Znn tohoto textu vychz z dla Kytice tak, jak bylo vydno v nakladatelstv eskoslovensk spisovatel v roce 1988

(ERBEN, Karel Jaromr. Kytice: [povsti nrodn] : [etba pro ky stednch kol]. Doslov napsal Karel Dvok. 5. vyd. v S. Praha: eskoslovensk spisovatel, 1988. 129 s.). Elektronick verze dla vznikla ve spoluprci Mstsk knihovny v Praze a Centra pomoci zrakov postienm pi obanskm sdruen Integrace (http://www.integraceos.cz). Digitalizoval Jaroslav Prochzka. Autorem portrtu Karla Jaromra Erbena na oblce e-knihy je Jan Vilmek.

Text dla (Karel Jaromr Erben: Kytice), publikovanho Mstskou knihovnou v Praze, nen vzn autorskmi prvy.

Citan zznam tto e-knihy: ERBEN, Karel Jaromr. Kytice [online]. V MKP 1. vyd. Praha : Mstsk knihovna v Praze, 2011 [aktuln datum citace eknihy p. cit. rrrr-mm-dd]. Dostupn z WWW: <http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/37/00/42/kytice.pdf>.

Vydn (oblka, grafick prava), jeho autorem je Mstsk knihovna v Praze, podlh licenci Creative Commons Uvete autora-Nevyuvejte dlo komernZachovejte licenci 3.0 esko.

Verze 1.0 z 11. 3. 2010.

OBSAH:
KYTICE ................................................................................................................... 5 POKLAD................................................................................................................. 6 SVATEBN KOILE ............................................................................................ 24 POLEDNICE ........................................................................................................ 36 ZLAT KOLOVRAT ........................................................................................... 38 TDR DEN....................................................................................................... 50 HOLOUBEK ......................................................................................................... 57 ZHOOVO LOE ............................................................................................ 61 VODNK ............................................................................................................... 77 VRBA..................................................................................................................... 86 LILIE ...................................................................................................................... 92 DCEINA KLETBA ............................................................................................ 96 VTKYN........................................................................................................... 99

KYTICE Zemela matka a do hrobu dna, siroty po n zstaly; i pichzely kadikho rna a matiku svou hledaly. I zelelo se matce milch dtek; due jej se vrtila a vtlila se v drobnolist kvtek, jm mohylu svou pokryla. Poznaly dtky matiku po dechu, poznaly ji a plesaly; a prost kvtek, v nm majc tchu, matedoukou nazvaly. Matedouko vlasti na mil, vy prost nae povsti! natrhal jsem t na dvn mohyle komu mm tebe pinsti? Ve skrovnou j t kytici zavu, ozdobn stukou ovinu; do irch zem cestu ti uku, kde pbuznou m rodinu. Snade se najde dcera mateina, j mile dech tvj zavon; snade i najde nkterho syna, jen k tob srdce naklon!

POKLAD I Na pahorku mezi buky kostelek s v nzkou; z ve pak slyeti zvuky hjem a sousedn vskou. Nen zvuk to zvonka jemn, tratc se v blzk strn: devat to rachot temn, zvouc lid do chrmu Pn. A tu z vsky k bo slv vzhru b zstup hojn: vesk lid to bohabojn a dnes Velk ptek prv. V chrm truchlo: hol stny; olt ern rouka kryje, na rouce k upevnn; v kru zpvaj paije. A hle, co se bl v lese, v ernm lese za potokem? Njak to vesk ena, ana v nru cos nese. I jde rychlm ena krokem, svten jsouc obleena, tam tou strn za potokem pacholtko mal nese. B ena, dol b, pospch do chrmu Pn: 6

tu nablzku lesn strn kostel na pahorku le. A v vale ku potoku nhle ubystuje krok; neb jak vtk voln vje, z kostela slyeti pn: v kru tam se prv pje Krista Pna umuen. B, b podle skly: Co to? Mm-li vit oku? Co m moje smysly l? Stane, ohl se kolem rychle kroky zpt obrac, stane zase, zas se vrac Tam ten les, a zde ty klesty, tamto vede cesta polem vdy jsem nezbloudila z cesty! Boe, co se se mnou dje! Co zde nejsem u kamena? Jak se tu stala zmna! Zase stoj, zase spje, cel jsouci udivena, oi rukou si protr, o krok ble se ubr: Boe, jak to tu zmna! Tu, kde z divokho klestu, od kostela ti sta krok, velik nl kmen v cestu, co se nyn jev oku? Jev se tu en, jev vchodem vrek oteven vysvtliti sob nev kmen v cestu postaven, 7

postavena cel skla jak by od vk zde stla. Jev se tu, jev en chodba pod zem, co sn vyklenut ve kemen; a tam, klenba kde se trat, ve tmavm pahorku kln, jaks plamen znamenati. I ho to jasnoble, jako v noci svit mska; i zaplv rudoskvle jak by zpad to slunka. I vidouc to ena asne a ke vchodu a pokro, a zastnc dlan oi, hled v ono msto jasn. Boe, jak se to tam svt! Oi rukou si protr, o krok ble se ubr: Jak se to tam divn svt! Co to asi me bti? Dle jti vak se boj, hledc tam, a venku stoj. A co vh, a co stoj, v klenbu patc neustle, miz bze za pohledem, zvdavost ji pud pedem, a ena se be dle. Krok za krokem a vdy dle mocn ji to jti pud; krok za krokem a ve skle jen se spc ohlas bud. 8

A m dl pichz ena, stle divn roste ze. Jiji kon se sklepen: avak ena omrena rukou zakrv si tve, pmo patit mon nen. Vid, vid co zde vid, kdy to vidl kter z lid? Tolik krsy, tolik blesku mn uzti jen v nebesku! Dve tu jsou oteveny do nejskvlejho slu; zlatem jen se svt stny, strop rubny vyloen, pod nm sloupy ze kilu. Z oboj pak strany dve na podlaze mramorov kdo nevidl, neuv ho, ho dva ohov; dva ohov tuto ho, nic jich blesku neumo: nade stbrem po levici lunou ohe vzhru plane, nade zlatem po pravici sluncem plti neustane. Planou ohn, jizba plane, obalena z jasnou; a dokud tu poklad stane, plamenov nevyhasnou, nic jich blesku neumo. Na prahu tu ena stoj, cel stoj oslepena; 9

o pozdvihnout se boj, nem zti do plamena. Na levici dt nese, pravou lev mne si oko; a kdy trochu ohldne se, osml a vzpamatuje, vzdychne sob pehluboko a tak v dui sv rokuje: Mil boe, co j zkusm na tom svt nouze, hladu! Bdn ivot chrnit musm a zde tolik tch poklad! Tolik stbra, tolik zlata v podzemn tu le skreji! Jenom hrstku z t hromady a j byla bych bohata a byla bych nejastnj, j i moje dt tady! A co mysl a co stoj, ohroenj se stane; svatm kem se ozbroj a jde, kde to ble plane. Jde a stbra kousek zdvihne, avak zase tam polo; zdvihne zas a je prohl, jeho blesk a jeho ti a zdali je zas polo? Ne, ji v kln j se mihne. A zdaenm tm smlej: Jist toto prst je bo, poklad ukzal mi v skreji, chce, bych byla oblaena: i zheiti bych musela, 10

bych jm pohrdnouti mla! Takto k sob mluvc ena, chlapce na zem z ruky slo, klekne a kln rozestr, chut z hromady nabr a do klna stbro skld: Jist toto prst je bo, jen ns obohatit d! Be, be ze hromady kln ji pln, sotva vstv, jet v tek sob dv, tak ji mm stbra vnady! A kdy ji chce odtud jti: ach, zde jet pacholete! Jak je ke v ti vzti? Pacholtko ji dvoulet; vysypati zase tst nezd se j dobr bti; obho pak nem nsti. A hle, stbro matka nese! Dt se tu na ni tese: Mama! vol, mama, mama! chytajc ji ruinkama. Ml, synku! Ml, ml, hochu! pokej tuto jenom trochu, hned tu bude zase mama! A ji b, sn b, ji i sn za n le; pes potok, po strni k lesu spch ena ve svm plesu. A ne mal ula chvle, przdn zptky zas pospch; 11

a ve potu, sotva dch, stane zase ji u cle. A jak vtr zlehka vje, z kostela slyeti pn: v kru tam se prv pje Krista Pna umuen. A jak sn v jizbu spje: Haha, mama! Haha, mama! radostn se dt smje, potleskujc ruinkama. Nedbt vak matka na to, bc ve stranu protj: kovu blesk je j milej, z kov nejmilej zlato. Klekne a kln rozestr, chut z hromady nabr a do klna zlato skld. Kln ji pln, sotva vstv jet v tek sob dv! jak j tu srdce ske, jak je tst svmu rda! A kdy zlato matka nese, dt se tu na ni tese, tese a alostn ple: Mama, mama! Ach, ach, mama! chytajc ji ruinkama. Ml, synku! ml, ml, hochu! pokej jenom jet trochu. A k dtti se naklon a do klna rukou shne. 12

dva penze ven vythne, o penz penzem zvon: Hlehle, co to m maminka! Cincin! sly, jak to cink? Avak dt stle ple j radost srdce ske. A do klna opt shne, plnou zlata hrst vythne, vlo dtti do klnka: Hle hle, co ti d maminka! Ml, synku! Ml, ml, hochu: cincin! posly, jak to cink! Pokej jenom jet trochu, hned se vrt zas maminka. Hrej si pkn, hrej, dtko, pokej jet jen drobtko. A ji b, sn b, na dt se neohl; a ji sn za n le, ji se ku potoku bl; pes potok, po strni v plesu drah poklad nese k lesu, a ji stoj s nm ped ch. Hoj, ty che, sprost che, brzy mj se dobe tady! Co m k tob nyn ve? Nenalzm v tob vnady! Pjdu pry z tch tmavch les, z t otcovsk stechy chud; jinde tst sv ponesu, jinde moje bydlo bude! 13

