MacLean Sarah Love by Numbers Seznam Skandalnich Snu

Žádná skutečná dáma nekouří doutníky
Nejezdí obkročmo, nestřílí z pistole a nepije skotskou.

Lady Calpurnia Hartwellová ta pravidla dodržovala
celý svůj život. Poslušnost a vychování z ní udělaly
v osmadvaceti letech starou pannu.
Ale když se zasnoubí její mladší sestra,
má toho Callie právě tak dost.
Sepíše seznam tajných snů, kterými by se dáma
chlubit nemohla, a ihned si začne plnit první z nich:
někoho políbit (vášnivě).
Tím někým je markýz Ralston, proslulý sukničkář
a Calliina dávná láska. Když se u něj dívka objeví
a žádá polibek, je víc než jen trochu překvapen.
Cudná dívka dle může posloužit jeho plánům, jak
uvést do společnosti jeho sestru.
Výměnný obchod je ujednán, ale už od počátku je
zřejmé, že ti dva jsou odsouzeni k smyslnému skandálu..
Sarah MacLeanova
Přeložila Jana Jasová
Sarah MacLean
NINE RULES TO BREAK WHEN ROMANCING A RAKE
Copyright © 2010 by Sarah Trabucchi

All rights reserved
Translation © 2012 by Jana Jasová
ISBN 978-80-249-1817-4
Pro špeha a Itala,
od něhož, což asi nikoho nepřekvapí,
mám svoje historky.
Pro Erika, mou oporu.
S láskyplnými vzpomínkami na
Barbaru Delbi Joan MacLeanovou,
Thomase Pearsona, Adu Fioriovou
a Giuseppa Trabucchiho.
Prolog
Londýn, Anglie
duben 1813
LADY CALPURNIA HARTWELLOVÁ ZAMRKALA, aby

zahnala z očí slzy, když prchala z plesového sálu
Worthingtonu, dějiště svého nejnovějšího a nejhoršího
pokoření. Přívětivý noční vzduch měl v sobě svěžest
časného jara. Jak Calpurnia spěchala z velkých
mramorových schodů, její kroky povzbuzovalo zoufalství
a pohánělo ji dál do stínů rozlehlé, temné zahrady. Jakmile
se skryla z dohledu, zhluboka si vydechla a zpomalila.
Konečně se cítila v bezpečí. Věděla, že by matka zuřila,
kdyby zjistila, že její nejstarší dcera je venku bez
doprovodu. Jenže Callie v té dusné místnosti nemohlo nic
zadržet.
Její první sezóna ve společnosti byla naprostým
selháním.
Od jejího debutu ještě neuběhl ani měsíc. Callie se jako
nejstarší dcera hraběte a hraběnky z Allendale měla stát
nejobletovanější kráskou plesu. K něčemu takovému byla
vychována – k tomu, aby dokonale tančila, měla vybrané
způsoby a oslňovala svou krásou. A v tom byl právě ten
problém. Callie sice byla dobrá tanečnice s bezvadnými
7
Sarah MacLeanová
způsoby, ale kráska? Byla pragmatička: a taky dost
moudrá na to, aby něčemu takovému neuvěřila.
Měla jsem tušit, že to skončí katastrofou, pomyslela si, když
se svezla na mramorovou lavičku na začátku labyrintu
z živého plotu.
Byla už na plese tři hodiny, a zatím ji ještě o tanec
nepožádal nikdo, kdo by nebyl naprosto nevhodný. Po
dvou pozváních od notorických lovců věna přišel kousek
s neuvěřitelně nudným tanečníkem – a pak s baronem,
kterému už bylo přes sedmdesát. Callie už nedokázala ani
předstírat, že se dobře baví. Bylo víc než jasné, že pro
smetánku není zajímavá ničím jiným než souhrnem svého
věna a svého původu – a ani tohle všechno jí nezajistilo
tanec s někým, kdo by se jí opravdu líbil. Ne. Pravda byla
taková, že žádoucí, vhodní a mladí nezadaní muži se jí
obloukem vyhýbali.
Povzdychla si.
To ještě nebylo to nejhorší. Nejenže ji zřejmě vnímali jen
ti staří a nudní, ale dnes večer cítila, že si toho začínají
všímat i ostatní hosté.
„Nikdy jsem neměla dovolit, aby na mě matka navlékla
tuhle příšernost,“ zamumlala si sama pro sebe, když se
zadívala na šaty, které měla na mysli, s příliš utaženým
pasem a příliš těsným živůtkem, který nedokázal udržet
její ňadra – až příliš velká na to, co diktovala móda. Byla si
jistá, že žádná obletovaná kráska by na sebe nikdy
neoblékla tak zářivý odstín mandarínské žluti. Nebo tak
ošklivé šaty vůbec.
Matka ji ujišťovala, že tahle róba je ušitá podle
nejnovějších módních trendů. Když ji Callie upozornila, že
střih zrovna nelichotí její postavě, matka prohlásila, že to
není pravda. Callie v nich bude vypadat úchvatně, tvrdila,
zatímco kolem nich poletovala švadlena a tu a tam do šatů
8
Seznam skandálních snů
dloubla, šťouchla nebo je nazdvihla. Callie se na sebe
dívala do zrcadla a v duchu se s oběma ženami hádala.
Nevypadala úchvatně. Vypadala úchvatně příšerně.
Teď si objala pažemi tělo, aby se bránila večernímu
chladu, a zahanbeně zavřela oči. „Nemůžu se tam vrátit.
Budu muset strávit zbytek života tady.“
Hluboký smích, který se ozval ze stínů, ji vyděsil.
Překvapením zalapala po dechu. Stěží rozeznala mužskou
postavu, ale okamžitě se napřímila a pokusila se zkrotit
tlukot svého srdce. Ale ještě než stačila pomyslet na útěk,
ze rtů se jí vyhnula slova, v nichž byla všechna hořkost,
nastřádaná za uplynulý večer. „Neměl byste číhat ve tmě
a sledovat jiné, pane. Tak se urozený muž nechová.“
Odpověď přišla vzápětí a tmu rozechvěl jeho hluboký
tenor. „Omlouvám se. Ovšem dalo by se namítnout, že ani
urozená dáma nemá číhat ve tmě.“
„Ach. To jste ovšem na omylu. Já tady nečíhám.
Schovávám se. Což je něco úplně jiného.“ Vtiskla se zpátky
do stínů.
„Já vás neprozradím,“ pronesl tiše a vykročil k ní, jako
by jí četl myšlenky. „Můžete se mi klidně ukázat. Jste tady
dokonale v pasti, víte.“
Callie ucítila, jak ji do zad píchají větvičky živého plotu,
zatímco on čněl nad ní, a pochopila, že neznámý má
pravdu. Podrážděně si povzdychla. Copak může být tenhle
večer ještě horší? Právě v tu chvíli muž vstoupil do míst, kde
na něj dopadlo měsíční světlo, a odhalil svou totožnost. To
byla Calliina odpověď: Může. Mnohem horší.
Jejím společníkem byl markýz z Ralstonu – okouzlující,
fantasticky krásný muž, jeden z nejnechvalněji proslulých
londýnských svůdců. Jeho hříšné pověsti se vyrovnal snad
jen jeho hříšný úsměv, kterým teď Callie oblažil. „Ach ne,“
hlesla. Nedokázala zabránit tomu, aby jí z hlasu nezaznělo
9
Sarah MacLeanová
zoufalství. Nemůže dovolit, aby ji takhle viděl – nacpanou
do malého živůtku jako vánoční husu. Vánoční husu
v odstínu mandarínské žluti.
„Co tak hrozného se vám stalo, děťátko?“ Jeho lenivě
něžný hlas ji zahřál, i když se už rozhlížela a hledala
možnost úniku. Byl u ní tak blízko, že by se ho mohla
dotknout, čněl o dobrých patnáct centimetrů nad její
hlavou. Callie se poprvé po dlouhé době cítila maličká.
Dokonce drobná. Musí pryč.
„Já… já… musím jít. Kdyby mě tady našli… s vámi…“
Nechala konec věty vyznít do ztracena. On věděl moc
dobře, co by to znamenalo.
„Kdo jste?“ Ve tmě přimhouřil oči, jak se snažil rozeznat
jemné rysy jejího obličeje. „Počkejte…“ Představila si
záblesk poznání v jeho pohledu. „Vy jste dcera
Allendaleových. Všiml jsem si vás už předtím.“
Callie nedokázala spolknout jízlivou odpověď: „Tím
jsem si jistá, mylorde. Bylo by dost těžké mě přehlédnout.“
S úlekem si zakryla pusu, zděšená tím, čeho se odvážila.
Markýz se rozesmál. „Ach ano. Ty šaty nejsou zrovna
nejlichotivější.“
Callie nedokázala zadržet vlastní smích. „To je velice
diplomatické tvrzení. Přesnější by myslím bylo, že v nich
vypadám až moc jako meruňka.“
Markýz se tentokrát nepokrytě rozchechtal. „Velmi
trefné přirovnání. Ale zajímalo by mě, jestli existuje nějaká
mez, kdy člověk ještě vypadá jako meruňka tak akorát?“
Ukázal jí na lavičku, kde předtím seděla, a Callie se po
chvilce zaváhání znovu posadila.
„Nejspíš ne.“ Zeširoka se na něj usmála. Překvapilo ji,
že v ní jeho souhlas s jejím prohlášením neprobudil ještě
silnější zahanbení. Jeho poznámky jí naopak připadaly
osvobozující. „Moje matka… zoufale toužila po dceři,
10
kterou by mohla oblékat jako panenku s porcelánovou
tváří. Já ale bohužel takové dítě nikdy nebyla. Tolik jsem se
těšila, až se mi konečně narodí sestra, která by pozornost
hraběnky upoutala na sebe.“
Markýz se posadil na lavičku vedle ní a zeptal se:
„A povedlo se? Kolik let je vaší sestře?“
„Osm,“ odvětila zasmušile Callie.
„Ach. To není zrovna ideální stav.“
„Mírně řečeno.“ Callie vzhlédla k obloze, plné hvězd.
„Než bude mít sestra debut, bude ze mě dávno stará
panna.“
„Proč jste si tak jistá, že je vaším osudem zůstat na
ocet?“
Střelila po něm postranním pohledem. „Oceňuji váš
takt, mylorde, ale vaše předstíraná nechápavost uráží
inteligenci nás obou.“ Když markýz neodpovídal, Callie se
zadívala na své ruce v klíně a dodala: „Moje možnosti jsou
značně omezené.“
„Jak to?“
„Mám očividně na vybranou mezi zchudlými,
přestárlými a beznadějně přitroublými gentlemany,“
odpověděla a při výčtu každé z kategorií zvedla jeden prst.
Markýz se rozesmál. „Tomu se mi nechce věřit.“
„Ale ne, je to tak. Nejsem ten typ mladé dámy, před
kterou se pánům podlamují kolena. To může vidět každý,
kdo má oči.“
„Já je náhodou mám, ale nic takového nevidím.“ Jeho
hlas zněl tiše, mírně a něžně, když natáhl ruku, aby ji
pohladil po tváři. Callie zadržela dech. Užasla nad tím, jak
prudkou reakci v ní jeho dotek vyvolal.
Naklonila se k němu, jako by ji přitahovala nějaká
neodolatelná síla, a jeho prsty se jí sevřely kolem brady.
„Jak se jmenujete?“ zeptal se vlídně.
11
Sarah MacLeanová
Zamrkala, protože věděla, co přijde. „Calpurnia.“
Zavřela oči, znovu zahanbená extravagancí svého
jména – jména, jakým by své dítě neobdařil nikdo jiný než
její beznadějně romantická matka, zbožňující Shakespeara.
„Calpurnia,“ zvážil markýz její jméno na jazyku. „To
byla Caesarova manželka, viďte?“
Ruměnec na dívčině tváři potemněl, když přikývla.
Markýz se usmál. „Budu se muset blíž seznámit
s vašimi rodiči. To je velmi odvážné jméno, víte.“
„Je strašné.“
„Nesmysl. Calpurnia byla římská císařovna – silná
a krásná a chytřejší než všichni muži, kteří ji obklopovali.
Viděla do budoucnosti, ale i tváří v tvář hrozbě manželova
zavraždění zůstala silná. Je to úžasná jmenovkyně.“ Když
domluvil, povzbudivě stiskl Calliinu bradu.
Dívka na jeho upřímnou chválu nedokázala nijak
reagovat. Než stačila vymyslet, co by mohla odpovědět,
markýz pokračoval: „Musím už bohužel jít. A vy, lady
Calpurnie, se musíte vrátit do plesového sálu se vztyčenou
hlavou. Myslíte, že to zvládnete?“ Naposledy ji pohladil
palcem po bradě a vstal. Při představě jeho odchodu se jí
zmocnil chlad.
Vztyčila se spolu s ním a s rozzářeným pohledem
přikývla. „Ano, mylorde.“
„Hodná holčička.“ Naklonil se k ní a zašeptal tak, že na
spánku ucítila jeho dech, který ji v chladné dubnové noci
zahřál: „Nezapomeňte, že jste císařovna. Chovejte se tak,
a nikdo nebude mít důvod vidět vás jinak. Tak jako už vás
vidím já…“ Odmlčel se a Calpurnia zadržela dech, když
čekala na to, až markýz dořekne větu. „Vaše Veličenstvo.“
A byl pryč, ztratil se v bludišti a nechal Callie
samotnou, s přihlouplým úsměvem na rtech. Nemusela se
dlouho rozmýšlet: okamžitě se vydala za ním. V tu chvíli
12
by za ním šla třeba do pekla, tak silná byla její dychtivost
zůstat mu nablízku – tomu princi mezi muži, který si jí
všiml, kterého nezajímalo její věno, její příšerné šaty, ale
ona sama!
Jestli jsem císařovna, pak on je jediný muž hoden toho, aby
byl mým císařem.
Nemusela utíkat dlouho, aby ho dohonila. Po pár
metrech labyrint končil a před ní se objevila malá mýtinka
s nádhernou fontánou zdobenou cherubínky uprostřed.
Vedle ní stál její princ, s širokými rameny a dlouhýma
nohama, zalitý měsíčním světlem. Callie při pohledu na něj
zatajila dech: byl tak dokonalý, jako by byl sám vytesaný
z mramoru.
Až pak si všimla ženy v jeho náručí. Otevřela rty
v tichém zalapání po dechu – dlaň jí vylétla k ústům, oči se
vykulily. Za celých sedmnáct let svého života ještě nikdy
nezažila nic tak… nádherně skandálního.
Měsíční světlo zalévalo jeho partnerku přízračným
světlem, její plavé vlasy se barvily doběla, její světlé šaty
zářily ve tmě jako pavučinka. Callie ucouvla do stínů
a zadívala se přes okraj živého plotu. Napůl si přála, aby
za ním nikdy nechodila, ale naprosto se od jejich objetí
nedokázala odvrátit. Bože, jak se líbali!
Pak se hluboko v jejím nitru mladičký úžas proměnil
v bodavou žárlivost. Ještě nikdy v životě si tolik nepřála
proměnit se v někoho jiného. Na chvilku si dovolila
představit, že tou ženou v jeho náručí je ona sama. Že to ji
jeho dlouhé, štíhlé prsty hladí po lesklých vlasech. Že je to
její ohebné a pružné tělo, které hladí a hnětou jeho silné
ruce. Její rty, které něžně okusuje… a že to nocí zaznívají
její tiché steny jako odpověď na jeho laskání.
Když se dívala, jak markýzovy rty putují po štíhlém
sloupci ženina krku, Callie si přejela prsty po stejném místě
13
Sarah MacLeanová
na hrdle. Nedokázala odolat představě, že jsou to jeho
lehounké doteky, co ji tam rozechvívá. Zírala na to, jak jeho
ruce hladí milenčin hladký těsný živůtek. Pak se chopily
okrajů látky, stáhly je dolů a obnažily jeden malý prs. Jeho
zuby se hříšně zablýskly ve tmě, když se zadíval na
dokonalé ňadro a pronesl jediné slovo: „Nádhera.“ Pak se
sklonil k temnému výstupku na jeho konci, který v nočním
chladu a horoucnosti jeho objetí tvrdě čněl do vzduchu.
Jeho partnerka zaklonila v extázi hlavu, jako by
nedokázala ovládat rozkoš, kterou jí jeho doteky přinášely.
Callie nemohla odtrhnout oči od toho představení; které se
před ní odehrávalo. Přejížděla si dlaněmi po vlastních
prsou a cítila, jak jí pod hedvábnou látkou šatů tuhnou
bradavky, předstírala, že jsou to jeho ruce, které se jí tam
dotýkají.
„Ralstone…“
Jeho jméno uniklo z ženina hrdla chraptivým stenem
a probralo Callie z jejího vytržení. Šokovaně spustila ruce
a odvrátila se od scény, v níž byla nevítaným vetřelcem.
Hnala se labyrintem, jako by se před něčím zoufale snažila
uniknout, a zastavila se teprve u mramorové lavičky, kde
to všechno začalo. Ztěžka oddychovala a snažila se
vzpamatovat. Vlastní chování ji šokovalo. Dámy přece
neposlouchají rozhovory jiných lidí. A rozhodně
nepozorují jiné lidi při něčem takovém.
A pak… tyhle fantazie jí moc nepomůžou.
Pokusila se potlačit bolestné bodnutí pravdy, která jí
pronikla do žil. Ona nikdy nebude mít toho úchvatného
markýze Ralstona, ani žádného muže, který by se mu
podobal. Náhle cítila hořkou jistotu, že ty okouzlující věci,
které jí vykládal, nemyslel vážně – byly to jen lži
notorického svůdce, pečlivě volené k tomu, aby ji
uchlácholily a poslaly ji pryč, uvolnily mu ruce pro jeho
14
nemravné dostaveníčko s tou oslnivou kráskou. Sám jistě
nevěřil ani slovu z toho, co Callie napovídal.
Ne, není Calpurnia, římská císařovna. Je jen obyčejná,
nehezká Callie. A vždycky jí bude.
15
Sarah MacLeanová
1 . kapitola
Londýn, Anglie
duben 1823
PROBUDILO HO vytrvalé bušení.

Nejdřív si ho nevšímal, jak se teprve vynořoval
z polospánku, který zamlžoval zdroj toho hluku.
Bušení přestalo. Ložnici zalilo těžké ticho.
Gabriel St. John, markýz z Ralstonu, se rozhlédl po
dekadentně zařízeném pokoji, do něhož pronikalo zvenčí
ranní světlo. Na chvíli zůstal jen nehybně ležet a vnímal
syté odstíny hedvábných závěsů se zlatými okraji na
stěnách toho výstředního doupěte smyslných radostí.
Natáhl se po bujném ženském těle vedle sebe a na rtech
se mu objevilo pousmání, když se žena přitulila svým
ochotným nahým tělem k němu. Spojení časné ranní
hodiny a její teplé pokožky ho téměř ukolíbalo zase do
dřímoty.
Ležel nehybně se zavřenýma očima a lenivě hladil
konečky prstů její nahé rameno, zatímco její ohebná ruka
přejížděla po tvrdých obrysech jeho trupu ve směru, který
v sobě obsahoval temný erotický příslib.
16
Její doteky začaly být naléhavější, silnější, a on odměnil
její zručnost tichým zasténáním.
Bušení na dveře, hlasité a vytrvalé, začalo znovu.
„Dost!“ Ralston se vymrštil z milenčiny postele,
přichystaný vyřídit si to s vetřelcem, který ruší jeho
pokojné ráno. Sotva si přes sebe přehodil hedvábný župan,
s trhnutím a zaklením rozrazil dveře.
Na prahu stál jeho bratr-dvojče, dokonale oblečený
a upravený. Tvářil se, jako by bylo naprosto běžné zastavit
se za bratrem v domě jeho milenky, sotva začalo svítat. Za
Nicholasem St. Johnem přešlapoval prskající sluha.
„Mylorde, já se pána snažil zarazit –“
Ralstonův ledový pohled ho umlčel. „Vypadněte.“
Nick se díval, jak komorník spěchá pryč, a nakrčil
pobaveně jedno obočí. „Už jsem zapomněl, jak umíš být po
ránu okouzlující, Gabrieli.“
„Co tě sem proboha přivádí v tuhle nekřesťanskou
hodinu?“
„Nejdřív jsem šel do Ralstonského sídla,“ vysvětloval
Nick. „A když jsi tam nebyl, připadalo mi, že druhá
nejpravděpodobnější možnost je tady.“ Jeho pohled přelétl
přes bratrovo rameno do pokoje až k obrovské posteli, na
níž spočívala Gabrielova milenka. Nick na ni přívětivě
pokývl a zašklebil se. „Nastasio, omlouvám se za
vyrušení.“
Řecká kráska se protáhla jako kočka, požitkářsky
a smyslně, a pustila cípek prostěradla, jímž zakrývala své
vnady, takže odhalila jedno svůdné ňadro. Na rtech se jí
objevil škádlivý úsměv. „Ujišťuji vás, lorde Nicholasi, že se
není zač omlouvat. Třeba byste mohl s námi…,“ významně
se odmlčela, „… posnídat?“
Nick se uznale usmál. „To je lákavá nabídka.“
17
Sarah MacLeanová
Ralston ignoroval jejich flirtování. „Nicku, jestli ti tak
zoufale chybí dámská společnost, jistě bychom mohli najít
nějaké místo, kde by ses zbavil osamělosti a přitom nerušil
můj odpočinek.“
Nick se opřel o dveře a dovolil svým očím zalétnout
k Nastasie, než se zase vrátil k Ralstonovi. „Takže ty jsi
odpočíval, bratříčku?“
Ralston přešel do rohu místnosti, kde stálo umývadlo
s vodou. Zasykl, když si studenou tekutinou omyl obličej.
„Tak ty se bavíš, co?“
„Nesmírně.“
„Máš pět vteřin, Nicku, abys mi vysvětlil, co tady děláš,
než mi s mým mladším sourozencem dojde trpělivost
a vyhodím tě.“
„Zvláštní, že jsi použil zrovna tenhle slovní obrat,“
prohodil Nick. „Jsem tady právě z toho důvodu, že jsi
oficiálně mým starším bratrem.“
Ralston zvedl hlavu od umývadla, aby se podíval na
Nicka. Po tvářích mu stékaly kapky vody.
„Víš, Gabrieli… vypadá to, že máme sestru.“
„Nevlastní sestru.“
Ralston to pronesl nevzrušeným hlasem. Zíral na
právníka a čekal, až brýlatý muž překoná svou nervozitu
a vysvětlí mu okolnosti toho ohromujícího sdělení. Ralston
zdokonalil svou zastrašující taktiku v londýnských
hráčských doupatech a očekával, že jí mužíka rychle
přiměje k řeči.
Nepletl se.
„Totiž – jde o to, mylorde –“
18
Ralston ho přerušil, když vstal a přešel ke stolku, aby si
nalil skleničku. „Tak už se vymáčkněte, člověče. Nemám
na to celý den.“
„Vaše paní matka –“
„Moje matka, jestli se dá pro tak bezcitnou osobu použít
tohle láskyplné označení, utekla z Anglie před pětadvaceti
lety.“ Ralston zakroužil jantarovou tekutinou ve sklínce
a zatvářil se znuděně. „Jak máme věřit tomu, že to děvče je
naše sestra, a ne nějaká podvodnice, která chce zneužít naší
dobré vůle?“
„Její otec byl benátský obchodník se značným jměním,
které odkázal jen jí.“ Právník se odmlčel a posunul si brýle.
Obezřetně Ralstona pozoroval. „Mylorde, neměl naprosto
žádný důvod lhát o jejím původu. Navíc se zdá, že by dal
přednost tomu, abyste se o existenci jeho dcery
nedozvěděli.“
„Proč se to tedy nestalo?“
„To děvče nemá jinou rodinu, o níž by se dalo mluvit,
i když jsem slyšel, že existují přátelé, kteří by byli ochotní
se jí ujmout. Podle dokumentů, které přišly do mé
kanceláře, je to práce vaší matky. Ta si přála, aby její…,“
odmlčel se, „ehm, manžel, v případě, že by se s ním něco
stalo, nechal poslat děvče sem k vám.“ Maličký právník si
odkašlal. „Aby rodina splnila svou povinnost k ní.“
Ralston se usmál, ale bez pobavení. „Není to ironie, že
naše matka se dovolává rodinné zodpovědnosti?“
Právník nepředstíral, že by jeho poznámku nepochopil.
„Ovšem, mylorde. Ale mohu zdůraznit, že ta dívka je tu,
a je velmi milá? Teď nevím, co si s ní počít.“ Víc už toho
neřekl, ale bylo jasné, jak to myslí. Teď nevím, jestli ji mohu
svěřit do vašich rukou.
„Samozřejmě zůstane tady,“ ozval se pevně Nick, čímž
si vysloužil vděčný pohled od právníka a podrážděný od
19
Sarah MacLeanová
svého bratra. „Postaráme se o ni. Umím si představit, že je
asi v šoku.“
„To zajisté, mylorde,“ souhlasil rychle advokát
a s úlevou se zadíval do Nickových laskavých očí.
„Nevím, co ti dává právo rozhodovat v tomhle domě
o takových věcech, bratře,“ zavrčel Ralston s pohledem
upřeným na advokáta.
„Jen se snažím zkrátit Wingateovo utrpení,“ odvětil
Nick a pokývl právníkovi. „Přece bys neodmítl přístřeší
vlastní krvi.“
Nick měl samo sebou pravdu. Gabriel St. John, sedmý
markýz z Ralstonu, by navzdory hluboké nechuti udělat to
nikdy neodmítl postarat se o nevlastní sestru. Prohrábl si
prsty hustou hřívu vlasů a podivil se tomu, s jakou silou
v něm ještě i po letech plápolá hněv při pomyšlení na
matku, kterou neviděl už celá desetiletí.
Provdali ji mladinkou, bylo jí sotva šestnáct, a do roka
od sňatku porodila dvojčata. O deset let později utekla
z domova do Evropy a nechala oba chlapce v péči
zoufalého otce. U každé jiné ženy by Gabriel dokázal
pochopit její strach, soucítit s ní a odpustit jí. Ale byl
svědkem otcova žalu a vybavoval si bolest, kterou matčin
útěk způsobil. Celá léta o ní nedokázal promluvit, aby se
mu hrdlo nesvíralo zuřivostí.
Když teď zjistil, že jeho matka rozbila i další rodinu,
stará rána se znovu otevřela. Podle právníkova líčení
matka porodila v Itálii další dítě – holčičku –, kterou
nechala vyrůstat jen s otcem. Ta žena se samozřejmě
nemýlila, když se dovolávala rodinné zodpovědnosti. On
sám udělá, co bude třeba, aby napravil její hříchy. Tohle na
tom bylo možná to nejšílenější – že mu matka pořád ještě
rozuměla natolik, aby s ním mohla počítat. Jako by byli
pořád ještě spojení.
20
Odložil skleničku a vrátil se do křesla za velkým
mahagonovým stolem. „Kde je to děvče, Wingate?“
„Myslím, že čeká v Zeleném salonku, mylorde.“
„Tak to ji sem můžeme nechat přivést.“ Nick přešel ke
dveřím, otevřel je a poslal čekajícího sloužícího, aby dívku
přivedl.
Nastalo napjaté, mnoha významy obtěžkané ticho.
Wingate se vztyčil a nervózně si uhladil vestu. „Ovšem.
Mohu, pane?“
Gabriel se na něj podrážděně zadíval.
„Je to velice hodná dívka. Nesmírně milá.“
„Ano. To už jste říkal. Ale navzdory vašemu
přesvědčení, Wingate, já nejsem zlý obr se zálibou v mase
mladých dívenek.“ Rty mu zacukaly. „Aspoň ne, pokud
jsou to mé příbuzné.“
Příchod jejich sestry připravil Gabriela o potěšení
z právníkova nesouhlasného výrazu. Když se dveře
otevřely, postavil se. Pak se zamračil, když se na něj přes
celou místnost upřel strašidelně známý pohled modrých
očí.
„Dobrý Bože.“ Nick jako by vyslovil nahlas Gabrielovy
myšlenky.
Nebylo pochyb o tom, že ta dívka je jejich sestra. Kromě
sytě modrých očí se jim podobala i výrazně řezanou
bradou a vlnitými tmavými vlasy. Vypadala přesně jako
jejich matka – vysoká, štíhlá a krásná, s nepopiratelnou
vášní v očích. Gabriel v duchu zaklel.
Nick se vzpamatoval dřív a hluboce se uklonil.
„Enchantée, slečno Juliano. Jsem váš bratr Nicholas St. John.
A tohle –“ ukázal na své dvojče, „je náš bratr Gabriel,
markýz z Ralstonu.“
Dívka se půvabně uklonila, narovnala se a natáhla
k němu elegantní ruku. „Juliana Fiori. Přiznám se, že jsem
21
Sarah MacLeanová
nečekala –“ zarazila se, jak pátrala po správném výrazu,
„– i gemelli. Omlouvám se. Nevím, jak se to řekne
anglicky.“
Nick se usmál. „Dvojčata. Nu, vsadím se, že naše matka
taky i gemelli nečekala.“
Dolíčky v Julianiných tvářích byly stejné jako Nickovy.
„Jak říkáte… je to zvláštní.“
„Tedy…“ Wingate si odkašlal a upoutal tak na sebe
pozornost ostatních. „Pokud mne už nebudete potřebovat,
pánové, čekají mne další povinnosti.“ Mužík zatěkal očima
z Nicka na Ralstona, jako by se už nemohl dočkat, až ho
propustí.
„Můžete jít, Wingate,“ ozval se ledovým tónem Ralston.
„Vlastně už se nemůžu dočkat, až k tomu dojde.“
Právník se chvatně uklonil a opustil místnost, jako by se
bál, že kdyby se zdržel ještě o něco déle, už by se nemusel
osvobodit nikdy. Jakmile odešel, Nick se obrátil k Julianě,
aby ji uklidnil. „Nesmíte se nechat Gabrielem vyděsit,
sestřičko. Není tak zlý, jak předstírá. Někdy ho to prostě
popadne a hraje si na pána tohohle velkého sídla.“
„Myslím, že jsem pánem tohoto sídla, Nicholasi,“ ozval
se suše Ralston.
Nick na sestru zamrkal. „Je o pouhé čtyři minuty starší,
ale celý život to na mě vytahuje.“
Juliana se na Nicka pousmála, než obrátila své jasně
modré oči na jeho bratra. „Mylorde, chci vás opustit.“
Gabriel přikývl. „Pochopitelně. Nechám vám odnést
zavazadla do jedné z komnat v prvním patře. Jistě jste po
té dlouhé cestě unavená.“
„Ne, vy mi nerozumíte. Chci odjet z Anglie a vrátit se
do Benátek.“ Gabriel ani Nicholas neodpověděli, takže
dívka pokračovala. Ruce se jí při řeči začaly samovolně
pohybovat a její přízvuk ještě zesílil, když se do jejího
22
hlasu vkradly emoce. „Ujišťuji vás, že vůbec nechápu, proč
můj otec trval na tom, abych sem jela. Mám doma přátele,
kteří mě u sebe s radostí ubytují –“
„Zůstanete tady,“ přerušil ji Gabriel.
„Mi scusi, mylorde. Radši bych se vrátila.“
„Obávám se, že nemáte na vybranou.“
„Nemůžete mě tady držet. Nepatřím sem. Ani k vám…
ani… do Anglie.“ Poslední slovo vyplivla jako nadávku.
„Zapomínáte, že jste napůl Angličanka, Juliano,“ ozval
se pobaveně Nick.
„To ne! Jsem Italka!“ vykřikla dívka s vášnivým
zábleskem v očích.
„Vaše povaha to naznačuje, dítě,“ utrousil Gabriel. „Ale
vypadáte přesně jako portrét naší matky.“
„Portrét?“ opakovala tázavě dívka. „Máte tady nějaké
matčiny portréty? Kde?“
Nick se nad tím nedorozuměním zasmál. „Ne, tady
žádné její obrazy nenajdete. Gabriel chtěl říct, že se matce
nesmírně podobáte. Vlastně vypadáte úplně jako ona.“
Juliana před sebou prudce máchla rukou. „Tohle už mi
nikdy neříkejte. Matka byla –“ Zarazila se. Ticho
v pracovně ztěžklo o nevyslovený přídomek.
Ralstonovy rty se zvlnily v pousmání. „Vidím, že aspoň
na něčem se shodneme.“
„Nemůžete mě nutit, abych tady zůstala.“
„Obávám se, že můžu. Už jsem podepsal dokumenty.
Než se vdáte, zůstanete pod mou ochranou.“
Juliana otevřela doširoka oči. „To je nesmysl. Můj otec
by nic takového nepřipustil. On věděl, že se nikdy nechci
vdát.“
„A pročpak?“ podivil se Nick.
23
Sarah MacLeanová
Juliana se k němu prudce obrátila. „Já myslím, že tomu
byste vy měli rozumět lépe než kdo jiný. Nehodlám
opakovat matčiny hříchy.“
Gabriel přimhouřil oči. „Neexistuje důvod, proč byste
měla být jako –“
„Pokud dovolíte, mylorde, nejsem ochotná připustit ani
možnost, že by k tomu mohlo dojít. Na tom se jistě
shodneme?“
V tu chvíli se Gabriel rozhodl. „Vy jste matku
nepoznala?“
Juliana se napřímila a hrdě, bez uhýbání, se zadívala do
Ralstonových očí. „Opustila nás před deseti lety. Myslím,
že u vás to bylo podobné?“
Ralston přikývl. „Nebylo nám ještě ani deset.“
„Pak se domnívám, že ji asi nikdo z nás nemá příliš
v lásce.“
„Ovšem.“
Všichni tři zůstali stát a měřili se navzájem očima.
Gabriel promluvil jako první. „Nabízím vám dohodu.“
Juliana začala vrtět hlavou, ale Ralston zvedl paži, jako by
chtěl její námitky přehlušit hned v zárodku. „O tomhle
diskutovat nebudu. Zůstanete tady dva měsíce. Jestli se po
té době rozhodnete, že se chcete vrátit do Itálie, zařídím
to.“
Juliana naklonila hlavu, jako by zvažovala jak tu
nabídku, tak možnosti úniku. „Dva měsíce. Ani o den
déle.“
„Pak si můžete jít nahoru vybrat ložnici, sestřičko.“
Dívka se hluboce uklonila. „Grazie, mylorde.“ Zamířila
ke dveřím pracovny, když ji zastavila Nickova zvědavá
otázka.
„Kolik vám je let?“
„Dvacet.“
24
Nick střelil pohledem po bratrovi, než prohodil:
„Budeme vás muset představit v londýnské společnosti.“
„Nemyslím, že by to bylo nutné, když tu strávím jen
osm týdnů.“
„O tom se můžeme domluvit, až se zabydlíte,“ ukončil
Ralston rozhovor a vydal se k dívce, aby ji doprovodil ven.
Otevřel před ní dveře pracovny a zavolal na majordoma.
„Jenkinsi, zaveďte prosím slečnu Julianu nahoru a pošlete
někoho, ať pomůže její komorné s vybalováním.“ Otočil se
na sestru. „Máte komornou?“
„Ano,“ odpověděla pobaveně. „Musím vám snad
připomínat, že to byli Římané, kdo do téhle země přinesl
civilizaci?“
Ralston povytáhl obočí. „Vy chcete provokovat?“
„Slíbila jsem, že tady zůstanu, mylorde. Neslibovala
jsem, že budu němá.“ Juliana se na něj andělsky usmála.
Ralston se otočil k Jenkinsovi. „Slečna tu bude s námi
bydlet.“
Juliana se mu pevně zadívala do očí. „Dva měsíce.“
Ralston přikývl a změnil své oznámení: „Prozatím tu bude
bydlet.“
Majordomus nad tou překvapivou novinou ani
nezamžikal, jen klidně odpověděl: „Výborně, mylorde,“
a povolal několik komorníků, aby dopravili Julianina těžká
zavazadla do patra. Pak se ujal mladé ženy a odvedl ji ke
schodišti.
Ralston se pohledem přesvědčil, že všechny jeho
rozkazy se plní, a zavřel za sebou dveře. Pak se obrátil
k Nickovi, který se opíral o příborník. Na tváři mu
pohrával lenivý úsměv.
„Skvělá práce, bratříčku,“ pochválil ho Nick. „Kdyby
tak jen smetánka tušila, jak hluboký je tvůj smysl pro
25
Sarah MacLeanová
rodinnou zodpovědnost, tvoje pověst padlého anděla by
tím hodně utrpěla.“
„Radši zmlkni.“
„Skutečně, je to dojemné. Ten hříšný markýz z Ralstonu,
který se nechá usadit dítětem.“
Ralston se ke svému dvojčeti otočil zády a vydal se
k pracovnímu stolu. „Copak tě nikde nečeká nějaká socha,
která potřebuje očistit? Nějaká mramorová stařenka
z Bathu, která musí být nutně identifikována?“
Nick se usadil a překřížil jednu nohu v naleštěné
holínce přes druhou. Odmítal skočit na bratrovu návnadu.
„Když už o tom mluvíš, vlastně ano. Ale ona, stejně jako
zástupy mých ctitelek, budou muset počkat. Radši bych
strávil odpoledne s tebou.“
„Kvůli mně se tady zdržovat nemusíš.“
Nick zůstal vážný. „Co se stane za dva měsíce? Když
bude Juliana pořád chtít odjet, což nemůžeš dovolit?“
Když Ralston neodpovídal, Nick zesílil nátlak. „Pro ni to
není snadné. Nejdřív ji v tak mladém věku opustila
matka… a teď přišla i o otce.“
„S námi to bylo podobné.“ Ralston předstíral nezájem
a začal se přehrabovat v hromadě korespondence na svém
stole. „Vlastně jsme ztratili otce zároveň s matkou.“
Nick z něj nespouštěl oči. „Ale měli jsme jeden druhého,
Gabrieli. Ona nemá nikoho. My víme líp než kdo jiný, jaké
to je, ocitnout se v takovém postavení. Když přijdeš
0 všechny, které jsi měl – o všechny, které jsi miloval.“
Ralston se setkal s Nickovým pohledem, posmutnělým nad
vzpomínkami z dětství. Dvojčata přežila matčin útěk i
otcovo zhroucení. Jejich dětství nebylo příjemné, ale Nick
měl pravdu – aspoň měli jeden druhého. A to už byl
pořádný rozdíl. „Aspoň jednu věc mě manželství našich
rodičů naučilo: láska se přeceňuje. Důležitá je
26
zodpovědnost. Čest. Juliana si to naštěstí uvědomuje už
v tak mladém věku. A má nás. Nejspíš si toho zase tak moc
nepovažuje. Ale bude jí to muset stačit.“
Bratři se zabrali do mlčení, každý z nich ponořený ve
vlastních myšlenkách. Nakonec se ozval Nick: „Bude těžké
přimět společnost, aby ji přijala.“
Ralston upřímně zaklel, když mu došlo, že bratr má
pravdu.
Juliana jako dcera ženy, která se nedala v Anglii řádně
rozvést, bude mít obtížnou pozici. Přinejlepším ji budou
brát jako potomka dámy, kterou lepší společnost zavrhla,
a dívka bude muset bojovat s tím, aby ze sebe smyla
skvrnu matčiny špatné pověsti. Přinejhorším ji zavrhnou
rovnou jako dceru padlé markýzy a jejího neurozeného
italského milence.
„Bude se mluvit o její nelegitimitě,“ ozval se znovu
Nick.
Gabriel se nad tím zamyslel. „Podle dokumentů se naše.
matka za jejího otce v Itálii skutečně vdala. To znamená, že
musela přestoupit na katolickou víru – a katolická církev
její anglikánský sňatek v Anglii samozřejmě neuznala.“
„Takže to vypadá, že levobočkové jsme my,“ ozval se
Nick se suchým pousmáním.
„Přinejmenším pro Italy,“ přikývl Gabriel. „Naštěstí
jsme Angličané.“
„To je naše štěstí,“ ušklíbl se Nick. „Ale co Juliana?
Určitě se najde spousta těch, co ji nebudou chtít přijmout
do společnosti. Nebude se jim líbit, že je dcera padlé
ženy… a navíc katolička.“
„Nebudou ji akceptovat i z dalšího důvodu. Nesmíme
zapomínat, že její otec nebyl šlechtic.“
„Možná bychom ji měli radši představit jako naši
vzdálenou sestřenici než jako sestru.“
27
Sarah MacLeanová
Ralstonova odpověď přišla okamžitě. „V žádném
případě. Je to naše sestra. Představíme ji tak a budeme čelit
následkům.“
„Ne, to ona jim bude čelit.“ Nick se zadíval bratrovi do
očí, zatímco jeho slova zůstala viset ve vzduchu mezi nimi,
obtěžkána svou závažností. „Sezóna už bude brzy v plném
proudu. Jestli máme uspět, musíme být sami jako padlý
sníh. Naše pověst bude i její pověstí.“
To Ralston chápal. Bude muset ukončit schůzky se svou
milenkou, která byla operní zpěvačkou proslulou svou
indiskrétností. „Dnes promluvím s Nastasiou.“
Nick chápavě přikývl. „A Julianu musíme představit ve
společnosti. Musí to udělat někdo naprosto
neposkvrněný.“
„Ano, to už mě napadlo.“
„Můžeme počítat s tetou Phyllidou.“ Nick se zachvěl při
zmínce o otcově sestře, která byla kromě nevyčerpatelné
studnice hlasitých komentářů a dobře míněných rad také
vévodkyní vdovou a pilířem společnosti.
„Ne,“ odmítl ihned Ralston. Phyllida by se s tak
delikátním úkolem nedokázala vyrovnat – se záhadnou
neznámou sestrou, která se jednoho dne na začátku sezóny
objevila na prahu Ralstonského sídla. „Tohle žádná naše
příbuzná nezvládne.“
„Kdo tedy?“
Oči dvojčat se setkaly. Zaklesly se do sebe se stejným
odhodláním a stejným zaujetím.
Ale jen jeden z nich byl markýz. A ten nehodlal nechat
prostor pochybnostem. „Já někoho najdu.“
28
2. kapitola
Pak slzy jí vytryskly, když v ústrety mu spěchala

kol krku Odysseova paže své ovinula
líbajíc ho na rty, k němu hovořila:
„Lásko, tys přesvědčil mé srdce neústupné.“
A v jeho srdci touhu ještě silnější probudilo
její štkaní; i sám byl zaplakal
a v náručí sevřel svou drahou choť.
CALLIE HARTWELLOVÁ PŘESTALA ČÍST a zhluboka,

spokojeně vzdychla. Ten zvuk narušil ticho v knihovně
sídla Allendale, kam se uchýlila před několika hodinami
v touze najít nějakou dobrou knihu. Podle Calliina
přesvědčení tuhle podmínku splňovaly jen příběhy o věrné
lásce… takové, jaké vyprávěl Homér.
Ach, Odyssee, pomyslela si roztouženě, když otočila
zažloutlou stránku v kůži vázané knihy. Po dvaceti letech jsi
znovu spočinul v náručí své lásky. Tomu se tedy říká zasloužené
shledání – možná nejzaslouženější, o jakém jsem kdy četla.
Callie přestala na chvíli číst, opřela se týlem o opěrku
a zhluboka dýchala, vdechovala do sebe hutnou vůni
milovaných a opečovávaných knih, a představovala si sebe
na místě Pénelopé: milující manželky, k níž se hrdina po
své výpravě vrací. Ženy, jejíž láska inspirovala
29
Sarah MacLeanová
umdlévajícího Odyssea, aby bojoval s Kyklopy, odolal
Sirénám a porazil všechna nebezpečenství s jediným cílem:
vrátit se k ní domů.
Jaké to je, být takovou ženou? Takovou, jíž její krása
vynese nezničitelnou lásku největšího hrdiny té doby? Jaké
to je, pustit si takového muže do srdce? Do života? Do
postele? Přes Calliiny rty při tom posledním pomyšlení
přeletěl hříšný úsměv. Odysseus v posteli. No ovšem.
Rozesmála se. Kdyby tak někdo tušil, že lady Calpurnia
Hartwellová, slušná, řádně vychovaná stará panna, se
v soukromí baví takovými nepatřičnými představami
o fiktivních hrdinech? Znovu si povzdychla, tentokrát
sebeopovržením. Moc dobře si uvědomovala svou
pošetilost, bláhovost snů o hrdinech z jejích knížek. Byl to
hrozný zlozvyk a ona se mu oddávala už příliš dlouho.
Začalo to ve chvíli, kdy si ve dvanácti letech přečetla
Romea a Julii. Následovali hrdinové z velkých děl
i bezvýznamných textů – od Beowulfa, Hamleta a Tristana
až po temné skličující postavy z gotických románů. Na
kvalitě textu ani stylu nezáleželo: Calliiny fantazie
o literárních hrdinech byly naprosto demokratické.
Zavřela oči a představila si samu sebe daleko od téhle
místnosti s vysokými stropy, naplněné policemi s knihami
i dokumenty, které tu shromažďovaly dlouhé generace
Allendaleových. Callie si představovala, že není stará
panna a dcera hraběte z Allendale, ale Pénelopé, která tolik
miluje svého Odyssea, že odmítá všechny nápadníky.
Zakomponovala svého hrdinu do představy, v níž sama
seděla za tkalcovským stavem, zatímco jeho postava se
tyčila ve dveřích. Nad fyzickou podobou nemusela dlouho
přemýšlet: opakovala se jí znovu a znovu v různých
fantaziích po celé desetiletí.
30
Vysoký, vzpřímený, se širokou hrudí, s hustými
tmavými vlasy, kterých se ženy touží dotýkat,
a s modrýma očima – měly barvu moře, po němž se k ní
Odysseus tolik let plavil. Strohá brada, na níž se při
úsměvu objevoval dolíček – při úsměvu, který byl zároveň
příslibem hříšnosti a potěšení.
Ovšem: všichni ti hrdinové byli vymodelováni podle
jediného vzoru: Gabriela St. Johna, markýze z Ralstonu.
Člověk by řekl, že po deseti letech, kdy pro něj chřadla
nepřiznanou touhou, už by to mohla vzdát. Ale zřejmě se
do toho svůdníka zamilovala tak důkladně a žalostně, že je
odsouzená představovat si ho po zbytek života jako
Antonia a sebe jako Kleopatru.
Při tom srovnání se nahlas zasmála. Kromě toho, že
nosila jméno jiné císařovny, by lady Calpurnii
Hartwellovou asi nikdo ke Kleopatře nepřirovnal. Tak
zaprvé, Calliina krása ještě žádného muže nesrazila na
kolena, což se Kleopatře zřejmě stávalo běžně. Kleopatra
neměla Calliiny obyčejné hnědé vlasy a hnědé oči.
Královnu Egypta by taky jistě nikdo nepopsal jako
baculatou. Callie si taky neuměla představit, že by
Kleopatra zůstala celý ples stát na kraji sálu. Navíc
rozhodně neexistoval žádný důkaz toho, že by egyptská
vládkyně někdy nosila krajkový čepec.
To všechno na rozdíl od Callie.
Ale právě v tuhle chvíli byla Callie kráskou Pénelopé
a Ralston jejím děsivě krásným Odysseem, který ji odnášel
do manželského lože, jehož nohy tvořil kmen olivy,
zakořeněný do země. Pokožka jí rudla, jak rozehrávala
fantazii: Odysseus přistoupil k legendárnímu loži
a pomalu si rozvazoval tuniku. Odhalil hrudník, bronzový
po letech pobytu na egejském slunci… hrudník jako
vytesaný z řeckého mramoru. Když se po ní natáhl a vzal ji
31
Sarah MacLeanová
do náručí, Callie si představila, jak ji obklopuje jeho teplo,
zatímco jeho mohutné tělo se tiskne k ní. Na tuhle chvíli
čekal tolik let… a ona též.
Jeho ruce ji hladily a zanechávaly ohnivou stopu
vzrušení všude, kde se jí dotkly. Callie si ho představila,
jak se k ní naklání a líbá ji. Cítila, jak se jeho tělo tiskne
k jejímu, cítila jeho dlaně na tvářích, jeho silné smyslné rty
se otevíraly těsně před jejími. Ještě předtím než se jich
zmocnil v toužebném polibku, jí zašeptal do ucha jediné
důvěrné slůvko, které ji zašimralo na ušním lalůčku…
„CALLIE!“
Trhnula sebou v křesle a upustila knihu, protože ji
překvapil pronikavý výkřik za dveřmi knihovny.
Odkašlala si. Srdce jí bušilo a v duchu si přála, aby ten, kdo
tam stojí, zase odešel a nechal ji v klidu snít její denní sny.
Byla to jen prchavá myšlenka, protože Callie Hartwellová
byla především skvěle vychovaná mladá dáma, a nikdy by
neodmítla pomoc někomu, kdo o ni žádá. Nehledě na to,
jak moc ráda by to udělala.
Dveře do knihovny se rozlétly a dovnitř vtrhla dychtivě
a vzrušeně její sestra. „Callie! Tady jsi! Já tě všude
hledám!“
Callie se jen krátce podívala na rozohněnou tvář své
sestry a musela se usmát. Mariana byla odjakživa tak
okouzlující a nespoutaná. Každý, kdy ji poznal, si ji hned
musel zamilovat. V osmnácti letech byla po svém debutu
miláčkem celé společnosti, zaslouženě na sebe přitahovala
veškerou pozornost… prostě allendaleovský andílek.
Dnes ji zalévalo rozptýlené světlo knihovny, v němž
zářily pryskyřičníkově žluté šaty. Dívčin sladký vřelý
úsměv lemovaly kaštanové lokýnky. Callie naprosto
chápala, proč londýnská společnost její sestru zbožňuje.
Marianu prostě nešlo nemilovat.
32
I když její dokonalost byla někdy ve srovnání
s nedokonalostí mnohem starší sestry mučivá.
Callie se škádlivým úsměvem prohodila: „Co ty ode mě
můžeš chtít? Myslím, že si dneska už ve všem poradíš moc
dobře sama, Mari!“
Po Marianině porcelánové pokožce se rozlil slabý
náznak růžové – tak půvabný výraz ostýchavosti
a rozpaků, že by ho Callie musela sestře závidět, kdyby
s ním nežila od jejího narození. „Callie! Já tomu nemůžu
uvěřit! Celý den se štípám, jestli nespím!“ Mariana
přeběhla knihovnu a vrhla se do koženého křesla naproti
sestře. Pak zasněným, napůl omámeným hlasem
pokračovala: „Požádal mě o ruku! Věřila bys tomu? Není
to nádhera!“
Mluvila o Jamesi Talbottovi, šestém vévodovi
z Rivingtonu a nejkýženějším ženichovi z celé Británie.
Mladý, hezký bohatý šlechtic s vévodským titulem viděl
Marianu poprvé na plese před začátkem sezóny a dívka ho
naprosto okouzlila. Následovalo horečnaté dvoření, a dnes
ráno se vévoda zastavil v sídle Allendale, aby požádal
o Marianinu ruku. Callie skoro ani nedokázala skrýt
pobavení nad Rivingtonovou nervozitou: navzdory titulu
a bohatství si zřejmě vůbec nebyl jistý Marianinou
odpovědí. Což mu v Calliiných očích jen získalo body
navíc.
„Ale ovšemže bych tomu věřila, miláčku.“ Rozesmála
se. „Přišel s hvězdami v očích… velice podobnými těm,
jaké právě teď září v těch tvých!“ Mariana plaše sklonila
hlavu a Callie pokračovala: „Ale tohle mi musíš říct – jaké
to je získat muže, který tě tolik miluje? A navíc je to
vévoda!“
33
Sarah MacLeanová
„Ach, Callie,“ vyhrkla Mariana, „na Jamesově titulu mi
nesejde, ani co by se za nehet vešlo! Záleží mi jenom na
něm! Není to ten nejnádhernější muž na světě?“
„A navíc je to vévoda!“ Obě dívky se překvapeně
otočily ke dveřím, odkud to konstatování
zaznělo – pronesené pronikavým hlasem zbarveným
vzrušením. Callie si povzdychla, když si vzpomněla, co ji
předtím vyhnalo sem do úkrytu.
Její matka.
„Callie, není to ta nejbáječnější novina?“ Callie se
sarkasticky podivila nad tím, kolikrát ještě dnes bude
muset odpovídat právě na tuhle otázku. Ale než stačila
otevřít pusu, zjistila, že nebyla dost rychlá. „Takže
Rivington je zamilovaný do Mariany! Umíš si to
představit? Vévoda, a miluje naši Marianu!“ Callie se
znovu pokusila odpovědět, a znovu to nestihla. „Máme
toho tolik před sebou! Musíme naplánovat celou svatbu!
A nejdřív uspořádat zásnubní ples! Sestavit jídelní lístky!
Rozeslat pozvánky! Nemluvě o Marianiných šatech!
A výbavě! Ach, Mariano!“
Výraz naprosté blaženosti na tváři hraběnky vdovy se
vyrovnal snad jedině hrůze ve tváři Mariany. Callie
potlačila úsměv a vstoupila do šarvátky s úmyslem
zachránit sestru. „Mami, Rivington požádal Marianu
o ruku teprve dnes ráno. Nemyslíš, že bychom ji měly
nechat, aby si to pořádně vychutnala?“ V hlase se jí ozval
smích, když se s významným pohledem obrátila na sestru.
„Tak den nebo dva?“
Ale bylo to, jako by nic neřekla. Hraběnka si dál vedla
svou a její hlas nabýval na pronikavosti. „A ty, Callie!
Musíme velmi důkladně promyslet, jaké šaty si vezmeš na
sebe ty.“
34
Ach ne. Hraběnka vdova z Allendale byla schopná žena,
ale dělat starší dceři módní stylistku mezi její četné vlohy
nepatřilo. Jestli se Callie nepodaří matku co nejdřív nějak
rozptýlit, hrozí jí, že bude muset nakráčet na sestřinu
svatbu v nějaké opeřené příšernosti korunované turbanem.
„Myslím, že bychom měly vzít jedno po druhém, ne,
mami? Co kdybychom dnes večer uspořádali malou
slavnostní večeři – na oslavu?“
„Báječný nápad!“ Callie si pomalu vydechla a děkovala
osudu, že jí nadělil tak hbitý mozek. „To bychom jistě měli!
Samozřejmě jen pro rodinu, protože s oficiálním
oznámením musíme počkat až do zásnubního plesu – ale
myslím, že taková večeře na oslavu je naprosto nezbytná.
Ach! Musím toho ještě tolik udělat! Rozeslat pozvánky,
probrat to s kuchařkou!“ Hraběnka se otočila na podpatku
a vyrazila do chodby, poháněná vnitřním vzrušením. Na
prahu se náhle zastavila, jak se téměř nedokázala udržet.
„Ach, Mariano!“ vybuchla, a konečně byla pryč.
V tichu, které zavládlo po jejím výstupu, zůstala
Mariana ohromeně sedět. Callie se musela pousmát. „Přece
sis nemohla myslet, že to bude snadné – co, Mari? Matka
čeká na to, až bude moct uspořádat svatbu, už dvaatřicet
let – co se narodil Benedick. Teď ji díky tobě konečně bude
mít.“
„Tohle nepřežiju.“ Mariana omámeně zavrtěla hlavou.
„Co je to za ženskou?“
„Matka s vidinou dceřiny svatby.“
„Panebože,“ hlesla nastávající nevěsta. „A jak dlouho
myslíš, že bude v tomhle stavu?“
„Nevím to jistě, ale nejmíň do konce sezóny určitě.“
„Celou sezónu! Nedá se s tím něco udělat?“
„Něco by se dalo.“ Callie se dramaticky odmlčela, aby
svým slovům dodala ten správný efekt.
35
Sarah MacLeanová
„A co?“ Mariana netrpělivě zamžikala.
„Myslíš, že by Rivington byl ochoten uvažovat o tom, že
byste spolu utekli a nechali se tajně oddat v Gretna
Green?“
Mariana zasténala zoufalstvím, že sestře zase skočila na
vějičku, a Callie vybuchla smíchy. Tohle bude neobyčejně
zábavná sezóna.
Tohle bude nejbolestnější sezóna jejího života.

Callie stála v rohu salonku, kde se po večeři
a následných rituálech jako doutníky pro muže a klevetění
pro ženy shromáždila celá rodina, aby vyjádřila Marianě
a vévodovi své blahopřání. Místnost přívětivě osvětlovaly
desítky zapálených svíček, které zalévaly obličeje
přítomných vstřícnou zlatou září a vytvářely dojem
důvěrnosti. Callie měla za jiných okolností takové akce, při
nichž se hosté vešli do salonku, ráda – většinou to byly
příjemné, rodinné sešlosti, na které měla ty nejlepší
vzpomínky.
Ale dnes večer ne. Dnes večer proklínala ten okamžik
v knihovně, kdy ji napadlo navrhnout malou rodinnou
večeři. Dnes večer jí připadalo, jako by si ji dobírali
i předkové, jejichž portréty visely na stěnách.
Spolkla další povzdech, když spatřila, jak k ní míří
rozzářená teta Beatrice, a vynutila ze sebe úsměv. Věděla
přesně, co ji čeká… stejně jako věděla, že se tomu nemůže
vyhnout.
„Není to báječné? Taková úžasná dvojice! Taková skvělá
partie.“
„Samozřejmě, teto,“ přisvědčila „nadšeně“ Callie
a zalétla pohledem ke zmíněné dvojici. Během večera už
zjistila, že pozorovat při podobně trýznivé konverzaci
36
vzrušenou Marianu s Rivingtonem trochu pomáhá. Ale
opravdu jen nepatrně. „Je to radost, vidět Marianu tak
šťastnou.“
Stará teta položila svou vrásčitou ruku na Calliino
předloktí. A je to tady, pomyslela si její neteř a zaskřípěla
zuby. „Maminka je určitě nadšená, že konečně může
plánovat svatbu!“ zachichotala se Beatrice pobaveně.
„Koneckonců, po tom, jak jste jí dávali zabrat ty
a Benedick, neměla žádnou záruku, že se vůbec nějaké
dočká!“
Callie ze sebe vyrazila poněkud nucený smích a zoufale
se rozhlížela po někom, kdo by jí mohl přijít na pomoc
a zachránit ji před neskutečně netaktními
a impertinentními příbuznými. Od chvíle, kdy rodina
dorazila na večeři, Callie vedla podobnou konverzaci
plnou narážek už po dvanácté, s dvanácti různými lidmi.
Zvlášť večeře byla náročná, protože seděla mezi
Rivingtonovou babičkou, která jí nepřestávala nabízet
svoje názory, a nadmíru šťouravou sestřenicí. Obě ženy
zřejmě nepovažovaly Calliin svobodný stav za téma,
kterému je radno se vyhýbat. Callie si začínala myslet, že
v Allendaleově ani Rivingtonově rodině není jediná osoba
se špetkou taktu. Copak si všichni myslí, že ji neuráží,
když jí neustále připomínají, že je jen přehlížená stará
panna, která zůstala na ocet? Tohle už bylo vážně moc.
Nebohá Callie nikde žádnou záchranu neviděla, takže
mávla na číšníka, procházejícího s tácem sherry a vzala si
od něj skleničku. „Nedáš si něco k pití, teto Beatrice?“
„Božínku, to ne! Kdepak! Mám slabý žaludek,“ bránila
se trochu dotčeně stařena. „Víš, Callie, že pití vína ve
společnosti může poškodit tvou pověst?“
„Nu, myslím, že s tím si dělat starosti nemusím, ne?“
37
Sarah MacLeanová
„Ovšem, s pověstí jistě ne, Calpurnie.“ Teta Beatrice ji
s bezděčnou blahosklonností poplácala po předloktí. „No
není to tragédie? Kdo by to byl řekl, s tvým dědictvím, že
zrovna ty se neprovdáš?“
Tetina domněnka, že Calliiny předpoklady k manželství
spočívají pouze v jejím věnu, byla tak urážlivá, že se
dívčina mysl zahalila šokem a hněvem. Než stačila
odpovědět, teta Beatrice přitvrdila.
„A teď, ve tvém věku, jsme se už všichni vzdali nadějí.
Neumím si představit, že by tě ještě teď někdo požádal
o ruku. Leda snad nějaký postarší gentleman, který hledá
společnost pro svá poslední léta v tomhle slzavém údolí.
To by se stát mohlo.“
Calliinou myslí se mihla prchavá fantazie, v níž se teta
Beatrice zalkla červeným vínem. Probrala se ze zamyšlení,
opatrně odložila sklínku a znovu soustředila pozornost na
svou tetu, která se dál zaobírala staropanenským stavem
své neteře.
„Moc taky nepomáhá, že tvoje postava není právě… jak
to říct… žádoucí? Koneckonců, rubensovské časy jsou
dávno pryč, Calpurnie.“
Callie strnula. Měla pocit, že snad té příšerné ženské
špatně rozuměla.
„Napadlo tě někdy držet dietu? Třeba tu, jak se jí jenom
zelí a vejce natvrdo? Slyšela jsem, že to dokáže zázraky.
Třeba bys pak nebyla tolik… no, nebylo by tě tolik!“ Teta
Beatrice zakdákala, jak pobavila sama sebe. Očividně si
neuvědomovala svou hrubost. „A potom bychom ti mohli
taky najít manžela!“
Callie cítila, že musí pryč dřív, než dojde
k nenapravitelné škodě na zevnějšku někoho
z příbuzných – nebo na její příčetnosti. Vyhnula se
Beatricinu pohledu – nebyla si jistá, jestli by té příšerné
38
ženské neřekla něco ohavného – a omluvila se: „Promiň,
teto, měla bych jít dohlédnout na… kuchyni.“ Bylo jí jedno,
že to vysvětlení nedává moc smysl, když už je dávno po
večeři. Musí prostě pryč.
Zadržovala slzy v očích, když spěchala do bratrovy
pracovny – nejbližší místnosti, v níž měla jistotu, že ji hosté
potulující se po domě nebudou rušit. Nechala se vést
měsíčním světlem, které pronikalo dovnitř vysokými okny
lemujícími celou stěnu pracovny, vydala se k příborníku
a vyndala z něj skleničku a karafu sherry. S nimi se vydala
k velkému křeslu ve vzdáleném rohu místnosti, které bylo
dlouhá léta útočištěm mužů z rodu Allendaleových.
A dnes večer poslouží stejně dobře ženě z rodu
Allendaleových, pomyslela si a dlouze si povzdychla.
Nalila si sklenku sherry, postavila těžkou křišťálovou
karafu s dezertním vínem na zem a přehodila si nohy přes
područku křesla, aby si udělala pohodlí.
„Copak tady vzdycháš, sestřičko moje?“
Callie sebou trochu trhla a otočila se směrem
k impozantnímu mahagonovému stolu na druhé straně
místnosti. Spatřila za ním postavu zalitou stínem
a zeširoka se usmála do tmy. „Vyděsil jsi mě.“
„Tak mě omluv, že se neomlouvám. Ale to ty jsi
vstoupila do mého doupěte.“ Benedick Hartwell, hrabě
z Allendale, vstal a přešel pracovnu, aby se posadil do
křesla naproti Callie. „Doufám, že k tomu máš dobrý
důvod, jinak tě budu muset vypakovat zpátky do
společnosti.“
„Ale? To bych ráda věděla, jak to uděláš, abys
neupoutal pozornost na své zmizení,“ zažertovala dívka.
„Zase máš pravdu.“ Benedickovy bílé zuby blýskly do
tmy.
39
Sarah MacLeanová
„Díky.“ Callie k němu pozvedla sklenku sherry
v posměšném přípitku. „Jsi tak laskavý.“
Benedick lenivě zakroužil sklenkou se zlatavou
skotskou, zatímco Callie se žíznivě napila a opřela si
v křesle hlavu. Zavřela oči a užívala si družné mlčení. Bratr
se ozval teprve po několika minutách: „Tak co tě přimělo
opustit rodinné rituály?“
Callie ani neotevřela oči. „Teta Beatrice.“
„Co ta stará vrána zase provedla?“
„Benedicku!“
„Chceš mi snad tvrdit, že o ní nesmýšlíš podobně?“
„Smýšlet o ní takhle je jedna věc. Ale říkat to nahlas je
věc druhá.“
Benedick se rozesmál. „Jsi až moc dobře vychovaná, než
aby ti to k něčemu bylo. Tak co tedy udělala ta vzácná,
vážená a milovaná tetička, že tě vyhnala sem do tmy?“
Callie si povzdychla a znovu si nalila víno. „Nic jiného
než to samé co všichni naši i vévodovi příbuzní
shromáždění v salonu. Tetě Beatrice se to jenom podařilo
ještě hruběji.“
„Ach. Manželství.“
„Vlastně řekla…“ Callie se zarazila a zhluboka se
nadechla. „Ne, neudělám jí tu radost, že bych to
opakovala.“
„Umím si to představit.“
„Ne, Benny, neumíš.“ Callie upila sherry. „Přísahám, že
kdybych věděla předem, jaké to je žít jako stará panna,
provdala bych se za prvního muže, který o mě kdy projevil
zájem.“
„První muž, který tě požádal o ruku, byl ten přitroublý
vikář.“
„Neměl bys o duchovních mluvit tak pohrdavě.“
Benedick si odfrknul a zhluboka se napil skotské.
40
„Tak jsem si měla vzít toho druhého, který o mě stál.
Geoffrey byl docela fešák.“
„Dokud ses mu nepodívala na zoubek, Callie, a to otec
udělal. Byl to nenapravitelný hráč a notorický piják. Vždyť
vypustil duši v hráčském doupěti, prokrista!“
„Ovšem, ale já bych teď byla vdova. Vdovy nikdo
neuráží.“
„Totiž, tím bych si nebyl tak jistý, ale když myslíš…“
Benedick se zarazil. „Vážně si teď přeješ, aby ses za někoho
z nich provdala?“
Callie se znovu napila a poválela sladkou tekutinu na
jazyku, zatímco zvažovala svou odpověď. „Ne, nechtěla
bych být vdaná za nikoho z těch, kdo se o mě ucházeli,“
řekla vážně. „Nechtěla bych být jen majetkem nějakého
příšerného chlapa, co by si mě vzal kvůli věnu nebo půdě
nebo kvůli spojení s hrabaty Allendaleovými… Ale sňatek
z lásky bych určitě neodmítla.“
Benedick se zasmál. „Ovšem, sňatek z lásky je něco
úplně jiného. O ty člověk každý den nezabrnkne.“
„Ne,“ souhlasila Callie a oba sourozenci se znovu
pohroužili do mlčení. Callie po důkladném rozmyšlení
pomalu pronesla: „Ze všeho nejradši bych chtěla… být
muž.“
„Prosím?“
„Ano, chtěla! Tak například, co kdybych ti řekla, že
musíš strávit příští tři měsíce tím, že budeš trpět hloupými
poznámkami ve stylu tety Beatrice – přinejmenším než se
Mari vdá?“
„Řekl bych ti, že na to kašlu, a vyhnul bych se tomu.“
Callie na něj ukázala skleničkou, aby zdůraznila svá
slova. „Přesně! Protože jsi muž!“
„Muž, který se už dokázal vyhnout spoustě akcí, jež by
mohly vést ke zdůrazňování jeho svobodného stavu.“
41
Sarah MacLeanová
„Benedicku,“ oslovila ho upřímně Callie a zvedla hlavu,
„přiznej si to: mohl ses těm událostem vyhnout jen proto,
že jsi muž. Já bohužel musím hrát podle jiných pravidel.“
„Proč?“
„Protože jsem žena. Nemůžu se jen tak vyhýbat plesům
a večeřím a čajovým dýchánkům a zkouškám šatů.
Panebože, zkoušení šatů… už zase mě čekají ty příšerné
soucitné pohledy… až budeme chodit ke švadleně na
zkoušky a vedle mě bude stát Mariana ve svatebních
šatech. Ach, Bože.“ Callie si při té představě zakryla oči.
„Stejně pořád nechápu, proč by ses těm akcím prostě
nemohla vyhnout. Chápu, že musíš jít na ples, kde se bude
oznamovat jejich zasnoubení. A taky musíš jít na svatbu.
Ale z toho ostatního se omluv.“
„To nemůžu!“
„Ptám se tě znova: proč ne?“
„Slušné ženy se nevyhýbají společenským událostem,
stejně jako si nepořizují milence. Musím si dávat pozor na
svou pověst!“
Teď byla řada na Benedickovi, aby si pohrdavě
odfrknul. „To je naprostý nesmysl. Je ti osmadvacet,
Calpurnie.“
„Není moc zdvořilé zmiňovat se o mém věku. A víš, že
nenávidím, když mi říkáš Calpurnie.“
„To vydržíš. Je ti osmadvacet, nejsi vdaná a máš
naprosto neposkvrněnou pověst, čistší než jakýkoli jiný
člen smetánky v tomhle věku, bez ohledu na pohlaví. Bože
můj, kdy jsi naposledy šla někam bez toho krajkového
čepce?“
Callie se na bratra zamračila. „Moje pověst je to jediné,
co mám. To se ti právě snažím vysvětlit, Benedicku.“
Sklonila se k podlaze, aby si nalila další sherry.
42
„Ovšem, máš pravdu. Momentálně je to to jediné, co
máš. Ale můžeš toho mít víc. Proč nenatáhnout ruku
a nevzít si to?“
„Chceš mě snad nabádat, abych pošpinila naše dobré
jméno?“ zeptala se nevěřícně Callie. Strnula s karafou
v jedné ruce a skleničkou ve druhé. Benedick zvedl jedno
obočí a Callie karafu zase položila. „Chápeš snad, že
kdybych to udělala, ty jako hrabě a hlava rodiny by ses
musel potýkat s následky?“
„Já nenavrhuju, aby sis našla milence, Callie. Ani si
nemyslím, že bys měla vyvolat nějakou scénu. Jenom se ti
snažím naznačit, že na sebe kladeš příliš vysoké nároky…
na někoho, kdo se o svou pověst nemusí tak úzkostlivě bát.
Ujišťuju tě, že když se vyvlékneš z akcí doprovázejících
přípravy svatby, moje postavení hraběte to nijak
neohrozí.“
„A když už budu u toho, nemám taky začít pít skotskou
a kouřit doutníky?“
„Proč ne?“
„To snad nemyslíš vážně.“
„Callie, jsem si naprosto jistý, že kdyby sis nalila
skotskou, dům by nám na hlavu nespadl. Spíš si nejsem
jistý, jestli by ti to chutnalo.“ Na pár minut se odmlčel, než
pokračoval: „Co by sis ještě přála dělat?“
Callie se nad svou odpovědí důkladně zamyslela.
Kdyby její konání nemělo žádné následky? Co ještě by
chtěla dělat? „Vlastně nevím. Nikdy jsem si nedovolovala
myslet na takovéhle věci.“
„Tak si to dovol teď. Co bys dělala?“
„Všechno, co bych mohla.“ Její rychlá odpověď je
překvapila oba, ale jakmile ta slova byla venku, Callie si
uvědomila jejich hlubokou pravdivost. „Nechci být ta
dokonalá, máš pravdu. Dvacet osm let chování, kterému se
43
Sarah MacLeanová
nedá nic vytknout, bylo opravdu až moc.“ Zasmála se
sama sobě.
Benedick se k ní přidal. „Takže co? Co bys chtěla dělat?“
„Zahodit svůj krajkový čepec.“
„Jako by se stalo – doufám.“ Zamračil se na ni. „No tak,
Calpurnie, přece jsi kreativnější. Představ si, že neexistují
žádná omezení – a ty si vymýšlíš takové hlouposti, které
můžeš doma klidně podniknout i tak?“
Callie se usmála. Schoulila se v křesle. Cítila, jak ji ta hra
rozpaluje. „Naučit se šermovat.“
„To je ono,“ přikývl Benedick povzbudivě. „Co dál?“
„Dívat se na souboj!“
„Proč ta opatrnost? Naučila ses šermovat – proč ty nově
nabité schopnosti nevyužiješ a rovnou se nějakého
nezúčastníš?“ poznamenal věcně Benedick.
Callie nakrčila nos. „Nechtěla bych doopravdy nikomu
ublížit.“
„Aha,“ ozval se její bratr se stejnou vážností. „Tady jsme
našli hranici, kterou nechceš překročit.“
„Jednu z mnoha… nejspíš. Ale taky bych se ráda naučila
střílet z pistole. Jen ne na lidi.“
„Tohle baví hodně lidí,“ připustil Benedick. „Co dál?“
Callie se zadívala ke stropu. „Naučit se jezdit
obkročmo.“
„Vážně?“
Přikývla. „Dámské sedlo je tak… změkčilé.“
Benedick se rozesmál jejímu opovržlivému tónu.
„Chtěla bych –“ Zarazila se, když jí myslí probleskl
další nápad: Někoho políbit. Ach. Tohle rozhodně nemůže
vyslovit před vlastním bratrem. „Chtěla bych dělat
všechno to, co muži považují za samozřejmé. A víc,“
dodala. „Chtěla bych hrát! V mužském klubu!“
„Ale! A jak by ses tam chtěla dostat?“
44
Callie se zamyslela. „Asi bych se převlékla za muže.“
Benedick zavrtěl pobaveně hlavou. „Vidím, že matčina
fascinace Shakespearem nás ovlivnila víc, než si myslíme.“
Callie se zachichotala a Benedick pokračoval: „Tady
musím vymezit hranici já. Hrabě z Allendale by přišel
o své členství v klubu White’s, kdyby se to prozradilo.“
„Naštěstí pro tebe neuvažuju o tom, že bych pronikla do
White’s. Ani že bych se pustila do něčeho z těch věcí,
o kterých jsme mluvili.“ Opravdu v jejím hlase zaznělo
zklamání?
Pak je znovu zahalilo ticho. Oba sourozenci se ponořili
do zamyšlení, až Benedick zvedl sklenici ke rtům, aby
dopil skotskou. Ale než ji donesl k ústům, rozmyslel si to
a natáhl ruku k sestře. Callie se nad jeho nabídkou na
okamžik zamyslela. Věděla moc dobře, že v bratrově
skleničce už zůstal jen poslední lok.
Okamžik pominul: zavrtěla hlavou a Benedick skotskou
dopil sám. „To mě mrzí,“ pronesl a zvedl se z křesla. „Moc
rád bych slyšel, že taky trochu riskuješ, sestřičko.“
Tenhle komentář, pronesený nedbalým tónem, spočinul
těžce v Calliiných uších. Skoro ani nevnímala suchou
otázku, která následovala: „Myslíš, že můžu vyjít ven bez
obav? Nebo se tady budu muset schovávat až do svatby?“
Callie nepřítomně zavrtěla hlavou. „Myslím, že můžeš
ven. Ale opatrně.“
„Půjdeš se mnou?“
„Ne, díky. Já zůstanu tady a budu si plánovat svůj
dobrodružný život.“
Zašklebil se na ni. „Skvělé. Dej mi vědět, kdyby ses
rozhodla hned zítra odplout do Orientu.“
Callie mu odpověděla stejným úsměvem. „Každopádně
budeš první, kdo se o tom dozví.“
45
Sarah MacLeanová
Když Benedick odešel, seděla ještě dlouho v křesle
a naslouchala tomu, jak dům utichá, hosté odcházejí
a rodina se rozchází do svých pokojů. Jak sloužící uklízejí
jídelnu, kde se podávala večeře, i salon. A celou tu dobu si
v hlavě přehrávala rozhovor s Benedickem. Co kdyby…?
Co kdybych, říkala si, žila úplně jiný život než ten
nudný a vysmívaný, který vedu teď? Co kdybych mohla
dělat všechno to, co jsem zatím nemohla? A co mi v tom
vlastně bránilo?
V osmadvaceti letech už si jí sotva kdo všímal. Její
pověst byla po celá léta bez poskvrnky – po celá ta léta,
kdy jí na udržení takové pověsti ještě záleželo. Ne že by
teď chtěla obrátit na obrtlíku a své dobré jméno roztrhat na
cucky. Nechtěla udělat nic jiného, než co dělali všichni ti
vážení a respektovaní mužští příslušníci smetánky den co
den bez rozmýšlení. A když to dělali oni, proč ne ona?
Zdvihla ruce a vytahala si sponky, které jí držely na
hlavě staropanenský krajkový čepeček. Když ho strhla,
několik vlnitých pramínků se osvobodilo z účesu. Callie
podržela čepec na chvíli v ruce, obracela ho sem a tam
a zvažovala svůj příští krok. Kdy se z ní stala žena
v krajkových čepcích? Kdy se vzdala myšlenky na to, že
bude chodit oblečená podle módy? Kdy se stala člověkem,
který připustí, aby ho neomalenost tety Beatrice zahnala
do úkrytu?
Trochu nejistě se postavila a vydala se ke krbu s čepcem
v ruce, rozpálená stejnou měrou rozhovorem s bratrem
i několika skleničkami sherry. Zadívala se do hasnoucích
uhlíků. Sykot oranžových oharků jako by ji škádlil.
Co by udělala, kdyby to všechno mohla změnit?
Bez rozmýšlení hodila krajkový čepec do krbu. Dlouho
se nic nedělo: zmačkaný balíček látky tam jen tak ležel
a jeho panenská bělost ostře kontrastovala s černým
46
rozpáleným dřevem. Právě když Callie začala přemítat,
jestli nemá svou zničenou součást oblečení zase zachránit,
krajka prudce vzplanula.
Callie zalapala po dechu a ucouvla před oranžovou září,
která pohltila zmuchlanou krajkovinu. Ale nedokázala se
ubránit pokušení: sehnula se a pozorovala, jak delikátně
háčkovaná krajka ožívá, kroutí se a zbarvuje, až byla
v plamenech po poslední nitku.
Callie pozorovala hořící čepec a dala se do smíchu.
Cítila se skandálně i nádherně zároveň. Jako by náhle
mohla udělat cokoli, o čem kdy snila.
Otočila se na podpatku a vydala se k mahagonovému
psacímu stolu. Zapálila, zbytek svíčky ve svícnu a otevřela
horní zásuvku, z níž vyndala čistý list papíru. Uhladila ho
rukou a zamyslela se nad jeho nesmírnou, neposkvrněnou
bílou plochou. Pak souhlasně přikývla, otevřela stříbrný
kalamář s inkoustem, který stál vedle, a natáhla se po peru.
Namočila jeho špičku do tmavého inkoustu a zamyslela
se nad věcmi, které by ráda dělala… kdyby jen měla
odvahu.
První z odpovědí byla nasnadě. Předtím ji sice nechtěla
přiznat před Benedickem, ale teď měla silný pocit, že by
měla být poctivá aspoň sama k sobě a svěřit se papíru.
Koneckonců to byla jediná věc z jejího seznamu, u níž se jí
srdce svíralo bolestí nad tím, že ji nemůže nikdy
uskutečnit.
Namočila pero do inkoustu, přiložila hrot k papíru
a napsala velkým, pevným písmem:
Někoho políbit
Sotva to dopsala, polekaně vzhlédla, jako by se obávala

toho, že bude přistižená při psaní něčeho tak skandálního.
47
Sarah MacLeanová
Pak se znovu soustředila na slova na papíře a naklonila
hlavu na stranu. Tohle přece není všechno, že ne? „Někoho
políbit“ nevystihuje přesně to, po čem toužila.
Kousla se do rtu a dopsala ještě jedno slovo.
Někoho políbit – vášnivě
Callie zhluboka vydechla. Ani netušila, že v sobě

zadržuje tolik vzduchu. Teď se nesmím zarazit, pomyslela si.
To nejskandálnější už jsem napsala.
Další položky ze seznamu se objevovaly na papíře
snadno. Byly to ty, které se zrodily v konverzaci
s Benedickem.
Kouřit doutníky a pít skotskou

Jezdit obkročmo
Šermovat
Přihlížet souboji
Střílet z pistole
Hrát (v pánském klubu)
Po horečnaté písařské aktivitě se Callie napřímila
a zahleděla se na slova před sebou. Na rtech se jí objevil
náznak úsměvu, když si představila samu sebe, jak sedí
v kuřáckém salonku White’s se skotskou v jedné ruce
a kartami ve druhé, u nohou jí leží kord a baví se se svými
společníky o souboji, ve kterém má nazítří ráno dělat
sekundantku. Ta představa v ní vyvolala hluboký hrdelní
smích. Jen si to představte!
Tady se málem zastavila – po těch sedmi bodech, které
přišly tak rychle a snadno. Ale i když to celé byl jen výplod
48
bláznivé fantazie, Callie věděla, že to není všechno. Teď
konečně může být upřímná aspoň sama k sobě. Napsat
všechno to, co tak zoufale toužila prožít. Věci, které nikdy
před nikým nepřiznala – ani sama před sebou. Zhluboka si
povzdychla, dívala se na papír a uvědomovala si, že
dalších několik položek bude to nejtěžší, co se chystá
napsat.
„Tak do toho,“ zavelela si pevným tónem, jako by se
chystala do boje. Pak přiložila pero znovu k papíru.
Tančit na plese každý tanec
Rty se jí zvlnily sebekritickým pousmáním. Milá Callie,
tohle dokazuje, že to je všechno jen tvoje fantazie. Tanec
zbožňovala. Odjakživa. Když byla malá, často se vykradla
ze své ložnice, aby pozorovala plesy pořádané rodiči. Tam
vysoko nad plesovým sálem se točila a točila za zvuků
hudby, představovala si, že její noční košilka jsou nádherné
plesové šaty. Při své první sezóně po debutu se ze všeho
nejvíc těšila právě na tancování. Ale jak stárla, pozvání
k tanci byla stále řidší. Naposledy si zatancovala… no, to
už bylo hodně, hodně dlouho. Až příliš dlouho.
Tady v přítmí pracovny si dokázala připustit, že
všechny ty roky strávené postáváním na okrajích
plesových sálů po celém Londýně si vybraly svou daň.
Callie nenáviděla pomyšlení, že má věčně jen zahřívat
stěny, ale nedokázala se z toho postavení nijak vymanit.
A po deseti letech ve společnosti už byla vcelku spokojená
s rolí pozorovatelky toho elegantního dění a nedokázala si
představit, že by se ho doopravdy měla účastnit. Totiž…
nikdy nemohla být středem pozornosti, to je nesmysl. Ženy,
kterým takové postavení patřilo, byly vyhlášené krásky.
A Callie byla příliš obyčejná, příliš baculatá, příliš nudná,
49
Sarah MacLeanová
než aby ji někdo mohl považovat za krásnou. Zamrkala,
aby zaplašila slzy z očí, a napsala na papír další bod:
Být považovaná za krásku. Aspoň jednou.
Tohle byl ten nejnesplnitelnější požadavek ze všech.
Vzpomínala si jen na jeden okamžik v životě, kdy se
k tomuto cíli nepatrně přiblížila. Ale když si vzpomněla na
ten dávný večer před deseti lety, kdy v ní markýz
z Ralstonu vzbudil pocit, že je krásná, byla si téměř jistá, že
on ji za krásku doopravdy nepovažoval. Ne: jen se snažil
zlepšit nešťastné mladé dívce náladu, aby se jí zbavil
a mohl se odebrat na svoje půlnoční dostaveníčko. Ale
tehdy, na malou chvíli, jí opravdu dopřál pocit, že je
krásná. Jako císařovna. Jak ráda by se znovu stala tou
dívkou; jak ráda by se zase cítila jako mocná Calpurnia!
Jenže to samozřejmě nešlo. Byla to jen hloupá chvilka.
Callie se s povzdechem zvedla od stolu, opatrně složila
papír a zastrčila si ho za živůtek šatů. Potom zavřela
kalamář a uklidila pero. Sfoukla svíčku a potichu se vydala
ke dveřím. Právě když chtěla vyjít z pracovny a vydat se
do svého pokoje, zaslechla zvenčí nějaké zvuky – tiché
a neznámé.
Callie opatrně na škvírku pootevřela dveře a vykoukla
do tmavé chodby. Mhouřila oči, aby zaostřila na ty, kdo
ten hluk vydávají. Ve tmě nic neviděla, ale nebylo pochyb
o tom, že tam někdo je: pootevřenými dveřmi k ní zalétl
tichý smích.
„Dnes večer jsi tak krásná. Dokonalá. Opravdový
anděl.“
„Co jiného můžeš říkat, viď? Snoubence se musí
lichotit.“
„Moje snoubenko.“ V tom oslovení zazněla hluboká
úcta. „Má příští vévodkyně… má lásko…“
50
Slova doprovodil ženský povzdech a Callie si přitiskla
dlaň ke rtům, aby potlačila šokovaný smích, když si
uvědomila, že tam v chodbě jsou Mariana a Rivington. Na
okamžik zůstala strnule stát a s vykulenýma očima
přemítala, co teď. Má za sebou tiše zavřít dveře a počkat,
až ti dva odejdou? Nebo má zamířit k nim a ukončit to
jejich tajné noční dostaveníčko?
Její myšlenky přerušilo tiché zalapání po dechu. „Ne!
Co kdyby někdo přišel!“
„No a co?“ odpověděl jí mužský smích.
„Pak byste se asi se mnou musel oženit, Vaše Milosti.“
Callie užasle naslouchala smyslnému tónu sestřina hlasu.
Kdy se z Mariany stala taková koketa?
Rivington zasténal. „Udělám cokoli, jen abych tě dostal
do postele.“
Teď se zasmála Mariana, naprosto nepatřičně… a pak
už se ozývalo jen šustění šatů a polibky.
Callie otevřela pusu. Ano: rozhodně by měla zavřít
dveře.
Tak proč to nedělá?
Protože to bylo tak nespravedlivé.
Bylo tak nespravedlivé, že její malá sestřička, která k ní
tolik let vzhlížela, která se k ní obracela pro radu a čekala
na její vedení – teď vstupuje do toho pozoruhodného
nového světa lásky.
Mariana do společnosti spíš vtrhla, než vstoupila, stala
se hvězdou sezóny a Callie na ni byla tak pyšná. A když se
do Mari zamiloval Rivington, nejžádanější ženich
v Londýně, Callie se radovala spolu se sestřičkou.
Opravdu byla šťastná, že se Marianě tak daří.
Ale jak dlouho může ještě cítit štěstí nad tím, že Marina
prožívá to, co si ona, Callie, vždycky jen přála? Teď se
všechno mění. Mariana bude dělat to, co Callie nikdy
51
Sarah MacLeanová
nepozná: vdá se, bude mít děti, povede domácnost
a zestárne v náručí muže, který ji miluje. A Callie zůstane
tady, v Allendaleovském sídle, jako stará panna.
Dokud se neožení Benedick. Pak ji odtud vypakují na
venkov. Samotnou.
Callie spolkla slzy, které ji pálily v hrdle, a dovolila si
tváří v tvář Marianinu štěstí pocítit sebelítost. Pak začala
pomaloučku zavírat dveře pracovny, aby nechala milence
o samotě.
Ale než to stačila udělat, zaslechla Marianin zajíkavý
hlas. „Ne, Jamesi, to nemůžeme. Matka by nás oba
sešvihala bičem na koně, kdybychom jí překazili její
svatební plány.“
Rivington tiše zasténal. „Má ještě dvě děti. Užila by si
jinou svatbu.“
„Ano, ale…“ Mariana se odmlčela. Callie nemusela na
svou sestru vidět, aby jí dokázala číst myšlenky. Ale jaká je
šance, že se někdo z těch dvou v dohledné době ožení nebo
provdá?
„Benedick se ožení,“ odpověděl Rivington na její
nevyslovenou námitku. Hlas mu zněl pobaveně. „Chce to
jen oddálit, jak nejvíc to půjde, ale nakonec půjde k oltáři.“
„Benedick mi starosti nedělá.“
„Mari, o tom už jsme mluvili. Rozhodně může žít ve
Fox Haven.“
Callie otevřela úžasem pusu, když zaslechla zmínku
o Rivingtonově venkovském sídle. Kdo tam může žít? Ona?
Že by spolu ti dva probírali její osud? Jako by byla osiřelé
dítě, které potřebuje něčí péči?
Jako by byla neprovdaná žena bez vyhlídek na budoucnost.
Což pochopitelně byla.
Zase pusu zavřela.
„Pro naše děti to bude skvělá teta,“ dodal Rivington.
52
Báječné. Už předem svěřuje své nenarozené dědice do
péče staropanenské tety.
„Byla by to skvělá matka,“ namítla vřele Mariana a její
soucitná slova vehnala Callie slzy do očí. Snažila se
nevnímat podmiňovací způsob, který sestra použila. „Kéž
by tak získala to, po čem touží. Tolik by si to zasloužila.“
Rivington si povzdychl. „Ano, kéž by. Ale bojím se, že
to je jen v jejích rukou. Když bude pořád tak…“ Odmlčel
se, jak hledal správný výraz, a Callie se napjala. Sklon
jejího těla byl teď tak nepřirozený, až jí hrozilo, že
přepadne přes práh do haly. „Tak… pasivní, tak nikdy nic
nezíská.“
Pasivní?
Callie si představila, jak Mariana přikyvuje. „Callie by
potřebovala zažít nějaké dobrodružství. Jenže ona se sama
do žádného nepustí.“
Nastala dlouhá odmlka. Callie cítila, jak ji jejich
slova – tak prostá škodolibosti, a přitom tak
bolestná – svírají a dusí. Najednou už nedokázala dál
zadržovat dech, ani zabránit slzám, aby jí nevytryskly
z očí.
„A ty bys nechtěla zažít dobrodružství, moje krásko?“
zeptal se Rivington už zase tím smyslným tónem. Mariana
mu odpověděla provokativním zachichotáním, které už
Callie nedokázala dál poslouchat. Tichounce za sebou
zavřela dveře, aby se toho zvuku zbavila.
Kdyby se tak dokázala zbavit i vzpomínek na jejich
rozhovor.
Pasivní. Tak strašné slovo. Tak strašný pocit. Je pasivní
a obyčejná a nemá dobrodružnou povahu. Takže je
odsouzená k nudnému, usedlému, naprosto nezajímavému
životu. Callie polkla slzy, opřela se čelem o těžké
53
Sarah MacLeanová
mahagonové dveře a zvažovala tu hrozivou možnost, že
by měla tuhle vizi opravdu naplnit.
Ztěžka, zhluboka se nadechla a pokusila se sama sebe
uklidnit. Jenže kombinace vypitého sherry
a emocionálního rozrušení jí v tom úspěšně bránila.
Nechtěla být takovouhle ženou – takovou, o níž mluvili
ti dva. To neměla nikdy v úmyslu. Přesto k tomu nějak
dospěla… nějak, někde ztratila vytčenou cestu, a aniž si to
uvědomila, zvolila si tenhle usedlý a nudný život místo
jiného, dobrodružného.
A teď její sestra stála na druhé straně dveří, jen krůček
od dobrovolné ztráty panenství – a Callie se nikdy ani
s nikým nelíbala.
To stačilo na to, aby stará panna dostala chuť si nalít
něco silnějšího.
Ale dneska už toho vypila dost.
Ne: to stačilo, aby to starou pannu povzbudilo k činu.
Callie zalovila v živůtku a vytáhla z něj složený papír,
který tam předtím schovala. Přejela bříšky prstů po jeho
okraji a zvažovala, co teď.
Mohla by jít do postele a uspat se pláčem a dalšími
skleničkami sherry. A pak strávit zbytek života nejen tím,
že by litovala své nečinnosti, ale i vědomím, že ji lidé
kolem považují za pasivní.
Nebo by se mohla změnit.
Mohla by postupovat podle seznamu.
Teď. Hned.
Uhladila si prameny vlasů, které jí vyklouzly z účesu,
a uvědomila si, že jí chybí čepec.
Dnes v noci. Začne s tím, co pro ni představuje největší
výzvu. S tím, co ji vyšle rovnou do toho nového,
odvážného, nestaropanenského světa.
54
Zhluboka se nadechla a otevřela dveře do rozlehlé haly
Allendaleovského sídla. Bylo jí jedno, jestli tam zakopne
o Marianu a Rivingtona. Vlastně si sotva všimla, že už tam
nejsou.
Nemá čas na ně myslet, mihlo se jí hlavou, když
spěchala po širokém mramorovém schodišti ke své ložnici.
Musí se převléknout.
Lady Calpurnia jde ven.
55
Sarah MacLeanová
3. kapitola
CALLIE SE DÍVALA, jak kočí s drožkou mizí ve tmě ulice,

