rada Soc10LOG1cKÉ HO NAKLADATELS lVÍ (SLON)

Brož, PhD. (Etnologický ústav AV v. v. i.)

Prof. PhDr. Miloš Havelka, CSc. (Univerzita Karlova)
Prof. PhDr. Jan Holzer, Ph.D. (Masarykova univerzita)
PhDr. Helena Kubátová, Ph.O. (Univerzita Palackého)
t Prof. PhDr. Miloslav Petrusek, CSc. (Univerzita Karlova)
PhDr. Šafr, Ph.O. (Sociologický ústav AV v. v. i.)
Mgr. Zuzana Uhde, Ph.O. (Sociologický ústav AV v. v. i.)
Ing. Alena Vodáková, CSc.

EDICE STUDIE
 I
I I

.
/>......:...~"'""' .
.,,.,>"' ,._,~
.\ .

I ,.,.
., -

I
J /'
/
•'
,.,..,.. ·~

r~-
, ·,• !
,
., ;'
__
__
.. . . r
a~~ c:ioOÓ
..,
oc::
.~-.:: .
, ..,
l
Ctenar a stroj ·: . · .\, '--._t
Vybrané metod
. analýzy 1.. ~"c-~::~ .- \ ~ /
l

1
Martin Hájek
J j
t .
/ ' :
.,
I;
I
/ t

• ,...:
' .,,,,..·~ ~/
,'-"' .,
 Obsah

11
Bibliografická informace 13

Kapitola 1.
Úvod 15
1.1 Texty jako sebepopisy 15
1.2 a stroj - dva k 18
1.3 analýza 20

Kapitola 2.
Text 22
2.1 Co je to text? 22
2.2 Psané a mluvené texty 23
2.2.1 Odlišnosti mluveného a psaného textu 24
2.2.2 Text jako záznam promluvy 28
2.3 Transtextové vztahy 28
2.4 33
2.5 Základní dimenze analýzy 37
2.5.1 Ana(ýz:a ryz:namu v jednotkách kratších než 37
2.5.2 Ana(ýz:a ryz:namu na úrovni 42
2.5.3 Ana(ýz:a ryz:namu v roz.sabu 48
2.5.4 Ana(ýz:a ryz:namu na kontextové úrovni 52
2.6 Souhrn 56

Kapitola 3.
Obsahová analýza 57
3.1 Co je obsah textu? ·58
3.2 Kódování 61
3.3 Lidský 65
3.3.1 zakotvené teorie 67
3.3.2 Sémioticfy orientovaná obsahová ana~.w 75

7
 3.4 Strojový - compu ter assiste d text analys is (CATA ) 95
3.4.1 anafýz.a 96
3.4.2 Metoda sledován( slov - anafýz; y hio9ra fickýcb
91
3.4.3 Shrnutí metody sfedován( slov 110
3.5 Souhrn obsaho vé analýz y 111

Kapitola 4.
Analýza diskurzu 113
"'-1 Co je to diskurz ? 114
"'-2 Analýz a diskur zu M. Fouca ulta 117
"'-l Kritická analýz a diskur zu (CDA) 121
4.4 analýz a 128
4.4.1 Teorie mluvních aplikov aná na konver zaci 130
4.4.2 Griceova pragm atika 132
4.5 Strojov á analýz a - diskur zní oblast i v mediá lní komun ikaci 135
4.5.1 Data pro anafýz:u 139
4.5.2 Postup ana(ý:zy 140
4.5.3 interpretace 141
4.5.4 Slovník aktivistických skupin 141
4.5.5 „Zázem í' a v aktivis tickém diskur zu 142
4.5.6 Diskuze 147
4.6 Souhrn analýz y diskur zu 150

Kapitola S.
Analýza 151
5.1 Analýz a a sociáln í 151
5.2 Co jsou to narativ y? 153
s.2.1 Minimální definice narativ u 154
5.2.2 Rozvinutá definice narativ u 154
5.3 Základní k analýz e 156
5.3.1 Strukturalistický pfístup 151
5.3.2 Hermeneutickj 160
5.3.3 Interakeionistickj 162
5.3.4 Narativní pravda, fiktivní a faktuá lní 165
s.4 lidští 168
5.4.1 model Labova a Waletz kého 168
5.4.2 inte9rativní model 176
5.5 Strojová analýza - ,,gram atika a narati vní 184
5.5.1 „Story 9rammaru R. Fran.zosibo 184

8
s.s.2 analjza 188
s.6 Shrnuti narativní analýzy 194

196

Použitá literatura 200

Summary 217
jmenný 219
223

9
Kd sme v roce 2005 s
v • Kabelem zkoumat diskurzy nespra-
~~s ti hledali jsme vhodnou metodu analýzy která by byla sou-
ved , 1 lkým mnozvstvím tex-
a umoz ova a pracovat s ve
t;~~ho materiálu. Nakonec se nám vyvinout a posléze i publikovat
metodu vlastní, která se opírala o sledování frekventovaných
slov a jejímž výsledkem byly mapy diskurzních polí. Od té doby
se tématu textové analýzy systematicky. V roce 2009 jsem získal od
Grantové agentury výzkumný grant na metody analýzy na-
rativních 1, v jehož rámci jsem navázal spolupráci se sociolingvisty
(doc. Nekvapil a kol.) a korpusovými lingvisty (prof. František
Pole dosavadních textových analýz se tím o ob-
dr. Václav
last narativních, diskurzních a korpusových Tato kniha zhodnocuje
l Jejím
tyto mé dosavadní znalosti a zkušenosti, jichž jsem za sedm let naby
hlavním cílem je - jazykem srozumitelným i - soubor
analytických používaných ke zkoumání v sociálních
Téma knihy je metodologické a polaývá typy analýz obsahové,
diskurzní a narativní. Základní osou celé knihy je role protože žádný
text nelze v sociálních analyzovat bez toho, abychom ho
V pragmatickém smyslu se teprve objekt stává
textem. Možnosti za jejich analýzy jsou v ohledu k tomu,
texty mohou lidé nebo stroje. Lldské je
kdo texty v principu
aktivita komplexní a samotné textu - ve smyslu, v jakém se
jako ve škole - jen její malou daleko je
dalšími aktivitami spojenými s našimi schopnostmi,
a identitou, které v rámci jako provádíme a které
tak ve výsledku vypovídají více o nás než o textu, který Zpohledu ana-
~ytika má proto lidské své výhody i nevýhody. Oproti tomu stro-
Jové je redukující, se na vybrané aspekty

1 • Instituce v životních srovnávací analýza biografických trr skupin ak-

téru druhé poloviny 20. století 404/10/0790).

11
 tatnf ponechává stranou; to má tu výhodu, že akti,.:t
textu a os . . ' h
·e omezena na nezbytné minimum a ve ZJl n1c mužeme snad YI a
~lišit to,Jco text, od toho, co Na druhou stranu
• iVé analýze musíme vždy smysluplnost takového redukovanéh
:cm i interpretaci textu, kterou na ~eho .
0

y této dvoJakosb lau~a výše

analytické a na konkrétních vyzkumnych je il _
stroje. úvodní kapitola vymezuje problém, který se bude v knize a dá~
ho do oborových souvislostí. Druhá kapitola se konceptu textu, jeh
definidm a možnostem, jak k analyticky Bude
zejména pro ty znají aplikace textových analýz, ale nejsou s·
jisti základními ani odvozenými koncepty, na nichž jsou založeny, a neorien~
tují se tak v diskuzích, které se k nim vážou (koncept textu, transtextové
vztahy, kontext, textové analýzy, problém a mluveného
a psaného textu apod.). Snažil jsem se udržet výklad srozumitelný pro
pocházejíóho ze a vyhýbal se ryze lingvistic-
kým a problematikám, v nichž jsem sám také hostem.
kapitola se zabývá obsahovou analýzou. Jelikož v její kvantitativní jde
o známou a popsanou metodu, kladu na její kvalita-
tivní a sémiotické varianty a dále pak na v sociologii zatím používa-
nou formu inspirovanou technikami korpusové lingvistiky, metodu sledování
spoluvýskytu slov. Kapitola je z vlastních
kapitola se diskurzní analýze, zejména jejím hlavním (fou-
caultovskému, kritické diskurzní analýze a analýze konverzace). Jako
konkrétní foucaultovské analýzy diskurzu posloužil výzkum aktivistické me-
diální komunikace. Pátá kapitola knihy se velmi populární,
v sociologii stále trochu enigmatické analýze Jádro této
vychází z nedávno publikovaného Kapitola ho rozpracovává
a je navíc o strojového (story grammar a
analýzu). kapitolu shrnutí hlavních myšlenek knihy.
Kniha navzdmy svému systematickému které má pomoci
v orientaci, nemá sloužit jako metodologická protože se
jen na metody, a to ty, s nimiž mám výzkumné zkušenosti. Sám z vy-
sokoškolské pedagogické praxe vím, že osudem a pokud
nejsou napsány s velkým nadhledem a zkušeností, které v oka-
mžiku postrádám, je stát se pouhým materiálem pro studentské výpisky bez
reálného ve výzkumné praxi. Proto jsem knihu koncipoval jako
studii, v níž se problém a která snad být základem
pro publikaci charakteru. Co se stylu, jímž je kniha p~ána,
snažil jsem se o maximální srozumitelnost vzhledem k okruhu potenciálních
 tj. vysokoškolsky v výzkumu.
Jelikož kniha vznikala jako skládanka z již publikovaných, upravených
a nových její styl je snažil jsem se ho sice sjednotit, ale kdo
má zkušenost s vlastních mi potvrdí, že je to
nelehký úkol, který se ne vždy zcela podati. Proto prosím laskavého
aby nezatracoval, pokud bude jed.na napsána trochu jiným stylem
než nebo následující.
jsem uveden jako jediný autor této knihy a v textu jako takový
gramaticky vystupuji, výzkumy, na nichž je založena, a její pasáže
vznikly v úzké spolupráci s a Budu-li postupovat abe-
jde o Marii Dlouhou, s níž jsem výzkum kooperace
s texty popsaný v kapitole 3.3.2; o Kabeleho a Vojtíškovou,
spoluautory výzkumu diskurzní struktury aktivistické mediální komunikace
popsané v kapitole 4. 7; Martina Havlíka a Nekvapila, s nimiž jsem pro-
mýšlel možnosti narativní analýzy, a tedy velká páté kapitoly je zalo-
žená na našich diskuzích a psaní knihy jsem také vy-
užil texty, které jsme s uvedenými a kolegy publikovali;
používám-li v autorského my, není to plurál majesticus, ale
jednoduše toho, že se jedná o výzkum Všem jim mnoho-
krát za plodnou spolupráci a za laskavé svolení texty využít
a Tomášovi Samcovi za
které jsem se snažil do textu zapracovat. Tomášovi i za

Velký dík také mé Angélice a dcerám a Kamile, které mi

byly vždy všestrannou oporou.

Bi bl iog rafická informace

textu, které již byly publikovány ve odborných

Kapitola 3.3.2.1 sestává z upraveného Hájek, M., Dlouhá, M. (2011)
kooperace v biografických textech: Sémiotický
k analýze kolektivní Biograf 54: 25-41.
Kapitola 3.4 je upravenou verzí mého textová analýza
metodou sledování slov." Data a výzkum -SDA Info, 2010,
4(1): 19-37.
Kapitolu 4.7 upravený Hájek, M., J. Kabele, K Vojtíšková
(2006) ,,,Zázemí' a v usilování o spravedlnost: textová analýza
feministické a lidskoprávní mediální komunikace."
Sociologický 42 (2): 269-290.

13
- -- ~J
1
Kapitoly 5,1-5.4 jsou z velké z Hájek, M
Nekvapil,J. (2012) .,Nara~ ~al~a ".' sociologickém
a jednotld ráffiec. Soaologrcf,ý
'1: ík._ M.,
48 (2): ~ -2~~-

Sociologickému Biografu, Data a ,

Info i . rkt,m -
za laskavé svolení s využitím uvedenyc
, textu v SD,1
té
p CL to
ublika
 Kapitola 1.
úvod

.
11
Texty jako sebepopisy
je charakteristická mimo jiné tím, že o produkuje
veliké množství informací; s Niklasem Luhmannem, moderní
nost je sebepozorující se a sebepopisující se systém [Luhmann
1988]. Technicky vzato, mnoho z má formu digitalizova-
ných informací: od z digitálních kamer ze soukromých a
prostranství elektronické verze zpravodajské mediální produkce až po
databáze knih a Ruku v ruce s tímto rozvojem se díky technolo-
i možnosti snadného a ar-
gickým inovacím
chivování digitalizovaných informací. všechny dokumenty
knihovny do po-
americké Kongresové knihovny,
knih a jsou odhadovány na deset které je
možné za dnešních podmínek uložit na pevné disky v do dvaceti tisíc
korun, jež se vejdou do tašky.
Tento stav odpovídá
o svých a aplikující na toto aby je
nosti produkující
kategorizovala, mezi nimi neviditelné i viditelné hranice
tlivcích
normality a nenonnálního [Foucault 2000/1975]. Informace o jedno
se které musíme vyplnit, pokud chceme
využít služby, nebo je poskytujeme o zcela ve
a vlastních prezentací. Jestliže byl donedávna hlav-
ním momentem vstupu do jeho vstup do fyzického
ného prostoru (místnosti, salonu, ulice, prostranství.. .), v dnešní
jednotlivec vstupuje do prostoru (a v i setrvává)
které napsal nebo které jsou o na-
z velké
psány a jsou dohledatelné na internetu nebo z
této osobní sebeprezentace, kdy se popisuje
nictvím svých individuálních existuje
které produkují instituce a organizace, a to jak o sa-
mých (brožury, letáky, zprávy), tak o jiných (všechny možné druhy

15
 produkce), nebo popi
. a a knih. Tyto t ~ Plnfcf
ství á1 rostoud množství stran
zpravodaJ ex istují jen krátce a pak 2o n_ás
é pž ivo tnf cy kly ":
ohromné a s~f ~
a O ráva, kte
y"
rou po smažeme), jiné jsou
SM S zp ráv a od
re ~11.f
osobcy„ o-
ry Jiné
S Požován k án a).
yá nv a „roZIDil J'ežJ·e a omento~ dl st·
oso , é tex. ty n co . á, ve smyslu Au inovy
'J
tak
.,1..u
Krom se texty, Jako ,,. ústava á-
ti ·ty, J'a k nf bu de dá le; kté a pnsuzujf nám n'í'z
_..r., O ., • é „ á
pcuonna VIdv ,a z nás aJI ruzn a ry• ... ~n
A. d &

kony, návo 'J osti, identity a kompetence. i z e muzeme pozorovat

rá :vinn kamenn~
hu Za tím co bib lic k~ D_ esatero se...:ešlo na
~zsa archy papíru, ústava
ný ch
0

am en ck ýc h na
desky a ústava Spoje
Evropské unie má set stran. ne-
lad ov án í vš em ož ný ch dig itá lních dat o
Tempu tvorby a sk po-
j k jej ich zp rac ov án í. Cous~ns a Mclntosh
odpovídá rozvo ce Jsme postaveni nové
rev olu
znamenávají, že po ormací roste exponenciálním
dil em a: za tím co m no žs tví inf
malthusovské no žs tví smysluplné se
st z toh oto m
naše schopno
na po uz e na ari tm eti ck ý [Cousins, Mcintosh 2005: 582].
zdá být omeze po sk yto vat deskrip-
str oje jso u sc ho pn y
Dosavadní analytické ná modelovat vyme-
tivní informace (ko lik je
k so uv isí s jin ým ). Na aktuálnosti proto
zené specifické vztahy Qa tzn.
„d ata mi nin g" rozsáhlých datových
nabývají lké ho množství rozmanitých dat
triviá lní inf or ma ce z ve
technik, jak získat ne ].
[pro viz Berka 2003; Han, Kamber 2006
Ve lze ke zkoumání
m. He rmeneutický se odvozuje
en eu tický m a an aly tic ký
soby: herm lthey,
int erp ret ativní sociologie (Wilhelm Di
z tradice je snaha o jejich
eb er) . Hl av nú n cíl em vý zk um u
Max W xtu , jehož jsou a ná-
ltu rní mu so ciá lní mu ko nte
ve vztahu ke ku i
otá ze k typu: co znamená text
e v rám ci vý zk um ný ch
jejich interpretac
He rm en eu tický je ve lm i intenzivní, pracuje s textem
A v kontextu B. ní po stižení [Giddens 1983:
o ko mp lex
v detailu a usiluje o jeh ký má své epistemolo-
19 97 ; Kr on ick 19 97 ]. An aly tic
1~17; Grondin je v jeho rámci nejpouží-
ivi sm u; v so ciá lní ch
gické ukotvení v pozit ryze kvantitativního po-
aly tic ko u me tod ou ob sah ov á an alýza
an tzv. postup zakotvené
kv ali tat ivn ích va ria ntá ch
Jetí, _nebo v
ndorff 2004].
teone-Groun~ed Theory) [Krippe
né to že hermeneutická
rozvíjené v této knize je podstat mohou vyu-
ho za tím co an aly tické
an vyžaduje lidské

-16
 žfvat i strojové Protože v hermeneutickém
k textu jako fragmentu širšího kulturního vzorce nebo mozaiky, ji-
nými slovy, snaží se "mezi hledat významy, které text ulaývá pod
svým povrchem jako svébytná sémantická entita i jako kultumi prvek nebo
na které odkazuje. Existuje zde tudiž stále mezi
autonomním významem, který lze textu aktualizovat, a významem,
jímž text reprodukuje širší kulturní vzorce. Dále interpretace re-
spektuje že text který bude
a text v bude vyvolávat významy.
nelze interpretovat text z roku 1950 tak, že obsahuje zamýšlené odkazy na
jež se staly až v roce 1951; v textu -náctiletých ne-
lze odkrývat pouze mystiku. Zde narážíme na limit;y interpretace
vlastní hermeneutickému - analytik by s textem inter-
kooperovat i jej kriticky interpretovat [srovnej Eco 2010: 213-230].
Oproti tomu analytický všechny tyto „násilnosti na textu•
Texty pro surový z je teprve
data vhodná k analýze, jako se z horniny bohaté na kov zís-
kává kov. „mezi zde není možné, ale ani žádoucí;
kontext textu, jeho vazby na kulturní ze kterého vzešel, jsou re-
levantní jen podle toho, jestli je pro analýzu nutné je v
zahrnout. Analyzujeme-li délku slovní zásobu, cizích slov ve
slohových pracích zajímá nás kontext produkce
ne proto, abychom ale abychom mohli provést kompara-
tivní analýzu podle druhu školy nebo podle genderu. Také si položit
výše uvedenou otázku, v jakých rubrikách (politické, ekonomické, sportovní,
kulturní apod.) denního tisku se nejvíce objevují texty s odkazy na
události, jež se teprve mají stát (tj. se dopus-
tit té nnásilnostt vzhledem k lidskému že budeme analyzo-
vat z celého textu jen ty trojice po jdoucích v nichž druhá obsahuje
osobní zájmeno my a oni nebo slovo biopotraviny.
Analytický je proto vhodný tam, kde existují texty velkého roz-
sahu nebo velké množství které by jeden nebyl schopen
v jednotek jsem již uvedl, v
exponenciální budoucnost by proto data mining
metodám. Platí to ovšem jen jelikož naprostá s nimiž
se jako sociální setkáváme, vzniká proto, aby byly lidskými
a jsou jako vhodný pro analýzu posuzovány lidskými
A lidští vždy k hermeneuticky, tzn. jim poro-
v jejich sociálním kontextu. Analytické proto, podle mého ná-
zoru, budou vždy existovat jako k hermeneutickým.

17
 Jlct náf a stroj - dva k
1.2 '- e
blém kteiýnás na textech bude v této lmize zajímat, ukazuje Mich 1
vjednom svém eseji. Popisuje který je kontrole
fen že nepoužívá povinné mapy a Inspektor
h 'tá 'akje možné, že se plaví po bez map a vždy trefí, kam m:~
hy za~
N~o ~fk na to Serresovými slovy odpovídá otázkou: ,,Který venkovan
bloudil, když jde na do sousedního st~tku? (...) Lesknoucí se hla.
dina ta složitá plocha, je tak Ja~o ~aše venkovská krajina
·e lány stromky, vinohrady a
f serres 1991: 90]. Serres tak nás staví dvojí
a zkušenost s
a dvojí dovednost _
Mohli bychom do.
mapy s
konce že tak, jak starý dokáže v obloze, tak
moderní umf v mapách a ve
nfch [srov. kutilské a inženýrské v Lévi-Strauss 1996]. A po-
jako navigaci existují podle mého názoru i
strategie zkušenostní, komplexní, které se opírá
malost souvislostí, a a ploché,
0
vysoce organizované, které operuje s definovanými nástroji
a
Serresovo obrazné má napomoci k pochopení otázky dvojího
ne
kterou se chystám v této knize rozvíjet. Rozlišuji v ní totiž, možná
zcela ,,lidské" a „strojovt Lidské se podobá starému ná-
z hladiny, a síly apod.; rozhodujícím
se opírá o životní zkušenosti a identitu tohoto
nedokážou jeden
stupu ale nemamená, že dva více lidských
je strojové které se
a 1ýž text se stejným výsledkem. Na druhé
ve výše uvedeném podobá navigování podle moderních
a map, kde jde v prvé o kvalitu a jejich
nických
vhodné použití. Osobní identita a životní zkušenost je
ním.
aby nástroje a mapy mohl používat každý, kdo projde náležitým škole
strojovém aplikujeme na text stanovené procedury,
které nám z textu extrahují žádoucí informace.
Rozlišení lidského a strojového není zcela výstižné
z toho že i lidé mohou (zkoušet) a stroje na druhé
mohou být (v budoucnu) naprogramovány „lidsky". V tomto
k astro-
?hledu lze_lldské..~ení chápat jako hermeneutický
J?vé Ja_ko pnstup analytický. i to není protože to, co
zásadním rozlišuje, je osoba Iv
lidské a stroJové
kdy by strojové dosáhlo podobné hermeneutické schopnosti jako

18
lidský [srov. Diakidoy et al. 2013; Etzioni, Banko, Cafarella 2006;
Michael 2009], stroj nebude posuzovat smysl a relevanci své
sociálního aktéra. Nikdy se nad textem nebude radovat z toho, že mu
rozumí, tak jako text protože ho bude urážet
Do budoucna bude možné, aby stroj textu
pokud budeme definovat jako koherentního sou-
boru vycházejících z textového korpusu a vstupní teorie" [Etzioni
et al. 2006: 1519].2 Ani nemusí jít o složité algoritmy, které budou napodo-
bovat lidské myšlení. Bude když do stroje vložíme do-
statek lidských zkušeností, nebo reakci na
texty. Významným toho, jak už dnes stroj umí je vyhle-
Google. Do vyhledávacího pole zadáme text, stroj ho srovná
s webovými stránkami, které má v uložené a vybere nám z nich ty,
které jako nejvíce relevantní. je omezené pouze
na významy, jež se vyskytují na webových stránkách, tzn. když zadáme text:
,,Mám strašnou a se napít. Kde najdu vodu?", na-
lezne webové stránky poezie Jana Skácela nebo stránku na seiveru kojeni.cz.
Ani jeden z nám ale najít vodu, zobraze-
ním stránky s informací, že voda obvykle bývá ve vodovodu nebo v potocích,
jezerech. Pokud zadáme „Kde se mohu napít vody?", tak odpo-
jsou už a nabídne stránky s diskuzemi o kva-
zdejší vody.
Ale si stroj pamatuje, na které odkazy klikneme poté, co jsme
zadali text a dostali jsme nabídku na první místa dá-
vat takové odkazy, které si lidé vyberou jako vzhle-
dem ke své otázce. Takže stroj se tím, že do vkládáme výsledky lid-
ských rozhodnutí a na jejich potom rozhodovat
strojové dnes nevychází jen z
a z gramatiky, ale využívá i existující lidské do-
Evropské unie nebo k když zadáme
k nejprve jestli již nebyla
nebo hledá jí podobnou. Ve výsledku být „strojový"
identický s lidským. Analogicky je to Pokud by stroj k dispo-
zici množství informaci o lidských interpretacích ur-
textu a kontextech jejich užití, mohl by ho také iíst, tzn. vytvá-
koherentní soubor vycházejících z textového korpusu a vstupní
teorie.

2 POvodnf citace zní: .By 'understanding text' we mean the formation of a coherent set of beliefs based
on a textual corpus and a background theorY- [Etzioni, Banko, Cafarella 2006: 1519].

19
 .
'
li v budoucnu možné, aby stroje herm .
Bude- · d víd 'í ' kultumím a eneuttcké qent
tzn interpretovaly Je v o po aJ c1m
~=~epójde O lidské tak, jak mu budu v této kni: kont~,
L.. ,_:,
JIZ zmuw vJ
. .:~e a J'ak budu argumentovat v následující kapit 1 · Ja~ Jselll
h í í o e, sém1oti i•.,
lexita hermeneu tické o en nen to, co zásadní dl'š cl\ij

s~:! a strojového rozdíl vidím v tom, že ~d;;ost lid.

text s subjektivní motivací, která má vztah k jeho
zpravidla jednak vyb~ají,_ které texty budou a podle toho si o nich Lldé si
Jež JSOU nebo nikoliv. So "Yt\rá-
1 a podle toho 1.a~ ailnsn~ hi
hem vztahují obsah textu k vlastní
· "modulUJI''" s~é en1,' ' ps hnIná
text vztah k jejich ,v d , ovrc
ur 1tou pasaz apo . ,

1.3 analýza

že texty lidem sociálnímu ko-

lem sebe i do intervenovat, je pro analýzu
této obojetnosti být osobní korespondence: píšeme dopisy proto, aby-
chom a tak ovlivnili a dopisy, abychom zjistili, co se
Dopisy lze analyzovat tak i tak, jak ukazuje skoro zapomenutá,
velmi zajímavá analýza na od a falešných
[Osgood, Walker 1959]. srovnávali soubor na roz-
napsaných sebevrahy s dopisy lidí, byli požádáni, aby takový
dopis napsali. Ukázalo se, že dopisy lze celkem rozlišit jak lidským
intuicí), tak kvantitativními indikátory (délka slov, opako-
vání slovrnch.spojení, relativní podstatných jmen a sloves
nosti jmen a žádostí). Z hlediska snahy o po-
resp. intervence do lze vztáhnout
délku slov k sociálnímu (pisatel chápe svou situaci jako
dramatickou, proto se ale i snaze ovlivnit
situace budoucím (pisatel svou situaci jako dramatickou, aby
tím dosáhl žádoucí interpretace svého rozdíl mezi tím, jak dra-
situace a sebevrahové, ukazuje, že
p~uze simulovaná situace sebevraha intervenci do so-
ciálního je ve dojmu.
Uvedeným jsem myšlenku, že v
analýze nás nezajímají texty o ale to, co je,
t~em a za textem, co vzniku textu i a jaké má
ext relevantní Cílem tedy není objevit vlastnosti, které

-
20
texty mají, nebo významy, které texty mohou nebo by V tomto
ohledu se analýza textu liší od analýzy lingvistické nebo lite-
se zajímají o to, jaké mají (mluvené i psané)
texty jako projevy jazykového jednání vlastnosti a jakou funkci má jazykové
jednání v komplexnf lidské komunikace [Helbig 1991: 11]. Sociálnf
mají širší horizont; snaží se poznat, jak texty so-
ciálnímu a do intervenovat (resp. bránit lidem
v zbavovat je schopnosti zasahovat do Disciplinámi
rozdíl se projevuje v diskurzní analýze, která je jak pro lin-
gvisty, tak pro sociology nebo politology, ale každá disciplína jí rozumí ji-
nak a používá ji k docela jiných výzkumných otázek. je
tomu s literární jejíž bývá literárního pole,
zatímco analýzy „vytahuji" texty z jejich literárního pole,
aby je do soukolí Zopakuji tedy, že
i když jsem využíval pocházejících z a dalších oboru,
mým cílem bude ukázat metody analýzy
této úvodní kapitoly upozorním i na omezení knihy.
Texty chápané v širokém pojetí, tj. jako jakékoliv(kultumí) artefaktynesoud
význam, veškeré znakové jednání, nejen jazykové. lidská komu-
nikace je multimodální a verbální texty ve spolu s arte-
fakty/texty jiných jako je neverbální chování nebo materiální artefakty
[Kress 2010]. V této knize se hudeme zabývat pouze verbálními texty, to zna-
mená jen výsekem z reality. Navíc každý text se vysky-
tuje v sociální situaci a má materiální oporu, už ve zvu-
kovém projevu, vizuálním projevu nebo hmatovém projevu. Jak bude dále
ukázáno, tentýž výraz C;ry si teda borec!'') znamenat v jedné sociáhú
situaci v jiné pochvalu. tentýž text v materiální po-
mu i jinak rozdíl mezi vyslechnutím a
si politického projevu) nebo se pro nás stát ne-
malá písmena textu o složení na obalu potravin). Tyto širší
kontexty jazykového jednání stojí mimo knihy, i když se jim ne-
šlo zcela vyhnout; zde odkazuji na vydávanou
hledovou knihu P. AueraJazyková interakce [Auer 2014].

- 21
 Kapitola 2.
Text

2.1 Co je to text?
Koncept textu je v sociálních jedním z a záro
se jen stává historické nebo konceptuální reflex
konce 60. let minulého_ století bylo použív~í slova text omezené pra~ c;
jen na filologické a bibliografické obo~. Pote však došlo k dramatickému ná-
jeho použití, zejména ve dvou vyznamech: a) termínem text se
literární díla místo dosavadního termínu dílo; b) koncept text za-
zahrnovat všechny psané a jazykové nebo parajazy-
kové Gazyk projevy v podobách [Wilson 2012].
Toto nové používání nemá jasnou návaznost na používání ter-
mínu text; podle Wilsona [2012] se zdá, že rozhodující pro jeho v zá-
padním byly eseje Jacquese Derridy a Rolanda Barthese. Derrida ve své
významné knížce O9ramatolo9ii [Derrida 1967] formuloval maximu „není nic
mimo text" a Barthes v „Od díla k textu" [Barthes 1971] zavedl nový
koncept „textu" na místo „díla". Toto nové používání termínu
text se stalo v 80. letech minulého století, kdy se objevuje
termín „textovost" (textuality). Význam konceptu se dále rozši-
prakticky na každý kulturní objekt - Paul Ricoeur tuto pozici formuloval
v „Model textu: smysluplné jednání jako text" [Ricoeur 1973]; v jiném
kontextu viz Lotman a Uspensky [Lotman, Uspensky 1978].
Podle Hankse [Hanks 1989] reagovali sociální na tuto pojmovou
expanzi (,,všechno je text") s texty (záznamy verbál-
nfch aktivit) i nadále zacházeli jako s neproblematickými
objekty vhodnými k analýze a interpretaci, nebo omezili význam pro
sociálního a snaží se využívat jiná data než texty (behavio·
rální onentace), nebo definice textu na veškeré kulturní ar·
tefakty, ~a lidský jako sémiotický systém.
. se ale k pojmu text. V rámci lingvistiky existuje množství defi·
mc textu od se povahu textu až po ty; které pova·
žují texty za koreláty komunikace (pro viz [Helbig 199Í: 139-1 41].

22
V širším rámci bývá text definován pragmaticky jako takový
objekt, který lze je v širokém smyslu slova jako
aktivita, jejímž výsledkem je [Wilson 2012]. To znamená, u tex-
tovost je kvalita, která je objektu
nebo kulturním kontextem. Jako text tak lze psaný doku-
ment, kreslený komiks, film, hudební skladbu, gestikulaci nebo krajinu; za
podmínky, že pro nalezneme možnost jejich Texty mají,
potenciálu být jednu vlastnost - abstraktnost text vní-
máme jako materiální záznam (písmo na hlas, pohyby ob-
apod.), tzn. jako vlastnost materiálního to, co
text, je možné z materiality abstrahovat a reartikulovat [Wilson 2012]. Když
si bychom ji být schopni i recitovat, opsat nebo ji roz-
poznat, pokud ji najdeme jako jiného textu. Tento text píšu s pomocí
klávesnice, vidím ho na monitoru, ale ho hudou na pa-
- a vždy o jeden a tentýž text. Identitu textu tedy nehledáme v jeho
materiální ale v abstraktní. Na druhou stranu význam textu,
jeho interpretace bývá materiálním textu (kontextem)
vždy jak si ukážeme dále. Shrnu-li to, tak textem se rozumí jakýko-
liv objekt nebo soubor který lze to znamená z jejich materiality
abstrahovat význam, který být znovu reartikulován, tj. do ma-
teriální podoby. V této knize se ovšem budeme zabývat jen verbálními texty
jako typem textových dat používaných ve

2.2 Psané a mluvené texty

Jednou ze zajímavých otázek, která bývá v souvislosti s analýzou dis-

kutována, je rozdíl mezi mluvenými a psanými texty 2007: 36-39;
Daneš, Havlová 1994; Hoffmannová 2011: 19-60].
Nemám zde na mysli lingvistiky studovaný rozdíl mezi mluvenou (ho-
vorovou) a psanou (spisovnou) tj. že mluvíme jinak, než píšeme, nebo
mezi fonetickým a psaným záznamem gde, ftom, ale pí-
šeme kde, v tom, ale rozdíl mezi:
a) promluvou, to znamená jednáním, které se odehrává v
a prostoru a se ho jeden a jeden
b) zaznamenanou promluvou, tzn. audiovizuálním, zvukovým nebo psa-
ným záznamem jednání, který není závislý na okamžiku pro-
mluvy a lze jej reprodukovat na jiných místech a v jiný
c) psaným textem, tzn. jednáním písma, které
za jeho v jiný okamžik než v jeho vzniku

23
 \
[Ricoeur 1973)· p Jiné .
autoru není promluktva textem , ro
Podle. n roto„JžeJ·e to maten•ální ob'~e , z hož lze text abstraho,r-•u.t [Brot~.
temJe, p VA v kn D b , den f" a B slyše} a ne Wri,
Yule 1983]. kdyz re e „ o IY
se zeptat C, co A , C odpoví, ze A D b , ro~
,, o ry d
Lld
1 co A 1c , text, ktery byl Cabstrahován z proznlu enr.
Dobcy den" je v tomto C. vy, kte-
" I A, a Babstrahován z promluvy, kterou
rou u aitost tohoto rozd11u , dl' k textu a .
v o 1šném . InteraJc .
eŽ . . J m1uveném textu v situ aci Y Ci
s ním. Jak píše P. Ricoeur [1973. 91 , v
poznat, co druhý sub~e . kt Í\ráf
. ažíme druhému, to znamená kt
se sn ýšlí na ech druh u• zna , eryr, n1. se psychický životIll'"l.tlJ'
nebo zam vš
v tomto smys!u intersubjektivitu, schop!:
jevuje.
zau3mout místo toho druhéh o a podívat t
v <lany' okamžik ' h se
prom}
na
vípa psanyc Jit o
O

ice. V pr , a mu ze
v ·,

situaci z jeho poz se naš

situaci v
nebo psané texty, kde nejsme s jeho autorem v
terpretace omezuje na kategorii které jsou. fixovány psaním. Kt :
..
jako k záznamu a s Jeho autorem ne3sme v
textem, už
tersubjektivním vztahu;, ná.~ ~a h je
námi samými nebo Jmym.

2.2.1 Odlišnosti mluveného a psaného textu

Ricoeur [1973: 92-97] uvádí rozdíly mezi promluvou a psaným textem

z hlediska komunikace významu: y reali-
1. Událost mluvené (promluva) je na rozdíl od psaného textu vžd
okamžik, a pokud se jí tak vždy v
zována v
, pak text nekonzervuje udá·
nosti; je-li promluva zachycena psaným textem
tj. význam události, nikoli událost
lost promluvy, ale to, co bylo
Searla [Austin 2000/1962;
samu. Dokládají to úvahy J. L Austina a J. R
z mluvních (promluv) vykazují·
Searle 1969], podle nichž sestává
dch aspekty nebo
a
vyhlášení
klad promluvu konferenciéra k jedné ze
"Prohlašuji vás za naší
je správná foneticky i gra·
s ~ v pronesení smysluplné promluvy, která
má výz nam . ve významech, které
mat icky a
z P~mluvy plyn ou; to 1·sou akty radv rozkazu nebo žá·
o pouhé konstato·
'J'
dosti· v d že se nejedná
vání' al P a u uvedeném výše je
tlak, jenž posiluje
~tnam,
~a adresátku vyvíjí v dané situaci
doprovodí svá slova a
žením že gratulaa pn·
gratulaci a od adresátky promluvy se

-
24
jme (bylo by kdyby na ni nijak nereagovala); proto se mluví
o síle", protože je to efekt tlaku, který z aktu akt
v tom, že mluvení má nejen sílu nás ovliv-
nit, ale že jím i v našem není hlavní význam promluvy
ve (informaci), nýbrž v tom, že se jejím
(tím, že byl prohlášen za se jím také stal a je
možné mu I když se setkat s mluvními akty, které
mají pouze (oznámení: republiku
zela studená fronta."), ve promluv lze identifikovat
ilokuci (ironicky: ,;ro ti teda budu a i perlokuci, ve
na postavení adresáta (pozdrav: ,,Dobiý den,
pane doktore.") [srovnej Helbig 1991: 159-193; Iser 2009: 146-151].
Jednotlivé promluv jsou podle Ricoeura v zachyti-
telné v psané lze do psané podoby úro-
psaným textem se promluva stane, pokud je do nebo
Psaná být identifikována a reidentifikována jako tatáž
nesoucí stejný význam. (gesta, mimika, prózodie) je
zachytitelná v. psaném záznamu než být repre-
zentována textovými (otazníkem,
apod.). je zapsatelný aspekt promluvy, který je po-
dle Ricoeura typický pro mluvenou I když bychom mohli namítnout,
že existuji významné výjimky, jakými jsou písemná jmenování, rozhodnutí
nebo rozsudky, jejichž aspekt se psanou podobou nijak nevytrácí.
Ricoeur má pravdu v tom, že je „to
mluvené v u je to redukce promluvy na stimul, který
nikoli subjektivnímu
partnera, ale energeticky, na ve kterém byla pro-
mluva pronesena Geho efekt lze k pohlazení, pohlavku,
nebo jeho stržení apod.).
lze že význam promluvy není pouze v úrovni,
ale iv síle a aktu; tento význam lze v
zachytit v psaném textu, tzn. kodifikovat tak, že pomocí této kodifi-
kace být text identifikován a reidentifikován jako mající stejný význam.

2. Zatímco jazyk postrádá subjekt - v tom smyslu, že otázka "Kdo mluvít

postrádá smysl [Ricoeur 1973] - promluva vždy odkazuje ke svému mluv-
osobními zájmeny. Když
mluví, nelze rozlišit význam promluvy od (intention) re-
spektive na úsudku o stanovujeme
význam V psaném textu se a význam textu

25
 te xt , už jednoduš
vají pokud za ps án í Proml e u~°"at
ale co nám te xt doc1i~
co nám autor a ve rb ál ní ho významu textu. ] ~vy
k subjektivních docházet k
si tu ac íc h
n ;o p fr á ani fakt. že v
ch ce š zd tnfin si,
když .Co tí m
. en
tuadm, y po uk áz al •na to, z"'e Je
J:
bi e. kt iv ní ho ab l
am od su • •
ký se Suhjek Si ti o
.L .c1 _, VÚ
verucU.lu •J -·
7n
.., 'J ,
pr om !u vy id en tic
dovede ze verbální vyznam e pr ed st avit psaný text "%n
Na druh é s1 lz
er á je ja k o kd yby autor promfo
nci, kt (což
klad osobní koresponde tím , že te x t je na hlas hlase~v.auto ~
b„rt~ ve film ec h ., .., om lu v O ct ,
·tuace nám u. azu11, ze k ma pr •q

dopisu). Tyto hr
'J'f'U
ar u s1
am em (t extu), zatfrncoere ne-
spojuje s vý zn
jsou í ne ž je n to , co (mínil) auto:~~~
záležitostí ši rš
ných textech je význam zn am be z n u tn o st i brát v úvahu sub·e~
jeho vý
každý výklad
y autora.
tivní (psychické) proces
.
3. Promluva už zapsaná, nebo m
který si nárokuje po
lu
ps
ve
at
ná
,
) je po dl
ne
e R
bo
ic
re
oeura vždy O
prezentovat. v p:
odkazuje na erý sám, jako
sy m bo lická funkce jazyka, kt V orální pro-
je je
li referent
systém, postrádá jakýko om lu va od ka zu je n a situaci, kterou
zjevná; pr
je reference ostenzivní, vá s za na ší "/,,Co tím
sdílejí: ,,Prohlašuj i ten-
i
ká že . A ut or pí ší cí te xt a
chceš Psaný text to však nedo ý te xt pracovat s osten-
situaci a pr ot o ps an
týž text nejsou ve stejné uk az uj i'' be z to ho , aby bylo v textu
zivní referená;
napsat „tam, kam aný text odkazuje, je
e. ke kt er ém u ps
uvedeno, kam se ukazuj . R ic oe ur jd e dál, když tvrdí,
nikoli au to ra
prakticky texty; teprve
fe re nc í
že je pro nás souhrnem re tn í situ ac i, naše postavení ve
poch op it vl as
psaný text nám te nz iv ní ch ta dy a [Ricoeur 1973:
autora a jeho os
nezávisle na se kterými Ricoeur nepo-
li nalézt
96]. I zde bychom ale moh je ja k ry sy m luveného textu, tak
videozáznam vykazu vi de ozáznamu velice
fe re nc e ve
rysy textu psaného. Ost
enzivní re
ív ej te se na to , jste m i to auto
význam promluvy „Pod to ho , ja k po šk oz en ý vypadá.
interpretovat podl e
lze velmi e, ja k ji n ak vn ím ám e situaci, které
z vlastní'dzk ušenosti ví m
~a druh_ésvMt,... kd . , .. ím m u. m ám e sklon záznam
Jsme byli --~, ryz J1 VI e na videoz áz na . ., v vyrazné·
komentovat, doplnit'co tam chíJh'1, nebo naopa.k co1·e ílis
pr
,
v~ x~ ,(. 'd záznam . t ti ...
eo po zi ce kt er á ne m us í odpo'VÍdat té,
"'1 W J VI O
z z
v níž byl Iuch aJez níž promluvu vnímal. ,
pos

-
26
4. rozdil mezi promluvou a psaným textem se projevuje v roli adre-
sáta. Promluva je adresována psaný
text je adresován publiku, které si sám Kdokoli se stát ad-
resátem textu, pokud ho dokáže [Ricoeur 1973: 97] • Zde bychom
3

mohli poukázat na ve kterých se vlastnosti mluveného a psa-

ného textu prolínají: text, audiozáznam nebo videozáznam mluveného
textu. V prvním je adresátem implikovaný textem
v soudní síni i všichni ostatní, kterým se text rozsudku do-
stane do ruky), ale i aktuálnímu v soudní
sfni). v audiovizuálním záznamu konverzace jsou adresáti promluv
v situaci, ale i všichni, kdo se na záznam dívají; i ti se
mohou cítit rozveseleni vtipem nebo urážlivou poznám-
kou, jíž se cítí být adresáti.

S. posledním .rysem, kteiý sice Ricoeur neuvádí, ale

odlišuje promluvu od psaného textu, je linearita. Když promlouvá, tok
mluvy jde pouze jedním a to i v kdy nemluví {ticho, resp.
je strategie). V mluvené se nelze vrátit
lze pouze jednou zopakovat, co bylo což není totéž. Platí
to i pro který, promluvy, už nemá možnost si ji
znovu poslechnout. Psaný text není takto lineární jako promluva, bez ohledu
na to, že k jako k lineárnímu Když píšu tuto
jsem nenapsal všechny které jí budou v tomto textu
i knihu až od této a na se vrátit
až V psaném textu se lze vracet nebo
Shrnu-li rozdíly mezi promluvou a psaným textem, tak k obojímu lze
stupovat jako k textu. promluva se od psaného textu odlišuje v
kolika aspektech, které z dvou forem mohou (i když nemusí)
dva odlišné analýzy. Mluvený text je bohatší svou ilo-
a silou, poskytuje možnosti, jak
lat. je úžeji vázán a) na jehož jsou pro
rozhodující pro významu promluvy, b) na situaci,
ve které k dochází, ostenzivního odkazování ke
c) na který je d) na pro-
tože promluva plyne s a není možné znovu identicky ak-
tualizovat již vyslovená slova.