Pjdu, pjdu z toho kraje, radostn mi odtud cesta, pjdu, kdy mi tst zraje, do velkho pjdu msta; koupm sob zem, hrady, co pan m budou ctti: mj se dobe, chyko, tady, nebudu j v tob ti! Nejsem ji ta chud vdova, pi nesouc v noci ve dne: ejhle v klnu na ta slova s potenm tam pohledne. k byla nepohledla! Leknutm tu cel zbledla, leknutm se tese cel, div na mst neomdlela. Vid, vid ha, co vid, sama tomu sotva v! Do zpukelch vraz dve, vraz, kde truhlice byla, v kterou stbro uloila. Strhne vko ha, co vid! Pro vi vru dobrch lid, jak opt nov rna! Msto stbra jen kamen, v tku pak a ve svm klnu, pehrozn to mmen, msto zlata samou hlnu! ka vecka rozlapna! Nehodnat tst byla, poehnn neuila. A kdy takto rozdrcen 14

s bolest tu ztrtu nese, probodne to srdce en, vzkikne s hrzou vyden, vzkikne, a se che tese: Ach dt, m dt drah! Dt drah drah drah! zahuelo v hustm lese. A ve hroznm pedtuen b ena ach neb, let, letem ptka let, lesem, strn ji vidti, tam, kde klamn nala jmn, k vrku, na nm kostel le. Od kostela vtk vje, copak neslyeti pn? Krista Pna umuen v kru tam se ji nepje. II. A kdy pila ke sklepen, haha, jak pohledn! Haha, z divokho klestu ti sta krok od kostela velik n kmen v cestu! A kde sn? Ta zmizela! Zmizela, i v cest skla, jak by nikdy zde nestla. Ha, jak se tu ena lek, jak se ds, vol, hled! Jak po tom pahorku tk,

15

tmi klesty, na smrt bled! Ha, ty zraky zoufanliv, sta sin nad mrtvolu! Hle, jak pes to kov div b pd tamto k dolu! Bda, bda! Zde to nen! Tlo klestm rozervan, nohy trnm probodan darmo vecko klopotn, vchodu ji nalzti nen! A znovu se ena ds, zkost hrozn ji uchvt: Ach, kdo mn m dt vrt! Ach m dt, kde jsi, kde jsi?! Tu pod zem jsem, hluboko! hlas tichounk vtrem um, nespat mne dn oko, ucho mi neporozum. Blaze tu pod zem, blaze, beze jdla, beze pit, na mramorov podlaze, ryz zlato v klnku mti! Noc a den se nestdaj nikdy nejdou spt oinka: hraji si tu pkn, hraji cincin! sly, jak to cink? Avak ena znovu hled darmo, a znovu se ds, zoufale se na zem vrh, 16

vlasy sob z hlavy trh, zkrvavena, na smrt bled: Ach bda mi! Bda, bda! Ach m dt, kde jsi, kde jsi? Kde t najdu, dt drah?! Dt drah drah drah! blzkmi to hu lesy. III. Mine den, i druh mine, dnov v tden se obrt, z tdn msc se vyvine, a i lto pone plti. Na pahorku mezi buky kostelek s v nzkou; co den znj zvonka zvuky hjem a sousedn vskou. Tu nahoe, kdy se zrna ke mi zvonekem pozvon, pede stnkem nebes pna zbon rolnk elo klon. Aj, kdo zn ji, tu osobu se sklopenou k zemi tv? Svce zhasly na olti, ona kle po tu dobu. Zd se, ani e nede lce a rty zesinal ach, to se tak modl tie! Kdo to? Nevm, tum ale. Kdy po svat vak obti chrmov se zamknou dve,

17

tmi buky ji vidti, ana se z pahorku be. Be, be se pomalu stezkou vinouc se v klestu po edivou tamo sklu, kde n kmen velk v cestu. Tu si vzdychne pehluboko a do dlan elo sklop: Ach m dt! a ji oko v slzch kanoucch se top. Neastn to z che ena, vdycky smutn, vdycky bled, vdycky tce zamylena: od rna a do soumraku nikdy jasno v jejm zraku, v noci pak el spti ned. A kdy opt na svit trapliv opout loe: Ach m dt, drah dt! Ach bda mi! Bda, bda! Odpus milostiv boe! Uplynulo lto cel, jese, zima uplynula nezmrnno v srdci ele, slza v oku nezhynula. I kdy ve slunce stlo, rozehvi zemi znova: st k smchu nerozhlo, stle jet ple vdova.

18

IV. A sly, shry mezi buky, z kostelka s v nzkou rachotc slyet zvuky hjem a sousedn vskou. A hle, vzhru k bo slv b z vsky zstup hojn, vesk lid to bohabojn a dnes Velk ptek prv. Jemn jarn vtk vje, vtrem pak slyeti pn: v kostele se zase pje Krista Pna umuen. A tou strn ku potoku ena od lesa se bl. Co zdruje dnes ji v kroku? Ach, pamtka dne a roku hoem kroky jej t! Bl, bl se znenhla, a ji skly t doshla. A hle, co se jev oku? Tu, kde z divokho klestu, od kostela ti sta krok, velik nl kmen v cestu: vchodem vrek oteven, kmen v cestu postaven, kmen i ta cel skla, jak by tak od vk stla. A ena se toho lek, hrzou se j vlasy je: 19

celou t na n le zrmutek a vina jej. I ds se vak neek, a ve strachu a v nadji skokem sn znmou b, sn jdouc pode sklu. A hle, dve oteveny do nejskvlejho slu; zlatem jen se svt stny, strop rubny vyloen, pod nm sloupy ze kilu. A z oboj strany dve na podlaze mramorov plpolaj dva ohov: nade stbrem po levici lunou ohe vzhru plane, nade zlatem po pravici sluncem plti nepestane. A ena se s hrzou bl a ve strachu a v nadji tu po jizb se ohl. Snad ji vb stbro, zlato? Ach, ji ona nedb na to! Haha, mama, haha, mama! Ejhle dt, dt jej, po cel rok oplakan, potleskuje ruinkama! Ale v en nen dechu, a hrzou se cel tese, a ve zoufanlivm spchu chopc dt do nru, 20

dlouhou sn odtud nese. A tesk, tesk! Huhu! to hu j v patch ve vrchu kln; praskot hrozn, vichr sku, zem se tese, hluk a lomoz j v patch se bo sn! Ach, rodiko bo, pomoz! v zkosti tu vol ena, zpt pohldnouc podena. A hle! jak zase zmna! Ticho vecko, a tu z klestu velik n kmen v cestu; ve jak jindy spodno, po vchodu pamtky nen: prv nyn dozpvno Krista Pna umuen. Ale v en nen dechu, a hrzou se cel tese, a ve zoufanlivm spchu dt svoje odtud nese, nese a na adra tla, jako by se o n bla; b, sotva dech j sta, a daleko za n skla; b, ani se ohl, tam tou strn ble lesu, a ve strachu a ve plesu stane v chud lesn chi. jak tu vzdv vrouc bohu svmu ena dky! 21

Vizte slzy ty kanouc! Jak to dt k sob vine, lb elo, ruky, rtky, a zas k adrm je pitisk, jak cel v rozkoi plyne! A hle, co se v klnku blsk? Co to znlo? Ryz zlato! To zlato, je loni byla, aby dt si pohrlo, jemu v klnek poloila. Avak enu vb mlo, co ji tolik hoe stlo! Stlo ji, ach, slz mnoho; le dkujc bohu za to, toue drah tiskne dcko. Hoce zakusila toho: et velmi mlo zlato, avak dt nade vecko! V. Dvno kostelek zboen, umlkly ji zvonka zvuky; a kde nkdy stly buky, sotva jak hnije koen. Staec mnoho pamatuje, mnoho i dozrlo hrobu: avak lid si ukazuje jet msta po tu dobu. A kdy veer pohromad

22

mlde za mrazu sedv, rd staeek povdv o vdov a o poklad.

23

SVATEBN KOILE Ji jedenct odbila, a lampa jet svtila, a lampa jet hoela, co nad klekadlem visela. Na stn nzk svtniky byl obraz bo rodiky, rodiky bo s dtkem, tak jako re s pouptkem. A ped tou mocnou svtic vidti pannu klec: kleela, lce sklonn, ruce na prsa sloen; slzy j z o padaly, elem se dra zdvihaly. A kdy slzika upadla, v ty bl dra zapadla. el bohu, kde mj tatek? Ji na nm roste trvnek! el bohu, kde m matika? Tam le podle tatka! Sestra do roka neila, bratra mi koule zabila. Mla jsem, smutn, milho, ivot bych dala pro nho! Do ciziny se obrtil, potud se jet nevrtil.

24

Do ciziny se ubral, til m, slzy utral: ,Zasej, m mil, zasej len, vzpomnej na mne kad den, prvn rok pdla hledvej, druh rok pltno polvej, tet koile vyvej: a ty koile uije, vneek z routy povije.' Ji jsem koile uila, ji jsem je v truhle sloila, ji moje routa v odkvt: a mil jet ve svt, ve svt rm, irokm, co kmen v moi hlubokm. Ti lta o nm ani sluch iv-li a zdrv zn mil bh! Maria, panno pemocn, ach budi ty mi pomocna: vra mi milho z ciziny, kvt blaha mho jedin; milho z ciziny mi vra aneb ivot mj nhle zkra: u nho ivot jar kvt bez nho vak m mrz svt. Maria, matko milosti, bu pomocnic v alosti! Pohnul se obraz na stn i vzkikla panna zden; lampa, co temn hoela, prskla a zhasla docela. 25

Mon, e vtru taen, mon i zl e znamen! A sly, na zsp krok zvuk a na oknko: uk, uk, uk! Sp, m panenko, nebo bd? Hoj, m panenko, tu jsem ji! Hoj, m panenko, co dl? A zdalipak m jet zn, aneb jinho v srdci m? Ach mj mil! Ach pro nebe! Tu dobu myslm na tebe; na t jsem vdycky myslila, za t se prv modlila! Ho, nech modlen sko a poj, sko a poj a m doprovo; msek svt na cestu: j piel pro svou nevstu. Ach proboha! Ach co prav? Kam bychom li tak pozd ji! Vtr burc, pust noc, pokej jen do dne nen moc. Ho, den je noc, a noc je den ve dne m oi tla sen! Dv ne se vzbud kohouti, musm t za svou pojmouti. Jen neprodlvej, sko a poj, dnes jet bude moje cho! Byla noc, byla hlubok, 26

msek svtil z vysoka a ticho, pusto v ddin, vtr burcel jedin. A on tu naped skok a skok, a ona za nm, co j krok. Psi houfem ve vsi zavyli, kdy ty pocestn zvtili; a vyli, vyli divnou vc: et nablzku umrlec! Pkn noc, jasn v tu dobu vstvaj mrtv ze hrob, a neli zv, jsou tob bl m mil, nic se neboj? Co bych se bla? Tys se mnou, a oko bo nade mnou. Povz, mj mil, ekni pec, iv-li a zdrv je tvj otec? Tvj otec a tv mil m, a rda-li m bude zn? Moc, m panenko, moc se pt! Jen honem poj vak uhld. Jen honem poj as neek a cesta nae dalek. Co m, m mil, v pravici? Nesu si knky modlic. Zaho je pry, to modlen je t neli kamen! Zaho je pry, a lehce jde, 27

jestli mi postaiti chce. Knky j vzal a zahodil, a byli skokem deset mil. A byla cesta vinou, skalami, lesn pustinou; a v rokyt a v skal divok feny tkaly; a kulich hlsal povsti: et nablzku netst. A on vdy naped skok a skok, a ona za nm, co j krok. Po pkov a po skal ty bl nohy lapaly; a na hlo a kemen zstalo krve znamen. Pkn noc, jasn v tento as mrtv s ivmi chod zas; a neli zv, jsou tob bl m mil, nic se neboj? Co bych se bla? Tys se mnou a ruka Pn nade mnou. Povz, mj mil, ekni jen, jak je tvj domek upraven? ist svtnika? Vesel? A zdali blzko kostela? Moc, m panenko, moc se pt! Vak jet dnes to uhld. Jen honem poj as utk 28

a dlka jet velik. Co m, m mil, za pasem? Renec s sebou vzala jsem. Ho, ten renec z kloko jako had tebe oto! Z t, sthne tob dech: zaho jej pry neb mme spch! Renec popad, zahodil, a byli skokem dvacet mil. A byla cesta ninou, pes vody, luka, bainou; a po bain, po sluji modr svtlka lakuj: dv ady, devt za sebou, jako kdy s tlem k hrobu jdou; a ab hav v potoce pohebn pse skehoce. A on vdy naped skok a skok, a j za nm ji slbne krok. Ostice dvku ubohou bitvami ee do nohou; a to kaprad zelen je krv jej zbarven. Pkn noc, jasn v tu dobu spchaj iv ke hrobu; a neli zv, jsi hrobu bl m mil, nic se neboj?

