Mechanika hmotného bodu, typy

pohybů, pohybové zákony, pojmy

práce a energie.

Dr. Jana Mattová

Ústav biofyziky a informatiky 1.LF UK
jana.mattova@lf1.cuni.cz
http://www1.lf1.cuni.cz/~aproc/
 Mechanika
Mechanika je nejstarším odvětvím fyziky, která se zabývá pohybem
(zakladatelé Galileo Galilei a Isaac Newton).

Kinematika Dynamika

Zkoumá popis pohybu Zkoumá příčinu pohybu

(trajektorii, dráhu, rychlost, (síly působící na těleso…).
zrychlení…). Zajímá nás, proč se dané
Zajímá nás, jak se dané těleso či hmotný bod
těleso či hmotný bod pohybuje.
pohybuje.
 Kinematika
•   jestli se něco vůbec pohybuje, není zdaleka jednoduché – musíme
Určit,
mít něco, vůči čemu pohyb (resp. klid) vztahujeme – tzv. vztažná soustava.
Tou může být něco „skutečného“ (jiné těleso či hmotný bod, nějaký
pozorovatel) nebo myšleného (např. souřadnicová soustava).

Jak nejjednodušeji lze popsat pohyb?

Změnou polohy v čase.

Musíme tedy měřit vzdálenost, kterou těleso urazí a dobu, během které
táto dráha trvá. Tím dostaneme veličinu rychlost – jak „moc rychle“ těleso
polohu mění.
 Rychlost
Průměrná rychlost –
definována jako celková 𝑠2 − 𝑠1 𝑠
  𝑝=
𝑣
⃗ =
vzdálenost s uražena za 𝑡 2−𝑡 1 𝑡
určitý čas t.

Okamžitá rychlost –
rychlost v daném časovém
𝑠 2 − 𝑠 1 𝑑𝑠
okamžiku, kde časový ⃗  = lim
𝑣 =
okamžik je nekonečně 𝑡1 → 𝑡2 𝑡 2 − 𝑡1 𝑑𝑡
krátký. „nekonečně malé“ t a s

Rychlost je vektorová veličina, protože kromě změny polohy tělesa určuje i směr
pohybu tělesa.
 Zrychlení
Ve většině případů rychlost během
pohybu tělesa není konstantní, ale různě
se mění – těleso v průběhu času zrychluje
nebo zpomaluje.

Zrychlení tedy popisuje, jakým způsobem se mění rychlost v čase. Zrychlení je

podobně jako rychlost vektorová veličina a může být také průměrné nebo okamžité
(vzhledem k velikosti časového úseku).

  ∆ ⃗𝒗 Pokud těleso zrychluje, zrychlení má směr

𝒂⃗ =
∆𝒕 stejný jako rychlost. Pokud těleso zpomaluje,
směr zrychlení je opačný.
 Rovnoměrný pohyb
Při rovnoměrném pohybu hmotný bod urazí za libovolné, ale stejné, časové
intervaly stejné úseky dráhy (závislost na přesnosti měření). Rychlost tedy
zůstává konstantní.

Pokud je rovnoměrný pohyb

přímočarý, tak má rychlost i stejný
směr (rychlost má směr přímky, po
které se bod pohybuje). Pokud je
pohyb křivočarý, směr rychlosti se
mění (rychlost má směr tečny k
dané trajektorii.
 Rovnoměrně zrychlený (zpomalený)
přímočarý pohyb
Hmotný bod se pohybuje po přímce tak, že jeho rychlost není časově konstantní.
rovnoměrné zrychlení rovnoměrné zpomalení
zrychlení má stejný směr zrychlení má opačný směr
jako vektor rychlosti a jako vektor rychlosti a
rychlost se časem zvětšuje. rychlost se časem zmenšuje.
𝒗
  =𝒗 𝟎+ 𝒂𝒕 𝒗  =𝒗 𝟎 − 𝒂𝒕
 Rovnoměrně zrychlený (zpomalený)
přímočarý pohyb
Jak vypočítat dráhu rovnoměrně zrychleného (zpomaleného) pohybu?
Pokud si uvědomíme, že dráha představuje plochu pod křivkou v grafu
závislosti rychlosti na čase, je to snadné.