kde ji zanechal úplně opuštěnou.
Zklamaně si povzdychla, když klapot koňských kopyt
dozněl v noci a nahradilo ho jen bušení jejího srdce a hukot
krve v uších.
Měla začít s tou skotskou. Rozhodně si neměla dávat
tolik sherry.
Kdyby byla střízlivá, rozhodně by nestála tady, sama,
před domem jednoho z nejnechvalněji známých
londýnských svůdců. Co ji to proboha napadlo?
Zřejmě vůbec nemyslela. Ani trošičku.
Na jeden prchavý okamžik ji napadlo, že by se mohla
vrátit na ulici a zastavit si první drožku, která pojede
kolem. Vzápětí ji na místo přimrazilo zjištění, že kdyby ji
někdo poznal, její pověst bude navěky zničená.
„Tohle mi nasadil do hlavy Benedick,“ zamumlala si
pro sebe, když si přetáhla temnou kapuci víc do tváře.
„A Mariana.“ Ale samozřejmě ani Benedick, ani Mariana ji
nedonutili nasednout do drožky a riskovat bezpečí i dobré
jméno. Udělala to sama, z vlastní vůle.
S hlubokým povzdechem se s tou pravdou smířila…
s tím, že se vědomě pustila do tohohle šílenství, že její
pověst bude každou chvíli na cucky a že její nejlepší šance,
56
jak z toho vyváznout bez poskvrnky, leží v Ralstonském
sídle. Při tom pomyšlení zamžikala.
Ralstonské sídlo. Bože na nebesích… do čeho se to
pustila?
Musí jít dovnitř. Nemá na vybranou. Nemůže strávit
zbytek noci uprostřed ulice. Jakmile se tam dostane,
poprosí majordoma, aby ji doprovodil k drožce, a za
hodinu už může být v posteli. Majordomus jí jistě
neodmítne pomoci. Koneckonců, je přece urozená dáma.
I když tomu její chování dnešní noci moc nenasvědčuje.
Ale co když jí otevře sám Ralston?
Callie nad tím nápadem zavrtěla hlavou. Zaprvé,
markýzové si sami nechodí otevírat dveře svých sídel.
A zadruhé, šance, že tenhle konkrétní markýz bude v tuhle
hodinu doma, je takřka nulová. Nejspíš je někde
u milenky. Pamětí jí vyšlehl obrázek, zasunutý pod
desetiletím vzpomínek – na markýze ve vášnivém objetí
s tou neskutečně nádhernou ženou.
Ano. Udělala hroznou chybu. Teď musí jen uprchnout,
hned, jak jen to půjde.
Callie narovnala ramena a vydala se k impozantnímu
vchodu Ralstonského sídla. Klepadlo ještě ani nedopadlo
a velké dubové dveře se už otevřely. Na prahu se objevil
stařičký sloužící, který nevypadal ani trochu překvapeně
nad tím, že před sebou vidí osamělou mladou ženu.
Ustoupil stranou, aby ji nechal vejít, a zavřel za ní dveře.
Callie se ocitla ve vyhřáté, přívětivé vstupní hale
starobylého londýnského sídla markýzů z Ralstonu.
Instinktivně zvedla ruku, aby si stáhla kapuci z hlavy,
ale pak si uvědomila, že pro ni bude všechno mnohem
jednodušší, když její totožnost zůstane utajená. Místo toho
jen řekla: „Děkuji vám, pane.“
57
Sarah MacLeanová
„Není zač, madam.“ Majordomus se krátce, uctivě
uklonil a vydal se k širokému schodišti, které vedlo do
dalších pater sídla. „Můžete jít prosím za mnou?“
Jít kam? Callie rychle potlačila překvapení. „Ach, já
nechtěla –“ Zarazila se, protože ji nenapadalo, jak by měla
svou větu dokončit.
Majordomus se zastavil na úpatí schodiště. „Ovšem,
mylady. To není problém. Jen vás doprovodím tam, kam
máte namířeno.“
„Kam – mám namířeno?“ Callie se prudce zastavila.
V hlase jí zazněl zmatek.
Majordomus si odkašlal. „Do prvního patra, madam.“
„Do prvního patra.“ Callie už sama sobě začínala
připadat dětinská.
„Jeho lordstvo je u sebe.“ Majordomus se na ni tázavě
zadíval, jako by chtěl zpochybnit její mentální schopnosti,
než se zase otočil ke schodům a začal stoupat do poschodí.
„Jeho lordstvo.“ Callie se dívala, jak sluha zdolává
schody, a ve tváři jí problesklo poznání. Dobrý bože, on si
myslí, že je lehká žena! Tu šokující myšlenku vystřídala
vzápětí jiná: Myslí si, že je Ralstonova milenka. Což
znamená, že markýz je tady. V domě.
„Já nejsem…“ Slova jí uvízla v hrdle.
„Ovšemže ne, mylady,“ ujistil ji majordomus
s neochvějnou zdvořilostí, ale Callie měla pocit, že už
vyslechl nesčetně podobných námitek od nesčetných
zástupů žen. Žen, které předstíraly nevinnost, aby
zachovaly zdání slušnosti.
Musí pryč.
Ledaže by…
Ne, umlčela ten tichý hlásek. Žádné ledaže. Její pověst
visí na vlásku. Lepší bude, když se pokusí sama zastavit
58
drožku, než aby šla za tím stařičkým majordomem bůhví
kam.
Do Ralstonových pokojů.
Callie se při tom pomyšlení skoro zakuckala. Už nikdy
nebude pít sherry.
„Mylady?“ To slovo zaznělo ve vší zdvořilosti, a přesto
vyjadřovalo netrpělivou otázku. Tak půjde už Callie za
ním?
Teď měla šanci. Na to, v co – byť tak
pomýleně – doufala, když za noci vyběhla z domu
a zastavila si drožku. Chtěla vidět Ralstona. Chtěla si
dokázat, že má dost odvahy na to, aby zažila
dobrodružství. A teď je tady, s objektem své touhy
nadosah.
Teď máš příležitost dokázat, že jsi víc než jen pasivní.
Callie polkla a mlčky vykročila za staříkem. Dobře. Proč
ne. Půjde za ním. A požádá Ralstona, aby jí pomohl vrátit
se domů. Bude to ostuda, ale markýz jí jistě pomůže. Musí.
Ona je sestrou hraběte. On je gentleman.
Aspoň v to doufala.
A možná není. Při tom pomyšlení ji rozechvělo vzrušení.
Odsunula takové myšlenky stranou a blahořečila si za
to, že ji dnes večer napadlo převléknout se do svých
nejlichotivějších šatů, než vyrazila za dobrodružstvím. Ne
snad že by Ralston měl mít příležitost zahlédnout
levandulové šaty pod obyčejným cestovním
pláštěm – Callie neměla naprosto v úmyslu odhalit před
markýzem svou totožnost, ledaže by neměla na
vybranou –, ale vědomí, že má na sobě své nejhezčí šaty, jí
dodávalo trochu sebevědomí navíc, když si přidržela
sukně a začala stoupat do schodů.
Když šla nahoru, zaslechla odkudsi tlumenou hudbu,
která sílila, když se majordomus vydal dlouhou, spoře
59
Sarah MacLeanová
osvětlenou chodbou. Pak se zastavil před velkými
mahagonovými dveřmi, které jako by nedokázaly udržet
hudbu uvnitř místnosti. Callie na okamžik dovolila, aby její
zvědavost zvítězila nad nervozitou.
Majordomus dvakrát hlasitě zaklepal. Ozvalo se pevné,
jasné „Vstupte!“, které přehlušilo hudbu. Stařík otevřel
dveře, ale práh nepřekročil. Místo toho pokynul Callie, aby
vstoupila. Napjatě ho poslechla.
Dveře se za ní zavřely. Teď byla ve lvím doupěti,
zahalená v plášti stínů a hluku.
Velká místnost byla jen slabě osvětlená, náznakem
světla z několika osamělých svíček, které dodávaly
prostoru intimní atmosféru. I v přítmí Callie vnímala, že to
je ta nejmužnější místnost, v jaké se kdy ocitla: zařízená
tmavým dřevěným nábytkem a potahy se sytými zemitými
tóny. Stěny halily závěsy z vínového hedvábí. Na zemi
ležel obrovský huňatý koberec, podle vzoru rozhodně
z Orientu. Nábytek byl mohutný a působivý. Dvě stěny
pokrývaly police, které přetékaly knihami. U třetí stěny
stála velká mahagonová postel zakrytá závěsem v barvě
půlnoční modři. Když na ní Callie spočinula pohledem,
vzpomněla si na svou fantazii o Odysseovi a Pénelopé – s
jinou, ale stejně lákavou postelí.
Callie nervózně polkla a odvrátila pohled od
skandálního kousku nábytku. Jeho pohled spočinul na
pánovi domu, který seděl na opačné straně místnosti, zády
ke dveřím, u piana. Callie ještě nikdy neviděla piano jinde
než v hudebním salonku nebo plesovém sále – rozhodně
ne v něčí ložnici. Muž se při jejím příchodu neodtrhnul od
nástroje, ale naopak zvedl ruku, jako by chtěl zabránit
všem řečem, které by snad narušily jeho hru.
Skladba, kterou hrál, byla temná a melodická, a Callie
okamžitě pohltila kombinace jeho talentu a emocí.
60
Fascinovaně sledovala jeho opálené svalnaté ruce,
obnažené až k loktům, kam měl vyhrnuté volné rukávy
bílé košile. Silné prsty tančily instinktivně nad klávesami.
Podle křivky jeho krku a sklonu hlavy bylo zřejmé, že je
hluboce soustředěný na hudbu.
Když dohrál a poslední nota zůstala těžce viset ve
vzduchu, muž zvedl hlavu a obrátil se ke dveřím. Odhalil
dlouhé svalnaté nohy v těsných kalhotách a jezdecké
holínky po kolena. Košili měl u krku rozepnutou a bez
kravaty nebo vesty, která by skryla trojúhelník jeho
obnažené pokožky. Vyrýsované svaly na jeho ramenou se
zvlnily, když se na stoličce protáhl.
Když si jí všiml, dal údiv najevo jen jemným
přimhouřením očí, které bylo sotva patrné, když v šeru
pokoje pátral po její totožnosti. Callie snad nikdy nebyla
vděčnější za kápi na hlavě než v tu chvíli. Ralston se mlčky
postavil a založil paže na hrudi.
Neškolené oko by se nejspíš domnívalo, že jeho póza
vyjadřuje nenucenost, ale Callie strávila dost let
pozorováním lidí ve společnosti (místo aby se účastnila
jejích zábav), že v jeho postoji vycítila jistou rezervovanost.
Najednou vypadal napjatější, jeho svaly znatelnější,
pulzující skrytou silou. Nebyl rád, že má návštěvu. Aspoň
ne ženskou návštěvu.
Callie otevřela ústa, aby se omluvila, aby vyhrkla
nějakou záminku k úniku… ale než to stačila vyslovit,
Ralston promluvil sám. „Měl jsem tušit, že se jen tak
nesmíříš s tím, že je našim schůzkám konec. Ale netušil
jsem, že budeš tak troufalá a přijdeš za mnou sem.“
Callie užasle otevřela pusu. Ralston
pokračoval – chladně, odměřeně: „Nechtěl jsem to dělat
ještě těžší, než to už je, ale vidím, Nastasio, že se s mým
rozhodnutím nehodláš smířit. Přesto – je konec.“
61
Sarah MacLeanová
Dobrý Bože! Tak on ji považuje za svou odloženou
milenku! Pravda je, že si těžko mohl myslet něco jiného,
když se objevila uprostřed noci u jeho dveří – ale tohle už
je moc! Musí mu vysvětlit jeho omyl.
„Nemáš co říct, Nastasio? To se ti moc nepodobá, ne?“
Ale mlčení vyžadovalo mnohem méně odvahy než před
tím impozantním mužem odhalit tvář.
Ralston si podrážděně povzdychl, jako by ho ta
jednostranná konverzace už unavovala. „Myslím, že jsem
byl na konci našeho vztahu víc než velkorysý, Nastasio.
Mohla sis nechat dům, šaty, šperky – dal jsem ti toho dost
na to, čím by sis mohla osedlat svého dalšího patrona,
nemyslíš?“
Callie zalapala po dechu nad necitlivým a arogantním
způsobem, jakým markýz ukončil svůj románek.
Její reakce jí vynesla Ralstonův smích bez špetky
humoru. „Nemusíš si hrát na šokovanou slečinku,
Nastasio. Oba dobře víme, že naivita tě opustila už
dávno.“ Jeho tón byl chladný a bezcitný, stejně jako
poslední mávnutí rukou. „Cestu ven snad najdeš sama.“
Otočil se k ní zády, posadil se znovu na stoličku a pustil se
opět do hraní.
Callie nikdy nenapadlo, že by mohla pociťovat soucit
s kurtizánami, ženami na okraji společnosti, které se
stávaly milenkami urozených pánů. Ale nemohla si
pomoci, aby se za tuhle neznámou Nastasiu necítila
uražená. Když si pomyslí, jak si Ralstona předtím vážila!
Zůstala stát s hněvivě zaťatými pěstmi a přemítala, co
dál. Totiž… věděla přesně, co by měla udělat. Měla by
neprodleně opustit tenhle dům a uprchnout domů. Vrátit
se ke svému tichému, klidnému životu a zapomenout na
ten hloupý seznam. Ale to nebylo to, co udělat chtěla.
62
Protože ze všeho nejvíc chtěla dát tomuhle muži lekci.
A hněv v ní probudil tolik kuráže, že se odvážila zůstat.
Ralston prohodil přes rameno, aniž se ohlédl: „Prosím,
Nastasio, nedělej to trapnější, než už to je.“
„Obávám se, že tahle situace už jiná než trapná být
nemůže, mylorde.“
Markýz k ní prudce otočil hlavu a vyskočil ze sedátka.
Kdyby nebyla tak rozčilená, pobavilo by ji to. „Jak vidíte,
nejsem ta, za niž jste mě zřejmě pokládal.“
Musela mu nechat, že jeho ohromení téměř vzápětí
vystřídal ostražitý klid. „To jistě nejste, slečno…“ Odmlčel
se, jak čekal, až se mu představí. Po dlouhém mlčení se
ozval: „Zřejmě jste přede mnou ve výhodě.“
„Ovšem. Vypadá to tak.“ Callie šokovala vlastní
troufalost.
„Mohu vám nějak pomoci?“
„Myslela jsem si to. Ale když jsem slyšela, jak jednáte se
ženami ve vašem životě, rozhodla jsem se, že se k jejich
řadám raději nepřipojím.“
Při jejím proslovu mu povyjelo jedno tmavé obočí.
Callie to vzala jako pokyn k okamžitému útěku. Prudce se
otočila a natáhla se po klice. Podařilo se jí otevřít dveře jen
na škvírku, než na nich nad jejím ramenem spočinula velká
silná dlaň a zase je zavřela. Dobrý Bože… ten je ale rychlý.
Callie chytila kliku oběma rukama, ale ani to jí nepomohlo:
jeho silná dlaň držela dveře zavřené.
„Prosím,“ hlesla, jen o stupínek hlasitěji než šeptem,
„nechte mě jít.“
„Mluvíte, jako bych vás sem přivedl, drahá lady. Ale to
bylo právě naopak. To vy jste vstoupila do mého
hájemství. Nemyslíte, že mi za to narušení soukromí
dlužíte vysvětlení a představení?“ Jeho tichá slova, která
zazněla jen kousíček od její kapuce, v Callie probudila
63
Sarah MacLeanová
záchvěv paniky. Jeho tělo stálo těsně za jejím – stačilo se
nepatrně pohnout, a už by se dotýkali. Vlastně to bylo, jako
by se dotýkali – vzhledem k tomu horku, které na ni z něj
sálalo a obluzovalo její smysly. Callie zírala do klíčové
dírky a přemítala, jak má proboha uniknout svému osudu.
Ale co. Tenhle večer začala jako Calpurnia. Nejlepší
bude, když v té roli bude pokračovat. „Už jsme se…“
Odkašlala si a začala znovu. „Už jsme se setkali, mylorde.“
„To můžu jen těžko posoudit, pokud máte na sobě
pořád tu kuklu.“ Zatahal ji za rukáv pláště, až jí jeho prsty
přejely po obnažené pokožce zápěstí. Callie zalapala po
dechu. Jeho tón se změnil ve škádlivý. „No tak, snad si
vážně nemyslíte, že vás nechám odejít, aniž zjistím, kdo
jste? Na to už jste zašla moc daleko.“
Samozřejmě měl pravdu, a Callie byla pragmatička.
Pustila kliku a s povzdechem se k němu otočila. Markýz
pustil dveře a o krok ustoupil. Díval se, jak si Callie
shrnuje kapuci, a pak trochu naklonil hlavu, jako by se ji
snažil někam zařadit. Po krátkém zamyšlení se dostavilo
poznání a Ralston ustoupil ještě o krok. Nedokázal zcela
skrýt překvapený zmatek, který se zmocnil jeho tváře
a prostoupil jeho hlas. „Lady Calpurnia?“
„Právě ta.“ Callie zavřela oči a cítila, jak jí hoří tváře.
Tolik litovala svého ukvapeného chování, až se jí z toho
dělalo špatně. V duchu si slibovala, že už nikdy v životě
neopustí dům.
Z Ralstonových rtů unikl neveselý smích. „Přiznám se,
že i kdybych zkoušel hádat tisíckrát, nikdy by mě
nenapadlo, že zrovna vy budete mou půlnoční návštěvnicí.
Je vám dobře?“
„Ujišťuju vás, že i když tak vypadám, nezešílela jsem,
mylorde. Aspoň doufám, že ne.“
64
„Odpusťte mi, že tak naléhám, ale co tady pro všechno
na světě děláte?“ Jako by mu teprve teď došlo, kde oba
stojí. „Tohle není vhodné místo pro dámu. Navrhuji,
abychom se k rozhovoru přemístili do… patřičnějších
prostor.“ Rozhodil rukou kolem sebe, jako by chtěl
zavrhnout jejich bezprostřední okolí, a vykročil ke dveřím,
aby jí je otevřel.
Callie neměla naprosto zájem na tom, protahovat tohle
katastrofální setkání. Ucouvla, vyhnula se jeho paži
a pokusila se zvětšit vzdálenost mezi nimi, když
promluvila. „Nesmysl, mylorde. Nemyslím, že by bylo
nutné vůbec pokračovat v rozhovoru. Dostala jsem se sem
do Ralstónského sídla za poněkud… zvláštních…
okolností, a bude myslím lepší, když oba zapomeneme na
to, že se to někdy stalo. Řekla bych, že to nebude zase tak
obtížné.“ Vynutila na tváři úsměv a nervózně si pohrávala
se střapcem na plášti.
Ralston se nad jejími slovy zamyslel a kolem znovu
zavládlo ticho. Callie se během čekání snažila dívat
kamkoli, jen ne na něj. Markýzovi její nervozita neunikla.
Jeho překvapení a zmatek brzy vystřídala zvědavost.
Zaujal méně výhrůžnou pózu a opřel se nenuceně o stěnu
vedle dveří. „Tím si nejsem tak jistý, mylady. Na rozdíl od
toho, co si o mně zřejmě myslíte, nezapomínám tak snadno
na dámy, které mne navštíví v mé ložnici.“ Tváře jí polilo
horko. Ralston pokračoval: „Co přivedlo lady Calpurnii
Hartwellovou uprostřed noci na můj práh? Upřímně
řečeno, nepřipadáte mi jako tenhle typ žen.“
Callie pátrala v hlavě po odpovědi. „Byla jsem…
poblíž.“
„O půlnoci.“
„Ano. Byla jsem… venku… a zjistila jsem… že
potřebuju odvézt domů.“
65
Sarah MacLeanová
„Venku před mým domem.“ Jeho slova zazněla
s nepřeslechnutelnou nevírou.
„Ano.“ Když se toho bude držet, možná po ní nebude
chtít další vysvětlení.
„A jak došlo k tomu, že jste se ocitla před mým dómem
a bez kočáru?“ Jeho upřímná zvědavost ji přiváděla
k šílenství.
„To bych radši nerozebírala.“ Callie se vyhnula jeho
pohledu a doufala, že mu tak vsugeruje, aby tohle téma už
nechal plavat. Nakrátko se oba znovu ponořili do ticha
a Callie doufala, že ho její vyhýbavá odpověď umlčela
nadobro.
To se tedy pletla.
Markýz arogantně propletl paže na prsou a prohodil:
„A usoudila jste, že bude bezpečnější zaklepat na moje
dveře než si zastavit nejbližší drožku.“
Prašť jako uhoď. „Ovšem, mylorde. Jste přece vážený
muž.“
Ralston si odfrknul. Callie se uraženým pohledem
snažila vzdorovat jeho posměšnému. „Vy mi nevěříte?“
„Ani slovo.“ Prohlížel si ji pronikavýma modrýma
očima. „Proč mi konečně neřeknete pravdu?“
Callie sklopila znovu pohled k podlaze, jak zoufale
hledala nějakou jinou záminku, na niž by se mohla
vymluvit, cokoli, co by jí pomohlo z téhle situace.
Jako by jí četl myšlenky. „Lady Calpurnie.“
„Byla bych radši, kdybyste mi říkal Callie,“ přerušila
ho.
„Vám se Calpurnia nelíbí?“ jeho tón byl lenivě zvědavý.
Dívka zavrtěla hlavou, ale do očí se mu nepodívala.
„Callie…,“ pronesl hlubokým melodickým tónem, který
zřejmě používal, kdykoli chtěl něco od ženy – a Callie by
66
vůbec nepřekvapilo zjištění, že mu tahle taktika vždycky
funguje. „Proč jste tady?“
Nevěděla, jestli za to může odvaha, zbabělost nebo
sherry, ale rozhodla se mu odpovědět. Koneckonců, tenhle
večer už nemohl být horší než dosud.
Šeptem přiznala: „Přišla jsem vás poprosit, abyste mě
políbil.“
To nebyla odpověď, jakou čekal. To plaché přiznání,
které sotva slyšel, ho překvapilo. Na okamžik měl dojem,
že se přeslechl, ale tváře se jí zbarvily do nachova a to ho
víc než co jiného přesvědčilo, že slyšel dobře. Ano: lady
Calpurnia Hartwellová mu právě učinila neslušný návrh.
A to tenhle večer začal tak neškodně. Ralston odmítl
všechny pozvánky a povečeřel se svými sourozenci.
Všichni tři byli ještě rozrušení nenadálým shledáním. Pak
se uchýlil do svého pokoje a doufal, že v jeho soukromí
najde klid. Klavír pro něj vždycky představoval vítané
rozptýlení. Nakonec se mu podařilo ponořit se plně do
hudby.
Až do chvíle, kdy se ozvalo zaklepání na dveře
a dorazila lady Calpurnia. Důkladně si ji prohlédl. Nebyla
nehezká – trochu baculatá a obyčejná, ale tušil, že za to
může spíš ten ošklivý černý plášť. Měla plné rty,
bezchybnou pleť a veliké rozkošné oči překypující
emocemi. Chvíli přemítal nad tím, jakou mají barvu, než se
donutil soustředit na to, co zaznělo.
Bylo očividné, že Calpurnia udělala něco tak
odvážného, tak dobrodružného poprvé: i kdyby neznal její
neposkvrněnou pověst, uhodl by to z její nervozity. Malá
Calpurnia Hartwellová, kterou znal jen letmo, pamatoval
si ji, jak postávala na okrajích plesových sálů a salonků,
stydlivá a uzavřená.
Dnes večer zřejmě stydlivost odhodila.
67
Sarah MacLeanová
Sledoval ji s klidem, léta praxe ho naučila skrývat své
myšlenky. Odmítala se mu podívat do očí, místo toho se
soustředila na své křečovitě sepnuté ruce a čas od času
zalétla pohledem ke dveřím, jako by zvažovala případný
úspěch pokusu o útěk. Ralston si nemohl pomoci, aby k ní
nepocítil sympatii – k té malé myšce, která se zřejmě ocitla
v situaci přesahující všechny její dosavadní zkušenosti.
Mohl se zachovat jako gentleman – politovat ji, otevřít jí
dveře a nabídnout, že na tenhle večer i všechno, co tu bylo
řečeno, zapomene. Ale navzdory její nervozitě z ní cítil
touhu dotáhnout tu hru dál. Zajímalo by ho, jak daleko.
„Proč?“
Při jeho otázce vykulila oči. Na ten nejkratší možný
okamžik se s ním setkala pohledem, než se zase odvrátila.
„M-mylorde?“ zakoktala.
„Proč ta žádost? Ne že by mi to nepolichotilo,
pochopitelně, ale přiznejte, že je to dost podivné.“
„J-já… nevím.“
Pomalu zavrtěl hlavou, jako šelma na lovu. „Má milá,
tohle je špatná odpověď.“
„Tak mi neříkejte. To je moc… familiární.“
Levý koutek úst se mu zvedl v úsměvu. „Jste u mě
v ložnici a chcete, abych vás políbil. Myslím, že tím se
hranice patřičnosti trochu rozmlžily. Takže znovu: proč?“
Callie zavřela oči, aby se ubránila prudkému návalu
studu. Ralston si už začínal myslet, že mu nikdy neodpoví.
Pak se ale její ramena napřímila, z úst jí unikl hluboký
povzdech a řekla: „Nikdy mě nikdo nepolíbil. Napadlo mě,
že už je načase.“
Ta slova ho šokovala: nezněla sebelítostivě ani jako
úpěnlivá prosba. Cítil z nich upřímnost a jistou věcnost,
a nemohl si pomoci, aby neobdivoval její odvahu. Určitě
pro ni nebylo snadné učinit takové prohlášení.
68
Ale nedal svoje překvapení najevo. „Proč já?“
Jako by v ní přiznání uvolnilo stavidla sebejistoty.
Odpověděla bez zaváhání, jako by konstatovala naprosto
zřejmou věc: „Jste známý svůdce. Slyšela jsem klepy.“
„Ach? Jaké klepy?“
Calliiny tváře zalilo horko.
Obul se do toho víc. „Lady Calpurnie, jaké klepy jste
měla na mysli?“
Odkašlala si. „Já… no, třeba… že jste zanechal jistou
vikomtku v jejím hudebním salonku a utekl jste polonahý
oknem před jejím rozzuřeným manželem.“
„To je přehnané.“
„Prý tam zůstala vaše košile a on ji v záchvatu hněvu
spálil.“
„Odporně přehnané.“
Teď se na něho podívala. „A co ta vikářova dcera, která
vás pronásledovala po celém Devonshire v naději, že ji
připravíte o věneček?“
„Kde jste slyšela tohle?“
„Zajímavé, co všechno člověk zaslechne na okrajích
plesových sálů, viďte, mylorde. Je to pravda?“
„Řekněme jenom, že jsem měl štěstí, protože mě
nedostihla. Ale slyšel jsem, že dnes už je šťastně provdaná
a žije v Budleigh Saltertonu.“ Callie se při jeho slovech
rozesmála, ale smích se jí zadrhl v hrdle, když Ralston
pokračoval: „Ale když už jsme u těch klepů, kdo vám
zaručí, že přestanu u líbání?“
„Nikdo. Ale přestanete.“
„Jak to víte?“
„Vím to.“
V tom prohlášení zaslechl sebepodcenění, ale ignoroval
ho. „Proč to chcete zrovna teď? Proč radši nepočkáte na
69
Sarah MacLeanová
nějakého muže, ze kterého… by se vám podlomila
kolena?“
Callie se krátce zasmála. „Jestli takový muž někde
existuje, mylorde, pak zřejmě dávno zabloudil jinam. Je mi
osmadvacet a čekání už mě unavuje.“
„Možná byste mohla odhalit svou povahu tak, jak ji
odhalujete přede mnou, na nějakém veřejnějším místě,“
poradil jí. „Přiznávám, že mi připadáte mnohem
zajímavější, než jak jsem vás odhadoval dřív, mylady. A ze
zájmu se snadno vykřesá první jiskřička touhy.“
Viděl, že jeho slova zasáhla cíl, protože dívka znovu
zrudla. Ralston nemohl popřít, že ho tenhle nečekaný
vývoj událostí nadmíru pobavil. Tohle bylo přesně to
rozptýlení, jaké potřeboval, aby si přestal lámat hlavu
s problémem Julianina představení ve společnosti.
Vzápětí ho osvítil nápad.
Lady Calpurnia Hartwellová je řešením jeho problému.
A objevila se na jeho prahu… no, popravdě řečeno o něco
dál než jen na prahu… ve stejný den jako jeho nevlastní
sestra. Ucítil vlnu uspokojení.
Políbí ji. Ale něco za něco.
„Napadlo mě, jestli byste byla ochotná uzavřít výměnný
obchod?“
Callie se zatvářila skepticky. „Obchod?“ O něco
ucouvla, jako by chtěla zvětšit vzdálenost mezi nimi. „Jaký
obchod?“
„Nic tak ohavného, jako co vás zřejmě napadá. Víte,
ukázalo se, že mám sestru.“
„Sestru, mylorde?“ Dívka vykulila oči.
„Ano, i mě to hodně překvapilo.“ Krátce Calpurnii
vylíčil události uplynulého dne: Julianin příjezd, jeho
rozhodnutí představit ji jako sestru, ne nějakou vzdálenou
70
příbuznou, jeho odhodlání najít jí spolehlivou ochránkyni
s výtečnou pověstí, která by ji uvedla do společnosti.
„Takže jak vidíte, je štěstí, že jste se tu zrovna dnes
objevila. Vy jste dokonalým řešením. Tedy za
předpokladu, že navštěvovat za nocí svobodné
gentlemany není vaším běžným zvykem.“
Callie se tiše zasmála. „Ne, mylorde. Jste první.“
To věděl moc dobře a umínil si, že z ní při nějakém
pozdějším setkání musí vymámit pravý důvod, který ji k té
noční výpravě vedl. „A doufám, že i poslední – aspoň
dokud nebude Juliana řádně představena smetánce.“
„Ještě jsem s vaší žádostí nevyslovila souhlas, mylorde.“
„Ale vyslovíte,“ ujistil ji přezíravě. „A za odměnu
dostanete svůj polibek.“
„Pardon,“ ozvala se pobaveně, „ale zřejmě si svých
polibků ceníte hodně vysoko.“
Ralston naklonil hlavu ke straně, jako by to zvažoval.
„Dobrá. Stanovte svou cenu.“
Callie se zamyšleně zahleděla na strop. „Prozatím stačí
polibek, ale vyhrazuji si právo požádat vás v budoucnu
o laskavost.“
„Takže budu vaším dlužníkem?“
Usmála se. „Berte to jako obchodní transakci.“
Nazdvihl obočí. „Obchodní transakci, která začíná
polibkem?“
„Zvláštní obchodní transakci,“ znovu zrudla.
„Vaše odvaha mě šokuje,“ prohlásil.
Callie přikývla. „Sama nevím, co to do mě vjelo.“
Její upřímnost ho už zase překvapila. „Tak dobře,
mylady, jste působivá vyjednavačka. Přijímám vaše
podmínky.“ Vykročil k ní a v hlase mu zazněl svůdný
podtón. „Zpečetíme naši dohodu polibkem?“
71
Sarah MacLeanová
Callie se zajíkla a strnula. Ralston se pousmál její
nervozitě. Přejel prstem po její pokožce tam, kde jí začínaly
vyrůstat vlasy, a něžně zastrčil za ucho zatoulaný pramen.
Vzhlédla k němu těma velkýma hnědýma očima, a Ralston
ucítil, jak mu v hrudi vyšlehla něha. Pomaloučku se
naklonil k ní, jako by se bál, aby ji nevyplašil. Jeho rty
přejely po jejích, krátce se zarazily, ale ona při prvním
kontaktu odskočila a ruka jí vylétla ke rtům.
Ralston ji pozoroval přímým pohledem a čekal, až něco
řekne. Když mlčela, zeptal se: „Nějaký problém?“
„N-ne!“ vyrazila ze sebe až příliš hlasitě. „To… prostě…
děkuji vám.“
Vydechl a napůl se zasmál. „Obávám se, že se pletete.“
Odmlčel se a sledoval zmatek v její tváři. „Když se
k něčemu zavážu, udělám to důkladně. Tohle nebyl ten
polibek, pro který jste si přišla, myško.“
Callie nakrčila nos v reakci na jeho slova i na přezdívku,
kterou ji oslovil. „Že ne?“
„Ne.“
Její nervozita znovu stoupla a Callie si znovu začala
pohrávat s páskem pláště. „Ach, ale bylo to docela hezké.
Myslím, že jsem s vaší částí dohody naprosto spokojená.“
„Ale vy jste si nepřišla pro docela hezké políbení,“ ujistil ji.
Vzal její neklidné ruce do svých a trochu prohloubil hlas.
„A tenhle polibek vás nemohl uspokojit.“
Pokusila se mu vytrhnout, ale když ji nepouštěl, nechala
toho. Místo toho k němu přistoupila blíž a položila mu
dlaně na ramena. Ralston jí přejel prstem po hrdle a cítil,
jak dívka zadržela dech. Její hlas zazněl spíš jako šepot,
když se zeptala: „A jaký by mě uspokojil?“
A tak ji políbil. Doopravdy políbil.
Přitáhl si ji k sobě a přitiskl ústa na její, zmocnil se jich
a přivlastnil si je tak, jak by ji to nikdy ani nenapadlo. Jeho
72
pevné horké rty si pohrávaly s jejími a pokoušely je tak, až
Callie lapala po dechu. Vdechl do sebe její zasténání
a vklouzl jí do pootevřených úst jazykem. Lehounce ji
ochutnával, až už to nemohla dál snášet. Jako by jí četl
myšlenky: právě když měla pocit, že už víc nevydrží,
přitiskl ji k sobě blíž, prohloubil polibek a změnil jeho
směr. Ponořil se do ní hlouběji, neústupněji.
A byla ztracená.
Callie se cítila pohlcená tím, co se dělo, zoufale se
snažila nějak reagovat na jeho počínání. Ruce jako by se jí
daly samy do pohybu, sklouzly po jeho širokých ramenou
a objaly ho kolem krku. Napjatě vyšla vstříc jeho jazyku
a spojila s ním svůj: odměnou jí bylo hluboké zasténání,
které mu uniklo z hrdla. Přitiskl ji k sobě těsněji a jejím
tělem se rozlila další vlna horka. Pak se trochu stáhl a ona
ho napodobila, až se jeho rty skandálně sevřely kolem
jejího jazyka. Jemně ho sál, a ten pocit jí otřásl až do morku
kostí. Měla pocit, že celá hoří.
Měl pravdu. Tohle byl ten polibek, pro který si přišla.
Ralston přerušil polibek, přejel jí rty po tváři a přitiskl je
k jejímu uchu. Pomalu sjel na lalůček, vzal ho něžně do
zubů a zlehka ji kousl. Jejím tělem se rozběhly vlny slasti,
když vtáhl do úst její citlivou kůžičku. Callie odněkud
zdálky slyšela úpění… a opožděně si uvědomila, že ho
vydává sama.
Jeho rty se na jejím uchu pohnuly, když
promluvil – bylo to spíš pohlazení než slova: „Jen polibky
vás neuspokojí.“
Vrátil se rty k jejím, znovu se jich zmocnil a svým
nádherným, opojným laskáním ji téměř připravil o rozum.
Nechtěla nic víc než být mu co nejblíž, objímat ho ještě
těsněji. Jako by to na ní poznal, přitiskl ji k sobě ještě víc,
73
Sarah MacLeanová
ponořil se do jejích úst hlouběji. Jeho žár ji pohlcoval. Jeho
měkké něžné rty jako by znaly všechna její tajemství.
Když se od ní odtáhl, připadala si, jako by přišla
o veškerou sílu. Jeho další slova pronikla smyslným
okouzlením.
„Polibky ve vás roznítí touhu.“
74
4. kapitola
CALLIE SE PROBUDILA POZDĚ a s okamžitým pocitem

nervózního očekávání, které se převalovalo hluboko
v jejích útrobách. Její vědomí se na chvilku snažilo přijít na
příčinu toho podivného pocitu – a pak se jí události
předchozího večera náhle vrátily jako přílivová vlna, zalily
ji a probraly k zjitřenému vědomí. Posadila se na posteli
a strnula s doširoka rozevřenýma očima. Doufala, že celá
včerejší noc byl jen bláznivý směšný sen. Ale takové štěstí
ji nečekalo.
Co si to myslela, když se uprostřed noci vypravila do
Ralstonského sídla? Vážně šla za markýzem Ralstonem až
do ložnice? Opravdu se tam sama nabídla nejhoršímu
londýnskému proutníkovi? Přece ho nemohla požádat, aby
ji políbil… Když si Callie vzpomněla na svoje počínání,
okamžitě zčervenala a ucítila, jak se jí do tváří hrne
horkost, takže svěsila hlavu a zasténala v zoufalství nad
svou bídnou potupou.
Už nikdy se nedotkne ani kapičky sherry. Nikdy, nikdy.
Myšlenky jí chvíli pádily o překot, dokud nezvedla
hlavu a neoslovila hlasitě prázdný pokoj: „Požádala jsem
ho, aby mě políbil.“
S povzdechem se svalila do postele a přála si, aby hned
na místě vypustila duši. Nebo by mohla aspoň onemocnět.
75
Sarah MacLeanová
Rozhodně ale nemůže znovu čelit Gabrielu St. Johnovi. Ne
po tom polibku.
To byl ale polibek. Callie pevně sevřela víčka, jako by se
jinak nedokázala vyhnout přívalu vzpomínek. Ten polibek
předčil všechno, co si kdy představovala. Ralston byl
úchvatný, jak se nad ní tyčil s rozcuchanými tmavými
vlasy a očima jiskřícíma ve světle svíček. A když ji líbal,
jeho rty byly tak vřelé a ruce tak pevné… Je to nádherný
muž, který vystoupil z jejích snů.
Callie bezděčně přejela vlastními dlaněmi po svém
trupu, když si vybavovala něžné naléhání jeho jazyka
a pevné objetí jeho paží. Ucítila stejný žár, jaký si
vybavovala, když si jeho rty pohrávaly s jejími, záchvěv
vzrušení, který se jí zmocnil, když ji jeho dech zahřál na
krku. To bylo krásnější, než o čem kdy snila.
Když s ní skončil, rozpadla se na kusy. Řekl jí, že
polibky v ní jen roznítí touhu… ale nic ji nepřipravilo na
ten pocit prázdnoty, když ji pustil z objetí a ustoupil od ní,
a tvářil se tak klidně a vyrovnaně, jako by byl na nedělní
bohoslužbě.
Kdežto ona… cítila touhu. Ještě i teď.
Celý ten zážitek byl tak zahanbující, ale zároveň tak
silný a osvobozující. Ve svých snech nic takového nezažila.
A zrovna s Ralstonem! S ním prožila ten polibek, o němž
snila dlouhá léta v plesových sálech, když ho sledovala
s nekonečnou řadou krasavic. Celých deset let, kdy ji
zabrněly uši pokaždé, jakmile zaslechla mezi dámami
klepy o jeho posledním románku. Deset let, kdy sledovala
zástupy jeho milenek a namlouvala si, že je to pouhý
neškodný zájem. Ale na jejím zájmu o něj nebylo nic
neškodného.
Zavrtěla hlavou. Muži jako Ralston nejsou na světě pro
ženy jako ona. Aspoň tohle se včera v noci naučila. Ralston
76
byl temný a vzrušující a odvážný… a ať už si o sobě Callie
obluzená vypitým vínem namlouvala včera cokoli…… teď
za denního světla a ve střízlivém stavu viděla, že ona není
nic z toho.
Ale byla. Na jediný večer, na jedinou prchavou chvilku.
Byla odvážná a troufalá a rozhodně ne pasivní: vzala si to,
o čem věděla, že by toho jinak nikdy nedosáhla. A včera
v noci sice zjistila, že Ralston není pro ni – ale neexistoval
žádný důvod, proč by se nemohla pustit do těch ostatních
věcí, po nichž toužila, a vyzkoušet je.
Mám přece seznam.
To pomyšlení jí dodalo odvahy. Obrátila se k nočnímu
stolku vedle postele, kam včera položila inkriminující
dokument, než si vlezla do postele. Když si ho začala
znovu pročítat, po tváři se jí rozlil přízračný úsměv, jak jí
ve fantazii jednotlivá slova ožívala. Jestli jí včerejší večer
něco naznačil, pak to, že si plnění těch dalších položek
užije stejně skvěle. Jako by těch devět bodů stálo mezi ní
a životem. Stačí jen přijmout trochu rizika.
A proč ne?
S obnovenou energií odhrnula pokrývku a vyklouzla
z postele. Narovnala ramena, když se vydala přes pokoj
k malému psacímu stolku v rohu ložnice. Položila seznam
na něj, uhladila záhyby a ještě jednou se nad vším
zamyslela, než se chopila pera a namočila ho v inkoustu.
Někoho políbila. A vášnivě.
Plynulým, pevným tahem přeškrtla první bod.
Nedokázala potlačit široký úsměv, který jí zvlnil rty. Co
dál?
Ozvalo se rychlé zaklepání a Callie v zrcadle sledovala,
jak do pokoje vchází její komorná. Callie zahlédla přísný
výraz na tváři staré ženy a rychle svůj úsměv nechala
rozplynout. Dveře se prudce zavřely.
77
Sarah MacLeanová
„Dobré ráno, Anne,“ pozdravila a rychle zastrčila
seznam pod Byronovu sbírku veršů.
„Calpurnie Hartwellová,“ ozvala se komorná pomalu,
„cos to vyvedla?“
Calliiny oči uhnuly před Anniným nesmlouvavým
pohledem k mahagonové skříni. „Ráda bych se oblékla,“
prohodila vesele. „Mám dnes dopoledne schůzku.“
„S markýzem z Ralstonu?“
Calpurnia vykulila oči. „Jak víš – Cože? Ne!“
„Vopravdu né? To je divný, protože dole stojí komorník
v livreji Ralstonskýho sídla a čeká na vodpověď na tendle
dopis, co přines.“
Callie se zajíkla, když ve stařeniných rukou spatřila kus
papíru. Vstala a vydala se k ní. „Ukaž mi to.“
Anne zkřížila paže na bujném poprsí a ukryla dopis do
podpaží. „Proč ti markýz z Ralstonu píše dopisy, Callie?“
Dívka zrudla. „To… to nevím.“
„Seš mizerná lhářka. To seš už vod tý doby, cos
vodrostla plínkám.“ Anne si s ní pohrávala jako pes s kostí.
„Ty po Ralstonovi vzdycháš už léta, děvenko. Copa ho
najednou tak popíchlo, že vo tebe projevil zájem?“
„To – to neprojevil!“ Callie se pokusila o pevný, přísný
tón. „Chci svůj dopis, Anne.“
Komorná se pousmála. „Až mi povíš, jestlis byla včera
v noci u něj.“
Callie strnula a tváře jí polilo horko. „Samozřejmě že
ne!“ vybuchla.
Anne se na ni významně zadívala. „Dyž né, tak né, ale
někdes byla. Viděla sem tě, jak se kradeš do baráku
vchodem pro služebnictvo, a to už sluníčko pomalu
vylejzalo nad vobzor.“
Callie se vydala ke skříni a otevřela ji, aby Anne
přivedla na jiné myšlenky. „Poslouchej, Anne, to, že se
78
o mě staráš od narození, ti ještě nedává právo mluvit se
mnou tímhle tónem.“
Anne se uchichtla. „To se ví, že dává.“ Komorná přešla
ke stolu, kde předtím seděla Callie, vytáhla papír zpod
knížky a začetla se do něj.
Callie se otočila od skříně, když zaslechla Annino
šokované zalapání po dechu. Spatřila list v její ruce
a vykřikla: „Ne! Dej to zpátky!“
„Callie, co to vyvádíš?“
„Nic!“ Dívka vytrhla stařeně seznam. „No… skoro nic.“
„Tendle papír nevypadá jako skoro nic.“
„Radši bych o tom nemluvila.“
„To se vsadím.“
„Nic to není. Jen… seznam.“
„Skandální seznam. Věcí, který slušný neprovdaný
děvčata nedělaj.“
Callie se otočila ke skříni a vrazila hlavu hluboko do
jejích útrob v naději, že tím ukončí trapný rozhovor. Když
vytáhla broskvové denní šaty a otočila se do ložnice, Anne
pořád ještě čekala na její odpověď. Callie s povzdechem
pronesla: „No, možná by slušné neprovdané dívky měly
využít svoje mládí a svou svobodu k tomu, aby to
vyzkoušely.“
Anne při těch upřímných slovech zamrkala. Pak se
rozesmála. „Koukám, že jednu z těch věcí už sis vodbyla.“
„Ano.“ Callie zrudla.
Anne zamžourala na papír, jak se snažila přečíst
přeškrtnutá slova. Pak šokovaně zvedla hlavu. Callie se
rychle odvrátila.
„Calpurnie Hartwellová, tys teda neztrácela čas!
Rovnou to, na cos už měla zálusk tak dlouho!“
Callie si nemohla pomoci: na rtech se jí objevil nepatrný
úsměv.
79
Sarah MacLeanová
„Takžes byla včera v noci s Ralstonem!“
Calliiny rudé tváře hovořily za všechno.
„Já ti povím jednu věc, holka,“ ozvala se Anne
s náznakem hrdosti v hlase. „Seš jediný děvče, kerý znám,
co si pořídilo takovejdle seznam a pak ho začalo
naplňovat.“ Vzápětí se jí do hlasu vrátila přísnost: „Ale esli
nebudeš mít do tejdne zkaženou pověst, tak se budu
pořádně divit.“
„Mám v plánu být opatrná,“ ujistila ji Callie.
Anne zavrtěla hlavou. „Aspoň půlku z těch věcí
nemůžeš udělat, Callie, aby tvá pověst nebyla navěky na
cucky – ledaže bys byla ňáká špiónka.“ Odmlčela se. „Ale
to ty víš, že jo?“
Dívka přikývla. „A je špatné, že dneska ráno je mi to
jedno?“
„Jo, je to špatný, děvenko, protože to prostě nemůžeš
udělat, za žádnou cenu né. Hrát v pánským klubu?
Zbláznila ses?“
Callie zvážněla. „Ne.“ Obě ženy se na chvíli odmlčely.
Callie po chvíli našla správná slova a ozvala se: „Ale Anne,
to bylo tak báječné… to včerejší dobrodružství. Tak
osvobozující. Můžeš mi snad vyčítat, že bych toho chtěla
zažít víc?“
„Vypadá to, že už teď budeš mít víc, než vo co si stála.
Dej to sem.“ Anne sebrala Callie broskvové mušelínové
šaty a vyměnila je za trávově zelené žakonové.
„Co bylo špatného na těch broskvových?“
„Ale, přestaň se hádat. Dyž máme jít do Ralstonskýho
sídla, vemeš si tydle. Zelená ti sluší.“
Callie si vzala šaty a dívala se, jak Anne hledá spodní
prádlo. „Vždyť my nejdeme do Ralstonského sídla.“
Anne neodpověděla, pořád ještě sehnutá nad
prádelníkem. Mlčky podala Callie jednou rukou vzkaz.
80
Dívka se snažila přehlížet třes rukou, když zlomila
voskovou pečeť. Cítila zároveň zoufalou zvědavost
i strach.
Lady Calpurnie,
moje sestra vás bude očekávat v půl jedenácté.
R.
Tohle nešlo odmítnout.

„Anne,“ ozvala se Callie s pohledem upřeným na dopis,
„jdeme do Ralstonského sídla.“
A tak se Callie zanedlouho po své první návštěvě ocitla

znovu na schodech Ralstonského sídla: tentokrát ve vší
slušnosti a v doprovodu své komorné, aby se setkala se
slečnou Julianou Fiori, markýzovou záhadnou nevlastní
sestrou.
Callie se zhluboka nadechla a v duchu poprosila
Prozřetelnost, aby byl Ralston mimo dům a ona se mohla
vyhnout trapnému setkání. Samozřejmě věděla, že
v budoucnu se podobným setkáním nevyhne… když mu
slíbila, že bude jeho sestru doprovázet do společnosti. Ale
doufala aspoň v to, že se jí podaří vyhnout se mu dneska.
Dveře jim otevřel sluha, ale majordomus Jenkins
s kamennou tváří stál za ním v hale. Prosím, ať mě
nepozná, modlila se úpěnlivě Callie, když se zahleděla do
starcovy vrásčité ošlehané tváře a snažila se vystupovat
chladně a vyrovnaně.
„Lady Calpurnia Hartwellová za slečnou Julianou,“
pronesla se vzpřímenými zády a tím nejnosovějším tónem.
Podala majordomovi svou navštívenku. Ten ji s úklonou
přijal.
81
Sarah MacLeanová
„Ovšem, mylady. Slečna Juliana vás očekává. Pojďte
prosím za mnou.“
Když se k ní Jenkins obrátil zády, Callie si konečně
s úlevou vydechla. Šla za ním mramorovou halou, a když jí
dal ve dveřích do rozkošně zeleného salonku přednost,
odměnila ho královským pokývnutím.
Callie se rozhlédla po hedvábných, trávově zelených
závěsech na stěnách, i po nádherných pohovkách
a křeslech z mahagonového dřeva a s polstrováním
z nejjemnějšího sametu. Vzdušnost salonku jako by
doplňovala ohromující mramorová socha na jedné straně.
Byla to vysoká štíhlá žena, vytesaná se zdviženými
pažemi, v nichž držela širokou nařasenou látku, která jí za
zády splývala k zemi. Callie při pohledu na krásu sochy
zatajila dech. Nedokázala odolat, aby k ní nevykročila.
Jako by ji přitahoval ten tichý, napůl utajený úsměv, který
krášlil tvář bohyně, i ladný pohyb zachycený v mramoru.
Obdivovala splývavost jejího roucha. Natáhla k němu ruku
a napůl čekala, že ucítí jemnou strukturu látky, ne chladný
kámen. Vtom se ode dveří ozval hlas.
„Je krásná, že?“
Callie se otočila za zvukem a zajíkla se, protože na
prahu stál Ralston – s tím svůdným úsměvem, jako by se
bavil jejími rozpaky.
Ne – to nebyl Ralston.
Ten muž ve dveřích byl lord Nicholas St. John, vysoký
a s širokými rameny, s ostře řezanou bradou a jiskřivýma
modrýma očima. Vypadal přesně jako Ralston, až na jednu
věc: na pravé tváři měl nápadnou jizvu, bílou, tenkou
a dlouhou, která mu roztínala snědou tvář a podivně
kontrastovala s jinak naprosto dokonalým mužem. Ale
místo aby mu jizva dodávala nebezpečný výraz, spíš s ní
vypadal ještě přitažlivěji. Callie vídala úctyhodné ženy ze
82
společnosti, jak se v jeho přítomnosti mění v blekotající
hlupačky. Ale on si toho zřejmě nikdy nevšímal.
„Lorde Nicholasi,“ ozvala se s úsměvem a uklonila se
mu, zatímco on mířil k ní, aby jí políbil ruku. Hluboce se
sklonil.
„Lady Calpurnie,“ vřele se na ni usmál, „vidím, že už
jste objevila mou životní lásku.“ Ukázal bradou na sochu.
„Ano.“ Callie se obrátila k bohyni. „Je ohromující. Kdo ji
vytvořil?“
St. John pokrčil rameny. Oči mu zářily hrdostí.
„Neznámý umělec. Před několika lety jsem ji našel na
jižním pobřeží Řecka. Strávil jsem tam sedm měsíců
hledáním mramorových památek, kterých jsem si přivezl
požehnaně. Tuhle krásku jsem věnoval pro větší slávu
Ralstonského sídla, aby jí bratr poskytl patřičný domov.“
Odmlčel se a zadíval se na sochu. „Myslím, že je to Selené,
bohyně měsíce.“
„Vypadá tak spokojeně.“
„Říkáte to překvapeně.“
„Totiž,“ Callie zaváhala, „příběh Selené nepatří k těm
nejšťastnějším. Koneckonců milovala smrtelníka, kterého
Zeus odsoudil k věčnému spánku.“
St. John přemítal nad jejími slovy. Vypadal, že na něj
udělala dojem. „Ale to byla její chyba. Měla si pořádně
rozmyslet, jestli má chtít od Dia nějaké laskavosti. Něco
takového nemohlo skončit dobře.“
„To je pravda, kterou si Selené zřejmě hořce uvědomila
až potom, co jí Zeus vyhověl. Ale já myslím, že tahle socha
ji zachycuje ještě předtím, než se do toho Nejvyšší
zamíchal.“
„Zapomínáte, že počala s Endymionem dvacet dětí,
i když pořád spal,“ prohodil St. John se škádlivým
83
Sarah MacLeanová
výrazem v modrých očích. „Takže zřejmě zase tolik
nešťastná nebyla.“
„Se vší úctou, mylorde, porodit a vychovat sama dvacet
dětí mi nepřipadá jako moc šťastný život,“ namítla Callie.
„A taky si nemyslím, že by jako matka dvaceti dětí
vypadala tak odpočatě, jak ji ta socha zachycuje.“
St. John se hlasitě rozesmál. „Velmi trefná připomínka,
lady Calpurnie. Pokud mohu soudit z naší konverzace,
Julianin debut bude nesmírně zábavný… aspoň pro mě.“
„A na tvém pobavení samozřejmě záleží ze všeho
nejvíc, Nicholasi.“
Callie strnula, když salonem zazněla ta podrážděná
slova, a srdce se jí prudce rozběhlo. Snažila se zachovat
dokonalou iluzi klidu, ale věděla hned, kdo to je, ještě než
k nim Ralston došel.
St. John zřejmě vycítil její nervozitu, protože na ni
mrknul a se širokým úsměvem se otočil k bratrovi. „To
bezpochyby, Gabrieli.“
Ralston se zamračil ještě víc. Otočil se ke Callie
a probodl ji pronikavým pohledem modrých očí. Tváře se
jí zbarvily jasnou červení, rychle odtrhla od markýze
pohled a snažila se soustředit na něco jiného. Nicholas
vycítil její rozpaky a přispěchal jí na pomoc. „Nemusíš se
hned chovat hrubě, bratře. Jen se snažím lady Calpurnii
zabavit, než dorazí Juliana. Kde je to děvče?“
„Řekl jsem Jenkinsovi, aby pro ni ještě nechodil. Chtěl
jsem si pohovořit s lady Calpurnii dřív, než se setkají.“
Odmlčel se. „O samotě, jestli dovolíš, Nicholasi.“
Calliino srdce se prudce rozbušilo. Co takového jí chce
říct, že to jeho bratr nesmí slyšet?
Nick se sklonil nad její rukou. „Budu se těšit na naše
příští setkání, mylady.“ Napřímil se, věnoval jí zářivý
úsměv a další uklidňující zamrkání.
84
Nedokázala se na něj neusmát. „Stejně jako já,
mylorde.“
Ralston počkal, až se za jeho bratrem zavřou dveře,
a pak ukázal Callie na jedno z křesel. Sám se usadil naproti
ní. Callie se snažila nevnímat, jak zcela ho zaplnil – jak
budil dojem, že zařízení Ralstonského sídla bylo určeno
pro nějaké mnohem menší bytosti. Sklonila hlavu, jako by
obdivovala polstrování křesla – jako by on byl tím
posledním, co ji zajímá. Ale bylo to marné. Tenhle muž se
nedal jen tak přehlédnout.
„Chci si pohovořit o Julianě, ještě než se setkáte.“
Callie ucítila bodnutí lítosti. Musí být tak odměřený?
Nezvedla k němu pohled, místo toho se soustředila na
svoje ruce v rukavičkách. Spojila je v klíně a zoufale se
snažila nemyslet na to, že tyhle ruce teprve před pár
hodinami objímaly Ralstona kolem krku. Ale jak na to má
zapomenout? Jeho horká pokožka, jeho hebké vlasy, jeho
silné svalnaté paže – toho všeho se svýma rukama
dotýkala… A on se teď tváří, jako by se nic takového nikdy
nestalo.
Slabě si odkašlala. „Samozřejmě, mylorde.“
„Myslím, že by bylo dobré, kdybyste docházela
pravidelně sem do Ralstonského sídla a trochu na ní
zapracovala. Potřebuje důkladné vedení. Nerad bych, aby
se Juliana projevila nějak nepatřičně před hraběnkou
z Allendale.“
Callie odhodlaně zvedla hlavu. „Moje matka by
naprosto chápala nutnost zachovat o lekcích vaší sestry
mlčení.“
„Ovšem, ale i stěny mají uši.“
„Ne v Allendaleovském sídle.“
Ralston se k ní naklonil tak blízko, že by se jí mohl
dotknout. Jeho svaly se napjaly stěží ovládanou silou.
85
Sarah MacLeanová
„Dovolte, abych se vyjádřil naprosto jasně. V tomhle bodě
musí být po mém – z toho neustoupím. Juliana odmítá
vstoupit do společnosti a chce se vrátit do Itálie. Nejspíš
bude trochu vyvádět, než se smíří s tím, že tohle je její
nový domov. Vaše matka a její přítelkyně jsou pilíře
společnosti, ženy z rodů, jejichž kořeny sahají do dávné
minulosti a jejichž pověst se dotýká nebe. Juliana nemá
předky, kteří by se dali vystopovat až k Vilému
Dobyvateli, a na její pověst dopadá stín poskvrněné
pověstí naší matky. Ale musí se seznámit s londýnskou
šlechtou a najít si vhodného manžela. Nedovolím, aby jí
tohle něco překazilo.“
Mluvil s naprostou sebejistotou, jako by jeho plány byly
tou jedinou cestou k Julianinu životnímu štěstí. Ale v jeho
slovech zazněla naléhavost, která se nedala přeslechnout.
Ano: Juliana Fiori bude potřebovat Calliinu pomoc, pokud
má ve společnosti uspět. Je to dcera zkažené markýzy
a italského obchodníka – takže v očích smetánky nebude
ani aristokratkou, ani legitimním potomkem.
Jenže on, Gabriel St. John, markýz z Ralstonu, nedovolí,
aby matčin poklesek pokazil budoucnost jeho sestry.
Odhodlání bratrů St. Johnových uvést dívku do
společnosti a postarat se o její vyhlídky bylo nepochybné,
stejně jako oddanost sestře a hrdost na její nezávislost,
a Callie to respektovala. Tohle nebyli muži, kteří by se
spokojili s neúspěchem.
„Těším se na setkání s vaší sestrou, mylorde.“ V té
jednoduché větě bylo obsaženo jasné poselství: Stojím
v tom za vámi.
Ralston se odmlčel. Pozoroval ji pronikavým,
významným pohledem, a ona poprvé neuhnula očima.
Když markýz po chvíli promluvil, jeho tón byl vlídnější.
„Myslel jsem, že nepřijdete.“
86
Na rtech se jí objevil náznak úsměvu. „Přiznávám,
mylorde, že jsem přemítala, jak se té návštěvě vyhnout.“
„A přece jste tady.“
Tváře jí zrůžověly, když plaše prohodila: „Uzavřeli jsme
dohodu.“
Odpověděl jí tichým, zamyšleným hlasem. „Ovšem. To
ano.“
Z jeho tónu ji polilo horko, které se jí šířilo celým tělem.
Callie si nervózně odkašlala a nápadně se otočila
k hodinám na krbové římse. „Už je pozdě, mylorde.
Myslím, že je načase setkat se s lady Julianou, pokud
souhlasíte?“
Ralston se jí na chvíli zadíval do očí, jako by si v nich
četl její nejtajnější myšlenky. Nakonec se zatvářil spokojeně
nad tím, co tam spatřil. Beze slova se zvedl a vydal se pro
svou sestru.
Tím prvním, čeho si Callie povšimla na Julianě Fiori,
nebyla její krása – i když dívka byla nepochybně nádherná,
s úchvatně modrýma očima, porcelánovou pletí a záplavou
kaštanových vlnitých vlasů, pro jaké by většina žen
zabíjela. Nebyly to její delikátní rysy ani zpěvavý hlas
zbarvený melodickým přízvukem rodné italštiny. Ani její
výška, ačkoliv se tyčila vysoko nad Callie a bude se tyčit
i nad hlavami smetánky.
Ne: tím prvním, co Callie zaujalo na Julianě Fiori, byla
dívčina upřímnost.
„Je to tak hloupé, že člověk musí přemýšlet, jestli do
šálku nalít nejdřív čaj, nebo mléko.“
Callie potlačila chuť se rozesmát. „V Benátkách asi na
obřadnost tolik nehledíte?“
„Ne. Je to tekutina. Horká. A není to káva. Tak proč si
s tím lámat hlavu?“ Juliana se zasmála a ve tvářích se jí
udělaly dolíčky.
87
Sarah MacLeanová
„To je pravda. Proč?“ Callie se na okamžik zamyslela
nad tím, jestli se dolíčky dělají při smíchu i jejím bratrům.
„Ale nebojte se.“ Juliana zvedla dramaticky ruku.
„Pekelně se soustředím: nejdřív čaj, potom mléko. Nerada
bych vyvolala další válku mezi Británií a zbytkem
Evropy.“
Callie se rozesmála a přijala od mladší dívky šálek
dokonale nalitého čaje. „Jsem si jistá, že parlament vaši
diplomacii ocení.“
Obě ženy si vyměnily úsměvy a Juliana se vrátila
k tématu. „Takže jestli potkám nějakého vévodu nebo
vévodkyni…“ Opatrně položila na Calliin talířek kousek
koláče.
„Což se vám zcela jistě stane,“ ujistila ji Callie.
„Allora, takže až potkám vévodu nebo vévodkyni,
musím je oslovovat Vaše Milosti. U ostatních postačí jen
mylorde a mylady.“
„Přesně tak. Lépe řečeno, u ostatních, kteří mají nějaký
šlechtický titul nebo pocházejí z rodin se šlechtickým
titulem.“
Juliana naklonila hlavu ke straně a zamyslela se nad
Calliinými slovy. „To je ještě složitější než nalévání čaje.“
Rozesmála se. „Myslím, že mí bratři mají jediné štěstí, že
jsem tady jen nakrátko. Během dvou měsíců snad jejich
skandálně neotesaná italská sestra nepoškodí jejich pověst
tak, aby to nedokázali brzy napravit.“
Callie se usmála. „Nesmysl. Smetánka vám bude zobat
z ruky.“
Juliana se zatvářila zmateně. „Proč by to měli dělat?“
Calliin úsměv se prohloubil. Zavrtěla hlavou. „To je jen
takový řečnický obrat. Chtěla jsem říct, že budete mít ve
společnosti velký úspěch.“ Ztišila hlas. „Vsadím se, že
88
pánové se budou moci přetrhnout, jen aby se s vámi mohli
seznámit.“
„Jako kdysi kvůli mé matce?“ Julianě vyšlehl z očí
plamen. Prudce si prohrábla rukou vlasy. „Prosím, hlavně
zapomeňte na to, že bych bažila po sňatku. Já se nikdy
nevdám.“
„Proč ne?“
„Co kdyby se ukázalo, že jsem jako ona?“ Ta tichá věta
Callie zarazila. Než stačila vymyslet nějakou odpověď,
Juliana rychle hlesla: „Promiňte.“
„Nemusíte se za nic omlouvat.“ Callie se chlácholivě
dotkla dívčiny ruky. „Umím si představit, jak těžké to pro
vás musí být.“
Mladší dívka zůstala sedět se sklopenýma očima.
„Deset let jsem předstírala, že matka vůbec neexistovala.
A teď najednou zjistím, že jedinou rodinu, která mi zbývá,
mám jejím prostřednictvím. A tihle muži… mí bratři…“
Hlas se jí vytratil.
Callie mladou ženu obezřetně pozorovala, než
prohodila: „Asi vám zatím nepřipadají moc jako rodina,
viďte?“
Po Julianině tváři přelétl stín viny. „To je to tak vidět?“
Callie zavrtěla hlavou. „Vůbec ne.“
„Myslím, že se jim nezamlouvám.“
„Nesmysl.“ Callie zavrtěla hlavou mnohem energičtěji.
„Jste okouzlující mladá žena a například já si vaši
společnost opravdu vychutnávám.“
Juliana se na ni usmála, než promluvila. „Myslím, že
Nicholas je mi celkem nakloněný, ale Ralston…“ Setkala se
s Calliiným pohledem a zašeptala: „Ani se neusměje.“
Callie se naklonila ke své společnici a položila jí dlaň na
předloktí. „Z toho bych nic nevyvozovala. Já bych
89
Sarah MacLeanová
spočítala na prstech jedné ruky, kolikrát jsem ho viděla
usmívat se.“ A že jsem se ho něco napozorovala.
Juliana sklopila pohled k jejich spojeným rukám,
zaváhala a pak položila dlaň na Calliinu. Když se jejich
pohledy setkaly, Callie viděla, jak jsou oči mladé dívky
utrápené. „Jsem pro něj jen kupa problémů, nemyslíte?
Najednou se na jejich prahu objeví osiřelá dcera ženy, která
je dávno opustila, a hledá novou rodinu.“
Callie věděla, že by s touhle nepatřičnou konverzací
měla skoncovat. Byly to záležitosti, které se netýkaly
nikoho jiného než Ralstonovy rodiny. Jenže Callie si
nemohla pomoct. „Ne novou rodinu. Svou rodinu,“
opravila Julianu. „Vždycky jste k ní patřila… a teď jste se
jen přijela přihlásit o svoje místo.“
„Ne,“ zavrtěla hlavou Juliana. „Oni mě vůbec neznají.
Jen jim připomínám jejich matku. Ta je jediným spojením
mezi námi. Vsadím se, že když se na mě Ralston podívá,
vidí jen ji. Myslím, že bude nejšťastnější, až ty dva měsíce
utečou a já zmizím.“
Callie byla sice nesmírně zvědavá na tu ženu, která
dokázala opustit tři tak pozoruhodné děti, ale zvládla to
potlačit a řekla: „Vaši bratři vás zatím možná neznají,
Juliano, ale poznají vás. A budou vás milovat. Myslím, že
už s tím začali. Odvážím se hádat, že vás za dva měsíce
nebudou chtít nechat odjet. I kdyby vám to dovolili,
doufám, že změníte názor a rozhodnete se zůstat.“
Julianiny zářivě modré oči se zalily slzami. „Sedm
týdnů a šest dní.“
Calliino srdce se sevřelo soucitem s tou mladou ženou,
a vlídně se usmála. „Po tom, co jsem s vámi strávila trochu
času, už mám osobní zájem na vaší budoucnosti. Doufám,
že se z nás stanou dobré přítelkyně.“
90
Juliana jí odpověděla uslzeným úsměvem. Zhluboka se
nadechla, napřímila se a setřela si slzy. Rozhodla se mluvit
raději o něčem jiném než o svých nejistotách. „S mým
bratrem se přátelíte už dlouho?“
Callie při té otázce strnula. „Jestli… se s ním přátelím?“
„Si. Pochopila jsem, že Ralston si vás velice váží, a když
mi dnes ráno líčil, že se s vámi domluvil na mém
doprovodu do společnosti, byl z toho nadšený. Kdybyste
nebyla jeho přítelkyně, přece byste neriskovala svou
pověst, kterou vám může pokazit nějaká moje
neobratnost?“
Callie věděla, že dívce nemůže přiznat pravdu… která
by zněla asi takhle: Víte, Juliano, v životě každé ženy nastane
okamžik, kdy pro polibek udělá všechno na světě.
Odmlčela se a hledala ta správná slova, ale Juliana její
váhání považovala za něco jiného.
„Ach,“ hlesla a do té jediné slabiky vložila veškeré
pochopení. „Takže jste víc než jen přátelé?“
Callie na ni vytřeštila oči. „Jak to myslíte?“
„Jste jeho…“ Juliana pátrala v paměti po správném
slovíčku. „Jeho inamorata?“
„Prosím?“
„Jeho milenka?“
„Juliano!“ Callie se napřímila a s královským vzezřením
nabyla i káravého guvernantského tónu. „Dáma se nebaví
se svými hosty o jejich milencích nebo milenkách ani o…
jiných osobních záležitostech!“
„Ale vy přece nejste jen host?“ zeptala se zmateně
Juliana. „Myslela jsem, že máme být přítelkyně?“
„Samozřejmě, to ano. Ale o tak osobních věcech se
nesmíte bavit ani s přáteli!“
„Omlouvám se. To jsem nevěděla. Napadlo mě, že jste
s Ralstonem…“
91
Sarah MacLeanová
„Ne, to rozhodně nejsme!“ vybuchla rozechvělým
hlasem Callie. „Nejsme milenci. Vlastně ani přátelé. Chtěla
jsem vám pomoci, protože mě zajímáte. Líbíte se mi. Je mi
s vámi dobře. S markýzem z Ralstonu to nemá nic
společného.“
Juliana se jí chvíli dívala mlčky do očí, než promluvila.
„Mně je s vámi taky dobře, lady Calpurnie, a jsem ráda, že
mě na téhle obtížné cestě budete doprovázet.“ Naklonila se
k ní a ústa se jí zvlnila pousmáním. „Ale stejně si myslím,
že jste tady ještě kvůli něčemu jinému než pro dobrou vůli.
To byste to tak vášnivě nepopírala!“
Calliiny oči se rozšířily údivem, ústa se jí otevřela
úžasem… a zase zavřela, aniž z nich vyšel nějaký zvuk.
„Nebojte se. Vaše segreto je u mě v bezpečí.“
Callie horlivě zavrtěla hlavou. „Žádné tajemství
neexistuje! Ujišťuji vás!“
Juliana se usmála ještě víc. „Jak myslíte.“ Naklonila
hlavu ke straně. „Stejně bude u mě v bezpečí.“
Callie se v křesle opřela a přimhouřila oči na svou
žačku. Ta se tvářila jako kočka nad miskou smetany.
A to si Callie ještě včera myslela, že nejprohnanějším
obyvatelem Ralstonského sídla je markýz!
92
5. kapitola
NEZÁVISLÉMU POZOROVATELI by markýz z Ralstonu,

nenuceně rozvalený v elegantně zařízené místnosti
pánského klubu Brook’s, musel připadat každým coulem
jako zkažený aristokrat. Nohy měl bezstarostně natažené
před sebou, naleštěné holínky mířily k mramorovému
krbu. Kravatu měl povolenou, ale pořád mu visela kolem
krku, vlasy rafinovaně rozcuchané, oči napůl zakryté víčky
sledovaly, jak na mřížce tančí plameny. V jedné ruce měl
křišťálovou sklínku se skotskou, ale zlatavá tekutina v ní
zůstávala nedotčená, i když se sklínka v ruce nakláněla tak,
že byla jen pár vteřin před vyšplíchnutím na huňatý
modrý koberec.
Nezasvěcený pozorovatel by jistě usoudil, že Ralston je
portrétem zahálčivého šlechtice.
Takové hodnocení však nemohlo být vzdálenější
pravdě, protože Ralstonova ležérní pozice jen maskovala
skutečný stav jeho mysli: myšlenky mu pádily o překot
a jen stěží ovládaná frustrace činila z jeho navenek
poklidného vzezření zosobněné vítězství vůle.
„Já tušil, že tě tady najdu.“
Gabriel se otočil od ohně a setkal se s bratrovým
pohledem. „Jestli mi jdeš oznámit existenci dalšího
sourozence, tak sis nevybral tu nejlepší chvíli.“
93
Sarah MacLeanová
„Bohužel, zůstáváme pořád jen ve trojici. I když je tomu
těžké uvěřit.“ Nick si přitáhl křeslo ke Gabrielovi
a povzdychl si. „Už jsi mluvil s Nastasiou?“
Ralston se napil skotské. „Ano.“
„Ach. To vysvětluje tvou náladu. Změnit se po létech
zhýralosti dá člověku zabrat.“
„Já se nehodlám měnit – hodlám se jen chovat
diskrétněji.“
„I to je dost,“ sklonil Nick pobaveně hlavu. „Třeba je to
první stupínek na cestě k tvému dědici.“
Ralston se zamračil ještě víc. Od chvíle, kdy jejich otec
zemřel, se vrhnul po hlavě do nejrůznějších a už téměř
legendárních milostných dobrodružství, budoval si
vědomě pověst největšího londýnského svůdce a nemravy,
jejíž skandálnost byla nakonec větší, než si skutečnost
zasloužila.
„Tolik se podobá matce.“
Gabriel se otočil k bratrovi. „V zájmu nás všech doufám,
že fyzická podoba je to jediné, co s ní má společného. Jinak
bychom udělali nejlíp, kdybychom ji hned vypakovali
zpátky do Itálie. Už takhle si myslím, že bude dost těžké
přimět společnost, aby zapomněla na matčinu pověst.“
„Štěstí je, že jsme bohatí a urození. Juliana jistě dostane
pozvání na všechny nejvýznamnější akce sezóny.
A samozřejmě se bude očekávat, že ji tam budeš
doprovázet.“
Gabriel znovu upil skotské. Odmítl spolknout bratrovu
návnadu. „A ty myslíš, že tomuhle osudu unikneš,
bratříčku?“
Nick po něm blýskl úsměvem. „Nepřítomnost druhého,
nedůležitého St. Johna nikdo ani nezaznamená.“
„To ani nebude možné, Nicholasi, protože budeš chodit
všude s námi.“
94
„Vlastně mám v plánu cestu na sever, do Yorkshire.
Leighton se domnívá, že moje schopnosti by mu mohly
prospět při hledání jisté sochy, kterou chce získat zpět.
Uvažuju o tom, že na jeho naléhání odpovím kladně.“
„Ne. V žádném případě – nemysli si, že si utečeš hrát
s mramorem a mě tady necháš, abych sám odháněl vlky.“
Nick nazdvihl obočí. „Pokusím se to nebrat jako
zlehčování mé práce… a za jak dlouho mě propustíš na
svobodu?“
Gabriel do sebe hodil další doušek skotské. „Jak rychle
myslíš, že se nám ji podaří provdat?“
„To záleží na tom, za jak dlouho jí vyženeme z hlavy
přesvědčení, že by se vůbec neměla vdávat. Bojí se toho, že
by se mohla zachovat jako naše matka, Gabrieli. Můžeš jí to
snad mít za zlé? Ta ženská nás poznamenala všechny.
A tenhle kříž Juliana musí nést sama.“
„Nemá s matkou nic společného. Dokazují to už tyhle
její obavy.“
„Ale stejně. Nejde o to, co si o ní myslíme my – jde o to,
co si myslí sama. A zbytek Londýna.“ Bratři se na pár
okamžiků pohroužili do ticha, než se Nick ozval: „Myslíš,
že Juliana je typ ženy, která touží po sňatku z lásky?“
Ralston podrážděně zavrčel. „Upřímně doufám, že to
děvče má víc rozumu.“
„Ženy si často myslí, že je to jejich právo. Zvlášť mladé
ženy.“
„Neumím si představit, že by Juliana věřila na takové
pohádky. Zapomínáš, že nás vychovala stejná žena… já
prostě nevěřím, že by Juliana toužila po lásce. Ne po tom,
co viděla, jaké škody může něco takového napáchat.“
Dvojčata na chvíli ztichla, než se Nick ozval: „V zájmu
nás všech doufám, že máš pravdu.“ Když Ralston dál
95
Sarah MacLeanová
mlčel, jeho bratr dodal: „To s lady Calpurnií jako její
ochránkyní byl skvělý nápad.“
Ralston něco nezřetelně zabručel.
„Jak se ti ji podařilo přemluvit?“
„Záleží na tom?“
Nickovo pravé obočí povyjelo vzhůru. „Teď už je jasné,
že na tom velice záleží.“ Když Ralston neodpovídal, Nick
se zvedl z křesla a narovnal si vázanku. „Ve vedlejším
salonku pořádá Marbury karetní partii. Nepůjdeš taky?“
Ralston zavrtěl hlavou a místo toho se zhluboka napil
skotské.
Nick přikývl a obrátil se k odchodu. Ralston ho
pozoroval zpod přimhouřených víček a proklínal zvláštní
schopnost svého dvojčete udeřit vždycky na nejcitlivější
strunu.
Lady Calpurnia.
Myslel na ni jako na dobrodiní osudu – žena
s neposkvrněnou reputací, která se nečekaně zjevila v jeho
životě. Byla dokonalým řešením problému, jak připravit
Julianu na její první sezónu ve společnosti. To si aspoň
myslel. Ale pak ji políbil.
A ten polibek byl naprosto výjimečný.
Při té myšlence se zamračil. Příjezd sestry ho naplňoval
starostmi a obavami. Zřejmě by ho stejně dobře rozptýlil
jakýkoli polibek.
Zvlášť s tak dychtivou a nadšenou partnerkou.
Ralston ztuhnul, když si náhle vybavil, jaké to bylo
držet Callie v náručí, poslouchat její tiché vzdechy, cítit, jak
se ochotně odevzdává jeho laskání. Přemítal, jestli se
z jejího vzrušení při polibku dá usuzovat na stejné nadšení
pro jiné, vášnivější aktivity. Na okamžik si dovolil
představit si ji v posteli, s těma obrovskýma hnědýma
96
očima a plnými vstřícnými rty – jak leží na poduškách a na
sobě nemá nic než svůj dychtivý úsměv.
Salonkem se rozlehl bouřlivý smích, který ho probral
z jeho úvah. Ralston si poposedl v křesle, aby ulevil
nepohodlně napjatým kalhotám, a zavrtěl hlavou, aby se
těch bláznivých představ zbavil. V duchu si poznamenal,
že si musí najít nějakou ochotnou ženu – a rychle.
Znovu se napil skotské a díval se, jak se hladinka
tekutiny zhoupla, zatímco se znovu vrátil ke vzpomínkám
na podivné události včerejší noci. Nemohl popřít to, že
lady Calpurnia Hartwellová, ta ostýchavá mladá žena se
zvláštním jménem, které si popravdě řečeno nikdy předtím
zvlášť nevšímal, mu teď připadá značně zajímavá.
Rozhodně to nebyl typ ženy, o jaké obvykle projevoval
zájem. Vlastně byla přesným opakem jeho
ideálu – nápadně atraktivní, sebevědomé a zkušené ženy.
Tak co ho na ní přesto tak přitahuje?
Od úvah na toto téma Ralstona zachránil další halasný
výbuch z druhé strany místnosti. Toužil se něčím odpoutat
od svých znepokojivých myšlenek, takže obrátil pozornost
ke skupině mužů, kteří hlučně vyvolávali sázky. Sázkař
Brook’s Finney je zapisoval do knihy, seč mu ruka stačila.
Ralston se naklonil v křesle, aby měl lepší výhled.
Rychle mu došlo, kolem koho se skupinka soustředí – byl
to baron Oxford. Pak nebylo příliš pochyb o tom, čeho se
sázky týkají: určitě šlo zase o baronovo nekonečné hledání
manželky. Oxford, který se v důsledku své hráčské vášně
ocitl v těžkých dluzích, už před několika měsíci oznámil,
že se hodlá oženit. A čím bude manželka bohatší, tím lépe.
Divoký Oxford, který se jen zřídkakdy nacházel ve
stavu střízlivosti, připadal Ralstonovi obvykle
nesnesitelný.
97
Sarah MacLeanová
Ale vzhledem k potřebě rozptýlení dnes udělal
výjimku. Vstal a připojil se ke skupince na opačné straně
salonu.
„Deset guinejí na Prudence Marworthyovou.“
„Vždyť má obličej jako kůň!“ komentoval to samotný
Oxford.
„Při jejím věnu už se vyplatí nechávat v ložnici
zhasnuto!“ ozvalo se z davu. Ralston byl zřejmě jediný,
kdo se tomu vtipu nezasmál.
„Já sázím dvacet guinejí na to, že tě nedostane žádná
jiná než Berwickova dcera!“ Hrabě z Chiltonu hodil sázku
na stůl. Kolem se ozvaly smíšené vzdechy – jak nad
necitlivostí sázky, tak nad její výší.
„Možná je trochu prostoduchá,“ zachechtal se Oxford,
„ale její otec je nejbohatší chlap v Anglii!“
Ralstona dětinské sázení nezaujalo a obrátil se
k odchodu. Byl už skoro u dveří, když nad halas hlasů
vystoupil jeden silnější. „Mám nápad! Ta Allendaleova
holka!“
Ralston strnul. Otočil se zpátky, aby si vyslechl
odpověď.
„Ty hlavo skopová,“ ozval se někdo. „Ta se přece
zrovna zasnoubila s Rivingtonem. A jestli si myslíš, že by
allendaleovský andílek spočinul tady na Oxfordoví jen
koutkem oka, tak –“
„Ale ne ta hezká. Ta druhá.“
„Ta tlustá?“
„S tím směšným jménem?“
Oxford pyšně zvedl ruku a komicky se zaklonil – zřejmě
v důsledku nemírného pití, nebo proto, že si tak
vychutnával pozornost ostatních. „Pravda je, že Rivington
je setsakra chytrý, když se chce oženit s penězi
98
Allendaleových. Ale ta lady Cassiopeia by pro mě vůbec
nebyla špatná.“
„Calpurnia,“ ozval se tiše Ralston – až příliš tiše, než
aby ho někdo zaslechl, zvlášť když zároveň s ním opravil
Oxforda jeden z jeho nohsledů.
Baron pohrdavě mávl skleničkou a pokračoval. „To je
jedno, jak se jmenuje – přinese mi dost peněz. Budu zase
bohatý, tak bohatý, abych si mohl vydržovat hezkou
milenku, a nemusel se s manželkou nijak obtěžovat. Umím
si představit, že v jejím věku –“ odmlčel se, aby zdůraznil
svou jízlivou poznámku, „se žena spokojí s čímkoli, co jí
budu ochoten nabídnout.“
Jeho oplzlý náznak vyvolal kakofonii hýkavého smíchu.
Ralstonem projela vlna odporu. Lady Calpurnia
Hartwellová se v žádném případě neprovdá za Oxforda. Žádná
žena s takovou vášní v těle by se nespokojila s takovým
oslem. Tím si byl Ralston jistější než čímkoli v životě.
„Kdo je ochoten se vsadit, že do června bude moje?“.
Několik Oxfordových kumpánů přistoupilo
k sázkařskému stolu, zatímco další začali namítat, že hrabě
z Allendale bude mít určitě námitky a sňatek odmítne.
Jeden ze skupinky si vsadil na to, že Oxford bude muset
s lady Calpurnii uprchnout a nechat se oddat potají, pokud
ji bude chtít získat.
„Přijímám všechny sázky,“ ozval se Ralston. Stál sice na
druhé straně místnosti a promluvil tiše, ale jeho slova
přiměla ostatní muže zmlknout a obrátit se k němu.
Oxford se na něj zeširoka zašklebil. „Á, Ralston.
Nevšiml jsem si vás. Chcete si taky vsadit na mou budoucí
manželku?“
Ralston si nedokázal představit okolnosti, za nichž by ta
žena, která v noci přišla do jeho domu, mohla Oxforda
považovat za něco jiného než dotěrný hmyz. Tak snadno
99
Sarah MacLeanová
peníze v sázce ještě nikdy nevyhrál. Je to jako ukrást dítěti
sladkosti. „Ovšem, Oxforde. Sázím na lady Calpurnii.
Neexistuje naprosto žádná šance, že by se za vás
provdala.“ Otočil se k sázkaři. „Finneyi, zapište to. Pokud
bude mít Oxford příležitost požádat lady Calpurnii o ruku,
ta dáma ho odmítne.“
Dav zašuměl překvapením a Finney se otázal: „Kolik,
mylorde?“
Ralston se zadíval Oxfordoví do očí. „S jedním tisícem
liber to myslím bude zajímavé,“ odvětil, otočil se a vyšel ze
salonku, kde ostatní pánové zůstali stát ohromeně
a s otevřenými ústy.
Rukavice byla hozena.
100
6. kapitola
CALLIE SE DOMNÍVALA, že dnes večer to bude jiné.

Čekala, že zásnubní ples Mariany a Rivingtona bude
dokonalý. A taky byl: každý centimetr čtvereční
v místnosti byl nablýskaný, až se třpytil, od podlah přes
okna, obrovské křišťálové lustry a svícny, v nichž se
mihotaly plamínky tisíců zapálených svíček, až po
mohutné mramorové sloupy, které lemovaly plesový sál
Allendaleovského sídla. Nablýskaná byla i galerie, která
dovolovala návštěvníkům plesu trochu si vydechnout od
tlačenice na parketu, ale přitom nespustit z očí dění v sále.
Callie čekala, že Mariana bude zářit, což se taky
stalo – byla jako klenot v Rivingtonově náručí, který
tanečník při figurách čtverylky jen neochotně pouštěl.
Ostatní hosté s Callie zřejmě souhlasili: byli nadšení, že
jsou tady, na první opravdu významné akci sezóny, aby
oslavili zasnoubení Mariany s vévodou. Smetánka se
předváděla v tom nejlepším světle, oblečená podle
nejnovější módy, dychtivá vidět a nechat se vidět těmi,
které v zimních měsících na venkovských sídlech mimo
město tak postrádala.
Callie se ovšem domnívala, že tenhle ples bude
výjimečný pro obě Allendaleovy sestry.
101
Sarah MacLeanová
A přece zase seděla – na Staropanenské pohovce jako
obyčejně.
Už by na to měla být zvyklá. Zvyklá na to, že bude zase
přehlížená a odsunutá na okraj s dalšími ženami, které jako
ona zůstaly na ocet. Popravdě řečeno, když byla mladší,
zamlouvalo se jí to. Ty ženy ji přijaly do svého středu,
vždycky (na každé pohovce v každém plesovém sále, kam
je osud zavál) jí mezi sebou udělaly místo. Připadalo jí
zábavnější pozorovat tančící páry a vyměňovat si přitom
klepy se staršími ženami než nemotorně postávat na kraji
parketu a čekat, až pro ni přijde nějaký přijatelný
gentleman.
A po prvních dvou sezónách, kdy ji do kola zvali jen
lovci věna a stárnoucí vdovci, začala Callie dávat
společnosti starých panen přednost.
Nakonec se stala jednou z nich.
Vlastně ani sama nevěděla, kdy nebo jak se to stalo, ale
stalo se. Teď už se s tím nedalo nic dělat.
Dnes byl ale Marianin zásnubní ples. A Calliin první
ples, kdy si chtěla začít odškrtávat položky ze seznamu.
Opravdu věřila, že to dnes bude jiné. Když bylo
koneckonců jasné, koho si nevěsta vybere jako družičku,
nezasloužila by si jako významná postava nastávajícího
svatebního obřadu trochu pozornosti?
Když se zadívala na tanečníky, z úst jí unikl nepatrný
povzdech. Očividně ne.
„Ach, Calpurnie.“ Slečna Genevieve Hetheringtonová,
stárnoucí neprovdaná žena s laskavýma očima
a naprostým nedostatkem taktu, ji jemně poplácala po ruce
v rukavičce. „Musíte se nad to povznést. Některé z nás
bohužel nebyly stvořeny pro tanec.“
102
„Skutečně,“ vypravila ze sebe Callie a vztyčila se, aby se
s omluvou vzdálila. Snad si najde nějakou lepší zábavu než
škrcení smetánkou oblíbené londýnské staré panny.
Callie sklonila hlavu, aby předem eliminovala množství
lidí, které bude muset pozdravit, a zamířila do místností
s občerstvením.
Sotva dva kroky od svého cíle však byla přepadena
baronem Oxfordem. „Mylady!“
Callie vynutila na tváři až příliš zářivý úsměv a otočila
se k němu. Baron na ni cenil všechny svoje zuby: takhle ho
ještě neviděla. Nedokázala se přemoci, aby od jeho
nadšeného šklebu o krok neucouvla. „Barone Oxforde, to je
ale překvapení.“
„Ano, to asi je.“ Jeho úsměv se neměnil.
Callie stála a čekala, až bude muž pokračovat. Když se
k tomu neměl, řekla: „Moc ráda vás u nás dnes večer
vidím.“
„Jistě ne tolik ráda, jako já vás. Nesmírně dychtím se
k vám připojit, drahá slečno.“
Baronův důraz na obyčejném zdvořilém oslovení Callie
zmátl. Proč to Oxford vyslovil tak sugestivně? Neměl
k tomu žádný důvod – Callie si už ani nepamatovala, kdy
s tímhle nenapravitelným dandym mluvila naposledy.
Odkašlala si. „Ehm. Děkuji vám.“
„Dnes večer vypadáte překrásně.“ Oxford se k ní
naklonil a jeho úsměv se ještě rozšířil. Je možné, že ten
člověk má víc zubů než normální lidská bytost?
Naštěstí se vzpamatovala právě včas, aby se zatvářila
polichoceně, ne znechuceně. „Ach, děkuji, mylorde.“
Oxford vypadal, jako by byl na sebe pyšný. „Možná
byste mne mohla poctít tancem?“ Když hned
neodpovídala, zvedl si k ústům její ruku a tišším tónem
dodal: „Chci se vás na to zeptat už celý večer.“
103
Sarah MacLeanová
Nečekaná poznámka Calliin zmatek dokonala. To je ten
chlap pod parou, nebo co?
Zatímco Callie uvažovala nad baronovým až příliš
dychtivým pozváním, zaslechla, jak orchestr začíná hrát
první váhavé takty waltzu, a okamžitě pocítila odpor vůči
představě tance s Oxfordem. Waltz přišel do Anglie až
poté, co Callie dostala nálepku staré panny, takže ho nikdy
netančila – aspoň ne s nikým jiným než s Benedickem
v soukromí domova. A rozhodně nechtěla, aby ji při
prvním waltzu na veřejnosti držel Oxford s tím svým
pomateným šklebem. Rychle pohlédla k odpočíváme
a usoudila, že to je její jediná spása. „Totiž, já –“ nadechla
se.
„Calpurnie! Tady jsi!“ Odkudsi se vynořila slečna
Heloise Parkthwaiteová, padesátiletá krátkozraká stará
panna, a popadla Callie za ruku. „Hledám tě úplně všude.
Byla bys tak moc hodná a doprovodila mě do
odpočívárny? Utrhl se mi lem na sukni.“
Calliiným tělem proběhla vlna úlevy. „Ovšem, Heloise.“
Vytrhla ruku z Oxfordová sevření a věnovala mu lítostivý
úsměv. „Tak snad jindy, mylorde?“
„Ovšem! Příště už si vás nenechám vyklouznout!“
Oxford doprovodil své prohlášení hurónským smíchem.
Callie se nuceně zasmála a vydala se za lady Heloise do
odpočívárny pro dámy.
Zavěsila se do starší ženy, která hned spustila o tom, jak
odvážné živůtky jsou tuhle sezónu v módě. Callie
přikyvovala, usmívala se a snažila se vypadat, jako by ji to
nadmíru zaujalo. Přitom nechala zaletět svoje myšlenky od
podivného rozhovoru s Oxfordem ke svému skandálnímu
seznamu.
Usoudila, že jestli má celý večer prosedět na
Staropanenské pohovce, zaslouží si aspoň jeden pokus
104
o další dobrodružství. Vlastně už byla odhodlaná
doprovodit Heloise do bezpečí odpočívárny a co nejdřív
uniknout, aby mohla pracovat na naplňování seznamu.
Jestli se tam ovšem někdy dostanou. Starší dáma se
zastavila v chůzi a zamžourala do davu. „Tamhle to je
Ralston? To je ale zvláštní!“
Calliino srdce se při těch slovech rozběhlo tryskem,
když se obrátila směrem, jímž Heloise ukazovala. Ale přes
hlavy davu nic neviděla. Pak si připomněla Heloisinu
pověstnou krátkozrakost a zavrtěla hlavou. Popostrčila
svou společnici směrem k odpočíváme. Nesmysl. To nemůže
být Ralston.
Heloise s ní nahlas souhlasila: „Ne, to jistě není on.
Ralston na plesy nechodí. Asi to bude Nicholas.“
Callie vydechla. Ani netušila, že zadržuje tolik dechu
v plicích. Samozřejmě, bude to Nicholas. Bože, prosím, ať je
to lord Nicholas.
„Zvláštní – vypadá to, že jde k nám.“
Callie se nedokázala ovládnout: prudce se otočila
zpátky k davu. Právě včas, aby spatřila vysokého,
velkolepého muže, který si k nim razil cestu s odhodláním
v modrých očích.
Nebyl to lord Nicholas.
Callie by to poznala, i kdyby nebylo Nicholasovy jizvy.
Ralstonův bratr neměl tak široká ramena, čelist tak ostře
řezanou, oči tak podmanivé. Z Nicholase nikdy neztrácela
dech, nikdy se jí nerozběhl pulz, nikdy ji nenapadaly
naprosto nepředstavitelné představy.
Ne. Ten muž, který se k nim blížil, rozhodně nebyl
Nicholas St. John.
Ale kéž by byl.
Callie rychle odvrátila pohled ke straně, pokoušela se
vymyslet tu nejrychlejší a nejméně přeplněnou únikovou
105
Sarah MacLeanová
trasu, aby se setkání s Ralstonem vyhnula. Ale připadalo jí,
že se na ně ze všech stran tlačí těla – kromě toho směru,
jímž se blížil on. Callie se setkala s jeho chápavým
pohledem a viděla, jak významně nazdvihl pravé obočí.
Byla v pasti. V pasti s rozrušenou Heloise, k níž se
atraktivní muž zřejmě nepřiblížil už celá desetiletí.
Ne že Callie by se to stávalo běžně.
„Lorde Nicholasi!“ vykřikla Heloise až příliš nahlas.
„Tak ráda vás vidím!“
„Heloise, drahoušku,“ oslovila ji polohlasně Callie, „to
je Ralston.“
Heloise zamrkala. Její pohled ulpěl na mužově tváři
a pátral po notoricky známé jizvě, která pomáhala
smetánce dvojčata rozlišit. „Ach! Ovšem! Omlouvám se!
Prosím za prominutí, lorde Ralstone.“ Rychle poklesla
v kolenou do zdvořilé úklony.
„Není třeba se omlouvat, slečno Parkthwaiteová.“
Ralston se sklonil nad Heloisinou rukou v rukavičce
a dodal: „Ujišťuji vás, že je to pro mě kompliment. Můj
bratr je z nás dvou ten hezčí.“
„Ach ne, mylorde.“ Heloise se zachichotala, zrudla,
a vějíř se jí v ruce pohyboval jako poplašený kolibřík. „To
jistě ne!“
Ralston na ni zamrkal. „Ovšem. Nejsem tak nezdvořilý,
abych nesouhlasil s dámou!“
Jeho slova vyvolala u Heloise další záchvat chichotání.
Ralston se obrátil ke Callie, která k němu natáhla ruku.
Když se nad ní sklonil, dívka cítila, jak jí paží stoupá horko
až k rameni. „Lady Calpurnie, doufám, že mi věnujete
příští volný tanec.“
Heloise zalapala po dechu a Callie vyhrkla: „Prosím?“
„Příští tanec,“ opakoval Ralston a pohlédl z jedné ženy
na druhou, jako by mu připadaly trochu pomatené.
106
„Přiznávám, že nechodím na plesy tak často, jak bych asi
měl, ale lidi na nich pořád ještě tancují, ne?“
„Ach! Ovšemže, mylorde!“ odpověděla mu ochotně
Heloise.
„V tom případě,“ Ralstonovy oči se zajiskřily špatně
kroceným pobavením, „můžu se zapsat do vašeho
tanečního pořádku, lady Calpurnie?“
„Nemám taneční pořádek.“ Tančila tak zřídka, že ho
vlastně nepotřebovala.
V jejích slovech zazněla hořkost, která Ralstonovi
neunikla.
„Výborně. Tím bude moje žádost o tanec jednodušší,
ne?“ Ralston se otočil k Heloise. „Nebude vám vadit, když
vás připravím o vaši společnici, viďte, slečno Heloise?“
Zmatená stará panna dokázala jen horlivě zavrtět
hlavou. „Ale vůbec ne!“
Callie stála jako vrostlá do podlahy. Nemůže jít na
parket. Nemůže s Ralstonem tančit waltz. Její první
waltz – a s ním? To by poznamenalo všechny její další
waltzy v budoucnu.
Muži jako Ralston nejsou pro ženy jako ty, Callie.
Ne. Samozřejmě že nejsou. Zvlášť když vyhrožují, že
s ní budou tančit waltz. Callie v sebeobraně zavrtěla
hlavou. „Bohužel, mylorde, není to možné. Slíbila jsem
Heloise, že ji doprovodím do –“
„Nesmysl!“ přerušila ji udýchaně pronikavým hlasem
starší žena. „Já nic nepotřebuju! Musíš si zatančit waltz,
drahá Calpurnie.“ Heloise se na Ralstona zářivě usmála
a dychtivě ukázala bradou na parket.
Bylo rozhodnuto.
Ralston jí nabídl rámě a vedl ji k jejímu prvnímu waltzu.
Když Calpurnia kráčela vedle něj, zahlédla matku, která
stála na druhé straně sálu s rozesmátou Marianou
107
Sarah MacLeanová
a pozorovala je. Hraběnka vypadala naprosto šokované.
Callie na ni pokývla. Snažila se tvářit, jako by s krásnými
markýzi tančila na plesech naprosto běžně.
Zoufale si přála nějak odlehčit situaci – aby se sama
trochu vzpamatovala –, takže se svým obvyklým suchým
humorem poznamenala: „Dnes večer jste všem tady
poskytl zajímavé téma k rozhovorům, mylorde.“
„Myslíte tím, že jsem se dostavil? Nu, říkal jsem si, že
když Julianu čeká debut, měl bych si předtím smetánku
trochu přátelsky naklonit.“ Po delší odmlce dodal: „Proč
netančíte?“
Callie se nad odpovědí chvíli zamyslela. „Tančila jsem,
dřív. Potom… jsem přestala.“ Tohle mu nestačilo. „Proč?“
Callie se nepatrně, sebekriticky usmála. „Mí taneční
partneři nebyli zrovna ideální. Pokud to nebyli přímo lovci
věna, pak byli staří nebo nudní nebo prostě… nepříjemní.
Začalo být jednodušší odmítat pozvání rovnou než pak
trpět v jejich přítomnosti.“
„Doufám, že já vám tak odpudivý nepřipadám.“
Dovolila si pohlédnout do jeho pobavených očí. Ne,
Ralston rozhodně nebyl odpudivý. To ani v té nejbujnější
fantazii.
„Ne, mylorde,“ odpověděla a vřelost jejího hlasu na ni
prozradila víc, než chtěla. „To ani lady Heloise. Byla vámi
úplně okouzlená.“
„Člověk musí využívat své schopnosti, aby sloužily jeho
záměrům, lady Calpurnie.“
„Myslím, že v tom si počínáte celkem dobře.“
Hlas se mu prohloubil, když ji opravil: „Ujišťuji vás, že
si počínám nadmíru dobře.“
Callie odmítla zrudnout. „Nezůstáváte nic dlužen své
pověsti, mylorde.“ Sama si neuvědomila dvojsmyslnost
svého výroku, dokud nebylo pozdě.
108
Ralston nazdvihl jedno obočí. „Vážně?“
Calliiny tváře se rozhořely. Soustředila se na jeho
elegantní kravatu a v duchu si přála, aby byla tak zkušená
a přitažlivá jako ženy, s jakými obvykle tančil. Ty by
věděly, jak s ním obratně flirtovat.
„No tak, lady Calpurnie,“ škádlil ji tiše. „O kterém
z mých hanebných skutků teď mluvíte?“
Znovu se setkala s jeho pohledem a povšimla si výzvy
v něm. „Ale o mnoha, mylorde,“ prohodila lehce. Cítila, že
si to začíná užívat. „Je pravda, že jste skočil z balkonu jisté
hraběnky do cesmínového houští pod ním?“
Ralstonovy oči se při jejím dotazu užasle rozšířily.
Vzápětí z nich vyšlehlo pobavení. „Gentleman něco
takového nemůže nikdy ani potvrdit, ani popřít.“
Callie se rozesmála. „Právě naopak, mylorde.
Gentleman musí něco takového vždycky popřít.“
Věnoval jí potměšilý úsměv a mezi oběma tanečníky
zavládlo přátelské mlčení, za které byla Callie vděčná,
protože nevěděla, jestli by tváří v tvář jednomu z jeho
vzácných úsměvů dokázala smysluplně hovořit.
Pohroužila se do tance, do taktů hudby, do pohupování
těl. Jestli má být tohle její první a jediný waltz v životě,
chtěla si ho vychutnat, zapamatovat si z něj každou
chvilku. Zavřela oči a dovolila Ralstonovi, aby ji vedl po
parketu. Uvědomovala si, jak se jeho ruka v rukavičce
jemně dotýká jejího pasu, cítila občasné otření jeho
svalnatých nohou o svá stehna, když spolu vířili sálem. Po
chvíli se začala cítit dezorientovaná a otevřela oči.
Netušila, jestli se jí tak točí hlava z tance, nebo z toho
muže. Když se setkala s Ralstonovýma modrýma očima,
smířila se s tím, že jde o to druhé.
„Doufal jsem, že si pohovoříme o Julianě.“
109
Sarah MacLeanová
Callie potlačila zklamání. Tenhle týden navštívila dívku
třikrát, ale Ralstona ani při jedné z návštěv nepotkala. Což
bylo zřejmě dobře, protože se z ní v jeho přítomnosti
očividně stává přihlouplá ovce.
Ralston zřejmě netušil, o čem jeho taneční partnerka
přemítá, protože pokračoval. „Zajímalo by mě, kdy bude
Juliana podle vás připravená vstoupit do londýnských
plesových sálů?“
„Určitě to nebude trvat déle než další týden, mylorde.
Vaše sestra je skvělá žákyně. Velmi dychtí potěšit vás
i vašeho bratra.“
Přikývl, jako by ho její odpověď potěšila. „Rád bych,
abyste se s ní vydala na nákupy. Bude potřebovat nové
šaty.“
Calliino překvapení bylo zřejmé na první pohled.
„Nevím, jestli jsem zrovna já tou pravou osobou pro
nakupování šatů, mylorde.“
„Mně připadáte naprosto vhodná.“
Zkusila to jinak. „Měl byste jí najít někoho, kdo se vyzná
v poslední módě.“
„Chci, abyste ji doprovázela vy.“ Jeho odpověď byla
upřímná i nesmlouvavá.
Callie věděla, že tady nemůže vyhrát. Po chvilce
přikývla. „Budu se muset podívat na její současnou
garderobu, abych zjistila, co potřebuje.“
„Ne. Potřebuje úplně všechno. Chci, aby si pořídila
úplně nový šatník. To nejlepší, co se dá koupit, a podle
poslední módy.“ Jeho tón nepřipouštěl diskusi. „Nechci,
aby měla něco nevhodného.“
„Když tu má být jenom dva měsíce –“
„Přece nemůže věřit tomu, že bych jí dovolil vrátit se clo
Itálie.“
110
„Já –“ Callie zaznamenala pevné odhodlání v jeho hlase.
„Ne, to asi ne. Ale mylorde…,“ zarazila se. Nevěděla, jak
mu naznačit, že jeho extravagantní požadavek bude
nesmírně nákladný.
„Peníze nejsou důležité. Juliana musí mít to nejlepší.“
„Dobře,“ přikývla Callie klidně. Usoudila, že bude radši
tančit než se hádat.
Ralston chvíli mlčel spolu s ní, než se znovu ozval.
„Chci taky probrat, co bude nutné udělat pro to, aby
Juliana mohla do Almack’s.“
Callie při jeho prohlášení vykulila oči. Když
odpovídala, pečlivě přitom volila slova. „Almack’s možná
není to nejlepší místo pro Julianin vstup do společnosti,
mylorde.“
„Proč ne? Když už ji přijmou tam, bude mít vstup do
dalších salonů smetánky předem zajištěný, ne?“
„Ovšem,“ přikývl Callie. „Ale dámy z Almack’s tam
nevpustí jen tak někoho. Mají pevně dané požadavky,
které musí každá dívka splnit.“
Ralstonovy oči se přimhouřily. „Chcete říct, že Juliana
podle vás nezíská pozvánku?“
Callie se odmlčela. Potřebovala si dobře rozmyslet, co
odpoví. „Domnívám se, že dámy z Almack’s shledají vaši
sestru jako dokonale vychovanou dívku –“
„Ale dokonalé způsoby nestačí, viďte, lady Calpurnie?“
Zadívala se mu přímo do očí. „Ne, mylorde.“
„To kvůli mně? Nebo naší matce?“
„Tohle není vhodné místo na takové debaty –“
„Nesmysl. Tohle je společnost. Copak se všechny
opravdu důležité věci neprobírají v plesových sálech?“
Jeho tón byl podbarvený těžkým sarkasmem. Kdyby
nechápala, jak ho situace s jeho sestrou trápí, jeho
uštěpačnost by ji musela urazit.
111
Sarah MacLeanová
Odvrátil od ní pohled a zadíval se kamsi nad její hlavu.
Callie pečlivě vážila slova. „Kdyby Juliana měla titul…
nebo kdyby nebydlela v Ralstonském sídle…“ Změnila
tón. „Bude jednodušší dosáhnout Julianina přijetí ve
společnosti, když se Almack’s úplně vyhneme.“
Ralston mlčel, ale Callie cítila, jak se v něm něco
změnilo. Paže, které ji držely, se napjaly. Po chvíli se setkal
s jejím pohledem. „Nechci jí ublížit.“
„To já taky ne.“ Byla to pravda.
Odmlčel se, jako by jí četl myšlenky. „A půjde to?“
„Udělám pro to všechno.“ I tohle byla pravda.
Koutky jeho rtů se rychle pohnuly – kdyby se na ně
nesoustředila, ani by to nepostřehla. „Vy jste si sama sebou
nějak jistá.“
„Když člověk stráví léta na okrajích plesových sálů
pozorováním druhých, ví přesně, co je třeba, aby se
z dívky stala obletovaná společnice, mylorde.“
„Jestli někdo dokáže Julianu provést těmi vodami
plnými žraloků, pak jste to vy, lady Calpurnie.“ Jeho úctou
podbarvená slova jí vehnala do těla horkost, i když se to
Callie snažila zamaskovat.
Waltz skončil a její roztočené sukně se usadily.
Zariskovala otázku: „Mohla bych vás doprovodit za svou
matkou?“
Okamžitě rozpoznal její záměr. „Myslíte, že pouhá
konverzace s vaší matkou ostatní přesvědčí, že jsem se
polepšil?“
„Uškodit to nemůže.“ Usmála se na něj, zatímco spolu
kráčeli po okraji sálu. „Zapomínáte na nejdůležitější
zásadu londýnské společnosti.“
„A to je?“
„Bohatí svobodní markýzové jsou vždy ochotně uvítáni
zpátky ve světlech lustrů.“
112
Na chvíli se odmlčel a jemně ji pohladil prstem po
kotníku na ruce, zatímco jí pošeptal do ucha: „A co když si
nejsem jistý, jestli se nechci radši vrátit do temnoty?“
Při jeho tichounkých slovech jí po páteři přeběhlo
zamrazení. Jemně si odkašlala. „Obávám se, že na to už je
pozdě.“
„Lorde Ralstone!“ zaslechli pronikavý, vzrušený hlas
její matky. Přiblížili se k ní a Marianě. Hraběnka vypadala,
jako by je sledovala celý waltz a čekala jen na tuhle chvíli.
„Jsme nesmírně šťastní, že vás tu dnes večer máme!“
Ralston se hluboce uklonil. „To já jsem šťasten, že jste
mne pozvala, mylady. Lady Mariano, vy prostě záříte.
Mohu vám popřát všechno nejlepší k nadcházejícímu
sňatku?“
Mariana se Ralstonovu lichocení srdečně usmála
a nabídla mu ruku. „Děkuji, mylorde. Mohu vám říci, že se
už nemůžu dočkat, až poznám vaši sestru? Callie o ní jen
básní.“
„Lady Calpurnia byla tak laskavá, že dělala Julianě celý
týden po jejím příjezdu společnost.“ Pohlédl na Callie.
„A domnívám se, že nikdo jiný by nezajistil sestřin úspěch
v Londýně lépe.“
„To máte naprostou pravdu, mylorde,“ souhlasila
horlivě hraběnka Allendaleová. „Calliina pověst je bez
poskvrnky. A vzhledem k jejímu věku a situaci je pro
slečnu Julianu ideální společnicí.“
Callie sebou v duchu škubla nad matčinými slovy,
která – ať už úmyslně, nebo ne – zdůrazňovala její
staropanenský status. Lady Allendaleová by se nemohla
vyjádřit jasněji, ani kdyby prohlásila, že Callie složila slib
neposkvrněnosti jako řádová sestra.
113
Sarah MacLeanová
Lady Allendaleová pokračovala: „Mohu se zeptat,
mylorde, jak jste se vlastně s Callie domluvili, že to ona
představí vaši sestru ve společnosti?“
Callie zalétla pohledem k Ralstonovi a srdce jí bušilo až
v krku. Jak odpoví, aby nemusel prozradit pravdu?
Markýz se klidně ozval: „Přiznávám, lady Allendaleová, že
to byl můj nápad. Měl jsem výjimečné štěstí, že lady
Calpurnia byla zrovna v pravý čas na správném místě, jak
se říká. Ani nevím, jak se jí za tu velkorysou pomoc
odvděčím.“ Callie při jeho slovech vykulila oči: opravdu
tam zazněl ten škádlivý tón? Obrátila pozornost opět
k matce, kterou markýzova odpověď zřejmě naprosto
uklidnila – jako by bylo běžné, že notoričtí svůdci žádají od
neprovdaných žen blíže neurčené laskavosti.
Callie cítila, že s touhle trapnou situací musí skoncovat.
Hned. Dřív než matka udělá něco opravdu zahanbujícího.
Jako by nestačilo, že hraběnka byla oblečená do
tmavofialových hedvábných šatů ozdobených pávím
peřím. Spoustou pávího peří.
„Maminko, lord Ralston souhlasil, že mě doprovodí do
salonku s občerstvením,“ ozvala se a vyhnula se při té lži
jeho pohledu. Snažila se lhát co nejdůstojněji. „Nechceš
něco přinést?“
„Ne, ne, děkuji.“ Hraběnka Allendaleová mávla
odmítavě vějířem, než položila dlaň na Ralstonovo
předloktí a zadívala se mu přímo do očí. „Lorde Ralstone,
velice se těším, až tu vaši slečnu sestru poznám. Co kdyby
k nám přišla na oběd?“ Nebyla to otázka.
Ralston naklonil hlavu ke straně a dal najevo, že
hraběnčinu nabídku podpory přijímá. „To by Juliana byla
jistě velice ráda, mylady.“
Calliina matka pevně přikývla. „Báječné. Tak jsme
dohodnutí.“
114
S tím odešla a ubohou Marianu vlekla za sebou, aby si
popovídala s dalšími hosty. Ralston nabídl Callie rámě.
„Bude mi potěšením doprovodit vás do salonku
s občerstvením, lady Calpurnie,“ prohodil potměšile.
Přijala jeho ruku. „Omlouvám se, že jsem lhala.“
„To nemusíte.“ Kráčeli vedle sebe chvíli mlčky, než
Ralston dodal: „Děkuji.“ Chápal dobře, jak důležité jsou
pro Julianino přijetí jeho dobré vztahy s Calliinou rodinou
a pozvání na oběd.
Callie hned neodpověděla, protože právě přemítala nad
tím, jak překvapivě se dnešní večer vyvíjí. Uvědomovala si
teplo markýzovy ruky na své paži i to, že je sledují oči těch
nejvznešenějších a nejvybranějších hostů, a říkala si, že
všechno mohlo probíhat úplně jinak.
„Ještě mi neděkujte, mylorde,“ prohodila napjatě. „Jak
jste se taktně zmínil, ještě jsem si nestanovila odměnu.“
Ralston se na ni zadíval. „To jsem si všiml. Tak co
kdybyste to udělala hned, ať to máme za sebou?“
„Dobře. Ale můj požadavek je trochu podivný. Nesmíte
se mi smát.“
„Rozhodně ne. Rád vám vyhovím.“
Callie prudce polkla, jak sbírala odvahu. „Můžete mi
doporučit nějakou dobrou restauraci tady ve městě?“
Nebylo to možná nejdiplomatičtější vyjádření, ale Callie
tak dychtila dostat se k jádru věci, že nebyla schopná zvolit
jiný než přímý postup.
Ralstonovi se muselo nechat, že svoje překvapení
dokázal nedat najevo. Vlastně po ní jen krátce střelil
pohledem, než ji dál prováděl tlačenicí směrem
k občerstvení.
„Prosím? Restauraci?“
„Ano. Hostinec.“ Usmála se na něj a doufala, že se jí
nebude dál vyptávat. „A proč?“
115
Sarah MacLeanová
Tu zvědavost musela čekat. Callie se pokusila přijít
s nějakým vysvětlením. „Totiž, mylorde…,“ odmlčela se
a horečnatě přemýšlela. „Můj bratr, Benedick…“ Počkala,
až Ralston přikývne na srozuměnou, že ho zná. „Tedy…
Benedick hledá nějaký nový podnik… a tak mě napadlo, že
byste mu v tom mohl poradit.“
„Ovšem, něco mu jistě můžu doporučit. Proberu to
s ním.“
„Ne!“
Při tom prudkém záporu mu povyjelo jedno obočí.
„Ne?“
Rychle si odkašlala. „Totiž, mylorde… Benedick… by
asi nebyl rád, že se s vámi bavím o hostincích.“
„To naprosto chápu.“
„Ach.“ Pokusila se zatvářit patřičně rozhořčeně. „Takže
kdybyste mi řekl název nějakého podniku… pro pány,
samozřejmě… já bych se o něm zmínila sama. Nenápadně.
Až bude vhodná chvíle.“
Callie se tak ponořila do vymýšlení své historky, až si
nevšimla, že stojí. Ralston ji odvedl do jednoho z výklenků
v plesovém sále, kde se netlačili další hosté.
Pak se k ní obrátil přímo a prohlásil: „Vy vůbec neumíte
lhát.“
Callie vykulila oči. Nedokázala skrýt svůj šok.
„Mylorde?“
„Lžete. A i kdybyste nelhala – což není tenhle případ –,
neumíte skrývat svoje myšlenky.“
Otevřela pusu, aby odpověděla, ale žádná reakce ji
nenapadala, takže je zase zavřela.
„To jsem si myslel. Nevím, proč nebo pro koho sháníte
hostinec, protože mi to připadá opravdu podivná otázka,
zvlášť od dámy –“ Callie znovu otevřela pusu, ale Ralston
116
zvedl ruku, aby ho nechala domluvit. „Nicméně se dnes
večer cítím dost velkodušně na to, abych vám vyhověl.“
Callie nedokázala potlačit úsměv, který jí přelétl po
rtech. „Děkuji, mylorde.“
„Neděkujte tak rychle.“
Callie přimhouřila oči, když si vzpomněla, že něco
podobného mu před nedávnem řekla sama. „Co za to
chcete?“
V tu chvíli od něj očekávala spoustu věcí – další
požadavky v souvislosti s Julianinou přípravou, zajištění
jejího vstupu do Almack’s, pozvání na věčen od její matky,
možná i od Rivingtonovy matky. Na to všechno byla
připravená. Věděla, že to ráda vymění za jméno, hostince,
ve kterém se budou odehrávat její příští dobrodružství.
Nečekala jeho úsměv. A když ho uviděla – potměšilý
vlčí úšklebek, z něhož se jí podlomila kolena –, nebyla na
něj vůbec připravená. Tělem jí projelo horko, srdce se jí
rozbušilo. Nedokázala přestat zírat na jeho bílé zuby, jeho
plné měkké rty, na jediný dolíček, který se mu objevil na
tváři.
Je ještě krásnější než kdy předtím.
Ralston využil toho, že si přestala dávat pozor, a zatlačil
ji dozadu, takže stála zády skoro u stěny. Vzdáleně si
uvědomila, že výklenek je podivně tichý, vzhledem k tomu
množství lidí jinde v sále. Ralston si vybral místo, které
odděloval od tanečního sálu mohutný sloup i vzrostlé
kapradiny v květináčích, což jim zaručovalo jisté soukromí.
Na Ralstonovi bylo zřejmé, že mu nevadí, jestli je celá
smetánka jen pár kroků od nich. Callie se zmocnila
nervozita.
Markýz natáhl ruku a přejel jí prsty po celé délce paže,
takže nechal stopu horkosti všude tam, kde se jí dotkl. Vzal
její dlaň v rukavičce do své, otočil ji hřbetem dolů a obnažil
117
Sarah MacLeanová
její zápěstí. Přejel palcem po jemňoučké pokožce a Calliin
pulz se rozběhl tryskem. Celý její svět se smrštil do toho
jediného okamžiku, do toho prostého polaskání. Teplo jeho
ruky, něžný pohyb bříška palce, to všechno ji připravovalo
o rozum.
Nevěděla, jak dlouho tam stáli, než si Ralston zvedl její
ruku k ústům a přitiskl na obnažené zápěstí rty. Zavřela
oči pod návalem pocitů, které v ní ten dotek
probudil – měkkost jeho rtů, pootevřených tak, aby jí
mohly vtisknout horký vlhký polibek. Pak přejel po její
citlivé pokožce zuby. Callie uslyšela vlastní vzdech
a otevřela oči právě včas, aby na své kůži spatřila špičku
jeho jazyka. Odvážně se setkal s jejím pohledem, když
vyslal její smysly do smršti šílenství, a ona se na něj musela
dívat s vědomím, že Ralston přesně ví, co se v ní odehrává.
S posledním polibkem pustil její ruku a podržel její
pohled ve svém, zatímco se k ní naklonil. Když promluvil,
byl to spíš tichý vzdech, který ji zahřál na spánku. „U Psa
a holubice.“
Nejdřív ji to zmátlo. Nechápala, co přesně jí řekl,
protože tohle nečekala. Pak se náhle tím hustým příkrovem
smyslnosti, jímž ji zahalil, prodralo prozření. Vykulila oči.
Ale než stačila odpovědět, byl pryč, nechal ji, aby se
vzpamatovala v soukromí.
Když se Callie vynořila celá zarudlá z výklenku,
nepřekvapilo ji, že markýz se už rozloučil a odešel.
Ale aspoň zná to jméno hostince.
118
7. kapitola
„ANNE, MUSÍŠ MI POMOCT,“ žadonila Callie, když