3 Ricoeur zde má na mysli lidského ale platí to i pro strojové pro-

mlouvat k který je v dané situaci adresátem naší komunikace. Jakmile je tato
naše promluva adresát se ztrácí a promluva být psychiatrické analýzy pro-
lidským nebo s pomocí strojového

27
 Text jako záznam promruvy
l
2.2.2

k mohli jako k textu m

Ah chom . k .. , Usúne •·
N záznam Je pam a ta é JI J1 Zazna
nal eJ vidla jako záznam promluvy pro odbo!OUŽ!v,jllle. p~
všž pamatujeme si jen to, co noáu analýzu, p11.
to e Je 'ž bvrhom mnohdYVi I, pro zrovna to a ne m,,u•t-J,, '"'
'-"Vl \'lh
m , aru 'J- hn' kým• á Jiného l>l1 "'
ext vé analýze pracujeme s tec 1c 1 z znamy promluv. A : ot0 Pti
~am promluvy repre_zentuje u~álost promluvy pro abstraÍcci ~d10Vi~
fektivním kontextu ne3lépe, ale 1 tak pouze y každé extu "Jeho
e t áznam už interpretací události, jednak perspel..L! m 1.
ten o z , . .I.\U\7ou pOhl Jt
·ednak redukovanou reprodukci kontextu a Jednak _ víme-li ž edu,
a jedná se o záznam - i eéprotn1\l\>a
'· t ' I · · · í í
uvy JtkeJeJ p. semný n seUdáloct:
kte;::
se v n vyz u se at EXistu·í . ·1111
záznamu, kdy je maxmmm· textovyc' h 1· konteAlovyc
,....+ ' h 1 ZPUsol...u1
zamamenáno, se zcela ztrácí barva a
hlasu, jemné odstíny v m· tonac1· a naprot·1t omu Je · , textováná sila
promluvy {co bylo Ve analýz nám však jednoduch<, s
1
lž~
. ., . slo~"ka promlu~ Je
protoze v~rbální
v · to, _co považujeme 1zaPdata, epis
a kontext vypovedi ne3sme schopm analyticky uchopit. Ke vztahu
promluv, jejich a psaných se dostaneme v dalších kapito-
lách výkladu jednotlivých a metod.

2.3 Transtextové vztahy

charakteristice textu byla uvedena abstraktnost jako jeho podstatná

vlastnost Nyní se podíváme na to, jaké má abstraktnost na vztah
textu k jiným a k netextovému G. Genette rozlišuje
kolik základních které textovost a které strukturují uni·
verzum existujících nazývá soubor transtex·
tovostí a definuje ji jako „vše, co dává text do vztahu (zjevn~
nebo s jinými texty" [Genette 1982: 7]. Jednotlivými specifickýrm
transtextovými vztahy jsou intertextovost, paratextovost, metatextovost
a hypertextovost.
[B Intertextovost jev, kdy jsou texty v navzájem
( azennan 2oo4; Genette 1982: 8; Slernbrouck 2011]. se to dít odkazy
odkazuji na text a ho v tomto textu)
ne os . . . (
ynu atacenu, které mohou být nebo nap ·

-
28
plagiátorství), nebo i náznaky realizovanými volbou slov, sou-
slovi, slovnkh vazeb, délkou apod. Pro textové analýzy má intertextovost
veliký význam hledáni nzdrojového" textu pro životni vy-
která na odkazuji; známým pffi<ladem
nich život-
je amerického selfmademanství; jiným
hou být med1álni texty nebo odborné texty, ve kter mo-
ých je mira intertextovosti
(vzájemného odkazováni) tak vysoká, že vede
badatele k
kám, že jde o seberef intertextovou realitu.
Paratext je v psaných textech, v nichž výpravu a pro-
textu, tzn. název, podnázev, mezititulky, obsah,
seznamy lite-
ratury, bibliografické záznamy,
dodatky, protokoly,
lohy apod. Paratexty jsou pro textové analýzy výz
vou, protože je vnímáme
jako textu, ale na druhou stranu stojí jaksi vedle
otázka je, jsou-
-li textem, kotextem nebo kontextem (viz dále).
analýze rozhovoru pub-
likovaném v týdeníku, který je úvodem tazatele o tom, jak se rozho-
vor dále pak mezititulky a ve kterých je uvedena
krátká atraktivní provokativní citace z rozhov
oru, jež se objevila i na ti-
tulní stránce, musíme tyto paratexty vzít v úva
hu, protože je
bere v úvahu, ale s nimi nakládat jako se
voru. rozho-
paratextu existují paralingvistické atributy textu,
které
identifikovat prakticky v každém textu,
pochopit, že jde o konverzaci nebo o umož-
tyto atributy textu tak vy-
i pokyny pro své vlastní a interpretaci.
Termínem metatext Genette text reagujíó na jiný
text, mluvící za jiný text, dokonce bez nutnosti ho zmínit nebo citovat
ndiskurz, který odkazuje, popisuje nebo rámuje
interpretaci textu• [Hanks
1989: 96]. Prototypickým metatextem je kritika
. Specifickým druhem meta-
textu jsou databáze indexy, které ve nabývají vel-
kého významu a tvorbu
(pisatel je instruován, aby abstrakt napsal tak, aby
byl vhodným textem pro
automatické generování slov a jiných metatextových strategií).
Svého druhu metatextem jsou výsledky vyhledá
vání na internetu, které se
mohou stát analýzy.
Spolu s internetem se dostáváme ke kategorii
hypertextu. Genette defi-
nuje hypertext jako text založený na
textu (hypotextu),
který ale není jeho Podle jsou všechny texty v
nebo menší - -
hypertexty, protože jejich nápodobou nebo trans-
formací textu z již existujících vycházejí. Základními
hypertextovosti jsou parodie, travestie nebo pas
tiš; Genette nazývá texty
s vysokou mírou hypertextovosti literaturou „dr
uhého

29
 Koncept hypertextu zfskal další význam v souvislosti s interne-
tem a World Wide Web I když bychom mohli hledat podob-
nosti s Genettovým vymezenfm pojmu, z toho že se jedná
o transtextový vztah, jednodušší bude chápat ho v této souvislosti zcela ji-
nak. Elektronický hypertext je „nadtext", kteiý neo-
mezené jednfm textem. Obsahuje totiž hypertextové odkazy na jiné texty,
které použit a ihned jiný text, na
bylo odkazováno. Hypertext tak hustou strukturu
propojených textu, která vybízí k nelineárnímu a promiskuitnímu
(Facebook, Twitter). Bylo by možné že www hypertext jako
intertext, paratext a metatext elektronického hyper-
textu však není principiálnf; již hypertextem bylo možné psát texty s od-
kazy, které, pokud disponoval velkou knihovnou nebo me-
diatékou, vybízely k nelineárnímu texty plné a
v rozsáhlé knihovny lze ze internetového hyper-
textu považovat
Pá1ým aspektem textovosti je architextovost, k
román, kronika, zpráva, rozhovor, atd.).
Architext se podobá žánrovému eidos, esenci Architextovost
má nejblíže k textovosti samotné zda je objekt námi text, a po-
kud ano, o jaký druh textu se jedná) a jako ona je architextový sta-
tus definovaný tím bývá ovšem také textový analytik
a úvahy o pro analýzu se o více fundované archi-
textové soudy opírají.
Vedle transtextových je popsat dva vztahy:
kotext a kontext. Jejich vymezení je v zejména co se týká
pojmu kontext [srov. Brown, Yule 1983: 35-58; Eco 2010: 25-30; van Dijk
1977: 191-195; Widdowson 2004: 36-73]). Jelikož není možné dostát všem
zvolil jsem „jednoduché" v rozlišení do jakého
sémiotického systému daný transtextový prvek
Kotext je okolí textu do téhož sémiotického systému jazyko-
vého). tak nabývat textové, paratextové, metatextové, intertex-
tové nebo i hypertextové kvality a jeho identifikace závisí na který
(poslechu) textu kotextové selekce. Pokud transtextovými
kotexty, titulek novinového nebo text z databáze
jsou vzhledem k paratextovým kotextem; citace jiného autora
(klasika) uvozující text, jak to mívá v romantická literatura, je inter-
textový kotext. Promluva ,;rak já zapnu to nahrávání a zkusím, jestli to
nahrává. Mohl byste abychom zkusili, jestli jste slyšet?" je meta-
textový koteJq rozhovoru. textové analýze jsou kotexty slož-

30
kou textových dat, datum vydánf u novinových Naprostá
kotextu je ovšem textovým okolím místa
v textu, které je resp. resp. slyšeno,
a efektivní textu. Z hlediska rozsahu
rozlišovat kotext na úrovni slov, a (odstavcti, kapitol,
replik apod.). Když vidíme na zdi napsáno „Radku já miluju," tak kotex:-
tem slova „rniluju" budou pro nás nejspíše slova „Radku já která nám
text interpretovat jako milostný vzkaz. Slovo .VOI.E"'
napsané vedle jinou barvou pro nás žádný relevantní kotext
mít nebude, ale i tak je interpretovatelné na širšího
transtextového kotextu jako nadávka; nebo textová interpretace
není relevantní, protože se jedná o „poškození cizího majetku" a kotext bude
hledán v právním sémiotickém systému trestný apod.).
Kontext je na rozdíl od kotextu takové okolí textu, které do téhož
sémiotického systému; možný kontext promluvy nejazykové
gestikulace, podoba síla hlasu apod.; kontext psaného
textu je grafické zpracování, obrázky doprovázející text, podoba média, které
text materializuje apod. jako kotext i kontext je vztahem, který
interpretaci textu jako projevu komunikace. V našem výše uvede-
ném kontextem „Radku já miluju" být kon-
krétní na které je napsána, jakým je napsána,
a dalších osob, se mohou, ale nemusí cítit být adresáty atd. Jak
poznamenává van Dijk [1977: 192], kontext je dynamický jev, je to udá-
lostí (course of events). A to nejen ve smyslu, že kontext se
tím, jak se textu, ale i protože samotný se
poslechem nebo textu (v uvedeném se kontext
když po dojdeme k že víme, kdo je autorem textu
nebo jeho adresátem). Proto je nutné rozlišovat možné kontext;)' a aktuální
kontext, tj. kontextové selekce. interpretaci textu bereme v úvahu zejména
aktuální kontext, ale také k dalším možným které
padají v úvahu; aktuální kontext je totiž vždy se-
lekcí z univerza možných této znovu
že i když by to mohlo tak vypadat, kontext není textem nebo situaá,
ve které se text nachází, ale rozhodující je vždy kteiý prag-
maticky z dostupných sémiotických kontext za inter-
pretace textu. Pro zachycení tohoto dynamického procesu kon-
se používá pojem kontextualizace [Gumperz 1982].
Role kontextu je významná pro všechny texty, ale pro texty je
než pro jiné. je kontext pro které obsa-
hují deiktická slova jako zde, támble, potom, toble, tenhle, ona, je-

31
jicb apod., protože teprve jejich aktuálnl kontext
jim dává konkrétní význam. závislé jsou též performa-
tivní jako výše uvedený .Radku já miluju," ale též sliby,
rady, apod., kde je pro jejich kdo, kdy, komu
av situaci je dává. zmfním hodnotid obsahující slov~
správnj, nonndfnf, lepší, to je k moc málo, moc
nfzl;ý apod., kde je kontext aktualizovaný z univerza
možných pro interpretaci
Základni kotextové a kontextové vztahy zobrazuje tabulka 1:

Taa.ulb 1 Základní kotextové a kontextové vztahy

olrolltntu
slmlotický systlm -
sttjný jako tM jiný než text
mofnl kotcxt kontext -
aktudlnf kotexto~ selekce kontextová selekce -
Vzhledem k výše uvedenému, tj. že význam komunikace je a dy-
namicky situován v interakci text (promluva) - - trans-
textové vztahy, jsou tyto koncepty pro textovou analýzu navýsost
Analytik musí zvážit, zda texty, které se chystá studovat, ur-
významné transtextové vztahy a zda jsou tyto empiricky dostupné a ana-
lyticky postižitelné. Je evidentní, že nelze zachytit všechny možné vztahy
zkoumaného textu nebo k jiným a ur-
metodologickém lze postihnout frekventované kontextuální
vztahy nebo ty vztahy, které jsou preferované.
když vypráví životní a svému
Já jsem ten šedesátý osmý prožil na se to moc netý-
kalo:, tak se nabízejí dva kontexty, ve kterých dává smysl: historický
a identitní [Hájek, Hav~ Nekvapil 2014]. Nebo když zjistíme, že v mediál-
ních textech feministických organizací a skupin se slova násilí a pornografie
nepojí s žádnými dalšími frekventovanými slovy [Hájek, Kabele, Vojtíšková
2006a], se domnívat, že tato slova jsou používána ve variabilním
kotextu, který indikuje i kontexty publika, ve kterých
se významy pornografie a násilí v komunikaci objevují.
Tento oddíl konceptem hranice textu. Otázka hranic je z našeho
pohledu - na rozdíl od pohledu lingvistického nebo - tech-

4 Zajímavým pi'ípadem jsou (i konce) historiografických napffklad jak

Francouzské revoluce nebo druhé války [srov. Richardson 2008].

32
nickou, nikoli teoretickou záležitosti. analýzách promluv a jsme
nuceni „vyfíznout" text z proudu a to vyvolává
otázku, zda hledat „pfirozené" hranice textu nebo zda konec textu
definovat Text mít autodefinované hranice,
klad „Byl jednou jeden... Tady nebo .Tak to je všechno, víc
vám k tomu asi - za rozhovor.• Hranice textu být
daná velkou kapitálkou na a slovem KONEC
za textem. Konec být i grafickým symbo-
lem nebo intonací. Jestliže text chápeme jako vlastnost
kému objektu pak text tam, kde jeho - ostatní je
v dané situaci kontext. Textem tak být jedno heslo v encyklopedii nebo
celá encyklopedie nebo dokonce celá knihovna, pokud se rozhodne,
že ji celou V analýzách vycházíme z hranic textu defino-
vaných znaménky, odstavci, webovou
stránkou) nebo že záznam rozhovoru, respondent
hovor nebo rozhovoru. V se však uchylu-
jeme k arbitrárnímu rozhodnutí a text vymezujeme sémanticky (jako z na-
šeho pohledu významovou jednotku) nebo
rozsahem studiu slov.

2.4

Jak je z role je pro textovou analýzu

- objektu vlastnosti textu, vtahuje text do
transtextových a kontextových význam textu. To ne-
znamená, že samotný text je to nikoli; znamená to však. že text je sub-
strátem aktivity, jako je substrátem rolníkovy práce;
zda dá úrodu, a jakou záleží z velké na práci, po-
jako význam textu je
by se tento oddíl nazývat nPoslouchání a pro-
tože texty jsou mluvené i psané. Dokonce v
jako promluvy, tedy posloucháním, nikoli Mohlo by se zdát proto
že daleko více se odborné zkoumání role recepce
a interakce s textem; je to dáno jednak
tím, že otázky recepce pocházejí z pole literární která má za
texty psané, a jednak i tím, že v mluvených
se pozornost na vzájemnou interakci tzn.
analýzy je interakce mezi lidmi a nikoli mezi lidmi a texty.
Položme si proto otázku: existují rozdíly mezi posloucháním a

33
 ve vztahu k jejich významu? V oddile ovanérri
ním te , . t xty . há .
rozdrlu mezi psanými a m1uvenym1 e . Jsem, vyc ze1e z Ricoeura [197 sové ·
uvedl mezi promluv~u Jako ud~lost( a textem jako abstrak3),
. se však 1·ako i ostatnf k . [
./t.
na promluvu obecnxc, n1~o1· ncik1
Ricoeur x které
Kognitivistic ·á 11teratura nap,~van Dijk, Kintsch 1983
1
r zapo
na b~ 'et al. 2000; Rubin 1980] považuje posloucháni a jako v pod :
R u in . 1· x· ké dl'š . k zku~
tytéž ak1ivity recepce textu; zm1 UJe- 1 ncJa o 1 nosti, ta následujkt· kon!
) snáze než nalezne hlavni myšlenky textu a pragma·tické
a "~ .1naopak snazší k jazy~
které z plynou; rnaJ ŽCI
a ze specifických deta~~. loži
jinými slovy, z textu pochopi hlavni myšlenku a co z ni ' prc
plyne, zatímco se více na detaily textu [Ruhin ::~ to
20001 do·
b) své strategie a jsou na textu vfc
závislí; rnajf možnosti s textem strategicky kooperova:
[Rubin et al. 2000].

je si že v naprosté posloucháme texty vy-

pro posloucháni (promluvy) a texty pro s
žením t&:hto se setkáváme ve specifických situadch, v institucio-
nálních lmntextech (orálni prezentace psaných textu projevech), nebo
v analytické práci nebo orálnich a konverzaci;
konverza<:e jako literárního díla). Proto asi nemá valný smysl
srovnávat poslech textu v konverzaci se textu v románu. Ale má
smysl se zamyslet nad formou analytické práce, kdy a) badatel
realizovaných b) maji tendenci orální
projrv do psané fonny projevu.
Ad a) výzkumníka by odlišnost orálnich od
psaných, tzn. jiný slovnik a syntax, omezený slovnik, opa-
kování slov, deiktické výra71J, dále hlavních rétorických
struktur, orientace na maximy, redundance a další
[Rubin et al 2000: 123]. Tyto odlišnosti jsou vlastni orálnímu textu a ne-
jsou tedy relevantní vlastností; naopak, pokud by mlu-
vil .jako kniha•, tento aspekt mluvy by byl použit jako kontext pro interpre-
tad toho, co ve smyslu ironie. Ad b) orálnkh
mají tendenci normalizovat mluvený projev, tzn.
foneticky výrazy do psaných vyslo-
é [pže] zapsat jako protože, jako zvuky do jed·
· 'ch slov, interpunkci, apod. [Brown, Yule 1983: 9-101.
detailnf neobsahujíci znaménka a obsahujid
50
\'é údaje o pomlkách, intonaci a dalškh paralingvistických jevech, je pro
;ilcušeného badatele jen zejména ve celcích. Pro
eré pro analýzu) je ovšem takto podrobný
Na je proto reflexivní a kritické posuzování, jestli
~kušenost takového složitého záznamu napomoci analytické re-
0nstrukci zkušenosti situace poslechu.
V následujícím textu se budeme už jen jednak z
že naprostá textových analýz, o kteiých pojednává tato kniha, je za-
ložena na a analýze orálních a také
Proto, že je více teoreticky rozpracováno jako modelový recepce
tCJctu. v návaznosti na van Dijka a Kintsche (1983: 22, pozn. 1] si
dovolím tvrdit, že analogickou argumentaci by bylo možné vztáhnout i na
recepci oráhúch je mít na mysli, že se netýká
jen zkoumaných ale stejnou i analytického, které pro-
Yádt badatel nebo badatelka v rámci výzkumu.
Tony Bennett (1985] ke zkoumání vztahu textu a
do širokých kategorií, které nám poslouží k
nému vstupu do této problematiky:
První se na to, jak texty organizují své vlastní jak
konstruuji vlastní srozwnitelnost. Typickým tohoto
je U. Eco a jeho koncept modelového Podle Eca [2010: 65] .text, jak
se projevuje svým lingvistickým povrchem (neboli svou manifestaá), repre-
zentuje výrazových dovedností, které by ak-
tualizovat." ,,co se aktualizování žádný text není kompletní
[ihid.]. Text od svého vyžaduje gramatickou kompe-
tenci, tzn. by být schopný rozeznávat slova v textu, chápat jejich
významové složky a mezi slovy v rámci
je v tomto smyslu Ecem pojímán jako operátor. Aby byl schopen
aktualizovat obsah textu a jen sledem mechanických operací
rozeznávající povrchovou strukturu textu, musí se z povrchu textu
nout do jeho komplexnosti. Ta má v které
musí být aktualizováno v obsahu. A na této úrovni si již text vymáhá
na aktivní a [ibid.: 66], aktualizaci
koreferenci (o kom se píše) nebo aktualizaci vlastní encyklopedie (soubor so-
do-kulturních o ke kterému se text vztahuje). Modelový
je podle Eca takový který je schopný spolupracovat na aktualizaci
textu podle autora: ,,[modelový] se pohybovat inter-
tak, jak se on [autor] pohyboval [ibid.: 71]. To však ne-
znamená, že by existoval pravý smysl textu a realizované mode-
lovým bylo jediné možné nebo správné Eco uvádí Proustovo

35
 jfzdrúho železnice, kdy v názvech zastáve k nacház el a laby-
rinti~ hledáni Sylvie. Proust, resp. jeho románo vý hrdina, se zde
nechoval jako modelový dokonce se ani nepokoušel o jinou interpre-
taci jfzdnfho jízdní použil ke svému vlastní mu poetickému
protože jízdni pouze jedinéh o modelového
ktey bude aktualizovat místa a s jasným lineárn ím pojetím

Druhý vychází z prvního a zakládá se na že žádný

text nenf nezávisle na zkušenosti jiných Podle Bennetta
by se analýza na to, jak texty organiz ují jiných
nimž fungují jako rámující metatexty, ,,jaké jsou tako-
vého intertextového které organiz uje texty pomocí specifické
konstituce textu jako (text-to-be-read)" [Benne tt 1985: 9]. Za
tímto zavádí koncept formace [reading fonnati on; Bennet t 1983,
1985].• fonnace je soubor diskurzních a intertextových determinant,
které organizuji a oživují praxi, spojující texty, [a kontexty] na-
vzájem specifickým vztahem, a jako subjekty ur-
a texty jako [Benne tt 1985:
7]. Obsah textu zde není vlastností textu, obsah je ve
vztahu k formaci. být pravidel,
vyhlášek z historických období. Když v
Deklaraci práv a z roku 1789, pro nás nemá takový osvo-
bozujíd jako pro mnohé v jejího vzniku; dokonce
žeme mít pocit i jisté skepse vzhledem k si toho, co v následují-
cich dvou stoletích následovalo.
bezpochyby postavení gender,
atd.). Proto k otázce bere v úvahu nikoli mode-
lového ale reálného nebo kategorie s jejich
specifickými predispozicemi k Vliv sociální pozice nemusí
být mnohdy je jen tzn. do
diskurmích formací a teprve tyto formace jaké texty a jak hude
Problémem tohoto je podle Bennetta nejasný vlivu z (mimo-
textového) kontextu na proces jakým mechanismem diskurz ní formace
etnicky) preferované texty a jejich
preferované [Bennett 1985: 9-10]. S. Hall navrhl možno sti
vzhledem k sociálnímu kontextu postavení dominantní v
je akceptován preferovaný (který se nemusí
se modelového implikovaného textem); -ryjednané
ve kterém preferované ale v
kterých ohledech jinalt podle vlastních a zkušenosti;

36
 ve kterém text proti preferovanému
ak kontrakultumí zájmy své sociální pozice [Hall 2005/1973 .
~:U! ry
~ruby by byly podle mého názoru Hitlerova Mého
bo9·e dnešní . .
Posledním zde uvedeným je etnometodolog1cky onentov~~
výzkum A McHoula [1982] nebo E. Llvingstona (1995], se
a to jak aktivita probíhá a jak a význam textu
n ' itelny' a C,,accountable").
srozum u1,1 d •• til · kým •
McHoul pomoci pokusu s textem napn.iua ZJIS , Ja zpu-
obem dokážou dávat významy i na první pohled nesmyslným tex-
:ovým sekvencím. Více se této problematice budu v kapitole 3.3.2.

2.s Základní dimenze analýzy

v této kapitole základní na kterých jsou texty v

výzkumu zkoumány. o detailní protože jednotlivé
analytické metody a techniky budou dalších kapitol. Cílem této
kapitoly je ukázat na strukturální textu slov, a nad-
které mají implikace pro významu a v ne-
malé tak spektrum možností jejich analýzy. Následujíá
v nichž se budu obsahové, diskurzni a narativní analýze, budou
všechny stále analyticky dostupné. I ve použí-
váme slova, a struktury; i diskurz sestává ze slov, a
struktur o obsahu Proto tato kapitola ty ostatní

2.s.1 Analýza významu v jednotkách kratších než

Z ~ediska významu (smyslu) je elementární jednotkou textu slovo. Když roz-

lozí~e slovo na hlásky nebo slabiky, ztratí se význam. slovo škola:
slabiky ško a la, hlásky š, k, o, {, a nenesou samy o v textu rele-
:an~í výz~am. (Ponechme stranou zvláštní ve kterých slabiky nebo
1
hl~sky ~nam n:so~, v textu „la-la-lau nebo ve
kde_]ednothvé polozky Jsou razeny jako a), b), c) atd.) Jistý abstraktní význam
~aJ1 v tomto ,slo~ s_ložka škol a složka a. První z složek má obecný
VJ: am, kt~ry spoJUJe slova jako škola, školní, školník, školství aj., druhá
0

z techto slozek nás infonnuje o pádu, a rodu tohoto slova jde tedy O vý-
znam ramatický. V každodenním dorozumívání ale teprve c~lé slovo škola
nese vyznam (zpravidla do Jaký význam

37

b
nese, zjistíme ve výklad ovém slovní ku: 1. ústav, vy-
2. skupin a atp. jdoucí ve stopác h svého
[Váša, 1937: 1459]. nebud eme brát na zvláštn í
kdy slovo nese jiný význam, než který je uvede n ve slovní cích, na jako
vlastni jméno osoby nebo místa.
Slova lze seskupovat do katego rií jako slovní druhy (pod-
statná jména, slovesa apod.) nebo dávat do
buznosti, odvozenosti; rozlišovat také slova domác í a spi-
sovná a nespisovná, i když to není tak jednod uchá záležit ost, jak by se mohlo
na pIVllí pohled zdát Mnohé z lingvis tickýc h katego rizací jsou pro
textovou analýzu protož e vypov ídají o autore ch resp. o cí-
lech, jichž být dosaže no. Pokud text chápeme
jako odkazu jíd na okolní tak z hledis ka tex-
tových analýz že výskyt slova v textu odkazuje
na existenci mimo daný text, nebo se podílí na organi-
zaci odkazu na takový fenom én. První typ slov nazýv áme plnovýznamová
(autosémantika) a druhý typ neplno význam ová slova (synsé mantik a). První
osoby, vlastno sti, stavy a jde o pod-
statná a jména , zájmen a, sloves a a
v textech sledujeme plnový znamo vá slova, protož e že
jejich výskyt a vztahy mezi nimi nám pro toho o textu,
podmínkách jeho vmiku a užití vypov ídají víc než slova neplnovýzna·
mová. To jsou zejména spojky a je však žádoucí je
sledov at jak tak v jejich spojen í se slovy plnovýznamo-
vými. spojky plece signali zují styl
výzkumu na anglické neplno význam ové slovo just je Weltman
2003].

Jak se vyskytuj( slova v textu

Slova se v textu nevyskytují ani ani To první
být sice triviální infonnace, protože kdyby byla slova v textu rozlo-
žená bez ohledu na grama tiku a jejich význam , nebyl by text srozumitelný;
co se výskytu slov, tak ta nemus í být ze
pohledu evidentní. statisti ckém zpraco vání textu se však ukazu je velice
Platí zde totiž zákon [Zipf 1949], podle kteréh o je základem
každého dlouhého textu málo velmi slov, grama-
tická slova jako spojky, pomoc ná sloves a atd. nezávi sle na jazyku
textu jsou jazyky; pro texty v jazycíc h, po-
programy, tento zákon platí jen 1Imto rozlož ením slov se
texty lišf od typického rozložení ve které má zvono vitý tvar

38
tzv. normálního rozložení, pa trochu vychýlený (šilaný, zkosený) jed-
ním druhým kdy jevy jsou jevy nebo nachá-
zející se na blízko (Zipf se ovšem pokusil dokázat, že jeho
pravidlo, založené na principu nejmenšího úsilí, platí i pro mnohé
ské jevy, jako práce). U tomu tak nebývá, slova s
vlastnostmi hlásek) nejsou slova (tím je
v spojka a) [srov. Baayen 2001; 2007a].
Je upozornit, že výše uvedené se týká rozsáhlých (obsahu-
jících tisíce a více slov). V sociálních však narážíme na texty
krátké, na otázky v dotazníku,
mediální texty, rozhovoiy, pro které distribuce neplatí
[Baayen 2001: 2-6].

2.s.1.1 Klflov6 slova, k6dy, lemmata

Z pohledu analýzy textu je koncept slova; slovo, jak
už termín napovídá, je slovo, které otevírá. Slovo tak nestojí jen za sebe,
ale zastupuje významovou oblast nebo téma. slovo škola
zastupovat téma školství, spolu s dalšími slovy. Vyskytne-li
se v textu toto slovo, usuzujeme, že je v obsažena významová oblast
školství. se v textu slovo vyskytuje, tím figuruje daná vý-
znamová oblast v textu. slovo nám tak dává k poznání obsahu
textu. se namísto slova používá tennín kód.
Kód být slovem, ale je kód teoreticky zkonstruo-
vaný a zastupuje více slov. kód "školstvt, zastupující vý-
znamovou oblast spojenou se školní výukou a obsahovat
slova škola, gymnázium, zkouška apod.
Každý výskyt slova je kódován jako "školstvt.
Vzhledem k ohebnosti slov nejsou definování používána
se vyskytující slova, ale tzv. lemmata, což jsou základní tvary slov re-
prezentující všechny jejich formy; lemma škola reprezentuje toto
slovo v tvarech ško[y, školou, školu, škol, školami atd. V
padech je vhodné definovat kód pomocí slovních (-škol-), které po-
krývají i slova odvozená, škola, školní, školský, školák atd.
Obsahová analýza postupuje tím že podle vý-
zkumné otázky kategorie, do kterých systematickým zahr-
nuje všechna v daném jazyce nebo korpusu studovaných se vyskytujíá
slova nebo tvary slov; kategorie osoby, místa, akti-
vity - pasivity; budoucnosti - - minulosti apod. Aplikace tako-
véhoto kategorizovaného slovníku rozlišit úseky textu, které pojedná-
vají o tématu, nebo srovnávat do jaké míry jsou diskusní

39
 k v interneto vém médiu pojaté
nebo orientovan é na budoucno st nebo minu-
lost a jaké dalšf a významné charakter istiky tyto jednotlivé
druhy mají.

2.s.1.2 Kolokac~, spoluvýslcyty, mapy a sftl

Frekvence slov v textu je základní infonnad o textu na úrovni slova, ale ni-
koli jedinou. Další informaci jsou kolokace neboli (dvo-
jice, troji~. atp.) slov, které se vyskytuji v textu než náhod-
ným spoluvýskytem. kolokace jsou fráze (ustálená slovní spojení).
analýze textu nás mohou zajímat ustálená slovní spojení ví-
ceslovné termíny, lidská práva, právní stát, livotn(bo pro-
stfcdí, Md, mírové hnut(; fráze typu šikmá plocha, nedá se nic lid-
ská svoboda; kolokace slova, tzn. s jakými slovy
se v textu vysl-ytuje, národ: náš národ, historický národ, obroien( ná-
roda, k národu, pro národ. takových ad hoc kolokací kolokace
tlidit na abstraktn[, gramatické, prostorové , slovesné apod.
Sulc 2006].
Vedle kolokaci, tedy slov vyskytujíc ích se v textu za sebou,
pozorovat i spoluvýskyty slov v námi definovan é kontextov é jed-
notce. Teoreticky vychází tento z Firthovy hypotézy, která
že slova vyskytuj[á se v podobných kontextec h mají i význam
[Futh 1957]. tato hypotéza je lingvistic ká a má pomoci
sémantické podobnost i slov, lze ji využít i pro zkou-
mání nás zajímat, která z slov v
mediální komunikaci (práce, spravedlnost, právo, mzda, odbory)
se vyskytuji spolu než ostatní a indikují tak existenci
kého tematického (významo vého) pole, pole
ských [viz 4.7].
Na bázi lemmat, slov nebo lze vy-
prostorová zobrazeru mezi nimi, které mají formu map. I když
jistou informaci nám podá jednoduch é zobrazení polohy vybraného
slova v textu, kterou znázorním e body na Gestli se v textu vysky-
tuje nebo je jeho výskyt v textu a v ji-
ných vzámý se nevyskytuje mnohem bohatší je zobra-
zeni ve prostoru, ve jakési
mapy. Zislcáváme tak informaci o textu, jestli je tematicky
ebo polarizován, zda má linii opakující mi se
nebo naopak se slova Jedná-li se o texty
d kontrolovaného experimentu jedinci, lze na ana-
 slov mentální mapy, indivi-
duálnf sémantické regiony apod. [Carley, Palrnquist 1992].
Mapám je podobné zobrazení struktury slov, které vychází
ze sledování slov. Na rozdíl od map se analýza sítí
na popis mezi jednotlivými prvky uzly reprezento-
vanými slovy nebo kódy. Tyto vztahy mohou být posuzovány podle
sdy, práci v používání modelu ana-
lýze textových dat vykonala Kathleen Carley [Carley, Palmquist 1992; Carley
1997; Diesner, Carley 2005]. Jinou aplikací analýzy jsou
tzv. mapy, které ukazují na vztahy mezi autoiy odborných podle
toho, jak na sebe v textech odkazují White, McCain 1998].

2.5.1.3 Dallt vztahy li atributy textu na úrovni slov - KWIC

Podle Firthovy hypotézy uvedené výše, kterou Firth lakonicky výro-
kem .you shall know a word by the company it keeps" (1957: 179], mají slova
vyskytující se v podobných kontextech podobný význam. slova lé-
a doktor se vyskytují v podobných kontextech: doktor diagnostiko-
val, operoval; šel jsem na k
sice nalézt výraz pilot diagnostikoval (závadu na
motoru), ale nikoli už šel jsem na k pilotovi To znamená, že slova
a doktor mají podobný význam. Postup však i obrátit a ptát se,
zda se slova, o nichž se domníváme, že mají podobný význam, vyskytují
též v podobných kontextech. K tomu je vhodná metoda keyword-in-context
(KWIC), ve které sledujeme textové okolí všech zvolených
slov v textu u slov homosexuál a gay mohou odlišné kotexty ukázat
odlišnosti v jejich významech nebo významových konotaách).
Na konec této kapitoly je nutné uvést, že analytickou sílu
majf výše uvedené když jsou užívány komparativním
Samotná frekvence slova v daném textu nemá prakticky žádnou
hodnotu. Pokud ji srovnáme s ostatních slov, už to
o daném textu vypovídá. Pokud navíc srovnáme slova
nejen ostatním v textu, ale i jiným dozvíme se
toho o textu více. Jistým ideálním stavem zde být existence refe-
textu, resp. korpusu, který jakýsi teoreticky
standard a kterému ostatní texty refe-
textu být významný manifest politické strany,
texty, které strana produkovala a po·
tom, a sledovat jež se ve frekvencích slov, kolokacích, spoluvýskytech
slov, jejich kontextech a dalších vztazích na úrovni slov objevují [srov. Laver,
Benoit, Gany 2003]. korpusu je synchronní repre-

41
 . f 1, 0rpus psané SYN20lO kt
zentatiVD " odborné a be1etns ' er6
· v souhrnu
· tické texty ítaJící h
::~e
. ublicistické, 'J o sa,

~ových slov (http://umk.ff.cuni.cz/syn2010.php). lOo lllili.

2.s.1.4 Hodnocen( . , . ,
výzkumy se -~alyze te~ na
.x,....é 'edno"''", tj. slova, JeJ1ch frekvence a JeJ1ch asociace, jsou dlouhodoi..)
P<>d-
vcu, J u-11 vr..~1r .
kritizovány za redukcionismus. 1 1.Aa srn ruJe ze„ pozic ... ue
nikdy text jako slova nebo slovní spojení, ale . .d
chází a významové celky, na úrovni na.
nebo dává i v teXh}
konkrétní význam, ironií, metaforickým použitím, karikatur JeJich
Tato kritika pro slovní redukcionismus má sice I
nediskv~kuje ~exto~ouv s~ov analýzu. I když lze'~~
dit že význam existuJe na urovrn vety a nadvetnych struktur, tak to
mamená, že slova a jejich asociace žádný
nemohou. Jak jsem ukázal výše,
relevantní význam
s textem kooperuje už na úrovni
n~:
slovníku. Když v definuje období po lis-
topadu 1989 jako období po revoluci, jiný zas po a další po lis-
topadu, dává té události odlišný význam. Jaký význam, to už ne-
lze z slov zjistit, museli bychom do analýzy zahrnout i
aktivitu ale potenciální významová odlišnost se dá sledovat už zde.

2.s.2 Analýza významu na úrovni

Zásadní odlišností slov a v tom, že slova zpravidla

ale používáme ta, která jsou v daném jazyce dostupná, zatímco
zpravidla vždy nové nebo jako nové. I když slova nesou subjek·
srozumitelný význam, tento význam je komunitou ja·
zyka, nikoli jednotlivcem; význam slova (nikoli volba) se nevztahuje
k nebo ale kjazyku (k Oproti tomu význam se
váže k nebo - je to jeho
V'eta je projevem naší individuální i schopnosti komunikovat vjazyce. Tato
prin~pi~ ~dlišnost slova a otevírá nové horizonty pro výzkum
, lingvistika vede polemiky o tom, co je, zda píšeme mlu·
':°1e ~e v~ách nebo ve ale to není pro textové ana·
lyzy az tolik ~odstatné. Nám že je gramatická
s ~ a slozená ze slov (a znamének), že zpravidla obsa·
huJe a další a je úplným celkem.

42
 Pragmatika Jako vpkum uffvdnf fell . .cké
2 521 1 s~manti .
· • · • textové analýzy jsou syntaktické a

;tt
i-ro s~~~cké analýzy
jako to, že
vcelku nezajímavé.
spojuje
nebo trpnými osobami
si z nich berou _Jen, t~ trt-
(proces jedn~) s
a
ak:
okof~ostrm
~~::vými, místními apod.), nebo je prakticky ignorují a zabývají ~e tím, z~
.akých okolností má nebo výrok smysl a stává se t~ sou~ástí kom~-
k význam má pro sociologický kontext pragmatika, tj. ta odnoz Ja-
a~e. zkoumání, která se zabývá používáním a snaží se ~apovat
z\::y
:k mezi
poslouchána a
známit
a ve kterém je používána, tj. jak mluvena psána,
Pro tohoto
se základními koncepty pragmatiky.
považuji za vhodné se-

Je zajímavé, že k rozvoji pragma~ky z~sadní filozofové

(Wittgenstein, Austin, Searle nebo Gnce) a poukazuje to na to, ze pole prag-
matiky je v i v jednání a ve mimo ni. V pragmatice zpo-
kódový model komunikace, tj. názor, že komuni-
kace je proces, ve kterém jeden komunikuje
druhému tím, že kóduje do jazyka (kódu). Toto
je úzce vázáno na jako celky. Kódový model odpo-
vídá naší zkušenosti, kterou sami jako uživatelé jazyka máme: když chceme
myšlenku nebo pocit, hledáme pro to vhodná
slova, z nichž a ty vyslovíme (nebo napíšeme). myš-
lenky do jako kódování. intenzivní je tato zku-
šenost jazykového kódování v že máme v kterou
neovládáme. Když je zakódováno do které jsou
vysloveny nebo napsány, moment jenž de-
kóduje, aby se dostal k našemu Aby mohla být komunikace
musejí strany ovládat stejný kód, stejnou to je evi-
dentní. kódového modelu komunikace je existence
myšlenek, zkušeností, jednoduše mentálního materiálu,
který se stát a hlavní otázka v tom, jakými
kompetencemi a musí disponovat, aby jeho kódování
do a dekódování z zacházeli s kódy.
je tato komunikace srozumitelná a odpo-
vídá naší zkušenosti užívání nedokáže si-
tuace. se setkáváme s tím, že nerozumíme pouze na
jejich doslovného ale k používáme i jiné dostupné infor-
mace. slyšíme-li konstatování ,;ren je nadobro mrtvej." a
ukazuje na ležícího mrtvého psa, nebo slyšíme-li tutéž a mávne
rukou ke klimbajícímu opilému mladíkovi, pochopíme mluv-

43
aho vfdy jinak. nám k tomu žádný jazykový kód obsažený ve ne-
dává oporu; co vaa znamená, musíme rozhodnout na
pHcházejfdch z nejazykové oblasti (z kontextu). Konkrétní okolnosti, ve kte-
rých byla ~a fcl-ena, že v prvém budeme výroku
zatímco v druhém ho budeme považovat za hyperbolu.
Jiným pHldadem být žádost na to.", kdy nechá-
peme výrok (ani nelze si pamatovat na požádání), ale
usoudfme, že mluva chce, abychom se k dané záležitosti v budoucnu nevra-
cdi. To znamená, že porozumfme nejen na toho, co je v
zakódováno, ale i na našeho úsudku o jež vedly
k vysloveni jeho žádosti. Podobným jsou ironické sarkastické
výrok')' typu .Ten to teda vyhráli", které, abychom druhému poro-
nesmíme brát doslova. posledním
explanatorní síly kódového modelu jsou tzv. performativní výroky [Austin
2000/1962]; jejich smyslem není informovat, ale provést. vý-
rok oddávajícího .Oddávám vás.., jenom o tom, že
oddává C.Thnto vám že vás oddávám."), ale samotným výrokem
to
Takové a další vedly k tomu, že kódový model být vyho-
vujíd. Nikoli proto, že by byl nesprávný, ale byl schopen pouze ma-
lou komunikací; tu kde k tomu, aby byla (felicity
condition), pouze jazyk. Velká komunikace je však kom-
a pro tu je najít jiné Tím je (usuzo-
vad) model, který tvrdí, že komunikace je tehdy, když po-
rozpozná tedy to, co mu chce
K poznání aby a
sdíleli kód Gazyk), ale musí sdílet i usuzovací
strategie. by se mohl v tuto chvíli zarazit a než se pustí do
o modelu si položit otázku: by v analýzy
kódový model? komplexní formy komunikace, kde si
lidé rozumí na jiných než které jsou obsahem se
týkají komunikace mluvené, zejména konverzace, která probíhá
v simultánní Textové analýzy ovšem nejsou zpravidla analýzou
živé konverzace a týkají se jako již
tých. tedy u kódového modelu komunikace?
je jednoduchá: málokdy rozumíme pouze na ja-
zykového kódu, tj. významu slov a gramatických pravidel. Jak
jsme si už ukázali v kapitole o už je to textový analytik
nebo ne, nepoužívá pouze slovník a gramatiku, aby textu ale rov-
svou encyklopedickou kompetenci (znalost kulturního kontextu textu).

44
 narativních navfc za textu konstru-
uje možné [viz 3.3.2], což není dekódovací, ale
strategie. V rozhovoru, které nemalou textových
dat pro analýzu, je nutné brát v úvahu i to, že jejichž
jednání je zaznamenáno, komunikaci používali strategie
druhému a textová analýza hy být schopna je interpre-
taci zohlednit. Proto analýze u kódového modelu.
model je založen na že komunikace je interakce,
ve které se snaží, aby rozpoznal jeho
(tj. co mu chce a to nejlépe tak, že zvolí výrazy, jež to v dané situaci/
kontextu usnadní. zase usiluje o pochopení zá-
na které zvolil, a kontextu jeho pro-
mluvy. model tak nepracuje pouze s komunikaá, ale bere
v úvahu všechny další jimiž lze ze-
jména gesta a zvukové signály komunikaci v a formy pa-
ratextových textové komunikaci typy písma). Kompetentní
partner umí tyto signály jednak strategicky jednak
diagnosticky když jsem v dal slovo do
uvozovek, dal jsem tím najevo, že slovu má jinak než je
že to slovo
tento akt na obecnou uvozením slova aniž by šlo
o jsem narušil pravidel textové
komunikace; toto narušení ten (im-
- plikaci), že se zamyslel, co jsem tím „diagnostickým
Qaký byl
Uvedený nám dále ukázal logiku fungování komunikace podle
modelu. Lidé sdílejí o tom, jak by nor-
mální komunikace probíhat. Jedním ze základních je to, že
pisatel má pro svou promluvu/psaní Obvykle
že mluví bez i když se
to stává ceremoniální promluvy, promluvy nácviku vý-
slovnosti slov). Od zase že je schopen z pro-
mluvy v daném kontextu odvodit smysl Dále že lidé
používají slova v jejich doslovném významu, pokud nedají najevo, že
tomu tak není intonací nebo uvozovkami, viz výše).
P. Grice [1989/1975: kap. 2] k obecným
ním specifická která lidé mají, pokud spolu
rozmlouvají: jednak že to, co je pro rozhovor relevantní; dále že se
snaží mluvit ani ani roz-
a pokud možno že tato nemusí být

45
 vždy si dokážeme snadno poskytují inter-
oporu pro usuzování, co nám chce náš partner
lit [ibid.]. Když dojde ze strany k zjevnému porušení
z máme se domnívat, že nám tím dává najevo to, co
nechce nebo nelze (z uspo-
a Názorným je rozhovor (R) s adolescent-
ním potomkem (A), který se chystá odejít ven:

R: .Kam jdeš?•
k
R: .S kým jdeš?.
k .S nikym_-
R: .Kdy se vrátts?•
, •
k•Nevtm.

