Vítejte u tradičních českých Velikonoc!

Velikonoce jsou nejvýznamnějšími křesťanskými svátky, které oslavují

zmrtvýchvstání Ježíše Krista. V České republice se však pojí i s mnoha
starobylými lidovými zvyky a tradicemi, které mají své kořeny ještě v
předkřesťanských dobách. Tyto zvyky oslavují probouzení přírody ze
zimního spánku a příchod jara.
V této brožuře se dozvíte
vše podstatné o tom, jak se
slaví Velikonoce v Čechách.
Provedeme vás celým
Svatým týdnem den po dni a
vysvětlíme význam a původ
jednotlivých zvyků - od
Modrého pondělí až po
Velikonoční pondělí.
Zjistíte, proč se peče sladké
pečivo jidáše a mazance, co
znamená Škaredá středa,
proč chlapci o Zeleném
čtvrtku chodí s řehtačkami,
jaké pověry se pojí s
Velkým pátkem nebo co se
dělá na Bílou sobotu.
Vysvětlíme vám také
symboliku kraslic, pomlázky,
beránka a dalších
velikonočních symbolů.
Nechte se inspirovat recepty na tradiční velikonoční pokrmy. Objevte v sobě
ducha Velikonoc a načerpejte z našich tradic a rituálů radost z
probouzející se jarní přírody!

Příjemné čtení a veselé Velikonoce

Vytvořeno pro NDC a N Příbram za pomoci deeply.cz (Anthropic Claude 3 a Deeply Vision).
Použity jsou i obrázky pod licencí Creative Commons – Wikipedia
Vyšlo dne 19. 3. 2024. Editace a text: Petr Molka.
NEPRODEJNÉ. Lze volně šířit při zachování původních licencí.
Květná neděle – 24. 3. (Dominica in PalmiS)

otevírá Pašijový (Svatý) týden.

 Připomíná slavný vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma, kdy ho
lidé vítali palmovými ratolestmi.
 V tento den se světí kočičky - svazky ratolestí jívy nebo vrby,
které si věřící odnášejí domů jako svěcenou památku.
 Svěcené kočičky se zapichovaly za okna, trámy a za obrazy,
aby chránily dům a jeho obyvatele před bleskem a jinými
nástrahami.
 Někde se polykalo několik svěcených kočiček jako prevence
proti nemocem v příštím roce.
 Kočičky se také dávaly za zrcadlo nebo za obraz jako
ochrana proti čarodějnicím.
 V kostelech se čtou pašije (zpráva o utrpení Krista), při nichž se
svícemi zhasíná světlo na znamení smutku.
 Při mši se světí zelené ratolesti (v jižních zemích palmové, u
nás kočičky) a koná se průvod s ratolestmi na památku Kristova
vjezdu.
 Květná neděle je úvodem do nejdůležitějšího období
liturgického roku - Svatého týdne, který vrcholí Velikonocemi.
Květná neděle je tedy v křesťanské tradici připomínkou Ježíšova
příjezdu do Jeruzaléma a začátkem přípravy na Velikonoce. V
lidových zvycích jsou hlavním symbolem tohoto dne posvěcené kočičky.
Modré pondělí – 25. 3.

Modré pondělí je první den Svatého týdne před Velikonocemi.

 Lidé by neměli pracovat a děti mají volno ze školy. Tento zvyk
se ale dnes již příliš nedodržuje.

 Začíná se s jarním úklidem domácnosti. Vyhazují se rozbité věci

a nepotřebné harampádí.

 Dříve se v tento den bílily stěny stavení vápnem.

 Na stůl se dávaly zelené výhonky jako symbol jara.

 Modrá barva symbolizuje čistotu a je spojována například s

rouchem Panny Marie.

 Někdy se tento den označuje také jako Žluté pondělí, kde žlutá
barva představuje sluneční paprsky.
Modré pondělí tedy bylo dnem odpočinku, kdy se lidé chystali na
blížící se Velikonoce. Začínalo se s úklidem a výzdobou, která měla
symbolizovat očistu a příchod jara. I když se mnoho těchto tradic již
neudržuje, Modré pondělí zůstává prvním dnem období, které vrcholí
o Velikonočním pondělí.
Šedivé, Žluté úterý – 26. 3.
Šedivé – zataženo, žluté – slunečno

 V tento den pokračuje úklidové šílenství, které začalo na

Modré pondělí.

