Psychologick vklad pohdek Marie-Louise von Franz

Nzev: Psychologick vklad pohdek Autor: Marie-Louise von Franz Nakladatelstv: Portl, 1998 Stav: od nakladatele Tato kniha pochz z Knihovny digitlnch dokument. Slou pouze pro poteby tce zrakov postiench. Doplujc informace naleznete v piloenm souboru. *** M. L. von Franz Psychologick vklad pohdek nakladatelstv Portl Praha, 1998

Obsah
Pedmluva k eskmu vydn Pedmluva k nmeckmu vydn 7 11

1. Vznam archetypu 15 2. Praktick postup 29 3. Klasick promna krle 37 4. Musk stn 91 5. Musk anima 109 6. ensk stn 131 7. ensk animus 137 8. Motiv vztahu 161 9. Dodatek: Teorie pohdek, literatura a pomcky 167

Pedmluva k eskmu vydn

Prvn dlo Marie-Louise von Franz v eskm pekladu vychz nkolik msc po jej smrti (zemela ve vku osmdesti t let v noru 1998 v Ksnachtu ve vcarsku) a ir okruh eskch ten se konen me seznmit jak s autorkou, tak se vzruujcm tmatem, kter u ns zatm bylo jen velmi mlo znm a zpracovan. Ve smuten promluv na rozlouenou pipomnla Dr. Anne Maguiereov mimo jin okolnosti jednoho osudovho setkn (cituji voln zznam z internetu): V r. l933 se Marie-Louise von Franz poprv, tehdy jako osmnctilet, setkala s Carlem Gustavem Jungem. Tehdy byla zasvcena do zcela jinho druhu reality - do skutenosti skrytho vnitnho svta. Kdy se Jungovm prostednictvm setkala s nevdomm, byla pln ohromena. Bhem toho odpoledne Jung popisoval jednu svou pacietku, kter ila na Msci. Kdy to Marie-Louise slyela, rozhodla se pistoupit k profesorovi a zeptat se ho, zda tm mysl jako by na Msci. Dr. Jung j odpovdl, e to nebylo jako by, ale e ta dvka opravdu na Msci ila. V t chvli si MarieLouise pomyslela: Bu je blzen on, nebo j. Toto setkn pak vymezilo osudov moment promny v jejm ivot. Nsledujcho roku zaala pracovat s C. G. Jungem a v tto prci pokraovala a do jeho smrti v r.1961. Jungovo tvrzen, kter ji tak ohromilo, vedlo k celoivotnmu hledn vnitn pravdy skryt v nevdomm svt objektivn psych. Bylo to pot, kdy poznala dleitost sn jako poselstv z vnitnho svta... Jej skvl racionln intelekt i schopnost pevn uchopit a rozpoznvat byly ostr jako me, vdy byla schopn vysvtlit problm v celm jeho rozsahu vybran, ale nesmrn peliv a jasn. Tento aspekt jej osobnosti nleel k archetypu uitele, na tomto poli byla nepekonateln. Jas vdom si podrela a do sv smrti... Jako multilingvistka a znalkyn stedovk latiny spolupracovala s Jungem pi studiu alchymie a pispvala svmi pracemi do dvou z jeho hlavnch dl - Aion a Mysterium Coniunctionis, s Jungovou enou Emmou zpracovala psychologick aspekty legendy o sv. Grlu. V zatcch sv psychoterapeutick prce mla sen, e se prochz po zemi, kde jet nikdo pedtm nekrel. Ponkud pozdji zaala pracovat na svm monumentlnm dle o pohdkch a pozdji o archetypovm svt sel. Tmto dosud neprozkoumanm oblastem vnovala mnoho let vechnu svou energii. (Konec voln citace.) Studium pohdek tvo dnes samozejmou a nepostradatelnou soust psychoterapeutickho - a zejmna analytickho, resp. jungovskho vzdlvn. Prv v tto oblasti je dlo Marie-Louise von Franz zakladatelsk (rozhodujcm zpsobem patrn pispla i ke kvalitm klasick trojsvazkov publikace Hedwigy von Beit). Pohdka je kus mocn vnitn symbolick skutenosti, kter znovu ov v kadm vyprvn a pirozen vybz k interpretaci. Psychologick interpretace pro Marie- Louise von Franz znamen, e amplifikovan (tedy paralelami rozhojnn a obohacen) pbh se pekld do psychologickho jazyka. Takov vklad dovoluje v pohdce hledat a nachzet pln zklad pocit, emoc, fantazie a jednn. Pohdky, podobn jako kolektivn mty anebo individuln sny jsou v jungovskm pojet poselstvm a vyjdenm vnitnho, opravdovho bytostnho jdra (Selbst) lovka. adu podobnch zkladnch pohdkovch motiv nachzme na celm svt - jde o jaksi kolektivn sny, kter zachycuj typick situace vdomho i nevdomho ivota. Maj mocn psychoterapeutick a vchovn potencil - jsou dtti (dtti v ns) na jeho ivotn cest ukazatelem, prvodcem i pomocnkem. Marie-Louise von Franz upozoruje na skal zce personalistickho vkladu pohdek, varuje ped jejich vhradnm vztahovnm k individuln neurze klienta. To ovem neznamen, e pohdek nelze pmo terapeuticky vyut. K tomu prv v tto knce sama autorka bohat pispv pedevm svm brilantnm pouenm i inspirovanm vykladaskm umnm, dle

pak zasvcenmi exkurzy do musk i ensk psychologie z vvojovho i strukturlnho hlediska. Sama neopomene zdraznit, e hlavn terapeutickou slu vid ve vyprvn archetypovho pbhu. Archetypov vyprvn, tato zkladn duchovn innost, je vlastn imaginativn aktivita vytvejc pechodn prostor, kde se lid mohou setkvat navzjem i kad sm se sebou. Takov vyprvn slou proitku, ne jen pedvn informac. Pohdka tvo neoceniteln materil k tzv. amplifikaci v analytickm procesu - pi vkladu sn atp. Zkuen terapeuti vd, e terapeutku i terapeuta me pohdka napadnout v prbhu terapie jako vraz archetypovho protipenosu a e se tak me analyzandovi nabdnout monost pracovat na vnitnm konfliktu, perstat jej i vytvet novou perspektivu chovn. Sm symbolick proces, jak je vyjden v pohdce, me plnit funkci pechodnho objektu (Winnicot). Prce na takov pohdce pak me pomoci uvolnit klientv vztah k terapeutovi, oba se spolen sousted na cosi tetho, otevr se vlastn jaksi transcendentn dimenze. Spolen prce na pohdce (i jinm symbolickm a zvlt na mytologick motivy bohatm materilu) v rmci terapie nen jen nezvazn hra v symbolickm svt. Jdrem terapie je zmna. Chpeme-li symbol i jako most ke kadodenn konkrtn realit, je prce s pohdkami pspvek k promn postoje k tto realit - a to bv nezbytnou podmnkou k opravdovm promnm na dalch rovnch skutenosti. Knka Psychologick vklad pohdek je urena vem, kdo hledaj hlub vhled do lidsk due, do symbolickho ivota - tedy psychologm, lkam, pedagogm, teologm, psychoterapeutm, zajmav je vak i z hlediska folkloristickho i z pohledu teorie literatury. I kdy je text dosti hutn, jeho etba je velice napnav, pln moudrch posteh, srovnvacho materilu, nechyb zajmav pspvek k teorii a vynikajc pehled literatury k tmatu. Neznm lep vod do hlubinn psychologick interpretace pohdek, ne je tato tl knka. Je ovem tak skvlou ukzkou, a d se ci i uebnic archetypov koly analytick psychologie. PhDr. Ludvk Bk V Brn 3. srpna 1998

Pedmluva k nmeckmu vydn

Tato kniha vychz z mch pednek, kter se konaly ped dvaceti lety v Institutu C. G. Junga v Curychu; pepis magnetofonovch nahrvek byl uveejnn nejprve v anglitin v roce 1970. Ped tmto nmeckm vydnm jsem text dkladn prola a aktualizovala. Ve zmnnch pednkch jsem pro studenty shrnula sv zkuenosti na zklad interpretac, jimi jsem pispla k prci Hedwigy von Beit Symbolik des Mrchens (Symbolika pohdky). Tehdy nebyly krom ranch studi freudovsk koly a drobnch lnk od autor jungovskho smru - Alfonse Maedera, Franze Riklina a Wilhelma Laiblina - dn vklady pohdek zpracovny. lo mi tehdy pedevm o to, abych studentm otevela pstup k archetypov dimenzi pohdky. Proto jsou etnologick a nrodopisn aspekty pouze naznaeny, co vak neznamen, e je nepokldme za dleit. Od t doby jsme svdky skutenho rozkvtu hlubinn psychologickch interpretac pohdek. Z freudovskho smru je teba uvst pedevm knihu Bruna Bettelheima Kinder brauchen Mrchen (Dti potebuj pohdky). Prac napsanch z jungovsk perspektivy je vak takov mnostv, e je zde nemohu jednotliv vyjmenovat. I kdy mi nepslu jmenovit posuzovat sv kolegy, pece jen bych chtla vyjdit velmi osobn nzor: U mnoha dajn jungovskch pokus o vklad meme pozorovat regresi k personalistickmu smru. Interpreti posuzuj hrdiny nebo hrdinky jako obyejn lidsk j a pohromy, kter provaj, jako obraz jeho neurzy. Jeliko se poslucha pohdky pirozen identifikuje s nositelem dje, je tento zpsob vkladu obecn pesvdiv. Ignoruje vak pravidlo, kter podle Maxe Lthiho rozhodn u pohdky plat: jej hrdinov jsou - na rozdl od povst - abstrakce, tj. v naem jazyce archetypy. Jejich spletit osudy tedy nejsou neurotickmi komplikacemi, ale zobrazuj pote a nebezpe, jimi ns zatuje proda. Personalistick vklad liv inek archetypovho vyprvn pmo anuluje. Uveme si pklad: Dtsk hrdina bv v pohdce skoro vdy oputn. Vylome-li jeho osud jako neurzu odmtnutho dtte, vthneme celek pbhu do neurotick rodinn romance na doby. Ponechme-li jej naopak v jeho archetypovm kontextu, bude znamenat nco mnohem hlubho - toti e nov bh sv doby se vdy narod v opomjenm, hluboce nevdomm zkout psych (narozen Krista ve chlv). A strd-li nkdo neurotickm utrpenm odmtnutho dtte, bude povoln, aby se ve vlastnm nitru obrtil k tomuto odmtnutmu bohu, msto aby se s fuknm identifikoval s jeho utrpenm. Hans Giehrl ve sv knize Volksmrchen und Tiefenpsychologie (Lidov pohdky a hlubinn psychologie) vyt - podle mho soudu zsti oprvnn - autorm hlubinn psychologickch vklad, e vkldaj sv subjektivn problmy do pohdek tam, kde vbec nejsou. V dn vd se ned zcela vylouit ze hry subjektivn faktor. Vm vak, e svdomit mytologick amplifikace mohou podstatn pispt k tomu, abychom tento subjektivismus udreli v patinch mezch a abychom se alespo piblili k obecn platnmu vkladu. Jin prostedek k dosaen urit objektivity spov v tom, e pihlme ke kontextu. Zde vak Giehrl vzn kritiku, kter podle mho nzoru nesed. Domnv se, e pokud nkdy varianty tho pbhu obsahuj protikladn motivy, a jsou proto vynechny, naru se objektivita zkoumn kontextu. Podvme-li se vak na vc pesnji, mn kad protichdn motiv zrove cel kontext a svd o pravm opaku. Rusk pohdka Krsn Vasilisa l setkn dvete s babou Jagou, kter kon pozitivn. Nmeck paralela Pan Trude kon negativn. Podvme-li se na ob varianty pelivji, je dvka z rusk pohdky dobrosrden, poslun a rozumn, dvka z nmeck varianty je naproti tomu neposlun, prostoek a drz.

Tyto skutenosti prolnaj celm kontextem a vyplv z nich, e nen mon ob pohdky vykldat stejn, pestoe ob krou kolem tho archetypu - vypodn se s velkou matkou. V nsledujcm textu se snam vyloit nkolik klasickch pbh, urit zkladn typy dleitch pohdkovch dj, aby bylo pro tene pokud mono zjevn, v em proces vkladu spov. Jestlie to tene zlk, aby se pustil do vlastnch vklad jen tak pro sv poten, bude cle tto knihy dosaeno, Ksnacht, duben 1986 Marie-Louise von Franz

kapitola i. Vznam archetypu

Pohdky jsou nejistm a nejjednodum vrazem kolektivn nevdomch psychickch proces. Jejich hodnota pro vdeck vzkum nevdom tedy pevyuje hodnotu veho ostatnho materilu. Pohdky zobrazuj archetypy v jejich nejjednodu, nejhutnj a nejpesnj podob. V tomto istm tvaru nm archetypov obrazy poskytuj nejlep nvod k porozumn procesm, kter se odehrvaj v kolektivn psych. V mtech, sgch nebo jinm komplikovanjm mytologickm materilu jsou zkladn vzorce lidsk psych pekryty dalm kulturnm materilem. V pohdkch je naproti tomu specifickho, vdomho, kulturnho materilu daleko mn, take se v nich zkladn vzorce psych zra jasnji. Podle C. G. Junga je kad archetyp ve sv podstat nevdomm psychickm faktorem, a proto je naprosto nemon peloit jeho obsah do intelektulnch pojm. Nejlep, co meme udlat, je popsat ho na zklad vlastn psychologick zkuenosti a srovnvacho vzkumu a vynst tak kajc na svtlo celou s asociac, do n jsou archetypov obrazy vetkny. Pohdka je sama sob tm nejlepm vysvtlenm - jej vznam spov v souhrnu jejch motiv, je jsou vzjemn svzny nitkami dje. Pro jim tedy nerozumme pmo? Nevdom je, obrazn eeno, ve stejn pozici jako ten, kdo ml uritou pvodn vizi nebo zkuenost a rd by ji sdlil. Jeliko se jedn o udlost, kter jet nikdy nebyla vyena v pojmech, vbec nev, jak ji vyjdit. V takov situaci se lovk znovu a znovu sna dan obsah zprostedkovat a ve svch posluchach vyvolat odezvu tm, e oslovuje jejich intuici a uv analogie s ji znmm materilem. Prv tak meme vyslovit hypotzu, e kad pohdka je relativn uzavenm systmem, kter obsahuje jedinou podstatnou psychologickou vpov, kterou vyjaduje adou symbolickch obraz a udlost, v nich ji meme objevit. Po letech prce v tto oblasti jsem dospla k zvru, e vechny pohdky usiluj o to, aby popsaly jednu a tut psychickou skutenost. Tato neznm skutenost je vak natolik komplexn a obshl a pro ns ve vech svch rozmanitch aspektech tak obtn rozpoznateln, e je teba stovek pohdek a tiscerch opakovn, aby ji bylo mon vdom zprostedkovat; a ani pak nebude toto tma nikdy vyerpno. Tuto neznmou skutenost nazv Jung Selbst (self; v eskm pekladu bytostn J)* - pedstavuje zrove psychick celek individua a paradoxn i regulujc centrum celho kolektivnho nevdom. Kad jedinec a kad nrod vak prov tuto psychickou realitu po svm. Rzn pohdky poskytuj prezy rozlinch fz tto zkuenosti. Nkdy prodlvaj dle v potench stadich, kter se zabvaj zitkem stnu, a to, co nsleduje, nartnou jen v hrubch rysech. Jin pohdky zdrazuj zkuenost s animem a animou a otcovsk a matesk obrazy, kter stoj za nimi, pedchoz problm stnu i to, co nsleduje, jednodue smetou ze stolu. Jin zdrazuj motiv nedostupnho nebo obtn dosaitelnho skvostu nebo centrln zkuenosti. Mezi tmito pohdkami nen dn rozdl v hodnot, nebo v archetypovm svt neexistuje dn odstupovn hodnot prv proto, e kad archetyp je ve sv podstat toliko jednm aspektem kolektivnho nevdom, ale na druh stran zrove zobrazuje i cel kolektivn nevdom. V tto knize pekldme Selbst termnem bytostn J. Pestoe je tento zpsob pekladu do jist mry problematick, pidrujeme se ho ze dvou dvod: doposud nebyl nalezen vhodnj termn a ponechn pvodnho Selbst je nevhodn, jeliko ho v ponkud jinm vznamu vol i dal hlubinn psychologick koly - nap. kola Kohutova.

Pro lep pochopen rozdlu j a bytostnho J uvdme nsledujc pas z Jungova spisu Zwei Schriften ber analytische Psychologie (GW 7,2): pln bytostn J je veliina, kter je nadazena vdommu j. Zahrnuje nejenom vlastn bytost vdomou, nbr i nevdomou psych, a je proto tak kajc osobnost, kterou tak jsme... Neexistuje dn nadje, e nkdy doshneme by jen piblinho uvdomn plnho bytostnho J, nebo a si z nho uvdomme sebevc, stle jet bude existovat neurit a neuriteln mnostv nevdom, kter nle k totalit plnho bytostnho J. Kad archetyp je relativn uzavenm energetickm systmem a proud jeho energie probh vemi aspekty kolektivnho nevdom. Archetypov obraz si nesmme pedstavovat pouze staticky, protoe se vdy jedn o proces, kter zahrnuje specifickm zpsobem i ostatn obrazy. Archetyp pedstavuje urit psychick impulz, kter psob jakoby v jednom linernm paprsku, ale zrove se jedn o cel magnetick pole, kter se rozprostr vemi smry. Dsledkem pak je, e proud psychick energie systmu uritho archetypu probh i vemi ostatnmi archetypy. I kdy je nm tedy zejm neurit rozplvn archetypovho obrazu, musme bt pipraveni pijmout jeho ostr linie a zdraznit jeho rozmanit aspekty. Musme se co mon nejvce piblit ke specifickmu, uritmu charakteru kadho obrazu a pokusit se tak pesn vyjdit specifickou podstatu psychick situace, kterou obsahuje. Nedorozumn, k nmu podstata archetypu svd intelektuly, tkv v tom, e jsou v pokuen pojmat archetyp jako filozofickou mylenku. Vznamn uenec Adolf Bastian Beitrge zur vergleichenden Psychologie (Pspvky ke srovnvac psychologii, Berln 1868) vytvoil zajmavou teorii, e vechny zkladn mytologick motivy jsou, jak k, elementrnmi mylenkami lidstva. Jeho hypotza znla, e lidstvo vlastn uritou zsobu elementrnch mylenek, kter neputuj, ale jsou kadmu jedinci vrozen, a e se rozmanit vbr tchto elementrnch mylenek objevuje v Indii, v Babylon a dokonce teba i v pbzch z jinch mo. Mstn specifick pbhy pak Bastian nazval nrodnmi mylenkami. Jeho pedstava se zeteln podob pozdj Jungov pedstav o archetypu a archetypovm obraze, nebo archetyp je zkladn strukturln uspodn, je nachzme v pozad uritho mytologmatu, a archetypov obraz pedstavuje specifickou formu, v n nabv podoby. Elementrn mylenky jsou podle Bastiana hypotetickm faktorem - nikdy je nevidme, ale mnoh nrodn mylenky poukazuj na to, e v jejich pozad existuje jedna zkladn mylenka. S Bastianem nesouhlasme pouze v tom, e o tchto motivech hovo jako o mylenkch. Byl to siln filozoficky orientovan lovk, zjevn mysliv typ, a pokouel se dokonce interpretovat jednotliv elementrn mylenky tak, e je uvdl do souvislosti s Kantovmi a Leibnizovmi idejemi. Pro ns vak nen archetyp jen elementrn mylenkou, ale prv tak elementrnm poetickm obrazem a fantazi, elementrn emoc, a dokonce i elementrnm podntem k jednn. Podle ns tedy k nmu pat pln zklad pocit, emoc, fantazie a jednn, kter Bastian do sv teorie nezahrnoval. Vklad archetyp nm pipravuje jet dal pote - jakmile se k njakmu archetypu piblme tmto zpsobem, stane se ze veho vechno. Zanete-li u stromu svta, mete snadno dokazovat, e kad mytologick motiv nakonec smuje ke stromu svta. Zanete-li se sluncem, mete snadno dokzat, e ve poukazuje na vznam slunce. A tak se prost ztratte v chaosu vzjemnch souvislost a vznamovch pesah, kter jsou vem archetypovm obrazm spolen. Zvolte-li si jako motiv velkou matku, strom svta, podsvt, oko nebo nco jinho, mete vrit srovnvac materil donekonena, ale nezskte pro svou interpretaci dn archimedovsk bod. Ve svch Vzpomnkch poukazuje Jung na to, e intelektulnm typm hroz velk pokuen, protoe pehlej emocionln a citov faktor, kter je s archetypovm obrazem vdy spjat. Archetypov obraz nen jen mylenkov vzorec (jako mylenkov vzorec je spojen se vemi ostatnmi mylenkovmi vzorci), je tak emocionln zkuenost - emocionln zkuenost

jedince. Pouze kdy m pro lovka emocionln a citovou hodnotu, je archetypov obraz iv a pln vznamu. Jak ekl Jung, mete sesbrat vechny velk matky na svt, vechny svat a vechno ostatn, ale to ve neznamen absolutn nic, pokud vynechte citovou zkuenost jedince. Prv v tom je pot, nebo cel nae akademick vzdln m sklon citov faktor vylouit. Na gymnziu, a pedevm pi studiu prodnch vd, vm uitel napklad uke krystal. Zvlt dvata pak s oblibou zvolaj: Ten krystal je ale krsn! Uitel na to ekne: Te ovem nebudeme obdivovat krsu, nbr budeme analyzovat strukturu tohoto objektu. Od zatku jste tedy neustle vychovvni, abyste potlaovali svou osobn emocionln reakci a abyste svj rozum vedli k tomu, emu kme objektivita. Potud je vechno v podku. Do urit mry s tm souhlasm, ale v psychologii si tak ponat nememe. Jak kal Jung, prv v tom je obtn pozice psychologie jako vdy, nebo si v protikladu ke vem ostatnm vdm neme dovolit pehlet cit. Mus brt ohled na citov podtn a emocionln hodnotu vnjch i vnitnch faktor, vetn citov reakce pozorovatele. Jak vte, modern fyzika akceptuje skutenost, e pozorovatel a teoretick hypotza, na jejm zklad je experiment vystavn, hraje roli ve vsledku zkoumn. Dosud se vak neuznv, e u pozorovatele me sehrt roli i emocionln faktor. Fyzikov tyto souvislosti budou muset znovu promyslet, protoe, jak ukzal W. Pauli, nemme dn apriorn dvod je odmtat. Zcela jist meme ci, e v psychologii na emocionln faktor ohled brt musme. To je dvod, pro mnoz akademit vdci pokldaj jungovskou psychologii za nevdeckou - bere toti ohled na cit, kter se dosud pro mnoh s vdeckm postojem vyluuje. Nai kritici si vak neuvdomuj, e tu nejde jen o nai nladu a e pece nejsme tak dtint, abychom nedokzali svj osobn citov vliv na materil vylouit. Doli jsme k jasnmu vdom, e tyto pocity jsou nutn a e pat k psychologick metod, chceme-li se opravdov piblit k psych. M-li jedinec archetypov zitek, napklad chvatn sen o orlovi, kter k nmu vnikne oknem, nejedn se jen o mylenkov vzorec, o nm byste mohli ci: No jist, orel je posel bo, byl to posel Div a Jupiterv a v severoamerick mytologii se objevuje orel jako bh stvoitel, atd. Intelektuln by to bylo sice zcela na mst, protoe jste archetyp amplifikovali, ovem chyba je, e jste pehleli emocionln proitek. Pro je to orel, a nikoli havran, lika, nebo andl? Mytologicky vzato, jsou andl a orel tot - angelos, okdlen posel pochzejc z nebe, z jinho svta, od bostva. Pro sncho je vak obrovsk rozdl mezi tm, co vechno pro nj znamen andl, o nm se mu zd, a vemi pozitivnmi i negativnmi reakcemi, kter v nm vyvolv sen o orlovi. Emocionln reakci sncho prost peskoit nemete, i kdy vdci jako Eliade, Huth, Fromm a jin by jednodue ekli, e oba - andl i orel - jsou poslov z jinho svta. Intelektuln je to tot, ale emocionln je tu rozdl. Proto nemete ignorovat jedince ani celou situaci, s n je proitek spojen. Zastnci intelektulnho pstupu se pokouej vlenit vsledky jungovsk psychologie zpt do starch kolej akademickho mylen a odsunout nejdleitj faktor, kter Jung zavedl do vdy o mtech - toti zkladn lidskou situaci, z n ty kter motivy povstvaj. Avak nemete zkoumat rostliny, ani byste zkoumali zemi, v n rostou. Melouny napklad rostou nejlpe na hnoji, a nikoli na psku, a jste-li dobr zahradnk, znte zemi prv tak dobe jako rostliny. V oblasti mytologie jsme zem symbolickch motiv my, jednotliv lid. Tuto skutenost nememe ignorovat. Mysliv typy a intelektulov jsou vak siln vystaveni pokuen tento fakt popt, protoe to zapad do jejich navyklho postoje. Vezmme si kupkladu motiv stromu. Pedpokldejme, e jsem badatelka s komplexem stromu, take zanu se stromem. Strom m emocionln fascinuje, a tak eknu: Slunen mtus a mtus stromu jsou ve vzjemnm vztahu, protoe rno se slunce rod na vchod ze stromu. Mme tu napklad vnon strom a kad Vnoce rod strom v okamiku zimnho slunovratu nov svtlo. Vechny slunen mty jsou tud v jistm smyslu zrove

mty o stromu. Ovem strom je tak matka. Mon vte o tom, e se v Sasku dodnes k, e pod listy strom rostou hezk dvata, a mohla bych vm ukzat obrazy, na nich dti vychzej ze strom. Pod listy strom elest due nenarozench dt, a proto stoj uprosted vech nmeckch, rakouskch a vcarskch vesnic stromy. Strom je tedy velk matka. Ale nen to jen matka ivota, ale tak matka smrti, protoe ze strom se dlaj rakve a nkdy se i pohbv do korun strom. amani za polrnm kruhem a lid z nkterch severokanadskch kmen bvaj pohbvni na stromy. I babylonsk zikkuraty a sloupy, na n Peran kladli sv mrtv, jsou pravdpodobn jen promnou stromu. Zamysleli jste se nkdy krom toho nad souvislost mezi stromem a studn? Pod kadm stromem je pramen. Existuje napklad strom svta - jasan Yggdrasil, zpod nho trysk pramen Urd. Mohu vm ukzat babylonskou pee, na n je vidt strom pod studn ivota. Vechny motivy vody ivota jsou tedy ve skutenosti spjaty s motivem stromu. To je pln jasn, vid to kad! Ale mohli bychom sem vnst i msc. Stejn jako matka bv strom asto enskho rodu, ale pedstavuje zrove i otce, protoe strom je falick symbol. V aztckch kronikch m napklad znak pro zemi, z n pvodn piputovali Aztkov a Mayov, vznam olman kmen stromu - jeho podoba je falickm obrazem otce. Existuj pbhy o en, kter la kolem stromu a semeno z nj j proniklo do klna. Strom je tedy jednoznan otec, a to se hod ke stromu, kter zrove pedstavuje slunce, co je tak otcovsk figura. Mte-li slunen komplex, vztahuje se pro vs vechno ke slunci, a mte-li komplex msce, je vechno lunrn. V nevdom jsou toti vechny archetypy vzjemn kontaminovny. Je to, jako by se pes sebe sten zkoprovalo nkolik fotografi - obraz se ned rozuzlit. Dvodem pravdpodobn je, e v nevdom je as i prostor relativn. Jako bychom tu mli mnostv obraz, kter jsou k dispozici vechny zrove. Teprve chpajc nhled vdom je s to vybrat jedin motiv, nebo vrhne svtlo svho reflektoru a zle jen na tom, kam jej nejprve nam - v uritm ohledu dostanete vdy cel kolektivn nevdom. Proto je pro jednoho vdce vm matka, pro jinho vegetace a pro dalho zase slunen mtus. Zbavn na tom je, e jakmile vichni tito intelektulov spat takov spojen - napklad mezi stromem, sluncem nebo rakv - eknou samozejm, zjevn i pirozen. Take strom je pro jednoho zjevn matka. Dvm si pozor, kde vdec tato slova pouv. Je to svdn prost, nebo archetypov vztahy jsou zjevn a pirozen, take autor k pirozen nebo zjevn a je si jist, e vichni jeho teni vlezou do stejn pasti. Nkte se po chvli vzbou, protoe zjist, e nen mon, aby cokoli znamenalo vechno ostatn, a vrt se k emocionlnmu rozdlu hodnot mezi symboly. K interpretaci pohdky mete skuten vyut kteroukoli ze ty funkc vdom. Mysliv typ bude poukazovat na strukturu a zpsob, jakm jsou jednotliv motivy spojeny. Citov typ je uspod do hodnotov hierarchie, co je tak zcela racionln. Citov funkce umouje dobrou a plnou interpretaci pohdky. Percepn typ si prost symboly velmi pesn prohldne a bude je amplifikovat. Intuitivn typ uvid soubor obraz tak kajc v jeho jednot. Bude mt nejvt nadn k tomu, aby ukzal, e cel pohdka nen rozvln pbh, ale ve skutenosti jedin poselstv roztpen do mnoha fazet. m jsou vae funkce diferencovanj, tm lep mohou bt vae interpretace, nebo byste mli kolem pbhu krouit pokud mono s vyuitm vech ty funkc. m vce funkce svho vdom rozvjte a obohacujete, tm lep a barvitj budou vae interpretace. Jde o umn, kter se mus cviit. Nemete se mu nauit - s vjimkou nkolika obecnch pokyn, kter se tu snam poskytnout. Studentm vdy km, aby se m pednky neuili, ale pokoueli se sami pohdky interpretovat. Interpretace je umn, i vlastn emeslo, kter nakonec zvis zcela na vs. Semine, pi kterch astnci interpretuj tut pohdku, jsou nco jako zpov a Rorschachv test souasn. Tomu se nelze vyhnout, a je to tak dobe - lovk mus nasadit celou svou bytost.

Musme zat s otzkou, pro se v jungovsk psychologii vbec zajmme o mty a pohdky. Jung jednou ekl, e na pohdkch lze studovat srovnvac anatomii psych. U mt, povst nebo jinho sloitho mytologickho materilu je zkladn vzorec lidsk psych skryt pod mnostvm kulturnho materilu. V pohdkch je vak takovho specifickho vdomho kulturnho materilu mnohem mn, a proto se v nich zkladn vzorce psych zra daleko jasnji. Ostatn psychologick koly nm pedhazuj, e vude kolem sebe vidme archetypy, e se o nich naim pacientm zejm kadou noc zd, ale e jejich pacienti podobn materil nikdy nepinesou. Pokud analytik nev, co jsou to archetypov motivy, samozejm si jich nevimne; interpretuje je osobn, protoe je spojuje s osobnmi vzpomnkami pacienta. Abychom mohli objevit archetypov materil, musme o nm mt nejdv obecn znalosti proto se sname dovdt se o tchto motivech a jejich rznch konstelacch co mon nejvce. A je tu jet dal dvod, kter se ukazuje prakticky daleko dleitj a kter vede k podstatnjm problmm. Kdy se nkomu nco zd a vy u znte anamnzu, to jest obecnou vnitn i vnj historii jeho ivota, pak jste si ji vtinou vytvoili - i kdy se tomu snate vyhnout - veobecnou hypotzu o tom, jak m snc lovk problm: e je to mu vzan na svou matku nebo dcera vzan na otce, ena, kterou posedl animus nebo nco podobnho. Mte teba hypotzu, e uritou analyzandku trp jej animus, a kdy vm pak vyprv, e se j zdlo o zlodji, kter ji straliv vylekal, pak zareagujete: Aha, u to tu mme! Mon si ani nevimnete, e sen vbec neinterpretujete, ale e v nm jen znovu rozpoznvte to, co jste ji vdli. Potom asi eknete, e lupi je vlastn animus, a cel to bude vypadat jako objektivn interpretace. Ve skutenosti jste se vak nenauili interpretovat sen odborn, protoe jinak byste si nemohli pedem nic myslet o tom, co vyplv z jeho motiv. Na sny bychom se mli dvat pokud mono objektivn a teprve na konec vyvodit njak zvr. Sen toti vdy pin njak nov poselstv, kter pedem nezn ani analytik, ani analyzand. Tuto objektivn metodu se naute nejlpe, kdy se cvite v prci s pohdkovmi motivy, kter neobsahuj nic osobnho, a vy o dan vdom situaci nevte nic, co by vm mohlo pomoci. Studium pohdek je pro ns dleit, protoe pohdky popisuj obecn lidsk zklady. Zvlt dleit jsou, pokud analyzujeme lidi z jinho konce svta; kdy pijde do ordinace Ind nebo Australan a my jsme se dosud zabvali pouze vlastnmi mty, nepoda se nm vi nmu vybudovat lidsk most. Pokud vak analytik zn zkladn lidsk struktury, me k nmu lpe najt vztah. etla jsem o misioni z ostrov v jinch moch, kter kal, e nejjednodu zpsob, jak nalzt vztah k mstnm lidem, je vyprvt jim pohdky. Je to e, v n si vichni rozumj. Kdyby vyprvl njak velk mtus, bylo by to obtnj. Zkladn materil mus pout v jednoduch form, kter vyjaduje nejobecnj a souasn nejhlub lidsk struktury. Pohdka stoj mimo kulturn a rasov rozdly; proto me tak snadno putovat. e pohdek se tedy jev jako mezinrodn jazyk celho lidstva - vech dob, ras i kultur. Gilbert Durand a C. G. Jung dospli pravdpodobn nezvisle na sob k zvru, e nejarchaitj formou archetypu je rituln gesto. Ve sv knize Primitive Culture (Primitivn kultura) se ji Tylor pokouel vyut sv animistick teorie, aby odvodil pohdky z ritulu. Tvrdil, e bychom je nemli pojmat jen jako zbytky zal vry, ale e jsou vlastn zbytkem starho ritulu: ritul zemel, ale jeho pbh peil ve form pohdky. Podle mho mnn nen zkladem ani tak ritul jako spe archetypov zitek. Rituly jsou vak tak prastar, e se meme jen dohadovat, jak asi vznikly. Nejlep pklady toho, jak mohly vzniknout rituly, jsem nala ve dvou nsledujcch

pbzch. Prvn se nalz v autobiografii ernho Losa, amana indinskho kmene Sioux Oglal (Black Elk, Ich rufe mein Volk. Olten, Walter, 7. vyd.): Kdy byl jako chlapec tce nemocen a leel tm v kmatu, ml ern Los vizi i zjeven, v nm byl piveden do nebe, kde k nmu ze ty svtovch stran pila spousta kon a kde pak obdrel duchy svch praotc a livou bylinu pro svj nrod. Chlapec byl touto viz hluboce otesen a nechal si ji pro sebe, jako by to udlal kad normln lovk. Pozdji se vak u nj rozvinula akutn fobie z bouek, take se tsl strachy, i kdy se na obzoru objevil jen mal mrek. To jej pimlo, aby vyhledal amana, kter mu ekl, e je nemocn proto, e si vizi nechal pro sebe a nepodlil se o ni se svm kmenem. aman ernmu Losovi ekl: Synove, u vm, kde je chyba! Mus udlat to, co po tob chtl hnd k ve tv vizi. Mus tu vizi pedvst svmu lidu na zemi. Mus lidem pedevm ukzat kosk tanec, pak t strach opust. Kdy to vak neudl, pihod se ti nco velice zlho. A tak ern Los, jemu bylo tehdy sedmnct, sehnal se svm otcem a matkou a nkolika dalmi leny kmene pesn poet kon - urit poet blch, urit poet ernch, urit poet ervenohndch, urit poet plavch a jednoho hndka, na nm ml jet on sm. ern Los se nauil psn, kter slyel bhem svho zitku. Kdy svou vizi pedvedl, na cel kmen to hluboce zapsobilo; jej inek byl dokonce liv, take slep vidli, ochrnut chodili a byly vyleny dal psychogenn nemoci. Kmen se rozhodl vizi pedvst znovu a j jsem pesvdena o tom, e by se z vize vyvinul ritul, kdyby kmen nebyl krtce pot tm zcela znien blochy. V tto zprv jsme sami zaili, jak me vzniknout ritul. Dal nznak pvodu ritulu jsem nala v eskymckm vyprvn Orl dar, kter uvd Knut Rassmussen (Die Gabe des Adlers. Frankfurt 1923). Nkter polrn arktick kmeny slav svtek orla. Vylou posly, kte si na hole nalep pera, aby pozvali k oslav velkho svtku ostatn kmeny. Hostitel vybuduj jako shromadit velk igl, nkdy velk devn dm. Jednou do roka sem pijedou lid na psch speench. V hale je vycpan orel a vichni ptomn tan, vyprvj pbhy, vymuj si eny a obchoduj. Svtek orla pedstavuje velk, napl nboensk a napl svtsk setkn vech kmen. Toto je pvodn pbh onoho svtku: Osaml lovec kdysi zastelil obzvlt krsnho orla. Vzal jej - patrn s velikm pocitem viny - dom a vycpal ho. as od asu ml pocit, e by mu ml pinst malou ob - njak jdlo. Jednou se dostal pi lovu do snhov boue. Schoulil se k zemi a najednou ped sebou spatil dva mue s holemi, na nich byla nalepena pera. Mui na sob mli zvec masky a poruili mu, aby el s nimi a pospil si. A tak se v t snhov boui zvedl, mui li velmi rychle a on na pokraji vyerpn s nimi. Pak zahldl v mlze vesnici, z n byl slyet neznm duniv zvuk. Zeptal se, co to buen znamen, a jeden z mu smutn odpovdl: To je tlukot mateskho srdce. Vzali ho do vesnice a pivedli ke vzneen en v ernm. V tu chvli poznal, e to je matka orla, kterho zastelil. Orl matka mu ekla, e se k jejmu synovi chov velmi hezky, a protoe mu prokzal est, peje si, aby v tom pokraoval. Dle ekla, e by mu rda ukzala cel svj nrod (vichni lid byli ve skutenosti orlov, kte na sebe doasn vzali lidskou podobu), jen mu pedvede svtek orla. Lovec si ml slavnost dobe zapamatovat, aby byl schopen po nvratu ve povdt svmu kmeni. Orl matka si pla, aby lovcv kmen slavil tuto slavnost kad rok. Kdy nrod orl pedvedl svoji slavnost, vechno v okamiku zmizelo a lovec se opt ocitl ve snhov boui, byl jako ommen a napl zmrzl. Dovlekl se zpt do sv vsi, shromdil mue a ve jim vydil. k se, e od t doby se svtek orla slav tmto pesn pedepsanm zpsobem. Lovec byl zjevn na pokraji zmrznut a ve stavu hlubokho bezvdom proil to, co bychom nazvali archetypovou viz. Kdy ve nhle zmizelo a on opt piel k sob, spatil vedle sebe ve snhu zvec stopy - posledn stopy posl. Zde opt vidte, e ritul vznikl podobn jako v ppad ernho Losa - skrze

individuln archetypov zitek. Pi dostaten silnm inku archetypovho zitku vznikne poteba it jej dle a nenechvat si ho pro sebe. Pi analze jsem v menm rozmru narazila na nco podobnho, kdy analyzand nebo analyzandka mli archetypov zitek a nechali si ho pro sebe. Je to pirozen reakce, protoe zitek je osobn tajemstv a lovk nechce, aby s nm ostatn nakldali opovrliv. Pot vak pily dal sny, kter naznaovaly, e by se ml jedinec tchto vnitnch viz ujmout, vypovdt je sv en nebo manelovi a ci: Ml jsem tento zitek a musm mu zstat vrn. Musm ti o nm povdt, protoe jinak bys nepochopila m chovn. Musm bt tto vizi vrn a jednat podle n. V manelstv nememe najednou zmnit sv chovn, ani to vysvtlme. Jindy je teba vizi sdlit irmu okol, nkdy dokonce i skupin, jak se to stalo ernmu Losovi. Z obou tchto pbh vyvozuji, jak lze ritul pravdpodobn vysvtlit. Na eskymckm pbhu vidme, e zkladem ritulu je vpd archetypovho svta do kolektivnho vdom a e prostednkem tohoto vpdu je jedinec. Nejdve m zitek jedna osoba a ta pak sdl svou vizi nkomu dalmu. Ji existujc ritul mohou pozdji pozmnit drobn prlomy nevdom i sny. U australskch primitiv petrvv ji po ticet let proslul ritul zvan Kunapipi. Pan Berndtov, zaslouil etnoloka, sbrala sny, kter se k tomuto ritulu vztahuj. Australt domorodci kaj, e se jim o ritulu zd, a pan Berndtov ve sv knize Kunapipi uvd vechny sny, kter zpsobily jakkoli zmny ritulu nebo vedly teba i k nepatrnm dodatkm. Sen je vdy vyprvn kmeni, a pokud se zmna jev jako vhodn, pipoj se k ritulu. Pi analzch katolk jsem zpozorovala, e tot funguje v uritm ohledu i u nich. Vzpomnm si na jednu eholnici, kter se zdlo o mi: cel bohosluba probhala normln a po sanctus, ale po zazvonn zvonk byla me peruena. V tomto nejposvtnjm okamiku me, ve chvli promovn, vystoupil na kazatelnu biskup a proslovil krtk, prozaick a stzliv vklad o tom, co znamen, e se Bh stal lovkem. Potom me pokraovala. Jako by nevdom tto eholnice chtlo upozornit na to, e se cosi z pochopen tohoto tajemstv vytratilo. Za zmnku zejm stoj jet jeden druh archetypovho pbhu. Studujete-li svtov pohdky, zjiujete, e urit etnick skupiny nazvaj pohdkou prakticky vhradn pbhy o zvatech - spoustu takovch pbh najdete dokonce i ve sbrce brat Grimm. Podle knihy L. van der Posta Das Herz des kleinen Jgers (Srdce malho lovce) tvo pbhy o zvatech pes osmdest procent vyprvn kovk. Slovo zve nen v tto souvislosti pli pilhav, protoe jak kad v, i kdy jde o postavy zvat, jedn se souasn o antropomorfn bytosti. V jdru kovckch historek je t mylenka jako v pbhu o svtku orla, kde se orli stanou lidmi a za dv minuty jsou z nich opt orli. Kovci nkdy dokonce kaj: Hyena - byl to samozejm lovk - ekla sv en... asto se to sice vslovn nek, ale hyena v pbhu nap. vezme luk nebo udl lo atd. Tyto postavy jsou lid ve zvec nebo zvata v lidsk podob; nejsou tm, co bychom my dnes nazvali zvaty. Antropologov se dohaduj o tom, zda pbhy vyprv o lidech pevleench za zvata, nebo o zvatech pevleench za lidi. Ale podle mho mnn to nem smysl - jsou prost tm, m jsou! Jsou to zvata i lid a dn primitiv by si tm hlavu nelmal; nen v tom dn rozpor. Z naeho hlediska to jsou symbolick zvata, protoe my rozliujeme jinak: kme, e zve je tu nositelem projekc lidskch psychickch faktor. Dokud jet trv archaick identita a dokud jste sv projekce nesthli zpt, je zve i to, co jste do nj promtli, identick; jsou jedno a tot. Hezky je to vidt v pbzch o zvatech, kter zobrazuj archetypov lidsk sklony. Tato zvata jsou lidsk, protoe ve skutenosti nezobrazuj instinkty zvat, ale nae zvec instinkty, a v tomto smyslu jsou skuten antropomorfn. ekneme-li napklad, e tygr v jednom pbhu znzoruje chamtivost, neznzoruje chamtivost skutenho tygra, ale nai vlastn tyg chamtivost. Kdy jsme chamtiv jako tygr, zd se nm o tygrovi. Je tedy e o antropomorfnm tygrovi. Takov pbhy o zvatech jsou velmi ast a existuje ada vdc,

kte tvrd, e se jedn o nejstar typ mytologickho pbhu. Jsem ve velkm pokuen vit, e jedny z nejstarch a nejzkladnjch forem archetypovch pbh maj prv tuto podobu - jsou o antropoidnch zvecch bytostech, kde nap. lika hovo s my a zajc s kokou. Jeliko se o mn v, e se zajmm o pohdky, v rodinch po mn asto chtj, abych je dtem vyprvla. Pi t pleitosti jsem si vimla, e dti dvaj v uritm vku pednost pbhm o zvatech. Zane-li se s pbhy o princch a princeznch, kter odnesl ert, zeptaj se: Co je to ert? atd. Potebuj to podn vysvtlit. Ale kdy eknete: Pes ekl koce, - poslouchaj velmi napjat. Zd se tedy, e se jedn o zkladn materil, nejhlub a nejstar formu vyprvn.

kapitola ii. Praktick postup

Dalm problmem je metoda interpretace pohdek. Jde o to, jak se piblit smyslu pohdky, nebo spe jak mu nadbhnout - skuten to vypad, jako bychom li na lov jelena, kterho jen tak nezaskote. A pro interpretujeme? Vdci a specialist na mytologii toti maj stle nmitky proti junginm, nebo, jak kaj, mtus hovo sm za sebe. Co mtus k, je teba jen rozlutit, a k tomu dnou psychologickou interpretaci nepotebujeme, protoe ta do mtu vn nco, co v nm nen - mtus je se vemi svmi detaily a amplifikacemi zcela jasn sm o sob. Zd se mi, e je to jen polovin pravda. Toto tvrzen jist plat ve stejnm smyslu, jako kdy Jung kal, e nejlepm vysvtlenm snu je samotn sen. To znamen, e interpretace snu je vdy mn dobr ne sen samotn. Sen je nejlepm monm vrazem vnitn skutenosti a prv tak lze ci, e pohdka a mtus jsou nejlepm monm vyjdenm toho, co chtj ci. V tomto smyslu maj pravdu ti, kdo odmtaj jakoukoli interpretaci a tvrd, e sta mtus sm o sob. Interpretace je zatemnnm pvodnho svtla, kter v mtu z. Kdy vm vak nkdo cel rozilen vyprv ndhern sen a vy zstanete odtait se slovy: Ano, to byl v sen!, pravdpodobn vm ekne: Ale j bych rd vdl, co to znamen! Pak mete odpovdt: Tak se na ten sen podvejte! k vm vechno, co me. On sm je svou vlastn nejlep monou interpretac. M to jist sv vhody, nebo ten lovk pak me jt dom a dl o tom snu pemlet. Teba nhle zaije osvcen. A tento proces, kdy teme svj kmen Churinga - to znamen, e zachzme se snem tak, jak bychom se chovali ke kameni Churinga nebo k talismanu, m-li nm dt svou slu - neru nikdo tet, kdo by se postavil mezi sncho a jeho sen. Na druh stran vak tato metoda mnohdy nesta, protoe tomu nejasnjmu a nejkrsnjmu snovmu poselstv asto nerozumme. Snc lovk je pak jako nkdo, kdo vlastn nesmrn vysok bankovn konto, a nic o nm nev, protoe ztratil kl od sejfu nebo ztratil slo konta. Co je mu to pak platn? Je jist pravda, e mme bt taktn, e mme doufat a vykvat, zda sen nevystav vlastn most k vdom toho, komu se zdl. Zane-li tento proces sm od sebe, je jist prav. Na lovka m navc daleko vt vliv to, na co u svch sn pijde sm, ne nabdka teba i dobr interpretace. Velmi asto vak pijdou miliony v bance nazmar a lid zstanou chud. A je tu jet dal dvod, pro je nutno interpretovat: lid maj tendenci interpretovat vlastn sny a mty ve smyslu svch vdomch domnnek. Nap. mysliv typ bude mt samozejm sklon dojt k njakm filozofickm mylenkm, u nich m pocit, e je sen obsahuje, a snadno pehldne emocionln poselstv a citov okolnosti. Znala jsem tak lidi, byli to hlavn mui, kte polapeni nladou sv animy promtli do snu svou vlastn nladu a vidli jen jeho negativn aspekty. Potom je vyklada sn uiten, nebo ekne: Jist, jen se na to podvejte! Sen sice zan dost patn, ale rozuzlen je velmi dobr. Nepochybn k, e jste dosud hlupk nebo napl slep, ale k tak, e je tu pro vs skryt njak poklad. Interpretace je pak o trochu objektivnj ne vlastn vklad. Sen nebo pbh se tak nestanou pouhou soust dosavadn tendence vdom. Proto m v analze interpretace sv msto. Jak jsem ji naznaila, interpretace je umn i emeslo a lze se j nauit jen cvienm a zkuenost. Existuje vak nkolik pravidel, kter vs mohou vst. Stejn jako sen rozdlujeme i archetypov pbh na rzn aspekty. Zanme s expozic (mstem a asem). V pohdce jsou msto a as vdy zejm, protoe pohdky asto zanaj

