pednka na doktorandskm semini stavu romanistiky: prosinec 2008 r r

O rekonstrukci praindoevroptiny Petr Vavrouek Pednka bude vnovna hlavnm principm rekonstrukce prajazyka, a to r e u na zklad konkrtnch pklad. Protoe nelze vyloit tak sloit e r u y problm v jedn pednce, pedkldme astnkm semine ji na r r c u r potku semestru tento podkladov materil, kter vymezuje nkter c y y e pojmy a postupy rekonstrukce. Zklad tohoto textu tvo zkrcen a nov r e uspodan csti tchto kninch publikac autora: r e O rekonstrukci praindoevroptiny (Praha 2007) Glos praindoevroptiny (Praha 2007) r Rekonstrukce? Rekonstrukce! (Praha 2008 [v tisku]) Prajazyk a prajazyky (Praha 2009 [pipravuje se]) r Na tento text nave v prosinci pednka, k n bude pipraven r r jet zvltn sylabus e * * * * * 1. Jazyky indoevropsk rodiny jsou historicky doloeny v rozshlm arelu Eursie (v modern dob byly peneseny tak na jin kontinenty), e r nejstar z nich jsou datovny ji do potku 2.tis. p.n.l. Dnes je c r znmo nkolik set indoevropskch jazyk a dialekt (zsti ji e y u u c vymelch). Vechny indoevropsk jazyky vykazuj v jazykovch plnech r y y spolen rysy. Tyto podobnosti jsou nejen velmi hojn, ale pedevm c r hluboce systmov, a lze je uspokojiv vysvtlit pouze spolenm e e c y genetickm pvodem indoevropskch jazyk (odtud termn rodina) a jejich y u y u vvojem ze spolenho zdroje (prajazyka). Tm je rekonstruovan y c praindoevroptina, lokalizovan na urit zem (pravlast) obvan c y komunitou Praindoevropan, kte byli mluvmi tohoto jazyka. u r c Praindoevroptina se poslze rozpad, a postupn vznikaj jednotliv e vtve a konkrtn indoevropsk jazyky. e 2. Indoevropskmi jazyky hovo zhruba pltet miliardy rodilch mluvy r u r y c ch. Je to nejvt jazykov rodina. Rodnou re prakticky kadho e c tetho clovka na na planet je njak z indoevropskch jazyk. r e e e y y u Znalost pedevm anglitiny, panltiny, francouztiny a rutiny, r c e jazyk, kter pln roli nstroje nadnrodn komunikace, je hojn u e rozena tak mezi rodilmi mluvmi neindoevropskch jazyk. r y c y u 2.1. Ze esti jednacch jazyk Organizace spojench nrod jsou ctyi u y u r indoevropsk (anglitina, panltina, francouztina a rutina). V c e

Evropsk unii (krom fintiny, mad e artiny, estontiny a malttiny) pat vechny dal jednac jazyky do indoevropsk jazykov rodiny. r 3. o srovnvn a rekonstrukci 3.1. Ke srovnvn jazyk lze pistupovat z rznch hledisek, kter u r u y preferuj rozlin metody nebo postupy srovnvn. Obsah pojmu c srovnvn jazyk nen mon chpat vhradn jen jako historicky u y e zamrenou komparaci jazykovho materilu pbuznch jazyk. Ji dlouho e r y u se rozvj nap. srovnvn jazyk z pohledu typologickho, tedy r u porovnvn struktury a funkce jejich komponent bez ohledu na u pbuzensk vztahy tchto jazyk. Joseph Greenberg hovoil ji ped r e u r r plstoletm o tech hlavnch klasifikacch jazyk: genetick, u r u typologick a areln; tak Luis Hjelmslev rozlioval genetickou a typologickou jazykovou pbuznost, podobn i mnoz dal. Konec konc r e u typologie provzela indoevropeistiku od samotnch potk, typologii y c u se vnovali v 19. stolet srovnvac jazykovdci jako nap. August Wile e r helm Schlegel, Franz Bopp, Friedrich August Pott, August Schleicher a jin. 3.2. Tento materil je vnovn vhradn nkterm aspektm srovnvn e y e e y u pbuznch ide. jazyk s drazem na rekonstrukci jejich vvoje a v r y u u y tomto smyslu pojmme tak termn srovnvn. Pokud nen uvedeno jinak, uv se termn jazyk(y) ve smyslu jazyk(y) indoevropsk rodiny a prajazykem je mnna praindoevroptina. e 3.3. Rekonstrukce pedhistorickch fz vvoje jazyk vyvolv r y y u prakticky automaticky otzku, do jak mry je mon produkty srovnvn ovrit, jakou hodnotu m jejich vpovd a kde jsou limity rekonstrukce. e y e 3.3.1. Tyto otzky jsou na mst, protoe se a pli casto setkvme e r se srovnvnm jazyk, nejen indoevropskch, kter si neklade prakticky u y dn limity. Zsadnm nedostatkem tchto pstup je absence e r u uspodanch a systmovch vchodisek historicko-srovnvac analzy r y y y y jazykovho materilu, a tato absence se vtinou snoub s chabou e filologickou prpravou autor tchto srovnvn. u u e 3.3.2. Nezdka se srovnvaj jen jednotlivosti vytren z kontextu r nebo ze systmu, a tyto rozvolnn postupy falen dojem, e e r y srovnvn nen zase tak sloit, protoe lze stejn dobe srovnvat e r nco s ncm, jako mnoh s mnohm, a dokonce vechno se vm. A tak e e y jednou jsou si podobn nkter hlsky srovnvanch slov, podruh nco e y e z jejich morfologie. Jindy je blzk zase jen smantika. Pokud se nepodob tmr nic, nasad se vhodn hlskov ci morfologick zmna e e definovan ad hoc, kter srovnvanm objektm pisoud nov vlastnosti y u r umoujc jaksi povrchn porovnn. n 3.3.3. Tato nejist pozorovn se vzpt stvaj pili odvnch e r y hypotz nap. o novch pbuzenskch vztazch mezi rznmi jazyky r y r y u y (jazykovmi rodinami) nebo o jazykovch kontaktech apod. Jindy bvaj y y y spanil jzdy do blzkch i odlehlch kraj srovnvn zaloeny dokonce y y u

na chybn interpretaci jazykovho materilu. Ovem komparace chybnho s monm nem dn vznam. y y y 3.3.4. Vechny tyto pstupy a jim podobn tmr automaticky vedou r e k produkci srovnvacch zmetk, z nich mnoh maj pekvapivou vitalitu u r a pevaj dlouh lta. To me budit dojem, e jde o zjitn r u e provren casem, tud (v laickm pohledu) o zjitn sprvn. e e 3.4. Aby srovnvn jazyk a rekonstrukce jejich pedhistorickch fz u r y mly svj rd a smysl, je nezbytn vymezit jak systmov vchodiska tak e u y obecn postupy srovnvan a rekonstrukce. Jde o to, aby se srovnvalo srovnateln se srovnatelnm a to podle srovnatelnch srovnvacch y y kritri, kter mus tvoit systm respektujc funkce pirozenho r r jazyka. To jsou konec konc zsady, kter indoevropsk srovnvac u jazykovda od samho potku sv existence vytvela a prosazovala. e c r 3.5. V obecn poloze plat, e srovnvn jazyk m dv zkladn u e roviny, kter nelze od sebe odlouit: je to jednak kompletace c jazykovho materilu a jednak jeho historicko-srovnvac interpretace. Proces srovnvn je de facto permanentn konfrontace obou rovin. Dominujcm nstrojem tto konfrontace je metoda vnitn a vnj r e rekonstrukce, kter umouje popis pedhistorickch jazykovch pomr, n r y y e u a objasuje vznik a funkci jednotlivch korespondenc mezi pbuznmi n y r y jazyky. 3.6. Vnitn a vnj metoda rekonstrukce jsou spojen ndoby: kad r e srovnvn, kad rekonstrukce v rmci jednoho indoevropskho jazyka (tedy vnitn) m bt ovrena a potvrzena v irm kontextu pbuznch r y e r y jazyk (rekonstrukce vnj) s clem vyjasnit, a to pln a bez u e e vnitnch rozpor, transformace rznch jazykovch subsystm, kter r u u y y u ve svm celku vytvej indoevropskou jazykovou rodinu. r 3.7. Pro rekonstrukci prajazyka a srovnvn ide. jazyk u pedevm tato metodologick vchodiska a obecn zsady: r y plat

3.7.1. Praindoevroptina je sice rekonstruovan prajazyk, ale y n y u zrove je tak jednm z indoevropskch jazyk. Jej formln manifestac je sice rekonstrukt, ten vak m v principu vechny vlastnosti a atributy pirozenho jazyka. Jednotliv indoevropsk r jazyky jsou pojmny jako spoleensk c y produkt odvozen y z praindoevroptiny. 3.7.2. Praindoevroptina je oproti pirozenmu jazyku chud r a pravidelnj, protoe rekonstrukce redukuje (individuln) e varianty zpravidla na jednu invariantu, a rekonstruovat je mon pouze takov jazykov elementy, procesy a jevy, jejich stopy se dochovaly v doloench jazycch. y 3.7.3. Rekonstrukt nen jen njakm abstraktnm vzorcem, kter e y y symbolizuje pravideln korespondence mezi pbuznmi jazyky, ale r y je soust pirozenho funknho jazykovho systmu v tom c r c smyslu, e je zkladem, z nho se odvozuj historicky doloen e tvary.