 Šedivé úterý je konkrétně vyhrazeno pro odstraňování šedých

pavučin, které se nahromadily přes zimu. Cílem je důkladně
uklidit dům před Velikonocemi.

 V některých regionech se tento den nazývá také Žluté úterý

(Žluté úterý). Žlutá barva má symbolizovat sluneční paprsky,
které jsou lépe vidět ve vyčištěném a uklizeném domě.

 Lidé pokračovali v jarních úklidových pracích, jako je mytí

oken, úklid skříní, větrání ložního prádla atd.

 Se Šedivým úterým nejsou spojeny žádné speciální pokrmy ani

pečivo. Pozornost se soustředí výhradně na úklid.
Šedivé úterý tedy bylo druhým dnem předvelikonočního jarního
úklidu v českých domácnostech. Cílem bylo mít dům dokonale čistý a
uklizený před začátkem velikonočních oslav později v týdnu.
Název odkazuje na odstraňování ponurých šedých pavučin zimy a
vpuštění jasného jarního slunečního světla.
Škaredá středa – 27. 3.

 Název "škaredá" odkazuje podle křesťanské tradice na den,

kdy Jidáš zradil Ježíše. Proto se říká, že kdo se tento den
mračí, bude se mračit každou středu po zbytek roku.

 Úklidové téma z předchozích dnů pokračuje i na Škaredou

středu. Říká se jí také Sazometná nebo Černá středa, protože
se vymetaly komíny po zimním topení a z domu se vymetali zlí
duchové. Logicky by se to mělo dělat před bílením stěn, ale
tradice je tradice.

 V tento den se peče sladké pečivo zvané jidáše - jsou to

koláčky z kynutého těsta sladké medem, stočené do tvaru
smyčky jako provaz, na kterém se Jidáš oběsil.

 Další zvyky se týkají především úklidu - uklízí se celý dům,

vynáší se smetí, vše se připravuje na blížící se svátky.

 Škaredá středa je posledním postním dnem před Zeleným

čtvrtkem. Stále by se mělo jíst skromně.
Škaredá středa je tedy dnem, kdy vrcholí předvelikonoční úklid
a zároveň se peče tradiční pečivo připomínající biblický příběh o
Jidášově zradě. V lidových zvycích se propojuje křesťanský a
pohanský původ Velikonoc - vyhánění zlých sil a jarní očista
domácnosti.
Zelený čtvrtek – 28. 3.

 Je to první den takzvaného Velikonočního tridua (Zelený čtvrtek,

Velký pátek, Bílá sobota).
 Název Zelený čtvrtek se vysvětluje různě:
Používáním zelených mešních rouch v některých oblastech před 13.
stoletím.
Odkazem na "zelené" kajícníky, kteří byli znovu přijímáni do církve
a nosili na znamení radosti zelené byliny.
Zkomolením německého "Greindonnerstag" (Plačtivý čtvrtek) na
"Gründonnerstag" (Zelený čtvrtek).
 Na Zelený čtvrtek se držel přísný půst. Protože bylo povoleno
pouze jedno bezmasé jídlo bez potravin živočišného původu,
jedla se především zelená zelenina. Odtud také zelený
čtvrtek.
 Český zvyk velí, aby se děti na Zelený čtvrtek velmi brzy
ráno vykoupaly nahé v řece. To je má vyléčit z lenosti.
 K snídani se jedí jidáše - pečivo z kynutého těsta sladké
medem, stočené do tvaru smyčky jako provaz, na kterém se
oběsil Jidáš po zradě Krista.
 Na Zelený čtvrtek utichají zvony, které podle legendy odlétají
do Říma. Místo nich obcházejí vesnici chlapci s řehtačkami a
klapačkami až do Bílé soboty.
 Muži vstávají o půlnoci a jdou se omýt do potoka, na památku
Krista, který dle legendy upadl cestou k veleknězi do potoka
Cedron.
 Tento den má plakat hlohový strom, z něhož byla upleten
Kristova trnová koruna.
Zelený čtvrtek je tedy dnem připomínajícím Poslední večeři a
začátek Kristova utrpení. V lidových zvycích se prolíná křesťanská
symbolika s pohanskými rituály očisty a probouzení přírody.
Velký pátek – 29. 3.

