ABC Amber Palm Convertera http://www.processtext.com/abcpalm.

html

C:\Users\Plazma\Desktop\Knhy pdf\Nová složka a2)\Poe_Edgar_Allan-Jama a

kyvadlo.pdb

PDB Name: E.A.Poe-Jáma a kyvadlo

Creator ID: REAd
PDB Type: TEXt
Version: 0
Unique ID Seed: 0
Creation Date: 16.8.1973
Modification Date: 16.8.1973
Last Backup Date: 1.1.1970
Modification Number: 0

JÁMA A KYVADLO
IMPIA TORTORUM LONGAS HIC TURBA FURORES
SANGUINIS INNOCUI NON SATIATA ALUIT.
SOSPITE NUNC PATRIA, FRACTO NUNC FUNERIS ANTRO,
MORS UBI DIRA FUIT VITA SALUSQUE PATENT.

(Dlouho zde ádila bezbožná cháska trýznitel ,

nemohoucí se dosytit nevinné krve.
Dnes, když je vlast v bezpe í a sluj záhuby rozbo ena,
tam, kde byla hrozná smrt, vládne život a blaho).

ty verší složené pro tržní bránu, která m la být

postavena na staveništi Jakobínského klubu v Pa íži.

Bylo mi zle, k smrti zle mi bylo z t ch dlouhých muk, a když mne kone n odvázali a dovolili usednout, cítil jsem, že
omdlévám. Poslední z etelná slova, která jsem ješt zaslechl, byl rozsudek - strašný rozsudek smrti.
A pak mi hlasy inkvizitor splynuly v jediný snový, mátožný šum. Vyvolal ve mn p edstavu otá ení, snad že se mi ve
fantazii sléval s klapotem mlýnského kola. To trvalo jen chvilku, nebo záhy jsem už neslyšel nic. Ješt okamžik jsem
však vid l - ovšem s jakou d sivou zveli enostía Spat il jsem rty ern od ných soudc . P ipadaly mi bílé - b lejší než
list papíru, na kterém toto píši - a až pitvorn tenké, tenké úporným výrazem pevné, neoblomitelné rozhodnosti a
krutého opovržení k mukám lov ka. Ješt jsem vid l, jak tato ústa pronášejí rozsudek, který byl pro mne osudem, jak
se kroutí tou smrtonosnou formulí. Vid l jsem, jak pronášejí slabiky mého jména, a zd sil jsem se, nebo se nic
neozývalo.
V t ch n kolika vte inách závratné hr zy jsem ješt vid l, jak se jemn , sotva znateln zachvívají šeré drapérie, jež
zahalují st ny místnosti; a potom padl m j zrak na sedm vysokých svící na stole. Zprvu se mi zdálo, že mi p inášejí
milost, že je to sedm útlých and l , kte í mne zachrání; pak ale mé nitro zaplavila ni ivá ošklivost, každá žilka se ve mn
zachv la, jako bych se dotkl galvanického drátu - podoby and l se prom nily v beztvaré p ízraky s hlavami z plamene
- a já jsem poznal, že od nich mi pomoc nep ijde. A tu se mi do mysli jako lahodná melodie vkradla p edstava o
blaženém spánku, který mne eká v hrob . P icházela tichounce, n žn a dlouho jsem jí nemohl porozum t; jakmile jsem
se však do ní pln pono il, postavy soudc mi zmizely jako zázrakem z o í, vysoké svíce se propadly do prázdna, jejich
plameny pohasly, zavládla erno erná tma, všechny vjemy a pocity jako by pohltil šílený, st emhlavý pád, v n mž duše
klesá do podsv tí. A vesmír nebyl nic než ticho a nehybnost a noc.
Omdlel jsem; a p ece vím, že jsem neztratil v domí úpln . Co mi z v domí zbývalo, to si netroufám blíže ozna it, ba ani
vylí it; ale neztratil jsem je úpln . Ani v nejhlubším spánku, ani v deliriu, ani v mdlobách, ani v smrti, ano, nikdy, ani v
samém hrob neztrácíme v domí úpln a Jinak by p ece lov k marn doufal v nesmrtelnost. Když se probouzíme i z
nejtvrdšího spánku, trháme chatrné p edivo n jakého snu. A p ece si již za vte inu nevzpomeneme (tak k ehké je to
p edivo), co se nám zdálo. Ze mdlob se vracíme do života ve dvou stadiích; nejprve prožíváme niterné, duševní stavy,
pak pocítíme existenci fyzickou. Kdybychom si dovedli vybavit p i vstupu do toho druhého stadia dojmy stav
prvních, patrn by nám tyto dojmy vypov d ly mnohé d je z té hlubiny tam na druhé stran . A ta hlubina - co je ta
hlubina? Kdybychom aspo její stíny mohli jednou rozeznat od stín záhrobía I když však dojmy z toho, co jsem nazval
prvým stadiem, nelze v lí vybavit, nevyno í se p ece jen po delším ase nezvány, samy? A neptáme se pak s údivem,
odkud se vzaly? lov k, který nikdy neupadl do mdlob, nevídá nikdy neznámé paláce a strašn pov domé tvá e v
žhoucích uhlech; ten lov k nehledívá na teskná zjevení plující vzduchem - neviditelná ostatním; ten lov k nedumá
nad v ní nevídaného kv tu; ten lov k se nepozastavuje s úžasem nad melodií, která jej nikdy p edtím neupoutala.
Znovu a znovu snažil jsem se vzpomenout, usilovn , s rozmyslem snažil jsem si p ipomenout aspo n jakou známku
toho stavu zdánlivého nebytí, do n hož má duše upadla - a již se mi chvilkami zdálo, že se mi to da í. Opravdu, m l jsem
krati ké záblesky rozpomenutí, které se nepochybn vztahovaly - jak mi jasný rozum z pozd jšího údobí íká - k onomu
stavu zdánlivého bezv domí. Ty cáry pam ti mi mlhav vybavují vysoké postavy, které mne zdvihly a ml ky snášely
kamsi dol - níž a níž - až mne p epadla šeredná závra z pouhé p edstavy nekone nosti toho sestupu. Vybavují mi také
neur itou úzkost kolem srdce, vyvolanou práv jeho nep irozeným ztišením. Pak jsem pocítil náhlé znehybn ní všeho