3.7.4. Intern a extern rekonstrukce pracuje tak s hlskovmi y zkony, kter jsou jednou z forem definice pedhistorickch r y hlskovch zmn. Vyuvaj se t rzn postupy analzy jazyka a y e u y jeho element znm z fonologie, obecn nebo historick u jazykovdy, sociolingvistiky apod. Jde ovem o jejich specifick e uit dan ji tm, e jsou aplikovny na rekonstrukci pedhistorickch fz vvoje ide. jazyk. r y y u 3.7.5. Rekonstrukce pracuje s dochovanm materilem ide. jazyk: y u ten je jejm zdrojem, zrove je tak prostedm, v nm se n r e sprvnost postup ovruje. Proto je zvanm limitem rekonstrukce u e y rozsah a povaha tohoto materilu. 3.7.6. Rekonstrukce nen mon bez zk nvaznosti na filologii a vstupy z procesu rekonstrukce nesmj bt v rozporu se y e y strukturnmi (typologickmi) systmy jazyk, a to nejen y u indoevropskch. y 3.8. Hlavnm produktem rekonstrukce je rekonstrukt, kter vymezuje, poy pisuje a reprezentuje urit vztah mezi pbuznmi jazyky. M svou c y r y vnj formu (je sekvenc uritch hlsek) a zrove tak svj obsah e c y n u (je funknm segmentem systmu). Rekonstrukt nefunguje jen sm o sob, c e ale je soust mnoiny dalch rekonstrukt, kter ve svm celku c u utvej systm prajazyka. Strategickm clem rekonstrukce je sil o r y vytvoen plnho a funknho modelu prajazyka, z nho lze tak r c e derivovat subsystmy jednotlivch indoevropskch jazyk. y y u 3.9. Metoda vnitn a vnj rekonstrukce nen ovem dnm r e y univerzlnm prostedkem, kter by sm o sob dosaen zmnnho r y e e strategickho cle zaruoval. Nakonec z povahy vci samotn nen jist, c e je-li tento stategick cl reln, a tedy i pln dosaiteln. ceno y y e y Re slovy Jerzyho Kuryowicze (1964: 58) Nememe do nekonena u c rekonstruovat. Musme se spokojit s rekonstrukc fz hranicch s c historickou realitou. 3.10. Intern a extern rekonstrukce pracuje tak s hlskovmi zkony. y c c e Tento tradin termn oznauje nkter pravidla popisujc historick zmny hlsek a zkonit hlskov posuny. e 3.11. Vedle tchto zkonitch hlskovch zmn je dal vznamnou silou e y y e y psobc na vvoj jazyka analogie. Jejm principem je vytven zejmna u y r gramatickch a lexiklnch forem jazyka, zaloench na jejich obdob. y y e Casto jde o prosazen urit jazykov zmny podle modelu, kter c e y v pslunm jazyce ji existuje. Analogick zmna tedy nefunguje r e (nap. v rmci njakho kontextu) automaticky, a casto bv spontnn. r e y 3.11.1. Rozdly mezi zkonitou hlskovou zmnou a zmnou vyvolanou e e analogi ukazuje tento pklad: r (a) ped rokem cca. 400 p.n.l. je v latin doloen jak nom. r r e labs prce, tak gen. labsis; o o (b) pot probhla v latin zkonit hlskov zmna a kad e e e /s/ v kontextu mezi vokly se zmnilo na /r/. To se netkalo e y 4

nom. labs, protoe nesplnil vymezen podmnky, zmnil se o e vak genitiv lab-s-is > lab-r-is; o o (c) v latin po roce 200 p.n.l. se analogicky podle e r genitivu spontnn prosazuje v celm paradigmatu /r/: nom. e labor, gen. laboris atd. 3.12. Analzu nebo rekonstrukci njakho morfologickho tvaru podle y e jinho, kter je v pslunm jazyce, umouje proporn analogie. y r n c Zkladn schma je a : b = c : x (x = objasovan tvar). Podmnkou je, n y e (1) mezi a b c mus bt morfologick vztah, (2) model mus vyhovovat y y vce analogickm ppadm a (3) podmnky, kter vytvej proporn y r u r c analogii, mus bt produktivn. Napklad plat, e ve slovesnch y r y koenech ide. jazyk se std siln a slab tvar: vd. dar- proti r u r y y s s e r dr- vidt. Protoe plat tot analogicky pro dal koeny jako mans myslet nebo tan- thnout, pak proporn analogie dar- : dr- = c s s s man- : mn-, resp. dar- : dr- = tan- : tn-, dokld sonantn nazlu /n/. 4. o rekonstrukci praide. *h1es4.1. Pbuznost ide. jazyk se obecn vymezuje konstatovnm, e tyto r u e jazyky vykazuj ve vech jazykovch plnech takov spolen rysy, kter y c lze vysvtlit pouze jejich genetickm pvodem z jednoho zdroje e y u (prajazyka). Nejde v dnm ppad pouze o shodu nebo blzkost r e hlskov podoby pslunch slov (tvar), ale t o jejich vznam a r y u y systmov shody, pedevm pi vytven gramatickch forem a dalch r r r y tvar. u 4.2. Pkladem r existovat: me u bt y srovnn nkolika e tvar u slovesa bt, y

indikativ przenta vdsky avestsky chetitsky latinsky gtsky staroslovnsky e praindoevropsky

3.sg. s-ti as-ti es-zi es-t is-t jes-t& *h1s-ti

3.pl. s-nti h- nti as-anzi s-unt s-int s-ot& *h1s-nti e

4.3. Po formln strnce (hlskov podoba) jsou si uveden tvary blzk a zmny lehce zdvodniteln, jak ukazuje vklad nkolika z nich: e u y e 4.3.1. Zmna praide. */e/ > irn. */a/ (vd. sti proti lat. e est) probhla nejen zde, ale ve vech kontextech (stejn tomu e e bylo v ppad praide. */o/ > irn. */a/); r e 5

4.3.2. Rozdl vd. /s-/ proti av. /h-/ (s-nti : h- nti) je vsledkem zkonitho vvoje irn. */s/, kter se v uritm y y c hlskovm okol [na zatku slova v pozici ped voklem, uvnit c r r slova mezi vokly] mn na rnsk /h/. e 4.3.3. Chet. -zi/-anzi je grafickm zznamem asibilace praide. y s e -*ti > chet. /-t i/, resp. *enti > chet. /antsi/, kter probhla v chetittin. Luv. asti on je a dal doklady svd proto, e e e c v prachetitoluvijtin jet byly zddn koncovky */-ti/ a e e e e */-enti/. 4.4. Zvan shody jsou tak v obsahov rovin, tedy ve funkci tchto e e segment v systmu, pedevm pravideln distribuce silnho a slabho u r kmene v paradigmatu, kter je dsledkem pohybu pzvuku. V silnch u r y tvarech (singulr) je pzvuk na kmeni (v naem ppad je kmen r r e identick s koenem), ve slabch tvarech (plurl) se akcent pesunuje y r y r na koncovku. Stdn silnch a slabch tvar se pirozen neomezuje r y y u r e jenom na nae pklady, ale uplatuje se v paradigmatu tak jinch r n y (atematickch) sloves. y 4.4.1. Srovnejme nyn dva tvary imperfekta od vd. as-/s- bt: y sam byl jsem a (3.pl.) san oni byli. Protoe plat, (1.sg.) a a e tvar imperfekta m na potku augment /a/ (< praide. *h1), c nsleduje siln (v singulru) nebo slab (v plurlu) kmen slovesa y y a koncovka, maj vdsk tvary tento morfologick vklad: *a-as-am y y (1.sg.) proti *a-s-ant (3.pl.). Vdsk tvar 1.sg. sam na prvn y a pohled nein pote: jeho nslovn dlouh // mohlo docela dobe c a r vzniknout splynutm dvou krtkch vokl (augmentu a anlautu y u sam. Ovem dlouh nslovn // ve tvaru 3.pl. kmene): *a-as-am > a a san tak vysvtlit nejde. V plurlu byl toti kmen slab /*s-/, a e y take *a-s-ant se mohlo vyvinout jedin k tvaru san, nicmn e e doloeno je pouze san. a 4.4.2. Hledala se rzn vysvtlen, nap. mlo u tohoto slovesa u e r e dojt k penosu silnho kmene ze singulru tak do tvar plurlu. r u Toto vysvtlen a dal, jemu podobn, nepinela systmov e r r een problmu, ale jen vklad ad hoc. y 4.4.3. Systmov vklad umon pouze nasazen laryngly do y y anlautu koene, protoe vyjdeme-li z praide. koene *h1es-/*h1s-, r r pak rekonstruovan pedstupn uvedench vdskch tvar imperfekta r e y y u maj tuto strukturu: a 1.sg. *h1-h1es-m > irn. *-Has-am > vd. sam a 3.pl. *h1-h1s-nt > irn. *-Hs-ant > vd. san Rzem je vklad vzniku obou vdskch tvar systmov: distribuce y y u y silnho a slabho kmene v paradigmatu je pravideln a dlka augmentu m jednu systmovou pinu r c psoben laryngly (*// < *-H). u a Dlouen pedchzejcho voklu v dsledku ztrty laryngly je doloeno r u mnostvm pklad nejen z vdskho, ale tak z dalch jazyk. r u u e

