BÍLÁ NEMOC – KAREL ČAPEK

TÉMA: po světě se rozšíří pandemie bílá nemoc, na kterou najde mladý doktor Galén lék, léčí jenom
chudé, bohaté by léčil za podmínky, že by se snažili dokázat světový mír, na konci je těmito lidmi ušlapán
MOTIV: nemoc – celé dílo pojednává o bílé nemoci, která postihuje starší lidi, vyléčeni jsou však jen chudí
smrt – lidé umírají na bílou nemoc, ukazuje se, že mladší jsou za to vlastně rádí, mají ,,místo‘‘ na planetě
paradox - Galén přesvědčil vůdce války, ale pak ušlapán těmi, které chtěl bránit
NÁMĚT: poukázat na nesmyslnost války, boj proti fašismu, který ještě nepronikl v plné formě, kritika vyšší
společnosti
ČASOPROSTOR: rok asi 1923, před 2. světovou válkou, místo není specifikované
(víme, že jde o Německo a ČSR), Galénova klinika, čekárna, jídelna rodiny, Maršálova kancelář, náměstí
KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: 3 jednání 1. Dvorní rada
2.Baron Krug
3. Maršál
- čtrnáct obrazů, předmluva, osoby, ediční poznámka, život Karla Čapka
- kompozice je chronologická, děj je gradován a završen tragickým koncem
LITERÁRNÍ DRUH drama (protiválečná a protifašistická)
ŽÁNR: tragédie
VYPRAVĚČ: neurčen
VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: střídání přímých řečí 2 postav, scénické poznámky: Sahá po zvonku.; pouští zvonek…
TYPY PROMLUV: dialog Maršála a doktora Galéna, dialog mezi baronem a Maršálem
POSTAVY: DR. GALÉN – mladý lékař, našel lék na bílou nemoc, léčí pouze chudé, je naivní, protože si mysí,
že zastaví válku, ušlapal ho dav, když jde za Maršálem, který konečně řekne ano míru
MARŠÁL – velitel vojska a diktátor, bezcitný -> vede národ do války, neústupný, onemocní bílou
nemocí, úplně na konci knihy řekne ano míru
DVORNÍ RADA SIGELIUS: lékař a ředitel nemocnice, prospěchář, těží z Galénova úspěchu, který
vydává za vlastní, Galéna nechává pracovat jen na oddělení 13, kde leží chudí
BARON KRÜG: voják tělem i duší, neunese nemoc a raději se zastřelí, Maršálův přítel, má i
podobnou povahu, vedoucí továrny na zbraně, jeho syn a Maršálova dcera mají spolu vztah

expozice: popis bílé nemoci, Galén začíná léčit v ordinaci Sigeliuse, léčí jen chudé
kolize: Galén nechce léčit bohaté, říká novinářům že chce mír a odmítá prozradit složení léku
krize: maršál razantně prosazuje válku, zbrojí, sám pak onemocní bílou nemocí
katastrofa: rozhodne se přijmout Galénovy podmínky, chce mír, doktora si proto zavolá, ale toho po cestě
ušlape zfanatizovaný dav

SYMBOLIKA: bílá nemoc = úpadek společnosti, manipulace s lidmi

Smrt Galéna = porušení Hippokratovy přísahy

-> Film Bílá nemoc z r. 1937 – režie Hugo Haas, v hlavní rolu profesora Galéna Hugo Hass.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY A JEJICH FUNKCE VE VÝŇATKU:

 KAREL ČAPEK
DOBA: (1890 Malé Svatoňovice - 1938 Praha)
INFORMACE: český spisovatel, novinář, dramatik, překladatel, fotograf,...
- svá první díla psal se svým starším bratrem Josefem (1887 - 1945)
- působil jako redaktor v Národních listech a Lidových novinách
- byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla
- prosazoval demokratické myšlenky, pravicově orientovaný
- celkem sedmkrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu
DÍLA: R.U.R -> drama, varování před následky techniky a vlivy na lidstvo
Krakatit -> román, nebezpečí zneužití věd
Válka s mloky -> alegorie, nadvláda mloků, kterou získali nad lidmi varování před povyšováním jedné rasy
nad druhou, fašismus
Devatero pohádek – pro děti, spolu s Josefem Čapkem
RYSY DÍLA: 1937 (2 roky před začátkem 2. sv. v.) vydal Bílou nemoc – dílo varuje před nastupujícím fašismem.
Jde o jedno z děl varujících před nástupem nacismu v Německu a posléze se stalo i jedním z důvodů Čapkovy
plánované perzekuce gestapem.
AUTOŘI: - představitelé demokratického proudu
Karel Poláček – Bylo nás pět (dětské dobrodružství)
Eduard Bass – Klabzubova jedenácka (úspěchy a kariéra fotbalového mužstva)

Vladislav Vančura – Rozmarné léto (kritika maloměšťanství)

LITERÁRNĚ HISTORICKÝ KONTEXT:
- 20. - 30. léta 20. století – česká meziválečná literatura 1914 – 1938
- próza mohla vznikat bez cenzury, svobodně; vnik velkého spektra žánrů u některých autorů dosahuje próza
světových rozměrů
Demokratický proud - demokraticky smýšlející autoři
- utopická i fantasktní literatura – často vyjadřuje varování před rostoucí mocí lidí i států a zneužitím techniky.
Zejména prózy Karla Čapka poukazovaly na nebezpečí nastupujícího fašismu.
- utopie = představa ideální lidské společnosti X antiutopie = myšlenka fiktivní společnosti, která se vyvinula
špatným směrem, má zásadní nedostatky (totalitní forma vlády, omezování osobní svobody)