Ji ern

Djiny lingvistiky
Nakladatelstv Votobia Olomouc, 1996, 517 s. Vydn prvn ISBN 80-85885-96-4

vodn kapitola Jazyk, lingvistika a djiny lingvistiky

0.1. Lingvistika a pedmt jejho studia
lingvistika se dl na znan mnostv dlch obor, a to podle toho, kter z jazyk nebo kter sti jazyka jsou pedmtem jejho studia. (16) Podle prvnho kritria tak rozliujeme nap. bohemistiku, rusistiku, anglistiku, hispanistiku atd., nebo slavistiku, germanistiku, romanistiku apod., ppadn indoevropeistiku, orientalistiku, amerikanistiku atd. Tyto lingvistick obory se zabvaj bu studiem jednoho jazyka, nebo studiem cel skupiny pbuznch jazyk a jejich vzjemnch vztah. Zpravidla se vak do nich zahrnuje tak studium pslunch literatur, ppadn i etnografick a jin nelingvistick vzkumy. (16) Podle druh hlediska se jazykovda dl na fonetiku a fonologii (kter se zabvaj zvukovou strnkou jazyka), gramatiku (kde morfologie studuje slovn tvary a syntax vtnou stavbu), lexikologii a lexikografii (slovn zsoba), smantiku (vznam), dialektologii (zempisn nebo spoleensk rozvrstven jazyka), stylistiku (sloh stnch i psemnch projev) atd. (16) Pokud jde o metody lingvistickho vzkumu, mluvme zejmna o tzv. metod popisn (synchronn i synchronick, nkdy tak deskriptivn; jde o popis uritho stadia jazyka, zpravidla jeho souasnho stavu), o metod historick (diachronn, diachronick; studuje vvoj jazyka) a o metod srovnvac neboli komparistice; tou se obyejn rozum srovnvn vvoje pbuznch jazyk; lze ovem srovnvat tak stavbu jazyk bez ohledu na jejich pbuznosti i vvoj, tm se zabv typologie a konfrontan jazykovda. (16) Obecn lingvistika pak shrnuje a generalizuje poznatky zskan pi studiu jednotlivch jazyk nebo jejich skupin, sna se formulovat obecn zkonitosti jazyka a jeho vvoje, hled jevy spolen vem jazykm (tzv. lingvistick univerzlie), vm si metod lingvistickho studia a zabv se i djinami sv disciplny, tj. vlastn historickm pohledem na jazykovdn metody. (16) Je nesnadn urit pesn postaven lingvistiky mezi ostatnmi vdami. Protoe jazyk je spoleensk jev, pat lingvistika do vd spoleenskch. Velmi zk vztah existuje mezi n a literrn vdou; asto se s n zahrnuje pod spolen nzev filologie. Mezi nejbli spoleensk

vdy pat tak psychologie, sociologie, historie a filozofie. V nkterch ppadech se vytvej i pomezn disciplny, jako je nap. psycholingvistika nebo sociolingvistika. (16)

0.2. Jazyk a jeho zkladn vlastnosti

Vzhledem k sloitosti jazyka je obvykl rozliovat ti jeho sloky: e (langage) jazyk (langue) a promluvu (parole). e je obecn lidsk schopnost dorozumvat se pomoc jazyka; jazyk v um smyslu je systm znak a pravidel, kterm se mluv d pi sdlovn informac; promluva je konkrtn sdlen vytvoen na zklad znalosti a respektovn systmu jazyka. Lingvistika se zabv vemi tmito otzkami, avak ve stedu jejho zjmu je pedevm jazyk v um smyslu. (17) Pedstavitel rznch jazykovch kol chpou jazyk rzn; proto existuje znan mnostv jeho definic, kter si asto navzjem odporuj. Jednu z nich zde uvedeme: Jazyk je univerzln dorozumvac prostedek celospoleensk povahy, nstroj mylen a prostedek slouc k ukldn lidskch zkuenost a k rozvjen nrodnch kulturnch tradic. M systmov a znakov charakter. (17) Zkladn funkc jazyka je nesporn jeho funkce dorozumvac, nebo tak sdlovac i komunikativn. (17) Jazyk je jev celospoleensk nebo tak celonrodn, nebo je majetkem celho jazykov spoleenstv. (17) Jazyk je nstroj mylen. Mylen je zprostedkovvno mozkovou innost na zklad pedchozho smyslovho poznn; jazyk je pak nstroj, jm se mylen zobecuje a pedv dle. (17) Jazyk slou jako prostedek k ukldn celospoleenskch a vbec lidskch zkuenost a k jejich pedvn ptm generacm. Lidstvo ukld sv zkuenosti zejmna v psan podob jazyka a pedv je pomoc psan i mluven podoby. (18) Strukturln lingvistika zavedla do jazykovdy tezi o systmovm a znakovm charakteru. Naprost vtina kol a smr tuto tezi pijala, i kdy nkter s uritmi vhradami. (18)

0.3. Dorozumvn u zvat

V ivoin i nachzej uplatnn prakticky vhradn signly, kter njak souvisej s ivotn dleitmi jevy, jako je pedevm potrava, nebezpe, volba ivotnho prosted a nutnost zachovn rodu. Tyto signly mohou bt rznho druhu, avak pedevm jde o signly optick, pachov nebo akustick. (18) Pkn pklad optick signalizace byl pozorovn u vel. Pi nvratu z cesty za potravou provdj vely bezprostedn ped vstupem do lu zvltn tanec. Jeho analzou se zjistilo, e jm vela sdluje svm drukm velmi pesn vzdlenost, smr i mnostv potravy. (18-19) V i hmyzu i u ostatnch ivoich je neobyejn rozena tak signalizace pachov (termiti). (19)

Nkter druhy ivoich uvaj kombinovan zpsob dorozumvn. Tak nap. ryby pouvaj vech t zpsob, o nich jsme se zmnili. Nkter druhy hlubinnch ryb maj k dispozici signalizaci svtelnou, j pinejmenm mohou vbit sv partnery nebo zastraovat neptele. (19) je tak dokzno, e ryby pouvaj signalizaci akustickou. (19) Pro srovnn s lidskou e m ovem vznam pedevm zkoumn signalizace akustick. Je znmo, e nap. pes tk jinak, kdy hls nebezpe, kdy vt svho pna, kdy pronsleduje koist atd. V dob jelen je dochz k celm rozhovorm mezi soky; odbornci dovedou velmi pesn interpretovat vznam jednotlivch zvukovch signl. Dokonce i rozbor ptaho zpvu prokzal, e ptci jm cosi oznamuj, i kdy pesn daje dosud chybj. (20) Nejsloitj e ve svt zvat je patrn e impanz, u nich lze vedle signalizace pohybov rozeznat 25 a 30 rznch zvukovch signl, jimi se mezi sebou prokazateln dorozumvaj. (20) lidsk e je zce spjata s mylenm, kter existuje pouze u lovka. U zvat jde vdy pouze o vrozen pudov vlastnosti nebo o jednoduchou reakci na smyslov vnmn. Souvis s tm i fakt, e zvata nejsou schopna pemlet o minulosti i budoucnosti a jejich signly se mohou tkat pouze okamit situace, v n se ocitnou. (20) Z ist lingvistickho hlediska pak lze za ojedinl jev povaovat pedevm artikulovan charakter lidsk ei. Nejlpe to formuloval francouzsk lingvista A. Martinet ve sv teorii o dvoj artikulaci lidskho jazyka, v nm meme rozeznat jednak lenn do vnjch jednotek (slov), jich je obrovsk mnostv, jednak lenn tchto vtch jednotek do jednotek zkladnch (hlsek), jich je v kadm jazyce omezen poet. Nco podobnho mezi dorozumvacmi prostedky zvat neexistuje. (20) U nkterch zvat je znan vyvinuta imitan schopnost, take dovedou po pslunm vcviku napodobit zvuky lidsk ei. Podailo se nauit impanze i orangutany nkolika slovm, kterch pouvali sprvn. Pozoruhodn je tak imitan schopnost papouk a dalch ptk. Tak delfni dajn mohou napodobit lidskou e, i kdy ji siln zrychluj. Ve vech tchto ppadech vak jde o pouhou imitaci, nikoli o schopnost analyzovat jazyk. (20) Porovnn lidsk ei s dorozumvacmi prostedky zvat tedy ukazuje, e se lidsk e od vech ostatnch e odliuje, a to nejen nesrovnateln vtm mnostvm pslunch jednotek, nbr pedevm svoj zkou spojitost s mylenm a svou artikulovanou povahou. (21)

0.4 Tzv. primitivn jazyky

Kapitola 4 Srovnvac a historick gramatika 19. stolet

4.1. Strun charakteristika

19. stolet pedstavuje z lingvistickho hlediska pomrn uzaven celek, kter se sice vyvj, nkolikrt mn i smr bdn a reviduje dosavadn poznatky, avak v podstat jde jen o rozmnoovn a zdokonalovn poznatk v rmci jedinho mohutnho proudu srovnvac a historick gramatiky, z nho se do urit mry vymyk jen Wilhelm von Humboldt. (88) Srovnvac gramatika vznikla po impulsu, kterm bylo pro Evropu objeven sanskrtu a jeho pbuznosti s vtinou evropskch jazyk. Hned od potku dostvalo srovnvac studium jazyk historick charakter, kter pak v druh polovin stolet pevldl. (88)

4.2. Objeven sanskrtu

zejmna v druh polovin 18. stolet se objevovaly zprvy o sanskrtu, o jeho skvl, przran ist gramatice a koneckonc i o jeho pbuznosti s evropskmi jazyky. (88) Pro Evropu objevil sanskrt teprve anglick soudce psobc v Kalkat W. Jones. Ten r. 1786 napsal: Sanskrt m skvlou strukturu; je dokonalej ne etina, mnohotvrnj ne latina, m jemnj kulturu ne oba tyto jazyky a pesto m s obma tolik spolenho, e tato pbuznost neme bt dlem nhody. dn filolog, kter prozkoum tyto ti jazyky, neme popt, e se vyvinulo z njakho spolenho pramene, kter u mon neexistuje. Toto tvrzen bezpochyby u obsahuje v zrodenm stavu nkter z hlavnch mylenek srovnvac a historick gramatiky nsledujcho stolet. (88-89) Mlad evropsk lingvistika se nepouila ani z kontaktu z przranou morfologi sanskrtu a s dkladnmi morfologickmi rozbory staroindickch gramatik. Pevzala sice brzy jejich termn koen, avak msto toho aby ho pouila k dslednjmu popisu modernch jazyk, zaala se zabvat otzkou prvotnho jazyka (tzv. Ursprache) a v souvislosti s tm i otzkou nadazenosti flexivnch jazyk nad ostatnmi. (89) teorie o nadazenosti nkterch jazyk se v djinch objevovaly dost asto. Velk starovk nrody obyejn povaovaly svj vlastn jazyk za dokonal, ostatn za barbarsk. Ve stedovk Evrop byla dlouho latina povaovna za jedin dokonal jazyk. V 19. stolet, jak vidme, byla zdrazovna dokonalost jazyk indoevropskch, kterm se v kolbce srovnvac a historick mluvnice v Nmecku dodnes k jazyky indogermnsk. Objevovaly se i pokusy dokzat, e nmina je po sanskrtu nejdokonalejm jazykem na svt. (90)

4.3. Zakladatel srovnvac a historick gramatiky

U kolbky srovnvac gramatiky stl pedevm R. Rask a F. Bopp; zklady historickho studia jazyk poloil zejmna J. Grimm. (90) Dnsk filolog Rasmus Rask (1787-1832) se pod vlivem romantismu zabval starmi skandinvskmi jazyky a r. 1814 pedloil rukopis Zkoumn pvodu star nortiny a islandtiny (Undersgelse om det gamle nordiske elle Islandske Sprogs Aprindelse). (90)

dlo obsahovalo zklady srovnvacho studia jazyk a zrove jet ped Grimmem i zkladn mylenky historick gramatiky. (90-91) Nmeck filolog Franz Bopp (1791-1867) bv povaovn za skutenho zakladatele srovnvac gramatiky. Studoval tyi roky orientln jazyky v Pai, kde dokonil r. 1816 Konjugan systm sanskrtu (ber das Konjugationsystem der Sanskritsprache in Vergleichung mit jenem der griechischen, lateinischen, persischen und germanischen Sprachen). Zskal potom stipendium a pracoval do r. 1820 v Londn, kde mimo jin vyuoval sanskrtu Humboldta. Ten pro nho r. 1821 vytvoil katedru sanskrtu na univerzit v Berln. (91-92) Jeho ivotnm clem bylo rekonstruovat prvotn stadium jazyka, dojt studiem sanskrtu a srovnnm jeho morfologie (zejmna slovesnch tvar) s tvary jinch jazyk a k prvotnm slovm izolovanm jednoslabinm koenm kter, jak pedpokldal, nebyly libovoln piazovny danm pojmm, nbr existoval u nich pm vztah mezi zvukem a vznamem. (92) zastval nzor, e prvotn jazyk byl nejdokonalej a e postupn jazyky upadaly do nejasnost, byly stle komplikovanj a mn przran; jazykov vvoj to je podle nho dekadence. Bopp se tak snail pevdt flexi (zvlt slovesnou) na tvary prvotnho abstraktnho slovesa bt. (92) ..ve sv Srovnvac gramatice (Vergleichende Grammatik) se postavil jako jeden z mla nmeckch filolog proti tehdy tak rozenmu termnu indo-germnsk, protoe neshledval, z jakho dvodu by se Germni mli povaovat za reprezentanty vech nrod naeho kontinentu. Sm vdy dsledn pouval termn indoevropsk. (92) Pi hledn prvotnho jazyka se opral o porovnvn st velmi odlinch jazyk. Srovnval pitom zvlt jejich slovesn tvary, sten se zabval tak deklinacemi. Pestoe to nebylo jeho clem a pestoe si to pravdpodobn ani neuvdomoval poloil tak solidn zklady srovnvacho studia jazyk, nebo pesnji zklady srovnvac gramatiky. (93) Dal nmeck filolog Jakob Grimm (1785-1863) je povaovn za zakladatele historick gramatiky, protoe ve sv Nmeck gramatice (Deutsche Grammatik) r. 1819 formuloval zkon o zmn indoevropskch souhlsek v germnskch jazycch. Jestlie se Bopp zabval vhradn srovnvnm morfologickch systm, Grimm nachzel zkonitosti v obdobch fonetickch, a navc je vysvtluje jako vsledek zmny. (93) Rask ukzal na vztahy mezi indoevropskmi a germnskmi konsonanty. Avak teprve Grimm z nich vyvodil patin zvry o fonetickch zmnch v germntin. Tento historick proces vysvtlil Grimm nsledujcm zpsobem: na urit sti zem, v nm se mluvilo indoevropsky, dolo v dvnch dobch ke zmn vslovnosti okluzvnch souhlsek; z neznlch se staly frikativy, znl okluzvy ztratily znlost; vsledkem tchto zmn je jeden z nejdleitjch rys, jm se germnsk jazyky li od ostatnch jazyk indoevropskch. Tato formulace je pijateln i dnes, i kdy byla pozdji jet upesnna; proto se tyto zkonitosti po zsluze nazvaj Grimmv zkon. (94)