Byl jednou jeden... nebo njak podobn. To znamen, e mstem pbhu je ono kdesi kolektivnho nevdom, jemu chyb prostor a as. Napklad: Daleko, a na samm konci svta, za sedmi sty horami, byl jednou jeden krl... Na konci svta, kde je svt zatluen prkny... Za as, kdy jet Pnbh putoval po zemi... Existuje spousta poetickch zpsob, jak vyjdit ono kdesi, ono byl jednou jeden, to, co podle Mircey Eliadeho nazv vtina mytolog illud tempus, bezas vnost, nyn a po vechny asy. Pot bvaj pedstaveny dramatis personae (zastnn osoby). Doporuuji sest poet osob na zatku a na konci pbhu. Zan-li pohdka slovy Krl ml ti syny..., vimneme si, e jsou zde tyi osoby, ale chyb matka. Pbh mon skon s jednm z onch syn, s jeho nevstou, dle s nevstou jeho bratra a njakou dal nevstou co znamen, e tu budou opt tyi osoby, ale v jinm seskupen. Jestlie jsme na zatku pbhu vidli, e chyb matka, a na konci ji jsou eny ti, meme tuit, e se cel vyprvn zabv osvobozenm enskho principu, jako je tomu v jednom z pbh, kter uvedu pozdji jako nzorn pklady. Dal fz pohdkovho pbhu je expozice neboli potek problmu. Setkme se s nm napklad v postav starho krle, jen je nemocen, nebo krle, kter zjiuje, e mu je kadou noc ze stromu ukradeno zlat jablko nebo e jeho k nem hbata nebo e je jeho ena nemocn, a nkdo ekne, e potebuje ivou vodu. Na zatku pbhu se vdy vyno njak pot, protoe jinak by to nebyl dn pbh. Urete tedy, jak nejlpe dovedete, o co v tto poti psychologicky jde, a pokuste se to pochopit. Potom pijde peripetie, kter me bt bu krtk, nebo dlouh - pijdou vky a hloubky pbhu. Pbh me pokraovat na mnoha strnkch, protoe tchto peripeti me bt hodn; nebo m teba jen jednu a pak se dospje obvykle k vyvrcholen, k rozhodujcmu bodu, kde se vechno vyvine bu v tragdii, nebo to dobe dopadne. Napt zde vrchol. Pot nsleduje, a na nkolik mlo vjimek, lysis - vyvrcholen - nebo nkdy katastrofa. Meme tak hovoit o pozitivn nebo negativn lysis, o konenm vsledku, kter spov bu v tom, e princ dostane sv dve, vezmou se a jsou navdy astni, nebo vichni spadnou do moe, zmiz a u o nich nikdy nikdo neusly (piem posledn varianta je bu pozitivn, nebo negativn, podle toho, jak to bereme). V nkterch velmi primitivnch pohdkch nen ani lysis ani katastrofa, ale pbhy se prost jakoby vsknou do psku. Nhle zhloupnou a doznj, jako by o n jejich vyprav nhle ztratil zjem a usnul. Lysis me mt tak nkdy dvojit konec, nco, co u sg nebo jinho mytickho materilu nenajdeme: je to astn konec, za nm nsleduje negativn poznmka vyprave. Napklad: A pak se vzali a byla velk svatba. Mli tam pivo, vno a podn kus masa, ale kdy jsem do kuchyn zael, abych si ho kousek vzal, kucha mn do zadnice nakopal a j jsem se propadl a sem, abych vm ten pbh vyprvl. Rusov sv pohdky nkdy zakonuj: Vzali se a byli velice astni. Vypili hodn piva a vna, a mn jen po brad teklo, ale do st nenateklo. Anebo jak kaj nkte Cikni: Vzali se a byli astn a bohat a do smrti, ale my uboci tady stojme, teseme se a hlady bychom cucali vlastn zuby! - A pak chod s kloboukem dokola a vybraj. Takov strofa na konci pohdky pedstavuje rite de sortie (vstupn ritul), protoe pohdka lovka odnese daleko, do dtskho snovho svta kolektivnho nevdom, kde nesmme zstat. Pedstavte si, e ijete na statku, prodlvte v pohdkov nlad, a najednou muste do kuchyn mt ndob. Pokud se sami nekopnete, abyste se z pbhu vyprostili, urit splte peeni, protoe jste mylenkami stle u prince a princezny. A tak se mus na konci pbhu zdraznit: Ano, je to pohdkov svt, ale zde je

hok realita. Musme se vrtit ke sv kadodenn prci, nesmme bt duchem neptomni a jen si lmat hlavu pbhem. Z pohdkovho svta musme bt zase vyvedeni nazpt. Potud obecn metoda, kter nm umon, abychom si prohldli strukturu a uspodali materil; jak u jsme ekli, mli bychom pedevm spotat postavy a vimnout si jak symboliky sel, tak role, kterou hraje. Nkdy se vydvm i jinou cestou, ale ta nen mon u vech pbh. Tak napklad rusk pbh, kde m car ti syny, meme zobrazit tak, jak to ukazuji na str. 34: Na potku je kvaternita, v n chyb matka, a tvrt v systmu - hrdina - odchz do jinho svta (ekli bychom do nevdom), kde jsou ti jeibaby (baby Jagy) a princezna Marie, kterou princ zskv. Hrdina nakonec Marii osvobod, vezmou se a narod se dva synov. Existuje tedy ist musk a ist ensk kvaternita a na zvr (uprosted) mme kvaternitu smenou, kter se skld ze t mu a jedn eny. Toto schma se ned vytvoit u vech pohdek, take se do nj nepokouejme pbhy napchovat, pokud se samo nenabz. Existuje vak spousta pbh, kter jsou strukturovny prv takto. Pokud ne, pak i to je velmi poun, nebo i nedostatek struktury je vmluvn, stejn jako nepravideln struktura ve vd. K pravidelnm jevm pat i vjimka, jenom je teba objasnit pro. Vrame se opt k pravidlm. Chopme se jednodue prvnho symbolu. eknme, e byl jeden star krl, kter byl nemocn, protoe poteboval ivou vodu, nebo e njak matka mla neposlunou dceru. Nyn musme tento symbol amplifikovat, co znamen, e si musme prohldnout vechny motivov paralely, kter lze najt. km vechny, protoe ze zatku jich asi moc nenajdete - a jich budete mt piblin dva tisce, mete pestat! V rusk pohdce abka carevna se napklad na zatku setkme se starm carem a jeho temi syny. Nejmlad syn je prosek - hrdina celho pbhu. Carovo jednn jsem pirovnala k hlavn funkci a synovo ke tvrt, ale je to sporn. V tto pohdce nelze tento zvr dokzat, protoe car nen v zvru ani vyazen, ani svho syna neporaz. Kdy vak vezmete v vahu vechny ostatn paraleln pbhy, je zcela jasn, e car reprezentuje vyerpanou hlavn funkci a tet syn je tm, kdo pin obnovu - tzn. funkc mncennou. Dve ne vyslovme jakkoli zvry, musme si projt srovnvac materil. Musme se ptt, zda se tento motiv vyskytuje i v jinch pohdkch a jak se tam projevuje - jedin kdy vezmete v vahu jejich prez, bude mt vae interpretace relativn jist zklad. Napklad se mete setkat s pohdkou, ve kter je bl holubice vylena jako patn. A tak si eknete, bl holubice reprezentuje jeibabu nebo arodje. Jist, v tomto pbhu to tak mon je, ale kdy si projdete, co bn znamen bl holubice, budete pekvapeni. V kesansk tradici pedstavuje zpravidla Ducha svatho a v pohdkch obvykle symbolizuje milujc enu, podobnou Venui. A tak se muste ptt, pro se v jednom konkrtnm pbhu projevuje negativn to, co obyejn bv symbolem pro pozitivn eros. Obraz pak ve vs vyvol zcela jin dojem ne v ppad, kdy si nedte tu nmahu a jin pbhy si neprohldnete. eknme, e jste lka, provdte svou prvn pitvu, najdete slep stevo na lev stran a nevte ze srovnvac anatomie, e slep stevo pat normln napravo. Podobn je tomu s pohdkou: Muste znt prmrnou situaci, a prv proto potebujete srovnvac materil, kter umon poznat srovnatelnou strukturu vech symbol. Dky takovmu zzem lpe porozumte zvltnostem a jenom tak mete pln pochopit vjimku. Amplifikace pedstavuje rozen pohledu dky mnostv paralel. Kdy shromdte paralely, mete pejt k dalmu motivu, a tak propracujete cel pbh. Nyn nutn nsleduj dal dva kroky, nebo musme rozvinout kontext pbhu. eknme, e v pohdce vystupuje my a e jste ji amplifikovali - vidte nicmn, e se ta my chov uritm zpsobem. etli jste napklad, e myi pedstavuj nkdy due mrtvch, jindy

jeibab, e jsou to blova zvata, e jsou to zvata Apollonova v jeho zimnm aspektu, e jsou nositeli moru a e to jsou tak zvata due, protoe kdy nkdo zeme, z jeho mrtvoly vyjde my nebo se sm objev v podob myi atd. Podvte se tedy na my ve svm pbhu nkter myi ve vaich amplifikacch se k myi v pbhu hod a objasuj ji, ale jin nikoli. Co tedy udlte? J v takovm ppad vezmu nejprve v vahu ty aspekty, kter my z pbhu vysvtluj, ovem ostatn aspekty myi si ponechm v zloze nebo v poznmce pod arou. Nkdy se toti stane, e se v pbhu pozdji vyno jin konstelace a s n i jin aspekty obrazu. eknme, e mte ve sv pohdce jednu my, kter vystupuje pozitivn, a dn jeibab my kolem nebh. Pozdji se vak v pbhu me objevit nco s jeibabou, a tak si eknete: Aha! Mezi obma obrazy je urit spojen! Je tedy dobe vdt, e mezi obrazy myi a jeibaby je jist spojen. Nsleduje dal podstatn krok, a sice samotn interpretace, to jest loha peloit amplifikovan pbh do psychologickho jazyka. Nebezpe spov v tom, e lovk setrv v napl mystickm zpsobu vyjadovn a mluv pak teba o straliv matce, kterou hrdina peme. Vpov je sprvn jen tehdy, ekneme-li nap.: Setrvanost nevdom byla pekonna impulzem smujcm k vy rovni uvdomn. To znamen, e musme uvat psn psychologick jazyk. Teprve pak vme, co je to interpretace. Jste-li nyn kriticky naladni, eknete si: Dobe, ale pak prost nahrazujeme jeden mtus jinm - tm svm, eknme jungovskm. Na to se d odpovdt pouze: Ano, to skuten dlme, ale vdom. Vme o tom a vme tak velice dobe, e pokud bude nkdo za dv st let st nae interpretace, mon si ekne: Nen to komick? Peloili pohdkov mtus do jungovsk psychologie a mysleli si, e je to ono! Ale my vme, e je to... Dod pak novou interpretaci a nae bude povaovna za zastaralou - stane se z n jen dokreslen toho, jak se s takovm materilem zachzelo v urit dob. Jsme si tto monosti vdomi a vme, e nae interpretace jsou relativn, e nejsou absolutn pravdiv. My vak interpretujeme ze stejnho dvodu, z jakho byly vyprvny pohdky a mty: kvli oivujcmu inku. Interpretace, stejn jako vyprvn pohdek a mt, nm toti psob uspokojen a smiuj ns s nam vlastnm nevdomm instinktivnm zkladem. Psychologick interpretace pedstavuje n zpsob, jak vyprvt pbhy. Mme toti stle tyt poteby a toume po obnoven, kter vychz z pochopen archetypovch obraz. Vme ovem velmi dobe, e jde jen o n mtus. Vysvtlujeme X pomoc Y, protoe se nm zd, e Y do toho dobe zapad. Jednoho dne u tomu tak nebude a bude poteba nov vysvtlen Z. Nemli bychom proto nikdy prezentovat svou interpretaci s podtnem to je ono. Byl by to podvod. Meme jen ci psychologickm jazykem, co pravdpodobn mtus pedstavuje, a pak jej v tto psychologick form modernizovat. Kritrium interpretace je stle tot: je uspokojiv a zapad do mho ivota i do ivota jinch lid? Souhlas s n i m vlastn sny? Kdy vytvm njakou interpretaci, dvm stle pozor na sv sny, abych vidla, jestli jsou s n v souladu. Pokud ano, vm, e interpretace odpovd alespo mm monostem - e jsem materil interpretovala uspokojiv ve vztahu ke sv vlastn povaze. Pokud mi psych neekne: Je to v podku, ale jet jsi neodpovdla na toto!, vm, e nemusm pokraovat. Pbh sice jet me skrvat dal odhalen, ale j jsem doshla svch hranic a nemohu pekroit sama sebe. Pokud jsem sndla to, co jsem s to strvit, mohu spokojen odpovat. Potravy je tu sice jet vce, ale psychicky ji ji nemohu strvit. Pokud jsem vyprvn nepochopila vbec nebo jsem ho pochopila nedostaten, vdy se dostav sny. Vezmte si njakou pohdku, zkuste to s n a uvidte. Jet jsem nepoznala nikoho, kdo interpretoval pohdku s jistm nadenm, ani by na ni souasn nezareagovalo jeho nevdom. Nevdom se z jakhosi dvodu o interpretaci pohdek velice zajm. Lze ci, e vykldn pohdek na n obvykle psob povzbudiv, a kdy se dostanete opravdu na

scest, nevdom svm vlastnm zpsobem zareaguje. Spolhm se na n. Neznm nic lepho. Absolutn prkazn kritrium naich interpretac nemme, take snad nejlep je ci, e m interpretace uspokojuje, e jsem dky n zdrav a astn, a pokud m nevdom nem co dodat, udlala jsem ve, co jsem mohla. Nikdy to vak nen posledn slovo.

Kapitola iii. Klasick promna krle

Nyn meme pejt k praktitjm problmm interpretace. Z didaktickch dvod jsem vybrala k interpretaci velmi jednoduchou pohdku brat Grimm, a to nikoli proto, aby to vypadalo oslniv nebo zajmav, ale prost proto, abych vm nzorn ukzala metodu interpretace. Pokusm se vm ukzat, jak muste postupovat, abyste se doptrali smyslu pbhu. Pohdka zn takto:

Ti pera
Byl jednou jeden krl a ten ml ti syny. Dva byli chyt, ale ten tet moc nemluvil, byl hloup a kali mu Prosek. Krl byl star a slab, pomlel na smrt a nevdl, kter z jeho syn by ml zddit krlovstv. A tak jim ekl, aby li do svta a e ten, kter mu pinese nejkrsnj koberec, bude po jeho smrti krlem. Aby pedeel svrm, vyel krl ped zmek, vzal ti prka, foukl do nich a ekl: Pjdete tam, kam prka polet. Jedno prko letlo na vchod, druh na zpad, ale tet spadlo ji po nkolika metrech na zem. A tak el jeden z bratr napravo, druh nalevo a Proskovi se vysmvali, e mus zstat tam, kam spadlo tet prko. Prosek se posadil na zem a velice zesmutnl. Nhle si vak viml, e hned vedle prka jsou v zemi padac dvee. Zvedl je, pod nimi nael schody, a tak sestoupil do hloubi zem. Po chvli piel k jinm dvem, zaklepal na n a zevnit uslyel: Panenka zelen, vrsit kolena, arodjky psek bh sem a tam, kdo je venku, a se rychle podvm. Dvee se otevely a Prosek uvidl, e uvnit sed obludn, tlust ropucha a kolem n v kruhu mal ropuchy. Tlust ropucha se Proska zeptala, co chce, a on odpovdl, e by rd ten nejjemnj a nejkrsnj koberec. Ropucha zavolala mladou ropuchu a ekla: Panenka zelen, vrsit kolena, scvrkl psek sem a tam hon arodjnici, pines mi tu velkou krabici. Mlad ropucha pinesla velkou krabici, velk ropucha ji otevela a podala z n Proskovi ndhern koberec - byl tak krsn a jemn, e by jej nesvedl utkat nikdo na zemi. Prosek podkoval a vydal se na zpten cestu. Druz dva brati pokldali svho nejmladho bratra za pli hloupho, ne aby dokzal njak koberec obstarat, a tak koupili kus drsnho lnnho pltna, kter na sob mla prvn pasaka ovc, kterou potkali, a vrtili se s nm ke krli. Ve stejn dob dorazil dom Prosek se svm krsnm kobercem, a kdy ho krl uvidl, ekl: Podle prva pat krlovstv nejmladmu. Druz dva brati vak nenechali svho otce na pokoji, kali, e Prosek pece neme zddit krlovstv kvli sv hlouposti, a prosili o dal kol. Dobr tedy, ekl krl, kdo pinese nejkrsnj prsten, ten dostane krlovstv. Zopakoval stejn ritul se temi prky a zase li oba star na vchod a na zpad a Proskovo pero opt

spadlo na zem hned vedle padacch dve. Opt sestoupil dol za tlustou ropuchou a ekl j, e by chtl ten nejkrsnj prsten. Dala znovu pinst velkou krabici a podala mu z n prsten, kter se tpytil drahmi kameny a byl tak krsn, e by jej nesvedl dn zlatnk na zemi. Oba star brati se opt smli Proskovi, kter chtl tak hledat zlat prsten, a vbec se nenamhali - jen vyrazili hebky ze starho kola od vozu a obru pinesli krli. Kdy Prosek ukzal svj zlat prsten, krl opt prohlsil, e krlovstv pat jemu. Oba star brati vak suovali krle tak dlouho, a vyhlsil tet zkouku a ekl, e krlovstv dostane ten, kdo pivede dom nejkrsnj enu. Opt foukl do vzduchu ti prka a ta letla stejn jako pedtm. Prosek tedy el za tlustou ropuchou a ekl, e m pivst dom nejkrsnj enu. Ach, ekla ropucha, nejkrsnj ena sice nen po ruce hned, ale m ji mt. Dala mu vydlabanou mrkev, ped kterou byly zapaeny ti pry my. Prosek se smutn zeptal: Co si s tm ponu? Ropucha odpovdla, aby si vzal jednu z jejch malch abek a posadil ji do koru. A tak si vzal z kruhu kolem ropuchy namtkou jednu abku a posadil ji do vydlaban mrkve. Jen se posadila, promnila se v ndhernou dvku, mrkev v kor a est my v kon. Prosek dvku polbil, speen se rozjelo a pivezlo je ke krli. Proskovi brati, kte se vbec nenamhali najt hezk eny, se vrtili s prvnmi selkami, kter na cest potkali. Kdy je krl vechny uvidl, ekl: Krlovstv pat po m smrti nejmladmu. Oba brati se vak dali do hlasitho kiku a dali krle, aby dostal pednost ten, jeho ena prosko kruhem, kter visel uprosted mstnosti. Domnvali se toti, e selky budou mt dost sil, aby to dokzaly, ale kehk dvka si pivod smrt. Star krl s tm souhlasil a ob selky kruhem sice proskoily, ale byly tak neikovn, e spadly a zlmaly si tlust ruce a nohy. Krsn dvka, kterou si pivedl Prosek, pak proskoila kruhem lehce jako srnka - a bylo po nmitkch. Prosek dostal korunu a panoval dlouho a moude. V tomto jednoduchm klasickm pbhu pravdpodobn rozpoznte adu znmch motiv. Bolte a Polivka (Anmerkungen zu den Kinder-und Hausmrchen der Brder Grimm, sv. II, s. 30) kaj, e pohdku nalezli Grimmov roku 1819 a e existuje i jin verze (z Hesenska), v n jsou drobn zmny. Nechci opakovat cel pbh, ale v tto druh verzi je msto koberce pltno, a kdy Prosek sestupuje do zem, nesetk se tam s ropuchami, ale s krsnou dvkou, kter tk pltno - nejedn se tedy o stejn problm. I dvka mu d pltno a jakmile vyjde na povrch zem, promn se v bu. To znamen, e pod zem se Proskovi zjevila jako krsn ena, ale jen co se k nmu pipoj na zemi, zmn se v bu. Kdy ba pijede v koe na krlovsk dvr, zvol: Polib m a pono se. Ponoit se znamen meditaci. Prosek se tedy m ponoit do meditace, do sebe samho - co je vzva od by v pohdce velice nezvykl. ba to opakuje tikrt, take ji Prosek vezme a sko s n do vody, protoe tomu rozuml tak, e se m doslova ponoit do vody. Jakmile vak bu polb a sko s n do vody, promn se ba opt v krsnou enu. Existuj jet dal, hesensk varianty pohdky, kde jsou ti pera nahrazena temi jablky, kter se kutlej do rznch smr, a znme tak francouzsk varianty, kde jedin promna spov v tom, e se ropucha promn v koku. Nechci zde uvdt vechny verze, uvdm jen ty nejastj. Motiv per bv tak asto nahrazen py, kter otec vystel do t smr. A nevsta je pak bu ropucha, ba, bl koka, opice, jetrka, panenka, potkan, elva, punocha nebo hopsajc non epeek (nemus se tedy jednat ani o iv stvoen). Na zvr vech tchto variant - mezi nimi jsou nejzajmavj varianty rusk - uveme krtkou poznmku, e fouknut do pera (za elem udn smru) byl zvyk, kter byl obecn rozen ve stedovku v mnoha zemch. Kdy nkdo nevdl, kudy se vydat, kdy na kiovatce nevdl, jak dl, nebo neml dn urit pln, vzal obvykle prko, foukl do nj a el tm smrem, kam jej odnesl vtr. Bylo to velice rozen orkulum, jm se lid mohli dit. Tuto praxi uvd ada stedovkch pbh a existuje dokonce i lidov ren: Pjdu,

kam m prko zanese. V severnch zemch a v nkterch ruskch a italskch verzch najdeme msto per, p nebo kutlejcch se jablek kuliky nebo me. Zanme nyn s interpretac u prvnch vt pohdky. Nae expozice vypad takto: Byl jednou jeden krl, kter ml ti syny. Dva byli inteligentn, tet hloup a star krl nevdl, komu svit sv krlovstv. To vytv psychologickou vodn situaci. Posledn vta pojmenovv problm, kter je spojen s tm, kdo m zddit krlovstv. vodn situace s krlem a jeho temi syny je velice ast. V samotn grimmovsk sbrce, kter zahrnuje jen zlomek vech existujcch monost, je alespo padest a edest pbh, na jejich potku stoj krl a jeho ti synov. Nen to normln rodina, protoe v n nen matka ani sestra, poten skupina osob je ist musk. ensk prvek, kter v pln rodin oekvme, zde nen zastoupen. Hlavn dj pojednv o tom, jak najt sprvnou enu - na tom zvis osud krlovstv. Hrdina dle nevykon dn mun iny. Nen to hrdina v pravm slova smyslu. Celou dobu mu pomh ensk prvek, kter za nj cel problm vye a vykon vechny potebn iny, napklad utk koberec a prosko kruhem. Pbh kon svatbou, vyvenm sjednocenm muskch a enskch prvk. Obecn struktura tedy poukazuje na problm, kdy je dominantn musk postoj, na situaci, kde chyb ensk prvek. Pbh nm vyprv, jak se onen ensk prvek opt vyno a ustanov. Nejdve se musme zabvat symbolikou krle. Rozshlou studii o krli v alchymii najdete v Jungov Mysteriu Coniunctionis; v oddle nazvanm Rex a Regina Jung pin mnostv materilu, ale j nyn strun shrnu jen to, co k o krli: V primitivnch spolenostech ml krl nebo kmenov nelnk obecn magick vlastnosti ml slu mana. Urit nelnci napklad byli natolik svat, e se nesmli dotknout zem a jejich nrod je jen nosil. U jinch kmen byly zahazovny ndoby, z nich krl jedl a pil, a nikdo se jich nesml dotknout, protoe byly tabu. Pro podobn tabu nesmli lid nkter nelnky a krle ani spatit; kdo by uvidl jejich tv, zemel by. O nkterch nelncch se kalo, e jejich hlas hm a jejich oi metaj blesky. V mnoha primitivnch spolenostech zviselo blaho celho kmene (nroda) na zdrav a duevnm stavu krle. Kdy byl impotentn nebo nemocn, musel bt usmrcen nebo nahrazen jinm krlem, jeho zdrav a potence zaruovaly jak plodnost en a dobytka, tak i blaho celho kmene. James G. Frazer (ve Zlat ratolesti, Praha, Mlad Fronta 1994) uvd ppady, v nich se obvykle neekalo, a bude krl impotentn nebo nemocn, ale byl na konci urenho obdob - eknme po pti, deseti nebo patncti letech - usmrcen. V pozad tohoto skutku je stejn pedstava, e se krl po urit dob vyerp a je teba ho nahradit. U nkterch kmen pevld v souvislosti s touto situac pesvden, e krl, kter v kmeni ztlesuje ochrannho ducha nebo ducha pedk, vlastn nen zabit. Znamen to jen dal vvoj - star dm je stren, aby se duch mohl nasthovat do novho a tam vldnout dl. Kmen v, e je to stle t svat, totemistick duch, kter vldne, a e se mu usmrcenm krle obstar lep fyzick ndoba. Mohli bychom tud ci, e krl nebo nelnk ztlesuje bosk princip, na nm zvis veker - psychick i fyzick - blaho nroda. Symbolizuje bosk princip v jeho viditeln podob, je jeho inkarnac i ztlesnnm, je jeho sdlem. V tle krle ije totemov duch kmene. M tedy spoustu znak, kter naznauj, e bychom ho mohli chpat jako symbol bytostnho J, protoe bytostn J je podle na definice centrum seberegulujcho systmu psych, na nm zvis blaho jedince. (Pokud byli kdysi krlov v naich zemch kesany, dreli asto v ruce zemkouli s kem nahoe a nosili adu dalch symbol, o nich z rznch mytologickch asociac vme, e jsou symbolem bytostnho J.) V mnoha kmenech je zejm roztpen mezi medicnmanem a krlem nebo nelnkem, to jest mezi duchovn a svtskou moc. Tot se stalo v na kultue ve stralivm zpase, kter spolu ve stedovku svedly sacerdotium a imperium (crkev a stt). Ob moci vznesly nrok na to, e jsou pro sv

poddan viditelnmi, inkarnovanmi symboly boskho principu - nebo bychom tak mohli ci symboly neviditelnho archetypu bytostnho J. Ve vech zemch a v alchymistick symbolice, o n se mete dost v Jungovch knihch, se setkte s pevldajc pedstavou, e strnouc krl je njakm zpsobem neuspokojiv. Pokud se v primitivnch kmenech zane v harmu eptat o tom, e je impotentn, kmen se mlky rozhodne usmrtit ho. Nebo je-li neuspokojiv v jinm ohledu - je teba pli star na to, aby dl plnil urit koly, nebo vldl ji svch urench deset i patnct let - potom se nevyhnuteln objevuje pedstava obtn smrti krle. Ve vysoce rozvinutch kulturch, napklad ve starm Egypt, byl tento zvyk nahrazen ritulem obnoven, symbolickou smrt a zmrtvchvstnm krle, ke ktermu dochzelo pi svtku Setha. V jinch zemch existoval zvyk takzvanho krle karnevalu - zloinec odsouzen k smrti mohl t ti dny jako krl. Byl proputn z vzen, obleen jako krl, dostal vechny insignie a mohl si poruit, co se mu zlbilo. Mohl mt vechny eny a vechna dobr jdla, jakch se mu jen zachtlo, i vechno ostatn, ale po tech dnech byl popraven. V jinch ritulech bylo usmrcen provedeno na loutce, kter byla zabita msto krle. Za tmito rznmi tradicemi rozpoznvme stejn motiv - potebu, aby se krl obnovil skrze smrt a znovuzrozen. Spojme-li tento motiv s na hypotzou, e toti krl je symbolem bytostnho J, musme se zeptat: Pro symbol bytostnho J strne? Znme njak psychologick faktory, kter by tto skutenosti odpovdaly? Budete-li studovat srovnvac djiny nboenstv, vimnete si, e vechny nboensk rituly nebo dogmata, kter se stanou vdommi na kolektivn rovni, maj tendenci se po uritm ase opotebovat, ztrcej svj pvodn emocionln inek a stvaj se mrtvou formul. I kdy zskvaj pozitivn vdom kvality, jako je nap. kontinuita, ztrcej iracionln kontakt s tokem ivota a thnou k mechaninosti. Plat to nejen o nboenskch uench a politickch systmech, ale i o vem ostatnm, protoe to, co je dlouho vdom, zjalov. Chceme-li zabrnit tomu, aby n vdom ivot zkamenl, je teba neustl obnovy, kterou umouje kontakt s proudem psychickch udlost v nevdom. Krl, kter zaujm mezi obsahy kolektivnho vdom msto centrlnho symbolu, pochopiteln tto poteb podlh v jet vt me. A tak meme ci, e symbol bytostnho J je obzvlt vystaven tto obecn tkosti, e potebuje neustl obnovovn a kontakt a stle mu hroz, e se z nj me stt jen mrtv formule. V tomto smyslu symbolizuje strnouc krl dominujc obsah kolektivnho vdom a je zkladem vech politickch a nboenskch uen tkajcch se sociln skupiny. Na vchod se tento obsah mnohm vrstvm obyvatelstva jev jako Buddha a u ns je to Kristus, kdo nese titul krl krl. V naem pbhu nem krl zjevn dnou enu a pokud ji m, tak nevstupuje do dje. Co by symbolizovala krlovna? Budeme-li krle pojmat jako centrln a dominujc symbolick obsah kolektivnho vdom, pedstavovala by krlovna doprovodn ensk prvek - emoce, city, iracionln impulzy, kter k tomuto dominujcmu obsahu pat. Dalo by se ci, e v kad kultue lze nalzt svtov nzor s centrlnm boskm obrazem, kter tuto kulturu ovld a se kterm souvisej i urit ivotn zvyklosti nebo urit ivotn i citov styl, a tento erotick styl ovlivuje vzjemn vztahy lid ve spolenosti. Krlovna doprovzejc krle tedy pedstavuje citovou strnku kolektivity. Ve stedovku napklad krl ztlesoval gotickou pedstavu Krista, zatmco symbolizace Erotu - meme ji nalzt v trubadrskch psnch - se manifestovala jako Panna Maria, kter je krlovnou nebes a m vztah ke Kristu krli. Panna Maria byla vzorem pro ensk chovn, byla vzorem pro animu mue prv tak jako pro eny. V katolickch zemch maj eny pirozenou tendenci se tomuto vzoru pizpsobit a mui zkouej svou animu vychovat tak, aby odpovdala tomuto zpsobu erotickho chovn a tomuto druhu vztahu.

Vidte tedy zk spojen mezi krlem a krlovnou ili mezi principem zvanm logos, kter ovld uritou kulturu a kolektivn postoje, a erotickm stylem, kter jej v urit podob doprovz. Chybjc krlovna znamen, e se jej aspekt ztratil, a proto je krl steriln, bez krlovny ji neme mt dal dti. Musme tud pedpokldat, e se v pbhu jedn o problm dominujcho kolektivnho postoje, z nho se vytratil princip Erotu - princip vztahu k nevdom, k iracionalit, k enstv. Jde o situaci, kde kolektivn vdom ustrnulo a ztuhlo do nauk a formul. Tento krl m ti syny a my stojme ped problmem ty mu, z nich ti se pizpsobili tomu, jac by mli bt, zatmco tvrt je prost pod rove. Lid znal jungovsk psychologie by pirozen vyvodili pedasn zvr, e se zejm jedn o tyi funkce vdom: krl jako dominantn neboli hlavn a oba star synov coby pomocn funkce, zatmco Prosek je samozejm funkce tvrt, inferiorn. Toto ovem plat jen s vhradou, protoe Jungova teorie ty funkc se vztahuje na jednotlivce. V pohdkch nejde o vnitn pbh jedince, a proto se na n nememe dvat z tohoto pohledu. Daleko spe musme amplifikovat motiv musk kvaternity a pak se nm vyno obrazy, jako napklad tyi synov Horovi, tyi evangelist a jin kvaternity, kter obklopuj hlavn symbol bytostnho J. Tyto kvaternity, s nimi se setkvme ve srovnvacch djinch nboenstv a v mytologii, nelze podle mho nzoru interpretovat jako tyi funkce vdom, jak se objevuj u jedince. Pedstavuj toti daleko zkladnj vzorec vdom, od nho se struktura ty vdomch funkc odvozuje teprve sekundrn. Vme-li, jak diagnostikovat njak typ, a mme-li ped sebou urit poet lid, meme konstatovat, e tento urit mu je mysliv typ a e jeho mncenn city zpsobuj pravdpodobn ty a ty pote. Urit aspekty tohoto uspodn se jev jako typick, jin naproti tomu jako individulnj. Z toho meme vyvozovat, e problm ty funkc se sice u jedince objevuje vdycky v uritm uspodn, ale e se za nm nalzaj obecn zkladn tendence. Mohli bychom se podivovat, pro m lidsk vdom tendenci vyvinout u kadho lovka tyi funkce? Na to by se dalo odpovdt, e se zd, jako by se jednalo o vrozenou lidskou vlohu vybudovat si vdom systm o tyech funkcch. Nebudeme-li ovlivovat njak dt, vyvine si automaticky uritou vdomou funkci, a kdy budeme tohoto lovka analyzovat ve ticeti nebo tyiceti letech, najdeme zmnnou strukturu se tymi funkcemi. Ona zkladn obecn vloha se v mytologii zra v mnoha symbolech kvaternity, jako jsou tyi vtry, tyi svtov strany a tak tyi krlovsk postavy v na pohdce. Kvli pesnosti bychom tedy mohli ci, e krl nesymbolizuje hlavn funkci, ale je pouze jejm archetypickm zkladem, psychologickm faktorem, kter onu hlavn funkci u vech lid vybuduje. Te si mon myslte, e si protiem. Nejprve jsem ekla, e star krl je dominantou kolektivnho vdom, a nyn zase tvrdm, e symbolizuje dispozici, kter vytv hlavn funkci. Jak to spolu souvis? Odporuje si to? Zamyslte-li se nad tm, jak vznik hlavn funkce, zjistte, e se rozvj v prvn polovin lidskho ivota a slou obecn k tomu, aby se lovk pizpsobil kolektivu. Kdy si dt dovede hrt s praktickmi vcmi, ekne jeho otec, e z nj jednou bude inenr, dt povzbud a tomu se pak ve kole v tchto oblastech povede velice dobe a v jinch mon patn. Dt bude pyn na to, co mu jde, a bude se tomu vnovat, protoe existuje pirozen tendence dlat to, co se nm da, a ostatn zanedbvat. Tato jednostrannost pomalu vytv hlavn funkci, kter nm m pomoci, abychom se pizpsobili kolektivnm poadavkm. Dominanta kolektivnho vdom tak v jednotlivci konsteluje jeho hlavn funkci. Vzpomeme si opt na stedovkho lovka, pro nj byla dominantou bytostnho J postava Krista. Pokud m tento lovk sklon stt se myslivm typem, bude s pomoc svho mylen meditovat nad podstatou Krista; m-li vrozenou tendenci stt se typem citovm, dotknou se jej modlitby, kter usly, a nebude o symbolu Krista pemlet, ale najde si k nmu vztah pomoc sv hlavn funkce, citu. Takto tedy krl ztlesuje dominujc symbolick obsah kolektivn vdom situace. U vech lid je spojen s jejich hlavn funkc. Nyn musme logicky interpretovat ostatn syny stejn, tedy e oba

synov, kte jsou inteligentn a chyt, budou u lovka ztlesovat typick zklad pro vybudovn obou jeho pomocnch funkc a Prosek bude zkladem pro vytvoen mncenn funkce. Ale Prosek nen jen toto - je tak hrdinou a v celm pbhu jde o to, co se mu stane. Musme tedy krtce pohovoit o tom, jak vznam m v mytologickm pbhu hrdina, protoe kdy tete psychologick interpretace mt, brzy uvidte, e se tu neustle stdaj interpretace hrdiny jako symbolu bytostnho J a jako symbolu j. Interpreti si protie dokonce i v jednom a tm textu. Zanaj, jako by hrdina byl j, a pozdji vychzej z toho, e se jedn o bytostn J. Ne probereme tento problm, musme si ujasnit, jak chpeme j. J je centrln komplex pole naeho vdom. Njak j maj pirozen vichni. Kdy vak hovome o j, z nho se ji stala abstrakce, mnme tm j vech lid, kter znme. Vyslovme-li vtu jako j se vzepelo nevdom, je to obecn vyjden, nco, co plat pro prmrn j oloupen o vechny subjektivn a jedinen vlastnosti. A nyn k symbolu hrdiny v mtech. Co obvykle hrdina dl? Velmi asto je zachrncem: zachrauje svou zem a svj nrod ped drakem, arodjnicemi nebo zlm kouzelnkem. V mnoha pbzch nalz ukryt poklad. Osvobozuje svj kmen a vyvd jej ze vech monch nebezpe. Spojuje svj nrod opt s bohy a se ivotem nebo obnovuje ivotn princip. Je to on, kdo se vydv na non cestu po moi, a kdy vyjde z bicha obludy, vyjdou s nm vtinou i vichni ostatn, kdo byli pozeni ped nm. Nkdy m sklon k plinmu sebevdom. V nkterch mtech je dokonce destruktivn, a tak se bohov nebo njak neptelsk sly usnesou, e jej zni. V mnoha hrdinskch mtech je tak nevinnou obt zlch mocnost. Jindy vystupuje v postav hrdiny-kejkle, kter provd dobr i patn kousky a svj nrod nejen osvobozuje, ale souasn ho pivd do pot. Uritm lidem pomh a jin z nedbalosti nebo zcela bezmylenkovit ni - je to tedy napl bel a napl spasitel a i on je na konci pbhu bu znien, nebo se polep i promuje. Hrdinsk postavy se tedy projevuj velmi rozmanit: vidme typ proska, typ kejkle, typ silnho mue, typ nevinnho a krsnho mladka, typ arodje, jemu k nkterm inm dopome magie a k jinm sla a odvaha. Z vsledk bdn dtsk psychologie vme, e hlavn tendenc nevdom v prvnch zhruba dvaceti letech ivota je vybudovat siln jsk komplex a vtina ranch tkost v mld pochz z poruch tohoto procesu, kter zpsobil negativn vliv rodi nebo njak traumatick i jin pekka. Dtsk psychiatr Michael Fordham popsal ppady, ve kterch se jsk komplex vytvoit neme. V psych dtte se vak odvjej pirozen procesy, na kterch meme pozorovat (odrej se toti ve snech), jak j vznik. Cesta, kterou asto pozorujeme, spov v idelu modelovho hrdiny. Tuto roli pln mnohdy tatnek, ale i prvod ve vlaku, policist, star brati nebo ve kole kluci z vy tdy, k nim smuje penos dtte. V tajnch dennch snech si chlapec pedstavuje, km by chtl rd bt. Ve fantazii by mnoho malch kluk chtlo mt ervenou epici a dvat pokyny vlakm, aby zastavily nebo jely dl, chtli by bt nelnkem, velkm fem, krlem nebo policejnm prezidentem. Tyto modelov postavy jsou projekce, kter vytv nevdom; objevuj se bu bezprostedn ve snech mladch lid, nebo se promtaj na vnj osoby, utkvj ve fantazii dtte a ovlivuj vytven jeho j. V to kad matka. Kdy jdete napklad s malm chlapcem k zubai, eknete teba: Dobr, jsi policejn prezident, take nebude plakat, a ti budou trhat zub! Jeho j se tm posl a on potla slzy. Tato metoda se ve vchov pouv znovu a znovu - je to takov trik. Kdy se syn, kter obdivuje Alberta z vedlej tdy, patn chov, k se mu: Tohle by Albert neudlal, a dt se ihned vzpamatuje. Jedn se o typick psychologick procesy, kter ukazuj, jak se u mladho lovka pozvolna vytv jsk komplex, centrum pole vdom. Podvte-li se na tyto procesy ble, pak ze sn poznte, e maj pvod v bytostnm J - e je to bytostn J, kter vytv j. Neznm totalita psychiky lovka by

se dala znzornit obrazn jako koule - nikoliv jako kruh - a potom by v horn sti koule mohlo leet pole vdom; vechno, co je uvnit tohoto pole, je vdom. Centrem tohoto pole je jsk komplex. Co nen s mm jskm komplexem spojeno njakm asocianm vlknem, je pro m nevdom. Dokud vdom neexistuje, je jsk komplex budovn seberegulujcm centrem (bytostn J, kter je nazrno jako celistvost a regulujc centrum cel osobnosti a je zejm ptomno od potku ivota) prostednictvm uritch emocionlnch a jinch proces. Zkoumte-li symboliku jskho komplexu a bytostnho J, uvidte, e j m stejn struktury a e je do znan mry zrcadlovm obrazem centra. Zobrazen bytostnho J - nap. struktura mandaly - a j m stejn rozlenn na tyi oddly. Centrum bytostnho J pomalu buduje jsk komplex, ten pak opt zrcadl sv pvodn centrum, a jak vichni vme, asto podlh iluzi, e je sm tmto centrem. Vtina lid, kte neproli analzou, pirozen v, e j je vm - jejich pocit je pesvduje, e j jsem j. (Dokonce i tato iluze m pvod ve skutenosti, e j bylo utvoeno regulujcm centrem celku.) V dtstv vak dochz k tragdii oddlen - znme napklad typickou udlost, e je lovk vypuzen z rje, e zaije prvn ok neplnosti a zjist, e nco dokonalho je navdy ztraceno. V takovch tragdich se zra okamik, kdy se j zan stvat bytost, kter je oddlena od bytostnho J. J se pak stv faktorem, kter existuje sm pro sebe a sten ztrat intuitivn spojen s centrem. Pokud vme, j funguje sprvn, jen kdy si uchov pizpsobivost vi vnitn psych. To znamen, e funguje nejlpe, kdy si uchov uritou formovatelnost, kdy j nezkamen a kdy je me regulujc centrum osobnosti - bytostn J ovlivnit pomoc sn, nlad atd. Uchov si tak schopnost pizpsoben se celmu psychologickmu systmu. Pipad nm to, jako by proda neurila j jako vldce nad celou psychologickou stavbou, ale jako nstroj, kter funguje nejlpe, dokud naslouch zkladnm instinktivnm potebm celistvosti a neprotiv se jim. Pedstavte si napklad, e vm instinkt k, abyste z urit nebezpen situace utekli. (K tomu njak zvl vdom j nepotebujete.) Kdy vs hon bk, nepotebujete se radit se svm j - poradte se radji se svma nohama a ty u vd, co je teba. Kdy vak j funguje zrove s vaima nohama, take zatmco utkte ped bkem, ohlte se tak po dobrm krytu nebo po plotu, kter byste mohli peskoit, pak je situace ideln. Vae instinkty i j funguj ve vzjemnm souladu. Kdy vak jste filozof, jeho nohy chtj utkat, ale on si pomysl: Stop, nejdv musm zjistit, jestli je sprvn ped bkem utkat, - pak j blokuje instinktivn nutkn, je autonomn a zamen proti instinktu a stv se zdrojem destruktivnho trpen, kter prov kad neurotick jedinec. Neurzu meme dokonce definovat jako j, kter ji nen v harmonii s celou osobnost. Kdy vak j funguje v souladu s vtm celkem, je tm posleno a tato skutenost jen dokazuje vrozenou moudrost zkladnho instinktivnho uspodn. Nkdy je pirozen uiten, kdy se j instinktu protiv. Pedstavte si napklad hraboe v severn Arktid - instinkt jim asto zavel, aby odeli do jin zem najt si novou potravu. Hnni instinktivn potebou se shromd a vydaj se na pochod. Kdy pijdou neastnou nhodou k moi nebo k ece, vlezou do n a po tiscch se utop. Jist ten pbh znte, zoology vdycky udivoval, protoe ukazuje hloupou nepizpsobivost nkterch pirozench instinkt. Pi jedn sv pednce nm Konrd Lorenz uvdl spoustu takovch pklad. Vzpomnm si na jednoho ptka: aby udlal samice v dob pen radost, vytvoil si na hrudi velkou ervenou kapsu, aby tak zvil dojem svho svatebnho zpvu. Ta erven kapsa je ovem tak tk, e ptk neme ltat, take se jeho neptel shromd a snadno ho zabij. Nen to tedy pli dobr vynlez. Kdyby potil svou samiku hezkm ervenm ocasem nebo ervenm zadkem jako pavin, bylo by to daleko lep a nebrnilo by mu to v ltn. A tak vidte, e instinktivn vzorce nemus bt vdycky jen pozitivn. Kdyby se zmnn hrabo mohl zeptat sm sebe, co e to vlastn dl, a kdyby mohl myslet na to, e se nechce utopit,

asi by mu to prosplo. Proto pro ns asi proda vynalezla jako nov nstroj nae j; jsme nov experiment prody, protoe mme jeden nstroj navc k regulaci instinktivnch pud. Neijeme jen podle svch vzorc chovn, ale mme navc cosi zvltnho, co je znmo jako j. Ideln situace zejm nastane, kdy si j uchov uritou tvrnost a naslouch centrln regulaci psych. Kdy se vak zatvrd a dr se pouze sv autonomie a vlastnho rozumu, asto vznik neurotick konstelace. To se dje nejen jedincm, ale tak na kolektivn rovni, take meme hovoit o kolektivnch neurzch a psychzch. Cel lidsk skupiny mohou bt dohnny do takov rozpolcen situace a bt odklonny od svch pvodnch instinktivnch vzorc. Pak je na dohled katastrofa. Z toho dvodu tvo expozici hrdinskch pbh tm vdy straliv situace: zem vysych, protoe by blokuj ivotodrnou vodu, njak temn neptel pichz ze severu, krade vechny eny a ze zem miz veker plodnost. A je situace jakkoli stran, kolem hrdiny je dt ji do podku. Drak teba poaduje, aby byly obtovny vechny krlovy dcery. V zemi ji chod vichni lid v ernm a drakovi je nutno vydat posledn princeznu - a prv v t chvli vdy pichz hrdina. Hrdina je tud ten, kdo opt nastol zdravou vdomou situaci. Pedstavuje takov j, kter v situaci, v n se vechna j onoho kmene nebo nroda odchyluj od pvodnho celostnho vzoru, obnov normln fungovn. Meme proto ci, e hrdina je archetypov postava, kter ukazuje model takovho j, je funguje v souladu s bytostnm J. Hrdina je zosobnnm modelovho pohledu, kter pedkld nevdom psych a kter ukazuje sprvn fungujc j - podle poteb bytostnho J. Proto se hrdina jev v urit me i jako bytostn J, nebo slou jako jeho nstroj a pln vyjaduje to, co se m podle bytostnho J stt. Hrdina tedy je uritm zpsobem zrove bytostn J - vyjaduje nebo ztlesuje toti jeho tendenci lit. A tak m hrdina pozoruhodn podvojn charakter. Z naivnho citovho hlediska je to pochopiteln. Kdy slyte hrdinsk mtus, identifikujete se s hrdinou a jeho nlada vs nakaz. eknme napklad, e eskymckmu kmeni hroz vyhladovn. Lov byl patn, primitivov se velice rychle vzdvaj a umraj z bezradnosti dv, ne je to fyzicky i psychologicky nutn. A pak pichz vyprav pohdek a vyprv o mui, kter navzal spojen s duchy, a tm zachrnil svj kmen ped vyhladovnm atd. To jim pome - ist emocionln - opt na nohy. J zaujme hrdinsk, odvn a doufajc postoj, kter zachrn kolektivn situaci. Proto m hrdinsk pbh v obtnch ivotnch podmnkch vitln vznam. Mme-li opt svj hrdinsk mtus, meme t. Takov mtus povzbuzuje nae instinkty. Dti, jim se pohdka vyprv, se okamit s djem identifikuj a svm citem pbh provaj zcela naivn. Kdy jim vyprvte o malm ubohm ktku, pak vechny dti, kter maj komplexy mncennosti, doufaj, e i z nich budou nakonec princezny. Funguje to pesn tak, jak m pbh zprostedkovv ivotn model, kter povzbuzuje, oivuje a nevdom upomn na vechny pozitivn ivotn monosti. Australt domorodci maj hezk zvyk. Kdy patn roste re, jdou eny do rovho pole, sednou si uprosted re na bobek a vyprvj j mtus o jejm pvodu. Potom re opt v, pro je tady, a krsn roste. Je to pravdpodobn projekce na vlastn situace, nebo o ns to urit plat. Kdy toti poslouchme tyto mty, vme, e zase vme, pro ijeme. A to zmn celou nai ivotn nladu a nkdy dokonce i n fyziologick stav. Kdy interpretujete hrdinu takto, pochopte, pro je jm prv Prosek. Krl je toti dominantou kolektivnho vdomho postoje, kter ztratil spojen s tokem ivota a zejmna s enstvm, s principem Erotu, zatmco Prosek symbolizuje nov vdom postoj, kter je schopen navzat vztah k enskmu principu. Je to prv on, kdo pivede ab princeznu. Je typick, e prv on je pokldn za hloupho a e je to jasn smola. Kdy si vak jeho chovn povimnete ble, uvidte, e je prost spontnn a naivn; bere vci takov, jak jsou. Oba jeho brati napklad nejsou schopni akceptovat fakta. Kdykoli Prosek zvtz, doaduj se dal zkouky, kaj,

