Ladění

František Halas

1937–1941
Znění tohoto textu vychází z díla Básně tak, jak bylo vydáno
nakladatelstvím Československý spisovatel v Praze v roce 1957.
Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně
zpracován.

Text díla (František Halas: Ladění), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, není
vázán autorskými právy.

Vydání (obálka, upoutávka, citační stránka a grafická úprava), jehož autorem je Městská
knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo
komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.

Verze 1.0 z 28. 2. 2020.

 OBSAH

Slova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
DO USÍNÁNÍ… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
Ladění. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Poučení otcovské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Poučení synovské. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Před usnutím I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
Před usnutím II. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Před usnutím III . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Hádanka první. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Hádanka druhá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
Hádanka třetí s rozřešením. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Velikonoční. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
Stínohry. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Písnička . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
Mlýnek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Jak to kdo vidí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
Proč. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
Báchorka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
Povídačka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
Domeček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
Jak přišla hrdlička k pásce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
František . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
HOŘKÁ…. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
Není jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
Déšť v dubnu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
Déšť v listopadu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
Svítáníčko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
Loutna. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
Střídání. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
Hořká. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
 Nic víc. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Loučení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
Přání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
Ještě teď. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
Jen tak. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
PSÍ VÍNO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
Psí víno. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
Básník. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
Sláva slova. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
Radosti… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
Hledání. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
Ráno. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
Pod Zvičinou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
Chudáci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
Vinice. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
STISKY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
Dnes zrovna tak. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
Vypravěč. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
Karlu Tomanovi. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
Pro Antonína Procházku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
Přes paletu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
Petru Bezručovi. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
Krysař. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67
ZA HROB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68
Smrt Jiřího Mahena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
Za Jiřím Ortenem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70
Na hrob Hanuše Jelínka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74
In memoriam. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
Bedřich Smetana. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
Variace na nerudovské téma. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
Otec a syn. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
Za básníkem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
 Opuštěná paleta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82
Přípravce soudů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
F. X. Š.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87
HREJME DÁLE. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
Hrejme dále. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
Památce K. H. M.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
Březen 1939. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92
Prosba. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93
Památce Jindřicha Hořejšího
Slova

Taková těžká těžší vzletu vrány

taková mračná někdy jsou
počinek hořký darovaný
kterousi sudbou nedobrou

Lehká ba lehčí slzy na krajíčku

ale i z těch si vybrat smím
takový verš však na petličku
přiráží dvířka s tajemstvím

Plná plná plnější jsou ticha

křehčejší v tůni okřehku
ale ať báseň sama si je smíchá
poslední první i ta z prostředku

Jednou i nechtě musíš jíti

a vydat počet z útrap svých
pak za slavného čepobití
rázem se zbavíš nepravých

–9–
DO USÍNÁNÍ…
Ladění

Malou noční hudbu slov odzpívaných z ráje

do usínání dětí zazpívat bych chtěl
a oddychna si dozpíváno maje
bych do daleka s nimi odletěl

Do země lazurné kde vlezlé zimy není

a lidé nevědí co je to míti hlad
bóžinku jaké by to bylo posezení
na hoře z marcipánů jen si vzpomínat

Malá noční hudba podařit se nechce

do usínání dětí však pošeptat jsem šel
Dětičky malé kdo musí vzlétat těžce
ten věřte vždycky nejvýš vyletěl

A to je tatínek a to je vaše máma

a to jsou chudáci ba u nás skoro všem
vyrážejí křídla celá země s náma
se chystá letět nebi do oken

– 11 –
Poučení otcovské

To nejsou vlnky
to rusalek jsou jména
a to co slyšíš Brnky brnky
je harfa Vltavina
trošku rozladěná

Ty rusalky když mají hlad

hned luna strojí večeři
na stříbře po dvou kačenkách
Ať běží tam kdo nevěří

Tma tmoucí tmoucí tma

stříbro pak umývá

– 12 –
Poučení synovské

Když probudí se hlína je to myš

Je-li sklu zima zaroste větvičkama
Ryba je hastrmaní lžička Víš
A slza Slza je voda co je sama

– 13 –
Před usnutím I

Ty nevíš táto to ti bylo k smíchu

já viděl kosa na trávníku
zavazovat si tkaničku
U botky se mu rozvázala
tahal ji až se přetrhala
a víš že ji ten hlupák sněd

Kdepak si koupí novou teď

Žížala Co ty víš
Počkej však ráno uvidíš

– 14 –
Před usnutím II

Kam jen ty hodiny v lese pověsili

To je tam myslím Karkulka dala
Nevěříš Když jsme tam s mámou byli
mockrát v nich kukačka zakukala

Čím se ten ušák čím se polekal

Jen na bobek si chudák sotva sed
pár bobků udělal a tak se hnal
že pod ocáskem mu zbyl papírek

– 15 –
Před usnutím III

Umíš hrom Čímpak vítr hvízdá

Kdy budou zralá hnízda
Kam vrána na noc děti dává
To na nebi lulají když poprchává

– 16 –
Hádanka první

Moc a moc malých švadlenek

pospíchá do domečku
tancují tam šlapáka
po hebkém jehelníčku

Pak seberou kdejaký prášek

a letí rovně nerovně
až tam kde malý Kulihrášek
med mlsá paní královně

– 17 –
Hádanka druhá

Z čárky kolečko měsíc udělá

a tma to kde jen může hladí
Když pod krovy to potká anděla
tu ani o něj nezavadí

Z kolečka ráno čárka zase je

líže se vám to ve smetaně zlaté
co krajáč nebe naleje
pro všudybylské mourovaté

– 18 –
Hádanka třetí s rozřešením

Jedna má nožička
a druhá má nožička
to má strašně ráda

Teplé je to mlaská to
kdejakou věc chytá to
a když ji pustí co bys řek

Nechá si to na památku obrázek

Táto Táto
To jsou přece včeličky koťátko a bláto

– 19 –
Velikonoční

Josefu Zejdovi

Zakvokala kvočna
kvokna ukvokaná
zakdákaly slepice
zlobily se velice
na kohouta

Proč se zlobí já už vím

teď já tomu rozumím
Zlobí se ty slepice
že on snáší kraslice
kvočna jenom vejce bílá
Bodejť by se nezlobila

