Kalhous Čechy A Říše

h
3
/
2
0
1
3
3 / 2013
esk
asopis
historick
R O N K T H E
1 1 1 / 2 0 1 3 C Z E C H
Z A L O E N H I S T O R I C A L
1 8 9 5 R E V I E W
obalka1-4_obalka1-4 16.9.13 11:15 Strnka 1
ESK ASOPIS HISTORICK / THE CZECH HISTORICAL REVIEW
STUDIE A MATERILY / STUDIES AND ARTICLES
OBSAH / CONTENTS
OBZORY LITERATURY / REVIEW ARTICLES AND REVIEWS
Z VDECKHO IVOTA / CHRONICLE
Recenze
COUFAL Duan, Polemika okalich mezi teologi apolitikou 14141431.
Pedpoklady basilejsk disputace oprvnm zpraskch artikul
(Frantiek mahel) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.603604
Pedpoklady basilejsk disputace oprvnm zpraskch artikul (Petr ornej) . . . s.605609
ZINGERLE Elisabeth (ed.), Nuntiatur des Girolamo Portia 15991602
(Tom ernuk) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.610612
SIGLOV Tereza, Soudov zisku nenesou. Spory obyvatel msteek
pardubickho panstv v16. a17. stolet (Pavel Matlas) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.612616
SMUTN Bohumr, Brnnt podnikatel ajejich podniky 17641948.
Encyklopedie podnikatel ajejich rodin (Milan Myka). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.616618
POPELKA Petr, Zrod modernho podnikatelstva. Brati Kleinov apodnikatel
veskch zemch aRakouskm csastv ve kapitalistick industrializace
(Zdenk Jindra) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.618621
BAYERLEIN Bernhard H., Der Verrter, Stalin, bist Du! Vom Ende
der linken Solidaritt. Komintern und Kommunistische Partein im Zweiten
Weltkrieg 19391941, T, Predate ty Stalin!
Komintern ikommunistieskie partii vnaale Vtoroj mirovoj vojny (19391941).
Utraennaja solidarnos levych sil (Ji Peek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.621628
BOLTON Jonathan, Worlds of Dissent. Charter 77, The Plastic People
of the Universe, and Czech Culture under Communism (Svatava Rakov) . . . . . . s.628636
Zprvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.637656
Nekrology
Tom Durdk (24. 1.1951 20. 9.2012)
(Jan Klpt Petr Sommer) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.657677
Knihy dol redakci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.661
Vtahy z eskch asopis a sbornk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.661
esk asopis historick. Vydv tvrtletn (4x do roka) Historick stav AV R, v. v. i.,
Proseck 76, 190 00 Praha 9.
Distribuci pro pedplatitele provd v zastoupen vydavatele esk pota, s. p.
Pijmn objednvek:
telefonicky na bezplatn lince zpracovatele: 800 300 302, na WWW.periodik.cz
psemn na adrese: Postservis, oddlen pedplatnho
Podbradsk 39
190 00 Praha 9
emailem: postabo.prstc.@post.cz
Smluvn vztah mezi vydavatelem a pedplatitelem se d veobecnmi obchodnmi podmnkami
pro pedplatitele.
Jednotliv sla je mon koupit t v Knihkupectv Academia (Vclavsk nmst 34, Na
Florenci 3, Nrodn 7, ve 110 00 Praha 1; nm. Svobody 13, 602 00 Brno) a nebo pmo v His-
torickm stavu AV R, v. v. i., Proseck 76, 190 00 Praha 9, j.kozohorska@hiu.cas.cz; i prosted-
nictvm distributora www.kosmas.cz.
Cena jednotlivho vtisku K 130,00. Tiskne SERIFA
se sdlem v Jinonick ul. 80, Praha 5.

Toto slo vylo v z 2013. Distribution rights in all remainig areas: Kubon and Sagner,
Postfach 340108, D-80328 Mnchen, Germany, Fax: 089/54218218.
KALHOUS David, echy ae: problm pramen nebo historiografie?. . . . . . . . . s.481516
(The Czech Lands and the Holy Roman Empire: the Problem of Primary Sources
or Historiography?)
LHOTK Jan, osovn, nebo poddansk vesnice? Kinterpretaci pozemkovho
psluenstv zempanskch mst ve stedovku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.517562
(Borough /= os/ or Serf Villages? On the Interpretation of the Estate Property
of Landowning Towns in the Middle Ages)
NIEDHAMMER Martina, Dass dieses Haus halb von Juden, halb von Christen
bewohnt werde. Interreligise Stiftungen im jdischen Brgertum am Beispiel
Prags in der zweiten Hlfte des 19. Jahrhunderts . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.563578
(So that this house be inhabited half by Jews, half by Christians.
Interreligious foundations set up by the Jewish middle classes in Prague
during the Second half of the 19
th
century)
LACH Ji, Eric Hobsbawm historik mezi vdou a politikou . . . . . . . . . . . . . . . . . s.579602
(Eric Hobsbawm Historian between Scholarship and Politics)
Redakce
Vedouc redaktoi / Editors-in-chief:
Jaroslav PNEK Ji PEEK
Vkonn redaktorka / Managing Editor:
Magdalna Pokorn
Vdeck rada / Scientific Board:
Zdenk Bene, Vclav Bek, Milan Hlavaka, Tom Knoz, Robert Kvaek,
Ji Lach, Vclav Ledvinka, Ji Mal, Svatava Rakov, Eva Semotanov,
Petr Sommer, Petr Svobodn, Petr Vorel, Ji Vykoukal, Josef emlika
s redaknm kruhem / with Editorial Board:
Josef Harna, Ivan Hlavek, Zdenk Hojda, Miroslav Hroch, Jan Ken,
Milan Myka, Milan Othal, Josef Petr, Ivan ediv, Josef Vlka
Mezinrodn vdeck rada / International Scientific Board:
Detlef Brandes (Dsseldorf), Stanisaw Bylina (Warszawa),
Alessandro Catalano (Padova), Robert J. W. Evans (Oxford),
Henryk Gmiterek (Lublin), Duan Kov (Bratislava),
Antoine Mars (Paris), Ralph Melville (Mainz),
Nicolette Mout (Leiden), Thomas Winkelbauer (Wien)
Vydv Historick stav AV R, v. v. i. / Published by the Institute of History, Prague
Adresa / Address: Proseck 76, 190 00 Praha 9 Nov Prosek
Tel.: +420 286 882 121/241
E-mail: cch@hiu.cas.cz
ERIH European Reference Index for the Humanities (Category A; International-1)
http://www.hiu.cas.cz/cs/nakladatelstvi/periodika/cesky-casopis-historicky.ep/
http: //hsozkult.geschichte.huberlin.de/zeitschriften
http://cejsh.icm.edu.pl
H vychz tvrtletn / H is published quarterly
ISSN 0862-6111
Obalka2-3_Sestava 1 16.9.13 11:15 Strnka 1
echy ae: problm pramen
nebo historiografie?*
DAVI D KALHOUS
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 481 D AV I D K A L H O U S
111/2013 esk asopis historick slo 3
S TUDI E A MATERI LY
DAVID KALHOUS: The Czech Lands and the Holy Roman Empire: the Problem of Primary
Sources or Historiography?
This study emerged with the aim of confronting the picture of the Bohemians in the early
medieval Czech sources before 1200 AD with the perceptions in documents which
originated outwith the territories of Bohemia and Moravia. It is evident that the picture of
the Bohemians in Imperial documents developed from that of the image of a tributary
ethnic group, living beyond the boundaries of the Empire up to the concept of the Czech
Prince as one of the Princes of the Holy Empire, who stood at the head of aspecific ethnic
group which is always placed alongside the Teutones, yet sometimes at the same level
as the Bavarians and Saxons.
Key words: the Holy Roman Empire, the Przemyslids, 10th-12th centuries, identity, the
picture of the others
K metod
Pro eskou a eskonmeckou medievistiku byl vztah mezi a pemyslov-
skmi dravami zhruba do padestch let 20. stolet jednm z dleitch
tmat. Avak een tohoto problmu se odbvalo zejmna v tradici nmec-
kch Verfassungsgeschichte, nebo clem bylo potvrdit (nebo vyvrtit), e
esk zem byly soust e, a dovodit, nakolik byly ppadn na i z-
visl.
1
Dvodem byla pochopiteln vazba obou historiografi na nacionalis-
ticko-etatistick diskurs, kter pevdl vztahy mezi modernmi stty
a nrody do dvn minulosti a ve zpodobovn vnosti dvnch konflikt,
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 481
i ve zdrazovn kulturn i politick nadazenosti vidl prostedek pos-
len legitimity existence modernho nroda a jeho usilovn o sttn suve-
renitu.
2
Nrod a jeho stt pak byly obvykle vnmny jako pozitivn
fenomny.
Otzkou tedy je, zda se tmto, zdnliv kompromitovanm tmatem na-
dle zabvat. Ano, i ne. Jist, e asi nebude nadle vhodn uvaovat o civi-
lizanm posln germnsk rasy, i naopak o pronikn feudlnch,
panskch podk do demokratickch ech slovanskho stedovku. Nic-
mn ponechat stranou vztah pemyslovskho knectv ke svat i m-
sk
3
jist nelze.
Na nsledujcch dcch se vak nebudeme pokouet tento vztah vyme-
zit. Krom problematickho metodologickho ukotven tohoto kladen
otzky, ktermu budeme pozornost vnovat ne, musme vzt v vahu i by-
tostn praktick rozmr danho problmu. Mnohokrt jsme toti mohli st,
e se esk kne stal vazalem skho krle i csae, ani by vak bylo pou-
D AV I D K A L H O U S 482
* Studie vznikla s podporou grantovho projektu Magnae moraviae Fontes Historici
N. S. I (GA R P405/12/0625). Vychz z refertu na esko-polsk konferenci
v Hnzdn roku 2009, dopracovn byl v roce 2012. K novj literatue upozoruji
zejmna na studii Marie Blhov a Norberta Kerskena a na inspirativn monografii
Pleszczyskho mohlo bt pihldnuto jenom vjimen. Zdrojem inspirace mi
byly zejmna texty, je vznikly v rmci projektu Transformation of the Roman World
na konci 90. let 20. stolet, na n navzaly nemn inspirativn projekty spjat ze-
jmna se skupinou mladch medievist okolo Mayke de Jong, Rgine Le Jan, Rosa-
mond McKitterick, Waltera Pohla a Iana Wooda. Za pipomnky dkuji i prof. Josefu
emlikovi a recenzentm.
1 Vjimkou jsou jist Hartmut HOFFMANN, Bhmen und das deutsche Reich im hohen
Mittelalter, Jahrbuch fr Geschichte Mittel- und Ostdeutschlands 18, 1969, s. 162,
a Eduard MIKUEK, Ideov pojet vztahu eskho sttu k i nmeck v dlech
10. a 11. stolet, Sbornk historick 26, 1979, s. 559. Hutn pehled literatury s kritic-
km komentem pedloil naposledy Martin WIHODA, Nostra terra tua est camera.
esk zem v historickch potcch stedovchodn Evropy, in: Promny stedov-
chodn Evropy ranho a vrcholnho stedovku. Mocensk souvislosti a paralely.
Red. M. Wihoda L. Reitinger, Brno 2010, s. 1117.
2 Vazba mezi nacionalismem, etatismem a uritm vidnm stedovkch tmat nen
ovem nijak pmoar. Zatmco nacionalista doby sklonku csastv Georg von Be-
low se snail nalzt siln stedovk stt, nacionalista dal generace Otto Brunner
jej za to kritizoval. Stejn se to m i se vztahem eskch zem k i nap. pro Vc-
lava Novotnho, jeho nacionln ctn lze sotva zpochybnit, bylo faktem, e esk
zem do e patily.
3 Stedovk e byla v mnoha ohledech velmi komplikovanm tvarem. Z hlediska
tto prce jsem povaoval za zbyten pokouet se pouvat pesn terminologie.
V tto prci budu oznaen svat e/msk e/e, resp. msk krl/csa pouvat
pro tvar (a jeho vldce), kter vznik v prbhu 10. stolet v dsledku transformace
vchodofranck e. K potkm Nmecka se ve bohat literatura, viz alespo
Carlrichard BRHL, Deutschland Frankreich. Die Geburt zweier Vlker, Kln
2
1995.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 482
kzno na bezobsanost tohoto tvrzen. Jednak se lenn vztahy pozvolna
utvely nkolik stalet, ne doshly klasick podoby a ve 12.13. stolet.
4
Nem tedy cenu pokouet se prokzat lenn vztah eskch knat k i nebo
k csai, nebo hlavnm zvazkem mezi ve postavenm a na nm zvislm
krom nkterch zetelnji definovanch povinnost byla pouze vgn defi-
novan fidelitas, vrnost, a auxilium et consilium, pomoc a rada, je byly
obligatorn pro pna i mana a vtinou se redukovaly na povinnost vzjemn
si nekodit. Nepedstavovaly tedy charakteristick znak, kter by odlioval
lenn vztahy od jinch pokus upravit vztahy mezi ne a ve postavenmi
osobami ve stedovku.
5
Je rovn zejm, e jinak se asi odvjel vztah mezi
eskm knetem a jeho manem, drcm stateek s nkolika lny, jin cha-
rakter teba pisoudit vztahu mezi pnem jednoho dvou hrad a jeho vazaly
a konen zase jin charakter mohl bt vztah mezi knaty, je stla v ele
poetnch elit a ovldala destky hrad, mst a klter. e takov vztah
existoval mezi nkterm z Pemyslovc a csaem, nm o vzjemnch vzta-
zch tchto dvou veliin mnoho konkrtnho nevypov.
Krom oslaben na vry ve vnost kategori sttu a nroda k po-
chybm pispv rovn problematizace chpn prva jako fixnho, v psa-
nch normch ukotvenho a nepochybnho souboru soudn vynutitelnch
pravidel, je pispv k tomu, e ji v psemnch a nenormativnch prame-
nech nesledujeme jedno prvo, avak zabvme se spe vytvenm prva
a prvnho diskursu.
6
Prvo jako celek stejn jako jednotliv prvn normy
(a podobn jako nrod i stt) toti nejsou pevn uchopiteln a jasn roze-
znateln pedmty, jako spe dleit koncepty, symbolick centra,
7
je
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 483 D AV I D K A L H O U S
4 Srov. Susan REYNOLDS, Fiefs and vassals: The Medieval Evidence Reinterpreted, Ox-
ford 1994. Pestoe ne vechny zvry tto badatelky byly pijaty, vedlo vydn jej
knihy k pehodnocen naich pedstavy o vzniku lennho prva a lennch vztah
a zejmna bylo jejich rozvinut posunuto do pozdj doby, srov. nap. sbornk Das
Lehnswesen im Hochmittelalter: Forschungskonstrukte Quellenbefunde Deutungs-
relevanz. Red. Jrgen DENDORFER Roman DEUTINGER, Ostfilden 2010. Proto
nap. nen pravdpodobn, e by esk knata byla lenky mskch csa a krl
ji od pelomu 10. a 11. stolet.
5 Srov. Jane MARTINDALE, French Aristocracy in the Early Middle Ages: A Reappraisal,
Past and Present 75, 1977, s. 545; George T. BEECH, The Lord/Dependant (Vasal)
Relationship: A Case Study from Aquitaine c. 1030, Journal of Medieval History 24,
1998, s. 131; Duan TETK, Kosmova kronika. Studie k potkm eskho djepi-
sectv a politickho mylen, Praha 1968, s. 162165.
6 Nzorn nap. Karl HEIDECKER, The Divorce of Lotar II: Christian Marriage and Po-
litical Power in the Carolingian World, Ithaca 2010.
7 Tento pojem zavedl Milo HAVELKA, Spor o smysl eskch djin, Praha 2001, s. 915,
kter se inspiroval u Ernsta CASSIRERA, srov. jeho Philosophie der symbolischen For-
men, I. Die Sprache, Berlin 1923, s. 244264.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 483
existuj jen dky tomu, e je neustle zmiujeme, pracujeme s nimi, pe-
mlme o nich nebo je jenom bezmylenkovit uvme. Existence sym-
bolickch center, okolo nich se ovj nae nepevn existence, je nutn,
nebo umouje komunikaci. To vak nic nek o jejich konkrtn podob,
kter mus splovat jen pedpoklad urit pravidelnosti a pedvdatelnosti.
Proto jsou jejich forma i obsah na okrajch nutn roztepen.
By nelze celou star historiografickou tradici smst ze stolu, je nab-
ledni, e nelze nereflektovan pebrat jej zpsob kladen otzek a pod rou-
kou minuciznch analz nadle eit prvnicky formulovan problm, zda
se tm, nebo onm aktem nkter z Pemyslovc stal vazalem mskho
krle tm se pramenm jenom vydvme vanc a vtinou nakonec pouze
zaujmeme stanovisko nkterho ze stedovkch kronik, ani bychom
jeho sdlen skuten analyzovali.
To je ovem jenom hrub teoretick prolegomena, je i pesto zeteln
ukazuje, e prameny nelze vnmat jako primitivn zrcadlen minulho dn,
ale spe jako jejich argumentativn interpretaci, jejm prostednictvm se
rzn pravidla a normy utvej a jej smysl pochopme teprve tehdy, pro-
nikneme-li do mylenkovho svta konkrtnho autora rozborem celho
jeho textu, kter dle ukotvme prostednictvm dobovho diskursu stejn
jako sledovnm del tradice do urit, nmi vytvoen st. Jednotliv
zprvy se tak promn z doklad aplikace nepochybn normy ve sloit v-
povdi o vytven a zmn pravidel. Spe ne odpovdt na otzku, jak
byl vztah eskch zem a e, studiem skch kronik zskme pedstavu
o promnch zpodobnn a vnmn Boheman v ase a pochopme, jak
vlivy na utven tohoto obrazu psobily.
Abychom si vak byli jisti, jak pedstava o Bohemanech zapad do
uvaovn jednotlivch autor, bude teba uplatnit komparativn pstup
a stejn dkladn prozkoumat, jakm zpsobem pojednali i dal etnika,
tedy jak hovoili o Sasech, i Bavorech, ppadn co pro n znamenal msk
krl a jak byl geografick obzor autor tchto zprv.
Dky konfrontaci tchto dlch analz s rozborem domcch pramen
bude, jak uvidme, mon nsledn ukzat na mon styn body tchto
pedstav. Tm se vak pesuneme od problmu vztahu mezi pemyslovskmi
dravami a k problmu utven sdlen identity
8
Boheman, ji by-
8 Pestoe nap. Rogers BRUBAKER Frederick COOPER, Beyond Identity, Theory
and Society 29, 2000, s. 147, a Rogers BRUBAKER, Ethnicity without Groups, Cam-
bridge, Mass.London 2004, upozornili na plinou statinost konceptu identity
i na uritou neostrost tohoto pojmu, podruje si koncept identity svj vznam, kter
zskal zejmna dky analzm Erika Eriksona, jen se po vlce intenzivn vnoval
utven identity jedinc ve vztahu k identitm komunit, do nich patili. Srov. nap.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 484
chom mli hledat prv na rozhran tchto vnjch obraz v skch kro-
nikch, kter chpeme jako reprezentaci pedstav charakteristickch pro
vt skupinu osob, a obrazu sebe sama.
9
Meme se tzat, do jak mry je mon koncepty vypracovan pi prci
s ivmi aktry penst na stedovk texty. Psychologov nebo sociologov
pracovali sice zejmna se ivmi lidmi, avak prce literrnho teoretika
Tzvetana Todorova pesvdiv ukzala, e i rozborem mrtvch text lze
dospt k obrazu sebe a druhho k pozoruhodnm vsledkm analzou my-
lenkovho svta pisatele.
10
Nelze pitom ci, e by tato tzn byla medie -
vistice ciz svd o tom dlo Frantika Grause,
11
Jerzyho Strzelczyka,
12
i
z novj doby Christiana Lbkeho,
13
Volkera Sciora
14
a Davida Fraesdorfa
15
.
Ne pokrome dle, upozornm na jednu terminologickou zvltnost
a pipojm jedno metodick upozornn: i s ohledem na zamen to-
hoto textu se mi nezd zcela vhodn, abych dle uval termn ech
a Nmec. Jednak spolenou skou identitu neakceptovali vichni autoi,
jejich texty budeme rozebrat, jednak jist nebyla zaloena jazykov
a etnicky. S dnenmi Nmci tedy tito Theutonici nemli mnoho spole-
nho krom prostoru, kter obvali. By spolen identita Boheman se
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 485 D AV I D K A L H O U S
Erik ERIKSON, Ich-Entwicklung und geschichtlicher Wandel, in: t, Identitt und Le-
benszyklus. Drei Aufstze, Frankfurt am Main 1970, s. 1154. Ostatn i Brubaker
a Cooper nechtj tento koncept zcela dekonstruovat, nbr jej spe chtj pesnji
vymezit jako analytickou kategorii a dynamick fenomn.
9 Fungovn tchto mechanism prokzaly na pkladu socilnch i etnickch minorit
prce: Erving GOFFMAN, The Presentation of Self in Everyday Life, New York 1959;
T, Stigma: Notes on the Management of Spoiled Identity, Englewood CliffsNew
Jersey 1963.
10 Tzvetan TODOROV, The Conquest of America: The Question of the Other, New York
1999. Nmi rozebran prameny ovem tak strukturovan rozbor neposkytuj, nebo
nemme k dispozici obshl texty vnovan pmo Bohemanm, ale jen hrst roz-
trouench svdectv.
11 Frantiek GRAUS, Die Nationenbildung der Westslawen im Mittelalter, Nationes 3,
Sigmaringen 1980.
12 Jerzy STRZELCZYK, Die Wahrnehmung des Fremden im mittelalterlichen Polen, in:
Die Begegnungen des Westens mit dem Osten. Red. O. Engels P. Schreiner, Sigma-
ringen 1993, s. 203220.
13 Christian LBKE, Fremde im stlichen Europa. Von Gesellschaften ohne Staat zu ver-
staatlichten Gesellschaften (9.11. Jahrhundert), Kln 2001.
14 Volker SCIOR, Das Eigene und das Fremde: Identitt und Fremdheit in den Chroniken
Adams von Bremen, Helmolds von Bosau und Arnolds von Lbeck, Vorstellungswel-
ten des Mittelalters 4, Berlin 2002.
15 David FRAESDORF, Der barbarische Norden: Vorstellungen und Fremdkategorien bei
Rimbert, Thietmar von Merseburg, Adam von Bremen und Helmold von Bosau. Vor-
stellungswelten des Mittelalters 5, Berlin 2005.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 485
za pli spornou nepovauje, nevme zcela jist, zda toto oznaen nemlo
i pomrn vrazn konotace z hlediska socilnho statusu a tedy, zda lze po-
vaovat djiny tchto Boheman za ty nae.
16
Metodick poznmka se tk reprezentativnosti naeho souboru
pedmtem tohoto rozboru nebyly vechny sk prameny 10. potku
13. stolet. Rozsah ltky by pekroil nosnou mru. Rovn nebylo mon
vdy vyut vhod srovnvac metody, kter jinak tvo zklad tohoto
textu, a to pro charakter rozebranch pamtek. Pesto srie sond, kter
tato prce nabz, poskytuje uritou zkladn pedstavu o promnch
obrazu Boheman v skch kronikch i o jejich vznamu pro spole-
nou identitu tohoto ran stedovkho spoleenstva. Je ovem teba upo-
zornit, e studovan prameny mnohdy nenabzej zcela konzistentn
obraz a jejich stanoviska k tm problmm se mohou na rznch ms-
tech liit. I to je vak pro nae dal vahy dleit.
esk prostor v skch pramenech
Dnen esk zem se u skch kronik a letopisc znovu objevuj
okolo roku 800. Prameny 9. stolet pak zmiuj Bohemany, poplatn
a poddan i, kte se obas proti tto sk svrchovanosti odvauj
bouit. Nelze tvrdit, e by to byl dkaz pro existenci kmene ech. Nzev
sm odkazuje ke starmu jmnu zem, kter tito lid obvali, a sm
o sob nedokazuje, e meme mluvit o jednom kmeni. Spolen jed-
nn, kter v posledn dob Duan Tetk uvedl jako dkaz pro existenci
tohoto kmene,
17
pak me bt vnmno jako dsledek franckho tlaku,
ale i poteby franckch kronik jednodue si strukturovat zatm nepo-
droben pohranin zem.
18
Existenci souboru vyprvn o mytickch po-
tcch ech a vzniku pemyslovsk vldy lze pak jen tko datovat.
Nememe ji tedy povaovat za doklad starodvn tradice en po ce-
16 Srov. k utven modernch nrod zejmna Miroslav HROCH, Social preconditions
of national revival in Europe, Die Vorkmpfer der nationalen Bewegungen bei den
kleinen Vlkern Europas, Praha 1968. Viz rovn Benedict R. OG. ANDERSON, Ima-
gined communities: reflections on the origin and spread of nationalism, London 1991;
Thomas Hylland ERIKSEN, Ethnicity and Nationalism. Anthropological Perspectives,
London
3
2010.
17 Duan TETK, esk kmeny. Historie a skutenost jedn koncepce, Studia mediae-
valia Pragensia 1, 1988, s. 135136.
18 Srov. Johannes FRIED, Gens und regnum. Wahrnehmungs- und Deutungskategorien
politischen Wandels im frhen Mittelalter. Bemerkungen zur doppelten Theoriebin-
dung des Historikers, in: Sozialer Wandel im Mittelalter. Wahrnehmungsformen,
Erklrungsmuster, Regelungsmechanismen. Red. Jrgen Miethke Klaus Schrei-
ner, Sigmaringen 1994, s. 73104.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 486
lch tehdejch echch, nebo texty se dochovaly a z dob existence pe-
myslovskho knectv.
19
Zprv pibv s 10. stoletm, kdy se o prostoru ech nkolikrt zmnil
sask mnich Widukind z Korvei.
20
Z vsledk mch starch analz vyplv,
e podobn jako pro pedchoz autory byli i pro Widukinda Boheman po-
platnm etnikem, ovldanm vlastnmi knaty. Jejich inferioritu i odstup,
kter vi nim choval, naznauje, e na rozdl od poraench vvod Ba-
vor i Aleman musela esk knata do e platit tribut.
21
Pesto Widu-
kind uznval rank eskch knat i v ppad, kdy se vzbouila proti krli:
na rozdl od knat Maar nebo nkterch kmen polabskch Slovan, je
porku zaplatila ivotem podobn jako ne postaven spojenci vzbou-
enc z ad saskch hrabat.
22
S Pemyslovci krl vdy jednal obdobn jako
se svmi nepteli z ad sk lechty. Dosvduj to rovn charakteristiky,
jimi obdail Vclava i Boleslava.
23
Rovn Wipo, autor prvn poloviny 11. stolet, nm nabz rozpolcen
obraz ech a Boheman.
24
Na stran jedn echy ad ke krajm, kter
jsou krli poddny,
25
na stran druh pot eskho knete mezi mon
volitele skho krle.
26
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 487 D AV I D K A L H O U S
19 Z hlediska konceptualizace integrace Sas do franck e (a jejich vytven) v sou-
dobch textech srov. Matthias BECHER, Rex, Dux und Gens. Untersuchungen zur
Entstehung des schsischen Herzogtums im 9. und 10. Jahrhundert, Husum 1996;
z hlediska mocensk praxe Caspar EHLERS, Die Integration Sachsens in das frnkis-
che Reich (7511024), Verffentlichungen des Max-Planck-Instituts fr Geschichte
231, Gttingen 2007.
20 Podrobnji David KALHOUS, Anatomy of a duchy. The Political and Ecclesiastical
structures of Early Pemyslid Bohemia, LeidenNew York 2012, s. 173185.
21 Widukindi monachi Corbeiensis Rerum gestarum Saxonicarum libri tres, I. 35. Edd.
Paul HIRSCH H.-E. LOHMANN, Monumenta Germaniae Historica (dle MGH)
Scriptores Rerum Germanicarum (dle SRG) 60, Hannover 1935, s. 50; tamt, I. 27,
3940. Ke konceptu amicitiae, srov. Verena EPP, Amicitia: Zur Geschichte personaler,
sozialer, politischer und geistlicher Beziehungen im frhen Mittelalter, Monographien
zur Geschichte des Mittelalters 44, Stuttgart 1999.
22 Widukindi Libri tres, III. 55, s. 134135; tamt, III. 55, s. 135; tamt, III. 48, s. 128. Po-
tupn smrt maarskch vdc dokazuje, e mohli bt dehonestovni, ale tak nemu-
seli soudob pramenn materil nabz i mn radikln formy vzjemnho jednn.
23 Tamt, II. 3, s. 68; tamt, II. 3, s. 69.
24 K Wiponov Gestm viz alespo Karl R. SCHNITH, Recht und Friede Zum Knigsge-
danken im Umkreis Heinrichs III., Historisches Jahrbuch 81, 1962, s. 2257; Helmut
BEUMANN, Das Imperium und die regna bei Wipo, in: t, Wissenschaft vom Mittel -
alter, Darmstadt 1972, s. 175200.
25 Wiponis Gesta Chuonradi imperatoris, kap. XXXIII. Ed. H. BRESSLAU, MGH SRG 61,
HannoverLeipzig 1915, s. 5253.
26 Tamt, I, s. 1112.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 487
Bavory, Sasy a dal nechv vystupovat jako svbytn skupiny
27
a zmi-
uje i jejich elitu.
28
Krom toho vak uv i oznaen Theutonici, a to ze-
jmna jako opositum k manm i obyvatelm Itlie.
29
Krom astjho
negativnho vymezen rovn zmiuje jejich mravy.
30
Dky lenm jejich
povstn zjiujeme, e je rovn povauje za svbytnou skupinu, kterou
spojuje i spolen jednn.
31
Oblast, kde ij Theutonici, se zejm pe-
krv s krlovstvm, kter objd Konrd II. a je zahrnuje Franky, Sasko,
Bavorsko a Alemannii.
32
Anonymn autor Altaskch letopis se starmi historiky rovn sdl
pedstavu, e pokud se kne Boheman postav krli na odpor, provin
se vzpourou. Jako takov si zaslou porku, jeho vtzstv mus bt zko-
nit jen doasn,
33
je spe protivenm se bhu svta a tm i Bohu.
34
Z popisu
jednn eskho knete vyplv, e si to rovn uvdomuje analista jej
nechv opakovan, avak nespn prosit svho vldce o smen.
35
Pro-
toe se vak provinil pchou, mus bt zkonit nejdve potrestn
porkou.
36
Je zrazen svmi velmoi, kte se za jeho zdy krli poddali.
37
A kdy Betislav odkld svou pchu a slibuje Jindichovi, e se mu v ezn
zcela podrob, zaplat mu vysokou sumu a vrt mu zajatce.
38
Na snmu je
kne nucen dostavit se bos ke krlovu trnu, aby se kl.
39
dajn vzbud
soucit ostatnch knat a na jejich dost krl projev sv milosrdenstv, Be-
tislavovi odpust a udl kneti jeho zem v dren.
40
Tm je krli nepmo
27 Tamt, II, s. 17; tamt, XXVI, s. 44; tamt, XXXIII, s. 52.
28 Tamt, I, s. 10; tamt, I, s. 11; tamt, XIII, s. 34; tamt, XX, s. 40; tamt, XXXIII,
s. 5253; tamt, XXXIII, s. 52.
29 Tamt, XIII, s. 34; tamt, XVI, s. 36; tamt, XVII, s. 37; tamt, XXXII, s. 51; tamt,
XXXVII, s. 57.
30 Tamt, s. 35.
31 Tamt, XIX, s. 38.
32 Tamt, VI, s. 29.
33 Annales Altahenses Maiores. Edd. W. GIESEBRECHT E. L. B. von OEFELE, MGH
SRG [4], Hannover 1891 k roku 1041, s. 24. Srov. i Herimani Augiensis chronicon.
Ed. G. H. PERTZ, MGH SS V, Hannover 1844, s. 123 k roku 1040; Annales Hildeshei-
menses. Ed. G. WAITZ, MGH SRG [8], Hannover 1878, s. 45 k 1042.
34 Annales Altahenses Maiores, s. 26.
35 Tamt, s. 2627.
36 Tamt, s. 2627.
37 Tamt, s. 27.
38 Tamt, s. 27.
39 Tamt, s. 27.
40 Tamt, s. 27.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 488
piznno prvo tmito dravami disponovat podle vlastnho uven dojem
umocuje i dajn Betislavv slib bt krli vrn tak, jak je lenk svmu
pnu.
41
Zrove je popis Jindichova jednn dalm pokusem podpoit
pedstavu, e krl ztlesuje bo d na zemi, stejn jako dokladem toho,
e Jindich je idelnm panovnkem psnm, avak milosrdnm a oteve-
nm rad svch knat.
Podobn ovem letopisec l i prbh dalch rebeli urozenc z dne-
nho zem Nmecka a z Itlie. V souvislosti se spiknutm v Itlii roku
1035 bez komente uvd, e panovnk nechal milnskho arcibiskupa
poslat do vyhnanstv na dvr akvilejskho patriarchy, kter jej dostal za
kol steit. I odsouzen jeho spojence Adalberta historik schvaloval, nebo
dokonce vslovn uvedl, e byl uvznn podle prva.
42
Pesto vak ne -
opominul porznu zdraznit, e jeho krl vldne v souladu s vl moc-
nch, s nimi se rad.
43
Letopisec pisuzuje svmu krli prvo zashnout
i v Uhrch. Kdy l povstn tamn lechty, charakterizuje jej jako spra-
vedlivou vzpouru proti nespravedlivmu krli, a tm nepmo ji pedem
ospravedluje Jindichv zsah.
44
Altask anonym zde opt zrun pracuje
s nkolika stereotypy: za prv operuje s pedstavou bo podpory svmu
krli, jemu nepmo piznv prvo zasahovat i v Uhrch; za druh obratn
zdrazuje oprvnnost Jindichova zsahu, kdy ukazuje, e vychz
z podpory slabch proti tyranovi; za tet vyuv motivu stetu vybran mal
skupinky, je je s to s bo pomoc porazit i poetn zstupy barbar.
45
Zmnka o tom, e byl csa s naimi pepaden v Parm Italy, avak e
jej (opt) zachrnil bo zsah, ukazuje, e se anonym se skupinou lid okolo
panovnka identifikoval a e ji povaoval za reprezentanta e.
46
Podle
Eckhardta Mller-Mertense lo o vechny ty, kte pijali krlovo panstv.
47
Proto nabv na vznamu tvrzen, e s Jindichem thly oddly z Bavorska
a ech, avak nikoli z dalch kraj jeho krlovstv.
48
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 489 D AV I D K A L H O U S
41 Tamt, s. 27: Quem ubi recepit, iusiurandum regi fecit, ut tam fidelis illi maneret,
quam miles seniori esse deberet, omnibus amicis eius fore se amicum, inimicis ini -
micum
42 Tamt, k roku 1035, s. 21.
43 Srov. tamt, k roku 1044, s. 35; tamt, s. 38.
44 Tamt, s. 34.
45 Tamt, s. 36.
46 Tamt, k roku 1035, s. 21.
47 Srov. Eckhard MLLER-MERTENS, Regnum teutonicum: Aufkommen und Verbrei-
tung der deutschen Reichs- und Knigsauffassung im frheren Mittelalter, Berlin 1970.
48 Annales Altahenses Maiores, 1044, s. 35: ducens exercitum, Noricum et Boiemi-
cum. De reliquis regni sui partibus nullos nisi aulicos suos habebat...
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 489
Podroben se knete Betislava je tak podle letopisce dlem historie
mocnho krle, ktermu jsou ostatn povinovni poslunost, nebo spra-
vedliv vldne v souladu se svmi pedky, a tm i s bo vl. Soust jeho
krlovstv mohou bt i echy.
Mylenkov svt altaskho anonyma a Hemana Kulhavho maj
mnoho spolenho. vbsk kronik Heman rovn vnoval pozornost
vlkm mezi Jindichem a Betislavem a eskho knete oznail jako
lstivho lovka, kter v pedem, e nedostoj svmu slovu.
49
Tm opt
implicitn pijm mylenku, e pemyslovsk kne je Jindichovi po -
vinovno poslunost; odpor je marn, co krl nad, se nakonec stejn
brzy vypln.
50
Avak s usmenm roku 1041 se Betislav zan objevovat
v okol krle slav s nm Vnoce v ezn, kde Heman zaznamenv ji
jen ptomnost Oty Bavorskho;
51
spolu s vvodou Welfem a ezenskm
biskupem Gebehardem thne do Uher.
52
echy tak oznauje jako pro-
vincii.
53
Hermanv k Bertold, kter rovn psobil ve vbsku, pat ji k po-
stavm boje o investituru jako jeden z podporovatel gregorinsk reformy.
Pro ns jsou cenn zejmna jeho zprvy o taench Jindicha IV. do vbska,
ve kterch hrli uritou roli i jeho spojenci z ech. Ty Bertold obvykle uvd
jen v rmci vtu plenitel,
54
na nkterch mstech jim vak je vnovna
vraznj pozornost. To je ppad zprvy k roku 1077, kde Bertold tvrd, e
krlovi spojenci nerozliovali mezi svtskm a crkevnm. Jako ppad
o sob jmenuje Bohemany, kte dajn znsilovali eny, plenili kostely
a s barbarskou divokost zpustoili nemal dl vlasti; pr rovn po svm
zpsobu odvdli zajatce, kter lovili jako dobytek,
55
aby je prodvali jako
49 Herimani Augiensis chronicon, k roku 1039, s. 123. O jeho kronice srov. alespo Ian
S. ROBINSON, Die Chronik Hermanns von Reichenau und die Reichenauer Kaiser-
chronik, Deutsches Archiv 36, 1980, s. 84136.
50 Herimani Augiensis chronicon, k roku 1041, s. 123.
51 Tamt, k roku 1048, s. 127128.
52 Tamt, k roku 1051, s. 130.
53 Tamt, k roku 1040, s. 123; tamt, k roku 1041, s. 123.
54 Bertholdi Chronicon, in: Die Chronikem Bertholds von Reichenau und Bernolds von
Konstanz 10541100. Ed. I. S. Robinson, MGH SRG N. S. 14, Hannover 2003, k roku
1075 s. 226; tamt, s. 275 k roku 1077; tamt, s. 301 k roku 1077; tamt, s. 336337
k roku 1078; tamt, s. 374 k roku 1080.
55 Tamt, s. 277: Boemii quippe mulieres in ecclesiis palam constupraverant, captivas
more suo abduxerant, eclessiam et stabulum eiusdem reverentiae computaverant.
Et sic fas nefasque simul omnes confundentes, ethnicorum insania partem non mo-
dicam illius patriae hostiliter nimis perlustrabant
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 490
potravu lidem s ps hlavou.
56
Divokost a chtivost Boheman vak Bertold
zdrazuje i jinde.
57
Nen se vak co divit, jsou pece spojenci Jindicha IV.,
s jeho sesazenm roku 1076 kronik pln souhlas a mnohokrt kritizuje
jeho vldu, respektive vyuv vylen konkrtnch udlost, aby dal vynik-
nout sv pedstav o ideln vld.
58
Zastavme se chvilku u tvrzen, e Boheman nevhali obcovat s lidmi
s ps hlavou. Abychom zskali pedstavu, do jakho kontextu je tm Bertold
stavl, budeme muset vnovat pozornost nkolika textm, kter tato stvo-
en zmiuj. Pomineme-li, e do tohoto plemene byl v potcch stedovku
potn i sv. Krytof, musme na prvnm mst uvst Adama z Brm, tedy
zhruba souasnka Bertoldova, kter lidi s ps hlavou propojuje s mtem
o Amazonkch, nebo tvrd, e Amazonky rod krsn dvtka, zatmco
chlapci pijdou na svt s ps hlavou.
59
V kontextu Adamova dla se vak jedn
jen o dal z podivnch barbarskch nrod severu, jeho existenci po-
tvrzuje vypravovn jeho hosta.
60
Ani u Paula Diacona nelze vypozorovat
zcela negativn obraz lid s ps hlavou. Jsou jist obvanmi nepteli, kte
pij lidskou krev, take se Langobardm vyplat pedstrat spojenectv
s nimi.
61
Nicmn langobardsk kronik prostednictvm tto historky spe
oceuje lstivost svch pedk, ne aby se je tm pokouel oernit.
Kde tedy hledat koeny obrazu, kter pedkld styk s lidmi s ps hlavou
jako poskvrujc? Cennm svdectvm je bezpochyby krtk pas Notke-
rovch Gest, kde Karel Velik dajn tvrd, e by kesanskou ruku po-
skvrnil styk s lidmi s ps hlavou.
62
Pestoe lze tento vklad ve stedovkch
textech postehnout, nabz se otzka, zda Bertold vszel na jistotu, nebo
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 491 D AV I D K A L H O U S
56 Tamt, s. 41: Nam fautores eius ex Bohemia homines libentius quam pecudes pra-
edabantur, ut eos usque ad satietatem sue libidini inhumane prostituerunt et postea
inhumanius eos cinocephalis devorandos venderent.
57 Tamt, s. 375376 k roku 1080.
58 Naposledy v vodu k edici Ian S. ROBINSON, s. 6869.
59 Magistri Adami Bremensis Gesta Hammaburgensis ecclesiae pontificum. Ed. B. SCHMEID -
LER, MGH SRG 2, Hannover 1917, IV. 19, s. 246248.
60 Tamt, IV. 25, s. 257.
61 Pauli Diaconi Historia Langobardorum. Ed. L. BETHMANN G. WAITZ, MGH SS re-
rum Langobardicarum et Italicorum 1, Hannover 1878, I. 11, s. 53.
62 Notkeri Balbuli Gesta Karoli imperatoris. Ed. H. F. HAEFFELE, MGH SRG N. S. 12,
Berlin 1959, II. 13; ke karolnsk teologick tradici pat rovn dopis Ratramna Rim-
bertovi De cynocephalis (PL 121, sl. 11531156), kde se e, jakm zpsobem lze ur-
it, zda tato stvoen pat spe mezi lidi, nebo zvata. Viz Ian WOOD, Categorising
Cynocephali, in: Ego Trouble: authors and their identities in the Early Middle Ages.
Red. R. Corradini a kol., Wien 2010, s. 125136. Ianu Woodovi dkuji, e mi text la-
skav poskytl.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 491
zda spe svm textem nevytvel nejenom negativn obraz Boheman,
avak tak lid s ps hlavou, piem negativn prvky obou tchto obraz
se vzjemn posilovaly Bohemany poskvruje jak jejich spojenectv
s Jindichem, tak tak jejich barbarsk, necivilizovan mravy a rovn styky
s jet barbartjmi pohanskmi nrody, kter nkte kesant uenci
nemuseli ani adit k lidem; nedostatek respektu ke kesanskm svatynm
Bohemany ostatn dostaten sniuje na rove pohan.
Dleitou roli musme piznat Bertoldovu vylen bitvy u Flarchheimu
roku 1080 a udlost, kter j bezprostedn pedchzely. Jednak Bertold ne-
opomnl zmnit poetnost pemyslovskho vojska, jednak toho vyuil, aby
zdraznil sluebnost a podzen postaven Boheman a jejich knat,
i potrestn jejich pchy zvlt krutmi ztrtami, je toto vojsko utrplo,
ani by doshlo vtzstv.
63
Kdy zmiuje porku Jindichova vojska, uvd
Bertold, e poraeni byli jak Boheman, tak Theutonici, z nich mnoho
padlo. Boheman jsou tedy jak jin, ciz, tak podzen a barbart.
Naproti tomu Sasov sehrvaj v kronice spe pozitivn lohu jako spo-
jenci protikrle Rudolfa z Rheinfeldu (10771080): autor dokonce mluv
o jeho (Sasech);
64
kdy se Rudolf vrac, pak se vrac prv do Saska.
65
Sa-
sov maj tak dajn sv obyeje a sv prva, vyjaduj spolenou vli,
66
maj sv prvn, nejlep a velk i biskupy.
67
Pokud sehrvaj roli spo-
jenc papee, hodnot Bertold jejich roli pozitivn. Jejich vc prohlauje za
spravedlivou,
68
Jindichovy zisky ozna jako uzurpace.
69
Nen tomu tak
ale vdy. Pes zdrazovan spojenectv vak pro nj Sasov zstvaj rov-
n tmi druhmi, se ktermi se zcela neidentifikuje.
Krom jednotlivch kmen uv Bertold i termnu regnum Theuto-
nicum, kter klade na stejnou rove jako teba italsk krlovstv.
70
I ono
m sv knata.
71
Pro Bertolda je vlast,
72
k n ale Boheman nepat. Od
Bertoldova postoje se pli neli ani stanovisko jeho pokraovatele Bernolda.
63 Bertholdi Chronicon, s. 377 k roku 1080.
64 Tamt, s. 346; tamt, s. 347; tamt, s. 361; tamt, s. 362; tamt, s. 370; tamt,
s. 325.
65 Tamt, s. 297; tamt, s. 302; tamt, s. 332.
66 Tamt, s. 217; tamt, s. 359.
68 Tamt, s. 328; tamt, s. 366.
69 Tamt, s. 228.
71 Tamt, s. 256; tamt, s. 291.
72 Tamt, s. 350.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 492
V Bernoldov zornm poli se Boheman a echy ocitly jen ptkrt,
ponechme-li stranou martyrologium. Krom ji zmnnch zprv o ud-
lostech let 1004,
73
10401041
74
a 1087
75
Prahu kronik zmiuje jako msto
Vintova poslednho odpoinku.
76
Ani Lamperta z Hersfeldu nememe potat k pznivcm Jindicha IV.,
by nebyl ani jednoznanm strankem skch knat.
77
Pi sepisovn
svch letopis Lampert vychzel zejmna z autopsie i ze starch skch
letopis, kter ovlivovaly jeho nhled na svt i slovnk. Nen divu, e echy
a jejich obyvatele povaoval za subjekt, kter existuje jenom proto, aby krli
prokazoval svou vrnost a poslunost a v ppad odporu byl po prvu zple-
nn.
78
Na krlovu milost mohl szet jen takov Pemyslovec, kter se krli
podrobil a byl mu poslun, domnval se Lampert.
79
Krli rovn piknul
prvo rozsuzovat spory mezi Bohemany a Polky, kte se na jeho vzvu
mli dostavovat na sk sjezdy.
80
Bohemany pitom Lampert povauje
za zvltn jednotku, gens,
81
kter stoj vedle Theutonici.
82
astji rovn
pipomn jejich ast na krlovch taench.
83
Pozice ech v rmci krlem
ovldanho regna nen ovem zcela zejm: na jedn stran jej Lampert
ad po bok Polska, jeho dvj podzenost i vyzdvihuje a oceuje,
84
na stran druh jsou knata Boheman jednmi z knat e.
85
Stejn
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 493 D AV I D K A L H O U S
73 Bernoldi Chronicon. Ed. G. H. PERTZ, MGH SS V, Hannover 1844, s. 424 k roku 1004.
74 Tamt, s. 425 k roku 1040.
75 Bernoldi Chronicon, in: Die Chronikem Bertholds von Reichenau und Bernolds von
Konstanz 10541100. Ed. I. S. Robinson, MGH SRG n. s. 14, Hannover 2003 k 1087, s. 467.
76 Bernoldi Chronicon. Ed. G. H. PERTZ, s. 425 k roku 1045.
77 K autorovi srov. Tilmann STRUVE, Lampert von Hersfeld. Persnlichkeit und Weltbild
eines Geschichtsschreibers am Beginn des Investiturstreits, Hessisches Jahrbuch fr
Landesgeschichte 19 (1969), s. 1123; 20 (1970), s. 32142; srov. rovn E. MLLER-
MERTENS, Regnum teutonicum; Wolfgang EGGERT, Lampertus scriptor callidissi-
mus. ber Tendenz und literarische Technik der Annalen des Hersfelder Mnches,
Jahrbuch fr Geschichte des Feudalismus 1, 1977, s. 89120.
78 Lamperti Hersfeldensis monachi Annales. Ed. O. HOLDER-EGGER, MGH SRG 38,
HannoverLeipzig 1894, s. 20; tamt, s. 26; tamt, s. 42; tamt, s. 4244; tamt,
s. 46; tamt, s. 56.
79 Tamt, s. 58. Tot plat pro Polsko, srov. tamt, s. 147148.
80 Tamt, s. 131132.
81 Tamt, s. 71.
82 Tamt, s. 271; tamt, s. 272273.
83 Tamt, s. 78; tamt, s. 231; tamt, s. 269; tamt, s. 270.
84 Tamt, s. 285286.
85 Tamt, s. 250251: Cumque eo omnes regni principes evocasset, ut de principibus
Saxoniae, qui in deditionem venerant, communi consilio deliberaretur, preter du-
cem Boemicum pauci admodum venerunt. Srov. i tamt, s. 272273. Pouvme-li
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 493
jako Bertold i Bernold vak Lampert zdrazuje jinakost tchto spojenc
falenho krle a zdrazuje svj odstup vi nim. Rovn stejn jako
dve jmenovan vbt kroniki kritizuje pchu knete Vratislava, kter
si dajn dovolil prohlsit, e krlovy neptele poraz sm.
86
Nae pedstava Lampertova mylenkovho svta by vak nebyla pln,
pokud bychom se nepokusili srovnat jeho obraz Boheman s tm, jak vidl
Theutonici, anebo Alemany, ppadn jak chpal moc krle. Lampert
asto zmioval vvody rznch kmen.
87
Krli piznval prvo sesadit je,
avak vkon tohoto prva stejn jako dal dleit rozhodnut podmioval
projednnm s nejvznamnjmi mui e.
88
Po velmoch zase poadoval,
aby jednali v souladu se zjmy e kroky namen proti krli pak pova-
oval za kroky proti sttu.
89
Podobn, jako Bertold rozeznval Sasy jako zvltn skupinu, piznval
Lampert obdobn status spolu s nktermi spolenmi znaky Alemanm.
90
Jejich domovinu stejn jako nap. Bavorsko oznaoval rovn mnohovzna-
movm termnem regnum.
91
Jeho vztah k nim je poznamenn jejich vzta-
hem ke krli a k Lampertovu Sasku: pat-li k prosazovatelm Jindichovy
politiky a pomhaj-li mu budovat jeho dravu v Harzu, nese to Lampert
velmi tce a Sasy ovldan krlovmi vbskmi pomocnky nevh pi-
rovnvat k otrokm a rabm.
92
S vypuknutm boje o investituru a se zesle-
nm soupeen mezi krlem a velmoi, je z mnohch Sas a vb uinilo
spojence, vak Lampert obrac.
93
I Lampert uv oznaen Theutonici. Jejich krlovstv m bt ovl-
dno Jindichem,
94
jemu knata udlej sv rady a e s nm dleit prob-
lmy.
95
Jejich zem soused s krlovstvm Frank
96
a sestv nejspe ze
zde vrazu sk kne apod., nemyslme tm rozhodn pevn zformovanou sku-
pinu. Ta se vytvoila a v prbhu 12.-13. stolet. Oznaujeme tak jen skupinu nejv-
znamnjch skch aristokrat.
86 Tamt, s. 215.
87 Tamt, s. 89; tamt, s. 118; tamt, s. 137; tamt, s. 234; tamt, s. 257; tamt, s. 273.
88 Tamt, s. 140.
89 Tamt, s. 140.Srov. tamt, s. 144145; tamt, s. 217.
90 Tamt, s. 218.
91 Tamt, s. 220. Srov. pozn. 97.
92 Tamt, s. 148; tamt, s. 147.
94 Tamt, s. 124.
95 Tamt, s. 145; tamt, s. 209; tamt, s. 234; tamt, s. 287; tamt, s. 293; tamt,
s. 296; tamt, s. 299; tamt, s. 290; tamt, s. 301; tamt, s. 302; tamt, s. 303.
96 Tamt, s. 68.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 494
vbska, Bavorska, Saska, Lotrinska a Frank, je Lampert oznauje jako
regna.
97
S tmto prostorem se autor identifikuje, vyzdvihuje moc krl,
98
lituje jejich porek.
99
Saskho pvodu byl rovn Bruno z Magdeburgu, radikln pvrenec
reformy a saskho episkoptu. Ji na zatek meme vytknout, e prv
s touto skupinou se Bruno identifikoval. I Sasov mu le na srdci, kdy si
stuje na to, e Jindich na radu Boheman tve Sasy proti Sasm, pro-
toe je ani s pomoc barbar nen s to porazit.
100
Boheman v jeho gestech
figuruj jako vznamn krlovi spojenci,
101
jim krl pislbil kusy sask
zem.
102
Mnoho dalho prostoru jim ale nevnuje.
Pojem regnum Theutonicum vak Brunonovi nen pli vlastn, byl jm,
jak upozornil Mller-Mertens, pouze pevzat z korespondence ehoe VII. Pod-
statn vce mu zle na osudech jeho strany.
103
Analzy Eckharda Mller-
Mertense naznauj, e Bruno mylenkov nboj tchto list jist nepevzal.
104
Ostatn pod pojmem regnum Theutonicum zejm nechpe celou , nebo
jej stav do opozice k regnum Saxonum.
105
Vzjemn vztah mezi tmito celky
vak pocioval i Bruno, vdy napsal o stnostech krle Jindicha smovanch
ke knatm Theuton kvli Sasy neprvem upranmu ddictv.
106
Jak jsme ji zmnili, vce mu na srdci leeli Sasov, jejich biskupov
107
a knata,
108
nad jejich utrpenmi a porkami Bruno lamentoval,
109
stejn
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 495 D AV I D K A L H O U S
97 Tamt, s. 220. K pojmu regnum srov. Hans-Werner GOETZ, Regnum. Zum poli-
tischen Denken der Karolingerzeit, Zeitschrift der Savigny Stiftung Studien zur Rechts -
geschichte Germanistische Abteilung 104, 1987, s. 110189.
98 Lamperti Annales, s. 256.
99 Tamt, s. 285286.
100 Brunos Buch vom Sachsenkrieg. Ed. H.-E. LOHMANN, MGH Kritische Studien und
Texte 2, Leipzig 1937, kap. 37, s. 38.
101 Tamt, kap. 39, s. 3940; tamt, kap. 95, s. 88; tamt, kap. 121, s. 115; tamt,
kap. 123, s. 117.
102 Nap. tamt, kap. 36, s. 38.
103 Tamt, kap. 128, s. 122: Cumque illi Teutonicis omnibus nostrae partis adiutoribus
pacem se dare promitterent... Srov. jm citovan list ehoe VII. tamt, kap. 130,
s. 122: Principes vero Saxoniae cunctis gentibus Teutonicae linguae, non minus
inimicis quam amicis legatos miserunt; tamt, kap. 70, s. 6162.
104 E. MLLER-MERTENS, Regnum teutonicum.
105 Tamt, kap. 118, s. 111: Gregorius servus servorum Dei omnibus archiepiscopis et
episcopis in Teutonico atque in Saxonico regno commanentibus
106 Tamt, kap. 30, s. 3233.
107 Brunos Buch, kap. 64, s. 56.
108 Tamt, kap. 20, s. 2526; tamt, kap. 34, s. 36.
109 Tamt, kap. 30, s. 33.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 495
jako si neopominul postovat na dajn bezprv, s nimi se museli vypo-
dat.
110
Krlova taen proti vzbouencm Bruno podobn jako Bertold
i Bernold vylil jako vpdy.
111
Sasko pitom nevnmal jen jako geografic-
kou jednotku, ale rovn jako jednajc politick celek, se svmi svobodami
a prvy,
112
kter spolen vede vlky
113
i slav.
114
Termn my a nai ale
Bruno uv ve spojen se jmnem pars, strana, tj. zakld vdom sou-
nleitosti na spolench zjmech sti bouc se sask aristokracie a epi-
skoptu.
115
Co nm bohuel chyb, jsou dkladnj svdectv pvrenc krle,
kter by hodnotila lohu jeho pemyslovskch spojenc.
Souasnci prvn krucity Frutolf z Michelsbergu a Ekkehard z Aury za-
mleli sepsat svtovou kroniku. Prci na textu zahjil Frutolf ( 17. 1. 1103)
a dovedl ji k roku 1098, kdy na jeho dlo navzal Ekkehard ( 20. 2. po 1125).
116
By bylo ji pomrn zhy rozeznno, e existujc text je dlem dvou autor,
neexistuje dosud kritick edice. Natst ovem vme, e Frutolf je autorem
textu do roku 1098 a jeho dlo se navc dochovalo v autografu jedn se
o rukopis Jena Bose q. 19.
Pase lc djiny 10. a potku 11. stolet jsou siln zvisl na optice
pedloh, ji Frutolf pijal za svou: o Jindichovi II. nap. tvrd, e vldl v Itlii
a v echch a e prostednictvm Boleslava I. Chrabrho podrobil sv moci
i vechny Slovany.
117
Chyb ovem zmnky o pomoci Pemyslovc Jindi-
chovi IV. Jen k roku 1079 teme, e se Vratislav se svmi bojovnky zmocnil
Rudolfova krlovskho kop, kter se pak se souhlasem krle Jindicha stalo
insigni Boheman, noenou ve slavnostnch procesch.
118
Krom zprv
o umuench svtc pochzejcch z ech pak pozornost zaslou u jen
110 Tamt, kap. 88, s. 83; tamt, kap. 20, s. 2526.
111 Tamt, kap. 121, 114.
112 Tamt, kap. 26, s. 3031.
113 Tamt, kap. 31, s. 33.
114 Tamt, kap. 22, s. 28: ...omni Saxoniae gaudia...
115 Tamt, kap. 88, s. 83; tamt, kap. 128, s. 122: Cumque illi Teutonicis omnibus no-
strae partis adiutoribus pacem se dare promitterent...
116 Srov. u Harry BRELAU, Bamberger Studien, 2. Die Chroniken des Frutolf von Bam-
berg und des Ekkehard von Aura, Neues Archiv 21, 1895, s. 197234; novji k tto
kronice Irene SCHMALE-OTT, Untersuchungen zu Ekkehard von Aura und zur Kaiser -
chronik, Zeitschrift fr bayerische Landesgeschichte 34, 1971, s. 403461; Franz-
Josef SCHMALE, berlieferungskritik und Editionsprinzipien der Chronik Ekkehards
von Aura, Deutsches Archiv fr Erforschung des Mittelalters 27, 1971, s. 110134.
117 Ekkehardi Uraugiensis Chronica. Edd. G. WAITZ P. KILLON, MGH SS V, Hannover
1844, s. 192.
118 Tamt, s. 203 k roku 1079.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 496
zmnka o smrti knete Vratislava je to jedna z mla informac o dn v e-
skch zemch, kter pmo nesouvis s njakou udlost v prostoru dnenho
Nmecka a Rakouska. D se ci, e Frutolf a Ekkehard zachovvaj schma
knete Boheman, krlovskho nka,
119
kter je povinen poslunost
vi krli, jemu kroniki naopak piznvaj prvo obsazovat v echch
knec stolec.
120
K souasnkm boje o investituru lze potat i Adama Brmskho, jeho
pozornost se ale obracela spe k dn na severu.
121
I tento kronik, popiso-
val-li udlosti hloubji v minulosti, mnohdy i doslovn erpal z etnch star-
ch pedloh, jejich vidn svta tm akceptoval.
122
Slovan obecn,
a Boheman zvl mli podle nho platit csai tribut, byli jeho poddanmi
a vdili mu rovn za sv obrcen ke kesanstv.
123
V kontextu soudobch
kronik jsou neobvykl Adamovy zprvy o dajnm pvodu Slovan. Kronik
je oznauje za obyvatele t sti Germnie, kter je vt ne Sasko a vynik
lidnatost i poty ozbrojenc; rovn vnm Polky a Bohemany jako blzce
pbuzn, zejmna proto, e jejich jazyky se takka neli.
124
Podobn jako n-
kte jeho pedchdci a souasnci zmiuje i martyria svtc z ech.
125
Ze-
jmna vypravovn o dvou poustevncch, kte se usdlili v eskm lese, nm
vak umouje pochopit, pi jak pleitosti se esk prostor ocital v hle-
dku tehdejch skch kronik bylo to takka vdy jenom tehdy, pro-
tnul-li se njak s prostorem, kter sami autoi vnmali jako svj.
126
Bavorsko Adam zmiuje tak jako jin dl Germnie, je byl pvodn
oddn pohanstv,
127
ne jej ke Kristu obrtil sv. Jimram christianizaci ur-
itm svtcem meme chpat jako jeden z Adamovch pokus, jak defi-
novat urit spoleenstv.
128
Mnohem vce prostoru je vnovno Sasku, je
rovn pat ke Germnii a m bt vt ne Francia.
129
Jej obrcen klade
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 497 D AV I D K A L H O U S
119 Tamt, s. 248 k roku 1114.
120 Tamt, s. 243 k roku 1110.
121 Adami Gesta, I. 2, s. 5; tamt, II. 22, s. 81; K tto kronice viz V. SCIOR, Das Eigene und
das Fremde; D. FRAESDORF, Der barbarische Norden.
122 Adami Gesta, I. 52, s. 53; tamt, I. 56, s. 56; tamt, I. 38, s. 40; tamt, II. 56, s. 116.
123 Tamt, II. 23, s. 81.
124 Tamt, II. 21, s. 7576.
125 Tamt, II. 26 dle Schol. 21 (22), s. 8485; tamt, IV. 18, s. 246.
126 Tamt, s. 163 dle Schol. 71 (71).
127 Tamt, I. 10, s. 10.
128 Tamt, I. 10, s. 1011.
129 Tamt, I. 1, s. 4; tamt, I. 2, s. 5; Adam dle oznauje Sasko jako lidnat, s poet-
nmi bojovnky a rodn (Saxonia viris, armis et frugibus inclita;).
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 497
Adam v jedno s vtzstvm Karla Velikho a tm i jejm zalennm do svazku
franckho impria.
130
Se vemi svmi hrady a kostely a pes sv dlen
na men sti zstv v autorov mysli celkem, kter je tak jako celek ovl-
dn
131
a me bt jako celek i utlaovn,
132
ppadn se vyznaovat vlastn po-
vahou.
133
Adamovu identifikaci se saskm prostorem vak potvrzuj krom
nepmch zprv a mry pozornosti, kter je jim v kronice vnovna, i zmnka
o naem Sasku.
134
Stejn tak Sasov vystupuj v textu jako samostatn sku-
pina se svmi specifickmi vlastnostmi,
135
reprezentovan urozenmi.
136
Sigibert de Gembloux (10301112) pochzel z oblasti Lutychu, pozor-
nost eskmu prostoru vak pesto vnoval vyuvaje zejm jako pramene
vclavsk legendy, kter mu poskytly informace o Vclavov rodin i o jeho
zzranch skutcch.
137
Excerpoval i kroniku Widukindovu, z n mohl na-
erpat zprvy o podroben si ech a trestnch vpravch krl.
138
Jedno
z tchto taen je sice Sigibertovi odvetou za smrt svtce,
139
avak k roku
1040 meme st obdivn slova o statenosti Boheman, by nakonec po-
raench krlem dky modlitb ke svtcm, i pomoci Bo.
140
S jakm pro-
storem se autor identifikoval, prozrad spe ne uit terminologie rozbor
etnosti zprv o urit oblasti. Ten ukazuje, e Sigibertova pozornost se
obracela pevn k skmu prostoru.
Ota z Freisingu (1112?-1158) byl ji na zatku ivota peduren k v-
znamn crkevn karie. Fascinovn novou cistercickou spiritualitou se stal
roku 1132 mnichem, o est let pozdji opatem a zhy na to biskupem ve Frei-
singu. Sv prvn dlo, Kroniku neboli historii o dvou obcch, sepsal v letech 1132
a 1146; o deset let pozdji zaal lit iny svho synovce Barbarossy, avak
roku 1158 zemel a jeho dla se ujal Rahewin ( ped 1177), jeho k psobc
v csask kanceli. Na prci obou nsledn navzal Ota od sv. Blaeje.
141
130 Tamt, I. 11, s. 13. Srov. tamt, prefatio, s. 3; tamt, I. 55, s. 55; tamt, II. 56, s. 116.
131 Tamt, II. 9, s. 67; tamt, II. 8, s. 66; tamt, II. 33, s. 93; tamt, II. 48, s. 108.
132 Tamt, I. 52, s. 53.
133 Tamt, II. 69, s. 131.
134 Tamt, IV. 1, s. 229.
135 Tamt, III. 23, s. 166; tamt, II. 31, s. 92.
136 Tamt, II. 31, s. 92; tamt, III. 36, s. 179.
137 Tamt, s. 346 k roku 921; tamt, s. 351 k roku 973.
138 Tamt, s. 347 k roku 931; tamt, s. 347 k roku 940.
139 Tuto zmnku meme st jako pokus svtce si pivlastnit vdy jeho smrt mst krl.
140 Tamt, s. 358 k roku 1041.
141 Srov. alespo Hans-Werner GOETZ, Das Geschichtsbild Ottos von Freising. Ein
Beitrag zur historischen Vorstellungswelt und zur Geschichte des 12. Jahrhunderts,
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 498
I Otv pohled je soustedn na postavu krle: jedna z kapitol jeho kro-
niky se nap. jmenuje O panovn Jindichov a jeho ctnostech.
142
Pi po-
pisu hranic panstv Karla Velikho k nim pot krom Dalmcie i Istrie
tak Polsko nebo echy.
143
Na jinm mst ovem vedle sebe uvd Germ-
nii, echy, Itlii a Apulii z toho je zejm, e mezi Germni a echami
vedl dlc linii.
144
Cenn je z naeho hlediska i jeho soupis oblast, kter po-
tal za soust vchodofranck e i regna Theutonica jednalo se o Ba-
vorsko, Alemnii, Sasko, Durynsko, Frsko a Lotrinsko.
145
Pitom Arnulfovu
vldu nad echami uznval, uvdje zprvu o tom, jak je propjil morav-
skmu Svatoplukovi.
146
Stejn tak povaoval za samozejm, e kne Ol-
dich bude usilovat i o krlovu pze a milost.
147
Dvakrt zmnil i vojenskou
pomoc, ji krl, dajn pohnut milosrdenstvm, poskytl pemyslovskm kn-
atm, zbavenm moci.
148
By zasahoval jako pn svta, v obou ppadech
pochopiteln podpoil ty, na jejich stran bylo prvo.
Ve svch Gestech povaoval Pemyslovce za jednoho z velkch vvod
v jedn ad se vbskm, bavorskm i lotrinskm,
149
jak jedn spolen
s nimi.
150
Vichni, tvrd Oto, jsou krli povinovni poslunost uvd nap.,
e jejich prostednictvm (!) krl nechal zpustoit marku.
151
Pesto v souvis -
losti s vylenm bitvy u Chlumu roku 1126 nevhal oznait Bohemany
za barbary, a to jak pmo, tak prostednictvm jejich charakteristiky (upo-
zornil na krutost vtz).
152
Tvrd, e tehdy kne Ota nabdl krli mnoho
penz a pesvdil jej, aby napadl echy a sesadil neposlunho vldce.
153
Pro nepzniv poas vak byl krl obklen a poraen,
154
avak Sobslav se
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 499 D AV I D K A L H O U S
KlnWien 1984; Sverre BAGGE, Ideas and narrative in Otto of Freisings Gesta Fre-
derici, Journal of Medieval History 22, 1996, s. 345377.
142 Ottonis episcopi Friesingensis Chronica sive Historia de duabus civitatibus. Ed.
A. HOFFMEISTER, MGH SRG 45, HannoverLeipzig 1912, s. 30.
143 Tamt, V. 32, s. 257.
144 Tamt, VI. 27, s. 290.
145 Tamt, VI. 11, s. 272.
146 Tamt, VI. 11, s. 272.
147 Tamt, VI. 28, s. 292.
148 Tamt, VII. 26, s. 351; tamt, VII. 34, s. 367.
149 Ottonis Gesta Friderici imperatoris. Edd. G. WAITZ B. SIMSON, MGH SRG 46, Han-
noverLeipzig 1912, I. 6, s. 22 k roku 1075.
150 Ottonis Chronica, VII. 9, s. 321; tamt, VII. 15, s. 331.
151 Tamt, VII. 8, s. 319.
152 Ottonis Gesta, I. 21, s. 35.
153 Tamt, I. 21, s. 34.
154 Tamt, I. 21, s. 35.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 499
mu za zprostedkovn markrabho Jindicha pesto podrobil, slbil mu svou
vrnost a propustil zajatce.
155
Ji ve zprv k nsledujcmu roku jej Oto
oznauje jako jednoho z vrnch vvod, kte thnou v krlov vojsku zase
proti jinm barbarm.
156
I jeho nstupce Vladislav je Otou hodnocen jako
jeden z nejurozenjch skch pn.
157
Podle Oty tedy ji esk zem a jejich vlada patily do e a on neml
dvod vyzdvihovat jejich jinakost, pokud byli vrnmi a poslunmi krli.
Podobn v souvislosti s udlostmi roku 1126 uvaoval i autor Erfurt-
skch letopis nebo Anselm, pokraovatel dla Sigiberta de Gembloux,
158
o udlosti roku 1126.
Vrame se vak k Otovu pokraovateli Rahewinovi.
159
Podle nj je csa
oprvnn psobit jako rozhodce mezi polskm a eskm knetem.
160
Dky
svm ctnostem, kter vyplynou na povrch zejmna bhem polskho taen,
je vak esk kne oprvnn stt se krlem.
161
Kronik sv pedstavy jen
potvrzuje tm, e eskho krle uvd v jedn ad s krlem panlskm,
anglickm, francouzskm nebo uherskm.
162
I dle v textu jej Rahewin jme-
nuje jako prvnho z knat e
163
a pisuzuje mu vznamnou roli prosted-
nka mezi csaem a milnskmi.
164
Pitom ponechv stranou jeho
jinakost, jen jednou se zmiuje o dajnm slovanskm zvyku vsednout
na kon a rychle prchnout.
165
Kronika Annalisty Saxa z poloviny 12. stolet je v kontextu naich analz
vjimen krom obvykl ady skch letopis a kronik 10. a 11. stolet
toti poslouila jako jeden z pramen i kronika Kosmova. Pekvapiv je rov-
n autorv zjem o dn v eskch zemch Annalista nevynechv
155 Tamt, I. 21, s. 35.
156 Tamt, I. 17, s. 31 k roku 1127.
157 Tamt, I. 42, s. 6061; tamt, II. 42, s. 150.
158 Anselmi Continuatio. Ed. G. H. PERTZ, MGH SS VI, Hannover 1844, s. 380 k roku 1126;
Annales Erphesfurdenses. Ed. O. HOLDER-EGGER, in: Monumenta Erphesfurtensia
saec. XII. XIII. XIV., MGH SRG[42], HannoverLeipzig 1899, s. 34 k roku 1125.
159 K autorovi z poslednch Roman DEUTINGER, Rahewin von Freising. Ein Gelehrter
des 12. Jahrhunderts, Hannover 1999.
160 Rahewini Gesta Friderici imperatoris. Edd. G. WAITZ B. SIMSON, MGH SRG 46,
HannoverLeipzig 1912, III. 5, s. 170.
161 Tamt, III. 14, s. 183.
162 Tamt, IV. 84, s. 341.
163 Tamt, III. 26, s. 198199; tamt, III. 27, s. 199; tamt, III. 31, s. 206; tamt, III. 50,
s. 226227.
164 Tamt, III. 47, s. 221.
165 Tamt, s. 212.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 500
zmnky o mrtch knat, zmiuje se o dosazovn jednotlivch biskup, po-
pisuje spory mezi Pemyslovci.
166
Pesto i on sdl perspektivu svch pramen a Bohemany vnm jako
krlem poraen poplatnky,
167
kter na jinm mst popisuje jako bouc
se barbary doslovn pebraje Widukindv text.
168
echy tvo soust
Slavonie, je je jednou z provinci Germnie, dodv se znalost dla
Adama Brmskho.
169
Taen z roku 1126 nechv vystit plnm podrobe-
nm se Sobslava, kterho dokonce oznauje za krlova lovka, homo,
kter mu slbil svou vrnost a zavzal se vydat zajatce.
170
Za to jej krl od-
mnil udlenm eskch zem krl je tak opt stylizovn do role pna e-
skch zem, kter s nimi me disponovat dle libosti. Nicmn tribut ji
nevybr. Rovn panovnick dvr slou tak jako msto setkn cizch kn-
at,
171
kde jsou eeny jejich vzjemn spory.
172
Je jist, e ir perspektivu Annalistova dla ovlivuje i nr, kter zvo-
lil. Avak rozsah zprv o dn v eskch zemch je nesrovnateln s mrou
pozornosti vnovan arpdovskm a piastovskm dravm. Je tedy sv -
dectvm toho, e esk zem patily k autorovu referennmu prostoru, by
historicky vzniklmu v dsledku vtzstv skch krl a csa. Pro dosti
omezen rukopisn dochovn jeho dla vak nelze tmto vsledkm pipi-
sovat ir platnost.
Pegavsk letopisy rovn siln vybouj z prmru, nebo vznikly pi
kltee, kter zaloila rodina pn z Groje, blzce spznn s Pemys -
lovci.
173
Proto obsahuj mnoho zajmavch daj, kter se vou k pemys-
lovskmu rodu, a jsou asto znmy prv jenom dky tomuto prameni.
174
Dvodem je zejm urit nepomr mezi statusem Grojskch a Pemys-
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 501 D AV I D K A L H O U S
166 Zprvy k eskm djinm najdeme v Annalista Saxo. Edd. G. WAITZ P. KILLON,
MGH SS VI, Hannover 1844, s. 611, 612, 629630, 678, 681, 683684, 686, 690, 692,
693, 695, 702, 724, 726, 727, 728, 731, 733, 737, 738, 746, 748, 750, 751, 760762. Po-
sledn edici Klause Nasse jsem bohuel neml k dispozici.
167 Tamt, s. 596 k roku 928.
168 Tamt, s. 599 k roku 936.
169 Tamt, s. 630631 k roku 983.
170 Tamt, s. 763 k roku 1126.
171 Tamt, s. 769770 k roku 1135.
172 Tamt, s. 769 k roku 1135.
173 Monograficky o nich naposledy Hans PATZE, Die Pegauer Annalen, die Knigserhe-
bung Wratislaws von Bhmen und die Anfnge der Stadt Pegau, Jahrbuch fr die Ge -
schichte Mittel- und Ostdeutschlands 12, 1963 (1964), s. 162. Novji pipravuje diser-
taci, vnovanou vztahm mezi Pegau a Pemyslovci, Luk Reitinger (H FF MU).
174 Annales Pegavienses. Ed. G. H. PERTZ, MGH SS XVI, Hannover 1859, s. 232257.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 501
lovc, kter autorovi letopisu zdrazovnm vzjemnch vazeb mezi
obma rody umooval oslavit zakladatele svho kltera, Grojsk.
Bosovsk far Helmold (1120 po 1177) ve svm dle prokzal tak
pomrn znan zjem o oblasti obvan slovansky hovocm etnikem.
Krom autopsie musme k jeho nejvznamnjm pramenm potat kro-
niku Adama Brmskho. V kronice jsou echy popsny jako zem ozdoben
etnmi kostely, rozdlen mezi dva biskupy a obvan lidem, vyznaujcm
se nejenom bojechtivost, avak tak krutost a bezohlednost k zajatcm.
175
Podobn jako Polan, tvrd Helmold, byly echy dajn ji odedvna pod-
dny franck i, ani by se vak pinejmenm do doby Jindicha I. staly
skutenou soust e.
176
***
Tm se dostvme ke konci souboru nmi analyzovanch skch kronik
do konce 12. stolet. Nae analzy role Boheman a Pemyslovc na strn-
kch nkolika skch kronik a letopis prokzaly, e na postoje jejich
autor psobilo hned nkolik faktor. Na stran jedn to byly etn stereo-
typy a automatismy pebran ze starch text. Mezi n patily zejmna i-
roce sdlen pocit cizosti a jinakosti spolu se skrytou pedstavou vlastn
nadazenosti. S tm se pojilo i pijmn automatick podzenosti pemys-
lovskch knat vi krli nebo i.
Tento hrub rastr je vak vhodn dle precizovat prostednictvm zo-
hlednn dalch vznamnch faktor. Jednm z dleitch initel byl as.
Od 10. stolet se pedstava o pohanskch barbarech povinovanch platit tri-
but i podstatn zmnila: pedstava podzenosti sice platila nadle, avak
zprvy o placen tributu miz. Tm nem bt eeno, e by se snad plat zcela
vytratil msto pravideln dvky vak teme spe o jednorzovm pslibu
pomoci bu temi sty hivnami stbra, nebo temi sty jezdci za situace, kdy
se krl chyst na svou korunovan jzdu do ma. Stejn tak zstv p-
tomna pachu cizosti, jen pechz v automatick odsudek pouze za situace,
kdy dojde ke konfliktu Pemyslovce s nkterm z favorit autora kroniky i
letopisu.
Tady se dostvme k dalmu faktoru, kter ns nut zamyslet se nad ne
pli astnm termnem sk kroniky a letopisy. Pro mnoh z nich je
sice charakteristick zamen na osobu panovnka, avak s 11. stoletm,
a zejmna bhem boje o investituru a v okamicch, kdy je e roztpena,
175 Helmoldi presbyteri Bozoviensis Cronica Slavorum. Ed. B. SCHMEIDLER, MGH SRG
[22], Hannover 1937, s. 7.
176 Tamt, kap. XXII, s. 45.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 502
sl hlasy, kter se bu identifikuj s jednotlivmi mocenskmi skupinami,
ppadn v i sam vid i nco vce ne jenom oblast pod vldou jednoho
krle. Boheman pak stoj vtinou mimo tuto referenn skupinu jednak
proto, e nepat k Teutonici a jsou snadno rozliiteln od Sas nebo Ba-
vor, jednak proto, e podporuj momentln neptele. Vdom jinakosti
spolu s neptelstvm pak snadno sklouzvaj k odsudku a ke snaze opt
Bohemanm piknout status barbar pipomnka jejich barbarskosti
se stv jednm ze zpsob jejich dehonestace a tm i dehonestace tch,
kter podporuj. Zde meme vypozorovat podobn jako ve starch textech
urit odlinosti mezi tm, jak jsou pojman Bohemani a jak se autoi stav
k jinm seskupenm, jm je piknut status jednajc skupiny. Zatmco Bo-
heman mohou zskat oznaen barbar, Sasm i Bavorm toto ozna-
en nehroz pesto, e obas stoj na opan stran. Zejmna na ppadu
Brunona, autora Knihy o sask vlce, meme rovn sledovat, jak se u jed-
noho autora me svit hned nkolik identifikac: se Sasy, se saskm kl-
rem, se stranky papee ehoe VII. Ztotonn se se skupinou Theutonici
asto plat jen v ppad, kdy situace umouje najt styn body mezi Ba-
vory i Sasy, zejmna pak stetnou-li se s jinou skupinou, kde je rozdl mezi
nam a jinm vnmn jako vraznj pat mezi n jak Boheman,
tak astji obyvatel Itlie.
Na pkladu Brunnova textu tak vidme, nakolik se mohly rzn iden-
tifikace pekrvat a aktivovat v zvislosti na situaci ve vztahu k Bohema-
nm se jako protiklad mohli objevit Theutonici; v rmci e spolu vak
mohli bojovat jak Boheman, tak Sasov, nebo Bavoi; krom toho vak
bylo jet mon rozeznat rzn uskupen v rmci Sas, je vak mohla mt
u vazby na spojence ve vbsku i v Bavorsku ne v samotnm Sasku.
Krom pmch svdectv musme upozornit na dal pznan rys
valn vtiny uvedench zprv: o Bohemanech a jejich knatech referuj
vtinou jenom v ppad, kdy se ocitaj v konfliktu s krlem plat to ze-
jmna o stetu mezi Jindichem III. a Betislavem I. v letech 10391041
a mezi Lotarem III. a Sobslavem I. roku 1126, na kter narazme pomrn
hojn, zatmco dn v echch si najde na strnky skch kronik cestu
jenom vjimen. Uvaovat tedy o tom, zda esk zem byly nebo nebyly
soust e, se jev v kontextu tchto zprv jako dsledek nevhodn zvo-
len otzky, kter o spoleenskch fenomnech uvauje spe jako o pev-
nch pedmtech, ne jako o promnlivch systmech s uritou funkc.
Prostednictvm dlch rozbor mme spe monost sledovat povlovn,
v ranm stedovku nikdy pln nedokonen proces integrace pemyslov-
skch drav do skho prostoru, jemu na stran jedn odpovd iroce
sdlen konsensus pi definovn statusu vldnoucho Pemyslovce jako
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 503 D AV I D K A L H O U S
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 503
jednoho z knat e, na stran druh schopnost snadno aktivovat obraz
Bohemana-barbara/jinho. esk zem nepat s jedinou vjimkou mezi
zem, kter by vzbuzovala vt pozornost skch autor, nebo se jejich
zjem koncentruje bu na osobu panovnka, nebo na dn v rmci njak
eji definovan skupiny (Sasov, vbov, pvrenci ehoe VII. apod.).
Pes nevelk zjem skch autor o dn v echch a na Morav je zejm,
e alespo st velmo a klru z eskch zem pichzela do styku s skm
klrem a elitami a setkvala se s rznmi projevy postoje k sob samm. Vy-
mezen se skch kronik vi Bohemanm, je bylo bezpochyby d-
sledkem irho spoleenskho konsensu, muselo spolupsobit opanm
smrem a pispt k tomu, e se Boheman definovali (a tm i zformovali)
jako svbytn skupina. Krom pozitivnch identifiktor, na n jet na-
razme, tak zejm k formovn ran stedovkch Boheman a Moravan
pispvalo i vdom negativnho vymezen ze strany skch elit.
Vztah eskch zem a e v eskch pramenech
Obraz vztah mezi Bohemany a by vak nebyl pln, pokud bychom
jej nahleli pouze z jedn strany, tj. na zklad svdectv skch kronik
a letopis. Je pirozen, e v tchto textech hrli Boheman podstatn v-
znamnj roli.
Kosmova kronika zstv do 14. stolet jedinm textem, kter obshl
djiny Boheman od jejich mytickch potk a do autorovy souasnosti.
Dkan prask kapituly se jm pihlsil k dlouh ad origines gentiumvzni-
kajcch od sklonku antiky, ji reprezentovala dla Bedy Ctihodnho i Paula
Diakona.
177
Sv dlo Kosmas uvozuje stavbou babylonsk ve, s n bval
ve stedovku spojovn potek jazyk a nrod, a pokrauje vylenm p-
chodu Boheman do ech. V dalch kapitolch se zamil na potky
knec vldy a na roziovn pemyslovsk moci vznamnmi meznky
mu byl nstup Pemysla a porka Luan, je legitimizovala panstv jeho
dajnch potomk v dnench severnch echch.
178
Podobn lze vnmat
exkurzy o Slavnkovcch ponaje popisem jejich dajn rozlehlho panstv
177 Srov. naposledy Alheydis PLASSMANN, Origo gentis. Identitts- und Legitimittsstif-
tung in frh- und hochmittelalterlichen Herkunftserzhlungen, Orbis mediaevalis.
Vorstellungswelten des Mittelalters 7, Berlin 2006, s. 321358. Ze starch prac zs-
tv stle nepekonn Duan TETK, Kosmova kronika, piem lze ale vznam-
n korekce oekvat od chystan prce Petra Kopala.
178 Srov. k tomu David KALHOUS, Mittelpunkte der Herrschaft und Cosmas von Prag.
Zum Charakter der Macht des frhmittelalterlichen Frsten, in: Praktische Funktion,
gesellschaftliche Bedeutung und symbolischer Sinn der frhgeschichtlichen Zentral -
orte in Mitteleuropa. Red. J. Machek . Ungermann, Bonn 2011, s. 669689.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 504
na vchod a jihu ech a kone jejich, dle Kosmy dajn bez vdom kn-
ete organizovanm, vyvradnm. Je teba vyzdvihnout, e Slavnkovo pan-
stv Kosmas k Bohemii nepotal, nebo ku Surinu oznail jako zpadn
hranici proti n;
179
mimo Bohemii a Bohemany ostatn podle nho stli
i Luan.
180
Z toho vyplv, e se zem Bohemie krylo pouze s panstvm
pemyslovskch knat a bylo obvno Bohemany. Bohemie v kronice
vystupuje jako samostatn entita, kter Kosmas dokonce pipisuje urit
emoce, personifikuje ji.
181
Rovn Bohemany krom spolenho knete
mly spojovat spolen zvyky, mores,
182
a pravidla, iustitia,
183
ppadn spo-
len uctvan hrdinov,
184
m Kosmas vhodn naplnil definici Isidora ze
Sevilly. Boheman tak vystupuj v textu jako svdci dleitch udlost,
kte bu pitaknm, nebo vslovnm souhlasem propjuj legitimitu
dn.
185
Oblbenost mezi Bohemany Kosmas dokonce povauje u nkte-
rch postav sv kroniky za jednu z ctnost.
186
Kosmas, podobn jako jeho souasnci v i, povauje podzenost Pe-
myslovc vi krli a i za danost, za pirozen d vc. Jednak na nko-
lika mstech datuje i podle let csask vldy, jednak sty vyslanc krli
pipomn vrnost Boheman a jejich pipravenost plnit smluven z-
vazky.
187
Jeho nzory meme sledovat i vylenm prbhu konfliktu mezi
praskm knetem a krlem. Odsudek nepekvap v souvislosti s Bolesla-
vem I., ten navc pad na vrub respektu k pedloze.
188
Avak jistho pokrn
se v kronice dostv i eskmu Achilleovi Betislavovi I. By Kosmas na
jedn stran odsuzuje pehnan poadavky Jindicha III. a zdrazuje
rozsah starch povinnost, na stran druh varuje knete sty markrabte
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 505 D AV I D K A L H O U S
179 Cosmae Pragensis Chronica Boemorum. Ed. B. BRETHOLZ, MGH SRG N. S. II, Berlin
1923, I. 27, s. 49: Habuit autem principatus sui hos terminos ad occidentalem plagam
contra Boemiam rivulum Surina et castrum quod est situm in monte Osseca iuxta
flumen Msam...
180 Tamt, I. 10, s. 2223: consertum est inter Boemos et Luczanos, qui nunc a mo-
dernis ab urbe Satc
181 Tamt, I. 23, s. 45; tamt, II. 5, s. 90; tamt, III. 29, s. 198.
182 Tamt, III. 7, s. 167.
183 Tamt, III. 13, s. 176.
184 Tamt, II. 13, s. 101.
185 Tamt, II. 17, s. 108; tamt, II. 18, s. 110; tamt, III. 27, s. 196; tamt, III. 15, s. 178;
tamt, III. 27, s. 196; tamt, III. 27, s. 197; tamt, III. 60, s. 238.
186 Tamt, III. 58, s. 234.
187 Tamt, II. 8, s. 93.
188 Tamt, I. 20, s. 41: Dux Boemorum Bolezlaus regi rebellabat, quem rex valida manu
adiit sueque per omnia dicioni subdidit.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 505
Ekkeharda ped plinm sebevdomm hranicm s pchou.
189
Dle pi-
jm prvo krle potvrzovat volby praskch knat i biskup.
190
Pesto
ovem povauje Bohemany za specifick celek, kter existuje vedle
Theutonici.
191
Jako samostatn initel v jeho kronice vystupuj i Bavoi,
Sasov i Frankov.
192
Kosmv postoj k i vak nelze charakterizovat jako pln podzen se
skm autoritm. Prask biskupstv podle Kosmy vznik v dsledku spo-
luprce mezi Boleslavem II. a papeem. Rovn nap. prvn biskup Dtmar
a druh biskup Vojtch jsou zvoleni v echch, a a nsledn poslni ke
schvlen csai.
193
Klov postaven zaujmaj u Kosmy svat Vclav a Vojtch, jich si Kos-
mas vysoce cen jako zemskch patron,
194
kte chrn sv Bohe-
many.
195
Prvn je Kosmas pipomn ji pi vylen vidn knny Libue,
a tm propojuje mytickou minulost se svou souasnost; zrove tm naro-
zen a umuen obou svtc pedvd jako soust Boho plnu, kter je
pedpovzena ji dvno ped narozenm obou svtc.
Prostednictvm strukturace textu i jednotlivch narativ tak Kosmas
definuje pt zdroj identity ran stedovkch Boheman: je to spoleen-
stv ovldan Pemyslovci, hlsc se ke svatm patronm a vyznaujc se
vlastnmi mravy. Vymezuje se jak vi Polanm, tak vi Uhrm nebo
Theutonici, hls se vak k i, nebo v podzenosti krli Kosmas vid
jeden z prostedk, jak definovat pslunost Boheman ke kesanskmu
svtu. Nakolik je vztah k i pro Kosmu dleit, vidme jednak v jeho ob-
hajob placen tributu, kter mnoha skm kronikm obecn plat za
symbol podzenosti, jednak v jeho pokrn knete Betislava, jinak jed-
noho z hrdin kroniky, za situace, kdy se odvauje vzept Jindichu III.
V mnoha ohledech s Kosmou jeho pedstavy sdlej i jeho pokraovatel.
Asi nejzetelnji je jejich postoje mon sledovat pi len bitvy u Chlumu
roku 1126.
189 Tamt, II. 11, s. 9798.
190 Tamt, III. 8, s. 169.
191 Tamt, I. 40, s. 75; tamt, II. 35, s. 132.
192 Tamt, II. 9, s. 95; tamt, II. 9, s. 95; tamt, III. 27, s. 195.
193 Tamt, I. 23, 4445; tamt, I. 2526, 4648.
194 Tamt, I. 9, s. 19.
195 Tamt, II. 47, s. 154; tamt, I. 36, s. 64; tamt, II. 5, s. 90; viz Frantiek GRAUS, Der
Heilige als Schlachtenhelfer zur Nationalisierung einer Wundererzhlung in mittel -
alterlichen Chronik, in: Festschrift fr Helmut Beumann zum 65. Geburtstage. Red.
K.-U. Jaschke R. Wenskus, Sigmaringen 1977, s. 330348.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 506
Tzv. Mnich Szavsk, autor edestch-sedmdestch let 12. stolet, sv
vypravovn o udlostech roku 1126 uvedl popisem Sobslavovy volby.
196
Ji zvolen slova i skladba textu ukazuj, e clem nkolika vodnch vt
bylo zdraznit legitimitu postaven tohoto knete: Sobslav ml zskat trn
se souhlasem velmo jako jeho pedchdci, jimi byl i dky Bomu ped-
uren srden uvtn.
197
Stav mru vak naruil sm bel zhy po volb
kne Ota odjel ke krli Lotarovi, aby jej pesvdil o oprvnnosti svch
nrok a aby obvinil Sobslava z toho, e si uzurpoval trn, kter ml zd-
dit on sm. Je to negativn otisk vodnch sekvenc, Ota je tm pedstaven
jako lh a hnk.
198
Krl ml prohlsit, e dosazovn knat v echch
bylo vdy prvem krl a csa a slbil Otovi pomoci pedem, oznail ty,
je by se jeho vli protivili, za naruitele mru.
199
Kronik rovn neopom-
nl zmnit Otv dajn pslib darovat csai cenn dary.
200
Sobslav se vak
neml nechat zastrait, odevzdal svj osud do rukou svatch patron
v nadji, e nevydaj zemi cizincm.
201
Podporu hledal i v klterech,
kter piln objdl.