4.4.4. Kad rekonstrukce se m rdit starou zsadou unus testis, nullus testis. Proto je teba hledat dal podprn argumenty. A r u skuten c e existenci laryngly v nslov koene *h1es-/*h1s- dokld r tak participium przenta tohoto slovesa se zpornou partikul (negtorem */n/): praide. *n-h1snt- je doloeno ve vdskm kontinuantu sat nejsouc. Tak zde je nslovn vokl dlouh v dsledku psoben a y y u u / < *n-h1-]. laryngly v nslov koene [vd. / r a 5. o rekonstrukci praide. *kuelh15.1. Postavme-li vedle sebe napklad vrazy: anglick wheel, stind. r y cakr-, reck k< klo@ a esk kolo, pak mezi nimi nepanuje prakticky u c dn hlskov shoda; maj spolen pouze vznam. Pesto jde z c y y r historickho hlediska o ctyi kontinuanty jednoho jedinho praide. r zkladu. 5.2. Spolenm vchodiskem pro jejich genezi je praide. substantivum c y y u u e *k k l-o- kolo, kruh. Tento rekonstrukt nejen odhaluje nkdej identitu vech cty slov, ale jeho vvoj zdvodn tak rozdly mezi r y u nimi. 5.2.1. Etymonem, od nho je toto substantivum odvozeno, je praide. e u r c y y r slovesn koen *k elh1- (pi)toit se, hbat (se), kter je nap. v y r o e lat. col (< *quol < *kuel) obdlvm, obstarvm. o o 5.2.2. K tomuto praide. koeni pat tak rec. p< lomai pohybuji se, r r e kter ovem signalizuje urit hlskov problmy souvisejc se c sloitm vvojem praide. */ku/ (a dalch praide. labializovanch y y y tektl) v retin, resp. v reckch dialektech. S jistm zjednoduenm c e y y meme pro tento vvoj stanovit ti zkladn pravidla: u y r u r o/ a/, resp. v 5.2.2.1. praide. */k / ped zadnmi vokly / nebo / pozici ped konsonantem se mn na rec. /p/; r e u r r / e/ 5.2.2.2. praide. */k / ped pednmi vokly / nebo / dv rec. /t/; 5.2.2.3. praide. */ku/ v okol / nebo /u/ se mn na rec. /k/; u/ e 5.2.3. Rec. p< lomai by podle tchto pravidel mlo mt v nslov nikoliv e e e /p-/ ale /t-/ (< *kue-). Oporu pro to, e vvoj praide */kue-/ > rec. y pe- je tak mon, lze snad hledat v aiolskm dialektu (srov. Frisk y 1973-1991 II: 500). 5.2.4. Praide. substantivum *ku-kulh1-o- je morfologicky reduplikace r c praide. koene *kuelh1-, rozen o derivan morfm */o/, kter ztrc r Reck k< klo@ u larynglu (*h1) bez nhrady (*ku-kulh1-o- > *ku-kul-o-). u u vak pmo z rekonstruktu *k k l-o- vzniknout nemohlo. S ohledem na r pedn vokl v nslovnm */kue-/ by praide. *kukul-o- vedlo k rec. r t< klo@, a nikoliv k doloenmu k< klo@. Musme tedy rekonstruovat tento e u r vvoj: praide. *kukul-o- > praeck *kuukul-o- [*/-u-/ vznik y asimilac] > rec. k< klo@. u

5.2.5. Vd. cakr- je odvozeno z *kukul-o- na zklad dobe doloench e r y hlskovch zmn, kter provzely vydlen indorntiny z prajazyka a y e e pot vedly ke vzniku indick a rnsk vtve ide. jazyk: e u 1 2 3 4 praide. */kue/ > irn. */ke/ irn. */ke/ >

*keklo*ceklo*cakla*cakra-

irn. /ce/

praide. */e/ a */o/ > irn. */a/ praide. */l/ > irn. /r/

5.2.6. Podle stejnch pravidel vzniklo tak vd. crati hbe se, jde, y y r stav. carait putuje, pohybuje se a dal derivace od koene *kuelh1ve vdtin a v jinch indornskch jazycch. e y y 5.2.7. Jinou derivac od tohoto koene je tak *h2mbhi-kue/ol-o- sluha r < [ten, kdo se kolem nkoho ot], rec. amf<polo@ sluha, srov. tak e c ` i stper. *abi-arac sluha, sanskrtsk (lexikln) abhicarasluebnk, srov. lat. anculus [s dalmi derivacemi nebo rec. per<polo@ i strce (od peri-p< lomai pohybuji se kolem nceho, obkliuji). e e c 5.2.8. Prsl. *kolo (od nho je cesk kolo, polsk koo a dal slov. e kontinuanty) je odvozeno pomoc morfmu /-o-/ pmo od praide. *kuelh1r > prsl. *kol-o-. Z tohoto praslovanskho zkladu pochzej v cetin e tak dal slova jako okolo, vkol, kolem, kol, kolovrat, kolej u c (stopa kola) atd. 5.2.9. Rovn angl. wheel je produktem dlouhho historickho vvoje. e y Je pokraovnm stangl. hwol, hweogol, hweowol, kter m svj pvod c e u u u u y y v germ. *xwe(g)ula-, *xwexula- < praide. *k k l-os-; podobn vvoj je a nap. praide. *kuo- > germ. *hwa- > stangl. hw > angl. who kdo. atd. r 5.3. Nakonec jet slovo k prvn laryngle */h1/, kter se v praide. e y y r koeni *kuelh1- rekonstruuje. Vdsk a reck koen jsou toti setov: r u e srov. vd. carit- chze, pohyb nebo *k lh1-dhe- > rec. tel< \w u zjevuji se, dle srov. adverbium tle (e < */h1/) daleko, v dli h e n y < *kulh1. Zrove plat, e v reduplikovanch derivacch laryngla miz u u u u bez nhrady: *k k lh1-o- > *k k l-o-. r y 5.4. Ovem k praide. koeni *kuelh1- historicky pat dal vrazy. r Mnoh z nich jsou v novodobch ide. jazycch soust star slovn y c zsoby, jin funguj jako rzn (odborn) termny, kter nkdy vznikaly u e v dob nedvn. Zsti se zmnila jak jejich morfologie, tak fonetika e c e a ortografie, a ve specifickch kontextech (zejmna sloench slovech) y y nabvaly tyto vrazy nov vznamy, nezdka odlin od smantiky jejich y y y r historickho etymonu. Nkter z tchto slov jsou doloena ji ve e e stedovku a svj podl na jejich formovn m tak stedovk latina r e u r e a star fze nminy nebo romnskch a dalch jazyk. e c y u 5.4.1. Relevance tchto slov pro rekonstrukci prajazyka je veskrze e minimln. Jejich bli zkoumn ji vlastn pekrauje u rmec e r c srovnvac indoevropeistiky a primrn nle pedevm gramatice, e r 8