29

Ach nebojm, vdy tys se mnou a vle Pn nade mnou! Jen usta mlo v pospchu, jen popej mlo oddechu. Duch slbne, nohy klesaj a k srdci noe bodaj! Jen poj a posp, dve m, vak brzo ji tam budeme. Host ekaj, ek kvas, a jako stela let as. Co to m na t tkanice, na krku na t tkanice? To kek po m matice. Hoho, to zlato proklat m hrany oste piat! Bod t a m nejinak, zaho to, bude jako ptk! Kek utrh a zahodil, a byli skokem ticet mil. Tu na planin irok staven stoj vysok; zk a dlouh okna jsou a v se zvonkem nad stechou. Hoj, m panenko, tu jsme ji! Nic, m panenko, nevid? Ach proboha, ten kostel snad?

30

To nen kostel, to mj hrad! Ten hbitov a tch k ad? To nejsou ke, to mj sad! Hoj, m panenko, na m hle a sko vesele pes tu ze! nech mne ji, nech mne tak! Div a hrozn je tvj zrak; tvj dech otravn jako jed, a tvoje srdce tvrd led! Nic se, m mil, nic neboj! Veselo u mne, veho hoj: masa dost ale bez krve, dnes bude jinak poprv! Co m v uzlku, m mil?" "Koile, co jsem uila. Neteba jich vc neli dv: ta jedna tob, druh mn. Uzlk j vzal a s chechtotem pehodil na hrob za plotem. Nic ty se neboj, na m hle a sko za uzlem pes tu ze. Vak jsi ty vdy byl pede mnou a j za tebou cestou zlou; vak jsi byl naped po ten as: sko a uka mi cestu zas!

31

Skokem peskoil ohradu, nic nepomyslil na zradu; skoil do ve sh pt j vak ji venku nevidt: jenom po blm obleku zablesklo se jest v tku, a schrna jej blzko dost nenadl se zl jej host! Stoj tu, stoj komora: nizouk dve zvora; zavrzly dve za pannou a zvora j ochranou. Staven skrovn, bez oken, msc litami eil jen; staven pevn jako klec, a v nm na prkn umrlec. Hoj, jak se venku vzmh hluk, hrobovch oblud mocn pluk; um a kolem klapaj a takto pse skuhraj: Tlu do hrobu pslu, bda, kdos nedbal o dui! A tu na dve: buch, buch, buch! burc zven jej druh: Vstvej, umrle, nahoru, odstr mi tam tu zvoru! A mrtv oi otvr, a mrtv oi protr, sbr se, hlavu pozved 32

a plkolem se ohld. Boe svat, ra pomoci, nedej mne blu do moci! Ty mrtv, le a nevstvej, pnbh ti pokoj vn dej! A mrtv hlavu poloiv, zamhouil oi jako dv. A tu poznovu buch, buch, buch! silnji tlue jej druh: Vstvej, umrle, nahoru, otevi mi svou komoru! A na ten hmot a na ten hlas mrtv se zdvih z prkna zas a rm ztuhl nam tam, kde zvora u dve. Spas dui, Kriste Jei, smiluj se v bd nejvy! Ty mrtv, nevstvej a le; pnbh t pot a mne t! A mrtv zas se poloiv, nathnul dy jako dv. A znova venku: buch, buch, buch! a pann miz zrak i sluch! Vstvej, umrle, hola hou, a podej mi sem tu ivou! Ach bda, bda dveti! 33

Umrl vstv potet a velk, kaln sv oi na poloumrtvou oto. Maria Panno, pi mn stj, u syna svho oroduj! Nehodn jsem t prosila: ach odpus, co jsem zheila! Maria, matko milosti, z t moci zl m vyprosti. A sly, tu prv nablzce kokrh kohout ve vsce; a za nm, co ta ddina, vecka kohout druina. Tu mrtv, jak se postavil, pdem se na zem povalil, a venku ticho ani ruch: zmizel dav, i zl jej druh. Rno kdy lid na mi jdou, v asu stti zstanou: hrob jeden dut nahoe, panna v umrl komoe a na kadik mohyle trek z nov koile. * Dobe ses, panno, radila, na boha e jsi myslila a druha zlho odbyla! Bys byla jinak jednala, 34

zle bysi byla skonala: tv tlo bl, spanil, bylo by co ty koile!

35

POLEDNICE U lavice dt stlo, z plna hrdla kielo. Bodej jsi jen trochu mlo, ty cikn, mlelo! Poledne v tom okamen, tta pijde z roboty: a mn hasne u vaen pro tebe, ty zlobo, ty! Ml! Hle husar a korek hrej si tu m kohouta! Ne kohout, vz i husrek bouch, bc! let do kouta. A zas do hroznho kiku I bodej t sre sm ! e na tebe, nezvednku, Polednici zavolm! Poj si pro, ty Polednice, poj, vem si ho zlostnka! A hle, tu kdos u svtnice dve zlehka odmyk. Mal, hnd, tvi div pod plachetkou osoba; o berlice, hnty kiv, hlas vichice podoba! Dej sem dt! Kriste Pane, 36

odpus hchy hnici! Div e smrt j neovane, ejhle tu Polednici! Ke stolu se pl tie Polednice jako stn: matka hrzou sotva de, dt chopc na svj kln. A vinouc je, zpt pohl bda, bda dtti! Polednice bl se pl, bl a ji je vzpt. Ji vztahuje po nm ruku matka tisknouc ramena: Pro Kristovu drahou muku! kles smysl zbavena. Tu sly: jedna druh tet poledne zvon ude; klika cvakla, dve let tta vchz do dve. Ve mdlobch tu matka le, k adrm dt pimknut: matku vzksil jet st, avak dt zalknut.

37

ZLAT KOLOVRAT I Okolo lesa pole ln, hoj jede, jede z lesa pn, na vranm bujnm jede koni, vesele podkoviky zvon, jede sm a sm. A ped chalupou s kon hop! a na chalupu: klop, klop, klop! Hola hej ! otevte mi dve, zbloudil jsem pi loven zve, dejte vody pt! Vyla dvina jako kvt, nevidl tak krsy svt; pinesla vody ze studnice, stydliv sedla u peslice, pedla, pedla len. Pn stoj, nevda, co chtl, sv velk zn zapomnl; div se tenk, rovn niti, neme o odvrtiti z pkn padleny. Svobodna-li jest ruka tv, ty mus bti ena m! dvinu k boku svmu vine Ach pane, nemm vle jin, ne jak mti chce.

A kde je, dve, mti tv? Nikoho nevidm tu j. Ach pane, m nevlastn mti zejtra se s dcerou dom vrt, vyly do msta. II Okolo lesa pole ln, hoj jede, jede zase pn; na vranm bujnm jede koni, vesele podkoviky zvon, pmo k chaloupce. A ped chalupou s kon hop! a na chalupu: klop, klop, klop! Hola! otevte, mil lidi, a oi moje brzo vid poten m! Vyla babice, ke a kost: Hoj, co nm nese vzcn host? Nesu ti, nesu v dom zmnu, chci tvoji dceru za svou enu, tu tvou nevlastn. Hoho, panku! Div a div! Kdo by pomyslil jaktiv? Pkn vs vtm, vzcn hoste, vak ani nevm, pane, kdo jste? Jak jste piel k nm? Jsem tto zem krl a pn, nhodou vera zavoln:

39

dm tob stbro, dm ti zlato, dej ty mn svoji dceru za to, pknou padlenu. Ach pane krli! Div a div! Kdo by se nadl jaktiv? Vdy nejsme hodny, pane krli! K bychom zslunji stly v milosti va! Ale vak radu, radu mm: za ciz dceru vlastn dm; je podobna t druh prv jak oko oku v jedn hlav jej nit hedbv! patn je, babo, rada tv! Vykonej, co poroum j: zejtra, a den se rno zjasn, provod dceru svou nevlastn na krlovsk hrad! III Vstvej, dceruko, ji je as, pan krl ji ek, bude kvas: vak jsem j ani netuila nu bodej dobe podila v krlovskm hrad! Stroj se, sestiko moje, stroj, v krlovskm hrad bude hoj: vysoko jsi se podvala, nzko mne, hlete, zanechala

40

nu jen zdrva bu! Poj ji, Dorniko nae, poj, aby se nehnval tvj cho: a bude v lese na rozhran, na domov nevzpomene ani poj jen honem, poj! Matko, matiko, eknte, na s sebou ten n bete? N bude dobr nkde v chladu vypchnem oi zlmu hadu poj jen honem, poj! Sestro, sestiko, eknte, na tu sekeru nesete? Sekera dobr nkde v kei useknem hnty lt zvi poj jen honem, poj! A kdy ji pily v chlad a ke: Hoj, ty jsi ten had, tys ta zv! Hory a doly zaplakaly, kterak dv eny nakldaly s pannou ubohou! Nyn se s panem krlem t, t se s nm, kterakkoli chce: objmej jeho sv tlo, pohlej na to jasn elo, pkn padleno! Mamiko, kterak udlm? Kam oi a ty hnty dm? 41

Nenechvej jich podle tla, a nkdo jich zas nepidl rad je s sebou vem. A kdy ji zaly za tu chvoj: Nic ty se, dcero m, neboj! Vak jsi podobna t tam prv jak oko oku v jedn hlav neboj ty se nic! A kdy ji byly hradu bl, pan krl vyhl z okna ji; vychz s pny svmi v cestu, pivt matku i nevstu, zrady netue. I byla svatba zral hch, panna nevsta sam smch; i byly hody, radovn, plesy a hudby bez ustn do sedmho dne. A kdy zasvtal osm den, krl mus jti s vojsky ven: Mj se tu dobe, pan moje, j jedu do krutho boje, na neptele. Navrtm-li se z bitvy zpt, omladne na lsky kvt! Zatm na vrnou mou pamtku hle sob piln kolovrtku, piln doma pe!