I když by se mohlo podle kódového modelu zdát, že dostal

nesmyslné (odcházející že neodcházi), nepravdivé (odchází na schuzku
s nebo neinformativní (neví, kdy se vrátí), podle mo-
delu tomu tak nemusí být: mohl usoudit to, že slovem
,,nikant, že na obvyklé místo, výrazem „s ni-
kým·, že s kamarády, a slovem „nevím'', že možná Jiný
by mohl usoudit, že negativních je neochota pro--
zradit úmysl potomka, protože by mohl vyvolat diskuzi hádku;
další variantou by mohlo být to, že potomek touto formou de-
monstruje svou a tedy i právo svého jed-
nání (.Co vám je do toho?"). Jak bude tento odhad zá-
bude záviset na tom, jak dobrou strategii použije. Na
druhé zda tento rozhovor, tato komunikace, záleží
i na tom, jestli poskytne svým celkovým chováním
oporu pro to, aby odhad jako

model jaké strate-

gie a používají na úrovni nezabývá se už
tím, jaké motivy vedou k tomu, aby porušili
Existují pádné pro to, abychom nemluvili do-
atd.? na tuto otázku formuloval na obecné úrovni
J. Austin [2000/1962]: lidé svou (ale myslel tím ,
Známý je jistých jihoamerických po-
kud si udržet svou autoritu a moc, museli a dlouze mluvit ke
svým i když ti jim naslouchali jen na ucha, pokud "'1-

46
hec; byla ryze ceremoniální a v opakovaném
vováni života [Clastres 1974: 135]. Mohli bychom
že své politiku. Ale n~
mluvit v souladu s je celá K
ohledy, tj. snaha udržet svou a nepoškodit
cizí [politeness theoi:y; Brown, I..evinson 1987; Goffman 1955], statusové roz-
díly (použfvánf latiny cizích slov odborníky) nebo tzv. performativní
kterými vykonáváme skutky [Austin 2000/1962]. Už jsem
výrok „Oddávám vás."; Austin ukázal, že takových je
velké množství, všechny typy právních
obžaloby, stanovovat apod.), rozhodnuti (jmenovat
hlasovat, degradovat, apod.), závazných prohlášeni (slíbit, zavázat se,
sázet se apod.).
pohledu na typy které pronášíme, však zjis-
tíme, že jen málokterá je bez perlormativního
aspektu. Eco [2010: 69] uvádí toho, že se prakticky
nelze vyhnout: Osoba u kavárenského stolu vytahuje cigaretu z
a musí - pokud nechce vypadat - nabídnout také svému
níkovi s otázkou pokud odpoví „Ne." se do-
pustit aktu zatímco když odpoví nechci.", ne-
odpovídá na položenou otázku; když „Ne, tak polovina této
je nikoli jen akt. Dokonce
i taková na pIVIlÍ pohled ryze promluva „Dnes jsem
doma." být chápána pokud ji vysloví host
slavnostním kam byl pozván, nebo papoušek (,Umí mluviti").

Gramatika
2.s.2.2
než k analýze se v textech na celky,
si jeden specifický druh analýzy vyvinutý R. Franzosim -
gramatiku (story grammar) [Franzosi 1990, 1994, 1997, 2010].
Návaznost na naratologické studie V. Proppa, A Greimase nebo T. Todorova,
v duchu strukturalistického hledali invariantní „gramatiku"
je pouze slabá [více o tom v 5.4.1]. Franzosiho metoda se
opírá o Jednoduchou lingvistickou že úplná z gramatického po-
hledu obsahuje složku reprezentovanou složku
reprezentovanou anebo a okolnostní složku
místa, Proto gramatika Druhým metody
je vlastnost každého spojovat aktéry, jednání, místo a Proto gra-
matika Když se tyto vlastnosti spojí, že
každá která je linie hude ohsaho-

47
vat tyto stavební ptvky. Na tomto je metod a analýz y vy-
prá~nf, která rozkládá do a na tzv. séman tické triplety.
Smiantický triplet sestává. z aktéra, který jedná, objekt u
komu nebo n~mu ); tak kostru narati vnkh která je základ em kó-
dováni. Timto je možné systematicky analyz ovat velké množs tví
p~hll novinových zpráv o událos tech nebo biografických
vyprá~nf) co do jednánf, a okolno stí. Vke rozvedeme
tuto metodu v 5.4 .strojové" narati vní analýz e.

2.S.3 Analyza významu v rozsahu

Zhruba od 70. let minulého století se rozvíjí interd iscipli nární bádán í, které
si bere za lingvistické celky než - texty. Ukáza lo se to-
tiž, že taty majf vlastnosti, které nemoh ou být vlastn ostmi
[Eco, 2010: 24]; pro viz [Beaugrande, Dressl er 1981] a nemoh ou tak
být popsány standardními lingvistickými koncepty. I když struk-
turami (texty) se již od antiky zabývá rétorik a a poetik a,
pak stylistika a literární se bádání zejmé na na to, jak
jsou texty (mluvené i psané) organizovány a jak jsou použív ány a interpr e-
továny ve kontextu. V termin ologic kých
a nesrovnalostí se výzkum na úrovn i struk-
tur názvy, lingvistika textu, grama tika textu,
textová analýza, analýza diskurzu, diskurzní analýz a, na
názvy rétorika, stylistika, literární herme neutik a nebo speciá lní
stupy jako analýza nebo narativ ní analýz a. Protož e se proble-
matice analýzy diskurzu budeme jako jedno mu z hlavních
textové analýzy, není v tuto chvíli názvoslovné
co je však je si tento široký bádán í
tím, že v rámci výše uvedeného interdisciplinárního bádán í rozlišíme
a) analýzu promluv tj. užívání v sociál ních kontex-
tech a b) analýzu diskurzu jako typu která má (zprav idla)
nou strukturu. Na tomto se budeme jen tomu druhé mu, pro-
tože analýza promluv prostupuje všechny dimenze analýz y (od slov až
k rozsáhlým Bude nás zde tedy zajímat, jak lze studov at význa m vy-
celky. že jako pro analýz u platí
poznatky získané na úrovni slov, protože ze slov a po-
interpretuji význam na konfig urace slov v ní obsaže-
ných, tak i pro platí pozna tky získan é na úrovn i
pragmatika aktu.

48
 Zajfmá nás, jak jsou do sekv . .
konstruovány a organizovány smysluplným • eficf a Jak JSOU soubory
jestliže slova ve jsou gram ~p~~em.1 se ptáme:
(která ovšem její smysluplnosta~ a 5?1taktickými pravidly
tak co text? Existuje
by byla nezávislá na významu textu? J extová gramatika, která
Lingvistika textu/analýza diskurzu defin . .
vosti, tzn. vlastností, které musí souboril~vna olik texto-
možné ho považovat za text [Beau and vykazovat, aby bylo
Yule 1983; van Dijk 1977]. gr e, Dressler 1981; Brown,
je spojení do diskurznich r ... .
koheze, tzn. slovních a gramatických které do p _?Stied~~ textové
tak omezení dané gramatickou struktur kážou .lepit k
lejši text [srov. Daneš 1985: kap 7].
spojení s
tvrzení, jehož konkrétní
protože na
se chystá poskytn
:;o°:;:;k!a~
slo ou a
z této
rozsáh-

UJe Jako na obecné

vy-

tou, která je gramaticky k s Ale už ne s touto

a napojuje gramaticky tuto poslední Kohezt~e ~u ale. A další spojka
kováním slova nebo synonyma z ... . aké dosáhnout zopa-
kohez.e. Jak je z výše uvedeného pro textov V~Jako _v této slovo
nebo [p;u0 ~hezi není
pohled na kohezi srov. Bublitz 2011]. vice pragmaticky
Další textové nástroje sekvencí . ,
znamu, a proto i na a Jedná se O t Jsou vice závislé na vý-
pracuje na bázi propojovárú v rámci textu ext~vou koherenci, která
smysluplný jako celek [Bublitz 201 l · ' a ho pro poslu-
zornosti na však neznamená '...van DiJk 1980]. po-
pro jeho producenta - nebo pisatele. Jet~ ;;i:=ext ~~ní smysluplný již
textu je autorem konstruován v okamžiku produkce ('o v význam
d
sluplný) i v okamžiku recepce aktivitou . J~Opm ukován jako srny-
Mezi drobné, ale efektivní spojníky do koh
jména v konverzaci, tzv. diskurzru markeiy _erttního diskurzu, ze-
jení, která odkazují na významu ch ozís ova
v"tynebo slovní spo-
promluvy. aha, opravdu?, 6mm, no e v kontextu celé
to/ apod. Spojení múže vypadat takto: si ne, fakt?, kecáš/, no vidíš
lr • d oh d , co se m.1 ...
jsem tramvaji a nastoupil n Ja"-eJ uc o ce a šinul . vcera stalo. Jel
. V'V s1 to ke ... "/
jsem ho nepoznal, aIe pak JO. IS, kdo to b 1,.1 mne. ,Hmm.'/
školník, ze I ,Fakt? A poznal 'Y · .Kdo?"I .Vodvárko,
Jiným jak se dosahuje koherence v pr ,
identita (osob, míst, Text zís~~!uvach, je
pro

49
 na koherenci, pokud je v identita osob, míst, na které
se v textu odkazuje, identická si ,,Kamila
byla v na Musela si tam doklady . Ale za-
Takže odjela bez a) identit u osob -
.Kamila• z první je tatáž osoba, jako ve následu jících; b) iden-
titu míst- v plVllí je „tam" v druhé a ,,(oni)" ve identitu
- z první je ve identit u objektu - ndo-
klady" z druhé se vztahuj í k „bez tj. bez ve
si, že identita funguje jen obrácen í po-
nebo jejich by porušil o význam textu. To poukaz uje na li-
nearitu textu, který se odvíjí pouze jedním pak v mluven ém
textu (diskurzu). V psaných textech je možné vracet se, opako-
vat to znamen á text jako hyperte xt.
Na sémantické úrovni koheren ci textu téma. Problem atika té-
matu (angl. topic) a tematiz ace je kompli kovaná [Brown , Yule 1983: kap. 3;
Eco 2010: kap. S; Chafe 2008: kap. 35] a v tomto se ji budu sna-
žit rekonstruovat což vést k
kteiých, z mého pohledu ne zcela podstat ných pro
bádáni. je uvést, že téma je metatex tový nástroj produk ce vý-
znamu, to znamená, že je v textu pisatel em a
Nejprve vymezí me téma
v rámci jedné Ve "Kamila byla v na je Kamila
jako osoba téma, to znamen á známá o které pojedná váme,
a „byla v na je tzn. nová, dosud kontex-
Toto rozlišen í je analogi cké rozliše ní téma - réma
(známá - neznám á ve V delších
jedné je stanove ní tématu a jeho odlišen í od komen-
jasné. analýze se bez koncep tu tématu
neobejdeme.
Když na to oklikou, že téma vymezu je hraníce
textu; tam, kde text ,,být o a tam, kde „být o tom", se
objevuje a ztráó téma textu. Protože konstru kce tématu textu je žádouc í jak
ze strany aby textu tak i ze
strany aby mu text dával smysl, tzn. o text je,
bývá téma v textu být
první (,,V následujícím úvodu/ co
je to diskurz.") nebo poslední (,,Nyní už by být
jasné, co to diskurz je."); v psanéh o textu lze téma vymezit i paratex -
titulkem (,,Definice diskurz u") nebo písmem (,,Jedním
z sociáln ích je koncep t diskurz u.'') nebo

\
50
jednoduše odsazením odstavce. Další strategií je slov,
která se v textu opakuj( a tím dávají najevo,
o text je. V souvislosti s na psané a mluvené texty lze
že psané texty využívají jak textových, tak paratextových strategií, mluvené
texty jsou odkázány na textové strategie, mohou využívat
i gestikulace, intonace a další neverbální komunikace;
se, úklona konec promluvy nebo její jedné
Jelikož téma je z velké pragmatický akt
ského usuzování roli hraje hypotéza zá-
mohou podle své encyklopedické
kompetence najít ve stejném textu i témat - anebo žádné.
Jakmile si hypotézu o tématu textu, interpretuje ná-
sledující text v rámci této hypotézy až do doby, kdy se v textu objeví téma
nové. V tomto bychom mohli téma ke pracovním kon-
sensu na definici situace: k jednomu vý-
kladu situace, což neznamená ani tak shodu o tom, co
existuje, ale spíše shodu o tom, že budou respektována
ta a ta tvrzení týkající se toho a toho" [Goffman 1999: 17]. Tato podivu-
hodná shoda mezi teorií sociální interakce a teorií textu je dokladem toho,
jak je kooperativní aktivita. To je patr-
když textem je konverzace. konverzace
definici situace ve smyslu jejího tématu (tedy o konverzace je). Jak je
z Gofhnanova tvrzení, není zda mezi nimi existuje
shoda o tom, o v danou chvíli konverzují - jeden myslet, že o po-
druhý že si fráze - ale že budou schopni dále ge-
nerovat jim smysluplný text.
Zajímavou otázkou je téma, resp. jeho udržení a v konverzaci
Drew, Holt 1998] nebo ve Eco 2010]; podle Eca je cha-
rakteristickým momentem narace která se
na textovém povrchu jako zápletka neboli narativní komplikace a její
následné Ve vztahu k strukturám textu [makrostruktu-
rám, srov. van Dijk 1980] je však vhodné poznamenat, že narativní potenciál
má i jednoduchá „Pomalu jsme z kopce." Také
platí, že makrostruktur a téma) být zexpli-
jako v následující uvozující biografické Já asi
od konce té kauzy
Další textovou makrostruktur ou je argumentace, která typicky obsahuje
nejprve pak argument a texty vykazují
pevné makrostruktum í vlastnosti, tj. uspo-
Daneš, 1999].

51
2.5.4 Analýza vpnamu na kontextovf llrovnl

V oddflu 2.3 jsem popsal vztah textu, kotextu a kontextu. Kotext je textové
okoU úseku textu (slova, promluvy), kontext je
rclevantnf textu patffd do jiného sémiotického systému
text, promluvu, interpretujeme s ohledem na kontext, pokud vezmeme
v óvahu i nejazyko~ prvky jeho prostfedf, gesto, které promluvu
doprovázO.
je kontext studiu Asi není dokazovat, že
kontext má vliv na textu; když se setkáme s textem „Byl pozdní
prvnf máj ...• budeme ho interpretovat jinak, když víme, že je to první
verš ze slavné K. H. Máchy, než když bychom to V prvním
~kneme, že jde o první verš atd., v druhém to budeme pova-
lovat za popisné Nebo když na otázku: ,,Kde je nádraží?u, do-
stanmie a pak vlevo.u a pohybem ja·
kým je. Nebo když uslyšíme
nástup a výstup, se zavírají." mimo nebo dopravní
a když stejnou uslyšíme nastupování do vozu metra.
Ve všech jsme co tvrzení znamenají ale
podle kontextu, ve kterém se vyskytly, jsme jim specificky. To
mamená, že kontext je zde chápán jako situovanost textu v pro-
jež poskytuje nebo vodítko k jejich interpre-
taci, k nalezeni jejich smyslu. Zkoumání této situovanosti bychom mohli
chápat jako ekologii textu, tzn. zkoumání vztahu textu a kde pro-
rozumíme kolem textu a
Vztah text - kontext je i když ne jedinou složkou této
ekologie textu. Hlavní kategorie, které vliv kontextu na význam textu popi-
suji, jsou: odkaz, implikatura, situace, úsudek a archiv [Brown,
Yule 1983].
Odkaz. (reference) je takový vztah textu a ve kterém
satel textu (slova, promluvy) odkazuje na mimo
text (na jeho na jeho kontext) [Brown, Yule 1983: 28].
je si, že tím, kdo odkazuje, není text samotný, ale
Uved'me si Bude-li „MÁM HI.AD" napsaná na kusu kartonu po-
loženém na v parku, plní svou funkci lingvistickou - dokážeme ji in-
terpretovat, ale nerozumíme protože nechápeme její referenci; ne-
víme, kdo oznamuje, že má hlad. Když druhý den kolem stejného
místa a uvidíme tam skupinu kolem kterých se
cedulkou na krku, se tomu v duchu i zasmát,
protože rázem pochopíme vztah textu k - ti lidé dali cedulku svému

52
 psovi na krk, aby tím (humornou formou) že má hlad nebo že je stále
chuti, nebo jen vtip.
Jestliže jsme se s cedulkou zasmáli, potvrdili jsme tím kon-
textové pfedpoklady (presupozice), se kteiými text tzn. a) že psi mí-
vají hlad, b) že psi psát, c) že pes nejeví známky
a d) že psovi dali cedulku na krk lidé, psát umí. Když jsem napsal, že
s text, tak by mohl namítnout, že s nimi
jeho pisatel, nikoli text samotný. Lze ovšem namítnout, že pisatel byl žebrák,
který den cedulku používal k žebráni, a i když by
s souhlasil, je psani textu jako kontext na my-
sli. Teprve až kolemjdoucí, který uvidí cedulku na psovi a se tomu,
aktualizuje uvedené Tedy jsou mimo text
samotný, text s nimi dokáže je na sebe vázat. Kdyby na cedulce bylo
napsáno ,.Alík", žádný z uvedených by aktualizován
nebyl. Je že koncept je komplexní, nic-
pro vztah textu a
Implikatura je koncept, který již P. Grice v souvis-
losti s pravidly konverzace [Brown, Yule 1983: 31-33; Grice 1989: 24 a násl.].
Pokud má dojem, že porušil z pra-
videl, maximu „mluv pokud možno má to pro in-
terpretaci toho, co text I když náš s cedulkou není nej-
lepší konverzace, ho využít, abychom si ukázali, jak
koncept implikatm:y popisuje vztah textu a Implikaturu totiž
žeme chápat jako i porušení v dané situaci
ných které má Kdybychom podle
vaných (,,mluv interpretovali cedulku, tak bychom se
textu nezasmáli, protože bychom usoudili, že pes má hlad, na není nic
k smíchu. ale víme, že zprávu nám pes, a protože si nelze
že cedulku napsal, a tudíž hledat
u ale u toho, kdo mu jí na krk nebudeme interpretovat text v do-
slovném významu. Shrnu-li to, porušení o vztahu
textu a jeho že komunikuje ten, kdo text pre-
zentuje jako (to by byl kdy by cedulku žebrák, ale v
psa to neplatí), vedlo k tomu implikaturu v tom), že hle-
dat alternativní interpretaci, tj. a) vhodného pisatele textu, jehož b)
kládaný by dával textu v dané situaci smysl.
Po celou dobu, kdy na cedulky vztahy textu a pro-
je tohoto textu informován o situaci, ve které k popisovanému
jednání dochází, jen velmi v parku, sku-
pina s cedulkou s nápisem. že

53
 tento popis aby si danou situaci (al
pro tomuto textu). To znamená, že kontext~
zde dvojí: jednak spojený se situací, která je textem popisována (pes s cedJ~
kou v parku), a jednak spojený se situací samotného textu
knihu kontext). V prvním se jedná o
kontext v rámci konstruovaného možného [Eco
2010: kap. 8], zatímco ve druhém se jedná o kontext aktuál-
ního Jiným by mohla být situace hlado-
vého který si povídku o bohaté Aby povídce
musí si zkonstruovat hypotetický (možný) v bohatá hostina
probíhat; ale se rozhodnout, že povídku
protože mu nedovolí zapomenout na vlastní hlad. Kekologii textu bychom
pouze vztah text - situace aktuálního protože
konstrukce možného pochopit význam toho, na co
text odkazuje Gak se to má se psem s cedulkou), je otázkou textové reference,
o které byla výše. V kontextu se jedná o to, v jaké si-
tuaci je text produkován a konzumován, ve výše uvedeném textu
nástup a výstup, se zavírají." Jestliže nenalezne
ve svém okolí nic, do by bylo možné vstoupit a vystoupit, nebo
které by se mohly bude se snažit na svých aktuálních
ních okolností nalézt pro text jako jinou interpretaci, než je ta do-
slovná; metaforicky jako sociální kritiku (omezené sociální mo-
bility) v rámci vystoupení punkové skupiny na jejím Jak vyplývá
z uvedeného kontext sociální situace vymezit
místa, jejich ne- ,
lingvistického jednání a událostí, s tím, že a) se jedná jen o sku-
vnímané jako relevantní a b) ne všechny musí být vždy
ve
Do kontextu, tj. relevantního textu,
možná i usuzovací aktivitu (inferenci) [Brown, Yule 1983:
33-35]. I ta je totiž nikoli textu, a
význam textu. O byla výše [2.5.2], na tomto jen
roli encyklopedické kompetence, která s inferencí
souvisí. Obvykle je encyklopedická kompetence neboli obecné sociokulturní
považováno za nezbytné pro interpretaci textu. Slovy de Beaugranda
,,otázka, jak lidé o co v textu jde, je zvláštní otázky, jak lidé
o co jde ve [cit. dle Brown, Yule 1983: 233; srov. též Beaugrande
1996: 26]. Takto pojatá aktivita je omezena na to, o co jde v textu;
jak je z výše probírané otázky kontextu, inference musí pro·
bíhat také na úrovni toho, jak text souvisí s tím, co se v dané situaci, jíž

54
je text Je rozdíl mezi tím, když text, o kterém vím (a je
jedno jak), že je zákonem dané a text, o kterém vím, že je sbírkou anek-
dot. aktivita proto nesouvisf jen s tlm, o co jde v textu, ale i o co
jde v dané situaci, v níž s textem interaguji. Schopnost rozlišovat mezi texty,
které je interpretovat a které s nadsázkou, které brát
a kterým se smát, být pro pochopeni významu textu
Tim se dostáváme k poslednímu vztahu textu a kontextu, kterým je to, co
bychom s mohli nazvat archiv. Doposud jsme zaujfmali
perspektivu, v níž byl význam textu odhadován z jeho vlastnosti a z vlast-
nosti nebo z interakce textu a tzn. jeho
kontextu. Text byl chápan jako faktický, zatímco - veškeiý my-
slitelný mimo text - jako zdroj. Text „MÁM HI.AD" na
jedné a cedulka na provázku, pes, bezdomovci, kolemjdoud, park na
druhé; text je aktér a jsou kulisy, ve kteiých aktér hraje. To
jsem nazval ekologií textu, nutnou situovaností každého textu v konkrétní
konfiguraci kolem. Nyní však perspektivu a hledejme, jestli
je co je všem nebo situovanosti
Lze odhalit pravidla nebo pravidelnosti, které se budou vztahovat na inter-
pretaci textu „MÁM HIAD" situacemi a rozmanitosti
Je možné od popisu a klasifikace situova-
nosti k popisu a klasifikaci [Goffman 1964: 3; srov. též Kaderka
2013 a literaturu tam uvedenou]? O analýzu pravidel používáni
(promluv) se pokusil M. Foucault ve své teorii diskurzu [Foucault
1994/1971: 7-39; viz též kap. 4.2]. Tvrdí, že v každé situaci si
že mluvit o a bez ohledu na okolnosti. T'llll, co
zákazy, a (disperzi) produkce do jednot-
livých situací, je specifický diskurz. diskurz lidství, kteiý
lidi z oblasti ostatních že dá psovi na krk cedulku
.MAM HI.AD" a se tomu Zkoumání takového diskurzu není
podle Foucaulta pravdivosti není hledání obsahu (zjev-
ného nebo skrytého) textu, ale „hodnoty" textu v jeho
být a ne, být v a být za jiné statky
úctu, status, loajalitu); vice Q tom budeme mluvit ve kapitole.
Nyní zbývá objasnit, je tento kontextový vztah zde termí-
nem archiv. Archiv je pravidlo to, co a smí být které
objevování se promluv jako událostí a je do roz-
manitých figur. Archiv je v tomto pojetí kontext textu, který
jeho existenci a garantuje jeho smysl jako
události [Foucault 2002/1969: 197-199].

55
 iI
2.6 Souhrn
v tétO úVOdnf kapitole jsem definoval text a jeho vztah k jiným t
svau. ke V druhé jsem popsal základní anatxti\111, ke
které l2e na slovnf, a na !ZJ teJcbl
zal na roli kontextu- Vnásledujfdch kapitolách se budeme k rnz r Jsem u1q'.
tétO t)vodnl kapitoly vracet podle toho, jak budou jednotlivo/111
metodJ ukotvenY• Pokud se tedy dtf k prohfrané
vybaven k tomu. aby k výkladu obsahové, diskurz i°nceptuáln!
analýzy. kapitola splnila SWj n a naratiVil(

-
56
 Kapitola 3.
Obsahová analýza

Obsahová analýza je ze zde probíraných v sociálních nej-

starší a Je popsána v dostupných a
[Franzosi 2008; Krippendorff 2004; Neuendorf 2002; Weber 1990] a jeji stan-
dardní výklad by byl nošením do lesa. V této kapitole se proto budeme
zabývat jen základními obsahové analýzy a specifickými aplika-
cemi rozlišujicí a strojovou perspektivu analýzy zejména
kvalitativní obsahovou analýzou založenou na postupu zakotvené teorie
(Grounded Theory) na jedné a korpusovými na druhé.
Budu se držet s nimiž mám vlastní zkušenosti, které pova-
žuji za inovativní a které jsou v použitelné v sociologickém vý-
zkumu. to neznamená, že neexistují jiné zajímavé a slibné apli-
kace obsahové a.I).alýzy.
Klasická Berelsonova definice zní, že obsahová analýza je „výzkumná
technika k objektivnímu, systematickému a kvantitativnímu popisu zjevného
obsahu komunikace" [Berelson 1952: 18]. I když v se mnoho vý-
k této definici v její úplnosti nehlásí, stále platí, že obsahová analýza
by být objektivní, systematická a vztahovat se k obsahu komunikace ne-
závisle na její Ponechme nyní stranou problematický požadavek ob-
jektivity a se pojmu obsahu, i když v rámci definice není nejexpo-
konceptem a jako by se samo sebou; z hlediska dnešní
aplikace je jeho smysl zcela Berelsonovská že lidská ko-
munikace je jednání, je pomocí média (hlas,
obraz, písmo apod.) (obsah komunikace), které lze
podrobit objektivnímu zkoumání, je totiž dnes neobhajitelná. Jak je patrné
z kapitoly, nelze jednoduše nejen od
ního média, ale ani od komunikace. Z toho by bylo vhod-
mluvit o analýze komunikace bez toho, že by se analýza na
její obsah.. To je na druhou stranu až široký pojem, který zahrnuje vel-
kou a velmi lidských aktivit. Sperber s Wilsonovou,
vycházející z pojmu relevance, na analogie s pojmem pohybu do-
konce pochybují, jestli je možné teorii komunikace, která by podle

57
 jednotn~ho principu tak odlišné jevy, jako je oká:
zal~ nadýchnutí se vzduchu a právnf text [Sperber, Wilson 1995· '
1-4]. Proto se setrvává u termínu obsahová analýza jako za"~
nálepky; aby se vyhnuli problému s obsahem, použfvaJÍ
termín textová analýza, zejména tam, kde je analyzovaným ko·
munikace text [Popping 2000; Roberts 1997].
Pouhé vymazání pojmu obsahu z názvu nebo definice ovšem
k tomu, abychom se s problémem obsahu komunikace Jak v kaž·
dodennún, tak v odborném totiž že komu·
nikace mít obsah. když se ptáme, co píší v novinách
nebo o je kniha, kterou nebo když se díváme na stránku
knihy nazvanou „Obsah", abychom zjistili, jestli je pro nás zajímavá;
nebo když hodnotíme text jako bezobsažný, ve kterém se „nic
Obsah je tedy s a jsme schopni ho identifikovat,
resp. identifikovat jeho absenci. Je však také možné, že nás tato laická intuice
klame a že obsahu je formou fetišismu, tzn. mylné
víry, že jádrem komunikace je obsah (význam, myšlenka,
tvrzení apod.), který si komunikující V následující
se budeme otázkou obsahu komunikace zabývat se zvláštním
telem na komunikaci textovou.

3.1 Co je obsah textu?

Existence knih a delších tzn. možnost,

že text být paratextem „Obsah", který ex·
stanovuje, co je textu, nás nutí nenechat problém obsahu
textu stranou jako Dokládá totiž, že jako obsah textu prak-
ticky existuje, jinak by tento druh paratextu pozbýval smyslu. však
11
nesmíme jednoduše paratextuální „obsah s hypotetickým vlast·
ním obsahem textu, protože - jak jsem ukázal v úvodní kapitole - role
je interpretaci textových dat
Otázku „Co je obsah textu?" jen pouhým o tex-
tech; je si pomoci teorií komunikace a ji upravit
na konkrétní textu. V první kapitole jsem se zabýval rozdílem mezi
kódovým a modelem komunikace [Sperber, Wilson 1995: 2].s

5 Terminologie je zde neustálená; srovnej [Craig 1999]; Jirák a Kapplová rozlišují a konstitu-
tivní model komunikace Qirák, Kapplová 2009: 26 a násl.], které zhruba odpovídají tomu, co je zde
váno jako kódo\j a inferenmf model.

58
-
pro kódový model že lidská komunikace probíhá
tak, že jedna osoba svou myšlenku do kódu a tak
(.Kolik je hodin?"), které je média (zvuku, obrazu)
k jiné jež dekóduje a zjisti myšlenku.
Komunikace probíhá takto: myšlenka A - do kódu -
nos médiem - z kódu - myšlenka A Kódový model nelze považovat za
univerzální model lidské komunikace, protože velká komunikace takto
neprobíhá a je mnohem (,,Kolik je hodin?" - ,,Tak ty nene-
cháš spát?!"); na druhou stranu rys komunikace, a to vy-
užití kódu a média. Druhý - - model komunikace
že explicitní komunikace probíhá podle kódového modelu, ale
existuje tak implicitní komunikace (tj. to, co není
ale z to v dané situaci vyplývá), která kódem není
a závisí na usuzování (inferenci) komunikujících (viz výše uvedený
tak komunikaci chápat jako jednání s
rem, kterým v dané situaci vybíráme zjevné) kódující i nekó-
dující prvky (slova, zvuky, obrazy, pohyby apod.), o kterých
kládáme, že z nich náš partner bud bude schopen odvodit to, co
mu chceme (myšlenku, pocit, výzvu apod.), nebo naopak,
že s jejich zjistíme, co chce partner nám
[srovnej Luhmann 2006: 159 a násl.].
Lidská komunikace je multimodální, tzn. jsou ní využí-
vány komunikace a nikoli jen jazyk [Kress 2010]. Sperber
s Wilsonovou [1995: 25] hezký multimodálnosti komunikace,
kdy na Petrovu otázku Jak se dnes cítíšr odpovídá Marie beze slov vytaže-
ním aspirinu z kabelky. Jak je v této situaci že
bude možné Pokud vezmeme v úvahu jen ostenziVIÚ ko-
munikaci, tzn. když jedna osoba dává svým chováním druhé
najevo, že ji chce o informovat, tak podle Sperbera a Wilsonové platí
princip relevance. Ten formulují takto: každý akt ostenzivrn komunikace sou-
komunikuje své vlastní optimální relevance [ibid.: 158].
Jinak komunikující své podává v takové o které
kává, že bude pro komunikace stimulem, aby se význa-
mem zabýval, tj. shledal ho v dané situaci relevantním. V uvedeném
Marie vytažením aspirinu že Petr pochopí re-
levanci tohoto gesta pro danou komunikaci a ho interpretovat jako od-
na svou otázku.

59
 ' 1j
Jak nám výše uvedené úvahy pomohou na otázku O eJti
b ah textu který obsahová analýza? Násl d stenCi
a povaze ož ~--xudý e jednání, je na 1·ede
t Proto e JOU ...x_J ( • é né s......
• fix ým prosuUii zeJm na zna , který k. .
aktér se komunikovat a na druhé 0Ill\l.
n usuzováni jiného kom~nikujkfho aktéra na
b,tika) se zjistit komunikované CnKomunikac: j·/na.
0rd
. ovaná selektivita: [Luhmann 2006: 176]). Obsah komu ik ko.
mvždy efektem
roto )m· d'1vi'duální proJe
· kce n ace Je·
souborem voleb Asi jako když ve výtahu enr
se znakem .3•, abychom tím informovali stroj o našem po;:e tla.
vyjet do poschodí. Obsah ~e proto ~achází mimo komun·av~
nenf komunikace, ale Je komunikací generován. Vytv~Cl,
textu, jako textu tak obsah generuje, resp. generu·eá~enr
. J Jeho
absena.
2 Text je i s ohledem na jeho manifestní i implicitní (k
notovanou) složku [Eco 2010]. Manifestní složka je k'/· 0
vánf a dekódování, implicitní složka je usuzování . 0•
psáno zrovna tohle a ne jiného? Co se tím chce ObsahJt: na.
je proto obou složek. Navíc, i když samotný text j xtu
materiální a nesituovaný, vyskytuje se vždy v materiálním a situa~n: .
kontextu (a zpravidla je doprovázen kotextem). Proto i obsah
je kontextem, v je text produkován nebo konzumován,
ván, zejména jeho implicitní složka. Obsah textu, který je nadepsán Mu·
tajný deník (kotext) a nalezneme ho v truhle po (kontext), bud~
v tomto kotextuálním a kontextuálním rámci. ztoho vi-
díme, že obsah textu je komplexním psaní, resp. textu
jakým aktérem.

Doposud jsme se pohybovali v oblasti teorie lidské komunikace a nedbali

jsme sociologické relevance pojmu obsah textu. Je ze po-
hledu je-li obsah textu inherentní vlastností textu nebo jeho
kem? snad je, zda obsah textu (komunikace) existuje a je
stupný analýze, nikoli jeho Ba ne, si obsahu, jeho
pragmatický je pro analýzu protože
znamená: kolik je zacházení s textem, tolik je textu.
Obsahová analýza je vhodný název nikoli z toho že by dokázala od-
halit "objektivní" obsah textu, ale že dokáže systematicky obsah textu
(zejména z jeho manifestní složky, ale nikoli Krippendorf navr-
huje definici, která tyto podmínky ale navíc

60
 kontextu užitf ,,Obsahová analýza je výzkumná technika pro
replikovatelných a validních (inferences) z (nebo jiných smys-
luplných na kontexty jejich užitt [Krippendorff 2004: 18].
si, že Krippendorfova definice obsahové analýzy pfenáši ex-
planans (to, co chceme analýzou z na jejich užiti. Reflektuje
tím pragmatický obrat v teorii komunikace, který pozornost od stu-
dia charakteristik komunikace k po-
užíváni komunikace - teorii mluvních (speech act). Nebudu zde tuto
problematiku rozebírat a odkážu na první kapitolu, kde se
0 tom píše. na užiti (co se texty otázku obsahu
prakticky Protože nic jiného než interpretace se s texty nedá
[Wilson 2012]; pokud z novin vlaštovku a hodím ji z okna, nepouží-
vám text, ale novinový papír. Jakmile si noviny již generuji jejich
obsah a na otázku „Co v nich píšou?" jsem Když píši
,,Slibuji...", slova slibuji se snažím komunikovat závaze~ pro-
tože v tom je, jak závazek pro daného
ního partnera obsažen. Dovolím si proto upravit Krippendorfovou definici
tak, aby byla Obsahová analýza je výzkumná technika pro
replikovatelných a validních z (nebo jiných smysluplných
na kontexty jejich
Pro jasnost definice bychom mohli nahradit termín kon-
texty slovem okolnosti. Lze totiž že má kontext,
ale protože tento pojem je zatížen mnoha diskuzemi o jeho významu, jedno-
dušší ho bude nahradit termínem okolnosti, který nevyžaduje takovou inter-
pretaci. Okolnosti mohou být fyzické i symbolické.

3.2 Kódování

Jestliže jsme si na rozboru pojmu obsahu textu definovali obsahovou

analýzu jako metodu analýzy jejíž pomocí vztahovat texty
k okolnostem jejich nyní k otázce, jakým
sobem analyzovat texty, abychom odhalili možnosti jejich
se tím dostáváme k základní otázce textové analýzy, tj. otázce vý-
znamu. Nebude nás však zajímat to, jak je v textu význam obsažen, protože
touto otázkou jsme se zabývali v ale to, jak transformovat
analyzovaný text, jehož jsou obsahy, do analytického textu,
který reprezentuje (re-konstruuje) obsahy analyzovaného textu. Jednoduše
jak postihnout obsahy, které analyzovaný text nebo texty

61
 Nástrojem, ktelý se k této transfonnaci v obsahov é analýze používá, J
kódovánf. Jeho role je uznávána v kvalitativruch verzích obsahow
analýzy[Seidel, Kelle 1995], už v kvantitativních
je Krippcndorfova kvazisynonymizace kódování se zaznamenáváním [kapi•
tola Recording/Coding v Krippendorf 2004], sugerující, že kódování je v ob-
saho~ analýze jen jakési dokumentování, jehož aspekt je
vzhledem analyzovanému textu minimální anebo kontrolovaný: jde
o to, .zaznamenat· obsahy v pojmech jazyka dat (,,data lan-
guage") [ibid. 125]. .,Zaznamenávání (recording) probíhá, když pozorovatel~.
nebo analytici interpretují to, co vid(, nebo nacházejí, a
vyjadfují své zkušenosti ve formalizovaných pojmech analýzy; kódování (co-
ding) je tennfn, který obsahoví analytici používají, když proces zaznamená-
vání probíhá v souladu s na pozorovateli nezávislými (observer-independent)
pravidlf [ibid. 126]. Celý problém zaznamenávání-kódován( se pak
na otcizku kvality Oidských) tzn. jak je aby kódovali
a
Tennfn .kódování• implikuje sémiotický systém do kterého
zkoumaný text V kvantitativní obsahové analýze to pla-
tit tehdy, když máme systém ve propojených škál
tomnost - absence; pozitivní - neutráln í - negativní;
nost pozitivní: minulá - - budoucí; atd.), ale jde o pouhou
transfonnaci dat pro statistického zpracování
definovaných k textu bez koherentního
systému Kódováni v obsahové analýze si proto nesmíme spojovat s kó-
dovadm modelem komunikace, protože je mnohem jednodušší.
V principu existuj( funkce [Seidel, Kelle 1995]. Faktická funkce,
kdy kód v textu uka-
zuje, že je studujeme-li
dráhy v biografických rozhovorech a hledáme všechny
kdy bylo nestandardními procedurami (politický tlak, pro-
tekce...), kód s faktickou funkcí zastupuje to místo v textu, kde se tyto
v rozhovoru nalezneme tuto pasáž:

A tak si popovídali a fiká tomu mistrovi mému a co ty honíš? A on

ale mám žáka, který se sem na pfijímacf zkoušky a tak by zajímalo,
jak dopadl. A on tudle to jsou tak je probereme. Tak pro-
brali sloupec pfijatých kde jsem nebyl, tak no tak to je nepfijatej.
Tak probrali štos tam našel, vytáhl nepfi-
jatou, do sloupce pfijatých, asi to
seznamy a já byl na školu. (10093).

-
62
uvedený úsek lze kódem „nestandardn( procedury" a dále lze už pra-
covat se samostatným kódem - kód reprezentuje jev v textu. Kódy s pri-
faktickou funkci lze dále a shlukovat do kategorií, napfiklad
muži nebo ženy, druh školy, pomoc nebo naopak
v apod.
Druhým typem funkce kódu je funkce. Kód v tomto
textu relevantnf vzhledem ke zkoumanému jevu nebo
hypoteticky relevantnf. Napffidad ve výše uvedeném úryvku
mluví o škole a jakou roli v na ni hrály zná-
mosti. V že bychom zkoumali dráhy tento
úsek bychom hned kódy s funkcí, na-
škola, nestandardní známosti, mistr, pro-
tekce, funkce znamená, že kód daný úryvek
nezastupuje, pouze na odkazuje, asi jako v telefonním seznamu od-
kazuje na danou osobu, a chceme-li zjistit, kdo je musíme jí zatelefono-
vat. Proto u s funkci musíme pracovat stále s
vodním úryvkem, nikoli kódem, kteiý na odkazuje.
V orientované (hypoteticko-deduktivní) obsahové analýze
je cílem dosáhnout maximální faktické funkce kódování tak, abychom mohli
operovat s kódy bez obavy, že nemáme definovaný sémantický vztah
mezi kódem a textem, kteiý zastupuje. Kódy si teoreticky ponechávají svou
funkci, prakticky už nikdo nekontroluje, jestli jednotlivé
instance kódovaných odpovídaji kódu. Daleko se
reliabilita kódování, tzn. zda kódují Jak podotý-
kají Seidel s Kellem, faktické kódování jasný konceptuální rá-
mec, ve kterém se kódy pohybují [Seidel, Kelle 1995: 54]. Kód „nestandardní
procedura" musí mít definici, v tomto komplemen-
tární, tj. vymezení, co jsou standardní procedury na školu. Pro vý-
zkum by bylo pohromou, kdyby považovali politická kritéria
za standardní a jiní za nestandardní.
kvalitativní obsahové analýze je kladem na funkci
a to z toho že kódy vznikají ad hoc „za pochoduu
a tudíž výzkumník garantovat jejich kvalitu. Kódy zde
heuristickou ke konstruování kategorií. Z logických zde
mnohem více hrozí „slabších" za fak-
tické. Seidel s Kellem [Seidel, Kelle 1995] rizika plynoucí z této
která v úvahu zejména tam, kde je ke kódování využíván
software. První riziko je kódu, tím i ztráta opory v da-
tech; to, co jsme si za (hypoteticky) relevantní vhledem
k kategorii nebo jevu, považovat za toho jevu, aniž by-

63
, - - - - - - - - - - - - - -- - -· ---- -- --~ -
l
chom tento vztah zpmnil i. Ve výše bychom za nežádoud
mohli považovat to, kdybych om s kódem „známo sti• pracovat
jako s fal"ticly kódujíd m namísto pouhé funkce.
kme s tvrdit. že bylo známos tmi? Vždyt žádnou
definici . známos tí nemáme v dané chvíli k dispozic i. Pokud bychom
kódO\rat kódem .známo sti·, bychom ho museli definovat ve
vztahu k podobnjrm a
apod. bychom museli všechna data takto definovaným kó-
dem Tento postup je legitimn í, ale dosti Druhým rizi-
kem funkce kódu za fakticko u je ztráta kontextu . V
kódován i oblasti textu za relevantní vzhledem
ke kontextu al'tivovanému naším kteiý bývá rozsáhlý. V
l'terých je hypotet ická relevan ce jen poziá
v jiných zrovna zde mluvi o na školu?). Pokud
kód, faktuali zujeme a tím dekontextualizujeme, ztrácíme
tak podstatnou jeho relevance. V dúsledk u toho nebudeme schopni do-
k validní interpretaci kódu a ke konstru kci smyslup lných, na datech za-
ložených kategorií.
kódování samo o není schopno generovat obsah
specifických o nichž bude níže); je jako v knize, který
nás infonnovat, o všem se v ní píše, ale už z nezjistíme, o
kniha je - jaké je její téma a její zápletka nebo jejího napsání. Proto
kódování musí vyústit v konstru kci kategorií nebo, jak bylo zmí-
výše, ve systematického a koherentního kódovacího rámce
s faktickou funkcí, kteiým se text znovu kóduje. se ovšem
k kategorii, které jsou kódy používány jako
tvorby kategorií z je po-
stup zakotvené teorie, jemuž se budeme v další této kapitoly.
Shrnu-li dosavadní úvahy o obsahu a kódování v obsahové analýze, uka-
zuje se, že výzkumníkem stojí následující výzvy-.
1. analýza by takový obsah textu, který odpovídá jak textu,
tak okolnostem, v nichž byl text anebo v nichž je obvykle
2. analýza by postupovat kódování, které v
kombinuje a faktickou funkci; funkce inde-
xuje text, zatímco faktická jeho obsah.
 rodle na tyto výzvy definova t k obsahov é
analýze:

T1bulka 2 Pfístupy k obsahov é analýze

pftvafujfd funkce kódování

pttd~t vyMtltnf falctfdcj referentní

okolnosti tvorl>y tHtu d~slcript.lvnf pHst.up (~plora{nr/ hermen~uticlcý

lt.onlirmotnO pffstup

olcolnortl lttnf textu simiot.ický

pffst:up

podle toho, jestli se na okolností

tvorby textu, nebo textu, není obvyklé, ale podle mého názoru je opod-
ryužití faktického kódování se neukazu je, protože tento
typ kódování není schopen odlišit proces konstru ování textu od jeho
na školu je kódováno jako nestand ardní procedura
bez ohledu na to, jestli je jako taková konstru ována nebo
Když však využijeme funkci kódování, musíme se vždy ptát,
zda nás zajímá jakým byl obsah textu nebo
sob, jak obsahu textu rozumí V pIVIlÍm jsem
za hermeneutický, protože se snaží vyložit text z pozice jeho autora, tzn. jaký
obsah autor textem Když je analýza na textu,
pak kódování vede k sémiotickému tzn. jak
operuje s textem, aby jeho obsah.
Následujíá kapitoly je na lid-
ského a na ty, které si se strojový m.