e ta pedel nebyla v podku. Prosek vak dl vdycky to, co se mu naskt. Kdy se m oenit s bou - inu, nen to sice nic moc, ale u to tak je. Prv tato vlastnost je v naem pbhu oividn zdraznna. Tyto pbhy bychom mli posuzovat stejn jako sny jednotlivc a ptt se, jakou vdomou situaci ten kter mtus kompenzuje. Potom jasn rozpoznme, e n pbh kompenzuje vdom postoj spolenosti, kde dominuj patriarchln mylenky a imperativy typu je nutno a mlo by se. Takov spolenost je ovldna psnmi principy, kvli nim se ztrc iracionln a spontnn pizpsoben udlostem. Je typick, e pbhy o Proscch jsou u blch lid statisticky astj ne v jinch spoleenstvch, a dvod je tu nasnad. Jsme lid, kte kvli svmu pli vyvinutmu vdom ztratili flexibilitu - schopnost brt ivot, jak je. Proto jsou pro ns pbhy o Proscch zvl cenn. Prv u ns se tak nezdka vyskytuj pbhy, kde se hrdina prosad istou lenost - sed na peci, krbe se a pak mu vechno spadne do klna. Tyto pbhy rovn kompenzuj kolektivn postoj a kdy se v nm pli zdrazuje pracovitost, pak se pbhy s lnmi hrdiny vyprvj s velkm potenm, nebo maj liv vznam. N krl nev, komu m odkzat krlovstv. Zde se pravdpodobn odkln od svho dosavadnho zpsobu chovn, protoe rozhodnut o tom, kdo krlovstv zdd, penechv osudu. To nen jeho normln chovn. U starch krl je sice ast, ale nen jedin mon. Existuj napklad jin pbhy, v nich star krl obdr informaci - snad sen nebo vtbu - o tom, kdo by se ml stt dalm krlem, a nasad vechnu svou energii, slu i obratnost, aby svho budoucho nslednka zniil. Nkdy d krl potencilnmu nsledovnkovi na potku pbhu anci, ale kdy je vybrn adept, kter se nehod do jeho pln, zane klst odpor. Existuj neurotit lid, jejich j je odklonno od cel jejich psychologick pirozenosti, do analzy nicmn pijdou bez vtho odporu, protoe chtj prost vdt, co se bude dle dt. Kdy pak jejich sny stvo nov ivot, pijmou jej a prakticky bez jakhokoli odporu jdou dl. U nich je nslednictv trnu - jedno zamen j m vystdat njak jin - relativn jednoduch. Jsou vak jin, kte kdy vm popou sv symptomy a vy se podvte na jejich sny a tie naznate, v em by mohl bt problm, osop se na vs a odporuj: me to bt cokoli, jen tohle urit ne. Tohle je docela urit v podku, a tak budou odporovat vn. Jejich j ji ustrnulo do t mry, e se absolutn vzpuje monosti zmny. Takovm lidem asto km, e jejich postoj pipomn lovka, kter jde k lkai a pros ho o lbu - ale jen ne dn zkouky moe, protoe to je pece soukrom vc. To dl hodn lid. Jdou do analzy, ale hlavn informaci si nechaj pro sebe, protoe to pece nikdo vdt nemus. Prv takov varianty chovn vs upozorn na starho krle (kter m u jedince vznam centra jeho vdom), jen vzdoruje zmnm. Na nco podobnho pirozen meme narazit i v kolektivn situaci. Nkterou nboenskou reformu teba cel spolenost zprvu s vnivou zlobou odmtne, a pak ji najednou uzn. Klasickm pkladem je zatracen dvancti velkch tez sv. Tome Akvinskho - velk opory katolick crkve - na koncilu roku 1320. Vidte tedy, e na tom, emu se zprvu kolektivn pedsudky dan doby brn, nemus pozdji pevaujc mnn vidt nic kodlivho. Dodnes je tato skutenost pinou politickch a nboenskch pronsledovn, tlaku ze strany mdi, obchodnch perzekuc - to ve se dje a bude dt v rznch spoleenskch zzench po celm svt. Existuje tu jaksi fobie - nov vzbuzuje strach samo o sob. Je to typick chovn starho krle, kter se me vyhrotit a k nedve a skuten tragdii, anebo jako v naem ppad, k dn tragdii nedojde. V naem pbhu se ukazuje monost zmny, ani by nutn dolo ke krizi. N pbh plyne pokojn, a tak nen pli zajmav. Obsahuje vak vechny klasick motivy, kter potebujeme. V pbhu dle pichz na adu ritul t prek. Tento druhdy obecn rozen zvyk se pli neli od hzen minc. Kdykoli se vdom neodvauje rozhodnout racionln, meme se uchlit k nhodn udlosti a vzt ji jako pokyn. Kdy mince spadne prv na tuto stranu nebo vtr vane prv tmto smrem, znamen to , e se to

stalo prv tak, a my to vezmeme jako pokyn, jen m smysl. To je samo o sob dleit jako prvn krok k tomu, aby se j rozhodlo vzdt sv vlastn vdom argumentace. Lze ci, e n star krl nen zas tak patn, nebo akoli brzy zeme a na jeho msto mus pijt nslednk, je ochoten ponechat bohm, aby rozhodli, kdo ho nahrad. Odpovd to vak cel konstrukci pbhu, kter nen dramatick a nevyhrot se do konfliktu. Le rozvjejme symboliku dle. V mytologii symbolizuj pera obecn nco podobnho jako jejich nositel ptk. Podle principu pars pro toto (st zastupuje celek), kter odpovd magickmu zpsobu mylen, znamen pero ptka a ptci zastupuj obecn psychick bytosti s intuitivnm a duchovnm charakterem. Napklad umrajc tlo opout due v podob ptka. Tato scna se uchovala na stedovkch obrazech. V nkterch vesnicch v Hornm Wallisu ve vcarsku se v kadm dom dodnes nalz v lonici rodi mal okno, jemu se k okno due. Toto okno se otevr, jen kdy nkdo zeme, aby tudy mohla due vylett. Na pozad tohoto zvyku je pedstava, e due, ten tepotav tvor, unik jako ptk, kter uprchl ze sv klece. V Odyssei shromauje Hermes due Odysseovch neptel a ty pak trylkuj jako ptci (ecky thrizein) a let za nm na kdlech, kter jsou podobn kdlm netopm. Tak v podsvt, kam jde Gilgamev ptel Enkidu, sed mrtv v kruhu v roue z per. Lze tedy ci, e ptci pedstavuj bytosti tm bez tla, obyvatele vzduchu, vtrn sfry, bytosti, kter jsou vdy spojeny s dechem, a tud s lidskou psych. A tak narme, zvlt u materil od severoamerickch a jihoamerickch Indin, na velice astou pedstavu, e pedmt je psychicky reln, kdy se polep pery. Existuje dokonce jihoamerick kmen, kter pouv slovo pero jako sufix (pponu), aby popsal to, co existuje jen psychologicky, a nikoli ve vnj realit. A tak lze hovoit o pov lice, povm pu nebo povm stromu, piem slovo pero naznauje, e lika, p nebo strom nepat do fyzick, nbr jen do psychick reality. Kdy chtj severoamerit Indini a nkter eskymck kmeny pozvat ostatn na nboensk slavnosti, maj poslov tto zprvy u sebe hole opaten pem, dky nmu jsou posvtn. Takov poslov nesmli bt zabiti, protoe pineli duchovn poselstv. Kdy na sebe primitiv pipevnil pe, dal tm najevo, e je psychick i duchovn bytost. Jeliko jsou pera velmi lehk, unese je kad vnek. Velmi citliv reaguj na to, co by se dalo oznait jako neviditeln a nezachytiteln psychologicko-duchovn proudn. Vtr symbolizuje v nboensk a mytologick souvislosti vtinou ducha, proto pouvme slovo inspirace. Pi svatodunm zzraku naplnil Duch svat dm v podob vtru a zjeven duch obecn provz vnek nebo proudn vtru. Slovo spiritus je pbuzn se slovem spirare (dchat). V Genesi dlel ruach Jahweh (Duch bo) nad vodami. A tak lze ci, e i neznateln vtr, jeho smr se d zjistit, kdy foukneme do prka, pedstavuje tichou, tm nepozorovatelnou psychickou tendenci - zkladn tendenci skrytou v okamitm toku ivota. A prv to se stane, kdy nkdo pijde do analzy, vypov vm sv starosti a vy eknete: Vte, nejsem o nic chytej ne vy. Nevidm do toho, ale kdy dovolte, podvme se, co eknou sny. A pak se pokuste zjistit, kam asi smuje proudn ve snech. Podle naeho jungovskho stanoviska nejsou sny jen kauzln, ale maj i aspekt finln, a proto se pokoume rozeznat, kam energie smuje. Hodme prko do vzduchu, pokusme se rozpoznat, kterm smrem polet, a pak ekneme: Dejme se touto cestou, protoe jaksi slab tendence ukazuje tmto smrem. Pesn to dl krl v naem pbhu - zareaguje naprosto flexibiln a dote se nadpirozench sil. Jedno pero let na vchod, druh na zpad a to Proskovo se snese pmo na zem. Podle nkterch variant se snese pmo ped nm na hnd kmen a Prosek ekne: To tedy znamen, e nemohu jt nikam... - a najde pak svou cestu, co pkn lad s jeho charakterem. een svch problm hledme velmi asto pnbhv kde a nevidme, e nm le pmo pod nosem. Nejsme dost skromn, abychom se podvali dol, ale zvedme nos do vky. Proto Jung asto vyprvl hezkou phodu idovskho rabna, kter, kdy se ho

jeho ci ptali, pro je ve Starm zkon tolik pklad Boho zjeven, odpovdl: Protoe dnes nen nikdo dost skromn, aby se sklonil dost hluboko. Ale protoe je Prosek naivn a prost, je takov i jeho pstup k ivotu. Vede jej instinktivn k tomu, co mu le na zemi pmo ped nosem - a tam to tak je. Z prvn vty pbhu vme, e to, co schz, je enstv, take se to d najt pirozen v zemi a nikde jinde. Pat to k vnitn logice celho pbhu. Po amplifikaci motivu t per ns ek dal krok, kdy bychom mli krtce vyjdit jeho psychologick vznam. Pera symbolizuj mylenky nebo fantazie; zastupuj jakoto pars pro toto ptky a vtr je dvno znm symbol inspirativn duchovn kvality nevdom. Tento motiv by tedy znamenal, e nechme voln krouit svou fantazii nebo mylenky a dme se inspirac, kter vystupuje z nevdom. K takovmu ritulu se d pistoupit, kdy stojte na kiovatce a nevte, kterm smrem se dt. Msto abyste se rozhodovali podle vah svho j, pokejte si na tuen pichzejc z nevdom a dejte slovo i jemu. Lze to chpat jako kompenzaci dominujc kolektivn situace, kter jako by ztratila spojen s iracionlnm enskm prvkem. Kdy jednotlivec nebo i cel kultura ztrat takov spojen s enskm prvkem, znamen to, e postoje jsou pli racionln, pli urovnan a pli spodan. S enstvm jsou spojeny cit, iracionalita a fantazie, a tak msto aby onen star krl synm ekl, kam se maj vydat, naznauje svm gestem, e je mon zmna, protoe tento pokyn ponech vtru. Proskovi pero spadne pmo ped nj na zem, kde se objev padac dvee a schody, je vedou do hlubin matky zem. V hesensk paralele mu ab princezna k, e by se ml ponoit - jt do hlubin. Vdy je zdraznn pohyb smrem dol. Pokud se objev padac dvee a dl vedou schody do zem, nen to tot, jako kdyby tam byla jen pirozen dutina. Sv stopy tu zanechali lid, snad zde byla budova nebo je to teba sklepen zmku, jeho horn st u dvno zmizela, mon tu byl kdysi, v dobch njak dvj kultury, kryt. Kdy postavy njakho snu sestupuj do zem nebo se ponouj do vody, lid to asto povrchn interpretuj jako descensus ad inferos, jako sestup do podsvt, do hlubin nevdom. Mli bychom si vak vmat, zda se jedn o sestup do nevdom panensk prody, nebo zda jsou ptomn stopy a vrstvy dvjch kultur. Ze druh monosti lze usuzovat, e existuj prvky, kter byly kdysi vdom, ale klesly opt do nevdom prv tak, jako kdy se zmek rozpadne v ruiny, ale jeho sklepy se uchovaj a zanechaj stopy nkdejho zpsobu ivota. Psychologicky by to znamenalo, e nevdom obsahuje nejen nai instinktivn zvec povahu, ale tak tradice minulosti, kter je zsti formuj. Proto se v analze asto znovu objevuj prvky nkdej civilizovan minulosti. Njak id teba ani v nejmenm nedb na minulost sv kultury, ale v jeho snech se objevuj kabalistick motivy. Kdysi jsme se doslechli o snech jednoho Inda, kter chodil do koly v Americe a vdom se o minulost sv kultury nijak nezajmal. Jeho sny vak byly pln hinduistickch bostev, kter byla v jeho nevdom stle iv. asto se vyskytuje myln domnnka, e Jung ml tendenci pivdt lidi zpt k jejich kulturnmu zzem - e napklad trval na tom, aby id opt objevili svou ortodoxn symboliku nebo aby se hinduist znovu modlili k ivovi. O to vak vbec nejde. Neexistuje dn mlo by se nebo mus se, jde prost o to, jestli se tyto prvky vyno a zda chtj, nebo nechtj bt v nevdom onoho lovka respektovny. Jak je mon, e v naem pbhu byl ensk prvek kdysi vdom a nyn klesl zptky do nevdom? Pvodn germnsk a keltsk pohansk nboenstv mla spoustu kult matky Zem a jinch prodnch bohyn, ale jednostrann patriarchln peznaen kesanskou kulturou tento prvek pozvolna vytlailo. A tak kdy jde o to znovu vynst ensk prvek a opt jej integrovat, najdeme pirozen (alespo v Evrop) stopy zal kultury, kde byl daleko vdomj. Ve stedovku byl respekt vi anim v marinskm kultu a u trubadr daleko

ivj ne v dob od 16. stolet dodnes, kdy je pro nai st svta pznan, e se potlaovn enskho prvku a kultury Erotu rozmh. Nai pohdku datovat neumme, ale vodn situace ukazuje stav, kdy se ensk element nerespektuje, akoli tomu tak zejm kdysi bylo, a tud je relativn snadn se k nmu opt vrtit. Prosek me do zem sestoupit krok za krokem, nepad tam stemhlav ani se neztrc ve tm. (V hesensk paralele maj schody okrouhl poklop s kruhem, jak maj kanly na ulicch, take tu nenarme jen na symbol animy, ale tak bytostnho J.) Kdy Prosek sestoup a dol, najde dvee, zaklepe na n a usly tuto zvltn bsniku: Panenka zelen, vrsit kolena, arodjky psek bh sem a tam, kdo je venku, a se rychle podvm. Je to nco jako dtsk kanka, jen sten srozumiteln, snov kombinace slov. Kdy se dvee otevou, spat Prosek obrovskou ropuchu obklopenou kruhem malch ropuch, a kdy ekne, e chce krsn koberec, tak mu ho vythnou z krabice. Bse musme nejdve amplifikovat a prvn pijde na adu symbol ropuchy. V mnoha jinch variantch tto pohdky ropuchu nahrazuje ba, take se musme zabvat i bou. Obecn je ba v mytologii asto prvek musk, zatmco ropucha je ensk. V Evrop existuje ab princ a tak v africkch a malajskch pbzch je ba musk bytost, zatmco ropucha je prakticky ve vech kulturch bytost ensk. Podle nsk tradice ije na msci tnoh ropucha a vyrb spolen se zajcem elixr ivota. Podle jedn taoistick tradice byla vylovena ze studnice moudrosti, psob jako jaksi ochrann duch a spolu se zajcem pracuje na vrob pilulek elixru, kter l a prodluuj ivot. V na kultue ropucha vtinou vyvolv asociace na matku zemi, obzvlt kvli sv funkci pomocnice pi porodu. Byla, a dokonce stle jet je pokldna za zobrazen uteru. Kdy v katolickch zemch njak svtec uzdravil nkomu nemocnou nohu, ruku nebo jinou st tla, byl asto vyroben voskov obraz nemocn sti a poven v kostele, kde se konaly modlitby za uzdraven, jako ex voto (znamen splnnho slibu). A kdy mla ena nemocn uterus nebo pote v thotenstv i pi porodu, nezhotovila voskov obraz uteru, ale povsila do kostela ropuchu z vosku, protoe ropucha pedstavuje uterus. V mnoha kostelch a kaplch v Bavorsku je socha Panny Marie obklopena sammi takovmi voskovmi ropuchami. Panna Maria tu pevzala funkci eck bohyn Artemidy Eileithyie - pomocnice pi porodu, pozitivn matky, kter pomh en, aby se dokala dtte a bez hony je pivedla na svt. Tato analogie ropuchy a uteru ukazuje, jak siln ropucha v tto souvislosti symbolizuje matesk kln, matku - pesn to, co v krlovsk rodin chyb. Na velkou ropuchu uprosted meme pohlet jako na matku vech malch ropuch, kter sed kolem n. N Prosek se neoen s velkou ropuchou. Vezme si jednu z tch malch v kruhu a ta se promn v krsnou princeznu, co jet jasnji ukazuje, e velk ropucha je matesk postava a Prosek dostane svou animu z jejho okruhu. Vme toti, e anima je v muov psychologii odvozena z obrazu matky. A zde stoj skuten v centru bohyn matka zem. Pochopit vznam slova Hutzel (Hutzelbein pekldme v kance jako vrsit kolena) je ponkud obtn. Je jist, e pvodn slovo hutzel (star, scvrkl, vrsit) v nmin vdy asociuje st, starobylost, nco, co dlouho trv. Je to mon narka na fakt, e matesk bohyn je vylouena z e vdom, e je opomjen, a proto se scvrkla (verhutzelt) jako star jablko ve sklep. Nyn se dostvme k noze (Hutzelbein), kterou bych interpretovala spe jako kost, a to kvli arovnmu obadu rozncujcmu lsku, kter byl velice rozen v Nmecku, vcarsku a

v Rakousku. Podle tohoto ritulu je nutno vzt ropuchu nebo bu a vhodit ji ivou do mravenit. Potom je teba utkat a nesm se poslouchat, protoe ropucha nebo ba me kiet, a to by znamenalo, e ns proklela. Mravenci pak ropuchu i bu seerou, a zstanou jen kosti. Pak musme vzt kost z ab nohy - kdy se s n tajn dotkneme zad njak eny, ani si toho vimne, beznadjn se do ns zamiluje. Proto se ropuchy a by velice asto pouvaj pi arovn, magii, k milostnm kouzlm a k vrob npoj lsky. Folklor tak velice zdrazuje, e ropucha je jedovat. Kdy se ropuchy opravdu dotkneme, vyluuje tekutinu, kter sice nen lovku nebezpen, ale me vyvolat ekzm, lehk znt ke. Men zvata vak me tento vmek usmrtit. Tuto skutenost folklor znan zveliuje, a tak se ropuchy pokldaj za zvata arodjn a prek z jejich ke a kost se pouv jako zkladn soust prakticky vech kouzelnch npoj. Shrneme-li to, vidme, e ropucha je bohyn zem, kter vldne nad ivotem a smrt - me otrvit nebo darovat ivot a je spojena s principem lsky. A tak ropucha obsahuje vechny prvky, kter chyb ve vdom struktue naeho pbhu. Je zelen, co je barva vegetace a prody. Tet dek bsn hovo o Hutzelbeins Hndchen - malm scvrklm pskovi. Mme tu tedy jaksi zvltn vztah k malmu pskovi, kter nen pli jasn, ale vyjasn se, jakmile si nalistujete paralely ve sbrce Bolta a Polivky, kde objevte, e vysvobozen princezna v mnoha jinch, zejmna francouzskch verzch nen ropucha, ale mal psek. Zjevn tu jde o pesun nebo msen motiv, protoe nkdy je to mal bl psk a jindy koka, my nebo ropucha. Princezna zaarovan do malho pska by mla k lidem mnohem bl ne ba; byla by zanedban a zregredovala a na rovinu nevdom, ale nevzdlila by se tak hluboko a daleko jako pi regresi na rove ropuchy nebo by. Lze tedy ci, e Prosek nalz chybjc ensk prvek v postav nikoli lidsk, v podob studenokrevnho nebo - v ppad psa - teplokrevnho zvete. Verze, kde je velk ropucha u vchodu obklopena malmi ropuchami, zrove ukazuje, e se souasn s enskm prvkem konsteluje symbol plnosti. Dle se musme zabvat symbolikou koberce. V evropsk civilizaci je koberec znm teprve od doby, kdy jsme pili do styku s Orientem. Arabt nomdi, kte jsou stle proslul svm umnm tkan koberc, kaj, e koberce, kter pouvaj ve svch stanech, pedstavuj trvajc stabilitu zem. Potebuj koberce, aby nemli pocit, e nemaj pod nohama zem. Kamkoli pijdou, rozprostou nejprve jeden z tch krsnch koberc, vtinou s posvtnm vzorem, a nad nm postav stan. Koberec je zkladna, na n stoj prv tak, jako my na sv zemi. Ochrauje je tak ped zlmi vlivy ciz zem. Vichni vy teplokrevn ivoichov vetn ns lid maj silnou vazbu k vlastnmu teritoriu. Vtina zvat instinktivn vlastn a brn sv teritorium. Vme, e se zvata na sv teritorium vrac. Lid se snaili vyhnat myi na mle daleko z jejich domova, ale ty bely pes vechna nebezpe a pote zpt - my se nevrac jen tehdy, kdy je ance na peit nulov, sna se vak zskat nov revr tak, e bojuje s jinou my a vyene ji. Ve vlastnm teritoriu m zve nco jako rychl a dkladn povdom o cel situaci, take se me po pchodu neptele okamit skrt, zatmco kdy spat stn jestba na cizm teritoriu, mus se pi hledn krytu nejdve rozhldnout a mon ztrat prv tu vteinu, kterou potebuje k tku. Heinrich Hediger, profesor zoologie na univerzit v Curychu, se tmto problmem zevrubn zabval a pokusil se prokzat, e se teritoriln instinkt u zvat odvozuje z vazby na matku. Tvrd, e pvodn teritorium zvecho mldte je tlo matky; mld roste a ije v mateskm tle nejzetelnjm pkladem je klokan. Tento instinkt se pozdji penese z mateskho tla na teritorium. Vme, e uloven zvata si pi pevozu udlaj domovsk teritorium ze sv transportn klece, a kdy se klec zni a ona jsou ihned pesazena do novho domova, mohou i zemt. Proto je teba ponechat na novm mst se zvetem i jeho transportn klec, aby si mohlo pomalu zvykat na svj nov domov - teprve pak je mon klec odstranit. Pocit

mateskho lna, ivotnho prostoru s mateskmi vlastnostmi se opt pomalu pen na nov teritorium. A my jsme prv takov. Kdy odzneme star lidi od jejich koen nebo kdy je nkdo donut ke sthovn, stane se asto, e zemou. Mnoz lp na svm teritoriu neuvitelnm zpsobem, a pokud jste nkdy sledovali bhem sthovn sv sny, vte, e ve va vlastn psych dochz k otesm. Ztrtou teritoria nesmrn trp zvlt eny, a proto Jung kdysi ekl, e je mu lto americkch en, kter mus tak asto thnout z msta na msto. Mui to snej daleko lpe, maj toti silnj pud k vandrovn, ale pro enu je to skuten tk. I pro ns znamen teritorium matku a pro nkter severoafrick nomdsk kmeny m t vznam koberec. Protoe nomdi potebuj kontinuitu matesk zem a nemaj ji vn (prakticky kadou noc ij na jinm kousku psku), nos si sv symbolick teritorium s sebou. Islmsk nrody stejn jako id nesmj sv bostvo zobrazovat, take prvky na kobercch jsou ponejvce abstraktn vzory, kter vak maj symbolick vznam. Vtinou to jsou geometrizujc motivy gazely, velblouda, stromu ivota z rje, lampy atd., kter se poslze pemnily v ryze geometrick vzory. Specialist na koberce by jet dokzali ci, e toto je lampa a toto zase ve skutenosti gazela, kter byla petvoena na vzorec. Vtina prvk orientlnch koberc se vztahuje k nboenskm idejm: lampa se vztahuje k osvcen Allhovou moudrost a gazela symbolizuje lidskou dui, kter hled bostvo. A tak pro tyto lidi koberec nepedstavuje jen matku zemi, ale i vnitn zklad celho jejich ivota. Ve snech modernch lid se koberce projevuj tmto zpsobem velice asto. Takov msto najdeme i ve Faustovi (na potku I. dlu, mluv duch): Tak asu jsem tkadlec, tak hr mj stav, a tkm - tkm bostva ivouc hv. (O. Fischer) Vm, e Goethe pevzal tento motiv z Pherekydova mtu o stvoen, kter hovo o zemi jako o jakmsi obrovskm lnnm suknu s vetkanmi vzory, kter je rozprosteno na svtovm dubu. Dky tmto amplifikacm pijdete na to, e utkan lnn ltka nebo koberec se svmi vzory se asto pouvaj jako obraz komplexn symbolick struktury ivota a tajnho vzorce osudu. Pedstavuj vzorec naeho ivota, kter, pokud ho ijeme, neznme. ivot utvme trvale podle rozhodnut svho j a teprve ve st, kdy se ohldneme, rozpoznme, e tm vm prolnal njak vzorec. Nkte lid, kte se vce pozoruj, to vd o nco dve, ne nastane konec ivota, a jsou v skrytu pesvdeni, e vci maj svj vzorec, e je nco vede a e za prchavmi iny a rozhodnutmi lovka existuje jaksi tajn vzor. Skuten se obracme ke svm snm a svmu nevdom, kdy se chceme dovdt vce o svm ivotnm vzorci, abychom nedlali tolik chyb a neezali vlastnm noem do svho vnitnho koberce, nbr abychom plnili svj osud, msto abychom se mu vzprali. Koberce symbolizuj velmi asto prv toto zamen individulnho ivotnho vzorce, kter lovku dodv pocit smyslu. Obecn maj koberce, zejmna orientln, sloit a propltajc se vzory, kter se podobaj tm, je sledujeme v zasnn nlad, kdy mme pocit, e ivot stle znovu stoup a kles, jde dl a pak se zase mn. A jen pi pohledu z dlky, z uritho objektivnho odstupu si uvdomme, e je v ivot viditeln celkov vzorec. Proto nen bez vznamu, e spolu se zapomenutm enskm principem nejsou na krlovskm dvoe ani dn dobr koberce a e je jich teba, protoe se mus opt nalzt ivotn vzorec. A tak nm tento pbh vyprv, e dmyslnost tvrch npad nevdom a tajn vzorec, kter je vetkn do lidskho ivota, jsou nekonen inteligentnj ne lidsk vdom - jsou pli jemn a skvl na to, aby je mohl vynalzt lovk. Opakovan podlhme gniu onoho neznmho zhadnho ehosi v na psych, kter je strjcem naich sn. Vybr si prvky z dennch dojm, z neho, co snc etl pedchoz veer v novinch, nebo z dtskch vzpomnek, a vytvo z toho krsnou smsici. Teprve kdy interpretujeme jej vznam, uzme jemnost a gnia kad snov kompozice. Noc co noc v ns pracuje tkadlec koberc, kter vytv neskuten jemn vzor - bv tak jemn, e bohuel asto nedokeme najt jeho

vznam ani po hodinov snaze o interpretaci. Jsme prost pli neikovn a hloup, abychom mohli sledovat gnia onoho neznmho ducha z nevdom, kter vyml sny. Meme vak pochopit, e je tento koberec utkn pli dovedn, ne aby to dokzal njak lovk. Tuto prvn zkouku krl a dva star brati pirozen neakceptovali, a tak bylo teba hledat ten nejkrsnj prsten. Nsleduje opt ritul se temi prky a star brati, kte jsou pli ln, aby hledali nco lepho, pinesou obyejn elezn krouek z vozu, z nho vythli hebky, zatmco Prosek sestoup k ropue a dostane krsn zlat prsten zc diamanty a drahmi kameny. Prsten je jako okrouhl pedmt zjevn jednm z mnoha symbol bytostnho J. Ale v pohdkch je symbol bytostnho J tolik, e musme zjistit, kterou speciln funkci bytostnho J prv tento symbol zdrazuje. U vme, e bytostn J, co je stedn regulujc faktor nevdom psych, m nesmrn mnostv rznch funknch aspekt. Udruje rovnovhu, nebo, jak jsme vidli u symbolu hrdiny, utv postoj j tak, aby byl ve sprvnm vztahu k bytostnmu J. Symbol me znzoruje spe schopnost bytostnho J vyvinout pohyb samo ze sebe. Pro primitivn vdom byl m zjevn objektem, kter ml pekvapivou tendenci pohybovat se svou vlastn vl. Primitiv tedy potla ten mal faktor, e je poteba poten popostren, nebo m je pro nj vc, kter se me pohybovat bez vnjho impulzu sama o sob; na zklad svho vlastnho vnitnho ivotnho impulzu se pohybuje a zstv v pohybu navzdory vem zmnm, zdrhelm a potm materilnho svta. A proto m pedstavuje faktor v nevdom psych, kter objevil Jung - e toti nevdom psych m schopnost vytvet pohyb, kter se rod z n sam. Nevdom psych nen systm, kter by reagoval jen na ji existujc vnj faktory, ale me vytvoit nco novho sama ze sebe, bez zjevnho impulzu. Je schopna spontnnho pohybu, kter mnoho filozofi a nboenskch systm pipisuje pouze bostvu jakoto prapin svta. Meme napklad nkoho dlouho analyzovat a zd se, e jeho sny popisuj urit zjevn ivotn problmy a postien se ct dobe. Najednou m zistajasna sen, kterm zan nco zcela novho. Objev se nov tvr mylenka, kter se nedala oekvat nebo kauzln vysvtlit. Jako by se psych rozhodla vynst nco novho - jsou to velk, vznamn a liv psychologick udlosti. To je hlavn vznam symbolu koule nebo me (vzpomete si, e se na mst per v naem pbhu velice asto vyskytuj koule, me nebo koulejc se jablka). Proto tak asto vede pohdkovho hrdinu k tajuplnmu cli kutlejc se jablko nebo m. Hrdina sleduje na cest za tajnm clem jednodue spontnn impulzivitu bytostnho J ve sv vlastn psych. (Amplifikuji symbol me, aby byl zeteln rozdl mezi nm a prstenem a abych ukzala, e nesta jen ci symbol bytostnho J, ale e je teba se zabvat zvltn funkc kadho jeho symbolu. Vedle svho okrouhlho tvaru, kter z nj dl obraz bytostnho J, m prsten obecn dv funkce. Symbolizuje bu vztah, nebo pouto. Napklad snubn prsten me znamenat vztah k partnerovi, ale bv i poutem - proto jej nkte lid na cestch sejmou a schovaj do kapsy. Zle na vs, co k prstenu ctte, jestli se z nj stane pouto, nebo vznamn spojen. Daruje-li tedy mu en prsten, vyjaduje tm, a u bezdky, nebo zmrn, sv pn, aby se s n spojil jaksi nadosobn, a nikoliv jen v prchav milostn afe. Chce tm ci: Je to u napod. Je to navky. Spojen tedy zprostedkuje bytostn J, a nikoli pouh nlada j. Dky tomu je satek v katolickm svt svtost a vztah nezle jen v tom, e se dv j rozhodnou, e zalo - podle Jungova vrazu - malou finann spolenost k vchov dt. Pokud je satek nm vc, znamen to, e uznvme, e do nj zasahuje nco nadosobnho, nebo eeno nboenskm jazykem, boskho. Prsten vyjaduje vn svazek skrze bytostn J, a kdykoli se analytik mus vypodat s manelskmi problmy nebo m lovka provzet na poslednch hroznch schodech ke gilotin jeho svatebnho dne, ukazuj asto velice zajmav sny prv tmto smrem - e toti satek mus bt uzaven kvli individuaci. Takto nabudeme podstatn jinho zkladnho postoje ke kadodennm potm, kter mohou nastat. Jde o spolen osud v radosti i strasti, skrze nj se musme propracovat

k vymu uvdomn, a manelstv nelze hodit za hlavu, kdy ns nco vyvede z mry. Prv to skryt vyjaduje snubn prsten, kter symbolizuje spojen skrze bytostn J. Obecn znamen prsten jakkoli zvazek, a mv proto nkdy zcela jin aspekt. Ped zatkem mnoha nboenskch ritul museli astnci sejmout prsteny. dn msk nebo eck knz nesml vykonat jakoukoli ob, ani odloil vechny sv prsteny. Tehdy to znamenalo, e se musel spojit s bostvem, a tedy odsunout vechny dal vztahy, musel se oprostit od vech ostatnch zvazk, aby byl oteven boskmu vlivu. V tomto smyslu znamen obraz prstenu - v mytologii asto velmi negativn - vazbu na nco, na co lovk vzn bt nem; je znamenm, e je lovk otrocky spjat s negativnm faktorem, napklad s dmonem. V psychologick ei by lo o symbol stavu, v nm lovka fascinuje emocionln nevdom komplex, kter si jej zotroil. Pi amplifikaci symboliky prstenu se nememe zabvat jen kroukem na prst, ale i vemi ostatnmi prstenci, jako je napklad arovn kruh, pochodovn v kruhu nebo noen obrue. Obecn m prsten v tomto irokm smyslu vznam, kter Jung popisoval jako temenos - svat okrsek, jen se vylen bu prostednictvm circumambulatia (obchzenm v kruhu), nebo tm, e se kruh nakresl. V ecku se jako temenos oznaovalo mal posvtn msto v lese nebo na kopci, kam se nesmlo vstoupit bez uritch opaten, msto, kde se nesmli zabjet lid. Kdy se pronsledovan uchlil na temenos, nesml bt po dobu, kdy tam pobval, zajat ani usmrcen. Temenos pedstavoval azyl a v jeho dosahu byl lovk asulos (nedotknuteln). Jako msto boskho kultu znamenal oblast, kter nle bostvu. arovn kruhy mly podobn vznam byla to ohranien st zem, okrouhl msto vyhrazen numinznmu, archetypovmu elu. Takov msto m dvoj funkci: na jedn stran chrn to, co je uvnit, a vyluuje to, co je vn, a na stran druh koncentruje na to, co je uvnit. Je to obecn vznam, kter nachzme v mnoha formch. Slovo temenos pochz od temno - sthat. Znamen, e jsme odstieni od bezvznamn, svtsk vrstvy ivota. Pedstavuje tu st, kter je vystiena a izolovna k njakmu zvltnmu elu. Prsten v naem pbhu je zlat. Zlato bv jako nejcennj kov vdy piazovno v systmu planet Slunci a je obecn spojovno s nezniitelnost a nesmrtelnost. Je nepomjiv a ve starch dobch to byl jedin znm kov, kter se nerozpadal, nezernal ani nezezelenal a odolval jakkoli korozi. Zlat poklady mohou bt zakopny do zem a po tisci letech nepokozen opt vykopny, co pro m, stbro ani elezo neplat. Zlato je tedy nesmrteln, transcendentn prvek, je to prvek vn, bosk a nejcennj. Proto je snubn prsten ze zlata, m toti vydret vn - nemly by jej zniit dn negativn pozemsk vlivy a drahokamy na nm to jet zdrazuj. Drahokamy symbolizuj obecn psychologick hodnoty. Star krl a oba star brati na krlovskm dvoe nechtj akceptovat skutenost, e nejmlad syn vyhrl i tentokrt, a tak je stanovena tet zkouka. Nyn m dostat krlovstv ten, kdo si pivede nejkrsnj enu. Prosek sestupuje ke sv ropue, a tentokrt u ropucha nen tak pohotov. k: No tohle, nejkrsnj enu! Tu u tak snadno neseene, ale pesto, m ji mt! Vypad to, e kol bude trochu obtnj - ropucha d Proskovi lutou mrkev v podob koru, kter thne est my. Prosek vezme jednu z ropuch a posad ji do koru. Jakmile se usad a kor se rozjede, promn se ropucha v krsnou princeznu. M-li tedy Prosek tuto pekrsnou enu dostat, nesta se j prost chopit, jako to uinil, kdy lo o koberec nebo o prsten - bylo teba zvltnho povozu. Ropu dvka se promn, kdy si sedne do mrkvovho vozidla, a promn se teprve ve chvli, kdy se vz vyd na cestu ke krlovskmu dvoru. V jinch verzch vystupuje hezk dvka hned od zatku. Mon si vzpomnte na verzi z Hesenska, ve kter Prosek najde hezkou dvku, kter pod zem pede, a teprve kdy vystoup na povrch, zjev se jako ba. To je dosti zvltn, protoe vtinou je v zemi ropucha nebo ba a promn se, a kdy se dostane nahoru, do lidskho svta, zatmco

v naem pbhu je pod zem lovkem. I v jinch verzch vidme pod zem krsnou dvku a nahoe, v obyejnm svt, se z n stane ba - teprve kdy s n Prosek sko do rybnka, promn se opt v lovka. Toto je pomrn ast variace: pod zem je to lovk, ale v hornm svt se jev jako ropucha, ba nebo pes. Touto symbolikou se tedy musme zabvat ble. Ze schod a lidskch staveb v zemi jsme ji vyvodili zvr, e kult matky nebo vztah k mateskmu principu musel bt kdysi integrovn v oblasti lidskho vdom a teprve pozdji se sthl do zem. N pbh vyprv, e to, co bylo kdysi v dosahu lidskho vdom, je poteba vynst na povrch. Mnoh paralely vyprvjc o tom, e pod zem sed krsn ena a ek na sv vysvobozen, tuto hypotzu potvrzuj. Anima - kter znamen pro mue i fantazie a zpsob, jak provat svj vztah k nevdom - byla kdysi integrovna do pole vdom a na lidskou rove, ale nyn, za nepznivch kulturnch okolnost, je vylouena a zatlaena do nevdom. To vysvtluje, pro je tato krsn princezna dole, v de v zemi, kde ek na nkoho, kdo ji odtud vyvede. Je to tak dvod, pro vystupuje jako ba, pro se objevuje v tto podob. Znamen to, e ve vdom oblasti panuje postoj, kter erotick jevy pojm pohrdav - nen to nic ne.... Za tchto okolnost se jev anima v och mu z krlovskho dvora jako ba. Modernm pkladem tohoto postoje je freudovsk teorie, ve kter je cel fenomn erotu redukovn na biologickou sexuln funkci. Je zcela jedno, co se vyno - racionln teorie vechno vysvtl v teorich typu nic ne. Freud ml velmi mlo uznn pro ensk element u mue, a vysvtloval jej tedy vdy jako sex. Z freudovskho pohledu je dokonce i gotick katedrla jen chorobnou nhrakou neproitho sexu, jak dokazuj falick ve! Dvme-li se na vc z tohoto stanoviska, neme svt animy existovat. Vi anim vak tmto zpsobem nepistupuje jen freudovsk postoj. Animu me redukovat na bu, na ve i zatlait do njak jin podoby (resp. na njakou jinou rove) i morln pedsudek a erotick princip me bt potlaen i z politickch nebo jinch dvod. Muova anima pak bude stejn nevyvinut jako erotick funkce u by. Ani b vak vztahy tak docela nechyb. by je mon ochoit a lze je pimt, aby si braly od lovka potravu - maj schopnost navzat urit vztah. Mui se ab animou se chovaj velmi podobn. A tak chpeme, pro je v hesensk variant teba nco podniknout, aby se anima opt objevila ve sv lidsk podob. V naem hlavnm pbhu je to pesn naopak. Pod zem se anima jev jako ropucha, je potebuje povoz z mrkve, kter ji vyveze nahoru a promn ji v lidskou bytost. V rusk verzi ab princezny mus Prosek svou nevstu pedstavit carskmu dvoru. Jist si mysl, e to asi nebude moc pjemn, a jeho nevsta pihops v ab podob, ale ona ho pros, aby j dvoval. ekne mu, e a usly hmn, bude to znamenat, e si oblk svatebn aty, a a uvid blesky, bude vdt, e je ji obleen. Prosek se chvje zdenm a ek v boui, a se objev jeho ab nevsta. Pot, co se za bouky promnila, pijd jeho pekrsn ena v koe taenm estispem. Tento rusk Prosek j tedy mus dvovat a stt pi n i v jej smn a nelidsk podob. V jinch verzch se objevuje sms z motiv abho prince: stejn jako proslul ab princ pros ab nevsta hrdinu, aby se j ujal a dal j jst ze svho tale, aby ji vzal do sv postele a naplno a zcela i do svho soukromho ivota, aby ji akceptoval jako lovka - se vemi potemi, kter z toho pro nj vyplynou. A pak se skuten v lovka promn. Meme tedy ci, e v rozlinch variantch ab nevstu obecn vysvobod dvra, pijet a lska. V naem pbhu vak nesehraje rozhodujc roli Proskova dvra, ale povoz z mrkve. Musme se tedy zabvat symbolikou mrkve. V Prunm slovnku nmeckch povr se dozvte, e mrkev m falick vznam. Prav se tam, e se v Bdensku pi set mrkve k: Seji mrkve, chlapce a dvata. Pokud nkdo njak ukradne, a Pnbh d, abychom jich mli tolik, e si toho ani nevimneme. Je zcela jasn, e set mrkve tu symbolizuje jakoby set dvat a chlapc. V jinch zemch se k: Seji semena mrkve pro chlapce a dvata... dle se pokrauje stejnm zpsobem. Se setm mrkve je spojena ada dalch veselch

narek, kter se tkaj toho, e mrkev asi byla jdlem velmi chudch lid. Kdy se tedy mrkev sela, kalo se velkoryse: Seji tuto mrkev nejen pro sebe, ale i pro vechny sv sousedy. Tak byla zaruena bohat sklize. Jaksi mu byl kdysi velmi lakom a ekl: Seji mrkev pro sebe a pro svou enu! A pi sklizni nael jen dv! Mrkev obsahuje hodn vody, co je zejm dvod, pro se j v dialektu k pissenlit (piss-ins-Bett znamen urat do postele - my bychom asi ekli pourlka). Z toho veho je vidt, e mrkev, jako vtina druh zeleniny, m erotick a zvlt sexuln vznam. Meme ci, e dopravn prostedek, kter animu vyveze, je sex a sexuln fantazie, co je u mue ast zpsob, jak mu svt erotu poprv vystoup do vdom. Jako by jej pinely sexuln fantazie. Podobn vznam maj v mnohm ohledu i myi. V ecku pat spolen s potkanem ke slunenmu bohu Apollonovi, ale pesnji eeno k jeho severn nebo zimn fzi, k temn stran slunenho principu. V na zemi se myi piazuj k blovi, kter je vldcem my a potkan. Takto se o nm zmiuje napklad Goethv Faust: pn potkan a my. V Prunm slovnku nmeckch povr najdete, e myi jsou pokldny za zvata due. V dnen ei by to znamenalo, e velmi asto znzoruj nevdomou osobnost lovka. Jak jsem ji uvedla, kdy z mrtvho tla vylt ptk, znamen to, e je opout due. Me se vak tak stt, e due odchz v podob myi. V uritch bsnch nebo ritulech se k, e by se myi nemly zraovat nebo uret, protoe v nich mohou pebvat uboh due. Jeden z nejslavnjch nskch bsnk napsal bse, kter podle mho mnn velice hezky popisuje symboliku potkana; myi maj podobn vznam: Potkane v m hlav, nemohu spt; dnem i noc vyhlodv ze mne ivot, neustle zvolna slbnu. Ach, potkane v m hlav, ach, m patn svdom. Copak m u nikdy nenech na pokoji? Potkan a my nemus bezpodmnen znamenat patn svdom - bsnk tu m na mysli onu znepokojivou mylenku, kter neustle a autonomn hlod na vlastnm postoji a podkopv jej. Pravdpodobn znte ty bezesn noci, kdy si dlte starosti a z kad malikosti se stv hora pot, nemete spt a hlavou se vm hon mylenky kolem dokola jako ve mln. Je to skuten tm takov, jako kdyby lovka vyruovaly myi. Ta proklet stvoen hryou a hlodaj celou noc, vy tluete do zdi, chvli je klid a pak zanou znovu. Pokud jste to nkdy proili, uznte analogii mezi my a znepokojujc mylenkou - je to komplex, kter vm ned pokoje. My tedy pedstavuje nutkavou non mylenku nebo fantazii, kter se lovka zmocn, kdykoli chce spt. Velmi asto m tak erotickou kvalitu, kterou vidte v karikaturch situac, kdy eny stoj s vysoko zdvienmi suknmi na stole, kdy kolem b my. Freudini proto interpretuj myi obecn jako sexuln fantazie. Me to tak bt, pokud nutkav, hlodav mylenka m opravdu rz sexuln fantazie. Ve skutenosti tu ovem me jt i o ostatn nutkav pedstavy, kter neustle hlodaj v naem vdom. Mrkev, kter odkazuje na sex, a myi, kter znamenaj non starosti a autonomn fantazie, vynej na svtlo postavu animy. Jakmile Prosek posad mladou ropuchu na povoz, promn se ropucha v krsnou enu. To by prakticky znamenalo, e kdy m mu trplivost a odvahu pijmout sv non sexuln fantazie, kdy je vynese na svtlo a podv se, co v nich vz, kdy umon jejich dal pokraovn tm, e je rozvine a zape (co umouje dal amplifikaci), vyjde na svtlo cel jeho anima. Kdy si teba pi letmm mrn na pape ekne: Copak to tady dlm? a rozvine sexuln fantazii, kterou vyjdil ve sv kresb, vyjde asto nakonec najevo cel problm s animou a ta je pak daleko mn nelidsk. Objev se potlaen ensk svt, ale to

prvn, co jej vyvol, je velmi asto jakkoli sexuln fantazie nebo nutkav pedstava: poteba vmat si v tramvaji kivek enskho tla nebo se koukat na striptzov show. Kdy mu dovol, aby se mu takov mylenky vynoily - bez ohledu na to, co s sebou pinesou - me odhalit svou animu nebo ji znovu objevit, pokud ji dlouho potlaoval. Kdy mu zanedb sv vztahy, okamit regreduje. A jakmile je anima nevdom, stv se obsedantn - stane se z n ruiv my, vnucujc se fantazie. Ani tet zkouka krle a dva star bratry nepesvd, a tak se dostvme ke klasickmu motivu: v pohdce asto bvaj ti kroky, po kterch nsleduje ten posledn. Stle znovu se dotme, e v pohdkch hraje dleitou roli slo ti, ale jak j to potm, bv to spe slo tyi. Zde jsou napklad ti zkouky, to souhlas: koberec, prsten a dma. Ale potom pijde zvr a s nm proskakovn kruhu. A se podvte kamkoli, uvidte, e toto je typick rytmus pohdky. Jsou tu ti podobn udlosti a pak ta rozhodujc. Tak napklad dvka ztrat svho milho a mus ho znovu najt a na konci svta. Jde nejdve za sluncem, kter j uke cestu k msci, ten j uke cestu k nonmu vtru a pak jako tvrt stupe najde svho milho. Nebo jindy hrdina pijde ke tem poustevnkm i ke tem obrm nebo mus pekonat ti pekky. Trojici tvo vdy ti jasn jednotky, kter se uritm podobnm zpsobem opakuj, a proto bv tvrt prvek tak asto ignorovn. Nen prost dal, tvrtou jednotkou do potu, nebv to dal vc stejnho druhu, ale nco zcela jinho. Je to, jako bychom potali: jedna, dv, ti a peng. Jednika, dvojka a trojka vedou k vlastnmu een, kter pedstavuje tyka, kter m statick charakter - u tu nen dn dal pokraovn, nebude nsledovat njak dal dynamick pohyb, ale je tu nco, co dolo zklidnn. V seln symbolice se trojka pokld za musk slo (jako ostatn vechna lich sla). Trojka ve skutenosti prvn, protoe slo jedna neplat jako slo; jednika vyjaduje jedinenost, a proto nejde o selnou jednotku. Trojka je tedy prvn musk, lich slo a symbolizuje dynamiku jedniky. Mohu vs odkzat na symboliku sel v Jungov lnku Pokus o psychologick vklad dogmatu o svat Trojici. (Psychologie vchodnho a zpadnho nboenstv. Sebran spisy 11.) Strun eeno: trojka je obecn spjata s proudem pohybu, a tud s asem, protoe as bez pohybu neexistuje. Mme ti normy, kter symbolizuj minulost, ptomnost a budoucnost. Dmoni asu vtinou bvaj triadit. V trojce tkv vdy symbolika pohybu, protoe k pohybu je poteba dvou pl a vmny energie mezi nimi napklad pozitivn a negativn elektrick pl a proud, kter vyrovnv napt. V mytologii bv postava asto doprovzena dvmi akoluty (prvodci): viz Mithru s Dadophory, Krista mezi dvma lotry atd. Takov triadick mytologick tvary pedstavuj jednotu a jej polaritu - jedno, kter sjednocuje, a protiklady jako oba ply, mezi nimi se objevuje sjednocujc centrum. Musme tedy rozliovat, zda jde o ti vci tho druhu, nebo o skupinu t, kde ten jeden uprosted je ve skutenosti celek a oba protiklady jsou jakousi ilustrac on plnosti, toho, co je uvnit. Existuje tak dualismus a spojujc tet prvek, ale v zsad se nemete dostat na scest, kdy budete mt na mysli, e trojka m co dlat s pohybem a asem - vtinou s nezadritelnm, jednostrannm pohybem ivota. Proto bv v pohdkch dj - peripeteia - asto rozdlen do t oddl, po nich pichz tvrt jako lysis nebo katastrofa. tvrt stupe uvd do nov dimenze, ji nelze srovnvat se temi pedelmi. A tak si Prosek pivd nevstu, kter se, sedc ve vozku z mrkve, promnila v krsnou princeznu. Pi jejm pchodu na krlovsk dvr vak opt nechtj oba star brati toto een akceptovat a doaduj se tvrt a posledn zkouky. V hale vis ze stropu kruh a vechny ti nevsty jm mus proskoit. Selky, kter si pivedli oba star brati, skou, ale upadnou a polmou si ruce i nohy. Nevsta nejmladho bratra vak pravdpodobn dky sv dvj ab i ropu existenci prosko kruhem velice elegantn, a tak nakonec vechny protesty ustanou, nejmlad syn obdr korunu a dlouho moude panuje. Na jinm mst pbhu jsme

