23.

Regulace biochemických dějů, energetika

biochemických reakcí
Biokatalyzátory
 Enzymy
 Hormony
 Vitamíny

Enzymy
 Katalyzátory v živých organismech
 Ovlivňují aktivační energii (snižují ji)
 Regulují rychlost reakcí v buňkách živých organismů
 Působí v relativně mírných podmínkách
 Názvosloví – triviální (pepsin) a systematické: kmen + koncovka -asa (lmen tvoří název
substrátu + název reakce – např. laktátdehydrogenasa)
 Po chemické stránce – bílkoviny
 ROZLIŠUJEME:
o jednosložkové enzymy – tvoří pouze bílkovina
o dvousložkové enzymy – tvoří komplex zvaný HOLOENZYM, složený z apoenzymu
(bílkovinné složky) a kofaktoru (nebílkovinné složky)
 kofaktor může být:
 prostetická skupina - pevně vázaný kofaktor (pyridofosfát)
 koenzym – volný disociabilní kofaktor - s apoenzymem poután
slabě, může oddisociovat, často derivát vitaminů (koenzym A)

Vlastnosti
 Při enzymové reakci se substrát (výchozí látka) váže na tzv. aktivní místo, což je část
apoenzymu tvořená určitým uskupením aminokyselin, tvar aktivního místa odpovídá tvaru
substrátu, substrát tak zapadá do aktivního místa jako klíč do zámku, vzniká komplex enzym
– substrát, proběhne reakce a z aktivního místa se uvolní produkt

 Enzymy mají podobné vlastnosti jako ostatní chemické katalyzátory, ale liší se:
o SUBSTRÁTOVOU SPECIFITOU = odpovídá za ni apoenzym. Každý enzym obvykle
katalyzuje pouze určitou reakci určitého substrátu (výchozí látka)
o SPECIFITOU ÚČINKU = každý enzym katalyzuje pouze jednou z mnoha možných
přeměn substrátu – katalyzuje pouze jedinou konkrétní reakci, působí jen na určité
skupiny substrátu
  Michaelisova konstanta Km - základní kinetické konstanta charakterizující afinitu enzymu
k substrátu (jednotka mol l-1), čím je vyšší, tím je afinita enzymu k substrátu nižší – číselně se
rovná koncentraci substrátu, při které se rychlost enzymové reakce dosahuje polovinu
maximální rychlosti vmax
 Chemická afinita může být definována jako elektronová vlastnost, která umožňuje různým chemickým látkám
tvořit chemické sloučeniny. Chemická afinita také popisuje ochotu atomu nebo sloučeniny reagovat s jiným
atomem nebo sloučeninou
 Reakce katalyzované enzymy probíhají (na rozdíl od ostatních katalyzátorů) jen do teploty 60°
 Často působí v celých komplexech (katalyzují řadu po sobě jdoucích reakcí)

Aktivita enzymů
 Základní jednotkou aktivity enzymu je katal, což je množství enzymu, které přemění jeden
mol substrátu za sekundu
 Izoenzymy – formy enzymů katalyzující stejnou chemickou reakci (v různých orgánech), liší
se navzájem primární strukturou bílkovinné části (apoenzym), mají rozdílnou pohyblivost
v elektrickém poli, stanovení jejich aktivity má diagnostický význam
 Je dána rychlostí enzymem katalyzované reakce, ta může být ovlivněna:
o koncentrací substrátu – jejím zvyšování se zvyšuje rychlost reakce, ale pouze do
nasycení enzymu substrátem
o koncentrací enzymu – jejím zvyšování se zvyšuje rychlost reakce, ale pouze při
dostatečném množství enzymu
o teplotou – zvyšuje rychlost reakce (čím vyšší teplota, tím rychlejší reakce), ale pouze
v rozmezí 10 – 40°C
o pH – většina enzymů je účinných pouze v určitém úzkém rozmezí pH
o aktivátory – látky, které enzym aktivují, tzn. zvyšují jeho aktivitu, např. neúčinná
forma enzymu (proenzym neboli zymogen) se účinkem aktivátoru přemění na určitou
formu
o inhibitory – látky, které enzym inhibují (snižují jeho kavitu). Inhibitor se na enzym
navazuje různými způsoby, podle toho rozlišujeme:
 Kompetitivní inhibici: inhibitor je podobný substrátu, s enzymem soutěží o
navázání na aktivní místo a zabraňuje vytvoření enzym – substrát
 Nekompetitivní inhibici: inhibitor se váže mimo aktivní místo a zabraňuje tak
tvorbě produktu
 Akompetitivní inhibice – inhibitor se váže pouze na komplex enzym-substrát
zpomalení reakce (vmax i Km se snižuje)
 „Alosterickou inhibici“: inhibitor se váže na speciální místo v molekule
enzymu (tzv. alosterické místo) a způsobuje změnu konformace (různá
prostorová uspořádání molekul téže sloučeniny) enzymů i aktivního místa a
zabraňuje navázání enzymu na substrát
Klasifikace