4.4. Wilhelm von Humboldt

Wilhelm von Humboldt (1767-1835)byl pruskm velvyslancem v m, ve Vdni, pozdji v Londn. V letech 1808-1810 vedl oddlen vzdln na ministerstvu vnitra, o deset let pozdji byl i ministrem. V r. 1810 zaloil berlnskou univerzitu. (94) Studoval nap. maartinu, tatartinu, semitsk jazyky, nkolik indinskch jazyk, japontinu a celou adu dalch asijskch jazyk, atd. Jeho hlavnm clem bylo vytvoit srovnvac antropologii a studium jazyk bylo pro nho pouze prostedkem k dosaen tohoto cle. (94) Zabval se strukturou jazyk (sm pouval termn Organismus nebo Sprachbau) a snail se klasifikovat jazyky podle jejich struktury. V tom je pedchdcem dnen modern typologie. Tak svm mimodnm zjmem o iv jazyky se liil od vtiny svch souastnk a je v tomto smyslu pedchdcem modern lingvistiky. Podobn jako Bopp a dal komparatist snail se i Humboldt vysvtlit pvod jazyka, ne vak jazykovou analzou, nbr spe metafyzickmi vahami. Domnval se, e jazyk je vrozen lidsk vlastnost, nedln soust lidskho ducha, e vznikl souasn s lovkem jako vplod jeho mozku. Takto vznikl jazyk byl pi svm vzniku nejen kompletn, ale tak zcela dokonal, pozdji u jazyky prochzely pouze dekadenc; sanskrt je proto nejdokonalej z jazyk, e je nestar. (95) V duchu ideologie nmeckho romantismu Humboldt tvrdil, e jazyk vytv mylen, odr a formuje nrodnho ducha. Jazyky jsou rzn proto, e se v nich zrcadl mentalita jednotlivch nrod; jinmi slovy: jazyky jsou rzn proto, e existuj rzn pohledy na svt, kter nen pedem dn. (95) Tuto jeho teorii rozpracoval v druh polovin 19. stolet jeho k a pozdji profesor berlnsk univerzity Heymann Steinthal (1823-1899), autor Uveden do psychologie a jazykozpytu (Einleitung in die Psychologie und Sprachwissenschaft, 1871). Podle Steinthala je teba studovat psychologii nrod prv prostednictvm studia pvodu, vvoje a stupn pbuznosti i podobnosti jejich jazyk. (95) Jazyk nen podle Humboldta ergon (tj. produkt), nbr energeia (aktivn sla). Na tuto a na Vicovu teorii navzali o sto let pozdji estetit idealist a neolingvist. (95) vnoval pozornost souasnm ivm jazykm a dval se na n jako na celek. Nevhodou byly jeho nevdeck metody, kter ho asto vedly ke spekulativn a mlo lingvisticky fundovanm zvrm. (96)

4.5. Rozvoj srovnvac a historick gramatiky

Na dla zakladatel komparistiky a historick gramatiky brzy navzali dal filologov v Nmecku i v dalch evropskch zemch. Doplovali a rozmnoovali dosavadn poznatky o indoevropskch jazycch, take se tato rodina jazyk neustle rozrstala. Postupn byl dokzn indoevropsk pvod rntiny, star egypttiny, keltskch jazyk atd. Tento proces pokraoval i v druh polovin 19. stolet a sten i pozdji; vdy nap. teprve v r. 1915 rozlutil vznamn esk orientalista Bedich Hrozn chetitsk klnov psmo a dokzal, e i chetittina pat mezi indoevropsk jazyky. (96) Pokud jde o slavistiku, je teba se zmnit pedevm o dvou jejch zakladatelch. Vznamn pedstavitel nrodnho obrozen Josef Dobrovsk (1753-1829) u na konci 18. stolet analyzoval vvoj eskho jazyka v Djinch esk ei a literatury (Geschichte der bmischen Sprache und

Literatur) a prvem je povaovn za zakladatele srovnvacho a historickho studia slovanskch jazyk, zejmna pro sv dlo Zklady staroslovnskho jazyka (Instituiones linguae slavicae dialecti veteris) z r. 1822. Svtov proslulosti doshl pozdji slovinsk lingvista a profesor vdesk univerzity Franz Mikloi (1813-1891), kter v letech 1852-1875 vydal tydlnou Srovnvac gramatiku slovanskch jazyk (Vergleichende Grammatik der slawischen Sprachen). Zabval se rovn staroslovntinou, slovanskmi vlastnmi jmny, etymologi slovanskch jazyk atd. (96-97) Nov proud srovnvac gramatiky se ovem neprosazoval zcela bez obt. Msty narel na nepochopen, neochotu pijmat nov mylenky nebo pmo na zjevn odpor. Z toho hlediska je nap. zajmav postoj Francouz. (97) Nezjem klasickch a romnskch filolog je o to nepochopitelnj, e prv latina a romnsk jazyky nabzely komparistice mimodn pzniv podmnky. Jestlie nap. slavist mli k dispozici doklady z piblin tisciletho obdob a germanist asi ze trncti stalet, pak romanist znali texty sta ne dv tiscilet. Krom toho existovaly latinsk texty v takovm mnostv, e ojedinl slovansk a germnsk doklady z prvnch obdob se k nim jen tko mohou pirovnvat. Tento fakt si samozejm nakonec vynutil rozvoj srovnvac romanistiky, avak dolo k nmu pedevm v kolbce srovnvac a historick gramatiky v Nmecku. (97) Prvn srovnvac mluvnici romnskch jazyk vydal v letech 1836-1844 Friedrich Diez (1794-1876) pod nzvem Grammatik der romanischen Sprachen, dal vydal v letech 1890-1899 pod zcela stejnm nzvem mladogramatik Wilhelm Meyer-Lbke (1861-1936). (97)

4.6. August Schleicher

V dle Augusta Schleichera (1821-1867) byl na jedn stran dovren vvoj srovnvac gramatiky, na druh stran tam najdeme i poznatky, na kter navzaly dal lingvistick koly a smry (viz zejmna jeho zjem o fonetiku a o mluvenou podobu jazyka. (99) publikoval adu lingvistickch dl.. Kompendium srovnvac gramatiky indoevropskch jazyk (Compendium der vergleichenden Grammatik der indogermanischen Sprachen, 18611862) a Darwinovskou teorii a jazykovdu (Die darwinische Theorie und die Sprachwissenschaft, 1865). Zabval se litevtinou, jazykem Pobaltskch Slovan, ale zejmna se vnoval problmm jazykovho vvoje, rekonstrukci prajazyka indoevropskho a interpretaci jazyka jako organismu. (98) Jazyk je podle Schleichera organismus, kter se rod, roste, a vyvj se, strne a nakonec umr. Cel vvojov cyklus lze rozdlit do dvou obdob. V prehistorickm obdob se jazyk zdokonaluje, prochz stadiem izolanho typu (nap. ntina) pes typ aglutinan (nap. jazyky ugrofinsk), a nakonec doshne nejdokonalejho stadia, kdy se stv jazykem flexivnm. Druh, tj. historick obdob je pak charakterizovno padkem jazyka. (98) Protoe jazyk nen podle Schleichera spoleenskm jevem (zde sleduje Hegelovu teorii o tom, e spoleensk jevy jsou pouze ty, kter se tkaj svobody), nbr vtvorem prody (oblast nutnosti), zaazuje lingvistiku do prodnch vd. (98)

Pomrn daleko doel Schleicher tak v pokusech o rekonstrukci praindoevroptiny uroval nejarchaitj tvary slov kter oznaoval hvzdikou vdy ped tvarem nahoe. Oznaovn takovch tvar hvzdikou se ujalo. (99) Schleicher se proslavil tak tm, e vytvoil opt v duchu darwinismu schma historickho vvoje indoevropskch jazyk ve form genealogickho stromu (tzv. Stammbaumteorie), v nm kmen pedstavuje prajazyk indoevropsk a kad st vtve mezi dvma rozvtvenmi odpovd uritmu jazyku. Tuto teorii vak kritizoval u pt let po jeho smrti Johanes Schmidt (1843-1901), kter msto toho navrhl svoji teorii vln (Wellentheorie), podle n se jazykov jevy ve form vln smrem od centra k perifrii, piem postupn zanikaj. (99)

4.7. Rozvoj experimentln fonetiky 4.8. Mladogramatikov

Mimodn vznam Vernerova zkona spoval v tom, e vysvtloval dosavadn vjimky jako zkonit zmny. Tento fakt se stal podkladem pro jednu ze zkladnch pouek mladogramatik, e toti v hlskovm vvoji neexistuj dn vjimky. Jako prvn ji formuloval r. 1876 nmeck slavista August Leskien (1840-1916). (103) V polovin sedmdestch let shromdil kolem sebe znm klasick filolog Georg Curtius (1820-1885) v Lipsku adu svch k, kte se iv zajmali o dosud nevyeen otzky komparatistiky a historick mluvnice. Jeden z nich, Karl Brugmann (1849-1919), se stal dokonce spoluvydavatelem jeho asopisu Studien zur griechischen und lateinischen Grammatik. V roce 1876, za neptomnosti svho uitele, sm redigoval cel devt slo asopisu. Tehdy do nho zaadil i svj vlastn lnek o indoevropskch nosovkch. Po nvratu se Curtius v krtk poznmce distancoval od odvnch zvr svho ka a od celho lnku. Sedmadvacetilet Brugmann s nm pestal spolupracovat a zaloil spolu s ticetiletm Hermannem Osthoffem (1847-1909) svj vlastn nov asopis Morphologische Untersuchungen auf dem Gebiete der i.-e. Sprachen. (104) V prvnm sle v r. 1878 uveejnili oba vydavatel pedmluvu, v n se sami oznaili ironickm nzvem mlad gramatikov (Junggrammatiker) a vyhlsili zrod nov lingvistiky, kterou dali do protikladu se starou lingvistikou svch uitel. V tto pedmluv i v obshlch pozdjch polemikch projevila mlad generace mlo taktu a ohleduplnosti ke svm pedchdcm a uitelm, ti zase msto velkorysosti a snahy porozumt projevili znanou podrdnost a snahu dokzat, e nov lingvistika nepin naprosto nic novho a e tedy nen dvodu stavt mlad do protikladu se starmi gramatiky. (104) mladogramatikov pedstavuj vznamn pnos jazykovd 19. stolet. Z hlavnch dl jmenujme alespo Zklady srovnvac gramatiky indoevropskch jazyk (Grundriss der vergleichenden Grammatik der indogermanischen Sprachen), kter v letech 1886-1900 vydal Brugmann spolu s Bertholdem Delbckem (1842-1922), jen zpracoval st o syntaxi. Za zkladn dlo mladogramatik jsou vak povaovny Principy djin jazyka (Prinzipien der Sprachgeschichte), kter vydal v r. 1880 Hermann Paul (1846-1921). Podal v nich nejen vechny zkladn nzory a teorie novho smru, ale navc se pokusil po vzoru Schleicherov vytvoit dal ucelen systm obecn lingvistiky z konce 19. stolet. (104-105)