𝑺
  𝟏= 𝑎 ∙𝑏 → 𝑆 1= 𝒗 𝟎 ∙𝒕
𝟐
  = 𝑎 ∙ 𝑏 → 𝑆 = 𝑣 ∙ 𝑡 = (𝑎 ∙ 𝑡 )∙ 𝑡 = 𝒂∙ 𝒕
𝑺 𝟐 2
2 2 2 𝟐

𝟐
  𝑺= 𝑺 + 𝑺 = 𝒗 ∙𝒕 + 𝒂 ∙𝒕
𝒔=
S2 𝟏 𝟐 𝟎
𝟐
S1

Pokud hmotný bod už 𝟐

nějakou dráhu urazil   𝒔 +𝒗 ∙ 𝒕 + 𝒂 ∙ 𝒕
𝒔= 𝟎 𝟎
předtím, platí: 𝟐
 Příklad
Vlak jede rychlostí 72 km/hod. Jakou dráhu ještě ujede, začne-li strojvůdce
rovnoměrně brzdit se záporným zrychlením 0,5 m.s-2?
v0 = 72 km/hod = 20 m.s-1
-a = 0,5 m.s-2
s=?m
𝟐
𝒗  =𝒗 𝟎 − 𝒂𝒕   𝒗 ∙𝒕 − 𝒂 ∙𝒕
𝒔= 𝟎
𝟐
𝑣 − 𝑣 20− 0
𝑡  = 0 = = 40 𝑠
𝑎 0,5
2 2
  𝑣 ∙𝑡 − 𝑎 ∙𝑡 =20 ∙ 40 − 0,5 ∙ 40 =800 −600= 𝟒𝟎𝟎𝒎
𝒔= 0
2 2
 Příklad
Řidič auta jedoucího rychlostí 90 km/hod začne po dobu 20 s rovnoměrně brzdit
se záporným zrychlením 0,2 m.s-2. Jaká bude jeho rychlost?
v0 = 90 km/hod = 25 m.s-1
-a = 0,2 m.s-2
t = 20 s
v = ? m.s-1
𝒗  =𝒗 𝟎 − 𝒂𝒕
𝒗  =25 − 0,2 ∙ 20=25 − 4=21 𝑚 ∙ 𝑠− 1=𝟕𝟓 , 𝟔 𝒌𝒎 / 𝒉𝒐𝒅
 Volný pád
Volný pád je výsledkem gravitačního působení Země. Jde o případ rovnoměrně
zrychleného pohybu s nulovou počáteční rychlostí.
Zrychlení je v tomto případě dáno působením gravitace a nazýváme ho tíhové
zrychlení g, jehož hodnota je přibližně 10 m.s-2.
Jelikož se jedná o rovnoměrně zrychlený pohyb, je možné volný pád popsat známými
vztahy, kde se dráha obvykle označuje písmenem h.