3.3 Lidský

lidské textu je komplexní sémiotická aktivita. Jak tvrdí Eco

[2010], .text iniciativu na si ob-
vykle být interpretován s co Chce, aby mu
pomáhal fungovat" [Eco 2010: 68]. interpretuje text v
lika úrovních od základní lexematické Qaká slova jsou
v textu obsažena) encyklopedickou (co tato slova znamenají
vkontextu kultury, jíž je až po konstrukce možných
t2n. hypotetických konfigurací a situací, ve kterých
interpretovaný obsah textu dává smysl když o teroristickém

65
 útoku v Severním Irsku, abychom textll si mož-
nou organizaci i situad, za kterých se útok odehrál; jsme
ochotni že policie zasáhla z pušek, ale bychom
jali, že zahnala luky a šípy; v takové bychom hledali ji-
nou interpretaci celého textu, jako aprílové vydání novin). Když
text stroj, k interpretaci textu nedochází, stroj pouze redukuje komplexitu
textu podle zadaného algoritmu. sledování
slov stroj text na numerickou matici
nosti slov, z níž výzkumník obsah textu vy-
Pokud budou stroje disponovat kulturními znalostmi (encyklopedic-
kou kompetend), bude možné, aby text interpretovaly i na úrovni
encyklopedické; bude-li text obsahovat výraz „tak jsme se kapku
pohádali•, bude stroj schopen nejen rozpoznat, že slovo kapka nese v textu
význam .trochu• a pobddali znamená komunikovali vzájemné ne-
shody•, ale dokáže hledat v nejbližším okolí i nebo
hádky (rozdílné názory na výchovu K využívání encyklopedických zna-
losti (databázového zpracování již existujících již dochází strojo-
vém generování automatickém detekování nevy-
žádané elektronické pošty.
Sémiotická komplexita procesu není to, co v principu lidské a stro-
jové odlišuje. Podle mého názoru je podstatný rozdíl v tom, že lidský
vztahuje aktualizované významy a konstruovaný obsah textu
k vlastní a to následné i interpretaci textu. Pokud
MNE text nezaujme, ho dál jen pokud (dojdu k že)
MNE uráží, ho pokud (zjistím, že) MI lichotí, text s
šením i Lidé text, protože ho jako
svého života a že text jim (zábavu,
emoce apod.). Proto malá textu, která rezonuje s identitou
ovlivnit a interpretaci celého textu. Strojové tuto vlastnost
nemá, protože stroj text pro sebe, ale pro lidského operátora. Stroj se
sice (získávat nové informace do databáze a
hodnocovat již uložené informace) jako ale nevztahuje text
ke své jako aspektu interpretace textu. To je jeho silnou
i slabou stránkou využití strojového pro analýzu textu v sociálních

Pro bližší seznámení s obsahovou analýzou jsem vybral dva

lidské (obsahovou analýzu v rámci zakotvené teorie a analýzu sémiotickou)
a jeden strojový (sledování slov).

66

L
 3.3.1 Pfístup zakotvené teorie

Grounded Theory (zakotvená teorie) je metodou výzkumu i výsled-

kem výzkumu; sestává ze souboru pravidel, jak vést založený vý-
zkum, jehož cílem je teorie, nikoli pouze empirické generalizace
nebo tvrzení o odmítnuti teorie stávající. Zakotvená teorie jako me-
toda se zejména na analytickou výzkumu, to znamená na ana-
lytickou a práci s daty, ale významným
i výzkumu a dat. Hlavním metody a vodítkem pro vý-
zkumníky je neustálé vzájemné srovnávání (dat, terénu, interpretací, kon-
a interaktivita (výzkumníka s terénem, s jinými lidmi, koncepty, s ji-
nými výzkumníky).
Metodologii zakotvené teorie v 60. letech minulého století dva
sociologové, Bamey Glaser a Anselm Strauss. Oba už spolupracovali
na výzkumech sociální organizace umírání v nemocnici, což je pro výzkum
velmi téma a má i do praxe - jak lépe zorganizovat o pa-
cienty v terminálnún stádiu nemoci. To je i v velmi diskuto-
vaná otázka. Pro takový výzkum vyvinout metodologii,
která by odpovídala povaze kvalitativního výzkumu, tzn. aby byla
systematická, rigorózní a flexibilní. Svou takovéto metodologie
v knize Discovecy oj Grounded Tbeocy [Glaser, Strauss 2006/1967].
Grounded Theoi:y kvalitativní výzkum vymanit z tehdejší po-
zice, kterou vzhledem k výzkumu orientovanému. Její au-
k tomu všechny Glaser studoval na Kolumbijské uni-
kde v té P. F. Lazarsfeld a kde se
na rozvoj sofistikovaných kvantitativních metod. Ze studia si odnesl
že dobrá sociologická metodologie musí být promyšlená,
formulovaná a systematicky zpracovaná. Zejména ho trápila otázka,
jak testovat pracovní hypotézy vzniklé z kódování. A Strauss studoval na
Chicagské která byla vždy baštou kvalitativního terénního vý-
zkumu ne nadarmo se v sociologie o chicagské škole
sociologického výzkumu). Strauss byl zejména pragmatismem
a symbolickým interakcionismem, ze kterého si vzal na výzkum
v terénu, nutnost pevného empirického ukotvení každé teorie, na pro-
sociálního a symbolického lidského jed-
nání. Když jejich kniha Discovecy oj Grounded Tbeocy vyšla, umožnila kva-
orientovaným vést výzkum takovým že
nemohli být z a jejich ne-
bylo možné odmítnout mávnutím ruky z že pocházejí z metodolo-
gicky nezvládnutého výzkumu. Ironicky se stala jakousi

67
 záštitou pro celou které postupy zakotvené teor·
valy, ale jejich · d ( 1· ž
se omn va 1, e Jtm·· tato metoda dodá puncie nepO\Jžf.
[srov. Becker 1993]. deckos«
došlo k zakotvené teorie do dvou verzí J"ed ,
' ne zastá
Glaserem a druhé Straussem. Hlavni rozdíl mezi nimi v . Vané
ktelý kladl Glaser na indukti:11í [Heath, Cowley 2004; Walker dura~u.
2006] Výzkumník by do terénu bez nastud ' MYrtck
· , ovany h
domostí, se sbírání všech dostupnych dat a ty pak podr h .. :
po - analyzovat s základních sociálních C~e - ~ádek

zkonstruovat zakotvenou teorii [Glaser 1978, 1998, 2001]. sJa

lieré povstanou z analýzy dat, a jejich vztahy ;m Je"}·
umozni
s Corbinovou se spíše k ortodoxní verzi, kdy výz~iolu
vstupovat do terénu a posléze i analyzovat data se znalostí dí
existujíd odborné literatmy o tématu, které chce studovat [Corhin \ta 112
1990; Strauss, Corbin 1997; Strauss, Corbinová 1999]. Navzdory odÚšn rauss
· · zakotvené teone, · tzn. vyvtJem
,. ' teorie
· z dat a její 0stern
zákl· adru' pnnop v h
na empirická data, stále platný. az a

3.3.1.1 Kódován(
Kódování je jedním ze dvou analytických v rámci budování
zakotvené teorie. Druhým analytickým krokem je kate-
gorií a mezi nimi. si, jak probíhá analýza v
kvalitativní obsahové analýze. Výzkumník je postaven množství
strukturovaných dat (dokumenty, zápisy pozoro-
vání apod.). Cílem analýzy, aby to byla opravdu analýza a nikoli jen popis,
je transformace strukturovaných dat do interpretace jevu v od·
homém kontextu. jsme fotbalových
pražské Sparty na utkání s ostravským Baníkem:,,Vy ste špína naší ligy -
vy ste polský Židi!" Rozumíme tomu, chápeme, že cílem je
a to že je pomocí slov špína, polský a Židi. Dále nad tím ne- 1

jen si že to dokazuje xenofobii a rasismus

a z nás si pomyslí, že by se s tím (xenofobií a rasismem)
Pokud ovšem chceme chování analyzovat,
v jeho kontextu a k tomu hodnotíc!
soud. Analytik musí nejprve jev na
stadionu a ho z odborného pohledu v kontextu
a teorií. Jinými slovy, musí poskytnout jiné než že
má zesmesru·t druh,y klub a
vv h 1· , . , ln, a.toto
to pro danou situaci an 1vym1 vyror-..y, ,
musí argumentovat v kontextu dosavadního discipliná.I"
ního o sociálním konfliktu).

-68
 str oje m k transformaci se vys kyt ují-
V ob sahov é an alý ze je ná
t do od bo rného ko nte xtu kó dováni. Pomocí kódování, resp. jeho
cích da témata, vztahy, základní
hledáme v textech typy,
cílem samo o ale je
kategorie atd. Kódování není nikdy jevu.
k kategorií teorie
é teorie rozvinutém Straussem
V postupu budováni zakotven í: axiální a selektivní
ují hla vn í typ y kó do ván
a Corbinovou exist viz Kelle
ss, Co rbino vá 19 99 ; pro sro vn án í s Glaserovým
[Strau
anice me zi typ y kó do vá ní jso u vša k samotném výzkumu
2005]. Hr trochu všemi najed-
v an alý zy kó du jem e tak
telné, protože d hy nám vhodné, stále
no vý m po ku
nou: jsme stále jovali do kategorií, a sou-
jak bychom kódy mezi sebou pospo
máme na mysli kategorii, ke které se celá naše inter-
pretace vztahuje.

3.3.1.1a Otevfené k6dov6nf tím analytickým

do ván í je v po stu pu zak otv en é teo rie
kó
Máme sebou nasbíraná první data a vý-
krokem, kteiým kódování znamená,
ou otá zku , jež ná s da t vedla.
zkumn
ty ku sy da t, textu, o nichž se domníváme, že
že relevantní.
by mo hly být pro zk ou ma ný jev
šp ína na ší ligy - vy ste polský Židi!"
si výše uve den ý ste
špína - hanlivé ozna-
jednotlivá slova: "J' - adresát pol-
ší ligy - sku pin ov á ide nti ta, - rétorická
adresá ta, na
adresáta. Všechna
ský- etnické adresáta, Židi - ,,rasové"
, kd yž slo ve sa jsm e nekódovali, protože
slova jsou zde rel ev an tní i
také celou jako ze-
jejich funkce je zde gramatická. relevantních
a ponižující Prvním krokem je tedy
tují významy.
textu kódy (pojmy), které reprezen
ve sch op no sti zac hy tit co nejvíce konkrétních informací co
kódování
nší m si, že z deseti slov jsme získali šest
nejme
fický rozhovor, který má tisíce
ných Když bychom tak-to kódovali biogra
y, ne -li tisí ce A co pak analýze deseti bio-
slov, dostali byc hom sto vk
y
ých Pro to se mu sím e vyvarovat obou krajností: mít kód
grafick ech prak-
konkrétní, které reprezentují jevy, ale které se v dat
rým i se jen hle da jí vztahy, nebo mít
ticky neopakují a me zi kte
kte ré jev y rep rez en tuj í jen ale zase se z nich
kódy obe cné ,
by konkrétní kód pro slovo špína
kategorie. V našem
obecný by byl kód „ozna-
bylo adresáta jako špína" a naopak
rý by sdr už ov al slova špína, polský, Židi.
adresáta", kte

69
 1
z kategorie. Kat I
Poté co si data okódujeme, kegol'i,
seskupováním V našem bychom
t podkategorie hanlivé, po chate go.
s~ x ní dresáta", která by mohla. mí k .. ku . "a'-
rn .oznaLe Dá a
le bvc hom mohli ategon1 "s pmová identita", kt"-er4lé
kód S l
a neutrálnf. J
nazvanym
,
em . my s e~ kategorií .
by byla totožná se t k Je
.ed k nížení do zvládnutelného t d' Jednak a O\'i'
s hl' led enz e a
J na cké na níž bych?~ m_o I s ova im
analyti
vrhnout teoretické vztahy mezi mmi. adre~áta Inft di-
Co jsou to dimenze kategorií?
t téz 11Ill~nze ~tigmatizUjícf - ne-
menze pozitivní až neg~tivní: ale mu~e mí
- nepnme (deblfové - Pražáci)
stigmatizující (buzero.nti/debrfové), ' et-
nické, raso vé, gen der ové , zdr avo tní atd .
enzemi je defino\rat
Vztahy mezi kat~ori~mi a jejich dim
skupinová identita a a~~esáta. V našem ,vyroku je sku.
n1 adresata. " d'1
pinová identita kategorií zarunu11cr katego
adresáta, tj. tým Baníku a jeho fanouš ky, do „naší ligy", ale v jejím rámciramu
, kte iý byl vyJ· even (,, p ece"; bud': vzvd'-..r11
J „ to z vás na První po.
dává nízký sta tus
d neb o: nav zdo ry tom u, že tak na první pohled nevypadáte). v jiném
hle cizího, iden-
by adr esá t mo hl být pov ažo ván za
tity by stály proti místo aby byly v hierarchickém vztahu.
Strauss s Corbinovou nabízejí technik, jak konstruovat kvalitní
že být naše
kódy a kategorie. Nejprve
zkoumaným které jakousi analytickou slepotu, ne-
informace. Když fanoušci
schopnost rozpoznat v datech relevantní
jak takový kódovat? Jako
skandují .Smrt
jehož význam je ve nesouhlasu s rozhodová-
Jako rituální
? toti ž chá pe sm rtí jako velmi vážnou,
ním zápasu
nebere,
prakticky Ale jsou situace, v nichž se až tak
zapomene pro druhého ten mu odpoví: ,,Já
klad když zkusit hledat
zab ijuI•. Pro to, aby cho m se stali ana lyticky
se pohybujeme. Co se
protiklady, abychom zjistili, na jaké škále nám
existují že "je "je král" apod. Jejich
smrtí na stadionu utkání je chá-
vzít v úvahu i to, že
fanoušci na jeho
pana jinak, než když hy takto
Jin ou tec hni kou zís kán í ana lytické citlivosti je porovnávání dvou
domem.
srovnat u
nebo více ukázat,
u ~ý ch skupin, atd . Toto srovnání
co Je na obecné a co specifické.

-
70
3,3.1,1b Ax/4/n( k6dov4nf
Pokud máme dostatek kategorií, s axiálním kódováním. Jestliže
smyslem kódováni je rozložit strukturu dat na sou-
bor kategorií, které tento smysl zachycuji, ale nejsou už spojeny skon-
krétními daty, cílem axiálního kódováni je složit kategorie tak, aby
strukturu odborného jevu. to ke zkoumání
jakého mobilního telefonu. kódování je jako ro-
zebírání (je a otevírací), kdy jednotlivé
jeme do kategorií podle kritérií. Axiální kódování je naproti tomu
aktivita syntetická, kdy se snažíme mezi kategoriemi.
Protože se neodehrává (i když filozofové tvrdí opak)
a ani sociální není libovolné, navrhují Strauss s Corbinovou obecný mo-
del pro hledání mezi kategoriemi, který odpovídá sociálnímu
Tento model nazývají paradigmatický model (paradigm model) neboli vzo-
rový model. Model vypadá takto [Strauss, Corbinová 1999: 72]:

Tabulka 3 Paradigmatický model v zakotvené teorii

kontext
núledky
pfRlnné podmínky jev I strategické jedn,ní a interakce
Intervenující podmínky

modelu není analýzu ale nabídnout obecný model

pro systematické sociálního který kategorie a jevy
mezi sebou vztahovat složitými Abych axiální typ kódo-
vání použiji stejný fotbalových Bez
paradigmatického modelu bychom mohli poskládat kategorie do vzájemných
ke skupinové ale vše by bylo statické. Víme
totiž, že sociální je neustálý proces, který vnímáme jako proud zkuše-
ností. Model nám pomáhá tuto procesuálnost zachytit tím, že nás nutí
hledat ty aspekty jevu, které jsou ním, po a po "stranách". Zde na-
bídnutá ilustrace hude ovšem jen špatnou simulací opravdového axiálního
kódování, protože nemáme k dispozici data.
Zkoumáme Naším jevem je
Sparty Praha na a fanoušky Baníku Ostrava. Nuže, hledejme
podmínky- co vede fanoušky k tornu, aby na stadionu že ti druzí
jsou špína ligy. V rozhovorech s fanoušky bychom zjistili, co si myslí o fa.
noušcích jiných co si myslí o ligových chodí fandit, jaké
jsou druhy a ke kterým se Z toho bychom mohli pomocí ote-
kódování získat poznatky o identitách jiných a mohli by-

71
 chom srovnávat s tím, co se Zda je zrovna takového
že a fanoušci Baniku jsou špina ligy, nebo jestli je cílem
snižit protivníka a zvýšit vlastní Pak bychom hle-
dali, zrovna ponižování souvisí se zvyšováním a to bychom
museli nahlédnout i do odborné literatury. To nás vést zpátky do te-
rénu zjistit, jak fanoušci jestli je zda existuje
jejich stabilní repertoár apod. .
Kontext je evidentní, je JÚD sportovní utkáni, ale musíme
z dat zjistit, jak fanoušci utkání kategorizují, jako jaký typ události ho chá-
pou. fanoušci za hlavni bod utkání nepovažuji samotný souboj
na ale bitku s fanoušly druhého týmu. Sportovní utkání je pro zá-
minkou pro kolektivní V tomto kontextu je podobný
vání bitvou, které jim má dodat odvahu
tele a morální posílení poškozením jeho [srov. Goffman 1967: 5-46].
Ale jsou možné i jiné kontexty.
Na nelze cokoli. když by že „Zítra
je nebo :Ban~ jsouv I", asib! ~e z toho nestal.
Jntervcnujíd podmmkou Je fanouškovský diskurz. Jen slova
mohou sloužit jako ponižujíd [Bargiela-Chiappini 2003; Brown,
~nson 1987]. Dalšími inteIVenujícími podmínkami jsou etnické a rasové
stereotypy, které používá. Kdyby takto v nebo
Holandsl-u, málokdo by tomu protože si nespojí Ostravu s blízkostí
Polska a Polsko s naším sousedem. I to, že nelze vymyslet
že mají k jeho vymezené podmínky, je interpre-
taci vzít v úvahu.
prvkem v modelu je_strate9ické jednání a interakce. Teoreticky
zakotvená teorie rycházf z pragmatismu a ze symbolického interakcionismu
které tvrdí, že významy se až v interakcích do nich
vstupují s [Corbin, Strauss 1990]. Je proto nanejvýš
interpretaci dat vzít v úvahu kontext, v se jev vyskytuje
a inteIVenujících podmínek a kontextu. V našem
musíme za jakým jedni fanoušci na druhé rasis-
tické a xenofobní urážky. Jak na ..,to ti d~zí reagují? Není t~ hra na
nou, kdo toho druhého vfce ponfzf a tím 1 naštve? Jsou svého druhu
konverzací? Na druhé pIVky mohou být
Pri~~fm c_ a~!° možná nen( u~áž~t Poláky a_ a~i ani Židy. Tato jsou
11
pouz1ta pro 1e11ch nízký symbolický status „naší lize a v rámci fanouš-
kovské subkultury.
posledním prvkem modelu, který bychom axiálním kód _
vání brát v úvahu, jsou následky, jaké jev má. Následky musí:e

-
'2
hledat v sebraný ch datech a nikoli o nich spekulovat, jak to zde já.
Následky jevu na zamýšlené a nezamýšlené ze strany
jednán í. Zamýšl eným následk em být posíleni identity
a N ezamýš lené následky
mít na ty fanouš ky v obecen stvu, s obsahem nesouhlasf a mo-
hou interve novat u manag ementu klubu, aby takovým zabránil.
To je ve zkratce paradig matický model. Práce s modelem znamená sys-
tematic ké otázek a hledání v datech. hledáme
ezamýš lené jednán í jednoh o aktéra, které mohou kontext
nro jednán í jiného aktéra. tomto úsilí nepracujeme jen na úrovni kate-
porií, ale sestupu jeme i na a primárn ích dat. jestli
~me kódova t co se ukázalo pro pochopení jako
{ormY bojovn é konver zace K tomu nám poslouží software pro
nalýzu kvalita tivních dat, jako Atlas.ti [Konopásek 1997, 2005,
;008, 2011], NVIVO [Bringer, Johnsto n, Brackenridge 2006] nebo Qualrus.
y množst ví analyti k ztratit hlavu, ale pokud má vše v
·e orienta ce ve velkém množst ví dat jednodu šši.
J než k selektiv nímu kódování, bych
že ke kódová ní nelze mechanicky. Paradigmatický model slouží
•ako pro system atické porovn ávání a kategorií, ale
~ení povinný m stadiem výzkum u nebo garancí, že objevíme.
Když vzpome nu s mobiln ím telefonem, jako na domád ro-
zebírání není žádný návod, na kódování také ne. Ale pokud
dodržujeme pravidl a že do telefonu nemlátí me kladivem),
sem se to jako kódování. Paradigmatický model je
jako obecný model telefon u, tzn. nám, že když jsme ho rozebrali,
bychom mezi díly najít anténku , baterii, SIM kartu,
kterým i se spouští apod. každý sociální jev má
a následky, kontex ty a interakc e. Axiální kódování je ka-
tegorií do vztahu jak navzájem, tak i k celku.

3.3.1.1cSelektivní k6dovdn(
typem kódová ni je selektivní kódování. Je to práce s kategoriemi, je-
jímž cílem je vybudovat zakotvenou teorii jevu. Je to in-
tegrace kategor ií do jednoh o celku. jako v
kódováni, nejde o závazn ý postup nebo o k dispozici jsou
pravidla, pokud se jimi kódování
Prvním krokem je resp. nalezení pointy, která
tou kategorii zvýzna rnní a z ní kategorii centrální. Pointu nej-
nalezne me tak, že vypráví me jinému, na co jsme

73
 na studi~ jako sémiotické akti .
autora nebo na obsahy textú, které Jsou generovány
je se na analýzu tvorby nebo
J' 'lity jejich l
J. · inou llložnosk t
7
• ' ,.
nerujícf významy a obsah t~. vezm me známý o na akti . li f
_ \lity g~ I
otázku - co básník verši: 9Ynlnaii~ I

My blíž, my pfijdem blíž,

my dožijeme,
my bijem o mffž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!

Obvyklá „správná je ta, že Neruda tím jednak •.

konat malost a jednak víru v lidský pokrok; tato . VU:1
výsledek obsahové analýzy studentsf~: astn~
dané bychom ZJistili, ze Jednotliví vytvá" ~eru
sah vlastním obsah, resp. jeh~eJ~oh-
mentámost a absenci, nepovažují (z ryze pragmatických a~-
..' n: eJ1•
2 1
timní obsah, kteiý by mohl být prezentován jako „správná
uvedenou otázku. ŠKO 1- ln' 1 · · Je
i aVIce neJsou · d'ine' misto,
' kde se vyžaduje, ah VJše.
obsah textu odpovídal ostatních; v mnohti.
ných situaách takové obsahy, které jsou v dané situaci I
legitimní. A zkoumáním toho, jak se ob-
sahy, se zabývá sémioticky orientovaná analýza [pro klasické texty viz Eco
2010; Hall 2005/1973]. V následující jednu konkrétní apli·
kaci takové analýzy, níž se jak generací koope-
rují s úryvky narativních a jejich obsahy; jedná se o výzkum,
kteiý jsem s Marií Dlouhou a dalšími studenty [Hájek, Dlouhá
2011, 2014].

Výzkum kooperace s ú,yvky biografických

Ve výzkumu jsme se na dosud jen málo prozkoumaný ja·
kým jsou biografická která chápat jako ur-
dokumenty kolektivní komunity
dokumentu jako dokumentu tzn. jako (legitimní)
kolektivní je komplexní proces a probíhá v úrovních, roz·
lišitelných pouze analyticky. První úrovní je situace, v níž se s doku:
mentem setkává, muzeum, dokumentární v televizi, hr~Y
film v kniha, billboard apod. Tuto charakterizuje ~e
se „naladí" na žánr sociální kontext, který situace implikuJe,
se rozhodnout, že daný žánr že jej bude popírat

76

I
 nebo k ironicky). Pftkladem být ne-
ochota nebo ochota jít do Muzea totality nebo knihu
milicionáfe. Druhou úrovnf je lokální kontext, ve kterém je dokument pre-
zentován a který orientuje potenciálního do minu-
losti, k k muzejnímu
exponátu, datum na fotografii apod. dokumentu zde musí
participovat v tom smyslu, že (nebo
pravidla hry, na v historickém románu kombinaci historických a fik-
tivních v k muzejnímu exponátu k
informací nebo u biografického auten-
ticity (na rozdíl od fiktivních autobiografií) [Hall 2005/1973).
úrovní kooperace recepci dokumentu jako dokumentu pa-
je jeho obsah, text obsah filmu, podoba budovy,
Aby si dokument udržel status dokumentu je aby
recipient pochopil jeho obsah ve vztahu k sdílené minulosti spole-
ve filmu uvedeném jako historický film musí po-
v je film historický, tzn. události v musí
k vlastním o dané nesoulad
vést k odmítnutí dokumentu jako dokumentu ve pro-
"propagandistického dokumentu").
aktuální interakci s dokumentem všechny
tzn. v situaci je specifickým prezentován objekt zvláštní po-
vahy, v je kniha biografických s so-
cialismu obsahující i studii. Ne však všechny
stejným táž kniha objektu
z množství knih kteiý se nachází v knihovny, nehude
knihovny považována za „dokument tzn.
za legitimní jejich „kolektivní i když v jiném kontextu (na
polici „Životopisy") by za dokument považo-
vána být mohla a byla.
Z uvedených analyticky pojímaných úrovní procesu recepce doku-
jsme se v našem výzkumu na na to,
jak je posuzován obsah dokumentu jako potenciálního dokumentu
Jinými slovy, jsme zjistit, jak komunity intera-
gují s textovým dokumentem tak, aby ho mohli do
sdílené reprezentace minulosti a dát mu tak status doku-
mentu Domnívám se totiž, že kolektivní nesestává pouze z in-
sdíleného souboru reprezentací minulosti, ale je spe-
cifickou schopností jednat, kompetencí s dokumenty zacházet. To, co
z komunity není jeho znalost sd.í-

77
lené minulosti, ale - a_ možná - konfront
sebe a ve existující dokumc~ty se vztahem k minulosti. Prakt~Yat
vzato, je nucen aktivovat „kolektivní vždy, když se setká s nc.~
kým dokumentem, pro ktelý je nárokován statu t dokumentu

/nterp~talnf koop~rac~ v~ vyprtJvlnf • .

3•3•2.1
mu charakteru textu použt itých ve výzkum (·
Vzhledem k narativní , ky . •
au o
b'
10gr afických
u Jeh
vyp á •o
jsme uryv z p p1su
socialismu) jsme analýze metodologicky vych ázeli z rdvení
z Ricoeurovy teorie zejména z jeho konceptu troií m~ ;oU
.x ( [ . imesis
z J •
J

díle
,-'I ,,k
Rico eur 2000 : 88- 134 .
rozpracovaného v pM1fm LOSU a
Hamar 2008·. 28-40], a z Ecovy analýzy kooperace v narat~l\'Jlfch srov.
. . k d
textech [Eco 2010]. Ricoeur charaktenzuJe až é jako proces tr ..
mimésis [viz kap. 5.4.2]. Tato konceptuali~ace je ze sociologické~~
hlediska protože do integruJe Ja~ interpretaci Y'J·
která tak následnou interpretaci
V našem výzkumu jsme nabídli úryvek autobio-
grafického vypráv~nf jako ,dokumen~ a te~ byl ji~i jako takový
pokud v našli sdíleny (socialistické) mmulosti, na který
odkazovalo, a ho dokázali vním at jako aktérskou biografickou vý-
které je možné s ohledem na situaci.
aktivity tj. obsahu
Pfi analýze
textu, jsme použili sémiotický jak ho rozpracoval U. Eco v knize za•
bývajíd se kooperací v narativních textech [Eco 2010], tzn. tím,
co by Ricoeur jako mimésis. Eco ve své práci vychází z Peirceova
pragmatismu, v „odhalit objekt [...] znam ená odhalit modus operandi,
vyprodukovat jej (nebo vyprodukovat jeho praktické použití)" [Eco
2010:
59; kurziva Na tomto pak staví svou teorii
je úkol vt- .
kooperace v narativních textech, jejichž
skrze praktický, v aktualizaci jejich obsahu. Proto jsme se v na·
šcm výzkumu na jakými s úryvky biografických
narativt\ kooperuj( jejich interpretaci. jednou z
náfských strategii je konstrukce hypotézy narátora •
], zajímalo
[Bortolussi, Dixon 2003: 60-96; Eco 2010: 79; Mullins, Dixon 2007
nás, jak budou recipienti biografických konstruovat identitu vypra·
vlál a Jak bude Identita spojena s interpretací te.xt~-
poskytuJe
Druhou vkf, kterou jsme sledovali a pro kterou Ecova sémiotika
: : ~ nástroje, byla že interpretace textu (aktu:,·
ce Jeho obsahu) se nezakládá Jen na v textu fakticky pn·
tomných {nezávisle na intcndch autora), ale vypovídá i o samot·

-
71
 nbn svftl [Eco 2010: 82; Ricoeur 2000: 113]. Touto cestou jsme byli
schopni postihnout jakými se reaHzují specifické kompetence
jePlCC vedoucí k jejich a performované integraci
do lcoldctivnf

J.J.2-2 Experlmrnt
rro~t výzkum formou experimentu jsme se rozhodli vzhledem k polože-
ným výzlcumným otázkám i ke analýzy. Jelikož jsme se snažili pro-
z}coumat v tj. vnímanou a rutinní inter-
akd- kooperaci - s dokumenty nabízelo se navázat
na etnomd:odo]ogickou tradici taken-for-granted
nictvfm jeho narušení [Bonková 2002; Garfinkel 1967: 35; McHoul 1982].
Logika experimentu se odvíjeJa od že komunity
(v tomto setkání s dokumentem pa-
m8:i dokument jako takový odmítne, nebo Pokud ho (což
jsme vzhledem k situaci bude se ho snažit zapracovat do kon-
ttitu legitimního obrazu minulosti. Abychom tento proces zviditelnili,
Jo!ili jsme experimentu zvláštní dokumenty - krátké fragmenty
autobiografických socialismu - které od vyža-
dovaly kooperaci (dle našeho soudu až na hranici únosnosti), aby
mohly být integrovány do (nebo histo-
ri~ho kontextu.
Konkrétním úkolem pak bylo na
politickou identitu (podrobnosti uvádím níže).
byly s respondenty provedeny rozhovory o jejich volby. Provedený
expcmncnt sice nebyl narušující v garfinkelovskérn pojetí, protože radi-
}G1)nfm zpdsobem neporušoval tichá (background expectation)
a nevyvolával v nich nejistotu, zmatek dokonce zlobu ex-
perimentáton1m [Garfinkel 1967: 37-49]. Respondenti že se
expcmncntu a byli na nekaždodenní, nerutinní Narušení
b8,n&o v okolností setkání s dokumenty pa-
mai: v situadch je znám autor zdroj dokumentu, zatímco je
nejasná autenticita dokumentu, která je autorovi zdroji po-
mlována (zda mluví/píše pravdu, ,.jak to bylo", nikoli). V našem experi·
menfu jsme respondenty naopak postavili autentické do-
bmlcnf;y s nejasným autorstvím (disident, nebo
objfcjný Druhé v
Jof,en{ neobvykle krátkých respondenti, zvyklí
kontextu, ve kterých se vyskytují, tzn. opírat se o indexikální cha-
ralcttr se vyskytujících [Garfinkel 1967: 4-71 tak byli nu-

79
 . naopak kontext aby se úryvky staly srozu .
cem k . vyprav e. m1teJ nYltii
.
hled
vz em ·1o trn áct osob. -
C lkem se experimentu h
e din a v jejich rámci· reprezen tovat·i i generace - Poc ázeJ·1
1
Neistarší generace prožila svého života v obdob[ ~• todi~t
a 1. 'J soc1aJ·
" tsrn~
•
tte<lnf generace si socialismus pamatuJe ze svého mládí,
s„ku a neimladší generace, dnešní dvacetiletí, znají sociaUsm
ve , d .( us Jen
Nejmladší generaci tvo i stu enti jeden muž a " 2Pro.
J •

sisterského studia sociologie na sociálních Kaz~ny) tna.

;erzity, generaci jejich
..... ..
Qeden muž a
.d d
0
ženy) r llni. 1?
a neJst:ll"l•
jejich (dva muz~ a i zeny; v J~ nom pnpav byl
v,
...li
z hlediska sociální homogemty lze povazovat náš vzo k ~tah
. d •
homogenní v generaci stu entu a
.
v generaci
re SneJVí., ce
zmínku, že žádný ze starších respond • b
ne yl v socialismu , u. to11 .,.
c.q

politicky angažován, už pro nebo proti režimu.

v • 1 b' , ku po et re-
(
14) nepovazuJ~me ~a s _a ~nu..,,;YZ mného designu vzhledem
k tomu, že jsme pro analyzu ziskah temer 300 konverzací O jednotl· ,
úryvcích, tj.· 100 pro kaz..,dou generaci,· a v ramc1 ' · generace 30 konverzací1VJch
každou ze identitních kategorií Celkem jsme k dis /~
120 normostran prepisu.v • • l ' h . .
ana yze roz ovoru Jsme vzali v potaz i pto ZIQ•
nejmladší generaci zastupovali studenti sociologie; z analýzy nám však·n:
vyplynulo, že by jejich odborné znalosti a zkušenosti hrály kooperaci
s úryvky signifikantní roli.
Technicky experiment Každému jsme
list s 21 krátkými úryvky vybraných ze sbírek bio-
grafických v rámci dvou v Centru
orální historie (COH) Ústavu pro soudobé AV šlo
o sbírku Politické elity a disent v období tzv. normalizace. Životopisnd
interviews., ve které byli bývalí vysocí funkcionáfi,
nebo disentu, a sbírku v obdob( tzv. nor-
malizace. Biografická profesí a inteligence., ve
které jak už z názvu vyplývá, profesí a in·
teligence. Charakteristiky studovaných sbírek jsou dostupné na
webových stránkách COH ÚSD AV byl publiko-
ván v editované Urbášek 2005; 2009].
Vybrané úryvky sestávaly z 35 až 45 slov dlouhých textu obsa·
bujících zájmeno nás. zájmena nás byla ~o-
asociovat texty s aspektem kolektivní identify
6
http://www.coh.usd.cas.afcs/katalog-a-sbirky-rozhovoru

-
80
 - komunistického disidenta nebo tzv.
Naším cílem tudíž bylo vybrat takové fragmenty v nichž by
byla patrná identitní práce [Becher 2008; Snow, Anderson 1987].
jsme, že v takových úryvcích bude narace obsahovat
diskurzni konstrukci skupiny, k niž se a která umožní respon-
snáze odhadnout jeho politickou identitu [Galasinski 2010]. úryvky
byly vybrány z korpusu sady náhodných
vždy osm z každé skupiny Z vybraných 24
jsme dva protože se vztahovaly ke druhé válce a nikoli k ob-
dob( socialismu, a v jednom jsme úryvek z toho že
text byl srozumitelný.
Jak jsem již uvedt experimentu byl list s 21
úryvky. Respondenty jsme vyzvali, aby do jaké ze výše uvede-
ných politicky definovaných skupin osob by narátora, kteiý vyslo-
vil daný úryvek v rámci svého životního
nebylo známo zastoupení pro každou skupinu (ne-
jsme, aby Jejich kalkulace a jsme
omezit vzájemné srovnávání jednotlivých ani nebyli nuceni se k
které z identit Naopak umožnili jsme jim v ne-
možnosti identitu žádnou, resp. identit
samotného jsme respondenty sou-
požádali o podtržení slov oblastí textu, které je vedly ke zvolení na-
rátorovy identity. Poté, co respondenti identity a podtrhli
informativní slova a slovní spojení, jsme s nimi provedli rozhovor, ve kte-
rém jsme je požádali o svých voleb, tzn. zvolili da-
nou identitu a podtrhli ta která slova. Rozhovory vedl vždy student se
svým resp. kolegou/gyní bez
cizích osob; ve dvou jsem vedl rozhovor se studenty já,
generace. Rozhovory jsme nahrávali a jejich podro-
bili analýze.

3.3.2.3Metoda analýzy
Technicky se analýza opírala o konceptuální nástroje U. Ecem
[Eco 2010]. Eco stratifikuje textovou kooperaci s narativem do
lika úrovní [Eco 2010: 85-105]. První kooperace se odehrává na úrovni slov-
níku, tzn. slovních neboli lexematického povrchu textu [Eco
2010: 91]. kooperuje s textem tím, že na slova text aplikuje
systém pravidel ktelý mu text do první
obsahu. v textu „tak jsme se kapku pohádali", je schopen rozpoznat,
že slovo kapka nese v textu význam „trochu" a pohádali znamená

81
komunikovali vzájemné neshody." Na rozdíl od tohoto
1
1
razy budoár nebo sofistikované systémy nemusejí být všem ~0"nl "Ý· .
na této základní úrovni srozumitelné a jejich Výz enA~lll
dou snažit odhadnout z kontextu. V našem výzkumu nás tato u:arn se h\l.
ruch (slovníku) zajímala v souvislosti se slovy slov.
spojeními, která podtržením jako pro iden;·~~lrnt
1
námi sledovaný "podtrhaný" slovník jen _aci vy.
slovníku, který umožnil pochopit význam Jednalo le
0
více o slova, jež z pohledu vztah k minulosti, resp. k ~e P ntj.
0
z minulosti potenciální význam pro identity :u, co
zomost uvést slovních na upo;· ~o na.
nás tajemníky, co študujeme, atd. Od slovn~ku~Yali:
že nás k na otázky: Jaký má výrl;rne
složka podíl na pnJetí dokumentu jako dokumentu 0"á
a do jaké míry je tato výrazová složka sdílená n Pa-
. . 'ed tl' , .
generacemi 1J no 1vym1 respon en„J . d hr?

slovníku umožní „první pokus o amalgám" [E

2010: 96], tzn. první mlhavou o tom, o co se v te co
jedná. D~ou ~~operace v realizuje na .úrovni encykloped~
Eco o encyklopedu, nebo presneJ1 o encyklopedické kompetenci, jak
o schopnosti v textu vzhledem ke kulturní tradi;
k níž se základní slovník textu vztahuje [Eco 2010: 96]. objeví~
-li se v textu výraz byli jsme ve encyklopedická kompetence
mu poskytne nutné k tomu, aby mohl dále ve (co
je to pro textu, nemožnost být s rodinou) a sou-
v konstrukci toho, o daný text pojednává. V sociologickém myšlení
je konceptu encyklopedie blízký pojem „balíku
(stock of knowledge at hand), Schutz pojem chápe
jako schéma pro i minulé zkušenosti každodenního
života [Schiitz 1970: 74]. Eco encyklopedii pojímá úzce jako schopnost pro-
pojit jazyk s kulturou, jako knižní encyklopedie propojuje heslo
s jeho kulturním významem. V našem výzkumu jsme zkoumali
encyklopedie z toho že odkazuje k co bývá intui·
spojováno s kolektivní tj. s zásobou o minulosti.
jsme, jaké obsahy aktualizují u slova základního slovníku
v první úrovni kooperace s textem.
V rámci analýzy jsme se pokusili o zkoumání nej·
- kooperace, kterou je konstrukce „možných
V sémiotice a literární je pojem možného velmi dis~·
tovaný, viz [Doležel 2003; Eco 2010], a není mojí ambicí zde do této dis·

82
 kuze vstupova t. Termín jsme a zacházeli s nfm v jednom díi1ežitbn
ohledu od užiti autobiografif si na rozdfl od au-
fiktivních nemoho u sestavovat svého životnfho pffbBtu
protože by se mohli dostat do konfliktu se (poslucha-
jenž by mohl namítno ut, že „takhle to nebylot• Analogiclcy
biografif nemoho u nekritick y text a na jeho libo-
konstruo vat hypotézy struktur možných protože si
že referente m je minulos t ne fikce (jako v historických ro-
nebo i považuji pojem možného za
vhodný k analýze kooperace v biografických textech, a to ze-
jména z toho že umož?u) e zachytit (nikoli
cestu k významu , který pro uryvek nabývá. V autobiografic-
kém na textu a své encyklopedie pro-
ozice O tom, jak se bude vyvíjet, anticipuj e následné stavy, které se mu
:o dalšíh~ textu bud~potvrd!: nebo ne [Eco 2010: 139]. Naši
se však museli potýkat s tím, ze text JlIIl poskytoval pouze omezený matenál
ro hypotézy o tom, co se a svým rozsahem už jim zpravidla
peumožnil tuto hypotéz u ani
~ak za pomoci své encyklop edie konstruo vali kontext kontexfy,
v nichž by úryvek pro nabýval smysl. Tyto kontexty lze chá-
pat sémioticky ve vztahu k textu jako možné tj. situace považované re-
spondenty za možné. musíme že v
padech si byli responde ntiv~ato lik jis~ ko~te~e m a :"ou ~terp_ret~cí úryvku,
že je vztahovali jen k urc1tému sub1ektivne reálnemu histonckemu
kteiý znali z vlastní nebo zkušenosti. To v naší analýze zna-
menalo limitní možného A pohyb
mezi „možným" a u byla hlavní aktivita, kte-
rou jsme sledovali.

3.3.2.-4Kooperace na úrovni slovnfku

v pojetí kooperac e na úrovni slovníku
vším zpravidl a rutinní a rozpoznání elemen-
tárních sémantic kých vlastnos tí že výraz žena znamená
lidskou bytost ženského pohlaví [Eco 2010: 96]. V našem se však
nejednal o o takto bazální kooperace, ale o sledování, která
slova slovní spojení považovali za významná pro ur-
identity jako komunis tického disidenta nebo
jsme pozorovali, jak se mezi generacemi re-
liší slova a slovní spojení a zejména jejich
role a významu konstruk ci hypotézy celkového významu úryvku za

83
 Iem n alezení l Vycházeli jsme nejen ze slov.podtrženýChp~
h •k távo
, al ...ed-.xím z následných roz ovoru- omen ru, v mchž respOUdeflij1 1
en1, e pr CV3
význam podtržených slov .,.
struktmY musím k
Z hlediska g . . , é Jed. á onsta
tovat že rozdíly mezi generacemi neJSOU vyrazn . m znatelná odliš .
se týká nejmladší generace, která se ... na hledání histo:st
ích , slov nez na specifické w.. _ky
re1evantn vyz ( . dál )
e . estoze
.,.
tedy
·J~az1v0
nebo potenc1 "ální •J-·
kontexty VIZ
• .. n Pro.
v•1· období socialismu dobu a JeJ1ch osobní zkušenosti jsou "'"•
Zl 1 V h . ní Í . .. h k •uZné
na úrovni jednotlivých slov a slovníc spoJe nen JeJ1c ooperace s úryv~
odlišná. . . .,.
Popišme si proto nalezené sdílené charakteristiky spolup á
s úryvky I když hlavním úkole~ bylo rozpoznáni
nejednalo se o Je~mou :mnost v rámci ko-
operace, kterou prová_d~li. _Iden~kac1 provázela .nebo
snaha zakomponovat a dát vyznam 1 událostem a postavám, jež byl
v úryvku nebo tedy snaha navrhnout h~
tézu širšího kontextu ze které byl úryvek za ex-
perimentu vytržen. Hledání souvislostí mezi obsahem textu a
ným kontextem nebylo náhodné, protože všechny prvky byly
upravovány tak, aby byly konzistentní s hypotetickou identitou vypra-
kterého už nebo za autora úryvku.
považovali za nutné, aby úryvek byl v souladu s navrhovaným šir-
ším kontextem biografického narativu postaveným na jejich inter·
voleb. Obraz tak implikoval jistou celistvost, avšak ne vždy byli
respondenti schopni která slova je vedla ke konkrétnímu in·
rozhodnutí o tom, jakou ze kategorií reprezen·
tuje. jeden respondent za
a podtrhl slovo

T{AZATEL]: vede k te byly ty

...
R[ESPON DEN l]: Nó, nó, nó. To spíš odkazuje na to, že by to byla komunistka.
T: Hmm.
R: Ale prostt já jsem to podtrhnu/... Automaticky asi.
(úryvek 1• student B; slova pfevzatá z úryvku jsou zde a v dalších plepsaná základním písmem)

7 V pfeplsech zústává za h á h kt
c ov n c ara er mluvené tzn. hovorové formy slov; zde napf. prot
aovanf
místo splsovn"L c&
cno prot~ovaný.