smantice nebo historick jazykovd. Na druh stran pat tato slova e e e r do indoevropsk rodiny a jsou, jako konec konc pokrevn pbuzn, u r inherentn soust c praindoevropskho ddictv e v dnench indoevropskch jazycch. Nebude proto od vci uvst pro ilustraci y e nkter z nich. e o 5.4.2. Zmnn lat. sloveso col (< *quol < *kuel-), colere obhat e o o kolem nceho (obrat se tm), pstovat, obdlvat, obskakovat (resp. e e e jeho rzn tvary) tvo zklad nap. tchto pejatch slov: kolonie, u r r e r y kolonizovat, koloniln, kolonista, kult (lat. cultus [pstn > e e y vzdlan]), kultivovat (obdlvat), kultura (nejprve ve smyslu pe o e y e c ovn pole a dobytek, poslze cultra animi tedy pe o dui, zulecht u c duchovnho ivota), srov. tak zcela modern slovo kulturistika ovn tla). e (zulecht 5.5. Rec. k< klo@ (< *kuukul-o-), resp. vpjka lat. cyklus, u y u c (spolu)vytvelo nap. tato slova: cirkulovat, cirkulace, cyclosis r r (obh protoplasmy v buce), cyklistika, bicykl (dvojkolo), en-cykli-ka e n (obnk), en-cyklo-pedie ([kruhov >] obecn vzdln) a jinde. e e u r r / e/ 5.6. Praide. */k / ped pednmi vokly / nebo / se vyvinulo k r eckmu /t/. V naem ppad je tedy responz praide. *kuelh1-es- tak r e r eck t< lo@ ukonen, uzaven cyklu, konec, cl. Tento zklad je dnes e c r tak soust odborn terminologie nap. v tchto slovech: teliospora c r e (zimn vtrusy uritho druhu hub), telium (loisko teliospor), y c teleologie (uen o elnosti prodnch a spoleenskch jev) a dal. c c r c y u 5.7. Podle stejnho pravidla vzniklo ji zmnn reck adverbium t? le e h e (< *kulh1) daleko, v dli [daleko jak v prostoru, tak v case], kter najdeme pedevm ve sloeninch s tele- (dlno-) jako prvnm clenem: r tele-vize, tele-fn, tele-graf, tele-komunikace, tele-gram, tele-objektiv, tele-skop, tele-patie a dal. r o/ a/, resp. v pozici 5.8. Praide. */ku/ ped zadnmi vokly / nebo / ped konsonantem se mn na rec. /p/. Podle tohoto pravidla vznikaj r e u y e e r eck adverbium palin (*k lh1-i- [slab kmen]) opt (< obratem zpt) < y a tak od slabho kmene tvoen rec. palai-< @ (*kulh1-ai-) star, r o dvj. r e 5.9. S obma se setkvme v dalch (sloench) slovech, vznikajcch e y ve stedovku, resp. v modern dob: palin nap. v palim-psest (opt r e e < r e sekrban [rukopis]) a palai ve vrazech na zatku s paleo- (staro-) y y c nap. paleolit, paleografie, paleontologie apod. r r 5.10. Rec. p< lo@ pl (tona) je od praide. *kuol-o- (koen je ve o c stupni /o/) pevzala nejprve latina (polus), poslze pedevm od n r r dal jazyky. Na tomto zklad vznikaj odborn termny polarizace a e polarita a jin. 5.11. Ve vctu dalch slov, kter maj svj prapvod v praide. *kuelh1y u u by bylo mon pokraovat. c

6. prajazyk a Praindoevropan V prukch indoevropeistiky se uvdj pehledy ide. jazyk, kter r c e r u jsou ovem vbrov. Pro toto reen jsou v principu dva dvody: jednak y e u nejsou kompletn a obecn pijman invente jazyk nkterch vtv, e r r u e y e jednak se v pehledech z pochopitelnch dvod preferuj jazyky, kter r y u u jsou pro rekonstrukce rozhodujc. 7. Nkter informan zdroje se vak sna pln pehled ide. jazyk e c y r u sestavit. Zejm nejvt je databze Ethnologue: Languages of the r e e World z roku 2005. Vedle internetov databze je k dispozici tak klasick titn forma. Ethnologue uvd seznam (language family tree) e 449 jazyk, kter rad k ide. rodin (a na vjimky jde o jazyky iv). u e y Je to vstup, kter umouje elektronick verze. Pi blim pohledu y y n r je zejm, e databze Ethnologue m sv velmi slab msta. r 7.1. Problm lze zjednoduen vyjdit otzkou, co je jazyk a co je e r dialekt? V seznamu 449 poloek = jazyk, kter databze Ethnologue u obsahuje, se casto uvdj jazyky jinde obyejn povaovan za e c e dialekty. 8. Sporn je nap. klasifikace indornsk vtve, kter m (podle r e Ethnologue) celkem 308 jazyk: 89 rnskch a 219 indorskch; do nich u y y jsou zahrnuty tak dardsk a nristnsk jazyky. Tento poet je teba c r povaovat za maximln variantu, kter by mla bt vchodiskem pro e y y dal (znan a nelehk) pravy. c 8.1. Mnoh jazyky irn. vtve jsou filologicky nedostaten zpracovan e c e a mlo zdokumentovan, take je obtn rozhodnout, jde-li o jazyk nebo dialekt. zem, kde jsou tyto jazyky rozeny, je etnicky a socior lingvisticky neobyejn pestr. Krom rznch vtv ide. jazyk jsou c e e u y e u na nm zastoupeny i jin jazykov rodiny. e 8.2. Z toho vyplvaj dal pote: sloit je pedevm analza vvoje y r y y e u y u tchto jazyk a vliv vzjemnch kontakt. Modernch prac, o kter se lze opt, je pramlo, mezi takov pat nov zpracovn jazyk r r u himlajskho regionu (George van Driem 2001). 9. Vcet jazyk indoevropsk rodiny (ve skutenosti jazyk a dialekt), y u c u u kter nabz Ethnologue, nelze rozhodn povaovat za spolehliv. Na y e y druh stran nen (krom odhad a cstench seznam) nic, co by ho e e u c y u pln nahradilo. e * * * * * Indoevropskou rodinu tvo nejen jazyky s destkami nebo stovkami r milin mluvch, nepebernm potem text, recentnch a historickch, u c r y c u y ale tak jazyky, kter uv mal komunita, ctajc sotva nkolik e tisc clen (v extrmnch ppadech jen nkolik stovek). Politicky a u r e ekonomicky maj nepatrn vliv. Mimo vlastn etnickou komunitu pouvaj y jet jin jazyk, kter je nstrojem regionln komunikace. Tyto jazyky e y y nemaj casto dnou psemnou tradici. Zznamy o nich (vetn ukzek c e text) jsou casto spor a nkdy nespolehliv zachycen. Pesto tak u e e r tyto indoevropsk jazyky maj v rodin sv nezpochybniteln postaven e a mnohdy poskytuj pekvapiv a cenn informace. r 10

10. Vvoj indoevropskch jazyk meme sledovat na podklad psemnch y y u u e y pramen piblin ctyi tisce let, protoe zhruba v 19. stolet p. u r e r r nl. vznikly prvn chetitsk texty. Indoevropsk srovnvac jazykovda e rekonstruuje jet star (v textech nedoloen) fze vvoje ide. e y jazyk, kter sahaj jist do tetho, mon vak do ctvrtho u e r tiscilet. 11. Prvnm z rekonstrukt je sama praindoevroptina, prajazyk cel u indoevropsk jazykov rodiny. Z nho se postupn vyvinuly vtve a e e e jednotliv indoevropsk jazyky. 11.1. Jen pro upesnn: termn praindoevroptina (praindoevropsk) r e y oznauje rekonstruovan prajazyk, zatmco termn indoevropsk se c y y vztahuje na jazyky tto rodiny. Podobn jsou pouvny termny e praslovantina (rekonstrukt) a slovansk jazyky nebo pragermntina (rekonstrukt) a jazyky germnsk. Praindoevroptina m v rmci rodiny exkluzivn postaven, je jednak genetickm zdrojem ide. jazyk, ale y u zrove je jednm z nich. Pitom dn indoevropsk jazyk nen pmm n r y y r y pokraovatelem praindoevroptiny: mezi nm a prajazykem jsou c rekonstruovan mezistupn (prajazyky vtv). Prajazykem hovoili e e r Praindoevropan, pedkov nositel dnench ide. jazyk a dialekt. Byl r u u u nstrojem komunikace na vymezenm zem (pravlast), kde Praindoevropan ili. Ovem, kde tato pravlast byla, je sloit. Aktulnmi kandidty jsou pedevm ti regiony: Evropa, vchodn Anatolie a jihorusk r r y stepi. 12. Dsledkem postupnho dialektickho clenn praindoevroptiny byl u e jej rozpad a znik. Byl provzen procesy formovn ide. jazyk (vtv) u e a migrac rznch kmen do mst, kde jsou pozdji historicky doloeny. u y u e 13. Rekonstrukce praindoevroptiny mus respektovat urit limity. c Vsledn rekonstrukt se velmi bl relnmu jazyku nkdej komunity y y e Praindoevropan. Zstv vak rekonstruovanm jazykovm systmem. u u y y 13.1. Na urit jevy (vlastn jen pirozenmu) jazyku mus rekonstrukce c r u r rezignovat. Neme nap. postihnout vechny nesystmov prvky a formy, kter m kad pirozen jazyk (a praindoevroptina jm ve sv dob y r y e musela bt). Na druh stran nen dn dvod principy rekonstrukce y e y u praindoevroptiny zpochybovat. Nejde o voluntaristick vyhledvn n podobnost nebo shod, ale o systematick uplatovn pedevm n r hlskovch zkon a metody vnitn a vnj rekonstrukce vznamnm y u r e y y korektorem rekonstrukc je lingvistika (typologie). Vstup rekonstrukce y toti neme odporovat struktue pirozench jazyk. u r r y u 14. Vvoj praide. rekonstrukt k jejich doloenm kontinuantm byl y u y u velmi dlouh. Nkdy se doloen tvary v jednotlivch ide. jazycch y e y znan li. Na prvn pohled se nezd, e by mohly mt nco spolenho, c e e c a ji vbec ne spolen pvod. u c y u 14.1. Postavme-li vedle sebe napklad vrazy anglick wheel, stind. r y cakr-, reck k< klo@ a cesk kolo, pak mezi nimi nepanuje prakticky u dn hlskov shoda; maj spolen pouze vznam. Pesto jde z historic y y r ckho hlediska o ctyi kontinuanty jednoho jedinho praide. koene r r 11