202
(Obojm kronik jen podpoil svj obraz Sobslava
jako statenho mue, kter vldne po prvu a pevn v v Boha a jeho
spravedlnost.) By ml bt pichzejcmi krlovskmi oddly pekvapen,
203
poslal nejprve jako sprvn kne mru ke krli sv posly, aby mu vyloili
star prva Boheman na volbu knete
204
a odmtli krlovy poadavky
jako novotu.
205
To ovem krl neuznal, a tak byl poraen, zatmco Ota
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 507 D AV I D K A L H O U S
196 K dataci naposledy Marie BLHOV, Szavsk djepisectv, in: Svat Prokop, echy
a stedn Evropa. Red. P. Sommer, Praha 2006, s. 171188. Srov. tak Vclav NOVOT-
N, Zur bhmischen Quellenkunde, II. Der Mnch von Sazawa. Sb. d. kgl. bhm. Ge-
sellschaft der Wiss.: Kl. f. Phil., Gesch. u. Philol. 1910, H. 5, Prag 1911.
197 Monachi Sazaviensis Continuatio Cosmae. Ed. J. EMLER, FRB II, Praha 1875, s. 253
254: Igitur glorioso duce Sobezlao in solium paternae gloriae cum omnium Boemiae
principum exultatione sublimato, fit ingens omnium laetitia
198 Tamt, s. 254.
199 Tamt, s. 254: Ad haec rex benigna responsione mitigat ducis animum, et coram
omnibus Saxoniae principibus his verbis dicitur usus: Boemiae ducatus, sicut ab an-
tecessoribus nostris didicimus, in potestate Romani imperatoris ab initio constitit,
nec fas fuit unquam electionem aut promotionem cuiusquam ducis in terra illa fieri,
nisi quam imperialis maiestas suae auctoritatis gratia initiaret
200 Tamt, s. 255.
201 Tamt, s. 255.
202 Tamt, s. 255.
203 Tamt, s. 255.
204 Tamt, s. 255.
205 Tamt, s. 255256: Discretionem tuam, bone imperator, scire convenit, quod electio
ducis Boemiae, sicut ab antecessoribus nostris accepimus, nunquam in imperatoris
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 507
padl v boji.
206
Pes sv vtzstv vak Sobslav uposlechl krlovy vzvy
a prokzal tm pokoru a respekt k jeho vymu postaven a dostavil se
do jeho tbora,
207
kde jet jednou vyloil dvody svho odporu a sv v-
tzstv prohlsil za Bo soud.
208
Lotar je uznal, usmil se s knetem po-
libkem mru a udlil mu jeho zem.
209
Tm jen potvrdil svou pedstavu
o volb knete jako dsledku Bo vle, demonstrovanmu kolektivn akc
Boheman; zrove mu len udlost roku 1126 poskytlo prostor ped-
stavit Sobslava jako idelnho panovnka, kter po prvu tedy volbou
s podporou Bo zskal svj trn, vldl s pokorou spravedliv a zbon.
Pitom nen pochyb, e i Mnich Szavsk uznv pednostn postaven m-
skho krle, nebo nechv svho hrdinu pijt k nmu a nikoli naopak.
210
Uit termn nos, nostri potvrzuje, e identita nen jednokolejn:
anonym jich uv, zejmna kdy hovo o komunit szavskch mnich.
Zjmeno my se vak tak objev, hovo-li o kesanstvu obecn, nai
pedci a nae zem odkazuj zase k echm a spoleenstvu Boheman.
Dlo dalho z Kosmovch pokraovatel vzniklo dve, snad ji za vldy
vtznho Sobslava I.
211
Za jeho autora je tradin oznaovn nkter z vy-
ehradskch nebo praskch kanovnk. S ohledem na to, e sten iden-
tifikace se opr v prvn ad o jedinou, ne zcela jednoznan peloitelnou
formulaci, zstane asi identita autora navdy skryta.
Oproti kronice Mnicha Szavskho je len anonymnho kanovnka po-
nkud mn ernobl autor nap. nepomj to, e Sobslav svho brat-
rance Otu pokodil, nebo jej zbavil vldy v sti jeho panstv, aby jej svil
semper autem in Boemiae principum constitit arbitrio, in tua vero potestate electio -
nis sola confirmatio. Sine causa novae legis iugo nos constringere conaris. Scias, nos
nullatenus ad id consentire magisque pro iustitia pie velle occumbere, quam iniustis
decretis cedere, et revera, nisi ab hac molitione desistas, in proximo est, omnipotentis
dei iudicium inter nos inposterum memorabile seculis ostendat prodigium.
206 Tamt, s. 256.
207 Tamt, s. 256.
208 Tamt, s. 256.
209 Tamt, s. 257.
210 Srov. alespo Ingrid VOSS, Herrschertreffen im frhen und hohen Mittelalter. Unter -
suchungen zu den Begegnungen der ostfrnkischen und westfrnkischen Herrscher im
9. und 10. Jahrhundert sowie der deutschen und franzsichen Knige vom 11.-13. Jahr -
hundert, Kln 1987.
211 Vclav NOVOTN, Zur bhmischen Quellenkunde, I. Der erste Fortsetzer des Kos-
mas. Sb. d. kgl. bhm. Gesellschaft der Wiss.: Kl. f. Phil., Gesch. u. Philol., Prag 1907.
Jak cenn daje vyplynou ze srovnn len Kanovnka Vyehradskho a skch
pramen, ukazuje sonda: Zbygniew DALEWSKI, Lictor imperatoris. Kaiser Lothar III.,
Sobslav I. von Bhmen und Bolesaw III. von Polen auf dem Hoftag in Merseburg im
Jahre 1135, Zeitschrift fr Ostforschung 50, 2001, s. 317336.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 508
Vratislavovi, synu knete Oldicha. Teprve pak ml, tvrd kanovnk, Ota
opustit zemi a odebrat se ke krli do ezna.
212
Volbou slov se vak pokou
kroky novho vldce ospravedlnit, kdy tvrd, e Vratislava dosadil na ot-
covsk stolec a tm obnovil vldu rodov linie.
213
Proto i kanovnk povauje
krlovo rozhodnut Otovi pomoci za dsledek pchy a hrabivosti vyvolan
prv Otou. Trestem za n je smrt pti set krlovch lechtic a porka
v bitv,
214
ze kter Boheman mli vyvznout takka beze ztrt.
215
Pesto
kne krli dovolil odejt.
216
Kanovnk dle neopomnl vylit radost, kter
se dajn zmocnila vech klerik a laik eled sv. Vclava nad jejich
Bohem darovanou porkou.
217
Oproti Mnichu Szavskmu anonym rovn pipomnl dva zzraky, je
se odehrly bhem bitvy a manifestovaly Bo vli: za prv se zjevila orlice
a bylo slyet zvony;
218
za druh, kaplan Vt, urozen mu, jemu bylo sveno
svatovclavsk kop, spatil sv. patrona, jak bojuje na stran Boheman.
219
I pesto, e mnoz z jeho spolubojovnk nebyli schopni pro sv hchy
svtce spatit, svmu spolubojovnku uvili a pohnulo to jimi natolik, e se
obrtili k Bohu a modlili se k nmu, dokud s pomoc sv. Vclava sv nep-
tele neporazili.
220
K tomu jet kanovnk dodal, e kne ji ped bitvou
svho kaplana poslal do Vrban, kde ml bt uloen praporec sv. Vojtcha.
221
Ve zprv k nsledujcmu roku ji Kanovnk pipomnl smen mezi
obma dvjmi nepteli i Sobslavovu vojenskou podporu.
222
Jako nae oznaoval pevn Bohemany vzpomnl nap. nae
pedky, nae zvyky, nai zem, naeho knete nebo nae patrony.
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 509 D AV I D K A L H O U S
212 Canonici Wissegradensis Continuatio Cosmae. Ed. J. EMLER, FRB II. 1, Praha 1875,
s. 203.
213 Tamt, s. 203: Anno dominicae incarnationis 1126 Sobieslaus dictus venit in Mora-
viam, et ablata Ottoni provincia Dedalrici, restituit filium eius Wratizlaum in pater-
nam sedem.
214 Tamt, s. 203.
215 Tamt, s. 203.
216 Tamt, s. 203.
217 Tamt, s. 203: Factum est autem inenarrabile gaudium tam clericis quam laicis per
totam familiam sancti Wenceslai, quia nec patres nostri nec avi nec atavi habuerunt
talem honorem, qualem omnipotens deus sua gratia concessit nobis, suaque dextera
et iusto iudicio vicit eos, amen.
218 Tamt, s. 203204.
219 Tamt, s. 204.
220 Tamt, s. 204.
221 Tamt, s. 204.
222 Tamt, s. 205.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 509
Vztahem k nim potvrzoval i svou identitu a svou sounleitost k irmu spo-
leenstv. Dle se objevuje v nejspornj pasi jeho dla, je dajn roz-
hoduje o pslunosti autora ke sboru vyehradskch, resp. praskch
kanovnk.
223
Jist vodtka v naem tzn poskytuje i tzv. Homili Opatovick, dlo
vznikl v 11.-12. stolet.
224
Jednak nkolik kzn rovn vyzdvihuje patront
sv. Vclava, jednak vyzv k modlitb nejenom za knete, ale tak za csae.
Tm nejenom potvrzuje vazbu komunity na knete, avak rovn ji zale-
uje do struktur kesanskho svta prostednictvm vztahu ke krli.
225
Z-
rove tak vyzdvihuje vztah tohoto spoleenstv a zem ke sv. Vclavovi
a Vojtchovi.
226
Jsou i dal indicie, je meme sledovat pi sledovn recepce vztahu
k i v eskch zemch. Pat mezi n jak zpsoby datovn,
227
tak i zjem
domcch pjemc o listiny mskch krl a csa.
Zamme se nejprve na tch nkolik mlo listin, kter se do roku 1200
dochovaly. Obvykle bylo vyuito datovn podle kesanskho kalende, p-
padn byla listina ukotvena v ase prostednictvm let vldy danho Pemys-
lovce. Jako prvn je teba zmnit nazen knete Boleslava II. z roku 992,
je mlo bt vsledkem dohody mezi knetem, Bohemany a biskupem Voj-
tchem zde se jako datan opory zmiuj mj. pontifikt papee Jana XV.
a vlda csae Oty II.
228
By autenticita tohoto strunho ediktu nebyla nikdy
zpochybnna, nemme s m srovnvat a tm dosvdit pravost doku-
mentu.
229
S jistotou vak dky rukopisnmu dochovn meme usuzovat
223 Tamt, s. 209: in palatium Wissegradense, etiam Pragenses canonicos, atque nos
ibidem fuimus.
224 Podrobnji David KALHOUS, Sv. Vclav Homilie opatovickho. K esk sttnosti
12. vku, in: Querite primum regnum Dei. Sbornk pspvk k poct Jany Nechutov.
Red. H. Krmkov A. Pumprov D. Rikov L. vanda, Brno 2006, s. 357365.
225 Das Homiliar des Bischofs von Prag. Beitrge zur Geschichte Bhmens I. Quellen-
sammlung I. Ed. F. HECHT, Prag 1863, s. 50. K vznamu liturgickch text pro zp-
tomovn a sakralizaci panovnick moci viz Ildar H. GARIPZANOV, The Symbolic
Language of Authority in the Carolingian World (c.751877), Leiden 2008, s. 4399.
226 Das Homiliar, s. 16, 17.
227 Srov. zejmna Heinrich FICHTENAU, Politische Datierungen des frhen Mittelalters,
in: Intitulatio 2. MIG Erg. Bd. 24. Red. H. Wolfram, WienKln-Graz 1973, s. 453548.
Je ovem teba vzt do vahy, e uit urit datace mohlo bt ovlivnno i prax da-
nho note a nemus nutn odret jakkoli politick povdom.
228 CDB I, . 37, s. 43. Edikt je dochovn v rukopisu 10. stolet, o kter dnes peuje kl-
ter Heiligenkreuz a je dle obsahuje soubor rznch, zejmna kanonickch norma-
tivnch pramen karolnsk doby.
229 Uritou vjimkou by mohl bt tradin zznam pro Bevnov, je sice v dnen podob
pochz ze 13. stolet, avak vychz z njak soudob pedlohy. Datovac formule
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 510
na vznik ped rokem 1100. Dal vjimku pedstavuje listina knete
Sobslava I. pro kapitulu na Vyehrad, je krom nezvyklho titulu mo-
narcha Bohemorum pipomn, e listina byla vydna tetho roku panovn
Lotara III.; lta panovn mskho krle pitom klade ped lta panovn
samotnho Sobslava.
230
Pominout nesmme ani diplom biskupa Jindicha
Betislava z potku roku 1184, je e smnu s Jikem z Milevska.
231
Zde
prask biskup zejm zcela zmrn datuje jak podle let csask vldy, tak
podle let svho pontifiktu. By neopomj lta panovn eskho knete, lze
snad datan formuli st jako politick prohlen upozorujc na biskupovy
pm vazby mezi csaskm dvorem a biskupskou kuri. Ji mn iteln je
ojedinl datovn podle csask vldy v listin knete Bedicha pro klter
Zwettl v dnenm Rakousku z 16. ervna 1186.
232
Obrtme-li se k narativnm pramenm dlu Mnicha Szavskho, Ka-
novnka Vyehradskho, anonymn kompiltory Annales Gradicenses et
Opatovicenses, Annales Pragenses a Annales Bohemici, zjistme, e situace
byla podobn, nebo vtina domcch autor volila ru datovn podle Kris-
tova narozen. Pomineme-li Kosmu, jen ji sepsn sv kroniky napojil i na
lta csask vldy,
233
tvo vjimku jen ojedinl zprvy. Nap. k roku 1142
Kanovnk vyehradsk datoval i podle let panovn Konrda III.
234
Rovn
anonymn autoi Letopis Hraditsko-opatovickch vyuvali pevn da-
tovn podle inkarnanch let.
235
Listiny skch panovnk pro esk pjemce sice zcela nechyb, nic-
mn ob znm privilegia vznikla za dosti specifick situace.
236
astj
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 511 D AV I D K A L H O U S
vyuv pouze inkarnanch let. Viz CDB I, . 375, s. 350; srov. Ji PRAK, Privile -
gium pervetustum Boleslai, in: Milnium bevnovskho kltera. Sbornk stat o jeho
vznamu a postaven v eskch djinch. Red. M. Blhov I. Hlavek, Praha 1993,
s. 1324.
230 CDB I, . 111, s. 114.
231 CDB I, . 303, s. 273.
232 CDB I, . 311, s. 284.
233 Prologus, 4.
234 Canonici Wissegradensis Continuatio, s. 235. Otzkou je, zda toto neobvykl datovn
nechpat jako jeden z dkaz hypotzy, je pipisuje vypravovn o roce 1142 jin-
mu autorovi.
235 Annales Gradicenses et Opatovicenses. Ed. W. WATTENBACH, MGH SS 17, Hannover
1861, s. 644653.
236 Jedn se o listinu Jindicha IV. pro biskupa Jaromra z roku 1086 (DH IV., . 386,
s. 389390), je pes dlouhotrvajc spory bude nejspe prav. Svd o tom zejmna
jej asn rukopisn dochovn. Ke shrnut sporu viz naposledy D. KALHOUS, Anato-
my of the Duchy, s. 8196. Krom toho zskal listinu Konrda III. na Podivn olomouc-
k biskup Jindich Zdk (DK III., . 106, s. 189192).
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 511
jsou privilegia papesk. Zcela chyb star falza csaskch listin pro esk
nebo moravsk pjemce.
Je tk srovnat, jakm zpsobem se formovala identita Boheman ve
srovnn s identitami dalch kmen. Vidli jsme, e kroniky na celm
zem e zmiuj dosti asto Bavory, Sasy, Franky a dal. Mnohdy tak
autoi tchto pramen vykazuj afinitu k nkter z tchto komunit. Nicmn
pevauje spe identifikace s crkevn instituc, k n autor nleel, loajalita
vi uritmu smlen, nebo respekt k panovnick moci.
Pokusme-li se srovnat situaci v eskch zemch s Bavorskem 11.-12.
stolet, zjistme, e text srovnateln s Kosmou chyb. Zatmco kltery na
zem dnenho Rakouska snad ji od konce 11. stolet rozvjely bohatou,
vzjemn provzanou analistickou innost, j vdme za adu zprv o V-
chodn marce, soudob kronika, je by mapovala osudy Bavorska, neexis-
tuje. Letopisy, vznikl v bavorskch klterech, jsou bu pokusem provzat
djiny kltera, e i spsy s pbhy vznamnch svtc, i majetkovch
zisk (kroniky kltera Benediktenbeuren),
237
nebo texty s celoskou per-
spektivou (nap. Annales Altahenses Maiores). Rozshl skupina vzjemn
pbuznch letopis vznikajcch od konce 11. stolet v klterech Vchodn
rakousk marky, je tak spe vjimkou.
238
Pokusme-li se zachytit obraz, je nm nabzej tradin zznamy bavor-
skho kltera Tegernsee, zejmna pak jejich datovac formule, ocitneme
se opt na mlin, nebo je pro cel soubor pokrvajc 11.-12. stolet ty-
pick, e se orientuje podle jednotlivch opat, a nikoli podle let vldy krl
nebo snad bavorskch vvod.
239
K celoskmu horizontu odkazuje jen
nkolik mlo donac, je se odehrly se souhlasem panovnka.
240
Nem tm
bt eeno, e na zem e nelze postihnout identifikan schmata, je by
stla mezi celoskou rovn a zce loklnm horizontem, nicmn nen
tak snadn je postihnout jako v pemyslovskch dravch. Zd se tedy, e
i n rozbor potvrzuje, co ji bylo eeno v souvislosti se zkoumnm role
237 Chronicon Benedictoburanum. Ed. W. WATTENBACH, MGH SS IX, Hannover 1851,
s. 210238.
238 Ernst KLEBEL, Die Fassungen und Handschriften der sterreichischen Annalistik,
Jahrbuch fr Landeskunde von Niedersterreich N. Ser., 21, 1928, s. 43185; Alfons
LHOTSKY, Quellenkunde zur mittelalterlichen Geschichte sterreichs, Graz-Kln
1963; Hans PATZE, Adel und Stifterchronik. Frhformen territorialer Geschichts -
schreibung im hochmittelalterlichen Reich, Bltter fr deutsche Landesgeschichte
100, 1964, s. 810, 7072.
239 Die Traditionen des Klosters Tegernsee 10031242, Quellen und Errterungen zur
Bayerischen Geschichte N. F. 9. Ed. P. ACHT, Mnchen 1952.
240 Srov. nap. tamt, . 8, s. 79; tamt, . 24, s. 1920.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 512
kultu sv. Vclava jako vnho panovnka identita Boheman byla zfor-
mulovna mnohem zetelnji ne identita jinch celk na zem e.
Utven identity
Srovnn vnjho obrazu Boheman s jejich sebepojetm umouje na
zvr naeho zkoumn pedloit nkolik tez. Za prv sdlej autoi psobc
v hranicch pemyslovskho panstv s kroniki z zem dnenho Nmecka
a Rakouska nzor, e pemyslovsk kne je ve svtsk hierarchii postaven
ne ne msk csa nebo krl a e je mu zavzn poslunost. Za druh
ob skupiny text Bohemany a Theutonici oddluj a chpou je jako
svbytn komunity s vlastnmi zvyky. V skch kronikch se ovem
s Bohemany setkvme pevn jen za situace, kdy se ocitaj s krlem
ve pi. Tyto situace zmiuj i autoi z ech a Moravy, ale zatmco jedni oe-
kvaj poslunost a podroben se, druz asto sty postav svch dl zdraz-
uj svbytn a pevn dan prva a povinnosti, kter dotvej jejich
chpn sebe sama. Spolu se specifickmi zvyky a mravy a se sdlenou
minulost pedstavuj jeden ze zdroj identity, kter jet posiluje na obou
stranch zdrazovan odlinost. Odlinost ovem v rukou nkterch
skch kronik pedstavuje i uitenou zbra: neposlun i jinak ne-
pohodln knata Boheman lze jejm prostednictvm srazit do lohy
vldc barbar, a tm je jet vce dehonestovat.
Je dosti pravdpodobn, e kroniki pemyslovskho panstv na vnj
obraz sebe sama nareli bhem svch studi a cest do ciziny i pi prci
s texty, jich hodlali vyut pi psan svch dl; stejn tak se s obrazem sebe
sama musela setkvat i pemyslovsk poselstva sloen z velmo. Je pak
vce ne pravdpodobn, e tento vnj obraz, vzbuzujc dojem kom-
paktn komunity, psobil i na utven jejich vlastn identity, a u se stal
jej soust jako pozitivn nebo negativn otisk.
Krom tto, spe reaktivn strnky obrazu sebe sama vak dleitou
roli hrly i pozitivn vymezen identifiktory, k nim bylo mon se vzta-
hovat patil mezi n sdlen obraz spolen minulosti, potvrzovan
Kosmou a jeho opisovai i pokraovateli, dynastie a svat patroni, zejmna
pak vn kne sv. Vclav. Zatmco pozitivn faktory pisply k tomu, e
se tato identita udrela, negativn vlivy se zejm zaslouily o jej asn
vymezen.
Na otzku, zda tuto spolenou identitu sdlela vtina obyvatel z zem
ech, je obtn jednoznan odpovdt komunikan bariry a vazba
mstnch komunit na velmi omezen prostor nahrvaly spe formovn lo-
klnch identit, kter v kadodennm ivot musely hrt podstatn vt roli
ne vztah ke komunit Boheman. Ani v ppad svtskch elit nemme
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 513 D AV I D K A L H O U S
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 513
zcela jasno. S jistotou meme tvrdit jenom to, e publikem latinskch kro-
nik byl klrus a i zde nm stoj v cest nedostaten poznn rukopisnho
kontextu. Zetelnm pojtkem mohla pak bt nanejv mince, nebo krom
prostedku smny byla i iitelem svatovclavsk ideologie a obyvatelstvu
neustle pipomnala knec vldu.
241
Nen pochyb, e uritou integran
roli sehrvala i da z mru, tributum pacis, ji mli podle svdectv falz
12. stolet platit svobodn. Podobnou roli pak lze pisoudit i dalm slueb-
nostem vi kneti, zejmna pak povinnost vypomhat pi stavb hrad
a jejich drb. Nesmme ale zapomnat na vlen taen. Zde se vak jed-
nalo spe o nhodn psobc faktory, kter vak rovn upozoruj na p-
padn vznam stedn knec moci pro utven spolen identity.
Podcenit nelze ani mon komunikan vazby mezi jednotlivmi venkov-
skmi sdliti, je mohla fungovat jako komunikan st i na del vzdle-
nosti. Jako aktivn nositel identity Boheman vak psobily spe elity,
nebo byly mobiln, pohybovaly se jak u dvora, tak mimo nj a byly vz-
jemn propojeny pbuzenskmi vazbami.
Pokud bychom se mli vrtit k otzce, kter naznaovala vhan mezi
tm, zda vztah mezi echami a chpat jako problm dobov, nebo mo-
dern, museli bychom tuto otzku uzavt v tom smyslu, e akoli si proble-
matinosti vzjemn koexistence byli vdomi ji souasnci, my bychom
mli rozhodn opustit rovinu jejich uvaovn a nemli bychom ji dle zji-
ovat, kdo z kronik ml skuten pravdu, ale mli bychom se pokouet
proniknout za jednotliv zprvy ve snaze dt jim nov smysl. To bylo rovn
clem mho textu.
241 Jan KLPT, Pspvek k archeologickmu poznvn lohy mince v pemyslov-
skch echch, Archeologick rozhledy 51, 1999, s. 774808.
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 514
The Czech Lands and the Holy Roman Empire:
the Problem of Primary Sources or Historiography?
DAVI D KALHOUS
The picture of the Bohemians in the Imperial chronicles shows that although the Czech
Princes were respected partners as early as the 10th century, yet this picture was also
assigned beyond the borders of the space with which these authors identified
themselves. This relationship was even endowed with a specific feature, namely
atributary obligation. Despite the fact that no mention of this is made in the texts from
the 11th12th centuries, a sort of stranger-danger leaves an unpleasant aftertaste.
Thus, the Czech princes soon ranked themselves within this group of Imperial Princes;
they were even afforded the right to participate in the election of the Roman King, yet
in the case of aconflict the cultural stereotype placing their political rival amongst the
barbarians would be re-activated. Indeed, a mere few manuscript documents may
separate the views which on one hand extol their virtues or classify them amongst the
barbarians. It is also worth mentioning that the events in the Czech Lands would find
themselves in the viewfinder of the Imperial chroniclers only in the case when mutual
conflict arises between them.
A comparison of the image of the Bohemians as outsiders with their own self-
concept makes it possible for us to present several theses at the conclusion of our
research. Firstly, both the authors active within the borders of the Przemyslid overlordship
and the chroniclers from the territory of present-day Germany and Austria share the view
that in the temporal hierarchy the Przemyslid Prince stood below the rank of the Roman
Emperor or King and owed him obeisance. Secondly, both groups of texts differentiate
between the Bohemians and the Teutones and understand them to be unique
communities with their own customs. However, in the Imperial chronicles we only come
across the Bohemians in situations when they find themselves at odds with the Roman
King. These situations are also mentioned by the authors from Bohemia and Moravia, yet
while the former expect them to show obedience and yield, the latter emphasize, often
through the mouths of the main characters of their books, distinct and expressly granted
rights, which co-create their own understanding of themselves. Together with their
specific customs and manners and their mutually shared past, they represent one of
the sources of identity which further strengthen the difference which both sides
emphasize. However, the difference represents auseful weapon in the hands of some
Imperial chroniclers: ameans to take the disobedient or otherwise inconvenient Princes
of the Bohemians down apeg or two to the position of the rulers of barbarians, and thus
dishonour them even more.
It is probable that the chroniclers of the Przemyslid dominia often run into this outer
image of themselves during their study trips and travels abroad and also in their work
with texts which they intended to use when writing up their works; similarly, Przemyslid
diplomatic missions, consisting of the members of the highest echelons of aristocracy, had
to face such an image of themselves. It is, then, more than likely that this external
picture also impacted on the formation of their own identity, becoming apart of it, be it
as apositive or negative imprint.
Apart from this, rather reactive side of the image of themselves, positively defined
identificators, which one could relate to, played an important role namely the shared
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 515 D AV I D K A L H O U S
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 515
image of the common past, evidenced by Cosmas and those who copied him and his
followers; the Dynasty and Holy patrons, in particular the eternal King St. Wenceslas.
While the positive factors contributed to the fact that this identity took root, the negative
influences undoubteldy contributed to the fact that it became defined early.
Translated by Alena Linhartov
3_CCH_481_516_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 516
osovn, nebo poddansk vesnice?
Kinterpretaci pozemkovho psluenstv
zempanskch mst ve stedovku
J AN LHOTK
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 517 J A N L H O T K
JAN LHOTK: Borough (= os) or Serf Villages? On the Interpretation of the Estate
Property of Landowning Towns in the Middle Ages
This contribution attempts to clarify the concept and legal position of the so-called
borough (= os) villages attached to free Royal boroughs in the pre-Hussite period. He
deals with the notion of town property tax (os in Czech), its earlier interpretations in
Czech historiography and defines its meaning by analysing the system of fiscal duties
in free Royal towns (feu duty, property taxes). He then pays attention to the legal
relationship between borough villages and the sovereign and to the rights the latter
exercised on their territories (patronage rights, consent for land transactions). The
author provides asurvey of possible options in which municipal law penetrated into the
countryside (weichbild, the nobility granting the option that municipal law might be
used, etc.). In its conclusion he argues against the usage of the concept of borough landed
estates for the period prior to 1420.
Key words: Bohemia, the Middle Ages, legal history, town and countryside, land-owning
towns, free Royal boroughs, borough (= os) villages, town villages, weichbild, borough
treasury, property taxes losungen, os, borough landed estates
S monost neomezen svobody bdn po roce 1989 esk urbnn djepi-
sectv vstoupilo do nov vvojov etapy a pod vlivem inovativnch podnt
zpadoevropsk historiografie se v domc produkci zaaly objevovat v-
stupy analyzujc tmata stojc dosud spe na okraji zjmu.
1
Dky pevnm
zkladm poloenm pracemi Bedicha Mendla anebo Jaroslava Meznka
2
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 517
se souasn dailo prohlubovat vzkum a klst si nov otzky i na poli so-
cilnch a hospodskch djin, kter sice v soudobm bdn o mstech
nehraj prim, ale pinejmenm neustupuj do pozad.
3
ada tmat je ovem
dosud rozpracovan jen v nejhrubch obrysech, jak naznauje stav eskho
urbnnho djepisectv ve studiu vztahu msta a venkova. Tma, kter
v zpadoevropsk historiografii (Stadt-Land-Beziehungen) disponuje ji ob-
shlou literaturou,
4
se u ns dosud dostalo do zornho pole hlavn v archeo -
J A N L H O T K 518
1 Konkrtn vsledky domcho djepisnho bdn na poli mst shrnuli naposledy
v irm pohle du Martin NODL, Historia spoeczna miast czeskich i morawskich
w redniowieczu przegld bada, Roczniki dziejw spoecznych i gospodarczych 64,
2004, s. 4383, a s drazem na ran novovk Jaroslav MILLER Petr ERNIKOVSK,
Urbnn historie (ranho novovku) ve stedovchodn Evrop: Strun vaha o mi-
nulosti, souasnm stavu a perspektivch oboru, H 103, 2005, s. 861884.
2 Klasicky Bedich MENDL, Hospodsk a sociln pomry v mstech Praskch v le-
tech 13781434, H 22, 1916, s. 5457, 422445; 23, 1917, s. 7484, 353364; T, So-
ciln krize a zpasy ve mstech trnctho vku, Praha 1926; Jaroslav MEZNK, Ven-
kovsk statky brnnskch man ve 14. a 15. stolet, Sbornk Matice moravsk 79,
1960, s. 129147; T, Venkovsk statky praskch man v dob pedhusitsk a hu-
sitsk, Praha 1965 (= Rozpravy SAV, ada spoleenskch vd, ronk 75, seit 2),
a T, Praha ped husitskou revoluc, Praha 1990. K bdn pispla od 70. let rovn
archeologie, srov. shrnut tehdy mlad archeologick subdisciplny od Miroslava
RICHTERA, Archeologick vzkum eskch mst 13. stolet, Hospodsk djiny 4,
1979, s. 541.
3 Jaroslav ECHURA, esk Budjovice pklad vytven mstskho velkostatku
v stedovkch echch, Jihoesk sbornk historick (dle JSH) 54, 1985, s. 161171;
T, Patricit ve struktue eskch a moravskch mst 14.16. stolet, asopis Nrod-
nho muzea ada historick 157, 1988, s. 3251; T, Finann hospodaen eskch
Budjovic v letech 13961416, Numismatick sbornk 19, 1993, s. 3366; Martin
NODL, Sociln aspekty pozdn stedovkho mstskho pisthovalectv, in: Sociln
svt stedovkho msta, Praha 2006 (= Colloquia mediaevalia Pragensia 5), s. 396;
Tom BOROVSK, Venkovsk statky kutnohorskch man v pedhusitskm obdo-
b, in: Sbornk prac filozofick fakulty Masarykovy univerzity. ada C historick 47,
1998, s. 6578.
4 Vbrem: Konrad FRITZE, Brger und Bauern zur Hansezeit. Studien zu den Stadt-
Land-Bezieuhungen an der sdwestlichen Ostseekste vom 13. bis zum 16. Jahrhun-
dert, Weimar 1976; Konrad FRITZE Eckhard MLLER-MERTENS Johannes
SCHILDHAUER (Hrsg.), Gewerbliche Produktion und Stadt-Land-Beziehungen, Wei-
mar 1979 (= Hansische Studien, 4); Jacques LE GOFF (red.), Histoire de la France
urbaine, 2. La ville mdivale des Carolingiens la Renaissance, Paris 1980; Erich
MASCHKE Jrgen SYDOW (Hrsg.), Stadt und Umland. Protokoll der X. Arbeitstagung
des Arbeitskreises fr sdwestdeutsche Stadtgeschichtsforschung Calw 12.14. Novem-
ber 1971, Stuttgart 1974; Josef Joachim MENZEL, Stadt und Land in der schlesischen
Weichbildverfassung, in: Heinz Stoob (Hrsg.) Die mittelalterliche Stdtebildung in
sdstlichen Europa, Kln-Wien 1977, s. 1938 (= Stdteforschung, A/4); Hans
K. SCHULZE (Hrsg.), Stdtisches Um- und Hinterland in vorindustrieller Zeit, Kln-
Wien 1985 (= Stdteforschung, A/22); Klaus FLINK Wilhelm JANSSEN (hrsg.),
Grundherrschaft und Stadtentstehung am Niederrhein, Kleve 1989; Rolf KIESSLING, Die
Stadt und ihr Land. Umlandpolitik, Brgerbesitz und Wirtschaftsgefge in Ostschwaben
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 518
logii,
5
kdeto ve vlastn historii soustednou pozornost postrd.
6
Slibn
zatek, kter pedznamenal Frantiek Hoffmann vnovnm samostatn
kapitoly ve sv shrnujc monografii o eskm mstu ve stedovku,
7
bohu-
el nerezonoval dle. Jen povechn pozornosti si tma zaslouilo v Kejov
analze mst 13. stolet.
8
V urbnnm djepisectv ranho novovku nen si-
tuace lep a v historiografick produkci by se studie vnovan vztahu msta
a venkova daly spotat na prstech jedn ruky.
9
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 519 J A N L H O T K
vom 14. bis ins 16. Jahrhundert, Kln-Wien 1989 (Stdteforschung, Reihe A, Darstel-
lungen 29); Ann Katherine ISAACS (ed.), Town and country: historiographical tradi-
tions and research prospects. Citt e campagna: tradizioni storiografiche e prospettive
di ricerca, Pisa 1997; Ulrich PFISTER (Hrsg.), Stadt und Land in der Schweizer Ge -
schichte. Abhngigkeiten Spannungen Komplementaritten, Basel 1998; Clemens
ZIMMERMANN (Hrsg.), Dorf und Stadt. Ihre Beziehungen vom Mittelalter bis zur
Gegenwart, Frankfurt am Main 2001; S. R. EPSTEIN (ed.), Town and country in Eu-
rope 13001800, Cambridge 2001; Markus CERMAN Erich LANDSTEINER (Hrsg.),
Zwischen Land und Stadt. Wirtschaftsverflechtungen von lndlichen und stdtischen
Rumen in Europa 13001600, Innsbruck-Wien-Bosen 2010 (= Jahrbuch fr Ge -
schichte des lndlichen Raumes 2009).
5 Zdenk DRAGOUN Jan KLPT, Pspvek ke studiu zemdlskho zzem stedov-
k Prahy, Archeologick rozhledy 35, 1983, s. 387426; Martin JEEK Jan KLPT
(red.), Mediaevalia archaeologica 1, Praha 1999; Martin JEEK, Hospodsk region
stedovkho msta, in: ivot v archeologii stedovku. Sbornk pspvk vnova-
nch Miroslavu Richterovi a Zdeku Smetnkovi, Praha 1997, s. 309320; T, Brno
a jeho region, Praha-Brno 2000 (= Mediaevalia archaeologica 2); Ladislav APEK,
Msto esk Budjovice a jeho zzem ve vrcholnm stedovku, Archaeologia historica
37, 2012, s. 143164; Pavel VAEKA Petr ROMBERSK Luk HOLATA Zdeka
SCHEJBALOV, Vesnick zzem stedovk Nov Plzn, Archaeologia historica 37,
2012, s. 289318.
6 Za vjimky lze povaovat Meznkovy studie o venkovskch statcch individulnch
man Prahy a Brna, citovanch v poznmce . 2.
7 Frantiek HOFFMANN, esk msto ve stedovku, Praha 1992, s. 94100.
8 Ji KEJ, Vznik mstskho zzen v eskch zemch, Praha 1997, s. 164172.
9 Tum, e o tom nejlpe vypovd (ne)prostor, jen se vztahu msta a venkova vno-
val na bilann konferenci o urbnnm djepisectv za poslednch dvacet let v jnu
2011 i zamen pedchozch tematickch konferenc podanch Archivem hlavn-
ho msta Prahy. Z literatury ke vztahu msto-venkov zaslou pozornost pedevm
prce Petra ERNIKOVSKHO, Ran novovk poddansk msto jako vrchnost. N-
chod a jeho venkovsk zzem v 15.-17. stolet, in: Historie 2003. Celosttn studentsk
vdeck konference Pardubice 4.-5. prosince 2003, Pardubice 2004, s. 5588; T,
Msta severovchodnch ech jako vrchnosti ve svtle konflikt se svmi poddanmi
(2. polovina 17. a potek 18. stolet), in: Radmila Pavlkov Martin Elbel (edd.),
Miscellanea ze semine starch djin, Olomouc 2005, s. 3757; T, Vnn msta
severovchodnch ech a jejich poddan po ticetilet vlce, in: Jan Kilin (red.), Vn-
n msta za ticetilet vlky a jejich povlen obnova. Sbornk z konference konan
v Mlnce ve dnech 4.-5. kvtna 2004, Mlnk 2004, s. 3747; T, Lokln konflikt
v byrokratickm soukol. Spory jaromskch osovnch vesnic na potku 18. stolet,
Stopami djin Nchodska 14, 2010, s. 5796. Srov. jet Josef PETR, Ceny obil
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 519
Problematika vztahu msta a venkova je neobyejn mnohovrstevnat
a nabz pestrou paletu tmat, eitelnou jedin prostednictvm interdisci-
plinrnho pstupu nejen vzpomenutch socilnch a hospodskch
djin, ale tak djin prvnch, archeologie, toponomastiky i djin umn.
Nesporn to plat i o fenomnu osovnch vesnic, jim dosud nebyla vno-
vna samostatn pozornost a lo vdy o tma doplkov a okrajov, een
toliko marginln a v kontextu zvanjch problmovch okruh. To
ponkud komplikovalo nahlet na tento problm komplexn a zpsobilo
neblahou atomizaci konc v interpretanch nejasnostech a nejednotnos-
tech. Pomrn pevn zakotven zstala pouze zkladn terminologie. Star
djepisectv pracovalo vtinou stabiln s pojmem osovn vesnice, pouze
u Jaroslava Bakaly a Jiho Keje se objevil tak pojem pmstsk vsi.
10
Te-
prve v nedvn dob Josef emlika pod vlivem nmeck historiografie
11
pouil pojem mstsk vsi.
12
Jakkoli termn osovn vesnice koliduje s no-
menklaturou zpadoevropskou, je na zklad stvajc sumy poznatk po
mm soudu nadle nejvstinj, ponvad nejvhodnji vyjaduje, m byly
tyto vesnice specifick a m se odliovaly od bnch vesnic poddanskch.
os a jeho vznam
Pro interpretaci pojmu osovn vesnice je nezbytn nejprve osvtlit vznam
substantiva os, od nho se odvj pslun nzvoslov. esk historiografie
J A N L H O T K 520
a trn okruhy v echch v 18. a potkem 19. stolet, in: Josef Petr (red.), Problmy
cen, mezd a materilnch podmnek ivota lidu v echch v 17.-19. stolet, II, Praha
1977 (= Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et historica 3, 1977, Studia histori-
ca XVII); Eduard MAUR, Wirtschaftliche Stadt-Land-Beziehungen in den bhmischen
Lndern an der Wende vom Mittelalter zur Neuzeit, in: Markus Cerman Erich Land-
steiner (Hrsg.), Zwischen Land und Stadt. Wirtschaftsverflechtungen von lndlichen
und stdtischen Rumen in Europa 13001600, Innsbruck-Wien-Bosen 2010 (= Jahr-
buch fr Geschichte des lndlichen Raumes 2009), s. 5877. Jen sporadicky vznikaj
na zkoumn vztahu msta a venkova vysokokolsk kvalifikan prce. Za vechny
Sylvia LAURINCOV, Mstsk statek Kuim ve 2. polovin 17. stolet, Brno 2009, diplo-
mov prce, Historick stav Filozofick fakulty Masarykovy univerzity v Brn.
10 Jaroslav BAKALA, Star Msto a zaloen Fryttu, in: Moravskoslezsk pomez
v promnch 13. vku. Vbor z lnk a studi, Brno 2002, s. 438.
11 Walter KUHN, Die Stadtdrfer der mittelalterlichen Ostsiedlung, Zeitschrift fr Ost-
forschung 20, 1971, . 1, s. 169; Hans Jrgen REIMERS, Die Stadtdrfer der mittel -
alterlichen Ostsiedlung in Polen, Marburg an der Lahn 1976 (= Wissenschaftliche
Beitrge zur Geschichte und Landeskunde Ostmitteleuropas 104); Wilhelm KRIM-
PENFORT, Der Grundbesitz der Landstdte des Herzogstums Preussen. Geschichte,
Wirtschaft, Recht, Sozialordnung, Marburg an der Lahn 1979 (= Marburger Ostfor -
schungen 35).
12 Josef EMLIKA, Prvo nucen smny pi zakldn stedovkch mst, H 96,
1998, s. 513.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 520
jej vykldala rznm zpsobem. Patrn nejrozenj vysvtlen zopakoval
naposledy Frantiek Hoffmann: os (ironi osudu toto heslo vbec nepojal
do vcnho rejstku) vyloil jako odvozeninu z nmeckho Schutz.
13
Na-
hldnutm do etymologickho slovnku vak zjistme, e Schoss je apelati-
vum starobylho pvodu doloen ji ped 13. stoletm
14
a se samostatnm
vznamem plat, poplatek. Pozdji se vil jako oznaen pm dan z ma-
jetku, slouc k pokryt spolench vdaj
15
(v tomto vznamu je doloen
i v polskm prosted).
16
Z pojmu souvisejcho s osem ve vznamu poplatku se potom objevil
pojem os(ovn) msta. Vyplynul z faktu, e dotyn msto (pojem zjitn
kup. u Vamberka, Solnice i st nad Orlic) zskalo polepen svho po-
staven, spojen s reluic roboty prv reluin poplatek byl v tchto p-
padech nazvn osem.
17
esk prosted od 13. stolet pvodn vznam slova pln respektovalo.
Vraz os lze patrn poprv nalzt v listin vydan rychtem a psenmi
msta Litomic v roce 1252,
18
a to nezpochybniteln ve vznamu platu.
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 521 J A N L H O T K
13 Frantiek HOFFMANN, Stedovk msto v echch a na Morav, Praha 2009 (= es -
k historie 20), s. 135. Nejde pochopiteln o nzor nikterak nov. Pestoe ji Josef
Dobrovsk v roce 1817 upozornil na nesprvnost spojovn slova os s Schutz (srov.
asopis eskho museum (dle M) 44, 1870, s. 316), povaovala se tato etymolo-
gie za samozejmou: Frantiek Ladislav RIEGER (red.), Slovnk naun. Dl devt
(-Vzvn svatch), Praha 1872, s. 80: os odvozen od Schutz a definovn jako
ochrana, obzvlt takov, jakou udlovala vrchnost neb prvo njak poddanm
neb pslunkm svm; odtud jmenovit kompetence prva mstskho, v dalm
smyslu pak da z domu neb pozemku, slucho pod prvo nkterho msta. Podob-
n Frantiek tpn KOTT, esko-nmeck slovnk zvlt grammaticko-fraseologic-
k. Dl tet, Praha 1882, s. 922; Zikmund WINTER, V ohrad mst a mstskch zdech.
ada druh, Praha s. d. (= Vbor ze spis Zikmunda Wintra, 12), s. 37.
14 Friedrich KLUGE Walther MITZKA, Etymologisches Wrterbuch der deutschen
Sprache, Berlin
19
1963, s. 677.
15 Lexikon des Mittelalters, VII. (Planudes bis Stadt), Mnchen 2003, sl. 15421543. Srov.
k tomu jet Adalbert ERLER, Brgerrecht und Steuerpflicht im mittelalterlichen Stdte-
wesen mit besonderer Untersuchung des Steuereides, Frankfurt am Main 1939 (= Frank-
furter wissenschaftliche Beitrge, Rechts- und wirtschaftswissenschaftliche Reihe 2).
16 H. J. REIMERS, Die Stadtdrfer, s. 43, uvedl za pklad mstsk vsi pedmst polsk-
ho msta Konin, kter podle pramen 16. stolet unter Stadtrecht ist und mit der
Stadt gemeinsam Schoss zahlt.
17 Pojem pouval pedevm Josef EHRENBERGER, Jednn Solnickch s Jindichem
Kraftem ernkowskm o nkter grunty w zstawu dan, M 23, 1849, s. 80; T,
Onesnzch mst osnch u hjen svch privilegi po roce 1620, M 28, 1854, s. 88102.
18 ab omni honere solutionis, quod soz vulgariter appellatur (CDB, IV/1. Edd. Jin-
dich EBNEK a Sa DUKOV, Pragae 1962, s. 401402, . 232). Tent doklad m
Frantiek VACEK, Emfyteuse v echch ve XIII. a XIV. stolet, asopis pro djiny ven-
kova 7, 1920, s. 46.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 521
V Klaretov slovnku je os (ssos) i jeho synonymum pomoc zaazen v sti
vnovan mstm a s latinskm ekvivalentem exaccio.
19
Od potku ranho
novovku dochzelo k smantickm posunm, kter umonily, e se os
stal nejen obecnm vyjdenm jakhokoliv platu, ale s ohledem na zem,
z nho byl odvdn, t vrazem pro specifick prostor, zem poplatn
osem.
20
Zatmco ve vznamu platu se s osem setkvme v pramenech pr-
bn, byl druh uvn jen dce, a to vlun v psemnostech ran novo-
vkho obdob, kter ji pvodnmu vznamu ne vdy rozumlo, uvalo ho
ze setrvanosti a s nejasnou pedstavou o pvodn skuten nplni. I v ta-
kovm ppad vak jasn vychzely z pvodnho vznamu, nehled na to,
e se i v ranm novovku os nadle ztotooval s platebn povinnost.
21
Jeho pouvn vak v jistch souvislostech psob ponkud nesrozumiteln.
Substantivum os toti pronikalo i mezi dal slovn druhy. Pokud se ve slo-
vesnm vznamu jet dalo pomrn jednoznan deifrovat,
22
ve vznamu
adjektiva se pomalu vytrcelo.
23
Tak ve sv substantivn podob nepsobilo
vdy jednoznan,
24
od poloviny 15. stolet mme mnostv doklad, kter
J A N L H O T K 522
19 Vclav FLAJHANS (ed.), Klaret a jeho druina. Sv. I, slovnky verovan, Praha 1926
(= Sbrka pramen k poznn literrnho ivota v echch, na Morav a ve Slezsku,
skupina 1, ada I., slo 1), s. 183, . 2099.
20 Viktor KARELL, Die knigl. Stadt Kaaden als Grundherrschaft, in: L. W. Stopfkuchen
(Hrsg.), Heimatkunde des Verwaltungsbezirkes Kaaden. Seine geschichtliche und
kulturelle Entwicklung. I. Teil, Kaaden 1938, s. 60, uvd, e se pojem Schossgter
zaal pouvat od konce 16. stolet.
21 V roce 1595 prodval Rudolf II. mstu Mostu hrad Hnvn vetn mlna Stlnice na
gruntech osovnch msta Mostu lec; v roce 1627 Ferdinand II. Starmu Mstu
praskmu: [...] nechceme [...] dnch vce dom, kter pod os nleej a se kn-
hami mstskmi spravuj, z tho osu a knh mstskch vynmati a je do desk zem-
skch [...] vloiti a vepsati dti. Codex iuris municipalis regni Bohemiae, I, ed. Jaro-
mr ELAKOVSK, Praha 1886, s. 536, . 309. Srov. tamt, s. 606607, . 327.
22 Most 1502: Kateina [...] se k tomu seznala, e v Most obvajc jest, spolu s nimi
[tj. purkmistrem a radou] osuje. (Archiv esk, 12, Praha 1893, s. 503504, . 1124).
23 Nymburk 1502: tato pe je mstsk a osovn (Archiv esk, 12, s. 517518, . 1145);
esk Brod 1526: ten toliko trpc s mstem jest, kdo koup statek podosovn a sl-
b JKMti vrnost a poddanost (Archiv esk, 26, Praha 1909, s. 5557, . 23); Hradec
Krlov 1537: statkuo osovnch (tamt, s. 259, . 32); Hradec Krlov 1540: m-
an Mikul Kydln prohlaoval, e jeho statek jest pozemsk a ne osovn (tamt,
s. 271272, . 53).
24 Pregnantn to dokldaj dva ppady. Prvn vznikl v souvislosti se sporem o plaven
deva po Labi mezi Kolnem a Nymburkem a s tm souvisejcm placenm cla. Dne
13. 11. 1488 navrhovali Kolnt, aby clo neplatili ti, kdo k mstu psluej lozunkem
neb osem, zatmco platit chtli od tch, jeto toliko rokem a ne lozunkem neb
osem k mstu psluej. Pot dali adresty listu, aby jim podili seznam tch,
kter osem k mstu vaemu psed a sami publikovali, kdo k mstu naemu lo-
zunky psed. Z listu se dozvdme dvoj rovinu pslunosti vs k mstu jednak
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 522
nejsou spolehliv interpretovateln a skuten svdj k vkladu osu ja-
koto specifickho zem.
25
V 16. stolet je ji potom v tomto vznamu sku-
ten uvn.
26
Nevytrcel se ovem stle ani pvodn obsah slova os.
27
os v systmu platebnch povinnost eskch zempanskch mst
Jestlie lze pojem os ztotonit s platebn povinnost v prosted zempan-
skho msta, je na mst otzka, o jak konkrtn poplatek se jednalo. esk
zempansk msta v pedhusitsk dob podlhala sloitmu systmu pla-
tebnch povinnost. Zkladnm platem, jen nebyl nim jinm ne obdobou
poddanskho roku odvdnou zempnovi v rznch termnech (nejas-
tji na sv. Martina odtud tzv. svatomartinsk rok , ale doloeny jsou t
termny na sv. Valpurgu, sv. Ji i sv. Havla), byl mstsk cenzus. Vymoval
se pi zakldn msta v intramurrnm prostoru a na pedmstch z msti
a z orn pdy v extravilnu.
28
Z toho vyplv, e jeho placen indikuje ty
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 523 J A N L H O T K
vsi poplatn bnm poddanskm rokem, jednak vsi poplatn osem (tj. takov,
kter s mstem trp). Codex iuris municipalis regni Bohemiae, III, eds. Jaromr E-
LAKOVSK Gustav FRIEDRICH, Praha 1948, s. 391392.
25 1480 lku velik, kterto slove Po, psluejc k dvoru nakovu, z osu mst-
skho vysvobodili (Hermenegild JIREEK, Krlovsk vnn msto Vysok Mto.
Obraz mstopisn, djepravn, ivotopisn i statistick, Vysok Mto 1884, s. 33); sva-
tovclavsk smlouva z roku 1517: kad lovk panskho a rytskho stavu, kter
dm v mst pod prvem mstskm a pod os m, s tmito vcmi ku prvu a soudu
mstskmu a pod os sluej (Vincenc BRANDL, Glossarium illustrans bohemico-
moravicae historiae fontes, Brnn 1876, s. 337); usnesen zemskho snmu 1546:
[...] statky pozemsk i mstsk osovn [...] kdo by z stavu panskho neb rytskho
pod osem mstskm ml (Snmy esk od lta 1526 a po nai dobu, II. 15461557,
Praha 1880, s. 21, . 5); 1549 est dl statku svho, kterej pod os v Novm Mst
praskm m (CIM, I, s. 408409, . 247); usnesen zemskho snmu 1558:
[...] misti, koletov [] svobodn rychtov, ktekoli statky pozemsk i zpisn
a jekkoli jin anebo platy komorn maj, i mstsk osovn, aby acovali [...] (Sn-
my esk od lta 1526 a po nai dobu, III. 15581573, Praha 1884, s. 31, . 17); 1747
rektifikan komise do pravidel, dle nich se vypotvala osedlost terezinskho ka-
tastru, zapotala i osovn domy (Schoss-Huser), kter vak ji konstatovala jen
v Praze (Archiv esk, 29, Praha 1913, s. 458).
26 Nap. v seznamu dchod msta slavi z doby kolem roku 1634 se hovo o vsi Mo-
ovicch, lec v osu (August SEDLEK, Dje msta slav, Praha 1874, s. 287).
Stejn tak vyznv nedatovan zprva msta Suice (15801581): Item t plat
z osu mstskho v Suici kadho roku pi asu hromnic [...] (Nrodn archiv Pra-
ha, Star montanum, karton . 690).
27 Nap. jaromt man uvdli jet v roce 1651, e ti vesnice blzko msta le-
c, jmenovit Dolany, slavky a Hoenice, jichto soused knihami mstskmi ne -
jine ne jako pedmstt soused rovnm prvem se d a spravuj, z nich se
osu ron sbr. Antonn KNAPP, Pamti krlovskho vnnho msta Jarome nad
Labem, Jarom 1887, s. 183.
28 Neplatil se naproti tomu z luk, pastvin a les. V roce 1327 vnoval Jan Lucembursk
Kouimi est ln lesa a uril, e pokud ji man pemn na pole, maj z nich
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 523
pozemky, kter byly k mstu elov pipojeny. Pjemce cenzu potom jasn
identifikuje prvotnho dontora. Dleit je to pedevm proto, e se, jak
dokldaj dochovan pedhusitsk bern knihy a bern rejstky, mstsk
cenzus neodvdl pouze z msta, pedmst
29
a ln k nmu pimench,
nbr tak z vesnic psluejcch k mstu, co vypovd mnoh o jejich p-
vodu.
30
Dalm platem, kter se vybral ve prospch mstskho hospodstv
a za elem kryt mstskch investic, byla lzunga (mstsk sbrka, col-
lecta). Byli j povinni vichni vlastnci zpoplatnn nemovitosti, tedy krom
man, pedmstskch soused a venkovskch rolnk, tak duchovn
anebo lechtici.
31
V ppad pedmstskch obyvatel se mohly vyskytnout
J A N L H O T K 524
platit mstsk cenzus (CIM, II, s. 239240, . 143). eskobudjovit v roce 1335 na-
opak mli pastviny, kter vykoupili od Vilma z Landtejna, zeteln ohraniit od po-
platnch pol (debeant certis metis ab aliis agris censuantibus distinguere et limita-
re, CIM, II, s. 293295, . 177). Stejn tak v privilegiu pro Louny z roku 1325 bylo
vslovn uvedeno, e louky pimen k mstu nepodlhaj kadoronmu roku,
odvdnmu do krlovsk komory vdy na sv. Martina (CIM, II, s. 222227, . 134).
Naproti tomu se zd, e v Nov Plzni byly zpoplatnny tak louky, zahrady, pastviny,
rybnky a eky. Tak lze chpat listinu Jana Lucemburskho z roku 1320. List kr-
lovskho msta Plzn a druhdy poddanch osad, I, Plze 1891, s. 810, . 12; RBM, III,
s. 262, . 617.
29 Viz nap. privilegium pro Slan z roku 1336 (CIM, II, s. 309311, . 188).
30 Pro vchodn Evropu zdraznil tot W. KUHN, Die Stadtdrfer, s. 25.
31 Nap. pro Louny ustanovil ji v roce 1337 Jan Lucembursk, aby civibus et homini-
bus bona predicta libera possidentibus, in civitate predicta residentibus [...], quate-
nus omne iugum steure, collecte aut alterius vexacionis sive dacionis, qualitercun-
que nuncupatum, ipsi civitati impositum aut imponendum, exnunc inantea cum
communitate civium comportare omnimode debeatis. Pipomnm, e v pekladu
z 15. stolet byl k latinskmu pojmu steura piazeno slovo os (CIM, II, s. 317318,
. 197; srov. s. 464465, . 318), co nen v rozporu (viz Archiv esk, 40/1, Jihlava
Praha 2004, s. XXV). Tho roku byla vydna listina s obdobnm ustanovenm pro
Kouim (tamt, s. 318320, . 198) i Malou Stranu (CIM, I, s. 4749, . 28), kde
i ustanoven o zpoplatnn duchovnch a lechty. V tsnm zvsu nsledovaly dv
listiny, kter tot udlily Berounu, Plzni, Klatovm, Stbru, Tachovu, Domalicm,
Suici, Psku, eskm Budjovicm, Hradci Krlov, Vysokmu Mtu, Chrudimi, Po-
lice, Jaromi, slavi, Kolnu, Kouimi, Nymburku, Mal Stran, Slanmu, Lou-
nm, Mlnku, Litomicm, st nad Labem, Pirn, Mostu, atci, Kadani, Ostrovu
a Lokti (CIM, II, s. 321326, . 199201). Ve Stbe rozpoznal lechtice mezi bernmi
poplatnky M. NODL, Sociln aspekty, s. 56, 59; v Jihlav konstatoval tot Frantiek
HOFFMANN, Jihlava v husitsk revoluci, Havlkv Brod 1961, s. 42. Z placen
mstsk sbrky byly vyaty zpotku i crkevn majetky teprve privilegiem z roku
1330 byly mezi zdann objekty zahrnuty, avak zrove stanoveno, e nedoteny
maj zstat vsady tch crkevnch majetk, kter byly ji dve od placen mstsk
sbrky osvobozeny (Ji KEJ, Les impts dans les villes mdivales de Bohme, in:
Limpt dans le cadre de la ville et de ltat. De belasting in het raam van stad en
staat. Colloque International. International Colloquium Spa 69IX-1964, Brussel
1966, s. 224 s odvolnm na privilegium in CIM, I, . 17).
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 524
vjimky,
32
v naprost vtin ppad vak s mstem trpli.
33
Pedmtem
zdann byla pvodn pouze orn pda (sazby se liily v zvislosti na bo-
nit), domy (ppadn mstit, co bylo vhodnj)
34
a ivnosti, postupem
asu t louky, zahrady, chmelnice, vinice, sladovny, vmnky, sirot nebo
hotov penze.
35
Zdanna byla tedy nejen pda k mstu pimen
36
a vsi
psluejc k mstu, ale i majetek pedmstskch soused. U venkovskch
statk man nen literatura jednotn. Samotnm zakoupenm deskovho
zbo manem nevznikaly tamnm obyvatelm nov platebn povinnosti
vi mstu. Vlastnictv venkovskho statku se mohlo projevit maximln
v stce odvdn samotnm manem z jeho majetku. Jin situace na-
stala, pokud se do vci vloil krl. Pkn to dokld ppad vsi achovic,
kterou koupil kadask man Hanu akan nkdy ped rokem 1402. Vc-
lav IV. tohoto roku uril, aby ves trpla s mstem jako vechny ke Kadani
pimen pozemky.
37
Tak v panovnickm privilegiu pro Chrudim z roku
1341 se hovo o jmn, kter bylo i bude k mstu pikoupeno a z kterho
se plat os.
38
A konen ji ve sv listin pro Litovel z roku 1291 Vclav II.
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 525 J A N L H O T K
32 Nap. v privilegiu pro Malou Stranu z roku 1337 maj platit ti pedmstt soused,
kte forum in civitate cum ipsorum rebus et mercibus frequentantes (CIM, I,
s. 4749, . 28).
33 Mimo listin (nap. st nad Labem z roku 1335, viz CIM, II, s. 291293, . 176) tuto
skutenost prokazuj dochovan bern knihy a bern rejstky.
34 Srov. nap. Knihy pot msta Brna z let 13431365, ed. Bedich MENDL, Brno 1935
(= Prameny djin moravskch 5), s. 126, a Ludmila SULITKOV, Vvoj mstskch
knih v Brn ve stedovku, Praha 2004 (= Prce z Archivu Akademie vd, ada B, 17),
s. 137138, upozoruj, e bern zklad se v jednotlivch mstech liil.
35 Karl BEER, ber Losungsbcher und Losungswesen bhmischer Stdte, MIG 36,
1915, s. 8788; Archiv esk, 40/1, s. XXXIII. Neplatili crkevn hodnosti z majetku
pokldanho za crkevn, naopak platili podruzi, lechtici usazen ve mst, ve sn-
en me tak mstsk rycht, u id je situace neujasnn. Pedmtem zdann
byl movit a nemovit majetek, vechna povoln pinejc urit vnos (emesla,
obchod) a vn platy. Msto mohlo vypsat mstskou sbrku v ppad poteby i vce-
krt do roka. Ve odvdn dan se mnila podle aktulnho vsledku acuku, kte-
r se prbn aktualizoval. Vbr penz provdli a evidovali zvltn kolektoi vy-
bran z mstsk rady a obce.
36 Nap. v atci je pkn dokladovn pi prodeji ostrova v Ohi manem Leupoldem
Pictorem klteru v Postoloprtech. Prodej povolil v roce 1391 Vclav IV. a stanovil,
aby z nj klter mstu nadle odvdl povinn plat (Urkundenbuch der Stadt Saaz
bis zum Jahre 1526, ed. Ludwig SCHLESINGER, PragLeipzigWien 1892, s. 91,
. 209). Stejn tak v ppad ielic bylo ustanoveno, aby kaplan pi kostele Panny
Marie, ktermu plynul plat z nkolika tamnch usedlost, platil mstu mstskou sbr-
ku, kdykoliv byla poteba (tamt, s. 134135, . 298).
37 CIM, II, s. 970971, . 751.
38 A kdy to zaplat, tehda ti man nai se vemi jich jmnmi, kter k dve ee-
nmu mstu js vymena, pikpena aneb ktermkoli jinm obyejem k tmu
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 525
stanovil, aby z majetk zakoupench od lechty platili man krom
kadoronho cenzu jet exactiones, collectas et contribuciones spolen
s mstem.
39
Jako soust krlovsk komory msta dle podlhala vbru speciln
bern (sumy hromnin).
40
Prvn bezpen zprvy o n mme z let 1253
a 1257,
41
prvn seznamy o vi vybran speciln bern jsou vak a z po-
tku 15. stolet.
42
V prbhu 14. stolet se promnila v da vybranou ka-
doron.
43
Jej vznik vyplval z u zvislosti zempanskch mst i klter
na panovnick moci (zempansk msta jako soust krlovsk komory
a kltery jako instituce, u nich krl disponoval tzv. zakladatelskmi prvy).
Jakm zpsobem se ve speciln bern stanovovala, nevme, K. Beer ped-
J A N L H O T K 526
mstu js pila nebo jet pijd, s kterch os s tiem mstem plat se [...]. CIM, II,
s. 354355, . 228. Zde ovem nevme, jde-li o mstsk cenzus anebo lzungu, jak
ji bylo zmnno, jako os se v Chrudimi oznaovalo oboj.
39 [...] de laneo quolibet, quos emerint apud dictos nobiles nostros terrigenas, annis
singulis similem censum illi censui, qui de laneo quolibet in Medla vel Noua Ciuitate
ab antiquo solvitur, et quaslibet exactiones, collectas et contributiones ex quacun-
que causa civitati eidem impositas simul cum ipsa civitate Luthouia nobis et succes-
soribus nostris dicti cives et heredes ipsorum in perpetuum solvere tenebuntur [...].
Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, IV, ed. Josef CHYTIL, Brunae 1850,
s. 372374, . 294.
40 K. BEER, ber Losungsbcher, s. 81 uvd berna (steura, collecta) regalis (regia, spe-
cialis), knigliche Losung, summa regis, census regalis. Krom citovanch prac
Klierovy, Beerovy a Kroftovy se speciln bern podrobnji zabvali (bez nroku na
plnost): Jaroslav DMAL, Mstsk bern krlovskch mst moravskch od polovice
15. stolet do r. 1526, Brno v minulosti a dnes 4, 1962, s. 85124; Tom BOROVSK,
Zvltn bern v eskm stedovku, Djiny a souasnost (dle DaS), 2002, . 2,
s. 814; T vnoval dkladnou pozornost vbru speciln bern v klternm pro-
sted: Klter, panovnk a zakladatel na stedovk Morav, Brno 2005, s. 105132;
Libor JAN, Vclav II. a struktury panovnick moci, Brno 2006, s. 5158, jen povauje
generln a speciln berni za pevn vyprofilovan ji za Vclava II.
41 Kamil KROFTA, Zatky esk bern, H 36, 1930, s. 9.
42 CIM, II, s. 901903. Archiv esk, 40/1, s. XXVIII pedpokld ustlen sum speciln
bern ji v 70. letech. Naproti tomu Martin NODL, Slu-li da dvati csai, ili nic?
Bern a roky ve stedovkm eskm krlovstv, DaS 24, 2002, s. 45 zpochybuje
s odvolnm na pomry zjitn na Novm Mst praskm a v eskch Budjovi-
cch stabilitu speciln bern. Viz J. ECHURA, Finann hospodaen, s. 49.
43 K. KROFTA, Zatky, s. 463, se snail dokzat, e se speciln bern promnila v ka-
doron povinnost a na zatku vldy Vclava IV. (srov. tak K. BEER, ber Losungs-
bcher, s. 8485), avak na pkladu eskch Budjovic doloil J. ECHURA, Finan-
n hospodaen, s. 4652 kadoron odvdn speciln bern ji pro druhou tvrtinu
14. stolet. Tame konstatovno, e speciln bern se ne vdy vybrala v pevn a ne-
mnn vi: podle zmnnho seznamu mly esk Budjovice odvdt 200 kop
eskch gro ron, avak v letech 13961416 komoe doruily stky v rozmez
100500 kop. Nap. v Brn vak mla speciln bern ustlenj podobu, srov. T. BO-
ROVSK, Zvltn bern, s. 10.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 526
pokldal, e zdann podlhalo ve to, co nezdaovala generln bern.
44
Konkrtnj pedstavu umouje kniha svdom msta Novho Bydova,
kam bylo v letech 13111312 zaznamenno ocenn ln v mstskm ob-
vodu, a to nepochybn za elem vbru speciln bern. Ocenila se orn
pda (s rozlienm dle bonity) u msta a ve vsch, mstit dom i krm
a ivnosti.
45
Dalm vodtkem je privilegium Jana Lucemburskho pro oby-
vatele Prahy a dalch mst z roku 1330, kter pedepisovalo platit speciln
berni ze vech dom, dvor a plat uvnit hradeb jak svtskm, tak duchov-
nm osobm.
46
Listina, stejn jako novobydovsk kniha svdom, nijak ne-
potvrzuje, e by speciln berni platily tak extramurrn obyvatel (musme
vak brt v vahu specifick pomry praskch mst), avak z jinch pra-
men je tato skutenost jasn prokzna.
47
Nap. v eskch Budjovicch
se v roce 1346 vybrali na ocenn nemovitost ve mst i ve vsch tyi
psen a tyi pslunci mstsk obce.
48
Krom toho meme doloit,
e v celkov sum speciln bern mly vedle msta sv podly tak
k nmu psluejc vesnice, co by zrove naznaovalo, e speciln berni
platili vesnian ze svch nemovitost.
49
Uvenkovskch statk man nen
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 527 J A N L H O T K
44 K. BEER, ber Losungsbcher, s. 82, tak vyjmenovv mstsk reality, hotov penze,
vn renty, ivnosti a obchod.
45 K. BEER, ber Losungsbcher, s. 8788, a Jaroslav PROKOP, Nov Bydov v prom-
nch stalet, Nov Bydov 2005, s. 2425. Obdobn v roce 1297 u Hradce Krlov se
mly collectae a exactiones odvdt minimln z msti ocennch mstskmi p-
senmi a z pol (CIM, II, s. 128129, . 67).
46 CIM, I, s. 3235, . 17. Listina m po mm soudu vazbu k listin z 28. 4. 1339, kterou
Jan Lucembursk propjil budjovickmu rychti a psenm prvo pidret
vechny, kdo vlastnili statky a pozemky pimen k mstu, platit spolen berni
(CIM, II, s. 330331, . 207). Nen pravdpodobn, e listina zachycuje vbr mst-
skho cenzu, nebo ten by se jen st oznaoval jako bern (J. ECHURA, esk Bu-
djovice, s. 164).
47 V listin pro Brno z roku 1291: [...] cives nostri in civitate specialem et extra civitatem
de bonis suis [...] generalem collectam [...] (RBM, II, s. 674, . 1569. V listin pro
slav z roku 1398 Vclav IV. rozil povinnost platit speciln berni tak na majitele
nemovitost ve mst a na venkov, kte nejsou obyvateli slavi (CIM, II,
s. 912914, . 708).
48 [...] ad taxandum et estimandum tam areas seu fundos domorum in civitate, quam
agros seu hereditates tam civitatis quam villarum ad ipsam spectancium [...] (CIM, II,
s. 331332, . 207). Nen, myslm, nutn povaovat listinu za opodn doklad pot-
k vbru lzungy (J. ECHURA, esk Budjovice, s. 164), stejn tak me jt o pro-
veden aktualizace evidence zdannho majetku, k nmu dochzelo (srov. pro
bern knihy plzesk od roku 1418 Miloslav BLOHLVEK, Bern knihy plzesk
z let 1418 a 1471 /Pspvek k mstsk diplomatice a bernictv/, Minulost Plzn a Pl-
zeska 3, 1960, s. 85).
49 Nasvduj tomu pedevm dvky, odvdn vesnicemi do msta vdy na Hromnice.
Pro Psek srov. Jan MATZNER, O zbo krl. msta Psku v stol. 16. a 17, in: Vron
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 527
situace jednoznan, znme ppady, kdy se placen speciln bern vyslo-
ven odmtalo
50
i naizovalo
51
rozhodujc roli tu ml nepochybn panov-
nk. Je ovem otzka, zda pslunmi poplatnky byli majitel takovch
statk anebo jejich obyvatel, tj. poddan. Neosvtleno tak zstv, jakm
zpsobem se ve speciln bern pro to kter msto stanovovala z uve-
dench doklad se d pedpokldat, e se po jistou dobu z njakho zdao-
vacho principu vychzelo, ale postupn pevldl odvod pevn stanoven
pauln sumy. Jak ovem zjistil na pkladu eskch Budjovic J. echura,
nelze tento pedpoklad povaovat za obecn platn, navc mezi velikost
mst a povinovanmi stkami neexistovala dn zvislost.
52
Posledn platebn povinnost pedhusitsk doby byla veobecn bern
(berna generalis). Jak by se zdlo na prvn pohled a jak dokazuje jedin
dochovan bern rejstk tto bern,
53
nepodlhala j msta ani jejich po-
zemkov psluenstv vetn venkovskch statk individulnch m-
an. Rejstk je vak neeviduje z jinho dvodu byly vyaty z pravomoci
krajskch bernk.
54
Vjimky byly mon pouze udlenm zvltnho
J A N L H O T K 528
zprva c. k. vych realnch kol v Psku za koln rok 1886, Psek 1886, s. 48, pro
Suici srov. Jan LHOTK, Hrad Kaperk a jeho panstv, Castellologica bohemica 11,
2008, s. 346. V konfirmaci privilegia pro Beroun z roku 1437 krl Zikmund Lucem-
bursk povolil, aby berounsk mstsk vsi pispvaly na platy odvdn mstem do
krlovsk komory (Wzdicze, Baworyn, Czrnin, Zahrziewicze, Trubin, Barziechow
et Poczaply in solucione summarum ad cameram regiam dandarum contribuere de-
bent). Tuto zprvu ovem lze povaovat za doklad pispvn vs na generln a spe-
ciln berni (domnval se tak M. BLOHLVEK, Bern knihy, s. 83). Odlin struktura
feudln renty u bvalch berounskch vs se jet sten projevovala v polovin
17. stolet: Josef Vtzslav IMK, Popis panstv Kralodvorskho u Berouna z r. 1642,
Pamtky archaeologick a mstopisn 22, 19061908, sl. 461468 (vsi ernn, Tru-
bn); Nrodn archiv Praha, Star manipulace urbe, odhady a invente, inv.
. 93, fol. 229r-239r, 259r-261r (vsi Zdice, Bavoryn).
50 K. KROFTA, Zatky, s. 459460, pipomn ppad Koterova, kter vysadil plzesk
man v roce 1369 zkupnm prvem. V listin vysvdujc tento akt je pmo uve-
deno, e Koterovt budou platit pouze generln berni, ne speciln.
51 Nap. Olomouci krl Vclav II. v roce 1291 stanovil, aby ze vech zakoupench svo-
bodnch statk man neplatili bernkm, nbr spolen s mstem vdy, kdy
bude uloena, vpomoc panovnkovi (CDM, IV, s. 375376, . 296). Analogick si -
tuace je znma z privilegia Vclava II. pro Litovel (CDM, IV, s. 372374, . 294).
52 Na tuto skutenost upozornil Frantiek MAHEL, Husitsk revoluce, I. Doba vy-
mknut z kloub, Praha
2
1995, s. 357.
53 Ein Bernaregister des Pilsner Kreises vom Jahre 1379, ed. Josef EMLER, Prag 1873.
54 V listin Vclava II. pro Brno z roku 1291 se pmo uvd praxe vybrat z msta spe-
ciln a mimo msto generln berni ([...] cives nostri in civitate specialem et extra
civitatem de bonis suis [...] generalem collectam [...]. RBM, II, s. 674, . 1569). Podle
privilegia, kter obdrela v roce 1353 Suice, platila hrazen msta pouze z ddin
a pol a mlnuov, z eho mli napt platit i tamn man, platc dosud nad
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 528
privilegia, kter msto bu sten
55
anebo pln
56
od placen bern
osvobozovalo.
Po nezbytn rekapitulaci platebnch povinnost zstvaj pro identifikaci
osu pravdpodobn jen dv varianty lzunga a mstsk cenzus. O zpo-
platnn osovnch vesnic obma nen nutn pochybovat, by vyjma bernch
knih a bernch rejstk nalzme jen mlo pramen, kter potvrzuj zpo-
platnn paraleln.
57
Prvn mstt djepisci se spokojili s konstatovnm, e os byl platem
odvdnm krlovsk komoe, ani by tma dle rozvjeli i se dokonce po-
koueli o pesnj charakteristiku.
58
Zejm prvn se o to pokusil a jedno-
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 529 J A N L H O T K
obyej i z krem a emesel (CIM, II, s. 493494, . 338; RBM, V, s. 682683, . 1468).
Srov. Rostislav NOV, Komorn dchod za krle Vclava IV., in: Historia docet. Sbor-
nk prac k poct edestch narozenin prof. PhDr. Ivana Hlavka, CSc., Praha 1992,
s. 329340.
55 V roce 1291 zskalo Brno od Vclava II. vsadu, aby v ppad paralelnho vypsn ge-
nerln a speciln bern platilo pouze speciln (RBM, II, s. 674, . 1569). O rok poz-
dji obdrelo privilegium na osvobozen extramurrnch pozemk (vetn mln)
od generln bern tak Znojmo, vztahovalo se ovem pouze na ty vlastnorun ob-
dlvan many (RBM, II, s. 672, . 1567). Jan Lucembursk udlil v roce 1331 mi-
lost Kadaskm, aby ze svobodnho zbo, kter by zakoupili, platili do krlovsk ko-
mory pouze polovin berni (contribuciones, soluciones, taxaciones, stewras et
tallias) nelze vak jednoznan rozhodnout, zda je tu mylena veobecn nebo
speciln bern (CIM, II, s. 268269, . 156). Srov. k tomu listinu pro Litomice
z roku 1323 (CIM, II, s. 202203, . 125). Tak v Chrudimi se zejm povinnost ve-
obecn bern v roce 1341 upravila na pauln odvdnou stku 60 kop eskch
gro (CIM, II, s. 354355, . 228).
56 K. BEER, ber Losungsbcher, s. 7879, a K. KROFTA, Zatky, s. 13, 247249. Olo-
mouc zskala od panovnka v roce 1291 prvo odvdt z intramurrnch i extramu-
rrnch majetk pouze speciln berni (CDM, IV, s. 375376, . 296). Pkn to dokld
tak privilegium Albrechta Habsburskho pro vchodoesk vnn msta Hradec
Krlov, Jarom, Chrudim, Vysok Mto a Poliku z roku 1307. Man nemli
platit berni, ale pouze mstsk cenzus z ln k mstu pimench: [...] nullam col-
lectam vel steuram nobis dare et exsolvere teneantur, sed solum censum exsolvent
de hereditatibus, quas ad ipsas civitates per regem habent mensuratas [...]. Viz
CIM, II, s. 148154, . 83. Tak v Jihlav osvobodil mstsk vsi od veobecn bern
Jan Lucembursk v roce 1323, piem ze vs lecch za ekou k echm ml bt
dosavadn vnos generln bern obrcen k mstskm potebm. F. HOFFMANN
(Archiv esk, 40/1, s. XXVI-XXVII) z toho vyvozuje, e tmto aktem zaaly jihlavsk
vsi platit speciln berni, vybranou prostednictvm lzungy. Dal vsi zakoupen
mstskou obc i many tomuto ustanoven nepodlhaly, a odvdly tud jen ge-
nerln berni.
57 Za jeden z nejilustrativnjch povauji zizovac listinu mstskho pitlu v Suici
z roku 1372. Byla mu pipsna selsk usedlost v nedalekm Dobrn, z n plynul
census videlicet viginti quatuor grossi regi Boemiae et collecta civitati in Sika
(Libri erectionum archidioecesis Pragensis saeculo XIV et XV, I, ed. Clemens BOROV,
Pragae 1875, s. 96, . 199).
58 Klasicky Vclav Vladivoj TOMEK, Djepis msta Prahy, I, Praha 1855, s. 313.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 529
znan os spojil s mstskm cenzem v roce 1871 Julius Lippert ve sv mo-
nografii o Litomicch.
59
Po nm tut informaci pinesl v roce 1911 histo-
rik Nymburka Frantiek Kulhnek.
60
Jejich nzory vak zstaly izolovny,
teprve ponaje Rostislavem Novm zaala historiografie oba pojmy pova-
ovat za synonymum.
61
Nov charakterizoval mstsk cenzus (jeho slovy
krlovsk rok) jako ryze pozemkovou da a bnou soust speciln
bern, s n byla paraleln vybrna. Tto interpretace se v zsad dr
autoi a do souasnosti.
62
Je jist pravda, e existuj jednoznan doklady,
je opravuj mezi oba pojmy klst rovntko: nap. koncem 15. stolet pij-
mala mstsk rada v Chrudimi poty od tzv. osovnk, kte vybrali svato-
martinsk rok a hromninou sumu. osovnky tvoily dv tylenn
komise (pro kadou da jedna) vdy po dvou konelch a dvou obecnch
starch. Nememe zde popt ztotonn osu s mstskm cenzem, avak
po edesti letech fungovali ve mst vedle vbrch osu svatomartin-
skho tak vbr ty os vybranch na obecn poteby, tj. lzungy.
63
eskobrodsk manka Anna Kotaska v roce 1526 tvrdila, e os [...] slove
plat z gruntu do komory JKMti.
64
Rovn ve zprv pro poteby esk ko-
mory z roku 1575 a znovu u Chrudimi se dozvdme o odvdn platu aneb
osu hromninho a svatomartinskho. Sestavovateli zprvy Matyi Po-
ckmu z Rohlna bylo rok pedtm nazeno, aby prozkoumal u jednotli-
vch mst vi povinnho platu komornho aneb osu.
65
Pokud jde
J A N L H O T K 530
59 Julius LIPPERT, Geschichte der Stadt Leitmeritz, Prag 1871, s. 36, 103104.
60 Frantiek KULHNEK, Djiny krlovskho msta Nymburka, Nymburk 1911, s. 18.
61 Rostislav NOV, Mstsk finann knihy doby pedhusitsk a husitsk, in: Zpisky ka-
tedry eskoslovenskch djin a archivnho studia 4, 1960, s. 33, 41 (poznmka . 18),
a T, Mstsk knihy v echch a na Morav 13101526. Katalog, Praha 1963 (= Acta
Universitatis Carolinae, Philosophica et historica 4, 1963), s. 25.
62 Frantiek KAVKA, Sprvci financ Karla IV. (Pspvek k djinm esk krlovsk ko-
mory), in: Frantiek Kavka, Ohldnut za padesti lety ve slub eskmu djepisec-
tv, Praha 2002, s. 337; L. SULITKOV, Vvoj mstskch knih, s. 73 a 9798 (poznmka
. 50), a Jan JANK Zdeka HLEDKOV Jan DOBE, Djiny sprvy v eskch ze-
mch od potk sttu po souasnost, Praha 2005, s. 209.
63 Tzv. Liber sententiarum ab anno 1555. Edice pramene, ed. Renta RIKOV,
Chrudim 1996, s. 18.
64 Archiv esk, 26, Praha 1909, s. 5557, . 23. Zkratka znamen Jeho Krlovsk Milosti.
65 K. KROFTA, Zatky, s. 480481, poznmka . 4. Ji v roce 1572 bylo eskou komorou
uloeno Adamu turmovi z Hranic, aby zjistil pinu, pro z vnnch mst platov
nebo os se zmenuje a mn neli jest ve starm urbi poznamenno, vyn.
Chrudimt odpovdli, e odvdli os hranin a svatomartinsk ze vs Topole,
Vestce a Koho, Vysokomtt spolen s Jaromskmi a Poliskmi tvrdili, e os
platili vdy, neb ty statky, odkavad os vychz, pi nich pozstaveny jsou. (Karel
ADMEK, Z djin hospodstv krlovskho vnnho msta Poliky, Praha 1906,
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 530
o pouit slova os pi oznaen komornch plat, nejde o nijak zvan
problm, nebo podobnmu penen podlhal i sm pojem lzunga, jak
bude vzpt doloeno. Navc na pkladu Chrudimi je evidentn, e i v rmci
jednoho msta mohlo dochzet k terminologick rozkolsanosti, kdy se
osem rozuml jak mstsk cenzus, tak lzunga.
Pokud bychom pijali tvrzen ztotoujc pojem os s mstskm cen-
zem, nemohli bychom se s osem setkat ve finannictv mst poddan-
skch jak sm Nov tvrdil, tato msta mstsk cenzus neodvdla.
66
To
je vak v rozporu s realitou, ponvad prameny z eskho Krumlova, Pel-
himova, Nchoda, Kryr, tka, Mantna a dalch bn referuj o osu
a jeho vbru.
67
Spojovn osu s mstskou sbrkou m koeny o mlo star, by musme
pipustit, e se ve star dob slovo lzunga nepojilo vlun jen s mstskou
sbrkou.
68
Pomineme-li obecnou povdomost o vznamu slova os jako
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 531 J A N L H O T K
s. 1415). Tak v 17. a 18. stolet se osem rozuml plat odvdn komoe: v polovin
17. stolet byl naven os odvdn vnnmi msty z 80 na 200 kop eskch gro,
proti emu si msta stovala. V poliskch mstskch potech za rok 1765 nalz-
me poloku osu JM krlova (tamt, s. 4346, 67).
66 R. NOV, Mstsk knihy, s. 25.
67 Victor PROCHASKA, Beitrge zur Verfassungsgeschichte Bhmens am Beginne des
14. Jahrhunderts, Mitteilungen des Vereines fr Geschichte der Deutschen in Bh-
men (dle MVGDB) 19, 18801881, s. 1314. V ppad Pelhimova se mstsk sbrka
prohlaovala za povinnost osovou i ourok osovn (F. HOFFMANN, esk ms-
to, s. 170), pro msta Kryry a tk pipomn s odvolnm na tvrt dl CIM Hana
PTKOV, Lzunka v Beznici na sklonku stedovku, Podbrdsko 8, 2001, s. 28 (s dal-
literaturou). Mono rozhojnit o Lankroun k roku 1558: jako s obyvatel msta
Lankrona a pedmst od starodvna pedkm a dritelm tho Lantkrona platili
osu z tho msta a pedn pi kadm poloulet osm kop grov eskch platu
(Archiv esk, 17, Praha 1899, s. 252, . 1041). V tomto ppad nen zcela jasn, zda
se jedn o lzungu anebo reluovanou feudln rentu v konech, jak jsme konstato-
vali nap. u Vamberka. Z dalch mst zbv esk Krumlov, kde se v roce 1518 ho-
vo o domku s haltem, kter pod os msta naeho Krumlova nepslu ani kte-
rm spolutrpciem prvem k tmu mstu pipojen jest, ne toliko svrchu psan
rok nm do pokladny na z nho jest dvn (Archiv esk, 21, Praha 1903, s. 521).
Z mstskch dom se odvdl os tak v Litomyli, Nchod i Novm Mst nad
Metuj; viz Ji KUBA Tom IMEK Frantiek ZAHRDKA, Soupis vchodoes -
kch urb, Zmrsk 1997, . 122, 124, 148, 155. K Nchodu podrobn P. ERNI -
KOVSK, Ran novovk poddansk msto, passim. Pro men poddansk msteko
srov. Mantn 1419: roky s tej chalupy m platiti podle jinch dom pnu k dvoru
vn a osy k mstu (Jaroslav ECHURA, K nkterm aspektm prvnch vztah
poddanskho msteka Mantna k vrchnosti do poloviny 15. stolet, Prvnhistorick
studie 31, 1990, s. 78; autor na s. 76 uvd, e pozemkov renta vrchnosti a os nejsou
toton a zevrubn se touto otzkou zabv).
68 Nap. v listin Albrechta Habsburskho eskobudjovickm z roku 1438 je lzungou
chpn mstsk cenzus (CIM, III, s. 222, . 127).
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 531
platu, povaoval ho za penn dvku odvdnou many i z dvor a sel -
skch usedlost ve prospch msta ji Vincenc Brandl.
69
Nezvisle na nm
prohlsil pojmy os a lzunga za identick Victor Prochaska, kter oteven
napadl a zpochybnil Lippertv vklad.
70
Pm rovntko mezi pojmy os
a lzunga poloil krtce potom tak Wilhelm Feistner v monografii o st
nad Labem
71
a koncem 19. stolet Franz Josef Stocklw, jen v zvislosti na
tom nsledn hovoil o tzv. Losungsgter.
72
Rovn Jaromr elakovsk,
kter jinak povaoval za osovn vechny pozemky njak souvisejc s ms-
tem, piadil mstsk sbrce jako rovnocenn pojem os.
73
Obdobn postu-
poval agrrn historik Frantiek Vacek
74
a tak v Kaprasov pehlednm
zpracovn prvnch djin eskch zem je os povaovn za synonymum
lzungy, ovem zrove za prostor rozen kompetence mstskch
ad.
75
Prvn podrobn prce o bernch knihch, rejstcch a pedevm
lzunze tento termn zcela pehldla
76
a zejm zapinila jeho postupn
pozapomenut. Jedinm, kdo optn pipomnl os ve vznamu lzungy,
byl Josef Dobi ve svch djinch Pelhimova.
77
Povlen historiografie
se zcela upnula ke spojen osu s mstskm cenzem a nevnovala prob-
lmu dnou pozornost, by tu a tam dochzelo k vjimkm.
78
Pokud pitom
nahldneme do vydanch pramen tkajcch se naich zempanskch
mst, najdeme mnostv doklad, kter prokazuj, e pojmy os a lzunga
skuten byly synonyma, respektive e os byl penn dvkou vybranou
J A N L H O T K 532
69 [...] die Abgabe, welche von den Brgern der Stdte oder von Hfen und Bauerngrn-
de einer Stadt gezahlt wird. V. BRANDL, Glossarium, s. 337.
70 V. PROCHASKA, Beitrge zur Verfassungsgeschichte Bhmens am Beginne des 14. Jahr -
hunderts, MVGDB 19, 18801881, s. 8, pozn. . 2 a s. 12, poznmka . 3.
71 Wilhelm FEISTNER, Geschichte der kniglichen Stadt Aussig bis zum Jahre 1547. Ein
Beitrag zur Geschichte der Deutschen in Bhmen, Reichenberg 1883, s. 53.
72 F. J. STOCKLW, Das Buch der Heimat. Allgemeiner Theil, s. 96, 431. Podobn V. KA-
RELL, Die knigl. Stadt Kaaden, s. 60. V regionln monografii Josefa TMY, Pamti
osad na Kolnsku, Koln 1915 (Kolnsko a Kouimsko. Obraz pomr prodnch, i-
vota obyvatelstva i pamti as minulch, 2), s. 16 a 214, se hovo o placen osu-lo-
zunk ze Starho Kolna a Painky.
73 CIM, II, s. 1270.
74 F. VACEK, Emfyteuse v echch, s. 9, 4647.
75 Jan KAPRAS, Prvn djiny zem Koruny esk, II, Praha 1913, s. 259.
76 K. BEER, ber Losungsbcher, s. 3195.
77 Josef DOBI, Djiny krlovskho msta Pelhimova a jeho okol. Dl I., doba ped-
husitsk, Pelhimov 1927, s. 253, poznmka . 81.
78 os jako lzungu definovali naposledy autoi djin Litomic Oldich KOTYZA
Jan SMETANA Jindich TOMAS, Djiny msta Litomic, Litomice 1997,
s. 131.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 532
z iniciativy a ve prospch msta.
79
Nelze pochopiteln v systmu stedovk
reality pedpokldat, e se oznaen os pouvalo vude ve vznamu platu
odvdnho vlun ve prospch msta; kup. v poddanskm Nchod
a k nmu psluejcch vsch se za os povaoval bn poddansk rok
placen na sv. Havla a sv. Ji. Zatmco ho vechny vesnice nchodskho
panstv odvdly pmo vrchnosti, smoval os z nkolika vs v tsnm
sousedstv Nchoda nejprve do mstsk pokladny a odtud spolen s st-
kou vybranou z msta do dchodu majitel panstv. Nen pitom jist n-
hodn, e stka vybran mstem od vesnian pevyovala stku
odvedenou finln vrchnosti.
80
Tm narme na relativitu jakhokoliv jed-
noznanho vymezen t kter platebn povinnosti vesnic vi mstu. Navc
uveden ppad naznauje, e placen k mstu mohlo mt dvoj tv
vedle skutenho odvdn penz ve prospch msta (kter jich vyuilo
pro kryt svch poteb), tu bylo prost placen roku vesniany ve prospch
vrchnosti s mezistanic ve mst. Odlien obou situac v pramenech je
velmi obtn.
osovn nemovitosti se od bnho zbo neliily jen poplatnost osem.
Pozornm sledovnm zprv vyplv, e osovn pozemek prvn psluel
k mstu, ke ktermu byl pipojen. S tm koreluje nzor, e na dnm
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 533 J A N L H O T K
79 V roce 1348 Karel IV. potvrzuje, e lid a pozemky litomick kapituly na litomic-
km pedmst nemaj odvdt dn exacciones, que kschos dicuntur (CIM, II,
s. 526527); v roce 1394 udluje Vclav IV. Litomicm ustanoven ve vci vbru l-
zungy z hotovch penz man: wer aber von virczig schocken varender habe
nicht geschossen mage, der sol geben sein geschoss (CIM, II, s. 856857, . 666);
1454 prodvalo Vysok Mto louku u Hruov s vminkou, aby po hivn k obci pla-
til na kad os (H. JIREEK, Krlovsk vnn msto Vysok Mto, s. 36); 1462
exaccionem vulgariter sossu, toho platu v Zizelicich ssos sluie k tomu mstu
a k naie komoe krlovsk (Urkundenbuch der Stadt Saaz, s. 198, . 456); 1462
kdy smy [mstsk rada v Novm Bydov] napomanuli emesla vecka, e js nm
povinovata k mstu osem [...], aby budcn platili ten os s emesl vedle obc na
obecnie poteby a vopravy, jak bude uloeno [...] druhdy viec a druhdy m, jak
poteby obecnie zleie (CIM, III, s. 265266); 1463 odpustili purkmistr a rada ms-
ta slavi ty platy, co k osuom msta toho s domu a statku svho (tamt, s. 525);
1468 Vysokomtt z osu mstskho vysvobodili louku patc ke nakovu, take
purkmistr a konel z toho osu ani z dnho poplatku, co s t lky dote, ne-
napomnali (CIM, III, s. 706707, . 417); 1493 dm kivokltskho hejtmana v Ra-
kovnce, kter dosud byl pod osem a prvem msta, prohlen za przden a svo-
boden ode vech dan, osuov a poplatkuov, vojen, poncek i ode vech tch
povinnost, ktermi jin man tmu mstu zavzni js (CIM, III, s. 825827,
. 491); 1508 osvobodil majitele vs Zsada a Hradec od placen osu k mstu Kadani
(CIM, III, s. 10661067, . 603); 1543 oni ielt dnho osu mstu z statkuov i-
elskch neplat, ne roky dvaj pnuom svm jako jin sedlci z statkuov kmet-
cch (Archiv esk, 28, Praha 1928, s. 642). Jin doklady jsou nejednoznan a sig-
nalizuj, jak se zaal pojem os smanticky promovat.