Page 1
ABC Amber Palm Convertera http://www.processtext.com/abcpalm.html

kolem, jako by ti, kte í mne nesli (ó strašný pr vod), sestoupili až kamsi za meze bezmezného prostoru a po úmorné
práci odpo ívali. A ješt se rozpomínám na cosi plochého a vlhkého; ale pak už zbývá jen šílenství - šílenství pam ti,
která se p ehrabuje ve v cech zakázaných.
Znenadání se mi do v domí vrátil pohyb a zvuk - zb silý p ekotný pohyb srdce a jeho tlukot v mých uších. Pak p eryv
slepé prázdnoty. Pak op t zvuk a pohyb i hmatový vjem - šimravý pocit po celém t le. Pak pouhé v domí, že jsem,
v domí bez myšlenky - stav, který trval dlouho. Pak znenadání myšlenka a v ní úd sný strach i úmorná snaha pochopit
vlastní skute ný stav. Pak neodbytná touha op t se pohroužit do tupých mrákot. Pak prudké probuzení k v domí a
pokus o pohyb - který se zda il. A už je tu jasná myšlenka na proces, na soudce, šeré drapérie, rozsudek, na nevolnost,
mdloby. Všechno další pak mizí v naprostém zapomenutí a teprve pozd ji jsem si z toho jen s krajním vyp tím cosi
mlhavého vybavil.
Až dosud jsem neotev el o i. M l jsem pocit, že ležím nespoután na zádech. Natáhl jsem ruku; dopadla t žce na cosi
vlhkého a tvrdého. Chvílemi jsem ji tam tak nechal a snažil se p itom p edstavit si, kde jsem a kdo v bec jsem. Cht lo se
mi - a p ece jsem si netroufal - použít zraku. D sil jsem se prvního pohledu na své okolí. Ale neobával jsem se tolik
spat it v ci hrozné, jako jsem se strachoval, že neuvidím nic. Kone n jsem se zoufalým odhodláním chvatn otev el
o i. Mé nejhorší p edstavy se naplnily. Obklopovala mne erná tma v né noci. Lapal jsem po dechu.
Neproniknutelnost tmy mne tížila, dusila. Vzduch nesnesiteln tísnil. Z stal jsem tiše ležet a snažil se p emýšlet.
Rozpomn l jsem se na inkvizi ní ízení a z n ho jsem se pokoušel vyvodit, co se vlastn se mnou d je. Byl vynesen
rozsudek a p ipadalo mi, že od té chvíle uplynula velmi dlouhá doba. P esto jsem ani na vte inu neuv il, že jsem
opravdu mrtev. Vždy n emu takovému uv it - i když se o tom do ítáme v beletrii - zcela vylu uje v domí samého
bytí. A p ece: kde jsem a co se se mnou d je? Odsouzenci k smrti, pokud jsem v d l, bývají upalováni a jedno takové
autodafé bylo uspo ádáno práv ve er v den mého soudu. Vsadili mne snad znovu do v zení, kde mám ekat na p íští
popravy, které se budou konat t eba až za n kolik m síc ? Tu myšlenku jsem však vzáp tí zavrhl. Vždy ob ti bývají
požadovány okamžit . A krom toho moje bývalá cela, jako ostatn všechny cely odsouzenc v Toledu, m la
kamennou podlahu a bylo v ní aspo trochu sv tla.
A tu mi náhle úd sná p edstava vehnala proud krve do srdce - a nakrátko mne op t obest ely mrákoty. Sotva jsem se
vzpamatoval, vysko il jsem a chv l se k e ovit po celém t le. Zb sile jsem všemi sm ry rozhazoval rukama. Nic jsem
nenahmatal - a p ece jsem se bál na krok pohnout, abych nenarazil na st ny hrobky. Z každi kého póru mi vyrazil
studený pot a v ohromných kr p jích se mi usazoval na ele. Pak už jsem nevydržel muka nap tí a opatrn , s rukama
nap aženýma jsem pokro il vp ed; t eštil jsem o i z d lk , abych zahlédl alespo chabý paprsek sv tla. Postoupil jsem
tak o n kolik krok - ale všude stále jen tma a prázdno. Vydechl jsem voln ji. Zdálo se, že mne p ece jen nepotkal osud
nejobludn jší.
Ale jak jsem se opatrn sunul dál, za aly se mi v hlav rojit tisíceré temné pov sti o hr zách Toleda. O zdejších žalá ích