v zrcadle pozorovala zděšenou starou komornou. Ta jí
rozplétala dlouhé vlasy z pramenů složitého účesu, který
Callie měla na sestřině zásnubním plese.
„Nic takovýho nemusím!“ odsekla Anne a zamračila se.
„Uvědomuješ si, že dyby na to někdo přišel, stálo by mě to
místo?“
„Ty víš, že to bych nikdy nedovolila,“ ujistila ji Callie.
„Ale bez tebe to nezvládnu!“
Stařeniny oči se v ploše zrcadla setkaly s dívčiným
pohledem. „Callie, ty si zahráváš s vohněm. Dyby tě
chytili… pomysli na svou pověst!“
„Nikdo mě nechytí!“ Callie se prudce obrátila k Anne
a napůl rozpletené vlasy jí švihly kolem hlavy. „Zaprvé
jsou všichni tak pohlcení tím plesem, že si nikdo ani
nevšimne, že jsem pryč. A když mi pomůžeš s převlekem,
je skoro úplně vyloučené, aby na to někdo přišel! Jen na
jeden večer, Anne. Vrátím se, než řekneš švec, a nikdo nic
nezjistí.“ Callie se odmlčela, spojila ruce a prosebně
dodala: „Copak si nezasloužím aspoň jeden večer
zábavy?“
119
Sarah MacLeanová
Stařena se nad Calliinými slovy zamyslela. Nakonec si
ztěžka, rezignovaně povzdechla. „Ten tvůj seznam bude
naše smrt, děvče. Nás vobou.“
Callie se zazubila od ucha k uchu. Vyhrála. „Výborně!
Děkuju ti, Anne!“
„Až si hrabě příde pro mou hlavu, tak mně tvý díky
moc nepomůžou.“
„To zařídím, neboj.“ Callie se nepřestávala usmívat,
když se postavila, aby komorné umožnila přístup ke
dvěma řadám knoflíků na zádech jejích šatů.
Zatímco Anne odjišťovala háčky, sama pro sebe zavrtěla
hlavou. „Hospoda uprostřed noci. Musela sem se zbláznit,
že ti v tom pomáhám.“
„Nesmysl,“ namítla prudce Callie. „Jsi prostě moc
hodná. Jsi tak hodná ženská, že si zasloužíš mít v neděli,
pondělí a úterý volno.“
Stará komorná si nad tím do nebe volajícím uplácením
jen tiše odfrkla. „Vidělas někdy hospodu zevnitř?“
„Samozřejmě že ne,“ odvětila Callie. „K tomu jsem
nikdy neměla příležitost.“
„Člověk by myslel, že to bude mít ňákej důvod,“ ozvala
se Anne suše.
„Ty jsi snad v nějakém hostinci byla?“
„Párkrát sem k tomu důvod měla,“ přikývla stroze
komorná. „Já jen doufám, že ti markýz Ralston doporučil
nějakej slušnej podnik s řádnejma hostama. Ale nelíbí se
mně, že je tak vochotnej pomáhat ti, aby sis zkazila
pověst.“
„Jemu nic nevyčítej, Anne. Určitě by mi neporadil,
kdyby věděl, že se k Psovi a holubici chystám já sama.“
Anne si nevěřícně odfrkla. „Pak je ten chlap natvrdlej,
Callie. Každej s trochou filipa by ty tvoje vejmysly
prokouknul.“
120
Callie se to rozhodla ignorovat. „To je jedno. Čeká mě
dobrodružství, chápeš? Myslíš, že tam bude zarudlý
výčepní, kterému chybí pár zubů? Nebo unavená
roztomilá servírka, která musí pracovat, aby měly její děti
jídlo a střechu nad hlavou? Nebo parta mladých dělníků,
co si po dlouhém dni v práci zašli spolu na pintu piva?“
„Jediný, čím sem si v tý hospodě jistá,“ ozvala se suše
Anne, „je, že tam bude jedna přehnaně romantická mladá
dáma, kerou čeká pořádný zklamání při srážce s realitou.“
„Ale no tak, Anne! Kde je tvůj smysl pro
dobrodružství?“
„Podle mě toho máš dost pro nás obě.“ Když Callie
nereagovala, Anne se vážně ozvala: „Slíbíš mi jednu věc?“
„A co?“
„Esli se ti tam něco nebude zamlouvat, cokoliv, hned
vodejdeš. Možná bych s tebou měla poslat našeho
Michaela.“ Annin syn dělal u Allendaleových kočího.
„Aspoň by dal pozor, aby se ti nic nestalo.“
Ta představa Callie rozrušila. Prudce se ke komorné
otočila. Rozepnuté šaty si přidržovala na prsou pravou
rukou a oči jí plály naléhavostí. „Anne, o tomhle nesmí
vědět nikdo kromě nás dvou. Ani Michael. Nesmím
riskovat prozrazení. To snad chápeš.“
Anne se odmlčela a přemýšlela. Pak pevně přikývla
a poznamenala věcně: „Nejlepší bude vobyčejná hnědá
vlna. A budeš potřebovat plášť, aby ti nebylo vidět do
vobličeje.“
Callie se na ni srdečně usmála. „Podřizuji se tvé autoritě
znalkyně převleků, Anne.“
„To zrovinka nejsem, ale dokážu tě ustrojit tak, jak
choděj voblíkaný vobyčejný lidi.“ Komorná ukázala
bradou na převlékací zástěnu. „Dojdu ti pro kabátec
a plášť. Ty si zatím sundej šaty.“
121
Sarah MacLeanová
„Taky potřebuju čepec.“
Anne si povzdychla. „Myslela jsem, že s čepcema už
jsme skončily.“
„To ano, ale musím se co nejvíc zamaskovat.“
Anne se ušklíbla a odešla. Při tom si pro sebe mumlala
něco o tom, co všechno musí vydržet ubohá stará ženská,
když chce dělat komornou.
Sotva Anne zmizela, Callie si svlékla šaty, které měla
předtím na sestřině zásnubním plese. Když vyklouzla
z modrého hedvábí, trochu se zhoupla v rytmu hudby,
která sem slabě zaznívala z přízemí, kde hosté stále ještě
tančili a oslavovali spojení Mariany a Rivingtona.
Nebylo pochyb, že tohle byl nejvelkolepější ples Calliina
života. Nejen kvůli waltzu s Ralstonem – i když ten byl
určitě podstatný – ani kvůli tomu dekadentnímu
a skandálnímu počínání markýze ve výklenku sálu, kde je
mohl kdokoli objevit. Bylo to proto, že poprvé v životě
měla pocit nepopiratelné síly. Jako by skutečně mohla něco
dokázat.
Jako by dobrodružství jen leželo na stříbrném tácu
a čekalo, až pro něj natáhne ruku.
Ten pocit byl tak mocný, že ho málem nedokázala
unést. Utekla nahoru brzy poté, co Ralston ples opustil.
Jejich tajná mezihra v ústraní, která vyústila jménem
hostince, ji rozrušila natolik, že se nedokázala vrátit do své
role usedlé staré panny, pozorující smetánku. Jak si má
povídat o počasí, když na ni čeká skotská, kterou chce
vypít? V hostinci, který chce navštívit? Když se z ní dere na
povrch nová Callie, která touží po povzbuzení?
To přece nemohla.
Nebyl to první ples, který opustila tak záhy, a silně
pochybovala, že by si jejího zmizení někdo všiml – to byla
hořká pravda, která nicméně usnadňovala její výpravy za
122
dobrodružstvími. Konečně něco pozitivního na tom, když
je člověk věčnou čekankou.
Při té myšlence se usmála. Vzápětí se ozvalo Annino
zaklepání. Komorná vešla zpátky do pokoje s náručí plnou
hnědého vlněného šatstva.
Callie přemohla vzrušení a dětinsky zatleskala, čímž si
vysloužila podmračený pohled své společnice.
„Ty seš asi první člověk, co tleska vobyčejnský hnědý
vlně, děvče.“
„Protože jsem asi první člověk, který v ní vidí to, co
opravdu je.“
„A co to má bejt?“
„Svoboda.“
Hostinec U Psa a holubice patřil zřejmě k oblíbeným

podnikům.
Callie vykoukla z okna drožky, kterou se nechala
odvézt. Zvědavost ji málem vymrštila ze sedadla. Přitiskla
nos na skleněnou tabulku. Po Jermyn Street jela už
nespočetněkrát, ale nikdy ji nenapadlo, že v noci je to
úplně jiné místo. Ta změna byla fascinující.
Na ulici před hostincem byly desítky lidí, které zalévalo
zlatavé světlo, vycházející z oken výčepu. Callie užasle
sledovala, jak se tady aristokraté mísí s obyčejnými občany
i obchodníky, „kšeftaři“, které jinak šlechta ve svých
plesových sálech tak kritizovala za to, že pracují.
Mezi muži bylo vidět i pár žen – některé tam očividně
přišly jako společnice konkrétních pánů, do nichž byly
zavěšeny, jiné tam byly zřejmě bez doprovodu. To naplnilo
Callie obavami: napůl počítala s tím, že dorazí k hostinci,
a když tam nebudou žádné ženy bez doprovodu, požádá
zase drožkáře, aby ji hned odvezl zpátky.
123
Sarah MacLeanová
Callie si povzdychla, až její dech zamlžil okénko, takže
se z jasně osvětlené ulice stala ulice v zlatavém oparu.
Může se vrátit domů a nalít si skotskou v Benedickově
pracovně. Napít se s bratrem. Vždyť už jí to nabízel.
V Allendaleovském sídle by neriskovala ztrátu pověsti.
Jenže v Allendaleovském sídle by to nebylo
dobrodružství. Callie při tom pomyšlení zamrkala
a uchopila rukou v rukavičce složený papír, jako by se
obrňovala proti pochybnostem, které ji pronásledovaly.
Měla dovolit Anne, aby jela s ní. Samostatná výprava za
dobrodružstvím jí rychle hořkla na rtech.
Jenže domů se vrátit nemůže. Ne když si dala takovou
práci s tím, aby z Ralstona vymámila to doporučení,
a s tím, aby si obstarala vhodný převlek. Zavrtěla se pod
šaty z hnědé vlny, které ji svědily na choulostivé pokožce,
i když pod nimi měla plátěnou spodní košilku. Když si
nechá na hlavě kapuci, nikdo v lokále si ani nevšimne
obyčejné měšťanky, která vejde dovnitř, dá si skleničku
whisky a posadí se ke stolu někde v rohu. Vymámila
z Anne, aby jí popsala, jak přesně to vypadá uvnitř
hostince, takže byla zcela připravená. Teď už stačí jen
vystoupit z drožky.
Její nohy bohužel odmítaly spolupracovat.
Má? Nebo nemá?
Dveře se otevřely. Teď už neměla na vybranou. Drožkář
ji oslovil, aniž se snažil skrýt podráždění v hlase:
„Slečinko? Říkala jste U Psa a holubice, ne?“
Callie sevřela seznam v dlani. „Ano.“
„No tak jsme tady.“
Přikývla. „Výborně.“ Když vystoupila s pomocí
stupínku, který jí přisunul, poděkovala mu.
Tohle přece zvládne. Posbírala veškerou odvahu,
položila chodidlo ze stupínku do ulice – a ponořila si boty
124
z kůzlečí kůže do blátivé louže. Slabě vykřikla nevolí
a přeskočila na suchou zemi. Otočila se na pobaveného
kočího, který se na ni šibalsky zašklebil. „Dávejte pozor,
kam šlapete, slečinko.“
„Děkuji za radu, pane.“ Callie se na něj zamračila.
„Víte určitě, že tady chcete zůstat?“ ujišťoval se drožkář.
Callie napřímila ramena. „Zcela jistě, pane.“
„Tak to jo.“ Kočí si cvrnknul do čepice, vyhoupl se na
kozlík, zamlaskal na koně a vyrazil shánět další zákazníky.
Callie si upravila kapuci a zadívala se k hospodě. Takže
jdeme na to. Opatrně se zadívala na chodník před sebou,
aby se vyhnula případným dalším kalužím, a začala se
prodírat mezi lhostejnými lidmi venku ke dveřím.
Spatřil ji ve chvíli, kdy vešla do lokálu.
Předtím večer mu bylo úplně jasné, že to povídání
o jejím bratrovi byly jen výmysly, že pro něj žádný
hostinec ve městě neshání. Kdyby si hrabě Allendale
potřeboval najít putyku, jistě by na to nepotřeboval
sestřinu pomoc.
Což naznačovalo další otázku: proč pro všechno na
světě hledá lady Calpurnia Hartwellová hostinec?
A co hledá v hostinci uprostřed noci? Copak se nebojí
o svou pověst? O pověst své rodiny? Nebo o pověst jeho
sestry, ksakru?! Svěřil do jejích rukou péči o Julianu, a ona
si tady napochoduje do lokálu, jako by se nechumelilo. Ta
holka si koleduje o malér.
Ralston se opřel na židli, skleničku whisky v ruce,
a soustředil se na Callie. Ta strnula ve dveřích lokálu:
vypadala zároveň fascinovaně i vyděšeně. Místnost byla
plná lidí v rozličných stadiích opilosti, a to jí vybral celkem
slušný podnik v centru města. Taky ji mohl poslat do
Haymarketu nebo do Cheapside, aby jí dal lekci. Ale
125
Sarah MacLeanová
oprávněně předpovídal, že tohle místo bude stačit, aby ji
trochu znejistil.
Callie si přitáhla kapuci těsněji k hlavě a zatěkala očima
po lokále. Zřejmě nevěděla, kam se dívat, aby dokázala
zachovat klidné vzezření, které jí diktovala výchova.
Prudký výbuch mužského smíchu upoutal její pozornost
na početnou skupinu mužů, kteří seděli u podlouhlého
stolu vlevo. Muži sledovali číšnici, která stavěla půllitry
s pivem na poškrábanou dubovou desku stolu, a nakláněla
se tak, aby hosté mohli obdivovat její mohutné poprsí.
Callie vykulila oči, když se jeden z chlapů natáhl po prsaté
ženě a posadil si ji na klín, aby ji mohl hrubě osahat. Callie
se od té scény prudce odvrátila, když ji upoutala další, ještě
skandálnější.
Její pohled sklouzl neblahým řízením osudu na dvojici,
která podobnou aktivitu provozovala opačně. Napravo od
ní seděla mladá žena odhalující neslušné množství pleti,
která přejížděla dlouhým ženským prstem po bradě muže
vedle ní: zřejmě hledala společnost. Ti dva si něco šeptali,
jejich rty byly od sebe vzdálené jen pár centimetrů,
pohledy zakleslé do sebe vyzařovaly vášeň, která mohla
znamenat jen jediné… jen to, čemu ubohá nevinná lady
Calpurnia Hartwellová nemohla nikdy porozumět. Dvojice
si nevšimla, jak žena v hnědých šatech zatajila dech, než se
nechala vnést davem hlouběji do útrob hostince. Očividně
mířila na okraj lokálu, k rohovému, spoře osvětlenému
stolu. K němu.
Kdyby Ralston na tu směšnou ženskou neměl vztek,
dobře by se bavil.
Když se dívka prodírala lokálem, dávala si pozor, aby
se nechtíc nedotkla někoho z hostů nebo se o něj nedej
bože neotřela – což bylo téměř nemožné vzhledem
k tlačenici, která jí bránila v dosažení kýženého útočiště
126
u klidnějších stolů, jež si vyhlédla. Konečně se tam dostala
a posadila se tak, že se nedívala napravo ani nalevo,
v očividně zoufalém pokusu získat aspoň zdání
vyrovnanosti. Seděla k němu zády, ale hnědá kapuce jí
sklouzla o něco víc na záda, když se Callie narovnala
a zřejmě čekala, až si číšnice přijde pro objednávku.
Vlasy měla zastrkané pod příšerný krajkový čepec, ale
několik měděných pramínků uniklo a kroutily se jí vzadu
na šíji. Upoutaly tak jeho pozornost na ten rozkošný stvol
zarudlý vzrušením.
Ralston se na okamžik zasnil nad tím, jaké by to bylo
políbit ji tam. Ta scéna na plese Allendaleových, tam ve
výklenku, potvrdila jeho tušení, že lady Calpurnia
Hartwellová je dychtivá a vášnivá žena. Její reakce byly
dojemně neovladatelné – tak jiné než u žen, s nimiž se on
obvykle stýkal –, takže nedovedl zabránit myšlenkám na
to, jak by se chovala, kdyby se jí dotýkal na jiných,
skandálnějších místech.
Co tady dělá?
Každou chvíli ji tady mohl někdo objevit. Chodila sem
spousta lidí, kteří byli nějak propojení s londýnskou
smetánkou. Je to čtvrť St. James, prokrista! Navíc vešla do
lokálu sama, bez průvodce. Jestli si toho všimne jistý velmi
nepříjemný druh mužů, ocitne se lady Calpurnia
Hartwellová v nezáviděníhodné situaci. Všiml si, že Callie
drží pevně v rukou nějaký papír, jako by to byl talisman.
Že by to byl milostný dopis? Copak by se sem takováhle žena
mohla vážně vydat na schůzku s milým?
Ze všech těch nezodpovědných bláznovství, která
podnikla, bylo tohle nejtroufalejší. Když k jejímu stolu
zamířila číšnice, Callie schovala papír do kapsy pláště.
„Dám si jednu whisky, prosím. Skotskou.“
127
Sarah MacLeanová
Slyšel ji správně? Opravdu to vyslovila tak klidně, sama
u stolu v tmavém hostinci v tuhle nekřesťanskou hodinu,
jako by to bylo to nejpřirozenější na světě?
Copak se ta ženská úplně pomátla?
Jedna věc byla jistá. On tuhle malou Calpurnii rozhodně
neodhadl správně. Určitě to nebyla vhodná patronka pro
jeho Julianu. Hledal ženu s neposkvrněnou pověstí, a místo
toho našel Callie, která klidně chodí pít whisky clo
londýnských hospod.
Až na to, že klidného nebylo na jejím vzezření nic. Byla
napjatá jako struna. Její dech, který odhalovalo stoupání
a klesání ramen, byl mělký a nejistý. Byla nervózní.
Rozpačitá. A přece seděla tady, na tom místě, o němž by jí
mohl říct předem, co s ní udělá – kdyby se ho zeptala.
Proč? chtěl se jí zeptat. Aby ji konfrontoval. Věděl, že se jí
to nebude líbit.
Číšnice se vrátila se skleničkou a Callie jí zaplatila.
Ralston si všiml, že ženě nechala štědré spropitné. Když
číšnice odchvátala, naklonil se tak, aby mohl sledovat, jak
Callie zvedá sklenku a polyká první doušek tekutiny.
Neviděl jí do tváře, ale ramena se jí roztřásla kašlem
a úsilím se opanovat, celá se zkroutila fyzickým odporem.
Potřásla hlavou, jako by se snažila si ji vyčistit, než se
napije podruhé. Teď už se zdržela tak prudké reakce, ale
z toho, jak se zadívala na sklenici, bylo jasné, že je vůči
jejímu obsahu značně skeptická. Bylo jasné, že nikdy
předtím neměla z whisky ani kapičku. Po několika
minutách váhání, kdy zřejmě přemítala, jestli si má ještě
dát, nebo už ne, Ralston nedokázal dál krotit svoji
zvědavost.
„Tohle prostě dostanete, když si objednáte skotskou.“
Callie málem upustila skleničku. Ralston se v tu chvíli
neubránil závanu pomstychtivosti. To tu ženskou naučí.
128
Prudce se k němu otočila, whisky jí ve skleničce divoce
vyšplíchla. Ralston vstal, aby si přisedl k jejímu stolu.
Muselo se jí nechat, že se rychle vzpamatovala
z ohromení. „Asi mě mělo napadnout, že tady budete.“
„Musíte uznat, že když chce urozená dáma poradit
nějaký hostinec, není to zrovna nejběžnější žádost.“
„To asi ne.“ Zadívala se do své skleničky. „Asi vás
nepřesvědčím, abyste se vrátil ke stolu a předstíral, že jste
mě tady vůbec neviděl?“
„Obávám se, že to je naprosto nemožné. Nemůžu vás
tady nechat samotnou. Snadno byste se mohla ocitnout
v kompromitující situaci.“
Napůl se zasmála. „Tomu se mi nechce věřit, mylorde.“
Naklonil se k ní a ztišil hlas. „Copak opravdu
nechápete, jak moc si můžete poškodit pověst, když vás tu
někdo odhalí samotnou?“
„Umím si představit, že to poškození bude mnohem
menší než v případě, že by mě tu přistihli s vámi.“
Nenápadným posunkem ukázala na osazenstvo hospody.
„Je tu spousta dam bez doprovodu.“
Ralstonův zrak potemněl. „Silně pochybuji, že tyhle
dámy chtějí bez doprovodu i zůstat.“
Callie význam jeho slov hned nepochopila a zmateně se
zamračila. Když jí po několika vteřinách svitlo, rozhlédla
se po osamocených ženách v lokále a pak se vrátila
pohledem k němu. Zeširoka otevřela oči a Ralston pokývl,
jako by jí chtěl potvrdit její podezření.
Callie zalapala po dechu. „Ale já – já přece ne –“
„Já vím.“
„Já bych nikdy –“
Sklonil hlavu, aby jí dal najevo, že uznává pravdivost
jejího tvrzení. „Což vyvolává otázku… proč jste tady?“
129
Sarah MacLeanová
Zůstala tiše tak dlouho, až si začínal myslet, že jeho
otázku neslyšela. Pak řekla: „Když to musíte vědět, přišla
jsem si dát skotskou.“
Temné obočí mu vyjelo vzhůru. „Odpusťte mi, jestli
vám neuvěřím.“
„Je to pravda!“
„Nemusím být právě mistrovským luštitelem záhad,
abych odhalil, že nejste žádný piják whisky, lady
Calpurnie.“
„Je to pravda,“ opakovala tvrdošíjně.
Ralston si podrážděně povzdychl a opřel se. „Ovšem,“
pronesl tak, jako by jí nevěřil ani slovo.
„Jistě!“ vybuchla vzdorovitě. „Proč tomu nechcete
věřit?“
„Tak zaprvé, mohu vás ujistit, že skotská
v Allendaleovském sídle je tisíckrát lepší než ta, kterou
dostanete tady. Proč jste si prostě nenalila doma?“
„Chtěla jsem pít tady. Ta zdejší atmosféra mě… lákala.“
„Vždyť jste před dvěma hodinami ani nevěděla, že
tenhle podnik existuje,“ připomněl jí.
Callie mlčela. Když Ralstonovi došlo, že mu neodpoví,
pokračoval: „Zadruhé se popravdě řečeno té skotské, co
máte před sebou, spíš vyhýbáte.“
V očích se jí vzdorovitě zablýsklo. „Že by?“ Zvedla
sklínku, naznačila přípitek a okamžitě do sebe obrátila
pořádný lok zlatavé tekutiny.
Okamžitě se rozkašlala a začala prskat, levička jí vylétla
k hrudi, zatímco pravička slepě postavila sklenici na stůl.
Trvalo jí dost dlouho, než se zase vzpamatovala. Když se jí
to podařilo, zjistila, že Ralstonův výraz se nezměnil, až na
to, že se v jeho pohledu objevila pobavená převaha.
Po chvíli suše prohodil. „Tomuhle pití je potřeba
přicházet na chuť postupně.“
130
„Zřejmě,“ zabručela mrzutě. Pak dodala: „Mám krk
v jednom ohni.“
„To brzo pomine.“ Ralston se na chvíli odmlčel. „Lepší
by bylo, kdybyste se příště napila jen lehce, místo abyste to
do sebe kopla.“
„Díky, mylorde. To mě nenapadlo,“ odsekla.
„Co tady děláte?“ Jeho slova byla tichá a škádlivá,
podbarvená upřímnou zvědavostí v jeho modrých očích.
„Už jsem vám to řekla.“ Callie se nepatrně napila
tekutiny ve své sklínce a ušklíbla se.
Ralston si znovu povzdechl. Nespouštěl z ní pohled.
„Jestli je to pravda, jste ještě lehkomyslnější, než jsem si
myslel. Dnes večer jste vážně ohrozila svoji pověst.“
„Jsem tu v přestrojení.“
„Nestojí za nic.“
Callie zvedla nervózně ruku ke krajkovému čepci.
„Nikdo mě takhle nepozná.“
„Já jsem vás poznal.“
„U vás je to něco jiného.“
Odmlčel se a zadíval se na ni. „Máte pravdu. Je to něco
jiného. Na rozdíl od jiných mužů, kteří se setkávají
s osamělými ženami na takovýchto místech, mám já zájem
o zachování vaší dobré pověsti.“
„Díky, lorde Ralstone,“ ušklíbla se. „Ale já o vaši
ochranu nestojím.“
„Jenže to vypadá, že přesně to potřebujete. Nebo vám
musím připomínat, že teď budete vy a vaše rodina
spojovány s mou sestrou? Juliana už má proti sobě i tak
dost předsudků. Nepotřebuje, abyste jí ničila pověst
a kazila všechny vyhlídky na budoucnost ještě i vy.“
Whisky povzbudila Callie k větší odvaze. „Když máte
takové obavy o mou pověst, mylorde, mohu vám
131
Sarah MacLeanová
navrhnout, abyste jako průvodkyni do společnosti vybral
své sestře jinou dámu?“
Ralston přimhouřil oči. „Ne, lady Calpurnie. Máme
dohodu. Chci vás.“
„Proč?“
„Protože ona vám důvěřuje a je ve vaší společnosti ráda.
A protože už nemám čas vracet se na začátek a hledat jí
někoho jiného.“ Jeho tón byl tvrdý jako ocel.
K jejich stolu se vrátila číšnice a naklonila se tak, aby
měl Ralston dobrý výhled na její bujné vnady. „Nedáte si
dnes večer ještě něco, mylorde?“
„Dnes ne,“ odvětil nenuceně Ralston, zatímco Callie
zůstala bez dechu nad ženinou bezostyšnou vyzývavostí.
„Já už bych se postarala, aby vám nic nechybělo,
milánku.“
Calliiny oči byly jako talíře.
„Tomu rád věřím,“ odpověděl šibalsky Ralston, vylovil
korunu a pomaloučku ji upustil do ženiny dlaně. „Děkuji
vám.“
Callie se ostře nadechla a její tón byl najednou jako led.
„Už mám plné zuby toho, aby mi někdo pořád vykládal,
jak se mám chovat, jako bych nebyla schopná uvažovat
vlastní hlavou. Zvlášť někdo jako vy.“
„Jak to myslíte?“ zeptal se nevinně.
„Jistě nechcete předstírat, že jste si nevšiml jejího…
jejích…“
„Na rtech se mu objevil úsměv. Jejích…?“
Callie rozčileně vydechla. „Vy jste nepolepšitelný,
pane.“
„Ovšem. A shodneme se na tom, že má pověst už se
očistit nedá, takže co kdybychom přesunuli pozornost
zpátky k té vaší?“ Nečekal na její odpověď. „Přestanete
riskovat ztrátu svého dobrého jména, Calpurnie – aspoň
132
dokud nebude mít Juliana svůj debut za sebou. To
znamená, že se zřeknete osamělých výprav do
londýnských hostinců. A kdybyste se úplně dokázala zříci
výletů z domova uprostřed noci, bylo by to skvělé.“
„Ovšem, mylorde.“ Callie se zřejmě pod vlivem skotské
zmocnila tvrdohlavost. „A jak se mám podle vás bránit
před muži, kteří se ke mně chovají nevhodně přímo pod
střechou mých předků?“
Kurážnost její námitky ho překvapila a zahnala do
kouta. „Máte naprostou pravdu. Přijměte prosím mou –“
„Neopovažujte se mi omlouvat!“ Callie se zachvěl hlas,
když ho přerušila. „Nejsem dítě a nehodlám se cítit tak,
jako bych se o sebe neuměla sama postarat. Rozhodně
nedovolím, abyste se tak ke mně choval, a nechci –“
Zarazila se na poslední chvíli. A nechci slyšet, že litujete
našeho polibku.
Samozřejmě v hloubi duše věděla, že je to tak: zatáhl ji
do toho výklenku, aby jí dokázal svou převahu, aby si
ukrátil dlouhou chvíli, nebo z podobného neromantického
důvodu. Jenže ona si poprvé v životě připadala žádoucí.
A nedovolí mu, aby jí to svou hloupou omluvou pokazil.
Zatímco u jejich stolu zavládlo mlčení a Callie pádily
myšlenky o překot, dopila poslední lok skotské. Ralston
měl už zase pravdu: tekutina po několikerém pomalém
napití klouzala do krku mnohem snadněji. Odložila
sklínku na stůl a dívala se, jak zlatavé kapičky whisky
stékají z okraje nádoby ke dnu. Doprovodila jejich cestu
zvenčí prstem a čekala, až Ralston promluví.
Když se k tomu neměl, Callie přemohla touha dostat se
z tohohle místa pryč. „Omlouvám se, že jsem vám zkazila
večer, mylorde. A protože jsem už splnila to, proč jsem
sem přišla, ponechám vás tu nyní na pokoji.“
133
Sarah MacLeanová
Postavila se, nasadila si na hlavu kapuci a přitáhla si
plášť k tělu. Ralston se vztyčil spolu s ní, přehodil si přes
ramena plášť a rychle se natáhl pro klobouk
a vycházkovou hůl. Callie se mu podívala zpříma do očí.
„Ujišťuji vás, že nepotřebuju chůvu.“
„Nemohl bych si říkat gentleman, kdybych vás
nedoprovodil domů, mylady.“ Všimla si, že položil důraz
na její oslovení, jako by jí chtěl připomenout její postavení.
Nechtěla se s ním hádat, nechtěla, aby jí dál ničil večer,
který byl zpočátku tak slibný – koneckonců se jí podařilo
odškrtnout další bod ze seznamu. Takže se jen mlčky
obrátila a vydala se přeplněným lokálem ke dveřím. Chtěla
se dostat ven dřív než on v naději, že pokud se ocitne na
ulici jako první, třeba se jí podaří zastavit si drožku
a zmizet mu, nechat jeho i tuhle hroznou mezihru za
sebou. Tentokrát se jí ale nějak nedařilo vyhýbat se
ostatním hostům. Jako by její rovnováhu něco narušilo.
Také její myšlenky byly trochu zastřené. Je možné, že by
s ní tohle nadělalo tak malé množství whisky?
Vyšla z hostince do chladného jarního večera a vydala
se ulicí. Hlavu měla zdviženou, jak pátrala po drožce. Za
sebou slyšela, jak Ralston volá na svého kočího, který už na
něj čekal. Výborně, pomyslela si. Třeba se nakonec sám
rozhodl, že mě tady radši nechá. Nevšímala si bodnutí
zklamání, které se při tom pomyšlení odněkud vynořilo.
Popošla na okraj chodníku a pátrala pohledem po nějaké
zaparkované drožce. V poslední chvíli si vzpomněla na
louži, s níž už měla jednou tu čest, a protáhla délku kroku,
aby se nezabořila do bláta. V tu chvíli se zapotácela,
a najednou letěla proti dláždění. Zamávala divoce rukama,
připravila se na náraz –
Na náraz, který nakonec nepřišel.
134
Než se stačila vzpamatovat a zjistit, co se děje, země se
pohnula a ona se ocitla v sevření něčeho pevného
a horkého. Slyšela, jak Ralston mumlá „zatracená ženská“,
a jeho paže se sevřely kolem jejího těla jako ocelová pouta.
Slabě vykřikla, když ji zvedl do vzduchu a přitiskl si ji
k hrudi… hodně široké a pevné hrudi. Kapuce jí spadla
z hlavy a ona zjistila, že zírá do jeho rozzlobených
modrých očí. Jeho rty se ocitly jen kousíček od jejích…
takové nádherné rty. Zavrtěla hlavou, aby se zbavila tak
pošetilých myšlenek.
„Málem jste se přizabila!“ vykřikl hlasem plným emocí,
které Callie nejdřív nedokázala pojmenovat. Pravděpodobně
zlost, pomyslela si.
„To je myslím přehnané,“ namítla, i když věděla, že by
ho neměla provokovat.
„Mohla jste spadnout do silnice, kde by vás přejel
nějaký kočár. Podle mě je to naprosto odpovídající
označení.“
Otevřela pusu, aby mu odsekla, ale on ji zvedl ze země
a odpoutal její pozornost od hádky o slovíčka. Postavil ji na
chodník pod otevřená dvířka svého kočáru a prstem
ukázal do spoře osvětleného vnitřku povozu. Pak pronesl
jediné slovo, které nepřipouštělo odpor: „Nastupte.“
Opřela se o jeho nabízenou ruku, nastoupila do kočáru
a udělala si pohodlí. Všimla si, že se jí zpod čepce uvolnilo
několik pramenů vlasů, které jí teď padaly do tváře.
Pokusila se je nacpat zpátky pod krajkový čepec – a v tu
chvíli zjistila, že zmizel. „Počkejte!“ vyhrkla na Ralstona,
když chtěl nastoupit do kočáru za ní. Zarazil se a tázavě se
na ni zadíval. „Můj čepec. Je pryč.“
Ralston se beze slova vyhoupl do vozu, posadil se na
sedadlo vedle ní a pokývl na kočího, který za ním
přibouchl dvířka. Callie se šokovaně dívala, jak si sundává
135
Sarah MacLeanová
klobouk a rukavičky. Odhodil je na protější sedadlo
a zabušil holí do střechy kočáru, aby dal kočímu signál, že
může vyrazit.
„Vy jste mě neslyšel?“ zeptala se.
„Slyšel.“
„Můj čepec –“
„Slyšel jsem vás,“ přerušil ji.
„Ale vy jste ne –“
„Ovšem. Ne.“
„Proč?“
„Ta ztráta čepce není žádná ztráta. Měla byste být ráda,
že je pryč. Jste moc mladá na to, abyste nosila takové
ohavnosti.“
„Mně se to líbí!“ odsekla.
„Ne, nelíbí.“
Callie se od něj odvrátila a zadívala se z okna do ulice,
jíž projížděli. Samozřejmě měl pravdu. Nenáviděla ten
krajkový čepec i všechno, co představoval. Copak už
předtím jeden nespálila? Nedokázala potlačit nepatrný
úsměv, který jí přelétl po tváři. Dobře. Zbavila se ho ráda.
Ale to Ralstonovi vykládat nebude.
„Děkuji vám,“ ozvala se a její slova se rozlehla tichem
v kočáře. Když Ralston neodpovídal, dodala: „Zachránil
jste mě.“
Ralston něco neurčitě zamumlal. Její chování ho zřejmě
rozrušilo, a to dost silně.
Callie se po několika minutách pokusila narušit ticho
podruhé a nabídla mu to, co považovala za konverzační
olivovou ratolest. „Už se těším na Julianin debut, mylorde.
A doufám, že se jí podaří najít někoho, s kým ji spojí
láska.“
„A já doufám, že ne.“
Užasle se na něj podívala. „Co prosím?“
136
„Láska v Ralstonově rodině nevěští nic dobrého. Nepřál
bych ji nikomu z nás.“
„Tomu přece nevěříte.“
„Proč bych neměl?“ namítl věcně. „Naše matka za
sebou nechávala zástupy zlomených srdcí – dva opuštěné
manžely, tři malé děti – a to všechno jen proto, že hledala
lásku, jak tvrdila. A vy myslíte, že bych měl sestřin úspěch
ve společnosti měřit tím, jestli dosáhne manželství z lásky?
Ne. Já ocením, když si najde muže s dobrým charakterem,
který k ní bude laskavý. Těchto dvou vlastností si cením
mnohem víc než lásky.“
V jiné chvíli a na jiném místě by Callie okamžitě
konverzaci stočila jinam. Ale v důsledku whisky a taky
proto, že byla pořád ještě na výpravě za dobrodružstvím,
se k němu v kočáře obrátila. „Mylorde… chcete tvrdit, že
nevěříte na lásku?“
„Láska je jen omluvou pro chování, které se neohlíží na
následky,“ pronesl bez zájmu. „Nikdy jsem nezažil, že by
to bylo víc než předstupeň bolesti a utrpení. Nadělá víc
škody než užitku.“
„S tím nemůžu souhlasit.“
„Nic jiného bych od vás ani nečekal,“ odpověděl
upřímně. „Nechte mě hádat. Vy si myslíte, že láska existuje
ve vší té poetické nádheře Shakespeara a Marlowa i toho
mizerného Byrona a mnoha dalších.“
„Nemusíte to říkat s takovým opovržením.“
„Promiňte.“ Mávl rukou a v přítmí kočáru se setkal
přímo s jejím pohledem. „Pokračujte, prosím. Poučte mě
o Pravé lásce.“
Callie okamžitě znervózněla. Ralston sice vypadal, že je
ochoten o tom debatovat na akademické rovině, ale názory
na lásku byly podle ní hodně… no, osobní záležitost.
Pokusila se udržet vědecký tón. „Nešla bych až tak daleko,
137
Sarah MacLeanová
abych věřila, že láska je dokonalá, jak se nás snaží
přesvědčit básníci. Ale věřím na manželství z lásky. Taky
bych měla, protože jsem potomkem z takového svazku.
A jestli nejsem dostatečným důkazem, tak myslím, že
dneska večer jste mohl vidět další. Moje sestra a Rivington
mají oči jen jeden pro druhého.“
„Přitažlivost není láska.“
„Nevěřím tomu, že mezi nimi je jen prostá fyzická
přitažlivost.“
Její slova zapadla do ticha. Ralston ji chvíli pozorně
sledoval. Pak se k ní naklonil tak, že se jejich tváře ocitly
jen pár centimetrů daleko. „Na přitažlivosti není nic
prostého.“
„I tak –“ Callie se zarazila. Najednou měla potíže
vzpomenout si, co vlastně chtěla říct. Byl u ní tak blízko…
„Mám vám ukázat, jak složitá může být přitažlivost?“
pronesl hlubokým, sametovým hlasem, jako ďábel
pokušitel. Jeho rty už byly skoro u jejích, cítila jejich pohyb,
když promluvil, téměř se přitom otřely o její.
Ralston čekal na její odpověď, skloněný k ní. Callie
pohlcovala nesmírná touha dotknout se ho. Pokusila se
promluvit, ale nedokázala ze sebe vypravit ani slovo.
Nedokázala zformovat jedinou myšlenku. Jako by napadl
její smysly a neponechal jí jinou možnost než zrušit tu
nepatrnou vzdálenost mezi nimi.
Když se jejich rty dotkly, Ralston převzal otěže. Jeho
paže ji objaly kolem těla a vysadily si ji na klín, aby k ní
měl lepší přístup. Tenhle polibek byl úplně jiný než ten
první – intenzivnější, prudší, ne tak opatrný. Tenhle byl
přírodní silou. Callie zasténala, když jí přejel dlaněmi po
krku, aby se chopil její brady a zaklonil jí hlavu tak, aby se
jejich rty mohly lépe spojit. Pohrával si s ní, olizoval jí rty
jazykem, než se trochu odtáhl a zadíval se do jejích očí,
138
napůl skrytých za pokleslými víčky. Na tváři se mu objevil
náznak úsměvu.
„Tak vášnivá,“ zašeptal proti jejím ústům, když jí
vklouzl prsty do vlasů. Vytahoval z nich sponky
a nechával prameny volně padat na ramena. „Tak
dychtivá. Tak otevřená.“
Když se zmocnil jejích rtů v dalším žíznivém polibku,
otevřela se pro něj ještě víc – na jeho pohlazení odpovídala
pohlazením, na polaskání polaskáním. Chytila se do sítě
dlouhých, pomalých, opojných polibků, a dokázala myslet
jen na to, aby u něj byla co nejblíž. Objala ho kolem krku,
on jí rozepnul plášť a položil jí dlaně pod ňadra, sevřel
a nazdvihl jejich bujné obliny. Callie od něj šokovaně
odtáhla rty, když cítila, jak jí bříšky palců přejíždí po
bradavkách. Ty se pod vypůjčenými vlněnými šaty
napřímily a ztvrdly. Ralston sklonil hlavu k jejímu hrdlu,
přejížděl rty po napjatých svalech a jeho jazyk pomalu
putoval až k jejímu rameni. Pak přejel zuby po jemné
pokožce a jejím tělem projela vlna prudké radosti, když
ucítila drsnost jeho jazyka. Vzdychla, když se jí k ramenu
přitiskly jeho horké rty. V tu chvíli živůtek hnědých šatů
povolil a její ňadra se vyhnula do jeho rukou.
Callie z té náhlé svobody zamžikala, když jí rozpálenou
pokožku zalil chladný vzduch, a setkala se na okamžik
s jeho tázavýma očima. Ralston se vzápětí odtáhl, aby se
pokochal pohledem na její obnažené prsy. Okénky kočáru
dopadalo dovnitř mihotavé světlo pouličních lamp
a Calliina nahá kůže se v něm zachvívala. Když jí položil
dlaň na ňadro, zjistila, že nedokáže odtrhnout oči od
pohybu jeho prstů, temných v kontrastu s její bělostí. Ten
výjev byl mnohem erotičtější, než si kdy dokázala
představit. Sledovala, jak jí hladí kůži, podrážděnou
139
Sarah MacLeanová
svědivou látkou šatů, jak přejíždí palcem po její nahé
bradavce, něžně ji obkružuje a vyvolává její tvrdost.
Při tom slastném pocitu se trochu pohnula v jeho klíně
a on sykl, když se otřela bokem o jeho mužnou tvrdost.
Callie pocítila omamnou ženskou moc a opakovala ten
pohyb, to zhoupnutí, ještě jednou, tentokrát úmyslně. Jeho
dech se prohloubil, jeho hlas zněl chraptivě: „Hrajete tady
nebezpečnou hru, slečno Koketo. A já jsem nebezpečný
protivník.“
Callie při jeho slovech vykulila oči. Ale když jí přitiskl
rty k ňadru, tentokrát zalapala po dechu ona. Jeho jazyk
obkroužil vztyčenou bradavku, než se kolem ní sevřely
jeho rty. Začal ji něžně sát a zpracovával zduřelý výstupek
ústy i zuby tak dlouho, až Callie vykřikla, chytila rukama
jeho hlavu a zabořila mu prsty do vlasů.
Ralston odtrhl ústa od oblázku bradavky a pustil tak
k podrážděné pokožce chladný vzduch. „Ralstone.“ Jeho
jméno jí zaznělo ze rtů drsně, prosebně.
„Ano?“
„Nepřestávejte,“ zašeptala do šera. „Prosím.“
V přítmí se v démonickém úsměvu zablýskly jeho bílé
zuby. Zavrtěl hlavou a pozoroval ji, fascinovaný její
prosbou. „Tak odvážná. Vy přesně víte, co chcete, i když
jste to ještě nikdy předtím nedělala.“
„Ralstone,“ opakovala a zoufale se zavrtěla v jeho klíně.
„Prosím.“
Políbil ji. Nedokázal potlačit uspokojení nad její
dychtivou reakcí na jeho laskání. Jak dávno už neměl ženu,
která by byla takhle upřímná? Měl pocit, že začíná být
závislý na její nedočkavosti a jejím nadšení. Odtáhl se od
jejích rtů, aby ji za to odměnil. „Bude mi potěšením,
mylady,“ prohlásil a přiložil rty opět k ňadru. Callie slabě
vykřikla jeho jméno a její zaúpění se vznášelo ve tmě,
140
vystřelovalo do jeho těla vlny potěšení, které ho zahřály až
v hlubinách jeho duše.
Chtěl ji. Tady v kočáře. Chtěl se zabořit do jejího těla,
ponořit se co nejhlouběji a zjistit, jak silná dokáže být její
vášeň.
Ta představa ho na chvíli šokovala. Odtrhnul rty od
jejího ňadra a zadíval se oknem na ulici. V duchu zaklel.
Tohle nebyla žena, kterou si člověk může vzít v kočáře.
Tohle byla lady Calpurnia Hartwellová, sestra hraběte
Allendalea. Napůl svlečená jen pár metrů od svého
domova. Jak se jen mohl tak přestat ovládat?
Začal Callie rychle dávat do pořádku. Narovnal jí
živůtek šatů, zatímco ona zmateně dál seděla na jeho klíně
a pozorovala ho doširoka rozevřenýma očima. „Už jsme
skoro v Allendaleovském sídle,“ řekl.
Jeho slova jako by ji vytrhla z nehybnosti. Seskočila mu
z klína na protější sedadlo a ruce jí vylétly k živůtku. Prsty
v rukavičkách si nedokázaly poradit se šněrovadlem; takže
je jediným pohybem obnažila a vrhla se na tkanice. Pak
začala horečnatě sbírat sponky z vlasů, které ležely
poházené po celém kočáře, a pokusila se vrátit vlasy do
předchozího stavu. Ralston ji přitom pozoroval a snažil se
nevnímat prudké zvedání a klesání ňader, která jí napínala
hnědou vlnu šatů. Musel bojovat s pokušením odstrčit jí
ruce od rozcuchaných vlasů a pokračovat v tom, co začali.
Místo toho se sehnul k podlaze, posbíral několik sponek
a nabídl jí je na dlani.
Vzala si je a přejela mu prsty po jeho. Mezi jejich těly
proběhla další horká vlna. „Děkuji,“ hlesla se zarudlým
úsměvem. Nakonec si upevnila poslední neposlušný
pramen a složila ruce do klína.
Ta vášnivá žena, kterou v ní odhalil, byla pryč, a místo
ní se vrátila spořádaná a tichá lady Calpurnia. Ralston se
141
Sarah MacLeanová
opíral o sedadlo a pozoroval ji, zatímco kočí zajel s vozem
na příjezdovou cestu před Allendaleovským sídlem
a zastavil.
„Nevím, jestli vás má kočí zavést až ke vchodu,“ ozval
se markýz. „Chcete se vrátit potají?“
Callie se na něj nepatrně pousmála. „Ovšem, mylorde.“
„Ach, a jsme zase zpátky u mylorda.“
Neodpověděla, jen stydlivě sklonila hlavu. V šeru na ni
moc dobře neviděl, ale věděl, že zrudla.
„Rád bych vás doprovodil ke dveřím.“
„To nemusíte.“
„Stejně bych –“
„Nejlepší bude, když půjdu sama,“ přerušila ho.
„Kdyby nás někdo viděl spolu…“ Ani tu větu nemusela
dokončit. Ralston pokývl, otevřel dvířka a vystoupil, aby jí
pomohl ven.
Pak zůstal stát a sledoval ji, dokud bezpečně nedošla až
k domu a nezmizela v jeho temných dveřích. Potom
nastoupil zpátky do kočáru a ostře zabušil do střechy, aby
dal kočímu na vědomí, že má vyrazit.
142
8. kapitola
CALLIE ZAVŘELA ŠIROKÉ dubové dveře

Allendaleovského sídla a počkala na tiché cvaknutí
západky. Teprve potom si dlouze vydechla a opřela se
zády o chladné dřevo. Zastrčila klíč do kapsy v Annině
plášti a přitiskla si ruku na pulzující žílu na krku.
Velká mramorová hala byla temná a tichá. Ples skončil
už před několika hodinami a sloužící, kteří už skončili
s úklidem, se odebrali do postelí. Callie se tak ocitla
o samotě a v tichu, které jí poskytly možnost uklidnit její
pádící myšlenky. Dnes večer vyrazila za dobrodružstvím…
a že to ale bylo dobrodružství!
Z úst jí unikl tichý smích a rychle si k nim přitiskla dlaň,
aby ten zvuk přerušila. Dámy jejího věku se přece
nechichotají… jenže z nějakého důvodu jí právě tohle
připadalo jako patřičná odpověď na dnešní noc… na
chvíle, kdy se plíží domů naplněná vzrušením. Ucítila, jak
v ní probublává další smích, a přidusila ho. Musí se dostat
nahoru do patra a do postele, než ji tady někdo objeví.
Dala si tolik záležet, aby její výlet zůstal utajen – tak se teď
přece sama neprozradí!
Plížila se přes mramorové foyer k širokému schodišti,
které slibovalo ochranu před odhalením. Tápala před
sebou rukama v temnotě, až nahmatala mahagonové
zábradlí. Právě položila nohu na první schod, když
143
Sarah MacLeanová
uslyšela zavrzání dveří a do tváře jí dopadl výřez zlatého
světla. Otočila se k otevřenému vchodu do knihovny
a setkala se s bratrovým pohledem. Okamžitě rozeznala
v jeho očích záblesk podráždění.
„Já ti to vysvětlím –“
„Kde jsi k čertu byla?“ vybuchl napůl rozzuřeně, napůl
nevěřícně.
Callie strnula v půli pohybu a uvažovala o možnostech,
jak z toho vyváznout. Moc jich nebylo – pokud nechtěla
uvažovat nad tím, že by utekla z domu a už nikdy, nikdy
se nevrátila.
Vynutila na tváři úsměv a zašeptala: „Asi mi neuvěříš,
že jsem byla v hudebním salonku…?“
„Ani náhodou,“ odvětil suše Benedick.
„V ranním salonku? Probírala jsem se korespondencí?“
„Totéž. Ani nápad.“
„V oranžérii…?“
„Calpurnie,“ Benedick otevřel dveře knihovny
a pokynul rukou dovnitř. V jeho hlase zaznělo
nepřeslechnutelné varování. „Mohu tě požádat, aby ses ke
mně připojila?“
Callie dokázala uznat porážku, když jí nic jiného
nezbývalo. Povzdychla si a otočila se k bratrovi, který se
ani nepohnul. Sklonila se pod jeho paží a vklouzla do tepla
knihovny, kde hořel oheň ve dvou krbech a k tomu víc než
deset svíček. Callie zamumlala: „Člověk by myslel, že si
toho světla zvenku všimne.“
„To jistě,“ přikývl suše Benedick a zavřel za ní dveře.
Callie se obrátila k němu a slyšela, jak závora zapadá na
místo.
Benedickovu náladu nezlepšilo ani to, když konečně
spatřil sestru v plném světle. „Co to máš ksakru na sobě?!“
144
„Matce by se nelíbilo, že takhle mluvíš v přítomnosti
dámy, Benedicku.“
Bratr se její poznámkou nedal rozptýlit. „Zaprvé si
myslím, že by matka vzhledem k okolnostem možná
podobný výraz použila sama. A zadruhé, současná situace
vzbuzuje nevyhnutelnou otázku, jestli jsi vůbec ještě dáma,
Callie. Nabídneš mi nějaké vysvětlení, kde jsi byla dnes
večer?“
„Byla jsem na zásnubním plese,“ odvětila vyhýbavě
Callie, která se snažila nějak vyhnout konfrontaci se
starším sourozencem.
„Má trpělivost má své meze.“ Benedickovy hluboké
hnědé oči zaplály rozčilením. „Po plese. Přesněji řečeno
tehdy, kdy sis na sebe oblékla tenhle…,“ ukázal na její šaty,
„tenhle… převlek… Tak tomu říkáš? Kde jsi vůbec vzala
něco tak příšerného?“
„Vypůjčila jsem si to.“
„Od koho?“
„To ti nepovím.“
„Od Anne!“ vyhrkl její bratr a vztekle mávl rukou.
„Umím si to představit. Měl bych ji vyhodit za to, že tě
v tomhle chování podporuje!“
„Pravděpodobně ano. Ale nevyhodíš ji.“
Z Benedickových očí vyšlehlo varování. „Nepokoušej
mě už, Calpurnie. Chci slyšet odpověď. Kde jsi byla?“
„Venku.“
Benedick zamrkal. „Venku.“
„Ano,“ přikývla Callie pevně. „Venku.“
„Kde venku, Calpurnie?“
„Poslyš, Benedicku,“ pronesla povýšeným tónem,
„nejsem povinna ti hlásit svoje příchody a odchody.“
„Callie…,“ zarazil ji varovně.
Povzdychla si. Věděla, že z tohohle nijak nevyvázne.
145
Sarah MacLeanová
„Tak dobře. Šla jsem potají ven. Šla jsem…“ Zarazila se.
Tohle se prostě nedalo nějak snadno vyslovit.
„Šla jsi –?“
„Nemůžu ti to říct,“ hlesla.
Benedick přimhouřil oči. Jeho trpělivost byla u konce.
„Tak to zkus.“
Callie se zhluboka nadechla. „Šla jsem do hostince.“
„Kam že jsi šla?!“ vyrazil ze sebe její bratr jako tur.
„Pššt! Benedicku! Vzbudíš celý dům!“
„To bych asi měl!“ Stejně ztišil hlas do rozzuřeného
šepotu. „Řekni mi, že jsem se přeslechl. Že jsi nešla do
hostince?!“
„Pššt. Šla.“
„S kým?“
„Sama!“
„Ty sama…“ Benedick se zarazil, zřejmě aby nevypustil
z úst nějakou obzvlášť jadrnou kletbu. „A to jako proč?“
„Přece na skleničku,“ odpověděla naprosto normálním
tónem.
„Přece na skleničku,“ opakoval zvolna, šokovaně bratr.
„Zešílela jsi?“
„To si nemyslím.“
„Poznal tě někdo?“ Její mlčení ho vydráždilo ještě víc.
„Callie. Poznal tě někdo?!“
„Nikdo důležitý.“
Benedick strnul. „Kdo tedy?“
„Na tom nezáleží,“ pokusila se z toho vykličkovat. „Jak
říkám, to nebude problém.“
„Calpurnie.“
„Tak dobře. Poznal mě Ralston. Byl tam.“
Benedick se svezl do brokátového křesla. „Panebože.“
Callie ho následovala a posadila se do křesla proti
němu. „No, asi mě to nemělo překvapit, když to byl on,
146
kdo mi ten hostinec doporučil,“ pronesla rychle, aby bratra
trochu uchlácholila. Když ale viděla, jak se jeho oči zvětšují
na velikost talířů, pochopila, že to nebyla ta nejpřípadnější
poznámka.
„Ralston ti ten hostinec doporučil!“
„Totiž, abych byla přesná – já ho o to požádala.“
„Aha. Tak to je potom jiná.“
„Nemusíš být jízlivý, Benedicku,“ pronesla dotčeně. „To
se nesluší.“
„Na rozdíl od toho, aby neprovdaná dáma, hraběcí
dcera, žádala o doporučení hostince jednoho z největších
londýnských zhýralců. To je naopak přímo ztělesnění
vhodnosti.“
„Já chápu, když to podáš takhle, že to může znít…
problematicky.“
„Může znít?“ Benedick si zoufale prohrábl rukou vlasy.
„Co to do tebe vjelo? Co sis probůh myslela?! Co si myslel
on?“ Najednou se zarazil. „Prokrista. Choval se neslušně?
Bože. Chci jeho hlavu!“
„Ne!“ vykřikla Callie. „Já jsem přišla za ním!“
„Abys ho požádala o doporučení nějakého hostince.“
„Ano.“
„Které ti dal.“
„Myslel, že je to pro tebe.“
„Pro mě?“ V Benedickově tónu znovu převládl zmatek.
„Ovšem. Nemohla jsem mu přiznat, že to chci pro sebe,
ne?“
„Samozřejmě. To jsi nemohla.“ Benedick se na ni díval,
jako by byla šílená. „Proč jsi ksakru nemohla pít tady?
K čemu jsi potřebovala chodit do hostince?“
„Tak zaprvé,“ ozvala se věcně Callie, „pití doma není
žádné dobrodružství.“
„Dobrodružství.“
147
Sarah MacLeanová
„Ovšem.“ Rozhodla se přitlačit. „A jestli si vzpomínáš,
vlastně to byl tvůj nápad.“
„Můj nápad?“ Benedick začal rudnout.
„Ano. Copak jsi mě před pár dny sám nepovzbuzoval,
abych zkusila v životě trochu riskovat?“
Její slova zůstala viset ve vzduchu. Benedick se na
sestru nevěřícně zadíval. „Žertuješ.“
„Vůbec ne. Ty jsi s tím začal. Na tom trvám.“ Usmála se,
potěšená tím, jak se jí to povedlo.
Benedick se zadíval ke stropu, jako by prosil Boha
o trpělivost. Nebo o to, aby srazil jeho sestru k zemi. To
Callie tak úplně netušila. Když promluvil, jeho tón
nepřipouštěl další diskusi.
„Dovol mi tedy, abych s tím taky skoncoval. Hned teď.
Budu šťastný, když si užiješ veškeré dobrodružství, na
které budeš mít zálusk – tady v domě. Pod touhle střechou.
Pij, až se nebudeš moct udržet na nohou. Klej jako mořský
vlk. Házej čepce do ohně, když ti to udělá radost. Ale jako
tvůj starší bratr, jako hlava rodiny a jako hrabě,“ položil
důraz na poslední slova, „ti zakazuju navštěvovat hostince,
putyky, nálevny a jiná hříšná místa.“
Callie si pobaveně odfrkla. „Hříšná místa? To zní dost
puritánsky, nemyslíš? A ujišťuju tě, že jsem tam byla zcela
v bezpečí.“
„Byla jsi tam s Ralstonem!“ vybuchl, jako by byla
nedovtipný prosťáček.
„Choval se ve vší slušnosti,“ odsekla dotčeně dřív, než
si vybavila jejich počínání v kočáře – které probíhalo ve
všem, jen ne ve vší slušnosti.
„Jen si to představte. Moje sestra a Ralston. A on je
z nich dvou ten, co se chová slušně,“ pronesl sarkasticky
Benedick. Callie při jeho slovech zrudla, ale ne z toho
důvodu, který u ní předpokládal. „Už žádné hostince.“
148
Callie se na něj zadívala. Do hostince už chodit
nepotřebovala. „Dobře,“ přikývla.
„Když budeš chtít dobrodružství, užij si ho tady.“
„Vážně?“ podívala se na něj s dychtivým pousmáním.
„Ale ne. Co je?“
„Ty bys mi asi nenabídl doutník?“
Benedick vybuchl nevěřícným smíchem. „Leda po
smrti, sestřičko!“
„Benedicku! Zrovna jsi řekl –“
„Změnil jsem názor.“
„Ještě jsem tě dostatečně nepřesvědčila, že když mi
odmítneš asistovat při nových zkušenostech, najdu si
někoho, kdo to udělá za tebe?“
Benedick přimhouřil oči. „To je vydírání.“
„Záleží na úhlu pohledu.“ Usmála se na něj. „Podle mě
by bylo moc hezké, kdyby bratr pomohl své staropanenské
sestře zažít trochu vzrušení.“
„Myslím si, že si od kouření moc slibuješ.“
„A jak to mám vědět? Nikdy jsem nikoho ani neviděla
kouřit!“ Věnovala Benedickovi prosebný pohled.
„To jsi ani neměla!“ prohlásil vážně Benedick.
„Gentleman v přítomnosti dámy nekouří.“
„Ale já jsem tvoje sestra!“
„To je jedno.“
„Benny…,“ použila zdrobnělinu z dětství. „Nikdo se to
nedozví. Řekl jsi, že doma si dobrodružství užívat můžu!“
Benedick ji mlčky pozoroval. Trvalo to tak dlouho, až
Callie získala jistotu, že dnes večer si určitě nezakouří.
Když už se chtěla zvednout a vyjít z knihovny, Benedick si
mohutně povzdechl. Na Calliině tváři se objevil široký
úsměv.
Zvítězila.
Vzrušeně zatleskala rukama: „To je báječné!“
149
Sarah MacLeanová
„Na tvém místě bych už nepokoušel štěstí,“ zavrčel
Benedick, zalovil v náprsní kapse a vytáhl tenké stříbrné
pouzdro. Položil ho na stůl vedle křesla a sehnul se níž,
k tajné zásuvce.
Callie se naklonila a užasle pozorovala, jak zpod desky
stolku vystřelil skrytý šuplík. „To jsem nevěděla!“
Benedick vytáhl křišťálový popelník a krabičku zápalek.
„To jsi taky neměla. A vím jistě, že zítra ráno už budu
litovat, že jsem ti to ukázal.“
Callie fascinovaně sledovala, jak Benedick otevírá
pouzdro a vytahuje z něj dva štíhlé hnědé doutníky. Vložil
si jeden do rtů, škrtnul sirkou, až se rozhořela, a přiložil
plamínek k doutníku. Do vzduchu se vyvalil kouř.
„To je úžasné!“ Callie naklonila hlavu ke straně
a sledovala, jak oranžový koneček doutníku září.
Benedick krátce přivřel oči nad její nevinností i vlastní
slabostí, dlouze po potáhl z doutníku, jako by do sebe chtěl
nasát sebedůvěru, vyňal ho z úst a nabídl sestře.
Callie se zatočila hlava vzrušením, když se po doutníku
natáhla. Když už ale kouřící váleček držela mezi prsty,
neměla samozřejmě ponětí, co si s ním počít. Ve sloupci
dýmu, stoupajícím z doutníku, se setkala s bratrovým
pobaveným pohledem. „Co teď?“ zeptala se.
„Teď už skoro nic,“ prohodil nenuceně Benedick. „Stačí,
když ho budeš kouřit.“
„Takhle?“ Callie si přiložila konec doutníku ke rtům
a zhluboka se nadechla.
Všimla si, jak se přitom Benedickovy oči užasle
rozšířily. Nic dalšího už neviděla, protože se divoce
rozkašlala. Strašlivé křeče ji připravily o veškerou sílu.
Vzdáleně si uvědomovala, že jí Benedick bere doutník
z ruky, aby si mohla dlaněmi zabušit na hrudník. Zoufale
toužila po čerstvém vzduchu, takže se prudce nadechla,
150
což jen vyvolalo další záchvat kašle. Benedick jí začal bušit
do zad, dokud ho posunkem ruky nezarazila, protože se
bála, že ji jeho prudké údery jen připraví o poslední
doušky vzduchu, které v jejích plicích ještě zůstaly.
Když se zase dokázala soustředit na něco jiného než na
potřebu vzduchu, zaznamenala, jak se bratr tyčí nad ní
a třese se. Pomyslela si, že se chvěje obavami o její zdraví,
a dojalo ji to – než k němu vzhlédla a zjistila, že Benedick
se otřásá potlačovaným smíchem. Okamžitě se zamračila.
Bratr jí na to odpověděl širokým úsměvem. Ve tváři
zarudlé chechotem mu svítily bílé zuby.
„To není moc gentlemanské chování.“
Její poznámka byla tou poslední kapkou: Benedick se
přestal krotit a nezadržitelně se rozřehtal. Callie tváří
v tvář jeho upřímnému pobavení začala sama vnímat
komickou stránku situace a začala se smát, takže se znovu
rozkašlala, což znamenalo další bušení do zad a další
výbuchy smíchu.
Benedickovi se po nějaké době podařilo ovládnout se
a vrátil se do křesla proti Callie. Uhasil její hořící doutník
v popelníku, zatímco sestra ho mlčky pozorovala. „A teď
jsme zjistily, proč ženy nemůžou kouřit,“ prohodil
s humorem.
„To je příšerná věc!“ vyhrkla Callie. „Jak to můžeš
dělat?“
„Asi stačí říct, že je to otázka zvyku.“
„Něco takového mi Ralston řekl o skotské.“
„A měl pravdu.“ Benedick se odmlčel. Po chvíli se
zeptal: „Takže tenhle večer sis moc neužila, co?“
„Právě naopak,“ řekla Callie. „Užila jsem si z něj
každou minutu. Nejspíš už nikdy nebudu pít skotskou ani
kouřit doutník, ale vždycky budu mít radost z toho, že
151
Sarah MacLeanová
jsem si to aspoň jednou zkusila. Dobrodružství spočívá
i v tom, že člověka některé věci zklamou.“
„Tvoje vášeň pro dobrodružství se mi přestává líbit,
sestřičko.“
„Obávám se, že se jí asi hned tak nezbavím. Je hanba, že
žena si ani nemůže vyzkoušet to, co muži považují za
běžnou součást života. Vaše pohlaví má vážně velkou
kliku.“ Benedick se na ni nedůvěřivě zadíval, ale Callie
pokračovala: „Ale no tak, Benedicku, nebudeš mi přece
tvrdit, že si podle tebe nezasloužím užít trochu vzrušení?
Když jsi mi teď poskytl poslední prostředek k mé zkáze?“
„Na to bych snad radši zapomněl.“
„Zbabělče.“
Usmáli se na sebe.
„Jestli to zjistí matka, je ze mě mrtvola.“
„Nezjistí to,“ ujistila ho Callie. „I kdyby, nemusí jí to
dělat starosti. Jsem prostě stará panna na ocet – a ty už si
můžou dovolit trochu výstřednosti.“
Benedick si posměšně odfrknul. „Pití a kouření, to jsou
opravdu staropanenské výstřednosti, Callie. Nejsem si ale
jistý, že by to tak brala i smetánka – i když jsi podle svých
slov už jednou nohou v hrobě.“ Zamyslel se. „Popravdě
řečeno mě šokuje, že tě v tom Ralston podporoval, když
ses mu tak laskavě nabídla jako ochránkyně pro jeho
sestru. Co ho to napadlo? Měl tě strčit do kočáru a odvézt
hned domů.“
Callie měla dost rozumu na to, aby bratrovi vylíčila, že
ji Ralston vlastně do kočáru strčil. Místo toho prohodila:
„Asi měl pocit, že mi poslouží líp, když mi zůstane po
boku, zatímco budu posouvat hranice. Aspoň jsem nebyla
bez doprovodu.“
152
„Ralston není zrovna to, čemu bych říkal ideální
guvernantka,“ zavrčel Benedick. „Měl bych se za ním
zastavit.“
„Radši bych, abys to nedělal. Mám ho docela ráda.“
Benedick se setkal s jejím pohledem.
„Nechceš – nemyslíš –“ Naklonil se k ní. Když
neodpovídala, zkusil to znova. „Callie, Ralstona nemají
ženy docela rády.“
Calliin hlas zazněl jen sotva slyšitelným šepotem. „Ne.
To si dovedu představit.“
Benedick v něm rozeznal nepřeslechnutelný závan
smutku, a v duchu zaklel. „Viděl jsem ho s tebou tančit. Já
vím, jak ti asi bylo. A chápu, že si v tom hostinci hrál na
tvého ochránce – Bůh ví, že jsem mu za to vděčný, protože
kdyby tě tam nepotkal, mohlo se ti něco stát. Ale musíš
pochopit, že Ralston… muži jako Ralston…“ Znovu se
zarazil, protože nevěděl, jak vyjádřit něco tak
choulostivého.
Callie se ho zželelo a nabídla mu možnost úniku. „Já
vím, Benedicku. Nejsem tak hloupá. Muži jako Ralston
nejsou pro ženy, jako jsem já.“
Když si to budu sama opakovat, třeba tomu konečně
uvěřím.
Vynutila ze sebe smích, aby trochu odlehčila situaci. „Já
chápu, že Ralston je mnohem větší dobrodružství, než na
jaké si můžu troufnout.“
„Ano. Mysli prosím trochu na svého ubohého starého
bratra,“ usmál se Benedick.
Callie mu vrátila úsměv, postavila se a políbila ho na
tvář. „Děkuju za ten doutník, Benny.“ S těmi slovy vyšla
z knihovny a vydala se po mramorovém schodišti do
ložnice.
153
Sarah MacLeanová
Tam se pomalu a metodicky nachystala ke spánku.
Nechtěla přemítat nad Benedickovými slovy, nechtěla, aby
ji rozrušovala. Samozřejmě, ona není pro Ralstona ničím
zajímavá, nemůže se mu rovnat. Ale dnes v noci měla
skoro pocit, že je to jinak. A jestli má být tahle noc vším, co
jí osud nadělil, tak jí to bude muset stačit.
Přehrávala si ty události v mysli, když si rozpouštěla
vlasy, svlékala šaty a natahovala svou oblíbenou bílou
noční košili. Uhladila zmačkaný seznam a zamyslela se
nad ním. Dlouho seděla u toaletního stolku a pročítala si
jednotlivé body. Pak s povzdechem zvedla pero a přeškrtla
Kouřit doutník a pít skotskou.
Nakonec uhasila poslední svíčku, vklouzla do postele
a snila o té ženě v Ralstonově kočáru – v Ralstonově
náručí.
154
9. kapitola
O NĚKOLIK DNÍ POZDĚJI dorazila Callie do

Ralstonského sídla v pravé poledne, nachystaná na velké
nákupy.
Pokud Callie něco nesnášela, pak to bylo nakupování
oblečení.
Proto si přivedla posilu v podobě Mariany, která
nejenže milovala obchody na Bond Street, ale také ji
stravovala zvědavost na Ralstonovu záhadnou mladší
sestru.
„Nikdy jsem nebyla v Ralstonském sídle,“ zašeptala
vzrušeně, když dorazily ke dveřím.
„A to je taky dobře,“ prohlásila pevně Callie. „Až do
příjezdu Ralstonovy sestry to rozhodně nebylo vhodné
místo pro neprovdané mladé ženy.“
Ani pro stárnoucí neprovdané ženy. Ale to mi stejně
nezabránilo sem přijít.
Callie ignorovala hlásek ve své hlavě a vydala se po
schodišti ke dveřím domu. Než došla až nahoru, dveře se
rozlétly a na prahu se objevila dychtivá Juliana. „Dobrý
den!“ vyhrkla vzrušeně.
Za ní stál zděšený Jenkins a tvářil se zhroženě nad tím,
že mladá dáma nehodlala čekat na to, až dveře otevře on
a oznámí jí příchod hostů. Měl trochu pootevřenou
pusu – a pak ji zavřel, jako by si vůbec nevěděl rady s tak
155
Sarah MacLeanová
donebevolajícím porušením zásad slušného chování. Callie
potlačila úsměv, protože jí bylo jasné, že stoický
majordomus by humornost situace neocenil.
Ale Marianě to došlo a vybuchla smíchy. Zatleskala
rukama nad tím, jak báječně se pobavila, překročila práh
a vřele se natáhla po ruce Ralstonovy sestry. „Vy budete
určitě slečna Juliana. Já jsem Mariana, Calliina sestra.“
Juliana se pokusila o nepatrné pukrle – takové, které
zvládla i bez rukou – a odpověděla: „Lady Mariano, velice
ráda vás poznávám.“
Calliina mladší sestra zavrtěla s úsměvem hlavou. „Já
myslím, že všechny lady můžeme vynechat – říkejte mi
prostě Mariano. Anebo si můžeme všechny rovnou tykat,
ne? Já myslím, že z nás budou určitě dobré přítelkyně!“
Juliana se usmála stejně zářivě jako Mariana. „Takže já
jsem Juliana, ano?“
Callie se usmála tomu, jak se k sobě hlavy mladých
dívek důvěrně nakláněly. Jenkins za nimi zvedl oči ke
stropu. Callie tušila, že starý majordomus sní o dobách,
kdy Ralstonské sídlo obývali jenom muži.
Bylo jí ho líto. Obrátila se k dívkám: „Tak můžeme
vyrazit?“
Ani ne za minutu už všechny seděly v kočáru
Allendaleových a byly na cestě na Bond Street, kde pak
měly strávit celé odpoledne. Ale dostat se tam přes
tlačenici kočárů a nakupujících nebylo vůbec snadné. Když
se přiblížily k cíli, Juliana ztichla a přitiskla tvář k oknu,
aby sledovala hemžení lidí venku. Do obchodů
a z obchodů proudily davy aristokratů. Kočí nakládali na
kočáry krabice a balíčky s nákupy. Gentlemani se dotýkali
prsty klobouků, když míjeli skupinky švitořících dam.
Bond Street na začátku sezóny se prostě nic nevyrovnalo.
Callie si dokázala představit, že Julianu představa
156
nakupování spolu s celou londýnskou společností trochu
děsí. Upřímně řečeno se jí nedivila.
Mariana vycítila dívčinu nervozitu a mile švitořila:
„Musíme samozřejmě začít u madam Hebertové.“ Položila
ruku na Julianinu paži, naklonila se k ní přes kočár
a vzrušeně zašeptala: „Je to samozřejmě Francouzka
a nejlepší švadlena v Londýně. Všichni ji chtějí… ale ona si
své zákaznice velmi pečlivě vybírá. V jejích výtvorech
prostě člověk vypadá tak, že se o tom mluví celou sezónu!“
Juliana se s vykulenýma očima zadívala na Marianu.
„Jestli je tak vybíravá, jak říkáš, přijme mě jako zákaznici?
Když nemám žádný šlechtický titul?“
„Samozřejmě že tě přijme, to je bez debat! Zaprvé mi
šije celou výbavu, takže určitě neodmítne moji přítelkyni.
A kdyby to nestačilo,“ dodala prakticky Mariana, „Ralston
je markýz a je bohatý jako Krésus. Jeho příbuznou jistě
neodmítne.“
„Mariano!“ vykřikla pohoršeně Callie.
Sestra se na ni nechápavě zadívala. „Vždyť je to
pravda.“
„To je jedno! Nesluší se hovořit o markýzově majetku.“
„Ale nebuď tak nafoukaná, Callie. Vždyť jsme tady
mezi sebou.“ Mariana mávla rukou a usmála se na Julianu.
„Je to pravda. Určitě tady už oblékal spoustu svých
milenek.“
„Mariano!“ vykřikla Callie. Juliana se rozesmála, takže
si od své patronky vysloužila káravý pohled. „A ty ji v tom
nepovzbuzuj!“
Kočár se zastavil. Mariana si utáhla stuhy klobouku do
slušivé mašle pod bradou, uličnicky zamrkala na Julianu
a vyskočila z kočáru. „Vždyť je to pravda!“ zahalekala na
své průvodkyně. Juliana se zasmála a vystoupila za ní. Obě
dívky zamířily ke vchodu do krejčovské dílny.
157
Sarah MacLeanová
Callie šla za nimi. Cítila lehké pobavení. Mari byla na
tuhle výpravu dokonalá společnice, její přirozená
dychtivost se vyrovnala Julianině živosti. Callie na sebe
byla pyšná, že dala obě dívky dohromady. Ralston bude
nadšený z toho, že se jeho sestra tak spřátelila s nastávající
vévodkyní z Rivingtonu: nebylo pochyb o tom, že to jistě
usnadní Julianin vstup do společností. Tedy za
předpokladu, že se k Ralstonovi nikdy nedonese nic o tom,
jak Mariana rozebírá před jeho sestrou jeho osobní
záležitosti, aniž se stará o diskrétnost. Callie jen doufala, že
markýzova sestra bude opatrná na to, co svému bratru
sděluje.
Mari měla samozřejmě pravdu. Většina mužů
z londýnské společnosti se starala o to, aby jejich milenky
měly pohodlné domy a hezké oblečení. Ralston jistě nebyl
výjimkou. Callie při tom pomyšlení bleskla hlavou
vzpomínka na její druhé setkání s markýzem, kdy si
musela vyslechnout výčet věcí, které věnoval na
rozloučenou bývalé milence. Dům, šperky, šaty. Při té
vzpomínce ji zamrazilo. Asi by ji to nemělo překvapovat…
ale při pomyšlení na to, jak Ralston nakupuje šaty pro
nějakou ženu, pocítila ostré bodnutí žárlivosti.
Kolik těch žen vůbec bylo?
„Lady Calpurnie!“
Oslovení ji probralo z nepříjemného zamyšlení. Zjistila,
že k ní z druhé strany ulice míří baron Oxford. Měl
švihácké kožené kalhoty a tmavomodrý kabátec
s karmínovou vestou, která dokonale ladila s knoflíkem na
konci jeho hole a podpatky jeho bot. Jejich zářivosti se
vyrovnal snad jen jeho široký zubatý úsměv. Oxford musel
být vždycky oblečený podle poslední módy.
A hulákat na lidi přes půl Londýna.
158
„Lady Calpurnie!“ opakoval, když přešel ulici směrem
ke krámku madam Hebertové. „Jaké nesmírné štěstí!
Zrovna jsem uvažoval, jestli nemám poctít svou návštěvou
Allendaleovské sídlo… a vy jste zde!“
„No vidíte…,“ Callie uvažovala, jestli se má barona
zeptat, co ho tak pudilo k návštěvě Allendaleovského sídla,
„jsem tady.“ Když se na ni Oxford dál culil, aniž něco řekl,
dodala: „Tohle je báječný den pro nakupování.“
„A ještě báječnější, když jste tu i vy.“
Calliina obočí se sjela dohromady. „Ovšem. Děkuji,
mylorde.“
„Třeba bych vás mohl přesvědčit, abyste si před nákupy
zašla na sklenku ovocného džusu?“ Proč ji ten chlap
pronásleduje?
„Ach, to nemůžu… víte, sestra už je uvnitř,“ mávla
rukou ke krámku modistky. „Čeká na mě.“
„Jistě to pochopí.“ Baron jí nabídl rámě a významně na
ni zamrkal.
Callie při tom gestu strnula. Ano, rozhodně ji
pronásleduje. Ale proč?
„Callie!“ Mariana vystrčila hlavu z krámku a rozhlížela
se po sestře. Callie se k ní prudce otočila. Mari nechápavě
vstřebala scénu před obchodem a zmateně prohodila:
„Ach, baron Oxford. Dobrý den.“
Baron se přehnaně hluboce uklonil a namířil k Marianě
jednu botu s karmínovým podpatkem. „Lady Mariana.
Jaké potěšení. Jako obvykle.“
Callie si zvedla ruku k ústům, aby skryla úsměv, který jí
při tom bizarním výjevu vklouzl na rty. Mari se zvlnily rty
a prohodila: „Děkuji. Nebude vám vadit, když si zase
ukradnu svou sestru?“
159
Sarah MacLeanová
Oxford se široce usmál. „Ale vůbec ne! Mému účelu
poslouží mnohem lépe, když se za lady Calpurnii zastavím
v Allendaleovském sídle.“
„To bude milé, barone,“ odvětila Callie tónem, který by
kdokoli jiný než Oxford musel označit za přehnaně veselý.
Využila příležitost k úniku a vyběhla po schodech za
Marianou.
„To snad není pravda! On s tebou bude klábosit venku
před obchodem!“ vybuchla šeptem Mariana. „Má ten chlap
vůbec něco v hlavě?“
„Kromě zubů?“ zasmála se Callie.
Sestry se svorně rozhihňaly a vydaly se za Julianou,
která už stála před madam Hebertovou. Jak Mariana
předvídala, modistka usoudila, že navrhnout Julianě celý
šatník pro ni bude dobrý obchod.
Brzy je obklopilo hejno švadlen, z nichž některé začaly
hned dívku měřit, zatímco jiné jim nosily na ukázku
ústřižky látek všech možných druhů a barev. Menší žena
s brýlemi se posadila za stůl a dělala si poznámky, zatímco
Mariana mluvila.
„Bude potřebovat aspoň šest večerních šatů, pro
začátek… šest denních šatů, tři jezdecké úbory, asi dvanáct
ranních rób, pět vycházkových obleků…“ Mariana se
odmlčela, aby si švadlena stačila všechno zaznamenat.
„Ach, a taky troje plesové šaty… ne, čtverý. A musejí být
samozřejmě úchvatné.“ Mariana se významně zadívala na
švadlenu. „Lady vezme Londýn útokem.“
Callie se usmála, když si tu scénu představila. Mariana
jako společnice na nákupy byl rozhodně geniální nápad,
přestože Juliana se tvářila naprosto zmateně. Chuděrka.
Mariana se otočila na Callie. „Zapomněla jsem na
něco?“
160
Callie se otočila k modistce. „Šátky, pláštěnky, kabátky
a šály, které budou s tím vším ladit… a taky potřebuje
spodní prádlo. A noční košilky.“
Juliana se konečně ozvala. „Nechápu, nač bych musela
mít nové noční košile. Moje mi úplně stačí.“
„Musíš je mít, protože ti je chce bratr koupit,“ prohlásila
Mariana věcně. „Tak proč ne?“
Juliana se podívala na Callie. „Je to přehnané. Jsem tu
jen na sedm týdnů.“
Callie soucitně zavrtěla hlavou. Chápala, co mladé ženě
vadí. Sotva Ralstona znala, a teď si má na jeho účet
nakupovat oblečení za celé jmění. Callie popošla k dívce
a položila jí dlaň na paži. Pak jí řekla tiše, aby to nikdo jiný
neslyšel. „On to pro tebe chce udělat. Je to jeho nápad. Já
vím, že to vypadá přehnaně…“ Setkala se s Julianiným
utrápeným pohledem. „Tak mu dovol, ať si dnes zahraje
na staršího bratříčka.“
Juliana po chvilce mlčení přikývla. „Bene. Ale… ráda
bych se oblékla tak, aby to bylo víc… italské.“
Madam Hebertová zaslechla její poslední slova
a odfrkla si. „Myslíte, že vezmu divokou lilii a udělám z ní
anglickou růži? Předstoupíte před společnost jako zářící
italská hvězda.“
Callie nedokázala potlačit smích. „Báječné. Můžeme
vybrat nějaké látky?“
Její slova probudila v pobíhajících děvčatech horečnatou
aktivitu, a za chvíli se před zákaznicemi začaly rozvinovat
štůčky mušelínu a hedvábí, žakonetu a krepu i dalších
druhů látek ve všech možných barvách a vzorech.
„Co by se ti líbilo?“ zeptala se Callie Juliany.
Dívka obrátila pozornost k hromadám látek a na tváři se
jí objevil pobavený úsměv. Mariana přistoupila k nim
a zavěsila se do nich. Naklonila se nad látky a prohlásila:
161
Sarah MacLeanová
„Mně by se líbil ten mušelín v odstínu moruší. Bude ti
báječně ladit s vlasy.“ Podívala se na Callie. „Co myslíš
ty?“
Callie pokývla k vrbově zelenému saténu. „Jestli si
nedáš ušít jedny večerní šaty z tohohle, budu pořádně
zklamaná.“
Juliana se rozesmála. „Tak to tě musím poslechnout!
A mně se moc líbí ten růžový mušelín.“
Madam Hebertová zvedla látku a podala ji švadleně.
„Skvělá volba, signorina. Mohu vám navrhnout také to
zlaté hedvábí? Na večerní šaty samozřejmě.“
Mariana stiskla Julianě ruku. „No tak řekni, není to
zábava?“ Přikyvující dívka se rozesmála. Během
nakupování postupně roztávala a do hodiny si vybrala
látky a barvy na všechny svoje nové šaty. S Marianou si
daly čaj a probíraly spolu lemovky a pásy. Callie
přistoupila k nadpozemsky lehounkému modrému
hedvábí, které upoutalo její pohled pokaždé, když
vstoupila do krámku. Po hodně, hodně dlouhé době ji
napadlo, že by si také mohla pořídit nové šaty. Sama pro
sebe.
„Ta látka jako by pro vás byla stvořená, non?“ vytrhl ji
ze zamyšlení Francouzčin hluboký hlas. „Budou z ní
nádherné šaty. Na váš příští ples. Tenhle satén přímo volá
po waltzu!“
„Je nádherný!“ Mariana se vynořila vedle sestry, zrovna
když modistka promluvila.
„Ovšem! To musíš mít!“ přidala se Juliana.
Callie se usmála a zavrtěla hlavou. „Děkuju, ale já nové
šaty vůbec nepotřebuju.“
Madam Hebertová se zatvářila užasle. „Vy nechodíte na
plesy?“
162
„Ach, to ano…“ Callie hledala vhodné vyjádření. „Ale
netančím.“
„Možná proto, že nemáte ty správné šaty, mylady. Jestli
mohu být tak smělá… když vám já navrhnu šaty z téhle
látky, rozhodně tančit budete.“ Francouzka rozvinula
štůček na stole a rychle látku skládala a řasila. Pak ucouvla
a nechala Callie, aby se podívala na ten náznak příštích
šatů. Vypadalo to kouzelně.
„Uděláme hlubší výstřih, abyste se mohla předvést,
a zdůrazníme pás. Jste úplně ztracená ve všech těch
záhybech a volánkách – jako většina Angličanek,“ vyplivla
opovržlivě modistka, jako by Calliiným krajankám vyčítala
špatný vkus. „Potřebujete francouzský střih. Francouzi, ti
umějí oslavit ženské křivky!“
Callie při modistčiných troufalých slovech zrudla, ale
pokušení bylo veliké. Setkala se s pohledem madam
Hebertové a lehce přikývla. „Tak dobře. Ano.“
Mariana a Juliana potěšené zavýskly.
Madam Hebertová se hned dala do práce. „Valerie,“
křikla na asistentku, „vezmi slečně Hartwellové míry.
Bude mít šaty z toho éterického modrého hedvábí. A taky
bude potřebovat plášť.“
„Ach, to nemyslím –“
Modistka se na ni dívala, jako by Callie vůbec nic
neřekla. „Půlnoční modř. A lemovaný činčilou. A to
průsvitné modré hedvábí stáhněte z prodeje. Ta látka patří
jen k téhle dámě.“
Švadlenky v obchodě při těch slovech strnuly. Callie se
nechápavě podívala na sestru a Mariana zašeptala:
„Madam Hebertová vyřazuje látku z prodeje, když z ní šije
šaty osobně, bez pomoci ostatních. Callie, to je tak
vzrušující!“
163
Sarah MacLeanová
Callie hlasitě polkla. Jak se k tomuhle vůbec dostala?
Modistka se k ní otočila. „Tři týdny,“ oznámila jí. Mladá
žena přikývla na srozuměnou. „A Julianina výbava?“
„Totéž. Pošleme vám je domů, až budou hotové.“
„Ale ty zlaté šaty bude potřebovat už ve středu,“ ozvala
se Mariana. „Do opery.“
Juliana, která okouzleně hladila levandulový mušelín na
své příští vycházkové oblečení, užasle vzhlédla.
„Musí jít ve středu do opery, Callie,“ opakovala
Mariana. Pak se obrátila k Julianě. „Samozřejmě s námi.“
No ovšem, Mariana má pravdu. Středa byl den zahájení
operní sezóny v Královském divadle – dokonalá
příležitost, jak představit Julianu na veřejnosti. Setká se
tam se smetánkou před a po představení, a také v průběhu
přestávek.
Callie souhlasně přikývla. „Ve středu, ovšem. To je
báječný nápad.“
Modistka naslouchala mlčky jejich konverzaci, ale teď se
ozvala: „Je pondělí, dámy. Zvládneme ty šaty ušít do
středy, ale moje dívky budou muset pracovat i v noci.“
Význam jejích slov byl jasný.
Callie se usmála. Ralston jí dal tohle na starosti.
A zdůraznil, že peníze nejsou problém. „Její bratr je
markýz z Ralstonu. Vím jistě, že bude souhlasit s jakoukoli
cenou.“
Madam Hebertová už o tom dál nemluvila a rychle
vybrala dvě švadlenky, které měly na šatech začít
neprodleně pracovat.
Trojice dívek pak udělala okruh po krámcích na Bond
Street i v okolních ulicích. Když se zastavily
v kloboučnictví a vyšly ven, zabočily do postranní uličky
a Juliana toužebně spočinula pohledem na výloze
knihkupectví. Otočila se ke svým společnicím a zeptala se:
164
„Nevadilo by vám tam zajít? Ráda bych něco koupila svým
bratrům. Abych jim poděkovala za laskavost.“
„To je báječný nápad!“ Sestry Hartwellovy proti
návštěvě knihkupectví nic neměly a Callie podržela Julianě
dveře. Usmívala se na ni, když dívka prošla dovnitř.
Mladé ženy uvítalo zacinkání zvonku nade dveřmi,
které upozornilo majitele na jejich příchod. Knihkupec jim
zdvořile pokývl, ale dál se věnoval své práci. Callie
a Mariana se vydaly prohlédnout si nejnovější romány,
zatímco Juliana uvažovala nad vhodnými dárky pro
bratry.
Nikdy předtím ji nenapadlo, jak obtížné bude vybrat
něco pro Ralstona a Nicholase – něco, co by odpovídalo
jejich zájmům a mělo pro ně význam jako první dar od
nové, nečekané sestry.
Asi po čtvrt hodině bloumání mezi regály Juliana
konečně vybrala velkou ilustrovanou knihu o zkáze
Pompejí pro Nicholase. Doufala, že pro milovníka antiky
to bude vhodný dar.
Zato Ralston byl tvrdší oříšek. Juliana o něm věděla tak
málo – leda to, že v noci hraje dlouhé hodiny na klavír ve
své ložnici. Pohybovala se krámkem, přejížděla prsty po
kožených hřbetech svazků a uvažovala, co by mohlo
zaujmout jejího druhého bratra.
Nakonec se zastavila u německé knihy o Mozartovi.
Ťukala si prstem do spodního rtu, zatímco se rozhodovala.
„Pokud hledáte Mozartovu biografii, nic lepšího
neexistuje. Niemetschek znal maestra osobně.“
Juliana se s trhnutím otočila po hlase.
Jen pár kroků od ní stál ten nejkrásnější muž, jakého
kdy spatřila.
Byl vysoký, měl široká ramena a oči v barvě medu
ohřátého sluncem. Světlo pozdního odpoledne, které
165
Sarah MacLeanová
proudilo do krámku výlohami, si pohrávalo s jeho
vlnitými zlatými vlasy a podtrhovalo jeho ostře řezaný
obličej, rovný nos a výraznou bradu.
„Já –“ Zarazila se. Myšlenky jí pádily o překot, když se
pokoušela vybavit si všechna ta společenská pravidla,
jimiž by se v takovéhle situaci měla řídit – v situaci, kdy ji
mezi policemi s hudebními svazky osloví zlatovlasý anděl.
Jistě by mu neměla poděkovat? Nebo ano? „Ach… děkuji
vám.“
„Není zač. Bude se vám to líbit.“
„Ale to není pro mě. Je to dárek. Pro bratra.“
„Pak doufám, že se to bude líbit jemu.“ Mladý muž se
odmlčel a oba na sebe chvíli beze slova hleděli.
Julianu ticho znervózňovalo. Po chvilce prohodila:
„Promiňte, pane. Jsem si skoro jistá, že bychom spolu
neměli mluvit.“
Anděl se pousmál a jejím tělem se rozlilo podivné
horko. „Jenom skoro?“
„Skoro určitě. Jsem v Londýně krátce a vaše pravidla se
teprve učím, ale vzpomínám si na to, že si lidé musí být
nejdřív představeni.“ Její modré oči se zablýskly.
„To je škoda. Ale co myslíte, že by nám hrozilo
v případě přistižení? Při hovoru o knihách na veřejném
místě za plného světla?“
Skandální nádech v jeho hlase ji rozesmál. „Člověk
nikdy neví. Třeba by nás za takovou troufalost mohla oba
spolykat země.“
„Takovému nebezpečí bych dámu vystavil jen nerad.
Takže raději půjdu – a budu doufat, že jednoho dne se
sejdeme tak, abychom si mohli být řádně představeni.“
Julianu na okamžik napadlo, že by mohla zavolat na
Marianu a Callie, aby se toho ujaly, ale tušila, že takhle se
166
to asi nedělá. A tak na zlatého anděla jen zavířila řasami.
„Také doufám.“
Mladý muž se jí hluboce uklonil a byl pryč – jeho
odchod provázelo jen lehounké cinknutí zvonku nade
dveřmi krámku.
Juliana se nedokázala přemoci: přistoupila k výloze
a dívala se, jak se muž dlouhými kroky vzdaluje.
„Juliano?“ ozvala se někde blízko Callie. „Už sis
vybrala?“
S úsměvem se otočila ke starší přítelkyni. „Ano. Myslíš,
že se Gabrielovi bude líbit Mozartův životopis?“
Callie se podívala na svazek v její ruce. „Podle mě je to
skvělá volba.“
Juliana se zhluboka nadechla. Měla radost. „Poslyš, znáš
toho muže?“
Mari sledovala Julianin pohled a všimla si vysokého
mladíka, který se vzdaloval od knihkupectví. Nakrčila nos,
otočila se na Julianu a zeptala se: „Proč?“
„Jen tak,“ vyhnula se přímé odpovědi dívka. „Připadá
mi nějak… povědomý.“
Mari zavrtěla hlavou. „Pochybuju, že bys ho mohla
znát. Neumím si představit, že by byl někdy v Itálii, ani že
by mluvil s nějakými Italy.“
„Mari,“ ozvala se varovně Callie.
„Tak kdo to je?“ naléhala Juliana.
Callie mávla rukou a zamířila k pultu. „Vévoda
z Leightonu.“
„Vévoda?“ opakovala užasle Juliana.
„Ano,“ přikývla Mariana a zavěsila se do přítelkyně.
Společně kráčely do přední části krámku. „A pěkně
nafoukaný. Myslí si, že všichni lidé s nižšími tituly mu
nesahají ani po kotníky. Což znamená, že moc sobě
rovných kolem sebe nemá.“
167
Sarah MacLeanová
„Mariano! Musíš roznášet klepy i na veřejnosti?!“
„Ale no tak, Callie. Přiznej, že Leightona taky nemáš
moc ráda.“
„Přiznávám,“ souhlasila tiše Callie. „Neznám nikoho,
kdo by ho měl rád. Ale nemusím svoje antipatie
vykřikovat nahlas v obchodě.“
Juliana se nad tím zamyslela. Leighton jí nijak
nafoukaný nepřipadal. Ale je pravda, že netušil, s kým
mluví: Až zjistí, že je jen dcera obchodníka…
„Je tady v Anglii hodně takových mužů? Takových, co
mě budou odsuzovat jen proto, komu jsem se narodila?“
Callie a Mari si vyměnily rychlý pohled, jako by se
domlouvaly na správné odpovědi, a Callie mávla rukou.
„Pokud tady takoví jsou, tak nestojí za to, abys o nich
vůbec přemýšlela. Pořád bude většina těch, co tě budou
zbožňovat. Neboj se.“
„Ovšem,“ usmála se na ni Mariana. „A nezapomínej, že
já už budu brzo taky vévodkyně. A potom… budu na
všechny takové dělat dlouhý nos!“
„S dlouhým nosem by se mi nelíbil,“ pronesla zmateně
Juliana.
Sestry se na sebe nechápavě podívaly, než se Callie
rozesmála. „To je jen takový slovní obrat – jako že Marianě
na nich nebude záležet.“
„Aha! Capisco. Chápu! Si. Dlouhý nos.“
Trojice se rozesmála a Juliana zaplatila za dárky pro
bratry. Když komorník odnesl balíčky do čekajícího
kočáru, dívka se rozzářeně obrátila na své přítelkyně.
„Kam půjdeme teď?“
Mariana se zeširoka usmála a oznámila: „Pro rukavičky.
Dáma nemůže jít do opery bez správných rukaviček,
nemyslíte?“
168
10. kapitola
CALLIE STÁLA NA KRAJI Rivingtonovy lóže