80 P. ERNIKOVSK, Ran novovk poddansk msto, s. 67.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 533
odvdn osu zviselo povn mstskch prv.
81
Vzjemnou spojitost
pedn dovoluje fakt, e k vynt konkrtnho pozemku ze osovn povin-
nosti bylo nutn svolen panovnka stejn jako k vynt ze soudn pravomoci
msta.
82
Signifikantn jsou potom nkter listinn doklady.
83
Pslunost pod mstsk prvo platila i tehdy, vlastnil-li ho lechtic
anebo duchovn instituce. Ji citovan koup osovnho pozemku u Mlnka
je toho jasnm dokladem, stejn tak zpis o Starm Koln naznauje ob-
dobnou situaci.
84
Pidat meme mnostv dalch pklad.
85
J A N L H O T K 534
81 Archiv esk, 40/1, s. XXXIII.
82 Na to, e ze soudnictv msta lze njak pozemek vyjmout pouze privilegiem, upo-
zoruje J. KEJ, Vznik, s. 149. Tuto situaci vak nelze zamovat s uplatovnm
mstskho prva na pd venkovskch statk individulnch man.
83 Ji v roce 1293 vyal Vclav II. z obvodu msta Poliky vsi Bann a Blou a uril, aby
neodvdly dn platy mstu a ani mu nepodlhaly soudn: De nostre quoque po-
testatis plenitudine dictas villas et homines earum quoslibet a potestate et vaxatione
purcraviorum, iudicum et officialium quorumlibet, tam provinciarum quam civita-
tum et villarum regni nostri, et ab omni contributione collectarum specialium civi-
tatis et districtus Policensis perpetuo duximus eximendos, taliter, ut nullus ipsos
iudicare pro causa quacumque vel aliquam ab ipsis collecte contributionem exigere
vel recipere debeat, nisi tantummodo abbas vel procurator monasterii prenotati.
(RBM, II, s. 700701, . 1633). V roce 1327 uril Jan Lucembursk, aby statky t kou-
imskch man, que civitati nostre Gurym adiacent, podlhaly mstskmu pr-
vu a aby z nich odvdly pslun platy: [...] eique debent in civilibus omnibus me-
rito subiacere ac eorum successores titulo fruentes civili, ad quos bona huiusmodi
pervenerint, cuilibet exempcionis nostre gratia iam cassata ad solvendas cum eis
exacciones quascunque ipsis incumbentes ac impositas modis teneant competenti-
bus et compellant. (CIM, II, s. 239240, . 143). V roce 1463 rozhodl Jik z Podbrad,
aby poplatky z osnho dvora Kraice (Purkratice), kter dosud odvdl poplatky
spolen s mstem Pskem, napt plynuly majiteli tohoto dvora Petru Buzkovi ze
Smolotel. Podzenost vi pseckmu mstskmu soudu vak mla zstat zachov-
na (J. MATZNER, O zbo, s. 16).
84 Mstsk rada v Koln si osobovala jurisdikci nad poddanmi starokolnskho far-
e: Item de iudicio, quod censite plebani astent iudicio et iudicentur secundum
antiquam consuetudinem per iudicem et scabinos, sed quod plebanus penas recipiat
exceptis pomoczneho prawa ac iuramento dimisso. Jak jsem ji uvedl ve, vymi-
ovali si Kolnt zrove od novch zdunch lid odvdt cenzus a lzungu. Fran-
tiek GRAUS, Djiny venkovskho lidu v echch v dob pedhusitsk, II, Praha 1957,
s. 560.
85 V roce 1358 rycht a konel msta Kouimi penechali pozemky zakoupen pro
nov zaloen klter v Kltern Skalici a v zvislosti na tom je zbavili omnibus et
singulis lozungis, steuris, collectis (RBM, III, s. 468469, . 779 a s. 477, . 791, srov.
Vojtch Jaromr NOVEK, Dtich z Portic, pedn rdce Karla IV., M 64, 1890,
s. 512). Vclav IV. vnoval v roce 1387 oltnkm v klatovskm farnm kostele
unum laneum agrorum sub iure et onere dictae civitatis (LEr, III, s. 273, . 414),
v roce 1482 si stovalo msto Kada, e jim Fridrich ze umburka neodvedl z d-
din k mstu psluejcch os. umburk se ohradil, e sporn ddiny jsou zapsny
v deskch zemskch, avak Kadat, e z dvnch asuov ty ddiny js v osiech
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 534
Z uvedench doklad lze vyvodit jedin mon zvr: osovn pozemky
podlhaly ve spornch i nespornch zleitostech mstskmu prvu
a prvn pozen jejich majitel a obyvatel byla vkldna do mstskch
knih. Velmi ilustrativn to prokazuje ji ve zmiovan situace v ppad
Jarome. e citovan vta nebyla pouze przdnm tvrzenm, dokldaj
tamn mstsk knihy, kam obyvatel vs intabulovali sv prvn pozen a
do vzniku samostatnch gruntovnch knih potkem 18. stolet.
86
Prvn vymezen osovnch vs
Po osvtlen pvodnho vznamu pojmu os a pslunch prvnch souvis -
lost se meme pokusit o definici pojmu osovn vesnice. Nezbytnm z-
kladem naeho uvaovn vak znovu budi pehled nzor starch
badatel.
Jako prvn se problmu dotkl ji zmnn V. V. Tomek, svho asu ne-
zpochybniteln autorita v mstskch djinch. Pi len pedhusitskch
djin Prahy piel se zvltnm termnem, tzv. osovnmi grunty. Podle nj
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 535 J A N L H O T K
a jich knihami se tvrdie (Archiv esk, 8, Praha 1888, s. 401402, . 394). V roce 1489
vypukl spor mezi Vkem z Blatice a Plzeskmi o jist pozemky. Soudn zen
mlo probhat v Plzni, ponvad k jich osm psluej (Archiv esk, 9, Praha
1889, s. 490491, . 643). V atci chtli v roce 1543 prokzat svj osovn charakter
obyvatel vs ielic a Strnce tm, e sv prvn pozen vkldaj do ateckch
mstskch knih (Archiv esk, 28, Praha 1912, s. 223227, 570, 640643). Ve stejn
dob stet man, brnc se nrokm Jana Lungvice z Lungvic na jejich osovn
pozemky, zpisy v knihch mstskch sti dali, aby prokzali, e ty grunty k ms-
tu pod os nleej (Archiv esk, 30, Praha 1913, s. 9699, . 33). Doklad o tom, e
placen osu s sebou pinelo jistou prvn zvislost, nabz rovn listina pro Kada
z roku 1508, podle kter mli za os a plat t man povinni byli nahoe psan lidi
[ze vsi een Zsady a puol vsky Hradce] v obran sv jmieti a ve vem jich obha-
jovati. Protoe obranu Kadat vypovdli, nemli ji vesnian, respektive v tom-
to ppad jejich majitel, z rozhodnut panovnka os vce odvdt (CIM, III, s. 1066
1067, . 603). V roce 1557 vypukl spor mezi mstem Klatovy a Lidmilou Pekovou
o dv usedlosti ve Slavoovicch, kter chtla Pekov intabulovat do zemskch de-
sek. Ferdinand I. nejprve odprodal Klatovskm z tchto dvor osovn plat (jen zs -
kal v roce 1547) a poslze celou zleitost rozsoudil ve prospch Klatovskch uzn-
nm, e vude vkol Slavoovic jsou gruntov mstt a prve [tj. ped rokem 1547]
tak byly osovn a mstt (Jindich VANURA, Djiny nkdejho krl. msta Kla-
tov, I/1, Klatovy 1927, s. 370373). Konen tak obyvatel vs berounskch, zastave-
nch od roku 1437 pnm z Kolovrat a pozdji pnm z Podbrad, zakldali jet
v roce 1547 sv prvn pozen do mstskch knih (Josef VVRA, Pamti krlovskho
msta Berouna, Beroun 1899, s. 86). Vclav VOJTEK, O habsburskch konfiskacch
statk mstskch a o nrocch na jich vrcen, Vstnk svazu eskoslovenskch mst 9,
1921, sl. 224 se domnv, e vsi Zdice, Bavoryn, ernn, Trubn, Zhiv, Poaply
a Litohlavy, a byly podzeny panstv Krlv Dvr, patily k Berounu a do roku
1547, kdy podlehly konfiskacm.
86 P. ERNIKOVSK, Lokln konflikt v byrokratickm soukol, s. 82, poznmka . 28.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 535
byly vymeny novm manm pi zaloen krlovskho msta v jeho nej-
blim okol a psluely pod mstsk prvo. Man je dreli svobodn
a odvdli z nich pouze povinn penit plat (os) do krlovsk komory.
Za osovn nepovaoval venkovsk statky man, ponvad nepodlhaly
mstskmu prvu.
87
Dal badatel na Tomka navzali: tak Zikmund Winter
odlioval osovn vesnice od bnch vs poddanskch. Obyvatel osovnch
vs se vzhledem k blzk poloze vi mstu uchlili pod jeho ochranu a za-
vzali se k placen osu a dalm povinnostem, kter vykonvali pedmstt
soused.
88
Oproti uvedenm autorm jinak terminologicky dsledn Jaro-
mr elakovsk zahrnul pod heslo osovn statky v rejstku sv Sbrky pra-
men prva mstskho vechny zmnky o jakchkoliv venkovskch
pozemcch souvisejcch s mstem, jedno jestli osovnch vsch ve specil-
nm vznamu, majetku zdu anebo venkovskch statcch man. Pouze
pro skuten poddansk vsi v majetku msta ml speciln termn ron
vsi. Adolf Zycha odvozoval osovn statky od povinnosti odvdt os, piem
za jeho poplatnky povaoval pedmstsk obyvatelstvo usazen na mstsk
pd a tamn ivnostnky.
89
Nejvce pozornosti otzce vnoval v roce 1920
Frantiek Vacek. Minuciznm rozborem pramen dospl k pesvdivmu
zvru, e tyto vesnice (tvoc dohromady mstsk jezd) byly poddny pa-
novnkovi, podlhaly pravomoci mstskho rychte a odvdly do msta
lzungu a mstsk cenzus.
90
Z pohledu prvnhistorickho nebyla otzka osu speciln eena,
J. Kapras osovn pozemky vyloil znan neurit jen jako mstsk
grunty, povauje os za oblast rozen kompetence mstskch ad.
91
Pozdj autoi syntz prvnch djin eskho sttu dle nepostoupili,
92
J A N L H O T K 536
87 V. V. TOMEK, Djepis, I, s. 313.
88 Zikmund WINTER, Kulturn obraz eskch mst. ivot veejn v XV. a XVI. vku, dl
druh, Praha 1890, s. 535.
89 Adolf ZYCHA, ber den Ursprung der Stdte in Bhmen und die Stdtepolitik der Pe-
mysliden, Prag 1914, s. 130131.
90 F. VACEK, Emfyteuse v echch, s. 41, 4647.
91 [...] privilegiemi tmi byla zrove roziovna kompetence ad mstskch na
tyto [svobodn] statky, ony prost patily pod os. (J. KAPRAS, Prvn djiny zem Ko-
runy esk, II, s. 259). A dle: Kompetence mstskho soudu se vztahovala i na o-
sovn grunty, tj. mstsk grunty, pokud nebyly vyaty vslovnm privilegiem, jak se
to dlo u dom lechtickch (tamt, s. 271).
92 Vclav VANEK, Djiny sttu a prva v eskoslovensku do roku 1945, Praha
3
1976,
s. 252, ztotonil os s mstskou jurisdikc, za osovn domy v Praze ped rokem 1848
povaoval domy v dren lechty, je byly pvodn mansk a zapisovaly se do
mstskch knih. Nejnovj syntza Karel MAL (red.), Djiny eskho a eskosloven-
skho prva do roku 1945, Praha
2
1999 se k pojmu os vbec nevyjaduje.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 536
pouze v pracovnm hesli prvnhistorickho slovnku nalezneme heslo
os s dvojm vznamem: a) da z dom i pozemk mstskch, b) mstsk
pravomoc.
93
Tak regionln djepisectv respektovalo Tomkovu charakteristiku
(A. Sedlek, J. Vanura), nkte autoi vak pispli zajmavmi postehy.
Podle F. J. Stocklwa osovn statky stly pod mstskou ochranou a mst-
skm prvem a zrove psluely podle veho automaticky do vikbildu.
94
Historik Berouna a Kolna Josef Vvra nejdve ve sv prci o Kolnu z roku
1888 pmo ztotonil vikbild se osem,
95
ale v mlad berounsk monografii
formuloval postaven vesnic pipojench k Berounu na pelomu 13. a 14. sto-
let mnohem konkrtnji: Ve vcech soudnch vtleny do osu beroun-
skho; odtud vychzely platy z tch osad do mce msta Berouna [...]. Jinak
ony osady zstvaly v drb krlovsk a podac prvo ke kostelm [...] vy-
konval sm krl.
96
Zejm poprv tak v djepisnm pojednn pouil v-
razu os ve vznamu specifickho zem, jen poslze pevil a tm
pln vytlail star vznam osu jakoto platu. Vvrovo tvrzen o vikbildu
respektoval Vclav Vojtek v rmci svho rozboru dvou pedhusitskch
mstskch knih kolnskch.
97
V pozdjch studich sice oba pojmy odli -
oval,
98
avak os chpal ve vznamu prostorovm.
99
Tak povlen histo-
riografie nemla v terminologickm vymezen osovnch statk jasno. Podle
Frantika Hoffmanna osovn vesnice prostorov navazovaly na pedmst,
jejich zem se povaovalo za mstsk, vybrala se v nich stejn da a jejich
obyvatel mli obdobn prva jako usedlci na pedmstch. Vyskytovaly se
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 537 J A N L H O T K
93 Bohuslav ROUKA Vladimr RIKA, Pracovn hesl eskho prvnhistorickho
terminologickho slovnku, Praha 1973, s. 572573, kde i dal odvozen termny
(osn, osovn, osovati, osovn, osovnk).
94 F. J. STOCKLW, Das Buch der Heimat. Allgemeiner Theil, s. 431.
95 Josef VVRA, Djiny krlovskho msta Kolna nad Labem, I, Koln 1888, s. 27.
96 J. VVRA, Pamti, s. 30.
97 Vclav VOJTEK, O nejstarch knihch msta Kolna nad Labem, in: Vbor rozprav
a studi Vclava Vojtka, Praha 1953, s. 93.
98 Vclav VOJTEK, Z prvnch djin eskoslovenskch mst, in: Vbor rozprav a studi
Vclava Vojtka, s. 436: za soust vikbildu povaoval vesnice, kter se z vle svch
vrchnost dily prvem msta, tzn. ve vych potebch, odvolnch a za elem na-
uen; T, Soud a rada v krlovskch mstech eskch, in: tamt, s. 247: mstsk-
mu soudu podlhali jak poddan ze osovnch vesnic, tak z vesnic nleejcch pod
vikbild; T, Z nejstarch prvnch djin msta Plzn, in: tamt, s. 148, 152153.
99 Nap. v citovan studii o potcch Plzn zapotval do osu vsi znm z bern knihy
z roku 1418. In margine dodejme, e Vojtek nepovaoval vesnice psluejc
k mstskmu osu za majetek mstskch obc vdy. Srov. V. VOJTEK, O habsbur-
skch konfiskacch, . 4, sl. 141.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 537
pr jen u nkterch mst astji u hornch avak lze mezi n potat i vsi
slezskch a severomoravskch mst.
100
Nadle se os i v len stedovkch
pomr povaoval pedevm za oznaen zem.
101
Nejnovj literatura
pojem osovn vesnice srovnv s termnem mstsk vsi (Stadtdrfer), po-
uvanm v nmeck historiografii.
102
Josef emlika je definuje jako vsi
k mstu pilenn, dc se mstskm prvem a trpc s mstem.
103
Z pedchozho strunho pehledu vyplv, e osovn vsi neodvdly
mstu feudln rentu, nbr pouze lzungu. Naproti tomu vi panovnkovi
byly stejn jako msto samotn povinovny mstskm cenzem, kter lze
s feudln rentou ztotonit.
104
Tento fakt je velmi dleit pro pochopen
vlastnho postaven vs. Panovnk toti mohl jako pozemkov vrchnost voln
disponovat nejen platebnmi povinnostmi, ale i samotnou pdou v osov-
nch vesnicch.
105
Ji v roce 1293 Vclav II. osvobodil vsi Bann a Blou ab
omni contribucione collectarum specialium civitatis et districtus Policensis
a postoupil je klteru na Zbraslavi.
106
Zde bohuel nevme, v jakm pomru
vsi vi Police stly, podle veho zde vak existovala zvislost platebn
a prvn.
107
Jistj jsme si u olomouck vsi Nemilan, jejich rok markrab
Jot nadil odvdt ve prospch svch dlunk.
108
Kdy si pozdji Olo-
mout zdili rybnk mezi Grygovem a Holic, povolil jim ho Ji z Podbrad
bez pekek uvat.
109
To zrove naznauje, e vrchnm vlastnkem tchto
pozemk zstval zempn. Dokladuj to tak pozemkov transfery, pro-
bhl v tsn blzkosti zempanskch mst ne z rozhodnut a se svolenm
J A N L H O T K 538
100 F. HOFFMANN, esk msto, s. 95.
101 J. ECHURA, esk Budjovice, s. 162.
102 Tak J. ECHURA, esk Budjovice, s. 161; J. EMLIKA, Prvo nucen smny,
s. 513.
103 J. EMLIKA, Prvo nucen smny, s. 513.
104 F. HOFFMANN, esk msto, s. 174. Samozejm neplat absolutn, e pjemce feu-
dln renty byl pslunou pozemkovou vrchnost srov. nap. listinu z 27. 10. 1364,
kterou odkzala pozemkov vrchnost vsi Slavkovic plzeskmu klteru sv. Ducha
plat na tech poddanskch lnech, avak podrela si vechny ostatn poitky vetn
vrchn sprvy nad poddanmi. List krlovskho msta Plzn, I, s. 9798, . 92.
105 Transfery s pdou nelze ztotoovat se zakldnm vnch plat. Srov. nap. zalo-
en kaple sv. Petra na pedmst Domalic v roce 1392 LEr, IV, s. 389, . 542.
106 RBM, II, s. 700701, . 1633.
107 Polika se obvykle povauje za mon doklad vikbildu (J. EMLIKA, Prvo nucen
smny, s. 524), avak tento doklad naznauje, e vsi odvdly s mstem plat, nej-
pravdpodobnji mimodnou vpomoc, tzn. speciln berni.
108 CDM, XIII, . 488, s. 522.
109 Vladimr SPIL, Sbrka listin Archivu msta Olomouce (12611793), Olomouc 1998,
s. 122, . 295.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 538
mstsk sprvy, nbr panovnka.
110
Pro tomu tak bylo, vmluvn ozej-
muje formulace z privilegia Jana Lucemburskho pro Litomice z roku
1329.
111
Nen tm pochopiteln eeno, e ke vem transferm na zem
mstskch vs byl panovnick konsens obligatorn, dokazuj pouze, kdo byl
vrchnm vlastnkem pdy. Do roku 1420 nicmn zatm chyb doklad, kde
by pdu poplatnou osem zcizovala mstsk sprva anebo kdy by naopak
krl disponoval pdou, kterou msto zakoupilo z vlastn iniciativy.
Panovnick dispozice mstskm psluenstvm vhodn dopluj daje
o lokalitch, kter sice byly z panovnkovy vle k mstu vslovn pieny,
avak nsledn znovu zcizeny. Typick je pedevm pklad alienace t vs
psluejcch Uherskmu Hraditi zcizeny byly ji za Vclava II. a pestoe
je Jan Lucembursk mstu v letech 1315 a 1325 oficiln piznal, smnil
jejich dly v roce 1323 s Jindichem z Lip. K podobnm pesunm nepo-
chybn dolo i v ppad Vodan, kde krl pmo uznal zastaven venkov-
skho psluenstv, avak vzpt slbil, e je znovu pipoj. Tento postup
se spn uplatoval po husitskch vlkch. Beroun obdrel v roce 1437
od Zikmunda Lucemburskho povolen, aby mu vesnice zskan kdysi
nucenou smnou pomhaly pi odvdn povinnch plat do krlovsk
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 539 J A N L H O T K
110 V dubnu 1372 zakupoval klter sv. Anny na Starm Mst praskm dl ddiny Dr-
hy u Mlnka, a to se zvltnm povolenm Karla IV. a csaovny Albty a pouze se
souhlasem mlnickch psench (CIM, II, s. 191). V roce 1383 smoval eskobu-
djovick far se svolenm krle pole u kostela sv. Prokopa na Starm Mst, kde
sedlo nkolik zahradnk (Urkundenbuch der Stadt Budweis in Bhmen, I, ed. Karl
Kpl, Prag 1901, s. 191192, . 373), o pt let dve krlovsk lesmistr s csaovm po-
volenm prodval obyvatelm vsi Dubin dva lny les, patcch nejspe ke hlu-
bockmu panstv (tamt, s. 149150, . 247). Tak v Kouimi naizoval v roce 1352
krl tamnmu rychti a psenm, aby osvobodili ode vech bern a plat pra -
skho mana Mikule Rokczanera, kter zakoupil v Boicch ddinu (CIM, II,
s. 488489, . 333; srov. J. TMA, Pamti osad na Kolnsku, s. 20). Mikul vak tehdy
zejm zakoupil vt dl, ne-li celou ves (svd o tom Archiv esk, 26, Praha 1909,
s. 31). V kadm ppad Rokczaner pozdji pozemek odkzal praskm benediktin-
km u sv. Ducha, kter je s Kouimskmi smnili za st Jilmanic. K aktu dal svolen
jmnem krle podkomo Konrd z Vechty (CIM, II, s. 10941095, . 826). S Kouim
je spojena tak listina z roku 1358, kterou se tamn rycht a mstsk rada vzdvali
vech prv, kter mli na statcch v Mikovicch, itv a dalch pozemcch koupe-
nch pro klter v Kltern Skalici nen jist nhodn, e je text listiny inzerovn
v potvrzen Karla IV. (RBM, VI/3, s. 468469, . 779). Obdobn vnoval v roce 1380
markrab Jot olomouckm dominiknm dvr v Hnvotn a nadil mstsk spr-
v, aby z nj ji vce nevybrala lzungu (CDM, XI, s. 171, . 189. Srov. k te vci
tamt s. 165166, . 182; s. 167, . 184). O est let pozdji pikazoval Jot Olomouc-
km, aby obyvatele Hnvotna, Blatc, Nemilan a dal rolnky hospodac na mst-
skch polch nezatovali jinmi dvkami ne lzungou (CDM, XI, s. 358, . 398).
111 [...] de vineis et agris suis omnibus ad civitatem eandem ab antiquo mensuratis et
pertinentibus nobis, heredibus et successoribus nostris, Boemie regibus (CIM, II,
s. 257259, . 151).
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 539
komory. Nedozvdme se nic o ddinm dren a vlastnictv, navc v tme
roce Zikmund bez rozpak vechny berounsk vsi udlil do zstavy Hanu-
ovi z Kolovrat, od kterho je vyplatil Ji z Podbrad a postoupil svm
synm.
112
Berounsk pedhusitsk vsi potom ji nikdy nebyly mstu navr-
ceny. J. Vvra uvd, e tamn obyvatel i po zastaven nadle zaneli sv
prvn pozen do mstskch knih.
113
S uvedenou prax souvis nejistota nkterch mst, v jakm pomru vi
vsm vlastn byla.
114
Tak esk Budjovice nemly v dren svch vs jasno
jet koncem 15. stolet. V listopadu 1498 si krl Vladislav nepochybn
v reakci na dost eskobudjovickch man, e maj a drie nkter
vsi od velmi dvnch asuov k tmu mstu psluejcie a e chtj potvrdit
jejich ddin vlastnictv vydal dokumenty, prokazujc jejich oprvnn
k tmto vsm. Dne 4. prosince 1498 potom vydal majestt, podle kterho jim
vsi Vrto, Vesce, Pohrku, Dubin, Hlinsko, Mlad, Such Vrbn, esk
Vrbn, Ronov, Litvnovice, Haklovy a intlovy Dvory k pravmu a ddi-
nmu jmn, dren a povn [...] dvme a zapisujem.
115
Po deseti letech
msto zaloilo prvn mstskou knihu, kde jsou vsi ji povaovny za majetek
msta.
116
Jet velmi dlouho ovem nemizela ani povdomost o odvdn
lzungy a mstskho cenzu eskobudjovick rejstky dokladuj jejich
vybrn a do tet tvrtiny 16. stolet.
117
Tak v Plzni tume obdobnou si-
tuaci, v prvn polovin 16. stolet adresovala tamn mstsk rada podkomo-
mu extrakt ze svch bernch knih o poplatnch vesnicch.
118
Zbv doplnit,
e plzesk bern knihy dokldaj vbr lzungy do roku 1553, tj. tm do
stejn doby jako v eskch Budjovicch.
Vedle tchto zprv meme snst i dal dkazy, kter etabluj panov-
nka jako pozemkovho suverna v osovnch vsch. Cennm pramenem,
by s vdomm jistch skal (dly vs), jsou patrontn prva. Je obecn
J A N L H O T K 540
112 CIM, III, s. 208209.
113 S odvolnm na nejstar purkmistrovsk manul a knihu trh z let 15081518 J. VV-
RA, Pamti, s. 77.
114 Na neznalost podstaty mstskch vs ze strany samotnho msta i krlovsk komory
v 16. stolet poukzal rovn W. KUHN, Die Stadtdrfer, s. 22.
115 CIM, III, s. 915920, . 536.
116 Kniha zaloen jako Kniha trhov a dlun na majetek msta obsahuje zpisy o tr-
zch nemovitost mezi mstskou radou a obyvateli msta i mstskch vs. Za sdlen
dkuji Mgr. Danielu Kovovi ze SOkA esk Budjovice. Srov. R. NOV, Mstsk kni-
hy v echch a na Morav, s. 59.
117 Posledn rejstk mstsk sbrky zahrnuje lta 15141593, nejmlad rejstk mst-
skho cenzu je z let 15141559. R. NOV, Mstsk knihy v echch a na Morav, s. 60.
118 M. BLOHLVEK, Bern knihy, s. 8788.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 540
znmo, e panovnk, pokud nestanovil jinak,
119
v zempanskch mstech
prezentoval duchovn sprvce k tamnm farnm kostelm.
120
Jak ovem vy-
plv z rozboru pramen, dlo se tak i v tch lokalitch, kter povaujeme
za psluejc k tomu ktermu mstu. Nejzajmavjm je ppad Ko
u Chrudimi, zaznamenan v roce 1397 (Chrudim vybrala lzungu mini-
mln ze t vesnic, mj. prv z Ko).
121
Venkovsk rycht, psen a cel
obec v Ko se tehdy obrtili na krlovnu, aby jim povolila vystavt si ve vsi
kostel.
122
Ji sm fakt, e se samosprva v Ko neobracela na mstskou radu
v Chrudimi, kterou by jako svou pozemkovou vrchnost nemohla obejt, pro-
st vyluuje poddanost Ko mstu. Pochybovat nemusme s ohledem na
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 541 J A N L H O T K
119 Na pkladu zpadnch ech rozborem patrontnch prv prokzala Zdeka HLED-
KOV, Ke studiu a monostem vyuit patrontnch prv v pedhusitskch echch,
Folia Historica Bohemica 7, 1984, s. 4399, e krl prezentoval kn pouze v Berou-
n, Tachov, Domalicch, Kaperskch Horch a Klatovech, zatmco Plze, Suice
a Stbro mly patrona jinho. Podobn si ve Slanm patront nad kostelem sv. Gott -
harda ponechal klter v Ostrov. Patronty intramurrnch farnch kostel v atci
a Lounech zskaly darem od Jana Lucemburskho kltery na Strahov a v Oseku,
avak za vldy Karla IV. pely nazpt do rukou panovnka (me jt o paralelu ke
Karlov snaze rekonstruovat panovnickou domnu). Jaroslav HAVRLANT, Problmy
studia farn st ateckho dkantu a jeho specifika, in: Jan Hrdina Blanka Zilynsk
(edd.), Crkevn topografie a farn s prask crkevn provincie v pozdnm stedov-
ku, Praha 2007 (= Colloquia mediaevalia Pragensia 8), s. 163.
120 Johann SCHLENZ, Das Kirchenpatronat in Bhmen. Beitrge zu seiner Geschichte
und Rechtsentwicklung, Prag 1928, s. 51, 135136; Josef EMLIKA, Potky ech
krlovskch 11981253. Promna sttu a spolenosti, Praha 2002 (= esk historie 10),
s. 461.
121 V zlomku bernho rejstku z roku 1428, uloenm ve Sttnm okresnm archivu
v Chrudimi, teme Registrum exaccionis seu collecte losunge anno domini MCCCC
vicesimo octavo [...]. Primo sequntur ordo domorum in nostro civitate positorum,
post ea secuntur agricole in suburbio civitatis. Secuntur wille Coczie, Topolo, Wescze,
Crassin dwuor, curia in Ribnik hospitalis. Za sdlen dkuji Mgr. Ivo ulcovi ze
SOkA v Chrudimi.
122 Akt byl stvrzen dnes ztracenou listinou, vystavenou 28. 2. 1397. Je znm pouze jej
sten opis, kter je uloen ve Sttnm okresnm archivu v Chrudimi, Sbrka ruko-
pis, star inv. . 15: Sophia Dei gratia Romanorum et Bohemiae regis conthoralis,
princeps Bavariae. Ad universum tenore presentium deducimus notitiam, quod de
inuata nobis Dei clementia cultum divinum ampliare cupientes ut tenemur et ea fa-
cere, quae ad salutem fidelium expediat animarum, sane cum villa Kocim impletae
civitatis Chrudim carens et longe distans ab oratorio et ipsa civitate Chrudim, ubi
ecclesia parochialis, in qua incolae dictae villae Kocim sacramenta percipiunt, pro-
pter hanc distantiam habitatores ejusdem villae gravabantur incommodis, nec saluti
animarum suarum poterant intendere, diligenter exstitit a retroactis temporibus si-
tuata necta. Et ferventi devotione inflammati Anderle iudice, Niclas Hanuss, Kno-
bloch iurati necnon Wenceslao Hapul totaque communitas dictae villae nobis humi-
liter et attento studio supplicarunt, desiderantes et volentes oratorium seu capellam
ad honorem Sancti Bartholomaei in dicta villa erigere. [...] Srov. Kostel sv. Bartolo-
mje v Ko u Chrudimi, Ko 2002.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 541
pjemce proseb Koskch ani o majiteli patrontu, by kostel zstval vdy
fililnm vi farnmu kostelu v Chrudimi. Rovn u dalch lokalit se pe-
svdujeme, e majitelem patrontu byl panovnk: bez vjimky nalzme
krle pi prezentacch far v Putimi u Psku, Beovech u Klatov, Starm
Koln, Budimicch u Nymburka anebo Poaplch a Zdicch u Berouna,
tedy vesnicch psluejcch k zempanskm mstm. Posledn dv lokality
byly navc pvodn v majetku praskho biskupstv, co signalizuje, e se
panovnk nucenou smnou vdom nevzdval vrchnostensk kompetence
na smnnm zbo. Podobn si krl ponechal patront v Knovzi a v ele-
nicch, kter pedtm pipojil ke Slanmu.
123
Rovn v Metlianech u Novho
Bydova se d pedpokldat, e patrontem pvodn disponoval krl.
124
Za-
jmav a ilustrativn tuto praxi dopluje ppad achovic, zakoupench ka-
daskm manem v roce 1402. Jak ji vme, krl stanovil, e m ves
s mstem trpt, avak tato skutenost samozejm nijak neovlivnila patro-
nt, jm nadle disponovali individuln man.
125
Nen dvodu domnvat
se, e tomu bylo jinak u panovnka, kter mstu pipojoval sv vesnice
s tm clem.
Jestlie si panovnk zachovval nad osovnmi vesnicemi vrchn vlast-
nictv, jak potom byla motivace k jejich pipojovn k mstm? Hlavn
dvod spoval, jak jet bude doloeno, pedevm ve snaze msto hospo-
dsky poslit.
126
Pivznm vs k mstu panovnk jednak sledoval jejich
podzen svm orgnm (mstsk rycht) a vtanou zminku jejich
exempce z pravomoci kastelni. Lze se domnvat, e pipojen vs neped-
stavovalo realizaci njak konkrtn prvn instituce, a nelze tud jedno-
znan obecn definovat, co vechno v sob obnelo a zahrnovalo.
Postupem doby mohlo z utilitrnch dvod dochzet k jist unifikaci
v prvnm postaven tchto vs, nicmn o existenci njakch obecn plat-
nch zsad nelze hovoit.
127
Pesto nelze na hledn jistch spolench rys
J A N L H O T K 542
123 V Knovzi prezentovala esk krlovna 1360 (LC, I, s. 119), 1374 (LC, IIIIV, s. 30),
v elenicch pmo krl 1364 (LC, I, s. 41), 1419 (LC, VII, s. 282).
124 V dob pedhusitsk sem fare prezentovali zstavn majitel Novho Bydova pni
z Vartenberka. Srov. Josef KURKA, Archidiakonty kouimsk, boleslavsk, hradeck
a diecese litomylsk (mstopis crkevn do r. 1421), Praha 1914, s. 514515.
125 Jet v roce 1395 k achovickmu kostelu prezentoval Jindich z Dub, kter ve stej-
n dob dosazoval fare v hoanech (LC, V, s. 218).
126 Tak tvrd vtina autor: F. VACEK, Emfyteuse v echch, s. 41; J. ECHURA, esk
Budjovice, s. 162; J. KEJ, Vznik, s. 120; Miloslav BLOHLVEK, Plzesk pedms-
t, Plze 1997, s. 118119; J. EMLIKA, Prvo nucen smny, s. 513.
127 Individualitu jednotlivch mst zdrazuje J. KEJ, Vznik, s. 1719; srov. tak
J. EMLIKA, Potky ech krlovskch, s. 275.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 542
vs pipojovanch k mstm zcela rezignovat. Zvlt vrazn se vechny
ppady shoduj v prvn podzenosti vi mstu, kter vak mohla mt ir
rmec a zasahovat i do vs v dren tetch osob (vikbild). Vesnice mohla
podlhat mstskmu rychti naprosto neexistoval v n tedy pro ni soud -
nictv venkovsk rycht anebo jen v zleitostech vyho soudnictv.
128
Mimo rychte lze pedpokldat sbor venkovskch psench, avak zprvy
o nich jsou velmi kus a nelze je generalizovat (Ko). Tot plat o poten-
ciln existenci jednotn obce mstskch vs, jak ji naznauj ppady es -
kch Budjovic a Jarome.
129
Soukromoprvn zleitosti drobnch spor
a nespornho soudnictv nejsou jednoznan postiiteln, konen z popi-
sovan doby se vzhledem k aplikaci obyejovho prva dochovalo jen velmi
mlo zprv na toto tma.
130
Nkte autoi se pokouej hledat zvislosti pipojovn vesnic s uri-
tm typem mst, vsledky vak nejsou pesvdiv.
131
Jak ji bylo eeno
a jak tak pregnantn vyjaduj samotn narace panovnickch listin, chtl
krl v prvn ad hospodsky poslit nron zakldac podnik i jeho v-
sledek, poskytnout manm nleit agrrn zzem a zajistit jim existenci
v ne vdy ptelsky naladnm okol (hradt ednci, lechta).
132
Finann
podpora mst a jejich prosperita byla stednm leitmotivem jeho snaen,
oekval-li jako odmnu stl pjem penz pro sv poteby. Nelo jen
o bern levy, propjovn prva mle, nucenho skladu i ochranu ped
zlovl krlovskho podkomoho, ale i dostaten propojen se sousednm
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 543 J A N L H O T K
128 S plnou soudn pravomoc rychte se setkvme jen v ppad Uherskho Hradit
a t vesnic psluejcch Jevku. Druh ppad je pro esk pomry mnohem as-
tj. Krom Poliky a s n souvisejcho Vysokho Mta, kde ml mstsk rycht vy-
konvat pouze vy jurisdikci, se v pedhusitsk dob dozvdme o venkovskch
rychtch tak ve Starm Koln a Ko. Rovn vesnice pipojen k Litovli mly sv
venkovsk rychte. ivotnost tohoto uspodn byla obvykle dlouh, jak lze soudit
na pkladu Poliky. V roce 1452 vypukl spor mezi sedlkem z Krsnho a Martinem
z Telecho, kter byl nakonec een na mstskm soudu: A o to jsi stvali ped pr-
vem v Telecm i svdomie js vedli s ob stran tak, a js o to pili na nae prvo.
Karel DUDEK, Djiny krlovskho vnnho msta Poliky. Dl prv do doby pedhu-
sitsk, Polika 1940, s. 80.
129 Na ppady v zahrani upozoruje J. KEJ, Vznik, s. 242.
130 J. KEJ, Vznik, s. 261262.
131 Tak F. HOFFMANN, esk msto, s. 95, vidl souvislost vs s hornmi msty, naproti
tomu W. KUHN, Die Stadtdrfer, s. 65, konstatoval, e systmem mstskch vs dis-
ponovala zejmna men msta na magdeburskm prvu. S tm by korelovala sku-
tenost, e velk msta dn vsi nemla plat to minimln o praskch mstech
a Brnu, v Kutn Hoe nelze pedpokldat mstsk vsi z jinch dvod (J. MEZNK,
Venkovsk statky praskch man, s. 5).
132 J. EMLIKA, Prvo nucen smny, s. 513, 522.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 543
venkovskm prostedm. Dosti asto se v tto souvislosti tvrd, e osovn
vsi kryly potebu msta v dovozu obil a dalch zemdlskch produkt
oprvnn vak lze namtnout, e tuto funkci suplovaly i nejbli vsi sou-
sednch vrchnost: v dob, kdy se jet nezkonstituoval dominikln trh, ani
nebyla lep pleitost ne hledat odbytit pro sv vrobky na mstskm
trhu.
133
Na druhou stranu je jednoznan, e si mstsk vsi zachovvaly ag-
rrn charakter, ji jen z toho dvodu, e v emesln vrob nemohly
a velmi asto ani nesmly mstu konkurovat. Platila pitom vzjemn sym-
biza: msto zskalo pravideln dodavatele zemdlskch vrobk, mstsk
rycht zvyoval svou autoritu vt zemn pravomoc, plynul mu do mce
vy podl ze soudnch pokut a konen sedlci v mstskch vsch zskali
nejen odbytit pro sv produkty, ale pedevm hospodsk vhody (zpo-
tku i monost prodvat ve mst sv pivo) a vdom jist privilegovanosti
vi bnm poddanskm vsm, kter snad bylo ze strany mstskho soudu
doprovzeno i nestrannjm a shovvavjm pstupem ne na lechtic-
kch soudech.
134
Pes podzenost mstskmu prvu vak nemli obyvatel
mstskch vs plnocenn postaven man, lo hlavn o aplikaci prva
obvyklho ve mst a na mstskm soudu, nikoli o stavovsk zaazen. Pi
hledn jejich specifickho prvnho postaven se lze stle ztotonit s tvrze-
nm, e se vraznji neodliovali od pedmstskch soused a tzv. obyvatel,
tj. tch, kte ve mst ili, ale nevlastnili dn dm.
135
V pomru k zem-
pnovi ovem poddanmi byli, komornmi poddanmi panovnka.
136
Panov-
nick privilegia se tak obracela na plnoprvn many, vesnit rolnci
participovali maximln na daovch levch, protoe s mstem trpli.
Odlin zpsob zdann tak byl dalm specifikem mstskch vs. Skldn
roku se toti nemuselo omezovat na dva stabiln termny v roce jako u b-
nch poddanskch plat (nejastji sv. Ji a sv. Havel), nbr se pln pod-
izovalo harmonogramu mstem vypisovanch lzung.
137
Nepedvdatelnost
J A N L H O T K 544
133 J. MEZNK, Venkovsk statky praskch man, s. 4.
134 J. MEZNK, Venkovsk statky praskch man, s. 5; F. MAHEL, Husitsk revoluce,
I, s. 372.
135 F. MAHEL, Husitsk revoluce, I, s. 372; F. HOFFMANN, esk msto, s. 95.
136 J. KEJ, Vznik, s. 166.
137 Nap. v eskch Budjovicch v letech 13961416 kolsal poet vypsanch sbrek
v jednom roce od jedn a do pti, piem se mnila i zdaovac sazba (marginln
ji J. MEZNK, Praha ped husitskou revoluc, Praha 1990, s. 169, na zklad analzy
pramen podrobn J. ECHURA, Finann hospodaen, s. 6465). To samozejm
zsadn ovlivovalo ekonomick fungovn mstskch vesnic. Tamn rolnk si ne-
mohl naplnovat, kolik penz ron zaplat, a musel tedy mt pi sob vdy jist ka-
pitl anebo alespo naturlie, za n mohl zskat penze. Upozoruje na to M. NODL,
Slu-li, s. 5. V Olomouci a dalch moravskch mstech se naproti tomu lzunga
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 544
finannch poadavk msta nutila poplatnky mt pi sob vdy alespo n-
jakou hotovost. Mimo to museli kadoron odvdt pravideln mstsk
cenzus, kter jinak relativn pzniv zaten
138
nepjemn navyoval.
Nen nutn zdrazovat, e se vnec mstskch vs stval velmi vhod-
nm pro obyvatele vlastnho msta. Kup. pokud nebyli man po utrpn
iveln pohrom (zvlt por) schopni platit, stvali se obyvatel mst-
skch vesnic vtanou alternativou. Toho se dalo pochopiteln i zneuvat
jestlie vypisovn sbrky zleelo ist jen na mstsk samosprv, jist vy-
uila pleitosti. Tm se dostvme k otzce, zda se mohla mstsk sbrka
rozvrhovat jen na osovn vsi. Dochovan bern rejstky nic takovho ne-
naznauj, ale pesto nememe o existenci njakch mimodnch vpo-
moc pochybovat, kup. prv pokud matesk msto utrplo porem.
139
Jinak dochzelo ke spojitosti mst s jejich vesnicemi v hospodskm
slova smyslu nap. skupovnm plat, pozemk a celch usedlost m-
any.
140
Nelze to ovem povaovat za pravidlo i dokonce argument pro de-
tekovn mstsk vsi. Tato zvislost vychzela pedevm z blzk polohy
dan vsi vi mstu, nikoliv jejho prvnho statusu.
141
Stejnou mrou mly
sv zjmy na vesnicch tak crkevn instituce: prostednictvm zbonch
odkaz zskvaly platy i konkrtn nemovitosti zdu i pitly.
142
V nepo-
sledn ad potom mstsk vsi vytvely mstu pedpol ochrannho a stra-
tegickho vznamu, slovy J. echury ochrann pl,
143
odkud mstu
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 545 J A N L H O T K
tsnji vzala k vbru speciln bern a vykazovala tak rysy v podstat pravideln-
ho platu vybranho na sv. Ji a sv. Michala (CDM, XI, s. 358, . 398, a s adou dokla-
d J. DMAL, Mstsk bern, passim).
138 M. NODL, Slu-li, s. 7, kalkuluje pouze s lzungou, odhadl, e mstsk prosted
podlhalo ve vsledku zhruba o 10 % menmu zaten celkovho ronho pjmu
ne venkovt poddan na klternch a lechtickch velkostatcch. Nodl vak vbec
nezohlednil mstsk cenzus.
139 Takovou pomoc v roce 1464 poskytly osovn vesnice suick: Rudolf URBNEK, Vk
podbradsk IV. echy za kralovn Jika z Podbrad. Lta 14601464, Praha 1962
(= esk djiny III/4), s. 356.
140 Z poetnch doklad namtkov: v roce 1358 vlastnil usedlost v Litvnovicch bud-
jovick man (Urkundenbuch der Stadt Budweis, I, s. 6970, . 102), v roce 1362 za-
pisoval olomouck man Andreas Boemus sv manelce vno 80 hiven gro, po-
jitnch na sv usedlosti v Hnvotn (Ferdinand BISCHOFF, ber das lteste
Olmtzer Stadtbuch, Wien 1877, s. 52, . 66), nadn kaple sv. Michala v Klatovech
v roce 1380 pojiovali man na svch usedlostech ve Slavoovicch (J. VANURA,
Klatovy, I/1, s. 110, 130). O majetcch klatovskch man v mstskch vsch
srov. L. SKOROV (red.), Klatovy, Praha 2010, s. 7879.
141 J. BAKALA, Venkovsk majetky, s. 115.
142 F. HOFFMANN, Jihlava v husitsk revoluci, s. 148.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 545
nehrozilo bezprostedn nebezpe, jako tomu mohlo bt nap. z okolnch pan-
skch sdel. S otzkou obrannou souvisela i povinnost venkovan vyslat mue
pro mstskou hotovost, jak o tom mme zprvy z pedhusitskho Stbra.
144
Na plnm okraji naeho zjmu stoj dvody pro pipojen nekultivo-
van pdy nad rmec dan lokanm aktem i v tomto ppad stl v po-
ped dvod hospodsk, porostliny mohly poslouit jako zdroj deva,
plocha pro pastvu dobytka anebo jako prostor pro zaloen nov vesnice,
jak dokldaj nkter ppady moravsk.
145
Zpsoby pronikn mstskho prva a mstsk jurisdikce na venkov
V ppad vlastnch mst se mstsk prvo vymezovalo jednoznan obvo-
dem mstsk hradby. V prostoru uvnit hradeb ili plnoprvn man, po-
droben mstskmu soudu a povajc mstsk mr.
146
lo o klasickou
soudn imunitu, vynt ze soudn pravomoci kastelni i jinch soud, kterou
panovnk neustle zkostliv zdrazoval. Okoln vlastnci pozemkov
vrchnostensk jurisdikce nemohli tento zcela signifikantn fakt zvanji
napadnout. Jin situace vak nastvala, pokud bylo prvo msta rozeno
na okoln sdlit za hradbami.
147
Nejtsnjm zpsobem se zvislost vesnic
na mstskm prvu zempanskho msta projevovala prostednictvm vik-
bildu (Weichbild, districtus), tj. zem v okol msta, kde se uvalo magde-
burskho prva. Definice tohoto termnu nen v historick literatue
jednoznan. Jako odborn pojem se vikbild v esk historiografii objevil
dky Adolfu Zychovi potkem prvn svtov vlky, pestoe ji pedtm pro-
bleskl v nkolika regionln zamench pracch.
148
Zycha ho s odvolnm
na slezsk pomry definoval jako zemn prostor obsahujc msto a nkolik
vesnic, kde existuje prvn jednota, ztlesnn a vykonvan mstskm
rychtem. Vyslovil dle domnnku, e mstsk rycht ve vikbildech byl
suvernem ve mst, zatmco na vesnici mu psluelo sthat pouze hrdeln
zloiny, nebo ty leh eili jednotliv vesnit rychti.
149
Pestoe se vraz
weichbild v eskch pramenech a do 14. stolet nevyskytl, zakoenil v do-
J A N L H O T K 546
144 Rostislav NOV, Stbrsk vojenstv v dob pedhusitsk (Studie k djinm mstskho
pedhusitskho vojenstv), Historie a vojenstv 1963, s. 432.
145 Nap. Nov Sady u Olomouce, viz J. BAKALA, Venkovsk majetky, s. 106107.
146 J. KEJ, Vznik, s. 163, 259.
147 J. KEJ, Vznik, s. 164, 259.
148 Nap. F. J. STOCKLW, Das Buch der Heimat. Allgemeiner Theil, s. 432, i Wilhelm
FEISTNER, Geschichte der kniglichen Stadt Aussig bis zum Jahre 1547. Ein Beitrag
zur Geschichte der Deutschen in Bhmen, Reichenberg 1883, s. 65.
149 A. ZYCHA, ber den Ursprung der Stdte, s. 128129, 130.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 546
mcm bdn rychle jako terminus technicus. Nkte autoi monografi
mst kladli k vikbildu jako synonymum pojem mstsk os, kter vykldali
jako prostor v okol msta, kde ml pravomoc mstsk rycht (J. Vvra pro
Koln, J. Vanura pro Klatovy nebo naposledy V. Kaiser pro st nad
Labem).
150
J. V. imk vikbild chpal jako rozen pravomoci mstskch
sprvnch orgn na venkov.
151
Zevrubnj definice se vikbild dokal a
v povlenm obdob. Frantiek Hoffmann ho ve sv prci o husitstv v Ji-
hlav z roku 1961 charakterizoval jako oblast, v n byla bezprostedn
uplatovna alespo ve vyhrazench tkch ppadech trestn povahy pra-
vomoc mstskho soudu a kde se ke svm prvnm potebm uvalo mst-
skch knih. Nepatily do n pitom jen vsi mstsk a v majetku msta, nbr
i jin.
152
Pracovn hesl prvnhistorickho slovnku vikbild definoval jako
zemn obvod msta, mstsk prvo anebo souhrn mstskch zkon.
153
Se
zejm nejpesnjm vystienm pojmu piel J. Bakala.
154
Vikbildem rozu-
ml pro esk zem zemn obvod, jeho vsi byly spravovny podle zsad
mstskho prva a jejich vrchn soudn instanci tvoil pedstavitel mst-
skho soudu (tj. mstsk rycht nebo psen). Ni soudn pravomoc p-
sluela jednotlivm vesnickm rychtm, kte se dili mstskm prvem.
Tato definice neplatila vdy, nkdy jen pro vesnice na emfyteutickm prvu
(Hranice na Morav), jindy disponoval mstsk rycht ve vikbildu vekerou
jurisdikc. Znanou partikularitu vikbildnho zzen Bakala dokladoval zji-
tnm, e vikbild zpotku nevymezoval dn majetkov komplex a nesou-
visel s jeho rozsahem, ale pozdji zaalo ke splvn obho a posilovn role
mstsk sprvy na venkov dochzet (Moravsk Tebov). Jinde Bakala
upozornil na skutenost, e soust vikbildu mohly bt i vesnice, kter ne-
byly ani v majetku individulnho mana, ani mstsk obce.
155
J. Kej pro-
hlauje za vikbild zemn celek zahrnujc msto a k nmu psluejc vsi,
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 547 J A N L H O T K
150 J. VVRA, Djiny, s. 27; J. VANURA, Klatovy, I/1, s. 92; Kristina KAISEROV Vladi-
mr KAISER (red.), Djiny msta st nad Labem, st nad Labem 1995, s. 19, pova-
uj pravomoc potrn tkch zloin a zatkn dlunk a kdc v okol msta
za doklad vikbildu.
151 Josef Vtzslav IMK, esk djiny, I/5. Stedovk kolonisace v zemch eskch,
Praha 1938, s. 532533.
152 F. HOFFMANN, Jihlava v husitsk revoluci, s. 128.
153 B. ROUKA V. RIKA, Pracovn hesl, s. 623.
154 Jaroslav BAKALA, Urkundenzeugnisse von der Weichbildverfassung in den mhri -
schen Stdten des Magdeburger und Leobschtzer Rechtes, Folia diplomatica 2, 1976,
s. 77.
155 J. BAKALA, Venkovsk majetky mst, s. 116. Prokzaly to tak doklady, kter nazna-
uj odlin vznam slov panstv a vikbild (J. BAKALA, Urkundenzeugnisse, s. 82).
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 547
kter je spjat s mstem a plat v nm mstsk prvo,
156
zatmco J. emlika
ho definuje jako sprvn okrsek tvoen mstem a jistm potem okolnch
vesnic, kde platilo mstsk prvo a jen byl v prvnm, soudnm, kulturnm
a hospodskm ohledu tsn spjat a spojen se svm mstem.
157
Vikbildy
se podle nj v eskm prosted nevytvoily, za nznak oznail Poliku, kde
se v roce 1265 objevila snaha vytvoit mlov okruh mstskho prva, p-
padn tendence k prostorov unifikaci mstskho a venkovskho osdlen
na Bezdzsku.
158
Meme tedy uzavt konstatovnm, e vikbild pedsta-
voval zemn prostor v nejblim okol msta, jeho obyvatel bez ohledu
na patrimonijn pslunost eili prostednictvm sv obecn samosprvy
drobn spory a nesporn zleitosti podle mstskho prva, zatmco ve vy
jurisdikci podlhali mstskmu soudu, kde ppadn dali o nauen a ne-
chvali si zaknihovat sv prvn pozen. Ztlesnnm vikbildnho zzen
byl rycht pslunho msta. Vikbildy nemusely tvoit jednotn zem ani
prostorov, ani majetkov, nkdy ani nebyl znm jejich pesn rozsah.
159
Typick byly pedevm pro moravskoslezsk poddansk msta na magde-
burskm prvu (Horn Beneov, Bruperk, Mohelnice, tty aj.), piem
vikbildn charakter vyjaduj listinn formulace ville ad civitatem adiacen-
tes, ville, que ad civitatem spectant.
160
Vlastn pojem vikbild k nm pro-
nikl pomrn pozd, doloen je nejprve na Morav v druh polovin 14.
stolet, pm doklady z ech jsou a ze stolet nsledujcho.
161
Za jeho
pedchdce meme v naem prosted povaovat latinsk vrazy districtus
i circuitus. Vlastn vznam slova weichbild nen jednoznan a mn se
v zvislosti na geografickm umstn. Vyplv to nepochybn z loklnch
odlinost vikbild v Luici, Slezsku a Morav i ze vzjemnho prolnn.
162
J A N L H O T K 548
156 J. KEJ, Vznik, s. 168169.
157 J. EMLIKA, Prvo nucen smny, s. 522523.
158 J. EMLIKA, Prvo nucen smny, s. 524. V regionu Trutnovska se vikbild pokusil
prokzat Ondej WOLF, Kolonizace, weichbild a potky manskch tvrz na Trutnov-
sku, Archeologick rozhledy 56, 2004, s. 265270.
159 Mstsk rycht a konel ve Zhoelci, kte spravovali jeden z nejvtch vikbild
vbec, pesn hranice svho vikbildu neznali jet v 16. stolet. Lars BEHRISCH,
Stdtische Obrigkeit und soziale Kontrolle. Grlitz 14501600, Epfendorf/Neckar
2005, s. 4248.
160 J. BAKALA, Urkundenzeugnisse, s. 80.
161 Kolnsk mstsk rycht pedloil v roce 1454 revindikan komisi listinu na man-
stv a na plat na vsi Rausk u vikbildu. Archiv esk, 2, Praha 1842, s. 467, . 606.
162 Podle pslunho hesla v Lexikon des Mittelalters se toto slovo zaalo v pramenech
sk provenience objevovat od sklonku 12. stolet jako synonymum pro mstsk
prvo. Prostednictvm kolonizace se rychle prosazovalo v sousednch zemch, aby
ve Slezsku a Luici zskalo zcela nov vznam, nebo k mstm zde byly pipojovny
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 548
Rozhodnut podrobit venkov mstskmu rychti nemusela nutn vy-
dvat jen vrchnost pslunho msta, vyjt mohlo i zven. Pozemkov vrch-
nosti na venkov mohly pmo stanovit, aby se jejich vesnice dily
mstskm prvem.
163
Tato ustanoven pochopiteln nijak nemnila stavov-
sk zaazen venkovskch obyvatel, i nadle zstvali adovmi poddanmi
sv vrchnosti.
164
Listinn formulace dit se mstskm prvem (nebo oby-
ejem) v sob vak ukrvala irokou paletu monch zvislost a mohla bt
i jinm oznaenm pro emfyteuzi.
165
V dalch ppadech tot znamenalo
oprvnn aplikovat prvo uvan na mstskm soudu na obyvatele vesnic,
obracet se v ppad bezradnosti i zvanjho zloinu na mstsk soud
anebo vymovat lny podle vzoru toho kterho msta
166
(ponkud jin
situace panovala u tzv. ius regale, udlovanho nkterm poddanskm
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 549 J A N L H O T K
skupiny vesnic, kter potom spolen tvoily obvod stejnho mstskho prva, pro
kter je od roku 1302 doloen nzev vikbild. Vrchn pravomoc ve vikbildu patila
mstskmu rychti, jemu podlhali vesnit rychti na venkov. Lexikon des Mit-
telalters, VIII. Stadt (Byzantinisches Reich) bis Wel, Mnchen 2003, sl. 20932095.
163 S uvedenm konkrtnch ppad F. GRAUS, Djiny venkovskho lidu, II, s. 237.
164 J. KEJ, Vznik, s. 166, 260.
165 Nap. pni z Guttejna v 15. stolet vydnm listin, v nich piznvali tachovsk mst-
sk prvo svm poddanskm vsm, zamleli toliko prvo svobodnho kaftu. Tyto
listiny potom zstvaly a do 20. stolet v majetku poddanch. Srov. Georg SCHMIDT,
Deutsche Dorfrechte aus Westbhmen, Mittheilungen des Instituts fr sterreichische
Geschichtsforschung 37, 1917, s. 598631 (s edic pslunch listin), a Gustav
HOFMANN, Privilegia poddanskch vs na Tachovsku, Minulost zpadoeskho kra-
je (dle MZK) 17, 1981, s. 139144. Nad tmto problmem se zaml Eduard MAUR,
Pimdt Chodov ve sporu se vamberky (50.-70. lta 16. stolet), in: K hospodskm
a socilnm djinm ech v 16.-18. stolet, Praha 1967 (= Acta Universitatis Carolinae,
Philosophica et historica 3, 1967), s. 8990, a T, Protifeudln hnut na Chodsku
kolem roku 1525, MZK 15, 1979, s. 161.
166 Exemplrnch doklad znme z naeho prosted dostatek. Opat kltera ve Vilmo-
v udlil v roce 1279 svm poddanm v Buicch a Vlaicch prvo spravovat se oby-
ejem msta slavi jak v soudnch zleitostech, tak v lnov soustav (CDB, VI/1,
edd. Jana NECHUTOV Zbynk SVITK Helena KRMKOV Jarmila KREJ-
KOV, Pragae 2006, s. 7172, . 29); J. KEJ, Vznik, s. 166, formulaci interpretuje jako
aplikaci prva obvyklho ve mst na mstskm soudu pro obyvatele vesnic. Rovn
obyvatelm vsi Ti Dvory povolili Petr ze Smrkovic a Herman z Konic v roce 1347
drbu pdy podle emfyteutickho prva a prva msta Kolna (Zuzana MIKOVSK,
Vzcn prstek v okresnm archivu v Koln, in: Prce muzea v Koln 3, Koln 1984,
s. 233238 (s eskm pekladem pslun listiny). Plzesk man Vavinec z Kra-
lovic po zakoupen Koterova, kter nechal pevst na emfyteutick prvo, rozhodl,
aby se mstn samosprva dila podle prva msta Plzn a v tch ppadech se
obracela na tamn mstsk soud (List krlovskho msta Plzn, I, s. 110113,
. 103, srov. k tomu M. BLOHLVEK, Plzesk pedmst, s. 6263). Tak rycht
v kapituln vsi Vrbany soudil t ppady podle prva msta Kouimi (RBM, III,
s. 551, . 1404), zatmco 27 vs kolem lesa Brdo u Volyn mlo podle vle Eliky Pe-
myslovny uvat prva msta Psku, co tu znamenalo een nespornch i spornch
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 549
mstm).
167
Velmi ilustrativn je v tomto kontextu situace v Brn zdej
mstsk rycht obdrel pravomoc jurisdikce nad pedmstmi, kter patila
rznm vrchnostem, jim ml zsti plynout vnos ze soudnch poplatk.
Msilo se zde nkolik jurisdikc, na brnnskch pedmstch mli majetky
jak man, tak crkev, lechta i zempn, co vytvelo podhoub pro
adu spor.
168
Za pedmstmi leely vsi, kter podlhaly patrimonijn
sprv sv vrchnosti, aplikujc brnnsk mstsk prvo.
169
Liily se od nich
lokality, kter samy vykonvaly vekerou jurisdikci a adresovaly sv prvn
dotazy do Brna pouze jakoto k soudn stolici vy instance (nap. Uhersk
Hradit, Velk Bte aj.).
170
Pokud pedchoz ppady od vikbildu odliovala absence vkonu juris-
dikce mstskho rychte, potom existovaly situace, kdy naopak rycht ml
vi venkovskmu okol jist pravomoci, avak pslun vesnice se nedily
mstskm prvem. Dochzelo k nim jednak v ppad, e msto zskalo
od panovnka pravomoc popravy. Zde m zvltn vznam rok 1381, kdy
J A N L H O T K 550
zleitost vesnickmi rychti dle litery mstskho prva (RBM, III, s. 108109,
. 269). Rovn Chodov u Domalic obdreli ji v roce 1325 z vle Jana Lucembur-
skho prvo povat prva tohoto msta (CIM, II, s. 206209, . 129).
167 Nelze se ztotonit s tvrzenm P. ERNIKOVSKHO, Svobodn majetek, s. 110, jen
piznv na zklad privilegia pro Prachatice z roku 1381 vesnicm Ostrov a Star
Prachatice status osovnch vesnic patcch do vikbildu jen proto, e obdrely
tzv. ius regale. K pojmu srov. Antonn HAAS, O tak eenm prvu krlovskm rom -
berskch mst a msteek, JSH 26, 1957, s. 6974; Miroslav TRUC, Ius regale rom -
berskch mstskch privilegi, in: Karel Mal (red.), Mstsk prvo v 16.18. stolet
v Evrop. Sbornk pspvk z mezinrodn konference uspodan Prvnickou fa-
kultou UK ve dnech 25.-27. z 1979 v Praze, Praha 1982, s. 5367.
168 Miroslav FLODR, sil mstsk rady o jurisdikci nad brnnskmi pedmstmi ve
13. a 14. stolet, in: Sbornk prac filosofick fakulty brnnsk university. ada histo-
rick, ronk 1995, C 42, s. 2538. Srov. jet obdobn ppady Jihlavy a Nmeckho
Brodu (J. KEJ, Vznik, s. 164, 259).
169 Dleit je v tomto kontextu pedevm prce Miloslava FLODRA, Brnnsk mstsk
prvo (-1359). Zakladatelsk obdob, Brno 2001, kter podrobil zevrubnmu vzku-
mu cel okruh brnnskho mstskho prva vedle mst, kter pouvala brnnsk
prvo na zklad nm znmch rozhodnut svch vrchnost, zde odhalil i celou adu
vesnic, lecch v blzkosti Brna, je dala tamn mstskou radu o prvn nauen
(zejmna s. 78110). Pestoe je nalzme v prvnch knihch, nememe mluvit
o jejich pslunosti i dokonce podzenosti vi mstu. Podobn doklady mme
i z jinch lokalit. Kup. v roce 1449 vysadili Lipolt ze vamberka s Vclavem Ton-
kem z Plzn svou vesnici Stapoli emfyteutickm prvem a ustanovili, e pakli by
v kter pi byli obtieeni k vpovdi t pe, [] maj se odvolati do msta Rokycan
a tu jich nlezu povati (List krlovskho msta Plzn, I, s. 429431, . 386).
170 Obdobn situace nen vylouena u poddanskch mst. Naznauj to zjitn zskan
rozborem mstskch knih poddanskch mst z prvn poloviny 16. stolet. Stanislav
POLK, Trhov knihy eskch poddanskch mst v I. polovin 16. stolet, Sbornk
archivnch prac (dle SAP) 18, 1968, s. 417424.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 550
Vclav IV. udlil krajskou popravu rychtm a psenm hned v devti kr-
lovskch mstech.
171
Vedle toho mohl panovnk stanovit, aby mstsk rych-
t vykonval jurisdikci v mstskm okol, asto vymezenm jednou ml.
Propjen takov pravomoci znme v nznacch pro atec (1265), v pln
podob u Kadan. T Jan Lucembursk v roce 1319 potvrzoval, e zdejmu
rychti a psenm pslu od dvnch as soudit vechny ppady ve
mst a v mlov vzdlenosti.
172
Vyplv z toho, e msto mohlo podobn
pravomoci doshnout vahou sv pirozen autority. asto msta nabvala
vl panovnka jet vt zemn psobnosti: v roce 1366 zskaly Suice,
Klatovy a komorn Kapersk Hory povinnost ochraovat ve svch okrscch
zemsk mr a potrat zloin v rmci Prcheskho a Plzeskho kraje. Po-
dobnou povinnost uloil Karel IV. ve stejn dob tak ateckm, Mostec-
km, Kadaskm a Lounskm.
173
Vechny jmenovan doklady pregnantn naznauj, s jakou opatrnost
musme pistupovat k pramennm relacm, naznaujcm vzjemnou prvn
souvislost msta a venkova. Plat to tak pro zpisy v mstskch knihch,
kter mohou naznaovat irokou klu vzjemnch vztah. Na jejm konci
tume momentln rozmar venkovskch poddanch, kte si, by nebyli
s mstem nijak prvn svzni, nechali zaknihovat sv prvn pozen do
mstskch knih, jak o tom mme doklady z Loun.
174
Mstsk velkostatek a problmy jeho definovn
v kontextu osovnch vs
Podrobnj analza a definovn specifickch rys osovnch vesnic vede
k zvru, e nebyly majetkem mst, k nim byla pipojena, ale toliko po-
zemkovm psluenstvm. Takov zjitn vrh ponkud jin svtlo na
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 551 J A N L H O T K
171 Plze, Litomice, Koln, esk Budjovice, Klatovy, Louny, Mlnk, Stbro a Vysok
Mto (CIM, II, s. 736, . 573). Tak sledujeme v Koln, e do radnho manulu byly za-
neny sporn i nesporn zleitosti cizopanskch vesnic i msteek (J. VVRA, D-
jiny, s. 27, uvd vsi Konrovice, Tnec nad Labem, Ovry, Veltruby, Loany, Ke -
ho, Nov Ves, Velim, Bstv, Poln Vodrady, Kbel, Peky, Hoany, Dolany, Ti Dvory,
Hradiko, Mnichovice, Hranice, Klavary a zanikl Popovice). Srov. k tomu V. VOJT-
EK, O nejstarch knihch, s. 93, a Marie BLHOV, Nejstar mstsk kniha msta
Kolna, in: In memoriam Zdeka Fialy. Z pomocnch vd historickch, Praha 1978,
s. 134135.
172 CIM, II, s. 186188, s. 111. V te listin krl stanovil, aby ze zpupnho zbo, kter
by man zakoupili na venkov, odvdli polovinu dan do krlovsk komory, za-
tmco druhou do mstsk pokladny.
173 CIM, II, s. 609614, . 422; s. 614615, . 423.
174 Ped tamn mstsk soud pichzeli venkovan a z 15 kilometr vzdlench lokalit.
Vilm HEROLD, O nejstar mstsk knize lounsk, SAP 21, 1971, s. 7980.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 551
problematiku mstskho velkostatku, kter je od osmdestch let dky J. e-
churovi pevn ukotvenm pojmem. Na zklad studia osovnch vesnic es -
kobudjovickch definoval mstsk velkostatek jako vtinou souvisl zem,
pedstavujc relativn koncentrovan pozemkov vlastnictv, skldajc se
z zem obklopujcho msto (pedmst a pimench ln), z nekultivovan
nepimen pdy v okol msta a ze vs i dvor. Obyvatelstvo tohoto prostoru
se dilo mstskm prvem a podlhalo mstskm adm. Dobu obecnho
vzniku mstskho velkostatku vymezil 14. a 16. stoletm, piem za defini-
tivn dovren oznail intabulaci statk a zaloen mstskho urbe.
175
Sv
zjitn o mstskm velkostatku echura zasadil do irch souvislost v mo-
nografii o eskm stedovkm velkostatku.
176
Pestoe se setkal s stenou
kritikou,
177
zaalo tuzemsk historick bdn termnu mstsk velkostatek
v kontextu s pedhusitskmi mstskmi vesnicemi obecn pouvat.
178
echurova definice ovem, konfrontujeme-li ji s obecnmi charakteris-
tikami velkostatku, nen zcela bez zvad. Agrrn historik Vclav ern ch-
pal velkostatek v nejirm slova smyslu jako pozemkov majetek zapsan
v zemskch deskch a tm nadan vsadami ve vlastnictv a v politick moci,
nepmo t ve vrobnch vztazch i ve veejn administrativ a v nrodnm
hospodstv.
179
ernho charakteristika vyplvala pedevm z reality po-
husitsk a ran novovk, take je jej uit pro star obdob jist diskuta-
biln. Nap. kltery vytvely dky panovnickm i lechtickm donacm
velkostatky i navzdory tomu, e nemly zpis v zemskch deskch (pokud
njakou nemovitost clen nezakoupily) a nebyly ani jejich skutenmi
vlastnky. Z vle dontor vak pejmaly jak pozemkov vrchnostenskou
pravomoc, je obnela jak pslun pravomoci prvn a sprvn (vkon v
jurisdikce, vbr bern), tak hospodsk (pjem feudln renty a vlastn
reijn hospodaen). Nejnovj bdn na tyto skutenosti reagovalo spe-
ciln definic pro vrcholn a pozdn stedovk velkostatek. Spatuje ho
jako relativn stabiln hospodsk tvar spovajc na uritm stupni po-
zemkov koncentrace pdy, kter nominln anebo reln nle nositeli
J A N L H O T K 552
176 Jaroslav ECHURA, Die Struktur der Grundherrschaften im mittelalterlichen Bhmen
unter besonderer Bercksichtigung der Klosterherrschaften, Stuttgart-Jena-New York
1994.
177 F. MAHEL, Husitsk revoluce, s. 371372.
178 Martin Nodl v recenzi na echurovu monografii mluv nkolikrt o stbrskm mst-
skm velkostatku (H 92, 1994, s. 778784), podobn L. APEK, Msto esk Bud-
jovice, s. 151.
179 Tak velkostatek definoval Vclav ERN, Slovnek archivn terminologie, II. Nzvo-
slov pro zemdlsko-lesnick archivy, Praha 1955, s. 7374.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 552
pozemkov vrchnosti. Za konstituujc element pitom povauje vkon po-
zemkov vrchnostenskch prv nad touto pdou a lidmi ji obvajcmi,
180
nikoliv majetkov prva.
Jak vidme, vn terminologick vymezen do svrchu podan definice
mstskho velkostatku nkter nejasnosti. Rozhodn je nemon zahrnovat
do arelu mstskho velkostatku vlastn lnovou soustavu msta, pime-
nou k nmu pi jeho zaloen (soust mstskho velkostatku tato pda ne-
tvoila ani v ranm novovku). Je jist nezpochybniteln, e z n jej majitel
odvdli mstskou sbrku a dili se mstskm prvem, ale stejn tak platili
mstsk cenzus a podlhali vli mstskho rychte, m vyjadovali svou
podzenost krlovsk moci. Navc, kdybychom pimen lny na zklad
poplatnosti mstskou sbrkou a podzenosti mstskmu prvu uznali za d-
kazy pozemkov vrchnostensk role msta a pslunosti k mstskmu vel-
kostatku, museli bychom do nj potom zahrnout i vlastn msto, tj. arel
uvnit hradeb, jen se vyznaoval identickmi atributy. To by pochopiteln
nebylo legitimn. Rovn doklady, kter takovou interpretaci apriorn pi-
poutj, jsou problematick. eskobudjovick urb z roku 1513,
181
pova-
ovan za jedin pars pro toto urb eskch zempanskch mst ped
rokem 1547, je uveden slovy, naznaujc takovou interpretaci.
182
Vzpt na
nm ale zar skutenost, e eviduje nejen obyvatele okolnch vesnic, ale
tak pedmstsk sousedy a v jednotlivch mstskch tvrtch dokonce in-
tramurrn manstvo. U vech jmen neuvd platy i robotn povinnosti,
nbr vmru dren orn pdy.
183
Takov konstelace vyluuje, abychom
hovoili z diplomatickho hlediska o urbi, nota bene ho povaovali za do-
klad vyprofilovanho mstskho velkostatku.
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 553 J A N L H O T K
180 J. ECHURA, Die Struktur, s. 12, kde i podrobn pehled vvoje nzor na pojem vel-
kostatek v historick literatue.
181 Urb editovali Kvtoslava DVOKOV Daniel KOV, Nejstar urb krlovsk-
ho msta eskch Budjovic z roku 1513, in: Star Budjovice. Sbornk prac k dji-
nm krlovskho msta eskch Budjovic 1, 2005, s. 171186.
182 Urb eskch Budjovic z roku 1513 je uveden takto: Anno domini MV tredeci-
mo hir sein verschriben alle hieb und morgen, was der auff den statt gut sein der
burger in der statt, bei den heffen, millen und ze derffern, der roboth halben, damit
ein ider nach gelegenheit der sach robolten, verpfflicht ist die zeit burgermeister
Lienhart Ekarth. Srov. J. ECHURA, esk Budjovice, s. 166.
183 Nap. pro Such Vrbn vypad text nsledovn: Velhern Gerg Symon furman Sun III
fiertl J margen Hanzl und Thomon des Welffles Syn [sic!] von Lintz VI margen Sigmund
des Petras ayden I hueb Hanzl Neupawr IIIJ fiertl II margen Hanzl Albl I hueb III
margen Andre Newpawr IIIJ fiertl Summa Zu Felhern IIIIJ hueb. K. DVOKOV
D. KOV, Nejstar urb, s. 174, 181. Srov. J. ECHURA, esk Budjovice, s. 166.
Za nvrh urbe povaoval knihu Frantiek KAVKA, Mstsk hospodstv eskch
Budjovic v letech 14961570, JSH 34, 1965, s. 41.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 553
Vdomi si premisy, e z velkostatku plynul jeho poivateli a u v ren-
tov i reijn podob majetkov prospch, mohli bychom za mstsk vel-
kostatek apriorn povaovat obvod vesnic tvocch vikbild, jeho vsi nejen
e sten podlhaly mstskm adm a platilo v nich mstsk prvo, ale
prostednictvm soudnch poplatk i rozhojovaly pjmy mstskho rych-
te a mstsk obce. Podobn to plat o rozen pravomoci mstskho
rychte na venkov, protoe i v tchto ppadech mstsk obec sten
profitovala ze soudnch poplatk a pokut.
184
Nemme vak rozhodn po-
chybnosti o tom, e tyto vesnice byly zcela v moci svch vrchnost, odvd-
jce jim feudln rentu. Jestlie se vrtme k osovnm vesnicm, nemme
ani zde u pjm z nich plynoucch zcela jasno. Pokud jde o mstsk cenzus
a podl na speciln berni, navilo oboj pouze sumu, kterou msto odv-
dlo krlovsk komoe; mstskou pokladnic tud jen proly a jejich legi-
timnm pjemcem byl panovnk. Na druhou stranu, msto rozvrhovalo na
vsi lzungu, z n plynul urit podl do mstsk obecn pokladnice. Vme-
li vak, e ve svch potcch vyplvala ze speciln bern, je jen dalm do-
kladem pm podzenosti mstskch vs panovnick moci, by postupn
slouc prospchu mstsk obce. Pomysln misky vah tak zsadn ovliv-
uje systm mstskho finannictv a disproporce mezi komornmi plateb-
nmi poadavky a v vybran lzungy, kter se postupn osamostatuje
a stv se svbytnou platebn povinnost, nevzanou pouze na speciln
berni. Pestoe nen finann hospodaen naich zempanskch mst kom-
plexn prozkoumno, vyznauje se podle dlch zjitn jasnou snahou
mstsk samosprvy budovat si uritou pokladn hotovost jako zklad mo-
vitho majetku mstsk obce (tzv. poklad), ovem nejen na kor pedmst-
skch soused i obyvatel osovnch vs, ale i plnoprvnch man ijcch
uvnit hradeb.
185
Tento trend se postupn umocoval stejn jako frekvence
a ve tzv. speciln bern, ukldan mstm panovnkem. Intenzita celho
procesu, prolnajcho se s rozsahem pravomoc mstskch rycht v soud -
nch zleitostech obyvatel osovnch vs a obsahem udlench panovnic-
kch privilegi, tedy zstv citlivm lakmusovm paprkem, kter varuje
ped generalizac a zdrazuje vznam individulnho pstupu k vvoji
v jednotlivch mstech a opatrnost pi vyslovovn hodnotcch soud. Nen
vyloueno, e v nkterch pedhusitskch mstech dochzelo k nbhm,
J A N L H O T K 554
184 V. VOJTEK, Z nejstarch prvnch djin msta Plzn, s. 143; F. HOFFMANN, esk
msto, s. 170.
185 Tak lze interpretovat jak soupis vydanch stek ve fragmentu bernho rejstku do-
malickho z roku 1400, jen sestavil Petr MUK, Historick a sprvn vvoj msta
Domalic od potku husitsk revoluce, MZK 13, 1976, s. 180181, tak bern rejstky
eskch Budjovic za lta 13961416 (J. ECHURA, Finann hospodaen, passim).
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 554
kter vytvely zdn, e mstsk rada je pozemkovou vrchnost: vedle ma-
jetkovho prospchu z vybran lzungy (je mohla pipomnat feudln
rentu) tak mohla psobit geografick poloha jednotlivch vs vi mstu.
Pokud se msto rozloilo pmo na mst anebo v tsn blzkosti star
aglomerace, zanikla tato anebo se transformovala na pedmst (Budivojo-
vice esk Budjovice, Kltov Klatovy, Malice Plze aj.). Vzdlenj
osdlen stojc vi mstu v prvn zvislosti mlo naproti tomu vy anci
promnit se v bnou poddanskou vesnici.
Pod dojmem tchto skutenost nelze apriorn mluvit o mstskm vel-
kostatku vude tam, kde se dozvdme o pipojovn okolnch vs i exis-
tenci vs osovnch.
186
Uvaovat meme teprve o dodatenm nabvn
vrchnostenskch prv, je vak zce zviselo na vztahu mstskho rychte
vi rad a na rozsahu jeho kompetenc. Nevyplv to pouze ze skutenosti,
e byl ednkem odvozujcm svou pravomoc od zempansk vrchnosti,
ale z prost snahy hjit sfru svho vlivu, kterou nabyl koup mstsk rychty.
Konen na nov zavdnou praxi by jist negativn reagovali samotn oby-
vatel mstskch vs, jak dokazuj pozdj znm ppady ze atce a Jaro-
me. Analogicky to plat tak o zdunm jmn stejn jako velk kltery,
mohla i farn beneficia a pitly ve mstech zskvat prostednictvm zbo -
nch odkaz platy anebo pdu. Vrchnostensk prva nad nimi si zachovval
patron, v tomto ppad nejastji panovnk (jeho zjmy hjil rovn mst-
sk rycht) a lechtic. Ponkud jin situace mohla vznikat pouze u nadn
tch pitl, kter zizovala mstsk obec
187
a kter se u ady skch mst
stvala zkladem pozemkovho majetku mstsk obce.
188
V prosted mst-
skho psluenstv postrdme tak dal profilujc prvek velkostatku, toti
reijn zazen (je se povauj za atribut pro velkostatek stejn).
189
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 555 J A N L H O T K
186 Na chybnost takovho postupu upozornil s odvolnm na dlo F. Zoubka ji F. VACEK,
Emfyteuse v echch, s. 4546. Zoubek pedpokldal, e mstsk vsi byly vsledkem
koup.
187 Podle F. VACKA, Emfyteuse v echch, s. 2425, se pi odkazu vrchnostenskho prva
nad poddanmi vyadovalo panovnick svolen. Jist je, e vzhledem k tomu, e pro-
vozovateli pitlu anebo majiteli patrontnho prva se stala postupem asu mstsk
rada, dostvali se tito darovan lid do zvislosti na mstsk obci a prakticky byli je-
jmi poddanmi.
188 Na pkladu mst Nrdlingen, Memmingen, Lauingen a Mindelheim Rolf KIESS-
LING, Die Stadt und ihr Land. Umlandpolitik, Brgerbesitz und Wirtschaftsgefge in
Ostschwaben vom 14. bis ins 16. Jahrhundert, Kln-Wien 1989 (= Stdteforschung.
Verffentlichungen des Instituts fr vergleichende Stdtegeschichte in Mnster 29).
189 Jaroslav ECHURA, Bevnov a Strahov na potku 15. stolet, in: Historia docet.
Sbornk prac k poct edestch narozenin prof. PhDr. Ivana Hlavka, CSc., Praha
1992, s. 3545.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 555
Nejvt jistotu o mstskm velkostatku mme tedy pouze u tch mst,
kter clen zakupovala svobodn deskov statky in corpore a kde nositeli
vlastnickch prv a vrchnostenskch prv byla mstsk obec. Ta se formo-
vala a po vzniku mstskch rad a v dob ji ustlenho mstskho z-
zen,
190
take bezprostedn po zaloen msta vlastn neexistoval prvn
subjekt, kter by vesnice mohl reln vlastnit. Pehldneme-li vak poet
takovch ppad ped rokem 1420 a srovnme-li jej s obdobm potomnm,
nememe uzavt jinak ne konstatovnm, e k formovn mstskho vel-
kostatku dochzelo v pedhusitskm obdob skuten jen ve vjimench
ppadech. Za nejvnjho kandidta budovn velkostatku se povauje
dky sv nkupn aktivit Koln.
191
Po roce 1359 vlastnili Kolnt doasn
dvr sedleckho kltera Licko, jen byl vbavou mstskho pitlu.
192
S tm klterem se dostali do sporu o vsi Mnichovice a Brankovice. Ji
v roce 1315 dva prat patricijov prodali tyto vesnice, obnejc 14,5 lnu,
esti manm kolnskm. Ti z nich mli mimo jin odvdt tak census ci-
vitatis, kter na pozemcch vzl.
193
Potkem 15. stolet se kolnsk mstsk
rada o Mnichovice (Zlab) soudila se sedleckm klterem. Svdkov z -
slavi, Kouimi a Nymburka tehdy vypovdli, e tato msta byla odjakiva
psluenstvm msta (pertinuit ad cives et civitatem). V roce 1410 potom Ko-
lnt od sedleckho kltera koupili prvo a panstv na vsch Mnichovice
a Brankovice.
194
Podle regionln literatury ml Koln v roce 1387 zakoupit
jet ves Ti Dvory, avak jak se nedvno ukzalo, jde o patnou interpretaci
lechtick listiny z roku 1347.
195
Star doklady ne Koln m Uhersk Brod,
jeho rycht a psen nkdy kolem roku 1325 zakoupili pust vsi Volenov
J A N L H O T K 556
190 J. KEJ, Vznik, s. 242. K institutu mstsk obce srov. jet Jaroslava PERKOV,
Pojem a pojmenovn mstsk obce ve stedovkch echch, Listy filologick 98,
1975, s. 7988.
191 F. MAHEL, Husitsk revoluce, s. 372, 471472.
192 V roce 1373 pust dvr, jen pvodn nleel mstskmu pitlu, kolnsk mstsk
obec prodala prokurtoru Ditlinovi. Stanislav PETR, Pamtn kniha msta Kolna od
roku 1501, in: Prce muzea v Koln III, Koln 1984, s. 7778.
193 Stanislav PETR, Vztahy msta Kolna k Zlabskmu pedmst na potku 14. stol.
ve svtle novch pramen, in: Archivn prameny Kolnska 1993, Koln 1993, s. 311.
Srov. Archiv esk, 2, Praha 1842, s. 478.
194 [...] alle unser recht nucze und herschafft, di wir an den czwein dorfern Brankowycz
und Mychowicz gehabt haben. Listinu in extenso editoval S. PETR, Pamtn kniha
msta Kolna od roku 1501, s. 7476. Srov. CIM, II, s. 10921094, . 825, a RBM aetatis
Venceslai IV., Fontes archivi Trebonensis, . 621, s. 248.
195 Zklad k obecn tradovanmu tvrzen poloil v 18. stolet kolnsk archiv Tuml.
Ble Z. MIKOVSK, Vzcn prstek, passim. Listina je dnes uloena v SOkA
Koln, AM Koln, sign. 36a, srov. jej regest v RBM V/1, s. 115.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 556
a Korytn,
196
a Krnov, jemu v roce 1385 opolsk vvoda Vladislav potvrdil,
e Jeek Czelin denselben Burgern und der Stadt Jgerndorff za 75 hiven
praskch gro prodal ves Trmantice (Trmitz, Ciermicice) se vm p-
sluenstvm.
197
Na sklonku 14. stolet pozorujeme jistou aktivitu rovn v -
slavi. V roce 1394 Vclav IV. prodal tamnm manm za 432 kop eskch
gro jeden dl vs Brambor a Blho Podol, kter na nj pipadl odmrt,
a nsledn potvrdil, e zakoupili od Prokopa z Doban jejich druh dl.
198
Dal znm pklad je z Lokte, kde lechtic Heinrich Rausengrner prodal
tamn mstsk obci vesnici Rudolec.
199
Nsledn koup loketsk brny v roce
1412 Lokett zskali poddansk usedlosti ve Starm Sedle, Nov Roli a Bo-
ianech.
200
Dal ppady jsou ji dokladem koup orn pdy
201
anebo pros -
tho pijet formou odkazu bez aktivnho pstupu.
202
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 557 J A N L H O T K
196 CDM, VIII, s. 97, . 132. Srov. Ladislav HOSK, Historick mstopis zem Moravsko-
slezsk, Praha 2004, s. 421, jen tvrd, e ob vsi msto zakoupilo v roce 1331. V mo-
nografii Uhersk Brod. Minulost i souasnost slovckho msta, Brno 1971, s. 57 ten-
t autor tvrd, e vsi zskalo pi nvtv Jana Lucemburskho v roce 1325. Sprvn
je zajist rok 1331, srov. k tomu Frantiek KEHEK, Kdy koupilo krl. msto Uher.
Brod Korytnou, Volenov a Bezovou?, Vlastivdn vstnk moravsk 4, 1949, s. 7779.
197 SOkA Bruntl, Archiv msta Krnova, inv. . 1, fol. 79 (listina je inzerovna v konfir-
maci mstskch privilegi Marie Terezie z 24. 7. 1747). Za informaci dkuji Mgr. Ja-
kubu Mamulovi ze SOkA Bruntl. Srov. Emil RZEHAK, Regesten ber die Rechte und
Freiheiten der Brger der Stadt Jgerndorf, Zeitschrift fr Geschichte und Kulturge -
schichte sterreichisch-Schlesiens 1, 19051906, s. 120.
198 [...] die Burgere vnd ynwoner gmeinilich der Stat zu Czaslaws [...] die teil der guter,
die Katherina eiwem [?] Heinriches vom Berge czum Kutten Thochter czu Podolcz
vnd zu Brandburg mit Iren zugchorungen gehabt hat, von Prokopen vom Dobrzan
irem vormunde vmb czweyhundert schok vier vnd czweinczik schok gross. vnd
cziven vnd czweinczik dreyssik gross. recht vnd redlichen gekawft haben. Nrodn
archiv, Desky dvorsk, inv. . 52, fol. 1011, 47.
199 Ich Heinreich Rawssengruner in den geczeiten gesessen czum Wunsidel Bekenne
offenleich vnd tvn wissen an dem brive allen den, dy in sehen oder horen lesen, das
ich unt wolbedachten mut vnd mit gutem Rate redleich vnd recht verkaufft habe das
Dorff Rudiczgrun genand den erbergen weisen Burgermeister dem Rate vnd ganc-
zer Burgerschafft der Stadt czum Elbogen czu der ewigen niesse derselben Burger -
schafft mit allen Erbe mit manschafft [...] Sttn okresn archiv v Sokolov, Archiv
msta Loket, listina z 21. 9. 1408.
200 Vladimr VLASK Eva VLASKOV, Djiny msta Lokte, Loket 2004, s. 37. V roce
1523 tvoilo mstsk panstv 14 usedlost v Nadles, 9 ve Dvorech, 14 v Rudolci, 9
v Lobzech, 3 ve Vtkov, 5 v Horch, 6 v Novm Sedle a 2 v Chraniov (V. VLASK
E. VLASKOV, Djiny msta Lokte, s. 44).
201 Tak Louny mezi lety 13631365 zakoupily nkolik ln v ernicch. J. VANI,
Hospodaen, s. 54, 77.
202 Lount zskali darem od rychte v roce 1386 poplun dvr s psluenstvm a pla-
tem ve vsi Blanech. Jaroslav VANI, Hospodaen krlovskho msta Loun v druh
polovin 15. stolet. Pspvek k mstskmu hospodaen krlovskch mst v echch,
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 557
Jestlie v dob ped rokem 1420 hovome v ppad zakupovn po-
zemkovho majetku mstskmi obcemi in corpore o jednotlivch ppa-
dech, potom v polipanskm obdob se postupn stalo masovm zjevem.
203
I kdy pipustme, e nemme a vinou torzovitosti pramen ani nikdy ne-
budeme znt konen seznam takovch koup, musme se nutn ptt po p-
inch jejich nzkho potu v pedhusitsk dob. Ppady zakupovn
alodnch majetk jsme doloili u mst, kter nemla potebn privilegium,
lze tedy pochybovat, e by tento stav vyplval z podmnek danch de iure.
Interpretovat ho lze spe bu jako vsledek nezjmu mst o alodn vlast-
nictv, vyplvajc mon i z existence osovnch vs a mlovho prva, anebo
jako vsledek neschopnosti mst se o alody vbec uchzet. Monm vysvt-
lenm nezjmu by mohla bt samotn existence osovnch vs, poslench
o dosah mstskho mlovho okruhu. Jinmi slovy, mstsk obce nepocio-
valy dky tmto podprnm pilm sv ekonomiky potebu vyvjet dal
iniciativu a ji vbec ne aktivitu ve smru vlastnho hospodaen.
204
Nelze
si pochopiteln pedstavit, e by se msto nepokouelo svj vliv ve mst-
skch vsch posilovat a alespo rmcov prosazovat. Vme nap., e msta
usilovala o rozen sv jurisdikce,
205
avak v kontextu dobov mentality
man nememe tento jev peceovat ve 14. stolet man vtinou
neuvaovali v souvislostech vedoucch ku prospchu mstsk obce jako
celku, nbr k prosazovn svch osobnch zjm (majetku a politickho
vlivu).