se vypráv ly podivné v ci - pouhé výmysly, íkal jsem si vždycky - ovšem tak podivné a tak p íšerné, že je lépe
opakovat je jen šeptem. Nechají mne v tomto erném podsv tí zahynout hladem, anebo mne eká ješt d siv jší úd l?
Že je na konci smrt, smrt ukrutn jší než bývá obvykle, o tom jsem nepochyboval - znal jsem p íliš dob e své soudce.
Te mne zajímala a zneklid ovala jen její podoba a její as.
Mé nap ažené ruce narazily kone n na pevnou p ekážku. Byla to ze , patrn kamenná - velice hladká, slizká a studená.
Postupoval jsem podle ní, našlapuje obez etn , ned v iv , jak mne k tomu nabádaly dávné pov sti. Takto jsem však
nemohl zjistit rozm ry svého žalá e; st na byla z ejm všude stejn ztvárn na, takže jsem ji mohl snadno obejít a vrátit
se tam, odkud jsem vyrazil, aniž bych to post ehl. Hledal jsem proto n ž, který jsem m l v kapse, ješt když mne
odvád li do inkvizi ní sín . N ž však byl pry - vym nili mi šaty za jakousi kutnu z hrubého serže. Napadlo m vrazit
epel do n jaké škvírky ve zdivu a ozna it si tak výchozí bod. Bylo jist lehké tuto nesnáz p ekonat - a p ece se mi v mé
rozhárané mysli zdála zprvu nezdolatelná. Utrhl jsem kus obruby ze své kutny a rozprost el jej kolmo ke zdi.
P edstavoval jsem si, že budu tápat kolem cely a až kruh dokon ím, jist tento cár op t nahmatám. Nepo ítal jsem však
s rozlohou žalá e ani se svou slabostí. P da byla vlhká a kluzká. Chvíli jsem vrávoral vp ed, pak jsem klopýtl a upadl.
Byl jsem tak zemdlen, že jsem z stal ležet a záhy mne na míst p emohl spánek.
Když jsem se probudil a natáhl ruku, nahmatal jsem bochník chleba a džbán s vodou. Neuvažoval jsem o tom, na to
jsem byl p íliš vy erpán, jen jsem se chtiv pustil do jídla a pití. Zanedlouho jsem však už zase pokra oval v obch zce
svého žalá e a s námahou jsem posléze dorazil k útržku látky. Do chvíle, než jsem upadl, napo ítal jsem dvaapadesát
krok ; než jsem pak došel k had íku, ušel jsem dalších osma ty icet krok . Urazil jsem tedy dohromady sto krok ;
po ítal jsem se dv ma kroky na yard, a tak jsem odhadl vnit ní obvod žalá e na padesát yard . Narazil jsem ovšem ve
zdi na etné hrany a nemohl jsem si tedy utvo it p edstavu o tvaru krypty, ano, krypty - nezbývalo mi totiž, než to za
kryptu považovat.
Tyto výzkumy mnoho smyslu nem ly - nad je nebyla pražádná - a p ece mne jistá zv davost nabádala, abych
pokra oval. Odstoupil jsem od zdi a odhodlal se p ejít celý prostor nap í . Zprvu jsem postupoval nesmírn obez etn ,
nebo podlaha, t ebaže se zdála pevná, byla zrádn kluzká. Kone n jsem si dodal odvahy a vykro il rázn ji; umínil
jsem si p ejít prostor pokud možno p ímo a e. Tak jsem postoupil deset až dvanáct krok , pak se mi však p ipletl pod
nohy cár, visící z mé roztržené kutny. P išlápl jsem si jej a prudce upadl na obli ej.
Zprvu jsem byl pádem tak zmaten, že jsem si hned nevšiml pon kud zarážející okolnosti, která mne však záhy poté, ješt
když jsem ležel, zaujala. Bradou jsem se totiž dotýkal podlahy, kdežto rty i horní ást obli eje, t ebaže zjevn spo ívaly
níže než brada, se nedotýkaly ni eho. A zárove jako by se mi elo hroužilo do lepkavého dýmu a do nozder mi stoupal
podivný zápach tlející plísn . Natáhl jsem ruku a zachv l jsem se d sem, nebo jsem zjistil, že jsem upadl t sn na okraj
kruhové jámy, jejíž rozm ry jsem ovšem zatím nemohl odhadnout. Šmátral jsem po zdi hned pod roubením jámy a
poda ilo se mi vydrolit malý úlomek; ten jsem pak hodil do prohlubn . Po mnoho vte in jsem slyšel, jak p i pádu naráží