v Královském divadle a nedokázala skrýt svůj spokojený
úsměv, když si prohlížela zbytek publika. Divadelní
kukátka mířila vesměs zvědavě na Julianu Fiori. Pokud
pozornost davu něco znamená, pak Juliana bez ohledu na
to, že je dcerou padlé markýzy, zapůsobila velkolepým
dojmem.
Opera ještě ani nezačala a lóže byla plná
návštěvníků – od „pilířů“ společností, přicházejících
ostentativně za vévodkyní vdovou Rivingtonovou. Hosté
přitom jakoby náhodou poznávali i rozkošnou mladou
Julianu. Brzy se začaly objevovat i zástupy dychtivých
mladíků, kteří už se ani nesnažili nic předstírat a jen čekali,
až budou představeni Julianě.
Večer nemohl probíhat lépe. A všechno to měla na
svědomí Callie.
Juliana přijela na premiéru v kočáru Allendaleových.
Callie potěšilo, když viděla, jak dívka vyzařuje grácii
a sebejistotu, jako by pro ni nechat se zkoumat
nesmlouvavýma očima londýnské smetánky byla ta
nejpřirozenější věc na světě. V divadle si Juliana svlékla
plášť a odhalila nádherné hedvábné šaty, které ten den
169
Sarah MacLeanová
dopoledne doručili do Ralstonského sídla v dokonalém
stavu. Madam Hebertová se překonala a šaty protkané
zlatými nitkami se staly předmětem závisti snad každé
ženy v divadle.
Pak se Juliana se svým doprovodem – dnes,
v nejdůležitější večer divadelní sezóny – odebrala do lóže
Rivingtonových jako osobní host vévodkyně vdovy,
budoucí vévodkyně i samotného vévody. Lóže
Allendaleových zůstala pro tento večer prázdná, protože
všichni Allendaleovi sledovali představení
s Rivingtonovými. Dávali tím světu najevo, že Julianu
přijímají a uznávají dvě z nejmocnějších šlechtických rodin
v Británii.
A jako by to nestačilo, dorazili i Ralston a Nicholas, což
matrónám toužícím vdát své dcery poskytlo další látku ke
klevetění. Záhadná dvojčata se nechávala ve společnosti
vidět jen zřídka, zvlášť na tak nehorázně bombastických
akcích, jako byla ta dnešní, a ještě vzácněji se objevovala
spolu. Callie obrátila pozornost k nim. Oba bratři stáli
nehybně několik kroků za svou sestrou, oba vysocí,
atraktivní, nepřístupní.
Callie se zrychlil pulz, když její pohled spočinul na
Ralstonovi. Byl bezchybně oblečený – namísto módní
vesty, které nosili londýnští šviháci, měl skvěle ušité černé
kalhoty a kabátec přes klasickou bílou vestičku bez
jediného záhybu. Vázanku měl naškrobenou, boty
nablýskané, jako by se mu nějakým kouzlem podařilo
vyhnout se všudypřítomnému blátu na londýnských
ulicích. Byl prostě bez poskvrnky. Aspoň pokud si někdo
nepovšiml stěží kroceného napětí ramen, zaťatých pěstí
podél boků, nepatrného cukání svalu ve spodní čelisti,
když pozoroval, jak se jeho sestra poprvé účastní složitého
170
tance londýnské společenské scény. Byl očividně připraven
k boji, jen aby sestře zajistil žádoucí přijetí.
Ralston jako by vycítil její pozornost: otočil hlavu
a zadíval se na ni. Callie se prudce nadechla, když se jejich
pohledy setkaly, nechala se pohltit jiskřivostí jeho modrých
očí, pronikavých a nečitelných. Pak nepatrně sklonil hlavu,
a Callie okamžitě pochopila význam toho gesta. Děkuji.
Odpověděla mu stejně.
Nevěřila si, že dokáže dostatečně zamaskovat svoje
pocity, takže se raději vrátila pohledem k davu, který
naplnil budovu divadla. Netrpělivě čekala na začátek
opery, který ji rozptýlí od Ralstonovy zneklidňující
přítomnosti v lóži.
Představení mělo začít už před půl hodinou, ale
londýnská společnost bohužel nechodila do divadla kvůli
programu… a rozhodně ne večer při zahájení sezóny. Do
opery se chodilo, aby se člověk nechal vidět a aby viděl.
A majitelé divadla dobře věděli, co dělat, aby byli jejich
přispěvatelé spokojení.
Callie se vrátila pohledem k Julianě. S hrdostí sledovala,
jak dívka nenucené rozpráví s vévodkyní vdovou a jak se jí
před pohledy celé smetánky podařilo starou dámu
rozesmát. Výborně.
„Vypadáte, že jste na sebe pyšná.“
Tělem jí proběhl záchvěv vzrušení, když ji do ucha
zahřál známý, pobavený sytý hlas. Silou vůle se donutila
předstírat klid, když se otočila a setkala se s jeho modrýma
očima. Prohodila: „To opravdu jsem, mylorde. Vaše sestra
si vede velice dobře, nemyslíte?“
„Jistě. Ten večer jste naplánovala dokonale.“
„To byl Marianin nápad, že využijeme Rivingtonovu
lóži,“ přiznala Callie. „Naše sestry se zřejmě rychle
důvěrně spřátelily.“
171
Sarah MacLeanová
„Díky vaší intervenci, předpokládám.“
Callie mlčky sklonila hlavu na souhlas.
„Zařídila jste to výborně.“
Callie potlačila dětinskou touhu při té chvále napřímit
ramena. Vysvobodil ji zvonek, který oznámil začátek
představení. V tu chvíli začali návštěvníci opouštět jejich
lóži a Ralston nabídl Callie rámě. „Mohu vás doprovodit
na místo, lady Calpurnie?“
Callie se do něj zavěsila, přijala jeho doprovod a snažila
se ignorovat palčivý pocit rozrušení, který v ní jeho dotek
vyvolal. Dnes to bylo poprvé od toho večera v hostinci,
kdy se s ním viděla. Nebo spíš od té cesty kočárem. A tohle
byl jeho první dotek po tom, co ji tehdy držel v náručí.
Když se usadila vedle Benedicka, Ralston si vybral
sedadlo vedle ní. Jeho blízkost pohlcovala všechny její
smysly. Obklopila ji jeho vůně, santalové dřevo a citrony
a ještě něco… něco mužného… Odolala pokušení naklonit
se k němu a zhluboka se nadechnout. To by jí asi moc
nepomohlo.
Pátrala po nějakém konverzačním tématu, které by ji
nějak odpoutalo od podobně rušivých pocitů. „Máte rád
operu, mylorde?“
„Vlastně ani moc ne,“ odpověděl lhostejně.
„To mě překvapuje,“ ozvala se upřímně. „Myslela jsem,
že máte rád hudbu. Když máte v pokoji piano –“ Náhle se
zarazila a rychle zatěkala očima po lóži, jestli ji někdo
neslyšel. Neměla by tady mluvit o tom, co má Ralston
v ložnici.
Ralston se na ni pobaveně zadíval a suše řekl: „To mám,
lady Calpurnie.“
Dobírá si ji. Ale ona mu na to neskočí. „Ovšem, dnes má
klavír kdekdo.“ Odmítala se na něj podívat a místo toho
vyhrkla: „Slyšela jsem, že dnešní představení má být
172
výjimečně dobré. Lazebník sevillský je kouzelná opera
a Rossiniho mám moc ráda. A slyšela jsem, že ta zpěvačka,
která představuje Rosinu, je velice talentovaná. Nemůžu si
bohužel vybavit její jméno… slečna…,“ hlas se jí vytratil.
Pocítila spokojenost, že se jí podařilo zakormidlovat
s konverzací do bezpečnějších vod.
„Kritikosová. Nastasia Kritikosová,“ odpověděl.
To jméno v ní něco rozezvučelo. Nastasia. Náhle jí to
došlo.
Nechtěl jsem to dělat ještě těžší, než to už je, Nastasio.
Panebože. V téhle opeře zpívá jeho milenka. Podívala se
na něj a setkala se s jeho klidným, neproniknutelným
pohledem.
„Ach,“ hlesla stěží slyšitelně, jako by to v sobě nemohla
zadržet. Ralston mlčel.
A co jsi čekala, že udělá? Začne mluvit o tom, že ta
mezzosopranistka byla jeho milenkou, aby to všichni v lóži
slyšeli? Tou milenkou, se kterou si tě spletl ten večer, kdy jsi tak
nešetrně vtrhla do jeho ložnice?
Ne, udělal dobře, že k tomu nic nepoznamenal,
usoudila. S hořícími tvářemi se naklonila přes zábradlí
lóže. Napadlo ji, jestli by nemohla nějak nenápadně zmizet.
Asi ne, odpověděla si s povzdechem. Otočila se
k Ralstonovi a setkala se s jeho pobaveným pohledem. On
se jí směje!
„Na skok dolů je to moc vysoko,“ prohodil spiklenecky.
Ten chlap je příšerný.
Od odpovědi ji naštěstí zachránilo rozhrnutí opony.
Callie rezolutně soustředila svou pozornost na jeviště
a snažila se na Ralstona zapomenout.
Což bylo samozřejmě nemožné, zvlášť když opera
začala a na jevišti se objevila Nastasia Kritikosová.
Představovala Rosinu, mladou krásku, kolem níž se točila
173
Sarah MacLeanová
celá zápletka o pomýlené identitě a lásce na první pohled.
Pro tu roli byla dokonalá, její nádherné ženské tvary byly
prostě nesrovnatelné. Callie si nemohla pomoci, aby si tu
atraktivní řeckou zpěvačku nepředstavovala v Ralstonově
náručí. Nemohla ze sebe setřást představu jeho snědých
rukou na bledé pokožce bez poskvrnky, nemohla se
ubránit hlodavé žárlivosti, která se v ní rozhořela, když
porovnávala ženiny pozoruhodné přednosti s vlastními.
A jako by zpěvaččina nápadná krása nestačila, ukázalo
se navíc, že má nádherný hlas, tak velkolepý, jaký na
tomhle jevišti Callie snad ještě nikdy neslyšela.
Takovému ztělesnění ženskosti přece žádný muž
nemůže odolat.
Umístění Rivingtonovy lóže bylo takové, že na ni bylo
z jeviště dobře vidět, a Callie měla několikrát dojem, že
Nastasia zvedá pohled k Ralstonovi, jako by čekala, že jí
markýz pozornost oplatí. Je možné, že jejich vztah neskončil?
Callie zavřela oči, aby to pomyšlení zahnala. Když je
otevřela, střelila pohledem po Ralstonovi. Muselo se mu
nechat, že byl diskrétní. Zdálo se, že se soustředí pouze na
hudbu.
Když začala Nastasiina árie v prvním dějství, Ralston se
nicméně nechal strhnout jejím výkonem jako všichni
ostatní. Callie nedokázala nevnímat ironii slov, která si pro
sebe překládala: Ano, Lindoro bude můj! To přísahám!
A uspěji! Jestli mi někdo překazí plány, budu jako zmije! Dokážu
provést tisíc triků, jen aby bylo po mém.
„Dovedu si představit, že umí být zmije,“ zamumlala
polohlasně Callie, když árie skončila a celé divadlo
vyskočilo ze sedadel a nadšeně tleskalo s pokřikem:
„Brava! Bravissima!“
Bylo rozhodnuto. S Calliinou láskou k opeře byl konec.
174
Když první dějství skončilo a spadla opona před první
přestávkou, Callie si přála být někde úplně jinde.
Přemítala, jak těžké by bylo zmizet dřív, než začne druhé
dějství.
Za jejími zády se ozval Julianin smích a Callie si
uvědomila, že nemůže odejít. Slíbila Ralstonovi, že se
postará o Julianino uvedení do společnosti, a musí to
dodržet.
Obrnila se a vstala. Doufala, že se jí podaří zapojit se do
nějakého rozhovoru, který by se netýkal Ralstona, a málem
se srazila s baronem Oxfordem, který se objevil v lóži
okamžitě poté, co spadla opona.
Dokonale upravený švihák věnoval všem přítomným
svůj pověstný okouzlující úsměv. Pak upřel pohled na
Callie. Když k ní vykročil, zaregistrovala jeho sytě zelený
kabátec, který rozkošně kontrastoval s temně fialovou
hedvábnou vestou. Callie si všimla, že jeho podpatky
a konec vycházkové hůlky opět ladí s vestičkou,
a přemítala, jestli má ten chlap doma boty a hole všech
barev. Ta představa ji pobavila tak, až se jí rty zvlnily
v úsměvu.
„Mylorde,“ skryla rychle posměch v hluboké úkloně,
zatímco Oxford se sklonil nad její rukou. „Je mi
potěšením.“
„Potěšení je zcela na mé straně,“ ozvalo se Callie těsně
vedle obličeje. Baronova přílišná blízkost jí vehnala červeň
do tváří a dívka bezděčně o krok ucouvla. Pokračoval:
„Dovolil jsem si objednat šampaňské.“ Odmlčel se a ukázal
na komorníka, který stál za ním s podnosem plným
skleniček. „Pro vás… i celou společnost.“
Callie při jeho slovech sklonila lehce hlavu na stranu.
Ten důraz na první slovo si snad jen namlouvala. „Děkuji,
mylorde.“ Dívala se, jak sluha rozdává číše po lóži,
175
Sarah MacLeanová
a přemítala, jak postupovat dál. „Líbí se vám
představení?“
„Velice. Zvlášť zpěv slečny Kritikosové, ta umělkyně je
opravdu… opravdu… něco.“ Oxford se zašklebil směrem
k jevišti způsobem, který se Callie vůbec nezamlouval. Pak
se natáhl pro sklínku šampaňského a podal ji své
společnici. Když si ji od něj vzala, přejel jí prsty po hřbetě
ruky a hlas se mu prohloubil, když koketním šeptem
dodal: „Ale přestávka se mi také velice líbí.“
Tentokrát už si Callie byla naprosto jistá, že ten chlap je
opilý. Jinak to není možné. Odtáhla se od jeho neslušného
doteku a uvažovala, že by ho měla pořádně usadit. Ano, to
by měla – ale přece jen nemohla potlačit jisté uspokojení
nad tím, že když už musí trpět celý večer ve společnosti
Ralstonovy milenky, která si podmanila celé divadlo,
aspoň někdo věnuje trochu pozornosti i jí. Podívala se po
straně na Ralstona, který se o něčem zaujatě bavil se svým
bratrem. Markýz se setkal s jejím pohledem a zvedl
skleničku k tichému přípitku. Callie se prudce otočila
zpátky k Oxfordovi a nabídla mu zářivý úsměv. „I mně se
přestávka velice líbí, mylorde.“
„To je báječné.“ Baron vypil obsah skleničky a pak se
trochu ztěžklým jazykem zeptal: „Máte ráda výtvarné
umění?“
Callie jeho otázka trochu zarazila. „Já – tedy, ano,
mylorde.“
Oxford vyměnil prázdnou sklenku za plnou a prohlásil:
„Pak bych vás příští týden velmi rád doprovodil na
výstavu Královské umělecké společnosti.“
Callie spolkla otázku, co ho k té nabídce vedlo,
a uvědomila si, že z tohoto pozvání se jen tak snadno
nevyzuje. A tak jen prohodila: „To by od vás bylo milé,
barone.“
176
„Co by bylo milé?“ ozvalo se lenivě za ní. Ralston.
Callie mu odmítla skočit na vějičku.
Oxford však celý zářil dychtivostí, aby markýzovi
tlumočil obsah jejich konverzace. „Příští týden
doprovodím lady Calpurnii na výstavu Královské
umělecké společnosti,“ prohlásil. Callie neunikl
vychloubačný tón jeho hlasu.
„Vážně?“ opáčil Ralston.
Proč to říká tak nevěřícně? „Jistě, mylorde. Už se na
letošní výstavu moc těším.“ Položila dlaň na Oxfordův
rukáv. „Mám štěstí, že budu mít takového průvodce.“
„Ne takové štěstí jako já,“ pronesl Oxford významně
a zkřížil pohled s Ralstonovým.
Než se nad tím Callie stačila podivit, zazněl gong
oznamující konec přestávky. Oxford se před odchodem
sklonil nad Calliinou rukou a řekl: „Hezký zbytek večera,
mylady. Těším se na příští týden.“
„I já, barone Oxforde,“ odvětila s úklonou Callie.
Dandy se s širokým úsměvem obrátil k Ralstonovi,
který je sledoval s kamennou tváří. „Mějte se dobře,
příteli.“
Ralston neodpovídal, jen mlčky sledoval, jak se mladý
muž pochechtává. Oxford na něj namířil špičkou hůlky
a opustil lóži. Callie se za ním dívala a pak prohodila:
„Nemusel jste k němu být tak hrubý.“
„Ten chlap nemá v hlavě nic – kromě těch zubů,“
zavrčel Ralston.
Callie ignorovala to, že podobnou poznámku pronesla
sama před pár dny k sestře, a vrátila se na své místo. Když
si Ralston sedl vedle ní, snažila se nevšímat si ho.
Soustředila se urputně na jeviště, jako by očima
povzbuzovala oponu, aby se zvedla.
177
Sarah MacLeanová
Koutkem oka zachytila příchod sluhy v livreji. Nesl
stříbrný tácek s dopisem. Ralston mu pokývl na znamení
díků, vzal si nabízený lístek a otočil ho tak, aby viděl na
jeho voskovou pečeť. Pak pod ni vklouzl prstem a zlomil ji.
Callie se nedokázala přemoci, aby nemžourala koutkem
oka na stránku, kterou si před sebou rozložil. Stál na ní
krátký vzkaz, který zahlédla jen na okamžik, než Ralston
papír zase složil – ale to jí stačilo, aby pochopila obsah
i význam sdělení.
Přijď za mnou.
N.
Takže Ralston a Nastasia jsou pořád milenci.

Callie potlačila zalapání po dechu, prudce se odvrátila
a předstírala, že je pohlcená představením, jehož další část
právě začala.
Myšlenky jí zběsile vířily v hlavě. Asi by neměla být
překvapená. Měla by přestat myslet na ten večer… ten
večer zásnubního plesu, a na to, co se pak dělo v jeho
kočáře. Neměla by přemítat nad tím, proč ji chtěl líbat,
i když byl pořád s Nastasiou.
Ale samozřejmě nad tím přemítala.
A co jeho sestra? Přece to pozvání nepřijme! Aspoň ne
dneska. Vždyť tohle je Julianin první večer ve společnosti!
Smutek a zděšení v ní zápolily po celé první dvě scény
druhého dějství. A když se na začátku třetí scény Ralston
prudce vztyčil a zmizel z lóže, zděšení převážilo.
Ne. Nedovolí mu, aby zničil sestře její debut. Ne potom,
co Juliana zanechala na všech tak silný dojem. Ne po tom,
co se Callie postarala, aby dívka měla úspěch. Nemluvě
o všech ostatních, kteří se jí snažili pomáhat.
Jak se to opovažuje riskovat? A kvůli čemu?
178
Její hněv rostl. Napřímila ramena. Někdo na Julianu
musí myslet.
Otočila se na Benedicka a zašeptala: „To šampaňské mi
nějak stouplo do hlavy. Půjdu si chvilku odpočinout do
dámského salonku.“
Bratr se naklonil k ní a všiml si Ralstonovy prázdné
židle. Zadíval se jí do očí a tiše pronesl: „Žádná
dobrodružství, Callie.“
Vynutila ze sebe úsměv. „Jistě.“
A vyšla z lóže.
Vydala se spoře osvětlenými chodbami divadla
a horečnatě přemýšlela, jestli se jí podaří najít Ralstona
dřív, než se markýz dopustí tak skandálního jednání, že by
to mohlo zničit všechny Julianiny vyhlídky na úspěch.
Vsadila by klidně Allendaleovské sídlo na to, že se určitě
vydal za svou milenkou do zákulisí – jako to jistě udělal
v minulosti nesčetněkrát, takže dobře ví, kde má Nastasia
Kritikosová šatnu a kudy k ní vede ta nejkratší cesta. Callie
nedokázala potlačit lehké znechucení, které se jí při té
myšlence zmocnilo.
Zatočila za roh horní kolonády a spatřila markýze, jak
míří k širokému schodišti. Rozhlédla se rychle kolem, ale
všude bylo liduprázdno. Callie neodolala a vykřikla:
„Ralstone! Zastavte se!“
Markýz strnul na horním schodě a zvedl nevěřícně
hlavu k arkádě, po níž za ním Callie spěchala. Jakmile
pochopil, oč jí jde, jeho nevíra se změnila v zuřivost. Vydal
se zpátky, jí naproti, aby se jí postavil.
Než Callie stačila promluvit, popadl ji za ruku a vtáhl ji
do neosvětlené chodby. Vztekle zasyčel: „Zbláznila jste
se?!“
179
Sarah MacLeanová
Callie prudce oddychovala – jak vyčerpáním, tak
podrážděním. Vyškubla se z jeho sevření a zašeptala: „Na
totéž jsem se chtěla zeptat já vás!“
Ignoroval ji. „Co tady děláte? Kdyby vás někdo viděl –“
„Ale prosím vás!“ přerušila ho rozčileně. „Tohle je
divadlo. Veřejné místo. Co si asi tak myslíte, že by se stalo,
kdyby mě někdo potkal? Ukázal by mi, kudy se jde do
dámského salonku, a já bych tam zamířila. Ale co kdyby
někdo viděl vás?“
Podíval se na ni, jako by se zbláznila. „O čem to
mluvíte?“
„Nechováte se zrovna nejdiskrétněji, lorde Ralstone,“
vyplivla jeho jméno. „Na někoho, kdo se tak bojí o sestřinu
pověst, byste si měl dávat větší pozor.“ Šťouchla ho do
ramene rukou v rukavici. „Já ten vzkaz viděla! Vím, že se
jdete setkat se svou… svou…“
„S mou co?“ pobídl ji.
„S vaší milenkou!“ Při každém slově ho znovu bodla
prstem.
Při posledním výpadu ji za prst chytil a odvrátil ho od
sebe. Modré oči mu nebezpečně zaplály. „Jak se mě
opovažujete kárat? Jak se opovažujete zpochybňovat moje
chování? Kdo si myslíte, že jste?!“
„Jsem žena, která souhlasila, že doprovodí vaši sestru
do společnosti. A nedovolím, abyste zničil její šance kvůli
jednomu večeru s –“
„Tak vy mi to nedovolíte? Vy, která bezostyšně flirtujete
s opilým dandym celému divadlu na očích?!“
Callie otevřela pusu úžasem. „Nic takového jsem
neudělala!“
„Ale vypadalo to tak, mylady.“
180
„Jak se opovažujete!“ vybuchla. „Jak se opovažujete
tvrdit, že jsem bezostyšně flirtovala?! Já jsem nedělala oči
na herečku uprostřed jejího vystoupení!“
„To stačilo,“ pronesl jen stěží ovládaným hlasem.
„Ne, to nestačilo!“ opravila ho zlostně Callie, která se už
nedokázala ovládat. Hráze byly stržené. „Já jsem se
nevytratila z lóže, abych se setkala se svou… zmalovanou
milenkou… zatímco moje sestra prožívá nejdůležitější
okamžiky svého společenského života! Umíte si představit,
jaké peklo by jí udělala smetánka, kdyby vás tady přistihli?
Vy necitlivý… netvore!“ To poslední už skoro zaječela.
Ralston zavřel oči a jeho tvář se změnila v kámen. Zaťal
pěsti. Když promluvil, v hlase se mu ozýval jen stěží
krocený hněv. „Pokud jste skončila, lady Calpurnie,
myslím, že tenhle rozhovor je u konce. Myslím, že už vaši
pomoc se svou sestrou nepotřebuji.“
„Prosím?“ vyhrkla nevěřícně Callie.
„Snad to není tak těžké pochopit. Nechci vás vedle ní.
Vaše osoba je pro ni příliš riskantní.“
Oči se jí doširoka rozevřely šokem. „Tak já jsem pro ni
riskantní?“ opakovala. Hlas se jí třásl vzteky. „Já na vaši
sestru budu dohlížet, mylorde. Nedovolím, aby ji někdo
připravil o šanci na úspěch. A kromě toho,“ namířila mu
prst přímo na nos, „si nenechám vykládat, co mám dělat,
od nenapravitelného – což se teď prokázalo – nemravy
a zhýralce.“
To už Ralstona opustil i poslední zbytek trpělivosti.
Chytil ji za ruku, která na něj útočila prstem, a přitáhl ji za
ni k sobě. „Jestli jsem tak nenapravitelný a všichni to vědí,
pak se aspoň můžu přestat bránit pokušení.“ A políbil ji.
Prala se s ním, snažila se mu vykroutit, ale ať se
pohnula, kterým chtěla směrem, všude byl on, jeho silné
paže, pevné svaly a tvrdá, neuhýbající ústa. Její pěsti mu
181
Sarah MacLeanová
bušily do ramen, když ji oběma rukama uchopil za pás
a zvedl ji ze země. Nedal jí na vybranou, musela se
přitisknout k němu, protože ji narazil na stěnu. Užasle
otevřela pusu nad tím překvapivým počinem a Ralston
využil situace, aby zaútočil na její ústa. Vzal jí obličej do
dlaní a připravil ji úplně o dech.
Callie se přizpůsobila jeho pohybům rty i jazykem,
odmítala mu ponechat kontrolu nad situací… i nad
takovouhle. Polaskání za polaskání: šla všude tam, kam ji
vedl. Polykal její vzdechy do svých úst a ona si
vychutnávala jeho tiché potěšené mručení. Po několika
intenzivních okamžicích smyslné bitvy, kdy jeho rty
laskaly její a jeho jazyk přejížděl po citlivé pokožce jejího
spodního rtu, skončil jejich polibek mnohem něžněji, než
začal.
Když Callie unikl z úst tichý výkřik, Ralston se při tom
zvuku pousmál. Naposledy ji jemně políbil do koutku úst
a pak se od ní trochu odtáhl. Jejich zraky se střetly.
V chodbě bylo úplné ticho, v němž se ozýval jen zvuk
jejich přerývaného dechu – který jim oběma připomněl
prudkost předchozí hádky.
Ralston nazdvihl jedno temné obočí v tichém
vítězoslavném gestu.
Jeho arogantní výraz v Callie znovu vyvolal zuřivost.
Napřímila se, až měla záda jako svíčku, a povýšeně
pronesla: „Nejsem jedna z těch vašich ženských, abyste se
mnou takhle zacházel na veřejnosti. Uděláte dobře, když
na to nebudete zapomínat.“
„Odpusťte,“ prohodil škádlivě Ralston. „Ale vy jste
proti té roli moc neprotestovala.“
Nemohla si pomoct: ruka jí bezděčně vylétla k jeho
tváři. Chtěla ho uhodit, ale zároveň se toho úderu děsila,
jenže ten pohyb neuměla zarazit. Ralston chytil její ruku ve
182
vzduchu těsně před svým obličejem a Callie ohromeně
zalapala po dechu. Setkala se s jeho zuřivým pohledem.
Pochopila, že překročila hranici. Panebože. Pokusila se
ho uhodit. Co to do ní vjelo? Pokusila se vyprostit svou
ruku z jeho sevření, ale zjistila, že to je nad její síly.
„Já… omlouvám se.“
Přimhouřil oči, ale mlčel.
„Neměla jsem…“
„Ale udělala jste to.“
Nadechla se. „Ano, ale ne úmyslně.“
Ralston zavrtěl hlavou, pustil její ruku a chvíli si
upravoval kabátec. „Člověk nemůže sedět na dvou židlích
zároveň, lady Calpurnie. Pokud se hodláte chovat tak, že
při tom nemyslíte na důsledky svých činů, pak si za tím
aspoň stůjte. Chtěla jste mě uhodit. Mějte aspoň odvahu to
přiznat.“ Čekal na její reakci, a když nepřicházela, zavrtěl
hlavou. „Zvláštní. Nikdy bych vás nepokládal za
zbabělce.“
Callie se do tváří nahrnula červeň. „Držte se ode mě
dál,“ pronesla hlasem překypujícím emocemi. Pak se
k němu obrátila zády a rozběhla se k osvětlenému foyer
před Rivingtonovou lóží.
Ralston za ní hleděl, ale jeho výraz neprozrazoval nic
o tom, co si myslí.
183
Sarah MacLeanová
11. kapitola
„VĚDĚLA JSEM, ŽE PŘIJDEŠ.“

Ta slova, pronesená s temnou smyslností, Ralstona
okamžitě popudila. Zůstal ale nenuceně sedět
v polstrovaném křesílku v šatně Nastasie Kritikosové
a snažil se svoje rozčilení nedat nijak najevo. Strávil
s touhle ženou už dost času na to, aby věděl, jak se baví
svým talentem vyprovokovat ho.
Ralston se na ni díval zpod těžkých víček, jak sedí
u toaletního stolku a rozpouští si vlasy… tak jako ji
sledoval už mnohokrát předtím. Snažil se vnímat každou
podrobnost: její hruď, která se prudce zvedala a klesala po
tříhodinovém pěveckém výkonu; tváře zrůžovělé
námahou vystoupení; jasné oči naznačující nedočkavost,
protože se očividně domnívala, že zbytek noci stráví v jeho
náručí. Tuhle směs emocí už u krásné zpěvačky pozoroval
předtím – a vždycky předtím to spolehlivě roznítilo i jeho
vzrušení.
Dnes večer však zůstával ledově klidný.
Uvažoval nad tím, že nechá její dopis bez odpovědi,
setrvá v lóži až do konce představení a odejde z divadla
s rodinou. Tenhle dopis však jen potvrdil jeho přesvědčení,
že zpěvačka nedokáže být diskrétní. Bude jí muset nová
pravidla jejich vztahu vysvětlit doslovněji.
184
Asi měl počítat s tím, že se Nastasia nedá jen tak snadno
odstavit – že jí to hrdost nedovolí. Teď už to aspoň bylo
jasné.
„Přišel jsem ti povědět, že ten dnešní dopis byl
poslední.“
„To si nemyslím,“ zavrněla, když se jí zpod hedvábného
závoje uvolnil poslední ebenový pramen. „Vidíš? Zabralo
to.“
„Příště to už nezabere.“ Jeho chladný modrý pohled
dodal tomu tvrzení na závažnosti.
Nastasia se na sebe zadívala do zrcadla, zatímco si tichá
komorná přišla vyzvednout složitý kostým, který měla
zpěvačka na představení. „Jestli jsi dnes večer nepřišel
kvůli mně, Ralstone, tak proč? Ty přece operu nesnášíš,
miláčku. A přece jsi dneska nespustil oči z jeviště.“
Nastasia si byla vždycky vědoma toho, jak se chová její
publikum. Ralston často obdivoval její schopnost
zapamatovat si, kde seděli v hledišti kteří členové
obecenstva. Nastasia i při svém výkonu dokázala očima
drbny sledovat, kdo míří kukátkem na koho, nebo jaké věci
se dějí v lóžích a proč. Nepřekvapilo ho, že si všimla i jeho
a poslala mu vzkaz.
Řecká kráska si oblékla šarlatový župánek a pokynem
ruky propustila služebnou. Když osaměli, otočila se
k Ralstonovi. Černé oči jí šlehaly zpod hustých řas, rty se
našpulily do karmínového poupátka.
Svou zmalovanou milenku…
Calliina slova vyskočila Ralstonovi nečekaně v hlavě,
když sledoval, jak Nastasia vstává a blíží se k němu. Byla si
tak jistá svými ženskými zbraněmi, její postup byl tak
přesně vypočítaný. Přimhouřila oči, napřímila ramena
a zaklonila hlavu, aby Ralston viděl okraje jejích klíčních
kostí, které v něm tak často probouzely slabost. Teď ale
185
Sarah MacLeanová
necítil nic než znechucení – jako by Nastasia byla jen
sádrovou kopií Nickových soch. Hezkou, ale postrádající
onu podstatu, která mění pohlednost ve skutečnou krásu.
Když se před ním zastavila, naklonila se tak, aby pod
župánkem zahlédl její bujné poprsí. Byl to pohyb
vykalkulovaný tak, aby v něm vzbudil žádost, jíž nedokáže
odolat. Ralston se na ni zadíval chladným, sebevědomým
pohledem, a suše pronesl:
„Oceňuji tvé úsilí, Nastasio, ale bohužel už nemám
zájem.“
Přes zpěvaččinu tvář přelétl povýšený úsměv. Naklonila
se k němu a pohladila ho po bradě zkušenými dlouhými
prsty. Ralston měl co dělat, aby neucukl. „Ráda si s tebou
zahraju na kočku a na myš, miláčku, ale musíš připustit, že
vyhrát nebude moc obtížné. Koneckonců jsi v mé šatně.“
„Najdi si někoho jiného, Nastasio.“
„Nikoho jiného nechci,“ zapředla, rozhrnula si na hrudi
župan a naklonila se k němu s ňadry, která jí téměř
vypadávala z příliš malého korzetu. Tvrdohlavě zašeptala:
„Já chci tebe.“
Podíval se na ni bezostyšným pohledem. „Pak jsme se
zřejmě ocitli ve slepé uličce, protože já tě nechci.“
Z očí jí vyšlehl hněv – tak rychle, až mu to napovědělo,
že byla na jeho odmítnutí připravená. Proběhla kolem
křesla k toaletnímu stolku a karmínový župánek za ní
dramaticky vlál. Ralston protočil panenky, ještě než se
k němu otočila a věnovala mu pátravý pohled. Když
promluvila, její hlas byl protkaný opovržením. „To je kvůli
ní, co? Kvůli té holce v Rivingtonově lóži.“
Ralstonův hlas zazněl s ledovým ostřím. „Ta dívka je
moje sestra, Nastasio, a nedovolím, aby někdo pokazil její
debut.“
186
„Myslíš, že nepoznám tvoji sestru, Ralstone? Hned jsem
věděla, která to je – stejné tmavé vlasy, stejné nádherné oči
a krásná tvář – je jako ty. Ne, já mluvím o té stydlivce. O té
ženské s obyčejnými vlasy a obyčejným obličejem
a obyčejnýma očima. Musí být nechutně bohatá, Ralstone,
protože není možné, abys o ni stál kvůli něčemu jinému.“
Markýz se odmítl chytit na vějičku. Místo toho protáhl:
„Žárlíš, Nastasio?“
„Ovšemže ne,“ vyštěkla. „Ta holka se mi nemůže
rovnat.“
Před Ralstonovým vnitřním zrakem se vynořila
Callie – a všechna ta její rozzuřená slova, hořící tváře,
vzrušené emoce. Callie, která by nedokázala chladně
kalkulovat, ani kdyby ji to někdo učil celé desetiletí. Callie,
která ho pronásledovala divadlem a nestarala se o to, jak
by to mohlo vypadat, jen aby ho postavila do latě. Callie,
která je tak živá a temperamentní a nepředvídatelná.
Callie, která se tak nepodobala téhle chladné a necitelné
ženě.
Jeden koutek se mu zvedl v zlomyslném úsměvu. „Máš
pravdu. Vy dvě jste nesrovnatelné.“
V Nastasiiných očích zasvitlo pochopení. „To nemůžeš
myslet vážně,“ pronesla napůl se smíchem. „Takže ty sis
vybral tu… tu… myš?“
„Ta myš je dáma, Nastasio,“ namítl povýšeně. „Sestra
hraběte. Měla by ses o ní vyjadřovat s úctou.“
Rty se jí zvlnily zlomyslným úsměvem. Přešla
k formálnímu tónu. „Samozřejmě, mylorde. Chtěla jsem se
jenom zeptat – vy opravdu chcete, aby vám tahle dáma
zahřívala postel? Když můžete mít mě? Když můžete mít
tohle?“ Přejela si dlaněmi po svých bujných křivkách.
Ralston jí odpověděl bezvýrazným tónem: „Zřejmě
potřebujete důkladněji objasnit, jak se bude vyvíjet situace
187
Sarah MacLeanová
mezi námi. Takže mi to dovolte zopakovat. Je konec. A vy
se mě přestaňte pokoušet kontaktovat.“
Nastasia našpulila pusu. „Takže vy mě opustíte, necháte
mě se zlomeným srdcem?“
Zvedl obočí. „Jsem si jistý, že vaše srdce nezůstane
zlomené nadlouho.“
Nastasia se zatvářila nevyzpytatelně, ale její dlouhé
zkušenosti milenky aristokratů jí napovídaly, že Ralston je
pro ni ztracen. Díval se, jak se jí do očí vkrádá poznání, jak
zvažuje další krok. Mohla by se s ním pohádat. Ale věděla,
že by se veřejné mínění vždycky přiklonilo na stranu
bohatého markýze, ne na stranu zpěvačky z ciziny.
Usmála se. „Moje srdce je vcelku pružné, Ralstone.“
S pokývnutím hlavy přijal její kapitulaci.
„Víte ale, že taková dívka neví nic o světě, ve kterém my
dva žijeme?“
To nedokázal ignorovat. „Jak to myslíte?“
„Bude chtít lásku, Ralstone. To tyhle holky vždycky
chtějí.“
„Je mi úplně jedno, na jaké pohádky ta dívka věří,
Nastasio. Doprovází mou sestru, to je všechno.“
„Možná,“ pronesla zamyšleně Nastasia. „Ale čím jste vy
pro ni?“ Když neodpovídal, koutek úst se jí zvlnil
v potměšilém úsměvu. „Zapomínáte, kdo má ten nejlepší
výhled v celém divadle.“
Ralston se postavil a chvíli si uhlazoval kravatu
a rukávy. Pak se chopil svého klobouku, rukavic a pláště,
které předtím odhodil na pohovku. Vylovil z kapsy
Nastasiin dopis a položil ho na toaletní stolek. Pak se
zpěvačce hluboce uklonil a otočil se k odchodu.
Neřekl už ani slovo.
188
12. kapitola
JAK SE MĚ ODVÁŽIL nazvat zbabělcem?!“

Callie pochodovala po ložnici a v duchu si přehrávala
události uplynulého večera. Domů přijela už před
hodinou, ale nedokázala se zastavit ani na tak dlouho, aby
Anne umožnila svléknout jí šaty.
Komorná se tedy posadila na kraj postele a dívala se, jak
její paní pochoduje po pokoji sem a tam. Otáčela za ní
hlavu jako na tenise. „To taky nechápu,“ prohodila suše.
„Zvlášť dyž si člověk veme, žes mu chtěla vlepit facku na
veřejným místě.“
Callie nepostřehla Annino pobavení. Místo toho zoufale
rozhodila rukama do vzduchu a prohlásila: „Přesně tak!
Na tom přece není nic zbabělého!“
„Taky to nejni moc slušný chování.“
„O to nejde,“ ujistila stařenu Callie. „Jde o to, že Gabriel
St. John, markýz z Ralstonu, se v divadle vydal za svou
metresou, a přece se mu nějak podařilo překroutit situaci,
jako bych ta špatná byla já!“ Zadupala. „Jak se mě odvážil
nazvat zbabělcem?!“
Anne se ani nesnažila skrýt úsměv. „Popravdě řečeno
mi to připadá, jako bys ho provokovala.“
Callie se zarazila a nevěřícně se na komornou obrátila.
„Na někoho, kdo se před pár dny děsil, jak bude moje
189
Sarah MacLeanová
pověst v troskách, když se pokusím proklouznout do
hostince, jsi nějak pozoruhodně na Ralstonově straně! Měla
by ses zastávat mě!“
„Já budu dycinky stát za tebou, až do skonání časů,
Callie. Ale chtěla sis užít ňáký dobrodružství a musíš
uznat, že přesně to ti Ralston nabízí.“
„Rozhodně jsem nestála o dobrodružství, nechat se líbat
na veřejném místě!“
Annino obočí nevěřícně povyjelo vzhůru. „Takže se ti to
nelíbilo?“
„Ne!“
„Vůbec ne?“
„Ani trošičku.“
„Hmm…,“ zabručela skepticky stařena.
„Nelíbilo!“
„Dyž to řikáš.“ Anne slezla z postele, obrátila Callie
k toaletnímu stolku a začala jí rozepínat háčky na zadním
díle večerních šatů.
Obě tak chvíli stály mlčky, než se Callie ozvala: „No tak
dobře. Možná se mi to trošku líbilo.“
„Ahá. Trošku.“
Callie si povzdychla a obrátila se ke
komorné – navzdory tomu, že ta stále pracovala na
rozepínání šatů.
„No ano – tak víc než trošku. Líbilo se mi to moc, stejně
jako vždycky předtím, když mě líbal.“ Zachytila Annin
pochybovačný pohled. „Ano, stalo se to už předtím,“
přiznala. „Proč bych si to neměla užít? Ten muž líbá
úžasně.“
Anne si odkašlala. „Očividně.“
Callie zvrátila hlavu dozadu, aby na komornou viděla.
„Doopravdy! Anne, tak tě ještě nikdo nikdy nelíbal.“
„Dyž to tvrdíš, tak ti musím věřit.“
190
Callie vážně přikývla. „To bys měla. Ralston je všechno,
co si žena může přát. Chvíli je samé okouzlující větičky
a významné pohledy, a pak se najednou jeho ruce ocitnou
kolem tebe a ty ani nechápeš, jak se to mohlo stát…“
Hlas se jí zasněně vytratil, když zvedla oči ke stropu
a přitiskla si šaty k tělu. Anne doufala, že by své paní
mohla konečně svléknout šaty, ale než se odhodlala k činu,
Callie přešla od zasnění k podrážděnosti, a byla zase na
začátku: „A když se ti zrychlí pulz, dívá se na tebe
s potměšilým uspokojením, jako bys byla naprostý blázen!
A když se člověk chce bránit –“
„Fackou?“
„A když se člověk chce bránit,“ opakovala tvrdošíjně
Callie, „víš, co udělá?“
„Nazve ho zbabělcem?“ navrhla ironicky Anne.
„Nazve ho zbabělcem! Příšerný chlap!“
„Vypadá to tak,“ zabručela Anne a pokusila se
rozepnout další knoflíčky na šatech.
Callie tentokrát držela. Zůstala nehybně stát, až jí šaty
volně sklouzly k rukávům. Anne se začala věnovat
tkanicím korzetu a Callie vzdychla, když zapínání
povolilo. Jako by z ní s těsným živůtkem sklouzlo i napětí.
Zůstala stát jen ve spodní košilce, zkřížila si paže na
břiše a zhluboka si povzdychla. Anne ji odvedla na
stoličku u toaletního stolku, posadila ji tam a začala
kartáčovat Calliiny dlouhé hnědé vlasy. Byl to moc
příjemný pocit a Callie zavřela oči, aby si ho vychutnala.
„Samozřejmě, že se mi ten polibek líbil,“ zamumlala.
„Vypadá to tak,“ prohodila věcně Anne.
„Kéž bych se s Ralstonem nechovala jako takový
hlupák.“
„Dycky ses chovala jako hlupák, dyž šlo vo něj.“
„Ano, ale teď k němu mám blíž. Tohle je jiné.“
191
Sarah MacLeanová
„Proč?“
„Protože předtím jsem o něm jenom snila. Teď jsem
s ním doopravdy. Doopravdy spolu mluvíme. Objevuju,
jaký je ve skutečnosti. Už to není bytost, kterou jsem si
vysnila. Je to muž z masa a krve a… musím myslet na
to…“ Hlas se jí pomalu vytrácel, protože nedokázala
vyslovit, nač musí myslet: Co kdyby byl můj?
Ale to ani nahlas říkat nemusela: Anne to stejně slyšela.
Když Callie otevřela oči a setkala se v zrcadle s Anniným
pohledem, četla v nich stařeninu odpověď. Ralston není pro
tebe, moje Callie.
„Já vím, Anne.“ Callie to pronesla, jako by to
připomínala sama sobě, než dávala za pravdu staré
přítelkyni.
Jenže to samozřejmě nevěděla. Nechtěla vědět. Ještě
před pár týdny by ji rozesmála představa, že by Gabriel St.
John vůbec tušil její jméno… natož že by se s ní chtěl pustit
do hovoru. A teď… teď se s ním líbá v kočárech a temných
chodbách divadla… a musí si připomínat, proč je do něj už
od začátku tak bláhově a potají zamilovaná.
Tam v divadle mířil za tou zpěvačkou – to Callie věděla
jistě. Stejně jako to, že ona se řecké krásce nemůže vůbec
v ničem rovnat. Nemůže ho ničím přitahovat.
Zadívala se do zrcadla a začala sčítat svoje nedostatky.
Hnědé vlasy, obyčejné a nezajímavé. Až příliš velké hnědé
oči. Kulatý obličej, který se tolik liší od srdcovitě
tvarovaných tvářiček krásek ze společnosti. Až příliš velká
ústa, zdaleka ne tak dokonale vykrojená, jak by mohla být.
Ženy, s nimiž Ralstona v minulosti spojovaly klepy, patřily
vždycky k rodu Heleny Trojské. K rodu krasavic, na něž
mužům jen padne zrak, a zapomínají na celý svět.
192
Opustil ji a vydal se za svou milenkou, která ho jistě
uvítala s otevřenou náručí. Která žena při smyslech by to
neudělala?
A Callie se musela vrátit domů do své studené prázdné
postele… ke svým snům o tom, co se nikdy nemůže stát.
Do očí jí vhrkly slzy. Pokusila se je setřít dřív, než si jich
Anne všimne, ale brzy se jich tlačilo víc a víc, až už Callie
svůj smutek nedokázala potlačovat. Vzlykla. Anne
okamžitě zbystřila, odhodila hřeben a přidřepla si k paní.
Callie se od ní nechala obejmout, položila si hlavu na
stařenino rameno a nechala slzy téct proudem. Vzlykala do
hrubé vlny Anniných šatů a vypouštěla ze sebe smutek,
který se hromadil léta. Desetiletí střídajících se sezón,
svateb jejích kamarádek, Marianina zasnoubení. Desetiletí,
které ji rok za rokem přibližovalo k osudu staré panny.
Desetiletí, kdy skrývala své trápení, aby jeho stín
nedopadal na štěstí těch druhých.
Jenže teď, když Ralston tak pobláznil její smysly
a připomněl jí všechno, co kdy chtěla a co nemohla mít…
teď už toho bylo příliš. Už to nedokázala držet v sobě.
Plakala dlouhé minuty, zatímco Anne konejšivě
broukala a hladila ji po zádech. Když už dívka neměla sílu
k pláči ani další slzy, napřímila se na stoličce, odtáhla se od
Anne a uslzeně jí poděkovala. „Já nevím, co to do mě
vjelo.“
„Děvečko moje,“ pronesla dojatě Anne tónem, jakým
s ní mluvila, když byla Callie maličká a rozbrečela se kvůli
nějaké nespravedlnosti, „tvůj rytíř na bílým koni přijede,
uvidíš.“
Jeden koutek Calliiných úst se zvlnil sarkastickým
pousmáním. Tohle jí Anne opakovala v posledních dvaceti
letech už mockrát. „Promiň, Anne – ale já myslím, že asi
ne.“
193
Sarah MacLeanová
„To víš, že jo,“ namítla stařena. „Až to budeš nejmíň
čekat.“
„Čekání už mám po krk,“ zasmála se na půl pusy Callie.
„Asi proto jsem vzala zavděk rytířem na černém koni.“
Anne ji s úsměvem poplácala po tváři. „Radši bych
viděla, jak si odškrtáváš věci z toho svýho směšnýho
seznamu, než že se paktuješ s Ralstonem. Na tvým místě
bych se mu radši vyhejbala.“
„To se snáz řekne, než udělá,“ povzdychla si Callie. Na
tom muži bylo něco nesmírně podmanivého – jako by ani
nevadilo, že v ní podněcuje zuřivost. Naopak, jeho
arogance jako by ho činila ještě přitažlivějším. Povzdychla
si. „Možná máš pravdu. Možná bych se měla vyhýbat
Ralstonovi a soustředit se na svůj seznam.“ Vzala ho
z toaletního stolku, kam si ho předtím položila. „Ale
vypadá to, že jednoduché úkoly už došly.“
Anne si nevěřícně odfrkla. „No jo, pokaváď máš za to,
že jít v noci do putyky a pít kořalku je jednoduchý… co ti
tam zbejvá?“
„Šerm, přihlížet souboji, střílet z pistole, zahrát si
v pánském klubu a jezdit obkročmo.“ Ostatní body – ty,
o kterých se styděla mluvit i se svou důvěrnicí, radši
vynechala.
„Hm. To sou teda výzvy.“
„To ano,“ potvrdila zamyšleně Callie a skousla si
spodní ret, když uvažovala nad papírem.
„Jedna věc je jistá,“ ozvala se Anne.
„A to?“
„Ať si z toho vybereš, co chceš, žádnej ti už nebude
moct vykládat, že seš zbabělá.“
Callie se setkala s Anniným pohledem, a po chvilce
jejího užaslého mlčení se obě ženy rozesmály.
194
„Uf!“ Callie se chytila sloupku postele, když jí Anne utáhla

kolem trupu pruh plátna. „Můžeš být trochu šetrnější,
Anne?“
„Možná můžu,“ zabručela komorná, když protáhla
konec plátna pod Calliiným podpažím a zadívala se na její
zploštělý hrudník, „ale teďkonc na to nemám tu správnou
náladu.“
Callie se zadívala na svá stažená ňadra. „Ocenila bych,
kdybys svoje pocity po dobu téhle procedury radši
odložila.“
Anne jí odpověděla nespokojeným zabručením
a prudkým škubnutím plátna. „Stahovat si prsa, abys
vypadala jako chlap… mně to připadá šílený.“
„Nesmysl. Chci prostě zkusit něco nového.“
„Dyby to věděla tvoje matka, raní ji z toho mrtvice.“
Callie se k Anne prudce obrátila. „Ale matka se to
nedozví.“
„Snad si nemyslíš, že já bych jí to šla vykládat!“ ohradila
se pobouřeně komorná. „Ztratila bych místo, než bys řekla
švec.“
„Třeba by ji ranila mrtvice dřív, než by tě stihla
vyhodit,“ zažertovala Callie.
Bylo pozdní odpoledne a obě ženy se zavřely v Calliině
ložnici, aby dívku připravily na další bod jejího
seznamu – šermování.
Callie vymyslela velkolepý plán, jak se vypraví ke
vchodu do Benedickova šermířského klubu oblečená jako
mladý dandy, který právě vyšel z univerzity a hledá nový
sport, jemuž by se věnoval. Vyzkoušela si mluvit
hlubokým hlasem a připravila si také věrohodnou krycí
historku pro svoji postavu, pana Marcuse Bretona,
195
Sarah MacLeanová
baroneta z Jezerní oblasti. Anne dostala za úkol ukrást
nějaké starší oblečení z Benedickova šatníku včetně
šermířského obleku, který mu nebude scházet, a večer
předtím strávily obě ženy tím, že si Callie zkoušela různé
oblečení.
Teď už měla na sobě dokonale ušité černé kalhoty,
které, jak musela připustit, jí připadaly nesmírně
pohodlné – až na to, že se v nich cítila skandálně neslušně.
Pod nimi měla silné podkolenky a holínky, které Anne za
úplatu půjčil stájníkův pomocník.
Žaludek se Callie svíral nervozitou a Anne ji
nemilosrdně stahovala tam nahoře. Callie při tom všem
odmítala myslet na pokoření, které by ji čekalo, kdyby ji
někdo poznal v mužských šatech uprostřed Londýna,
v typicky mužském prostředí. Už došla moc daleko na to,
aby to teď vzdala.
Když Anne upevnila konec plátěného pruhu pod
dívčiným podpažím, Callie si zhluboka povzdychla,
zvedla z postele svůj seznam a zastrčila ho mezi plátno
a svoje tělo. Nemohla odejít z domu na další misi bez
svého talismanu. Pak si přetáhla přes hlavu nabíranou
plátěnou košili a zastrčila si ji za pásek kalhot. Otočila se
k Anne a zeptala se: „Tak co? Poznáš, že jsem dáma?“
Anne pohrdavě nakrčila obočí. Callie se opravila. „Tak
dobře – poznáš, že jsem žena?“
„Jo.“
„Anne!“ Callie se rozběhla k zrcadlu. „Vážně?“
„Nech mě to dodělat a pak uvidíme,“ požádala ji věcně
komorná. „Pak uvidíme.“
„Dobře.“ Callie sklonila k Anne krk a stará žena jí
kolem něj uvázala kravatu jedním z těch složitých
důmyslných uzlů, které teď byly v módě. Pak si dívka
oblékla bezovou vestičku a temně zelený kabátec. Nakonec
196
se usadila u toaletního stolku a dovolila Anne, aby jí
zakryla vlasy. „To je škoda, že si tě nemůžu vzít s sebou,
Anne. Jak si to mám všechno pamatovat?“
„Však ty si to zapamatuješ. Nic jinýho ti nezbyde.“
Callie polkla a dívala se, jak jí komorná pokládá
klobouk na hlavu a pečlivě pod něj zastrkává všechny
uvolněné pramínky. „Todle si nesmíš sundat, dokavaď si
nenasadíš šermířskou masku.“
„Nesundám. Neboj se.“ Callie pohodila prudce hlavou,
aby vyzkoušela, jak klobouk sedí. „Nespadne mi?“
Anne se nadechla k odpovědi, když se ozvalo zaklepání
a vzápětí se otevřely dveře.
„Callie? Matka říkala, že ti není dobře? Nepotřebuješ
něco –“ Marianina otázka skončila zavřísknutím, když na
sestřině posteli spatřila sedět muže.
Ten zvuk povzbudil Callie a Anne k činnosti. Obě se
rozběhly od toaletního stolku k Marianě, Anne za ní rychle
zavřela dveře, opřela se o ně zády a roztáhla ruce, jako by
mladší dívce chtěla zabránit v odchodu. Callie šla k sestře,
která divoce vrtěla hlavou při pohledu na Callie, oblečenou
od hlavy až k patě v mužských šatech.
„Pššt! Mariano! Zburcuješ celý dům!“
Mariana naklonila hlavu ke straně a Callie čekala, až se
v sestřiných očích objeví pochopení. „Proč ses takhle
ustrojila?“ zašeptala mladší dívka.
„To je trochu složitější,“ odpověděla vyhýbavě Callie.
„Panebože!“ vydechla Mariana s vykulenýma očima.
„To je neuvěřitelné! Když jsem tě uviděla, vážně jsem si
myslela, že jsi muž!“
„To jsem si všimla. Asi bych měla být ráda.“ Callie se
otočila k Anne. „Byl někdo v chodbě?“
Stará komorná zavrtěla hlavou. „Toudle dobou jsou
všecky v přízemí.“
197
Sarah MacLeanová
Mariana nedokázala udržet na uzdě svou zvědavost.
„Callie, proč ses oblékla jako muž?“
„Já – já –“ Callie se otočila na Anne, jako by u ní hledala
pomoc. Komorná zkřížila ruce na prsou a zatvářila se
odmítavě na znamení, že tohle si Callie musí vyřešit sama.
„Mari, já… já ti to řeknu, ale slib mi, že moje tajemství
neprozradíš.“
„Samozřejmě!“ Oči mladší dívky zaplály vzrušením.
„Miluju tajemství!“ Skočila na postel a mávla rukou na
sestru. „Otoč se, ať tě můžu vidět ze všech stran!“
Callie poslechla.
„Co jste udělaly s tvými –“ Mariana nechápavě ukázala
na sestřinu hruď.
Callie si povzdychla. „Stáhly jsme je.“
Mari se otočila k Anne. „Skvělá práce!“ Komorná
přikývla na znamení díků a Mari se se zářivým úsměvem
obrátila k sestře. „Tak pokračuj.“
Callie se zhluboka nadechla a začala. „Před pár týdny
jsem si udělala seznam věcí, které bych chtěla vyzkoušet,
kdybych měla odvahu riskovat svoji pověst.“ Marianě
klesla čelist a Callie zjistila, že tohle byla nejobtížnější část
vyprávění. Jakmile to bylo venku, zbytek už jí připadal
jako hračka. Přeskočila návštěvu u Ralstona, ale pověděla
sestře o návštěvě hostince U Psa a holubice.
„Jaké to tam bylo?“
„V hostinci?“ Když Mari přikývla, Callie odpověděla:
„Fascinující.“
„A skotská?“
„Příšerná. Ale ne tak strašná jako doutník.“
„Doutník?“ Mari znovu nevěřícně otevřela pusu.
Callie zrudla. „Po návratu z hostince jsem si
s Benedickem v knihovně vykouřila doutník.“
198
„Benedick ti dovolil kouřit doutník?“ vybuchla
ohromeně Mariana.
„Pššt! Ano, ale nesmíš mu povědět, že to víš.“
„Ne, nepovím.“ Mari se odmlčela a na tváři se jí objevil
potměšilý úsměv. „Ledaže bych od něj potřebovala něco,
v čem se mi bude zdráhat vyhovět.“
Callie se usmála. „A dneska jsem usoudila, že je načase
zkusit další položku ze seznamu.“
„A to je?“
„Šerm.“
Mariana zamrkala, jak se snažila vstřebat Calliinu
odpověď. „Šerm!“ Prohlédla si sestru od hlavy k patě.
„V tomhle nemůžeš šermovat.“
„Mám šermířský oblek, který mi Anne upravila tak, aby
mi seděl. Převléknu se v klubu. Až budu uvnitř.“
„Ty myslíš na všechno!“ pronesla obdivně Mari.
„Doufám,“ odvětila nervózně Callie. „Opravdu myslíš,
že mi uvěří, že jsem muž?“
Mari vzrušeně zatleskala rukama. „To se ví! Jsem tvá
sestra, a obalamutila jsi mě!“ Naklonila se blíž. „Callie,
vezmi mě s sebou.“
Anne a Callie si vyměnily nervózní pohledy. „Cože? To
nejde!“ vyhrkla zděšeně Callie.
„Ukradnu si šaty od nějakého komorníka. Můžeme tam
jít spolu, budu jako tvůj sluha!“
„Absolutně vyloučeno. Mysli na svou pověst!“
„Tebe to taky nezarazilo!“
„Mari,“ pronesla Callie pomalu, jako by mluvila
s dítětem. „Já jsem stará panna. Ty si máš brát za měsíc
vévodu. Nemyslím, že by se smetánka dokázala přenést
přes vévodkyni se skandální pověstí.“
199
Sarah MacLeanová
Mariana naklonila hlavu ke straně a zamyslela se nad
Calliinými slovy. Nakonec si zhluboka povzdychla. „Tak
dobře. Aspoň mi dovol doprovodit tě ke kočáru.“
Callie se usmála. „To můžeš, sestřičko.“
„Výborně.“ Mari se podívala na Anne. „Uvědomuješ si,
že když se nevrátíš do večeře, budeme za tebou muset
poslat Benedicka?“
Callie při té myšlence zbledla. „To neuděláte.“
„Ovšemže uděláme,“ ujistila ji Mari a otočila se pro
podporu ke komorné. „Viď, Anne?“
Ta horlivě přikývla. „To se ví. Přeci nemůžeme jen tak
sedět s rukama v klíně. Co dyby se ti tam něco stalo?“
„Co by se mi mohlo stát v šermířském klubu?“
„Mohli by tě bodnout,“ hlesla Mari.
Callie se na ni skepticky zadívala. „Budu šermovat na
cvičišti. S pytlem písku.“ Zdálo se jí to, nebo se Mariana
vážně zatvářila zklamaně? „A do večeře budu doma.“
„Jestli ne…,“ začala zase sestra.
„Budu.“ Callie si uhladila kabátec. „A teď, pokud mě
doprovodíš ke kočáru – čeká mě hodina šermu.“
Mari dychtivě zatleskala rukama, jako by se už nemohla
dočkat, až začne sestřino dobrodružství. Seskočila z postele
a mávla na Callie, aby šla za ní. „Jsem na tebe tak hrdá,
sestřičko. Už se nemůžu dočkat, až se vrátíš a budeš mi
vyprávět o šermu!“ Poskočila tak, aby zaujala pozici en
garde. Pak se zachichotala. „Ach, Callie! Kéž bych byla na
tvém místě!“ pronesla zasněně.
Callie nad tou reakcí zavrtěla hlavou a vzala si od Anne
hůl a rukavice. Ovšem. Na místě staré panny s novou zálibou
v ničení vlastní pověsti.
Ale vypadalo to, že Mariana už ji nepokládá za pasivní.
Aspoň něco.
200
13. kapitola
CALLIE SE ZHLUBOKA NADECHLA a sbírala odvahu,

zatímco kočár se pomalu zastavil před Benedickovým
sportovním klubem.
Chvíli čekala, až jí kočí otevře dvířka a pomůže jí
vystoupit, než jí došlo, že pro muže nic takového neudělá.
Vyskočila tedy sama z drožky a nemotorně se zapotácela
na štěrkové cestě. Nechala hlavu skloněnou z obavy, aby ji
někdo nepoznal, a rozhlédla se po ulici kolem. Zahlédla,
jak k ní míří hrabě ze Sunderlandu, a prudce odvrátila
hlavu stranou: měla strach, že ji ihned poznal. Když hrabě
prošel kolem ní a nevěnoval jí jediný pohled, Callie
vypustila z plic dech, o němž ani nevěděla, že ho zadržuje.
Vydala se ke dveřím klubu a myslela na to, že musí
držet hůlku tak, jako by to bylo prodloužení její paže, ne
hloupý předmět, který musí nést. Dveře se otevřely
a komorník bez zájmu ustoupil, aby ji pustil dovnitř.
Převlek funguje!
Vstoupila do foyer a v duchu poděkovala nebesům, že
tam nikdo není – až na majordoma, který k ní neprodleně
přistoupil. „Pane? Mohu vám nějak pomoci?“
Teď přijde to nejtěžší.
Callie si odkašlala a doufala, že se jí povede nasadit ten
hluboký hlas, který si trénovala doma. „Ovšem.“ A už není
201
Sarah MacLeanová
cesty zpátky. „Jsem Marcus Breton z Borrowdale.
Přicházím do Londýna z univerzity v Cambridgi a hledám
tu nějaký sportovní klub.“
„Jistě, pane,“ přikývl majordomus a čekal na
pokračování.
„Rád bych šermoval,“ vyhrkla Callie zoufale, protože
nevěděla, co dalšího by řekla.
„Máme nejlepší šermířské vybavení ve městě, pane.“
„Tak mi to říkali mí přátelé.“ Majordomus ji pozoroval
s tázavou zvědavostí. „Třeba Allendale.“
Benedickovo jméno tady zřejmě otevíralo brány.
Majordomus sklonil hlavu. „Bude nám potěšením uvítat
u nás přítele pana hraběte. Chtěl byste se podívat do sálu
a vyzkoušet si naše zařízení?“
Díkybohu. Callie skočila po nabídce. „To bych velmi
rád.“
Majordomus se lehce uklonil a vedl ji mahagonovým
východem z foyer do úzké dlouhé chodby lemované
očíslovanými dveřmi. „To jsou tréninkové sály,“
vysvětloval majordomus. Zatočil za roh a ukázal na větší
dveře. „Tady je společenský klub. Až se převléknete do
šermířského úboru, můžete tady počkat na nějakého
dalšího gentlemana, s nímž můžete trénovat.“
Callie vykulila oči při pomyšlení na to, že by měla
vstoupit do místnosti plné mužů, z nichž ji mnozí mohou
poznat. Potlačila zděšení a pokusila se klidně odpovědět:
„A pokud nepotřebuji partnera? Máte nějaké sálky pro
začátečníky, kde můžu trénovat s pytlem písku?“
Majordomus se na ni tázavě zadíval, než odpověděl:
„Ovšem, pane. K tomu můžete využít místnost číslo
šestnáct. Pokud skončíte s nácvikem a budete si přát
partnera, stačí zatahat za zvonec u dveří, a my vám rádi
najdeme někoho, s kým si budete moci zašermovat.“
202
Majordomus se zastavil před dalšími dveřmi a otevřel
je. Objevila se malá soukromá šatna. „Nechám vás tady,
abyste se mohl převléknout do šermířského úboru.“
Ukázal na brašnu v její ruce. „Vidím, že jste si nepřinesl
vlastní kord – v každé zkušebně jsou ovšem k dispozici.“
Callie věděla, že na něco zapomněla. „Děkuji vám.“
Majordomus se uklonil. „Přeji příjemný trénink, pane.“
Callie čekala, až muž odejde, a zavřela za ním důkladně
dveře. Pak zhluboka vydechla. Jen se dostala do šatny, ale
už to jí připadalo, jako by vyhrála šermířský souboj.
Úspěch jí dodal sebedůvěru a Callie se dala do
převlékání. Otevřela plátěnou brašnu, kterou jí Anne
sbalila, a vyndala z ní šermířský úbor. Když ho rozložila
na lavici, pustila se do nesnadného úkolu: svléknout si
sama neznámý oděv a vyměnit ho za jiný, který jí byl
stejně cizí.
Když si natáhla punčochy a speciální šermířské kalhoty,
nasadila si krunýř, který ji měl chránit na pravé straně
těla – tam, kde držela kord. Pokusila se zavázat si na straně
tkanice, ale zjistila, že jí v tom brání pevně stažený hrudník
i vlastní nezkušenost. Tenhle díl výstroje si prostě sama
upevnit nedokáže.
Callie se opřela o stěnu šatny, zhluboka oddychovala,
a pak jí to došlo. Chce si přece vyzkoušet šerm sama. Ve
zkušebně s ní nikdo nebude, nebude mít žádného
protivníka. Tak proč se s tímhle kusem výstroje vůbec
trápit?
Odhodila krunýř na lavici a místo něj si oblékla těsný
plátěný kabátec, který jí kryl horní polovinu těla.
Nevěřícně se zadívala na trojúhelníkové okraje s tkanicemi,
které z něj visely vepředu i vzadu a které se nejspíš
upevňovaly mezi nohama. Zhluboka se nadechla, snažila
se potlačit stud nad tím, že si bere něco tak neslušného,
203
Sarah MacLeanová
a upevnila tkanice. Pak si kabátec zapnula knoflíček po
knoflíčku až k tuhému límci kolem krku.
Potom si nasadila masku. Když si ji natáhla, pečlivě
zastrkala všechny vlasy pod helmici, a pod ochranou
pletiva před obličejem se divoce usmála. Nenapsala si šerm
na seznam jen proto, že vyžaduje převlek, ale teď ji
vzrušovalo, že může chodit po pánském klubu tak
dokonale zamaskovaná, že jí nehrozí prozrazení.
Jako poslední si navlékla rukavice, které zakryly
jedinou odhalenou část její pokožky: jedna sahala až
k lokti, aby náhodou ostří kordu nezasáhlo předloktí,
druhá byla kratší, ale Calliina malá bledá ruka v ní stejně
zmizela beze zbytku.
„Výtečně,“ zašeptala si a její sebechvála vyklouzla
pletivem masky do místnosti. Callie se zhluboka nadechla
a s bušícím srdcem vyšla do chodby. Pak zamířila ke
dveřím číslo šestnáct.
Otevřela dveře dřív, než si stačila uvědomit, že
rozhoupaný pytel s pískem už někdo používá. Divoce
sebou házel sem a tam a bránil jí ve výhledu na šermíře,
který mu z druhé strany zasazoval podivuhodně silné
údery.
Callie se zajíkla a otočila se, aby co nejrychleji zmizela,
než si jí trénující šermíř všimne.
„Říkal jsem si, jak dlouho jim bude trvat, než mi najdou
partnera,“ ozval se známý, suchý hlas.
Callie strnula.
Šermíř pokračoval: „Vidím, že už jste připravený – máte
i masku. Výtečně.“
Callie se pomalu otočila zpátky do místnosti a zavřela
pevně oči. Modlila se, aby se její instinkty pletly. Aby to
nebyl ten, kdo si myslí. Ale když je otevřela, proklela svou
smůlu.
204
Před ní stál ve stejném úboru, jaký měla na sobě i ona,
markýz z Ralstonu. Callie se v sobě pokusila oživit hněv,
který cítila při jejich posledním setkání, ale zjistila, že ji
rozptyluje ta bílá uniforma, kterou měl na sobě, těsná
a odhalující jeho pozoruhodně vypracované tělo. Vypadal
jako starořecký účastník olympiády – štíhlý, svalnatý,
s dokonalými proporcemi. Callie cítila, jak ji rozpaluje
horkost, když přejížděla očima po jeho dlouhých nohách
a křivce pozadí.
Polkla a přitiskla si ruku v rukavici na prsa. Co ji to
napadlo? Nikdy v životě ještě neobdivovala mužský
zadek!
Musí odsud pryč. Co nejdřív.
Jako ochromená sledovala, jak Ralston kráčí do rohu
sálku, aby si nasadil masku a natáhl šermířskou rukavici.
Pak se obrátil k ní a ukázal na rohož, která vyznačovala
pole pro klasický šermířský souboj. „Můžeme?“
Callie zírala slepě na rohož a její mysl křičela: Uteč!
„Pane,“ ozval se Ralston, jako by mluvil s dítětem, „je tu
snad nějaký problém?“
Callie k němu zvedla hlavu, ale pod pletivem chrániče
mu do obličeje neviděla. To jí připomnělo starou známou
pravdu – že když nevidí ona jeho, nemůže vidět ani on ji.
Takže má příležitost! Příležitost k opravdovému souboji!
Zavrtěla hlavou, jako by z ní chtěla vyhnat ty šílené
nápady. Ralston to pochopil jako odpověď na svou otázku.
„Výborně. Takže začneme.“
Vydal se na druhý konec rohože a čekal, až si Callie
vybere některý z kordů zavěšených na stěně. Sejmula jich
několik, potěžkala je v ruce a předstírala, že se mezi nimi
rozhoduje. Zatím se pokoušela ovládnout svou nervozitu.
Vždyť mě nevidí. Jsem pro něj prostě jen partner k šermu.
205
Sarah MacLeanová
On pro ni na druhou stranu rozhodně nebyl jen partner
k šermu… ale její neviditelnost jí dodávala odvahu,
myšlenky jí zběsile lovily ve vzpomínkách všechno to, co
kdy věděla o šermu: většinou to pocházelo z toho, když
v útlém mládí pozorovala, jak Benedick trénuje.
Měla pocit, že udělala hroznou chybu.
Vydala se k šermířské rohoži a postavila se proti
Ralstonovi, který zaujal výchozí pozici. Levou ruku měl
zvednutou, pravou nataženou. Kord držel naprosto pevně,
ani se mu v ruce nezachvěl. Nohy měl pokrčené, jejich
pevné svaly se napínaly: levou nohu měl elegantně
zakročenou, pravou pokrčenou v pravém úhlu před sebou.
Pokývl Callie a řekl: „En garde.“
Callie s hlubokým povzdechem napodobila jeho
postavení. V uších jí hučela krev. Vždyť s kordy bojují
i opilí muži. Co na tom může být tak těžkého?
Ale jeden z nich většinou přijde o život.
Odsunula tu myšlenku stranou a čekala, až Ralston
udělá první pohyb.
Taky že ho udělal – podnikl výpad proti ní, mířil
špičkou kordu na její trup. Callie potlačila zděšený výkřik.
Zmocnila se jí panika. Švihla rukou s kordem, aby odrazila
ránu. Místností se hlasitě rozlehlo zařinčení oceli.
Ralston okamžitě ucouvl, když viděl naprostý
nedostatek zkušeností u svého protivníka. Když promluvil,
z jeho slov vycházejících zpod drátěné masky se ozýval
suchý humor.
„Vidím, že nejste zrovna mistrem meče.“
Callie si odkašlala a nacvičeným hlubokým hlasem tiše
pronesla: „Jsem začátečník, mylorde.“
„Mírně řečeno, troufám si tvrdit.“
Callie znovu zaujala klasickou výchozí pozici. Ralston
také. Prohodil přitom: „Když čelíte útoku, nesnažte se do
206
toho dávat veškerou sílu. Neukazujte protivníkovi, čeho
všeho jste schopen. Začněte zlehka, ať se souboj pomalu
rozhořívá.“
Callie přikývla. Ralston na ni tentokrát zaútočil mírněji
a nechal ji několikrát svůj kord odrazit, než ji svým
postupem vyšachoval z rohože. Sotva se její boty dotkly
dřevěné podlahy, Ralston přestal útočit, vrátil se na
druhou stranu rohože a znovu zaujal výchozí postavení.
Pak čekal, až se k němu Callie připojí. Tohle cvičení
několikrát opakovali a Ralston jí přitom vysvětloval
základní pravidla souboje. Povzbuzoval její sebedůvěru,
takže mu pokaždé dokázala vzdorovat o něco déle a o něco
přesvědčivěji.
„To už bylo mnohem lepší,“ pochválil ji po čtvrtém kole
a Callie pod maskou zrudla potěšením. „Tentokrát
zaútočíte vy na mě.“
Zaútočit na Ralstona? Callie zavrtěla hlavou. „Ale…
já…“
Markýz se pobaveně zasmál. „Ujišťuji vás, mladý muži,
že se s tím vyrovnám.“
Tohle bylo víc, než v co doufala, když se sem vydala.
Ale copak teď může couvnout? Zhluboka vydechla, než
zaujala teď už známé postavení na rohoži. Vzápětí proti
němu zaútočila s halasným výkřikem. „Ha!“
Odrazil její ocel s lehkostí, která ji nicméně srazila na
kolena. Ralston si pobaveně odfrknul, což v ní probudilo
rostoucí podráždění. Když zůstala na zemi, soupeř se k ní
sklonil a podal jí ruku. Pohlédla na jeho dlaň v rukavici,
zavrtěla hlavou a vyskočila sama. Nemohla se dočkat, až
na něj zase zaútočí.
Zkusila to znovu a tentokrát se jí povedlo zasadit mu
několik ran, než Ralston znovu přešel do útoku a Callie
zjistila, že už zase couvá z rohože. Zmocnilo se jí zoufalství
207
Sarah MacLeanová
nad tím, že nad ní Ralston už zase vyhrává – copak ten
chlap umí všechno tak dobře?! Rozehnala se po něm ještě
jednou a odklonila směr jeho rány tak, že jí špička kordu
proťala rukáv kabátce pod ramenem a škrábla ji do kůže.
Callie upustila kord a chytila se za paži. Rána ji pálila
tak, až se jí z toho zatočila hlava. Zapotácela se, nohy se jí
podlomily a svalila se bolestivě na záda. „Au!“ vykřikla
hlasitě, aniž si vzpomněla na to, že má mluvit hlubokým
hlasem. Její pozornost se soustředila na trhlinu v kabátci,
pod níž byla vidět krev.
„Co to sakra –?“
Callie si uvědomila zmatek v Ralstonově hlase. Zvedla
hlavu a uviděla ho, jak si strhává z hlavy masku, odhazuje
ji stranou a míří k ní. Kov zlověstně zazvonil o dřevěnou
podlahu. Callie se zděšeně pokusila opřít o jednu ruku, ale
jen nemotorně. Vzápětí byl Ralston nad ní. Odhodil
rukavice a skláněl se k ní s přimhouřenýma očima.
Callie v zoufalé snaze napravit chybu znovu
prohloubila hlas. „Je to jen škrábnutí, mylorde. To – to
bude v pořádku.“
Ralstonova obočí sjela k sobě a hrubě zaklel. V jeho
hlase zaznělo pochopení – a kdyby to nestačilo, napověděl
by jí rozzuřený pohled, který do ní zabodl. Sklonil se k ní
a pravičkou uchopil pletivo její masky. Callie se zděsila
nad možností odhalení a pokusila se mu v tom zabránit,
ale zbytečně. Ralston jediným plynulým pohybem strhnul
pletivo z jejího obličeje. Callie se na ramena vyřinuly
uvolněné vlasy.
Jeho oči se zvětšily úžasem. Upustil její masku na
podlahu. Modré zorničky mu potemněly hněvem.
„Já…,“ začala nejistě Callie.
„Nemluvte.“ Byl to rozkaz, který nepřipouštěl nic
jiného než podřízení. Klekl si k ní a chopil se její poraněné
208
paže. Jemně ji prohlížel a prudce přitom oddychoval. Cítila
jeho ruce, jak zkoumají opatrně její pokožku a chvějí se
potlačovaným rozčilením. Odtrhl jí rozseknutý rukáv
a párající se látka vydala tak ostré zapraskání, až sebou
Callie trhla. Ralston pak sáhl do kapsy, vytáhl z ní
kapesník a tím jí nejdříve otřel ránu. Pak jím ovázal. Callie
se dívala na jeho počínání, jako by ji fascinovaly jeho
praktické pohyby. Když jí pevně upevnil improvizovaný
obvaz, sykla. Ralston se jí podíval do očí, jako by ji vybízel,
jen ať si zkusí postěžovat.
Vzduch mezi nimi zhoustl. Už to nemohla vydržet.
„Já…“
„Proč jste neměla krunýř?“ přerušil ji. Jeho hlas zněl
děsivě klidně.
Ze všech věcí, které od něj čekala, by ji tahle ani
nenapadla. Pohlédla do jeho tváře, která teď byla tak
blízko její. „M-mylorde?“
„Krunýř. Je to ta část šermířské výstroje s tvrdým
rukávem na pravou ruku, která má chránit tu stranu těla,
kde se drží kord. Právě před takovýmihle zraněními.“
Pronesl to, jako by citoval z příručky pro začínající šermíře.
„Já vím, co je krunýř,“ zamumlala.
„Ale? A proč jste si ho nevzala?“ V otázce zazněly
emoce, které Callie nedokázala přesně pojmenovat. Ale
nelíbily se jí.
„Já… myslela, že ho nebudu potřebovat.“
„To snad není pravda!“ vybuchl. „Mohla jste přijít
o život!“
„Je to jen škrábnutí!“ vykřikla Callie.
„Vy tomu tak rozumíte! Co kdybych bodl vší silou?“
„Tak proč jste tu vůbec byl!“ To zaúpění jí uniklo ze rtů
dřív, než se stačila rozmyslet. Jejich oči, modré a hnědé, se
209
Sarah MacLeanová
do sebe zaklesly pohledy. Ralston zavrtěl hlavou, jako by
nevěřil tomu, co vidí.
„Proč jsem tu byl já?!“ Hlas se mu zachvěl. „Pokud vím,
tohle je můj šermířský klub! Mužský klub! Kde spolu
šermují muži! A pokud vím, vy jste žena! Ženy nešermují!“
„To je všechno pravda,“ zamumlala vyhýbavě Callie.
„Tak proč jste tu ksakru vy?! Kam jste dala rozum?!“
Callie si pohrdavě odfrkla, jako by ocitnout se
v pánském klubu se staženým poprsím bylo naprosto
běžné. „Ocenila bych, kdybyste v mé přítomnosti neklel.“
„Tak vy byste to ocenila? Já bych zase ocenil, kdybyste
se držela dál od mého sportovního klubu! Mužského
sportovního klubu! A když už jsme u toho, taky dál od
mých hostinců a od mé ložnice! Jenže oba budeme zřejmě
muset zůstat neuspokojení!“ Užasle se zarazil. „Pro
Kristovy rány, ženská, to se chcete mermomocí zničit?!“
Callie při jeho slovech vyhrkly do očí slzy a proměnily
je v mahagonové tůňky. „Ne,“ zašeptala a hlas se jí zlomil.
Odvrátila se od něj. Kéž by mohla být někde
jinde – kdekoli na světě, jen ne vedle něj ve chvíli, kdy se
každou chvíli může rozplakat.
Ralston při pohledu na její slzy hrubě zaklel. Nechtěl ji
přece rozrušit. Totiž, chtěl ji vyděsit tak, aby přestala
vyvádět tyhle pošetilosti, ale nechtěl ji rozplakat. Jeho tón
zněžněl. „Copak je?“ Když neodpovídala, dodal naléhavě:
„No tak, Callie.“
Podívala se na něj a zavrtěla hlavou. Zhluboka se
nadechla a vypravila ze sebe: „Vy tomu nerozumíte.“
Jeho modré oči se upřely do jejích. Ralston se posadil na
rohož vedle ní, položil si její poraněnou ruku na pokrčená
kolena a otočil se tváří k ní. „Tak mi to vysvětlete,“ vyzval
ji pevně.
210
„Vlastně… o nic nejde,“ pronesla Callie, jako by se
předem pokoušela zlehčit význam toho, co se chystá říct.
„To jenom… že i v takovéhle chvíli, když mi hrozí ztráta
pověsti, a váš hněv, a mám strach a bolí mě rána… totiž, ne
že byste mi ji báječně neošetřil, mylorde.“ Pokývl na
znamení, že bere její pochvalu na vědomí, a Callie
pokračovala: „I přes to všechno… je to jeden z nejlepších
dnů v mém životě.“
Viděla zmatek v jeho očích, když se to pokusila
vysvětlit. „Víte, dneska žiju.“
„Žijete?“
„Ano. Strávila jsem dvacet osm let tím, že jsem dělala,
co se ode mě čekalo… byla jsem tím, kým mě všichni
kolem mě chtěli mít. A je strašné být vizí někoho jiného.“
Odmlčela se a dodala: „Měl jste pravdu. Jsem zbabělá.“
Oči mu při její tvrdé sebekritice zjihly. „Jsem osel.
Neměl jsem to říkat.“
„Nejste –“ Nedokázala ten výraz ani zopakovat.
„Bohužel nemohu souhlasit. Pokračujte.“
„Nejsem manželka, nejsem matka, nemám žádné
postavení ve společnosti.“ Mávla zdravou rukou, jako by
shrnovala všechno to, čím není. „Jsem neviditelná. Tak
proč bych neměla skoncovat s tím, být pořád ta stydlivá
nenápadná stará panna, a pokusit se udělat všechno to,
o čem jsem tak dlouho snila? Proč bych neměla chodit do
hostinců, pít skotskou a šermovat? Přiznávám, že všechny
tyhle věci jsou mnohem zábavnější než ty příšerné plesy
a čaje a vyšívání, jimiž obvykle utloukám svůj čas.“ Setkala
se s jeho pohledem. „Dává to smysl?“
Ralston vážně přikývl. „Snažíte se najít, Callie.“
Vykulila na něj oči. „Ano! To je ono. Někde cestou jsem
ztratila svou osobnost. A možná jsem ji ani nikdy neměla.
Ale dneska, tady, jsem ji našla.“
211
Sarah MacLeanová
„Takže jste šermířka?“ usmál se sarkasticky.
Pokusila se mu oplatit stejným úsměvem. „Ta pravá
Callie není jen to, mylorde. Našla jsem ji taky v hostinci.“
„Aha,“ přikývl. „Takže je to nemrava.“
Zrudla. „To bych neřekla.“
Zavládlo mezi nimi mlčení a Ralston se díval, jak se
dívce hrne do tváří červeň. Zvedl její poraněnou paži
a zlehka ji políbil na hřbet ruky. Při doteku jeho horkých
a měkkých rtů na své pokožce sebou Callie trhla a podívala
se na něj. Spatřila, jak se na ni jeho oči upřeně soustředí.
Dál se na ni díval a Callie ucítila šok, když se jí tělem
rozlila horkost: jeho jazyk se vysunul ze rtů a obkroužil její
zápěstí.
Ralston zaznamenal její úžas, usmál se na ni a obrátil její
ruku dlaní vzhůru. Pak začal pracovat jazykem a rty na
měkkém, citlivém místečku uprostřed dlaně. Calliin dech
se zrychlil a zavřela oči, protože nedokázala sledovat
erotické pohyby jeho úst po její kůži.
Když odtáhl rty a ona se na něj podívala, zjistila, že se
na ni dívá s hříšným úsměvem na rtech. Natáhl ruku
a přejel jí prstem po linii brady, až se celá rozechvěla. Když
promluvil, jeho hlas byl sytý a melodický, vyslal jí silné
rozechvění po celé páteři. „Tohle bych, být vámi,
nevzdával předem, císařovno.“
Zatajila dech při vzpomínce na láskyplné oslovení, které
jí připomnělo rozmlženou vzpomínku na setkání před
deseti lety. Ralston vzpomínání rychle nahradil živou
přítomností, když ji vzal za bradičku a obrátil její obličej ke
svému. „Zapomínáte, že jsem s tou ženou měl párkrát tu
čest… třeba v kočárech…“
Jeho rty se přiblížily těsně k jejím a probudily v ní
prudkou nedočkavost. „V divadlech…“
212
Callie se pokusila zrušit vzdálenost mezi nimi, ale on se
od ní odtáhl, což ji jenom přivádělo k zoufalství.
„A v ložnicích. Vlastně,“ dodal se rty téměř u jejích, „se mi
vaše nemravná stránka moc zamlouvá.“
Pak ji konečně políbil a ona byla ztracená. Ztratila se
v měkkosti jeho rtů, v něze jeho doteků. Byl to úplně jiný
polibek než ty předtím. Tenhle ji pohlcoval, přiměl ji
zapomenout na sebe, na to, kde se právě nacházejí,
zapomenout na všechno kromě toho slastného pocitu jeho
rtů přitisknutých ke svým. Jeho palec ji hladil po bradě,
jeho rty se popásaly na jejích a probouzely v jejím těle vlny
pulzující radosti.
Zalapala nad tím po dechu úžasem a on toho využil,
aby se zmocnil jejích úst, ponořil se do nich hlubokými
opojnými polibky, které ji přiváděly k šílenství. Zachytila
se ho, té kotvy v příboji smyslnosti, objala ho kolem krku
a zabořila prsty do jeho hustých jemných vlasů. Když ho
objala, Ralston vydal spokojené hluboké zamručení a přejel
jí po tváři a dolů k linii krku sérií drobných vlhkých
polibků, které jí rozechvěly celé tělo smyslným potěšením.
Jeho postup zastavil vysoký límec šermířského kabátce.
Ralston začal mlčky rozepínat jeho knoflíky, aby se dostal
k citlivé pokožce jejího krku, a pokračoval v zasypávání
polibků jejího těla tam, kde se látka rozevírala. Když jí
rozepnul kabátec až dolů, Ralston se od ní trochu odtáhl,
aby ho mohl rozhalit. Jeho pohled zpod těžkých víček
sklouzl k jejím spoutaným ňadrům, která se zvedala
a klesala pod utaženým plátěným pruhem, jenž je pro
dnešní odpoledne uvěznil.
Ralston nad tím vynálezem zavrtěl hlavou, než se
znovu setkal s jejím pohledem. „Tohle,“ pronesl a přejel
prstem po okraji plátna, „je výsměch.“
213
Sarah MacLeanová
Vnímal touhu v jejích očích, její vášnivě pootevřené rty,
zarudlé tváře. Zmocnil se dalším divokým polibkem jejích
rtů, než položil ruce na plátno a hledal konec pruhu. Když
ho nahmatal, zatáhl za látku a začal ji pomalu rozmotávat.
Callie sledovala jeho pohled, upřený na práci jeho
rukou, a cítila rostoucí nervozitu. Všimla si, jak se
Ralstonův dech zrychlil, jak modř jeho očí potemněla,
a uvědomila si, kde je – polonahá v Ralstonově náručí.
V náručí jediného muže, kterého kdy chtěla. Jediného
muže, o němž kdy snila. Teď tu obnažoval její tělo a ona
s náhlou, neoddiskutovatelnou jistotou věděla, že také její
duše je jeho. Nikdy po něm nepřestane toužit.
Jak jí ta slova probleskla myslí, zalapala po dechu nad
tím úžasným pocitem, když poslední vrstva odskočila
a plátno vypustilo její ňadra z vězení. Ralstonovy oči
ztmavly ještě víc. Callie se na sebe zadívala a všimla si
rudých otlačenin na její obvykle tak bledé kůži. Zahanbeně
se pokusila zakrýt. Ralston zachytil její ruce do svých.
„Ne,“ zarazil ji hlubokým, svůdným hlasem. „Chovala
jste se k těm kráskám tak nelaskavě. Já jsem jejich
zachránce, takže teď náleží mně.“
Callie při těch slovech vyšlehla z útrob další vlna horka,
které ještě zesílilo, když Ralston pustil její ruce a naklonil
se k ní. Jeho teplé, silné ruce sevřely její ňadra a začaly
hníst otlačenou kůži. Z jejích úst začaly vycházet tiché,
slastné vzdechy. Ralston přiložil rty k rudým rýhám v bílé
pokožce, přejížděl jazykem po citlivé pokožce a zasypával
Calliina ňadra něžnými, jemnými polibky.
Dlouhé minuty tak léčil její otlačenou kůži a úmyslně se
vyhýbal vztyčeným bradavkám, které rostly a tvrdly při
každém doteku jeho prstů, rtů i jazyka kolem. Callie se
v jeho náručí začala vrtět, toužila po jeho dotecích tam, kde
je pociťovala nejpalčivěji.
214
Ralston si všiml jejích pohybů a zvedl hlavu, aby se
setkal s jejím pohledem. „Copak je, císařovno?“ zeptal se
a jeho slova byla sama polaskáním, jeho dech ji zahřál na
rozbolavělých místech. „Chceš mě tady?“ Přejel prsty po
napjaté bradavce a Callie tiše vykřikla nadšením z rozkoše,
kterou v ní ten lehoulinký dotek probudil. Ralston se
přesunul ke druhé bradavce a opakoval polaskání. „Nebo
tady?“
„Ano…“ Bylo to spíš vydechnutí.
Ralston se při jeho zaslechnutí hříšně usmál. „Stačí říct.“
Pak přiložil rty ke zduřelé bradavce a Callie měla pocit,
že snad samým blahem umře. Hladil citlivou kůžičku
svým drsným jazykem, a zatímco mu ona držela rukama
hlavu, začal ji sát tak, až jí gejzír tekuté horkosti vystřelil až
do nitra její bytosti. Ten pocit byl tak cizí a tak nádherný,
že ji celou pohlcoval ještě ve chvíli, kdy Ralston přesunul
pozornost na druhé ňadro a opakoval své počínání,
tentokrát pevněji. Přejel jí zuby po vrcholku, pak se ho
ujaly jeho rty a jazyk, a Callie vykřikla – vykřikla touhou
po něčem, co neuměla pojmenovat.
Ralston jako by věděl přesně, po čem Callie touží.
Vsunul jí jednu ruku mezi stehna a pomalu jí jel vzhůru, až
k jejímu ukrytému ženství. Ten pohyb v ní rozněcoval další
slast, zvlášť když jí přitiskl ruku k tenkému pruhu látky,
který chránil její rozkrok – který mu bránil v přístupu
k místu, kde ho tak zoufale chtěla cítit. Zavrtěla se, aby se
k Ralstonovi dostala blíž. Ten znovu naklonil hlavu, aby se
setkal s jejím pohledem.
Vášnivě ji políbil, ukradl jí dech, a pak ji vyzval: „Pověz
mi, po čem toužíš, má krásko.“
„Já…,“ zarazila se, jak se jí na rty dralo až příliš mnoho
slov. Chci, aby ses mě dotýkal. Chci, abys mě miloval. Chci, abys
mi ukázal život, který jsem propásla. Nejisté zavrtěla hlavou.
215
Sarah MacLeanová
Ralston se díval, jak jí tělem zachvívá jedna vlna slasti
za druhou, když jí přitiskl dlaň ještě těsněji k látce.
„Úžasné,“ zašeptal jí ke krku. „Tak vnímavá. Pokračuj…“
„Chci –“ Vzdychla, když jí znovu přitiskl rty ke ztvrdlé
bradavce. „Chci… chci tebe,“ pronesla prostě tváří v tvář
zvířeným pocitům, které zmítaly jejím tělem. Zdálo se jí, že
tohle vystihuje všechno.
Ralston pohyboval obratně prsty v jejím rozkroku.
„Chceš mě tady, císařovno?“
Zahanbeně zavřela oči a skousla si spodní ret.
„Toužíš po mně tady?“
Přikývla. „Ano.“
„Má ubohá, sladká holčičko.“ Jeho slova jí vyšlehla
k uchu jako plamen. Ralston jí stáhl z ramene rukáv
kabátce a odstrčil ho stranou, aby se dostal k poklopci
jejích kalhot. Když ho rozhrnul, vklouzl rukou dovnitř
a přiměl ji k dalšímu slastnému zaúpění, když se dotkl
jejího pohlaví. Rozhrnul jeho vlhké záhyby a vsunul jeden
prst do horka uvnitř. „Tady?“
Callie tiše vykřikla a chytila ho rukou za předloktí.
Ralston zasténal, když se díval, jak se Callie snaží
porozumět pocitům, které ji rozechvívaly. Když promluvil,
hlas mu zněl ochraptěle směsicí emocí, které se zmocnily
i jeho. „Myslím, že chceš víc než jen tohle.“
Jeho prsty se pod kalhotami začaly pohybovat, zatímco
se sklonil a přitiskl rty k levé bradavce. Callie ztratila
schopnost přemýšlet. Jeho ruka hladila její zjitřené pohlaví,
přiměla ji odtáhnout nohy od sebe, aby mu umožnila
přístup do její vlhké horkosti. Přejel ukazováčkem po
výstupku uprostřed jejích okvětních plátků a Callie se
prohnula proti jeho ruce. Nedokázala by ani pojmenovat
to, co cítí. Ty pohyby jeho pevné zkušené ruky ji spolu
s neúnavnou prací rtů na bradavce posunovaly k okraji
216
čehosi, o jehož povaze neměla ani tušení. Když se dotkl
toho místa, kde zřejmě končil svět, a hladil ji tam, Callie
vykřikla. Měla pocit, že stoupá výš a výš.
Napjala se, když jí v souladu s jeho pohyby začaly
projíždět vlny slasti. Ralston vycítil změnu v jejím chování.
Odtáhl se od ňadra a přitiskl rty na její, přejížděl jí jazykem
po zubech, než se odtáhl a zadíval se jí do očí, v nichž se
mísila vášeň a zmatek. Pak do ní vsunul hluboko jeden
prst a Callie sebou škubla, jak její vnitřní napětí volalo po
uvolnění.
Ralston jí přiložil rty k uchu a zašeptal: „Pusť to, má
krásko…“
Podívala se mu do očí, viděla v nich pochopení toho, co
se s ní děje… a vzápětí se k prvnímu prstu přidal druhý,
začaly rytmicky přirážet, rychleji a tvrději, jako by věděl,
po čem prahne, jak moc potřebuje cítit jeho doteky právě
tam. Vykřikla, protože ty pocity se nepodobaly ničemu
z toho, co kdy zažila.
„Chytím tě, až budeš padat.“ Ta slova stačila, aby ji
přehoupla přes okraj.
Držel její pohled ve svém, když se ho křečovitě
přidržela a nezadržitelně se řítila tam, kam ji směroval.
Svíjela se pod ním, přirážela proti jeho prstům, jako by
od nich chtěla víc, než jí mohou dát. A jeho prsty přesně
věděly, jak ji hladit, kdy se napnout, kdy povolit. Když
ucítil, jak se kolem nich sevřela a začala se křečovitě zmítat,
slíbal jí steny z úst, opravdu ji chytil, a jeho zkušené ruce ji
přitáhly zpátky do jeho náruče, zpátky na zem.
Držel ji u sebe, když přicházela k sobě, přejížděl jí rty po
spánku, hladil ji dlaní po zádech a po rukou a po nohou.
Když se Calliin dech vrátil k normálu, pustila se jeho krku
a položila si poraněnou ruku znovu na něj. Ralston sykl,
217
Sarah MacLeanová
když se její dlaň otřela o jeho klín, a opatrně ji odsunul
stranou.
Callie pochopila, kde se ho nechtíc dotkla, a okamžitě se
jí zmocnila nejistota. Ralston to postřehl. Políbil ji na ruku,
která se bezděčně zaťala v pěst, setkal se s jejím polekaným
pohledem a řekl: „Je těžké sledovat takový upřímný projev
vášně a nevzrušit se přitom, moje krásko.“
Calliiny obavy se změnily ve zmatek. Ralston si přitáhl
její dlaň k rozkroku a nechal ji pocítit svou ocelovou
tvrdost pod poklopcem. V očích jí svitlo poznání. Sice
zrudla, ale neodtáhla se. Místo toho se k němu naklonila,
takže si vysloužila jeho tiché zasténání, a její ruka se
přitiskla k jeho tělu ještě pevněji. „Můžu…“ Polkla
a zkusila to znova. „Můžu… něco udělat?“
Na rtech se mu objevil bolestný úsměv, když ji od sebe
odtáhl a políbil ji na rty, líbal ji tak dlouho, dokud se
k němu znovu toužebně nepřitiskla. „I když by se mi nic
nelíbilo víc, císařovno, než abys s tím něco udělala,
obávám se, že už tak jsme toho udělali až moc, vzhledem
k tomu, že sem každou chvíli může někdo přijít.“
Ta slova ji vytrhla z obluzení jako šplíchanec ledové
vody. Obrátila svou pozornost ke dveřím – nezamčeným –,
jako by čekala, že jimi zrovna teď vstoupí nějaký šermíř,
který stejně jako ona nejdřív nepostřehne, že uvnitř už
někdo je.
„Ach!“ Vyskočila a zamrkala bolestí, která jí vystřelila
do paže. Nacpala zdravou paži do rukávu zničeného
šermířského kabátce, odvrátila se od Ralstona a rozběhla se
na druhou stranu šálku. Cestou si rychle zapínala knoflíky.
Na co myslela?
Na to byla jednoduchá odpověď: na nic jiného než na
něj.
„Zřejmě jsi zapomněla na zásadní součást převleku.“
218
Otočila se za těmi lenivými slovy a zjistila, že kráčí
pomalu k ní a podává jí dlouhý pruh plátna, který jí držel
prsy zploštělé. Když došel až k ní, zašeptal: „S těmi
nádhernými ňadry ti nikdo neuvěří, že jsi muž. Popravdě
řečeno, nikdo ti to neuvěří ani s tím tvým rozkošným –“
„Děkuji ti,“ přerušila ho pevně a snažila se nevnímat
vlnu horka, které jí zbarvilo tváře. Vzala si od něj plátno.
„Budeš potřebovat mou pomoc, krásko.“
Ne. Tak důvěrnou záležitostí ho přece nemůže pověřit.
Bude prostě muset riskovat objevení – Benedickův volný
plášť jí poskytne aspoň nějakou ochranu. Bezděčně se
zahleděla na sebe, jako by měřila hloubku svého výstřihu.
Ano. Její prsy jsou prostě nápadné.
Ralston jako by jí četl myšlenky. Vzal si od ní plátno
zase zpátky. „Za pár vteřin by tě odhalili, císařovno.
Nejlepší bude, když se mi svěříš.“ Jeho pohled zaplál
hříšným zábleskem. „Slibuju, že budu dokonalý
gentleman.“
Nedokázala potlačit smích, který jí při jeho slovech
vybublal na rty. Bylo to tak směšné. Jeho rty se roztáhly do
úsměvu… a ona to vzdala. Znovu vyklouzla z kabátce
a stydlivě se k němu otočila zády. Podržela si konec látky
mezi ňadry. Čekala, až ji začne zahalovat do plátna, ale on
se nehýbal. Po chvíli se ohlédla přes rameno a zjistila, že
Ralston stojí kousek za ní a pozoruje ji. Tázavě nazdvihla
obočí.
„Otáčej se.“
Teprve po chvíli jí došlo, co tím myslí. Chtěl, aby se do
popruhu sama zabalila, místo co by jen stála a nechala to
dělat jeho. A tak poslechla, ale téměř okamžitě si
uvědomila svůdný potenciál svého počínání. Možná pro
ten temný oheň v jeho očích, nebo proto, že se točila jako
při tanci, si začala připadat jako Salomé – jeho pokušitelka.
219
Sarah MacLeanová
Nedotýkal se jí, nechával ji, aby tančila jen pro něj, umožnil
jí volit si rychlost a pevnost zavinování. Když se dostala až
ke konci popruhu, dostala se taky do jeho náruče.
Ralston se jí díval do očí, když jí zastrčil konec popruhu.
Pak ji vzal za bradu a vtiskl jí ještě jeden polibek. Tentokrát
byl něžný a sladký, jeho rty přejížděly něžně po jejích,
mučivě pomalými doteky, až jí srdce bušilo a točila se jí
hlava. Ralston ji druhou rukou pohladil po zploštělých
ňadrech a jeho dotek ji podráždil tak, že měla chuť se
z popruhu zase rozmotat.
Ralston zvedl rty z jejích, sehnul se a přitiskl je na
citlivou kůži, která se vyboulovala nad plátnem.
„Chudinky moje,“ zamumlal a zbožně je pohladil dlaněmi
i ústy, takže Callie se zase rozpálila a v jejích útrobách se
hromadila další žhavá láva vášně.
Právě když si říkala, že jestli bude Ralston ještě chvíli
pokračovat, ona to už nesnese, nechal ji, sehnul se pro
odhozený šermířský kabátec, opatrně jí ho přetáhl přes
ovázanou ruku a pečlivě jí zapnul všechny knoflíky. Callie
se na něj dívala a její emoce byly tak zjitřené, že k ničemu
praktickému nebyla k užitku.
Když s tím Ralston skončil, ustoupil od ní a posbíral do
náruče hromadu výstroje, které se Callie postupně zbavila
předtím. Callie zahlédla, jak se sklonil na rohož pro papír,
který jí předtím vypadl z plátěného ovinutí, aniž si toho
všimla. Okamžitě ho poznala a vrhla se pro něj. „Počkej!“
vyhrkla. „Nech to!“
Ralston se zarazil těsně předtím, než papír rozbalil.
V modrých očích mu probleskla zvědavost. Díval se, jak se
Callie blíží k němu. Položila dlaň na jeho, uchopila list
a pokusila se mu ho vytrhnout. Ale jeho stisk byl pevný.
„Proč?“ zeptal se. Znělo to jako poškádlení.
„To je moje.“
220
„Ztratila jsi to.“
„Protože jsi mi rozmotal můj –“ Zarazila se, protože to
nedokázala vyslovit.
Ralston nazdvihl obočí. „Za to se nehodlám omlouvat.“
Callie zatáhla, ramena a pokusila se zaujmout
velitelskou pózu. „To je jedno. Je to moje.“
Ralston škubl zápěstím tak, aby Callie musela papír
pustit, a znovu se ho zmocnil sám. Srdce jí vylétlo do krku,
když zaprosila: „Prosím, Gabrieli, nečti to.“
Ralston nevěděl, jestli ho překvapilo, že ho poprvé
oslovila křestním jménem, nebo za to mohl její prosebný
tón, ale zarazil se. Podíval se jí do očí a zeptal se: „Co je to,
Callie?“
Odvrátila od něj hlavu a zakoktala: „N-nic… taková
hloupost… osobní.“
„Pověz mi, co to je, a já se na to nepodívám.“
Její pohled zaletěl k jeho očím. „Ale když ti to řeknu, tak
to je stejné, jako by ses na to podíval, ne?“ hlesla nervózně.
Ralston mlčel a obracel složený papír v ruce. Callie si
podrážděně povzdychla. „Tak dobře. Je to seznam.“
Natáhla ruku, jako by čekala, že jí to Ralston po téhle
odpovědi vloží do dlaně.
Tázavě se na ni zadíval. „Jaký seznam?“
„Osobní.“ Pokusila se to slovo obalit vznešeným
pohrdáním jako správná dáma. Doufala, že se Ralston
začne cítit, jako by se provinil proti pravidlům zdvořilosti,
a podřídí se.
„Osobní nákupní seznam? Seznam neslušných knih,
které si chceš přečíst? Seznam mužů, co se ti líbí?“ Při tom
posledním Callie zrudla. „Dobrý bože, Callie, vážně je to
seznam mužů?“
221
Sarah MacLeanová
Podrážděně dupla. „Prokrista, ne! Nezáleží na tom, co
v tom seznamu je, Ralstone, záleží jen na tom, že patří
mně.“
„To nebyla dobrá odpověď, císařovno.“ Ralston začal
papír rozbalovat.
„Počkej!“ Callie položila dlaň na jeho ruku. Nedokázala
přenést přes srdce, že by si četl o jejích nejtajnějších
touhách. Vyhnula se jeho pohledu a řekla: „Když už to
musíš vědět, je to seznam aktivit… věcí… které bych ráda
zkusila.“
„Co prosím?“
„Aktivity. Většinou takové, kterým se muži věnují
běžně, ale ženám se zakazují ze strachu, že by si
pošramotily svou choulostivou pověst. Rozhodla jsem se,
že když na mé pověsti stejně nezáleží, nemusím po zbytek
života sedět tiše v koutě a vyšívat jako všechny ostatní
staré panny. Už mě nebaví být považovaná za pasivní.“
Nazdvihl obočí. „Dá se o tobě říct spousta věcí,
císařovno… ale určitě bych nepoužil výraz pasivní.“
To je od něj moc hezké, že mi to říká.
Polkla a sevřela prsty kolem papíru.
Ralston se díval, jak se její prsty proplétají s jeho.
Nemohl si pomoci – pořád byl zvědavý. „Takže tohle je
seznam věcí, které lady Calpurnia považuje za nezbytnou
součást života.“
Vzpomněla si, že mu podobná slova předtím sama
řekla. Kdyby je pronesl před tím, co se mezi nimi stalo na
rohoži tréninkové místnosti, asi by s ním souhlasila. Jenže
ty nádherné chvíle v jeho náručí všechno změnily. To
v jeho objetí Callie opravdu žila. Konečně zažila to, o čem
snila od chvíle, kdy se před deseti lety – nebo možná
staletími – potkala s Ralstonem. Pití whisky ve srovnání
s pobytem v jeho přítomnosti zcela vybledlo – ať
222
v hostincích, nebo doma. Jenže tohle mu samozřejmě říct
nemohla.
„Ten seznam je můj. Prosím, neotevírej ho a vrať mi ho.
Už tenhle rozhovor je pro mě dost trapný.“
Ralston ani neodpověděl, ani nepustil papír. Přiměl ji
setkat se s jeho pohledem. Asi si v jejích očích přečetl, na co
právě myslela, protože pustil svou kořist. Callie znovu
poskládala seznam do obdélníčku a strčila ho rychle do
kapsy kabátce. Ralston ji sledoval, a pak se opatrně zeptal:
„Počítám, že na tom seznamu je šerm?“
Přikývla.
„A skotská?“
Další přikývnutí.
„Co dál?“
Líbání. „Hraní karet.“
„Panebože. A?“
„Kouření doutníku.“
„To bude problém,“ odfrknul si. „Ani já bych ti
nedovolil kouřit doutník, a to je moje morálka dost
pochybná.“
Jeho přezíravý tón ji podráždil. „Tenhle bod už jsem si
na seznamu vlastně odškrtla.“
„Cože? Kdo ti dal doutník?!“
„Benedick.“
„To je ze všech tvých bláznovství…“ Ralston zavrtěl
hlavou. „Já toho chlapa zabiju.“
„Přesně tak se vyjádřil Benedick o tobě a skotské.“
Ralston se rozesmál. „To si umím představit. Takže on
o tom směšném seznamu ví?“
„Vlastně ne. Ví o něm jen moje komorná.“ Callie se
odmlčela. „A teď… i ty.“
„Zajímalo by mě, co řekne tvůj bratr na to, že jsem tě
poranil v šermířském klubu?“
223
Sarah MacLeanová
Ta klidně pronesená otázka ji přiměla k němu prudce
obrátit hlavu. „Přece mu to neřekneš!“ vyhrkla nevěřícně.
„Ach, ještě nevím.“ Sebral její rukavice a podal jí je.
Callie si je od něj vzala, ale nechala je bez povšimnutí
viset v prstech. „To nemůžeš!“
„Proč ne?“
„Jen si pomysli –“ Zarazila se, uvažovala nad svými
slovy. „Jen si pomysli, co by si myslel o tobě!“
Ralston se usmál a dlouze si natahoval vlastní rukavice.
„Že jsem zhýralec a nemrava. O tom už ses doufám
přesvědčila dostatečně.“ Pronesl to tak, jako by jí chtěl
připomenout jejich nedávné počínání, a Callie cítila, jak jí
hoří uši, když si vzpomněla, jak to na něj před několika
dny křičela v divadle.
Ralston pokračoval: „Nehledě na to, že musíš odejít
z klubu tak, aby tě neodhalili nějací jiní muži, kteří by
ochotně běželi zatepla žalovat tvému bratrovi, jakých
indiskrecí se dopouštíš. Dorazila jsi v klidnější době,
císařovno, ale teď je skoro pět hodin odpoledne. Zdejší
chodby budou plné mužů, kteří dychtí si ještě odpoledne
zacvičit, než se vydají domů na večeři a večerní
radovánky.“
Callie se nad tím zamyslela. Tolik se soustředila na to,
aby se dostala do klubu, že ani nepomyslela na okolnosti
odchodu, které byly stejně choulostivé – a možná ještě víc.
Teď, když ji na to Ralston upozornil, zaslechla z chodeb
ozvěnu mužského smíchu i halasné konverzace členů
klubu, kteří procházeli kolem dveří jejich sálku. Polilo ji
horko při pomyšlení, že kterýkoli z těch mužů mohl před
několika minutami vejít dovnitř a přistihnout je uprostřed
toho vysoce nepatřičného počínání.
224
„Já jsem samozřejmě ochoten zachovávat mlčení,“
prolomil jeho hlas její úvahy, „a pomoci ti nenápadně
zmizet. Ale mám svou cenu.“
Calliina obočí se sjela k sobě. Varovně se na něj
zadívala. „Jakou cenu?“
Ralston zvedl její masku a podal jí ji. „Budu dnes chránit
tvou pověst, když mi dovolíš, abych to dělal po celou dobu
naplňování seznamu.“
Callie spadla čelist.
„Vidím, že mi rozumíš,“ ozval se bodře. „Ano. Jestli
zjistím, že ses vydala zkusit si další položku bez mého
doprovodu, povím všechno tvému bratrovi.“
Callie se odmlčela, jak se v ní přetlačovaly protichůdné
pocity. „To je vydírání.“
„Ošklivé slovo. Ale když tomu tak chceš říkat, jak
myslíš. Ujišťuju tě, že to je pro tvoje dobro. Očividně
potřebuješ guvernantku, a v zájmu obou našich rodin se
nabízím, že se té funkce ujmu.“
„Nemůžeš…“
„Zdá se mi, že klidně můžu,“ namítl věcně. „Takže teď
si buď nasadíš masku a necháš mě, abych tě vyprovodil
z klubu, nebo si dělej, co umíš. Jak to chceš?“
Zadívala se mu dlouze do očí. Toužila se k němu otočit
zády a odpochodovat, najít si z toho zmatku východisko
sama. Ale věděla, že s ním bude její odchod rychlý
a nenápadný, že on vymyslí tu nejlepší strategii.
Callie si nasadila masku a dala si na čas s tím, aby si
pod ni nastrkala vlasy. Když nakonec promluvila, její hlas
zněl přes drátěné pletivo zastřeně.
„Vypadá to, že nemám moc na vybranou.“
Šibalsky se na ni usmál a jejím tělem proběhla vlna
vzrušení. „Výtečně.“
225
Sarah MacLeanová
14. kapitola
„NE! NE! NE! DÁMY MUSEJÍ BÝT cudnost sama, když