*kuelh1- (pi)toit se, hbat (se). Od tohoto praide. koene je tak r c y r r ec. p< lomai pohybuji se nebo adverbium t? le daleko, jsou to vechno e h derivace, jejich hlskov podoba se nap. od angl. wheel naprosto li r Sblen je mon jedin na zklad rekonstrukce. Tento pklad a jemu e e r podobn nzorn ukazuj, e vdeck srovnvn jazyk se bez e e u rekonstrukce neobejde. Principem srovnvn nen hledat a kupit vedle sebe stejn nebo podobn slova. Jeho podstatou je analyzovat jazyk a rekonstruovat jeho systm a vvoj. Teprve na tomto zkladu se provd y komparace. Pokud by srovnvn na rekonstrukci rezignovalo a spokojilo se s pouhm perovnvnm jazykovho materilu a vytvenm skupin y r r podobn nebo stejn vypadajcch slov, nebylo by mon spolen pvod e e c y u tchto cty vraz pro oznaen kola, ale ani dalch pbuznch e r y u c r y derivac, vbec prokzat. u 15. Jindy je situace zcela opan a srovnvan jazykov materil nabz c y y slova po formln i smantick strnce velmi blzk. To neznamen, e se v tchto ppadech obejdeme bez rekonstrukce. Potebujeme ji e r r minimln proto, aby pomohla vylouit zdnliv shody. Casto uvdnm e c e y pkladem je rec. \e< @ a lat. deus (oboj bh). Tato na prvn pohled r o u velmi blzk slova a se stejnm vznamem maj toti etymologicky zcela y y rozdln pvod: lat. deus < stlat. deivos < praide. *deiu-s [srov. y u r ec. Ze< @ / gen. Di< @], zatmco rec. \e< @ je od praide. *dhh1s-o- [srov. u o o lat. fnum svatyn < *fasno- < praide. *dhh1s-n-]. a e 16. Je pozoruhodn, jak mlo se za njak cyi tisclet zmnilo v e r e indoevropskch jazycch slovo pro oznaen myi (praide. *mHs- my) y c a jak dobe je v nich zastoupeno. Pro zajmavost uvdme ir vbr r y e z doklad. u anatolsk jazyky: chet./luv.? *mashuil- nebo *mashuiluua-; indorsk jazyky: vd. ms-, pli ms, garhvlsky msu, u u u bhodprsky mus, maithilsky ms, ms, rmsky mu [tak mauso, u u a v evropskch dialektech mio, ma, mya atd.]; y rnsk jazyky: stper. mu-k, nper. m, osetsky myst/mist, r u chrezmicky mwf (*m); u a dardsk jazyky: bakarksky ms, dumksky ma (krysa), u u gavarbtsky musa, phalrsky mso, svsky mso, umtsky mso, u torvlsky m, votaprsky mu; u nristnsk jazyky: akunsky mu, katsky (bagalsky) ms , u ; vsivarsky (prasunsky) m usu r c etina: m? @; u latina: ms; u germnsk jazyky: germ. *ms, kter bylo zkladem nap. nm. u r e Maus, stangl. ms, angl. mouse atd.; u slovansk jazyky: prsl. *mh, stsl. myh, rus. myh, pol. mysz, c es. my, luicky my, polabsky mois, ukrajinsky ma, srbsky a y chor. m` , slovin. m. ` 16.1. Drobn rozdly jsou vysvtliteln pomoc jednoduchch pravidel, e y kter funguj tak v jinch analogickch ppadech - nap. v irn. a y y r r 12 e

slovan. jazycch vznik // podle tzv. pravidla ruki. Stejn je tomu e c ), ale nap. ve vdskm (nom.sg.) nus (< praide. *neh2u-s lun, lod r r eck na? @ (stejn jako reck m? @) tomuto pravidlu nepodlh. u e u 16.2. Pomrn snadno lze tedy rekonstruovat praide. *mHs- my; kvli e e u pzvuku prsl. *mh (srb./chor. m` r , slovin. m) je teba nasadit ` r ble neurenou larynglu *H (srov. tak *uH > /y). K tomuto vvoji c u y srov. praide. *iHs: vd. y-ym, srov. cesk vy; u praide. *suHn-: vd. sn-, srov. cesk syn; u s-, srov. cesk my; praide. *mHs-: vd. m u praide. *dhuHm-: vd. dhm-, srov. cesk dm; u y praide. *puHr-: srov. cesk pr; y praide. *bhuH: srov. cesk bt, bych; y praide. *suHr-: srov. cesk sr; y praide. *th2: nav. tum/tm, srov. cesk ty; u praide. *tHlo-: vd. tla-, srov. cesk tl; u y [pozn. bli vklad bude v pednce] y r * * * * * 17. Uveden pklady nejsou typickm fundamentem, na kterm je mon r y stavt rekonstrukci prajazyka. Jednak takov ppady, kdy mme e r k porovnn vrazy velmi blzk, nejsou pli cast a jednak y r srovnvn jazyk se neme omezovat jen na lexikln pln, ale ani na u u dn jin. Pedmtem srovnvn je zkoumn pbuznosti jazyk, kter y y r e r u je pojmna jako systmov, proto srovnvn a rekonstrukce mus zahrnovat vechny jazykov plny. Tato teze je jednm z postult u modernho srovnvn indoevropskch jazyk. Jsou i dal metodologick y u vchodiska, z nich se cerp, a meme je v obecn poloze sumarizovat y u napklad takto: r (1) pedmtem je zkoumn pbuznosti jazyk, kter je systmov r e r u a vyplv z existence prajazyka; y (2) prajazyk, rekonstrukty; jeho vvojov y fze a prajazyky vtv e jsou

(3) zdrojem rekonstrukce je materil doloench indoevropskch y y jazyk; u (4) nstrojem srovnvn je zejmna metoda (vnitn a vnj) r e rekonstrukce, uplatnn hlskovch zkon, analogie, metody e y u historick jazykovdy a dal postupy; e (5) clem srovnvn je vyjasnit transformace rznch jazykovch u y y subsystm, kter ve svm celku vytvej jazykovou rodinu. u r 17.1. Zklady tchto metodologickch vchodisek najdeme ji na samm e y y potku vzniku indoevropeistiky. Prce Friedricha Schlegela (1808), c Franze Boppa (1816), Rasmuse Raska (1819) nebo Jacoba Grimma (1819) jsou povaovny za dla zakladatelsk pedevm proto, e jejich autoi r r 13