Page 2
ABC Amber Palm Convertera http://www.processtext.com/abcpalm.html

o st ny propasti; kone n se ozvalo duté žblu knutí a po n m zvu né ozv ny. V témž okamžiku jsem zaslechl zvuk,
jako by se mi nad hlavou rychle otev ely a práv tak rychle zav ely dve e, a tmou jako by náhle probleskl slabý zákmit
sv tla, který zase tak náhle pohasl.
Poznal jsem, do jaké záhuby jsem se ítil, a zaradoval se z v asné náhody, která mne zachránila. Sta il jediný krok a byla
by po mn veta. A práv takovou smrt - jaké jsem te o vlas unikl - smrt z povída ek o inkvizici, považoval jsem za
bujnou smyšlenku. Ob ti tyranské inkvizice m ly na vybranou: umírat bu za strašlivých muk t lesných, anebo s
obludnými hr zami duševními. Mn z ejm ur ili smrt druhou. Dlouhými útrapami jsem byl vnit n tak rozerván, že jsem
se t ásl už p i zvuku vlastního hlasu a stal se tak v každém ohledu vhodným p edm tem pro druh mu ení, který mne
ekal.
Drkotaje zuby, tápal jsem zpátky ke zdi a umi oval si, že rad ji zahynu tam, než abych riskoval hr zy šachet, kterých se
mi te v obraznosti vyrojilo n kolik v r zných místech žalá e. Za jiného rozpoložení mysli bych se byl odvážil
skoncovat rázem svou bídu skokem do jedné z nich; te však byl ze mne ten nejhorší zbab lec. Také jsem ovšem
nemohl zapomenout na to, co jsem etl o t chto jámách - jejich strašlivým ú elem není prý usmrcovat ob ti náhle.
Z p ílišného rozrušení jsem probd l dlouhé hodiny; pak jsem však p ece jen usnul. Když jsem se probudil, našel jsem
vedle sebe tak jako p edtím chléb a džbán s vodou. Mu ila mne pal ivá žíze a naráz jsem nádobu vyprázdnil. Jist v ní
bylo n co omamného, nebo sotva jsem dopil, už se mi klížila ví ka. P epadl mne hluboký spánek - podobný spánku
smrti. Nevím ovšem, jak dlouho jsem spal, ale když jsem znovu otev el o i, rozeznával jsem své okolí. V p ízra né
sirnaté zá i - nev d l jsem zprvu, odkud se linula - mohl jsem obhlédnout rozsah i tvar žalá e.
Pokud šlo o jeho velikost, zna n jsem se zmýlil. Ze nem ila kolem dokola víc než dvacet p t yard . Tento objev mne
na chvíli zcela zbyte n potrápil; v ru zbyte n - vždy v strašlivém postavení, v n mž jsem v zel, mohlo mít sotva
n co menší význam než práv rozm ry mé cely. Byl jsem však posedlý vyzkoumat každou mali kost a všemožn jsem si
cht l vysv tlit, jak jsem se p i m ení cely spletl. Kone n mi svitlo. P i prvním pokusu napo ítal jsem dvaapadesát
krok do chvíle, kdy jsem klesl; dostal jsem se tehdy nepochybn až na jeden nebo dva kroky k útržku látky - ve
skute nosti jsem tedy obešel tém celou kryptu. Pak jsem usnul, a když jsem se probral, patrn jsem se stejnou cestou
vrátil - jedin tak jsem se mohl domnívat, že obvod cely je dvakrát delší než ve skute nosti. Byl jsem zcela vyšinutý, a
tak jsem ani nepost ehl, že jsem na svou pou vyrazil se zdí po levici a skon il se zdí po pravé ruce.
Také v odhadování tvaru v zení mne cosi zmátlo. Když jsem tápal vp ed, nahmatal jsem ve zdi množství hran, což mi
vnuklo p edstavu velké nepravidelnosti - tak mocný má ú inek naprostá tma na lov ka, který procitá z letargie i
spánku a Byly to prost hrany n kolika por znu rozložených, mírn propadlých i vyklenutých míst. Tvar žalá e byl
zhruba tverec. Co jsem pokládal za zdivo, vypadalo te jako obrovské pláty železa i jiného kovu, a jejich švy a spáry
vytvá ely ony výklenky. Celý povrch tohoto kovového pásu byl po márán p íšernými, odpornými výplody,
vyv rajícími z mnišských pov r o záhrobí. Postavy hrozících dábl , kostlivc a mnoho dalších, vskutku úd sných