-
84
 ale respondenti bez obtíži dokládali vazbu mezi podtrženými slovy
a identitou jak ukazuje následující

R: No, tady to druhý... škola jim to nedovolila, poslali nás ostríhat, vždycky prišel
reditel ...
r: Takže tys podtrhla vždycky reditel?
R: Jo. A ty, ty, ty se ... no, protože to si pamatuju.
[smích]
T:}O.
R: Takže to byli ale taky lidi.
(úryvek 2, rodil A)

Stojí však za povšimnutí, že vazba mezi jednotlivými slovy a smyslem výroku

zde není Výraz „poslali nás odkazuje k situ-
aci a teprve ta situace odkazuje k O primární roli slovníku
mluvit jen tehdy, kdy k a tím i k pochopení textu,
vedou už sama jednotlivá slova jako v následujících dvou

R: No, tohle si myslím, že byli - nechápu smysl.

T: [smích]
R: [ ...] jo, ale jako když mluví o
takže to byl asi ... asi normální,
(úryvek 7, student A)

R~ No tady jsem dal taky komunistu, protože slovo barák je pro taky typický, to-
hle [KV - pozn. aut.] bude krajskej vý~or.
(úryvek 9, rodil Cb)

Ukazuje se, že i když už i na úrovni slovníku jsou schopni dosaho-

vat semiózy orientované na identitu a
kde dokonce jen na této úrovni (viz úryvek 7, student A), zpravidla
se hledání identity a významu výroku opíralo o celky než jed-
notlivá slova nebo slovní spojení.
Druhé se týká toho, jak se vyrovnávali se samým úko-
lem, kteiý v rámci experimentu tj. jakým identitu
jednotlivých Respondenti v tomto postupovali
které se objevovaly nezávisle na tom, o jakého šlo respondenta
a o jaký úryvek se jednalo. Variabilita textových heuristik nás
vedla ke že nelze že by existoval sdílený
kterým by si o tom, do které kategorie si vyprá-

85
 vcJn:111 0 zatadit ';jde zcf.e o inClivicluální kompete .
kteiými konstruovali podobu h ~Cl. Jedntrn ze
...o/2nam~ na ur~itých slo: j~dnoduchýJi:ioostuPné ~-
N~pnklad v Jednom z myv~ v~dlo k 1d~ntifik~ci ~ich spoje t
stického slovm spoJení nás Jako tQ}emníky. v J'. éJ ko koll\11~
razy 99 % . ln Ill •
a nás volilo k tomu ž . lll'J\7kli w
"'li,
·
situaci jako výsledek komums · t'1ckých voIeh, a proto' emlinterpreto..,al'
·i·
tifikovali jako komunistického jak dokládá následU:.~~h~ iden'.
z rozhovoru: J í \lry\,ek

R: Tak 99 % k tomu vedlo, že 99 % bylo pro k .

. . K , á
stranu, to znamená, že to spoJUJU. 1
·1 omun,stic koU
tere n s vo I o, to znamenó 99 %ob
volilo teda komunistickou stranu a t,m, ze Je tam to sovo
• v • I nás, tak je jakobrvatels"'--
wo
komunistu, toho že nás podporuje. Ytoho
(úryvek 8, student D)

Jiným hledání významu orientované na odhalení ml

bylo co bychom mohli jako skupinový styl mluvy, ktuv:
byl podle charakteristický pro skupiny obyvatel v'm· eiy
losti. Identifikaci komunistického disidenta podle zvlášu:
resp. stylu, dokládají následující úryvky z

T: No, tady, velice sofistikovaný systém, je to jak bolševická mluva, no.

R: Hm.
T: z toho taky bolševik, že jo.
R: Hm.
T: No, tak proto jsem dal komunistu.
(úryvek 6, Cb)

No komunista
R: ne. Protože ten by nebyl v tý No ...
jenom proto, že tam není ten ... Ale možná teda,
když teá nad tim uvažuju, že to spíš byl ten disident. Z toho, že je tam ta
kultivovaná mluva ... v tý A že ... mladej ... by byl pa-
... Takže by mluvil jinym
(úryvek 10, B)

V mnoha slovníku (výrazu) nebyla pro identity_V'f•

podstatná nebo se neobjevovala ve identi~
volby, kterou respondenti se opíralo o
semiózy, tzn. o encyklopedii a možné být ná·

-
86
 1
sledující respondentky, které se vztahuje ke stejnému výroku jako
v

R:Tady bych fekla, že je to který, který se neorientoval v té

který o jaké rozhodnutí jde, I/o o rozhodnut(,
ve kterém systém byl vylepien, oslaben nebo ehm. Snažili se
mladé už proti nepopuzovat.
(úryvek 10, prarodl~ Da)

Na úrovni slovniku bych rád poukázal na dvoji strategii,

která vedla ke konstrukci identity Jednou
strategií bylo celkového smyslu úryvku z vyskytujících se slov
a slovních spojení, k jeho do širšího historického kontextu a vy-
si o povaze situace, o níž text vypovídá. Jednalo se ze-
jména o slova, jež se vztahovala k si_!Uaci, v níž se úryvek odehrával,
(v kuchyni, tábor Mariánská, lN nebo (16. ledna 1989,
y 55., 56. roce), nebo z hlediska identity (nás tajemníky,
Smysl výroku pak byl odhadován na indicií. Druhým
sobem uchopování významu bylo více
reflektované spojování slov nebo slovních spojení s identitami
nezávisle na historické slovní
spojení soudruzi bylo chápáno jako toho, kdo se se
nsoudruhy" neidentifikuje; význam slova (ve smyslu slovníkového hesla) byl
až druhotný, primární roli hrála konotace osobního zájmena ve
spojení se stranickou Dalším tohoto druhu koope-
race být výrazu študujeme, který byl v tomto gramatickém tvaru
vykládán jako výraziva lidí, nebo [to] není
jakej komunžstickej kterej by pouitval ustálenou frazeologii, ustálené
)_ýrazivo, jo?" (úryvek 13, Db). Tyto strategie tedy ukazují na
metody identit na výrazových charakteristik
které se nejen recepci ale
i recepci jiných v interakcích v

3.3.2.5 Kooperace na úrovni encyklopedie

Druhá narativní kooperace s textem je vázána na encyklopedickou
kompetenci V našem výzkumu byla encyklopedická kompetence
chápána jako které aktivuje za poro-
textu v a které jsou spojeny s minulostí
jíž se text týká. Základním jakousi vstupní hypotézou, bylo,
že mezi generacemi se bude tato kompetence lišit, že v textu vý-

87
 razy budou aktualizovat jiné jinak ro~sáhlé soubory
ted mosu Podl ;
"1
encyklopedické kompetence vlastní zkušeností Ybyla jistae 9" !
v socialismu žil svého života zda jeho podob enáte, tedy to l>od. i
(z mediálních rodiny, literatury, známu· zhná Pouze ; Zda ,
Yc ap0 d ) Pro.
Tento se však nepotvrdil, al ne tak J'ak. •.
. . 1 • let ' Jsrne 0 x
Encyklopedické
které respondenti
o mmu osb, eré se textu
svých voleb odkazovali oba hivovaty l l
. 'd t. b , sa oval
a:
\;eka'l 1 1
a
vidla jen sdílené stereotypní podobry d1s1 en u, o lid'1 k Yzpra.
kých a života za socialismu. Jak se pokusím v int ' 0 IUunisttc. ·
zat, není to z že byvšichni_~espondenti O sociali:~~etaci \lká. !
nebo ale proto, že pro dokurnen~ jako dokumen~o 5íllné•
a identity nebylo aktualizovat rozsáhl
1
dii; znalostí, ~~CJkloPe-
tualizované jinými dokumenty v každodenním responden~ ast0 ak.
ahé~
j

hou stranu navzdoiy to?1u, že char~eristiky hl~vních skupin dru. I

sdílené generacemi, respondenti ve své interpret . hy~ ·
rozmanité kontexty, což ve svém vedlo k neshodá: P~o n~ ·
identity V tomto smyslu jsou názomým p~o-
dem interpretace následujícího úryvku: P a-

úRYVEK21: .Což dneska spíš baví, tak aby takhle. To byl takovej sou-
událostí, kdy jsme nikdo z nás netoužili po tom, aby se semlelo. Já
k tomu disentu, když už jsem se k tomu tak dvakrát dotknu!, já jsem to ví-
bral jako okrajovou záležitost." (komunistický

Respondenti indentifikovali jako zástupce všech identit a ve

všech dokázali uvedený výrok odkazem na encyklope-
dické o dané

kdy byl narátor jako disident:

R: A ted tady je teda událostí, pro slovo, a bych teda

tady možná podtrhla netoužili po tom, aby se semlelo. A tady jsem na va-
hách, protože... událostí použije kdo už, kdo o

T: Mhm.
A kdo teda možná v tak, jak se udály, víc událost( než
Jenom jednu To znamená, to trošku ukazuje na jako
T: Mhm.

88
R: No, ale ... je tu netoužili po tom, netoužili, nikdo z nds netoužil po tom, aby se
semlelo. Takže já bych to tipovala na disidenta a mohl teda mlu-
vit O kdy to tfeba nebylo pf/pravený a kdy to nalasovánf, [...]
bejt jiný, takže tfeba aby aby už v tu dobu bylo
vyprovokovanýho.
(úryvek 21, rodil! C)

Narátor jako

R: No, to si taky myslím, že to byl takovej normální kterýmu nešlo o

aby se stalo a o tom disentu zas tak moc To zas ne-
bylo tak mezi lidma, že je v disentu a že vymýšlf a že
by nebo tak.
(úryvek 21, prarodic'. C)

Narátor jako komunistický

R: No todle fikal papaláš... komunistickej. Disent považoval za okrajovou

záležitost. No. Voní to podcenili. Pro to jako ...
T: Hmm ... Takže voní to podcenili.
R: Já si myslím, že von i to trošku podcenili. No.
(úryvek 21, B)

Extrahujeme-li z explicitní encyklopedické na jehož zá-

respondenti své volby, dostaneme následující informace: di-
sidenti byli o politické situaci než lidé a nehrnuli se
po do konfrontace s režimem; lidé o politice
leli ani se politicky neangažovali, už na režimu nebo
považovali disent za politic-
kou sílu. Lze že encyklopedické kompetence jednotlivých
nejsou v rozporu navzdory tomu, že vedou k odlišnému
Odvážil bych se i tvrdit, že všechny výše uvedené znalosti by mohly být sou-
jedné a téže encyklopedie a odlišné má v odliš-
ných které text aktivuje.
Z hlediska stojí za zmínku jeden rozdíl v encyklopedické
kompetenci, který se mezi generací a respondenty z ge-
nerací, jež socialismus zažily. Znalosti ve studentských encyklopedi-
ích se podobaly typickým charakteristikám postav obývajícich minulost (di-
sident, komunista), zatímco znalosti starších generací odkazovaly

89
 na konlcrétní generalizovanou minulou zkušenost. Takto .
Uje SVé
jedna studentka: Ur-

R: A v poslednfm ... ten di~en;, ~I: já jsem se nakonec .

klonila k tomu, že toJe nez akt,vn, disident, jako kt;·
vyjadfuje odpor k rez1mu.
(úryvek 21, student A)

Další student uvádí:

R: A ... teda;_·· d~sident ...,Tak tam, mi jako i:

že t~ ~isident, který se
k tomu dostal tak neiak 1ako slepy k hous!tm. Le se stykal s t~m, lidmi. s disidenty.
A tak... netoužil po tom, yaby se neco semlelo. A tak Jako mluv( 0 všech, jako
by netoužili. .. po tom aby se neco semlelo.
(úryvek 21, student B)

studentského typologizování:

Tak to jsem teda moc

R: mi to takový jako, že jsem ale
tak... Tak pak mi to disidentský z hlediska toho, že to chování je takový non-
a kdy, kdy jakoby se nechce tomu, co mu jako instituce
nebo organizace tak tomu, že se vlasit nosy, nosit vlasy, takovym
sobem jako všichni no, to mi tak jako že by to mohlo souviset s tou
povahou toho disidenta, no.
(úryvek 2, student D)

Studenti, zdá se, popisují spíše možný historických než aby se

snažili k tomu, co se odehrálo. Ale jejich „typologický" ne-
znamená, že hy se mýlili v odhadování identity a toho,
o co v úryvku Zatímco encyklopedická kompetence množ·
nalézání a aktualizování mnoha výkladu úryvku
a tím vnáší do identity encyklopedická kom·
petence založená na typech a situací navrho·
vat jednoduchá a povrchní jež „fungují'.
Všechny generace tak disponují ve vztahu k textu rozdílným O ko:

munistech disidentech, jak do rozsahu, tak do povahy, ale kooperac~

s kr~,~ hi_ografickým textem jsou - jak již bylo uvedeno výše - sch0P.01
~zit vz1y Jen jeho malou Možná je to i „his·
tone~ charakterem encyklopedické kompetence tzn. jsou
schopm nalézat možné kontexty a z pohledu popisované dobY,

90
zatímco studenti aplikují spíše taková která cirkulují v
ném diskurzu dokumentárním, odborném) o socialistické
minulosti.

3.3.2.6 Konstrukce možných

chcete-li
úrovní, je konstrukce možných V pojetí se možné vážou
na anticipaci toho, co se v textu hude dít, jsou to po-
stoje událostí, stavy a [Eco 2010: 139]. V kon-
textu našeho výzkumu jsme uvažovali možný jako kon-
strukci, která aktualizovaného textem (encyklopedie)
nabízí možnosti toho, co se mohlo, ale nemuselo odehrát, resp. co se odehrát
nemohlo. Možným se zde tedy nerozumí rekonstruovaný na zá-
vlastní zkušenosti, na individuální a vzpomínek
na minulost, ale je s jejich pomoci a pomocí dalšího návrhem
ných možností jednalo se o ty úryvkem aktuali-
zované oblasti minulosti, kde nemohl daný úryvek vykládat
podle vlastní zkušenosti pozitivní ale pracoval i s interpreta-
cemi, které byl ochoten v daném kontextu tj. které se mu je-
vily jako možné.
Hned z prvních analýz bylo patrné, že charakter možných jež re-
spondenti v rozhovorech konstruovali, podléhal v zásadním ohledu experi-
mentálnímu zadání, tj. tomu, aby v úryvcích pátrali po
identitních které by je mohly vést k identity.
To stimulovalo a i limitovalo možné Jejich
struktury se proto vztahovaly k vlastnostem jednotlivým
kategoriím situací, v nichž se mohli nacházet. návrhu
možného socialismu, ve kterém se status a komuni-
stické je následujíd

R: Tak vzhledem k tomu, že bylo že pokud se jedná o komunistu, tak to

byl... ehm ... ve vysoké pozici v komunistické tak se dá
že asi nebyla ve vysoké pozici a... ehm ... vyvolává to dojem
ného za minulého režimu. Když o mluv( jako o tom, že byly jsme
a mluví o vedoucf
(úryvek 1, student A)

Pro srovnání uvést generace ve kterém

k identifikaci jeho encyklopedická kompetence:

91
 1
. N ·dentifikovala jsem to jako na
R: o, t partaje a identifik .
ž UJu to
I
., , 1
d·vodu že je tam to slovo že byly a e o pe (; l toho
i

d~nu vf;, protože taková praxe byla, že pok~d byl v partaji, tak:~ ~:. ho.
hody ; ten oproti nestranfkov,, 1ak-ý
1
1

(óryvek 1, rodil Ca)

Srovnáni nám ukazuje i jeden z v recepci kt ,

• i · ·· h
vil mezi generaci studentu a generac JeJtC ro l u a aery. se oh·~e- 1
studenti logicky odvozovali identity z jim to,~
· (d' 'd ti li ti an
b
typologie postav a situaci 1s1 en iJ pro re 1mu a ž" se š zn~- I
'4lllt 1
zavíraní; - 1• •
fuiu.aon podporova1·l rez1m "'· a se d b ' i-.J.uJiiI
mocni). Studenti 1 · v é
konstruova 1mozn sv ty, zatímco o k.J.
ge ' uyu
se spoléhaly na své vlastní (a ne~ace Pa· t
,., 0 minulo
·l
a možné Da1š~ dokl, a~em, ~e Ille s~ ,
tendenci konstruovat mozné svety, muze být 1 to, ze když student nši j
uvedeném že se s k:e
stickým tak naopak n ~lln_1•
Jsou to ta/de ž.e je to bo/ševickej t1t l
Ch) nebo ž.e byla v vyšší funkci ri I
tako)ýbo" D). Negativní forma odpovídá využiti encyklopedie ke .
možností jako nerealistických. vy
Rozvinutých konstrukcí možných se v 1
mnoho. nejvíce je jich v k úryvku 17: J
....abych uvažovat o vstupu do komunistické strany. No a tak samo-
že to bylo otázka jako diskuzí, jednak u nás doma a jednak jako s ro-
No a oni tak jako dávali sebe za že pokud se takto
nestane, tak, že ohrozím (disident) j

Z úryvku je situace (diskuze o vstupu do ale jen lze od- j

hadnout politickou proto si výrok vy· 1
žádal velkou aktivitu, která se nezastavila u encyklo-
pedie, ale vedla až ke konstrukci možných ze kterých bylo
1

I
I
možné odvodit status

R: Protože se tady mluví o ohrožení v že do té strany nevstoupí. ... takže ,

jako by... to vede k tomu, že ti ... teda asi nebyli komunisté i du!(,
že by s tou ideologií natolik souhlasili, že by vstoupit do
strany, ale spíš protože to z já nevím, praktických
T: Mhm.

92
 ·rbezpelnostf. A to, že ten
lt
ze sVO) d k ž
...
dx x že chce o tom fs utovat, e chce
... taky O tom neml r x• k
probrat pro a P" t· , d
fesvé Lenc,
toupft anebo nevstoupit. Tak proto ... sf myslfm, že to byl ,o , pro,., ·"ko
.
p
strany VS J y OVc, •
student C)
(úrf'JCk 17,

d to je výrok kterej tady uvažuje 0 vstupu do k

1t: Ta_ Y_ ké strany diskutuje o tom s To je kterej tam nakonec t" b o-
munist1c ' k x k x „ík
( ale tak ja o... e:)t e v:)emu r á, že když tam nevstoupf, tak sere a
vstoup( ' jako je v, t ze, .. z..ádny' velky, nadšen rpro tu I'd
eologii nemá, že to
že to tak ~e to z je to ta
. yž ktereJ nakonec tam pak vstoupil do tý strany ale
situace k 'k d I k
tak, no. Ale asi se pa, nt ak~ ne ra n 1ake1m · vysoke1m
· ,'unkcfm, že jo.
Protože
jenom m,t po OJ.
(úr,vtk 17, rodil D)

. Ab ch uvažovat o vstupu do komunistické strany, to je mladý

; rodiny, jeho jsou sami, sami komunisté anebo lidé, si
že by v tom komunistickém režimu by více ka-
riéru, kdyby byl komunistické strany. .
1: Hm.
R: on nenf komunistické strany, proto to není K[omunistický funk-
disident to nenf, o tom uvažuje, takže je to naprosto
jasné.
(úry.,ek 17, prarodil Db)

si, že kooperace hladce probíhá nezávisle na tom,

je-li v souladu se identifikací. V úryvku
17 žádný ze jako disidenta,
protože všichni považovali za velmi že by byl svými
ke vstupu do komunistické strany a že by váhal.
i taková interpretace je možná: nestraníci (z donucení svému
.buržoazního pragmaticky radí synovi vstoupit do jemu se ale
nechce, protože s komunistickou politikou nesouhlasí (i vzhledem k osudu
svých a ho tento nesouhlas dovede až do aktivních od-
režimu - disentu. Existují i další verze možných které by vedly
k disidentskému statusu se stal komunistou v 60. letech
minulého století, po roce 1968 byl a v 80. letech podepsal Chartu
se politicky angažovat. jak plyne z respondenti
l: ~o~ažovali za Dostáváme se tak k zjiš-
teru, ze recepci dokumentu se aktualizují jen z responden-

93
 • d tupnvch encyklopedických kompetencí a jsou konstruová .
rum os :J • • t1 v é ny Jen
nejsnazší neJp Ja e n mozn V dusled n~.
d0 lké múy rozdíl mezi respondenty s rozsáhl, toho
:
0
;~ kými znalostmi založenými na vlastní zkušenosti a : 1ency.
, P~ icalosti nedisponují a kooperaci na tako.
vynu zn í h d . • ( tud ) •,, orn
ných c z roJu s enti . eze-

Shmutf sémioticky orientované obsahové analýzy

~;~;logicky sémiotický ..,
fenomenologické sociologie a etnometodologie. konstrukP1tupy
tézy významu úryvku z jednotli"tch slov a slovních spojení je podo~:á YJlo.
kumentárni interpretac; [Garfi~elv19_6?: 39-4? a 76-103].
se snažili zkonstruovat smysl uryvku bm, ze JeJ nebo Jeho st áii
) · h 1 ln 'h · av šlI do
pozice dokumentu (stopy o smys up e o vzorce Jednání m
který byl implikován odhadovanou identitou Když v úryvku
slovo nebo slovní spojení, které nešlo napoprvé považovat za dokumentu~
~at~
navržený vzorec Je • dnánÍ vávÍ
z c1, se k dane, 1'dentitv V•1•1 se ho reintepreto~(d
e, snaz1
tak, aby smysl úryvku zachován, hledali možnosti, jak iden::
této nové situaci V obecné bychom dokonce
mohli prohlásit, že analýza semiózy je jakousi etnometodologií
protože jde o výzkum racionálních vlastností indexikálních ob-
sažených v textu a jiných praktických kterými dosahuje po-
tomu, co text znamená (srovnej Garfinkelovu definici etnometodo-
logie [Garfinkel 1967: 11]); podobný lze nalézt i v [Livingston 1995;
McHoul 1982]. Sémiotický je v souladu s etnometodologickým také
v tj. v tom, že metody (autorské) produkce významu v textu pova·
žuje za identické s které jeho
Pro analýzu encyklopedické kompetence identifikaci vypra·
se zase nabízí koncept typizací a balíku
vzniklého sedimentací jednotlivcových zkušeností. jako
jednotlivé encyklopedické kompetence jsou kooperací s textem
aktivovány, tak i celek každého je „spící" a teprve jednání
se aktivuje podle principu relevance [Cox 1978: 90].
Sémiotická obsahová analýza nároky definice obsahové analýzy,
tj. na zkoumání inference o okolnostech užití
Technika sledování kooperace s texty sice zkoumá texty jen
váním
hodnotná
jak jejich
o
vypovídají, že jim I tak
v souvislosti s okolnostmi JeJI
~ i~.:
sledo-

užiti.

-
94
3.4 Strojový - computer assisted text analysis (CATA)

Když se výzkumník rozhodne analyzovat text nebo soubor textú za

generováni jejich obsahu, narazí vždy na zásadni otázku, která se
týká kódování, tzn. jakým „pomíjivé, nestrukturované nebo
jinak zcela smysluplné fenomény do jazyka dat,
ve kterém mohou být analyzovány pomocí náležitých technik" [Krippendorf
2004: 125]. postupy kódováni textu se zakládají na manuálním
oblasti textu kódu lidským kodérem,
výrok „s dcerou jsme se neustále hádaly" by mohl být podle
ných instrukcí kódován jako „konflikt v Tento postup má svou silnou
stránku: kodér je vyškolený je schopen pochopit význam analyzova-
ného textu a více i kategorie; neboli je
schopen se s jazykovými fenomény polysémie (více-
a konotace. Je schopen odvodit, že v textu „mám dceru ráda, ale
se spolu dostaneme do výraz „dostat se do znamená
mit spor, a tudíž úsek kódu „konflikt v Na druhou
stranu manuální kódováni má i slabé stránky. První souvisí s tím, co bylo
uvedeno už v úvodu k této knize - množství textu k analýze. lze
kódovat biografických do cca dvou desítek kategorií, ale
už ne všechny obsahující slovo nespravedlnost v celostátních
denících v posledním desetiletí, kterých je deset tisíc. Jen samotné
by zabralo týdny. O když by bylo teoreticky možné desítky
vyškolených nevyhneme se problému s reliabilitou takového kódo-
vání; ,,intercoder reliability" je ovšem problém, do kterého se zde
a proto odkazuji na [Krippendorf 2004, kap. 11].) Druhý pro-
blém v samotném kódovacím Klasická obsahová analýza
s kódovacím Na ve výzkumu mediální re-
prezentace nespravedlnosti kódovat podle nesprave<ilnosti
v orientovaném výzkumu na
dané téma. Co však v že nechceme aplikovat na našich datech
jaký již kódovací už z že máme pochyby o jeho po-
užitelnosti na naše data nebo nás zajímá orientovaný
o se v o nespravedlnosti píše, v jaké
souvislosti se koncept objevuje? V takovém je manuální kódování
problematické z téhož kteiý z silný nástroj pro teore-
ticky zakotvené kategorie - pro neodstranitelný sklon interpretovat
text vždy v kontextu. Výrok „vyrostl jsem v pocitu, že je nespravedlivé, když
který má víc odvahy než ostatní, stojí na okraji" být v publiko-
vaném rozhovoru se známým politikem kódován jedním kodérem do oblasti

95
 -politika 1•mý do nespravedlnost-socializace/wch
nespra~edlnOst ' . / • ·J ova ··
do oblasti nespravedlnost-pocity emoce. ~uz~ost zvolených k~~~Ýlli ,
oblastí významu ovšem nenf chybou kodéru, ny_hrž vlastnost{ lids
í 1•nterpretace textu. s textem kooperu1e a jeho Význ kéh0
I když jen málokdy se textu kodénr d'1 am
en spo1u · v • .... ~J ametrál
"š' h sta se setkat s tím, ze s1 kodén nedokážou vybrat z
l1 1' z u
vení dominantní kontext a v d.use I dku toho nev l, Ja · kým. kódem nebo
11\ožnllJCh

gon1., maJ'í dany' text kódovat. V b , výzkumu to 1.e zása,k, kate-

nelze poskytnout o ecny návod, jak v situ . \lJU
p ao~n
textové nejistoty postupovat. ·
2 obou výše uvedených problému - neschopnosti lidských kodéru
covat veliké množství a rozhodnout o _kontextu v explora:~-
_~o výzkumníky v textové analyze k hledání automatickéh .0
sobu orientovaného kódování. Zadání bylo jednoduché: a)
dovat velké množství textu, ktery, Je . . ve1ektronické
· k d'1spoz1c1 aJ b).J.ó-
kvalitu kódo~ání, aby z~c~ycova~o ~elevantní atrib~ty textu efe~
a na prvru úlohu Je Jednoduchá - kodovat musí stro·
na druhou otázku závisí na tom, co považujeme za relevantní
butytextu.

3.4.1 analýza

Jestliže nás jako relevantní atribut textu zajímá jeho téma (o

text je), plnovýznamová slova se zpravidla kté- ,
matu vážou. Již bývá frekvence výskytu prvku v daném pro-
- nejen v textové analýze - považována za indikátor dominantní po-
vahy tohoto (mnoho stromu les, mnoho vojáku armádu nebo
bitvu). významová slova této kapitoly [3.4] jsou text, ,
slovo, spolmýskyt, korpus, graf, která bezesporu její téma indikují. Metoda ana·
lýzy založená na posuzovaných frekvencích jed·
notlivých slov však poskytuje pouze velmi a hodí se jen na
druhy zejména odborných, které jsou tematicky Pro
analýzu neodborných biografických rozhovoru nebo mediál·
nich není vhodná, protože tyto texty se frekventovanými slovy
liš neliší. Také výzkumu novinových bychom sice dokázali terna·
ticky odlišit o ekonomice od o sportu, ale to k sociologicky
zajímavým V navíc již existují sofi5tlko-
:ané ~etody, jak téma textu nebo jeho shrnutí z frekvencí slov, jejich vzá·
Jemnych a klasifikací, odhadnout; pro viz [Beny, Kogan 201~

96
Dale, Moisl, Somers 2002; Song, Wu 2008]. Z odborného pohledu však ne-
jde o techniky analýzy, které by nové nebo odhalit
netriviální struktury, jako spíše o metody zpracování textových dat za
automatického získání informaci v textu již obsažených. Toto jejich
je z jejich anglických natural language processing
nebo infonnation retrieval. mohou sloužit jako pomocné techniky
sociologickém výzkumu vycházejícím z velkého množství textových dat.
Jako uvést analýzu témat v on-line diskuzních sku-
pinách nebo sledování objevujících se témat ve weblozích.
Pokud chceme jít dál než je tématu v textu nebo souboru
tzn. chceme-li se pustit do objevování nového, potom se pro nás stane
relevantním atributem textu spíše jeho struktura nebo struktmy (vzorce)
než téma. Posunuje nás to z oblasti, kterou bychom jako
do oblasti tématu textu dokáže zatímco
struktury rozsáhlého souboru je jen po-
stižitelné. obsahová analýza si sice ambice odhalit ,,fenomény,
které nejsou pozorovatelné," ale spoléhá v naprosté
na odhalují a kódují mikro- makro-té-
mata, jejich hodnocení (negativní, pozitivní, neutrální), nebo na
ex-ante slovníky a tezamy, které chápání
[Carley 1993]. To znamená, že stojí na nebo
teoretických pokladech.
orientovaná textová analýza (computer assisted
text analysis, CATA) dovednost
ji v analytické fázi výzkumu. minimální znalost které
vstupují do analýzy, a snaží se explorativním zjistit jejich struk-
turní charakteristiky nebo vzorce, které se v nich objevují. Za základní jed-
notku textu je považováno slovo a strukturou textu se rozumí soubor
mezi slovy, resp. vztahy mezi strukturami a vzorci slov. Jednu z takto
orientovaných metod textové analýzy v následujícím oddíle.

3.4.2 Metoda sledování slov -

analýzy biografických

Jako ilustrace CATA by mohl posloužit výzkum mediální komunikace akti-

vistických skupin, který budu popisovat v kapitole 4.5; v jeho rámci jsem se
spolu se spolupracovníky snažil popsat a prozkoumat aktivistický diskurz.
V této jsem se ale rozhodl sledování spoluvýskytu slov jako
specifické techniky obsahové analýzy na výzkumu biografických vy-

97
 alem je analýzy vypráv~ní jako získat.
mace o okolnostech jejich vzmku. ~e vyzku~ná otázka týk tnfor.
šováni soukromého a tedy zda a Jak rozlišují á l'oilj.
ve svých životopisných sféru soukromého a
a zda se u sociálních skupm tyto sféry liší. Zl\'ota
· 1·ismus pra ic
kt' ky ·1 aS to
slyšet, že státní socia sm autenticko tOtiž·
nou sféru a že jediný možný prostor pro smysluplnou seberealizaci \'efej.
v posledních dvaceti letech socialismu, se nacházel v soukro
a u nás se projevoval zejména kutilstvím a neJ· n•,rni, ro.
, ~uzn~š~

Nejprve se samotné pojmové dichotomii

mého. v souvislosti _s p~dem. s~átního socialis,mu v~ a ~;;kro.
a soukromeho obJevuje zejména vodni
se otázka rozlišeru . , . . eko-
nomickém kontextu, tzn. ve vztahu k masivni pnvatizaci do té doby tá
majetku Mertlík 1997; 1998]. Samotné 02s
,,privatizace• ·
vymezuje onentaci · tohot o procesu, kdy majetek na'-h1:UJ,
z rukou státu do rukou so~omých, už fyzických _nebo právnických
Druhá oblast odborného diskurzu, ve které má dichotomie .
kromé privilegované postavení, je oblast genderu, po~.
ve po roce 1989. Interpretace vychá-
zejí z že státní socialismus dal vznik specifickému genderovému
[Vodochodský 2007; Havelková 1993; Wagnerová 1995]. pro
tento byla že ženy byly v tlaku na jejich všeobecnou
do prostoru, zatímco zrušení soukromého
podnikání a nomenklaturní systém obsazování pozic mnoha
politicky neangažovaným možnost profesní kariérní seberealizace.
Po roce 1989, k feministek ze zemí se silným feministickým hnu·
tím, neprojevovaly ženy v postkomunistických zemích na rozdíl od tak
ambice po naopak, mnohé mož·
nost (nikoli nutnost) opustit nudné placené a
se více rodinnému životu v širokém smyslu slova [Fodor 2002; Havelková
1994; Heinen 1997]. oblastí, kde se polarita a soukromého
objevuje, i když ne v explicitní je oblast politická
Jedná se o diskutované „nepolitické politiky" nebo „antipolitické
politiky" Havelka 1998; Otáhal 1998], pod kterou se dnes rozumí
devším odpor demokracii na politických
stran a na nezastupitelnou roli tzv. V období
státníh~ ~ocialismu však termín Havlovu
lání politiky v posttotalitním systému skrze „život v
„mravní rekonstituce tzn. politiku vycházející z privátního

98
jednotlivce [Havel 1990: 129]. Jelikož politika byla v reálném sociali-
smu zbavena jakéhokoliv smyslu reprodukce moci, bylo podle Havla
i dalších hledat v morálním zázemí jako jednotlivce.
Cílem tohoto a zjednodušujícího oblasti
užiti pojmové dichotomie soukromého a bylo ukázat, že hledat
jaký univerzální základ výklad by bylo marné. Soukromé
znamenat podle kontextu formu vlastnictví, formu skupinového
bytí nebo prostor existenciální základny smyslu lidského bytí.
je rozlišení soukromého a podle an-
tropoložky Susan Gal (a nejen podle ní) ve své ideologické; jde o
pad „jazykové ideologie," jak to nazývá [Gal 2005], jako dichotomie
práce/domácnosti, racionality/emocí, mužského/ženského apod., a za jejím
použitím je hledat zájmy a m_ocenské vztahy. oblasti sociálního
života jsou prohlašovány za veskrze soukromé, protože není žádoucí, aby
vstupovaly do tržních rodinná výchova), zatímco jiné ob-
lasti jsou deklarovány jako a tržnímu vystaveny být mohou
(placená asistence u Konkrétní podoba rozlišování tak
odráží konkrétní zájmy sociálních skupin. Další charakteristikou pojmové
opozice a soukromého, již obsahové vágnosti
a ideologické zakotvenosti, je to, že jde o „fraktální rozlišení," tzn. jednotlivé
opozice lze dichotomicky podle stejného [ibid.].
Jestliže domov je soukromý prostor, tak v jeho rámci máme též a sou-
kromé oblasti obývací pokoj versus ložnice). A rámci lož-
nice jsou šuplíky stolku než jeho vrchní deska.
lze rozlamovat na a soukromé politiku, práci, pro-
story apod. v existují oblasti soukromí
(osobní vlastní a oblasti (místnost pro setkání
s klienty) a o proporci oblastí se mohou vést spo:ry (sledování elektro-
nické pošty zaznamenávání telefonických
Stojíme nyní otázkou, jak k výzkumu soukromého a ve-
biografických Jak jsem se pokusil ukázat,
nelze že jsou které by byly ze své podstaty sou-
kromé nebo platí opak: soukromé a je a) a vý-
sledkem vyjednávání a mocenských a b) závislé na a kon-
textu. Z toho je nutným metodologickým výzkumu
a komparativní který bude brát soukromé a jako
sledek a interakcí.
Pro výzkum soukromého a rokem 1989 jsem vy-
bral historická biografická Biografické rozho-
vory zde mají tu že zachycují a soukromé skrze subjektivní

99
 zkušenost. Na druhou stranu jistým omezením je to, že nejsou hist .
'ed á or1c1,...,_
daty v pravém slova smyslu, prot~že se J n ° so~ ?sná rn:',Yllli
životy prezentované z dnešní pozice a pro aktuálm takže jso 11\ulé
zejména ty které kontrastují . u Patrné
s omezení jsem se pokusil z31stit, Jak se v rozh0
objevuje rozlišení soukromého a ve eJn · ého, p I emz" Jsem
· využil toh " .r""h
0
'"'-
lze podle pohlaví a podle profese (na muže a ženy ao, ~e vy.
níky profesí a tzv. inteligence). jsem, že vz~· Sluš.
porovnávání skupin odhalit sdílené a variabilní aspe~- Jemné
"-lY studo-
vané dichotomie.

3.4.2.1 Vytvoknf
rozhovory pro. analýzu jsem získal ze .., sbírky Bio9ra1;e
~• x
,u~n~
profesí a intel19ence, která byla vytvorena v Centru orální histo .
ústavu pro soudobé

nitých profesí,
AV a se kterou jsem pracoval již v
výzkumu. Jedná se o soubor cca sta biografických
i žen, z republiky, z
s lidmi
i venkova. Hn~
ro:~ .
:

na jsem se rozhodl, že budu vycházet z které po-

skytuje sbírka, tzn. na muže a ženy a na profesí a
slušníky tzv. inteligence, což jsou lidé s vysokoškolským pracujíd
v odborných a manažerských funkcích. Tun vznikly skupiny, jež jsem
jako: muži-inteligence a ženy-inteligence.
Korpusy pro jednotlivé skupiny jsem
všech stejné kategorie do jednoho velkého souboru.
Výsledkem byly velké soubory. Poté jsem z nich poloautomaticky odstra-
nil otázky které by mohly ovlivnit výsledky systematickou chybou.
práci s mediálními texty je nutné zase odstranit (nejlépe poloautomaticky
pomocí skriptu nebo makra v textovém editoru) infor-
mace k Gméno autora, popis autora, popis fotografie, název rubriky
sekce apod.) nebo opakující se záhlaví a zápatí stránek. Takto
a korpusy jsou pro analýzu.

3.4.2.2 Frelcvenlnf slovníky

slovníku je prvním krokem analýzy. které
jsou schopny frekvenci slov v textovém souboru, existuJ· e celá .
Atlas.ti, TextStat, AntConc. Pro každý korpus postupujeme steJn.'
Nejprve frekvence jednotlivých slov, která od
sti
ších po Protože nás ve zajímají významové obla '.
vybereme do slovníku jen plnovýznamová slova zpravidla pod
statná jména. Jde nám totiž o to, abychom v následujících krocích mohli pra·

-
100
covat jen se samotnými slovy, bez ohledu na kontext, v
se v textu vyskytla.
sestavování stojíme otázkami: jaká slova
a kolik slov do analýzy zahrnout. Mezi slova v obou kor-
pusech se také slova nebo trvání (dneska, tenkrát, tehdy,
rok, nikdy, která by teoreticky mohla indikovat ve
struktury, mimo konkrétní kontext výskytu jsou jen in-
terpretovatelná. Tebdy znamenat v roce 1948 jako v roce 1989.
jsou na tom slovesa jít, myslet, která sice mají vlastní vý-
znam, ale pro analýzu, jež se ve snaží odhalit životní sféry, ne-
jsou Co se množství slov zahrnutých do ana-
lytického slovníku, jsme omezeni na jedné zobrazovací schopností
výsledných které jsou zhruba do padesáti až šedesáti zobraze-
ných slov, a jednak velikostí korpusu, platí, že korpus, tím
více slov má smysl do slovníku U malých hrozí, že
málo frekventovaná slova zahrnutá do analýzy budou v grafu
zené outliers stojící mimo ostatní struktury, a tudíž nebude možné je smy-
interpretovat. Protože v našem jsou korpusy biografických
použitých veliké milionu slov každý), vybral
jsem padesát slov, podstatných jmen.
Technicky je procedura slov do slovníku než jen vypsání
padesáti Vzhledem k tomu, že má ohebná slova, je
prakticky vybrat nikoli jednotlivé formy slova, ale slovní
základy neboli lemmata. Nejlépe by se pracovalo s lemmatizovanými
korpusy, ve kterých bychom vybrali lemma, škola, a automaticky
by se do slovníku i všechny gramatické tvary tohoto slova (škola,
ško(y, školou, školami atd.). V nelematizovaných textových korpusech postu-
pujeme tak, že nejprve vybereme cca trojnásobné množství slov,
tato na slovní základy sestr apod.) a poté zjistíme vý-
skyty všech slov odvozených od slovních V
dech ale takto postupovat protože slovní základ je
ným Když u rodiny, mám slov máma, mámou
atd. je totožný s první osobou singuláru slovesa mít a tudíž bychom
frekvence dvou slov. V takovém musíme postupovat
Použijeme k tomu program COOA [Hájek, Hájek 2009], který jsem pro
analýzy a který je ke stažení. Tento program
frekvence jak slovních tak i forem téhož
slova v kde slovní využít nelze. V slova máma ku-
mulujeme jednotlivých jednotného a množného ale i sy-
nonymních matka, mamka, mamina apod.

101
 I
I
va nesoucí
slovnlku se musíme •
více vyz' Snad potí
b)
ž
e
s jednou obtíži a to.
mí slovo stát,
,
kt
e['é
.Jsou
Je
l
vzp 1mený postoj ) "e-
so 1. • •
líce a znamená a) politic~ou instituci,
C,,stát tolik a tolik") nebo d) dosažení stavu pozice c cenu
dentem") slovy jsou slova strana (ps~.P~ezj.
strana sp~ru, ,,na druhou stra_nu", na další
0
sp~[::ká,
(firma skupina, národ, orgamzace), svoboda (hodnota, vlastní jmén ) st
(politické názvu politické strany). Jedin ~ ne~
sobem J. ak se s významovou (polysémií) . zpu.
, l'š•
slova ta~ abry bryI kazvd'y vyznam roz 1 1telný, resp. aby b·
' 'Je ma

rozlišitelný význam, který chceme do slovníku, od kt é

. fi kých vypráv m, Jsem . er sle-
dovat nechceme. V d b1ogra c všechna slov
. t'tu
.. kou ms . v zrnem 1 a stát,
kdy se nejednalo o po I1tic 1 c1, rucn
v •
na _stát, slova stran
kde se nejednalo o politickou stranu na _strana a jako finn a,
K tomu, abychom zjistili, v ja~ch kontextech a~;:
i významech se dané slovo v korpusu vyskytuje, pouz1Jeme prakticky ve všech
programech pro textovou analýzu dostupnou funkci KWIC, znamenající key.
word in context, s jejíž pomoá se nám zobrazí seznam hledaného
slova a jeho variant v kotextu okolních slov tak, jak se v korpusu vyskytuje.

Tabulka 4 Prohlížení kotextu slova stát pomocí funkce KWIC

ip, fe pfedstíraj, fe pracují a sút p,edstírá, fe je za to platí. A to byl vtip jako

no a ten, kdo známosti, tak musel stjt frontu. Ne. To byl takovej To bych ,ekl,
kne .stát je nejhorší hospodár, no ale sUt jsem já jako ministr, protože je reprezen tuju, ta
ebo je pak obnovili, takže každej sdt socialistickej, nebo každá ta u
e zas otázka stylu práce, protože každý sUt asi si kontroluje své nep7átele nebo
se týká nebo Když se sdt otewe tomu okolnímu, tak už je té
raJdaj v PaRfi a stará se vo to st6t, to jde z našich kapes, že jo. Jo a to je to, co
enalo to jít si stoupnout do té fronty, sUt se bojovníkem frontovým a si vystát tu kní
vis šesti a fe Jsem tedy okradl st6t atd. Takže hledalo se leccos a nevim. No a najedn
potom tvol'it a zpívat, tak ten st6t nebo ten režim rozbourával daleko víc než kdokoli
I vysokej plat Takže jsem se st6t docentem, ale jsem tu kariéru, já j
takový epizody, i takový se teda st6t. Ale to nevím, jak toto budete psát. To. (smích)
-
Tak zkontrolovat, že slovo _strana znamená vždy
politickou stranu, nebo bratr znamená a nikoli or-
g~ac e (skauti, strana lidová, církev). Tato kontrola by být_ co
aby se vzniku artefaktuálních JeD
odhalitelných.