Velký pátek je v lidových zvycích dnem, kdy se nesmí hýbat se zemí.

Podle pověr a tradic je v tento den země posvátná a člověk by se
jí neměl dotýkat. Konkrétně se na Velký pátek dodržovaly tyto
zvyky:
 Zákaz orání, kopání, rytí a jakéhokoliv obdělávání půdy.

 Nemělo by se sázet ani přesazovat rostliny.

 Lidé by se měli vyvarovat veškeré práce na zahradě či na

poli.

 V některých oblastech se věřilo, že se nesmí prát prádlo,

jinak by se na něm později objevily krvavé skvrny.

 Místy se také říkalo, že pokud na Velký pátek prší, bude

následovat úrodný rok.

Tyto lidové zvyky a pověry vycházely z víry, že v den ukřižování

Ježíše Krista je země posvátná a nesmí se jí dotýkat. Velký pátek
byl proto vnímán jako den klidu, rozjímání a zákazu určitých prací. V
současnosti dodržování těchto tradic závisí na konkrétních rodinách a
regionech, ale stále přetrvává vnímání Velkého pátku jako dne, kdy
by se měl člověk chovat poklidněji.
Bílá sobota – 30. 3.

 Připadá na sobotu před Velikonoční nedělí. Je posledním dnem

Svatého týdne.
 Název Bílá sobota pravděpodobně pochází od bílého roucha,
které nosí kněží při bohoslužbách.
 V tento den by se mše svatá neměla sloužit až do večera a
věřící by měli nadále držet půst.
 Bílá sobota je dnem ticha a očekávání, ale také dnem příprav
na Velikonoční neděli:
- Peče se velikonoční pečivo - beránek, mazanec. Před
pečením se do těsta vyrývá kříž a sype se mandlemi.
- Chlapci a muži pletou pomlázky z vrbového proutí, které v
posledních letech vzbuzují kontroverze.
- Dívky a ženy zdobí vajíčka (kraslice) různými barvami z
přírodních barviv a vyškrabují do nich tradiční vzory.
 Po večerní mši se láme půst a mohou se jíst uzená masa. Svíčky
z kostela se zapalují doma a jejich plamen se používá k
zapálení ohně v krbu. Popel a uhlíky se později dávají na
pole jako požehnání.
 Bílá sobota je zakončením postního období a přípravou na
velikonoční oslavy Kristova zmrtvýchvstání.
Bílá sobota je tedy dnem tichého očekávání mezi smrtí Krista na kříži
a jeho zmrtvýchvstáním. V lidových zvycích je to den pečení, pletení
pomlázek a zdobení kraslic jako příprava na Boží hod velikonoční.
Boží hod velikonoční
Neděle velikonoční – 31. 3.

 Připadá na neděli následující po prvním jarním úplňku. Je to

nejvýznamnější křesťanský svátek, oslava zmrtvýchvstání
Ježíše Krista.
 Postní období definitivně končí, lidé se radují a hodují. Slavnostní
nedělní oběd je vyvrcholením oslav.
 Tradičně se jí velikonoční pokrmy jako nádivka, mazanec,
beránek, vajíčka. Mělo by se jíst jehněčí maso.
 Pověra praví, že kdo sní velikonočního beránka, najde cestu,
kamkoli půjde. Beránek je ale drahé maso, tak se často
nahrazuje sladkým pečivem ve tvaru beránka.
 Lidé by měli být svátečně oblečeni a jít na mši svatou. Po mši se
sejde celá rodina u společného oběda.
 Dopoledne se ještě dodělávají poslední přípravy a zdobení
vajíček a pletení pomlázek, pokud není vše hotovo už ze
soboty.
 Odpoledne se konají první "mrskačky" s pomlázkou, ale hlavní
den je Pondělí velikonoční.
 Relativně Novou tradicí je nakoupit si před Velikonocemi nové
oblečení a vyrazit v něm na nedělní procházku a ukázat se.
Velikonoční neděle je tedy vrcholem křesťanských oslav Kristova
vzkříšení, ale v Česku má také světský charakter radostné rodinné
oslavy konce půstu a příchodu jara. Pojí se s hodováním, setkáváním
rodiny a přípravou na velikonoční pondělí.
Velikonoční pondělí – 1. 4.