obraz pokrývalo a hyzdilo st ny. Všiml jsem si, že obrysy t chto nestv r jsou celkem z etelné, jejich barvy jsou však
patrn ú inkem vlhka vybledlé a rozmazané. Také podlahy jsem si te povšiml. Byla kamenná. Uprost ed zela okrouhlá
jáma, jejímuž jícnu jsem unikl; byla tu však pouze jediná.
To vše jsem vid l jen nejasn a s velikou námahou, nebo mé postavení i poloha se b hem spánku podstatn zm nily.
Ležel jsem te zcela natažen na zádech na jakémsi nízkém d ev ném rámu. Byl jsem k n mu pevn p ipoután dlouhým
pásem, který se podobal popruhu. Mnohonásobn mi ovíjel údy a t lo a ponechával trochu volnosti jen hlav a levé
paži, takže jsem se mohl jakžtakž krmit z hlin né misky, která ležela po mém boku na zemi. S hr zou jsem shledal, že
džbán zmizel; ano, s hr zou, nebo mne trýznila nesnesitelná žíze . A moji mu itelé z ejm zamýšleli tuto žíze
stup ovat - jídlo na misce bylo totiž pal iv oko en no.
Hled l jsem vzh ru a prohlížel si strop cely. Klenul se asi t icet, možná ty icet stop nad mou hlavou a byl sestrojen
podobn jako postranní st ny. Na jedné desce mne siln zaujala prapodivná postava. Byla to postava asu, tak jak se
obvykle maluje, až na to, že místo kosy držela v ruce cosi, co jsem na první pohled pokládal za malovanou podobu
ohromného kyvadla, jaká vídáme na starých hodinách. Ve vzhledu tohoto mechanismu mne však n co nutilo k
pozorn jší prohlídce. Jak jsem tak na n vzh ru hled l (kyvadlo viselo p ímo nade mnou), m l jsem dojem, že se hýbá.
Vzáp tí jsem shledal, že je to pravda. Kývalo se v krátkých kmitech a ovšem zvolna. N kolik minut jsem je tak pozoroval
spíše s podivem než s bázní. Posléze mne jeho jednotvárný pohyb unavil a zadíval jsem se jinam.
Zaslechl jsem totiž slabý šelest, a když jsem pohlédl na zem, vid l jsem, jak se tu pohybuje n kolik obrovských krys.
Vylézaly ze šachty, kterou jsem m l p ed o ima hned po pravici. A nedbajíce mého up eného pohledu, hrnuly se sem v
houfech s la nýma o ima; lákal je pach masa. Jen s velkým, soust ed ným vyp tím jsem je od n ho odhán l.
Po p lhodin (snad uplynula i hodina - m l jsem nejasnou p edstavu o ase) jsem op t vzhlédl. A te jsem spat il
n co, co mne opravdu zmátlo a udivilo. Dráha kyvadla se prodloužila bezmála o yard. A jeho rychlost byla p irozen
také mnohem v tší. Ale hlavn mne znepokojil dojem, že znateln pokleslo. Nyní jsem zpozoroval - net eba dodávat s
jakým d sem -, že jeho spodní konec tvo í srpek t pytné oceli, dlouhý asi stopu od hrotu k hrotu, které tr í vzh ru, a že
hrana srpku je z ejm ostrá jako b itva. A jako b itva byl patrn i bytelný a t žký, nebo od ost í vybíhal vzh ru do
pevného, širokého tvaru. Byl p ipevn n k mohutné mosazné ty i, a jak se houpal, svišt l vzduchem.
Již jsem v d l najisto, jaký konec mi p ichystala mu itelská vynalézavost mnich . Pochop m inkvizice neušlo, že jsem
rozpoznal jámu, jejíž hr zy m l okusit tak zap ísáhlý kací , jakým jsem byl já - jámu, ten symbol pekla, podle pov stí
považovaný za nejzazší vrchol všech jejich trest . Do této jámy jsem jen irou náhodou neupadl a dob e jsem v d l, že
práv ne ekan , záludn p ipravená muka dodávají t mto vraždám v kryptách zvrácené pitvornosti. Když jsem tedy do
propasti nespadl, nebylo už ábelským zám rem te m tam svrhnout, ale p ipravit mi záhubu (druhé volby z ejm
nebylo) jinou a mírn jší. Mírn jšía V svém žalu jsem se pousmál výrazu, jakým jsem ozna il ten hr zný pojem.
Pro vykládat o dlouhých, p edlouhých hodinách smrtelného, ba víc než smrtelného d su, kdy jsem odpo ítával