-
102
Tabulka sKontrola poloautomatických úprav slova strana
(_strana = politická strana; -strana = ostatní významy)

uze volebních ale by být _strana by sl vždy zachovat akceschopnost. V lnforma

k volebním kampaním neexistuje jako by _strana hledala jen politicky a p7ipravené osobno
lál. Na politické chybí levicová _strana která by jim dala víru ve spravedlnost pofádek a
t fe je nám jedno že nám bude vládnout _strana která dokazuje jak Jsou Jí cizí zájmy obylejných
u Jí cizí zájmy _strana která Je na druhé barikády. Pokud se nic
tuace o tom že by se _strana mohla dostat na sestupnou dráhu což se jako pivní
mráz po zádech. Tato _strana má po posledních vyhraných volbách v Senátu Paria
pro komunální sféru. SlYL stranidc a r~
0
fití jen nahodilé. Na druhé má _strana málo
šení Tím že _strana nemá dlouhodobou strategii a neracionalizovala sv
ólohu aparátu za velmi žádná _strana bez jeho kvalitního složení existovat
volebního systému kdy je volena _strana není ani on zvolen. Je dosazen _stranou. P

Posledním krokem analytického slovníku je jed-

notlivých slov o synonyma vyskytující se v korpusu, táta a otec
nebo firma, a podnik. Výsledný slovník vypadá takto:

Tabulka 6 Ukázka prvních šesti položek slovníku pro vyhledávání

slov v biografických je zástupný znak
a jakékoliv další znaky.

1. auto, auty, autu, aut, autem, autech, auta, au~, vozu, vozem
2.
3. bratr, bratra, bratrem, bratrovi, brati'i, bratfím, bratry, bratmh, brách*
4.brig*
5. byt, byty, bytu, bytem, bytech, bytov*
6.
7. ...

3.4.2.3 Sledování slov

Jak bylo uvedeno výše, technikou, jak zviditelnit struktwy textu v kor-
pusu, je sledování vybraných slov. Obecný princip je popsán
Ido Daganem [Dagan 2000]. V originálním pojetí je sledování
slov, tj. kolokací, lingvistickým nástrojem ke jejich významu a dal-
ších charakteristik [ Šulc 2006; Firth 1957]. Cílem nelingvi-
stických studií je ze vzájemné spoluvýskytu slov odvo-
dit jejich vzdálenost sémantickou [Bernard, Ryan 1998; Mohammad, Hirst
2005; Mohr 1998]. Spoluvýskyty lze ovšem sledovat i z jiných než je
jejich významu. když Firthovu hypotézu C,,you shall
know a word by the company it keeps« [Firth 1957: 179], viz též kap. 2.5.3)
obrátíme: zajímá nás, jak jsou nebo skupinou
sdružována slova, jejichž význam v textu známe. Lze to for-

103
 ,vat i tak, že zkoumáme, která slova lidé 'k
mulo nikdv nepoužívají. á . k
n m, Ja o soci n1m'ál ' n 'dd"J nebo
n1
té · aIe J'ak Je · k pouŽíván eJ e. o J)o.
m •azyka
ání
'J
a slov v jeho rámc1,kr .
· Jazy
soc1~
zn J .
•-1.é sociální lze s ze promluvy (teirh,) . nfrni
aJetéry, Jcm k hn' k ....J oz eJrn·
Od teoretických úvah se tec 1c é metody. Má it
analytický slovník ~O-S? slov (tj. záznIlle-b
'ch jednotek, recording umts), Je na rozhodnout, v jakých k atno.
:rych jednotkách (context units) budeme spoluvýskyty sledovat. Po:~tet.
.ako slovníku i zde provádíme analytické volby podl bn~
0
1at a výzkumných otázek. Technicky vzato, volit mezi kont:J "ahy
0
jednotkami nebo [pro viz Krippendorf ~
kap. s]. kontextovou jednotkou je odstavec celý
rozhovor, jednotkou je námi definovaný úsek textu, ek/
stano-
vený slov, odstavcu• nebo ohla:t mezi· spec1'fickým . i znaky slo
osobními záJmeny). platí, ze v krátkých kontextových jedn
kách deset slov, se více zvýrazní jazykové (gramati:
a stylistické) jevy, sousloví, spojení subjektu s aktivitou apod., za.
tímco v jednotkách globálních odstavce tematicij
aspekty textu v korpusu [Dagan 2000: 463~464]. Zajímají-li nás slovní spo-
jeni a vazby slov (tzv. kolokace), pak Je vhodné sledovat spoluvýskyty
slov v krátkých kontextových jednotkách, sémantická pole, jsou
dlouhé až dlouhé kontextové jednotky (od po
lik je ale naše volba omezena povahou jimiž disponujeme.
V analýzy webových stránek nebo biografických nelze
jako kontextové jednotky použit odstavce, protože nejsou vždy zjistitelné.
Analyticky kontextovou jednotkou je definovaná
zpravidla jako úsek textu nacházející se mezi resp.
po jdoucích - z toho že
myšlenku. po jdoucích se vztahuje k jednomu
tématu, i když na tento vztah záleží na typu textu. Pro analýzu biografických -
jsem jako kontextovou jednotku zkusil nejpIVe jednu, a~e-
set abych zjistil, jaká délka kontextové jednotky je pro zachycení vana·
bility Nakonec jsem analýzu provedl na
kontextové jednotce . ..
Pro slov z analytického slovníku jsem použil J~
COOA Program párové dvojic slov_obsaž~
nych ve slovníku se všemi slovy v nakládá jako s vanant~
téhož slova) v rámci kontextových jednotek a výsledné no~aliz:l
zvoleným koeficientem podobnosti. Podle mých zkušenosti i expenmen
ních studif je koeficient podobnosti (S) [Chung, Itt

-
104
2001]. se podle rovnice S (x, y) =a/ (a+b+c), kde x,y jsou
(slova ze slovnfku), a je x a y v korpusu, b je
samostatných x v korpusu a c je samostatných kor-
pusu; koeficient je považován za vhodnou mfru asociace se
vyskytujících Výstupem programu je jednak frekvencí jed-
notlivých slov (položek) slovníku v korpusu, dále frekvence slov v kontexto-
vých jednotkách a matice normalizovaných vzdáleností mezi slovy.
si pro kontrolu vypsat všechny kontextové jednotky s vy-
hledávanými slovy.

3.4.2.-4 Vizualizace
Získaná matice vzdáleností slov v korpusu je sice interpretovatelná
a jednoduše zjistit, která slova jsou si v korpusu blízko, tzn. vysky-
tují se spolu v kontextových jednotkách, a která slova naopak
mají minimum, ale cílem metody je získat celkový obraz vzdá-
leností slov. Toho je možné dosáhnout nebo škálo-
vaclmi technikami, které vycházejí z matic, z nichž
jsou shluková analýza (cluster analysis) a škálování (mul-
tidimensional scaling, MDS). Shlukovou analýzu je vhodné použít tehdy,
když chceme odhalit skupiny slov vyskytujících se v textu blízko
sebe, množství diskrétních témat textu (monotema-
tické vs. polytematické), a testovat diskrétnost
analýzou variance. shluková analýza se hodí tehdy,
pokud chceme nalézt lokální minima distancí, dvojice, trojice blízkých slov,
které mají ostatní slova jako své satelity [Aldenderfer, Blashfield 1984; Everitt
et al. 2011]. Naproti tomu technika škálování je procedu-
rou, která globální minimum distancí celého souboru slov, tzn. je op-
timalizovanou projekcí prostoru matice vzdáleností podob-
ností) do prostoru s nižší dimenzionalitou [Cox, Cox 2010; Hebák et al. 2005:
145; Shepard 1980]. Její použití je na tam, kde klademe na
interpretaci celkové struktury textu než na interpretaci jednotlivých
mezi slovy jako v shlukování. To bylo i cílem výzkumu, na kterém
ilustruji popisovanou metodu.
Výsledkem MDS je „mapa" (slov), v níž jsou si bližší ty, které jsou
si bližší v korpusu (jak již bylo uvedeno, blízkostí v textu se zde ro-
zumí frekvence v úseku po jdoucích
vzdálenosti mezi slovy v textu (spoluvýskyty) nemají metrický charakter, na-
bízí se jen nemetrická varianta MDS, která ordinalizuje vzájemné vzdále-
nosti mezi slovy. Z hlediska zobrazených dimenzí se jak je
[Cox„ Cox 2010: 88], zobrazení, které sice

105
mivá vysokou hodnotu stresu (vzdálenosti mezi prvky v zobraze
konfiguraci jen odpovídají vzdálenostem v puvodn~
konfiguraci), ale na rozdil od zobrazení poskytu~
interpretaci zobrazené konfigurace. Je

3.4.2.S Interpretace získaných

škálování je technika tzn. její funkcí
je poskytnout grafické zobrazení jako podklad k ~te~r~~a,ci strukturálních
charakteristik dat. Zobrazení má podobu grafu znazomuJ1cího body na ploš
a proto mapu. To svádí k intuitivnímu které se e
vzájemnou blízkost vzdálenost jednotlivých slov shluky. Sprá;:
interpretace,
1

vyšších hodnotách stresu, však ve sledování ·

celkových strukturních charakteristik, jakými jsou polarita, rozptýlenost/se-
spojitost, jádro/okraj. V výzkumech se nám
ukázaly jako relevantní dominantní rysy polarita [Hájek et al. 2006a; Hájek,
Kabele 2010] a jádro/okraj [Hájek, Bayer 2007].
celostního konfigurace je interpretaci vzít
v úvahu následující
a) Jednotlivé dimenze nemají substantivní smysl a graf lze proto
a velmi slova, která prostupují rozsáhlé oblasti
textu slova lidé a jsou zobrazena blíže grafu, de
facto vymezují konfigurace, a jejich vzájemné pozice jsou velmi
stabilní; zatímco slova a nesvázaná s ji·
nýrni slovy se nacházejí na okrajích grafu a jejich pozice se
zobrazení Krajním by bylo takové
slovo, které by bylo v každé kontextové jednotce a které by
v grafu logicky muselo mít pozici zcela protože jeho vzdále-
nost k ostatním (tj. spoluvýskyt) by byla dána jen jejich relativní
frekvencí v textu. V tohoto trendu se interpretaci vy·
užívá konfigurace na mající
vzdálenost slov od slovy vypo-
vídá zejména o jejich relativní frekvenci v korpusu, nikoli o jejich speci·
fické distribuci (viz Obr. 2).
b) Interpretace je významem jednotlivých slov,:
v grafu nelze nahradit slova nebo za dosaz
interpretace nezávislé na našem jazykové~ p~roz~ad
I tak by bylo sice možné odhalit izolované shluky, ale nikoli ~ap na·
polaritu pole, kdy na jedné grafu se nacházejí slova vázici s~[eílJl
k politickému diskurzu a na druhé ke o~az~~u
na každodenní život. Proto, i když musíme vzít interpretaci v u

106
 vch slov. nepojímáme vzdálenost v textovém pro-
d
sle ovanJ ' al . d 1 .
sémantickou, e JaKO vz á enost d1skurzní.
1.
výZnalll .
storu jak? P::a uvést, že interpretace konfigurací slov v korpusu
c) J,:h MDS nemá žádnou „technickou" oporu
zobrazeny studovaném problému [Shepard 1980]. V tomto smyslu
. '" á .í h t· výzku mníka vyna-
• e b, naani „objekt1vm a z VIS na se opnos 1
nezávislou
nernuž Irýt. lné získané konfigurace slov. Velkou výhodu mají
lézt srnys u~ru srovnávací analýzy se in-
v tornto opírat o diskuzi jejich specifických i sdílených
terpretac1
, k mému ilustrativnímu biografických Na zá-
Vrat'IIle se jsem pro každý korpus vybral pa-
slov jejich forem a vyskytujících se sy-
desát n)eJa z nich sestavil analytické slovníky. S využitím programu COOA
~onyrn vzájemnou vzdálenost mezi slovy v kontextové jednotce
Jseroa:ici normalizoval Jaccardovým koeficientem podobnosti.
~~ci jsem použil jako vstup~í d~ta pro_ neme;1'ic~é škálo-
ání v programu SPSS. Pro vypocet dvoJrozmerne konfigurace Jsem apliko-
:i proceduru PROXS_~ pracující s ~~ticí ~od_obno~tí. Ostatní ~arame,try
b ly standardní, tak, Jak Je modul nab1z1; pocet 1terac1 byl 1000 nahodnych
a proceduru jsem (obvykle 5-10 x) opakoval za zís-
kání konfigurace s nejnižším stresem. Výsledný graf pro korpus biografic-
kých žen je na obrázku 1, graf inteli-
gence je na obrázku 2.
Jak interpretovat graf vybraných frekventovaných plnový-
znamových slov ve žen (Obr. 1)? zkusíme na-
jít grafu, který by být v okolí slov. To jsou
v tomto slova (1087 x), škola (734 x) a práce (716 x). Pozice
slov je opravdu ve grafu, tzn. konfigurace není excentrická.
Dále nás zajímá hustota slov, zda lze identifikovat oblasti které
by mohly indikovat diskurzní strukturu, výrazné téma,
které hy bylo pro tyto charakteristické. Z grafu je patrné, že nej-
hustota je v jeho který jakési jádro a okolo je prstenec
ostatních slov, jež jsou více rozptýlena. Tato struktura je
elipsami. ,,Naslepo", bez znalosti slov, které tuto diskurzní struk-
turu bychom ji mohli interpretovat tak, že má ur-
osu procházející jednotlivými a 10-15 vy-
soce frekventovanými slovy. Na tuto osu jsou témata, která jsou
':~e_dem k prázdnému prostoru jádro od prstence slov kolem
ne1 odlišná, tzn. ve hrají sekundární roli.

107

b
 a
od skupiny
jen úzkou Tento rys odlišuje tuto sku .
kde slova vztahující se k základní b· Ptnu \'ypra
1
, dI m iogr c
zodám domova, vz ání, rodiny a tvof1l auckýrn .~
V biografických inteligen a osu V}'práv~pi.
. ce tak á 1:nr
tomna není a od školního k ov . osa
vané politickými okolnostmi a sféra domova a rodiny zaují l ~áci
malé místo, které s politikou a úzce nesouvisí~ Jen
Co z této interpretace ,
slov vyplývá pro výzkumnou otázku - zda a jak rozliš~narn~Výc~
ve svých životopisných sféru soukromého a éba~~tníci
a zda se u sociálních skupin tyto sféry liší? i:ch: ~ivota
zde prezentovaná analýza byla ryze ilustrativní a na jejím základy
jen hypotetické Hlavním je, že ve muz~rne
a soukromé - již je definujeme jakkoliv - výrazn ,neni ve.
rizujícím prvkem. Diskurznf sféry a Pola.
jsou v diskurzu propojeny školního nného
covnfho slova vztahující se k (dílna, ve~:ra•
pracovní, provoz, apod.) se jak u tak u in~:
ligence nachází v blízkosti slov vztahujících se ke komunistické aje-
jím jednotkám a Poukazuje to na že
do privátního v 80. letech minulého století
výraznou oblast soukromí, která by dala v vznik
rozeznatelné diskurzní postavené na nebo za-
ve kterých se privátní a politické mísí. Pro bližší povahy di-
chotomie soukromého a bychom museli analyzovat jednotlivé ži-
votní sféry a v jejich rámci sledovat distinktivní znaky této dichotomie.

3.4.3 Shrnutí metody sledování slov

Mám-li rekapitulovat hlavní výhody a omezení metody, j_ejí sil·

nou stránkou je schopnost zpracovat velké množství textu bez nutnosti zayo-
jeni lidských a zachytit relevantní aspekty dat, tj:
vyskytující diskurznf struktwy. Její hlavní slabinou je silná záVIslost na fre •
· ·r
dat, tzn. jevy a struktury, které se neproJeYUJ nf
rysy, nejsou touto metodou zachytitelné. Tato slabina ovše~ _ne
tak významná, jak by se mohlo na první pohled zdát. V úvodní pasázi !5e~
d~skutoval problém textových analýz spojený s kódovacími str~tegiem·'i
lidští jsou svého textu schopm ,zach~-
mnohem vice relevantnich textu, ve vztahu k jeho vyznaID
\.
110

I
 trategickému použití. Na druhou stranu mají opodstatn. ,
1tinu a~ce možných textu a tím „komplikovat" s~on
nalézat "fho množství textu. Metoda sledování spoluvy'51,........ 1 ~c e kodo-
f AJ lu s ov text tak,
"ánZfÍd'1te e frekventované .., struktury
. spojené
, s použitým le XJkem (sovy)
.._ 1
fe
~.leJTl VZ
hledem k tomu, ze pracu3e s velkým množsMm text·
ruk
'dl ·
. u zpraYJ a po-
UP éhO charakteru, relevantní st tury by být ve velk, ., ,
t
dobn
....n"1 a a
t k 1•
. . postižitelné. Ve zde uvedeném ilust ti. , e caS
, . · ra vmm
t"' ....
,.1 du u
káz· ala rozdílná distribuce
. . frekventovany 'ch s1ov na pn-.,
JJa t diskurzní osy v biograficky onentovaných rozhovorech žen d·I .
toinnos rnovala hIavn í z1vo . , . tn'I etapy, zat1mco , v •e mc,
]cterá z ah ktur ..,, b usm
.] nce takováto stru a pntomna ne y1a a rozhovory se
'"te ige I tn' . l ,, . . , Y
u• fše biograficky re evan 1m1, a e prec1 Jen VIce tematickými diskurznimj
sp . z tohoto hlediska by se metoda používat na textová data
oblastmi, , ., 1 d ,
á ·sou heterogenm, ze ne ze pokládat opakující se dis-
struktul}' (pokud však nechceme analyzovat této he-
nity, jako v [Hájek et al. 2006a], nebo na data sestávající z
tcro9e
lika málo souvislých t~, • kd .e ku., , lexiká' Ine" p?s?žitelné diskurzní
JIC~ se „
stnJktuIY nebudou kvantitativne vyrazne (napr. porovnam dvou biografií).

_
35
Souh_rn obsahové analýzy
v rámci této kapitoly jsem se jen možnostem, které ob-
sahová analýza jako technika zkoumání nabízí. definici
z kapitoly - obsahová analýza je výzkumná technika pro
replikovatelných a validních z na okolnosti jejich ob-
- bylo upozornit na povahu obsahu, který je obsahovou analý-
zou zkoumán. Obsahová analýza je totiž také urcrtá forma itent a proto ob-
sah textu nikoli jen odhaluje.
procedurou obsahové analýzy je kódování. Lidské
poskytnout základ pro adekvátní odborné kódování, protože
textu rozumí v jeho kotextu i kontextu, To ovšem
být i slabina, protože - jak jsem ukázal v analýzy vy-
- produkuje množství Z toho plyne metodologický
problém jak kodéry neznámý text Kvalitativní obsahová
analýza využívající postupu zakotvené teorie se snaží tento problém
pros~nictvím úrovní kódování, zejména kombinací
a axtálnfho kódováni. První kódování ukazuje na všechny možnosti
~daném kontextu, které analytika napadnou; druhý typ kódování hledá mezi
plavou možností ty vztahy, jež by dávat dohromady

111
 smysluplný celek (obsah). Obsahová analýza fonnou lidského . ....,
i a hodí se tehdy, máme-li k dispoz1c1 . . .Je Velllli
Jen 0
zené množství rne.
Pro velké textové korpusy j~ možné ~ids~ého tak, že
tzn. Jako stroJ. 1 tak je kódování hude
dinace kodéru velice a reliabilita není Pr a ~0or.
ukázal techniku, která je strojovým která gen~ru?t~-~sern
srozumitelný obsah analyzovaných Výsledkem techniky sledo~; ! sky
slov jsou grafické konfigurace vzájemných vzdáleností klí~
slov v textu, jež lze interpretovat jako netriviální reprezentaci obsahu t Vých
Slova v grafickém zobrazení vymezují - i když jen nedokonale -
mata nebo diskurznf struktury. Tim je generován obsah a skrze ~e-
úsudky o okolnostech jejich vzniku. Na dichotomie souko~
mého a jsem se pokusil ukázat, jak ve svých životních
soukromé od resp.

-
112
 Kapitola 4.
Analýza diskurzu

Analýza diskurzu neboli diskurzní analýza 8 je definována jako analýza ja-

zykového jednání, mluveného i psaného, které hranice jednotli-
vých se zejména na t o, jak je význam konstruován a interpre-
tován jazyka používaného v sodálních situacích
a kontextech.
V poslední existuje v akademickém averze
slovu diskurz, která však pramení spíše ze špatné informovanosti než
z vlastni problematiky diskurzu a jeho analýzy. Situace je zde podobná situ-
aci na konci 80. let minulého století se sociální konstruktivismem, který byl
považován za jistou formu degenerace sociologického uvažování, jež se
v kruhu (zkoumá konstrukce konstrukcí konstrukci, aby jeho výsledkem byla
další konstrukce). i o analýze diskurzu bývá prohlašováno, že je de-
generativní, že žádné nové protože je ve výsledku au-
(studujeme diskurzy o diskurzech maj ící v jiných diskur-
zech a výsledkem být zase jen další diskurz). Zmnožování
diskurzú podle nové j ako zmnožování sociá.l-
nfch konstrukcí. Jak jsem poznam enal výše, jde o které od-
jakživa provází všechny reflexivní a tudíž relativizující tam, kde byl
dfive jasný (realita a její reprezentace), je najednou zmatek- nelze
jednoduše rozlišit, co je realita a co jej í reprezentace. Proto se v první
této kapitoly pokusfm o konceptuální poj m u diskurz, aby se v ná-
sledujfd snížilo riziko nežádoucích

I V lesk~ literatul'e se lze pom~rn! lasto setkat I s te rmínem diskur(s/ z)ivní analýza [napf. Šmídová-
Maitoušow 2012). Ji se pfidrfujl termínu diskurzn( jako skutelnosti týkající se diskurzu; diskurznf
wlfu, udjlost li praxe se vztahuji k diskurzu, jsou t edy diskurzní. Termín diskurzivní na druh~ stran~ ozn...
luje .vyj,drený promluvou•, Jako napl'íklad diskurzivní rozep,e.

,n
4.1 Co je to diskurz?

Diskurz je jednoduché slovo, které se však v posledních desetiletích

stalo komplikovaným odborným terminem. V francouzském (dis·
cours) a i anglickém (discourse) významu znamenalo promluvu,
rozpravu, pronesenou nebo traktát. Slova rozprava nebo rozmluva asi
odrážejí slova diskurz: dis- jako roz- a kurz
jako diskurz je v akci, která na nás
A protože v akci„ má mnoho podob, od pozdravu informu·
jící zprávu až k pro laiky nesrozumitelným odborným nebo magickým roz·
mluvám, je i koncept diskurzu v pojímán [srov.
Nekvapil 2006]. Pro lepší orientaci si tato pojetí podle
toho, jaký vztah existuje mezi lidmi, tedy a diskurzem v akci,
rozmluvou). Na jednom pólu škály jsou pojímající diskurz jako
co mají ve své moci, a na druhém jsou ty v nichž diskurz fi·
guruje jako to, co ve své moci nemají, co spíše má v moci je. Ovšem
existuje velké množství které pojímají diskurz jako v akci, jež
je do míry v rukou ale jistou jí podléhají.
Kritérium, které posloužilo k škály, nám ukazuje, že pro defino·
vání diskurzu není ani tak podstatná jeho povaha, ale vztah k lidem,
resp. k sociálnímu I když existují pokusy vymezit diskurz ryze lin·
gvistid'Y, jako jazykové struktury rozsáhlejší než [viz úvodní
kapitola o textu], žádná analýza diskurzu se bez otázky- v jakém vztahuje
diskurz k - neobejde.
Ilustrujme si škálu pojetí diskurzu na jednoduchém
tím pólem, ve kterém má diskurz více v moci, než naopak. Dne 7.
2012 internetový portál Volný.cz v rubrice „Novinyr, v
se nachází tento odstavec:
..Stávající situace v Národním divadle podle ministerstva o tom,
že dosavadní kroky vedení nevedly k lepšímu fungování instituce. Rezort na
analýzy zjistil, že situace instituce není Základnim
nedostatkem jsou nastavené a provozní procesy, což se
ekonomické nestability odráží v a v demotivaci za-
a

9 lze l'fd, fe se jedn~ o negativní vymezení: diskurz Je to, co lingvistika (analýza lexika a gramr
tiky) nedokUe postihnou~ protofe Je pl'íliš spjato s mluvlíml; Je to l'el, která j~ pro klasickou lingvistiku pR-
lil .v alcd'".
10 Presnv odkaz na str,nku se ml uf bohufel nepodarllo dohledat, na serveru Volný.cz jlf ntnl
verejnf dostupn,. Prakticky Identický text se stejným autorem lze najít v mediálním archivu firmy N~n
Media, kde je Jako zdroj oznalena agentura Mediafax.

114
 Text lze jako mediálního diskurzu (mediální v akci"),
protože byl prezentován masovým médiem Onternetovým zpravodajstvím).
už je konkrétním autorem kdokoliv (pod textem je uvedeno jméno
františek se stala diskurzu okamžikem svého zve-
nikoli autora, i když ten mu v tomto
medi.á lního diskurzu se text nestal
ale byl vybrán editorem na zpravodajských pravidel,
výchozf text byl editován, prošel souhlasem pracovníka a ná-
byl Tato procedura zajistila, že v textu nejsou pro žánr
zprávy nevhodné výrazy, pravopisné chyby, že text je „aktuální'' a „zajímavý''.
Text byl do mediálního diskurzu agenturou Medíafax, od které ho
pmrzal portál Volný. Vrátíme-li se k otázce autorství textu, je uveden
konkrétní autor, ne všechny textu jsou jeho vlastní slova.
pMlÍ je upravená prohlášení ministerstva školství: "Stávající si-
tuace v Národním divadle bohužel o tom, že dosavadními transfor-
kroky nebylo dosaženo synergických I druhá ci-
12
tovaného textu je jen trochu upravený text ministerského prohlášeni
V analýze odstavce bychom mohli dál, zabývat se tématem,
slovníkem. autorství výchozího textu "Prohlášení" apod. Text by
se ukázal více jako v diskurznún které
jazykové zahrnuje i lidské aktéry, instituce, internet, noviny
atd. I když se mluví o PR agenturách a jiných skupinách, jež mají moc
na mediální diskurz je tato moc pouze omezující se na
vání aktuální agendy. Mediální diskurz mohou lidé podílet se na
nebo se pokoušet ho ignorovat, ale nikdo ho jednoduše ovládat.
V tomto pojetí je diskurz soubor konkrétních pravidel produkce a zacházení
s texty ve vztahující se k institucím; pokud se jednot-
livec ocitne v oblasti moci diskurzu, diskurz na daleko
silou než jednotlivec na diskurz.
Nyní si ukažme drnhý extrém, kdy je diskurz chápán jako v akci·,
kterou mají ve své moci.
.,Amerika se stala cílem útoku, protože jsme majákem svo-
body a pHležitostf na A toto nikdo nezhasne. Dnes naše
zlo, to nejhorší z A my jsme

11 Autor prohlišenr není uveden.

12 .N a zildadi zjlštfných skutelnostr dosp!lo ministerstvo kultury k n!zoru, fe situace uvnitf instituce není
plfznlva. ZAldidním nedostatkem Jsou chybn! nastaven~ rrdrcr a provozní procesy, cot se krom! ekonomick~
nestability odrUí predmím v nejistot! a v demotivaci a um~leckých NO a SOP.•
http://www.mkcr.a/a/zpravodajstvi/zpravy/
minlstffltw-kultury-k-aktualn l-situacl-v-narodnim·divadle-v-praze-147973/tmplid-228

11S
 tím nejlepším z Ameriky- odvahou starostlivost( 0 ne
a sousedy, darovat krev a pomáhat, jak jen mohli."11 Známé lidi
Jde o úsek projevu George W. Bushe, tehdejšího prezidenta USA
2001, který po sebevražedných útocích na administrati '~ 1.
v New Yorku a na budovu Pentagonu. I když text je rnlid~
ního diskurzu a byl napsán z .:d1~l-
než G. W. Bushem a byl velice editován sty}_JinÝln
' ISti I,,.
u_prave,n :pod., poj~em dis~rz zde nechceme z~hr_nout všechny tyto ac'!
vity, nybrz to, co a Jakým zpusobem text komumkuJe. v akci" zd kti.
mená, co svtn1i slo~ d~lá_(Austi_n). V uvedeném úryvku G. W.e;na-
,,Amenku za maJák svobody a ve :~
tzn. metaforicky kategorizuje USA jako maximální dobro, které byr I

padeno maximálním zlem Cnzlo, to nejhorší z

Prostfednictvím tak vymezuje manévrovací prostor pro budoud .ed:
nání - pokud je bránit svrchované dobro proti nejhoJíh
zla, jde o svého druhu existenciální boj, pro který neplati pravidi°
,A my jsme ... " potvrzuje morální
nost nad zatímco produkují smrt a zkázu,
na ni reagují solidaritou s postiženými. je
dichotomie nmy" a „oni", kde my znamená dobro a oni znamená zlo. Projev
se tím stává politickým jednáním, jehož cílem je diskurzní iden•
tity nnás" jako nsvobodymilovných, spravedlivých a solidárních
a identity zlého, nelidského (,,nejhorší z protiv·
nika, kterému je nutné se vší mocí postavit a jakékoliv pochyb-
nosti o tom, že tento boj je legitimní. Jak zjistil už G. Simmel (ale mohli by·
chom jít až k Macchiavelimu), existence silné dichotomie my a oni je jednou
z strategií, kterými se konfliktu v rámci ur·
a je proto vládnoucími skupinami využívána kpo-
sílení vlastní pozice.
Ukázal jsem krajní pozice, z jakých být disku~
analyzován, abych že „všechno je diskurz,,
a proto je jakákoliv analýza tautologická. Ano, pokud se na jev podí·
váme ze všech perspektiv (panopticky), ne·
budeme mít možnost rozlišovat, protože všechno bude ~oij
viset se vším. Tornu je nutné se vyhnout a k analýze využívat vždy .
specifický pohled, který diskurzního univerza ponechá nev'f
ale o to bude možné postihnout to, na co se

13 Pfevzato z [Nekvapil, Leudar 2010].

116
 -
4.2 Analýza diskurzu M. Foucaulta

Ve pojetí je diskurz úzce spjat s a moá [Hook 2001].

Zatímco „obrat k jazykuu znamenal v sociálních od
stavy, že je neutrální a transparentní médium komunikace, Foucault
s podobnou myšlenkou, která se ale týká specializovaného
Odborné není jednoduše poznáním jevu nebo oblasti
ale ve zahrnuje daný jev nebo oblast do nonnativ-
ního režimu znalostí a pravdy, ne tomu, jak objevitelé nových
území byli jejich koloruzátory a prvními vládci. kde
je poznání lokalizováno, kdo je jeho producentem, jak je možné ho
kdo má právo jeho jménem vystupovat atd., vykazuje efekty moá.
psychiatrie jako odborné není dostupná všem
je psychiatrický padent, který,
i když je v jistém smyslu v samotném ohnisku psychiatrické expertízy, ne-
sám poskytnout vlastní diagnózu, protože ta je vyhrazena pouze jeho
Diskuze mezi psychiatrem a jeho paáentem je v prin-
cipu vždy asymetrická, protože psychiatr je instituá medicíny považován za
legitimního reprezentanta zatímco pacient nikoli, a to i v že
by medicínské
Spojnicí s mocí je podle Foucaulta diskurz [Andersen 2003: 1-32].
Diskurz je to, co aby jako moc, a moci, aby se je-
vila jako Studiem diskurzu je tak možné odhalit, jakým
v moderní koexistuje a moc a (které je možné z po-
hledu jejich považovat za synonyma). I když Foucault ve svých tex-
tech nikdy neposkytl metodologický návod, jak zkoumat diskurz, a
to ani nikdy v úmyslu, v práci Archeologie [1969,
2002] rekapituloval zásady pro studium diskurzu nebo
V jádru analýzy diskurzu je rozlišení mezi (énoncé) jako základní
jednotkou diskurzního projevu, diskurzní formad, která je pravidly
upravujícími rozptyl v sociálním prostoru, a diskurz.em, tj. soubo-
rem existujících v sociálním prostoru. Diskurz je soubor
jimž je vlastní jejich rozptylu [Foucault 2002: 44].
se jednotlivým je diskurzní udá-
lost v tom smyslu, že bylo v a na nebo
napsáno. Na události je její „materialita" nebo fi.nalita, tzn. že se
odehrála, nikoli s ní spojené úmysly, subjekty nebo kon-
texty [Foucault 2002: 4 7]. Podle Foucaulta by pro analýzu diskurzu bylo ire-
levantní, s jakým konkrétní napíše udání, že
peníze, které mu nebo jaké byly jeho psychické charak-

117
 teristiky jestli to napsal v rozrušení a nakonec udání ani neposlal. Ud
je chápat jako to, že udání existuje, že á~ost
a stalo se archivu. V tomto je FoucaultovuVZilJkio
0 „myšlení se od veškerého významového esenciaf·nahu
který se snaží objasnit „pravou podstatu" události, ne~srn~,
je jazyková událost, ale její lingvi ;1Vý:
aspekt. Pro analýzu diskurzu je zda je rozeznatelným J. :
rzním projevem v rámci diskurzu, ale pro tuto rozeznatelnost je jazykovt ·
zumitelnost pouze podmínkou a v ohledu ani ne nezbytnou. lati sro-
celebrovanou mši, latinskou univerzitní sponzi nebo nápisnsky
zboží lze považovat v za signifikantní (v rf n~
katolického náboženského diskurzu, akademického diskurzu nebo merka:~
ního diskurzu) z toho že schopnost jazykového ·e
distribuována mezi rozumí jim jen a n~-
opak ne. nápisy ve prostoru C,Nedotýkejte se - elektrické
nebo návody k použití fotoaparátu ve dvaceti jazycích mohou být
považovány za významné v diskurzu (internacionalizace,
globalizace), ale nelze že jejich jazyková srozumitelnost jiné kvality
jsou podstatné. Periodická tabulka mapa anatomický
atlas jsou diskurzní bez nároku na gramatickou struk-
turu. Jazykový charakter je tedy ale až s
jeho schopnosti distinkce v rámci diskurzu. Analogicky je
možné pochopit i roli sémantiky a stylistiky. Mohli bychom se ptát, jestli výše
uvedené udání je jedna jediná nebo každá jednotlivá udání je 1

a udání je tak soubor nebo zda existují v udání své-

bytné celky, které oslovení, popis
motivace udání apod.). Záleží však
na tom, k jakému diskurzu je analyticky vztahována, jakého dis·
kurzu má být V rámci diskurzu jít o
do jednoho udání - o politické pisatele a vý:
o politické situaci na pracovišti; ale jít o jednu v rámo
jiného diskurzu etnické loajality. i události neverbální komunikace
lze - v neortodoxním - pojímat jako svého druhu
základní jednotky diskurzu (ikony, piktogramy apod.).
od k diskurzním formacím. Ty jsou vzta~;
mezi a tyto vztahy Jaká je povaha vztahu.
Je hned z kraje zamítnout myšlenku, že jsou to tematické vztahy, na·
že diskurz globálního oteplování je jejichž
ným tématem je oteplování, nebo, jak Foucault, se vztahují k jednom~
a témuž [Foucault 2002: 53]. Odmítnout tuto myšlenku je nutn

118
 z toho že za je disku-
rzem teprve podmínkou toho, abychom získali globál-
ního oteplování jako geoklimatické entity charakteristické kontinui·
tou, je existence diskurzní formace, která rozptýlené
v prostoru. Spojuje v archivech uložené zápisky s výsledky
a expertních komisí fosil-
ních paliv. argumentují kontradíkto·
mírni lokálními výkyvy teplot. Diskurz globálního oteplováni objekt zvaný
globální oteplování a nikoli naopak. popsat diskurz otep·
}ování neznamená postihnout jeho tematickou homogenitu, ale naopak po-
psat di'skurzní formace, které propojují heterogenní zachytit ne·
stejnost toho, co globální oteplování charakterizuje, vyjasnit
disperzi v a prostoru. Propojování heterogenních
znamená propojení osobního inuitského
s výsledky exaktních ledu v Grónsku na konfe-
renci Tyto a podobné diskontinuity, které svou ma-
teriální jednotné dis-
kurzu. Druhou charakteristikou diskurzních formací je
[Foucault 2002: 54]. nelze diskurz definovat typem výpo-
považovaným za jediný legitimní vypovídání. Podle Foucaulta
se v diskurzu pravidelností, která není založena
na typové ale spíše na systému transformací, jenž je-
jich vzájemnou podporu, a jiných výpo-
vztahem mezi který Foucault odmítá, je pojmová
koherence. jako v i zde se mu ukázalo, že <lis·
kurzní formace není inkoherencemi, že je schopna je zahrnout do
celku, a tudíž ji nelze brát za jejich podstatnou generativní charakteristiku.
Jak tedy definovat diskurzní formaci Už to bylo vícekrát na-
jako specifický rozptylu v diskurzním prostoru; pojmy,
témata, modality vypovídání a objekty, které vykazují korelace,
pozice a fungování, transformace" [Foucault 2002: 62]. V našem
kladu diskurzu globálního oteplování je diskurzní formace pro to:
a) jaké pojmy budou do diskurzu jaké a jaké
(objeví se nebo naopak budou bude pojem spra-
vedlnosti, viny nebo
b) kolem jakých témat bude diskurz v té oné laystalizovat (budou
propojovat ostatní témata nebo naopak mezi nimi prázdné pro-
story, téma udržitelného rozvoje, volného trhu z.boží a lidí,
planetárního ekosystému nebo katastrofy a zániku lidského
druhu?);

119
 c) jaké modality vypovídání budou mít v diskurzu legitimní pozici .

no:(,
nikoli, rolí jejich studie, politická prahl~ Jaké
osobní grafy cen surovin, básnická díla, zákonné
sny a 'j,
d) jaké objekty se v diskurzu objevují, jak jsou vymezovány a spec'fik
0
vány arktické i alpské ledovce, záplavy ve •
elektrárny v a Spojených státech amerických, fotovoltaické ~áelné
emisní limity C02 pro osobní automobily). nky,

Tento ukazuje, co diskurzní formace a co se ve výsledku

projevuje specifickým rozptylu který indikuje . .
tenci diskurzu. Když už víme, co jsou to a jakých fore exis-
bývá jejich rozptyl v diskurzním prostoru, k otázce, co je to <lis:na-
Výše jsem již uvedl, že diskurz je souborem existující:
v sociálnim prostoru. Víme-li, že
že ~kazují
jsou v sociálním prostoru rozm'.
roz_ptylu, pak_ diskurz jsou
poved1, ktere 3sou tímto rádem zasazeny, ktere mu podlehaji.
ty;.
pochopení
toho, co je to diskurz, však musíme být opatrní. I když je diskurz empirickou
entitou, která poskytuje efekty moci, sám o je více výsledkem
než diskurzní formace. Je to soubor diskurzních událostí,
jako bitva je souborem událostí. Bitva není toho, že se
po nýbrž je - jako diskurz - souhrnným
ním existujícího rozptylu lidí, a strategií.
Jak je tento soubor definován? Foucault zde využívá pojem archiv. Archiv
je podle rozdílný od korpusu i jazyka [Foucault 2002: 199], resp.
mezi nimi specifickou Jazyk je generativní princip kor-
pus je pasivní záznam Mezi tím existuje „praxe, která nechává
mnohost zjevovat se jako množství pravidelných událostí, jako
množství ke zpracování a k manipulaci (. ..) [Archiv je]
obecný systém formování a transformování [ibid.; kurziva v originále].
Najednou se zdá, jakoby pojmy archiv a diskurz to samé - speci·
fickou diskurzní praxi užívanou a platnou v dané v daném
Moc nám ani autorovo tvrzení, že diskurzy jsou „specifické prak·
ti.kyv živlu archivu" [ibid. 201]. Proto je tato nejasná hranice mezi diskurzem
a archivem v zpravidla tak, že archivem se rozumí korpus
dané doby, u kterých lze identifikovat vztah ke studovaném~
nebo, jako to Norman Fairclough, koncept archivu au!on
opomíjejí [Fairclough 1992]. To je však neuspokojivé s nímz by
Fouc_ault nesouhlasil. k problému pojmové e~v~lenc_~
archiv- diskurz je diskurz má trvání v má SVOJI h1st0ru

120
 -
[Foucau lt 2002: 195]. Není tím myšlena historie „chronologická.,, diskurzu
ale diskurz obsahuj e svou minulos t jako historické
a priori, specific kou pravidel nost v tom, co se v diskurzu odehrálo.
V našem hypotet ického diskurzu globálního oteplování je touto his-
torií nikoli první ledu v sto lety, ale spor o skle-
níkový efekt, který poprvé narušil pevný vztah mezi lokální produkcí a lo-
kálními tím, že poukáza l na globální lokální produkce
látek. Na rozdíl od diskurz u archiv historii tohoto ražení nemá, pro-
tože odhalen í této historie teprve Jestliže Foucault píše, že archiv
,,je zákon toho, co být systém, který vládne zjevo-
vání se jako singulár ních událostíu [Foucault 2002: 198], pod tímto
zákonem si nesmím e diskurz, ale diskurzni Diskurz
je nám dostupn ý jako instance archivu za že archiv je systém
a nikoli mechan ický záznam ; diskurz je vždy rozsáhlejší než archiv, ale tato
rozsáhlo st je potenciá lní; ho nalézáme pouze v archivu.
Vzhlede m k obecném u vymeze ní analýzy diskurzu bez uvedení metodo-
logického návodu, jak studova t diskurzy , neexistuje mnoho ryze foucaltov-
ských empiric kých analýz. Je tomu tak i z toho že takto široké po-
jetí diskurzu jako mezi mocí a nelze omezit na
analýzu nebo verbáln ích Foucaul t si záhy že ma-
teriální objekty a praktiky , a zacházení s ním, architektura,
technologie, do diskurz u jako verbální Proto
upustil od pojmu diskurz (ve smyslu diskurz sexuality) a
pojem dispozit iv (ve smyslu dispozit iv sexuality), který zahrnuje materiální
i symbolické objekty a praktiky . od archeologie a archivu jako me-
tod analýzy ke genealo gii„ od níž si sliboval lepší zachycení dynamiky
dispozitivu i tak jeho rozpracování konceptu dis-
kurzu jako spojník u mezi a mocí celé pole analýz dis-
kurzu, odchylu jících se více od definice.