usilovali vtisknout srovnvn tak rozmr teoretick. Ovem dn z e y tchto prkopnickch prac, na jejich zklad se formuje vdeck e u y e e srovnvn ide. jazyk, nen prac ryze teoretickou. Jde nepochybn o u e prce svou povahou filologick. Byly vak zpracovny s clem prokzat pbuznost r skupiny jazyk, u kter se poslze zaaly c nazvat y indoevropsk. ******** 18. Inovace metod a postup rekonstrukce lze demonstrovat rzn. u u e Nzorn je porovnn rekonstrukce stejnho slova pi uplatnn rznch r e u y pstup. Srovnejme rekonstrukci nelaryngalistickou s laryngalistickm r u y vkladem tho slova, nap. vrazu pro oj. Pro vt nzornost uvdme y r y e jen nezbytn responze a pomjme problmy, kter se netkaj merita y a vci. Pro vklad pouijeme pedevm tato slova pro oj: vdsk s, e y r chetitsk hissa-, a slovinsk oj oj e, esa: 18.1. (post)mladogramatick rekonstrukce nasazuje etymony praide. *s e e a *ois- [nkdy jet *ei-/*oi- srov. Pokorny 1959-1969: 298]; a 18.1.1. rekonstrukt *s- vysvtluje pedevm vdsk s, a to e r jako pokraovn starho *s-; c a e 18.1.2. vvoj */s/ na vd. /s/ vysvtl pravidlo ruki; y 18.1.3. auslautov dlouh // (< *//) je gramm feminina; a e 18.1.4. s chetitskm hissa- n zdroj nelaryngalistickho vkladu y y (Julius Pokorny) nepracuje. Pro se tak rozhodl je na prvn c pohled zejm. Metoda rekonstrukce, kterou jeho slovnk pouv, r nem dn prostedky jak rekonstruovat spolen zklad, kter by r c y y a e, byl zdrojem chetitskho hissa-, vdskho s a slovinskho oj o pbuznosti chetitskho a vdskho oj esa; mimochodem, teze r slova pro oj se objevila ve vdeck literatue ji v roce 1949. e r e, esa (a 18.1.5. etymon *ois- m objasnit zejmna slovin. oj oj podobn slovansk vrazy). y 18.1.6. je teba postulovat vce etymon (*s- a *ois- atd.) r u proto, e dn z nich neme sm o sob vysvtlit hlavn y u e e kontinuanty (vdsk y a slovinsk), y ppadn r e tak dal rekonstrukty, kter nezmiujeme; n 18.2. rekonstruktem laryngalistickm je praide. ablautujc etymon y *h2iH-s-h2-/*h2eiH-os); nslovn laryngla (*h2-) se zachovala v chetitskm hissa- (< *h2iH-s-h2). Jej nasazen je vzno na toto chetitsk slovo. Kdyby se chet. hissa- nedochovalo, vychzelo by se z etymonu *iH-s-h2-. a e 18.2.1. dlouh // ve vd. s (< *h2iH-s-h2-) vysvtluje laryngla (vd. // < praide. *iH); podobn dlouen voklu ped r larynglou je ve vdech (a jinde) podpoeno cetnmi pklady; r y r 18.2.2. jakou kvantitu mlo /i/ v chet. hissa- klnov psmo sice e urit neumouje, ale to navrenou rekonstrukci a priori c n nevyluuje; c

14

 18.2.3. auslautov // < *h2 je standardn laryngalistick a rekonstrukce morfu feminina: tak pro vvoj vd. // < *aH < *eH y a mme mnoho pklad; r u 18.2.4. pravidlo ruki, kter vysvtluje vdsk /s/, funguje bez e ohledu na laryngly; 18.2.5. do laryngalistick rekonstrukce dobe r slovinsk oj oj e, esa < *h2eiH-os- (srov. oj/oje). zapadne tak

18.3. Na prvn pohled je patrn, e laryngalistick rekonstrukce m citeln pednosti, pedevm nepomrn ir dosah a innost. Oba pr r e e c r klady reprezentuj dv koncepce, sice odlin, ale metodologicky fune dovan a jejich produkty jsou systmov povahy. 18.4. Jin otzka je, e uveden pklady pedstavuj tak jist r r vvojov fze srovnvn. Rekonstrukce bez laryngl se povauje prvem y za pekonanou (minimln za vrazn minoritn). r e y e 19. Nkdy se re problm rekonstrukce velkoryse. Sta mlo a na svt e c e e je nov pravidlo, kter m bt kenm reenm. Zapomn se, e je y y y teba nejprve peliv provrit monosti, kter souasn rekonstrukce r c e e c nabz. Teprve pot je mon uvaovat o novch pravidlech. Jak vzniklo y a vzpt vyumlo jedno takov pravidlo, ukazuje opt slovo pro oj. e e e a chet. hissa- navrhl Vjaeslav Ivanov (1965: c 19.1. Na zklad vd. s e a / < -*iH [tedy laryngla dlou 11-12) msto bnho vvoje / e y pedchzejc vokl] nov vklad. Po nho me laryngla dlouit tak r y y e u e r vokl nsledujc (// < *Hi-). Dal podporu mlo poskytnout pedevm r e c chet. */hulana-/ : vd. rn (vlna). Argumentace nen pesvdiv. u a Jeho nvrh nelze ne porovnat se vemi dalmi zmnami kvality a e kvantity voklu, kter maj laryngln zdroj. Je teba provrit, r e nakolik lze vyut stvajc pravidla. Ukazuje se, e naem ppad r e a vystame s tm, e laryngla dlou pedchzejc vokl: s a chet. c r e u a hissa- < praide. *h2iH-s-h2- oj, stejn jako vd. rn < praide. ulh -n-eh - vlna. *h2 1 2 19.2. Nepekvap, e se toto pravidlo neprosadilo. Nebylo nic, co by r ho mohlo udret pi ivot. Podobn osud potkal a jist v budoucnosti r e y e potk i jin ppady, kter nect zsadu, e rekonstrukce prajazyka je r rekonstrukce systmu. Je toti zaloena na pirozenm jazyce, jen je r sm systmem. 19.3. Nechceme vak budit dojem, e rekonstrukce je jedinou spsou popisu vvoje jazyk. Soust retrospektivn lingvistiky je nap. tak y u c r historick jazykovda, kter pracuje s doloenm jazykovm materilem. e y y Rekonstrukci prajazyka nebo jinch pedhistorickch fz jeho vvoje y r y y vyuv jen okrajov. Nen to nic novho, pesto se slu pipomenout, e r r e tyto prce vychzej primrn z ponkud jinch teori a metod. e e y Sleduj toti jin cle ne souasn srovnvac indoevropsk c jazykovda, kter ji od schleicherovskch dob preferuje rekonstrukce. e y

15

19.4. Pro vechny smry a sousti (nejen) retrospektivn lingvistiky e c vak plat, e jen mlo pnosn jsou prce, kter nemaj jasn r metodologick vchodiska. Takov pstupy pedkldaj rzn hybridn y r r u (re)konstrukce, kter nejsou ani rybou, ale ani rakem. Je to zhusta dsledek neuvenho stdn rznch metod a hledn elovch u r u y c y argument podle toho, co v dan okamik lpe vyhovuje zmrm nebo u y e u tezm, kter maj bt potvrzeny. Kad elov zamren argumentace je y c e e vnm prohekem a neme pinst kvalitn vsledky. y r u r y 19.5. Tyto smsky rznch postup obas nabzej (populrn) etymologie u y u c ck slovnky a jin podobn prce. Hybridn rekonstrukce nebo etymologie (sestaven podle principu od veho trochu a od nceho vce) e jsou oblben mezi hledai novch netradinch pbuzenskch vztah c y c r y u mezi jazyky. Casto je vyuvaj tak ti, kte usiluj o rekonstrukce r rekonstrukc, pouvan pi popisu jazykovch makrorodin. Pirozen r y r e nen to exkluzivn jen jejich domna. e ******* 19.6. Hlavn pedmt, kter zkoum srovnvac jazykovda indoevropskch r e y e y jazyk, se od dob otc zakladatel v principu nezmnil. Jde o u u u e pbuznost urit skupiny jazyk, kter je zaloen na jejich pvodu r c u u ze spolenho zdroje (prajazyka). Pbuznost tchto jazyk se netk c r e u y nhodnch hlskovch a jinch shod nebo podobnost, ale vvojovch y y y y y promn ve vech jazykovch systmech od prajazyka rodiny k jednotlivm e y y jazykm. Zkladem srovnvn a jeho vstupem jsou vzjemn geneticky u y e propojen modely, kter umouj srovnvat nejen soubory jazykovch n y jev, ale tak zpsob jejich uspodn a souhrn jejich vzjemnch u u r y vztah. Srovnv se jak jazykov systm, tak jeho prvky. Jazykov u y y systm lze srovnvat pedevm s jinm jazykovm systmem. Pokud r y y vychzme z toho, e jednotliv ide. jazyky jsou systmem a maj spolen zdroj, musme pojmat tento zdroj (praindoevroptinu) tak za c y jazyk sui generis. 19.6.1. Praindoevroptina nen lingua adamica, tedy v teologickm smyslu slova nstroj komunikace v rji, odlin od vech jazyk, kter y u y nen poznateln: lingua adamica nobis certe ignota est [Wilhelm y Leibnitz]. Nen chpna ani jako protojazyk, mluva jedin makrorodiny a univerzln zdroj, z nho se odvj historie vech jazyk svta. e u e 19.6.2. Praindoevroptina je prajazykem jen jedn z mnoha jazykovch y rodin, kter dnes znme. Ovem prajazyk se nehled, protoe vlastn e neexistuje, prajazyk se rekonstruuje. Nem nejmen smysl spatovat v r nm njak dokonal idel, protoe praindoevroptina existuje jen ve e e y y form rekonstruktu, kter vak m k dokonalosti daleko. V tomto ohledu e y je na tom naprosto stejn jako kad pirozen jazyk. Na rozdl od nho e y r y e je vak pece jen pravidelnj, ale i chud, protoe rekonstrukce r e redukuje varianty zpravidla na jednu invariantu. Rovn plat, e e rekonstruovat lze jen elementy, procesy a jevy, kter se (byt jen c sten) pmo nebo nepmo dochovaly v nkterm jazyce tto rodiny. c e r r e