206
Tyto tendence pokraovaly po rozpadu starch mstskch rod,
J A N L H O T K 558
Praha 1979 (= Prce z hospodskch djin 1), s. 54, 77. Jin dl Blan Jan Lucembur-
sk ponechal ddicm lounskho mana Bra a stanovil, e m toto zbo zstat
pipojeno k mstu Lounm a e maj bt jeho dritel pohnni pouze k mstskmu
soudu v Lounech (RBM, IV, s. 72, . 187). Mstsk rycht tak ve 30. letech 14. stolet
inicioval vznik a nadal nemovitm majetkem (ves Neichy a dl Dobromic, Ran,
Trhlav) klter magdalenitek na pedmst (J. VANI, Hospodaen, s. 37). Mstsk
obci v st nad Labem v roce 1350 man Heimann Zeiner a Heinrich Conclini
pevedli tamn vsi Vaov, Ostrov a plat na nespecifikovanch usedlostech ped Doln
branou (Urkundenbuch der Stadt Aussig bis zum Jahre 1526, edd. Walther HIEKE
Adalbert HORCICKA, Prag 1896, s. 3637, . 51 (= Stdte- und Urkundenbcher aus
Bhmen 3).
203 F. MAHEL, Husitsk revoluce, s. 372.
204 Pipomeme ppad msta Kadan, kter v roce 1327 zskala odkazem dvr, jen
msto vlastnho obhospodaovn radji prodala, aby zskala prostedky na opravu
mostu pes Ohi (RBM, IV, s. 840841, . 2158). Nelze pitom souhlasit s F. VACKEM,
Emfyteuse v echch, s. 46, kter zprvu interpretoval jako doklad rezignace mst-
sk obce na reijn hospodaen.
205 F. GRAUS, Djiny venkovskho lidu, II, s. 237.
206 Pjmy nejbohatch man ani nebyly zcela zvisl na prosperit msta. J. MEZ -
NK, Praha ped husitskou revoluc, s. 41.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 558
kter obvykle bvaly pbuzensky provzny. Na rovni mstsk obce navc
v tto dob nehovome o korporaci sdruujc vechny many, nbr
pouze ty nejbohat i vlivnj,
207
kte si zakupovali alody do osobnho
vlastnictv a nepociovali tak potebu usilovat o majetkov vzestup mstsk
obce. Meme srovnvat s klternm prostedm, kde sbor eholnk vy-
tvel majetkov i prvn homogenn kolegium, je mnohem snze nach-
zelo spolen zjmy ne majetkov sloit diferencovan obyvatelstvo
mst.
208
Zstaneme-li u srovnn s kltery, sledujeme, e ke skupovn
alod u nich dochzelo povtinou do konce prvn tvrtiny 14. stolet s jas-
nou snahou koncentrovat sv dravy do podoby konsolidovanch tvar.
209
Sporadick zakupovn statk msty naproti tomu pichzelo v dob, kdy
ji kltery sv velkostatky zjednoduovaly, pronajmaly i prodvaly dvory
a spokojily se s pasivnm vbrem feudln renty.
210
Kladen rovntka mezi
zjem mst o zakupovn statk na venkov a zjem klter je nanejv
problematick.
Bude kolem dalho bdn zodpovdt pesnji, jakm zpsobem se
institut osovnch vs v eskch zemch vyvjel. Nebylo zde mon vyjdit
se ke vem otzkm, kter tma nabz. Na prvnm mst je to pedevm
problm vlivu mstskho prva a jeho okruh na jejich utven, otzka
pedmst a jejich lohy v systmu osovnch vs,
211
ast obyvatel osovn
vsi na pisthovalectv do populan nesobstanch mst
212
apod. V ir-
m kontextu by bylo eln eit i dal pidruen problmov okruhy:
otzku zdunho pozemkovho psluenstv pitl a mstskch kostel,
zevrubnou komparaci nmeckch Stadtdrfer se osovnmi vesnicemi, ter-
minologii obyvatel osovnch vs v mstskch knihch a psemnostech vy-
stavovanch z prvnch jednn ped mstskou radou, komparaci s prvn
podstatou zakladatelskch prv u klternch instituc.
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 559 J A N L H O T K
207 Co si pod pojmem plnoprvn man meme pedstavit, lze demonstrovat na
pkladu Starho Msta praskho: v roce 1338 tamn mstsk rada urila, e plno-
prvn man je kad, kdo vlastn nemovitost, jej cena pevyuje o 50 kop es -
kch gro cenu rent z n placench. J. MEZNK, Praha ped husitskou revoluc,
s. 28, 42.
208 J. MEZNK, Praha ped husitskou revoluc, s. 2930.
209 Na pkladu Sedlce a Plas J. ECHURA, Die Struktur, s. 38, 56.
210 J. ECHURA, Die Struktur, s. 3277.
211 Dosud nejpodrobnji W. KUHN, Die Stadtdrfer, s. 4751.
212 M. NODL, Sociln aspekty, s. 29, tvrd, e jak ve Stbe, tak v eskch Budjovicch
tvoili pisthovalci do mst v hojn me obyvatel mstskch vs, co odporuje
jeho tvrzen na s. 44 (mezi pisthovalci do Stbra bylo podle nj jen 5 % z mst-
skch vs).
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 559
Vyerpn nen ani rejstk pracovnch postup, kter mohou naznait,
co tvoilo mstskou venkovskou domnu jist by nebylo od vci hledat
metody pesnjho vymezen okruhu osovnch vs (nap. zjiovnm roz-
sahu svobodnho deskovho majetku v okol mst, jen by svm rozloenm
v ternu ohraniil ty lokality, kter stly mimo nj, ppadn studiem pluin
mst a sousednch vs).
213
Domnvm se ale, e pro ely na prce byly
zodpovzeny vechny dleit otzky. Shrnout je meme do nsledujcho
konstatovn: pi anebo po vzniku zempanskho msta k nmu pipojoval
zempn pro jeho hospodsk poslen sousedn vesnice. Pokud nebyly
v jeho, nbr crkevnm i lechtickm dren, uplatnil sv zakladatelsk
prva i panovnickou pravomoc a pslun majetek nucen smnil. Zs -
kan vesnice poslze pipojil k mstu. Toto pipojen neznamenalo peve-
den do majetku msta, nbr to, e vsi s mstem trply, tzn. dily se
mstskm prvem a podlhaly soudu mstskho rychte jakoto nejbli-
ho reprezentanta panovnick moci (nejastji na rovni vyho soudnic-
tv), spolen s mstem a podle stejnho lnovho systmu platily
kadoron ddin rok (mstsk cenzus) a hradily nepravideln ukldan
zempansk finann poadavky (speciln berni a nejrznj vpomoci).
Z toho vyplvala povinnost pispvat na mstskou sbrku (lzungu, os) a vy-
slat v ppad poteby osoby pro mstskou hotovost. Panovnk si na pipo-
jench vsch ponechal vrchn vlastnictv, tzn. e disponoval patrontnm
prvem nad farnmi kostely v tchto vsch, byl pjemcem feudln renty
a rozhodoval o zmnch majetkov podstaty v arelu osovnch vs. V z-
sad platilo, e mstsk vsi mly odvdt jak mstsk cenzus, tak os, ale
postupn vvoj tuto uniformitu stral. V prbhu pedhusitsk doby mstsk
obce sporadicky zakupovaly zpupn zbo na venkov a stvaly se v nich le-
gitimnmi pozemkovmi vrchnostmi, by byl rozsah tohoto jevu oproti po-
husitskmu obdob jen velmi mal.
J A N L H O T K 560
213 Naznail to W. KUHN, Die Stadtdrfer, s. 3137.
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 560
Borough (= os) or Serf Villages?
On the Interpretation of the Estate Property
of Landowning Towns in the Middle Ages
J AN LHOTK
This contribution deals with the notion and interpretation of the legal status of the
so-called borough (= os) villages which were attached to free Royal boroughs in the
pre-Hussite period. Local historiography has used this term in different meanings of
the word from the middle of the 19th century without ever either attempting to provide
its terminological clarification or searching for analogies in aCentral European context
(e.g. German term Stadtdrfer). Having analysed written references, the author is led
to the conclusion that os corresponded to the term borough treasury. Upon the
discovery of further pieces of information, the author arrives at adefinition of the legal
position of borough (=os ) villages: at the time of the foundation of afree royal borough
or thereafter the overlord attached neighbouring villages to it in order to strengthen
its economy. If they were not in his ownership, but in aristocratic or monastic control,
he exercised his foundation rights or sovereign power and had the relevant property
exchanged for another by force. He, then, attached the acquired villages to the
respective Royal borough. This attachment did not represent their transfer into the
boroughs ownership but it meant that the villages suffered the borough, i.e. they
were subject to municipal law and to the judgment of the Boroughs Royal Reeve
(rycht in Czech) who was the closest representative of Royal power (chiefly during
higher court proceedings). Together with the borough and according to the same land
rent system the villages paid an annual feu duty or heritable interest (called the
municipal census) and were liable to meet intermittently levied fiscal overlord
demands (special taxes and various financial costs). Consequently, they had the duty
to contribute to borough treasury (Lsung in German, os in Czech i.e. property taxes
imposed by the King) and to send anumber of men for the town watch, if needed. The
sovereign preserved his overlord rights in terms of these attached villages, which
meant that he exercised the right of patronage over parish churches in these villages;
he received a feu duty and made decision on changes in property ownership within
borough villages. In principle, the borough villages were to pay both the feu duty and
the property tax but consequent developments did away with this uniformity.
Throughout the pre-Hussite period borough communities sporadically purchased
uncooperative estates in the countryside and they, thus, became their legitimate
landlords, albeit the scope of these phenomena was rather limited as compared to the
post-Hussite period. It was only due to the intervention of the Hussite Revolution, the
long interregnum and an increase in the political importance of towns, that burgher
villages were gradually transformed to normal serf villages. In the next part of his study
the author analyses various forms of penetration of municipal law into the countryside
(for example a local aristocratic landlord might grant the right that his villages were
to be governed by the law of this or that Royal borough, documented for example in
the Chodsko and Tachov regions), including the weichbild concept (i.e. aRoyal borough
and villages attached to it). At the conclusion of his article and based on his findings,
he engages in acontroversy surrounding the term borough landed estate, employed in
Czech historiography since the mid-1980s. He declines to include those Royal borough
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 561 J A N L H O T K
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 561
villages which were not the property of town communities within the system of borough
landed estates as they paid a feu duty to the overlord and there were no vassal farms
with a central administration (i.e. Maierhofs) there. He does not consider the duty to
pay property taxes to be an attribute of alanded estate as all inhabitants living inside
the wall of aborough were subject to it, also.
Translated by Alena Linhartov
J A N L H O T K 562
3_CCH_517_562_CCH 16.9.13 11:16 Strnka 562
Dass dieses Haus halb von Juden,
halb von Christen bewohnt werde.
Interreligise Stiftungen im jdischen
Brgertum am Beispiel Prags in der
zweiten Hlfte des 19. Jahrhunderts
MARTI NA NI EDHAMMER
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 563 MA R T I N A N I E D H A MME R
MARTINA NIEDHAMMER: So that this house be inhabited half by Jews, half by Christians.
Interreligious foundations set up by the Jewish middle classes in Prague during the
Second half of the 19
th
century
This article deals with the foundations for the poor set up by Prague Jewish middle classes in
the second half of the 19
th
century. This group of citizens was rather often involved in inter-
confessional foundations destined to benefit both the Jews and the Christians alike. In terms
of their concept, the foundations were based on the social self-interpretation of their Jewish
patrons. Until the last third of the 19
th
century, i.e. their emancipation in 1867, they understood
themselves as separate from the majority society as it was stipulated by law. Thus, the Jewish
patrons were primarily concerned with the social categories of Jewish versus non-Jewish
which were to be balanced in their equal foundations. As a result, the nationality question,
which evolved into its most virulent form towards the end of the 19
th
century, did not, in fact,
play any role in the foundations for the poor existing at that time.
Key words: the Hapsburg Monarchy, the Czech Lands, Prague, the 19
th
century, Jews,
Christians, Jewish middle classes, foundation, confessionalism, the nationality question
Interreligise Stiftungen als Ausdruck brgerlich jdischen
Gesellschaftsverstndnisses
Mzenatisches Handeln, sei es auf den engeren Begriff der Kunstfrderung
oder im weiteren Sinne auf Wohlttigkeit bezogen, wurde in den vergan-
3_CCH_563_578_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 563
genen Jahren sowohl im Rahmen der allgemeinen Brgertumsforschung
als auch mit Blick auf die jdische Minderheit vielfltig untersucht. Zahlrei-
che Fallstudien beschftigen sich mit Mzenatentum auf lokaler oder per-
sonaler Ebene und fragen dabei ebenso nach den Motiven wie nach den
Spielregeln des freiwilligen finanziellen Engagements.
1
Der hohe Stellen-
wert, den Kunstfrderung und Wohlttigkeit fr brgerliche Juden im
19. und frhen 20. Jahrhundert besaen, wird von der Forschung einerseits
als Antwort auf ihre gesellschaftliche Randposition bzw. als proaktive Stra-
tegie zur Verbesserung der eigenen rechtlichen und sozialen Position ge-
deutet.
2
Andererseits wird mzenatisches Handeln von Juden zunehmend
auch als Ergebnis ihrer Verbrgerlichung gesehen und somit nicht mehr
als Minderheitenphnomen, sondern als Schichtenspezifikum wahrgenom-
men.
3
Ein dritter Erklrungsansatz interpretiert schlielich den bedeuten-
den jdischen Beitrag im Bereich der Kunstfrderung und Wohlfahrt als
Ausfluss (teilweise skularisierter) religiser Traditionen.
4
Diese zweifellos richtigen Beobachtungen mssen einander jedoch
nicht gegenseitig ausschlieen. Vielmehr knnten wir es oftmals mit paral-
lel verlaufenden Handlungsebenen zu tun haben, die sich in spezifischen
Formen jdischen mzenatischen Handelns niederschlugen. So frderten
jdische Stifter zwar hnlich wie Christen eine Vielzahl knstlerischer und
sozialer Einrichtungen, die sich in gesellschaftspolitischer Hinsicht nur
schwer vereinheitlichen lassen. Dennoch ist auffllig, dass jdische Mzene
hufig religionsbergreifende Stiftungen ttigten und damit gezielt glei-
MA R T I N A N I E D H A MME R 564
1 Thomas W. GAEHTGENS Martin SCHIEDER (Hg.), Mzenatisches Handeln. Stu -
dien zur Kultur des Brgersinns in der Gesellschaft, Berlin 1998. Themenschwer-
punkt Schenken, Stiften, Spenden in: Geschichte und Gesellschaft 33, 2007,
Nr. 1. Rainer LIEDTKE Klaus WEBER (Hg.), Religion und Philanthropie in den
europischen Zivilgesellschaften. Entwicklungen im 19. und 20. Jahrhundert, Pader-
born u. a. 2009. Milan HLAVAKA u. a. (Hg.), Collective and Individual Patronage
and the Culture of Public Donation in Civil Society in 19th and 20th Centuries in Cen-
tral Europe, Prague 2010. Speziell zum jdischen Brgertum vgl. zuletzt den Sam-
melband von Andreas LUDWIG Kurt SCHILDE (Hg.), Jdische Wohlfahrtsstiftun-
gen. Initiativen jdischer Stifterinnen und Stifter zwischen Wohlttigkeit und sozialer
Reform, Frankfurt am Main 2010.
2 So beispielsweise bei Rainer LIEDTKE, Jewish Welfare in Hamburg and Manchester
c. 18501914, Oxford 1998.
3 Simone LSSIG, Juden und Mzenatentum in Deutschland. Religises Ethos, kompen-
sierendes Minderheitenverhalten oder genuine Brgerlichkeit, Zeitschrift fr Ge -
schichtswissenschaft 46, 1998, S. 211236.
4 Besonders ausgeprgt bei Felicitas HEIMANN-JELINEK, Von der Zedaka zum Phi-
lanthropen- und Mzenatentum, in: Von Arnstein bis Zuckerkandl. Jdische Stifter
und Mzene zwischen Tradition und Avantgarde [Ausstellungskatalog], St. Plten
1993, S. 18.
3_CCH_563_578_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 564
chermaen Juden und Christen untersttzten. Freilich veranlassten auch
Christen parittische Stiftungen, doch handelt es sich hier bei nherer Be-
trachtung meist um interkonfessionelle Legate, die Katholiken und Protes-
tanten einbezogen, nicht jedoch um interreligise Stiftungen, die sich auch
auf Angehrige nichtchristlicher Religionsgemeinschaften erstreckten.
5
Ebenfalls hufig ist in den Statuten christlicher Stiftungen der Hinweis an-
zutreffen, dass die Religionszugehrigkeit des Bewerbers kein Auswahlkri-
terium darstelle, was bedeutet, dass die Stipendien berkonfessionell
vergeben wurden. Dieser Ansatz verdeutlicht den eklatanten Unterschied,
der zwischen jdischen und christlichen Stiftungskonzepten im 19. Jahr-
hundert vielfach bestand: Whrend im christlichen Fall das religise
Selbstverstndnis des potentiellen Stiftlings zu einer nachrangigen oder gar
vernachlssigbaren Gre wurde, war es im jdischen Kontext entschei-
dend, gerade weil auch Nichtjuden in die Stiftung einbezogen werden soll -
ten. Dieses Ansinnen scheint auf den ersten Blick auf eine bekannte
jdische Tradition zu rekurrieren, der zufolge um des friedlichen Zusam-
menlebens willen auch nichtjdische Bedrftige untersttzt werden sollen.
6
Bei nherem Hinsehen knnte aber auch das gesellschaftliche Selbstver-
stndnis der Spender eine Rolle gespielt haben.
Bis weit in die Mitte des 19. Jahrhunderts galten Juden in Mitteleuropa
von Seiten des Staates aufgrund ihrer Religionszugehrigkeit als separate
Bevlkerungsgruppe. Zahlreiche Gesetze und Verordnungen zielten darauf
ab, diese Trennung im Alltag zu vertiefen. Juden besaen keine staatsbr-
gerlichen Rechte und waren zudem hinsichtlich ihrer Eheschlieung sowie
der Wahl ihres Wohnortes und Berufes zahlreichen Sonderbestimmungen
unterworfen. Darber hinaus mussten sie an vielen Orten Separatsteuern
und -abgaben entrichten. Diese staatlicherseits forcierte Kluft zwischen
Christen und Juden verstrkte nicht nur Vorurteile und daraus resultie -
rende Feindseligkeiten auf der einen sowie gesteigerte Bemhungen um
gesellschaftliche Anerkennung auf der anderen Seite. Sie fhrte ferner
dazu, dass Juden wie Nichtjuden auch nach der politischen Emanzipation
der jdischen Bevlkerung hufig weiterhin in den gewohnten sozialen
5 Vgl. Dieter HEIN, Das Stiftungswesen als Instrument brgerlichen Handelns im 19. Jahr -
hundert, in: Bernhard Kirchgssner Hans-Peter Becht (Hg.), Stadt und Mzenaten-
tum, Sigmaringen 1997, S. 7592, hier 80f.
6 Schulchan Aruch: Jore dea 251. Eine explizite Bezugnahme jdischer Stifter auf
diese Tradition ist selten. Sie findet sich beispielsweise im Stiftsbrief der sogenann-
ten Lmelschule in Jerusalem, die die aus Bhmen stammende Wiener Jdin Elise
Herz 1855 ins Leben rief, vgl. den Stiftsbrief, abgedruckt in: Ludwig August FRANKL,
Nach Jerusalem!, Bd. 1, Leipzig 1858, S. 16, hier 2 f.
3_CCH_563_578_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 565
Kategorien jdisch vs. nichtjdisch dachten, ohne dass dabei das reli-
gise Selbstverstndnis des Einzelnen eine Rolle gespielt htte. Rckbli -
ckend mag es scheinen, als ob diese (Selbst-)wahrnehmung angesichts der
wachsenden gesellschaftlichen Nationalisierung im ausgehenden 19. Jahr-
hundert von Vorteil htte sein knnen, bot sie doch gerade innerhalb po-
lyethnischer Gesellschaften die Mglichkeit, sich der Notwendigkeit eines
nationalen Bekenntnisses zu entziehen. Tatschlich waren fr viele Juden
bis in das letzte Drittel des 19. Jahrhunderts in lebensweltlicher Hinsicht
nicht sprachliche Gegenstze, sondern die Pole jdisch nichtjdisch
entscheidend, ohne dass dies unbedingt das Ergebnis strategischer Erw-
gungen gewesen wre. Vielmehr spiegelte es das fr ihre Auensicht lange
Zeit dominante obrigkeitliche Deutungsmuster wider, das zwischen christ -
lichen Staatsbrgern und jdischen Einwohnern unterschieden hatte.
In diesem Sinne lieen sich die von jdischen Brgern hufig gettig-
ten parittischen Stiftungen als Versuch deuten, einerseits die nunmehr
aufgehobene staatsrechtliche Trennung auch auf gesellschaftlicher Ebene
zu berbrcken sowie andererseits wohlttige Angebote gesamtgesell -
schaftlich zu adressieren. Bezeichnenderweise klassifizierten die Satzun-
gen jdischer parittischer Stiftungen die zu Begnstigenden nach ihrer
Religion, nicht aber nach ihrer Nationalitt. Im Folgenden sei dies exem-
plarisch anhand von Armenstiftungen aus Bhmen, das nach 1848 zu
einem Schauplatz klassischer Sprach- und Nationalittenkmpfe wurde,
nher aufgeschlsselt.
Jdische Armenstiftungen in Bhmen
Anlsslich des 50jhrigen Thronjubilums von Kaiser Franz Joseph I. im
Jahre 1898 fand im Rahmen der groen Wiener Jubilumsausstellung eine
Wohlfahrtsausstellung statt, bei der sich alle im Reichsrat vertretenen K-
nigreiche und Lnder prsentierten. Zur Schau gestellt wurden Errungen -
schaften in den verschiedenen Bereichen der Frsorge, etwa im Rahmen
der Untersttzung von Armen und Kranken, der Erziehung und Ausbildung
von Kindern und Jugendlichen sowie der Kunst- und Kulturfrderung.
7
Das
7 Vgl. den Werbeprospekt zur Ausstellung: Jubilums-Ausstellung Wien 1898. Veran-
staltet aus Anlass des fnfzigjhrigen Regierungs-Jubilums Seiner Majestt des Kai -
sers Franz Joseph I. unter dem hchsten Protektorate Seiner k. u. k. Hoheit des Herrn
Erzherzogs Otto. [Wien 1898], 9 sowie die vier Bnde der Festschrift zur Ausstellung:
sterreichs Wohlfahrts-Einrichtungen 18481898. Festschrift zu Ehren des 50jhri-
gen Regierungs-Jubilums Seiner k. u. k. Apostolischen Majestt des Kaisers Franz
Joseph I. Bd. 14. Hg. von der unter dem hchsten Protectorate Sr. k. u. k. Hoheit des
durchlauchtigsten Herrn Erzherzogs Otto stehenden Commission der sterreichi -
schen Wohlfahrts-Ausstellung Wien 1898, Wien 1899 f.
3_CCH_563_578_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 566
Knigreich Bhmen konnte dabei nicht unbetrchtliche Erfolge vorweisen,
8
auch wenn gerade auf dem Gebiet der sogenannten Armenpflege die offene
Untersttzung mittels Sach- und Geldleistungen noch immer ber die
geschlossene, institutionalisierte Form der Hilfeleistung dominierte, wie
die Festschrift zur Ausstellung durchaus kritisch vermerkte.
9
Nicht zuletzt
auf Betreiben der Gemeinden hatte der bhmische Landtag 1868 ein Ar-
mengesetz verabschiedet, das eine rechtliche Grundlage fr die Inan-
spruchnahme ffentlicher Untersttzung schaffen sollte.
10
Implizit legte die
gesetzliche Regelung, der zufolge die ffentliche Armenpflege [...] die
Sorge fr die Armen nur bis zum Mae der strengen Nothdurft umfasste,
11
die berlastung der staatlichen Stellen offen und machte deutlich, dass
nichtffentliche Formen der Wohlttigkeit auch weiterhin unentbehrlich
waren.
12
Tatschlich waren es vor allem Privatleute, die einen groen Teil
der Armenfrsorge in Bhmen bestritten. In der Regel waren sie in Wohl-
ttigkeitsvereinen aktiv oder ttigten Sach- und Geldspenden fr bestimmte
Bevlkerungsgruppen bzw. bestehende Armeninstitutionen. Nur die wenigs -
ten besaen ausreichende Mittel, um auch eigene Wohlfahrtseinrichtungen
ins Leben zu rufen.
Die jdische Bevlkerung Bhmens verfgte insbesondere in der
Hauptstadt Prag, die die grte Gemeinde des Landes beherbergte,
13
ber
ein ausdifferenziertes System zur Untersttzung und Versorgung armer,
kranker sowie allgemein in Not geratener Glaubensgenossen. Seine Finan-
zierung lag teils in den Hnden der Kultusgemeinde, die u. a. regelmig
8 Heinrich von CARDONA, Das stdtische Armenwesen in sterreich. Mit Ausschluss der
Stadt Wien, in: Ebd., Bd. 1, Armenpflege und Wohlthtigkeit in Oesterreich, Wien
1899, S. 366389, hier S. 370. Das Engagement bhmischer Stdte in der Armenfr-
sorge wird berwiegend positiv bewertet. Besonders hervorgehoben wird die orga-
nisatorische Umsetzung des sogenannten Elberfelder Systems, das eine dezentrali-
sierte, auf ehrenamtlicher Mithilfe basierende Armenpflege mit dem Ziel einer
Hilfe zur Selbsthilfe vorsah.
9 Ludwig SPIEGEL, Die ffentliche Armenpflege in Bhmen, in: Ebd., S. 141151, hier
S. 150.
10 Landes-Gesetzblatt fr das Knigreich Bhmen 1868, XXIV. Stck, Nr. 59: Gesetz
vom 3. Dezember 1868, wirksam fr das Knigreich Bhmen, ber Armenpflege.
11 Ebd., 1.
12 Die Bedeutung der privaten Armenfrsorge fr das ffentliche Armenwesen belegt
auch der vom Gesetzgeber formulierte Rat an die Gemeinden, die Errichtung von
Privat-Wohlthtigkeitsanstalten zu untersttzen, vgl. ebd., 30.
13 Um 1850 lebten zeitgenssischen Quellen zufolge rund 12 000 (einheimische und
auswrtige) Juden in Prag, vgl. Albert KOHN, Die Prager Judengemeinde in statisti -
scher Beziehung dargestellt, in: Kalender und Jahrbuch fr Israeliten auf das Jahr 5615
(=18541855), S. 2338, hier S. 25.
3_CCH_563_578_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 567
Sammlungen in den Synagogen durchfhrte, teils wurde sie von privaten
Vereinen oder Einzelpersonen bernommen. Ebenso wie im christlichen
Kontext lassen sich auch innerhalb der Prager jdischen Gemeinde Formen
der geschlossenen und der offenen Armenfrsorge unterscheiden: So gab es
institutionalisierte Einrichtungen, wie das seit dem 16. Jahrhundert beste-
hende jdische Spital,
14
das 1778 gegrndete Armenkinderlehrhaus, in dem
Waisenkinder bis zum 13. Lebensjahr unentgeltlich unterrichtet und ver -
pflegt wurden
15
oder die Babette von Lmelsche Versorgungsanstalt, ein
Altenheim, das 1854 von den Kindern der Namensgeberin zum Andenken an
ihre verstorbene Mutter errichtet wurde.
16
Daneben existierten etliche, auf
Privatinitiativen zurckgehende Vereine, die in vielfltiger Weise Armen -
pflege betrieben, darunter der 1841 entstandene Nchstenliebe-Verein zur
Untersttzung verschmter israelitischer Hausarmen,
17
der Verein Kizva,
der whrend der Pessachfeiertage an bedrftige Prager Juden Matsot
18
und
Pessachwein verteilte
19
oder der auf dem Prinzip der wechselseitigen Hilfe
basierende Verein Poale-Chessed, der erkrankte Mitglieder sowie nach
deren Tod ihre Witwen und Waisen untersttzte.
20
Schlielich bestanden
zahlreiche, von Einzelpersonen oder Familien gettigte Fonds und Legate,
die Geld- und Sachmittel bereitstellten. Eine Untersttzung aus diesen, in der
Regel von der Kultusgemeinde verwalteten Stiftungen war hufig an die Er-
fllung bestimmter religiser Pflichten geknpft, etwa das regelmige Gebet
fr das Wohl des Spenders oder das Aufsagen das Kaddisch
21
an seinem Ster-
betag, falls der Stifter keine eigenen mnnlichen Nachkommen hatte.
14 Elisabeth MALLEIER, Beitrge zur Organisation von Krankenpflege in der jdischen
Gemeinde in Prag im 19. und zu Beginn des 20 Jahrhunderts, Judaica Bohemiae 44,
2009, S. 83103, hier S. 84. Das jdische Krankenhaus nahm bis in das 19. Jahrhun-
dert hinein neben Kranken auch Arme auf und versorgte sie.
15 [August] Anton LEGIS-[GLCKSELIG], Topographischer Grundriss von Prag und
dessen Umgebungen. Zunchst als Taschen-Wegweiser fr Fremde entworfen, Prag
1835, S. 69.
16 Martina NIEDHAMMER, Nur eine Geld-Emancipation? Loyalitten und Lebenswel-
ten des Prager jdischen Grobrgertums 18001867, Gttingen 2013, S. 105. Das
Versorgungshaus wurde 1858 feierlich eingeweiht.
17 A. KOHN, Die Prager Judengemeinde, S. 30.
18 Matsa, Pl. Matsot (hebr.) = ungesuertes Brot, das whrend der Pessachfeiertage ge-
gessen wird, an denen Gesuertes (chamets) verboten ist.
19 A. KOHN, Die Prager Judengemeinde, S. 32.
20 Ebd., S. 33. Jedes Mitglied des 1844 gegrndeten Vereins zahlte eine einmalige Auf-
nahmegebhr von zehn Gulden sowie einen Jahresbeitrag von einem Gulden.
21 Kaddisch (aram.) = eigentl. Heiligung; zentrales jdisches Gebet, das eine besonde-
re Rolle beim Totengedenken spielt.
3_CCH_563_578_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 568
Auenstehende, nichtjdische Beobachter erblickten in diesen ge-
mischten Wohlthtigkeitsstiftungen, die zugleich die Verrichtung von
Gebeten wie auch Gaben an Bedrftige bezweckten, gelegentlich eine Ei-
genheit des jdischen Wohlfahrtswesens.
22
Der Brauch, den Genuss von
Stiftungen an spirituelle Gegenleistungen zu koppeln, war jedoch im 19. Jahr -
hundert, wie Tatjana Tnsmeyer am Beispiel des lndlichen Bhmen zeigt,
auch in christlichen Kreisen verbreitet.
23
Unterschiede zwischen dem
christlichen und dem jdischen privaten Wohlfahrtssystem bestanden
daher weniger in der Organisation, als vielmehr in inhaltlicher Hinsicht,
was indessen fast ausschlielich den besonderen rituellen Erfordernissen
des Judentums geschuldet war. Dies spiegelt sich in spezifischen Formen
jdischer Armenfrsorge wider, etwa in den sogenannten Paten- oder
Gevattervereinen, die die Kosten der Beschneidungsfeier fr mittellose j-
dische Eltern bernahmen oder in Brautausstattungsstiftungen, die arme
junge Mdchen mit einer Mitgift versahen.
24
Doch bedachten jdische Brger bei Schenkungen und testamentari -
schen Verfgungen nicht nur ihre eigenen Wohlfahrtseinrichtungen und
Glaubensgenossen, sondern hufig auch christliche Arme. Die Prager Gro-
hndler- und Fabrikantenwitwe Therese Esther Przibram (geb. 1781/82)
hinterlie etwa bei ihrem Tod im Jahre 1866 insgesamt 7000 Gulden fr
wohlttige Zwecke,
25
von denen 6000 Gulden an jdische Einrichtungen
gehen sollten,
26
whrend die verbleibenden 1000 Gulden fr christliche Wohl -
fahrtsinstitutionen vorgesehen waren. Entsprechende Geldzuwendungen
22 Vgl. etwa Heinrich von CARDONA, Dir Armenpflege der Israeliten mit besonderer
Rcksicht auf die israelitischen Cultusgemeinden in sterreich und die israelitischen
Vereine in Galizien, in: Armenpflege und Wohlthtigkeit, S. 428448, hier S. 430.
23 Tatjana TNSMEYER, Adelige Moderne. Grogrundbesitzt und lndliche Gesellschaft
in England und Bhmen 18481918, Wien u. a. 2012, S. 206.
24 Vgl. hierzu beispielsweise den Bericht Moritz von Stubenrauchs ber das Vereins-
wesen in sterreich vom Jahre 1857, der keine systematische Unterscheidung zwi -
schen jdischen und christlichen Wohlttigkeitsvereinen trifft, wohl aber auf die
rituelle Besonderheit einiger jdischer Einrichtungen verweist. Moritz von STU-
BENRAUCH, Statistische Darstellung des Vereinswesens im Kaiserthume sterreich.
Im Auftrage Seiner Excellenz des Herrn Ministers des Innern Alexander Freiherrn von
Bach, Wien 1857, S. 70f.
25 Archiv hlavnho msta Prahy [im Folgenden AHMP], Okresn Soud civiln pro vnitn
Prahu, D V 1613/33, Nachlass Therese Esther Przibram, Testament, Prag, 2. Sept. 1855.
26 Ebd., diverse Quittungen aus den Jahren 1866 und 1867. Nachweisen lassen sich fol-
gende, von den Erben angeordnete Legate: 1500 Gulden an verschmte israeliti -
sche Hausarme, 735 Gulden zur Verteilung von Brennholz an Bedrftige, je 315
Gulden fr den Verein Bikur Cholim, der sich um erkrankte Gemeindemitglieder
kmmerte, und das Prager israelitische Knabenwaisenhaus, 1050 Gulden fr das
3_CCH_563_578_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 569
erhielten der Central-Verein zur Errichtung und Erhaltung von Krippen in
Prag, das Privat-Erziehungs- und Heilinstitut fr arme blinde Kinder und
Augenkranke sowie der Verein und die Anstalt zur Versorgung und Be -
schftigung erwachsener Blinden [sic] in Bhmen.
27
Einen Schritt weiter ging der Prager Textilfabrikant Leopold Porges von
Portheim (17851869): Anders als Therese Esther Przibram, die lediglich
einen kleinen Teil ihres Vermchtnisses fr christliche Einrichtungen
vorgesehen hatte, bedachte Porges von Portheim Juden und Christen zu
gleichen Teilen. Anlsslich seiner Goldenen Hochzeit am 18. Juni 1865
errichtete er vier Stipendien fr zwei christliche und zwei israelitische
arbeitsunfhige arme verschmte und wohlverhaltene Prager Familienv-
ter oder Familienmtter.
28
Mit dieser Stiftung griff Leopold Porges von
Portheim ein in brgerlichen Kreisen allgemein beliebtes mzenatisches
Modell auf, das Feier- und Gedenktage zum Anlass fr wohlttige Werke
nahm, mithilfe derer es den eigenen Namen bzw. das erinnerungswrdige
Datum im lokalen kulturellen Gedchtnis zu verorten suchte.
Nur wenige Jahre vorher hatte beispielsweise das Prager Stadtverord-
neten-Kollegium zur Geburt des Kronprinzen Rudolf (18581889) eine Stif-
tung ins Leben gerufen, die fnf armen, erwerbslosen Pragern ohne
Unterschied des Geschlechts oder des Religionsbekenntnisses eine Alters -
versorgung zusicherte.
29
Standen hierbei jedoch ausschlielich die Bedrf-
tigkeit und die Lauterkeit der Bewerber im Vordergrund, so kam bei Porges
von Portheim ein weiteres Kriterium in Form eines religisen Proporzes
hinzu. Seine Einhaltung war zwingend fr die Vergabe, wie die Bewerbungs -
unterlagen der nachweislich bis 1915 verliehenen Stipendien belegen.
Keine Rolle spielte hingegen die Umgangssprache bzw. die nationale Zu-
ordnung der Bewerber: Die seit 1866 jhrlich stattfindende Ausschreibung
erfolgte zweisprachig; die Bewerbungsunterlagen wurden in deutscher und
Prager israelitische Allgemeine Krankenhaus, 520 Gulden zugunsten des Prager Pri-
vat-Frauenvereins zur Erziehung armer israelitischer Waisenmdchen, je 125 Gul-
den fr den Frauenbeerdigungs-Verein der Prager Beerdigungsbruderschaft und
den Frauen-Verein zur Untersttzung armer Wchnerinnen sowie je 105 Gulden
fr den Verein Menachem Avelim zur Trstung Trauernder, den Suppenverein
Mechalke Tarnegolim, den Verein Zorche Mezim zur Untersttzung Armer und
den Prager israelitischen Krankenpflegeverein Derech Jeschara.
27 Ebd.
28 Archiv idovskho muzea v Praze [im Folgenden AMP], f. Esther Presseles z Port -
heim, Sign. 128453, Leopold von Portheimsche Armenstiftung, Ausschreibung,
Prag, 2. Juni 1866.
29 Vgl. die entsprechende Kundmachung im Amtsblatt zur Prager Zeitung Nr. 18 vom
21. Januar 1860, S. 1.
3_CCH_563_578_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 570
tschechischer Sprache eingereicht, ohne dass dies erwiesenermaen die
Auswahl beeinflusst htte.
30
In gleicher Weise verfuhr auch das Auswahlkomitee eines nur wenige
Jahre spter als Vermchtnis der Prager jdischen Fabrikantengattin The-
rese Wiener (geb. 1797) gegrndeten Wohnungsstiftes. Nach dem Willen
der 1870 verstorbenen Erblasserin sollte nach ihrem Tod ein Haus am
Rande der Prager Josefstadt erworben bzw. erbaut werden, das armen, mit-
tellosen lteren Menschen eine mietfreie Unterkunft bot.
31
Ausschlagge-
bend fr die Besetzung der ca. 60 Stiftspltze
32
war der Wunsch Therese
Wieners, dass [das] Haus halb von Juden, halb von Christen bewohnt
werde.
33
Sprachliche Kriterien waren hingegen fr die Zuteilung der Sti-
pendienpltze irrelevant, und dies umso mehr, als die Stifterin diesen Punkt
in ihrem Vermchtnis nicht einmal erwhnte.
Obgleich es sowohl in Prag wie auch an anderen bhmischen Orten in
der zweiten Hlfte des 19. Jahrhunderts etliche Versorgungshuser fr
Arme gab die Festschrift der Wohlfahrtsausstellung zhlt fr das Jahr 1866
immerhin 358 Institutionen auf, in denen 5416 Bedrftige untergebracht
waren
34
bestand zumindest in Prag bislang keine vergleichbare Stiftung.
Bei den existierenden Wohnstiften handelte es sich zumeist um Waisen-
oder traditionelle Armenhuser,
35
nicht aber um Freiwohnungen, die ihren
Bewohnern ein Mindestma an Selbstndigkeit und Eigenverantwortlich-
keit belieen.
Therese Wieners Stiftung scheint daher weniger an inlndische Vorbil-
der, als vielmehr in grenzberschreitender Weise an das in mittel- und
norddeutschen Brgerstdten beliebte Konzept des Wohnstifts anzuknp-
fen. So verfgte etwa Hamburg im 19. Jahrhundert ber eine Vielzahl an
30 Vgl. die eingereichten, deutsch- und tschechischsprachigen Bewerbungsunterlagen
im AMP, f. Esther Presseles z Portheim, Sign. 128453, Leopold von Portheimsche
Armenstiftung.
31 AMP, f. idovsk nboensk obec [Praha], Sign. 173849, Testament Therese Wie -
ner, [Prag], 21. Mai 1869.
32 Vgl. die nachweislich bis 1911 berlieferten Verzeichnisse der jdischen und der
christlichen Abteilung, die ebd. aufbewahrt werden.
33 Ebd., Testament Therese Wiener, [Prag], 21. Mai 1869.
34 L. SPIEGEL, Die ffentliche Armenpflege, S. 151, Anm. 1.
35 Auf christlicher Seite waren dies mehrere Waisenhuser sowie das St. Bartholomi-
Armenhaus. Auf jdischer Seite gab es je ein Waisenhaus fr Knaben und Mdchen
sowie die erwhnte Babette von Lmelsche Versorgungsanstalt fr betagte Gemein-
demitglieder. Vgl. hierzu den Schematismus fr das Knigreich Bhmen 1874. Zu-
sammengestellt im Auftragen der hohen k. k. Statthalterei mit Bentzung mtlicher
Quellen von Josef SSS, Prag 1874.
3_CCH_563_578_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 571
Freiwohnungen, deren Tradition teilweise bis in das 16. Jahrhundert zu-
rckreichte.
36
Seit 1849 gab es in der Hansestadt zudem ein interreligises
Wohnstift, das Teile der rtlichen jdischen Bevlkerung aus Dankbarkeit
fr die im selben Jahr gewhrte brgerliche Gleichstellung initiiert hatten.
37
Wie spter in Prag wurden die Wohnungen der Hamburger Vaterstdti -
schen Stiftung zu gleichen Teilen an jdische und christliche Bewerber
vergeben.
38
Bis zu einem gewissen Mae schien der Prager Stiftung zudem
auch der visionre Impetus des Hamburger parittischen Wohnstifts eigen:
In weit hherem Mae als die brigen Prager interreligisen Stiftungen griff
Therese Wieners Stiftungshaus in die bestehende Gesellschaftsordnung ein,
indem es die noch vor wenigen Jahren rumlich getrennt lebenden Prager
Juden und Christen unter einem Dach zu vereinigen suchte.
Generell boten Wohnstiftungen ihren Grndern, wie der Historiker
Thomas Adam bemerkt, besondere Mglichkeiten, zumindest partiell ei-
gene Gesellschaftsvorstellungen zu verwirklichen, da die architektonische
Wohnungskonzeption und die Hausordnung relativ weitreichende gestal-
terische Mittel darstellten, um das Alltagsleben der potentiellen Stiftlinge
zu beeinflussen.
39
Davon machte auch Therese Wiener Gebrauch, die tes-
tamentarisch angeordnet hatte, dass jede Wohnung ber ein Zimmer, eine
Kche und einen separaten Ausgang verfgen solle.
40
Darber hinaus
sollten Christen und Juden innerhalb des Hauses in getrennten Abteilungen
wohnen.
41
Whrend die Kche auch im Prag des ausgehenden 19. Jahrhunderts
noch nicht zur Standartausstattung gehrte
42
und die Stifterin hier offen-
36 Angela SCHWARZ, Die Vaterstdtische Stiftung in Hamburg in den Jahren von 1849
bis 1945. ... einen Akt der Gerechtigkeit durch einen Akt der Wohlthtigkeit zu verewi-
gen..., Hamburg 2007, S. 11 bzw. S. 37f.
37 Ebd., S. 4850.
38 Vgl. A. SCHWARZ, Die Vaterstdtische Stiftung, S. 71. Anders als die Prager Stiftung
der Therese Wiener gab die Vaterstdtische Stiftung das Parittsprinzip 1898 man-
gels ausreichender Nachfrage von Seiten jdischer Bewerber auf, vgl. ebd., S. 130f.
39 Thomas ADAM, Stiften in deutschen Brgerstdten vor dem Ersten Weltkrieg: Das
Beispiel Leipzig, Geschichte und Gesellschaft 33, 2007, Nr. 1, S. 4672, hier S. 69.
ner, [Prag], 21. Mai 1869. Die von Therese Wiener verfgte Raumaufteilung wurde
in die Statuten der Anstalt bernommen, ebd., Statuten fr das von der Frau Therese
Wiener geborene von Lmel gestiftete Simon von Lmelsche Stiftungshaus [hand-
geschriebener Entwurf], o. O., undatiert.
41 Ebd.
42 Vgl. hierzu die Statistik zum Vorhandensein von Kchen in Wohnungen innerhalb
Zisleithaniens bei Ernst MISCHLER, sterreichisches Stdtebuch. Statistische Berichte
3_CCH_563_578_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 572
sichtlich auf einem gewissen Komfort bestand, knnte der Wunsch nach
einer Separierung der jdischen und christlichen Hausbewohner rituelle
Grnde haben. Praktizierende Juden beachten eine Vielzahl religiser Vor -
schriften, die den Alltag des Einzelnen weitreichend durchdringen und
strukturieren. Die Einhaltung einiger Gebote, wie etwa der Kaschrut
43
oder
des Verbots, am Schabbat zu arbeiten,
44
bedarf besonderer Rcksichtnahme,
insbesondere innerhalb kleiner, von mehreren Personen bewohnter Wohn -
einheiten, wie sie Therese Wiener vorsah: Je zwei bis drei Stiftlinge sollten
ein Zimmer bzw. eine Wohnung teilen.
45
Was die gesellschaftliche Zielgruppe ihrer Stiftung anbelangte, so zhlte
Therese Wiener in ihrem Testament dazu arme Handwerker, Witwen und
Waisen mit Familie, verarmte Kaufleute, alte zur Arbeit unfhige treue Die -
ner und Dienerinnen, ausgediente arme Lehrer [und] alte Mdchen.
46
In-
direkt erfasste die Stiftung damit jene beiden groen sozialen Gruppen, die
laut Bericht in der Festschrift zur Wohlfahrtsausstellung in Bhmen ber-
durchschnittlich oft um soziale Untersttzung ansuchten: Alte und ledige
bzw. verwitwete Personen.
47
In diesem Punkt unterschied sich Therese Wie -
ners Konzept deutlich von den erwhnten Hamburger Wohnstiften, die sich
vorrangig nicht an vllig mittellose Personen, sondern an Familien aus der
unteren Mittelschicht wandten, die in der Lage waren, einen kleinen w-
chentlichen Mietzins zu entrichten.
48
der greren sterreichischen Stdte aus Anlass des IV. internationalen demographi -
schen Congresses, Wien 1887, Beilage II, Tafel III. Demnach verfgten Mitte der
1880er Jahre noch 20 Prozent aller Prager Wohnungen ber keine eigene Kche, in
den Prager Vorstdten Smichow und ikow waren es gar noch rund 30 Prozent
aller Wohnungen.
43 Kaschrut = jdische Speisegesetze.
44 Verboten sind alle Arten krperlicher Arbeit, darunter auch das Feuermachen und
das Zubereiten von Speisen.
ner, [Prag], 21. Mai 1869. Das war fr damalige Prager Verhltnisse recht luxuris,
da sich in der bhmischen Hauptstadt inkl. ihrer Vorstdte noch Anfang der 1880er
Jahre im Durchschnitt 34 Personen ein Zimmer teilten, vgl.: Prager stdtisches sta-
tistisches Bureau: Prag mit den Vororten Karolinenthal, Smichow, Kgl. Weinberge und
ikow, in: E. Mischler, sterreichisches Stdtebuch, 24, Tabelle II 6 c, Behausungs-
und Belegungsziffern.
ner, [Prag], 21. Mai 1869.
47 L. SPIEGEL, Die ffentliche Armenpflege, S. 150. Im Jahre 1890 waren 82 Prozent
aller Personen, die im Rahmen der Armenfrsorge untersttzt wurden, ledig oder
verwitwet. 41 Prozent waren darber hinaus betagt, 24 Prozent gebrechlich.
48 A. SCHWARZ, Die Vaterstdtische Stiftung, S. 51f.
3_CCH_563_578_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 573
Trotz ihres fr damalige Prager Verhltnisse ungewhnlichen Formats
blieben die von Therese Wiener gestifteten Freiwohnungen daher der tra-
ditionellen Armenpflege verhaftet: Es handelte sich um ein privates Ver-
mchtnis, das von der Reprsentanz der israelitischen Kultusgemeinde
verwaltet wurde
49
und nicht von einem Verein getragen wurde, wie dies bei -
spielsweise bei den Hamburger Wohnstiften der Fall war.
50
Im Hinblick auf
die Herausbildung zivilgesellschaftlicher Handlungsmuster war die Rele-
vanz der Wienerschen Freiwohnungen daher vergleichsweise gering.
Von mehr als symbolischer Bedeutung war indessen der parittische
Ansatz, den Therese Wiener gewhlt hatte. Dass er ganz offensichtlich
einem gesellschaftlichen Deutungsmuster entsprach, das der Stifterin seit
ihrer Kindheit gelufig war, verraten nicht zuletzt die topographischen Be-
zeichnungen in ihrem Testament.
51
Darin ist wiederholt von der Juden- und
der Christenstadt die Rede Formulierungen, die im offiziellen Sprachge-
brauch vor 1848 verbreitet waren und die rechtliche und lebensweltliche
Isolation der Prager Juden, die innerhalb der bhmischen Hauptstadt nur
in einem eng umgrenzten Viertel Wohnungen mieten und erwerben durf-
ten, gewissermaen versprachlichten. Diese frhere Grenze wollte Therese
Wiener mit ihrer Stiftung zwischen der Juden- und der Christenstadt
52
berbrcken. Das knnte erklren, weshalb fr ihre Stiftung sprachliche
bzw. nationale Kriterien keine Rolle spielten, obwohl sei selbst einem
deutschsprachigen Umfeld entstammte und als Ausbildungsort ihrer Enkel
Wien favorisierte.
53
hnliches gilt auch fr Leopold Porges von Portheim,
dessen Familie der deutschen Seite zuneigte.
54
49 Dies entsprach dem testamentarisch geuerten Wunsch Therese Wieners, vgl.
AMP, f. idovsk nboensk obec [Praha], Sign. 173849, Testament Therese
Wiener, [Prag], 21. Mai 1869. Die oberste Aufsicht ber das Stiftungshaus lag bei der
Prager k. k. Statthalterei.
50 A. SCHWARZ, Die Vaterstdtische Stiftung, S. 123f. Formal wurde der Verein, der die
Vaterstdtische Stiftung ins Leben gerufen hatte, spter in eine Stiftung umgewan-
delt, diese behielt jedoch ihre basisdemokratisch ausgerichtete Mitgliederstruktur
bei.
ner, [Prag], 21. Mai 1869.
52 Ebd.
53 Therese Wiener verfasste die von ihr im AMP erhaltenen Dokumente in deutscher
Sprache. Ihr Testament sah vor, dass ihre noch unmndigen Enkelkinder nach dem
Tod ihres in Prag lebenden Ehemannes zu Verwandten nach Wien gebracht wrden,
vgl. ebd.
54 So vertrat sein Bruder Moses in den 1860er Jahren die deutschliberale Seite im
Gemeinderat der Prager Vorstadt Smichow, vgl. M. NIEDHAMMER, Nur eine Geld-
Emancipation?, S. 92.
3_CCH_563_578_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 574
Armenfrsorge in Bhmen als bernationale Nische?
Es liee sich freilich einwenden, dass parallelsprachige Ausschreibungen
fr Stiftungspltze im Bhmen des spten 19. Jahrhunderts auch in an -
deren, nichtjdischen Kontexten auftauchten: Wie Tatjana Tnsmeyer
nachwies, waren Angehrige des bhmischen Adels bestrebt, eine Posi -
tionierung zugunsten eines der beiden Bevlkerungsteile zu vermeiden, um
ihren gesellschaftlichen Geltungsanspruch jenseits des brgerlichen Na -
tionsprojekts aufrechtzuerhalten. Aus diesem Grund waren adelige Stif-
tungsprojekte bernational ausgerichtet, weshalb ihre Ausschreibungstexte
in der Regel in beiden Landessprachen verffentlicht wurden.
55
Die Vermu-
tung, dass sich jdische Stifter, ebenso wie adelige Eliten, einer nationalen
Selbstverortung aus opportunistischen Grnden entzogen, wre daher na-
heliegend.
Bis zu einem gewissen Mae scheint dieser Annahme indessen die ge-
nerationelle Verschiebung zu widersprechen, die sich innerhalb interreli-
giser jdischer Armenstiftungen in Bhmen ausmachen lsst. So wurden
die parittischen Vermchtnisse der Therese Esther Przibram, des Leopold
Porges von Portheim und der Therese Wiener von Personen gettigt, die im
spten 18. Jahrhundert geboren worden waren und damit nahezu ihr ge-
samtes Leben lang die rechtliche Benachteiligung der bhmischen Juden
an eigenen Leib erfahren hatten. Aus dieser Perspektive mussten die seit
1848 verstrkt zutage tretenden nationalen Antagonismen relativ bedeu-
tungslos erscheinen, zumal bis in die 1860er Jahre hinein indifferente Po-
sitionen und sprachlicher Utraquismus relativ weit verbreitet waren. Fr
die Stifter blieb ihre konfessionell geprgte mental map Bhmens domi-
nant. Es berrascht daher kaum, dass die testamentarischen Verfgungen
auf nationale Aspekte nicht eingingen und die Stipendienausschreibungen
nur aus pragmatischen Grnden zweisprachig erfolgten.
Anders verhielt es sich bei Stiftungen, die von der nachfolgenden Ge-
neration der um 1820 Geborenen gettigt wurden. Auch hier spielte Armen-
frsorge eine Rolle, wie etwa die Wohnungsbeitragsstiftung zeigt, die die
Tchter, Nichten und Enkel des 1867 verstorbenen Prager Bankiers Leopold
Lmel (geb. 1790) im Gedenken an ihn im Jahre 1879 errichteten.
56
Sie
sollte bedrftigen Pragern finanzielle Untersttzung in Form von Mietzu -
schssen gewhren. Fr die Stipendienvergabe waren jedoch weder die
55 T. TNSMEYER, Adelige Moderne, S. 199f.
56 AHMP, PPL II 15 443, Leopold Ritter von Lmelsche Wohnungsbeitragsstiftung,
Stiftsbrief, Prag, 31. Mrz 1881, besttigt durch die k. k. Prager Statthalterei am
26. Juni 1881.
3_CCH_563_578_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 575
Religionszugehrigkeit noch die nationale Selbstverortung von Belang, die
Zuteilung erfolgte ohne Unterschied des Glaubens und der Nationalitt.
57
Ganz offensichtlich hatte sich die Gewichtung soziodemographischer
Faktoren bei den Stiftern verschoben. Zum einen hatte die nationale Posi-
tionierung des Einzelnen auch in der Selbstwahrnehmung der bhmischen
Juden an Bedeutung gewonnen, so dass es die Stifter fr notwendig erach-
teten, sich implizit von der Sprachen- und Nationalittenfrage zu distanzie -
ren. Zum anderen aber war das lebensweltlich bedingte dominante
Selbstverstndnis als jdisch (im Gegensatz zu christlich) aufgrund der
1867 erfolgten rechtlichen Gleichstellung in den Hintergrund geraten. Ein
strikt parittisches Vergabesystem der Stipendienpltze nach der Religions-
zugehrigkeit, wie es fr die Stiftungen Leopold Porges von Portheims und
Therese Wieners charakteristisch gewesen war, schien daher fr eine ge-
sellschaftlich breit angelegte Stiftung nicht mehr notwendig. An seine Stelle
trat das Konzept einer berreligisen Stiftung, wie es bei christlichen Le-
gaten bereits hufig anzutreffen war.
Es muss an dieser Stelle spekulativ bleiben, inwiefern die soeben nach-
gezeichnete Entwicklung anders ausgefallen wre, wenn im Fokus der Un-
tersuchung nicht jdische Armen-, sondern Studienstiftungen in Bhmen
gestanden htten. Whrend sich erstere mehrheitlich an alte, erwerbslose,
d. h. gesellschaftlich wenig einflussreiche Personen wandten und daher al-
lenfalls den status quo des Einzelnen verbesserten, zielten Ausbildungs-
stiftungen auf die Zukunft und damit die Gesellschaft als Ganzes ab. Zwar
entstammten die potentiellen Stiftlinge auch hier meist unter- oder klein-
brgerlichen Kreisen, doch verbesserten sich ihre sozialen Aufstiegschan-
cen aufgrund entsprechender Bildungsangebote enorm. Zugleich
gewhrleistete eine nach ethnischen Kriterien gesteuerte Auswahl der Stift-
linge resp. die im Stiftungszweck festgehaltene sprachliche Ausrichtung der
Anstalt
58
eine kulturelle Prgung der Untersttzten im Sinne des Stifters,
die in der Folgezeit gesellschaftlich wirksam werden konnte.
Gemessen an der zunehmenden Popularitt, die national exklusive Stu-
dienstiftungen im ausgehenden 19. Jahrhundert in der Habsburgermonar-
chie genossen,
59
wre daher zu untersuchen, ob jdische Stiftungen im
57 Ebd.
58 Die Umgangssprache spielte besonders bei Einrichtungen, die fr kleine, noch nicht
schulpflichtige Kinder errichtet wurden (z. B. Krippen oder Kleinkinderbewahran-
stalten), eine groe Rolle.
59 So wurden zunehmend Stipendienstiftungen eingerichtet, um die sich nur Angeh-
rige einer bestimmten Sprachgruppe bzw. Nation bewerben konnten. 1889 waren
3_CCH_563_578_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 576
Bildungsbereich, anders als auf dem Gebiet der Armenfrsorge, einem na-
tionalen Trend folgten. Im Gegenzug wre zu fragen, ob Mildttigkeit und
Armenpflege im Unterschied zu Erziehung und Bildung nicht jenseits reli-
giser und schichtenspezifischer Grenzen einen mzenatischen Bereich dar-
stellten, der aufgrund seines besonderen Zielpublikums von den nationalen
Auseinandersetzungen im Bhmen des spten 19. Jahrhunderts weitgehend
unberhrt blieb und daher eine Art bernationaler Nische bildete.
26 der 71 in Zisleithanien neu errichteten Stipendien (d. h. rund 36 Prozent) in natio -
naler Hinsicht beschrnkt, die Mehrheit von ihnen war deutsch- oder tschechisch-
sprachigen Studenten vorbehalten, vgl. Eduard BRATASSEVI, Studentenstiftungen
sterreichs im Jahre 1889, Statistische Monatsschrift 16, 1890, S. 338346, hier S. 343.
3_CCH_563_578_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 577
Tento dm bude obvn zpolovice idy azpolovice kesany.
Mezikonfesijn nadace idovskho manstva na pkladu Prahy
ve druh polovin 19. stolet
MARTI NA NI EDHAMMER
lnek se zabv chudinskmi nadacemi, zaloenmi a financovanmi praskm
idovskm manstvem vdruh polovin 19. stolet. Tato skupina obyvatel se pomrn
asto angaovala vmezikonfesijnch nadacch, kter byly ureny stejnm dlem pro idy
ipro kesany. Nadace koncepn vychzely ze spoleensk sebeinterpretace idovskch
mecen. Jejich obraz sebe sama byl a do posledn tetiny 19. stolet, tj. a do
emancipace idovskho obyvatelstva stavou zroku 1867, urovn dlouhodob platnmi
stereotypy vztahu idovskch, za zvltn skupinu obyvatel e povaovanch poddanch
k jejich vrchnosti. Pro idovsk mecene tak jako urujc platily pedevm sociln
kategorie idovsk versus neidovsk. Ty mly bt vparitn koncipovanch nadacch
vybalancovny. Tento pstup ml za dsledek tu skutenost, e nacionln otzka, kter
postupn ke konci 19. stolet nabyla virulentn povahy, nehrla vchudinskch nadacch
on doby vpodstat dnou roli.
Peloil Ji Peek
3_CCH_563_578_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 578
Eric Hobsbawm historik mezi vdou
a politikou
J I LACH
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 579 J I L A C H
JI LACH: Eric Hobsbawm Historian between Scholarship and Politics
Eric Hobsbawm (19172012) was a British historian of Jewish origin recognized
worldwide. This article traces several topics which were central for Hobsbawm as aman
and ascholar. It deals with Hobsbawms relations to Communism as apolitical ideology
and Marxism as a method of examining the historical process. Both these relations
are reflected significantly in his extensive work which focuses primarily on the 19
th
and
20
th
centuries. Hobsbawm also excelled in popularizing the topics in modern history for
the general public. The main issues studied by Hobsbawm included social classes,
revolution, nation and nationalism, or the history of common people. Although the
reflection of his work in Czech, or Czechoslovak, historiography was not quite wide,
some Czech historians (especially Miroslav Hroch) did study Hobsbawms ideas.
Key words: Eric Hobsbawm (19172012), Marxist historiography, history and politics,
Hobsbawm and Czech historiography
vod
Eric John Ernst Hobsbawm jako by do konce svho ivota vyvracel tezi, e
role historie a historika upad nebo e se v lepm ppad minulost ocit v ru-
kch neerudovanch populariztor. Nakladatelsk prmysl, stle vce th-
nouc k profitabilnm titulm, by dozajista setrvale netiskl destky let star
Hobsbawmovy prce,
1
ani by se prodvaly. Zaplnnost trhu (a knihoven) nen
tot co etba knih, ale je vrazem dobrho vkusu kadho opravdovjho
zjemce o modern djiny Hobsbawma alespo pasivn znt. Prce historika,
jen zesnul v poehnanm vku 95 let, jsou hojn pekldny a co je patrn
nejdleitj dlouhodob vyvolvaj zjem mdi a odborn komunity.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 579
Hobsbawmovi se dailo dlouhodob upoutvat zjem o minulost tak
tm, e umn prodluoval jej linky do souasnosti. Dokonce se nebl ani
predikc, kter mohly a mohou vyvolvat pochybnosti (jako tvrzen o po -
kraujc krizi kapitalismu v devadestch letech 20. stolet), ale tene
minimln nutil k pemlen. Plat to pro historiky vech hodnotovch za-
men, pestoe je E. Hobsbawm azen mezi marxistick djepisce a sm
nepestval Karla Marxe a jeho principy do konce ivota hjit a promlet.
Ostatn tomuto tmatu vnoval i monografii vydanou v roce 2011 jako
posledn za svho ivota, v n mimo jin trv na platnosti vd Marxovy
teze tdnm boji. Ten podle Hobsbawma pokrauje i na potku 21. stolet
bez ohledu na promnu ideologi.
2
Dlo vdeskho rodka, od roku 2008 estnho obana rakousk met -
ropole na Dunaji, udivuje svou . V jeho rozshl bibliografii ovem figu-
ruje ada reedic a kompendi dvjch studi, reprezentujcch ji jen voln
variace vah, asto vzdlen originln badatelsk heuristice zcela jist
to plat pro st kapitol Hobsbawmovy posledn publikace z roku 2013.
3
To je vak spe dsledek druhho ivota Erica Hobsbawma jako cennho
trnho artiklu.
4
Pestoe vytvel obchodn znaku svho druhu, vyhbal
se nkterm neestem: jm podepsan knihy nevznikaly jako sbr prce
anonymnch doktorand a v kontrastu s mnoha britskmi historiky (a hi -
storiky pcmi o Velk Britnii) prokazoval znan pehled v jinch histo-
riografich.
5
Vyplvalo to z Hobsbawmovy jazykov erudice a cestovatelsk
vn, v obdob do roku 1945 i vynucen dobovmi okolnostmi. Jako subjekt
evropskch djin narozen v Egypt putoval po prvn svtov vlce do kriz
zmtan Vdn a pes Berln (v ase zkzy vmarsk republiky, pro historika
J I L A C H 580
1 Nap. prvn svazek Making of the Modern World, voln srie k djinm svta dlouh-
ho 19. a 20. stolet, The Age of Revolution 17801848, vyel poprv v roce 1962.
2 Whatever the very different social hierarchies from those of a hundred or two hun-
dred years ago, politics therefore continues, though only in a part as class strugle.
E. HOBSBAWM, How to Change the World. Marx and Marxism 18402011, London
2011, s. 414.
3 Eric HOBSBAWM, Fractured Times: Culture and Society in the Twentieth Century,
London 2013.
4 V nakladatelskm sil prezentovat E. Hobsbawma jako autora nesetnch mono-
grafi byla nakladateli opakovan nap. prezentovna Labours Turning Point za
prvn monografii v jejich ad. Ve skutenosti se jedn o edici dokument k djinm
dlnickho hnut s nkolikastrnkovm vodem. E. HOBSBAWM, Labours Turning
Point 18801900. Extracts from contemporary sources. Ed. E. J. HOBSBAWM, Lon-
don 1948.
5 Eric Hobsbawm and the Romance of Communism, in: Tony Judt, Reappraisals.
Reflections on the Forgotten Twentieth Century, New York 2008, s. 116.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 580
tak chvatnm) do Londna. S puncem vdce nabrajcho vhlas proces-
toval nemalou st svta. Pes oblibu nkterch evropskch zem (zvlt
Itlie) proctil tep ivota USA, ady zem Latinsk Ameriky i Vietnamu
a Japonska.
6
irok recepce Hobsbawmova dla je zcela nepopirateln a je umo-
nna t jeho vytbenm literrnm stylem bez sloitch jazykovch fili-
grn. Jako mloktermu autorovi se Hobsbawmovi dailo osvtlovat sloit
jevy poutav a bez trivialit zrove. mysln clil na tene neodbornka
a ji ped destkami let se vyznal, pro tak inil: iritovala jej vzrstajc kon-
centrace intelektulnch debat uvnit univerzit profesoi hovo k dalm
profesorm a studenti reprodukuj jejich tvrzen (jak konstatoval jednae-
destilet Hobsbawm).
7
Jednm z vdch posln socilnch vd je podle
Hobsbawma diskuse s veejnost; s odkazy na Adama Smithe, Karla Marxe
nebo Johna Maynarda Keynese zdraznil, e vznan vdeck osobnosti
toto umn v minulosti ovldaly.
8
Bez aspirace na kritick ivotopis sleduje
nsledujc text nkolik tv E. Hobsbawma od jeho vztahu ke komu -
nistick ideologii a po nstin odezvy jeho prce v eskch zemch, resp.
v eskoslovensku.
Oban komunista
Do jak mry je ne/oddliteln Hobsbawmovo odborn zamen a lenstv
v komunistick stran? Badatel s rudou stranickou knkou elili tomuto
dotazu pomrn asto. Sympatizantem komunistick strany se stal v na -
pjat atmosfe pchodu nacismu k moci.
9
Vize a realita nstupu Adolfa
Hitlera, kter budoucho historika a etnickho ida vyhnala z Nmecka do
Spojenho krlovstv, do znan mry vysvtluje Hobsbawmovu inklinaci
ke komunismu. Ve Velk Britnii se jako student stal velmi aktivnm
a z hlediska socilnho kontaktu si nedovedl pedstavit komunikaci s ne-
stranky, co jak tehdy usuzoval, platilo i pro intimn strnky ivota. Nic ne-
stlo nad cli strany.
10
Kdy mlad emigrant po stedokolskch studich
v Londn peel na rudou Cambridge, mla tato staroslavn univerzita
punc baty socialistickch radikl Hobsbawm ostatn ji jako etablovan
historik po destkch let uvdl intelektula jako nejtypitj pklad
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 581 J I L A C H
6 Eric HOBSBAWM, Interesting Times. A Twentieth-Century Life, London 2002, s. 305.
7 An Interview with Eric Hobsbawm, Radical History Review 19, 19781979, s. 114.
8 Tamt, s. 114.
9 The Vanquished Left: Eric Hobsbawm, in: Perry Anderson, Spectrum, LondonNew
York 2005, s. 278.
10 E. HOBSBAWM, Interesting Times. A Twentieth-Century Life, London 2002, s. 135.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 581
revolucione.
11
Krajn levicov ladn studenti mli mlo porozumn pro
nekomunistick, poppad antikomunistick kantory. Komunistick tv
cambridgesk univerzity je vak zveliovna. Levicov orientace jet ne-
znamenala lenstv v Komunistick stran Velk Britnie a buka komu-
nistickch student byla pouze podmnoinou sdruen nesoucho nzev
Cambridge University Socialist Club. Ten na svm vrcholu v roce 1939 tal
okolo 1000 len, co odpovdalo zhruba 20 % cambridgeskch student
bakalskho studia.
12
Na druhou stranu tato menina tala adu pozoru-
hodnch a pro djiny humanitnch vd pnosnch osobnost.
Druh svtov vlka a konec nadj panlskch republikn v jej
pedveer zmnila klima cel Evropy. Duch Tehernu vlval nkterm brit-
skm komunistm, vetn Hobsbawma, nadji v koalici liberlnch a ko-
munistickch proud svtov politiky. Nstup studen vlky jen krtce po
skonen brutlnho konfliktu vedl k naprostmu vystzlivn ze snu o ko-
operujcm svtovm spoleenstv. Jako komunista ml E. Hobsbawm tst,
e britsk verze divokho antikomunismu vykazovala mn fanatismu ne
mccarthysmus v USA a pila a pot, kdy v roce 1947 E. Hobsbawm zskal
pracovn smlouvu na londnsk Birkbeck College antikomunistick vlna
nicmn zastavila jeho pestup na Cambridge. Nad Hobsbawmem tehdy
krouila temn hodina jeho ivota, nebo politick tkosti asov koli-
dovaly jak s jeho velkmi privtnmi problmy (rozvod), tak se situac ve
svt (vypuknut korejsk vlky).
13
S antikomunismem v akademickm pro-
sted se pak Hobsbawm opakovan vyrovnval lapidrnmi poznmkami
ve svch pozdjch textech nejen autobiografickho stihu.
14
Rok 1956, pedevm 20. sjezd sovtskch komunist a invaze do Ma-
arska, pivedl k politickmu vystzlivn adu zpadnch levicovch hi -
storik bez ohledu na jejich vk. Odchod z organizovan partajn innosti
uvolnil mnohm djepiscm ruce pro soustednj vdeckou a uitelskou
prci. Komunistickou stranu Velk Britnie (CPGB) opustili Christopher Hill
J I L A C H 582
11 Intellectuals and Class Struggle, in: E. Hobsbawm, Revolutionaries. Contemporary
Eassays, 2. vydn, London 1977, s. 245, 250nn.
12 Gregory ELLIOTT, Hobsbawm. History and Politics, London 2010, s. 12. Sama Komu-
nistick strana Velk Britnie (CPGB, vzhledem k astmu tpen je vhodn spe
hovoit o komunistickch stranch) reprezentovala vdy inferiorn slu, a to jak ve
srovnn s jinmi stty, tak i vi hlavnm aktrm britskho stranictv. V dob zalo-
en v roce 1920 tala CPGB 512 len, v roce 1940 pak 20 000 dritel stranick
legitimace. Pes kolsav nrst je nap. v roce 1946 strana nesrovnateln s KS.
K vvoji potu lensk zklady viz: Andrew THORPE, The British Communist Party in
Moscow, 19201943, ManchesterNew York 2000, s. 284 (ploha 2).
13 G. ELLIOTT, Hobsbawm, s. 23.
14 Radicalism and Revolution in Britain, in: E. Hobsbawm, Revolutionaries, s. 11nn.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 582
a Rodney Hilton, jako takka cel skupina Communist Party Historians
Group (CPHG).
15
CPHG ji ped dramatickm rokem 1956 neulpvala pouze
na agitaci, nap. v roce 1952 se podlela na zaloen vlivnho asopisu Past
& Present. st evropskch badatel opustila nejen komunistickou stranu,
ale s n i marxistick pstup k vdeck prci (nap. Franois Furet). Eric
Hobsbawm asto (a a do konce ivota) hledl na kolegy vylen z nkazy
komunismu s vt averz ne na celoivotn nekomunisty.
V ppad Hobsbawmova kruhu jeho mnoz pslunci sice odeli
z komunistick strany, nicmn se nevzdali aspirac na aplikaci marxistic-
kch pstup v historiografii a tak vlivn dla britsk marxistick histo-
riografie vznikla a po krizi v komunistickm hnut roku 1956. Pkladem
me bt klov kniha britsk marxistick historiografie The Making of
the English Working Class od Edwarda Palmera Thompsona z roku 1963.
Hobsbawm se s odstupem asu stal takka solitrnm, salonnm lenem
CPGB. Vysvtloval svoje setrvn v tto stran a do jejho kolapsu v roce
1992 vrou v nutnost existence siln komunistick strany,
16
ale vnj a ge-
neran vzdlen pozorovatel spatuje v Hobsbawmov setrvanosti ele-
ment tvrdohlavosti a aspiraci na jedinenost.
CPGB ped vce ne dvaceti lety zanikla, ale Hobsbawm v n mentln
zstal. V roli komunisty i historika ovem povaoval za nejvt slabinu opa-
kujc se nejednotnost levice, respektive socialistickho hnut. Disonance
a frakn ptky na levici podle Hobsbawma posilovaly pravici od exemp -
lrnho pkladu rozbroj mezi Socilndemokratickou stranou Nmecka
a Komunistickou stranou Nmecka na sklonku vmarsk republiky po
thatcherovskou Britnii osmdestch let.
17
V krizovch poslednch letech
existence strany, kter se vysilovala ptkami mezi (neo)stalinisty a euroko-
munisty, pldoval za vytvoen jednotn dlnick fronty elc hrozb ze
strany Margaret Thatcherov.
18
Navzdory formln odlin politick pozici si britt marxist zstali
blzc jako angaovan komenttoi a pozorovatel, kte nehodlali clit jen
na akademick kruhy. Pedstava irokho auditoria zaujatch laik neopus-
tila do konce ivota nejen Hobsbawma, ale t nap. ve zmiovanho
E. P. Thompsona. Vznik anglick dlnick tdy Thompson nepsal toliko pro
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 583 J I L A C H
15 Georg IGGERS, Djepisectv ve 20. stolet, Praha 2002, s. 81.
16 Harvey J. KAYE, The British Marxist Historians, London 1995, 2. vydn, s. 134. Kaye
odkazuje na Hobsbawmv rozhovor v Radical History Review, s. 116.
17 E. HOBSBAWM, Vk extrm. Krtk djiny 20. stolet 19141991, Praha 1996, s. 318.
18 Michael Crick reports on Eric Hobsbawm in 1985, in: Channel 4 News, video online
[cit. 17. 7. 2013], dostupn z http://www.youtube.com/watch?v=wREe3KGK9yY.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 583
akademick kruhy, ale pro co nejir vrstvy, pro n pipravoval i veejn
pednky uren vem profesnm a socilnm skupinm.
19
Pes jist vy-
stzlivn se literrn vdci a historici po roce 1956 ve Velk Britnii neob-
vali dvat najevo sv politick vyznn. Mezi djepisci jsou pklady
socialistickch badatel prv E. P. Thompson a E. Hobsbawm. Proti nim
stoj v roli ochrnce toryovskch princip nap. Hugh Trevor-Roper. Kon-
trastuje to s pstupem britskch socilnch vdc, kte od pelomu pade-
stch a edestch let 20. stolet dtkliv usiluj o nestranickost.
20
Zeteln politick orientace E. Hobsbawma a jeho soudruh mla pi-
rozen pozitivn dsledky pro tvorbu stabilnho auditoria. Pednky a po-
pulrn spisy lid kolem CPHG nejednou pipomnaly spe revolun
nvody, co na neodborn publikum mlo innj vliv ne dalekoshl
rozbory ekonomickch vztah.
21
Tak ze zakladatelskho programu Past &
Present je zeteln snaha it vlastn perspektivu djinnho vvoje: Mu-
sme se pokusit trvale roziovat do jist mry zen obzor tradin poja-
tch historickch studi smrem k anglicky hovoc veejnosti.
22
Bez jasn odpovdi patrn zstane otzka, nakolik Hobsbawmovo for-
mln a pociovan stranictv opravdu ovlivnilo jeho dlo. Jrgen Kocka pi-
chz s explicitnm soudem, e Hobsbawm by bez politick orientace
a inklinace nebyl tak vznamnm historikem.
23
To je samozejm spekula-
tivn tvrzen, nebo ada velkch historik 20. stolet naopak tila z nestra-
nickosti. Jin autoi poukazuj na zjevnou reflexi Hobsbawmova politickho
aktivismu v jeho ranjch spisech, jako jsou Primitivn rebelov (1957),
nebo Bandit (1969).
24
Nesdlm Judtovo oddlovn Hobsbawmova komu-
nistickho pesvden a jeho marxismu s odvodnnm, e marxismus je
Hobsbawmovi jen metodou.
25
Stranick determinovanost sten vyplv
J I L A C H 584
19 E. P. Thompson, in: Visions of History. Interviews. Edd. Henry Abelove Betsy Black -
mar Peter Dimock Jonathan Schneer, New York 1984, s. 7.
20 Mike SAVAGE, Identities and Social Change in Britain Since 1940. The Politics of
Method, OxfordNew York 2010, s. 119.
21 CPHG, inn v letech 19461956, sledovala dva hlavn cle: 1. propagaci revolunch
idel; 2. marxistickou interpretaci ekonomickch vztah zaloenou na principu
innosti td, kter poprala roli skutk velkch mu.
22 Introduction, Past & Present 1, 1952, s. IV.
23 J. KOCKA, Obituary: Eric J. Hobsbawm (19172012), International Review of Social
History 58, 2013, . 1, s. 7.
24 Chris LORENZ, Unstuck in time. Or: the sudden presence of the past, in: Performing
the Past. Memory, History, and Identity. Edd. Karin Tilmans Frank van Vree Jay
Winter, Amsterodam 2010, s. 73.
25 Eric Hobsbawm and the Romance of Communism, s. 119.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 584
z dleitch Hobsbawmovch text ped pdem komunistickho impria
i po nm.
Tuto determinovanost lze spatovat nap. v Hobsbawmovch pohledech
na smysluplnost (historickou odvodnnost) existence Sovtskho svazu.
Rozpad SSSR hodnot Hobsbawm negativn i pmo tohoto faktu lituje.
Pestoe jsou nkter Hobsbawmovy teze v tto souvislosti neudriteln,
26
brn se jejich pvodce nostalgii. A pe o SSSR z pohledu vnitropolitickho,
nebo proml jeho podl na formovn mezinrodnho systmu, argumen-
tuje racionln. Identifikoval nkter pozitiva svtovho podku v obdob
studen vlky (stabilita) i adu jeho stinnch strnek (prodluovn exis-
tence politickch reim trvale poruujcch lidsk prva).
27
Naproti tomu
se usilovn brnil komparaci sovtskho a nacistickho totalitarismu jako
rovnocennch systm a ideologi. Pedevm odmtl nacismu piknout
tos revolunho hnut podobnho sovtskmu komunismu.
28
ada Hobsbawmovch nzor na SSSR jako aktra mezinrodnch
vztah a sovtsk model politickho a ekonomickho systmu zen psob
pinejmenm zjednoduen, resp. prozrazuje historikovy ideologick sym-
patie. Pklad je mnoho v oblastech zcela koncepnch, nikoliv pouze v izo-
lovanch detailech Hobsbawmovch text. Nap. zkratkovit tvrzen, e
kapitalistick systmy i nacist de facto koprovali sovtsk model plno-
vn,
29
by problematika plnovn na rovni teorie i strategie stt v tto
oblasti sah daleko ped rok 1917. Krom toho, e Hobsbawm pomjel ne-
duhy centrln plnovanho hospodstv,
30
podceoval schopnost sebere-
flexe v kapitalistickch systmech, kter nastala ji v 19. stolet a pipoutla
zsahy sttu do ekonomiky,
31
a tedy evoluci kapitalistickho systmu. Pi
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 585 J I L A C H
26 Nap. zpochybovn tlaku nrodnostnch skupin v SSSR ze strany kremelskho re-
imu. Srov. E. HOBSBAWM, Nrody a nacionalismus od roku 1780. Program, mtus,
realita, Brno 2000, s. 176.
27 On the Edge of the New Century. Eric Hobsbawmin Conversation with Antonio Polito,
New York 2000, s. 44.
28 Daniel SCHNPFLUG, Histoires croises: Franois Furet, Ernst Nolte and a Compara-
tive History of Totalitarian Movements, European History Quarterly 37, 2007, s. 280.
29 E. HOBSBAWM, Vk extrm, s. 104105.
30 Znepebern literatury k tmatu srov. nap. Arthur RICH, Etika hospodstv, Sv. II. So-
ciln-etick pohled na trn, plnovan a svtov hospodstv, Praha 1994, s. 193nn.
Richovu analzu neduh centrlnho zen (a plnovn) zmiuji i proto, e reflektoval
poznatky Oty ika, jen poznal vady systmu z bezprostedn blzkosti. Srov. t Ota IK,
Socialismus teorie a praxe, in: Ota ik a kol., Socialismus dnes?, Praha 1990, s. 20nn.
31 Jan KUKLK, Znrodnn eskoslovensko. Od znrodnn k privatizaci sttn zsa-
hy do vlastnickch a dalch majetkovch prv v eskoslovensku a jinde v Evrop,
Praha 2010, s. 28.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 585
hodnocen ekonomiky sovtskch reim (vetn Leninova a Stalinova
Sovtskho Ruska) podceoval silnou provzanost politickho a ekonomic-
kho rozhodovn a velmi striktn se stavl proti uznn existence kontinuit -
nch vztah mezi carskm a bolevickm reimem.
32
Jen st je tak
pijateln Hobsbawmovo tvrzen, e toky a agrese vi demokracii pich-
zely vhradn od politick pravice.
33
Hobsbawmova levicovost a kladn recepce SSSR jsou spjaty s historic-
kou etapou, v n djepisec il. Pedevm po roce 1945 podstatn st Z-
padu, a pro intelektuly a humanitn vdce to plat dvojnsob, akceptovala
sovtsk systm jako inovativn a rozvjejc Marxe.
Historik marxista
V eskoslovensk historiografii let komunistickho reimu pedstavovala
marxistick teorie spe fasdu ideologickch floskul. Zjem o teoretick
promlen marxismu v oficiln historick vd i filozofii nedosahoval
kvalit Leszka Koakowskho v Polsku nebo Agnes Hellerov v Maarsku,
pestoe pedvlen eskoslovensk vda mla nkolik osobnost prom -
lejcch marxismus velmi zevrubn. Vedle Jana Slavka a Zvie Kalandry
je nutno pipomenout skupinu Djiny a ptomnost. V ppad Djin a p-
tomnosti hraje znan vznam asov hledisko. Podntn texty
34
t sel
sbornku z let 19371938 oste kontrastuj s pozic nkdejch len Djin
a ptomnosti po pevzet moci KS, kdy se ji nezabvali teori, ale podpo-
rou mocensk pozice strany.
35
Hlub vnmn marxismu v eskoslovensku
ual nor 1948; jistou inspiraci britskou marxistickou kolou spatuji mezi
vznamnjmi historiky snad jen u Miroslava Hrocha nebo Josefa Polien-
skho. Dlm zpsobem je marxismus zmiovn v ad dalch text,
J I L A C H 586
32 Srov. s pracemi Richarda Pipese, kter naopak identifikuje (zejmna na principu pa-
trimonialismu) mnoh nvaznosti sovtskho reimu s reimem carskm. R. PIPES,
Russia under the Bolshevik Regime, New York 1995, s. 503nn. Kritice R. Pipese, resp.
jeho zaazen k americk (liberln) sovtologii se vnuje Zbynk VYDRA, Richard
Pipes a interpretace rusk revoluce Pklad pojet americk historiografie, in: Ji Ha-
nu Radomr Vlek (eds.), Interpretace rusk revoluce 1917, Brno 2008, s. 88101.
33 E. HOBSBAWM, Djiny a iluze, in: Komunismus a faismus, Miroslav Novk (ed.),
Praha 2002, s. 51.
34 Zdenk BENE, Porozumt nebo poznvat? Skica k jednomu rysu historiografie
20. stolet, in: Viribus unitis nedosti bylo Jana Kena. Eds. Kristina Kaiserov Ji Pe-
ek, st nad Labem 2005, s. 17.
35 Bohumil JIROUEK, esk marxistick a marxisticko-leninsk historiografie.
Diskurs a monosti vzkumu jeho promn, in: Promny diskursu esk marxistick
historiografie (Kapitoly z historiografie 20. stolet). Eds. Bohumil Jirouek a kol.,
esk Budjovice 2008, s. 15nn.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 586
vetn uebnic, nicmn bez zeteln snahy kriticky se vypodat s Hobs-
bawmovmi pstupy.
36
Nakolik E. Hobsbawm ovlivnil jin esk historiky,
bude nutno doloit dalm vzkumem. Po roce 1989 se diskuse o promtn
marxismu v historick vd realizovala pouze do urit mry
37
zsti tak
proto, e pozice samho marxismu v zpadn historiografii vrazn poklesla
a z nj odvozen pstupy k djinm se jevily jako jeden z mnoha (a mn)
populrnch metodologickch koncept.
Reprezentoval tedy Hobsbawm opravdu marxistick pstup k historii?
Jrgen Kocka v nedvno publikovanm nekrologu E. Hobsbawma uvd, e
prv ti svazky voln srie Making of the Modern World
38
obsahuj klasic-
kou marxistickou strukturu: Kad [svazek] otevr kapitola pojednvajc
o hospodskch zkladech dan epochy; po n pichz len politickho
vvoje a rozbor socilnch vztah s drazem na tdu; konen nsleduje
zkoumn kulturn a intelektuln sfry, vetn vd a umn.
39
Od tohoto pstupu jako by Hobsbawm v poslednch dvaceti letech
ustupoval, navzdory sv ve zmnn obhajob sprvnosti klovch Mar-
xovch princip. st aktulnch komenttor Hobsbawmova dla to vede
k nzoru, e de facto nebyl tak pravovrnm marxistou jako jeho kolegov
a spolustranci z Britsk komunistick strany Raphael Samuel, Christopher
Hill nebo E. P. Thompson, ponvad jmenovan thli k typickm marxistic-
km makroanalzm. Erica Hobsbawma zajmaly stle vce sociln a histo -
rick reflexe tzv. vysok kultury,
40
co jej m odliovat od osobnost typu
Ch. Hilla a jeho dalch politickch souputnk. V pozdnch letech sv
historiografick kariry thl Hobsbawm k narativnmu pstupu a djinn
jevy interpretoval prostednictvm lidskch osud, historickch udlost
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 587 J I L A C H
36 Djiny novovku, I, Praha 1969, s. 11. Hobsbawmova monografie The Age of Revolu-
tion je zde zmnna jako vynikajc dlo anglickho marxisty
37 V esk historiografii jist napomohla rozvinout takovou diskusi prce Michala Ko-
peka nebo ada sbornk o bolevismu a socialismu za redakce Zdeka Krnka,
M. Kopeka (resp. Jiho Kociana, Jaroslava Paouta a Jakuba Rkosnka). Hlavn
tma tchto publikac ovem smuje k analze situace ped rokem 1989 ne k di-
skusi o marxismu a o jeho percepci po roce 1989. Srov. Michal KOPEEK, Hledn
ztracenho smyslu revoluce Zrod a potky marxistickho revizionismu ve stedn
Evrop 19531960, Praha 2009; Bolevismus, komunismus a radikln socialismus,
sv. 17, Praha 20032010.
38 Zde pracuji s vydnmi (reprinty), kter v Londn publikovalo nakladatelstv Aba-
cus (v zvorce je uvedeno vroen citovanch vydn): The Age of Revolution
17891848 (2003); The Age of Capital: 18481875, London 1975 (2004); The Age of
Empire. 18751914, London 1987 (2004).
39 J. KOCKA, Obituary, s. 5.
40 J. DERBYSHIRE, Looking for Eric (recenze Fractured Times). New Statesman, be-
zen-duben 2013, s. 84.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 587
a mikrohistorickch fenomn. Pkladem je Vk extrm z roku 1994,
jeho autor nevnuje tolik prostoru stetm socilnch td.
41
Prvky histo-
rick narace ovem obsahuj ji Hobsbawmovy prce ze sedmdestch let,
nap. na individulnch pbzch vystavn Revolucioni.
42
Ovem od hi -
storika aktivn publikujcho vce ne sedm desetilet
43
nelze oekvat ste-
riln lpn na etablovanm systmu metod, pstup, a dokonce ani
vrazovch prostedk. Vyvjela se cel historick disciplna, hospodsk
a sociln, politick a kulturn djiny, mnil se tak sm historik, jak trefn
poznamenal autor nekrologu v Hobsbawmov kdysi domovskm asopise:
Stejn jako se asopis [Past & Present] rozvjel a rozioval sv obzory v n-
sledujcch edesti letech, promovalo se t Hobsbawmovo dlo.
44
ada historik po roce 1989 utlumovala pam na sv marxistick
lta, a to nejen v bvalch zemch sovtskho bloku, kde nlepka marxis-
tickho djepisce pestala bt pohodln.
45
Hobsbawm se vak marxistickho
pstupu pidroval a usuzoval, e vvoj po roce 1973 mu dval za pravdu.
S oporou v Kondratvov teorii ekonomickch cykl usuzoval, e svtov
kapitalismus je od prvn ropn krize ve stdiu padku, co mu v dob roz-
padu SSSR potvrzovala americk recese nebo konec japonsk konjunktury.
46
Mylenku cyklick krize kapitalismu Hobsbawm aplikoval ji ve sv roz-
shl fresce djin 19. a 20. stolet.
47
Byl si vak souasn velice dobe vdom,
e padek marxismu jako nstroje pochopen vvoje lidsk spolenosti v-
razn souvisel s pochybnostmi sam radikln levice.
48
Pestoe jsou ekonomick vztahy, zejmna v prmyslu, centrem po-
zornosti marxismu, Hobsbawm neredukoval jeho monosti pouze na tuto
oblast. Povaoval za eln sledovat hospodsk aspekty zemdlskho
lovka a jist nikoliv nepatrnou st svho dla dedikoval pedindu -
strilnm vztahm rolnictva. Spolu s Rodneym Hiltonem uvedl v ivot Jour-
nal of Peasant Studies, v nm otiskl programovou studii Peasant and
J I L A C H 588
41 Prozatm jedin kniha z pomysln tetralogie The Age of Extremes: the short twen-
tieth century, 19141991 byla peloena do etiny: E. HOBSBAWM, Vk extrm:
Krtk 20. stolet 19141991. Peklad J. Perkov a P. tpnek. 1. vyd., Praha 1998.
42 E. HOBSBAWM, Revolutionaries, Contemporary Eassays.
43 E. HOBSBAWM Raymond WILIAMS, War on the USSR?, London 1940.
44 Roy FOSTER, Eric Hobsbawm, Past & Present 218, 2013, s. 4.
45 Bez zajmavosti by nebylo prozkoumat texty autor, kte sami sebe deklarovali jako
marxisty i po roce 1989, vetn nkterch len KSM.
46 The Vanquished Left: Eric Hobsawm, s. 314.
47 E. HOBSBAWM, The Age of Empire. 18751914, s. 35.
48 Marxism in Recession 19832000, in: E. Hobsbawm, How to Change the World, s. 393.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 588
Politics.
49
Tzal se, nakolik lze rolnictvo vbec povaovat za tdu v Mar-
xov pojet, a dovozoval, e pemna rolnick agrrn spolenosti v pr-
myslovou, tzv. velk transformace, nemla jeden vzorec, nbr se
jednalo o soustavu proces.
50
Pochopen agrrnch spolenost mu celoi-
votn zstalo nutnm pedpokladem dvryhodnho studia modernho
kapitalismu. Pro Hobsbawma se nejednalo o nhodnou odboku. V roce
1963 publikoval dlouho cennou monografii Primitivn rebelov, v n hle-
dal pedindustriln podoby chovn socilnch hnut poslednch dvou sto-
let.
51
Studium agrrnch komunit dokonce stlo na potku Hobsbawmova
odbornho smovn: ve tictch letech zaal studovat problmy agrr-
nch spolenost Maghrebu.
52
Systematitj vzkum vak peruila vlka
a Hobsbawmv odvod k enijnmu pluku. Jednm z dvod pro historikv
odklon k jin tematice bylo rovn seznmen a satek s Muriel Seatono-
vou.
53
Trval usazen v Londn po boku eny, rovn lenky strany, Hobs-
bawmovi umonilo snadn pstup k pramenm Fabinsk spolenosti,
pedmtu jeho disertan prce.