uvaovali o prstenu jako o symbolu sjednocen. Ve svm pozitivnm vznamu zastupuje tak vdom zvolen zvazek vi bosk moci, to znamen vi bytostnmu J. V negativnm aspektu naopak znamen, e je lovk fascinovn, polapen, spjat s njakou negativn asociac; zmocnil se jej napklad jeho komplex, polapily jej jeho emoce nebo je uvznn v belskm kruhu. Mme tu vak jet dal motiv: proskakovn kruhem. Spov ve dvoj innosti, nebo mme-li projt, musme skoit vysoko a souasn zamit pesn do stedu kruhu. Lidov podn se zmiuje o starch jarnch slavnostech, pi nich mlad muov museli pi jzd na koni zashnout kopm sted kruhu. Byl to jarn ritus plodnosti a pro mldence na konch souasn test akrobacie. Pibliuje nm vznam men na sted kruhu nebo prchodu tmto stedem. I kdy nm to me pipadat vzdlen, lze tu najt souvislost s umnm lukostelby v zenovm buddhismu, kde se jedn o men na sted nikoli extrovertovanm zpsobem Zpadu, kter vyuv ikovnosti a vdom koncentrace, ale zpsobem hlubok meditace, kdy se lukostelec sjednocuje s vlastnm vnitnm stedem (kter bychom nazvali bytostn J) a odtud me zcela pirozen zashnout vnj cl. Takto dokou zen-buddhistit lukostelci pi svch nejvych vkonech zashnout kruhov ter bez nmahy, bez men a se zavenma oima. Cel cvien m slouit jako technick pomcka k nalezen zpsobu, jak zstat ve vlastnm vnitnm stedu, ani by lovka rozptylovaly mylenky, ambice a impulzy j. Pokud jsem mohla zjistit, proskakovn hocho kruhu se neprovozovalo nikde krom cirkusu, kde je jednm z nejoblbenjch kousk. Hocm kruhem mus proskakovat tygi a jin drav zvata. m mn je zve domestikovno, tm napnavj je vidt, jak proskakuje kruh - je to motiv, k nmu se jet vrtm. Pesn zamen do stedu kruhu nen tak tk interpretovat. Pestoe se projevuje vnjm symbolickm jednnm, je mon ci, e se jedn o tajemstv, jak najt vnitn centrum osobnosti. Je tu vak jet jedna pot. Ten, kdo ske, mus opustit zemi - realitu - a doshnout centra bhem pohybu vzduchem. Kdy tedy anima v postav princezny prochz stedem kruhu, vzn se ve vzduchu; obzvlt se v pohdce zdrazuje, e to um dobe. Selsk dvata vak byla tak tk a nemotorn, e na n byla zemsk gravitace pli siln nedokzala skok provst, ani by nespadla a nepolmala si ruce a nohy. To poukazuje na velmi subtiln problm v souvislosti s uvdomnm animy. Lid, kte o psychologii nic nevd, maj sklon promtat animu na skutenou enu a provaj ji zcela vnjkov. Pokud si ovem pi psychologick introspekci uvdom, e pitalivost, kterou na n anima vyvj, nen jen vnjm faktorem, ale nm, co v sob nos oni sami (vnitn obraz ensk bytosti, kter je opravdovm idelem a prvodkyn due), pak j asto vytvo dal problm: pseudokonflikt mezi vnitn a vnj oblast. ekne toti: Nevm, zda je to m anima uvnit, nebo zda se to tk vnj reln eny. Ml bych se snait pijt na kloub sv fascinaci animou ve vnjm svt, nebo bych ji ml vzt dovnit a podvat se na ni ist symbolicky? Kdy lid pouij tento vraz, slyme v nm jako podtn ono jen ist symbolicky. Pi na siln nedve v realitu psych dodvaj lid obvykle nco jako: Musm ji poznvat jen uvnit? Nemohu mt tak nco vn, nco konkrtnho? Tady vidte, jak se vdom se svou extravertovanou vbavou me chytit do falenho konfliktu mezi konkrtn vnj a symbolicky vnitn realizac a e tak fenomn animy umle tp. K tomu dochz jen tehdy, kdy mu nedoke pozdvihnout svou animu od zem, kdy nedovede skkat jako ab dma, kdy je jako selsk nemotora. Pokud se nkdo do takovho konfliktu dostane, ukazuje to na nedostatenou diferenciaci citu; jde o typick konflikt, kter nevyvolala citov funkce, ale mylen, je vytv uml protiklad mezi vnitnm a vnjm, mezi j a objektem. Odpov je ve skutenosti takov, e nejde o nco vnjho ani vnitnho, protoe to souvis s realitou psych jako takov, a ta nen ani vn ani uvnit. Je to tak i tak a

zrove ani tak, ani tak. Je to prost anima, kter mus bt uznna jako realita sama o sob. Kdy chce anima pijt zven, mus bt akceptovna zevn, chce-li pijt zevnit, mus bt akceptovna prv tam. Jde o to nedlat mezi obma oblastmi uml a nevhodn rozdl. Anima je fenomn, fenomn ivota. Pedstavuje proud ivota v psych mue, kter animu mus nsledovat po jejch spletitch cestch, kter vedou pesn po hranici mezi vnitnm a vnjm. Jinm aspektem tohoto pseudokonfliktu je otzka: Musm na svou animu myslet duchovn? Tedy napklad modlit se k Pann Marii, msto abych se dval na nohy hezk eny a sexuln ji miloval? Takov rozdl neexistuje! To nahoe i to dole je jedna skutenost a obsahuje stejn jako vechny obsahy nevdom - celou klu toho, emu kme duchovn a instinktivn manifestace. V archetypovm projevu animy existuje zsadn jednota obou tchto faktor a tyto aspekty od sebe navzjem odtrhuje pouze vdom. Pokud se mu skuten nauil otevt sv anim, cel problm se rozplyne, protoe anima se manifestuje bezprostedn a on pak zstane soustedn na jej realitu a bude s to odhldnout od zbytench pseudokonflikt. Jednodue eeno to znamen, e se bude neustle pokouet nsledovat svj cit, svou erotickou strnku, ani by bral ohled na cokoliv jinho, take se neocitne na ost noe mezi zdnliv nesluitelnmi svty. Dret se toho, co Jung nazv realitou psych, znamen akrobatick vkon. Nae vdom m toti pirozenou tendenci nechat se neustle zatahovat do jednostrannch interpretac, stle formulovat njak program nebo recept, msto aby zstalo vrn toku ivota mezi protiklady. Zle pouze na jedinm, na vrnosti i stlosti vi vnitn realit animy, co krsn vyjaduje obraz proskoen kruhu - tehdy je anima pesn v centru a prniku. Dalm typickm konfliktem animy, kter vytvo nevdom, aby donutilo mue k diferenciaci jeho erotu, je trojhelnkov vztah. Pokud se mu do tohoto konfliktu dostane, pravdpodobn si ekne: Perum-li svj vztah k milence, zradm kvli konvencm svj vlastn cit. Pokud vak kvli en, na kterou promtm svou animu, uteu od vlastn eny a dt, zachovm se nezodpovdn. Navc jen podlehnu nlad, o kter se pece v, e se dost brzy zmn. Oboj udlat nemohu a ani nemohu tuto nemonou situaci protahovat donekonena! (Chce-li se anima vnutit do muova vdom, asto takov konflikt vyvol.) Animus jeho eny ekne: Mus se rozhodnout! a animus milenky vybuchne a ekne: Nemu prost takhle ekat! Vichni pak mue jen nut k falenmu rozhodnut. Jedinm monm eenm je tu opt vrnost realit due, piem anima m obecn sklon vmanvrovat mue do situace, kter nem vchodisko. Jung ekl, e bt v situaci, z n nen dn vchodisko, je klasick zatek individuanho procesu. Je to zmrn situace, je nem een. Nevdom si peje beznadjn konflikt, aby vdom naeho j pitlailo ke zdi. lovk pak mus uznat, e to bude patn - a se rozhodne jakkoli. Tato situace m pemoci nadazenost naeho j, kter jedn vdy v iluzi, e je odpovdn za rozhodnut. Pirozen je vechno patn i tehdy, kdy si lovk ekne: Tak dobe, a u to je jakkoli, rozhodovat se nebudu. Dm si na as, ono to njak dopadne, protoe potom se samozejm tak nic nestane. Pokud je vak nkdo natolik mravn, e je schopen protrpt svou osobnost skrz naskrz, pak neeitelnost vdom situace vyst v manifestaci bytostnho J. Nboenskm jazykem lze ci, e neeiteln situace lovka pimje, aby se spolehl na Bo pomoc. Psychologicky eeno, doene mue do situace bez een, kterou anima v jeho ivot velice ikovn aranuje, do stavu, v nm je schopen zat bytostn J. Je toti vnitn oteven pro zsah tertium quod non datur (to znamen neho neznmho). Takto ns anima, jak k Jung, vede k poznn bytostnho J, nkdy ovem velmi bolestivm zpsobem. U animy jako prvodkyn due myslme rdi na Beatrici, kter zavedla Danta do rje, ale nemli bychom

zapomnat, e rajskou zkuenost proil teprve pot, co zakusil peklo. Normln nevezme anima mue za ruku a nevede ho rovnou do rje; nejprve jej str do vroucho kotle, kde ho nech hezkou chvli pkn povait. Anima v naem pbhu smuje ke stedu, zatmco selky pedstavuj nediferencovan, nemotorn postoj, kter je pli spoutn pedstavou konkrtn reality, a proto neuspj; ztlesuj pli primitivn a nediferencovan citov postoj. V tto souvislosti bych chtla doporuit Jungovu pednku Symbolick ivot (1939, pedneseno anglicky, Sebran spisy 18). Jung se v n sna objasnit, co chpe symbolickm ivotem. k, e jsme uvzli v racionalismu a e nae racionln pojet ivota v sob zahrnuje nai rozumnost, avak vyluuje vekerou symboliku. Dle ukazuje, o co bohat je ivot lid, kte jsou dosud pevn zakoenni v iv symbolice nboenskch tradic. Jung sm odhalil, e lze nalzt cestu k ivouc symbolice - nikoli k dvno ztracenm symbolm, nbr k dosud iv funkci, kter ji vytv . Tuto cestu najdeme, kdy budeme vnovat pozornost svmu nevdom a svm snm. Pokud si bude modern lovk dlouhodob vmat svch sn a brt na n ohled, me se jeho nevdom stt opt zdrojem symbolickho ivota. To je mon jen tehdy, kdy sv sny neinterpretujeme ist intelektuln, kdy je opravdu pijmeme do ivota. Pak se symbolick ivot neobnov v rmci kolektivn rituln formy, nbr bude zabarven a zformovn individuln. Znamen to, e lovk u nevysta s pouhou rozumnost svho j a jeho rozhodnutmi, ale e i se svm j pevn vroste do proudu psychickho ivota, kter se vyjaduje symbolickou formou a vyaduje symbolick jednn. Musme si povimnout, jakou symbolickou formu nm nae vlastn psych pedkld, abychom v n tak mohli t. Proto Jung asto trval na nem, co ve vlastnm ivot dlal: kdy vystoup snov symbol v dominujc form, ml by si lovk dt tu nmahu a reprodukovat ho v obraze, i kdy neum kreslit, nebo ho vytesat do kamene, i kdy nen socha, a najt si k nmu njak opravdov vztah. lovk by neml odejt z analytick hodiny, vechno zapomenout a nechat na j, aby naplnovalo zbytek dne; mnohem spe bychom mli po cel den prodlvat u symbol svch sn a snait se pijt na to, jak a kde chtj vstoupit do reality naeho ivota. To ml Jung na mysli, kdy mluvil o tom, jak t symbolick ivot. Anima je prvodkyn nebo dokonce podstatou tto realizace symbolickho ivota. Mu, kter nepochopil a neasimiloval svj problm s animou, nen schopen provat tento vnitn rytmus; jeho vdom j a jeho rozum mu v tom nebudou nic platn. V jin variant naeho pbhu, o n jsem se ji zmnila, se ba nepromnila v krsnou enu, kter se objev u dvora; naopak, v ab podob se objev v nadsvt, zatmco v podsvt je to krsn dvka. Zde se jedn o posledn zkouku; ba toti vol: Obejmi m, a pono se. Noit znamen nechvat nco ve vod nebo v zemi. Ale znamen to tak - zvlt kdy je eeno ponoit se - ponoit se do hlubok meditace. Je to vraz z mystickho jazyka. Pirozen popisuje, jak lovk sestupuje do vlastn vnitn vody i zem nebo do vlastn propasti, e se no do vlastnch vnitnch hlubin. ab anima vyslov tento zhadn pkaz a Prosek mu rozum. Obejme bu, sko s n do rybnka a v tom okamiku se ba promn v krsnou enu a tak spolu vystoup jako lidsk pr. Kdy budeme tuto scnu chpat zcela naivn, meme ci, e Prosek musel bu nsledovat do jejho krlovstv a pijmout jej zpsob ivota. Dalo by se ovem tak ci, e enich nsleduje nevstu do jejho domova msto naopak. Kdy ji pijme jako bu, promn se mu v lovka. Pijmout bu a ab ivot znamen skok do vnitnho svta, ponoen do vnitn reality. A tak zde narme opt na tut skutenost: zmrem animy je promna racionlnho vdom v symbolick zpsob ivota. lovk se m vzdt vekerch ale, v kritiky a racionlnch nmitek a s gestem velkorysho pijet se ponoit tm zpsobem, e ekne: Ve jmnu bom, a se stane cokoliv, skom tam a poznm to. K tomu je teba odvahy a naivity. Znamen to obtovat intelektuln a racionln postoje, co je tk pro

eny, ale daleko t pro mue, protoe to zvlt u modernho zpadnho mue odporuje jeho vdomm sklonm. Kdy se anima polidt, setkaj se protiklady: on j vychz vstc a ona zase jemu. Tento zitek se nm stle opakuje: kdy je napt mezi vdomou situac a pli nzkm stupnm nevdomch obsah moc velk, pak kad gesto na jedn stran obecn zlep i stranu druhou. Ve snech mue se jeho anima velice asto objevuje napklad jako prostitutka, a on pak ekne, e je natolik pod jeho rove, e by pece tak daleko nemohl zajt; pilo by se to jeho etickm principm. Kdy vak lovk takov zatvrzel pedsudky pekon a uin velkorys gesto vi ni sti sv osobnosti a svm podntm, dojde obvykle k nhl promn a anima vystoup na vy rove. Lidem by se to vak nemlo kat, protoe by to mohlo znehodnotit ob, kter mus bt pinesena s odvahou a bez jakkoli vypotavosti. Mme-li dostatek takov odvahy a upmnosti, stane se vtinou zzrak a ona takzvan ni st osobnosti, kter byla potlaena pchou vdomho postoje, vystoup na lidskou rove. Existuje jet tet verze naeho pbhu, kter m krtk pokraovn a ab dma je v n vysvobozena jinou formou. Tato verze vrh nov svtlo na to, co nazvm symbolickm ivotem. Tato rusk verze pbhu zn takto:

abka carevna
Byl jednou jeden car, kter ml se svou enou ti syny, ti sokoly, krsn mldence. Jednoho dne si je car zavolal a ekl: Synov moji, sokolci moji, piel as, abyste si nali eny. ekl jim, aby si vzali stbrn luky a mdn py, aby py vystelili do cizch zem, a ped kter dvee p spadne, tam ml kad z nich najt svou nevstu. Dva py spadly do dvor jinho cara a knete, kde si dva synov nali sob rovn mil eny. p carevie Ivana vak spadl do blzkho molu, kde Ivan nael se svm pem i bu. ekl j: Vra mi mj p. ba odpovdla: Tvj p ti vrtm, ale jen pod podmnkou, e se se mnou oen. Carevi Ivan se tedy vrtil ke dvoru, kde plakal a vyprvl, co se stalo. Car ekl: Inu, m smlu, ale co se stalo, stalo se. Mus se s bou oenit. A tak se oenil nejstar syn s carskou dcerou, druh syn s knec dcerou a tet syn si vzal za enu zelenou bu z molu. Tento pbh se od ostatnch hodn li, protoe na carskm dvoe je patrn ensk vliv. Krl se vbec nestav vi svatb se bou nijak neptelsky - mezi mustvm a enstvm, resp. mezi pijetm a nepijetm abho ivota nepanuje velk napt. Ivan je vak pirozen velice neastn. Jednoho dne chtl car vdt, kter z jeho snach dovede utkat nejhez tek. Ivan el dom a plakal, ale ba za nm piskkala a ekla mu, aby neplakal, ale lehl si a spal a vechno bude dobr. Hned jak usnul, shodila ab ki, vyla na dvr a zavolala a zapskala. Objevily se jej ti komorn a sluebnice a tek utkaly. Kdy se Ivan probudil, jeho ab ena, kter si opt navlkla svou ki, mu jej odevzdala. Ivan takov tek jet nikdy nevidl. Pinesl ho na carsk dvr, kde na vechny udlal velk dojem. Jako dal pila zkouka, kdo upee nejlep kol, a ba ho nechala opt upct v noci, kdy Ivan spal. Car potom ekl svm synm, aby v urit den pili se svmi enami na verek. Ivan se opt vracel dom s plem, ale ab nevsta mu ekla, aby si nedlal starosti a el klidn na verek naped. A pr Ivan uvid, e zan pret, bude vdt, e se jeho ena myje. A se zane blskat, bude vdt, e si oblk sv plesov aty. A usly hmn, bude vdt, e je na cest. Verek zaal, a ob eny, krsn obleen, ji tam byly. Ivan byl cel nesvj. Vtom vypukla neskuten bouka.

Vichni se Ivanovi posmvali a dobrali si ho, kde m nevstu. Kdy zaalo pret, Ivan ekl: Prv se myje..., a kdy se zablsklo, ekl: Prv si oblk plesov aty. Sm tomu vak nevil a byl zoufal. Kdy vak zahmlo, ekl: Prv pichz. A v tom okamiku pijel krsn kor se estispem a z nj vystoupila pekrsn dvka - byla tak ndhern, e vichni zmlkli a zmocnil se jich ostych. U jdla si manelky druhch dvou bratr vimly neho velmi zvltnho - krsn dvka si st svho jdla dvala do rukv. Obma to pipadalo podivn, ale domnvaly se, e se to zejm slu, a dlaly proto tot. Kdy bylo po jdle, zaala hudba a tanec. Nkdej ab dvka tanila s careviem Ivanem tak lehce a krsn, jako by se ani zem nedotkala. Pi tanci mvla pravou pa a vypadlo j trochu jdla, kter se promnilo v zahradu se sloupem. Okolo sloupu se v kruhu prochzel kocour, kter, kdy vyplh na sloup, zpv lidov psn, a kdy sestoup, vyprv pohdky. Dvka tanila dl, pokynula levou rukou a objevil se krsn park s malou kou, na kter plavaly labut. Vichni nad tm zzrakem asli jako mal dti. I druh dv nevsty se daly do tance, ale kdy mvly pravou pa, vyklouzla kost a zashla cara do ela, a kdy nathly levici, vystkla mu do o voda. Ivan se dval na svou enu cel uasl a ptal se sm sebe, jak se ze zelen by mohla stt tak krsn dvka. Vytratil se a el do pokoje, kde spala, a uvidl tam leet ab ki. Zvedl ji a hodil do ohn. Pak se vrtil a vichni se bavili a do rna, kdy el Ivan se svou enou dom. Po nvratu dom odela Ivanova ena k sob do pokoje, ale nemohla najt svou ab ki. Nakonec zavolala Ivana a zeptala se ho, zda nevidl jej aty. Splil jsem je, odpovdl Ivan. Ach, Ivane, ekla jeho ena, cos to udlal? Kdyby ses jich nebyl dotkal, byla bych s tebou navky zstala. Ale te se musme rozdlit - a mon e navdy! Bez ustn plakala a potom ekla: ij blaze! Hledej m v krlovstv tictho cara, v tictm cizm krlovstv, tam, kde je velk arodjnice baba Jaga a jej kosti. Potom tleskla do dlan, promnila se v kukaku a uletla oknem. Ivan propadl tkmu zrmutku. Potom si vzal svj stbrn luk, monu s chlebem a s lahv si zavsil pes rameno a vydal se na dlouhou cestu. Putoval mnoho let. Jednoho dne potkal starho mue, kter mu dal klubko pze, o kterm Ivanovi ekl, e ho zavede k bab Jaze. Potom Ivan uetil ivot medvdovi, ryb a ptkovi. Dostal se do nejrznjch pot, ale ryba, sokol a medvd mu vdy pomohli. Poslze doel a na konec svta, kde ve tictm krlovstv objevil ostrov, na nm les a v lese sklenn palc. Veel do palce a otevel elezn dvee, ale nikdo za nimi nebyl. Potom otevel stbrn dvee, ale v pokoji za nimi nikdo nebyl. Nakonec tedy otevel dvee ze zlata a za nimi sedla jeho ena a pedla len. Vypadala zbdovan a utrpen, a hrza pohledt. Jakmile vak spatila Ivana, padla mu kolem krku a ekla: Ach, mj milovan, jak jsem po tob touila. Piel jsi prv vas. Kdybys byl piel jen o chvilku pozdji, nebyl bys m mon ji nikdy uvidl, a rozplakala se radost. Pestoe Ivan nevdl, jestli je na tomto, i na onom svt, objali se a polbili. Potom se Ivanova ena promnila v kukaku, vzala Ivana pod kdla a letla zptky. Kdy se dostali dom, promnila se opt v lovka a ekla: Mj otec m proklel a dal m na ti roky do sluby k drakovi, ale te jsem si trest odpykala. A tak byli zase doma, ili spolu astn a chvlili Boha, e jim pomohl. (Rusische Volksmarchen. Marchen der Weltliteratur /Rusk pohdky/.) V tto rusk verzi pohdky neproskakuje postava animy kruhem, ale provd fantastick kouzlo s jdlem, kter si uschov do rukv, promuje je v zahradu s kocourem, kter zpv psn a vyprv pohdky, a potom v rajskou zahradu, kterou vytvo levou rukou. Vidme zde tedy jet zetelnji, e anima tvo symbolick ivot, protoe promuje obyejn jdlo v duchovn potravu, plod umn a mytologick pbhy, vytv znovu rj, jaksi archetypov

svt fantazie. Kocour pedstavuje prodnho ducha, kter je tvrcem lidovch psn a pohdek. Ukazuje tak na tsn spojen animy se svtem fantazie a s muskou schopnost umleck tvorby. Motiv tance a vytvoen jaksi faty morgny, fantazijnho svta, je podobn motivu proskakovn kruhem. Jedn se o dal aspekt vytven symbolickho ivota, kter objevujeme, kdy nsledujeme sv sny, denn fantazie a impulzy, kter vystupuj z nevdom. Fantazie toti propjuje ivotu jas a barvu, kter pli racionln postoj ni. Fantazie prost nen vrtoiv nesmysl lidskho j, ale pochz opravdu z hlubin: konsteluje symbolickou situaci, kter udl ivotu hlub vznam a ve kter se ivot hloubji uskuteuje. Druh dv ensk postavy - eny hrdinovch bratr - to v pbhu opt berou pli konkrtn. Pot co je falen motiv - jejich ctidost - ponouk, aby si nastrkaly jdlo do rukv, neuspj stejn jako selky, kter nedokzaly proskoit kruhem a polmaly si ruce i nohy. Ale je tu jet nco dalho: Ivan udl chybu, kdy sv en spl jej ab ki. Je to znan rozen motiv, kter meme najt v mnoha jinch pohdkch a ve zcela odlinch souvislostech. Anima se nejprve objev ve zvec ki - jako ryba, mosk panna nebo nejastji jako ptk - a potom se promn v lovka. Jej mil obvykle uchovv jej dvj zvec ki nebo pta odv v zsuvce. ena pak porod dti a vechno je jakoby v podku, ale manel svou enu nanetst jednoho dne uraz tm, e ji nazve moskou pannou, husou nebo nm, m byla dve, a ona se vrhne ke svmu starmu odvu, oblkne si jej a zmiz. Mu se mus bu vydat na dlouhou pou, aby ji opt nael, nebo mu ena zmiz navky a on zeme. U takovch pbh si mon pomyslme, e by bylo lpe, kdyby bval mu ki splil. Ale v na pohdce je to prv naopak. Mu ki spl, co by se mohlo zdt sprvn, ale je to zase patn! V jinch pohdkch, napklad v grimmovsk pohdce Janjeek (Hans mein Igel), je zvec ke tak splena. Syn je proklet a promnn v jeka, sluebnci jeho nevsty pak je ki spl, co jej vysvobod, a on jim za to dkuje. Splen zvec ke nen tedy samo o sob niiv, zle na souvislosti. V naem pbhu se nedovme, pro po splen sv ke ena ulet. Meme se jen dohadovat, e kvli otcov kletb musela odejt do temnoty a pykat za sv hchy. A jeliko byl tento trest peruen, stal se pak uritjm. Je to vak spekulace, v pbhu dn vysvtlen nen. Pohdky, kde se poda zvec ki split, pat k etnm ritulm promny skrze ohe. Ve vtin mytologickch zprv je ohe schopen oiovat a promovat - odtud jeho pouit v mnoha nboenskch ritulech. V alchymii se ohe (nkter texty to kaj doslovn) pouv ke splen veho pebytenho, take nakonec zstane jen nezniiteln jdro. Proto alchymist vtinu svch substanc nejprve splili; chtli zniit, co se zniit d. Co vzdorovalo ohni, bylo pokldno za symbol nesmrtelnosti - za pevn jdro, kter pekalo znien. Ohe je proto velk promovatel. V nkterch gnostickch textech je ohe nazvn tak velkm soudcem, nebo rozhoduje, co je hodno peit a co m bt znieno. To ve plat i pro jeho psychologick vznam, podle kterho ohe obvykle symbolizuje r emocionlnch reakc a afekt. Bez ohn emoc nedojde k dnmu vvoji a nelze bez nj ani doshnout dnho vyho vdom. Proto Bh ekl: A tak e jsi vlan a ani studen ani hork, vyvrhnu t z st svch. (Zjeven 3, 16.) Kdy nkdo v analze zaujm pli objektivn postoj a netrp - a ji ohnm zoufalstv, nenvisti, konfliktu, zlosti, hnvu nebo ehokoli podobnho - meme si bt tm jisti, e se nic moc nekonsteluje a e jde spe o pouh analytick blbol. Ohe, a to i ohe destruktivn - tj. konflikty, nenvist, rlivost nebo jakkoliv jin afekt - tedy urychluje proces zrn, je to opravdov soudce, kter vci vyjasuje. Zaplen lid se dostvaj do pot, ale aspo nco zakus a dostanou se do pochybnost. m je ohn vc, tm vt je nebezpe destruktivnch ink emocionlnch vbuch, vemonch pot a ertovin - analytick proces to vak udruje v chodu. Kdy ohe uhasne, je ve ztraceno. Proto alchymist stle opakovali, e ohe se nem nikdy nechat

vyhasnout. Ln adept, kter nech svj ohe vyhasnout, je ztracen. Je to lovk, kter se na analytickm len jen pops, ale nikdy se do nho nepustil celm srdcem. Chyb mu ohe, a tak k niemu nedojde. Ohe je tedy skuten velkm soudcem, kter rozliuje pomjiv od nezniitelnho, uruje, co je relevantn a co nepodstatn. Proto je ohe ve vech magickch a nboenskch ritulech povaovn za posvtn a promujc. V mnoha mtech je vak ohe tak pokldn za velkho niitele - mtus nkdy znzoruje znien svta ohnm. Sny, kde jsou cel msta v plamenech nebo kde ho vlastn dm, poukazuj zpravidla na to, e tu je njak afekt, kter se zcela vymkl kontrole. Kdykoli je sebekontrola zaplavena emoc, vyno se motiv destruktivnho ohn. Udlali jste ji nkdy v afektu nco stranho, co se u nedalo odvolat? Napsali jste u nkdy dopis, kter byste jinak nenapsali ani za vechno na svt? Nebo jste ekli nco, za co byste si jinak radji ukousli jazyk? Teba jste kvli emocm udlali nco destruktivnho - nco, co se u ned napravit, nco jste navdy zniili, mon vztah k njakmu jinmu lovku. I vyhlen vlky se asto vydv v afektu, jm zan nien, kter pak opravdu me vst ke svtovmu poru. Destruktivn afekt je, jak vme z davovch fenomn, znan nakaliv. Ten, kdo popust uzdu a podd se destruktivn emoci, me snadno strhnout spoustu dalch lid a potom dojde k pernmu davovmu vzplanut, pi kterm jsou lid lynovni nebo zabjeni to vechno kvli nhle vzplanuvmu ohni afektu. Na tomto pkladu doslova vidte stralivou destruktivitu ohniv emoce. I u psychotickch konstelac nachzme neuviteln emoce, smstnan pod strnulm povrchem. Pi vzplanut se asto navenek projev obrovsk vnitn r, kter ve zni; jedince se zmocn takov rozilen, e je sm sob i ostatnm natolik nebezpen, e je nutno jej internovat. Splen ab ke umouje rozpoznat destruktivn inek ohn, ale zrove musme brt v potaz, e ba je studenokrevn zve a vodn tvor; voda tvo k ohni protiklad. Jedn se tedy o stvoen, kter se zdruje ve vlhku. To je pravdpodobn dal dvod, pro na jej ki psob ohe niiv. Ni princeznu jakoto vodnho tvora. Co to znamen psychologicky, e mu uije destruktivn ohe vi sv vlhk tvr anim? Vidli jsme, e anima znzoruje v tto souvislosti - i v praktickm ivot - dar poetick fantazie, schopnost vytvet symbolick ivotn formy. Jestlie tedy hrdina pouije ohe vi jej ki, symbolizuje to pli analytick, pli impulzivn a pli vniv zachzen s tvr fantazi. Kdy lid uchop vlastn fantazii a vythnou ji pli dychtiv na svtlo vdom, kdy ji interpretuj pli intenzivn, mnohdy si zni svj tajn vnitn ivot. Tvoivost nkdy potebuje zstat v ochrann temnot a bt nepovimnuta. Je to patrn v pirozen tendenci mnoha umlc a spisovatel neukazovat sv obrazy nebo dla, dokud nejsou hotov - do t doby nesnesou ani pozitivn reakce. Vniv reakce lid nad obrazem, vkiky Ach, to je asn!, mohou, i kdy jsou mnny pozitivn, zniit chiaroscuro (erosvit), to mystick, skryt pedivo fantazie, kter umlec potebuje. Teprve a ukon sv dlo, me je vystavit svtlu vdom a emocionlnm reakcm ostatnch. Kdy tedy zpozorujete, e z vaeho nitra vystupuje nevdom fantazie, zachovte se moude, kdy ji nebudete hned interpretovat. Nekejte, e u vte, o co jde, nenute ji do vdom. Nechte ji prost u sebe t, nechte ji v poloeru, noste ji s sebou a vmejte si, kam jde a co asi chce. Mnohem pozdji se ohldnete a budete se ptt, jak jen jste to celou dobu dlali, e jste ivili pozoruhodnou fantazii, kter pak vedla k neekanmu cli. Kdy napklad malujete a mte npad, e byste mohli to nebo ono pidat, nemyslete si hned: Vm, co to znamen! A kdy se ta mylenka pesto objev, pak ji odsute a o to vce se oddejte svmu ponn, aby se cel symbolick pedivo co mon nejvce rozvtvilo dv, ne popadnete jeho podstatn vznam za paesy. Kdy se lid v analze pust do aktivn imaginace, obvykle pouze naslouchm a jen na zvltn prosbu analyzanda, nebo kdy fantazie pekro meze a mus se zarazit, nebo kdy dospj k uritmu zvru, je pak mohu interpretovat jako sen. Kdy se prv rozvjej, je

daleko lpe neanalyzovat, protoe jinak bude pvodce fantazi pedpojat - bude vdt, o asi pjde. Kdy budou nevdom fantazie nebo jin obsah obzvlt ohniv a siln nabit afektem, budou se drt do vdom za kadou cenu. Existuj vak urit fantazie, kter jsou spe ab - to znamen, e za dne pichzej jen v podob jaksi hrav mylenky. V tich chvli si zaplte cigaretu a vyno se zvltn fantazie, ale bez velkho energetickho nboje. Kdy se takovch mylenek chopme zancen a dychtiv, znime je. Je to stejn jako s trpaslky a podobnmi malmi bytstkami - nesmte se na n dvat, nechte je prost pobvat kolem sebe a nerute jejich skryt dlo. Nae ab ena pat zejm do tto kategorie, nebo, jak vidme na jejm kocourovi, jej duch zpv lidov psn a vyprv pohdky - je to tvr duch zabran do hry, a kdybychom jej brali pli vn, mohli bychom jej zniit. Proto asi Ivan udlal tak velkou chybu, kdy splil ab ki. Skuten vysvobozen sv animy tm jen oddlil. V mnoha pohdkch se stv, e hrdina znovu svou animu nachz a na konci svta. Mu potk nevstu, kterou mu uril osud, opt ji ztrat pro njakou chybu a m-li ji opt nalzt, mus projt nekonenou cestu, kter vede podsvtm i sedmm nebem. Tento zdvojen rytmus odpovd tomu, co by se dalo odborn oznait jako prvn zjevn rozkvt na potku analzy. asto se to stv lidem, kte na dlouhou dobu strnuli v neurotickm vdomm postoji, m ztratili spojen s proudem ivota a vzdali se nadje, e se vyprost ze svch neurotickch vrtoch. Kdy se dostanou do analzy, kde poct velou ast jinho lovka, a ve svch snech najednou zaij kontakt s iracionlnmi monostmi, nebo kdy se objev pedvdav sen, ve kterm - jakkoli vypad ivot v pohledu vdom beznadjn - ukazuje nevdom na iracionln pozitivn monost, pak lovk po prvnch hodinch analzy podivuhodn rozkvete. Symptomy zmiz a analyzand prov zzran vylen. Nenechte se tm vak oklamat, vydr to jen v pti procentech ppad, ve vech ostatnch se cel trpen po chvli opt vyno a symptomy se vrt! K takovmu potenmu rozkvtu dojde obvykle tehdy, kdy je falen vdom neurotick postoj natolik vzdlen od nevdomch ivotnch tendenc, e ob strany nelze spojit. Kdy se to poprv povede, vechno se zd v podku, ale pot dojde k recidiv. Vylen se opravdu dostav jen pi trvalm vztahu mezi vdomm a nevdomm - tedy nikoli pi krtkm doteku, kdy pesko jiskra, ale jen kdy se vytvo stav trvalho vztahu jedn strany vi druh. Nco takovho se buduje dlouho a teprve po dlouh dob lze ci, e vylen je skuten pevn a jist ped recidivami. Onen prvn rozkvt je vak archetypov udlost. asto jsem se sama sebe ptala, pro si nevdom nebo pirozenost - nebo jak to chceme nazvat - s lidmi tak krut pohrv, kdy je nejdv vyl, a potom je nech opt klesnout. Pro vet psovi pod nos chutnou klobsu a pak mu ji zase brt? To nen pkn. Pochopila jsem vak, e v tom je skryt hlubok vznam a snad i nejzaz zmr pirozenosti. Kdyby to nkte lid nakrtko nezaili, kdyby alespo na chvilku nezahldli, jak to asi vypad, kdy je vechno v podku, nikdy by nevydreli trpen analytickho procesu. Ve sv temn cest pokrauj jen dky vzpomnkm na onen pohled do rje. Proto asi nkdy nevdom na potku analzy nabz pohled na zzranou monost vylen, pravho ivota a tst a potom jej zas odnm. Jako by kalo: Dostane to, ale mus poznat toto a toto a jet mnoho dalho, ne cle doshne. V praxi jsem na to pila, kdy lid, kte zaili onen ran rozkvt, ekli: No ale tehdy a tehdy jsem byl bez symptom, take je to pece jen mon, ne? Ano, mlo by to bt mon. A to vm dod odvahu vydret v zoufal situaci. Kdyby Ivan v na pohdce nevidl svou nevstu tak krsnou, kdyby nebylo jeho vztahu k n, urit by neputoval do krlovstv tictho cara na konci svta. V na pohdce je jet dal zajmav motiv. ab dmu proklel jej otec kvli tomu, e spchala jaksi hch. Nen ani jist, zda to byl opravdu hch, mon to tak vypadalo jen

v och jejho otce. Udlala vak nco, co ho rozzlobilo, byla prokleta, musela t v podob by, byla v dra moci a Ivan ji z toho musel vysvobodit. Kdy o tom uvaujeme psychologicky, je to komplikovan, protoe jsme v naem hlavnm pbhu o tech perech pedpokldali, e anima byla v nzk ropu podob, protoe vdom postrdalo jakkoli vztah k ensk strnce. Ve vdom situaci byl ptomn jen krl, jeho ti synov a dn ensk princip, take cel ensk svt byl potlaen a existoval v degenerovan form. Zde je pbh vyven zcela jinak, nebo car na zatku enu ml - byl tu matesk princip, ensk princip ve vdom vstavb nechybl, take prost nelze mluvit o potlaen animy. Je zde i dal pot: ab dma rozhnvala svho otce, o nm toho mnoho nevme, a ten ji proklel a dostal do tohoto nzkho stavu. Nsledujc nrtek to objasuje: Nahoe je msto ty lid pt, take stavba pbhu je zcela jin. Dalo by se ci, e rodina je v pirozen rovnovze; je v n trochu vce muskho ne enskho, ale nic ivotn dleitho nechyb. Pod prahem vdom se nalz ab princezna a jej otec. Otec dole, o nm je e a na konci naeho pbhu, uvalil na svou dceru negativn kletbu, kter ji z vdom uvrhla do hlubin nevdom. Jej otec tedy skuten jej cestu odklonil a brn jejmu vzestupu a integraci, co by byl normln ivotn proces. Pro je otec ab princezny tak negativn, to nevme, ale zd se, e si urit nepeje, aby se jeho dcera provdala na vy rove. Meme jedin pedpokldat, e m nco proti tomu, aby si uvdomila sama sebe. Mon si ji chce ponechat pro sebe, co otcov chtj asto, ale nevme to a nem smysl takov rodinn pote v nevdom pedpokldat. Peloeno do psychologick ei to znamen, e v nitru nevdom potr jeden nevdom archetypov komplex (otec) jin archetypov komplex (animu). Podle m zkuenosti se v takovm konfliktu obvykle odr porucha mezi obma svty - mezi vdomm a sfrou nevdom. Pedpokldm, e otec (dole) je v konfliktnm napt s carem (nahoe), a mohla bych vm tak vyjmenovat i jin pklady, kter tento pedpoklad ozejmuj. Ti dva otcov se hdaj, a msto aby doln otec napadl cara, odnm svou dceru. Kdo je tento otec ab princezny? Kdo je otcem animy? V mnoha evropskch pbzch, kde je siln kesansk vliv, je otec animy nazvn blem. V evropskch zemch, kde je kesansk vliv men, je otec animy charakterizovn jako star obraz boha. V germnskch zemch se napklad otec animy objevuje jako star mu wotanovskho charakteru; v idovskch legendch je to star poutn bh nebo dmon; v islmskch pohdkch jsou otcov animy mocn dinov, tedy pohant dmoni pedislmsk doby. Obecn by tedy otec ab princezny pedstavoval star obraz boha, jen stoj v protikladu k novmu vldnoucmu obrazu boha, kter jej potlail. Nov vldnouc dominanta vdom obvykle pekrv star obraz tho druhu a mezi tmito dvma faktory asto pevld skryt napt. To je pak tak pinou ustoupen animy. Je to dleit i v praktickm ivot. asto napklad zavme, e musk anima je staromdn stvoen. asto se ve k historick minulosti, co vysvtluje, pro mui, kte jsou ve vdomm ivot odvnmi novtory se sklonem ke zmnm a reformm, jsou sentimentln konzervativn, jakmile upadnou do nlad animy. Jejich sentimentalita me vyvolvat as; tak napklad zcela bezohledn obchodnk, kter si z toho, e ruinuje lidi, vbec nic nedl, bude pod vnonm stromkem zpvat dtsk psniky, jako by nedovedl ublit ani moue. Tot lze vidt v oblasti erotu - viz napklad vru v instituce, kterou zastvaj nkte mui. I to je inek animy. U en, kter jsou ve svm vdomm ivot pomrn konzervativn (k se o nich, e by stle mchaly polvku klackem, kdyby mui nevynalezli lci), m asto animus smysl pro budoucnost a nadn psobit zmny. asto je to patrn, jak se eny zajmaj o nov hnut. Ve starm ecku se Dionsv kult zprvu ujmal pedevm u en. I ran kesansk obce udroval hlavn ensk entuziasmus. Kdy star obraz boha ve animu k minulosti, pak se mezi novm vdomm postojem a star vrstvou, odkud anima pochz, otevr pirozen trhlina. A tak tvrzen brat

Grimm, e vyprvn pohdek pat do pohansk minulosti, obsahuje zrnko pravdy. Podle rusk pohdky je ab princezna vypravkou pohdek a neme se pln povznst do e ruskho cara. Vlastn konflikt vldne mezi obma otcovskmi postavami. Pi konfliktu v nevdom na nco takovho narazme asto. Znamen to, e njak nevdom obsah nar na jin, a ten msto aby mu rnu vrtil, potla zase njak dal, a tak dojde k nepmm inkm. Znzoruje to proslul pbh o en, kter vynadala kuchai, ten pak kiel na kuchtiku, kter lpla ve zlosti na psa, a ten pokousal koku atd. Konflikt se pedv dl a dl, a vystoup v njak pln jin oblasti, a vy nevte, v em opravdu spov. Chceme-li tedy pijt na hlub vztahy, musme se vdy podvat na paralely a na celou souvislost. Tyto vztahy nkdy vedou do bezednch hlubin, tak jako zde, kde jde nakonec o obraz boha.

Kapitola iv. Musk stn

Pestoe se tm vechny pohdky to kolem symbolu bytostnho J nebo byly tmto symbolem uspodny, v mnohch z nich najdeme motivy, kter nm pipomnaj Jungovy pojmy stn, animus a anima. V nsledujcm textu uvedu ke kadmu z tchto pojm vdy jeden pklad. Musme si vak uvdomit, e tu jde o objektivn nevdom zklad lidsk psych, a nikoli o jej osobn individuln aspekty. Samotn obraz stnu pat sten k osobnmu a sten ke kolektivnmu nevdom. V pohdkch se me objevit jen jeho kolektivn aspekt - napklad stn hrdiny. Tato postava se ve srovnn s hrdinou jev jako primitivnj a instinktivnj, nemus vak bt morln mncenn. V nkterch pohdkch hrdinu (nebo hrdinku) dn stnov postava neprovz, samotn hrdina se vak vyznauje jak pozitivnmi, tak negativnmi (nkdy dmonickmi) rysy. A tak se musme ptt, za jakch psychologickch okolnost se obraz hrdiny tp na postavu a jejho stnovho prvodce. Tak ve snech dochz asto k podobnmu oddlen, kter naznauje, e vdom akceptuje vystupujc obsah jen sten. Nco si uvdomit znamen, e j je postaveno ped volbu. Obecn eeno, me v dan chvli vstoupit do vdom jen jeden aspekt nevdomho obsahu, zatmco ostatn aspekty jsou odmtnuty. Stn hrdiny tud pedstavuje ten aspekt archetypu, kter je kolektivnm vdomm odmtn. I kdy je tedy postava stnu v pohdkch archetypovho charakteru, meme se z jejho charakteristickho chovn hodn dozvdt o integraci stnu v osobn oblasti. Pro ilustraci pouiji seversk pbh o Princi Ringovi. (Nai verzi najdeme pod nzvem Snati-Snati v Novoislandskch lidovch pohdkch, kter vydala Adeline Ritterhasov v Halle nad Slou v roce 1902.) I kdy m toto vyprvn kolektivn charakter, nabz analogie k individulnm problmm integrace stnu a ukazuje, kter pznaky jsou pro tento proces obecn a typick.