Zakvokala kvočna
kvočna ukvokaná
zakdákaly slepice
zlobily se velice
na kohouta

– 20 –
Stínohry

Pro úsměv uplakánků

všech deset dovádí
hrají si na přeháňku
a nic jim nevadí

pro úsměv ucupánků

všem věcem stíny brát
otvírat světlům branku
tím umřít kolikrát

Pro úsměv uvzdychánků

pět prstů maškaří
až děcku do moldánku
se bubák zatváří

Pro úsměv ufňukánků

spí když hra dohrána
a ohrndírka v spánku
jančí pak do rána

– 21 –
Písnička

Had s korunkou a Meluzina

v tom lese stříbrném
Sněhurku záblo ó ta zima
v tom lese stříbrném

Vzali jí míru na kožíšek

v tom lese stříbrném
a postavili domek z šišek
v tom lese stříbrném

Pan Měsíček se na to díval

v tom lese stříbrném
a větrům měchy pozašíval
v tom lese stříbrném

Ach Sněhurka jen štěstím vzdychá

v tom lese stříbrném
a hromská zima honí bycha
v tom lese stříbrném

– 22 –
Mlýnek

Tak šup a honem do peřinek

dívej se pěkně do stěny
uslyšíš hrčet zlatý mlýnek
co si tam zpívá zazděný

Mele on mele všechny řeči

cos kdekomu dnes pověděl
Mžikalka víla u něj klečí
tma už ji chytá od křídel

Až semele cos napovídal

nasype ti to pod čelo
a hleď aby sis dobře hlídal
co se ti v spánku semlelo

– 23 –
Jak to kdo vidí

Tady je had a tady zase ryba

Čímpak se sluníčko češe
Poslouchej Kamínek si zpívá
Proč je to oko v řece

Nevidím nic Kde jsi ó Muso má

neslyším nic a rád bych chtěl
Drž si to jak on vzhůru nohama
a možná že bys uviděl

– 24 –
Proč

Vidíš ten šípek Růženka pod ním spí

Kdo není hodný ji ale nevidí

A proč nebyl šípek hodný

No podívej se jistě si s nožem hrál

až do krve se nešika pořezal

– 25 –
Báchorka

Fičelo foukalo trávě zima byla

neměla co dát na hlavu
najednou si hlína čapku narazila
vymýšlel krtek zábavu

Popásala se tam kráva a když to viděla

řekla si Co krtek to kráva teprv udělá
a od těch časů krtek a kráva
čepici trávě do dneška dává

– 26 –
Povídačka

Jednou si les čet potichu

a veverky šly blíž
dívaly se mu přes knížku
Ty zdá se při tom spíš

Šimraly les až dostal vztek

hubačil větvemi
a foukl silou do stránek
Bác Veverky jsou na zemi

Pane Les Pozor na zdraví

moudře mu datel prál
Ať nejste z toho stonavý
dovolte abych vás proklepal

– 27 –
Domeček

V domečku dětské hlavy

právě rozsvítili
Copak rozsvítili v domečku dětské hlavy

Rozsvítili tam svíčku

světýlko teče po očičku
rozsvítili tam svíčku

Z očička do očička
poskakuje ta svíčka
z očička do očička

V domečku dětské hlavy právě zhasínají

Pročpak zhasínají
v domečku dětské hlavy

To tam k nim skřítci pospíchají

a proto zhasínají
Panečku ti se mají

– 28 –
Jak přišla hrdlička k pásce

Maria Panna v samé práci

a Ježíšek jí nechce spát
Poklízet vařit zašívat si
a ještě k tomu kolíbat

Hrdlička lítá samá legrace

a nechce se jí mršce do práce

Durdí se Panna Co se máš co smát

Ježíška budeš kolíbat

Kolíbala hrdlička
kolíbala Ježíška
sotva zavřel očička
ulítla mu hrdlička

Kolíbka se zastavila Ježíšek ten pláče zas

mlíko s plotny utíkalo k obědu byl právě čas

Ty lajdačko hned pojď sem

počkej my tě přivážem

Vzala Panna sametku

Ty ty poběhlice
uvázala hrdličku
rovnou ke kolíbce

Oběd už je uvařený a Ježíšek spinká dál

neposeda nesměje se pásek se jí zařezal

– 29 –
Prosím prosím svatá Panno dej mi trošku zalítat
já už budu tuze hodná přijdu zase kolíbat

Ježíškovi do kašičky
cukrů cukrů cukrů dám
cukrů cukrů do hubičky
řekni Už se nehněvám

Panna v smíchu klopí řasy

Kš Kš Leť si pohane
Za trest však na věčné časy
pásek ti už zůstane

– 30 –
František

Ladičkou toho jména

dávné se vrátilo
co do tmy zatlačeno
Buď pochváleno jméno
I kdyby na sůl nebylo
zahálet báseň nemá

Ať uhladí se zmuchlaná
svá pírka rozčechrá
a nějak rozváže
Zpívat se musí No baže
I na varhánky hra je hra
sebehůř vrzaná

Nevídáno Nechť říká kdo říká

že časy těžké jsou
Já k dětem šel jsem pro rozumy
všelicos z nebe ještě umí
a nepotázal se s tak zlou
když ten čas tolik utíká