tančí! Vy se mi stále díváte do očí!“
Zatímco se taneční mistr uraženě rozčiloval, Callie
zvedla oči k vysokým oknům s vyhlídkou do působivé
zahrady Ralstonského sídla a skryla svůj úsměv. Maličký
afektovaný Francouz patřil k Julianiným nejméně
oblíbeným učitelům, navzdory tomu, že byl považován za
nejlepšího tanečního mistra v Anglii. Ti dva měli naprosto
rozdílné názory na význam tance v životě mladé dámy
a Callie chovala sílící podezření, že si Juliana dráždění
tanečního mistra upřímně užívá.
„Omlouvám se, monsieure Latuffe,“ ozvala se Juliana,
ale v jejím tónu žádná pokora nebyla. „Jen jsem se
pokoušela zjistit, kam míří vaše pohyby – a nepošlapat
vám špičky bot.“
Taneční mistr vykulil oči. „Slečno Juliano! Dáma nesmí
mluvit o šlapání na boty! I kdyby se vám tak děsivá věc
přihodila, ujišťuji vás, že váš partner to přehlédne. Ale
dáma musí být na parketě lehounká jako peříčko.“
Julianin smích protkaný nevírou vytočil monsieura
Latuffea do počínajícího hysterického záchvatu. Callie si
zakryla ústa, aby potlačila smích, který se jí dral ze rtů
a který by pokazil její pozici nezúčastněné pozorovatelky.
226
Sledovala taneční lekci z pohovky na druhém konci
plesového sálu už skoro hodinu. Ale když monsieur
Latuffe a jeho žákyně probrali postupně několik tanců, od
čtverylky po menuet, trpělivost obou stran se začínala
tenčit a Callie nedokázala skrýt pobavení nad jejich
vzájemným špičkováním. Nasadila si na tváři výraz, který
považovala za neutrální, a otočila se zpátky na Julianu
a Latuffea.
Francouz běžel po dřevěné podlaze k pianu
a rozhazoval přitom rukama. Klavírista, jehož na
odpolední hodiny najali, se tvářil trochu nejistě. Monsieur
Latuffe si přitiskl ruku na srdce a předstíral, že se zhluboka
nadechuje. Mezitím něco mumlal francouzsky. Callie
povyskočil koutek úst, když ho slyšela brát nadarmo jména
britských ostrovů, italských žen a názvy tanců. Při tom
posledním Callie musela potlačit náznak překvapení: jestli
Juliana dokázala otřást jeho vírou v božskou moc tance,
pak pro něj asi byla opravdu tvrdým oříškem.
Callie se vydala k Julianě a setkala se s pohledem jejích
modrých očí, naplněných zlostí. Callie se usmála
a zašeptala: „Máš ještě dvacet minut. Pokus se to přetrpět.“
Juliana procedila skrz zuby: „Uvědomuješ si, že to
dělám kvůli tobě?“
Callie jí chlácholivě stiskla loket. „A já ti za to budu
navěky vděčná.“
Juliana si odfrkla, když se k nim taneční mistr vrátil.
„To nevadí,“ pronesl odhodlaně. „Můžeme přejít k waltzu.
Mladá dáma jako vy musí waltz milovat.“
Juliana užasle vykulila oči. Podívala se na Callie
a zašeptala: „Mladá dáma jako já?“
Tentokrát se ušklíbla Callie, ale to už se maličký
Francouz hrnul, aby vzal Julianu do náručí a začal s ní
kroužit po parketu v tónech waltzu. Callie se usmála na
227
Sarah MacLeanová
klavíristu, jemuž se očividně ulevilo, a pozorovala tančící
pár. Latuffe při otočkách pokračoval ve svých litaniích, co
Juliana musí a nesmí – drží ho moc pevně, je moc napjatá,
a zase se mu tak divoce dívá do očí. Callie si byla skoro
jistá, že „divokost“ z Julianina pohledu zmizí ve chvíli, kdy
ji taneční mistr pustí z náruče.
Nedokázala skrýt pobavení, když si všimla, že Juliana
Francouzi hledí do očí o to víc a naschvál mu přišlápla
taneční střevíc. Tohle nejspíš nahlodá jeho teorii o tom, jak
jsou dámy při tanci lehounké jako vánek.
„Připadá to tak jenom mně, nebo se moje sestra
opravdu snaží, aby si ten nechutně drahý taneční mistr
zasloužil tvrdě každý šilink?“ Ta zblízka pronesená věta
Callie překvapila. Když se otočila, spatřila Nicholase St.
Johna, jak stojí vedle ní a pobaveně sleduje Julianu.
Callie se snažila ignorovat výbuch emocí
v prsou – nedokázala si uvědomit, jestli v nich převažuje
zklamání nebo úleva nad tím, že to je jen Nicholas St. John.
Nabídla Nickovi zářivý úsměv a prohodila: „Myslím, že
Juliana se chopila příležitosti a trýznění monsieura
Latuffea si opravdu užívá.“
Nick chvíli mlčky sledoval, jak malý Francouz hlasitě
vykřikuje tirádu o tom, že je nepatřičné, aby se dámy při
waltzu usmívaly na jiné pány, i když jsou to jejich bratři.
Pak se obrátil ke Callie. „Nu, nejsem si jistý, jestli jí to mám
mít za zlé.“
Callie se rozesmála. „Mezi námi, mám sto chutí jí
povolit otěže.“
„Odplata vašim bývalým tanečním mistrům?“
„Taky… a navíc si tenhle cirkus opravdu užívám.“
Nick nakrčil obočí. „Ale, ale, lady Calpurnie. Přiznám
se, že bych vás netipoval na tak zlomyslný smysl pro
humor.“
228
„Ne! Ne! Ne!“ Francouzův výbuch nevole se rozezněl
sálem. Nick a Callie si vyměnili pobavený pohled. „To
gentleman vede dámu! Já jsem gentleman. Vy musíte
poslouchat moje vedení! Vy jste jen lístek ve větru!“
Na to mu odpověděl vášnivý výbuch v italštině. Callie
a Nick sice nechápali, co Juliana říká, ale význam jejích
slov byl zcela jasný.
Nick se ušklíbl na Callie. „Ženy asi nesnášejí dobře;
když je někdo přirovnává k listoví.“
„Rozhodně ne Italky, jak je vidět.“
Nick se rozesmál, což mu vyneslo zlostné pohledy
taneční dvojice. St. John si odkašlal, natáhl ruku ke Callie
a navrhl: „Tak co? Ukážeme jim, jak se to dělá?“
Callie se zmateně zadívala na nabízenou ruku.
„Mylorde?“
„No tak, lady Calpurnie,“ zašeptal škádlivě, „přece
byste se nebála, že vám Latuffe zkritizuje vaše taneční
figury.“
Callie napřímila ramena v žertovném dotčení.
„Ovšemže ne.“
„Takže?“
Vložila svou ruku do jeho dlaně.
„Výtečně.“
Nick mávl na pianistu, který spustil další waltz, vzal
Callie do náruče a začal s ní kroužit sálem. Když se
roztančili sluncem zalitou místností, Callie zaklonila hlavu
a zadívala se na škorpící se dvojici.
„Lady Calpurnie,“ ozval se po chvíli Nick, „kdybych
nebyl tak otřesně sebejistý, váš nedostatek zájmu o mou
osobu by mě skutečně ranil.“
Callie se obrátila k němu a zahlédla vrásky smíchu
kolem jeho očí. „Omlouvám se, mylorde. Jen jsem se
dívala, jestli ta fraška už nepřešla do stadia úderů.“
229
Sarah MacLeanová
„Nebojte, kdyby se moje sestra přestala ovládat, ihned
přiskočím monsieuru Latuffeovi na pomoc.“ Pohlédl do
míst, kde stála jeho sestra a tvářila se upřímně otráveně.
„Byla by škoda, kdyby se Itálie a Francie pustily do
křížku tak brzo po skončení napoleonských válek,“
prohodila suše Callie.
Nick se zašklebil. „Udělám pro zajištění míru, co bude
v mých silách.“
„Výtečně,“ pronesla Callie s hranou vážností. „Ale
uvědomujete si, že v tom případě se úlohy tanečního
mistra budete muset ujmout sám?“
Nick se tvářil, že nad tím uvažuje. „A myslíte, že
pianista ještě někdy přijde?“
Callie si jejich hru užívala. Naklonila hlavu
a předstírala, že uvažuje nad vyhlídkami hubeného
mladíka u klavíru. „Pravděpodobně ne, mylorde. Ale
máme štěstí – váš bratr je virtuos.“
Teprve potom jí došlo, co vyslovila. Nickovi se muselo
nechat, že z waltzu nevynechal ani půl kroku. Jen se na ni
se zájmem podíval a tiše se zeptal: „A odkud víte, jak můj
bratr hraje, mylady?“
Calpurnia uhnula očima. Zoufale se snažila vymyslet,
jak z toho ven. „To… přece… je obecně známo, ne?“
Pokusila se o nevinný výraz...
Nickovy rty se zvlnily v úsměvu. „Ne. Není. Váš
herecký výstup by byl ovšem velmi přesvědčivý, kdybych
nebyl jeho dvojče.“ Viděl, jak se v Calliiných očích objevila
porážka. „Kdy jste ho slyšela hrát?“
Calliina ústa se otevřela a zase zavřela.
„Nebo bych se spíš měl zeptat kde?“
Dobírá si ji? Cítila se v pasti, ale bez boje se nevzdá.
Znovu se setkala s Nickovým pohledem a zamumlala:
„Nikde.“
230
Naklonil k ní hlavu a zašeptal: „Lhářko.“
„Mylorde,“ zaprotestovala, „ujišťuju vás, že lord
Ralston –“
„Nemusíte ho hájit,“ přerušil ji Nick nenuceně.
„Zapomínáte, že znám svého bratra dobře.“
„Ale my jsme ne –“ Callie se zarazila. Cítila, jak se jí po
tvářích rozlévá příslovečná červeň.
Nick se ušklíbl. „Ovšem.“
Callie se zadívala na Nickovu kravatu a pokusila se
ztratit v jejím důmyslném vzoru. St. John ji nechal chvíli na
pokoji, než se hlasitě rozesmál. „Nebojte se, mylady, vaše
tajemství je u mě v bezpečí, i když přiznávám, že trochu
žárlím. Koneckonců je známo, že já jsem z dvojčat to
mnohem hezčí.“
Callie nedokázala potlačit výbuch smíchu. Nick s ní
rychle zatočil, až jí málem podklouzly nohy. Usmála se do
jeho chlapecky pobavených očí a přejela pohledem po jeho
jizvě, než se vzpamatovala a odvrátila stranou.
„Vypadá to odpudivě, co?“
Callie se na jeho tvář soustředila důkladněji. Pak poctivě
odvětila: „Ale vůbec ne. Je to vážně překvapivé, ale slyšela
jsem spoustu dam, jak tvrdí, že vy jste z bratrů ten
atraktivnější.“
Nick se zašklebil. „Romantizují si mě. Ale já nejsem
žádný pirát, jehož by mohly napravit.“
„Ne? To je škoda. Slyšela jsem, že jste strávil deset let na
Středozemním moři, kde jste přepadal lodi, loupil poklady
a prznil nevinné panny.“
„Pravda je bohužel méně vzrušující.“
„To mi neříkejte,“ Callie se na něj podívala s hraným
zděšením. „Dávám přednost tamté verzi.“
231
Sarah MacLeanová
Oba se rozesmáli. Callie se podivila nad tím, že
s Nicholasem se dokáže bavit tak nenuceně, když jeho
zrcadlový obraz v ní rozpoutává takovou vlnu emocí.
Byl to už víc než týden, kdy viděla Ralstona
naposledy – tenkrát, když ji propašoval ven ze sportovního
klubu do svého kočáru a vysadil ji u Allendaleovského
sídla. Za tu dobu navštívila několikrát jeho dům, buď aby
dohlížela na Julianino vyučování, nebo si u ní s Marianou
dala čaj. Pokaždé doufala, že bude mít šanci pod nějakou
záminkou vidět Ralstona. Doufala, že on ji sám vyhledá.
V domě plném sloužících a s tak hovornou sestrou mu jistě
nezůstalo utajeno, kdy je Callie u nich.
Už dvakrát uvažovala nad tím, že by se za ním vydala
sama, aby si promluvili. Vymyslela desítky způsobů
a záminek, od náhodného vstupu do jeho pracovny až po
složitě vykonstruované zápletky, v nichž ho žádala
o rozhovor kvůli jeho sestře. Jenže s Julianou šlo všechno
naprosto hladce – byla už dokonale nachystaná na svůj
první ples v životě – a proniknout do Ralstonovy
pracovny, na to Callie neměla nervy.
Připadalo jí ironické, že když se do Ralstonského sídla
dostala poprvé, kurážně napochodovala přímo do jeho
ložnice. Ale tohle bylo jiné. Tehdy šlo o seznam, a teď…
o něco naprosto odlišného.
Uvažovala i o tom, že by si přístup k Ralstonovi
vynutila pod záminkou seznamu: protože mu slíbila, že
další krok nepodnikne bez jeho doprovodu, a byla už
netrpělivá pokusit se o něco dalšího. Ale když si to
představila, připadala si trochu pateticky. Jako by byla
pejsek, který běhá za svým pánem. Ne. Popravdě řečeno
toužila po tom, aby ho nemusela pronásledovat. Po tom, co
se stalo v šermířském klubu – a čím se pro ni všechno
změnilo –, chtěla, aby se něco změnilo i pro něj.
232
Chtěla, aby za ní přišel sám. Copak je to tak neskromné
přání?
„Tedy… to je ale podívaná.“
Hudba ustala právě ve chvíli, kdy ta suše pronesená
poznámka zazněla sálem. Callie zadržela dech, když na
sobě ucítila lenivý pohled objektu svých snů.
Panebože. Já si ho přivolala.
Zavrtěla nad tou bláhovou myšlenkou hlavou a rychle
se pokusila odtáhnout od Nicka, ale zjistila, že ten se ji ze
svého objetí pustit nechystá. Když se na něj zmateně
zadívala, zamrkal a zašeptal jí: „Nevykládejte karty na stůl.
Vždyť jsme jen tancovali.“
Vykulila oči a Nick ji pomalu pustil. Hluboce, až
přehnaně se jí uklonil a políbil jí ruku. Její oči přelétly
k Ralstonovi, který se nakláněl přes zábradlí balkonu.
Okamžitě se jí zmocnily rozpaky – a podráždění. Nick má
samozřejmě pravdu. Vždyť jenom tancovali. Tak proč má
pocit, jako by byla zlobivé dítě, které přistihli při nějakém
poklesku?
„Mylorde Ralstone!“ vybafnul monsieur Latuffe
a rozběhl se sálem k markýzi. „Jaká čest, že jste se přišel
podívat na hodinu slečny Juliany!“
„Jistě,“ odvětil lenivě markýz, který nespouštěl oči
z bratra a Callie.
„Jistě! Jistě! Oui!“ opakoval dychtivě taneční mistr
a sledoval Ralstonův pohled. „Lord Nicholas a lady
Calpurnia nám tady pomáhají – snaží se vnést do té
obtížné výuky trochu lehkosti, víte.“
„Tak tohle tu dělají? Dodávají… lehkost?“ zeptal se
Ralston jízlivě. Callie zadržela dech. Cítila, jak Nicholas
vedle ní strnul.
„Och ano!“ vykřikl malý Francouz. „Mylorde, vaše
slečna sestra není zrovna nejposlušnější žačka –“
233
Sarah MacLeanová
„To má být kritika?“ ozvala, se drze Juliana z druhého
konce sálu a Callie se užasle obrátila na smělou dívku.
Juliana dodala: „Vám by se snad líbilo, kdyby vás někdo
chválil, jak jste poslušný, monsieur?“
„Přesně o tomhle mluvím! Précisément!“ Latuffeovy ruce
vylétly v zoufalství do vzduchu. „Která mladá dáma mluví
se svým učitelem tak neuctivě?!“
Juliana se zamračila. Obrátila se k Francouzi,
napodobila jeho divoké gesto, a vyhrkla: „Kdybyste se
choval víc jako učitel a míň jako un idiot, pak byste si
zasloužil mou úctu!“
Při jejím výbuchu všichni v sále ztuhli. Než někdo stačil
promluvit, monsieur Latuffe se obrátil na podpatku
k Ralstonovi. Spustil, a jeho hlas s každým dalším slovem
sílil: „Proto nikdy nepřijímám lekce u neurozených žáků!
Nedostatek vychování tady přímo bije do očí!“ vytáhl si
z kapsy bílý kapesník a dramaticky si otřel čelo.
Ticho v sále bylo až hmatatelné. Ralstonovi ve tváři
zacukal sval. Když promluvil, hněv proměnil jeho hlas
v ocel. „Vypadněte z mého domu.“
Francouz na něj zamžikal ohromenýma očima. „Přece se
nemůžete zlobit na mě, mylorde.“
„Rád slyším, že si pořád uvědomujete, kdo jsem,
Latuffe,“ pronesl chladně Ralston. „Nedovolím, aby se
o mé sestře někdo vyjadřoval tímhle způsobem. Vaše
služby už nepotřebujeme.“
Latuffe v záchvatu zuřivosti přešel k neartikulovanému
francouzskému prskání a vyřítil se ze sálu. Pianista ho
nesměle následoval.
Zbylá čtveřice sledovala mlčky jejich odchod. Když
Latuffe zmizel, Juliana se zlomyslnou radostí zatleskala
rukama. „Viděli jste, jak se tvářil? Vsadím se, že něco
takového mu ještě nikdy nikdo neřekl! Děkuju, Gabrieli!“
234
„Juliano…,“ začala Callie, ale odmlčela se, když Ralston
zvedl ruku.
„Juliano, běž do svého pokoje.“
Dívčiny oči se vykulily. „Přece nemyslíš… Já
nechtěla…“
„Nechtěla jsi vyhodit nejlepšího tanečního mistra
v celém Londýně?“
Juliana se zamračila. „To určitě není.“
„Ujišťuju tě, že je.“
„V tom případě Londýn lituju.“
Nickovy rty se zvlnily úsměvem, Ralstonovy se stáhly
do úzké linky. „Pokud se nenaučíš nechávat si své
myšlenky pro sebe, sestřičko, nebudeš nikdy připravená na
vstup do společnosti.“
Julianiny oči potemněly silou vůle, která se vyrovnala
bratrově. „Pak navrhuji, abys mi dovolil vrátit se do Itálie.
Tam bych tyhle problémy neměla.“
„O tom nepochybuji, ale domluvili jsme se na osmi
týdnech. Dlužíš mi jich ještě pět.“
„Čtyři týdny a pět dní,“ opravila ho sarkasticky.
„Kéž by to rychle uteklo. Běž do svého pokoje a nevracej
se, dokud se nezačneš chovat jako dáma, za niž jsem tě
pokládal.“
Juliana pozorovala staršího bratra rozohněným
pohledem. Pak se otočila na podpatku a vyběhla
z místnosti.
Callie sledovala její odchod. Pak se vyčítavě obrátila na
Ralstona. Setkal se s jejím pohledem, jako by ji vyzýval,
aby jen zkusila protestovat. Callie nepatrně zavrtěla
hlavou, aby mu naznačila své zklamání, a vydala se za
svou chráněnkou do hloubi Ralstonského sídla.
Gabriel se díval, jak odchází, a pak se otočil k Nickovi.
„Potřebuju skleničku.“
235
Sarah MacLeanová
Callie našla Julianu v ložnici, kde dívka vztekle strhávala

šaty z ramínek. Callie spatřila hromadu hedvábí a saténu
u dívčiných nohou i vykulenou komornou, která nejistě
postávala v rohu. Podržela si sukni, vylezla na kraj
Julianiny postele a usadila se tam. Čekala, až si dívka její
přítomnosti všimne sama.
Po dlouhých minutách, během nichž se ozývalo jen
Julianino těžké oddychování a občasná fráze zamumlaná
v italštině, se dívka s rukama v bok otočila ke Callie. Tvář
měla zarudlou rozčilením i námahou. „Odjíždím.“
Calliina obočí vylétla úžasem vzhůru. „Co prosím?“
„Odjíždím. Nemůžu tady zůstat. Už ani minutu!“
Sklonila se nad velkou dřevěnou truhlicí a vychrlila ze sebe
proud italštiny, z níž Callie vylovila jen výrazy bratr, beran
a artyčok.
„Juliano…,“ ozvala se opatrně, „nemyslíš, že to je
trochu… zbrklé?“
Dívka zvedla hlavu od truhlice. „Jak… scvrklé? Co?“
„Ne scvrklé… zbrklé. Unáhlené. Impulzivní.
Nepromyšlené.“
Juliana se zamyslela nad novým slovem, než horlivě
zavrtěla hlavou. „Ale vůbec ne! Vlastně jsem tu jeho
nenávist čekala mnohem dřív.“ Začala házet šaty do truhly
a komorná se zadívala na Callie s tichým děsem nad tím
ohavným zacházením s úplně novým oblečením.
Callie by se rozesmála, kdyby situace nebyla tak
vyhrocená. „On k tobě přece žádnou nenávist necítí.“
Juliana nevěřícně zvedla hlavu. „Ne? Viděla jsi, jak se
na mě díval? Slyšela jsi, jak si přeje, abych už byla pryč?!“
Callie nedokázala potlačit úsměv nad Julianiným
zděšením – které ještě vzrostlo, když si všimla pobavení
236
své přítelkyně. „Tobě to připadá k smíchu?“ zeptala se
hlasem plným obvinění.
„Ale vůbec ne… i když… trochu ano,“ přiznala Callie.
Když Juliana zrudla, rychle dodala: „Víš, tys nikdy neměla
staršího bratra.“
„Ne. A teď mám jednoho, který o to vůbec nestojí!“
„Nesmysl. Zbožňuje tě. Oba tě zbožňují.“
„Ha! To se tedy pleteš! Zklamala jsem je!“ vybuchla
Juliana. Otočila se ke skříni a začala z jejích hlubin
vyhazovat střevíčky. Přitom si mumlala: „Jsem
neurozená… Italka… a katolička.“ Při každém slovu
vyhodila jednu botu.
„Ujišťuju tě, že Ralstonovi na ničem z toho nezáleží.“
„Ha!“ Juliana se otočila ke Callie a ztěžka oddychovala.
„Možná ne! Ale ujišťuju tě, že mu rozhodně záleží na tom,
čí jsem dcera… dcera ženy, kterou opovrhuje!“
Callie zavrtěla hlavou. „Nevěřím, že by ti vyčítal
matčiny hříchy –“
„Tobě se to lehko řekne, Callie. Ty jsi takovou matku
neměla!“ Callie mlčela a dívala se, jak Juliana hází do
cestovní truhlice střevíčky. „Byla to strašná ženská.
Chladná a sobecká, fascinovaná jen sama sebou. Moc si
toho o ní nepamatuju, jen to, že s sebou všude nosila uno
specchio – zrcátko… aby se na sebe pořád mohla dívat.“
Odmlčela se, jak se ponořila do vzpomínek, a bezděčně se
podsadila na kraj postele. „A nesnášela, když se jí někdo
dotkl. Pořád se bála, aby se jí nepomačkala nebo neušpinila
sukně.“
Julianin hlas se zklidnil, když po chvíli pokračovala: „Já
se jí dotýkat nesměla. Říkala, že děti mají špinavé ruce, a že
to pochopím, až budu starší.“ Zavrtěla hlavou. „Ale já to
nechápu. Co je to za ženskou, když nesnese, aby se jí
237
Sarah MacLeanová
dotýkala vlastní dcera? Která nestojí o svoje syny? Proč nás
všechny opustila?“
Zadívala se na truhlici, plnou hedvábí, saténu, spodního
prádla a střevíčků. „Snila jsem o tom, že budu mít
sourozence – kterých se budu moct dotýkat. Kterým by
nevadilo, že mám špinavé ruce, a hráli by si se mnou.
A chránili mě. Chtěla jsem, abychom byli… una famiglia.“
Po tváři jí přelétl nepatrný úsměv. „A teď se ukázalo, že je
mám. Ona mi je dala.“
„Takže pro tebe udělala něco dobrého.“ Callie se
posunula k mladší dívce a položila jí ruku kolem ramen.
„A já to teď zkazila.“
Callie zavrtěla hlavou. „Lidi se hádají. Ale ručím za to,
že Ralston nechce, abys odjela.“
Juliana se na ni zadívala očima, které se tolik podobaly
bratrovým. „Mohla bych je milovat.“
Callie se usmála. „To je báječné. Tak to má být.“
„Ale co když tady nemám co dělat? Nejsem jako oni.
A co hůř… co když nepatřím vůbec nikam?!“
Callie si ji přitáhla do náruče, zatímco Juliana přemítala
nad svými otázkami, na něž jí mohla odpovědět jenom
budoucnost.
Dlouho seděly mlčky. Callie myslela na to, že jedině
Ralston může sestru přesvědčit o tom, že její právoplatné
místo je tady.
Musí ho najít.
238
15. kapitola
„JULIANA SI TAKOVÉ odsouzení nezasloužila.“

Ralston se odvrátil od okna s vyhlídkou na zadní
zahrady za jeho sídlem a setkal se s modrýma očima svého
dvojčete. „Nazvala tanečního mistra idiotem.“
„Upřímně řečeno, nebyla daleko od pravdy.“ Nick
přešel pracovnu a podal bratrovi skleničku skotské. Ten si
ji ochotně vzal a oba zůstali stát u okna. Dívali se, jak si
sluneční paprsky pohrávají s listím, takže na bujný zelený
trávník dopadaly pohyblivé stíny.
Ralston se po chvíli zadíval na Nicka. „Takže ty se jí
zastáváš?“
„To ne. Ale reagoval jsi přehnaně. Ona je zranitelnější,
než vypadá.“
Ralston si důkladně zavdal zlatavé tekutiny. „Vzhledem
k tomu vražednému pohledu, který po mně vrhla, tak
opravdu nevypadá.“
„Chceš mi říct, co tě rozčílilo?“
„Ne.“
Nick odešel od okna a zamířil k velkému křeslu vedle
krbu. Usadil se, dlouze se napil a čekal. Pohled, který na
něj Ralston přes rameno vrhl, by bojácnějšího muže vyhnal
okamžitě z pracovny. Nick se místo toho pohodlně opřel
239
Sarah MacLeanová
a prohodil: „Zdá se, že když jsi mě viděl tančit waltz s lady
Calpurnii, přestal jsi uvažovat racionálně.“
„To je přehnané.“
„Neřekl bych, Gabrieli. Vyděsil jsi klavíristu, vyhodil
tanečního mistra a zahnal sestru do pokoje. Nehledě na
tvoje nevyslovené narážky na moje údajně neslušné
chování.“
„Údajně? Chceš mi tvrdit, že jsi s dámou neslušně
neflirtoval?“ ozval se podrážděně Ralston.
„Jestli jsem s ní flirtoval? Ovšem. Ale neslušně?
V žádném případě.“
Ralston se znovu zadíval do zahrady. Věděl to. Věděl,
že Nick nic nepatřičného neudělal.
Když dvojčata dospěla, každé z nich si zvolilo jiný
způsob, jak ze sebe setřást stín své matky, která zničila
pověst rodu Ralstonových. Gabriela těšilo vycházet vstříc
nejhorším předpokladům smetánky a střídat jednu ženu za
druhou. Nick se smetánce a jejím očekáváním vyhnul
úplně: strávil deset let v Evropě, kde se věnoval
archeologickým výzkumům. Ovšemže měl také milenky,
ale Ralston nikdy neslyšel, že by se s některou z nich stýkal
tak veřejně, že by to zavdalo záminku i k těm
nejnevinnějším klípkům. Výsledkem bylo, že ženy bláznily
po obou bratrech, ale z různých důvodů: po Gabrielovi,
protože byl notoricky známý prostopášník, a po Nickovi,
protože byl dokonalý gentleman.
„Vlastně jsme mluvili o tobě,“ ozval se mladší z bratrů,
čímž vyvolal ohromení svého dvojčete. Nicholas využil
příležitosti přiložit polínko na oheň. „Pověz mi, odkud
lady Calpurnia ví, že hraješ na klavír?“
Nastala odmlka, v níž Ralston zvažoval možné
odpovědi. „Co ví?“ zeptal se nakonec hloupě.
240
„Že hraješ na klavír,“ zopakoval Nick pomalu jako
dítěti.
„To netuším.“
Nick si zhluboka povzdychl. „Vyhýbáš se odpovědi, ale
je to úplně jasné, Gabrieli. Existuje jen jedno vysvětlení, jak
to ví… abych byl přesný, vyjádřila se, že jsi virtuós… a to,
že tě slyšela hrát. A myslím, že jsem tě nikdy neslyšel hrát
jinde než ve tvé ložnici. Není to zrovna koníček, kterým by
se markýzové chvástali ve společnosti.“
Odmlčel se a čekal, co mu bratr odpoví. Když Ralston
mlčel, Nick pokračoval: „Takže jsi z ní udělal svou
milenku.“
„Ne!“ zaznělo okamžité, sžíravé odmítnutí. Gabriel se
obrátil k bratrovi a svaly v těle se mu napínaly stěží
ovládanou zuřivostí. „Není moje milenka, a pokud to
někdo ještě jednou řekne, setkám se s ním za úsvitu
v doprovodu sekundantů – s kýmkoliv.“ Výhrůžka byla
jasná.
Teď byla s překvapením řada na Nickovi. Ohromeně
zamžikal. „Ach. To bylo výmluvné. Přiznávám, že to rád
slyším. Doufal jsem, že Calpurnia by svou čest jen tak
nezahodila.“
Když Ralston neodpovídal a mračil se na bratra, Nick
dodal: „Chápej mou zvědavost. Není to zrovna typ ženy;
s jakými se obvykle stýkáš.“
„Já se s ní nestýkám.“
„Ovšem.“ Nick chlácholivě mávl rukou. „Je úplně
běžné, že mě kvůli nějaké ženě chceš dvakrát denně zabít.“
„Chci jen, aby její pověst zůstala netknutá. Teď už je ve
společnosti spojovaná s Julianou. Nemůžeme riskovat, že
bychom na sebe přivolali další klepy,“ prohodil Ralston,
aby se Nickova dorážení zbavil.
241
Sarah MacLeanová
„Dřív ti na pověsti tolik nezáleželo,“ připomněl mu suše
bratr.
„Dřív jsme neměli sestru.“
Nick nevěřícně nakrčil obočí. „Nemyslím, že tohle je
kvůli Julianě, Gabrieli. Myslím, že tady jde o lady
Calpurnii. A že riskuješ víc než její pověst.“
„Nemusíš přede mnou hájit její čest, Nicku. Viděl jsi, jak
se na mě podívala, když odešla za Julianou. Nepřekvapilo
by mě, kdybych lady Calpurnii Hartwellovou dneska viděl
naposledy.“
„A to bys uvítal?“
„Rozhodně.“
„Takže by ti nevadilo, kdybych se jí dvořil?“
Ralston na ta slova zareagoval, jako by dostal ránu.
Napjal se, přimhouřil oči – a setkal se s bratrovým
pobaveným, chápavým pohledem.
„Vidím, že vadilo. Zajímavé.“
„Zacházíš moc daleko, Nicku.“
„Asi ano. Ale někdo ti musí připomínat pravdu.“
„Což je?“
„Tenhle typ ženy není pro tebe.“
„Jaký typ?“
„Žena, která chce lásku.“
„Lásku,“ vyplivl opovržlivě Ralston. „Callie není tak
hloupá, aby věřila na takové pohádky. V jejím věku už
člověk chápe, že láska je nesmysl.“
„Tak Callie?“ zažertoval Nick.
„Můžeš mluvit o štěstí, že tě rovnou nepraštím,“ zavrčel
bratr.
„Hmm,“ zabručel bez urážky Nicholas. Chvíli se ještě
díval bratrovi do očí, než se zvedl z křesla a zamířil ke
dveřím. Když už byl tam, obrátil se k němu. „Pověz mi
jednu věc. Ale popravdě. Stojíš o ni?“
242
Ano. „Ne,“ zamračil se Ralston. „Co bych si proboha
počal s tak obyčejným, stydlivým stvořením?“ Není
obyčejná, napovídal mu vnitřní hlas rozhořčeně. Není
stydlivá. „Viděl jsi mě snad někdy, že bych se snažil získat
takovouhle ženu? Potřebuju ji kvůli Julianě, to je všechno.
Nemůžu za to, že jí připadám atraktivní.“
Nick znovu pokývl a otevřel dveře, které předtím
zůstaly pootevřené – a za nimi se objevila Callie, která tam
stála s doširoka rozevřenýma očima a bledou tváří. Kdyby
Ralston nebyl tolik zvyklý ovládat svoje emoce, hlasitě by
zaklel.
Bylo zřejmé, že ho slyšela.
Callie rázem úplně zapomněla na Julianu. Těkala

pohledem z jednoho bratra na druhého. Pak otevřela pusu,
aby promluvila. Cítila, že něco musí říct.
Jenže nebylo co, samozřejmě. Ralston toho namluvil
dost za oba.
Callie cítila, jak jí v hlavě s ozvěnou duní jeho věta: Co
bych si proboha počal s tak obyčejným, stydlivým stvořením? No
dobře. Aspoň ví, jak na tom je. Aspoň v tom může najít
jistou útěchu.
Pochopitelně ne teď. Ale snad někdy… v budoucnu…
teď ji jeho slova pálila jako fyzická rána.
A pak ucítila hněv, který ji uchvátil jako divoká, vítaná
bouře.
Nic si nepřála víc než udeřit toho arogantního,
sobeckého chlapa, který nebyl ani laskavý, ani gentleman.
„Musím říci,“ ozvala se a protáhla se dveřmi tak, aby
viděla Gabrielovi do očí, „že o sobě máte velice lichotivé
mínění, mylorde.“
243
Sarah MacLeanová
Dvě černá obočí se při jejích slovech užasle zvedla:
Když Callie nespouštěla oči z markýze, zaslechla, jak Nick
za ní tiše zakašlal. „Myslím, že bych se měl jít podívat na
Julianu. Třeba bude milejší než jiní sourozenci.“
Hluboce se uklonil navzdory tomu, že ho Callie vůbec
nevnímala, a odešel z místnosti. Zavřel za sebou dveře
s důrazným cvaknutím.
Ten zvuk pobídl Callie k činu.
„Jak se opovažujete?“ vybuchla.
Gabriel vykročil k ní. „Nemyslel jsem to –“
Callie zvedla ruku, aby ho umlčela. „Zkazil jste své
sestře výuku tance. Nemluvě o tom, že jste jí zkazil celé
odpoledne.“
Ralston se zarazil. Překvapilo ho, že Callie začala
o tomhle. „To si spíš zkazila sama, nemyslíte?“ vrátil se
stejně jako ona k obřadnosti.
„Ne. Vy jste jí to zkazil. Stejně jako nám všem.“
Napřímila se a zatáhla ramena. „Pokud mne potřebujete
kvůli Julianě, jak říkáte, pak byste udělal dobře, kdybyste
přestal rušit její výuku svými návštěvami.“
Markýz při jejích ledových slovech jen zamžikal, než
chladně prohodil: „Vypadalo to, že jste si její dnešní výuku
velice užívala.“
Callie vystrčila bojovně bradu. „To je pravda, ale
příjemné odpoledne bohužel skončilo příliš náhle.“
Podívala se na něj svrchu, otočila se na podpatku
a zamířila ven z pracovny. Sotva se její prsty dotkly kliky
u dveří, otočila se zpátky. „Dlužíte své sestře omluvu.“
Zamračil se. „Proč?“
„Je mladá a osamělá a bojí se, že vás zklamala, lorde
Ralstone. O mně si říkejte, co chcete, ale nezapomínejte, že
ta dívka je zranitelná. A že vás potřebuje.“
„Nejsem netvor.“
244
Usmála se, ale její oči zůstávaly chladné. „Ovšemže ne.“
Měl pocit, jako by tomu moc nevěřila.
Callie se otočila zpátky ke dveřím a její ruka znovu
spočinula na klice, když se za ní ozvalo: „On je další
položkou na vašem seznamu?“
„Prosím?“ otázala se ledově a obrátila se k němu
s povýšeností vladařky.
„Nicholas, Callie,“ pronesl Ralston, jako by mluvil
s prosťáčkem. „Můj bratr. Je další položkou na vašem
seznamu? Zatřetí: Získat Nicholase St. Johna?“
Callie vyvalila oči. „Vy myslíte, že jsem si zapsala na
seznam vašeho bratra?“
„Přesně to si myslím.“ Z očí mu vyšlehla emoce, kterou
Callie nedokázala přesně určit.
Callie nedokázala potlačit smích, který jí při tom
nesmyslném obvinění vybublal z hrdla. „Ne, Ralstone,
nezapsala. Věřte mi, že kdybych si zapsala, koho chci
získat, váš bratr by to nebyl.“
„A kdo tedy?“
Ty, ty pitomče – tak pošetilá jsem byla. „Tenhle rozhovor je
u konce.“ Callie se zase obrátila ke dveřím, ale to už byl
markýz u ní a pevně ji uchopil za ruku. Obrátil ji k sobě.
Horko jeho dlaně jí projelo tělem jako úder blesku, i když
se to snažila ignorovat.
„Pro mě není.“
„Lorde Ralstone,“ z Calliiných očí vyšlehl
neovladatelný hněv, „zřejmě jednáte pod vlivem
přesvědčení, že budu podléhat vašim vrtochům. Dovolte
mi uvést to na pravou míru. Můžete si rozkazovat své
rodině a služebnictvu, jak uznáte za vhodné, ale já do
žádné z těchto kategorií nespadám. Možná jsem jen
obyčejné, stydlivé, pasivní stvoření, ale už mám vašeho
sekýrování po krk. Odcházím.“
245
Sarah MacLeanová
Ucouvl před náporem jejího hněvu. „Nikdy jsem
netvrdil, že jste pasivní. Nic pasivního na vás není.“
Callie prudce vytáhla ruku z jeho sevření. Zamračila se
na něj a Ralstona na okamžik napadlo, že ho snad
doopravdy uhodí.
Když sáhla po klice, přitiskl svou dlaň na mahagonovou
plochu dveří a zabránil jí otevřít je. „Sice nepatříte k mé
rodině ani služebnictvu, lady Calpurnie, ale máme
dohodu.“
Callie při jeho slovech strnula. „Já své části smlouvy
dostála, mylorde.“
„Julianino dnešní chování tomu neodpovídá.“
„Ale prosím vás,“ odfrkla si Callie. „Oba víme, že je
dobře připravená.“
„Já nic takového nevím. A její připravenost musím
posoudit sám.“
„O ničem takovém naše dohoda nehovořila.“
„Možná ne výslovně. Tak o tom hovořím teď. Vy jste
snad dostala, co jste chtěla – nebo už si nevzpomínáte?“
Z jeho slov jí přeběhlo zamrazení po páteři. Stál za ní.
Cítila horkost jeho dechu na holém krku, z níž se jí
rozlévaly vlny tepla po celém těle.
„Nezapomněla,“ vypravila ze sebe bezděčně a zavřela
oči.
Položil dlaň na její ruku a bez většího úsilí otočil
mladou ženu tváří k sobě. Když se setkal s jejím pohledem,
hněv v něm vystřídalo něco jiného, mnohem složitějšího.
„Ani já. A ne že bych se nesnažil.“
Než se Callie stačila prokousat k významu jeho slov,
přitiskl jí rty na její a připravil ji o možnost rozumně
uvažovat.
246
„Snažil jsem se zapomenout na ten polibek… na tu jízdu
kočárem… na šermířský klub… ale zřejmě ses mi
zabydlela v paměti… natrvalo.“
Svá slova vyplňoval dlouhými opojnými polibky, které
Callie připravovaly o dech, a pak ji vedl ke křeslu vedle
krbu. Tam ji usadil, kleknul si před ni a vzal její obličej do
obou dlaní. Pátravě se jí zadíval do očí. Zavrtěl hlavou,
jako by nechápal, co to do něj vjelo. Znovu ji políbil
a z hrdla mu uniklo hluboké zamručení. Její ruce vylétly
k jeho vlasům a zabořily se do nich, když zachytil její
spodní ret mezi zuby, okusoval ho a olizoval, až se jí zdálo,
že snad z intenzity těch pocitů umře. Zasténala a on ji za to
odměnil prohloubením polibku, dával jí všechno to, po
čem kdy toužila.
Přerušil polibek, aby jí jednou rukou sáhl pod sukně
a jel pomalu vzhůru po její noze. Zvedl ji proti sobě, přejel
jí rty po tváři až k plátku jejího ucha, které sál a okusoval
a lízal, zatímco jí říkal ty nejskandálnější věci na světě.
„Tak jemná kůžička,“ šeptal, zatímco si jeho prsty
pohrávaly s vnitřní stranou jejího stehna a vzbuzovaly v ní
šílenou touhu v místech, kde se stehna spojovala s tělem,
„zajímalo by mě, co tam cítíš.“ Posunul své laskání výš, až
do míst, kde po něm toužila nejvíc. „Teď už to vím…
a myslím jenom na to, jak se tahle jemná měkká pokožka
tiskne ke mně…,“ políbil ji na krk a jeho ruka se přesunula
ještě výš, až k samému středu její bytostí.
Její ruce mu přejížděly po hrudi a ramenou, jako by se
nemohla nabažit doteků jeho těla. Callie se zavrtěla proti
jeho laskání, jako by toužila popohnat jeho ruku k tomu
tajnému temnému místu, jemuž teprve nedávno začala
rozumět. Ralston se usmál proti jejímu krku, úmyslně se
trochu odtáhl, stejně jako jeho ruka z intimních míst. Callie
užasle otevřela oči.
247
Sarah MacLeanová
„Já nikam nejdu, císařovno,“ ujistil ji s hříšným
úsměvem. „Jen chci mít lepší výhled.“
Ještě než stačila pochopit význam těch slov a posadit se
zpříma, vykasal jí sukně co nejvýš. „Ne,“ hlesla polekaně.
Styděla se už jen při pomyšlení, že by mohl na tom jejím
důvěrném místě spočinout pohledem.
Ralston jí nechal jednu ruku položenou zezadu na šíji,
když si ji naklonil k sobě k dalšímu polibku. Když se při
něm Callie znovu uvolnila, přestal na chvíli s laskáním
a zašeptal: „Ano, císařovno.“
Vyhrnul jí sukně vysoko na stehna a svýma silnýma,
zkušenýma rukama začal přejíždět po jejích nohou. „Tak
hladké, tak měkké,“ zašeptal. Vlhce ji políbil na vnitřní
strany obou kolen, a pak cestoval ústy hříšnou stezkou po
jejím stehnu, takže se mu bezděčně víc a víc otvírala. Callie
zavřela oči před pohledem na to, jak se Ralstonova hlava
hříšně pohybuje mezi jejíma nohama, ale nemohla si
pomoci a roztahovala stehna od sebe tak, jak jí to diktovaly
jeho pohyby. Tohle se naprosto vymklo její kontrole, stala
se obětí jeho vášnivého útoku.
Když se dostal k místu, kde se její stehna setkávala,
obdařil obdivným pohledem její tmavé lesklé kudrlinky,
chránící její pohlaví. Lehce po nich přejel prstem a ucítil,
jak jejím tělem proběhlo vzrušení. Callie se s rozevřenýma
očima setkala s jeho, napůl zakrytýma těžkými víčky.
Promluvil a jeho hlas ji dál rozechvíval, zatímco jeho prsty
si pohrávaly s jejími něžnými plátky. „Tohle jsem si
představoval včera v noci, když jsem byl sám v ložnici.
Představoval jsem si tě, jak se pro mě otevíráš… jak jsi celá
moje.“
Ta slova v ní rozproudila žhavou lávu.
„Představoval jsem si, že se tě takhle dotýkám…
otevírám si tě, laskám tě…“ Dělal právě to, o čem mluvil,
248
rozevíral něžné plátky jejího pohlaví a hladil ji po horkém
vlhkém vstupu do jejího těla. Callie při tom pohybu
zalapala po dechu a nazdvihla k němu boky, jako by tiše
prosila o víc. Obkroužil palcem citlivý středobod jejího
pohlaví a díval se, jak se její tělo nezadržitelně otřásá.
Znovu se proti němu prohnula, ale on tentokrát odtáhl
ruce z toho místa v ní, kde jako by končil a začínal svět,
a ona nesouhlasně vykřikla. Na okamžik si myslela, že
s tím chce úplně skončit, ale on místo toho přiložil na
místo, které opustila jeho ruka, své rty.
Když zvedl hlavu od toho podivného polibku, zeptal se:
„Dotýkáš se sama sebe, má krásko?“ Projel ukazováčkem
horkou mokrou úžlabinou.
Callie zavřela oči, jako by se tak mohla před jeho
otázkou schovat… nemohla promluvit… nemohla mu
odpovědět… nemohla se setkat s jeho temným pohledem
plným vášně. Ale on ji nenechal uniknout.
„Císařovno,“ opakoval její přezdívku a pohrával si
jedním prstem s jejím pohlavím, „odpověz mi. Děláš to?“
Ta slova zazněla jen sotva slyšitelným šepotem,
prostopášným a zhýralým. Nemohla mu na ně odpovědět.
To prostě nešlo. Ale nemohla mu ani neodpovědět.
A tak přikývla a skousla si ret zuby, když jí z úst uniklo
slabé zaúpění. Tváře se jí zbarvily červení, za niž mohla
stejnou měrou hanba i vzrušení. Viděla, jak se Ralstonovy
bílé zuby zablýskly, když pokračoval v tom nesnesitelném
laskání.
„Tady?“ Byl to spíš dech než slovo, sklouzlo jí po citlivé
pokožce jejího stehna, když do ní vsunul prst a opřel
bříško palce o to místo, které v ní rozněcovalo oheň. „Saháš
na sebe tady?“
Callie zalapala po dechu. „A-ano!“
249
Sarah MacLeanová
K prvnímu prstu se připojil druhý, pronikly k její
podstatě a roztřásly její tělo slastným vzrušením. Už se
nedokázala ovládat. Její tělo patřilo jemu. Tohle věděla už
dávno.
„Na co myslíš, když si se sebou hraješ?“ pokračoval se
rty u její kůže. Pomalu ji líbal na trup a cestoval tam, kde se
činily jeho prsty. Callie se kousla do rtu. Tohle mu nemůže
říct – nemůže odpovědět –
Políbil ji na kulaté bříško a vzhlédl k ní. „Císařovno…“
Jeho tón byl škádlivý, probouzel v ní touhu povědět mu
cokoli – povědět mu všechno.
Jeho prsty už byly hluboko v ní, dorážely a hladily ji,
palec obkružoval spoušť její rozkoše tak, že jí krev bušila
v uších. Vyklenula se k němu, toužila po dalších dotecích
jeho prstů. Rozevřela nohy do šířky a zasténala, když se od
ní odtáhl. Vzápětí zalapala po dechu ohromením, když jí
zlehka foukl na vlhké chloupky pohlaví, a všechny
souvislé myšlenky se jí z hlavy vytratily.
„Má krásko…,“ protáhl lenivě. Kdyby nebylo jeho
zrychleného dechu, zdálo by se, že s ním ta situace vůbec
nic nedělá.
Jeho palec rozdělil plátky, které střežily vchod do jejího
těla. Callie sebou zazmítala, jak se při jeho počínání
zastyděla. Ralston přejížděl pohledem po jejím těle vzhůru,
až se setkal s jejíma očima. V pronikavé modři těch jeho byl
příslib, jemuž tak úplně nerozuměla, ale po jehož naplnění
zoufale toužila.
„Callie…“ Jeho prudké vydechnutí se jí zabodlo do
srdce.
„Já…,“ zapomněla, co chtěla říct, když se znovu sklonil
a zafoukal jí do míst, kde se hromadila její rozkoš. Zalapala
po dechu. Tohle ji zabije.
„Na koho při tom myslíš?“
250
To nemůže vydržet.
„Na tebe.“
Následoval výkřik rozkoše, když odměnil její upřímnost
tím, že k ní přitiskl rty. Ten pocit jako by Callie obrátil
naruby. Zabořila mu prsty do vlasů, když jeho jazyk hladil
a zaléval vláhou její vnitřní pysky, ochutnával její tekutou
horkost malými krouživými pohyby, které ji hrozily úplně
připravit o příčetnost. Vzdychla slastí a nazdvihla se proti
němu, jako by si odvážně říkala o víc, i když jí zároveň
zmítaly vlny studu.
Když jeho jazyk nalezl zduřelý výstupek na vrcholku
pohlaví a umně ho obkroužil, Callie vykřikla jeho jméno
a chytila se ho za ramena ve zvráceném pokusu odstrčit ho
i přitáhnout si ho blíž. Ralston ji v odpověď chytil pevně za
boky, přidržel si ji u rtů, které se pevně sevřely kolem
jejího poupátka rozkoše, a začaly sát. Jeho šťavnatá,
zkušená ústa ji postrkovala na okraj propasti.
„Ne…“ Callie vzrušeně oddechovala a hlava se jí
otáčela ze strany na stranu, jak se snažila bránit pocitům,
které ji pohlcovaly. „Gabrieli… dost…“
Ignoroval ji a začal ji lízat drsněji a sát ještě vášnivěji,
zatímco jeden z jeho prstů vklouzl do její mušličky a začal
ostrými pohyby přirážet, takže z ní vytryskl další sladký
déšť. Pak jako by pochopil, co její tělo potřebuje, začal
přirážet rychleji, jeho prsty i jazyk se pohybovaly
v dokonalé shodě, zaháněly pryč všechny racionální
myšlenky a odnášely ji do krajiny nekonečné slasti. Právě
když už si myslela, že víc nesnese, vlna dosáhla hřebene
a Callie se roztřásla. Nedokázala dělat nic, jen se poddat
tomu pocitu, plout s ním, vykřikovat Ralstonovo jméno
a nechat svět, aby se kolem ní zřítil.
Jeho rty zněžněly a jeho prsty se zastavily. Ke Callie se
pomalu vracelo vědomí toho, kde a kdy a s kým je. Ralston
251
Sarah MacLeanová
zvedl hlavu a upřeně ji pozoroval, když otevřela oči
a v těch jeho spatřila vášeň a spokojenost a ještě něco, co
neuměla pojmenovat. Natáhl se k ní a políbil ji na rty
s temnou prudkostí, kterou nechápala: jako by si ji
značkoval, spíš než že by jí chtěl projevit něhu.
Odtáhl se od ní a ochraptěle pronesl: „Tak přece mě
chceš.“
Jeho slova pronikla oparem emocí, které ji pohlcovaly,
a Callie strnula. S náhlou jasnozřivostí pochopila význam
jeho slov. To nebyla vášeň, co ho přimělo mazlit se s ní
tímhle způsobem ve vlastní pracovně za denního
světla – byla to snaha dokázat si, kým pro ni je. Nešlo o nic
jiného než o soupeření. A ona byla cenou pro vítěze.
Netoužil po ní… samozřejmě. Proč taky. Je obyčejná
a stydlivá.
To pomyšlení ji prudce zamrazilo a Callie se vymrštila.
Odstrčila ho od sebe vší silou, až ztratil rovnováhu, jak se
náhle toužila vzdálit od jeho úst a prstů a tepla. Postavila
se, narovnala si zběžně sukně a klopýtavě se vydala ke
dveřím knihovny, aby zvětšila vzdálenost mezi nimi.
„Callie –“ Ralston se nechápavě zvedl a vykročil za ní.
Otočila se a překvapilo ji, že ho vidí tak blízko. Natáhla
ruku, jako by mu chtěla zabránit, aby se k ní dostal ještě
blíž. Jako by mohla zabránit tomu, aby se neponořil do
hlubin jejího srdce. Jako by na tohle nebylo už příliš pozdě.
Ralston s rozcuchanými vlasy, povolenou kravatou
a rozepnutou vestou vypadal jako ztělesnění zhýralosti.
V tu chvíli nebylo pochyb, že Gabriel St. John, markýz
z Ralstonu, je nemrava nejvyššího kalibru. Tyhle věci
nejspíš dělal s bezpočtem žen – aby si dokázal to, co s ní.
Callie zavrtěla hlavou, jak moc sama sebe zklamala.
Očividně pro něj nic neznamená. Jak to, že to neviděla
dřív?
252
Protože jsi to nechtěla vidět. Jsi jako Seléné – odsouzená
milovat smrtelníka zakletého ve věčném spánku. Zavřela při
tom pomyšlení oči a doufala, že se nerozpláče. Aspoň ne
dřív, než se dostane z téhle místnosti. Z tohohle domu.
Ralston nakrčil svá arogantní obočí. Pracovnou se nesl
jeho hlasitý, zrychlený dech. „Chceš to snad popřít?“
Z Calliina pohledu vyšlehla bolest, kterou už dál
nedokázala skrýt. Tiše pronesla: „Nepopírám to. Vždycky
jsi to byl ty.“
Viděla ho, jak vstřebává její přiznání, jak mu dochází
jeho pravdivost… a dodala: „Kéž by to byl někdo jiný.“ Po
těch slovech se odvrátila a – hrdost stranou – utekla.
Ralston se za ní díval, jak rychle mizí v chodbě, a ani se
nepohnul. Když uslyšel, jak se přibouchly hlavní
dveře – znamení toho, že odešla úplně –, tvrdě zaklel
a jeho drsná nadávka se rozezněla místností.
Mnohem později se usadil za piano. Doufal, že mu nástroj

poslouží stejně, jako mu posloužil v životě už
tolikrát – pomůže mu zapomenout. Hrál nekompromisně,
jeho údery do kláves byly silné a zvuk nástroje se hlasitě
nesl domem. Noty mu přicházely do prstů rychle a zuřivě,
ruce mu poletovaly nad klávesami, a Ralston se zavřenýma
očima čekal, až hudba odplaví Callie z jeho hlavy. Vždycky
jsi to byl ty.
Temná a nenávistná melodie ho prostoupila, dotýkala
se jeho smyslů stejně jako prsty kláves, do nichž markýz
vléval své pocity. Bolestná a lyrická hudba ho trestala,
znovu a znovu mu připomínala Calliin výraz, tak
poraněný, tak bolestný – těsně předtím než utekla z jeho
domu. Než utekla před ním.
Kéž by to byl někdo jiný.
253
Sarah MacLeanová
Ralston zaklel, ale nadávku přehlušila hudba. Její
chladná reakce – kterou si zasloužil – však neuhasila jeho
touhu po ní. Touhu ji vlastnit. Označkovat si ji jako svou.
Posunul ji až k samotným hranicím vnímání sebe
samotné, svého těla, svých pocitů. Věděl, co dělá: cítil, že
zašel příliš daleko. Ale nemohl to zarazit, ani kdyby se
snažil. Ty chvíle ho pohltily stejně jako ji. Ralston by se
nedokázal zarazit, ani kdyby v tu chvíli vešel do knihovny
sám král.
To vědomí ho šokovalo a jeho prsty se zarazily nad
klávesami. Potřásl hlavou, jako by si z ní tak mohl vysypat
všechny vzpomínky. Co je to v té ženě? V té obyčejné,
plaché ženě, které si nikdy předtím nevšiml? Ale teď
rozhodně není ani obyčejná, ani plachá. A on se nenáviděl
za to, že o ní tak mluvil.
Ne… lady Calpurnia Hartwellová se podivuhodně
proměnila – byla teď úplně nová a naprosto jiná než
všechny ženy, které znal před ní. A právě její smrtící
kombinace nevinné zvědavosti a ženské tvrdohlavosti ho
přiměla jednat tak, jak jednal.
Chtěl ji. Hluboce. Tak, jak ještě nechtěl nikdy žádnou
ženu před ní.
Ji samozřejmě mít nemůže.
Nick měl pravdu: Callie chce lásku. To Ralston poznal
už na začátku. Neskrývala svou neochvějnou víru v moc
citu. Přestal hrát a napadlo ho, jaké to je, věřit tak moc
v sílu lásky a v její prospěšnost.
Zavrtěl hlavou a sklonil se nad pianem ještě hlouběji.
On lásku takhle nikdy nezažil. Zažil ale bolest, když se
láska pokazila, drtivou, duši ničící sílu jejího konce.
Z hlubin vzpomínek se mu vynořila otcova slova, jimiž
přísahal nehynoucí lásku své manželce. Manželce, která
254
opustila své povinnosti ženy a matky a opustila rodinu.
Dvakrát.
Ano. Tolik k nezničitelnosti lásky. Ralston znovu zaklel.
Nemusí s Callie souhlasit v koncepci lásky, ale to
neznamená, že se k ní může chovat necitelně. Nepopíral,
že mu působilo rozkoš držet ji ve své náruči, ale připouštěl,
že jeho chování bylo neomluvitelné. Callie si zaslouží něco
mnohem lepšího.
Omluví se jí. I když svého jednání ani v nejmenším
nelituje.
Hrál dál, ale noty se rodily pomalu a váhavěji, jak
odrážely náladu svého mistra.
O minutu později se ozvalo zaklepání a Ralston přerušil
hru. Otočil se na sedátku směrem ke dveřím. Na jednu
prchavou chvíli ho napadlo, že je to Callie, že se vrátila
a teď stojí za jeho dveřmi, čeká, až ji pozve k sobě.
„Dále.“
Dveře se otevřely a on v jasném světle z chodby
rozeznal dámskou siluetu. Jeho sestra.
Žen, které si zaslouží jeho omluvu, kolem něj začíná být
až moc.
„Juliano, pojď dál.“ Postavil se, natáhl se pro zápalky
a podařilo se mu rychle rozsvítit lampu na blízkém stole.
Pokynul sestře rukou k jednomu z velkých křesel před
hořícím krbem. „Ani jsem si nevšiml, že už se tak setmělo.“
„Je už dost pozdě,“ pronesla bez výrazu Juliana
a posadila se. Počkala, až Ralston zapálí i další svíčky
a posadí se do křesla proti ní. Když se nadechla, aby
promluvila, její bratr zvedl ruku, aby ji zarazil.
„Prosím, dovol mi, abych se nejdřív omluvil.“ Dívka
vykulila oči, když ještě dodal: „Neměl bych podléhat
výbuchům zlosti.“
255
Sarah MacLeanová
Po Julianině tváři přeletí úsměv. „Výbuchy zlostí jsou
zřejmě další věc, kterou máme společnou, bratříčku.“
Koutek jeho úst se nepatrně nazdvihl. „To máme.“
Juliana si povzdychla a uvolnila se v křesle. „Přišla
jsem… fare la pace.“
Gabriel natáhl nohy, opřel se a usmál se sestřinu
italskému výrazu. „Usmířím se moc rád.“
Natáhla k němu ruku s hnědým balíčkem. „V Itálii se
dárku, který dáš někomu po hádce, říká olivová ratolest.“
Ralston balíček přijal. „V Anglii je to stejné.“
Zasmála se. „Aspoň něco se nemění.“
„Těch změn jsi v poslední době zažila až až, viď.“
Juliana sklonila hlavu. „Je to tak.“ Přelétla očima
k dárku. „Nejsi zvědavý?“
Gabriel se zadíval na pečlivě zabalený a ovázaný
balíček, a kupodivu zjistil, že překypuje zvědavostí. Jak
dlouho už nedostal dárek? Dárek od někoho, kdo nečeká
nic na oplátku? Ohlédl se na sestru a viděl v její tváři
dychtivé vzrušení – tu naději, že se mu obsah toho
prostého hnědého balíčku zalíbí.
Ano. Byl zvědavý. Roztrhl obal, shrnul provázek,
kterým byl předmět ovázaný, a odstranil papír. Obrátil
knihu v ruce hřbetem k sobě a přečetl si její název.
Julianina vnímavost ho dojala. „Jak jsi věděla, že mám
slabost pro Mozarta?“
Usmála se. „Taky mám pokoj v tomhle domě. Není tak
těžké uhodnout, kdo je tvůj oblíbený skladatel.“
Ralston obdivně přejel prsty po kožené vazbě svazku.
„Hned dnes večer se do ní pustím.“ Vážně se zadíval do
sestřiných očí. „Děkuju ti, Juliano.“
Plaše se pousmála. „Není zač. Jsem ráda, že se ti to líbí.“
„Líbí. Vážně moc.“
256
Žasnul nad skutečností, že dívka, která toho za svůj
krátký život tolik zkusila a kterou doručili jako balík přes
dvě země na práh naprosto cizím lidem, v sobě dokáže
najít tolik velkorysosti, že mu koupí dárek.
„Ale já pro tebe nic nemám.“
Rozesmála se. „Samozřejmě. Proč bys měl?“ Když se
mu nepodařilo vymyslet vhodnou odpověď, dodala: „Jsme
rodina. Tohle se v rodině dělá, ne?“
Ralston se na chvíli zamyslel. „Já vlastně nemám ani
ponětí, jak se to v rodině dělá. Je to už hodně dlouho, co
kromě Nicka nikoho nemám.“
Juliana se nad tím zamyslela. „Dobře. Uznávám. Tak
můžeme se od nynějška shodnout v tom, že tohle se
v rodině dělá? Aspoň v naší rodině?“
„To mi připadá jako báječný nápad.“
Juliana rychle zatleskala a zašklebila se. „Skvělé!“
Nenuceným tónem dodala: „Víš, že jsem vždycky chtěla
mít bratra, který by mě rozmazloval?“
S předstíranou nevinností se rozesmál. „Vážně? A mohu
ti navrhnout, abys tuhle touhu prodiskutovala s Nickem?“
Oči se jí při jeho žertu nejdřív rozšířily, než pochopila
a vybuchla smíchy. „Myslím, že to je báječný plán!“ Ztišila
hlas do spikleneckého šepotu. „Myslíš, že bude nechutně
marnotratný?“
„Naděje je vždycky.“
„Ano, to je.“
Na několik minut se ponořili do přátelského mlčení.
Juliana pozorovala, jak Gabriel listuje darovanou knihou.
Nakonec vzhlédl a zeptal se: „Kdy jsi ji stačila koupit?“
Juliana mávla rukou. „Už je to nějakou dobu, byly jsme
s Callie a Marianou na nákupech na Bond Street, a objevily
jsme tam knihkupectví. A Callie myslela, že tohle by byl
pro tebe výborný dárek.“
257
Sarah MacLeanová
Při zmínce o Calpurnii Ralston strnul. „Vážně?“.
Juliana přikývla. „Zjistila jsem, že mi radí vždycky
skvěle.“ Když si Gabriel neklidně poposedl a mlčel,
dodala: „Vypadáš provinile, bratře.“
Ralston se od ní odvrátil a pokusil se soustředit na
svícen, který předtím zapálil. „Dneska jsem se k ní choval
obzvlášť necitlivě. Dovedu si představit, že teď asi…
pořádně zuří.“
„Ach,“ hlesla chápavě Juliana. Po chvilce dodala:
„Chceš říct, že monsieur Latuffe nebyl jediný idiot
v tanečním sále?“
Ralstonovy rty se zvlnily v úsměvu. „Ne, zřejmě ne.“
Natáhl si nohy a zeptal se: „Víš, že tohle se mi ještě nikdo
neodvážil říct?“
Juliana se ušklíbla. „Tak to jsi potřeboval sestru jako
sůl.“
Zamyslel se nad tím. „Víš, asi máš pravdu.“
„Callie je tak jiná než ostatní ženy,“ pronesla náhle
Juliana. „Vždycky je ochotná udělat, co je správné
a potřebné.“
Před Ralstonovým pohledem se vynořila Callie za
dveřmi pracovny – tak raněná tím, co o ní pronesl, a přece
ochotná splnit svou misi: bránit před ním Julianu, vysvětlit
mu, že překročil meze. Jako by její hrdost byla méně
důležitá než Julianino štěstí.
Když se podíval na sestru, zjistil, že si ho prohlíží
zkoumavým, chápavým pohledem. „Vidím, že už ti to taky
došlo.“
„Ano. Je to pozoruhodná žena.“
„Možná by ses jí měl omluvit, že jsi…“ Juliana neurčitě
mávla rukou.
„Že jsem takový idiot?“
Dívka se usmála. „Když myslíš.“
258
Poposedl si, zkřížil jednu nohu přes druhou a znovu se
ponořili do ticha. Nakonec se ozval Gabriel: „Máš ráda
obrazy?“
Zvědavě se na něj podívala. „To mám.“
„Moc rád bych tě vzal na výstavu Královské umělecké
společnosti.“ Zvedl knihu. „Jako poděkování za dárek.“
„Nemusíš mi děkovat. Už jsi zapomněl? To se přece
v rodině dělá.“
Ralston sklonil hlavu. „Dobře, já bych rád, aby se v naší
rodině taky chodilo na výstavy.“
„Pokud z toho chceš udělat rodinné pravidlo… pak asi
nemám na vybranou a musím tvoje pozvání přijmout.“
Rozesmál se. „To je od tebe šlechetné.“
„To bych řekla.“
Gabriel se k ní naklonil a s úsměvem prohlásil:
„Myslím, Juliano, že jsi potřebovala bratra jako sůl.“
Jeho sestra pokývla nepatrně hlavou. Už si na to gesto
začínal zvykat a připadalo mu roztomilé. „Nejspíš budeš
mít pravdu.“
259
Sarah MacLeanová
16. kapitola
CALLIE VYSTOUPILA Z RIVINGTONOVA KOČÁRU

před Somersetským sídlem a otočila se na sestru, která
s úsměvem vystupovala z kočáru za ní. Sestry okamžitě
obklopil dav lidí, který se hrnul ke vchodu soukromé
prohlídky výstavy Královské společnosti, jedné
z nejvyhledávanějších výstav sezóny.
Dívala se, jak se Mariana s láskyplným pohledem
zavěšuje do Rivingtona a nechává vévodu, aby ji
doprovodil po širokém mramorovém schodišti
Somersetského sídla, v němž se výstava konala. Callie
potlačila povzdech při pohledu na to vzájemné
zbožňování, kterým se ti dva zahrnovali.
„Mylady?“
Callie sebou trhla a podívala se na svého průvodce,
barona Oxforda. „Můžeme?“
Vynutila na tváři zářivý úsměv a přijala nabízenou
ruku. „Jistě, mylorde.“
Vydali se za Marianou a Rivingtonem k širokému
vchodu do galerie a Callie se rozhodla, že jí podivné
chování barona Oxforda nesmí zkazit odpoledne. Výstava
Královské společnosti patřila k jejím nejoblíbenějším
kulturním událostem, na které se dlouho dopředu těšila.
Pro Londýňany to byla vzácná příležitost seznámit se
260
s díly nejuznávanějších současných malířů z celé země.
Callie výtvarné umění milovala a snažila se výstavu nikdy
nezmeškat.
„Slyšela jsem, že tam budou i Blakeovy poslední lepty,
mylorde,“ prohodila, když stoupali do schodů.
Oxford na ni vrhnul podivný pohled a nevěřícně se
zeptal: „Přece jste se sem nepřišla dívat na obrazy, že ne?“
Callie dala najevo svůj zmatek. „Mám výtvarné umění
moc ráda. Vy ne?“
„Mám rád hezké obrázky jako každý druhý,“ pokrčil
rameny Oxford. „Ale nikdo se přece nejde na výstavu
dívat na obrázky, lady Calpurnie. Jde sem předvést, že se
mu podařilo sehnat lístek.“
Callie sklonila hlavu, aby baron neviděl, jak protočila
panenky. „Jistě. Je to ale působivá podívaná.“
„Byla jste tu už někdy?“ zeptal se Oxford vychloubačně.
Callie zaváhala, protože netušila, co chce její průvodce
vlastně slyšet a jestli má odpovědět popravdě. Naštěstí
bylo rozhodnuto za ni.
Mariana, která čekala s Rivingtonem, až se k nim Callie
s baronem připojí, odpověděla místo ní. „Otec byl
podílníkem trustu Královské umělecké společnosti,
mylorde. A pro Callie je tohle jeden z nejoblíbenějších dnů
v roce.“
„Vážně? Netušil jsem, že jste tak… tak… umělecká.“ To
slovo znělo z jeho úst divně.
„Callie má báječný přehled, pokud jde o výtvarné
umění. Měl byste ji slyšet mluvit o renesanci.“ Mariana
blýskla po baronovi zářivým pohledem, než pokračovala:
„Nebude vám vadit, když vám sestru na chvíli uloupím?
Tamhle vidím jednoho Pierce, kterého jsme si chtěly
společně prohlédnout.“
261
Sarah MacLeanová
Mladší dívka stiskla sestřinu ruku a začala ji
kormidlovat davem pryč od jejich průvodců. „Uf. Ten
chlap je nesnesitelný. Co tě to proboha popadlo, že jsi
přijala jeho pozvání?“
„Prostě mě pozval, Mari. Pokud sis nevšimla, nejsem
zrovna v postavení, kdy bych si mohla dovolit pozvání
odmítat.“ Odmlčela se. „A není zase tak špatný.“
„Je to pitomec. A ochlasta,“ pronesla upřímně Mariana
a usmála se na uvítanou na vikomta Longwella, který je
míjel a zdvořile sklonil hlavu. „Proboha živého, když máš
odvahu obléknout se jako muž a šermovat v Benedickově
klubu, jak to, že nemáš kuráž zbavit se Oxforda?!“
„Pššt!“ Callie se rozhlédla kolem, aby se ujistila, že
Marianu nikdo neslyšel. „Zbláznila ses, mluvit o tom
tady?! Fakt je, že jsem Oxfordovo pozvání přijala, a teď
jsme se k němu zachovaly opravdu hrubě.“
„Pche. Rivington ho zabaví,“ odpověděla nepřítomně
Mariana a vytáhla se na špičky. „Nevidíš někde Julianu?“
Callie strnula. „Julianu Fiori?“
Mariana se na sestru ohromeně zadívala. „Ovšem,
Calpurnie, tu. Kolik Julian asi tak můžu vyhlížet?“
„Já nevěděla, že tu má být.“
„Hm.“ Mariana mhouřila oči do davu. „Ralston jí
nabídl, že ji sem doprovodí. Slíbila jsem jí, že se na Blakeův
Jeruzalém půjdeme podívat všechny společně.“
Callie se nadechla k odpovědi, ale nebyla si jistá, co říct.
Věděla jen jedno: že odsud musí pryč dřív, než narazí na
Ralstona. Nemůže se s ním vidět. Je jedno, že by u toho
byla i půlka Londýna. Callie se zmocnila panika.
„Ach… tady jsou dámy, které jsme hledali.“ Sestry se
otočily k Oxfordovi a Rivingtonovi. Oxford se zadíval
Callie do očí a blýskl po ní zářivým úsměvem. „Utekly jste
nám, ale my jsme skvělí stopaři.“
262
„Vypadá to tak, mylorde.“ Tohle odpoledne bylo čím
dál děsivější. Měla zůstat doma. Teď už jí to bylo jasné.
„Lady Calpurnie, mohu vás doprovodit k obrazům
v Severní galerii?“
„Já –“ Callie se už chystala, že si něco vymyslí, ale pak jí
došlo, že strávit odpoledne s Oxfordem bude jednodušší
než se neustále snažit vyhýbat Ralstonovi. „To budu velmi
ráda, mylorde.“
„Skvělé.“ Baron jí nabídl rámě a společně zamířili
k severnímu východu. Oxford při chůzi prohodil: „Tak to
budeme muset hledat renesanční malíře, co, ha ha!“
Kousla se do jazyka, aby potlačila touhu odseknout mu,
že na výstavě současného umění žádní renesanční malíři
nejsou. Místo toho se mlčky usmála a nechala barona, aby
ji vedl. Když dorazili do Severní galerie, Oxford se k ní
obrátil s rozzářeným úsměvem. Rozhodil rukou kolem
sebe a zeptal se: „Tak co?“
Callie se na něj usmála a zdvořile řekla: „Letos je
výstava opravdu báječná. Mnohokrát děkuji, že jste mě
sem doprovodil.“
Baron se k ní naklonil. „Ale no tak, lady Calpurnie.
Určitě k tomu můžete říct víc.“ Ukázal na velký portrét,
který visel před nimi. „Co třeba tohle?“
Callie se zamyslela nad obrazem, který zachycoval krále
Jiřího, a nakonec vyhýbavě odpověděla: „Myslím, že Jeho
Veličenstvu se jistě líbí.“
„Jak diplomatické!“ zachechtal se Oxford.
Callie se přidala k jeho smíchu a zamyslela se nad
baronovou osobou. Ovšem, byl to dandy a dělal nemastný
neslaný dojem, ale měl vcelku smysl pro humor
a nevypadal tak zle. Překvapilo ji zjištění, že se s ním
vlastně docela baví.
263
Sarah MacLeanová
Oxford se naklonil k jejímu uchu. „Doufal jsem, že
budeme mít příležitost oddělit se od vaší sestry
a Rivingtona.“
Callie vykulila oči. „Mylorde?“
„Já vím,“ přikývl, když si špatně vyložil její mlčení, „je
těžké uvěřit, že se to stává.“ Diskrétně jí přejel prstem po
předloktí a jeho úsměv se prohloubil. „Ale vám se to prostě
stalo, lady Calpurnie.“
„Mylorde,“ vyhrkla v zoufalé snaze najít nějaké
rozptýlení, které by je oba ušetřilo téhle trapnosti, „myslela
jsem, že jdeme hledat renesanční umělce, ale tady žádné
nevidím.“
„Třeba bychom je mohli hledat v nějakém tišším,
odlehlejším zákoutí?“ navrhl tiše. Je mu opravdu z dechu
cítit whisky?
„Možná budou v hlavní budově,“ odpověděla
vyhýbavě.
Baron se nad jejím návrhem zamyslel a pronesl vážným
tónem: „Chápu. Bojíte se, aby nás někdo neviděl.“
Callie se toho chytila. „Ano, přesně toho se bojím.“
Baron po ní blýskl bílými zuby. „Samozřejmě. Vrátíme
se do hlavní galerie a pořádně si ji prohlédneme.“
Kdo by řekl, že Oxford bude tak chápavý?
Callie jeho ústupnost tak zaskočila, že barona odměnila
rozzářeným úsměvem. Vrátili se do hlavní galerie a vmísili
se do davu návštěvníků. Callie si nemohla pomoci, aby ji
v tlačenici tu a tam nepřitiskli k Oxfordovi. Když se to
jednou stalo, ucítila jeho ruce, jak přejíždějí po zadním dílu
jejích šatů, nebezpečně důvěrně. Odskočila od něj a ruka jí
vylétla k hrdlu. „Jsem nějak vyprahlá. Napadlo mě, že
byste mi mohl přinést citronádu a najít mou sestru?“
Oxford přimhouřil oči, což mělo zřejmě naznačit
hloubku jeho obav, a odpověděl: „Ovšemže.“
264
„Velice vám děkuji, mylorde,“ pokusila se pronést
koketně Callie.
Dívala se, jak se její průvodce obrací a mizí v davu.
Když ho příval těl spolykal, dovolila si konečně zhluboka
vydechnout. Tohle odpoledne byla jedna velká chyba.
„Viděl jsem, jak vám Oxford zobe z ruky.“ Ta
sarkastická poznámka ji zaskočila. Zazněla tak blízko jejího
ucha, až Callie okamžitě strnula napětím.
Donutila se zůstat v klidu, když se otočila k mluvčímu.
„Lorde Ralstone. To je překvapení.“ Její tón byl v přímém
rozporu s obsahem slov. Náhle se cítila tolik, tolik
unavená. Unavená z potyček s Ralstonem, unavená z toho,
jak musela unikat před Oxfordem, unavená z toho, jak se
neustále musí pohybovat mezi nejatraktivnějším výkvětem
londýnské společnosti. Chtěla domů.
„Lady Calpurnie,“ Ralston se lehce uklonil, „doufal
jsem, že tady budete.“
Jeho poznámka naznačovala, že ji tady hledal – jak by ji
před několika měsíci něco takového vzrušilo! Dnes ale
nechtěla nic jiného než se k němu otočit zády a zmizet.
Pohled do jeho modrých očí v ní jen probouzel vzpomínky
na bolest a zahanbení, které v ní zanechalo jejich poslední
setkání. Srdce se jí sevřelo při pomyšlení, že by s ním měla
vést další podobnou konverzaci. Chápala, že ona je pro něj
jen pěšák ve hře, které nerozumí.
Nedokázala v sobě vykřesat žádnou vlídnost. „Pokud
jde o vaše naděje, nemohu se k tomu vyjádřit, ale věděl
jste, že tady budu. Byl jste u toho, když mě Oxford
pozval.“
„To byl.“ Ralston sklonil hlavu, jako by jí přiznával bod
v téhle slovní hře. „Ale stejně jsem doufal, že vás dneska
odpoledne uvidím. I když přiznávám, že mě trochu
265
Sarah MacLeanová
odradilo, když jsem viděl, jak jste se usmívala na Oxforda,
jako by to byl jediný muž tady.“
Odmítla mu vyložit, jak to bylo doopravdy. „Baron byl
velice ochotný.“
„Ochotný.“ Ralston to slovo povaloval na jazyku. „Není
to vlastnost vhodná spíš pro komorníka?“
Callie se ani nesnažila skrýt svoje podráždění.
„Potřebujete ode mě něco, mylorde?“
„Zajímavá otázka,“ pronesl záhadně, než dodal: „Rád
bych s vámi mluvil.“
Callie náhle připadal Oxford jako menší ze dvou zel.
„Teď k tomu není nejvhodnější doba. Co to nechat na
jindy? Jsem tu s doprovodem.“ Otočila se, jako by se
rozhlížela po svých společnících.
„Zdá se, že doprovod vás nechal na holičkách,“
poznamenal Ralston suše. „A nemůžu dovolit, abyste se
v téhle tlačenici pohybovala sama. To by nebylo
gentlemanské.“
Callie se zmocnilo zoufalství. Copak mě nemůže nechat
na pokoji? Přimhouřila oči. „Ovšem, na gentlemanském
chování si vy dáváte obzvlášť záležet, mylorde.“ Slabý
důraz v jejích slovech byl víc než výmluvný. „Nedělejte si
starosti, mylorde. Jsem si jistá, že baron se brzy objeví.“
„V tomhle davu? Na to bych zrovna nesázel.“
Ten chlap byl vážně nesnesitelný. Callie zjistila, že se od
něj nemůže dostat ani o kus dál, protože ze všech stran se
na ně tlačili lidé. Rozzlobeně přešlápla z nohy na nohu
a otočila se k němu zády. „Tohle jste udělal naschvál,“
vyhrkla podrážděně.
„Myslíte, že jsem sem nahnal ty davy, aby mi vás
obklíčily?“
„Nedivila bych se.“
„Ty přeceňuješ mou moc nad smetánkou, císařovno.“
266
Při tom důvěrném tónu i důvěrném oslovení zrudla.
„Neříkej mi tak,“ šeptla.
Ralston ji místo odpovědi uchopil za loket a nasměroval
ji k Západní galerii. Pokusila se mu vytrhnout, ale brzy jí
došlo, že kdyby se z jeho sevření snažila vymanit silou,
lidé by si toho všimli a začali by o nich šířit klepy.
Když se dvojice dostala do postranní galerie, Ralston
pustil její loket, ale vedl ji na druhou stranu místnosti, mezi
skupinkami návštěvníků před obrazy, jež visely vedle sebe
podél celých stěn, až k rozměrné zástěně, která místnost
přehrazovala.
„Kam mě to vedete?“ zašeptala Callie a střelila pohledy
po lidech kolem nich. Nikdo si však zřejmě jejího únosu
nevšímal.
Ralston ji postrčil za zástěnu a následoval ji do
odlehlého výklenku. Už zase byli sami. Callie cítila, jak ji
zavaluje vlna pocitů, mezi nimiž vítězily vzrušení a strach.
Vysoká mahagonová přepážka stála několik kroků od
stěny s okny, aby bránila obrazy v sále před slunečním
světlem zvenčí. Sahala vysoko nad jejich hlavy, když teď
stáli v ostrůvku jasného svitu, a tlumila hlasy návštěvníků
galerie.
Dokonalé místo pro mileneckou schůzku. Callie si tu
myšlenku vyhnala z hlavy a soustředila se na hněv
a poranění, které cítila od posledního setkání s Ralstonem.
Nedovolí mu, aby ji takhle ovládal. Ne tady. „Zbláznil
ses?“ sykla.
„Nikdo nás nevidí,“ namítl Ralston.
„Jak to můžeš vědět?“
„Protože to vím.“ Natáhl ruku, aby se dotkl její tváře.
Uhnula. „Nesahej na mě.“
Při jejím pohybu se mu zablýsklo v očích, ale ta emoce
zmizela ještě dřív, než ji Callie dokázala určit. „Nikdy bych
267
Sarah MacLeanová
neudělal nic, čím bych ti pokazil pověst, Callie,“ pronesl
upřímně.
„Bohužel mi to spíš připadá, že jakmile se ocitneš poblíž
mě, ochotně to riskuješ,“ vyštěkla. Toužila mu taky ublížit,
toužila, aby cítil stejnou bolest, jaká ji trýznila celou tu
dobu od posledního setkání.
Pravý koutek Ralstonových úst sebou cukl. „To jsem si
zasloužil.“
„A ještě mnohem víc,“ dodala odvážně Callie. „Jak už
jsem ti řekla jasně při posledním setkání, mám už těchhle
hovorů a meziher po krk. Zřejmě sis naprosto mylně
vyložil můj zájem. A teď, jestli dovolíš, musím jít. Baron
Oxford už mě čeká.“
„S Oxfordem to snad nemyslíš vážně.“
Nevšímala si jeho slov a vykročila k zástěně, aby ji
obešla a vrátila se do sálu. Když procházela kolem
Ralstona, chytil ji za ruku. Ten dotek ji zastavil. Ne že by ji
držel tak pevně, aby se mu nemohla vytrhnout, ale horko
jeho dlaně pod rukavičkou ji přimělo ohlédnout se
a podívat se mu do očí.
Ralston si v tu chvíli přál jen jediné: aby tu zůstala
s ním. Aby mu odpustila. Přišel sem s Julianou hlavně
proto, aby našel Callie a omluvil se jí za své hrubé chování.
Byl ochoten udělat cokoli, aby napravil to, co způsobil.
Uviděl ji téměř okamžitě, jak se usmívá na Oxforda.
Zřejmě se skvěle bavila, když si s ním v hlavní galerii
povídala. Ten pohled ho rozzuřil: Callie vypadala tak
šťastně a rozkošně, a Oxford tak vyfintěně a prostoduše.
Na Ralstona se takhle bezprostředně nikdy neusmívala.
Kdyby to udělala, určitě by nezareagoval tak hloupě jako
Oxford, že by od ní odešel pryč. Ne. Kdyby se na něj takhle
usmála, chytil by ji do náruče a líbal tak, až by přišla
o rozum. A čert vezmi výstavu Královské společnosti.
268
Ksakru. Chtěl ji líbat, aby přišla o rozum, hned teď – a
to se na něj rozhodně neusmívala.
Musí nějak napravit to, jak jí ublížil. Ale nejdřív ji musí
dostat z Oxfordova vlivu. Ta hloupá sázka, kterou s tím
směšným chlapem uzavřel, byla prostě – hloupá. Ralston
teď pochopil, že tím Oxforda jenom povzbudil, aby vložil
všechny své síly do úsilí získat Callie. Teď už se ten floutek
nevzdá. Zvlášť s vyhlídkou na tu výhru tisícovky liber.
„Nestýkej se s Oxfordem,“ ozval se.
„Proč ne?“ Její tvrdohlavost ho dráždila.
„Je to zlatokop. S inteligencí kozla.“
„To samozřejmě je,“ potvrdila, jako by jí sdělil něco tak
očividného, jako že nebe je modré. Ralston se zamračil.
„Tak proč jsi s ním šla?“
„Protože mě pozval.“
Její tak logická odpověď ho rozzuřila. Prohrábl si prsty
vlasy a vyrazil ze sebe: „To by přece neměl být jediný
důvod, Callie. Pro Kristovy rány.“
Usmála se – tak smutně a upřímně, že ho to naprosto
vyvedlo z konceptu. „Máš pravdu. Neměl.“
Ucítil podivný tlak na hrudi, a v tu chvíli bylo
rozhodnuto. Oxford ji nesmí získat. On už se o to postará.
Jejich pohledy se do sebe na několik okamžiků zaklesly.
Pak se Callie pokusila vytáhnout ruku z jeho sevření – a on
zjistil, že ji nedokáže pustit. Jeho prsty se sevřely kolem
jejích. Callie k němu užasle vzhlédla.
„Dovol mi tě taky někam pozvat,“ požádal ji.
„Prosím?“
„Kam bychom mohli jít? Přece mi musíš dát stejnou
šanci jako Oxfordoví.“
„Tohle není žádná soutěž,“ pronesla tiše, ale v jejích
slovech byl skrytý význam, který Ralston nedokázal
přesně určit.
269
Sarah MacLeanová
Pustil to prozatím z hlavy a opakoval: „Dovol mi tě
někam pozvat. Kam budeš chtít. Třeba zase do divadla. Na
piknik s Marianou a Rivingtonem. Na projížďku kočárem,
zatraceně.“
Callie se na okamžik zamyslela. „Nechci, abys mě
doprovázel na nic z toho, co navrhuješ.“
„Proč ne?“
„Chci otočit list. Už nechci být obyčejná. A stydlivá.“
Cítil ta slova jako políčky, protože si okamžitě vybavil,
že je sám použil. Zatraceně. Co má říct, aby to dal do
pořádku? Znovu si prohrábl husté tmavé vlasy, až mu
několik pramenů spadlo do čela. Tenhle rozhovor mu
najednou připadal jako nejdůležitější na světě.
„Bože, Callie, mě to moc mrzí. Dej mi šanci a já ti
dokážu, že nejsem takový hulvát a imbecil.“
„Nemyslím si, že jsi imbecil.“
„Vidím, že to první mi nevyvracíš,“ prohodil s nuceným
pousmáním. „To je jedno – tak vymysli cokoli, co bys
chtěla.“
Callie si utrápeně povzdychla. Těkala očima kolem sebe,
aby se nemusela dívat na něj. „Cokoli?“
Přimhouřil oči, jak mu začínalo svítat. „Ty zase myslíš
na ten zatracený seznam, co?“
„Sám jsi mě žádal, abych nic z něj nepodnikala bez
tvého doprovodu.“
„To je pravda.“
„Mohla bych ovšem požádat Oxforda…“ Hlas se jí
pomalu vytrácel. Ralston se krátce zasmál.
„Koulíš to se mnou dobře, ty koketo. Tak dobře.
Uskutečníme další bod z tvého seznamu. Který to bude?“
Callie se na chvíli zamyslela a skousla si spodní ret. To
Ralstona na chvíli vytrhlo z jeho soustředění na konverzaci
a vzbudilo to v něm touhu políbit ji, aby jí zabránil v tom
270
zlozvyku, jemuž propadala vždycky, když byla nervózní.
Na chvíli se ztratil ve vzpomínkách na sladkost jejích úst,
měkkost jejích rtů, na divokost a nespoutanost, s nimiž se
mu oddávala. Cítil, jak při tom pomyšlení tam dole tvrdne,
a už už by se sklonil k jejím ústům, když její rty
zformovaly jediné slovo:
„Hazard.“
Ralstonova obočí vylétla vzhůru. Potřásl hlavou, aby si
ji pročistil. To snad ne – vážně řekla „hazard“?
Callie dychtivě přikývla. „Chci si zahrát. V pánském
klubu.“
Ralston se rozesmál. „To nemůžeš myslet vážně.“
„Myslím.“
„Ty po mně chceš, abych tě propašoval do Brook’s?
Protože pochybuji, že bychom nějak mohli dosáhnout toho,
aby tě tam vpustili oficiálně, Callie.“
Nabídla mu nepatrný úsměv. „Ano, Gabrieli. Chci, abys
mě vzal do svého klubu. Zahrát si.“
„Obranu Brook’s ještě neprolomila žádná žena, Callie –“
Ironicky ho přerušila: „Tomu se mi nechce věřit.“
„Tak dobře: žádná slušná žena. Kdyby na to přišli,
zrušili by mi členství.“ Pevně zavrtěl hlavou, než
pokračoval: „Můžu tě přesvědčit, že bychom si místo toho
dali jednadvacet v Ralstonském sídle? Můžeme hrát
o peníze. Ujišťuju tě, že to bude úplně stejné.“
„Nemyslím, že by to bylo stejné.“ Callie se zamyslela.
„Hlavní součástí toho je vzrušení z pobytu v pánském
klubu.“
„Ale proč?“ zeptal se s upřímnou nechápavostí. Callie
se odmlčela a změnila taktiku. „Napadlo tě někdy, co dělají
ženy, když jsou jen mezi sebou, za zavřenými dveřmi, na
čajích a se sherry po večeřích? O čem mluvíme, jak se
chováme, když jsme bez vás?“
271
Sarah MacLeanová
„Ne.“
„Samozřejmě. Protože naše životy jsou otevřené pro
všechny. Někdy jsme zavřené v místnosti bez mužů, ale ta
místnost je v domě, který patří mužům, a muži jsou všude
kolem. Pořád existuje možnost, že tam někdo z vás pod
nějakou záminkou vstoupí, takže se věnujeme nevinným
zábavám jako je vyšívání nebo neškodné klevetění. Nikdy
si nedovolíme říct nebo udělat něco, co by se vymykalo
pravidlům slušnosti, ze strachu, že byste nás mohli
přistihnout.
Ale pro vás je to jiné,“ pokračovala stále vášnivěji.
„Muži mají svá tajná místa… hostince a sportovní kluby
a pánské kluby. Tam se věnujete tomu, co vás baví, ukrytí
před slídivými pohledy žen.“
„A právě proto,“ přerušil ji, „tě nemůžu vzít do
Brook’s.“
„Proč bys ty měl být tím jediným, kdo má takovou
svobodu? Proč si myslíš, že jsem sestavila ten seznam?
Chtěla bych zažít takovou svobodu. Chtěla bych vidět
všechna ta tajná místa – ty vnitřní svatyně, kde muži
mohou být opravdu muži.“
Neodpověděl jí, protože si nebyl jistý, jak se má chovat
k téhle neznámé, odhodlané cizince. „Callie,“ pronesl tiše
a pevně, když se snažil vnést do debaty nějaký důvod,
„kdyby tě přistihli, byl by to tvůj konec. Hraní karet je
jedna věc, ale… Brook’s?“
„Odkdy se velký markýz z Ralstonu tolik bojí rizika?
Ten muž, který se nebál kompromitovat v Hyde Parku
pruskou princeznu?“
Zamrkal. „Nic takového jsem neudělal.“
Callie nedokázala potlačit nepatrný úsměv. „Ach, takže
legenda nakonec není založena na reálném základě?“
Ralston přimhouřil oči, když se Callie napřímila a s hrdostí
272
královny pronesla: „Nepotřebuju tě, víš. Můžu se dostat
sama do White’s – s písemným doporučením od
Benedicka.“
Gabriel se na ni nevěřícně zadíval. „Ten to nikdy
nenapíše.“
„To ani nemusí,“ prohodila věcně. „Do jeho
šermířského klubu jsem se dostala jen při zmínce o něm.“
„A mě jsi potřebovala, abych tě odtamtud propašoval!“
vybuchl trochu hlasitěji, než bylo v jejich útočišti moudré.
„Chceš říct, že mě tam nedoprovodíš?“
„Přesně tak.“
„Škoda. Už jsem se na tvůj doprovod těšila.“
Ralston zaraženě zavrtěl hlavou. „To nemůžeš udělat.“
„Proč? Protože jsem žena?“
„Ne! Protože jsi blázen! Vždyť tě odhalí!“
„Zatím mě neodhalili!“
„Já ano! Dvakrát!“
„Jak už jsem řekla,“ zamračila se, „s tebou je to něco
jiného.“
„Co jiného?“ zeptal se opovržlivě.
„Zřejmě jsi můj spolupachatel.“ Callie se usmála – a
tentokrát podobně zářivě jako na Oxforda.
Přestal se rozčilovat. Cítil, jak ho její spokojený úsměv
zalil teplou vlnou jejího štěstí, a na okamžik se ho zmocnila
nesmyslná hrdost… hrdost na to, že to k němu se obrací
s takovým vzrušením, hrdost na to, že to po něm chce, aby
ji doprovázel za dobrodružstvím. A na tom sluncem
zalitém místě, jen pár kroků od shromáždění celého
urozeného Londýna, ho zasáhla její krása – velké hnědé oči
jí zářily, vlasy se zlatě třpytily ve slunečních paprscích,
a její výrazné vstřícné rty stačily, aby srazily muže na
kolena. Byla to výjimečná žena.
273
Sarah MacLeanová
To prozření ho připravilo o dech, s takovou prudkostí
na něj dolehla pravda. „Panebože. Jsi nádherná.“
Vykulila šokovaně oči, a pak se podezíravě zamračila.
„Nesnaž se mě rozptýlit lichotkami, abych zapomněla na
to, o čem jsme mluvili.“
„To by mě ani nenapadlo.“
„Protože já to udělám. Půjdu si zahrát. A nenechám se
od toho ničím odvrátit.“
„Samozřejmě.“
„Zvlášť ne tím, když mi začneš vykládat, že jsem…“
„Nádherná.“
„Ano. To mě neodradí.“
„To jsem neměl v úmyslu.“
„Nejsem tak hloupá, víš.“
Popošel k ní. „Já vím. Vezmu tě tam.“
„A jestli se mnou nepůjdeš…,“ zarazila se. „Prosím?“
„Řekl jsem, že tě tam vezmu.“
„Ach. Dobře. Tak to… je dobře.“
„Ano, myslím, že to ode mě bude velice šlechetné.“
Zvedl ruku a zastrčil jí za ucho neposlušný pramen vlasů.
„Nejsem nádherná!“ vyhrkla.
Jeho koutky se stočily vzhůru. „Tak s tím,“ pronesl tiše
a hledal v její tváři tu novou Callie, kterou právě objevil,
„nemohu souhlasit.“
A pak přitiskl rty na její a ona se cítila jako opilá jeho
slovy i jeho polibky. Obojí bylo stejně opojné. Tenhle
polibek se tolik lišil od těch, které si vyměňovali
předtím – byl něžnější, tápavější, jako by oba odhalili něco
nového a nečekaného. Tohle byl koncert hladících se
jazyků a měkkých rtů. Gabriel zvedl hlavu a čekal, až
Callie otevře oči. Když to udělala, znovu ho zasáhla její
krása. Díval se, jak se vrací z té krajiny smyslnosti, kam ji
odnesl jejich polibek.
274
„Říkal jsi, že jsem obyčejná.“
Pomalu zavrtěl hlavou. Žasl nad tou jasnou hlubinou
citů v jejích očích. „Nic na tobě není obyčejné,“ prohlásil.
A znovu ji políbil.
Její ústa pro něj byla hostinou. Sál její rty, vychutnával si
jejich sladkost, jejich měkkost. Její ruce se mu vznesly
kolem krku, vklouzly do jeho vlasů, probíraly se tmavými
loknami. To laskání ho hluboce rozechvívalo. Pochutnával
si na ní, oždiboval její rty a zase je hladil horkým jazykem.
Když se od ní odtáhl a znovu se setkal s jejím pohledem,
oba prudce oddychovali a Gabriel si přál, aby byl kdekoli,
jen ne pár kroků od stovek známých Londýňanů.
Musí s tím přestat. Uvědomil si to v posledním
okamžiku, když už se chystal to udělat. Copak jí neslíbil,
že ji nikdy nebude kompromitovat? Aspoň to jí dluží.
Callie si zaslouží něco mnohem lepšího.
V mysli mu probleskla vidina nahé Callie, ležící tady
v ostrůvku slunečního svitu, ale odsunul ji stranou. Tohle
nebyla vhodná doba na to, aby prodléval u fantazií, které
ho víc a víc vzrušovaly – a jeho vzrušení se už trapně
nápadně rýsovalo pod jeho poklopcem. Natáhl se pro
Calliiny paže kolem svého krku a políbil ji na kotníky obou
rukou, než se znovu setkal s jejím pohledem.
„Dlužím ti omluvu.“
Zamračila se. „Prosím?“
Políbil ji něžně na čelo, aby uhladil její vrásky, a sevřel ji
pevně do náruče, než pokračoval. „Dlužím ti omluvu. Za
všechno. Za to odpoledne v Ralstonském sídle, za
šermířský klub, bože, Callie, i za to dnešní odpoledne.
Choval jsem se k tobě ohavně, málem jsem tě
kompromitoval pokaždé, když jsem byl s tebou. Ano – měl
bych se omluvit.“
275
Sarah MacLeanová
Callie k němu vzhlédla a kolem ní se rozlévalo sluneční
světlo, které dodávalo její pokožce lehce narůžovělý odstín.
Když nepromluvila, řekl: „Chtěl bych to všechno napravit.
A začátkem mé omluvy bude, že tě vezmu do Brook’s.“
Přes Calliinu tvář přeběhl stín – jako by ji něčím
zklamal – a vzápětí byl pryč. Ralston pokračoval: „Vezmu
tě tam dnes večer.“
„Dnes?“
„Ledaže bys už měla v plánu strávit ho taky
s Oxfordem,“ prohodil chladně.
„Ne… měla jsem jít na ples ke Cavendishovým. Budu se
muset omluvit.“ Callie se vyhnula jeho pohledu.
„To je ideální. Když tam půjdeme, zatímco bude ples
v plném proudu, bude to tím jednodušší.“
„Co si mám vzít?“ zeptala se tiše.
Ralstonovi se před vnitřním zrakem objevil obraz Callie
v mužských šatech, v těsných šermířských kalhotách,
s odhalenými ňadry, jak se tiskne k němu a pokožka jí
žhne uspokojením. Ucítil, jak se jeho kalhoty napínají,
a nemotorně přešlápl z nohy na nohu, než řekl:
„Předpokládám, že si vezmeš mužské oblečení. Máš něco
dost slušného pro pánský klub? Nebo si vezmeš svůj
šermířský oblek?“
Callie při jeho žertech zrudla, ale pak zavrtěla hlavou.
„Ne. Mám něco svátečnějšího.“
Samozřejmě. Radši se jí ani nezeptal, za jakým účelem si
to pořídila. Tohle je šílený nápad.
Ale už jí dal slovo. Lepší než kdyby ji tam doprovázel
někdo jiný. Lepší než kdyby to byl Oxford. Představa, že
by se Callie ocitla v mužských šatech v baronově
přítomnosti, v něm probudila touhu praštit toho chlapa
pěstí.
276
Potřeboval se rychle zbavit vidiny Callie a Oxforda,
takže se vydal k zástěně a nakoukl přes okraj do sálu, aby
se ujistil, že si jejich návratu z ústraní nikdo nepovšimne.
Když si byl jistý, že se jejich směrem nikdo nedívá, hbitě
provedl Callie kolem zástěny do hlavního sálu. Pak zvolnil
krok a naznačil tak Callie, aby se pokusila chovat podobně
nenuceně, zatímco se spolu vraceli k hlavní galerii. „Můžu
se s tebou sejít u Allendaleovského sídla v půl dvanácté?“
navrhl. Nedíval se na ni, ale mluvil tak tiše, že ho mohla
slyšet jenom ona.
Callie přikývla. „To bude nejlepší. Je to už dost pozdě
na to, aby všichni byli na plese, ale ještě dost brzo na to,
aby se někdo vracel domů.“ Překvapeně na něj pohlédla.
„Jsi v tom docela dobrý.“
Sklonil hlavu na znamení, že přijímá kompliment.
„Není to poprvé, co plánuju tajnou schůzku.“
Callie se odvrátila. „Ne, umím si představit, že není.“
Zastavila se před velkým obrazem psa rasy King Charles
Španiela, zhluboka se nadechla a dodala: „U zadního
vchodu.“
Ralston přikývl. „Usmířil jsem se s Julianou,“ prohodil
potom. Nevěděl, proč jí tohle toužil říct, ale chtěl, aby to
věděla.
Ve tváři se jí mihlo překvapení a rychle zmizelo, ale
Ralston si ho moc dobře všiml. „To moc ráda slyším. Je to
hodná dívka. A myslím, že jí na tobě hodně záleží.“
Ta slova ho zneklidnila, i když nevěděl přesně proč.
Callie si toho zřejmě všimla, protože opakovala: „To
moc ráda slyším.“
Ralston přikývl. Podíval se na obraz před nimi a ukázal
na něj bradou. „Co si myslíš o tomhle?“
Callie se na něj podívala s podivným výrazem. „Je to
obrovské plátno s portrétem psa.“
277
Sarah MacLeanová
Ralston předstíral, že si prohlíží dílo z různých úhlů
a uvažuje nad její odpovědí. „Rafinovaný postřeh.“ Callie
se zasmála a on pokračoval: „Vizuální umění nebylo nikdy
mou silnou stránkou. Považuju se spíš za znalce hudby.
Jak víš.“ To poslední jí zašeptal do ucha. Chtěl vidět její
zrudnutí, chtěl, aby si vybavila svou návštěvu v jeho
ložnici… jejich polibek. Strategie fungovala. Ralston
nedokázal potlačit radost, která se v něm probudila, když
slyšel, jak se Calliin dech zrychlil.
„Myslím, že bych se měla vrátit k sestře,“ ozvala se
Callie. Hlas se jí trochu zachvěl.
„Odvedu tě k ní.“
„Ne!“ vyhrkla o něco hlasitěji, než chtěla. „Radši půjdu
sama.“
Ralstona napadlo, že by ji mohl zkusit
přemluvit – přimět ji, aby přijala jeho doprovod. Ale
poznal předem ztracenou bitvu, když ji měl před očima.
„Dobře.“ Sklonil se hluboko nad její rukou a tiše dodal.
„Takže večer?“
Setkala se s jeho pohledem a podržela ho na chvíli ve
svém, než nepatrně přikývla. „Dnes večer.“
A byla pryč, spolykal ji dav.
278
17. kapitola
KOLEM DEVÁTÉ HODINY VEČER Callie pochodovala po