Mladogramatikov vnovali ve svch dlech pozornost pedevm otzkm fonetickch zmn a historickmu pohledu na jazyk; sten se zabvali i vztahem jazyka a mylen. Za jejich hlavn mylenku bv nejastji povaovna teze o nevyhnutelnosti fonetickch zkon, kter k, e pokud se urit hlska v jistm kontextu v danm obdob zmnila, muselo k takov zmn nutn dojt ve vech slovech, v nich byla tato hlska ve stejnm kontextu. Z tohoto pravidla uznvali mladogramatikov jedinou vjimku, toti analogii. (105) Odstrannm vjimek chtli povit jazykovdu mezi prodn vdy. (105) Z filozofickho hlediska m mladogramatick smr blzko k pozitivizmu. U ns na nzroy a prce mladogramatik navazuje Jan Gebauer (1838-1907) ve sv Historick mluvnici jazyka eskho. (105)

5.7. Kazask lingvistick kola

Zakladatelem a hlavnm pedstavitelem kazask koly byl v sedmdestch letech 19. stolet mlad polsk profesor Jan Baudouin de Courtenay (1845-1929) a vznamnm spolupracovnkem jeho krajan Nikolaj Kruszewski (1851-1887). Bhem nkolika mlo let vytvoili tito dva jazykovdci svrznou lingvistickou teorii, jej mylenky pat spe do 20. stolet, nebo v mnoha ohledech jei pak rozpracovala modern lingvistika. (123-124) zdrazovali, e je teba rozliovat jazyk uritho socilnho spoleenstv od individulnho jazyka a na druh stran jazykov vvoj od popisu danho souasnho jazyka. Tm do znan mry pipravili pdu pro dv zkladn Saussurovy mylenky o protikladu langue a parole a na druh stran protikladu diachronnho a synchronnho studia jazyk. Velmi pozitivn byla tak jejich mylenka o protikladu konzervativnch a progresivnch tendenc v jazyce. (124) Baudouin de Courtenay tak jako prvn sprvn reagoval na poznatky experimentln fonetiky o velkm mnostv variant kad hlsky. Ukzal, e takov varianty mohou tvoit jedin jazykov znak. Na zklad toho pak nejenom navrhl, aby se fonetika dlila na tzv. fyziofonetiku (tj. vlastn fonetiku) a tzv. psychofonetiku (tj. pozdj fonologii), ale dokonce pouil termn fonm a dal jej do protikladu s termnem hlska. Stal se tak pedchdcem fonologie, kterou pozdji rozpracoval Saussure a zejmna prask lingvistick kola. (124) Plodn spoluprce obou mladch Polk v Kazani bohuel netrvala dlouho. Baudouin de Courtenay byl v r. 1883 carskou vldou z Kazan odvoln a Kruszewski u v ro. 1887 zemel. To zpsobilo, e tito hlavn pedstavitel kazask koly nepropracovali sv teorie dsledn a nevytvoili ucelen obecn lingvistick systm. Na sv souasnky v zpadn Evrop prakticky nemly vliv, protoe jejich mylenky do tehdejch stedisek lingvistiky nepronikly. (124) Na druh stran je vak pravda, e Baudouin de Courtenay ml velk vliv i v dalch mstech svho pobytu, zejmna v Petrohrad, kde psobil v letech 1900-1918, a ve Varav, kde pracoval od r. 1918 do sv smrti. V Petrohrad dokonce nael celou adu k, kte i pozdji rozvjeli jeho mylenky a utvoili osobitou lingvistickou kolu, je vela ve znmost jako petrohradsk a pozdji leningradsk jazykovdn kola. Jejm hlavnm pedstavitelem byl Lev Vladimrovi erba (1880-1944). (124)

5.8 Filip F. Fortunatov a Moskevsk kola

Ve stejnm obdob jako kazask kola tj. v polovin sedmdestch let 19. stolet vznikla v Moskv dal lingvistick kola, jejm zakladatelem a hlavnm pedstavitelem byl profesor srovnvac mluvnice Filip Fedorovi Fortunatov (1848-1914). Patil k tm lingvistm, kte mlo publikuj; jeho nzory se proto vtinou dochovaly pouze v pednkovch textech a pedevm v pracch jeho k a nsledovnk, kte spolu s nm vytvoili moskevskou lingvistickou kolu. (125) Podobn jako mladogramatikov zabval se tak Fortunatov fonetickmi zmnami, avak vedle hledn obecnch zkonitost fonetickho vvoje ukazoval v tto souvislosti tak na vznam struktury danho jazyka a zejmna na vliv historickch podmnek, v nich se jazyk vyvj. Na rozdl od mladogramatik zdrazoval tak spoleensk charakter jazyka. Je znm jako autor teorie o jazykov form, kterou dle rozpracovala strukturln jazykovda 20. stolet. Na zklad tto teorie pak vypracoval sv uen o gramatickch kategorich a svoji syntaktickou teorii. Podobn jako pedstavitel kazask koly uvdomoval si Fortunatov dvoj monost pstupu k jazyku a stal se tak rovn pedchdcem Saussurovy teze o synchronnm a diachronnm studiu jazyka. (125) Mezi jeho ky byla cel ada dalch vynikajcch lingvist. Z domcch je teba jmenovat A.A. achmatova (1864-1920), jen se zajmal pedevm o nejstar obdob rutiny a o ruskou syntax, a dle D.N. Uakov (1873-1942), pod jeho redakc vyel na konci tictch let tydln Vkladov slovnk ruskho jazyka. Znan vliv ml Fortunatov i na celou adu zahraninch jazykovdc, kte u nho studovali na moskevsk univerzit. (125-126)

5.9. Osaml Amerian W.D. Whitney

Kapitola 6 Ferdinand de Saussure a vznik strukturln lingvistiky

6.1. Vznik strukturln jazykovdy
Strukturalismus pedevm povauje jazyk za systm, jeho jednotliv sti nelze zkoumat oddlen od funkc, kter v systmu zastvaj. Dle psn rozliuje historick pohled na jazyk od popisu jazyka v uritm okamiku jeho vvoje. Konen povauje jazyk za spoleensk jev, kter m pedevm komunikativn (tj. sdlovac, dorozumvac) funkci. (128) Systematicky vyloit nov pojet obecn lingvistiky teprve vznamn vcarsk jazykovdec Ferdinand de Saussure (1857-1913), kter je proto prvem povaovn za zakladatele strukturalismu v jazykovd. Na tom nic nemn fakt, e nezvisle na nm a jen o mlo pozdji hlsal podobn mylenky i americk jazykovdec Leonard Bloomfield (1887-1949), na nho pozdji navzali mnoz pedstavitel americkho strukturalismu, zejmna tzv. deskriptivist. (128) Saussure dobe znal nzory svch pedchdc i souasnk a nkterch z tchto mylenek pouil ve sv obecn teorii jazyka. Tak nap. pokud jde o systmovost jazyka, byl jeho pedchdce

Humboldt, jen studoval jazyky jako celek, nikoliv jejich izolovan sti. Saussure sm se zmiuje o Whitneyov teorii jazykovho znaku a o pedstavitelch kazask koly. V mld studoval v Lipsku pod vedenm pednch mladogramatik a zvlt zpotku se intenzvn zabval tak fonetikou. Siln vliv na nho mla sociologie a zejmna tehdej vznamn francouzsk sociolog mile Durkheim (1858-1917). (128)

6.2. Saussurv ivot a dlo

Studoval nejprve ve svm rodnm mst enev, kde tak v roce 1875 vstoupil na univerzitu. Po dvou semestrech studia chemie odeel do Lipska, co mlo na jeho dal vvoj vznamn vliv. Prv v t dob tam toti dolo ke sporu mezi star a mladou generac lingvist, z nho vyel nov, mladogramatick jazykovdn smr. Lipsko se stalo nejdleitjm stediskem lingvistiky. (130) U v roce 1876 se jako osmnctilet student stal lenem Pask lingvistick spolenosti, kde tak o rok pozdji pednesl pednku. V jedenadvaceti dokonil svou prci o systmu indoevropskch samohlsek (Mmoire sur le systme primitif des voyelles dans les langues indoeuropennes, 1879). Pinela zcela nov pohled na indoevropsk vokly, na jejich poet i vvoj. Saussure nap. ukzal, e u v indoevroptin existovaly vokly e a o, dokonce e hlska e mla mimodn dleit postaven. (Do t doby se pod vlivem sanskrtu ob tyto samohlsky povaovaly za mnohem pozdj). (130-131) jeho teoriebyla bezezbytku potvrzena v r. 1941 na materilu chetittiny. (131) V r. 1880 studoval litevtinu a po nvratu z Litvy se u do Lipska nevrtil a usadil se v Pai, kde psobil a do roku 1891. Studoval tam u Brala, kter ho povil u r. 1881 vedenm pednek srovnvac mluvnice. V Pa se Saussure seznmil s celou adou budoucch vynikajcch lingvist, na n ml velmi pozitivn vliv. Byl to Passy, Grammont, Meillet, atd. V r. 1882 tedy v ptadvaceti letech se stal tajemnkem Pask lingvistick spolenosti. Koncem osmdestch let mu mla bt pidlena katedra, avak z administrativnch dvod k tomu nedolo (musel by pijmout francouzsk obanstv) a tak v r. 1891 z Pae odeel. (131) Zbytek ivota strvil v enev, kde pracoval zpotku jako profesor srovnvac a historick mluvnice, a v letech 1907-1911 tam ve tech pednkovch cyklech vyloil sv pojet obecn lingvistiky, kter pak sehrlo v djinch jazykovdy mimodnou lohu. (131)

6.3. Kurs obecn jazykovdy

Ti roky po Saussurov smrti, v r. 1916, vylo pod jeho jmnem dlo Cours de linguistique gnerale, kter obsahovalo hlavn jeho obecn lingvistick mylenky. Vydali je dva jeho ci: Charles Bally a Albert Schehaye. Pi redakci tohoto dla pouili svch vlastnch poznmek i zpisk nkolika dalch poslucha, kte mli monost vyslechnout nkter ze t pednkovch cykl proslovench Saussure v letech 1907-1911 na enevsk konferenci. (132) K nejdleitjm stem knihy pat zvlt vklady o diachronnm a synchronnm pstupu k jazyku, o protikladu langue a parole, o jazyku jako systmu, o jeho spoleenskm charakteru a o jazykovch vlastnostech. (132)

6.4. Synchronn a diachronn pstup

Podle Saussura je mon pistupovat k jazyku (i k jinm pedmtm studia) ze dvou rznch hledisek, jak to lze vyloit s pouitm jeho schmatu. ipka, neboli osa C-D, znzoruje as. Jazykov jevy lze studovat tak, jak jsou rozloeny na tto ose, tj. jak za sebou asov nsleduj. To je diachronn pstup k jazyku; jeho clem je zjistit vztah urit jazykovho jevu k tomu, co ped nm asov pedchz nebo po nm nsleduje. Jinmi slovy: pi diachronnm pstupu objasujeme jazykov vvoj. (133) Schma protikladu synchronie/diachronie (podle Saussure) C

Naproti tomu je vak stejn dobe mon studovat jazykov jevy tak, jak jsou rozloeny na ose A-B, tj. zjiovat jejich stav v uritm okamiku; to je pstup synchronn, jeho clem je objasnit vztahy mezi jevy, kter existuj vedle sebe souasn. (133) Z metodologickch dvod je vak teba vdy oba tyto pstupn dsledn rozliovat. Saussure proto rozliovat lingvistiku synchronn a lingvistiku diachronn. (133-134) Z hlediska modern lingvistiky tedy plat Saussurv protiklad synchronie/diachronie, avak zpsoby rozboru jazykovch jev nelze od sebe zcela oddlovat. Pi studiu me lingvista posuzovat jazyk stejn dobe ze synchronnho jako z diachronnho hlediska, avak zpravidla mus pihldnout i k hledisku opanmu. (134) V souasn jazykovd lze toti pozorovat jasnou tendenci k peceovn synchronnch metod studia na kor metod diachronnch. Nejvraznji se toto peceovan projevuje v americk lingvistice, kter bu zsadn podizuje diachronn pstup synchronnmu popisu jazyka nebo dokonce vbec vvoj jazyka nebere na vdom. V men me se podceovn diachronn studia jazyk projevuje v souasnch evropskch kolch, ale i tady lze ci, e vtina lingvist dv pednost studiu synchronnmu. (134)

6.5. Langue a parole

6.6. Jazyk jako systm

Saussure tak rozlioval dva zkladn druhy vztah, kter existuj mezi jazykovmi znaky; jsou to vztahy syntagmatick a paradigmatick. Hodnota kadho znaku vyplv jednak z jeho vztahu k ostatnm stem vpovdi, tj. ze vztah syntagmatickch, jednak z jeho vztahu k jinm jazykovm znakm, kter by mohly na jeho mst stt, kter s nm maj nco spolenho nebo protichdnho, kter se vybavuj pomoc asociac, zkrtka z jeho vztah paradigmatickch. (137)