54
Odtud se odvjely dal vdeck osudy
E. Hobsbawma.
Hobsbawmovo ir pouvn marxismu sahalo za oblast ekonomic-
kch a socilnch vztah, a u se jednalo o spolenosti pedmodern, i so-
ciety, je utvela prmyslov revoluce. S odkazem na prce jinch koleg
Hobsbawm akcentoval vyuitelnost marxismu v djinch umn a djinch
kultury a usuzoval, e marxismus je pouiteln rovn pro studium role
eny v djinch. Hobsbawm povaoval na sklonku sedmdestch let eny
za dal ze skupiny utlaovanch td, a to jak doslova, tak z hlediska ostra-
kizace ortodoxn historickou vdou. Fenomn eny podle nj absentoval
v djinch velkch udlost, jako jsou bitvy, smlouvy, kabinetn politika.
55
Studium marxistickho pojet historiografie pivedlo Hobsbawma tak
k problmm nacionalismu. Jeho prce na tomto poli nezskaly takovou po-
zornost jako syntzy svtovch djin 19. a 20. vku, nicmn jeho texty
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 589 J I L A C H
49 E. HOBSBAWM, Peasants and Politics, The Journal of Peasant Studies 1, 1973, . 1,
s. 322. Zde erpm ze stejnojmennho reprintu in: E. HOBSBAWM, Uncommon
People. Resistance, Rebellion and Jazz, London 2010, s. 196222.
50 Tamt, s. 199200.
51 E. HOBSBAWM, Primitive Rebels: Studies in Archaic Forms of Social Movement in the
19th and 20th Centuries, Manchester 1963.
52 H. J. KAYE, The British Marxist Historians, s. 146.
53 An Interview with Eric Hobsbawm, Radical History Review, s. 112113.
54 G. ELLIOTT, Hobsbawm, s. 21.
55 Eric Hobsbawm, in: Visions of History. Interviews, s. 4142.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 589
o problematice nrodnch hnut oslovily pomrn vznamn antropology
a sociology. Za jeden z nejdleitjch poznatk lze povaovat jeho nzor
z roku 1977: Hobsbawm soud, e marxistick hnut i stty hlsc se k mar-
xismu se obvykle promuj v hnut a stty nrodn a chovaj se nacionalis-
ticky vnjmi atributy i obsahov.
56
Hobsbawm navc sm upozoruje, e
ikona svtovho komunismu, Vladimr Ilji Uljanov-Lenin, sdlel pojet
nroda s americkm prezidentem Woodrowem Wilsonem, a zejmna ko-
rektn uvd, e komunistick stty vytvoily mnohonrodnostn jednotky
umle. Leninovi de facto
57
pisuzuje pomrn vznamn podl pi studiu
nacionalismu, nicmn leninsk pozorovn navozujc dojem asovho
omezen platnosti nacionalismu pro buroazn epochu pokld Hobsbawm
za scestn.
58
Velk syntza The Making of the Modern World
Osu druh plky Hobsbawmova ivota, bhem n narstala jeho vdeck
slva, tvo tydln nstin djin svta poslednch dvou set let. Prvnm svaz-
kem je Vk revoluc, ohranien pirozenmi meznky pdu Starho reimu
a turbulentnho roku 1848. Zjem E. Hobsbawma o fenomn revoluce zstal
setrval a pomhaly jej udrovat aktuln politick meznky (pd SSSR) i v-
znamn vro. Proto v roce 1989 rekapituloval vznam vbuchu Francouz-
sk revoluce,
59
m znovu pipomnl i svj koncept duln revoluce, kter
je spojen prv s The Age of Revolution.
Vznik Vku revoluc sah do roku 1958. Tehdy Hobsbawma oslovil na-
kladatel Weidenfeld s nabdkou, aby pispl do projektu History of Civilisa-
tion. Hobsbawm sm v roli inicitora sv asti vidl Jacoba Talmona,
60
znalce mylenkovch proud Francouzsk revoluce.
61
V poad druh mo-
J I L A C H 590
56 Benedict ANDERSON, Pedstavy spoleenstv. vahy o pvodu a en nacionalismu,
Praha 2008, s. 18.
57 E. HOBSBAWM, Nrody a nacionalismus od roku 1780, s. 162.
58 E. HOBSBAWM, Nkolik vah o nacionalismu, in: Miroslav Hroch (ed.), Pohledy na
nrod a nacionalismus, Praha 2003, s. 110. je zcela myln pokldat nacionalismus
za jev omezen na buroazn epochu a jevy, kter jsou natolik siln, e v poslednch
desetiletch rozdlily komunistick hnut jako pouh (malo)buroazn peitky.
59 E. HOBSBAWM, The Making of Bourgeois Revolution, Social Research 71, 2004,
. 3, s. 455480. Text poprv vyel v roce 1989.
60 E. HOBSBAWM, Interesting Times, s. 185. Podle M. Hrocha inspirovala vznik The Age
of Revolution francouzsk ada syntetickch prac Histoire gnrale des civilisa-
tions. M. HROCH, Eric Hobsbawm. Historik, s nm odelo 20. stolet. Djiny a souas-
nost 35, 2013, . 1, s. 42.
61 J. [acob] L.[eib] TALMON, O pvodu totalitn demokracie. Politick teorie za Fran-
couzsk revoluce a po n, Praha 1998.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 590
nografie nkdejho idovskho imigranta (po Primitivnch rebelech z roku
1959) aspirovala na osloven ir posluchask obce, co se zdailo a kniha
zaloila Hobsbawmovu presti.
62
Koncentrace na 18. stolet, resp. na revolun vbuchy, plynula z nko-
lika zkladnch premis. Autora zaujala historie vidn zdola, z pozic oby-
ejnch, tedy neprivilegovanch lid a td. Ta podle Hobsbawma byla
uchopiteln a s nstupem Francouzsk revoluce, kter mimo jin vypro-
dukovala zjem historik o kolektivn akci.
63
Dal pohnutkou byl zjem
o sledovn velkch strukturlnch zmn. U ve vlivn studii z poloviny pa-
destch let sledoval Hobsbawm veobecnou krizi evropsk ekonomiky 17.
stolet. Ta podle nj pedznamenv nstup revoluc, nebo vk tragickho
ticetiletho konfliktu lze definovat jako stolet socilnch revolt.
64
Klov
je vak stolet rozumu. Ve Vku revoluc Hobsbawm pedloil teorii dul -
n revoluce, v jej koncepci definoval souvislost mezi anglickm ekono-
mickm vvojem (prmyslovou revoluc) a francouzskm politickm
vvojem (politickou revoluc), kter spoluvytvej jedinou revoluci moder-
nity.
65
Zatmco nkte badatel oznauj tuto koncepci za odvnou,
66
jin
ji oznauj za kli a projev Hobsbawmovy fascinace tzv. zdravm rozu-
mem a logikou, akoliv se djinn proces logice asto vymyk.
67
Zajmav,
by nerozvinut je tak posteh Josefa Polienskho,
68
e pedchdcem
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 591 J I L A C H
62 Roy FOSTER, Eric Hobsbawm, Past & Present 218, 2013, . 1, s. 9; E. HOBSBAWM,
Interesting Times, s. 303.
63 Jim SHARPE, History from Below, in: Peter Burke (ed.), New Perspectives on Histori-
cal Writing, Oxford 2001, s. 29.
64 E. HOBSBAWM, The General Crisis of European Economy in the 17th Century, Past &
Present 5, 1954, . 1, s. 37.
65 E. HOBSBAWM, The Age of Revolution, s. 44. The Industrial Revolution was not
indeed an episode with a beginning and an end. To ask when it was complete is
senseless, for its essence was that henceforth revolutionary change became the
norm In Britain, and therefore in the world, this period of initial industrialization
probably coincides almost exactly with the period with which this book deals, for if
it began with the take-off in the 1780s, it may plausibly be said to be concluded with
the building of the railways and the construction of a massive heavy industryin Bri-
tain in the 1840S. But the Revolution itself, the take-off period, can probably be da-
ted with as much precision as is possible in such matters, to sometime within the
twenty years from 1780 to 1800: contemporary with, but slightly prior to, the French
Revolution.
66 Daniela TINKOV, Revolun Francie 17871799, Praha 2008, s. 206.
67 Martin MALIA, Lokomotivy djin. Revoluce a utven modernho svta, Brno 2009,
s. 292293.
68 Josef POLIENSK, Revoluce a kontrarevoluce v Rakousku 1848, Praha 1975, s. 16.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 591
Hobsbawmovy koncepce dvoj revoluce byl v Praze psobc mlad liberln
historik Anton Heinrich Springer, jen 22. listopadu 1848, tedy v ase prud -
kch politickch zmn, zahjil sv univerzitn pednky nazvan Djiny
revolunho vku 17891848.
69
Anton H. Springer nejene ovlivnil revolun
naladn prask studenty roku 1848,
70
ale jeho pojet revoluce vskutku pi-
pomn pojet Hobsbawmovo Ji taif je oznauje za pozoruhodn inte-
lektuln vkon.
71
Z Hobsbawmovch text ovem nevyplv znalost
Springerovch pednek vydanch tiskem.
72
V vodnm svazku The Making Hobsbawm pistoupil k rehabilitaci
pojmu prmyslov revoluce, kter byl v mezivlenm obdob poprn,
73
a zrove apeloval na obshlej chpn tohoto termnu. Upnal pozornost
k socilnmu aspektu revoluce, vzniku stedn tdy (tak podstatn pro poz-
dj evropsk revoluce) a adaptace obyejnch lid na realitu prmyslov
spolenosti.
74
Jedn se tedy o percepci kolektivnch (masovch) aktr.
Hobsbawm vak v tto monografii i ve svch pozdjch textech vykreslil
sloitost jednotlivch sloek revoluc. Nalzal nov vrstvy a identifikoval je-
jich pozici v revolunm procesu.
75
V souvislosti s revolucemi je nutno zmnit Hobsbawmovo vnmn tra-
dic, ovlivnn antropologickmi pstupy, kter se na vrcholu mdnosti
ocitly v osmdestch letech.
76
Revolun zmny podle Hobsbawma produ-
kovaly tradice, kter jsou sice ptomny v celm djinnm procesu, ale jejich
vynalzn je mnohem dynamitj v ase razantnch socilnch trans-
J I L A C H 592
69 Jan HAVRNEK (ed.), Djiny Univerzity Karlovy, III. 18021918, Praha 1997, s. 99.
70 Ji TAIF, Obezetn elita. esk spolenost mezi tradic a revoluc 18301851, Praha
2005, s. 383.
71 Ji TAIF, Historici, djiny a spolenost. Historiografie v eskch zemch od Palackho
a jeho pedchdc po Gollovu kolu, 17901900, I, Praha 1997, s. 109.
72 Anton Heinrich SPRINGER, Geschichte des Revolutionszeitalters (17891848), Prag
1849.
73 Jaroslav PUR, Prmyslov revoluce. Vvoj pojmu a koncepce, Praha 1973, s. 156.
74 Tyto oblasti historickho vzkumu navrhl Hobsbawm jako pedsedajc konference
asopisu Past & Present k problematice prmyslov revoluce v roce 1959. Srov. The
Origins of the Industrial Revolution, Past & Present 17, 1960, s. 71.
75 Navzdory obhajob obyejnch lid s odkazem na prkopnickou prci Annales
Hobsbawm odmtal redukovat historii na skutky vldnoucch vrstev a vdc (srov.
E. HOBSBAWM, On History from Bellow, in: Common People, s. 269) nedefinoval
vechny ni vrstvy jako hnac sly revoluce. Tak nap. zlodjsk bandy, kter obt-
ovaly francouzsk a pornsk venkov v roce 1790, vysvtlil jako dsledek socilnho
chaosu. Podobn v roli obt vidl pask prostitutky v dob Komuny. Srov.
E. HOBSBAWM, Bandits, revidovan vydn, New York 1981, s. 98nn.
76 Michael BENTLEY, Modern Historiography. An Introduction, LondonNew York
2004, s. 151152.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 592
formac bortcch star sociln vzorce.
77
Pro Hobsbawma se jednalo ze-
jmna o epochu poslednch dvou stolet a za jeden z impulz v tomto smru
povaoval opt prmyslovou revoluci.
78
Kniha The Invention of Tradition
podntila nov smry bdn v oborech, jako jsou kulturn antropologie i
teorie nacionalismu a v neposledn ad studium kolonialismu: kombinace
Hobsbawmovch tez s pstupy Edwarda Saida vedly nap. k nzorm,
e indick kasty nebo africk kmeny byly vynalezeny koloniln moc
v 19. stolet.
79
Sbornk The Invention of Tradition je dalm vsledkem tematickch
konferenc Past & Present vznikl z iniciativy samho Hobsbawma. Kom-
pendium mlo podle Petera Burkea zsadn vznam tak pro kulturn d-
jiny, nebo tento obor vrtilo ke studiu tradic. Dokalo se nebvalho
spchu: obliba vynalzn tradic jako historicko-antropologickho p-
stupu pot sahala od Japonska po Brazlii. Postupn ovem dola a do ex-
trmn podoby v tvrzench ady autor, e vechny tradice jsou vymyleny.
80
V polovin sedmdestch let Hobsbawm publikoval Vk kapitlu
18481875. Tato kniha budila mnoh oekvn. Hobsbawm dle pozoroval
zmnu kolektivnch aktr tvocch 19. stolet, ale nutn se musel vracet
k otzce revoluce, zejmna roku 1848. Nepeceoval vak likvidaci revo-
lunch sloek a nlad po nstupu neoabsolutismu.
81
Tehdej vlna revoluc,
postuluje Hobsbawm, masm umonila natrvalo naruit uzaven mocen-
sk struktury a zpsobila rozvoj prmyslov spolenosti, kter se nezastavil
ani v asech relativn stabilizace autoritativnjch politickch systm.
82
Jednou z evidentnch pin tohoto rozvoje je prosazovn demokracie, by
autor upozoruje na jej flagrantn deficity, pedevm v kolonich, jej p-
vodn populace povauje za jej obti.
83
Jednoznanm vtzem tvrtstolet
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 593 J I L A C H
77 E. HOBSBAWM, Introduction: Inventing Traditions, in: E. Hobsbawm Terrence Ran-
ger (eds.), The Invention of Tradition, reprint, Cambridge 2000, s. 4. Hobsbawm se
problmu vymlen tradic vnoval u na pelomu 60. a 70. let, kdy Past and Pre-
sent podala konferenci The Sense of the Past and History. Tam pednesen psp-
vek publikoval pod titulem The Social Function of the Past, Past & Present 55, 1972,
s. 317. K Invention of Tradition srov. t pohled M. Hrocha zmiovan ne.
78 E. HOBSBAWM, Introduction: Inventing Traditions, s. 9.
79 Christopher Alan BAYLY, The Second British Empire, in: Robin W. Winks (ed.), The
Oxford History of the British Empire, Sv. 5. Historiografie, Oxford 2001, s. 70.
80 Peter BURKE, Co je to kulturn historie?, Praha 2011, s. 110. V eskm djepisectv se
konceptu vynalzn tradic vnoval Duan TETK, Mysliti djiny, PrahaLito-
myl 1999.
81 E. HOBSBAWM, The Age of Capital, s. 133.
82 Tamt, s. 123.
83 Tamt, s. 143.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 593
je Hobsbawmovi voln trh a soutiv liberalismus, jeho sla je v sedmde-
stch letech 19. stolet nahrazovna vznamem kolonialismu.
84
Struktura a koncepce monografie The Age of Capital nalezly adu od-
prc: pomrn asto se objevovaly kritiky diskrepance mezi tvrzenm
o globalizaci kapitalismu a Hobsbawmovm demonstrovnm promny eko-
nomiky v jednotlivch nrodnch sttech, nebo dokonce v regionech, tedy
v podstat na izolovanch pkladech.
85
Kritika autorovi vytkala subjekti-
vitu jeho soud i vbr pklad, kterch je navc pli mnoho. Recenzenti
se ovem shodli na Hobsbawmov vypravskm talentu a v rmci marxis-
tick interpretace djin jej srovnvaj s vznamem lorda Thomase Babing-
tona Macaulayho pro liberln historiografii.
86
Hobsbawm v roce 1987 ukonil vydnm monografie The Age of Empire
(Vk impria) interpretaci dlouhho 19. stolet. Zatmco obdob 18481875,
pi vdom nemonosti pesnho asovho ohranien, definovalo vtzstv
kapitlu, nsledujc epochu nejlpe charakterizuje formulace, je zdraz-
uje vzrstajc rozdlen zemkoule na siln a slab, na ,vyvinut a ,za-
ostal, a konstatovn, e mezi lety 18761915 byla cca tvrtina zemskho
povrchu rozdlena, resp. perozdlena na kolonie.
87
Vk kapitlu vystdal
dominujc kolonialismus.
88
Autor nenechv stranou termn imperialismus,
kter Marx jet nepouval, nebo se roziuje a v devadestch letech,
a hls se k Leninov definici z roku 1916.
Hobsbawmova recepce V. I. Lenina by vydala na samostatnou studii,
nebo odkazy na teorie i skutky sovtskho vdce lemuj cel jeho dlo.
89
Pejmky z Lenina a odkazy na nj z Hobsbawma nein jen marxistickho,
ale asto marxisticko-leninskho autora.
90
Hobsbawmovy rozbory posled-
nch ty deceni ped Velkou vlkou pro to nabzej nejeden dkaz. Naproti
tomu v Leninov definici imperialismu Hobsbawm nalezl zvislost na do-
bovch zdrojch.
91
Hobsbawmova (sten) identifikace s Leninem in
jeho argumentaci obas tkopdnou.
J I L A C H 594
84 E. HOBSBAWM, The Age of Empire, s. 59.
85 S.[tephen] D.[avid] BERKOWITZ, Contemporary Sociology 6, 1977, . 4, s. 428.
86 W.[illiam] ASHWORTH, The Economic History Review 29, 1976, . 3, s. 529.
88 Tamt, s. 59.
89 Prostednictvm Lenina pomrn asto odkazoval na Marxe. Srov. nap. E. HOBS-
BAWM, The General Crisis of European Economy in the 17th Century, s. 40 a 51.
90 Herbert PIMLOTT, From Old Left to New Labour? Eric Hobsbawm and the Rheto-
ric of Realistic Marxism, Labour/Le Travail 56, 2005, s. 187.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 594
By je pro text monografie Vk impria klov identifikace a rozbor ko-
lektivnch aktr v ekonomice a spolenosti, jej autor nerezignuje ani na
vklad dalch jev. Jednm z nich je zevrubn pojednn o kulturnch li -
nich.
92
Nein tak ovem v izolovan kapitole staticky popisujc umleck
smry a jejich pedstavitele, ale plasticky a za elem hlubho dokreslen
pilovch socilnch, ekonomickch a politickch trend. Vk impria se
stal svdectvm o padku buroazie, kter navc vykazovala znanou mru
sebedestrukce.
93
Nic podle Hobsbawma neilustrovalo tuto krizi lpe ne
umn.
94
Vk extrm v nkolika ohledech vybooval z ady pedchozch t mo-
nografi, ponaje okolnostmi (vnjmi podmnkami) jejich vzniku a kone
v nich uplatnnou metodou. V knize z roku 1994 autor sah ke klasickmu
historickmu vyprvn, dokonce k politickm djinm a odvrac se od so-
ciologicko-historickho pstupu, pro nj dve tak typickho.
95
Sm na
sklonku sedmdestch let ve sv (velmi opodn) inauguran pednce
pro domovskou Birkbeck College zmnil posteh Jacquesa Le Goffa k poli-
tick historii. Francouzsk medievista spatoval v nvratu politick historie
na vslun historiografie vpjky z progresivnjch pstup pedchozch
desetilet.
96
Hobsbawmovi jin metoda nezbvala, pokud neml sahat k vel-
km zpjkm z politologie, nebo v dob sepisovn pbh vyhrocenho
20. vku nedisponoval ani dostatenou zsobou pstupnch pramen a se-
kundrn literatury, ani asovm odstupem zejmna vi kolapsu sovt-
skho bloku. Politika pedstavovala jednu z lini, kterou si Hobsbawm zvolil
pro uvaovn o vztahu mezi histori a ptomnost.
97
Ve Vku extrm in-
terpretoval 20. stolet tak prizmatem vlastnch osud, eho si viml nejen
Jaroslav Marek,
98
ale potvrdil to i Hobsbawm sm v Zajmavch asech,
resp. pmo v prvnch dcch The Age of Extremes.
99
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 595 J I L A C H
92 Alain SILVEIRA, Victorian Studies 32, 1989, . 3, s. 461.
94 Tamt, s. 219.
95 J. KOCKA, Obituary, s. 2.
96 E. HOBSBAWM, Has History Made Progress?, in: E. Hobsbawm, On History, London
2004, s. 87. Pednku proslovil v roce 1979.
97 Hobsbawm si tak poviml, e politika je jedin aspekt 21. stolet, kter globalizace
oslabila, ani by jej transformovala. The Forward March [rozhovor E. Hobsbawma
s Jonathanem Rutherfordem], Public Policy Research 18, 2011, . 3, s. 140.
98 Srov. zprvu Jaroslava MARKA, H 96, 1998, s. 866.
99 E. HOBSBAWM, Vk extrm, s. 9: Nikdo neme pst djiny 20. stolet stejnm
zpsobem jako djiny kterhokoliv jinho obdob, i kdyby jen proto, e nikdo nem-
e pst o svm ivot stejn, jako me (a mus) pst o obdob znmm mu pouze
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 595
Monografie The Age of Extremes jejich autora rovn oklikou vrtila
ke svzelm z potk jeho kariry, tedy k problmm s vydvnm jeho
knih. Zatmco ada vchodoevropskch stt disponovala peklady, kter
financoval George Soros, francouzsk intelektuln a knin svt s tlumo-
enm Hobsbawmovch dl do francouztiny vhal. Eric Hobsbawm v tom
spatoval clen tok historik dve vyznvajcch komunistick pesvd-
en, kte v jeho chpn dohnli kritiku radikln levice tak daleko,
e potlaovali svobodu interpretace. Podle Hobsbawmova vidn nemal
st francouzskch intelektulnch elit v devadestch letech a priori od-
mtala marxistickou interpretaci 20. stolet jako ideologick tok proti an-
timarxistickm liberlm.
100
Za dvod pot s uvedenm svch Djin
krtkho 20. stolet spatoval tak ve vydn Furetovy nesmrn vlivn prce
o komunistick iluzi, kter ve Francii vytvela mainstreamov vklad
djin komunistick mylenky a jej realizace.
101
V tomto obdob ovem Hobs-
bawmv marxistick pstup pedstavoval jist anachronismus jak v zpad-
nch, tak i postsovtskch historiografich. Pinejmenm reprezentoval
pouze jeden z mnoha monch pohled a pozbyl vsadnho postaven,
102
co
po ase akceptovali i zastnci marxistick orientace.
103
Hobsbawm pochopiteln nesl nelib absenci francouzskch verz svch
prac i s ohledem na pozici tamn historiografie, zejmna asopisu Anna-
les vdy pro tento asopis t psal.
104
Mnoz britt marxist vnmali v po-
lovin uplynulho stolet kolu zaloenou Marcem Blochem a Lucienem
Febvrem jako profesnho spojence. Francouzskou kolu mezi britskmi
J I L A C H 596
zvnjku, z druh i tet ruky, z pramen, kter takov doba nabz, nebo z prac
pozdjch historik. Mj vlastn ivot splv s vtinou doby, o kter tato kniha po-
jednv.
100 E. HOBSBAWM, Interesting Times, s. 335.
101 E. HOBSBAWM, Age of Extremes defies French Censors. Le Monde Diplomatique
(English edition), prosinec 1999. http://mondediplo.com/1999/12/05hobsbawm.
Hobsbawm tak zmiuje argument francouzskch nakladatel, e peklad by byl
ekonomicky nenosn, vi emu se s ohledem na velikost populace ovldajc
francouztinu ohrazuje.
102 Tony JUDT, History of a Death Foretold, History Today 41, 1991, . 10, s. 51.
103 Nkte dokonce hovo o vrazn marginalizaci marxistickho pstupu. Srov. Kevin
MURPHY, Can We Write the History of the Russian Revolution? A Belated Response to
Eric Hobsbawm, Historical Materialism. Research in Critical Marxist Theory 15,
2007, . 2, s. 5.
104 E. HOBSBAWM, En Anglenterre: Rvolution industrielle et vie matrielle des classes
populaires, Annales. conomies, Socits, Civilisations 17, 1962, . 6, s. 10471061.
Online [cit. 17. 7. 2013], dostupn z http://www.persee.fr/web/revues/home/pre-
script/article/ahess_03952649_1962_num_17_6_420915. Srov. anotaci Jaroslava
PURE, SH 12, 1964, s. 776.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 596
djepisci objevili jako prvn,
105
a to i navzdory kritice tehdejch francouz-
skch stalinist, kte dogmaticky oznaovali pedstavitele Annales za
reakcione.
106
Pestoe syntza 19. a 20. stolet udivuje svou a reflektuje vznam
kolonialismu i imperialismu, zstv Hobsbawm znan konceptuln eu-
rocentrick.
107
Plat to minimln pro jej prvn ti svazky, by geograficky
nutn spov i mimo Evropu. Vk revoluc, Vk kapitlu a Vk impria jsou
zce spjaty s Hobsbawmovm letitm pobytem na Birkbeck College.
108
Pro
ppravu svch dl vak vyuval tak dlouhch hostujcch profesur na pi-
kovch vdeckch institucch. Historick a spoleenskovdn stavy pova-
ovaly za est pidat k djinm svch instituc pobyt britskho historika.
Navc Hobsbawm i ve vysoce emeritnm vku prokazoval autorskou plod-
nost a houevnatost.
109
I po vydn poslednho svazku Zrodu modernho svta zstalo a do smrti
stednm zjmem E. Hobsbawma 20. stolet. Vydnm memorovch Interes-
ting Times se autor k Vku extrm vrtil prostednictvm vlastnch zkuenost
v celistvm a obshlm pojet.
110
Eric Hobsbawm si dlouhodob uvdomoval
subtiln vztah mezi identitou pozorovatele a oitho svdka, kter se sv
v kadm (uvaujcm) djepisci. V polovin devadestch let shrnul tento mo-
ment pro revue Diogenes takto: vkladem minulosti badatel cl k jaksi uni-
verzln platn interpretaci, ale svou itou ptomnost dokazuje, jak sloit je
tto univerzality doshnout (zstat nad vlastnm pobytem v djinch).
111
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 597 J I L A C H
105 Peter BURKE, Francouzsk revoluce v djepisectv. kola Annales 19291989, Praha
2004, s. 8687.
106 E. HOBSBAWM, British History and the Annales: A Note, in: E. Hobsbawm, On History,
s. 238239.
107 J. KOCKA, Eric J. Hobsbawm, s. 6.
108 Nedlouho ped svou smrt, v z 2012, vzpomnal, e vechny ti svazky vzely
z pednek. Viz Eric at Birkbeck [rozhovor s Davidem S. Latchmanem], video online
[cit. 17. 7. 2013], dostupn z www.bbk.ac.uk/news/professor-eric-hobsbawm-
19172012magnificent-historian-colleague-and-friend.
109 Vk extrm kupkladu sepsal bhem hostovn na New School for Social Research.
Srov. E. HOBSBAWM, Interesting Times, s. 306. Je zajmavou shodou okolnost (a pro
Hobsbawma jist uzaven kruhu), e New School vznikla jako dsledek exilu inte-
lektulnch piek z nacistickho Nmecka v roce 1933 a rozvinula dve vzniknuv
projekt University in Exile. Srov. Ira KATZNELSON, Liberty and Fear: Reflections on
the New Schools Founding Moments (1919 and 1933), s. 5, online [cit. 17. 7. 2013],
dostupn z http://www.newschool.edu/nssr/about/.
110 E. Hobsbawm u dve poskytl mnoho rozhovor v textov, rozhlasov i televizn
podob.
111 E. HOBSBAWM, The Historian Between the Quest for the Universal and the Quest for
Identity, Diogenes 42, 1994, . 168, s. 53.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 597
Recepce Hobsbawma v esk historiografii
Kdy v roce 1963 Josef Poliensk anotoval Vk revoluce, napsal o autorovi,
e je i u ns dobe znm britsk marxistick historik.
112
Pro si eskoslo-
vensk historiografie Hobsbawma vimla, a to pomrn zhy, je nasnad.
Historick skupina CPGB mla u pedstavitel eskoslovensk oficiln his-
toriografie pozitivn punc jak pro lenstv v komunistick stran, tak s ohle-
dem na metodu. Nkter ran referty o Hobsbawmovch textech
v eskoslovenskm prosted jsou ovem spe karikaturami historiogra-
fick reflexe.
113
Hobsbawmovy prce komentoval normalizan editel
stavu eskoslovenskch djin Jaroslav Pur, a to zejmna v prci Prmys-
lov revoluce v eskch zemch z roku 1960.
114
Nicmn v ase huskovsk
vldy (a celosvtovho vzrstu Hobsbawmovy prestie) koryfejov esko-
slovensk oficiln historiografie autora Vku revoluc ignorovali jako ne-
bezpenho revizionistu.
115
Hobsbawmovy studie zstvaly mimo zorn pole pekladatel, co se
jen nepatrn zmnilo po roce 1990. estnou vjimku tvo esk verze
(1973) objemn prce na tma jazzu, vydan pod pseudonymem Francis
Newton.
116
Tak Hobsbawm podepisoval sv jazzov kritiky od poloviny pa-
destch let ukrytm prav identity jejich autora mysln oddloval roli
historikauniverzitnho uitele od hudebnho recenzenta.
117
Nakolik vyda-
vatel eskoslovenskho Supraphonu a reimn cenzoi znali skutenho
autora, nen zejm.
118
O vydn Jazzov scny se nepochybn zaslouil Lu-
bomr Dorka, kter se s E. Hobsbawmem nkolikrt setkal a jej originl
obdrel pmo od nj. Podle L. Dorky chtl F. Newton umonit volnou
vmnu nzor a voln styk mezi jazzmany z obou stran pomysln dlc
ry.
119
Knihu petlumoenou Jarmilou Emmerovou hodnot L. Dorka
J I L A C H 598
112 SH 11, 1963, s. 705.
113 Srov. Vra VOMKOV, Souasn smry v britsk historiografii (recenze E. HOBS-
BAWM, Where are British Historians Going?, The Marxist Quarterly 2, 1955, . 1),
SH 4, 1956, s. 148149.
114 Jaroslav PUR, Prmyslov revoluce v eskch zemch, Praha 1960, s. XX.
115 M. HROCH, Eric Hobsbawm. Historik, s nm odelo 20. stolet, s. 43.
116 Francis NEWTON [E. HOBSBAWM], Jazzov scna, Praha 1973.
117 E. HOBSBAWM, Interesting Times, s. 225.
118 Michal PIB Alena PIBOV (eds.), Na shledanou v lepch asech. Dopisy Jo-
sefa kvoreckho a Lubomra Dorky z doby marnosti (19681989), Praha 2011,
s. 139. Dorka klov zahranin prvn a odborn expert Supraphonu tu popisu-
je cenzurn problmy s dotynou knihou.
119 Lubomr Dorka Janu Viarovi, 5. 6. 2013, soukrom korespondence. Dkuji J. Vi-
arovi za zprostedkovn Dorkova stanoviska k E. Hobsbawmovi.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 598
jako jedinou respektu hodnou publikaci o jazzu od zahraninho autora
v tehdejm eskoslovensku.
120
Jazzov scna ula vraznj pozornosti
ovem i v zpadn akademick historiografii.
121
Nkolik badatel pak sledovalo Hobsbawma dlouhodobji, by tvrzen,
e kategoricky ovlivnil jejich dlo, by neodpovdalo skutenosti. Zmnky
o Hobsbawmovi se ped rokem 1989 objevovaly u autor zabvajcch se
hlavn revoluc a 19. stoletm. Hobsbawmovou pozic v rmci britsk histo-
riografie a spolenosti, tedy jeho rol jako historika a veejnho intelektula,
jak jej definuje nap. Vtzslav Sommer, se u ns prozatm nikdo nezab-
val.
122
Z tch, kte Hobsbawma pece jen vnmali, zmnm alespo Josefa
Polienskho a Miroslava Hrocha v ppad druhho jmenovanho je to
recepce obousmrn. Hrochovu prci Social preconditions of National Re-
vival in Europe
123
z roku 1985 oznail Hobsbawm, tehdy emeritn profesor
londnsk Birkbeck College, v komentovan bibliografii Vku impri za z-
sadn pro studium nacionalismu.
124
Pozdji, kdy komentoval stedn sv-
tov autory teori nacionalismu (Ernesta Gellnera, Benedicta Andersona,
Anthony D. Smithe aj.), dokonce uvedl, e M. Hroch otevel zcela novou ru
v takto orientovanm bdn.
125
Do esk historiografie soustavnji uvedl E. Hobsbawma patrn J. Po-
liensk. Nleeli ke stejn generaci a Hobsbawma musel znt minimln
pasivn od padestch let, kdy oba figurovali v redakci Past & Present.
126
Pobyt v Anglii po druh svtov vlce pithl Polienskho spe k Christo -
pheru Hillovi, jen tak seznmil ticetiletho Moravana s dalmi leny
Historick skupiny pi CPGB.
127
Eriku Hobsbawmovi jakoto profesoru Birk-
beck College dedikoval Poliensk ve svch memorech krtkou, ponkud
sarkastickou noticku: Zbyli pouze dva ,cardcarrying members, kte byli
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 599 J I L A C H
120 Tamt.
121 P. BURKE, Co je kulturn historie?, s. 29.
122 Vtzslav SOMMER, Angaovan djepisectv. Stranick historiografie mezi stalinis-
mem a reformnm komunismem (19501970), Praha 2011, s. 3739.
123 M. HROCH, Social Preconditions of National Revival in Europe. A Comparative
Analysis of the Social Composition of Patriotic Groups among the Smaller European
Nations, Cambridge etc. 1985.
125 E. HOBSBAWM, Nrody a nacionalismus od roku 1780, s. 9.
126 J. Poliensk je v prvnm sle veden mezi advisors, Hobsbawm vystupuje v roli
asistant editor.
127 Josef POLIENSK, Historik v mncm se ase, Praha 2001, s. 122123. Zda-li se oba
djepisci potkali u za Polienskho prvnho pobytu v Anglii ve 40. letech, se mi pro-
zatm nepodailo zjistit.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 599
leny komunistick strany Velk Britnie, Andrew Rothstein a potom na-
prosto nezniiteln autor prac o revolucch, krizch a podobnch katastro-
fch Eric Hobsbawm, vynikajc odbornk na dezovou hudbu, kter m
nauil obdivovat nejenom Beatles, ale tak Rolling Stones.
128
Jako v ad
jinch ppad tu Poliensk kompenzuje strunost svho soudu trefnost.
Jist stednost katastrof je u Hobsbawma skuten viditeln nikoliv jen
ve Vku extrm. Hobsbawm nap. i souasn svt povauje za dob ka-
tastrof a jejich interpretace je klov pro porozumn globalizaci a dalm
fenomnm souasnho svta.
129
Miroslav Hroch uinil pro uveden Hobsbawma do eskoslovenskho
a eskho vdeckho prosted patrn nejvce. Vladimr Nlevka oba hi -
storiky pmo srovnv. Zatmco charakteristika M. Hrocha jako opro-
tnho od sluebnho vztahu vi totalit
130
je pro obdob normalizace
zcela myln,
131
badatelsky, originalitou, komparatistickmi schopnostmi
a rozhledem dosahuje Hroch svtovch parametr. U ped destkami let
vydan vysokokolsk uebnice a spolen prce s Josefem Petrnm
o krizi 17. stolet ukazuj, e znal u Hobsbawmovy ran texty z Past & Pre-
sent a z sti jej ovlivnily.
132
stedn zstvaj Hrochovy prce tkajc se
nacionalismu. Miroslav Hroch tak vyuil nkter z tez Vku revoluc
v mezinrodn cenn knize o socilnch pedpokladech nrodnho
obrozen.
133
V poslednch dvaceti letech prask autor pracoval a konfrontoval sv
zvry tak s monografi E. Hobsbawma vydanou v obdob, kdy nacionalis-
mus opt vrazn vzrstal na hroutcch se zkladech komunistickch re-
im. Monografie Nrody a nacionalismus po roce 1780: program, mtus,
realita, vzel z Hobsbawmova pednkovho turn v Belfastu v roce 1985
a doplnn na pelomu let 1989 a 1990, prezentuje Hobsbawmovu kritiku
J I L A C H 600
128 Josef POLIENSK, Historik v mncm se ase, s. 206.
129 E. HOBSBAWM, Globalizace, demokracie a terorismus, Praha 2009, s. 4748.
130 Vladimr NLEVKA, Evropsk historik Miroslav Hroch, in: K poct Miroslava Hro-
cha, AUC PH, Studia historica 44, 1996, s. 10. Miroslav Hroch je v ad ohled asi
nejznmjm eskm historikem v zahrani, ale Nlevkovo tvrzen o jeho neslu-
ebnosti reimu je v naprostm rozporu s realitou. Srov. Jakub JARE Matj SPUR-
N Katka VOLN a kol., Nmst krasnoarmjc, 2. Uitel a studenti Filozofick
fakulty UK v obdob normalizace, Praha 2012, zvlt s. 232234.
131 J. JARE M. SPURN K. VOLN a kol., Nmst krasnoarmjc, 2, zvlt s. 232
234. Miroslav Hroch sm potvrzuje svou spoluprci s tajnou polici a jeho aktivity pro
Sttn bezpenost autoi citovan publikace dokldaj.
132 Srov. M. HROCH J. PETR, 17. stolet krize feudln spolenosti, Praha 1976, a E.
HOBSBAWM, The General Crisis of European Economy in the 17th Century.
133 M. HROCH, Social Preconditions of National Revival in Europe, s. 138.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 600
etnolingvistickho nacionalismu.
134
Kniha ukazuje Hobsbawmovy schop-
nosti sledovat dlouh trvn nkterch fenomn a zrove jejich spojen
se souasnost. Miroslav Hroch ovem neulpv na recyklaci jedn prce,
nebo Hobsbawmovo sledovn nacionalismu je protknuto celm dlem.
135
Vm si rovn (znovu)objevovn a mncch se akcent na nkter Hobs-
bawmovy prce a proml je.
V jedn ze svch poslednch vynikajcch monografi M. Hroch pipo-
mn Hobsbawmovo vynalzn tradic a zrove nstrahy absolutizace ta-
kovho pstupu k historii.
136
M. Hroch tak vystihl dvody, kter vedou
k respektu vi Hobsbawmovi nejen v oblasti studia nacionalismu, ale ce-
lho jeho dla: Je to pedevm systmov pohled na djiny a jejich pokud
mono interdisciplinrn vklad jako jedinho vnitn propojenho histo-
rickho procesu, kter jde nap nrodnmi pospolitostmi. Tento proces
nazr jako neustlou interakci mezi jednajcmi jedinci a spoleenskmi
pomry, piem bere v vahu jako jeden, ale nikoli jedin z faktor vliv
zjmovch rozpor mezi tdami.
137
Studium Hobsbawmova ivota a vdeckho profilu se teprve otevr.
V ppad prvn uvedenho aspektu takovho studia sehraje znanou roli
zpstupnn Hobsbawmovy pozstalosti. Dobov korespondence me re-
vidovat jistou mru autostylizace v Hobsbawmovch vzpomnkch. Pro stu-
dium Hobsbawmova dla nebude rovn bez vznamu asov odstup od
doby jeho vzniku, nebo ve vdeckm a obanskm diskurzu se dnes mar-
xismus (i obecn inklinace k levicovmu uvaovn) jev mnohem mn
vyerpan ne ped dvaceti lety. Eric Hobsbawm v kadm ppad repre-
zentuje kus djin svtov historiografie a svm dlem vytvoil zklady pro
jej kvalitativn studium v ase, kdy se i cel badatelsk tmy obtn orien-
tuj v trvale narstajc nov literatue.
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 601 J I L A C H
134 Nations and Nationalism Since 1780: Programme, Myth, Reality, 1. vyd. 1990, 2. vyd.
1992. Viz t E. HOBSBAWM, Interesting Times, s. 310.
135 Hobsbawm sm asto odkazoval na svou trilogii z let 19621987. Srov. E. HOBS-
BAWM, Nrody a nacionalismus od roku 1780, s. 187.
136 M. HROCH, Nrody nejsou dlem nhody. Piny a pedpoklady utven modernch
evropskch nrod, Praha 2009, s. 171.
137 M. HROCH, Eric Hobsbawm. Historik, s nm odelo 20. stolet, s. 43.
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 601
Eric Hobsbawm Historian between Scholarship and Politics
J I LACH
Eric Hobsbawm (19172012) was not only ahistorian, but also apublicly active intellectual
whose books achieved wide circulation worldwide. His life-long position was that the
central ideas of Karl Marx and Marxism itself are valid for the interpretation of the past
as well as the current issues. In contrast with the standard conception of academic history,
Hobsbawm was not afraid of establishing parallels between the past and the present.
For asignificant part of his life, Hobsbawm was amember of the Communist Party.
He was influenced in this affiliation by his personal experience, e.g. the end of the Weimar
Republic, or his studies at Cambridge in the 1930s. Unlike many other Marxist scholars,
he remained amember of the party even after 1956. Lach is of the view that this relation
to Communism influenced Hobsbawms research, including the selection of the research
topics, the interpretation of certain phenomena (e.g. the position of the Soviet system in
history), or his focus on history from the bottom-up perspective, i.e. as it is seen through
the eyes of the common people. At the same time, Hobsbawm tried to conceive Marxism
without dogmatism; in other words, he did not reduce the objects of his research to
economic, social or political issues. Consequently, asignificant part of his work consists
of examining cultural phenomena.
Hobsbawms most influential books include four volumes dedicated to the period
between 1789 and 1991 (The Age of Revolution, The Age of Capital, The Age of Empire,
The Age of Extremes). In this synthetic work, he formulated his original view of modern
and contemporary history. The volumes introduced some original concepts (e.g. the
concept of dual revolution) and a number of provocative propositions (e.g. in the
comparison of totalitarian regimes). In addition, they are written in a refined style. In
Czechoslovakia, Hobsbawms work was reflected on since the 1950s, but not completely
systematically and partly through the ideology ruling there before 1989. Scholars who
knew Hobsbawm and reflected on his opinions include Josef Poliensk and Miroslav
Hroch who played a major role in disseminating his thoughts. Even though Hroch
systematically studied Hobsbawms treatises on nationalism, he understood the
significance of Hobsbawms work in its entirety.
Translated by Ondej Molnr
J I L A C H 602
3_CCH_579_602_CCH 16.9.13 11:17 Strnka 602
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 603 R E C E N Z E
Recenze
OBZORY LI TERATURY
Duan COUFAL, Polemika o kalich mezi teologi a politikou 14141431. Pedpoklady
basilejsk disputace o prvnm z praskch artikul, Praha, Kalich 2012, 326 s., ISBN
978-80-7017-185-1.
Svoji cestu k tmatu autor naznauje v vodu, v nm si klade dv otzky: a) v em bylo
laick pijmn z kalicha tak specifick, e v Basileji poutalo zvenou pozornost teolog
a kanonist; b) jakou shodou okolnost a proces k tomu vbec mohlo dojt. Na ob otzky
sice nalezneme odpovdi v zvrenm shrnut, avak natolik obecn, e by je bylo mon
formulovat na zklad dosavadn literatury bez letitho vzkumu. Tolik povrchn dojmy
po prolistovn knihy. Pozornou etbou vak vyjde zhy najevo, e se v zplav kninch
titul vynoila poctiv, pnosn a dobe napsan monografie.
Prvn oddl Mezi Prahou a Kostnic tene neuvd ani tak do hjemstv teolog jako
spe do jejich urputnho souboje. Objeven zapomenutho kalicha a draz kladen husity
na jeho starobylost autor podv strun a vstin, hned vak a pli velkm skokem pe-
chz in medias res. Nejde ani tak o to, e jen v letu zaznamen Matje z Janova. Bylo by to
pochopiteln, protoe nepopr jeho vliv. Takto vak vznik zdn, jako by husitsk kalich byl
jen vc teolog, onou akademicko-teologickou herez, o n autor mluv na s. 23. Bohoslovci
by se mohli o kalichu do nekonena hateit, ani by je nkdo jin bral v potaz. V pedhusit-
skch echch vak nalezli netuenou odezvu mezi poetnm okruhem vcch, kte dky
postupujc vnitn christianizaci, i dokonce ji interiorizaci vry oekvali vt ast na sv-
tosti oltn. Mistr Jakoubek piel k hotovmu a rozhodn netrpl velkou vdnost k Husovi
a jeho pedchdcm, k Tomi ze ttnho a pekladatelm bible do star etiny.
Kapitolka o objevu kalicha sporn uvd ve podstatn a je z n patrn, e autor
hluboko pronikl k sloit ltce. V nsledujc, mnohem rozshlej kapitole se ji samo-
statn zabv vydanmi i nevydanmi traktty, nalz v nich spojitosti po linii autorsk
i vcn a samostatn je interpretuje. Tot plat i o dalch dvou kostnickch kapitolch
3_CCH_603_636_recenze_CCH 16.9.13 11:18 Strnka 603
prvnho oddlu. Objevn se dle vnuje i pehlen diskusi o kalichu na pd koncilu
v letech 14171418, odmt zvislost Mikule z Dinkelsbhlu na kancli Gersonovi, pe-
svdiv, i kdy stle jet s otaznkem, povauje za autora trakttu Quia plurimi adver-
sarii Jakoubka ze Stbra a ve spojitosti s tmto textem vnuje i pozornost sylogistick
argumentaci ve prospch kalicha.
Nzev druhho oddlu O kalich a trn: ,Ryav drak v echch navozuje rozeven zkou-
manho pole na mnohem ir okruh jev a dj, ne pedstavovalo stetnut o kalich. Jinak
to asi nelo, nebo polemika se dostala z akademick do politicko-mocensk polohy. Vzhledem
k rozsahu nevydanch pramen autor sice nabz sv pojednn jako pouhou ochutnvku,
ve skutenosti vak pin mnohem vce: dosud nejlep zpracovn tohoto dlho tmatu,
a to opt kriticky, se znalost vci i nejnovj literatury. Coufal tene pitom v mrnm roz-
sahu seznamuje s obsahem pramen, i kdy msty za cenu obrnch poznmek, v nich nkdy
jen latinskmi citacemi dokld, co je uvedeno v textu. Tento postup je pznan pro adu
mladch badatel, kte tak na jedn stran zvtuj rozsah svch prac a na druh stran ne-
chvaj na teni, aby si pvodn znn peloil a nkdy dokonce t vyloil.
Tet oddl Husitsk poadavek slyen ve vru vysok politiky je zhutnm vkladem
neobyejn sloitho desetilet eskch i stedoevropskch djin po linii oboustrannch po-
kus o pijateln een esk otzky. Analytick pstup autor podrel, tentokrt vak pi
zkoumn jednotlivch etap vzjemnho pibliovn, nebo naopak optovn konfrontace.
Ani zde autor neupustil od maximy audiatur et altera pars. S pomoc mn znmch nebo
pehlench pramen (jako pklad tu me poslouit memorandum nmeckch teolog)
nov nap. osvtlil probdan ji bratislavsk schzky s husity. Duan Coufal se nespokojil
s tm, co o udlostech nael v literatue, s n se seznmil opravdu dkladn i poctiv. Vytrvale
se vrac ad fontes, prameny nejen cituje, ale i dkladn zkoum a nkdy uvd i do netuench
souvislost. Vrazn tak obohatil poznn doby, v n dominovaly zbran, o duchovn rozmr.
Otzkou je, zda vslechem teolog a politik katolick strany autor pli nezil
rozpt revolun scny na prask sted. Zvlt ped rokem 1431, k nmu svou knihu
dovedl, byly rozhodujc silou v zemi radikln svazy. Byli to tak jejich bohoslovci, kte
si vynutili Soudce chebskho. Z pohledu vnitnho mocenskho pnut tak esk husitstv
nehledalo jen uznn kalicha za kadou cenu, nbr stle jet usilovalo o hlubokou re-
formu crkve. Tu se nepodailo prosadit ani husitm, ani v umrnn podob reformn
naladnm konciliaristm.
Vezmeme-li v potaz celkov rozvren knihy, pak nm neujde, e prvn dva oddly jako
by jen voln patily k tet chronologicky nvazn sti. Historick okolnosti jsou v nich
jen letmo naznaeny, vklad spov na analze trakttov literatury a posouv se tm ply-
nule a nensiln vped. V tetm oddlu pevauje historick analza udlostn povahy, pi
em ve stedu pozornosti ji nen sama diskuse o prvnm artikulu, nbr sil reprezen-
tant husitskch ech o veejn slyen druhou stranou. Vlastn vyvrcholen, basilejsk
disputace o kalichu a jejich dozvuky v jednn o kompakttech, v knize chyb. I kdy autor
o kontinuaci nikde nemluv, druh dl by jeho vzkum nejen smyslupln uzavel, ale
i kompozin navzal na zvolenou osnovu vkladu.
Duan Coufal k sv monografii pistoupil po prostudovn rozshl literatury, peliv
se seznmil s irokm okruhem zkladnch pramen, adu z nich po prv zapojil do od-
born diskuse, pitom se nebl je interpretovat jinak ne uznvan autority. Vlastn po-
znatky pesto pedloil s nleitou opatrnost, detaily uvedl do irch souvislost, ltku
dvtipn rozloil do kapitol s psobivmi nzvy a ve podal jasn a srozumiteln. Studium
husitstv v nm zskv slibnho badatele.
Frantiek mahel
R E C E N Z E 604
Duan COUFAL, Polemika o kalich mezi teologi a politikou 14141431. Pedpoklady ba -
silejsk disputace o prvnm z praskch artikul, Praha, Kalich, nakladatelstv a knihku-
pectv, s. r. o., 2012, 326 s., ISBN 978-80-7017-185-1.
Kad badatelsk generace m sv oblben tmata. Opoetn siln a publikan vkonn
skupin eskch husitolog narozench po roce 1973 to plat dvojnsob. Vtinu z nich
zaujala dlouho pehlen nboensk a crkevn problematika, jej nleit uchopen
nen mysliteln bez patinho teologickho i filozofickho zzem, ani bez mornho
studia rozshl, le rozttn a (navzdory pibvajcm edicm a postupujc digitalizaci
pramen) ne prv snadno dostupn trakttov produkce. Koncentrace na klov otzky
a osobnosti se v tto situaci jev jako nezbytn. Nikoliv nhodou se generan pozornost
obrtila pedevm k postav a dlu Husova spolupracovnka mistra Jakoubka ze Stbra,
jednoho z hlavnch tvrc husitskho programu. Jeho vznam akcentovala jak podntn
kolektivn monografie, tak cenn knin publikace Jindicha Marka a Pavla Soukupa.
1
Vechny uveden tituly spojuje i pesvden, e se vzkumy traktt, kvesti, koment
a kzn neobejdou bez patinho teoretickho ukotven, zohledujcho pstupy sou-
asn literrn vdy, teorie komunikace i jazykovdy, natst zbaven rozmru samo-
eln a nesrozumiteln metavdeck exhibice.
K tto linii se hls ve sv upraven disertaci tak Duan Coufal, dosud znm jako
autor nkolika zajmavch analytickch studi. Stejn jako Soukup s Markem navazuje
v mnoha ohledech na zslunou innost brnnskch badatelek Jany Nechutov a Heleny
Krmkov, s nimi ho pojilo i shodn pracovit. V mottu se vak zmrn dovolv
prorockch slov Frantika Palackho, poadujcho (ve stati O stycch a pomru sekty
valdensk k nkdejm sektm v echch) od budoucch uenc, aby shledvali
v bibliotkch domcch i zahraninch vecky ty zahozen, zapren a zapomenut
vklady, traktaty a matrikaty, ktermi nkdy stakov nai horlvali proti sob pro est
a slvu bo; pepisovati a sneti je dohromady, a podvati z nich do veejnosti aspo to,
co dleitjho a svrodho v nich nalezeno bude.
2
Pedpov autora Djin nrodu e-
skho se v Coufalov ppad naplnila do puntku, nebo pvodn mylenku sepsat diser-
taci o Rokycanov basilejsk obhajob laickho kalicha rychle opustil a u vdom
bohatho pramennho materilu radji dkladn zmapoval pedpoklady disputace, kter
se o prvnm z praskch artikul v pornskm mst na potku roku 1433 rozpoutala.
Stanoven kol se neobeel bez prostudovn destek edic i pm prce s rukopisy uloe-
nmi v eskch, rakouskch, vcarskch a nmeckch knihovnch i archivech. Akoliv
ani pi ctyhodnm zbru nemohl autor vyerpat pramennou zkladnu beze zbytku,
prbh i uzlov body polemiky o pijmn sub utraque specie rekonstruoval s bravurou
hodnou vyzrlho historika.
Ponechm-li stranou ponkud zen pojet trakttu jako literrnho nru, jeho vy-
mezen se autor vnuje na vodnch stranch, zan vlastn vklad Jakoubkovm obje-
vem a zdvodovnm zvaznosti laickho kalicha v prbhu roku 1414. I kdy odborn
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 605 R E C E N Z E
1 Jakoubek ze Stbra. Texty a jejich psoben, edd. Ota HALAMA Pavel SOUKUP, Pra-
ha 2006; Jindich MAREK, Jakoubek ze Stbra a potky utrakvistickho kazatelstv
v eskch zemch, Praha 2011; Pavel SOUKUP, Reformn kazatelstv a Jakoubek ze
Stbra, Praha 2011.
2 Coufal jako motto publikoval parafrzi Palackho vroku v prav F. M. Bartoe,
v textu recenze preferuji pvodn znn z roku 1868. Viz Frantiek PALACK, Spisy
drobn, Dl II. lnky z oboru djin, ed. V. J. NOVEK, Praha 1901, s. 364.
produkce k tomuto tmatu vzrostla v poslednch letech do tm nepehledn e a msty
bud dojem, e badatel zptn vid tvrcm jednotlivch traktt i kvesti doslova pod
ruku a jsou schopni datovat jejich prce bezmla den po dni, udrel si Coufal chvlyhodn
odstup. Spokojil se s konstatovnm, e prvn Jakoubkovy texty zdvodujc laick kalich
vznikly na konci prvn poloviny roku 1414, take k praktickmu podvn svtosti oltn
sub utraque specie mohlo dojt jet ped Husovm odjezdem do Kostnice. Krom citliv
analzy Jakoubkova dlka Pius Iesus (pro Husova ptele byl objev kalicha nejen revelac,
ale tak vsledkem uvdomlho poznvacho procesu, v nm vychzel ze studia Bible
a stedovkch autorit) a uren trakttu Corde credendum jako pravdpodobnho spisu
tho autora, m v rozshl kapitole zaujaly pedevm dva momenty. Prvnm je odmtnut
stle pevajcho nzoru Mikule Kusnskho, e laick kalich zapovdl IV. laternsk
koncil roku 1215. Ve skutenosti dochzelo k pozvolnmu stupu od udlen svtosti ol-
tn sub utraque specie vem astnkm me ji od tyictch let 12. vku. Druhm
nespornm pnosem je citliv rozbor Jakoubkovy argumentace zdvodujc hlub smysl
staronovho liturgickho obadu. Ponvad vtina kesan nen natolik dokonal, aby
byla schopna pijmat Krista duchovn bez zprostedkujc svtosti, ustanovil Spasitel sv-
tostn podvn eucharistie sub utraque pro vechny kesany jako cestu, kter jim umo-
uje doshnout jinak nedostupn svtostn milosti. I z tohoto dvodu povaoval Jakoubek
pijmn pod oboj zpsobou za uiten i nezbytn ke spasen a zrove za Kristv pkaz
(praeceptum). Odprn kalicha vcm pak kvalifikoval jako svatokrde (sacrilegium).
Opral se pitom o znm Kristv vrok (Janovo evangelium 6, 54), kter (na rozdl od
Husa i vtiny reformtor 16. stolet) interpretoval jako pkaz k pijmn duchovnmu
i svtostnmu (pod prvn zpsobou dostv pijmajc ast na mystickm tle Kristov,
pod druhou ast na milosti vykoupen). V asech eschatologick zkosti mohou, dle
Jakoubkova pesvden, vc erpat ze svtosti oltn posilu pro nadchzejc zpas
s Antikristem.
Rozepisuji se zde o tomto problmu detailn hlavn proto, e Jakoubkv nzor o pi-
jmn eucharistie sub utraque specie jako podmnky spasen obshla, by v zjemnl
formulaci, proslul deklarace prask univerzity o kalichu ze dne 10. bezna 1417. Cou-
fal tu jde proti mnn nkolika husitologickch autorit (Howard Kaminsky, Frantiek
mahel, Ji Kej) a dv za pravdu Jaroslavu Prokeovi, F. M. Bartoovi i mn. Neza-
krvm sv poten, nebo jsem peetl deklaraci snad dvacetkrt a nezvisle dospl
ke stejnmu zjitn.
3
Deklarace ovem obsahuje i star Jakoubkv nzor, e v pijmn
podjednou i podoboj je ptomen cel Kristus, tedy zsadu vyjdenou pozdji v kom-
pakttech.
Univerzitn deklarace znamenala definitivn rozchod eskch reformist s kostnic-
km koncilem po marnch pokusech zskat veobecn crkevn synod pro mylenku
laickho kalicha. Proti nmu se postavili pedn uenci ptomn v Kostnici, a ji Petr
z Pulky nebo Petr dAilly, jen ve svch Conclusiones sice uznal, e Kristus vysluhoval
pod oboj zpsobou a e stejnou praxi provozovala crkev prvotn, ale institucionln cr-
kev mla podle nho pln prvo tuto zvyklost zmnit. Logickm vsledkem obou expertiz
bylo 15. ervna 1415 vyhlen koncilnho dekretu Cum in nonnullis, k nmu pipojil
sv placet i msk krl Zikmund Lucembursk. Koncil laick kalich zakzal a odmtl t
husitsk Auctoritates (z crkevnch autorit vybran soubor podprnch vrok pro pij-
R E C E N Z E 606
3 Petr ORNEJ, Velk djiny zem Koruny esk, V. 14021437, PrahaLitomyl 2000,
s. 187; T, 30. 7. 1419. Prvn prask defenestrace. Krvav nedle uprosted lta,
Praha 2010, s. 61.
mn podoboj), vypracovan v Praze na pelomu kvtna a ervna 1417. Byly zaslny do
Kostnice prostednictvm Vclava z Dub a nsledn oste kritizovny mimo jin Janem
Gersonem i Makem Rvakou.
Po pravd eeno byl postup husitskch pedstavitel ve vztahu ke koncilu naivn.
Shromdn, kter se prohlsilo za nejvy autoritu institucionln crkve a usilovalo
o dosaen crkevn jednoty, nemlo na vybranou. Nzor o laickm kalichu jako podmnce
spasen nehodnotilo jako nvrat ke kesanskm koenm, nbr vidlo v nm, i v souvi-
slosti s Husovm a Jeronmovm procesem, projev nebezpen ueneck hereze. V tomto
duchu pohlel na pijmn sub utraque specie nov zvolen pape Martin V. Ten na z-
klad dobrozdn Jana Maurouxe a Jana z Roque potvrdil v noru 1418 bulou In eminentis
konciln odsudek wyclifismu, husitismu i laickho kalicha a v bule Inter cunctas stanovil
zsady k identifikaci a vymcen husitskho kacstv.
Roztrka mezi husity na jedn a institucionln crkv na druh stran se zdla ne-
pekroiteln. Pesto, jak Coufal zslun ukazuje, kontakty mezi obma zneptelenmi
tbory nikdy neustaly, by v dob krucit, krvavch boj a manifestovan intolerance z-
skaly podobu ostrch nzorovch polemik. Stejn dvod, pro polemika fakticky per-
manentn trvala i v prbhu husitskch vlek, v autorov subtilnch vkladech ponkud
zanik. Je zejm, e reprezentanti katolicismu i husit chpali jednotu crkve jako ne-
spornou hodnotu a nevzdvali se nadje, e slovem i zbranmi prosad principy, kter
vnmali jako zvazn pro cel kesanstvo. Z brilantnch Coufalovch analz zeteln vy-
vstv, jak vehementn se husitsk strana ji od kostnickho koncilu doadovala slyen,
v jeho rmci by na oficilnm fru argumentovan objasnila kesanskmu svtu nezbyt-
nost pijmn sub utraque specie (a od lta 1420 i ostatn body svho programu shrnutho
ve tyech artikulech praskch).
Papesk kurie i dal sloky crkevnho apartu vak tuto snahu setrvale odmtaly
s tm, e koncil a pape autoritativn vykli definitivn stanovisko, o kterm se nediskutuje.
Husitm byly crkevn elity ochotny poskytnout maximln pouen, je by ovem ani
v nznaku nepipomnalo disputaci dvou rovnocennch partner. V takov situaci se m-
jely inkem opakovan husitsk nvrhy, aby jako normativ pro posouzen jejich pro-
gramu slouilo Psmo svat, eventuln dla crkevnch otc, pravdiv interpretujcch
biblick text. Institucionln crkev logicky namtala, e interpretace je ve sv podstat
vdy nutn poznamenna jistou mrou subjektivity, a trvala proto na respektovn svho
magisteritu v liturgickch a vrounch zleitostech.
Husitsk pedstava o Bibli a o crkevnch otcch jako nestrannm a objektivnm kri-
triu, schopnm posoudit oprvnnost reformnho programu, sah (jak doloil svho
asu Frantiek mahel) k Husovm formulacm z roku 1413 a kontinuln pokrauje
a k takzvanmu Chebskmu soudci, sjednanmu se zstupci basilejskho koncilu
v kvtnu 1432. Mezitm le dlouh dvacetilet, v nm se ob strany zdnliv zakopaly
ve svch pozicch, k velk ltosti Zikmunda Lucemburskho, kter ml jako svtsk ga-
rant koncilnho hnut, msk panovnk a pirozen ddic eskho trnu eminentn
zjem na prolomen barir. I velc sttnci mvaj obas svzan ruce. V roli spnho
protektora kostnickho koncilu a svtsk hlavy kesanstva nemohl jt Zikmund hlavou
proti zdi, naruovat sfru crkevnho prva a riskovat oteven rozkol s protihusitsky
profilovanm papeem Martinem V. Ve vroun sfe musel cht necht ctt crkevn
autoritu. Pesto, jak plyne z Coufalovch jemnch rozbor, podloench vbornou zna-
lost latiny i kombinanm dvtipem (za pozornost stoj npadit srovnn pas kroniky
Vavince z Bezov s dobovmi listy a manifesty), rozehrl celou klu prostedk,
aby doshl svch cl. Husitm v Brn na konci roku 1419 a pot pi kutnohorskch
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 607 R E C E N Z E
rozhovorech v polovin kvtna 1420 dokonce nezvazn pislbil slyen o kalichu, a
tak vbec nemohl a nesml uinit.
Pi znmch malostranskch jednnch o tyech artikulech praskch v ervenci
1420 vzal msk krl zklaman na vdom, e dohoda mezi katolickmi duchovnmi a hu-
sitskmi mistry ve vci kalicha (na rozdl od zbvajcch t artikul) nen mysliteln.
Teologov, zastoupen mezi astnky prvn krucity, trvali na svm: pijmn podoboj
nen Kristovm pkazem a podvn svtosti oltn sub utraque dtem dokonce pro -
hlaovali za nehorznost. Zcela nepijateln byl pro n i husitsk, vpravd revolun
poadavek, aby se disputace o tyech praskch artikulech uskutenila nejen za asti
duchovnch, ale t v ptomnosti vybranch laik ze Zikmundova vojska. Tento zmr
papesk legt Fernando razantn odmtl jako pokus o naruen crkevnho magisteritu
i jako snahu vrazit kln mezi svtsk a duchovn aktry kickho taen.
Husit se sice v nsledujcch mscch v sil prorazit mezinrodn izolaci orientovali
na polskho krle Vladislava II. a litevskho knete Vitolda, kter seznmili se svmi n-
zory, ale ken disputace na krakovsk univerzit nedoshli. Navzdory udrovanm kon-
taktm s polskolitevskou uni tak jejich hlavn nadj zstval Zikmund Lucembursk,
jeho esk krlovsk dstojenstv odmtali uznat. Naplno se to projevilo po roce 1422,
kdy dal Zikmund najevo, e u nespolh na vojensk intervence proti husitskm echm
(zde Coufalova zjitn koresponduj s novmi poznatky Petra Elbla), m (nepmo, le
nepochybn) napomohl sblen umrnnch husit s eskou katolickou lechtou. Od lta
1423 slila nadje na uskutenn rozhovor mezi konzervativnmi husity a experty n-
kolika stedoevropskch univerzit pod Zikmundovou ztitou. Kalinick sloce svatoha-
velsk aliance se dokonce podailo pesvdit esk katolick partnery o pojet slyen
jako disputace. V tom tkvl ale kmen razu. Papesk legt Branda di Castiglione odmtl
dt k tomuto formtu jednn souhlas, nae Zikmund nabdl umrnnm utrakvistm
pouze informativn schzku. Do Brna tak potkem roku 1424 dorazili misti vdesk
(nikoliv krakovsk) univerzity, le husit vyslali toliko clientes rusticos.
Nezdarem skonil i dal brnnsk pokus o nmluvy v kvtnu 1425. Zikmund se snail,
se mohl, avak Martina V. a papesk ambasadory neobmkil. Brzy se rozplynula i panov-
nkova vize, e by husitsk delegace navtvila (slab obeslan) koncil v Sien, kter pape ji
v noru 1424 rozpustil. Pesto se cesta na dohodu s husity prostednictvm reformnho koncilu
jevila Zikmundovi v polovin dvactch let schdnj ne nikam nevedouc dohadovn se
zatvrzelou kuri. Povzbuzenm pro nj byla i ochota sti tborsk strany zapojit se do jednn.
Problm kalicha nicmn zstval i nadle hlavn pekkou vznamnjho posunu.
K Coufalovu pesvdivmu vylen situace let 14231425 si neodpustm drobn do-
plujc exkurs, tkajc se verovanho katolickho disputu Vclav, Havel a Tbor, se-
psanho prv v tto dob. Nkter narky (Krl jim dval astokrt as i miesto
k slyen, / viklefi s byli vdycky lstiv, k tomu ln.)
4
odkazuj k neuskutennm roz-
hovorm, zejm v Brn, zmnka o Plzni (kdy sedmkrt Plze objedete a zdi samy
padn)
5
pak me naznaovat jistou souvislost s innost mistra Prokopa z Kladrub,
jen tehdy v zpadoeskm mst il a kter byl praskmi heretiky vyzvn k disputaci
a inil si k n ppravy. Vznm proto otzku, zda anonymn skladba, a u ji napsal kdo-
koliv, nezroila alespo v urit me Prokopovu prci.
R E C E N Z E 608
4 Verovan skladby doby husitsk, ed. Frantiek SVEJKOVSK, Praha 1963, s. 125 (ver-
e 318319).
5 Tamt, s. 142 (ver 904).
kolem recenze zajist nen reprodukovat obsah posuzovan knihy, dosud nejpo-
drobnji mapujc polemiku o kalich i pedehru basilejskho kln. Proto sta konstato-
vat, e Zikmundovi szka na crkevn, pedevm univerzitn kruhy, spojujc nadje na
npravu kesanstva s koncilem skuten vyla, i kdy nikoliv okamit. S podporou a za
asti teolog vdesk univerzity a zvlt pask Sorbonny vedl v Prepurku na
zatku dubna 1429 znm rozhovory s husitskou delegac, podmiujc svou ast na
budoucm (basilejskm) koncilu spolurozhodovac moc krle Zikmunda i dalch svt-
skch knat.
Akoliv se pot jednn na del as zadrhla, cesta k asti husitskch zstupc na ba-
silejskm snmu a naplnn husitskho poadavku uen disputace o tyech artikulech
praskch, najm o kalichu, se znenhla otvrala. Husit vak nemnili marnit as. Podle
Coufala bylo hlavnm smyslem jejich velk rejsy, uskutenn na pelomu let 14291430,
pimt kurfity, na prvnm mst Fridricha Hohenzollernskho, aby souhlasili se slyenm
husitsk delegace na jakmsi skm koncilu, kter ml bt zahjen za asti nmeck
svtsk i duchovn elity 23. dubna 1430 v Norimberku. Protoe se braniborsk markrab
neodvil poadovan krok uskutenit bez papeova a Zikmundova souhlasu, spadl cel
projekt pod stl a vyvolal v ivot jen novou srii husitskch manifest. Opravdov uen
disputace o svm programu se husit dokali a na basilejskm koncilu, jeho svolnm
Coufalova monografie kon.
Jak je snad i ze strun charakteristiky patrn, pin kniha podstatn vce, ne
slibuje jej nzev. Nesousteuje se pouze na zpas o kalich, stedn problm sporu
mezi husity a institucionln crkv, kter lpla na platnosti svho magisteritu v litur-
gickch a vrounch zleitostech, stec tak svou autoritu. Pod povrchem viditelnch
historickch udlost (revoluce, bitvy), vyplujcch svatou vlku mezi husity a jejich
nepteli, vak autor pedevm krek po krku sleduje na prvn pohled skryt pole-
miky a sloit rozhovory, vedouc poslze k hledn a nalzn vchodisek ze zdnliv
neeiteln situa ce. Historick prlom se pitom husitm zdail nejen v dsledku
vlastn aktivity, ale tak dky souhe mnoha okolnost (rozpory mezi papestvm a kon-
cilnm hnutm, napt mezi svtskou a duchovn moc, komplikovan situace v nmec-
kch oblastech Svat e msk, politick zjmy Zikmunda Lucemburskho a jeho
promnliv vztahy s polskm krlem Vladislavem Jagellonskm atd., atd.), jich dok-
zali nejednou obratn vyut. Je to etba napnav, avak i nron, nebo autor si libuje
v detailnch analzch a sv poznatky dokld nkdy a pli obshlmi citty z pro-
studovanch psemnost.
Pravidlem, jemu se nevyhnou ani sebepelivji redigovan husitologick prce,
jsou drobn omyly a nedopaten. V Coufalov knize je jich ostatn minimum, navc
(krom jedn pravopisn chyby) vtinou pevzat ze star literatury (krlovna o-
fie zemela v roce 1428, nikoliv roku 1425, krl Zikmund vojensky testoval pipra-
venost Prahy 13., nikoliv 10. ervence 1420, msto Kladsko neleelo ve Slezsku, pseck
hejtman se jmenoval Maty Lauda, nikoliv Louda, ryav Lucemburk v prosinci 1419
jet nepomlel na intervenci do ech, nbr spolhal na zprostedkujc roli esk
lechty). Postrdm i odkaz na zsadn polemiku mezi Pekaem a Kroftou o vzna-
mu malostranskch rozhovor v ervenci 1420. Snad si drobn kritick pipome-
nut mohu dovolit i proto, e mn autor, naprosto oprvnn, vytkl faktografick omyl.
Bez ohledu na nepatrn pihy na krse povauji Coufalovu monografii za zsadn
obohacen husitologick literatury a ji se tm na autorovo zpracovn basilejsk
disputace.
Petr ornej
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 609 R E C E N Z E
Elisabeth ZINGERLE (ed.), Nuntiatur des Girolamo Portia 15991602, Grazer Nuntia-
tur 5, Wien, Verlag der sterreichischen Akademie der Wissenschaften 2012, 885 s.,
ISBN 978-3-7001-7146-1.
Rok 2012 jasn ukzal, e rozshl a ji dlouh as realizovan projekt ppravy a vydvn
kritickch edic nunciaturnch zprv z obdob 16. a 17. stolet je stle ivotaschopn a per-
spektivn. Ve stedoevropskm prostoru toti vyly hned ti svazky edic tchto zajmavch
pramen, kter poskytuj velmi dleit informace o procesu konfesionalizace a roli pa-
pestv v nm. Novm svazkem pispl jednak zkuen editor a vznamn odbornk na
danou tematiku Alexander Koller, kter psob v Nmeckm historickm stavu v m.
Ten pipravil v rmci III. oddlu edin ady Nuntiaturberichte aus Deutschland svazek
zahrnujc korespondenci nkolika papeskch nunci psobcch u csaskho dvora v le-
tech 15781581.
1
Pedbn pohled na obsah edice ukazuje, e nunciaturn depee z uve-
denho obdob pinesou nejedno zajmav zjitn a upesnn dosud v esk odborn
literatue tradovan teze o tom, kdo byl vlastn prvn v Praze trvale psobc papesk
nuncius.
2
Rakout badatel, psobc v rmci Rakouskho historickho stavu v m, pak
v rmci sv vlastn ady Grazer Nuntiatur chronologicky navzali na dosud vydan edice,
pokrvajc obdob od vzniku nunciatury u dvora rakouskch arcivvod ve trskm
Hradci v roce 1580 a do roku 1595 a pidali k nim v roce 2012 hned dva dal svazky. Tyto
edice zpracovvaj st mimodn dlouhho psoben nuncia Girolama Portii (15591612),
kter byl ve trskm Hradci jako papesk diplomat inn v letech 15951607. Jednak to
byl svazek pipraven Johannem Rainerem zahrnujc nunciaturu Girolama Portii z let
15951598
3
a dle svazek rakousk badatelky Elisabeth Zingerle, kter pokraovala ve
zpstupovn korespondence tho nuncia, ovem za obdob let 15991602.
Jak editorka Elisabeth Zingerle upozornila v odbornm vodu k edici, kter doshl
pozoruhodnch 62 stran, zabvala se Portiova komunikace s Papeskm stolcem nkolika
zsadnmi tmaty. Jednm z nich byl problm osmanskho ohroen rakouskch zem zp-
soben v dsledku pdu pevnosti Kanisza v roce 1600. Touto udlost vyvolan nebezpe
zpsobilo, e Papesk stolec pehodnotil svj dosavadn rezervovan postoj a rozhodl se
R E C E N Z E 610
1 Alexander KOLLER (ed.), Nuntiaturen des Orazio Malaspina und des Ottavio Santac-
roce, interim des Cesare dellArena (15781581), Nuntiaturberichte aus Deutschland,
III. Abteilung, 10. Band, Berlin-Boston 2012.
2 V esk literatue se dosud pojm jako prvn trvale v Praze sdlc nuncius Frances-
co Bonomi (15811584) viz Josef JANEK, Rudolf II. a jeho doba, Praha 1987,
s. 296297; Petr VOREL, Velk djiny zem Koruny esk, 7. dl, Prahy-Litomyl 2005,
s. 390391; Robert J. W. EVANS, Rudolf II. a jeho svt, Praha 1997, s. 5455; Josef MA-
TOUEK, Kurie a boj o konsisto pod oboj za administrtora Rezka, H 37, 1931,
s. 1641, 252292 (zejmna s. 19, 2223). Autoi vychzeli ze star studie Karel
STLOUKAL, Potky nunciatury v echch, Bonhomini v Praze v l. 15811584,
H 34, 1928, s. 124, 237279. Stloukal se opral o pochopiteln pedpoklad, e se
zmnou sdla csaskho dvora v roce 1583 se zmnilo i sdlo nunciatury. Nov vyda-
n Kollerv svazek vak ukazuje, e toto tvrzen je pli zjednoduujc a e Bonomi-
ho pedchdce Orazio Malaspina v Praze trvale sdlil od jna 1578 do ervence 1581,
kdy jej v Praze nahradil jeho nstupce Ottavio Santacroce. Ten zde v z tho roku
zemel a byl pohben ve svatovtsk katedrle.
3 Johann RAINER (ed.), Nuntiatur des Girolamo Portia 15951598, Grazer Nuntiatur 4,
Wien 2012.
pro pmou finann, diplomatickou i vojenskou pomoc habsbursk i ve vojenskm kon-
fliktu s Turky. Nuncius Portia se proto z poven Sttnho sekretaritu nkolik msc
vnoval cestm a jednnm s rznmi katolickmi vldci a crkevnmi knaty v soused-
nch oblastech kvli dohodnut ir podpory. Souasn probhaly ppravy papeskch vo-
jenskch oddl pod vedenm papeova synovce Giana Francesca Aldobrandiniho. Jeho
neekan smrt pmo na vojenskm taen v Uhrch a celkov patn organizace vedly
vak nakonec v roce 1601 k rozpadu zamlen akce.
Dalm vznanm problmem, kter musel Portia eit a kter se proto velmi asto
odr v jeho korespondenci s mem, byla otzka Uskok. Oddly Uskok usazen v okol
dnenho msta Senj na chorvatskm pobe byly sice aktivn pi obran tohoto sektoru
proti Turkm, ale pleitostn se ivily tak jako pirti. Tm se Uskokov dostali do p-
mho konfliktu s Bentskou republikou, kdy v roce 1599 opakovan pepadli jej zem.
Incident pedstavoval nebezpenou hrozbu v oblasti a mohl vst a k otevenmu vojen-
skmu sporu mezi Bentskou republikou a arcivvodou Ferdinandem trskm, resp. ra-
kouskmi Habsburky.
Je zajmav, e dal obvykl tma papeskch nunciatur v oblasti stedn Evropy,
toti problematika rekatolizace a crkevn reformy, se oproti dvma ve uvedenm vy-
skytuje v Portiov korespondenci v mnohm men me. V depech a instrukcch se tak
napklad eila problematika rozen laickho kalicha v rakouskch zemch, Portia
realizoval vizitace nkolika rakouskch klter, informoval o prbhu rekatolizace ve-
den arcivvodou Ferdinandem trskm a ojedinle i o innosti rekatolizanch komis.
ten se v kvalitn zpracovan edici, odpovdajc pln souasnm standardm pro
vydvn novovkch text, me seznmit s celkem 754 depeemi zaslanmi Portiem
do ma nebo s instrukcemi poslanmi zpt Portiovi ze Sttnho sekretaritu. Texty do-
kument jsou ponechny v plnm znn, vynechny jsou pouze vodn pozdravy a zv-
ren frze. Kad z editovanch text je uveden, jak je obvykl, citac podle uloen
v pslunm archivu a regestem. Editorka pi zpracovn zvolila formu velice podrob-
nch regest, na co ostatn upozornila v vodu. Trochu se tm odchlila od praxe svch
pedchdc, vetn v tme roce vydanho svazku Johanna Rainera. Zvolen forma nen
nezbytn na kodu, leckdy v ppad kratch depe i instrukc je vak regest skoro
stejn dlouh jako editovan text. Riziko takovho podrobnho formovn regest spov
v tom, e v nkterch ppadech me editora vst msto popisu u spe k interpretaci
editovanho textu.
Editorka zvolila i jin umstn textovho a vcnho poznmkovho apartu. Msto
tradin pozice dole na strnce pod arou zvolila zaazen poznmek hned za editovan
text bez ohledu na to, kde prv kon. Tento postup se krom novho svazku Rainerova
nevyskytuje ani v ppad pvodnch tech dl edice nunciatury ve trskm Hradci, ani
v ppad novch svazk ady Nuntiaturberichte aus Deutschland. Volba ovem rovn
nen na kodu vci a nepochybn vychz z uvenho metodickho rozhodnut editorky.
Krom ji zmnnho odbornho vodu, kter se zabv obsahem korespondence a vbec
innost nuncia Portii ve vymezenm obdob jeho psobnosti ve trskm Hradci, nechyb
na zatku edice ani dal jej standardn vdeck sti, jako je rozbor pramen a edin
kritria. Celkov tak vechny sti vodn studie zabraj vce ne 80 stran. Vhodn zvolen
a pimen je i obrazov ploha. Na zvr svazku jsou pak zaazeny dal pomocn sti,
tedy seznam archivli a pouitch zkratek, bibliografie, tabulkov pehled editovan ko-
respondence a rejstk.
Obas editorce patrn pi korekturch unikly nkter typografick chyby, napklad
umstn adovch slovek u jmen papee Klementa VIII. na zatku dalho dku (nap.
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 611 R E C E N Z E
na s. 87 v pozn. 3 nebo na s. 425 v pozn. 7). Stejn tak drobn chyby, patrn peklepy, pro-
nikly ojedinle do rejstku. Tyto drobnosti nemn nic na skutenosti, e cel edice z pera
Elisabeth Zingerle je pipravena opravdu fundovan a pedstavuje kvalitn pokraovn
ady Grazer Nuntiatur.
Pro badatele eskch djin nemaj informace v nunciaturnch depech pm v-
znam. Udlosti a informace o eskch zemch nebo o osobch tam ijcch se v nich vy-
skytuj jen velmi zdka. Pesto vznam nunciaturn korespondence Girolama Portii nelze
podceovat. Pro een nkterch otzek, tkajcch se napklad fenomnu rekatolizace
a vlky v Uhrch anebo pro chpn irho kontextu vvoje habsbursk monarchie
v ranm novovku a specifik jejch jednotlivch st, me bt nepochybn velmi dobrou
pomckou i pro domc odbornou veejnost.
Tom ernuk
Tereza SIGLOV, Soudov zisku nenesou. Spory obyvatel msteek pardubickho panstv
v 16. a 17. stolet, Brno, Matice moravsk 2011, 386 s., ISBN 978-80-86488-80-6.
Na vznam trestn prvnch pramen (resp. pesnji pramen vzniklch aplikac trest -
nho prva) pro studium mylenkovho svta a kadodennho ivota ran novovk ven-
kovsk spolenosti upozoroval ji ped tm tyiceti lety Jaroslav Pnek.
1
Hlub zjem
o tuto problematiku se vak v eskm djepisectv dostavil a s prosazenm historicko-
antropologickch pstup. Do tohoto smru bdn, kter se nesousted na velk postavy
a vznamn djinn udlosti, ale na individuln proitky a mylenkov schmata vt-
inovch neprivilegovanch vrstev populace, pat i kniha Soudov zisku nenesou. Te-
reza Siglov v n clen nerozvj star domc badatelskou tradici vzkum tzv. hrdelnho
soudnictv. Nezajm se o nejzvanj kriminalitu, tedy o pevn vjimen formy
chovn, ale o vedn mezilidsk konfliktn situace, s nimi se v ivot setk kad jedinec.
Zkoumn mechanism vzniku a een kadodennch konflikt pivedlo autorku k obec-
njm tmatm sociln kontroly, prevence, tolerance a postihu konfliktnho chovn.
Dky nim odkrv adu aspekt ran novovk mentality, kter souvis s obecnmi otz-
kami spoleenskho vvoje, nap. teori sociln disciplinace, civilizanho procesu nebo
problematikou veejnho podku a socilnho smru v pedmodern spolenosti.
Siglov, archivka Sttnho okresnho archivu v Pardubicch, si k zodpovzen tchto
komplikovanch otzek zvolila pro ni dobe pramenn dostupn prosted mstskch ko-
munit na komornm panstv Pardubice. Dky vzjemn interakci rznch stran, kter se
podlely na een spor, mla k dispozici psemnosti hned nkolika pvodc. Stejn
heuristickou oporu j poskytly psemnosti mstsk provenience (zejmna pamtn knihy
a radn manuly, v nkterch mstekch tak knihy spornho soudnictv). Pedmtn
zpisy autorka nalezla i v knihch patrimonilnho adu (nap. registra p) nebo pra-
skho apelanho soudu. Zmrn si pitom vybrala spory een pouze v akuzanm ne-
boli civilnm, a nikoliv inkvizinm zen. Toto procesn zamen nepmo ovlivnilo
i asov rozsah prce. V vodu autorka prohlauje, e se soustedila na 16. a 17. stolet
s menmi pesahy do 18. stolet. Tit jej prce ale spov pedevm v 16. a potku
17. stolet, citovanch pklad z druh poloviny 17. stolet je znateln mn a z 18. stolet
opravdu jen nepatrn.
R E C E N Z E 612
1 Jaroslav PNEK, Mstsk hrdeln soudnictv v pozdn feudlnch echch (Vsledky,
problmy a perspektivy studia), eskoslovensk asopis historick 32, 1984, s. 693728.
Zjevn bytek pramenn doloench ppad projednanch v akuzanm zen byl
zpsoben prosazovnm zsad racionlnjho inkvizinho zen, k nmu podstatn pi-
splo vydn Obnovenho zen zemskho, resp. jeho novelizace a zpesnn v textech
tzv. Deklaratori roku 1644. I pes vyten vech pramennch zdroj se autorce podailo
podchytit za vce jak dv stolet pouze piblin 850 spor. Vzhledem k velikosti sledova-
nho zem s vce ne 130 vesnicemi a esti sdly mstskho charakteru (odhad potu
obyvatel nen uveden) se jedn o velice nzk poet. T. Siglov si uvdomuje (nap. s. 97),
e se jedn jen o pouh zlomek skutenho rozsahu pvodnch konflikt. Dvodem podle
n nen jen torzovitost pramen, ale tak skutenost, e se bu st konflikt podailo vy-
eit neformln bez asti oficilnch instituc (nap. u spor o est, s. 245), nebo pro-
jednan ppady nebyly z mnoha dvod (zdaleka nejen v dsledku nedslednosti
konkrtnch ednk) do ednch knih zapsny.
Pes vdom zjevn neplnosti pramen, kvli kter modern vzkumy, pracujc
s trestn prvnmi prameny od jejich statistick analzy ji nezdka upout, se T. Siglov
o jejich kvantitativn vyhodnocen peci jen pokou. K tomuto elu si vytvoila typologii
trestn i civiln prvnch spor. Zatmco u prvn skupiny navazuje na star klasifikace
K. Malho, J. Pnka, ppadn na (pokud je mi znmo) u ns dosud nepouvanou klasi-
fikaci P. Schustera, u civiln prvnch spor nepouila star, bez vhrad pijman kla-
sifikace (L. Kreuzov, B. Roedl), ale navrhla zcela pvodn rozlenn na majetkov,
procesn a pracovn pe. Autorka zdrazuje, e se jedn o ideln typy, kter se nemusely
ve skuten praxi v takov podob objevit, a e naopak mohlo dochzet k obsahovmu
prolnn. Kvantitativnm zhodnocenm svho neplnho (sic !) vzorku dola mj. k z-
vru, e pomr trestn a civiln prvnch spor se zsadn liil u mstskch, vrchnos-
tenskch soud a u apelanho tribunlu. Toto zjitn, kter zde vak bohuel nen dle
komentovno, lze jist pijmout, nebo tyto instituce nevstupovaly do spor ve stejn fzi
zen, ale zejmna v procesn sloitjch trestnch kauzch psobily jako nadzen,
resp. odvolac orgny.
Podstatn vt pochybnost vyvolvaj autorina zjitn o pomru jednotlivch druh
ppad. Lid v dan lokalit pr vedli nejvce p kvli majetku (44,5 %) a cti (36,3 %);
soudy se u mn asto zabvaly spory s pouitm nsil (8,7 %) nebo urkami autorit
(5,8 %). Takov pomr ppad nen obvykl. V historick kriminologii naopak panuje
spe obecn shoda, e majetkovch konflikt pibvalo a v souvislosti s prmyslovou
revoluc, stoupajcm vlivem buroazie a prohlubujc se pauperizac nich vrstev spo-
lenosti. Tyto pozoruhodn rozpory s dosavadnmi poznatky je snad mon vysvtlit prv
znanou torzovitost pramen. T. Siglov si vak tchto rozpor patrn nen vbec v-
doma, rozhodn na n nikde neupozoruje, a nepichz proto ani s jejich vlastnm vy-
svtlenm. O platnosti a vypovdac hodnot svch statistickch dat ostatn nijak
nepochybuje. Nept se ani na statistickou chybu. Vzhledem k evolunm konceptm, na
n autorka bez dalho vyuit odkzala v vodu, by bylo velice pnosn poloit si tak
otzky, co znamenaj zjitn zmny v pomru jednotlivch druh spor, zda jsou
dokladem hlubch zmn spoleenskho chovn, nebo pouze mncho se zamen
soudnch instituc.
Je velk koda, e T. Siglov neprovd komparaci s podobn zamenmi vzkumy,
kter zmnila v vodnm kvalitnm historiografickm pehledu. Svj pstup oznauje za
kombinaci kvantifikace s detailnm kvalitativnm popisem, kter se podle jejch slov
bl spe antropologick i etnografick metod. Ve skutenosti se ale o kombinaci
dvou metodickch postup nejedn. V jej prci na sebe tyto metody nenavazuj, zjitn
zvry se vzjemn nerozvjej, ani se nepodporuj. Kad z nich vyuv k een odlinch
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 613 R E C E N Z E
okruh otzek. V vodn pasi autorka uvd, e detailn mikroanalzy by mly objas-
ovat ir kontext mstnch pomr, a odkazuje pitom na ir interpretace a abstrakt-
nj analzy etnograf. S tm lze jen souhlasit.
2
Prv to vak v jej prci velice asto chyb.
Zasvcen ten me v zplav detail, kterm se autorka vnuje skuten velmi pe-
liv, najt adu pozoruhodnch skutenost. Jen vjimen vak autorka sama vyzdvihne
jejich ir nadasov nebo nadregionln vznam.
Vtinou pevauje len nadbytench drobnost. Zahlceny jsou jimi u vodn ka-
pitoly vnovan charakteristice zvolenho prosted. Siglov se sice podailo s vyuitm
starho regionlnho bdn vykreslit plastick obraz zkoumanho regionu. Pedstaven
sdeln struktury, geografickch, klimatickch pomr a pedevm hospodskho, sprv-
nho a prvnho politickho vvoje zdejch mst a msteek je pro obecn zhodnocen
s obdobnmi lokln zamenmi studiemi jist douc. Pozornost od tmatu vak odvd
mnostv podrobnost, kter s pojednvanou problematikou konflikt nijak nesouvis.
K emu je nap. jmenovit vet vesnic odebrajcch pivo z jednotlivch pivovar nebo
dodvajc obil do konkrtnch mln (s. 8283)? Tyto daje mohou mt sv opodstatnn
v ppravnch studich. Monografie, kter shrnuje vsledky dlouhodobho systematickho
vzkumu, by ale mla obsahovat pedevm jasn zhodnocen a zobecnn charakteris-
tickch rys a pevaujcch vvojovch trend.
Kniha Soudov zisku nenesou je ukzkou, jak snadno mohou prce inspirovan mi-
krohistori a historickou antropologi sklouznout k prost popisnosti. Peliv pepisovn
celch mikropbh nebo i jen jednotlivch vpovd z pozoruhodnch kauz m samo
o sob jen mlo spolenho s metodou zhutnho popisu Clifforda Geertze (s. 298300,
304). Msto aby zasazovala reflexivn vpovdi do obecnho kulturnho kontextu, do sou-
dobch prvnch a loklnch sprvnch pomr, msto aby interpretovala primrn empi-
rick zjitn na pozad aktuln politick, nboensk a hospodsk situace, se Siglov
utp ve zdlouhavch popisech (nap. spor o dluhy s. 197198). Pedmtn jevy nezdka
ilustruje nkolika ukzkami najednou bez jejich zhodnocen nebo rozlien, v em se tyto
pklady li, zda jsou nm vjimen i naopak pznan (s. 203207).