4.3 Kritická analýz a diskurzu (CDA)

Jestliže se Foucau lt snažil o sociální analýzu diskurzu Gakou roli mají dis-
kurzy pro organiz aci ve a tím i organizaci
tak kritická diskurz ní analýza se snaží propojit tuto sociální analýzu s ana-
lýzou lingvist ickou, psycholo gickou, kterou Foucault ponechával
stranou. „kritick á" znamen á, že v akci" je pojímána jako
sob udržová ní nerovné ho moci ve resp. obrany
a rezistenc e skupin které jsou tímto

121
 moci V následující se nebudeme vš
---......,
CDA, ale té tradici, která má k sociologii nejblíže a která J'e p" dem
re stav0
Normanem Fairdoughem. Vána

Norman Fairclough
Jeho se zakládá na snaze sledovat v jazyce a pro .
ve a Nutným proP:ovat je se
práci je však podle Fairclougha sblížení lingvistických metod anal, to ~Polu.
s relevantními sociálními a politickými teoriemi. Teprve touto souky Jazyka
možné sociální teorii jazyka [Fairclough 1992: 1]. Svým ~u hude
2
je to pokus o propojení Foucaultova pojetí diskurzu s lingvisticky P~sobern
nym1' · d'1sku rznnm , · an al,yzarm.· orientova·
Každá dislcurzní událost je obsahuje v d· .
. . , , d d' ku
textovou, Je pnpa em 1s rzn praxe a rovnez i í vv
sociální imenz1
V každé tedy tyto složky identifikovat a J·e praxe.
pnzpuso 1 1me o y, exyrru u eme 1s zrn události zkoumat· v t tomu,
..,. • b't . t d kt ' · b d d' kur , a
dime11:z1· JSO~
· to texto~é an~I'yzy,_'; d'~skurzn~' d'1~enzi r · extove
v akci') jsou to dis-
kurzn1 analyzy a v dimenzi soc1aln1 praxe Je používat metody sociol _
gické analýzy. Z tohoto (dvoudimenzionální) sociolingvistická an:.
lýza Faircloughovi - ukázala sice, že mluva není jen subjektivní
záležitostí (jak desaussurovské pojetí), ale že je podmí-
sociální strukturou a sociální situací. Sociolingvistika podle
za to znamená, že sociálními faktory
nikoli už takové to, že lidé z
rodin ve Velké Británii jsou absolventy prestižních vysokých škol
než vyšších sice ukazuje na to, že ke studiu na tako-
vých školách není jen otázkou individuální záliby dispozice, ale že je zá·
vislý na pozici v sociální ovšem podle Fairclougha je mnohem
ta že samotná prestiž vysokých škol se odvozuje
jen a pouze z toho, že na nich studovali a studují vyšších a ni·
koli mladí lidé z rodin. do diskurzu: není ur·
že lidé sociálních vrstev mluví a v souladu se svou so-
ciální pozicí, ale to, že tyto nerovné pozice jsou odlišného
užívání jazyka Totéž platí podle Fairclougha i na úrovni
nosti jako celku: nejen že užívání jazyka odráží v vsoc~ál·
ním postavení, ale samotná sociální struktura je užíváním jazyka udrzovana
(skrze reprezentace a praktiky). , . . . ·d ál·
Protože v akci (diskurz), jak bylo ukázáno výše, nem Jen mdivi u
ním jednáním, ale formou sociální praxe, lidé používáním ~ouze
nerep,rezentují, ale zasahují do a tím ho Vztah mezi spo-

-122
r
a diskurz em v akci) je jak ukázal
Foucault, a struktur a na diskurz, který
na Ale jakými diskurz konstruu je sociálno? Fairdough
uvádí konstru ktivní aspekty diskurzu vzhledem ke 1. diskurz
sociální identity , subjekti vitu nebo typy seli (jáství, identity); 2. dis-
kurz na sociální vztahy mezi lidmi, 3. diskurz ke konstrukci
a (identitn í, a funkce jazyka) [Fairclough 1992:
64-65]. Fairclou gha pak nejvíce zajímá diskurz jako politické a ide-
ologické praxe, zejména tím, že legitimi zuje naturaliz uje tuto praxi
[Fairclough 1992: 67].
V je diskurz specific kou formou sociální praxe? Za pIVé se projevuje
v lingvistické ve chápejm e mluvené i psané
projevy). Za druhé pak existuje specifick á diskurzn í praxe, která je so-
ciální praxe, ale má svá vlastní specifika - pokrývá produkci, distribuci a kon-
zumaci Produkc e a konzum ace má sociokognitivní ražení,
tzn. internal izované sociální kategori e a stereoty py (konvence), které mají
nové k dispozic i jako zdroje k produkc i a interpretaci
Fairdou gh pro své pojetí diskurz u navrhuj e model (viz
obrázek 3), jehož cílem je propojit analytic ké tradice, o nichž byla výše:
textovou lingvisti ku, interpre tativní mikroso ciologic kou analýzu
jednání a makro sociolog ickou analýzu sociálníc h struktur a Tyto di-
menze si nyní ve detailu.

obrbek 3 koncept diskurzu

text

diskurznf praxe
(produkce, distribuce, konzumace)

sociální praxe (politická, ekonomická, ...)

Diskurz jako text. Hlavním i analytic kými kategoriemi jsou zde -

- pojmy slovníku , gramati ky, textové koheze a struktury . Všechny
tyto jsou propoje né a význam je a interpret ován v

123
 všech kategorií; existují strategie významu kt ,
v jednotlivých kategoriích Volhou slovnfk er: se llplat.
tváfet pozitivní a negativní konotaci na civilis~mužeme vy.
politických být jako terorista neb .' ~by dosáhl
za svob~du);
události slovníkem
relevantní jsou též_ met~fo?' il:k O
boj~VO(k
katastrof 1mphkuJe jej( objektivni a/ so~1áln1
vlivnitelný charakter: na vlády, levné pra idmi neo-
záplava levnýcb epidemie atd.); voliovn~ sf(y, Vlna
0
nebo žargonu zamlžovat význam a , horných
nas~avené a prov?zn( pr?cesy v ú~ku citovaném v kap. 4. 1~;:
se týká stavby a vyznamu, které se tun generují. ne bmatika
slovesa konotuje neaktérskou situaci (chodilo se k volbám, i kdyi. vš:si _ni tva~
že jsou zmanipulované oproti cbodili jsme k volbám, i když. jsme
1
zmanipulované). Jiným gramatickým nástrojem význam .' ze Jsou
slov ve které význam k volb~ Je
dilo zní jinak než chodilo se k volbám, protože v pm s~ c~o-
je kladen na volby jako objekt, v druhé na chození volit, tedy na lids~u
nost). Textová koheze hraje významnou sociální roli
~;t~
projeve~
širším publikem, kdy je cílem motivovat publika k
jednáni; koheze je stylistickými aliteraci
anaforou; známý je opakování politického sloganu za kaž:
dou na konci projevu (Pokud budeme jednotní, dokážeme to!, Jednotní to
dokážeme!, jednotní a dokažme to/). strukturou textu je mí·
jeho „architektura" [Fairclough 1992: 77], tzn.
podle charakteru média a komunikace; jinou strukturu mají novinový
nek a odborné pojednání, jinou rozhovor mezi a pohovor.
Výzkum konvencí pochopit vliv diskurzu na
sociální známá je síla televizního interview, které je natolik de-
finováno svým formátem, že mnohdy dotázaným
na položené otázky; viz [Bourdieu 2002]. ,
Nyní se ptát na to, jaké jsou otázky, které si diskurzni anaI~:
na úrovni textu klade. Jednak je to studium vztahu
cího a V kanonickém desaussurovském pojetí je tento vztah
arbitrární ustavený); podle jeho je v
ove, praxi. motivovanosti
. . dosahováno ruznyrn1
• , . pros na všech úrov·) Za
nich komplexity (slovníkem, gramatikou i textovou strukturací · .

ne~~:
, · terpretace,
druhé je to vztah potenciálního významu textu a rea lizavane m
text mnoho resp. interpretace (víz Ecova
1
zená sémióza), kterými je dosažen význam, ale každý nakonec vo J
jednu intepretaci významu - je je zajímavé

-
124
 Diskurzn( praxe zahrnuje procesy, v nichž texty vznikají, rozptylují se ve
prostoru a jsou konzumovány poslouchány, nahlíženy).
Studium vychází z toho, že diskurzy vykazují
povahu diskurzní praxe. V uvedeném na této kapitoly jsem
v neúplné zkratce ukázal, co vzniku internetového zpravodaj-
ského resp. jednoho jeho odstavce. Na rozdíl od které na svém
konci mnoha osob a firem, jež se na jeho podíle1y, no-
vinový na jehož vzniku participoval osob a firem,
kredity všem svým ( titulových, tematických, jazykových edi-
a druhy a diskurzy mají proto
diskurzní praxe. aspektem produkce je zpravi-
dla (autorství), tzn. strategie, taktiky, procedury a sekvence
toho, kdo, jak a s jakým texty píše Protože každý text vzniká
s je produkce reflexivní proces, v níž je vy-
legitimity (autora) textu samot-
ného textu (srovnej diskurzní „funkci autora" [Foucault 1994]). dis-
tribuce koncept rozptylu, ale ve
pojetí není tak rozsáhlá ani tolik pro povahu diskurzu. Distribuce
je spjata s povahou médií a v duchu McLuhanova
tvrzení „Medium is a message" [McLuhan 1991] ji lze považovat za
mezi produkcí a konzumací. shora uvedený projev pre-
zidenta Bushe byl aby byl v televizním
nosu a k USA Tzn. distribuce není ne-
závislým v procedur, ale je spjatý s produkcí textu.
tak textu jeho médium, protože médium
má velký význam na jeho interpretaci. Bush ve svém projevu pro-
mlouvá k USA a projev takto vnímají. Kdyby si ho
v ranních novinách, mohl by jeho patos Procesy kon-
zumace jsou proto s distribucí úzce propojeny. Fairclough v souvis-
losti s textovou na roli rozdílných sociálních
interpretaci texty jsou s intenzivní pozornosti, jiné
s mírnou pozorností a texty jakési míra po-
zornosti se - jsme schopni ve diskurzu tolerovat mnoho
jen proto, že texty, které je obsahují, jen
Jedním z kritických kritické diskurzní analýzy je poukaz na ome-
zenost dekontextualizované analýzy sociokognitivních pro-
dukce a interpretace tedy analýz, které neberou sociální kontext
jako nutnou interpretace významu textu teorie
Význam podle Fairclougha nelze stanovit bez zahrnutí co nejširšího so-
ciálniho kontextu. Ukazuje to na konceptech: na ,,síle"

125
 textu, jeho koherenci a nSíla" textu v jeh h
(Austin), »Slibuji, že knihu vrátr° s~ 0 Pnosti
informace o závazku ale zavazuje mlu~íhnen( ien
cení knihy. V tom se liší od „Martin že knihu h
vrát;" k\Trá.
koho k vrácení knihy nezavazuje. Fairclough však namítá, že iloku e~á lli-
není jednoduše odvoditelná ze samotné ale je daná sociáln' ~n, síla
tem. odnést tu bednu do skladu/?1 .~ntex-
podle okolností otázkou, stížnosti apod. To znamllíe
význam textu je kodeterminován, pak sociálními idme~á, ze
(gender, rasa, profese, etnicita, apod.) a institucionálníme~titarni
tem (hierarchií, formálností apod.). pokud ont~.
text má význam stížnosti nebo požadavkiacoVJ.
vedlivého zacházení, zatímco je zname s~ra-
zpravidla pokáráni nebo požadavek disciplíny. na to
Koncept koherence [Brown, Yule 1983: 223-270] na rozdíl od text
1_ h v. h t vt áv .
.K.O eze oznacuJe se opnos cen re mterpretovat
ové
v't
Typickým je: k "Budeš zítra v práci?" B: ,,Mám rozbité aute •
Tazatel A dostává která s otázkou nijak nesouvisí, ale 1z:ji
chápat jako ve smyslu „Mám rozbité auto, proto nebudu moct jet do
práce, takže v práci nebudu." Fairclough ovšem namítá, že toto pojetí kohe-
rence je dekontextualizované, protože interpretativní práci je nutné
spojit s charakteristickými rysy Tvrdí, že texty
pro aktéry takové pozice, z nichž je text srozumitelný, a i pozice,
z nichž je jejich interpretace „správná". Uvádí dvou jejichž in-
koherence je ideologické perspektivy: ,,Zítra
v práci. Je Správná interpretace tohoto textu jako koherent·
ního znamená na genderová pravidla hry, tzn. že
je v práci [Fairclough 1992: 84]. Diskurzní praxi tak
nelze podle Fairclougha omezovat na dekontextualizovanou ana·
lýzu ale je nutné vnímat ideologickou nasycenost
konceptem, na jehož kritickém ukazuje Fairclough
povahu diskurzní praxe, je pojem intertextovosti [viz kap. 1 této knihy].
Tato vlastnost znamená, že každý text v obsahuje texty jiné, které
mohou být a citacemi) nebo skryté uta·
jené plagiátorství). Formou intertextovosti je i vzájemné skryté
poloslayté odkazování na jiné texty, polemického charakteru.
Intertextovost byla viditelná v úryvku z internetového zpravodajského
v úvodu kapitoly toho, k jakým transformacím v textu P~
docházi. Fairclough zavádí rozlišení mezi ,,zjevnou intertextovoSti'
kterou to, co rozumíme pod pojmem intertextovoSl,

-
126
r
a „interdiskurzivitou" nebo „konstitutivní intertextovostí", kterou chápe jako
primární vztaženost každého textu k odpovídajícímu diskurzu (tj. kon-
vencím vypovídání). Intertextová perspektiva pohledu na texty vidí jejich
dvojí z.ávislost na minulosti, již na z minulých
a diskurznfch pravidel texty a pravidla. Kritická ana-
lýza hy tedy brát v potaz nejen postupné transfonnace
v texty jiné, ale i transformace, které probíhají na úrovni konvencí spoje-
ných s vypovídáním (zákazy, legitimní legitimní žánry atd.),
tj.
Poslední dimenzí Fairdoughova rámce pro kritickou diskurzní analýzu
je pojetí diskurzu jako drobu sociální praxe. Protože Fairclough se hlásí k tra-
dici myšlení (Marx, Althusser, Gramsci), sociální praxi
chápe jako otázku nerovného moci ve a s ní spojených
otázek ideologie a hegemonie jako udržováni a mocenské
asymetrie. Oba koncepty - ideologie i hegemonie - mají s diskurzní praxí
mnoho Hegemonie je (s odkazem na Gramsciho) fonna moci -
- založená na a organizovaném ná-
zorového konsenzu mezi jednotlivými sociálními skupinami nebo kategori-
emi; tento názorový soulad je dosahován diskurzními
tj. sociální organizace vypovídání diskurzu),
se stává teprve tehdy, když je naturalizován i v nediskurzni praxi
(zejména ve „zdravého rozumu"). diskurzu lze nahlí-
žet jako diskurzní aspekt rozporuplné a nestabilní rovnováhy, která usta-
vuje hegemonii; artikulace a reartikulace diskurzu Qak ve smyslu vyjá-
i skloubení - pozn. MH) je pak to, o co se hraje v hegemonickém bojt
[Fairclough 1992: 93]. I když média a mediální diskurz jsou arénou hegemo-
nických jejich se odehrává v institucích jako škola, rodina,
soudnictví, apod. konsenzu, ve školství, pro-
bíhá osnov a výuky které jsou koncipovány a pro-
sazovány ve domina ntními skupinami. je možnost
v národn ím jazyce, o které musí menšiny vést doslova urputný
hoj; vlastní výuka resp. zahrnu ti menšinových do výuky
(romských, polských) je omezeno na minimum a je
v tennínech domina ntním skupinám „odsun•
místo „vyhnání''). Ilffito skrze diskurzní a dis-
kurzní se podle Fairclougha dosahuje hegernonické moci.
Shrneme-li rámec pro kritickou diskurzní
analýzu, je konstatovat, že jeho snahou je propojení disciplín zabýva-
jících se texty na úrovních spíše než úsilí integrální model
diskurzu. Je to tedy více výzva, nikoli objev, s Fairdough

127
 touto výzvou mohou být osloveni výzkumníci v •
Asi nejvíce ti, hledají další argumenty pro své kritické zá~Zné 1
e, lingvi~é ~ lllo
své bezpros~ední oboro:~ pol~ - ~o~iologov~ lin~ stic
ologii. D• 1 so.
ciologii, mediální analytici v lingvistice, sémiotice 1 soci
propojení více perspektiv být dojmu, o kterém jseus edkein
diskurz je v~ napsal
v úvodu k této kapitole, totiž to, že vše souvisí se vším a
a všeobjímající jako touha po libid emocná
choanalýze a hoj v klasickém marxismu. Tento dojem všaku v P_sy.
ze kterou jak tak kritické diskurzní a VZ~iká
nahrazují interdisciplinární za univerzálnost diskurzního pun~yzy;
ed~·
Faircloughovy kritické diskurzní analýzy není to, že vš es~Je ts-
kurz' a1e ze --' praxi. lze zkoumat na ne"kol'k
1--""L..111
.,, d'ISKw 1 a úrovních _ na , 1.
.... ovnat k výzkumu rako
. .., e t o prir urov. n
.,+,..
t e..uu, praxe a soa
"áln í. zme.,,ny. ,. Muzem
lze _také_ stud o~~ na ~v ni ~o le~ ~' fyziologické, psy c~
gické I soaální, an1z by tím vznikl narok na to, že „vše je rakovina·.

4.4 analýza
na úrovni
Na od makroskopického pojetí diskurzu jako (sociálního) jevu
anému
a trvajícího desetiletí dokonce století k diskurzu cháp
v situaci se
mikroskopicky jako (lingvistická) promluva
i, interakci
nujme oblasti, která chápe diskurz jako sociální interakc
drobnou - analýze. Historicky
co do rozsahu a trvání
Firtha, že v konver-
vzato a navzdory tvrzení slavného britského lingvisty L
k lepšímu toho, co jazyk je a jak fun.
zaci „lze najít
guje" [Firth 1957: 32], analýza se nejvíce rozvíjela mimo lingvis-
tiku, ve filozofii, psychologii a v sociologii. jako laitická diskurzní
analýza je i analýza interdisciplinární, ale na rozdíl od CDA
nez tráá ze vymezení svého tj. rozhovoru. To jí umožnilo
všude jen konverzaci; naopak svým
rozvíjet se bez toho, aby
výhradním na rozhovory se do jisté mír y izolovala od hlavního
udu
proudu v jednotlivých disciplínách. V této kapitole se neb
všem
analýzy, ale se jen na dva - na Po"
variantám
kus aplikovat teorii mluvních na konverzaci a na Griceovu
pragmatiku. Stranou tak a nejrozsáhlejší proud ~on·
analýzy, kterým je etnometodologická analýza.

d
14 Dobrý pffldadem pellivl provedené diskurzní analýzy v našem je studie Olgy šmf ovt"
atoušová 2012].
Matoušové O restitudch v diskurzu Rud~ho pr6va [Šmídová-M

-128
 to ze dvou Prvním je že etnometodologická
analýza se více na sociální interakci než na texty (promluvy);
bych, že je více sociologií jazykového jednání než textovou analýzou. je-
jím bych se musel zaobírat otázkami ustavování a udržováni
sociálního což je mimo této knihy. Druhý
vod se váže na aktivitu Síla etnometodologické ana-
lýzy v že význam promluvy jednoho aktéra lze pocho-
pit pouze na reakce jeho partnera - význam se tak
v konverzaci ustavuje, resp. zaniká. Každá další re-
plika (re)definuje, co bylo Analytik konverzace se -
podle mého názoru - do role komentátora toho, jak konverzace
svým jednání potvrzují, že si resp. snaží se dosáh-
nout. Analytik proto v jistém, ale signifikantním smyslu není textu
(promluv), ale pozorovatelem jazykové interakce sociálních . Zájemce
0 etnometodologickou analýzu odkazuji na bohatou literaturu
[Atkinson, Heritage 1984; Drew, Heritage 1992; Psathas 1995; Sacks 1995a,
1995b; Schegloff 2007].
To, co je na konverzaci zajímavé, je její a její srozumitel-
nost, na úrovni konverzace. Když dva lidé spolu mluví,
bez složitého vyjednávání dávají jeden druhému slovo a tím, že v konverzaá
potvrzují, že si navzájem jít o lidi,
se dlouhou dobu znají, tak jako o náhodné spolucestující ve vlaku.
Asi bychom nenašli jinou sociální interakci, která hy probíhala tímto
bem bez explicitního stanovení pravidel, a hy mohla do-
sáhnout tak dlouhého trvání, tak komplexního významového náboje a tak
univerzálního charakteru. Dokonce i takové interakce,
jako hádka, na rozdíl od mají zpravidla strukturu konverzace,
která je dodržována, a pokud ne, její mohou toto dodržo-
vání "pravidel" vyžadovat nechte
domluvit." nebo naopak „;rak to je ti jedno, co ti
Tyto vlastnosti z konverzace zajímavý studia, po-
slibuje objasnit povahu interakce a snad i povahu sociální in-
terakce
konverzace lze pomoci dvojího pojetí pravidel
a pravidelností [Taylor, Cameron 1987]. Jedním je známé Wittgensteinovo
.rule-following", tedy dodržování pravidel, které že pravidla
známe [Wittgenstein 1993: § 54 a násl.]. Víme dokonce i jak je v
situacích aplikovat, a pokud to považujeme za vhodné, tak se jimi
Typickým je pravidlo setkání pozdrav
kterého znáš", jež dodržujeme, pokud_nemáme speciální s,e pozdravu

129
 vyhnout pokud se na daného velice zlobíme a chceme mu to
dát najevo, nebo pokud se domníváme, že nás má pozdravit prvnf,
a ten to Z je že takové dodržování pravidla je re-
flexivní proces a jeho dodržování si v kontextu sociálních vý·
- respektu, úcty, solidarity apod.
Druhým pojetím pravidel je „gramatické", tzn. prakticky automatické po-
užívání pravidel jako pro nebo insti·
tucí. Náš vztah k sice být reflexivní, ale je to spíše vý·
- kolikrát uvažujeme, zda „bílý papír" nebo „bílá papír"
papír"? Gramatická pravidla používáme, aniž bychom o nich uvažo-
vali jako o pravidlech; spíše je chápeme jako vlastnosti které je
hrát v úvahu jeho Toto pojetí pravidel jejich ne-
správné, i když použití; si gramatickou nesprávno5t
nemusí známý „ty chlape hloupá" [Gebauer, Ertl
1919], kdy je porušena rodová shoda ve ženského rodu, a toto poru·
šení hanlivou konotaci celého výrazu „chlape líná", Jluku
zlobivá" apod.; srov. [Eisner 2010: 430-431]). V jistém smyslu bychom mohli
gramatická pravidla považovat za pravidelnosti, které v
vykazují. Mimo jazykovou oblast existují gramatice podobná pravidla body·
-language nebo i sociálních interakcí, jak je popisuje E. Goffman [Goffman
1983]. Dodržování pravidel si proto v kontextu sociál·
ních (,,co to má znamenat?"), ale individuálních kompetencí do-
vedností (,,neumí se chovat''), tj. skrze pojmy jako kompetentní
nebo ten, ,,kdo umí jednat s lidmi".
Vrátíme-li se ke konverzaci, její vykazuje jak rysy „rule-fol·
lowing", tak rysy kvazi-gramatických pravidelností (pokud pomineme tu sa·
že používají gramatická pravidla
badatelé kladou na tyto dva aspekty takže jedni vidí v konver·
zad kooperaci racionálních (Grice), zatímco jiní sleduji spíše pravidel·
nosti, které konverzace mají V následující tuto otázku
ukážu na dvou ke konverzaci, které usilovaly o formulaci
,,pravidel diskurzu": teorii mluvních aplikované v analýze konverzace,
griceovské pragmatice.

4.4.1 Teorie mluvních aplikovaná na konverzaci

O teorii mluvních jsem pojednal v úvodní kapitole. Jejím ini·

ciátorem byl J. L Austin [Austin 2000/1962], podle
majících informativní hodnotu existuje kategorie které nejen vy-

-
130
 jadtujf informaci, ale navíc mají komunikativní s(lu (slibují, varují,
prosí...). výrok „Prosím, podej mi tužku.u nenf pouze in-
fonnace o ale je samotnou prosbou, tedy jednáním Austin
nazval tuto kategorii akty. Na Austina navázal a jeho
myšlenky rozpracoval J. Searle [Searle 1969]. Podle Taylora s Cameronovou
byla sice že akt je základní jednotkou hovoru, pro empi-
rickou analýzu produktivní, v jednom ohledu
protože nezodpovídá otázku, jak se akty
vají do konverzací [Taylor, Cameron 1987: 58]. Analytici, se opírali o te-
orii mluvních se v otázce v konverzaci (diskurz)
spoléhali na „gramatický model", tzn. považovali pravidla, která
vají v za podobná která slova (morfémy)
do Labov s Fanshelem tvrdí, že „pravidla diskurzu ... jako pra-
vidla syntaxe ve své a povazeu [Labov, Fanshel 1977: 75,
cit. dle Taylor, Cameron 1987: 59]. Z toho plyne, že hlavním úkolem analýzy
diskurzu je odhalit propojení mezi tj. jak po ná-
sledují, racionálním, pravidly strukturovaným [Taylor, Cameron
1987:59].
Labov s Fanshelem [Labov, Fanshel 1977] zkoumání zjis-
tili, že promluv v zahrnuje více mluvních tyto akty
jsou hierarchicky organizovány pod.Je jejich naléhavosti. v otázce:
už kterou klade malé na u jejich
nalezneme dotazu i výzvu k odchodu, která je však na hlubší
úrovni. A v ,,Ano, už za chvilku, nechceš si hrátt je
reakce na - na otázku i výzvu. nezndka se
žeme setkat s kdy lze zjistit, k jakému mluvnímu aktu obsaženému
v otázce se vztahuje, ale nevíme, jestli je to strategická re-
akce tichého opominutí aktu nebo jeho jiná inter-
pretace. Na otázku hostitele: ,,Dáte si náš domácí host
už jsem si vzal." V otázce slovo „domácí", tzn. námi vy-
dodává nabídce jistou naléhavost (pokrm byl námi a jeho
nabídnutí je svým osobní dar, který je slušné
reakce je odmítavá bez náznaku omluvy. proto otázkou, jak host na-
bídku interpretoval. Hierarchizace mluvních i když odpovídá
na to, jak se k jednotlivé repliky mají, tak zcela nezbavuje empirickou
aplikaci teorie mluvních
Podle Edrnonsona stojíme otázkou, jak spojit tu že uspo-
v konverzaci, je dána jejich kvali-
tami s tím, že významnou roli hraje kontext [Edmondson
1981]. Eco [2010: 69] uvádí hezký kterou v po-

131
•

jmec h síly nedo kážem e »Ne." „Ne:

být za situa ce (nabí dnutí cigar ety) pova žován a za
by byla: »Ne, a tudíž její význ am by mohJ být
mne." Edmo ndso n proto navr huje zvláš tní pozornost
jak tak aspe ktu konv erzac e (diskurzu).
analý zy je schop ná ident ifiko vat jako akty -
odmí tnutí ), zatím co ana-
otázk a, nabíd ka; nNe." -
lýzy sledu je pravi dla, podle nichž se v konverzaci
- nabíd ka, vstup do intera kce; ,,Ne." - odpo-
odmí tnutí intera kce). Tako vé je sice analy ticky možné (i když
je otázk a, zda je ale je nelze pova žova t za podle
se orien tují v konv erzac i. V konv erzac i je i aspekt
propo jen v akt, v se „text" a „kon text" navzájem definují.
Poku d se ptá pacie nta je „Ne." adekvátní reakce,
která udržu je intera kci jako form ální rozho vor mezi pacie ntem a
Shrne me-li , teori e mluv ních aplik ovan á na konv erzac i nevedla ke
slibn ému otázk y, jakým se v komunikaci smy-
Hlav ní je cháp ání jako základní
jedno tky smys lu v rámc i konv erzac e analo gicky ke jednotky
Pravi dla, která konv erzac i ovlád ají, pak musí být kvazigramatická
do spoji tých a proto i vzhledem
k a neref lexiv ní. V empi rické analý ze toto pojetí vede
k ignor aci konte xtu [Lahov, Fans hel 1977 ], nebo k jeho
znán í, v

4.4.2 Griceova pragm atika

Aby mohl a konv erzac e je aby její

do míry koop erova li. Tuto koop erativ ní lze
mezi sebou
chara kteriz ovat Ve filozofické pragm atice se stalo velmi
popu lární m vyme zení zákla dních maxi m rozho voru, které
zform ulova l Paul H. Grice [Grice 1989 ]. Jen pro zajím avost uvádí m, že Grice
svou teorii maxi m poprv é preze ntova l v roce 1967 v rámci
Willi am Jame s lectu res na tedy dvan áct Jet poté, co
stejn é svou teorii mluv ních J. L Austin.
Podle Grice lze konv erzac i k jakém ukoli jiném u kooperativ~
nímu jedná ní (trans akci) , ke porou chané ho auta.
Jiným i slovy, konverzace není jen poslo upno st nesouvisejících per
znám ek [Grice 1989: 26], ale racio nální prom luv.

132
 Grice tvrdí, že rozhovoru se orientují na všeobecný
princip: je k rozhovoru takový, jak je to žádoucí v kontextu,
v se vyskytuje, s ohledem na akceptovaný a vý-
do níž jsi zapojen" [Grice 1989: 45]. Kooperativní
rozhovoru lze podle blíže specifikovat jako behaviorální orientaci na
skupiny maxim, resp. kategorií, pod spadají specifické maximy.

Maximy kvantity
1. je tak informativní, jak je (pro aktuální rozho-
voru)
2. není než je

Maximy kvality
Supermaxima: Usiluj o to, aby byl k rozhovoru pravdivý!
t. nic, co považuješ za nepravdivé!
2. nic, pro co nemáš evidencif

Maxima relace
relevantní! (Mluv k

Maximy
Supermaxima: Mluv a
1. Vyhni se výrazovým nejasnostem (obscurity)l
2. Vyhni se (ambiguity)!
3. se (vyhni se
4. Mluv I

Tyto maximy nejsou pravidla, podle kterých by se ani obecné

pravidelnosti platné pro konverzace, nýbrž základní normativní
orientace rozhovoru. konverzace sdílejí
kávání, že nebude-li k tomu zvláštní budou se snažit o co nejracionál-
komunikace, tj. v souladu s maximami. Tun se
ovšem že mohou existovat k porušení maxim.
Grice uvádí takových možností [Grice 1989: 30]:
1. bez a porušit z maxim;
s tímto porušením se setkat v rozhovorech s politiky,
kdy na otázku politik odpovídá protože se nechce jed-
zavázat k budoucímu jednání;
2. porušit maximy i princip, aby tím dal
najevo, že nemá zájem v konverzaci na

133
 '
otázku mi jste když jste pil alkohol?"
,,O tom se s vámi nebudu baviti"' nebo „Dejte mi pokoji";
3. být postave n dilema, kdy není schopen jednat v sou-
ladu se všemi maxima mi a musí se rozhodn out z nich porušit;
odborní k dlouze odpovíd á na otázku televizn ího mode-
rátora, aby av laickém u publiku
komplik ovaný problém ;
4. okázale ignorov at z maxim, aby tak komuniko-
val významy , které nejsou vyvodit elné z slov a grama-
tických takové porušen í dává podle Grice vznik im-
plikatur ám. být „Mockrát
vám ,,Ale, nemáte ve které je v replice ignorována
maxima kvality je za co aby byla ctnost ne-
zištnost i a

Ze sociolog ického hlediska jsou zajímav é všechny typy porušen í maxim,

protože ukazují jednak na zájmy, motivac e a kompet ence sociální ch
se konverz ací a jednak na v dané situaci legitimn í kte-
rými lze nelze) porušen í 2011;
lindblo m 2001]. Zvláštn í pozorno st Grice zejména
implika turám, protože v jejich se jedná o nedodrž ení
které z maxim, jehož není více akcepto vané snížení
nosti komuni kace (jako v 1-3), ale naopak o modelu kon-
verzace o další komuni kace význam u.
pro využívá ní implika tur jsou
ohledy neboli ohledy na konverz ace. Penelope
Browno vá a Stephen Levinso n proto na Goffma nova koncept u práce
s (face-wo rk) [Goffma n 1955] a Griceov ých implika-
tur [Grice 1989] navrhli zakotve nou teorii [Brown,
u:vinso n 1987]. Když se vrátíme k uvedený m jako ilustrace k mož-
nostem porušen i maxim, si povšimn out, že všechny
se vztahuj í k zachová ní Politici odpovíd ají
proto, aby se nevysta vili riziku ztráty
pokud by v blízké budoucn osti jednali v rozporu s danou Reakce
»O tom se s vámi nebudu baviti" je charakt eristick á pro situace, kdy hrozí,
že konverz ace v dalších replikác h ztratí Odborn ík
dlouze problém , kteiým se zabývá, být veden snahou o to,
aby se nezdálo, že se zabývá banalita mi nebo podivno stmi, jinými slovy, aby
si zachova l odborní ka. „Není na
váni má charakte r, protože jakákol iv reakce

134
 zásluhu hy mohla být chápana jako ohrožující [face threatening action,
FrA; Brown, Levinson 1987].
Shrnu-li význam analýzy konverzace pro pochopení diskurzu, je
vyjít z toho, že konverzace je forma sociální interakce, v níž se jazy-
kovými, ale i nejazykovými generují významy. Jakákoliv textová
analýza konverzace proto musí vzít v úvahu, že konverzace si ne-
textové zprávy, ale pomocí promluv stimulují aktivitu
svých Druhým tématem analýze
konverzace je racionality jejích Platí-li Griceova myš-
lenka principu, potom teoreticky všechny odchylky od konver-
maxim mají racionální kterým je i když nevý-
zachování vlastní nebo naopak ohrožení druhého.

4.5 Strojová analýza - diskurzní oblasti v mediálnf komunikaci

Zásadním impulsem pro rozvinutí analýzy dis-

kurzu bylo propojení dvou oblastí výzkumu které do té doby nijak ne-
spolupracovaly - korpusové lingvistiky a diskurzní analýzy. Není daleko od
pravdy, že tyto lingvisticky orientované disciplíny se dokonce od-
puzovaly, protože korpusoví lingvisté považovali diskurzní analýzu
za spekulativní a s jen zobecnitelnými a naopak analytici dis-
kurzu korpusovým práci s dekontextualizovanými daty
a kvantifikujicí redukcionismus [srov. Stubhs 2001; Widdowson 2000].
Z tohoto lze za ve vzájemném vztahu disciplín pova-
žovat knihu Paula Bakera Using Corpora in Discourse Ana{ysis [Baker 2006],
v níž se autor pokusil nastínit možnosti, které metody korpusové lingvistiky
nabízejí diskurzní analýze; konlcrétní možnosti aplikace pak Baker publiko-
val v o diskurzní konstrukci a v britském tisku
[Baker et al. 2008; Gahrielatos, Baker 2008].
Zhruba ve stejné kdy vyšla Bakerova kniha, jsme s
Kabelem a Vojtíškovou publikovali výzkum, ve kterém jsme se rov-
snažili propojit kvantitativní korpusové metody spolu s Foucaultovým
pojetím diskurzu jako výsledku formativního na vypovídání v ur-
oblasti [Hájek, Kabele, Vojtišková 2006a; pro kritic-
kou diskuzi viz Hájek, Kabele, Vojtíšková 2006b; Uhde et al. 2006].
Foucaultova definice diskurzní formace jako specifického rozptylu
v prostoru vybízí ke hledání diskurzních
Tuto možnost jsme proto využili hledání diskurzu spravedlnosti, kdy
jsme se pomocí explorace specifických snažili iden-
'
135
 á
ti.tik vat diskurznf formace. V následující kapitole prezentuji tento
; Jak zjistí, východiska výzkumu odkaž•zují na kn 'vý-
ku á d apitolu
anaIýze 1s rzu al 'pou 1t meto ika byla
z . d. ku
k
o Fo . h
popsána v kapitole O strojové obsa ové ana yze.
l .
Rámcovým tématem našeho výzkumu byly praktiky ne/spraved
a pak diskurz spravedlnosti [Hájek et al. 2007].. Na diskurz~Ostj
.., .., 'edn ' h sku pm s cílem Jsme
t1·1vc 1. soci·átnic
se proto , ze j o prosa-
, d. kur . ' b .
zení spravedlnosti jsou vyznamnou m rou 1s z1vn1, ane O
diskurzivními praktikami
které jsou jimi a bývají
a
tak, aby sloužily i~
Odehrávají se v aré J;ou

šení i bránily jejich vzniku.

yYcházeli jsme z že vypovídání o spravedlnosti i nespravl~• ...i,

nosti (dále jen ne/spravedlnosti) je ovli diskurzními fonnace .

které svým diskurz ~praved~osti. Tento diskurz jsme
pali jako pole [Foucault 2002: 97], ktere formuje spravedlnostní
N
výzkumnické praxe, v níž se formativní diskurz a
rozdíl od
v oblastech jako kterou není
dokládat, a úkolem analytika pak bývá - - popsat, jak diskurz
jaké vztahy nastoluje mezi a jaké toto
fonnuje
má pro života jsme zvolili postup_ exi-
stence diskurzu spravedlnosti (tj. formativní na vypovídání) nebyla
naším východiskem, ale jen hypotézou, kterou bylo empiricky doložit
V analýze jsme tedy využili Foucaultovo pojetí diskurzu z Arche
ologie
or vý-
které jsem popsal výše a ve kterém je diskurz nahlížen jako soub
I

jejich rozptylu [Foucault 2002]. Projevuje ·

jimž je vlastní 1
(ii) modalit vypovídání, (iii) (iv) ve vý-
se v (i)
tematiky. Tunto je také dáno, zda do jedné dis- 1

téhož diskurzního pole, které je fonnuje. '

kurzní formace, tzn. jsou
Ve jsou více autonomní omezující pravidla vypovídání a rozu-
pra- ,
která se projevují ve specifických diskurzních praktikách. Autorita
skrze vypoví-
videi a omezení nevychází z jednoho zdroje a (re)produkuje se
dání a
Jednak není možné ,
Z Foucaultovy definice jsou
a priori mluvit o diskurzu ,,diskurz spravedlnosti" nevyjímaje; nut·
nou podmínkou diskurzu je existence strukturujícího po~e.
sémantic·
Za druhé, diskurzem formované vypovídání nelze chápat jako
kou záležitost, ale také jako praktickou Vypovídání slouží nejen ke
a událostí· p~
ko~ ~ac i, ale
- o nesamo_
soc~ologi~k~ využití diskurzních analýz jsou tyto
diskurzu, o praktickém vypovídání a o jeho zprosttedku

136
 jíd roli - Z a slov slovních skupin, které jsou
výrazem usuzovat na existenci
a vlastnosti vypovídání jako praxe, jež sociální
Ve výzkumu jsme se zabývali formováním a (alokací) výpo-
které se prosazují v lidskoprávní a feministické mediální
komunikaci spjaté s místyvybraných aktivistických organizací.
užívaná metoda výzkumu aktivistických je tzv. analýza
a rámování (framing). Rámce stabilní interpre-
schémata, která kódují objekty, situace, události,
zkušenosti a jednání za konstrukce sdilené identity a mobilizace
ke kolektivnímu jednání [Snow, Soule, Kriesi 2004]. Jsou v tex-
tech a promluvách, jež hnutí produkuje. Proti všeobecnému používání ana-
lýzy bylo v poslední namítáno, že diskurz
jako jednoduchý tj. jako neutrální médium komunikace
mezi hnutím a [Steinberg 1998, 1999]. Steinberg této námitce
bachtinovským pojetím diskurzu, jenž se u stává terénem dialogického
a konfliktu. pro explicitní Ideologické interpre-
rámce jsou v tomto pojetí dynamickým produktem dialogických inter-
akcí v diskurzu.
Pro vymezení diskurzních v nichž se odehrávají souboje
interpretací, definic zavedl Steinberg pojem diskurz-
nich polí. V diskuzí a debat o problematickém tématu se
diskurzní pole dosahu (ve srovnání s Foucaultovým
pojetím diskurzniho pole, viz výše). Diskurzní pole zahrnují symbolické ob-
jekty (rámce, pojmy, idoly apod.), ale také množství jejichž zájmy
ným souvisí s daným problémem nebo tematikou, resp.
budoucích [Snow et al. 2004; 402; Steinberg 1999: 748]. Posun od
k diskurznim polím odpovídá posunu od vypovídání k diskurzní praxi.
V tomto ohledu jsem postupovali v souladu s citovanými autory.
jsme se je však násiedovat v sféry formativního vlivu za hra-
nice vypovídání, aniž by blíže specifikovali tohoto Je docda
že a formativní se netýká jenom vypoví-
dání, ale také jednání, a v tomto smyslu - máme-li dosáhnout teoretické úpl-
nosti - musí být zvažovány jak symbolické objekty (rámce, pojmy,
idoly apod.), tak a jejich akce. Problém v tom, že takovým kro-
kem se z metodologického hlediska situace nezjednodušuje, ale naopak kom-
plikuje. Již tak olauh se o další, ne vždy analy-
ticky snadno objekty, a dramaticky Výhoda,
kterou jsme tímto získali, je Je však také spojena se
zvýšeným rizikem zaujatého a rnanipulativního konstruování

137
 Jestliže že a formativní diskurz
dání nejsou pak zastávat názor ž u na 'V)'po\'{.
víme, které do diskurzu 'js e

r
svou relevancí, jež není dvouhodnotovou 1 diskurzu
anebo do diskurzu, ale je spíše spojitá. Otázka releva ino~ - Pa-
jako zdroje k diskurzu je využiti analýzy text:ce_ O
pro studium V tomto ohledu se zásadn'VJc doku.
logickým problémem stává nalezení jak odlišit výpov: llletodo-
vedlnostní relevancí od masy ostatních. Snadno nahl,; se spra-
každá se v závislosti na svém kontextu stát relevan~eme, že
spravedlnost. odka pro ne/
'
ne/ sprav,edlive uspor "'á dání ..,. aku · h ..,, ' b d
pn ev: ac1 onc1 u ovy. V jiném kontextu zovat na.
jde o vztahující se k po úzké v níž s pu-
nostní, relevana. nepre .., dpokla' dáme. Opacnym .., , pn "''kladem je pravedl.
Mini
spravedlnosti navštívil ve Valdicích.", kde se slovo spravedl~ost s~
skytuje, ale výrok se netýká spravedlnosti jako takové. Zcela ne všecJ
o jednání ministra spravedlnosti musí být také
levantní. Ne/spravedlnostní relevance být garantována uži-
tými slovy, povahou a cíli sociálním kontextem apod. Ve všech
takto vymezených souborech by se projevovat a for-
mativní téhož diskurzu (diskurzního pole). Není ovšem že
se tak bude dít vždy týmž Povaha relevance totiž
tento Proto výše uvedenou Foucaultovu „množinovou·
ideu diskurzu založenou na jako metodologické pravidlo
jmout jenom tehdy, pokud ji doplníme o myšlenku relevance.
je garantována relevance zkoumaných O co se
opíralo naše že studiu aktivistických organizaá
studujeme diskurz spravedlnosti? Aktivistické organizace
chápat jako organizace vznášející nároky (claim-making organizati·
ons). V námi zvolených aktivistických skupin se jedná o nároky li:,
ne/spravedlivé vztahy mezi a mezi mUZI
a ženami a mezi lidmi jako resp. subjekty lidských práv. Moh~u, al~
nemusí být širšího sociální hnuti. Publikováním svých te~ vs~-
pují do prostoru, aby prosadily své cíle. Tento prostor pro ne é
stavuje arénu, kde mohou více vznášet své skupID~~
nároky. Tak nastolují otázky svých odkazuJl t
na jejich ne/spravedlnost. V každém je pro typické, že argu~rk
ne/spravedlnosti používají jako pr~s~ :ci
51
k dosažení svých [Elster 1992: S]. tak kt~ry ~ cl·
neuspokojených prezentuje jako sociální problern a

138
 lem získat pro legitimitu. vnímání jako
spravedlivého a se [v jejich strategii] musí tak, aby bylo
považováno' za nespravedlivé a [Piven, Cloward 1977] (citováno
podle [Franzosi 2004: 120]). Nebo, jak piší Spector a Kitsuse: ,,Nárokujíd ne-
pouze ,Chceme toto.' ,Není to správné, že se to Je
to Je to nespravedlivé, nefér a porušuje to naše práva! ...'" [Spector,
Kitsuse 1987: 92]. Organizace vznášející nároky stojí takto u definice a arti-
kulace mnohých a posléze i vládou opozici prosazo-
vaných politik [Tilly 2004: 3]. Proto je že takové organizace
chápání ne/spravedlnosti. a distribu-
ují heterogenní které pocity nespravedlnosti
v termínech nového a tak pro ne/
spravedlnost - nikoli jediné - producenty [knowledge produ-
cers, Eyerman, Jamison 1991].
Metodologické pro volbu mediální komunikace aktivistických or~
ganizací souvisejí se sázkou na strategii a na komparativní de-
sign kvantitativních textových analýz. je ovšem opatrnost, protože
kvantitativní textové analýzy strukturální souvislosti vždy od-
halí [Franzosi, Mohr 1997; Gephart 1997; Mohr 1998]. Analytik proto musí
vždy prokázat, že strukturální souvislosti jsou významné a odpoví-
dají v tomto diskurznímu formativnímu Tento nárok
stavuje hlavní jsme použili komparativní design, tj.
se zabývali lidskoprávní i feministickou mediální komunikací.
Srovnání má zda analyzované jsou zahrnuty v témž dis-
kurzu spravedlnosti. koncipované textové analýzy poskytují
a zjednodušený obraz
formovaných diskurzem spravedlnosti.
se ptát, zda týkajíá se a jejich struk-
tur u zkoumaných polí doklady pro existenci jednoho dominujíóho
Povaze této hypotézy pak odpovídají
že: 1) konfigurace slov získané ze zkoumaných polí budou mít
telný jmenovatel interpretovatelný ve vztahu k praktickému roz-
studované komunikace a 2) objevené rozdíly nebudou zpo-
analyzovaných

4.5.1 Data pro analýzu

Texty pro analýzu jsme získali pro každou ze zkoumaných oblastí ne/spra-
vedlnosti (feministické, odborové a lidskoprávní) na internetových strán-

139
 kách vždy nevládních organizaci a zájmových skupin, pro •e„ h" 1

tenci je vyvíjené úsilí o nápravu znevýhoJi~c z eXis-

o jejich vzniku. Volba stránek a tedy i skupin byla ovšní anebo
též existencí množství stažitelných dokumentu. v:: dána
proto nenáhodný a nesystematický. Je poznamenat, že zatí y h!l
odborových organizací existuje množství skupin produkuj~:~v Prí-
tronicky dostupné texty, ve feminismu a lidských práv je nab~~k elek-
omezená a zkoumané organizace byly prakticky jediné, které d. a dost
valy vlastními dokumenty v rozsahu pro analýzu. Ve st
hlavní charakteristiky skupin, z jejichž produkce byly texty ~cnosti
lýzu vybrány. 15 P O ana-
skupiny v naší analýze byly zastoupeny ze stráne
Odborového svazu KOVO, konfederace odborových
_a F~era~e (~?v6~ Poble'?' - revue pro politiku~::
nomu, socwlogu a b1stom a Z6Jmy stroJVUdcu). Skupmy zasazující se O žensk'
práva projekt Gender on-line, Národní kontaktní centrum_ žena
a a Feministická skupina 8. resp. jejich n~
webových stránkách: Gender - rovné - lýzkum (http://www.gen-
deronline.cz/; 2000-2004), Kontext (http://www.zenyaveda.cz/;
ník 2002-2004) a cesta (http://fs8brezna.ecn.cz/; 2001-2003).
V rámci lidskoprávních skupin jsme se na sdružení Spravedlnost
Poradnu pro a lidská práva a Ligu lidských práv
(LLP). Žádná z skupin nepublikuje ucelený a proto byly analy-
zovány všechny dokumenty publikované na jejich webových stránkách.