7.1. Vznik a charakter prask koly

V polovin dvactch let pesnji 6.jna 1926 zaala se v Praze schzet skupina jazykovdc, kte zaloili tzv. Prask lingvistick krouek (PLK) a pozdji byli v zahrani oznaeni jako prask lingvistick kola. (148) Individuln i kolektivn prce pedstavitel prask koly vyrstaly od samho potku z plodn spoluprce naich i zahraninch jazykovdc. Z cizinc vrazn pispli k vytven zkladnch koncepc pedevm R. Jakobson, N.S. Trubeckoj, S. Karcevskij. (148) klovou lohu pi vytven prask koly ml Vilm Mathesius, kter jednak u patnct let ped jejm zaloenm (a deset let ped pchodem R. Jakobsona do Prahy) formuloval nkter jej hlavn zsady, jednak sm dal r. 1926 pm podnt k zaloen lingvistickho krouku. A do sv smrti v r. 1945 byl pak jeho pedsedou. (148) pnosn byla spoluprce t ruskch lingvist R. Jakobson a jeho ptel N.S. Trubeckoj, kter zstal i nadle profesorem vdesk univerzity, pinesli do Prahy na svou dobu mimodn plodn a pomrn mlo znm mylenky kazask a moskevsk koly; S. Karcevskij vedle toho byl i pmm pojtkem prask koly s uenm F. de Saussura a enevsk koly, nebo sm v enev studoval a Saussura znal osobn. (148) V krtk dob doshla (PLK) vynikajcch vsledk a ve tictch letech se stala nejvlivnj jazykovdnou kolou ve svtovm mtku. (149)

7.2. Zakladatel Vilm Mathesius

Jednou z nejpozoruhodnj a nejvlivnj osobnost prask koly byl nesporn Vilm Mathesius. (149) U v r. 1911, tj. patnct let ped zaloenm Krouku, pednesl Mathesius v Krlovsk esk spolenosti nauk pednku O potencionlnosti jev jazykovch, kter v t dob sice nemla prakticky dn ohlas, avak obsahovala u nkter zkladn mylenky budoucho praskho funkcionalismu. (149)

vznamn je v Mathesiov pednce sm pojem potencilnosti, jm autor rozuml kolsn (mnlivost, oscilaci) ei v jazykovm spoleenstv. Podle nho nen stav jazyka v danm okamiku nemnn, nbr naopak kolsajc. Prv tato oscilace je pinou jazykovho vvoje (pozdji pro ni Mathesius volil vstinj termn prun stabilita). (150) Nkter zkladn mylenky praskho pstupu k jazykovm jevm formulovat tehdy Mathesius dlouho ped vznikem PLK. Rovn jeho loha pi samm vzniku krouku je rozhodujc. V polovin dvactch let se schzel s dalmi lingvisty na obasnch schzkch, na nich se diskutovalo o palivch otzkch soudob jazykovdy. Dne 6. jna 1926 pozval sv ptele na schzku s mladm nmeckm lingvistou H. Beckerem. Na konci spnho setkn se vichni rozhodli, e se budou schzet pravideln jednou za msc. Pozdji se schzeli dvakrt msn a brzy se objevilo i oficiln oznaen Prask lingvistick krouek a jeho mezinrodn varianta Cercle Linguistique de Prague. (150)

7.3. Teze praskho lingvistickho krouku

Z hlediska zveejnn hlavnch zsad praskho pojet jazykovch jev a z hlediska formulovn programu novho smru ml mimodn vznam tzv. Teze pedloen prvnmu sjezdu slovanskch filolog v Praze 1929 (dle jen Teze). Toto programov dlo pipravila skupina pednch pedstavitel Krouku, zvlt Mathesius, Jakobson, Havrnek a Mukaovsk, avak podlela se na nm i ada dalch len. (151) Teze pedstavuj kolektivn dlo, kter analyzuje stav soudob lingvistiky vbec a vytyuje zsady, podle nich chtli lenov Krouku postupovat pi zkoumn jazyka. (151) Vyplv z nich nejen orientace na strukturln jazykovdu, ale tak draz na funkn pojet jazyka, kter je pro praskou lingvistickou kolu tak pznan a kter ji odliuje od vtiny ostatnch smr strukturln jazykovdy. Podle tohoto pojet je jazyk chpn jako funkn systm a rovn kad jeho st je posuzovna podle toho, jakou funkci v systmu jazyka zastv. (151) Pozornost je vnovna otzkm obecn jazykovdnm i slavistickm, synchronnm i vvojovm, fonologickm, gramatickm i lexiklnm. Jsou zkoumny funkce jazyka, rozdl mezi jazykem psanm a mluvenm, otzky spisovnho jazyka a jazykov kultury, otzky bsnickho jazyka, typologie atd. Z hlediska slavistiky je zvltn pozornost vnovna staroslovntin, problematice transkripce, mylence veslovanskho jazykovho atlasu apod. (151)

7.6. Morfologie a tzv. teorie privativnch protiklad

Vedle fonologie vnovali se lenov Krouku tak otzkm gramatickm, zvlt morfologii. Pitom je v nkterch ppadech vidt snahu aplikovat pozitivn vsledky, jich bylo dosaeno ve fonologii, na gramatickou rovinu jazyka. Tak nap. vznik tzv. morfonologie, tj. disciplna zabvajc se fonologickou strukturou morfm. Znan pozornost je vnovna definici morfmu. V prask pojet je morfm realizovn sledem fonm, opakuje se u velkho potu slov a je spojen vdy s tm vcnm nebo formlnm vznamem. (157) Morfologie je tak po fonologii druhou disciplnou,kter byla v klasickm obdob vnovna znan pozornost. Vedle Vladimra Skaliky, jeho typologie jazyk je provedena na morfologickm zklad, vnoval se j tak Bohuslav Havrnek. Jeho dvousvazkov dlo Genera

verbi v jazycch slovanskch (1928, 1937) se stalo nejvznamnjm dlem klasickho obdob. Morfologi staroslovnskho slovesa se zabv ve studii Aspekt a as ve staroslovntin (Aspekt et temps en vieux slave, sbornk Mlanges Bally, eneva 1939). (157) K propracovn obecnch otzek morfologie pispl do znan mry tak Bohumil Trnka, zvlt ve studii Nkolik vah o strukturln morfologii (Some Thoughts on Structural Morphology, sbornk Charisteria Guil. Mathesio", 1932). (157) Nejvt pozornost vak vzbudil Roman Jakobson svm lnkem O struktue ruskho slovesa (Zur Struktur des russischen Verbums, rovn ve sbornku Charisteria G. Mathesio", 1932). Pokusil se v nm vyut fonologick teorie privativnch pozic a aplikovat ji na systm morfologick. Doel pitom k zvru, e mezi pslunmi pozicemi fonologickmi a morfologickmi je znan rozdl. Pro leny fonologick privativn opozice je charakteristick, e se li ptomnost i absenc tho znaku (nap. znl/neznl), piem vechny ostatn rysy jsou jim spolen. Tak v morfologii jsou nejdleitj privativn opozice, kter ukazuj, na jakm zklad a jakmi prostedky jsou budovny morfologick kategorie (stejn jako ve fonologii, i v morfologii je mlo uiten porovnvat takov leny kategorie, kter se li nkolika pznaky, jako nap. vm/kdybych byl vdl; i zde maj zsadn vznam opozice privativn, jejich leny se li jedinm pznakem, jako nap. vm/vdl jsem nebo kdybych vdl/kdybych byl vdl). (157-158) Pitom pro morfologick privativn opozice je charakteristick, e jeden z obou len opozice, tzv. len pznakov, vypovd o ptomnosti uritho pznaku, avak druh z len, tzv. len bezpznakov, nevypovd nic o ptomnosti ani absenci tho pznaku, nbr je vzhledem k nmu neutrln. Tak nap. u kategorie rodu eskch substantiv je ensk rod pznakov, nebo u osob zsadn oznauje pouze osoby enskho pohlav. Naproti tomu tzv. rod musk je bezpznakovm lenem opozice, nebo se v zsad o enskm ani muskm pohlav nevyjaduje, je z hlediska tohoto pznaku neutrln. (158) Podle Jakobsona jsou takto budovny vechny morfologick kategorie. Z toho vyplv, e kategorie o vce lenech (nap. kategorii osoby u sloves nebo pdu u substantiv) pevd Jakobson vdy na nkolik opozic dvojlennch (binrnch), z nich vdy jeden len takov privativn opozice je pznakov a druh bezpznakov. Proto bv jeho teorie pznakovosti (i privativnch protiklad) oznaovna jako teorie binrnch opozic nebo prost jako binarismus. (158) Teorie pznakovosti nebyla ostatnmi leny prask koly pijata zcela bezvhradn. Vyskytly se kritick hlasy zamen zvlt proti dslednmu binarismu. Tak nap. nkte kritikov poukzali na to, e Jakobsonovo pevdn t gramatickch osob na dv binrn (privativn) opozice je nsiln. Kritick hlasy se objevuj i po druh svtov vlce. Tak nap. M. Dokulil ukzal, e nkter morfologick kategorie, jak je kategorie vidu slovanskho slovesa, nemaj binrn (privativn) charakter, nebo oba leny opozice jsou pznakov (K otzce morfologickch protiklad, Slovo a slovesnost, 1958). Pozdji se k Jakobsonovu binarismu kriticky stavl K. Horlek (Dnen situace a koly na jazykovdy, Slovo a slovesnost, 1973) a dodnes nebyla diskuse uzavena. (158-159) Jakobsonmezi vlkami il v eskoslovensku, po vlce v USA; veejn vystupoval proti okupaci eskoslovenska v r. 1968. (159) Teorie pznakovosti je nejpnosnj morfologickou teori klasickho obdob prask koly. Je mono ji chpat tak diachronn, nebo privativn struktura gramatickch protiklad je zce spojena s jazykovm vvojem. Zd se, e pznakov len je vdy vvojov mlad, nebo

vznikl za tm elem, aby vnitn diferencoval uritou oblasti jazykovch jev, popisovanou do t doby jako celek lenem bezpznakovm. (159) Ve sv dob se dostalo binrnmu principu urit podpory od teorie informace, pro kterou je pevdn sloitjch vztah na dvojlenn protiklady vhodn. Proto tak R. Jakobson a cel jeho harvardsk kola vnovali teorii informace znanou pozornost. V souasn dob se binrn chpn jazykovch jev s vhodou uplatuje v potaov lingvistice. (159)

7.7. Aktuln lenn vtn

v prask kole byla v obdob mezi dvma svtovmi vlkami rozpracovna mimodn dleit syntaktick teorie, kter pispla k objasnn zkladnch otzek stavby vty a m urit vztah i k vtn smantice. Jde o tzv. teorii o aktulnm lenn vtnm (bn se uv zkratky A), kter se do cizch jazyk pekld jako teorie o funkn vtn perspektiv (v posledn dob uvaj tohoto Firbasova termnu tak dal nai lingvist). (159) podrobn teorii A rozpracoval teprve Vilm Mathesius, kter nkter zsady funknho vtnho rozboru publikoval u ped zaloenm Krouku. (160) Podle tto teorie se vta dl na dv sti. Z nich prvn st je tzv. vchodisko vpovdi, tj. ta st, o n se pak nco vypovd. Sama o sob tato st vty nevypovd bu vbec nic novho nebo jen velmi mlo, vtinou navazuje na pedchzejc st textu nebo jinak vyplv z kontextu. V dnen terminologii se dv pednost termnu tma. Druh st vty je jdro vpovdi neboli jinm termnem rma. Je to vlastn obsah vty ili to nov, co se o tmatu vypovd. (160) Teorie A m zk vztah i k charakteristick struktue vty v jednotlivch jazycch, z nich nkter zdrazuj rma tm, e je stav do druh sti vty, jin uvaj k jeho zdraznn specifickch formlnch prostedk (nap. fr. ctait, nebo angl. i was na zatku vty apod.), avak pro vechny je spolen, e rma njakm zpsobem vrazuj, aby bylo patrno, co je v dan vt novou informac. Aktuln lenn vtn je tedy jednou z jazykovch univerzli, nebo je bn ve vech jazycch, i kdy prostedky mohou bt rzn. (160) Mathesiova teorie A vznikla pi funknm porovnvn anglitiny s etinou. Pozdji byla jinmi leny Krouku aplikovna na dal jazyky. Rozvjen tto teorie pokrauje i po druh svtov vlce a pin dobr vsledky i v souasn dob, jak je to patrno zvlt u Danee a Firbase. Frantiek Dane povauje A za samostatnou syntaktickou rovinu, lpe eeno za jednu ze t syntaktickch rovin, z nich ostatn dv jsou roviny gramatick struktury a rovina smantick struktury vty. (161) Do jist mry podobn hledisko uplatuje tak J.D. Apresjan, kter rozliuje tzv. syntaktick, denotativn a signifikan vznam vty (Eksperimentanoje issledovanije semantiki russkogo glagola, 1967). (161) Funkn pojet jazyka a generativn metodu uplatnili tak autoi Petr Sgall, Eva Hajiov a Eva Burov v dle Aktuln lenn vty v etin (Praha, Academia, 1980), v nm zavdj do A vysoce formalizovan jazyk a porovnnm A esk a anglick vty e i otzku obecn typologie jazyk. (161)