Pestoe autorka zvolenou problematiku sleduje v prbhu zhruba 200 let, bhem
nich dolo k ad zsadnch prvnch, demografickch, nboenskch zmn, pouit p-
klady nezdka postrdaj asov zaazen a tm znemouj jejich vyhodnocen a zaazen
do dlouhodobjch proces (s. 316317). Podle mho nzoru autorka nedoke docenit,
zobecnit, vyzdvihnout mnoh sv pozoruhodn zjitn s dalekoshlou vypovdac hodno-
tou (nap. nevole k vznn dlunk a obliba een sporu o dluhy pomoc rukojemstv
v kontextu neformln sociln kontroly pedmodernho sousedstv, s. 209). e si vybran
pklady mnohdy pmo odporuj, by nevadilo, pokud by autorka k tomuto rozporu zauj-
mala vlastn stanovisko. Z nerozvinutch tez se stvaj jen przdn kli, jich je v textu
bezpoet: Okol se nsilnmu vyhrocen konfliktu snailo zabrnit Jindy ale okol na-
opak k vyhrocen situace pisplo. (s. 156); Alkohol tak mohl ve spolenosti fungovat
jako integran prvek mohl plnit i zcela opanou funkci a dezintegrovat spoleensk
vztahy (s. 257). O em svd nap. vroky: Mezi obvinnmi z krde vce figurovaly
osoby niho socilnho postaven, kter byly asto v zamstnaneckm nebo podzenm
postaven. (s. 242); Zcela jist dochzelo k prohrm, kter hri tce nesli, a to zvlt
R E C E N Z E 614
2 Vznam historickho kontextu jako nezbytnho pedpokladu pro mikrohistorii ob-
rn vyloil Pavel HIML, Zrozen vagabunda. Neusedl lid v echch 17. a 18. stole-
t, Praha 2007, zde zejmna s. 2024, ppadn a do s. 53. Obecn srov. t Georg
G. IGGERS, Djepisectv ve 20. stolet, Praha 2002, zvlt s. 9699, 104.
tehdy, kdy jim u dn hotovost nezbyla a nikdo jim nechtl pjit (s. 258259), pokud
nejsou dle rozvedeny? O jejich pravdivosti jist nikdo nepochybuje. Jen st si lze ped-
stavit opak. Pnosem by bylo spe posoudit, za jakch podmnek a v jakch situacch do-
chzelo k tomu i onomu jevu. Tyto kulturn podmnn otzky, jejich odpovdi by teprve
mohly skuten nabdnout kl k jejich mentalit a hodnotovm systmm, u ale
autorka nee.
T. Siglov nelze upt hlubokou znalost pramen a smysl pro detail. Pi obecnj in-
terpretaci empirickch zjitn je vak spe bezradn. Pomoc proto hled v literatue. Pi
rozboru kadho druhu konfliktnch situac postupuje podle shodnho vzorce. Na vod
kad z tematickch kapitol uvede zkladn teoretick koncepty vybranch autor. Za-
ujmout k nim vlastn stanovisko, a to dokonce v ppadech, kdy si vzjemn odporuj, se
vak neodvauje. Po nastnn cizch tez pid pohled soudobch prvnch norem (zpra-
vidla Koldnova zkonku). Pak u standardn nsleduje kvantitativn rozbor a popisy p-
pad z pardubickho panstv. Pklady u n pln roli ilustrace, nikoliv doklad.
V subkapitole vnovan sousedskm sporm tak autorka napklad nejprve zevrubn
objasuje vskutku pozoruhodn koncepty nmeckch historik k povaze (des)integran
role alkoholu ve spolenosti ranho novovku. Pro se ale do tto polemiky sama aktivn
nezapoj? Msto aby uvedla vlastn pklady, kter by podpoily nebo vyvrtily nkter ze
stanovisek, radji pope a extenzivn (tentokrt v poznmce pod arou) ocituje s tmatem
nesouvisejc spor o hran hazardnch her v hostinci a problmy jednoho z host s place-
nm (s. 257258). V zvru kapitol se pak objevuj postehy, kter z otitnch pklad
nevyplvaj. Nesourod len vyvolv obavy, zda autorka k uvdnm zvrm dospla
na zklad vlastnho vzkumu a zda jsou skuten platn pro pomry na pardubickm
panstv 16. a 17. stolet, nebo zda jen byly nekriticky pevzaty od zahraninch autorit,
kter vak analyzovaly odlin kulturn milieu.
Tyto tensk pochybnosti zeteln vystupuj v kapitole vnovan sporm o est
a v jistotu se mn pi rozboru sexuln delikvence. esk historiografie vnovala v po-
slednch letech ze vech tmat socilnch djin kriminality nejvt pozornost prv tto
problematice.
3
Siglov se ale zkostliv dr vce jak pl stolet starch zvr V. Prochzky
(s. 339), kter se vak ilegln sexualit vnoval jen okrajov v souvislosti s ddickm pr-
vem.
4
V otzkch manelskch spor Siglov zcela ignorovala zsadn zmnu prvnch
a nboenskch pomr, ke kter dolo po potlaen stavovskho povstn. Bez rozpak
proto pejm formulace K. Malho platn pro pedblohorsk obdob a pen je na dobu
po vydn Obnovenho zzen zemskho, kdy u ale naprosto neplat (nap. fungovn
konzistorilnch soud, zvlt tak zamovn rozvodu manelstv u protestant a roz-
luky manelstv u katolk, s. 335).
Nsledujc kapitolu o nsilnch sporech naopak povauji za nejpnosnj st cel
prce. Siglov originln poukzala jak na pozoruhodn genderov specifika ve vztazch
napaden-tonci a alujc-alovan, tak i na vznam msta a asu toku, socilnho po-
staven a st aktr pro hodnocen povahy a zvanosti nsilnho chovn. Rozebrala
rzn formy nsilnho jednn (nap. uit zbran), zpsoby veden tok a jejich zaclen
na tle obti. Ani zde se vak neubrnila nkterm vgnm formulacm. Naduvn
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 615 R E C E N Z E
3 Pehled bdn srov. Pavel MATLAS, Shovvav vrchnost a neukznn poddan. Hra-
nice trestn disciplinace poddanho obyvatelstva na panstv Hlubok nad Vltavou
v 17.18. stolet, Praha 2011, zejmna s. 20. Shodn hodnocen T. Siglov zde na s. 29.
4 Vladimr PROCHZKA, esk poddansk nemovitost v pozemkovch knihch
16. a 17. stolet, Praha 1963, s. 230.
neuritch zjmen nkdy, nkte (s. 282) prozrazuje neschopnost jasn formulovat
a rozeznat ideln typy a modelov situace. Pokus o zhodnocen vyuit zbran postrd
chronologick hledisko a je typickm pkladem absence dobovho kulturnho (techno-
logickho) kontextu (s. 285), kter vede k zavdjcm generalizacm.
Celkov vyznn knihy nen jednoznan. Ocenit je teba vyerpvajc heuristiku
a velmi dobrou orientaci v zahranin, zejmna anglickojazyn, literatue. V eskch po-
mrech ale prce vynik pedevm zcela originlnm pojetm konflikt. Siglov je chpe
mnohem eji ne jen jako institucionalizovan soudn spory a spn tak navazuje na
slibn se rozvjejc zpadoevropsk bdn o konfliktech (Konfliktforschung). Stejnou
pozornost se navc sna vnovat celmu spektru zachycench p a otevr tak adu prob-
lmovch okruh, kter dosud zstvaly v domc historiografii nepovimnuty. Prce,
kter jist i dky tomu vznikala v delm asovm horizontu, vak zrove nepsob uspo-
danm a vnitn sevenm dojmem. Nepirozen vyznv nap. zaazen institucionln
problematiky v kapitole Zstupci vrchnosti a obc mezi kapitoly Zpsoby een kon-
flikt a Sousedsk spory, kter by spolu jinak vcn tsn souvisely, a bylo by proto lo-
gick, kdyby po sob nsledovaly. Mnoh problmov okruhy (nap. otzka nsil) byly
zbyten rozttny do nkolika tematickch kapitol.
Pes uveden vhrady je kniha velice cennm pspvkem ke studiu kadodennosti
neprivilegovanch vrstev spolenosti ranho novovku. Jej hlavn pnos lze spatovat
v mnostv odkaz na zahranin teoreticky nosn prce a v nkterch pozoruhodnch
pkladech, kter mohou poslouit dal komparaci a interpretacm. Jej zvry a meto-
dicky odvn klasifikace se v budoucnu jet jist stanou podntem k diskusi nad otz-
kami, kter zde byly u ns vbec poprv oteveny.
Pavel Matlas
Bohumr SMUTN, Brnnt podnikatel a jejich podniky 17641948. Encyklopedie pod -
nikatel a jejich rodin, Brno, Statutrn msto Brno Archiv msta Brna 2012, 520 s.,
ISBN 978-80-86736-28-0.
Soudob hospodsk historiografie se ped nkolika destkami let roztpila na dva v-
razn odlin proudy. Pinou tohoto tpen byla pedevm odlinost metodickch p-
stup, ktermi se oba smry pokouely probdat hospodsk jevy a procesy minulosti.
Zatmco tradin proud hospodskch historik se opr pedevm o minulost proven
tradin metody historiografie, nov proud hospodskho djepisectv se pokou im -
plantovat do bdn o hospodskm vvoji nkter metody soudob ekonomick vdy,
pedevm aplikovat metody ekonomickho modelovn skutenosti a tak piblit hospo-
dsk djiny tvrdm vdm.
Tento nov proud v hospodskm djepisectv, jeho nejvraznjm pedstavitelem
je v Americe generovan new economic history (Robert W. Fogel a Douglas North), si po-
stupn vydobyl pevn postaven a ve spojen s tzv. cliometri dv o sob siln vdt. Me-
todick roztpen hospodsk historiografie se samozejm projevilo i v prioritch tmat
vdeckho bdn. Zatmco new economic history si klade za cl zkoumat makroekono-
mick procesy v djinch (ekonomick rst, hospodsk struktury, krize a konjunktury
apod.), tradin hospodsk historiografie je spe naklonna studiu historie mikroeko-
nomickch proces a subjekt ekonomickch aktivit. V poslednm plstolet se dostaly do
poped tohoto usilovn zejmna djiny podnikn, podnik a podnikatel (tzv. Business
History).
R E C E N Z E 616
Prv vzkum podnikatelstva, podnikatel a podnikatelskch rodin otevel nov ob-
zory bdn. Mme dnes ve svtov historiografii k dispozici destky monografi podnika-
tel a podnikatelskch rodin, z nich nkter sestupuj ji z vin podnikatelskho
Olympu, jako jsou Rothschildov, Morganov, Kruppov, i do sfry stednho, ba dokonce
drobnho podnikatelstva (u ns Kleinov, koda, Liebig apod.). Jednm z vsledk tohoto
usilovn v rznch zemch byla tvorba ivotopisnch slovnk, resp. biografickch ency-
klopedi. Vyvinula se i jaksi typologie tohoto typu historiografickch dl. Vedle pehled-
nch encyklopedi podnikatelstva v jednotlivch zemch vznikaly slovnky podnikatelstva
podle rznch sektor, obor podnikn, slovnky podchycujc podnikatelstvo jednotli-
vch prmyslovch oblast nebo lokalit. Daleko v poped jsou historikov amerit, fran-
couzt, nmet a v poslednch letech dohnme tento nskok tak u ns, o co se zaslouil
svm zpsobem i autor tto recenzovan knihy.
Smutn vdom navazuje na dlo Milana Myky a jeho kolektivu Historick encyklopedie
podnikatel ech, Moravy a Slezska (Ostrava 2003 a 2008). Na tomto projektu se autor podlel
spolu s brnnskm Janem Jankem a zpracovali pro nj nkolik destek hesel. Smutn vy-
mezil teritoriln zbr svho biografickho slovnku na nejvznamnj moravsk prmys-
lov centrum Brno. Geograficky limituje svou prci dnenm zemm Brna a katastry obc,
kter souvisej se soudobou brnnskou prmyslovou aglomerac (Modice, Rajhrad, lapanice
ad.). Jako asov meznky zvolil datum peloen kladrubsk manufaktury do Brna v roce
1764 a sv bdn dovd do let 1945/1948, kter znamenaj v podstat konec ry svobodnho
podnikn. Tuto hranici Smutn pekrauje jen v nkolika vjimench ppadech: kdy se
podailo pokraovat v podnikn po provedench restitucch nebo v ppad, kdy brnnsk
podnikatel, nebo jeho rodina, pokraovala v podnikn v jin zemi. Autor se neomezuje jen
na nkter, by profilujc odvtv podnikn, ale sleduje obraz prmyslovho podnikatelstva
v co nejir kle obor, a tak v nejrznjch velikostnch kategorich, i kdy si je vdom
obtnosti zskn by i zkladnch informac nap. o drobnm podnikatelstvu. Nicmn, autor
usiluje o co nejvt plnost, vdom si ovem toho, e je to sotva realizovateln postult.
Co povauji za pednost (a o to jsme se snaili i v na Historick encyklopedii podni-
katel), je, e autor nekoncipuje slovnkov hesla jako jednoosobov (co je typick nap.
pro Fischerovu encyklopedii nmecky mluvcch podnikatel), ale vytv typ soubornch
hesel, do nich jsou zahrnuty cel podnikatelsk rodiny, nebo rody, by jejich hospodsk
aktivity smovaly do rznch obor prmyslu i do neprmyslovch sfr (vda, umn,
sttn sprva apod.). Nkter hesla se rozrostla do podoby drobnch rodinnch monografi
(u rodu Schoeller je sledovno 21 len). To m pro dal bdn mimodnou hodnotu,
nebo umouje sledovat zsady satkov politiky, budovn rodinnch koncern s ma-
ximalizovanm vlivem na odvtv apod.
Se stanovenm kritri pro vbr osobnost do encyklopedie nelze ne souhlasit. Kniha
zahrnuje osoby v Brn narozen a tam podnikajc a dle osoby jinde narozen, ale reali-
zujc sv hospodsk aktivity v Brn, co byl jev pro Brno skoro typick. Hesla maj pro-
mylenou a dsledn dodrovanou strukturu. Krom zhlav se standardizovanm
obsahem u kadho jednotlivce je sledovn jeho pvod (na tom by se dala vybudovat so-
lidn historicko-sociologick studie o socilnm pvodu brnnskho podnikatelstva), vzd-
ln, prbh podnikatelsk kariry, aktivity, provozovan mimo firmu nebo podnik, bohat
jsou informace o rodinnch vztazch (tchto informac by se dalo vyut k fundamentlnm
studim o vytven podnikatelskch vazeb na principu nejen pokrevnm, ale i pbuzen-
skm satky, osudy druh a tet generace). Autor velmi peliv dodruje u kestnch
jmen a pjmen jejich prameny doloenou podobu (varuje se modernizace), u nzv firem
postupuje pesn podle daje v zaprotokolovn firmy.
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 617 R E C E N Z E
Kad heslo obsahuje oddl L = literatura o podnikateli, resp. podniku, oddl B =
bibliografii osobnosti, pokud produkovala literrn, vdeck apod. dla a na rozdl od n-
kolikrt u pipomnan Historick encyklopedie podnikatel m navc i oddl P = pra-
meny k historii osobnosti nebo podniku, z nich se erpaly informace. Toto je nesporn
velik pednost Smutnho dla, vyplvajc z toho, e autor byl pmo u pramene, tj. ar-
chivem Moravskho zemskho archivu, kde je soustedna vtina primrnch infor-
manch zdroj k djinm brnnskho podnikn. Tak dky tomu se Smutnho
encyklopedie odliuje od zplavy biografickch slovnk, zaplujcch n knin trh. Za-
tmco ty se vyznauj nkdy pelivjm, jindy jen povrchnm sbrem ji dve, jinde a ji-
nmi zveejnnmi informacemi, autor brnnskho podnikatelskho slovnku jde ad
fontes, dokonce a k tak obtn zpracovatelnm pramenm, jak pedstavuj crkevn
matriky, gruntovn knihy apod. To zajiuje jeho prci ne chimrickou chvilkovou uite-
nost, ale hodnotu, kter zejm neztrat svou vhu ani v ptch destiletch.
Pedkldan dlo je tedy vznamnm obohacenm informan struktury nejen hospo-
dskch djin Brna, Moravy a eskch zem, ale tak esk historiografie pokulhvajc
v biografistice za jinmi evropskmi zemmi. Beze sporu snese mezinrodn srovnn
v nru podobnch encyklopedickch dl. Bude tak vtanou vzvou praskm badatelm,
kte se na nco podobnho, by k tomu mli pznivj podmnky, dosud neodvili.
Milan Myka
Petr POPELKA, Zrod modernho podnikatelstva. Brati Kleinov a podnikatel v eskch
zemch a Rakouskm csastv v e kapitalistick industrializace, Ostrava, Filozofick
fakulta Ostravsk univerzity 2011, 333 s., ISBN 978-80-7368-841-7.
Pedloen studie mladho pracovnka Ostravsk univerzity se obshle vnuje v minulosti
eskou historiografi dlouho, v komunistickm reimu pmo clevdom opomjenmu
tmatu podnikatelskch djin a poznn ivota a dla jednotlivch podnikatel. Autor
zejm i z toho dvodu rozdlil prci do dvou, rozsahem skoro stejnch st.
V prvn sti povaoval za potebn zevrubnji popsat jednak teoretick vchodiska
svho zkoumn, tj. utven a psoben prmyslovch podnikatel jako zvltn sociln
skupiny, jako i metodick pstupy a pramennou bzi dla (s. 928), a dle ve vt i
(s. 28143) obecn pojednat o dlch badatelskch otzkch psoben prmyslovho pod-
nikatelstva v eskch zemch a v Rakouskm csastv v prbhu 19. stolet. Dl partie
nejsou pi tom rozlenny do slovanch kapitol, nbr jsou od sebe oddleny pouze v-
raznjmi nadpisy. P. Popelka se nejprve zabv pvodem podnikatelstva v regionlnm
ohledu, potom peliv rozebr jeho startovn pozice ili sociln a profesn pvod pod-
nikatel a poslze vnuje pimenou pozornost jejich odbornm pedpokladm, jednak
rovni jejich kolnho vzdln, jednak dosaen profesn kvalifikaci. V nsledujcch par-
tich sousteuje svou pozornost na rodinn zzem podnikatel, na jejich veejn anga-
ovn ve spolcch a v politick sfe, jako i na z toho vyplvajc spoleensk ocenn
jejich zsluh panovnkem i jinmi sttnmi orgny. Na zvr prvn sti knihy neopomnl
pojednat t o limitech a monostech, s jakmi se u ns v 19. stolet setkvalo dce se vy-
skytujc, ale pece jen pronikajc podnikn en v emesln vrob a v ivnostensk sfe.
Mon, e autor formuloval prvn obecnj st pvodn tak kajc ve vlastnm
zjmu, aby si ujasnil metodick postup a mohl v druh sti sv prce (s. 145270) vro-
hodn zhodnotit ivotn osudy a dlo konkrtnch podnikatel, pbh v 19. stolet znm
rodinn firmy b Klein, kte upoutali pozornost ostravskho historika pro svj severo-
R E C E N Z E 618
moravsk pvod. Kleinov prosluli nejen v eskch zemch, nbr zhy v cel monarchii,
a to nejmn plku stolet, od poloviny tictch let a do osmdestch let 19. stolet, svou
vraznou ast na stavb silnic a pedevm ady velkch elezninch trat, jako i v n-
vaznosti na to t ve vrob k tomu potebnch zkladnch surovin, tj. kujnho eleza (e-
lezrna v Sobotn), uhl (majetnictv ady dol) a deva; Kleinov mimoto v men me
podnikali tak v potravinskm a textilnm prmyslu. Mezi elitou rakousk spolenosti
se zvraznili rovn jako majitel velkostatk, dom, parcel, akci aj., dle jako blzc p-
buzn elnch rodin a veejn zaslouil lid.
Nakonec v relu vyznvaj ob sti Popelkovy knihy jako jednotn celek, kter vhodn
spojuje makrohistorick pohled s mikrohistorickm vhledem: Popelkova kniha jednak p-
sob jako velmi vtan praktick vod pro zanajc i pokroil badatele na seku podni-
katelskch djin, a za druh pedkld teni na pkladu nmecky zapsan firmy
Gebrder Klein podrobnou historii spnho a pomrn dlouhodobho rodinnho vel-
kopodnikn v e rakousk prmyslov revoluce. Ob sti jsou pi tom napsny na
slun vdomostn rovni, prvn na podklad poetn literatury domc a ciz, druh na
bzi irok heuristiky v naich a vdeskch archivech. A to ve je ve vcn lennm
textu podno teni stylisticky vytbenm slohem. Je to nesporn prce badatelsky ob-
jevn a pnosn jak po strnce tematick a faktografick, tak i po strnce teoretick svmi
promylenmi metodickmi nvody k bdn nad djinami podnik, podnikatel a v-
znamnch rodin v jejich nkolika generacch. V eskch hospodskch djinch 19. sto-
let se tak smle ad po bok starch prac M. Myky, K. Novotnho, A. Zickho a jinch,
m spoluvytv prospn zklad a zruku tvrho rstu esk historiografie v ptch
letech. Pesto mi v Popelkov vkladu, m-li bt komplexn a pro studenty i badatele co
nejvce instruktivn, nco chyb.
Za prv mm na mysli klovou finann strnku podnikn b Klein, j se autor
pleitostn pouze dotk a vcelku se j vnuje jen v hrubm shrnut ronch bilanc firmy
(s. 183n.), take mi dokonce pipad, e se touto otzkou zabv mn neli pedchoz
vt prce o Kleinech z pera M. Krejika.
1
tene by nesporn podrobnji zajmalo,
nakolik mli Kleinov po ruce dostatek doucch finannch prostedk pro bn provoz
a pro investice ve svm stavebnm, pozdji t v elezskm a dlnm podnikn. Bylo
by dle cenn zjistit, z jakch zdroj tyto prostedky pochzely, zda je shromdili rodinn
pslunci a ptel nebo zda vznikaly samofinancovnm (z pebytk ziskovho podni-
kn) i musely bt mobilizovny z vnjku, poskytnuty bu tichmi, nebo otevenmi
spolenky anebo erpny z kredit, pp. pomoc hypotk, je byly dohodnuty s bankov-
nmi domy a akciovmi bankami.
V zpadonmeck historiografii se ped tyiceti lety iv diskutovala teze K. Bor-
chardta o nedostatku pohotovho kapitlu v ran fzi industrializace (ped vznikem mo-
bilnch obchodnch bank). Tato teze sice byla nakonec odmtnuta, nicmn dle mch
vdomost zpasili podnikatel v pedbeznovm Rakousku rovn s podobnmi finan-
nmi problmy.
2
V Rakousku byl v ppad stavby silnic a eleznic, jim se autor ped-
nostn vnuje, zprvu financirem sttn err. Soukrom stavitel spodk a svrk drah
vak museli na vplaty ze sttn kasy mnohdy dlouho ekat a museli si pechodn s pot-
emi opatit potebn finance na kauce, platby za stavebn materil a mzdy z jinch zdroj.
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 619 R E C E N Z E
1 Mojmr KREJIK, Kleinov. Historie moravsk podnikatelsk rodiny, Brno 2009.
2 Viz m partie v Djinch bankovnictv v eskch zemch, ed. Frantiek VENCOVSK
Zdenk JINDRA Ji NOVOTN aj., Praha 1999.
Zodpovzen tto sloit otzky nen urit snadn, je pirozen zvisl i na dispozici
a umn odborn analyzovat pslun prameny, ale urit to je pro hospodsk historiky
kol k een v nejblich letech. Ne nhodou zaadil T. Pierenkemper problematiku
financovn podniku t do svho vzornho metodickho vodu k djinm podnikn
(Unternehmensgeschichte. Eine Einfhrung in ihre Methoden und Ergebnisse, Stuttgart
2000), kter zstal P. Popelkou bohuel nepovimnut, a je pro jeho prci phodnji za-
men na 19. stolet, na rozdl od jm pouit prce H. Berghoffa, soustedn spe na
problematiku 20. stolet.
3
Za druhou zvanou otzku pi bdn o podnikatelskch djinch povauji vzjemn
provzan, zk vztah dvou zkladnch hybnch sil vrobnho procesu, vztah mezi podni-
katelem a jm najatmi dlnky. Vyslovil jsem se k tomu v nkolika tezch na nedvn kon-
ferenci v Ostrav,
4
take se nechci opakovat. Rozhodn vak nepovauji za astn, e se
P. Popelka v pedloen prci tto otzce a na drobn zmnky vyhnul, zvlt kdy uv-
me, e na stavbch silnic a jet vce eleznic, o nich je tu e, pracovaly destky tisc
dlnk. Jak zvldli Kleinov tak obrovskou masu pracovnk po strnce organizan?
Jak byly pracovn, mzdov, hygienick a ubytovac podmnky tchto dlnk, kdy asto
pracovali daleko za vesnicemi a msty? Jak vypadala nemocnost, mrtnost, razovost
a fluktuace v tak poetnm, asto primitivn ubytovanm a pevn run a denn
dlouho pracujcm kolektivu? A jak se jevilo rozvrstven jednotlivch kategori stavebnho
dlnictva, jak byly vztahy polr, pedk, hrstky kvalifikovanch emeslnk a gros n-
denk? To jsou nesporn zajmav otzky, zabhajc ji do socilnch djin, je nicmn
mohou mnoho vypovdat o samotnm podnikateli. Na tyto otzky nm P. Popelka bohuel
dlu odpov a omlouv ho jedin to, e si takov, ponkud ir badatelsk kol ani ne-
pedsevzal. Krtce pojednv o vstavb dlnickch obydl jen u pleitosti len tzv. dob-
roinn innosti Klein v jejich elezrnch, avak v tomto ppad lo o jinou kategorii
(kmenovch) dlnk a tak o sociln zazen ze strany podnikatele s ponkud odlinou
motivac.
Tet badatelskou otzkou, je nen pro posouzen podnikatelova jednn a rozho-
dovn bez dleitosti a zstala v Popelkov len nepovimnuta, je technika, stroje, n-
stroje a nad, je se tehdy pouvaly pi stavb silnic a eleznic. Vyhledat, shromdit
a analyzovat k tomu potebn poznatky by bylo o to zslunj, e o tom dodnes jen
mlo vme a ml o tom t star Studie o technice v eskch zemch 18001918.
5
Rov-
n M. Krejik o tom pin jen kus informace. Zatm nm zbv ne se jen povrchn
divit, jakm pomrn primitivnm (podle naich souasnch pedstav) nadm dokzaly
tisce dlnk pemisovat hory zeminy, trku, vpna, kamen, eleznch konstrukc
a kamennch kvdr na stavb podlo a tlesa trat a vybudovat etn mosty, tunely,
ndra aj. Lze se dokonce dost, e si na stavbu pijat dlnci museli od pedka ku-
povat vlastn lopatu. Byla to doba, kdy poptvka po pracovn sle byla celkem men ne
jej nabdka, kdy run prce bez technickch nstroj pevaovala a pitom se cenila
na krejcary.
R E C E N Z E 620
3 Hartmut BERGHOFF, Moderne Unternehmensgeschichte: eine themen- und theorie -
orientierte Einfhrung, Paderborn-Mnchen-Wien-Zrich 2004.
4 Viz Stanislav KNOB Tom RUCKI (edd.), Problematika dlnictva v 19. a 20. stolet.
Bilance a vhledy studia. Sbornk z konference vnovan 95. vro narozen Arnota
Klmy, Ostrava 2011.
5 Studie o technice v eskch zemch 18001918, sv. I-II, Praha 1983, 1984.
Za tvrt m pi etb Popelkovy knihy ponkud zar to, e se autor (zejmna v par-
tii o ivotnm stylu, s. 194n.) nevyslovuje k otzce nrodn pslunosti podnikatelsk ro-
diny Klein. Jen podle nepmch poznmek me ten vysoudit, e se jednalo
o v nmeck rodin narozen, o nmecky vychovan a vzdlan a tak nmecky vdy vy-
stupujc podnikatele. V potcch industrializace v eskch zemch a bhem prmyslov
revoluce bylo ranj zapojen rakouskch a eskch Nmc do tovrnho podnikn, ze-
jmna v textilnictv, bnm jevem vysvtlujeme to t v Djinch hospodstv eskch
zem tohoto obdob jen se a donedvna nepsalo, e tomu tak bylo i ve stavitelsk brani.
6
Prv v tomto ppad byl zk styk podnikatele se zemskmi a centrlnmi ady jako
zadavateli staveb pro zdar podnikn velmi dleit a naskt se tedy otzka, zda pi tomto
styku nmeck Rakuan poval vt dvry ne njak esk podnikatel. Pinejmenm
jet za konjunktury v padestch letech byly vznamn sti esky mluvc spolenosti
spe ukivdnmi neli uivateli hospodskho rozmachu.
7
Vezmeme-li za zklad, jak francouzsk sociolog Pierre Bourdieu rozliuje pi rozboru
podnikn mezi ekonomickm, socilnm a kulturnm kapitlem,
8
pak strun zhodnoceno
pojednv Popelkova prce s jistmi mezerami o velmi spnm rozmachu ekonomickho
kapitlu stavebn-prmyslovho podniku brat Klein, dost zevrubn nm t pedstavuje
za nimi stojc kulturn kapitl, ale pece jen nm leccos dlu v len jimi doclenho so-
cilnho kapitlu. Nen to dn vn vtka, spe je to mnno jen jako vet desiderat, jako
pobdka talentovanmu autorovi k dal prci na jistm dotaen jeho nesmrn zajmavho
badatelskho projektu. Jinak stoj Popelkova kniha rozhodn za peten, peliv studium
a tak za napodoben. Urit pin, i kdy ne komplexn, tak rozhodn velmi podntn, me-
todicky a faktograficky cenn pohled na zrod modernho podnikatelstva v 19. stolet.
Zdenk Jindra
Bernhard H. BAYERLEIN, Der Verrter, Stalin, bist Du! Vom Ende der linken Solidaritt.
Komintern und kommunistische Parteien im Zweiten Weltkrieg 19391941, Berlin, Aufbau
Verlag 2008, 540 s., ISBN 978-3-351-02623-3.
T, Predate ty Stalin! Komintern i kommunistieskie partii v naale Vtoroj mirovoj vojny
(19391941). Utraennaja solidarnos levych sil, Moskva, Naunoe izdatestvo ROSSPEN
2011, 679 s., ISBN 978-5-8243-1445-8.
S odstupem pti let po nmeckm vydn vylo i v rusk mutaci podstatn pramenn dlo
o okolnostech sovtsko-nacistickho paktu o netoen z 23. srpna 1939 (podepsn 24. srp -
na 1939, znm jako Pakt HitlerStalin nebo Pakt Ribbentrop-Molotov) a zejmna o pmch
i nepmch dsledcch tto, pouh netoen daleko pekraujc smlouvy dvou tehdy nej-
vtch svtovch diktatur. Sm Kominternou legitimizovan Pakt a zejmna jeho tajn
dodatek o rozdlen sfr moci a expanze ve vchodn Evrop (po porce Polska doplnn
o nmecko-sovtskou smlouvu o hranicch a ptelstv) je ji po desetilet velkm a trvale
ivm, pro oficiosn ruskou historiografii v ad ohled nadle kontroverznm tmatem
svtovho, samozejm vak pedevm nmeckho, ruskho, polskho a baltskho
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 621 R E C E N Z E
6 Ivan JAKUBEC Zdenk JINDRA aj., Djiny hospodstv eskch zem, Praha 2006.
7 Christoph STLZL, Die ra Bach in Bhmen. Sozialgeschichtliche Studien zum Neo-
absolutismus 18491859, Mnchen-Wien 1971, s. 67.
8 Pierre BOURDIEU, Die verborgenen Mechanismen der Macht, Hamburg 1992.
djepisectv.
1
Pipomeme jen dodnes vznamn knihy Wolfganga Leonharda a Erwina Ober-
lndera, vc se k (rozpadem sovtskho impria zastnnmu) 50. vro tto udlosti,
2
hlavn ale e publikac, vyvolanch 60. vrom Paktu v roce 1999.
3
V dal vln zjmu nav-
zala kontextualizace tohoto mrotvornho Paktu agresor v souvislosti s 60. vrom vpdu
nacistick wehrmacht do Sovtskho svazu roku 1941.
4
Nejnovj vrstva historiografie pak
soustavn mapuje jednak historiografick a politick debaty poslednho dvacetilet,
5
jednak
sleduje roli Paktu Hitler-Stalin jako fenomnu v kultue pamti jednotlivch evropskch zem.
6
Jak postaven m v tomto kontextu kniha B. H. Bayerleina a poetnho tmu jeho
spolupracovnk?
7
Pramenn publikace, kter vzela z rusko-nmeckho projektu Spo-
R E C E N Z E 622
1 Zjem projevuj vechny, zejmna pak zastnn historiografie: Ponechme-li
zde stranou jazykov mlo dostupnou, nicmn poetnou literaturu baltskch stt,
pipomeme v tto souvislosti k polsk situaci: Stanisaw ERKO, Stosunki polsko-
niemeckie 19381939, Pozna 1998. K tajnmu dodatku, jm se ob diktatury dohod-
ly na vymazn Polska z mapy Evropy, k dokumentu, jeho existence byla a do roku
1992 ruskou stranou poprna, srov. Jan LIPINSKY, Das Geheime Zusatzprotokoll
zum deutsch-sowjetischen Nichtangriffsvertrag vom 23. August 1939 und seine Entste-
hungs- und Rezeptionsgeschichte von 1939 bis 1999, Frankfurt am Main 2004.
2 Wolfgang LEONHARD, Der Schock des Stalin-Hitler Paktes, Mnchen 1989; Erwin
OBELRNDER (ed.), Hitler-Stalin Pakt. Das Ende Ostmitteleuropas?, Frankfurt am
Main 1989, ale pipomeme i zajmavou drobnou studii: Bernd BONWETSCH Marc
JUNGE, Die Vertuschung der deutsch-sowjetischen Geheimabkommen von 1939. Eine
unendliche Geschichte, Osteuropa 43, 1993, s. 123138, a knihu: Geoffrey ROBERTS,
The Soviet Union and the Origins of the Second World War. Russo German Relations
and the Road to War 19331941, BasingstokeLondon 1995.
3 Pat sem ovem ji dlo sovtskho emigrantskho historika Alexandr M. NEKRICH,
Pariahs Partners Predators, German-Sowiet Relations 19221941, New York 1997;
pedevm vak: Lev A. BEZYMENSKI, Gitler i Stalin pered schvatkoj, Moskva 2000,
a T, Stalin und Hitler. Das Pokerspiel der Diktatoren, Berlin 2002.
4 Zde je teba uvst pedevm aspektm sovtsk zahranin a nmeck politiky v-
novanou sekci knihy: Bianka PIETROW-ENKER (ed.), Prventivkrieg? Der deutsche
Angriff auf die Sowjetunion, Frankfurt am Main 2000 (a nvazn ada novch vydn
tohoto standardnho dla). Zde zejmna: Sergej SLUTSCH, Die deutsch-sowjetischen
Beziehungen im Polenfeldzug und die Frage des Eintrits der UdSSR in den Zweiten
Weltkrieg, s. 95 112, a Lew A. BESYMENSKI, Wjatscheslaw Molotows Berlin-Besuch
vom November 1940 im Licht neuer Dokumente, s. 113130.
5 Srov. Stefan VOSS, Stalins Kriegsvorbereitungen 1941 erforscht, gedeutet und instru-
mentalisiert. Eine Analyse postsowjetischer Geschichtsschreibung, Hamburg 1998.
6 Srov. tematick dvojslo 78 asopisu Osteuropa 59, 2009, zde pedevm: Susanne
SCHATTENBERGER, Diplomatie der Diktatoren. Eine Kulturgeschichte des Hitler-Sta-
lin Paktes, s. 732; Sergej SLU, Der Weg in die Sackgasse: Die UdSSR und der Molo-
tov-Ribbentrop-Pakt, s. 7596, a Tatjana TIMOFEEVA, Ob gut oder schlecht, das ist
Geschichte. Russlands Umgang mit dem Hitler-Stalin-Pakt, s. 257272. Nejnovji
srov. objemn konferenn sbornk: Anna KAMINSKY Dietmar MLLER Stefan
TROEBST (ed.), Der Hitler-Stalin Pakt in der Erinnerungskulturen der Europer,
Gttingen 2011, v nm pak zejmna Mllerv a Troebstv vodn pehled dosavad-
nho bdn k tmatu a shrnut jeho zsadnch interpretanch obrat.
7 Pedevm to byli: Natalja S. Lebedewa, Michail Narinski a Gleb Albert. vodn studii
se sestihem pamtnickch relac napsal Wolfgang Leonhard a pedmluvu ke knize
pidal Hermann Weber.
len komise k probdn mladch djin rusko-nmeckch vztah, navzala na linii do-
savadnch vzkum reln mezinrodn role Kominterny a jejho vztahu k Stalinov vld.
Bayerleinova publikace nesleduje dominantn zkruty a kotrmelce vysok sovtsko-n-
meck zahranin politiky, ani se nepd po strategickm charakteru a relnm mocen-
skm zzem Paktu. Daleko spe je tu hledna odpov na otzku, co tento Pakt znamenal
pro evropsk komunistick strany zem, vbrzku ji vlcch nebo okupovanch nacistic-
km Nmeckem, pro jejich lenstvo a zejmna pro antifaistick emigranty, ijc v So-
vtskm svazu i na zpad, jako i pro dkou, ale existujc s levicovch odboj pmo
v nacistickm Nmecku. A samozejm je zkoumno, jak si s Paktem, na kter (alespo
dajn) nebylo v nejmenm pipraveno, poradilo veden Kominterny.
Bayerlein je v tto oblasti zkuen badatel. Po rozshl edici denk generlnho se-
krete Kominterny Georgi Dimitrova z let 19331943 uskutenil takt objemnou edici
tajnch ifrovanch telegram Kominterny mezi Moskvou, Berlnem a Pa v letech
19391941.
8
V tme roce 2003 vyla i jm a Hermannem Weberem pipraven edice do-
kument z moskevskho stednho stranickho archivu, tkajcch se tzv. Wittorfova
skandlu a podlu Ernsta Thlmanna, resp. Stalinova vyuit hambursk finann afry
let 19271929 k definitivnmu podzen a istce odprc stalinizace v nmeck komunis-
tick stran.
9
Nyn autor vyuil svch edic i djepisnch zkuenost v knize s nzvem, kter
citac slov Willi Mnzenberga emfaticky obviuje Stalina ze zrady antifaistick solidarity.
Bayerlein rozil zbr knihy dky dodatenm reerm svch spolupracovnk v ruskch
archivech, zejmna v RGASPI (Rossijskij gosudarstvennyj archiv socialno politieskoj is-
torii) o direktivy, obnky, tajnou korespondenci Kominterny s komunistickmi stranami,
ale i o Dimitrovovy informace pro piky NKVD. Dolo i na velkoryse a samozejm po-
nkud nesystematicky zaloenou excerpci editovanch i dosud nepublikovanch soukro-
mch korespondenc, denk, memor, prohlen a publicistickch materil bohatho
spektra politickch i kulturnch osobnost cel Evropy, zskanch z archiv a knihoven
Ruska, Nmecka, ale i Francie a Nizozem.
Ze vech tchto, bohat komentovanch pramen pak Bayerlein sestavil 360 strnek -
tajc, rmcov chronologicky do esti oddl organizovanou a v tomto rmci tematicky do
ady podkapitol dlenou historickou kol nebo kolektivn denk (s. 64) pro obdob od
srpna 1939 po jen 1941 (s krtkm vhledem a do rozputn Kominterny 21. kvtna 1943).
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 623 R E C E N Z E
8 B. H. BAYERLEIN (ed.), Georgi Dimitroff. Tagebcher 19331943, Berlin 2000. Pe-
klady z bulhartiny a rutiny provedli: Birgit Schliewenz a Wladislaw Hedeler. Dle
srov. B. H. BAYERLEIN (ed.), Moscou-Paris-Berlin: tlgrammes chiffrs du Komintern
19391941, Paris 2003, a za pipomenut stoj i jeho studie ve ve citovanm dvojs-
le asopisu Osteuropa: Die UdSSR, die Komintern und der Antifaschismus 19301941,
Osteuropa 59, 2009, s. 125148, kde jsou strun shrnuty hlavn vsledky nmi re-
cenzovan knihy.
9 Bernhard H. BAYERLEIN Hermann WEBER, Der Thlmann-Skandal. Geheime Kor-
respondenzen mit Stalin, Berlin 2003. f hambursk organizace KPD Wittorf zpro-
nevil v roce 1927 stranick penze a Thlmann jako hlava cel strany se ppad po-
kusil zaretuovat. Stlo ho to post pedsedy V KPD. Na Stalinv ntlak byl ovem
obratem do funkce navrcen a naopak zlikvidovni byli jeho kritikov. On sm se od
t doby stal povolnm nstrojem ve Stalinovch rukch, zejmna akceptoval vyte-
n boje proti sociln demokracii jako hlavn cl strany. Pesto ho Stalin koncem
30. let nakonec nevyreklamoval z nacistickho vzen, kde byl Thlmann roku 1944
popraven.
Tuto pestrou, pomrn tivou sms velmi rozlinch dokument: telegram, vatk z ko-
respondenc, citac tisku, zznam proslov i trk memor a vkladovch spojovacch
text pak autor doprovodil rozshlou a cennou galeri drobnch fotografickch portrt
v textu zmiovanch osobnost a chronologickm heslem, provedenm v petitu na okra-
jch strnek. Je zejm, e clem knihy je srozumiteln oslovit a zaujmout nmeckho,
resp. ruskho tene zainteresovanho nehistorika. Pro nho byly tak do nminy,
resp. rutiny peloeny texty dokument, pvodn napsanch v sedmi jazycch.
Hlavn text knihy na zvr doprovz 773 poznmek s odkazy k literatue i pramenm
(poznmkov apart k vodnm studim nsleduje pmo za kadou z nich), dle vbrov
bibliografie, seznam zkratek, pseudonym a zejmna cenn biograficky komentovan
osobn rejstk (vce ne potebn geografick rejstk naopak chyb). Problmem knihy
vak je, e tu nezbyl prostor na kritiku pouitch pramen a na osvtlen princip vbru
otitnch segment materilu. Obtn se dohledv i jen to, kter z dokument jsou tu
otitny poprv a kter lze najt v ji existujcch edicch. teni tak nezbv, ne dv-
ovat autorovu gniu a historiografick zodpovdnosti, jeho smyslu pro vyvenost a re-
prezentativnost takto zprostedkovan chutn pramenn drti.
Metodou Bayerleinovy prce je maximln multiperspektivnost v podstat dvivho
narativu. Citty z Goebbelsovch vrok, z Dimitrovovy korespondence nebo generlnm
sekretem Kominterny piln zaznamenvanch Stalinovch, dvrn pronench, pr-
povdek pi pravidelnm spolenm stolovn sovtskch piek tu stoj v kontrastu vi
zuivm i zoufalm dopism nebo publicistickm pamfletm zrazench evropskch
antifaist: Nejprve byli okovni vlajkou s hkovm kem, vztyenou nad moskevskm
letitm na Ribbentropovu poest, a nsledn doslova poslni nacistm pod n. Na
(kritick) otzky o intencch a vpovdnch nebo zamlovacch strategich pvodc cito-
vanch text, mu (a zcela vjimen i en) pozoruhodnch i namnoze velmi nedvry-
hodnch, autorovi ovem u nezbylo msto.
Kniha je specifick tm, e sv vsledky namnoze paraleln shrnuje ji ve tech
vodnch studich. Prvou z nich napsal pvodem, ivotnmi osudy i vdeckm dlem rusko-
nmeck historik Vladimr/Wolfgang Leonhard (* 1921). Jeho text se zamuje pedevm
na vzpomnky nmeckch souasnk na Pakt: a ji v lt 1939 jako on sm dleli v domov
pro dti osob deportovanch do GULAGu v Jejsku, nebo pebvali v povstnm moskev-
skm hotelu Lux, v kyjevskm a nebo brandenburskm vzen, v lgru Karaganda, zhy
v dsledku Paktu zamnnm za KZ-Ravensbrck, ppadn ve vcarskm nebo fran-
couzskm exilu. Leonhard uzavr adu drobnch a zajmavch, k vraznm osobnostem
vzanch pbh konstatovnm, e zvltnost Paktu Hitler-Stalin bylo, e se jeho dsled -
ky zdaleka nevyerpvaly kroky v zahranin politick oblasti, ale e na rusk stran
hluboko zasahoval i do vnitn politiky a ideologie. Zcela uniktn je Leonhardovo, o me-
morovou literaturu open, tvrzen, e Moskva po podpisu Paktu sthla z Nmecka pod-
statnou st agent a zruila tam sv zpravodajsk st (s. 40). V ostatnch vodnch studich
ani v edin koli se ovem k tomuto tmatu neobjevuj dn zmnky nebo doklady.
Tak druh vodn text pochz od profesionlnho renegta: Wolfgang Weber
(* 1928), znm pedevm obsahov nepli zdailmi, ale komern opakovan velice
spnmi Djinami NDR, vsadil v polovin padestch let po svm rozchodu s SED (So-
zialistische Einheitspartei Deutschlands) a NDR na jejich vdeck analyzovn.
10
Weber
R E C E N Z E 624
10 Jako mannheimsk profesor soudobch djin, zakladatel a dlouholet redaktor
a ovem i len ve ji zmnn rusko-nmeck komise historik je Weber jednou
z profilujcch osobnost rozshlho vzkumu djin NDR. Srov. Hermann WEBER,
se tu sousteuje k samotnmu Paktu Hitler-Stalin, kter hodnot jako kolaps sovtsk
politiky, a zdrazuje, e Stalinovi nelo pi vyten hesla antifaismus je pekonan
(s. 51), jen o nov vydn ideologickho boje proti sociln demokracii jako (vedle Anglie)
hlavnho neptele sovtskho impria: klovm novm aspektem byl vslovn zkaz
vojenskch nebo politickch antifaistickch aktivit, a to jak v nacifikovanm Nmecku,
tak v zhy ji bojujc a okupovan Evrop.
11
Autor pipomn tak prakticky absolutn
mlen Kominterny k nacistickmu pronsledovn id v Nmecku a poslze v okupo-
van Evrop.
Weber (ostatn obdobn jako poslze i Bayerlein) koncentruje veker klov roz-
hodnut i zodpovdnost za nvaznou sovtskou podporu nacismu bez bli argumentace
a v a extrmn form k Stalinovi.
12
Ostatn leny moskevsk piky (jmenovit Georgi
Dimitrova) pak autor na jedn stran degraduje na pouh ochotn pomahae, ochotn
kdykoliv zmnit kurs, ale v tchto zleitostech zstvajcch bez jakkoliv iniciativy,
13
na
druh stran ovem tvrd o zsadnch strategickch zmnch kursu, e vechny tyto ob-
raty se dly po dohod Stalina, Molotova, danova a Dimitrova. Weber kon svj text
soudem, e pakt dikttor proti civilizanmu evropskmu osvcenstv pedstavoval ra-
dikln rozchod s internacionln kulturou dlnickho hnut. Tento konec internaciona-
lismu byl dlem Stalina a jeho vazal (s. 53).
Bayerlein v obshl vodn studii (s. 54102) shrnuje celou adu vsledk svch star-
ch vzkum a odkazuje pitom na strnky nsledujc edin kole. Soud pitom, e
zpstupnn dokumenty dokldaj podstatn vce ne jen Stalinovo rozbit a zavren
levicov mezinrodn solidarity (do n autor zahrnuje principy demokracie, sebeuren
nrod i jednotlivc, toleranci, dlnick a mrov hnut v tradici, bc od 19. stolet).
Prohitlerovsk politika SSSR pitom podle nj byla v jist me dohodnuta s Kominternou,
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 625 R E C E N Z E
Aufbau und Fall einer Diktatur. Kritische Beitrge zur Geschichte der DDR, Frankfurt
am Main 1991. V kontextu naeho tmatu m vak vt vhu jeho biografick slov-
nk nmeckch komunist: Hermann WEBER Andreas HERBST, Deutsche Kommu-
nisten. Biographisches Handbuch 19181945, Berlin 2004. Druh pepracovan a roz-
en vydn vylo roku 2008.
11 Jen na okraj Weber pipomn, e kdy Stalin vychzel vstc nacistm, nebral v nej-
menm ohled na nmeck komunisty: Weber s oporou ve svm Biografickm lexi-
konu funkcion nmeck komunistick strany uvd (s. 43), e z 1400 vych
funkcion strany jich v letech 19191945 zahynulo 29 %: 222 padlo za ob nacis-
tm, dalch 178 bylo fyzicky zlikvidovno v SSSR.
12 V tomto kontextu stoj za pipomenut pravdpodobn Stalinem koncipovan, v pub-
likaci na s. 154n. petitn lnek Mr nebo vlka z Izvsti 9. 10. 1939: lovk me
hitlerismem pohrdat nebo ho nenvidt, stejn jako kadm jinm systmem politic-
kch nzor. To je vc chuti. Ale zahjit vlku pro znien hitlerismu znamen pi-
pustit politiku zloinn hlouposti. S odkazem na Goebbelsovy Denky (k 10. 10. 1939)
je tu nvazn citovn zznam nacistickho vrchnho propagandisty, e on stejn jako
Hitler povauj tento lnek za autentick Stalinv text kter je zcela prv naemu
hlu pohledu (s. 155).
13 Stalin zametl s bzlivmi pokusy veden Kominterny o udren zbytk antifaistick
strategie navzdory souhlasu s Paktem. Byl bezprostedn zodpovdn nejen za
smlouvy, vetn smlouvy o ptelstv s hitlerovskm Nmeckem ze z 1939, ale i za
pln odklon od antifaismu. Kominterna pod Dimitrovovm vedenm patila k jeho
ochotnm pomaham. Jak bylo sdleno jejm sekcm, faismus se nyn stal druho-
adm (s. 49).
take sovtsk veden spolen s Kominternou a komunistickmi stranami v nikoliv ne-
podstatn me pomohlo vydat Evropu na pospas Hitlerov vlen mainerii. (...) Tato
politika mezinrodnho komunismu byla (nejednou navzdory odporu jednotlivch nrod-
nch komunistickch stran) orientovna na novou sovtsko-nmeckou Osu (s. 55n.).
Schizofrenn postoj komunist, vrnch Moskv, urychlil krizi Komunistick strany
Francie, nejvt jet legln komunistick strany v Evrop, obtoval antifaisty, kte tam
uprchli z Nmecka a poloviny Evropy, stejn jako se odvrtil od desetitisc vz inter-
nanch tbor ve Francii a panlsku, resp. koncentranch tbor v Nmecku. V oku-
povan Francii a Belgii vyjednvaly komunistick strany s okupan sprvou o legalizaci
svch aktivit pod nmeckou kontrolou. Zrove byl proklnn odboj antifaistickch stran,
svaz a legi proti okupantm coby pomoc anglickmu i francouzskmu imperialismu.
(...) Stalin a Kominterna tak nesou spoluzodpovdost nejen za rozpoutn druh svtov
vlky, ale i za to, e v letech 19391941 kryli nacistick zloiny (s. 57).
Jak je vidt, autor pejal emfatick vyjadovn Stalinem a Kominternou zrazench
pslunk evropsk levice let 1939/1940. Ji nmeck recenzn kritika publikace ostatn
pipomnla: Mnoh v knize siln zn jako levicov politick romantika a sentimentalita.
Bayerlein se identifikuje s perspektivou evropsk levice, podveden ve svch idelech
a oekvnch internacionln solidarity ryze mocenskou politikou Moskvy.
14
Nicmn
je teba ci, e vechny dostupn recenze Bayerleinova dla jeho interpretace akceptuj,
by mnohdy s poukazem na to, e tu jsou spe pramenn doloeny ji znm skutenosti,
ne e by vdy byla odkryta pekvapiv nov fakta. Ovem i to je zslun.
Co tedy jsou zsadn body Bayerleinova vkladu? Autor mn, e bez podpisu Paktu
a bez sovtsk hmotn podpory by se Hitler neodvil rozpoutat nejen dl agresi vi
Polsku, ale ani svtovou vlku jako celek. A soud, e Stalin a jeho vrn s tm potali.
Pro se k tomu veden strany, sttu a Kominterny rozhodlo, me mt nkolik dvod.
Autor nabz vklad, e bylo kalkulovno pedevm s podstatnm oslabenm Anglie
a Francie, tedy ve Stalinovch och jeho klovch neptel. K tomu se (od ochlazen
vztah s Nmeckem koncem roku 1940) pojila vra v oslaben samotn bojujc Tet e
a tedy oddlen nebezpe vzjemn vlky s dosavadnm spojencem.
Pinejmenm pro rok 1939/1940 vak Bayerlein nabz monost, e Stalin a jeho blzc
opravdu vili v perspektivu dlouhodobho spojenectv obou diktatur a byli pro to ochotni
obtovat velmi mnoho, zejmna pak evropsk antifaisty. Ke Stalinovm edestinm
21. prosince 1939 pila nejen zplava blahopn od evropskch komunistickch stran,
ale i gratulace od Adolfa Hitlera jmnem nmeck vldy (zrove otitna i v nacistickm
tisku). Stalin odpovdl dkovnm telegramem (opt otitn ve Vlkischer Beobachter),
v nm mj. zaznlo: Ptelstv Nmecka a Sovtskho svazu, zpeetn spolen prolitou
krv, m nadji bt trval a pevn (s. 69, 195). Molotov pozdji co nejsrdenji gratu-
loval nmeckmu velvyslanci v Moskv k vynikajcmu spchu wehrmacht: porce
a okupaci Francie (s. 73, 101). Po podpisu Paktu byla z moskevskch knihkupectv a kni-
hoven odstraovna antifaistick literatura (s. 238).
Evropsk komunistick levice tak byla ped vldami i spolenost svch zem veejn
denuncovna jako Hitlerovi soubci. Ve vlc Evrop let 19391941 to pro mnoh mlo
fatln dsledky. Absurditu tto situace dokld Bayerlein na ppadu paskho exilovho
veden nmeck komunistick strany, kter bylo hned na potku vlky internovno fran-
R E C E N Z E 626
14 Srov. novinovou recenzi pod nzvem: Manfred ZEIDLER, Ideologische Selbstamputa-
tion. Die Komintern whrend des Hitler-Stalin-Pakts und die Brutalisierung des Zwei-
ten Weltkriegs, FAZ 6. 5. 2009.
couzskou vldou coby Francii neptelt Nmci a pronacistit komunist. V internanm
tboe byli pak tito mui jet bombardovni Dimitrovovmi telegramy, aby zanechali
vzev k boji proti Hitlerovi, protoe usilovat o Hitlerv pd pece znamen podporovat
imperialistickou Anglii. Dimitrov, Pieck, Ulbricht a Dahlem vslovn odmtali pokusy
o svren Hitlerova reimu (s. 224226). Podobn byla z Moskvy na potku vlky drazn
zakazovna protivlen provoln stedoevropskch a zpadoevropskch komunistickch
stran (s. 178182). Gottwaldovmi sty Moskva kritizovala i prask protinmeck de-
monstrace 17. listopadu 1939 jako podporu Chamberlainova agenta Benee (s. 188).
Obnoven eskoslovenska bylo prohleno za soust imperialistickch a antisovt-
skch pln a odmtnuto. Vytven eskoslovensk exilov armdy odmtla Kominterna
10. bezna 1940 samozejm tak (s. 256).
Moskva dodvala Hitlerovi ropu, obil a dal vlen materil, nestavla se proti za-
tkn a vznn nmeckch ani evropskch komunist, mlela k pronsledovn evrop-
skch id. Jej pedstavy byly originln: V noru 1940 vypracoval Walter Ulbricht
z iniciativy a pod dohledem Dimitrova a Stalina koncept novho politickho kursu n-
meck komunistick strany (s. 208, 210, 266n.): Podobn jako v okupovanch evropskch
zemch se mla tato strana pipravit na pechod z ilegality do pinejmenm pololegality.
Funkcioni strany byli vyzvni ke vstupu do nacistickch masovch organizac a k p-
prav na legalizaci strany v Tet i (s. 210, 326n.). Walter Ulbricht psal v moskevskm
dobrozdn o clech stranick prce z 6. nora 1940: Musme udlat ve, abychom vyvolali
v ivot lidov hnut za asti sociln demokratickch a nacionln demokratickch dl-
nk i nacionln socialistickch pracujcch a vytvoili revolun kdlo z pracujcch
len NSDAP (s. 217). Belgick a dnsk komunistick strana se skuten pokusila o svoji
legalizaci okupan moc.
V te dob dochzelo v rmci kooperace gestapa a NKVD k vmnm vz (tj.
v SSSR zaten nmet komunist a antifaist byli deportovni do Nmecka) a moskevsk
politbyro (Ulbricht, Pieck, Wehner) trpn pihlelo nebo dokonce iniciativn pisluhovalo
Berijovi pi likvidaci nmeckch politickch emigrant a pot i jejich rodin (s. 238242).
Bayerlein uvd, e dv tetiny nmeckch politickch emigrant do SSSR zaplatily tento
pobyt ivotem.
Kniha se ovem nevyerpv jen negativnm lenm hrz a zloin. Bayerlein nael
proti Stalinovi a jeho klice oveme v ad ohled idealizovanho: genilnho (s. 57)
protihre z ady nmeck nestalinsk exilov levice: Je jm Willi Mnzenberg, stedn
osobnost nmeck komunistick (v podstat ale mimo stranu a psn dogma stojc, a tedy
jak pro nmeckou levicovou inteligenci, tak pro tensk masy pijatelnj) urnalistiky,
propagandy a e medilnho psoben vmarsk doby. Od roku 1933 byl Mnzenberg
jednm z klovch organiztor Lidov fronty a pot levicovch antifaistickch aktivit
ve Francii. Krtk pobyt v Moskv, kam byl povoln z Pae do Agitpropu, vystil koncem
roku 1936 v jeho tk zpt do Pae, kde se z nj stal oponent stalinsk politiky, odmtajc
nvrat do Moskvy. Mnzenberg ovem musel pedat sprvu a konta vech uprchlickch
a antifaistickch vbor a nakladatelstv, kter dosud vedl, novmu povenci Komin-
terny Bohumru meralovi. Ten tuto s pot rychle zlikvidoval (s. 33).
Na jae 1937 pak Mnzenberg v Pai spoluzaloil Deutsche Volksfront a na podzim 1937
asopis Die Zukunft, reprezentujc irokou paletu smr protinacistick emigrace a sdru-
ujc piky nmeck exilov literatury. Roku 1938 byl Mnzenberg proto z Ulbrichtovy
iniciativy nejprve vylouen z veden strany a pot sm z nmeck komunistick strany
vystoupil. Po obdren zprvy o Paktu Hitler-Stalin zahjil Mnzenberg z Pae, kde
pracoval ve svobodnm nmeckm rozhlase, rozhodnou tiskovou protinacistickou
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 627 R E C E N Z E
a protistalinskou kampa ve prospch udren antifaistickho hnut. Po porce Francie
byl pi tku na jih Francie bu zavradn (Bayerlein nepijm nzory novj literatury
a trv na vrad na Stalinv rozkaz) nebo jak soudilo francouzsk etnictvo spchal
sebevradu.
15
Pro Bayerleinovu knihu emblematick text zveejnil Mnzenberg v Die Zukunft dne
22. z 1939 pod nzvem Der russische Dolchsto (Rusk der dkou do zad). Pe
v nm: Je teba brnit mr a svobodu proti Hitlerovi a proti Stalinovi. Vtzstv mus bt
dobyto proti Hitlerovi a Stalinovi (...) Pozice neptele jsou jasn. Neptel stoj v Nmecku.
Jmenuje se Hitler a jeho systm. Proti tomuto smrtelnmu nepteli nmeckho lidu a svo-
body celho svta je teba bojovat stle silnji. Hitlerovi neptel jsou nai ptel a Hit-
lerovi ptel jsou nai neptel. (...) Dnes vstaly ve vech zemch miliony lid, vzthly
ruku a vznamn volaj na vchod: Zrdcem jsi ty, Staline! (s. 148n.).
Bayerleinova kniha je velice zajmav nejen jako produkt nmeckho vlastn z kri-
tickho, ji hluboko v minulosti koencho vzkumu djin NDR vychzejcho levicovho
djepisectv nmeck komunistick strany a Kominterny, kter se v poslednm desetilet
dokzalo propojit s podobn kritickou (tj. vrazn neputinskou a pece z oficilnch mst
tolerovanou a podporovanou) historiografi ruskou. Je to prce polarizujc, kniha s v-
deckm nrokem a zrove popularizujc, v kadm ppad ovem pozoruhodn i pro
ir okruh badatel.
Ji Peek
Jonathan BOLTON, Worlds of Dissent. Charter 77, The Plastic People of the Universe, and
Czech Culture under Communism, Cambridge-London, Harvard University Press 2012,
349 s., ISBN 978-0-674-06438-6.
Tato svmi cli i metodou ambicizn kniha ukazuje jednu z cest ke kvalifikovanmu v-
zkumu uzavench, represivnch systm, nebo daleko pesahuje lohu zjistit a popsat
v archivech dosud skryt i ideologi zkreslen fakta. Harvardsk literrn historik Jonathan
Bolton (* 1968), znm domcm badatelm jako editor zasvcenho readeru k novmu
R E C E N Z E 628
15 Pehled literatury k tto vrazn osobnosti evropsk levicov kultury mezivlen
doby podv nejnovji: Bernhard H. BAYERLEIN Kasper BRASKN Uwe SON-
NENBERG Gleb J. ALBERT, Research on Willi Mnzenberg (18891940). Life, Activi-
ties, and Solidarity Networks. A Bibliography, International Newsletter of Commu-
nist Studies Online 18, 2012. Je teba pipomenout, e pohledy na Mnzenberga,
z nejchudch pomr pochzejcho a poslze zcela vjimen spnho tiskovho
a filmovho magnta ve slubch nmeck komunistick strany, se samozejm
podstatn rozchzej, zejmna sousteuj-li autoi knih a studi pozornost na jeho
aktivity ve vmarsk dob nebo kladou-li draz na jeho protistalinsk postoje po
roce 1937 a zejmna od podzimu 1939. Exemplrn srov. Harald WESSEL, Mnzen-
bergs Ende. Ein deutscher Kommunist im Widerstand gegen Hitler und Stalin. Die Jah-
re 1933 bis 1940, Berlin 1991; Tania SCHLIE Simone ROCHE, Willi Mnzenberg
(18891940). Ein deutscher Kommunist im Spannungsfeld zwischen Stalinismus und
Antifaschismus, Frankfurt am Main-Berlin 1995, a Sean McMEEKIN, The Red Millio -
naire: A Political Biography of Willy Mnzenberg, Moscows Secret Propaganda Tsar
in the West, 19171940, New Haven 2004. Mnzenberga ped radikln stalinskou re-
pres do jist mry chrnilo jeho vjimen postaven a dobr kontakty s Palmirem
Togliattim, sekretem Kominterny pro Nmecko.
historismu,
1
v n pedkld mnostv koncepnch, teoretickch i zcela praktickch otzek
po smyslu, povaze a limitech poznn minulosti, kter maj obecnou platnost. V souvislosti
s konkrtnm tmatem jej zajm monost rozpoznat mocensk pletivo novodob spole-
nosti, jej podstata a chod jsou zahaleny medilnmi a virtulnmi projekcemi natolik
prorostlmi do kolektivnho po(d)vdom, e ovlivuj i akademick vstupy. Peludnost
a neuchopitelnost, prolnn reality a reprezentace se vztahuje i na fenomn eskho di-
sentu:
2
vytvoil tento pojem svt zahraninch politolog a mdi (artefakt zpadnho
zjmu, s. 276), jedn se o vlastn projekci znan volnho spoleenstv v rmci obrann
strategie nebo hranice uril mocensk apart veden zmrem vylenit a oddlit kon-
krtn clovou skupinu?
Jak vyplv ze stavby knihy, k odpovdi na toto dilema chce autor dospt dvma vz-
jemn provzanmi cestami: jednak prolomit mtus kompaktnosti a ukzat disent z po-
sunut perspektivy jako heterogenn, nzorov, sociln a genderov pestr spoleenstv,
jednak prolomit mtus izolace, tedy zmapovat jeho zakotven ve vedn kadodennosti
a prnik s mimodisentn vtinou. Tmto pstupem, odlinm od dosud pevldajcho
zjmu o filozoficko-politickou dimenzi, usiluje Bolton o rehabilitaci disentnho bdn ve
smyslu autentickho, odideologizovanho poznn, v jeho svtle obecn lidsk vlast-
nosti, vnitn diverzita a ppadn konflikty integrovaly vylouenou skupinu do spolenosti.
Zatmco prvn kol, tedy plastick portrt chartistick opozice, se podailo splnit na v-
bornou, druh, jeho vsledkem mlo bt propojen narativa disentu a narativa nor-
malizan spolenosti, zstv velkm tmatem pro dal bdn.
3
Jeden z hlavnch problm pi novm uchopen tmatu spatuje Bolton v limitech po-
znn a postien povahy vtinov spolenosti v systmu, kter postrd, poppad sou-
stavn likviduje zptn vazby. Jeho badatelsk strategie vychz z konstatovn, e
vzhledem k nedostatku nezvislch informac mus historik z valn sti rezignovat na
sociologick metody a zvolit kulturologick pstup jako jedin mon (s. 133). Adekvtn
vpovdi mohou poskytnout texty, ovem jen pod podmnkou, e jsou vyteny metodami
novho historismu, kter je mu blzk; ty autor uplatuje zejmna ve druh ze dvou st,
do nich se kniha dl.
V prvn sti Bolton nejprve specifikuje teoretick vchodisko, kter ve zkratce for-
muluje hned vodn vtou: V sedmdestch a osmdestch letech disent vytvel zpadn
pohled na komunismus a ivot ve stedn Evrop a obraz represivnho komunistickho
sttu zptn vytvel pohled na disent (s. 19). Jeho clem tedy nen pedloit dal kon-
zistentn narativum protireimnho odporu, nbr odhalit a popsat genezi ji existujcch
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 629 R E C E N Z E
1 Nov historismus/New Historicism, Brno 2007. Bolton psob na katede slovanskch
jazyk a literatury, na sv alma mater vydal peklad bsn I. Wernische, In the puppet
gardens: selected poems, 19632005, Ann Arbor 2007.
2 Bolton pouv termn disent ve shod s dobovmi zahraninmi (zpadnmi) publi-
cisty, tedy jako opozin skupinu pmo spojenou s Chartou 77 a aktivitami kolem
Vclava Havla po roce 1977. Na nkolika mstech zmiuje situaci na Slovensku
a konstatuje minimum vazeb na eskou disentn komunitu a vice versa, proto se slo-
vensk opozici nevnuje.
3 Normalizan narativum vznik v esk historiografii jen postupn z dlch studi
a zejmna v posledn dob prochz generan vzvou, srov. diskuse kolem Michal
PULLMANN, Konec experimentu. Pestavba a pd komunismu v eskoslovensku,
Praha 2011, rec. Petr PLACK, Pullmannv Pn much aneb Historie a svt dt, Pam
a djiny 7 (2013), . 1, s. 123128.
pbh a postihnout zrcadlen obraz a subjektivit, kter se na jejich vzniku podlely. Kl-
ovmi kategoriemi jsou mu reprezentace, inscenace, stylizace, projekce, subjektivn vi-
dn konfrontovan s objektivnmi milnky (mocensk akty normalizace); ty potebuje
pipomenout zejmna kvli srozumiteln reinterpretaci pijatch kli a v pleitostn
(neadresn) polemice se zvry dosavadn produkce. K identifikaci disentnch svt, ohl-
ench v nzvu knihy, je nutn demytizace exportn sebeprojekce, odstrann politic-
kch oek /orwellovskho roku/ 1984 (s. 21) a kritick analza jednotlivch reprezentac
mal ghetto profesionlnch rebel, ostrov obansk angaovanosti a solidarity v moi
zbablosti a pasivity, Havel a jeho ptel -, kter povauje za zjednoduen a generali-
zujc. Prv v tchto trvajcch (auto)stereotypech vid piny postupn exkluze disentu
z normalizanch djin, kterou shledv tm intenzivnj, m vce roste nabdka kvalifi-
kovanho vkladu proces a vztah, sdlench vtinovou spolenost.
V prvn kapitole pedstavuje Bolton obsah t disentnch narativ, piem do dobovch
verz obas vplt pozdj historick a politick reflexe. Tak v oddlu vnovanm ini -
cianmu helsinskmu pbhu odmt dohodm z roku 1976 piznat vznam platformy,
kter poskytla prostor pro legitimizaci poadavku lidskch prv a nabdla aktivistm iluzi
mezinrodn ochrany. Nzor o naprost nezvislosti Charty na vnjm kontextu opr
o dobov vpovdi, podle nich byla primrnm clem dokumentu nikoli normalizovan
spolenost, nbr mobilizace opozice, jej subjektivizace, pevzet iniciativy a zskn
akn autonomie. Tento jednostrann (ostatn v dalm textu ponkud korigovan) vklad
vak zjevn podizuje vlastnmu, by za tt osobnch vpovd ukrytmu pbhu
o vnitn evoluci a postupn emancipaci esk rezistence a souvis s jeho obecnou ignorac
mezinrodnho kontextu, piem tento vznamn motiv opomj i v disentnch textech.
Zrove Bolton konstatuje, e absolutizace konceptu lidskch prv vydlila signate
Charty oste vi vtin obyvatel, a nastoluje klovou otzku adresta opozinch text.
Vztah vdch osobnost k normalizan spolenosti a pedstavy o roli disentu v n
(nebo vi n) tvo jednu z klovch analytickch kategori, nebo v nich autor spatuje
hlavn zdroj opozin plurality. Obtn hledn modu interakce a odlin nzory ohledn
clovch skupin demonstruje na dvou konkurennch variantch narativa, je lze pracovn
nazvat konceptuln, toti Havlov obansk spolenosti a Bendov paraleln polis; z obou
mu vyplv inherentn elitsk moment, projekce jist vedouc role disident a ji
v podob uitel, vzor i inspirtor. Pes nejasn pedstavy opozice o relnch mo-
nostech informanho prniku a irho vlivu na paralyzovanou masu se autor dostv
k tetmu mtotvornmu tmatu narativu obyejnch lid, kter disentn societu kon-
frontovalo s normalizan kadodennosti. Autor ve zkratce pedstavuje jeho modality
vetn krajnch poloh (disentn obraz pasivity, zbablosti a vnitn emigrace vs. Klausovo
kadodenn neokzal hrdinstv) a s oporou orlnch vpovd v pracch M. Vaka pole-
micky vstupuje do sporu o povahu vtinovho chovn sedmdestch let a z n vyplva-
jcch morlnch nlepek. in tak vak vhradn s clem upozornit na vliv reprezentac
stojcch mezi itmi djinami a jejich pozdjm vidnm; trval (sebe)projekce vlunosti
vydluje disent z profesn zralch sociokulturnch studi a vede historiky normalizace ke
sklonu separovat jej do niky esoterickch bizarnost i muzelnch expozic, nahlench
z uctiv vzdlenosti (s. 37).
Snaha postihnout rozptyl diskursivnch pol a prolnn dobovch a dodatench (expla -
nativnch) narativ klade znan nroky nejen na tenovu pozornost, ale tak na jeho
faktickou orientaci v problematice. Teprve po pehledu dominantnch pbh Bolton
diskutuje monosti historika proniknout do povahy ivota v disentu zevnit, bez vudyp-
tomnch projeknch a (auto)stylizujcch brl. Tato nedlouh partie, vnovan vyuitm
R E C E N Z E 630
pramenm a zvolen metod, si zaslou zvltn zmnku mimo jin i proto, e v n autor
odhaluje piny slabin zahraninch zpracovn; vedle jazykov bariry je to pedevm
zen pramennho zbru na oficiln dokumenty, uren domc moci a zejmna me-
zinrodn veejnosti. Bolton naproti tomu pednostn vytuje prameny osobn povahy
(korespondence, denky, fejetony, eseje), kter ovem podrobuje dkladn novohisto-
rick kritice: osobnost autora, okolnosti vzniku, el, adrest, mra stylizace, oven
pravdivosti daj a v neposledn ad zkoumn lingvistickch aspekt, jejich vznam
povauje za mimodn s ohledem na literrn zbhlost a zkuenost pisatel. Msto he-
roickho obrazu tak vyvstv barvit mozaika lid, nzor, ivotnch styl a strategi, zp-
sob recepce normalizan reality a mry koexistence a konfrontace, kter vykazuje cel
spektrum modalit a postoj. V zvru ponkud roztkan vodn kapitoly Bolton sumari-
zuje narativa rozpadu vchodnho bloku (triumfalistick, teleologick a deterministick)
v kontextu diskuse o podlu disentu na pdu totality, piem zejmna varuje ped nebez-
pem whigovskho (s. 45) pohledu na fenomn opozice.
Nsledujc kapitola rekapituluje politick a kulturn, zejmna literrn vvoj ran
normalizace s funknmi odbokami, sloucmi k piblen opozinch protagonist
ve svtle jejich angam od norovho pevratu po krtk povolen uzdy na sklonku
edestch let. Ped tenem defiluj znm milnky celospoleensk disciplinace
a postupujc represe, kter pedchzely vzniku Charty a utvely pdu pro jej vznik
a psoben. Bolton s emotivn innost mapuje uebnicov postup pemny spolenosti
v pasivn masu s vzeskou psychologi, ovldanou imperativy sebezchovy, devastaci
nejprve elit a poslze vech zrodk obansk aktivity. Vrn principu subjektivnho
vidn zachycuje autor jednotliv kroky (nstup G. Huska, smrt Jana Palacha, stra-
nick istky, provrkov komise, obnovu cenzury, zsahy proti kultue, zaten, vsle-
chy) prostednictvm osud a vpovd prominentnch obt istek s rozmanitou
politickou diagnzou. Tato svdectv dosud nemaj v textu stavebn funkci a slou spe
k individualizaci velkch djin, zrove vak jimi autor dokumentuje vznik personl-
nho zzem disentu skupiny nespokojench, frustrovanch, vzdlanch a kreativ-
nch lid nejlepch filozof, spisovatel, kritik, historik a umlc (s. 69). K profilu
typickho pozdjho disidenta velkomstskho intelektula je ovem pznan ci-
tovna retroprojekce jednoho z insider, ignorujc existenci ady nonkonformist
a protireimnch mimobnk veho druhu; Bolton jakoby v tchto partich znovu po-
nkud opomnl kritick substrt sv metody.
V reakci na demobilizaci osmaedestnk se postupn konstituovala latentn opo-
zice vyobcovanch ex-stranickch i bezpartijnch prominent, v jejich pohledu uzavela
normalizovan spolenost se stranickou moc sociln smlouvu a vymnila svobodu za
relativn blahobyt (uvozovkami je oznaovna autorova terminologie). O jin nepsan
koexistenn mluv, tentokrt mezi represivnm apartem a opozinmi intelektuly,
svd oddl vnovan stnovmu svtu paraleln kultury. Pes charakteristiku pomr
sedmdestch let a zejmna pes jejich komparaci s terorem prvn ponorov dekdy se
Bolton propracoval k jednomu ze (z hlediska metody klovch) specifik formujc se di-
sentn komunity, toti vraznmu sklonu k teatrln a autoreferenn reflexi nov situace,
okzale vnman z ironizujc distance jako absurdn drama, kafkovsk zmek, nm gro-
teska i formanovsk karikatura. V tto zjevn sebezchovn strategii autor identifikuje
ddictv pedchozho krtkho uvolnn s jeho avantgardnm kulturnm importem i do-
mcmi novmi vlnami a etnmi citacemi dokld literrn, stylizovanou a inscenujc
povahu vpovd, a se jedn o reformn stranick vdce (Z. Mlyn) nebo etn profesio -
nly pera (Lederer, Putk, Vaculk).
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 631 R E C E N Z E
Nenaplnn tvr potence nalezla vraz v organizaci a produkci ineditn literatury, je-
jm pravidlm a relim autor vnuje podrobnou pozornost, nebo neustlou namhavou
a neefektn prci s opisy a vznm povauje za nemn autentickou identifikan zkuenost
opozin existence ne programov texty. Vvoj od etnch, reimem tolerovanch infor-
manch burz (salon) v soukrom i ve veejnm prostoru pes fragmentrn obnovovn
pedokupanch struktur kulturnho ivota a po vytvoen vrobnch linek samizdatu je
opt pedkldn oima pmch astnk. Bolton shromdil adu dkaz o paradoxech
samizdatu, vnjch (reimn postih) i vnitnch (kvalita text, opisy, vroba, skladovn,
distribuce) problmech edin innosti, svdc o navn rutin jedn sti opozin ka-
dodennosti, kter nicmn vznamn pomhala uchovat iluzi kulturn kontinuity se ztra-
cenm idelem edestch let. Vzhledem ke snaze postihnout ambivalenci (proto)disentnch
seberealizac uvd autor pznan zejmna hlasy kritick (Pithart) i stzliv ironick (Va-
culk), vdom si inherentnch omezen literrnch kvalit a sklenkovho efektu.
Stedn partie prvn, ppravn sti knihy vnoval Bolton ze sv perspektivy pelo-
movm udlostem poloviny sedmdestch let, v nich spatuje ukonen depresivn fze
stnovho svta a pechod k mobilizaci intelektuln opozice. Role inicitora obratu pi-
padla Vclavu Havlovi a jeho konceptu klovho vznamu tzv. vysok kultury, explicitn
formulovanm v otevenm dopise G. Huskovi. Havel v nm proklamativn uinil prvn
zvan krok k vymann disentu z izolace a pocit osobn kivdy a nastnil jeho celospo-
leenskou lohu, anticipujc propojen kulturn elity s obyejnmi lidmi, jej ozdravu-
jc, ivotadrn psoben se ovem vztahovalo na reimy reglementovan stejn jako
svobodn, nicmn konzumn. Tmto strategickm tahem uinil z normalizan opozice,
z povahy literrn a umleck, zajmav objekt zpadn reflexe nejen pro profesionln
obrnce lidskch prv, nbr i pro ir liberln, reformn a nonkonformn proudy.
I v tto kapitole je obtn nalzt zeteln organizan princip; autorem vybran svdectv
a kolem nich rozvjen pbhy demonstrace jednotlivch faset normalizan situace v duchu
imekova Obnoven podku jsou prezentovna v kaleidoskopu promnlivch asovch
zbr i rznorodho spektra svdk. Mimo jakousi hlavn djovou linku se Bolton v krtkch
vstupech polemicky dotk cel kly konfliktnch subtmat disentn existence. Jakkoli je
nutno respektovat, e nezamlel napsat tradin, chronologicky pojat djiny, mohou dei-
fran nroky tto fragmentrn mozaiky dj a lid ztit (zejmna pro vzdlenho tene)
srozumitelnost autorskho sdlen. Domcmu zjemci tento deficit ovem bohat vyvauje
nezvykle mnohostrann perspektiva, npadit postehy a bystr soudy a komente.
Zvr prehistorick sti je vnovn bezprostedn genezi Charty, od n autor odvj
vlastn disentn diskurs, a nslednou reimn reakci. Bolton nejprve seznamuje tene
s fenomnem eskho undergroundu, jeho kultovn protnut s intelektuln opozic, zt-
lesnn v setkn V. Havla a I. Jirouse, povauje za jeden z hlavnch mtotvornch faktor
Charty. Paraleln se sloit se utvejc legendou heterogennho protodisentu se vyvjela
pomrn ucelenj autostylizace umleckho undergroundu a jeho sympatizant, jejich
identifikanmi texty (a modely) se stali Invalidn sourozenci E. Bondyho a pot Jirousova
programov Zprva o tetm eskm kulturnm obrozen. Performativn underground na-
pohled vyznval vce alternativn a konfrontan postoj vi reimu vetn vnjch znak,
nicmn jeho sociln rezonance byla mnohem ir ne v ppad diskusnch salon i
samizdatu; prostednictvm legendizace, na n se jak Bolton sprvn upozoruje po-
dleli stejnou mrou podzemn ideologov a represvn moc jejich dmonizac -, se
k jeho hodnotm hlsil znan okruh lid. Ve snaze propojit oba proudy se tak stetly ne-
jenom dv tradice a koncepce ne-reimn existence, ale i dva identifikan a projekn
mty, piem prvnmu autor patrn prvem pisuzuje vt kulturotvornou potenci.
R E C E N Z E 632
Havlovu strategicky brilantn a vysoce problematickou (s. 134) inscenaci Plastik
jako mladch, nekonvennch, nicmn apolitickch hudebnk konfrontuje Bolton
s realitou jasn artikulovanho protireimnho postoje Jirouse a jeho souputnk, je
povauje za adresnj a radiklnj ne Havlv obecn humanitn apel. Pisvojenm
undergroundovho mtu nonkonformn autenticity, jeho sekularizac a depolitizac
a konen jeho mutac v patokovsk metafyzick ivot v pravd tak Havel v autorov
(ne)pbhu pethl latentn protireimn veejnost od rockovch koncert k intelek-
tulnmu disentu. V Chart stvoila nov strategie svj identifikan a mtotvorn text,
piem dan za mesalianci postoj a projekc byla protopolitick kritika spotebn
spolenosti, vlastn undergroundov kontrakultue, kter ve veejn rtorice disentnho
diskursu definitivn vytsnila principiln kritiku komunistickho systmu.
Druh st Boltonovy knihy zan ptou kapitolou a lze ji oznait jako pokus o ana-
lzu diskursu v nejistm smyslu. Takka vhradnm zkoumanm materilem jsou di-
sentn texty z let 19771980 a jejich interakce s promnlivm publikem, tedy ambice
a meze diskursivnho pole. V duchu vkladov perspektivy zajm Boltona pedevm pro-
ces legendizace chartistickho disentu jeho nositeli, jeho akty nicmn njakm zp-
sobem rezonovaly s obdobnm mtotvornm silm ze strany mocenskho apartu vetn,
i kdy ne v prvn ad bezpenostnch orgn. Toto sv tma autor nahl ze t zklad-
nch explanativnch hl: sdlen legendy (story-telling v Boltonov terminologii) ve funkci
inicianch a kanonickch text pi vytven a upevovn skupinov identity, legendy
jako nstroj vytven ir audience (a tedy veejnho prostoru) a msto ich-formy v pl-
nn obou pedchozch kol.
Knonem story-tellingu je ovem Charta, je se vak stala identifikanm mtem nikoli
dky vlastnmu, nijak radiklnmu obsahu, nbr v dsledku reimnch diskreditac a re-
pres, je dokument, jeho autory a signate posouvaly do funkce symbolu. Vcelku po-
drobn popis nsledn policejn ikany, zaten a vznn stejn jako agresivn mediln
kampan m zajist informativn el, ale zrove slou k vystien procesu, jm se fe-
nomn Charty stval legendou definujc opozin identitu (s. 199). Na masivn pron-
sledovn reagoval disent proudem text bezprecedentn (v eskch pomrech) povahy,
a to pravidelnmi zznamy o represivnch zsazch. Z nich se Bolton soustavnji vnuje
zejmna INFOCHu Petra Uhla, jen na rozdl od formlnch Zprv poskytoval prostor pro
osobn vpovdi a inil z internch informac disentnho ghetta literaturu orientovanou
na ir veejnost. Omezen okruh signat se tak dostval do obecnho povdom v po-
dob mnostv individulnch pbh, kter v souhrnu vytvely spolenost akceptova-
nou legendu, zatmco insiderm poskytovala ideologie patokovskho ivota v pravd
sebezchovn pocit historickho posln.
Tento vklad se nicmn mus domcmu teni opt jevit jako ponkud jedno-
strann. Akoli autor vcelku podrobn popisuje reimn reakci (anticharta, ztroskotanci
a samozvanci atd.), nevnuje obdobnou pozornost jejmu legendotvornmu psoben,
kter se alespo zpotku podlelo na vtinovm obrazu disentu spe ne obtn do-
stupn dokumenty. Teprve tm, e moc donutila spolenost k aktivn konfrontaci s feno-
mnem Charty, pivedla ji k intenzivnjmu zjmu o fenomn disentu jako takov
a k zaujet stanovisek zpravidla se zcela opanm inkem, ne zamlela. D se tedy
mluvit o nejmn dvou legendch Charty: jedn vlastn, vytven internmi texty a ur-
en nejblimu disentnmu okruhu a zahrani, druh veejn, spontnn vznikajc ze
smsi reakc na reimn propagandu a stpk autentickch informac.
Snaha piblit funkn ambivalenci Charty a rozeit otzku jejho primrnho adre-
sta mocensk struktura, vtinov spolenost nebo konen opozice sama v hledn
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 633 R E C E N Z E
smysluplnho raison dtre vede autora k dalm textm. Ty se ovem vzpraj jedno-
znan vpovdi, nebo odrej spektrum nzor uvnit disentu, navenek krytho solida-
ritou signat. Mezi mnostvm otevench dopis urench skutenm osobm
i fiktivnm pjemcm, v nich m podle klasickho vzoru soukrom nzor hodnotu ne-
osobnho, objektivnho pohledu, se Bolton sna nalzt cestu z bludit konfliktnch ped-
stav a jet sloitjho zjitn skuten interakce disentu s okolm vetn klovho
problmu, zda chartist o dialog a veejnou debatu vbec stli. V tomto jedinm ppad
se autor odvolv na konkrtn politologickou teorii, kterou aplikuje na svoji vzkumnou
ltku: je j koncept Michaela Warnera, podle nho se z amorfnho davu stv veejnost
sdlenm text. Tomuto poadavku Charta, vslovn se zkajc organizanch a politickch
ambic a zdrazujc otevenou povahu volnho sdruen i obansk iniciativy,
ideln vyhovovala. Na rozdl od orln kultury undergroundu vytvela psan kultura di-
sentu komunikan prostor zahrnujc ns i ty druh, rzn kruhy (stupn) zasvcenc,
sympatizanty, odprce i neutrly, pole, v nm se rodil a rozvjel disentn kov referen -
n (s. 210) diskurs. Autor povauje tento diskursivn zmr (nikoli inek) Charty, dosa-
en za cenu schizofrenn dvoj vize (a dky n), za jej zsadn pnos, vznamnj ne
jednotliv opozin recepty na uhjen svprvn existence v represivnm reimu.
Samotn pojem disentu ovem implikoval oddlen a izolaci. Snahu prolomit psycho-
logii ghetta a tematizovat vy, civilizan ambice jako svho druhu morln posln de-
monstruje Bolton na dalm klovm dokumentu, toti Moci bezmocnch. Okem pi
jeho analze je opt funkn polyvalence textu adresovanho dovnit i ven vetn zahra-
ninho auditoria, jen navc musel peklenout nzorov diference mezi ex-komunisty, hu-
manitnmi intelektuly a lidskoprvnmi aktivisty. Moc bezmocnch vak v Boltonov
vidn pedstavuje pedevm druh zkladn kmen legendistickho story-tellingu, jeho
elem bylo rozruit hranici mezi disentem a spolenost, nov posilovanou ostrakizac
signat a okzale tvrdou repres. Problm itelnosti textu, ilustrovanho proslulmi mi-
nipbhy s groteskn stylizac normalizan konformity, spov v rozporu programov hl-
san apolitinosti, provzen drazem na morln povahu ivota v pravd, a piznn,
e autentick a kreativn chovn povede nevyhnuteln ke konfrontaci s moc. Jak Bol-
ton dovozuje, filozoficko-morln obal Havlovy v jdru jasn protireimn vzvy mil na
nkolik adrest: vi stranick a policejn mainrii se esej vslovn distancovala od po-
litick aktivity, vi spolenosti a tak do vlastnch ad respektovala pluralitu nzor (proto
oznaen normalizanho reimu za posttotalitn a rezignace na jakoukoli zmnku politick
profilace) a zahrani chtla oslovit mylenkou veobecn obnovy zdola a astnick de-
mokracie (postdemokracie), v nich ten jasn rozpozn ozvny ducha 68.
Legenda Moci bezmocnch ovem psobila hlavn jako konczn formulovan ideo -
logie disentu, kter pli nerespektovala pomry v normalizovan spolenosti. V prbn
analze Bolton vypointovv adu mst, v nich se Havlv text mjel se zkuenostmi a po-
tebami frustrovan veejnosti: obecn rtorika, msto konkrtnch nvod na obansko-
morln iniciativu jen negativn vymezen (nedlat urit vci) a pedevm ignorace
praktickch dsledk autentick seberealizace; jak autor zdrazuje, Havel promlouval
v rovin morlky, nikoli logistiky (s. 227). K ir identifikaci neinspirovala ani homo-
genizace problm konzumnho Zpadu a nedostatkovho Vchodu, vzdlen ozvna
tehdy mdn teorie konvergence, na ni ovem bn lid nemohli slyet. Jakkoli se Havel
snail odlouit disent od eskoslovensk reality, absolutizovat fenomn vzpoury proti moci
a posunout jej do roviny mravnho inu, prv tato opominut ukzala vzdlenost chartis-
tickho a obyejnho provn kadodennosti. Nicmn zeteln reminiscence ducha
a idej revolty edestch let (s nimi se ovem nastupujc ra Ronalda Reagana, Margaret
R E C E N Z E 634
Thatcherov a Helmutha Kohla definitivn rozela) obsahovala tak adu konstatovn,
argument a podnt, kter se tto kadodennosti tak i onak dotkaly, a v Boltonov-
Warnerov interpretaci se Moc bezmocnch stala vedle Charty dalm sdlenm textem,
kolem nho se tvoil veejn prostor.
V mapovn tohoto prostoru autor dle sleduje reakce uvnit disentu, a to zejmna
polemick vhrady z pera P. Pitharta a L. Vaculka, poukazujc na postupujc izolaci a sek-
tstv signat, a nslednou tzv. debatu o odvaze, v n se stetvaly nzory na mru ri-
zika a smysl provokac. Akoli programov dokumenty, materily INFOCHu, VONSu
a dal texty zakrtko kolovaly v uritch vnjch vrstvch nejenom akademickch i
intelektulnch, o nich se Bolton zmiuje -, nepodailo se mu pekonat nesnze identi-
fikace diskursivnho pole disentu ve vtinov spolenosti; jakkoli ozvna mimo disentn
kruhy, nap. soukrom korespondence i denk, v knize chyb.
4
Proklamovan cl demyti-
zace je tedy naplovn pedevm dkazy o i a pestrosti nzor disentnch insider.
Ideln text k analze procesu (de)mytizace disentu prostednictvm ich-formy nalezl
Bolton v eskm sni L. Vaculka, jemu je vnovna zvren st knihy. Vaculk si
byl (spolu s Pithartem) vdom postupujc psychologie ghetta, profesionalizace psanc
(s. 245) a kruhovho schmatu provokace-represe, kter se odehrval v reii sttn moci.