16

19.7. Jazykovou rodinu tvo jazyky pbuzn, kter vykazuj r r v jednotlivch plnech spolen rysy. Tato pbuznost je hluboce sysy c r tmov, a lze ji uspokojiv vysvtlit pouze spolenm genetickm pvoe e c y y u dem indoevropskch jazyk. Jejich pbuznost je zaloena pevn y u r r e historicky, ale ani tyto tvary nevysvtl ve, co je pro jejich e srovnvn nezbytn, take mus nastoupit rekonstrukce pedhistorickch r y vvojovch stupu a proces, kter k nim vedou. dn z indoevropskch y y n u y y jazyk se nestal clenem rodiny proto, e byl adoptovn, ale protoe je u geneticky a historicky stejnho rodu jako jeho dal pbuzn, r o o praindoevropsky reeno, je *somo-*ph2tr *somo-*meh2tr-kue stejnho c otce a stejn matky. Nco tedy zddil po (pra)rodich, v ncem se e e c e li, v jinm ohledu ho teba ovlivnil ciz zdroj a v ncem proel r e e e e inovac, at ji dky analogick nebo hlskov zmn, mon v nm psobil njak hlskov zkon apod. Tyto a dal okolnosti mus u e y y indoevropeistika respektovat. Nejde toti o komparacii jen nhodn e vybranch segment, ale o genezi jednotlivch subsystm, kter tvo y u y u r rodinu indoevropskch jazyk. y u
literatura: Beekes 1995: Robert S.P. Beekes, Comparative Indo-European linguistics. An introduction. Amsterdam (: John Benjamins) 1995, xxi, 375 s. Benware 1974: Wilbur A. Benware, The study of Indo-European vocalism in the 19th century, from the beginnigs to Whitney and Scherer. Amsterdam (: Benjamins) 1974, xii, 126. Birnbaum 1977: Henrik Birnbaum, Linguistic reconstruction. Its potentials and limitations in new perspective. Washington (: The Institute for the Study of Man) 1977. 78 s. [Journal of Indo-European Studies, Monograph 2]. Bynon 1979: Theodora Bynon, Historical linguistics. Cambridge (: Cambridge University Press) 1979, x, 299 s. Collinge 1985: N[eville] E. Collinge, The laws of Indo-European. Amsterdam (: John Benjamins) 1985, xvi, 308 s. [Benjamins paperbacks 2]. Delbrck 1880: Berthold Delbrck, Einleitung in das Sprachstudium. Ein Beitrag zur Geschichte und Methodik der vergleichenden Sprachforschung. Leizig (: Breitkopf & Hartel) 1880, viii, 141 s. Delbrck 1902: Berthold Delbrck, Das Wesen der Lautgesetze. Annalen der Naturphilosophie 1 (1902) s. 277-308. Delbrck 1919: Berthold, Delbrck, Einleitung in das Studium der indogermanischen Sprachen. Ein Beitrag zur Geschichte und Methodik der vergleichenden Sprachforschung. 6. Auflage. Leipzig (: Breitkopf a Hrtel) 1919, xvi, 250 s. Eichner 1973: Heiner Eichner, Die Etymologie von heth. mhur. Mnchener e Studien zur Sprachwissenschaft 31 (1973) s. 53-107. Eichner 1986-1987: Heiner Eichner, Wie stellt man ein Lautgesetz auf? Klagenfurter Beitrge zur Sprachwissenschaft 13-14 (1986-1987) s. 83-105.

17

Eichner 1988a: Heiner Eichner, Prinzipielles zur indogermanistischen Rekonstruktion. In: Akten der 13. sterreichischen Linguistentagung, Graz 25.-27. Oktober 1985. Hrsg. Christian Zinko. Graz (: Leykam) 1988, s. 30-40. Eichner - Luschtzky 1999: Compositiones indogermanicae in memoriam Jochem Schindler. Hrsg. von Heiner Eichner und Hans Christian Luschtzky unter redaktioneller Mitwirkung von Velizar Sadovski. Praha (: enigma corporation) 1999, xii, 615 s. Einhauser 1989: Eveline Einhauser, Die Junggrammatiker. Ein Problem fr die Sprachwissenschaftsgeschichtsschreibung. Trier (: WVT Trier) 1989, 413 s. Fortson 2004: Benjamin W. Fortson, Indo-European language and culture: an introduction. Malden, Mass. (: Blackwell Publishing) 2004, xviii, 486 s. [Blackwell Textbooks in Linguistics 19]. Frisk 1973-1991: Hjalmar Frisk, Griechisches etymologisches Wrterbuch. Heidelberg (: Winter) Bd. I (1973), xxx, 938 s.; Bd. II (1991), 1154 s.; Bd. III (1979): Nachtrge. Wortregister. Corrigenda. Nachwort, 312 s.

Gmr 1986: Remo Gmr, Das Schicksal von F. de Saussures Mmoire. Eine Rezeptionsgeschichte. Bern (: Institut fr Sprachwissenschaft) 1986, 263 s. Goblirsch 2005: Kurt Gustav Goblirsch, Lautverschiebungen in den germanischen Sprachen. Heidelberg (: Winter) 2005, 308 s. Gvozdanovi 1985: Jadranka Gvozdanovi, Language system and its change. On c c theory and testability. Berlin - New York - Amsterdam (: Mouton de Gruyter) 1985, vii, 221 s. [Trends in Linguistics Studies and Monographs 30]. Hjelmslev 1971: Luis Hjelmslev, Jazyk. Z dntiny peloil Milo Dokulil. r Praha (: Academia) 1971, 145 s. Hock 1986: Hans Henrich Hock, Principles of Historical linguistics. Berlin New York - Amsterdam (: Mouton de Gruyter) 1986, xiii, 721 s. Hoenigswald 1965: Henry M. Hoenigswald, Language change and linguistic reconstruction. Chicago - London (: University of Chicago Press) 1965, viii, 168 s. [Phoenix Books 178]. Hoffmann - Forssman 2004: Karl Hoffmann - Bernhard Forssman, Avestische Lautund Flexionslehre. Innsbruck (: Institut fr Sprachwissenschaft) 20042, 332 s. Cheung 2007: Jonny Cheung, Etymological dictionary of the Iranian Verb. Leiden - Boston (: Brill) 2007, xxii, 600. Kimball 1999: Sara E. Kimball, Hittite Historical Phonology. Innsbruck (: Institut fr Sprachwissenschaft) 1999, 456 s. [Innsbrucker Beitrge zur Sprachwissenschaft 95]. King 1969: Robert D. King, Historical linguistics and generative grammar. Engelwood Cliffs [New Jersey] (: Prentice-Hall) 1969 x, 230 s. Kluge - Seebold 2002: Friedrich Kluge - Elmar Seebold, Etymologisches Wrterbuch der deutschen Sprache. 24. durchgesehene und erweiterte Auflage. Berlin - New York (: de Gruyter) 2002, lxxxix, 1023 s. Koerner 1973: E.F. Konrad Koerner, Ferdinand de Saussure. Origin and development of his linguistic thought in western studies of language. Braunschweig (: Vieweg) 1973, xl, 428 s. [Schriften zur Linguistik 7].