7.8. Vlen a povlen obdob

Kapitola 8 Kodask kola a glosmatika

8.1. Potky kodask koly
V tictch letech 20. stolet vznikla v Dnsku tzv. kodask lingvistick kola, kter navzala na bohat domc tradice a stala se vedle prask koly nejvlivnjm smrem v rmci evropsk strukturln jazykovdy. Hlavn lohou pi vzniku kodask koly mli pedevm Viggo Brndal a Luis Hjelmslev, kte v r. 1934 zaloili tzv. Kodask lingvistick krouek a o pt let pozdji zaali vydvat asopis Acta Linguistica s podtitulem Revue internationale de linguistique structurale. V tomto asopise se a tak v Travaux du Cercle Linguistique de Copenhague, vydvanch po r. 1944 byly pak v nsledujcch dvaceti letech publikovny hlavn zsady kodaskho strukturalismu. (166) Pi zakldn nov jazykovdn koly sehrly vedle tradic dnsk filologie dleitou lohu tak mylenky F. de Saussura, Teze praskho lingvistickho krouku a v neposledn ad i mylenky starch i soudobch filozof a pedevm logik. (166) Vliv filozofie a zvlt logiky pedevm vliv rakouskho logika R. Carnapa je vidt v tom, e se autoi nov koly od potku snaili vytvoit s vyuitm apartu modern logiky novou lingvistickou teorii, kter by pracovala s pesn vymezenmi poukami a s jasn definovanmi termny. (166)

8.2. Zakladatel glosmatiky Luis Hjelmslev

L. Hjelmslev (1899-1965) patil bezpochyby k nejvtm postavm lingvistiky 20. stolet. Na rozdl od Bryndala, jeho jazykovdn nzory stly jednak nkde uprosted mezi filozofi a lingvistikou, jednak mezi tradin filologi a modern strukturln jazykovdou, vytvoil Hjelmslev zcela novou lingvistickou teorii, pro kterou sm pouil oznaen glosmatika (od eckho glosa = jazyk). (167) Od r. 1933 spolupracoval s H.J. Udallem na vypracovn zsad nov fonologie, kterou oba zprvu nazvali fonmatikou. Pod tmto nzvem pednesli sv teorie jet v r. 1935 na fonetickm kongresu v Londn. Avak u o rok pozdji, na lingvistickm kongresu v Kodani v r. 1936, rozili sv teorie i na oblast gramatiky a zaali uvat novho nzvu glosmatika. (167) Hjelmslev vydal nkolik dl, z nich zvltn vznam mla pedevm tl kniha vydan r. 1943 pod nzvem Omkring sprogteoriens grundlaeggelse. Dnsk originl byl ovem pomrn mlo pstupn zahraninm zjemcm a pozornost vzbudil a anglick peklad publikovan o deset let pozdji ve Spojench sttech pod nzvem Prolegomena to a Theory of Language (Prolegomena k teorii jazyka, 1953). (168)

Z dalch Hjelmslevovch dl jmenujme jet alespo Zklady obecn jazykovdy (Principes de grammaire gnrale, 1928), Kategorie pd (La catgorie des cas, I 1935, II 1937) a Jazyk (Sproget, 1963), kter vyel i v eskm pekladu (Jazyk, 1971). dn z tchto dl se vak nevyrovn jeho Prolegomenm" Pod tmto nepesnm nzvem (vstinj nzev eskho pekladu Zklady teorie jazyka) byla na 112 strnkch textu podna zcela nov lingvistick teorie, kter se pod nzvem glosmatika stala hlavnm pnosem kodask koly. (168)

10.3 Zakladatel deskriptivismu L. Bloomfield

Za nejvznamnjho zakladatele a pedstavitele americkho strukturalismu je povaovn Leonard Bloomfield. Jeho vliv byl tak siln, e celou americkou jazykovdu v obdob od poloviny dvactch do poloviny padestch let je monost oznait jako pevn bloomfieldovskou nebo pobloomfieldovskou. (204) Napsal celou adu knih a lnk, z nich uvedeme alespo ti.: vod do studia jazyka (Introduction to the Study of Language, 1914), Soubor pravidel pro teorii jazyka (A Set of Postulates for the Science of Language, 1926) a o dvanct let pozdji ne Sapir vydal knihu se stejnm nzvem Jazyk (Language, 1933). V prvnm dle jet navazuje na Wundtovu psychologii, v dalch pak odmt psychologick hlediska a sna se na rozdl od Sapira zvdetit jazykovdu, tj. oprostit ji od ostatnch vliv a opt ji o vhradn studium jazyka. (204) dkladn propracovanou a originln jazykovou teorii pedkld a v obshl knize Language, kter se stala bibl americkch strukturalist; a do poloviny 50. let ji povaovali za nepekonateln a nejvznamnj lingvistick dlo dvactho stolet. (205) Pes snahu oprostit se od vlivu psychologie a pouvat vhradn lingvistickch metod lze u Bloomfielda rozeznat zeteln vliv behaviorismu. (205) Ve sv teorii jazyka Bloomfield pouil behavioristickho schmatu S R (stimul vyvolvajc reakci) a upravil je pro poteby jazykovdy. (205) Cel schma vypad takto: S rs R, kde velk psmena oznauj vnj okolnosti, mal psmena jazykov (sdlovac) okolnosti a ipky pedstavuj pochody v nervovm systmu. Podle Bloomfielda se m jazykovda zabvat pouze stedn st schmatu (rs). (205) V polovin 50. let bylo toto schma nkolikrt kritizovno (Ch. F. Hockett, J. Whatmough) jako pli mechanick (neber v vahu lidskou inteligenci) a dnes je sami amerit lingvist povauj za pekonan. Naproti tomu i dnes meme souhlasit s Bloomfieldovm zvrem, e lidsk spolenost mohla dospt k dlb prce a me fungovat prv dky jazyku. (205) V porovnn s Bloomfieldovou obecnou teori jazyka, kter v mnohm ohledu zastarala, je daleko pnosnj jeho psn vdeck popis gramatickch jev. Pedstavuje velmi podrobn a originln rozbor gramatiky. (205) Bloomfield je tak zakladatelem americk fonologie, kterou psn odliuje od fonetiky. Jeho pojet fonmu je blzk pojet prask koly, je vak ir (nap. i pzvuk a intonace jsou

povaovny za fonmy, kdeto v prask kole jsou klasifikovny zvl jako tzv. prosodmy). Takto ir pojet se v americk fonologii udruje dodnes. (206) Dokonal popis jazyka, kter byl Bloomfieldovm clem (a kter se mu po formln strnce do znan mry podail), dal nzev i cel americk strukturln jazykovd, je bv oznaovna jako deskriptivn tj. popisn. Jej hlavn vhodou je snaha o dokonal popis vech jazykovch tvar, nevhodou je nezjem o lexikln obsah. (206)

Kapitola 11 Generativn a transforman mluvnice

11.1. Noam Chomsky a dv varianty generativn mluvnice
Noam Chomsky (ti omsky) zakladatel generativn a transforman mluvnice, tj. jazykovdn koly, kter dnes pevld ve Spojench sttech a m znan vliv i v dalch zemch. (218) Vedle lingvistiky se vnoval tak historii, filozofii, sociologii a politice. Koncem edestch let byl u znm nejen jako vznamn vdec, nbr tak jako jeden z nejostejch kritik americkho politickho a socilnho ivota. Zvlt oste vystoupil v dle Americk moc a nov mandarni (American power and the new mandarins, 1967) proti americk vlce ve Vietnamu. (218) Chomsky vydal koncem padestch let knihu Syntaktick struktury (Syntactic structures, 1957) . V tomto dle navrhl zcela nov pstup k jazyku, kter je povaovn za prvn variantu mluvnice, je se nazv generativn nebo transforman, ppadn se oznauje obma nzvy. (218) Termn generativn znamen, e jde o takov druh mluvnice, kter se dv na jazyk jako na tvr proces, v nm se jednotliv vty generuj (tj. vytvej) podle pedem danch pravidel. Souhrnem tchto pravidel povauje Chomsky za gramatiku jazyka. Pravidel i jazykovch jednotek je podle nho omezen poet, umouj mu vak generovat neomezen mnostv vt podle okamit poteby mluvho. (218-219) zavd pojem jdrovch vt (kernel sentences), tj. nkolika zkladnch jednoduchch vt, z nich jsou vechny ostatn vty a vechna souvt odvozeny pomoc transformanch pravidel. Proto se jeho teorie nazv generativn a transforman mluvnice. (219) Zcela v duchu americk tradice pokusil se Chomsky odhldnout od jazykovho obsahu: prvn varianta jeho teorie je ist formln. Byl proto nkolikrt kritizovn a v polovin edestch let piel s druhou variantou generativn a transforman mluvnice, v n pepracoval sv pvodn pojet syntaktick sloky, prohloubil pojet fonetick sloky a navc zaadil i sloku smantickou (viz zvlt: Aspects of the theory of syntax, 1965; Topics in the theory of generative grammar, 1966; pro fonetiku: Noam Chomsky Morris Halle, The sound pattern of English, 1968). Druh

varianta vyvrac znanou st tvrzen obsaench v pvodn podob transforman mluvnice z r. 1957. Ob varianty jsou vak z hlediska obecn lingvistiky zajmav. (219)

11.2. Prvn obdob: syntaktick struktury

Chomsky rozebr tzv. mluvnici frzov struktury (phrase structure grammar), kterou je mono oznait tak jako syntagmatickou mluvnici. Vypracoval ji sm na zklad teorie bezprostednch sloek. Ukazuje, jak je mono odvodit (derivovat) z vty S etzec NP + VP atd., a k derivaci koncovho etzce, nap. the man hit the ball (mu zashl m). Dle zavd pojem frzovho ukazatele (Phrase-marker nebo tak P-marker), kter m formu stromu a ukazuje, v jakm poad a v jakch vzjemnch vztazch jsou vechny sloky vty. (220-221) Tento druh mluvnice m rekurzvn charakter. Rekurzvnost spov v tom, e kterkoliv prvek stromu se me znovu objevit v jeho ni sti (nap. jednm z prvk vty S me bt opt jin vta S). (221) Chomsky navrhuje tet typ gramatiky, v n se bude frzov struktura aplikovat pouze u nkolika zkladnch tzv. jdrovch vt (kernel sentences), kdeto vechny ostatn vty se budou povaovat za jejich obmny i transformace, kter budou popsny pomoc tzv. transformanch pravidel. Poprv se zde setkvm s generativn mluvnic doplnnou o transforman sloku. (221)

11.3. Jdrov vty a transformace

V pojet Chomskho je teba stanovit jdrov vty jazyka takovm zpsobem, aby bylo snadn generovat je pomoc frzov struktury. Tyto jednoduch jdrov vty se povauj za axiomy celho systmu. Vechny ostatn vty jazyka jsou pak odvozeny od vt jdrovch pomoc transformanch pravidel. Je zejm, e se Chomsky sna vytvoit pro poteby jazykovdy obdobu matematickho deduktivnho systmu, kter se skld: a) ze souboru znak a symbol logick povahy; b) z axiom danho systmu; c) z pravidel, kter dedukuj z axiom dal pravidla a teze a vytvej tak cel systm. (221) Chomsky sm vypracoval soubor symbol, piem nkter pevzal od deskriptivist, jin zaadil nov, vechny vak pesn definuje. Za axiomy mu slou jdrov vty, proto se ani nesna ble je vysvtlovat (axiomy jsou obecn pijman pravdy systmu). Konen pomoc transformanch pravidel se z tchto axiom dedukuj vechny ostatn vty jazyka. (222) Gramatick transformace je v generativn mluvnici funkn proces, kterm se osvtluje vztah mezi zkladn (bzovou) konstrukc a konstrukc odvozenou (derivovanou). Transforman pravidlo lze aplikovat bu na jdrovou vtu nebo na vtu transformovanou u jinm pravidlem. Nkter transformace jsou povinn, jin voliteln. Transformace zporu vytv z vty kladn vtu zpornou, transformace pasivn vytv z vty aktivn vtu pasivn, atd. (222) Prvn variantu jeho generativn mluvnice bychom tedy mohli shrnout takto: pi konstrukci vty (1) se vychz z uritho potu symbol, kter se ad podle pijatch axiom (jdrovch vt) a za pomoci pepisovanch pravidel odhaluj zkladn frzovou strukturu; (2) na zskan koncov etzce se aplikuj povinn, ppadn i voliteln transforman pravidla, jimi se zmn poad

nkterch symbol, ppadn se dopln nebo vypust nkter morfmy; (3) konen fonologick pravidla zmn sled zskanch symbol na fonetickou podobu vty. (223)