– 31 –
HOŘKÁ…
Není jména

Mimo tvé oči

a mimo tvé ruce
někde jen v lemu dechu tvého
když spíš jsem rozemnut
prach čehosi tak vzdáleného

Jenom jména

Kdotobyl a Kdotobyla
Cotosnil a Cotosnila
Zalomil a Zalomila

Mimo tvé lokty

a mimo tvé vlasy
někde jen v lemu tvého snění
minulost studu zastýská si

Smyslným smíchem nesmyslným

čaruje večer za dědinou
Smyslným smíchem nesmyslným
smějí se děvčata

A žádná nedá jména tvému žalu

Jen krev odlévá jeho podobu
až do hrobu až do hrobu

– 33 –
Déšť v dubnu

J. Žantovskému

Poblázněn trochu jako Keats

když psávával své Fanny
domlouvám jaru co lupe v lupení

Překousni nitě které stehovaly

zemi a vdoví šat jí šijí
Ty deště žalné jak by omývaly
v hlubině krásnou Ofelii

Vyhrň si rukávy a přilož polínko

Prohrábnout stačí popel spálenisk

rozklenout větry očistné
pomoci všemu co kámen stisk
vyplnit důlky milostné

Ztiš miserere v korunách

hleď jaro pospíšit si říci
že země vlčí hlad
zadáví lenošící

Ať zlatá ústa po listí bloudí zase

a v polích zrní zavrní
kdejaká žilka ve mně vyptává se
už jsem jak na trní

– 34 –
Déšť v listopadu

Taková voda
zmučená voda voda žal
jako ta voda
co si v ní Pilát ruce umýval

Taková voda padá

A co bys chtěl
až k srdci zamračený
když taková voda padá

A já bych chtěl
slzavý úsměv smutné ženy
co mě má ještě ráda

– 35 –
Svítáníčko

Ba ne to není Colombina
na to má ústka tuze zpyšnělá
a má-li v očích příslib vína
Vinobraní Ne to by nechtěla

Klára Nelíbe její jméno je

to jméno básník v noci miluje

Ba ne ta není k hraní
na to má čelo hrdě záštitné
znám víček tichá pokárání
Líbat jen líbat ne

Aletone Aletone se v noci jmenuje

to jméno básník ve dne zas miluje

– 36 –
Loutna

Přezpívám neživé zhaslé věci

dobrotu hlasu jim dám
celý chór přání hlaholí ve mně
Haleluja Haleluja

Kam dám já ale zemřelých nářky

drásané tmou

Pod sraženou lunu mrtva

Pod sraženou lunu mrtva
za loutnu bezestrunnou
za loutnu bezestrunnou

– 37 –
Střídání

Noc troubí Ta má tma

Noc troubí Ta tma má

Rezem zlatým žrána

vrtí se ve spánku
pak modrým koňům rána
dá čabrak červánků

Den troubí Já to slunce sním

Den troubí Modří draci spí

Jsou žíly tvé zlatého kroužkování

má lásko čadící
přes hlínu ještě až přijde věčné spaní
tě stisknu v kostnici

Noc troubí Ta má tma

Noc troubí Ta tma má

– 38 –
Hořká

Noc křídel neměla

jako by z hanby křídla mohla růst
Trnutí hořká lačnost zardělá
na žvancích úst

A přece něha něha k posledku

to ze sna škubaly se ruce její
tak kolébají matky kolébku
aniž se probouzejí

– 39 –
Nic víc

Říkám si pořád Život

a je to jen útek osudnice
Přibude trochu horeček
rmutu žadonění
a nic víc

Říkám si pořád Sen

a je to jen uhlík vypadlý
Přibude troška hladu
nedočkavosti zklamání
ani zbla víc

Říkám si pořád Láska

a je to jen milodějný kyslík tmy
Přibude trocha studu
zlacení samoty
a nic víc

Říkám si pořád Smrt

a je to jen stará sklenářka
Přibude kventlík naděje
Sbohemdání
ani zbla víc

Říkám si pořád Poesie

a je to jen hrstka orlích per
Přibude kůrka štěstí
údivu zkroušenosti
a nic víc

– 40 –
Loučení
Vytrhnout slova i s kořínky
teď zrovna teď
kdy na nohou mám plno krajiny
plno plének plno rubášů
mé krajiny mé krajiny
krajiny mé a mých kamarádů

Jako by naráz pomřeli

jako když pustíš housle na zemi
právě tak listím větvemi
zní odcházení zní

Kuvíká sýček kuvíká

má javor duši vyraženou
Kam se ti chlapci kam se ženou
s javoru duší vyraženou
Kuvíká sýček kuvíká