42

IV V hlubok pust kovin jak se tam vedlo dvin? est otevench proud bylo, z nich se j ivobyt lilo na zelen mech. Vzelo j nhle tst moc, nynko j hroz smrti noc: tlo ji chladne, krev se sed bda t dob, bda, bda, kdy ji spatil krl! A tu se z lesnch kdesi skal staeek nevdan vzal: ediv vousy po kolena to tlo vloiv na ramena, v jeskyni je nes. Vsta, m pachole, b, je chvat, vezmi ten zlat kolovrat: v krlovskm hrad jej prodvej, za nic jinho vak nedvej neli za nohy. Pachole v brn sedlo, zlat kolovrat drelo. Krlovna z okna vyhlela: K bych ten kolovrtek mla z ryzho zlata! Jdte se, matko, pozeptat, za je ten zlat kolovrat? 43

Kupte, paniko, drah nen, mj otec pli nevycen: za dv nohy jest. Za nohy? Ajaj, divn vc! Ale j chci jej mti pec: jdte, mamiko, do komory, jsou tam ty nohy na Dory, dejte mu je za. Pachole nohy pijalo, do lesa zptky spchalo. Podej mi, chlape, iv vody, nech bude tlo beze kody, jako bvalo. A rnu k rn piloil, a v nohou ohe zas oil; a v jeden celek srostlo tlo, jako by vdycky bylo celo, bez poruen. Jdi, m pachole, k polici, vezmi tu zlatou peslici: v krlovskm hrad ji prodvej, za nic jinho vak nedvej neli za ruce. Pachole v brn sedlo, peslici v rukou drelo. Krlovna z okna vyhlela: Och, k bych tu pesliku mla ke kolovrtku!

44

Vstate, mamiko, z lavice, ptejte se, za ta peslice? Kupte, paniko, drah nen, mj otec pli nevycen, za dv ruce jest. Za ruce!? Divn, divn vc! Ale j ji chci mti pec: jdte, mamiko, do komory, jsou tam ty ruce na Dory, pineste mu je. Pachole ruce pijalo, do lesa zptky spchalo. Podej mi, chlape, iv vody, nech bude tlo beze kody, jako bvalo. A rnu k rn piloil, a v rukou ohe zas oil; a v jeden celek srostlo tlo, jako by vdycky bylo celo, bez poruen. Sko, hochu, na cestu se mj! Mm zlat kuel na prodej: v krlovskm hrad jej prodvej, za nic jinho vak nedvej neli za oi. Pachole v brn sedlo, zlat kuelk drelo. Krlovna z okna vyhlela: K bych ten kuelek mla 45

na tu pesliku! Vstate, mamiko, jdte zas, ptejte se, za ten kuel as? Za oi, pan, jinak nen, tak mi dal otec poruen, za dv oi jest. Za oi!? Neslchan vc! A kdo je, chlape, tvj otec? Neteba znti otce mho: kdo by ho hledal, nenajde ho, jinak pijde sm. Mmo, mamiko, co pot? A j ten kuel musm mt! Jdte tam zase do komory, jsou tam ty oi na Dory, a je odnese. Pachole oi pijalo, do lesa zptky spchalo. Podej mi, chlape, iv vody, nech bude tlo beze kody, jako kdy prve. A oi v dlky poloil, a zhasl ohe zas oil; a panna vkol pohlela vak nikoho tu nevidla ne se samotnu.

46

V A kdy byly ti nedle, krl jede z vojny vesele: A jak se m, m pan mil, a zdalis pamtliva byla mch poslednch slov? Och, j je v srdci nosila, a hlete, co jsem koupila: jedin mezi kolovraty, peslici, kuel cel zlat, ve to z lsky k vm! Poj se, m pan, posadit, upe mi z lsky zlatou nit. Ke kolovrtku chut sedla, jak zatoila, cel zbledla bda, jak zpv! Vrrr zlou to pede nit! Pila jsi krle oidit: nevlastn sestru jsi zabila, dv a o ji zbavila vrrr zl to nit! Jak to kolovrtek m? A jak mi divn na nj hr! Zahraj mi, pan, jet znova, nevm, co chtj tato slova: pe, m pan, pe! Vrrr zlou to pede nit! Chtla jsi krle oidit: 47

pravou nevstu jsi zabila a sama ses j uinila vrrr zl to nit! H, straliv mi, pan, hr! Nejsi tak, jak se bti zd! Zahraj mi, pan, do tetice, abych uslyel jet vce: pe, m pan, pe! Vrrr zlou to pede nit! Pila jsi krle oidit: sestra tv v lese, v dut skle, ukradla jsi j chot krle vrrr zl to nit! Jak ta slova krl uslyel, skoil na vrance, k lesu jel; hledal a volal v r lesy: Kdes, m Dorniko, kde jsi, kde jsi? Kdes, m rozmil? VI Od lesa k hradu pol ln, hoj jede, jede s pan pn; na vranm bujnm jedou koni, vesele podkoviky zvon, na krlovsk hrad. I pila svatba zase zpt, panna nevsta jako kvt; i byly hody, radovn, hudby a plesy bez ustn

48

po ti nedle. A co ta matka babice? A co ta dcera hadice? Hoj, vyj tyi vlci v lese, kad po jedn noze nese ze dvou enskch tl. Z hlavy jim oi vyaty, ruce i nohy uaty: co prve pann udlaly, toho te na se doekaly v lese hlubokm. A co ten zlat kolovrat? Jakou te pse bude hrt? Jen do tetice zahrt piel, pak ho ji nikdo neuslyel, ani nespatil.

49

TDR DEN I Tma jako v hrob, mrz v okna duje, v svtnici teplo u kamen; v krbu se svt, star podimuje, dvata pedou mkk len. To se a vr, mj kolovrtku, ejhle adventu ji nakrtku a blzko, blizouko tdr den! Mlot dveti psti, mlo za smutnch zimnch veer; neb nebude darmo jej dlo, tu pevnou chov dvru. I pijde mldenec za pilnou pannou, ekne: Poj za mne, dvko m, budi ty mi enkou milovanou, vrnm ti muem budu j. J tob muem, ty mn enkou, dej ruku, dve rozmil! A dvka, co pedla pzi tenkou, svatebn ije koile. To se a vr, mj kolovrtku, vak jest adventu ji nakrtku a pede dvemi tdr den!

50

II Hoj, ty tdr veere, ty tajemn svtku, coe komu dobrho nese na pamtku? Hospodi tdrovku, kravm po vsluce; kohoutovi esneku, hrachu jeho druce. Ovocnmu stromov od veee kosti a zlatouky na stnu tomu, kdo se post. Hoj, j mlad dvina, srdce nezadan: mn na mysli jinho, jinho cos tane. Pod lesem, ach pod lesem, na tom panskm stav stoj vrby staeny, snh na ed hlav. Jedna vrba hrbat tajn dol kv, kde se modr jezero pod ledem ukrv. Tu pr dvce v plnoci, pi lun pochodni 51

souzen se zjev hoch ve hladin vodn. Hoj, mne plnoc nelek, ani lich Vdy: pjdu, vezmu sekeru, prosekm ty ledy. I nahlednu v jezero hluboko hluboko, milmu se podvm pevn okem v oko. III Marie, Hana, dv jmna mil, panny jak jarn re kvt: kter by z obou milej byla, nikdo neme rozumt. Jestlie jedna promluv k hochu, do ohn by j k vli el; pakli se druh usmje trochu na prvn zas by zapomnl! Nastala plnoc. Po nebi e sbor vysypal se hvzdiek jako oveky okolo paste, a past jasn msek. Nastala plnoc, vech noc mti, plnoc po tdrm veeru: na mladm snhu sv stopu znti ode vsi pmo k jezeru.

52

Ta jedna kle, nad vodou lko; ta druh stoj podle n: Hano, Haniko, zlat srdko, jak tam vid vidn? Ach, vidm domek ale jen v ee jako co Vclav ostv vak ji se jasn ach, vidm dve, ve dvech musk postava! Na tle kabt zeleni temn, klobouk na stranu znm jej, znm! Na nm ta kytka, co dostal ode mne mj mil boe! Vclav sm!! Na nohy sko, srdce j bije, druh piklek vedle n: Zda bh, m mil, zlat Marie, jak ty vid vidn? Ach, vidm, vidm, je mlhy mnoho, vecko je mlhou zatml; erven svtla blskaj z toho zd mi se bti v kostele. Nco se ern mezi blmi vak mi se rozednv ji: jsou to druiky, a mezi nimi proboha! rakev ern k! IV Vlan vtk lakuje

53

po osen mladm: sad i pole kvtovm piodny vnadem; zaznla hudba od kostela zrna a za n hejsa! kvtm osypna jede svatba adem. vrn enich jako kvt v kole svateban, kabt tmav zelen, klobouk v jednu stranu: tak vidla jej v osudn t dob, tak si ji nyn dom vede k sob, vrnou enku Hanu. * Zalo lto. Pes pole chladn vtry vj. Zvon hrana. Na march tlo vynej: bl druiky, planouc svce; pl, bdovn, trouby hlaholce z hlubokosti znj: Miserere mei! Koho vnec zelen, koho v rakvi kryje? Umela, ach umela panensk lilie! Vykvtla, jak by zalvna rosou, uvadla, jak by podseena kosou uboh Marie!

54

V. Nastala zima, mrz v okna duje, v svtnici teplo u kamen; v krbu se svt, star polehuje, dvata zase pedou len. To se a vr, mj kolovrtku, vak jest adventu zase nakrtku a nedaleko tdr den! Ach ty tdr veere noci divoplodn! Kdy si na t vzpomenu, k srdci mne to bodne! Sedly jsme tak tak loni pohromad: a ne rok se obrtil, dv nm chyb v ad! Jedna, hlavu zavitou, koiliky ije; druh ji ti msce v ern zemi hnije, uboh Marie! Sedly jsme tak tak, jako dnes a vera: a ne rok se obrt kde z ns bude kter? To se a vr, mj kolovrtku, vecko ve svt jen na obrtku, 55

a ivot lidsk jako sen! Vak lpe v myln nadji snti, ped sebou irou temnotu, neli budoucnost odhaliti, stralivou poznati jistotu!