 6 tříd (podle reakcí katalyzovaných enzymem):

1. OXIDOREDUKTÁZY – katalyzují oxidačně redukční reakce, přenos vodíku, elektronů
(laktatdehydrogenasa)
2. TRANSFERÁZY – katalyzují přenos skupin atomů z jedné skupiny na druhou
(alaninaminotransferasa)
3. HYDROLÁZY – katalyzují hydrolytické štěpení substrátu (štěpení za přítomnosti vody)
(pepsin)
 4. LYÁZY – katalyzují štěpení nehydrolytické (není třeba voda jako další reaktant), spojení
dvou molekul bez účasti ATP (aldolasa)
5. LYGÁZY (SYNTETÁZY) – katalyzují syntézu jednoduchých molekul na složitější,
spotřeba energie vzniklé štěpením ATP (synthetasa, DNA-ligasa)
6. IZOMERÁZY – katalyzují vzájemné přeměny izomerů (glukosa-6-fosfátisomerasa)

Hormony
 Látky uvolňující se z buněk, v nichž vznikly, a putující krevní cestou k cílovým buňkám
jiných vzdálených tkání, zde se vážou na receptory cílových buněk a stimulují, tlumí nebo
mění jejich funkce
 Produkují je žlázy s vnitřní sekrecí do krve. Krví jsou přenášeny k buňkám, kde působí nebo
se váží na receptory (látka schopná na přítomnost hormonu specificky reagovat)
 Biokatalyzátory (zprostředkovávají řízení reakcí u mnohobuněčných organizmů)
 Ovlivňují enzymové systémy - enzymovou aktivitu
 Většina hormonů patří složením mezi polypeptidy, aminokyseliny nebo steroidy
 Kromě udržování konstantního vnitřního prostředí řídí regulační systémy i růst, zrání a
reprodukci organismů
 Hormonální regulace biochemických dějů
o Indukce – hormony indukují syntézu enzymů
o Represe – hormony potlačují syntézu enzymů
 Ovlivnění aktivity enzymů – receptory – specifické bílkovinné struktury, jejichž
prostřednictvím se vliv hormonů na enzym realizuje:
o Membránové receptory – na povrchu membrán cílových buněk, selektivně vážou jen
určitý hormon (glukagon, adrenalin, insulin)
o Intracelulární receptory – přítomné v cytosolu nebo jádře cílových buněk, kde dochází
k vazbě hormonu (steroidní hormony)

Dělení hormonů
 PODLE PŮVODU
o ROSTLINNÉ (FYTOHORMONY)

heteroauxin

o LIDSKÉ
o FEROMONY – časté u hmyzu
 mění chování jedinců téhož druhu, který velmi připomíná účinky hormonů
 nejčastější sexuální lákadla, mohou mít ale i jiné fce
 PODLE CHEMICKÉ POVAHY (STRUKTURY)
o HORMONY ODVOZENÉ OD AMINOKYSELIN

adrenalin
 o PEPTIDOVÉ NEBO BÍKOVINOVÉ HORMONY
 parathormon, glukagen, inzulin
 gastroentestinálního systému (trávícího ústrojí), neurohormony obratlovců
o STEROIDNÍ HORMONY
 aldosteron, kortizol, estrogeny, androgeny
 hormony pohlavních žláz (pohlavní hormony), hormony kůry nadledvin
(kortikoidy)
 DALŠÍ ROZDĚLENÍ:
o HYDROFILNÍ HORMONY – katecholaminy – neprocházejí buněčnou membránou;
účinek je velmi rychlý a trvá několik minut
o LIPOFILNÍ HORMONY – patří zde steroidy a hormony štítné žlázy; efekt účinku
lipofilních hormonů se projeví až po delší době

DRUH HORMONU HORMON, ENDOKRYNNÍ ŽLÁZA

Hormony hypofýzy, lininy břišní, příštítných
PEPTIDY, BÍLKOVINY
tělísek, některé tkáňové hormony
Lipofilní hormony kůry nadledvin (kortikoidy) a
STEROIDY pohlavních žláz obratlovců, svlékací hormon
hmyzu (ekdyzon)
Katecholaminy produkované dření nadledvin
DERIVÁTY TYROSINU (noradrenalin, adrenalin), hormony štítné žlázy
(tyroxin, trijodhyronin)