  𝟏 𝟐
𝒉= 𝒈 .𝒕
𝟐

𝒗  =𝒈 .𝒕
 Vrhy
Svislý vrh vzhůru Vodorovný vrh Šikmý vrh

v=0

v0

osa x – dráha rovnoměrného 𝑣  0 𝑥 = 𝑣 0 cos 𝛼

  𝑣 0 ∙𝑡 − 1 𝑔 ∙𝑡 2
𝑠= pohybu
2 𝑣  0 𝑦 =𝑣 0 sin 𝛼
𝑣  =𝑣 0 − 𝑔 ∙ 𝑡 𝑥=
  𝑣0∙ 𝑡 𝑣  𝑥 = 𝑣 0
osa y – výška volného pádu 𝑣  𝑥 = 𝑣 0 𝑥 𝑣  𝑦 =𝑣 0 𝑦 − 𝑔 ∙ 𝑡
 𝑦=h − 1 𝑔 ∙ 𝑡 2  𝑦= 𝑣 0 𝑦 ∙𝑡 − 1 𝑔 ∙ 𝑡 2
2 2
𝑣  𝑦 =− 𝑔 ∙ 𝑡 𝑥=
  𝑣0𝑥 ∙ 𝑡
 Rovnoměrný pohyb po kružnici
Pohyb po kružnici je nejjednodušší typ křivočarého pohybu.
Poloha hmotného bodu na kružnici je dána tzv. průvodičem,
jehož velikost odpovídá poloměru kružnice r.

Při pohybu z bodu A do bodu B hmotný bod urazí dráhu rovnou

velikosti oblouku AB, pro kterou platí: 𝒔=𝒓
  ∙𝝋
Rychlost, kterou se hmotný bod pohybuje, se nazývá uhlová
rychlost . Uhlová rychlost se rovná velikosti úhlu, který opíše
průvodič za určitou dobu:   ∆𝝋
𝝎= [ 𝒓𝒂𝒅 / 𝒔 ]
∆𝒕
Pokud hmotný bod opíše v libovolných, ale stejných, časových úsecích stejné úhlové dráhy,
jde o pohyb rovnoměrný.
∆𝑠 𝑟 ∙∆𝜑 1
Užitečné vztahy: 𝑣  = = =𝑟 ∙ 𝜔 𝑓  =
∆𝑡 ∆𝑡 𝑇

𝜔=2
  𝜋𝑓 2  𝜋 𝑟𝑎𝑑 ≈ 360 °
 Rovnoměrně zrychlený pohyb po
kružnici
Při zrychlení pohybu po kružnici se kromě velikosti rychlosti
mění i její směr. Pro výsledné zrychlení je proto nutné uvažovat
dvě složky zrychlení:
1. tečné zrychlení at – působí ve směru rychlosti a má za následek
změnu velikosti rychlosti
2. normálové zrychlení an – působí směrem do středu (nazývá se i
dostředivé zrychlení) a má za následek změnu směru rychlosti
Výsledné zrychlení a je pak dáno součtem tečného a
normálového zrychlení. Pozor!: Toto zrychlení závisí na vzdálenosti
bodu od středu kružnice.
Abychom zrychlený pohyb po kružnici zjednodušili, často se používá tzv. uhlové
zrychlení , které je pro všechny body otáčejícího se tělesa konstantní:
∆𝝎
𝜺  = [ 𝒓𝒂𝒅 / 𝒔𝟐 ]
∆𝒕

𝜔= 𝜔0 + 𝜀 ∙ 𝑡   =𝜑 0+ 𝜔 0 ∙ 𝑡 + 1 𝜀 ∙ 𝑡 2
𝜑
Užitečné vztahy:   2
 Příklad
Uvažujte přibližnou hodnotu g = 10 m.s-2 a zanedbejte odpor vzduchu. Kámen
vržený svisle vzhůru dopadl zpět za 4 s. Jaké nejvyšší výšky dosáhl?
t=4s
g = 10 m.s-2
h=?m

Čas 4 sekundy, je doba, kterou trval celý svislý vrh, tedy nahoru a dolů.
  𝟏 𝒈 .𝒕 𝟐
𝒉=
𝟐 Cesta tam a zpět je stejná, proto musíme do rovnice dosadit poloviční
hodnotu času t/2.