56

HOLOUBEK Okolo hbitova cesta vozov; la tudy, plakala mlad, hezk vdova. Plakala, elela pro svho manela: neb tudy naposled jej doprovzela. Od blho dvora po zelen louce jede pkn panic, pro na klobouce. Nepla, nenakej, mlad, hezk vdovo, koda by tvch o, sly rozumn slovo. Nepla, nenakej, vdovo, pkn re, a kdy mu ti umel, vezmi mne za mue. V tmdni umrlho z mysli vypustila: ne msc uplynul, k svatb aty ila. Okolo hbitova 57

veselej cesta: jedou tudy, jedou enich a nevsta. Byla svatba, byla hlun a vesel: nevsta v objet novho manela. Byla svatba, byla, hudba pkn hrla: on ji k sob vinul, ona jen se smla. Smj se, smj, nevsto, pkn ti to slu: nebotk pod zem, ten m hluch ui! Objmej milho, neteba se bti: rakev dosti tsn ten se neobrt! Lbej si je, lbej, ty dan lce; komus namchala, neobivne vce! * B asy, b, vecko sebou mn: co nebylo, pijde, 58

co bvalo, nen. B asy, b, rok jako hodina; jedno vak nemiz: pevnt stoj vina. Ti roky minuly, co nebotk le; na jeho pahorku trva roste sv. Na pahorku trva, u hlavy mu doubek, na doubku sedv blouk holoubek. Sedv, sedv, pealostn vrk: kad, kdo usly, srdce jemu puk. Nepuk tak jinm, jako jedn en: s hlavy si rve vlasy, vol uden: Nehoukej, nevolej, nehu mi tak v ui: tv pse ukrutn probod mi dui! Nehoukej, nealuj, hlava se mi to: 59

aneb mi zahoukej, a se mi rozsko! Tee voda, tee, vlna vlnu sth, a mezi vlnami bl at se mh. Tu vyplv noha, tam zas ruka bled: ena neastnice hrobu sob hled! Vythli ji na beh, zahrabali skryt, kde cesty piny kiuj se v it. Nidnho hrobu j bti nemlo: jen kmen velik tla jej tlo. Vak nelze kamenu tak tko leeti, jako j na jmenu spov proklet!

60

ZHOOVO LOE I ediv mlhy nad lesem plynou, jako duchov vlekouce se adem; jeb ult v krajinu jinou pusto a nevldno ladem i sadem. Vtr od zpadu studen vje a piloutl list tichou pse pje. Znm t to pse; pokad v jeseni listov na dub epc ji znova: ale mlokdo pochopuje slova, a kdo pochop, do smchu mu nen. Poutne neznm v hbit erm, s tm kem v ruce na dlouh holi a s tm rencem kdo jsi ty koli, kam se ubr nyn podveerem? Kam tak pospch? Tv noha bosa, a jese chladn studen rosa: zsta zde u ns, jsme dob lidi, dobrho hosta kad rd vid. Poutne mil! Ne tys jet mlad, jet vous tob nepokrv brady a tvoje lce jako pkn panny ale co tak bled a smutn zvadl, a tvoje oi v dlky zapadl! Snad je ve tvm srdci el pochovan? Snade netst tv tlo sv lety edivmi dol k zemi n? Mldene pkn, necho za noci, 61

mon-li, budem rdi ku pomoci, a pinejmenm snad potme. Jen nepomjej, poj, pohov tlu: nen bez lku nidnho elu a mocn balzm v dve dme. Nic nesly, nev, ani oko zvedne, nen ho mon ze sn vytrhnouti! A tam ji zachz v chrastin jedn: pnbh ho posil na jeho pouti! II Dalek pole, irok pole, pedlouh cesta pes to pole b, a podle cesty pahorek le a devo thl stoj na vrchole: thl to jedlice vak beze snt, jen mal pka svrchu pidlna a na t pce pibit vidti rozpjat obraz Krista Pna. Hlavu krvavou vpravo naklouje, ruce probit roztahuje v i: v dv svta strany jimi ukazuje, v dv strany protivn, jako cesta m: pravou na vchod, kde se svtlo rod, levou na zpad, kde noc vojevod. Tam na vchod nebesk je brna, tam u vnm rji bydl bo svat; a kdo dobe in, ka jemu dna, e se tam s nimi t bude radovati. Ale na zpad jsou pekeln vrata, tam plane moem sra i smola, tam pletou blov, zl rota proklat,

62

zloeen due v ohniv kola. Vpravo, Kriste Pane, tam dej nm dospti, vak od levice vysvobo sv dti! Tu na tom pahorku lee na kolenou n mlad poutnk v rannm svtla kmitu, okolo ke ruku otoenou, vroucn objm devo beze citu. Brzy cos epce, slzy ron z oka, brzy zase vzdych tce, zhluboka. Takto se lou od sv drah panny mldenec mil v posledn dob, ubraje se v ciz svta strany, ani pak vda, sejdou-li se k sob; jet posledn vrouc obejmut, jet polben jako plamen houc: ji mj se tu dobe, dvko pedouc: chvle neastn pry odtud mne nut! Tv jako stna, pohledn ledn, ale v srdci plamen zhoubn, divok, nhle se poutnk ze zem zvedne a k zpadu rychl zam kroky. Brzy potom zmizel v hustm lesa prout: pnbh ho pot na jeho pouti! III Stoj, stoj skla v hlubokm lese, podle n cesta v habrovm hout, a na t skle dub velikn pne se, krl vkovit nad vnou pout:

63

k nebesm hol vypnaje elo, zelen ramena dr na ve strany; tuh odv jeho hromem rozoran a pod odvem vyhnil tlo: dutina prostrann, phodn velmi pohodln nocleh lt lesn elmy! A hle, pod tm dubem na mechovm loi, je ta postava velik, hrozn? Zve, i lovk v medvd koi? Sotva kdo lovka v tom stvoen pozn! Tlo jeho skla na skle lec, dy jeho svaly dubovho kmene, vlasy a vousy vjedno splvajc s jeatm obom tvi zaazen; a pod obom zrak bodajc, zrak jedovat, podobn prv zraku hadmu v zelen trv. Kdo je ten lovk? A to mran elo, jakmi obmysly se jest obestelo? Kdo je ten lovk? Co chce v tto pouti? Nic se mne neptej! Ohledni se v hout z ob strany cesty; zeptej se tch kost, jeto tu le prchnivjce; zeptej se tch ernch, nevldnch host, jeto tu krkaj obletujce: ti mnoho vidli ti vd vce! Tu vak mu lesn z loe svho sko, zrak upen v cestu divoce plane; kyjem ohromnm nad hlavou to a skok za skokem prosted cesty stane.

64

Kdo pichz cestou? V hbit mldenec, k maje v ruce, za pasem renec! Utec, mldene, obra se zptky! Tv cesta v jistou tebe smrt uvd. ivott lidsk i beztoho krtk, a koda tvho panenskho mld! Obra se, utkej, co ti sla sta, dokud kyj ohromn na t nepikva a neroztt tvou hlaviku v kusy! Nesly, nevid, v elu svm hlubokm jde dle ped se povlovnm krokem, kde ivota svho pozbti mus. Stj, erve, kdo jsi, kam t cesta vede? Zastavil se poutnk, zvedna lce bled: Jsem zatracenec, odpovd tie do pekla cesta m, do satansk e! Hoho, do pekla? tyict lto, co ji tu sedm, mnoho jsem slyval, mnoho vidval, ale psn tto potud mi nikdo jet nezazpval! Hoho, do pekla? Neteba ti krok, sm t tam dopravm, nevzdechne ani! Vak a se napln mj poet rok, pijdu snad za tebou tak na sndan! Nic ty se nerouhej milosti bo! Dve ne jsem vidl den ivota prv, zapsn jsem peklu otce svho krv klamem belskm pro pozemsk zbo. Milost bo velk! A znamen ke 65

zlme i straliv pekeln me, poraz satana se v jeho moc! Milost bo velk, ta r dti, e se slab poutnk co vtz navrt, dobuda zpisu z pekeln noci. Co prav? Za tch let, za tyiceti, bez potu jsem jich do pekla skltil, vak se jet nikdo zptky nenavrtil! Sly, erve, jsi mlad, hebouk pleti, byl bys mi dobe, msto tuh zvi, za malou pochoutku dnes na veei: ale pustm t nechm tebe jti vak jet nikdo, co jich tu lo koli, neuel moj sukovit holi! Pustm t, erve, ale to chci mti: pisahej, e potom vrn mi pov, co v pekle uvid a eho se dov. I vztil se poutnk, a vysoko zdvie hl svou poutnickou se znamenm ke: "Pisahm na ke svatho slvu, e ti z pekla vrnou pinesu zprvu! IV Minula zima, snh na horch taje, v dolch povode od snhu a det; jeb se vrac z dalekho kraje: avak n poutnk nepichz jet. V zele odly se v lese ratolesti, fiala pode kem milou vni de; slavk vypravuje dlouh povsti:

66

ale dn zprva z pekeln e. Ulo jaro lto; ji se dnov krt, povt chladne, list opadv: z pekla vak dn, dn nejde zprva. Zdali se poutnk pece jet vrt? Zdali nekleslo cestou jeho tlo? Zdali ho peklo v sob nepoelo? Lesn mu pod dubem z vysokho stanu kared pohl v zpadn stranu; sed a bru: Co jich tu lo koli, neuel nikdo m sukovit holi! Jen jednoho jsem na slovo vsadil, jen toho jednoho a ten mne zradil! nezradil tebe! ozval se tm asem podle mue poutnk povenm hlasem; postava pm, oko psn, sml, studen poklid na jeho ele a z jeho bled, ulechtil tve jako by planula slunen ze. Nezradil jsem tebe! Psahou ztuha zavzal jsem se ti, hn bo sluha; a nyn pisahm jet tob znova: pisahm na ke svatho slvu, e tob vrnou z pekla nesu zprvu! Zachvl se mu lesn, slye tato slova, a vyskoil vzhru, shna po sv zbroji: avak jako bleskem omren stoj nesnese zrak jeho zraku poutnkova.