Jako ta kapka slunce

v slupce hroznové
takový byl jsi domove
domove můj a kamarádů

Z vnitřností slov jsme osud hádali

a přísné poznání nám s čela stékalo
až na srdce na růže hovorů

Čest praporu

Čest praporu

– 41 –
Přání

Ne já bych nerad umíral

na lůžku při svíci
a aby u mne někdo stál
smutný a plačící

Já ležet bych chtěl v lopuchách

co velkým listem svým
by zakryly můj pyšný strach
budu-li zbabělým

– 42 –
Ještě teď

Ještě teď se olizuji Ještě dnes

po tak dávném polaskání
přes srdce bych nepřenes
pomyšlení neshledání

Copak vám Vám je hej

vy když chcete smíte říci
Mami Mami pofoukej

Právě teď tu všecko voní

voní stín a mrtvé prach
mně se vám tak stýská po ní
už bych chtěl být na márách

Copak vám Vám je hej

vy když chcete smíte říci
Mami Mami pofoukej

– 43 –
Jen tak

V tvých kotnících se zhlíží kvítí

a ptáci krůčků tvých
jdou zobáčky si omočiti
do hudby v podpatcích

A sukně tvé to vyzvonily

že vespod v teplých tmách
máš dolíček tak tuze milý
jak děti na ručkách

Když noc tvé nohy rozvazuje

zahálí hříšně něha má
a žíly jitra podvazuje
sen zchromlýma pak prstama

– 44 –
PSÍ VÍNO
Psí víno

Psí víno na zdích chudobince

jenom psí víno
jsou verše útěchy

Houstnoucí stíny Kosti dne

toť vše co zbylo z poledne
z poledne věcí lide tvých

V močálu noci inkoustové

jen ticho rybí rosol plove
a dál vyblédá negativ

Ty marně hmatáš po akordu

toť jako bys chtěl špičkou kordu
vyčistit z bláta střevíce

Psí víno na zdích chudobince

jenom psí víno
jsou verše útěchy

– 46 –
Básník

Nejedno noční z mžených jmen

i kopřivám dát se osmělil
ač víru měl co byla bez kolen
přec dušoval se v prsa bil

Odhrnuv řeč na nahé kosti

živ hryzavým byl steskem tím
mít tolik jemné citlivosti
a otočit se s leknutím

když na stín by mu někdo stoup

a trápil věcí nitra malá
ba řeřavěl je v takou hloub
až sama sebe zrazovala

Odvíjel z klubka hebkých patek

co Pošetilost má ta spanilá
nenadálost ba i sám zmatek
že báseň na to sotva stačila

Káčírky zkusmé vrhal po hladině

své mateřštiny punkvy záludné
mizely vírem v hlubné proláklině
kde tajemství zrá nemluvné

Též abeceda věčně trucovala

když větu chtěl z ní spíchnouti
a slova stranou zaražena stála
jak bez halíře dítě na pouti

– 47 –
Nejraděj měl náměsíčná zpola
slovíčka slůvka spánkem zlacená
na která když si veršík zvolá
jsou hlasitostí ztracena

Sun mrtvých lun mu udělal

a ticho v rose ztekutělé
V té očkovat se báseň jal
tím roubem žalu za zemřelé

Když maličká v něm duše byla

rád chlácholil se Nu řeknou si
V křovisku uschlém hnízda zbyla
a pták tam zpíval jakousi

– 48 –
Sláva slova

Až řeky budou couvat k pramenům

do Josafatu k soudu nade všemi
den sirný urve křídla nebesům
ty tího slova vzlétni s nadějemi

a lehkost naši tam až vyzvedni

kde Mlčení střed bytí jímá celý
a slovům našim dej zvuk výsledný
jímž proroci tak buráceli

Slovo hedvábné i z pytloviny

ty kvásku slova jak zvedal jsi náš sen
V hučící včelín šli jsme mateřštiny
med jistot loupit z jejích mezistěn

Slovo tvé Hoří alarmuje znova

krev s níž jdem do hry i když ztracena
Sup krásy dnes nám oči nevyklová
vždyť místo jmen říkáme zájmena

Až řeky budou couvat k pramenům

a hřmíti pozoun bude chmurný
složíme k trůnu marný slova um
špetku popela co zbyla na dně urny

– 49 –
Radosti…

MUDr. Milanu Čížkovi

V přeháňkách krásy oči dávným cloně

za antickou tak hlavou dubna
zahodil jsem slova schlubná
v krápání žalů jdu si zase pro ně

Dny přišláplé s pochodní dolů k zemi

hledám rým k jedinému jménu
něco tak hebkého jak ze saténu
pochovanému včera s nadějemi

Nad zemi jar kukačka vykukuje

a bouře křídlatá se hlásí
sinokvět blesků utrhla si
loudící země co vše přejmenuje

Silici veršů Živiny zas slova

bohorovné noci nedočkavý
ať shodí mrazné zlatohlavy
Silici pro mne Slova čekanková

Radosti co ze mne učiníš v ten čas

až rozdychtěný vběhne do sna
dštící slova medonosná
Radosti co ze mne učiníš a z nás

– 50 –
Hledání

Stanislavu Hanušovi

Už hotují se velká dění

a hotují se stranou slova
Jen rytmus veršů dál si klová
ohryzek stokrát ojeděný

Váhá a váhá co verš žene

tam až tam kde popadávals dech
sedí si sklesle na křídlech
básně až k Bohu rozpřažené

Vybrat si slovo ať má svátek

čerstvé hladké plné nevěry
topůrko kluzké ostré sekery
ať rozletí se kolovrátek

Čekala báseň na vnuknutí

zrá slupka trpkých bobulí
Proč zrovna mně se vyhnuly
Co ta má slova co kde kutí

Čas zpozabučku číhá Nemluva

Ty verše mrazící až v míše
Kde zpěv co orel křídlem píše
srocené věty slavná úmluva

– 51 –
Ale pták s hnízdem také nevzlétá
zapřená báseň i tak je básní
roste a v nesdělení krásní
veliká přísná z vůle ulitá

– 52 –
Ráno

Tak daleko se zaběhly

ty jitřní dnové dětství mého
ještě že skryl jsem do truhly
podkůvku štěstí ztraceného

Když pomodlí se květiny a ptáci

jak za noci to bývá
jeden z těch dnů se z dálky vrací
a bláznivě si zpívá

A já mu smyčec podstrčím
housle jsou dávno rozlámány
i tak je vzácný víte čím
Je blesky kalafunovaný

– 53 –
Pod Zvičinou

Do klína letů ptactva věštebného

horlící země oči upíná
a kotva archy kraje ztraceného
Zvičina řinčí Co chce Zvičina