  1 ∙10 ∙ 22= 40 = 𝟐𝟎 𝒎
𝒉=
2 2
 Příklad
Doba oběhu sedačky rovnoměrně se pohybujícího kolotoče o průměru 6 m jsou 3
s. Jaká je velikost její rychlosti?
T=3s
d=6m  r=3m
v = ? m.s-1
𝟏
𝒗  =𝒓 ∙ 𝝎 𝝎=𝟐
  𝝅𝒇 𝒇  =
𝑻

1 1
𝒗  =𝑟 ∙2 𝜋 ∙ =3 ∙ 2 𝜋 ∙ = 𝟔 , 𝟐𝟖 𝒎 / 𝒔
𝑇 3
 Dynamika
Dynamika se zabývá příčinami pohybu – proč se vlastně tělesa pohybují.
Dynamika je založena na třech Newtonových zákonech a na pojmu síla.
Správně definovat, co je vlastně síla, je poměrně těžké.
Síla se projeví až při vzájemném působení těles buď přímým stykem těles nebo
prostřednictvím silového pole. Z toho taky vyplývá, že existuje více „typů“ sil
podle toho, jaké konkrétní působení si všímáme (gravitace, elektřina, pohyb…).
Pokud bychom chtěli sílu „namalovat“ na papír, musíme nakreslit alespoň dvě
věci, mezi kterými působí.
Síla může mít na tělesa dva základní účinky:
1. deformační (statický) – má za následek deformaci tělesa (rozbití sklenky, ohnutí
tyče, rozdrcení aut při srážce…)
2. pohybový (dynamický) – má za následek změnu pohybového stavu tělesa (jedeme
autem po silnici, hodíme míčem, plovoucí ryba ve vodě…)

Síla je vektorová veličina, která má svojí velkost, směr a polohu působiště.

−𝟐
 𝑭 [ 𝑵 = 𝒌𝒈∙ 𝒎 ∙ 𝒔 ]
⃗
 1. Newtonův pohybový zákon – zákon
setrvačnosti
Znění:
Těleso setrvává v relativním klidu nebo rovnoměrném přímočarém pohybu,
dokud na něj nepůsobí silové působení jiného tělesa (resp. těles).
Jinými slovy, pokud na těleso nepůsobí žádná síla, těleso je v klidu nebo se
pohybuje přímočaře bez zrychlení.
Setrvačnost není síla; je to tendence těles zůstat v daném pohybovém stavu.

Setrvačnost v klidu

Setrvačnost v pohybu
 2. Newtonův pohybový zákon – zákon
síly
Znění:
Velikost zrychlení hmotného bodu je přímo úměrná velikosti výslednice sil
působících na hmotný bod a nepřímo úměrná hmotnosti tělesa. Směr
zrychlení je shodný se směrem výslednice sil.
𝑭
⃗
⃗𝒂  =
𝒎
Jinými slovy, síla působící na těleso o hmotnosti m uvede těleso do pohybu s
rovnoměrným zrychlením a. Síla dává vznik zrychlení.

Ze zákonu taky vyplývá, že čím těžší těleso, tím větší sílu potřebujeme na jeho
rozpohybování.
3. Newtonův pohybový zákon – zákon akce a
reakce
Znění:
Každá dvě tělesa na sebe vzájemně působí stejně velkými silami opačného
směru (jedné se říká akce, druhé reakce). Akce a reakce současně vznikají i
současně zanikají.

Mohlo by se zdát, že se silové účinky obou těles vyruší, ale není tomu tak. Každá z
těchto sil působí právě na to druhé těleso, takže k žádné kompenzaci sil nedochází.
 Hybnost hmotného bodu
Kdybychom chtěli vyjádřit „množství“ pohybu, záviselo by to na rychlosti,
jakou se těleso pohybuje a na jeho hmotnosti. Proto se zavedla fyzikální
veličina hybnost p, která určitým způsobem vyjadřuje „množství“ pohybu:
−𝟏
𝒑=𝒎 ∙ ⃗
 ⃗ 𝒗 [ 𝒌𝒈 ∙ 𝒎 ∙ 𝒔 ]
Hybnost ve skutečnosti vychází z 2. Newtonova zákona. Když působíme sílou
na nějaké těleso, můžeme ho uvést do pohybu, dojde tedy ke změně jeho
rychlosti:
 𝑭=𝒎 ∙ ⃗𝒂=𝒎∙ ⃗
⃗ ∆𝒗 ⃗ ∆𝒑
=
∆𝒕 ∆𝒕
Z uvedeného vztahu vyplývá, že síla působící na těleso po určitou dobu vyvolá
změnu hybnosti („množství“ pohybu). Takto vyjádřený 2. pohybový zákon je
obecnější, neboť zahrnuje i tělesa, které mění svojí hmotnost.