4.s.2 Postup analýzy

Protože naším cílem bylo „zmapovat" soubor aktivistických orga·

nizací, o nichž nám nebyly dostupné žádné systematické informace, použili
jsme postup. Vycházeli jsme v ze slov
a slovních spojení objevujících se v textu. bývá tento ozna·
za aposteriorní typ obsahové analýzy, na rozdíl od klasické obsahov~
analýzy opírající se o daný systém nebo kategorií [Alexa 1~97·
21; Carley 1993; Trampota, 2010], nebo za její reprezentativní
variantu (v protikladu k instrumentální [Shapiro 1997]).

. . I Vojtíšková
15 Podrobné informace o konstrukci vzorku lze nalézt v [Hájek, Kabe e,
2006a].

140
 Výzkumný postup lze pro shrnout do 1. ve
korpusu jsme zjistili frekvence všech slov; 2. vybrali jsme
plnovýznamových slov jejich synonym a
analytické slovníky; 3. korpus jsme na kontextové jednotky
4. jsme výskyty a spoluvýskyty slov ve všech kontextových
jednotkách a matici párových 6. normalizovanou matici
jsme použitím škálování (MDS) do
ného prostoru a strukturu vzdáleností slov vizualizovali v grafu. Postup je
prakticky stejný jako v metody sledování frekventova-
ných slov, kterou jsem vyložil v kapitole 3.4.4.

4.s.3 interpretace

Podle Firthovy hypotézy [viz kap. 2.5.1.2], která že slova vy-

skytující se v podobných kontextech mají i význam [Firth 1957], je
cílem studií ze vzájemné spoluvýskytu slov
odvodit jejich vzdálenost sémantickou [Bernard, Ryan 1998; Mohammad,
Hirst 2005; Mohr 1998]. Tento výzkum - i když užívá podobné strategie -
je odlišný a - jak už bylo uvedeno - je v technickém smyslu aplikací metody
sledování slov. Naší snahou bylo zmapovat a zvidi-
telnit prostor v dokumentech aktivistických skupin. Nezajímá nás
proto sousedství slov v nalezených prostorech,
ale spíše jejich základní struktura: hlavními aspekty popisu
jsou: polarita, jádro/okraj [viz
též kap. 3.4.4]. Jedním z pro tuto interpretaci je i vliv slov
na jejich pozici v grafu; slova, která se v grafu nacházejí blíže
si nejsou sémanticky bližší než slova která, jak již bylo
jsou na okraj 2013].
Interpretace je významem jednotlivých slov a zá-
visí na schopnosti výzkumníka nalézt smysluplné získané konfigu-
race. Zde opíráme interpretaci o srovnání tematicky odlišných aktivistic-
kých a jedním z vodítek bylo hledání jejich specifických i sdílených

4.5.4 Slovník aktivistických skupin

Slovníky jsme z se vyskytujících plnovýznamových slov.

jsme, že slov specifických pro danou oblast nalezneme

141
 i dostatek slov hodnotících slova spravedlnost v. h
ch form ách. Elste r ve ze svéh o )~k O
nega.
tivních i pozitivní
zkumu I..ocal Justice uvádí: n[Nárokujfcf] své požad e ~ho Vý-
po·av v Po-
jmech spravedlnosti a férovosti, i když odvolávání se na tyto 1
[Elster 1992 : S]. Je že Elste r ve s}t Y lllliže,
ale nemusí být
jsme rn ~en t
neuvedl, že toto odvolávání je mnohdy implicitní. 1
použ íván í hodn oticích slov ne/s v: ~ek-
škodlivý, dobrý/zlý apJl )vnJ:~,
jsme však zjistili, že slovo spravedlnost, ja·k~s_~is-
tým
zatížená slova Jiná
hodnotící anebo
se ve studovaných skupin vyskytují spíše a proton apo~),
být zahrnuta do námi studovaných V korpus:~o
usu odbo emi-
nismus je jen 113 slov se slovním základem spraved, v korp 5
av lidských práv 200 (z toho se však v 59 jedn á O
m1 !
terstvo ministra spravedlnosti a v 38 slovo spravedlnost:~:
zev sdružení Spravedlnost
oblasti jsou charakterizovány skupinami
Všechny
všem
slov. Jednak jsou to slova tematicky specifická, jednak slova
nebo Do první skupiny v textové produkci pa-
slova práce, odbory, lY.iednávánf, smlouva, mzda,
soud, ochrana,
nost, podnik, vedení; v lidskoprávní oblasti jsou to slova
osoba, trest, cizinec; ve feministických skupin jde o slova žena,
t stojí vy-
muž, práce, pobfaví, 9ender, rodina, )ýzkum, postavení. Za pozornos
soká použití slova a jeho variant dft*) v lidskoprávním kor-
pusu - 13 %všech hledaných slov. je to
sdružení Spravedlnost ale i ve zbylých
tým užitím slova ve
jedním z (v Llze lid-
dvou lidskoprávních skupinách je slovo
ských práv je v Právní sedmé nejvíce se vysky·
tující slovo).
Skupinu frekventovaných a nebo sdílených slov
sodálnf, právo, zákon, život, problém, politika/cilcký, stát a or·
osti v dis·
nanizace. Nepovažujeme tato slova za vymezující téma spravedln
kurzní Poukazují však na že téma spravedlnosti je ~e
ní za·
všech studovaných oblastech zasazováno do rámce spravová
ležitostí, který pojem spravedlnosti sdílí i s dalšími tématy.

4.s.s nZázemr' a v aktivistickém diskurzu

4
prostor v korpusu ukazuje obrázek ·

142
 o•rbek 4 prostor v korpusu

problem mzd
• pozad
zmen
navrh
o.s nezamest pracovní
zakon
smlow
prac zamestnavatel kol .
eu ektrv
• prav zamestnanec jednaní
svaz
stat socialní •
organiza vedeni
den predsed
politi podnik
zivot
•
-0,5
cinnost rozhod
lide
stavk
• zajem •

-1..J.-----r-------.------+-----.-----,
-1,5 -1 -0,5 o o.s 1

Nejblíže jádru tohoto prostoru, v neutrální pozici ostatním

je slovo Napravo od jsou slova odbory, organizace, svaz, jed-
nání, smlouva, návrh, stávka a další. Nalevo
od prostoru jsou slova právo, práce, sociální, stát, EU, pracovní, neza-
život, politika/ci, apod. Když hledáme, co sbližuje slova
na pravé tak je to odkaz na vyjednávání: odbory (odborové
svazy), resp. jejich vedení vyjednávají se o kolektiv-
ních smlouvách, kladou návrhy a požadavky, rozhodnutí proti nim
protestují, zvažují stávku. Na levé jde o diskurzní sbližování vázané
na argumentaci jiného typu - mají svou práci a také jistá práva
asociální jistoty, které jsou ve vztahu ke státu a Evropské unii, ale jejich pro-
blémy se týkají i politiky a na jedné a lidi a života na
druhé- je tu situace, v níž se nacházejí. V mezilehlém po-
stavení dvou polí jsou slova mzdy, zákon, podnik,
které jsou jak situace, tak vyjednávání: mzdy jsou nízké, ale boju-
jeme o jejich zvýšení; zákony nás chrání, ale jedná se o jejich
perspektivou vypovídajících, jejich zájem vychází ze situace a jejich

143
 jednání; musejí se prosadit jak v definici situace, tak vyjednává í
nejde zde o postavení jednotlivých ~lov, která se vyskytují v:· ~em
dích v mnoha dalších kontextech a významech. je celkové
všech slov ve prostoru, jež ukazuje na specifickou pol arizac ~zlození
i d
horárského d1skurzního pole. Jedna velká
v •
- _ zast . 0 •
o „zázemí" a druhá - - 1
Yý-

jišti" V meziprostoru pak nalézáme slova ( nbo.

zákon, zájem), která požadavky. Popsano 5íllzdy,
turu prostoru chápat jako výraz diskurzníhou U:Uk:
obou rozpoznatelných prostoru vypovídáni. spoJeni
zkoumání konfigurace 0
u rozlišit naku pení ve spodn ím se . pro-
storu
se slovy podnik (firma), odbory, organizace, rozl:en~
stávka a v horním segmentu slovy kolektivní, smfonut1,
návrh, požadavky. S jistou opatrnosti že spodní oblast sdružllY~,
slova referovat o rozhodování odborových organiz~J~
a firem , zatímco horní shluk slova týkajících se
šího) vyjednávání se Uvedené koncepty a zázemí ma\
ve vojenském slovníku a jsou zde použity Zázemím se r~-
zumí místo, kde se nebojuje a které jedné z bojujících stran. v in-

, terpretaci

situaci. Na druhé
a kde dochází ke
je „zázemt oblast slov vzta_hujících se (vý-
k pozici aktéra ve k jeho specifické
znamená bitevní prostor, který nikomu ne-
dvou, více bojujících stran. ilIIlto
termínem jsme proto oblast, v níž se nacházejí slova odkazující ke
vyjednávání, institucím a jež vyjednávání vedou, ke vzná-
šeným a apod.
Logicky jsme si v dalším kroku položili otázku, zda polarizace na sféru
„zázemí" a sféru je i ve dvou dalších korpusech.
prostor feministické textové produkce je na obrázku S. Jeho po-
myslný slova žena a muž, resp. ženský a mužský. V pravé horní
grafu se nacházejí slova domácnost, matka, rodina, práce, za·
student, role. Všechna tato slova se vztahují k životní situaci žen
i (s výjimkou matefsM). K lze také slova život
a lidé na jedné a -.ýzkum a kariéru na druhé, a tak doplnit fe-
feministického „zázemí" po·
ministické „zázemí".
stavená slova or9anizace, sociální, 9ender, rovný, politika, postavení, otázky
: pro·
blémy, a feminismus, a postavení. tento utvar
spojovat s diskurzním „bojišti"? Ano, ale nesmíme si te~to P;°~
stor jako na bojují více stran prevázn

144
 Obrbek s prostor v korpusu feministických
1.

nasil lide rozdíl rodíc

• • •
o.s- rol
det domac matk
porno
• sex • • • • student
• zivot
pohlav • muz rodin
• spolecno • •_prac zamest
o •zen
organiza vyzkum
social gend rovn
• 1 •
postaven karier
feminis polit • veda
--0,5. • •
otaz zmen •
proble
•
•
-1 I I I I

-1,5
I
-1 -0,5 o o.s 1 1,5

0 zdroje. Zde (asymetricky) bojuje jen jedna strana o uznání. Odehrává se

tu .dobývání pevnosti", kterou je celá žen.
jsou politické, mediální i instituce.
Proto ani existovat institucionální místo, kde by se
rozhodování o feministických nárocích. instituce zde ovšem zaují-
mají místo, protože namnoze základní „výzbroj" argu-
menty se tak stává velice polem eman-
usilování feministek.
Zajímavé je v tomto ohledu také postavení slova gender, které se nalézá ve
prostoru Ukazuje se tak že kom-
plikovaný" pojem genderu má ve feministické mediální komunikaci spíše
charakter požadavku než atributu životní situace žen a [Hájek 1995].
Pozornost zasluhuje též zvláštní pozice slov sex, pornografie a násifí,
které leží v levé horní grafu. Tato slova do prostoru
,zázemí", ale nejsou integrována ani do prostoru Tuto je
obtížné bez dalšího zkoumání interpretovat. jít o hodno-
tovou ambivalenci, kterou má sexualita, pornografie a v jistém smyslu i ná-
sili v proudech feministického diskurzu; být ovšem
i tím, že pornografie, násilí (na ženách) a zneužívání (ženské) sexuality jsou
krajními formami maskulinní dominance, jež celkovou charakteris-

145
obrbek 6 prostor v korpusu lidskoprávních
,- zarizenl
lidsk

umluv

pece stat
o.s - rodin
azyl
soclaln •
vychov de~ ochran pravo
otec pravnl obcan
rodic
o soud organ osob statn • cizinec
zakon pobyt
navr
vykon
rozhodn povlnn
-0,S- rlzenl
trest
ustano ve
polic

_,
-1.S
_, I
-0,S
I
o o.s
I
1
I l
1,S

ale
tiku postaveni žen. Nejenže popisují to, jak je také se ženami zacházeno,
mohou se stát i argumentem pro kolektivní akci - poskytnutí po-
moci - a tím dodávat feministickému usilováni další
Poslední zkoumanou sférou komunikace jsou ochrany
lidských práv. prostor získaný pomocí MOS (obrázek 6) se zde
liší od prostoru než v fe-
ministické komunikace.
Na pohled je že zde není jádro konfigurace, ale existují
samostatná ramena. První z nich (vlevo dole) je slovy soud, or9án, návrh,
)ýkon, rozhodnutí, trest, povinnost. Mohli bychom ho chápat jako reprezen·
tanta Nad ním, vlevo jsou slova 'týc~,
ochrana, sociální, rodina, otec. Toto rameno se vzt~uJe
k tematice ochrany jako objektu (v v
rameno je v pozici napravo od
u rozvedených rretí
šlých a sestává ze slov osoba, zákon, státní, dzinec, pobyt. Vtomto 0 P:
se jedná o problematiku pobytu na našem území. Mimo tyto
0
lasti v horní m pravé m kvad rantu nalézáme slov, která spoju je ~:

na úmluvy o lidských právech, o právech o právním postavení

a azylu. Jejich - v dolním pravém kvadrantu - policie Jako vy
konný a také zneužitelný orgán, jenž mocensky ochranu práv.

146
 Je možné interpretovat konfiguraci lidských práv jako na "zá-
a Snadno lze rozeznat, že proti stojí docela
diskurzn( ,,zázem(" a ochrany tzn. levý horní a levý dolní
kvadrant. je možné interpretovat „cizinecké" rameno jako pole de-
finice situace ve vztahu k (cizinci nejsou státní a proto po-
mj. povolení k pobytu), zatímco sdílejí s kdo chrání
- soudní jinou cestou se domáhají rozhodnutí. „zá-
zemt sdílejí kterým je soudní jednání
s orgány státní správy a moci. Za povšimnuti stojí to-
hoto diskurzního Cizineckou a i) problema-
tiku odkazy na úmluvy o lidských právech, o právech dí-
o právním postavení a azylu, jejímiž jsou s,táty.
Ve a feministického prostoru, a tedy
i na hranici mezi jeho oblastmi, se nacházejí cílové skupiny ak-
tivistické ženy a muži). Je to Táž diskurzní
praxe, která slouží k spravedlnostních zakládá i iden-
titu se prosazujících aktivistických skupin. Podobný ovšem
nenacházíme v komunikaci lidskoprávní. Zde jsou subjekty ochrany disku-
v bezmocné - a cizinci - a i jejich možnosti jednání jsou
omezené. Komunikace zde tedy neplní formativní roli zrodu zájmové sku-
piny tak jako v Konstituce je zde
vána z velké právními úmluvami anebo v jejich
medializovaným s policií. z této perspektivy, spojení díl-
v jeden se jen ukazuje jako protože ob-
nažuje významnou specifiku ochrany lidských práv, která je vždy ochranou
handicapovaných skupin.

4.S.6 Diskuze

aktivistické komunikace, tj. analýzy spo-

frekventovaných slov, jsme oživili Foucaultovu ideu, že formu-
jfd vliv diskurzu je ve specifickém rozptylu
[Deleuze 1996; 11-38]. Formování - v dis-
kurzu jsme zkoumali sbírek
jedním typem relevance danému diskurzu; v nich jsme se po-
koušeli identifikovat a popsat diskurzního pole. provedené tex-
tové analýzy sice nedávají vyslovovat autoritativní o tom,
zda existuje neexistuje diskurz spravedlnosti, a tím spíše
tvrdit, že strukturní souvislosti, interpretované metafo-

147
rickyv terminech a .zázemí, popisuji a . ...,
formování - o ne/spravedlnost~iávaJfc[rn
srovnávací analýza která ukazují, že jsme a druhé
metody a formulaci problému diskurzivity spravedlnosti s~'!dali
strukturální souvislosti tomu, že dis:
vedlnosti existuje, i když ho prozatím nedokážeme vymezit ve vztahrz sp~a-
kurzu nárokování. podporují myšlenku k dis.
vance (stanovení jejich zahrnutí a kl~~
je re_le-
zkoumání OVýrn
Na výzkumu jsme si položili otázku, zda O
spoluvýskytech a jejich strukturách ve zkoumaných polích ~s~ch,
existence jednoho dominujícího Konkrétnt ad
vymezili a) konfigurace slov získané ze budo Jsrn_e
jmenovatel interpretovatelný ve vztahu k praktickém u I'Qjt
studované komunikace a b) objevené rozdíly nebudou radikáln~: :
analyzovaných
Diskuzi o uvedených že slov
se vztahem ke spravedlnosti a mezi Naop~
jejich frekvence byla nízká, a to i v lidskoprávní komuni-
kace. Pojem spravedlnost a hodnotící soudy jádro aktivistického vý-
raziva; to je z velké tematicky relevantními slovy a z menší
chudým slovníkem. Máme tornu tak, že
slovník na spravedlnost obsahuje jen slova sdílená všemi
- lidé/ský a sociální - anebo korpusy - právo, zákon, život,
problém, politika/cilcký, stát, práce, a or9anizace? Uvedená slova ar-
ale také vymezují problém spravedlnosti
vším jako problém spravování záležitostí. Mobilizují sou-
kontext právní (právo a zákon), kontext „sociální" (sociální,
kontext politický (politika/cilcký a stát) i kontext humanisticko-existenci·
ální (/idélský a život). slabého zastoupení slova spravedlnost v korpu·
sech mediální komunikace aktivistických skupin je kontraintuitivní. Ukazuje
mimo jiné na to, že relevance vázaná na výskyt slov je jen jednou
z možných relevancí studiu Kdyby byla užita jako pravidlo pro
sestavování by nejspíš které vzta·
hujeme ke spravedlnostním . b .
od ke mezi vy ra
nými významovými slovy, ukazuje se strukturace
u všech analyzovaných aktivistických mediálních komunikac~.
jsme z toho, že všechny náležejí k témuž diskurzu spravedlnostI, tj. 1eJ tiž
u astníc1. Jsou
. vystavern. temuz, v
1orrnativnimu
L •
pusoben1., o·1str1·buce slov to
o

148
 swww

analyzovaných prostorech vykaz . •

y§echho vzorce: proti f
stojí oblast slov vztahujících se e pusobnost
vyjednávání a rozhodování a oblast
1
požadaV'bl:rnatické situaci, která je zdrojem C,,záze~í1v ;tah':1!1crch
se k ~ro •ev-it na první pohled jako banální. Analyzov~li ~:o
se muže získané z „bitevních míst" uvažova éhJ mbe
bolY „Jr .., . é .., ál n o„
soU roto samozreJm , ze se p n ez1tost odpovídaJ'ících di 1- - -
V•

a zdá. sekp místúm• v na š'1ch ZJI n ích odráží. Kd .., S1\.urzních

1
praktik zamys l'lllle d.kl ..
u adn JI, ZJistíme, že neníyz se a e nad
toUto sarnL_,1,+11race vypov,
,
n
íh
c pros
t • . .. ..,
oru Je na neJ'frekv
ec samo-
t .
_ic..·má. 5a·~'"U- d . , en
ZJ~J o·mech a je v tomto s~ys1u ?mmantn1. Uvedená musíme tedy
ších P ~t k, že studovaná d1skurzn1 praxe velkou d-
chápat ak dln tn' .., k vo
sprave os 1rozepre a vymezování aktuální situ
,,..zování . . , d" ace.
JVJ lern této diskurzní praxe Je 1t pozornost k „hojištt a mobilizo-
sroysak v-é „sociální síly", které hudou garantovat vliv
vat t O ..,, 'k li ..,. h d , , 'k
„boje", tj. za~,~1 ~..,on; ~..,P:1 o ~v~1 vy onných
P Iv „zázem1 muze být ZJIS:en1, Jakmile Je vysloveno, zásad-
pohled na symbiózu a moci
níID zp d'1skurzu JIZ .. .., t lik d , ..,I ..,
na o z omacne, ze tato potencialita je
~:ána rovnou jako fakt, který si snad ani nezaslouží, aby byl prokazován.
~em ani v tomto nelze souhlasit se našeho
Sice se v potvrzuje, že moc definice situací druhým oso-
bám moc) v daném
i skrytých spravedlnostních ale z toho nevyplývá, že se jedná
0 projev obecné tendence. Máme totiž dobré se domní-
vat že spravedlnostní se stávají spravedlnostními v pravém
slova smyslu teprve tehdy, když o jejich výsledku nerozhoduje mocenská
vaha, ale síla znalostí a argumentace. V „zázemí" je tedy ve v po-
sledku moc. Ta otevírá prostor pro thomasovské „znalostní"
rozhodovacích (zásobování expertními definicemi situací),
které se ovšem mohou prosazovat tehdy, existuje-li
Spolu s uvedenými vychází najevo, že užití tex-
tové analýzy pro rekognoskaci struktur diskurzních vzdáleností musíme po-
s závislostí na sestavení korpusu. V mediální
kom~aci o lidských právech jsme objevili diskurzní „dvojpolí". K takové
Péll'Ciální dominanci hned dvou ch" problematik - a -
Ve'1'6t- "
.
51
prostoru aktivistických organizací. Lze
polo"·t
k zi otázku: by volba další handicapované skupmy · dalš' ,,po_Ie"
v:kírnu se „mnohopolí"? Anebo by korpusu i jeho div~~zity
é na odlišnou relevanci vedlo k „evoluci" prost0ru 1Jeho

149
 strukturace, ve kterém by naopak význam uvažovaných
tik zanikl? bychom být takovým výsledkem p problerna.
, f ktu . . . . . á , rotože t t
možnost logicky vyp1yvá z a , ze pouz1t textová analýza odhal . _a o
relativní dominanci strukturace. Pozorovanou závislost , e „Jen• f
konfigurací na sestavení korpusu lze ovšem také v jistém smysf :~~Ých
Ukazuje citlivost metody pro (zajisté ne všechny) odlišnout· Pl'lVitat
dání, a tak otevírá prostor pro rozvinutí exp
. l strategie.
s i VVl-\o •
·J.., Ví·
Od strojem textových analýz diskurzu nelze v

samy o (bez zasazení do kontextu dalších analýz) poskytnou d t, ze

na sociologicky formulované problémy. Na druhou stranu velké d? ~ov~
struktury jsou jen rzn~
· u astníkem d.1skurzu, nachá z1' se uvm·rr d.1skurzu a nemá analytickétenár
Je
jak se z jeho vymanit. Strojové nás do , pro-
."št"ní
ZJI e m,
ktera neo povt aJI nas1m pre porozumením. Ve svém vývest
, d 'd . , . . . ... d . . ke
dku
1
tak relevantní které by :áe v.
analytickém ani nenapadly. s pn

4.6 Souhrn analýzy diskurzu

y

To, co diskurzní analýzu silnou, je její schopnost vtáhnout

(texty) do sociálního Na rozdíl od obsahové analýzy, která si
jen s že z textu lze významy, má diskurzní analýza
sice ale její výsledky postihují sociální

Z uvedeného diskurzních analýz je patrné, že

analýza diskurzu neredukuje všechno sociálno na diskurz. Sociálno se
i když se Diskurz lze spíše chápat jako silnou a
vodovou páku, jejímž je organizována, a to jak
na mikroúrovni, v konverzacích, tak na makroúrovni v diskurziv·
ních formacích.
je diskurzní analýza založená na lidském adekvátní
zejména pro analýzy konverzací, tzn. dialogických promluv, kde je
vzájemné pro dynamiku komunikace a obec·
i interakce a je bodem pro analýzu. Velké
diskurzní útvary jako pole, diskurzivní formace diskurzy lze
snáze studovat pomocí strojového které není tolik
ským a, s Foucaultem, má :a~ytit
diskurzu, pravidelnosti v v diskurznim 1 so-
ciálním prostoru.

150

111111111111
 Kapitofa 5.
Analýza

5.1 Analýza a sociální

Narativy neboli sice typ textových dat, s ni-
miž se sociální setkává, ale lze je považovat za jedny z nejvíce rele-
vantních. totiž lidem, skupinám i
nit kolem nich srozumitelné; narativizace s institucionalizací
vtiskují sociálnímu [Kabele 1998: 157 a násl.]. jen
si národní hnutí, které by se neopíralo o institucionalizované
o zrodu národa, nebo rodinné posezení, by
se se vztahem k jednotlivých i celé
skupiny. Analýza tak slibuje, že umožní odhalit (strate-
gie, mechanismy apod.), jakými vzniká a sociální ve kterém

je nedílnou sociálních od jejich v

zkoumání i odborného referování o V prv-
ním je to proto, že žádná existovat bez
už jde o o každodenního
života, nebo o mýty a jiná „velká která poskytují spo-
rámec pro v žijí [Polkinghorne 1988: 14].
Ve druhém tj. referováni o spolu
s Lepeniesem mluvit o oscilující mezi a literaturou, ex-
a hermeneutickými [Lepenies 1988], ale prakticky vždy
konstruující o
V sociálních existuje tradice, která
velkývýznam.Je to tradice na jako jednající subjekt sociál-
nllio na jeho autentické a na metodologický naturalismus,
tedy na snahu postihnout studia v jeho sociálním kon-
textu [Guhriurn, Holstein 1997]. Tato tradice byla dlouho rozvíjena v kon-
kxtu biografického zkoumání autobiografie Wladka v Polském sed-
lákovi Thomase a Znanieckého [Thomas, Znanieck:i 1919]) a v
studiích subkultur (Jack RoHer [Shaw 1930], Tbe Unadjusted

151
 Girl [Thomas 1923] a další známé) s cílem popsat a pocho .
a pravidla vznikají~íc~ stojících ~:~enezi
mimo (1m1grantské komunity, chudinské rnén~
transsexuálové, postižení, delikventi ... ). stud''
ustavilo jako legitimní druh sociologických dat [pro kritic~: se o/·
kuzi viz Denzin 1989: 37]. na procesualitu, na životní / dis~
10sti
jako sled specifickou, kons~it á
nou z1votn í „kan'éru• nebo „dr áhu " Je
V• · d'mce ve spo le nosti umožnil uova- h
pit to, co bylo do té doby nazíráno jen jako nelogické, deviantní aspo_cálo•
, . , oc1 ni
jednání [Plummer 1983] . Na vyzkumy chicagské školy z 20 st0
letí navazují v 60. a 70. letech biograficky orientované an;0 ·
logické výzkumy Oscara Lewise (Tbe Children of Sanchez [Lewis 1961] p~
Vida [Lewis 1966]) a fenomenologií inspirovaná biografická rekons~kc
Roberta Bogdana (Bein9 Different [Bogdan 1974]). Celá tato tradice (o~
Thomase a Znanieckého až k Bogdanovi) vycházela z realistického (repre·
k a biografické
v ní poskytovalo specifický ke a sociálního ,
samo jako diskurzní struktura a situovaná praktika stálo do velké
míiy mimo toto
Zhruba v 70. letech minulého století se perspektiva pohledu
v tom že na být nahlíženo pouze jako na popis
ale a lze i jako na sociálního
a jeho významnou organizující sílu [Hyvarinen 2006: 21; Spector·
Mersel 2010]. Inspirací pro toto uchopení jazyka, resp. jako sociál·
ruch byly na jedné Wittgensteinovy úvahy o „jazykových
hrách" a na navazující teorie mluvních (Austin), na druhé
Foucaultova teorie diskurzu jako sociální organizace vypovídání v
oblasti sociálního (narativ) má v rámci uvedeného
na jazyk a vypovídání významné postavení vzhledem k jeho schop-
nosti sociální zejména jeho diachronní asp.ekt:
[se] stává lidským, jen pokud je artikulován narativním zpuso·
bem" [Ricoeur 2000: 88]. , "d ch
V popsaného narativního obratu ve ve á
(~~rý v disciplínách, ~onte~ech auf:;
dicrch probíhal Jak z hlediska tak z hlediska šire a vyzn~k

z;
stále více osvojovalo názor, že analýza je em
hodnotné odborné Projevilo s~ to
jmé~a mn?žství studií, které se na toto téma objevují. J~I~a
dotýkají Atkinson a Delamontová [Atkinson, Delamont 2006], velká ·tati\'·
a analýz v výzkumu, zejména kvah

152
r=

nfm, nemusf znamenat, že se toto metodologické pole

rozvíjí a zdokonaluje. Naopak, pojmy narativita, narativ, narativní se
staly v natolik amorfními [Hyvarinen 2006: 32], že leckdy fun-
guj{ jako jednoduché pro „všechno je dobré" (anything
goes) ke kvalitativním všeho druhu.

s.2 Co jsou to narativy?

y následujícím výkladu se omezím na verbální narativy (mluvené i psané),

i když znaky jsou platné pro všechny druhy (verbální,
obrazové, pohybové, hudební a jejich kombinace). Na
úrovni popsat jako specifický proces verbální komuni-
kace, v spolu interagují dva sociální a poslu-
Jen lze uvažovat o bez
jako bez Toto základní schéma nabývá rozmanitých podob, a to
jak na (kteiý ale nemusí být autorem vyprá-
tak na (který být nebo
jen Limitním je sám
což je praxe - myšlence, že myšlení je forma
rozhovoru [Mead 1934: 141] - velmi ze sociologického po-
hledu jen empiricky uchopitelná.
Živá biografická nebo každodenní
se v závislosti na reakcích
už verbálních, nebo neverbálních; jalanile jsou zaznamenána a poslouchána
nebo ze záznamu, aktivita náleží už jen resp.
ktelý si na kontextu a záznamu
A naopak, pokud své píše nebo na-
mlouvá spisovatel nebo pacient), obvykle mívá budoucího
a podle ní své formuje. Na této obecné úrovni
bychom mohli jazykových vyskytujících se v sociálním kon-
textu považovat za druh ale jak píše naratolog Gerald Prince, ,,je-
·ll pravdou, že ,všechno' je narativ, pak možná také platí, že ,všechno' nemá
stejnou míru narativity" [Prince 2009: 42]. hledání toho, je narativ
charakteristický, a zda tyto charakteristiky mohou mít sociologicky
relevantní interpretaci, musíme do oblasti lingvistiky, sociolingvis-
tiky, literární teorie, naratologie a sémiotiky, které se už
dlouho.

153
 s.2.1 Minimální definice narativu

hledáni základní generické definice

u Aristotela, který ve své Poetice, se v ni povaze Z~ít Už
O
kého zejména tragédii, a nikoli chápe rásnic-
jako r~pr~zentaci po jdoucích událo~ti. Z~kladem tragé:
dle (mythos), který _Je.napod~benim (m1més1s) Je po.
jicích osob. Podle pak úsudky Jedna.
O
jednajících osob. musi mít rozsah a struktura . ( pov~
konec), musí být úplný a ucelený. sestavený
a kdekoli, ale jeho jednotlivé maji respektovat prinji
podobnosti nebo nutnosti výskytu v [Aristoteles 1993:
moderni naratologie vyzdvihuje coby rys · aké
- (narrative) - tj. události (story), jdou~:
v ruce [Franzos1 2010: 12]. pro vznik narativní struktury nest
aby události byly za sebou, musí být i proa '
jené. „král a pak královna", jde o pouhý po~:
kroniku. se v objevuje až s fabulí, tedy s dodáním kau~
zálních souvislostí mezi událostmi: ,,král a poté žalem krá-
lovna" [Foster, cit. podle Chatrnan 2008: 46]. Jak však Rimmon-
Kenanová [Rimmon-Kenan 1983], Chatrnan [Chatman 2008], Eco [Eco 2010]
a další, explicitního kauzálních mezi popisovanými udá·
lostmi není vždy protože lidská mysl si kauzální spojení ve
sama a takové souvislosti mezi popisovanými událostmi
Eco v uvedeném kontextu reformuluje aristotelov-
ské požadavky na do dvou základních: situovaných
v které ke výsledku není
za každou cenu specifikovat), a identifikace konatele (nesejde na tom,
je-li to není) [Eco 2010: 133].

5.2.2 Rozvinutá definice narativu

Aristotelova minimální definice ho sice pomáhá odlišit od jiných

jazykových ale už není schopna poskytnout konceptu~ní
aparát pro jeho analýzu. Rozvoj moderní naratologie je proto spJat
s _prací ~a rozvinuté definici která hy analyti~ postih~vala
ximum [srov. Schmid 2004]. Ve struktural~s:1ckém ~oJetí~!žo-
v naratologu dommovalo a dominuje je za základní duahtu P „
váno rozlišení a diskurzu (an~logicky fabule a syžetu v terminologu

-
154
ruských Ve je událostmi, které spolu
souvisejf a jsou v organizovány, a existenty [Chatman 2008:
181 mezi bývají jednající postavy a aspekty ve kterém
se odehrává. Jestliže je to, co je pak diskurz ve struk-
turalistickém pojetí znamená diskurz posloupnost
událostí, tj. vztah a a vý-
toho, co bude ve a co v implicitní
[srovnej Chatman 2008: 18-35]. Podívejme se na vy-
z úvodního prohlášení ústavy z roku 1960: ,,Náš pracujíá lid
se tak nejprve zbavil cizáckého panství, a poté i kapitalistického
vání a stal se své V tomto je pomoá udá-
lostí (dvou zbavení se a jednoho stání se) „jednajíá postavy",
pracujícího lidu, který se ocitá v oku-
pace, kapitalismu s a socialismu s). Diskurz se projevuje
jednak v hlase aktuálního kterým však není pracujíá lid, aktér
ale jiný, blíže nespecifikovaný, a jednak ve
událostí, které jsou ve (okupace atd.), zatímco
jiné události, jež pracujícího lidu také obsahuje volby roku
1946), nejsou.
Vztah a diskurzu ve lze po vzoru Platóna jes-
kynní metaforou [Ochrana 2009: 119]. se staví do
role pnivodce, který provádí chodbami
vypráví v podobným jako
vjeskyni lampou cestu a je na zajímavá,
zrádná místa. Na konci vystupují z na
bohatší o poznání, které bylo zážitkem, zkušeností i
ním. V tomto je (narativ) ona událost laby-
rintem s Tuto událost si dle libosti zopakovat, pokud
bude k dispozici to je ten jeskynní labyrint, který
nikdy nevidíme celý, už ve smyslu od do konce v jednom oka-
mžiku, ve smyslu do stran - vidíme z jen to, na co nám lampa vypra-
svítí. pracujícího lidu v uvedeném ústavním je
daleko bohatší, než je obsah samotných - a my si to
jeme, jako si že jdeme jeskyní, i když z ní vidíme jen nepa-
trný zlomek. Prakticky rozhodnou t, jestli v temné jes-
kyni jdeme po úzkém proužku propast nebo po široké z níž
vidíme jen ten pás. S touto nejistotou je spojen koncept narativní
pravdy, k se dostaneme Ale zpátky k je
- resp. naše kterou si na toho, co
nám bylo je tedy více než vy-

155
 které je jen malou .... Když se vyprávrm
tomaticky si tak trochu ze je Vice n ,. P au.
je jen kostra ale opak je pravdou. ez Že
malou jenž si musi sám zrekonstruovP;sk)'tuje jen
vlastních znalosti o a na Základ~
Co J·e diskurz Diskurz je .
. UJe VZtah
a a toho, co bude ve vyjád
a co v implicitní V našem je disku:no ?te-
bem jeskyní, ona s d zpuso-
?.
nám

tem mohou provést dva

si o jeskyni
jinak,
Jeden

a budeme mít pokaždé j: r

tak m ci~erá
tak jako nás jeskynn~zel ":J·
a ?.m·
Jeden se bude zastavovat, svítit všude kolem sebe a rozsáhle komeni zázitek
až se budeme nudit, druhý nás povede rychle a praktickyovat tvar
že ani nebudeme jak jsme se dostali k východu. Jedenve:t
být s rozsáhlými popisy (Palackého národu '
jiný být pro svou zkratkovitost jen málo srozumitelný (uvedený ú
vek z ústavy)- jednou jde o diskurz historického díla, podruhé jde O dis~
politický. Diskurz vymezuje též roli být sám akté-
rem jako v biografickém nebo jen stojícím mimo

Dualita a diskurzu jako základní struktura byla na-

ratology dále rozpracovávána [viz Chatman 2008; Schmid 2004] a tyto kon-
cepce nejen rozpoznat narativní struktury v mluvené komunikaci
a v textech, ale pomocí výše uvedených a dalších kategorií významná
o jejich funkci, kterou ve zastávají.

s.3 Základní k analýze

Z historického v úvodu kapitoly vyplývá, že o tom, co

lze studiem zjistit o sociálním se v minulého sto-
letí Jestliže byl na narativ pojímán jako ver·
balizovaný záznam životní zkušenosti jedince nebo kolektivity, tak
obrat k jazyku pozornost i na jeho aktérský tzn. na
to, jak narativního sociálního už
individuální nebo kolektivní, ve J. ednají. bývají tyto dva na·
·
rativni mody jako dokument - monument, tzn. doklad, ,
tví v prvém a výtvor, prezentace v druhém. V následuJíci:
oddilu podám využívání ve '

156
zejména sociologii. Navážu tak na již existujkí
k analýze Andrews et al. 2000; Cortazzi 1993; Elliott 2005;
Hanninen 2004; Lieblich, Tuval-Mashiach, Zilber 1998], z nichž nejbližší je
mi u Mishlera [ 1986: 7 4-5; srovnej též Squire 2008a],
ktelý vychází z jednotlivých dimenzí sémiotiky. Podle Mishlera se každý vý-
zkum musí zabývat trojicí sémiotických témat: narativní syntaxí
(skladbou narativní sémantikou (obsahy a narativní
pragmatikou kontextem Pro sociologicky informo-
vaného jsem toto schéma adaptoval a rozlišuji tak strukturalistický,
henneneutický a interakcionistický k

s.3.1 Strukturalistický

Klasický strukturalisticky orientovaný k

Proppova analýza pohádek [Propp 1999/1926]. Propp ukázal, že ruské
pohádky mají základní strukturu, která sestává ze desí-
tek typických akcí (nazýval je funkce, porušení zákazu) a ze sedmi ty-
pických postav (nazýval je role, hrdina, dárce). Analýza podle
v odhalení této struktmy, resp. její aktuální konfigurace.
Greimas [1966] se pokusil zredukovat uvedených 31 pohádkových funkcí na
elementárních (porušení rovnováhy, hrdiny, zkouška hrdiny, vy-
konaný úkol a návrat rovnováhy) a schéma aplikoval na mýty [viz
též Kabele 1998: 311]. Jiný významný strukturalista, T. Todorov, analyzoval
obsažená v Dekameronu a odhalil v nich abstraktní,
platnou „gramatiku [srov. Todorov 2000]. Základní,
dále neredukovatelné strukturní jednotky jsou podle výroky
(tzv. narativní sestávající ze ttí slovních vlastní jméno (vyjad-
aktéra), jméno stavy vlastnosti) nebo sloveso (vy-
jméno, resp. sloveso jsou možnými
typy narativniho ,,Agnes byla nemocná.", resp. ,,Agnes
se uzdravila." Narativní se do sekvencí, z nichž lze úplný
a nezávislý
Vuvedených - platí to však pro strukturální analýzu vyprá-
- se snažili dokázat, že všechna obsahují obecné
struktury postav a událostí Gakousi narativní gramatiku), které nabývají
specifických konfigurací podle toho, o jaké jde. pak na
tu že mohou odhadovat (mít realistická
jak bude probíhat souboj dobra se zlem) a jak do-
padne (nakonec zpravidla dobro nad zlem), ale jak

157
 se hude odehrávat a jak dopadne. K tomu, aby VJpr' .,,
byla stále napínavá, i když s koncem, slouží vypra~~~~nf
tyto „gramatické" nástroje struk turál ní analýza ohja s~~
pro
Analýza narativní gramatiky tak neodkrývá struktury, jež jsou
ve neznámé, nepodobá se mikroskopu poskytujícímu pohled e
nebo strukturu
struk tury neviditelné pouhým okem -
znají, díky ní a na ji
analýza gramatiky provádí, je to, že variabilitu,
a pravidla fungování struk tur [Chatrnan 2008: 95-96].
Jiný pokus o nalezení invariantní struk tury stále v du-
Waletzkého
chu strukturalistického uvažování, je stud ie Lahova a
[Labov, Waletzky 1967] zabývající se životních zkušeností
z newyorského Harlemu. Na rozdíl od
tzkým zkou-
pracujících s krásnou nebo lidovou litera turou Labov s Wale
mali mluv ená o osobních zkušenostech, která vznikla z jejich pod-
výzkumu harlemské afroamerické hovorové Jednalo se
o prvn í systematický pokus studovat struk turu ve výzkumných
u mezi sle-
rozhovorech. Hlavní otázkou jejich analýzy bylo odhalení vztah
dem (sekvencí) ve a sledem (sekvencí) událostí, které bylo
odvo dit Neboli: jakým se po jsoucích udá-
mož né z
po jdoucích tak, aby mohl
lostí trans form uje do
z odvodit událostí? na tuto otázku bylo -
jako u Todorova - postulování základní jedn otky - na-
Narativní definují jako takovou jejíž na
rativ ní
jiné míst o v vyvolá v sémantické interpretaci textu
jako diac hron ní posu n události v vním aný význam
Ukažme si to na naše m ,,Náš pracující lid se tak nejprve zbavil ci-
záckého panství, a poté i kapitalistického a stal se hospodá-
své V úryvku jsou nara tivní Pokud bychom
z nich ,,Náš pracující lid se tak nejprve stal hos-
své a poté se zbavil cizáckého panství i kapitalistického vy-
smysl by se Jedná se tedy opravdu o nara-
tivní nara tivní ch obsahovat i volné
„pohybovat", aniž by se jeho smysl.
jež se moh ou ve
K naše mu bychom moh li „volnou" ,,Náš pracující lid se-
stává z a pracující inteligence," která by mohla být P~'
po i nara tivní sekvence, aniž by se tím smysl vypráve:•
0
narativních dává dohr oma dy nara tiv. V
tiv tyto po
modelu [Labov, Waletzky 1967; Lahov 1972] má rozvinutý nara
jdoucí segmenty: abstrakt, který uvádí do orientaci, ve které vypra·

158