Krajino vidin mraky sochařící

a křivky boků stráním hnětoucí
nakláníš obzor obzor věrně bdící
s ošatkou modra v zítřky horoucí

Dvanácte lun žalm truchlivý si zpívá

o čase tratícím se v žízeň dní
však ve studánkách crčí voda živá
a Labe hučí skrytou povodní

Do klína letů ptactva věštebného

horlící země oči upíná
a kotva archy kraje ztraceného
Zvičina řinčí Co chce Zvičina

– 54 –
Chudáci

Jarmile Urbánkové

Jak lucernička před knězem

je první hvězda ranní
lucernička před knězem
když k pomazání za šírání
jde
a na obzoru úsvit leze nesměle
z truhlice závoj zemřelé

Kolik jich leží bradou vzhůru

v krajině morem vytřené
tím zadkem moru vytřené

V červeni kardinálské
jde věčně Rozesmátá
v červeni kardinálské

Člověk dnes a zítra černá země

i ve smrti však chudák smůlu má
Nemůže říci Chlapci zahrajte mně
Ba je i rakev špatně změřená

Ale v Josafatu první místo jeho

tam trampotný hřbet narovná
a vína světla nebeského
mu podá sama Královna

– 55 –
Pokrme ptáků
z blátivé Lethe rumu už se nenapiješ

Kde smrti je tvůj tvar

Had světa rozmáčknut je v prachu
Panno Maria már Panno Maria már
rač zbaviti nás strachu

– 56 –
Vinice

Ten zástěrkář už vtrh i do vinice

jako by jinde neměl toho dost
choulí se réva v závoj ruměnice
ten nestyda jí sahá na nahost

V odkrytém listí blýská lýtko ženy

a tepna října krvaví náručí
trhaný hrozen všecek rozdurděný
jak dětský ret svá zrnka napučí

Naposled slunce stráň chce pomazliti

hřbitovní něžnost je to bezmála
troufá si věrnost listím zašustiti
betlemská sláma stejně šeptala

Vinice zpustla bdí tam smělec bdělý

kostnatý čahoun strach jde z chlapíka
Bodlák Hodovník zkajícnělý
však furiantsky si připích stehlíka

– 57 –
STISKY
Dnes zrovna tak

Josefu Horovi

Z tolika nocí náš ukusoval hlad

jen vindra v klamu kapsách byla
však po útratách vždycky zbyla
zář co sny naše násobila
do součtu štěstí zrad

Z tolika veršů tvých se hlava motala

a dobře bylo když ti klesal hlas
z jednoho ještě na srdci mám mráz
TAM DOLE POMLOUVAJÍ NÁS
Má duše však se s tebou nebála

Z tolika kuželů jsi uměl nasoukat

slunečnou píseň i tu černající
rozryvnou srdnatě neslzící
obilí vtlučené a přece sypající
loudavý čas jde si je vyhrabat

Z tolika křiků bídy byla fanfára

co hřímávalo ztišeno je
a přísní vše co moje tvoje
Tvůj verš tiší mé nepokoje
dnes zrovna tak jak za stara

– 59 –
Vypravěč

Jaromíru Johnovi

Je zpytatel a slovo za slovo on umí vzít

citlivě hrouže do příze prsty bdělé
prsty s trním zdůvěrnělé
a s mistrností přadláckou
zachází s dějů osnovou netrhaje nit

Kde jenom naučil se člověka tak znát

neb míru víry v nás on nijak nezvětšuje
spíš škodolibě zahanbuje
až rdíce se v své jevištnosti
svlečeni k hanbě do nahosti
nevíme honem kam jen ruce dát

Má věty vzácné jako mléko ptačí

má statečné že ti co nocí kráčí
kdy po živáčku ani vidu slechu
v tmě mohou si je říkat pro potěchu

Má stránky jako za klekání psané

má jiné veselostí směle rozpásané
a čoudící pak marnou pýchu naši
on kratiknotem smíchu zháší

Obnovil slávu starých draček

želených časů vykladaček
Doderky žití rozlétlého
schytati umí láska jeho

– 60 –
Ale nakonec vždy dobré slovo ztratí
když příběh jme se umírati

Dnes rád bych sám o něco požádal

aby mě nějak do povídky dal
popustil jenom sámek věty
abych se mohl dozvěděti
v čem se já v sobě nevyznal

– 61 –
Karlu Tomanovi

Ptactvo nebeské
bijící křídly
v červáncích poesie
dnes slétniž na ten strom
líbezně ojíněný
řečí naší

Stud i důstojenství její raší

a slovy slunečními
jen novou žízeň báseň nalévá si

Podzim tvůj bratr básníku

zlatník rozmarný
své zlato proměnil jen v prach
zatím co štíhlostí šperků tvých
otáčíme stále
v časech dobrých i zlých
se srdcem pohněvaným
že mlčíš již

– 62 –
Pro Antonína Procházku

Když vcházím po špičkách

do tvého malování
jasním se
a dávný stesk mi vhání
shledání něžných nach
když vcházím po špičkách
do tvého malování

Slova má zimolez zimostráz

jak často básni hlavu ztratilas
Jen hromničky bouřek malbou rozsvícené
zavedly v kraje zaslíbené

Když vcházím po špičkách

do tvého malování
bojím se
návratů do světa prašivého
s cimbuří zámku slunečného
když vcházím po špičkách
do tvého malování

Z barev rozžatých dnem prvním po stvoření

na hoře měsíčné tkám prapor okouzlení
z těch které jitra přináší
i duhy ze tmy nejzazší

Když vcházím po špičkách

do tvého malování
bráním se

– 63 –
zvědavec skonávání
uviděných v snách
když vcházím po špičkách
do tvého malování