Page 3
ABC Amber Palm Convertera http://www.processtext.com/abcpalm.html

svištící kmity ocelia Kyvadlo klesalo níž a níž - coul po coulu - zlome ek po zlome ku - po stupních rozpoznatelných jen
v intervalech, které trvaly v kya Teprve po n kolika dnech - ano, mnoho dní možná uplynulo - za ínalo kmitat tak t sn
nade mnou, že mne ovíval jeho b itký dech. Do ch ípí se mi tla il pach ostré oceli. Modlil jsem se - zap ísahal jsem do
omrzení nebesa, aby urychlila sestup kyvadla. B snil jsem, šílel, vší mocí jsem se zdvíhal proti švih m strašlivého
handžáru. A pak jsem se znenadání utišil a jen se usmíval na blyštivou smrt jako dít na podivnou cetku.
Znovu mne na as obest ely mrákoty; byla to jist jen chvili ka, nebo když jsem nabyl v domí, nezpozoroval jsem
další pokles kyvadla. Ale práv tak mohla uplynout dlouhá doba - vždy jsem v d l, že t m ukrutným ábl m neunikly
mé mdloby a že stroj mohou zastavit, kdy se jim zlíbí. Když jsem se probral, bylo mi nadto nevýslovn špatn a mdlo,
jakoby po dlouhém hladov ní. I v tomto ase smrtelné úzkosti
prahla lidská p irozenost po jídle. A s bolestným úsilím, pokud mi to pouta dovolovala, natáhl jsem levou ruku a
uchopil ubohý zbytek jídla, který mi krysy nesežraly. Jakmile jsem vsunul sousto mezi rty, bleskl mi hlavou jakýsi
nedomyšlený nápad - byla v n m radost i nad je. Jakou jsem si však já mohl d lat nad ji? Byl to, jak íkám,
nedomyšlený nápad, jakých má lov k mnoho a nikdy je nesta í domyslit. Tušil jsem, že v n m byla radost i nad je; ale
také jsem cítil, že se hned v zárodku rozplynul. Marn jsem se namáhal dobrat se k n mu, znovu si jej vybavit. Dlouhé
útrapy zni ily tak ka nadobro mé nejzákladn jší duševní schopnosti. Zhloupl jsem - byl ze mne idiot.
Kyvadlo kmitalo v pravém úhlu k mému trupu. Vid l jsem, že srpek jej k ižuje nad krajinou srde ní. Pozd ji rozt epí
tkaninu mé kutny; vrátí se, znovu zachytí - znovu a znovu se bude vracet a sekat. P es d sivé rozp tí kyvu (snad t icet
i více stop) a neúprosné svištivé rázy, jimiž by roz alo i ty železné st ny kolem, rvalo by mi po n kolik minut toliko šaty
- nic víc. A u této p edstavy jsem se zastavil - netroufal jsem si zatím p emýšlet dál. Tak houževnat jsem se do ní
poh ížil, tak jsem na té myšlence ulp l, jako bych jí mohl další sestup oceli zarazit. Nutil jsem se k úvahám o tom, jaký
asi zvuk vydá ten srpek, až mi smýkne p es od v - o zvláštním, mrazivém záchv vu, jaký asi prob hne nervy, až se ocel
ot e o látku. Tak dlouho jsem se probíral t mito malichernostmi, až mi stydla krev v žilách.
Dol - neustále dol se šinulo. Za al jsem s bláznivou rozkoší porovnávat rychlost, s jakou klesalo, s rychlostí, s jakou
kmitalo. Doprava - doleva - daleko vzh ru - se sk ekem zatracencea S kradmým skokem tygra rovnou k mému srdcia
Chvíli jsem se smál, chvíli zoufale na íkal, jak ta nebo ona p edstava ve mn p evládala.
Dol - neodvratn , neúprosn dol a Jen t i palce nad hrudí mi te kmitaloa Zb sile jsem se snažil vyprostit levou paži.
Byla volná jen od lokte k prst m. Stíží jsem dosáhl od mísy k úst m - ani o vlas dál. Kdybych dokázal zp etrhat pouta
nad loktem, snad bych kyvadlo zachytil a snad bych ho i zastavil. Ale to bych se práv tak mohl pokoušet zastavit
lavinua
Dol - stále tak nep estajn - stále nevyhnuteln dol a Zalykal jsem se a svíjel p i každém jeho kyvu. Choulil se v k e i
p i každi kém švihu. S dychtivou, nesmyslnou, zoufalou nad jí jsem na kyvadlo upíral o i, když se rozmáchlo ode mne