ložnici sem a tam a počítala minuty, které jí zbývaly do
chvíle, než se bude moci vydat za dalším dobrodružstvím.
Nervy měla napjaté k prasknutí už od chvíle, kdy
odpoledne utekla Ralstonovi. Mezi Oxfordovým
neustálým mluvením o sobě a podivným poukazováním
na to, jak spolu Mariana a Rivington zamilovaně tokají, byl
zbytek výstavy nesnesitelný a nevylepšil to ani pohled na
obraz Jeruzalém.
Ale doma to bylo ještě horší, protože tady ji nemělo co
rozptýlit. Callie se okamžitě po návratu zavřela do ložnice
a prohlásila, že ji strašně bolí hlava, aby matka pochopila,
že s nimi večer na ples ke Cavendishovým rozhodně
nepůjde. Teď rázovala po malém pokoji sem a tam a tiše
zuřila nad svým zajetím.
Obrátila se k hodinám v rohu a znovu zkontrolovala
čas. Deset minut po deváté. Povzdychla si a svezla se na
arkýřovou pohovku pod oknem, z něhož byl výhled na
zadní zahrady Allendaleovského sídla.
Kdyby jí jen Ralston nedal tak výslovně najevo, že jejich
důvěrná setkání – ty chvíle, které spolu intimně strávili,
kdy si připadala tak živá a tak vzrušená – pro něj byly jen
chybou.
279
Sarah MacLeanová
Když skončil jejich polibek a tak rychle se omluvil,
Callie si přála, aby se pod ní otevřela podlaha a spolykala
ji. Možná to bylo gentlemanské a zdvořilé, ale rozhodně
nebylo v jeho povaze se omlouvat – ledaže by svého
chování opravdu hořce litoval.
A tak Callie usoudila, že lituje toho, že se s ní mohl
zaplést. No ovšem. Naivní stará panna není zrovna ideální
společnicí pro vyhlášeného svůdce.
Ale řekl, že jsem nádherná. Callie si znovu povzdychla
a přitáhla nohy k tělu. Znovu si ty chvíle přehrávala
v hlavě. Bylo to tak nádherné, jak si představovala, že to
bude. Ten krásný, zajímavý Ralston, muž, o němž už deset
let snila, si jí konečně všiml. A nejenom všiml: prohlásil, že
je nádherná.
A potom se od ní odtáhl a omluvil se. Za všechno. Radši
kdyby jí neskládal žádné poklony, radši kdyby jí
nevěnoval žádnou pozornost, než slyšet tahle slova lítosti.
Callie se vztyčila a přešla k zrcadlu, které stálo v rohu
místnosti. Zadívala se na svůj odraz a snažila se ho
objektivně posoudit. Tuctové hnědé vlasy, až příliš sytě
hnědé oči, nevysoká postava, příliš plné rty, a naprosto
nemoderní, příliš bujná ňadra a příliš široké boky.
Není divu, že se omluvil.
Povzdychla. Kéž by se mohla zbavit vzpomínky na
Ralstonova dychtivá slova, tak upřímná a zdvořilá, až se jí
chtělo vyprsknout.
Nebo se rozplakat.
Zhluboka se nadechla. Toužila nějak zahnat slzy, které ji
pálily v očích. Přece nebude brečet, když ji čeká – jak aspoň
doufala – ten nejvíc vzrušující večer jejího života. A ne
kvůli Ralstonovi… kvůli ní.
No, možná maličko i kvůli Ralstonovi.
Fajn. Ale jen nepatrně. Ale hlavně kvůli ní.
280
Na okamžik se zamyslela nad tím, jestli ji víc láká vstup
do Brook’s, nebo hazardní hra v karty. Nedokázala se
rozhodnout. Bude prostě muset počkat, až bude mít za
sebou zkušenost z první ruky. Což už bude za… pohlédla
na hodiny. Dvanáct minut po deváté. Není možné, že by
byly rozbité? Přece od chvíle, kdy se na ně dívala
naposledy, nemohly uplynout jenom dvě minuty? Upřela
oči na ručičky a čekala, až minutová poskočí o jeden dílek.
Čekání bylo nekonečné. Ano. Určitě jsou rozbité.
Callie se otočila na podpatku a zamířila ke dveřím
z ložnice. Chtěla se vykrást do chodby a zkontrolovat
hodiny v hale. Určitě už bude nejmíň jedenáct, a ona se
musí začít oblékat, aby se stihla setkat s Ralstonem. Musí
sehnat Anne.
Chtěla už otevřít dveře, když se samy rozlétly a do
jejího pokoje vtrhla Mariana. Mladší dívka zůstala
udýchaně stát s rukama v bok, jako by celou cestu až sem
běžela.
Pohlédla rychle na panenskou ustlanou postel, vrhla na
Callie triumfální pohled a řekla: „Já to věděla!“ Vyslovila
to tak, jako by zrovna objevila kolo. Nebo něco, co
podobným způsobem změní svět.
Callie vykulila oči. „Co jsi věděla?“
Mariana ukázala na sestru a oči jí zaplály obviněním:
„Já věděla, že nejsi nemocná!“ Ztišila hlas do šepotu: „Ty
chceš splnit další bod z toho seznamu, vid?“
Callie na několik vteřin strnula, než se odvrátila
a přitiskla si ruku k hlavě. Zamířila k posteli. „Proč si to
myslíš? Zrovna jsem chtěla poprosit kuchařku, aby mi
udělala ten svůj lektvar.“
Mrkla na Marianu, ale ta na nic z toho neskočila.
„Kuchařčin lektvar? Ten by sis nedala, ani kdybys byla na
smrtelné posteli,“ pronesla nevěřícně mladší dívka,
281
Sarah MacLeanová
namířila k posteli a vyskočila na ni, jako by na sobě měla
noční košili, ne úchvatné plesové šaty. „Co to bude dnes
večer? Koňské dostihy? Box? Šňupací tabák?“
Callie se svalila na postel vedle sestry a přitiskla si
polštář na obličej.
„Já to věděla! Nevěstinec!“
Šokovaná Callie si odtrhla polštář z obličeje. „Mari!
Tvoje fantazie už zabíhá moc daleko. Samozřejmě že
nepůjdu do nevěstince!“
Mariina tvář se prověsila. „Ach. To je škoda.“
Callie po ní šlehla jízlivým pohledem. „Ovšem. To jistě
je. Ale dnes večer nebudu navštěvovat žádné podniky
pochybné pověsti.“
„Tak třeba nějaký jiný večer?“
Callie zavrtěla hlavou. „Nemůžu uvěřit, že už z tebe za
pár měsíců bude vévodkyně.“
Mari se zašklebila a pokrčila rameny tak, jak se to
dámám zásadně nedoporučuje. „Přesně tak! Budu
vévodkyně! Kdo by se mě opovážil kritizovat? Totiž kromě
matky.“
Callie se setkala se sestřiným pohledem. „Nepřijdeš
pozdě na ples?“
„Nechci tam jít. Chci jít s tebou.“
„Já nikam nejdu.“
„Víš, že lhát je hřích?“ zeptala se Mari smrtelně vážně.
„Tak dobře. Někam jdu, ale ty se mnou nemůžeš.
Kdybychom obě prohlásily, že je nám špatně, matka by
hned začala větřit čertovinu.“
Mariana dychtivě zatleskala. „Kam jdeš?“
„Kolik je hodin?“
Mladší dívka se zamračila. „Callie, neměň téma.“
„Já neměním téma! Jen nechci přijít pozdě.“
„Za deset minut půl desáté.“
282
Callie si povzdychla a svalila se zpátky na postel.
„Panebože! Tenhle večer je nekonečný.“
„Callie!“ přerušila ji ostře Mari. „Tak kam jdeš?“
Callie se setkala se sestřiným dychtivým pohledem.
„Jestli bude vůbec někdy půl dvanácté, tak půjdu hrát
karty.“
Mari otevřela pusu úžasem. „Ne!“
Callie se ušklíbla. „Ano!“
„A jdeš do nějaké herny?“
„Ne… říkala jsem si, že tam by mě asi snadno odhalili.
Půjdu do Brook’s.“
Mariana strnula. „Brook’s… to jako, že půjdeš do
pánského klubu?“
Callie přikývla. Tváře jí zbarvila červeň.
„A ty myslíš, že tam je odhalení míň pravděpodobné
než v hráčském doupěti?“ Mariana zavrtěla užasle hlavou.
„Jsi blázen.“
„To nejsem!“
„Jak se tam chceš vůbec… Panebože! Callie! Do Brook’s
ženy vůbec nesmějí! Kdyby tě chytili…“
„Nechytí.“
„Jak to víš?“
Callie se zarazila. Nevěděla, jak má sestře odpovědět.
„Callie,“ pobídla ji Mariana.
„Vezme mě tam Ralston.“
Mariana dvakrát mrkla. Callie čekala, až si její sestra to
překvapivé sdělení přebere.
„Markýz Ralston?“
„Přesně ten.“
„Ty jdeš s Ralstonem?!“ Kdyby ta věta nezazněla s tak
slyšitelnou nervozitou, Callie by se Marianinu
skřehotavému hlasu musela zasmát. Místo toho dloubla
prstem do stehu na pokrývce a přikývla. „Já to věděla!“
283
Sarah MacLeanová
vyhrkla vítězoslavně Mari. „Od první chvíle, kdy jste spolu
tancovali waltz! Na mém zásnubním plese!“
„Mari! Ticho! Uslyší tě celý dům!“ zašeptala Callie
horečnatě.
„Jestli tě s ním chytí, tvoje pověst bude nadobro
zničená,“ sdělila jí Mari, jako by Callie něco takového ani
nepřišlo na mysl.
Callie přikývla do ticha, které se na ně sneslo.
„Takže musíme být hodně opatrné, aby tě nechytili.“
Callie dojalo to množné číslo, které Mari použila. „Zdá se,
že máš dokonale vymyšlené, jak se dostat z domu… ale jak
myslíš, že se dostaneš zpátky?“
„Stejně jako ven – zadními dveřmi a nahoru po
schodišti pro služebnictvo.“
Mariana zavrtěla hlavou. „To se ti nepovede. Dveře nad
schodištěm příšerně vržou. Matka by to uslyšela.“
Callie se zamyslela. „Mohla bych je naolejovat.“
Mari přikývla. „A pozor na třetí schod odshora. Skřípe.“
Callie na ni přimhouřila oči. „Jak to víš?“
„Řekněme, že jsme tohle schodiště s Rivingtonem
párkrát museli použít.“
Callie na ni vytřeštila oči. „Mariano!“
„Na zděšení je už trochu pozdě, nemyslíš? Já jsem s ním
aspoň zasnoubená,“ zažertovala dívka. „Ne jako ty s tím
mužem, se kterým se máš sejít na půlnoční dostaveníčko.
Panebože! Slib mi, že mi všechno řekneš!“
„To není dostaveníčko,“ bránila se Callie. Jenom mi
pomáhá. „Jsme… přátelé.“
„Přítel by neriskoval tvou pověst, Calpurnie.“ Mariana
ztišila hlas. „Jste vy dva…“ Mávla rukou, jako by se konec
věty rozuměl sám sebou.
„Co jako?“ předstírala nechápavost Callie.
284
Mariana na ni přimhouřila oči. „Callie, ty víš moc
dobře, na co se ptám.“
Callie se odvrátila. „Ujišťuju tě, že nevím.“
Mariana potěšeně vypískla. „Ale ano! Víš! A je to tak!“
Zatleskala. „To je báječné!“
„Není to báječné.“
Mariana se zatvářila zklamaně. „Ach. To mě mrzí. On
vypadá, že by mohl být –“
„Mari!“ přerušila ji Callie. „Takhle jsem to nemyslela!“
„Takže je to báječné.“
Callie si povzdychla. „Vlastně je.“
Mari se na ni významně, nestydatě ušklíbla. „To bych si
ráda poslechla.“
„No… neposlechneš. Celý tenhle rozhovor je
nepatřičný.“
Mari nad Calliiným upjatým napomenutím mávla
rukou. „Víš, že když vás spolu chytí, budeš se za něj muset
provdat? Představ si ten skandál!“
Callie pevně zavřela oči – představit si skandál bylo až
příliš snadné. „Nikdo mě nechytí.“
„MARIANO!“ Callie z rozpaků zachránilo zaječení
hraběnky vdovy Allendaleové z přízemí. Mariana protočila
panenky a prohodila: „Ta ženská tedy umí vřískat. A měla
bys vidět, co si vzala na sebe, Callie. Samet. Kanárkově
žlutý samet. A turban navrch. Vypadá jako rozzuřený
banán.“
Callie při tom živém obrazu zamžikala. „Tak nějak to
k ní patří.“
„Je to zázrak, že mě Rivington požádal o ruku.“
Callie se na ni zeširoka usmála. „Užij si to.“
Mari se k ní naklonila a spěšně ji objala. „To ty si budeš
užívat! Budu na tebe myslet celou noc. A zítra chci všechno
slyšet. Slib mi to!“
285
Sarah MacLeanová
„Slibuju.“
Mariana se postavila, uhladila si pomačkanou sukni
a trochu poskočila vzrušením, než pokývla Callie a vydala
se ke dveřím. Starší sestra ji doprovodila k prahu, zavřela
za ní a přitiskla ucho ke dveřím. Poslouchala zvuky toho,
jak její rodina odchází z domu. Pak přeběhla k oknu
a naslouchala klapotu kopyt a hrkotu kočáru, které
ohlašovaly jejich odjezd na ples. Když už kočár nebylo
slyšet, Callie opustila stanoviště u okna a zazvonila na
Anne.
Před schůzkou s Ralstonem toho musela tolik stihnout.
Deset minut před dohodnutou hodinou setkání se Callie
kradla temnými zahradami Allendaleovského sídla k zadní
bráně. Otevřela zástrčku, strčila do křídla brány a uslyšela
drásající zavrzání. „Sakra,“ zamumlala podrážděně.
„Copak všechny panty v tomhle domě potřebují
naolejovat?“
Ale díky Marianiným radám byla Callie připravená
a měla u sebe olej, který jí na její žádost předtím donesl
Annin syn Michael – aniž se jediným slovem zeptal, nač to
potřebuje, Bůh mu žehnej. Zvedla plechovku, kterou nesla,
a polila kovové panty mazlavou tekutinou. Když se
postarala o horní závěs, sklonila se ke spodnímu.
Byla tak pohlcená prací, že ani neslyšela přicházejícího
Ralstona.
„Ale ale – tohle je skutečně gentleman mnoha talentů,“
prohodil suše, když Callie při jeho slovech povyskočila
překvapením. Vzhlédla k němu z předklonu, přidala
poslední kapku oleje a zkusila pohnout bránou. Ralston si
přidřepl vedle ní, vzal jí plechovku z ruky a prohodil:
„I když už mám za sebou hodně tajných podniků, musím
přiznat, že ještě žádný z nich nezahrnoval promazávání
vrzajících pantů.“
286
Callie se usmála jeho nenucenému tónu. „Nemůžu
riskovat, že by mě kvůli skřípající bráně při návratu
přistihla vlastní rodina.“
Ralston přikývl, i když v přítmí to byl téměř nepatrný
pohyb. „Chytré opatření.“ Když dokončil práci za Callie,
odložil plechovku na zem a vytáhl z kapsy kapesník.
Pečlivě si setřel kapky oleje z rukou a podal jí ho, aby
udělala totéž. Když se očistili, vstal a pomohl vstát i Callie.
O krok od ní ucouvl, aby si prohlédl její přestrojení. Ve tmě
ji moc dobře neviděl, ale rozeznal černobílý večerní oblek,
přesně ten typ oděvu, jaký se nosil do pánského klubu jako
Brook’s. Její naleštěné boty zářily v měsíčním světle, černé
kalhoty a černý kabátec kontrastovaly se sněhobílou
naškrobenou košilí doplněnou dokonale uvázanou
kravatou. Anne se už začínala přizpůsobovat novému
„mužskému stylu“ své paní. Korunou všeho byl vysoký
černý cylindr, pod nímž měla schované všechny vlasy.
Callie zatočila s hůlkou a tiše se zeptala: „Tak co, mylorde?
Co vy na to?“
„Myslím si, že je tady nepatrná možnost, že bys mohla
projít – za předpokladu, že by v Brook’s bylo stejné světlo
jako tady v zahradě. Čili tma jako o půlnoci.“ Stiskl rty
a chvíli ji pozoroval. „Jen idiot by nepoznal, že jsi žena.
Tohle bude katastrofa.“
Ralston si znovu nasadil rukavice a vydal se ke kočáru.
Callie spěchala za ním a připomněla mu: „V šermířském
klubu jsi taky nepoznal, že jsem žena.“
Ralston něco nezřetelně zamručel.
„Zjistila jsem, že lidi často vidí to, co očekávají.“
Ralston jí otevřel dveře kočáru a vysadil ji do jeho
temného nitra. Když se odsunovala stranou, aby mu vedle
sebe udělala místo, mohla by přísahat, že ho slyší šeptat:
„Tohle nebyl dobrý nápad.“ Vzápětí se k ní připojil
287
Sarah MacLeanová
a zavřel za sebou dveře. Zaťukal hůlkou na střechu a kočár
se dal do pohybu.
Chvíli jeli mlčky a Callie se snažila ignorovat další
důvod Ralstonovy ochoty dovézt ji do pánského klubu.
Zašla už tak daleko… teď se přece nemůže zastavit. Cesta
byla krátká, a když kočár zastavil, Callie se naklonila
k oknu, aby lépe viděla. Když přitiskla tvář k oknu,
Ralston jí podal velký plášť. „Tu máš. Vezmi si to.“
„Ale já –“
„Nebudu se o tom dohadovat,“ přerušil ji. „Tady jde
o mé členství.“
„Nemluvě o mé pověsti,“ zamumlala Callie nezřetelně.
Ralston se na ni pevně zadíval. „Ano. Ovšem dnes večer
mi větší starosti dělá můj klub. Vezmi si ten plášť, vyhrň si
límec a nech hlavu skloněnou. Nedívej se nikomu do očí.
A pro rány Boží, nemluv tím směšným hlubokým hlasem,
o kterém si myslíš, že zní mužně.“
„Ale –“
„Žádné ale, Callie. Slíbil jsem ti, že tě vezmu do Brook’s,
aby sis mohla zahrát karty. Neslíbil jsem, že to udělám po
tvém.“
Callie si povzdychla. „Fajn.“
Ralston jí otevřel dveře a vyskočil z kočáru. Zamířil ke
dveřím klubu, aniž jí věnoval jediný další pohled. Callie se
podivila, že Ralston dokáže tak snadno ignorovat své
mužské instinkty a ani náznakem se jí nepokusí pomoci
vystoupit. Vyskočila tedy z kočáru sama a přibouchla za
sebou dvířka.
Nejspíš až moc velkou silou. Ozvalo se hlasité
zabouchnutí, které k sobě přilákalo pozornost Ralstona
i několika dalších mužů na ulici. Když se ke Callie otočilo
několik hlav, její napjaté kroky zaváhaly. Svýma
zděšenýma hnědýma očima se setkala s Ralstonovým
288
chladným modrým pohledem. Lehce nazdvihl jedno obočí,
ale to stačilo, aby mu dokázala číst myšlenky.
To ses úplně pomátla?
Callie sklonila hlavu, skryla obličej vyhrnutým límcem
a vydala se za markýzem. Když byla jen pár kroků od něj,
Ralston vstoupil do klubu a nechal za sebou otevřené
dveře i pro ni.
Když Callie překročila práh, pomyslela si, že Brook’s je
ohromující. Nevěděla, co čekala, ale určitě ne tohle.
Rozlehlá mramorová vstupní hala jako by se pyšnila
bohatstvím a postavením mužů, kteří byli členy klubu.
Všude kolem Callie byly samé nákladné obklady a zlacené
okraje.
Zadržela dech nad tím úchvatným prostorem,
vybaveným jako ta nejlepší londýnská sídla, ale v sytých
mužských barvách a tmavém dřevě. A všude byli jen muži.
S Ralstonem se ocitli u skupinky zabrané do hovoru, která
mu pokývla na pozdrav, a pokračovali dál k velkému
vchodu a pak dlouhou chodbou do zadní části budovy.
Callie se snažila diskrétně nakukovat do místností, které
byly otevřené – některé rozlehlé a dobře osvětlené,
s hloučky mužů kolem kulečníkových stolů, karet nebo jen
tak zabraných do diskuse. Jiné byly menší a působily
intimně, posedávalo v nich jen pár návštěvníků, kteří pili
portské a kouřili.
Callie u každých dveří zpomalila, aby zaznamenala
aktivity i muže uvnitř, jak dychtila nasát všechny
podrobnosti tohohle záhadného a fascinujícího místa.
Když ji Ralston vedl hlouběji do bludiště chodeb, dveří
ubývalo. Chodba byla temnější a tišší. Minuli jednu
místnost s pootevřenými dveřmi, která byla osvětlená
několika hořícími svícemi. Callie zevnitř zaslechla ženský
289
Sarah MacLeanová
smích a strnula. Nedokázala se ubránit, aby nenakoukla
dovnitř.
Když se jí podařilo zaostřit oči na výjev viditelný ve
škvíře dveří, otevřela úžasem pusu. Uvnitř byli tři muži
v maskách. Seděli ve velkých kožených křeslech,
postavených do kruhu. Muži vypadali uchvácení ženou,
která stála uprostřed jejich těsného kroužku. Byla vysoká
a s bujnými ňadry, vlasy jí splývaly po zádech v husté
hřívě. Vypadala nádherně: s vysokými lícními kostmi,
krásnou pletí, očima dokonale podmalovanýma linkami,
a její rudá ústa se špulila šibalským, významným
úsměvem. Callie žena fascinovala stejně jako přítomné
muže, protože jí bylo jasné, že je to kurtizána.
Neznámá měla šaty, jaké se běžně nosí jen
v soukromí – odvážný model ze safírového hedvábí
s těsným živůtkem, který vypadal spíš jako korzet než jako
součást šatů. Když se naklonila nad jedním z mužů, ňadra
jí téměř vypadávala ven. Callie zalapala po dechu, když
muž natáhl ruku a polaskal ženu po ňadru, oči upřené na
její vnady. Kurtizána se rozesmála, odvážně položila ruku
na jeho a vedla ho, aby se jí dotýkal víc. Muž se podřídil
jejímu vedení. Další z trojice nazdvihl ženě lem sukně
a začal ji pomalu vyhrnovat. Odhalil její dlouhé nohy
a nakonec i kulatý zadeček. Callie se tiše zajíkla, když muž
začal zadeček pomalu hladit.
Zajíknutí přešlo v tiché zaúpění, když ji Ralston chytil
za ruku a odtáhl od pohledu, který ji přimrazil k zemi.
Zavrčel jí do ucha: „Tohle je ten důvod, proč pánské kluby
nejsou pro ženy.“
„Mně připadalo, že zrovna tahle místnost pro ženy
byla,“ namítla jízlivě Callie.
Ralston neodpověděl. Místo toho ji vedl do dalších
otevřených dveří. Když vstoupili, zavřel je za nimi a zajistil
290
na zástrčku. Když Callie zaslechla zlověstný zvuk, který se
rozlehl tichem, otočila se k Ralstonovi a viděla, jak se na ni
mračí. Opíral se zády o dveře.
„Nevyjádřil jsem se snad jasně? Měla ses mě držet a na
nikoho se nedívat.“
„Já se nedívala!“
„Takže jsi předtím nezírala do místnosti plné lidí?“
„Neřekla bych, že byla plná“ odpověděla vyhýbavě
Callie. Ralston přimhouřil oči. „A neviděli mě!“
„Mohli tě zahlédnout!“
„Měli na práci něco jiného,“ namítla. „Třeba bys mi
mohl něco vysvětlit?“
Jeho pohled se změnil v ostražitý. „Třeba.“
„Jak to, že tam byla jedna žena… jen jedna… pro tři
muže?“
Ralston zvedl oči ke stropu a vyrazil ze sebe přidušený
sten. Po chvíli se vrátil očima ke Callie. „To nevím.“
Zatvářila se, jako by mu nevěřila. „Musí to být velice
nadaná kurtizána.“
Ralston si prohrábl rukou vlasy v gestu zoufalství. Pak
přiškrceným tónem pronesl: „Callie.“
Pohodila nevinně hlavou. „No co? Byla to kurtizána,
ne?“
„Ano.“
„To je fascinující!“ usmála se. „Ještě nikdy jsem žádnou
neviděla, víš.“
„To už mi došlo.“
„Vypadala přesně tak, jak jsem si je vždycky
představovala! Totiž, byla ještě hezčí.“
Ralstonovy oči zatékaly po místnosti, jako by hledal tu
nejlepší únikovou trasu. „Callie, nechceš radši hrát karty,
místo hovorů o kurtizánách?“
291
Sarah MacLeanová
Naklonila hlavu, jako by o tom uvažovala. „Nevím.
Obojí stojí za to, nemyslíš?“
„Ne,“ odpověděl jí s potlačeným smíchem.
„Nemyslím.“
Ignorovala ho a rozhlédla se po místnosti kolem nich.
Byla ozdobená řeckými vlysy, zobrazujícími bohy
a bohyně v nejrůznějších pozicích, a vybavená velkým
karetním stolem a několika dřevěnými polstrovanými
křesílky kolem něj. Na jedné straně hořel krb a u něj stála
pohovka a pohodlná křesla. Stěny, které nezdobily
mramorové frýzy, byly obložené policemi s knihami. Byl to
útulný, skrz naskrz mužský pokoj.
Callie se obrátila k Ralstonovi. „Nebude někomu vadit,
že jsme si to tady zabrali pro sebe?“
Ralston si sundal klobouk a rukavice a položil je na
stolek vedle dveří. „Pochybuji. Touhle pozdní dobou už
jsou muži většinou pohroužení do… kratochvílí, které si
plánovali.“
„Kratochvílí,“ opakovala ironicky a napodobila
Ralstona, odložila si rukavice a klobouk, než sňala z ramen
plášť a pověsila ho na věšák. Když se obrátila k Ralstonovi,
všimla si jeho soustředěného pohledu. „Nezlobíš se na mě,
že ne? Dorazili jsme bez těžkostí. Nikdo neví, že jsem
tady.“
Ralston si pozorně prohlédl její úbor a zavrtěl hlavou.
„Jen nemůžu uvěřit tomu, že si žádný muž v klubu
nevšiml toho, že jsi chlap asi tak, jako já jsem žirafa.“
Callie se zvlnily rty v úsměvu. „Ale kdybych byla
žirafa, snad by si toho všimli. Proč to říkáš? Ty myslíš, že
ten převlek není dobrý?“ Zadívala se na svoje oblečení
a náhle se jí zmocnila nejistota. „Já vím, že mám jisté…
tvary, ale snažila jsem se schovat, jak jen to šlo.“
292
Ralston jí odpověděl tichým, zlověstným hlasem:
„Callie, jedině slepec by si v tom obleku nevšiml tvých
tvarů. Žádný muž, kterého znám, nemá tak roztomilý –“
„Tak to by stačilo,“ přerušila ho přísně, jako by nestála
uprostřed noci v pánském klubu s nejproslulejším
londýnským zhýralcem, navíc v mužských šatech. „Už je
plno hodin. Ráda bych se naučila hrát karty, když
dovolíš.“
Ralston zamrkal a odsunul jí křeslo u karetního stolu.
Callie k němu vykročila a uvědomovala si markýzovu
blízkost. Když se Ralston usadil naproti ní, zvedl ze stolu
paklík karet, které tam ležely, a prohlásil: „Myslím, že
bychom měli začít s hrou jednadvacet.“
Začal Callie vysvětlovat pravidla a pomáhal jí pochopit
strategii, jakou musí vyvinout, aby si zajistila, že její karty
budou dohromady dávat hodnotu co nejbližší
jednadvacítce, aniž by tuto hodnotu přesáhly. Pak spolu
odehráli několik partií. Ralston ji dvakrát nechal vyhrát,
ale při třetí a čtvrté partii ji nemilosrdně porazil. Při páté
hře byla Callie radostně rozrušená, když dosáhla dvaceti
bodů, ale vtom Ralston vyložil svoje karty na stůl: přesná
jednadvacítka.
„Ty podvádíš!“ vybuchla dívka, frustrovaná další
prohrou.
Ralston se na ni podíval zhroženým pohledem. „To tedy
pardon. Kdybys byla muž, vyzval bych tě, aby ses z toho
obvinění zpovídala.“
„A já bych si boky opásala svou velebnou důstojností,
a do boje vyjela za pravdu, mírnost a spravedlnost.“
Ralston se rozesmál, zatímco míchal karty. „Ty mi tady
cituješ Bibli?“
„Jistě,“ odpověděla Callie jako vtělená zbožnost.
„Když hraješ karty?“
293
Sarah MacLeanová
„A kde jinde by byla lepší příležitost přivést na
správnou cestu někoho tak nenapravitelného jako ty?“
prohodila se zábleskem humoru v očích. Vyměnili si
úsměv, Ralston rozdal karty a Callie pokračovala: „Ale
vlastně by mi udělalo radost, kdybys mě vyzval na souboj.
Účast v souboji je jedním z bodů mého seznamu.“
Ralston na chvíli strnul, než zavrtěl hlavou na znamení,
že se vzdává. „Samozřejmě. Je snad na tom seznamu něco,
co by mě nešokovalo?“
Callie si nevinně prohlížela karty, než odpověděla:
„Pravděpodobně ne.“
„Vzhledem k tomu, že mi zřejmě neodvratně připadla
role tvého průvodce při uskutečňování těch šíleností, se tě
musím zeptat… jak tě baví tohle?“
Callie nakrčila nos, když nad jeho otázkou poctivě
uvažovala. „Klub je pozoruhodný. A moc dobře vím, že
bych se sem nikdy nedostala bez tebe…“
„Gabrieli,“ napověděl jí.
„Gabrieli,“ opakovala poslušně. „Ale pořád nějak
nevím, co je na tom hraní karet tak vzrušujícího. Ne že by
to nebyla dobrá zábava na ukrácení času, ale nemůžu
pochopit, že někoho hraní dostane třeba až do vězení pro
dlužníky.“
Ralston se opřel v křesle a obezřetně ji pozoroval.
„Nechápeš to, má krásko, protože jsi při tom nic
neriskovala.“
„Neriskovala?“
„Ovšem,“ potvrdil. „Přitažlivost hazardních her spočívá
ve spojení vzrušení z vítězství a strachu z prohry.“
Callie se nad tím zamyslela. „Tak si zahrajeme
o peníze?“
Ralston sklonil hlavu. „Jestli chceš.“
294
Callie náhle došlo. „Ale tobě je jedno, jestli nějaké
prohraješ.“
„Vlastně ano.“
„Takže to pro tebe není žádné riziko.“
„O mě nejde. Tohle je tvůj večer. Záleží jen na tom, abys
ty cítila, že riskuješ. Mě ber jen jako svého pomocníka.“
Callie nedokázala skrýt úsměv, který se jí při tom jeho
popisu objevil na rtech. „Ale to ne, Gabrieli,“ namítla a on
se zachvěl, protože tentokrát ho křestním jménem oslovila
bez vybízení. „Jestli máme hrát regulérní hazardní hru, tak
se i ty musíš bát, abys neprohrál.“
Jeho modré oči se zablýskly přes stůl. „Jmenuj svoje
podmínky.“
Její vzrušení prudce vyšlehlo. „Tak dobře… pokaždé
když vyhraju, mi musíš pravdivě odpovědět na jednu
otázku.“
Jeho obočí se sjela dohromady. „Na jakou otázku?“
„Proč?“ namítla Callie nevinně. „Bojíš se, že prohraješ?“
Ralston se naklonil k ní. „Fajn, císařovno, ale za každou
partii, kterou vyhraju já, mi prokážeš laskavost… jakou si
zvolím.“
Calliiným tělem proběhl záchvěv vzrušení, následovaný
zamrazením strachu. „Jakou laskavost?“
„Proč? Bojíš se?“
Ano. Setkala se s jeho pohledem. „Samozřejmě že ne.“
„Výborně.“ Ralston rychle rozdal karty. „O to to bude
zajímavější, nemyslíš?“
Callie náhle hraní karet začalo připadat jako úžasně
návyková aktivita. Při každém vytažení nové karty se jí
zatajil dech v krku, jak se snažila vymyslet taktiku, kterou
by Ralstona porazila. A při první partii se jí to nakonec
podařilo… i když nemohla potlačit myšlenku, že on ji
možná nechal, aby nad ním zvítězila.
295
Sarah MacLeanová
Ne že by jí na tom záleželo. Chtěla odpovědi. Naklonila
se v křesle a chvíli se dívala, jak jeho dlouhé elegantní
prsty sbírají karty ze stolu, pečlivě je rovnají na sebe a pak
je lenivě přistrkují k ní, zatímco čekal na její otázku. Setkala
se s jeho pohledem. „Pověz mi o kurtizánách.“
Ralston se krátce zasmál a zavrtěl hlavou. „Souhlasil
jsem, že ti zodpovím otázku. Tohle nebyla otázka.“
Callie protočila panenky. „Tak dobře. Jsou tu ještě další
kurtizány?“
„Ano.“
Když to nijak nerozvedl, dodala: „A často takhle baví
víc mužů najednou?“
„Callie,“ oslovil ji věcně, „kam tím míříš?“
Nakrčila nos. „Mám jen problém pochopit, jak to, že…
když ona… co chtěli dělat, až… totiž…“
Ralston se na ni ironicky usmál a čekal, až to dokončí.
„Ach… ty víš, jak to myslím.“
„Ujišťuju tě, že nevím.“
„Ti muži byli tři, a ona jen jedna!“
„Vážně?“
„Ty jsi hrozný! Slíbil jsi mi odpovědět na mou otázku.“
„Když se mě na něco zeptáš, má krásko, ujišťuju tě, že ti
odpovím.“
„To se od ní opravdu čeká, že…“ Callie se odmlčela,
hledala správné slovo.
„Potěší?“ navrhl Ralston vstřícně.
„Pobaví. Všechny tři najednou?“
Začal znovu rozdávat karty. „Ano.“
„Jak?“
Ralston k ní vzhlédl a na tváři se mu objevil vlčí úsměv.
„Opravdu chceš, abych ti na to odpověděl?“
Oči se jí rozšířily. „Ehm… ne.“
296
Rozesmál se hlubokým, zvučným smíchem, jaký od něj
Callie nikdy předtím neslyšela. Užasla, jak se tím změnil.
Jeho tvář se okamžitě rozsvítila, jeho postava uvolnila.
Nemohla si pomoct – musela se na něj usmát na oplátku,
i když ho zároveň pokárala: „Ty si vychutnáváš moje
rozpaky.“
„Samozřejmě, císařovno.“
Zrudla. „Neříkej mi tak.“
„Proč ne? Nosíš jméno císařovny, nebo ne?“
Callie zavřela oči a předvedla znechucené zachvění. „To
příšerné jméno mi radši nepřipomínej.“
„Měla by ses s ním smířit,“ doporučil jí vážně. „Jsi jedna
z mála žen, co znám, které jsou schopny takovému jménu
dostát.“
„To už jsi mi říkal,“ zamumlala.
Podíval se na ni se zájmem. „Já?“
Setkala se s jeho pohledem a okamžitě zalitovala toho,
že vytáhla na světlo tu deset let starou vzpomínku, která
pro něj byla tak bezvýznamná – a pro ni tak důležitá.
Rychle vyhrkla, aby to nemusela dál rozvádět: „Už se ani
nepamatuju kdy. Můžeme začít?“
Ralston trochu přimhouřil oči, než přikývl. Během další
partie byla Callie tak rozptýlená, že nad ní snadno
vyhrál – on měl dvacet, ona dvacet osm.
„Při devatenácti jsi to měla zarazit,“ poznamenal věcně.
„Proč? Stejně bych nevyhrála,“ namítla nabručeně.
„Ale drahá Calpurnie,“ věděla, že ji oslovil celým
jménem proto, aby ji provokoval, „ty vůbec neumíš
prohrávat.“
„Nikdo neprohrává rád.“
„Hm. Ale prohrála jsi.“
Callie si povzdychla. „No tak, ven s tím. Co chceš?“
297
Sarah MacLeanová
Díval se na ni a čekal, až k němu zvedne oči. „Rozpusť
si vlasy.“
Callie se zamračila. „Proč?“
„Protože jsem vyhrál. A ty jsi souhlasila s mými
podmínkami.“
Callie se nad jeho slovy zamyslela. Pak zvedla ruce
a začala si vytahovat sponky, které jí držely vlasy na
temeni. Když se jí v měkkých vlnách svezly na ramena,
prohodila: „Musím vypadat směšně, v mužských šatech
a s rozpuštěnými vlasy.“
Ralston z ní nespouštěl zrak od chvíle, kdy začala
uvolňovat účes. „Ujišťuji tě, že směšně není ten správný
výraz.“
Pronesl to tím temným, hlubokým hlasem, který u něj
Callie milovala, a její pulz se rozběhl. Odkašlala si.
„Můžeme pokračovat?“
Ralston znovu rozdal karty. Callie vyhrála. Nadechla se
a pokusila se pronést chladně a vyrovnaně: „Máš
milenku?“
Ralston na okamžik strnul s rukou na rozházených
kartách, a Callie své otázky hned zalitovala. Vždyť vlastně
nechce vědět, jestli má Ralston milenku. Nebo chce?
„Nemám.“
„Ach.“ Vlastně ani nevěděla, co od něj čekala, ale tohle
to nebylo.
„Ty mi nevěříš?“
„Věřím. Totiž, nebyl bys tady se mnou, kdybys mohl
být někde jinde, s někým jako…,“ zarazila se, když jí došlo,
jak mohou její slova vyznít. „Totiž, nechtěla jsem říct, že jsi
tady se mnou… kvůli…“
Ralston ji pozoroval a jeho výraz na sobě nedával nic
znát. „Stejně bych byl tady s tebou.“
„Vážně?“ hlesla.
298
„Ano. Jsi jiná. Osvěžující.“
„Ach. Tak to… děkuji.“
„S milenkami bývá těžké pořízení.“
„Neumím si představit, že ty by sis nechal něco
takového líbit,“ prohodila Callie.
„Ne. Nenechal,“ souhlasil Ralston. Položil promíchaný
balíček karet na stůl. „Proč se najednou zajímáš
o kurtizány a milenky?“
Ne o milenky všeobecně. Zajímám se o tvoje milenky.
Pokrčila rameny. „Připadá mi fascinující, že jsou tak…
svobodné.“
„Svobodnými bych je zrovna nenazval.“
„Ale ano, jsou! Mohou se chovat, jak se jim zachce,
stýkat se, s kým chtějí! Nejsou jako ženy ze společnosti. Od
nás se čeká, že budeme tiše sedět v koutě, zatímco muži se
můžou vybouřit, jak se jim zachce. Myslím, že je nejvyšší
čas, aby si i ženy začaly hledat samy uspokojení. A tyhle
ženy to dělají.“
„Ty máš dost romantické představy o tom, co si tyhle
ženy můžou dovolit. Jsou zase spojené s muži, kteří si je
vydržují. Musejí se na ně ve všem spoléhat. Pokud jde
o peníze, jídlo, šaty.“
„A v čem se liší ode mě? Já jsem ve všech těch věcech
závislá na Benedickovi.“
Ralston se při tom srovnání trochu rozpačitě ošil. „To je
něco jiného. Je to tvůj bratr.“
Callie zavrtěla hlavou. „To se pleteš. Je to stejné. Až na
to, že ženy jako ta, kterou jsme tady zahlédli, si můžou
svobodně vybrat, na kom chtějí být závislé.“
Ralstonův tón zvážněl. „Ty o té ženě tady v klubu
vůbec nic nevíš, Callie. Její postavení je pravým opakem
svobody, o tom tě ujišťuju. A radši přestaň fantazírovat
o takových věcech, než tě to přivede do maléru.“
299
Sarah MacLeanová
Callie nevěděla, jestli za to může vzrušení z nočního
dobrodružství, nebo ji tak rozpálila slovní potyčka
s Ralstonem, ale nedokázala se zastavit. „Proč?“ zeptala se.
„Přiznávám, že mě ta představa láká. Neodmítla bych,
kdyby si ze mě někdo chtěl udělat svou milenku.“
Ta slova doprovodilo ohromené ticho. Callie
nedokázala skrýt záblesk uspokojení, když si povšimla
Ralstonova úžasu. Jeho obočí se stáhla k sobě, když se
Callie chopila balíčku karet a začala rozdávat. Ralston
chňapl po její ruce a zarazil ji uprostřed pohybu. Přiměl ji,
aby se mu zadívala do očí, překypujících emocemi, které
nedokázala jasně určit. Ale věděla, že nic pozitivního to
nebude. „To nemyslíš vážně.“ Jeho tón nepřipouštěl
odmítnutí.
„Já…,“ vycítila nebezpečí a přiznala barvu.
„Samozřejmě že ne.“
„Máš to na seznamu?“
„Cože? Ne!“ Její šok byl dostatečně přesvědčivý.
„Byla by tě škoda, aby ses stala milenkou nějakého
londýnského dandyho, Callie. Na tom není nic hezkého.
Nic romantického. Tyhle ženy žijí ve zlatých klecích. Ty si
zasloužíš žít na piedestalu.“
Zamračila se. „Díky, ale ne. Nemám zájem, aby se se
mnou jednalo v rukavičkách a s omluvami.“ Vytáhla svou
dlaň zpod jeho, protože horkost jeho doteku byla až příliš.
Až příliš blízko toho, po čem toužila – po čem toužila už
celý svůj život.
„S omluvami?“
Nakrátko zavřela oči a sbírala odvahu. „Ano,
s omluvami. Jako byla ta, kterou jsi mi dnes tak zdvořile
nabídl. Kdybych byla někým jiným – tvou operní
zpěvačkou… nebo tou ženou tady v klubu… Omlouval by
ses mi?“
300
Zatvářil se zmateně. „Ne. Ale ty nejsi ony. Zasloužíš si
něco lepšího.“
„Lepšího,“ opakovala zoufale Callie. „O to právě jde! Ty
a zbytek společnosti si myslíte, že je pro mě dobré, abych
stála na podstavci slušnosti a patřičnosti – což by bylo
v pořádku, kdybych tam už nestála deset let a nestala se ze
mě stará panna. Tam možná patří neprovdané mladé
dívky jako naše sestry. Ale já?“ Klesla hlasem, když se
zadívala na karty ve své ruce. „Když tam zůstanu já, nikdy
nepoznám, co je to opravdový život. Jedině tam na mě
bude usedat prach, zatímco budu poslouchat nechtěné
omluvy. Je to stejná klec jako ta její,“ ukázala směrem, jímž
ležel salonek s kurtizánou, „jen jinak pozlacená.“
Ralston ji obezřetně pozoroval a ani se nepohnul, dokud
nedomluvila. Když neodpovídal ani potom, vzhlédla
k němu – a zjistila, že jeho tvář je zcela uzavřená. Co si
myslí?
„Rozdávej.“
Poslechla ho a další partii odehráli mlčky, ale bylo jasné,
že Ralston už nehraje neškodnou hru jednadvacet. Poznala
z jeho tvrdé tváře, že chce vyhrát, a srdce se jí rozbušilo
v hrudi při myšlence – co bude chtít po tomhle jejím
výbuchu?
Když Ralston vyhrál, odhodil karty doprostřed stolu.
Mlčky se postavil, přešel ke stolku u stěny a nalil do dvou
skleniček skotskou. Vrátil se k ní a jednu sklínku jí nabídl.
Callie si ji vzala a upila jantarovou tekutinu. Byla
překvapená, že se nerozkašlala a nezačala dávit jako tam
v hostinci. Alkohol jako by jen ještě víc rozproudil horkost,
která se jí už tak rozlévala žilami při čekání na to, až její
společník vysloví svůj další požadavek.
Odvrátil se od ní a přešel k jednomu z těch
vypolstrovaných křesel u krbu. Svezl se do něj. Pozorovala
301
Sarah MacLeanová
ho, jak zírá do ohně, a přemítala, na co myslí. Že by ji
odvezl domů? Rozhodně toho řekla dost na to, aby
přivedla do rozpaků nejen sebe, ale i jeho. Měla by se mu
omluvit?
„Pojď sem.“ Ta slova zazněla místností, i když Ralston
neodtrhl pozornost od tančících plamenů.
„Proč?“
„Protože to chci.“
Ještě před hodinou by se tomu velitelskému rozkazu
vysmála, ale teď ji bůhvíproč vábil natolik, že uposlechla.
Vstala a přešla k němu, zastavila se jen kousek od jeho
pravice. Čekala a krev jí bušila v uších. Připadalo jí, že
místnost je plná zvuku jejího dechu.
Čekání bylo mučivé.
Po chvíli se k ní Ralston otočil a panovačně poručil:
„Sedni si.“
Tohle nečekala. Mlčky se přesunula ke druhému křeslu,
ale zarazila se, když se Ralston ozval: „Tam ne, císařovno.
Sem.“
Překvapeně, zmateně se k němu otočila. „Kam?“
Natáhl ruku. „Sem.“
Krátké slůvko prolétlo vzduchem k ní. To myslí, že si mu
sedne na klín? Zavrtěla hlavou. „To nemůžu.“
„Chtěla sis vyzkoušet, jaká ta role je, má krásko,“
připomněl jí zastřeným hlasem. „No tak. Pojď si ke mně
sednout.“
A Callie náhle pochopila bez dalších slov, že tohle je její
příležitost zažít úplně všechno. S Ralstonem.
Přešla k němu, zastavila se těsně u něj a zadívala se mu
do očí. Neřekla nic. Nemusela. Během několika vteřin si ji
přitáhl na klín a pokryl její rty polibky.
Teď už není cesty zpátky.
Callie se odevzdala novému dobrodružství. Jemu.
302
18. kapitola
POLIBEK BYL HŘÍŠNĚJŠÍ, důmyslnější a intenzivnější než

ty, které si vyměňovali předtím, a Callie měla pocit, že jí
Ralston nabízí tu zkušenost, po které bažila. Ta myšlenka ji
vzrušovala – že muž, po kterém tolik let tajně toužila, ji
vezme na to záhadné a svůdné místo, které tak dychtila
poznat.
Jeho jazyk hladil její spodní ret a jeho ruce jí přejížděly
po těle. Rozepnul knoflíčky na její vestě a stáhl ji Callie
z ramen i paží. Potom jí vykasal okraj bílé košile z opasku
kalhot. Jeho pevná horká dlaň zůstala ležet nad páskem, na
nahé kůži jejích zad, a on se znovu zmocnil jejích úst.
Pátral v nich a hladil ji jazykem, vysílal jí do těla vlnky
potěšení a jeho ruce se kradly vzhůru k jejím ňadrům.
Callie pohltila směs pocitů z doteků jeho hříšných úst
a zkušených prstů. Nedokázala dělat nic než čekat, až se jí
dotkne tam, kde po tom tolik toužila… a jak po tom
toužila.
Odtáhl se od ní. Jeho ruka se dotkla okraje plátěného
pruhu, kterým měla Callie stažená ňadra, a Ralston zaklel.
Oči mu zaplály.
„Už si je nikdy nestahuj,“ pronesl s prudkým
vydechnutím. Její dech byl stejně zrychlený. Položil jí dlaň
303
Sarah MacLeanová
zezadu na hlavu a natočil si ji tak, aby nemohla uhnout
před jeho spalujícím modrým pohledem. „Nikdy.“
Pronesl to výhrůžným, majetnickým tónem, a Callie
zavrtěla hlavou, jako by ho chtěla ujistit, že se podřídí jeho
přáním. „Nebudu.“
Podržel její pohled dlouze ve svém, jako by se chtěl
ujistit, že jí může věřit. Pak se spokojeně zmocnil dlouhým,
opojným polibkem jejích úst. Přitom jí vyhrnul košili až ke
krku a přerušil polibek jen na tak krátkou dobu, aby jí ten
kus oděvu stáhl přes hlavu. Pak se vrátil k líbání, odhodil
její košili a bílá látka zaplachtila bez povšimnutí
vzduchem, zatímco on zatápal rukama po Calliině těle, aby
našel konec plátna. Když si byla jistá, že teď začne popruh
rozmotávat, najednou ji pustil a odtáhl se od jejích úst.
Kombinace horkosti jeho dlaní, chladného vzduchu na
jejích rtech, tvrdých stehen pod sebou a zvuku jejich
hlasitého přerývaného dechu Callie skoro připravila
o rozum. Teprve po chvíli dokázala otevřít oči.
Když to udělala, jejich pohledy se středy. Její dech se
zarazil, když vnímala vášeň v jeho očích, která byla téměř
neovladatelná. Cítila, jak se jí hruď zvedá a zase klesá. Pak
Gabriel promluvil. „Mohu tě osvobodit, má krásko?“
Ta slova Callie projela jako výtrysk žhavé lávy. V mysli
se jí promítla jejich předchozí konverzace a ona pochopila
skrytý význam jeho slov. Pootevřela rty, na nichž visel jeho
pohled. Naklonil se k ní, jako by nedokázal odolat, a skousl
její vlhký spodní ret. Pak se odtáhl a zopakoval svou
otázku, zatímco jedním prstem přejížděl po okraji
plátěného obvazu.
„Mohu tě vypustit z klece?“
Ta slova plná smyslného příslibu ji oslabila. Nabízel jí
dobrodružství a vzrušení, po jakém vždycky
prahla – všechno to, co nemohla napsat na svůj seznam,
304
nemohla je přiznat ani sama sobě, protože byly příliš
osobní. Jak by to mohla odmítnout?
Pokývla na souhlas. Ralston nic víc nepotřeboval.
Pomalu začal rozbalovat dlouhý plátěný pruh
a odstrkoval její ruce, když mu chtěla pomoct. „Ne,“
pronesl hlasem plným příslibů a majetnickosti. „Jsi můj
dárek. Rozbalím si tě sám.“
A taky to udělal, začal zvolna obnažovat její ňadra, až
mu skočily do rukou jako naposledy, a stejně jako tehdy
přitiskl rty na otlačenou kůži a konejšil ji. Chladil svým
jazykem červené čáry, které na Calliině těle zanechalo
plátno, mazlil se s nimi, přejížděl po nich jazykem a zuby
a prsty. Jeho ruce se pohybovaly jakoby vlastním
přičiněním, její prsty se ponořily do jeho hustých tmavých
vlasů, aby ho k sobě přitiskly, a hlava se jí bezděčně
zakláněla dozadu pod tíhou těžkých pramenů jejích vlasů
i pod těmi opojnými pocity, jimiž ji připravoval o sílu.
Podržel si ji u sebe tak, aby ji znehybnil, a jeho ústa se
činila. Když jí začal sát ztvrdlou bradavku, Callie zalapala
po dechu. Cítila, jak jí tělem probíhají vlny vzrušení. Ještě
nikdy se necítila tak krásná, tak ženská, tak živá. A to
všechno díky němu. Myšlenky se jí začaly rozplývat, když
Ralston přesunul pozornost na druhé ňadro. Zvedl ji, jako
by nic nevážila, posadil si ji tak, aby k ní měl lepší přístup.
Když si ji poposunul, uvolněný pás plátna spadl na zem
a s ním i Calliin seznam, který se mu přitom otřel
o předloktí. Ten nečekaný dotek ho vyrušil a Gabriel se
ohlédl po složeném papíru, který uvízl mezi jejich těly.
Sebral ho a podal Callie. Ta ho přijala a podivila se té
palčivé horkosti, která vyšlehla v místě, kde se setkaly
jejich prsty. Zachytila jeho pohled a odhodila papír
stranou, jako by jí bylo úplně jedno, kam dopadne.
305
Sarah MacLeanová
Přitáhl ji k sobě blíž. Jeho ruce byly všude, hladily ji po
zadečku, po nohou, po ňadrech, zvedaly její vlasy k jeho
horkým, vlhkým rtům. Putoval po jejím krku k měkkému
lalůčku ucha, pak se polibky vrátil k její klíční kosti
a putoval k jejím napnutým bradavkám. Laskal její prsy,
sál je a lízal jejich napjaté konečky, a její ruce se vydaly na
vlastní objevnou pouť, našly si cestu pod jeho kabátec,
přejížděly po jeho širokých ramenou a po vypracovaných
svalech na jeho hrudi.
Položila ruku na knoflíky jeho vesty a nejistě je zkusila
rozepnout. Nevěděla, jak má postupovat dál. Ralston
pustil jednu zduřelou bradavku a vážně se jí zadíval do
očí. „Vezmi si, co chceš, císařovno.“
Od chvíle, kdy se spolu vydali po téhle stezce
smyslnosti, ji povzbuzoval, aby překračovala hranice,
chovala se odvážně, dělala, po čem touží. Dnes večer to
nebylo jiné. Jeho slova ji pobídla k činům. Calliiny prsty se
nemotorně rozběhly po řadě knoflíků, rozepnuly jeho
vestu a odhalily tenkou plátěnou košili. Nejistě se zarazila
a skousla si spodní ret, jak zvažovala další kroky.
Ralston ji pozoroval s přimhouřenýma očima, odmítal
rozhodnout za ni, ale neodolal tomu, aby si k sobě dlaní
přitáhl její hlavu a zmocnil se trýzněného spodního rtu,
lízal ho a sál, až oba nemohli popadnout dech. Ralston se
pak odtáhl, uvolnil se v křesle, založil si ruce na prsou
a zadíval se na Callie, která se snažila vzpamatovat. „Co se
mnou chceš dělat teď?“
Naklonila hlavu a nejisté hlesla: „Chtěla bych, abys
neměl tolik oblečení.“
Usmál se rezervovanosti jejích slov – v tu chvíli tak
nepřípadné. Jeho ochraptělá odpověď v ní probudila
rozechvělé radostné vzrušení. „Dámě ovšem nedokážu nic
odmítnout.“
306
Shodil ze sebe svůj kabát i vestu a přiblížil se při tom
k ní. Ten pohyb ho přiměl, aby se o ni otřel, a při tom
doteku jejího sladkého klína na své tvrdosti tiše zasténal.
Když se zbavil svrchního oblečení, svezl se zase zpátky do
křesla, uchopil ji pevně za boky a přidržel. Nechtěl, aby ten
slastný dotek někdy skončil. Znovu se k ní přitiskl a viděl,
jak Callie z toho tlaku zavzdychala, rozkoší, jako by právě
po tom zoufale toužila.
Podržel její pohled ve svém, znovu se na ni přitlačil
a jejich těla se opět rozechvěla vášní. „Chceš tohle, má
krásko?“
Ta otázka zazněla udýchaně a Callie si uvědomila, že
jeho ten pohyb vzrušuje stejně jako ji. V odpověď se na něj
odvážně usmála a vzepjala se proti němu drobným
krouživým pohybem. Jeho oči se přimhouřily. Callie se
tváří v tvář jeho vášni cítila mocná.
Zavrtěla odvážně hlavou, ale nedokázala od něj odvrátit
zrak. „Ještě míň šatů.“
Ralston se znovu usmál, nazdvihl se z křesla a vytáhl si
okraje košile z pásu kalhot. Když si ji svlékl přes hlavu,
odhodil ji na zem, stejně jako předchozí kusy oděvu.
Díval se, jak ho Callie sleduje, a pak položil prsty na její
bradavku a polaskal zjitřenou pokožku. „Co teď,
císařovno?“
Při pohledu na něj polkla – byl tak velkolepý a napjatý
a svalnatý a mužný. Bylo to poprvé, kdy viděla nějakého
muže bez košile, a v ústech jí náhle vyschlo. Přejela očima
k jeho a zeptala se: „Můžu se tě… dotknout?“
Slabě se zasmál. „Prosím.“
Galliiny oči sklouzly k jeho hrudi. Položila na ni ruce
a pomalu přejížděla po stranách jeho hrudníku, pohrávala
si s chloupky na jeho hrudi. Přejela prstem po jedné ploché
bradavce a oči se jí vykulily, když bradavka pod jejím
307
Sarah MacLeanová
dotekem povyskočila. Rychlost jejího dechu se zvýšila.
Opakovala ten pohyb a Ralston zasténal. Ustaraně k němu
vzhlédla. „To bolelo?“
„Ne.“ Odpověď z něj vyšla jako ostré vydechnutí. Aby
to potvrdil, prudce ji políbil, ponořil se hluboko do jejích
úst, a pak napodobil její pohyb, přejel palcem po vrcholku
jejího levého ňadra, až Callie zaúpěla. „Bolí tě to?“ zašeptal
jí do úst.
Zavrtěla hlavou, jako by neměla sílu odpovědět. „Ne.
Nebo ano, ale příjemně. Nádherně.“
Přikývl. „Ano. Přesně tak.“
Callie se zadívala na svůj palec, který cestoval po jeho
bradavce. Pak se naklonila a přitiskla mu na hrudník rty.
Když s nimi pohybovala po horké kůži, cítila tlukot jeho
srdce, a přemítala, co by se stalo, kdyby… uchopila
bradavku rty a pohltila ji do horkosti svých úst.
Ralston zasykl a zabořil jí ruce do vlasů, když ona
napodobila jeho laskání horkými, vlhkými doteky jazyka.
Nechal ji, aby ho zkoumala rukama a ústy, až už to
nedokázal dál vydržet a přitáhl si ji k dalšímu polibku.
Hodoval na jejích ústech, dokud Callie neztratila všechny
souvislé myšlenky, až se z ní stal jen bezmocný uzlíček
ženství v jeho rukou. Jako by přesně věděl, kdy překročila
hranici a dostala se ke zkušenosti, která pro ni byla zcela
nová, k té čiré radosti – protože v tu chvíli ji zdvihl do
náruče, a aniž přerušil polibek, položil ji na dlouhou
nízkou pohovku.
Callie se na ni natáhla a on si přilehl k ní. Teplo jejího
těla ji zahřívalo na každém centimetru kůže.
„Chci tě mít nahou, císařovno.“ Ta slova ji zahřála do
ucha. Ralston vzápětí sevřel do zubů její lalůček
a rozechvěl jí celé tělo. „Chci tě zbožňovat.“
308
Nemohla mu odolat, nemohla odolat těm slovům,
o nichž celá léta snila. Místo toho chytila jeho ruku
a přitáhla si ji k zapínání kalhot. Ten pohyb byl veškerým
svolením, které Ralston požadoval. Během chvilky jí stáhl
holínky i kalhoty a Callie se ocitla nahá, obnažená jeho
pohledům.
Ralston se zarazil a hltal ji očima, jeho ruce přejížděly
po jejím těle, zahřívaly její kůži a zalévaly ji zároveň vášní
i rozpaky. Callie se pokusila zakrýt, ale on jí to nedovolil,
jeho ruce bránily hravými pohyby jejím, zatímco se do ní
vpíjel pohledem. Callie vzdala snahu zakrýt si ňadra, ale
nedokázala přestat schovávat tmavé kudrnky, které
označovaly její nejintimnější místo.
Ralston odtamtud zvedl její dlaň a nahradil ji vlastní.
Vášnivě ji políbil, než se odtáhl, aby se dokázal zeptat: „Ty
se stydíš, má krásko?“
Když přikývla, vztáhl ruku a přitiskl dlaň k jejímu
ohanbí. Když mu Callie zavzdychala do úst slastí, ucítil
okamžité uspokojení. „Nestyď se… dovol, já tě zakryju.“
Callie vybuchla šokovaným, tichým smíchem. Přidal se
k němu až do chvíle, kdy jí vklouzl jedním prstem mezi
baculaté plátky pohlaví, otevřel si ji a začal ji hladit uvnitř.
„Jsi tak nádherná, moje krásko.“
Zavřela oči nad tou kombinací erotického laskání
a upřímnými projevy náklonnosti. Bylo to víc, než mohla
snést. Znovu se zmocnil jejích úst. „Nikdy jsem nepoznal
takovou vášeň. Takovou vstřícnost. Vzbuzuješ ve mně
touhu svázat tě, abych si s tebou mohl dělat, co chci.“
Callie se před vnitřním zrakem objevil obraz jí samé
s pouty na rukou. Překvapeně otevřela oči a setkala se
s jeho pohledem. Tiše pronesl: „Jednoho dne ti možná
ukážu, kolik potěšení by nám to mohlo přinést, císařovno,
ale ne dnes.“ Jeho palec obkroužil její vzrušené pohlaví,
309
Sarah MacLeanová
hledal její poupě rozkoše a našel ho. Callie se prohnula
proti jeho laskající ruce a on pokračoval: „Dnes v noci chci,
aby ses mě dotýkala taky.“ Projížděl jí palcem kolem
vrcholku ženství v malých kroužcích a Callie unikaly z úst
zoufalé výkřiky, zatímco z ní prýštila vláha do jeho dlaně.
Přitiskl rty na její a zašeptal: „Tak mokrá…“ K prvnímu
prstu se přidal druhý, oba pronikly hluboko do jejího těla
a teď ho propátrávaly, zatímco ona se svíjela kolem nich.
„Tak těsná…“
Po chvilce promluvil znovu proti jejím pootevřeným
vlhkým rtům, zatímco ona se proti němu zhoupla klínem.
„Tak krásná.“
Přiváděl ji blíž a blíž k vyvrcholení, jeho ústa a ruce byly
všude najednou. Byla jeho pianem: hrál na její tělo i mysl
svýma rukama i hříšnými slovy. Callie se soustředila na
jeho ruce, na hluboké pronikání jeho prstů, které ji
doháněly k šílenství, na pevné a zároveň něžné hlazení
palce, který obkružoval ten bod, kam jako by se
soustřeďovala veškerá energie. Pohupovala se proti němu
a vykřikovala jeho jméno.
Pak byl náhle mezi jejíma nohama, roztáhl je do široka
a tam, kde ji předtím laskal rukou, kde ho tak zoufale
chtěla, se ocitla jeho ústa. Jeho jazyk kmital a zaléval ji
slastí, kterou nemohla vydržet – ty mocné doteky ji
připravovaly o rozum i smysly, jako by nezbylo nic jiného
než cit. Calliiny ruce vzlétly k Ralstonově hlavě, její prsty
se sevřely na jeho vlasech, zatímco on ji zpracovával prsty
a rty a jazykem, až měla pocit, že kdyby přestal, na místě
by umřela. Cítila, jak se v ní vzlíná vlna rozkoše, jak stoupá
výš a výš, zatímco jeho doteky jsou tvrdší a tvrdší a špička
jeho jazyka kmitala přes vrcholek poupěte rozkoše, jeho rty
sály a sály, až Callie ztrácela rozum. Když ucítila, že se jí
zmocňuje vlna vyvrcholení, zvedla boky z pohovky,
310
vykřikla a přimkla se k němu – k té jediné skále ve
zdivočelém světě.
Jeho laskání zněžnělo. Přivedl ji opatrně zpátky na zem,
konejšil její tělo, až se od něj odtáhl a zadíval se na ni. Když
jí pohlédl do očí, sálajících vášní a ženským poznáním,
zajíkl se. Natáhla k němu ruku gestem pozvání a hlesla:
„Pojď sem.“
Ta slova jím zachvěla. Nedokázal se ovládnout: v mžiku
se položil na pohovku vedle ní. Její ruce mu přejížděly po
boku, hladily ho tam, kde začínaly jeho kalhoty a kde se
látka napínala přes nápadný výběžek. Přejela prsty po celé
jeho délce a Ralston zalapal po dechu. S úsměvem
zrozeným z pocitu ženské síly polaskání opakovala a on
její ruku zarazil, položil na ni svou.
S pohledem upřeným do jejích očí pronesl: „Muž má jen
omezenou sílu vůle, císařovno. Když se mě budeš dál
takhle dotýkat, nezaručuji, že se udržím.“
Callie odtáhla ruku od jeho rozkroku a položila mu ji na
tvář, naklonila si k sobě jeho obličej k dalšímu polibku.
Tentokrát se vůdčí role ujala ona: její jazyk pronikl do jeho
úst a hladil ho tam, její rty si pohrávaly na jeho plných
a nachystaných k líbání. Když skončila, přejela rukou po
jeho trupu až k poklopci kalhot. Stále se mu dívala do očí,
když se pokusila oděv rozepnout. Pak vklouzla rukou
dovnitř, nahmatala jeho délku a sevřela ji v dlani. Jeho oči
potemněly, když promluvila a její hlas dával najevo jen
lehkou nervozitu. „A kdybych se tě dotýkala takhle?“
Callie zadržela dech. Ralston zůstal po jejích slovech
naprosto tiše a Callie si už říkala, jestli to nepřehnala.
Pak se ale pohnul. Se zasténáním, které se zrodilo
hluboko v jeho hrdle, se zmocnil jejích úst. Zklidnil její
ruku tím, že na ni položil svoji. Na její nevinnosti
a dychtivosti, na tom, jak jí oči plály vášní, zatímco mu
311
Sarah MacLeanová
poskytovala takovou blaženost, bylo něco, co ho sráželo na
kolena.
Když se zadíval do jejích sametových hnědých očí,
uvědomil si, že takovouhle ženu ještě nikdy nepotkal. Byla
studnicí protikladů, všechna ta vášnivá nevinnost
a dobrodružná úzkoprsost a plachá zvědavost… ta opojná
kombinace stačila, aby fascinovala i ty nejtvrdší cyniky.
A on byl opravdu fascinován.
Chtěl ji. Hrozně moc. Snažil se ze sebe takové myšlenky
setřást. Callie si zasloužila něco lepšího. Aspoň jednou
v životě se bude chovat jako gentleman. Zavřel oči, aby ji
před sebou přestal vidět nahou, otevřenou, vstřícnou
a mnohem vášnivější než kdy kteroukoli ženou, jakou znal.
Za to, co se chystal udělat, by si zasloužil medaili.
Zvedl její dlaň ze svého mužství, políbil ji horce a vlhce
do dlaně a promluvil. Nedokázal zakázat svým rukám, aby
ji přestaly hladit – dychtil cítit její měkkou, hladkou kůži.
„Myslím, že bych tě měl odvézt domů.“
Zamžikala očima – to byla jediná známka toho, že ho
slyšela. Spatřil pochybovačný záblesk v jejích očích
a nepřál si nic víc než ji stáhnout k sobě a povědět jí, co
přesně chce – spíš než to, co si myslí, že by měl udělat.
„Ale já nechci domů. Říkals, že mě vysvobodíš z klece.
Teď chceš ustoupit?“ Ta otázka byla žertovná a svádivá,
volání sirény, kterým ho zkoušela zmást. Její nezkušené
pohyby způsobily, že se mu tep divoce rozběhl.
Znovu ji políbil. Nedokázal si nebrat všechnu tu
sladkost, kterou mu nabízela. Když se odtáhl od jejích úst,
zašeptala mu do nich: „Prosím, Gabrieli… ukaž mi, jaké to
může být. Dovol mi to ochutnat. Aspoň jednou.“
Ta slova, tak přímá a otevřená, projela jeho tělem,
a Ralston si uvědomil, že byl od začátku odsouzen selhat.
Tohle jí nedokázal odmítnout.
312
Najednou měl kalhoty dole, ležel mezi jejíma nohama a
nechával se kolébat její měkkostí. Zlíbal jí oblouk krku,
hladil jí dlaněmi prsa, kroutil v prstech bradavky, až byly
jako žula a vzpínaly se k jeho rtům. Znovu přiložil své rty
k těm růžovým vrcholkům a poslouchal Calliiny výkřiky
rozkoše. Její ruce mu vylétly k ramenům, hladily ho po
horké kůži, připomínaly mu potěšení, které vždycky
nacházel v jejím vroucím objetí. A to potěšení se teď mělo
zmnohonásobit.
Přitiskl se k měkkým, ochlupeným záhybům jejího
ženství a cítil horko a vlhkost, které ho tam vítaly. Musel
posbírat veškeré sebeovládání, aby se do ní neponořil až
po jílec. Místo toho se k ní začal pomalu přibližovat
a každý nepatrný dotek vyvolal její sladký povzdech.
Zvedala se proti němu v touze po něčem, co nedokázala
pojmenovat. Ralston se z ní zvedl a setkal se s jejím
rozvášněným pohledem, na který odpovídal hříšným,
škádlivým úsměvem. „Co chceš, má krásko?“
Callie se znovu zvedla. Pokoušela se zintenzívnit jejich
kontakt, ale on se zase odtáhl. Callie přimhouřila oči. „Ty
víš, co chci.“
Vzal její spodní ret mezi zuby a něžně ho sál, zatímco se
proti ní začal pohupovat boky, dával jí přesně to, co
hledala. „Chceš tohle, císařovno?“
Callie zalapala po dechu a přikývla. Ralston opakoval
ten pohyb, vyvolával další sladký déšť z jejích útrob, který
smáčel ty horké a měkké záhyby, jež ho kolébaly. Teď byla
řada na něm, aby zasténal. „Ach Bože, Callie… jsi tak
sladká.“ Znovu se zhoupl a koneček jeho údu se dotkl toho
místa, kde pramenila veškerá její rozkoš.
Callie prudce sykla. „Chci –“
Začala mluvit, ale pak se rozpačitě zarazila.
313
Sarah MacLeanová
„Pověz mi to, lásko.“ Olizoval to místo, kde se její brada
setkávala s měkkou kůžičkou krku, zatímco jí mezi prsty
svíral něžně bradavku. Pohyboval se proti jejímu klínu
v rytmu, který je oba přiváděl k šílenství.
„Já – nevím, co chci.“ Přejela mu rukama po zádech,
znovu se proti němu zvedla a zaslechla jeho ochraptělý
sten. „Cítím se tak –“ Zvedl hlavu, aby na ni viděl.
„Prázdná.“
Odměnil ji za ta syrová a upřímná slova vášnivým
polibkem, vrazil jí jazyk hluboko do úst. Pak vsunul ruku
mezi jejich těla a přejel prstem po okraji jejích ženských
plátků. „Tady, miláčku?“ zašeptal jí do ucha jako
pohlazení. „Tady se cítíš prázdná?“ Vsunul jí dovnitř prst
a slyšel, jak Callie vydechla jeho jméno. „Chceš mě tam?“
Kousla se do rtu a přikývla.
„Řekni to, císařovno. Pověz mi to.“ K prvnímu prstu se
připojil druhý, napnutý, zkoumající.
„Chci tebe.“
„Kde?“ Prsty se pohybovaly jednotně, nabádaly ji
k odpovědi.
„Gabrieli…,“ zaznělo jako prosba i jako protest.
Usmál se proti jejímu krku. „Kde, miláčku?“
Mučil ji. „Uvnitř. Ve mně.“
Jeho prsty zmizely a ona vyklenula boky, jako by chtěla
proti jejich zmizení protestovat. Zlíbal jí klíční kosti
měkkými, vlhkými polibky, roztáhl jí stehna a nahradil
zkušené prsty hlavičkou údu, kterou nasadil do jejího
vchodu. Vzal přitom do dlaní její obličej a zadíval se jí do
očí, protože s ní chtěl ten jedinečný okamžik sdílet.
Callie zadržela dech, když Gabriel pronikl do
samotného ústí její jeskyňky, roztahoval si ji a otevíral.
Zarazil se – byla to ta nejtěžší věc, jakou kdy udělal – a
zduřelá hlavička jeho údu se houpala v něžně sametovém
314
horku jejího těla. Díval se, jak se jí v hnědých očích cosi
mihlo. „Bolí to?“
Zavřela pevně oči a zavrtěla hlavou. „Ne,“ zašeptala:
„Ano. Ale jako… jako bych chtěla… víc. Prosím.“ Zadívala
se na něj. „Chci tě víc. Chci to všechno. Prosím.“
Ta syrová emoce v jejím hlase i v jejích očích stačila, aby
se v něm probudilo šílenství, ale odmítl mu podlehnout,
protože tu chvíli nechtěl pokazit: chvíli, kdy Callie poprvé
okusí skutečnou vášeň. Zastavil se uprostřed pohybu,
sklonil se ústy k jejím bradavkám, a zatímco je sál, jeho
palec našel citlivé místečko mezi jejich spojenými těly.
Když po něm začal pomalu kroužit, díval se, jak se jí
v očích rodí vlna vzrušení. „Callie,“ zašeptal, „teď ti
musím ublížit. Nemůžu tomu nijak zabránit.“
„Já vím,“ vydechla. „Na tom nezáleží.“
Políbil ji, vsunul jí do úst pomalý, hledající jazyk, laskal
měkkou kůži uvnitř, jako by měli všechen čas světa. „Mně
na tom záleží,“ zašeptal a jeho palec se začal pohybovat
rychleji proti ní, takže se její boky v odpověď rozhoupaly
v rytmu, který je oba rozněcoval. „Ale já ti to
vynahradím.“
Pak se proti ní zhoupl a zaťal zuby, aby mu prudká
rozkoš nezabránila pohybovat se pomalu, kousek po
kousku, zasunovat své mužství při každém přiražení jen
o něco hlouběji. Pak se zase odtáhl, aby jí dal čas se
přizpůsobit.
Teprve potom, když už se svíjela slastí, se naposledy
odtáhl a zarazil se do ní až po jílec, projel jejím
nedotčeným nitrem až k jejímu srdci. Callie bolestivě
zaúpěla a on nad ní strnul. Svaly na pažích a ramenech
a na krku se mu napínaly úsilím. „Promiň,“ zašeptal
a posel jí polibky tvář až k uchu.
315
Sarah MacLeanová
Podívala se mu do očí a nepatrně se usmála. „Ne… to
není… tak zlé,“ vydechla. Naklonila hlavu ke straně, jako
by uvažovala nad tím, co cítí. „To je ono?“
Gabriel se tiše, přidušeně zasmál její nevinnosti. „Ani
náhodou.“
„Ach.“ Pohnula se proti němu, a tentokrát zalapal po
dechu on. „To je… tak…“ Pohnula se znovu a on jí přidržel
boky silnou rukou, aby se znehybnil proti jejím krouživým
pohybům pánve.
„Ano,“ zašeptal a lenivě uchopil rty její bradavku.
„Tohle je… ono.“
Téměř z ní vystoupil a znovu přirazil, hladkým
dlouhým pohybem, který zahnal všechnu zbývající bolest
a nahradil ji zajiskřením rozkoše. „Ach… ano.“
„Ano?“ zeptal se škádlivě a opakoval svůj pohyb.
Tentokrát mu vyšla vstříc a vzdychla: „Ano.“
„Taky si myslím,“ souhlasil a začal se rytmicky
pohybovat a přirážet, což je oba víc a víc rozpalovalo. Po
několika okamžicích se Callie začala pohybovat pod ním,
rozhoupala své boky, aby zvýšila tlak jeho pronikání.
Ralston se přizpůsobil žádosti jejího těla, zvýšil rychlost
i sílu průniků. Zatínal zuby, aby se obrnil proti té nesmírné
slasti, když se její tělo tak těsně a horce svíralo kolem něj.
Callie začala vykřikovat tichými drobnými zaúpěními
plnými rozkoše, tak skutečnými a upřímnými, které
prozrazovaly hloubku její vášně. Snad ještě nikdy v životě
Ralston tak zoufale netoužil po vyvrcholení. Snad nikdy se
tolik nesnažil držet se zpátky, aby své partnerce daroval
rozkoš, kterou si zasloužila.
„Gabrieli,“ zašeptala, „já chci –“
„Já vím,“ zašeptal jí do ucha. „Vím, co chceš. Vezmi si
to.“
„Nemůžu –“
316
„Ale ano, můžeš.“
A znovu jí přiložil palec na vrcholek rozkoše a hladil ji
tam, zatímco do ní hluboce a rychle přirážel. To spojení
bylo na Callie příliš. Napětí, které stoupalo zvolna, se teď
řítilo spirálovitě k nebesům a hrozilo vymknout se
kontrole. Pohlcovalo všechno, co mu stálo v cestě, včetně
jejích myšlenek a její příčetnosti. Vykřikla jeho jméno
a vyklenula se proti němu. Bála se toho, co přicházelo, ale
nechtěla tomu ničím zabránit.
Zadržel její pohled ve svých zdivočelých očích. „Dívej
se na mě, císařovno. Chci tě při tom vidět. Chci se dívat,
jak se vrhneš do propasti se mnou.“
„Já – nemůžu – já nevím – nevím jak.“ Házela hlavou ze
strany na stranu, jednotlivá slova se drala ven mezi
vzdechy.
„Zjistíme to spolu.“
A to se taky stalo. Napětí stočené do klubíčka se náhle
uvolnilo a její tělo se začalo křečovitě svírat kolem jeho, její
vnitřní svaly se stahovaly a uvěznily jej ve sladkém zajetí,
kolébaly ho nesnesitelně opojným rytmem. Callie
vykřikovala jeho jméno, zatínala mu nehty do ramen, jak
se ho držela, a on sledoval každičký pohyb jejího uvolnění.
A pak, ve chvíli, kdy došla k vrcholu rozkoše, se přestal
držet zpátky. Vykřikl a přehoupl se přes okraj spolu s ní
s prudkostí, jakou nikdy předtím nezažil. Pak se zhroutil
na její tělo a hrudník se mu zvedal v jediném rytmu s jejím,
když se pokoušel znovu získat sílu.
Leželi tam v objetí, dokud se jeho dech neustálil. Pak se
Gabriel vzepřel na pažích a podíval se na ni. Vnímal její
zrůžovělou pokožku zalitou potem, její spokojený úsměv,
její těžká víčka… a najednou mu to došlo.
Ještě nikdy neprožil nic takového… jako teď s ní. Nikdy
nebyl se ženou, která by byla tak upřímná a uvolněná…
317
Sarah MacLeanová
nepoznal žádnou tak ochotnou dávat a přijímat a prožívat
vášeň tak mocně. Nikdy nepoznal žádnou jako ona. Přejížděl
očima po jejím těle, nahém a krásném a zalitém zlatavou
záři ohně v krbu. Objímala ho, držela ho u sebe, a on
dokázal myslet jen na jediné: aby si ji vzal znovu. Hned
teď. Ale ona musí být tam dole rozbolavělá…
To vědomí na něj náhle narazilo jako ledová vlna.
Panebože, vždyť byla panna.
Co ho to napadlo? Takhle se s pannami nezachází,
prokrista. Ne že by tuhle situaci někdy zažil, ale byl si jistý,
že panny chtějí růže a poezii a přinejmenším pořádnou
postel. Ne pohovku v pánském klubu.
Panebože, byla panna a on se k ní choval jako k obyčejné –
Zavrtěl při té myšlence hlavou, neschopen dokončit ji
ani v duchu. Pohlcovalo ho znechucení nad sebou samým,
nad tím, co udělal. Ona mu věřila. A on toho zneužil.
V Brook’s, proboha! Ježíši Kriste. Co to udělal?!
Při tom pomyšlení zbledl.
Callie si povšimla, že se něco děje: „Co je?“
Ta slova ho vrátila do přítomnosti a on zjistil, že se jí
nedokáže podívat do očí. Místo toho jí vtiskl polibek na
rameno a posadil se. Snažil se ignorovat ten pocit ztráty,
který se v něm otevřel, když se odpoutal od jejího horkého,
vstřícného těla.
Začal se oblékat a všiml si, že Callie ho napodobila.
Snažil se na ni nedívat, ale nedokázal to: sledoval, jak se
k němu otočila zády a natahovala si kalhoty. Dlaně ho
bolely touhou dotknout se jí, uchopit ji znovu do náruče
a nechat se kolébat teplem a měkkostí jejího těla. Donutil se
nemyslet na to a soustředit se na svou vázanku, když si
Callie natáhla košili. Ovázání ňader už vypustila.
318
Obrátila se, aby se rozhlédla po své vestičce, a setkala se
krátce s jeho pohledem. Nemohl si nevšimnout smutku
v jejích očích. Takže už lituje toho, co udělali.
Sklonil se k zemi a zvedl pruh plátna, který tam nechala
ležet. „Budeš potřebovat tohle?“
„Ne,“ odpověděla tiše. „Tvůj plášť je dost velký, abych
se pod něj skryla… a pak, slíbila jsem ti, že už si je nikdy
neobvážu.“
Ta slova mezi nimi obnovila erotické napětí, které tam
bylo celý večer a připomnělo mu jeho neodpustitelné
chování. Callie se od něj odvrátila, právě když pronesl: „To
jsi slíbila.“
Sbalil plátno do kuličky a strčil ho do kapsy své vesty,
než zvedl z podlahy svůj kabátec. V tu chvíli si všiml
čtverečku papíru, který ležel pod ním. Seznamu, který je
přivedl až k těmhle šíleným koncům.
Narovnal se a nadechl se, aby jí její drahocenný talisman
nabídl, ale zarazil se, když si uvědomil, že k němu Callie
úmyslně zůstává zády. Stála vzpřímeně, jako by se
chystala na zápas, a mlčky si upevňovala vlasy sponkami
na temeno hlavy, aby se pokusila dát účesu původní tvar.
Ralstonovi se z nějakého důvodu nechtělo mluvit o tom
hloupém seznamu. Místo toho ho vsunul do kapsy a čekal,
až se k němu Callie obrátí.
O pár minut později to udělala a jeho šokovala změť
pocitů v jejích očích, lesklých nevyplakanými slzami. Tváří
v tvář jejímu smutku se cítil jako naprostý idiot. Polkl
a pátral po tom, co by jí měl povědět. Viděl, že Callie na to
čeká… na slova, která by všechno vykoupila… která by
zabránila vytrysknout jejím slzám.
Chtěl jí říct to, co chtěla slyšet. Asi nemůže nijak
napravit škodu, kterou způsobil svým neodpustitelným
chováním, ale může jednat jako gentleman. A tak pronesl
319
Sarah MacLeanová
to, o čem si myslel, že by to měl slušný muž v téhle situaci
říct. Aby jí zabránil v pláči.
„Odpusť mi moje chování, prosím. Samozřejmě se teď
vezmeme.“
Chvíli čekal, až jeho slova dozní. Calliiny oči se rozšířily
šokem. Pak se stáhly jako špendlíkové hlavičky a upřely se
na něj, jako by v ní dozrálo přesvědčení, že se úplně
pomátl. Čekal, až si dívka uvědomí, že se zachoval jako
gentleman, až se rozzáří radostí – a možná i vděkem – za
jeho nabídku manželství. Čekal, až něco řekne… cokoli.
A zatímco čekal, Callie se zabalila do jeho pláště, natáhla si
rukavice a nasadila klobouk.
Když byla hotová, podívala se na něj a konečně
promluvila – jako by nic neřekl. „Děkuji za dnešní velice
poučný večer, Ralstone. Budeš tak velice laskav a odvezeš
mě domů?“
No dobře. Aspoň se nerozbrečela.
320
19. kapitola
„TEN AROGANTNÍ – POMPÉZNÍ – příšerný – chlap!“

Callie vyhazovala knihy z polic knihovny
Allendaleovského sídla a vršila je na hromadu, zatímco si
pro sebe mumlala: „Samozřejmě se teď vezmeme! Nevzala
bych si ho, ani kdyby to byl ten poslední – chlap – v
Londýně!“
Odfoukla si z očí pramínek vlasů a otřela si zaprášené
ruce o šedé vlněné šaty, které si oblékla, aby v nich přežila
tuhle spoušť. Knihy se vršily všude kolem ní – na stolcích
a křeslech, a také na hromadách na zemi.
Po mlčenlivě jízdě s Ralstonem kočárem domů se Callie
vkradla zadním vchodem do domu a do postele,
rozpolcená mezi touhou zakrýt si hlavu pokrývkou a už
nikdy se nevynořit a stejně silnou touhou vydat se přímo
k Ralstonskému sídlu, probudit jeho pána a povědět mu,
co si myslí o jeho velkorysé gentlemanské nabídce.
Několik hodin se pokoušela o to první… přehrávala si
neustále v hlavě události uplynulého večera, střídavě
slzela a zuřila nad tím, jak dokázal zničit tak nádherné
chvíle. Nejdřív jí předvedl, jak úžasná může být vášeň,
nechal ji poprvé ochutnat extázi, a pak to všechno rozmetal
na trosky. Jen pár chvil po tom nádherném zážitku jí musel
připomenout, že nebyla stvořená pro vášeň.
321
Sarah MacLeanová
Místo toho, aby Ralston řekl něco z těch skvostných vět,
které by se hodily k situaci, v níž se nacházeli – třeba Jsi
jedinečná žena, nesrovnatelná s žádnou, jakou jsem dosud
poznal nebo Jak bych mohl žít bez tebe teď, když jsem našel ráj
ve tvém náručí nebo Miluju tě, Callie, víc, než se mi o tom kdy
snilo, případně Nezopakujeme si to ještě jednou? – místo toho
šel a všechno to zkazil.
A co hůř, začal mluvit o manželství.
Ne že by něco takového bylo úplně nevhodné. Vlastně
by to uvítala – kdyby to vložil mezi ty věty Jsi jedinečná
žena, nesrovnatelná s žádnou, jakou jsem dosud poznal a Jak
bych mohl žít bez tebe teď, když jsem našel ráj ve tvém náručí.
Bylo by krásné, kdyby se jí oddaně zahleděl do očí a řekl:
Udělej ze mě toho nejšťastnějšího, nejspokojenějšího muže na
světě, Callie. Vezmi si mě.
Samozřejmě, kdyby řekl tohle – nebo, připustila
velkoryse, kdyby vyslovil nějakou variaci na tohle téma,
vrhla by se mu nadšeně do náruče a nechala by ho, aby ji
divoce zlíbal, a aby v tom pokračoval celou cestu domů.
A teď by ležela v posteli a snila o dlouhém šťastném životě
markýzy z Ralstonu.
A místo toho v půl deváté ráno, po noci, která mohla
být nejkrásnější ze všech nocí jejího života včetně těch,
které teprve přijdou, přerovnávala knihovnu.
Založila si ruce v bok a zadívala se kolem sebe. „Tohle
je stejně vhodná chvíle jako každá jiná.“
Aspoň nemá čas brečet.
Kýchla. Nejdřív bude muset utřít prach.
Vydala se ke dveřím a prudce je otevřela, aby zavolala
na komorníka, že potřebuje prachovku – a uviděla
Marianu a Anne, jak si šeptem povídají s jednou
služebnou, s hlavami u sebe uprostřed chodby.
322
Když se dveře knihovny rozlétly, trojice hlav sebou
škubla jejím směrem, a Callie si všimla, že služce spadla při
pohledu na ni brada. Callie ji přísně oslovila: „Potřebuju
prachovku.“ Když na ni děvče zmateně civělo dál, jako by
jí nerozumělo, Callie se ozvala znovu: „Prachovku. Do
knihovny.“ Služka vypadala, jako by jí nohy vrostly do
země. „Potřebuju dnes utřít prach z knížek v knihovně,“
opakovala s povzdechem důrazně Callie. „Bylo by to
možné?“
Ta otázka děvče konečně vybudila k pohybu a služka se
rozběhla chodbou, aby vyplnila rozkaz. Callie sekla po
Marianě a Anne ostrým pohledem. Aspoň že mají dost
rozumu, aby zůstaly zticha.
„Ach bože,“ ozvala se Mariana. „To bude horší, než
jsem si myslela.“
Callie se na ni velmi významně zamračila, než se
obrátila na podpatku a vrátila se do knihovny navrátit
abecední pořádek do řazení knih, které byly v policích
nastrkány halabala. Ze svého místa viděla, jak Mariana
a Anne vešly za ní. Stará komorná zůstala stát u zavřených
dveří, zatímco její sestra se opatrně posadila na područku
křesla.
Obezřetně sledovaly Callie, ale několik minut zůstaly
tiše, zatímco ona vytahovala knihy ze sloupců na podlaze.
Mariana se po chvíli zeptala: „U jakého písmene jsi?“
Callie na ni vzhlédla od hromad svazků. „A.“
Mariana se naklonila ke knihám u svých nohou
a vylovila z nich jeden svazek. „Alighieri. Inferno.“
Callie ho vrátila na místo. „To je Dante. Má být pod D.“
„Vážně?“ Mariana nakrčila nosík. „To je divné. Jeho
příjmení začíná A.“
„Michelangelovo příjmení začíná B a máme ho pod M.“
323
Sarah MacLeanová
„Hm,“ pokrčila rameny Mariana. Ani nepředstírala, že
by ji jejich konverzace nějak zaujala. „Tak to asi u Italů je.“
Odmlčela se, když se ve dveřích objevila služka s
prachovkou pro Callie. Když děvče odešlo a zavřelo za
sebou dveře, Mari nepřítomně prohodila: „Zajímalo by mě,
jestli bys Julianu dala pod J, nebo pod F.“
Callie se při zmínce o Ralstonově sestře napjala, ale
rychle to potlačila. „Nemám ponětí. Asi pod J.“
„Škoda že se taky nejmenuje St. Johnová,“ vložila se do
toho Anne. „To by bylo jasně pod S.“
Mariana přikývla: „Souhlasím.“
Callie k ní prudce otočila hlavu. „O co se tady vy dvě
snažíte?“
„Co se stalo včera v noci?“
Callie horečnatě rovnala knihy do polic. „Nic se
nestalo.“
„Ne?“
„Ne.“
„Tak proč přerovnáváš knihovnu?“ zeptala se Mariana.
Callie nepatrně pokrčila rameny. „Proč ne? Stejně
dneska nemám nic jiného na práci.“
„Nic lepšího než přerovnávat knihovnu.“
Callie přemítala o tom, jak těžké by bylo sestru zaškrtit.
„Což děláš vždycky, když se potřebuješ rozptýlit.“
A komornou taky.
Mariana vstala a přešla k polici, do níž Callie
zastrkovala knížky. „Včera jsi slíbila, že mi všechno povíš.“
Callie pokrčila rameny. „Není co vykládat.“
Její slova doprovodilo zaklepání na dveře knihovny.
Trojice žen se obrátila k majordomovi, který si dal záležet
na tom, aby přehlížel nepořádek v obvykle tak pečlivě
uklizené místnosti.
324
Když vstoupil, zavřel za sebou pevně dveře, jako by
nechtěl, aby zevnitř pronikl do chodby třeba jen hlásek.
„Mylady, je tady lord Ralston. Prosí, zda byste ho mohla
přijmout.“
Mariana a Anne si vyměnily potměšilé pohledy
a Mariana se podívala na sestru. „Ale ne, vážně?“
Callie protočila panenky a odpověděla majordomovi:
„Děkuji, Davisi. Povězte prosím panu markýzi, že nejsem
doma. Pokud stojí o to, promluvit si se mnou, může se
vrátit později během dne.“
„Jistě, mylady.“ Majordomus se nepatrně uklonil
a zamířil z knihovny.
Callie zavřela oči a dlouze, přerývaně se nadechla, jak se
snažila uklidnit. Když je znovu otevřela, spatřila Marianu
a Anne, jak stojí vedle sebe a upřeně ji pozorují. „Takže
nám nemáš co říct, jo?“ ozvala se stará komorná.
„Ne,“ odpověděla rozhodně Callie.
„Jsi mizerná lhářka,“ pronesla věcně Mariana.
„Doufejme, že Davis v tom umí chodit líp.“ Ta slova
zůstala viset ve vzduchu mezi nimi, když se ozvalo další
zaklepání a na prahu opět stanul stárnoucí majordomus.
„Dámy,“ uklonil se.
„Odešel?“ zeptala se Callie.
„Ehm… ne, mylady. Povídal, že počká, až se vrátíte.“
Mariana užasle pootevřela pusu. „Vážně?“
Davis se otočil k mladší slečně Hartwellové. „Ano,
mylady.“
Mari se na Callie zářivě usmála. „To vypadá na docela
slibné dobrodružství.“
„Buď zticha.“ Callie se otočila k Davisovi. „Davisi,
vysvětlete mu nějak, že nepřijímám. Na návštěvy je moc
brzy.“
325
Sarah MacLeanová
„Na to už jsem poukázal, mylady. Ale pan markýz je
bohužel velice tvrdošíjný.“
Callie si tiše, frustrovaně povzdychla. „Ano. K tomu má
sklony. Musíte se mu vyrovnat.“
„Mylady…,“ hlesl vyhýbavě Davis.
Callie ztrácela trpělivost. „Davisi, patříte k nejlepším
majordomům v Londýně.“
Muž se hrdě napřímil – aspoň natolik, aby stále
zachoval zdání naprosté vyrovnanosti. „K nejlepším
v Anglii, mylady.“
„Ovšem. Bezpochyby. Takže – tuhle situaci
jistě – vymajordomujete?“
Anne se posměšně zachichotala tomu, jak se do
Davisovy tváře vkradl úžas.
Mariana muži věnovala laskavý pohled. „Sestra to
nemyslela jako urážku, Davisi.“
Majordomus na ni obrátil kamennou tvář. „Jistě,
slečno.“ Pak se uklonil hlouběji, než ho Callie kdy předtím
viděla, a odebral se pryč.
Callie si povzdychla a vrátila se k rovnání knih do
police. „Tohle mi nedaruje, co?“
„To si piš. Celej měsíc budeš dostávat vysušený
hovězí,“ uchichtla se Anne.
Mariana si prohlížela sloupec knih, než se nenucené
ozvala. „Myslíš, že se lord Ralston nechá zahnat?“
„Na to bych moc nesázel.“
Callie poskočilo srdce, když uslyšela ten známý
sarkastický hlas. Otočila hlavu ke dveřím, ale regály
s knihami jí bránily ve výhledu. Viděla jen, jak její komorná
strnula a vytřeštila oči na dveře.
V tichu, které následovalo, se Mariana otočila ke Callie.
Ignorovala sestřin prosebný pohled a se vší roztomilou
326
nevinností allendaleovského andílka sladce pronesla:
„Vypadá to, že máš návštěvu, Callie.“
Callie přimhouřila oči. Na světě vážně není nic horšího
než mladší sestra.
Viděla, jak Mari seskočila z područky křesla a uhladila
si sukně, než se otočila ke dveřím. „Dneska je ale krásně,“
prohodila zdvořile.
„To je, lady Mariano,“ ozval se Ralstonův hlas bez těla.
Callie zuřivě dupla nohou v pantoflíčku. Copak musí
být ten chlap vždycky tak ledově klidný?
„Asi se půjdu projít do zahrady,“ pokračovala Mariana.
„To zní jako báječný nápad.“
„Ano, taky si myslím. Takže pokud mne omluvíte,
mylorde… Anne?“ Callie se dívala, jak její sestra vysekla
malou poklonu a zamířila z knihovny se zrádnou Anne
v patách. Callie zůstala tam, kde byla, jako by doufala, že
Ralston sám od sebe zmizí. Gentleman by ji nezahnal do
úzkých mezi policemi. A on se minulou noc tolik snažil
dokázat, že je skutečný gentleman.
Zavládlo ticho. Callie se sehnula a pokračovala
v rovnání knih. Adams, Aischylos, Allton.
Slyšela kroky, které se blížily k ní, a spatřila ho koutkem
oka stát na konci regálu. Mlčky ji sledoval. Ambrose,
Aristoteles, Arnold.
Nemůže prostě předstírat, že tady není. Jak může být
tak tiše? Vydržet tohle vyžadovalo svatou trpělivost.
Augustin.
Už se nedokázala ovládnout. Aniž se ohlédla, pronesla
vzdorovitě s pohledem upřeným na zarovnané hřbety
knih: „Já nepřijímám.“
„Zajímavé,“ protáhl lenivě. „Protože mě jsi přijala.“
„Ne. Vetřel ses do mé knihovny bez pozvání.“
327
Sarah MacLeanová
„To je knihovna?“ zeptal se udiveně. „Ani jsem si
nevšiml – s těmi prázdnými regály.“
Střelila po něm podrážděným pohledem. „Přerovnávám
ji.“
„Ano, to mi došlo.“
„Proto nepřijímám.“ Zdůraznila ta slova v naději, že mu
dojde jeho neomalenost a odejde.
„Přes tyhle formality jsme se snad už dostali, ne?“
Aha. Zřejmě mu nevadí být neomalený. „Chceš ode mě
něco, Ralstone?“ zeptala se chladně.
A otočila se k němu – což byla chyba. Byl stejně
dokonalý jako vždycky – měl hladké vlasy a snědou pleť
a dokonalou vázanku a obočí zlehka nakrčené, byl tak
vybraně elegantní, že měla vedle něj pocit, jako by sama
vyrostla ve stáji. Okamžitě si začala uvědomovat svoje
šedivé staré uprášené šaty i to, že nejspíš musí vypadat,
jako by potřebovala koupel a spánek.
Je to příšerný chlap. Kolikrát si to už pomyslela?
„Rád bych pokračoval v naší konverzaci ze včerejší
noci.“
Neodpověděla. Místo toho se sehnula, aby sebrala
několik knih z podlahy.
Ralston ji bez hnutí sledoval, jako by opatrně vážil další
slova. Callie čekala a pomalu pokládala knihy jednu vedle
druhé. V duchu si přála, aby neříkal nic – aby to vzdal
a odešel.
Ralston k ní přistoupil a spolu s ní zaplnil ten uzavřený
zastíněný kout. „Callie, nemůžu se ti dost omluvit.“ Jeho
slova zněla tiše, ale byla naplněná upřímností.
Callie zavřela oči a poslepu přejela prstem po hřbetu
jedné z knih. Cítila zlatá písmena vyražená do vazby, jen je
nemohla přečíst. Zhluboka se nadechla, aby se obrnila
proti emocím, které rozechvívaly její tělo. Pevně zavrtěla
328
hlavou, ale nepodívala se na něj – natolik si zase nevěřila.
„Prosím, neomlouvej se,“ zašeptala. „To není vůbec třeba.“
„Ale samozřejmě že je to třeba. Moje chování bylo
trestuhodné.“ Rozhodil rukama do vzduchu. „Ale
podstatnější je, že bych chtěl tu situaci okamžitě napravit.“
Význam jeho slov byl jasný. „Ne,“ pronesla tiše Callie
a sklonila hlavu.
„Prosím?“ vyhrkl ohromeně.
Odkašlala si. Chtěla, aby byl její hlas tentokrát silnější.
„Ne. Žádná situace není, a tak není třeba ji napravovat.“
Ralston se krátce, nevěřícně zasmál. „To nemůžeš
myslet vážně.“
Callie napřímila ramena a protáhla se kolem něj do
osvětlené, otevřené části knihovny. Otřela si ruce o šaty
a předstírala, že probírá hromádku knih na jednom stolku.
Ale neviděla žádné názvy, nedokázala přečíst jediného
autora. „Myslím to naprosto vážně, Ralstone. Nevím,
jakého přestupku ses podle svého přesvědčení dopustil, ale
ujišťuji tě, že k žádnému nedošlo.“
Její host si prohrábl prsty husté vlasy a ve tváři se mu
objevil frustrovaný výraz. „Callie, kompromitoval jsem tě.
A pořádně. Teď bych to rád napravil. Vezmeme se.“
Callie polkla, ale odmítala se na něj podívat. Nevěřila si.
„Ne, to tedy nevezmeme.“ Byla to ta nejtěžší odpověď,
jakou kdy vyslovila. „Ne že bych si té nabídky nevážila,“
dodala zdvořile.
Ralston vypadal naprosto zaskočeně. „Proč ne?“
„Prosím?“
„Proč si mě nevezmeš?“
„Tak zaprvé, nepožádal jsi mě o ruku. Oznámil jsi mi
to.“
Ralston protočil oči ke stropu, jako by prosil
o trpělivost. „Fajn. Prosím, Callie, vezmeš si mě?“
329
Sarah MacLeanová
Potlačila vzrušení, které jí při těch slovech projelo. Sice
si to vynutila, ale i tak – žádost o ruku od markýze
z Ralstonu stála na jejím seznamu nejbáječnějších chvil
v životě hodně vysoko. Úplně nejvýš.
„Ne. Ale děkuju ti, že ses zeptal.“
„Tak co mám zatraceně –“ zarazil se. „Chceš, abych si
kleknul?“
„Ne!“ Callie měla pocit, že by neunesla pohled na něj,
jak klečí a žádá ji o ruku. To už by bylo od světa až příliš
kruté.
„Tak v čem je sakra problém?“
Problém je v tom, že mě doopravdy nechceš. „Prostě
nevidím důvod, proč bychom se měli brát.“
„Nevidíš důvod,“ opakoval po ní, jako by ta slova vážil
v ústech. „Odvážím se tvrdit, že bych ti mohl jmenovat
aspoň dva dobré důvody.“
Setkala se s jeho pohledem a přesvědčení, které sálalo
z modrých hlubin jeho očí, ji znejistilo. „Jistě sis nechtěl
brát každou ženu, kterou jsi zkompromitoval,“ prohodila.
„Tak proč chceš začínat se mnou?“
Při tom odvážném tvrzení vykulil oči, ale úžas brzy
vystřídalo podráždění. „Vysvětleme si to jednou provždy.
Zřejmě mě pokládáš za mnohem většího zhýralce, než
doopravdy jsem. Navzdory tomu, co si o mně myslíš, jsem
opravdu požádal o ruku každou neprovdanou dívku,
kterou jsem připravil o panenství. Lépe řečeno tu jedinou.“
Callie při jeho upřímné odpovědi zrudla a odvrátila se.
Viděla na něm, že ho ta situace rozrušila, a mrzelo ji to. Ale
upřímně řečeno, nemohl být rozčilenější než ona. Strávila
nádherný večer v náručí jediného muže, kterého kdy
chtěla, a on ji hned nato požádal o ruku z jakéhosi
zvráceného smyslu pro povinnost, takže zničil veškerou
romantiku toho zážitku.
330
A ona se měla vděčností rozplynout při té šlechetné
nabídce markýze z Ralstonu? Ne, děkuji pěkně. Může žít až
do smrti se vzpomínkou na tu nádhernou noc… a to jí
bude stačit.
Aspoň doufala.
„Tvoje velkorysost je –“
„Proboha, Callie, přestaň už s tím žvaněním!“ vybuchl
podrážděně. „Uvědomuješ si, že můžeš být těhotná?“
Calliina ruka bezděčně vylétla k pasu a nitrem jí projela
bolestná touha při pomyšlení, že by opravdu mohla čekat
Ralstonovo dítě. Tahle možnost ji ani nenapadla, ale jak
velká pravděpodobnost tu byla? „Nemyslím si, že to tak
bude.“
„Možnost tu každopádně je. Nedovolím, aby se moje
dítě narodilo jako bastard.“
Callie zaplály oči. „Ani já ne, ale tahle konverzace je
poněkud předčasná, nemyslíš? Podle mě je riziko zcela
minimální.“
„Riziko je vždycky riziko. Chci, aby sis mě vzala. Dám ti
všechno, co budeš chtít.“
Nikdy mě nebudeš milovat. Nedokážeš to. Jsem moc obyčejná.
Moc nudná. Nejsem žena, jakou si zasloužíš. Ta slova jí
šepotala v mysli, ale Callie mlčela a jen zavrtěla hlavou.
Ralston si zoufale povzdychl. „Když odmítáš být
rozumná, asi nebudu mít na vybranou. Budu si muset
promluvit s Benedickem.“
„To neuděláš!“ zalapala po dechu Callie.
„Zřejmě se ve mně pleteš, Callie. Ožením se s tebou,
a jestli budu muset přimět tvého bratra, aby tě donutil jít se
mnou k oltáři, udělám to.“
„Benedick by mě nikdy nenutil do svatby,“ namítla
otřeseně Callie.
331
Sarah MacLeanová
„Tak schválně, uvidíme.“ Oba stáli proti sobě a měřili se
zjitřenými pohledy. Ralston se po chvíli ozval tišším,
mírnějším tónem: „Copak by to bylo tak zlé?“
V Calliině hrudi vyšlehly prudké emoce, takže
nedokázala okamžitě odpovědět. Samozřejmě že vzít si
Ralstona by nebylo tak zlé. Bylo by to báječné. Toužila po
něm tak dlouho. Toužebně ho sledovala z okrajů tanečních
sálů, poslouchala klepy ze společnosti, jen aby se o něm
dozvěděla nějaké novinky. Celé desetiletí, kdy dámy ze
společnosti nekonečně spekulovaly o příští markýze
z Ralstonu, si Callie na tom místě tajně představovala
samu sebe, viděla se po boku svého vytouženého markýze.
Ale celá ta léta si to představovala jako svazek z lásky.
Snila o tom, že ji Ralston jednoho dne uvidí v přeplněném
plesovém sále nebo v nějakém obchůdku na Bond Street
nebo na večeři u společných známých, a bláznivě se do ní
zamiluje. A pak budou žít šťastně až do smrti.
Manželství zrozené z lítosti a pokání nemůže být až do
smrti šťastné.
Ve svém věku chápala, že pokud chce mít vůbec šanci
na manželství a rodinu, musí se smířit se sňatkem bez
lásky. Ale kývnout na to Ralstonovi bylo víc, než by
dokázala unést.
Toužila po něm moc dlouho, než aby se spokojila
s něčím menším než láskou. Ovládla se proto a řekla:
„Samozřejmě že by to nebylo zlé. Bude z tebe výborný
manžel. Já jen prostě žádného nehledám.“
„Odpusť, když ti to neuvěřím,“ odfrknul pohrdavě.
„Každá neprovdaná žena v Londýně hledá manžela.“
Odmlčel se. „Je to kvůli mně?“
„Ne.“ Jsi vlastně dokonalý, víš. Tlačil na ni tak, že mu
bude muset povědět nějaký důvod. Pokrčila rameny.
„Myslím, že se k sobě nehodíme.“
332
Zadíval se na ni prázdným pohledem. „Tak ty myslíš,
že se k sobě nehodíme.“
„Ano,“ potvrdila vážně.
„Proč, ksakru?“
„No, nepatřím zrovna k tomu typu žen, kterému dáváš
přednost.“
Ralston zvedl oči ke stropu, jako by znovu prosil
o trpělivost. „A to je?“
Callie si podrážděně povzdychla. Jak dlouho na ni bude
takhle tlačit? „Opravdu to mám vyslovit?“
„Ano, Callie, protože já ti opravdu nerozumím.“
V tu chvíli ho nenáviděla. Skoro tak moc, jako ho
milovala. Podrážděně na něj mávla rukou. „Nejsem krásná,
sofistikovaná, zkušená. Nejsem nic z toho. Jsem pravý
opak těch žen, kterými se obklopuješ. Radši čtu knížky,
než chodím na plesy, nesnáším společnost, a do chvíle, než
jsem si přišla do tvého domu pro svůj první polibek, jsem
neměla vůbec žádné zkušenosti s muži. To poslední, co
chci, je manželství s mužem, který toho bude litovat, sotva
vyslovíme slib u oltáře.“ Slova z ní proudila rychle
a rozrušeně, jak měla zlost, že ji Ralston zahnal až tak
daleko, že mu musela přiznat svou nejistotu.
Podtrhla ten rozčilený projev slovy: „Takže ti děkuju
pěkně, že jsi mě donutil to říct.“
Ralston se na ni mlčky díval. Pak pronesl tiše: „Nebudu
toho litovat.“
To ji dorazilo. Už toho měla dost. Dost jeho laskavosti
i jeho vášně. Dost toho, jak formoval její mysl a srdce a její
tělo. Dost osamělých schůzek s ním. Ty události
uplynulých týdnů ji nějak přesvědčily, že by u Ralstona
mohla mít šanci. „Vážně? Tak jako jsi nelitoval toho, co se
stalo u tebe v pracovně? Jako jsi nelitoval, co jsme dělali
včera večer?“ Smutně zavrtěla hlavou. „Tak rychle ses
333
Sarah MacLeanová
omlouval za všechny ty chvíle, Ralstone, takže je naprosto
jasné, že k manželství se mnou by ses nikdy nerozhodl
dobrovolně.“
„To není pravda.“
Vzhlédla k němu s pohledem plným citu. „Samozřejmě
že to je pravda. A upřímně, nechci tě odsoudit k životu po
boku někoho tak… obyčejného a stydlivého… jako jsem
já.“ Ignorovala, jak sebou Ralston při zopakování jeho
vlastních slov škubnul. „To bych neunesla. Takže ještě
jednou díky, ale já si tě nevezmu.“ Na to tě miluju až moc
dlouho. Až moc. Tečka.
„Callie, já bych nikdy neřekl –“
Zvedla obě ruce, aby ho zarazila. „Prosím, už dost.“
Ralston se na ni dlouze zadíval. Z jeho pohledu bylo
cítit zoufalství nad tím, co mu právě řekla. Pak promluvil.
„Tohle není konec,“ pronesl pevně a nesmlouvavě.
Callie se setkala s jeho neuhýbajícíma modrýma očima
a prostě namítla: „Ale ano, je.“
Ralston se otočil na podpatku a vyřítil se z knihovny.
Callie se dívala, jak odchází, a slyšela, jak se za ním
hlasitě zabouchl hlavní vchod Allendaleovského sídla.
Teprve když rána dozněla, dívka se rozplakala.
334
20. kapitola
RALSTON SE VYDAL rovnou do Brook’s, což byla chyba.