11.4. Druh obdob: zaveden smantick sloky

Prvn verze Chomskho generativn a transforman mluvnice vzbudila znan zjem, ale tak etn nmitky. Kritikov poukazovali na to, e nap. zporn, tzac a rozkazovac vty jsou v jazyce tak ast a rozmanit, e nen sprvn odvozovat je pomoc transformanch pravidel od jdrovch vt, nbr e je teba povaovat je rovn za jdrov vty. (223) Dle se zeteln ukzalo, e nkter vty jsou dvojznan nebo dokonce maj vznam nkolik, piem formln rozbor nen schopen takov pklady sm o sob rozeit. (223) Jak je vidt, vtina kritickch poznmek byla namena proti plinmu formalismu prvn varianty transforman mluvnice, tj. jinmi slovy proti absolutnmu podcenn smantick sloky. Chomsky kritiku pijal a v r. 1965 a v nsledujcch letech uveejnil v nkolika publikacch novou verzi generativn a transforman mluvnice, v n se u zabv vedle ostatnch sloek tak smantickou strnkou jazykovho rozboru. (223) V nov verzi upustil Chomsky od tzv. jdrovch vt a zavedl nkolik termn novch. Ze smantickho hlediska je nejdleitj jeho rozlien mezi tzv. hloubkovou a povrchovou strukturou. Podle nho tvo povrchovou strukturu vty ta struktura, kter je konenm vsledkem transformac a na n jet nebyla aplikovna morfologick pravidla, je by ji zmnila v konkrtn sledy morfm i fonm. Naproti tomu tzv. hloubkov struktura obsahuje vechna data, kter umouj urit smantick obsah vty. Je to soubor vech smantickch prvk vty, tedy vlastn vznam sdlen. (223) Toto nov pojet zpsobilo, e tak transformace dostaly novou podobu. Jejich funkc u nen vytvet z nkolika jdrovch vt vechny ostatn vty jazyka. Ve druh verzi generativn mluvnice slou transformace k tomu, aby zmnily hloubkovou strukturu na strukturu povrchovou. Jinmi slovy: maj umonit, abychom od smantickho obsahu vty doli ke konkrtnmu zvukovmu etzci, tj. k fonetick podob vty. (223-224) Generativn mluvnice se v nov verzi skld ze t sloek: smantick, syntaktick a fonologick. Smantick sloka je zavedena nov. Je to systm pravidel, kter maj umonit smantickou interpretaci hloubkov struktury vty. Syntaktick sloka obsahuje jednak soubor pepisovacch pravidel, kter maj zachytit hloubkovou strukturu vty, jednak soubor transformanch pravidel, kter maj zmnit hloubkovou strukturu na strukturu povrchovou. Fonologick sloka m zmnit povrchovou strukturu na konkrtn zvukovou podobu vty. (224) Je teba poznamenat, e centrln postaven m i ve druh variant sloka syntaktick. Tu zpracovv Chomsky dkladn, nebo ji povauje za jedinou tvr sloku (ostatn dv maj podle nho pouze interpretan charakter). Naproti tomu jeho zpracovn sloky smantick a fonologick je daleko mlhavj a znan nepln. (224)

11.5. Hloubkov a povrchov struktura

11.8. Souasn stav a perspektivy generativn a transforman mluvnice

V eskoslovensku je prkopnkem generativn mluvnice pedevm Petr Sgall spolu s Evou Hajiovou, Jarmilou Panevovou a dalmi spolupracovnky. Je rovn nam pednm znalcem v otzkch matematick a strojov lingvistiky (viz zasvcen populrn vod Cesty modern jazykovdy, Praha 1964, a novj kolektivn prci Ume stroje esky, Praha 1982) a zejmna v otzkch strojovho pekladu. Svoji funkn generativn teorii vyloil pedevm v dle Generativn popis jazyka a esk deklinace (1967) a v kolektivn zpracovanm dle A functional approach to syntax in generative description of language (1969). Tak jeho teorie se znan li od pvodnch mylenek Chomskho, zvlt v tom, e gramatiku chpe komplexnji. Vedle generativn sloky rozeznv i tzv. sloky transduktivn, kter slou k penesen pslunch prvk do jin roviny. (231)

Kapitola 13 Kvantitativn lingvistika a teorie informace

13.1. Jazykovda a matematika
Termnem matematick lingvistika se dnes zpravidla oznauje pomezn disciplna, kter m podle nkterch lingvist piblin stejn blzko k matematice i jazykovd, podle jinch je to spe ta st lingvistiky, kter uv matematickch metod. Vznikla na konci padestch a na zatku edestch let naeho stolet. asto se jako potek matematick lingvistiky uvd rok 1957, tj. rok VIII. mezinrodnho lingvistickho kongresu v Oslo. (248) Nkterch matematickch metod se ovem v jazykovd uvalo u mnohem dve, zvlt po cel 20. stolet, ale i ke konci stolet 19. Byly to vak vhradn takov metody, kter bychom dnes oznaili jako kvantitativn nebo statistick. To znamen, e ze dvou dnes bn uznvanch odvtv matematick lingvistiky navazuje lingvistika kvantitativn jako jedin na uritou tradici. Druh odvt matematick lingvistiky, tj. lingvistika algebraick, spolu s lingvistikou strojovou (tj. aplikac dvou odvtv matematick jazykovdy), vznikla teprve koncem padestch let v souvislosti se vznikem jinch modernch pomeznch discipln, pedevm modern logiky, a s rozvojem vpoetn techniky. Avak konec padestch let byl uritm meznkem i pro samu kvantitativn lingvistiku, protoe v t dob byla do jist mry ovlivnna vznikem matematick teorie informace. (248)

13.2. Potky kvantitativn jazykovdy a pojem frekvence

Kapitola 14 Algebraick lingvistika a formln logika

14.1. Vznik a obsah algebraick lingvistiky

matematika se zejmna od druh poloviny 19. stolet prudce rozvjela a v souvislosti s rozvojem formln logiky doshla znan vysokho stupn abstrakce, kter umouje jej vyuit jako jednoho z obecnch zklad vdeck teorie vbec. Proto dochz k matematizaci cel ady vdnch odvtv a tak v jazykovd se objevuj takov matematick metody a postupy, kter u nemaj kvantitativn charakter. Tyto nov, nekvantitativn metody v jazykovd se dnes oznauj vtinou termnem algebraick lingvistika. (280) Algebraick lingvistika se zaala formovat v druh polovin padestch let, termn algebraick lingvistika byl navren L. Bar-Hillelem. Rychle se rozil a je dnes bn uvn v celm lingvistickm svt (u ns viz u sbornk Cesty modern jazykovdy z r. 1964). Nkte matematikov a lingvist v bvalm Sovtskm svazu dodnes uvaj o nco star termn teorie jazykovch model, jm se oznauje tot. (280) Do algebraick lingvistiky se dnes zahrnuje cel ada metod, kter se mezi sebou mohou znan liit. Spolen je jim to, e se s vyuitm formln logiky sna o exaktn popis funkn hodnoty tch jednotek, s nimi se operuje pi analze pirozench jazyk. (280) Algebraick lingvistika se opr o rozbor uspodanch etzc syntaktickch jednotek. Typickm a nejsoustavnji propracovanm pkladem je generativn mluvnice N. Chomskhodal generativn teorie funkn generativn popis jazyka, vypracovan P. Sgallem a jeho spolupracovnky, nebo aplikan generativn model jazyka, vypracovan S.K. aumjanem. (280)

14.2. Modern formln logika

Formln logika je vda, kter studuje podmnky, za nich jedny vroky vyplvaj z druhch. Za jejho zakladatele je povaovn Aristoteles, kter vypracoval tzv. sylogistiku, tj. uen o zvltnm druhu sudku, o tzv. sylogismu (kad sylogismus se skld ze dvou premis a ze zvru, kter z nich vyplv, tedy celkem t vrok). Tento deduktivn postup dle rozpracovali ve starovku stoikov a ve stedovku scholastikov, zejmna Duns Scotus, William Occam, Raimundus Lullus aj. (281) V 16. stolet se pokusil Francis Bacon poprv formulovat pravidla induktivnch sudk. Jeho pokraovatelem byl v tomto ohledu jet v 19. stolet John Stuart Mill. Ke kvalitativnmu zvratu dolo v druh polovin 19. stolet, kdy se rozvinula tzv. symbolick nebo tak matematick logika, kter je tak vchodiskem souasn formln logiky. (281) Logikov i matematikov doli v druh polovin 19. stoletshodn k zvru, e potebm vdy by mohl vyhovovat jedin takov komunikativn systm, kter by se skldal z abstraktnch jednotek, tj. symbol, uspodanch vhodnm zpsobem, tj. tak, aby byla zajitna maximln pesnost vdeckho sdlen. Pro takov systm byl zvolen nzev metajazyk nebo tak logick algebra. (281) Na zatku 20. stolet vybudovali lingvistick matematik a logik David Hilbert metajazyk matematiky jinmi slovy metamatematiku. Na druh stran polt logikov a filozofov sdruen v zv. lvovsko-varavsk kole, zejmna K. Ajdukiewicz, J. Lukasiewicz, A. Tarski aj. vytvoili v obdob mezi dvma svtovmi vlkami metajazyk logiky jinmi slovy metalogiku. (281)

Pozdji byl spolenm silm matematik a logik vytvoen obecn metajazyk, spolen pro matematiku i logiku, a vznikla tak nov vdn disciplna, kter se zpotku oznaovala jako logistika, dnes se vak pro ni pouv sp nzvu matematick logika. Strun eeno, je to logika pouvajc matematick metodologie. Studuje zejmna tzv. logick kalkuly, jejich formln vstavbu, pedpoklady, povahu, monosti jejich vyuit apod. (281-282) George Boole vytvoil v polovin 19. stolet vbec prvn systm matematick logiky, znm dnes pod nzvem booleovsk algebra nebo tak algebra logiky, Johann Gottlob Frege, jen v roce 1879 zavedl nap. pojmy a termny vrokov funkce, pravdivost funkce a kvantifiktor, a konen Bertrand Russell, jen spolu s A.N. Whiteheadem vydal v letech 1910-13 mimodn dleit dlo Principia Mathematica, v nm odvodil matematiku z nkolika logickch axiom. (282) rakousk filozof Ludwig Wittgenstein vydal v roce 1921 znm spis Tractatus logicophilosophicus, v nm redukoval koly filozofie na logickou analzu jazyka a prakticky vechny ostatn filozofick otzky oznail za metafyzick pseudoproblmy, od nich je nutno filozofii oistit. Toto jeho dlo se stalo teoretickm vchodiskem novopozitivismu, zejmna pozitivisticky orientovanch logik. (282) Navzali na nho zvlt pedstavitel Vdeskho kruhu. Z jeho pedstavitel jmenujme alespo Rudolfa Carnapa, kter v prci Logick syntax jazyka (Die logische Syntax der Sprache, Vde 1934) jako prvn zavedl abstraktn symbolickou metodologii do oblasti skladby, a dle Hanse Reichenbacha, kter se teoreticky zabval jazykem v prci Zklady symbolick logiky (Elements of Symbolic Logic, New York, 1948). elnm pedstavitelem vdesk koly byl i Ernst Cassirer, kter v prvnm dle sv Filozofie symbolickch forem (Philosophie der symbolischen Formen I, Die Sprache, Berln 1923) podal vod do symbolick logiky. (282) ...jejich filozofickm vchodiskem byl empiriokriticismus a pozitivismus rakouskho filozofa Ernsta Macha, jeho kritiku podal v r. 1908 V.I. Lenin v dle Materialismus a empiriokriticismus. Novopozitivistick orientace pedstavitel vdesk koly zpsobila, e v konfrontaci s logikou dialektickou byla v SSSR a v bvalch socialistickch zemch asto odsuzovna cel formln logika. (282) Souasn formln logika m vypracovny zkladn logick systmy, tj. pedevm dnes u klasick vrokov kalkul, pracujc s operacemi konjunkce (A et B), negace (non-A), disjunkce (A nebo B), implikace (jestlie A, pak B) a ekvivalence (A kdy a jen kdy B). Pro oznaen tchto operac byly zavedeny jednoduch symboly (stka, ~, obrcen stka, napravo poloen hyperbola, ), kter nm zde mohou slouit jako pklad jednoznan definovanch symbol, jimi jsou oznaovny vce nebo mn sloit operace. (283) Dalm u klasickm logickm systmem je tzv. prediktov kalkul, pracujc u s pojmy predikt, argument, opertor, kvantifiktor aj. (283) Spolenm silm matematik a logik vznikla nap. teorie algoritm, tj. pesnch formalizovanch pedpis, podle nich je teba v danm poad vykonat pslun operace, co vede k een danho problmu. Teorie algoritm m mimodn vznam pro vpoetn techniku a kybernetiku. (283)
Koment [KV1]: doporuuje me k blimu studiu zejmna Zichovu Modern logiku a Jankovy Zklady formln logiky

14.3. Matematick modely a jazykovda

14.6. Zvislostn gramatika a teorie graf

zvislostn gramatika vznikla v souvislosti s potebami strojovho pekladu jako siln formalizovan teorie, kter dsledn vyuv apartu modern matematiky, zvlt pak matematick teorie graf. Ta se stala samostatnou teori v polovin tictch let naeho stolet, avak velmi intenzvn se rozvj zvlt od edestch let v souvislosti s potebami strojov lingvistiky i jinch obor. asto se povauje za soust kombinatoriky. (297) Za jej velkou pednost lze povaovat fakt, e i pomrn sloit jevy zobrazuje velmi nzornm zpsobem. Vlivem tradice m k zvislostnmu pojet i k vyuit graf blzko i cel ada naich souasnch lingvist; za vechny jmenujme alespo Frantika Danee v oblasti syntaxe a M. Dokulila v oblasti tvoen slov. (297)