vzh ru; bezd n jsem je mhou il, když klouzalo dol - t ebaže smrt by mi p inesla jen úlevu - ó jak nevýslovnou úlevua
A p ece mne do morku kostí mrazilo pomyšlení, že nepatrným posunem mechanismu se mi ta b itká, lesklá sekyra zatne
do hrudi. A pro mne tedy mrazilo, pro jsem se ješt chv l a choulil? Byla to nad je - nad je i na sk ipci triumfující,
nad je, která tiše promlouvá k odsouzenc m na smrt i v žalá ích inkvizice.
Poznal jsem, že zbývá deset, snad dvanáct rozmach a ocel se dotkne mého šatu - a jakmile jsem si to uv domil,
prostoupil mé nitro onen zbyst ený, soust ed ný chlad, jaký provází zoufalství. Po mnoha hodinách a snad dnech jsem
zase p emýšlel. Te m napadlo, že emen, kterým jsem omotán, je z jediného kusu. Žádný provaz, nic jiného mne
nepoutalo. Sta í tedy jeden úder b itkého srpku do kteréhokoli dílce emenu - a pouto je roz ato; pak je mohu levou
rukou snadno stáhnout z t la.
Ale jak hroziv blízko by ocel švihalaa Jen malinko se vzep ít znamenalo by smrta Ale cožpak by pochopové inkvizice
tuto možnost nep edvídali? Cožpak by jí nezabránili? A k ižuje se pouto na mé hrudi práv s drahou kyvadla? V
p edtuše, že se má chabá a patrn poslední nad je rozplyne, zvedl jsem hlavu natolik, abych si vid l na hru . Popruh
obepínal mé údy a t lo k ížem krážem - jenom ne v dráze smrtonosné sekerya
Sotva mi hlava klesla do d ív jší polohy, blesklo mi cosi myslí, co bych mohl nejspíš ozna it jako druhou ást oné
nedomyšlené spásné myšlenky, o níž jsem se zmínil, jejíž úryvek mi mlhav prolétl myslí, když jsem k rozpáleným rt m
zdvihl pokrm. Te už tedy byl nápad celý - sice temný, snad trochu šílený, nevyhran ný, p ece však úplný. S
hore nou pílí zoufalce za al jsem jej okamžit uskute ovat.
Již dlouho se nejbližší okolí nízkého rámu, na n mž jsem ležel, doslova hemžilo krysami. Byly divoké, drzé, la né, civ ly
na mne rudýma o ima, jako by se nemohly do kat, až se na mne vrhnou, jakmile se p estanu hýbat. "Co asi jsou zvyklé
žrát v té jám ?" pomyslel jsem si.
T ebaže jsem je vší mocí hled l odehnat, zhltaly bezmála všechno mé jídlo. Bez ustání jsem nad miskou mával i kroužil
rukou, ale pro svou bezd nou jednotvárnost p estal pohyb posléze p sobit. Ta žravá chamra se mi co chvíli
zahryzávala do prst . Pot el jsem te zbytky toho mazlavého ostrého pokrmu svá pouta, kam jsem jen na n dosáhl;
pak jsem zdvihl ze zem ruku a z stal strnule, bez dechu ležet.
Zm na - ta náhlá nehybnost - hladovou hav zprvu poplašila, postrašila. N které z krys bázliv ucouvly, mnohé se
vrhly do jámy. To však trvalo jen chvilku. Nadarmo jsem nespoléhal na jejich nenasytnost. Jakmile zpozorovaly, že se
nehýbám, vysko ilo jich pár nejdrzejších na mou pry nu a ichaly k popruhu. To byl z ejm signál k hromadnému
náporu. Nové a nové hordy se hrnuly z jámy. Vydrápaly se na rám, ztekly jej a po stovkách se vrhaly na mé t lo.
Pravidelný pohyb kyvadla je ani trochu nerušil. Uhýbaly jeho úder m a hled ly si pomazaných pout. Jejich rostoucí
houfy na mne nalehly, zaplavily mne. Svíjely se mi na hrdle, studenými umáky mi o ichávaly ústa, dusily mne t žkými
t ly, drtily mi hru hnusem, pro jaký sv t nemá jméno, zmrazovaly mi srdce neodbytným slizem. Avšak cítil jsem, že
sta í ješt chvilku vydržet - a mám vyhráno. Z eteln jsem cítil, jak pouto povoluje. V d l jsem, že se na n kolika
místech již rozpadlo. S nadlidským úsilím jsem z stával bez hnutí ležet.