– 64 –
Přes paletu

Vilému Plockovi

Nad sebe sama vybrané věci vrší

z němoty vzrůstá do ticha
trhlinou smutku Sírnou barvu má

On město postavil si po druhé

aby lépe bydlelo se mu a netlačilo kamení
zmučené trváním

V zlatobokých zdech po střížích světla

tehda kdy luna stříbrně se vším počíná si
on štětce otírá o hřívu viděného

Dívejte se V zlatém pýření rána

Komu se to zdáme barvy ptají se
a s plachostí vcházejí do růžiště obrazů

Jak horní dětský ret tak něžně odchlípen

je povrch všeho a křídlatí mu uměním
co koktá udiveno ještě

A hle Zlatá ryba ve vodě achátové

s polklým prstenem zásnub
mu čeří hlatě krásných nejistot

Ten malíř zfantěný už vyjíždí

a po způsobu jak udidla barev
pevně drží ho poznáte A přejte mu

– 65 –
Petru Bezručovi

Dál běží země k fialkám zas běží

na srdci prapor přeslavné tesknice
kam jaro stoupne spící hlínu ježí
útočnou setbou Kdy vzkvete pšenice

Zteřely struny Rozbity jsou skřipky

na sedmdesát tisíc střípků rozbité
a hrají dál mrtvým i do kolíbky
hřmí z důlních plecí země plecité

Z vltavských břehů krejcárkovou písní

sýčků ač pozdě přec básník platí daň
Bezruči Petře Přísní jsme už přísní
Ten uhlík výčitky dál propaluje dlaň

– 66 –
Krysař

Marii Burešové

Ágnes Ágnes ze země Sedmihradů

kam jenom zavádíte nás
Hejkalko smrti kdy se můj Bože vkradu
do země zásvětné do země Sedmihradů
již objevil Váš hlas

Ágnes Ágnes podsvětná řeka zpívá

pochodeň hlavy dýmá tragikou
ve tmě kde bytí se v slavný konec vlívá
vede Váš hlas a křídlí píseň tklivá
tu cestu smrti činíc velikou

– 67 –
ZA HROB
Smrt Jiřího Mahena

Na katafalku hrůzy leží mrtvý

Ne To není pravda srdce vzpírá se
a vynechává v stiscích zoufalství

Dnes po druhé za pláč se nestydím

a zuby nezatínám

Anarchistovo ráno pije tmu

tvé beznaděje básníku
ta slavná honba za Bohem je skončena

Křik smrti Tvé nás alarmuje

zmučený Janošíku

V samotách zlých v zlých samotách

houf věrných Tvých se potácí
a přízrak Nicoty je vtělen v konec Tvůj

Však bouře očistná se sbírá ve mracích

provazy blesků zítřek zauzluje

Horní chlapci budou mít dnes sněm

poslední z nich k nim přichází
a obrácen nazad hrozí valaškou

Mahene! Mahene!

– 69 –
Za Jiřím Ortenem

V měsíci sklizně
bled a natažený
ztracen pro utrpení
leží ten básník sotva olistněný
a Musa cuká křídlem trčícím

Tich leží natažený

už jen syn ženy
smrtelný syn ženy
a marně Poesie tiskne ucho své
už se neozve

Nesmírné oči vyčítavé

nesmírné oči ponížené
smutný smutný
o tolik smutnější
anděla poznavšího
klín ženy vezdejší

Ametystová spona jeho rtů

přidržuje sinavost
a krve třepení

Co čeká

Nehybnou úzkost soch

soch do nichž kámen rozvíjí se
a vítr vítr očistný

– 70 –
co trávu marné slávy čeří
jasice básní
do Styxu napadalé

Já chodím tmou
stranou dnů vřeštících
a stesk ta stará růže pršící
v kalužinku rozlévá se
Nákaza třesavky se plíží
podšívku tmy rozparují bubny

Už je po naději
vzduch nabit varhanami
a vata měsíční
ucpává žalu mokvání

Jen vzpomínka

Vždyť Bože to je on

ten na sklo věčnosti tak přitisknutý

co veršem cloně si
nahlížel do záhrobí
a nosík přitlačený
podoben kvítku byl
z mé strany kvítku
Spadlo do jámy
a tiché hřmění prošlo hlínou

On věděl

– 71 –
co tlačí básně ve střevíčku
teď nemá ani na hromničku
keřík zlatý odkad mrtvý hlas
beze slov těší nás

On věděl

v samotě slov si žil

pamětliv služby byl
dlužen pranikomu
vlažné vyplivoval
strašně ducha lačen
do žalmů rostl

Už tone v nicotě

Přes hrob přeletí sníh

sníh umouněný
jako papír vyhozený
dopis s verši k nepřečtení

Hrany znějí
toť dupot kopyt
koně básníků
běží a běží do stáje stínů
hřívu zapálenu
frkaje zděšením

U trůnu popela
lalije voňavá
k orlům ukazuje

– 72 –
Až v katedrálách budou plouti ryby
tento básník
vyvolán bude jménem

– 73 –
Na hrob Hanuše Jelínka

A zase černě jáma zívá

a hřbitov náš se rozšiřuje
kdo do hrobu se Tobě dívá
bolest si šeptem nadlehčuje

tím šeptem listů obrácených

z nichž vanou básně milované
dvou lásek k slávě zkrvavených
Vzkříšený básník z mrtvých vstane

z té slávy Tebou znivé česky

která smrt v život věčný mění
ze kterých srázné slétlé blesky
nám ztichlým hřmějí do mlčení

Umře-li básník hvězda zmírá

a hvězda básně v jase vstává
umře-li básník jeho víra
ranami živých prorůstává

a když i jámy hloubka zívá

a hřbitov dál se rozšiřuje
do hrobu Tobě kdo se dívá
svou bolest jí si nadlehčuje