Bolton vyuil mnoha poloh Sne nejen k dokumentaci plurality nzor disentn komunity,
ale tak k zachycen sloitho vnitnho svta insider. Je si ovem vdom spisovatelsk
profese autora a literrn povahy denku, urenho potencilnmu domcmu teni
na rozdl od Havlovch text, adresovanch pedevm komunikujcm plm, tedy di-
sentu a zahrani. Ve Vaculkov vstcnosti vi reimu, vdom prniku moci do di-
sentn kadodennosti a v realistickm, mravn tos postrdajcm pohledu na ivot
v opozici vydluje vznamn alternativn hlas, disent uvnit disentu. Alternativn nen
vak jen polemika individualisty Vaculka s ideologem a politikem Havlem. Ve struktue
Sne deifruje Bolton vznamn konceptuln poselstv: ptomnost autorsk subjektivity
zdrazuje (v Habermasov duchu) pojet veejn sfry jako prostoru pro uplatovn
soukromch, individulnch zjm, nikoli vych idej a politickch rol. Z tto perspek-
tivy shledv autor ve Sni mnohem autentitj pochopen skuten povahy demokra-
cie ne v Havlov politickmu dikttu disentn role (s. 260); zrove ovem upozoruje,
e navzdory kritickm a polemickm tnm Vaculk svou knihou nestvoil pravdivj
obraz chartistick opozice, nbr dal projekci disentn existence.
Vaculkova metoda indiskrtnho zrcadlen vetn bezprostedn publikace reakc di-
sentnch koleg promnila Sn v dal text generujc veejn prostor, by se vznikl di-
skurs tkal vce internch aspekt ivota v opozici ne strategie vi totalitnmu systmu.
Autor zjevn stran Vaculkov individuln vzpoue vi situaci reimn laboratorn myi,
jeho pochybm a omylm proti moralizujcmu ivotu v pravd, cest proti cli. V Havlov
pozdn odpovdi konfrontuje dv pojet apolitinosti disentu, toti vnj (Havlovo)
a vnitn (Vaculkovo); ani jedno z nich nerespektovalo vnj limity seberealizace, Vaculk
si vak byl zetelnji vdom zkreslujcho pohledu ghetta. Jakkoli byl Sn knihou tenou
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 635 R E C E N Z E
4 Takov materily by mohly obsahovat pozstalosti regionlnch osobnost, srov.
nap. Lubomr NOVOTN, Konzervativec po druh svtov vlce povlen Olo-
mouc a eskoslovensko oima Moice Remee, in: esk, slovensk a eskoslovensk
djiny 20. stolet 2, usp. Sylva Sklenov, st nad Orlic 2006, s. 168177. Vpov
normalizanch ego-dokument ovem zkresluje autocenzura ptomn i v nejvce
intimnch nrech (korespondence, denky), jak svd nap. pozdn zpisky v den-
ku Pavla JURKA, Denk 19591974, Praha 2003.
a znmou i v mimodisentnch kruzch, veejn (textov reflektovan) prostor kolem n
zahrnoval opt pedevm leny ghetta.
V zvru Bolton jednak strun rekapituluje obsah jednotlivch stat a dovysvtluje
jejich zmr a smysl, jednak se vyjaduje k nkterm otzkm kolem vvoje esk opozice
osmdestch let a jejho vztahu k chartistm. Zmnoen a tematickou pluralitu opozinch
skupin pipisuje politickmu uvolnn v domc odezv perestrojky, co je ovem v pod-
mnkch trvajc huskovsk represe ist fikce. Neviditelnost alternativnch proud
sedmdestch a ranch osmdestch let je dna jednak autorskou disciplnou a souste-
dnm na tma vymezen v nzvu, jednak vzanost zahraninho historika na publiko-
van psemn prameny, kter nabzely e prv v ppad Charty. Obhajoba jeho
disentu proti generan i nzorov kritice tzv. nov opozice (legalistick, pasivn, intelek-
tuln, opatrnick) se jev jako redundantn, cel diskuse je materilem pro jinou knihu.
Jako desideratum ppadnho navazujcho vzkumu autor prozrav stanov pedevm
vzjemn prnik disentu a spolenosti vetn identifikace relevantnch pramen, co je
problm, kter se mu podailo nasvtit jen z jedn strany.
V souhrnu je mono ci, e kniha dokumentuje jak autorovy kvality teoretika, tak
zvldnut a zpracovn ctyhodn e materilu. Pes nezbytn odboky k faktografii se
Bolton dsledn dr svho cle identifikovat a zasadit do kontextu jednotliv narativa,
z nich se skldal fenomn disentu, a odhalit pvod, sloky a evoluci jednotlivch, zejmna
dobovch legend. Problm jeho diskursivn analzy nespov snad v mylnch soudech
outsidera zde je naopak namst zdraznit mimodnou badatelovu empatii -, nbr ve
sloitosti kolu. Sm fenomn disentu obsahoval adu ideovch, morlnch i praktickch
otzek, vedle nj existovala (sociln, nzorov, majetkov) strukturovan vtinov spo-
lenost, strukturovan moc (strana, StB) a strukturovan zahranin veejnost od vrchol-
nch politik pes mdia po lidskoprvn organizace. Kad z tchto sloek si nejen
vytvela svj pbh, ale t spoluvytvela pbhy ostatnch.
Domc ten postrd v prci nkter ir motivy a vnj vazby, kter autor z auto-
nomnho, v sob uzavenho pbhu vyadil, jakoby nevdomky podlhal vudyptom-
nmu pzraku ghetta. Vrazn podl zahraninch mdi na disentn legend zmiuje
v vodu, ale dl jej v rozboru text nereflektuje, stejn jako je steriln vi reakci profi-
lujcch postav disentu na zmny mezinrodn situace a nlad zahranin veejnosti (na-
bz se alergie na duch 68 po tzv. nmeckm podzimu a vrad Alda Mora). Podobn
neanalyzuje reakci chartist na intenzvn legendizaci ze strany moci a pomj vliv rei-
mem generovanho mtu na disentn oficiln i ego-dokumenty. Stranou zstv rovn
loha jednotlivch pracovnk StB, osobn propojench s disidenty, jako adrest ego-
text; jejich ptomnost vetn jistho dialogu a nznaku stockholmskho syndromu je
ptomn zejmna v ppad L. Vaculka. Nejvt slabinou pi mapovn diskursu disentu
je jak si je autor sm vdom ovem st tkajc se vtinov spolenosti; naproti tomu
Bolton velmi zslun zachytil nzorov peripetie ve vztahu disentu vi obyejnm
lidem a poukzal na jejich spe teoretick ne reln ambice. Co se te literrnhisto-
rick textov analzy, vyuit zejmna ve druh sti (formln ovem nerozdlen)
knihy, stl by za vahu jet vliv soudobch kulturnch proud, kter proly cenzurnm
stem; tak Felliniho filmy sedmdestch let manifestuj tut nepbhovost, mru snovosti,
tranzitn osobnost tvrce a prvo na soukrom pohled, kter Bolton tematizuje ve Sni.
I s tmito vhradami pin provokujc kniha neobyejn inspirativn podnty k odborn
i veejn reflexi nedlitelnch normalizanch djin a last but not least pedkld dal
podobu disentnho mtu, tentokrt poznamenanou generan postmodern zkuenost.
Svatava Rakov
R E C E N Z E 636
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 637 Z P R V Y
Obecn
Milan PETRUSEK a kol., Djiny sociologie,
Praha, Grada Publishing 2011, 236 s., ISBN
978-80-247-3234-3.
Djiny sociologie jako oboru nejsou v es -
kch zemch polem neoranm. Odmys-
lme-li si star prce o sociologii 19. stolet,
ponaje Emanuelem Chalupnm z roku
1948, mme k dispozici vedle nkolika
peklad zahranin literatury z devades-
tch let pedevm Kellerovy Djiny kla-
sick sociologie z roku 2004 a Jandourkovu
tanku text sociologickch klasik z roku
2010. To, co chyb, je pedevm modern
pohled na klov osobnosti, koly a kon-
cepty druh poloviny 20. stolet. Jednm
z (mnoha!) poslednch dl ohromn a in-
spirativn osobnosti Milana Petruska byla
jm iniciovan a jako tmov projekt usku-
tenn kniha esejistickch pohled na dv
stolet vvoje sociologie prizmatem klo-
vch osobnost a kol.
Tato nevelk knka si neklade za cl
systematizovat djin sociologie ani v pl -
nosti ba ani v jednotlivostech. Spe chce
tene sociologa i sociologa-laika pe-
svdit o ,uitku a poitku z etby klasik
(s. 12). Nen to systemizujc a v principu
popisn uebnice, ale nen to ani odborn
monografie kniha nem vdeck apart,
neklade si obvykl vzkumn otzky, nem
shrnujc a interpretujc zvry ... a pece
je to vynikajc prce, mon trochu nevy-
rovnan, ale ve svch vinch pln origi-
nlnch posteh, publikace inspirujc
a pro absolutn vtinu potencilnch te-
n jednoznan objevn. Petrusek se
tu spolu s estic svch k vyrovnal
s ohromnm ddictvm klasickch osob-
nost a text sociologie klasickho obdob
(od Augusta Comta po Talcotta Parsonse),
postklasickho obdob (od osmdestch let
20. stolet do potku novho tiscilet)
a v ironickm vhledu i soudob sociologie.
Vbr v knize pojednanch osobnost je
vysoce zajmav a proveden v maximln
irokm nzorovm spektru (oceuji, e
bez pedsudk, by i ponkud jednodue, je
tu pojednno tak pinejmenm na z-
pad stle znovu tematizovan dlo u ns
dnes zatracovanch klasik Karla Marxe
a Friedricha Engelse). Jako vdy je tak
jist mono klst otzku po relevanci v-
bru: Pro sem Petrusek, vjimen znalec
Masarykova dla, nezaadil nap. kapitolu
o tomto originlnm a ji ve sv dob sv-
tov uznvanm autorovi, jeho prce Der
Selbstmord als soziale Massenerscheinung
der modernen Zivilisation z roku 1881, ale
tak a pedevm Otzka sociln (1895),
jako i Modern lovk a nboenstv (1898)
nebo Svtov revoluce (1925) jsou pece
zkladnmi kameny modernho eskho,
pinejmenm ve stedn Evrop recipova-
nho sociologickho mylen? Snad star
mistr prost touil vyboit z koleje, pro nj
ji pli hluboko vyjet...
Zkladem knihy je Petruskova otzka:
Pro st klasiky? Velk a v neskuten
i znal a setl ironik na ni v knize od-
povd v podstat v rmci nikoliv vdec-
kho, nbr hluboce kulturnho diskursu.
estnct kapitol je vnovno bu vznam-
nm myslitelm, nebo pro sociologii klo-
vm kolm (exemplrn Chicagsk kola),
smrm a teorim. Podstatn (v kontextu
naeho asopisu pro historiky) je, e zdail
nejsou zdaleka jen texty Petruskovy (i kdy
ty jsou opravdu krsn), ale tak jeho k.
Jako pklad uveme kapitolu Miroslava
Paulka o Civilisanch teorich prvn
poloviny 20. stolet, Holekv Neopositi -
vismus nebo Balonv Konec heroickho
obdob modern sociologie: Talcott Parsons
a Robert King Merton.
Na zvr knihy jsou pidny dva po-
mrn obshl a cenn dodatky z Pe -
truskova pera: Nrt vvoje empirick
sociologie, pedevm vak pro Petruska,
kter po desetilet intenzivn a kriticky
ZPRVY
3_CCH_637_656_zpravy_CCH 16.9.13 11:18 Strnka 637
recipoval vsledky prce polskch a rus -
kch koleg, typick text Vvoj sociologie
v Rusku a Polsku (dohromady s. 169216).
Z Petruskovy ruky pochz i vynikajc
Zvren zamylen o stavu souasn
sociologie a obecnji soudobho vdn
o spolenosti. Vslednm produktem prce
autorskho kolektivu (Petrusek napsal te-
tinu cel knihy) je vjimen publikace,
jej kritickou, polemickou, nadenou
etbu je mono nalhav doporuit odbor-
nkm snad vech humanitnch a sociln-
vdnch obor.
J. Peek
Martin WERNISCH, Politick mylen evrop-
sk reformace, Praha, Vyehrad 2011, 444 s.,
ISBN 978-80-7429-039-8.
Wernischova kniha, stojc na pomez djin
teologie a djin (politickch) idej a ideolo-
gi zkoum politick pedstavy a koncep-
ty nejprve klovch osobnost evropsk
reformace, v druhm plnu pak srie pro-
testantskch monarchomach. Autor d-
sledn vychz z rozboru primrnch
pramen tedy dl zkoumanch autor, a
v druhm plnu pihl k dosavadn
(mnohdy ovem v ohromnm objemu ani
nezvldnuteln) literatue. Zajmaj ho
pedevm nzory zkoumanch reforma-
nch autorit, nikoliv (nebo jen v jist me
a regionlnm vymezen) jejich recepce
nebo aplikace i: druh ivot v dobov
politick teorii, teologii i publicistice.
Prv st, vce ne tetina knihy je v-
novna Martinu Lutherovi. Jemu Wernisch
uril tyi kapitoly, zasvcen principilnm
a situanm pedpokladm jeho uen, p-
stupu k institucm veejn sprvy a novmu
uspodn reforman spolenosti. Ve
tvrt kapitole autor sleduje vnitn vvoj
Lutherova evangelickho uen a vnuje
pozornost jak rozvjen nebo adaptaci Lu-
therovch nzor zejmna u Melanch-
thona, ale i u Spenglera, Bugenhagena
a Flacia Illyrica. Po krat (edestistrn-
kov) pasi, vnovan Huldrychu Zwin-
glimu (a nvazn Bullingerovi a Erastovi),
nsleduje stostrnkov st, soustedn
na dlo a psoben Jana Kalvna. Po kapi-
tole o historickm kontextu jeho osobnosti
nsleduje vklad Kalvnovy politick teorie
v rmci teologick sumy, adaptace Zwin-
gliho modelu, popis enevskch mocen-
skch spor pro autorv v podstat
prokalvnsk postoj je charakteristick ka-
pitolka o slavnm procesu s Miguelem Ser -
vetem roku 1553 a konen vyzaovn
kalvinismu pedevm do Francie. Posledn
st knihy pojednv v irokm zbru ap-
likace klovch, ve popsanch teori
v zpadoevropskm a americkm pro-
storu. Zvr knihy je vnovn Johannu
Althusiovi.
Ji jen z eenho je zjevn, e Wer-
nisch pece jen tak pln neodhldl od
aplikanho pouit klovch teologicko-
politickch koncept reformanch ve -
likn. Pro zpadn polovinu Evropy
i americk osady sleduje jejich uplatovn
a promny ve velkm rozsahu a se zna-
nm zjmem. Kupodivu zcela mimo hel
autorovy pozornosti vak zstv vchodn
st stedn Evropy a v jejm stedu esk
zem, a to pes zcela mimodn vznam
jak husitsk reformace (dl i praxe) pro
uen zejmna Martina Luthera, tak pes
ne prv zanedbatelnou roli teolog Jed-
noty bratrsk pro utven stedoevrop-
skch politickch koncept sledovan doby.
(Od politick recepce teorm reforma-
nch autorit v tto sti Evropy pitom od-
hldnme...) Je opravdu mono obrat se
vn Lutherem a Husa zmnit v cel knize
jen tikrt ve vedlejch vtch? Pro si
ho tedy luterni 16. stolet tak velkoryse vy-
dvali? Jen pro export do ech?
Wernischova kniha je dkladn, tko
iteln, kontroverzn a pece inspirativn.
Jen a se zase jednou budeme tzat, pro
zahranin autoi tak rdi vynechvaj do-
bov nadregionln dleit bohemikln
kontexty (ostatn zpracovan v poetn li-
teratue), nabz se odpov, e to pece
Z P R V Y 638
ei dlaj tak. Kniha, vybaven solidnm
vdeckm apartem, i pes tuto drobnost
pedstavuje velk a originln badatelsk
vkon, kter by se ml stt pedmtem i-
rok mezioborov diskuse.
J. Peek
Johannes HOFFMANN Madlen BENTHIN
Thomas DAHMEN, Stereotypen, Vorurteile,
Vlkerbilder in Ost und West in Wissenschaft
und Unterricht. Eine Bibliographie, Wiesba-
den, Harrassowitz Verlag 2012, X + 560 s.
(= Studien der Forschungsstelle Ostmittel -
europa an der Universitt Dortmund, Band 1,
Teil 4), ISBN 978-3-447-06697-6.
Mezinrodn uznvan dortmundsk bib -
liografie nrodnch stereotyp, pedsudk
a obraz jinch nrod ve vd a kolnm
vyuovn dospla ke sv tvrt sti, za-
hrnujc pevn obdob let 20012010.
Prvn svazek byl vydn ji roku 1986
(zprva v H 88, 1990, s. 587), sti 2 a 3
pak v letech 2006 a 2008 (zprva v H
107, 2009, s. 432433). Rozlenn destek
tisc (ovem neslovanch) bibliografic-
kch zznam monografi, sbornk
a lnk do oddl o kontinentech a do ka-
pitol o jednotlivch zemch, hlavn v nm-
in a anglitin, pedchzej ve tvrtm
svazku dva obecn pojat oddly o proble-
matice mru a konflikt a o pznivch i ne-
ptelskch obrazech jinch nrod.
Oproti pedchzejcm letm se proje-
vuje potiteln nrst studi o tchto obec-
nch otzkch. Vydavatel bibliografie
pitom zjiuj, e stereotypy a pedsudky
jsou v nedvn dob pekonvny spe ve
vdeckm bdn ne v politice a spoleen-
skm vdom, kde maj zpravidla star ko-
eny, zejmna ped volbami. V tomto rmci
poukazuje kniha mimo jin na genderov
otzky (pojet en a mu), na problmy
Sinti, Rom a proticiknskch tendenc, po-
slze na sociln pedsudky ve vztahu ke
zdravotn postienm, k nboenskm sku-
pinm a ke star generaci. Sleduje se vy-
tven pohled na ciz zem a nrody pro-
stednictvm cestovn, cestovnch pr-
vodc, studijnch pobyt a mezinrodn
vmny mldee. Tradin je velk prostor
vyhrazen kolnm uebnicm djepisu a je-
jich vzjemnmu posuzovn.
Hlavn zmnou tvrtho svazku je zv-
en pozornost vnovan prostoru Asie,
Afriky a Latinsk Ameriky a migracm,
akulturaci i asimilaci obyvatel mimoevrop-
skch zem, pedevm v Evrop. Celkov
vak stle pevauj bibliografick zznamy
o star i nedvn historii Nmecka (vetn
vzjemnch pohled na NDR a Spolkovou
republiku) a tak o bezprostednch souse-
dech Nmecka. Dleit msto nadle za-
ujmaj nmeck i zahranin pohledy na
djiny Izraele a Severn Ameriky. Pedch-
zejc svazky dortmundsk bibliografie
mly nejvt ohlas v evropskch postko-
munistickch zemch, hlavn v Polsku,
a tak ve tvrt sti je Polsko zastoupeno
mimodn siln. Podstatn se rozil rov-
n oddl eskoslovensko, od 1993 esko
a Slovensko, kter zsluhou spoluprce
s eskmi odbornky obsahuje vce ne ti
stovky samostatnch poloek (mimo etn
odkazy na esk a slovensk tmata v ji-
nch oddlech a kapitolch). Zjemci
o esk a slovensk djiny u ns i v zahra-
ni opt ocen pesn dodrovn pravo-
pisu vetn diakritickch znamnek ve
jmnech autor i v titulech publikac.
J. Koalka
Schwarzenbergov v esk a stedoevropsk
kulturn historii. Knihu koncipovali Zdenk
BEZECN Martin GAI Martin C. PUTNA.
Uspodal a edin pipravil Martin GAI.
esk Budjovice, Halama a Nrodn pa-
mtkov stav, zemn odborn pracovit
v eskch Budjovicch 2013, 736 s., ISBN
978-80-87082-28-7, ISBN 978-80-85033-41-0.
Obshl monografie, na jej realizaci spo-
jily sly vce ne tyi destky autor z rz-
nch vdnch obor (djiny, djiny umn,
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 639 Z P R V Y
pamtkov pe, krajinstv...), se zaml
nad rol rodu Schwarzenberg v djinch.
Zdnliv meme ci nad jeho rol v jiho-
eskch djinch, ovem reln zdaleka
nejen jihoeskch, tebae modern djiny
jinch ech jsou z hlediska kultury i hos-
podskch a socilnch djin rodem
Schwarzenberg obma jeho rodovmi li-
niemi vrazn formovny. Samotn kniha
je koncepn rozdlena do ty hlavnch
oddl, je mapuj veejn i soukrom
aspekty psoben Schwarzenberg.
Prvn oddl pojednv o schwarzen -
berskch panstvch v echch, o jejich
ednictvu, hospodskch dvorech, ale
pedevm zde dominuje krajinotvorn
loha lechtickch fundac pe o z-
meck a jin sdla, budovn pamtnk,
ale pedevm kultivace kulturn krajiny,
jak ji lechtick rody vnmaly jako ir z-
zem svho panstv (poslze spe u vel-
kostatku), svho sdla.
Druh oddl knihy se pesouv od svt-
skho rozmru ivota k jeho sakralit,
k ve v Boha a k jej manifestaci v rmci
sdla, ale i panstv i vdeskho palce
v podob zmeckch kapl, votivnch ob-
raz atd., asto od vznanch umlc
dan doby. Za zmnku zde stoj pedevm
architekti J. B. Fischer z Erlachu i
A. E. Martinelli, ale pipomnni jsou i dal
umlci ve schwarzenberskch slubch.
A najdeme zde i svtskou tematiku v po-
dob portrt Schwarzenberg na zmku
v eskm Krumlov i schwarzenbersk
zjem o umleck ztvrnn jejich chovu
ps a lov i krajinstv (J. G. de Hamilton,
F. J. Proty, F. Runk aj.).
Tet oddl se obrac do modern doby,
k 19. a 20. stolet, k vznamnm osobnos-
tem rodu, k vojenskmu psoben, k po -
litickm zjmm lechty, k crkevnm
karirm, ale teba i ke genderovm aspek-
tm a k enskm djinm zjmu o osudy
lechtien, vetn tch lenek rodu, je
zstvaly z rznch dvod cel ivot ne-
provdan. Zatmco osudy Schwarzenberg
v 19. stolet jsou pece jen v obecnm po-
vdom uchovvny, piblen osud len
rodu ve 20. stolet vetn ry komunis-
mu je velmi zajmav a pro leckoho nej-
spe i velmi poun, mj. k osob vzn
komunistickho reimu Arnota Schwar-
zenberga i pmch rodovch pedk
souasnho ministra zahrani, o nich
v obecnm povdom koluje ada zkresle-
nch informac, a smylenek.
Konen tvrt oddl je vnovn i -
votnmu stylu tohoto lechtickho rodu
v 19. a 20. stolet, zimnm apartmnm,
knihovnm, vnitn vzdob zmeckch
sdel, cestovn, ale teba i jdelnku pan-
stva, lze ci modern kadodennosti
nejvy, prvn spolenosti, je se soukro-
mm ptelskm kontaktm s neurozenci
dlouho vyhbala, ale v prbhu 20. stolet
se mn i jej zvyklosti koneckonc tlak
velkch djin je i v jejich ppad ne-
prosn.
Tebae obas jde spe o urit sondy
do djin schwarzenberskho rodu a jeho
kulturn tradice, celek monografie vytv
ucelen obraz o roli Schwarzenberg
v eskch a stedoevropskch djinch
z mnoha pohled. Druh vydn (prvn vy-
dn vylo v roce 2008) je doplnno o n-
kter nov obrazov plohy, rodokmeny
primogenitury i sekundogenitury rodu
a v neposledn ad o cenn dokumenty,
zvlt o Manifesty esk lechty z let
19381939, kter byly nedvno diskutovny
v souvislosti s prezidentskmi volbami.
B. Jirouek
Stedovk
Krlovsk msta v ivot zem moravsk.
Zpracoval kolektiv autor pod vedenm
a za redakce Jiho MITKA, Brno, Morav-
sk zemsk muzeum 2012, 156 s., ISBN
978-80-7028-388-2.
Soubor deseti pspvk se z rznch hl
prezov zabv fenomnem moravskch
stedovkch mst. V hledku se neocitla
Z P R V Y 640
jen tradin velk msta jako Brno, Olo-
mouc, Jihlava nebo Znojmo. Stranou nez-
staly ani men a ne tolik znm mstsk
obce, kter se ve svm souhrnu nemn po-
dlely na struktue urbnn st Moravy
a pilehlho eskho Slezska. Akoliv by se
mohlo zdt, e k tmatu bylo ji v posledn
dob eeno hodn (a k dispozici je synte-
tick dlo Frantika Hoffmanna i syntza
Jiho Keje o vzniku mstskho zzen),
podailo se z dosud asto rozttnch
a izolovanch poznatk dle upesnit obraz
ivota, fungovn, vzhledu i podoby morav-
skho msta v jeho obecnch a rovn in -
dividulnch rysech. Samozejm v ad
ohled vyuitelnch i pro esk soused-
stv. vodn vstup obstaral Zdenk Mn-
sk, sledujc urbnn vvoj od lidnatch
velkomoravskch aglomerac. Hodn ar-
cheologickch zjitn zprostedkoval Ru-
dolf Prochzka, teba pokud jde o mstsk
translace (Uhersk Hradit, Litovel aj.),
parceln zstavbu, vzhled manskho
domu, pozici tri a po takov detaily, jako
jsou doklady o mstskm dldn (nechy-
bj ostatn ani v psemnch pramenech).
V pspvcch Martina Wihody a Libora
Jana zaujmou (krom jinho) pase
o druhoadch mstskch lokalitch,
asto asi starho pvodu, ne se dosud uva-
ovalo; vetn pokus o een otzky M-
nna a jeho role jako nositele zvltnho
prvnho okruhu, co pat k vdnm
badatelskm tmatm. Dvma studiemi
pispl Tom Borovsk a zejmna text
o ase stedovkho msta pat k vyui-
telnm v obecn rovin, tj. k poznn, jak se
as dlil v mstskm prosted. Na posta-
ven a ivot obyvatelek moravskch mst,
tedy na eny, se s adou ilustrativnch p-
klad zamila Michaela Malankov, roli
rytskch d ve struktue mstsk spo-
lenosti hodnotil Ji Mitek. Do hmotn
kultury stedovkho msta, i do jejch nej-
nich pater, zavedla tene Irena Losko-
tov, zatmco ran novovk pokraovn
moravskch mst, kdy u jejich zlat vk
konil, nastnil Tom Sterneck.
Je sympatick, kolik ne ani tak zsadn
novch, ale utdnch a modern komen-
tovanch poznatk anotovan sbornk
snesl. Pat se v tomto ohledu ocenit prci
Jiho Mitka jako poadatele a redaktora
i astnou ruku, kter ho k vbru autor
vedla. Poznmku zaslou i pomrn bo-
hat dokumentace, a ji plnk, iluminac
anebo doklad hmotn vbavy man-
skch domcnost. Jednotliv texty sice po-
strdaj poznmkov apart, ten je vak
dostaten nahrazen doporuenou literatu-
rou ke kadmu z okruh. Odbornm z-
jemcm o mstskou problematiku a vbec
medievistm se dostv do rukou pruka,
kter si snadno najde uivatele.
J. emlika
Pavel BRODSK, Krsa eskch iluminova-
nch rukopis, Praha, Academia 2012, 366 s.,
ISBN 978-80-200-2175-5.
Jmno a dlo Pavla Brodskho je odborn
veejnosti dobe znmo a je spojovno s d-
jinami zejmna esk knin malby. Kniha
Krsa eskch iluminovanch rukopis, jak
autor vysvtluje v vodu, pedstavuje jaksi
pedstupe souhrnn syntzy stedovk
knin malby v echch. Protoe se stle
objevuj nov rukopisy na zem cel Ev-
ropy, matrie zdaleka jet nen uzavena.
Pesto vak kniha poskytuje teni a ui-
vateli mnohostrann vod do problematiky
bohemiklnch rukopis, tedy rukopis
vzniklch na zem ech nebo vytvoench
rukou eskch ilumintor. V prvn sti
knihy podv vklad o typologii vzdoby
bohemiklnch rukopis a jejich knin
malby, od Liber viaticus Jana ze Stedy pes
tzv. Vyehradsk kodex a po 17. stolet.
V dal kapitole se autor vnuje prob-
lematice dontor, psa a ilumintor,
vtinou jmnem neznmch. Vysvtluje,
jakm zpsobem se mezi ilumintory,
mstskmi emeslnky sdruenmi do cech,
ily novinky, jakou dynamikou postupo-
vala knin vzdoba a s jakmi nklady byla
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 641 Z P R V Y
spojena. V dal sti vkladu autor pe-
chz ke vztahu knin malby k textu, kter
byl velmi zk a siln didakticky podbar-
ven. Sakrln nmty v knin malb zauj-
maly eln msto pro duchovn rozmr
ivota, kter byl ve starch dobch bnou
a podstatnou slokou ivotn filozofie cel
spolenosti v me nesrovnateln vt, ne
tomu je dnes. Pevn vtina vyobrazen
reflektuje duchovn nmty, zatmco svt-
sk nmty byly povaovny za podrun.
Tk se to vech dl, nejen Bible, kter sa-
mozejm mezi iluminovanmi rukopisy
zaujm eln msto co do potu a krsy do-
chovanch exempl.
Bibliografick ikonografie se ovem
neobjevuje jen v Biblch (u ns se docho-
valy jednotliv svazky i uzaven cykly,
nap. Bible ze Sadsk, a naopak se neuplat-
nily ani francouzsk Bible historie, ani
Biblia pauperum), ale i v liturgickch ru-
kopisech a etnch dalch textech. Krom
ji zmnn Bible (nap. Vclava IV.) se
knin malba vrazn prosadila v mislech,
brevich a z brevie odvozench litur-
gickch zpvncch antifonch. Tak jako
je pro rukopisy Bible pznan postava
sv. Jeronma pekladatele Bible do latiny
a patrona pekladatel, tak je pro zpvnky
typick postava krle Davida, zpravidla
hrajcho na njak strunn nstroj nebo
modlcho se k Hospodinu. Malby tedy maj
funkci nejen ozdobnou a vpravnou, ale
tak didaktickou, pomocnou. I pes ne-
spornou bohatost a rznorodost vy -
obrazen se stle opakuj oblben tmata:
kristologick cyklus, marinsk ikonogra-
fie, pieta spod. Nkter ikonografick t-
mata vykazuj vce variant, tak nap. cyklus
stvoen svta, kter je nejastji pojat jako
soubor dlch vjev, me bt zobrazen
vertikln (u star verze) nebo v kasulo-
vm een, tedy paralelnm uspodn ve
dvou sloupcch. Autor podv teni pe-
hlednou a srozumitelnou formou vklad
o dalch typech vyobrazen, jako je Ado-
race dcka, Zmrtvchvstn Pn, Ukio-
vn apod.
Knin malba nemus bt nutn nosite-
lem jen pmho vznamu, tedy peveden
danho textovho seku do obrazov po-
doby. Vtinou je tak nositelem vznamu
symbolickho, skrytho, a jak u bylo e-
eno, tak didaktickho a moralistickho:
tma viny, trestu, odplaty za spchan
skutky, varovn ped svody pozemskho
ivota. Vyobrazen ale tak me pedsta-
vovat exegezi textu. Konen didaktick
podtext iluminac je zdraznn nap. ve
spise Speculum humanae salvationis,
jeho ilustrtor vedle sebe ad typologick
paralely vjev ze Starho a Novho z-
kona. Clem takovho pojet bylo dokzat
nadazenost Novho zkona nad Starm,
respektive poukzat na pedobrazy novo-
zkonnch udlost, kter byly pedpov-
zeny ji ve starozkonnm textu.
Paralely mohou zastupovat tak tzv.
antiteze, kter jsou eeny jako protiklady
zla a dobra. Pkladem tohoto typu knin
malby je nap. Liber Gigas, znm svmi
obmi rozmry, kde bel tvo protiklad
k Nebeskmu Jeruzalmu. Obrazov anti-
teze pak byly velmi oblbeny zejmna v hu-
sitstv. Autor rovn vnuje pozornost
figurlnm motivm, bordurm a drolerim
v rukopisech Vclava IV. Upozoruje i na
u ns okrajov jevy, jako je profnn ikono-
grafie v historiografickch spisech, nap.
v Kosmov kronice. Zabv se tak otzkou
zamen tematiky; v bohemiklnch ruko-
pisech pevauj bohemikln motivy, nap.
postavy jednotlivch panovnk. Z cizch
motiv jsou pak zastoupeny rzn mytolo-
gick postavy nebo postavy historick, ale
s pidanm mytologickm podtextem, jako
nap. Alexandra Velikho. Naopak se mlo
vyskytuj nmty z oblasti prodnch vd.
V iluminacch stedovkch text vak ne-
bvaj vjimkou nmty pracovn.
V nsledujc sti knihy podv autor
vklad o technickch specifikch iluminac,
jejich formlnm vvoji a promnch. Pa-
mtky, vznikl na eskm zem, pochzej
a z 12. stolet. Tato skupina rukopis
romnskho slohu zahrnuje nap. Olo-
Z P R V Y 642
mouck horologium z roku 1136 i Ostrov-
sk alt. 12. stolet vneslo do knin malby
vrazn slohov zmny a rst potu bohe-
miklnch rukopis, charakteristickch
patrnm byzantskm vlivem. Mater verbo-
rum, Sedleck antifon, Frantiknsk
bible jsou jen nkter z rukopis, kter
vznikly na naem zem v tomto obdob. Ve
14. stolet vznikla ada kvalitnch rukopis,
zejmna p krlovny vdovy Eliky Rejky,
kter podporovala dlnu v Brn. Ve vzdob
tchto rukopis se uplatnil naturalistick
sloh pvodem z vchodn Anglie. Ve stejn
dob byla inn dal dlna v Praze, ze kte -
r vyel nap. slavn Pasionl abatye
Kunhuty.
Pro plynul chod dlen ilumintor
byla samozejm nezbytn podpora dvora;
Karel IV. a Vclav IV. se v tomto smru
velmi angaovali a nen tedy pekvape-
nm, e do doby jejich panovn spad roz-
kvt esk iluminovan malby. Na rozdl
od ostatnch umleckch odvtv vvoj
knin malby v echch nepoznamenaly
ani nsledujc husitsk vlky. Obrazobo-
rectv se knin malb vyhnulo, ada ilu-
mintor zmnila psobit, ale nadle
pijmala zakzky. K pvodn dynamice v-
roby iluminovanch rukopis se esk
zem vrtily a ve tictch letech 15. sto-
let, kdy vznikla nap. Bible krlovny Kris-
tiny. Pzniv vvoj pokraoval a do
zatku 17. stolet, kter znamen teku za
eskou knin malbou.
V bohat obrazov ploze m ten
monost seznmit se s nejstarmi pamt-
kami esk iluminace, vrcholnmi dly
doby Karla IV. a Vclava IV., rukopisy spo-
jenmi s husitstvm, vpravnmi kodexy
16. stolet a po pamtky, je vznikaly
v dob, kdy tento typ umn ji byl na
stupu. Obrazov ploha pibliuje v pti
stovkch mnohdy uniktnch reprodukc
fascinujc svt esk knin malby. Prci
s textem usnaduje nkolik rejstk
vetn ikonografickho, slovnek pojm
a bohat pehled odborn literatury.
L. Blechov
Image, Text and Church 13801600. Essays
for Margaret Aston. Edited by Linda CLARK,
Maureen JURKOWSKI and Colin RICH-
MOND. Toronto, Pontifical Institute of Me-
diaeval Studies 2009 (= Papers in Mediaeval
Studies 20), 289 s., ISBN 978-0-88844-820-0.
Publikace Obraz, text a crkev 13801600
je sbornkem k ivotnmu jubileu v-
znan britsk medievistky Margaret
Astonov, specialistky na stedovk cr-
kevn djiny, zejmna djiny anglickch
reformnch hnut vrcholnho a pozdn-
ho stedovku. Badatelsk zamen ju -
bilantky ovlivnilo vbr pispvatel i t-
mata jejich text, take vsledn podoba
knihy je pekvapiv sourod a tematicky
jasn profilovan. Zkladem sbornku se
stalo jednodenn pracovn zasedn na
University College London (2008) na po-
est M. Astonov. Svazek obsahuje je -
denct studi k pozdn stedovkm
a ran novovkm crkevnm djinm se
silnm drazem na reformn hnut a svm
zp sobem poskytuje prez anglosaskm
bdnm v tomto oboru za poslednch
piblin padest let, jak to ostatn redak-
toi svazku v vodu sami deklaruj. Sou-
st knihy je tak souhrnn bibliografie
M. Astonov.
Studie je mono rozdlit do nkolika
tematickch celk, propojench stednm
tmatem knihy a dobou vrcholnho a pozd-
nho stedovku a tak tm, e vechny stu-
die pmo nebo nepmo navazuj na
jubilantino dlo. Crkevn djiny jsou po-
jednny na pozad politickch udlost s od-
kazy na soudob texty a obrazy rznch
druh, jejich osudy a souvislosti. Hlavn
historick postavy prochzej nkolika stu-
diemi rznch autor.
Prvn tematick celek je zamen, jak
jinak, na Viklefa a jeho dlo, jeho souas-
nky a univerzitn prosted jeho doby. Nej-
vraznj je hned prvn studie svazku
(Anne Hudson, Wyclifs Books), kter ana-
lyzuje Viklefovy prameny a sleduje, jak se
k nim dostval.
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 643 Z P R V Y
Ann Eljenholm Nicholsov (The Illu-
strations of Corpus Christi College MS 32:
e Glose in Englissche Tunge) vnovala
svou studii rukopisnmu pekladu evange-
li sv. Marka a Luke a pavlovskch epitol
z pozdnho 14. stolet doplnnch glosami.
Tyto peklady nespadaj do tzv. viklefskho
okruhu. Rukopis je vyzdoben zajmavmi
iluminacemi a je podle soudu autorky oje-
dinlm dokladem zatk zpstupovn
Bible laikm.
Po tchto dvou studich o rukopisech
pichz na adu srie text k crkevnm d-
jinm. Prvnm z nich je pspvek Alison
McHardyov (Ambition and Politics in the
Late Medieval Church), jeho hlavn po-
stavou je lincolnsk arcijhen a duchovn
v krlovskch slubch, John Scarle, kter
na samm sklonku 14. stolet zasahoval do
nejvy politiky. Autorka zobrazuje jeho
osobn kariru a vztahy k nejvznamnjm
osobnostem a institucm anglick crkve.
Pedn britsk medievista Jeremy Catto se
v nsledujc stati vrac k jedn z elnch
postav crkevnch djin vrcholnho stedo-
vku, canterburskmu arcibiskupovi Tho-
masu Arundelovi (Shaping the Mixed Life:
Thomas Arundels Reformation). Pedm-
tem autorova zjmu je spis Arundelova sou-
asnka a podzenho Waltera Hiltona
Mixed life, kter l Arundela jako sil-
nho odprce lollard a zachycuje tak zaj-
mavm zpsobem rozestupujc se hranici
mezi anglickou herez a ortodoxi. Maureen
Jurkowski si zvolila za tma svho lnku
osudy lollardskho kazatele Roberta Her -
lastona (The Career of Robert Herlaston,
Lollard Preacher), psobcho na pelomu
14. a 15. stolet. Jeho osud ilustruje funkce
sociln st lollard a jejich stoupenc.
Nsledujc studie Normana Tannera
(Wyclif and Companions: Naming and
Describing Dissenters in the Ecumenical
and General Counsils) se vrac k Viklefovi.
Zabv se rozborem odsouzench lnk,
pipisovanch Viklefovi, argumentac kon-
cil proti Viklefovi a vyuvn Viklefova
jmna k odsouzen dalch disident,
mj. i Jana Husa. Studie Iana Forresta (De-
famation, Heresy and Late Medieval Social
Life) se stylu pedchozch kapitol ponkud
vymyk. Je to zobecujc, teoretitj text
o zpsobech oerovn lid ve stedovk
Anglii pomluvou nebo obvinnm z hereze
a o monostech jejich obrany v rmci cr-
kevnho i obecnho prva.
Dva nsledujc pspvky jsou vnovny
vyuit vtvarnho umn, stedovk v-
zdoby kostel, ke vzdlvn laik. Richard
Marks se ve svm textu Picturing Word and
Text in the Late Medieval Parish Church za-
bv formami zviditelnn text (biblickch
i memorativnch) a pokou se rekonstruo -
vat jejich skuten historick funkce v an-
glickch kostelch. Elizabeth Eisensteinov
(Seeing Images and Hearing Texts: Modes
of Worship in Early Modern England) se za-
ml nad zpsoby komunikace ve stedov-
kch crkevnch prostorch, kde slyen
a vidn se vzjemn doplovalo.
Zvren studie pekrauj rmec
pozdnho stedovku a poskytuj prhled
do vvoje reformace v Anglii. Prvn z nich
je studie Andrewa Hopa (Conformed and
Reformed: John Colet and His Reformation
Reputation) vnovan vvoji bohoslueb,
zejmna vztahu tenho a mluvenho slova
v konfesn rozdlen spolenosti 16. sto-
let. Posledn text publikace, jeho autorem
je John Bossy (The Devotional Composi-
tion of Lord Henry Howard, 15841596), se
zabv Henrym Howardem, druhm synem
hrabte Henryho Howarda ze Surrey, a jeho
specifickm dlem, knihou i spe korpu-
sem zahrnujcm modlitby a dal texty pro
duchovn ivot lovka angliknskho vy-
znn konce 16. stolet.
E. Dolealov
Alexander PATSCHOVSKY, Die Concordia
Novi ac Veteris Testamenti Joachims von
Fiore ( 1202), Monumenta Germaniae
Historica Hilfsmittel 28, Hannover,
Hahnsche Buchhandlung 2013, 406 s., ISBN
978-3-7752-1135-2.
Z P R V Y 644
Kniha o Souladu Starho a Novho zko-
na plat za vrcholn dlo nejen Jchyma
z Fiore (ca 11351202), ale i ran stedo-
vk djinn filozofie. Jchym byl pesvd-
en, e mezi epizodami popsanmi ve
Starm zkon a dji v novozkonnch d-
jinch crkve mus existovat racionln
postiiteln soulad (concordia). Ke kad
vznan udlosti znm ze Starho z-
kona Jchym proto hledal a nalzal odpo-
vdajc skutenost z djin novozkonn
crkve. Propotem vk a generac ped
Kristovm pchodem (314) shledal stejn
poet generac po tto epochln udlosti.
A protoe jedn generaci empiricky vyhra-
dil ticet let, dospl k fatlnmu letopotu
1260, kdy podle nho mlo dojt bu k p-
chodu Antikrista, nebo k jinmu rozhod-
nmu djinnmu zlomu.
Dve ne si povimneme monografie
A. Patschovskyho, kter je nezbytnm ped-
stupnm kritick edice, nebude na kodu
podat strunou informaci o zpstupnn
Jchymovch spis podle nronch krit-
ri Komise pro kritick vydn dl Jchyma
z Fiore. Edice malch spis v esti svaz-
cch se ji bl svmu zvru (Opera mi-
nora I-V, in Fonti per la storia dItalia,
Antiquitates 4, 18, 26, 29, 37, Roma
19952012). O tvrtm svazku jsem ostatn
ji v tomto asopise podal zprvu (H 107,
2009, s. 888889). Dv z hlavnch dl, nedo-
konen Tractatus super quatuor evangelia
a Psalterium decem cordarum, ji jsou rov-
n k dispozici badatelm. O vydn prv-
nho spisu se zaslouil Francesco Santi
(Fonti, Antiquitates 17, Roma 2002), Psalte-
rium kritickou edic zpstupnil Kurt-Victor
Selge (viz zprvu I. Hlavka, H 107,
2009, s. 889). Expositio in Apocalypsim fi-
guruje v edinm vhledu Monumenta Ger-
maniae historica (editor K.-V. Selge), prv
tak jako Concordia Novi ac Veteris Testa-
menti, k n monografie A. Patschovskyho
vytv nezbytn pedstupe.
Obtnost edinho kolu nespov jen
v enormnm mnostv rukopis a nkolika
starch tisk, ale i v okolnostech samot-
nho vzniku dla. Jchym pracoval na svm
nejvznamnjm dle nejmn 12 let, od
podzimu 1183 a do srpna 1196, kdy je
musel pedloit papesk kurii. Ani pot se
jm vak nepestal zabvat, a lze tud d-
vodn pedpokldat, e ho a sv smrti
roku 1202 nepovaoval za dokonen. U to
samo o sob ztuje hledn autorskho
textu (archetypu) a bezprostedn z nho
vychzejcho hyparchetypu, jen nemusel
zstat jedinm svho druhu. Patschovsky
pedpokld, e ji text, za kter byl sm
autor odpovdn, neml jednoznanou po-
dobu. Jchymem navren zmny mly
v rukopisn tradici rznorod pijet, ne-
hled na to, e jeho stoupenci a spolubrati
jen nkter rznoten povaovali za z-
vazn a jin nikoli.
Ped editorem stla tak od potku
otzka, zda m vzt za zklad tzv. hornho
textu (rozumj textu nad poznmkami)
znn posledn ruky, anebo naopak nej-
star hyparchetyp. Tet monost by byl
smen text s ppadnm paralelnm ti-
skem ve sloupcch. Jinmi slovy, editor se
musel rozhodnout, do jak mry m pi-
hldnout ke koloritu recepce anebo zda
m text rekonstruovat pouze podle hypar-
chetyp. Pro ely komparace Patschovsky
rozdlil 42 rukopis do t td, piem
zvl vylenil tyi codices extravagantes.
Z eenho plyne, jak obtn by bylo v kri-
tick edici pihlet ke vem rznotenm,
nemluv o zachycen ortografickch va -
riant. Aby dostl nrokm kritick edice,
Patschovsky provedl kolaci vech rukopis
a nejstarho bentskho tisku z roku 1519
s pomoc 92 dlch zkouek (Stichproben).
Zatmco kolace tak velkho potu ruko -
pisnch variant byla zkoukou akribie
a trplivosti, vbr zkoumanch mst dal
editorovi pleitost prokzat neobyejnou
erudici a minucizn znalost Jchymova
dla.
Vsledek klasifikan analzy shrnuje
stemma codicumna s. 67, z nho je patrn,
e v kad ze t td se vyleuj dva ruko-
pisy obsahujc spolen ten. Jeliko vak
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 645 Z P R V Y
pouze oba rukopisy I. tdy se zsti kryj se
znnm obou dalch td, editor jim zejm
bude muset vnovat vt pozornost a prav-
dpodobn v poznmkovm apartu uv-
dt i odchylky. Jinak si lze sotva pedstavit,
e by edice obsahovala vechna rznoten.
I kdy se lze i s takovm eenm setkat, jde
o hromadn edinho balastu, kter zdn-
liv psob hyperkriticky, ve skutenosti
vak prozrazuje edin bezradnost. A pro-
toe to nen problmem jen jedn edice,
nepochybn kolem tto otzky vznikne ir
diskuse. Zd se mi, e by nemla zstat jen
domnou filolog. A pokud ano, mli by
prokzat, pro je teba v edicch uvdt
vechna rznoten.
F. mahel
Tom SOMER, Smil z Lichtenburka. Pbh
velmoe boulivho vku, esk Budjo-
vice, Nakladatelstv a vydavatelstv Veduta
2012, 291 s., ISBN 978-80-86829-80-7.
Smovn Tome Somera k biografii
Smila z Lichtenburka ( 1269) bylo dle po-
slednch doktorandskch setkn organizo-
vanch Centrem medievistickch studi
i nkolika ppravnch lnk soud ne-
pehldnuteln. Nad knihou o tm tech
stech stranch (ostatn druhou Smilovi v-
novanou knihou vydanou v rozmez n -
kolika let, jakkoli Elblova m zhruba
polovin rozsah a i jej rove je odlin)
jsem si vzpomnl na Smilova nemn zn-
mho souasnka, Voka I. z Romberka,
o nm jsou k dispozici dv (stle nepeko-
nan) asopiseck studie rozsahu vrazn
skrovnjho (k mmu pekvapen ani
jedna nen v knize citovna pitom p-
nov Vok a Smil mli spolenho pomr-
n mnoho oba bychom zastihli nap.
u Lvy 1246, v Prusku 1254/1255, u Mhl-
dorfu 1257 i u Kressenbrunnu 1260, o po-
dobnch kivkch jejich pomru vi
starmu i novmu krli a tak teba p-
ch peetch jak zachytil i Somer ne-
mluv). Tanuly mi na mysli i nad vodnmi
vahami na tma, jak pst biografie stedo-
vkch osobnost. Znalost nejen monost
(je je zde pojednna speciln ve vztahu
ke Smilovi tedy komentovanm pehle-
dem vyuitelnch pramen), ale i limit
naeho poznn je logicky vchodiskem
(asto spoluurujcm metodiku).
Kniha je lenna do t oddl prvn
je chronologicky koncipovan (rozum se,
e i zde velmi asto nutn pichz ke slovo
hledisko vcn), dal dva jsou tematick.
Prvn oddl je vnovn ivotnmu pbhu
Smila z Lichtenburka zabr necel ti de-
setilet od nejstarch doloench aktivit ve
tyictch letech 13. stolet a po jeho smrt
na sklonku edestch let). Pehlednou ko-
stru vkladu tvo meznky nebo mini-
mln udlosti, je z dnenho pohledu
meme za meznky povaovat v podob
bitev, resp. demonstrativnch taen: po-
naje aktivitami v prostoru mezi Lvou
a Stocem (1246) a kone Kressenbrunnem
(1260), kdy samotn bojov aktivity (na z-
klad dochovanch pramen zpravidla
ble neidentifikovateln) jsou druhoad
ve vztahu k analze kontextu, v nm se
Smil na bojiti ocit (alespo v jist me
reprezentativn obraz pomru jak k Vcla-
vovi I., tak jeho nstupci Pemyslu Otaka-
rovi II. nabz probrka diplomatickho
materilu tedy ptomnost Smilova jmna
ve svdench adch). Vzhledem k ir-
mu politickmu kontextu, do nho jsou
jednotliv taen zasazena, nejsou domc
rivality sklonku tyictch let mezi krlem
a kralevicem a jejich stoupenci ani tak
vsuvkou, jako spe logickou spojnic v pr-
bnm len.
Druh oddl je vnovn budovn Smi-
lovy svtsk domny (majetkov zkladny
rodu), tet sakrlnmu zzem svornkem
je zde t prostor, od eleznch hor po N-
meckobrodsko a rsko. Vvoj majetkov
drby, aktivity v oblasti hornho podnikn
a crkevn instituce a jejich specifick po-
staven vi Smilovi, resp. v irm rmci
k Lichtenburkm (k dvojici klternch
fundac padestchedestch let r,
Z P R V Y 646
Pohled tu pistupuje jet daleko star
klter vilmovsk, jeho statky leely v do-
sahu severn sti lichtenbursk domny),
ostatn spolu do znan mry souvisely.
Jedno s druhm bylo tsn propojeno (pi-
pomeme zde fungovn cistercickch
klter jakoto kolonizanch ohnisek na
stran jedn a liturgicko-memorilnch na
stran druh, jak ostatn lze doloit i u dal-
ch lechtickch dovch fundac t doby).
Soust vkladu je prbn ada spe-
cilnch otzek s tsnj i volnj vazbou
ke Smilovi. Bezprostedn je vazba v p-
pad potk hradu Lichnice (panovnick
versus lechtick zaloen tohoto i nkolika
dalch typov analogickch hrad vydalo
na adu polemik), podobn jako specifik
Smilova dvora (personlnm sloenm, po-
taje k nmu i kaplany, evidentn npo-
doby dvora panovnickho); bli pozornost
je vnovna Smilovm peetm. Autor nov
interpretuje Smilv pomr k crkevnm
institucm, a pedevm ke rskmu kl-
teru, kde rozborem pramen relativizuje
tradin teze o Smilovi jakoto o horlivm
podporovateli crkve a tohoto kltera ob-
zvlt. Nkter nov postehy nalezneme
i v ppad obecnjch tmat, kter se
Smila dotkaj jen sten jde nap. o po-
vahu Pemyslova odboje (12481249),
zaloen vchodopruskho Krlovce/K-
nigsbergu (Smil byl jednm z astnk
proslul Pemyslovy vpravy 1254/1255),
z hlediska pramenn kritiky potom m-
eme pipomenout vahy nad vpovdn
hodnotou Enikelova Frstenbuchu (zvlt
k udlostem roku 1246).
V rznch souvislostech se potom
objev i pesahy do obecnjch tmat,
pedevm rytsk kultury a jejch (zachy-
titelnch) projev a vrazovch prostedk.
Nedlnou soust vkladu tvo nkolik re-
konstruknch map (formovn rodov
majetkov drby, sdeln a farn s na N-
meckobrodsku a rsku), pehledovch
tabulek (Smil v diplomatickm materilu,
jeho milites a kaplani, Smilv itiner,
resp. spe doloen msta pobytu) a mno-
stv vyobrazen vedle listin, peet a zn-
mch rytskch motiv zde zaujme nko-
lik pspvk k historick ikonografii
Nmeckho Brodu anebo mapa z 18. stolet
zachycujc pozstatky starch hornch dl
(v oblasti Smilovch dlnch aktivit).
Somerova kniha je zvanm pspv-
kem z hlediska poznn osoby a doby Smila
z Lichtenburka; souasn ji lze oznait za
inspirativn z hlediska metody, j autor p-
bh jednoho z naich pednch lechtic
tyictchedestch let 13. stolet konci-
poval a jeho ivotn osudy dovedl zasadit do
pslunho rmce jak z hlediska politic-
kch djin zem, tak z hlediska budovn
zklad rodov moci: vvoj majetkov
drby rodu a budovn sdelnch struktur
na esko-moravskm pomez, hospodsk
aktivity, rezidence a nekropole jakoto kl-
ov vrazov prostedky osobn a rodov
reprezentace.
R. imnek
Novovk
Mlada HOL, Holdovac cesty eskch pa-
novnk do Vratislavi v pozdnm stedovku
a ranm novovku (14371617), Praha,
Casablanca 2012, 256 s., ISBN 978-80-
87292-18-1.
Jeden z monch pohled na djiny moci
a jej reprezentace ve stedovku a ranm
novovku pedstavuje systematick vzkum
symbolick komunikace pi panovnickch
ceremonilech, k nim neodmysliteln pat-
ily slavnostn vjezdy vldc do zemskch
metropol spojen s holdovnm stav.
Toho si byla vdoma autorka nepli roz-
shl monografie, v n pedstavila v chro-
nologickm sledu holdovac i obdobn
cesty eskch krl, kter uskutenili do
Vratislavi v letech 1438/1439, 1454/1455,
1469, 1511, 1527, 1563, 1577, 1611 a 1617.
Pestoe dl heuristickou oporu nala
autorka v nmeck, polsk a esk litera-
tue, musela podniknout neobyejn roz-
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 647 Z P R V Y
shl vzkum rozmanitch typ jazykov
nronch archivnch pramen, kter j
umonily popsat jednotliv kroky slavnost -
nho ceremonilu, k nim patilo pede-
vm uvtn vldce, pedn kl od
mstskch bran, jeho vjezd do msta, bo-
hosluba, ubytovn a nsledn pijet
holdu. Zvazn prvky ceremonilu oboha-
coval pestr doprovodn program, zvlt
hostiny, turnaje a loveck kln, kter slou-
il nejen k reprezentaci panovnickho ma-
jesttu, ale poskytoval prostor k jednn
s vladaem a leny jeho poetnho do -
provodu.
K nespornm kladm faktograficky
cenn a badatelsky pracn rozpravy Mlady
Hol pat zevrubn piblen jednotlivch
krok uskuteovanch pi ceremonilu
slavnostnch vjezd eskch krl do Vra-
tislavi na rozhran stedovku a novovku,
popis prosted a identifikace osob. Stranou
jej bli interpretan pozornosti vak z-
stala zvlt symbolick e doprovodn
vzdoby, pedevm slavnostnch bran,
jejich dochovan vyobrazen autorka
vyuila v textu prce pouze ilustrativn.
Dmysln vzdoba pozoruhodnch objekt
efemern architektury slouila mimo jinch
vznam k inscenaci dynastick pamti,
kter v ppad Habsburk prostupovala
jednotlivmi kroky slavnostnch vjezd, jak
bylo mon porovnat z obdobn dekorace
jinch metropol v jejich soustt.
S ohledem na zvolen tma a jeho
ukot ven v dlouh asov epoe nemly z-
stat stranou pozornosti autorky odpovdi
na otzky, kter by souvisely s ppadnou
promnou obsahu ceremonilu slavno-
stnho vjezdu spojenho s holdovnm od
poloviny 15. do potku 17. stolet, a to ze
strany vldce, slezskch stav a vlastn me-
tropole. Kulturn historick uchopen zvo-
lenho tmatu neme nahradit pouze
strun zvr prce, jen klade draz na
postien dlch rozdl v ceremonilech
bez bli interpretace jejich podstaty
(s. 151156). Vklad o ppadnch prom-
nch v obsahu ceremonilu slavnostnho
vjezdu a nslednho holdovn by si vy-
dal samostatnou shrnujc kapitolu.
Navzdory uvedenm dlm interpre-
tanm vhradm pedstavuje prce Mlady
Hol zvan vdeck pspvek k poznn
nkterch projev symbolick komuni-
kace, kter se odehrvala pi slavnostnch
vjezdech eskch krl do zemskch me-
tropol koncem stedovku a potkem no-
vovku. Jejich soustedn srovnvac
vzkum je v esk historick vd dlouho-
dob zaten konfliktnm pojetm djin
stavovstv na samm potku. Vedle volby
tmatu a pedstavench faktografickch
poznatk si ocenn zaslou tak jazykov
strnka rozpravy a jej peliv redakn
prava.
V. Bek
Ji ERN Soa ERN Pavlna KLEI-
BEROV, Glaidt, Hubmaier, Spittelmaier.
Ti texty mikulovskch novoktnc, Olo-
mouc, Univerzita Palackho v Olomouci 2011
(= Beitrge zur deutschmhrischen Litera-
tur 20), 162 s., ISBN 978-80-244-2863-5.
Kniha s texty mikulovskch novoktnc,
kterou vydalo nakladatelstv Univerzity Pa-
lackho v Olomouci v roce 2011, zpstup-
uje ti jazykov nmeck spisy, je vyly
v Mikulov v letech 1524 a 1526. Jedn se
o edici text tzv. mikulovskch novo -
ktnc, kterou dopluje esk peklad
editor germanist.
Prvn z text, obrana, Johanna Spittel-
maiera, je datovn k 6. beznu 1524. Druh
pojednn pedstavuje relaci Oswalda Glaid -
ta, kter se zabv setknm utrakvistic-
kch a luternskch kn ve Slavkov
(14.-15. bezna 1526). Tetm zpstupn-
nm textem, opt v jazyce originlu a v pe-
kladu do eskho jazyka, je dlo Baltazara
Hubmaiera. Vznik tto obhajoby je kladen
k roku 1526. Editovan texty tvo zrove
ti hlavn kapitoly knihy.
Dvojjazyn publikace vedle originl-
nch text pin pohled na nzorov vvoj
Z P R V Y 648
samotnch kazatel, nebo nap. Spittel -
maierova prce odkazuje na uen Martina
Luthera i nsledn ovlivnn Ulrichem
Zwinglim a dalmi. Vedle toho vechny
texty nastiuj vliv nmeck reformace
v eskm a moravskm prosted a zrove
poukazuj na nzorov vmny mezi es -
kmi zemmi a zahranim v obdob ra-
nho novovku. Nechyb ani ivotopisn
daje vech t autor, je pin doslov
z pera Jiho ernho. Edice tak poskytuje
nejen pramenn materil, ale zrove sle-
duje mikulovsk reforman dn jako kul-
turnhistorick fenomn. V tto souvislosti
si klade tak otzku po finannm zajitn
nakladatelsk innosti a nsledn vznamu
i roli podporovatel tchto t dl pro -
en deklarovanch idej. Pnos publikace
spov vak nejen v edinm zpstupnn
danch pramen, ale i v nron peklada-
telsk prci editor.
D. Dvokov-Mal
Krtk vnho spasen upamatovn. K i-
votu a dob jezuity Antonna Konie.
Uspodali a k vydn pipravili Kateina
BOBKOV-VALENTOV Milo SLDEK
Martin SVATO, Praha, stav pro eskou
literaturu AV R 2013, 193 s., ISBN 978-80-
85778-91-5.
Nejnovj koniovsk monografie psob
ji na pohled velmi pitalivm dojmem
a pi zbnm pohledu by ji mohl zjemce
podle pebalu zaadit mezi knihy pojedn-
vajc o mezivlen e. Historici a literrn
i hudebn vdci toti mohou pi zkoumn
njak osobnosti doby baroka jenom vji-
men shnout k vtvarnmu dlu Josefa
Vchala. Oblka knihy je zdailou demon-
strac toho, jak rezonanci se ve 20. stolet
dostvalo jmnu povstnho jezuity.
Pro vtinu obyvatel na zem je An-
tonn Koni (mon spolu s Bohuslavem
Balbnem) asi jedinm eskm historickm
jezuitou, o kterm kdy slyeli. Psoben to-
hoto novodobho mtu lze jen tko bez-
prostedn ovlivnit. Pojem koni a jeho
odvozeniny ije v eskm jazyce i podv-
dom vlastnm ivotem, na nm sebevce
vyven historick interpretace sotva
nco zmn. V peplnnch stedokol-
skch uebnicch djepisu se jezuita jenom
mihne. Pedkldan monografie vznikl
v kruhu seriznch a zkuench badatel
toto setkn kolegm ze spznnch obor
i amatrskm zjemcm o historii usnad-
uje a zpjemuje.
Na rozsahem nejvt sti knihy se po-
dlel nejpovolanj odbornk na vnitn je-
zuitsk misie a osobu Antonna Konie,
Martin Svato. Kapitola Zde byly jeho
Indie je vtenm textem mapujcm vvoj
a mechanismus diecznch a kajcch misi,
jim vnoval Koni velkou st svho i-
vota. Tak dal dva editoi ji po adu let
osvduj svou odbornou erudici: Kateina
Bobkov-Valentov se zabv strukturami
a personlnmi strategiemi jezuitskho
du, Milo Sldek barokn, pevn ho-
miletickou literaturou.
Prvn tetina monografie je zamena
historicko-biograficky. Ji Mikulec v vod -
n kapitole strun postihuje piny a cha-
rakteristiky rekatolizan vlny za vldy
Karla VI., do n Koniovo psoben spad.
Po ji zmnn Svatoov kapitole se Bob-
kov-Valentov zamila na promny slo-
en skupiny eskch kajcch mision
a dokazuje, e peliv etba korespondence
uloen v dovm jezuitskm archivu
v m me osvtlit jemn pedivo vztah,
napt, antipati i personlnch rozhodnut,
kter spoluvytvely podmnky pro rozvoj
Koniovy osobnosti a jeho psoben. Kaj-
cm misim na Prachaticku, kde psobil
jako mision, se vnovala Pavla Stuchl.
Druh Svatov text pedkld zdailou re-
konstrukci Koniova pohledu na zskvn
a etbu nboenskch spis v perspektiv,
kter byla jezuitovi vlastn: vry v jedinou
katolickou crkev a spsu due. Tato ka -
pitola je peklenutm ke druh sti sbor-
nku, v n je Koni pedstaven jako lite-
rrn autor.
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 649 Z P R V Y
Rozborem Postily v kontextu podob-
nch kazatelskch dl a s ohledem na Ko-
niovy misionsk pastoran zkuenosti
a poteby se zabv Milo Sldek. Na prvn
vydn zpvnku Citara Novho zkona se
zamila Marie karpov. Ve sv kapitole
jednak potvrzuje karkovu hypotzu, e
Koniv podl na Citae byl pouze re-
dakn, nikoli autorsk, jednak se vnuje
starm interpretacm tohoto zpvnku
v podn Jaroslava Vlka a Antonna Pod-
lahy, v jejich zvrech se vce ne badatel-
sk erudice uznvanch vdc odrazily
apologetick cle a metodick slabiny. Krt-
km pspvkem o Koniov nmeckm
kancionlu Lob-Klingende Harffe mono-
grafii obohatil Jan Kvapil (zkladn prac
o tomto zpvnku je sta Vclava Petrboka
z roku 1999).
Posledn tetina monografie pat Ko -
niovu druhmu ivotu. O odrazu jezui -
tovy osobnosti v dle Josefa Vchala (na
pebalu je pouita jeho olejomalba Ko-
ni) pe Hana Klnkov. Filmu Temno,
kter po roce 1950 uroval podobu koni -
ovskho mtu, jeho mstu mezi ideolo-
gii podzenmi historickmi velkofilmy
z padestch let a jeho recepci se vnuje
Petr Kopal. Autor si mimo jin vm ne -
bezpen dvojakosti ltky postaven na
konfliktu mezi svdomm jednotlivce a po-
adavkem systmu na vnj i vnitn kon-
formitu, kter vedla a k protireimnmu
ten filmovho spektklu v pozdn fzi ko-
munistick totality (krom rozvleklosti dje
to byl mon dvod, pro film nebyl uvdn
nijak asto).
Vedle obsahov strnky je teba vysoce
vyzdvihnout pravu monografie, rozshl
barevn obrazov plohy (dky nim vynik-
nou Vchalovy prce), psobiv frontispis
i vloenou zloku s reprodukc rytiny pu-
tujcho jezuitskho misione, tm ja-
koby v duchu nzornosti a pesvdivosti
Konie a jeho souputnk. Pi etb lze
trochu litovat skutenosti, e se nenael
nikdo, kdo by se v rmci monografie vno-
val vzniku, promnm a instrumentalizaci
koniovskho mtu (nepotme-li infor-
mativn text na zloce), by kapitoly kar-
pov, Klnkov a v nejvt me Kopala
se tto problematiky dotkaj. Vzhledem
k tomu, e vydn Koniovy monografie
v roce 1996 pod jmnem J. Blho bylo
spjato s okolnostmi krajn znevaujcmi
etiku vdeck prce, mohla by bt takov
sta dovedena a do souasnosti.
H. Kuchaov
Tomasz JE, Kultura muzyczna jezuitw na
lsku i ziemi kodzkiej (15811776), War -
szawa, Wydawnictwo Naukowe Sub Lupa
2013, 699 s., ISBN 978-83-64003-02-8.
Tomasz Je je renomovanm znalcem djin
jezuitskho du, zejmna vztahu jezuit
k hudb. Tato obshl monografie jednak
vychz z jeho starch studi, jednak a to
pedevm pin velk mnostv novch
poznatk. Slezskokladskmu regionu byla
sice vnovna velk pozornost u ped dru-
hou svtovou vlkou zejmna dky peet-
nm pracm Hermanna Hoffmanna (cel
Slezsko bylo soust esk provincie To-
varystva Jeova a do roku 1755), ale
Je vechna star dla pekonv erudic
i analzou obrovskho mnostv pramen.
Krom titnch zdroj se opr o dklad-
nou znalost psemnost centrlnho je -
zuitskho archivu Archivum Romanum
Societatis Iesu, kde ml monost dlouho-
dob studovat. Ovem zdaleka neerp jen
z tohoto mskho archivu, v seznamu pra-
men nalezneme ctyhodn poet dalch
instituc archiv i knihoven shromau-
jcch rukopisy a star tisky (s. 527610).
Podobn vyerpvajc je i pehled odborn
literatury (s. 611663).
Hudba byla pro jezuity velmi dleit.
Mlad hudebnci byli vychovvni v semi-
nch pro slubu na kru pi bohoslu-
bch i vznamnch crkevnch slavnostech.
Hudba byla dleitm faktorem pi dov
pedagogick innosti na gymnzich i uni-
verzitch a zejmna vznamnou roli sehr-
Z P R V Y 650
vala pi divadelnch pedstavench mnoh
z nich byla povtce zpvohrami. A neza-
nedbatelnou lohu mla hudebn produkce
tak pi misich v Evrop i zmoskch
oblastech.
Tomasz Je si je velmi dobe vdom
toho, e pro pochopen role hudby v jezuit -
skm du je nezbytn uvst tene do
obecn problematiky Societatis. Proto su-
marizuje hlavn rysy dovho ivota
a pravidla jej urujc a pot pedkld
djiny jednotlivch dovch dom v Klad-
sku a Slezsku (s. 2676). Nebyla to jed -
noduch historie: pedevm slezsk ko-
leje, rezidence a misie byly zakldny
a oivovny opakovan, nepze lutersky
orientovanch obyvatel, zatiovanch za-
hraninmi vldci, a u to byli sat nebo
vdt panovnci, znesnadovala p -
soben i tak progresivnmu du, jako byli
jezuit.
Jednm z nensilnch prostedk,
jak ovlivovat mysli vcch, byla prv
hudba, a v prosted protestantskm, nebo
katolickm. O loze hudby se diskutova-
lo u v zakladatelskch asech Ignce
z Loyoly a v nsledujcm plstolet exis-
tence du. Zprvu toti nebylo zcela jasn,
zda hudba m, i mus bt soust liturgie.
Zhy ale byla stanovena pesn pravidla,
kter urovala roli hudby pi liturgii, kate-
chezi, pi poutch, v rmci kongregac
a zbonch bratrstev, i na misich vnit-
nch i tch zmoskch.
Autor pak precizn analyzuje postaven
hudebnch produkc na jezuitskch ko-
lch tch nich, tedy modern termino-
logi eeno gymnzich, nebo i vych,
tedy na akademich (i univerzitch).
V danm ppad vnuje autor prvoadou
pozornost univerzit ve Vratislavi, ale zmi-
uje se i o Praze a Olomouci. Velk vznam
pak mla hudba pi jezuitskch kolnch di-
vadelnch pedstavench, z nich mnoh
byla z valn sti zpvan i doprovzen
hudbou. Je sprvn upozoruje na fakt, e
v dnm vtm dovm dom Tovary-
stva Jeova nesml chybt praefectus
musicae, ale mezi jezuity byli i originln
skladatel a nesmrn zajmav byl i reper-
tor dovch hudebnch produkc. Mezi
komponisty na zem kladsko-slezskch
dovch kolej vynikali nap. Michael Kau-
ligius, nkdej rektor v Kladsku, Joachim
Metzler z Hlohova, Martin Obersbach, n -
kdej kolegit od sv. Moice v Kromi,
psobc v Kladsku a Nise, i Wolfgang
Bruno, pobvajc po adu let v koleji ve
Vratislavi.
Kniha Tomasze Jee je obdivuhodn
nejen svm rozsahem, ale zejmna obsa-
hem. Autor vyerpal vechna tmata, kter
lze spojit s jezuitskou hudebn kulturou
i jejmi irmi souvislostmi. Uinil tak
s pehledem znalce, jen postihl nejen
strnky muzikln, ale i celkovou duchovn
atmosfru v du Tovarystva Jeova
i obecn spirituln rove stedoevrop-
skho prostoru v ase doznvn renesance
(i manrismu) a zvlt baroka.
I. ornejov
Helena STEJSKALOV Vlastimil KOLDA
(ed.), Doteky minulosti. Vbr z historickch
dokument msta esk Budjovice Be -
rhrungen der Vergangenheit. Auswahl
aus historischen Dokumenten zur Ge -
schichte der Stadt esk Budjovice Tou-
ches of the past. Selection of the historical
documents relating to the history of the city
of esk Budjovice, III, esk Budjovice,
Jihoesk muzeum 2012, 31 list, ISBN
978-80-87311-28-8.
Souhrnnou charakteristiku skvostn pro-
veden tabulov edice, zejmna prvnch
dvou svazk z let 20102011, pinesla
zprva v H 110, 2012, s. 378. Sta proto
strun uvst, m se vyznauje tet sva-
zek. Tentokrt se ikonografick dokumen-
tace, vybran z fond a sbrek Jihoesk-
ho muzea a Sttnho okresnho archivu
v eskch Budjovicch, zamuje pede-
vm na vznam vodnho ivlu pro jiho -
esk msto. Ve strunm vodu vyzvedli
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 651 Z P R V Y
H. Stejskalov a V. Kolda soutok Vltavy
a Male jako urujc prvek mstskho or-
ganismu, jeho opevnn, dopravnch a do
znan mry i hospodskch a socilnch
monost.
Jednotliv vyobrazen podvaj
krom vedut nebo vez z nich ukzky
most, rybnk v bezprostednm okol
msta, stavby lod a n plavby, stejn
jako vyuit vody pro energetick, zsobo-
vac a hygienick poteby msta. Tma p-
vodu pitn a uitkov vody je zvraznno
dobovmi vyobrazenmi monumentlnho
dla baroknho sochastv, Samsonovy
kany z dvactch let 18. stolet. Dopravu
zbo po Vltav, zejmna soli do Prahy na
nkladnch lodch od poloviny 16. stolet
ilustruj pro star dobu pedevm
archivn prameny, ale tak vyobrazen
z prvn poloviny 19. stolet jet dodaten
postihuj zpsob pepravy zbo (soli, e-
leza z Hornch Rakous, obil, deva a dal-
ch komodit), kter byl bn v ranm
novovku a v celm preindustrilnm ob-
dob. (V tto souvislosti je vak teba po-
znamenat, e sl, kter se dopravovala po
Vltav pes esk Budjovice do nitra
ech, proudila z rakouskho resp. tyrol-
skho Hallu, nikoli ze sasko-anhaltskho
Halle nad Slou.) Zajmav je rovn do-
kumentace k djinm rybolovu, mlynstv
a dalch emesel a k vyuit vodnch tok
ve fortifikaci msta.
Kvalitn reprodukce vyobrazen a p-
semnost, ale t archeologickch expont
sahaj od 14. do 20. stolet, avak nejdle -
itj jsou prameny pro obdob ranho
novovku. I kdy se tu a tam vloudil
omyl v lokalizaci nebo dataci (myln k roku
1595 akoli se zejm vztahuje k roku
1590 je datovn list Vilma z Romberka,
kdy u byl pedposledn rombersk vlada
tm ti roky po smrti), nesniuje to obec-
nou hodnotu tto ukzkov ikonografick
publikace.
J. Pnek
19. a 20. stolet
Jan DVOK Karel MAL a kol., 200 let
Veobecnho obanskho zkonku, Praha,
Wolters Kluwer 2011, 683 s., ISBN 978-80-
7357-753-7.
Obshl pamtn a zrove syntetizujc
prce, k jejmu napsn se spojilo ptae-
dest eskch i zahraninch odbornk
z oblasti djin prva a civilnho prva, je
vnovna rakouskmu Veobecnmu ob-
anskmu zkonku, pijatmu v roce 1811.
lo o legislativn akt zcela mimodnho
prvnho, politickho, ale tak kulturnho
(hodnotovho) vznamu. V dob tuhho
policejnho absolutismu byla pijata
prvn norma (legislativn korpus), prod -
chnut idejemi pirozenho prva a mo -
delov koncipujc obanskou spolenost.
Veobecn obansk zkonk, kter bez
podstatn jmy peil celou srii zsadnch
politicko-stavnch pevrat, byl z eskho
kontextu odstrann a roku 1950. V ped-
kldan publikaci je tato mimodn z-
van a a do naich dn pinejmenm
nepmo psobc prvn pamtka pedsta-
vena i analyzovna v ohromn i kon-
text, a to v eskm, stedoevropskm
i evropskm rmci.
Knihu otevr zajmav informativn,
snad jen ponkud pli strun historicko-
prvn vod z pera Jana Dvoka a Karla
Malho. Vyzdvihuj v nm prvnick, poli-
tick i odborn stylistick (veobecn sro-
zumitelnost a tedy snadn aplikovatelnost)
legislativn vkon Karla Antona von Martini
a jeho ka a dovritele tohoto zkono -
drnho dla Franze von Zeillera a uvdj
tene do kontextu dlouhho ivota a nad-
regionlnho psoben tohoto vrcholnho
dla juristick inteligence. Kniha je pak
rozdlena do devti tematickch oddl,
vnitn lennch na dl, speciln studie.
V prvn sti jde o vznam tto kodifikace
soukromho prva v irm historickm
kontextu, v druh o adaptace a psoben
zkonku v prv polovin 20. stolet, tet
Z P R V Y 652
st tematizuje povlen vvoj a vliv Ve-
obecnho obanskho zkonku na prvn
normy po roce 1948. Dal st zkoum
historick i aktuln pesahy tto normy
z roku 1811 do stavnho, obchodnho
a pracovnho prva, do civilnho procesu
a mezinrodnho i soukromho prva. Pt
st je vnovna obecn teoretickm
aspektm zkonku, dal obecnm otz-
km prva osob, pot pichz na adu
v kontextu uplatovn tohoto zkonku kl-
ov vznamn rodinn a ddick prvo,
zvr tvo sti o vcnm a obliganm
prvu. Po krtkm Dvokov a Malho z-
vru nsleduje obshl esk a nmeck
resum. Vznam knihy umocuje bohat
poznmkov apart a obshl bibliografie
pramen, literatury i judikatury.
Anotovan publikace je dlem nejen
pietn vzpomnajcm na v mnoha ohle-
dech epochu tvoc a dob svho vzniku se
v podstat vymykajc zkonk. Je to i pi
jist rozdrobenosti do zplavy drobnch
specilnch pspvk publikace v mnoha
ohledech zsadn povahy pro pochopen
podmnek i pedpoklad kontinuity a nad-
nrodn kompatibility stedoevropsk spo-
lenosti od potku 19. minimln do
poloviny 20. stolet.
J. Peek
Bohumr SMUTN, Brnnt podnikatel
a jejich podniky 17641948, Brno, Statutrn
msto Brno Archiv msta Brna 2012,
518 s., ISBN 978-80-86736-28-0.
Exempla trahunt... a i nkter publikace in-
spiruj dal, v oblasti odborn podnt dal
bdn. Mezi takov knihy lze bezesporu
zaadit Mykovu Historickou encyklope-
dii podnikatel ech, Moravy a Slezska
(Ostrava 2003), kter znamenala do urit
mry prlom v pohledu na urit aspekty
djin eskch zem a ukzala cestu dalm
badatelm. Pro hospodsk a sociln
djiny znamen zatek nov etapy, stavc
na rozvjen tohoto zkladu. Vnesla do hos-
podskch djin eskch zem nesetn
mnostv novch badatelskch otzek, kte -
r se odvjej od kadho uvedenho hesla
a pinesla obrovsk mnostv novch infor-
mac. Jednou z cest jejho monho pokra-
ovn jsou obdobn slovnky, zamen
tematicky nebo eji regionln.
Brno jako druh nejvt msto esk
republiky a zrove i jedno z nejvznam-
njch ekonomickch stedisek eskch
zem disponuje bohatou klou mench
i vtch prmyslovch podnik, jejich
historie je nkdy znan dlouh. Vedle toho
existovaly na zem msta v minulosti
firmy, dnes u zanikl, kter nm pipom-
naj ji jen mstn nzvy, jmna nkterch
rodin nebo archivn dokumenty. Msto m
a vdy mlo sv velk specifika z hlediska
nrodnostnho sloen obyvatelstva, kter
se zrcadlila i v osudech firem, stejn tak tu
je ohromn kulturn potencil, odvjejc se
od ekonomiky a sociln struktury.
Ucelen pehled o podnikatelskch
aktivitch na zem msta v uritm aso-
vm seku a zpravidla v jednom svazku
bylo dosud mon pokud jde o literatu-
ru zskat jen z dobovch schematism i
pozdji z telefonnch seznam.
Dleitho kolu pipravit pehlednou
historickou encyklopedii zdejch firem
a podnikatel se ujal Bohumr Smutn, do-
cent pro obor esk djiny na Masarykov
univerzit v Brn a dlouholet archiv
Moravskho zemskho archivu v Brn,
vedouc oddlen, sprvce rodinnch ar-
chiv, po lta se zabvajc prv otzkami
hospodskho a socilnho vvoje.
Autor se primrn soustedil na pro-
fesn a osobn kariry zakladatel jednotli-
vch podnik, pop. jejich rodin, kte se
proto v nzvu dostali na prvn msto ped
jejich podniky. Na zklad studia ady
archivnch fond a dostupn neetn od-
born literatury autor shromdil a vyhod-
notil detailn informace o tchto subjektech.
Metodicky po Mykovi nepin slov-
nk dnou pevratnou novinku. Vychz
z archivnch fond i z literatury. Hesla jsou
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 653 Z P R V Y
koncipovna jako biogramy zakladatel i
hlavnch pedstavitel dan firmy. Pod
jmnem rodiny jsou zmnny strun ivo-
topisy nejvznamnjch pedstavitel
podniku a je popsn vztah dan osoby
k podniku a jej podl na vybudovn, zm-
nch v prvnm postaven apod. Tak detail -
n, jak je v danm formtu mon doloit,
autor uvd i majetkov pomry firmy,
vetn nap. pnosu manelek ve form
vna, dle nboensk pozad, zejmna
vetn doloiteln konverze idovskch
rodin ke kesanstv, nebo msto narozen
vetn tvrti, tedy daje dleit z ady
aspekt.
Velmi zslun je uveden konkrtn
informace o archivnm fondu/ech a litera-
tue k dan firm, kde je mon najt po-
drobnj zznamy, resp. tu, ze kter bylo
erpno, ji na konci kadho hesla. Encyk -
lopedie je chronologicky vymezena le-
ty 1764, kdy se do Brna z Kladrub nad
Labem pesthovala sttn vlnask ma -
nufaktura, co je povaovno za potek
protoindustrializace ve mst, a do
znrodnn podchycench podnik v le-
tech 1945 a 1948.
Autorovi se podailo zpracovat velk
mnostv novch daj, kter vrazn obo-
hacuj i dal perspektivy djin msta Brna
jako nap. historicko-demografick pohled,
upesujc ucelenost pohledu na sledova-
nou skupinu obyvatel, znalosti o nrod -
nostnm, vkovm sloen a soukromch
pomrech, souvisejcch s podnikatelskou
aktivitou.
Velk draz klade Smutn prv na po-
psn rodinnch pomr, na nich byla
asto zvisl situace firmy. Satky pinely
nov kontakty v oboru nebo smrem k od-
bratelm. Zrove tento autorsk pstup
znamen znan pnos pro historicko-de-
mografick bdn, a to dky dajm
o socilnm a geografickm pvodu podni-
katelskch rodin, jejich provzanosti v re-
gionu navzjem i kontakty do dalch
oblast i do zahrani, rovn k poznn
nrodnostnho sloen, tj. v ppad Brna
k poznn podlu nmeckho, eskho a i-
dovskho obyvatelstva domcho, a v Brn
dost asto zahraninho pvodu.
vodn studie seznamuje s problema-
tikou brnnskch podnikatel. Dominant-
nm odvtvm v Brn bylo po pomrn
dlouh obdob vlnastv. Postupn se k tex-
tiln vrob pidalo strojrenstv, potravi-
nstv a chemick vroba. Stavebnictv
a doprava se rozvjely v souladu s rstem
msta a pibvnm obyvatelstva.
Encyklopedie obsahuje na 900 rodin-
nch hesel, v jejich rmci jsou pak jet
dle uvdni samostatn nejvznamnj
pedstavitel rodinnch firem. Pi prmru
ti osoby na rodinu (st hesel je jedno-
osobov, naopak nap. jedna z rodin Lw
obsahuje 21 jmennch podhesel) dojdeme
k ctyhodnm takka tem tiscovkm po-
jednanch osob. Dokld to nejen autorovu
pelivost, ale i velkou kvantitu podnikatel-
skch aktivit na zem msta. Kniha se pi-
tom sousteuje jen na obory spojen
s primrnmi vrobnmi odvtvmi a celou
oblast slueb ponechv stranou.
Objemn slovnk toti v nvaznosti na
prvn vydn Mykovy Encyklopedie za-
hrnuje na zklad vymezen pojmu pod -
nikatel pouze podnikatele v prmyslu,
tj. neobsahuje daje o obchodncch, do-
pravcch, o osobch innm v bankovnm
a stavebnm sektoru, umleck vrob
apod. Stranou ponechv i osoby mana-
erskho charakteru, kter za mzdu a podl
na zisku vykonvaly editelsk a jin ve-
douc funkce v podnicch majitel.
Prmyslov vroba v Brn nen podle
encyklopedie ist muskou zleitost,
v menin (opravdu mal) se v zhlav
hesel objevuj i jmna en, pokud byly ales-
po po njakou dobu nejdleitjmi
pedstavitelkami dan firmy, pop. zaklada-
telkami (nap. Marie Magdalena Polnaue-
rov, podnikatelka v mydlstv, a nkolik
dalch).
Kniha je vybavena ernoblmi ob-
rzky, kter navozuj atmosfru doby a i te-
maticky dokresluj textovou soust knihy.
Z P R V Y 654
Nechyb ani pehled hesel podnikatel
a firem podle vrobnch odvtv a pehled
firem, kter nemaj v nzvu jmno maji-
tele, a tud se v hlavn sti podle nj ne-
daj dohledat.
Lze se nadt, e Smutnho Brnnt
podnikatel a jejich podniky 17641948
stejn jako Mykova prce podnt dal
bdn o struktue brnnskch (a nejen br-
nnskch) podnikatelskch aktivit.
M. Sekyrkov
Veronika KONKOV, Mal velk djiny.
Mikrohistorick variabilita djin 20. stolet
v osudu Vincence Hodka, Praha, Antropo-
Web 2013, 146 s., ISBN 978-80-90-50-98-3-2.
Jako druh svazek ady AntropoEdice
s pedmluvou Jiho Woitsche vyla
kniha Veroniky Konkov, je je dostupn
tak na webu obanskho sdruen Antro-
poWeb. Tebae autorka prci zakotvila
v metodologii antropologie, mikrohistorie,
v technice prce s ego-dokumenty, u te-
ne nakonec pev dojem z tiv poda-
nho pbhu, v nm akoli autorka by
se velkm periodizanm meznkm v d-
jinch rda vyhnula nelze popt, e
velk djiny do tch malch pronikaj
a zsadn je ovlivuj. Individuln p-
bh jako mikroperspektiva, jak vyplv
z jejho pstupu a koneckonc i ze sa -
motnho nzvu prce, se tak proln s ma-
kroperspektivou politickch, socilnch
a hospodskch djin. Ukazuje, e v d-
jinch jednotlivce a jeho rodiny je
mnohdy dleitj rodinn ivot (satek,
narozen dt) a realizace v prci ne sa-
motn politika, nkterm jejm zlomm
se vak nelze vyhnout: Lze nevnmat
drobn posuny, hdky politickch stran,
ale nelze opomjet situaci pechodu z pr-
vorepublikovch pomr do ry druh re-
publiky a protektortu, nelze pehlet
povlen znrodovn (na venkov
teba pozdj kolektivizaci), pokud se vs
to existenn dotk.
Autorka sice leckter kapitoly nazv
a pojm jako ivotn etapy (Kluk od Vltavy;
Na spolen cest ivotem; Zatemnl
Praha atd.), ale velk djiny do nich pronikaj
v me nemal, ostatn jako do jinch ivoto-
pis, je ovem asto onu mikroperspektivu
mn zdrazuj, mn ns nechvaj nahl-
et do mylen samotnho autora.
Kdo vak byl Vincenc Hodek, onen
kluk od Vltavy, kter rd sportoval, pla-
val, miloval svou rodinu, ale teba tak
instaloval radiopijma v pracovn
T. G. Masaryka? Autorka ns provede jeho
dtstvm, karirou i koncem ivota (po
vysthovn do USA koncem edestch
let 20. stolet) v me, jakou j prameny do-
vol, ale pedevm nm ukazuje jeden lid-
sk osud mue a rodinu mue, jen se od
autodopravce vypracoval k tovrn na
leteck soustky. Navrhoval leteck p-
stroje, plnoval konstruovat letadla (a pro-
totypy i vytvoil, ovem znrodovac
politika po roce 1945 u mu ve vrob za-
brnila). Tovrna vznamnho odboje
z doby protektortu tak splynula se sttnm
podnikem dvno ped norem 1948, on
sm byl po Gottwaldov pevratu naopak
sthn za vyzvdastv, nebo ml doma
plny svch letadel natst nebyl odsou-
zen, ale dlouh vyetovac vazba byla do-
statenou hrzou, zejmna pi nevin
dotynho. Jeho ivot byl do znan mry
znien, ztrpovn, nen tak divu, e v ede-
stch letech 20. stolet touil po vystho-
vn, a zanat po edestce znovu (il
v letech 19041977) s manelkou a dcerou
v zemi, kde nikoho nezn, muselo bt mi-
modn obtn; ale po dlouhch letech se
zase dokzal piblit leteckmu prmyslu.
Soust prce Veroniky Konkov je
i j pozen soupis Hodkovy pozstalosti
(rodinnho archivu), je se dnes nachz
v USA, ve stt Maine, ve vlastnictv jeho
dcery. I tmto upozornnm na obtn do-
stupn a tak fakticky neznm prameny je
prce hodna pozornosti, mj. pro zjemce
o djiny eskho leteckho prmyslu.
B. Jirouek
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 655 Z P R V Y
Hana KBOV, Josef Vtzslav imk. Jeho
ivot a dlo se zvltnm zetelem k histo-
rick vlastivd, esk Budjovice Pelhi-
mov, Spolenost pro kulturn djiny a Nov
tiskrna Pelhimov 2013, 606 s., ISBN 978-
80-904446-9-0, ISBN 978-80-7415-070-8.
Djiny historick vlastivdy, reprezento-
van v eskm prosted pedevm J. V. i-
mkem (18701941), se net velk po-
zornosti badatel, bvaj pipomnny spe
okrajov, tebae nkter jej aspekty
v podob historick geografie a zejmna
regionlnho djepisectv, jak se dle roz-
vinulo i v druh polovin 20. stolet jsou
dodnes stabiln soust historick vdy.
H. Kbov se k tomuto pedmtu bdn
piblila prostednictvm ivotopisu prv-
nho (a de facto zrove poslednho) profe-
sora historick vlastivdy na prask
filozofick fakult, v nkterch aspektech
se tak nevyhnula ani srovnn s rozvojem
historick vlastivdy v Nmecku na pe-
lomu 19. a 20. stolet (v souvislosti se stu-
dijnm pobytem J. V. imka na univerzit
v Lipsku, mj. u Karla Lamprechta a Rudolfa
Ktzschkeho) a s regionlnmi vzkumy e-
skch Nmc, je sledoval J. V. imk jako
paralelu ke svm vlastnm vzkumm.
Monografie pibliuje ivotn osudy
J. V. imka, jeho obrovsk rozsah aktivit,
kter zvldal spolu s uitelstvm na Vy
dv kole, kde psobil po vtinu svho i-
vota, ale pedevm pibliuje jeho habili-
taci z eskch djin na Karlo-Ferdinandov
univerzit v roce 1904 (poslze bezplatnou
mimodnou profesuru), kterou petavil
v dnou profesuru historick vlastivdy a
po prvn svtov vlce (1921), v pomrn
pokroilm vku. Nepochybn to tak zhor-
ilo monosti etablovn oboru na fakult,
nebo J. V. imk ji neml plnou slu
k jeho rozvoji v badatelsk i teoretick
sloce (mnoh z toho poslze doploval
Frantiek Roubk, ovem jako docent, kter
ani po druh svtov vlce o profesuru ne-
usiloval, resp. se s pokraovnm dan pro-
fesury v vahch profesorskho sboru
FF UK ji nepotalo). imkovy ivotn
osudy jsou v dan knize podny velmi plas-
ticky, s pouitm mnoha doklad z jeho po-
znmek a korespondence. Zachycuj stety
mezi historiky potku 20. stolet im-
kovu docenturu tak vcemn proti Jaro-
slavu Gollovi prosadil Josef Kalousek, co
je opt zajmav kamnek do mozaiky toho,
jak byla vytvena vztahov struktura esk
historiografie t doby.