 Připadá na pondělí po Velikonoční neděli. Je to den, kdy se

praktikují tradiční lidové zvyky.
 Nejvýraznějším zvykem je koledování s pomlázkou. Chlapci a
muži chodí po domácnostech a symbolicky šlehají dívky a ženy
spletenou pomlázkou z vrbového proutí. Pomlázka má přinést
omlazení, zdraví a plodnost.
 Původ zvyku sahá do předkřesťanských dob. Jeho smyslem
bylo předat životní sílu mladého proutí a probudit přírodu po
zimě.
 Děvčata se za vyšlehání odvděčují malovanými vajíčky
(kraslicemi), sladkostmi, stuhou na pomlázku nebo i sklenkou
alkoholu.
 Existují různé varianty a obyčeje spojené s pomlázkou v
různých regionech. Někde se polévá vodou, jinde dostávají
vyšlehaná děvčata na záda mašli.
 V moderní době je pomlázka spíše zábavným zvykem než
vážně míněným rituálem. Někdy bývá vnímána i kontroverzně
jako nepřijatelné obtěžování žen.
 Kromě pomlázky se na Velikonoční pondělí pořádají různé
zábavy, hody, taneční zábavy. Lidé se schází s rodinou a
přáteli.
 Typickými velikonočními pokrmy jsou nádivka, velikonoční pečínka,
vejce, beránek, mazanec.
Velikonoční pondělí je tedy vyvrcholením velikonočních oslav, kdy se
prolínají křesťanské i pohanské motivy. Je to den veselí, setkávání a
udržování starých lidových tradic, z nichž nejvýraznější je právě
pomlázka.
* Kraslice jsou ručně zdobená nebo malovaná velikonoční * Velikonoční řehtačka je tradiční dřevěný nástroj, který
vajíčka, která jsou jedním z nejznámějších symbolů českých používají chlapci během velikonočního období v českých a
Velikonoc. moravských vesnicích. Zde jsou některé zajímavosti o řehtačkách:

Slovo "kraslice" pochází ze slova "krásný". Jsou to tedy "krásná" Řehtačka je ruční dřevěný
nebo krásně ozdobená vajíčka. nástroj, který vydává hlasitý
rachotivý zvuk. Skládá se z
Zdobení kraslic má v ozubeného kolečka
českých zemích připevněného na rukojeti, které
dlouhou tradici. První při otáčení naráží na pružný
písemné zmínky o nich jazýček.
pocházejí již ze 13.
století. Chlapci chodí s řehtačkami po vsi od čtvrtka do soboty před
Velikonoční nedělí. Podle tradice řehtání nahrazuje zvony, které
Kraslice se zdobí odlétají do Říma.
různými technikami -
např. malováním, Účelem je připomenout zvuk řinčících řetězů, jimiž byl Ježíš
batikováním, spoután při svém utrpení, a také zahnat Jidáše a zlé síly.
polepováním slámy,
vyškrabováním vzorů Na Zelený čtvrtek chodí chlapci řehtat ráno, v poledne a večer,
do obarveného na Velký pátek jen ráno a večer a na Bílou sobotu ráno, v poledne
vajíčka, zdobením voskem apod. a večer.