Jako by nestačilo, že ta ženská odmítla jeho žádost o ruku
a přiměla ho, aby se cítil jako korunovaný vůl – navíc mu
ještě znechutila jeho vlastní klub. A to důkladně.
Ještě před dvanácti hodinami to bylo místo, kde muži
mohou nacházet útočiště před spory vnějšího světa. Teď se
z něj stala mahagonovo-mramorová připomínka Calpurnie
Hartwellové. Když Ralston stanul ve velkém foyer a nechal
se omývat vlnami mužné konverzace, dokázal myslet jen
na ni: Callie, oblečená v mužských šatech, jak kráčí
temnými chodbami klubu; jak nakukuje do otevřených
dveří, aby do sebe vstřebala co nejvíc ze své první a,
doufejme, jediné návštěvy pánského klubu; Callie,
rozesmátá nad karetním stolkem; nahá Callie zalitá
narůžovělou září plamenů, které tančily po její rozkošné
pokožce.
Ralston vrhnul pohled do chodby, jíž spolu včera
kráčeli, a zmocnila se ho zvrácená touha vrátit se do
karetního salonku, kde spolu strávili předchozí večer. Na
okamžik ho napadlo, že by si tam mohl nechat přinést
konvičku s kávou, aby měl co pít, zatímco se bude mučit
vzpomínkami na minulou noc a přemítat nad tím, co řekl
335
Sarah MacLeanová
a udělal špatně. Ale hned to zavrhnul: v zájmu zachování
zdravého rozumu.
Její zamítnutí žádosti o ruku ho skutečně šokovalo.
Nestávalo se jí přece každý den, že by se s ní chtěl oženit
mladý, zdravý, zámožný šlechtic. Dovedl si docela dobře
představit, že takových dní bylo v jejím životě ještě méně
než zmíněných markýzů. Pamatoval si, jak se svého času
musel vyhýbat matinkám vdavekchtivých debutantek,
které by dceruškám rády zajistily postavení markýzy.
A teď, když konečně tohle nabízí někomu sám od sebe, se
mu dostane jen odmítnutí.
Ale jestli si ta ženská myslí, že ho po včerejší noci může
jen tak odmítnout a zmizet si, tak se šeredně plete.
Frustrovaně si svlékl plášť a podal ho komorníkovi, ale
stačil ještě z látky ucítit její vůni – kombinaci mandlí
a levandule a… Callie. Při té myšlence se zamračil a ocenil,
že komorník s pláštěm při pohledu na něj rychle zmizel,
aby se nestal terčem markýzovy zlostné nálady.
Ale okamžitě na něj zapomněl, protože mu mysl
okupovala jediná zásadní starost: Co je to s ní, zatraceně?
Nemohl uvěřit, že ho odmítla. Přece si nemůže opravdu
myslet, že by se k sobě nehodili. Byla sice panna, ale při
jejich včerejším milování – i při všem tom mazlení
předtím – musela cítit, že je to výjimečné. Jejich manželství
by v posteli rozhodně nebylo utrpením. A kdyby vášeň
nestačila, měli i podobnou inteligenci, smysl pro humor,
byli podobně zralí. A kromě toho… Callie je nádherná. Tak
měkká a oblá na správných místech. Ralston nechal
vzpomínky, aby se rozletěly k jejím bujným křivkám…
v nichž muž mohl bloudit léta…
Ano. Lady Calpurnia Hartwellová by pro něj byla
báječnou markýzou.
Jen kdyby si to sama uvědomila.
336
Ralston si prohrábl rukou vlasy. Kdyby se za něj
provdala, získala by titul, majetek, půdu i jednoho
z nejžádanějších svobodných mužů v Británii. Tak co
ksakru chce ta ženská víc?
Manželství z lásky.
Ta myšlenka ho zarazila. Už dávno se mu přiznala ke
své víře v lásku a on nad tím mávl rukou, dokazoval jí, že
přitažlivost je stejně mocná jako láska, na kterou ona tak
přísahá. Ale přece ho nemohla odmítnout jen proto, že věří
v lásku? Ralston zavrtěl zoufale hlavou při myšlence, že by
Callie byla ochotná riskovat svou pověst a svou
budoucnost odmítnutím jeho návrhu jen pro nějakou
dětinskou fantazii, které se odmítá vzdát.
Už ta představa byla absurdní. A jemu se už o ní
nechtělo uvažovat.
Vydal se do velkého předpokoje vedle foyer, kde člověk
vždycky našel nějaké rozptýlení. Hledal nějakou politickou
debatu, do níž by se zapojil a která by ho zaměstnala, ale
zjistil, že místnost je prakticky prázdná, až na malou
skupinku karetních hráčů. U stolku seděl Oxford a další
dva muži. Byli natolik neupravení, až Ralston uhodl, že
strávili u karet celou noc.
Pohled na Oxforda, oddávajícího se nezodpovědným
hráčským zlozvykům, ho znechutil, a pokusil se opustit
místnost stejně rychle, jako do ní vstoupil. Ale než to stačil
učinit, byl odhalen.
„Ralstone, kamaráde, pojďte si dát s námi partičku!“
zavolal na něj žoviálně Oxford.
Ralston se odmlčel a snažil se vymyslet záminku, kterou
by se vyhnul pozvání, než baron dodal: „Měl byste nade
mnou zkusit vyhrát aspoň teď, Ralstone, protože brzy
budou vaše kapsy o poznání lehčí.“ Ta významná slova,
337
Sarah MacLeanová
doprovázená chápavým chechtotem kolem stolu, markýze
přiměla, aby se obrátil.
S kamenným výrazem se vydal ke stolku.
Z Oxfordových rudých tváří a zapadlých očí bylo zřejmé,
že se podíval na dno spousty sklínek. Ralston ukázal na
vítězné hromádky před Oxfordovými společníky
a poznamenal bezvýrazným hlasem: „Zdá se, že moje
kapsy dnes před vámi nejsou v žádném ohrožení,
Oxforde.“
Oxford se na něj zamračil, než si vzpomněl, proč na něj
vůbec zavolal. „Ale brzo už budu mít spoustu peněz na
další sázky…“ Odmlčel se, aby spolkl říhnutí. „Víte,
plánuji zasnoubení do konce týdne.“
Ralston se pokusil ignorovat neblahou předtuchu, která
ho hrozila ovládnout. „S kým?“ zeptal se.
Oxford na něj ukázal dlouhým těstovitým prstem
a vítězoslavně zakrákal: „S Calpurnii Hartwellovou,
samozřejmě! Radši byste se měl smířit se ztrátou –“ jeho
tělo se na židli zakymácelo, „tisíce liber.“
To tvrzení Ralstona rozohnilo. Okamžitě ucítil touhu
zasadit Oxfordoví ránu doprostřed rozšklebeného obličeje.
Musel zapojit veškerou sílu svého charakteru, aby se
ovládl. „Takže vy myslíte, že jste ji získal?“ pronesl ledově.
Oxford vycenil zuby v úsměvu, při kterém vypadal jako
imbecil. „Získal jsem ji, to si pište. Včera na výstavě
Královské společnosti mi zobala z ruky.“ Zuřivě zamrkal
na svoje kumpány.
Ralston strnul – byla to do nebe volající lež. Ruce se mu
podél boků sevřely v pěsti a tělem mu pulzovala nezkrotná
energie, která volala po uvolnění – třeba tak, že by barona
roztrhal na kusy.
Oxford jeho napětí nevycítil, protože ho dráždil dál:
„Zítra ji navštívím a vyjevím jí svoje záměry. A pak ji do
338
konce týdne zkompromituju, aby Allendale neměl na
vybranou, jestli mě má uvítat do rodiny – i když ten bude
nejspíš stejně rád, že ho zbavím té staré panny, co by jinak
zůstala na ocet, a odmění mě patřičným manželským
uspořádáním.“
Představa, že by se Oxford Callie jen dotkl, Ralstona
rozzuřila doběla. Během vteřiny ho zvedl ze sedadla, jako
by hejsek nevážil víc než dítě. Ten pohyb zvedl baronovy
kumpány ze židlí, které se za nimi kácely, zatímco
nebožáci rychle couvali, aby se dostali z dosahu
Ralstonových pěstí.
Když markýz držel Oxforda pod krkem, cítil strach
slabšího muže, a ta zbabělost ho naplnila odporem. Když
promluvil, znělo to jako zavrčení. „Lady Calpurnia
Hartwellová je tisíckrát lepší než vy. Nezasloužíte si
dýchat stejný vzduch jako ona.“
Pustil Oxforda a zažil pocit mužského uspokojení, když
se protivník bezmocně zhroutil na židli. S arogantním
pohledem vladaře Ralston dodal: „Vsadil jsem tisíc liber,
že vás odmítne, a na tom trvám. Vlastně jsem si tím tak
jistý, že zdvojnásobuji sázku… hned teď.“
Díval se na svého soka a pozoroval, jak si Oxford
roztřesenýma rukama rovná rukávy kabátce. Baron
prohodil: „Po tomhle hulvátském chování si odlehčení
vašich truhlic užiju ještě víc.“
Ralston se otočil na podpatku a opustil místnost. Neřekl
už ani slovo. V duchu přemítal o tom, že jen bránil dámu,
které toho tolik dluží.
Bylo to snadnější než se pokoušet vyznat v těch
divokých pocitech, které jím zmítaly při představě, že by se
z Callie stala baronka.
339
Sarah MacLeanová
Callie o něco později, toho dne odpoledne, otevřela dveře
krámku madam Hebertové na Bond Street. Už se nemohla
dočkat, až bude mít za sebou i tyhle bezpochyby mučivé
okamžiky. Když Ralston vyběhl z jejich dómu, Callie
několik dlouhých minut plakala – než jí doručili zprávu, že
švadlena dokončila práci na objednaných šatech a také
několik dalších kousků Julianiny garderoby.
Callie pochopila zprávu jako pokyn shůry, že nemůže
strávit celý den tím, že by litovala sama sebe. Připravila se
tedy na odpoledne strávené u švadleny, což jí připadalo
jen o něco méně pochmurná povinnost než účast na
pohřbu. Ale potřebovala se nutně něčím rozptýlit
a francouzská modistka něco takového rozhodně
zaručovala.
Přesvědčila Marianu, aby jela odpoledne s ní, a mladší
slečna Hartwellová vyrazila z Allendaleovského sídla
předem, aby vyzvedla Julianu, která si měla zkoušet
vlastní šaty. Callie by pro ni normálně zajela s Marianou,
ale nemohla snést pomyšlení, že by se dnes měla
s Ralstonem znovu vidět – i když to bylo tak
nepravděpodobné. A tak se vydala na Bond Street sama
a teď stála ve dveřích salonu a čekala, až se jí někdo ujme.
Krámek bzučel horečnatou aktivitou. Madam
Hebertovou vidět nebylo, ale její asistentky probíhaly mezi
závěsy u zkušební místností s náručemi plnými šatstva,
krajek, knoflíků a lemovek sem tam. V přední části krámku
byly ještě tři další ženy, které si prohlížely vystavené látky
a obdivovaly švadlenino umění.
„Ach, lady Calpurnie!“ zvolala s měkkým
francouzským přízvukem Valerie, švadlenina pravá ruka,
když se vynořila ze zadní částí krámku a vysekla příchozí
poklonu. „Madam. Hebertová se omlouvá, že vás nechává
čekat. Právě končí s jednou zákaznicí, ale pak už jsme si
340
vyhradili odpoledne jen pro vás. Bude se vám věnovat –“
dívka mávla nikou, jako by lovila ze vzduchu správnou
frázi, „tout de suite… hned. Ano?“
„Ano, jistě. Ráda počkám.“
„Valerie!“ ozvalo se zezadu velitelsky a madam
Hebertová vzápětí strčila hlavu do přední části krámku.
„Zaveď lady Calpurnii dozadu. Budu se jí věnovat
okamžitě.“ Švadlena se na Callie povzbudivě usmála.
Když Valerie přivedla Calpurnii blíž, její šéfová sykla: „Se
slečnou Kritikosovou to dokončíš ty.“
Callie se zarazila v půlce kroku, těsně před vstupem do
zkušební místnosti. Slyšela správně? Je tam uvnitř opravdu
Ralstonova bývalá milenka? Samozřejmě že je. Byla to
dokonalá koruna tohohle katastrofálního dne. Callie
napřímila ramena a chystala se vejít. Nastasia Kritikosová
ji nemá důvod znát. Callie tak může docela dobře
předstírat, že ani ona slavnou operní zpěvačku nepoznala.
Když se protáhla škvírou v závěsech, zjistila, že něco
takového se snadněji řekne, než udělá. Nastasia stála na
stupínku uprostřed zkušebny, zády ke dveřím. Byla
nepřehlédnutelná. Callie užasla nad jejím tělem ve tvaru
přesýpacích hodin, nad tím, jak se jí boky rozšiřovaly
v dokonalém souladu s oblostí ňader, jaká by jí každá žena
záviděla. Nastasia se otáčela ze strany na stranu
a pozorovala se kritickým okem v obrovském zrcadle, jako
by chtěla vstřebat všechny detaily úchvatných šarlatových
hedvábných šatů, které měla na sobě. Šaty nádherně seděly
na Nastasiině vnadném těle, živůtek držely na zádech
elegantní krajkové tkaničky, každá uvázaná do perfektní
kličky.
Callie polkla. Okamžitě si začala připadat obyčejná
a nevýrazná. Kéž by si mohla přijít vyzkoušet šaty někdy
jindy. Když se přistihla, že na druhou ženu neskrývaně
341
Sarah MacLeanová
zírá, vzpamatovala se a vydala se za madam Hebertovou.
Když procházela za Nastasiou, neodolala a vrhla pohled
na odraz zpěvačky v zrcadle. Ona a Ralston museli tvořit
úchvatnou dvojici. Nastasia byla velkolepá – měla ten druh
ženské krásy, o němž Callie jen snila – porcelánovou pleť,
třpytivé tmavé prameny vlasů a rozkošná vykrojená ústa,
a to všechno byla jen část její atraktivity. Ten rozdíl mezi ní
a obyčejnými smrtelnicemi zdůrazňovaly především
Nastasiina očividná sebejistota a sebevědomí. Zmocnila se
zkušebny stejně, jako ovládala jeviště – úplně a beze
zbytku. Byla velkolepá.
A Callie, která se na ni na okamžik zadívala, jí záviděla
úplně všechno – od dokonalého držení těla až po
fantastické fialkové oči… které se v ploše zrcadla setkaly
s Calliinýma.
Callie se zastyděla, že byla přistižena při okukování,
a rychle spěchala za madam Hebertovou. Následovala
švadlenu za vysokou převlékací zástěnu na jedné straně
místnosti a prudce se zarazila, když spatřila krejčovskou
figurínu zahalenou v těch nejkrásnějších šatech, jaké Callie
kdy viděla.
Madam Hebertová se setkala s jejím pohledem
a chápavě se usmála. „Líbí se vám?“
„Samozřejmě…“ Callie svrběly prsty touhou dotknout
se látky, pohladit kaskádu hedvábí, které vypadalo ještě
nádherněji, než jak si pamatovala.
„Výborně. Pak je myslím načase, abyste se ujistila… že
jsou stvořené přímo pro vás. Co vy na to?“
Švadlena si Callie otočila zády k sobě a začala jí
rozepínat knoflíčky denních šatů. Když ji svlékla, ukázala
na spodní prádlo, které leželo na stolku vedle figuríny,
a prohlásila: „Začneme s tímhle.“
342
Callie zavrtěla hlavou: „Ale to ne… já mám spoustu
spodního prádla… nepotřebuju nové.“
Ruce madam Hebertové se zastavily. „Ujišťuju vás, že
potřebujete.“ Francouzka pomohla Callie z korzetu
a košilky a dodala: „Nejsebevědomější ženy jsou ty, které
věří každému vláknu toho, co mají na sobě. Ty, které jsou
stejně spokojené s obsahem svých zásuvek jako se svými
róbami. Na první pohled poznáte rozdíl mezi ženou, která
se halí do hedvábí a krajek, a tou, která nosí…“ Modistka
odhodila na zem Calliinu sepranou spodničku a dodala
s despektem: „… něco jiného.“
Callie vklouzla do nového, hebkého prádla zdobeného
drobnými detaily – saténovými stužkami, ručně
vyšívanými květinami tlumených barev a krajkovými
vsadkami, které Callie dodávaly takový pocit ženskostí,
jaký by nikdy dřív nepokládala za možný. Když jí prádlo
splynulo po těle, připadala si pošetile, že si tak vychutnává
ty doteky nádherného hedvábí a saténu na nahé pleti, ale
madam Hebertová měla pravdu. Nosit tak frivolně
nádherné spodní prádlo bylo svým způsobem
dekadentní – zvlášť když jediným člověkem, který ho na ní
uvidí, bude Anne.
Švadlena se k ní naklonila, jako by četla její myšlenky,
a zašeptala: „A nezapomínejte, že nikdy nevíte, kdo si
jednoho dne takový dárek rozbalí, oui?“ Callie prudce
zrudla a Francouzka se významně rozesmála.
A pak už přišla řada na její šaty, které jí dokonale padly.
Madam Hebertová se tvářila nadšeně, když kroužila kolem
zákaznice a upozorňovala ji na drobné detaily. Pak se
podívala Callie do očí a vyzvala ji: „A teď pojďte do
zkušební místnosti, ať se můžete vidět pořádně.“
Callie se vydala za modistkou do přední části krámku.
Všimla si, že Nastasia stojí pořád ještě na stupínku, kde
343
Sarah MacLeanová
Valerie pracovala na úpravách jejích rudých šatů. Callie se
pokusila zahnat pocit nejistoty, který se jí ihned zmocnil,
a postavila se na prázdný stupínek vedle. Madam
Hebertová ji jemně otočila k velkému zrcadlu a Calliiny oči
se rozšířily úžasem, když jí došlo, že ta bytost odrážející se
v zrcadle je ona sama. Zavrtěla hlavou. Takhle se ještě
nikdy neviděla: byla to proměna obyčejné a nenápadné
dívky v… pozoruhodnou ženu.
Střih šatů a jejich hluboký výstřih zdůrazňovaly její
ňadra, takže vypadala plná a pevná, ale nepůsobilo to
vulgárně. Zdůrazněný pás vyzdvihoval křivku boků, aniž
vypadala moc baculatě. A ta barva! Nejkrásnější,
nejéteričtější modrá, jakou kdy viděla, dodávala její
většinou zarudlé pokožce lahodný odstín jahod se
smetanou.
Callie se po tváři rozlil úsměv. Madam Hebertová měla
pravdu. Tohle byly šaty pro waltz. Nedokázala se zarazit,
aby se nadšeně neotočila na švadlenu. „Jsou nádherné,
madam.“
Modistka se usmála stejně rozzářeně. „Ano, to jsou.“
Naklonila hlavu a kriticky si prohlížela Calliin odraz.
„Sukně potřebuje nepatrně zvednout. Pardon – doběhnu si
pro pomocnici, aby mi držela špendlíky.“
„Hebertová je génius, viďte?“
Callie se zadívala do zrcadla, kde se setkala se
zkoumavým pohledem fialkových očí. Se zdvořilým
pousmáním přikývla: „Ovšem, to je.“
Nastasia se zadívala na Valerii, která u ní byla sehnutá
a špendlila jí obrubu sukně. Pak nenuceně prohodila:
„Ralstonovi se její výtvory vždycky líbily.“
Callie se při těch slovech nejistě odvrátila. Ještě nikdy
nemluvila s něčí milenkou. A už vůbec ne s bývalou
milenkou muže, jehož sama miluje.
344
Nastasia pokračovala znuděným tónem: „Nemusíte se
ode mě odvracet, lady Calpurnie. Nejsme školačky
v penzionátu, jsme dospělé ženy, ne? Já vím, že je teď
s vámi. Tak už to na světě chodí.“
Callie zavrtěla hlavou. Rty se jí šokem pootevřely. „On
není… se mnou.“
Operní zpěvačka nazdvihla dokonale upravené obočí.
„Chcete mi tvrdit, že vás Ralston nesvedl?“
Callie zrudla a odvrátila se. Nastasia se hlasitě
rozesmála – ne zlomyslně, jak by Callie čekala, ale
pobaveně. „Nečekala jste, že to udělá, viďte? Ale vsadím
se, že jste si z toho užila každou vteřinu. Ralston patří
k těm vzácným mužům… kterým víc záleží na uspokojení
milenky než na svém vlastním.“ Calliiny tváře hořely,
když Řekyně upřímně přiznala: „Měla jsem spoustu
milenců… ale jen jednoho, který byl stejně velkorysý jako
Ralston. Máte štěstí, že on je váš první.“
Callie měla pocit, že snad umře hanbou – přímo tady,
na stupínku v krejčovské dílně.
„Mohu vám nabídnout nezištnou radu?“
Callie škubla hlavou a spatřila v zrcadle krásnou tvář
lemovanou havraními vlasy. Nastasia se už nedívala na ni,
ale hleděla ven velkým oknem, jímž proudilo dovnitř
sluneční světlo. Callie zvědavost po chvíli nedala:
„Prosím.“
Nastasia promluvila a její slova jako by přicházela
odkudsi z dálky. „Toho druhého muže, o němž jsem
mluvila, jsem poznala, když mi bylo osmnáct. Dimitri byl
šlechetný a laskavý a pozoruhodný milenec… byl vším,
o čem jsem snila… vším, o čem jsem ani nevěděla, že po
tom toužím. Nevyhnutelně jsem se do něj zamilovala. A ta
láska překonala všechno, co jsem kdy znala, o čem jsem
kdy slyšela – byla opravdu mytická. Byl to jediný muž,
345
Sarah MacLeanová
kterého jsem kdy milovala.“ Odmlčela se a po tváři jí
přelétl smutek – ale zmizel tak rychle, že si Callie nebyla
jistá, jestli ho tam viděla doopravdy. „Ale on mě
nemiloval. Nebyl takového citu schopen… neměl to v sobě.
A tak mi zlomil srdce.“
Callie vhrkly do očí slzy, tak ji příběh té cizí ženy
rozesmutnil. Nedokázala potlačit zvědavost: „Co se stalo?“
Nastasia lehce pokrčila rameny. „Opustila jsem Řecko
a začala se živit svým hlasem.“
Valerie se zvedla od lemu sukně a zpěvačka jako by se
vrátila do přítomnosti. Oči se jí projasnily, když se
zahleděla do zrcadla na Callie. „Ralston je váš Dimitri.
Střežte si své srdce.“
Nastala odmlka obtížená mnoha významy, během níž
se obě ženy obezřetně pozorovaly v zrcadlech. „Kdybyste
mohla vrátit čas… byla byste s ním i bez jeho lásky?“
vyhrkla Callie. Litovala své otázky ve chvíli, kdy jí
vyklouzla z úst.
Nastasia se zamyslela a tentokrát se její tvář skutečně
zahalila do smutku. Když se v zrcadle setkala s Calliinýma
očima, ty její byly lesklé emocemi. „Ne,“ zašeptala.
„Milovala jsem ho až moc, než abych mohla žít
v jednostranném vztahu.“
Callie si rychle setřela jedinou slzu, která jí vyklouzla
z oka, když zahlédla madam Hebertovou. Švadlena se
vracela s pomocnicí a špendlíky, aniž tušila, jaká
konverzace se tu odehrála. Nastasia Francouzku oslovila:
„Šaty lady Calpurnie jsou nádherné. Taky bych o tu látku
měla zájem.“
„Bohužel, slečno Kritikosová,“ odpověděla švadlena
odměřeně. „Látka už není k dispozici.“
Nastasia si Callie prohlédla s upřímným obdivem, od
hlavy až k patě. „Nu, vypadá to, že všechno, po čem
346
toužím, dopřává osud vám, lady Calpurnie.“ Nepatrně se
pousmála. „Třeba budete mít víc štěstí než já. Ty šaty vám
rozhodně pomůžou.“
Callie sklonila hlavu. „Děkuji vám, slečno Kritikosová.
Dovolte mi říci, že váš talent je pozoruhodný.“
Nastasia sestoupila ze stupínku a hluboce se uklonila,
jako by konečně dávala najevo uznání Calliina
společenského postavení. „Jste velice laskavá, mylady.“
Pak i s Valerií odešly za zástěnu a Callie si dokázala
představit, jaké kousky spodního prádla tam asi Nastasia
zkouší. Dívala se za ní, překvapená a posmutnělá z toho,
jaký směr nabral jejich rozhovor.
Pak se otočila ke zvědavé švadleně a nabídla jí nucený
úsměv. Věděla, co letí Francouzce hlavou: o čem si operní
zpěvačka a dcera z hraběcí rodiny mohly vůbec povídat?
Ale švadlena vedla svůj salon už dost dlouho na to, aby
věděla, že nesmí urážet zákaznice příliš osobními dotazy,
a její profesionální hrdost jí velela soustředit pozornost na
lem Calliiny sukně.
Když madam Hebertová upravila délku Calliiných šatů,
vydala instrukce mladé pomocnici a vyšla ze zkušebny.
Děvče začalo mlčky špendlit okraj šatů a Callie si v duchu
přehrávala konverzaci s Nastasiou. Slova zpěvačky v sobě
měla mocnou sílu, dívka je cítila jako ostrý políček.
Samozřejmě věděla, že ji Ralston nikdy nedokáže milovat
tak, jak si zaslouží. Ale když si vyslechla Nastasiin příběh
a vycítila jeho hlubokou pravdu, jen to zesílilo smutek,
který cítila už od rána.
Dívala se na svůj odraz v zrcadle a do očí se jí tlačily
slzy. I kdyby byla každý den tak krásná jako tenhle odraz,
Ralstona to stejně nepřiměje, aby ji miloval. Kdyby byl
někým jiným – někým, koho by milovala méně, anebo
vůbec ne –, přijala by jeho nabídku manželství
347
Sarah MacLeanová
a přizpůsobila by se. Ale až příliš dlouho snila o tom, že
bude jeho. Láska k němu zničila její vyhlídky na
manželství z rozumu. Chtěla od něj všechno: jeho mysl,
jeho tělo, jeho jméno – ale ze všeho nejvíc jeho srdce.
Možná byla chyba odmítnout ho. Možná by se měla
chytit příležitosti a stát se jeho markýzou. Matkou jeho
dětí. Srdce se jí sevřelo při pomyšlení na ty tmavovlasé
modrooké děti, které se jí mohly držet za sukni. Ale
Nastasia měla zřejmě pravdu. Největší trápení nebylo žít
bez něj – ale žít s ním a nezískat z něj všechno.
Callie si zhluboka povzdychla. Snažila se ty ponuré
myšlenky aspoň na čas zaplašit, když se soustředila na tu
novější a rozkošnější podobu sebe samé. Z přední části
krámku se ozval známý smích a Callie na tváři rychle
vykouzlila veselý výraz, když se mezi závěsem protáhly
Mariana a Juliana a zastavily se před ní.
„Ach, Callie…,“ vydechla mladší sestra se zbožnou
úctou. „Vypadáš krásně.“
Callie při té pokloně sklopila hlavu. Nebyla na takové
lichotky zvyklá. „Ale ne.“
„Je to pravda!“ vyhrkla Juliana dychtivě. „Jsi krásná!“
Callie zrudla. „Děkuju.“
Mari ji pomalu obešla. „Ty šaty jsou úchvatné, Callie…
ale to není všechno… je na tobě něco…“ Zastavila se
a zadívala se do sestřiných hnědých očí. „Ty se cítíš krásná,
viď?“
Ta slova vyvolala na Calliiných rtech skutečný úsměv.
„Totiž, skoro si myslím, že ano.“
Juliana se rozesmála. „Brava! Už je načase, aby ses tak
začala cítit, Callie.“ Když se na ni Mariana povzbudivě
usmála, dívka pokračovala: „Já si myslím, že jsi krásná, už
od našeho prvního setkání, samozřejmě. Ale teď, v těch
šatech… musíš si je vzít na ples. Dovete! Prostě musíš.“ Za
348
tři dny se měl konat ples u Salisburyových, kde měl
proběhnout Julianin oficiální debut. Ralstonova sestra
zatleskala. „Přijdeme tam všechny společně, v nových
šatech! I když si neumím představit, že by se některé z těch
mých vyrovnaly těmhle!“
Mariana horlivě kývala a Callie přejížděla pohledem
z jedné dívky na druhou. Cítila se dojatá jejich nadšením.
„Nemyslím, že by tyhle šaty byly hotové do plesu. Musí se
ještě upravit a madam Hebertová má jistě důležitější
zákaznice než mě.“
„Jestli je chcete, na ples, budou hotové na ples, mylady.“
To pronesla modistka, která se mezitím vrátila k nim, aby
zkontrolovala svou pomocnici. „Sama dodělám lem sukně
a postarám se, aby vám je doručili ráno před plesem.“
Naklonila se ke Callie a spiklenecky prohodila: „Ale
musíte mi slíbit, že budete tančit na každý waltz.“
Callie se usmála a zavrtěla hlavou. „Obávám se, že to
nemohu ovlivnit, madam Hebertová.“
„Nesmysl,“ odfrkla si modistka. „V těchhle šatech vám
muži budou padat k nohám. Budou za vámi běhat.“
Callie se té nepravděpodobné představě zasmála, ale
vzápětí zjistila, že žádné z přítomných žen to směšné
nepřipadá. Zmlkla a Mariana se ozvala: „To tedy
rozhodně!“
Juliana se zamyšleně usmála a naklonila hlavu ke
straně, jako by Callie důkladně posuzovala. „Souhlasím.
Už se nemůžu dočkat, až uvidím, jak se na to zatváří
Gabriel! Jsi jako přelud!“
Mariana střelila po přítelkyni pobaveným pohledem
a prohodila: „Myslím, že Ralstonova reakce je předem
jasná.“
349
Sarah MacLeanová
Callie při té nepatřičné poznámce zrudla. Copak jsou její
city k Ralstonovi tak jasné? Pověděla snad o nich Juliana
svému bratrovi?
Dívky ignorovaly její rozpaky a chichotaly se spolu.
Madam Hebertová odvedla Callie opět za zástěnu.
Jakmile byla Callie tam, odvážila se podívat na
švadlenu a všimla si ženina chápavého úsměvu.
Francouzka se tiše zeptala: „Zajímá se o vás markýz
z Ralstonu?“
Callie na tu odvážnou otázku okamžitě zavrtěla hlavou.
„Ne, rozhodně ne.“ Madam Hebertová chápavě přikývla
a začala rozepínat Calliiny šaty. Mlčela tak dlouho, až
Callie zadoufala, že tahle trapná konverzace už nadobro
skončila.
Když však vystoupila z jezírka blankytné hedvábné
modři, modistka pronesla, jako by Callie nic neřekla:
„Pokud se vy zajímáte o markýze Ralstona, rozhodně si
vezměte tohle prádlo, mylady. On ho ocení stejně jako vy.“
Callie prudce zrudla a švadlena se krátce, významně
zasmála.
350
21. kapitola
CALLIE A MARIANA STÁLY NA OKRAJI plesového sálu

Salisburyových a dívaly se, jak dovnitř proudí davy hostů.
Obrovský prostor zalévalo zlatavé světlo tisíců svíček,
které se mihotaly nahoře v mohutných křišťálových
lustrech. Jedna stěna sálu byla lemovaná zrcadly, která
násobila světlo a vzbuzovala pocit, jako by sál byl
dvojnásob velký a jako by se tu shromáždil celý Londýn.
Což byla pochopitelně pravda. Sál praskal ve švech, ženy
v hedvábí a saténu postávaly ve skupinkách a probíraly
nejrůznější klepy, muži ve formálních večerních oblecích
diskutovali o politice a dění v parlamentu.
Callie se vytáhla na špičky a rozhlížela se po sále. Měla
strach, aby nezmeškali Julianin příchod. Už se
připozdívalo, a pro debutantku nemohlo být nic horšího
než se dostavit na svůj první ples příliš pozdě. Ale to snad
Ralston chápe, pomyslela si Callie, když se rozhlížela po své
mladší přítelkyni.
Nebylo pochyb o tom, že ples u Salisburyových je
ideální příležitostí, jak uvést Julianu do společnosti.
Každoročně šlo o největší a nejvybranější ples sezóny,
který pořádali milí a laskaví hostitelé, hrabě a hraběnka ze
Salisbury, které Callie považovala za nejvlídnější
manželský pár v Londýně. Když zemřel Calliin otec, právě
351
Sarah MacLeanová
Salisburyovi poskytli jejich rodině největší oporu – snažili
se podržet jak jejich žalem zdrcenou matku, tak
mladičkého Benedicka, který tak nečekaně brzy zdědil
hraběcí titul, aniž pořádně chápal, co to obnáší. Byli to
jejich dobří přátelé a bylo jasné, že uvítají Ralstona a jeho
sestru ochotně a bez dalších otázek. Tím si byla Callie
naprosto jistá.
Tedy za předpokladu, že ti dva dorazí.
Callie si povzdychla. Byla tak nervózní, jako by tohle
měl být její vlastní debut.
„Už by tu měli být,“ ozvala se klidně Mariana.
„Neznám Ralstona tak dobře jako ty, ale určitě by nechtěl,
aby jeho sestra tenhle důležitý večer zmeškala.“ Potměšile
se obrátila k sestře. „A až tě uvidí v těch šatech, jistě bude
sám rád, že ho nezmeškal.“
Callie protočila na sestru panenky a suše řekla: „Tohle
bylo moc i na tebe, Mari.“
Mariana se zasmála a pokrčila rameny. „Možná… ale
i tak je to pravda. Hebertová se překonala. Ty šaty jsou
úchvatné.“
Callie se na sebe podívala – na dokonale padnoucí
hedvábný živůtek a sukni, která jí splývala v elegantních
záhybech z boků a pohupovala se při každém kroku.
Předtím látku viděla jen za dne, ale ve světle svíček
vypadalo hedvábí úplně jinak. Mihotalo se jako živé,
připomínalo hlubiny oceánu. Callie se pousmála, když si
vzpomněla, jak se před odchodem spatřila v zrcadle. Ta
stará panna s krajkovým čepcem byla pryč. Šaty ji dočista
proměnily.
„Tak už jsou tady.“
Marianin šepot ji vytrhl ze snění. Upřela oči na vchod
do plesového sálu a široké schodiště, z něhož měli hosté
ideální výhled na nabízené radovánky. Po stranách
352
schodiště i na plošině nad ním se tísnila spousta lidí, ale
i tak nikdo nemohl přehlédnout trojici, která právě
přicházela.
Juliana si odložila sněhobílý plášť a teď stála klidně, se
vzpřímenými zády, v šatech s jemně zdviženým
empírovým pasem v odstínu té nejsvětlejší růžové. Pro
tenhle večer to byly dokonalé šaty – krásně, ale nenápadně
střižené, nákladné, ale ne křiklavé. Za ní stáli v dokonalé
jednotě Ralston a Nicholas a odkládali si pláště, aby mohli
doprovodit sestru. Byly dvojitým vtělením odhodlání: oba
si prohlíželi dav pod sebou pronikavými pohledy, jako by
se chystali vyjet do bitvy. Koutek Calliiných úst se
pobaveně zdvihl. Londýnskou smetánku možná opravdu
čekala ta nejlítější bitva, jakou lidé v tomhle sále zažili.
Když se zadívala na Ralstona, srdce se jí rozbušilo.
Všimla si jeho pevně zaťaté brady i chladného odhodlání
v jeho očích – i na tu vzdálenost mezi nimi tak intenzivně
modrých. A pak se podíval on na ni. Zahřálo ji u srdce,
když se jeho oči rozevřely víc, jako by vstřebávaly to, co
vidí. Bezděčně si zhluboka povzdychla a Mariana do ní
zlehka šťouchla loktem. „Callie, snaž se aspoň tvářit, že
nejsi tím mužem úplně posedlá, ano?“
Callie škubla hlavou směrem k sestře. „Nic takového
nejsem!“ sykla ostře.
„Ovšem. A já zase nejsem slepá,“ namítla suše Mari.
Ignorovala sestřino zamračení a dodala: „A teď to začíná.“
Callie sledovala sestřin pohled a zjistila, že Juliana je
právě představována hraběnce a hraběti. Viděla, jak dívka
vysekává dokonalé poklony, se sklopenýma očima
a vážným úsměvem. Její labutí šíje se při tom skláněla tak
elegantně, že jí to musela závidět každá přihlížející žena
v sále. A že přihlížely úplně všechny.
353
Sarah MacLeanová
Mariana vedle sestry spokojeně vydechla. „Povedlo se jí
to ještě líp, než jsem to kdy zvládla já!“
Callie si jí nevšímala, soustředila se na dění v sále.
Všimla si, že pohledy všech přítomných směřují k Julianě.
Tohle nebude snadné.
„Slyšela jsem, že je nelegitimní – její matka byla vdaná
za jiného,“ zašeptala jakási žena po Calliině levici. Když se
tam dívka otočila, spatřila vévodkyni vdovu z Leightonu
se synem, jak zírají na Julianu. Callie se hněvivě zajíkla,
když se na tváři vévody z Leightonu při matčině
opovržlivé poznámce objevil výraz znechucení. Stará
vévodkyně pokračovala: „Nechápu, jak ji Salisburyovi
mohli pustit přes práh. Ne že by Ralstonova pověst byla
o moc lepší. Jsem si jistá, že sám taky zplodil bokem pár
parchantů.“
Ta slova, která zněla tolik vulgárně, ale zároveň se dala
čekat, rozpálila Callie doběla. Vrhla po vévodkyni
z Leightonu sžíravý pohled a dala si záležet, aby ho
zmíněná dáma nepřehlédla.
Vévodkyně si jejího výrazu všimla a odrazila ho svým
ledovým zrakem. „Poslouchat cizí hovory je ohavný
zlozvyk, lady Calpurnie.“
Ještě před rokem by Callie neměla vůbec odvahu
odpovědět. Teď ale s významným pohledem upřeným na
vévodkyni pronesla: „Jsou i horší zlozvyky, Vaše Milosti.“
A se vztyčenou hlavou se vydala přes sál, aby chránila
Julianu před podobnými zmijemi.
Mariana spěchala za ní. „To se ti povedlo, sestřičko!“
jásala polohlasně. „Jak se ta baba tvářila! To bylo
ohromné!“
„Zasloužila si to. Tihle snobové jsou tak necitelní,“
odvětila nepřítomně Callie. Soustředila se na to, aby se co
nejrychleji dostala k Julianě a mohla jí poskytnout svou
354
ochranu, štít dobrého jména Allendaleových. Ne že by to
klepny zastavilo, ale aspoň budou opatrnější.
Jak se tlačily davem, dostal se k nim Rivington. Mariana
rychle položila dlaň na snoubencovu paži a vyzvala ho:
„Pojď pozdravit Julianu, Jamesi.“ Rivington se s Julianou
seznámil už dávno, ale věděl, co má dívka na mysli. Pojď
a ukaž všem, že ji schvaluješ z výše svého vévodského titulu. Bez
námitek svou vyvolenou následoval.
Callie se dostala z chumlu lidí a našla Julianu stát
opuštěnou, jen kousek od hlučícího davu, v němž jako by
všichni byli tak ponoření do konverzace, že si nenašli ani
chviličku, aby se s debutantkou seznámili. Ale Callie
věděla, v čem je zakopaný pes, stejně jako si to
uvědomovali Ralston a Nicholas. Ti stáli každý z jedné
strany u své sestry a tvářili se, jako by se chystali povraždit
půlku Londýna. Callie se zadívala do Ralstonových očí
a spatřila tam pochopitelný hněv nad společností, která se
tak pohotově uzavírala před těmi, jež se rozhodla mezi
sebe nevpouštět. Kolikrát se už sama cítila stejně?
Ale teď nebyl čas ho litovat. Potřebovala ji jeho sestra.
„Juliano!“ oslovila ji zvučně a jasně, aby ji všichni kolem
slyšeli. „Jsem tak ráda, že jsi tady! Už jsme se tě s Marianou
nemohly dočkat.“
Mariana chytila přítelkyni za ruku a potvrdila stejně
výrazným hlasem: „To je pravda! Bez tebe by nás to tady
vůbec nebavilo.“ Otočila se na snoubence. „Že ne,
Rivingtone?“
Vévoda se hluboce uklonil a chopil se Julianiny ruky.
„Ovšem, slečno Fiori. Dopřála byste mi to potěšení
a zatančila si se mnou příští tanec?“ zeptal se vřelým
tónem, mnohem hlasitějším, než mluvil obvykle. „Totiž za
předpokladu, že už jste ho neslíbila nikomu jinému?“
355
Sarah MacLeanová
Juliana zavrtěla hlavou, jako by ji dojetí připravilo
o hlas. „Ne, Vaše Milosti.“
Mariana se na svého nastávajícího rozzářila. „To je
báječný nápad.“ Naklonila se k Julianě a šeptla: „Pozor, ať
ti nepošlape střevíčky.“
Čtveřice se zasmála Marianinu žertu a Rivington si
odvedl Julianu na parket. Mariana a Callie se dívaly, jak
dvojice zaujímá postavení a Juliana zažívá svůj první
společenský triumf – tanec s jedním z nejmocnějších mužů
Anglie. Sestry si vyměnily pohledy. Nedokázaly skrýt
hrdé, úlevné úsměvy.
„Taky bych si moc rád zatančil,“ ozval se za nimi sytý
hlas. Sestry se otočily k St. Johnovi, který se na ně přátelsky
usmíval. „Lady Mariano, viďte, že už nejste na tenhle
kousek zadaná?“
Mariana se rozesmála. „Vlastně jsem byla, mylorde,“
prohodila vesele, „ale zdá se, že si můj tanečník radši
vybral vaši sestru.“
Nick se zatvářil přehnaně zděšeně. „Pak se to ovšem
pokusím napravit, mylady.“
„To je od vás milé,“ pochválila ho rozesmátá Mariana
a nechala se odvést na parket.
Callie je pobaveně sledovala. Byli tak vtipní, až by
málem zapomněla, proč to ti dva udělali. Ale jen málem.
Chtěli ji nechat o samotě s Ralstonem.
Netušila, jak by měla po jejich posledním rozhovoru
začít. Když se na něj otočila, odpověděl jí
neproniknutelným pohledem. Nervózně se rozhodla pro to
nejsnadnější téma. „Vypadá to, že tvoje sestra je pro dnešní
večer opravdu ve formě,“ pronesla.
„Ano. Díky tobě a tvé rodině.“
„Rivington vypadá, že se do naší smečky opravdu
hodí.“ Callie se usmála, když pozorovala tančící dvojice.
356
Ralston se pousmál. „Dlužím mu za hodně.“ Podíval se
na ni. „A tobě ještě víc.“
Jeho oči potemněly, když začaly klouzat po její postavě.
Callie si všimla, jak nejisté přešlápl… a došlo jí, že si až teď
všiml jejích šatů. Vyzvi mě k tanci. Věděla, že to není dobrý
nápad – to poslední, co potřebuje, je kroužit po parketu
v Ralstonově náručí jen krátce po tom, co odmítla jeho
nabídku manželství a co se rozhodla držet se co nejdál od
něj. Vyzvi mě k tanci na můj první waltz v těchhle šatech: chci
ho tančit s tebou. Snažila se ty našeptávající hlásky utišit,
zaplašit tu pošetilou touhu. Tančit s Ralstonem byl
opravdu ten nejhorší nápad.
„Lady Calpurnie, zatančíte si se mnou?“
Callie byla zpočátku zděšená slovy, která si tak přála
slyšet z Ralstonových úst, ale jež místo toho zazněla
zezadu. Nejisté zamrkala, všimla si Ralstonova
zachmuřeného výrazu, a pak jí konečně svitlo. Otočila se
k baronu Oxfordoví.
Ne! Musela potlačit chuť zadupat vzdorovitě nohama.
Tuhle nabídku nemohla odmítnout. Nejenže by to bylo
velice neslušné, ale Callie nikdy nebyla v postavení, kdy by
si mohla dovolit odmítat tanečníky. Nebylo to tak, že by se
kolem ní zrovna tlačili. Krátce zalétla očima k Ralstonovi,
jako by v hloubi duše doufala, že ji zachrání a uzurpuje si
její tanec sám. Kdyby řekl, že už mu tenhle waltz slíbila,
rozhodně by neprotestovala.
Ale ten jenom mlčel a sledoval ji svým chladným
nečitelným pohledem. Otočila se k Oxfordoví. „Velice ráda
si zatančím, mylorde… s vámi.“
Baron k ní natáhl ruku a ona do ní vložila svou dlaň.
Když se jejich prsty dotkly, Oxford se rozzářil
úsměvem, který mu nevstoupil do očí. „Výtečně.“
357
Sarah MacLeanová
Ralston se díval, jak si Oxford odvádí Callie k waltzu,
a zachvívala jím zuřivost při pohledu na to, jak se jejího
těla dotýká jiný muž. Jenom léta tréninku v tom, nedávat
emoce najevo, mu zabránila vtrhnout na taneční parket
a vyrvat ji z náruče toho zlatokopeckého hejska.
Měl to být můj tanec s ní, prokrista. Ralston si v duchu
spílal, když sledoval, jak dvojice pluje parketem.
Oxfordová vysoká postava čněla nad Callie, když s ní
kroužil a měnil ji v oblak vířící modři. Jako by nestačilo to,
co se už stalo – to, že odmítla jeho i nabízené manželství –,
teď musí ještě tančit s Oxfordem, oblečená jako anděl.
Kde ksakru sehnala takovéhle šaty? Dokonale jí padly,
zdůrazňovaly a oslavovaly její krásné ženské křivky,
vyzdvihovaly její krásná ňadra, obemykaly křivku jejích
boků, její smyslnou postavu. Byly to šaty ušité, aby
podtrhovaly její odvahu a sebevědomí a přiváděly muže
k šílenství. Byly to šaty vytvořené za jediným účelem – aby
pokoušely muže svléknout je z ní.
Oxford s Callie se tak zatočili, že jí teď Ralston viděl
přímo do očí. Setkal se s jejím pohledem – a smutek v něm
jím otřásl. Dnes večer na ní bylo něco nového, tragického,
byla jiná než kdy předtím. Ralston instinktivně věděl, že
příčinou jejího smutku je on. To on nadělal v jejím životě
tak příšerný zmatek, pokazil nabídku k sňatku a nějak v ní
vzbudil dojem, že si ji vlastně vůbec vzít nechce.
Spolkl kletbu, když Oxforda a Callie spolykal dav
dalších tanečníků. Tu a tam viděl, jak se v davu zamihotaly
její blankytné šaty, a jeho nálada klesla do nejhlubší
propasti, když se od něj dvojice vzdalovala a vzdalovala.
Ralston se vydal kolem okraje tanečního parketu,
protože nedokázal ty dva spustit z očí úplně. Když míjel
známé, snažil se je pořádně pozdravit a zvolnil tempo, aby
358
nevzbudil jejich zvědavost, ale zároveň se snažil držet krok
s pohybem tanečníků.
„Lorde Ralstone, to je báječné, že jste se dnes večer
dostavil,“ oslovila ho hraběnka z Marsdenu, když se kolem
ní protahoval.
Zastavil se, protože nechtěl být nezdvořilý, i když žena
měla v očích pohled lovkyně. Nepřekvapilo ho, když si
hraběnka lascivně olízla špičkou jazyka horní ret. „Lady
Marsdenová,“ pronesl lenivým tónem, o němž věděl, že
ženu podráždí, „je mi neskonalým potěšením. Kde máte
manžela? Rád bych se s ním pozdravil,“ dodal významně.
Hraběnka na něj přimhouřila oči a on věděl, že se jeho
šíp zabodl do terče. „Není tady.“
„Ach, to je škoda,“ prohodil nepřítomně a vykročil dál.
„Pozdravujte ho ode mě.“
Soustředil se opět na tanečníky. Zahlédl Julianu, jak se
směje na Rivingtona, zatímco s ním vířila v kole
a dokazovala všem, že Juliana Fiori je možná nemanželská
a neurozená cizinka, ale může být skvělou taneční
partnerkou každému muži. Ralstonovi vybuchl v hrudi
gejzír emocí, když pozoroval sestru, kterou ještě nedávno
neznal a která si tak rychle našla cestu k jeho srdci.
Usmívala se na vévodu, jako by pro ni byla nejpřirozenější
věc tančit s tak vysoce postaveným příslušníkem anglické
aristokracie. Smetánka bude mít hodně práce, aby našla na
jeho sestře nějakou chybičku – i když si s tím práci
bezpochyby dá. Ale mezi ním, Nickem a rodinami
Allendaleových a Rivingtonových bude Juliana chráněná,
jak jen to jde. Spojenectví s Callie bylo tím nejlepším, co
Ralston mohl pro sestřino přijetí společností udělat.
Callie.
Tak pozoruhodná žena. I když ho dráždila a zlobila
a odmítala, splnila do posledního detailu svůj slib
359
Sarah MacLeanová
a dokonale připravila Julianu na její debut tak, aby na ni
bratři mohli být hrdí. Bůh ví, že on sám by to nezvládl, ani
s těmi nejlepšími úmysly. Juliana tady byla dnes večer jen
díky Callie. Ta se ze všech nejvíc postarala o dívčin úspěch.
A taky se nějakým záhadným způsobem postarala o to,
aby se stala podstatnou součástí jeho života.
Projela jím myšlenka, která ho zaskočila: náhle věděl, že
musí mít Callie znovu, zase s ní být o samotě. Už nešlo
o to, že se s ní musí oženit z pocitu zodpovědnosti
a patřičnosti… šlo o to, že se s ní chce oženit. Jako by ji
zvráceně chtěl tím víc, čím víc ho ona odmítala
a rozčilovala. Teď už ji jen musí přesvědčit, že ona ho chce
taky.
Prohlížel si očima dav a hledal ve změti těl to její.
Doufal, že zahlédne záblesk modrého hedvábí, doufal, že
hudba už brzy skončí, aby se jí mohl zase zmocnit
a odtáhnout ji někam stranou k soukromé konverzaci.
Hudba vystoupala do rychlého finále a dvojice se
zastavily. Ralston se díval, jak se tanečníci začínají
procházet a orchestr se připravuje k další melodii. Viděl
Julianu s Rivingtonem i Marianu a Nicka, kteří se mezi
sebou živě bavili, ale po Oxfordoví a Callie nebylo nikde
ani památky.
Kam sakra zmizeli?
Oxford zavedl po waltzu Callie do malého soukromého

předpokoje, do něhož se vcházelo dlouhou tmavou
chodbou za tanečním sálem. Dveře ze sálu do chodby byly
otevřené, aby se do přeplněné místnosti dostával dostatek
čerstvého vzduchu, a baron Oxford nasměroval Callie do
nich se slovy, že si po tom ruchu potřebují užít trochu
ticha.
360
Callie si prohlížela pootevřené dveře a opatrně se na
Oxforda usmála. „Děkuji za doprovod, mylorde,“
prohodila zdvořile. „Už jsem zapomněla, jak mohou být
takové plesy únavné.“
Oxford k ní o krok přistoupil. „Prosím, nemyslete na
to.“
Callie trochu ucouvla, když se vzdálenost mezi nimi až
příliš zmenšila. „Jsem dost vyprahlá, mylorde. Možná
bychom se mohli zajít podívat do místnosti
s občerstvením?“
„Nebo bychom se mohli osvěžit jinou… aktivitou,“
navrhl potutelně Oxford a znovu k ní popošel. „Miláčku.“
Callie užasle nazdvihla obočí. „Mylorde,“ vyhrkla na
protest, když se přisunul k ní a donutil ji ustoupit tak, až
stála se zády u stěny vedle dveří do haly. Zmocnila se jí
nervozita. „Barone Oxforde!“ vykřikla ve zmatku nad jeho
motivy.
Hejsek se naklonil k ní. „Ruperte,“ opravil ji. „Myslím,
že už je načase odložit formality, ne?“
„Barone Oxforde, ráda bych se vrátila do sálu,“ pronesla
pevně. „Teď hned. Tohle je naprosto nevhodné.“
„Nebudete si to myslet, až si vyslechnete, co vám chci
říct,“ odpověděl baron nabubřelé. „Víte…,“ udělal
dlouhou, významnou pauzu, „nabízím vám šanci stát se
mou baronkou.“
Callie vykulila oči.
Oxford zaznamenal její úžas a zkusil to znovu, tentokrát
jako by mluvil s dítětem. „Nabízím vám příležitost provdat
se. Za mě.“
Panebože, copak v Londýně není jediný chlap s kapkou
romantiky v těle, pokud jde o žádání ženy o ruku?
361
Sarah MacLeanová
Callie spolkla nervózní smích a popošla ke dveřím^
„Mylorde, jsem velice poctěna vaším návrhem…“ Zarazila
se, jak hledala co nejslušnější formu odmítnutí.
Najednou se jeho paže vymrštily kolem jejího těla a jeho
rty se ocitly na jejích – vlhké a měkké a nepříjemné. Jeho
jazyk se jí tlačil do úst a Callie se zachvěla odporem.
Popadla ho za ramena, aby ho od sebe odstrčila. Oxford to
pochopil jako její pokus o objetí a tiskl se na ni dál, přirazil
ji na dveře, až ji dveřní knoflík tlačil dole do páteře, a pak
se na chvíli odtáhl, aby jí zašeptal: „Nestyď se. Tady nás
nikdo nepřistihne. A kdyby ano, tak co? Jsme zasnoubení.“
Callie od něj odskočila a vrtěla hlavou nad jeho
neuvěřitelnou arogancí. Představa, že by měla nad jeho
návrhem upadnout do mdlob z vděčnosti, by ji možná
zabolela, kdyby nebyla tak směšná. Odstrčila ho vší silou
od sebe a pronesla. „Obávám se, že jste se vážně zmýlil.“
Baron se díval, jak Callie couvá z prostoru mezi ním
a stěnou. „Nemám naprosto v úmyslu se za vás provdat,
a teď bych ráda odešla.“
Oxford dvakrát mrknul, jako by její rozhodnutí nemohl
pochopit. „To nemyslíte vážně.“
Callie dobře vnímala ironii celé situace: po osmadvaceti
letech marného čekání, až o ni někdo projeví zájem, ji
o ruku požádají dva muži, a ona je oba odmítne. Copak se
zbláznila?
„Naopak, myslím to smrtelně vážně. Zřejmě jste mé
přátelské chování pokládal za něco jiného.“
„Přátelské!“ Oxford si pohrdavě odfrknul. „Vy jste si
snad myslela, že hledám přátelství? Ani náhodou. Hledám
si manželku.“ Vyštěkl to na ni, jako by byla úplně bláhová.
Callie se od něj instinktivně odtáhla ještě dál, protože
tenhle nový Oxford ji děsil. Ten usměvavý ochotný hejsek
zmizel a nahradil ho vzteklý, nepříjemný chlap. „Pak jste
362
žil zřejmě v mylném přesvědčení, že si hledám
manžela – což nehledám.“
Oxfordův ret se opovržlivě ohrnul. Hrubě vyhrknul:
„Ale no tak. Přece nečekáte, že vám tohle uvěřím! Přesně
o tom přece sníte. Nesní o tom snad všechny staré panny,
co už mají nejlepší léta za sebou?“
Callie se hrdě napřímila. „Ovšemže sníme o tom, že nás
někdo požádá o ruku, lorde Oxforde. Jen prostě nesníme
o tom, že to budete vy.“
Dívala se, jak se ho zmocňuje hněv. Jeho tvář se zbarvila
temným odstínem rudé. Callie by taková proměna obvykle
naplnila zlomyslným uspokojením, ale teď ji napadlo, že
by ji mohl uhodit. Neudělal to – místo toho od ní ucouvl
a zbavil ji tak své nevítané blízkosti. Callie sledovala, jak se
jeho hněv mění ve znechucení, a konečně pochopila, co
k ní ten muž cítí: naprosté a hluboké opovržení.
„Děláte strašlivou chybu,“ varoval ji.
„O tom silně pochybuji,“ odsekla mu chladně Callie.
„Tenhle rozhovor je u konce.“
Oxford na ni zíral rozzuřenýma očima, když se od něj
rezolutně odvrátila a soustředila se na temnou zahradu za
oknem. „Moje nabídka je to nejlepší, co vás kdy mohlo
potkat. Myslíte si snad, že by si někdo uvázal na krk
takovou prasnici, jako jste vy?“ Ten výraz ji měl ranit,
a uspěl. Callie zůstala nehybně stát a čekala, až Oxford
vyjde z místnosti. Pak poslouchala, jak se jeho kroky
vzdalují chodbou, když se vracel k tanečnímu sálu. Teprve
potom omámeně došla ke křeslu.
Dlouze vydechla a cítila, jak jí Oxfordová odporná slova
krouží v hlavě, pořád dokola. Samozřejmě měl pravdu.
Dostala dvě nabídky k sňatku, a ani jedna s ní neměla nic
společného. Oxford bažil po penězích, které by dostal
s jejím věnem, a Ralston… Ralston se snažil chránit její
363
Sarah MacLeanová
pověst, což bylo sice velice slušné, ale ani za mák
romantické. Proč ji někdo nemůže chtít jen kvůli ní samé?
Z očí jí vyhrkly slzy. Takový příšerný zmatek. Sklonila
hlavu a sklouzla v křesle, které stálo zadním dílem ke
dveřím, níž. Ramena se jí otřela o polstrované opěradlo
a Callie napjala svaly, aby ten pohyb zastavila. Několikrát
se zhluboka nadechla a přemítala, jak dlouho tady může
zůstat, než ji začne někdo postrádat.
„Neměla bys tady být tak sama.“
Strnula, když zaslechla ten hlas, ale neotočila se.
Nechtěla se dívat na Ralstona. „Jak jsi věděl, že jsem tady?“
„Viděl jsem odsud vycházet Oxforda. Stalo se něco? Jsi
v pořádku?“
Místo odpovědi zašeptala do šera. „Prosím, běž pryč.“
Nastala odmlka následovaná zašustěním látky, jak
popošel k ní, natáhl se po ní. „Callie?“ zeptal se
s upřímnými obavami v hlase, které jí trhaly srdce. „Jsi
v pořádku? Panebože. Oxford na tebe sáhnul? Já ho
zabiju.“
Zavrtěla hlavou a zhluboka se nadechla. „Ne, ne… nic
mi neudělal. Jsem v pořádku. Jen bych ocenila, kdybys
odešel, než se začne pochybovat… o mé pověsti.“
Ralston se krátce zasmál. „To už máme myslím za
sebou, ne?“ Když mu neodpovídala, promluvil nad její
hlavou znovu: „Právě proto jsem za tebou přišel.“
Callie křečovitě zaťala ruce do područek. „Ralstone,
prosím, odejdi.“
„To nemůžu.“ Přistoupil k ní a položil jí ruce na
ramena. Oslovil ji prosebným, lákavým tónem. „Callie,
musíš mi dát šanci, abych tě přesvědčil, že moje nabídka je
pro tebe dobrá. Prosím. Vezmi si mě.“
To už bylo moc. Nemohla to snést. Znovu jí vyhrkly
slzy, rychle a neovladatelně, což bylo trapné. Seděla mlčky
364
a snažila se nevzlykat, aby ho na to neupozornila. Ralston
se sklonil k jejímu uchu a znovu zašeptal svůdným,
milostným hlasem: „Vezmi si mě.“
Sklopila hlavu. „Nemůžu.“
Odmlka. „Proč?“
„Já… si tě nechci vzít.“ Ta lež byla tak nehorázná, že ji
stála zbytek sil.
V jeho hlase se začal prosazovat hněv. „Nevěřím ti.“
„Je to pravda.“
„Podívej se mi do očí a řekni mi to.“ Nastalo ticho, jak ta
výzva zůstala viset mezi nimi, a Callie uvažovala nad
svými možnostmi. Neměla na vybranou. Obrátila se
k němu a podívala se na něj. Děkovala přitom Stvořiteli, že
její tvář zůstala ve stínu. Hlas se jí třásl, když opakovala:
„Nechci si tě vzít.“
Ralston pomalu zavrtěl hlavou. „Nevěřím ti. Chceš mě.
Myslíš, že jsem si nevšiml, jak se k sobě hodíme?
Intelektuálně? Fyzicky?“ Když neodpovídala, dodal:
„Mám tě o tom znova přesvědčit?“ Jeho rty byly jen
kousek od jejích, Callie si celou svou bytostí uvědomovala
jeho přítomnost. Jeho dech ji hladil a ona netoužila po
ničem jiném než zrušit vzdálenost mezi nimi a vzít si
polibek, po kterém tak toužila. „Ty víš, že bych ti dal
všechno.“
Zavřela před těmi slovy a jejich temným příslibem oči.
„Všechno ne,“ pronesla smutně.
„Všechno, co bych ti mohl dát,“ zdůraznil Ralston.
Natáhl se po její tváři, ale ona před jeho dotekem až příliš
prudce ucukla.
„A co když to nestačí?“ Otázka dopadla mezi ně jako
úder.
Ralston položil paži na opěradlo křesla a Callie sebou
trhla, když slyšela, jak jeho dlaň ulpěla na dřevu.
365
Sarah MacLeanová
„Co ještě chceš, Callie? Jsem bohatý. Vypadám dobře…“
Callie ho přerušila ublíženým, nervózním smíchem.
„Myslíš, že mi na něčem z toho záleží?“ vyhrkla
rozzlobeně a smutně a dotčeně. „Brala bych tě chudého
a ošklivého, jen kdybys mě – jen –“
Jen kdybys mě miloval.
Zavrtěla hlavou, protože si nevěřila, že by to
nevyslovila.
Ralston ze sebe vyrazil ostrý smích a zkusil to znovu.
„Co ode mě chceš? Řekni cokoli, já ti to dám! Jsem markýz,
prokrista!“
Už toho měla dost. „Bylo by mi jedno, i kdybys byl
nějaký zatracený král. Nevezmu si tě!“
„Proč ksakru ne?“
„Ze spousty důvodů!“
„Tak mi jmenuj aspoň jeden přijatelný!“ Byl u ní tak
blízko, jeho zuřivost byla tak hmatatelná, že Callie
nedokázala odpovědět nic jiného než pravdu.
„Protože tě miluju!“
Její výkřik je oba překvapil, ale Ralston se vzpamatoval
jako první. „Cože?“
Callie zavrtěla hlavou a slzy jí vytryskly z očí. Když
promluvila, v hlase se jí ozýval sebekritický humor – její
jediná obrana proti té strašné, trapné chvíli. „Prosím, nenuť
mě to opakovat.“
„Já –“ Zarazil se, neschopen slova.
„Nemusíš nic říkat. Vlastně bych dala přednost tomu,
kdybys nic neříkal. Tak to prostě je. Nemůžu si tě vzít.
Protože by mě zabilo, kdybych vedle tebe měla strávit celý
život jen proto, že tě nějaký tvůj nově objevený smysl pro
povinnost a zodpovědnost přiměl, aby ses se mnou
oženil.“
366
Dlouze se na ni díval, sledoval potůčky jejích slz, které
si razily cestu z koutků očí dolů po tvářích. „Já –“ Poprvé
v životě nebyl schopen slova.…
Callie nemohla snést ten pohled na něj. „Vzpomínáš na
ten večer u tebe v ložnici?“ zašeptala. „Když jsme
vyjednali podmínky naší smlouvy?“
Na tu noc, která všechno změnila. „Samozřejmě.“
„Vzpomínáš si, jak jsi mi slíbil, že mi prokážeš
laskavost, jakou budu chtít – někdy v budoucnu?“
V žaludku se mu objevil chladný uzel strachu. Náhle
věděl, co se mu chystá říct.
„Žádám po tobě tu laskavost, kterou jsi mi slíbil. Teď.
Prosím, běž pryč.“ Bolest v jejím hlase mu trhala srdce.
Ralstona bolely prsty touhou dotknout se jí, vzít ji do
náruče, utěšit ji. Místo toho si projel rukou vlasy a hlasitě
zaklel. „Callie –“ zarazil se, protože nevěděl, co by jí měl
říct, ale byl odhodlaný říci cokoli, co by ji přesvědčilo, že
by si ho měla vzít.
Zvedla jednu ruku a Ralstona překvapilo, když spatřil,
že se jí vůbec nechvěje. „Prosím, Gabrieli. Jestli ti na mně
aspoň trochu záleží,“ pronesla vážně, „prosím, běž pryč.
Běž pryč a nech mě na pokoji.“
A protože se dovolávala jeho cti, Gabriel poslechl.
Callie zůstala dlouho sedět v tichém pokoji obklopená
temnotou. Slzy jí po chvíli přestaly téct a nahradil je
hluboký, do morku kostí pronikající smutek, který přišel
s vědomím, že tohle je konec jejího vztahu s Ralstonem.
V tu chvíli Callie věděla s naprostou jistotou, že zůstane
do smrti sama. Odmítnutí Ralstona ji zároveň zničilo pro
všechny možné další muže. Protože když nemůže mít jeho,
nikoho jiného už nechce.
Možná udělala chybu. Možná má v sobě sama tolik
lásky, že by vystačila pro ně pro oba. Ale mohla by vedle
367
Sarah MacLeanová
něj žít s pocitem, že on ji ve skutečnosti nechce? Že ji
požádal o ruku jen proto, že mu to připadalo správné? Že
kdyby se mohl rozhodovat svobodně, našel by si nějakou
atraktivnější ženu? Zkušenější a vůbec… jinou?
Ne. To by nesnesla. Odmítnout ho byla její jediná možnost.
Otřela si z krku zatoulanou slzu a tiše vzlykla. Věděla,
že by se měla vrátit do sálu, ale neměla na to sílu.
„Callie?“
Ten sotva slyšitelný šepot zazněl ode dveří. Callie
škubla hlavou. Na prahu stála Juliana a mžourala do tmy,
aby se přesvědčila, že ta žena uvnitř je opravdu její
přítelkyně.
Callie si rychle otřela další slzy a posadila se v křesle
zpříma. Obrátila se k dívce. „Juliano, neměla bys sem
chodit, takhle sama!“
Juliana za sebou zavřela dveře, přešla ke Callie
a posadila se na pohovku proti ní. „Už začínám mít dost
toho, co bych měla a neměla dělat. Vždyť jsi tady ty, ne?
Takže už nejsem sama!“
Callie se její obraně uslzeně usmála. „To je pravda.“
„A vypadá to, že potřebuješ společnost, amica mia. No, já
taky.“
Callie zamrkala a pokusila se rozeznat výraz na
Julianině obličeji. Viděla její modré oči, kulaté a…
poraněné? Callie odsunula vlastní smutek stranou
a zeptala se: „Co se stalo?“
Juliana mávla nikou s předstíranou lehkovážností. „Jen
jsem se šla trochu projít a zabloudila jsem.“
Calliin pohled zněžněl. „Juliano, nesmíš jim dovolit, aby
tě rozrušili.“
Juliana se ušklíbla. „Nejsem rozrušená. Vlastně mám sto
chutí ukázat jim, čeho jsem schopná.“
Callie se na ni usmála. „Ano! Tak se na ně musí. Musíš
jim ukázat, že jsi hrdá, silná a báječně svá. Pak ti neodolají.
To ti zaručuju!“
368
Přes Julianinu tvář přeletěl mrak – tak krátce, že si tím
Callie ani nebyla jistá. „Vypadá to, že někteří mi asi
odolají.“
Callie zavrtěla hlavou a položila dívce na koleno
konejšivou dlaň. „Slibuju ti, že jim to dlouho nevydrží.“
„Můžu ti něco říct?“ Juliana se naklonila k ní, až se jejich
čela skoro dotýkala.
„Vždycky.“
„Už jsem se rozhodla. Zůstanu tady. V Anglii.“
„Vážně?“ Callie užasle vykulila oči. „Ale to je báječné!“
Zatleskala radostí. „A kdy ses rozhodla?“
„Před chviličkou.“
Callie se v křesle narovnala. „Tenhle ples rozhodl o tvé
budoucnosti?“
Mladší dívka vážně přikývla. „Ano. Nedovolím těm
aristokratickým náfukům –“ odmlčela se, spokojená s tím,
že dokázala použít slangový výraz, „aby mě vyděsili.
A kdybych se vrátila do Itálie, kdo by je vychovával?“
„Výborně!“ zasmála se Callie. „Budu mít velkou radost,
až je všechny uvidím na kolenou!“ Sevřela Julianiny ruce.
„A tví bratři… budou nadšení.“
Juliana se rozzářila. „Ano, to asi budou.“ Její výraz pak
rychle zvážněl a zadívala se Callie do očí. „Ale nejsem si
jistá, jestli si Gabriel takovou dobrou zprávu zaslouží.“
Callie sklopila oči do klína.
Tentokrát to byla Juliana, kdo vzal její ruce do svých.
„Callie, co se stalo?“
„Nic.“
Tvůj bratr mi zlomil srdce, to je všechno.
Juliana čekala, až Callie vzhlédne. Když se na ni
konečně uslzeně zadívala, mladší dívka pátrala v jejím
pohledu po odpovědích. Po chvíli se jí zdálo, že našla, co
hledala.
Stiskla přítelkyni ruce a prohlásila: „Musíš mu ukázat,
že jsi hrdá, silná a báječně svá.“
369
Sarah MacLeanová
Ozvěna stejných slov, jaká Callie pronesla jen před
chvílí, jí vehnala do očí nové slzy. Stékaly jí po tvářích
v tichých žalostných stružkách.
Juliana se okamžitě přesunula ke Callie na opěradlo
křesla a sevřela ji v pevném přátelském objetí. A Callie
zašeptala slova, která už v sobě nedokázala zadržet.
„Ale co když to nestačí?“
370
22. kapitola
RALSTON ODEŠEL Z PLESU okamžitě poté, co ho Callie

