Karel Jaromír Erben

Syn řemeslníka a podkrkonošského písmáka, narozen v Miletíně.

Po gymnasiu, filosofii a právech se stal právníkem. Seznámil
se s Palackým a zůstal přítelem i spolupracovníkem. Konal
mnohé studijní cesty po čs. venkově a zpracovával archivní
materiály. Byl členem Národního výboru a organizátorem
Slovanského sjezdu. Působil jako redaktor časopisu Obzor.

K y t i c e
Ilustrace: Jan Zrzavý
Nakladatelství: Albatros (v Praze 1976)
Doslov: dr. František Tenčík
Počet stran: 153

Kytice je sbírka 13 klasických balad vydaná roku 1853.

Zobrazuje české báje a autor se nám snaží přiblížit lidové
představy a názory na život. Základním motivem je boj člověka
s přírodou nebo s nadpřirozenými silami. V popředí je motiv
mateřské lásky a následuje provinění, za které přijde krutý
nepřiměřený trest. Pouze 3 balady končí dobře – Poklad,
Svatební košile a Zlatý kolovrat.

Autor využívá dramatičnost, přirovnání, zvukomalbu. Jeho popis

osob je stručný a názorný a obraz krajiny úsporný. Tato sbírka
je psána poezií s velkým využitím přímé řeči a dialogů.
Autor (narozen 7. 11. 181 v Miletině) měl trojí činnost -
sběratelskou, básnickou a vydavatelskou a samozřejmě
i novinářskou a zajímal se též o vědu.

Svatební košile

Hrdinkou je opuštěná dívka, které zemřeli všichni drazí. Dívka

touží po návratu milého z ciziny. Ve svém zoufalství se
v modlitbě rouhá, za což je v zápětí potrestána. Prožívá
hrůzné chvíle, když prchá s kostlivcem, který má podobu jejích
milého, noční cestou. Procházejí krajinou pekelného přísvitu,
kde se ozývají strašidelné hlasy a zjevují se bludičky. Dějové
napětí vrcholí v okamžiku, kdy se dívka osvobozuje ze spárů
kostlivce.

V básni zvítězí život nad smrtí. Toto vítězství je zdůrazněno

náboženskou vírou; před tragickým osudem se dívka zachraňuje
pokáním a modlitbou.

„Maria Panno, při mně stůj,

u syna svého oroduj!

1
 Nehodně jsem tě prosila
ach odpusť, co jsem zhřešila!
Maria, matko milosti,
z té moci zlé mě vyprosti.“

Pohlednice

Matka vařila oběd. Její dítě ji zlobilo a nechtělo si hrát.

Pohrozila mu tedy, že na něj zavolá polednici. Zavolala ji
a najednou vidí, jak někdo vchází do dveří. Byla to polednice.
Matka rychle vzala dítě do náručí. Tiskla jej k sobě tak
silně, až jej udusila. Když přišel táta domů z roboty,
vzkřísil už jenom matku, která omdlela, ale dítě již ne.

„Pojď si proň, ty polednice,

pojď, vem si ho, zlostníka!
A hle, tu kdes u světnice
dvéře zlehka odmyká.“

Vodník

Dcera si chtěla jít k jezeru vyprat šátečky. Matka ji nechtěla

pustiti, přemlouvala ji, aby tam nechodila, že měla v noci zlý
sen. Dcera neposlechla a přece šla. Vodník ji stáhl do vody
a ona se musela stát jeho ženou. Narodil se jí syn. Mnohokrát
prosila vodníka, aby ji pustil za matkou, on však nechtěl.
Jednou ho přece přemluvila a mohla z ní jít. Ale vodník si
u sebe nechal dítě, aby měl jistotou, že se mu žena vrátí.
Dcera se shledala s matkou, ale ta už ji k vodníkovi
nepustila. A protože se nevrátila, zabil jí vodník dítě.

„Dvě věci tu v krvi leží –

ráz po těle hrůzou běží:
dětská hlava bez tělíčka
a tělíčko bez hlavy.“