Nejčastějšími motivy jsou geometrické vzory, květiny, větvičky,
ale i nápisy.
Barva a vzor kraslice měly v minulosti symbolický význam.
Nejčastěji se používala červená barva jako symbol životní síly,
zdraví a lásky.
Dívky dávaly kraslice jako dárek chlapcům na Velikonoční pondělí
během pomlázky. Čím více kraslic chlapec dostal, tím větší byl o
něj mezi děvčaty zájem.
Tradiční zdobení kraslic se dědilo z generace na generaci a
udržuje se dodnes. Každý region měl své typické vzory a techniky
zdobení.
Kraslice jsou tedy nejen krásnou velikonoční dekorací, ale mají v
české lidové kultuře hluboké kořeny a symboliku. Jsou ukázkou
lidové tvořivosti a dovednosti.
* Velikonoční mazanec je tradiční české sladké pečivo, které se
peče na Bílou sobotu a je jedním z hlavních symbolů českých
Velikonoc.
Mazanec má tvar kulatého bochníku, který symbolizuje slunce.
Na povrchu je označen křížem uprostřed a štědře posypán
mandlemi.
Těsto na mazanec je velmi podobné tomu na vánočku nebo
velikonoční housku, jen se neproplétá, takže jeho příprava je o
něco jednodušší.
Na Boží hod
velikonoční se
mazanec nosil do
kostela, aby ho
kněz požehnal. Pak
se jedl k snídani
nebo ke svačině.
Mazanec by měl
být nadýchaný,
vláčný a s bohatou chutí. Do těsta se přidávají sušené či
kandované ovoce (rozinky, citronová kůra), ořechy (mandle) a
koření (vanilka).
Mazanec chutná skvěle čerstvý, ale i několik dní po upečení.
Starší mazanec se dá opéct na pánvi s kouskem másla nebo
namáčet do bílé kávy.
Příprava mazance vyžaduje čas kvůli kynutí těsta a pečlivost při
hnětení, ale výsledek stojí za to. Vůně čerstvě upečeného
mazance patří neodmyslitelně k velikonoční atmosféře.
Mazanec je tedy nejen chutné a voňavé pečivo, ale i součást
české velikonoční tradice s hlubokým symbolickým významem.
Jeho pečení se v mnoha rodinách předává z generace na
generaci.
Při posledním sobotním řehtání chlapci obcházejí vesnici,
zastavují u každého domu a řehtají tak dlouho, dokud
nedostanou výslužku v podobě sladkostí, vajíček nebo drobných
mincí.
Řehtání nahrazuje zvonění zvonů až do Bílé soboty. Pak se zvony
podle pověsti vracejí z Říma a oznamují zmrtvýchvstání Krista.
Řehtačky se vyrábějí z tvrdého dřeva a zdobí se vyřezáváním.
Bývaly důležitou součástí velikonočních zvyků na venkově a
předávaly se z generace na generaci.
Řehtání s řehtačkou je tedy starobylý velikonoční zvyk s
křesťanskou symbolikou, který přetrvává v některých českých a
moravských vesnicích dodnes. Je to způsob, jak si připomenout
události Velikonoc a zároveň obdarovat děti koledující po vsi.
* Velikonoční beránek je tradiční velikonoční pečivo ve tvaru
beránka, které má v české kultuře dlouhou tradici a symbolický
význam:
Beránek představuje v
křesťanské symbolice Ježíše
Krista jako "Beránka
Božího", který byl obětován
za spásu lidstva. Pečení
beránka na Velikonoce tak
připomíná Kristovu oběť.
V minulosti se na Velikonoce skutečně peklo jehněčí maso.
Chudší rodiny si ale nemohly dovolit kupovat jehněčí, a tak ho
nahrazovaly sladkým pečivem ve tvaru beránka.
Forma na beránka patřila k základní výbavě mnoha domácností.
Těsto se nalilo do formy a po upečení se beránek nazdobil
cukrovou polevou, mandlemi, rozinkami nebo mašlí kolem krku.
Pečení beránka je dodnes živou velikonoční tradicí v mnoha
českých rodinách. Beránek bývá ozdobou svátečního stolu o
Velikonoční neděli.
Podle pověry ten, kdo sní kousek velikonočního beránka, bude
mít po celý rok štěstí a bude chráněn před neštěstím.
Dnes se dá koupit beránek už hotový, ale mnoho hospodyněk si
stále rádo upeče a ozdobí vlastního doma podle rodinné tradice.
Velikonoční beránek má tedy v české kultuře hluboce zakořeněný
symbolický i praktický význam. Je neodmyslitelnou součástí
velikonočních oslav a tradic.
Použité obrázky pod licencí Creative Commons - Wikipedia
*https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Rehtacka.jpg
*https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Velikono%C4%8Dn%
C3%AD_ber%C3%A1nek_s_rou%C5%A1kou_2020.jpg
*https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Nakrajeny_mazanec_
%284%29.JPG