– 74 –
In memoriam

Bezradný den po noci bezradnosti

kdy v radě času třesklo osudí
Smrtholka ťala Co nalíčené kosti
slov Ty žal jen zostudí

Zpívám si píseň tu jeho mezi všemi

se mnou ji notí křídly havrani
Všichni budem v čiernej zemi
srovnáni srovnáni

A házím růži růži kamaráda

ať zavoní mu krví u hlavy
Spadalých listů kavalkáda
stráž kopí v pozor postaví

– 75 –
Bedřich Smetana

Matečnou hudbu crkotů a vání

matečnou hudbu nocí úsvitů a vod
sám osluněný chorál jitřních díkůvzdání
stvoření chválu růstů doprovod
on odposlouchal zjímal k poslouchání
životů našich slavných doprovod

On vyhrává nám nejen hrává

i tehda když své pochovává
a smrt už civí za klavírem
akordy se mu nekaboní
a když pak žal jas přizacloní
přes zarmoucení píseň smavá
stahuje nás zryvným vírem
vlahou vroucí víry sytí
naše hřmivé čepobití

On jenž prázdno úst jen vidí

tam kde jiní slzet počnou
on který jen hráti vidí
hluchý hraje lidu skočnou
v důvěru vše kolem mění
i to strašné neslyšení

Snivá radost vemlouvavá

loubím písní bolest spíná
a jen z koutku vyhledává
socha žalu Niobina

– 76 –
České nebe k výším zvedá
k vesmírnému nebejasu
příští slávy nápověda

Hudbičkou hubiček hlaholem zvonoviny

veselím rozpásaným mračným tichem sudby
On provází nás tam až mezi stíny

Stůj při nás stůj

Ty všemohoucí hudby

– 77 –
Variace na nerudovské téma

Kdyby tak v parku sedával jak sedal před lety

roztřesen celý do zad bych se vkrad
Mé modré oči pitomé Můj hlase hanbou bezhlasý
Pane Nerudo máte nás trošku rád

– 78 –
Otec a syn

Památce Jana Nerudy

Hubeným hláskem umíráčku

jedinkrát k otci něha zazněla
když umíral Syn nabral k áčku
a nade vším se hlína zavřela

Maminka Máma To je jiná

ta nikomu nic nepoví
když schová hlavu v důlku klína
hned maska spadne chlapovi

Hubeným hláskem umíráčku

jedinkrát k otci něha zazněla
když umíral Syn nabral k áčku
a nade vším se hlína zavřela

– 79 –
Za básníkem

Ó bázni Tanečnice pavučin

tkaných osudem nevidomým

Básni z níž poztrácel jsem

téměř všechna slova
ty všudypřítomná básni

Pln pokušení sloučit sporá upamatování

v novou zářivou věrnost
brodím se listím podzimním
jako bych šlapal po roztříštěných
oknech katedrál
Žluté tváře fialová roucha
šarlatové rány hnědá zaschlá krev

Tiché ptactvo poprchává šerem

a všechny věci projevují mi milosrdenství
jak bývá v pohádkách

Rozkývala se větvička pod duší

která mě náhle opustila
Ty se máš Ty se máš
ale co počneš si ve světě převráceném
až vrátíš se zcuchána rukou kostlivčí
z brány pokolení

Ó bázni Tanečnice pavučin

tkaných osudem nevidomým

– 80 –
Stín básníka zabitého růží
v kamej západu zázračně jistě ryje
všechna poztrácená slova
v novou neskonalou věrnost

A má jak listí zamrzlé v kalužích

mlčí za elegie šustotu a mžení

– 81 –
Opuštěná paleta

Nevím zda báseň právo má

do přesypek veršů svých
prach mrtvých přesypat
troufale tlouci křesadýlkem svým
o křemen mlčení
co vznešené dlí v obrazech

když ví že rámy jednou setřesou

a prohlásí Už vyrostly jsme z nich
a věci v zbroji barevné
znaveně se zády otočí
k plýtvání pochval našich

Tak má to spíše být

by obraz trval v nás
a nebyl viselcem jen v pokojích
o nějž se zavadí když dereme se dny
On vzbouzeti i v nocích má
k stíhání krásy také ke sporům

Sám trhal svět co plod

my hladily jsme stíny nejčastěji
Jsa vyňat z kroužení chtěl tam jen spočinout
kde milost sčesala strom poznání
a láska navála spadalé listí jeho

Bývala plátna matnicí

jíž malíř díval se snad v ráji na kraji
do příprav světelných

– 82 –
a zákal barevný mu mnohdy bráníval
až za ně uvidět A tu on hmatával
a vjížděl poslepu liniím do kšticí

Miloval vzduch ptactvem vypraný

lunu noc bělící
nahé údy ke snění tulíval
a oblakům ve spánku stočeným
ornici stromy města nabízel

Nesmutněte že zchromlo křídlo palety

Zná umění kdož jeho jsou
K ničemu mrtvým vavřín nehojivý

Nehezkne dílo časem běhutým

Postačí očí dík hluboké smeknutí
víček Zdivených víček vašich

– 83 –
Přípravce soudů

Tekuté štětce dešťů

malují nám jaro
tisíci kopýtky listů strom hrabe ve větru
Dej pozor slovo ať barvy nesetru

v tom čase který vzteká se a pění

jak ďábel do kropenky namočený

Vizte krajina je připravena pro malíře

Už jde a po paletě roztírá si

čistotu rosy smutek krásy
Už jde a nasazuje sklíčko
milence hlídá paraplíčko
Už jde a špičky štětců rozmarných
mokří si na rtech svých