Často se setkáme i s vyjádřením ⃗𝑭  ∙ ∆ 𝒕=⃗

∆ 𝒑 , kde součin levé strany rovnice se
nazývá impuls síly. Změna hybnosti totiž může být stejná, když působíme velkou
sílou po krátký časový úsek nebo malou sílou po dlouhý čas.
 Zákon zachování hybnosti
Znění:
Celková hybnost všech těles v izolované soustavě se zachovává (zachovává se
směr i velikost celkové hybnosti).

 𝒑𝟏 +⃗
⃗ 𝒑𝟐 +…+⃗
𝒑𝒏 =⃗
𝒑𝒌𝒐𝒏𝒔𝒕
Izolovaná soustava těles je taková, na kterou nepůsobí žádné vnější síly, resp.
výslednice jejich sil je nulová.
 Příklad
Těleso o hmotnosti 100 g původně v klidu bylo urychleno na rychlost 108 km/hod.
Jak velký byl impuls síly?

m = 100 g = 0,1 kg
v = 108 km/hod = 30 m.s-1
F.t = ? N.s

∆
  𝒑=𝑭 ∙ ∆ 𝒕=𝒎∙ ∆ 𝒗
𝑭
  ∙ ∆ 𝒕 =𝑚 ∙ ∆ 𝑣 =0,1 ∙30=𝟑 𝑵 . 𝒔
 Příklad
Těleso o hmotnosti 10 kg padalo volným pádem a při dopadu mělo hybnost 200
kg.m.s-1. Použijte pro gravitační zrychlení hodnotu 10 m.s-2 a odpor vzduchu
zanedbejte. Z jaké výšky padalo?
m = 10 kg
p = 200 kg.m.s-1
g = 10 m.s-2
h=?m

  𝟏 𝒈 .𝒕 𝟐
 𝒑=𝒎 ∙ 𝒗 𝒉=
𝟐
𝒗  =𝒈 .𝒕

2
  𝑝 200 2
1 𝑚
𝒉= ∙
( ) ( =
10 )=
400
=𝟐𝟎 𝒎
2 𝑔 2 ∙ 10 20
 Dostředivá síla
Když se hmotný bod pohybuje po kružnici rovnoměrně i bez zrychlení, rychlost svůj
směr přesto mění. Následkem toho je vznik dostředivého zrychlení ad, jehož velikost
je dána vztahem:
𝟐
 𝒂 = 𝒗 =𝝎 𝟐 𝒓
𝒅
𝒓

Příčinou vzniku zrychlení je vždy nějaká síla, v tomto případě síla dostředivá:

 𝑭 𝒅 =𝒎 ∙ ⃗
⃗ 𝒂𝒅

Původ síly může být různý – tah, gravitace,

magnetismus…

Pokud se hmotný bod otáčí i se zrychlením, k

odstředivému zrychlení se navíc přidá i tečné
zrychlení, které mění velikost rychlosti.
 Odstředivá síla
Existují dva typy odstředivé síly, které se často mylně nazývají jako jediná „odstředivá
síla“. Rozdíl spočívá v pozorovateli.