Page 4
ABC Amber Palm Convertera http://www.processtext.com/abcpalm.html

A nechybil jsem ve svých výpo tech, nevytrval jsem nadarmo. Kone n jsem pocítil, že jsem volný. Popruh mi v
cárech splýval z t la. Avšak kyvadlo již dotíralo na mou hru . Roz alo tkaninu na kutn . Pro ízlo mi košili. Ješt dvakrát
švihlo - všemi cévami projela mi ostrá bolest. Avšak nadešel okamžik úniku. Mávl jsem rukou a mé osvoboditelky se
chvatn rozprchly. Pak jsem se zvolna, neúhybn , obez etn , jen bo ním pohybem a p ikr en, sunul z objetí pouta a z
dosahu handžáru. Zatím jsem byl volnýa
Volný - v chapadlech inkvizicea Sotva jsem slezl z té pry ny hr zy na kamennou žalá ní dlažbu, p estal se pekelný stroj
hýbat a vid l jsem, jak jej neviditelná síla vytahuje stropem. To byla výstraha, která se mi zaryla do duše. Nepochybn
jim neušel jediný m j pohyb. Volnýa Zatím jsem unikl smrti za agonií jednoho druhu, ale jist jsou pro mne p ichystána
muka nová a horší než sama smrt. S tímto pomyšlením jsem se t kav rozhlížel po železném ost ní, které mne
uzamykalo. S mým žalá em se n co stalo - n co neobvyklého - jakási zm na, kterou jsem zprvu jasn nepost ehl. Chvíli
jsem jen nep ítomn bloumal, chv l se a hroužil do planých, nesouvislých dohad . Tu jsem si také poprvé všiml, odkud
se line ta sirnatá zá e osv tlující celu. Vycházela ze škvíry asi p l palce široké, která se táhla kolem celé spodní hrany
st n. Tato škvíra jako by odd lovala - a ukázalo se, že opravdu odd luje - st ny od podlahy. Pokoušel jsem se, ovšem
bez výsledku, tím otvorem podívat.
Když jsem se vzp ímil, pochopil jsem náhle záhadnou prom nu své kobky. Již jsem se zmínil o tom, že obrysy postav na
st nách byly docela z etelné, jen jejich barvy mi p ipadaly rozplizlé a neur ité. Barvy te za aly intenzívn proza ovat,
takže strašidelné, satanské postavy dostávaly výraz, jaký by rozdrásal i siln jší nervy, než jaké jsem m l já. Ze všech
kout , kde jsem p edtím nic netušil, zíraly na mne tisíceré démonské o i s tak zu ivou, úd snou životností, ho ely
takovým zlov stným žárem, že jsem marn p emáhal obraznost, aby v nich vid la n co neskute ného.
Neskute néhoa Vždy jsem už pouhým dechem nabíral do ch ípí pach rozžhaveného železaa V zení prostoupil dusivý
zápach. Každou vte inu žhnuly temn ji ty o i, zírající na má muka. Obrysy krvavých hr z rozlévaly stále syt jší nach.
Zalykal jsem se, lapal po dechua Již jsem prohlédl zám r svých mu itel - t ch neoblomitelných, t ch nejsatanšt jších
ukrutník a Usko il jsem p ed žhavým kovem doprost ed cely. Když jsem si pomyslil, jak se co nevid t uškva ím žárem,
p edstava studené studn mne blažila jako balzám. Vrhl jsem se k jejímu zejícímu kraji. Ztrhaným zrakem jsem up en
pohlédl dol . Zá e z rozpálené klenby prosvítila její nejzazší kouty. Ale má mysl se ješt zoufalou vte inu bránila
p ijmout dosah toho, na co jsem hled l. Nakonec si to však prodralo, proklestilo cestu do mé duše - propálilo se to do
mého zd šeného mozku. Ó kde je hlas, který to vypovía Ó hr zoa Ó rad ji všechny hr zy sv ta - jen tuto nea S výk ikem
jsem prchal od propasti - zakryl si dlan mi tvá a ho ce se rozplakal.
Žár rychle sílil. Op t jsem vzhlédl - a rozt ásl se jako v záchvatu zimnice. Žalá se prom nil podruhé - tentokrát se zm nil
jeho tvar. Jako prve jsem se zpo átku snažil popochopit, co se d je. Ale dlouho mne na pochybách nenechali. M j
dvojí únik podráždil pomstychtivost inkvizitor a te je tedy konec všem žert m s Králem d su. Prostor býval
tvercový. Te jsem vid l, že dv železné st ny tvo í ostrý úhel - a dv pochopiteln tupý. S rachotivým, sténavým
lomozem se d sivá prom na dovršovala. Tvar kobky se ve chvilce zešikmil v koso tverec. Ale tím prom na nekon ila -
již jsem ani nedoufal, ba ani si nep ál, aby skon ila. Rád bych byl p itiskl rudé st ny k své hrudi jako pláš v ného
míru. "Chci smrt," íkal jsem si, "jakoukoli smrt - jen ne smrt v jám a" Já blázena Což mi dosud nenapadlo, že planoucí
železo m má zahnat práv do jámy? Cožpak bych vydržel ten žár? A kdybych i vydržel, mohl bych vzdorovat jeho
tlaku? A koso tverec se te zužoval tak rychle, že už jsem nem l as uvažovat. Jeho st ed a tedy i nejširší ást byly
práv nad rozšklebenou prohlubní. Usko il jsem - avšak svírající se st ny tla ily mne neodbytn dál. Mé zprahlé,
uzmítané t lo nem lo posléze už ani coul pevné p dy pod nohama. P estal jsem bojovat, má zmu ená duše však
dobojovala ješt jediným mocným, dlouhým a posledním výk ikem zoufalství. Cítil jsem, že vrávorám na samém okraji -
odvrátil jsem o i - -
Ozval se zmatený šum lidských hlas a Ry ný jek mnoha polnica Dunivé rachocení tisícerých hrom a Natažená ruka
zachytila moji ruku, práv když jsem v mdlobách klesal do propasti. Byla to ruka generála Lasalla. Francouzská armáda
vstoupila do Toleda. Inkvizice byla v rukou svých nep átel.

Page 5