67

Tuto se a sly! Povsti hrzy zvstuji tob po pekeln chzi; o hnvu bom slovo moje svd: ale milost bosk neskonen vt! Vypravuje poutnk, co v pekle spatil: moe plamenv bidk blv pluky; a kterak se ivot s vnou smrt sbratil na vn, vdy nov zatracencv muky. Mu lesn pod dubem zamraen sed, nemluv slova jen ped sebe hled. Vypravuje poutnk, co v pekle slyel: pnliv nky zloeen klen voln pomoci vak nikoho nen, kdo by tu potil, kdo k pomoci piel, jen vn kletba, vn zatracen! Mu lesn pod dubem zamraen sed, nemluv slova jen ped sebe hled. Vypravuje poutnk, jak znamenm ke pinutil Satana, pekeln kne, rozkzati blu, strjci klamu zlho, aby zase vrtil krv psanou blnu. Protivil se bel pekelnmu pnu, nevrtil zpisu dle rozkazu jeho. Rozltil se Satan a v zlosti sv vel: Vykoupejte jeho v pekeln koupeli! Uinila rota dle jeho rozkazu, pipravila lze z ohn a mrazu: z jedn strany ho jako uhel vzat, 68

z druh strany mrzne v kmen ledovat; a kdy vid rota mru naplnnu, obrac zmrzlinu opak do plamen. Straliv ve bel, jako had se svj, a ho pak ji smysl i cit pomj. Tu pokynul satan, rota odstoupila, a sla zas nov bla oivila. Ale kdy proputn opt de lehce, krv psan blny pec vydati nechce. Rozltiv se Satan, ke ve svm hnvu: Nue a obejme pekelnou dvu! A byla ta dva z eleza skuta, rm vztaen k touebn milosti: pivinula bla na sv prsa krut, a zdrceny jsou vecky jeho kosti. Straliv ve bel, jako had se svj, a ho pak ji smysl i cit pomj. Tu pokynul satan, panna povolnila, a sla zas nov bla oivila. Ale kdy proputn opt de lehce, krv psan blny pec vydati nechce. I zaiel Satan posledn sv slovo: Uvrzte jeho v loe Zhoovo! V loe Zhoovo? V Zhoovo loe? vol v uden mu div v lese, hrozn tlo jeho osikou se tese a pot vyr z tuh ela koe. Loe Zhoovo! Zho je to jmno, od matky m nkdy asto vysloveno, kdy uvala mne plsti rohoe, kdy mi rohoemi na mechu stlvala 69

a vl koinou mne pikrvala. A nyn v pekle Zhoovo loe ? Vak povz mi ty ty sluho bo, co ek Zhoe na pekelnm loi? Spravedliva jest pomsty bo ruka, le ukryto vn jeho usouzen: neznm mi sice tv pekeln muka, ale tvch zloin nic men nen. Nebo vz, e bel, slye ona slova, zhroziv se pokuty loe Zhoova, krvav zpis vrtil bez prodlen! Stolet sosna na chlumov strni hrd vypn k nebi sv tm: i pijde sekera, sosna hlavu skln, a tkm pdem zachvje se zem. Divok tur lesn v bujnosti sv sly z koene vyvrac mocn v lese deva: proboden otpem, potc se chvli, a padne, v bolesti smrteln eva. Takto mu lesn. Poraen tou zvst na zemi kles ve smrtelnm strachu; ve a svj se, bije v hlavu pst, nohy poutnkovy objmaje v prachu: Smiluj se, pomoz, pomoz, mui bo, nedej mi dospti k pekelnmu loi! Nemluv takto ke mn! erv jsem, rove tob, bez milosti bo ztracen vn vkv: k n ty se obra, od n prose lkv, a i pokn v prav jet dob. 70

Kterak mm se kti? Viz tu na m holi ty ady vrub, co jich tu jest koli spoti je, me-li ta znmka kad, kad ten vroubek jest jedna vrada! I zvedne poutnk, k zemi se naklon, hl Zhoovu kmen mocn jablon a zaraz ji v tvrd skly tm jako tenk proutek do zoran zem. Tu kle pede svdkem svch hroznch in, kle ve dne v noci, ukrutn zlosynu! asu nepotej, nedbej zn, hladu, jedno potej svch zloin adu, lituj a pros boha, aby smazal vinu. Vina tv jest velk, tk, bez pkladu: bez pkladu budi i tvoje pokn, a bez konce jest bo smilovn! Tu kle a ekej a se v jedn dob z milosti bo vrtm zase k tob. Takto d poutnk, a jde cestou dle. A Zho kle, kle neustle; kle ve dne, v noci nepije, nej; vzdychaje boho pros smilovn. Den po dni mine; ji i snh se shn, ledov mrazy jiji pichzej: a Zho kle, prosit nepestv ale na poutnka darmo oekv, ten nepichz, nevrac se k nmu. Bh budi milostiv mui kajcnmu!

71

V Devadeste let peletlo svtem; mnoho se zvrtilo zatm od t chvle: kdo onoho asu bval nemluvntem, jest nyn starcem, do hrobu se chle. Avak mlo jich dozrlo k t dob, ostatn vickni jsou schovni v hrob. Jin pokolen ciz oblieje ve ve svt ciz, kam se lovk dje: jen to slunko modravho nebe, jenom to nidn promny nevzalo; a jako ped vky lidi tvalo, tak i nyn jet vdy bla tebe! Jest opt jaro. Vlan vtk duje, na lukch sv kolb se trva; slavk sv povsti opt vypravuje a fialka novou zas vni vydv. Habrovm stnem hlubokho lesa dv poutnk se cestou ubr: shrben staeek, v ruce berlu nesa, berlu biskupskou, vkem ji se tesa, a pkn mldenec, ten jej podepr. Posekej, synu mj, rd bych odpoinul, odpoinut si m due d! Rd bych se ji k otcm zesnulm pivinul, ale milost bo jinak mi ukld. Milost bo velk! Ta sluhu svho mocn provedla skrz pekelnou brnu, v ad svm svatm povila jeho; a proto due m dobroe Pnu. 72

Pevn jsem doufal v tebe, Hospodine: dej, a tv slva na zemi spoine! Synu mj, znm! Ohldni se vkol: tum, a nen-li mdlch smysl mmen, tum, e mi blzk najde oberstven, aby byl dokonn mj ivota kol. Odeel mldenec, v lesn zael strany, zdali by kde nael pramen uchovan. I dere se houtm, kr dl a dle, a i se prodere k mechovit skle. Ale tu nhle noha jeho stane a jako svtluka veer ltajc leskne se podiv v pkn jeho lci: divn neznm vn k nmu vane, vn nevslovn, neskonen vnady, jako by v rajsk vstupoval sady. A kdy pak mldenec skrze hust chvoj vzhru se prodere a na sklu vkro, vc nepodobnou vid jeho oi: na hol skle strom koat stoj, strom jabloov, v se rozkldaje, na nm ovoce divn krsy zraje jablka zlat a z nich se nese ta rajsk vn vkol po vem lese. I zplesalo srdce v mldencovu tle a zrak jeho il jiskil se vesele: Ach jist, jist, bh dobrotiv staekovi k vli tu sv in divy: pro posilu jemu msto chladn vody pust v lese skla rajsk nese plody. Ale jak s ochotou po jablku shne, 73

tak s uleknutm ruku zas odthne. Ty nech, netrhej vak jsi neszel! hlas dut, hlubok ke jemu ztuha, blzk hlas, jako by ze zem vychzel, neb nikde vkol nevidti druha. Jen paez velik stoj vedle nho, po nm ostruiny s mechem se vinou, a podl zbytky dubu prastarho, kmen rozdrcen s rou vydutinou. Obeel jinoch pe, prohl dutinu, obeel tu celou okoln krajinu: vak ani stopy nalzti nemoha, e by tu krela kdy lidsk noha, vude jen pouhou vidti pustinu. A snad se ucho m obluzeno l? Snad zve divok zavalo v dli? Snad od vody v skle zvuk onen pochzel? d k sob sm jinoch; a nedbaje zvuku, opt po jablku vztahuje ruku. Ty nech, netrhej vak jsi neszel! hlas dut hmotnji zapovd zase. A kdy se mldenec ohldl po hlase, hle, paez velik mezi ostruinou hbati se pone a z mechu se inou dlouh dv ramena, k jinochu mce, a nad rameny, jako smoln svce v mlhav noci, dv ervench o zpod edho mechu k nmu se to. Zdsil se mldenec a znamenm ke 74

znamen se jednou, po druh a tet, a jak vyplaen z hnzda oste, nehledaje cesty, nevida obte, pmo ze skly houtm dol let a zkrvaven od ostrch snt na zemi padne k staekovi ble. Ach pane, pane, zle je v tomto lese: koat jablo na skle, na plni, a jablo na jae zral plody nese a paez velik trhati je brn. A ten paez mluv, oima to a chyt ramenem, kdo k jabloni kro: ach pane, blovo tu jest panovn! Ml se, synu mj, tuto milost bo sv divy in budi jemu slva! Vidm, e pou moje ji se dokonv, rdo se tlo m v zemi tto slo! Jet mi poslu naposled, mj synu, dove mne nahoru, na skalnou planinu. Uinil tak jinoch: naped cestu klest, a potom staeka po n musil nsti. A kdy ji pili nahoru k jabloni, aj, tu se paez ke staeku klon, vztahuje rm vstc a raduje se: Ach pane, pane mj, dlouhos nepichzel: hle, tv sazenice ji ovoce nese, ach utrhni, pane, vak sm jsi szel. Zhoi, Zhoi, pokoj budi tob: pokoj ti pinm v posledn sv dob! 75

Bez mry, bez konce jest milost bo, ns oba vytrhla pekelnmu loi! Propus mne nyn ji, jako i j tebe: nech se tu popel n vedle sebe slo a ducha nech vezmou andlov z nebe! Amen! d Zho. A v tom okamen sesul se ve skrovnou prachu hromdku; a jen ostruina na holm kamen zstala stti, jemu na pamtku. Zrove i staec mrtev na zem kles pou jeho pozemsk ji dokonna! I zstal mldenec sm uprosted lesa, by jet vykonal vli svho pna. Le nad hlavou jeho t sam chvle vznej se dv holubice bl; v radostnm plesu vznej se vzhru, a i se vznesly k andlskmu kru.

76

VODNK I Na topole nad jezerem sedl Vodnk podveerem: Svi, msku, svi, a mi ije ni. iju, iju si botiky do sucha i do vodiky: svi, msku, svi, a mi ije ni. Dnes je tvrtek, zejtra ptek iju, iju si kabtek: svi, msku, svi, a mi ije ni. Zelen aty, botky rud, zejtra moje svatba bude: svi, msku, svi, a mi ije ni. II Rno, ranko panna vstala, prdlo si v uzel zavzala: Pjdu, matiko, k jezeru, teky sob vyperu. Ach necho, necho na jezero, zsta dnes doma, moje dcero! J mla zl t noci sen: 77

necho, dceruko, k vod ven. Perly jsem tob vybrala, ble jsem tebe oblkala, v sukniku jako z vodnch pn: necho, dceruko, k vod ven. Bl atiky smutek taj, v perlch se slzy ukrvaj, a ptek neastn je den: necho, dceruko, k vod ven. Nem dceruka, nem stn, k jezeru vdy ji cos pohn, k jezeru vdy ji cos nut, nic doma, nic j po chuti. Prvn teek namoila tu se s n lvka prolomila a po mladik dvin zavilo se v hlubin. Vyvalily se vlny zdola, rozthnuly se v r kola; a na topole podle skal zelen muk zatleskal. III Nevesely truchlivy jsou ty vodn kraje, kde si v trv pod leknnem rybka s rybkou hraje.