zahnala. Kočár tam nechal svým sourozencům a odešel
pěšky. Mířil k Ralstonskému sídlu, které bylo odtud jen
pár ulic daleko.
Po celý život se přesně tomuhle vyhýbal. Vyhýbal se
ženám, s nimiž měl hodně společného, dával si pozor na
všechny ty matinky hledající vhodné ženichy, ze strachu,
že by v něm jejich dcery mohly opravdu vyvolat
náklonnost. Vyrostl v domácnosti zničené lehkomyslnou
ženou, vychovával ho otec trpící svou neopětovanou
láskou, která ho nakonec umořila: neměl dost vůle, aby
bojoval s horečkou, která ho začala stravovat.
A teď měl proti sobě Callie, s upřímnou tváří i srdcem,
okouzlující, inteligentní dívku, která byla vším, čím jeho
matka být nedokázala – a přece mu připadala stejně
nebezpečná jako minulá markýza. Když se na něj zadívala
těma nádhernýma hnědýma očima a vyznala mu lásku,
Ralston ztratil schopnost myslet.
Když ho prosila, aby odešel, Ralston náhle přesně
pochopil, co cítil jeho otec, když ho opustila žena – ten
pocit naprosté a úplné bezmoci. Jako by mu někdo ukradl
kus jeho bytosti a on tomu nemohl nijak zabránit.
371
Sarah MacLeanová
Byl to děsivý pocit. Jestli je tohle láska, pak Ralston
o žádnou nestál.
Pršelo. Byl to ten jemný londýnský déšť, který jako by
přicházel ze všech stran najednou a zaléval noční město
třpytivou mihotavou září. V takovémhle dešti byly
deštníky zbytečné. Ralston byl promočený na kůži, hlavu
měl plnou Callie, jak jí tekly slzy po tvářích, jak vypadala
zničeně – a to všechno jen kvůli němu.
Kdyby k sobě byl poctivý, musel by uznat, že byl
předurčený udělat z jejího života podobný zmatek od
chvíle, kdy vstoupila do jeho ložnice – s těma velkýma
hnědýma očima, s těmi svůdnými rty – a požádala ho, aby
ji políbil. Kdyby se tehdy zamyslel, musel by vidět, jaký
neuvěřitelný zmatek vnese do jeho dokonale
uspořádaného života.
Dnes mu dala šanci, aby se k tomu otočil zády – aby se
k tomu předchozímu životu vrátil. Aby trávil dny
v pánských klubech, ve sportovních klubech a hostincích,
a zapomněl na to, že se kdy zapletl s ostýchavou čekankou,
jejíž smysl pro dobrodružství zřejmě neuznával
společenské hranice.
Měl by skočit po šanci, jak se té otravné ženské zbavit.
Ale teď na něj na všech těch místech číhaly vzpomínky
na ni. A když Ralston uvažoval o svém životě předtím, než
ta ženská vstoupila do jeho ložnice, už mu vůbec
nepřipadal uspokojivý. Připadalo mu, že v něm bolestně
chyběl smích a zajímavé rozhovory a naprosto nepatřičné
návštěvy hostinců a klubů bok po boku s odvážnými
dobrodružkami. Chyběly mu v něm široké úsměvy a bujné
křivky a šílené seznamy. Chyběla mu tam Callie.
A vyhlídka na návrat do života bez ní byla deprimující.
Chodil venku už několik hodin – bezpočtukrát minul
Ralstonské sídlo, když rázoval temným městem
372
a myšlenky mu uháněly o překot. Když se konečně
vzpamatoval a zjistil, že stojí před Allendaleovským
sídlem, z kabátce mu crčela voda. Dům byl temný, až na
jedno okno v postranním křídle s výhledem do zahrady,
z něhož se linula zlatavá záře. Rozhodnutí padlo.
Zaklepal na dveře. Otevřel mu stárnoucí majordomus,
jehož tady minule mučil, a oči mu zasvítily poznáním.
Ralston řekl prostě: „Přišel jsem za vaším pánem.“
Majordomus zřejmě vycítil vážnost situace, protože se
ani nepokusil poukázat na pozdní hodinu nebo tvrdit, že
hrabě z Allendale není doma. Místo toho Ralstonovi ukázal
do haly, aby tam počkal, a spěchal ohlásit návštěvníka.
Vzápětí byl zpátky, vzal si od Ralstona promočený plášť
a klobouk a mlčky ukázal na pracovnu hraběte. Ralston
vstoupil do rozlehlé, dobře osvětlené místnosti a zavřel za
sebou dveře. Benedick se s brýlemi na nose opíral o desku
velkého mahagonového stolu a pročítal nějaké dokumenty.
Když dveře cvakly, zvedl hlavu a řekl prostě: „Ralstone.“
Markýz sklonil hlavu. „Díky, že jste mě přijal.“
Benedick se pousmál a odložil papíry na stůl. „Upřímně
řečeno, mám za sebou nudný večer. Jste pro mě vítaným
rozptýlením.“
„Nejsem si jistý, jestli to budete tak brát i poté, co vám
řeknu, proč jsem přišel.“
Obočí hraběte povyjelo vzhůru. „Tak to zkuste.“
„Kompromitoval jsem vaši sestru.“
Nejdřív se zdálo, jako by Benedick Ralstonovo
prohlášení ani neslyšel. Nepohnul se, nespouštěl pohled
z návštěvníka. Teprve potom se napřímil, sundal si brýle
a odložil je na stoh papírů. Pak se vydal k Ralstonovi.
Zastavil se těsně před ním a zeptal se: „Předpokládám,
že mluvíme o Callie?“
Ralston neuhnul pohledem ani o píď. „Ano.“
373
Sarah MacLeanová
„A nedramatizujete to trochu?“
„Ne. Kompromitoval jsem ji. Velmi vážně.“
Benedick zamyšleně přikývl. A pak ho praštil.
Ralston ani neviděl, že na něj míří rána – ucítil bolest ve
tváři a zapotácel se. Když se narovnal, viděl, jak si
Benedick poklidně mne bolavou pravičku. „Musel jsem to
udělat,“ prohodil omluvně.
Ralston přikývl. Ohmatával si zasaženou kůži pod
okem. „Nic jiného jsem ani nečekal.“
Benedick přešel k nízkému stolku a nalil dvě sklenky
whisky. Podal jednu Ralstonovi a vyzval ho: „Asi byste mi
to měl vysvětlit.“
Ralston skleničku přijal a řekl: „Je to docela jednoduché.
Kompromitoval jsem vaši sestru a rád bych se s ní oženil.“
Benedick se posadil do velkého koženého křesla a chvíli
Ralstona obezřetně pozoroval. „Když je to tak jednoduché,
proč jste tady uprostřed noci promočený na kůži?“
Ralston se posadil do křesla proti hraběti a odpověděl:
„Zřejmě je to jednoduché jen pro mě.“
„Aha.“ Benedickovi začínalo svítat. „Callie vás
odmítla.“
„Vaše sestra je nesnesitelná.“
„Ano, někdy k tomu má sklony.“
„Nechce si mě vzít. Přišel jsem vás požádat o pomoc.“
„Samozřejmě že si vás vezme,“ prohlásil Benedick
a Ralstona zalila vlna úlevy – mnohem prudší, než by
čekal. „Ale já ji nutit nemůžu. Musíte ji přesvědčit sám.“
Úleva neměla dlouhý život. „Snažil jsem se. Nechce
slyšet rozumné důvody.“
Benedick se rozesmál úžasu a frustraci v Ralstonově
hlase. „Mluvíte jako někdo, kdo nevyrůstal se sestrami. Ty
důvody nepotřebují.“
374
Ralston se nepatrně usmál. „Ano, teď to začínám
chápat.“
„Pověděla vám, proč vás nechce?“
Ralston se napil whisky a uvažoval o své odpovědi.
„Řekla, že mě miluje.“
Benedickovy oči se rozšířily údivem. „To mi připadá
jako důvod, proč si někoho vzít – ne ho odmítnout.“
„Přesně to si myslím já.“ Naklonil se v křesle. „Jak ji
mám přesvědčit?“
Benedick se opřel, zaznamenal Ralstonovo zamračené
čelo a pocítil k hostovi záchvěv soucitu. „Callie je
beznadějně romantická. Už od doby, kdy byla malá
holčička. Může za to manželství našich rodičů, které bylo
uzavřené z lásky a velmi šťastné, její četba romantických
příběhů, které už dvacet let nepouští z ruky, i moje
povzbuzování, aby se nevrhala do manželství bez lásky.
Nepřekvapuje mě, že se nechce provdat bez slibu lásky.
Takže tady vyvstává otázka: milujete ji?“
„Já –“ Ralston se zarazil. Myšlenky pádily vpřed. Miluje
ji?
Jeden koutek Benedickových úst povyskočil, když
sledoval Ralstonův vnitřní zápas. „Až se vás na to zeptá
ona, měl byste si počínat líp, kamaráde.“
„Byl bych jí dobrým manželem.“
„O tom nepochybuju.“
„Mám peníze, půdu, titul.“
„Jak znám Callie, na ničem z toho jí nesejde.“
„To ne. Což je další důvod toho, proč je tisíckrát lepší,
než si zasloužím. Ale vám by na tom mohlo záležet,
a proto o tom mluvím.“
Benedickovy sytě hnědé oči se upřely do Ralstonových
modrých a mezi oběma muži proběhl záchvěv
porozumění. „Vážím si toho.“
375
Sarah MacLeanová
„Takže mám vaše požehnání?“
„Abyste se s ní oženil? Ano. Ale o můj souhlas nejde.“
„Nemůžu ji nutit. Ale pokud ji chci přesvědčovat,
potřebuju s ní trávit nějaký čas. O samotě. A radši dřív než
později.“
Benedick zvedl skotskou a obezřetně Ralstona
pozoroval. Vnímal zoufalství v jeho očích, napětí jeho těla,
a pocítil lítost s tím mužem, jehož tak týrala jeho sestra.
„Jestli je Callie aspoň z poloviny tak rozrušená jako vy,
bude teď v knihovně.“
Ralstonova obočí sjela k sobě. „Proč mi to říkáte?“
Benedick se pousmál. „Dejme tomu, že se mi nelíbí
pomyšlení na to, že by moje sestra byla jen z poloviny tak
rozrušená jako vy. Zkuste knihovnu. Nebudu vás rušit. Ale
proboha, ať vás nepřistihne matka, nebo budete hořce
litovat.“
Ralston se Benedickovu žertu usmál, ale jen na půl úst.
„Budu se snažit co nejlíp, abych byl nenápadný. Ale kdyby
vaše matka žádala, abych odčinil svůj poklesek, možná by
to byla nejrychlejší cesta k tomu, co chci.“ Postavil se
a narovnal ramena, jako by se chystal do boje. Podíval se
na Benedicka. „Děkuju. Slibuju, že se budu celý život
snažit, aby byla šťastná.“
Calliin bratr se natáhl po brýlích a lehce sklonil hlavu.
„Pokud to dneska zvládnete, zítra si můžete vyjednat
svatební povolení.“
Ralston přikývl na znamení slibu, že se s Callie ožení
tak rychle, jak jen to půjde. Vyšel z pracovny, minul temné
a tiché foyer a přistoupil ke dveřím knihovny. Když
opatrně položil ruku na kliku, zhluboka se nadechl, aby
zklidnil svůj pádící pulz. Ještě nikdy nebyl tak rozčilený,
nikdy mu na ničem nezáleželo víc; nikdy nebyl ochotnější
udělat cokoli, aby získal, na čem mu záleží. Byl si naprosto
376
jistý, že příštích pár minut bude nejdůležitějších v jeho
životě.
Strčil do dveří, a hned ji v přítmí uviděl. Choulila se
v jednom z velkých kožených křesel u krbu zády ke
dveřím. Jednou rukou se opírala o skrčený loket na
područce a v dlani měla položenou bradu. Dívala se do
plamenů. Všiml si bohatých záhybů modrého hedvábí,
které splývaly z křesla skoro k podlaze – pořád na sobě
měla ty nádherné šaty, které si oblékla na ples. Když
uslyšela zvuk zavíraných dveří a jeho kroky, povzdychla
si. Všiml si jejího elegantního krku, něžné pokožky na
klíčních kostech, i vyšívaného okraje jejích šatů. Chvíli za
ní stál a mlčky ji obdivoval, když Callie prohodila: „Já
vážně nestojím o společnost, Benny.“
Nic na to neřekl, jen obešel její křeslo a posadil se na
pohovku, kterou Callie předtím trochu odsunula. Otočila
k němu hlavu a zajíkla se. Rychle se posadila rovně
a spustila nohy na podlahu.
„Co – co tady děláš?“
Ralston se naklonil, opřel se lokty o kolena a prohlásil:
„Snažil jsem se držet dál. Ale je tady něco, co ti musím
říct.“
Callie zděšeně zavrtěla hlavou, oči rozšířené hrůzou.
„Kdyby tě tady chytili – Benedick je hned vedle! Jak ses
sem dostal?“
„Tvůj bratr mě sem poslal. Ví, že jsem tady. A obávám
se, císařovno, že je na mé straně.“
„Tys mu to řekl?“ vyhrkla zděšeně.
„Musel jsem. Nedalas mi na vybranou. A teď už buď
zticha a poslouchej, co ti chci říct.“
Callie zavrtěla hlavu. Nevěřila si, že dokáže zůstat
pevná ve svém rozhodnutí, jestli ji Ralston zahrne dalšími
prosbami. „Gabrieli – prosím, ne.“
377
Sarah MacLeanová
„Ne. Teď jsou v sázce oba naše životy, Callie.
Nedovolím ti, aby ses rozhodovala, dokud nebudeš mít
všechny informace.“ Callie si skrčila nohy pod sebe
a nahrbila ramena, a ten pohled na ni jako na malou
smutnou holčičku trhal Gabrielovi srdce. „Miluješ mě.
Nemyslíš, že bys mi měla popřát sluchu k tomu, co ti chci
povědět?“
Callie zavřela oči a zasténala zahanbením. „Panebože,
nevytahuj to zase. Nemůžu uvěřit, že jsem ti to řekla.“
Gabriel se natáhl a přejel jí prstem po tváři. Pak
promluvil hlubokým, ochraptělým hlasem: „Nedovolím ti
vzít to zpátky.“
Callie otevřela oči. Ten pohled do jejich nekonečné
hlubiny ho málem připravil o dech. „Nechci to vzít
zpátky.“
„Dobře,“ přikývl. „A teď mě poslouchej.“ Nevěděl, jak
začít, a tak ze sebe sypal slova tak, jak mu přicházela na
jazyk. „Moje matka byla velmi krásná – měla tmavé husté
vlasy, modré oči, jemné rysy, jako Juliana. A nebyla ani
o moc starší, než je teď ona, když nás opustila. Odešla do
Evropy, od své rodiny a od svého života tady. Moc se na ni
nepamatuju, ale jedno vím jistě. Otec po ní šílel.
Pamatuju se, že jsem se jednou v noci vykradl z postele
a slyšel jejich hádku – bylo mi deset. Tenkrát mě vzbudily
divné zvuky z otcovy pracovny. Přeplížil jsem se po
schodech do přízemí, protože jsem byl zvědavý. Všude už
bylo zhasnuto, muselo být hodně pozdě, ale dveře do
pracovny zůstaly pootevřené.“
Ralston se zarazil a Callie se v křesle narovnala. Cítila,
jak jí tělem zachvívají obavy nad tím, co uslyší, ale přála si,
aby v té děsivé vzpomínce pokračoval. Čekala by na to
klidně celou noc.
378
„Nakoukl jsem dovnitř a viděl křivku matčiných
rovných zad, vzpřímených a nesmlouvavých: tak se
vždycky chovala k Nickovi a ke mně. Stála uprostřed
místnosti naprosto nehybně, na sobě dokonale upravené
šaty toho nejsvětlejšího levandulového odstínu…“
Odmlčel se a další slova pronesl s dětským úžasem: „Je
zvláštní, jak některé vzpomínky zůstávají i po tak dlouhé
době úplně živé…“ Pak znovu pokračoval v příběhu.
„Matka stála proti otci, který klečel u jejích
nohou – klečel – a oběma rukama ji držel za jednu dlaň.
A plakal.“ Věty z něj teď vycházely lehčeji a Callie si
všimla, jak se mu při té vzpomínce zaleskly oči. „Ten divný
zvuk, co jsem slyšel, byly otcovy vzlyky. Prosil ji, žebronil,
aby zůstala. Tiskl si její chladnou dlaň na tvář, vyznával jí
svou věčnou lásku, prohlašoval, že ji miluje víc než život,
víc než svoje syny, víc než celý svět.
Další den ráno odešla. A svým způsobem odešel i on.“
Ralston se odmlčel, jak se snažil rozpomenout na tu dobu
před pětadvaceti lety. „Tenkrát jsem si přísahal dvě věci.
Že už nikdy nebudu poslouchat za dveřmi. A že se nikdy
nestanu obětí lásky. Tenkrát jsem začal hrát na piano…
protože hudba bylo to jediné, čím jsem dokázal přehlušit
svůj smutek.“
Když se znovu podíval na Callie, všiml si, že jí po
tvářích tečou slzy, a jeho výraz se okamžitě projasnil.
Natáhl se k ní a setřel jí slzy bříšky palců. „Ach, Callie,
neplač.“ Naklonil se k ní a políbil ji horkými, vstřícnými
rty. „Neplač kvůli mně. Já za to nestojím.“
„Nepláču pro tebe,“ prohlásila a položila mu ruku na
tvář. „Pláču pro toho chlapce, který neměl šanci uvěřit
v lásku. A pro tvého otce, který ji nejspíš taky
nepoznal – protože to, o čem vyprávíš, byla posedlost, ne
láska. Láska není jednostranná a sobecká. Je plná
379
Sarah MacLeanová
a velkorysá a mění život v tom nejlepším smyslu slova.
Láska neničí, Gabrieli, ta tvoří.“
Zamyslel se nad jejími slovy plnými citu, nad její
tvrdošíjnou vírou v lásku, které se on celý svůj dospělý
život vyhýbal. A pověděl jí pravdu. „Nemůžu ti slíbit
lásku, Callie. Ta část mě samého, ve které by mohla být,
byla už dávno uzamčená. Ale řeknu ti tohle… udělám
všechno na světě, abych byl laskavý a dobrý a velkorysý
manžel. Budu na sobě pracovat, abych ti dopřál život,
o jaký stojíš. A jestli mi to splníš, pak nikdy nebudeš
pochybovat, že mi na tobě záleží.“
Vstal z pohovky, klekl si na zem a Callie nemohla
nevidět souvislost mezi jejich situací a příběhem jeho
rodičů. „Prosím, Callie. Prosím, prokaž mi tu čest a staň se
mou ženou.“ Ta slova mu vylétla ze rtů prudkým,
horečnatým šepotem, a Callie byla ztracená. Jak ho mohla
odmítnout po tom, co se jí vydal na milost? Jak by mohla
popřít svoje city?
„Ano,“ hlesla stěží slyšitelně.
Jeho ústa se roztáhla v úsměvu. „Řekni to znovu.“
„Ano,“ opakovala, tentokrát pevněji a jistěji. „Ano,
vezmu si tě.“
Najednou měla jeho ruce ve vlasech a jeho rty na svých,
kradly jí dech, a ona sama se ho dotýkala – toho
pozoruhodného muže, jehož tolik milovala a který byl teď
konečně její.
Callie vzdychla do jeho úst a uvědomila si, že jsou cítit
skotskou a něčím dalším, mužným a exotickým. Její tělo
zachvátilo prudké vzrušení. Tohle byl Ralston, její příští
manžel, a s ním se cítila tak horoucí a nádherná a živá.
Začal ji líbat na krk, šeptal její jméno jako litanii, zvedl si
její paže na ramena a pustil své rty na božskou pastvu po
bělostné pokožce nad výstřihem jejích šatů.
380
Callie zalapala po dechu, když se jeho silné ruce
rozběhly po jejím těle a zmocnily se jejích ňader
vítězoslavným majetnickým gestem.
„Tyhle šaty,“ pronesl pomalu a ochraptěle, „jsou
hříšné.“
Callie se musela usmát, když se k ní naklonil
a pozoroval, jak se hedvábný okraj výstřihu s ňadry při
každém nadechnutí zvedá. „Myslíš?“
„Jistě. Byly navržené proto, aby z nich muži šíleli… aby
odkryly tvé nádherné křivky…,“ přejel jí prstem lenivě
pod satén, jen aby se lehce dotkl bradavky, „… ale zároveň
nic neodhalují. Je to mučivý vizuální zážitek,“ zažertoval
a stáhl jí výstřih níž, odhalil zduřelý výstupek levého prsu
chladnému vzduchu a jeho horkým ústům. Krátce ho sál,
až se Callie zazmítala proti němu. Pak bradavku pustil
a prohlásil: „Až se vezmeme, koupím ti takovéhle šaty ve
všech barvách, v každé jedny.“
Callie se při těch slovech zahihňala a její smích přešel
v povzdech a pak v dlouhý sten, když jeho rty začaly
znovu zpracovávat její citlivou pokožku. Protahoval její
sladké mučení, dokud si neuvědomil, kde jsou.
„Připadá mi, že tohle je velice nepatřičné místo,
abychom tu byli v tak choulostivém postavení, krásko,
když je celá tvoje rodina jen pár kroků odsud.“ Zadíval se
jí do očí a horko, které z nich sálalo, ho na okamžik
pohltilo. S nepatrným zasténáním se znovu zmocnil jejích
úst a vtiskl jim horký, otevřený, opojný polibek, který je na
několik dlouhých minut oba připravil o rozum. Když se od
ní znovu odtáhl a oba zůstali bez dechu, vrátil jí šaty do
původní pozice a naposledy lehce políbil její ňadra.
„Nemůžu tady zůstat, císařovno. Jsi pro mě až moc
silným pokušením – a nejsem ani dost silný, ani dost
mravný, abych mu odolal.“ Pronesl jí to tiše do ucha,
381
Sarah MacLeanová
s nosem zabořeným do jejích vlasů – vlasů, které pro něj už
dávno nebyly prostě hnědé, ale hýřily všemi odstíny
mahagonu a čokolády a sobolí kožešiny. „Přijdu zítra.
Třeba bychom si mohli vyjet na jezírko Serpentine?“
Callie nechtěla, aby odešel. Nechtěla, aby tahle noc
skončila. Nechtěla riskovat pro případ, že by to byl jen
velmi důmyslný a velmi realistický sen. „Neodcházej,“
zašeptala, položila mu dlaň zezadu na šíji a přitáhla si ho
odvážně k dalšímu opojnému polibku. „Zůstaň.“
Usmál se a opřel se čelem o její. „Ty mě kazíš. Já se
snažím otočit list, snažím se chovat jako gentleman –“
„A co když chci, abys zůstal zhýralcem?“ zažertovala
Callie a její prsty pomalu putovaly po jeho krku a hrudi.
Až narazily na knoflíky vesty. „Prostopášníkem?“ Protáhla
jeden knoflík dírkou. Ralston ji chytil za neposlušnou ruku,
zvedl si ji k ústům a políbil ji.
„Callie,“ pronesl varovně, zatímco ona mu druhou
rukou rozepnula další knoflík.
„Co když chci lumpa, ne gentlemana, Gabrieli?“ zeptala
se tiše, sladce.
„Co to říkáš?“
Políbila ho na ostře řezanou bradu a zašeptala stydlivě
roztřeseným hlasem: „Vezmi mě do postele, Gabrieli.
Dopřej mi příchuť skandálu.“
Jeho dech se při těch slovech zrychlil a Gabriel si
uvědomil, že neposlechnout ji bude ten nejvznešenější,
nejrytířštější skutek v jeho životě. Hlas se mu zadrhnul
v hrdle. „Myslím, že sis skandálů užila za minulé týdny až
dost, císařovno.“
„Ale až se vezmeme, budu už zase jenom obyčejná
Callie. Tohle je moje poslední šance.“
Přes obličej jí přeletí stín pochybností a Ralston vzal její
obličej do dlaní. „Nepleť se, krásko, na tobě nikdy nebude
382
nic obyčejného.“ Znovu ji políbil a hladil ji, dokud se od
něj udýchaně neodtáhla.
Callie se mu zadívala do očí svým zastřeným, svůdným
a neodolatelným pohledem, a zkusila to znovu. „Pojď
nahoru, Gabrieli.“
Nastala dlouhá odmlka, během níž Callie napadlo, že na
něj tlačila až moc. Pak se Ralston postavil, natáhl se k ní
a vytáhl ji do stoje k sobě. „Uvědomuješ si, že jestli nás
přistihnou, budeme se muset vzít okamžitě?“
Tělem jí proběhlo vzrušení. „Uvědomuju.“
„A pak nebudeš moct mít tu obrovskou svatbu, o které
tvoje matka sní celá léta.“
Callie zavrtěla hlavou. „Já takovou svatbu stejně nikdy
nechtěla. Mariana se obětuje za nás obě.“ Natáhla ruce
k jeho širokým ramenům.
„A tvoje matka mi nikdy neodpustí, že jsem zkazil její
starší dceru.“
„Ale odpustí. Na markýze si budoucí tchyně nikdy moc
netroufnou. A nezapomínej, že už jsi mě stejně zkazil
dřív.“
Z očí mu vyšlehl temný, hříšný plamen. „Výtečná
připomínka.“
„Je tady schodiště pro služebnictvo, které vede přímo
do mého pokoje,“ zašeptala Callie. „Veřeje jsou dokonale
promazané. Vlastnoručně jsem je naolejovala.“
Ralston se zasmál. „Tak to by byla věčná škoda
nevyužít. Takže, mylady – veďte mě.“
Vyšplhali se po schodech – vyhnuli se třetímu
shora – a vklouzli do Calliiny ložnice. Dveře se za nimi
zaklaply s tichým cvaknutím a atmosféra mezi nimi
okamžitě zhoustla. Callie znervózněla. Ta siréna, v niž se
proměnila v knihovně, byla pryč. Teď se jí zmocnila
nejistota.
383
Sarah MacLeanová
Byla ve své ložnici, kde spala po celý život, s Ralstonem,
který jako by ovládl celý prostor pokoje, jeho síla
a mužnost byly na dívčí ložnici až příliš. Callie se zadívala
na své ruce spojené v klíně a přemítala, jestli někdy bude
schopná cítit se s ním v tak stísněném prostoru volně. To
jistě ne.
A pak se jí dotkl – zvedl jí bradu a vzal si její ústa
a přitáhl si ji celou a co nejúplněji k sobě – a Callie na
všechno ostatní zapomněla.
Jeho ruce si rychle poradily s dlouhým zapínáním jejích
šatů. Callie cítila, jak se látka uvolňuje a po zarudlé
pokožce ji zastudil chladný vzduch – a ona myslela na to,
že tu s ní Gabriel zůstal a že tohle bude nejdůležitější noc
jejího života. Noc, kdy přijala jeho návrh, noc, kdy mu
vyznala lásku, první noc zbytku jejich životů. A nemohla
popřít hlubokou oprávněnost toho, že byl tady, že ji jeho
ruce a ústa přiváděly k šílenství, že jí svlékal šaty
a odhaloval –
„Ach bože. Císařovno.“
Jeho povzdech přerušil její úvahy. Ucítila, jak na ni
upřel pohled a vstřebával to nádherné hedvábné spodní
prádlo, látku, která lahodila jejím křivkám a svůdně
zdůrazňovala to, co zakrývala. Ralston jí připomínal
vlka – hladového a dychtivého vrhnout se na svou kořist.
Dech se jí zachytil v hrdle, když se jejich pohledy setkaly
a mezi nimi vyšlehla touha.
Callie zrudla. „Madam Hebertová mi řekla, že je budu
potřebovat.“
Jeho oči potemněly do odstínu půlnoční modři.
„Madam Hebertová měla pravdu.“ Začal si pohrávat se
saténovou stužkou na kraji košilky. „Jak se v nich cítíš?“
384
Callie přivřela oči proti vlně rozpaků. Ralston si ji otočil,
položil ruce na šněrovadlo, a zašeptal jí horce do ucha:
„Jaký je to pocit, být zabalená v teplém hedvábí?“
Odpověděla mu to první, co ji napadlo. „Cítím se
žensky.“
Přejel jí dlaněmi po bocích. „A ještě?“
Dýchala ztěžka a hlas se jí chvěl očekáváním. „Cítím
se… krásná.“
Odměnil ji něžným polibkem na krk. „Výborně. Protože
jsi nádherná. A…?“
Otázka zůstala viset ve vzduchu, když se její korzet
uvolnil a spadl bez povšimnutí na zem. Callie otevřela oči
a všimla si, že si ji Ralston otočil tváří k zrcadlu.
Nedokázala odtrhnout oči od jeho rukou, které jí přejížděly
po těle a tiskly ji zády k němu. Vyklouzly nahoru, aby se
zmocnily jejích ňader, potěžkaly je a Callie zalapala po
dechu z kombinace jeho horké kůže na chladném saténu
i jeho snědé pokožky na světle modrém prádle. Pohled do
zrcadla ji fascinoval, cítila se zároveň plachá i smyslná,
a přemítala, jestli se má obrátit.
Pak jí došlo, že i Ralston ji pozoruje – že si čte pocity,
které se jí rodily ve tváři. Zeptal se jí temným,
prostopášným hlasem, který ji zahřál do ucha. „Cítíš se
v nich hříšná?“
„Ano,“ přiznala. „Cítím se…“ Zaváhala, hledala
správný výraz. „Cítím se živá.“
Spokojeně zachrčel. „I já se cítím živý.“ A pak už ji
zvedl do náruče a odnášel si ji k posteli, a ona byla nahá
a hedvábí zapomenuto, nahradilo ho jeho horko a jeho ústa
a jeho ruce.
Líbal ji na klíční kosti a ona se usmála, když jí přejel
prstem po růžové jizvě na paži, kde ji škrábl kordem při
385
Sarah MacLeanová
šermířské lekci. „Mrzí mě, že jsem tě poranil, má krásko,“
zašeptal jí a vydal se po růžové stezce rty a jazykem.
Calliina hlavou sebou zazmítala na polštáři sem tam,
když ji jeho ruce hladily po těle a připravovaly ji o sílu.
Otevřela oči, aby mu dala najevo svou touhu. „Už se za to
odpoledne nikdy neomlouvej. Neměnila bych z něj ani
vteřinu.“ Vzala jeho obličej do dlaní a přitáhla si ho k sobě,
aby mu vtiskla toužebný polibek.
Po několika dlouhých minutách ji Ralston začal líbat po
celém těle a ucítil na ramenou její dlaně, které ho zarazily.
„Počkej.“
Jeho modré oči zajaly ty její, horoucí a svůdné. Vtiskl jí
horký polibek na měkké, kulaté bříško. „Co je, krásko?“
„Teď se chci dotýkat já tebe.“
Jeho zuby se v přítmí bíle zablýskly. „Pokud si dobře
pamatuju, minule ses mě taky dotýkala, a moc dlouho jsem
to nevydržel.“
„A nechtěl bys to zase zkusit?“
Jedno temné obočí mu povyjelo, když se nad tou
otázkou zamyslel. Nastala odmlka, než se zašklebil
a natáhl se na záda vedle ní, ruce založené za hlavou, nahý
a nestoudný.
„Jsem jen tvůj, císařovno.“
Jsem jen tvůj. Ta slova jí zněla ozvěnou v mysli a vysílala
jí do těla vlny vzrušení. Je její. Tohle je první z dlouhé řady
společných nocí, kdy se ho bude moci dotýkat, cítit jeho
báječné teplo. Na rtech se jí při tom pomyšlení objevil
úsměv.
„Vypadáš jako kočka u misky se smetanou.“
„Cítím se jako kočka u misky se smetanou,“ prohlásila
a užasla nad jeho tělem, nad silou jeho napjatých svalů,
nad něžnými chloupky na hrudi, které se zužovaly do
proužku, vedoucímu až k… Ach bože. Tohle bylo poprvé,
386
kdy ho viděla celého. Jeho mužství bylo dlouhé a tvrdé
a mohutné, až Callie žasla nad tím, jak do sebe jejich těla
tak báječně zapadají.
Ralston jako by vytušil, nač myslí. „Dotýkej se mě,
miláčku.“
Nemohla odmítnout tu přidušenou, hříšnou výzvu,
a položila na něj ruce. Přejížděla mu po hrudi dolů až
k těm místům, která ji tak zneklidňovala. Když se ho tam
zlehka dotkla, škubnul sebou – byl to až příliš lehounký
dotek, který nemohl utišit jeho šílenství. Callie se okamžitě
odtáhla. „Ublížila jsem ti?“
„Ne,“ odpověděl s těžko krocenou vášní. „Udělej to
znovu.“ Poslechla, obemkla prsty tvrdou hedvábnou
délkou a hladila ho s nevinností, která hrozila, že ho úplně
pohltí. Se zasténáním položil dlaň na její ruku, a jeho silné
zkušené prsty ji vedly, ukazovaly jí, jak ho má držet, kde
ho má hladit, jak ho potěšit.
To, co Callie scházelo na zkušenostech, vynahradila její
dychtivost, a Ralston brzy zjistil, že je tvrdší a větší než
kdy předtím. Její horká dlaň se pohybovala stále odvážněji,
jak Callie získávala sebedůvěru, a on se odevzdával jejímu
laskání, až se mu dech zrychlil a on si uvědomil, že jestli na
něm její něžné prstíky zůstanou o něco déle, už se neudrží.
Když Callie promluvila, myslel, že ho její otázka
připraví o rozum. „Můžu tě… tam… políbit?“
Ochraptěle se zasmál. „Ne.“
„Ale tys mě… tam líbal.“
„Ano, císařovno, a jednou ti to milerád dovolím. Ale
dnes v noci ne… protože tě tak hrozně chci.“
„Aha,“ hlesla. „Chápu.“ Ale její oči naznačovaly, že si
tím není úplně jistá.
Ralston ze sebe odtáhl její ruku a překulil se na její tělo,
položil se mezi její hedvábná stehna a jeho tvrdý úd se
387
Sarah MacLeanová
tlačil na vchod do její štěrbinky, která už byla mokrá
a nedočkavá a rozbolavělá touhou. „Chci tě až moc na to,
abych ti popustil otěže. Už tvoje doteky mě málem
přivedly k šílenství.“ Sklonil hlavu a začal jí zasypávat
polibky ňadra, sál nejdřív jednu tvrdou nedočkavou
bradavku, pak druhou, a naslouchal Calliiným tichým
výkřikům. „Radši bych zbytek noci strávil v tobě,
miláčku – tak dlouho, až ani jeden z nás nedokáže myslet.“
Vtiskl se do ní víc a rozdráždil svou tvrdou hlavičkou
zjitřené poupě rozkoše, až se Calliino tělo zachvělo slastí.
„Souhlasíš?“
„Ano,“ vydechla a on svůj pohyb opakoval.
Kousl ji škádlivě do ramene. „Říkal jsem si, že bys
mohla,“ prohodil škádlivě.
A pak do ní jediným plynulým přírazem pronikl.
Opožděně si uvědomila, že teď necítí žádnou bolest ani
tlak jako poprvé, jen nádherné, horké naplnění, které v ní
vzbuzovalo pocit naprosté úplnosti.
Ralston zarazil svůj kord až po jílec a zeptal se: „Jsi
v pořádku, má krásko?“
„Ano, je mi báječně,“ hlesla se směsicí radosti
a posvátné bázně. Pohnula se pod ním a on zasténal.
Několikrát do ní přirazil, než z ní téměř vystoupil, uvnitř
zůstal jen zduřelý koneček údu. Ten pocit ztráty ji málem
přivedl k šílenství.
„Gabrieli,“ zasténala. „Prosím.“
Odměnil ji tím, že ji znovu naplnil, přiváděl ji dál, výš,
hlouběji, a jejich těla se začala pohybovat v dokonalé
harmonii, až Callie vykřikla.
Ralston se zarazil a škádlivě jí zašeptal do ucha: „Tiše,
císařovno… nebo nás odhalí.“ Při jeho slovech vykulila oči
a on se usmál. „Ale ta hrozba přistižení to vzrušení ještě
umocňuje, ne?“
388
Jako by chtěl vyzkoušet sílu její vůle, vklouzl prsty mezi
jejich těla, rozhrnul její hedvábné mokré kudrlinky, našel
její hrbolek rozkoše a hladil ho palcem tak, až se Callie
musela kousat do rtu, aby dokázala zůstat zticha. Pak se
v ní znovu začal pohybovat a budovat to sladké napětí,
které ji přivádělo k zapomnění, a on jí musel horkým
šeptem připomínat, aby byla tiše. Ale Callie nedokázala
zmlknout, a tak jí zavřel ústa polibkem, aby zabránil
výkřiku, když se pod ním roztřásla a svírala se kolem jeho
údu, dávala mu ochutnat rajské slasti.
A když se odtrhla od jeho rtů a zašeptala „Miluju tě“,
šeptala to znovu a znovu jako litanii, byl ztracen i on
a stěží dokázal ovládat vlastní výkřik rozkoše, když do ní
vystříkl své sémě.
Po dlouhé době nazvedl tělo z jejího a Callie slabě
zaprotestovala z pocitu ztráty. Lehl si vedle ní a okamžitě
si ji přitáhl do náruče. Callie si položila tvář na jeho hruď
a znovu mu zašeptala své vyznání lásky, tak tichounce, že
ji sotva slyšel.
Gabriel tam dlouho ležel a pozoroval ji ve spánku,
vnímal její prostou a mocnou krásu a žasl nad intenzitou
těch okamžiků, tohoto večera. Když vdechoval její vůni,
cítil se zahlcený emocemi – cizími a zneklidňujícími – a
prchavě si pomyslel, co všechno to způsobil.
389
Sarah MacLeanová
23. kapitola
CALLIE PROBUDIL ZVUK šustícího papíru.

Otevřela při tom zvuku oči, celá dezorientovaná
v sedavém přítmí předjitřních hodin, a vzápětí je zase
zavřela. Oheň v krbu uhasnul už před několika hodinami,
takže se posunula ke zdroji tepla vedle sebe, přitiskla se
k horkem sálající kůži… a teprve potom jí došlo, čí ta kůže
vlastně je.
Užasle otevřela oči a setkala se s Ralstonovým
odvážným, pobaveným pohledem.
„Dobré ráno, císařovno.“ Ta slova jí zabušila v uších
obluzených spánkem a Callie zrudla. Koneckonců se jí
nestávalo každý den, že by se probudila v posteli vedle
muže. Nevěděla přesně, jak by měla reagovat – jen to, že
mlčet dál by bylo velmi neslušné. Odtáhla se od něj
v zoufalé touze získat zpět svou vyrovnanost dospělé ženy
a pronesla: „Dobré ráno. Kolik je hodin?“
„Chvilku před pátou,“ odpověděl. Objal ji jednou paží
kolem ramen a přitiskl si ji zpátky tam, kde byla – ke
svému velice horkému, velice tvrdému, velice nahému tělu.
„Takže je ještě moc brzo na opuštění téhle postele.“
„Najdou nás tady!“ zašeptala vyděšeně.
„Zmizím, než se někdo vzbudí, krásko,“ slíbil jí. „Ale
nejdřív ti musím něco vrátit.“ Zvedl volnou ruku a Callie
s hrůzou poznala papír, který držel. Svůj seznam.
390
Vrhla se po něm a on ho podržel dál od jejího těla.
Donutil ji, aby se sápala přes jeho hruď v marném pokusu
se papíru zmocnit. „Ty ho máš u sebe!“
„Nekoukej se na mě, jako bych ti ho ukradl, miláčku,“
prohodil Ralston žertovně. „Ztratila jsi ho. Já ho pro tebe
zachránil.“
„Tak to mám štěstí, že mám svého zachránce, co?“
pronesla sladce Callie a natáhla se znovu po seznamu.
„Chci ho zpátky.“
„Rád ti samozřejmě vyhovím,“ ujistil ji a zamával
seznamem ve vzduchu. „Ale nemyslíš, že bys mi vzhledem
k našemu novému vztahu měla dovolit, abych se do něj
podíval? Nerad bych, aby mě po svatbě zaskočila další
tvoje výstřední dobrodružství.“
Calliiny oči se doširoka rozevřely. „Ne, to nesmíš! Slíbils
mi, že to nebudeš číst!“ Začala se opět sápat po seznamu,
který chtěla vysvobodit z jeho sevření.
„To máš z toho, když se zapleteš s notoricky známým
hulvátem,“ popichoval ji. Pak zasténal, když se mu o hruď
otřela její bujná ňadra, a jednou rukou si ji přidržel.
„Opatrně, císařovno, nebo ti budu muset zase dokázat,
jaký jsem zhýralec.“
Callie pochopila úžasnou moc svého nahého ženského
těla nad jeho. Sklouzla se po něm a úmyslně se ňadrem
otřela o jeho bradavku, takže Ralston tiše zasténal. „Ty
mrško,“ zašeptal a přitáhl si k sobě její rty pro dlouhý
hluboký polibek. Vzápětí se odpoutal. „Nerozptýlíš mě,
nemysli si. Podíváme se spolu na seznam.“
Callie uznala porážku a zabořila zarudlý obličej do jeho
hrudi, zatímco Ralston rozložil papír. Co si o ní bude
myslet? Co řekne? Čekala. Chloupky na jeho hrudi ji
šimraly v nose. Čekala na jeho reakci na ten směšný papír.
391
Sarah MacLeanová
Ralston dlouho mlčel. Pak se zeptal: „Co z toho jsi
udělala jako první?“
Chtělo se jí umřít hanbou. Zavrtěla hlavou. „No tak,
Callie. Co bylo první?“
Odpověděla, ale její slova tlumila jeho hruď.
„Nerozumím ti, miláčku.“
Zvedla tvář a položila si ucho tam, kde slyšela nejsilněji
tlukot jeho srdce. „Líbání.“
Jeho hrudník se zvedl, jak se Ralston zhluboka nadechl.
„Tu noc, kdy jsi přišla do Ralstonského sídla.“
Callie přikývla. Tváře jí hořely.
„Proč sis vybrala mě?“
To už se jí zeptal tehdy ve své ložnici, a ona mu
odpověděla jen polopravdou. Ale dnes ráno, kdy se po
obloze šířily růžové stříkance úsvitu, Callie zjistila, že už
mu nechce lhát. Chtěla, aby ji znal. I když tím všechno
riskovala.
„Protože jsem chtěla, abys to byl ty. Od začátku jsem si
přála, abych se poprvé mohla líbat s tebou.“
Jeho dlaň ji hladila po rameni. „Tenkrát v mé pracovně
jsi mi řekla, že jsem to byl vždycky já,“ připomněl jí. „Jak
jsi to myslela?“
Strnula a on čekal, zatímco Callie přemítala nad jeho
otázkou. Nakonec se mu nedokázala dívat do očí, když
řekla: „Miluju tě už celé věky. A možná ještě déle.“
„Jak to?“
Mlčela tak dlouho, až si myslel, že už mu neodpoví.
„Kdysi jsme se setkali. Byla jsem mladá a nenápadná
debutantka… a tys byl okouzlující a nedosažitelný a…
prostě jsem tomu nedokázala zabránit.“ Znovu se odvrátila
a zírala do prázdna. „Prostě tě nešlo nevnímat.“
„Proč si to nepamatuju?“ zeptal se s lítostí.
392
„Nejsem zrovna nezapomenutelná krasavice.“ Po tváři
jí přelétl náznak úsměvu, zatímco její prsty lenivě hladily
černé chloupky na jeho hrudi. „Těžko sis mě mohl
všimnout. Byla jsem neviditelná.“
Ralston ji chytil za ruku, zastavil její pohyb a přiměl ji,
aby se mu podívala do očí. „Nechápu, proč jsem si tě
nevšiml, Callie, ale musel jsem být idiot, že jsem to
neudělal.“ Při jeho tak upřímných slovech zatajila dech.
Jeho oči zase sklouzly k seznamu. „Máš tam ještě
několik bodů, které můžeš škrtnout.“
Sledovala směr jeho pohledu. „Hraní v klubu,“
přikývla. „Škrtnu to, jen co mi ho vrátíš. Pokud k tomu
někdy dojde,“ dodala významně.
Soustředil se na ni temnýma, vážnýma očima, i když
předstíral škádlivý úsměv. „Nejenom hraní, Callie. Je
načase, aby sis uvědomila, jak jsi krásná.“
Podívala se na ten řádek v seznamu, ale Ralston ji
uchopil za bradu a zvedl si ji k sobě. „Jsi pravděpodobně ta
nejkrásnější žena, jakou znám.“
„Ne…,“ zašeptala. „To nejsem. Ale je hezké, že to
říkáš.“
Ralston zavrtěl pevně hlavou. „Poslouchej mě dobře.
Ani nedokážu vyjmenovat všechno, co tvoří tvůj půvab. Ve
tvých očích by se člověk ztratil; máš tak nádherné plné rty,
a hedvábné vlasy; tvoje dokonalé ženské křivky;
a krémová hladká pokožka… když se stydíš, má barvu
zralých broskví. A to nemluvím o tvé vřelosti, inteligenci,
smyslu pro humor, o tom, že když vejdeš do místnosti,
nevnímám nikoho než tebe.“
Do očí jí vhrkly slzy při těch slovech – slovech, jimž se
zoufale snažila uvěřit.
393
Sarah MacLeanová
„Nikdy nepochybuj o tom, jak jsi krásná, Callie. Tvoje
krása mě uchvátila tak, že žádné jiné ženy nevnímám.
A lituju, že jsem ji neobjevil už dávno.“
Já taky, pomyslela si. Co kdyby si jí všiml už tehdy před
lety? Kdyby se jí začal dvořit? Žila by životem plným
vášně a romantiky? Vyhnula by se té hluboké trýznivé
osamělosti, kterou tolik let popírala?
A co on? Naučila by ho milovat?
Její pocity jí byly ve tváři jasně znát – Ralston nemohl
vědět, na co přesně myslí, ale jako by to stejně vytušil.
Zmocnil se vášnivým polibkem jejích rtů a ona se k němu
připojila, propadala se do slasti jeho laskání, oplácela mu je
stejným a kradla mu dech.
Když polibek skončil, Ralston se na ni hříšně usmál.
„Budu ti ten ztracený čas muset vynahradit.“ Callie se
musela zasmát jeho troufalému tónu. „Chceš si škrtnout
další položku?“
„To bych moc ráda. Kterou navrhuješ?“ Pokusila se
pohlédnout na seznam, ale Ralston ho pustil nedbale na
postel a přitáhl si ji na sebe. Callie zalapala po dechu, když
ucítila jeho horkost a tvrdost pod sebou, hebkost jeho
pokožky mezi jejími stehny.
„Myslím, že je načase, aby ses naučila jezdit obkročmo.“
Když pochopila, jak to myslí, útrobami se jí rozlila žhavá
láva. Pramenila tam, kde se jí dotýkal tím nejintimnějším
způsobem.
„Přece nemyslíš…“ Zarazila se, když si ji jeho ruce
narovnaly do sedu, chopily se jejích ňader a jeho palce
začaly třít už teď tvrdé bradavky.
„To myslím, císařovno.“ Jeho slova byla něžná
a svůdná. Přitáhl si ji k sobě tak, aby měl přístup k jejím
prsům. Políbil jí nejdřív na jedno, pak na druhé, a dlaněmi
jí přejížděl po zádech až ke kulatému zadečku, posunul si
394
ji, roztáhl jí stehna. Pak s dlouhým olíznutím propustil ze
zajetí tuhou bradavku a pozoroval ji zpod těžkých víček,
když ji naváděl, aby se posadila přímo na něj. Jeho ruce se
znovu začaly pohybovat a zanechávaly za sebou oheň.
Konečně našly místo, kde už byla celá rozbolavělá,
a pohladily mokré, kluzké záhyby jejího ženství. Kroužící
palec se opět ujal péče o její poupě rozkoše, které teď
patřilo jen jemu.
Callie v ranním světle zašeptala jeho jméno a on ji tiše
povzbudil: „Ano, císařovno, to je ono. Pojď ke mně. Chci se
dívat, jak nade mnou vrcholíš… tak krásná… tak vášnivá.“
Jeho slova byla hříšná a svůdná a dokonalá, takže Callie
dalo práci opřít se o jeho hruď, aby podepřela svou váhu.
„Ne,“ zaprotestovala. „Já nechci… bez tebe.“
To prohlášení mu projelo až do nitra bytosti. Nedokázal
už myslet na nic jiného, než aby byl v ní, aby ji přivedl
k okraji propasti a zřítili se tam společně. „Prosím,
Gabrieli,“ zašeptala. „Prosím, miluj se se mnou.“
Tomu nešlo odolat.
Nazdvihl si ji a umístil své mužství na to vroucí,
nádherné horko. Pak ji nechal pocítit svou moc nad ním,
když vklouzla na jeho pyj a zabořila si ho do sebe po celé
délce. Její oči se při té nově objevené rozkoši do široka
rozevřely a Ralston v tu chvíli cítil, že ji zbožňuje. Ta
nejistá dychtivost ji činila skutečně neodolatelnou.
Položil jí ruce na boky, vedl ji vzhůru a zase dolů,
vzhůru a dolů, naznačoval jí správný pohyb, povzbuzoval
ji k objevům. „Přesně tak, krásko,“ zašeptal, když se díval,
jak se nad ním její zrůžovělé tělo sladce mučivým
pohybem zvedá a zase klesá. „Zajezdi si na mně.“ A ona
poslechla, našla vlastní slastný rytmus, až si myslel, že ho
to zabije, protože se vší silou vůle snažil udržet do chvíle,
395
Sarah MacLeanová
kdy spatří na její tváři výraz extáze, kdy jí dopřeje
uvolnění.
Ale nemusel čekat dlouho. Callie zdokonalila úhel
dosedání a slabě zalapala po dechu, jak se drobnými
krůčky začala posunovat ke svému konečnému cíli. Gabriel
ji přidržel za boky povzbuzujícím, pevným stiskem,
zatímco Callie spěchala k naplnění. „Vezmi si to,
císařovno,“ zašeptal ochraptěle a díval se, jak se přes ni
přelévá první vlna rozkoše. Zavřela oči, prohnula záda
a hlava jí poletovala ze strany na stranu v naprostém
zapomnění. „Vezmi si, co chceš.“
Otevřela oči naplněné touhou a zastřeně ho vyzvala:
„Pojď se mnou.“ Jako by nerozuměla erotické moci těch
slov. Ralston neměl na vybranou, než jí dát to, po čem
prahla. Napjal se pod ní a ona se zhroutila na jeho tělo.
Zachytil její výkřik do svých úst, přetočil ji na záda
a pokračoval v rytmických pohybech, dokud jejím tělem
znovu nezazmítalo vyvrcholení. Teprve pak se podvolil
mocnému impulzu uvolnění, který v něm probudil touhu
už nikdy neopustit její postel a její náruč.
O několik minut později, když leželi vedle sebe
s propletenými údy a omámení uvolněním, Callie se
u Gabrielova boku tiše zachichotala. Zvedl hlavu a spatřil
na její tváři široký, pošetilý úsměv. „Co tě tak pobavilo,
krásko?“
„Jen jsem si myslela –“ zarazila se, aby popadla dech,
a začala znovu. „Myslela jsem na to, že jestli je jízda
obkročmo na koni takováhle, pak ženská část populace
přichází o příjemnou životní zkušenost.“ Konec věty opět
zanikl v jejím smíchu.
Ralston si ji pevně přitáhl do náruče a povzdechl si.
Musel se sám pro sebe usmát ke stropu, když řekl: „Víš,
396
císařovno, mužům smích v téhle situaci nedělá moc dobře.
Ničí to jejich sebevědomí.“
Callie zvedla hlavu a pobaveně se na něj zadívala.
„Velice se omlouvám,“ zažertovala. „Skutečně jsem
nechtěla pošlapat tak křehké ego markýze z Ralstonu.“
Hravě zavrčel a převrátil ji do pokrývek. „Potvoro. Za
tohle mi zaplatíš.“ A začal ji líbat po straně krku až po
klíční kost, dokud nezačala vzdychat potěšením.
„Jestli za to budu muset takhle platit, pak tě ujišťuju, že
si tě příští měsíce budu pořád dobírat.“
„Nejen měsíce, doufám,“ pronesl zastřeně, zaujatý jejími
krásnými bílými prsy. „Roky. Desetiletí.“
„Desetiletí,“ opakovala ohromeně. Panebože. Bude to můj
manžel.
„Hmm,“ zamumlal, než se od ní zase odtáhl. „To je taky
důvod, že i když se mi zoufale nechce opustit tebe a tvou
postel, konejším se vyhlídkou na to, že už to dělám
naposledy.“
Dívala se, jak se obléká, a žasla nad jeho dokonale
mužným tělem, když se k ní sklonil pro poslední něžný
polibek na rozloučenou. „Budeš dneska večer na plese
u Chiltonových?“
„Chtěla jsem.“
„Výborně. Tak se tam uvidíme. Rezervuj si pro mě
waltz.“ Znovu ji políbil, vpíjel do sebe její chuť. „Rezervuj
si všechny.“
Usmála se. „To vzbudí pozornost.“
„Ovšem, ale já myslím, že naše pověsti to ustojí.“
Zamrkal. „Tou dobou už budu mít svatební povolení. Co
kdybychom se vzali rovnou večer v Chiltonském sídle,
abychom to měli za sebou?“
V hrudi se jí rozlilo teplo. „To by z nás asi spoustu
příslušníků smetánky ranila mrtvice.“
397
Sarah MacLeanová
„Tím líp,“ zasmál se. Vtiskl jí poslední dlouhý polibek
a byl pryč, nechal ji omámenou a vyčerpanou a šťastnou.
Callie téměř okamžitě usnula. A zdálo se jí o jejich
společné budoucnosti.
***
„Ach, Callie! Markýz!“
Callie při matčině výkřiku protočila panenky
a rozhlédla se kočárem po svých sourozencích, jako by
u nich hledala podporu. Ale brzy si uvědomila, že ti dva jí
v ničem nepomůžou. Mariana se uculovala, nejspíš šťastná,
že matka se teď může soustředit na druhý-nejvíc-
vzrušující-sňatek v rodině, a nechá ji aspoň tenhle večer na
pokoji. Benedick vypadal, jako by vážně hloubal nad tím,
že vyskočí z jedoucího kočáru, aby se vyhnul matčinu
vznášenému švitoření.
„Nemůžu uvěřit, že jsi získala markýze, Callie!
A Ralstona k tomu! A ty, Benedicku,“ hraběnka vdova se
otočila na svého nejstaršího potomka, „nechápu, jak jsi
přede mnou mohl Ralstonovy plány tak dlouho tajit!“
„Víš, matko, Callie a Ralston chtěli udržet všechno co
nejdéle pod pokličkou.“ Hraběnka znovu spustila svůj
vznášený monolog. Benedick se otočil ke Callie a naznačil
rty: I přede mnou.
Callie se neovládla a její noha vystřelila směrem
k Behedickovu kotníku. „Au!“ zaúpěl hrabě a začal si
mnout bolavé místo.
„Ach bože, promiň, Benny,“ omluvila se mu sladce
sestra. „To ty nervy, víš. Nemůžu sedět v klidu.“
Benedick se na ni výhružně zamračil, zatímco matka
štěbetala dál. „Není divu, že jsi nervózní! Ach! Jen si to
pomyslete! Naše Callie, a zasnoubená! S Ralstonem!“
398
„Mami, prosím, dneska večer z toho nedělej drama,
ano?“ zaprosila Callie. „Nechci uvádět Ralstona do
rozpaků.“
Benedick i Mariana se svorně rozesmáli představě, že by
jejich matka byla schopná zachovat takové dekorum. „Na
to jsi měla myslet dřív, Callie,“ popíchl sestru Benedick,
když kočár s trhnutím zastavil. Mladý muž vystoupil, aby
pomohl ven hraběnce i dívkám.
Než matka vystoupila, položila Callie chlácholivě dlaň
na stehno. „Nesmysl, drahoušku. Ralston se pohybuje ve
společnosti dost dlouho, aby věděl, jak to chodí. Jistě
odpustí rozrušené matce.“
Když byla hraběnka venku, Callie zasténala. „Měla jsem
Ralstonovi navrhnout, že utečeme a dáme se oddat tajně.“
Mariana se na ni zasmála. „Teď aspoň víš, jak mi celou
dobu je.“ A s mrknutím byla venku.
Když z kočáru vystoupila Callie, její matka už kráčela
po schodech k Chiltonskému sídlu, dychtivá podělit se
o svou novinku s každým, kdo jí popřeje sluchu. Callie se
zmocnil pocit, že tohle bude nejtrapnější večer jejího života.
Podívala se na své rozesmáté sourozence a vyčetla jim: „Vy
jste mi tedy pomohli.“
Oba se na ni jen pobaveně zašklebili a Mariana navrhla:
„Neměla bys radši najít Ralstona, Callie? Než matka
mávne svou kouzelnou hůlkou?“
„Takže to je magie?“ Callie se otočila na matku, která
v nepřehlédnutelné, limetkově zelené róbě korunované
kloboukem s peřím hovořila s lady Lovewellovou
a dychtivě poklepávala tu vyhlášenou drbnu po ruce
složeným vějířem. „Pane bože,“ vydechla Callie.
„Modlitby jsem už zkoušel,“ ozval se vážně Benedick.
„Ale proti magii nic nezmůžou. Nejspíš má se Stvořitelem
nějakou tajnou smlouvu.“
399
Sarah MacLeanová
„Nebo s tím druhým,“ prohodila neuctivě Callie,
narovnala si šál a vydala se v matčiných stopách. Do
schodů se za ní nesl smích jejích sourozenců.
Uvnitř se zoufale pokusila najít v té tlačenici lidí
Ralstona. Snažila se tvářit nenápadně, když se pustila
kolem přecpaného plesového sálu a vyhlížela ho. Její
nevelká výška ten úkol ztěžovala, a Callie zjistila, že
instinktivně zamířila k Pohovce starých panen.
Už chtěla zatočit kolem sloupu k místu, kde seděly
slečna Heloise a teta Beatrice, když uslyšela hluboký,
známý hlas, který jí tiše pošeptal do ucha: „Kampak to
jdeš, císařovno?“
Po páteři jí přeběhlo vzrušení, když se obrátila
k Ralstonovi. Nedokázala potlačit radost z toho, že ho vidí,
a že ji tu sám našel. Ale jakmile se k němu otočila a spatřila
ho – tak vysokého, urostlého, hezkého, dokonale
oblečeného a upraveného –, zmocnila se jí plachost.
Co má člověk říct snoubenci, s nímž strávil noc, když na
něj pak narazí za denního světla?
Ralston zvedl své arogantní obočí, jako by četl její
myšlenky. Callie zaslechla první tóny waltzu a Gabriel se
natáhl po její ruce v rukavičce. „Rád bych si zatančil první
waltz se svou snoubenkou,“ pronesl nenuceně.
„Ach,“ hlesla jenom. Pak se nechala odvést na taneční
parket a vklouzla do jeho náruče.
Po chvíli mlčení Ralston zopakoval svou otázku. „Kam
jsi to šla?“
„K Pohovce starých panen,“ odpověděla bezděčně
a vzápětí toho litovala. Tak se tomu přece běžně neříkalo.
Jejímu snoubenci se zablesklo v očích, když sklouzl
očima ke starším slečnám na zmíněné pohovce a pak zase
k ní. Koutek úst se mu pobaveně nazdvihl. „Proč?“
Tváře jí zaplály. „Já… nevím.“
400
„Nejsi žádná stará panna, krásko,“ zašeptal jí do ucha.
„Neříkej mi tak.“ Callie se rozhlédla, aby zjistila, jestli je
někdo pozoruje a mohl ho slyšet. Jenže to vypadalo, že je
pozorují úplně všichni. Její matka byla rychlá.
Ralston s ní zatočil a získal si tak její pozornost. „Vždyť
je to pravda,“ prohodil nevinně. „Brzy z tebe bude
markýza z Ralstonu. Netvrdím, že se s Beatrice a slečnou
Heloise nemůžeš pobavit,“ dobíral si ji. „Jen budeš muset
přejmenovat to místo, kde si budete povídat.“
Nedokázala potlačit úsměv. „Radši budu tančit waltz
s tebou než sedět s nimi.“ Vylétlo to z ní bez rozmýšlení, až
si říkala, jestli na něj nevyvíjí přílišný nátlak, jestli není moc
troufalá. Ralston koneckonců společnost nikdy dřív moc
nevyhledával, a neměl rozhodně důvod, proč s tím začínat
teď. Riskovala pohled do jeho pobavených očí.
„Tomu dávám přednost i já, má krásko.“
Přehrávala si ta sladká slova v hlavě, zatímco vířili
sálem, a nechávala se zalévat teplem vědomí, že s ním
bude tančit znovu a znovu, a často, až budou manželé.
Podívala se přes jeho rameno a spatřila Julianu, jak ji
sleduje s rozzářeným úsměvem. Podívala se na Ralstona.
„Ty jsi o nás řekl sestře… a bratrovi.“
„Napadlo mě, že to vezmou líp, než kdyby se to
doslechli od tvé matky.“
Callie při těch slovech utrápeně zamžikala. „Je mi to
líto, Gabrieli. Snažila jsem se ji zkrotit.“
Rozesmál se. „Mělo ti dojít, že to je zbytečná námaha.
Jen ji nech, ať si užije zábavu, drahá.“
„Jsem zvědavá, jak dlouho to vydržíš brát takhle,“
varovala ho Callie.
„V tom případě si užívej mou velkorysost, dokud trvá,
ne?“
401
Sarah MacLeanová
Zakroužil s ní a zastavili se, protože hudba utichla. Pak
zamířili k Julianě, která se Callie vrhla s tichým výkřikem
do náruče. Callie se jejímu rozčilení smála, ale nemohla si
pomoci: samotnou ji uchvátilo vzrušení z toho báječného
večera a vědomí, že ona a Ralston se budou brát.
Neměla čas si s Julianou promluvit, protože začala
čtverylka, vedle nich se objevil Nick, uklonil se a požádal ji
o tanec. Ochotně přijala rámě svého nastávajícího švagra
a vzápětí se ocitli v kole. Po čtverylce se vedle ní ocitl nový
zájemce o polku, pak o další čtverylku, o menuet a tak dál,
a Callie si uvědomila, že celou první hodinu plesu
protančila. Bylo to kouzelné.
Když se vydala na procházku kolem sálu s lordem
Westonem, okouzlujícím mladíkem a příštím dědicem
vévodského titulu, přemítala nad tím podivným zvratem
v jejím životě. Z Pohovky starých panen k nejobletovanější
tanečnici… a stačilo tak málo, jen žádost o ruku.
Zarazila se. Žádost o ruku od Ralstona.
Od Gabriela.
Je to jeho práce.
Jako by si ho tou myšlenkou přivolala, náhle se objevil
vedle ní, po jejím boku. „Bavíš se dobře?“ zeptal se
nevinně.
„Ty víš moc dobře, že se bavím,“ procedila skrz zuby.
„Za to můžeš ty. Udělal jsi to naschvál!“
Překvapil ji, když s ní zatočil a vytáhl ji z dusného
plesového sálu na malý uzavřený balkónek. „Nechápu,
o čem to mluvíš.“
Otočila se k jeho siluetě, zalité zlatým světlem z oken za
nimi. „Ty jsi je přemluvil, aby pro mě šli tancovat! Kvůli
mému seznamu! To je tak trapné.“
„Callie,“ oslovil ji zmateně Ralston, „já vážně nechápu,
o čem mluvíš.“
402
Vzhlédla k hvězdnaté obloze. „Tančit každý tanec,“
pronesla tiše. „Ralstone, v životě jsem netančila tolik jako
dneska. Nemůžeš mi přece namlouvat, že s tím nemáš nic
společného. Viděl jsi to na mém seznamu.“
„Ve skutečnosti ti můžu namlouvat, že s tím nemám nic
společného,“ opravil ji klidně. „Protože nemám.“
Callie se na něj upřeně zadívala. „Je od tebe moc milé,
že se tak snažíš, abych si splnila všechny body ze seznamu.
Asi bych ti měla poděkovat.“
„Poděkovat mi můžeš, ale já jsem nic neudělal,“ ujistil ji
a přistoupil blíž. „Mám tě o tom přesvědčit?“
Cítila, jak z jeho těla stoupá horko, tak vítané
v chladném jarním večeru. „Prosím.“
„Nelíbí se mi, když tančíš s jinými muži. Byl bych radši,
kdybychom už nikdy nešli na žádný ples a já nemusel
přihlížet tomu, jak celé zástupy nemravů mají záminku
k tomu, aby se tě neslušně dotýkali!“
Dotčeně zalapala po dechu. „Nic neslušného na tom
nebylo!“
„Tohle posouzení budeš muset nechat na mně.“ Popošel
k ní, takže mezi nimi zůstalo jen několik centimetrů
prázdného prostoru, zvedl ruku a zastrčil jí za ucho
zatoulaný pramen vlasů. „Všichni na tebe neslušně zírali.
A zvlášť Weston.“
Callie se rozesmála. „Lord Weston je bláznivě
zamilovaný do své manželky!“ Lady Westonová byla
považovaná za jednu z největších londýnských krasavic.
„Ve srovnání s tebou je ošklivá,“ prohlásil upřímně
Ralston a jeho slova ji obklopila jako nádherná vůně.
Callie zrudla. „Takže ty s tím opravdu nemáš nic
společného?“
403
Sarah MacLeanová
Gabriel s úsměvem na rtech zavrtěl hlavou. „Vážně ne.
Ale nepřekvapuje mě, že s tebou všichni chtějí tančit,
císařovno. Dnes večer jsi obzvlášť nádherná.“
Zvedl jí bradu a ona najednou nevěděla, co říct. „Ach?“
„Ano,“ potvrdil a natočil si její obličej do úhlu, který byl
dokonalý pro polibek. Vpíjel se do jejích úst a pak zase
pokrýval drobnými polibky její plný spodní ret, a znovu se
do ní ponořil vášnivým polibkem, až se Callie
podlamovala kolena. Jeho jazyk jí putoval po rtu, jako by
ochutnával její sladkost. Vzdychla mu do úst, jak toužila
po něčem víc. Kéž by byli kdekoli jinde než tady – někde,
kde by se mohli věnovat jen sami sobě. Přitiskla se k němu,
jak se snažila načerpat víc z jeho horka, a v břiše se jí
rozvinula palčivá stužka touhy. Slyšela, jak jí tiše zasténal
do pokožky krku.
„To se dalo čekat, že ji tady budete osahávat, Ralstone.
Pojišťujete si výhru?“
Callie se při těch slovech, pronesených od balkónových
dveří, prudce odtáhla. I když mluvčího neviděla, z jeho
nenávistného tónu ji zamrazilo na páteři.
Ralston strnul a otočil se k příchozímu, snažil se ji
zakrýt svým tělem. „Oxforde,“ pronesl varovně.
„Slyšel jsem tu novinku o vašem zasnoubení,“ prohlásil
Oxford. Callie poodstoupila od Ralstona, aby stála
baronovi tváří v tvář. „Musím říct, že mě váš nenadálý
zájem o lady Calpurnii skutečně překvapil, Ralstone.“
„Na vašem místě bych si pořádně rozmyslel, co řeknu
dál, Oxforde,“ procedil Ralston mezi zuby.
„Proč bych to dělal?“ Callie si všimla, jak se Oxford
potácí, a napadlo ji, kolik toho asi vypil. „Nemám co
ztratit, víte? Protože už jsem prohrál, ne?“
404
V tu chvíli se na balkónku objevili Mariana
s Benedickem a přerušili trapnou konverzaci. „Callie, měla
bys jít se mnou,“ vyhrkla udýchaně dívka.
Callie vykulila oči. „Co se stalo?“
Mariana se setkala opovržlivým pohledem
s Ralstonovýma očima. „Vlastně zatím nic.“ Otočila se
zpátky k sestře. „Musíš jít se mnou. Hned teď.“
Callie zavrtěla hlavou a ucouvla, až stála těsně vedle
Gabriela. Nechápavě sledovala Marianin prosebný pohled,
Benedickův stoický a Ofxordův zlověstný škleb. Otočila se
zmateně na Ralstona. „Gabrieli?“ pronesla nejistě.
„Callie, běž s Marianou,“ nařídil jí Benedick.
Callie se otočila k bratrovi. „Nepůjdu. Nepůjdu nikam,
dokud mi přesně nevysvětlíte, co se tady děje.“ Přejela
očima k sestře. „Mari?“
Mariana si povzdychla. „Povídá se, že se o tebe Ralston
s Oxfordem vsadili.“
Ta představa byla tak směšná, až se Callie rozesmála.
„Jak vsadili?“
„V sále se povídá, že se prý Ralston vsadil, že Oxford
nezíská tvou ruku.“ Benedick nespouštěl z Ralstona oči
a jeho pohled byl plný opovržení. „A když zjistil, že
Oxford má blízko k výhře, překazil mu to tím, že tě získal
sám.“
„Prý tě kompromitoval, aby sis ho musela vzít, Callie,
a…,“ Marianin hlas se pomalu vytrácel.
Callie se zase rozesmála. „To zní dramaticky,
nemyslíš?“ Otočila se pobaveně na Ralstona a čekala, že se
tomu bude smát stejně jako ona. Ale při pohledu na jeho
kamennou, nehybnou tvář jí náhle začalo svítat. „Ach.“
Podívala se na Oxforda. „Ach.“
„Chudinko. Snad jste si nemyslela, že o vás vážně
stojí?“ ušklíbl se baron.
405
Sarah MacLeanová
„Ticho, Oxforde,“ ozval se ledově Ralston.
Callie se k němu obrátila. „Ty ses vsadil? O mě?“
„To se ví,“ odpověděl jí chvástavým tónem Oxford, jako
by byl rád, že se může podílet na odhalení, které jí navždy
změní život. „Vsadil se, že si mě nevezmete. Když to
vypadalo, že vyhraju, zdvojnásobil sázku a začal se vám
dvořit, aby mi to překazil. A taky mu asi vyhovovalo spojit
se s vaší vlivnou rodinou, aby zajistil své sestře přijetí ve
společnosti.“
Callie nespouštěla oči z Ralstona. „Je to pravda? Vsadil
sis na mě?“
Nastala vteřina ticha, v níž Ralston zvažoval správnou
odpověď – a Callie náhle věděla, kde je pravda.
Ralston k ní popošel a ona ucouvla k Marianě. Ucítila,
jak jí sestra chlácholivě položila dlaň na kříž, když Ralston
skoro zoufale vyslovil: „Tak to nebylo.“
„Kolik?“
„Callie,“ zašeptala Mariana, která se snažila vyhnout
scéně, ale Callie zvedla ruku.
„Kolik jste vsadil, mylorde?“
Ralston odvrátil zrak. „Dva tisíce liber.“
Callie měla pocit, jako by si vyrazila dech.
„Kdy?“ zašeptala.
„Callie –“
„Kdy?“ opakovala hlasitěji.
„Odpoledne před zásnubním plesem Mariany.“
Calliina tvář se protáhla ohromením. „Kde jsi mě
požádal o tanec.“
Ralston zamžikal, když si uvědomil, jak to působí.
„Callie –“
„Ne,“ zavrtěla hlavou. „Kdy jsi to zdvojnásobil?“
Když neodpovídal, otočila se k Oxfordoví. „Kdy to
bylo?“
406
Baron se zapotácel. „V úterý.“
Ten den, kdy mě požádal o ruku. Takže ještě nedávno ji
pokládal jen za předmět sázky.
„Mělo mi to dojít,“ zašeptala tak smutně, tak
rozbolavěle, až si Ralston myslel, že mu to utrhne srdce.
„Měla jsem vědět, že bys ve skutečnosti… že bys nikdy…“
Hlas se jí vytratil. Zhluboka se nadechla, než k němu
vzhlédla velkýma hnědýma očima, které se leskly
zadržovanými slzami. Pronesla: „Stejně bych ti pomohla
s Julianou. Udělala bych cokoli – stačilo požádat.“
Pravda o jejím dlouholetém zbožňování ji zahltila
a z jejího oka vyklouzla osamělá slza, která se kutálela po
tváři, než si ji Callie podrážděně setřela. Skoro ani
nevnímala zvuky plesu, jak jí hlasitě hučela krev v uších,
jak se jí vracela stará známá nejistota.
Jak jen mohla být tak hrozně hloupá.
Kolikrát si opakovala, že Ralston není pro ni? Že je na
něj moc obyčejná, moc baculatá, moc nezkušená
a nezajímavá, než aby ho dokázala upoutat? Kolikrát sama
sebe varovala? Kolikrát ji varovala její rodina, přátelé,
i jeho milenka, proboha. A přece si dovolila věřit, že se její
fantazie vyplní. Že se svět jednoho dne převrátí vzhůru
nohama a Ralston se do ní zamiluje. A on si zatím… na ni
vsadil. Zahrával si s jejími city a s její láskou, jako by pro
něj byla jen předmět, který použije a odhodí.
Teď si připadala odhozená.
Bylo snadné uvěřit, že pro něj znamená tak málo. Bylo
snadné ponořit se zpátky do bývalé neviditelnosti, zůstat
stydlivou čekankou u stěny plesových sálů, které si skoro
nikdo doopravdy nevšímá.
A bylo to tak bolestné.
Napřímila se a narovnala ramena, než promluvila. Její
hlas zazněl zcela bez emocí. „Skutečně jste vyhrál,
407
Sarah MacLeanová
mylorde. Nejenže si nevezmu lorda Oxforda, ale nevezmu
si ani vás. Zbavuji vás slibu a ruším zasnoubení. Žijte si dál
svým sebestředným, rozmařilým životem.“
Otevřel ústa, aby promluvil, aby ji ukonejšil a všechno jí
vysvětlil – svou pošetilou pýchu, svůj směšný, iracionální
hněv na toho pitomce Oxforda – ale Callie ho zarazila, než
stačil otevřít pusu. „Žádám vás už jen o jedno. Držte se ode
mě co nejdál.“
A byla pryč, procpala se mezi Benedickem a Oxfordem
do plesového sálu a Mariana se rozběhla za ní.
Ralston vykročil za ní a v hrudi mu vybuchla podivná
směs nejistoty a hrdosti na její nově objevenou sílu, na její
mocnou sebedůvěru a neochotu dělat kompromisy. Chtěl ji
chytit a povědět jí celou pravdu – že mu nezáleží na
Julianině přijetí ve společnosti, na jeho rodinné pověsti ani
na ničem jiném.
„Nechte ji na pokoji.“ Ta tvrdá, chladná slova zazněla
z úst hraběte Allendalea, který se postavil mezi Ralstona
a dveře do plesového sálu ve chvíli, kdy jeho sestra utekla.
„Nikdy jsem jí nechtěl ublížit. Ta sázka nic
neznamenala. Já peníze nepotřebuju, Allendale, to vy víte.“
„To vím. A naprosto nechápu, co vás to posedlo, abyste
v té pošetilé hře pokračoval.“ Benedickovy nemilosrdné oči
vyzývaly mlčky Ralstona, jen ať si troufne vrhnout se na
něj. „Možná jste jí nechtěl ublížit, nicméně jste to udělal.
Jestli se k ní pokusíte přiblížit, zabiju vás. Nejradši bych
vás zabil rovnou, když si představím, co nás teď čeká kvůli
tomu zrušenému zasnoubení.“
„Není zrušené,“ namítl ocelovým hlasem Ralston.
„Nechte ji běžet, Ralstone. Nestojí za to,“ poradil mu
vesele Oxford.
408
Markýz se prudce otočil k opilému hejskovi, na něhož
všichni zapomněli a který v jediné chvíli zničil to nejlepší
v Ralstonově životě. „Co jste to řekl?“
„Že vám za to nestojí,“ opakoval ochotně Oxford, který
si zřejmě neuvědomoval kamennou tvrdost Ralstonova
výrazu ani napětí v jeho těle. „To se ví, na starých pannách
je nejlepší, že jsou po člověku celé divé, ale přece mi
nechcete tvrdit, že byste si vážně chtěl uvázat na krk tak
obyčejnou a nezajímavou ženskou, jako je tahle! I když si
pro vás asi ochotně zvedla sukně, ha ha ha… a to se taky
počítá.“
Benedick strnul. Ralstonem při těch hrubých,
necitelných slovech o ženě, kterou si chtěl vzít za
manželku, zalomcovala horoucí a prudká zuřivost.
Ať je Oxford opilý, nebo ne – za tohle zaplatí.
Ralston švihl rukou a chytil Oxforda za klopy kabátce.
Pak ho přirazil na kamennou balustrádu, která lemovala
balkon. Ta rána vyrazila baronovi dech a dandy se zhroutil
na zem, držel se za krk a sípal.
Ralston se zadíval na to ubohé stvoření u svých nohou
a povýšeně pronesl: „Urazil jste čest mé budoucí markýzy.
Vyberte si sekundanty. Sejdeme se za úsvitu.“
Pak nechal Oxforda, aby se svíjel na zemi, a otočil se
k Benedickovi. „Až si to s ním vyřídím, přijdu za vaší
sestrou. A jestli mi v tom budete chtít zabránit, radši si na
to sežeňte vojsko.“
409
Sarah MacLeanová
24. kapitola
CALLIE SI SETŘELA SLZY Z OČÍ. Seděla schoulená na

pohovce v arkýři ve své ložnici a přemítala o událostech
uplynulého večera.
Jak má bez něj žít? A jak má žít s vědomím, že jejich
společné chvíle pro něj znamenaly tak málo – jen zábavnou
sázku a uvedení sestry do společnosti.
To přece není možné. Každá část její bytosti se bránila
představě, že by ji Ralston tak necitlivě zneužil.
A přece to nepopřel.
A proč by tomu neměla uvěřit? Markýz z Ralstonu,
nepolepšitelný mizera, neměl žádné zábrany, aby ji
nevyužil pro svůj prospěch. Copak už jí to v minulosti
nedokázal? Copak to nedělal od začátku? Vyhandloval
svůj polibek za podporu sestry. Proč vůbec uvěřila, že se
změnil?
Opravdu si to myslela – myslela, že desetiletí, po která
potlačovala veškeré city, se v jeho životě mohou stát jen
vzdálenou vzpomínkou. Že její láska ho stačí přesvědčit
o tom, že si svět zaslouží jeho emoce, jeho důvěru. Že ho
dokáže proměnit v muže, o kterém tak dlouho snila.
Tohle na tom bylo nejspíš to nejhorší – že ten Ralston,
o kterém deset let snila, vlastně nikdy neexistoval. Nebyl
silný a mlčenlivý Odysseus, ani odměřený Darcy, ani
410
mocný a vášnivý Antonius. Byl to jen Ralston – arogantní
a plný chyb, muž z masa a kostí.
Jenže on ani nepředstíral, že by byl někým jiným. Nikdy
ji neobluzoval falešnými vyznáními lásky, nesnažil se v ní
vzbudit falešné představy o tom, že je jiný než ve
skutečnosti. Od začátku jí říkal otevřeně, že ji potřebuje jen
pro Julianin debut.
Pro Julianu a dva tisíce liber, jak se teď ukázalo. Ne že
by zrovna on potřeboval peníze.
Tím to bylo horší.
Sklonila hlavu a z očí jí vyhrkly další slzy.
Ach, Callie. Kdy se z tebe stal takový hlupák?
Ale i když poznala skutečného Ralstona – toho, který
nebyl odlit v heroickém kadlubu –, stejně nedokázala
prohlédnout pravdu. Místo aby si dala pozor na své srdce,
zamilovala se do něj – ne už do fantazie, ale do toho nově
objeveného Ralstona plného chyb. Tolik doufala, že by se
mohl změnit – ale z toho, čeho byla svědkem dnes večer,
bylo patrné, že ta mocná metamorfóza nepotkala jeho.
To ona se změnila.
A všechno jen kvůli němu.
Slepě zírala na zmuchlaný list, který držela
v ruce – seznam, který byl její, ale pak se nějak stal jejich.
Srdce se jí sevřelo při pomyšlení, že Ralston je součástí
téhle nové, odvážné, dobrodružné Callie, že ji provedl
všemi jejími tajnými sny, které zachytila na papír. Navždy
se změnila – díky jemu.
Jak může přežít takovou bolest? Jak má zapomenout na
to, že ho tolik miluje? Neměla ponětí.
Věděla ale, že tady už nevydrží ani minutu. Seskočila
z pohovky a vydala se přes pokoj ke dveřím. Otevřela je,
vyšla do tiché chodby a zamířila k Benedickově pracovně.
411
Sarah MacLeanová
Zkusí se opít. Muži z toho zřejmě čerpali úlevu, když byli
na dně. Tak proč by nemohla zkusit totéž?
Když vešla dovnitř, zarazila se. Její bratr seděl uvnitř za
rozměrným psacím stolem a zíral do dálky. Při zvuku
jejích kroků na dřevěné podlaze se otočil k ní a po tváři mu
přelétl stín. „Callie,“ oslovil ji a v jeho hlase bylo něco, co jí
vehnalo do očí další slzy, „jsou čtyři hodiny ráno.“
„Promiň,“ hlesla a začala couvat ke dveřím.
„Ne.“ Pokývl na ni rukou, aby šla dál. „Zůstaň,
prosím.“
Callie poslechla. Zavřela za sebou tiše dveře, přešla
k psacímu stolu a posadila se do pohodlného křesílka
vedle něj. Bosé nohy si skrčila pod sebe. „Víš,“ ozvala se
roztřeseně, „když jsem byla malá, chodila jsem sem večer
v noční košili, sedávala tady v tom křesílku a dívala se, jak
otec pracuje. Nechápala jsem, proč pořád musí něco psát
a pročítat – když je hrabě, má dům, pozemky, všechno?“
Benedick přikývl. „Já to viděl stejně. Představ si moje
zděšení, když jsem zjistil, že o ty věci se opravdu musí
někdo starat a že otec práci rozhodně nepředstíral.“
Callie se uslzeně usmála. „To je zvláštní. Zase tady
sedím v noční košili a dívám se na tebe. Jako by se vůbec
nic nezměnilo.“
Benedick se setkal s jejím pohledem. „Callie?“
Slzy vyhrkly proudem, stékaly jí tiše po tvářích, zatímco
hleděla na svoje ruce v klíně a dělala si starosti s látkou
noční košile. „Myslela jsem, že ho dokážu změnit.“
Benedick si povzdychl.
„Teď vidím, že to byla hloupost. Já… prostě… myslela
jsem, že ho přesvědčím, aby mě miloval.“
Benedick zůstal sedět, jak zvažoval svoje slova.
„Callie… láska vzniká postupně. Každému se nepoštěstí
zamilovat se do sebe na první pohled, jako se to stalo
412
našim rodičům, nebo Marianě a Rivingtonovi. Ralston byl
už dlouho sám.“
Další gejzír slz. „Já ho miluju.“
„A není možné, že i on miluje tebe?“
„Vsadil na mou budoucnost dva tisíce liber, Benny.“
Na bratrově tváři se objevil náznak úsměvu.
„Nepopírám, že je naprostý imbecil, když mohl udělat
něco takového… ale nemyslím si, že by v sázce mohlo být
něco jiného než pýcha.“
„Pýcha?“
Přikývl. „Mužská pýcha.“
Callie zavrtěla užasle hlavou. „Vaše pohlaví je vážně
bizarní.“ Pokrčila rameny. „Ale to neznamená, že mě
miluje. Vlastně si myslím, že mu na mně ani nezáleží.“
„To je směšné.“ Benedick čekal, až se na něj Callie
podívá. „Vzhledem k tomu skandálu, co jste vy dva večer
rozpoutali, bych byl nejradši, kdyby ses s Ralstonem už
nikdy neviděla. Nemluvě o všech těch skandálech, které se
vám přede mnou podařilo utajit. Ne že bych si o nich přál
něco vědět.“ Odmlčel se. „Ale zapomínáš, že jsem s ním
včera v noci mluvil. Byl za mnou, než šel za tebou do
knihovny. Záleží mu na tobě. To vím jistě, jinak bych mu
nikdy nedal své požehnání.“
„Pleteš se,“ zašeptala Callie. „Já myslela, že ho miluju
dost na to, aby to stačilo pro nás oba. Taky jsem se pletla.“
Zavládlo ticho. Benedick se díval, jak po Calliiných
tvářích stékají nové slzy. „Callie… Ralston vyzval
Oxforda.“
Calliina hlava se prudce napřímila. Měla pocit, že se
musela přeslechnout. „Co – co prosím?“
„Vyzval Oxforda na souboj.“
Dívka zavrtěla hlavou, jako by chtěla pročistit tu mlhu,
v níž se náhle ocitla. „Ne. To nemůže být pravda. Cože –
413
Sarah MacLeanová
on? Nebyl to Nicholas? Jsou dvojčata, víš. Člověk se někdy
splete.“
„Ano, Callie, já vím, že jsou dvojčata. Ale jsem si
naprosto jistý, že Oxforda vyzval Ralston, protože jsem byl
u toho. A vzhledem k tomu, že to má být souboj kvůli
tobě…“
„Mně?“ vyjekla Callie. „Ralston by kvůli mně nikdy
nebojoval. Nestojím mu za to, aby riskoval život. Když mě
přece nemiluje, Benedicku.“ Zadívala se do bratrových
ustaraných očí. Benedick mlčel a ona se konečně zamyslela
nad jeho slovy. „Panebože.“
Chce pro ni riskovat všechno.
Jestli tohle není změna, tak co potom?
Vytřeštila oči. „Panebože.“ Naklonila se přes stůl
a chytila bratra za ruku. „Benedicku, musíš mě tam vzít.“
„Callie…,“ zavrtěl hlavou. „Nemůžu. To přece víš.“
Callie se vymrštila z křesla. „Benedicku, vždyť může
umřít!“ vyběhla z pracovny, řítila se ke schodišti a zpátky
do ložnice. Benedick jí byl v patách. Callie vletěla do
pokoje, rozrazila dveře skříně a začala z ní vyhazovat
oblečení. „Může ho zabít!“ vzlykala.
Benedick za sebou zavřel dveře a pokusil se Callie
uklidnit mírným, vyrovnaným hlasem. „Nezabije ho,
Callie. Takhle už dnes souboje nevypadají.“
Otočila se k němu s náručí plnou mušelínu. „A jak
vypadají, Benedicku? Dvacet kroků, otočit se a pal? Pistolí?
Nabitou pistolí?“
„No… ano,“ připustil Benedick, ale rychle dodal: „Ale
smrt někoho ze soků se většinou nečeká. Za to může jít
člověk do vězení, prokrista!“
„Takže je to spíš gentlemanské ujednání?“
„Přesně tak.“
„Spíš pro formu. Aby bylo drama.“
414
„Právě,“ přikývl Benedick s ulehčením, že to sestra
konečně začíná chápat.
Callie na něj přimhouřila oči. „A co když je jeden z těch
dvou mizerný střelec?“
Benedick otevřel pusu. A zase ji zavřel.
Callie zavrtěla hlavou a vydala se s náručí šatů za
oblékací zástěnu. „Vezmeš mě tam.“ Noční košile vylétla
přes okraj zástěny a zůstala na něm viset. Benedick
frustrovaně rozhodil rukama nad nepatřičností celé situace
a obrátil se k zástěně zády. „Nikam tě nevezmu, Callie.
Počkáš tady, jak to ženy dělávají.“
„To tedy rozhodně nepočkám! Už nejsem tak měkká
a povolná!“
„Zřejmě žiješ v bludu, že jsi taková někdy byla!“
Benedick se otočil a zjistil, že Callie už je oblečená
a natahuje si boty. Oči jí planuly. „Máš na vybranou,
Benedicku. Můžeš mě doprovodit jako hodný bratr, nebo
od toho dáš ruce pryč, já vyjdu z domu bez doprovodu
a budu muset cestovat přes Londýn úplně sama.“
„Nikdy bys to nenašla.“
„Nesmysl. Ty nevíš, že znám pár londýnských hospod?
Zpráva o souboji jednoho z nejznámějších aristokratů už
tam jistě docestovala.“
Benedick na ni vytřeštil oči. „Zamknu tě tady!“
„Tak slezu po ozdobném laťkoví!“ odsekla.
„Sakra, Callie!“
„Benedicku, já ho miluju! Miluju ho už deset let. A měla
jsem ho jen jeden den, než jsem to všechno úplně pokazila.
Nebo on. Tím si pořád ještě nejsem jistá. Ale nemůžeš si
přece myslet, že neudělám všechno, abych ho zachránila?“
Ta slova zůstala viset mezi nimi, zatímco se bratr
a sestra měřili rozohněnými pohledy.
415
Sarah MacLeanová
„Prosím, Benny,“ zaúpěla Callie tiše. „Já ho miluju.“
Hrabě z Allendale si dlouze povzdychl. „Bože, střež nás
před sestrami. Nechám připravit kolesku.“
„Víš jistě, že to tak chceš?“ Nick se opíral o osamělý strom

jeřábu, choulil ramena dopředu, aby se bránil jitřní mlze,
a pozoroval bratra, jak kontroluje pistoli. „Může tě zabít.“
„Nezabije,“ pronesl Gabriel nepřítomně. Měřil si očima
rozlohu pole, které si Oxford vybral pro jejich souboj.
„To už říkali i lepší muži než ty, Gabrieli. Nechci tě
ukládat do hrobu.“
„Však by ti to prospělo,“ prohodil morbidně Ralston.
„Byl bys markýz.“
„Motám se kolem tebe dost dlouho na to, abych poznal,
že o nic takového nestojím, děkuju pěkně.“
„Tak já se budu snažit, abych si titul mohl ponechat.“
„Výborně.“
Mezi bratry zavládlo ticho, když čekali na příjezd lorda
Oxforda a jeho sekundanta. Souboj se měl odehrát za
úsvitu a pole se koupalo ve slabém sedavém světle, které
připravilo svěží jarní krajinu o všechny barvy a dodalo jí
popelavý nádech.
Ralston se po několika dlouhých minutách ozval:
„Nemůžu dovolit, aby o ní beztrestně říkal takové věci,
Nicku.“
„To chápu.“
„Ona si to nezaslouží.“
„Zaslouží si tebe. Živého.“
Ralston se na bratra vážně zadíval. „Musíš mi něco
slíbit.“ Nick okamžitě věděl, co po něm Gabriel chce. „Ne.“
„Ano. Musíš. Jsi můj bratr a sekundant. Musíš vyplnit
moje poslední přání.“
416
„Jestli tohle bude tvoje poslední přání, pak si tě najdu
třeba v pekle a donutím tě, abys za to pykal.“
„Klidně.“ Ralston se zahleděl k růžovějící obloze
a přitáhl si plášť k tělu. „Slib mi, že se o ni postaráš.“
„Postaráš se o ni sám, bratře.“
Dva zářivě modré pohledy se střetly. „Přísahám před
Bohem a tebou, že ano. Ale kdyby se něco stalo a tohle
ráno dopadlo špatně, slib mi, že se o ni postaráš. A že jí
řekneš…“ Ralston se odmlčel.
„Řeknu jí co?“
Ralston se nadechl a ucítil, jak se mu v hrudi hromadí
napětí. „Řekneš jí, že jsem byl idiot. Že pro mě peníze nebo
sázka nic neznamenaly. Že když jsem si ten poslední večer
uvědomil, že ji ztratím… došlo mi, že ona je to
nejdůležitější v mém životě… a že jen kvůli své aroganci
a neochotě přijmout to, co už bylo dávno v mém srdci,
jsem…“ Hlas se mu vytratil. „Co jsem to zatraceně
udělal?!“
„Zřejmě ses zamiloval, bratříčku.“
Ralston se nad tím tvrzením zamyslel. Jeho staré já by se
nad tím opovržlivě ušklíblo – bylo to tak prosté
a fantastické a děsivé –, ale teď místo toho ucítil, jak se mu
tělem rozlévá horko při představě, že by mohl Callie
milovat. A ona že by mohla milovat jeho. Možná má Nick
pravdu… možná se opravdu zamiloval.
Jeho bratr nedokázal skrýt potměšilý úsměv. „Mám ti
říct, co bych dělal já, kdybych zjistil, že jsem se zachoval
jako korunovaný osel a ztratil jedinou ženu, o kterou jsem
kdy stál?“
Ralston se na něj zamračil. „Neumím si představit, jak
bych ti v tom mohl zabránit.“
„To taky ne,“ souhlasil Nick. „Řeknu ti, že bych nečekal
na tomhle prokletém poli v téhle prokleté zimě, až mě ten
417
Sarah MacLeanová
idiot Oxford přijde zastřelit. Vykašlal bych se na tohle
staromódní dokazování mužnosti, našel bych tu ženu
a vysvětlil jí, že jsem korunovaný osel. A pak bych udělal
všechno na světě, abych ji přesvědčil, ať mi dá ještě šanci,
i když jsem takový pitomec. A jakmile by se mi to podařilo,
odtáhl bych ji k nejbližšímu vikáři a oženil se s ní. A udělal
jí dítě.“
Ralstonovi se před očima mihla vidina Callie s kulatým
bříškem. Musel zavřít oči, aby tu rozkoš vůbec vydržel.
„Myslel jsem si, že kdybych ji miloval, skončil bych jako
otec. Že by mě oslabila… jako matka jeho.“
„Ty nejsi jako otec, Gabrieli.“
„To už chápu. Ona mi to ukázala.“ Odmlčel se, jak se
ztratil ve vzpomínkách na Callie – na její hnědé oči, na ta
široká usměvavá ústa. „Bože, udělala ze mě někoho úplně
jiného, než kým jsem byl.“
Jeho užasle vyslovená slova doprovodil výkřik z druhé
strany pole, odkud přicházel baron Oxford, jeho sekundant
lord Raleigh a lékař.
Nick tlumeně zaklel. „Sakra, myslel jsem si, že Oxford
byl včera tak ožralý, že si to nebude pamatovat.“
Vzal si od Ralstona pistoli a vydal se k Raleighovi, aby
spolu prošli pravidla souboje. A jak bylo zvykem, Oxford
s vystrašeným pohledem přistoupil k Ralstonovi a nabídl
mu pravici. „Poslyšte, Ralstone, opravdu se upřímně
omlouvám za to, co jsem řekl o lady Calpurnii. A víte,
zatím ty dva tisíce nemám, ale rozhodně je seženu, abych
uhradil dluh.“
Ralston strnul při zmínce o té směšné sázce, která
zavinila všechno tohle trápení a bolest. Nechal Oxfordovu
ruku viset ve vzduchu a zadíval se do baronových
vyděšených očí. „Nechte si peníze. Mám ji. Ona je to
jediné, co chci.“
418
Pravda, obsažená v tom tvrzení, na něj dolehla plnou
vahou. Náhle mu celá idea souboje připadala otravná
a nepodstatná – teď, když zjistil, jak moc chce být s Callie.
Proč stojí na tomhle studeném mokrém poli, místo aby se
vplížil do Allendaleovského sídla a do její horké postele
a zahrnul ji tolika omluvami, až by mu odpustila
a okamžitě se za něj provdala?
Nick a Raleigh se rychle vrátili, protože oba chtěli mít
tuhle lapálii za sebou. Raleigh začal poučovat Oxforda
o dohodnutých pravidlech a Nick si vzal bratra stranou.
Tiše mu řekl: „Dvacet kroků, otočit a vypálit. Mám přímo
od zdroje, že Oxford bude střílet do vzduchu.“
Ralston přikývl: když to udělá i on, čest protivníků
zůstane zachována a jejich životy nebudou ohroženy.
„Udělám totéž,“ přikývl, shodil plášť a vzal si od Nicka
nabízenou pistoli.
„Dobře.“ Nick chytil jeho plášť a přehodil si ho přes
ruku. „Skoncujte to rychle, ano? Nebo tady zmrzneme.“
„Jedna… dva…“ Oxford a Ralston k sobě stáli zády
a Raleigh začal odpočítávat jejich kroky. „Pět… šest…“
Zatímco pomalu kráčeli od sebe při rytmickém vyvolávání
čísel, Ralston myslel na Callie, na její jasné oči a vřelý
úsměv. „Dvanáct… třináct…“ Na Callie, která teď spí ve
své posteli. „Šestnáct, sedmnáct…“
Už se nemohl dočkat, až skončí tuhle maškarádu, aby se
mohl vydat za ní. Omluvit se jí a všechno jí vysvětlit
a uprosit ji, aby se za něj provdala…
„Stůjte! Ne!“
Ten výkřik se rozlehl přes pole a on se za ním otočil.
Věděl hned, že je to Callie, ještě než ji uviděl – a pak ji
spatřil, jak běží k němu. Dokázal myslet jen na to, že
Oxford chce vypálit do strany – a jestli zvolí tenhle úhel –
Nezastavil se. Letěl k ní.
419
Sarah MacLeanová
„Dvacet!“
Povětřím se rozlehl jediný výstřel.
A Ralston padl na kolena, když spatřil, jak se Calliiny
hnědé oči – ty, na které myslel celé ráno – naplňují hrůzou,
jak otevírá ústa a vykřikuje do ranního ticha. Spolu s tím se
ozvalo Nickovo zaklení a Benedickův výkřik: „Doktor!“
A do toho Oxfordovo nosové, vystrašené zapištění: „Mířil
jsem do vzduchu!“
Když se mu kulka zaryla do masa, hlavou mu prolétlo
jediné: Už nikdy jí neřeknu, že ji miluju.
Díval se, jak Callie klesá vedle něj na kolena a rozhrnuje
mu kabátec, jezdí rukama po hrudi, aby našla ránu:
Je živá.
Projela jím horká, dezorientující úleva. Dokázal se na ni
jen dívat a opakovat si, že je živá a zdravá a v bezpečí,
pořád dokola jako mantru. Nápor emocí, které prožíval
okamžik před tím, než byl raněn, se vrátil s plnou
silou – ten strach, že ji ztratí, strach, že by mohla být
zraněná. Najednou nemohl popadnout dech.
Bolestně sykl, když mu vrazila do paže. Callie strnula,
upřela na něj uslzené oči a vyhrkla: „Kde jsi raněný?“
Polkl knedlík, který se mu udělal v krku při tom
pohledu na ni – tak vyděšenou, tak utrápenou, tak
zamilovanou do něj. Chtěl jen jedno: chytit ji do náruče.
Ale nejdřív s ní chtěl pořádně zatřást.
„Co tady sakra děláš?“ vybuchl. Bylo mu jedno, že
vykulila oči ohromením.
„Gabrieli,“ vložil se do toho mírně Nick a natáhl ruku
s nožem, aby mu odřízl rukáv, „dávej pozor.“
„To zrovna!“ Ralston se otočil ke Callie. „Nemůžeš se
ksakru potloukat po Londýně, kde tě napadne!“
„Přišla jsem tě zachránit –“ Callie se zarazila.
420
Ralston se ochraptěle zasmál. „Tak to jsi odvedla
skvělou práci, jen přesně opačnou. Kvůli tobě jsem to
schytal.“
Jen okrajově vnímali Oxfordův příchod a jeho dotčené:
„Já mířil do vzduchu!“
„Gabrieli,“ opakoval varovně Nick a odtrhl rukáv
kabátu od košile. Ralston zamrkal bolestí. Měl pocit, že se
bratr na jeho trápení pase. „Už dost.“
„A ty!“ vybuchl markýz na Benedicka. „Co tě to kruci
napadlo? Přivézt ji sem!“
„Ralstone, víš moc dobře, že když se Callie pro něco
rozhodne, nikdo ji nezastaví.“
„Musíš si ty svoje ženské líp hlídat, Allendale.“ Ralston
upřel zuřivý pohled na Callie. „Až budeš moje žena,
přísahám, že tě zamknu doma!“
„Gabrieli!“ zahřměl Nick.
Ralstonovi to bylo jedno. Ani nevnímal, že vedle něj
poklekl lékař, aby prozkoumal jeho ránu, a vykřikl na
bratra: „Mohl ji zabít!“
„A co ty?“ ozvala se Callie. Bylo to poprvé, co v sobě
našla energii pro rostoucí hněv, a všichni muži se na ni
užasle zadívali. „Co ty a ten tvůj ohromný plán na to, jak
očistíš mou čest tím, že si budeš hrát s pistolkou na pustém
poli – s Oxfordem?“ Baronovo jméno vyslovila jako
nadávku. „Jako malí kluci! Ze všech těch směšných,
zbytečných, mužských zábav – zrovna tohle! Kdo ještě
dneska bojuje v souboji?!“
„Mířil jsem do vzduchu!“ zablekotal znovu Oxford.
„Ale Oxforde, na tom nikomu nezáleží,“ odsekla mu
Callie, než se zase obrátila k Ralstonovi a řekla: „Tak ty ses
o mě bál? A jak si myslíš, že bylo mně – když jsem celou
cestu myslela na to, že sem třeba přijedu, a ty budeš
mrtvý? Jak si myslíš, že mi bylo, když jsem slyšela výstřel?
421
Sarah MacLeanová
Když jsem viděla, jak muž, kterého miluju, padá na zem?
Tohle je nejsobečtější ze všeho, co jsi mi kdy udělal,
Gabrieli… a že toho nebylo zrovna málo… ale tohle je
nejbezohlednější, nejarogantnější z toho všeho.“ To už
plakala – buď nechtěla, nebo nedokázala potlačit slzy. „Co
bych si počala, kdybys umřel?!“
Bojovná nálada z Ralstona tváří v tvář jejím slzám
vyprchala. Nedokázal se smířit s myšlenkou, že se o něj
tolik bála. Odstrčil doktora a vzal její obličej do dlaní.
Ignoroval bolest v paži, přitáhl si ji co nejblíž a prohlásil:
„Já neumřu, Callie. Je to jen škrábnutí.“
Jeho slova, která opakovala to, co mu ona sama řekla
před pár týdny v šermířském klubu, u ní vyvolala uslzený
úsměv. „Ty tomu tak rozumíš,“ zamumlala.
Usmál se na ni. „Tohle je moje císařovna.“ Pak ji něžně
políbil a nestaral se o publikum. „Budeme mít podobné
jizvy,“ dodal potom. Callie popotáhla, nedůvěřivě si
prohlížela jeho ránu, a znovu se rozplakala. „Já neumřu,
miláčku,“ ujistil ji vážně Ralston. „Ještě hodně, hodně
dlouho ne.“
Callie nakrčila obočí, jak se to naučila od něj. „Tím si
nejsem tak jistá. Budeš asi dost mizerný střelec.“
Ralston se zamračil na bratra, který se potutelně
uculoval, a uraženě pronesl: „Pro tvou informaci,
Calpurnie, jsem výtečný střelec – když se nebojím, že bys
mi do rány mohla vběhnout ty.“
„Proč si se mnou děláš starosti – když sis je nedělal, než
ses do toho hloupého souboje pustil?!“
Lékař několikrát dloubl do Ralstonovy zraněné paže
a markýzem pokaždé projela ostrá bolest. „Omlouvám se,
pane, ale vypadá to, že musím vyjmout kulku. Nebude to
příjemné.“
422
Ralston lékaře pozoroval, jak z brašny vytahuje
zlověstně vyhlížející nástroje a připravuje se na úkon.
Callie nervózně sledovala jeho přípravy a zeptala se:
„Určitě to chcete dělat tady, pane doktore? Neměli bychom
se přemístit někam, kde to nebude tak… rustikální?“
„Tady je to dobré, mylady,“ ujistil ji přátelsky lékař.
„Není to první kulka, kterou na tomhle poli vytáhnu,
a rozhodně nebude ani poslední.“
„Chápu,“ odpověděla tónem, který naznačoval opak.
Ralston se zdravou rukou chytil její pravičky. Pak
promluvil s takovou naléhavostí, jak ho ještě nikdy
předtím neslyšela. „Callie – ta sázka.“
Zavrtěla hlavou. „Na žádné pitomé sázce mi nezáleží,
Gabrieli.“
„To je jedno –“ Ralston zamrkal bolestí, když doktor
zalovil v ráně. „Byl jsem idiot.“
Callie skepticky pozorovala lékařovy pohyby. „To jsi
byl, souhlasím. Ale já taky – když jsem hned uvěřila
nejhoršímu. Pak mi Benedick řekl, že jsi tady, a já měla
takový strach, že se ti něco stane… a pak jsem sem přijela
a tobě se něco stalo… kvůli mně.“
„Lepší než kdyby se to stalo tobě, protože z toho by mě
bolelo srdce mnohem víc. Protože to vypadá, císařovno, že
jsem se do tebe pořádně zamiloval.“
Callie dvakrát mrkla a vytřeštila oči, jako by nechápala,
že to opravdu slyší. „Co prosím?“ špitla.
„Miluju tě. Miluju to tvoje výstřední jméno a tvoji
krásnou tvář a tvůj bystrý mozek a tvůj směšný seznam
a tvou touhu po dobrodružství, která mě nejspíš jednou
opravdu bude stát život. Tak hrozně jsem ti to toužil říct
dřív, než se tady necháš zastřelit.“
Muži kolem nich se rozpačitě odvrátili, dychtiví opustit
tuhle navýsost soukromou scénu, která se odehrávala
423
Sarah MacLeanová
navzdory jejich přítomnosti a navzdory Ralstonovu
zranění.
Callie bylo jedno, že to všichni poslouchají – záleželo jí
jen na tom, jestli slyšela správně. Odmítala odtrhnout oči
od Ralstona, když se zeptala: „A víš to – jistě?“
Rty se mu zvlnily úsměvem. „Vím to. Miluju tě.
A hodlám s tím pokračovat celý život.“
„Vážně?“ Usmála se jako holčička, která dostala
slíbenou další porci pudinku.
„Ano. Ale je tady ještě něco.“
„Cokoli.“ Bylo jí jedno, co po ní bude chtít – hlavně
když ji miluje.
„Nicku!“ zavolal na bratra, který se k němu otočil.
„Nevadilo by ti podívat se po mé pistoli? Callie ji
potřebuje.“
Callie se srdečně rozesmála, protože okamžitě
pochopila Ralstonův úmysl. Její smích se nesl povětřím
a upoutal pozornost ostatních mužů. „Gabrieli, ne!“
„Ale ano, ty moje uličnice,“ řekl pobaveně a s láskou
v hlase. „Chci skoncovat s tím seznamem. Je nebezpečný
pro tvou pověst, a jak je vidět, taky pro můj život.
A protože si dneska ráno můžeš škrtnout Zúčastnit se
souboje, proč nezabít dvě mouchy jednou ranou a nevypálit
si z pistole?“
Callie se mu dlouze zadívala do očí, jako by četla jeho
myšlenky. Pak se znovu rozesmála a řekla: „Tak dobře.
Udělám to. Ale jen kvůli tobě.“
Ralston se halasně rozchechtal a vzápětí sebou škubl
bolestí. „To je od tebe velkorysé.“
„Ale uvědomuješ si, co se stane, až škrtnu i tu poslední
položku?“ ozvala se Callie.
Ralston se na ni zamračil. „Ne.“
„Budu muset sepsat nový seznam.“
424
Zasténal. „Ne, Callie. Se seznamy je konec. Je div, že
jsem přežil tenhle.“
„Můj nový seznam bude mít jen jednu položku.“
„To zní nebezpečně.“
„To taky bude,“ odpověděla šťastně Callie. „Bude to
velice nebezpečné. Zvlášť pro tvou pověst.“ To už vzbudila
jeho zvědavost. „A co tam bude?“
„Napravit zhýralce.“
Odmlčel se, jak mu pomalu docházel význam jejích
slov. Pak si ji přitáhl k sobě a důkladně ji políbil. Když se
od ní odtáhl, opřel si čelo o její a zašeptal: „Domluveno.“
425
Sarah MacLeanová
Epilog
CALLIE SE SNAŽILA PŮSOBIT nenuceně, když unikala

z přeplněného plesového sálu ve Worthingtonském sídle
a sestupovala po širokém kamenném schodišti do temné
zahrady. Cítila záchvěv vzrušení, když míjela stín bludiště
z živého plotu. Tma byla obtížená sladkostí a horkem
letního vzduchu, a sytá vůně levandule z rozkvetlých
záhonů omamovala Calliiny smysly, když kráčela
k temným uličkám labyrintu.
Po souboji se rychle rozšířilo, že lady Calpurnia
Hartwellová a markýz Ralston byli přistiženi ve
skandálním objetí před svědky. Jako by tenhle klep
nestačil, hbité jazyky k němu dodávaly informaci, že místo
jejich neslušného objetí bylo předtím dějištěm souboje.
Callie dorazila na mýtinku, v jejímž středu stála
nádherná mramorová fontána, která se třpytila v měsíčním
světle. Zastavila se. Mýtinka jí i po tolika letech připadala
podivně známá. Srdce se jí rozbušilo, když přistoupila
k fontáně a natáhla ruku, aby jí přejela po chladné hladině,
do níž vybublávala voda stékající po baculatých tělech
cherubínků.
Když ponořila prsty, zezadu ji sevřely silné paže
a přitiskly si ji zády na širokou hruď. Nedokázala potlačit
426
úsměv, když jí Ralston zašeptal hříšně do ucha: „Nevěděl
jsem, co mám čekat, když mi komorník předal skandální
pozvánku na tohle nemravné tajné dostaveníčko.“ Jeho rty
se přitiskly k její šíji, jeho jazyk ji olizoval a vysílal mrazení
po celé délce její páteře, které bylo uprostřed dusné noci
tak osvěžující. „Vážně riskujete svou pověst, lady
Ralstonová.“
Povzdychla si při jeho laskání a zapředla: „Zapomínáte,
že všechno jsem se naučila od vás, mylorde.“ Otočila se
k němu a prohrábla mu prsty tmavé vlasy, když se setkala
s jeho usměvavýma očima. „To ty jsi ze mě udělal
prostopášnici.“
Ano – pověst jich obou je ve vážném ohrožení.
A ani jednomu z nich na tom nezáleželo.
Byli manželé sotva čtrnáct dní. S Oxfordovou pomocí,
který odmítal řeči o sázce, soubojích a svém dvoření Callie
jako hloupé výmysly, kudy chodil, a také s Ralstonovým
očividným okouzlením svou vyvolenou, nepovažoval
nakonec nikdo ze společnosti jejich chvatný sňatek za nic
jiného než výraz nedočkavé lásky. Smetánka zřejmě
hodlala markýzovi i jeho novomanželce odpustit
předchozí přestupky.
„To jsem ale šťastlivec, že mám tak nemravnou
manželku,“ prohodil Ralston, než ji začal líbat na rty tak,
až ji připravil o dech a Callie podklesla kolena. „Můžeš mě
vylákat do noci, kdy se ti zachce, miláčku. Vlastně…,“
putoval rty po jejím krku a jeho polibky za sebou
zanechávaly žhavou stopu, „by se mi moc líbilo, kdybys
mě teď unesla domů a dělala si se mnou, co budeš chtít.
Myslíš, že můžeme hned odjet?“
Callie se rozesmála. „Tohle je náš první ples, kde jsme
jako manželé. Nemůžeme uniknout pod rouškou
427
Sarah MacLeanová
noci – pokud chceme, aby nás ještě v budoucnu na nějaký
ples vůbec pozvali.“
Přejel jí jazykem po klíční kosti a zamumlal: „A bylo by
to tak zlé? Pomysli na všechny ty věci, které bychom mohli
dělat doma, miláčku. Nenudila by ses.“
Zachichotala se, ale smích se změnil v povzdech, když jí
přes živůtek začal hladit tvrdou bradavku. „Ale myslím, že
Julianě by to chybělo. Už se ve společnosti docela otrkala,
nezdá se ti?“
Zamyšleně se na ni zadíval. „Jistě. Nevím, jak ti
poděkovat, že jsi ji přesvědčila, aby zůstala u nás.“
„Nevím, jak by tě nějaká žena, sestra nebo kterákoli jiná
dokázala opustit, když už tě poznala, Gabrieli.“ Callie se
usmála do jeho zářivě modrých očí. „Obávám se, že mně
by se to nepovedlo.“
„To je dobře,“ zamumlal do jejích rtů. „Protože ti nikdy
nedovolím odejít.“
Políbili se a setrvali v polibku po dlouhé minuty, než se
Callie trochu odtáhla a setkala se s jeho pohledem.
„Myslím, že tě miluju celý život.“
Jeho oči se zaleskly v měsíčním světle. „A já tě budu
milovat až do konce toho svého, císařovno.“
Callie se zaklonila, usmála se na hvězdnatou oblohu,
a on zadržel dech při pohledu na ni. Byla tak krásná. Tak
výjimečná.
„Víš, že jsi mi císařovno řekl poprvé tady? V téhle
zahradě?“
Ralston naklonil hlavu ke straně. „Jak to?“
Callie se vymanila z jeho objetí a otočila se k fontáně.
„Bylo to před deseti lety. Vyběhla jsem ven a schovala se
v bludišti, protože jsem potřebovala uniknout před
trapným selháním při své první sezóně. A tys byl tady.“
Lenivě projela prsty vodou, jak její myšlenky odplouvaly
428
deset let zpátky. „Netušila jsem, že tady najdu rozptýlení
na dalších deset let života.“
Znovu ji políbil, laskal její plný spodní ret, dokud
nezačala vzdychat. Pak řekl: „Hodlám tě rozptylovat ještě
mnohem déle.“ Chytil ji za ruce, políbil konečky jejích
prstů a vážně pronesl: „Je mi sice moc líto, že jsi tak dlouho
čekala, ale jsem ti vděčný, že jsi na mě počkala a konečně
mi otevřela oči, miláčku.“ Přitáhl si ji znovu do náruče
a dodal: „Ale trápí mě, že jsem to neviděl už tehdy…
protože bychom získali deset let štěstí a hejno dětí
k tomu.“
„Minus dvě jizvy.“
Rozesmál se. „Ano, má uličnice.“
Pohladila ho pomalu po tváři a zavrtěla se v teple jeho
objetí. „Vyjádřil jsi to zcela přesně – ale pak bych neměla
svůj seznam. A ty bys netěžil z jeho položek. Dejme tomu
dnešní noc.“
Ralstonovo obočí povyjelo. „Dnešní noc?“ Oči mu
potemněly vášní a sklonil se k ní, vychutnával si ten pocit,
že má její tělo těsně na svém. Přenesl ji k blízké lavičce,
usadil ji tam, klekl si na zem před ní a uchopil lem jejích
šatů. Pak vklouzl rukama pod něj a začal jí hladit kotníky.
Jeho laskání slibovalo mnohem víc. Callie se rozesmála
a pak zavzdychala, když se jeho dlaně vydaly po lýtkách
výš.
„Ovšem,“ zašeptala a na rtech se jí objevil záhadný
úsměv, když objala svého manžela kolem krku.
„Dostaveníčko v zahradě.“
Naklonil se k ní a jeho rty se ocitly jen kousek od jejích,
když zašeptal: „Ani by mě nenapadlo odpírat ti tvá
dobrodružství.“
429
Sarah MacLeanová
SEZNAM SKANDÁLNÍCH SNŮ
Z anglického originálu
Nine Rules to Break When Romancing a Rake
vydaného nakladatelstvím Avon Books v New Yorku v roce 2010
přeložila Jana Jašová
Obálku navrhla Jana Šťastná
Redigovala Alena Jakoubková
Odpovědná redaktorka Anna Urbanová
Technický redaktor Jiří Staněk
Počet stran 432
Vydala Euromedia Group, k. s. – Ikar,
Nádražní 32, 150 00 Praha 5
v roce 2012 jako svou 6140. Publikaci
Sazba TYPA, spol. s r. o., Praha
Tisk TBB, a.s., Banská Bystrica
Vydání první
Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce,

Nádražní 32, 150 00 Praha 5
Zelená linka: 800 103 203
Tel.: 296 536 111
Fax: 296 536 246
objednavky-vo@euromedia.cz
Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz.

MacLean Sarah Love by Numbers Seznam Skandalnich Snu

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

MacLean Sarah Love by Numbers Seznam Skandalnich Snu

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Žádná skutečná dáma nekouří doutníky

Nejezdí obkročmo, nestřílí z pistole a nepije skotskou.

Copyright © 2010 by Sarah Trabucchi

Pro Erika, mou oporu.

LADY CALPURNIA HARTWELLOVÁ ZAMRKALA, aby

PROBUDILO HO vytrvalé bušení.

Pak slzy jí vytryskly, když v ústrety mu spěchala

CALLIE HARTWELLOVÁ PŘESTALA ČÍST a zhluboka,

Tohle bude nejbolestnější sezóna jejího života.

Sotva to dopsala, polekaně vzhlédla, jako by se obávala

Někoho políbit – vášnivě

Callie zhluboka vydechla. Ani netušila, že v sobě

Kouřit doutníky a pít skotskou

CALLIE SE DÍVALA, jak kočí s drožkou mizí ve tmě ulice,

CALLIE SE PROBUDILA POZDĚ a s okamžitým pocitem

Tohle nešlo odmítnout.

A tak se Callie zanedlouho po své první návštěvě ocitla

NEZÁVISLÉMU POZOROVATELI by markýz z Ralstonu,

CALLIE SE DOMNÍVALA, že dnes večer to bude jiné.

„ANNE, MUSÍŠ MI POMOCT,“ žadonila Callie, když

Hostinec U Psa a holubice patřil zřejmě k oblíbeným

CALLIE ZAVŘELA ŠIROKÉ dubové dveře

O NĚKOLIK DNÍ POZDĚJI dorazila Callie do

CALLIE STÁLA NA KRAJI Rivingtonovy lóže

Takže Ralston a Nastasia jsou pořád milenci.

„VĚDĚLA JSEM, ŽE PŘIJDEŠ.“

JAK SE MĚ ODVÁŽIL nazvat zbabělcem?!“

„Uf!“ Callie se chytila sloupku postele, když jí Anne utáhla

CALLIE SE ZHLUBOKA NADECHLA a sbírala odvahu,

„NE! NE! NE! DÁMY MUSEJÍ BÝT cudnost sama, když

Callie našla Julianu v ložnici, kde dívka vztekle strhávala

„JULIANA SI TAKOVÉ odsouzení nezasloužila.“

Callie rázem úplně zapomněla na Julianu. Těkala

Mnohem později se usadil za piano. Doufal, že mu nástroj

CALLIE VYSTOUPILA Z RIVINGTONOVA KOČÁRU

KOLEM DEVÁTÉ HODINY VEČER Callie pochodovala po

POLIBEK BYL HŘÍŠNĚJŠÍ, důmyslnější a intenzivnější než

„TEN AROGANTNÍ – POMPÉZNÍ – příšerný – chlap!“

RALSTON SE VYDAL rovnou do Brook’s, což byla chyba.

CALLIE A MARIANA STÁLY NA OKRAJI plesového sálu

Oxford zavedl po waltzu Callie do malého soukromého

RALSTON ODEŠEL Z PLESU okamžitě poté, co ho Callie

CALLIE PROBUDIL ZVUK šustícího papíru.

CALLIE SI SETŘELA SLZY Z OČÍ. Seděla schoulená na

„Víš jistě, že to tak chceš?“ Nick se opíral o osamělý strom

CALLIE SE SNAŽILA PŮSOBIT nenuceně, když unikala

Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce,

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz.

You might also like