15.1. Vznik a postaven strojov lingvistiky

Koncem padestch let vzniklo v souvislosti s rozvojem kvantitativn a algebraick lingvistiky, kybernetiky a jinch pomeznch discipln dal odvtv jazykovdy, kter se zpravidla oznauje termnem strojov lingvistika. Tento nzev vystihuje fakt, e jde v tomto ppad o strojov zpracovn jazyka, kter se pvodn provdlo na pomrn jednoduchch a levnch drnottkovch strojch, dnes pevn na sloitch a nkladnch potach (odtud anglick nzev tto disciplny Computational Linguistics). (302) Pedevm souvis s neobyejn rychlm rstem vdeckch a technickch informac. Odhaduje se toti, e se v souasn dob mnostv tchto informac zdvojnsob bhem kadch asi patncti let. (302) dnen vdeck pracovnk u vtinou nen schopen sledovat stle rostouc zplavu odbornch lnk a jinch publikac, kter v jeho oboru vychzej. Prv z tchto dvod se odbornci z rznch vdnch odvtv sna nalzt co nejvhodnj systm automatickho (tedy strojovho) ukldn vyhledvn informac. (302) Informace jsou publikovny v rznch jazycch, a proto prudk rst informac klade stle rostouc nroky i na mnostv peklad a pekladatel. (302) V obou ppadech m lingvistika spolu s matematikou klov postaven. Pro ukldn a vyhledvn informac je nap. nutn sestavovat pslun informan jazyky, pro strojov peklad pak provst dokonalou analzu vchozho jazyka, sestavit bu tzv. pevodn jazyk nebo jinm zpsobem umonit strojov pevdn jednoho jazyka na druh, a vypracovat i metody syntzy jazyka clovho. (302) Strun bychom postaven strojov lingvistiky mezi ostatnmi disciplnami mohli charakterizovat asi takto: v rmci matematick lingvistiky existuj dva teoreticky zamen obory,

tj. lingvistika kvantitativn a algebraick; jejich praktickou aplikac je pak pedevm lingvistika strojov, kter se nkdy tak oznauje nzvem aplikovan (matematick) lingvistika. (302-303)

15.6. Dvojkov soustava

Technick een potae vyaduje, aby jednotliv sla, slova nebo cel instrukce, s nimi pracuje, byly zobrazeny ve dvojkov soustav. Je to dno tm, e na magnetick psce nebo ve feromagnetick pamti dan msto bu je nebo nen zmagnetizovno, elektrick impuls danou cestou bu prochz nebo neprochz atd. (309) V praktickm ivot jsme zvykl potat v destkov soustav. To je pouh konvence a do znan mry jev nhodn, zpsoben tm, e mme deset prst a e si jimi pi potn pomhme. Vimnme si, e k zapsn libovoln velkho sla vystame v destkov soustav s deseti sly 09. Mme-li napsat deset, peme v pslunm du 0 a do vyho du peneseme 1, protoe vy d obsahuje desetkrt vt hodnoty. Tak napklad slo dv st tyicet ti peme v destkov soustav jako 243, co znamen: 2 x 100 + 4 x 10 + 3 x 1. Na poslednm mst jsou tedy jednotky a na kadm dalm mst vlevo vdy desetkrt tolik ne na mst pedchzejcm (proto destkov soustava). (309-310) Kdybychom potali nap. v ptkov soustav, pak bychom uvali jen slic 0-4; pi zpisu by na poslednm mst byly opt jednotky, avak na druhm mst zprava msto destek u ptky, na tetm msto stovek ptadvactky, na tvrtm stoptadvactky (protoe 125 = 5 x 25 = 53) a na kadm dalm vdy ptinsobky pedchzejcch hodnot. V ptkov soustav by tedy slo napsan jako 243 znamenalo (2 x 25) + (4 x 5) + (3 x 1), tj. 50 + 20 + 3, a oznaovalo by tedy hodnotu sedmdest ti i 73 zapsan v destkov soustav. Naopak hodnotu dv st tyicet ti bychom v ptkov soustav museli zapsat jako 1433, co znamen: (1 x 125) + (4 x 25) + (3 x 5) + (3 x 1). (310) V dvojkov soustav mme k dispozici pouze slice 0 a 1 (vilo se psan I) a pi zpisu libovolnho sla oznauje posledn slice opt jednotky, druh zprava vak u dvojky, tet tyky, tvrt osmiky a na kadm dalm mst vlevo tj. v kadm vym du jsou vdy dvojnsobky pedchzejcch hodnot. V dvojkov soustav tedy zpis 243 neexistuje, protoe ani jednu z uvedench slic nemme k dispozici. Hodnotu dv st tyicet ti napeme v dvojkov soustav jkao IIII00II, tj. (1 x 128) + (1 x 64) + (1 x 32) + (1 x 16) + (0 x 8) + (0 x 4) + (1 x 2) + (1 x 1). Hodnotu dv st tyicet ti tedy meme zapsat v rznch soustavch jako: 24310 nebo 14335 nebo IIII00II2, kde doln indexy oznauj, v kter soustav byl zpis proveden. (310) Pro praktick ivot by nm dvojkov soustava st vyhovovala; vdy k zpisu te hodnoty potebujeme v destkov soustav pouze tmstn slo, kdeto v soustav dvojkov u slo osmimstn. Pro pota, kter provd miliony operac za sekundu, vak takov vc nehraje prakticky dnou roli. Dleit je naopak to, e v dvojkov soustav vystame s pouhmi dvma slicemi (0 a 1), kterch meme vyut pro rozlien zkladnch prvk logick informace (k se j tak booleovsk, podle G. Boolea), to znamen k rozlien vztahu: plat (I) neplat (0), nebo tak ano (I) ne (0). (310) Vidli jsme, e i druh typ informace, tzv. informaci selnou nebo tak numerickou, meme snadno zobrazit v dvojkov soustav. A dodejme jet, e i tet a posledn typ informace, tzv. informace alfabetick, tj. etzy psmen nebo jinch znaek, se d pevst na dvojkovou soustavu. (310)

Zkladn jednotkou teorie informace 1 bit lze definovat jako jedno rozlien typu ano ne, nebo tak jako jeden krok dvojkov soustavy. slo dv st tyicet ti zapsan v dvojkov soustav jako IIII00II, vyaduje osm krok, tedy 8 bit informace. (310) Pro ilustraci tchto souvislost si uvedeme nzorn a srozumiteln pklad. Kad lovk m otce a matku. Z toho vyplv, e kdokoli z ns m 2 rodie, 4 prarodie a 8 praprarodi. Ve tvrt generaci m kad z ns u 16 pmch pedk, v pt 32, v est 64, v sedm 128, v osm 256 a v dest 1024 pmch prarodi. Kdybychom vzali prmrn generan rozdl 25 let a vyli od r. 1995, znamenalo by to, e v roce 1745, tj. ped 250 lety, ml kad z ns 1024 ijcch prarodi dest generace. (310-311) Je samozejm, e o dalch 250 let zpt, tedy v r. 1495, ml kad z nich opt 1024 pmch pedk. To by znamenalo, e kad z ns ml v 20. generaci ped 500 lety 1024 x 1024, tj. 1 048 576 pmch prapedk. A protoe kad z nich ml o 500 let dve rovn takov poet prapedk, znamenalo by to, e ped 1000 lety, tedy v r. 995, ml kad z ns ve 40. generaci celkem 1 048 576 x 1 048 576 pmch prarodi, co je samozejm mnohonsobn vce ne kolik lid tehdy na Zemi ilo. (311) pomoc pouhch deseti krok dvojkovho systmu meme pesn urit kterhokoli z 1024 naich prapedk z dest generace. Tak kdybychom oznaili slicemi I matku a 0 otce, pak nap. v desetimstnm sle dvojkov soustavy 0II00I00II bude znamenat posledn slice nai matkku, pedposledn jej matku, tet od konce jejho otce atd.; vimnme si toho, e jde o konkrtn osoby, a to znamen, e bychom desetimstnm slem skuten mohli urit kteroukoli osobu z dest generace, i kdy bychom jej totonost dnes u tko v matrikch zjistili. (311) Rozhodnut typu I nebo 0, tj. v naem ppad matka otec, a podobn plat neplat i ano ne, pedstavuje 1 bit informace. Deset rozhodnut tohoto typu, ktermi je mono identifikovat u 1024 prvk, pak pedstavuje deset bit informace. Vidli jsme, e 20 bit u identifikuje kadou z 1 048 576 jednotek a 40 bit umouje rozliit mnoho miliard jednotek. (311) Vyuit dvojkovho principu v potach je velmi irok. Tak nap. pam potae se skld z bunk, tj. skupin jednobitovch pamovch prvk. Obsah buky se nazv slovo a jeho dlka je urena potem bit. m je slovo del, tm vt sla meme zobrazit, ale tm je tak pam stroje dra a o nco pomalej. Modern potae obyejn pracuj s dlkou slova bu 24 bit, sta-li nm pracovat s miliony elementrnch jednotek, nebo 32 bit, potebujeme-li pracovat s miliardami jednotek. (311) S principem dvojkov soustavy zce souvis tak lingvistick binrn teorie, a to v tom smyslu, e vechny jazykov kategorie, kter maj binrn povahu, lze snadno kdovat v dvojkov soustav. Pokud zjevn binrn povahu nemaj, pevdj se takov sloitj kategorie ve strojov lingvistice a v teorii informace asto na kategorii binrn z praktickch dvod, toti prv proto, aby s nimi bylo mono v potach pracovat. (311)

15.7. Algoritmy a programovac jazyky

15.8. Strojov peklad

V eskoslovensku byly prce na strojovm pekladu zahjeny u v r. 1957 a prvn pokusn peklad z anglitiny do etiny se uskutenil v lednu 1960 na eskoslovenskm potai SAPO (lo o nkolik destek slov). Kolektiv pracujc ve sloen P. Sgall, E. Hajiov, J. Panevov, P. Piha, Z. Kirschner aj. pvodn na filozofick fakult UK musel z politickch dvod odejt na fakultu matematicko-fyzikln, teprve po pdu komunistickho reimu se vrtil na filozofickou fakultu. (319)

17.9. Textov lingvistika

V sedmdestch letech vystoupilo nkolik lingvist s tvrzenm, e zkladn jednotkou, s n by mla lingvistika pracovat je text. zaala se tak rozvjet nov disciplna, tzv. textov lingvistika nebo lingvistika textu. Mezi jej zakladatele a propagtory pat pedevm holandsk lingvista Teun A. van Dijk, dle J.S. Petfi, pracujc v Bielfieldu, a konen Rakuan W.U. Dressler. U ns se textovou lingvistikou zabvali zejmna K. Hausenblas, Frantiek Dane a dal. (375)

18.2. Vvoj sociolingvistiky a jej hranice

Vznik modern sociolingvistiky spad do druh poloviny padestch let 20. stolet. (391) Vznamnmi pedstaviteli prvnho obdob byli pedevm Joshua A. Fishman a William Labov. Prvn z nich se vnoval zejmna otzkm bilingvismu a diglosie, jazykov politiky a jazykovho plnovn, a to se zvltnm zetelem k rozvojovm zemm. Naproti tomu W. Labov rozpracoval teorii lingvistick stratifikace a jej zvislosti na spoleenskch faktorech, a proslavil se zejmna sociolingvistickou interpretac jazykovch zmn, analzou mluven anglitiny v New Yorku a dslednm i dmyslnm zpracovnm sociolingvistickch metod, v nich prosadil i pstupy statistick. (391) Z britskch sociolog vynikli zejmna M.A.K. Halliday, kter se v rmci obecn jazykovdy dv na jazyk z hlediska sociln smiotickho, a B. Bernstein, autor diskutovan teorie o pm zvislosti lingvistickch schopnost a dovednost na pslunosti mluvho k urit spoleensk td. (391) Mezi pedn sovtsk sociolingvisty patili zvlt A.D. vejcar a orientalista L. B. Nikolskij. Oba uplatovali znalosti problematiky mnohonrodnostnho sttu a jazykov situace v zemch Dlnho vchodu. Samostatn vydali v sedmdestch letech publikace vnovan rznm otzkm tto nov disciplny a spolen pak v roce 1978 vod do sociolingvistiky, jeho esk peklad (1983) je prvn prce, kter soustavn uvd esk tene do problematiky tto disciplny. (392) Sociolingvistika se stle vce pstuje i v dalch zemch, zvlt ve Francii, Itlii, Nmecku, Polsku atd. U ns jsou jej vsledky zatm velmi skromn. Populrn vdeckm vodem do n z hlediska poteb socialistick spolenosti byla nap. kniha J. Skcela a kol. Rok 2000 jazyk jako most a propast (1982). (392)

nejdleitj otzky, kter do sociolingvistiky patrozvrstven nrodnho jazyka v zvislosti na socilnch faktorech, problematika bilingvismu a diglosie, sociolingvistick pohled na jazykov zmny a otzky jazykov politiky a jazykovho plnovnetnolingvistika. (392) Pokud jde o hranice sociolingvistiky, lze ci, e m pomrn blzko k psycholingvistice, s n se nkdy pekrv. Nkte pedstavitel sociolingvistiky rozliuj tzv. makro- a mikrosociolingvistiku (nebo tak makrorovinu a mikrorovinu tto disciplny). Pedpona makroznamen, e jde o zkoumn jazyka velkch jazykovch spoleenstv (nap. nrod), kdeto mikroznamen, e se jedn o jazyk malch skupin obyvatelstva (nap. dvojic, rodiny, atd.). (392) Interdisciplinrn charakter sociolingvistiky je zejm u z toho, e jde o vyuit sociologickch metod v lingvistice. (392)