78

Tu slunko nezahv, vtk nezavje: chladno, ticho jako el v srdci bez nadje. Nevesely, truchlivy jsou ty kraje vodn; v poloutm a v polousvtle mine tu den po dni. Dvr Vodnkv prostrann, bohatstv v nm dosti: vak bezdky jen se v nm zastavuj hosti. A kdo jednou v kilovou brnu jeho vkro, sotva ho kdy uhldaj jeho milch oi. Vodnk sed mezi vraty, spravuje sv st a enuka jeho mlad chov mal dt. Hajej, dadej, m dtko, mj bezdn synu! Ty se na mne usmv, j alost hynu. Ty radostn vypn ke mn ruky ob: a j bych se rad vidla tam na zemi v hrob. 79

Tam na zemi za kostelem u ernho ke, aby m matika zlat mla ke mn ble. Hajej, dadej, synku mj, mj mal Vodnku! Kterak nemm vzpomnati smutn na matiku? Starala se uboh, komu vd mne, komu? Vak ani se nenadla, vybyla mne z domu! Vdala jsem se, vdala ji, ale byly chyby: starosvati ern raci, a druiky ryby! A mj mu bh polituj! moke chod v sue a ve vod pod hrnky std lidsk due. Hajej, dadej, mj synku s zelenmi vlsky! Nevdala se tv matika ve pbytek lsky. Obluzena, polapena v oemetn st, nem dn zde radosti 80

le tebe, m dt! Co to zpv, eno m? Nechci toho zpvu! Tvoje pse proklat popouz mne k hnvu. Nic nezpvej, eno m, V tle lu mi kyne: sic uinm rybou tebe jako mnoh jin! Nehnvej se, nehnvej, Vodnku, mj mui! Nemj za zl rozdrcen, zahozen ri. Mladosti m jar tp pelomil jsi vpli: a nic jsi mi po tu dobu neuinil k vli. Stokrt jsem t prosila, pimlouvala sladce, bys mi na as, na kratik, dovolil k m matce. Stokrt jsem t prosila v slz toku mnohm, bych j jet naposledy mohla dti sbohem! Stokrt jsem t prosila, na kolena klekla: 81

ale kra srdce tvho nim neobmkla! Nehnvej se, nehnvej, vodnku, mj pane! Anebo se rozhnvej, co d, a se stane. A chce-li mne rybou mti, abych byla nm: ui mne rad kamenem, jen pamti nem. Ui mne rad kamenem bez mysli a citu, by mi vn el nebylo slunenho svitu! Rd bych, eno, rd bych j vil tvmu slovu: ale rybka v rm moi kdo ji lap znovu? Nezbraoval bych ti j k matce tvoj chze: ale lich mysli ensk obvm se tuze! Nue dovolm ti j, dovolm ti zdli; vak poroum, a mi vrn spln moji vli. Neobjmej matky sv, 82

ani due jin: sic pozemsk tvoje lska s nezemskou se mine. Neobjmej nikoho z rna do veera: ped kleknm pak se zase vrt do jezera. Od klekn do klekn dvm lhtu tob: avak mi tu na jistotu zstav to rob. IV Jak, jak by to bylo bez slunka podlet? Jak bylo by shledn bez vroucho objet? A kdy dcera v dlouhm ase matku svou obejme zase, aj, kdo me za zl mti laskavmu dtti? Cel den se v pli t s matkou ena z jezera: Sbohem, m matiko zlat! Ach, bojm se veera! Neboj se, m due drah, nic se neboj toho vraha; nedopustm, by t v moci mla vodn pera!

83

Piel veer. Mu zelen chod venku po dvoe; dve klnem zastreny, matka s dcerou v komoe. Neboj se, m drah due, nic ti neukod v sue, vrah jezern nem k tob dn moci nahoe. Kdy klekn odzvonili, buch buch! venku na dve: Poj ji dom, eno moje, nemm jet veee. Vari od naeho prahu, vari pry, ty lstiv vrahu, a co dv jsi veeval, vee zase v jezee! O plnoci buch buch! zase na ty dve zpukel: Poj ji dom, eno moje, poj mi ustlat postele. Vari od naeho prahu, vari pry, ty lstiv vrahu, a kdo tob prve stlval, a ti zase ustele! A potet buch buch! zase, kdy se eil rann svit: Poj ji dom, eno moje, dt ple, dej mu pt! Ach matiko, muka, muka pro dtko srdce puk! Matko m, matiko zlat, 84

nech mne, nech mne zase jt! Nikam necho, dcero moje! Zradu kuje vodn vrah; a e pi m o dt, mn o tebe vt strach. Vari, vrahu, do jezera! Nikam nesm moje dcera; a ple-li tv dtko, pines je sem na n prh. Na jezee boue hu, v boui dt nak: nek oste bod v dui, potom nhle zanik. Ach matiko, bda, bda, tm plem mi krev used: matko m, matiko zlat, strachuji se Vodnka! Nco padlo. Pode dvemi mok se jev krvav; a kdy star otevela, kdo leknut vyprav! Dv vci tu v krvi le mrz po tle hrzou b: dtsk hlava bez tlka a tlko bez hlavy.

85

VRBA Rno sed ke sndani, te se sv mlad pan: Pan moje, pan mil, vdycky upmn jsi byla, vdycky upmn jsi byla jednohos mi nesvila. Dv lta jsme spolu nyn jedno nepokoj mi in. Pan moje, mil pan, jak je to tvoje span? Veer lehne zdrva, sv, v noci tlo mrtvo le. Ani ruchu, ani sluchu, ani zdn o tvm duchu. Studen jest to tv tlo, jak by zprchnivti chtlo. Ani to malik dt, hoce plac, probud t. Pan moje, pan zlat, zdali nemoc jsi jata? Jest-li nemoc ta zvada 86

nech, a pijde moudr rada. V poli mnoho bylin stoj, snad nkter tebe zhoj. Pakli v bl nen sly, mocn slovo neoml. Mocn slovo mrana vod, v boui lt chrn lodi. Mocn slovo ohni ke, sklu zdrt, draka sve. Jasnou hvzdu strhne z nebe: slovo mocn zhoj tebe. pane mj, mil pane, nechtj dbti ei plan. Co souzeno pi zrozen, tomu nikde lku nen. Co sudice komu ke, slovo lidsk nerozve! A bezduch na svm loi, vdy jsem pece v moci bo. Vdy jsem pece v bo moci, jen mne chrn kad noci. A co mrtv mi je spti, rno duch se zase vrt. 87

Rno zdrva vstti mohu: proto poru pnu bohu! Darmo, pan, jsou tv slova, pn mysl jin chov. Sed babka pi ohnisku, m vodu z misky v misku, dvanct misek v jedn ad. Pn u baby na porad. Sly, matko, ty v mnoho: v, co potkati m koho, v, kde se nemoc rod, kudy smrtn ena chod. Povz ty mi zjevn nyn, co se s moj pan in? Veer lehne zdrva, sv, v noci tlo mrtvo le, ani ruchu, ani sluchu, ni zdn o jejm duchu; studen jest jej tlo, jak by zprchnivti chtlo. Kterak nem mrtva bti, kdy m jen pl ivobyt?

88

Ve dne s tebou iva v dom, v noci due jej v strom. Jdi k potoku pod oborou, najde vrbu s blou korou; lut prout roste na n: s tou je due tvoj pan! Nechtl jsem j pan mti, aby s vrbou mla ti; pan m a se mnou ije a vrba a v zemi hnije. Vzal sekeru na ramena, ual vrbu od koena; padla tce do potoka, zaumla od hluboka, zaumla, zavzdychala, jak by matka skonvala, jak by matka umrajc, po dtku se ohldajc. Jak shon to k mmu domu? Komu zn hodinka, komu? Umela tv pan mil, jak by kosou sata byla; zdrva chodc pi sv prci, 89

padla, jako strom se skc; zavzdychala umrajc, po dtku se ohldajc. bda mi, bda, bda, pan zabil jsem nevda a z dtka v tou hodinu uinil jsem sirotinu! ty vrbo, vrbo bl, co jsi ty mne zarmoutila! Vzalas mi pl ivobyt: co mm s tebou uiniti? Dej mne z vody vythnouti, osekej m lut prout; dej prknek naezati, kolbku z nich udlati; na kolbku vlo dtko, a neple ubotko. Kdy se bude kolbati, matka bude je chovati. Prout zasa podle vody, by nevzalo dn kody. A doroste hoch malik, bude ezat paliky; 90

na palku bude pti se svou matkou rozprvti!

91

LILIE Umela panna v dob jarnch let, jako kdy uschne mlad re kvt; umela panna, re v poupti koda j, koda v zemi leeti! Nedvejte mne ve vsi na hbitov, tam bv nek sirotk a vdov, tam slz hokch mnoho plynulo: srdko m by hoem hynulo. Pochovejte mne vpod zelen les, tam na mm hrob kvsti bude ves; ptkov mi tam budou zpvati: srdko moje bude plesati. Neminul jet ani rok a den, hrob jej drobnm vesem povleen; nepilo jet ani do t let, na jejm hrob vzcn kvte kvt. Lilie bl kdo j uvidl, kadho divn pojal srdce el; lilie vonn kdo j poctil, v kadm se touhy plamen rozntil. Hoj, moje chaso, vranho mi stroj! Chce mi se na lov pod zelenou chvoj, chce mi se na lov pod jedlov krov: zd mi se, dnes e vzcn bude lov! Halohou, halou! v chrt potkot, 92

pkop nepkop hop! a plot neplot: pn na vranku napaenou bran, a jako ipka ped nm bl la. Halohou! halou! vzcn moje zv, nespas tebe pole ani ke! Zdvieno rm, je ji probije tu msto laky bl lilie. Pn na lilii hled s divem, rm mu kleslo, duch se taj v nm; mysl a mysl prsa dmou se v, vn i touhou? Kdo mu rozum? Hoj sluho vrn, ku prci se mj: tu lilii mi odtud vykopej; v zahrad sv chci tu lilii mt zd mi se, bez n e mi nelze bt! Hoj sluho vrn, dvrnce mj, tu lilii mi ste a opatruj, opatruj mi ji piln v den i noc divn, podivn k n m pud moc! Opatroval ji jeden, druh den: pn jej vnadou divn peblaen. Le noci tet, v pln luny svit, pospch sluha pna probudit. Vstvej, pane mj, chyba v odklad: tv lilie se vl po sad; posp, nemekej, prav nyn as: tv lilie si divn vede hlas!