Vitamíny
 Vitamin = ,,amin nezbytný pro život“ (vital = život)
 Nízkomolekulární organické látky
 Přírodní látky, vyskytují se v rostlinných i živočišných tělech (vyšší živočichové ani člověk
jej nedokážou oproti nižším organismům, rostlinám a mikroorganizmům syntetizovat)
 Esenciální = nezbytné pro život - nutné přijímat v potravě
- potrava může být zdrojem vitamínů, nebo obsahovat PROVITAMINY (látky, které se
přeměňují na aktivní vitamín až v organismu)
 Pro organismus nejsou zdrojem energie, nýbrž zastávají nejrůznější funkce, např. jsou složky
enzymů, a jako takové působí proti oxidacím v tkáních
 ANTIVITAMINY = látky, které ruší účinky vitamínů
- jde často o látky s podobnou strukturou, ale bez dané biochemické funkce, které vazbou na
příslušné vazebné místo vytlačují vitamin

Dělení
 Podle rozpustnosti
o A, D, E, K - nerozpustné ve vodě, rozpustné v tucích
o C, B – rozpustné ve vodě
 Podle chemického složení
o A, D, E, K, C - nedusíkaté
o B – dusíkaté

Vlastnosti
 Snadno podléhají oxidaci, která může být urychlena zahříváním, působením kyselin, zásad,
světla nebo některých kovů
  Jde o různorodou skupinu, mohou to být deriváty heterocyklů (vitamin B), sacharidů (vitamin
C), izopreniodů (vitamin A, D)

Poruchy
 AVITAMINÓZA = je důsledkem úplného nedostatku určitého vitamínu
 HYPERVITAMINÓZA = je způsobena předávkováním při léčbě vitaminy, toto nebezpečí
hrozí jen u vitamínů rozpustných v tucích
 HYPOVITAMINÓZA = snížený příjem vitamínů

Zástupci
Rozpustní ve vodě:

 Vitamin B se skládá z celé řady látek, které označujeme jako B-komplex

Vitamin B1 (thiamin)

 Podílí se na metabolismu sacharidů

 Projevy nedostatku: únava, křeče, trávící poruchy, nervové porucha, avitaminóza vede
k nervovému onemocnění beri- beri
 Zdroje: obiloviny, kvasnice, luštěniny, vnitřnosti, žloutek, vepřové maso

Vitamin B2 (riboflavin)

 Je součástí flavoproteinů, enzymů účastnící se oxidačně redukčních procesů (jsou součástí

dýchacího řetězce, podílejí se na uvolňování energie)
 Projevy nedostatku: záněty ústních koutků, rtů, poškození sliznic a kůže, zastavení růstu
 Zdroje: maso, mléko, vejce, kvasnice

Vitamin B5 (kyselina pantothenová)

 Je základem koenzymu A, podílí se na syntéze bílkovin a oxidačně redukčních procesech

(přenáší acyly – zbytky karboxylových kyselin)
 Projevy nedostatku: nervové poruchy, křeče
 Zdroje: maso, sýry, vejce, játra, kvasnice, luštěniny

Vitamin B6 (pirydoxin)

 Je součástí enzymů podílejících se na metabolismu aminokyselin (transamináz)

 Projevy nedostatku: poruchy tvorby hemoglobinu, záněty kůže a sliznic, epileptické záchvaty
 Zdroje: játra, celozrnné obilné výrobky, vaječný žloutek, kvasnice

Niacin (kyselina nikotinová a nikotinamid)

 jeho deriváty hrají klíčovou roli v energetickém metabolismu buňky

 Je základní složkou nikotinamidových nukleotidů (NAD+, NADP+), které se uplatňují jako
koenzymy oxidoreduktas (účastní se redoxních dějů, při kterých se podílejí na přenosu vodíku,
elektronu nebo kyslíku)
 Projevy nedostatku: křeče, nervové poruchy až onemocnění pelagra (onemocnění způsobující
záněty kůže, průjmy a nervové poruchy)
 Zdroje: maso, ryby, kvasnice, celozrnné obilné výrobky, luštěniny

Folacin (kyselina listová)

  Ovlivňuje metabolismus aminokyselin (substituční deriváty karboxylových kyselin), je
nezbytný pro tvorbu červených krvinek
 Projevy nedostatku: poruchy syntézy bílkovin, chudokrevnost
 Zdroje: játra, vejce, listová zelenina, kvasnice