Princ Ring
Krlovsk syn Ring byl jednoho dne na lovu oslnn lan, kter mla na svm paro zlat prsten. Zbsile ji pronsledoval tak dlouho, a se odlouil od svch druh a cvlal hustou mlhou, v n la ztratil z o. Pomalu si razil cestu lesem, a piel na mosk beh, kde uvidl enu, kter se shbala nad sudem. Kdy piel ble, uvidl v sudu zlat prsten, a ena, kter uhodla jeho pn, mu nabdla, aby si prsten vzal. Kdy shl do sudu, zjistil, e m zrdn dno - m hloubji se naklnl, tm mu prsten pipadal vzdlenj. Kdy u byl napl uvnit, ena do nj strila, pirazila vko a odkutlela sud do moe, kde jej odliv zaal unet pry od behu. Po velmi dlouh dob moe vyplavilo sud na pevninu a Ring se ocitl na cizm ostrov. Ne se stail vzpamatovat, zvedl ho ze zvdavosti ze zem mocn obr a opatrn ho odnesl dom sv en, aby j princ dlal spolenost. Sta obi byli nesmrn vldn a splnili krlovskmu synovi kad jeho pn. Obr mladkovi velkoryse ukzal sv poklady, zakzal mu jedin vstupovat do kuchyn. Princ Ring poctil neodolatelnou zvdavost a touil zjistit, co v kuchyni je - dvakrt u tam chtl vstoupit, ale vdy se ovldl. Napotet sebral odvahu a podval se dovnit. Byl tam jaksi pes, kter na nj nkolikrt zvolal: Vyber si m, princi Ringu! Vyber si m! Po njak dob obi Ringovi ekli, e se zakrtko rozlou s ivotem. Nabdli, e mu daj vechno, co si vybere. Ring si vzpomnl na pnlivou ps prosbu a podal obry, aby mu dali

to, co maj v kuchyni. Obry to pli nepotilo, ale svolili. Pes, kter se jmenoval Snati-Snati, poskakoval radost tak divoce, a princ dostal trochu strach. A tak se spolu vydali na cestu do krlovstv na pevnin. SnatiSnati ekl princi, aby si u krle vyprosil malou komnatu v palci, kde by mohl jako host pekat zimu. Krl prince uvtal, ale tv jeho ministra Raudera (Praivce - pozn. pekl.) potemnla rlivost. Rauder nalhal na krle, aby uspodal sout, ve kter bude on a nov host kcet stromy, aby se ukzalo, kdo doke za jedin den vysekat v lese vt mtinu. Snati-Snati Ringovi poradil, aby si obstaral dv sekery, a na druh den se oba pustili do dla. Do veera pokcel Snati-Snati jedenaplkrt vce strom ne ministr. Potom krl - opt na Rauderovo nalhn pikzal princi, aby usmrtil v lese dva divok bky a pinesl do palce jejich rohy a ke. Ringovi, kter ji v zuiv potyce s bky klesal navou, piel na pomoc Snati-Snati a bky usmrtil. Sthl jim ki i s rohy a kdy je Ring pinesl na zmek, sklidil za tento in velikou chvlu. Dle musel Ring zskat zpt ti cenn pedmty, kter se staly majetkem rodiny obr, kter sdlila na nedalekm vrchu: byl to zlat odv, zlat achovnice a kus zivho zlata. Krl princi ekl, e pokud se mu ty vci poda pinst zpt, me se oenit s jeho dcerou. Princ spolu se psem, kterho se pevn drel za ocas, usilovn plhali do strmho kopce. Na vrchol dorazili s velkou nmahou, protoe si s sebou vzali obrovsk pytel soli. Nali jeskyni, a kdy do n otvorem nahldli, spatili obry spc kolem ohn, na nm se vail hrnec ovesn kae. Rychle do hrnce nasypali sl z pytle. Kdy se obi probudili, pustili se s chut do jdla, ale po nkolika soustech zaala ob matka, na ni byl stran pohled, kiet zn. Prosila dceru, aby la pro vodu. Ta souhlasila, ale jen pod podmnkou, e za to dostane kus zivho zlata. Po zlostnm dohadovn j ho ob matka penechala. Kdy se vak dcera nevrtila (mezitm se toti utopila), poslala matka svho syna, kter se s n nejdve pohdal o zlat odv a potom se utopil stejn jako jeho sestra. Lest vyla i u manela ob matky, kter si s sebou vzal zlatou achovnici - jedin rozdl spoval v tom, e star obr opt vstal z mrtvch jako duch a musel bt znovu zabit. Princ a Snati-Snati se pak museli postavit straliv ob matce. Snati-Snati Ringa upozornil, e ji nelze zabt dnou zbran - usmrtit ji me pouze ovesn kae a do ruda rozplen elezo. Kdy obryn spatila ve vchodu do jeskyn psa, zaskehotala: Ach, tak tos byl ty a princ, co jste vybili mou rodinu! Princ se psem se dali do zoufalho boje a obryni usmrtili. Kdy splili mrtvoly, vrtili se princ a Snati-Snati i s poklady zpt do palce a Ring se zasnoubil s krlovskou dcerou. V pedveer svatby poprosil pes Ringa, aby si s nm vymnil msto - e on bude spt v posteli a princ na zemi. V noci se ministr Rauder vkradl do pokoje s myslem Ringa zavradit a s tasenm meem se blil k loi. Jakmile se vak rozmchl, Snati-Snati vyskoil a ukousl mu pravou ruku. Rno Rauder obvinil prince ped krlem ze svvolnho toku. Ring vak ukzal ukousnutou ruku, kter jet svrala me, nae dal krl svho ministra povsit. Ring se oenil s princeznou a o svatebn noci sml Snati-Snati leet v nohch postele. V noci pes nabyl opt sv prav podoby - stal se z nj krlovsk syn, tak jmnem Ring. Jeho macecha ho promnila do podoby psa a vysvobodit ho mohlo jedin to, e se vysp v nohch postele krlovskho syna. La se zlatm prstenem, ena na pli a nebezpen ob matka byly ve skutenosti rozlin podoby macechy, kter chtla za kadou cenu zabrnit jeho vysvobozen. Tato pohdka zan obrazem prince na lovu. Spousta pohdek - ve skutenosti vce ne polovina - se zabv osudy len krlovsk rodiny; ve zbylch jsou hrdinov obyejn lid, napklad chud sedlci, mlyni, dezerti atd. V naem pbhu vak hlavn postava pedstavuje budoucho krle - znamen to dosud nevdom prvek, kter je s to stt se novou kolektivn dominantou a ml by umonit hlub pochopen bytostnho J. Princ lov zv, kter m mezi rohy zlat prsten. V ecku je jej paralelou korintsk la se zlatm parom, kter byla posvtn pro bohyni Artemis. Herkules la pronsledoval cel rok, ani ji sml usmrtit. (Dal paralely viz Carl Pschmadt, Sga o pronsledovan lani, Diss.

Greifswald, 1911.) V jedn verzi mtu ji nakonec nael u Hesperidek pod jablonmi, kter propjuj vn mld. Slavn bohyn lovu Artemis se asto promovala ve zv - jinmi slovy, lovec a tvan zv jsou skryt toton. La asto ukazuje cestu nebo najde vhodn msto, kde se d pejt eka. Jindy vak hrdinu vlk do netst, nebo mu dokonce pivod smrt, kdy ho zavede do propasti, do moe i molu. Me tak vychovat sirotka nebo oputn dt. Jelen nos mezi parom asto prsten nebo drahocenn k, nkdy mv zlat parohy. (Nae pohdka zobrazuje la s parom, co naznauje, e zv je enskho rodu - motiv animy - a souasn j pipisuje paro jako musk znak, m dv najevo, e se jedn o hermafroditn bytost, kter sjednocuje prvky animy a stnu.) Podle jednoho stedovkho textu jelen, kdy se ct str, poze nejprve hada a pak se mocn napije vody, aby se v n had utopil. Had jej pesto utkne zevnit a jelen mus shodit parohy, aby se jedu zbavil. Kdy je jed venku, me si jelen nechat narst nov paro. Proto, vysvtluje jeden z crkevnch otc, zn jelen tajemstv vlastn obnovy. Odhod sv paro a tak bychom se mli i my nauit odkldat svou pchu (superbia). Shazovn paro je pravdpodobn pirozen zklad vech mytologickch atribut promny zve. Ve stedovk medicn se vilo, e kstka z jelenho srdce dl dobe na srden pote. Shrme si tedy zmnn motivy: zv symbolizuje nevdom faktor, kter ukazuje cestu vedouc k rozhodujc udlosti - bu k omlazen (to znamen k promn osobnosti nebo k milovanmu lovku), nebo na onen svt (to znamen k Hesperidkm), nebo dokonce ke smrti. Krom toho je zv nositelem svtla a symbol mandaly (kruh a k). Podobn jako Merkur nebo Hermes vystupuje i jelen jako typick psychopompos - prvodce do nevdom. Jeliko slou jako most k hlubm oblastem psych, pitahuje tento nevdom obsah vdom a vb je k novmu vdn a novm objevm. Zv, jakoto instinktivn moudrost, disponuje silnou fascinac a pedstavuje nevdom psychick faktor, kter propjuje vznam snu. Jeho aspekt smrti se vyno tehdy, kdy m k nmu vdom negativn postoj - takov postoj posouv nevdom do destruktivn role. V naem vyprvn nese la na paro prsten a krlovsk syn se jmenuje Ring (v pekladu prsten), z eho je zejm, e zv pedstavuje podstatnou st vlastn princovy pirozenosti toti jej nedomestikovanou, instinktivn strnku. Vzjemn se dopluj a tvo spolen psychickou bytost, jejm antropomorfnm aspektem je princ. Zprvu je lovcem bez cle, kter dosud neobjevil individuln formu, v n by se realizoval. Jeho neplnost vlastn pedstavuje monost uvdomn, a tak mus najt svj vlastn protiklad - podobn jako jelen, kter ve ve zmnn alegorii polyk a integruje svj protiklad v podob hada. Je proto pochopiteln, e zv vlastn tajemstv princovy obnovy a plnosti, jejm symbolem je zlat prsten. Princ jde na lov do lesa - tj. do nevdom oblasti - a zabloud v mlze, take je omezena jeho schopnost vidt. Skutenost, e piel o sv druhy, znamen izolaci a osamn, kter je pro cestu do nevdom typick. Centrum zjmu se ji pesunulo z vnjho do vnitnho svta, ale vnitn svt je dosud zcela nepochopiteln. V tomto asovm bod se jev nevdom jako nesmysln a matouc. Zve zavede prince na pl, kde stoj zl ena sklonn nad sudem. La zejm vhodila pedmt fascinace - prsten - do sudu. Prsten jako symbol bytostnho J a pedevm jako faktor vztahu zde znamen zavren vnitn esenciln bytosti a prv to princ hled. Na cest za zlatm prstenem jej pitahuje zve, take upadne do rukou arodjnice, co je, jak se pozdji dovme, macecha Snati-Snatiho. V psychologii mue je macecha symbolem nevdom v jeho destruktivn roli, kdy je schopno ruit a pohlcovat. Princ se pono pro prsten do sudu, ale macecha sud rychle uzave a skutl do moe. Je to zdnliv netst, ovem nakonec se uke jako astn nhoda, protoe sud je vyplaven na ostrov, kde hrdina najde Snati-Snatiho, svho magickho dvojnka a pomocnka. Macecha m tedy dvojznan charakter: jednou rukou ni a druhou vede k naplnn. Jako hroziv matka pedstavuje pirozen odpor, kter blokuje rozvoj vyho vdom. Je to vak odpor, kter

povzbuzuje nejlep hrdinovy vlastnosti. Jinmi slovy mu vlastn pomh tm, e ho pronsleduje. Jako druh ena krle je macecha v uritm ohledu jeho neprav manelka, a jeliko pat ke starmu systmu, kter ztlesuje krl, pedstavuje tup, neohraban nevdom, kter provz spoleensk instituce pedk a stav se proti tendenci vyvjet nov stav vdom. Toto tvrdojn negativn nevdom ovld princv stn. Hrdina plave po moi v sudu - je to ndoba, kter ho un vodami, co je aspekt matesk a ochraujc. Sud navc umouje vodnm proudm, aby ho zanesly k zamlenmu mstu. V negativnm pojet vak sud znamen regresi do mateskho lna a je vzenm, kter hrdinu izoluje. Tento obraz zdrazuje zmaten a pocit, e je lovk ztracen a neschopen najt vchodisko - tento pocit ji byl naznaen motivem mlhy. Na rovni psychologick reality to meme interpretovat jako stav posedlosti archetypem - v tomto ppad posedlosti archetypem matky. Dalo by se ci, e princ je tu v zaklet negativnho mateskho obrazu, kter se jej pokou odznout od ivota a pohltit. Sud odpovd velryb v pbhu o Jonovi a princ se v nm vydal na typickou cestu temnm moem. Jinmi slovy: je to stav pechodu a hrdina je v nm uzaven v mateskm obraze jako v njak schrnce. Sud vak hrdinu nejen vzn, ale tak chrn ped utonutm. Lze to pirovnat k neurze, kter m tendenci jedince izolovat a zrove jej tak i chrnit. Neurotick osamlost je pozitivn, kdy ochrauje rst nov ivotn monosti. Me bt inkubanm stadiem, kter spje k vnitnmu zavren opravdovj a uritji zformovan vdom osobnosti. Podobn jako sud je symbolem izolace i ostrov. Obecn je to e osdlen postavami, kter nejsou z tohoto svta - na naem ostrov ij obi. Ostrovy jsou asto toitm projekc nevdom psychick sfry. Me se napklad jednat o ostrov mrtvch - v Odyssei vzn hrdiny nymfa Kalypso (Zahalen), kter podobn jako arodjka Kirke ije na ostrov; ob jsou svm zpsobem bohyn smrti. V naem pbhu nen ostrov hrdinovm clem, ale jen dalm stadiem jeho cesty. V moi nevdom pedstavuje ostrov odtpenou st vdom psych (jak vme, ostrovy jsou pod moem obyejn spojeny s pevninou) a zde je ostrov obrazem autonomnho komplexu, kter je zcela oddlen od j a m jakousi vlastn inteligenci. Je tko uchopiteln, je to fragment vdom a jeho inky mohou bt subtiln a zludn. Nerozvinut lid maj asto komplexy, kter spolu pli nelad a navzjem nijak nesouvis nkdy jako by do sebe skoro narely. Jsou to teba nesluiteln kesansk a pohansk pedstavy, kter si protie, ale jejich nositel si toho nejsou vdomi. Komplex vytv sv vlastn pole vdom mimo pvodn oblast, kde jet vldne star stanovisko - ob pole pedstavuj jakoby nezvisl ostrovy vdom s vlastnm pstavem a dopravou. Na naem ostrov ij obi. Pro obry je charakteristick jejich velikost a zk vztah k prodnm jevm. Lidov vra pokld napklad hmn za jejich hru v kuelky nebo za ozvnu der kladiv bounch obr. Nhodn seskupen kamen pr vznikla tak, e je obi z legrace rozhzeli, a mlha se zved tehdy, kdy obryn v prdlo. Existuj rzn ob rodiny: boun obi, zemt obi atd. V mytologii se obi asto objevuj jako star lid, jako vymel rasa. Obrov pak byli na zemi v tch dnech... (Genesis 6,4). V nkterch kosmogonich jsou popisovni jako pedchdci lovka. Ve skandinvsk Edd je zobrazen obr Sutur s meem, kter oddluje oba ply - ohe a led - a Edda pokrauje zprvou o stvoen obra Ymira ze smsi obou tchto protiklad. (Ymir je pak zabit a z jeho vnitnost vychzej jako ervi trpaslci.) et obi jsou Titni, kte povstali proti Diovi a byli zabiti jeho bleskem. V orfick tradici povstali lid z koue jejich splenho masa. Nebo se obi opili pchou (hybris), a proto je bohov zniili; zem pak zddili lid. Obi jsou tedy nadpirozen rasa, star a jen napl lidsk. Ztlesuj emocionln faktory syrov sly, faktory, kter jet nedosply do oblasti lidskho vdom. Obi maj obrovskou slu a jsou proslul svou hloupost. Snadno se daj oklamat a stvaj se obt vlastnch afekt, a jsou tud pi v sv sle bezbrann. Zastupuj siln emocionln impulzy, kter dosud koen v archetypovm

zkladu, a pokud propadneme tmto nekultivovanm impulzm, jsme divoc a bez sebe - jsme prv tak hloup jako obi. Meme vykazovat obrovskou slu, ale nakonec se zhroutme. Mme-li tst, mohou ns inspirovat mylenky podobn tm v legendch, ve kterch obi pomhali svtcm postavit kostel za jedinou noc. Nezkrotn emoce se tak mohou pozitivn vyut; lovk rozplen do bla me splnit velk kol. Na ostrov v naem pbhu ije manelsk pr obr. Na potku vyprvn nen ani zmnka o princovch rodich: znamen to, e mu chybl rodiovsk obraz - a to je v pohdce nezvykl mezera. Proto obi pravdpodobn pedstavuj energetick ekvivalent, archaitj formu rodi. Jeliko krl a krlovna nejsou ptomni a obi pevzali jejich roli, vdom postrd vldnouc princip a regredovalo do sv archaick formy. Stle se tu vak vyskytuje jaksi dominujc sla, a kdy vldnouc a vedouc princip zakols, dojde k nvratu k ranjm formm. V kuchyni obho pru najde princ psa Snati-Snatiho, kter je komplementrn soust hrdiny. Historicky vzato je kuchyn centrem domu, a proto tak mstem domcho kultu. Domc bohov bvali uctvni na kuchyskch kamnech a v prehistorickch dobch se mrtv pohbvali pod ohnit. Jako msto, kde se chemicky promuje jdlo, odpovd kuchyn aludku. Je centrem emoc v jejich spalujcm a stravujcm aspektu i ve funkci osvtlovn a zahvn - oboj ukazuje na to, e svtlo moudrosti vzchz pouze z ohn vn. Je-li v kuchyni pes, znamen to, e pedstavuje komplex, jeho aktivita se rozvj pedevm v emocionln oblasti. Obi ste Snati-Snatiho jako urit tajemstv, ale tak jako svho syna. Zakzan mstnost se stranm tajemstvm je iroce rozen motiv. V takov mstnosti se obvykle uchovv nco nemilho a hrozivho, co opt symbolizuje komplex, kter je zcela potlaen a uzaven - tedy nco, co je nesluiteln s postojem vdom. Proto se lovku zakzan mstnost p, ale souasn jej fascinuje, take do n chce vstoupit. Postava v zakzan mstnosti se asto rozhnv, kdy k n nkdo vejde. To znamen, e i komplex se vzpr otevrn dve. Ona nesluitelnost vyvolv na obou stranch odpor vi uvdomn, a proto se navzjem odpuzuj jako dv stice nabit negativn elektrickou energi. Meme tedy ci, e vytsnn je energetick proces, kter podporuj ob strany. V naem vyprvn reaguje pes na sblen okamit. Nen to obluda ani bh, m dobr vztah k lidem bez ohledu na to, e m k hrdinovi neskuten daleko. Kdy obi nemaj nic proti tomu, aby si princ psa vzal, ukazuje to, e na stran nevdom nen dn odpor. Ze skutenosti, e mezi lidskm vdomm a svtem instinkt nen velk napt, zskme piblinou pedstavu o datu tohoto vyprvn - je to doba krtce po obrcen Islandu na kesanstv, obdob mezi 11. a 14. stoletm. Hrdina a pes putuj spolen na pevninu do krlovskho palce a Snati-Snati prince vyzve, aby si ekl o pidlen pokoje v palci na zimu. V palci ije krl, jeho dcera a perfidn Rauder (nebo Raut). Je teba mt na mysli, e prv tento krl, a nikoli skuten princv otec je otcem animy a e tu chyb matka. Tento nedostatek se vztahuje ke skutenosti, e jak princ, tak pes jsou pod vlivem negativnho mateskho obrazu. Drahocenn poklady, kter tomuto krli nle, nejsou u nj, ale uloupila je hrozn ob matka, kter ije se svou rodinou na kopci. Jmno ministra Raudera (asto bv nazvn Rot nebo Rothut - rud klobouk) je nznakem jeho nsilnch emoc. Jedn se o postavu, kter se v severskch pohdkch vyskytuje asto. Tento pomlouva na krlov dvoe je destruktivnm aspektem hrdinova stnu - je to ruiv funkce, kter zasv neptelstv a nejednotnost. Princ je a pli dobr a pasivn, take Rauder pedstavuje jeho zatm neintegrovan temn emoce a impulzy - rlivost, nenvist a vraednou ve. Podstatnou funkc tohoto zlho ministra je vytven kol, v nich se princ me vyznamenat. Zl stn m pozitivn hodnotu v tom ohledu, e prince podnt k hrdinskmu inu. Je v nm lucifersk aspekt, kter pin svtlo. V nevdom je hnac silou, kter je patn jen potud, pokud nerozumme jej funkci. Tato sla pomj, jakmile hrdina zsk dceru a krlovstv. Je to typick vystn - temn stn ztrc svou moc v okamiku hrdinova vtzstv. Tento stn je pebyten, jakmile je hrdina schopen inu a doke splnit sv koly. Rauder je stejn jako Mefisto bezdnm prostedkem vnitnho

rstu. Jde tu o problm zla, jak jej vidme z pohledu prody. Podobn pohdky jako tato nm ukazuj, e zl podnty jsou pro ns prostedkem, jak rozit sv vdom. Zd se, e proda zastv prv toto stanovisko, a n pbh je zpsobem, jak jej zobrazit. Jakmile jsme schopni spatit svou vlastn chamtivost, rlivost, zlobu, nenvist atd., dovedeme je pout pozitivn, nebo takov destruktivn emoce v sob ukrvaj mnoho ivota. Pokud se k tto energii dostaneme, meme j vyut k pozitivnm clm. Dominantnm znakem tohoto falenho, vychytralho sprvce je zvist a zvist je nepochopen puzen doshnout toho, co lovk zanedbv. Jako bychom si byli jaksi neurit vdomi nedostatku ve vlastnm charakteru, kter je nutno rozpoznat. Zvist je poukazem na mezeru, kter mus bt vyplnna. Objekt zvisti ztlesuje to, co by lovk chtl sm dokzat nebo doshnout, take jde o nedostatek, kter lze odstranit. Rauderova postava nen ani tak zvec nebo instinktivn jako mnohem spe temn a rafinovan, co jsou vlastnosti stnu, jich si hrdina me a m bt vdom. Jsou to obsahy, kter splvaj s archetypem hrdiny a maj v nm bt obsaeny. To ns pivd k nsledujc otzce: V jak me podporuj takov negativn faktory krlovo postaven? Nkdy je ztlesuje krl pmo a v tom ppad vnucuje hrdinovi nemon koly sm, protoe nov systm, kter hrdina zosobuje, se mus prokzat jako silnj a lep ne ten star - jinmi slovy, e je schopen zlepit stav kolektivnho psychickho zdrav a vytvoit bohat kulturn ivot. V tom je skryto ospravedlnn starho krle, kdy ukld namhav koly tomu, kdo se sna zddit krlovstv. Sluba na dvoe cizho krle je obraz, kter se stle vrac, a hrdina, kter ji na sebe bere, je tm vdy nslednk trnu. Tento motiv pichz, kdy je panujc princip kolektivnho vdom represivn a piel as, aby se odporouel. Zabvme-li se hrdinovmi koly, pijdeme na to, e jsou to obvykle kultivan prce: zkrocen nebo zabit divokch zvat, zemdlsk prce, vystavn kostela za jedinou noc atd. Jedna z prac v naem pbhu je kcen strom. Princ m vytvoit msto, kde svtlo vdom bude dopadat na kolektivn nevdom a bude moci jeho st osvtlit. Les je oblast, kde mvme omezen vhled, kde meme zabloudit, kde mohou bt divok zvata a neekan nebezpe, proto je stejn jako moe symbolem nevdom. Lid kdysi ili v dungli a v lesch a vysekat mtinu znamenalo kulturn pokrok. Krom toho pedstavuje les rostlinn ivot, organickou formu, kter erp ivot pmo ze zem a promuje zemskou i. V rostlinch jaksi ovaj anorganick ltky. Jeliko rostliny zskvaj potravu sten ze zemskch minerl, pedstavuj ivotn formu, kter m zk vztah k anorganickm ltkm. Lze je srovnat se ivotem tla v jeho zkm vztahu k nevdom. Aby obtn lohy zvldl, potebuje princ pomoc sv druh, pozitivn stinn strnky: pomoc psa, kter se stle vce chpe iniciativy. Hrdina a pes jsou spolu tsn spjati. Ve svm druhm kolu m Ring zvtzit nad divokmi bky. Zabit bka mlo v mithraickch tajnch ritulech vrcholn vznam a ve panlsku a v Mexiku nachzme jejich stopy dosud. Usmrcen bka je demonstrac pevahy lidskho vdom nad divokmi, emocionlnmi, animlnmi silami. Na nevdom psych nevldne bk, nae obte jsou opan: mme se dokzat vrtit k naemu instinktivnmu, zvecmu ivotu. Aby byl pes vysvobozen, musel vak hrdina naeho pbhu dokzat sv sebeovldn a munost. Dal st vyprvn se zabv obry, od nich mus hrdina zskat ukraden poklady, a je dleit, e se cel scna odehrv na hoe. V indickm nboenstv se hora uvd do souvislosti s mateskou bohyn. M blzko k nebi, take bv asto mstem zjeven - v kesanstv nap. promnn Krista. V mnoha mtech o stvoen znamen hora orientan msto, napklad poten vynoen ty hor na nebeskch stranch. Nkte crkevn otcov ztotouj apotoly a duchovn vdce crkve s horami. Richard od sv. Viktora vykld horu, na n stoj Kristus, jako symbol duchovnho sebepoznn vedouc k inspirovan moudrosti proroka. Hora je asto clem dlouh pout nebo mstem pechodu do vnosti. Motiv hory tak nkdy

pedstavuje bytostn J. Kdy shrneme aspekty symboliky hory, kter se vztahuj k naemu vyprvn, vimneme si, e hora v pbhu souvis s mateskou bohyn v podob ob matky. Hora tak oznauje msto - okamik v ivot - kam se hrdina po velik nmaze (plhn) dostane a doshne tak pevnosti a sebepoznn, co jsou hodnoty, kter se rozvjej v prbhu individuace dky na snaze o uvdomn. Jde tu vskutku pedevm o matesk aspekt a ve vztahu ke vemu, co matka pedstavuje, mus hrdina vyvinout nesmrn sil a spolehnout se pitom na svj instinkt. Proto se princ nechv vst svm psem. Sebepoznn v pbhu symbolizuj zlat skvosty, kter princ na hoe nachz; symbolizuje je rovn sl, kterou princ vhodil do ovesn kae a zpsobil tak trznivou ze obrm, kte pak jeden po druhm vyli z jeskyn a utopili se. Sl je soust moe, m jeho hokost. Pedstava hokosti se poj se slzami, smutkem, zklamnm a ztrtou. Latinsky znamen sal tak ducha nebo ert. V alchymii je sl nazvna sol moudrosti, protoe lovku propjuje pronikavou duchovn slu, je to mystick svtov princip. Sl tedy me symbolizovat moudrost, sklon ke skepsi, pronikavho ducha a ironii. Nkte alchymist pedepisuj sl jako jedin prostedek k pemoen bla. Na druh stran je sl v alchymii velebena jako princip erotu, je nazvna otevratelem a sjednotitelem. Meme proto usuzovat, e sl symbolizuje moudrost erotu, jeho hokost i ivotodrnou slu - je to moudrost, kterou nm pinesla citov zkuenost. V naem vyprvn je hrdina na sv pouti veden principem erotu - dky soli jsou obi izolovni a daj se porazit. Hrdina zde zaujm urit duchovn postoj a dky nmu svm dvtipem pekonv pomalou chpavost obr. Shrneme-li aspekty stnu v tomto pbhu, vidme, e se tu stn vyskytuje ve dvou podobch: jako pes a jako Rauder - jeden zvec a druh zlovoln lidsk dvojnk. Stn tu m dv formy: jedna je pozitivn a druh negativn. Pes je zce spjat s hrdinou, Rauder je zvltn, pechodn postava. Jakmile se hrdina spojil se svou animou, oba sv role dohrli. Chceme-li vysvtlit vznam psa, nevyhneme se sice vkladu, e jde o neznmou st lidsk psych (a jako vechny symboly je jejm nejlepm vrazem), ale pipomeneme si zrove, e antika psa pokldala za garanta vnho ivota (napklad Kerberos v podsvt i zobrazen ps na mskch hrobech). V egyptsk mytologii je bh Anubis se akal hlavou prvodcem do podsvt a k se o nm, e sesbral rozkouskovan tlo Osiridovo. Knz, kter provozoval mumifikan ritul, byl pevleen za Anubise. V ecku patil pes k bohu len Asklepiovi, protoe ranm trvy doke vylit sm sebe. Pes je ve vztahu k lidem obvykle velice pozitivn - je ptel, ochrnce a vdce. Ale jako tvor, kter pen zuivost i vzteklinu, byl v dvjch dobch tak velmi obvan a vilo se, e pen nemoc a mor. Ze vech zvat je pes lovku nejdokonaleji pizpsoben, reaguje nejsilnji na jeho nlady, napodobuje ho a rozum, co se od nj oekv. Je esenc vztahu jako takovho. Snati-Snati vak nen skuten pes. V zvru zjistme, e je to princ, kter se tak jmenuje Ring a je tak pod vlivem kouzla obryn. Nemohl bt vysvobozen, dokud se nevyspal v nohch postele prince, kter nese jeho jmno. Lze tedy o tomto psu ci, e je obrazem instinktivn touhy, kter se poslze promn v lidskou vlastnost. V tomto animlnm pudu, kter mus a chce bt integrovn, se skrv vlastn hrdinv rys. Pes je hrdinova komplementrn instinktivn strnka a jej integrace vede k sebeuskutenn hrdiny v trojrozmrnm ivot. Stn, kter znzoruje Rauder, se v jinch vyprvnch vyskytuje napklad v podob dvou obtnch hrdinovch bratr, kte pedstavuj tendence k jednostrannmu vvoji, jen je bu pli duchovn, nebo pli instinktivn. Rauder je rliv bytost, thne tedy nebezpen k zk jednostrannosti. Symbolizuje ve a majetnictv; jeho pozitivn funkc vak je, e vnut hrdinovi nesplniteln koly. Jakmile se ovem objev anima, je s nm konec.

Rauder se nakonec pokus hrdinu zavradit a tehdy ho napadne pes - napadne jej instinktivn reakce, kter ho odzbroj a zma jeho zmr. Rdce uke psovi pi svm pokusu o vradu prince ruku a ten mu ji ukousne. Ukzat ruku znamen vydat se. Mme-li co dlat se zlmi silami, pak je schopnost vydret velmi dleit. Kdo vydr, ani ztrat sebeovldn, vyhraje. Existuj dokonce pbhy, ve kterch dojde k szce mezi hrdinou a zlm duchem, piem ten, kdo d prvn prchod svm emocm, pijde o ivot. Ztrta sebeovldn znamen vdy padek vdom, sklouznut k primitivn nebo dokonce animln reakci. Rauder znamenal pro prince hrozbu, pokud se pokouel o lidskou lest. Jakmile vak propadl sv animln vni, ist destruktivit, pemohlo jej zve. Pedstavuje tu st neintegrovatelnho zla v lidsk psych, kter se vzpuje sublimaci, a proto mus bt vyvrena. Jeden alchymista poznamenal, e prima materia obsahuje urit mnostv terra damnata (proklet zem), je vzdoruje vemu sil o promnu, a mus bt proto vylouena. Vechny temn impulzy se k vysvobozen nehod; tm skrznaskrz zlm nesmme dovolit, aby se vymanily - mus bt psn potlaeny. Co je proti prod, proti instinktm, mus bt spoutno a v silou vyplenno. Vraz integrace stnu je teba pouvat pro dtinsk, primitivn, nerozvinut strnky vlastn povahy, kter nachzej svou podobu v obraze dtte, psa nebo cizince. Existuj vak smrteln impulzy, kter mohou lovka zniit a jim je teba vzdorovat. Z jejich vskytu plyne, e lovk mus bt obas tvrd a nesm akceptovat vechno, co z nevdom vyvstane. Ukzalo se, e Snati-Snati je princ, a tak se pirozen ptme, pro byl promnn do podoby psa. Souvis to s podvojnou povahou instinkt, co je jev mnohoznan. Biologov jej pokldaj za smyslupln, ale nereflektovan zpsob chovn zvat, za vrozen vzorec chovn. Tento vzorec se skld ze dvou faktor: z fyzick innosti a obrazu nebo pedstavy innosti, kter je teba, aby innost dostala njak popud. Pedstava funguje jako katalyztor fyzickho jednn a obsahuje jeho vznam. Obvykle existuj a pracuj oba faktory spolen, ale mohou bt oddleny. Je-li pvodn pedstava nahrazena jinou, me se instinktivn chovn upnout na novou pedstavu. Tak napklad sluky, kter byly odchovny na kamnech, se pi sv svatebn he uchlily k devkm svho lidskho pstouna, protoe se do nich pro n vtiskl matesk obraz. Takov obrazy nebo pedstavy nazvme archetypy. Snati-Snati je tud psychick vzor nebo obraz, v nm se prbh seberealizace objevuje nejprve jako instinkt, ve kterm se vak skrv lidsk komplementrn strnka. Ps podoba tohoto pudu pochz z falenho pojet individuace, z falen kolektivn pedstavy, kter je ivena vdomm: je to kletba macechy. V kad dob existovalo njak iroce rozen kolektivn pesvden o tom, co znamen individuan cesta. Ve stedovku to byla napklad pedstava, e si lid maj pro cel svj ivot a sv vnitn chovn vzt za vzor Krista. Dnes se rozilo mnn, e budeme vyleni, naplnni a zcela dokonal tehdy, kdy budou normln nae fyzick instinkty, zvlt ten sexuln. Podle uen Freuda a jeho k je koenem veho zla potlaen sexuality; kdy maj milostn funkce svj pirozen prbh, je vechno vyeeno a v podku. Stoupenci tto vry usiluj o dosaen zmnnho cle, asto vak zjist, e se tak svch zbran nezbav. Lid si pletou instinkt s psychologickm oekvnm a napluj biologickou skutenost mystickou pedstavou vysvobozen. Do animln oblasti se tak projikuje nco, co tam nepat. Jin pklady takovho zmaten meme nalzt v pedstav, e smysl ivota naplnme tehdy, a nai zem vyl komunistick nebo jin spoleensk zzen, a se tak napln jejich nejvy idely (nebo vlen idel nkterch kultur, kter opt oivili nacist). Nacist do svho programu zaadili individuan idel, ovem zkaen falenmi kolektivnmi interpretacemi. Mlde mu vnovala svou oddanost, svou ochotu a slu k obti, protoe se identifikovala s tm, co nazvme individuac. Idealismus a ochota k obti jsou samy o sob obdivuhodn, ale jsou asto vedeny patnm smrem. Kdy jsou symbolick faktory potlaeny, zaplav vs instinkty a vy se pak od nich muste oddlit, aby mohly bez nadmrn zte fungovat instinkty opravdov. Jak jsem ji ekla, lid, kte pli zdrazuj

sexualitu, pisuzuj animln oblasti nco, co do n nepat, a mus se pak opravdu hodn snait, aby dolo k integraci stnu, m se instinktm umon, aby fungovaly normln. Znzornme-li si princovu cestu graficky, uke se, e jeho cesta je kruhov - jako prsten protoe tvrt zastaven je skryt toton s prvnm (nebo v obou ppadech vldne macecha). Hrdina nakonec pistane na mst, odkud vyrazil, ale jeho okrun cesta mu pinesla psa (Ring II), princeznu a krlovstv. Je to proces narstajcho osamostatovn, kter je uspodn jako mandala. V pohdkch je tento vzorec typick. Prbh tchto ty zastaven vede zrove stle hloubji do nevdom. Mezi druhou a tet fz jde naped hrdina, ale mezi tet a tvrtou fz vede hrdinu pes. Bhem tch ty zastaven miz vechny zl prvky: pr obr na ostrov zeme stm, ostatn obi vetn zl ob matky jsou usmrceni a Rauder je oben. Prvn a tvrt bod jsou skryt toton, protoe tu jde o stejn psychick komplex, kter se realizuje na rznch rovnch. La, arodjnice na pli a obryn jsou v skrytu jedna a t postava - vechny oba Ringy pronsleduj. Ve tvrt fzi se vypln i to, co bylo ptomno latentn: satek s animou a vysvobozen druhho prince ze zajet jeho ps podoby. Teprve pi dosaen bytostnho J je opravdu zskn pozitivn stn a anima, nebo teprve pak se situace stabilizuje. Dj o tyech zastavench se asto vyskytuje v pohdkch, kde jsou spoluhri krlovsk osobnosti, a na konci tchto pbh se obvykle setkme se skupinou, kterou tvo tyi osoby. Pohdka jako celek znzoruje energetick proces promny uvnit bytostnho J.

Kapitola v. Musk anima Zaarovan princezna

Jeden mu ml syna jmnem Petr, kter u nechtl dle zstat doma, a tak poprosil o sv ddictv - bylo to dvacet ilink - a odeel. Cestou narazil na mrtvho, kter leel na poli. Nebyl pochovn, protoe byl chud, a Petr, kter ml dobr srdce, dal svch dvacet ilink, aby mui dopl slun poheb. Jak el Petr dl, pidal se k nmu jaksi ciz lovk a oba se rozhodli, e budou cestovat spolen. Pili do jednoho msta, kde bylo na znamen smutku vechno potaeno ernm suknem, nebo princeznu oaroval zl duch hory. Kadmu npadnkovi, kter se o ni uchzel, dala ti hdanky, a kdy je nedokzal uhodnout, usmrtila jej. Mnoho npadnk ji pilo o ivot, protoe se dosud nikomu nepodailo hdanky uhodnout a tm princeznu vysvobodit. Pesto se Petr rozhodl, e zkus tst. Jeho prvodce, kter byl ve skutenosti duchem onoho pochovanho lovka, pislbil, e mu pome. Pipnul Petrovi na zda velk kdla, dal mu eleznou hl a ekl mu, aby tu noc letl za princeznou, kamkoliv pjde, a tou hol ji bil. Petr ml vak pedevm vyslechnout a zapamatovat si vechno, co princezna ekne horskmu duchu, kter ji oaroval. Po setmn letl Petr k oknu princeznina pokoje, a kdy je otevela a vyltla ven, pronsledoval ji a buil do n svou hol. Tak dospli k velik hoe, kter se otevela, a oba se dostali do velk sn. Petr vidl na nebi jen nkolik roztrouench hvzd a vedle vchodu olt. Princezna se utekla do nrue horskho ducha, kter ml snhoblou bradu a oi jako hav uhlky. ekla mu, e nazt pijde dal npadnk, a chtla vdt, jakou nerozlutitelnou hdankou jej m pemoci. Duch hory ji zapsahal, aby toho mue usmrtila: m vce lidsk krve vypije, tm vce mi opravdu pat, ekl j, a tm ist bude v mch och. Pomysli na blho kon svho otce a ulo npadnkovi, aby ti ekl, na co mysl. Princezna pak odletla zpt a la spt. Ptho rna se Petr pedstavil a zastihl ji na pohovce v ponkud melancholick nlad, vypadala vak velmi mile a nn. lovka by st napadlo, e poslala na smrt ji devt mu. A pak se princezna Petra zeptala: Na co myslm? Petr bez zavhn odpovdl: Na blho kon tvho otce. Princezna zbledla a ekla mu, aby si rno piel pro dal hdanku. T noci Petr opt sledoval princeznu, ale kdy veel do horsk sn, uvidl ostnatou rybu na olti a msc, kter do sn svtil shry. Tentokrt mla princezna myslet na me svho otce a Petr opt druhho dne hdanku uhodl. Tet noc vyzbrojil ptel-duch Petra meem a dvma eleznmi holemi. Petr tentokrt spatil na olti vedle ostnat ryby ohniv kolo a na nebi svtilo tak ziv slunce, e se musel skrt za olt, aby ho nebylo vidt. Slyel, jak duch hory rozhodl, e v hdance m jt o hlavu horskho ducha. Tu si toti dn smrtelnk nedoke pedstavit, ujistil duch princeznu. A tak Petr na odchodu horskmu duchu hlavu usekl, vzal ji s sebou a nsledoval princeznu, piem ji tloukl obma eleznmi holemi. Kdy ptho rna dala princezna Petra o odpov na tet hdanku, hodil j k nohm hlavu horskho ducha a ekl: Na tohle mysl. Princezna, kter se zmtala mezi lekem a radost, omdlela, a kdy se vzpamatovala, souhlasila se svatbou. O svatebnm dni Petra jeho prvodce varoval a poradil mu, aby si pipravil k posteli velkou ndobu plnou vody. A nevsta vstane, ho ji do vody, ekl mu. Pak se promn v havrana. Str toho havrana opt do vody a stane se z nj holubice. Pono tu

holubici do vody a princezna z n vyjde ve sv prav podob, nn jako andl. Pot jeho druh zmizel. Petr se jeho rady drel, princeznu vysvobodil a pozdji se stal krlem. (Deutsche Mrchen seit Grimm /Nmeck pohdky od doby Grimm/, s. 237.) V paralelnm pbhu (v norskch pohdkch) jsou tyto zmny: Mu, za jeho poheb hrdina zaplat, je obchodnk s vnem, kter sv zbo edil vodou. Horsk duch je trol a princezna za nm kadou noc jede na kozlu. Msto een hdanek mus hrdina pinst vci, na kter princezna pomysl: jsou to nky, zlat cvka a trolova hlava. Ne se dostane do princeznina krlovstv, mus hrdina se svm druhem porazit ti arodjnice a potom pekroit eku. Ptelduch mu pome pekroit eku tm zpsobem, e hod zlatou cvku na druh beh a cvka se pak sama vrt. Takovm zpsobem napn zlat nit sem a tam, a je utkn most, dost siln, aby se po nm dalo pejt. Kdy hrdina dostane princeznu, mus ji vykoupat v mlce a tak dlouho ji bt, a pijde o svou trol ki; jinak by ho zabila. Svj dk vyjdil hrdina svmu druhovi tm, e pistoupil na podmnku dt mu polovic ze veho, co zsk. Druh se tedy objev po pti letech a poaduje zaplacen - chce, aby hrdina rozdlil sv dt na dv sti. Kdy vak vid, e mu je k tto obti ochoten, zprost jej tto povinnosti a sv se mu, e on sm se te me vrtit do nebe, nebo u nj vyrovnal svj vlastn dluh. Mrtvola, kterou hrdina nachz, pat obvykle chudkovi, kter umel zadluen, nebo je to mrtvola njakho zloince, ppadn sebevraha. V paralelnch vyprvnch vystupuje stn v lidsk podob nebo jako duch, a nikoli ve zvec podob jako v pbhu o princi Ringovi. Msto toho jej vak pedstavuje morln mncenn osoba, jakou je napklad podvodnk, kter panuje vno. V hlavn verzi pbhu chyb stnu ivotn energie - penze jsou energie, proto zchudl. Stn pedstavuje neitou st hrdinova ivota, potenciln vlastnosti, kter se jet nestaly soust jeho charakteru a jednn. Autonomnm komplexm se asto da, ani by j mlo tuen o jejich existenci. Dve nebo pozdji dojde k jejich konstelaci, obvykle zprvu v nepjemn form. Bt tak Petrem v naem pbhu, mohli bychom prost vychzet z toho, e za mrtvho neneseme odpovdnost. Kdy se vak jedn o vlastn stn, lovk odpovdn je. Jen vdom a odpovdn postoj nm udl ze stnu ptele. Kdy zaplatme jeho poheb, znamen to, e se o nj starme a vnujeme mu svou energii. Ty, kte se zdrhaj tak uinit, stn oklame a ije pak z podvod - do vna mch vodu. Takov stn je svou podstatou neestn: cenn vno, kter ns stoj mnoho nmahy, nahrazuje obyejnou vodou, sna se dostat vc za men hodnotu. Jeho provinn spov v tom, e se vyhb prci. V antice se pokldalo za akt hybris, kdy lovk pil ist vno, ani ho zedil vodou s vjimkou dionskch mysteri, kde lo o nboensk naden. Tam to byl ovem obad, byla to vjimka, kter se nevztahovala na denn spotebu. V kesansk symbolice me, pi kter se ms vno s trochou vody, pedstavuje vno Kristovu krev - i pesnji eeno boskou podstatu Krista - voda jeho podstatu lidskou (a chlb jeho tlo). Chci tm pouze upozornit na skutenost, e vno se v historii povaovalo za nco duchovnho, zatmco voda je nm obyejnm. Vina stnu spov v tom, e v kadodennm ivot str bosk a lidsk tm, e smuje to, co m bt odlieno. Ono men by se samo o sob dalo prominout, neestnost vak je v tom, e se sms lidem podsouv jako nco nepanovanho, pravho. Lid, kte se nechaj vst svm stnem, podvdj sami sebe, kdy sv motivy pokldaj za morlku, zatmco ve skutenosti jde o primitivn mocensk pudy. Stn mch vci neist, smuje napklad fakta a mnn. Lid si teba namlouvaj, e jejich sexuln fantazie jsou mystick proitky. lovk m vc nazvat jejm jmnem a nevydvat fyzick za duchovn. Spojujemeli vno s vodou, mlo by se to dt vdom a pmo, nikoli skokem. Kdy si svho stnu nejsme vdomi, zfaluje nai osobnost.

Jeliko stn tvo ta st psych, kterou asto nechpeme a podceujeme, zabije v jedn verzi naeho pbhu sm sebe. Zajdeme-li v potlaovn svho stnu pli daleko, jsme-li na nj dlouho pli tvrd a psn, me neit komplex zemt. To bv cl askeze. Nech-li vak hrdina padnout k zemi mrtvolu, zmiz stn jako mrtv tlo a vrac se v podob ducha problm stnu tedy existuje dl, ale na vy rovni. Povaha hrdiny odhaluje zrove podstatu stnu. Petr nen krlovsk syn, ale obyejn mladk, obyejn prost lovk. (Takov hrdina asto nem ani jmno.) Pedstavuje prmrnho lovka, co je zrove jeden z aspekt bytostnho J - je to anthropos, vn lovk ve sv bn podob. Postava stnu m kompenzan funkci a hrdinu dopluje. Cesta tohoto obyejnho Petra vede od obecn postavy k postav vjimen, krlovsk. O jejm vznamu jsme ji hovoili. Uskutenn bytostnho J je mon prv u takovch zcela rozdlnch druh hrdin, jako je princ a obyejn eledn. Meme si napklad povimnout, e se mlad lid asto identifikuj s vnitnm princem nebo s nadpirozenou bytost. Mnoz jin chtj bt naopak pedevm obyejn a stejn jako vichni ostatn. Kad rove tajn tou po t druh a v obou formch se ve skutenosti projevuje anthropos, kosmick lovk a jeho dv strnky. Nevdom trv na obou strnkch, protoe individuace paradoxn znamen, e lovk zsk na sv jedinenosti i obecn lidskosti. Hrdina se asto objevuje v roli dezertra. Opustil kolektivn d a je vren do vjimenho osudu. V naem vyprvn se stn promn v ducha, kter nen z tohoto svta. Je to sluebnk a spolenk a jeho schopnosti a vdn dopluj hrdinovu chlapeckou naivitu. Jeliko je hrdina nejprve pli nzko, je jeho stn duchovn; princ Ring v pedel pohdce stl jako princ vysoko nahoe, a jeho stn byl tedy nzk, instinktivn. Hrdina d za poheb cel sv ddictv. Udl tak daleko vc, ne co je obvykl, a pesahuje to dokonce i prostedky samotnho hrdiny - jedn se o typick heroick postoj. Stn je tm pohbem odklizen, m pozbude svch nrok na lidsk ivot. Nevrac se u do ivota, ale v i, kde odpov, se promn v ducha. Obstarn pohbu stnu m dvoj aspekt: hrdina dv jednak penze (to znamen energii), jednak se osvobod - stn ho u neobtuje. Kdy lovk svj stn rozpozn, je mu schopen vykzat jeho msto. V naem vyprvn me stn uskuteovat vlastn zmry a to vede k jeho zduchovnn. Je-li stn vdom jen napl, je krajn neurit a obtuje - nen to ani ryba ani rak. Ke zduchovnn dochz proto, e nov zskan stnov spolenk pomh hrdinovi v jeho kolech a stv se z nj aranr osudu - i ve Faustovi m prv tuto roli. Jsme skuten jen tehdy, kdy vrhme stn. Stn ns stav do bezprostedn situace, a tak vytv skuten pbh lovka, kter m jinak sklon domnvat se, e je pouze tm, co si o sob mysl. Plat vak pbh, kter vytv jeho stn. Teprve pozdji, kdy je stn do znan mry asimilovn, je j schopno sten ovldat vlastn osud. Funkci, kter pod osud, pak do znan mry pevezme jin obsah nevdom - bytostn J. Proto v naem pbhu stnov spolenk nakonec zmiz. N hrdina je nejprve zcela bez cle. Doma nem dn zvazky, v cizin dn urit cl cesty. To je dobr pedpoklad pro hrdinsk in - nco, co je asto zdrazovno. Doma se nud, vezme si tedy sv ddictv a vyraz. To ve poukazuje na skutenost, e energie ji opustila vdom a poslila nevdom. Tajemstv nevdom meme odhalit jako skutenost jen tehdy, kdy je nae zvdavost naivn, a nikoliv kdy chceme jeho moc vyut k prosazen njakho vdomho plnu. Jakmile udlme ve vztahu k problmu stnu prvn krok, aktivuje se anima. V norsk paralele m trol ki. V severskch pohdkch se asto objevuje jako neptelsk - v podob trola - a je tak pro tradin, morln a jist kesansk ivot uritou vzvou. Chceme-li tento pohansk aspekt animy amplifikovat, musme odboit od naeho pbhu a zabvat se nktermi skandinvskmi pohdkami. Uvedeme pbh mue, kter se sm zmrzail tm, e se zdrhal mt se svou pohanskou animou cokoli spolenho.

Tajemn kostel
Jeden uitel z Etnedalu trvil przdniny nejradji sm v jedn horsk chat. Jednou zaslechl kosteln zvony, a jeliko nablzku dn kostel nebyl, rozhlel se kolem a tu uvidl skupinu lid v nedlnch atech, je mjela jeho chatu po cest, kter tam pedtm tak nebyla. Nsledoval ty lidi, a piel k malmu devnmu kostelku, kter doposud rovn neznal. Kzn starho fare na nj udlalo hlubok dojem, ale viml si, e v nm vbec nepadlo jmno Jee Krista a e na zvr nebylo dn poehnn. Po bohoslub byl uitel pozvn do farova domu a u lku aje mu pastorova dcera vyprvla, e jej otec je ji velmi str, a ptala se jej, zda by byl ochoten stt se v ppad otcovy smrti jeho nstupcem. Uitel ji podal, aby si tu vc mohl rozmyslet. Farova dcera mu ekla, e na to m as cel rok. Jen co to doekla, byl uitel opt v lese, kter znal. Lmal si tm hlavu nkolik dn a pak na celou zleitost zapomnl. Pt rok prodlval opt ve sv horsk chat, a jeliko si viml, e se ji rozpadv stecha, vzal sekyru a vyplhal nahoru, aby ji opravil. Vtom uvidl, e nkdo pichz po cest ped chatou. Byla to farova dcera. Kdy jej spatila, zeptala se ho, jeli ji ochoten pevzt farv ad. Odpovdl j: Nemohl bych si to zodpovdt ped Bohem ani ped svm svdomm, tak s tm asi budu muset pratit. V tom okamen dvka zmizela, uitel se pehldl, pratil se sekyrou do kolena a po zbytek svch dn byl mrzkem. (Nordische Mrchen /Seversk pohdky/, sv. II, Jena: Diederichs 1915, s. 22.) Pohdka ukazuje, e kdy potlame animu z konvennch dvod, pak se tm ve skutenosti psychicky zmrzame. Vystoupme-li pli vysoko (na stechu), ztratme svj pirozen kontakt se zem (nohu). Anima tu ovem vystupuje v podob pohanskho dmona. A mme tu dal pklad neastnch nsledk takovho jednn, kter se stejnm problmem zachz nepimen.