Veliké malování právě začíná se

Úponkem něžným motýlokvětá

kresba se šplhá po té nahé paní
co zjihlá lůžkem tělo rozplétá
a malíři se dává bez zdráhání
Ten čarou milostnou si bere ji tak slastně
že nevíš kresba to či milování vlastně

Však malíř přece od ní odchází

– 84 –
Jde k jiné nahotě k nahému jde ránu
úsvity nocí chytá do svých rámů
s křídel všech ptáků barvy bera
v hlaholu světla hledá ticha šerá
ten malíř který v chládku očí schoval
včelí chléb květů a sen vymaloval

Zas nemá stání a k dětem pospíchá

Těm šatky naráz svezou se s jich tílek

když uzří paletu kde z každé barvy Mílek
ten šelma vyhlíží jsa samá rozvernost
už kupu dětí má a nemá malíř dost
jdou s ním až tam na schody žebráků
kdy v sobě ztracen šel do mourů soumraků

Jde Josef Mánes do noci černostříbré

Mazlivou tmou žen víc už sváděn není

zlou mrákotnou jde v strašném osamění
s lampičkou rozžatou Nač si Bože svítí
mam žluti mámí krve žilobití
mam žluté růže kalich melancholie
co v mokru podsvětí mu hrůza dolije

Už odešel Přípravce soudů

co sklenou se
nad protivenstvím dní

A cestou necestou jde za ním umění

– 85 –
Tekuté štětce dešťů
vymalujte nám léto
pel jeho tužky nechť má každý květ
a jeho smutkem dejte rozvonět
obrazy všechny krásné země této

– 86 –
F. X. Š.

Teď ve tmách Lethe prsty své mokří

v tom toku z praménků smrtelných potů
Kterak my živí tam najdeme brod

Nenajdem nenajdem Jen slova osiřelá

a verše v smuteční kápi tam kráčí
žalostně zmarnělé záhy se potácí zpět

– 87 –
HREJME DÁLE
Hrejme dále

To co k básni ladívalo
a po struníku smyslů hmatalo
dnes-li neladí
to co na vážkách se lehkým stalo
a milované v kletbu dalo
nic nevadí

Hrejme dále

Ty verši zbytečně se neohni

ať řeknou hudba v prázdném sále
ať řeknou mračno kouře po ohni

Hrejme dále

V nocích za dveřmi se cosi plouží stále

Pradávné verše jsou to jsou
a trou se bludnou ozvěnou

Dílo sluneční je věčné ale

a cesta básně ta je bez konce
až ráno otočí si růže rozespalé
začněme znova zhurta i lehounce

Ozve se Dále

– 89 –
A zabloudíš-li v slyšení
osnovu rozpleť viděného
a uklouzneš-li v cítění
za křídlo chyť se tušeného

Nenadále

báseň sama tvrdě křísne

do troudu slova Tam je ztajena
prastará moudrost jejíž čelo přísné
přilbicí blesků kryje Athéna

Hrejme dále

– 90 –
Památce K. H. M.

V šustotu tenkém prvních pršek máje

ke stínu básníka se zase obrátím
letící hřbitov loňska před očima maje
s rozkazem mobilisačním

A půjdu tam kde sfinx si pracky hryže

nad otázkou co položil jí lid
domova mého jehož jasný kníže
zas zbronzověl když nemohl se bít

V šustotu tenkém prvních pršek máje

s lešení veršů spadne znovu sen
a ve hře slov snad po sté prohrávaje
na vlastní pěst se vzbouřím s básníkem

– 91 –
Březen 1939

To obludné to úskok samý

co drápy do nás zaseklo
co rozjizvilo lány v jámy
a do země nám nateklo

tak rozvzteklilo samo nebe

svou zvůli lupem žijící
že nebe hmátlo vedle sebe
po krupobitné palici

To obludné to úskok samý

zda rozumělo kletbě té
když z dlouhé chvíle nad kostkami
plivalo na šat Rozbité

– 92 –
Prosba

Ne Pane nejsem hoden přízně Tvé

já po léta žil jak ta zvěř
a Tvoje rány ohnivé
mně nesvítily ale věř

že nacházím-li jméno Tvé

pak ne ze strachu před trestem
já prosím vroucně za jiné
Jen neopouštěj tuto zem

Ta země krev Tvou pila vždy

a mečem jiné nutila
pít z dlaní ztěžklých od vraždy
však také od díla

Od díla Pane slávy Tvé

snad lid ji po svém vykládal
ne netresci ty nevinné
ta srdce prostná chtěla dál

Až k Boží říši mířila

ta měla ležet v klíně Čech
Ty nedej aby přesila
nám zakládala jinou v zdech

v zdech v ohradě Tvé zbrojnice

za niž se mřelo s úsměvem
pro příkaz Tvůj snad nejvíce
s milostí popatř na tu zem

– 93 –
Je bezčasý Tvůj vládčí čas
dej prožít jí do sebe jít
A rci jí I když zklamalas
chci v milosrdenství tě vzít

To vše nám vnukni Pane

nám bloudícím dnes ve snu zlém
a srdce máš-li rozhněvané
ne hanbou trestej železem

Ne Pane nejsem hoden lásky Tvé

za zpokornělý prosím lid
Dej výzbroj zemi truchlivé
v posledním boji najít klid

– 94 –
František Halas
Ladění

Edice Čeští básníci 20. století

Ilustrace na obálce Kudryashka/Shutterstock.com
Redakce Jaroslava Bednářová

Vydala Městská knihovna v Praze

Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1

V MKP 1. elektronické vydání

Verze 1.0 z 28. 2. 2020

ISBN 978-80-274-0569-5 (epub)

ISBN 978-80-274-0570-1 (pdf)
ISBN 978-80-274-0571-8 (prc)