J. V. imk byl mimodn inorod
mu a tak peliv archiv, dochovalo
se tedy obrovsk mnostv pramen v jeho
osobn pozstalosti, s nimi se autorka mu-
sela vyrovnat a dokzala z nich vytit
opravdu maximum k jeho dlu, ped -
nkm na univerzit i mimo ni, k jeho
vztahu k Turnovsku, k djinm nrodnm
i regionlnm. Cennou soust prce jsou
tak destky stran bibliografickch daj
k imkovu dlu i jeho pednkm, jeho
vlastnch text i zmnek o nm v tisku.
Vedle obshl obrazov plohy, zajmav
ilustrujc imkovy ivotn osudy i nkter
jeho prce, je teba pipomenout i tm
stostrnkov Exkurs na tma imkova
pojet historick vlastivdy, tedy vbr
z jeho vlastnch relevantnch text (progra-
movch, metodickch stat, ale i text v po-
dob dobrozdn) na tma historick
vlastivdy.
B. Jirouek
Z P R V Y 656
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 657
Nekrology
Z VDECKHO I VOTA
Tom Durdk (24. 1.1951 20. 9.2012)
Dne 20. z loskho roku nhle zemel vznamn esk archeolog, kolega Tom Dur-
dk, jeho cel odborn ivot byl orientovn na vzkum a studium stedovkch hrad.
Jako absolvent studia archeologie a historie na Filozofick fakult Univerzity Karlovy
v Praze v sob od zatku sv profesionln kariry nesl vdom, e archeologie stedo-
vku je obor, kter mus nutn spolupracovat s dalmi medievistickmi disciplnami, aby
se vpov jeho pramen obohacovala nebo korigovala interakc s dalmi typy pramen.
Pro tento zpsob prce vytvoil prostor v podob esk castellologie, jejm hlavnm clem
je propojovat prci mnoha odbornk pracujcch v ternu i pi vyhodnocovn zskanch
poznatk a publikovat jej vsledky. Sm pitom pispl jak akcentem na archeologick,
psemn, ikonografick a kartografick prameny, tak vten zvldnutou metodu stavebn
historickho przkumu. Vemi tmito prostedky shromdil neuviteln mnostv pri-
mrnch pramennch a vzkumnch pozorovn, kter piln a efektivn vyuval pi sv
bohat publikan a pedagogick innosti.
Ji jako student sv pedagogy zskval svm promylenm zjmem o stedovk pev-
nosti, a proto si jej Zdenk Smetnka vyhldl jako spolupracovnka do oddlen archeolo-
gie stedovku v Archeologickm stavu SAV v Praze, kter prv v dob Durdkovch
profesionlnch zatk budoval. Od roku 1971 byl Tom Durdk lenem tohoto praco-
vit, zstal mu vrn do konce svho ivota a vraznm zpsobem se zapsal do jeho kon-
cepn irokho zbru.
Od potku usiloval o studium vech hrad v echch, zasazen do stedoevropskho
a evropskho kontextu je proto logick, e si jako nejvznamnj kol vytyil sestaven
korpusu eskch hrad jako snmku stavu tchto lokalit a jejich poznn. Pro tento su -
marizan el formuloval koncept hradnch typ, kter se v jeho prci staly zkladnm
3_CCH_657_660_nekrolog_CCH 16.9.13 11:19 Strnka 657
nstrojem charakteristiky hradnch lokalit jako pramennch celk vypovdajcch o vlast-
nm vzniku, genetickch a socilnch souvislostech, kadodenn funkci a vvojovch po-
sunech. Jeho klasifikan sil zashlo snad vechny pedstaviteln aspekty hradnho
studia, take jsme se dky nmu dozvdli mnoh i o podob zaniklch lokalit, mezi nimi
si cenil povstnch zavench hrad, v jejich destrukci ekaly poklady archeologickch
poznatk. V zatcch tto obrovsk prce stl projekt vzkumu hrad pemyslovskho
loveckho hvozdu, jeho uzavenost a specializovanost se jevila jako vznamn vzkumn
pednost. Kivoklt, Tov, Hlavaov a Angerbach jsou jmna klovch lokalit, na jejich
vzkumu spovaj zklady hypotz o hradech pechodnho typu, o loze kastel v esk
a evropsk hradn architektue a o pnosu hradn hmotn kultury k poznn stedovk
hmotn kultury obecn.
Mimodn Durdkovo sil dokld tak vjimen mnostv vdeckch i populari-
zanch titul, v nich doma i v zahrani publikoval vsledky sv prce. Odr se v nich
a nadlidsk sil o badatelsk koncept interdisciplinrnho vzkumu hrad a o zformu-
lovn zkladnch trend, kter tento vzkum osvtluje. Podrobn Durdkova bibliografie
t vce ne 450 titul. Na prvnm mst v n stoj monografick syntzy typu Ilustrovan
encyklopedie eskch hrad s pravideln vychzejcmi doplky, Hrad kastelovho typu
v echch nebo Hrad pechodnho typu a doprovzej je stovky studi, pehlednch shr-
nut nebo popularizanch sumarizac urench zainteresovan veejnosti. Velmi dleit
msto v Durdkov bibliografii zaujalo dvanct svazk ady Castellologica Bohemica,
kolem n soustedil nzorov a profesionln rozrznn okruh badatel. Vydn tchto
svazk je dkazem nejenom publikan a autorsk ple, ale nesporn tak organizanho
umu a vypt. Jinm pkladem vjimen Durdkovy organizan innosti jsou ronky
asopisu spolenosti ptel staroitnost, kter pivdl na svt jako vedouc redaktor,
pedseda redakn rady a starosta Spolenosti ptel staroitnost.
Tom Durdk byl skuten vjimenm a obtavm organiztorem. Tento svj um
zapojoval do budovn pracovi ternnho vzkumu, shnn tm spolupracovnk, bu-
dovn a naplovn depozit atd. Svou organizan schopnost dal tak do slueb pe
o pamtky. Sv hrady pomhal chrnit, konzervovat, etrn vyuvat a propagovat tak, aby
si veejnost i rzn orgny sttn a veejn sprvy uvdomily jejich kulturn hodnotu.
Velk spch v tto oblasti zaznamenala Durdkova autorsk i osobn ast v televiznch
serilech Hrady obvan a dobvan a tty krlovstv eskho. Obrovsk je tak e
jeho kontakt s nejrznjmi spolky, obanskmi sdruenmi i skupinami nadench dob-
rovolnk, dky nim mohlo bt uinno mnoho nejenom pi poznvn hrad, ale i pi
jejich zchran. Jeho osobn investice do ochrany kulturnho ddictv mu pinesla mimo-
dn ocenn. V roce 2011 byla jeho sluba naim hradm ocenna mezinrodn cenou
Europa nostra nevldn organizace na ochranu kulturnho a prodnho evropskho d-
dictv (Tom Durdk byl lenem jej vdeck rady).
Dky tomuto nasazen a badatelskm spchm byl pozvn k psoben v ad uni-
verzitnch pracovi a dalch instituc, v nich vyuoval, informoval, bojoval za zachovn
pamtek, organizoval a publikoval. Psobil na Katede djin architektury VUT v Praze,
v stavu djin umn a v stavu pro pravk a ranou dobu djinnou FF UK v Praze, na Ka-
tede kulturologie FF UK v Praze a tak na Katede archeologie Zpadoesk univerzity,
jej veden pevzal v ervenci 2012. Stal se lenem vdeck rady Deutsche Burgenverei-
nigung, e. V., expertem ICOMOS/UNESCO, lenem Comit permanent Castrum Bene
(v letech 19951998 psobil jako prezident tto organizace) a Comit Castella Maris Bal-
tici, lenem poroty pro udlovn Ceny Evropsk unie za ochranu evropskho kulturnho
ddictv, lenem vdeck rady Nrodnho pamtkovho adu, pedsedou Stl komise
Z V D E C K H O I V O TA 658
Ministerstva kultury R pro hodnocen kulturnch pamtek (od roku 1997 pracoval jako
jej pedseda), lenem Exekutivnho vboru eskho nrodnho komittu ICOMOS, ped-
sedou Nezvisl pamtkov unie, lenem Hlavnho vboru esk archeologick spole-
nosti a lenem Centra medievistickch studi AV R a UK v Praze. Byl pravidelnm
astnkem konferenc Chteau Gaillard, a tedy i pispvatelem stejnojmennho reno-
movanho sbornku. Krom ji uvedench redaknch a publikanch aktivit pracoval jako
len redakn rady Zprv pamtkov pe atd., atd.
Tom Durdk byl vjimenou osobnost na medievistiky. Studium eskch hrad
zsadn zmnil v koatou disciplnu, na jejm zem probh diskuse o ad tmat, kter
esk hrady propojuj s celm evropskm stedovkem.
Jan Klpt Petr Sommer
Vbrov bibliografie prac Tome Durdka od roku 2002
Bibliografie prac Tome Durdka vydanch do roku 2002 byla uveejnna ve sbornku
Castellologica Bohemica 8, 2002, s. 531541.
Tom Durdk Viktor Suick, Zceniny hrad, tvrz a zmk. Jin echy. Praha,
Agentura Pankrc 2002. 146 s.
Jan Admek Tom Durdk Ji Frhlich Jan Olejnk Ji Hladk, Protivnsk
zmek. Protivn, Mstsk kulturn stedisko 2002. 16 s.
Ilustrovan encyklopedie eskch hrad. Dodatky. Praha, Libri 2002. 140 s.
Castellologica Bohemica 8. Ed. Tom Durdk. Praha, Archeologick stav Akademie
vd R 2002. 624 s.
Nlezy z hrad pechodnho typu (Hlavaov, Angerbach, Tachov). Praha, Archeolo-
gick stav AV R Praha 2004. 340 s.
vd R 2004. 504 s.
Ji lovec Petr Chotbor Ji Slavk Zdenk Prochzka Michael Rykl Tom
Durdk, Encyklopedie eskch tvrz. Praha, Argo 2005. 507 s.
Tom Durdk Viktor Suick, Zceniny hrad, tvrz a zmk. Zpadn echy. Praha,
Agentura Pankrc 2005. 328 s.
Tom Durdk Frantiek Gabriel Petr Chotbor Ivan Peina, Castrum Bene 9.
Exkursionsfhrer. st nad Labem, Univerzita Jana Evangelisty Purkyn 2005. 64 s.
Encyklopedie eskch hrad. Praha, Libri 2005. 366 s.
Ilustrovan encyklopedie eskch hrad. Dodatky 2. Praha, Libri 2005. 164 s.
Rab castle. Libice nad Cidlinou, Gloriet 2005. 16 s. (t v nmeck verzi)
Tom Durdk Nadda Kub, vihov. Chlumec nad Cidlinou, Gloriet s. r. o. 2006.
16 s.
vd R 2006. 536 s.
Castrum Bene 9. Burg und ihr Bauplatz. Ed. Tom Durdk. Praha, Archeologick
stav AV R 2006. 443 s.
Souasn esk kastellologie. Praha, VUT 2007. 27 s.
Hrad Pimda. Praha, Spolenost ptel staroitnost 2007. 104 s.
Hrady pechodnho typu v echch. Praha, Agentura Pankrc 2007. 288 s.
esk hrady. Praha, Albatros 2008. 382 s.
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 659
Hrady na Mali. Praha, Spolenost ptel staroitnost, Unicornis 2008. 176 s.
vd R 2008. 750 s.
Tom Durdk Petr Chotbor Frantiek Gabriel, Wartburg-Gesellschaft Jahresta-
gung 2009. Exkursionsfhrer. Wartburg, Wartburg Gesellschaft zur Erforschung von
Burgen und Schlssern 2009. 59 s.
Ilustrovan encyklopedie eskch hrad. Praha, Libri 2009. 733 s.
Roman Brzo Tom Durdk et al., Hrad Orlk nad Humpolcem. Humpolec, Msto
Humpolec 2010. 260 s.
Tom Durdk Jan Vina Michal ervenka Soa ernock, Studie na zchranu
a rehabilitaci hradn zceniny Zlenice a jejho prodnho prosted. Praha, REFOT
2010. 95 s.
vd R 2010. 656 s.
Ondej Fibich Tom Durdk, Ryti svatho Jana a jejich hrad ve Strakonicch. Stra-
konice, Nakladatelstv Hrad Strakonice 2011. 40 s.
Hrad Dbn. Praha, Spolenost ptel staroitnost 2011. 111 s.
Tom Durdk Viktor Suick, Zceniny hrad, tvrz a zmk. Vchodn echy.
Praha, Agentura Pankrc 2012. 230 s.
Sestavila Kristina Rexov
Knihy dol redakci
Federico GAMBACORTA Lubo POLANSK, Italian coins in the National Museum of
Prague. I.1., Old collection: Middle Ages and Early Modern Period (IXXVI centuries).
Praha, Nrodn muzeum 2012. 232 s.
Zdenk JINDRA, Der Bahnbrecher des Stahl- und Eisenbahnzeitalters: die Firma
Fried. Krupp/Essen von der Grndung der Gussstahlfabrik bis zur Entwicklung zum
Nationalwerk und weltbekannten Kanonenlieferanten (1811 bis Anfang der 90er
Jahre des 19. Jahrhunderts). Stuttgart, Steiner 2013, 643 s.
Pavel VAEK Markta FORMANOV, Pbh plzeskho loutkstv. Plze, Zpa-
doesk muzeum vPlzni 2012. 33 s.
Vtahy z eskch asopis a sbornk
Acta Comeniana. 25 (XLIX), 2011:
Jan HERFEK, Giovanni Pico della Mirandolas Encounter with Jewish Intellectuals,
s. 724. Pl CS, Pro Turcis and contra Turcos: Curiosity, Scholarship in Turkish Histories
by Johannes Lwenklaus (15411594), s. 2546. Howard HOTSON, Arbor sanguinis,
arbor disciplinarum: The Intellectual Genealogy of Johann Heinrich Alsted, s. 4791.
Pierre-Olivier LCHOT, Between Ramism, Socinianism: The Intellectual Context of John
Durys Analysis Demonstrativa Sacrae Scripturae, s. 93123. Ji JUST, Neue Nachrichten
ber Johann Amos Comenius im Archiv von Matou Konen, s. 125172. Mirjam de
BAAR, The Construction of a Spiritual Network: The Correspondence of Antoinette Bou-
rignon (16161680), s. 173197. Marie RYANTOV, Der Konvertit und Exulant Ji Holk
und seine antikatholischen Schriften, s. 199219. Martina LIS, Der Homo migrans der
Frhen Neuzeit. Die Bhmischen Exulanten und die neuere deutsche Migrations- und
Exilforschung, s. 221240.
Acta Universitatis Carolinae Historia Universitatis Carolinae Pragensis. Ro. 52, . 1:
Jakub JARE, Djiny vysokho kolstv v eskoslovensku po roce 1945. Otzky a pod-
nty, s. 1323. Pavel URBEK, Vda a vysokokolsk vzdlvac systm ve vztahu k pro-
mnm hospodskho mechanismu v eskoslovensku (esk republice) od roku 1945
do souasnosti, s. 2538. Jindra BIOLKOV Petr KAING, Vvoj Vysok koly bsk
v podmnkch ostravskho regionu v letech 19451969, s. 3960. Petr CAJTHAML, Pro-
mny role univerzit v systmu vysokch kol v 50. letech 20. stolet, s. 6169. Ivana OR-
NEJOV, Esej Sira Hectora Hetheringtona o univerzitn autonomii, s. 7396.
Archivn asopis. Ro. 63, 2013, . 1:
Jan HUTA, Archives New Zealand budovn digitlnho archivu pro dlouhodobou
ochranu digitlnch dokument, s. 524. Ji VIDLIKA, Archivn fond olomouck skupiny
Spolku eskch bibliofil v olomouck poboce Zemskho archivu v Opav. Vznamn pramen
k djinm moravskho bibliofilskho hnut, s. 2540. Irena MAMCZAK-GADKOWSKA, Sta-
nisaw Nawrocki (19252010), s. 4147. Mikul TVRTNK, Hlas volajc na pouti, s. 4852.
asopis Matice moravsk. Ro. 131, 2012, . 2:
Anna PUMPROV, Svdectv autografu o prci Petra itavskho s textem Zbraslavsk
kroniky, s. 239263. Stanislav VOHRYZEK, K otzce existence komendy du johanit
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 661
3_CCH_661_680_knihy_CCH 16.9.13 11:19 Strnka 661
v Brtnici, s. 265284. Tom PARMA, Jean-Baptiste Gramay, primas Afriky, titulrn ar-
cibiskup upsalsk a administrtor oslavansk, s. 285310. Pavel PUMPR, Ni klrus na
barokn Morav mezi normou a realitou. Pspvek k prosazovn norem pro ivot klru
v olomouck dieczi, s. 311340. Petr POPELKA Michaela ZVODN, Nacionln, po-
litick a integran aspekty mstsk dopravy v moravskch mstech do r. 1914, s. 341366.
asopis Slezskho zemskho muzea srie B. Vdy historick. Ro. 61, 2012, . 1:
Romana ROSOV Jana KOUDELOV Andrea EPL, Kostel Sv. Ondeje v Hodsla-
vicch. Poznatky z przkumu opravy, s. 132. Iveta FRSTOV, Nrodn muzeum v pro-
cesu formovn regionlnho muzejnictv a jeho ohlas v tisku (18601900), s. 3347. Pavel
OPK, Metodj Jahn a vtvarn umn, s. 4958. Libor MARTINEK, Nkolik poznmek
k pobytu Josefa Kinara ve Slezsku, s. 5964. Miroslava SUCHNKOV Ilona MATEJKO-
PETERKA, perky zdoben mincemi (z etnografickch sbrek Slezskho zemskho
muzea), s. 6575. Karel MLLER, Dal opavsk mstsk supralibros, s. 76. Irena
KORBELOV, Viktulie a personlie v kuchyskch tech besk knec komory
z roku 1660. Edin pspvek k vzkumu baroknch dvorskch slavnost, s. 7788.
esko-slovensk historick roenka. 2011:
Ivan KAMENEC, Xnia uchov, s. 1314. Miloslava MELANOV, Za Xeou ucho-
vou, s. 1415. Jan RYCHLK, Msto na hranici hranice ve mst: vvoj malho pohra-
ninho styku v habsbursk monarchii a v eskoslovensku, s. 1935. Krzysztof NOWAK,
Cieszyn/esk Tn rozdzielone ycie, rozdzielona pami, s. 3853. Attila SIMON,
ttnou a etnickou hranicou rozdelen Komrno medzi dvoma vojnami, s. 5566. va
KOVCS, Kto bude mojm milovanm? Vvoj sobneho trhu ako indiktor pohrani-
nej vmeny v rozdelenom Komrne (19001940), s. 6785. Magdalna RYCHLKOV,
Vliv politick hranice na rozdlen regionu na pkladu oblast Slovcka a Zhoria,
s. 87112. Milan ZEMKO, Politick systm eskoslovenska 19181938, s. 132. Jan
RYCHLK, Strany nrodnostnch menin a jejich postoje k politickmu systmu v SR,
s. 133145. Zdenk BENE, eskoslovensko 19181938 v uebnicch djepisu, s. 147152.
Jaroslav PINKAS, Mezivlen obdob v nmeckch uebnicch djepisu, s. 153129.
Marek MD, Uebnice obansk vchovy a nauky v dob prvn republiky, s. 159163.
Viliam KRATOCHVL, Mon modely na vubu medzivojnovho obdobia (k problmom
tvorby synteticko-analytickch uebnc dejepisu), s. 164172. Vclav ULVR, Djepis
v praxi, s. 172176. Jaroslav EBEK, Ideov tendence politickho stranictv v politickch
systmech ve stedn Evrop v mezivlenm obdob (19181938), s. 177188. Duan
KOV, Kresansko-socilne (udov) hnutia: demokracia a autokracia v stredoeurp-
skom priestore, s. 189198. Roman HOLEC, Na vod: hospodrsky nacionalizmus ako
hadanie odpoved..., s. 201205. udovt HALLON, Medzi nrodnm a hospodrskym
zujmom. Vzahy slovenskho, eskho a maarskho kapitlu na slovenskom verovom
trhu po roku 1918, s. 208219. Daniela BRDLEROV, Slovensk akce. Pronikn
Banky eskoslovenskch legi na Slovensko a Podkarpatskou Rus, s. 221238. Miroslav
SABOL, Kapitlov zmeny a nrodnostn turbulencie v celoplonej elektrifikcii Slovenska
v 20. rokoch 20. storoia, s. 239251. Jan IINSK, Nacionln charakter procesu
nostrifikace prmyslovch podnik v mezivlenm eskoslovensku 19181930,
s. 253265. Istvn GAUCSK, Moc hospodrskej reality. Nostrifikcia zujmovch
podnikov Rimamurnsko-algtarjnskej eleziarskej . spolonosti na Slovensku,
s. 268280. Zsombor BDY, Formy socialistickho hospodrskeho nacionalismu. Auto-
bus Ikarus ako produkt a ikona maarskho priemyslu, s. 281294. Roman HOLEC,
Bratislavsk Dynamitka (Zvody J. Dimitrova) na pozad esko-slovenskch vzahov,
s. 295308. Miroslav LONDK, Ekonomick reformy v eskoslovensku v 50. a 60. rokoch
20. storoia a slovensk ekonomika, s. 309326.
esk lid. Etnologick asopis. Ro. 100, 2013, . 1:
Zdenk UHEREK, 100. ronk asopisu esk lid, s. 34. Klra WOITSCHOV, a-
sopis Nrodnho muzea v letech 18272012, s. 526. Michal ERNE, Pamtky archeolo-
gick po 160 letech stle na rozcest, s. 2750. Bronislav CHOCHOL, asopis Matice
moravsk historick periodikum v promnch doby, s. 5162. Ji WOITSCH, Sto ro-
nk eskho lidu v osobch a poselstvch vedoucch redaktor, s. 6398. Karel SKLE-
N, Sto dvacet let asopisu Spolenosti ptel staroitnost, s. 99106. Miroslav VLKA,
Nrodopisn vstnk eskoslovansk jako tiskov platforma Nrodopisn spolenosti es -
koslovansk a nstupnickch organizac, s. 107120. Ji WOITSCH, esk lid a pbuzn
vdeck asopisy v 19.21. stolet, s. 121127.
Djiny a souasnost. Ro. 35, 2013, . 4:
Jan PRINGL, Kdy ohn zaplanou. eskoslovensk tramping, s. 1014. Jan POHU-
NEK Jan PRINGL, A zabloud v ten kraj Krajinou eskho trampingu, s. 1517.
Jan POHUNEK Petr JANEEK, Potlach, canck, usrna. Tramping pohledem etnologie,
s. 1821. Jan KRKO, Gza Velika a neblah konce rudho trampingu?, s. 2226.
Miroslav ITN, Strakonick hrad. Mezi komendou johanit a lechtickou rezidenc,
s. 2829. Petr BALLA Jan INDEL, Ve svtle Kunovy lampy a stnu Stalinovch bot
aneb prochzka budapeskm Memento parkem, s. 3031. Radim KOP, Josef Kyselak.
Tagger s cepnem v ruce, s. 3233. Tom WINTER, Rozpait cesta Kupkovmi Salony,
s. 3436. Historik by se ml spoleensky angaovat. S Jacquesem Krynenem o justinm
sttu, o roli ochrnc hodnot a loze historik, s. 3740.
Djiny vd a techniky. Ro. 45, 2012, . 4:
Michal IMNEK, Konec nenahraditelnho mue. Likvidace R. Heydricha v lka-
skm kontextu. II. st, s. 213250. Filip GRYGAR, Ke zrodu a pdu legendy o nmeckch
atomovch vdcch, kte nechtli z morlnch dvod sestrojit jadern zbran pro nacis-
tick Nmecko, s. 251270. Jan KREKULE, Jet nevme, pro kvetou Vzpomnka na
mezinrodn symposium 1964, s. 271275.
Fontes Nissae. 13, 2012, . 2:
Markta LHOTOV, Stillhaltekommisar Reichenberg a Aufbaufonds Gesellschaft
Wien-Reichenberg reorganizace spolkovho ivota v sudetsk up podle rakouskho
vzoru, s. 314. Monika REMSOV, Trestn nalzac komise v Jablonci nad Nisou (1945
1947), s. 1526. Jaroslav ZEMAN, Stt a jeho architektura. esk mezivlen stavby
v nmeckm Liberci, s. 2746. Anna HABNOV, Pomnk Heinricha Liebiega pro Libe-
rec, s. 4752. Miroslav KOLKA, Stavebn podoba a vvoj vodn pily p. 21 v Oldichov
v Hjch v kontextu historie zpracovn deva v Jizerskch horch, s. 5366. Vladimr
TERGL, Obrazov sbrka loveckho zmku v Josefov Dole ve svtle dobovch invent
a jej identifikace v mobilirnm fondu sttnho zmku Hrub Rohozec, s. 6778. Martin
OUHRABKA, Pedmstsk dm p. 739 v Lomnici nad Popelkou. etn ztrty lidov
architektury v kontextu chybjcch plonch vzkum, s. 7986. Petr JEN Vojtch
NOVK Vladimr PEA, Zchrann archeologick vzkum bval mstsk atlavy
v esk Lp, s. 8793.
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 663
Forum Brunense. 2011:
Ji VANK, Pozstalost velitele pilberku plukovnka Ogilvyho z roku 1661
(k 350. vro jeho mrt), s. 721. Ji VANK, Posdka pilbersk pevnosti ve svtle sva-
tojakubskch matrik 16451750 (1. st), s. 2553. Miroslava MENKOV, Vrchn ped-
staven pilbersk vznice Moic Smrek, s. 5562. Pavel KOL, Jednotlivec v soukol
prvn svtov vlky, s. 6585. Karel ALTMAN, Mezi Polenkou a Stopkou. (loha hostin-
skch zazen v ivot eskho korza v Brn), s. 87103. Gustav NOVOTN, Zatenick
lta MUDr. Jaroslava Bakee ve Vdni (18951902), s. 105118. Lenka KUDLKOV, Con-
valaria nen jen konvalinka. Z historie firmy a obytnho a obchodnho palce Aloise Mi-
kulka Convalaria v Brn, s. 119127. Vendula HROMDKOV Ale NAVRTIL Petr
VACHT, Przkum krypty kostela Nanebevzet Panny Marie v Brn Zbrdovicch v roce
1988, s. 133135. Jan PERNIKA, Mditiskai Bedich Pfeiler, Frantiek Schwder
a Schwderovi synov mdirytec a ocelorytec Gustav Ji, fotograf a mditiska Adolf
Jan, s. 137149. Jan PERNIKA, Jan Ji Pokorn a brnnsk mdirytectv a mditiska-
stv koncem 18. a na zatku 19. stolet, s. 151166. Dagmar BAUMANNOV, Nkolik po-
znmek k osobnosti a pamtem Silvia Pellica, s. 169177. Duan RIEDL, Dv moravsk
bojovnice za prva eny Ludmila a Zdenka Wiedermannovy, s. 179192.
Havlkobrodsko. Sbornk pspvk o historii regionu. 26, 2012:
Josef RMEK, Nkolik poznmek k potkm benediktinskho kltera ve Vilmov.
(Pspvek k diskusi o fundan innosti ran esk lechty ve 12. stolet), s. 773. Ondej
JAKUBEC, Pozdn renesann epitaf Adama Likee ve sbrkch Muzea Vysoiny v Havl-
kov Brod, s. 7493. Zuzana KLEMENTOV, Psoben novine a vydavatele Josefa Hof -
rychtra na Nmeckobrodsku, s. 93150. Zina ZBOROVSK, Antonn ouba (18861972),
s. 151184.
Historica Olomucensia. 42, 2012:
Jan STEJSKAL, Nejsem snad v krl i knz? Tzv. caesaropapismus a ravennt
arcibiskupov, s. 1122. Lucie TOMAN, Dvoj podoba Jednoty vvoj adu bratrskho
soudce v eskch zemch a Rzeczpospolit Obojga Narodw, s. 2338. Veronika CHME-
LAOV, Epizody jezuitskho psoben v katolicko- protestantskm souit msta Tna,
s. 3961. Martin JAVOR, Mu slobodomurr. Hra alebo presvedenie?, s. 6379. Pavel
MAREK, Pspvek k ivotopisu Msgre. Jana rmka, s. 81100. Marek MD, Kardinl
Pietro Gaspari pedn mu vatiknsk diplomacie, s. 101114. Ondej KOL, Proble-
matika etnictva v interpelacch Nrodnho shromdn 19181925, s. 115123. Jana
BUREOV, Bohumil Lauman ve svch kninch exilovch publikacch, s. 125134.
Milan VYHLDAL, Z innosti leteckch instruktor generlmajora Jana Reindla v Egypt
bhem Suezsk krize, s. 135154. Alena KOKEOV, Druh sjezd Svazu eskoslovenskch
vtvarnch umlc v roce 1964 a jeho vliv na liberalizaci vtvarn tvorby, s. 155173. Petr
ORSG, Jak dl? Diferenciace eskoslovenskch exilovch mdi po srpnu 1968 jako
vraz promny exilov veejn sfry, s. 175182.
Historica Olomucensia. 43, 2012:
Marcel MARTIN, Potky rozkvtu eckch studi v kontextu italskho ranho huma-
nismu: Barlaam ze Seminary, Francesco Petrarca, Leontios Pilatos, Giovanni Boccaccio,
s. 927. Jan STEJSKAL, Cestami reformy. Nad ppravou vydn cestovnho denku
Ambrogia Traversariho, s. 2940. David KRYSKA, Od Radomsk komise po souasnost
aneb Z djin sprvnho soudnictv v eskch a polskch zemch, s. 4164. Miroslav
EDIV, Metternich, severn Afrika a evropsk sttn systm v letech 18141848, s. 6578.
Rastislav MOLDA, Putovanie po slovanskch krajinch. Cestopisn a cestovatelsk innos
trovskej genercie, s. 79100. Ivana KOUCK, Pedagogick, pednkov a charitativn
innost Ladislava Brtnickho (18581936), s. 101127. Karla VYMTALOV Zdenk
JIRSEK, Klasick studia na nmeck Karlo-Ferdinandov univerzit v Praze v letech
18821918, s. 129162. Zdislava DVORKOV, Postavenie Andreja Hlinku v esko-slo-
venskch vzahoch do roku 1910, s. 163180. Jan ZHOK, Belgian a nezdaen
kolonizace Rwandy, s. 181195. Pavel MAREK, Pomoc rusk pravoslavn crkve vchod-
nmu Slovensku v letech 19551968, s. 197219.
Historick demografie. 36, 2012, . 2:
Ivana NMEKOV, Sociln stratifikace panstv Horovsk Tn v letech 16541848,
s. 145175. Markta PRAKOV SELIGOV, Konfesijn smen satky v reformova-
nm sboru ve Velimi a v esk reformovan crkvi vbec na sklonku 19. a na potku
20. stolet, s. 127223. Vclav TPNEK, Demografick vvoj albnsk populace na Ko-
sovu ve 20. stolet, s. 225264. Eduard MAUR, K vznamnmu jubileu Ludmily Fialov,
s. 265267. Eduard MAUR, K ivotnmu jubileu Ludmily Nesldkov, s. 268270.
Monografie a studie Ludmily Nesldkov s historicko-demografickou tematikou z let
19982[012], s. 270271. Eduard MAUR, Za prof. PhDr. Jim Musilem, CSc. (28. nora
1928 16. z 2012), s. 272273.
Historick geografie. 28, 2012, . 2:
Martin JEEK, Dva ivoty vsi v pemyslovskm loveckm hvozdu. Bratronice v ranm
stedovku, s. 239251. Tom KLIMEK, Lokalizace a orientace v ternu prostednictvm
uren smru od v textech eskho stedovku historicko-smantick analza,
s. 253270. Martin DOHNAL, Koncept polyfoklnch sdel na pkladu obce Opaany na
Tborsku, s. 271298. Petr AINKA, Promny osdlen na eskm zem ve 2. polovin
20. stolet v kontextu zsadnch spoleenskopolitickch udlost (s drazem na vvoj obec-
nho zzen), s. 299333. Michal SEIMAN, Nzev jako symbol regionu, s. 335352.
Jakub KREK, Pam krajiny evidence, dokumentace a popularizace drobnch pamtek
v krajin. In margine edin ady Pam krajiny, s. 355365. Frantiek MUSIL, Ka -
menice a Kameniky na rychmburskm panstv (toponomasticko historick vaha),
s. 365273.
Historick obzor. Ro. 24, 2013, . 3/4:
Peter HERTEL, Z mocnch impri outsidery. panlsko a Turecko mezi 16. a 20. sto-
letm, s. 5060. Lucia MAJLTOV, Kostarika v systmu vztah eskoslovenska a Stedn
Ameriky, s. 6170. Ji BORITZKA, ivot na hranici. Konflikty a spoleenstv na chorvat-
sko-slavonsk sti vojensk hranice v letech 15681593, s. 7079. Kristna KYNCLOV,
Plukovnk T. E. Lawrence a jeho psoben na Blzkm vchod, s. 8083. Roman
VONDRA, Osobnosti esk minulosti. Karel Havlek Borovsk (18211856), s. 8487.
Roman KODET, Velk bitvy svtovch djin. Tannenberg 1914, s. 8891.
Historie a vojenstv. Ro. 62, 2013, . 1:
Jan BIEDERMAN, Kule, sanytr, dlo ohniv a py. Pspvek k historickmu vvoji
munice palnch zbran v 15. a 16. stolet, s. 414. Ji PLACH, Wintonovy dti v za-
hraninm odboji, s. 1539. Zdenk VALI, Sokolovo, s. 4062. Tom JAKL, Nmeck
jednotky v boji o Sokolovo, s. 6366. Jindich MAREK, s. vsadkov a zsobovac bze
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 665
v jin Itlii (norkvten 1945), s. 6785. Ji RAJLICH David MAJTENYI, Leutnant
Hans Sobotka aneb esk letec sestelen nad Bilbaem?, s. 8697. Pavel PALEEK, Ve
slub Sovtskmu svazu. Edice dosti Karla Vae o piznn sovtskho obanstv,
s. 98112. Tom JAKL, Album Autosluby s. vojska na Rusi, s. 113115. Jan ACH,
esk vynlez pro hrabte Sporcka, s. 120122. Ji RAJLICH, Vladimr Nedvd
(19172012), s. 132141.
HOP. Historie Otzky Problmy. Ro. 3, 2011, . 2:
Lenka BOBKOV, Cesta princezny Eliky do pru, s. 1124. Michel PAULY, Johann
von Bhmen und das Haus Luxemburg, s. 2539. Kateina CHARVTOV, Petr itavsk
a mtus posledn Pemyslovny, s. 4153. Zdenk VAEK, Zbon nadn pslunk pa-
novnick rodiny a dal projevy jejich pzn crkvi v letech 13101333(1335), s. 5567.
Mlada HOL, Satek Karla IV. s Annou Svdnickou, s. 6976. Jana FANTYSOV MATJ-
KOV, Bourbonsk vvoda na dvoe Karla IV. (13571359). Poznmka k sko-francouz-
skm vztahm v dob zajet francouzskho krle Jana II. Dobrho, s. 7787. Markta
NOVOTN, Fridrich Stromer z Norimberka, quondam notarius Karlsteinensis. Pspvek
k problematice karltejnskho dominia ve 14. stolet, s. 8998. Tereza MAZANCOV, Ka-
teina Lucembursk, s. 99109. Tams FEDELES, Ad visitandumque sepulchrum sanc-
tissimi regis Ladislai. Varadnsk svatyn v pozdnm stedovku, s. 111126. Blanka
ZILYNSK, Z Burgundska a do husitskch ech: ivotn pou Filiberta de Montjeu. Opo-
dn reflexe biografick knihy, s. 127142. Daniela DVOKOV, Albta Luxembursk,
igmundova dcra, v rokoch 14381442, s. 143159. Martin NEJEDL, Lucemburku, jsi
svtloplach netopr, mourajc sek a peuat kalous. Zpas o ddictv lucembursk
dynastie pohledem strjce povyraen Michaulta Tailleventa, s. 161180. Lenka BOB-
KOV, Vzpomnka na doc. PhDr. Annu Skbovou, CSc., s. 183184.
Jin Morava. Vlastivdn asopis. 48, 2012, sv. 51:
Marian MAZUCH, Doklady novovkch aktivit v prostoru zaniklho ran stedov-
kho mocenskho centra Mikulice-Valy, s. 745. Karel MLATEEK, Zeman z elic na
cestch po Morav, s. 4658. Ludmila SULITKOV, Mikulov jako sprvn a kulturn cen-
trum v ranm novovku, s. 5970. Ivo DUREC, Opilstv na idlochovicku na pelomu
19. a 20. stolet, s. 7195. Jaromr KUBEK, esk noviny na Beclavsku a Hodonnsku,
s. 96114. Radek MAL, Topos Kyjova v tvorb idovskch bsnk nmeckho jazyka,
s. 115123. David PAPAJK, Historick mstopis Moravy a Slezska v letech 18481960. P-
pravy, problmy, realizace, dokonen, s. 124133. Emil KORDIOVSK, Vlen kody
z let 19381945 v Beclavi, s. 134167. Eva VEERKOV, Lidov obyeje nmeckho
etnika na Znojemsku, s. 168196. Dagmar JELNKOV, Archeologick lokality na katas-
tru obce Miroslavsk Knnice, okres Znojmo, s. 199216. Josef UNGER, Mladohraditn
pohebit Divky Padlky za humny v povod Harasky, s. 217219. Josef UNGER,
Archeologick vzkum pohebit z 11. stol. v Divkch Padlky za humny, s. 220260.
Michal IVN, Nlezy minc z mladohraditnch hrob v Divkch a jejich zalenn
do problematiky hrobovch minc z 11. stolet na Morav, s. 261266. Miroslav KRLK,
Organick relikty v koroznch produktech kovovch pedmt z mladohraditn fze po-
hebit Divky Padlky za humny, s. 267281. Eva DROZDOV, Demografick struk-
tura mladohraditn fze pohebit Divky Padlky za humny, s. 281285. Eva
DROZDOV, Analza stopovch prvk v kosternm materilu z mladohraditnho obdob
pohebit Divky Padlky za humny, s. 286293. Jana KAMARTOV Jana BENE-
OV Eva DROZDOV, Hodnocen srologickch vlastnost AB0 systmu u kosternch
pozstatk z mladohraditn fze pohebit Divky Padlky za humny, s. 294298.
Andrea MATJKOV, Hrob kultury zvoncovitch pohr z pohebit Divky Padlky
za humny, s. 299301. David PARMA, Hroby z mlad doby bronzov z pohebit Divky
Padlky za humny, s. 302307. Ji PAJER, Potky fotografovn ve Strnici, s. 308326.
Ivan TARHA, Nov znaky a vlajky mst a obc, s. 327332.
Judaica Bohemiae. 47, 2012, . 1:
Marie MALIVNKOV WASKOV, Die mittelalterliche jdische Gemeinde in Pilsen
(Plze) und die Frage ihres Untergangs. Einige Erzhlungen, Anmerkungen und Erw-
gungen, s. 533. Peter KNYA, Zur Entstehungsgeschichte der jdischen Gemeinde in
Preov und der Gestaltung ihrer Beziehung zur stdtischen Gesellschaft, s. 3554. Adam
DOBE, Anti-Jewish Incidents in Jindichv Hradec (Neuhaus) and Nov Bystice (Neu -
bistritz) in 1859: on the History of modern anti-Semitism, s. 5583. Andrea JELNKOV,
Books in the Terezn Ghetto and their Post-War Fate, s. 85107. Martin JELNEK, The
unKnown (neZnm) Project. Identification of People on Portrait Photographs from the
Photo Archive of the Jewish Museum in Prague, s. 109116.
Judaica Bohemiae, 47, 2012, . 2:
Marie BUATOV, Commercial Relations between the Jews of Prague and Krakow in
the Period before the Battle of White Mountain, s. 533. Ivo CERMAN, Alois von Sonnen-
fels and the Blood Libel in the Early Enlightenment, s. 3556. Alexandr PUTK, New
Source for the Trial of Lipman Heller and the political Conflict in the Prague Jewish
Community, 16291630: Kurzer summarischer wahrhafter Bericht, s. 5797. Jitka KOR-
BELOV, Schulfassionen als wichtige Quelle zur Geschichte des jdischen Schulwesens
in Mhren, s. 99109. Jaroslav KUNTO, Signet ring from Republic square (Nmst
Republiky) in Prague, s. 111114. Dana VESELSK, Indetifying Donors of Objects in the
Collections of the Jewish Museum in Prague. Project, supported by the Rothschild Foun-
dation (Europe), s. 115118. Pavel SLDEK, The Prague Centre for the Jewish Studies
in the first Year, s. 119124. Arno PAK, Georges Kars (18801945), Early Works,
s. 125130.
Literrn archiv. Sbornk Pamtnku Nrodnho psemnictv. 41, 2009. esk literrn
vda 20. stolet. (K 100. vro narozen Felixe Vodiky):
Felix VODIKA, Djiny literatury za zrcadlem nrodn individuality, s. 928. Ale
HAMAN, K Vodikovu pojmu konkretizace ve svtle souasnch nzor, s. 3340. Ondej
SLDEK, Podoby a promny strukturln tematiky, s. 4155. Tom KUBEK, Teorie
kol a tradice funkce, s. 5779. Marie KUBNOV, Vodikovy Potky krsn przy no-
voesk a evokan schopnosti literrnho dla, s. 8189. Alena MACUROV, Bsnk,
dvka, architekt a ti druz (dnes), s. 91100. Jaroslava HRABKOV Jaroslava JAN-
KOV, Prvn vstup Felixe Vodiky na pole kolskch uebnic, s. 101116. Michal KOSK
Ji FLAIMAN, Felix Vodika textolog a editor, s. 117124. Ladislav SOLDN, Nad po-
tky a koncem kritickho psoben Jana Strakoe (lta 19231927 a obdob 19481966),
s. 125134.
Literrn archiv. Sbornk Pamtnku Nrodnho psemnictv. 42, 2010. Lska a ivot
vdy pro mne jedno budou... K 100. vro narozen Frantika Hrubna:
Jaroslav TOMAN, Frantiek Hrubn modern klasik dtsk poezie, s. 925. Jana
EKOV, Zpv-li bsnk o dtstv... O tvorb Frantika Hrubna pro dti, s. 2739. Ji
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 667
POLEK, Poezie nen le opojen... Marginlie k Hrubnov vzpomnkov knce Lsky,
s. 4154. Marie MRAVCOV, Zlat reneta pokus o analzu a dl interpretaci, s. 5580.
Iva MLKOV, Hrubnovy prvotn poznmky k rukopisu Zlat renety, s. 81102. Milo
POHORSK, Jobovy noci Frantika Hrubna, s. 103124. Renata FERKLOV, ... Jak
se da Vm a jak se da panu ackmu? Odhalen satirik Frantiek Hrubn,
s. 125136. Renata FERKLOV, Ptelstv pes ocen [asu]. Vzjemn korespondence
Frantika Hrubna, Egona Hostovskho a Josefa Trgra na pelomu 60. a 70. let 20. stolet,
s. 149208. Pavel JIRAS, Hrubnova spoluprce s filmem, s. 223234. Ladislav Zikmund
LENDER, Co ta oka vid? Ilustrace dla Frantika Hrubna v promnch 20. stolet,
s. 237241. Ale POHORSK, Hrubnv Verlaine, s. 243247. Zuzana VOJTCHOVSK,
Jak pichz bsnk k dtem. Frantiek Hrubn a jeho role pi vchov mladch ten
z pohledu uitele literatury, s. 249253. Helena MIKULOV, Hrubn tensk. tensk
ohlasy na dlo Frantika Hrubna, s. 255262.
Numismatick listy. Ro. 67, 2012, . 1:
Lenka VACINOV, Hlava Medsy. K vznamu gorgoneia na eckch mincch, s. 36.
Ji MILITK, Keltsk mince ze sbrky Muzea hlavnho msta Prahy, s. 716. David LU-
ICK, msk csask mincovny tetho stolet (235294). 1. Maximus Thrax-Aemilianus
(235253), s. 1736. Luk RICHTERA, Nepublikovan varianta blho penzu Ferdi-
nanda I. typu V.a, s. 3739. Tom SML Kamil SMEK, Nezvykl dobov falzum
blho penzu Ferdinanda I. z nlezu v Klnci (okr. Praha-zpad), s. 4042. Luk RICH-
TERA Martin ZMRZL Vclav STKA Rostislav FOTTER, Jet k netradinmu do-
kladu peraby jednokrejcaru, s. 4348.
Ji MILITK, Keltsk mince z oppida Hrazany (okr. Pbram), s. 5161. Ji LUKAS,
K innosti bavorskch eza kolk v prask mincovn v 70. a 80. letech 10. stolet,
s. 6266. Petr VOREL, Koncese na hledn poklad u Kutn Hory pro Jana Vyskytenskho
z Vyskytn z roku 1538, s. 6775. Vojtch BRDLE Tom SML, Napodobenina blho
groe Rudolfa II. z panstv Frinco, s. 7685. Emil NOVK, Otaznky kolem poetnho groe
Ferdinanda III. z roku 1649, s. 8692. Pavel VOJTEK, Dosud neevidovan estikrejcar
Leopolda I. z vratislavsk mincovny, s. 9394. Marek CAJTHAML, Dal napodobovn
rubnch stran chmelovch znmek?, s. 9596.
Luk RICHTERA Martin ZMRZL Jaromr WASSERBAUER Luk KALINA, erven
skvrny na zlatch mincch a monost jejich alternativnho etrnho itn, s. 99107. Ji
MILITK, Dva nlezov statry Alexandra III. Makedonskho z zem jin Moravy
a z okol Pchova na Slovensku, s. 108114. Tom JEBEK, Nlez praskch gro ve
Star Boleslavi (okr. Prahavchod), s. 115130. Jan CIHL, Vzcn varianta praskho
groe Jana Lucemburskho a VI. skupina Castelinovy typologie, s. 131134. Emil NOVK,
Zapomenut medaile s portrtem Vojty Nprstka. Ke 150. vro mylenky zaloen N-
prstkova muzea v Praze, s. 135142.
Jlius FRHLICH, Drah kov z moravskho keltskho centra Nmice, s. 147159.
Ji MILITK, Zajmav peraba mince Constantina I., s. 160162. Petra MADAROV,
Pamtn mince vydan v roce 2012, s. 163169.
Olomouck archivn sbornk. 2012:
Bohdan KAK Miroslav KOUDELA, Informace o prci Sttnho okresnho archivu
Olomouc v roce 2011, s. 921. Ivana KUBKOV, K zpstupnn fond farnch archiv
v SOkA Olomouc, s. 2230. Jitka BALATKOV, Prameny k djinm Crkve eskoslovensk
husitsk v olomouck poboce Zemskho archivu v Opav, s. 3135. Bohdan KAK,
Pspvek k analze pojmovho spojen Nmec cizozemec z 60. let 15. stolet, s. 3946.
Hana SEICHTEROV Jan TPN, Peeti ze 16. stolet Velk Tnec, Ostrovy, Nov Sady
a Lazce u Olomouce, s. 4753. Eva FIEDLEROV Vclav MATOUEK, Rytina Oblhn
Olomouce v letech 16431644 v dle Matthiase Meriana, s. 5472. Hana SEICHTEROV,
Peeti msteek a obc bvalho sovineckho panstv, s. 7392. Ji VIDLIKA, K minu-
losti kapitulnho zmku ve Velkm Tnci, s. 93103. Ingrid SILN, Pveck sbor v Husov
sboru ve Velk Bystici, s. 105110. Ingrid SILN, edest let muskho pveckho sboru
Han, s. 111116. Stanislava KOVOV, Jubileum docenta PhDr. Miloe Kratochvla,
s. 119120. Jan TPN, PhDr. Antonn Roubic by se letos doil 80 let, s. 121122. Boh-
dan KAK, Vstava Olomouc v promnch stalet v historick budov olomouck rad-
nice, s. 123129. Frantiek VETIKA, Los rzn ene ns po svta ocen (Hana
Jechov), s. 129130. Frantiek VETIKA, Vn tma (Zdenk Pikryl), s. 131132.
Frantiek VETIKA, Aforista a pohdk (Jan Sobotka), s. 133134. Gottfried PAMPEL,
Vzpomnky na Olomouc v kvtnu 1945, s. 135137. Zdenk KAPAR, Prameny k djinm
Olomouce v 16. stolet v kopich olomouckch biskup, s. 138145.
Paginae historiae. Sbornk Nrodnho archivu. 20, 2012, . 1:
Ludmila SOCHOROV, Divadelnk Matj Stuna (17651819) a jeho ptel jakobni?
K promnm identity demokratick inteligence na konci vku rozumu, s. 531. Jan
BENDA, Nmeck sociln demokratick strana dlnick a uprchlci z okupovanho po-
hrani, s. 3260. Zlatue KUKNOV, Od esk bohosloveck koleje k Nepomucenu,
s. 61130. Jan KRAM, Potovn muzeum a jeho sbrkotvorn innost v letech
19391970, s. 131174. Vlasta VALE, kolsk spolek Komensk: 140 let eskho kolstv
ve Vdni, s. 175202. Filip PAULUS, Denk Sbrky map a pln: pramen k historii jedn
etapy rozvoje mapov sbrky 19201942, s. 203240. Milan VOJEK, Abychom vdli,
kam si pro n zajt ... Pokus o srovnn policejn evidence pobytu obyvatel v Berln, Vdni
a Praze od poloviny 19. stolet do konce 1. svtov vlky, s. 214257. Helena NOVKOV
Ivan OVEK David HUBEN, Hubert Ripka: zznamy o rozhovorech s Edvardem Be-
neem 19321938, s. 258307. Eva GREGOROVIOV, Neznm psemnosti ke sjedno-
covacmu procesu Itlie uloen v Nrodnm archivu v Praze, s. 308322. Eva
DRAAROV, Nrodn archiv v roce 2011, s. 323368.
Paginae historiae. Sbornk Nrodnho archivu. 20, 2012, . 2:
Tom KALINA, Pedarchivn pe Nrodnho archivu u veejnoprvnch pvodc
v poslednch dvaceti letech, s. 9102. Zora MACHKOV Ji KESAN, Spoluprce N-
rodnho archivu se soukromoprvnmi pvodci v oblasti pedarchivn pe, s. 103124.
Helena POCHOBRADSK, Pedarchivn pe v podmnkch sttnch oblastnch archiv,
s. 125147. Miroslav OLINA, Okresn archiv a pedarchivn pe. Teorie a praxe po-
slednch 40 let, s. 148159. Alexandra BLODIGOV, Dokumenty horn komory,
s. 160181. Daniela BRDLEROV, Spisov a pedarchivn pe v Akademii vd esk
republiky, s. 182193. Petr CAJTHAML Marek URANSK, Pedarchivn pe v Ar-
chivu Univerzity Karlovy v minulosti a v souasnosti, s. 194207. Karolna IMNKOV,
Pedarchivn pe u Nrodnho pamtkovho stavu, s. 208227. Eva WASKOV, Shrnut
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 669
pedarchivn a archivn pe u podnikatelskch pvodc v zpadnch echch, s. 228247.
Pavel RMEK, Pedarchivn pe ve Sttnm okresnm archivu Zln a v ttnom archve
v Nitre, poboka Topoany, s. 248259. Jan SCHWALLER, Kulturn instituce v dikci
AHMP a pedarchivn pe mezi normou a prax, s. 260269. Jakub KUNERT, Vvoj
spisov a archivn sluby eskch bankovnch instituc (19182006). esk nrodn banka
a jej prvn pedchdci, s. 270312. Mikul TVRTNK, Pedarchivn pe ve Francii
na pelomu 20./21. stolet, s. 313332. Zbyek STODLKA, Pedarchivn pe ve Spol-
kov republice Nmecko, s. 333359. Martin ISLER, Pedarchivn pe u veejnoprv-
nch pvodc v Polsku, s. 360373. Rena HLUIKOV, Nejmlad oddlen Sttnho
stednho archivu v Praze, s. 374384. Josef ABKA, Pedarchivn pe v Nrodnm ar-
chivu. Pr vzpomnek, s. 385408. Vladimr KALB, Nco mlo o pedarchivnm dohledu
na 1. oddlen ve Sttnm oblastnm archivu v Zmrsku v letech 19671985, s. 409426.
Emilie BENEOV, Archivn zpracovn fotografickch archivli, s. 427504. Jarmila
PEKOV, Osobn archiv Vilma Novho, s. 505515.
Prask sbornk historick. 39, 2011:
Milo DVOK, Zahranin a zemsk obchod na praskm trhu v letech 16201707
styky eskch mst s Prahou. Obchodn biogramy praskch kesanskch velkoobchod-
nk se zahraninm kupeckm a mejdskm zbom v letech 16201707, s. 7150.
Naa MACHKOV PRAJZOV, Profese sluky na sklonku 19. a v prvnch desetiletch
20. stolet, s. 151173. Jan UPANI, Realismus i tradice? K heraldickmu sebevyjden
nov lechty a obc v 19.21. stolet, s. 175196. Anna L. STAUDACHER, idovt nale-
zenci z ech a Moravy ve Vdni a v Praze (17841868), s. 197221. Ji MIKUL, Dti
v ivot praskho skladatele a editele kru Vinzenze Maschka (17551831), s. 223244.
Tom JIRNEK, Dtstv v Praze ve tictch letech 19. stolet v pamtech Emanuela Sa-
lomona z Friedbergu-Mrohorskho, s. 245266. Martin OMELKA Otakara EBOU-
NOV, Poznmky ke zbonosti a pohebnmu ritu malostranskho baroknho manstva
ve svtle archeologickch nlez, s. 268298. Jana KONVIN, Portrt (nejenom) pra-
skho magistrtnho registrtora a eskho lexikografa Josefa Ranka, s. 299312.
Przkumy pamtek. Ro. 19, 2012, . 2:
Ji KABRADA, Przkumy lidov architektury vera a dnes, s. 14. Miroslav KOLKA
Tereza KONVALINKOV, Plon przkum vesnickch sdel na pkladu vesnice Pavlovice,
s. 538. Zuzana VAEKOV, Sedlec u Vysokho Mta. Przkum vesnickch staveb,
s. 3952. Jan KYPTA Robert IMNEK Jan VESEL Zdenk NEUSTUPN, Farn kos-
tel sv. Petra a Pavla v Naeradci ve 12.14. stolet. Architektura jako odraz socilnch pro-
mn, s. 5394. Eva VYLETOV Alena NACHTMANNOV, Kltern kostel cyriak
v Bentkch nad Jizerou, s. 95120. Jaroslav SKOPEC Vclav ZEMAN, Kostel sv. Anny
v Jedlce na Dnsku, s. 121144. Michal PATRN, Stavebn vvoj chrmu sv. Bartolomje
v Koln od 14. do 20. stolet, s. 145162. Vladislav RAZM, Prchod v mstsk hradb
u kostela sv. Bartolomje v Koln, s. 163169. Ladislav VARADZIN Boivoj NECHV-
TAL, Nov poznatky o pedromnskm kostele centrln dispozice na Vyehrad (Ped-
bn zprva), s. 170176. Jarmila IHKOV, Ke stavebnm djinm kltera
augustinin eremit u kostela sv. Tome v Praze, s. 176185. Radim VRLA, Poznmky
ke stavebnmu vvoji severnho traktu jdra hradu Buchlova, s. 185209. Lenka E -
KOV, Plnovn a vstavba jezuitskho kostela Nanebevzet Panny Marie v Brn kolem
roku 1600, s. 210222. Pavel ZAHRADNK, pitl v Kuksu v roce 1713, s. 223226. Ka-
teina ADAMCOV, Dominik Braun taf nebo socha?, s. 226232.
Sbornk Archivu bezpenostnch sloek. 10, 2012:
Tom ZAPLETAL, Pstup totalitnho sttu a jeho bezpenostnch sloek k romsk
menin v eskoslovensku, s. 1383. Karel KOC, Obnoven a innost orgn bezpenosti
v pohrani znojemskho okresu (kvten 1945 leden 1946), s. 85121. Eva PALIVO-
DOV, Na stri mru. Prezentace Pohranin stre na veejnosti 19481956, s. 123142.
Milan BRTA, Moucha v pavuin. Karira Jiho Hoka v komunistickm ministerstvu
vnitra, s. 143169. Petra GABRIELOV, Biskup Josef Hlouch ve vybranch dokumentech
Sttn bezpenosti, s. 171190. Petra GABRIELOV, Legalizace Apotolsk crkve
v podmnkch totalitnho eskoslovenska s pihldnutm k archivnm pramenm StB,
s. 191207. Ji PETR, Pbh Jaroslava Kasky, agenta chodce, s. 211229. Pavel
EK, Administrativa psemnost kontrarozvdn povahy. Jednotn evidenn, statistick
a archivn systm StB, s. 231277. Peter RENDEK, EZO Evidence zjmovch osob,
s. 279327.
Sbornk Muzea Blansko. 2011:
Leo VELEK, Ze ivota ernohorskch sldk v 17.19. stolet, s. 1023. Ivo HOLAS,
Z historie poty potovn stanice na Lipvce a Zlat studni u Sebranic, s. 2341. Ji
VYMTALK, Prbn dlnice Vde Vratislav na Blanensku, s. 4261. Josef POKORN
Milan KOUDELKA, Vron zprva o innosti Spolku nmeckch turist Skupiny pro jes -
kynn vzkum za rok 1912, s. 6272. Ivo TENCL, K historii tulny u Macochy, s. 7279.
Markta NOVOTN, Osudy pomnk Josefa II. na zem okresu Tachov, s. 8092. Ji
KUERA, Trevianus bjen mu na dmajcch parostrojch, s. 9294. Petr SYCHRA, An-
tonn Luek, dc uitel v Rjci nad Svitavou aneb Obraz venkovskho uitele pelomu
19. a 20. stolet, s. 95101. David VARNER Ji POZEK, Pspvek k historii jedovnick
kamnrny, s. 101104. Zdenk PLPYTEL, RAG zbra pro Atlantick val z blanenskch
strojren, s. 105110. Karel ODEHNAL, Smr kameny v Bukovici a Rohozci, s. 111113.
Lubomr OLDICH, Jan Oldich, ketnsk ob heydrichidy, s. 114116. Ji Jaro NIC-
KELLI, Muzeum Halladyovy turbny Ruprechtov. Pedbn koncept projektu, s. 116119.
Sbornk Muzea Blansko. 2012:
Ladislav SLEZK, lovk a Moravsk kras prhledem vk, s. 311. Vojtch A. GRE-
GOR Vladimr PIPAL Petr POKORN, Historie a vvoj horolezectv v Moravskm krasu,
s. 3048. Ivo TELCL, Akciov spolenost Moravsk kras, s. 4965. Jan SLDEK Milan
KOUDELKA, Adolf Podrouek vznamn osobnost moravskoslezsk turistiky a prvn fo-
tograf dna Macochy, s. 6567. Ji VYMTALK, Kamenn svdkov as minulch aneb
nov nlezy pamtnch kamen na Blanensku, s. 6884. Leo VAEK, Duchovn projekt
svat krajiny na rjeckm panstv podle Karla Ludvka z Rogendorfu, s. 8496. Ivo
HOLAS, Veternsk spolky na Blanensku a Boskovicku a jejich dekorace, s. 97112. Bla-
homil GRUNDA, Hrab Hugo Frantiek Salm a netovice, s. 112117. Blahomil GRUNDA,
Byla v Rjeku vojensk nemocnice?, s. 118120. Blahomil GRUNDA, Vdesk profesor
lil v Lankch choleru, s. 121127. Jana BRYCHTOV, Obecn dm v Blansku,
s. 128134. Karel SYNEK, Lzn Andlka, s. 134135. Ji VYMTALK, Prbn dlnice
Vde-Vratislav na Boskovicku, s. 136162. David VARNER, Havrie letounu CS-199 u Ko-
tvrdovic dne 16. 4. 1954, s. 163167.
Sbornk Sttnho okresnho archivu Perov. 2012:
Jan TPN, Perovsk arodjnice v 16. stolet, s. 510. Ji LAPEK, Drobnosti
ze zmku v Devohosticch, s. 1140. Ingrid SILN, Hudba v kostele sv. Markty v Troubkch
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 671
ve druh polovin 19. stolet, s. 4146. Miroslav MARADA, Z Perova do Senty. ivotn
pbh Salomona Kleina, s. 4752. Vra FIMISTROV, Dlnick vzdlvac a podprn
spolek Svornost v Perov 18821952, s. 5373. Petr KADLEC, Ke vzniku a vvoji druhho
gymnzia v Hranicch v letech 19121922, s. 7489. Jan JIRKA, Atletika a sport mezi le-
gioni na Sibii, s. 9092. Jana SPLENKOV, Vojensk akademie v Hranicch na Mo-
rav na vlastn ki, s. 93103. Petr HLAVAKA, Znik Knsk nemocensk pokladny
v eskoslovensku roku 1948, s. 104142. Jan TPN, Vilm Prinke a znak msta Lipnka
nad Bevou z roku 1948, s. 143153. Milada PSKOV, Vzpomnka na profesora Edmunda
Hlebu (19262011), s. 154155. Petr JIRK, Osada Sme a jej obyvatel obti kolekti-
vizace zemdlstv. 1. st, s. 156183.
Soudob djiny. Ro. 19, 2012, . 2:
Michal KOPEEK Pavel KOL, Projekt Socialistick diktatura jako mylenkov
svt, s. 189195. Martin SABROW, Socialismus jako mylenkov svt. Komunistick dik-
tatura v kulturnhistorick perspektiv, s. 196208. Matj SPURN, Oitn spolenost.
Oista jako konstitutivn princip utven povlen esk spolenosti na pkladu eskho
pohrani, s. 209226. Pavel KOL, Strana jako utopie. Komunistick identita po pdu
stalinismu, s. 227255. Michal PULLMANN, Eroze diktatury v dob pestavby. Krize vld-
noucch elit a rozpad ideologickho konsenzu v eskoslovensku (19861989), s. 256274.
Jaroslav VACULK, Soudob djiny v polskch odbornch asopisech roku 2011,
s. 357369.
Soudob djiny. Ro. 19, 2012, . 34:
Vt SMETANA, hav ohnisko studen vlky. vodem k bloku pspvk o nmeck
otzce v letech 19451990, s. 405407. Hope M. HARRISON, Ohldnut za Berlnskou zd
nkolik desetilet po jejm pdu, s. 408434. Peter RUGGENTHALER, Neutralita pro N-
mecko, anebo stabilizace vchodnho bloku? Nov dkazn materil o pprav Stalinovy
nty z roku 1952, s. 435456. Oliver BANGE, Nmeck problm a bezpenost v Evrop.
Pekka, nebo katalyztor na cest k udlostem let 1989/1990, s. 457471. Anne DEIGH-
TON, Nmecko a stedovchodn Evropa, 19451990. Pohled z Londna, s. 472488.
Georges-Henri SOUTOU, Nmeck otzka oima Pae, s. 489510. Emil SOULEIMA-
NOV, Vpedveer vlky. Rusko-gruznsk vztahy v letech 20012007, s. 511530. Jaroslav
CUHRA, Poznmky k perzekuci a represi komunistickho reimu, s. 531536.
Studia historica Brunensia. 58, 2011, . 1:
Pavel BOEK, Rus na cest k ruskmu pravoslav, s. 39. Tom ERNUK, Hlavn
stereotypy v korespondenci praskho nuncia Caetaniho z let 16081609 a jejich promny,
s. 1123. Catherine HOREL, Multikulturn msta habsbursk e v letech 18801914,
s. 2543. Hugh McLEOD, Nboensk krize edestch let, s. 4573. Ji HANU, Kon-
ciln zmny v eskm prosted. vodn poznmky o monostech reformy mstn katolick
crkve, s. 7595.
Studia historica Brunensia. 58, 2011, . 2:
Valentina LEPRI, The spread of Italian political culture during the Renaissance: re-
marks on the first fortunes of Guicciardinis works, s. 312. Vojtch KROUIL, Juan de
Borja a nastupujc katolick reforma na dvoe csae Rudolfa II. v letech 15781579,
s. 1334. Milan STRMISKA, Turek a osmansk expanze v chorvatsk a srbsk literatue
do poloviny 17. stolet, s. 3549. Tom PNEK, Brnnsk historick semin v meziv-
lenm obdob, s. 5184. Ji NMEC, Prask vda mezi Alfredem Rosenbergem a Rein-
hardem Heydrichem. K prehistorii sk nadace Reinharda Heydricha pro vdeck b-
dn v Praze, s. 85105.
Studia Mediaevalia Bohemica. Ro. 3, 2011, . 2:
Tom KLIMEK, Orientace v prostoru prostednictvm uren strany v textech eskho
stedovku, s. 213229. Wojciech KOZOWSKI, Developing the Concept of Succession
Crisis: New Questions to Social and Political Circumstances of okieteks Rise to Power,
13041306, s. 231248. Milena BARTLOV, Prout lucide apparet in tabuli set picture
ipsorum. Komunikan loha obraz a text v potcch husitismu, s. 249274. Lenka
HLVKOV MRKOV, ehtajc kon, kdkajc slepice, tkopdn roti Kado-
denn ivot pozdn stedovkho msta oima a uima hudebnk, s. 275285. Olga KOT-
KOV, Lucas Cranach st., Zkon a Milost: Luther, nebo Erasmus?, s. 287295.
Studie o rukopisech. 41, 2011:
Jana UBRTOV, Poznmky k podlu jednotlivch ilumintor na vzdob Antifo-
ne sedleckho, s. 318. Stanislav PETR, Rukopis kartuzinskho kltera v Trku ve
vatiknsk knihovn Palatina a nov poznatky k osob zakladatele treck kartouzy
Alberta ze ternberka, s. 1956. Stanislav ERVENKA Jana HRBOV, Liturgick
rukopisy italskch dominikn z akvizice olomouckho arcibiskupa Theodora Kohna,
s. 5791. Marie TONEROV, Narativn prameny k djinm eskch mst z obdob ra-
nho novovku ve Sbrce rukopis Archivu Nrodnho muzea, s. 93112. Viktor KUBK,
Typologie inicil a zklady systmu vzdoby stedovkch rukopis. I. Pozdn antick,
pedromnsk, byzantsk a romnsk rukopisy (Studie k umlecko-historick termino-
logii stedovk knin malby 3), s. 113241. Jaroslav KADLEC, Dva pspvky z po-
zstalosti. Mistr Matou Beran. Misti Karlovy univerzity jako synodln kazatel,
s. 243258. Jaroslava PERKOV, Historie vydn nejstarho eskho pekladu bible,
s. 259278.
Tereznsk listy. 40, 2012:
Marek POLONCARZ, Jubileum [Tereznskch list], s. 817. Dalibor KRM, Mi-
modn zpravodajstv protektortnho SD o reakcch obyvatel na udlosti z 27. a 28. z
1941, s. 1839. Jan PRINGL, koln rok v Heydrichov protektortu, s. 4061. Jan
VAJSKEBR, Paul Riege. Nepli ochotn katan, s. 6277. Miroslava LANGHAMEROV,
Heydrichida a zzen enskho oddlen v policejn vznici Terezn. Osudy prvnch v-
zenky, s. 78101. Ivana RAPOV, ensk dozor personl v policejn vznici Terezn,
s. 102117. Tom FEDOROVI, Zastupujc sk protektor v echch a na Morav
a tereznsk ghetto, s. 118127. Ivo PEJOCH, eta Otakar Zeithammel odboj ve vld-
nm vojsku, s. 128137. Miroslava LANGHAMEROV, Za historikou Alenou Hjkovou,
s. 138139.
Umn. asopis stavu djin umn. Ro. 60, 2012, . 6:
Jindich VYBRAL, Historisches Sentiment oder moderner Pragmatismus? Leopold
Bauer als Baudenkmalsarchitekt, s. 450469. Petr WITTLICH, Pod velkm stromem. Pa-
sk pobyt sochae Bohumila Kafky v letech 19041908, s. 470477. Marie RAKUA-
NOV, Josef Vchal. Podvratnk, technolog a magik o umn, s. 478508. Friedrich
FUCHS Petr CHOTBOR, Zu den Steinmetzzeichen an den Domen in Prag und Regens-
burg, s. 509521.
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 673
Umn. asopis stavu djin umn. Ro. 61, 2013, . 1:
Michal RONK, Comput digital and Jan Hus as Defender of the Faith, s. 222. Milan
PAVLK Karel PAVELKA Jan EZNEK, Zmeck kaple ve Smiicch. Vyuit i meze
soudob techniky pi rozboru architektonick kompozice a otzka autorstv, s. 2332.
Hubert GUZIK, Kolektivn domy a sociln politika eskch prmyslovch podnik v letech
19391953, s. 3356. Jana ZAPLETALOV Silvia BENASSAI, Two Unknown Paintings
by Onorio Marinari in the Castle of Rjec nad Svitavou, s. 5760. Ji Bernard KRTIKA,
Josef Vchal o nutnosti a zbytenosti umn, s. 6165. Josef VCHAL, O umn, s. 6674.
Vlastivdn sbornk Novojinska. 62, 2012:
Edita TKOV, Touha moravskch exulant z Novojinska po obnoven Jednoty
bratrsk, s. 733. Markta KOV, Misijn innost obnoven Jednoty bratrsk v Novm
svt, s. 3546. Ji JUROK, Spotebn nroky lechty a manstva podle neznm novo-
jinsk obchodn knihy z let 15851589, s. 4769. Romana ROSOV, Zmek v Polance nad
Odrou zbyten zanikajc pamtka, s. 7184. Karel MLLER, Erby na zmku v Polance
nad Odrou. K zaniklm (?) heraldickm pamtkm, s. 8587. Lucie LANKOV, Labore ad
honorem. ivot lechtick rodiny Bauer-Rohrfelden na zmku v Kunn v prvn polovin
20. stolet, s. 89100. Radek POLCH, Dr. August Bielka ryt von Karltreu nositel nej-
vyho francouzskho vyznamenn, s. 101108. Radek POLCH, Dvorn rada Ph. Dr. Wil-
helm Johann Haas (25. 5. 1842 Nov Jin 24. 1. 1918 Vde), s. 109114. Jan RANOK
Karel ROSENKRANZ Radim ZTOPEK, Hans Ledwinka od Prsidenta do sn slvy,
s. 115145. Ji KLUKA, Jaroslav tochl. Mezi koln tabul a malskm stojanem,
s. 147161. Jan FOLPRECHT Kateina NOVKOV, Psoben citerist na severn Morav,
s. 163171. Anna HRKOV, Formy jarnch a letnch obyej v lokalitch okresu Nov
Jin, s. 173183. Ji JUROK, 600. vro prvn psemn zmnky o obcch Novojinska na
podklad listiny Lacka z Krava z roku 1411, s. 201202. Karel MLLER Radek POLCH,
Dal zjitn a obnoven heraldick pamtky (dodatek . 3 k soupisu heraldickch pamtek
Novojinska), s. 203206. Martina HANKOV, Rybjansk banury, s. 207211.
Vlastivdn vstnk moravsk. Ro. 65, 2013, . 1:
Jaromr KUBEK, 125 let Muzejn a vlastivdn spolenosti v Brn, s. 34. Frantiek
ZDKAVESEL, K otzce knecho hradu na Starm Brn, s. 513. Rudolf PROCHZKA
Josef UNGER, Archeologie a chrm sv. Petra a Pavla v Brn, s. 1426. David MERTA
Lenka SEDLKOV, Druh starobrnnsk rotunda, s. 2734. Frantiek ZDKAVESEL,
Brnnsk radnice a jejich povsti, s. 3551. Frantiek ZDKAVESEL, Tajemn hrad Ve-
ve, s. 5258. Josef UNGER, ena z hrobu 89 na pohebiti z 9. a potku 10. stolet
v Divkch (okr. Beclav), s. 5964. Duan UHL, Por kostela ve Ktinch u Brna
v roce 1844, s. 6569. Jan KUBICA, esk a nmeck domov Oty Filipa v korespondenci
s Ludvkem Vaculkem, Josefem kvoreckm a Janem Skcelem, s. 7074. Albta TKAD-
LECOV, Tovrna nbytku, stavebnch prac a devnho zbo rodiny Osolsob v Rous-
nov, s. 7583. Bohumil SAMEK, Ignc Gnther a kouzlo detailu. K poznn signatury
opavskho male, s. 8486. Frantiek VCHA, Novostavba v mstsk pamtkov rezer-
vaci Mikulov-Galerie Zvodn, s. 8689. Hynek IHK, Sirot spolek v aboveskch.
K potkm sociln pe o dti v Brn-aboveskch, s. 8993.
Vbr. asopis pro historii a vlastivdu jinch ech. Ro. 49, 2012, . 4:
Jan MLLER, Nkolik poznmek o buquoysk cottage (p. 39) v parku Doln baant-
nice v dol u Novch Hrad, s. 221235. Petra KULTOV, Marie pengrov a jej pnos
pro jihoesk nrodopis, s. 236250. Tom STERNECK, K jarnmu durchcuku csaskch
vojsk eskobudjovickem lta Pn 1627 (Kaplick list komisae Luke Koenskho z Te-
reova z 13. dubna 1627 pro budjovickou mstskou radu), s. 251267. Daniel KOV,
Lusthaus opata Bylanskho na Vncov hoe nad Zlatou Korunou, s. 268273. Ji FRH -
LICH, Dobrsk ryt Menk a jeho muzejn sbrka, s. 274276. Josef HLOEK Petr
MENK, Opustil ns prof. PhDr. Tom Durdk, DrSc., s. 277278. Boivoj NECHVTAL,
Zemel kriminalista a ptel archeolog Josef Posekan (19322012), s. 279280. Marie
OTOLOV, Zapomenut osud MUDr. Jaroslava Hrdliky, obti heydrichidy, s. 281290.
Vchodoesk sbornk historick. 21, 2012:
Jan MUSIL Jan JLEK, Osada z pozdn doby msk a potku doby sthovn nrod
v Chrudimi, s. 376. Naa PROFANTOV Frantiek KAPREK, Depot eleznch pedm -
t z Mlkosrb, okr. Hradec Krlov a dal blzk nlezy z vchodnch ech, s. 7796. Te-
reza SIGLOV, Spor dlunka Jika Roce z Bohdane a Mikule Haltnka o platnosti
prodeje usedlosti (15841594), s. 87116. Eva MATJKOV, Kutnohorsk patricijsk rod
z Vrchovi v jagellonsk dob, s. 117150. Vojtch BRDLE, Vznam kladn vldn
mince ve struktue obiva v echch druh poloviny 17. stolet, s. 151162. Lucie RYCH-
NOV, Stavebnk Frantiek Josef lik, s. 163196. Lenka MARLKOV, Urozen p-
buzn versus profesionln agent. Sonda do komunikan praxe milnskho guvernra
Jeronma Colloreda ve 20. letech 18. stolet, s. 197222. Tom BANDUCH, Spolkov
ivot v Lui, s. 223252. Ren NOVOTN, Sluebna hlavnho rasovho a osdlovacho
adu v Pardubicch 19411944, s. 253330.
Z eskho rje a Podkrkono. 25, 2012:
Pemysl PRCHAL, Problematika genealogickho zaazen nkolika Henk z Vald-
tejna kolem roku 1400, s. 1342. Petr ULIN, Probotsk a dvorsk chrm sv. Jakuba
v Jin a msk architektura kolem roku 1600, s. 4376. Ji LOUDA, Valteit evange-
lci od tolerannho patentu po spojen v eskobratrsk crkvi evangelick, s. 77121.
Jan BLEK, Pbuzensk vazby regionlnch mstskch elit: rodiny Zvinova, Malkova,
Seifertova a Rennerova, s. 121136. Ji KEK, Architektura v Lomnici nad Popelkou
od doby romantickho historismu po funkcionalismus, s. 137156. Pavel JKL Radek
NOVK Jan PROSTEDNK, Historie pivovaru v Lomnici nad Popelkou ve svtle archeo -
logickho vzkumu, s. 157196. Pavel JAKUBEC, Zvony v Semilech, s. 197220. Eva
CHODJOVSK, Jinsk vikarit roku 1812. Nov nalezen crkevn sprvn mapa,
s. 221238. Kristna MATJKOV, Hrnsk formika z Jina. Pspvek k poznn hrn-
skho emesla, s. 239247.
Zpadn Morava. Vlastivdn sbornk. 14, 2010:
Lenka VRZALOV, Jmna a pjmen v knize rychtsk mstyse Jaromic, s. 523.
Iva MRZKOV, ... Aby byl P. Jakub Deml proti bezpenosti cti dle zkona potrestn aneb
o jedn soudn pi mezi tasovskm Sokolem a velkobteskm Orlem, s. 3432. Jana FUK-
SOV, Kartnictv emeslo znm, i neznm? (Osudy Hynka Soky, rskho kart-
nka), s. 3355. Martin IKULA, Reorganizace mstnch nrodnch vbor roku 1950
v obcch severnho Horcka. (Kotzce zavren politick promny obecnch samosprv v po-
norovm vvoji), s. 5674. Jan ZDUBA, Osov Bitka a Vlkov na osovskm panstv mezi
lety 15481638 dle gruntovnch register. (Pehledy prvnch delikt a vlastnickch pevod
grunt), s. 75118. Vt KESADLO, Zkazy pobytu uloen tzv. kulakm v padestch le-
tech 20. stolet v okresech Bystice nad Perntejnem a r nad Szavou, s. 119131.
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 675
Miloslav LOPAUR, Djiny dolovn u Kadova a Kuklku, s. 526. Jan ZDUBA, Ne-
astn pd ohn ve verdenbersk Velk Btei v roce 1690, s. 2749. Markta KALBOV,
Formy tlaku venkovskch boh na pkladu obce Mladoovice, s. 50109. Martin
IKULA, Vesnick noviny a satirick obraz kolektivizace padestch let 20. stolet v mo-
ravskch okresech severozpadnho Horcka. (Oteven problematiky vzkumu tzv. ves-
nickch novin na pkladu politicky podmnn prezentace lidovho humoru), s. 110137.
Martin TINDL, Neznm sfragistika mnskch cech, s. 138149. Vt KESADLO, Nov
obecn symboly okres Teb a r nad Szavou z let 20082010, s. 150168. Duan
CENDELN Pavel BOLINA, Zanikl historick komunikace na Teb a jej relikty na pe-
chodu eky Rokytn u ermkovic, okres Znojmo, s. 169182. Lenka KUDLKOV, in-
nost architekta Ernsta Wiesnera v mezivlenm Velkm Mezi, s. 183189.
Jitka VOKOV Petr KNOTEK, Lengyelsk sdlit Mohelno Star Hory, s. 510.
Duan CENDELN Pavel BOLINA, Relikty zanikl pozemn komunikace nadloklnho
vznamu u Starho Hobz na jihozpadn Morav, s. 1118. Leszek CIELAK, Nkolik
poznmek k nejstarm djinm Hostkova, s. 1925. Martin IKULA, Posledn rok trojice
spolk ped 60 lety (nejen) v okrese r nad Szavou. (Likvidace S a OS v roce 1952
na pkladu region eskomoravskho pomez), s. 2659.
Zlat stezka. Sbornk Prachatickho muzea. 18, 2011:
Jaroslav PNEK, Posledn Romberkov jako esk a evropsk fenomn, s. 1335.
Pavla STUCHL, Kajc misie na zem prachatickho vikaritu v polovin 18. stolet,
s. 3760. Zdenk POLANSK, Dopravn a komunikan revoluce ve volysk sti Pou-
mav. Prbh revoluce zornm hlem periferie, s. 6176. Frantiek KUB, Osudy pou-
mavskch zmek od Bl hory do souasnosti. VII. kyn, s. 77112. Vclav STAR,
Daick varhan Vclav Pantoek a Netolice, s. 115130. Vclav STAR, Pozen varhan
v kostele Nanebevzet Panny Marie v Netolicch v 17. stolet, s. 131140. Elika HOMOL-
KOV, Pamtn knihy fary v Nmicch (17591939), s. 141174. Jan Antonn MAGER,
Rod male a grafika Josefa Krejsy, s. 177195. Pavel FENCL, MUDr. Jan Antonn Mager
sedmdestilet, s. 199202. Frantiek KUB, Rombersk vstava v prachatickm muzeu,
s. 205206. Pavel FENCL, Expozice vnovan sv. Janu Nepomuku Neumannovi v Pra-
chatickm muzeu, s. 207208. Zuzana THOMOV, Nedestruktivn archeologick pr-
zkum rombersk hrobky v kostele Nanebevzet P. Marie ve Vym Brod, s. 211223.
Ji FRHLICH Jan LHOTK, Archeologick nlezy ze Svatoboru u Suice, s. 225237.
Frantiek KUB Petr ZAVEL, Vzkum Zlat stezky v Nmecku dokonen, s. 239247.
Marek PARKMAN, Archeologick przkum v kapli sv. Florina ve Volarech, s. 249265.
Vlastislav OURODA, Drobn pspvek ke stavebnmu vvoji arelu tvrze ve Smrn,
s. 269275. Vclav STAR, K djinm crkevn sprvy a kostela sv. Vojtcha ve Ltn
u Vimperka ve 14.17. stolet, s. 279294. Vclav STAR, Poustevnci u kostela sv. Vojtcha
ve Ltn v 16.18. stolet, s. 295306. Vclav STAR, Z djin litertskho bratrstva v Ne-
tolicch v 16.17. stolet, s. 307321. Frantiek KOTOVEC, Sokol v pamtnch knihch
msta Netolice, s. 323331.
Zprvy a studie Regionlnho muzea v Teplicch. 28, 2010:
Miroslav RADO, Robert Karl ryt von Weinzierl (18551909) archeolog v Lovosi-
cch a Teplicch, s. 564. Miroslav RADO, Rudolf Raffelt (18591884) pedasn zes-
nul nadjn pedagog a mineralog, s. 6588. Miroslav RADO, Mannsteinv kmen
u Velemna a msn kameny, s. 8997. Miroslav RADO, Barokn pomnk u Bore,
s. 99104. Marek CAJTHAML, Teplick elov znmky a raebny, s. 133158. Jan KI-
LIN, Evangelick hnut v Hrobu na pelomu 19. a 20. stolet, s. 159164. Viktor KELLER,
Novodob djiny Teplic a Teplicka oima pamtnk souasn stav muzejnho vzkumu
a koly do budoucna, s. 165168. Eva NMEKOV, Krejovsk a evcovsk cechy v B-
lin a Krupce v ranm novovku, s. 169192. Frantiek MLNAK, Reere Zapomenut
hrdinov, obec Svdov a jej nmet antifaist v dob odsunu, s. 193202. Alexandra
RUS, PhDr. Peter Budinsk dlouholet pracovnk Regionlnho muzea v Teplicch,
s. 203212. Bohuslava CHLEBORDOV, K ivotnmu jubileu historiky Mgr. Jitky Bu-
dinsk, s. 213216. Jana MICHLOV, Poznmky k provozovn divadelnch spolenost
v Teplicch na pelomu 18. a 19. stolet, s. 217225.
idovsk roenka. 5772/20112012 [vyd. 2011]:
Pavel SLDEK, Rabi elomo Jicchaki Rai. ivot uence 11. vku, s. 737. Ji
FIEDLER, My ne podepsan. Pote se zaloenm hostouskho hbitova a jin petice
z konce 18. stolet, s. 8699.
idovsk roenka. 5773/20122013 [vyd. 2012]:
Milo POJAR, T. G. Masaryk a sionist, s. 5163.
Zpracovaly Vclava Horkov a Kristina Rexov
Zpracovno s podporou projektu MMT . LM2011018, Bibliografie djin eskch zem
H 1 1 1 3 / 2 0 1 3 677
Do tohoto sla pispli:
David KALHOUS, Ph.D., stav archeologie amuzeologie, Filozofick fakulta Masarykovy
univerzity, Arna Novka 1, 602 00 Brno, kalha@centrum.cz
Doc. PhDr. Ji LACH, Ph.D., M.A., Katedra politologie a evropskch studi, Filozofick
fakulta Univerzity Palackho v Olomouci, Kkovskho 12, 771 80 Olomouc,
jiri.lach@upol.cz
PhDr. Jan LHOTK, Muzeum umavy Suice, nmst Svobody p. 40/I, 342 01 Suice,
jan.lhotak@seznam.cz
Dr. Martina NIEDHAMMER, Collegium Carolinum e.V., Hochstrae 8, 81669 Mnchen,
Deutschland,m.niedhammer@extern.lrz-muenchen.de
678
ESK ASOPIS HISTORICK / THE CZECH HISTORICAL REVIEW
STUDIE A MATERILY / STUDIES AND ARTICLES
OBSAH / CONTENTS
OBZORY LITERATURY / REVIEW ARTICLES AND REVIEWS
Z VDECKHO IVOTA / CHRONICLE
Recenze
Pedpoklady basilejsk disputace oprvnm zpraskch artikul
(Frantiek mahel) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.603604
Pedpoklady basilejsk disputace oprvnm zpraskch artikul (Petr ornej) . . . s.605609
ZINGERLE Elisabeth (ed.), Nuntiatur des Girolamo Portia 15991602
(Tom ernuk) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.610612
SIGLOV Tereza, Soudov zisku nenesou. Spory obyvatel msteek
pardubickho panstv v16. a17. stolet (Pavel Matlas) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.612616
SMUTN Bohumr, Brnnt podnikatel ajejich podniky 17641948.
Encyklopedie podnikatel ajejich rodin (Milan Myka). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.616618
POPELKA Petr, Zrod modernho podnikatelstva. Brati Kleinov apodnikatel
veskch zemch aRakouskm csastv ve kapitalistick industrializace
(Zdenk Jindra) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.618621
BAYERLEIN Bernhard H., Der Verrter, Stalin, bist Du! Vom Ende
der linken Solidaritt. Komintern und Kommunistische Partein im Zweiten
Weltkrieg 19391941, T, Predate ty Stalin!
Komintern ikommunistieskie partii vnaale Vtoroj mirovoj vojny (19391941).
Utraennaja solidarnos levych sil (Ji Peek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.621628
BOLTON Jonathan, Worlds of Dissent. Charter 77, The Plastic People
of the Universe, and Czech Culture under Communism (Svatava Rakov) . . . . . . s.628636
Zprvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.637656
Nekrology
Tom Durdk (24. 1.1951 20. 9.2012)
(Jan Klpt Petr Sommer) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.657677
Knihy dol redakci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.661
Vtahy z eskch asopis a sbornk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.661
esk asopis historick. Vydv tvrtletn (4x do roka) Historick stav AV R, v. v. i.,
Proseck 76, 190 00 Praha 9.
Distribuci pro pedplatitele provd v zastoupen vydavatele esk pota, s. p.
Pijmn objednvek:
telefonicky na bezplatn lince zpracovatele: 800 300 302, na WWW.periodik.cz
psemn na adrese: Postservis, oddlen pedplatnho
Podbradsk 39
190 00 Praha 9
emailem: postabo.prstc.@post.cz
Smluvn vztah mezi vydavatelem a pedplatitelem se d veobecnmi obchodnmi podmnkami
pro pedplatitele.
Jednotliv sla je mon koupit t v Knihkupectv Academia (Vclavsk nmst 34, Na
Florenci 3, Nrodn 7, ve 110 00 Praha 1; nm. Svobody 13, 602 00 Brno) a nebo pmo v His-
torickm stavu AV R, v. v. i., Proseck 76, 190 00 Praha 9, j.kozohorska@hiu.cas.cz; i prosted-
nictvm distributora www.kosmas.cz.
Cena jednotlivho vtisku K 130,00. Tiskne SERIFA
se sdlem v Jinonick ul. 80, Praha 5.

Toto slo vylo v z 2013. Distribution rights in all remainig areas: Kubon and Sagner,
Postfach 340108, D-80328 Mnchen, Germany, Fax: 089/54218218.
KALHOUS David, echy ae: problm pramen nebo historiografie?. . . . . . . . . s.481516
(The Czech Lands and the Holy Roman Empire: the Problem of Primary Sources
or Historiography?)
LHOTK Jan, osovn, nebo poddansk vesnice? Kinterpretaci pozemkovho
psluenstv zempanskch mst ve stedovku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.517562
(Borough /= os/ or Serf Villages? On the Interpretation of the Estate Property
of Landowning Towns in the Middle Ages)
NIEDHAMMER Martina, Dass dieses Haus halb von Juden, halb von Christen
bewohnt werde. Interreligise Stiftungen im jdischen Brgertum am Beispiel
Prags in der zweiten Hlfte des 19. Jahrhunderts . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s.563578
(So that this house be inhabited half by Jews, half by Christians.
Interreligious foundations set up by the Jewish middle classes in Prague
during the Second half of the 19
th
century)
LACH Ji, Eric Hobsbawm historik mezi vdou a politikou . . . . . . . . . . . . . . . . . s.579602
(Eric Hobsbawm Historian between Scholarship and Politics)
Redakce
Vedouc redaktoi / Editors-in-chief:
Jaroslav PNEK Ji PEEK
Vkonn redaktorka / Managing Editor:
Magdalna Pokorn
Vdeck rada / Scientific Board:
Zdenk Bene, Vclav Bek, Milan Hlavaka, Tom Knoz, Robert Kvaek,
Ji Lach, Vclav Ledvinka, Ji Mal, Svatava Rakov, Eva Semotanov,
Petr Sommer, Petr Svobodn, Petr Vorel, Ji Vykoukal, Josef emlika
s redaknm kruhem / with Editorial Board:
Josef Harna, Ivan Hlavek, Zdenk Hojda, Miroslav Hroch, Jan Ken,
Milan Myka, Milan Othal, Josef Petr, Ivan ediv, Josef Vlka
Mezinrodn vdeck rada / International Scientific Board:
Detlef Brandes (Dsseldorf), Stanisaw Bylina (Warszawa),
Alessandro Catalano (Padova), Robert J. W. Evans (Oxford),
Henryk Gmiterek (Lublin), Duan Kov (Bratislava),
Antoine Mars (Paris), Ralph Melville (Mainz),
Nicolette Mout (Leiden), Thomas Winkelbauer (Wien)
Vydv Historick stav AV R, v. v. i. / Published by the Institute of History, Prague
Adresa / Address: Proseck 76, 190 00 Praha 9 Nov Prosek
Tel.: +420 286 882 121/241
E-mail: cch@hiu.cas.cz
ERIH European Reference Index for the Humanities (Category A; International-1)
http://www.hiu.cas.cz/cs/nakladatelstvi/periodika/cesky-casopis-historicky.ep/
http: //hsozkult.geschichte.huberlin.de/zeitschriften
http://cejsh.icm.edu.pl
H vychz tvrtletn / H is published quarterly
ISSN 0862-6111
Obalka2-3_Sestava 1 16.9.13 11:15 Strnka 1
h
3
/
2
0
1
3
3 / 2013
esk
asopis
historick
R O N K T H E
1 1 1 / 2 0 1 3 C Z E C H
Z A L O E N H I S T O R I C A L
1 8 9 5 R E V I E W
obalka1-4_obalka1-4 16.9.13 11:15 Strnka 1

Kalhous Čechy A Říše

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Kalhous Čechy A Říše

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

h

se sdlem v Jinonick ul. 80, Praha 5.

se sdlem v Jinonick ul. 80, Praha 5.

You might also like