Lesn ena
Jist devorubec jednou uvidl v lese krsnou trol enu, jak ije, a pod nohy se mu zakutlelo klubko jej pze. ena ho podala, aby j klubko vrtil. Udlal to, pestoe poznal, e se tm podizuje jejmu kouzlu. Bhem nsledujc noci ena pila a odvedla si ho, i kdy devorubec dbal na to, aby spal mezi svmi kamardy. ena s nm odela do hor, kde bylo vechno klidn a krsn. Tam jej zachvtilo lenstv. Jednoho dne, kdy mu trol ena pinesla nco k jdlu, viml si, e m kravsk ocas, a upevnil ho v roztpenm strom. Pak na nj napsal jmno Jee Krista. Dvka uprchla, ale jej ocas zstal tret ve strom a devorubec uvidl, e jdlo, kter mu donesla, je kravsk lejno. O mnoho let pozdji piel k chat v lese a uvidl tam enu a dt, oba s kravskm ocasem. ena tomu dtti ekla: B a pines svmu otci hlt piva. Mu vyden uprchl. Po ase se sice vrtil v podku do sv vesnice, ale po zbytek ivota se choval podivnsky. (Tamt, s. 194.) Tato pohdka poukazuje na nebezpe kouzla, kterm me anima psobit na mue, jeho j a sla vle jsou slab. Podlehnout j znamen ztratit schopnost lidskho kontaktu a zcela zdivoet. Kdy ji vak potlame, znamen to ztrtu ducha a energie. Stejn typ nebezpen animy se objevuje v pbhu jihoamerickho indinskho kmene Cherent:

Hvzda
Mlad mu, kter il v chat pro svobodn mue, kadou noc touebn vzhlel k zc hvzd na nebi a myslel si: Jak koda, e t nemohu cel den nosit ve sv lahvi a obdivovat t. Jedn noci se probral ze snu o hvzd a uvidl u sv postele dvku s krsnma, jiskrnma oima. ekla mu, e ona je prv ta hvzda, k n je tolik pitahovn. Doke se pr natolik zmenit, aby mohla t v lahvi, a tak mohou bt navdy spolu. V noci ili spolu, ale pes den, kdy ji uschoval do lahve, j jiskily oi jako divok koce. Mlad mu byl brzy velmi neastn a jeho skryt obavy se jednoho dne vyplnily. Dvka mu ekla, e mus odejt. Dotkla se kouzelnm proutkem stromu, kter pak sahal a do nebe, a ona po nm stoupala vzhru. Mlad mu nemohl jinak ne ji nsledovat, pestoe jej prosila, aby to nedlal. Nahoe zjistil, e v korun stromu je v plnm proudu njak slavnost. Kdy vak uvidl kostlivce tanc v kruhu, ulekl se a v panickm strachu prchal zpt dol na zem. Tehdy se mu dvka znovu zjevila a ekla, e by ml podstoupit oistnou koupel, ale on na jej radu nedbal. Kdy se opt dotkl nohama zem, zaal mt hrozn bolesti hlavy a brzy pot zemel. (Sdamerikanische Indianermrchen /Jihoamerick indinsk pohdky/, Cherente, s. 206. Pohdky svtov literatury.) Dky tomuto vyprvn si Indini uvdomovali svdn nebezpe archetypovch obraz kolektivnho nevdom a jejich moc odlkat lovka z reality. Pili na to, e na nebi dn tst nenaleznou, jakkoli jej hvzdy zdnliv slibuj. Anima bv zobrazovna jako zzran duch a souasn jako divok zve. asto se objevuje jako smrtc a straliv - v takovm ppad je dleit, aby si vdom drelo od nevdom odstup. Proto tak bv nevdom zobrazovno jako smrteln nebezpe. Tento motiv se v primitivnch pohdkch vyskytuje asto. Hrdina se pak mus chrnit, aby se nevystavil nebezpenm obsahm, a nesm propadnout niemu, co by jej fascinovalo svou zvltnost - a u jde o vnitn fantazie, nebo o nebezpen vnj popudy. Nkdy se mus anima zaztkovat (uzavt v lahvi), jej moc je nutno zredukovat a omezit, zvlt v ranjch kulturch. Nen to vak nic jinho ne odsunut a znehodnocen komplexu, a proto se pak anima jev jako zl zve s jiskrnma oima. V pbhu tuto reakci vyvolal vdom postoj hrdiny; v noci vak na sebe anima brala opt svou boskou podobu. Tak kesansk nboenstv m lhev, do kter bv anima uvznna, aby se potlaily a omezily jej vbun sly - je to kult Panny Marie, kter je vyjdenm muova obrazu matky i obrazu animy. Takov vdom omezen je sice asto nutn, hroz vak nebezpe, e bude trvat pli dlouho. Je to otzka citu a volby sprvnho okamiku, kdy je teba od tohoto omezen ustoupit, ne se nevdom pli odtp a ne se v nm nahromad pli mnoho vbun sly. V Zaarovan princezn musel hrdina pekonat urit problmy, ne animu zskal, zatmco v alternativn verzi hrdinu a jeho druhy pronsledovaly ti arodjnice. arodjnice jsou mnohdy potenmi manifestacemi animy, asto se - jako macecha v Princi Ringovi podobaj obrazu matky. Petrv spolenk hodil pes eku cvku se zlatm vlknem, aby postavil most. Kdy jej oba pebhli, stihli ho jet vas rozebrat, aby se po nm za nimi nedostaly arodjnice, kter pak zahynuly. Ono zlat vlkno je tajnm spojenm s hlubm smyslem, jm disponuje nevdom. Je to neviditeln pouto, kter vci pod, je to nit osudu, kterou tkaj nae nevdom projekce. V tomto pbhu hrdinu jeho nadpirozen prvodce spojuje s osudem a zmnn vlkno m a vrh prv on. Cvka s vlknem udruje v nebezpenm stadiu - dokud most

k tomu, co m pijt, nen dostaten stabiln - rovnovhu mezi nejistou ptomnost a bezprostedn budoucnost. Tak je mon rozvinout a spdat projekce, kter nm umon pechod. Dokud se nezmn vnitn postoj, tj. dokud nen dosaeno stability, kter lovku pome pejt na druhou stranu, je kolsn mezi protiklady ast. Hrdina piel do msta, kter truchlilo pro zaarovanou princeznu, a zjistil, e pi pokusu o jej zchranu zahynulo u nkolik princ. Anima je oarovan a vz v pasti, protoe proces v nevdom nebyl pochopen: proto je nutno nejdve odpovdt na hdanky. Hdanky znamenaj, e anima nerozum sama sob a e dosud nen na svm pravm mst uvnit celho psychickho systmu. Navc tento problm neme vyeit sama, potebuje pomoc vdom. Hrdina na tom ovem nen lpe, nebo ani on dosud nenael sv msto a nezn sm sebe. Proto hdanka pat jim obma, je to nco, co mus vyeit spolen. Jde o zhadu pravho vztahu. Hdanka nm pipomn Sfingu, kter je napl zve, podobn jako dvka z norsk verze odn do trol ke. Klasick otzka Sfingy v mtu o Oidipovi se tk lidsk podstaty, a prv to je to velk tajemstv, kter jet nedokeme pochopit. Kdy problm animy nepochopme, anima se bu uraz jako nladov princezna, nebo propadne vzteku a hysterii. Anima tedy otevr morln problm, pestoe je sama amorln. Meme se spolehnout, e vyrob ten nejvt zmatek a ty nejspletitj problmy, ale pokud hrdina dostoj svmu hrdinstv a vysvobod ji, pivede jej k vymu vdom. Stnov spolenk vyzbrojil hrdinu kdly, aby mohl lett do svta animy. Znamen to nov postoj, urit zduchovnn, protoe kdla pslu spe fantazijn ne pozemsk bytosti. Chcete-li animu najt, muste bt schopni vstoupit do e fantazie, muste se osvobodit od svtsk skutenosti alespo natolik, e se pokuste o imaginaci. Je tak nutn odstup, schopnost pozorovat objektivn a s otevenma oima, tj. vnmat, ani se pli vmujete a soudte. Spolenk vybavil hrdinu tak hol, prostedkem kritiky, aby zmrnil siln psoben animy. Hl znamen pmost, kter je poteba, aby byla anima potrestna za sv vraedn a dmonick chovn. Hrdina ji mus nsledovat, zstat s n, a pesto kritizovat jej negativn strnku. Tlue ji sice hol, ale nikoli tak siln, aby ji usmrtil. Princezna je jako nevdom spjata s prodou, a proto je nekritick. Vdom ji pekonv ve schopnosti pizpsobit se situaci, protoe vdom je za normlnch okolnost rozvnj a vynalzavj, m trplivost a dovede ocenit rozdly. Nevdom jakoto st prody je vak neomezen, nespoutan a m elementrn slu. Hora, k n Petr letl, pedstavuje sebepoznn - proto ta nmaha, kter je teba, mme-li vejt do jejch sn. Je to msto, kde se hrdina dov o tajemstv animy. Duch hory pat k archetypu moudrho starce, kter pseudodceru asto zotro v jakmsi incestnm vztahu. Jeho olt poukazuje na tajn nboensk obady, take jej lze pokldat za jakhosi knze. Tento otec animy m v sob souasn cosi chtonickho a podsvtnho. Je to - podobn jako drak z rusk paralely k vyprvn o tech perech - temn, pohansk bh. Hrdinovi, kter chce zskat jeho dceru, asto ukld nesplniteln koly: anima v naem pbhu pedkld hdanky, kter si vymyslel on. Duch hory pedstavuje tajn smyslupln pln nebo mysl, kter animu vede, co znamen, e za animou je skryt monost hrdinova dalho vnitnho vvoje. Otcem animy je vt moudrost. Nadosobn moc ducha hory se projevuje prostednictvm olte a uctvan ryby. Jsou symbolem t sti ducha a moudrosti, kter jsou v civilizovanm vvoji zanedbvny. V norsk verzi ducha hory ztlesuje trol, kter je princezninm milencem. Trol m zrove kozla, co je ast teriomorfn zpodobnn bla. Pedstava ducha je pvodn zce spjata s mylenkou, e due trv i po smrti. Proto se tato pedstava pohybuje mezi subjektivnmi a objektivnmi aspekty. Primitivov provaj duchovn oblast jako zcela odlinou, objektivn skutenost, zatmco my mme sklon k ve, e duchovn zitek je subjektivn. Duch vak pvodn byl a ve velk me jet je autonomnm archetypovm

faktorem. V pohdkch bv staec obvykle pomocnkem, kter se objev, kdy hrdina uvzne v potch a potebuje radu a veden. Pedstavuje koncentraci duchovn sly a odhodln k reflexi; co je vak nejdleitj, zavd skuten objektivn mylen. Nsledn m symbol ducha neutrln, pozitivn nebo negativn strnky. Kdy je staec v pbhu bu pouze pozitivn, nebo pouze negativn, symbolizuje jen polovinu povahy archetypovho starce. V tto souvislosti nm vytane dvoj aspekt Merlinv. V naem vyprvn je staec tak kajc animus animy a pedstavuje tu objektivnho ducha v pozad za animou. Horsk postavy pat k lidovm motivm: uveme napklad Rudovouse (Barbarossa, srov. Handwrterbuch des dt. Aberglaubens /Prun slovnk nmeckch povr/, heslo Berg) nebo v alchymii Merkura, kter bv tu chlapcem, tu zas starcem, hned je niiv a zase inspirujc a jeho charakter zle na postoji alchymisty. V alchymickch pbzch hledv uednk alchymie pravdu asto v nitru hory, kde potkv starce, kter je zpodobnnm Merkura. Tento duch je clem a souasn inspirac, kter k cli vede. Byl nazvn ptelem boh, vlastnil kl nebo knihu a uchovval vechna tajemstv. V pozdjch dobch se alchymist dotazovali, v jakm vztahu je postava Merkura ke kesanskmu bohu, a zjistili, e je chtonickm zrcadlenm obrazu Boha. (Srov. C. G. Jung, Psychologie und Alchemie /Psychologie a alchymie/, a takt: Studien ber alchemistische Vorstellungen /Studie o alchymickch pedstavch/. GW 12 a 13.) Chrm uvnit hory je motiv, kter se v evropskch pohdkch tak asto vyskytuje. Obydl postaven v hoe lidskou rukou znamen strukturovanou formu v nevdom, tj. kulturn vvoj, kter byl nhle oputn, ani byl dokonen pechod k hlavnmu kulturnmu proudu. Takov budova symbolizuje peruen kulturn vhonek, peruen kulturnho vvoje, jakm bylo nap. nhl odznut alchymie nebo kvalitativnho pohledu na produ (ve prospch vlun kvantitativnho pstupu) v 17. stolet. Pedchoz vvoj sice zstal neporuen, ale jen jako soust tradice - jeho psoben bylo znemonno. Anima je spjata s duchem hory, protoe on vlastn tajemstv, na n je vzn jej ivot. Nae modern vdom nedv dui dostatek prostoru nebo ivota a pokou se ji vylouit ze hry. Anima se tedy upn na ducha hory, protoe ct, e j slibuje bohat ivot. Souvis to se skutenost, e duch hory je tvor pohansk a e pohansk svtov nzor animy poskytuje mui v uritm ohledu bohat ivotn monosti. Kl k tomu, e duch hory je postava nekesansk, mon tkv v dob, kdy pohdka vznikla. Pohdky i archetypov sny odrej dlouh, hlubok a stle pokraujc proces promny v kolektivnm nevdom. Je teba dlouh doby, aby jejich vznam zapustil koeny a pronikl do vdom, take ho lze datovat jen v asovm rozpt t set let. Nae vyprvn pat do pozdj doby - do osvcenstv - a to je epocha, v n je patrn uit kesanskch princip na pozemsk skutenosti. Johannes Kepler napklad penesl na vesmr pedstavu Nejsvtj trojice - trojrozmrnost prostoru pro nj byla obrazem trojice, bostv vnmal jako kouli, jejm centrem byl Otec, povrchem nebo vnj plochou Syn a paprsky spojujc sted s povrchem Duch svat. Podle Keplera vechna stvoen tou stt se koulemi, to znamen napodobit Boha. O celm takzvanm osvcenstv lze ci, e je zaloeno na trojin form mylen - je to vak nepln hledisko, kter vylouilo problm zla a iracionlnch element prody. Mezi tmto novm a dvjm zpsobem mylen vznikl rozpor. Nov mylen se odcizilo dui a iracionalit, a proto bylo a je prv tak jednostrann jako to dvj. Ob strany tvo oddlen tbory a ani jedna nedoke doplnit zkreslen t druh. To prvn, na co m princezna na nvrh ducha hory myslet, aby hrdinu zmtla, je bl k jejho otce, a tm je do vyprvn nepmo uvedena nov postava - krl, skuten otec animy. Jak jsem ji dve naznaila, star krl nkdy symbolizuje k smrti odsouzen systm duchovnho a svtskho du. Je mon, e otec animy reprezentuje opotebovan kesansk svtov nzor v protikladu k paraleln roli, kterou hraje duch hory jako pohansk otec. Prv on je zdrojem

libida, kter vldne v nevdom - je ivm archetypem, kter je nebezpen, protoe je potlaen. Hrdina se mus mt na pozoru ped protiklady, kter oznauj ob krlovsk postavy a kter jsou jako vechny extrmn protiklady skryt toton. Krlv k je symbolem nevdomch sil, kter m vdom k dispozici (srov. zde Jung, Symboly promny. GW 5). Druh pedmt, na kter mus princezna myslet, je otcv me - reprezentuje spravedlnost, autoritu, rozhodnost (vzpomete si na Alexandra, kter rozal meem gordick uzel) a tak rozliovn jak v oblasti chpn, tak chtn. Motiv mee hraje vznamnou roli v alchymii (srov. zde Jung, Symbol promny ve mi. GW 11). Tak bv napklad meem rozsekn na kousky drak, co znamen pokus o rozlien instinkt, aby se neurit nevdom obsahy staly srozumitelnjmi. Prima materia mus bt rozsekna svm vlastnm meem - vdomm rozhodnutm je teba zamstnat voln libido, kter nabz nevdom. Jinak eeno, rozhodnut o tom, kterou cestou se lovk vyd, mus udlat vdom osobnost. Vezmi me! Rozsekej draka! - a pak se nco stane. Pi menm obadu je me symbolem pro logos a v apokalypse je logos povaovn za rozhodn slovo Bo, kter vynese rozsudek nad svtem. Planouc me, kter je umstn ped zahradou v Edenu, vysvtluje alchymie jako hnv Boha Starho zkona. V gnostickm systmu imona Mga je planouc me interpretovn jako ve, kter oddluje zemi od rje. Me m tak negativn vznam - odtn ivotn monosti. Stejn jako k znamen i me nevdom libido, tj. st psychick sly. Zde je zejm spojen mezi konm a meem, ale me je nstroj vyroben lovkem a k je instinktivn libido. Tetm pedmtem je hlava ducha hory, nco, co si nedovede dn smrtelnk pedstavit. et alchymist vysvtlovali, e v mozku je skryto velk tajemstv. V dialogu Tmaios poukazuje Platon na to, e hlava opakuje kulovitou formu univerza a boha. Podobn hlava skrv i bosk tajemstv. To je pravdpodobn jeden z dvod, pro se u primitiv asto setkme s kultem hlavy. Napklad Harranit pono zlatohlavho (blonatho) lovka do oleje, potom mu setnou hlavu a pouvaj ji v souvislosti s orkulem. Alchymist se sami nazvali dtmi zlat hlavy a alchymista Zosimos uil, e psmeno omega ( ) je velk tajemstv. V alchymii je hlava symbolem bytostnho J. Hlava nm pomh eit nae vnitn problmy. Hlava byla pozdji vykldna jako esence nebo smysl. V naem pbhu je to hlava, kter pedkld hdanky, a kter se tedy skrv za vemi hdankami animy. Jestlie hrdina zsk hlavu, vye problm kdy toti hrdina vlastn hlavu, doke porozumt vnitnm psychickm procesm. Ti pedmty, na kter mla princezna myslet - k, me a hlava - vyjaduj skutenost, e star vdom systm m uritou vli a energii, pestoe dynamika i vznam u zapadly zpt do nevdom. To je dvod roztpen mezi vdomou energi a nevdomm vznamem, kter je hlavnm problmem na doby. Nyn se podvejme na symboly, kter se objevily v chrmu ducha hory. Pi prvn hrdinov nvtv to byly jen hvzdy, s byla tmav a olt przdn. Nhodn hvzdy pedstavuj latentn, neurit rozdlen jdra vdom. Pi druh cest svtil msc a na olti leela ostnat ryba. Msc, symbol enskho principu, pedstavuje ensk postoj k vnitnmu a vnjmu svtu, pijmn a zachycen toho, co se dje. V nkterch nskch bsnch pin msc po pedchozm boji pokoj a klid. eck filozof Anaximandros se domnval, e lovk pochz z ostnat ryby. Ryba krom toho proslula jako kesansk symbol; apotolov byli nazvni rybi lid a sm Kristus byl symbolizovn rybou (ichthys). Kristus i ryba jsou symboly bytostnho J. Kristus uvolnil projekci symbolu ryby z prody a soustedil ji na sebe. Ryba tak hrla dleitou roli v astrologii, protoe prv toto znamen zvrokruhu ovld prvn dva tisce let kesanskho letopotu. V tomto znamen jsou vak dv ryby - jedna svisl a jedna vodorovn, jedna pedstavuje Krista a druh Antikrista. Vypad to tak, jako by ostnat ryba v naem vyprvn

poukazovala na Antikrista, na centrln, nevdom, ale belsk obsah. Jde o nepstupn, ostnat, kluzk obsah nevdom, jeho dosaen je spojeno s obtemi a nebezpem. Ve stedovku se pokldaly ryby tak za symbol pozemsk slasti, protoe jsou nenasytn. Leviathan byla ryb obluda, o kter idovsk tradice tvrd, e ji zbon lovk bude o soudnm dni jst jako eucharistick pokrm. S Leviathanem jako istou potravou bv navc spojovna nesmrtelnost. Ve vznamu ryby tedy shledvme jistou ambivalenci. Ryba souvis se symbolem vykupitele i v Indii. V rybu se promnil samotn bh Manu a zachrnil svat knihy ped potopou. V alchymii se asto uvdla kulat ryba uprosted moe je bez kost a pozoruhodn mastn. Pozdji bvala tato ryba uvdna ve spojitosti se svtc rybou, kter zpsobovala horeku. Tuto rybu - ohe v moi - alchymist vykldali jako symbol bosk lsky nebo pekelnho ohn. Alchymick symbolika obecn sjednocuje nerovn aspekty. Zatmco kesanstv v dnm ppad svatbu nebe a pekla nedovoluje, alchymie m tendenci k paradoxnmu mylen. Psychologicky vzato je ryba vzdlen, nepstupn obsah nevdom, suma potenciln energie, pln monost, ale nedostaten jasn. Je symbolem libida, symbolem ne jasn charakterizovanho a specifikovanho mnostv psychick energie, jeho smr a vvoj nejsou dosud zejm. Ambivalence ve vztahu k ryb spov v tom, e se jedn o obsah daleko pod prahem vdom. Pi tet hrdinov cest je s jasn osvtlena sluncem. (Zmna pedmt, kter pi tom hrdina vid, naznauje celkov projasnn nevdom a k jasnmu rozpoznn.) Plnon slunce v hoe pipomn plnon slunce, je svtilo zespodu vzhru a kter vidl Apuleius v krlovstv mrtvch. Svtlo nen spjato jen s vdomm, i nevdom m sv latentn vdom. Toto plnon slunce je pravdpodobn pvodn formou vdom - je to kolektivn, a nikoli jsk vdom. Provaj to dti a primitivov - jde o vdom toho, co je vdom, nikoli vak o to, co vm j. Svtlo v nevdom m zprvu podobu nesoustednho, difuznho svitu. V mtech o stvoen bv stvoen svtla asto rozdleno do dvou fz: nejdve je to zrozen svtla obecn, teprve pozdji zrozen slunce. V Genesi napklad stvoil Bh svtlo prvn den, ale teprve tvrtho dne stvoil slunce a msc. V sni na olti leelo ohniv kolo. V Indii je kolo symbolem moci a vtzstv, vede k moci a tak pedstavuje cestu k n (srov. Rhys Davidov, Zur Geschichte des Radsymbols /O historii symbolu kola/. Eranos-Jahrb. 1934). Jedn se o kolo vysvobozen, kter se pohybuje na sprvn cest sprvnm smrem a symbolizuje pozvoln zesilovn nboenskho vdom. V pozdjch dobch se objevuje i negativn vznam v souvislosti s kolem znovuzrozen, kter pedstavuje nesmysln kolotn ivotnch proces, z nich se mme snait uprchnout. V obou ppadech symbolizuje kolo slu nevdom s vlastnm pohybem, to znamen bytostn J. Pohybovat se v rytmu pohybu psych - kola, to je cl kadho Inda. Jeho clem je zstat ve spojen s kurzem, kter pedjm bytostn J. Bytostn J se ovem me stt negativnm, trznivm faktorem, pokud jeho zmrm rozumme patn. V mezopotamsk kultue byl horoskop nebo astrologick kolo znakem tkho kola osudu, kter lovku neprosn pedurovalo jeho cestu. Kristus byl uctvn proto, e jako jedin dokzal zniit kolo zrozen, nebo vcm zprostedkoval duchovn znovuzrozen. Ve stedovku navc existovalo kolo Fortuny, jaksi ruleta, kter symbolizovala bezohledn psoben slepho osudu na lidi, kte byli uvznni ve sv vlastn nevdomosti. Alchymist svou prci asto pokldali za kolobh nepetritho oiovn. Kruhov pohyb alchymistickho rotatio ml za nsledek sjednocen protiklad: nebe se stvalo pozemskm a zem nebeskou. Alchymist nazvali toto kolo svho dla tocm se svtem, byl to pozitivn symbol. Dokonce i Bh byl symbolizovn kolem. Mikul z Fle, vcarsk mystik a svtec, ml dajn dsivou vizi Boha, kterou nechal namalovat jakoby pekrytou kolem. Tmto zpsobem se snail stranho Boha, kterho zail, zaplait a udlat jej pijatelnjm a pochopitelnjm. V jednom kavkazskm vyprvn zabil bh hrdinu tak, e proti nmu mrtil ohniv kolo, kter jej rozdrtilo a splilo. Toto kolo vyjadovalo mstivou, nebezpenou strnku bostva. Pi slavnosti letnho slunovratu kutleli kdysi lid v cel

germnsk oblasti z kopc ohniv kola. Meme si to vysvtlovat jako pozstatek ritulnho pokusu o podporu a poslen slunce. Slunci vak meme rozumt tak tak, e jde o symbol zdroje vdom v nevdom. V germnsk tradici je iroce rozen vra, je hovo o nevykoupench duch, kter se to jako ohniv kola. Ohniv kolo se vztahuje ke spontnnmu pohybu psych, kter se sama manifestuje jako ve nebo emocionln impulz - je to spontnn vpd z nevdom, kter lovka zaehne. Kdy se to stane, kme: Ta mylenka se mi v hlav to pod dokola. Toc se kolo znzoruje rovn nesmysln kruhov pohyb neurotickho vdom. K tomu dojde tehdy, kdy lovk ztrat spojen s vnitnm ivotem a je odznut od individulnho vznamu svho ivota. V naem vyprvn je kolo svm kruhovm tvarem analogi hlavy ducha hory - je to symbol bytostnho J, ale spe jeho temnho aspektu. Nsledujc vyprvn jihoamerickch Indin je odrazem pedstavy, e hlava me mt hluboce destruktivn aspekt: Jedna lebka se zaala podivn kutlet, dostala kdla a drpy a stala se z n dmonick vraedn bytost, kter hrozila, e vechno pohlt. Tento obraz souvis s oddlenm hlavy od tla a s jej autonomi. Skrze ni jsme ztratili kontakt se ivotem. V pohdkch krlm asto chyb voda ivota. Znamen to, e ivot ztratil svj pvab. V na pohdce vak ztratila anima smysl (hlavu) ivota a v jet vt me zoufal duch hory. Nevyrovnan chovn animy ukazuje, e mezi vdomm a nevdomm panuje falen vztah. Kdy si hrdina opat hlavu ducha, integruje jej vdn a moudrost. Tm zlom kletbu uvalenou na princeznu. Je sice vysvobozena, ale nikoli vykoupena - symbolick hlava byla uchopena jen negativn. Uznout hlavu znamen oddlit tento pozoruhodn obsah od jeho kolektivnho nevdomho pozad. Hrdina tak sten integroval jeho vznam, ale stle mu unik bu jeho pln smysl, nebo jeho spojen s kolektivnm nevdomm. Jinmi slovy hrdina ji doke rozpoznat podstatn ruiv faktor stojc za animou a skoncovat s nm, nen vak dosud schopen pln rozpoznat jeho koeny. Mnoh evropsk pohdky pochopme daleko lpe, kdy budeme tit z bohatho symbolickho pokladu alchymickch text. Jsou velice cenn jako srovnvac materil, protoe alchymick spekulace znamenaly pokus o sjednocen pirozenho, pohanskho charakteru s kesanskou realitou v kolektivnm vdom. Jednostrann zduchovnn kesanstv vedlo v uritch vrstvch k odcizen od instinktivnho ivota. Jung ve sv Psychologii a alchymii podotk, e jsme sice na vych rovnch psych pokesantni, ale v hloubi zstvme pohany. Pohdky jsou sice z vt sti pohansk, ale nkter z nich, zvlt ty pozdjho data - vetn naeho pbhu, obsahuj symboly, kter meme pochopit jen jako pokus, kter podnik nevdom ve snaze opt sjednotit zapadlou pohanskou tradici s kesanskm polem vdom. Rozdl mezi alchymickmi spisy a pohdkami spov zejmna v tom, e alchymist, kte promtali sv nevdom do chemickch ltek, dospvali tak k symbolm, ale navc o svch objevech teoretizovali. V jejich textech se to hem nejen symboly, ale i mnoha zajmavmi, tm psychologickmi asociacemi, kter jsou se symboly propojeny. A tak lze alchymick obrazy pouvat jako spojovac lnek mezi pohdkami a nam vdomm svtem. Alchymie uvd urit vvojov stupn, ktermi prochz prima materia pi sv promn ve zlato: je to nigredo - latinsk slovo pro er ltky, kter je vystavena ohni; albedo - bl substance, kter se vymvnm promn ve stbro; a rubedo erve, kter se dalm zahvnm promn ve zlato. Ve vvoji jednotlivce znamen albedo prvn jasn vdom vnmn nevdom, kter provz na jedn stran monost doshnout objektivnho postoje, na stran druh ubvn vdom, je je nutn, aby se takovch stav doshlo. Albedo znamen chladn, distancovan postoj, fzi, kdy vci vypadaj vzdlen a neurit, jako bychom je pozorovali v msnm svtle. k se, e v albedu panuje enstv a msc, protoe je to fze citlivho otevenho postoje vi

nevdom. Vymvn zde znamen muka pi uvdomn vlastnho stnu, zatmco pedchoz stadium - nigredo - oznauje prvn stran setkn se stnem. Alchymist tomu kaj hrub dlo (das harte Werk). S nstupem albeda se prce uleh. Prost zaht pak promn albedo v rubedo, kter je ovldno sluncem a ohlauje nov stav vdom. Slunce a msc, rud otrok a bl pan jsou protiklady, kter asto uzavou satek - je to obraz sjednocen objektivnho vdom s animou, muskho logu s enskm erotem. Dky tomuto sjednocen proud do vdom postupn stle vce a vce energie, kter zpsobuje pozitivn vztah ke svtu a monost vce milovat a tvoit. Obraz ducha hory poukazuje na Saturna, kter je v alchymii symbolem temnho boha, jen mus bt vynesen na svtlo vdom. Saturn je hlava, kulat vc nebo niiv voda (Zosimos nazv Saturna omegou nebo hlavou). N dynamick duch hory nevypad na boha, ale sp na pouhho knze nebo akolytu, oddanho svmu bohu. Ji jsem uvedla, e Merkur bv v severskch zemch sten identifikovn s Wotanem, co je vidt i na na pohdce. S odumenm alchymie a se znikem lidovho podn byly v lidskm nevdom perueny vztahy k pohanskm bohm. Do t doby mohli jet pohant bohov pevat v oblastech, jako byla alchymie, lidov podn nebo astrologie. V tchto tech oblastech kladli svj posledn odpor. V na pohdce dola vykoupen pouze anima, ne duch hory. Proto tak zstal nevyeen hlub problm: Wotan zstv ptomen a ek, a bude moci znovu oivnout v nmeck psych. V naem vyprvn nen nebezpe jet zaehnno. O svatebn noci mus hrdina princeznu ponoit tikrt do vody, aby se opt stala sama sebou. V norsk verzi si mus umt svou trol ki v mlku. Ve starch mysterich hrlo mlko dleitou roli jako potrava pro nov zrozenho zasvcence. V dionskch horskch orgich pily mendy mlko a med. To byla tak potrava znovuzrozench pi ran kesanskm obadu ktu. alamoun chvl mlko jako znamen ptelstv a dobroty bo, apotol Pavel k, e nov kesan jsou dti, kter budou pt mlko novho uen. Mlko je znamenm potku boho znovuzrozen v lovku. Sta ekov obtovali mlko chtonickm bohm a pineli je nedvno zemelm. V tchto ppadech m mlko oistn (katartick) charakter (srov. mnostv nmeckch povr o hrozivch dmonech, kte oarovali mlko, aby zmodralo, a mnoho pedpis, kter lovka chrnily proti tomuto kouzlu). Kdy je anima vykoupna v mlce, znamen to, e je oitna jak od dmonickch rys, tak od svho spojen se smrt. Zvec i trol ke jsou znamenm nevykoupen pirozenosti. V alchymick ei me mt anima na sob pinav aty, me bt holubic skrytou v olovu. Vtina neurotickch symptom je ve skutenosti opravdu nco na zpsob trol ke: hal se do n dleit pozitivn obsahy nevdom. V nmeck verzi pohdky se anima po prvnm ponoen objev jako havran a po druhm jako holubice; m tedy v sob zjevn nestl prvek. Jeliko ztlesuje nekontrolovateln, nladov, obtn uchopiteln obsah, objevuje se v pohdkch asto jako ptk. V kesanskm svt byl havran pokldn za zobrazen hnka a tak bla (srov. Handwrterbuch des deutschens Aberglaubens /Prun slovnk nmeckch povr/). Na druh stran patil havran v antice ke slunenmu bohu Apollonovi a v alchymii byl symbolem nigreda (ern) a melancholick mylenky. Star mu v hoe obletovan havranem je postava, kter se v pohdkch vyskytuje asto. Holubice je naproti tomu ptk Venuin. V Janov evangeliu je obrazem Ducha svatho a v alchymii pedstavuje albedo. Oba aspekty animy je nutno rozliovat: na jedn stran je to jej pta povaha, kter nle do jinho svta, na druh jej ensk strnka, kter souvis s tmto svtem. Nestl, prchav pta povaha se mus bu osvobodit koupel, nebo oddlit. Koupn je jistm druhem ktu, promnou skrze mdium nevdom. V praxi k tomu dojde tak, e hrdina animu odstr zpt do nevdom - je to znmka kritickho postoje vi tomu, co

vstupuje do vdom. Takov postoj je nutn, protoe anima i reakce, kter v mui vyvolv, jakkoli jsou zdnliv lidsk, asto klamou. Jakmile tedy anima mui nco vnuk, mus se mu vdy ptt: Je to opravdu mj vlastn, prav pocit? Mu je toti schopen ve svch pocitech a neskuten blouznit - doke se vznet jako skivnek nebo bt krvelan jako jestb; atmosfra tchto pocit a nlad me bt a nelidsk, me postrdat vztah k emukoli lidskmu. Koupel v mlce v norsk pohdce slou stejnmu elu - m animu oistit a sejmout z n kletbu. Posledn nalhav pn duchovnho prvodce se vztahovalo k tomuto procesu oitn animy. Kdy toti dolo k jejmu satku s hrdinou, mohl zmizet na onen svt. Je skuten nm vce ne jen postavou stnu: je to inspirujc, tvr duch. Tm vak me bt a tehdy, kdy anima ztrat sv dmonick vlastnosti. Teprve tehdy me bt sm sebou. Naplnnm satku hrdiny s animou je loha stnu u konce, prv tak jako tomu bylo v pohdce o Princi Ringovi. Hlavnm clem tedy nen vypodat se se stnem, ale daleko vce najt skuten vnitn cl. Boj mezi dobrem a zlem pak pestane bt stedem dn.

Kapitola vi. ensk stn

Je jen mlo pohdek, kter vyprvj o hrdince a jejm stnu. Obvykl schma tvov banln vyprvn o hodn a zl seste, kter kon tm, e prvn je zahrnuta odmnami a druh potrestna. V dal mon verzi dvku zanedbv jej macecha nebo ji nut, aby vykonvala ty nejhor domc prce. (Ob tyto postavy je tak mon interpretovat z muskho pohledu jako dva aspekty animy.) ensk stn se vak v pohdkch vyno jen zdka, protoe eny nebvaj od svho stnu oddleny tak oste jako mui. Pirozenost a kultura bvaj u en ve vt rovnovze ne u mu. ensk psych m zjevn sklon k vkyvm mezi j a stnem pohybuje se mezi j a stnem podobn lehce, jako msc dorst od novolun k plku a opt ubv. Pokud vak k oddlen od stnu u en dojde, me za to obvykle jejich animus. Existuje jedno skandinvsk vyprvn, kter vypad jako reprezentativn pklad enskch problm se stnem. Problm stnu, jak u to asto v pohdkch bv, se tu proplt s problmem anima.

Chundelat epika
Krl a krlovna, kte nemli vlastn dti, adoptovali mal dvtko. Jednoho dne, kdy si dvka hrla se svm zlatm mem, pilkal balonek malou ebraku a jej matku. Krl a krlovna je chtli odehnat, ale mal ebraka ekla, e jej matka v, jak by mohla krlovna nabt plodnosti. V palci tedy starou ebraku poastovali vnem a ona pak krlovn poradila, e se mus ped spanm vykoupat ve dvou ndobch a vodu z nich vylt pod postel. Druh den pr uvid pod postel dv kvtiny - jednu svtlou a jednu temnou. Svtlou kvtinu, ale prv jen tu jedinou, m krlovna snst. Krlovna se zachovala podle rady, a kdy rno tu svtlou, skvouc kvtinu okusila, zachutnala j natolik, e nemohla odolat a sndla i tu ernou, oklivou. Kdy piel jej as, dostala dceruku, kter vak byla ed a okliv a picvlala na kozlovi. V ruce drela devnou mchaku a hned od zatku umla mluvit. Po n pila jet druh, mlad, arokrsn dcera. T okliv dali jmno Chundelat epika, protoe mla hlavu a st tve pokryt zmuchlanmi chomky vlas. Se svou mlad sestrou se Chundelka velmi sptelila. Jednou na tdr veer zaslechli venku povyk trolch en, kter tam mly slavnost. Chundelka vzala mchaku a vyla ven, aby je odehnala. Jej krsn sestra tomu pihlela ze dve, kdy tu j jedna z trolch en utrhla hlavu a nasadila j msto n hlavu telec. Chundelka se se svou neastnou sestrou vypravila na lodi do zem trolch en, nala jej hlavu pod jednm oknem a zmocnila se j. S trolmi enami v patch uhnla zpt k lodi a hlavy seste opt vymnila. Po njak dob sestry dopluly do zem, kde panoval ovdovl krl, kter ml jedinho syna. Kdy ten krl spatil krsnou princeznu, hned se s n chtl oenit. Chundelka vak mla podmnku - svatba bude jen tehdy, kdy se krlv syn oen s n; a tak, i pes protesty prince proti vnucenmu satku s Chundelkou, krl vystrojil dvoj svatbu. Ve svatebn den ekla Chundelka princi, aby se j zeptal, pro jezd na tak nevzhlednm kozlovi. Kdy se zeptal, odpovdla, e je to ve skutenosti krsn k - a v tu chvli se kozel v krsnho kon opravdu promnil. Prv tak se stal z mchaky stbrn vj, ze

zmuchlanch chomk vlas zlat koruna a ona sama nabyla takov krsy, e byla jet pohlednj ne jej sestra. Svatebn vesel bylo nad oekvn astn. (Nordische Volksmrchen /Seversk lidov pohdky/, sv. II.) Motiv bezdtnho krlovskho pru bv obecn pedstupnm zzranho narozen vjimenho dtte. Bezdtnost sama o sob svd o tom, e bylo perueno spojen s tvoivm zkladem psych a e zeje hlubok propast mezi hodnotami a idejemi kolektivnho vdom a temnm ivotodrnm zkladem nevdomch archetypovch proces promny. Stejn jako v pohdce o Princi Ringovi jde i zde o integraci hornho a spodnho. Stn je opt osvobozen tm, e je vdom pijat. Ob hlavn postavy, krsnou princeznu a Chundelku, meme pokldat za paralely k Ringovi a Snati-Snatimu. Ringa interpretujeme jako impulz kolektivnho nevdom, kter se sna vytvoit novou formu vdom. Chundelka by vak mohla pedstavovat nov impulz k obnoven citovch vztah k hlubinm nevdom a k prod, protoe eny maj v ivot za kol obnovovat citov hodnoty. Ped narozenm obou dt udlala krlovna vechno mon, aby situaci zlepila, dokonce adoptovala dvtko. Toto velmi pozitivn rozhodnut vyvolalo - jako zzrakem analogie oplodujc reakci v matrici nevdom: dky zlatmu mi, kter lze pokldat za symbol bytostnho J, pilk adoptovan dcerka chudou dvku s jej matkou. Funkc symbolu bytostnho J je sjednocovat temn a svtl aspekty psych. V tomto ppad se konsteluje matka proda: ebraka ztlesuje instinktivn vdn, kter pat k prod. ebraka dv krlovn jednoznanou radu - vodu, v n se umyje, m vylt pod postel a pozdji m snst jednu z kvtin, kter tam vyrostou. Uchovat pinavou vodu v lonici pravdpodobn znamen, e by krlovna nemla odmtat svou vlastn temnou strnku, ale akceptovat ji ve svm nejblim okol. V tto pinav vod - ve stnu - toti spov jej vlastn plodnost. Vypad to jako prastar matesk tajemstv. Svtl a temn kvtina pedjmaj protikladnost obou dcer. Znamenaj jejich doposud nenarozen due a symbolizuj tak cit. Kdy krlovna sndla ob kvtiny msto jedn, odhalila tm touhu integrovat plnost, a nikoli jen svtlej strnku nevdom. Svm inem vak zrove spchala hch neposlunosti - beata culpa, vinu, je je zdrojem tst. Vyvol sice nov pote, ale souasn umon vy poznn. Tento motiv nm pipomn prince Ringa, kter otevel dvee do zakzan kuchyn a nael tam Snati-Snatiho. Chundelka jako stn nov ivotn formy je pln ivota a iniciativy. Rychl rst ukazuje na jej dmonick vlastnosti a duchovn povahu, zatmco kozel, na kterm jezd, je zve Thorovo. Chundelka tedy pat svou podstatou k dionskmu, chtonickmu a pohanskmu svtu mchaka ji charakterizuje jako arodjku, jako bytost, kter stle nco va, kter rozdmchv boui cit, je vs pivedou do varu. Zmuchlan chomky vlas na hlav a na tvi jsou znamenm jejch animlnch rys a zrove symbolem urit posedlosti animem. Kdy je v nkterch pbzch hrdinka pronsledovna svm otcem, nasad si na hlavu koeinovou kpi - v tomto inu rozpoznvme regresi do zvec sfry, jejm dvodem jsou problmy s animem. Zd se tedy, e se zmuchlanmi chomky vlas je spjata zvec nevdomost, kter poukazuje na posedlost animlnmi impulzy a emocemi. Podobn jako u Snati-Snatiho se vak jedn jen o cosi vnjho. V severskch zemch je pohansk vrstva nevdom jet velmi iv a o trolech se k, e mli svj svtek zimnho slunovratu prv o Vnocch. Kdy se na n zvdav princezna dvala ze dve, sebrala j trol ena hlavu a nasadila j hlavu telec. Podle severskho lidovho podn maj trolov asto kravsk ocasy a z vmny hlavy meme usuzovat, e princeznu fascinovali; v pravm slova smyslu ztratila hlavu a posedly ji obsahy kolektivnho nevdom. Jako krva se jev hloup, neikovn a neschopn se vyjdit. Stalo se to proto, e se cel jej citov ivot dostal pod kontrolu

temnch sil nevdom a v jejm vnitnm svt se nhle dj vci, kter nedovede vyjdit. Chundelka je schopna troly pelstt a svou sestru z tohoto stavu vysvobodit, protoe s troly do jist mry sdl jejich podstatu. Stejn jako Snati-Snati, kter vdl lpe ne Ring, jak pemoci obry, m i Chundelka nad troly znanou pevahu. Kdy Chundelka svou sestru vysvobod, objev se v pbhu neekan zvrat - sestry, msto aby se plavily dom, pokrauj v cest do cizho krlovstv, v nm nejsou dn eny, ale jen ovdovl krl a princ. Jeliko se na prvnm krlovskm dvoe vyskytuje nkolik en a neplodn krl, najdeme ve druhm krlovstv prvky, kter vyrovnvaj to, co v prvnm chyblo. Ob krlovstv jsou jako dv vzjemn se kompenzujc sti psych; kad je sama o sob nepln, ale kdy se spoj, vytvo plnost, celistvost. Je tedy pirozen, e kdy krl navrhne satek s princeznou, Chundelka poaduje ruku princovu. Dvojit svatba pedstavuje to, co Jung nazv svatebn kvaternita, kvaternitn symbol bytostnho J (srov. C. G. Jung, Die psychologie der bertragung /Psychologie penosu/, GW 16). Chundelka se sama vysvobod nejen tm, e pomh pi svatb sv sestry (opt jako u Snati-Snatiho), ale tak tm, e pimje prince, aby kladl urit otzky. Pipomn to povst o Parsifalovi, kter nejdve promekal pleitost poloit osvobozujc otzku - vdom jet bylo pli nezral, ne aby si uvdomilo, co z nevdom vyrst smrem ke svtlu. Chundelka pedstavuje siln, dynamick faktor v nevdom, kter nut vdom, aby poznalo to, co o sv rozpoznn usiluje. Mme tu hezk pklad nevdom pirozenosti, kter sama vede lovka k tomu, aby doshl nov, vy rovn vdom. Tento impulz m pvod ve stnu a postupn se zcela polidt. Struktura tto pohdky je zajmav rozmstnm systm, kter se skldaj ze ty prvk. Mme tu dv skupiny, vdy se tymi osobami: nejprve je to krl a krlovna, jejich adoptovan dt a jeho chud ptelkyn - jejich vztahy ovem nejsou harmonick. Pomoc ebraky zpsob pchod druhho pru dvat, Chundelky a krsn princezny, kter zaujmou msto pedelch dt. Ruiv psoben trol dv tuit, e tato kvaternita je jet pli uml a pli vzdlen od hlubin nevdom. Kdy se princezna s Chundelkou provdaj za krle a prince, splynou v nov kvaternit. Tato nov skupina je modelovm zobrazenm bytostnho J, podobn jako skupina ty osob v zvru pohdky Princ Ring. Tak zde vyprvn zan a vrchol symbolem bytostnho J a pedstavuje vn procesy promny v nitru tohoto jdra kolektivn psych.

Kapitola vii. ensk animus

Animus eny je v literatue mon mn znm ne muova anima, ale v lidovm podn najdeme spoustu psobivch zobrazen tohoto archetypu. Pohdky nabzej tak adu vzor, kter naznauj, jak me ena s touto vnitn postavou zachzet. Jedn se o jin pstup, ne jak mu zachz se svou animou. Nejde jen o prostou inverzi. Kad krok pi uvdomovn anima m jinou charakteristiku. Dobe to dokld nsledujc vyprvn.