Odstředivá síla jako reakce Setrvačná odstředivá síla

Odstředivá síla vzniká jako reakce na sílu
dostředivou; má stejnou velikost, ale
opačný směr. Jde o sílové působení auta
na cestu. Je to tedy síla skutečná.
Aby „panáček“ zůstal v jedoucím autě v klidu,
musí na něj působit ještě nějaká síla, která je
opačná k síle dostředivé. Její původ není v silovém
působení jiných těles, ale vzniká jako důsledek
setrvačnosti pohybu (není to skutečná síla).
 Příklad
Velikost dostředivé síly při rovnoměrném pohybu tělesa o hmotnosti 500 g po
kružnici o průměru 1 m s frekvencí 10 Hz je přibližně…?

m = 500 g = 0,5 kg
f = 10 Hz
d = 1 m  r = 0,5 m
Fd = ? N
𝟐
 𝑭 =𝒎 ∙ 𝒂 =𝒎 ∙ 𝒗 =𝒎 ∙ 𝝎𝟐 ∙ 𝒓 𝝎=𝟐 𝝅∙ 𝒇
𝒅 𝒅
𝒓  

2 2
𝑭
  𝒅 =𝑚 ∙ ( 2 𝜋 ∙ 𝑓 ) ∙ 𝑟=0,5 ∙ ( 2 𝜋 ∙ 10 ) ∙ 0,5=𝟗𝟖𝟓 , 𝟗𝟔 𝑵
 Příklad
Při rovnoměrném pohybu kuličky o hmotnosti 10 g po kružnici o poloměru 60 cm
byla její hybnost 15,072 kg.m.s-1. Jaká byla frekvence jejího pohybu?

m = 10 g = 0,01 kg
p = 15,072 kg.m.s-1
r = 60 cm = 0,6 m
f = ? Hz

 𝒑=𝒎 ∙ 𝒗 𝒗  =𝒓 ∙ 𝝎 𝝎=𝟐
  𝝅∙ 𝒇

𝑝 15,072 15,072
𝒇  = = = =𝟒𝟎𝟎 𝑯𝒛
𝑚 ∙ 𝑟 ∙ 2 𝜋 0,01 ∙0,6 ∙ 2 𝜋 0,03768
 Mechanická práce
Mechanická práce je konána tehdy, když na těleso působí nějaká síla a těleso
se pak pohybuje.
Síla, která působí na těleso, má dvě složky:
Normálová složka Fn – snaží se těleso „zvednout“
ze země (pokud je vetší než tíhová síla, těleso
bude vyzdviženo nad povrch země).
Tečná složka Ft – snaží se těleso „táhnout“ ve
směru pohybu.

Výsledná mechanická práce W je dána výslednou sílou, která působí po dráze s:

𝑾
  = 𝑭 ∙ 𝒔 [ 𝑵 ∙ 𝒎= 𝑱 ]
Pokud působící síla svírá se směrem pohybu konstantní úhel, můžeme velikost vykonané
práce psát: 𝑾
  = 𝑭𝒕 ∙ 𝒔 = 𝑭 ∙ 𝒔 ∙ cos 𝜶
Obvykle mezi povrchem a pohybujícím se předmětem existuje i „tření“, kterého velikost
je ovlivněna normálovou složkou síly:
𝑭
  𝒕 ř 𝒆𝒄í =( 𝑭 𝑮 − 𝑭 𝒏 ) ∙ 𝒇 = ( 𝒎 ∙ 𝒈− 𝑭 ∙ sin 𝜶 ) ∙ 𝒇
f – součinitel smykového tření
 Potenciální a kinetická energie
Tíhová potenciální energie
Tíhová potenciální energie je zapříčiněná
gravitačním polem Země a proto tělesa
nacházející se v různé výšce od zvolené
nulové hladiny mají různou velikost
potenciální energie:
𝑬
  𝒑 =𝒎 ∙ 𝒈 ∙ 𝒉
Tíhová síla může taky konat práci, která je
dána rozdílem potenciální energie tělesa
mezi dvěma místy:
𝑾
  = 𝒎 ∙ 𝒈 ∙𝒉 𝟏 − 𝒎 ∙ 𝒈 ∙ 𝒉𝟐 𝒉𝟏 >𝒉𝟐
Kinetická energie
Kinetickou energii mají všechna tělesa,
která se vzhledem k vztažné soustavě
pohybují. Její velikost je dána vztahem:
  𝒌 = 𝟏 𝒎 ∙ 𝒗𝟐
𝑬
𝟐
Pokud bylo těleso na začátku v klidu, pak
síla, která rozpohybovala těleso, koná
práci, která má stejnou velikost jako
kinetická energie pohybujícího se tělesa:
𝑾
  = 𝑬𝒌
Mechanická energie a zákon zachování
energie
Celková energie izolované soustavy zůstává konstantní při všech dějích,
které v ní probíhají.
Zákon zachování energie platí pro všechny typy energie, tedy i pro mechanickou:

 𝑬 𝒑 + 𝑬 𝒌 = 𝒌𝒐𝒏𝒔𝒕𝒂𝒏𝒕𝒂
 Výkon, příkon, účinnost
Když si chceme koupit v obchodě nějaký elektrický spotřebič či mechanický nástroj,
obvykle nás zajímá, jak dokáže pracovat, abychom nevyhodili peníze. Proto se zavedli
veličiny jako je výkon, příkon a účinnost. Ty nám řeknou, jak „dobře“ přístroj pracuje.

Výkon Příkon Účinnost

Výkon je charakterizován Při konání práce nějakým Účinnost je pak dána

jako podíl práce a doby, za
kterou se daná práce
vykonala:
 𝑷= ∆ 𝑾 [ 𝑱 ∙ 𝒔 −𝟏=𝑾
∆𝒕
Čím více práce nějaký
přístroj vykoná za určitou
časovou jednotku, tím je
výkonnější. Výkon
představuje práci, kterou
skutečně získáme z
přístroje za určitý čas.
strojem obvykle dochází i ke
ztrátám energie (uniklé teplo,
tření, přeměna na jinou
nepotřebnou energii…).
] Příkon tedy představuje tu
část energie (resp. práce),
kterou potřebuje stroj na svůj
chod nebo která se ztratí a na
práci nevyužije:
  𝟎= ∆ 𝑬
𝑷
∆𝒕
podílem výkonu a příkonu:
  = 𝑷 [%]
𝜼
𝑷𝟎
Na závěr lze tedy říct, že
koupit bychom si měli
přístroj, který má velký
výkon, malý příkon a
velkou účinnost.
 Příklad
Při rovnoměrném pohybu hmotného bodu o hmotnosti 50 g po kružnici o
průměru 50 cm s frekvencí 50 Hz je jeho kinetická energie přibližně…?

m = 50 g = 0,05 kg
f = 50 Hz
d = 50 cm  r = 0,25 m
Ek = ? J

  𝒌 = 𝟏 𝒎 ∙ 𝒗𝟐
𝑬 𝒗  =𝒓 ∙ 𝝎 𝝎=𝟐 𝝅∙ 𝒇
𝟐  

  𝒌 = 1 𝑚 ∙ ( 𝑟 ∙ 2 𝜋 ∙ 𝑓 )2 = 1 ∙0,05 ∙ ( 0,25 ∙2 𝜋 ∙ 50 )2 = 308,1125 ¿˙ 𝟏𝟓𝟒 𝑱

𝑬
2 2 2
 Příklad
Těleso o hmotnosti 20 kg spadlo volným pádem z výšky 20 m. Použijte pro
gravitační zrychlení hodnotu 10 m.s-2 a odpor vzduchu zanedbejte. Jeho kinetická
energie při dopadu byla…?
m = 20 kg
h = 20 m
g = 10 m.s-2
Ek = ? J
Platí zákon zachování energie, takže v momentu
  𝒌 = 𝟏 𝒎 ∙ 𝒗𝟐
𝑬 𝑬
  𝒑 =𝒎 ∙ 𝒈 ∙ 𝒉 dopadu bude velikost kinetické energie stejná,
𝟐
jako potenciální energie ve výšce 20 metrů.

𝑬
  𝒌 = 𝐸 𝑝 =𝑚 ∙ 𝑔 ∙ h= 20∙ 10 ∙ 20= 𝟒 𝟎𝟎𝟎 𝑱