18.3. Struktura spolenosti a jazyk 18.9. Jazykov politika

V sociolingvistice se asto pracuje s pojmy a termny jazykov plnovn, jazykov konstruktrstv nebo jazykov politika. (408) Tkaj se takovch jev jako je zavdn psma u jazyk, kter ho dosud nemaj, provdn pravopisnch reforem, a pedevm zen nebo ovlivovn jazykov situace v mnohonrodnostnch sttech, kde vedle sebe ij rzn etnick celky znan se lic nejen jazykem, ale i kulturn a ekonomickou rovn, potem obyvatelstva atd. (408) Teoreticky eeno, mnohonrodnostn stt m zpravidla zjem na jazykov unifikaci (sjednocovn), a to jednak z dvod praktickch (vzjemn dorozumvn v rmci sttu), jednak asto z dvod ideologickch (prostednictvm jazyka se asto vnucuje nrodnostnm meninm i kultura a ideologie vldnouc tdy nebo nejpoetnjho nroda). (408) Prakticky cel obyvatelstvo Spojench stt se skld z pisthovalc nebo jejich potomk. Tito pisthovalci pili a dodnes pichzej z nejrznjch zem a kontinent, a pinej s sebou i velmi odlin jazyky a kulturu. Hned v prvn nebo nkolika nejblich generacch se vak tyto rznorod etnick celky petvej v tzv. mscm hrnci (melting pot) a vytvej novodob americk nrod, jeho jedinm jazykem je anglitina, dnes u do znan mry jej samostatn americk varianta. (409) Jazykov, kulturn a etnicky velmi sloit situace byla a je v bvalm Sovtskm svazu, na jeho zem ilo ped jnovou revoluc vce ne 130 nrod a nrodnost, mezi jejich kulturn vysplost byly tehdy propastn rozdly (nap. jen dvacet z tchto jazyk mly psmo). Proto od samho potku vnoval zejmna V.I. Lenin velkou pozornost nrodnostnm a jazykovm otzkm (nap. v Deklaraci prv nrod Ruska), pozdji kritizoval nsiln zavdn rutiny do neruskch etnickch celk, zasazoval se o zizovn autonomnch oblast, o prosazovn jazyk republik, prvo rodi vzdlvat dti v mateskm jazyce atd. (409) Pro mnoh jazyky bylo v Sovtskm svazu vypracovno psmo a v letech 1966-1968 bylo pod redakc akademika Vinogradova publikovno monumentln dlo Jazyky nrod SSSR,

v nm kolektiv autor systematicky zpracoval 127 jazyk. Pesto byl v SSSR masov rozen bilingvismus kombinovan s diglosie, nebo znan st obyvatelstva tam pouvala vedle svho mateskho jazyka i rutinu, zvlt v kontaktu s jinmi etnickmi celky. (409) Velkm problmem je een nrodnostnch, kulturnch a jazykovch otzek v bvalch kolonich. Koloniztoi si vtinou rozdlovali podmann zem u zelnho stolu (mnohdy proto hranice sledovaly polednky a rovnobky) a vbec nebrali ohled na poet, rozdlen, jazyky a kulturu domorodch kmen a nrodnostn. (409) Toto koloniln ddictv se neblaze projevilo pi rozpadu kolonilnho systmu, k nmu dolo okolo roku 1960. Nov vytvoen nezvisl stty mohly jen s velkmi obtemi prosazovat nkter domorod jazyk jako jazyk edn a vtinou byly po nkolika marnch pokusech nuceny vrtit se k jazyku bvalch koloniztor. Z tchto dvod je dnes nap. v Angole oficilnm a jedinm celonrodnm jazykem portugaltina a v Indii anglitina. (409) Vrazem jazykov politiky v naich podmnkch byla v tictch letech rozpnavost zfanatizovan sti nmeck meniny, inspirovan a zen hitlerovskm Nmeckem, kter si vdom kladla stle rostouc a v zsad nesplniteln poadavky, a vrazn tak pispla k rozbit pedvlenho eskoslovenska. (410)

Kapitola 19 Smantika, smiotika

19.9. Typy smiotik a metajazyky
V modern logice upozornili nkte autoi (R. Carnap, B. Russell, pedstavitel lvovskovaravk koly aj.) na nutnost rozliovat tzv. jazyk-objekt od tzv. metajazyka. Pirozen (i symbolick a formln) jazyky mohou na jedn stran slouit k popisu nejrznjch jev, na druh stran vak i k popisu sebe samch. (431) Logikov upozornili na fakt, e je v takovch ppadech nutno rozliovat mezi jazykemobjektem a metajazykem, kter pedevm mus obsahovat vechny pojmy jazyka-objektu, ale navc i urit apart slouc k jeho popisu. Metajazyk (pokud by byl v plnosti vybudovn) by tedy byl bohat ne pslun jazyk-objekt. Kdyby se nerespektoval rozdl, kter mezi nimi existuje, vedlo by to k nedorozumn, k logickm paradoxm apod. (431)

Kapitola 20 Filozofie jazyka

20.1. Filozofie a lingvistika

Cel ada filozof zashla do zkladnch otzek filozofie jazyka v 17. stolet. Byl to nap. zakladatel anglickho empirismu Francis Bacon, kter v dle Nov Organon uvauje o pekkch sprvnho mylen, tzv. idolech, z nich tzv. idola fori (trhu) maj zk vztah k filozofii jazyka (jsou to klamy, kter v sob skrv lidsk e, przdn slova, kter vytvej falen problmy, nebo jsou pekkou mezi lovkem a skutenost). (440) Mezi filozofy jazyka pat i J.A. Komensk, zvlt svmi vahami o nutnosti sestrojit uml jazyk, a tak autoi tzv. Gramatiky Port-Royal, kte navzali na Descartv racionalismus a snaili se najt v gramatickch pravidlech obdobu zkon logickho mylen. (440) Za klasika filozofie jazyka je vak povaovn zejmna John Locke (1632-1704), kter v Eseji o lidskm dorozumvn (Essay Concerning Human Understanding, 1690) zastv tezi o konvennm charakteru idej, o pmm vztahu slov k idejm (pojmm) a nepmm vztahu k vcem, a rozpracovv i dal smiotick otzky, zejmna otzky vznamu. (440) Pro 18. a 19. stolet je z hlediska filozofie jazyka vznamn pedevm romantismus, podle nho jazyk nen pouze nstrojem logickho mylen, jak tvrdili realist, nbr m zk vztah k citovm procesm, ke kulturn innosti apod. Mezi prvnmi, kdo takov pojet jazyka prosazovali, byl J.G. Herder, avak podrobn je rozpracoval zejmna Wilhelm von Humboldt. Ten m ve filozofii jazyka zvltn msto, nebo svmi nzory ovlivnil nejen nkolik generac filozof 19. stolet, ale i celou adu filozof 20. stolet, zejmna zastnc tzv. neohumboldtismu. (440) Znan vliv mly na filozofii tak revolun zmny v oblasti prodnch vd, zejmna v pojmovm apartu soudob fyziky, kde nov poznatky v oboru teorie relativity a kvantov mechaniky nutily filozofy zamyslet se nad lohou jazyka pi formulovn prodnch teori. Pecenn tto lohy vedlo nap. k tzv. konvencionalismu, tj. k nzoru, e matematick, fyzikln a jin zkony maj konvenn charakter (zakladatel konvencionalismu, francouzsk fyzik a matematik Henri Poincar, tvrdil, e vdeck pojmy, teorie a hypotzy vznikaj na zklad mlky uzaven dohody mezi vdci). (441) Tak etn lingvist doli pi zobecovn svch jazykovdnch teori k otzkm filozofie jazyka. Tak nap. Noam Chomsky nachz dodaten oporu pro svou generativn mluvnici u W. Humboldta a pro pojmy hloubkov a povrchov struktura u L. Wittgensteina a dokonce u R. Descarta (Cartesian Linguistics, 1966). (441)

20.3. Jazyk a mylen

astnci Platonova dialogu Kratylos, kte filozofovali mezi jinm tak o vztahu jazyka a mylen, nedospli nakonec k uspokojivmu een tto sloit otzky. Dnen situace ve filozofii jazyka je do znan mry obdobn. (443) Mnoh filozofick a lingvistick smry zastvaj tezi o jednot jazyka a mylen. (443) je jasn, e jazyk neme existovat bez mylen, a to jak z hlediska synchronnho (tj. v procesu vytven vpovdi), tak i z hlediska vvoje lidsk spolenosti (u v nejprimitivnj podob se jazyk musel nutn oprat o mylen, toti o jeho stejn primitivn formu). Lze z toho vyvodit zvr, e se jazyk a mylen rozvjely v tsn souvislosti. (443)

Tak mylen je v naprost vtin ppad vzno bezprostedn na jazyk, zd se vak, e mohou existovat ppady, kdy tomu tak nen. Existuje toti mylen obrazn, epizodick, matematick apod., kter nemus bt nutn provzeno odpovdajcmi strukturami jazykovmi, tj. pslunmi pojmy, osudy i vtami, alespo ne bezprostedn. Nkte lingvist, psychologov a filozofov zastvaj nzor, e se mylen i v tchto ppadech opr o jazyk, i kdy pouze zprostedkovan. Z toho by vyplvalo, e mylen je vdy (alespo zprostedkovan) zvisl na jazyce. (443-444) Lidsk mylen m aspekty fyziologick (tmi se zabval I.P. Pavlov), je spoleenskm produktem, je to innost mozku, kter se realizuje v rozmanitch strukturch (zvlt vznamov, logick a jazykov), podlh uritm logickm zkonm atd. Jet sloitj vztahy bychom museli zkoumat, kdybych brali v vahu, e nejde jen o vztah jazyka k mylen, ale vdom vbec, vetn jeho strnky citov atd. (444) Z lingvistickho hlediska je zajmav problematika tzv. vnitn ei, kterou se zabvali na pelomu dvactch a tictch let sovtt psychologov L. Vygotskij a V.N. Voloinov, pozdji tak neurolog A.R. Lurija. Pro vnitn e je charakteristick, e nen urena dnmu adrestovi, a nem proto dnou odpovdajc zvukovou (nebo psanou) podobu. Nkte lingvist a psychologov z toho vyvozuj, e tedy ani nepln komunikativn funkci a slou pouze k elm kognitivnm, tj. poznvacm; jin ovem namtaj, e jde o sdlovn sob sammu (viz nap. polemiku mezi K. Horlkem aj. Vachkem, Slovo a slovesnost, 1982-1983). (444) Dosavadn vzkumy naznauj, e se vnitn e podstatn li od mluven i psan podoby jazyka, a to pedevm tm, e m zkratkovit charakter, je nepln, asto jen trkovit, nebo dokonce chaoticky peskakuje z jednoho pedmtu na druh. Podporovalo by to nzor, e se mylen nemus bezprostedn oprat o odpovdajc struktury jazykov. (444)

20.7. Ludwig Wittgenstein a neopozitivismus

Pro filozofick smry a koly, kter si vytkly za cl zkoumat pedevm otzky jazyka, navrhl. A. Schaff shrnujc nzev: smantick filozofie. Pat mezi n nap. smantick analza lvovsko-varavsk koly, symbolismus Cassirerovy koly atd., ale pedevm smr, kter zanal logickm atomismem B. Russella a dosahuje vrcholu v dle L. Wittgensteina a v pracch jeho nsledovnk v rmci neopozitivismu. (451) Podle Russellova logickho atomismu je svt sloen z atomickch fakt a jev, kter jsou na sob nezvisl. Jakkoli vztah mezi nimi je pouze vtvor naeho rozumu, kter takov fakty hodnot a vn do nich pomoc jazyka urit d. Atomickm faktm odpovdaj v jazyce atomick vty, tj. elementrn vty, kter se nedaj dle redukovat, ale tvo soust sloench vt molekulrnch. Atomick vty jsou zkladem poznn. (451) Toto Russellovo pojet pevzal a dle rozpracoval jeho k, rakousk filozof Ludwig Wittgenstein, ve svm hlavnm dle Tractatus logico-philosophicus (1921), kter se stalo teoretickm zkladem neopozitivismu. V Trakttu jsou obsaeny vechny zkladn mylenky smantick filozofie, pedevm to, e jazyk je jedinm pedmtem filozofie, e jejm kolem je objasnit smysl jazyka vdy a e ve ostatn jsou pouze pseudoproblmy a nesmysln metafyzika. (451)

Wittgensteinovo uen se prvem oznauje temi zkladnmi termny: 1) empirismus (jedinm pramenem poznn je zkuenost); 2) subjektivn idealismus (obraz svta se konstruuje v zvislosti na individulnm vdom; na subjektu nezvisl skutenost neexistuje); 3) solipsismus (jedinou realitou je individuln j, ostatn svt existuje pouze v pedstavch solipsisty). (451) Neopozitivist (vetn Wittgensteina) se inspirovali u anglickch empirist 18. stolet a zejmna u pedchzejc etapy pozitivistickho uen, tzv. empiriokriticismu z konce 19. stolet. Pitom anglit empirist, zejmna G. Berkeley a D. Hume, jako vbec prvn filozofov rozpracovali subjektivn idealistickou teorii poznn o tom, e existuje pouze poznn smyslov (nikoli rozumov) a e vci (hmota) neexistuj mimo nae vdom (ducha), i kdy D. Hume doel u k popen hmotn i duevn substance. (452) neopozitivistjednalo se v naprost vtin o vznamn pedstavitele exaktnch vd, kte si kladli za cl oistit vdu od vech metafyzickch, idealistickch, iracionlnch a mystickch pms. Domnvali se, e toho doshnou redukovn filozofie na logickou analzu jazyka vdy a e tak pekonaj idealismus i materialismus. (452)

20.8. Strukturalismus jako filozofick smr