Drozdibrad
Jeden krl ml krsnou dceru, kter si tropila ze vech svch npadnk posmch a dn j nebyl dost dobr. Jednoho npadnka, kter ml piatou bradku, pojmenovala posmn Drozdibradem. Mezi lidmi byl pak znm jako krl Drozdibrad. Zoufal star krl tedy prohlsil, e d svou dceru prvnmu ebrkovi, kter se pibl ke dvoru, a svou hrozbu splnil. Dal ji muzikantovi, kter se objevil u dvora a upoutal krlovu pozornost svou hrou na housle. (V jin verzi je atrakc zlat kolovrtek.) Princezna se za houslistu provdala, ale protoe nebyla schopn zvldnout domc prce, byl s n jej mu nespokojen. Nechal ji vait, potom plst koe a pst, ale ona ve vech tchto kolech selhala. Nakonec musela jt na trit prodvat hrnce. Jednoho rna j pejel pes ndob opil husar na koni a jej mu j kvli ztrt zle vyinil. ekl j, e je k niemu, a poslal ji jako pomocnici do kuchyn k blzkmu krlovskmu dvoru. Jednoho veera princezna u dvora pokradmu pihlela tanci pi svatb jakhosi prince. Sluebnci j hzeli zbytky jdla a ona si je schovvala do kapes. Kdy ji vak onen princ spatil, vyzval ji k tanci. Princezna se stydla, pokusila se o tk a pitom j vypadlo schovan jdlo. Kdy ji princ chytil, zjistila, e je to sm krl Drozdibrad a e to byl on, kdo se pestrojil za ebravho manela i za husara, aby zlomil jej pchu. (Kinderund Hausmrchen der Brder Grimm /Pohdky brat Grimm/, sv. I, s. 57, Mrchen der Weltliteratur.) Jmno Drozdibrad je podobn jmnu Modrovous, ale Modrovous byl pouh vrah, nic vc; nedokzal promnit ani sv eny, ani sm sebe. Ztlesoval hroziv, zhoubn aspekty anima v jeho nejbeltj podob a bylo ped nm mon pouze uprchnout. Na anima v tto podob narazme v mytologii asto. (Nap. Rberbrutigam /Loupenick enich/, tamt, sv. I, II.) Je teba zdraznit dleit rozdl mezi animou a animem. Mu m ve svch primitivnch vlastnostech sklon zabjet jako lovec a vlenk, a animus, protoe je musk, jako by tuto tendenci sdlel. Na druh stran eny slou ivotu a anima vede mue hloubji do ivota. Vystupuje-li ve vyprvnch anima, nesetkme se asto s jejm smrtcm aspektem; pro mue je mnohem spe archetypem ivota. Animus se vak ve sv negativn podob projevuje opan. Vytahuje enu ze ivota a ohrouje ji. Souvis s duch a s krajinou smrti. Me se objevit v podob opravdov personifikace smrti, jako ve francouzskm pbhu Cho smrti: Jedna ena odmtala vechny sv npadnky, ale kdy se o ni uchzela smrt, souhlasila. Kdy byl pozdji jej mu pry za svou prac, ila na jeho zmku. Jednou piel jej bratr, kter chtl vidt zahrady smrti, a oba v nich spolu pobhali. Potom bratr dvku zachrnil,

pivedl ji zpt do ivota a ona zjistila, e byla pry pt tisc let. (Franzsische Volksmrchen /Francouzsk lidov pohdky/, s.141. Mrchen der Weltliteratur.) Ciknsk varianta se stejnm nzvem vyprv toto: Neznm pocestn piel k odlehl chi osaml dvky. Pr dn od n dostval jdlo, bydlel u n a zamiloval se do n. Vzali se a pot mla dvka sen, e jej manel je cel bl a studen, e je to krl mrtvch. Mu pak byl nucen ji opustit a opt se vnovat svmu smutnmu emeslu. Kdy j nakonec prozradil, e je sm krl Smrt, okovan dvka zemela. (Zigeunermrchen /Ciknsk pohdky/, s. 117. Mrchen der Weltliteratur.) Animus dv lovku asto pocit, e ztratil spojen se ivotem. lovk se pak ct ztrpen a neschopn dle t. Tak pustoiv psob animus u eny - odzne ji od asti na ivot. Kdy se animus pokou peruit vztahy eny k vnjmu svtu, me na sebe vzt podobu otcovsk postavy. V Drozdibradovi je na potku jen krl a jeho dcera; nedosaitelnost princezny a jej odmtn vech npadnk zjevn souvis se skutenost, e ije sama se svm otcem. Jej pohrdav, posmn, kritick postoj k npadnkm je typick pro enu, kterou ovld animus. Takov postoj nenech na dnm vztahu ani zrnko dobr. Povenost dcery v pohdce dajn vyvolala otcovo zoufalstv, ale ve skutenosti ve otec asto svou dceru na sebe, a budoucm npadnkm tak klade do cesty pekky. Kdy si tohoto postoje v pozad vimneme, poznme v nm typickou ambivalenci rodi, kte svm dtem brn v ivot, ale zrove nemaj trplivost, kdy jejich dti nejsou schopny vyrazit do ivota. (Matky se ke svm synm asto chovaj stejn.) Na opltku se v na pohdce otcovsk komplex dcery sna mocnho otce zranit tm, e dvku pimje, aby si vzala mncennho milence. V jinm pbhu se animus nejprve objev jako star mu, kter se pozdji promn v mladka; tmto zpsobem pbh vyjaduje, e star mu - obraz otce - je jen pechodnm aspektem anima a e se za touto maskou skrv aspekt mladho mue. Nzornj pklad pro izolujc vliv anima meme najt ve vyprvn, ve kterm otec svou krsnou dceru zave do kamenn truhly. Poslze ji zachrn chud mladk a oba spolu uprchnou. V turkestnskm pbhu O kouzelnm koni prod otec svou dceru za zodpovzenou hdanku pmo Dvovi, jen je zosobnnm zl moci. V balknsk pohdce Dvka a upr unese dvku mladk, kter je ve skutenosti uprem, a uvzn ji na hbitov do hrobky. Dvka uprchne podzemn chodbou do lesa a pros Boha o bednu, do kter by se mohla schovat. Aby se ochrnila ped animem, mus dvka strpt sv uzaven. Nebezpen chovn anima a obrann reakce eny jdou ruku v ruce a pipomnaj podvojn aspekt anima - aktivitu a vzpomnky. Animus me lovka bu ochromit, nebo u nj vyvolat silnou agresivitu. eny se stvaj bu maskulinn pmmi, nebo maj sklon bt duchem neptomn, skoro jako by nebyly. V druhm ppad sice maj ensk pvab, ale jako by spaly - takov eny podnikaj s milencem - animem podivuhodn cesty; no se s nm do snn, kterho si ovem nejsou pln vdomy. Vrame se vak k balknskmu pbhu. Bednu s dvetem objev princ, dvku vysvobod a vezme si ji za enu. Bedna a kamenn truhla jsou obrazy stavu, ve kterm je lovk odznut od ivota - jde o utrpen, kter prov ena posedl animem. Kdy je vak lovk pod vlivem agresivnho anima a sna se chovat spontnn, pak jedn vdycky animus. Ale mnoh eny se zdrhaj bt agresivn a obtn, a tak ho nemohou vypustit. Nevd, jak s nm zachzet a jak se mu brnit - jejich chovn je strnul, konvenn korektn, ledov chladn, jsou uvznny samy v sob. Je to stav ochromen, kter lze chpat jako reakci eny na anima. V jednom norskm pbhu je ena donucena nosit devnou sukni. Takov pekejc odv z tvrdho materilu znzoruje, jak je vi svtu strnul a jakm bemenem se takov obrann panc me stt.

Historicky vzato m animus - stejn jako anima - asto pedkesanskou podobu. Drozdibrad je jen jinm pojmenovnm Wotana (stejn jako Rudovous). Poten pote v pohdce o krli Drozdibradovi odstran otcovo zoufalstv, ve kterm dceru provd za chudka. V paralelnch pbzch ebrk ol princeznu krsnm zpvem, v jedn seversk variant j uaruje jeho zlat kolovrat. Jinak eeno, animus ji osluje a pitahuje. Peden souvis s tm, e si v mylenkch nco pejeme (spdme v nich sv pn, pozn. pekl.). Wotan je pn pn, souvis s magickm mylenm. Pn ot koly mylenek. K Wotanovi pat jak kolovrtek, tak i samotn peden - v naem vyprvn pat prv peden k princezninm kolm, kter j mu postupn ukld. Animus se j zmocnil a ovld jej, svou podstatou ensk innosti. Jestlie animus enu tmto zpsobem pedbhne, hroz nebezpe, e ena pozbude svch vlastnch mylenek. Tento stav vede k lenosti, k setrvanosti a ena, msto aby myslela, spd pasivn denn sny a fantazijn pn nebo intriky a komploty. Takov nevdom aktivit propadla krlovsk dcera v Drozdibradovi. Dal rol, kterou animus hrv, je role chudho sluebnka. Jedno sibisk vyprvn odhaluje, jak neekan lechetn a odvn animus v tto podob bv: Jedna ena ila sama, jen se svm sluebnkem. Jej otec zemel a sluebnk zaal bt vzpurn. Pesto vak byl ochoten dokonce usmrtit medvda, aby splnil jej pn mt pl z medvd koeiny. Kdy se mu to podailo, dvala mu ena jet t koly, ale pokad se ukzalo, e sluebnk jim dostoj. Vylo najevo, e jakkoli vypadal chud, byl ve skutenosti velmi zmon. Animus je zdnliv chud a asto nikdy neodhal obrovsk poklady nevdom, jimi disponuje. V roli chudka nebo ebrka enu ovlivuje, aby uvila, e sama nem vbec nic. Trestem za pedsudek vi nevdom bv trval bda vdomho ivota, kter vede k nekonen kritice a sebekritice. Kdy si chud houslista vzal princeznu, upozornil ji na Drozdibradovo bohatstv a ona velmi litovala, e jej odmtla. Pro enu posedlou animem je typick ltost nad tm, co propsla. Bdovn nad nm, co by bvalo mohlo bt, je falen pocit viny, jen je zcela steriln. lovk se pak propad do pocit zoufalstv, e si zniil vlastn budoucnost a e se pln mj s ivotem. Princezna byla zprvu neschopn vykonvat domc prce; to je dal pznak posedlosti animem - ztrta nlady, lenost a skeln, strnul vraz. Nkdy to vypad jako ensk pasivita, ale ena v tomto stavu, kter se podob vytren, nevnm; je jakoby uvznna v kamenn truhle. Princezna ila v chud chi, musela vykonvat domc prce a plst za penze koe, co ji poniovalo a zesilovalo jej pocit mncennosti. Vznosn cle animus asto kompenzuje tm, e en vnut ivot, kter je hluboko pod jejmi skutenmi schopnostmi. Kdy se nedoke pizpsobit tomu, co neodpovd jejm dalekoshlm idelm, odd se z irho zoufalstv nzk prci. Jedn se o mylen v extrmech: Nemohu-li se provdat za boha, vezmu si vivho ebrka. Zrove se vak upevuje a rozvj nestupn, bezmezn pcha iven skrytm fantazijnm ivotem, ena vniv sn o velik slv a cti. Pocity mncennosti a fantazie nadazenosti jsou vzjemn spjaty. Poniujc innost je tak uritm druhem kompenzace - m enu pimt, aby opt nabyla svho enstv. Animv tlak me enstv prohloubit, pokud ena pijme fakt, e je animem posedl, a nco podnikne, aby se jej animus realizoval. Kdy mu d prostor k innosti - pust se teba do njakho specilnho studia nebo do njak musk prce - me to anima zamstnat a

souasn oivne jej cit, take se bude moci vrtit k ensk innosti. Nejhor je situace, kdy m ena mocnho anima a neije ho - vz pak ve svrac kazajce animovch nzor, a pestoe se brn jakkoli jen trochu musk prci, pece nepsob jako ena. Kdy princezna pokazila vechny sv koly, poslal ji jej mu na trh, aby tam prodvala hlinn hrnce. Hrnce jsou ensk symboly; je tedy nucena prodvat sv enstv - pli levn a pli kolektivn. m vc je ena posedl animem, tm vt je jej pocit odcizen vi mum a tm vce se trp pi svch pokusech o pkn citov vztah. Mon to kompenzuje tm, e v milostnm dobrodrustv pebr veden, ale opravdov lsky ani vn nikdy nedoshne. Kdyby mla s mui opravdu dobr kontakt, nemusela by bt tak aktivn. Pohn ji vgn poznn, e nco nen v podku, a podnik zoufal pokusy vyrovnat to, co ztratila, kdy ji animus mum nsiln odcizil. Dsledkem vak je, e slep vbhne do nov katastrofy. Animus urit znovu zato, stejn jako v naem pbhu, ve kterm j opil husar rozbil vechno ndob. Je to symbol brutlnho emocionlnho vbuchu. Divok, neovldan animus rozbije vechno, take se zeteln uke, e tak okzal vystavovn jejho enstv nefunguje. ivot s manelem ebrkem zpsob i posledn ponen, k nmu dojde, kdy se dvka sna pozorovat ndheru krlovskho dvora a Drozdibradovy svatby. V I ingu se pohled kvrou ve dvech vykld tak, e zaujmme pli zk a subjektivn stanovisko. Kdy ns to postihne, nejsme schopni vidt skutenost. Pocit mncennosti u eny, kter si mysl, e mus obdivovat jin, a iv vi nim svou rlivost, znamen, e nedoke ocenit svou skutenou hodnotu. Hladov pijala zbytky jdla, kter j hzeli sluhov, a potom ji hroziv zostudila jej chamtivost a mncennost, kdy j jdlo vypadlo na zem. Chtla si uchrnit ivot za kadou cenu a domnvala se, e to sama nesvede. Krlovsk dcera, a pijmala zbytky jdel, kter j hzeli sluhov? A tak se tedy zahazovala. Stydla se pak a pohrdala sama sebou, ale prv takov pokoen bylo nutn, nebo z pbhu vyplynulo, e si hrdinka nakonec pece jen uvdomila svj krlovsk pvod, kdy ji princ vyzval k tanci. Ovem teprve pak se dozvdla, e Drozdibrad je ve skutenosti jej mu. V naem pbhu pijm animus ti role: Drozdibrada, divokho husara a ebravho chot. O tchto rolch je znmo, e je hrv tak bh Wotan. Bv jezdcem, za nm pd noc divoc bojovnci, kte si nkdy nesou hlavy v podpa. Tato povst, kter jet pokrauje, pochz z ranjch pedstav o Wotanovi jako vdci mrtvch vlenk, kte thnou do Valhaly. Lov v lesch jako zl duchov a pohled na n pin smrt. Smrti propadne i ten, kdo se nech strhnout do jejich ad. Za noci Wotan tak asto obchz jako ebrk, jako neznm poutnk a jeho tv je vdy napl skryt, protoe m jen jedno oko. Cizinec vstoup, ekne nkolik slov a zase jde teprve pak se uke, e to byl Wotan (viz sta Wotan v Jungov Zivilisation Im bergang /Civilizaci v pechodu/. GW 10). S postavou Wotana pichz ke slovu dal z atribut: jeho teriomorfn podobou je k. Jeho k je Sleipnir, osminoh bl k, rychl jako vtr. Je tedy patrn, e animus sice vtinou bv jaksi archaick bosk duch, ale m zrove vztah k na instinktivn zvec povaze. Duch a instinkt nejsou v nevdom protiklady. Naopak, s prvnmi manifestacemi novch duchovnch impulz se asto setkme nejprve v instinktivn podob nebo v pvalu sexulnho libida a jejich dal aspekty se rozvinou teprve pozdji. Zmnn impulzy toti maj pvod v duchu prody, ve smyslu, kter je vlastn naemu instinktivnmu vzorci. U en se duch asto nediferencoval a uchoval si sv archaick emocionln a instinktivn relikty. Kdy tedy eny nco opravdu promlej, bvaj asto velmi rozruen.

Zvec aspekt anima vystupuje ve vyprvn Krska a zve, ale tento motiv se v pohdkch vyskytuje relativn zdka. Mn znmm pkladem je turkestnsk pbh O kouzelnm koni: Dvka si vezme kouzelnho kon a utee Dvovi, poutnmu dmonu, kter ji uvznil. Unikne vak jen nakrtko, protoe dmon ji dohon. K nakonec sko i s Dvou do vody a ten je pemoen. K pak pike dvce, aby jej usmrtila, a kdy to udl, promn se o v nebesk palc a z jeho ty nohou se stanou tyi rohov sloupy. Nakonec se dvka opt shled se svm skutenm milm, mladm princem. Animus je tu na jedn stran zl duch (Dva) a na druh stran zve, kter pomh. Kdy na sebe vezme animus podobu zcela destruktivnho a belskho ducha, mus pijt na pomoc instinkty. Zpsob jak se vypodat s problmem anima spov v tom, e jej ena prost protrp a do hokho konce. Opravdu neexistuje een, kter by neobsahovalo utrpen - trpen jako by k ivotu eny patilo. V ppadech, kdy ena mus uniknout posedlosti duchem nebo uprem, me hodn zskat, kdy je vi animovi extrmn pasivn. asto je nejmoudej nedlat vbec nic. Jsou chvle, kdy meme jen ekat a pokusit se naerpat sly v mylenkch na pozitivn aspekty anima. Pemoci posedlost nevdomm obsahem tak, e unikneme jeho sprm, je stejn zslun jako hrdinsk in. Je to motiv magickho tku, kter symbolizuje situaci, kdy je lpe nevdom uniknout ne se jej pokouet ovldnout; brnme se, aby ns nevdom nepohltilo. Motiv magickho tku je npadn v sibiskm pbhu Dvka a zl duch (Mrchen aus Sibirien /Pohdky ze Sibie/, s. 81). Hrdinka, kter vbec neznala mue a nedovedla ci, kdo byli jej rodie, je pasakou sob. Thne krajem a vede sv soby zpvem kouzeln psn. Mme tu opt motiv osamn jako pedzvsti zvltnho, individulnho vvoje osobnosti. Je to situace, kdy z nevdom stoup zplava vnitnch obraz, kter me vyvolat neekan reakce. Ta dvka nen bez prostedk ani nehladov - um vait a postarat se o sebe - a magick kouzlo jejho zpvu j pomh vst soby. Jinak eeno, je npadit, nadan a normlnj ne dvka v pedelm pbhu. Jej magick nadn znamen, e m schopnost vyjadovat obsahy nevdom. (V analze se nkdy setkvme s tm, e situace je nebezpen, protoe pacient vnm a vyjaduje bouliv a nebezpen obsahy svho nevdom pli slab a omezen. Dvodem me bt chudoba srdce a neschopnost rozdvat lsku i sterilita rozumu a ducha. Star mchy novm vnem nenapln.) Psn na dvinch rtech zejm pochzej z jej tradice a z minulosti, co by mohlo znamenat, e poddila astnou konstelaci od svch pedk. To, co j vak zcela chyb, jsou lidsk vztahy. Odznout se od spolenosti je pro enu velice nebezpen, protoe bez lidskho kontaktu snadno propad nevdom a vystavuje se tak toku negativnho anima. Dvka pokrauje v cest a vyprv, jak se z nebe najednou snesl obrovsk pr elist, oteven propast zejc od nebes a k zemi. Tato rozeven tlama je propast naprostho neznma. Tehdy dve mrt za sebe na zem svou hl. Hl je znamenm sly a schopnosti sudku - tedy dvou krlovskch prerogativ, kter symbolizuje krlovsk ezlo. Hl je tak princip ukazujc smr. Biskupsk hl byla napklad crkv vykldna jako symbol uitelsk autority, kter ukazuje cestu a in rozhodnut. Hl je tud u eny formou anima. V antice patila zlat nebo kouzeln hl

Merkurovi a pedstavovala jeho schopnost uspodat chaotick prvky uvnit nevdom. Mme-li hl, nejsme zcela pasivn, mme smr. Dvka pak b pry a hz za sebe magick heben a erven tek. Posvat stezku pedmty je znmkou magickho tku. Tento in - zahazovat cenn pedmty - vlastn pedstavuje ob; lovk odhazuje za sebe vci mrtvm, duchm nebo blovi, aby je obmkil, protoe se jim neodvauje pohldnout do o. Kdy se na tku vzdvme svch cennost, me to vypadat jako zkratkovit reakce. Silnj tonk vak bez nmahy poraz spe toho, kdo ve svm obrannm postoji ztuhne, ne toho, kdo si uvoln ruce - je toti pohyblivj. Jsou situace, kdy se musme pln vzdt jakhokoli chtn, jen tak vyklouzneme z nebezpe; kdy u v nebezpen situaci nejsme, nic se nm neme stt. V konfrontaci s beznadjnou situac musme prost skoit do nebyt, kde snad peijeme. Z obtovanch pedmt se navc obvykle stvaj pekky pro pronsledovatele. Heben se okamit promn v les, stane se z nj st prody, vlasy matky zem; takov promna naznauje, e pvodn k prod patil. A opravdu neexistuje dn mylenka ani nstroj, kter by nepochzel z prody, to znamen z nevdom psych. Nevdom obtujeme to, co mu bylo kdysi vyrvno. Heben pouvme k esn a uspodn vlas a z vlas pramen kouzeln sla mana. Podle jist vry kadee vlas, kter se uchovvaj na pamtku, vzjemn spojuj dv vzdlen osoby. Osthat si vlasy a obtovat je symbolizuje podzen novmu kolektivnmu stavu, je to znamen odevzdn nebo znovuzrozen. es bv asto vrazem kulturnho svtovho nzoru. Primitivn lidov pohdky vyprvj o dmonech, kte po svm polapen chtli bt odviveni nebo uesni - to znamen, e se zmatek v nevdom mus vyjasnit, uspodat a uvdomit. Tento vznam zpsobuje, e se lidem na potku analzy zdaj sny o vlasech, kter jsou v divokm neladu. Heben tud pedstavuje schopnost uspodat, vyjasnit a uvdomit si vlastn mylenky. erven tek, kter dvka oel, se ihned promn v plamen, kter stoup ze zem k nebi. To, e se dvka vzdala sv hole a hebene, znamen, e se nepokouela sama vymlet njak pln. A plamen poukazuje na skutenost, e si mezi sebou a svmi pocity a emocemi vytvoila vnitn odstup, a tak se vnitn oprostila. Ve vyprvn zejc elisti les zhltnou a na plamen plivnou vodu. Voda a ohe se v nevdom vzjemn potraj a dvka mezi protiklady unikne. Pak se dvka tyikrt promn v rzn zve, piem kad dal zve m rychlej nohy ne to pedel. Nyn se u me spolehnout jen na svou vnitn zvec strnku. Mus oelet vechny vy innosti a sestoupit na rove instinkt. V blzkosti nebezpe existuj okamiky, kdy nesmme myslet ani ctit nebo se snait bojovat o svou zchranu. Musme sestoupit a na animln jednoduchou rove. Orientln nicnedln, kter se opr o pevn postoj, m spch tam, kde by siln odpor vedl k nespchu. J unik a miz. Vc lovk v uritch obdobch udlat neme. A si jen dmon, kter ns pronsleduje, por les a bojuje s plameny. Dvka se tedy promn v medvda s mdnmi zvoneky v uch. Zvonce a podobn znjc nstroje se pouvaj k odhnn zlch duch. (To byl pvodn el kostelnch zvon.) Ohlauj tak pchod rozhodujcho okamiku. Se zvukem vcch bubn nebo s rachotem hromu rezonuj emoce posluchae, kter nhle ct, e pichz rozhodujc udlost. Pkladem me bt troj zvonn bhem me. Zvonky ve zvecch uch dvete vyluuj vechny ostatn zvuky, zejmna ty, kterm nesm naslouchat, protoe by na ni mly negativn inek - slova, kter j ept destruktivn animus. kod nm, kdy toto naeptvn akceptujeme a pijmeme pesvden a zpsoby chovn, kter nm nejsou vlastn. Tento zhoubn vliv pichz skrze sluch, a zvonky jsou tud ochrannm opatenm proti kodlivmu psoben anima. Vyprvn kon tm, e dvka padne cel bez sebe na zem ped blm stanem a nhle se ped n objev zl duch jako krsn mlad mu. Uprchla

ped nm za nm. Jej tvrdojn setrvn na jedinm sprvnm, instinktivnm jednn zpsobilo enantiodromii - zvrat v prav opak. Hroziv dmon se promnil v roztomilho mladho mue. Ve skutenosti to byl jeho tajn zmr pivst dvku ke svmu blmu stanu. Ml jet ti mlad bratry a ona si ze vech ty mohla vybrat mue podle sv libosti. Tyto tyi postavy vyjaduj jej vnitn rovnovhu a celistvost. O jednom magickm tku, kter skonil tragicky, vyprv nsledujc sibisk pbh:

O en, kter se stala pavoukem

Jedna ena, kter to u nemohla vydret se svm otcem, odela z domu. Venku nala lidskou hlavu a vzala ji dom, aby si s n povdala. Jej otec rozhovor zaslechl a doufal, e dcera je s njakm podnm muem. Kdy zjistil, co se stalo, vyhodil hlavu na smetit. Odtud se hlava kutlela do moe a zanechvala za sebou krvavou stopu. ena ji sledovala, a se dostala k domu, kde nalezla rodinu hlav. Dmona-hlavu urazil zpsob, jak s nm jej otec zachzel, a tak enou pohrdl. V zoufalstv obhala dm patnm smrem, take se dostala na onen svt (to znamen do nebe), kde ji jaksi mu v mdn loce svlkal zpvem svch magickch psn. Nah la za nm do jeho domu, a kdy mu odeel, nala toit v sousednm dom u pavou eny. Uvnit domu nala malou staenku, kter pedla. Ta en vyprvla o tom, e ji mu z mdnho lunu hodl zavradit. Je to msn duch, ke ktermu se modl vichni lid na zemi. ena otevela dvee v podlaze domu msnho ducha a nhle dole uvidla vechna tajemstv lid a jejich obti. Potom dostala od pavou eny lano, na nm se mohla spustit zpt na zem. Pavou ena j ekla, e a doraz dol, mus bezpodmnen otevt oi. Ona vak prav okamik propsla a promnila se v pavouka. (Knud Rasmussen, Die Gabe des Adlers /Orlv dar/. Frankfurt, s. 107.) Toto vyprvn je jako sen skuten eny nebo jako odraz skutench psychickch udlost. U primitivnch pbh je tomu tak asto, protoe jet nejsou pevyprvny v opravdovou pohdku; vypadaj spe jako individuln zprva o archetypovm zitku. ena v naem pbhu m negativn otcovsk komplex, a proto se mus obzvlt vyvinout jej animus; zrove j v tom vak jej negativn komplex brn. Jej prvn pokus najt si ptele ji pivd do spojen s lebkou, kter ije v moi (ve skutenosti to byl duch, kter se na zemi objevoval jako lebka). Hodn primitiv v, e lebka peije smrt a e je identick s duchem zemelho. To, e se ena pokou s lebkou navzat vztah, znamen, e jej duchovn podstata dosud nen inkarnovna, nen skuten. ena nen spojena se svmi instinkty a emocemi a nedoke je vyjdit. Jej duch se tud vyznauje suchm intelektulnm zpsobem mylen, je doslova mrtv. Pesto je to pokrok, kdy se alespo pokus najt si k tomuto vnitnmu faktoru vztah, ale kad krok kupedu ohrouj agresivn tendence anima. Do dje vstoup otec. Zran hlavu, co znamen, e duchovn podstata eny je zranna a potlaena tradinmi a konvennmi nzory a takzvanmi rozumnmi argumenty. Proto duch hlavy, kter by se mon mohl stt vdomm, zmiz v moi kolektivnho nevdom. Mlad ena pot obh jeho dm patnm smrem, v protismru hodinovch ruiek. Tento smr naznauje, e msto aby se pokusila vyzdvihnout tuto udlost do vdom, ztrc se jet hloubji v nevdom. Zavrtv se stle hloubji do svho zoufalstv a do nebe se dostane tak, e zcela opust pozemskou sfru a uprchne do ist archetypov e. Pesko dokonce i kolektivn nevdom, jeho symbolem je moe. V moi jet existuje zvec ivot, ale v nebi ij jen archetypov postavy. Kouzelnk v mdnm lunu pedstavuje dal formu anima - je vt, mn lidsk a jet vc majetnick ne lebka. Je jakoby magickm, duchovnm

milencem a pozdji ena zjist, e je to msn duch, k nmu se modl jej kmen. Tento msn duch je podoba, kterou na sebe animus asto bere a odlkv eny ze ivota. Dvodem, pro je v pbhu zobrazen v podob pro enu tak nebezpen, je slabost primitivnho vdom. Jestlie m jedinec s rozvinutm vdomm pocit, e se v animovi skrv monost smysluplnho ivota, bude se marn snait o tk nebo pokouet tento smysl ivota intelektuln provit. Energii, kterou animus nabz, vak meme pout pimenji meme se chopit njak musk innosti, napklad intelektuln tvr prce; jinak ns toti duch posedne a ovldne. Tragick posedlost me bt tak osudovou vzvou, abychom podstoupili individuan proces. Pokud zjistme, e otcovsk nebo matesk komplex je silnj ne j, meme jej akceptovat jako soust vlastn individuality. Setkn s msnm duchem en propjilo intuitivn slu, take rozum nboenskm obadm a obtem, kter se odehrvaj na zemi. Jinmi slovy, stv se jasnovidkou a hroz j, e zel. Proto v n jej ensk instinkt - pavou ena - probud pn vrtit se zptky na zem. Pavou ena je znmou postavou v severoamerickch mtech a je obecn mnohoznan. V tomto pbhu je analogi k temn en v bedn z nsledujcho pbhu, je obrazem bytostnho J. Pavou ena d na en lano, s nm se me opt vrtit na zem. Mnoho en m as od asu sklon zamyslet se nad svm ivotem a ztratit se v oblanm vru spekulac. Kdy vak maj monost dotknout se konkrtn skutenosti, prosad se stanovisko, kter je mimo tyto fantazie. Dobrm zpsobem je napklad napsat to, o em pemlme, dt tomu vraz. Pak u s tm nejsme identit. Kdy mme ped sebou sv mylenky ern na blm, meme zjistit, co z toho je jen mnn a co plat; takov ponn ns vnitn posl. en je eeno, aby ihned po nvratu na zem rychle otevela oi - tj. mus napt vechny sv sly, aby si uvdomila a udrela svj skuten stav. Ona vak tragicky selhv, a tak se promn v pavouka. Stane se z n star panna (staroanglick spinster znamen padlena, ale tak star panna), kter sice mla vnitn nboenskou zkuenost, ale ani ona, ani jej kmen si s n nedokou nic pot. O jinm utrpen eny posedl animem vyprv nsledujc pbh: O en, kter se provdala za Msc a (dmona) Kele Jedna ena, kterou opustil mu, hlady natolik zeslbla, e se mohla jen plazit po tyech. Dvakrt zamila k domu msnho mue a sndla jdlo, kter tam nala na tali. Potet ji msn mu chytil zrovna pi jdle, a kdy zjistil, e nem dnho manela, oenil se s n. Kad den se pak na przdnm tali kouzlem objevilo jdlo. Kdy msn mu odchzel, zakzal sv en otevt jistou truhlu a podvat se do n. ena vak nemohla odolat pokuen, a kdy otevela vko, nala v truhle ciz enu, kter byla ve tvi napl erven a napl ern. Byla to ona, kdo j tajn obstarval jdlo; jakmile se vak dostala na vzduch, zemela. Kdy msn mu zjistil, e ho jeho ena neposlechla, velmi se rozzlobil. Pivedl tu mrtvou opt k ivotu a svou enu odvedl zpt k jejmu otci a ekl mu, e si s n nev rady a e jej dvj manel ml urit dobr dvod ji opustit. Otec, rozzloben nvratem sv dcery, zapsahal zlho ducha, aby se s n oenil. Tm duchem byl dmon Kele, kter poral lidi. Zabil dokonce i vlastnho bratra t eny a jeho mrtvolu j pinesl k jdlu. Na radu mal liky udlala ena Kelemu boty. Kdy mu je hodila pod nohy, spustila se shry upeden nit, po n mohla ena vyplhat vzhru. S Kelem v patch plhala stle v, a se dostala k Nehybnmu - k polrn hvzd. Nehybn byl stvoitel a nejvy bh. Kele tam dorazil tak, ale strn polrn hvzda jej zavela do truhly. Tm zemel a byl proputn jen pod podmnkou, e u enu nebude pronsledovat. ena se vrtila na zem a pimla svho otce, aby bohu obtoval soby. Tu otec nhle zemel a po nm i jeho dcera.

(Tento bezbarv konec - jaksi antiklimax - je pro primitivn pbhy typick.) (Mrchen aus Sibirien /Pohdky ze Sibie/, s. 121.) Protagonistkou pbhu je ena, kterou opustil manel. I msn mu pozdji zjist, e k tomu ml jist dvod. Draz je kladen na osamlost, bdu a hlad; jsou to typick stavy, kter se vyvjej z posedlosti animem. Udlosti, kter se en pihod, jsou do znan mry podmnny jejm postojem. Zatmco anima vtahuje mue po hlav do vztah a s nimi spojench zmatk, animus bv u en pinou osamlosti. I hlad je typick. ena potebuje ivot, vztah k lidem a podl na smyslupln innosti. Jej hlad pochz sten z vdom, e jej skryt vlohy zstvaj nevyuity. Animus k jejmu nepokoji pispv, take nen nikdy spokojena; ena posedl animem vyaduje stle vce. Nev, e jde o vnitn problm, a domnv se, e kdy zcestuje velk kus svta, utrat vce penz a obklop se vce pteli, bude jej hlad po ivot utien. Msn bh se v pohdkch asto objevuje jako tajupln, neviditeln milenec provdan eny. V mytologii a ve snech je msn bh nkdy mu a jindy ena, nkdy je dokonce podn jako hermafroditn bytost. Msc je blzkm pbuznm slunce, ale nesvt tak jasn a sv svtlo m dky slunci. Skutenm bostvem je tedy slunce - zdroj vdom uvnit nevdom - kter pedstavuje aktivn psychick faktor, z nho me vzejt vt uvdomn. Msc symbolizuje primitivn, mk, difuzn vdom - nezeteln vnmn. Je-li slunce enskho pohlav (podobn jako v nmin enskho rodu), znamen to, e zdroj vdom je dosud v nevdom, e dosud neexistuje zral vdom, ale pouze vdom jakoby v polostnu, s nespoetnm mnostvm jednotlivost, kter nejsou jasn rozlieny. Tento stav lze nzorn pozorovat na architektonick tvorb u obyvatel Bali: Na Bali zanou rzn emeslnci pracovat na tom, co je jejich specializac. Nejsou pitom vedeni ani plnem, ani architektem - d se svm nitrem prv tak, jako by postupovali podle njakho plnu. Kdy se pak rzn sti budovy sestav, pesn a dokonale se k sob hod, pestoe byla kad st zhotovena izolovan. Pi stavb chrmu je tak vsledkem naprosto harmonick celek. Tak jako slunce rozjasuje nevdom, psob podle veho u tchto emeslnk z Bali jaksi nevdom princip du. Msc pedstavuje stejn princip jako slunce, ale je entj, nen tak koncentrovan a intenzivn; je to svtlo vdom, ale mrnj. (Princip vdom, kter psob u eny v pbhu, je velmi neurit. Souvis to s posedlost animem, pro nj je pznan, e je ve svch dlouhodobch a obecnch clech neurit, ale tm tvrdohlavj, pokud jde o jednotlivosti.) V mytologii bv msc spojovn s hady, nonmi zvaty, s duchy mrtvch a s bostvy podsvt. V alchymii se mu k Saturnovo dt. Pro Paracelsa byl msc zdrojem jedu, stejn jako oi en, kdy msc zneklidn jejich krev. Vil, e msc je duch, kter se sm obnovuje a me se opt stt dttem, a proto je jeho zl pohled pro enu tak nakaliv. Tmto zpsobem me bt otrven i duch hvzd, jen pak vrh sv zhoubn kouzlo na lidi, kte se na n dvaj. Paracelsa by bylo mon psychologicky interpretovat tm zpsobem, e jedovat nzory, jejich pvodcem je animus, se vetou do nevdom jinch lid. To m za nsledek, e se lid otrv, ani zdnliv vd pro. Tyto nzory zamouj vzduch a ni sv okol a lovk je bezdky vdechne. Ta pesvden, jejich zdrojem je animus, pronikaj do vt hloubky ne pouh patn nzor a je pak daleko t je odhalit a zbavit se jich. Msn bostvo v tomto vyprvn je mnohoznan: ukrv v truhle jakousi enu - temnou, enskou strnku pirozenosti. Ta se nerozvinula, je skryt, pohben, ale tak dleit, protoe ije a poskytuje potravu; jinmi slovy, je pedbnou formou a pedchdkyn bytostnho J. Je to postava skryt za animem (msnm muem), kter hrdinku podporuje. Duch hory byl rovn skrytm zdrojem energie a tak podporoval princeznu-animu, ale byl zlovolnou postavou. ena v truhle vak vystupuje jako temn bohyn plodnosti.

Hrdinka msnho mue neposlechne, truhlu oteve, a tak zcela nevdomky temnou enu zabije. Pehmat, za kter zaplat ivotem nevinn ob, je variac na tma pedasnho osvcen. Motiv se vyskytuje v antickch vyprvnch o Erotovi a Psych, Orfeovi a Euridice i v grimmovsk pohdce O zpvajcm, skkajcm skivnkovi. Jeho smysl a vznam tkv v tom, e vechno m svj as. Dsledkem ensk posedlosti bv asto systematick netaktnost. Kdykoli se objev znmky ivota, nedoke se ubrnit a strk do nich nos. Vythne na svtlo, a tm zrove zma to, co mlo zstat v temnm pozad vdom - co potebovalo temnotu ke svmu rstu. Matky s touto vlohou mvaj sklon odhalit dtem vechna tajemstv, a tak ni jejich spontaneitu a monost rstu. Tento nemilosrdn postoj je zhoubn pro cel jej okol. enu z naeho pbhu, kter byla oputna a pila o svj ensk cit, ene zvdavost; chce odkrt tajemstv msnho mue. Divok zvdavost je u eny vrazem jakhosi primitivnho mustv. Kdy ji takov tvav, zvdav duch posedne, dopout se nepravost. Msn mu posl enu zptky k otci. Pestoe o otci dosud nebyla zmnka, meme pedpokldat, e to byl on, kdo zasel semeno neastnho konce. Otec i dcera nakonec oba a navc souasn zemou - to ukazuje, jak tsn byl jejich vztah. Kdy je ena vrcena ke svmu otci, je to jeho kletba, kter ji odsoud t se zlm duchem. Podle primitivn vry me vysloven takovho pn vyvolat z lna asu dosud nezrozen udlosti. Kletba, kter odsoud dceru, aby ila se zlm duchem, je jasnm nznakem toho, e otec animovi k vld nad dcerou dopomohl. Zl duch Kele je tvor, kter por mrtvoly. Jedn se o typick rys negativnho anima - jako upi pij krev, pojdaj duchov tla, aby se stali viditelnmi. Vrhnou se na mrtvolu a neustanou, dokud nedoshnou materiln skutenosti; tak jsou duchov zakleti do mrtvol. Upi se iv, jak je obecn znmo, ivmi lidmi. Jejich touha pohltit ivot jinch pochz ze zoufalstv, e byli vyhnni ze svta ivch. ena posedl animem se piivuje na ivot lid ve svm okol, protoe jej vlastn zdroje cit a erotu jsou j odepeny. Psychologicky vzato, pedstavuj duchov obsahy nevdom. Porn mrtvol symbolicky ukazuje, e komplexy a jin nevdom obsahy se zoufale sna dostat do vdom a uskutenit se v ivm lovku. Hlad ducha po tle lze chpat jako nerozpoznan, nevyplnn pn po plnosti ivota. Na rozdl od ducha poskytuje ena z truhly magick jdlo, je ivotodrn. Hrdinka pbhu vak toto jdlo neum prost pijmout, protoe nedovede najt souvislost mezi msnm bohem a temnou enou. Nedovede zachzet s nevyvinutou formou bytostnho J ani neum bt entj. Podobnou propast vidme mezi ochraujc polrn hvzdou a zlm Kelem - oba jsou bosk principy, kter se odedvna potraj. Stejn jako v Kouzelnm koni se i zde en poda utci ped zlm duchem se zvec pomoc. Animus me enu dostat do rozpolcen situace tm, e vytvo nepekonateln protiklad mezi duchem a pirozenost. Pokud se to stane, je teba dvovat instinktu. V naem ppad se instinktivn povaha odr v lice. V n a v Japonsku je lika povaovna za arodjn zve - arodjnice se asto objevuj v li podob. Ppady hysterickch nebo epileptickch en bvaly vysvtlovny jako oarovn likou. Pro any a Japonce je lika zvetem podobn enskm jako pro ns koka a ztlesuje primitivn a instinktivn strnku enstv. Lika v pbhu en porad pedhodit Kelemu boty, aby ho zdrela a mohla se po upeden niti vyplhat do nebe. (Srov. Sartori, Der Schuh im Volksglauben /Bota v lidov ve/. Zeitschrift fr Volkskunde, 1894, s. 42, 148, 282.) Bota je symbolem moci: proto nap. kme, e je nkdo pod pantoflem nebo e jde v otcovch lpjch. Odv me symbolizovat bu personu, n vnj postoj, anebo n postoj vnitn. Pevlkn at v mysterich znamenalo promnu, osvcen porozumn. Boty se nos, v porovnn s ostatnmi stmi odvu, nejne - pedstavuj tedy n postoj ke skutenosti, jak pevn stojme nohama na zemi; nae moc zvis na tom, jak pevn ns zem nese. Pedhozen bot Kelemu pedstavuje smliv gesto, kter mu zabrn enu pronsledovat. Je to nutn ob, m-li uniknout z jeho seven. V tomto ppad se jedn o obtovn starho

postoje. V animovch sprech se ena obvykle nedoke vzdt jakkoli moci nebo pesvden, e je nco sprvn, nutn a hodnotn. Pesvden, podle kterho ena ije, pochz z mncennho muskho mylen; m mn je schopna vlastnch nzor, tm vnivji na nich lp. V tom tkv podstata zatvrzelosti pi posedlosti animem. Takovou enu bohuel nikdy nenapadne, e by se mohla mlit, je pesvdena, e chyba je vdy na stran druhch. Lika j ve skutenosti k: Nevzprej se tolik. Vzdej se aspo trochu svho postoje a podvej se, co se stane. Hned nato j poskytne nit z nebe monost, aby doshla polrn hvzdy, anima ve sv nejvy form; jev se jako obraz boha. (Paralelou by mohla bt Sofia jako nejvy, nejduchovnj forma animy.) Pokud pi zkoumn anima nezstaneme na povrchu, zjistme, e se jedn o bostvo a e to, co ena ve vztahu k nmu prov, pedstavuje opravdovou nboenskou zkuenost. Objev polrn hvzdy znamen v pbhu osobn zkuenost eny s bohem. Pi pronsledovn se na samotn vrchol dostane i Kele. Mezi nm a polrn hvzdou vzplane boj kosmickch rozmr, take se ena nalz mezi dvma mocnmi svtovmi principy - mezi dobrem a zlem, mezi bohem a blem. Kdy polrn hvzda oteve svou truhlu, line se z n svtlo, a kdy ji zave, pad na zem snh. Zl duch je vren do tto bedny a muen stranmi svtelnmi paprsky. Nkdy se vy moc anima tvrd chop. Tm, e ena vystoup do nebe, sthne se z lidsk reality; tento krok neposkytuje skuten een. Kad lovk v tomto stavu se bl psychotickmu stavu a zmt se mezi negativn a pozitivn posedlost animem. Toto vyprvn odhaluje zjevn ppad slabho vdom, kter je mon oekvat u primitivnch kultur. A tak m smysl, kdy polrn hvzda en k: Udlala bys lpe, kdybys la dom, udlala bys lpe, kdyby ses vrtila na zem. Vyd si zrove ob dvou sob, protoe v, e ena mus pinst ob, aby se mohla opt vrtit k ivotu na zemi. Nvrat z oblak fantazie do reality v sob skrv nebezpe, v tu chvli me pijt vechna nmaha a prce vnive. lovk mon svmu problmu - jak jej zobrazuje nap. sen - rozum, ale co s nm udlat prakticky? Pustme se do toho a vimneme si, e se od ns oekv opravdov ast v ivot. Problm vyeme jen tehdy, pokud uskutenme skryt monosti sv pirozenosti v tvrm inu. Nvrat do reality vypad jinak, kdy se vyno praktick problmy, kter lovka donut, aby se vrtil z dobrodrunho hledn v nevdom. Dal problm vznik, kdy se rozvine individuln vztah k nkomu jinmu a je nutno elit nesouhlasu a neptelstv svta. Vdy nm hroz, e zkuenost s nevdomm cynicky zavrhneme, nebo e naopak zstaneme dl vzet ve snn. I kdy je teba pizpsobit se realit, pokoume se bez ohledu na skutenost dl t ve svt svch fantazi. V primitivnch pbzch se asto ve zhrout ve chvli, kdy u se zd, e se bl uspokojiv zvr. V naem vyprvn zeme otec i dcera, ani se jejich vzjemn vztah vyjasn; cel problm posedlosti animem tedy zstv nevdom. ena mus asto bezpodmnen uniknout nezdrav animov vld. N pbh vyprv o takovm pokusu, ale cel zkuenost uvzne v nevdom. Podobn nevdom zvr najdeme v jihoamerickm vyprvn o anim, kter tan na onom svt v podob kostlivce, nae hrdina pbhu zeme. Archaick vyprvn jsou pln melancholie, nebo mnoh primitivn kmeny provaj nevdom jako ponur, smutn a straliv. Tento aspekt se tk pedevm lid, kte mus vyrazit do ivota to jsou mlad a ti, kdo ij pli chrnni a v stran. Vynoen hrdiny z nevdom je stejn velk in jako usmrcen draka, kter mnohdy nsleduje. Dalm sibiskm vyprvnm, kter l tma uskutenn anima, je pbh Dvka a lebka. Na zatku nala dvka, kter ila se svmi postarmi rodii, uprosted divoiny lebku. Vzala si ji dom a povdala si s n. Kdy j na to rodie pili, vydsili se - pokldali ji toti za dmona Kele a nechali ji na holikch. Jestlie se animus v tomto vyprvn objevuje jako lebka, svd to o skutenosti, e m ve sv podstat cosi spolenho se smrt. Alchymist pouvali lebku jako ndobu, ve kter se vaila prima materia. Podle primitivn vry obsahuje lebka nesmrtelnou esenci smrteln

bytosti: zde maj svj pvod lovci a kulty lebek. Severoamerit Indini vili, e ukoistn skalpy obsahuj podstatu neptele. V tomto vyprvn pedstavuje lebka opt anima a jeho aspekt smrti, zvlt v souvislosti s hlavou: otravuje napklad eny svmi zhoubnmi nzory nebo jim zaslepuje oi vi pokladm nevdom. Rodie dospli s ltost k zvru, e jestlie si jejich dcera vzala dom dmona Kele, promnila se ve stejnho zlho ducha, a e jej vysvobozen je asi nemon. Jejich nedviv postoj je typick pro primitivn strach z posedlosti duchy, jejich mnostv, rozen a vudyptomnost znamen neustl nebezpe. Pedstava ducha lebky souvis s tm, e hlava nebo intelekt se mohou stt autonomnmi a oddl se od instinkt; pak se me skutlet vstc svmu znien. Na druh stran je lebka symbolem bytostnho J. (Aspekt, kter obsah nevdom vykazuje, zvis na tom, jak se k nmu vdom stavme.) Star rodie se domnvali, e jejich dcera je posedl, a tak opustili svj domov a odejeli s celm svm jmnm pes eku. Dvka byla jedinek a nemla ptele, kte by j mohli ukzat cestu zpt do ivota. Takov situace - napklad kdy se rodie vezmou pozd nebo kdy dlouho nemaj dti - vede asto k tragdim. Dvka si vzala lebku do pokoje, m ve svm okol vyvolala neptelsk reakce. U rodi probudila strach a nenvist. Animus, k nmu nem ena dn vztah, na sebe asto pitahuje neptelstv, kter se obrt proti samotn en, ani tu jeho pinu. Negativn reakce jinch lid tud znamenaj, e ena nerealizovala podstatnou st sv osobnosti. Okol se ji sna provokovat a pimt k tomu, aby pochopila, co j chyb. Oputn dvka lebce vytala svou osamlost. Lebka j proto poradila, aby nasbrala svazeek chrast, rozdlala ohe a vhodila ji do plamen; lebka tm zskala tlo. Ohe znamen obecn emoce a ve, kter bu lovka spl, nebo pinesou svtlo. Obti se plily proto, aby se rozpustily fyzick sti a jejich obraz nebo podstata vystoupily s kouem k bohm. Duchovnm bytostem vak ohe propj tlo. Ve nut lovka, aby obtoval svj nezvisl, pli intelektuln postoj, a zrove mu umouje, aby uskutenil ducha. Kdy lovk projde vn a utrpenm, duch u nen jen pedstava, ale je provn jako psychick realita. Proto lebka dvku prosila, aby ji vhodila do ohn. Jinak, ekla, budeme ob trpt zbyten. Proti utrpen je teba bojovat zase utrpenm, je teba utrpen pijmout. Trznit lebku ohnm znamen bojovat ohnm proti ohni - dvka mu tak vrt trpen, kter od nj zakusila. Animus probouz v en ve. Jeho plny, mysly a nlady v n vyvolvaj pochybnost o sob sam a pimj ji vydat se na cestu, aby sv pasivn enstv vyvlekla na vnj svt a vystavila se jeho odporu. Pokud byla ena v muskm svt spn, je pro ni velkm utrpenm, kdy mus omezit akn rdius sv innosti nebo se sv innosti zcela vzdt, aby byla opt entj. V alchymii symbolizuje ohe asto vlastn podl na dle a ztotouje se s vn, se kterou se lovk angauje na rznch stupnch alchymickho procesu. Lebka dvce ekla, e si mus zakrt oi, aby se nedvala do ohn. Je to opt motiv pedasnho osvcen. Ne vechno, co se v psych odehrv, lze intelektuln pochopit, a v dnm ppad nesmme vnitn procesy stle definovat a kategorizovat; asto musme zkrotit svou zvdavost a prost ekat. Ovem jen siln lovk dovede ovldnout svou netrplivost a dt prchod hrm promn, ani by jim pihlel. Naopak slab vdom chce napklad sen hned vykldat, protoe se boj nejistoty a temnch situac. Dvka musela ekat v temnot a naslouchat praskn plamen a hluku kon a mu pdcch kolem. Mt straliv strach, a pece zstat pevn a nedoten panikou je znamenm sly bez ohledu na nadji nebo zoufalstv. Mnoz vak ekat nedovedou a dvaj pednost nhlm rozhodnutm. Tak ru svj osud a jeho nevyzpytateln psoben.