93

ivotem vratkm smutn ivom, co v poli rosa, co na ece dm: jasn slunen svitne paprslek rosa i pra, i mj zhyne vk! Nezhyne vk tvj, tu dvru mm; ped sluncem jistou ochranu ti dm: zdi pevn budou tvoj ztitou, a, due mil, bude chot mou. Vdala se za nj; blaze bydlila, a i synka jemu povila. Pn hody slav, tst svho jist; tu mu krlovsk posel nese list. Mj vrn mil! tak mu pe krl, chci, aby zejtra ke slub mi stl; chci, aby pijel kad vrn lech, poteba velk veho doma nech. Smutn se louil s milou chot svou, jako by tuil svou nehodu zlou. A kdy mi strcem nelze bti tvm, svou matku tob strci zstavm. patn mu matka vli plnila, patn manelku jeho steila; na nebi slunce poboena s: Zhy, pan non! Zhy, obludo, zhy! Pn jede dom dosti sluby jest; tu mu alostn v strety jde vst: Tv pacholtko ji ti neije, a po tv pan zvadl lilie! 94

 matko, matko, ty hadice zl! m ublila tob ena m? Otrvila jsi it mho kvt: bodej i tob zernal bo svt!

95

DCEINA KLETBA Co jsi se tak zasmuila, dcero m! co jsi se tak zasmuila? Vesel jsi jindy byla, nyn pestal tob smch! Zabila jsem holoubtko, matko m! zabila jsem holoubtko oputn jeditko bl bylo jako snh! Holoubtko to nebylo, dcero m! holoubtko to nebylo lko se ti promnilo a potrhn je tvj vzhled! Oh, zabila jsem dtko, matko m! oh, zabila jsem dtko, sv uboh zrozetko alost bych pola hned! A co mn uiniti, dcero m? a co mn uiniti, kterak vinu napraviti a smiti bo hnv? Pjdu hledat kvtu toho, 96

matko m, pjdu hledat kvtu toho, kter snm viny mnoho a zbouenou chlad krev. A kde najde toho kvtu, dcero m? a kde najde toho kvtu po vem iroirm svtu, v kter roste zahrdce? Tam za branou nad vrkem, matko m, tam za branou nad vrkem, na tom sloupu se hebkem, na konopn oprtce! A co vzke hochu tomu, dcero m, a co vzke hochu tomu, jen chodval k nm do domu a s tebou se tval? Vzkazuji mu poehnn, matko m, vzkazuji mu poehnn erva v dui do skonn, e mi zrdn mluvval! A co nech svoj matce, dcero m, a co nech svoj matce, je t milovala sladce a draze t chovala? 97

Kletbu zstavuji tob, matko m, kletbu zstavuji tob, bys nenala msta v hrob, es mi zvli dvala!

98

VTKYN lomky Kdy oko vae slzou se zaleje, kdy na vs tk padne as, tehda pinm vtvici nadje, tu se mj vt ozve hlas. Nechtjte viti lehce ei moj, z nebe pichz vt duch; zkon nezbytn ve vem svt stoj, a ve tu svj zaplat dluh. eka si hled konce svho v moi, plamen se k nebi temeni; co zem stvo, sama zase zbo: avak nic nejde v zmaen. Jist a pevn jsou osudu kroky, co m se stti, stane se; a co den jeden v sv pochov toky, druh zas na svt vynese. * Vidla jsem mue na Blin vod, praotce slavnch vojvod, an za svm pluhem po ddin chod vzdlval zem rodu. Tu pili poslov od valnho snmu, a knetem jest or zvn, oblekli odv zlatoskvouc jemu, 99

a nedoorn zstal ln. Poloil rdlo a propustil voly: Odkud jste vyli, jdte zpt! a sv bodadlo zarazil tu v poli, aby puilo v list i kvt. Pojala voly nedalek hora podnes ji zna vody rmut; a such holi lskovice kora vydala troj bujn prut. A pruty zkvtly a ovoce nesly: le dospl jenom jich jeden; druh dva vadly a se stromu klesly, nevzksive se po ten den. Slyte a vzte nejsou marn hlasy, vlote je piln na pam: nastane doba, pijdou zase asy, kde obivne i mrtv sn. Ob ty vtve v ulechtilm kvtu vzmohou se e, iroce, a nenadle ku podivu svtu pinesou blah ovoce. Tu pijde kne ve zlat a nachu, aby zaplatil star dluh, a vynd na svt ze smet a prachu Pemyslv zavren pluh. A z dut hory ven povol voly i zase k pluhu pidje, 100

a zanedbanou door tu roli a zlatm zrnem zaseje. I vzejde set, jae bude kvsti, bujn se zaskv zlat klas: a s nm i vzejde zem tto tst a star slva vstane zas. * Vidla jsem sklu nad ekou se pnouc, na skle Krokv zlat hrad; okolo hradu kvtnat palouci knny Libue kvtn sad. Pod hradem dole stavenko mil knnina lze na ece; vidla jsem knnu tvi ulechtil ve stbroskvoucm oblece. Na prahu stla zmilen sv lzn, patila v mutn n proud; etla tam slova nadje i bzn: sv mil zem tajn soud. Vidm pory a krvav boje, ostr me tebe probode, vidm tvou bdu, pohann tvoje: vak nezoufej, mj nrode! Tu j dv panny, stojce po boku, zlatou kolbku podaly; polbila ji, a v bezednm toku ji potopila v podskal. 101

Slyte a vzte slova Libuina j slyela jej vt hlas: Tuto spovej, lko mho syna, a povolm t nkdy zas! Z temnho lna hlubokho moe povstane nov mlad svt; irok lpy v mm otcovskm dvoe ponesou zase vonn kvt. Smutn osen vzks tk pval, z noci se zrod jasn den: a nrod, kter prve slavn bval, ten bude opt oslaven. Tehda na svtlo ze propasti eky zlat kolbka vyplyne a zem spsa, souzen ped vky, na n co dtko spoine. * Vidla jsem tebe, lko blahosvat, znm tebe ji, m hvzdo, znm! Vak to mi jet klidnou mysl mate, kdy tebe opt uhldm. Lto za letem bez ustn b, zima za zimou uhn: dvra m vak nepohnut le a co rok roste doufn. Kdy pak se lt z hloubi pod skalinou 102

nejeden nenavrt zpt a kdy se zim s veselou druinou prolom pod sanmi led, vzdychvm: Ejhle, k pluku Libuinu pibylo novch oud zas! Kdy pijde doba, kde si odpoinu? Ach, jet nen, nen as! Neb takto v knihch osudu je psno, slyte a vzte moji zvst: A bude svtat ono blah rno, vstanou i mrtv v jeho est. Tehda Libue u velikm pluku sv vojsko vodn postav, a vzhru zvednouc mateskou svou ruku, svj nrod esk oslav! * Vidla jsem kostel nad Orlic ekou, slyela jsem jeho zlat zvon, prv ne upmnost eskou starovkou rozerval ltch vn shon. Kdy pak utuchly v echch bo ctnosti: vra i lska s nadj, ukryl se kostel v zem hlubokosti a vody msto ztpj. Vak nezstane vky vkv v hrob: odtekou jednou vody zas, i vstane kostel v bval ozdob 103

a zavzn slavn zvonu hlas. Slyte a vzte, takto stoj psno, tak uloeno v osud: Tehd uzte zlatch as rno, a zlat zvon je probud. A s on strany nad Orlici eku nov les vtr zaseje, a mlz vzroste, a i svho vku borov toto dospje a toho lesa krajn borovice a sama sebou doije, uschne a zetlc padne do Orlice a ji i koen vyhnije: tehd vyryje pijdouc div svin posledn zbytky na prhon, a tu pod nimi z rumu v rozvalin zjev se zase zlat zvon. Neb tak ureno ji od prvn chvle: by v podzemn se vydal pou a ve svj as e vytenho cle za ekou mus doshnout. Vzte, na strni pod zelenm borem kmen souzen ji dozrv: vysok, mocn, beze vtv skorem, jen vrek erstv zstv. Zdali zvon tak ji je na sv pouti? zdali vas cle dospje? 104

Kdo zprvy jist me poskytnouti a posliti nadje? Aj, vidla jsem, an tu sedlk oe na poli ble Bystice, svou rann pse zpvaje v pokoe: O boe, svat Trojice! Tu divn odpor orn pekazil, z brzdy se vymklo ruchadlo: K bel z pekla mi tu co pimrazil? Bodej se i s nm propadlo! Tak or zaklel, a do prohluben zapadal pronikav hlas zlatho zvonu alostn zavznn: Ach jet nen, nen as! Ach jet nen, jet as tu nen! Vak pichyl ucho k zemi bl a pod koeny jedle z dli znn zlatho zvonu usly. * Nenakejte, netst a osud e vs tak tvrd potkaly, vak nakejte, e jste jimi posud rozumnj se nestali! Aj, vidm horu nad jin zvenou hora ta dobe znma vm bujnmi sady kolem otoenou, a na t hoe bo chrm. 105

Avak do chrmu branou chod troj a troj vychzej zas; slyte a vzte, toto psno stoj, a v srdci slote vt hlas: Darmo nadj kojte se planou! Nezbudete svch psot a bd, dokavad jednou chodvati branou nebude tvrd esk lid! Kdos ui dostal, aby jima slyel, pro si je palcem zacpv? A komu rozum s vysokosti piel, pro po nm nohou lapv? Tisc let ulo, co sv mil syny svornosti uil Svatopluk, vak neproniknul dotud, do hodiny, moudrho slova zlat zvuk! * Vy, kdo znajce otc slavn iny jimi se rdi chlubte: tam na pili v Praze pl hrdiny u mostu stti spatte. Hlava zvtrala i splchly ji det, a prsa rozbil vdsk boj; ne bich a nohy stoj potud jet i poetil pchy stroj. Nemluvte marn: Starobylch vk 106

zpukel, vetch kamen! Vzte, e toto dnench vaich rek osudn jesti znamen! Slyte a piln vate moje slova: S nadj nic se nenoste, le nad tm bichem vel srdce znova a prav hlava naroste!

107

Karel Jaromr Erben Kytice

Vydala Mstsk knihovna v Praze Marinsk nm. 1, 115 72 Praha 1 V MKP 1. vydn Verze 1.0 z 11. 3. 2010