18

Kuryowicz 1964: Jerzy Kuryowicz, Inflectional categories of Indo-European. Heidelberg (: Winter) 1964, 246 s. Kuryowicz 1968: Jerzy Kuryowicz, Indogermanische Grammatik. Bd. II: Akzent - Ablaut. Heidelberg (: Winter) 1968, 371 s. Lindeman 1987: Fredrik O. Lindeman, Introduction to the laryngeal theory. Oslo (: Norwegian University Press) 1987, 155 s. [The Institute for Comparative Research in Human Culture. Serie B: Skrifter lxxiv]. Mallory - Adams 1997: James Patrick Mallory - Douglas Q. Adams (Eds.), Encyclopedia of Indo-European culture. London (: Fitzroy) 1997, xlvi, 829 s. Mallory - Adams 2006: James Patrick Mallory - Douglas Q. Adams, The Oxford introduction to Proto-Indo-European and the Proto-Indo-European world. London (: Oxford University Press) 2006, xxiv, 731 s. Mayrhofer 1981a: Manfred Mayrhofer, Nach hundert Jahren. Ferdinand de Saussures Frhwerk und seine Rezeption durch die heutige Indogermanistik. Mit einem Beitrag von Ronald Zwanziger. Heidelberg (: Winter) 1981, 43 s. Mayrhofer 1981b: Manfred Mayrhofer, ber sprachliche Rekonstruktionsmethoden. Auszug aus dem Vortrag. In: Anzeiger der phil.-hist. Klasse der sterreichischen Akademie der Wissenschaften 117 (1980) s. 357-366. Mayrhofer 1983: Manfred Mayrhofer, Sanskrit und die Sprachen Alteuropas. Zwei Jahrhunderte des Widerspiels von Entdeckungen und Irrtmern. Gttingen (: Vandenhoeck & Ruprecht) 1983, 34 s. [Nachrichten der Akademie der Wissenschaften in Gttingen. Philolog.-Hist. Klasse, Jg. 1983, Nr. 5, s. 647-667]. Mayrhofer 1986: Manfred Mayrhofer, Indogermanische Grammatik. Halbband I/2: Lautlehre. Heidelberg (: Winter) 1986, s. 73-216. Mayrhofer 1987-2001: Manfred Mayrhofer, Etymologisches Wrterbuch des Altindoarischen. Heidelberg (: Winter) 1987-2003. Bd. I (1987-1992) 812 s.; Bd. II (1993-1996) 837 s.; Bd. III (1997-2001) 962 s. Mayrhofer 1996: Manfred Mayrhofer, ber griechische Vokalprothese, Laryngaltheorie und externe Rekonstruktion. In: Ausgewhlte Kleine Schriften. Bd.II. Wiesbaden (: Reichert) 1996, s. 239-254 [otisk ze Serta Indogermanica. Festschrift fr Gnter Neumann. Hrsg. von Johann Tischler. Innsbruck (: Institut fr Sprachwissenschaft) 1983, s. 177-192. Mayrhofer 2004: Manfred Mayrhofer, Die Hauptprobleme der indogermanischen Lautlehre seit Bechtel. Wien (: sterreichische Akademie der Wissenschaften) 2004, 77 s. [Akademie der Wissenschaften, Sitzungsberichte. Philosophisch-Historische Klasse 709]. Mayrhofer 2005: Manfred Mayrhofer, Die Fortsetzung der indogermanischen Laryngale im Indo-Iranischen. Wien (: sterreichische Akademie der Wissenschaften) 2005, 166 s. [Akademie der Wissenschaften, Sitzungsberichte. Philosophisch-Historische Klasse 730]. Meier-Brgger 2000: Michael Meier-Brgger, Indogermanische Sprachwissenschaft. 7. vllig neubearbeitete Auflage unter Mitarbeit von Mathias Fritz und

19

Kuryowicz 1927: Jerzy Kuryowicz, Les effets du filologiczne 11 (1927) s. 201-243.

en indo-iranien. Prace

Manfred Mayrhofer. Berlin - New York (: de Gruyter) 2000, lxxxviii, 293 s. Meiser 1998: Gerhard Meiser, Historische Laut- und Formenlehre der lateinischen Sprache. Darmstadt (: Wissenschaftliche Buchgesellschaft) 1998, xxx, 258 s. Melchert 1994: H. Craig Melchert, Anatolian historical phonology. Leiden (: Rodopi) 1994, 457 s. [Leiden Studies in Indo-European 3]. Paul 1880: Hermann Paul, Principien der Sprachgeschichte. Halle (: Niemayer) 1880, vii, 288 s. Peters 1980: Martin Peters, Untersuchungen zur Vertretung der indogermanischen Laryngale im Griechischen. Wien (: sterreichische Akademie der Wissenschaften) 1980, x, 364 s. [Akademie der Wissenschaften, Sitzungsberichte. Philosophisch-Historische Klasse 377]. Ramat - Ramat 1998: The Indo-European languages. Edited by Anna Giacalone Ramat and Paolo Ramat. London - New York (: Routledge) 1998, xxiii, 526 s. Rix 1976: Helmut Rix, Historische Grammatik des Griechischen. Darmstadt (: Wissenschaftliche Buchgesellschaft) 1976, xx, 297 s. Rix et alii 2001: Lexikon der indogermanischen Verben. Die Wurzeln und ihre Primrstammbildungen. Unter Leitung von Helmut Rix und der Mitarbeit vieler anderer bearbeitet von Martin Kmmel - Thomas Zaehnder - Reiner Ripp - Brigitte Schirmer. Zweite, erweiterte und verbesserte Auflage bearbeitet von Martin Kmmel und Helmut Rix. Wiesbaden (: Reichert) 20012, 823 s. Saussure 1968: Ferdinand de Saussure, Mmoire sur le systme primitif des voyelles dans les langues indo-europennes. Hildesheim (: George Olms) 1968, 302 s. [otisk vydn Leipzig 1879]. Saussure 1989: Ferdinand de Saussure, Kurs obecn lingvistiky. Vydal Charles Bally a Albert Sechehaye za spoluprce Alberta Riedlingera. Komente r napsal Tullio de Maura. Peloil Frantiek r Cermk. Praha (: Oden) 1989, 467 s. Schindler 1972: Jochem Schindler, Das Wurzelnomen im Arischen und Griechischen. Wrzburg (disertace, rozmnoeno) 1972, ii, 112 s. Schindler 1973: Jochem Schindler, Bemerkungen zur Herkunft der idg. Diphtongstmme. Die Sprache 19 (1973) s. 148-157. Schindler 1977a: Jochem Schindler, A thorny problem. Die Sprache 23 (1977) s. 25-35. Schindler 1977b: Jochem Schindler, Notizen zum Sieversschen Gesetz. Die Sprache 23 (1977) s. 56-65. Schrijver 1991: Peter Schrijver, The reflexes of the Proto-Indo-European laryngeals in Latin. Amsterdam - Atlanta (: Rodopi) 1991, xl, 616 s. [Leiden Studies in Indo-European 2]. Szemernyi 1989: Oswald Szemernyi, Einfhrung in die vergleichende Sprachwissenschaft. Darmstadt (: Wissenschaftliche Buchgesellschaft) 1989, xxv, 370 s. [3. vydn]. Tichy 2000: Eva Tichy, Indogermanistisches Grundwissen fr Studierende sprachwissenschaftlicher Disziplinen. Bremen (: Hempen) 2000, 139 s.

20

Vasmer 1976-1980: Max Vasmer, Russisches etymologisches Wrterbuch. Heidelberg (: Winter) 1976-1980. Bd. I (1976), xlvii, 712 s.; Bd. II (1979), 712 s.; Bd. III (1980), 697 s. Veerka et alii 2006: Radoslav Veerka, K pramenm slov. Uveden do etymoloc c u gie. Spolupracovali Adolf Erhart, Eva Havlov, Ilona Janykov, Helena Karlkov. Praha (: Lidov noviny) 2006, 355 s. Walde - Hofmann 1982: Alois Walde - Johann Baptist Hofmann, Lateinisches etymologisches Wrterbuch. Heidelberg (: Winter) 1982. Bd. I, xxxix, 872 s.; Bd. II, 831 s.; Bd. III (1965): Registerband zusammengestellt von Elsbeth Berger, 287 s. Watkins 1998: Calvert Watkins, Proto-Indo-European: Comparison and reconstruction. In: Ramat - Ramat 1998, s. 25-73. Werba 1997: Chlodwig H. Werba, Verba Indoarica. Die primren und sekundren Wurzeln der Sanskrit-Sprache. Pars I: Radices Primariae. Wien (: sterreichische Akademie der Wissenschaften) 1997, 590 s. Wilbur 1977: Terence H. Wilbur (ed.), The Lautgesetz-Controversy. A documentation (1885-86). With essays by C. Curtius, B. Delbrck, K. Brugmann, H. Schuchradt, H. Collitz, H. Osthoff, and O. Jespersen. New edition with an introductory article. Amsterdam (: Benjamins) 1977, xcv s. [reprinty stat nejsou prbn cslovny]. u e e Woodard 2004: Roger D. Woodard, The Cambridge Encyclopedia of the Worlds Ancient Languages. Cambridge (: Cambridge University Press) 2004, xx, 1162 s.

21