V zvru se ped dvkou objevil mu obleen ve zvec ki, kterho provzela skupina lid a zvat. Byl velmi bohat a ona se stala jeho enou - od t chvle mla silnho pozitivnho anima a radost ze ivota. Pozdji se rodie vrtili, aby ji navtvili. Ona je vak usmrtila tm, e jim dala k jdlu rozttn morkov kosti - bylo to pro n vce, ne mohli polknout. Zemeli, a tm zmizel i zastaral postoj.

Kapitola viii. Motiv vztahu

Existuje spousta vyprvn, jejich hlavn postavy nememe vykldat jako ztlesnn animy nebo anima. Tyto pbhy popisuj vzorce lidskho vztahu: jsou to procesy, kter se odehrvaj mezi muem a enou, nebo zkladn skutenosti psych bez ohledu na musk a ensk odlinosti. Takov je vtina vyprvn o vzjemnm vysvobozen. V takovch vyprvnch asto najdeme v hlavnch rolch dti - jako napklad Jenka a Maenku. Dti jsou sexuln i psychicky relativn nediferencovan, take maj mnohem bl k hermafroditick pvodn bytosti. Dt je tedy phodnm symbolem bytostnho J - vnitn, budouc plnosti a zrove nerozvinutch strnek vlastn individuality. Dt znamen tak trochu nevinnost a monost asu, kter v ns z dvn minulosti dosud pev. To se tk i t sti na dtskosti, z n by mohla vzejt nov forma na individuality, ale my jsme ji pehldli. Pbhy o vztazch se nezabvaj lidskmi a osobnmi faktory, ale vvojem archetyp; ukazuj, jak je vzjemn vztah archetyp mue a eny uvnit kolektivnho nevdom. Existuje pohdka, kter zobrazuje setkn musk a ensk psych z hlediska nevdom; ten vak uvid, e ensk psych je v n lpe patrn ne musk.

Bl a ern nevsta
Jednou se stalo, e se bh zjevil en a jej vlastn i nevlastn dcei jako chud mu a prosil je, aby mu ukzaly cestu do vsi. ena a jej dcera ho pohrdav odmtly, ale nevlastn dcera se nabdla, e mu cestu uke. Bh en a jej dcei odplatil tm, e je promnil: byly pak ern a okliv. Nevlastn dceru naopak poehnal trojm zpsobem: velkou krsou, nevyerpatelnm mcem penz a po smrti nebeskm krlovstvm. Bratr nevlastn dcery, Reginer, byl krlovskm kom. Sestra se mu zdla tak krsn, e ji namaloval a dval se na jej obraz kad den. Jednoho dne se o obraze dozvdl krl a chtl ho vidt. Krsa Reginerovy sestry ho tak pemohla, e pikzal svmu komu, aby ji pivezl. Bratr a sestra jeli ke krli spolen s ernou macechou a s nevlastn sestrou. Po cest strila rliv macecha svou nevlastn hezkou dceru do eky. Odpovdnost za tento in byla pipsna Reginerovi, a byl proto na krlv pkaz vhozen do had jmy. S pomoc svho ernho umn pak macecha krle olila, take se oenil s jej oklivou dcerou. Nevlastn dcera se vak neutopila. Promnila se v blou kachnu, kter se po ti noci zjevovala krlovskmu kuchtkovi a hovoila s nm. Kuchtk to ohlsil krli a ten tvrtou noc piel, kachnu sal a ta ihned nabyla sv prav, pekrsn, lidsk podoby. Vyprvla pak krli o macein podvodu a krl arodjnici i s jej ernou dcerou nemilosrdn potrestal, Reginera zachrnil z had jmy a oenil se se svou nevstou. (Kinder und Hausmrchen der Brder Grimm /Pohdky brat Grimm/ Bd. I., Mrchen d. Weltlit.) Na matku a jej vlastn i nevlastn dceru meme pohlet jako na tridu, kter pedstavuje enskou psych. Matka ztlesuje vdom postoj, vlastn dcera symbolizuje negativn stn a bratr Reginer je tu jako animus. Nevlastn dcera jako posledn v tto tveici pedstavuje skutenou vnitn povahu a zdroj obnoven uvnit ensk psych. Naplnn vak me doshnout jen tehdy, spoj-li se s poznvajcm principem logu, kter zosobuje krl. Krl nepat do dn tvernosti, ale je jednou ze t muskch postav vedle koho, kter pedstavuje jeho spojen k anim, a kuchtka, kter jej vede k rozpoznn vnitn situace.

Prvn trid, kter se skld z eny a jejch obou dcer, se zjevuje bh a tu, kter mu ukzala cestu, odmn, zatmco matka a jej vlastn dcera jsou proklety a zernaj - to znamen, e je pikryje zvoj nevdom. Jejich hch spov v tom, e se zdrhaly ukzat cestu bohu, co naznauje, e bh potebuje pomoc lovka. Pros lovka o to, aby se stal nstrojem k dosaen vyho vdom. V hlubm slova smyslu to znamen, e lidsk psych je jedinm mstem, kde se bh me stt vdomm. Jeliko ob eny v tto loze selou, pozbudou sv lidsk pirozenosti a stanou se z nich arodjky. Dostanou se pod temn zvoj nevdom a vystoup ze sv role zstupky enskho vdom, kterou mly na potku vyprvn. Hraj te roli negativn krlovy animy. Jakmile k tomu dojde, nelze rozliit mezi nevdomou enou a muskou animou. Psychologicky v tom nen dn rozdl. ena, kter se ztrat v moi nevdom, je sama v sob neurit a postrd jak kritick chpn, tak silnj vli. Takov nedefinovateln ena hraje pro mue snadno roli animy. Ve skutenosti hraje tuto roli tm lpe, m je nevdomj. Proto se eny svmu uvdomn asto vzpraj; jakmile takovho uvdomn nabudou, ztrcej schopnost hrt animu - arodjku a pichzej o svou moc nad mui. Podobn se i mu ponoen v nevdom chov jako ensk animus. Mu, kter je posedl - nap. Hitler - m vechny rysy anima; zmt jm kad emoce, je sam nepedloen nzor a vyjaduje se sentimentln a kolometsky. Krsn bl nevsta je hozena do vody a odplouv v podob bl kachny, zatmco Reginer animus, jeho lohou bylo pivst ji ke krli (ke skutenmu spojen s Logem), je vhozen do had jmy. Nzk krlv stn, kuchtk, vak pispje k tomu, e pravda vyjde najevo. Jakmile krl kachnu setne, ta se opt promn v krsnou enu. Pokud nen psychick obsah rozpoznn v lidsk oblasti, regreduje do instinktivn sfry, jak jsme vidli u u Snati-Snatiho. Kdy jsou arodjka a jej dcera znieny, vznikne mandala o tyech osobch: krl, bl nevsta, Reginer, kter je vysvobozen z had jmy, a kuchtk. O tomto pbhu by se dalo ci daleko vce; uvdm jej zde vak jen proto, abych ukzala, jak se faktor, kter symbolizuje vdom eny, me souasn identifikovat s negativn animou mue. Mnoh pohdky osvtluj nejrznj aspekty, a pece zrove obsahuj podobn motivy (jako jsou arodjnice, macecha a krl) a stle stejn proces, stejn prbh dje. To nm me bt vodtkem. Jestlie nit, kter se vinou naimi pbhy, sleduj vechny stejn smr - take vt poet pbh lze uzavt do kruhovho etzce, piem kad vyprvn amplifikuje njak dal - naznauje to, e d, k nmu se vztahuj, je jedin a zkladn. Mm pocit, e pohdky, kter se daj uspodat do skupin a interpretovat ve vzjemnch vztazch, pedstavuj v podstat jedin transcendentn archetypov uspodn. Podobn jako je mon jeden krystal pozorovat z rznch stran, nabz kad typ vyprvn urit aspekty tho du, kter nutn pekrvaj jin. Me se stt, e v jednom vyprvn vidme nkter archetypy zvl jasn, ale v jinm pbhu se vyno jin. Proto by bylo lkav pokusit se o vytvoen abstraktnho modelu obecn struktury kolektivnho nevdom, kter je samo o sob jedin, ale manifestuje se v desetitiscch rozmanitch pohdkch. Nevm vak, e by to bylo mon. Domnvm se toti, e se zde zabvme transcendentnm dem, kter se podob du elektron, o nm fyzikov kaj, e je sm o sob nepopsateln, protoe jej trojrozmrn modely nutn zkresluj. Schmata mohou mt sice nedocenitelnou hodnotu, ale udlost ve tyech rozmrech se bude naemu chpn vn vzprat. Jakkoli se vnitn d schmatm brn, na urit uspodn poukazuje u ta skutenost, e vechna rozlin vyprvn se to kolem jednoho a tho obsahu - a tm je bytostn J. Existuje typ pohdek, kter se sousteuje prv na problematiku setkn s bytostnm J. Jsou to pohdky, kter krou kolem tmatu obtn dosaitelnho skvostu. Nkter jsem se pokusila vyloit v knize Die Suche nach dem Selbst (Hledn bytostnho J). Bytostn J se nicmn nepmo vyskytuje tm vude. Jeho nznak najdeme v kruhu ropuch v pohdce O tech perech, ve jmnu krlovskch syn Ringa a Snati-Snatiho, v ostnat ryb na olti ducha

hory atd. Obtn dosaiteln skvost se vyskytuje i v neviditelnm roue. Vdy se nm vyplat, dme-li si pi vkladu pohdek na tento centrln motiv pozor.

Kapitola ix. Dodatek: Teorie pohdek, literatura a pomcky

Chtla bych se zde jen krtce a bez nroku na plnost zabvat rznmi aspekty historie vzkumu pohdek, stejn jako jednotlivmi teoriemi rozlinch kol a jejich literaturou. U Platona teme, e star eny vyprvly svm dtem symbolick pbhy - mythoi. I tenkrt tedy souvisely pohdky s vchovou dt. V pozdn antice uvedl Apuleius, filozof a spisovatel z 2. stolet po Kristu, ve svm slavnm romnu Zlat osel pohdku s nzvem Amor a Psych, pbh typu Krska a zve. Tato pohdka sleduje stejn vzorec jako vyprvn, se kterm se meme dodnes setkat v Norsku, vdsku, Rusku a v mnoha dalch zemch. Z toho usuzujeme, e pinejmenm tento druh pohdky (ena vysvobod zvecho milence) existuje prakticky nezmnn u dva tisce let. Mme vak jet star informace, protoe pohdky se naly tak na egyptskch papyrech a stelai (stlch). Hrdiny jedn z nejslavnjch jsou dva brati, Anup (to znamen Anubis) a Bata. Je to zejm paralela k pohdkovmu typu o dvou bratrech, na kter dosud narme ve vech evropskch zemch. Psemn tradice sah ti tisce let do minulosti a co ns pekvapuje, je nemnnost zkladnch motiv. Z teorie otce W. Schmidta ve spise Der Ursprung der Gottesidee /Pvod ideje boha/ navc vme, e urit pohdkov tmata sahaj beze zmny a do doby 25 000 let ped Kristem. A do 17. a 18. stolet se pohdky vyprvly a v odlehlch civilizanch centrech se vyprvj stle, a to jak dosplm, tak i dtem. V Evrop pedstavovalo vyprvn pohdek hlavn zbavu v obdob zimy. U lid na venkov bylo vyprvn pohdkovch pbh zkladn duchovn innost. Vdeck zjem o pohdky zaal v 18. stolet s Winckelmannem, Hamannem a J. G. Herderem. Pro jin, jako byl napklad B. K. Ph. Moritz, byly tyto pbhy poezi. Herder vil, e takov vyprvn obsahuj pozstatky star, dvno zasut vry, kter se vyjaduje v symbolech. V tto mylence rozpoznvme emocionln impulz, neopaganismus, kter se v Nmecku zaal it ji v dob Herderov a nedvno se projevil velmi neblaze. Tehdy se zaalo mluvit o nespokojenosti s kesanskm uenm a objevily se potky touhy po vitlnj, zemitj a instinktivnj moudrosti; ve zetelnj podob se s tm pohledem shledme pozdji u nmeckch romantik. Toto religizn ptrn po nem, co jako by chyblo v oficilnm kesanskm uen, bylo tak prvnm podntem pro slavn bratry Jakoba a Wilhelma Grimmovy, aby sbrali pohdky. Do t doby mly pohdky stejn osud jako samotn nevdom, kter bylo vnmno jako samozejmost. Lid je berou jako samozejmost a ij z nj, ale nechtj vdom pipustit jeho existenci. Pouvaj je napklad v magii, v reklam a v umn. Dobr sen vyuijeme, ale souasn ho nebereme vn. Takov lid soud, e si pohdek nebo sn nemusme pozorn vmat - daj se klidn zkreslit, protoe to nen vdeck materil; meme si k nmu nco pimyslet a mme prvo vybrat si, co se nm hod, a zbytek vyhodit. Takov zvltn, nespolehliv, nevdeck a nepoctiv postoj k pohdkm dlouho pevldal. Proto vdy km studentm, aby si pozorn prohldli originl. Stle jet dostanete vydn pohdek brat Grimm, kde jsou nkter scny vynechny a jin z jinch pohdek pidny. Vydavatel nebo pekladatel se nkdy nestyd pbh zkreslit, ani si d nmahu s poznmkou pod arou. S eposem o Gilgameovi nebo s nm podobnm by si to nedovolili, ale pohdky jsou pro n nco jako div zv, se kterou se d nakldat zcela libovoln. Brati Grimmov zapisovali pohdky tm doslova, jak je lid v jejich okol vyprvli, ale ani oni nkdy nedokzali odolat pokuen a smchali, by taktn, nkolik verz. Byli vak natolik poctiv, e se o tom zmnili v poznmce pod arou nebo ve svch dopisech Achimovi

von Arnim. Ani Grimmov jet nemli vdeck postoj, o kter se sna modern folklorist a etnologov, kdy zapisuj pbh doslova a nechvaj v nm dry a protimluvy, jakkoliv znj snov a paradoxn. Sbrka pohdek uveejnn bratry Grimmovmi mla neuviteln spch. Musel tu bt njak siln, nevdom, emocionln zjem, protoe dal vydn se objevovala vude jako houby po deti. Ve vech zemch se zaaly sbrat zkladn lidov pohdky. Siln dojem okamit vyvolal obrovsk poet opakujcch se motiv. Stejn tma se opakovan vynoovalo v tisci variacch ve francouzskch, ruskch, finskch a v italskch sbrkch. Souasn se u Herdera probudil emocionln zjem o pozstatky star moudrosti nebo vry. Brati Grimmov pouvali takov pirovnn jako rozbit krystal, jeho stepy jet nachzme rozeset v trv. Paraleln s bratry Grimmovmi vznikla takzvan symbolick kola, jejmi hlavnmi zstupci byli Ch. C. Heyne, F. Creuzer a J. Grres. Jejich zkladn mylenkou bylo, e mty jsou symbolickm vrazem hlubho filozofickho poznn a mylenek a obsahuj mystick uen o nkterch nejhlubch pravdch o Bohu a svt (srov. L. W. von Blow, Die Geheimsprache der Mrchen /Tajn e pohdek/ nebo P. L. Stauff, Mrchendeutungen /Vklad pohdek/, 1914). Nkter mylenky tchto badatel jsou sice zajmav, ale dnes se nm jev jejich vysvtlen jako pli spekulativn. Potom nsledoval historick a vdeck zjem, pokus odpovdt na otzku, pro se tolik motiv opakuje. V t dob neexistovala dn hypotza o obecnm kolektivnm nevdom nebo o obecn lidsk psychick struktue (jakkoli na to nkte vdci nepmo poukazovali), a tak se zaalo vniv zjiovat, na kterm mst pohdka vznikla nejdve a kam pak putovala. Theodor Benfey (Kleinere Schriften zur Mrchenforschung /Mal bdn o pohdkch/, Berln 1894) se pokusil dokzat, e vechny pohdky maj pvod v Indii a do Evropy se dostaly pozdji, zatmco jin jako Alfred Jensen, H. Winkler a E. Stucken tvrdili, e vechny pohdky jsou babylonskho pvodu a rozily se po Mal Asii a odtud do Evropy. Pozitivnm vsledkem bylo vytvoen etnografickho centra, finsk koly, jejmi prvnmi zstupci byli Kaarle Krohn a Antti Aarne. Oba mui se shodli, e nelze objevit jedinou zemi, kde pohdky vznikly, a pedpokldali, e rozlin vyprvn pochzej z rznch zem. Sestavili sbrky jednotlivch typ pohdek a dostali npad, e u pbhu typu Krska a zve nebo Zve pomocnk atd. existuje njak nejlep, nejbohat, nejpoetitj a nejlpe vyjden originl a vechna ostatn vyprvn jsou odvozen. Stle jet jsou lid, kte ptraj tmto smrem, ale podle mho mnn je ji tato hypotza neudriteln, protoe vidme, e pohdky pi pedvn nemus nutn degenerovat, ale mohou se i vylepit. Podle mho nzoru nm vak finsk kola poskytla uitenou sbrku motiv. A. Aarneho hlavn dlo Verzeichnis der Mrchentypen /Soupis pohdkovch typ/ u vylo anglicky jako Types of Folk Tales (Helsinki 1961). To vedlo k vytvoen dnes obecn uznvanho estisvazkovho dla Stitha Thompsona Motif Index of Folk Literature /Index motiv v lidov literatue/. Souasn existovalo hnut, jemu vvodil Max Mller. Pokusilo se interpretovat obrazy mt jako popisy prodnch jev, jako napklad slunce a jeho rozmanitch projev (Slunen mtus, Frobenius), msce (Msn mtus, P. Ehrenreich), soumraku (Aurora, E. Stucken a A. de Gubernatis), ivota vegetace (Mannhardt) a boue (Adalbert Kuhn). Ji v 19. stolet se nkte lid pokoueli o cestu jinm smrem a zde musme uvst mue, na nj se vzpomn jen zdka, pestoe podle mho mnn udlal velikou vc. Je to Ludwig Laistner a jeho Das Rtsel der Sphinx /Hdanka sfingy/, Berln 1889. Jeho hypotza znla, e zkladn motiv pohdky a mstn povsti pochzej ze sn. Soustedil se vak jednostrann na motiv non mry. V podstat se pokusil najt spojen mezi opakujcmi se typickmi sny a folklornmi motivy, a aby sv stanovisko podloil, uvedl zajmav materil.

Ve stejn dob se pokusil etnolog Karl von der Steinen, by nikoli ve vztahu k folkloru, v zvru sv knihy Reise nach Zentralbrasilien /Cesta do centrln Brazlie/ vysvtlit, e vtina magickch a nadpirozench nboenskch pedstav, kter zkoumal, pochz ze snovch zitk, protoe pro primitivn chovn je typick, e se snov zitek pokld za faktick a skuten. Kdy se napklad nkomu zd, e byl v nebi, kde hovoil s orlem, m pln prvo o tom nazt hovoit jako o faktu, ani by uvdl, e to byl sen. Takov je podle von Steinena pvod tchto pbh. Hypotzy Ludwiga Laistnera a pozdji Georga Jakoba (Mrchen und Traum /Pohdka a sen/, Hannover 1923), kter ve sv knize kal o pohdkch a snu tm tot co Laistner, nemly spch a neuspl ani Karl von der Steinen. Vedle vdc sbrajcch paralely vznikly i nov koly, z nich jedna je takzvan literrn. Zkoum rozdly mezi rozlinmi druhy vyprvn, jako je mtus, povst, zbavn pbh, pbhy o zvatech, pbhy o kejklch nebo to, co bychom nazvali klasickou pohdkou (viz napklad Max Lthi, Das Europische Volksmrchen /Evropsk lidov pohdky/, Bern 1947, 7. durchges. Aufl. 1981) z ryze literrnho a formlnho stanoviska. Takov bdn je velmi zslun. Badatel zaali typickou metodou literrn koly srovnvat hrdinu povsti s typem hrdiny v klasick pohdce. Najevo vyly zajmav vsledky a velmi tyto prce doporuuji. V dalm modernm hnut se shromdili etnologov, archeologov a specialist na mytologii a srovnvac djiny nboenstv, kte prakticky vichni znaj Junga a jungovskou psychologii, ale pokouej se interpretovat mytologick motivy, piem Jungovu hypotzu - a asto i jeho jmno - obchzej a nepmo tak pouvaj Jungovy objevy. Jako vchodisko neberou lidsk individuum a jeho psychickou strukturu, kter tyto symboly ze sebe vydala, ale sed tak kajc uprosted archetypu a nechaj jej, aby se jakoby amplifikoval poeticky a vdecky sm. V mytologii je to Pettazoni, Julius Schwabe (Archetyp und Tierkreis /Archetyp a zvrokruh/) a nkdy i Mircea Eliade. Dle zde uvedeme Otto Hutha, kter tmto zpsobem pracuje s pohdkou, stejn jako Robert Graves a v uritm ohledu i Erich Fromm a Gilbert Durand. Uvedla jsem jen nkolik jmen, ale je jich mnohem vc. V typu zvanm povst o zitku je pln obsaeno osobn tma vedouc k setkn s archetypem. Ve srovnn s takovmi povstmi psob pohdky s kouzly jako abstrakce. Vdme za n bsnick fantazii lidovho bsnka, ale i faktu, e vyprvn, kter se vymanilo ze svch loklnch danost, nabylo obecnho vznamu. Avak promysleme si, jak pohdka vznik. Jsme-li realistit, musme ci, e vznik v uritm okamiku. Jak se to mohlo stt? Vyvinula jsem svou vlastn teorii a chtla bych vs s n seznmit. Max Lthi ukazuje v knize Die Gabe in Sage und Mrchen /Dar v povstech a pohdkch/, e v legendch a loklnch povstech je hrdina pbhu tvor velice lidsk. Lokln povst jako typ pbhu probh takto: Vid tam nahoe ten krsn zmek? Inu, v, vyprv se o nm takov pbh. Byl jednou jeden ovk, kter jednoho horkho letnho dne psl u toho zmku sv ovce a najednou se ho zmocnila zvdavost a pomyslel si, e by se tam mohl jt klidn podvat, pestoe slyel, e tam nahoe jsou duchov. Otevel tedy tesoucma se rukama dvee a uvidl blho hada, kter k nmu hovoil lidskou e a vyzval ho, aby el s nm; a kdy u nj ti noci vydr, me ho vysvobodit... nebo tak njak podobn. Tomu se k lokln povst. Lthi pak ukazuje na spoust pklad, e hrdinou takov mstn povsti je skuten lovk, protoe se mluv o jeho pocitech a reakcch. Napklad se k, e se ovk tsl, kdy dostal studen polibek od hada, ale e byl staten a vechno to vydrel. Pbh se vyprv tak, jako by ml obyejn lovk nadpirozen nebo parapsychologick zitek. Vezmete-li si vak klasickou pohdku - napklad Grimmova Zlatho ptka - uvidte, e tam hrdina takov pocity nem. Kdy na nj pijde lev, vezme me a zabije ho. Ani slovo o tom, e m strach, e se tese, ale pesto vraz me lvovi do chtnu, e se pak pokrbe na hlav a

zept se, co to vlastn udlal. Jeliko je to hrdina, prost lva zabije. Z toho Lthi usuzuje, e hrdina v pohdce je abstraktn postava, e nen vbec lidsk. Je bu zcela ern, nebo pln bl a jeho reakce jsou stereotypn: vysvobod dmu, zabije lva, nem strach ze staeny v lese atd. - zcela schematicky. Pot, co jsem si to peetla, objevila jsem nhodou pbh z rodinn kroniky v 19. stolet, kter byl uveejnn ve vcarskm Etnografickm asopise (1937). Rodina ije jet dnes v Churu. Pradd tchto lid ml v jedn osaml alpsk vesnici mln a jednoho veera se vydal zastelit liku. Kdy zamil, zvedlo zve packu a eklo: Nestlej m! - nae zmizelo. Mlyn el dom znan otesen, protoe mluvc liky nepatily k jeho kadodennm zkuenostem. Doma uvidl, e voda v nhonu zaala sama od sebe tct pes mlnsk kolo. Zabruel a zeptal se, kdo mln pustil. Pr nikdo. Za dva dny zemel. Ve spiritistickch nebo parapsychologickch zznamech je to typick pbh. Vude na svt se nkdy stvaj takov vci, ne nkdo zeme: nstroje se chovaj jako iv. Hodiny se zastavuj, jako by byly soust umrajcho vlastnka, a dj se rozlin podivn kazy. Jeden mu, kter si pbh v kronice t rodiny peetl, el do vsi a ptal se lid na ten mln. Sm mln se rozpadl. Nkolik lid eklo: Ano, nahoe byl njak mln a dlo se tam nco hroznho. Strailo tam. Vidme tedy, jak pbh degeneroval. Vichni vdli, e v tom byla njak smrt a parapsychologie, ale na nic uritho si nevzpomnli. Vypadalo to, e finsk kola m pravdu, kdy k, e se pevyprvnm vci ochuzuj. Ale potom nael t badatel jin star lidi, kte ekli: Ach ano, na tu phodu si vzpomnme. Mlyn si vyel, aby zastelil liku, a lika ekla: Mlyni, nestlej m. Urit si pamatuje, jak jsem u tety Jetty mlela obil. A potom se pi pohebn hostin rozbila sklenika a Jette, teta toho mlyne, cel zbledla a vichni vdli, e ta lika byla ona a e mlyne zabila. Existuje obecn vra, e arodjnice na sebe berou podobu liek. O arodjnicch se k, e v noci odchzej jako li due, v tto podob zpsob hodn kody a pak se vracej do svho tla, kter mezitm le v posteli jako mrtv. D se to dokzat, protoe jednou jeden myslivec potkal liku, vystelil na ni a poranil j packu. Potom rno vidli pan XY, jak se pl kolem s rukou na psce, a kdy se j ptali, co se stalo, neekla nic. Byl to samozejm li duch, kter obchz kolem a trop zlo. Existuje obecn archetypov vra, s n se setkme v Alpch a v Rakousku stejn jako v Japonsku a v n, e arodjky a hysterick eny maj li due. Obecn archetypov motiv se tedy spojil s na speciln li phodou, pbh se tm hezky obohatil a dostal logiku. Je to, jako by ti lid ekli, e jim to nesta - pro lika mluvila s mlynem zrovna pedtm, ne zemel? Phoda se tak obohatila o pbh s arodjkou a byla projikovna na mlynovu tetu, kter se prozradila na pohebn hostin. Jin star ena ve vsi vyprvla stejnou phodu a dodala k n dal motiv: kdy se mlyn vrtil dom, vidl, jak se to mlnsk kolo a bh po nm lika. To mi dokazuje, e se Antti Aarne mlil, kdy vil, e pbhy vdycky degeneruj, protoe se mohou prv tak dobe zlepit a obohatit, kdy se amplifikuj a pibudou k nim archetypov motivy. Moje hypotza tedy zn, e pvodn typy lidovch pbh jsou pravdpodobn mstn povsti, parapsychologick phody a zzran pbhy, kter se daj odvodit od vpd kolektivnho nevdom v podob halucinac v bdlm stavu. Takov vci se stle dj: vcart sedlci je provaj neustle a jsou zkladem lidov vry. Stane-li se nco zvltnho, povd se o tom a je to vetn dohad pedvno dl a pak se za pznivch podmnek zprva obohat o archetypov obrazy a pomalu se z n stv pbh. Je zajmav, e si v tto phod pamatuje vlastn jmno mlyne jen jedin lovk. V ostatnch verzch to byl u jeden mlyn. Dokud jde o mlyne XY, je to jet mstn povst, ale jakmile se z toho stane - Tak si jednou jeden mlyn vyel na liku... - zan to bt pohdka, obecn pbh ve form, v n me putovat do jin vesnice, protoe se u neve na urit mln a na uritho lovka. Pravdpodobn je tedy Lthiho teorie sprvn:

pohdky jsou abstrakce. Jsou to abstrakce mstnch povst, kter nabyly zhutn a krystalizovan podoby, a tak mohou bt pedvny dl a daj se tak lpe zapamatovat, protoe se lidem lb. Od doby, co jsem pila na mylenku, e zkladem mstnch povst jsou parapsychologick zitky, piel na tot i J. Wyrsch (srov. Sagen und ihre seelische Hintergrnde /Povsti a jejich duevn pozad/ In: Innerschweiz. Jahrb. fr Heimatkunde, Luzern 1943, Bd. 7) a rovn H. Burhardt (Psychologie der Erlebnissage /Psychologie povst o zitku/ Diss. Zrich 1951). Vce o tom najdete ve vynikajc prci G. Islera (Die Sennenpuppe /Srov panenka/, Diss. Zrich, 1970). Osobn pokldm za pravdpodobn, e archetypov pbhy vznikaj nejastji jako individuln proitky pi vpdech z nevdom, a to bu ve snu, nebo v bdl halucinaci, kdy do individulnho ivota pronikne archetypov obsah. Je to vdycky numinzn zitek. V primitivnch spolenostech se neuchov prakticky dn tajemstv, take se o tomto numinznm zitku vdycky hovo a kad dal vyprvn jej amplifikuje. Tmto zpsobem se udlost a pbh neustle vyvjej. Takov vpdy kolektivnho nevdom do zitkovho pole jedince vytvej pravdpodobn as od asu nov jdra pbh a uchovvaj materil, kter ji existuje. Phoda s likou by napklad poslila mstn vru v li arodjnice. Vra existovala ji dve, ale phoda ji oiv, zmodernizuje nebo uvede novou verzi star pedstavy, e arodjky obchzej v li podob a lidi bu zabij, nebo zaaruj. Tyto psychologick udlosti, kter zashnou nejdve jednotlivce, jsou podle mho nzoru zdrojem tchto pbh a faktorem, kter takov motivy uchovv v lidovm podn. Setkali jsme se tak s domnnkou, e lid urit pohdkov motivy a phody znaj a potom je pouij v mstn situaci. eknme, e ve vesnici spch dvka sebevradu tak, e sko z tesu. Deset let nato u me bt tato sebevrada z neastn lsky obklopena klasickm pohdkovm motivem. Podle mne se to me snadno stt, ale dosud jsem nenarazila na jedin pklad, kde by se dal kad krok dokzat. Musme asi potat se dvma cestami a ci, e z pbhu, kter nkde zakoen, se stane mstn povst; ta se pak oddl od msta svho vzniku a je unena proudem jako vodn rostlina, kter byla odznuta od svch koen. Pak u je z n spe abstraktn pohdka a ta zase nkde dostane znovu koeny, a tak se opt promn v mstn povst. Jindy vznikl stejn problm jinm zpsobem a vyvolal hodn kontroverz o vztahu mezi mtem a pohdkou. Tak napklad klasick filolog E. Schwyzer ukzal, e mtus o Herkulovi je vybudovn z jednotlivch epizod a e jsou to vechno pohdkov motivy. Zastval nzor, e tento mtus musel bt pohdkou, kter byla obohacena a pozvednuta na literrn rove mtu. Nkte lid vak bojovali za protikladnou teorii a tvrdili, e pohdky jsou degenerovan mty. Vili, e nrody mly pvodn jen mty, a kdy se rozpadl jejich spoleensk a nboensk d, peily zbytky mt ve form pohdek. V tto teorii o zapadlm mtu je skryto urit zrnko pravdy. Tak napklad ve sbrce Mrchen der Weltliteratur /Pohdky svtov literatury/, kter u peshla 70 svazk, najdete ve svazku eckch pohdek mrn zkreslen epizody z Odysseje. Princ se plav k ostrovu, na nm je velk ryba nebo Oger (ve francouzskch pohdkch obluda porajc lidi). Princ tohoto jednookho lidorouta oslep, schov se pod bichem velkho berana a vypl se z netvorovy jeskyn. Stejnm zpsobem uprchl Odysseus z Kyklopovy jeskyn, take se tento pbh uchoval dodnes. Asi nepehnme, kdy ekneme, e ta phoda je zbytek Odysseje. Uchovala se a dnes je z n normln eck pohdka. Pesvdila m, e velk mty zanikaj s kulturou, k n patily, a jen jejich zkladn motivy pevaj v pohdkch a pak se bu vydaj na pou, nebo zstanou v pvodn zemi. Pro m je pohdka jako moe a povsti a mty jsou jakoby jeho vlny; pohdka vystoup nahoru a stane se mtem a pak zase klesne dol a je

z n pohdka. Dochzme tu opt k stejnmu zvru: v pohdkch se odr nejjednodu, ale zrove nejzkladnj struktura - hol skelet psych. Mtus je spe nco nrodnho. Myslte-li na mtus o Gilgameovi, myslte na sumerskochetitsko-babylonskou kulturu, nebo Gilgame k n pat a nelze jej pesadit do ecka nebo ma, prv tak jako mty o Heraklovi a Odysseovi pat do ecka a nedovedeme si je pedstavit nkde u Maor. Kdy zkoumme psychologick vznam mt, zjistme, e velmi zeteln zrcadl nrodn charakter kultury, kde vznikly a ij. Maj tak krsnou formu, protoe se vtinou bu kn, bsnci a nkdy bsnc kn - v uritch kulturch je to tot - snaili, aby mtu dali slavnostn, poetickou formu. Dky tto form m mtus vdom, kulturn vystn, co v uritm ohledu zjednoduuje jeho interpretaci, protoe nkter vci jsou vysloveny zeteln. O Gilgameovi se k, e byl chrnncem slunenho boha amae; o slunenm bohu meme sbrat materil a zahrnout vechny jeho amplifikace, take mme k dispozici vechno, co potebujeme. Nkdy m pohdkov hrdina zrove vlastnosti slunce, ale jsou naznaeny jen v malm detailu - m napklad zlat vlasy; ani zmnka o tom, e je spznn s njakm slunenm bohem. Dalo by se tedy ci, e zkladn struktura nebo archetypov prvky mtu jsou zabudovny do urit formln kultury, kter jej spojuje s kolektivnm vdomm nroda, jen mu dal vzniknout, a proto m v uritm ohledu bl k vdom a k znmmu historickmu materilu. Potom je nkdy jeho interpretace jednodu, nebo nen tak fragmentrn. asto je tak daleko hez a psobivj ne pohdka, co nkter vdce svd k vrokm, e mtus je cosi velikho a to ostatn jsou prost jen jaksi alostn pozstatky. Na druh stran takov archetypov motiv, kdy jej pozvedneme na kulturn a nrodn rove a spojme s nboenskmi tradicemi a poetickou formou, vyjaduje pesnji problmy pslunho nroda v danm kulturnm obdob. Pak ale zase ztrc na svm obecn lidskm charakteru. Odysseus je napklad esenc eckho ducha, jemu vldne Hermes i Merkur, a meme ho snadno srovnvat s kejklskmi hrdiny jinch nrod. Ale mtus o Odysseovi je speciln a opravdu eck. Kdy nkdy pohdce nerozumm, pouvm mty jako paralely, protoe vt vzjemn blzkost mytickho materilu a vdom mi asto pinese njak nznak vznamu. A tak mty neobchzejte, protoe vm poslou jako mosty, a nebudete rozumt, co pohdkov materil znamen; nkdy je toti pohdka od vlastnho kolektivnho vdom velice vzdlen. Nboensk mty musme jet rozdlit, protoe nkter se vyprvj ve spojen s ritulem a jin nikoli. asto se mtus vyprv v urit den a pi urit slavnosti, kdy se tak zpv pse, kter pat k urit mytologick udlosti. V nkterch kolch - napklad v Talmudu - existuj svat texty, kter se pedtaj pi uritch pleitostech, a tak jsou zaazeny do urit liturgie. Nkter nboensk mty vak soust liturgie nejsou, je to napklad epos o Gilgameovi. Opakovan se sice vyprvl na krlovskm dvoe, ale nen znmo, e by byl nkdy zabudovn do njak liturgie. Takov nboensk mty, kter nejsou soust liturgie, nevyprvj se pi uritm ritulu ani neobsahuj svat vdn, kter se pi uritch pleitostech stn nebo psemn pedv, bych zaadila k mtm, o nich jsem se zmiovala dve. Nyn pejdme ke zvltnmu ppadu, kde jsou mty zabudovny do nboenskch ritul spolen s liturgi nebo s psnmi, kter zpvaj urit kn. Podle mho nzoru se takov liturgick mty od tch ostatnch v zsad neli, jen se staly soust vdom tradice nroda a jako takov jsou oficiln uznny. To v dnm ppad neznamen, e by byly mn vznamn; jenom se dlouhou dobu mnily a vyvjely. Vtinou je tak ovlivnily historick tradice; tyto svat texty a psn jsou asto tm nesrozumiteln: tak dlouho se na nich a hnidopisky pracovalo, e jsou to nakonec pouh narky na to, co kad zn. Vezmme teba

nkter vnon psn: kdybyste je odnkud vyhrabali za dva tisce let a nevdli byste nic o kesanstv, nebyli byste z nich moud. Ve vnon koled Nesem vm noviny... nsleduj po tomto zatku dal vzdlen narky na neposkvrnnou pannu. Pedpokldejme, e o kesanstv nic nevte a padnete na tuto pse. ekli byste si, e se jedn o ri a o pannu, ale co to m znamenat? Pro ns je pse srozumiteln, protoe nar na tajemstv, kter vichni znme. U ns je kesansk uen natolik znm, e v mnoha psnch, kter se k nmu vztahuj, sta pouh nznaky. Tak se ale d nakldat jen s archetypovmi motivy, kter mly po stalet vznam pro mnoho lid. Kdyby bylo kesanstv omezeno na mstn sektu v Mal Asii, zaniklo by i se svm mtem, nepithlo by k sob dal ltky a nerozvjelo by se dl. Dalekoshl vypracovn pvodnho materilu je zejm dsledkem ink archetypov zkladn udlosti na konkrtn lidi. Byla vyjdena domnnka, e i kesanstv mohlo povstat z njak mstn povsti a z n pak se rozvinulo ve veobecn mtus. Jung ve sv Aionu dokld, e neznm, tajupln a psobiv osobnost Jee z Nazaretu, o n toho vme tak mlo, k sob pitahuje obrovsk mnostv projekc, jako nap. symbol ryby, bernka a mnoh jin archetypov symboly bytostnho J, kter zn cel lidstvo. O mnohch se vak v bibli nemluv - je to nap. pv, ran kesansk symbol zmrtvchvstn i samotnho Krista. V Jeov osobnosti pozvolna vykrystalizovala cel s mytologickch pedstav pozdn antiky. Specifick rysy Jee z Nazaretu jsou do t mry seteny, e tu namnoze elme symbolu boholovka amplifikovanho mnoha jinmi archetypovmi symboly. V tomto ohledu je Jeova podoba zobecnn, ale v jinm ohledu je pesn urena, co je patrn na boji ran crkevnch otc proti tendenci tehdej doby, kter tvrdila, e Je Kristus je prost dal Dionsos nebo Osiris. A mla pravdu: obecn stejn archetypov vzor bil do o. Ale mli pravdu i ti, kte trvali na tom, e Jeovo poselstv je novm kulturnm vdomm ve specifick form. Za as Jeovch byla pedstava boholovka - kter tu byla od vk prv tm nesmrn dleitm poselstvm; bylo to nco, co se muselo uskutenit za kadou cenu. Proto se stala novm poselstvm, novm svtlem. A jej emocionln vliv dal vzniknout vemu, co nyn nazvme kesanskou kulturou (stejn jako Buddhovo osvcen vytvoilo to, co nyn nazvme buddhismem). Jet ne Claude Lvy-Strauss zaloil svj strukturalismus, pokusil se zaslouil rusk badatel Vladimr Propp (dt. Ausg. Morphologie des Mrchens /Morfologie pohdky/, Frankfurt/M., 1975) propracovat urit struktury pohdky. Pak jej strukturalist pijali za svho. Jeliko je dokzno, e Lvy-Strauss erpal z Junga, ani jej citoval (srov. Paul Kugler: Remarques sur les rapports de la thorie des archtypes et du structuralisme /Poznmky k teorii archetyp a strukturalismu/. Cahier de psychologie jungienne no. 29, 1981, pp. 3547), meme zde jeho prci ignorovat. Naproti tomu Gilbert Durand ve svch Les Structures Anthropologiques de LImaginaire /Antropologickch strukturch imaginace/ (1960) ke strukturalismu pispl podstatnou mrou. Nebudu se zde zabvat mnostvm dnench sociologickch a feministickch teori pohdek, nebo jejich pohled je zkreslen ideologickmi pedsudky nebo resentimentem. Pokud jde o historick vzkum pohdek, chtla bych poukzat na prci Felixe Karlingera Grundzge einer Geschichte des Mrchens im deutschen Sprachraum /Zklady historie pohdek v nmeck jazykov oblasti/ (Darmstadt: Wiss. Buchges. 1983) a dle na souborn svazek Wege der Mrchenforschung /Zpsoby vzkumu pohdek/, kter redigoval opt Karlinger (Darmstadt: Wiss. Buchges. 1973). Z nejungin ke srovnvacmu mytologickmu vzkumu podle mne podstatn pispli Franz von Essen (ve sv dob v Symbolon-Bnden, kter vydval Julius Schwabe) a Heino Gehrts (Das Mrchen und das Opfer /Pohdky a ob/. Untersuchungen zum europischen

Brdermrchen. Bonn 1967; oba autory viz tak v: Vom Menschenbild im Mrchen / Obraz lovka v pohdkch/. Kassel 1980). Tm se dostvme k vlastn hlubinn psychologick literatue. Jako nezmnn dotisk zde mme prci Herberta Silberera z roku 1914 Probleme der Mystik und ihrer Symbolik /Problmy mystiky a jej symboliky/, kter obsahuje tak texty o vkladu sn a pohdek z psychoanalytickho hlediska (Darmstadt: Wiss. Buchges, 1961). Novj prce z freudovskho pohledu pochzej pedevm od Ottokara Wittgensteina (Mrchen, Trume, Schicksale /Pohdky, sny, osudy/, Fischer Taschenbuch 1981) a Bruna Bettelheima (Kinder brauchen Mrchen /Dti potebuj pohdky/, Stuttgart 1977); dal najdete v soubornm svazku Wilhelma Laiblina Mrchenforschung und Tiefenpsychologie /Vzkum pohdek a hlubinn psychologie/ (Darmstadt: Wiss. Buchges. 1975). A nyn k junginsk literatue. Jungovu vlastn teorii najdeme zdvodnnou hlavn v ran prci Symbole der Wandlung /Symboly promny/ a v jeho pozdnm dle Jung/Kernyi Vda o mytologii (esky v nakladatelstv Tome Janeka v Brn). Speciln s pohdkami pracoval Jung ve Fenomenologii ducha v pohdkch (GW IX, 1. svazek, vylo esky). Interpretace archetypovch motiv najdeme pirozen v celm jeho dle. Jako obecn vod doporuuji tsvazkov dlo Hedwigy von Beit Symbolik des Mrchens /Symbolika pohdky/ (k tomu srov. tak pojednn Maxe Lthiho ve svazku II: Gegensatz und Erneuerung /Protiklad a obnova/, v Neue Zrcher Zeitung 1957, Nr. 2806/07), jako i prce Wilhelma Laiblina (viz ve, a dle: Der goldene Vogel. Zur Symbolik der Individuation im Volksmrchen /Zlat ptk. Symbolika individuace v lidovch pohdkch/, v: Jugend gestern und heute. Stuttgart: Klett 1961; tak: Wachstum und Wandlung /Rst a promna/. Doporuuji tak Hanse Dieckmanna: Gelebte Mrchen. Praxis der analytischen Psychologie /Provan pohdky/. Hildesheim 1983; dle: Mrchen und Symbole. Tiefenpsychologische Deutung orientalischer Mrchen. /Pohdky a symboly/ Fellbach: Bonz 1984), ale tak vklad Apuleiovy pohdky Amor a Psych od Ericha Neumanna (Olten: Walter1983), stejn jako prce Emmy Jungov Die Anima als Naturwesen /Anima jako prodn bytost/ (v: Studien zur Analytischen Psychologie C. G. Jungs II. Zrich: Rascher 1955), Aniela Jaff, Bilder und Symbole /Obrazy a symboly/ aus E. T. A. Hoffmanns Mrchen Der goldene Topf (v: C. G. Jung, Gestaltungen aus dem Unbewuten. Zrich 1950) a Sibylle Birkhuser-Oeri, Die Mutter im Mrchen /Matka v pohdkch/ (Fellbach: Bonz 1983), a rovn sv vlastn pspvky: Bei der schwarzen Frau. Deutungsversuch eines Mrchens /U ern eny/ (v:

Studien z. Analytischen Psychologie

C. G. Jungs II. Zrich: Rascher 1955, s. 1-41), Das weibliche im Mrchen /enstv v pohdce/ (Mnchen: Ksel 1985), Die Suche nach dem Selbst. Individuation im Mrchen /Hledn self. Individuace v pohdkch/ (Mnchen: Ksel 1985) a Erlsungsmotive im Mrchen /Motivy vykoupen v pohdkch/ (Mnchen: Ksel 1986). Populrn literaturu zde pomjm. Tm se dostvme ke zdrojm, kter jsou dleit pro amplifikaci. Ze starch materil bych doporuila Handwrterbuch des deutschen Aberglaubens /Pruku nmeckch povr/ (10 svazk, vydavatel Hoffmann-Kryer, Berlin 1927-1942), dle zkladn dlo Johannese Bolta a Georga Polivky (Anmerkungen zu den Kinder- und Hausmrchen der Brder Grimm, 5 sv., Leipzig 1913-1932), stejn jako Handwrterbuch des deutschen Mrchens /Prun slovnk nmeckch pohdek/ (Berlin 1930-1940), kter vydal Lutz Mackensen. Novou paraleln prac je doposud tyaplsvazkov Enzyklopdie des Mrchens. Handwrterbuch zur historischen und vergleichenden Erzhlforschung /Encyklopedie pohdek/. (Berlin 1977).

Slovnky symboliky obecn nedoporuuji, protoe jsou vtinou povrchn a zavdjc. Za vjimku vak pokldm tysvazkov Dictionnaire des symboles /Slovnk symbol/ (Paris: Laffont 1969/ Seghers 1973), protoe pin vynikajc pspvky o jinak neznm africk mytologii. Z prac, kter jsou dleit pro zkoumn symbol, doporuuji v prvn ad obshl dlo Manfreda Lurkera Bibliographie zur Symbolkunde /Bibliografie k nauce o symbolech/ (Baden-Baden: Heintz, 1964. Bibliotheca Bibliographica Aurelliana XII). Dle R. B. Oniansv The Origin of European Thought /Potky evropskho mylen/ (Cambridge 1952 ff.), kde najdeme velmi zajmav materil o stech tla a jejich funkcch. K jednotlivm tmatm stoj za peten: Arnold van Gennep: Les rites de passage /Pechodov rituly/ (Paris 1909), stejn jako prce Otto Hutha Das Sonnen- Mond- und Sternenkleid /Slunen, msn a hvzdn at/ (Manuskr.) a Der Glasberg des Volksmrchen /Sklenn hora v pohdkch/ (v: Symbolon II, 1955). K antick mytologii doporuuji prce Karla Kernyiho, pedevm Die Mythologie der Griechen /Mytologii ek/ (Sv. I Die Gtter- und Menschengeschichten. Sv. Die HeroenGeschichten. Mnchen: dtv. Taschenbuchausg.), a tak prce Mircea Eliadeho, pedevm Mythen, Trume und Mysterien /Mty, sny a mystria/ (Salzburg: Mller 1961), amanismus a archaick techniky extze (vylo esky v nakladatelstv Argo 1998), Mtus vnho nvratu (vylo esky v nakladatelstv Kesansk akademie), a Der Heros in tausend Gestalten /Tisc podob hrdiny/ (Frankfurt: Suhrkamp 1978). Prbnou orientaci v nov literatue poskytuj Journal of Folklore Fellows Communication (Helsinki/London) a Fabula (Berlin).

CIP

Pedmluvu napsal PhDr. Ludvk Bk

esk peklad lektorovala MUDr. Dagmar Traugottov CSc. Pvodn nmeck vydn: Psychologische Mrcheninterpretation vylo v nakladatelstv Ksel-Verlag, Mnchen. C 1986 Ksel-Verlag, Mnchen. esk vydn: C Portl, s. r. o., Praha 1998 Translation C Kristina a Jan ern, 1998