Vitamin B12

 Nevzniká v rostlinách, tvoří se pouze v živočišných organismech, zajišťuje normální průběh

krvetvorby
 Projevy nedostatku: chudokrevnost, degenerace míšních nervů
 Zdroje: játra, maso, tvořen střevními bakteriemi

Biotin (dříve vitamin H)

 Významný koenzym (derivát vitamínů)

 Strukturu lze odvodit od thiofanu, který je derivátem thiofenu (pětičlenný heterocyklus)
 Zajišťuje správnou funkci kůže
 Projevy nedostatku: kožní choroby, nechutenství, únava
 Zdroje: vejce, játra, maso, zelenina, kvasnice, taktéž produkován střevní mikroflórou

Vitamin C (kyselina L-askorbová)

 Svým chemickým složením je derivátem glukosy

 Účastní se mnoha biochemických procesů, např. napomáhá vstřebávání železa, tvorbě
kolagenu a červených krvinek, podporuje srážení krve, tvorbu protilátek, působí jako
antioxidant
 Projevy jeho nedostatku: záněty dásní, krvácení, snížená odolnost k infekcím, kurděje (jsou
nejtěžším stádiem avitaminóza)
 Zdroje: zelenina (růžičková kapusta, paprika, zelí), ovoce (černý rybíz, jahody, pomeranče),
brambory, vnitřnosti

Rozpustné v tucích:

Vitamin A (retinol)

 Složka zrakového pigmentu, významný pro tvorbu epitelu, působí jako antioxidant
 Jsou známy dvě chemicky blízké látky, které rozlišujeme jako vitamín A 1 a A2
 Projevy nedostatku: šeroslepost, vysychání rohovky a spojivky, drsná kůže, zastavení růstu
 Zdroje: játra, vaječný žloutek, máslo, sýry, tuk mořských ryb (A2), tuk sladkovodních ryb (A1),
ve formě provitaminu (β-karoten) v potravinách, např. v mrkvi

Vitamin D (kalciferol)

 Jedná se o skupinu vitamínů D, nejvýznamnější je D3 a D2

 Řídí metabolismus vápníku a fosforu, podporuje jejich vstřebávání z tenkého střeva a ukládání
v kostech
 Hromadí se v těle " nadměrný příjem může způsobit otravu vitaminem D
 Projevy nedostatku: měknutí a deformace kostí = křivice
 Zdroje: tuk mořských ryb, máslo, játra, vaječný žloutek, vzniká i ozářením pokožky UV
zářením
Vitamin E (tokoferol)

 Antioxidant (chrání buněčné membrány, chrání organismus před vznikem rakoviny),

podporuje činnosti pohlavních žláz
 Projevy nedostatku: svalová ochablost, poruchy cévního systému
 Zdroje: rostlinné oleje, obilné klíčky

Vitamin K

 Účastní se procesu srážení krve, podporuje syntézu protrombinu (při poranění cévy se přemění
na aktivní enzym trombin, který zajišťuje přeměnu krevní bílkoviny fibrinogenu na vláknitý
fibrin, jenž ránu uzavře) v játrech
 Projevy nedostatku: porucha srážlivosti krve, krvácivost
 Zdroje: listová zelenina – kapusta, špenát (K1), je tvořen střevními bakteriemi (K2)

Metabolismus
 Soubor všech reakcí probíhajících v živých organismech, zahrnující přeměnu látek i energie
 Metabolit – produkt metabolismu
 Dělení:
o KATABOLICKÉ – složitější látky se štěpí na jednodušší, exergonické děje (energie se
uvolňuje), většinou oxidace substrátu
o ANABOLICKÉ – z jednodušších látek vznikají složitější , endergonické děje (energie
se spotřebovává)
o Exergonické – energie se uvolňuje
o Endergonické – energie se spotřebovává
 Hormony – ovlivňují celkovou rychlost metabolismu
 Jednotlivé reakce jsou katalyzovány enzymy, a tím jsou urychlovány
 Metabolismus ovlivňuje:
o Věk
o Pohlaví
o Celkový stav organismu (fyzický i psychický)
 Organismy potřebují stále energie, kterou získávají rozkladem potravy
 Tuto energii spotřebují na endergonické reakce
 Energii organismus uchovává v tzv. makroergických sloučeninách

 Metabolismus sacharidů
o Probíhá v několika fázích:
o 1. fáze glykolýzy
o 2. fáze glykolýzy
o 3. fáze glykolýzy
o 4. aerobní a anaerobní odbourávání pyruvátu
 Aerobní a anaerobní odbourávání pyruvátu: