Fjodor Michajlovi Dostojevsk Zloin a trest Ikar Dl prvn I Zatkem ervence, v dob velkch veder, vy el v podveer ze svho pokojku,

kter ml pronajat v S-sk ulici, mlad mu a pomalu, skoro nerozhodn se loudal ke K-novu mostu. astn proklouzl po schodech nespaten svou bytnou. Jeho pokojek byl a v podkrov vysokho typatrovho domu a vypadal sp jako sk ne jako pbytek. Bytn, u n si svtniku i s obdy a klidem najmal, bydlela o schody n e v samostatnm byt, a kdykoli mlad mu vychzel, musel projt kolem jej kuchyn, tm v dy dokon oteven na chodbu. A poka d ml a chorobn bzliv pocit, kter mu byl nanejv trapn a odporn. Byl toti u sv bytn po krk zadlu en a bl se j pijt na oi. Nebylo to v ak z bzn nebo uskpnutosti, sp prv naopak; od jist doby toti pro val stavy podr dn a pecitlivlosti blzk hypochondrii. Sthl se tak hluboko do sebe a zmnil se v takovho samote, e se bl jakhokoliv setkn, nejen setkn s bytnou. Trpl nouz, ale i stsnn pomry ho v posledn dob pestaly t it. O sv existenn zle itosti u se vbec nestaral a ani nemnil starat. dn bytn mu ve skutenosti nemohla nahnat strach, i kdyby proti nmu chystala cokoliv. Ale ne vystvat na schodech a poslouchat v elijak tesky plesky, po nich mu zhola nic nebylo, neustl vymhn njemnho, hrozby a lamentace, a pitom je t sm se vykrucovat, smlouvat a lht, ne, to u bylo opravdu lep propl it se po schodech jako koka a vyklouznout z domu nepozorovan. Tentokrt si ostatn, u na ulici, sm s divem uvdomil, jak ds vlastn m ze setkn se svou vitelkou. Chci se pustit do tak velk vci, a pitom se bojm takovch hloupost, pomyslel si s divnm smvem. Ba... ano... mnoh je v moci lovka, a lovk po tom v em ani nenathne ruku jen a jen ze zbablosti... to u je prost axiom... eho se lid nejvc boj? Zajmav vc -- novho kroku, novho vlastnho slova, toho se boj ze v eho nejvc... Ostatn, j a moc vanm. A pro sam vann nic nedlm. Ale dost mo n, e je to naopak -- vanm, proto e nic nedlm. To ten posledn msc jsem se nauil tak vanit, kdy jsem cel dny le el jako krtek a pem lel... o tom, jak ltaj peen holubi do huby. A pro a na tam te vlastn jdu? Copak jsem toho schopen? Copak to myslm v n? Ani trochu! To jen tak la kuju se svou fantazi, pohrvm si. Ano, snad si jen pohrvm. Na ulici bylo stra n vedro a je t k tomu dusno, tlaenice, v ude vpno, le en, cihly, prach a ten pznan letn puch, dobe znm ka dmu obyvateli Petrohradu, kter si nem e dopt letn byt, a to v ecko dohromady nepjemn dolhalo na mladkovy nervy, beztak u otesen. Nesnesiteln puch z krem, jich bylo v t tvrti zvl mnoho, a opilci, kter potkval na ka dm kroku, pesto e byl v edn den, doplovali odporn a skliujc kolorit obrazu. V mladkov jemn tvi to na okam ik zacukalo hlubokm odporem. Byl to mimochodem mu velmi hezk, tmav plav, s krsnma temnma oima, dost vysok, thl a urostl. Za malou chvli se v ak ponoil do njakch pehlubokch my lenek nebo sp upadl do jakhosi transu a krel, nevnmaje nic kolem sebe

a ani nechtje vnmat. Jen obas si pro sebe nco zabruel z v itho sklonu k monologm, kter si ped chvl sm piznal. Zrove v ak si byl vdom, e se mu my lenky chvlemi matou a e je velmi zeslbl -- u druh den neml takka v stech. Obleen byl tak uboze, e leckter otrl lovk by se stydl objevit se v takovch hadrech na ulici. Ostatn v tto tvrti se st nkdo pozastavil nad cizm zevnj kem. Blzkost Sennho nmst, hojnost jistch podnik a pev n emeslnick a dlnick obyvatelstvo, stsnan v tchto ulicch a ulikch ve stedu msta, zpestovaly celkov rmec nkdy takovmi zjevy, e by bylo vlastn nemstn nkter t figue se divit. V mladkov du i se v ak u nastdalo tolik nenvistnho opovr en, e pes v echnu svou nkdy dtinskou nedtklivost byl na ulici nejm citliv na sv cry. Jinak se ov em stavl k setkn s nktermi znmmi nebo i s nkdej mi kolegy, s nimi se ani dve nestkal rd... A pece kdy jaksi ochmelka, kter bhvpro a bhvkam v tu hodinu jel na ohromnm voze ta enm ohromnou formanskou kobylou, na nj zavolal. "Hej, ty nmeck klobounku!" a povykoval a ukazoval na prstem, mladk se zastavil a keovit se chytil za klobouk. Byl to vysok kulat klobouk od Zimmermanna, jen e u nadobro ono en, vyrudl, drav a pln skvrn, bez stechy, nemo n zborcen ke stran. Pesto mladkem neotsl stud, nbr docela jin pocit, blzk a zd en. To jsem mohl vdt, koktal zmaten. To jsem si mohl myslet! To u pestv v echno! Njak takovhle hloupost, njak pitom malikost obrt celou vc vnive! Samozejm, tenhle klobouk je pli npadn... npadn, proto e je komick... K svm hadrm musm mt epici, sta njak star placka, ale ne tuhle nestvru. Nikdo takov nenos, zdaleka bije do o, ka d si ho zapamatuje... hlavn potom zapamatuje, a u bude corpus delicti. A zatm musm bt co nejmn npadn... Malikosti, malikosti rozhoduj!... Prv tyhle hloup malikosti v dycky v echno zma... Ne el daleko; vdl dokonce, kolik je to krok od prjezdu jeho domu: pesn sedm set ticet. Spotal to jednou, kdy se pespli zasnil. Tehdy tm svm snm je t sm nevil a jen se vzncoval jejich obludnou, ale vbnou opov livost. Dnes, msc pot, u se na to dval jinak a pes v echny pichlav monology o sv vlastn nemohoucnosti a nerozhodnosti si vlastn proti sv vli navykl pokldat ten "obludn sen" u za pevn zmr, teba e si dosud docela nevil. A te dokonce el provst zkou ku svho zmru a jeho rozru en se s ka dm krokem zvt ovalo. S umdlvajcm srdcem, rozechvn na nejvy mru do el k veliknskmu domu, jednou stnou obrcenmu k prplavu a druhou do ulice. V dom byly sam mal byty obvan v elijakmi emeslnky -- krejmi, zmenky, kuchakami, rznmi Nmci, dvaty, kter si na sebe vydlvala, drobnmi ednky a podobn. Vchzejc a vychzejc lid se jen mhali mezi obma prjezdy i na obou dvorech domu. Slou ili tu ti nebo tyi domovnci. Mladka velmi uspokojilo, e nepotkal ani jednoho z nich, a nepozorovn vklouzl v prjezdu hned doprava na schodi t. Bylo tmav a zk, "zadn", ale to u ml mlad mu v ecko zji tn a prozkouman. Jemu se tohle prosted dokonce zamlouvalo -- v thle tm nemohlo bt ani zvdav oko nebezpen. Kdy mm takov strach u te, jak by mi asi bylo, kdyby opravdu jednou mlo dojt k inu ?... napadlo ho mimodk, jak vychzel do tetho poschod. Tady mu zahradili cestu nosii -- vyslou il vojci -- vyn ejc z jednoho bytu nbytek. Vdl u z dvj ka, e v tom byt bydl njak enat Nmec, ednk. Tak Nmec se tedy sthuje, to znamen, e v tetm poschod, na

tomhle schodi ti, na thle chodb bude njakou dobu obydlen jen staenin byt. To je dobe... pro v echny ppady... pomyslel si zase a zazvonil u staeninch dve. Zvonek cinkl tak slab, jako by byl plechov a ne mdn. Mal byty v podobnch domech maj skoro vesms takov zvonky. Zvuk tohoto zvonku se mu u vytratil z pamti, a te jako by mu to zvl tn cinknut nhle cosi pipomnlo a jasn vybavilo... A se otsl, tak ml dnes vybiovan nervy. Za chvilku se dvee nepatrn pootevely a njemnice si uzoukou kvrkou se zejmou nedvrou prohl ela pchozho, bylo vidt jen, jak se ze tmy bly t jej oka. Ale kdy zjistila, e je na chodb ivo, osmlila se a otevela docela. Mladk pekroil prh a vstoupil do tmav pedsn pehrazen zstnou, za n byla mal kuchyka. Staena ped nm stla mlky a tzav k nmu vzhl ela. Byla to drobounk, such, asi edestilet babka se zlma pichlavma oima a malm piatm nosem, prostovlas. Na loutl, jen dce pro edivl vlasy mla siln nama tn. Tenk, vythl krk podobn ku noze mla omotan jakmsi flanelovm hadkem a pes ramena, akoliv bylo takov vedro, mla voln pehozenu olezlou a vyrudlou ko e inovou kazajku. Skoro bez ustn ka lala a pohekvala. Mladk se na ni asi njak divn podval, proto e se j v och znovu kmitla dvj nedvra. "Jsem Raskolnikov, student, byl jsem u vs asi ped mscem," vyhrkl chvatn a lehce se uklonil; uvdomil si, e mus bt vldnj . "Pamatuju si, mlad pane, moc dobe si pamatuju, e jste tu byl," ekla drazn staena, ale dl uprala na jeho tv tzav pohled. "Tak jsem tu prosm zas... a zase s takovm obchdkem..." pokraoval Raskolnikov, trochu zara en a udiven staeninou nedvivost. "Ale dost mo n, e je takov v dycky a e jsem si toho tenkrt nev iml," pomyslel si stsnn. Staena je t chvilku jakoby nerozhodn mlela, pak ustoupila stranou, pokynula hostu ke dvem pokoje a pustila ho ped sebou: "Jdte dl, mlad pane!" Pokoj, kam mladka uvedla, nebyl pli prostorn, ml lut tapetovan stny, v oknech pelargonie a mu elnov zclonky; v t chvli byl prozen zapadajcm sluncem. Toho dne asi bude slunce svtit zrovna tak! uvdomil si letmo Raskolnikov a rychle se rozhldl po mstnosti, aby si v ecko co nejzevrubnji obhldl a v tpil do pamti. V pokoji v ak nebylo nic pozoruhodnho. Zazen, vesms starodvn, ze lutho deva, tvoil divan s velkm ohbanm devnm opradlem, ovln stl ped divanem, mezi okny toaletn stolek se zrcadlem, nkolik idl pistavench ke stnm a dva nebo ti lut zarmovan lacin barvotisky pedstavujc nmeck sleny s ptky v rukou -- vc nbytku v mstnosti nebylo. V kout pod malou ikonou hoelo vn svtlo. V ude bylo velmi isto, nbytek i podlaha byly nale tn, v ecko se jen bly tlo. Lizavetino dlo, pomyslel si mlad mu . V celm byt nebylo nikde ani pr ku. Na takovouhle istotu si potrp zl star vdovy, pokraoval pro sebe a zvdav stoil oi po kartounov zclonce na dvech do druhho malikho pokojku, kde stla staenina postel a prdelnk a kam doposud nenahldl. Vc pokoj ne ty dva byt neml. "Co rte?" zeptala se psn staena, kdy za nm ve la do pokoje, a jako dve si stoupla pmo ped nho, aby mu vidla do tve. "Rd bych zastavil tuhle vc!" Vythl z kapsy star ploch stbrn hodinky. Na odklpcm vku byl vyobrazen glbus.

etzek byl ocelov. "Ale u vypr ela lhta t va dvj zstavy. Pedevrem to byl msc." "Splatm vm procenta je t za jeden msc, posekejte mi." "To zle ist na m dobr vli, mlad pane, jestli vm pokm, nebo jestli tu va i vc prodm." "Kolik dte za tyhle hodinky, Aleno Ivanovno?" "Noste hlouposti, mlad pane, nem to za nehet ceny. Na prstnek jsem vm posledn pjila dva paprky, a zatm se dostane u zlatnka nov za pldruhho rublu." "Dejte mi tyi rubly, vyplatm je, jsou po otci. Brzy dostanu penze." "Pldruhho rublu, prosm, a procenta naped, jestli bude libo." "Pldruhho rublu!" vybuchl mladk. "Jak si pejete." Staena mu podala hodinky zptky. Mladk je vzal tak rozezlen, e byl rozhodnut odejt; ale zavas se ovldl, uvdomil si, e u nem kam jt a e pi el je t kvli nemu jinmu. "Tak mi je dejte!" ekl hrub. Staena shla do kapsy pro kle a ode la do druhho pokojku za zclonky. Mladk sm uprosted mstnosti zvdav poslouchal a podle zvuk se dom lel. Bylo sly et, e otevela prdelnk. Nejsp horn zsuvku, hdal. Tak kle nos v prav kapse... V echny pohromad na ocelovm kruhu... Jeden kl je mnohem vt ne ostatn, se zubatm koncem, ten jist nen od prdelnku... M tedy je t njakou schrnku nebo truhlu... Zajmav. K truhlm jsou skoro v dycky takov kle... Ne, jak je to v ecko niemn... Staena se vrtila. "Tak tedy, mlad pane, bereme-li deset kopjek z rublu msn, mme to z pldruhho rublu patnct kopjek, kter mi zaplatte na msc dopedu. A za ty dva dvj rubly vm je t pad na vrub a sraz se vm dvacet kopjek. hrnem ptaticet. Zbv tedy k vyplacen na va e hodinky je t rubl patnct kopjek. Tak prosm." "Jak to! Te u dokonce jen rubl patnct kopjek!" "Pesn tak, prosm." Nehdal se a pijal penze. Dval se na staenu a stle se neml k odchodu, jako by chtl je t nco ct nebo udlat a jako by sm nevdl co... "Mo n e vm, Aleno Ivanovno, brzy pinesu je t jednu vc... stbrnou... pknou... tabatrku... jen co ji dostanu zptky od kamarda..." V rozpacch se odmlel. "Potom se tedy domluvme, mlad pane." "Sbohem... A vy pod doma tak sama? Sestika je pry?" zeptal se co nejledabyleji vychzeje do pedsn. "Copak byste j chtl, mlad pane?" "Ale nic zvl tnho. Jen jsem se tak zeptal. A vy hned... Sbohem, Aleno Ivanovno!" Ode el velmi zmaten. A jeho zmatek stle slil. Kdy el ze schod, nkolikrt se dokonce zastavil, jako by ho nhle cosi ohromilo. A poslze, u na ulici, vyrazil: Bo e mj, jak je to v echno odporn! A copak opravdu, copak jsem opravdu... ne, to je nesmysln, to je nechutn!" dodal rozhodn. "Copak jsem si opravdu mohl umanout tak hroznou vc? Jak pinavosti je schopn m srdce! Ano, hlavn jak pinavosti, jak nechutnosti, jak nejodpornj nzkosti!... A to jsem cel msc... Ani slova, ani citoslovce nestaila, aby vyjdila jeho pobouen. Nepedstaviteln hnus, kter mu zaal svrat a t it

srdce, u kdy k staen el, vystupoval a znsobil se te tak, e nevdl, kam se ped tm zoufalm stavem podt. el po chodnku jako opil, nevnmaje chodce a vr eje do nich, a vzpamatoval se a v p t ulici. Kdy se rozhldl, shledal, e stoj u pivnice, do n se schelo z chodnku po schodech do suternu. Ze dve prv vychzeli na ulici dva nadvajc, navzjem se podprajc opilci a vystupovali. Raskolnikov bez dlouhho rozm len sebhl dol. Doposud nikdy do dn pivnice nevkroil, ale nyn se mu motala hlava a mimoto ho su ovala paliv ze. Dostal chu na studen pivo, tm vt , e svou nhlou slabost pital i sv vyhladovlosti. Posadil se do tmavho pinavho kouta za lepkav stolek, objednal si pivo a dychtiv vypil prvn sklenici. Okam it poctil levu, my lenky se mu vyjasnily. Nesmysl je to v echno, povzbuzoval se, darmo jsem se roziloval! Obyejn fyzick nevolnost! Sprav to sklenice piva a njak ten suchar -- v tu chvli mozek okv, my lenky se zjasuj, pedsevzet sl! Fuj, jak je to v echno uboh! A teba e si tak opovr liv odplivl, vyhl el u vesele, jako by ze sebe najednou shodil njak stra liv bm, a ptelsky se rozhldl po hostech. Ale i v tom okam iku nejasn tu il, e cel to jeho optimistick rozpolo en je tak chorobn. V pivnici bylo v tu dobu jen nkolik host. Hned za dvma stknutmi, kter potkal na schodech, vyhrnula se najednou cel parta, asi pt chasnk a dve s harmonikou. Po jejich odchodu se mstnost zti ila a vyprzdnila. Zbyl tam jeden maliko podrou en u sklenice piva, napohled m an; jeho druh, tlust a obrovit, v sibisk apce a s pro edivlm vousem, klimbal pln opil na lavici a tu a tam jako ze span rozhazoval rukama, luskal prsty, vsed pohupoval horn st tla a notoval k tomu jakousi nesmyslnou psniku, z n se mu vybavovaly ver e jako: Cel rok ml milou rd... Cel rok ml milou r-d... Nebo se najednou probral a zase: Na pacr si pjdu sm, svoji milku vyhledm... Ale nikdo nesdlel jeho tst; jeho zamlkl spolenk pihl el v em tm vbuchm nevra iv a nedviv. Pak tu byl je t jeden, kter vypadal jako ednk na penzi. Sedl sm ped svou sklenkou, obas upil nebo se rozhldl po mstnosti. Zdlo se, e i on je nm rozru en. II Raskolnikovovi byl dav ciz, a jak u eeno, zvl v posledn dob se stranil spolenosti vbec. Te ho v ak najednou zaala pitahovat. V jeho nitru zrlo cosi novho a zrove slila touha po lidech. Cel msc zoufalho tesknn a pochmurnho rozjiten ho tak ubil, e zatou il aspo na chvilku dchat jin vzduch, a kdekoliv, a tak pes v echnu okoln neistotu mu bylo v pivnici velmi pjemn. Majitel podniku byl kdesi vedle, ale co chvli pibhal do hlavn mstnosti odnkud po schdcch, na nich se v dy nejdve objevily jeho vihck nama tn holnky s velkmi ervenmi pehyby. Na sob ml jen ko ili a stra liv usmolenou ernou atlasovou vestu, byl bez kravaty a cel tv se mu leskla jako naolejovan zmek. Za vepnm pultem stl asi trnctilet chlapec a dal , je t mlad hoch obsluhoval hosty. Byly nabzeny nakrjen okurky, ern suchary a ryb zky a v ecko to odporn zavnlo. Pro dusno nebylo uvnit skoro k vydr en a v echno bylo tak naichl koalkou, e jen z toho vzduchu mohl

bt lovk v pti minutch opil. Nkdy se setkme teba s docela neznmm lovkem, kter ns zaujme na prvn pohled, zistajasna a nenadle, dv ne s nm vymnme jedin slovo. Pesn takov dojem udlal na Raskolnikova onen host, kter sedl v stran a pipomnal ednka na penzi. Mladk si ten prvn dojem pozdji vckrt pipomnl, a dokonce v nm vidl pedtuchu. Neustle po ednkovi pokukoval, nakonec i proto, e ten z nho tak nespou tl oi a e bylo vidt, jak m tisc chut dt se do ei. Naproti tomu na ostatn hosty v pivnici, vetn majitele, hledl ednk jaksi bez zjmu a pmo znudn, s trochou pov en pezravosti jako na lidi ni ho postaven i vzdln, s nimi si nem co ct. Bylo mu jist pes padest, byl stedn postavy a siln konstrukce, pro edivl a hodn u olysal, ml lutou, od silnho pit odulou tv s napuchlmi vky, pod nimi svtila z uzoukch trbinek malik, le iv zarudl oka. Ale jedno na nm zar elo -- to, e z jeho pohledu vyzaovalo dokonce jaksi vytr en, e prozrazoval nepochybnou soudnost a rozv nost, akoliv v nm zrove probleskovalo i cosi nepetnho. Na sob ml star, pln rozedran ern frak s utrhanmi knoflky. Jen jedin je t jak tak dr el a na ten se host tak zapnal, zejm nechtl pestupovat spoleensk pravidla. Pod nankinovou vestou vyuhovala nprsenka, stra n pomakan, u pinn a pobryndan. Holil se po ednicku, naposled u dvno, tak e mu na lcch vyr elo hust ediv strnisko. I v jeho pohybech skuten bylo nco ednicky solidnho. Byl v ak cel nervzn, cuchal si vlasy, obas si trudnomysln obma rukama svral hlavu opraje se pro oupanmi lokty o polit lepkav stl. Konen se podval na Raskolnikova pmo a zaal hlasit a porn: "Jist e mi nebudete mt za zl, velev en pane, jestli e vs ve v poestnosti oslovm? Nebo akoliv jste zevnj ku neokzalho, jako zku en lovk ve vs poznvm mu e vzdlanho a sklence nepivyklho. Pokud jde o mne, j odev dy ctil vzdlanost spojenou s ryzm srdcem, a mimoto jsem titulrn rada. Marmeladov je moje jmno, titulrn rada. Kdy dovolte otzeku: tak ednk?" "Ne, student..." odtu il mladk, udiven jak zvl tnm, roubovanm zpsobem ei, tak tm, e byl pmo a bez okolk osloven. Pesto e je t ped chvl na okam ik zatou il po jakmkoli styku s lidmi, jakmile ml sm odpovdt, nhle znovu poctil dvj nepjemn a podr dn odpor ke ka d ciz osob, kter se pibl ila nebo chtla pibl it jeho osobnosti. "Tak tedy student, anebo studovan lovk!" zajsal ednk. "Hned jsem to poznal! Zku enost, velev en pane, dlouholet zku enost!" A pochvaln si za ukal na elo. "Bu jste studoval, nebo jste piichl k vd! Dovolte, prosm..." Zvedl se a zavrvoral, vzal lhev a sklenku a pisedl si trochu ikmo naproti mladkovi. Ml v hlav, ale hovoil plynn a hbit, jen tu a tam se pletl a zakoktval. Na Raskolnikova se pisl se zvl tn dychtivost, jako by i on nebyl msc s nikm hovoil. "Velev en pane, zaal tm slavnostn. "Chudoba nen neest, o tom nen sporu. J vm, e ani pit nen ctnost, to je nasnad. Ale bda, velev en pane, bda je prosm neest. Jste-li chud, stle je t netratte u lechtilost svch pirozench cit, kde to v bd v dycky a ka d. Za bdu dokonce nevyhnj z lidsk spolenosti hol, ale vymetaj ko ttem, aby vs co nejvce pon ili; a docela sprvn! Proto e kdy mm bdu, jsem prvn ochoten sm sebe ur et! Proto si rd pihnu! Velev en pane, je to prv msc, co pan Lebezjatnikov ztloukl mou man elku, a m man elka, to nen to co j! Rozumte mi, prosm? Dovolte je t

jednu otzku, jen tak z ist zvdavosti: ril jste nkdy nocovat na Nv, na lunech se senem?" "Ne, nikdy," odtu il Raskolnikov. "A pro?" "Vidte, a j tamodtud pi el, u ptou noc, prosm..." Nalil si sklenku, upil a zadumal se. Skuten, na atech i ve vlasech ml tu a tam pilepen smtko sena. Bylo docela pravdpodobn, e se u pt dn nesvlkal a nemyl. Zvl ruce ml pinav, mastn a rud, s ernmi nehty! Zdlo se, e jeho ei vzbudily obecn, i kdy trochu znudn zjem. Kluci za pultem se zaali pochichtvat. Hospodsk nejsp kvli "mluvkovi" se el z horn mstnosti a posadil se opodl, ln, ale dstojn zvaje. Marmeladova tu zejm dobe znali. I ta jeho zliba v kvtnat ei asi pochzela z astch hospodskch rozprvek s v elijakmi neznmmi lidmi. Tento zvyk se mn u nkterch pijan v potebu, hlavn u tch, kdo maj doma vojnu a jsou tam pt kolo u vozu. Proto se ve svm krou ku v dycky domhaj ospravedlnn, a kdy to je mo n, dokonce v nosti. "Mluvko!" poznamenal hlasit enk. "Tak co nepracuje , co nejsi ve slu b, kdy jsi ednk?" "Pro nejsem ve slu b, velev en pane," chytil se toho Marmeladov, kter mluvil jen k Raskolnikovovi, jako by se ho byl otzal on. "Pro nejsem ve slu b? Myslte, e m nebol srdce z toho, e se tady potloukm? Myslte, e jsem netrpl, kdy pan Lebezjatnikov ped mscem vlastnorun ztloukl mou pan a j le el zpit do nmoty? Promite, mlad mu i, stalo se vm nkdy... hm... teba e jste beznadjn prosil o pjku?" "Stalo... vlastn jak to beznadjn?" "Tak... doista beznadjn, prosm, kdy vte u naped, e to mte marn. Kdy napklad naped nezvratn vte, e onen mu , onen vysoce u lechtil a prosp n mu vm ned penze ani zanic, nebo pro by tak, ptm se vs, dval? V pece, e mu je nevrtm! Ze soucitu? Ale pan Lebezjatnikov sleduje nov my lenky a onehdy prohlsil, e soucit v dne n dob odmt i vda a e u se to tak praktikuje v Anglii, kde maj politickou ekonomii. Tak pro by mi, ptm se vs, dval? A tak, akoliv naped vte, e ned, pesto se k nmu vydte a..." "Jak to m smysl?" podotkl Raskolnikov. "Jestli e nemte ke komu, jestli e u nemte kam jt! A pece je poteba, aby ka d lovk aspo nkam mohl jt. Proto e bvaj chvle, kdy lovk mus jt -- kamkoliv, ale jt! Kdy m jedin dcera ode la poprv se lutou legitimac, el jsem tehdy i j... (nebo m dcera si vydlv na lutou legitimaci)," dodal v zvorce a podval se na mladka s jistou obavou. "Nevad, velev en pane, nic nevad!" ujistil kvapn a navenek docela klidn, kdy oba ho i za pultem vyprskli a i enk se usml. "Nevad, prosm! A jen kvaj hlavami, mne to nevyvede z mry, nebo v echno u je znmo v em a v echno tajn se stv zjevnm. A nekm to s opovr enm, nbr s pokorou. A , a ! 'Ejhle, lovk! Promite, mlad mu i, mohl byste... Ne, to je teba vysvtlit silnji a nzornji: ne mohl byste, ale odv il byste se, jak se tak na mne dvte, popt, e jsem mizera?" Mladk na to neekl ani slovo. "Dobe," eoval dle velmi v n, ba se zdraznnou dstojnost, kdy kolem konen utichlo nov pochichtvn. "Dobe, a j jsem mizera, ale ona je dma! J jsem zve, kde to Katrina Ivanovna, moje man elka, je osoba vzdlan, dcera vy ho dstojnka. A , a jsem padouch a ona ena vzne enho srdce, pln cit zu lechtnch vchovou. A zatm... ach, kdyby mne politovala! Velev en pane, velev en pane, je pece teba,

aby ka d lovk ml aspo jedin msteko, kde by ho nkdo politoval! Ale Katrina Ivanovna je dma sice velkodu n, ale nespravedliv... A teba e sm dobe vm, e i kdy m tah za vlasy, tak to dl jen a jen z mkkho srdce -- nebo m, nerozpakuji se to, mlad mu i, opakovat, tah za vlasy," zdraznil dvojnsob dstojn, kdy opt zaslechl pochichtvn, "ale bo e mj, kdyby m alespo jednou... Ale ne, ne! To v echno je v pekle, a darmo mluvit! Darmo mluvit!... Nebo u nejednou se mi dostalo k enho, u nejednou jsem byl politovn, ale... to u mm v povaze, e jsem od prody hovado!" "To bych ek!" zvl enk. Marmeladov drazn udeil pst do stolu. "Povdm, e u to mm v povaze! Zdalipak vte, zdalipak vte, mil pane, e jsem j propil dokonce punochy? Nikoliv stevce, prosm, to by lovk aspo trochu chpal, nbr punochy, propil jsem j punochy, prosm. A teek z kozho chm, drek z minulosti, jej vlastn vc, nikoliv mou, tak ten jsem j tak propil. A pitom ijeme v studenm podnjmu, kde se tuhle zimu nastydla a zaala ka lat, a te ka le krev. Mme ti mal dti a Katrina Ivanovna je od rna do noci v kole, drhne a myje, i dti umv, nebo odmalika pivykla istot, ale je slab na prsa, nchyln k souchotinm, a j to ctm. Myslte, e to nectm? A m vc piju, tm lp to ctm. V ak piju jen proto, e v tomto npoji hledm soucit a slitovn... Piju, proto e chci trpt dvojnsob! " A jako v zoufalstv polo il hlavu na stl. "Mlad mu i," pokraoval zase vzpmen, "tu na va tvi jaksi smutek. Vyetl jsem ho, sotva jste sem vkroil, proto jsem se na vs hned obrtil. A jestli e vs obeznamuji se svou ivotn histori, nedlm to proto, abych se stavl na pran ped tmito tupci, kterm je to stejn v echno znmo, nbr proto, e hledm vnmavou a vzdlanou du i. Abyste vdl, moje man elka dostala vychovn v gubernskm dvm lechtickm stavu, a kdy odtud vychzela, tancovala s lem ped guberntorem a jinmi osobnostmi a dostala za to zlatou medaili a estn diplom. Medaili... no, tu medaili jsme prodali... u dvno... ehm... ale diplom m doposud schovan v truhle, je t nedvno ho ukazovala na bytn. Akoliv se s n ustavin hd, pece jen se chtla aspo nkomu pochlubit, svit vzpomnky na astn minul dny. A j ji proto neodsuzuji, ne, neodsuzuji, nebo nic jinho ne vzpomnky j u nezbylo, v ecko ostatn je dvno to tam! Ano, ano, je to pan vzntliv, hrd a nepoddajn. Sama drhne podlahy a je iva z ernho chleba, ale nev nost k sob nestrp. Prv proto nezamhouila oi nad hrubost pana Lebezjatnikova, a kdy j za to pan Lebezjatnikov natloukl, ulehla sp z rozru en ne od jeho bit. Vzal jsem si ji u jako vdovu, s temi dtky jako schdky. Prvnho mu e, dstojnka od pchoty, si vzala z lsky, utekla kvli nmu z domu. Mla ho rda nadev ecko, ale ichl ke kartm, dostal se a ped soud a nakonec umel. Posledn dobou ji bil a ona, akoliv mu nic neslevila, jak naprosto pesn vm i z listin, vzpomn na nho dodnes v slzch a vyt mi ho, ale j jsem rd, jen rd, proto e se aspo v pedstavch nkdy vid astnou... Zstala po jeho smrti s temi nezletilmi dtky ve vzdlenm a drsnm jezd, kde jsem tenkrt pobval i j, a zstala tam v takov nuzot zoufal, e vm to vypovdt nemohu, akoliv u jsem vidl hodn nevdanch ppad. V echno pbuzenstvo se j zeklo. A pak -- byla hrd, pespli hrd... A tenkrt, velev en pane, tenkrt jsem j j, taky vdovec, s trnctiletou dcerou z prvnho man elstv, nabdl ruku, proto e jsem se na takov sou en nemohl dvat. Jakho stupn jej utrpen dostoupilo, m ete usoudit z toho, e tato vzdlan,

jemn vychovan ena s dobrm jmnem byla ochotna mou ruku pijmout! A pijala! Sice plakala a vzlykala, rukama lomila, ale pijala! Nebo u nemla kam jt. Chpete vbec, chpete vbec, velev en pane, co to znamen, kdy u lovk nem vbec kam jt? Ne! To vy jist nechpete... A cel rok jsem bezhonn a svat plnil svou povinnost a tohohle jsem se ani nedotkl," ukzal prstem na lhev, "je to mm cit v tle. Ale ani tm jsem se nezavdil; pak jsem najednou ztratil msto, a taky ne vlastn vinou, nbr nsledkem sni ovn personlnho stavu. A to u jsem nevydr el!... Te u tomu bude pldruhho roku, co jsme se konen po dlouhm plahoen a nuzovn octli v tomto ndhernm hlavnm mst, skvcm se mnoha pamtkami. A tady jsem dostal msto... Dostal a zase ztratil. Rozumte mi, prosm? Ale te u vlastn vinou, to u propukla moje slab strnka... A tak te bydlm v podnjmu u Amlie Fjodorovny Lippevechzelov, ale z eho jsme ivi a m j platme, to prosm nevm. Krom ns jich tam je t bydl... Sodoma, prosm, spou ... ano, ano... Ale mezitm vyrostla i moje dcerka z prvnho man elstv a radji pomlm o tom, co m dcerka, ne vyrostla, zkusila od sv macechy. Katrina Ivanovna toti , jak je ztlesnn velkodu nost, tak je to pan vzntliv a prchl, um zpra it... Ba, ba! Ale co, lp na to nevzpomnat! dnho vychovn, jak si snadno pedstavte, se Son nedostalo. Zkusil jsem s n asi ped tymi lety probrat zempis a svtov djiny, ale proto e jsem sm nebyl kovan a ani obstojn pruky jsem dn neml, v dy tch pr kn ek, co jsme mli... ehm!... No, i ty kn ky u jsou v tahu a tm skonilo cel vyuovn! Do li jsme k perskmu Krovi. Pozdji, u ve zralm vku, peetla je t nkolik knih romantickho obsahu a pak nedvno, prostednictvm pana Lebezjatnikova, je t jednu kn ku, Louisovu Fyziologii -- nerate znt? -- s pevelikm zjmem ji peetla, a dokonce ns sem tam s njakm ryvkem obeznmila nahlas. A to mte cel jej vzdln. A te vm polo m, drah velev en pane, sm za sebe jednu docela diskrtn otzku: kolik si tak podle va eho nzoru m e chud, ale poctiv dve vydlat poctivou prac?... Ani patnct kopjek za den si, velev en, nevydl, je-li poctiv a nem vjimen nadn, a to nesm ani na chvli slo it ruce! A je t takov sttn rada Ivan Ivanovi Klop tok -- neril jste sly et? -nejen e doposud nezaplatil od u it pl tuctu holandskch ko il, ale dokonce ji nectn vyhnal, nadal j neslu nch jmen a dupal na ni pod zminkou, e jeden lmeek pr pi ila nakivo. A doma hladovj dti... A Katrina Ivanovna chod po pokoji a lom rukama, na tvch j vyr ej erven skvrny, jak u to pi t nemoci chod: ' ije pr u ns, p ivnice, j a pije , v teple si sed ,' ale o jakmpak pit a jdle m e bt e, kdy ani ty dti u ti dni krku nevidly! Le el jsem tehdy -- ale co bych to neekl! -- le el jsem v opice, prosm, a sly m, jak Soa k (je tak tichouk i hlsek m takov pokorn... svtl vlsky a tviku v dycky bleounkou, hubeounkou), k: 'Snad nechcete, Katrino Ivanovno, abych na to pistoupila?' Darja Francovna, en tina zlovoln a u policie mnohokrt zapsan, toti u asi tikrt po na bytn vzkazovala. 'A co,' odpovd posm n Katrina Ivanovna, 'jakpak koda? To je mi njak poklad!' Ale neodsuzujte, neodsuzujte, velev en pane, neodsuzujte! V dy kdy to ekla, nebyla pi zdravch smyslech, ale hluboce rozru en, nemocn, kolem plakaly hladov dti, a vbec to ekla sp e v ur livm ne doslovnm smyslu... Nebo Katrina Ivanovna u m takovou povahu, e jak se rozplou dti, a je to teba z hladu, hned je zane bt. Tak tedy vidm, jak asi v est Sonka vstala, uvzala si teek, oblkla pl tek

a ode la ven, a kolem devt se vrtila. A jak se vrtila, hned ke Katrin Ivanovn a mlky ped ni vylo ila na stl ticet rubl. Neekla pitom ani slvko, aspo kdyby se na lovka podvala, vzala jen n velk tenouk zelen tek (mme takov rodinn pamten tek), pln si jm zakryla hlavu i obliej a lehla si na postel, tv ke zdi, jen ramnka a tlo se j bez ustn po kubvaly... A j le el pod je t v tom stavu, prosm... A vidl jsem, mlad mu i, vidl jsem, jak potom Katrina Ivanovna, taky bez jedinho slvka, pi la k Sonin postlce a cel veer kleela v jejch nohou, lbala j nohy, zvednout se nechtla, a pak takhle ob spolen usnuly, jedna druh v objet... ob... ob... ano, prosm... a j... le el v opice, prosm." Marmeladov zmlkl, jako by se mu zlomil hlas. Pak si nhle kvapn nalil, napil se a hl. "Od t doby, v en pane," pokraoval po chvli, "od t doby v dsledku jednoho ne astnho ppadu i dona estv zlovolnch osob -- na nm se zvl vydatn podlela Darja Francovna, snad proto, e jsme j neprokazovali patinou ctu -- od t doby moje dcera Sofja Semjonovna byla nucena pijmout lutou legitimaci a z toho dvodu nemohla s nmi dle bydlet. Nebo to nechtla dovolit jak na e bytn Amlie Fjodorovna (a pedtm pece sama dlala Darje Francovn zprostedkovatelku), tak i pan Lebezjatnikov... hm... V ak prv kvli Son ml ten vstup s Katrinou Ivanovnou. Nejdve za Sonkou sm dolzal, a najednou se ctil doten: 'Copak pr j, takov vzdlan lovk, budu bydlet v jednom byt s takovou dvkou?' Ale Katrina Ivanovna mu to nedarovala a zastala se j... a u to bylo... Tak k nm te Sonka zasko v dycky sp za tmy a vypomh Katrin Ivanovn a pispv podle svch mo nost... A sama je na byt u krejho Kapernaumova, v podnjmu, ano, u toho kulhavho a koktavho Kapernaumova, co jeho cel poetn rodina taky kokt. I jeho ena kokt... V ichni bydl v jedn svtnici, a Sonka m zvl tn, s pep kou... tak, tak... Uinn ebrci a v ichni koktav... ano... Jak jsem to rno prosm vstal, oblkl jsem sv cry, pozdvihl jsem ruce k nebi a vydal jsem se k Jeho Excelenci Ivanu Afanasjevii. Rate pece znt Jeho Excelenci Ivana Afanasjevie?... Nikoliv? Tak to neznte svatho lovka! To je vosk... vosk ped tv pn, taje jako vosk!... Ml a slzy v och, kdy v echno ril vyslechnout. 'No,' k, 'Marmeladove, jednou u jsi zklamal m oekvn... Pijmu t je t jednou na svou osobn zodpovdnost,' zrovna tak to ekl, 'mj pr to na pamti, m e jt!' Slbal jsem prach z nohou jeho, v duchu, nebo ve skutenosti by to jako vysok hodnost a stoupenec novch sttnch a osvcench my lenek neril dovolit; vrtil jsem se dom, a kdy jsem ohlsil, e jsem byl znova pijat do adu a znova beru g i, panebo e, co se u ns dlo!..." Marmeladov, pemo en vzru enm, se znova odmlel. Vtom se nahrnula z ulice cel parta pijk u dost nachmelench, od dve se ozval najat fla inet a nakpl dtsk sedmilet hlsek zanotoval "Na samot"... Kolem byl rzem hluk. enk a sklepnci se zaali toit kolem nv tvnk. Marmeladov jich v ak nedbal, pokraoval ve vyprvn. Vypadal u velmi zmo en, ale m byl podrou enj , tm vc se mu rozvazoval jazyk. Vzpomnkou na nedvn spch v ad jako by pookl, dokonce se cel rozzil. Raskolnikov pozorn poslouchal. "To se udlo, velev en pane, ped pti nedlemi. Ano... Jak se to ob dovdly, Katrina Ivanovna i Sonka, zrovna jako bych se byl ocitl v krlovstv nebeskm. To kdy jsem jindy le el jak

zve, nadvky se jen sypaly! Ale te chod po pikch a okikuj dti: 'Pst, Semjon Zachary je unaven z adu, odpov!' Ped odchodem m napjej kvou, smetanu va! Zaaly kupovat pravou smetanu, sly te! A bh sm v, kde sehnaly jedenct rubl padest na novou slu nou uniformu! Holnky, kalikov nprsenky, prost asn, slu ebn frak, to v ecko stloukly dohromady za pldvancta rublu, a krsn zachoval, prosm. Pijdu prvn den z adu, a co nevidm, Katrina Ivanovna nachystala dva chody, polvku a slaninu s kenem, o nem takovm se nm dve ani nesnilo. Nem co na sebe... opravdu nem, prosm, ale najednou jako by se chystala na nv tvu, je vy oen, a ne ledajak, ale tak, umj udlat z nieho v ecko mo n: es si uprav, k tomu njak snhobl lmeek, rukvky, lovk ji poznat nem e, tak omldla a zkrsnla. Sonka, dvenka moje, ta jen vypomohla penzi, ale te, k, k vm njakou dobu nesmm tak asto chodit, to by se neslu elo, leda za tmy, aby m nikdo nevidl. Sly te, sly te to? Sel jsem si po obd schrupnout, a to byste neekl, Katrina Ivanovna to nevydr ela, a teba e se je t tden pedtm s na bytnou Amli Fjodorovnou do krve pohdaly, te ji najednou pozvala na lek kvy. Dv hodiny spolu sedly a celou dobu si eptaly: 'No tak Semjon Zachary je te v ad a bere g i a nav tvil Jeho Excelenci a on sm vy el, v em nadil, aby pokali, a odvedl si Semjona Zacharye kolem v ech do sv kancele.' Sly te, sly te to? 'Ov em e jsem,' povd, 'Semjone Zacharyi, nezapomnl na va e zsluhy, a akoliv vs dr ela ta lehkomysln slabstka, tak proto e jste nyn dal slib a je to bez vs to lo u ns z kopce (sly te, sly te!), spolhm pr na va e estn slovo,' toti v ecko to, km vm, si jednodu e vymyslela, ale ne snad z njak lehkomyslnosti, prosm, nebo z pouh vychloubanosti! Ne, prosm, sama tomu v emu v, sama se tmi vlastnmi vmysly ut uje, na mou du i! A j ji neodsuzuji, ne, tohle neodsuzuj!... A kdy jsem pak ped esti dny svou prvn g i -- dvacet ti rubl tyicet kopjek -- pinesl netknutou dom, ekla mi 'brouku'. 'Tys pr takov mj brouek!' A mezi tyma oima, rozumte! ekl byste, co je na mn krsnho, jakpak j jsem man el? Ale ne, tpla m do tve: 'Tys takov mj brouek!' ekla." Marmeladov se odmlel, chtl se usmt, ale najednou se mu roztsla brada. Nicmn se pemohl. Tato krma, zhral vzezen, pt noc na lunech se senem, pllitrovka, a pitom ta chorobn lska k en a rodin uvdly jeho posluchae ve zmatek. Raskolnikov poslouchal napjat, ale s pocitem bolesti. Ml zlost, e sem kdy chodil. "Velev en pane, velev en pane!" zapl Marmeladov, kdy se opanoval, "ach drah pane, vm je to v ecko mo n pro smch jako tm druhm, a j vs jen obt uji hloupost v ech tch ubohch podrobnost svho domcho ivota, ale mn to pro smch nen! Nebo j jsem schopen to v ecko proctit... V ak jsem tak cel zbytek toho rajskho dne svho ivota a celho toho veera strvil ve vzletnm snn: jak toti v ecko zadm, jak obleu dti a j ulevm, i jak svou jedinou dceru z hanby do lna rodiny navrtm... A co v ecko je t... To se pece sm, pane. A prosm, mj drah pane (Marmeladov se nhle jakoby zachvl, zvedl hlavu a upen se podval na svho spolenka), prosm, hned druh den, po v ech tch snech (vlastn dnes u je to pt dn) jsem kveeru vychytralou lst, jako zlodj v noci, uzmul Katrin Ivanovn kl od jej truhly, vzal jsem v ecko, co zbylo z m g e, kolik to bylo u si nevzpomnm, prosm, takhle to se mnou dopadlo! U pt den jsem z domu, hledaj m, s mm mstem je men a frak

le v pivnici u Egyptskho mostu, nhradou jsem dostal tenhleten hv... a se v m je men!" Marmeladov se udeil pst do ela, za al zuby, zavel oi a t ce se opel loktem o stl. Ale po chvli se jeho vraz zmnil. Podval se na Raskolnikova se patn pedstranou potutelnost a drzost a zasml se: "Ale dneska jsem si za el k Son, aby mi dala nco na zapit kocoviny! Hehehe!" "A snad ti nedala?" kikl ze strany kdosi z nov pchozch a po tom vkiku se rozehtal na cel kolo. "Tady tahle pllitrovka, prosm, je za jej penze," ekl Marmeladov vhradn k Raskolnikovovi. "Pinesla mi ticet kopjek, vlastnorun, to posledn, co j zbvalo, sm jsem to vidl... Neekla ani slovo, jen se na mne ti e podvala... Tak se nedvaj smrtelnci, tak truchl a plou nad lidmi tam... bez vitky, bez jedin vitky!... Ano prosm, ticet kopjek. Ale copak je te sama nepotebuje? Co myslte, drah, velev en pane? Mus te pece dbt na istotu. A tahle istota stoj penze; to je zvl tn istota, rozumte? Rozumte? A pak njak ten krm si mus koupit, to pece jinak nejde, kroben sukn, njak zte tn stevky, aby mohla no ku na odiv vystavit, kdy mus pechzet kalu . Chpete, chpete to, velev en pane, co to je, takov istota? A prosm, j, jej vlastn otec, j jsem tch jejch ticet kopjek shrbl a el jsem zapt kocovinu. A u za n piju! U jsem je propil, prosm... eknte, kdopak se slituje nad takovm lovkem jako jsem j? Nu? Politoval byste m te vy, velev en, nebo ne? Jen to eknte, velev en, politoval, nebo ne? Hehehe!" Chtl si znova nalt, ale u nebylo co. Lhev byla przdn. "A propak t litovat, co?" kikl enk, kter se u nich zase objevil. Zahlaholil smch, ozvaly se dokonce nadvky. Smli se a nadvali jak naslouchajc, tak i ti, co neposlouchali -- stail jim pouh pohled na figurku penzionovanho ednka. "Litovat! Propak m litovat!" zajeel nhle Marmeladov, zvedaje se a napahuje ruku v prudkm vzept, jako by byl prv na takov slova ekal. "Rk , propak m litovat? Tak! M nen pro litovat! M je teba uki ovat, uki ovat, povdm, a ne litovat! Ale uki uj, soudce, uki uj, a uki ovanho polituj ! A pak k tob sm pijdu, abys m uki oval, nebo neprahnu po vesel, nbr po smutku a slzch!... Snad si nemysl , enki, e mi tahle lhev byla zdlem slasti? Smutek, smutek jsem hledal na dn jejm, smutek a slzy, a vychutnal jsem je, doshl jsem toho. A slituje se nad nmi ten, kdo se slitoval nad v emi a kdo v echny a v echno chpal, on jedin, on je ten soudce. Onoho dne pijde a ot e se: 'Kde je ta dce, co se pro macechu zlou a souchotinskou a pro dtky ciz a nezletil obtovala? Kde je ta dce, co se nad otcem svm pozemskm, pijanem daremnm, nelekajc se zvlilosti jeho, slitovala?' A ekne: 'Pijdi! U jednou jsem ti odpustil... Jednou jsem ti odpustil... I te se ti odpou tj mnoz hchov tvoji za to, es milovala mnoho...' A odpust m Son, odpust, dobe vm, e odpust... Te, jak jsem u n byl, uctil jsem to tady v srdci!... A v echny rozsoud a v em odpust, dobrm i zlm, moudrm i pokornm... A nakonec, a u vyd v ecky, pak se i k nm obrt: 'Vystupte,' ekne, 'i vy! Vystupte opil, vystupte nemohouc, vystupte hanebn! A my vystoupme do jednoho, beze studu, a staneme ped nm. I ekne: 'Jste hovada! Zvec je va e podoba i rod. Ale pijte i vy!' I pozvednou hlasy moud, pozvednou hlasy rozumn: 'Hospodine! Pro tyto pijm ?' A ekne jim: 'Proto je pijmm, moud, proto je

pijmm, rozumn, e ani jedin z nich se sm nepokldal za hodna...' A rozeve nm nru svou a my s plem padneme do prachu... a v ecko pochopme! Pak v ecko pochopme! ... A v ichni pochop... i Katrina Ivanovna... i ona pochop... Bo e, pij krlovstv tv!" Znien a vyslen sklesl na lavici, jako by zapomnl na sv okol, a ponoil se do hlubokch dum. Jeho slova udlala jist dojem; na chvli se v echno zti ilo, ale zhy se opt ozval smch a nadvky: "Rozsoudil to!" "Tluhuba!" "Ouada!" A podobn. "Pojme, velev en pane," zvedl nhle Marmeladov hlavu a podval se na Raskolnikova: "Odvete m... Kozelv dm, ve dvoe. U musm... ke Katrin Ivanovn..." Raskolnikov u dlouho pom lel na odchod a sm se chystal, e Marmeladovovi pom e. Ukzalo se, e tomu slou mnohem lpe jazyk ne nohy, nalehl na mladka celou vhou. Bylo teba zdolat dv st nebo ti sta krok. Jak se bl ili k domu, padal na opilce stle vt zmatek a strach. "J se te nebojm Katriny Ivanovny," huhlal rozilen, "ani toho, e m zane tahat za vlasy. Co jsou to vlasy!... Vlasy jsou hloupost! To vm km! Je to tak dokonce lp, kdy m zane krkat, ne, toho se nebojm... ale... jejch o se bojm... ano... o... ervench skvrn na tvch se taky bojm... a je t... jejho dechu se bojm... Vidl jste nkdy nkoho s touhle nemoc dchat... kdy byl rozilen? A dtskho ple se tak bojm... Proto e jestli jim Soa neobstarala jdlo, tak... opravdu nevm! To opravdu nevm! Ale ran se nebojm... Abyste vdl, velev en, m tyhle rny nejenom nebol, nbr psob mi rozko ... U se bez toho ani nemohu obejt. Tak je to lep . A bije, a si ulev... to je lep . Tohle je ten dm, co pat Kozelovi. Zmenkovi, Nmci, bohatmu... vete m!" Vchodem ze dvora vy li do tetho poschod. Schody byly m dl temnj . Bylo u skoro jedenct, a akoliv v tu ron dobu nen v Petrohrad podn noc, bylo v nejvy m pate hodn temno. Mal zaazen dvee na konci schod, docela nahoe, byly oteven. Kousek svky osvtloval stra n nuznou, asi deset krok dlouhou mstnost; ze sn se dala pehldnout cel. V ecko tam bylo nepodn zpehzen, vt inou v elijak dtsk hadky. Zadn kout byl pehrazen dravm prostradlem, za kterm pravdpodobn stla postel. Jinak byly v pokoji jen dv idle a hrozn otrhan divan pota en voskovanm pltnem, ped divanem stl star kuchysk stl z borovho deva, nenaten a nepokryt. Na kraji stolu dohoval v eleznm svcnu lojov oharek. Mli tedy Marmeladovovi pro sebe cel pokoj, ne jen kout, ale mstnost byla prchodc. Dvee do dal ch mstnost i klcek, v n se byt Amlie Lippevechzelov rozpadal, byly pooteven. Ozval se odtud halas a kik. Smli se tam. Nejsp hrli karty nebo pili aj. Obas odtud vyltlo velmi peprn slovo. Raskolnikov okam it poznal Katrinu Ivanovnu. Byla to stra n pepadl tenk ena, dost vysok a urostl, s dosud krsnmi tmav rusmi vlasy a doopravdy rudmi rumnci na tvch. Pechzela sem tam po sv nevelk svtnici, ruce sepjat na prsou, rty spekl, a nepravideln, pervan oddychovala. Oi se j zimnin leskly, ale jejich pohled byl pichlav a strnul, v poslednm mihotavm blikn dohovajcho oharku psobila ta souchotinsk a rozilen tv chorobnm dojmem. Raskolnikov j v duchu hdal asi ticet let, opravdu se k Marmeladovovi pli

nehodila... Pchoz nesly ela a vbec nevnmala; jak se zdlo, nebyla pln pi smyslech, nevidla a nesly ela. Ve svtnici bylo dusno, okno v ak neotevela; ze schod el zpach, ale dvee na schody byly oteven, ze zadn mstnosti se pootevenmi dvemi valila klubka tabkovho dmu, dr dilo ji to ke ka li, ale nepivrala. Nejmen , asi estilet dvtko spalo skreno na podlaze, skoro vsed, s hlavou zaboenou do pohovky. Tak o rok star chlapec se cel tsl v kout a plakal. Nejsp byl zrovna bit. Nejstar , asi destilet dvtko, vythl a tenouk jako sirka, jen v nuzn a potrhan ko ilce a ve vetchm soukennm zimnku pehozenm pes nah ramnka, kter mu nedosahoval ani po kolena, jak byl u it jist u ped dvma lety, stlo v kout vedle bratka a objmalo ho kolem krku dlouhou, na sirku vyschlou rukou. Nejsp ho konej ila, cosi mu eptala a v emo n ho chlcholila, aby se snad opt nerozvzlykal, a souasn bzliv pokukovala po matce svma veliknskma ernma oima, kter se na jejm vyhublm a vylekanm obliejku zdly je t vt . Marmeladov neve el dovnit, ale klesl hned ve dvech na kolena a Raskolnikova postril kupedu. Kdy ena spatila neznmho, roztr it se ped nm zastavila, na okam ik se probrala a zdlo se, e uva uje, pro ve el. Ale vzpt si pravdpodobn ekla, e jde do dal mstnosti, proto e jejich byla prchodc. U si ho tedy nev mala, la k venkovnm dvem a chtla je pivt, ale nhle vykikla, kdy na prahu spatila kleet svho man ela. "Aha!" rozkikla se zbsile. "U ses vrtil! Ty kriminlnku! Ty vyvrheli... Kde jsou penze? Uka kapsy, co tam m ! aty m tak jin! Kams dal aty? A penze? Mluv!" Horen mu zaala prohledvat kapsy. Marmeladov ihned poslu n a pokorn rozphl ruce, aby j usnadnil hledn. Neml ov em u sebe ani kopjku. "Tak kde jsou penze?" kiela. "Panebo e, snad v echno nepropil! V truhle pece zbylo dvanct rubl!" A v nhlm vzplanut zuivosti ho popadla za vlasy a vlekla ho dovnit. Marmeladov j to sm ulehoval tm, e za n krotce lezl po kolenou. "I to m bla ! I to m nebol, ale bla-a- , ve-le-v- e-n pa-ne-e!" vykikoval, jak jm cloumala za vlasy, akoliv u jednou udeil elem o podlahu. Dcko spc na zemi se probudilo a rozplakalo se. Chlapec v kout se neudr el, zaal se tst a stra n vyd en, tm v zchvatu, s nkem piskoil k sestice. Nejstar se chvla jako osika. "Propil je! V ecko, v ecko propil!" zoufale kiela uboh ena. "I aty m jin! Ubo ci hladov!" zalomila rukama nad dtmi. "Zatracen ivot! A vy, vy se nestydte," oboila se znenadn na Raskolnikova, "vy z krmy! Ty jsi s nm pil! Ven!" Mladk neodpovdl a posp il, aby u byl odtud. Ke v emu se je t dokon otevely vnitn dvee a vykouklo z nich nkolik zvdavc. Vysunovaly se drze rozesmt hlavy s cigaretami a dmkami, v domcch epikch. Bylo vidt postavy v upanech i docela rozhalen, v letnm, a neslu nm obleen, nkter s kartami v rukou. Zvl pobaven se smli, kdy Marmeladov, vlen za vlasy, vykikoval, e ho to bla . Nkte se dokonce drali do svtnice a nakonec se ozvalo zlovstn pi tn; to se prodrala dovnit sama Amlie Lippevechzelov, aby po svm zjednala podek a post vydsila nebohou enu sprostm pkazem, e mus do ztka vyklidit byt. Raskolnikov je t stail rychle shnout do kapsy, nabrat nazdabh hrstku drobnch, kter mu zbyly z rublu rozmnnho v pivnici, a nenpadn je polo it na okno. Ale venku na schodech si to rozmyslel a chtl se vrtit. Co jsem to zas provedl za hloupost? ekl si. Oni maj Sou, a j jsem odkzn sm na sebe. Ale s vdomm, e nazpt u si penze

vzt nem e a e by si je stejn nevzal, mvl rukou a odchzel dom. Soa pece taky potebuje na krmy, pokraoval u na ulici a jzliv se usml, tahle istota stoj penze... Hm! Ale v dy ta jejich Sonka dneska sama poho, proto e m tak riziko, to je lov na vzcnou zv... r ovn zlata... a mo n e bez tch mch penz by byli ztra v ichni na holikch... Ach ta Soa! Dovedli si ale otevt pramen! A erpaj z nj! A jak erpaj. Zvykli si na to. Poplakali si, a zvykli si. lovk je padouch, zvykne si na v echno! Zamyslel se. "A co kdy nemm pravdu," vyhrkl nhle bezdn "co kdy lovk nen padouch jako druh, jako lidsk rod? Pak v ecko ostatn jsou pedsudky, jen a jen stra ky, a neexistuj dn zbrany, a tak je to sprvn!..." III Druh den procitl pozd z neklidnho spnku, ale nijak po nm neokl. Probudil se mrzut, podr dn, zlostn a nenvistn se rozhldl po svm pokojku. Byla to titrn, asi est krok dlouh klcka, stra n uboh se svmi lutmi, zapr enmi a v ude odstvajcmi tapetami, a tak nzk, e trochu vy lovk se v n nectil voln a neustle ml pocit, e vraz hlavou do stropu. Nbytek si v niem nezadal se svtnic: stly tam ti star rozviklan idle, v kout naten stl s nkolika se ity a knihami, a u jen vrstva prachu, kter na nich le ela, prozrazovala, e se jich dlouho nikdo nedotkl, a konen skoro celou jednu stnu a pl ky mstnosti zabral velk nevzhledn divan, kdysi s pltnm potahem, ale te rozedran, kterho Raskolnikov pou val jako postele. asto na nm spal tak jak byl, obleen, bez prostradla, pikrval se starm chatrnm studentskm pl tm a pod hlavu si dval jedin malik pol tek, kter podkldal ve kerm svm prdlem, istm i pinavm, aby ml vc pod hlavou. U divanu stl mal stolek. T ko u se dalo vc zchtrat a zpustnout; Raskolnikovovi to v ak v jeho nynj m du evnm stavu sp e lahodilo. Zalezl ped v m na svt jako elva do krune, a kdy nkdy nakoukla do pokojku slu ka, povinn mu poklzet, u jej tv v nm vzbouzela nepetn vztek, jak se pihzv nkterm monomaniakm, pespli na nco soustednm. Bylo tomu u trnct dn, co mu bytn pestala dvat jdlo, ale jeho dosud nenapadlo, aby k n za el vyjednvat, akoliv zstal beze stravy. Nastasje, kuchace a jedin slu ce jeho bytn, toto podnjemnkovo rozpolo en celkem vyhovovalo a nadobro u nho pestala uklzet a zametat, leda e se nejv jednou tdn ledabyle chopila ko tte. Prv ona ho nyn vzbudila. "Vstvej, co sp !" rozkikla se. "U je deset. Pinesla jsem ti aj, d si pece ajk? Jist jsi cel zmoen!" Podnjemnk otevel oi, trhl sebou a poznal Nastasju. "To mi posl bytn?" zeptal se a pomalu, jako nemocn, se pozvedl na divanu. "Ta akort!" Postavila ped nho svj vlastn nakpl ajnk se spaenm ajem a polo ila k tomu dv kostiky za loutlho cukru. "Tady m , Nastasjo, prosm t," hrbl do kapsy (dokonce spal obleen) pro nkolik mk, "sko mi dol pro emli. A v uzenstv vezmi aspo kousek salmu, njakho lacinj ho." "S eml tu budu hnedka, ale nechtl bys msto salmu zelaku? Od verej ka, moc dobrou. U naveer jsem ti ji schovala, ale vrtil ses pozd. Moc dobr zelaka."

Kdy se Raskolnikov pustil do polvky, pisedla Nastasja k nmu na divan a dala se do hovoru. Pochzela z vesnice a byla od ei. "Praskovja Pavlovna si chce na tebe st ovat u policie," ekla. Zamrail se. "U policie? Co chce?" "Neplat ani nevstv z postele. To v , co chce." "K ertu, tohle mi je t schzelo," zabruel skpaje zuby, "ne, to se mi te... vbec nehod... Husa hloup!" dodal nahlas. "Dnes k n zajdu a promluvm s n." "Co pak o to, husa to je, zrovna takov jako j, ale pro ty, chytrku, le jako pytel a k niemu se nem ? Rk , es pedtm chodil uit dti, tak pro te nic nedl ?" "Dlm..." procedil neochotn Raskolnikov. "A co dl ?" "Prci..." "Co za prci?" "Pem lm," odtu il v n po krtk odmlce. Nastasja se roztsla smchem. Byla vesel, a kdy ji nco rozesmlo, smla se nezvun, houpajc a natsajc celm tlem, a se j z toho dlalo nanic. "A co, vymyslels u hodn penz?" vypravila ze sebe. "Bez bot dti uit nem u. A ka lu na to." "Na dobr bydlo neka li." "Za dti se plat mky. A co dok e za kopjky?" pokraoval vhav, jako by dval prchod vlastnm my lenkm. "Snad bys nechtl hned cel kapitl?" Zmil si ji podivnm pohledem. "Ano, cel kapitl," odpovdl pak pevn. "No, jen ne tak zhurta, ty bys jednoho vydsil. Jde z tebe hrza. Tak mm jt pro tu emli?" "Jak chce ." "Vida, docela jsem zapomnla! Vera, kdy jsi byl pry, ti peci pi lo psan." "Psan! Mn! Od koho?" "Od koho, to nevm. Ale dala jsem listono i ze svho ti kopjky. Dostanu je, co?" "Tak sem s nm, proboha, sem s nm!" vyr el rozilen Raskolnikov. "Panebo e!" Za chvilenku u ml dopis v rukou. Ano, byl od matky, z R-sk gubernie. Kdy ho bral, cel zesinal. U dlouho mu nikdo nepsal; ale nyn ho nhle pchlo u srdce i z jinho dvodu. "Nastasjo, jdi u , proboha! Tady m ti kopjky, jen u proboha hle jt!" Psan se mu tslo v ruce; nechtl ho otevrat ped n, chtl s tm psanm zstat o samot. Kdy Nastasja ode la, rychle oblku pozvedl ke rtm a polbil; pak se je t dlouho vpjel zrakem do rukopisu na adrese, do toho tak znmho, drahho drobnho le atho rukopisu sv matky, je ho kdysi uila st a pst. Otlel, zdlo se, e se dokonce ehosi obv. Konen psan otevel -- bylo velk a t k, dobr dva loty; dva velk dopisn papry byly hust a drobn popsny. "Mj mil Roo," psala matka, "u jsou tomu vc ne dva msce, co jsem s Tebou psemn nehovoila, a to m samu trpilo, dokonce jsem v vahch probdla nejednu noc. Pesto vm, e mi toto m nedobrovoln mlen nebude zazlvat. V pece, jak T mm rda; j a Dua mme jen Tebe jedinho, Tys na e v echno, v echna na e nadje a vra. Kdybys vdl, jak mi bylo, kdy jsem se dovdla, e pro nedostatek prostedk nejsi u nkolik msc na univerzit a e nem ani dn kondice, ani z eho t! m jsem Ti mohla pi svch sto dvaceti rublech ron penze pomoci? Tch

patnct rubl, kter jsem Ti poslala ped tymi msci, jsem si vypjila, jak pece sm v , tak na et penze od mstnho kupce Vasilije Ivanovie Vachru ina. Je to hodn lovk a byl ptelem Tvho otce. Ale proto e jsem mu postoupila prvo na pevzet m penze, musela jsem ekat, a bude dluh splacen, a k tomu do lo teprve nyn, tak e jsem Ti celou tu dobu nemohla nic poslat. Ale te Ti snad budu, slva bohu, moci je t nco poslat, a vbec te nem eme ehrat na tstnu, jak se ihned dov . Pedn, zdalipak tu , mil Roo, e Tv sestra u dva msce bydl u mne a e u se nikdy v budoucnu neodloume? Slva bohu, jej sou en u skonilo, ale vylm Ti v ecko popodku, abys vdl, jak to v ecko bylo a co jsme ped Tebou doposud tajily. Kdy jsi mi ped dvma msci psal, e jsi od kohosi sly el, jak Dua pr u Svidrigajlovovch stra n zkus hrubost pn, a kdy jsi po mn chtl podrobn vysvtlen, co jsem Ti na to mohla tenkrt odepsat? Kdybych Ti byla napsala celou pravdu, byl bys mo n nechal v eho a pi el teba p ky, v dy dobe znm Tvou povahu i citlivost, jist bys nebyl nechal svou sestru ur et. J sama jsem z toho byla zoufal, ale co se dalo dlat? A pak, ani j jsem tehdy neznala celou pravdu. Nejvt nesnz byla toti v tom, e kdy Dunka loni u nich nastoupila jako vychovatelka, vzala si celch sto rubl zlohy s podmnkou, e j na n budou msn strhvat z platu, a tak nemohla z toho msta odejt, dokud dluh nesplatila. Tuto stku (te Ti mohu ct v echno, mj drah Roo) si vypjila hlavn proto, aby Ti mohla poslat edest rubl, kter jsi tehdy tolik poteboval a kter jsi od ns loni dostal. Tehdy jsme T oklamaly, napsaly jsme Ti, e to je z penz, kter si Dunka pedtm nastdala, ale tak to nebylo, nyn Ti p i celou pravdu, proto e z vle bo se te v ecko nhle zmnilo k lep mu, i proto, abys vdl, jak T m Dua rda a jak zlat m srdce. Pan Svidrigajlov s n skuten zpotku zachzel velmi hrub a sthal ji u stolu v elijakmi nezdvoilostmi a posm ky... Ale radji se nebudu pou tt do v ech tch trapnch podrobnost, abych T zbyten nerozru ovala te, kdy u je to v ecko za nmi. Zkrtka, pes vldn a u lechtil jednn Marfy Petrovny, man elky pana Svidrigajlova, i v ech ostatnch v dom bylo Dunce velmi t ko, nejvce tehdy, kdy pan Svidrigajlov byl po svm starm vojckm zvyku pod vlivem Bakchovm. Ale co nevy lo pozdji najevo? Pedstav si, e ten fanfarn u dvno zahoel k Dun v n, ale stle to skrval pod pl tkem hrubosti a opovr en. Mo n e mu sammu bylo hanba, e se sm hrozil tak frivolnch choutek pi pomy len, e je u v letech a otcem rodiny, a odtud e vyvrala jeho mimovoln z k Dun. Mo n je v ak i to, e hrubost a posmchem chtl ped ostatnmi jen utajit pravdu. Ale poslze u se neovldl a opov il se pijt k Dun s otevenm a hnusnm nvrhem, sliboval j v elijak odmny i to, e v ecko tady opust a odjede s n do jin vsi nebo teba do ciziny. M e si pedstavit, co zkusila! Z msta hned odejt nemohla, nejen pro ten nesplacen dluh, nbr i z ohledu k Marf Petrovn, v kter se mohlo probudit podezen, tak e by byla vnesla do rodiny rozvrat. Ostatn i pro Dunku by to byl velk skandl, jist by to bylo nepro lo jen tak. A bylo tu je t mnoho jinch dvod, prost Dua nemohla potat s tm, e z toho dsnho domu vyvzne dv ne za est nedl. Ale Ty jist Duu zn , v , jak je rozumn a jak pevnou m povahu. Dunka snese mnoho, a dokonce v sob, kdy je nejhe, um najt tolik velkodu nosti, e j to pom e vytrvat. Ani mn dokonce nic neprozradila, akoliv jsme byly v astm psemnm styku. Ale v ecko se neekan rozuzlilo. Marfa Petrovna nhodou vyslechla svho mu e, jak pemlouv Dunku v sadu, ale pochopila to

obrcen a obvinila ze v eho ji v domnn, e v echno zpsobila ona. Hned na mst se mezi nimi odehrl stra n vstup. Marfa Petrovna Duu dokonce udeila, nenechala si nic vysvtlit, zato sama celou hodinu kiela a nadila, aby Duu neprodlen odvezli ke mn do msta na obyejnm ebiku, na kter bez ladu a skladu nahzeli v ecky jej vci, prdlo i atstvo, nezabalen a neulo en. Ke v emu se strhl lijavec a Dua, pon en a potupen, musela projet s vozkou na nekrytm voze celch sedmnct verst. Uznej sm, co jsem Ti mohla odpovdt na Tvj dopis, kter jsem dostala ped dvma msci, o em jsem Ti mla pst? Byla jsem z toho sama zoufal; napsat pravdu jsem se neodva ovala, proto e by T to pli zdrtilo, roztrpilo a pobouilo. A co bys mohl konen dlat? Leda zniit i sebe! Dunka mi to tak zakzala. A vyplnit dopis hloupmi emi o niem, kdy srdce bol, to jsem nemohla. Cel msc u ns o t historce klevetilo cel msto a do lo to a tak daleko, e jsme s Duou nemohly chodit ani do kostela, jak si ns lid opovr liv mili a jak si u kali, jak ns dokonce i hlasit pikovali. V ichni znm se nm zaali vyhbat, nikdo ns u ani nezdravil a spolehliv jsem si zjistila, e kupet pru a njac ednkov namazali vrata na eho domu kolomaz, aby ns potupili, tak e domc po ns chtli, abychom se vysthovaly. V ecko to zpsobila Marfa Petrovna, kter dokzala Duu naknout a po pinit u kdekoho. Je u ns se v emi znm a cel msc co chvli pij dla do msta, a proto e je dost upovdan a rda vyprv o svch rodinnch zle itostech, zejmna si v em a kdekomu nak na svho mu e, co je ohavn, roznesla zakrtko tu afru nejen po mst, nbr po celm jezdu. J z toho ulehla, Dunka v ak byla pevnj ne j, kdybys jen vidl, jak v ecko sn ela a jak m je t ut ovala a povzbuzovala! Je to andl! Ale bh se nad nmi slitoval a na emu utrpen byl uinn konec: panu Svidrigajlovovi se to rozle elo, el do sebe a nejsp ze soucitu s Duou pedlo il Marf Petrovn pln a vmluvn dkazy Duniny naprost neviny, zejmna dopis, kter mu Dua je t ped tm, ne je Marfa Petrovna pistihla v sadu, byla nucena napsat a odevzdat, aby se vyhnula osobnmu vysvtlovn a tajnm schzkm, na n nalhal, a kter po Dunin odjezdu zstal v rukou pana Svidrigajlova. V tom dopise mu nejostej m zpsobem a velmi rozhoen vytkala hlavn jeho chovn k Marf Petrovn, v tpovala mu, e je otec a hlava rodiny, a konen jak je od nho podl trpit a pivdt do ne tst u tak dost ne astnou a bezbrannou dvku. Zkrtka, mil Roo, ten dopis je napsn tak u lechtile a dojmav, e jsem tkala, kdy jsem ho etla, a od t doby jsem ho je t nikdy nedoetla se suchma oima. Mimoto mluvilo nakonec v Dunin prospch i svdectv slu ebnictva, kter, jak u to tak chodv, vidlo a vdlo mnohem vc, ne pedpokldal sm pan Svidrigajlov. Marfa Petrovna byla svrchovan ohromena a 'znovu smrteln zasa ena', jak se nm sama svila, zato se v ak nezvratn pesvdila o Dunin nevin a hned nazt, v nedli, jela nejdve do chrmu a na kolenou, s plem prosila krlovnu nebeskou, aby j dala slu vydr et tuto novou zkou ku a vykonat, k emu je povinovna. Potom, rovnou z chrmu, dve ne kohokoliv nav tvila, pijela k nm, v ecko nm vypovdla, hoce plakala a s upmnou ltost objmala Duu a pnliv ji prosila, aby j odpustila. Je t tho jitra se bez me kn od ns vydala po v ech domech ve mst a v ude nejlichotivj mi slovy s plem dokazovala Duninu nevinu a u lechtilost jejch cit i in. A nejenom to, v ude ukazovala a nahlas pedtala Dunin vlastnorun dopis panu Svidrigajlovovi, a dokonce ho nechvala lidem opisovat (co u pokldm za pehnan). Tak musela nkolik

dn za sebou nav tvovat v echny ve mst, proto e se nkte ctili doteni, e jinm dala pednost, a se vytvoilo poad a v ka dm dom u ekali a ka dmu bylo znmo, e toho a toho dne bude Marfa Petrovna prv tam onen dopis pedtat, a na ka d pedtn se opt schzeli i ti, kdo u dopis nkolikrt vyslechli doma nebo postupn v domech svch znmch. J si myslm, e mnoho, velmi mnoho z toho v eho bylo zbyten, ale Marfa Petrovna u m takovou povahu. V ka dm ppad pln oistila Dunin tt a v ecka pna t afry nesmazateln utkvla na jejm man elovi jako na hlavnm vinku, a je mi ho skoro lto; zachovali se k tomu fanfarnovi a moc psn. Dun ihned zaali nabzet v nkterch domech kondice, ale odmtla. A vbec j v ichni nhle projevuj mimodnou ctu. To v ecko pisplo rozhodujc mrou i k t neoekvan udlosti, kterou se nyn, mo no ci, mn cel n osud. Vz tedy, mil Roo, e Dua m npadnka, kter ji po dal o ruku a jemu u zatm dala souhlas, a prv o tom T chci neprodlen zpravit. Cel vc se sice rozhodla bez porady s Tebou, vm v ak, e se nebude na mne ani na sestru hor it, nebo a se dov podrobnosti, sm sezn , e jsme nemohly vc odkldat a ekat, jak odpov . Mimoto bys na dlku ani v ecko nemohl sprvn posoudit. Tedy, vci se maj takto: on, Petr Petrovi Lu in, je u dvorn rada a je to vzdlen pbuzn Marfy Petrovny, kter se o to v ecko nemlo piinila. Zaal tm, e jejm prostednictvm projevil pn ns poznat, byl ve v form pijat, popil s nmi kvu, a hned na druh den poslal dopis, v nm velmi zdvoile vyslovil svou nabdku a po dal o brzkou a uritou odpov. Je to mu prakticky zalo en a velmi zamstnan a nyn pospch do Petrohradu a v ka dou minutu. My jsme byly samozejm nejdve pmo ohromeny, tak rychle a neekan se to v ecko zbhlo. Strvily jsme v vahch a rozm len cel ten den. Je to mu dvryhodn, se zaji tnm postavenm, m dvoj zamstnn a u sv vlastn jmn. Je mu sice u ptatyicet, ale je docela pjemnho zevnj ku a je t se m e lbit enm a vbec je to velmi solidn a slu n pn, jen je trochu nevldn a jakoby pov en. Ale to se mo n jen tak na prvn pohled zd. Vbec T varuji, mil Roo, abys ho, a se s nm v Petrohrad setk , jak se m velmi brzy stt, nesoudil pli rychle a ukvapen, jak to m v povaze, jestli e se Ti na nm pi prvnm zhldnut nco nebude zamlouvat. km to pro v ecky ppady, akoliv podle mho na Tebe jist udl pzniv dojem. A mimoto, chceme-li se v lovku dobe vyznat, a je to kdokoli, musme k nmu pistupovat poznenhlu a opatrn, abychom neupadli do omyl a pedpojatost, kterch se pak obt n zbavujeme a kter t ko napravujeme. Ale Petr Petrovi, podle mnohch znmek aspo, je mu velmi serizn. U pi prvn sv nv tv nm dal na srozumnou, e je lovk solidn, e v ak v mnoha ohledech je stoupencem, jak se sm vyjdil, 'nzor na modern generace' a neptelem v ech pedsudk. Napovdal toho je t mnoho, je, myslm, trochu marniv a dl mu moc dobe, kdy se m e blsknout, ale to pece nen nic tak patnho. J se v tomhle samozejm pli nevyznm, ale Dua mi vysvtlila, e nen sice zvl vzdlan, ale celkem rozumn a zd se hodn. Ty pece zn povahu sv sestry, Roo. Je to pevn, rozumn, trpliv a velkodu n dve, i kdy s horoucm srdcem, jak jsem u n dobe poznala. Ov em e ani z jej, ani z jeho strany nem e bt e o njak velk lsce, ale Dua nejen e je rozumn, je zrove bytost andlsky u lechtil a vezme si za sv peovat o mu e, ochotnho naopak postarat se o jej tst, jak o tom zatm celkem nemme dvod pochybovat, teba e po pravd eeno mly vci trochu rychl prbh. Navc je to mu

velmi prozrav a bezpochyby sm sezn, e jeho vlastn man elsk tst bude tm jistj , o s nm bude Dunka astnj . A pokud jde o njak povahov nesrovnalosti, o njak star nvyky, ba dokonce o jist nzorov neshody (bez nich se neobejde ani nej astnj man elstv), Dua mi v tomhle ohledu sama ekla, e si je sebou jist a e to nen dn dvod k obavm, e snese mnoho, jen kdy ostatn vztahy budou estn a spravedliv. Napklad i mn se zdl zpotku tro iku pkr, ale to m e bt prv jen zdn zpsoben jeho otevenost, a urit tomu tak bude. Napklad pi druh nv tv, u po Dunin svolen, se mezi e vyjdil, e u dve, ne na el Duu, byl rozhodnut vzt si dnou dvku, ale bez vna, jen takovou, kter poznala, co to je chudoba, proto e, jak nm vysvtlil, mu nem bt nim zavzn sv en, a naopak je mnohem lep , kdy ena pokld man ela za svho dobrodince. Dodvm, e se vyjdil ponkud mrnji a jemnji, ne jsem napsala, proto e pesn znn vroku jsem zapomnla a zapamatovala jsem si jen my lenku, a mimoto neekl ta slova s njakm myslem, nbr se zejm uekl v zpalu konverzace, proto e pak se to sna il uvst na pravou mru a zamluvit; mn se to v ak pesto zdlo tro iku pkr a pak jsem to tak ekla Dun. Ale Dua mi dokonce nakva en odpovdla, e 'slova je t nejsou iny', a v tom m ov em pravdu. Ne se rozhodla, probdla celou noc, a kdy pedpokldala, e u spm, vstala z postele a celou noc chodila sem a tam po pokoji, nakonec poklekla a dlouho se horliv modlila ped ikonou; a rno mi oznmila, e se s konenou platnost rozhodla. U jsem se zmnila, e Petr Petrovi se v tchto dnech chyst do Petrohradu. M tam mnoho prce, chce v Petrohradu otevt veejnou advoktn kancel. U dlouho se zabv soudnmi spory a procesy a prv v tchto dnech vyhrl jeden dle it proces. A do Petrohradu mus i z toho dvodu, e ho tam ek jedna dle it zle itost v sent. Jak vid , mil Roo, m e Ti bt tuze prosp n, dokonce v estrann, a s Duou u jsme se shodly, e bys mohl teba hned od dne nho dne vykroit na pevnou ivotn drhu a pokldat svou budoucnost za zaji tnou. Ach, k by se to uskutenilo! Bylo by to tak vhodn, e bychom mohli prvem mluvit o velk milosti Boha v emohoucho. Dua nesn o niem jinm. U jsme se odv ily nco v tom ohledu ped Petrem Petroviem naznait. Vyslovil se k tomu opatrn a ekl, e je to se bez tajemnka neobejde, bude samozejm radji dvat plat pbuznmu ne cizmu lovku, jestli e se ov em v t funkci osvd (aby Ty ses neosvdil!), ale hned vyslovil i pochybnost, zda Ti pi Tvm univerzitnm studiu zbude as na prci v jeho kanceli. Tm napoprv jednn skonilo, ale Dua od t doby nemysl na nic jinho. ije te u nkolik dn jako v horece a dala dohromady cel pln, jak se pozdji bude moci stt zstupcem a dokonce spolenkem Petra Petrovie v jeho advoktnch zle itostech, tm sp e, e sm studuje na prvnick fakult. A j s n, Roo, pln souhlasm a ztoto uji se se v emi jejmi plny i nadjemi, nebo se mi zdaj velmi pravdpodobn; a pes nynj velmi pochopitelnou vyhbavost Petra Petrovie (proto e t je t nezn) Dua pevn v, e toho v eho doshne svm dobrm vlivem na svho budoucho man ela, a tm si je jist. Samozejm jsme se stehly, abychom se Petru Petrovii o tchto svch vzdlench snech neproekly, zejmna ne o tom, e bude jeho spolenkem. Je to mu solidn a mo n, e by to pijal velmi su e, proto e by to v ecko pokldal za pouh sny. Prv tak jsme se mu ani j, ani Dua je t slvkem nezmnily o na pevn nadji, e nm pom e podporovat T po dobu Tvch studi na univerzit; nezmnily jsme se proto, e za

prv to v budoucnu vyplyne samo sebou a on nm to bez zbytench e jist sm nabdne (pece by prv tohle Dunce neodmtl), tm sp e, e Ty se m e v kanceli stt jeho pravou rukou a pijmat tuto pomoc ne jako dobrodin, nbr jako zaslou en vdlek. Toho chce Dunka doclit, a j s n pln souhlasm. Za druh jsme se mu nezmnili proto, e mi velmi zle na tom, aby ses s nm pi na em nadchzejcm setkn seznmil jako rovn s rovnm. Kdy mu Dua o Tob nad en vyprvla, odpovdl, e lovk si ka dho mus nejdv prohldnout sm a zblzka, ne o nm m e soudit, a e si vyhrazuje vytvoit si o Tob nzor a po va em setkn. V , mj drah Roo, mn se z nkolika dvod zd (ale to nikterak nesouvis s Petrem Petroviem, jsou to sp m vlastn, soukrom, ba mo n babsk, ensk vrtochy), tedy zd se mi, e mo n udlm lpe, kdy budu po satku t zvl , jak iju doposud, a ne s nimi. Jsem naprosto pesvdena, e bude tak lechetn a pozorn a sm m pozve a nabdne mi, abych se u s dcerou nerozchzela, a jestli e to doposud neekl, tak samozejm proto, e se to prost pedpokld, ale j to odmtnu. Jak u jsem v ivot pozorovala astokrt, nebvaj tchyn mu m pli po chuti, a j nejen e nechci bt komukoli ani v nejmen m na obt , nbr sama chci zstat naprosto nezvisl tak dlouho, dokud mm vbec z eho bt iva a dokud mm takov dti, jako jsi Ty a Dunka. Bude-li to mo n, usadm se v blzkosti vs obou, proto e, Roo, to nejpjemnj jsem si nechala na konec dopisu: vz tedy, mj mil, e se mo n velmi brzy v ichni opt sejdeme a obejmeme po tm tletm odlouen! Je u napevno dohodnuto, e j a Dua odj dme do Petrohradu, kdy, to je t pesn nevm, ale rozhodn velmi, velmi brzy, mo n e dokonce u za tden. Zle to na pokynech Petra Petrovie, kter nm d ihned vdt, jakmile se v Petrohrad trochu porozhldne. Rd by toti z uritch dvod co mo n usp il svatebn obad, dokonce, bude-li to mo n, uspodal veselku hned po Novm roce, a kdyby se to pro krtkost lhty nestihlo, tak hned po Nanebevzet. Budu tak astn, a T pivinu k srdci! Dua je cel bez sebe radost, e se s tebou setk, a jednou ertem ekla, e u jen proto by si vzala Petra Petrovie. Dua je andl! Tentokrt Ti nic nepipisuje, jen mi nakzala, abych Ti napsala, e s Tebou mus tolik mluvit, tolik, e te nen vbec schopna vzt do ruky pero, proto e v nkolika dcch nic nenap e a jen se rozmrz ; a je t mi nakzala, abych T vele objala a poslala Ti bezpoet polibk. Ale pesto e se mo n velmi brzy setkme osobn, po lu Ti v nejbli ch dnech nejvt stku, jakou budu moci. Te, co se v ichni dovdli, e Dunka bude enou Petra Petrovie, stoupl nhle i mj kredit a jsem si jist, e Afanasij Ivanovi mi te pj na et m penze a do ptasedmdesti rubl, tak e Ti mo n po lu ptadvacet nebo dokonce ticet rubl. Poslala bych je t vc, ale dlaj mi starosti na e cestovn vlohy; i kdy Petr Petrovi byl tak laskav a vzal na sebe st vdaj spojench s na cestou do hlavnho msta, toti sm se nabdl, e na svj et doprav na e zavazadla a velkou truhlu (prostednictvm njakch svch znmch), pesto musme potat i s pobytem v Petrohrad, kde nem eme bt bez gro e, alespo prvnch nkolik dn. Ostatn u jsme s Dunkou v ecko pesn spotaly a zjistily jsme, e cesta nepijde nijak draho. Na drhu to od ns je v ehov udy devadest verst a pro jistotu u jsme se dohodly s jednm na m znmm vesnickm povoznkem, a pak u to klidn dojedeme v tet td. Tak e se mi mo n poda poslat Ti ne ptadvacet, ale nejsp ticet rubl. Ale dost u , popsala jsem celik dva listy a u nemm kam pst; vypsala jsem Ti v echny na e phody, v ak se to najednou nahrnulo udlost! A te T,

mj drah Roo, objmm a do na eho p tho setkn a poslm Ti sv matesk po ehnn. Mj rd Duu, mj rd svou sestru, Roo, mj ji tak rd, jako ona m Tebe, a vz, e T m rda nekonen, vc ne samu sebe. Dua je andl a Ty, Roo, Tys na e v echno, v echna na e nadje a vra. Hlavn abys byl Ty asten, a budeme astny i my. Zdalipak se pod je t modl , Roo, a v v milosrdenstv Tvrce a Vykupitele na eho? V hloubi srdce se strachuji, zda i Tebe nenakazilo nynj bezvrectv. Je-li tomu tak, modlm se za Tebe j. Pipome si, mj mil, jak jsi jako dt, je t za otcova ivota, vatlal modlitbiky u mne na kln a jak jsme tehdy byli v ichni astni! Sbohem, anebo radji na shledanou! Vele T objmm a tisckrt lbm. A do hrobu Tv Pulcherija Raskolnikovov. " Skoro celou dobu, co Raskolnikov etl, hned od zatku dopisu, ml tv mokrou od slz; kdy v ak doetl, byla bled, keovit sta en, rty ml zkiven chmurnm, luovitm a zlm smvem. Zvrtil hlavu na svj huben, umolousan pol t a zadumal se, dlouze se zadumal. Srdce mu prudce bu ilo a my lenky mu vily v hlav. Nakonec mu bylo k udu en tsno v t lut komrce podobn skni nebo truhle. Zrak i my lenky se do adovaly volnosti. Vzal klobouk a vy el ven, tentokrt u bez obav, e nkoho na schodech potk -- ani si na to nevzpomnl. Zamil k Vasiljevskmu ostrovu pes V-sk prospekt, jako by tam spchal za njakou prac, ale jako obyejn el a nic kolem sebe nevnmal, eptal si nco pro sebe nebo k divu chodc sm k sob nahlas hovoil. Mnoh z nich ho ml za opilho. IV Matin dopis ho zdrtil. Nicmn o jeho hlavnm, stednm bodu nebyl ani okam ik na pochybch, u kdy dopis etl. Zsadn rozhodnut se mu rsovalo v hlav s konenou platnost: Ne! K tomu satku, dokud iju j, nedojde! A cel pan Lu in a thne k ertu! Proto e to je nad slunce jasn, bruel si s sm kem a zachmuen se u naped kochal spchem svho pedsevzet. Kde pak, maminko, kde pak, Duo, m neo idte!... A tch omluv, e m ani nepo daly o radu a e v ecko rozhodly samy! Bodej ! Mysl si, e te u to nejde zru it, ale na to se je t podvme, jestli jde, nebo nejde! A ta jejich kolosln vmluva, to jejich : 'Petr Petrovi je tak zamstnan lovk, tak asn zamstnan lovk, e i enit se bude v kalupu, jednou nohou ve vlaku! Kde pak, Dunko, j vm, moc dobe vm, o em se mnou mus tolik mluvit i o em jsi pem lela celou tu noc, kdy jsi pechzela po pokoji, i za ses modlila ke Kazask Bohorodice v maminin lo nici. Komupak se jde lehce na Golgotu? Hm... Tak tedy, va e rozhodnut je konen, Avdo jo Romanovno, urila jste se provdat za praktickho a racionlnho mu e, kter m vlastn jmn (kter u m vlastn jmn, to zn solidnji a okzaleji), kter m dvoj zamstnn a je stoupencem nzor na modern generace (jak p e maminka). A zd se hodn, jak podotk sama Dunka. To zd se je na tom v em nejpodaenj ! Tak s tmhle zd se bude mt Dunka svatbu!... Podaen! Vskutku podaen! ...Pitom by m moc zajmalo, pro maminka napsala to o t 'modern generaci', jestli jen kvli vsti nj charakteristice t osoby, nebo docela zmrn, aby m naladila pro pana Lu ina? vy chytraky! A stejn by m zajmala dal okolnost -- toti jak dalece byly jedna k druh upmn, a to jak ten den a tu noc, tak celou dal dobu. Jestli si naplno ekly v ecko, anebo pochopily,

e maj ob tot na du i i na srdci a e by zbyten nco vysvtlovaly a leda se darmo podekly? Ano, nejsp k tomu stejn do lo, vyplv to i z dopisu: mamince se zdl tro iku pkr a hned s tm, chudinka naivn, zatepla la k Dunce. Ale ta se samozejm rozhorlila a 'odpovdla nakva en'. Bodej ! Kdo by nevyletl z k e, kdy je v ecko nad slunce jasn i bez naivnch otzek a slovo u dalo slovo! A pro mi vbec p e takovou vc jako: "Mj rd Duu, Roo, v dy ona T m rda vc ne sebe." Jist proto, e ji samu u tajn trp svdom, e svolila, aby se dcera obtovala pro syna. "Tys na e nadje, Tys na e v echno!" Ach mamineko! Velo to v nm vc a vc, a kdyby se v tu chvli setkal s panem Lu inem, byl by ho snad zabil! Hm, svat pravda, sna il se dl sledovat divok vr my lenek, thnoucch mu hlavou, svat pravda, e k lovku je teba pistupovat poznenhlu a opatrn, abychom poznali, co je za; pesto do pana Lu ina vidm. Hlavn, e je to "lovk praktick a e se zd hodn" -- to pece nen jen tak, vzt na sebe starost o zavazadla, dopravit na svj et tu velkou truhlu! eknte, nen hodn? A samy, nevsta i matka, si zjednaj povoznka, pojedou na ebiku pod roho (jako bych tak nebyl jezdil!). Co na tom! Je to pece v ehov udy devadest verst 'a pak u to klidn dojedeme v tet td' -- tch tisc verst! Je to pece rozumn, ij, jak ti kapsa dovol. Ale copak to jde, pane Lu ine, je to pece va e nevsta... A nen mo n, abyste nevdl, e si matka pjuje na drhu ze sv penze. Chpu, e pro vs tu b o znan obchodn obrat, o podnik s oboustrannm ziskem a stejnm podlem a tedy i se stejnmi nklady. Obchod je obchod, jak se k, to neznm bratra. Jen e v tomhle je praktick pn tro iku naplil: zavazadla ho pijdou pece lacinji ne jejich cestovn, ne-li naposled docela zadarmo. Copak to opravdu dn nevid nebo to schvln nechtj vidt? Jsou pece tak spokojen, tak spokojen! A kdy si pomyslm, e tohle je teprve kvt, to prav ovoce e je teprve ek! O tady hlavn jde? Pece ne o lakotu ani chamtivost, ale o tn, jakm se to v echno odbv. To pece nen nic jinho ne budouc tn jejich man elstv, varovn... A pro maminka najednou tak rozhazuje? S mpak pijede do Petrohradu? S temi rubly nebo s dvma "paprky", jak k ta... bba... hm! Z ehopak chce bt v Petrohrad iva potom? V dy u z neho vyrozumla, e u Dunky nebude moci po svatb t, dokonce ani prvn dobu! Mil lovk se asi v tom smyslu njak podekl, projevil, akoliv nco takovho maminka rozhodn odmt, pr proti tomu budu sama! Tak na tedy vlastn spolh, na sto dvacet rubl sv penze, zkrcench o dluh Afanasiji Ivanovii? Plete je t tepl tky a vy v navlkac rukvy, kaz si star oi. Ale z tch tk m ke svm sto dvaceti rublm ron v ehov udy dvacet rubl, jako bych to nevdl! Jak vidt, pece jen spolhaj na velkomyslnost pn Lu inovu, e jim to sm nabdne a e je bude je t pemlouvat. Ale sklapne vm! Takov u prost jsou ti schillerov t krasoduchov, e do posledn chvle si lovka pizdobuj pavmi pery, do posledn chvle od nho ekaj jen dobro a dn patnosti; a teba e tu , e mince uk e i svj rub, za nic na svt si to jaksepat nepiznaj a v ecko se v nich vzpr pouhmu pomy len na nco podobnho, v moc od sebe odhnj pravdu, dokud jim takov pizdoben lovk vlastnorun nevypl rybnk. Moc by m zajmalo, jestli m pan Lu in tak njak d, szm se, e m v knoflkov drce "Annu" a e si ji bere na obdy k dodavatelm a kupcm. A na svatbu s n jist pijde tak! Ale co, m e mi bt ukraden!... ...Dobe, neekl bych, kdyby maminka, m u to prost v povaze, ale jak to, e i Dua? Dunko moje mil, jako bych vs neznal!

Kdy jsme se naposled vidli, lo u vm pece na dvacet a va e zalo en mi u bylo jasn. Maminka mi tu p e, e "Dunka snese mnoho". To jsem ale vdl. Vdl jsem to u ped pltetm rokem a od t doby jsem na to pltetho roku myslel, ano, prv na to, e "Dunka snese mnoho". Kdy snesla pana Svidrigajlova a v ecko, co nsledovalo, snese dozajista mnoho. A te si i s matkou vzaly do hlavy, e by snesla i pana Lu ina, stoupence my lenky, e nejvhodnj jsou man elky, je jejich man el vytrhli z bdy a ob astnili, Lu ina, kter navc tu my lenku hls div ne pi prvnm seznmen. Ale budi , dejme tomu, e se "uekl", teba e je mu racionln (tak e se, dost mo n, vbec neuekl, ale prv si posp il, aby jim nalil istho vna), ale co Dua, Dua? Ona pece do nho vid, a pitom s nm m t! Bude pece radji o suchm ernm chlebu a o vod, ne aby prodala svou du i, nato aby se vzdala sv mravn svobody kvli blahobytnmu ivotu; ani za cel Slesvik-Hol tn ne, nato za pana Lu ina! Ne, Dua, jak jsem ji znal, byla docela jin a... a nezmnila se samozejm ani te!... Darmo mluvit! Je kru no u Svidrigajlovovch! Je kru no trmcet se za dv st rubl cel ivot jako guvernantka z gubernie do gubernie, a pesto vm, e m sestra pjde sp jako negr k plant nkovi nebo jako Loty k vchodopruskmu Nmci, ne aby si po pinila du i a mravn ctn svazkem s nkm, koho si nev a po kom j nic nen -do ivotn jen pro svj osobn prospch! Cel z nejryzej ho zlata nebo nejist ho briliantu by mohl bt pan Lu in, a pece by se nikdy neuvolila stt se jeho zkonitou soulo nic! Tak pro se najednou uvoluje? Kde je tady hek? V em tkv cel vtip? Vc je pece jasn: pro sebe, pro sv vlastn pohodl, ba ani pro zchranu svho ivota by se nikdy neprodala, ale pro jinho se prod! Pro drahho, zbo ovanho lovka se prod! V tom je cel ta zhada, e pro bratra, pro matku se prod! V ecko prod ! Ano, v takovm ppad v sob m eme sv mravn pohnutky potlait a v ecko, svou svobodu, klid, dokonce i svdom, v ecko prodme jako starou vete . Co je do ivota! Hlavn e na i milkov budou astni! Ale to nm nesta, my si k tomu vymyslme je t svou vlastn kazuistiku, od jezuit si ji vypjme, a na njakou dobu snad uklidnme i samy sebe, samy sebe pesvdme, e je to tak nutn, opravdu nutn, e el svt prostedky. Ano, takov jsme a v ecko je nad slunce jasn. Je jasn, e v pozad a ve stedu dje nestoj nikdo jin ne Rodion Romanovi Raskolnikov. Jak mo nost zajistit mu tst, vydr ovat ho na studich, udlat ho spolenkem v podniku, zabezpeit celou jeho existenci; dost mo n, e z nho jednou bude bohat, vznamn a v en lovk, e dokonce do ije ivot v slv! A matka? Ale jde pece o Rou, o drahho Rou, o jejho prvorozenho! Jakpak by takovmu prvorozetku neobtovala i tak skvlou dceru! Ach vy mil, nespravedliv srdce! Ale kde , v tomhle ppad jsme ochotny necouvnout teba ani ped Soninm dlem! Sonko, Sonko Marmeladovov, ty Sonko, vn, co svt svtem bude! Jste si vdomy, jste si pln vdomy thy sv obti? Pslu vm? Zpsobte j prospch? Jednte rozumn? Uvdomujete si, Dunko, e Sonin dl nen ani o stn odpornj ne dl s panem Lu inem? 'O lsce nem e bt e,' p e maminka. Ale co kdy nem e bt e nejen o lsce, ale ani o ct, a naopak u m e bt e o zo klivn, opovr en a zhnusen -- co potom? Inu, nic jinho, ne e si lovk mus zachovat istotu. Nemm pravdu? Chpete v ak, chpete, chpete, co znamen takov istota? Chpete, e ta lu inovsk istota je stejn jako Sonina, ba mo n hor , odpornj a podlej , proto e vm, Dunko, koneckonc jde o urit pepych, kde to tam je ve he v ehov udy

smrt hladem! Draze, pedraze zaplacen istota to bude, Dunko! A co pak, a to pro vs zane bt nesnesiteln? Pak budete litovat? Toho zrmutku, hoe a proklnn, tch peliv skrvanch slz, proto e vy pece nejste Marfa Petrovna! A co si pak pone matka? Je pece znepokojen u te, u te se trp. Co teprve, a prohldne docela! A j?... Co jste si vlastn myslely o mn? Nechci, abyste se pro mne obtovala, Dunko, ani vy, maminko! Dokud iju, tak k tomu nedojde, za nic nedojde! Nesm! Vtom se vzpamatoval a zarazil se. Nedojde? A co udl , aby k tomu nedo lo? Zak e to? Jakm prvem? Co jim m e ty sm slbit, abys na to ml prvo? e jim zasvt cel svj ivot, celou svou budoucnost pak, a dostuduje a dostane msto ? To pro n nen nic novho, ale jsou to zatm jen vidiny, a co te? Chpe , e mus nco podniknout ihned? A co zatm dl ? Jenom je odr ! V dy si ty penze vypjuj na svou storublovou penzi, na zruku pn Svidrigajlovovch. m je tedy chce uchrnit ped Svidrigajlovy, m ped Afanasijem Ivanoviem Vachru inem, ty budouc milioni, ty Jovi i, pne nad jejich osudy? e za deset let? Ale za deset let si matka u svch tk docela zkaz a mo n vyple oi a zchadne pstem. A sestra? Jen se zamysli, kam to m e za tch deset let nebo bhem deseti let dospt se sestrou! Domyslel ses? Podobnmi otzkami se trznil a vybiovval a ctil pitom dokonce jistou rozko . Ty otzky nebyly ostatn nov ani nenadl, nbr star, paliv a vn se opakujc. U ped drahnou dobou ho zaaly hrzt a rozdrat mu srdce. U je to dlouho, co na nho padla nynj tse a od t doby stle rostla a slila, a v poslednch dnech dozrla a vystila v jedinou hrznou, podivnou a fantastickou otzku, kter mu sed na srdci a na mozku a nesmlouvav se do aduje zodpovzen. A k tomu jako der hromu nyn je t matin dopis! Bylo mu jasn, e mus skoncovat s pasivn melancholi a sebetrznnm, s vnmi vahami o bezvchodnosti problm a bezpodmnen nco podniknout, a to hned a co nejrychleji. Stj co stj se mus rozhodnout pro cokoliv, nebo... "Nebo se vzdt prva na ivot!" rozkikl se nhle zbsile. "Pokorn se poddat osudu jednou prov dy a udusit v sob v ecko, nadobro se vzdt prva jednat, t a milovat!" Chpete, chpete, velev en, co to znamen, kdy u lovk nem kam jt? vybavila se mu najednou verej Marmeladovova otzka. Ka d pece mus mt kam jt... Nhle se zachvl, to jak mu projela hlavou jist, tak verej my lenka. Nezachvl se v ak proto, e jm projela. Vdl toti a tu il, e jm urit "projede", a u ji ekal. A pak, nebyla to my lenka zdaleka verej . Rozdl byl jen v tom, e ped mscem, a dokonce je t vera to byl jen sen, a te... te se vybavila docela jinak ne sen, v docela nov, hroziv a naprosto pekvapiv podob, a on si to najednou uvdomil... Zatmlo se mu ped oima, jako by dostal rnu do hlavy. Kvapn se rozhldl, nco hledal. To hledal laviku, chtl si sednout; el toti prv po K-skm bulvru. Laviku zahldl asi sto krok ped sebou. Zamil k n nejrychleji, jak byl schopen, ale ne k n do el, potkalo ho mal dobrodru stv, kter ho na nkolik minut pln upoutalo. Jak vyhl el laviku, v iml si, e asi dvacet krok ped nm jde ena, zprvu ji v ak neuznal za hodnu zjmu, stejn jako nic z toho, co se kolem nho do t chvle mhalo. Pihodilo se mu u nejednou, e pi el napklad dom a vbec nevdl, kudy se tam dostal, a u tomu pivykl. Na t en v ak bylo nco zvl tnho, co na prvn pohled bilo do o a poznenhlu upoutvalo pozornost,

nejdve proti jeho vli, a ho to dr dilo, ale pak pod vc a vc. Nhle zatou il pochopit, co to vlastn na t en tak zvl tnho je. Za prv la ta jist velmi mlad dvka v letnm palu prostovlas, bez paraplka i bez rukaviek a v chzi trochu sm n rozhazovala rukama. aty mla hedvbn, lehouk ("prac"), ale tak podivn obleen, nedopnut a vzadu v pase, hned na zatku sukn roztr en; cr voln plandal za n. Pes hol krk mla pehozen mal teek, cel v ak po inut a shrnut. Nadto la nejistm krokem, kloptav a chvlemi dokonce hodn vrvorav. Zvl tn setkn Raskolnikova poslze zaujalo docela. Dohonil dvku a u laviky; sotva k n do la, hned na ni t ce klesla, na sam kraj, zvrtila hlavu pes opradlo a zavela oi, zejm nesmrnou navou. Prohldl si ji lpe a okam it poznal, e je pln opil. Byl to nezvykl, nechutn pohled. Raskolnikova dokonce napadlo, e se mo n ml. Vidl neobyejn mladistv obliejek, asi tak estnctilet a dost mo n patnctilet, drobounk, hezouk a plav, ale cel rozplen a jaksi napuchl. Dvka zejm o sob skoro nevdla; pehodila si nohu pes nohu a odhalila se pitom mnohem vc, ne se slu elo; podle v eho si jen velmi mlhav uvdomovala, e je na ulici. Raskolnikov si nesedl, ale neml se ani k odchodu, zstal v rozpacch stt. Onen bulvr je v dy mlo iv, ale te ke druh hodin a za takovho parna byl tm liduprzdn. A pece opodl asi patnct krok odtud pi kraji bulvru se zastavil jaksi pn, na nm bylo vidt, e m tak tisc chut za njakm elem k dvce pistoupit. I on ji podle v eho z dlky uvidl a chtl dohonit, ale Raskolnikov mu to pekazil. Zle po nm loupal oima, ov em jen kdy se Raskolnikov nedval, a netrpliv ekal, kdy u mu ten protivn odranec uvoln msto. Bylo nabledni, o mu lo. Pnovi mohlo bt kolem tictky, byl statn a vypasen, krev a mlko, ml r ov rty a mal knrek, obleen byl s ve kerou eleganc. Raskolnikov se hrozn rozbsnil; nhle dostal chu toho vypasenho hejska nm urazit. Na chvilku ode el od dvky a pokroil k pnovi. "Tak co vy tady, Svidrigajlove! Co tady pohledvte?" houkl na nj se za atmi pstmi a vzteklm klebkem. "Dovolte! Co to m znamenat?" ohradil se psn pn a svra til obo v pov enm divu. "Co? Abyste se klidil!" "Jak se opova uje , ty obejdo!" A rozphl se bikem. Raskolnikov se na nj bez rozm len oboil holmi pstmi, akoliv statn pn by se byl zejm vypodal i s dvma takovmi. Ale vtom ho kdosi zezadu pevn sevel. Stanul mezi nimi str nk. "Pestate, pnov, nerate se prt na veejnch mstech! Co tady dlte? Co jste za?" uhodil psn na Raskolnikova, jeho cry mu byly podezel. Raskolnikov se na nj podval. Byl to bodr vojck zjev s edivmi knry a licousy a rozumnm pohledem. "Jdete jak na zavolanou!" vyhrkl a natahoval se po jeho ruce. "Jsem Raskolnikov, bval student prv... Vy to tak vezmte na vdom," obrtil se na pna. "A vy pojte se mnou, nco vm uk u..." A u dr el str nka za ruku a vlekl ho k lavice. "Jen se na ni podvejte, je opil namol, a tak la po bulvru. Kdo v, co je za, ale nevypad, e by byla od emesla. Nejsp ji nkde opili a zneu ili... poprv... chpete? A pak ji pustili k vod. Jen se podvejte na ty roztr en aty, a podvejte se, jak je m navleen: je vidt, e ji nkdo oblkal, e se neoblkala sama, ale e ji oblkaly ne ikovn ruce, mu sk! A te

se podvejte tamhle: tohohle hejska, s kterm jsem se div nepopral, vbec neznm, vidm ho poprv v ivot, ale i on ji ped chvilkou zhld, jak la opil a bez smysl, a te si na ni dl laskominy a hrozn rd by ji takhle, v tomhle stavu sebral a nkam odvezl... Ano, tak je to, dejte pece na m slova! Nemlm se. Na vlastn oi jsem vidl, jak ji pozoroval a sledoval, ale j mu to pekazil, a tak te jenom ek, a odejdu. Vidte ho, poode el o pr krok a ek, dl, e si zapaluje cigaretu... Jak to zadit, aby ji nedostal? Jak ji odvst dom? Pem lejte!" Str nk okam it vdl, na em je. O jde otylmu pnovi, bylo nad slunce jasn, ale je t tu bylo to dve. Str ce podku se k n schlil a prohldl si ji zblzka. Rysy mu zjihly upmnm soucitem. "Ach, koda j," potsl hlavou. "Takov dt! Ba, zneu ili ji. Sly te, milostsleno," zaal j domlouvat, "kdepak rate bydlet?" Dvka otevela unaven, otupl oi, nechpav se podvala na tazatele a ohnala se rukou. "Posly te," ekl Raskolnikov. "Tu mte," hrbl do kapsy a astn na el dvacet kopjek, "vezmte dro ku, a ji zaveze na jej adresu. Jen tu adresu je t vyzvdt!" "Sleinko, no tak, sleinko!" spustil zas str nk, kdy pijal penze. "Vezmu vm dro ku a doprovodm vs. Kam porute, prosm? Kde rate mt bydli t?" "K c!... Neotravujte..." zablekotalo dve a znovu se ohnalo rukou. "Ale, ale, to nen hezk! To je pece hanba, sleinko, moc velk hanba!" Znovu potsl hlavou pohor en, soucitn i rozhoen. "To je prce!" otoil se na Raskolnikova. A pitom si ho znovu rychle prohldl od hlavy k patm. Jist z nho nebyl moudr. Tak odran, a rozdv! "Na el jste ji daleko odtud?" zeptal se ho. "km vm pece, vrvorala pede mnou tady na bulvru. A jak do la k thle lavice, tak se na ni svalila." "Bo e, co se to te na svt rozmohlo hanebnosti! Takov nevitko, a u je to opil! Zneu ili ji, to se v! atiky m roztr en... Je to dneska sodoma! A bude z njak slu n, chud rodiny... Takovch te je! A vypad tak jemn, jako sleinka." A znovu se nad ni sklonil. Mo n e sm ml doma zrovna takov dcerky, co "vypadaj tak jemn jako sleinky", s manrami dobe vychovanch lid a s v elijakmi odkoukanmi mdnmi vstelky. "Hlavn," pimlouval se Raskolnikov, "aby nepadla do rukou tomu padouchovi! Prosm, on se j je t posmv! Na och je mu vidt, co by rd. A nehne se odtud, mizera!" Raskolnikov to vykikoval a nepokryt na nj ukazoval rukou. Neznm to sly el a mlem se znovu rozkatil, ale rozmyslel si to a spokojil se opovr livm pohledem. Pak pomalu poode el je t asi o deset krok a zase zstal stt. "Co o to, do rukou mu padnout nesm," pemtal nahlas str nk. "Jen kdyby nm ekla, kam ji mme odvzt, jinak... Tak sleinko, sleinko!" sklonil se znova. Dvka te docela otevela oi, pozorn se podvala, a jako by cosi pochopila, zvedla se z laviky a vykroila zptky smrem, kterm pi la. "Fuj, nestydov, pod otravujete!" ohnala se po nich zas. Odchzela rychle a pod je t vrvorav. Hejsek el za n, ale postrann cestikou, a nespou tl z n oi. "Nebojte se, j ji nedm!" ekl kategoricky str nk a pustil se za nimi. "Povdm, sodoma! " vzdychal. Vtom jako kdy Raskolnikova u tkne. Rzem byl jako vymnn. "Posly te, vy!" kikl za str nkem.

Str nk se otoil. "Nechte ji! Co vm je do toho? Nestarejte se o n! Jen a se s n povyraz!" ukzal na hejska. "To nen va e vc!" Str nk na nho nechpav vyte til oi. Raskolnikov se rozesml. "E-ech!" mvl po nm rukou str ce podku a el dl za hejskem a za dvkou. Zejm ml Raskolnikova za blzna nebo za nco je t hor ho. Dvacet kopjek v tahu, ekl si zlostn Raskolnikov, kdy osaml. A si! Dostane i od toho druhho a pust ji s nm, a bude to... Pro jsem se jen vnucoval se svou pomoc? Copak jsem od toho, abych pomhal? Mm vbec prvo pomhat? A teba jeden druhho se erou, co je mi po tom? Jak m vbec mohlo napadnout vyhodit dvacet kopjek? Copak jsou moje? Ale ta podivnsk slova mu sp pit ila. Usedl na opu tnou laviku. My lenky se mu rozutkaly... A vbec mu v t chvli psobilo jakkoliv my len utrpen. Pl si, aby na nho padly mrkoty, aby na v echno zapomnl a pak se probudil a zaal v echno od zatku... Uboh dve! pemtal s pohledem na opu tn roh laviky. Probere se, pople si, pak se to dov matka... Nejdv ji plcne a potom podn zbije, vyin j a dost mo n ji i vy ene z domu... A kdy nevy ene, stejn se toho domknou Darji Francovny a mil dve bude jak tvanec... Brzy nato nemocnice (jako v dycky u tch, kter maj velmi poestn matky a spou tj se tajn), a pak... pak znova nemocnice... vodka... krmy... a zas nemocnice... a za dva za ti roky z n bude mrzk, a to j prosm bude v ehov udy osmnct nebo devatenct let... Jako bych takov neznal! A jak to zanalo u nich? Navlas stejn... Fuj! Ale a ! Pr je to tak v podku. Takov a takov procento pr mus ka d rok odejt... nkam... nejsp k ertu, aby to osv ilo ostatn a nebylo na obt . Procento! Opravdu, maj na to ndhern slvko, takov uklidujc, uen. Jednou je to procento, tak jakpak znepokojovn! Prosm, kdyby se tomu kalo njak jinak... pak by to mo n bylo na pov enou... A co kdy se nakonec do toho procenta dostane i Dunka?... Kdy ne do tohohle, tak do njakho jinho?... Ale kam to vlastn jdu? vzpomnl si nhle. To je divn, vm, e jsem nkam el. Peetl jsem dopis a el jsem... Aha, u si vzpomnm, na Vasiljevsk ostrov jsem el, k Razumichinovi... Ale pro? A jak to, e mi zrovna te pi lo do hlavy, abych el k Razumichinovi? To je zajmav. Podivoval se sm sob. Razumichin byl jeho nkdej kolega na univerzit. Bylo zajmav, e na univerzit Raskolnikov tm neml ptele, v ech se stranil, k nikomu nechodil a nv tvy pijmal nevldn. Ostatn i kolegov na nho zhy zaneveli. Spolen schzky, debaty ani zbavy pro nho jako by nebyly. Studoval horliv, nebyl k sob shovvav a pro tu vlastnost si ho ka d v il, ale nikdo ho neml v lsce. Byl velmi chud a pitom jaksi pov en hrd a uzaven, jako by v sob nosil njak tajemstv. Nkterm jeho kolegm se zdlo, e se na n na v echny dv jak na dti, spatra, jako by je v echny pevy oval vysplost, vdomostmi i nzory, a e jejich nzory a zjmy m za cosi ni ho. S Razumichinem se v ak bhvpro sbl il, toti ani ne tak sbl il, jako k nmu byl sdlnj a otevenj . K Razumichinovi mohl mt lovk ostatn st jin vztah. Byl to nadmru vesel a sdln mldenec, dobr a do prostoduchosti. Nicmn se pod tou prostotou skrvala hloubka a dstojnost. Jeho nejlep ptel to dobe vdli, byl oblben u v ech. Byl velmi bystr, teba e

nkdy opravdu trochu prostoduch. Ml vrazn zjev, byl vysok, huben postavy, ernovlas, v dy nedbale oholen. Obas si bujn zahil a ml povst silka. Jednou v noci ve spolenosti srazil derem dvoumetrovho policajta. Pt mohl donekonena, ale stejn dobe nemusel pt vbec; nkdy dil pmo neodpustiteln, ale kdy nechtl, nedil vbec. Razumichin byl zajmav i tm, e ho nevyvedl z mry dn nezdar a e ho, jak se zdlo, nemohly zkru it sebehor podmnky. Mohl bydlet teba na ste e, sn et pekeln hlad i stra nou zimu. Byl chud jako kosteln my , ivil se v ak zsadn sm a vlastnm piinnm a vydlval si prac v eho druhu. Znal bezpoet pramen, z nich mohl erpat, samozejm prac. Jednou si celou zimu netopil v pokoji a tvrdil, e je to dokonce pjemnj , proto e pr se v chladu lpe sp. V ptomn dob byl i on pinucen odejt z univerzity, ale jen nakrtko, a ze v ech sil se sna il zlep it sv pomry tak, aby mohl studovat dle. Raskolnikov u nho nebyl dobr tyi msce a Razumichin ani nevdl, kde Raskolnikov bydl. Jednou, asi ped dvma msci, se sice potkali na ulici, ale Raskolnikov se odvrtil, dokonce pe el na druhou stranu ulice, aby ho Razumichin nevidl. A Razumichin, akoliv ho vidl, pro el kolem nho nev mav, nechtl ru it ptele. V Pravda, chtl jsem pece je t nedvno jt k Razumichinovi prosit o njakou prci, aby mi obstaral bu kondice, nebo cokoliv... rozpomnal se Raskolnikov, ale m mi m e pomoct te? Dejme tomu, e mi se ene kondice, dejme tomu, e se se mnou rozdl o posledn kopjku, jestli njakou m, tak e si budu moct koupit boty a dt opravit aty, abych mohl chodit na kondice... hm... Dobe, ale co dl? Co dok u za pr mk? Copak tohle te potebuju? Opravdu sm n, jak jsem te mohl jt k Razumichinovi... Otzka, pro nyn el k Razumichinovi, ho znepokojovala vc, ne si piznval; pln vnitnho neklidu hledal v tom zdnliv nejv ednj m kroku jaksi zlovstn vznam. Je mo n, e jsem skuten chtl v ecko odbt jen Razumichinem, e Razumichin pro m byl jedin vchodisko? ptal se udiven sm sebe. Pem lel a mnul si elo, a se mu -- zvl tn vc -- po velmi dlouhm uva ovn bezdn sama od sebe vynoila v hlav prapodivn my lenka. Hm... k Razumichinovi, promluvil nhle naprosto klidn, jako by pron el konen rozhodnut, k Razumichinovi zajdu, jak by ne... ale -- ne te... zajdu k nmu... nazt po tamtom, a budu mt tamto za sebou a v ecko pjde novou cestou... A nhle se vzpamatoval. "Po tamtom!" vykikl a vyskoil z laviky. "Ale copak k tamtomu dojde? Copak k tomu opravdu dojde?" Vstal a odchzel, div neutkal. Chtl se pustit zptky, ale nvrat dom se mu nhle stra n zprotivil: v dy prv tam, v t de, v t stra liv skni uzrvalo v ecko to u dle ne msc, a tak el, kam ho nohy nesly. Jeho nervzn chvn se zmnilo v jakousi tesavku, ctil dokonce mrazen a i v tom parnu mu chvlemi byla zima. Pmo s pemhnm a skoro podvdom zaal z jaksi vnitn poteby pozorovat v ecko, co mu pi lo do cesty, jako by usilovn ptral po rozptlen, ale valn se mu to nedailo a co chvli upadal do zdumivosti. V dy kdy pak s trhnutm znova zdvihl hlavu a rozhldl se kolem sebe, v okam en zapomnal, o em prv pem lel, a dokonce kudy el. Tak pe el cel Vasiljevsk

ostrov, vy el k Mal Nv, pe el most a zamil na Ostrovy. Zele a sv est zprvu zalahodily jeho unavenm om, zvyklm na mstsk prach, na vpno a ohromn drtc a skliujc domy. Tady nebylo ani dusno, ani puch, ani krmy. Zhy se v ak i tyto nov, pjemn pocity zmnily v chorobn a jitiv. Obas se zastavil ped njakou vilkou ovnenou zelen, nahl el plotem a vidl v dlce na balkonech a na terasch napardn eny, vidl pobhajc dti v sadech. Zvl siln ho pitahovaly kvtiny, je pozoroval ze v eho nejdle. Potkval tak ndhern kory, jezdce i jezdkyn; provzel je zvdav pohledem a zapomnal na n, dv ne mu zmizeli z o. Jednou se zastavil a spotal sv penze, zjistil, e m asi ticet kopjek. Dvacet str nkovi, ti Nastasje za dopis... Marmeladovovm jsem tedy vera dal asi sedmatyicet a padest kopjek, zji oval, dlaje jakousi bilanci, ale vzpt u zase nevdl, pro vbec penze vyndal z kapsy. Pipomnl si to, kdy prochzel kolem jaksi jdelny, vlastn hospdky, a poctil hlad. Ve el do hospdky, vypil sklenku vodky a sndl piroh s njakou ndivkou. Dojedl ho u zase v chzi. Hrozn dvno nepil vodku a te rzem inkovala, akoliv vypil jen tu jedinou skleniku. Nohy mu zt kly, zaala ho zmhat ospalost. Zamil dom, ale u na Petrov ostrov se docela vyslen zastavil, se el z cesty, za el do kov, svalil se na trvu a v tu chvli usnul. V chorobnm stavu se sny asto vyznauj mimodnou plastinost, vraznost a nebvalm septm se skutenost. Vjevy bvaj mnohdy pitvorn, ale prosted a cel vvoj situace pitom tak nesmrn vrohodn, naplnn tak jemnmi, neoekvanmi, ale cel obraz umlecky tak vhodn dokreslujcmi podrobnostmi, e by si je nikdo v bdlm stavu nevymyslel, i kdyby to byl stejn velk umlec jako Pu kin nebo Turgenv. Takov sny, chorobn sny v dy jasn utkvvaj v pamti a siln psob na vy inut a u rozru en lidsk organismus. Raskolnikovv sen byl dsn. Vidl se v nm jako dt je t v rodnm msteku. Je asi sedmilet a jednou ve svtek kveeru je s otcem na prochzce za mstem. Je po mourno, dusno, krajina navlas takov, jak si ji uchoval v pamti, ba v pamti mu dokonce vybledla vc, ne jak se mu te vybavovala ve snu. Msteko je ze v ech stran oteven, le jak na dlani, kolem ani vrbinky, jen kdesi velmi daleko, a na okraji nebe, se ern lesk. Za mstekem, skok od posledn zahrdky, stoj krma, velik krma, kter na nho v dy psobila svrchovan tsnivm dojmem, dokonce mu nahnla strach, kdykoliv kolem n na prochzkch s otcem li. Bylo tam v dycky tolik lid, tolik povyku, smchu a klen, tolik neslu nho a chraptivho zpvu, tolikrt se tam rvali, kolem krmy se poka d potloukaly tak opil a hrozn zjevy... Kdy je potkvali, tiskl se v dy k otci a cel se chvl. Kolem krmy vede poln cesta, v dy pln prachu, a prach na n je v dy pln ern. Krout se od krmy dle a takovch ti sta krok odtud zahb doprava kolem mstskho hbitova. Uprosted stoj zdn kostel se zelenou bn, kam chodil asi dvakrt ron s otcem a matkou na zdu n m i za babiku, kter zemela u dvno a kterou nikdy nespatil. Poka d s sebou brali ka i na bl misce zabalen do ubrousku, ka e byla sladk, r ov a hrozinky byly zapchny do tvaru k e. Ml rd ten kostel i jeho starodvn ikony, vt inou bez obruby, i starho knze s roztesenou hlavou. Vedle babiina hrobu, na nm byla deska, byl je t mal hrobeek jeho mlad ho bratra, kter zemel estimsn a kterho tak vbec neznal a nemohl pamatovat: ekli mu v ak, e ml malho bratka, proto se poka d, kdy pi li na hbitov, ped hrobem nbo n a ctypln ki oval a klanl a lbal ho. A te se mu zd, e jdou s

otcem po t cest ke hbitovu a mjej krmu; dr se otcovy ruky a ustra en se ohl . Je zaujat zvl tn podvanou; tentokrt je tu njak veselice, dav vy oench m tek, en, jejich mu a v elijak sebranky. V ichni jsou opil, v ichni zpvaj a ped krmou stoj vz, ale podivn vz. Je to takov velik vz, do jakch se zapahaj t c tahouni a v jakch se voz zbo a sudy vna. V dycky se rd dval na ty tahouny s dlouhou hvou a silnma nohama, krejc klidnm odmenm krokem a vlekouc za sebou celou horu nkladu bez nejmen znmky sil, jako by jim bylo s vozy dokonce snze ne bez voz. Tady v ak -- podivn vc -- byla k takovmu velkmu vozu pipa ena mal huben vesnick ryzka, z tch, co se, jak u nejednou vidl, ze v ech sil dou s njakou vysokou frou deva nebo sena, zejmna kdy vz uvzne v blt nebo v koleji, a co je potom vozkov v dycky tak hrozn, tak stra n lehaj biem a nkdy i po tlam a pes oi, e se div nerozple a maminka ho v dy radji odvd od okna. Nhle v ak vypukne vava: z krmy vychzej s povykem, zpvem i balalajkami namol opil hmotn venkovan v ervench a modrch ko ilch, s kabty pes ramena. "Nasedat, v ichni nasedat!" ki jeden s hrozn silnm krkem a masitm obliejem ervenm jako mrkev. "V echny svezu, nasedat!" Ale odpovd mu smch a vkiky: "Takov herka ns zrovna sveze!" "Peskoilo ti, Mikolko, nebo co? Zaphne takovho chcpka!" "Lidi, ale v dy thle ryzce je u urit dvacet let!" "Nasedat, v ecky svezu!" vykikuje stle Mikolka, prvn vyskakuje na vz, bere oprat a vztyuje se na pedku. "Hndk odjel prve s Matvjem," ki z vozu, "a tahle kobylka mi, lidiky, jen pije krev, mm sto chut ji zabt, darmo mi u r obrok. Nasedat, povdm! Tryskem pojedem! Tryskem ji pustm!" Chpe se bie a s rozko se chyst ryzku bt. "I co, tak nasedejte!" smj se v hlouku. "Sly te, e pojede tryskem!" "Ta u jist nev deset let, co to je." "A pojede!" "Nelitujte ji, lidi, ka d si pipravte do ruky bi!" "To se v! Slehej !" V ichni se hrnou s chechtotem a vtipkovnm na Mikolkv vz. Vlezlo jich tam asi est, a je t se vejdou dal . Pibraj njakou tlustou, bruntnou enskou. M erven aty, epec s korlkovou elenkou, na nohou stevce, lousk o ky a uculuje se. Kolem se lid smj, a jak by ne -- tak nanicovat kobylka, a poveze takov nklad tryskem! Dva chasnci na voze hned berou ka d po bii, aby Mikolkovi pomohli. Ozve se "hyj!", herka v silou zabere, ale kdepak tryskem, ani krokem to nedok e, jenom sth nohama, frk a podklesv pod ranami t bi, kter se na ni sypou jako hrch. Smch na voze i v hlouku se zdvojnsob, ale Mikolka se vztek a v zuivosti sz kobylce rnu za ranou, jako by doopravdy vil, e se rozbhne. "Pus te m tam taky, lidi!" dostal zlusk njak chasnk v hlouku. "Nasedat! V ichni nasedat!" ki Mikolka. "V echny uthne. J ji ubiju!" A leh a leh, u ani nev, m by ji v rozbsnn vzal. "Tatneku, tatneku," ki chlapec na otce, "tatnku, co to dlaj! Tatnku, bijou chudka konka!" "Pojme, pojme!" k otec. "Jsou opil, vyvdj, hlupci. Pojme, nedvej se na to!" A chce ho odvst, ale on se mu vytrhne a cel bez sebe b ke kobylce. Ale s ne astnou kobylkou u je zle. Lap po dechu, zastavuje se, znovu zabr, div se nesval. "K smrti ji umrskejte!" ki Mikolka. "Jinak to nepjde. Ubiju

ji!" " e ti nen hanba, satan i!" ki njak staec z hlouku. "Kdo to kdy vidl, aby takovhle kobylka vezla takov nklad!" pidv se druh. "Ztrh ji!" vol tet. "Nech m! Je moje! M u si s n dlat, co chci. V ichni nasedat! To by bylo, aby neb ela tryskem!" Najednou v echno pehlu vbuch smchu: kobylka nesnesla zuiv biovn a z nemohoucnosti zaala vyhazovat. Dokonce ani staec se neudr el a pousml se. A jak tak ne -- takov nanicovat kobylka, a je t vyhazuje! Dva chasnci z kolemstojcch berou dal bie, piskakuj ke kobylce a bij ji z bok. Ka d b po jedn stran. "Po tlam ji bijte, pes oi, pes oi!" ki Mikolka. "Zpvejte, lidiky!" vol kdosi na voze a v echno nahoe se pidv. Rozlh se opil pse, drn bubnek, pi refrnech hvzdaj. ensk lousk o ky a uculuje se. ...Utk podle kobylky, pedbh ji, vid, jak ji lehaj pes oi, pmo pes oi! Ple. Srdce mu used, slzy mu teou proudem. Nkdo ho pitom zashne biem, ale nect to, lom rukama, ki vrh se k edivmu starci s blm vousem, pokyvujcmu nad tm v m pohor en hlavou. Njak ena ho vezme za ruku a chce ho odvst, ale vytrhne se j a zas utk ke kobylce. Ta u je v poslednm ta en, ale znovu si zan vyhazovat. "Aby t as spral!" zave vztekle Mikolka. Odhazuje bi, shbne se a sebere na dn vozu dlouhou silnou oj, uchop ji obma rukama na jednom konci, a jak m e, rozmchne se s n nad ryzkou. "Peraz ji!" volaj kolem. "Zabije ji!" "Je moje!" ki Mikolka a v silou mvne oj. Ozve se t k der. "Bijte ji, bijte! Co jste pestali!" hartus z hlouku. Mikolka se rozmchne podruh a na hbet ne astn herky dopad v silou druh der. Kobylka podklesne na zadnch, ale vzchop se a kube se s vyptm poslednch sil na v ecky strany, chce se vyprostit, ale odev ad ji berou esti bii a oj znova vyletuje a dopad potet, potvrt, pravideln a s plnou silou. Mikolka zu, e ji nedok e zabt jednou ranou. "Ta m konek!" volaj kolem. "Te u urit padne, lidiky, te u bude po n!" vol z hlouku zvdavec. "Sekyrou ji vemte... Dora te ji najednou!" ozv se dal . "Ech vy nemehla! Uhnte!" zave zbsile Mikolka, odhod oj, znova se shbne do vozu a vythne elezn sochor. "Pozor!" vykikne a v silou pra t svou ubohou kobylku. uchla rna, kobylka zavrvorala, podklesly j nohy, chtla znova kubnout, ale sochor j znova a v silou dopad na zda a kobylka se hrout na zem, jako by j pod ali v echny tyi nohy najednou. "Dobijte ji!" ki Mikolka a jako pominut vysko z vozu. Nkolik chasnk, tak bruntnch a opilch, popadne, co je po ruce -- bie, hole, oj -- a rozbhne se k dodlvajc kobylce. Mikolka si stoupne ze strany a zan ji mltit sochorem nazdabh po zdech. Herka natahuje tlamu, t ce sup a zdechne. "Dorazil ji!" ki v hlouku. "Tak pro neb ela tryskem!" "Je moje!" ki Mikolka se sochorem v ruce a s oima podlitma krv. Stoj, jako by litoval, e u nem koho bt. "Ze ti opravdu nen hanba!" ozv se mezi kolemstojcmi u nkolik hlas.

Ale ne astn chlapec u nev, co dl. S nkem se prodr mezi lidmi k ryzce, obejme jej mrtvou, zkrvavenou hlavu a lb ji, lb oi a pysky... Pak znenadn vysko a nepetn se obo svmi pstikami na Mikolku. V t chvli ho konen dohon otec, kter za nm celou dobu b el, a odn ho z davu. "Pjdem! Pjdem!" domlouv mu. "Pjdem dom!" "Tatnku! Propak... zabili... chudinku kobylku?" tk, ale zajk se a slova se mu derou ze seven hrudi jako vkiky. "Jsou opil, vyvdj, pjdem, nebudem se do toho plst!" sly otcovo domlouvn. Obejme ho obma rukama, ale prsa se mu stle vce svraj. Chce vydechnout a vykiknout, a procit. Probudil se cel zpocen, se zvlhlmi vlasy, zchvcen a zd en se vztyil. Slva bohu, e to byl jen sen! oddychl si s levou a usedl pod stromem. Co to jen se mnou je? Nepokou se o m horeka? Takov hnusn sen! Tlo ml jako rozbit, du i mu svrala t k chmura. Polo il lokte na kolena a podepel si obma rukama hlavu. Bo e! zapl. Copak opravdu, copak opravdu vezmu sekyru a budu j bu it do hlavy, rozt tm lebku... budu klouzat po lepkav tepl krvi, vylamovat zmek, krst a tst se, ukrvat se, potsnn krv... se sekyrou... Bo e, copak je to mo n? Tsl se pitom jako osika. Co to jen pod mm? pokraoval a opt se schoulil v jakmsi nesmrnm asu. Vdl jsem pece, e neobstojm, tak pro jsem se do t chvle muil? Pece u vera, vera, kdy jsem byl dlat tu... zkou ku, u vera jsem se pece jasn pesvdil, e neobstojm... Tak co pod je t chci? Pro jsem pod je t na vahch? Pece u vera, kdy jsem el ze schod, jsem sm ekl, e to je podl, odporn a nzk, tak nzk... Z pouhho pomy len na to, v bdlm stavu, se mi udlalo zle a zhrozil jsem se... Ne, j couvnu, urit couvnu! A si nemaj v echny ty m plny nakrsn dnou trhlinku, a si je v ecko, k emu jsem se tenhle msc rozhodl, jasn jak den a sprvn jako matematika! Bo e! Stejn se neodhodlm! Couvnu, urit couvnu! Tak pro je t, pro je t pod... Vstal a u asle se rozhldl, jako by se divil i tomu, jak se sem dostal, a zamil na T-v most. Byl bled, oi mu hoely, dy ml ochabl, ale nhle ml pocit, e se mu volnji dch. Ctil, e u ze sebe shodil to stra liv, tak dlouho jej t c bm, a nhle mu bylo lehko a klidno na du i. Bo e mj, prosil, uka mi cestu, a zeknu se t sv proklat... vidiny! el pes most a mrn, klidn hledl na Nvu, na planouc zpad ohniv rudho slunce. Akoliv byl slb, nectil te vbec navu. Jako by se nhle provalil bolk, kter se mu cel msc sbral na srdci. Svoboda, svoboda! Osvobodil se z tch ar a kouzel, z uknut a len! Kdy si ty chvle a v ecko, co se s nm v tch dnech dlo, pozdji vybavoval okam ik za okam ikem, bod za bodem, podrobnost za podrobnost, asl poka d pmo povriv nad tou okolnost, v podstat sice nijak mimodnou, v n v ak potom v dy vidl jaksi peduren svho osudu. Toti : zanic nemohl pochopit a nim si vysvtlit, pro se tenkrt, unaven a utran, tak e by byl ml nejvhodnj vrtit se dom nejkrat a pmou cestou, vracel pes Senn nmst, na kter vbec zachzet nemusel. Zachzka to nebyla velk, zato npadn a naprosto zbyten. Pravda, u se mnohokrt vrtil dom, ani mohl ct, ktermi ulicemi el. Pro v ak, ptal se v dycky, pro v ak k tak dle itmu a pro nj tak rozhodujcmu a zrove tak dokonale nhodnmu setkn na Sennm (na nm neml dokonce co pohledvat) do lo prv tehdy, v takov hodin, v takovm okam iku jeho

ivota a prv v takovm du evnm rozpolo en, prv za takovch okolnost, kdy jedin toto setkn mohlo tak rychle a nezvratn rozhodnout o celm jeho osudu? Jako by tam na nho pmo halo? Kdy pechzel Senn, bylo kolem devt. V ichni, co tu prodvali na stolech, pultech, v krmech i krmcch, zavrali sv podniky nebo uklzeli a skldali sv zbo a rozchzeli se dom zrovna tak jako jejich zkaznci. Na pinavch a pchnoucch dvorech dom Sennho nmst se u jdelen v pzem a hlavn u krem kupilo mno stv v elijakch kram a trhan. Raskolnikov ml pi svch bezclnch vychzkch v oblib takov msta i v ecky ty pilehl uliky. Tam jeho cry nevzbuzovaly ni pov enou pozornost a dalo se tam pijt v jakmkoli stavu, ani to nkoho pohor ovalo. Hned na rohu K-n uliky prodval njak m an se enou, svou man elkou, na dvou stolech rzn zbo : nit, kalouny, kartounov tky a podobn. I oni u se chystali dom, ale zdr eli se hovorem se znmou, kter se u nich zastavila. Tato znm byla Lizaveta Ivanovna, neboli prost, jak j v ichni kali, Lizaveta, mlad sestra lichvky Aleny Ivanovny, kole sk tajemnice, staeny, k n den pedtm pi el Raskolnikov zastavit hodinky a provst svou zkou ku... O tto Lizavet vdl u dvno v echno a tak ona ho trochu znala. Byla to vysok, hranat, ostchav a pokorn star panna, skoro slabomysln, asi tak ptaticetilet a svou sestrou doslova zotroovan. Pracovala na ni ve dne v noci, tsla se ped n strachem a sn ela od n dokonce bit. Stla nerozhodn s uzlem ped m anem a enou a se zjmem je poslouchala. Oba j velmi horliv nco vykldali. Kdy ji Raskolnikov nenadle spatil, projel jm podivn zchvv, pmo se otsl ohromenm, akoliv na tom setkn pranic ohromujcho nebylo. "Mla byste to rozhodnout sama, Lizaveto Ivanovno," kal hlasit m an. "Zaskote sem ztra tak v sedm. Oni taky pijdou." "Ztra?" opila thle a zamy len Lizaveta, jako by se nemohla rozhodnout. "Ale mte vy ped tou Alenou Ivanovnou nahnno!" rozbrebentila se il trhovcova ena. "Pipadte mi jako mal dcko. V dy to ani nen va e vlastn sestra, a takhle si vs osedlala!" "Tak rad i pro jednou Alen Ivanovn o tom nic nekejte," skoil j do ei mu , "dejte na m slova, neproste se j a pijte. Tenhle obchod se vm vyplat. I sestika to potom uzn." "Myslte, e bych mla?" "Ztra o sedm, od nich pijdou taky, rozhodnete se sama." "I ajek bude," dodala ena. "Tak dobe, j pijdu," pronesla Lizaveta pod je t nerozhodn a pomalu se vzdalovala. Raskolnikov v tu chvli pe el a vc nesly el. el pomalu a nenpadn, hledl, aby nepropsl ani jedin slovo. Jeho prvn ohromen se poznenhlu zmnilo v ds, kter mu mraziv projel zdy. Dovdl se, nhle, nenadle a naprosto neoekvan se dovdl, e ztra, pesn v sedm hodin veer, Lizaveta, staenina sestra a jej jedin spolubydlc, nebude doma a e tedy staena pesn v sedm hodin veer zstane doma sama. Dom ml jen nkolik krok. Vrtil se jako odsouzen k smrti. Neuva oval o niem a nebyl toho ani schopen; ale celou svou bytost nhle vyctil, e u nem svobodu sudku ani vle a e je s konenou platnost rozhodnuto. Bylo mu jasn, e i kdyby ml ekat teba cel roky na phodnou chvli a kdyby o ni usiloval, nebyl by nejsp mohl potat s ple itost lpe korunujc jeho zmr, ne byla ta, je se mu naskytla nyn. Rozhodn by bylo obt n vyptrat den ped inem a najisto, s velkou pesnost a nejmen m nebezpem, bez

jakhokoli podezelho vyptvn a vyzvdn, e ztra v tolik a tolik hodin ta a ta staena, je m bt pepadena, bude doma sama samotink. VI Pozdji se Raskolnikov pi njak ple itosti dovdl, pro vlastn m an a jeho ena Lizavetu k sob zvali. Byla to zle itost docela v edn a nebylo na n pranic zvl tnho. Njak pisthoval zchudl rodina prodvala vci, atstvo a podobn, vesms ensk. A proto e odprodej na trhu nebyl vhodn, hledali pekupnici, a tu dlala Lizaveta: brala vci do komise, chodila za obchodem a mla ho a dost, proto e byla velmi poctiv a v dy si ekla nejni mo nou cenu: jakou cenu ekla, takovou ta vc tak mla. Jinak toho namluvila mlo, jak u eeno, byla velice krotk a ostchav... Ale Raskolnikov zaal bt v posledn dob povriv. Pozstatky povrivosti v nm zstaly pak je t dlouho, tm nesmazateln. A tak ml pozdji v dy sklon vidt ve v em tom cosi zvl tnho a tajemnho, projev njakch zvl tnch vliv a osudovch nhod. U v zim mu jeden znm student, Pokorjov, ped odjezdem do Charkova mezi e povdl adresu star Aleny Ivanovny pro ppad, kdyby byl nkdy nucen nco zastavit. Dlouhou dobu k n nemusel, ml kondice a pod se jak tak protloukal. A asi ped pldruhm mscem si na tu adresu vzpomnl; ml dv vci, kter se daly zastavit: star stbrn hodinky po otci a mal zlat prstnek s njakmi temi rudmi kamnky, kter mu darovala pi louen na pamtku sestra. Rozhodl se dt prstnek; staenu na el a na prvn pohled, akoliv o n celkem nic nevdl, poctil k n nepekonateln odpor; vzal od n dva "paprky" a cestou se stavil v jedn nevaln hospdce. Objednal si aj, posadil se a hluboce se zamyslel. V hlav se mu klubala jako kue z vejce podivn my lenka, kter ho tuze, tuze zaujala. Hned vedle, u druhho stolku, sedl student, kterho vbec neznal a kter mu nebyl ani trochu povdom, a mlad dstojnk. Dohrvali partii kulenku a pili aj. Nhle zaslechl, e student vykld dstojnkovi o lichvce Alen Ivanovn, kole sk tajemnici, a k mu jej adresu. U to se zdlo Raskolnikovovi zvl tn -- prv se od n vrtil a tady hned zas o n sly . Jist pouh nhoda, jen e on se marn brn jednomu velmi neobvyklmu dojmu, a tady se mu jako z udln prokazuje sluha: student toti najednou zan svmu spolenkovi o t Alen Ivanovn vykldat v elijak podrobnosti. "Je bjen," kal, "u n se ene penze v dycky. Je bohat jak id, m e ti vyplatit na ruku pt tisc, ale neopovrhne ani rublovou zstavou. U t u ns bylo! Ale je to hrozn mrcha!..." A lil, jak je zl a vrto iv, e sta prome kat lhtu teba jen o den, a zstava propad. Dv pr tvrtinu ceny pedmtu, ale bere pt, ba i sedm procent za msc atd. Student se rozpovdal a vyprvl i to, e staena m sestru Lizavetu, kterou, sama mal a hnusn, ka dou chvli bije a pln zotrouje jako mal dcko, akoliv Lizaveta m aspo metr osmdest... "To je pece fenomn!" vykikl se smchem student. Rozhovoili se o Lizavet. Student o n vyprvl s njakou zvl tn zlibou a pod se pitom sml, kde to dstojnk poslouchal s velkm zjmem a pak studenta prosil, aby mu tu Lizavetu poslal na sprvku prdla. Raskolnikovovi neuteklo ani slvko, a tak se hned dovdl v ecko : Lizaveta byla staenina mlad , nevlastn (po matce) sestra a bylo j u ptaticet let. Pracovala pro sestru ve dne v noci, nahrazovala v dom kuchaku i

pradlenu, mimoto ila na zakzku, ba i na myt podlah se zjednvala a v ecko dvala seste. dnou zakzku a dnou prci nesmla pijmout bez staenina dovolen. Staena pitom u sepsala posledn vli, co bylo znmo i Lizavet, j se v zvti neodkazoval ani gro krom movitho majetku, idl a podobn; v ecky penze v ak odkazovala jistmu kl teru v N-sk gubernii na svou vnou pamtku. Lizaveta byla m ka, ne z ednick rodiny, svobodn, nevzhledn a nadprmrn vythl s dlouhma, jakoby vykloubenma nohama, v dy v se lapanch kozinkovch stevcch, ale istotn. Student se divil a sml se hlavn tomu, e Lizaveta je co chvli thotn... "Jak to, k pece, e je to ereda?" "Pravda, je takov osmahl, jako pestrojen vojk, ale abys vdl, eredn nen. M docela vldnou tv a oi. Dokonce velmi. Nejlep m dkazem je, e se leckomu lb. Je tich a mrn, poslu n a svoln, ke v emu svoln. A usmv se dokonce hezky." "Nelb se nakonec i tob?" zasml se dstojnk. "Proto e je tak zvl tn. Ale nco ti povm. J bych tu zatracenou bbu zabil a oloupil -- a bez nejmen ch vitek svdom, o tom t uji uju!" dodal vyzvav. Dstojnk se znova rozesml, ale Raskolnikov se zachvl. Bylo to tak podivn! "Pokej, rd bych ti polo il docela v nou otzku," rozplil se student. "Tohle jsem samozejm nemyslel v n, ale jen to uva : na jedn stran hloup, zbyten, nicotn, zl a nemocn bba, nikomu nepotebn, sp naopak, v em kodliv, kter sama nev, pro ije, a kter ztra stejn ume sama od sebe. Chpe ? Chpe ?" "To se v, chpu," pitakal dstojnk a se zjmem hledl na horlcho druha. "Tak poslouchej dl. Na druh stran mlad, erstv sly, pichzejc nazmar bez jakkoliv podpory, a to po celch tiscch a v ude! Sta a tisce dobrch in a zmr, je by bylo mo no uskutenit nebo podpoit za staeniny penze, obtovan kl teru! Sta a mo n tisce lidskch ivot, uvedench na sprvnou cestu; destky rodin zachrnnch ped bdou a rozvratem, ped zhubou a mravn zkzou, ped pohlavnmi nemocemi -- a to v ecko za jej penze! Zabij ji a vezmi si jej penze, abys s jej pomoc jednou mohl zasvtit svj ivot slu b lidstvu a spolenosti: co mysl , nezahlad se ten jeden nicotn zloin tisci dobrch in? Za jeden ivot tisce ivot u etench hniloby a rozkladu. Jedin smrt za sto ivot -- tomu se k matematika! A co vbec v na vahch spolenosti ivot t hloup a zl star souchotinky? O nic vc ne ivot v i, vba ba ani tolik ne, proto e tahle staena kod. Ni ciz ivot: tuhle vzteky kousla Lizavetu do prstu, jen taktak, e j ho neuzli!" "Ov em e si nezaslou t," poznamenal dstojnk, "ale takov u je proda." "Ale brachu, produ pece opravuj a usmrnuj, jinak bychom se museli utopit v pedsudcch! Bez toho by nevyrostl ani jedin velk lovk. To je pod sam: povinnost, svdom -- nechci mluvit proti povinnosti ani svdom -- jen e jak je chpeme? Pokej, dm ti je t jednu otzku. Poslouchej!" "Ne, ty pokej, a j ti dm otzku. Poslouchej!" "Tak co?" "Ty mi tady nco vykld ," en , ale ekni mi, zabije ty tu staenu, nebo ne?" "Samozejm ne! Jsem jen pro spravedlnost... O m tu nejde..." "Ale podle m nem e bt o dn spravedlnosti e, kdy se toho ty sm neodv ! Poj je t na partiku!"

Raskolnikov byl neobyejn rozilen. Pravda, to v ecko byly docela v edn, velmi b n mladick debaty a my lenky, jakch u sly el mnoho, jen e v jin form a na jin tmata. Ale pro musel vyslechnout takovou debatu a takov my lenky prv nyn, kdy v jeho vlastn hlav prv vzklily... pesn tyt my lenky? A pro prv te, kdy si od staeny pinesl zrodek sv my lenky, zrovna se namanul k rozhovoru o staen?... Takov shoda okolnost se mu zdla zvl tn. Tento v edn hospodsk rozhovor na nho mimodn psobil v dal m prbhu vc: jako by opravdu lo o jaksi peduren, o jaksi pokyn... Po nvratu ze Sennho klesl na divan a strnule tam prosedl celou hodinu. Zatm se ze eilo; svku neml, ostatn vbec nepom lel na to, aby rozsvcoval. Marn se pak rozpomnal, zda v tch chvlch o nem pem lel. Nakonec jm opt zaalo proj dt zimnin mrazen a s levou se dovtpil, e se na divanu d tak le et. Zhy ho pmo sevel tuh olovn spnek. Spal velmi dlouho a nic se mu nezdlo. Nastasja, kter k nmu za la nazt v deset hodin rno, jm musela dlouho tst. Pinesla mu aj a chlb. aj byl zas vylou en a zas v jejm ajnku. "Sp a sp!" hartusila zlostn. "Pod sp!" S nmahou se pozvedl. Hlava mu te tila; zkusil se postavit na nohy a rozhldnout se po sv komrce, ale znova klesl na divan. "Zase sp !" durdila se Nastasja. "Jsi nemocn, i co?" Neodpovdal. "aj si vezme ?" "A potom," vypravil ze sebe namhav a u zas zavral oi a pevracel se ke zdi. Nastasja nad nm chvli stla. "Bude asi opravdu nemocn," ekla pak, otoila se a ode la. Pi la opt ve dv hodiny a nesla polvku. Le el navlas tak jako prve. aje se ani nedotkl. Nastasju to doplilo a zaala jm zlostn cloumat. "Co chrn !" kiela a dvala se na nho s odporem. Pozvedl se, sedl si, ale nepromluvil a dval se do zem. "Jsi nemocn, i co?" zeptala se Nastasja a zas nedostala dnou odpov. "Kdyby ses el rad i projt," ekla po chvilce, "aspo tro ku se provtrat. Tak bude jst, i co?" "A potom," ekl maltn. "Jdi u !" A mvl rukou. Chvilku je t stla a soucitn se na nj dvala, a pak ode la. Za nkolik minut pozvedl oi a dlouho zral na aj a na polvku. Pak shl po chlebu, vzal l ci a zaal jst. Bez chuti a takka mechanicky pojedl asi ti nebo tyi l ce. Bolest v hlav se zmrovala. Kdy se najedl, nathl se znova na divan, ale usnout u nemohl a le el bez hnut na bi e, obliej zaboen do pol te. Snil v bdlm stavu a byly to zvl tn sny: nejastji se mu zdlo, e je nkde v Africe, v Egypt, v njak oze. Karavana odpov, velbloudi si pokojn le , kolem palmy, uzaven kruh palem, v ichni obdvaj. On v ak pod pije vodu, rovnou z potoka, kter tee a bubl hned vedle. A je takov chldek a voda je tak kouzeln modr a studen, zur pes barevn kamnky a po nevslovn istm, zlatav hrajcm psku... Nhle jasn usly el, jak odbjej hodiny. Trhl sebou, vzpamatoval se, zvedl hlavu, podval se do okna a odhadl as, a najednou vyskoil u nadobro procitl, jako by ho kdosi shodil z divanu. Do el po pikch ke dvem, ti e je pootevel a poslouchal, co se dje dole na schodech. Srdce mu divoce bu ilo. Ale na schodech bylo pln ticho, jako by v echno spalo... pipadlo mu asn nesmysln, e mohl od verej ka spt jako zabit, ani co podnikl, ani co pipravil... A zatm mo n zrovna odbilo u est... A jeho ospalost a otuplost nhle vystdal horen a

trochu zmaten spch. Pprav nebylo ostatn mnoho. Napnal smysly, aby v ecko dobe uv il a na nic nezapomnl; ale srdce mu tlouklo bez pestn, bu ilo tak, e se mu svral dech. Za prv bylo teba zhotovit poutko a pi t ho ke kabtu -- zle itost nkolika minut. Shl pod pol t a na el v prdle, kter pod nm bylo nacpno, jednu u docela rozpadlou, starou a nevypranou ko ili. Z jejch cr utrhl pruh asi palec irok a osm palc dlouh. Slo il ho nadvakrt, svlkl svj voln letn pl z jaksi tlust bavlnn ltky (svj jedin svrchn odv) a zaal pi vat oba konce pruhu k lev vnitn stran pod pa . Ruce se mu pi it tsly, ale zvldl to dokonce tak, e kdy svrchnk oblkl, nebylo zven nic vidt. Jehlu a nit ml pipraveny u dlouho ve stolku zabalen v paprku. A poutko byl jeho vlastn velmi chytr npad: bylo ureno pro sekyru. Nemohl pece nst sekyru po ulici v rukou. A kdyby ji schoval pod kabt, musel by ji stejn pidr ovat, a to by bylo npadn. Ale te, kdy m poutko, sta, aby na nj sekyru zavsil za elzko, a bude mu pkn viset pod pa celou cestu. Kdy stril ruku do postrann kapsy svrchnku, mohl pidr ovat i konec toprka, aby se nekvalo, a proto e svrchnk byl hodn voln, uinn pytel, nemohlo bt zven npadn, e nco rukou skrz kapsu pidr uje. Toto poutko si vymyslel tak u ped trncti dny. Kdy s tm byl hotov, stril prsty do mal kvry mezi svm "tureckm" divanem a podlahou, za mtral v levm kout a vythl z krytu dvno pipravenou zstavu. Tato zstava vlastn nebyla zstava, ale obyejn hladce ohoblovan prknko ne vt a silnj , ne by mohla bt stbrn tabatrka. Toto prknko nhodou na el pi jedn sv prochzce na jednom dvoe, v jeho kdle byla jaksi dlna. Pak jen pidal k prknku hladk tenk pl ek, pravdpodobn od ehosi odlomen, kter zvedl na ulici pi t e prochzce. Dle ob destiky, z nich plechov byla men ne devn, polo il na sebe a pevn je k em kr em omotal nit; pak je peliv a hledn zabalil do istho blho papru a pevzal tak, aby dalo prci to rozvzat. To proto, aby na njakou dobu odvrtil staeninu pozornost, a se zane balkem obrat, a tm pipravil phodnou chvli. Plechovou destiku pidal kvli vze, aby staena alespo v prvn chvli nepoznala, e "vc" je devn. To v echno ml pro vhodnou ple itost schovan pod divanem. Sotva zstavu vythl, usly el odnkud ze dvora kohosi volat: "Dvno jde na sedmou!" Dvno! Bo e mj! Vrhl se ke dvem, chvilku poslouchal, popadl klobouk a opatrn, nesly n jako koka sestupoval ze svch tincti schod. Ml ped sebou je t to nejdle itj -- ukrst z kuchyn sekyru. e to provede sekyrou, byl rozhodnut u dvno. Ml je t zavrac sadask n , ale na n a hlavn na sv sly nespolhal, proto definitivn zstal pi sekye. V imnme si ostatn jedn pozoruhodnosti v ech konench rozhodnut, k nim u v t vci dospl. Mla tu zvl tn vlastnost, e m byla konenj , tm podlej a ohavnj se mu hned jevila. Pesto e bojoval tak ukrutn vnitn zpas, nemohl po celou tu dobu nikdy ani na okam ik uvit, e sv zmry provede. Kdyby jednou dospl tak daleko, e by ml v ecko do poslednho puntku promy len a s konenou platnost rozhodnut, a kdyby u vbec o niem nepochyboval, tu by byl prv od toho v eho nejsp upustil jako od ohavnosti, zrdnosti a nemo nosti. Ale nevye ench bod a pochybnost zbvalo je t bezpoet. Pokud lo o to, jak si opatit sekyru, pak mu tato malikost nedlala vbec starost, proto e nebylo nic lehho. Nastasja toti zejmna

kveeru co chvli odbhala: bu k sousedm, nebo do krmu, a dvee zstvaly v dycky dokon. V ak s n bytn hlavn proto mvala spory. A tak a nadejde ta chvle, sta, kdy ti e vejde do kuchyn, vezme si sekyru a pak, za hodinu (a bude po v em), vejde opt a polo ji zptky. Vynoovaly se v ak i pochybnosti: dejme tomu, e za hodinu pijde sekyru polo it zptky, ale Nastasja se zatm vrt, bude doma. To bude ov em muset projt kolem a vykat, a zase odejde. Ale co kdy zatm bude sekyru potebovat a zane ji hledat a ztrop rmus -- pak hned vznikne podezen nebo pinejmen m popud k podezen. Ale to u byly podrobnosti, ktermi se je t vbec nezabval, neml na to ani kdy. Zabval se jen tm nejdle itj m a podrobnosti odkldal na dobu, a bude pevn rozhodnut. Ale to se zdlo zhola nemo n. Aspo jemu sammu se to zdlo. Za dnou cenu nebyl s to pedstavit si, e jednou skon sv pem len, vstane a -- prost tam pjde... Dokonce i svou nedvnou zkou ku (toti nv tvu a posledn obhldku msta) jenom zkou el provst, a nemyslel ji v n, nbr asi tak: I co, pjdu tam a zkusm to, na o tom plan pem let! A hned neobstl, nechal v eho a utekl rozzuen sm na sebe. Pitom se zdlo, e celou analzu, pokud lo o mravn otzku problmu, u m za sebou: jeho kazuistika u byla vybrou en jako bitva a dn vdom nmitky se v nm u neozvaly. Jen v t posledn vci si prost nevil a zaryt, otrocky hledal nmitky mimo sebe, po hmatu, jako by ho k tomu nkdo nutil a thl. Ale ten posledn den, kter pi el tak nhle a narz o v em rozhodl, na nho psobil skoro docela mechanicky: jako by byl nkm uchopen za ruku a vleen nezadr iteln, poslepu, s nadlidskou silou a bez nmitek. Zrovna jako by se dostal cpem at do soukol stroje a byl do nho vtahovn. Zprvu -- ostatn u dlouho pedtm -- ho zajmala jedna otzka: pro je ka d zloin tak snadno odhalen a vyptrn a pro po sob ka d pachatel zanechv tak zeteln stopy? Poznenhlu dospl k velmi rznorodm a zajmavm zvrm a podle jeho nzoru tkvl hlavn dvod ne tak ve faktick nemo nosti zloin utajit, jako sp e v samm pachateli; pachatel toti , a to skoro ka d, pro v v okam iku zloinu zvl tn krizi vle a sudku, kterou vystd dtsk, mimodn lehkomyslnost, a to prv ve chvli, kdy je sudku a obezetnosti nejvce teba. Z jeho zku enost vyplvalo, e toto zakalen sudku, tento pokles vle pepad lovka jako nemoc, postupn sl a dosahuje nejvy ho stupn nedlouho ped spchnm zloinu; stejnou silou psob i v okam iku zloinu a je t njakou dobu pot, podle individuality pachatele; pak pomine prv tak, jako pomj ka d nemoc. Zbval problm: je ona nemoc pinou, je rod zloin, nebo je v povaze zloinu, e je v dy provzen takovou nemoc? Na vye en toho problmu se je t nectil dost siln. Kdy dospl k tmto zvrm, usoudil, e u nho, v jeho ppad, nem e dojt k podobnm chorobnm zvratm a e si pevn podr sudek i vli po celou dobu provdn svho myslu, z toho jedinho dvodu, e jeho mysl "nen zloin"... Nebudeme sledovat cel my lenkov postup, jm k tomuto zvru do el, i tak u jsme pli pedbhli udlosti... Dodme jen, e faktick, ryze materiln zbrany inu hrly v jeho svdom vbec tu nejpodadnj roli. Sta udr et je pevn v ot ch vle a sudku, a v echny budou v pslu nou chvli pekonny, a bude teba obeznmit se do nejmen ch detail se v emi podrobnostmi proveden inu... Ale k inu nedochzelo. Svm konenm zvrm vil m dl tm mn, a kdy udeila jeho hodina, odehrlo se v ecko docela jinak, jaksi bezdn, ba skoro neoekvan. Jedna docela nepatrn okolnost ho v ak zahnala do slep uliky

je t dve, ne se el ze schod. Kdy prochzel kolem kuchyn sv bytn, obezetn za ilhal do jejch jako v dy dokon otevench dve, aby se naped pesvdil, nen-li tam v Nastasjin neptomnosti sama bytn, a kdy ne, jsou-li dobe zaveny dvee jejho pokoje, aby odtud teba nevyhldla, a bude brt sekyru. Ale jak bylo jeho ohromen, kdy nhle zjistil, e Nastasja tentokrt nejen je doma, ale ke v emu m prci -vykld z ko e prdlo a rozv uje ho na ry. Kdy ho spatila, pestala v et, otoila se a pozorovala ho celou dobu, dokud neza el. Uhnul pohledem a pro el, jako by nic nezpozoroval. Ale bylo po v em: byl bez sekyry! To ho pmo ohromilo. Kdo mi napskal, pemtal schzeje do prjezdu, kdo mi napskal, e v tu chvli urit nebude doma? Pro, pro, pro jenom jsem o tom byl tak sklopevn pesvden? Byl zdrcen, ba pmo pon en. Ml takovou zlost, e by se byl nejradji sm sob vysml... Vzedmul se v nm tup, zvec vztek. V prjezdu se zastavil a uva oval. Jen tak naoko si vyjt mu bylo protivn, vrtit se dom je t protivnj . Takov ple itost nav dy ztracena! procedil stoje bezeln v prjezdu, pmo proti tmavmu kumblku domovnkovu, rovn otevenmu. Nhle se zachvl. Z domovnkova kumblku, na dva kroky od nho, mu zprava zpod laviky cosi zasvtilo do o... Rozhldl se -- nikde nikdo. Pistoupil po pikch ke dvem, se el po dvou schdcch a tlumen zavolal domovnka. Opravdu, nen tu. Ale je nkde nablzku, asi na dvoe, proto e m dokon. Divoce skoil po sekye (byla to sekyra), vythl ji zpod laviky, kde le ela mezi dvma polnky, a hned, je t ne vy el, ji zavsil na poutko, stril ob ruce do kapes a vy el do prjezdu; nikdo ho nevidl! Kde chyb rozmysl, pom e bel! pomyslel si s kivm smvem. Tato nhoda ho nesmrn povzbudila. Po ulicch el zvolna a dstojn, aby nevyvolal ani stn podezen. Po chodcch se dval mlo, ba sna il se vbec nehledt do tv a bt co nejmn npadn. Vtom si vzpomnl na svj klobouk. Proboha! Pedevrem jsem ml penze, a nemohl jsem si msto nj opatit epici! Potichu od plic zaklel. Nhodou za ilhal jednm okem do jakhosi krmku a tam na nstnnch hodinch zjistil, e u je deset minut po sedm. Musel si posp it a pitom si zajt: chtl pijt k domu oklikou, z opanho smru... Kdykoliv si to v ecko dve pedstavoval, vt inou se domnval, e bude mt velk strach. Te v ak nejen e neml velk strach, nbr neml strach vbec. Obral se v tch chvlch dokonce njakmi docela vedlej mi my lenkami, av ak jen prchav. Kdy el kolem Jusupovova parku, a npadn se zahloubal do vah o tom, e by vodotrysky mly bt zizovny na v ech nmstch, aby tam pjemn osv ovaly vzduch. Poznenhlu se piklonil k nzoru, e by msto velmi zkr lilo a velmi mu prosplo, kdyby se Letn sad roz il na cel Martovo pole, a dokonce spojil s palcovm Michajlovskm sadem. Ale vtom ho zaujalo, pro vlastn ve v ech velkch mstech ani ne tak z nutnosti, ale z jaksi divn zliby lovk radji ije a bydl v takovch tvrtch, kde nejsou ani parky, ani vodotrysky, ale kde je pna a puch a bhvjak odporn vci. Tu si pipomnl sv vlastn prochzky po Sennm a na chvli se vzpamatoval. Co znamenaj tyhle nesmysly? pomyslel si. Ne, radji vbec na nic nemyslet! Tak asi odsouzenci, kter vedou na popravi t, ulpvaj my lenkami na v em, co se jim naskytne v cest, blesklo mu hlavou, ale opravdu jen blesklo, sm tu my lenku sp n potlail. Ale u se bl , u je u domu, u je u vrat. Kdesi nhle odbily hodiny jeden der. Co to, snad ne u pl osm? To nen mo n,

jdou naped! V prjezdu ml opt tst a pro el docela hladce. A nejen to, jako naschvl prv v t chvli vjela tsn ped nm do vrat ohromn fra sena, kter ho kryla po celou dobu, kdy prochzel prjezdem, a jakmile fra vyjela z prjezdu na dvr, rychle se pitoil k jej prav stran. Sly el, jak na druh stran fry halas v hdce nkolik hlas, jeho v ak nikdo nezpozoroval a nikdo proti nmu ne el. Mnoh z oken vedoucch na ten ohromn tvercov dvr byla oteven, ale nevzhldl k nim -- neml slu. Schodi t ke staen bylo blzko, hned vpravo od vrat. Byl u u schod... Na okam ik se zastavil, pilo il ruku na bu c srdce a pitom nahmtl a je t jednou srovnal sekyru, a obezetn, pomalu zaal stoupat po schodech, co chvli naslouchaje. Ale i schody byly v tu dobu liduprzdn, v echny dvee byly zaven, nikoho nepotkal. V prvnm poschod byl, pravda, jeden vysthovan byt dokon oteven a uvnit pracovali mali, ale ti se ani nepodvali. Okam ik stl a uva oval, a pak el dl. Bylo by ov em lep , kdyby tu nebyli, ale... nad nimi jsou je t dv poschod. A u byl ve tetm poschod, u stl pede dvemi a ped protj m, neobydlenm bytem. Ve druhm poschod byl byt pod staeninm podle v ech znmek tak neobydlen, proto e ze dve byla odstranna vizitka, zejm se odsthovali... Byl udchan. Na okam ik mu blesklo hlavou: Nemm odejt? Ale neodpovdl si a naslouchal, co se dje v staenin byt: bylo tam ticho jako v hrob. Potom se je t jednou pootoil dol na schody a dlouho bedliv poslouchal... Pak se naposled rozhldl, vzchopil se, upravil a je t jednou zkusil, zda je sekyra spolehliv v poutku. Nejsem moc... bled? kal si. Nejsem moc rozilen? Je nedviv... Neml bych je t pokat, ne se srdce uti ?... Ale srdce se neuti ovalo. Naopak, jako naschvl tlouklo silnji a silnji, stle silnji... Nevydr el to, pomalu nathl ruku ke zvonku a zazvonil. Za hodnou chvli zazvonil je t jednou, silnji. Nikdo se neozval. Zvonit vc bylo zbyten a ani se mu to nehodilo. Staena byla samozejm doma, ale je nedviv, je sama. Znal u trochu jej zvyky... a znovu pilo il ucho tsn ke dvem. Bu ml tak vybiovan smysly (co se celkem dalo pedpokldat), nebo to bylo skuten tak dobe sly et, ale nhle se mu zdlo, e sly opatrn trn ruky u kliky a ustn at na dvech. Kdosi ti e stl u zmku a navlas tak jako on tady zven, naslouchal potajmu uvnit a tak asi s uchem na dvech. Schvln se pohnul a cosi dost hlasit zabruel, aby ji nemohlo ani napadnout, e se skrv; pak zazvonil je t jednou, ale slab a rozv n, bez znmky netrplivosti. Ta chvle, jak pozdji poznal, se mu vrazn, jasn a nesmazateln vryla do pamti; nemohl pochopit, kde se v nm vzala ta vychytralost, akoliv ml pocit, e mu mozek chvlemi vynechv, a tlo nectil tm vbec... Za okam ik bylo sly et, jak se vysouv petlice. VII Dvee se stejn jako tehdy mal.ko pootevely a uzoukou kvrkou se na nho ze tmy opt upely dv pichlav a nedviv oi. V tu chvli ztratil klid a mlem se dopustil t k chyby. Ze strachu, aby staenu nepolekalo, e jsou sami, i z pochybnosti, zda jeho vzhled rozptl jej nedvru, vzal za dvee a pitahoval si je, aby ji snad nenapadlo znova se zavt. Star nato sice nepirazila dvee zptky, ale ani nepou tla petlici z ruky, tak e ji div nevythl ze dve na chodbu. Vidl,

e si stoupla tak, aby mu zahradila vstup, ale hrnul se pes ni. Staena polekan uhnula, chtla cosi ct, ale nevypravila ze sebe ani slovo a jen na nho uprala iroce rozeven oi. "Dobr den, Aleno Ivanovno," spustil co mo n nenucen, ale hlas se mu zadrhl a neposlu n se roztsl. "Pinesl jsem vm... nco... ale pojte rad i sem, ke svtlu..." A nedbaje na ni, el bez vyzvn rovnou do pokoje. Star pospchala za nm, jazyk se j u rozvzal. "Panenko! Copak si vlastn pejete?... Co jste za? Co tu pohledvte?" "Ale prosm vs, Aleno Ivanovno... jako byste m neznala... Raskolnikov... nesu tady tu zstavu, jak jsem tuhle slbil..." A podval j zstavu. Staena se na ni letmo podvala, ale vzpt u zas upela oi na nezvanho hosta. Dvala se bedliv, nevra iv a podezrav. Trvalo to hodnou chvli, ml pitom dojem, e j dokonce vsm n zahrlo v och, jako by se u byla dokonale dovtpila. Ctil, jak ztrc pevnou pdu pod nohama a jak se mu dl zko, tak zko, e kdyby takhle nm zrala je t pl minuty, mo n by utekl. "Co se tak dvte, jako byste m nepoznvala?" vyhrkl nhle tak nevra ivm tnem. "eknte, jestli to vezmete, kdy ne, pjdu jinam, spchm." Nic takovho si nepipravil, pi lo mu to nhle na jazyk samo od sebe. Staena se vzpamatovala, nv tvnkova rezolutn e ji zejm uklidnila. "Ale, ale, mlad pane, ne tak zhurta... A copak to je?" optala se a pohldla na balek. "Stbrn tabatrka, posledn jsem vm o n kal!" Nathla ruku. "A jakpak, e jste tak bled? Ruce se vm takhle klepou! Jako byste vylezl z vody, mlad pane." "Mm horeku," vyr el pervan. "Kdopak by nebyl bled... kdy nem co do st," zmohl se t ce je t na nkolik slov. U zas ho opou tly sly. Odpov v ak zapsobila vrohodn -- staena vzala balek. "Co je to?" zeptala se a znovu si Raskolnikova bedliv prohl ela, pot kvajc zstavu v dlani. "Stbro... tabatrka... podvejte se." "Na stbro to moc nevypad... Pane, omotal to..." Jak rozvazovala motouz, natoila se ke svtlu (i v tom parnu mla v echna okna zaven) a pitom ho na nkolik vtein pln spustila z o a obrtila se k nmu zdy. Rozepnul si pl a vyvlekl sekyru z poutka, ale je t ji docela nevythl, nbr zatm pidr oval pravou rukou pod kabtem. Ruce mu hrozn ochably, jasn ctil, jak ka dm okam ikem stle vce umdlvaj a devnj. Ml strach, e sekyru neudr a upust... najednou se mu zatoila hlava. "Hrza, jak to omotal!" vrela nazloben staena a pohnula se k nmu. Nesml ztratit ani okam ik. Vythl sekyru docela, rozmchl se j obma rukama a neznaje se, tm bez sil, tm mechanicky ji spustil tupm koncem na hlavu. Zdlo se, e vlastn sly na to nevynalo il ani petku. Ale jakmile sekyru spustil, narz se v nm sla probudila. Staena byla jako doposud v dy prostovlas. Svtl, pro edivl iounk vlasy, po zvyku siln nama tn, mla spleten v krys copnek a shrnut pod lomkem kostnho hebnku, trcho j na ztylku. der dolehl pmo na temeno, jej mal vzrst tomu jen napomohl. Vykikla, ale docela slabounce, a znenadn se schoulila k podlaze, akoliv je t staila zdvihnout ob ruce. V jedn pod je t svrala "zstavu". Tu udeil v silou je t jednou, zase tupm koncem a zase do temene. Krev vychlstla jako

z pevr en e a tlo se zvrtilo naznak. Couvl ped padajcm tlem a ihned se sklonil k jej tvi; byla u mrtv. Oi byly vyte tn, jako by chtly vylzt z dlk, elo a cel obliej mla svra tl a zkiven ke. Polo il sekyru na zem vedle mrtv a rychle, ale opatrn, aby se nepotsnil pr tc krv, stril ruku staen do kapsy, do prav kapsy, z n minule vythla kle. Byl naprosto petn, mrkoty ani mdloby se o nj u nepokou ely, jen ruce se mu pod je t tsly. Pozdji se upamatoval, e byl dokonce velmi vnmav a obezetn a e neustle dval pozor, aby se nepotsnil... Kle vythl okam it; jako tehdy byly v echny pohromad na jednom ocelovm krou ku. Ihned s nimi posp il do lo nice. To byl mal pokojk s velkou skn na ikony. Pi druh zdi stla byteln postel, velmi ist, s pro vanou pokrvkou se itou z hedvbnch odsti k. U tet zdi stl prdelnk. A podivn vc: sotva zaal zkou et, kter z kl je od prdelnku, sotva jimi zainel, projelo jm keovit zachvn. Nhle ml chu v eho nechat a odejt. Ale to byl jen okam ik, na odchod bylo u pozd. Dokonce se sm sob u klbl, ale vtom mu bleskla hlavou jin popla n my lenka. Nhle ml pocit, e staena mo n je t ije a je t se m e vzpamatovat. Nechal kl a prdelnku, odbhl zptky k tlu, popadl sekyru a znova se nad staenou rozphl, ale rnu nezasadil. Nebylo pochybnosti, e je mrtv. Kdy se sehnul, aby si ji znova bl prohldl, jasn vidl rozt tnou, dokonce trochu sesunutou lebku. U se ji chystal ohmatat prstem, ale sthl ruku zptky, i tak bylo v ecko jasn. Krve zatm natekla cel lou e. Nhle spatil na staenin krku rku, kubl j, ale byla pevn, nepetrhla se; mimoto byla nabobtnal krv. Zkusil ji vythnout zpod zad, ale cosi se tam zachytilo a pek elo. Netrpliv se opt rozmchl sekyrou, aby rku prost tak, na tle shora pesekl, ale neodv il se a zdlouhav, po dvouminutov nmaze, pi n si potsnil ruce i sekyru krv, peezal rku sekyrou, nedotkaje se j tla, a sundal ji; nemlil se, byl to m ec. Na rce byly dva k ky, cypi ov a mdn, a mimoto emailov ikonka; k nim byl piv en nevelk zmi ov ohmatan m ec s ocelovou obroukou a krou kem. M ec byl siln nadit; Raskolnikov ho stril do kapsy, ani ho prohldl, k e pohodil na staeninu hru a rychle se vrtil do lo nice, tentokrt se sekyrou v ruce. V hroznm spchu zvedl kle a znova se s nimi zaal pachtit. Ale stle bez spchu: dn pod ne el do zmku. A ne snad proto, e se mu tak tsly ruce, ale pod se pletl: vidl napklad, e nebere sprvn kl, e se urit nebude hodit, a pece ho zkou el. Vtom si vzpomnl a rozv il, e ten velk zubat kl, zav en vedle malch, urit nen od prdelnku (jak ho napadlo u posledn), nbr od njak truhly, a prv v t truhle e je mo n v echno schovno. Odstoupil od prdelnku a u se shbal pod postel, vdl, e star eny obyejn zasunuj truhly pod postel. A nemlil se: stla tam dkladn, skoro metr dlouh truhla s vypouklm vkem, pota en ervenm safinem a pobit ocelovmi cvoky. Zubat kl se opravdu hodil a odemkl. Navrch, pod blm prostradlem, le el zaje ko ek s ervenm potahem, pod nm byly hedvbn aty, pak la a jak se zdlo, i vespod bylo jen sam atstvo. Prvn, co udlal, bylo, e si zaal utrat do ervenho potahu ruce potsnn krv. erven, a na ervenm nen krev tak npadn, usoudil, ale hned se vzpamatoval: Bo e! Copak jsem pi el o rozum? pomyslel si zd en. Ale jak se atstva dotkl, vyklouzly zpod ko ku zlat hodinky. Rychle zaal v echno pehrabovat. Opravdu, mezi atstvo byly nastrkny zlat pedmty, pravdpodobn sam zstavy, vyplacen i

nevyplacen -- nramky, etzky, nu nice, jehlice a v echno mo n. Nkter vci, perky, byly v pouzdrech, jin jen zabalen do novinovho papru, ale peliv a dkladn, dvojit, a pevzan kalouny. Ani okam ik neotlel a zaal si je cpt do kapes kalhot i svrchnku, ani vybral nebo otevral balky a pouzdra; ale mnoho pobrat nestail... Nhle se mu zdlo, e v pokoji, kde le ela staena, sly kroky. Znehybnl a strnul jako bez dechu. Ale v ude bylo ticho, lily ho tedy smysly. Vtom zeteln usly el tlumen vkik, nebo jako by nkdo ti e a keovit zastnal a hned zas zmlkl. Minutu nebo dv bylo zas mrtv ticho. Se zatajenm dechem kleel u truhly, ale najednou vyskoil, zvedl sekyru a vybhl z lo nice. Uprosted pokoje stla Lizaveta s velkm uzlem v rukou a zkamenl hrzou, bl jako pltno, se se krcenm hrdlem zrala na zavra dnou sestru. Kdy proti n vyrazil, roztsla se jako osika a tv se j keovit sthla; pozvedla ruku, pootevela sta, ale pesto nevykikla a pomalu, s vyte tnma oima ped nm couvala do kouta, nevydvajc ani hlesu, jako by nemohla popadnout dech. Vrhl se na ni se sekyrou; rty se j zkivily tak ltostiv jako docela malm dtem, kdy se neho zanaj bt, upen pozoruj dsivou vc a nabraj k pli. Ale ne astn Lizaveta byla tak prost, uskpnut a nadobro zakiknut, e ani nezvedla ruce, aby si chrnila obliej, akoliv to v tu chvli byl ten nejnezbytnj a nejpirozenj pohyb, proto e sekyra byla napa en pmo nad jejm obliejem. Jen tro iku zvedla volnou levou ruku, zdaleka ne a k tvi, a pomalu ji proti nmu naphla, jako by ho chtla odstrit. Sekyra dopadla ostm pmo nad elo a narz prorazila celou vrchn st lebky skoro k temeni. Lizaveta klesla jako pod at. Raskolnikov nepetn popadl jej uzel, hned ho zas odhodil a b el do pedsn. Popadal ho stle vt strach, zejmna po t druh, tak neoekvan vra d. Tou il u jen po tom, aby byl odtud. A kdyby byl v t chvli schopen lpe vidt a uva ovat, kdyby byl vbec schopen uvdomit si v plnm rozsahu obt nost sv situace, kdyby si byl uvdomil, jak je zoufal, nemravn a nechutn, a zrove ujasnil, kolik nesnz je t bude muset pekonat a kolik novch zloin mo n je t spchat, aby unikl a dostal se dom, byl by nejsp nechal v eho a el se hned sm udat, ale ne ze strachu o sebe, nbr z pouh hrzy a hnusu nad tm, co spchal. Zvl zhnusen v nm stle slilo a rostlo. Nic na svt by ho nepinutilo, aby se vrtil k truhle, dokonce ani do pokoj. Stle vc ho v ak ochromovala jaksi roztr itost, ba pmo zamy lenost: na cel minuty zapomnal na v ecko, lpe eeno zapomnal na dle it a ulpval na malikostech. Nicmn kdy nahldl do kuchyn a uvidl na lavici do poloviny naplnn vdro s vodou, dovtpil se, e si m e umt ruce a sekyru. Ruce ml zbrocen krv a lepkav. Sekyru ponoil do vody, vzal z ura en misky na okn kousek mdla a rovnou ve vdru si myl ruce. Kdy se umyl, vythl i sekyru, omyl ost a dlouho, snad ti minuty omval zakrvcen toprko a drhl krev dokonce mdlem. Pak sekyru dobe otel prdlem, kter se su ilo na e nata en nap kuchyn, a pak ji dlouho bedliv prohl el u okna. dn krvav stopy nezstaly, jen toprko bylo vlhk. Peliv sekyru zastril do poutka pod svrchnk. Pak, pokud to v tmav kuchyce lo, prohldl svrchnk, kalhoty a boty. Na svm zevnj ku neshledal na prvn pohled nic zvadnho, jen boty ml potsnn. Namoil hadk a otel si je. Pesto si byl vdom, e prohl povrchn a e na nm mo n zstalo nco npadnho, co nevid. Roztr it stl uprosted mstnosti. Klil v nm trzniv, nejasn dohad, tu en, e jedn v pominut smysl a e v tu chvli nen s to

cokoliv uv it a jakkoliv se brnit, e by ml dlat mo n nco docela jinho, ne dl... "Bo e mj ! Pry, pry odtud!" zakoktal a b el do pedsn. Ale tam se zhrozil tak, jak se nevydsil urit je t nikdy v ivot. Stl, zral a nevil svm om: dvee, venkovn dvee z pedsn na schody, ty, u nich prve zvonil a jimi vstoupil, nebyly zaven, ale na celou ku dlan pooteven, nezamen ani nezastren celou tu dobu! Staena za nm nezamkla, nejsp z opatrnosti. Ale proboha! Vidl pak pece Lizavetu! Jak to, jak to, e ho nenapadlo, e i ona pece nkudy ve la! Nepi la pece skrze stnu! Piskoil ke dvem a zasunul petlici. Ne, zase patn! Pry, pry musm... Vythl petlici, otevel dvee a poslouchal, co se dje na schodech. Poslouchal dlouho. Kdesi hluboko dole, asi v prjezd, se hlasit a pi tiv hdaly a lly si dva hlasy. Co to tam maj? ekal trpliv. Konen v ecko utichlo, jako kdy utne; roze li se. U chtl vyjt, ale vtom se o poschod n e hlun otevely dvee na schodi t a kdosi el dol a pobrukoval si njakou melodii. Pro je tu pod takov rmus! kmitlo mu hlavou. Znova za sebou pivel dvee a chvli ekal. Konen v ecko ztichlo, nikde nebyla iv du e. U stoupal na prvn schod, ale najednou se znovu rozlehly n kroky. Tyto kroky bylo sly et z velk dlky, a ze zatku schodi t, ale jak si velmi dobe a jasn vzpomnal, pojal tehdy hned po prvnm dupnut bhvpro podezen, e jsou nameny prv sem, do tetho poschod k staen. Pro? Byly to snad tak zvl tn a vznamn zvuky? Kroky byly pdn a pravideln, poklidn. Te u tamten vystoupil do prvnho poschod, a stoup v , stle hmotnji a hmotnji! U bylo sly et i jeho udchan supn, jak vychzel do druhho poschod... Sem! A nhle ml pocit, e zdevnl, bylo mu zrovna jako ve snu, kdy se lovku zd, e ho pronsleduj a u ho maj a chtj zabt, a on je najednou jako pirostl k zemi a nen s to hnout prstem. A teprve kdy nv tvnk zaal vychzet do tetho poschod, konen sebou trhl a je t stail rychle a ikovn vklouznout zptky do bytu a pivt za sebou dvee. Pak pomalu, docela nesly n zastril petlici. Instinkt mu pomhal. Kdy to provedl, strnul bez dechu tsn za dvemi. I nezvan host u byl pede dvemi. Stli te jeden proti druhmu tak jako nedvno on a staena, kdy je oddlovaly dvee a kdy naslouchal on. Nv tvnk nkolikrt t ce zasupl. Bude tlust a velk, kal si Raskolnikov, svraje sekyru v ruce. Vskutku, bylo to v ecko jako ve snu. Nv tvnk vzal za zvonek a rzn zazvonil. Zvonek plechov cinkl, v pokoji jako by se nco pohnulo. Nkolik vtein v n napnal sluch. Neznm zacinkal je t jednou, znova posekal a najednou z netrplivosti zaal v silou cloumat klikou. Raskolnikov zd en zral na nadskakujc petlici a s tupou hrzou ekal, e u u vysko. A opravdu se mu to zdlo mo n. Napadlo ho, aby petlici pidr el, ale tamten to mohl poznat. Ml pocit, e se s nm znova zan v echno toit. Svalm se tady! blesklo mu hlavou, ale vtom se vzpamatoval, proto e neznm promluvil. "Tak co je s nima, chrn tam, nebo je nkdo u krtil? Zatracen bby!" zatroubil jak na pozoun. "Hej, Aleno Ivanovno, ty star mro! Lizaveto Ivanovno, krso nebesk! Tak otevete! Zatracen bby, sp u nebo co?" A cel zuiv, znova asi desetkrt v silou kubl za zvonek. Beze v pochybnosti to byl rzn, s domem obeznmen lovk.

Skoro souasn se ozvaly nedaleko na schodech drobn kvapn kroky. Pichzel je t nkdo. Raskolnikov to hned ani nepostehl. " e by nebyly doma?" spustil nov pchoz bez okolk zvun a jae na prvnho nv tvnka, kter pod je t kubal zvonkem. "Dobr veer, Kochu!" Podle hlasu njak mld! usoudil Raskolnikov. "ert v, div u jsem jim nevypil zmek," odtu il Koch. "A jakpak to, e m znte?" "Jakpak! Pedevrem jsem nad vmi pece v Gambrinu tikrt za sebou vyhrl v biliru." "Ach tak..." "Opravdu nejsou doma? To se divm. To je nco tak dsn pitomho! Kam jen mohla star jt? Ml jsem tu zen!" "V ak j tu ml taky zen, mlad pane." "Tak co te? elem vzad, mn se zd. E-ch! A j u vidl penze v kapse!" halasil mladk. "To se v, elem vzad, ale tak bych si nikoho nezval! V dy , mra, sama urila hodinu. Takov zachzka! A kde se vlastn cour, to mi nejde do hlavy! Jak je rok dlouh, je zalezl jak mra, plesniv, je trop na nohy, a najednou si vyraz!" "Co se zeptat domovnka?" "Pro to?" "Kam la a kdy pijde." "Hm... ksakru... zeptat... Ona pece nikam nechod..." A znova zacloumal klikou. "Co dlat, ksakru, tak pjdeme!" "Pokejte!" vykikl nhle mladk. "Podvejte, vidte tu kvru ve dvech, kdy s nimi lomcujete?" "Co na tom?" "To pece znamen, e nen zameno, ale jen zahknuto na petlici. Sly te, jak cvak?" "No a?" "Copak je t nechpete? Jedna tedy mus bt doma. Kdyby byly ode ly ob, mly by zameno zven na kl a ne zevnit na petlici. A zatm -- sly te, jak tam cvak? A kdy se nkdo zave zevnit na petlici, tak mus bt doma, rozumte? To znamen, e jsou zalezl a neotvraj." "Co e! A namout!" vyrazil u asle Koch. "Tak co je s nima!" A zbsile zaal lomcovat dvemi. "Pokat!" rozkikl se znova mladk. "Pestate! Tady nco nehraje... pece jste zvonil a cloumal, a pod neotvraj, tak to jsou bu ob v bezvdom, nebo..." "Co?" "Co? Pojte pro domovnka. A je vzbud on." "To by lo!" Oba se hnuli dol. "Pokejte! Vy zstate tady, a j skom dol pro domovnka." "Na tu mm zstvat?" "Je t vs nic nenapadlo?" "Kdy myslte..." "J toti studuju na vy etovatele! Tady zejm, ale z--ejm nco nehraje!" chrlil rozilen mladk a u pdil ze schod. Osamv Koch znova maliko zatahal za zvonek a ten jedinkrt cinkl; potom pomalu, jako by se rozm lel a rozhl el, zaal pohybovat klikou, pitahoval dvee a povoloval, aby si znova ovil, e jsou jen na petlici. Pak se s funnm sklonil a dval se do klov drky, ale v t trel zevnit kl a tedy nemohlo bt nic vidt. Raskolnikov stl a svral sekyru. Hlava mu te tila. Byl pipraven dokonce i na to, e se s nimi stetne, a vniknou dovnit. Zatmco se k nmu dobvali a co se dohadovali, nkolikrt ho napadlo, e by bylo nejlep se v m skoncovat a

kiknout na n skrze dvee. Chvlemi ml chu pustit se s nimi do hdky a dr dit je, ne otevou. U aby to bylo! proltlo mu hlavou. "Tak co je s nm, ksakru..." Mjely minuty, jedna, druh, a nikdo nepichzel. Koch se pohnul. "Ksakru!..." vybuchl najednou netrplivost, nechal hldn a rozbhl se tak dol, chvatn klapaje botami na schodech. Kroky ztichly. "Bo e, co te?" Raskolnikov vyhkl petlici, pootevel dvee -nikde ani hlsku -- a tu, ani u o emkoli uva oval, vy el ze dve, zavel je za sebou, jak nejpevnji mohl, a pustil se dol. Schzel u do prvnho patra, ale vtom se dole strhl hrozn rmus -- kam te? Neml se kde ukrt. Mlem u se rozbhl nahoru, zptky do bytu. "Pokej, v ivku! Ksakru, pokej !" S tm kikem se kdosi dole vytil z nkterho bytu a sp se skulil ne sebhl dol ze schod, hulkaje na cel kolo: "M ko! M ko! M ko! M ko! M ko! Kluku potrhl!" Kik byl zakonen zapi tnm; posledn zvuky bylo sly et u na dvoe a pak v e ztichlo. Ale vzpt zaalo hmotn vystupovat po schodi ti nkolik lid hlasit a rychle hovocch. Byli ti nebo tyi. Rozeznal zvun hlas mladkv. To jsou oni! V zoufal beznadji el pmo proti nim: njak to dopadne! Zastav-li ho, bude konec, pust-li ho, tak: zapamatuj si ho. Byli si u blzko, dlily je u jen jedin schody -- a vtom zchrana! Nkolik schdk od nho zely dokon oteven dvee przdnho bytu, toho bytu v prvnm poschod, kde pracovali mali, kte prv jako z udln ode li. To oni pece s takovm povykem odtud zrovna vybhli. Podlahy jsou erstv naten, uprosted pokoje stoj kopk a hlinn hrnec s barvou a ttkou. V m iku vklouzl do otevench dve a pitiskl se ke zdi; a byl nejvy as, proto e u stli v poschod. Pak zamili nahoru a za hlasitho hovoru stoupali do tetho patra. Chvli pokal, pak po pikch vy el a sebhl dol. Na schodech ani iv du e! V prjezdu tak. Rychle jm pro el a na ulici se dal doleva. Dobe, a pli dobe vdl, e jsou v t chvli u v byt, e u asli, kdy zjistili, e ho na li oteven, akoliv byl je t ped malou chvl zaven, e u hled na tla a e to nebude trvat ani minutu, a dovtp se a nezvratn usoud, e tu je t ped chvl byl vrah a e se mu podailo nkam se skrt, proklouznout kolem nich a utct; dovtp se mo n tak, e ekal v przdnm byt, a projdou nahoru. A pesto nesml za dnch okolnost npadn zrychlit chzi, akoliv k prvnmu nro bylo je t asi sto krok. Co vklouznout do nkterho prjezdu a vykat nkde na neznmm schodi ti? Ne, to by bylo patn! Co nkam zahodit sekyru? Anebo si vzt dro ku? Ne! Ne! Konen do el k postrann ulici a polomrtv do n odboil; tam u byl napl zachrnn, to chpal -- nebyl tam tak podezel a mimoto se tam hem ilo lidmi, mezi nimi se ztratil jako zrnko psku. Ale trzniv vahy ho tak vyslily, e se st pohyboval. Pot z nho jen lil, krk ml pln mokr. "Ty ses ale zdil!" hodil po nm kdosi, kdy vy el k prplavu. Nebyl pln pi smyslech a bylo to m dl hor . Pesto se rozpomnal, jak se, kdy vy el k prplavu, vylekal, e je tam mlo lid a e tam bude pli na och, a jak se mlem obrtil zptky do ulice. Ale teba e se st dr el na nohou, pesto udlal zachzku a pi el dom prv z opanho smru. Nebyl docela pi smyslech, ani kdy vchzel do vrat, teprve na schodech si toti vzpomnl na sekyru. A pece ho ekal nadmru dle it

kol -- polo it ji nazptek, a to co nejnenpadnji. Zejm u si nedokzal uvdomit, e by bylo mo n mnohem lep sekyru nevracet na pvodn msto, ale pohodit ji, teba nkdy pozdji, na cizm dvoe. Ale v ecko dobe dopadlo. Dvee do komrky byly zaven, ale nebyl na nich zmek, s nejvt pravdpodobnost byl tedy domovnk doma. On v ak u byl tak mlo schopen cokoliv uv it, e el pmo ke dvem a otevel je. Kdyby se ho byl domovnk zeptal, co chce, byl by mu mo n sekyru prost podal. Ale domovnk tam zase nebyl, a tak mohl sekyru ulo it na jej msto pod lavic, dokonce polnkem ji zakryl tak, jak to bylo pedtm. Po celou cestu a do svho pokojku pak nepotkal ani ivou du i; dvee u bytn byly zaven. Jakmile se octl v pokoji, vrhl se tak jak byl na divan. Nespal, ale le el v mrkotch. Kdyby byl v t dob nkdo vstoupil do jeho pokojku, byl by okam it vyletl a zaal kiet. Hlavou se mu divoce honily zlomky a tr ky njakch my lenek, ani jedinou v ak nebyl s to uchopit, ani na jedin nedokzal utkvt, a se o to sna il sebevc... Dl druh I Le el tak velmi dlouho. Obas nakrtko procital a v tch chvlch si uvdomoval, e je dvno noc, ale nepomyslel na to, aby vstal. Konen zpozoroval, e u je svtlo jako ve dne. Le el naznak na divanu, pod je t se docela neprobral z nedvnch mrkot. Zven k nmu ryn dolhal stra n, zoufal ev, kter ostatn pod svm oknem slchal noc co noc kolem tet hodiny. Vzbudil ho i nyn. Aha! Z hospod u thnou opilci, pomyslel si jde na tet, a znenadn se vymr til, jako by ho nkdo sthl z divanu. Jak e! U budou ti! Posadil se -- a vtom se upamatoval na v echno! Nhle, v jedinm okam iku se na v echno upamatoval! V prvn chvli myslel, e ze l. Stra liv ho zamrazilo; ale mrazen ctil i v horece, kter zaala u dvno, kdy spal. Te ho to v ak roztslo tak, e se mu div nevylmaly zuby a v ecko v nm jen nadskakovalo. Otevel dvee a naslouchal; v dom v ecko hluboce spalo. U asle obhl el sebe i v ecko kolem sebe v pokoji a nemohl pochopit, jak mohl vera po nvratu nezastrit hek na dvech a svalit se na divan nejen nesvleen, nbr dokonce v klobouku: se inul se mu a le el na zemi u hlav. Kdyby sem byl nkdo za el, co by si pomyslel? e jsem opil, ale... Rychle pistoupil k oknu. Bylo u dost svtlo; chvatn se zaal prohl et, cel, od hlavy po paty, ka dou st odvu, zda nkde nezstaly stopy. Ale tak to ne lo: klepaje se zimou, zaal ze sebe v echno svlkat a znovu v ecko bedliv prohl et. Obrtil v rukou v echno do posledn nitky a poslednho hadku a nedviv opakoval prohldku asi tikrt. Ale nena el nic, zdlo se, e nikde nezstala dn stopa; jen na jednom mst, kde ml roztepenou zlo ku nohavice, byly v nitkch chuchvalce ustydl krve. Vzal velk zavrk a tepen odzl. Jinak u , jak se zdlo, nikde nic nebylo. Nhle si vzpomnl, e m ec i vci, kter vzal ze staeniny truhly, m pod je t po kapsch! Doposud nepomyslel na to, aby je vyndal a ukryl! Dokonce ani te, kdy prohl el aty, ho to nenapadlo! Copak je to mo n? Okam it zaal vci chvatn vytahovat a hzet na stl. Kdy vyndal v echny, a dokonce i kapsy obrtil naruby, aby ml jistotu, e v nich nic nezbylo, odnesl tu kupu do kouta. Docela v kout byla dole na jednom mst dra v odstvajc tapet: okam it zaal v ecko do toho otvoru pod papr cpt. Ve lo se to tam! V ecko

mus zmizet, m ec taky! kal si radostn, zvedl se a tup zral do kouta, kde te tapeta odstvala je t vc. Najednou se zd en otsl: "Bo e mj," eptal zoufale, "co se to se mnou dje? Copak to je njak skr ? Copak takhle se ukrv?" Pravda, s vcmi pedem nepotal; myslel, e pinese jen penze, a proto nepipravil dnou skr . Ale z eho se te vlastn raduju? pemtal. Copak takhle se nco ukrv? Mozek mi doista vynechv! Zmo en usedl na divan a vtom ho znovu roztslo nesnesiteln mrazen. Mechanicky si pithl svj star studentsk zimnk le c vedle na idli, tepl, ale tm u se rozpadajc, pikryl se jm a ihned zas upadl do horenatho spnku. Obestely ho mrkoty. Ale ani ne za pt minut u zase vyskoil a hned znovu vztekle sahal po svrchnku. Jak jsem jen mohl znova usnout, kdy jsem je t nic nezadil! Samozejm, samozejm, e jsem neodstranil poutko pod pa dm. Nepomyslet na takovou vc! Na takovou usvdujc vc! Odtrhl poutko, chvatn je trhal na drobn kousky a strkal mezi prdlo pod pol t. Kousky pltna rozhodn nevzbud podezen, aspo myslm, aspo myslm! opakoval, a vztyen uprosted pokojku, s muiv vybiovanou pozornost opt zkoumal v ecko kolem, podlahu a kdeco, zda je t nco neopomnl. Nesnesitelnou trze mu zanal psobit stle slc pocit, e mu selhv v ecko, ba i pam a jednoduch sudek. Nebo u zan, nebo u pichz trest? Tak, je to tak! Skuten, odznut roztepen kraje zlo ek od nohavic se vlely na podlaze uprosted pokoje, aby udeily do o prvnho, kdo vejde! Co se to se mnou dje! vyrazil opt nepetn. A posedla ho podivn my lenka: e m mo n od krve cel aty, e na nich m spoustu skvrn, jenom e je nevid, nevnm, proto e m ochrnutou a rozptlenou pozorovac schopnost... zatemnl mozek... Nhle si vzpomnl, e i m ec byl potsnn krv. Vida! Tak tedy mus bt od krve i kapsa, proto e jsem m ec prve stril do kapsy je t mokr! Okam it obrtil kapsu naruby a skuten, na pod vce na el krvav skvrny! Tak mi tedy je t rozum docela nevypovdl, mm tedy je t njakou pam a sudek, kdy jsem si na to vzpomnl a dovtpil se! triumfoval v duchu a zhluboka a radostn vydechl. Byla to jen zimnin ochablost, chvilkov poblouznn! A vytrhl celou pod vku z lev kapsy kalhot. V t chvli ozilo jeho levou botu slunce: na pono ce vynvajc z boty vyvstaly jaksi skvrny. Shodil botu z nohy: Opravdu, skvrny. Cel pika pono ky je naskl krv. Nejsp prve neopatrn lpl do tratoli t... Co s tm v m jen udlm? Kam s tou pono kou, tepenm, kapsou? Shrbl to v ecko do hrsti a stl uprosted pokojku. Do kamen? Prv v kamnech se zanou nejdv ourat. Split? Ale jak split? Ani sirky nemm. Ne, radji s tm nkam jt a v ecko vyhodit. Tak! Radji vyhodit! opakoval, opt usedaje na divan. A to hned, okam it a neprodlen! Ale namsto toho mu hlava znovu sklesla na pol t, znovu strnul v nesnesiteln tesavce, znovu pes sebe nathl zimnk. A dlouho, nkolik hodin se je t pokou el vzchopit se : Hned te, okam it bych s tm ml nkam jt a vyhodit to, aby to co nejrychleji, ale co nejrychleji zmizelo z o! Nkolikrt se nadzdvihl, chtl vstt, ale u nebyl schopen. Doopravdy procitl a pi silnm bu en na dvee: "Tak pece otevi, jsi iv nebo ne? Pod a pod chrn!" kiela Nastasja a bu ila do dve. "Cel bo dni chrn jak pes! Uinn pes! Tak otevi pece! Bude jedenct!" "Teba nen doma!" mnil mu sk hlas. Tak! To je po hlase domovnk... Co chce? Prudce se vztyil a posadil se. Srdce se mu div nerozskoilo.

"A kdopak zastril hek?" namtla Nastasja. "Heleme se, u se taky zavr! Tam by bylo co ukrst! Leda jeho! Otevi, love, probu se!" "Co chtj? Co tady chce domovnk? V ecko je prozrazeno. Zapt se, nebo otevt? Ale co..." Nadzdvihl se, nathl se ke dvem a vysunul hek. Rozmry pokojku dovolovaly otvrat dvee, ani musel vstvat z postele. Byl to skuten domovnk s Nastasjou. Nastasja si ho divn zmila. Se zoufalou vyzvavost se podval na domovnka. Domovnk mu beze slova podval ed, nadvakrt slo en lstek zalepen peetnm voskem. "Obslka z adu," ekl, kdy lstek odevzdal. "Z jakho adu?" "Na policii vs volaj, na ad. Na jakpak jin?" "Na policii? Pro?" "Jak to mm vdt? Volaj, tak jdte!" Pozorn se na Raskolnikova podval, rozhldl se po pokojku a ml se k odchodu. "Snad ses docela nerozstonal?" poznamenala Nastasja, nespou tjc z nho oi. Domovnk se tak je t otoil. "Od verej ka m horkost," dodala. Raskolnikov neodpovdal, ani se neml k tomu, aby rozpeetil obslku, kterou dr el v ruce. "To ani nevstvej," vedla dle svou tlocitn Nastasja kdy vidla, e nespou t z divanu nohy. "Nejsi zdrv, tak nikam necho, v ak neho! Copak to dr v hrsti?" Podval se: v prav ruce dr el odznut tepen, pono ku i cry vytr en z kapsy. Prost s tm spal. Kdy o tom pozdji pem lel, vzpomnal si, e dokonce, kdy se chvlemi probral z horeky, v ecko si to keovit tiskl do hrsti a opt upadal do mrkot. "Heleme se, posbral bhvjak hadky a sp s nima jako s pokladem..." A roztsla se chorobn nervznm smchem. Bleskem schoval ruku pod zimnk a upel na Nastasju ptrav pohled. A teba e v t chvli nebyl schopen pli jasn uva ovat, tolik pochopil, e takhle se s lovkem nejedn, kdy pro nho pijdou. "Ale co znamen ta... policie?" "Nem chu na aj ? Chce ? ekni. Zbyl mi, pinesu ti..." "Ne... j pjdu, hned pjdu," huel a stavl se na nohy. "Jen jestli vbec sleze ze schod!" "Pjdu..." "Jak mysl ." Ode la za domovnkem. Okam it piskoil k oknu a prohl el pono ku a tepen. Zakrvaven jsou, ale nen to k poznn, u je to u pinn, seten a vybledl. Kdo to nev naped, nic nepozn. Tak e si Nastasja nemohla, slva bohu, nieho v imnout! Pak rozechvle rozpeetil obslku a zaal st; etl dlouho a konen pochopil. Byla to obyejn obslka z obvodnho policejnho komisastv na dne ek na pl destou do kancele komisae jejich tvrti. Kvli emu to jen m e bt? J pece s polici nic nemm! A pro prv dnes? lmal si trzniv hlavu. Panebo e, a u to mm za sebou! Taktak e neklesl na kolena a nezaal se modlit, ale hned se dokonce rozesml, ne tomu, e se chce modlit, nbr sm sob. Chvatn se zaal oblkat. Jsem-li ztracen, tak a jsem ztracen, na tom u nezle ! Pono ku si nathnu, umanul si nhle, od prachu je t vc zajde a v ecky skvrny se ztrat. Ale jen si ji navlekl, hned ji zas ttiv a zd en sthl z nohy. A teprve kdy ji sthl, uvdomil si, e jinou pono ku nem, sebral ji a nathl znova -- a znova se rozesml. To v ecko jsou ist

konvenn a relativn, ist formln vci, vybavilo se mu letmo nkde na samm okraji vdom, ale pitom se tsl na celm tle, v dy jsem ji nathl! Nakonec jsem ji pece nathl! Nicmn smch vzpt vystdalo zoufalstv. Ne, nedok u to... shledval. Nohy se pod nm klepaly. To je strachem, zabruel si pod nos. Hlava se mu motala a horen te tila. Lka! Chtj m vlkat do lky a pak docela utopit, rozkldal sm pro sebe, kdy vychzel na schody. Nejpitomj je, e skoro blouznm... a je t tam napovdm njak hlouposti... Na schodech si vzpomnl, e v ecko nechal jen tak za tapetou. A mo n e naschvl, a budu pry, udlaj prohldku, ekl si a zastavil se. Ale nhle ho pemohlo takov zoufalstv a takov, d-li se to tak ct, sebezhubn cynismus, e mvl rukou a el dl. K bych to u ml za sebou! Venku bylo nesnesiteln vedro; u adu dn ani nekrplo. Zase plno prachu, cihel a vpna, zase puch z krm a krem, zase na ka dm kroku opilci, uchon t poslci a klmajc dro ki. Slunce ho prudce bodlo do o, a ho bolelo se dvat a hlava se mu zvratn zatoila -- obvykl pocit lovka, kter nhle vyjde v horece ven do jasnho slunenho dne. Na rohu s trznivm rozechvnm nahldl do verej ulice, podval se na onen dm... a hned odvrtil pohled. Jestli se zeptaj, mo n e to eknu, pomyslel si, kdy se bl il ke komisastv. Od jeho bytu to bylo asi ti sta metr. Prv se pesthovali do novho domu, do tetho poschod. Na starm mst kdysi krtce byl, ale to u bylo hodn dvno. Kdy ve el do prjezdu, uvidl vpravo schodi t, po nm schzel njak mu s knihou. Domovnk, to znamen, e ad je tady, a nazdabh vykroil na schody. Neml chu kohokoliv se na cokoliv ptt. Vejdu, padnu na kolena a v echno povm... pomyslel si, kdy vy el do tetho poschod. Schodi t bylo uzouk a strm, pln neistoty. V echny kuchyn v ech byt ve v ech tech poschodch vedly na toto schodi t a byly tm po cel den oteven. Bylo tam z nich k udu en. Nahoru a dol vychzeli a schzeli domovnci s kn kami pod pa , poslci a rzn lid obojho pohlav -- strany. Tak dvee do adovny byly dokon. Vstoupil a zastavil se v ekrn. Postvalo tam a ekalo nkolik mu . I tam bylo hrozn dusno a mimoto tam odporn pl do nosu erstv, dosud nevyschl ntr z njak ztuchl ferme e, j byly nov vymalovny mstnosti. Chvli ekal a pak usoudil, e by mohl projt je t dl, do dal kancele. Mstnosti byly malik a nizouk. Nesnesiteln netrplivost ho hnala dl a dl. Nikdo si ho nev mal. V druh kanceli sedli a psali njac psai, obleen jen o vlsek lp ne on, napohled divn pronrod. Pistoupil k jednomu z nich. "Co bys rd?" Vykzal se obslkou. "Student?" zvedl psa oi od obslky. "Ano, bval student." Psa ho pejel pohledem, v nm ostatn nebyl ani stn zvdavosti. Byl to stra n rozje en lovk s tup utkvlou my lenkou v pohledu. Od tohohle se nic nedovm, tomu je v ecko jedno, pomyslel si Raskolnikov. "Jdte tamhle, k pednostovi," ekl psa a ukzal prstem ped sebe na posledn mstnost. Raskolnikov tedy vstoupil do tto mstnosti (u tvrt v poad), uzounk a nacpan stranami, tady trochu slu nji obleenmi lidmi

ne v pedchozch kancelch. Mezi nv tvnky byly dv pan. Jedna z nich, ve smutku, chud obleen, sedla u stolu proti pednostovi a psala, co j diktoval. Druh pan, dma velmi kypr a dotemna rumn, se skvrnami v oblieji, ena pohledn a jaksi a pli noblesn obleen, na hrudi bro velk jako ajov talek, stla trochu stranou a na nco ekala. Raskolnikov podal pednostovi obslku. Ten se na ni letmo podval, ekl: "Pokejte!" a dl jednal s pan ve smutku. Raskolnikovovi se ulevilo. Tak to nebude kvli tomu! Poznenhlu si dodval mysli, v moc si dodval mysli a usilovn se nutil do klidu. Sta hloupost, sta sebemen neopatrnost, a mohu se prozradit! Hm... koda e tu nen vc vzduchu, dodal, takov dusno... Hlava z toho jde kolem... a smysly tak... Ctil, e je pln vy inut. Bl se, e se neovldne. Sna il se upoutat na nco pozornost a myslet na nco docela odlehlho, ale vbec se mu to nedailo. Velmi ho ostatn zaujal pednosta kancele -- pod chtl nco vyst z jeho tve, prokouknout ho. Byl to velmi mlad mu , tak dvaadvacetilet, s ivou sndou tv, kter mu pidvala lta, obleen byl mdn a vihcky a napomdovan vlasy ml v tle rozdleny p inkou, na blch vydrhnutch prstech ml mno stv prsten s kameny, na vest nkolik zlatch etzk. S njakm ptomnm cizincem dokonce prohodil pr slov francouzsky, a velmi obstojn. "Luiso Ivanovno, posate se pece," poznamenal letmo k nastrojen bruntn rumn dm, kter pod stla, jako by se bla sama se posadit, akoliv idle byla vedle n. "Ich danke," odvtila a pomalu, ustc hedvbm, sklesla na idli. Jej svtle modr aty lemovan blou krajekou se rozprostely jako balon kolem idle a vyplnily mlem pl mstnosti. Kolem to zaplo voavkou. Dmu v ak zejm deprimovalo, e zabr pl mstnosti a e je tak navonn, proto e se sice napl ustra en, napl drze usmvala, ale bylo na n znt, e je nramn rozilen. Pan ve smutku konen skonila a mla se k odchodu. Vtom ponkud hlun a velmi juncky, pi ka dm kroku zvl tnm zpsobem krout rameny, ve el dstojnk, hodil epici s kokardou na stl a posadil se na jedno z kesel. Kdy ho spatila nastrojen dma, pmo vyltla ze idle a v jaksi extzi zaala dlat pukrlata; akoliv j dstojnk nevnoval ani za mk pozornosti, posadit se v jeho ptomnosti u si netroufla. Byl to poruk, zstupce obvodnho komisae, osoba s nazrzlmi, vodorovn do stran trcmi knry a s nadmru titrnmi tahy oblieje, kter ostatn nevyjadovaly nic zvl tnho, leda urit stupe hrubinstv. kosem a trochu pohor en se podval na Raskolnikova, kter byl pli uboze obleen, ale jeho vystupovn bylo pes v echno pon en pod je t v rozporu s odvem; Raskolnikov se na nho neobezetn zadval pli pmo a dlouze, a tm ho popudil. "Co bys rd? " houkl, bezpochyby udiven, e se takov otrhanec nemn zatvit zkrou en pod jeho hromovldnm pohledem. "Pedvolali jste m... dostal jsem obslku..." odpovdl na pl st Raskolnikov. "To je ta zle itost, jak vymhaj penze na tomto studentovi," zvedl chvatn hlavu od papr pednosta kancele. "Tady prosm!" pi oupl ped Raskolnikova se it a ukzal mu v nm pslu n msto. "Pette si to!" Penze? Jak penze? pemtal Raskolnikov. Ale... to znamen, e to urit nen to! A zachvl se radost. Nhle poctil netu enou, nevslovnou levu. Narz z nho spadla v echna tha. "A na kteroupak hodinu jste byl pedvoln, milostpane?" rozkikl

se poruk, bhvpro stle podr dnj . "Tady mte psno v devt, a te u bude pomalu dvanct!" "Bylo mi to dorueno teprve ped tvrt hodinou," odpovdal hlasit a pes rameno Raskolnikov, kter se tak znenadn a k vlastnmu divu a dokonce pot en rozzlobil. "Upln sta, e jsem pi el, nemocn a s horekou!" "Prosm, nekite mi tu!" "J vbec nekim, j mluvm pln klidn, zato vy kite na m, ale j jsem student a kiet na sebe nenechm!" Poruk se tak rozvzteklil, e v prvn chvli ze sebe nemohl vypravit ani slovo a jen mu odletovaly od st sliny. Vyskoil z kesla. "Rate bt zti-icha! Jste v sttnm ad. dn vtr-r- nosti, pane!" "A vy jste tak v sttnm ad!" odplil Raskolnikov. "A nejen e kite, je t si tady koute, a tedy jste k nm v em neurval!" Ta slova mu zpsobila nevslovnou rozko . Pednosta se na n s smvem dval. Horkokrevn poruk se zejm zarazil. "Do toho vm nic nen, prosm!" rozkikl se konen a nepirozen hlasit. "Rate tady podat vyjden, kter se od vs d! Uka te mu to, Alexande Grigorjevii! Jsou tu na vs st nosti. Neplatte dluhy! Vy jste mi pkn ptek!" Ale Raskolnikov u neposlouchal a dychtiv shl po ppisu, aby konen vdl, na em je. Peetl jednou, peetl podruh, ale zhola nic nepochopil. "Co to vlastn znamen?" zeptal se pednosty. "Vymhaj od vs penze na dlu n pis. Bu muste zaplatit vetn v ech vloh, pokut a tak dle, nebo napsat psemn vyjden, kdy budete s to zaplatit, a zrove se zavzat, e do zaplacen neopustte hlavn msto a nezcizte ani nezatajte svj majetek. V vitel m naopak prvo prodat v majetek a nalo it s vmi podle zkona." "Ale j pece... nikomu nic nedlu m!" "To u se ns netk. Nm v ak byl postoupen k vymhn pro l a zkonn protestovan dlu n pis na sto patnct rubl, kter jste ped devti msci vydal Zarnicynov, vdov po kole skm asesorovi, a kter pe el jako hrada do majetku dvornho rady ebarova, a proto jsme vs pedvolali k vyjden." "Ale to je pece m bytn!" "A co na tom, e to je va e bytn?" Pednosta kancele na nho hledl se shovvav soucitnm a zrove i trochu vtznm smvem, jako na novka, kter prv prodlv kest ohnm: "Tak co, jakpak ti je po tle?" Ale co jemu te bylo po njakm dlu nm pisu a vymhacm zen! Stlo te vbec za to kvli tomu se znepokojovat, vbec se tm zabvat? Stl, etl, poslouchal, odpovdal, dokonce se sm tzal, ale naprosto mechanicky. Vtzn vdom sebezchovy, vyvznut z hrozcho nebezpe, to byly pocity, jimi te pekypoval, ani se dval dopedu, ani analyzoval, ani se dohadoval a dom lel, co mu pinese budoucnost, ani pochyboval a kladl si otzky. Byla to chvle pln a bezprostedn, ist ivoi n radosti. Ale v t e chvli se v kanceli strhla hotov bouka. Poruk, doposud ohromen takovou nezdvoilost, rud jako krocan, zejm aby si napravil po ramocenou reputaci, se oboil jako hromovldn Perun na ne astnou "noblesn dmu", kter na nho hledla od chvle, kdy vstoupil, s neskonale hloupm smvem. "I ty jedna drynice," rozkikl se najednou z plna hrdla (pan ve smutku u ode la), "co se to zase u tebe minulou noc dlo? Co? U zas skandly a vtr nosti na celou ulici? Zase rvaky a

opilstv? Mn se zd, e se ti chce ped soud! U jsem ti pece kal, u jsem t desetkrt varoval, e ti to pojedenct neprojde! Ale ty si ned a ned pokoj, ty drynice jedna!" Raskolnikov dokonce upustil ppis a vyjeven zral na noblesn dmu, kter tak nekes ansky nadvali; zhy se v ak dovtpil, o jde, a ppad se mu hned pmo zalbil. Poslouchal s nelenm uspokojenm a ml hroznou chu se smt, smt a smt... Hrl v nm ka d nerv. "Iljo Petrovii!" zaal u starostliv pednosta, ale hned uznal, e mus pokat, proto e rozlcenho poruka nebylo mo n zadr et jinak ne za ruce, to u vdl ze zku enosti. Pokud jde o noblesn dmu, ta se pod tm hromobitm nejdve cel rozklepala; ale zvl tn vc -- m vc houstl a slil pval nadvek, tm pjemnji se tvila, tm svdnji se na hroznho poruka usmvala. Cupitala na mst a neustle dlala pukrlata, hoc netrplivost, kdy u se tak dostane ke slovu, a dokala se. " dn rmus a dn dryje u mne nebyla, pan kapitn," zaala najednou brebentit, jako by se vysypal hrch, se silnm nmeckm pzvukem, ale ipernou ru tinou, "a vbec dn kandl, ale oni pi la opil, j vm to v ecko budu povdla, pan kapitn, j za nic nem e... moje podnik je slu n podnik, pan kapitn, u mne jednme slu n, pan kapitn, j v dycinky, v dycinky nepl dn kandl. Ale on pi el opil jako mol a hned volal je t ti lahfiky a potom jeden zvedla nohy a s tm nha chtla hrt fortepin, a to je patn vc v slu n podnik, ganc fortepin nm zlmala, to nen dn, fbec dn manr, j mu to ukzala. A on vzala tu lahfiku a v ecky s tm lahfikou zezadu ouchala. Tak j rychle volal domovnk a Karl pi la, ale on Karl pra tila do oko, a Henriet taky pra tila do oko, a m ptkrt fackovala. To je moc nedeliktn v slu n podnik, pan kapitn, j moc kiel. A on otevela okno k prplav a zaala pi tla ven jako mal prase, takov ostuda! Copak lovk smla z okno pi tla do ulice jako mal prase? Fuj, fuj, fuj! A Karl ho tahala za frak od okna a pitom, to pravda, pan kapitn, mu roztrhla sein Rock. A on hned kiela, e mu patnct rubl man muss Straf platila. Tak j mu, pan kapitn, za sein Rock pt rubl platila. To nen slu n host, pan kapitn, ten dlala sam kandl! J, kala mi, o vs budu gedrckt velk satira, proto e j ve v echny noviny o vs mohu napsala co chci." "Njak spisovatel tedy?" "Ano, pan kapitn, a jak je to neslu n host, pan kapitn, kdy do slu n podnik..." "No, no, no! Tak dost! Co u jsem se ti nakal a nakal..." "Iljo Petrovii!" ekl znovu dtkliv pednosta kancele. Poruk k nmu krtce vzhldl a pednosta lehce zavrtl hlavou. "... Dneska s tebou, velev en Lavizo Ivanovno, naposled mluvm po dobrm, opravdu naposled," pokraoval poruk. "Jestli v tvm slu nm podniku je t jednou jedinkrt dojde k njak vtr nosti, tak z tebe udlm delikventa, jak se k vzne enm slohem. Sly ela jsi? Tak tedy pan litert, pan spisovatel, vzal v 'slu nm podniku' za os pt rubl! Tak je vidte, spisovatele!" a lehl po Raskolnikovovi pohledem plnm opovr en. "Pedevrem v hospod se stala taky pkn vc: naobdval se, ale platit se mu nechce, j pr vs za to vypodobnm v satie. Jin zas minul tden na parnku zneuctil nejhor mi slovy v enou rodinu sttnho rady, enu s dcerou. A tuhle jednoho vyrazili z cukrrny. Tak takov jsou tihle spisovatel, literti, studenti, zvstovatel... fuj! A ty m e jt! Jen a j se jednou k tob podvm... pak uvid ! Sly elas?"

Luisa Ivanovna zaala dvojnsob horliv vysekvat pukrlata na v echny strany a tak docouvala a do dve; ale ve dvech narazila zadn st na jakhosi vysokho dstojnka bodr sv tve, s bezvadnmi, pehustmi svtlmi licousy. Byl to sm Nikodim Fomi, obvodn komisa. Luisa Ivanovna honem pisedla skoro a k podlaze a rychlmi cupitavmi kepkmi krky vyltla z kancele. "U zase bouka, u zas hrom a blesky, smr , uragn!" oslovil Nikodim Fomi vldn a ptelsky Ilju Petrovie. "Zas jste dal co proto srdku, zas jste ztratil nervy! A na schodech jsem vs sly el." "Ale kde !" odtu il povznesen a nedbale Ilja Petrovi (a dokonce ani ne ale kde , nbr cosi jako: "A--ale kde !") a odchzel s njakmi papry k jinmu stolu, pi ka dm kroku malebn po kubvaje rameny, kam krok, tam rameno. "Tady se rate podvat, prosm, pan spisovatel, vlastn student, toti bval student, neplat dluhy, navystavoval smnek, byt nechce vyklidit, jsou na nho sam st nosti, a je t se na mne ril osopit, e jsem si v jeho ptomnosti zaplil cigaretu! Sm toho m na svdom, ale tady, no, jen se na nj rate podvat, stoj ped vmi v cel sv krse!" "Chudoba cti netrat, kamarde, ale jakpak copak! Vte, to je petarda, kdy se ho nkdo dotkne. Nm se vs asi dotkl, a vy jste se pak asi tak neudr el," obrtil se Nikodim Fomi vldn k Raskolnikovovi, "ale to nebylo teba, vte, e to je nej-u- lech-ti-lej lovk, ale petarda, petarda! Vzplane, vybuchne, sho -- a je to! V ecko v podku! Ale v podstat nic ne zlat srdce! I v pluku dostal pzvisko 'poruk Petarda'..." "A v jakm pluku!" neudr el se Ilja Petrovi, velmi spokojen tou lichotkou, ale pod je t nasupen. Raskolnikov nhle poctil touhu ct jim v em nco mimodn pjemnho. "Ale proboha, kapitne," oslovil najednou velmi nenucen Nikodima Fomie, "v ijte se do m situace... Rd se teba omluvm, jestli e jsem snad ze sv strany pestelil. Jsem chud a nemocn student, zdeptan (ano, prv tak to ekl: 'zdeptan') bdou. Nestuduji u , proto e te nemm z eho bt iv, ale dostanu penze... Mm v -sk gubernii matku a sestru... Po lou mi a pak... zaplatm. Moje bytn nen zl, ale te se tak zatvrdila kvli tomu, e jsem pi el o kondice a u tvrt msc j neplatm, u mi ani nedv obdy... Opravdu nechpu, o jakou smnku b ! Te na mn vymh na tenhle dlu n pis, ale jak j mohu zaplatit, posute sami!" "Ale to pece nen na e vc..." poznamenal opt pednosta. "Dovolte, dovolte, pln s vmi souhlasm, ale dovolte, abych vm tak j vysvtlil," navzal na jeho slova znovu Raskolnikov, kter sice nemluvil k pednostovi, nbr stle k Nikodimu Fomii, ale v emo n se sna il, aby zrove mluvil i k Iljovi Petrovii, teba e se poruk okzale tvil, jako by se pehraboval ve svch listinch a jako by mu Raskolnikov nestl za pozornost, "dovolte, abych vm tak j sml vysvtlit, e u n bydlm u asi ti roky, hned, co jsem pijel z venkova, a e jsem kdysi... kdysi... ostatn, pro bych se i j nepiznal, kdysi, hned na zatku jsem j dal pslib, e si vezmu jej dceru, pslib stn, naprosto k niemu nezavazujc... Bylo to je t dvtko... ostatn, nemohu ct, e by se mi nelbila... akoliv zamilovn jsem do n nebyl... zkrtka mld, prost, chci jen ct, e m bytn tehdy hodn zakldala a j nkdy vedl takov ivot... byl jsem velmi lehkomysln..." "Nikdo se vs nept na takov intimn vci, mil pane, a nemme

tu na to ani as," vpadl mu s hrubm zadostiuinnm do ei Ilja Petrovi, ale Raskolnikov ho ohniv zarazil, akoliv nhle jen st ze sebe vypravoval slova. "Ale, dovolte mi, dovolte mi pece, abych vm zsti vylo il... jak to vlastn bylo... i j... akoliv, docela s vmi souhlasm, je mo n zbyten, abych vm to tu vykldal, ale ped rokem ta dvka zemela na tyfus a j tam zstal v podnjmu dl a bytn, kdy se sthovala do nynj ho bytu, mi ekla... naprosto ptelsky... e mi pln v a tak dle... ale jestli bych j nedal tenhle dlu n pis na sto patnct rubl, to bylo v ecko, co mi pipisovala k t i. Dovolte prosm, ale vslovn pitom ekla, e m bude, jakmile j ten papr vystavm, zase zakldat, jak budu chtt, a e nikdy, nikdy -- tak to vslovn ekla... nikdy toho pisu nezneu ije, dokud sm nezaplatm... A te najednou, kdy jsem ztratil kondice a nemm co jst, zane to vymhat... Co na to mm ct?" "Do v ech tch dojmavch podrobnost nm, mil pane, vbec nic nen!" odsekl mu stroze Ilja Petrovi. "Tady jste povinen napsat vyjden a zvazek, ale to, e jste se tam ril zamilovat, a podobn tragick vlevy ns vbec nezajmaj." "No, to je snad... krut..." zabruel Nikodim Fomi, usazuje se za stolem a tak se pou tje do podpisovn. Trochu se stydl. "Tak pi te!" vyzval pednosta Raskolnikova. "Co mm pst?" odsekl Raskolnikov co nejhrubji. "Nadiktuji vm to." Raskolnikovovi se zdlo, e pednosta s nm po jeho zpovdi jedn lhostejnji a pezravji, ale nhle i jemu kupodivu bylo pln jedno, co si o nm kdo mysl, a tato zmna se s nm stala tm narz, v jedinm okam iku. Kdyby byl ml chu trochu uva ovat, byl by ov em u asl, jak s nimi mohl je t ped chvl takhle mluvit a dokonce se jim vnucovat se svmi city! A kde se ty city vbec vzaly? Naopak, kdyby te byla mstnost pln ne komisa, nbr jen jeho nejbli ch ptel, neml by pro n, zdlo se mu, ani jedin lidsk slovo, takovou przdnotu ml nhle v srdci. Jeho du e znenadn zeteln poctila thu trzniv, nesmrn osamlosti a vyvr enosti. Ne, srdce se mu te nesevelo ani z ubohosti jeho citovch vlev ped Iljou Petroviem, ani z porukovy vtzoslvy. Ech, co mu te bylo po vlastn nzkosti, po v ech tch utrhanostech, porucch, Nmkch, vymhnch, adovnch a tak dle! Kdyby ho v tu chvli odsoudili teba k smrti uplenm, nebyl by ani nad tm hnul brvou a snad by ani jaksepat nevyslechl rozsudek. Dlo se s nm nco, co doposud nikdy neza il, nco novho, neekanho a nebvalho. Ne snad rozum, ale pocit, jasn a siln pocit mu kal, e k tmto lidem v policejn adovn nem e u pijt nejen se sentimentlnmi vlevy, nbr s mkoli jinm, a e i kdyby ti v ichni byli jeho vlastn brati a sestry, a ne policejn poruci, neml by ani pak nejmen dvod se jim svovat, dokonce v dn ivotn situaci; tak podivn a hrozn pocit neml dosud nikdy v ivot. A nejtrznivj na tom bylo, e to byl sp pocit ne vdom, ne poznn; bezprostedn pocit, nejtrznivj pocit ze v ech pocit, kter doposud v ivot zakusil. Pednosta adovny mu zaal diktovat formuli vyjden, obvyklou v takovch ppadech, toti -- zaplatit nemohu a zavazuji se, e to uinm tehdy a tehdy (nkdy), z msta neodjedu, majetek neprodm ani nedaruji a tak dle. "Ale v dy ani nem ete pst, pero vm pad z ruky," poznamenal pednosta, pohl eje se zjmem na Raskolnikova. "Jste nemocen?" "Ano... v ecko se se mnou to... diktujte dl!" "Ale to u je v ecko. Podepi te se!"

Pednosta od nho vzal listinu a obrtil se k dal m stranm. Raskolnikov odlo il pero, ale msto aby vstal a ode el, opel se obma rukama lokty o stl a sevel si hlavu v dlanch. Ml pocit, e mu nkdo zatlouk do temene hebk. Nhle dostal divn npad, e se hned te zvedne, pistoup k Nikodimu Fomii a pov mu o v em, co se vera stalo, do nejmen ch podrobnost, a pak s nm pjde dom a uk e mu vci tam v kout, v de. Nutkn bylo tak siln, e u vstal ze idle, aby in provedl. "Neml bych si to je t aspo chvilenku rozmyslet?" blesklo mu hlavou. "Ne, jakpak pem len, jen a u to ze sebe shodm!" Ale vtom zstal stt jako do zem vrostl: Nikodim Fomi nco horliv vykldal Iljovi Petrovii, a k nmu dolehla slova: "Nemohu jinak ne oba propustit. Za prv v echno mluv proti: propak by volali domovnka, kdyby to byli spchali oni? Snad aby se sami udali! Anebo to byla lest? Kdepak, to by bylo pli vychytral. A pak, studenta Pestrjakova vidli ve vratech oba domovnci, hned kdy tam vchzel, a vidla ho i ta pan, co tam byla na nv tv, el s temi kamardy a je t ped pteli se domovnk ptal, kde babka bydl. Copak se nkdo, kdo jde s takovm myslem, bude vyptvat na bydli t? A pokud jde o Kocha, ten zas sedl, ne k star el, pl hodiny dole u stbrnka a pesn ve ti tvrti na osm od nho ode el nahoru k star. Uva te sm..." "Dovolte, ale co ten jejich rozpor: sami tvrd, e klepali a e bylo zameno, ale kdy ti minuty pot pi li s domovnkem, tak se ukzalo, e je oteveno?" "To je prv to: vrah byl urit uvnit zaven na petlici a urit by ho tam byli dopadli, kdyby byl Koch nevyvedl tu hloupost a ne el tak pro domovnka. Ale tamtomu ta chvle staila, aby se el ze schod a njak kolem nich proklouzl. Koch se ki uje obma rukama: Kdybych pr tam zstal, byl by odtud vyrazil a i m zabil sekyrou. Ruskou m i chce dt slou it, hahaha!" "A e by vraha nikdo nevidl?" "Jak ho mohli vidt? Ten dm je Noemova archa," poznamenal pednosta, kter za stolem tak poslouchal. "Vc je jasn, pln jasn!" tvrdil se zpalem Nikodim Fomi. "Nikoliv, vc je velmi mlo jasn," stl na svm Ilja Petrovi. Raskolnikov vzal klobouk a zamil ke dvem, ale u k nim nedo el... Kdy se vzpamatoval, seznal, e sed na idli, e ho zprava kdosi podpr a nalevo e stoj kdosi jin s lutou sklenic naplnnou lutou vodou a ped nm e stoj Nikodim Fomi a upen na nho hled; zvedl se ze idle. "Co je, jste snad nemocen?" zeptal se dost stroze Nikodim Fomi. "U kdy se podepisoval, sotva udr el pero," podotkl pednosta, sedaje si opt ke stolu nad listiny. "A jste nemocn u dlouho?" zavolal od svho stolu Ilja Petrovi, tak se probrajc v aktech. I on si ov em prohl el nemocnho, kdy byl v bezvdom, ale jakmile se vzpamatoval, ode el. "Od verej ka..." zakoktal Raskolnikov. "A vera jste byl venku?" "Byl." "Nemocn?" "Nemocn." "V kolik hodin?" "V osm hodin veer." "A kde, s dovolenm?" "Na ulici." "Strun a jasn." Raskolnikov odpovdal oste a sen, byl bl jako kda a

neklopil sv ern zancen oi ped pohledem Ilji Petrovie. "Dr se sotva na nohou, a ty..." pipomnal u Nikodim Fomi. "Nevad!" ekl docela zvl tnm tnem Ilja Petrovi. Nikodim Fomi chtl je t cosi dodat, ale kdy se stetl pohledem s pednostou, kter na nho tak upen hledl, neekl u nic. Nhle v ichni zmlkli. V em bylo divn. "No tak dobe, prosm," uzavel Ilja Petrovi. "Nebudeme vs u dle zdr ovat." Raskolnikov vy el z kancele. Zaslechl je t, jak se po jeho odchodu nhle rozproudil il rozhovor, v nm zvl zeteln vynikal tzav hlas Nikodima Fomie... Na ulici se vzpamatoval pln. Prohldka, prohldka, hned u m bude prohldka! opakoval si, pospchaje dom. Loti! Podezvaj m! Strach ho znova sevel celho, od hlavy k pat. II Ale co jestli u u m hledali? Co jestli je tam zrovna zastihnu? Ale u byl v pokojku. Nikde nic, po nikom ani stopa. Dokonce ani Nastasja nim nehnula. Ale proboha! Jak jen mohl prve v ecko nechat v t de? Skoil do kouta, vsunul ruku pod tapety a rychle vytahoval vci a cpal si je do kapes. Bylo to celkem osm kus: dv mal krabiky s nu nicemi nebo nm podobnm -- ani se bl e nepodval -- a dle tyi nepli velk safinov pouzdra. Jeden etzek byl jen tak zabalen v novinovm pape. Je t jedna vc byla zabalen do novin, njak d... Rozstrkal si v ecko po rznch kapsch v pl ti i do voln prav kapsy u kalhot tak, aby to bylo co nejmn npadn. M ec vzal zrove s vcmi. Pak vy el z pokoje a tentokrt dokonce nechal dvee dokon. Krel rychle a pevn, akoliv ctil, e je velmi slb, vdom ml v ak jasn. Ml strach, e bude sthn, ml strach, e za pl, za tvrt hodiny u bude mo n vydna instrukce, aby byl sledovn; stj co stj bylo teba zahladit stopy. Bylo teba, aby to provedl, dokud mu je t zbv aspo petka sil a petka rozvahy... Ale kam s tm jt? Rozhodnut byl u dlouho: Hodit v ecko do prplavu, utopit stopy ve vod, a bude to. Pedsevzal si to u v noci, kdy blouznil, v tch chvlch, kdy se, jak si vzpomnal, nkolikrt s nejvt m silm pokou el vstt a jt: Rychle, jen rychle, a v echno zahodit! Ale jak se ukzalo, zahodit vci bylo velmi nesnadn. Toulal u se po nbe Kateinina prplavu snad plhodinu, ba mo n dle, a nkolikrt pohldl na schody ke kanlu, kdy je mjel. Ale na proveden svho zmru nemohl ani pomyslet: bu stly u rampy vory a na nich pradleny praly prdlo, nebo tam kotvily loky, v ude bylo lid jak mravenc a odev ad, ze v ech stran nbe mohl ka d vidt, mohl si v imnout podezel vci: njak lovk schvln se el dol, zastavil se a nco hz do vody. A co kdy se pouzdra nepotop a poplavou? To je vc ne pravdpodobn! Kdekdo to uvid. Stejn u se po nm ka d, koho potk, dost dv a ohl , jako by se zajmal jen o nho. m to, anebo se mi to snad jen zd? kal si. Poslze ho napadlo, zda by neudlal lp, kdyby el nkam k Nv. Tam je jednak mn lid, jednak to tam bude nenpadnj a v ka dm ppad snaz a hlavn -- je to dl odtud. A nhle se podivil, jak to, e se celou plhodinu ne astn toul, a ke v emu v nebezpench koninch, a nepi el na tohle u dve! A celou plhodinu zbhdarma zabil jen proto, e si nco usmyslel ve

spnku, v blouznn! Byl stle roztr itj a zapomntlivj a vdl o tom. Bylo svrchovan nutn, aby si posp il! Dal se k Nv po V-skm prospektu; cestou v ak dostal je t jin npad: Pro k Nv? Pro do vody? Nebude lep , odejdu-li nkam hodn daleko, teba zase na ostrovy a tam to nkde na odlehlm mst v lese, v hou t zahrabu do zem a strom si teba poznam? A teba e ctil, e prv nen s to v ecko jasn a rozumn promyslet, pesto se mu ten npad zdl vynikajc. Nebylo mu v ak souzeno, ani aby do el na ostrovy, ale dopadlo to jinak: kdy vychzel z V-skho prospektu na nmst, spatil nhle po lev stran prchod do dvora obklopenho pln holmi zdmi. Vpravo, hned od vchodu do vrat, thla se hluboko do dvora hol neoblen ze sousednho tposchoovho domu. Vlevo, a tak hned za vraty, zanala devn ohrada, zasahujc asi dvacet krok soub n s holou zd do dvora a pak se lomc doleva. Bylo to opu tn ohrazen msto, njak skladi t. Vzadu na dvoe vynval za ohradou roh nzk zaazen klny, asi st njak dlny. Nejsp zde byla njak ivnost, kolstv, zmenictv nebo nco podobnho; skoro hned od vrat bylo v ecko ern od uhelnho mouru. Tady nkde to pohodit a odejt! napadlo ho nhle. Proto e ve dvoe nikoho nevidl, vkroil do prjezdu a hned za vraty si v iml, e podle ohrady se thne lab (jak tomu bv asto v domech, v nich je mnoho dlnk, emeslnk, dro k a podobn) a nad labem, na ohrad, byl kdou napsn obvykl tuze inteligentn npis: "Sdr ovn na tomto mst se zapovd." Bylo to tam tedy phodn u proto, e nemohl vzbudit dn podezen, kdy tam za el a postval. Tady to tak v ecko hodit na hromadu a odejt! Je t jednou se rozhldl a u i stril ruku do kapsy, ale vtom zpozoroval tsn u vnj zdi, mezi vraty a labem, kde bylo sotva metr prostoru, velk neotesan kmen, asi tak tvrt metrku t k, pilhajc pmo na ze do ulice. Za touto zd byla ulice, chodnk, bylo sly et pechzen chodc, kterch bylo v tch mstech v dy nemlo; za vraty ho v ak nikdo nemohl spatit, leda e by nkdo ve el z ulice, co se ostatn mohlo stt velmi snadno, proto bylo nanejv nutn, aby si posp il. Sehnul se ke kameni, pevn, obma rukama vzal za jeho vr ek, napjal v ecku slu a kmen pevrtil. Pod kamenem byla nevelk prohlube a do t ihned zaal vyhazovat obsah kapes. M ec se dostal a navrch, ale v prohlubni bylo pesto je t dost msta. Pak znova vzal kmen a jedinm pohybem ho peklopil zptky, tak e zapadl pesn do sv dvj polohy, snad se zdl jen nepatrn nadzdvi en. Ale Raskolnikov odhrbl tro ku hlny a pi lpl okraje nohou. Nebylo nic znt. Pak vy el ze dvora a zamil k nmst. Na chvli ho opt naplnila prudk, tm nesnesiteln radost, stejn jako pedtm na policii. Stopy zahlazeny! A koho, koho jen by mohlo napadnout, aby hledal pod tm kamenem? Le tam mo n u od stavby domu a stejn dlouho tam je t bude le et. A i kdyby se to na lo: kdo by podezval mne? V echno vyzeno! dn dkazy! zasml se. Ano, pozdji se rozpomnal, e se nervzn, chichotav, ti e a dlouze rozesml a e se sml celou dobu, co el pes nmst. Ale kdy pi el na K-sk bulvr, kde pedevrem potkal onu dvku, nhle ho smch pe el. Hlavou mu zaaly thnout jin my lenky. A k tomu je t ml pocit, e jen s hroznm odporem projde kolem t laviky, na n tehdy, kdy dvka ode la, sedl a pem lel, a tak e bude hrozn trapn setkat se opt s tm knratm, jemu tehdy dal dvacetikopjku. ert ho vem! el a roztr it, nasupen se rozhl el. V echny jeho my lenky se te toily kolem jakhosi stednho bodu -- a dobe si

uvdomoval, e to skuten stedn bod je a e nyn, prv nyn, se mus s tm stednm bodem vyrovnat -- a to dokonce poprv po tch dvou mscch. Vyka lat se na to na v echno! rozhodl nhle v zchvatu zbsil zlosti. Pkn, moc pkn zaal ten nov ivot, vyka lat se i na nj! Jak je to pitom, bo e mj!... Co l a podlost jsem u dnes napchal! Jak odporn jsem prve podlzal a podkuoval tomu hnusnmu Iljovi Petrovii! Ale co, to je tak nesmysl! Vyka lu se na n na v echny, i na to, e jsem podlzal a podkuoval! V tom to nen! V tom to nen!... Nhle se zastavil; to ho nov, naprosto neekan a pitom docela prost otzka narz pln vy inula a ohromila: Jestli to v ecko bylo skuten provedeno promy len, a ne idiotsky, jestli jsi ml opravdu jasn a pevn cl, jak to, e jsi doposud ani nenahldl do m ce a nev , kolik jsi zskal, kvli emu jsi podstoupil celou tu trze a promy len se rozhodl k tak podlmu, odpornmu a nzkmu inu? A v dy jsi chtl ten m ec ped chvl hodit do vody a s nm v echny vci, na kter ses tak ani nepodval... Jak si to pedstavuje ? Ano, bylo to tak, pesn tak. Vdl ostatn dve, e ta otzka pro nho nen vbec nov; a kdy se v noci rozhodl, e to hod do vody, rozhodl se bez nejmen ho vhn a bez nmitek, jako kdyby to prv tak muselo bt a nijak jinak to ne lo... Ano, to v ecko vdl, to v ecko si uvdomoval; a div se tak nerozhodl u vera, u v t chvli, kdy se sklnl nad truhlou a vybral z n pouzdra... Ano, u tehdy! To v ecko je tm, e jsem tak nemocn, usoudil konen nevesele, sm sebe rozvracm a trpm, sm nevm, co dlm... U vera i pedevrem, celou tu dobu jsem se trpil... A se uzdravm... tak u se nebudu trpit... Ale co kdy se u vbec neuzdravm! Bo e! Mm toho v eho po krk!... el a u se nezastavoval. asn dychtil po njakm rozptlen, ale nevdl, co pot, co podniknout. Stle, a od minuty k minut silnji ho pemhal nov a nezapuditeln pocit: byl to zvl tn, nesmrn a tm fyzick odpor ke v emu, co mjel a co ho obklopovalo, pocit tvrdo jn, nenvistn a z tipln. V ichni chodci mu byli odporn, mli odporn tve, chzi i pohyby. Snad by byl nkoho poplival nebo pokousal, kdyby ho byl nkdo oslovil... Kdy pi el k mostu na nbe Mal Nvy na Vasiljevskm ostrov, nhle se zastavil. Tady v tom dom bydl, pomyslel si. Co to znamen, snad jsem sem k Razumichinovi nepi el mysln? Stejn historie jako tenkrt... Ale pesto by m velmi zajmalo, jestli jsem sem pi el vdom, anebo jsem jen el a do el sem nhodou? Co na tom; ekl jsem si pece... pedevrem... e k nmu zajdu druh den po tamtom, tak tedy pjdu! Te u k nmu pece m u klidn jt... Vy el k nmu do tvrtho poschod. Razumichin byl doma, sedl ve svm pokojku a zrovna studoval, psal a sm mu otevel. Nevidli se u asi tyi msce. Razumichin byl v rozedranm upanu a v pantoflch naboso, rozcuchan, zarostl a nemyt. Zatvil se udiven. "Co je ti?" vyhrkl, zevrubn si kolegu prohldl, pak se odmlel a hvzdl. "To je ti tak zle? Kamarde, ty u jsi v eleganci petrumfnul i m!" dodal, dvaje se na Raskolnikovovy hadry. "Ale posa se pece, jsi asi unaven!" A kdy Raskolnikov sklesl na voskovan tureck divan, je t zchtralej ne jeho vlastn, Razumichin nhle poznal, e jeho host nen zdrv. "Ale ty jsi docela v n nemocn, v to?" ohmatval mu puls; Raskolnikov mu vytrhl ruku. "Nechci, ekl, "pi el jsem... kvli tomuhle: nemm dn

kondice... tak jsem chtl... ostatn, o kondice mi vbec nejde..." "A v co? Ty mluv z cesty!" poznamenal Razumichin, kter ho upen pozoroval. "Ne, nemluvm z cesty..." Raskolnikov vstal. Kdy el nahoru, nemyslel na to, e s ptelem tak bude muset mluvit. A te ve zlomku vteiny pochopil u ze zku enosti, e m v t chvli ze v eho nejm chu mluvit s kmkoli na svt. Vzkypla v nm v echna lu. Jakmile pestoupil Razumichinv prh, div se nezalkl vztekem na sebe sama. "Sbohem!" ekl nhle a zamil ke dvem. "Ale pokej, pokej pece, ty podivne!" "Nechci!" opakoval Raskolnikov a znova se mu vytrhl. "Tak pro jsi sem ksakru chodil! Zblbnuls i co? To je pece skoro ur ka. Takhle t nepustm." "Tak posly : pi el jsem za tebou, proto e mimo tebe neznm nikoho, kdo by mi pomohl... zat... proto e ty jsi lep ne ostatn, toti rozumnj a dok e posoudit... Ale te vidm, e u nic nepotebuju, sly , vbec nic... ni pomoc a ast... Chci sm... sm... To sta! Nechte m na pokoji!" "Tak pece chvilku pokej, bubku! Upln ti peskoilo! Pro mne za mne, dlej si co chce ! Podvej se, o dnch kondicch nevm a taky na n ka lu, ale na Vete nickm je jist Cheruvimov, knihkupec, a ten vyd sm za lecjakou kondici. Te u bych ho ani za pt kupeckch kondic nevymnil! Dv dohromady nramn kni niky a taky prodovdn spisky, a jak to jde na odbyt! U jen ty tituly stoj za to! Vid , tys v dycky tvrdil, e jsem hlupk, ale na mou du i, jsou je t vt hlupci! Te se taky pidal k novm smrm, sice tomu houby rozum, ale j ho v tom samozejm podporuju. Tadyhle je nco pes dva archy nmeckho textu, podle m hrozn omezenho a arlatnskho: strun eeno, e se tam otzka, je-li ena lovk nebo nen. A samozejm se triumfln dokazuje, e je. Cheruvimov to chce vydat jako pspvek k ensk otzce; j mu to pekldm -- tyhle dva archy nafoukne asi na est, vymyslme tomu bombastick titul na pl strnky a budeme to dvat za pl rublu. Pjde to! Za peklad mm est rubl za arch, dohromady to tedy bude takovch patnct rubl a est u jsem si vzal zlohy. A s tm budem hotovi, dme se do pekladu o velrybch, dle vybrali z druhho dlu Confessions taky njak velenudn klpky, tak i to pelo me; Cheruvimovovi nkdo namluvil, e Rousseau je svho druhu Radi ev. J mu to samozejm nevymlouvm, a si spnembohem dl co chce! Tak co, nechce pelo it druh arch toho 'Je ena lovk?' Jestli chce , tak si hned vezmi text, i pera si vezmi a papr -- to v ecko je od nho - a vezmi si ti rubly, proto e jsem si vybral zlohu na cel peklad, za prvn i za druh arch, to znamen, e ti rubly z toho pipadaj pmo na tvj honor. A a prci odevzd , dostane je t ti rubly. A je t o jedno bych t prosil -- abys v tom nevidl njakou slu bu z m strany. Naopak, sotva jsi pi el, u mi bylo jasn, jak mi prospje . Za prv se nevyznm v pravopise a za druh, v nmin jsem nkdy schwach, a proto spisuju vc sm a ut uju se jedin tm, e tomu tak vlastn prospju. Ale kdo v, mo n e tomu neprospvm, ale kodm... Tak vezme to, nebo ne?" Raskolnikov mlky sebral nkolik list nmeckho lnku, vzal ti rubly a bez jedinho slova ode el. Razumichin se za nm udiven dval. Ale kdy Raskolnikov se el u do prvnho poschod, nhle se otoil, vy el znova nahoru k Razumichinovi, polo il na stl nmeck originl i ti rubly a zase bez jedinho slova ode el. "Ale ty jsi v deliriu i co?" rozvzteklil se te u Razumichin.

"Na mi tu hraje tyjtr? I m jsi celho popletl... Tak pro jsi sem ksakru chodil?" "Nechci... nic pekldat..." huhlal Raskolnikov a u zase schzel ze schod. "Tak co ksakru chce ?" val za nm shora Razumichin. Ale Raskolnikov el mlky dol. "Hej, posly ! Kde bydl ?" Odpovdi se Razumichin nedokal. "Tak thni k ertu!" Ale Raskolnikov u vychzel na ulici. Na Mikul ov most byl nucen je t jednou docela se vzpamatovat, proto e ho tam potkalo nco pramlo pjemnho. Pdn ho tam pethl biem po zdech ko njakho koru, proto e se mu div nepipletl pod kon, akoliv ko na nj tikrt nebo tyikrt kikl. Rna biem ho tak rozltila, e uskoil k zbradl (bhvpro el prv prostedkem mostu, v jzdn drze) a vztekle zaskpal a zajektal zuby. Kolem bylo samozejm plno smchu. "Zasluhoval to!" "To je njak poveden ptek." "To se v, dl, e je opil, a naschvl se plete pod kola, a druh aby za nj zodpovdal!" "To je te v md, va nosti, to je te v md..." Ale ve chvli, kdy stl u zbradl a stle je t vyjeven a vztekle hledl za odj djcm korem a omakval si zda, uctil nhle, e mu kdosi strk do ruky penz. Podval se: obstaro n kupcov v elence a v kozinkovch stevcch a s n dvtko, asi dcerka, v klobouku a se zelenm slunenkem. "Vezmi si to, panku, pro lsku bo !" Pijal, ob ly dl. Dostal dvacetikopjku. Podle at a zevnj ku se mohly snadno domnvat, e je ebrk, e skuten pros na ulicch o gro e, ale za to, e byl podarovn celou dvacetikopjkou, vdil nejsp rn biem, kter pohnula jejich soucitem. Sevel dvacetikopjku v ruce, ale u asi po deseti krocch se otoil tv k Nv, smrem k palci. Na obloze nebyl ani mrek a voda byla skoro modr, ppad na Nv tak dk. Kupole katedrly, nevyjmajc se odnikud tak hezky jako pi pohledu z tohoto msta na most, asi dvacet krok od mostn budky, jasn planula a v przranm vzduchu bylo zeteln vidt ka dou jej ozdbku. Bolest po rn biem ustala a Raskolnikov na lehnut zapomnl; te ho pln zaujala jedna zneklidujc a dost neurit my lenka. Dlouho stl zahledn do dlky; toto msto mu bylo zvl dobe znm. Za tu dobu, co chodil na univerzitu, zastavil se, nejastji kdy se vracel dom, aspo stokrt prv na tomto mst, dlouze se dval na to skuten velkolep panorma a skoro poka d ho jmal div nad v dy tm nejasnm a nevysvtlitelnm dojmem, kter pitom ml. Z toho velkolepho panormatu na nho v dycky vanul nevysvtliteln chlad; v ndhernm obraze ctil duch uzavenosti a nepstupnosti... Poka d asl nad svm pochmurnm a zhadnm dojmem a neustle odkldal e en t zhady do budoucna. Nyn se mu nhle jasn vybavily v ecky dvj otzky a pochybnosti a ml pocit, e si je nepipomnl pro nic za nic. Prapodivn a zrdn mu pipadalo u samo to, e se zastavil na tm mst co dve, jako by se opravdu domnval, e i te m e myslet na to, co dve, a zajmat se o tyt vci a vjevy, o n se zajmal... je t tak nedvno. Div se tomu nedal do smchu, a zrove se mu bolestn sevela hru. Jako v njak propasti, jako nkde hluboko, sotva zeteln pod nohama, vidl te cel svj dvj ivot a dvj my lenky i dvj koly a dvj otzky, dvj dojmy i cel to panorma, i sebe sama, a v ecko, v ecko... Jako by vzltal nkam nahoru a v ecko mu mizelo ped oima... Pi

bezdnm posunku nhle uctil dvacetikopjku v hrsti. Rozevel ruku, strnule se na minci podval, rozmchl se a hodil ji do vody; pak se otoil a el dom. Ml pocit, jako by se prv njakmi n kami odstihl od v ech a od v eho. Kdy pi el dom, byl u podveer, prochodil tedy skoro est hodin. O tom, kudy a jak se vracel, neml ani potuchy. Svlkl se, a chvje se jako schvcen k, ulehl na divan, pethl pes sebe pl a okam it upadl do mrkot... Probudil ho za pln tmy hrozn kik. Bo e, jak to byl kik! Tak nelidsk zvuky, takov vyt, pn, chroptn, pl, rny a kletby je t nikdy nesly el a neza il. Nco tak zveckho a zbsilho si vbec nedovedl pedstavit. Zd en se vztyil a v nevslovn zkosti a trzni se posadil na l ku. Ale hdka, jekot a proklnn neustle slilo. A najednou k svmu nesmrnmu ohromen rozeznal hlas sv bytn. Vyla, jeela a nakala, se spchem a chvatem chrlila slova, tak e za nic nemohl rozeznat, o tak pnliv pros -- ale jist o to, aby ji pestali bt, proto e ji nkdo na schodech nemilosrdn bil. A hlas toho, kdo ji bil, byl u ztrhan vztekem a zuivost, e jen spal, ale pesto ten lovk tak nco kal a tak rychle a nesrozumiteln, zajkal se chvatem. Vtom se Raskolnikov roztsl jako osika: poznal ten hlas, byl to hlas Ilji Petrovie. Ilja Petrovi je tady a bije bytnou! Kope ji, otlouk j hlavu o schody -- je to tak, jasn se to pozn podle slov, podle nku, podle ran! Je snad svt vzhru nohama? Bylo sly et, jak se ve v ech poschodch a na celm schodi ti shlukuj lid, ozvaly se hlasy, vkiky, lid vybhali po schodech, dupali, bouchali dvemi, sbhali se. Ale pro, pro jenom, a jak je to mo n! ptal se sm sebe, docela v n se dom leje, e se nadobro pomtl. Ale ne, sly to pece pli zeteln!... Ale kdy je to tak, pijdou hned i k nmu, proto e... je to jist tak kvli tomu... kvli tomu verej ku... Panebo e! Chtl se zavt na hek, ale nebyl schopen zvednout ruku... a ostatn to bylo zbyten! Strach mu sevel srdce jako led, spoutal ho a ochromil... Ale konen se ta vava, kter trvala dobrch deset minut, pomalu uti ovala. Bytn stnala a vzdychala, Ilja Petrovi pod je t vyhro oval a proklnal... Konen v ak, jak se zd, ztichl i on, u ho nen sly et. Snad u pece ode el! Bo e! Ale te u odchz i stnajc a plac bytn... u u n bouchly dvee... I sbh lid u se rozchz ze schod po bytech -- vykikuj, pou se, volaj na sebe, hned tak siln, e ki, hned zas mluv eptem. Bylo jich asi hodn, snad se sebhl cel dm. Ale co je to, proboha, mo n? A co, co tady vlastn chtl? Raskolnikov nemohoucn sklesl na divan, ale u nemohl zavt oi: pl hodiny prole el v takov trzni a s pocitem tak nesmrn hrzy, jak dosud nikdy nepoznal. Nhle zalilo jeho svtniku jasn svtlo: ve la Nastasja se svkou a s talem polvky. Bedliv se na nj podvala, a kdy zjistila, e nesp, postavila svku na stl a zaala rozkldat v ecko, co pinesla: chlb, sl, tal a l ci. "Od verej ka jsi asi nejedl. Cel den ses nkde coural, a pitom s tebou tese zimnice." "Nastasjo... pro bili bytnou?" Vyvalila na nj oi. "Kdo e bil bytnou?" "Te... ped pl hodinou, Ilja Petrovi, zstupce komisae, na schodech... Pro ji tak zbil? A... co tady chtl?" Nastasja se na nho mlky a podmraen dvala a prohl ela si ho dlouho. Na nj to zpytovn psobilo nepjemn, ba hroziv. "Nastasjo, co e nic nek ?" ekl konen bzlivm, chabm hlasem.

"To dl krev," odtu ila konen ti e, jako by si to kala pro sebe. "Krev!... Jak krev?..." koktal cel bled a couval ke zdi. Nastasja na nj stle mlky hledla. "Nikdo bytnou nebil," ozvala se znova psnm a rznm tnem. Dval se na ni se zatajenm dechem. "Sly el jsem to na vlastn u i... nespal jsem... sedl jsem," namtl je t chabji. "Poslouchal jsem dlouho... Pi el zstupce komisae... V echno se sebhlo na schody, ze v ech byt..." "Nikdo tu nebyl. To se v tob ozv krev. To bv, kdy nem e ven a zaraz se v jtrech, pak lovk zane takhle fantazrovat... Tak co, naj se?" Neodpovdl. Nastasja nad nm pod stla, upen na nho hledla a neodchzela. "Dej mi napt... Nastasju ko!" Sebhla dol a za chvli u byla zptky s vodou v blm hlinnm hrnku; ale Raskolnikov u si nevzpomnal, co bylo dl. Vzpomnal si jen, jak upil dou ek studen vody a rozlil si pitom vodu po prsou. Pak upadl do bezvdom. III Ned se v ak ct, e celou dobu sv nemoci prole el v bezvdom: byl to horenat stav s blouznnm a polovdomm. Na leccos se pozdji rozpomnl. Brzy se mu zdlo, e se okolo nho shluklo mnoho lid a e ho chtj vzt a nkam odnst a v niv se o to hdaj a pou. Brzy zas, e le v pokojku sm, e v ichni ode li a boj se ho, a jen obas se maliko pootevou dvee a njac lid se na nho dvaj, hroz mu, o nem se spolu domlouvaj, smj se a dr d ho. Na to, e u nho asto byla Nastasja, se pamatoval dobe; uvdomoval si je t jednoho lovka, kter mu byl hrozn povdom, ale marn si lmal hlavu, kdo to je, a trpil se proto, dokonce plakal. Nkdy se mu zdlo, e u le aspo msc, jindy zas, e je to pod t den. Ale na tamto, na tamto pln zapomnl, zato si bez pestn uvdomoval, e zapomnl na cosi, na se nesm zapomenout -- a muiv, trzniv napnal pam , stnal a chvlemi a bsnil nebo se stra liv, nesnesiteln dsil. To se vzpnal na l ku a chtl prchat, ale poka d byl kmsi nsilm zadr en a znova nemohoucn upadal do mrkot. Konen se v ak pece probral. Bylo to jednou rno, v deset hodin. V tu dopoledn hodinu za jasnch dn slunce vrhalo dlouh pruh na pravou stnu a ozaovalo kout dve. U jeho postele stla Nastasja a je t njak lovk, naprosto mu neznm, kter ho s velkm zjmem pozoroval. Byl velmi mlad, s bradkou, na sob ml halenu a vypadal jako njak zzenec. Do pootevench dve nakukovala bytn. Raskolnikov si sedl. "Kdo je to, Nastasjo?" ukzal na mladka. "A heleme se, u se probral!" ekla. "Probral," pitakal zzenec. Tak bytn nakukujc do dve se dovtpila, e se probral, a rychle je pivela a zmizela. Byla v dy ostchav a t ce sn ela dohadovn a vysvtlovn; bylo j asi tyicet a byla tlust a tun, ernobrv a ernook. A a nepatin stydliv. "Tak... kdo jste?" vyptval se dl u pmo zzence. Ale vtom se dvee znova dokon otevely a trochu sehnut -- jinak by pi sv v ce nepro el -- vstoupil Razumichin. "Uinn lodn kajuta," zahalasil ve dvech, "poka d si otluu hlavu. A tomuhle se k byt! U ses konen probral, love? Te mi to kala Pa enka." "Zrovna se probral," ekla Nastasja. "Probral," znovu pitakal s pousmnm zzenec.

"A kdopak vlastn rate bt?" obrtil se k nmu nhle Razumichin. "J jsem, jak rate vidt, Vrazumichin; nikoliv Razumichin, jak m v ichni oslovuj, nbr Vrazumichin, student, z lechtick rodiny, a on je mj ptel. A co vy jste za?" "J jsem u ns v kanceli zzencem, u kupce elopajeva, prosm, a mm tady co vydit." "Rate se posadit semhle na idli!" Razumichin sm usedl na druhou z druh strany stolku. "Tos udlal moc dobe, e ses probral, love," pokraoval dl k Raskolnikovovi. "tyi dni u sotva j a pije . Na mou du i, e jsme ti aj podvali l ikou. Dvakrt jsem k tob pivedl Zosimova. Pamatuje se na Zosimova? Dkladn t prohldl a hned povdal, e to nic nen, e t jen nco posedlo. Njak nervov porucha, mizern jedl, povd, dostval mlo piva a kenu, z toho se rozstonal, ale to pr nic, to pejde a pomine. Zosimov je chlapk! Zaal kurrovat jedna radost. Ale j vs nebudu zdr ovat," obrtil se znovu k zzenci, "neekl byste nm laskav, co si od ns pejete? Pova , Roo, e u tu jsou z jejich podniku podruh, jen e prve tu nebyl tenhle, to jsem mluvil s njakm jinm. Kdopak to tu byl ped vmi?" "Aha, to prosm asi myslte toho pedevrkem, sprvn. To byl Alexej Semjonovi, tak od ns z podniku, prosm." "Ten se ale zd bt chytej ne vy, co kte?" "Sprvn, prosm, vskutku je solidnj ." "Chvlyhodn vc. Dle, prosm." "Toti pan Afanasij Ivanovi Vachru in, o kterm jste, mm za to, nejednou ril sly et, dal na emu stavu na prosbu va matinky platebn pkaz," obrtil se zzenec pmo na Raskolnikova. "Pakli e u jste pi smyslech, mm pro vs k vyplacen ticet pt rubl, prosm, je to Semjon Semjonovi o tom byl obvyklm zpsobem vyrozumn na prosbu va matinky Afanasijem Ivanoviem. Rte ho znt, prosm?" "Ano... vzpomnm si..." ekl neptomn Raskolnikov. "Sly te to: zn kupce Vachru ina!" vykikoval Razumichin. "Jakpak tedy nen pi smyslech? Ostatn, te u vidm, e vy jste tak docela rozumn lovk! Tak prosm! Rozumnou e si rdi vyslechneme." "Tak tedy Afanasij Ivanovi Vachru in na prosbu va matinky, kter vm jeho prostednictvm u jednou zrovna takhle poslala, neodmtl ani tentokrt a vyrozuml v tchto dnech ze svho bydli t Semjona Semjonovie, aby vm poukzal ticet pt rubl, prosm, s pnm v eho nejlep ho, prosm." "To 's pnm v eho nejlep ho' se vm zvl povedlo, a ta 'va e matinka' taky. Tak co kte vy, je pln pi smyslech nebo nen?" "Copak o mne, prosm, nejde. Tady se, prosm, jedn hlavn o to, jestli mi m e dt podpiseek." "Ten vm na krbne! Kampak, do knihy?" "Do knihy, prosm." "Uka te! No tak, Roo, zvedej se. Podepu t, namaluj mu tam jednoho Raskolnikova, tu m pero, proto e penze te, love, potebujeme jako sl." "Nen teba," odstril Raskolnikov pero. "Jakpak nen teba?" "Nepodep u to." "Hromsk love, copak to jde bez podpisu?" "Nepotebuju... penze..." "Nepotebuje penze! L e , jako kdy tiskne, love, j jsem na to svdek! Bute klidn, prosm vs, to on jen tak... zas mluv z cesty. Ostatn takhle mluvv, i kdy je docela v podku. Vy jste pece rozumn mu , my dva dohromady m eme dt zruku, to jest prost ho povedeme za ruku, a podep e. Tak do toho!"

"Ale vte, zajdu rd podruh, prosm." "Kde pak, kde pak, e byste se tmhle znepokojoval. Jste pece rozumn mu ... No tak, Roo, nezdr uj hosta... vid , e ek..." A v n u se chystal vst Raskolnikovovi ruku. "Nech m, j sm..." zavrel Raskolnikov, vzal pero a podepsal se do knihy. Zzenec vyszel penze a ode el. "Vborn! A te, love, bude jst?" "Budu," pitakal Raskolnikov. "Mte polvku?" "Verej ," odpovdla Nastasja, kter tam stla celou dobu. "Bramboraku?" "Bramboraku." "To jsem si mohl myslet. Sem s n a s ajem taky!" "U to nesu." Raskolnikov pihl el s nesmrnm divem a tupm nechpavm strachem. Rozhodl se pro nm vykvn, co bude dl. Zd se, e neblouznm, pemtal, vypad to jako skutenost... Za malou chvilku se vrtila Nastasja s polvkou a ohlsila, e hned bude i aj. S polvkou pinesla dv l ce, dva tale a celou soupravu: slnku, pepenku, hoici k hovzmu a dal vci, jak u to mimochodem v takovm uspodn dvno nevidl. Ubrus byl ist. "Neu kodilo by, Nastasju ko, kdyby nm Praskovja Pavlovna poslala dv lahviky piveka. Napili bychom se." "Pane, ty se vyzn !" zavrela Nastasja a la splnit pkaz. Raskolnikov stle vyjeven a napjat zral. Razumichin si mezitm pesedl k nmu na divan, nemotorn jak medvd mu podstril levou ruku pod hlavou, pesto e by se byl mohl zvednout sm, a pravou mu dal ped sta l ci polvky, na kterou pedtm nkolikrt foukl, aby ho nesplil. Ale polvka nebyla ani moc tepl. Raskolnikov dychtiv polkl prvn l ci, pak druhou, tet. Ale Razumichin po nkolika dal ch l cch nhle pestal a ekl, e o dal m se mus poradit se Zosimovem. Ve la Nastasja s dvma lahvemi piva. "aj bude taky?" "Budu." "Tak si posp i s ajem, Nastasjo, proto e na aj, myslm, nepotebuje doktort. Tak u tu mme piveko!" Sedl si zas na svou idli, pisunul si polvku a hovz a pustil se do toho s takovou chut, jako by ti dni nejedl. "Clove, Roo, j u tu takhle debu ruju tet den," zamruel, jak mu to dovolovala sta nacpan hovzm, "to tv Pa enka, tv bytn, takhle vyvauje a takhle od srdce m astuje. A to v , j nijak nenalhm, ale ani neprotestuju. A, Nastasja u nese aj. ipera! Nastnko, ned si taky piveko?" "Jdi mi, poku iteli!" "A aj?" "aj teba." "Tak si nalej. Pokej, naleju ti sm. Posa se ke stolu." Ihned v ecko pichystal, nalil, pak nalil je t druh lek, nechal jdla a pesedl znova na divan. Stejn jako pedtm uchopil levou rukou nemocnho pod hlavou, nadzvedl ho a zaal mu podvat ajovou l ikou aj a znova neustle a pehorliv foukal na l ci, jako by prv tento obad foukn byl nejdle itj m bodem cel lby. Raskolnikov mlel a neprotivil se, pesto e ctil, e m sdostatek sil na to, aby se zvedl a posadil na divanu bez jakkoliv ciz pomoci, a e nejen natolik vldne rukama, aby v nich udr el l ci nebo lek, nbr e je mo n schopen i chze. Ale z njak zvl tn, skoro nelidsk vychytralosti ho nhle napadlo, aby prozatm tajil sv sly,

sthl se do sebe a v ppad nutnosti dokonce pedstral, e se mu je t docela nevyjasnilo v hlav, a zatm vyslechl a vypozoroval, co se to kolem vlastn dje. Ostatn nebyl ani s to pekonat svj odpor: kdy polkl asi deset l iek aje, vyprostil najednou hlavu, umnn odstril l ci a znova se zvrtil na pol t. Opravdu, pod hlavou te ml skuten prachov, ist povleen pol te; i toho si v iml a vzal to na vdom. "Pa enka by nm mla je t poslat malinovou zavaeninu, abychom mu mohli dlat malinovou vu," ekl Razumichin, sedaje si na msto a znova se pou tje do polvky a piva. "A kdepak ty maliny se ene?" zeptala se Nastasja, dr c na rozta ench pti prstech talek a srkajc aj "pes cukr". "U kupce je se ene, moje mil. V , Roo, tady se, zatmco jsi o sob nevdl, zbhla cel historie. Kdy jsi mi tak zrdn uplchl a ani mi neekl, kde bydl , popadla m najednou takov zlost, e jsem si umnil, e t vyptrm a ztrestm. A hned ten den jsem se do toho pustil. Co jsem se jen nachodil a navyptval! Na tenhle nynj byt jsem zapomnl, ostatn jsem o nm nikdy nevdl, tak jsem nemohl zapomenout. Ale tvj star byt -pamatoval jsem si jen, e to bylo u Ptiro , Charlamovv dm. Nahledal jsem se ho, toho Charlamovova domu, jen e jak jsem pak zjistil, nen to dn Charlamovv dm, ale Buchv -- jak nkdy m e lovka zavst jedin hlska! To m navztekalo. A v tom vzteku jsem druh den el nazdabh do adresn kancele a pedstav si -- ve dvou minutch mi t tam na li. Jsi tam zapsn." "Zapsn!" "Jak by ne! Ale na vlastn oi jsem vidl, jak tam za ivho boha nemohli najt generla Kobeljova. Ale to by byla cel historie. Hned jak jsem sem vpadl, obeznmil jsem se se v emi tvmi zle itostmi; se v emi, love, se v emi, v echno vm, tady ona to vidla: seznmil jsem se s Nikodimem Fomiem i Ilju Petrovie mi ukzali, s domovnkem se taky znm i s panem Alexandrem Grigorjeviem Zametovem, pednostou zdej policejn kancele, a konen i s Pa enkou, tm to vyvrcholilo, tady ona nejlp v..." "Chytla se na jeho sladk ei," zabruela Nastasja s potutelnm smvem. "Jen si oslate ajek, Nastasjo Nikiforovno." "Ty zve jedno!" vyprskla najednou Nastasja. "Nejsem pece dn Nikiforovna, ale Petrovna," dodala, kdy se pestala smt. "Dm si pozor, prosm. Zkrtka, love, abych zbyten nemluvil, nejdv jsem ml chu nabt tady v echno elektinou a narz vymtit zdej pedsudky, ale Pa enka to vyhrla. Nenadl jsem se, love, e je takov... aramantn... co? Co k !" Raskolnikov mlel, akoliv z nho ani na chvli nespou tl znepokojen pohled a akoliv na nho i te strnule zral. "A dokonce nramn," pokraoval Razumichin, nikterak tm mlenm nevyveden z mry, jako by pitakval na obdr enou odpov, "a dokonce nramn sprvn po v ech strnkch." "To je prevt!" vypskla zase Nastasja, j ty ei zejm psobily nevslovnou rozko . "love, to byla ohavnost, es nedokzal hned od zatku vzt vc za sprvn konec. Na ni se mus jinak. Proto e je to, abych tak ekl, doista nevyzpytateln povaha! Ale dobe, o povaze a pak... Ale jak jste jen mohli dospt tak daleko, e si napklad dovolila nedvat ti obdy? Anebo napklad ta smnka! Copak ses docela zblznil, e podpisuje smnky? Anebo napklad to zam len man elstv, kdy byla je t iva dcerka, Natalja Jegorovna... Vm v ecko. Ale jak vidm, dotkl jsem se, j osel, tv citliv struny, odpus mi to. Kdy jsem u t hlouposti -- co mysl , Praskovja Pavlovna pece nen zdaleka tak hloup,

love, jak by se na prvn pohled mohlo zdt?" "Ano..." procedil Raskolnikov, dvaje se stranou, ale chpaje, e je vhodnj rozmluvu udr ovat. " e je to tak?" vzplanul Razumichin, zejm pot en, e dostal odpov. "Ale pitom nen moc chytr, vi? Doista, ale doista nevyzpytateln povaha! Nkdy jsem z toho a jelen, v mi, love... M u jist svch tyicet. Sama k, e estaticet, a m na to pln prvo. Ale psahm ti, e ji soudm sp z rozumov strnky, vhradn metafyzicky. Mezi nmi je to, love, tak zamotan, kam se na to hrabe tv algebra! Vbec se v tom nevyznm! Ale to v ecko jsou hlouposti, zkrtka a dobe, kdy vidla, e u nestuduje , es pi el o kondice i o aty, a kdy sleninou smrt ztratila dvod vydr ovat t jako pbuznho, najednou se polekala. A proto e ty ses zase sthl do sebe a zpetrhal v ecky star svazky, pedsevzala si, e t z bytu vypud. A obrala se tm zmrem u dlouho, ale bylo j lto smnky. Mimoto jsi pod tvrdil, e maminka zaplat..." "Proto e jsem mizera... M matka sama div nemus chodit po ebrot... ale j lhal, aby m nechala na byt a... ivila," ekl hlasit a zeteln Raskolnikov. "Tos dlal rozumnou vc. Ale kmen razu byl v tom, e se do toho vmsil pan ebarov, dvorn rada a obchodnick du e. Nebt jeho, Pa enka by nic nepodnikla, na to je pli ostchav, zato obchodnick du e ostchav nen a na prvnm mst samozejm polo ila otzku: je njak nadje, e bude proplacena smnka? Odpov: je, proto e m maminku, kter pi sv stoptadvacetirublov penzi Rodnku vythne z bryndy, i kdyby sama jst nemla, a proto e m sestiku, kter pjde kvli bratrovi do otroctv. To mu pln stailo... Co sebou cuk ? J te o tob vm kdeco, love, nemls mluvit ped Pa enkou tak oteven, kdy jste byli v pzni, a nic ve zlm, e o tom te mluvm... Ano, takhle to chod -- estn a citliv lovk je upmn, a obchodnek poslouch, cpe se a pak schlamstne v ecko. Tak tedy postoupila tu smniku jako platu tomu ebarovovi a ten ji s klidnm svdomm formln protestoval. U jsem chtl, kdy jsem se to v ecko dovdl, i do nho pustit elektinu, aby se mu proistilo svdom, ale mezitm jsme byli jedna ruka s Pa enkou a tak jsem tu vc zlikvidoval hned v zrodku a zaruil jsem se, e zaplat . J se za tebe zaruil love, sly ? Povolali jsme ebarova, nacpali jsme mu do chtnu deset rubl a pis jsme dostali nazptek, mm tu est osobn vm ho pedlo it -- te se v v pouh va e slovo -- tu mte, beztak u jsem ho podn natrhl." Razumichin polo il pis na stl; Raskolnikov se na podval a beze slova se obrtil ke zdi. To se dotklo i Razumichina. "love, vidm," ozvalo se po chvli, " e jsem zas vyved pitomost. myslel jsem, e t tm tlachnm rozptlm a pobavm, a zatm jsem ti, mn se zd, jen pohnul lu." "To tebe jsem pod nepoznval, kdy jsem blouznil?" zeptal se tak po chvli Raskolnikov, stle s odvrcenou tv. "Ano, mne, a dokonce jsi dostval zchvaty zuivosti, zvl jednou, kdy jsem pivedl Zametova." "Zametova?... Pednostu policejn kancele?... Pro?" Raskolnikov se prudce pevrtil a vpil se oima do Razumichina. "Co ti je?... Co ses tak popla il? Chtl t poznat, sm projevil pn, proto e jsme se s nm o tob nahovoili... Od koho bych se byl jinak o tob tolik dovdl? love, to je dobr chlapk, bjen... svm zpsobem ov em. Sptelili jsme se, vdme se skoro denn. Pesthoval jsem se toti do thle tvrti. Ty to je t nev ? Zrovna jsem se pesthoval. Asi dvakrt jsme spolu

byli u Lavizy. Na Lavizu se pece pamatuje , na Lavizu Ivanovnu!" "Blouznil jsem o nem?" "A jak! Neril jsi o sob vdt." "O em jsem blouznil?" "Hele ho! O em jsi blouznil? To je jasn, o em se blouzn... Ale te u se musme vlo it do prce, love, netra me as!" Vstal a vzal epici. "O em jsem blouznil?" "Co t to napadlo! Snad se neboj o njak tajemstv? Bu klidn, o hrabnce ses neproekl ani slvkem. Zato jsi napovdal hrzu vc o njakm buldokovi a pak o nu nicch a o njakch etzcch, o Krestovskm ostrov, o njakm domovnkovi, o Nikodimovi Fomii a Iljovi Petrovii, komisaov zstupci. Mimoto ses ril nramn zajmat o svou vlastn pono ku, penramn! adonil jsi, abychom ti ji dali, pod dokola. Zametov sm shledval po v ech koutech tv pono ky a vlastnma, ve voavkch vykoupanma rukama s prsteny ti ty hadry podval. Teprve pak ses uklidnil a cel den jsi to svinstvo dr el v rukou, ivou moc ti je nebylo mo n vytrhnout. I te to nejsp m nkde pod pikrvkou. A pak ses je t do adoval tepen na kalhoty, a jak -- se slzami v och! Co jsme se t navyptvali -jak vlastn tepen? Ale nezmoudeli jsme z toho... Tak, ale te u musme jednat! Tady je ptaticet rubl. Deset si z nich beru a za njak dv hodinky ti je vytuju. Mezitm uvdomm Zosimova, akoliv by tu u stejn dvno ml bt, proto e jde na dvanctou. A vy, Nastnko, se sem astji zaskote zeptat, a tu nebudu, jestli si nepeje pt nebo cokoliv jinho... Pa ence povm je t te, co je teba zadit. Na shledanou!" "k j Pa enka! Ach ty li ko pod it!" utrousila za nm Nastasja; pak otevela dvee a naslouchala, ale neudr ela se a sama se rozbhla dol. Pli ji zajmalo, o em tam s pan mluv, a vbec bylo zejm, e je Razumichinem pmo okouzlena. Sotva se za n zavely dvee, pacient ze sebe shodil pikrvku a jako nepetn seskoil z l ka. S palivou, keovitou netrplivost dychtil, aby co nejdve ode li, aby se v jejich neptomnosti mohl neprodlen dt do prce. Ale do eho, do jak prce? To te jako z udln docela zapomnl. Bo e! ekni mi jen jedin: vd to, nebo je t nevd? A co kdy u vd a jen se tak petvauj a dr d m, dokud le m, a pak pijdou a eknou, e u dvno vd v echno, to e jen tak... Co vlastn chci? Tak, jako z udln jsem to zapomnl! Najednou jsem to zapomnl, a je t te jsem to vdl! Stl uprosted pokojku a s muivou bezradnost se rozhl el; pistoupil ke dvem, otevel je a naslouchal, ale to nebylo to, co chtl. Nhle, jako by se upamatoval, vrhl se do kouta, kde zela dra v tapetch, prohl el ji, stril do dry ruku a za mtral tam, ale ani to nechtl. Pistoupil ke kamnm, otevel je a prohrbl popel: kousky roztepen obruby kalhot i cry roztrhan kapsy se tam povalovaly tak, jak je tam tehdy hodil, nikdo se tam tedy nedval! Vtom si vzpomnl na pono ku, o n prv mluvil Razumichin. Pravda, le sice na divanu pod pikrvkou, ale od t doby u je tak za l a za pinn, e si Zametov samozejm nemohl nieho v imnout. Aha, Zametov!... Policie!... Pro m tam asi volaj? Kde je obslka? Aha!... Popletl jsem si to, to tehdy m pece pedvolali! Tehdy jsem tak prohl el pono ku, ale te... te jsem stonal. Ale pro sem pi el Zametov? Pro ho sem Razumichin pivedl?... huel nemohoucn, znova usedaje na divan. Co to znamen? Blouznm snad je t pod, nebo to je skutenost? Zd se, e skutenost... Aha, u si vzpomnm -- utct musm! Honem

pry, za ka dou cenu, za ka dou cenu pry! Dobr... ale kam? A kde mm aty? Ani boty tu nejsou! Uklidili je! Schovali! Rozumm! Ale tady je svrchnk, ten pehldli! A na stole le penze, slva bohu! A smnka tak... Vezmu ty penze a odejdu, najmu si byt jinde, u m nenajdou!... Ano, ale co adresn kancel? Najdou m! Razumichin m najde! Nejradji utct pln... daleko... do Ameriky a vyka lat se na n! Smnku abych vzal tak... m e se tam hodit! Co bych tak je t vzal? Mysl, e jsem nemocn! Netu , e m u chodit, hahaha!... Vyetl jsem jim z o, e v echno vd! Hlavn, abych se dostal ze schod! Ale co kdy je dole hldka, str nci? Co je to, aj? I pivo tu je t njak zbylo, pl lahviky, studen! Popadl lhev, v n je t bylo piva na celou sklnku, a s rozko ji jednm dou kem vyprzdnil, jako by hasil ohe v prsou. Ale netrvalo to ani minutu, a pivo mu stouplo do hlavy, po zdech mu pebhlo slab, takka pjemn mrazen. Lehl si a pethl pes sebe pikrvku. Beztak u chorobn a nesouvisl my lenky se mu zaaly mst pod vc a vc a zakrtko ho pemohla lehk, pjemn ospalost. Slastn uvelebil hlavu na pol ti, zakutal se lpe do hebk prachov pikrvky, kterou te pes sebe ml msto dvj ho rozedranho pl t, ti e vydechl a usnul hlubokm, pevnm, livm spnkem. Probudil se, proto e sly el, e kdosi vchz, otevel oi a spatil na prahu v dokon otevench dvech Razumichina, vhajcho, zda m i nem vstoupit. Raskolnikov se rychle posadil na divanu a zral na nj, jako by na nco usilovn vzpomnal. "Vida, nesp ! Tak u jsem tady! Nastasjo, sem s tm rancem!" houkl Razumichin na schody. "Hned ti v ecko vytuju..." "Kolik je hodin?" rozhl el se znepokojen Raskolnikov. "No, pospal sis podn, love, u je veer, bude est. Spals pes est hodin..." "Probh! Co to se mnou je!..." "Co by bylo? To ti pjde k duhu! Kampak m tak naspch? Snad ne na randko? as te pat jen a jen nm. ekm na tebe u dobr ti hodiny, asi dvakrt u jsem tu byl, pod jsi spal. Dvakrt jsem byl u Zosimova, ale poka d tot : nen doma! Ale v ak on pijde!... M taky svou prci. Prv dneska jsem se pesthoval, u nadobro, se strkem. Mm tady te toti strka... Ale tak u hrome k vci!... Podej sem ten ranec, Nastnko! A hned se do toho... No, a jak ti, love, vlastn je?" "Jsem zdrv, nic mi neschz... Razumichine, jsi tu u dlouho?" "Sly els, e ekm dobr ti hodiny." "Ne, ale pedtm?" "Kdy pedtm?" "Odkdy sem chod ?" "To u jsem ti pece vykldal prve, copak u nev ?" Raskolnikov se zamyslel. V ecko, co bylo, vidl nejasn jako ve snu. Sm se nemohl rozpomenout a tzav hledl na Razumichina. "Hm!" ekl Razumichin. "Zapomnls! Mn se prve hned zdlo, e je t nejsi ve sv k i... Ale te ti prosplo, e ses tak vyspal... Opravdu vypad o moc lp. Te u jsi chlapk! Ale k vci! V ak se ti hned rozsvt. Tak se podvej, kamarde." Jal se rozvazovat uzel, kter ho te zejm zajmal nade v ecko. "Vid , love, tohle mi zvl le elo na srdci. Proto e z tebe nejdv musme udlat lovka. Tak se do toho dme: zaneme odshora. Vid tu epici?" zaal a vythl z rance docela hezkou, ale pitom velmi prostou a lacinou apku. "M u ti ji zkusit?" "Pokej, a pak," ohradil se ttiv Raskolnikov. "Ale kde , mil Roo, jen se necukej, pak bude pozd, celou noc bych neusnul, proto e jsem to kupoval jen od oka, bez mry.

Padne!" zajsal, kdy mu ji zkusil. "Jako ulit! Pokrvka hlavy, to je love z obleku to nejdle itj , to je svho druhu vizitka. Mj kamard Tols akov mus poka d sundat epici, kdy vejde do njak veejn mstnosti, kde si v ichni ostatn nechvaj klobouky i epice. V ichni mysl, e to je pon en povaha, a zatm se prost styd za tu svou huku, tak je to ostchav lovk! Co kte, Nastnko, tmhle dvma borm: tenhleten palmerston (vythl z kouta Raskolnikovv pomakan kulat klobouk, kter bhvpro nazval palmerstonem), anebo tenhleten skvost? Hdej, Roo, kolik mysl , e jsem za ni dal? Nastasju ko?" obrtil se na ni, kdy vidl, e Raskolnikov ml. "Takovch dvacet kopjek," mnila Nastasja. "Ty huso, dvacet kopjek!" vybuchl ura en. "Za dvacet kopjek bych si dneska nekoupil ani tebe -- osmdest! A je t jen proto, e je obno en. Zato je tu, pravda, dohoda -- a tuhle epici roztrh , dostane napesrok zadarmo jinou, na mou du i! Tak, a te pistoupme k Spojenm sttm americkm, jak jsme tomu kali u ns na gymnziu. Pedem t upozoruju, e na ty kalhoty jsem py n!" A rozlo il ped Raskolnikovem ed kalhoty z tenk letn vlnn ltky. "Ani drka, ani skvrnka, a pitom velice obstojn, i kdy jen znovn, a vesta prv tak, v t e barv, jak k e mda. A e to m obno en, tak jsi na tom vlastn lp, je to mk a pjemnj ... V , Roo, chce -li udlat dru do svta, sta podle m v dycky dbt na ron dobu; kdo nechce v lednu chest, tomu v dycky zbyde pr rubl v pen ence. A to pln plat i o tomhle nkupu. Te mme lto, proto jsem nakoupil letn vci, na podzim si poas stejn vynut teplej obleen a tohle se bude muset odlo it... tm sp , e se to do t doby rozpadne samo, kdy ne od ivota na velk noze, tak od za vacch pot . Tak ekni! Na kolik to odhaduje ? -- Dva ruble ptadvacet kopjek! A nezapome, e plat stejn podmnka -- a unos tyhle, dostane napesrok zadarmo jin! U Feajeva se jinak neobchoduje, tam jednou zaplat a sta to na cel ivot, proto e u tam stejn jakt iv nepchne . Nyn jsou na ad boty -- co jim k ? Ano, je na nich vidt, e jsou obno en, ale na takov dva msce pece docela sta, je to ciz vrobek i materil -- minul tden je odprodal u vete nka tajemnk anglickho vyslanectv, nosil je v ehov udy est dn, ale poteboval penze jako sl. Cena pouh jeden rubl padest kopjek. Terno, co?" "Teba mu nebudou!" poznamenala Nastasja. "Nebudou! A co je tohle?" vythl z kapsy Raskolnikovovu starou, krabatou dravou botku, olepenou zaschlm bltem. "Tohle jsem ml v zloze a podle t nestvry mi na li sprvnou velikost. Jednali jsme nramn srden. Pokud jde o prdlo, dohodl jsem to s bytnou. Tady m pedn ti ko ile, pltn, ale s modernm lmekem... Tak to bychom mli: osmdest kopjek epice, dva rubly ptadvacet kopjek ostatn atstvo, celkem ti rubly pt kopjek; rubl padest boty -- a to jsou pane botky -- to dl tyi rubly ptapadest kopjek, a k tomu za pt rubl rznho prdla -- dohodli jsme cenu za v echno -- to mme hrnem devt rubl padest pt kopjek. Zbytek ptatyicet kopjek v mdnch p cch rate zde pijmout, a tak jsi tedy, Roo, obleen od hlavy k pat, proto e podle mho nzoru tvj pl m e nejen dl konat platn slu by, nbr dokonce psob takovm njakm vzne enm dojmem -- vida, co znamen t u armera! Pono ky a ostatn drobnosti nechvm na starosti tob, zbv nm je t ptadvacet rubl a s placenm Pa ence a s in si nedlej hlavu, jak km: vr je neomezen! A te dovol, love, abych ti vymnil prdlo, proto e tv nemoc u asi vz jen v t ko ili..."

"Nech m! Nechci!" vzepel se Raskolnikov, kter s odporem poslouchal Razumichinovo pehnan rozvern len, jak nakupoval atstvo... "To by tak hrlo, love, abych zbhdarma niil podr ky!" trval na svm Razumichin. "Nastasju ko, jen se nestyte a pomozte mi, ta-ak!" A pesto e se Raskolnikov brnil, prdlo mu pevlkl. Raskolnikov se zvrtil na pol t a hodnou chvli tak le el mlky. Kdy u daj pokoj! myslel si. Za penze jsi to v ecko nakoupil? zeptal se konen, s pohledem upenm do zdi. "Za penze? Tys tomu dal! Pece za tv vlastn! Prve tu byl zzenec od Vachru ina, maminka ti poslala. Co pak i to jsi zapomnl?" "U si vzpomnm..." proekl se Raskolnikov po dlouh ponur vaze. Razumichin po nm zachmuen a znepokojen pokukoval. Otevely se dvee a vstoupil vysok, siln mu , kterho Raskolnikov, jak se mu zdlo, u tak znal od vidn. "Zosimov! Konen!" zaradoval se Razumichin. IV Zosimov byl vysok, otyl mu trochu odul, bezkrevn, hladce vyholen tve, blavch hladkch vlas, obrlen, s velkm zlatm prstenem na tunm prst. Mohlo mu bt tak sedmadvacet. Na sob ml elegantn lehk svrchnk, svtl letn kalhoty a vbec v echno bylo jako ulit, vihck, v ecko svtilo novotou; prdlo ml bezvadn, etzek u hodinek masvn. Jednal t kopdn, skoro ochable a pitom strojen familirn; co chvli v ak prozrazoval nedtklivost, teba e ji v emo n skrval. V ichni, kdo ho znali, ho pokldali za nepjemnho lovka, ale kali, e se ve sv prci vyzn. "U dvakrt jsem u tebe byl, kamarde... Hele ho, u se probral!" vykikl Razumichin. "Vidm, vidm. Tak jakpak se te ctme, co?" obrtil se Zosimov k Raskolnikovovi a ptrav si ho prohl eje pisedl k nmu na divan, do nohou, a hned se tam co nejpohodlnji uvelebil. "Pod je t je t komysln," pokraoval Razumichin, "kdy jsme mu ped chvl pevlkali prdlo, div se nm nerozplakal." "To se nedivm. S prdlem jste mohli pokat, kdy si to nepl... Puls je vborn. Ale hlava je t kapnek bol, e?" "Jsem zdrv, pln zdrv!" pronesl drazn a podr dn Raskolnikov, kter se nhle na divanu pozvedl a blskl oima, ale vzpt znova klesl na pol t a obrtil se ke zdi. Zosimov ho bedliv pozoroval. "Velmi dobe... v ecko v podku," ekl mdle. "Jedl nco?" ekli mu a ptali se, co mu mohou dvat. "Ale v ecko mu m ete dvat... Polvku, aj... Houby ani okurky samozejm ne, a hovz tak ne, a... ale jakpak zbyten ei!" Podval se vznamn na Razumichina. "S lky pestat, a vbec se v m pestat, ztra si ho vy etm... Mo n e by to lo u dnes... no, dobr..." "Ztra veer s nm pjdu na prochzku!" rozhodl Razumichin. "Do Jusupovova parku a pak zajdeme do Ki lovho palce." "Ztra bych ho nechal v klidu, ostatn tro ku... no, v ak uvidme." "Je to k zlosti, dneska zrovna oslavuju nov byt, pr krok odtud, kdyby mohl i on. Aspo na divanu mezi nmi pole et! Ty ale pijde ?" obrtil se nhle Razumichin na Zosimova. "Ne abys zapomnl, slbils mi to." "Mo n o nco pozdji. Co vlastn chyst ?"

"Ale nic zvl tnho, bude aj, vodka, rybiky. Piroh taky, budou tam jen nejbli znm." "Kdo konkrtn?" "Sam zdej a, pravda, skoro v ichni nov, snad a na mho starho strce, ale i ten je nov, teprv vera pijel do Petrohradu, m tu njak zen, vdme se tak jednou za pt let." "Kdo to je?" "Ale cel ivot ivoil jako jezdn po tmistr... ije z mal penze, je mu pta edest, nestoj za e... Ostatn ho mm rd. Porfirij Petrovi taky pijde, to je zdej vy etovatel... prvnk. Ty u se s nm vlastn zn ..." "Nen to taky tvj pbuzn?" "Je, ale hodn vzdlen. Propak se mra ? Snad bys jen proto, e jste se jednou pohdali, nechtl pijt?" "M e mi bt ukraden..." "To m nejlep . No a pak nkolik student, uitel, jeden ednk, jeden muzikant, dstojnk, Zametov..." "ekni mi, prosm t, co m e mt spolenho ty nebo tady on," kvl Zosimov na Raskolnikova, "s njakm Zametovem?" "Ach tihle citlivkov! Tihle pedpojat!... Jsi s tmi svmi zsadami jako tahac pank, otoit se o sv vlastn vli nem e . Ale podle m je to dobr lovk -- to je m zsada a vc m nezajm. Zametov je kouzeln lovk." "Ale ma e si kapsu." "No tak si ma e kapsu, na to ka lu! Co z toho, e si ma e kapsu!" rozkikl se najednou Razumichin, njak nepirozen podr dn. "Chvlil jsem ti snad to, e si ma e kapsu? ekl jsem jen, e je svm zpsobem dobr! V ak kdybychom to brali rovn a po v ech strnkch, kolik by tch dobrch zstalo? Jsem si jist, e za mne se v m v udy by nikdo nedal vc ne tak jednu peenou cibuli, a to je t s tebou ndavkem!..." "To je mlo, j bych za tebe dal dv..." "Ale j za tebe jen jednu! Jen si vtipkuj! Zametov je teprv chlapec, v ak j ho je t vykrkm za vlasy, ale je ho teba vbit, a ne odpuzovat. Kdy nkoho odpud , tak ho nenaprav , zvl takovho chlapce ne. S chlapcem mus jednat dvojnsob opatrn. Ach vy tupci pokrok t, vy tak nemu rozumte! Lid si nev te, sami sebe ur te... A chce -li co vdt, tak ns pece sbli uje jedna vc." "Zajmalo by m jak." "Ale ten ppad toho male, toti natrae... V ak my ho z toho dostaneme! Ale te u mu vlastn nic nehroz. Ppad u je nad slunce jasn! My to jen popostrme." "Jakpak zas natra?" "Co, j ti o tom je t nekal? Opravdu? Vid , j ti vyprvl jen zatek... o vra d t star lichvky, ednice... No, a te se do toho zapletl ten natra..." "O t vra d jsem sly el dv, ne jsi mi o n kal ty, a dokonce se o ten ppad zajmm... tak trochu... z jistho dvodu... a v novinch jsem o tom tak etl! Ale tak..." "Lizavetu taky zavra dili!" vyhrkla najednou Nastasja na Raskolnikova. Celou tu dobu okounla v pokojku, tiskla se u dve a poslouchala. "Lizavetu?" jkl sotva sly iteln Raskolnikov. "No, Lizavetu, tu pekupnici, copak jsi ji neznal? Chodila k nm dol. Je t ti spravovala ko ili." Raskolnikov se odvrtil ke zdi, kde si na pinavch lutch tapetch s blmi kvtky vybral jeden nevzhledn bl kvtek s jakmisi hndmi rekami, a zaal zkoumat, kolik m lstek,

jak maj ty lsteky vroubky a kolik reek. Ctil, e mu strnuly ruce i nohy, jako by nad nimi ztratil vldu, ale nepokusil se o sebemen pohyb, jen se porn dval na kvteek. "Tak co je s tm natraem?" peru il Nastasjino tlachn njak zvl nepvtiv Zosimov. Ta jen vzdychla a zmlkla. "Ale taky z nj udlali vraha!" pokraoval se zpalem Razumichin. "A maj dkazy?" "erta starho, a ne dkazy! Ostatn, prv e maj dkazy, jen e takov dkazy nejsou dkazy, a to je teba dokzat! Je to navlas tot , jako kdy nejdv zajistili a podezvali ty, jakpak se... Kocha a Pestrjakova. Fuj! Dlaj v ecko tak hloup, e se z toho i na dlku dl zle! Pestrjakov ke mn mo n dnes taky zajde... Mimochodem, Roo, ty u o thle zle itosti v , stalo se to, je t ne ses rozstonal, zrovna den pedtm, cos jim tam na komisastv omdlel, kdy o tom hovoili..." Zosimov se zjmem pohldl na Raskolnikova, ale ten se ani nepohnul. "V co, Razumichine? Dvm se na tebe a asnu, jak jsi vlastn horlivec," poznamenal Zosimov. "Ale a , my ho vysekme!" rozilil se Razumichin a udeil pst do stolu. "Jen e co na tom lovka nejvc dopaluje? To, e l ou, ne, kdepak, le je mo no v dycky odpustit, to je bohulib vc, proto e vede k pravd. Ne, nejvc do r to, e l ou a je t se vlastnmu lhan ko. Porfirije si v m, ale... V dy co je napklad v prvn chvli zmtlo? Dvee byly zamen, a kdy pi li s domovnkem, tak byly oteven. A u to mli -- vrazi jsou Koch a Pestrjakov! To je ta jejich logika." "Tak u se neroziluj; prost je zajistili, jinak to nejde... Ostatn, toho Kocha jsem znal, pi lo se, myslm, na to, e od t babky kupoval propadl zstavy, vi?" "Ano, je to njak ejd! Kupuje tak smnky. M z toho ivnost. Spnembohem! Ale chpe ty, co m tolik zlob? Ta jejich rutina vetch a uboh, fousat m zlob... Ale tady na tomhle jedinm ppad se d objevit cel nov cesta. Jen a jen podle psychologickch znmek se d odvodit, jak se dostat na pravou stopu. Mme pr fakta! Ale fakta nejsou v ecko, nejm z poloviny pece zle na tom, jak se s fakty zachz!" "A ty v , jak zachzet s fakty?" "Nem e pece mlet, kdy ct , kdy pmo hmat , e bys mohl v t vci pomoct, kdyby... Eh!... Zn ten ppad dopodrobna?" "Pod ekm, jak to je s tm natraem." "Aha, vid ! Tak posly celou tu historii: pesn tet den po spchn t vra dy, takhle pornu, kdy se tam je t babrali s Kochem a Pestrjakovem, akoliv ti mli alibi pro ka d svj krok -- to bylo nad slunce jasn! -- vyskytne se nhle naprosto neoekvan vc. Jist rolnk Du kin, njemce krmy proti onomu domu, pinese na policii pouzdro se zlatmi nu nicemi a vyprv k tomu cel romn: Pr ke mn pedevrem naveer, njak po osm -- v imni si dne a hodiny! -- pibhne jist natra, Mikolaj, u u m byl pedtm kolikrt, a pinese mi tuhlenctu katulku se zlatmi nu nicemi s kamnky a pros, abych mu na n pjil dva rubly, a kdy jsem chtl vdt, kde k nim pi el, ekl, e pr je na el na chodnku. Na vc jsem se ho nevyptval, tvrd dl ten Du kin, a dal mu jeden paprek, toti rubl, pr jsem si ekl, kdy to nevezmu j, zastav to jinde a stejn to propije, to u a ta vc rad i le u m -- jak se k, co je pi ruce, to se neztrat -a kdyby pr s tm snad nco bylo nebo kolem toho vznikly njak ei, tak to pedlo m. To ov em v bulky na nos, l e, a se mu od huby pr , j toho Du kina dobe znm, sm taky pjuje na zstavy a pechovv kraden vci, a perk v cen ticeti rubl jist Mikolajovi nevyfoukl proto, aby ho

'pedkldal'. Dostal zkrtka strach. Tak sakra poslouchej, co vykldal ten Du kin dl: Tohohle Mikolaje Dmen jeva, venkovana, pr znm odmalika z na gubernie, ze zarajskho jezdu, j sm jsem toti z Rjazan. Mikolaj sice nen zrovna pijan, ale rd si pihne, a j vdl, e dl v tomhle dom, e tam natr je t s Mitrejem, a ten Mitrej je jeho krajan. Kdy dostal ten paprek, hned ho rozmnil, hned do sebe hodil dv sklnky, shrbl zbytek a ode el, ale Mitreje jsem s nm v tu dobu nevidl. Kdy jsme se potom na druh den dozvdli, e Alenu Ivanovnu a jej sestiku Lizavetu Ivanovnu nkdo utloukl sekyrou, a j je prosm dobe znal, tak jsem ml hned t kou hlavu kvli tm nu nicm, proto e jsem jako vdl, e nebo ka pjovala na v elijak vci penze. No tak jsem se vypravil do toho domu a opatrn, docela nenpadn jsem se koukal dozvdt, na em jsem, a nejdv jsem se el zeptat: je tu Mikolaj? A Mitrej na to, e pr si Mikolaj zadil, pi el dom a rno, opil, doma pr se zdr el tak deset minut a zase el, a Mitrej pr ho od t chvle nevidl a dodlv to sm. A pracovali zrovna na tch schodech, co se to stalo, v prvnm poschod. Jak jsem to sly el, ani jsem nemuk, vykld dl ten Du kin, vyzvdl jsem o tom mordu, co jsem moh, a vrtil jsem se dom zase s t kou hlavou. A dnes hned pornu, v osm hodin -tet den po vra d, abys rozuml -- koho u sebe nevidm, jako Mikolaje, ne sice docela stzlivho, ale zas ne docela pod obraz, tak, e s nm byla rozumn e. Sedl si na lavici a ml. V cel enkovn byl v tu dobu mimo ns jen jeden ciz lovk a pak je t jeden, co spal ze znmosti na lavici, a oba m pikolci, prosm. 'Mluvils s Mitrejem?' ptm se ho. 'Ne,' povd, 'nemluvil.' -- 'A tady jsi je t nebyl?' -- 'Nebyl,' povd, 'od pedevrka.' -- 'A kdepak jsi dneska nocoval?' -- 'Ale na Pskch, u znmch z Kolomny.' -- 'A kdes vzal tuhlety nu nice?' povdm. 'Ale na chodnku jsem je na el...' A k to njak nesvj a kouk jinam. 'A sly els u , povdm, 'co se stalo ten veer prv v tu hodinu a prv na tch schodech?' -- 'Ne,' povd, 'nesly el,' ale poslouch s vyvalenma oima a najednou zblel jako kda. A jak mu to vyprvm, najednou vidm, e bere epici a u se zved. Chtl jsem ho zdr et, povdm: 'Pokej, Mikolaji, copak se ani nenapije ?', ale mrkl jsem na hocha, aby pidr el dvee, a vychzm ped pult -- ale on pede mnou ucukne a vyraz na ulici, a jako kdy mu hlava ho, hned za roh, taktak e jsem ho zahld. To u jsem pestal mt pochybnosti, proto e to v ecko on, to je jist..." "To bych ek!" prohodil Zosimov. "Pokej! Je t nen konec! To se v, po Mikolajovi se hned zalo horen ptrat, Du kina zajistili a udlali u nj prohldku, s Mitrejem tot , dali co proto i Kolomenskm, a najednou pedevrem naveer pivedou Mikolaje: zatkli ho pobl -sk brny v jedn zjezdn hospod. Pi el tam, sundal z krku stbrn k ek a chtl za ten k ek vodku. Dostal ji. Za pr minut jde dveka do kravna a vid kvrou, e si vedle v kln pivzal na trm tek, udlal smyku, stoupl si na palek a strk si smyku na krk. ensk spustila kik, jako by ji na no e brali, sbhli se lidi: 'Tak ty tak!' -- 'Odvete m,' povd jim, 'na to a to komisastv, piznm se ke v emu.' Tak ho s pslu nmi poctami pedvedli na to a to komisastv, to jest k nm. A tam hned kdo a jak, kolik let -- 'dvaadvacet' -- a tak dle a tak dle. Otzka: 'Kdy jste s Mitrejem pracovali, nevidli jste nkoho na schodech asi v tolik a tolik hodin?' Odpov: 'Dost mo n, e tudy leckdo el, ale my nikoho nevidli.' -- 'Ani jste nic npadnho nesly eli, njak hluk a podobn?' -,Ne, nic takovho.' -- 'A vdl jsi, Mikolaji, u ten

den, e toho dne v tu a tu hodinu nkdo zavra dil a oloupil tu a tu vdovu i s jej sestrou?' -- 'Nic nevm a nic neznm. Poprvn jsem to sly el a tet den od Afanasije Pavlye v hospod.' -'A kde jsi vzal ty nu nice?' -- 'Na el na chodnku.' -,A propak jsi druh den nepi el s Mitrejem do prce?' -- 'Ponvad jsem byl na tahu.' -- 'Kdepak jsi byl na tahu?' -- 'Leckde, na vcero mstech,' -,A pro jsi utekl od Du kina?' -- 'Proto e jsem dostal moc velk strach.' -- ,Z eho? ' -- ' e m odsoud.' -- 'Ale jak to, es z toho ml strach, kdy se nect nim vinen?'... V nebo nev, Zosimove, ale takovhle otzka byla polo ena, a doslova tak, jak to km, vm to bezpen, mm to ze spolehlivho pramene! Tak co k ? Co tomu k ?" "No, ale ono opravdu leccos svd proti nmu!" "Ano, ale j te nemluvm o tom, co proti nmu svd, ale o t otzce, o tom, jak rozumj sv vci! Ale a !... No, tiskli ho, tiskli, makali a makali, a se piznal: 'Pr jsem je nena el na chodnku, ale v byt, co jsme v nm s Mitrejem natrali.' -- 'Jak to tedy bylo?' -- 'Bylo to tak, e jsme tehd s Mitrejem natrali cel den a do osmi hodin, a u jsme se chystali dom, ale vtom Mitrej popadl ttku a mz mi s n pes hubu, no, mz mi pes hubu a utkal, a j za nm. Tak jsem za nm b el a val jsem jako posedl, ale dole, co vedou schody do prjezdu, jsem v tom trapu naletl na domovnka a na ty pny, kolik s nm lo pn, to u si nevzpomnm, a domovnk mi proto vynadal, a druh domovnk mi taky vynadal, i domovnice vyltla a taky nm vynadala, a pak je t za el do prjezdu njak pn s njakou pan a taky nm vynadal, proto e jsme se s Mi kou svalili pes cestu a j Mi ku apnul za vlasy, zmkl a zaal ho prt, a Mi ka m zespodu taky apnul za vlasy a pral, ale dlali jsme to jen z kamardstv, ze psu. Mi ka se mi pak vykroutil a hnal se na ulici a j za nm, ale nedohonil jsem ho a vrtil jsem se do bytu sm, proto e u byl as chystat se dom. Zaal jsem sklzet a ekm, a se Mitrej vrt. A pitom jsem v pedsni u dve, v kout, lpl na tu katulku. Koukm, co to tam le zabalenho v pape. Tak to rozbalm. a vidm takov malinkat hky, otevu je -- a ve katulce le nu nice..."' "U dve? U dve le ela? U dve?" vykikl najednou Raskolnikov, upraje na Razumichina zkalen, vyd en oi, a na lokti se pomalu vzepel na divanu. "Ano... a co z toho? Co je? Co se ti stalo?" Razumichin se tak nadzdvihl na idli. "Nic!..." vydechl sotva sly iteln Raskolnikov, znovu sklesl na pol t a znovu se otoil ke zdi. V ichni chvli mleli. "Dmal, to asi v rozespalosti," ekl konen Razumichin s tzavm pohledem na Zosimova; ten jenom maliko zavrtl hlavou. "No tak pokrauj," ekl, "co dl?" "Dl? Jak uvidl nu nice, v tu rnu zapomnl na byt i na Mi ku, popadl epici a b el k Du kinovi, a jak vme, dostal od nj rubl, ale zalhal mu, ekl, e je na el na chodnku, a hned el na flm. Ale o vra d stoj na svm. 'Nic o tom nevm a neznm, dovdl jsem se to a tet den.' -- 'Tak pro ses dodne ka skrval?' -- 'Ml jsem strach.' -- 'A pro ses v el?' -'Proto e m trpily my lenky.' -- 'Jak my lenky?' -- ' e m odsoud.' A to je cel historie. A te -- co mysl , e z toho vyvodili?" "Co bych myslel? Maj stopu, aspo njakou. Fakt. Pece toho tvho natrae nepust na svobodu!" "Ale oni z nho u udlali skutenho vraha! Pro n je to nade v ecku pochybnost..." "Nepovdej! Pehn ! A ty nu nice nic nejsou? Uznej sm, e kdy se t den a hodinu dostanou Nikolajovi do rukou nu nice

z truhly t staeny, no uznej sm, e se tam njak musely dostat. To hraje pi takovm vy etovn nemalou lohu." "Jak se k nmu dostaly! Jak se dostaly!" vzplanul Razumichin. "Copak ty, lka, ty, kter se m pedev m zabvat lovkem, a te m jedinenou ple itost k studiu lidsk povahy, copak z toho v eho je t nem jasno o povaze toho Mikolaje? Copak ti nen na prvn pohled jasn, e v ecko, co vypovdl pi vsle ch, je nejsvtj pravda? Navlas tak se mu dostaly do rukou, jak vypovdl. lpl na katulku a zvedl ji!" "Nejsvtj pravda! Jen e sm doznal, e nejdv lhal!" "Posly je t! A dvej dobr pozor: jak domovnk, tak Koch i Pestrjakov, i druh domovnk, ena prvnho domovnka, sousedka, kter v tu dobu sedla v jejich svtnici, i dvorn rada Krjukov, kter prv v t chvli vystoupil z dro ky a zav en do dmy ve el do prjezdu -- v ichni, to znamen osm nebo deset svdk jednoznan vypovd, e Mikolaj pitiskl Dimitrije k zemi, le el na nm a bu il do nj a on e ho zas dr el za vlasy a tak ho tloukl. Le v cest a pek ej lidem; ze v ech stran jim nadvaj, ale oni 'jako mal dti' (doslovn vrok svdk) na sob le , vskaj, tluou se a ehtaj, oba se ehtaj na cel kolo, s tm nejveselej m vrazem a jako dti jeden druhho hon a na ulici. Poslouchals m? A te se v n zamysli: tla nahoe jsou je t tepl, sly , tepl, tak je nalezli! Jestli e vra du provedli oni anebo Mikolaj sm a pitom vypili a vyloupili truhly, nebo jestli e se jen njak podleli na loupe i, pak mi dovol jednu jedinou otzku: jde takov du evn rozpolo en, toti vskot, smch, klukovsk rvaka v prjezdu, dohromady se sekyrami, s krv, se zloineckou lstivost, obezetnost, loupenm? Prv spchali vra du, nanejv ped njakmi pti nebo deseti minutami -- to toti vyplv z toho, e tla jsou je t tepl -- a najednou uteou, nechaj byt oteven, akoliv vd, e tam zrovna jdou lid, nechaj koist koist a jako mal dti se vlej na dla b, ehtaj se, obracej na sebe pozornost, a na to m deset shodn vypovdajcch svdk!" "Je to jist podivn! Je to samozejm nemo n, ale..." "Ne, kamarde, dn ale! Jsou-li nu nice, kter se t den a tou hodinu octly v Mikolajovch rukou, opravdu zva n dkaz proti nmu -av ak pmo vysvtliteln jeho vpovd a tud je t sporn-- pak je pece nutno vzt v vahu i fakta, kter svd pro, tm sp e, e jsou to fakta nezvratn. A ty pece zn charakter na prvn vdy: uznaj nebo jsou schopni uznat takov fakt -- zalo en vhradn na psychologick absurdnosti, vhradn na du evnm rozpolo en -- za fakt nezvratn a vyvracejc v ecka ostatn usvdujc a dolin fakta, a jsou jakkoliv? Nikoliv, neuznaj ani za nic, proto e pece na li katulku a ten lovk se chtl obsit,a to by nebylo mo n, kdyby se nectil vinen'! A to je st ejn problm, proto se roziluju! Pochop to!" "Ano, roziluje se, to vidm. Pokej, je t jsem se t zapomnl zeptat: jak je dokzno, e krabika s nu nicemi opravdu pochz ze staeniny truhly?" "To je dokzno," vysvtloval zamraen a njak neochotn Razumichin. "Koch ten pedmt poznal a oznail i zstavce a ten potvrdil, e pedmt skuten pat jemu." "To je zl. A je t nco: nevidl nkdo Mikolaje v t dob, kdy Koch a Pestrjakov vy li nahoru, a ned se to njak dokzat?" "To je prv to, e ho nikdo nevidl," odpovdl mrzut Razumichin, "to je ta nejvt mizrie. Dokonce ani Koch a Pestrjakov si jich nev imli, kdy li nahoru, akoliv jejich svdectv by te nemlo zvl velk vznam. 'Vidli jsme,' kaj, ' e je byt oteven a e se v nm nejsp pracuje, ale

pro li jsme a nev imli jsme si, jestli tam v t chvli dlnci byli nebo ne."' "Hm. Cel pro se tedy scvrk na to, e se prali a ehtali. Dejme tomu, e to je siln dkaz, ale... Dovol te mn: jak to v ecko vysvtluje ty? Jak chce vysvtlit nlez nu nic, jestli e je skuten nalezl tak, jak vypovd?" "Jak to chci vysvtlit? Co pak je je t teba nco vysvtlovat? V ecko je pece jasn! Pinejmen m cesta, kterou se m vy etovn brt, je jasn a prokzan, a prokzalo ji prv to pouzdro. Skuten vrah ty nu nice ztratil. Vrah byl nahoe zaven na petlici, kdy se tam Koch a Pestrjakov dobvali. Koch z hlouposti se el dol a vtom vrah vybhl a pustil se taky dol, proto e neml nic jinho na vybranou. Na schodech se schoval ped Kochem, Pestrjakovem a domovnkem v przdnm byt, prv v t chvli, kdy z nho Dmitrij a Nikolaj vybhli, pokal za dvemi, zatmco domovnk s nimi el nahoru, a kdy se dokal, kdy utichly kroky, se el docela klidn dol, pesn v t chvli, kdy Dmitrij a Nikolaj vybhli na ulici a kdy se v ichni roze li, tak e v prjezdu nebyl nikdo. Dost mo n, e ho nkdo i vidl, ale nikdo si ho nev iml, tudy pece projde lid! A pouzdro mu vypadlo z kapsy, kdy stl za dvemi, ale nev iml si ztrty, ml jin starosti. To pouzdro v ak jasn dokazuje, e stl prv tam! To je v echno!" "Chytr! Ne, love, to je chytr! U asn chytr!" "Ale pro, ekni pro?" "No proto e se to v ecko a pli astn vyvinulo... a v ecko klaplo... jako na divadle." "E-eh!" chtl u vzplanout Razumichin, ale v t chvli se otevely dvee a vstoupila dal osoba, ptomnm docela neznm. V Byl to pn u v letech, upjat a dstojn, s opatrnm a mrzutm vrazem tve, a uvedl se tm, e se zastavil na prahu a rozhl el se kolem sebe s ur liv netajenm podivem, jako by se ptal: "Kam jsem se to dostal?" Nedviv, a dokonce s jakousi polekanou afektovanost, div ne ura en si prohl el Raskolnikovovu tsnou, nizoukou "kajutu". Stejn u asle pak obrtil a upel oi na samho Raskolnikova, vysvleenho, rozcuchanho, nemytho, le cho na svm ubohm pinavm divanu a tak si ho strnule prohl ejcho. Pak si stejn zdlouhav zaal prohl et neupravenho, zarostlho a neuesanho Razumichina, kter se mu dval drze a vyzvav pmo do o a nehbal se z msta. Napjat mlen trvalo hezkou chvli, a konen, jak se dalo oekvat, do lo k mal zmn dekorace. Pchoz si podle jistch, ostatn nramn npadnch znmek bezpochyby uvdomil, e pehnan strohm chovnm by tady v t "kajut" zhola nic nepodil, a o poznn zmkl a zdvoile, akoliv ne docela bez psnosti, pronesl k Zosimovovi, zeteln len ka dou slabiku sv otzky: "Rodion Romany Raskolnikov, pan student i bval student?" Zosimov se pomalu pohnul a snad by byl odpovdl, kdyby ho byl Razumichin, kterho se nikdo na nic neptal, hned nepede el: "Tady ten, co le na divanu! Copak byste rd?" Toto familirn "copak byste rd?" upjatm pnem pmo otslo; nechyblo mnoho, aby se na Razumichina otoil, ale pece jen se zavas opanoval a rychle se zase obrtil na Zosimova. "Tohle je Raskolnikov!" zahuel Zosimov a kvl smrem k pacientovi: pak zvl a pitom jaksi mimodn rozthl sta a mimodn dlouho je tak ponechal. Pak pomalouku shl do kapsiky

u vesty, vythl veliknsk bachrat zlat cibule, otevel je, podval se, kolik je hodin, a stejn pomalouku a ln je zase zastrkoval. Pokud jde o Raskolnikova, ten le el celou tu dobu mlky na zdech a upen, i kdy naprosto bezmy lenkovit zral na pchozho. Jeho tv, kter se prv odvrtila od zajmavho kvteku na tapet, byla nesmrn bled a prozrazovala asn utrpen, jako by byl prv podstoupil trznivou operaci nebo ho sundali z muidel. Ale pn, kter vstoupil, v nm probouzel stle vt zjem, pak nejistotu, pak nedvru, a dokonce skoro strach. Kdy v ak Zosimov k nmu pokynul a ekl: "Tady je Raskolnikov!", znenadn se prudce pozvedl, ba pmo nadskoil, posadil se na posteli a ekl skoro vyzvavm, ale selhvajcm slabm hlasem: "Ano! J jsem Raskolnikov! Co si pejete?" Nv tvnk se na nho pozorn podval a drazn pronesl: "Petr Petrovi Lu in. S jistotou pedpokldm, e m jmno vm ji nen tak naprosto neznm." Av ak Raskolnikov, kter oekval nco docela jinho, na nho tup a roztr it pohldl a neodpovdl, jako by jmno Petra Petrovie usly el opravdu poprv v ivot. "Jak e? Co pak jste skuten doposud neril bt nijak zpraven?." zeptal se trochu zara en Petr Petrovi. Raskolnikov se v odpov pomalu zvrtil na pol t, zalo il si ruce pod hlavu a upel oi ke stropu. Po Lu inov tvi pebhl stn. Zosimov a Razumichin si ho prohl eli je t bezosty nji, a to ho konen zejm pivedlo do rozpak. "J jsem toti pedpokldal, j jsem ml za to," zakoktal, " e dopis, odeslan ji vce ne ped deseti dny, ne-li dokonce ped dvma nedlemi..." "Posly te, propak stojte u tch dve?" skoil mu nhle do ei Razumichin. "Mte-li nm co ct, tak se posate, oba tam mte s Nastasjou mlo msta. Nastasju ko, uhni, nech pna projt! Pojte dl, tady mte idli, tady! Prolezte tudyhle!" Od oupl svou idli od stolu, uvolnil zkou uliku mezi stolem a svmi koleny a v trochu nepohodln pze vykval, a nv tvnk "proleze" tou trbinkou. Chvle byla zvolena tak, e bylo nemysleteln odmtnout, a nv tvnk se tedy chvatn a kloptav prothl tsnou ulikou. Kdy se dostal k idli, posadil se a zlovstn se na Razumichina podval. "Nemuste se nijak rozpakovat," spustil oviln Razumichin. "Roa toti u pt den le , cel ti dni blouznil, ale te u se probral, a dokonce s chut pojedl. Zrovna u nho sed jeho lka, prv ho prohldl, a j jsem Rokv kolega, tak b val student, te mu dlm chvu. Ped nmi se nijak neostchejte, jako bychom tu nebyli, a projednejte si svou zle itost." "Dkuji vm. Ale neru m snad nemocnho svou ptomnost a svou e?" obrtil se Petr Petrovi na Zosimova. "N-ne," zahuhlal Zosimov, "naopak ho mo n rozptlte." A opt zvl. "On u je dvno pi smyslech, hned od rna," pokraoval Razumichin, jeho familirnost vyznvala tak nefal ovan prostodu e, e to Petr Petrovi vzal v vahu a opt nabval mysli, zsti mo n i proto, e ten otrhanec a drzoun se vas pedstavil jako student. "Va e pan matinka..." zaal Lu in. "Hm!" udlal hlasit Razumichin. Lu in se na nho tzav podval. "To nic, j jen tak. Pokraujte..." Lu in pokril rameny. "Va e pan matinka vm je t za mho pobytu u nich zaala pst dopis. Kdy jsem sem pibyl, mysln jsem vykal nkolik dn a nezachzel jsem k vm, abych ml opravdu plnou jistotu, e jste

o v em zpraven. Nyn v ak k svmu divu..." "Vm, vm!" pronesl nhle Raskolnikov s netrplivm, popudlivm vrazem. "To jste vy? enich? J u vm!... To sta!" Petr Petrovi tm byl citeln doten, ale neekl ani slovo. Horen pemtal, co to v echno asi znamen. Drahnou chvli nikdo nic nekal. Zatm Raskolnikov, kter se k nmu pi odpovdi trochu pootoil, ho zaal opt upen a zvdav pozorovat, jako by si ho prve nebyl jaksepat prohldl nebo jako by ho na nm udivil njak nov rys -- dokonce zase schvln pozvedl hlavu z pol te. Na zevnj ku Petra Petrovie vskutku pekvapovalo cosi neobyejnho, a pitom jakoby opravujcho k pdomku " enich", kter prv tak bezosty n dostal. Pedn bylo vidt, a to a pli npadn, e Petr Petrovi nelenil a vyu il tch nkolika dn v hlavnm mst, aby do pjezdu nevsty zkr lil a zvelebil svj zevnj ek, co bylo ostatn naprosto nevinn a pochopiteln. Dokonce i to vdom, mo n a trochu pli samolib vdom on pjemn zmny k lep mu, by bylo mo no omluvit, v dy Petr Petrovi byl koneckonc enich. V ecko, co na sob ml, zrovna vy lo od krejho a v ecko bylo velmi pkn, jen e snad pli nov a pli z toho trel jist zmr. Ten zmr potvrzoval dokonce i zbrusu nov, vihck kulat klobouk -- Petr Petrovi s nm zachzel a pli uctiv a pli opatrn ho dr el v ruce. A potvrzovaly to dokonce i elegantn nov Jouvenevovy rukavice ekov barvy, teba u jen tm, e si je nenavlkal, ale nosil je jen pro pardu v rukou. V celm ustrojen Petra Petrovie pak pevldaly svtl, mladick barvy. Ml na sob bezvadn letn sako svtle skoicovho odstnu, svtl lehk kalhoty a vestu ze stejn ltky. prv koupen jemn prdlo, velmi lehounkou batistovou kravatu s r ovmi prou ky a nejlep na tom v em bylo, e to v echno dokonce Petru Petrovii velmi slu elo. Jeho tv, docela sv , ba hezk, stejn zdaleka nevypadala na ptatyicet let. Z obou stran ji slu iv lemovaly tmav licousy v podob kotletek a krsn se kadeily u ist vyholen lesknouc se brady. Ani vlasy, ostatn jen nepatrn pro edivl, naesan a naondulovan u kadenka, nebyly proto sm n, ani mu nedodvaly hloup vzhled, jak naondulovan vlasy asto dodvaj, proto e ka d pak vypad jako Nmec ped oddavkami. Jestli e tedy v tom docela hezkm a solidnm zj evu bylo nco nepjemnho a odpuzujcho, mlo to rozhodn jin piny. Kdy si Raskolnikov pana Lu ina bezosty n prohldl, znova se s jedovatm sm kem zvrtil na pol t a jako pedtm upel oi ke stropu. Ale pan Lu in u se vzpamatoval a byl, jak se zdlo, rozhodnut v echny ty podivn vstelky ignorovat. "Nesmrn, nesmrn lituji, e vs nalzm v takovto situaci," zaal znovu, s pemhnm peru iv mlen. "Kdybych byl vdl, e churavte, byl bych vs nav tvil dve. Ale sm znte ten shon!... Krom toho mm pi svm advoktskm povoln nadmru dle it zen v sentu. A to se ani nezmiuji o tch starostech, jich se sm dom lte. Va e, toti matinku a sestiku, ekm v nejbli ch hodinch..." Raskolnikov se pohnul, jako by chtl nco ct, z jeho tve bylo mo no vyst jist vzru en. Petr Petrovi se peru il a vykval, ale kdy se nieho nedokal, pokraoval: "... v nejbli ch hodinch. Pro prvn dobu jsem obstaral ubytovn..." "Kde?" ozval se ti e Raskolnikov. "Velmi nablzku, v Bakalejevov penzionu..." "To je na Voznsenskm," vmsil se Razumichin, "pronajmaj tam ve dvou poschodch pokoje. Kupci Ja inovi to pat, znm to tam."

"Ano, pokoje, prosm." "Hnusn prosted -- pna, smrad a vbec podezel msto, tam u se staly vci! A ti lid, co tam bydl!... Sm jsem se tam dostal pi jednom skandlu. To se v, lacin to je." "J jsem ov em neml mo nost shrom dit tolik informac, nebo jsem tu nov," namtl doten Petr Petrovi, "ale domnvm se, e dva pln a bezvadn ist pokojky a na tak kratikou dobu... Na el jsem u skuten, toti budouc n byt," obrtil se k Raskolnikovovi, "ale je t se v nm pracuje. Zatm se sm tsnm v podnjmu, pr krok odtud, u pan Lippevechzelov, v byt jednoho mho mladho ptele, Andreje Semjonye Lebezjatnikova. Prv on mi povdl o Bakalejevov dom..." "Lebezjatnikov?" opakoval pomalu Raskolnikov, jako by se rozpomnal. "Ano, Andrej Semjony Lebezjatnikov, ministersk ednk. Rate znt?" "Ale... ne..." odtu il Raskolnikov. "Promite, ml jsem ten dojem z va otzky. Byl jsem kdysi jeho porunkem... tuze mil mladk... pokrokov... Rd se toti stkm s mlde , od n se lovk dov, co je novho." Petr Petrovi se s nadj rozhldl po ptomnch. "V jakmpak smyslu?" zeptal se Razumichin. "V tom nejv nj m, abych tak ekl, v tom, co se tk sam podstaty vci," navzal Petr Petrovi, jako by byl rd t otzce. "Vte, j u toti nenav tvil Petrohrad deset let. V ecky ty novoty, reformy a my lenky, v ecko to se ohlsilo i u ns na venku, ale vidt jasnji a vidt v echno, to vy aduje pobyt v Petrohrad. A j prosm vychzm prv z my lenky, e lovk nejvc uvid a pozn, sleduje-li na i mladou generaci. Piznm se, e mne pot ilo..." "Co vlastn?" "Va e otzka je irok. Mohu se mlit, av ak mm dojem, e nachzm jasnj nzory, vce, abych tak ekl, kritiky, vce inorodosti..." "To je pravda," procedil Zosimov. "Nepovdej, dn inorodost neexistuje," chytil se toho Razumichin. "inorodost se zskv nesnadno, zadarmo ti z nebe nepiltne. A my u div ne dv st let odvykme jakmkoliv inm... My lenky mo n njak ve vzduchu jsou," obrtil se k Petru Petrovii, "i touha po dobru by tu byla, teba e dtinsk, dokonce i poctivost se najde, akoliv se tu rozplemenilo zlodjk jako much, jen po inorodosti ani potuchy! inorodost nos holnky." "V tom s vmi nesouhlasm," namtl se zejmm pot enm Petr Petrovi. "Jist e se setkvme s ukvapenost a pehmaty, ale musme bt tak trochu shovvav, v dy ukvapenost svd o horlivosti k dlu i o tch nepznivch vnj ch podmnkch, v nich se dlo kon. A pakli e bylo vykonno mlo, nu e, v ak nebylo ani mnoho asu. O prostedcch ani nemluvm. Podle mho osobnho nzoru se, chcete-li, pece jen leccos udlalo: byly roz eny nov, prosp n nzory, byla roz ena nkter nov a prosp n dla namsto starch fantastickch a sentimentlnch, literatura nabv zralej povahy, bylo vymceno a zesm nno nemlo kodlivch pedsudk... Jednm slovem, nenvratn jsme odvrhli pt minulosti, a to je podle mne u njak in, prosm..." "Jako kdy biem mrsk! Chce se zalbit," ekl nhle Raskolnikov. "Jak prosm?" nerozuml Petr Petrovi, ale nedostal odpov. "To v ecko je sprvn," podotkl honem Zosimov. "Nen-li pravda?" pohldl na nho vldn Petr Petrovi. "Uznejte

sm," pokraoval na adresu Razumichina, te u s pms jist vtzn nadazenosti, a div nedodal "mlad mu i", " e existuje rozvoj, anebo, jak se dnes k, pokrok, alespo pokud jde o vdu a ekonomick pouky..." "To je nekonkrtn!" "Ne, prosm, ani zdaleka ne nekonkrtn! Jestli e mi napklad doposud kali 'miluj' a j miloval, jak to mlo vsledek?" pokraoval Petr Petrovi mo n a zbyten kvapn. "Ten, e jsem roztrhl pl svj napl a dlil se s bli nm a e jsme oba zstvali napl naz, podle ruskho pslov: Kdo dva zajce hon, dnho nechyt! Vda v ak prav: miluj pedev m sama sebe, nebo v ecko na svt spov v osobnm zjmu. Bude -li milovat sama sebe, vykon dn i svou prci a pl tvj zstane cel. Ekonomick pouky pak dodvaj, e m vce je ve spolenosti prosperujcch jednotlivc, abych tak ekl, celch pl , tm vc m pevnch opor a tm lpe prosperuje i cel spolenost. To tedy znamen, e zskvm-li jedin a vlun pro sebe, zskvm prv tm vlastn pro v echny a pispvm k tomu, aby mj bli n dostal vt kus roztr enho pl t a pitom ne u soukromou, individuln dobroinnost, nbr v dsledku v eobecn prosperity. Prost my lenka, kter v ak nane tst pli dlouho nepichzela, odsunovna fantazrovnm a idealizovnm, akoliv, jak se zd, nen teba pli dvtipu k pochopen..." "Promite, ale ani j nejsem dvtipn," peru il ho stroze Razumichin, "a proto toho nechme. Zavedl jsem na to e s uritm myslem, ale jinak se mi u v echno to sebet n vann, v ecky ty nekonen a ustavin nekonkrtn ei pod o jednom za ty ti roky tak zprotivily, e se namoudu i ervenm, i kdy o tom zanou pede mnou jin, nekuli abych o tom mluvil sm. Vy jste si posp il, abyste se zalbil svmi vdomostmi, a to je zcela pochopiteln a j to neodsuzuju. Te mi v ak lo jen o to, abych zjistil, co jste za, proto e, vte, do veejn prce se v posledn dob pustilo tolik v elijakch podnikavc, kte tak pekroutili v ecko, eho se jen dotkli, ve svj prospch, e celou vc nadobro zpackali. Skoneme, prosm!" "Velev en pane," zaal u s keovitou dstojnost pan Lu in, "nechcete tm snad docela bezosty n ct, e i j..." "Ale co vs napad, co vs napad... Jak bych mohl!... Skoneme, prosm," uzavel kategoricky Razumichin, rzn se otoil a pokraoval v pedchozm rozhovoru se Zosimovem. Petr Petrovi se zachoval natolik rozumn, e toto vysvtlen okam it pijal. Chtl ostatn za chvli odejt. "Doufm, e ptelsk styky, kter jsem dnes navzal," promluvil k Raskolnikovovi, "se po va em uzdraven i v dsledku okolnost vm znmch je t vce utu ... Zejmna vm peji, abyste byl hodn zdrv..." Raskolnikov k nmu ani nepootoil hlavu. Lu in se zaal zvedat. "Vrahem je urit nkdo, kdo u n zastavoval!" mnil s jistotou Zosimov. "Urit!" pitakal Razumichin. "Porfirij neekne, co m za lubem, ale pesto vyslch zstavce..." "Vyslch zstavce?" zeptal se hlasit Raskolnikov. "Ano, pro se pt ?" "Jen tak." "Jak je shn?" zeptal se Zosimov. "Njak jmna udal Koch, njak byla napsna na obalech, a nkte, kdy se to dovdli, pi li sami..." "Ale musel to bt prohnan a ostlen padouch! Takov opov livost! Takov rozhodnost!" "Na tom je prv nejzajmavj , e vbec ne!" peru il ho

Razumichin. "Prv to vs v ecky mate! A j zas tvrdm -- zdaleka ne prohnan, zdaleka ne ostlen, a tohle byl nejsp jeho prvn krok! Jen se na nj zkus dvat jako na vypotavho a prohnanho padoucha a uvid , jak nepravdpodobn to dopadne. Ale pedpokldej novka, a zjist , e ho zachrnila jen nhoda, a co v echno nedok e nhoda? Proboha, v dy on snad vbec neekal dn pek ky! A jak si pon! Bere deseti a dvacetirublov vci a cpe si je do kapes, prohrabv enskou truhlu, atstvo, a zatm v prdelnku, v horn zsuvce je v krabici jen na hotovosti skoro pldruhho tisce, krom cennch papr! Oloupit u nedovedl, dokzal v ehov udy zabt. Prvn krok, km ti, prvn krok, a selhaly mu nervy! A nevyvzl dvtipem, nbr nhodou!" "Nemluvte o t nedvn vra d na star ednici?" vmsil se do rozmluvy, obraceje se na Zosimova, Petr Petrovi, u zase s kloboukem a rukavikami v ruce, ale dychtiv pronst je t njakou moudrost. Zejm mu velmi zle elo na pznivm dojmu a marnivost zvtzila nad uv livost. "Ano. Tak jste o n sly el?" "Jak by ne, je to v sousedstv..." "I podrobnosti znte?" "To nemohu ct; mne v ak zajm jin strnka vci, abych tak ekl, jej problematika. Nemluvm o tom, e zloinnost v ni ch vrstvch za poslednch asi pt let stoupla, nemluvm o obecn roz enm a nepetr itm loupen a hstv, mn se zd daleko podivnj , e stejn, abych tak ekl paraleln, stoup i zloinnost ve vy ch vrstvch. Tam a tam, sly m, bval student pepadl na hlavn silnici po tu, tam zas lid vznamnho spoleenskho posta ven fal uj bankovky; nkde v Moskv odhal celou bandu padlatel pis posledn vhern pjky -- a jednm z hlavnch pachatel je jist lektor svtovch djin; nkde v cizin zas z loupe nch a nejasnch pohnutek zavra d na eho tajemnka... A jestli e nyn byla zavra dna ona star lichvka pslu nkem lep ch kruh, nebo prost lid nezastavuj zlat pedmty, m chcete vysvtlit tuto uritou zka enost civilizovan sti na spolenosti?" "Hospodskch zmn je mnoho..." poznamenal Zosimov. "m to vysvtlit?" chytil se otzky Razumichin. "Nejlp to vysvtlme prv pli roz enou neinorodost." "Jak to, prosm?" "No, jakpak odpovdl v Moskv ten v lektor na otzku, pro padlal cenn papry: 'Kdekdo se v elijakm zpsobem obohacuje, tak jsem chtl i j co nejrychleji zbohatnout.' Doslovn si to nepamatuju, ale smysl byl: na ciz et, co nejrychleji, bezpracn! Zvykli si t a tt z cizho, zvykli si na to, e sami nemus hnout prstem, e jim nkdo v ecko naped roz vk. A kdy pak ude rozhodujc hodina, uk e se, co v kom je..." "Av ak co mravnost? A abych tak ekl, zsady..." "Co vm vlastn dl takovou starost?" zashl neekan do rozmluvy Raskolnikov. "V dy je to pesn podle va teorie!" "Jak to, podle m teorie?" "Jen dovete do dsledk to, co jste tu ped chvl hlsal, a zjistte, e je ppustn zabjet..." "Chra bh!" vzplanul Lu in. "Ne, tak to pece nen!" mnil Zosimov. " V ecko m sv meze," pokraoval zvysoka Lu in, "ekonomick idea je t neznamen vzvu k vra dn, a za pedpokladu..." "Posly te, je to pravda," znova ho nenadle peru il Raskolnikov hlasem tesoucm se zlost a zrove jakousi radost z ur en, "je to pravda, e jste ekl sv nevst... v tut hodinu, kdy ekla ano, e jste zejmna rd... e je chud... proto e je

vhodnj brt si enu, kter te bdu, a pak nad n mt pevahu... a pedhazovat j, e jste j prokzal dobrodin?" "Velev en pane!" vybuchl zlostn a podr dn Lu in, cel rud a zmaten. "Velev en pane, takhle pekroutit n nzor! Promite, ale musm vm ct, e ei, kter se k vm dostaly nebo lpe eeno byly vm doneseny, nemaj ani petku relnho podkladu... a j se dom lm, kdo asi... zkrtka... ta popleta... zkrtka va e matinka... Beztoho se mi zdlo, pi v ech jejch jinak vynikajcch kvalitch ov em, e jej my len m trochu idealistick a romantick prvky... Nicmn jsem byl na hony vzdlen pedpokladu, e by jej fantazie mohla celou vc vidt a podat takhle pekroucenou... A konen... konen..." "Vte co?" rozkikl se Raskolnikov, pozvedaje se z pol te a probodvaje ho planoucm pohledem. "Vte co?" "Co prosm?" Lu in se zastavil a ura en, vyzvav vykval. Chvilku bylo ticho. "Ale to, e jestli se je t jednou... opov te teba slvkem se zmnit... o m matce... tak vs srazm po hlav ze schod!" "Co je ti?" vykikl Razumichin. "Tak takhle se tedy vci maj!" Lu in byl bled a kousal se do rtu. "J vm nco eknu, mil pane!" promluvil s drazem, v moc se ovldaje, ale pece jen udchan: "U prve, hned kdy jsem sem vkroil, vyctil jsem, e jste proti mn zaujat, ale mysln jsem hned neode el, abych si to ovil je t lpe. Jde-li o nemocnho lovka, kter je navc mj pbuzn, byl bych schopen odpustit mnoh, ale nyn... vm, pane... nikdy!" "Nejsem nemocn!" vy tkl Raskolnikov. "Tm he, prosm..." "Thnte k ertu!" Ale Lu in u bez odpovdi odchzel sm, protahoval se znova mezi stolem a idl a Razumichin tentokrt vstal, aby mohl projt. Ani nkoho z nich uznal za hodna pohledu a ani kvl Zosimovovi, kter mu u dvno posunky naznaoval, e nem nemocnho dr dit, Lu in vy el ze dve, a kdy jimi shrben prochzel, z opatrnosti si pitiskl klobouk a k rameni. I z jeho ohnutho hbetu se pitom dalo vyst, e si odtud odn t kou ur ku. "Copak je to mo n, copak je tohle mo n?" vrtl starostliv hlavou Razumichin. "Jdte pry, jdte v ichni pry!" rozbsnil se Raskolnikov. "Pestate m u konen trat! J se vs nebojm! Nikoho, vbec nikoho se te nebojm! Pry odtud! Chci bt sm, sm, sm, sm!" "Poj!" kvl Zosimov na Razumichina. "Proboha, copak ho tu nechme v tomhle stavu?" "Poj!" opakoval drazn Zosimov a vy el ven. Razumichin se po krtk vaze rozbhl za nm. "Kdybychom ho neposlechli, mohlo by se mu je t pit it," ekl Zosimov u na schodech. "Nesnese dn podr dn..." "Co to s nm je?" "Kdyby jm tak nco pjemn otslo, to by poteboval! Prve u mu bylo dobe... V , nco mu sed na mozku! Nco utkvlho a t ivho... To mi dl nejvt starost. Tak je to!" "Dost mo n, e zrovna tenhle pan Petr Petrovi! Podle jejich e se zd, e si bere jeho sestru a e se Roa o tom dovdl z dopisu tsn pedtm, ne se rozstonal..." "Opravdu, ert nm ho te byl dlu en ' mo n e v ecko zpackal. A v iml sis, e je ke v emu lhostejn a na nic nereaguje, a na jedinou vc, kter ho v dycky pln vy ine, a to je ta vra da..." "Ov em, ov em!" souhlasil iv Razumichin. "Jakpak bych si nev iml. Zajm ho to a ds. To ho tak vydsili na komisastv ten den, co onemocnl. Omdlel jim tam."

"Vyl mi to podrobnji veer a j ti pak tak nco povm. Hrozn m to zajm! Za pl hodinky se zajdu podvat, jak mu je... Zpalu se mimochodem bt nemusme." "Dky! J zatm pokm u Pa enky a budu vyzvdat na Nastasje." Raskolnikov po jejich odchodu upel netrpliv a chmurn pohled na Nastasju, kter stle je t otlela. "Nevezme si te aj?" zeptala se. "A potom! Chci spt! Nech m!" Keovit se odvrtil ke zdi; Nastasja ode la. VI Ale sotva ode la, vstal, zavel dvee na hek, rozvzal ranec se atstvem, kter pedtm pinesl a zase zavzal Razumichin, a zaal se oblkat. A zvl tn vc: nhle jako by se docela uklidnil, ani u neblouznil, jako nedvno, ani nectil ten panick strach jako celou posledn dobu. Byly to prvn okam iky jakhosi podivnho a nhlho uklidnn. Jeho pohyby byly pesn a jist, projevoval se v nich pevn zmr. "Je t dnes, je t dnes!" bruel si pro sebe. Uvdomoval si sice, e je je t zeslbl, ale vrcholn du evn vypt, kter pe lo ve stav klidu a my lenkov strnulosti, mu dodvalo slu a jistotu. Ostatn doufal, e se na ulici neskc. Kdy se pevlkl do novch vc, utkvl pohledem na penzch, je le ely na stole, chvli se rozm lel a pak je stril do kapsy. Bylo to ptadvacet rubl. Vzal i v echny mky, kter dostal Razumichin nazpt z deseti rubl vydanch za odv. Pak ti e vythl hek, vy el z pokojku, se el ze schod a nahldl do otevench dve kuchyn: Nastasja k nmu byla obrcena zdy a sehnut rozfoukvala panin samovar. Nesly ela nic. A koho by tak napadlo, e te odejde? Za malou chvli u stl na ulici. Bylo asi osm hodin, slunce zapadalo. Dusn dny je t trvaly, ale on se toho mstem zamoenho vzduchu plnho puchu a prachu nadchl s rozko . Ml pocit, e se mu zan zlehka toit hlava, jeho rozplen oi a pohubl voskov lut obliej nhle zasvtily jakousi sveepou energi. Nevdl, kam pjde, a ani o tom neuva oval, vdl jen jedin: e v ecko to je teba skoncovat je t dnes, narz, okam it, e jinak se dom nevrt, proto e takhle nechce t. Jak skoncovat? m skoncovat? O tom neml potuchy a vbec o tom nechtl pem let. Odhnl od sebe my lenky -- my len mu psobilo trze. Ctil a vdl prost jen tolik, e se v ecko mus zmnit, a u tak i onak. "Jen kdy se to zmn," opakoval si se zoufalou utkvlou jistotou a rozhodnost. Ze starho zvyku se pustil cestou, kterou obvykle vedly jeho prochzky -- pmo na Senn. Je t ped nmstm stl v jzdn drze proti obchodu se sm enm zbo m mlad ernovlas fla inet a kroutil njakou velmi nyvou romanci. Doprovzel asi patnctilet dve, stojc ped nm na chodnku, obleen jako sleinka, v krinoln a pl tku, v rukavikch a slamnm klobouku s ohniv ervenm prem; v ecko u bylo star a hodn obno en. Drsnm a peskakujcm, av ak docela pjemnm a zvunm hlasem thla romanci v oekvn dvoukopjky z krmku. Raskolnikov se zastavil vedle dvou nebo t poslucha, chvli poslouchal, pak shl pro p k a polo il ho dveti do dlan. To, jako kdy utne, znenadn peru ilo zpv na nejproctnj m vysokm tnu, oste kiklo na fla inete: "Sta!" a oba se vlekli dl, k dal mu krmu. "Mte rd poulin zpvky?" oslovil nhle Raskolnikov postar ho chodce, kter stl vedle nho pobl fla inetu a vypadal jako

mstsk flka. Chodec se na nho vyjeven podval. "J mm rd," pokraoval Raskolnikov, tve se v ak tak, jako by mluvil o nem na hony vzdlenm poulinm zpvkm, "j mm rd ten zpv doprovzen fla inetem za chladnch a po mournch podzimnch veer, ano, nejvc za po mournch veer, kdy maj v ichni chodci zelen chorobn oblieje, nebo je t radji kdy pad mokr snh, docela rovn, v bezvt, a do toho, vte, blikaj plynov lampy..." "J nevm... Promite..." vykoktal pn, polekan jak otzkou, tak Raskolnikovovm podivnm vzezenm, a pe el na druhou stranu ulice. Raskolnikov vy el pmo na ten roh Sennho nmst, kde mli stnek m an a jeho ena, kte tehdy hovoili s Lizavetou; te tam v ak nebyli. Raskolnikov pesn poznal to msto, zastavil se, rozhldl a oslovil mladho chasnka v erven ko ili, zevlujcho ve dvech krupastv. "Tady na rohu pece prodv njak m an s enskou, se svou pan?" "Tady jich prodv," odpovdl na to chasnk a zvysoka si Raskolnikova zmil. "Jak se jmenuje?" "Jak ho poktili, tak se jmenuje." "Nejsi ty taky ze Zaraje? Z kterpak jsi gubernie?" Chasnk se znova podval na Raskolnikova. "U ns nemme gubernii, va nosti, ale jezd, a pedtm jezdil bratr, j sedl doma, tak nic nevm, prosm... Rate mi to velkodu n odpustit, va nosti." "Co to tam je nahoe, krma?" "Hospoda, maj tam i kulenk, i princezny se tam najdou... Pohdka!" Raskolnikov pe el na druhou stranu nmst. Tam se na rohu kupil dav lid, samch mu skch. Prodral se do nejvt makanice a nahl el lidem do tv. Bhvpro ml chu dvat se s kdekm do ei. Ale lid si ho nev mali a pod jen v hloucch o emsi halasili. Raskolnikov chvli nerozhodn postl a pak se dal po chodnku doprava smrem k V-skmu. Kdy pe el nmst, odboil do postrann ulice... U dve asto prochzel tou krtkou ulikou, obloukem spojujc nmst se Sadovou. V posledn dob ho to do tch mst dokonce thlo, potuloval se po nich, kdy mu bylo t ko, "aby bylo je t t ". Ale te tam za el docela bezmy lenkovit. A u stl ped velkm domem plnm krem a jinch podnik, v nich se dalo pojst a popt; co chvli z nich vybhaly eny obleen "podomcku" -prostovlas, jen v atech. Na dvou tech mstech postvaly na chodnku v hlouku, hlavn nad vchody do suternu, kde se dalo po dvou schdcch sebhnout do v elijakch povedench zbavnch podnik. Z jednoho se te rozlhal hmot a halas po cel ulici, drnela tam kytara, znl zpv, bylo tam tuze veselo. Ped vchodem byl cel shluk en; jedny sedly na schdcch, jin na chodnku, tet postvaly a rozmlouvaly. Kolem se v jzdn drze potcel a hulkal nadvky opil vojk s cigaretou a nejsp chtl nkam vejt, ale jak se zdlo, zapomnl kam. Jaksi pobuda si nadval s jinm pobudou a njak do nmoty zpit lovk le el nata en pes ulici. Raskolnikov se zastavil u vt ho hlouku en. Hovoily spavmi hlasy, v echny mly kartounov aty, kozinkov stevce a byly prostovlas. Nkterm bylo pes tyicet, ale byly mezi nimi i sedmnctilet, vt ma jich mla modr kruhy pod oima. Zpv a v echen ten hmot a halas tam dole ho bhvpro pitahoval... Bylo odtud sly et, jak za smchu a pskotu, pi tenk fistulce notuj bujnou psniku a pi kytae kdosi divoce tan a vydupv podpatky takt. Raskolnikov strnule, zachmuen a zdumiv poslouchal sehnut u vchodu a zvdav nahl el

z chodnku do sn. Ho ku hezk, mm t moc rda, jen mi pod nevalchuj zda... pi tl zpvk tenkm hlasem. Raskolnikov nhle hrozn zatou il rozeznat, co zpvaj, jako by to te bylo pro nj to nejdle itj . Nemm tam zajt? napadlo ho. Toho smchu! Proto e jsou opil. Co se taky opt? "Nepjdete dovnit, milostpane?" zeptala se ho jedna z en dost zvunm, dosud nepli ochraptlm hlasem. Byla mlad, dokonce nijak odporn -- jedin z celho hlouku. "Tys mi njak krasavice!" odpovdl, kdy se narovnal a podval se na ni. Usmla se; poklona se j nramn zamlouvala. "V ak vy jste taky moc hezkej," ekla. "Ale jak hubenej!" poznamenala basem jin. "Snad vs akort nepustili z nemocnice?" "lovk by ek generlsk dcerky, ale ka d m nos jak placku!" petrhl jim nhle e njak ochmelka v rozepjatm dlouhm kabt, potuteln roz kleben. "Tady je veselo!" "Tak jdi dovnit, kdy u jsi tady!" "Taky e pjdu! To si dm!" A upsl dol. Raskolnikov vykroil dle. "Posly te, milostpane!" zavolala za nm dvka. "Co?" Upadla do rozpak. "J s vma, milostpane, v dycinky rda strvm pknou chvilku, ale te ped vmi njak nemm to svdom. Vnujte mi, kavalre, est kopjek na skleniku!" Raskolnikov j dal, kolik namtkou vythl: ti ptikopjky. "Vy jste zlato, milostpane!" "Jakpak se jmenuje ?" "Ptejte se na Duklidu." "No ne, eknte," ozvala se najednou jedna z hlouku a kvla hlavou k Duklid. "Na mou du i nevm, ale takhle ebrat! J bych se asi sp propadla hanbou..." Raskolnikov se na ni zvdav otoil. Byla to pooban, asi ticetilet holka pln modin, s opuchlm hornm rtem. Ta odsuzujc slova kala klidn a v n. Kde jenom, pemtal vzdalujc se Raskolnikov, kde jenom jsem to etl, jak jeden k smrti odsouzen hodinu ped smrt k nebo uva uje, e kdyby musel t nkde vysoko na skle a na tak malik plo ce, e by tam nebylo vc msta ne pro dv chodidla, a kolem jen propast, moe, vn tma, vn samota a vn boue, e i kdyby tak, na t pdi zem, ml stt cel ivot, tisc let, celou vnost, radji by tak il, ne te umral! Jen t, t, t! t jakkoli, ale t...! Jak pravda! Bo e, jak pravda! lovk je podl! A podl je ten, kdo ho pro to nazv podlm, dodal po chvli. Ve el do dal ulice. Aha! Ki lov palc! Razumichin zrovna mluvil o Ki lovm palci. Ale co jsem tam jenom chtl? Ano, pest si to!... Zosimov kal, e etl v novinch... "Mte tu noviny?" zeptal se vchzeje do dost velkho, dokonce velmi slu nho hostince o nkolika mstnostech, pomrn v ak przdnch. Dva nebo ti host pili aj a v jedn zadn mstnosti sedla asi tylenn spolenost u ampaskho. Raskolnikov ml dojem, e mezi nimi poznv Zametova. Na dlku se to ostatn dalo t ko poznat. "Tak a !" pomyslel si.

"Pn si d vodku, prosm?" zeptal se nk. "Pines mi aj. A se e mi noviny, star, tak za poslednch pt dn, dostane na vodku." "Jak rte, prosm. Tady jsou dne n. A vodku si nedte, prosm?" Donesl star noviny i aj. Raskolnikov se usadil a zaal hledat: Izler -- Izler -- Aztkov -- Aztkov -- Izler -- Bartola -Massimo -- Aztkov -- Izler... ech, hrome! A, tady jsou noticky: propadla se na schodech -- oban se upil koalkou -- po r na Pskch -- po r na Petrohradsk -- je t jednou po r na Petrohradsk -- a je t jednou po r na Petrohradsk -- Izler -Izler -- Izler -- Izler -- Massimo... Aha, tady... Konen na el to, co hledal, a zaal st, dky mu poskakovaly ped oima, ale pesto peetl cel "Oznmen" a dychtiv zaal hledat v dal ch slech pozdj dodatky. Ruce se mu pi listovn tsly horenou netrplivost. Najednou se u stolu kdosi posadil vedle nho. Podval se -- byl to Zametov, t Zametov a nic se na nm nezmnilo: tyt prsteny, etzky, p inka v ernch napomdovanch vlasech, elegantn vesta, trochu o untl kabt a nijak bloskvouc ko ile. Byl vesel, alespo se velmi vesele a pvtiv usmval. Jeho snd tv po ampaskm trochu zrudla. "Jak to? Kde se tu berete?" spustil u asle a takovm tnem, jako by se znali u bhvjak dlouho. "A mn je t vera kal Razumichin, e jste doposud nepi el k sob. Jak je to mo n? J toti u vs byl..." Raskolnikov vdl, e pisedne. Odlo il noviny a obrtil se k nmu. Rty se mu zkivily sm kem a v tom sm ku bylo mo no st jakousi novou, nervzn netrplivost. "J vm, e jste u m byl," odpovdl, "u jsem sly el. Hledal jste pono ku... Vte, e Razumichin se do vs cel zblznil, pr jste byli spolu u Lavizy Ivanovny, u t, vte, o kterou jste se tenkrt tak bral, jak jste mrkal na poruka Petardu, a on pod nic, vzpomnte si? Jak jen mohl bt tak nechpav -- tak jasn vc... vite?" "Pane, to je boulivk!" "Kdo, Petarda?" "Ne, ten v ptel, Razumichin..." "Vy se ale mte, pane Zametove, na nejpjemnj msta vstup voln! Kdopak vs to zrovna napjel ampaskm?" "Ale to jsme si tak... pipili... Jakpak napjel!" "Honor! V echno k dispozici!" Raskolnikov se dal do smchu. "Ale to nic, dobr hochu, to nic!" dodal a poplcal Zametova po rameni. "Nic ve zlm, to j jen 'z kamardstv, ze psu', jak kal ten v natra, kdy pral Mi ku, vte pece, ppad t staeny." "A jak to vte?" "J vm toti mo n vc ne vy." "Vy jste mi divn... asi jste je t hodn nemocn. Neml jste chodit ven..." "Copak, zdm se vm divn?" "Zdte. Co to tete? Noviny?" "Noviny." "P ou o samch po rech." "Kdepak, o po ry se nezajmm." A zhadn se podval na Zametova; rty mu opt zkivil ironick smv. "Kdepak, o po ry ne," mrkl na nj. "Jen se piznejte, mil hochu: e byste hrozn rd vdl, co jsem etl?" "Vbec ne, zeptal jsem se jen tak. Copak se lovk nesm zeptat? Co to pod mte..."

"Poslechnte, vy jste pece vzdlan lovk, ne?" "Mm est td gymnzia," odpovdl s jistou dstojnost Zametov. " est td! Ach ty mj vrabeku! S p inkou, s prstnky -- bohat lovk! Jak milouk chlapeek!" A Raskolnikov se zakuckal nervznm smchem Zametovovi tsn u oblieje. Zametov couvl, ale neurazil se, nbr je t vce podivil. "Ne, vy jste opravdu divn!" opakoval velmi v n. "Mm dojem, e pod je t blouznte." "Blouznm? Ml se, vrabeku!... Tak j jsem divn? Ale zajmm vs, co? Zajmm?" "Zajmte." "Tak kajc, co jsem to etl, co jsem to hledal? Tolik sel jsem si dal pithnout! Podezel, co?" "Nekejte!" "Mte oi na opkch?" "Pro na opkch?" "Pak vm eknu, pro na opkch, ale te vm, mj mil, oznamuju... ne, radji 'doznvm'... Ne, to taky nen to prav: 'vypovdm' a vy vyslchte, ano, takhle! Nu e vypovdm, e jsem etl, zajmal se... hledal... ptral..." Raskolnikov pimhouil oi a udlal pomlku, "ptral -- a kvli tomu jsem sem za el -- co se p e o vra d t star ednice," ekl konen tm eptem, s obliejem tsn u Zametova. Zametov na nho zral a ani se nepohnul, ani neodvrtil tv. A zvl podivn se pak Zametovovi zdlo, e celou minutu mleli a celou tu minutu tak jeden na druhho zrali. "A co je na tom, co jste etl?" vybuchl u asle a netrpliv. "Co je mi po tom? Co na tom je?" "To, e je to tat staena," pokraoval Raskolnikov stle eptem, nehnuv pi Zametovov vbuchu ani brvou, "tat staena, o kter j.ste zaali na komisastv vyprvt, a j hned nato omdlel. Tak co, u rozumte?" "Co to znamen? Jakpak... 'rozumte'?" odtu il tm polekan Zametov. Raskolnikovova strnul a v n tv se v okam iku zmnila; znenadn znovu propukl v stejn nervzn smch jako pedtm, jako by vbec nebyl schopen se ovldnout. A nhle se mu pln hmatateln vybavil v pamti ten nedvn okam ik, kdy stl za dvemi se sekyrou, kdy nadskakovala petlice a za dvemi nadvali a dobvali se dovnit, a on ml nhle tisc chut na n zavolat, hdat se s nimi, vyplznout na n jazyk, dr dit je, tropit si z nich a ky a smt se, smt a smt! "Bu jste se pomtl, anebo..." ekl Zametov a zarazil se, doslova ohromen dohadem, kter mu nhle bleskl hlavou. "Anebo? Jak 'anebo'? Tak co? Jen to povzte!" "Ale nic!" odmtal popuzen Zametov. "To v ecko je nesmysl!" Oba se odmleli. Raskolnikov po nenadlm keovitm zchvatu smchu nhle zv nl a zesmutnl. Polo il lokty na stl a podepel si hlavu. Zdlo se, e na Zametova docela zapomnl. Mlen trvalo dost dlouho. "Propak nepijete aj? Budete ho mt studen," ekl Zametov. "Co? Aha! aj?... A ..." Raskolnikov upil ze sklenice, vlo il do st sousto chleba, a nhle jako by se pi pohledu na Zametova na v ecko upamatoval a procitl ze strnulosti: na jeho tv se okam it objevil pedchoz ironick vraz. Upjel dl aj. "Zloinnost se te hodn rozmohla," ekl Zametov. "Zrovna nedvno jsem etl v Moskevskm vstnku, e v Moskv pochytali celou bandu penzokaz. Byl to cel spolek. Padlali bankovky." "Ale to u je star! To jsem etl u ped mscem," odpovdl klidn Raskolnikov. "Tak to jsou podle vs zloinci?" dodal s

sm kem. "A podle vs ne?" "To? To jsou dti, zajci, dn zloinci! Na pl stovky lid se spol na takovouhle prci! Copak je to mo n? I ti by pln staili, i tak by musel jeden druhmu vit vc ne sob! Sta pece, aby se jeden v opilstv njak uekl, a v ecko je v pekle! Zajci! Najmou si nespolehliv lidi, aby jim bankovky rozmovali v bankch: takovouhle prci svit nkomu, koho vidm poprv v ivot? Ale dejme tomu, e by se to i tm zajcm povedlo, dejme tomu, e by si ka d vymnil milin! Ale co pak? Cel ivot? Cel ivot a do smrti maj jeden druhho v hrsti! To se rad i obsit! Ale tihle ani nedokzali ty penze udat: dostal v bance pt tisc a rozklepaly se mu ruce. tyi tisce si pepotal, ale pt vzal bez potn, pro krsn oi, jen aby u je ml v kapse a byl odtud. A prv tm vzbudil podezen. Kvli jednomu hlupkovi v ecko prasklo! Copak se to takhle d dlat?" "kte, e se mu rozklepaly ruce?" navzal Zametov. "Pro ne, to je docela mo n. O tom prosm ani tro ku nepochybuji, e je to mo n. Nkdy lovk nevydr ." "Takovouhle vc?" "A vy byste snad vydr el? J ne, j bych nevydr el. Za sto rubl odmny podstoupit tak hroznou zkou ku! Jt s fale nou bankovkou -- a kam! -- do banky, kde jsou na to machi, ne, to bych ztratil hlavu. Vy ne?" Raskolnikov ml nhle opt tisc chut "vyplznout jazyk". Co chvli ho zamrazilo v zdech. "J bych na to el jinak," zaal ze iroka. "J bych mnil takhle: pepotal bych prvn tisc asi tyikrt ze v ech konc, peliv bych prohldl ka dou bankovku, a pak bych se pustil do druhho, zaal bych ho pepotvat, asi tak v polovin bych pestal a vythl bych njakou padestirublovku a prohl el bych ji proti svtlu, pak bych ji obrtil a znova prohl el proti svtlu, jestli nen fale n. J mm toti strach, jedna m pbuzn onehdy takhle pi la o ptadvacet rubl, a vyprvl bych celou historii. A ne bych se pustil do pepotvn tetho tisce -ne, dovolte, mm dojem, e jsem v tom druhm tisci chybn spotal sedmou stovku, nejsem si jist, a nechal bych tet a zaal bych znova pepotvat druh -- a tak celch pt tisc a nakonec bych je t vythl z ptho a z druhho po bankovce a znova s nimi proti svtlu a znova pochybovan 'vymte mi je, prosm', pokladnk by ze mne div neze edivl a u by si lmal hlavu, jak by se m zbavil! Konen bych skonil a odchzel, dvee u bych otevel -- ale ne, promite, je t jednou bych se vrtil s njakm dotazem, s prosbou o njakou informaci - takhle tedy!" "Brr, vedete tak hrozn ei!" ekl se smchem Zametov. "Jen e jsou to jen ei, ale ve skutenosti byste asi kloptl. To j si myslm, e nejen j nebo vy, nbr i protel, troufal lovk za sebe pi tomhle nem e ruit. Pro pklad nemusme chodit daleko: tady v na tvrti byla zavra dna staena. A ekl byste, e to byl njak troufalec, kdy za blho dne vsadil v echno na jednu kartu a jen zzrakem se zachrnil, a pece i jemu se rozklepaly ruce: loupit u nedokzal, nevydr el; z vy etovn to vyplv..." Raskolnikova se to skoro dotklo. "Vyplv! Ale zkuste ho chytit!" popchl kodolib. "Bute bez starosti, v ak ho chyt." "Kdo? Vy? Vy e ho chytte? Sp se zchvtte! Pro vs je pece rozhodujc, kolik kdo utrc nebo neutrc. Neml ani vindru, a

najednou zan rozhazovat -- tak je to urit on! Tmhle vs napl i takovhle dcko, jestli se mu zachce!" "To je prv to, e tak to dl ka d," odpovdl Zametov. "Zloin provede chyte, d v szku ivot, ale pak hned do hospody, a u se chytil. Prv pi tom, kdy si vyhazuj z koptka, je obyejn dostanou. To vte, v ichni nejsou takov filutov jako vy. Vy byste samozejm do hospody ne el?" Raskolnikov svra til elo a upen se na Zametova podval. "Zd se, e jste tomu pi el na chu a rd byste sly el i to, jak bych si v tomhle ppad ponal j?" zeptal se s nelibost. "Ano, to bych rd," odpovdl Zametov pevn a v n. Jeho tn i oi byly nyn a pli v n. "Velmi rd?" "Velmi." "Dobe. Tak tedy posly te, jak bych si ponal j," zaal Raskolnikov a nhle se znovu naklonil a k Zametovov tvi a znovu se na nho upen dval a eptal, a z toho Zametova mrazilo. "J bych to provedl takhle: vzal bych penze a vci, a jakmile bych odtud ode el, nikde bych se nezastavoval a el bych na njak odlehl msto, kde jsou jen ohrady a kde skoro nikdo nechod -- mezi njak zahrady nebo tak. A je t dve bych si na tom dvoe vyhldl njak kmen tak patnct dvacet kilo t k, le c tam nkde v kout u ohrady mo n od t doby, co stavli dm, zvedl bych ten kmen -- pod nm by byla jist prohlube -- a do t prohlubn bych ulo il v echny ty vci a penze. A zas bych kmen peklopil, stejn jak le el pedtm, pi lpl bych ho nohou a el bych pry. A rok, dva roky bych z toho nic nebral, ti roky bych nic nebral -- a hledejte si! Zem se po nm slehla!" "Vy jste len!" ekl Zametov tak bhvpro skoro eptem a nhle se mimodk od Raskolnikova odvrtil. Raskolnikovovi zablsklo v och, zesinal, horn ret se mu keovit rozthl. Nachlil se k Zametovovi jak mohl nejbl a chvli jen nezvun pohyboval rty; vdl, co dl, ale nemohl se pemoci. Stra n slovo mu poskakovalo na rtech jako tehdy petlice na dvech, v nejbli chvli mohlo vyskoit, stailo je pustit, stailo je vyslovit! "A co kdy jsem tu bbu a Lizavetu zavra dil j?" zeptal se a vtom se vzpamatoval. Zametov se na nj vyjeven podval a zblel jako kda. Keovit se za klebil. "To pece nen mo n!" vypravil ze sebe sotva sly iteln. Raskolnikov se na nj vztekle podval: "Ale e jste tomu vil, jen se piznejte! Vil? Vite?" "Vbec ne! Te tomu vm m ne kdykoliv!" ekl chvatn Zametov. "Konen se chytil! Ptek sedl na vjiku! To znamen, e pedtm jste vil, kdy te 'vte m ne kdykoliv'?" "Ne, vbec ne!" vykikl zejm zmaten Zametov. "Tak vy jste mi nahnl strach jen proto, abyste m dostal, kam jste chtl?" "Tedy nevte? Tak o em jste to tehdy zaali mluvit, kdy jsem ode el z kancele? A pro m poruk Petarda vyslchal, kdy jsem pi el k sob? Hej ty!" zavolal na sklepnka a u vstval a bral epici. "Kolik platm?" "Dl to ticet kopjek, prosm," pibhl sklepnk. "Nech si je t dvacet na vodku. Kouknte, tch penz!" nathl k Zametovovi chvjc se ruku s bankovkami. "Zelen, modr, ptadvacet rubl! Kde se u m vzaly? A kde se vzaly tyhle nov aty? Vte pece, e jsem neml ani vindru! Jist u jste vyslchali mou bytnou... Ale tak dost! Assez caus! (1) Na shledanou... a pokud mo no pjemnj !" ---------------

(1) Dost tch e! (franc.) Odchzel a cel se tsl divokou hysteri, v n v ak byla i nevslovn slast, ale vcelku byl zachmuen a stra n unaven. Rysy ml ztrhan jako po zchvatu. Jeho nava se rychle zvt ovala. Jeho sly se te probouzely a vznikaly nhle po prvnm dr divm podntu, a stejn rychle slbly podle toho, jak slbl podnt. Zametov v ak je t dlouho sedl a pemtal. Raskolnikov bezdn postavil na hlavu cel jeho dosavadn nzor o jist vci a s konenou platnost ho pesvdil. "Ilja Petrovi je hlupk!" rozhodl s jistotou. Sotva Raskolnikov otevel venkovn dvee, srazil se v nich s vchzejcm Razumichinem. Uvidli se teprve na krok od sebe a div se nesrazili hlavami. Okam ik si jeden druhho mili. Razumichin byl nesmrn pekvapen, ale nhle mu hroziv zablsklo v och nepedstranm hnvem. "Tak tady t mme!" rozkikl se na cel kolo. "Z postele nm uplchl! A j ho hledal i pod divanem! A na pd jsme byli! Nastasju jsem kvli tob div neztloukl... A zatm jsi tady! Roko! Co to znamen? Vysyp pravdu! Piznej se! Sly ?" "Co to znamen? e u vs v ech mm po krk a e chci bt sm!" odpovdl klidn Raskolnikov. "Sm? Kdy je t nem e chodit, kdy jsi je t bl jako kda a sotva popad dech? Hlupku!... Cos dlal v Ki lovm palci? Okam it se piznej!" "Pus !" ekl Raskolnikov a chtl kolem nho projt. To u Razumichina vyvedlo z mry -- popadl Raskolnikova za rameno. "Pus ? Ty se mi opova uje ct 'pus '? V ty vbec, co s tebou provedu? Chytm t, sv u t do kozelce, odnesu t pod pa dom a zavu t tam!" "Posly , Razumichine," zaal ti e a navenek pln klidn Raskolnikov, "copak nevid , e nestojm o tv dobrodin? Copak ti dl dobe prokazovat dobrodin nkomu, kdo... ti na to ka le? Nkomu, kdo to koneckonc skuten t ce sn ? Propak jsi ke mn vlastn pi el, kdy jsem se rozstonal? Co kdybych byl stra n rd umel? ekl jsem ti snad dnes mlo srozumiteln, e m trp a e t... mm po krk? Opravdu ti dl dobe, kdy nkoho m e trpit? Uji uju t, e takhle v n brn mmu uzdraven, proto e m to bez pestn roziluje. I ten Zosimov pece prve ode el, aby m neroziloval! Tak m proboha nech na pokoji i ty! A konen, jakm prvem chce omezovat mou osobn svobodu? Copak ani to, jak te s tebou mluvm, t nepesvd, e jsem pln pi smyslech? m, m jen, prozra mi, t mohu konen oblomit, abys m pestal obt ovat a nechal si svoje dobrodin? A si jsem nevdn, a si jsem podl, jen m v ichni nechte na pokoji, nechte m, proboha, na pokoji! Nechte! Nechte!" Zaal klidn, u naped vychutnvaje v echen jed, kter se chystal vylt, ale konil rozlcen a zajkav jako nedvno s Lu inem. Razumichin chvli nerozhodn stl a pak pustil jeho ruku. "Tak si jdi teba k ertu!" ekl ti e a skoro zamy len. "Pokej!" vyjel si nhle na Raskolnikova, kter u vykroil pry. "Nco ti eknu! Abys vdl, tak vy v ichni, v ichni do jednoho, jste jen takov tluhubov a fanfarni! Sotva se vs chyt njak bolstka, hned se s n piplte jak slepice s vejcem! I v tomhle vykrdte ciz autory! Ani stn samostatnho ivota ve vs nen! Jste cel z vosku a msto krve mte syrovtku! Nikomu z vs nevm ani slovo! Pro vs je ve v em a v dy nejdle itj , abyste se nepodobali lovku! Pokej!" oboil se na Raskolnikova

je t vztekleji, kdy si v iml, e u zas chce jt. "Vyslechni m do konce! Jak v , zasvcuju dneska svj nov byt, mo n e hosti u se se li, ale zaskoil jsem tam a nechal jsem tam strce, aby je bavil. A kdybys nebyl hlupk, uboh, do nebe volajc hlupk, kdybys nebyl peklad z cizho jazyka... v , Roo, j uznvm tvj rozum, ale jsi hlupk! Prost, Roo, kdybys nebyl hlupk, posedl bys dnes veer radji u m, ne abys nadarmo niil podr ky. Z postele u jsi utekl, tak se ned nic dlat! Srazil bych ti dohromady bjen kesla -- od bytnch... ajek, spolenost... A kdy ne, ulo m t na pohovce, a pobude mezi nmi stejn... Zosimov tam bude taky. Tak co, pijde ?" "Ne." "Nesmysl!" vykikl popuzen Razumichin. "Jak to m e vdt? Copak za sebe m e ruit? A vbec, o tchhle vcech nem pojem... J u se takhle zkal lid aspo tisckrt, a zas jsem pilezl zptky... Clovk se zastyd a vrt se! Tak nezapome, Poinkovv dm, druh poschod!" "Vy takhle nakonec je t nkomu dovolte, aby vs bil, pane Razumichine, tak vm dl dobe prokazovat dobrodin." "Koho! M? Za pouh mysl ka dmu urazm nos! Tak Poinkovv dm, slo tyicet sedm, byt ednka Babu kina..." "Nepijdu, Razumichine!" Raskolnikov se otoil a odchzel. "Vsadm se, e pijde !" houkl za nm Razumichin. "Jinak jsi... jinak t nechci znt! Hej, pokej! Je tam Zametov?" "Je." "Vidls ho?" "Vidl." "Mluvili jste spolu?" "Mluvili." "O em? No, spnembohem, tak si to nech! Poinkovv dm tyicet sedm, Babu kin, nezapome!" Raskolnikov do el k Sadov a zmizel za rohem. Razumichin se za nm zamy len dval, ale pak mvl rukou a ve el do domu. V pli schodi t se v ak zastavil. "K ertu!" uva oval dl skoro nahlas. "Mluv rozumn, ale njak... Jsem to taky kus hlupka! Copak pomaten nemluvvaj rozumn? A prv toho se Zosimov, myslm, nejvc boj!" Za ukal si prstem na elo. "Ale co kdy ... copak ho te smm nechat samotnho? Teba se pjde utopit... To jsem to vyved! Takhle to nejde." A rozbhl se za Raskolnikovem, ale u po nm nebylo pamtky. Odplivl si a rznmi kroky pospchal zptky do Ki lovho palce, aby se rychle vyptal Zametova. Raskolnikov do el rovnou na -sk most, zastavil se uprosted u zbradl, opel se obma lokty a zahledl se na eku. Po rozlouen s Razumichinem na nj padla takov slabost, e se tam sotva dovlekl. Nejradji by si byl nkde sedl nebo lehl, nkde pmo na ulici. Sklonn nad vodu, bezdn se dval na posledn r ov odlesky zapadajcho slunce, na temnou hradbu dom v houstnoucm eru, na njak vzdlen okno kdesi v mansard na levm nbe , kter vzplanulo jasnm plamenem od poslednch paprsk, jak se do nj na okam ik opely, na ernajc vodu prplavu, a zdlo se, e pohled na vodu ho nm pout. Nakonec se mu ped oima roztanily rud kruhy, domy zaaly poskakovat, chodci, nbe i kory -- v ecko kolem zaalo krou it a tanit. Nhle sebou trhl, uchrnn ped novmi mdlobami podivnm a hrznm vjevem. Uctil, e se napravo blzko nho kdosi zastavil. Podval se a spatil vysokou enu s tkem na hlav, se lutm, zkm vyzblm obliejem a zarudlma vpadlma oima. Dvala se pmo na nho, ale zejm nic nevidla a nikoho nevnmala. Pojednou se opela pravm loktem o zbradl, zvedla

pravou nohu a pehodila ji pes m ku, pak levou a vrhla se do prplavu. Kaln voda se rozevela, na okam ik pohltila svou ob , ale za chvli tonouc tlo vyplulo na hladinu a bylo pomalu un eno proudem, s ponoenma nohama a hlavou, zdy nahoru, s ohrnutou sukn, kter se nadmula nad vodou jako pol t. "Top se! Top se!" ozvalo se kolem mno stv hlas, lid se sbhali, ob nbe se zpestila divky, na most se kolem Raskolnikova shlukl dav a tsnil ho a tlail se na nho zezadu. "Lidiky, to je na e Afrosiju ka!" ozvalo se nkde nablzku ensk bdovn. "Lidiky, zachrate ji! Lidi dob, vythnte ji!" "Loku! Loku!" volali v davu. Ale loky u nebylo teba, po schdcch k prplavu sebhl str nk, rychle shodil pl a boty a skoil do vody. Neml mnoho prce -- tonouc byla un ena proudem dva kroky od schdk, chytil ji pravou rukou za aty, levou se astn chytil tye, kterou mu podal jeho druh, a tonouc byla rychle vyta ena. Polo ili ji na ulov desky schodi t. Brzy se vzpamatovala, pozvedla se, posadila, zaala kchat, odfrkovat a nesmysln si otrala promen aty rukama. Nemluvila. "Opila se namol, lidiky, namol," hoekoval t ensk hlas te u vedle Afrosiju ky. "Onehd se zas v ela, uzli jsme ji. Teka jdu do krmu a nechm u n holku, aby ji hldala -- a ne tst hotov! Je mstsk, milej pane, zdej , bydl hned vedle, druhej dm od kraje, tudle..." Lid se rozchzeli, str nci se je t obrali zachrnnou, kdosi hlasit pipomenul policejn komisastv... Raskolnikov pihl el s podivn lhostejnm a netenm pocitem. Poctil hnus. "Ne, to je odporn... voda... kdepak," bruel si pro sebe. Nic se nestane, dodal, na ekat... Co je to komisastv... A pro nen Zametov na komisastv? Do deseti pece aduj... Otoil se k zbradl zdy a rozhldl se. "Ale co! Tak dobe!" rozhodl se rzn a zamil z mostu smrem ke komisastv. V srdci ctil przdnotu. Nechtl na nic myslet. Dokonce i zkost pominula, tatam byla energie, s n nedvno vy el z domova rozhodnut "se v m skoncovat"! Vystdala ji naprost apatie. Nu, i to je vchodisko! pemtal, kreje pomalu a zemdlen po nbe prplavu. Pece jen skonm z vlastn vle... Ale je to skuten vchodisko? Na niem nezle ! Aspo kousek prostoru budu mt, haha! Pesto je to divn konec! Skuten konec? Povm jim to, nebo nepovm? Zatracen!... Jsem podn uondan, takhle si hned te nkde sednout nebo lehnout! Nejvt hanba je, e je to tak hloup. Ale na to taky ka lu. Brr, jak hlouposti mi to lezou do hlavy. Aby se dostal na komisastv, musel jt rovn a pak druhou ulic doleva, bylo to pr krok. Ale u na prvnm nro se zastavil, chvli uva oval a pak odboil do ulice a el oklikou, pes dv ulice, mo n bez uritho cle, mo n v ak i proto, aby je t oddlil rozhodnou chvli a zskal as. el a hledl do zem. A najednou, jako by mu nkdo nco po eptal, zvedl hlavu a zjistil, e stoj prv ped tm domem, zrovna ped vraty. Od toho veera tu nebyl ani tudy ne el. Neodolateln a nevysvtliteln ho to thlo dl. Ve el do domu, pro el prjezdem, odboil na prvn schodi t vpravo a pustil se po znmch schodech do tetho poschod. zk pkr schodi t bylo velmi tmav. Zastavoval se na ka dm odpovadle a zvdav se rozhl el. V mezaninu byl v okn vysazen rm. To tehdy nebylo, pomyslel si. A u mjel i byt v prvnm poschod, kde pracovali Nikola ka s Mi kou. Zameno. Dvee jsou erstv naten, ek se

asi na njemnky. Pak druh poschod... a tet... Tady je to! Zarazil se: dvee do bytu byly dokon, uvnit byli lid, ozvaly se odtud hlasy, toho se ov em nenadl. Po krtkm zavhn vy el po nkolika zbvajcch schodech a ve el do dve. Tak tento byt byl znovu zaizovn, pracovalo se v nm, Raskolnikova to tm udivilo. Bhvpro si pedstavoval, e v ecko najde tak, jak to zanechal, snad e i mrtvoly budou stejn le et na podlaze. A zatm hol zdi, v echen nbytek pry, bylo to podivn! el dl a sedl si na okno. Byli tam dva dlnci, oba mlad, jeden star a druh o mnoho mlad . Lepili na zdi nov bl tapety s fialovmi kvtky msto starch odranch a u pinnch lutch. Raskolnikova to bhvpro nesmrn rozladilo, dval se na ty nov tapety nevra iv, jako by mu bylo lto, e se tady v ecko zmnilo. Dlnci se zejm zdr eli a te rychle svinovali papr a chystali se k odchodu. Raskolnikovova pchodu si tm nev imli. Byli zabrni do sv rozmluvy. Raskolnikov zk il ruce na prsou a poslouchal. "Tak ta jist ti ke mn rno pijde," vykldal star mlad mu, "brziko pornu, a nramn vyfintn! A j j, copak maj znamenat tyhlety kudrlinky, copak maj znamenat tyhlety serepetiky? J pr vm ode dne ka, Tite Vasiljii, chci bt oupln po vli. Tak takhle teda! A byla ti vyfintn, ouplnej urnl!" "Co je to urnl, strejdo?" optal se mlad . Zejm se u "strejdy" pouoval. " urnl, to m , kamarde, takov barevn vobrzky, co sem ka dou sobotu pichzej z ciziny po tou zdej m krejm, jak se m lovk voblkat, jak mu skho, tak i enskho pohlav. Tam je to namalovan, v ? Mu sk malujou ponejvc v kabtech, ale pro ensk tam m , kamarde, takov mustky, e bys to do smrti nezaplatil!" "Co v ecko v tomhletom Pitru nen!" vykikl nad en mlad . "Mimo ttu a mmu v ecko!" "Pravda e, kamarde, mimo todleto tady m v ecko," potvrdil roz afn star . Raskolnikov vstal a ve el do druh mstnosti, kde pedtm byla truhla, postel a prdelnk; bez nbytku mu pokoj pipadal hrozn mal. Tapety byly je t star, v kout bylo jasn patrn msto, kde stla sk s ikonami. Obhldl mstnost a vrtil se na sv okno. Star dlnk ho pooku pozoroval. "Co si pejete, prosm?" obrtil se k nmu nhle. Raskolnikov, msto aby odpovdl, vstal, vy el na chodbu a zathl za zvonek. Zvonek byl stejn, byl to stejn plechov zvuk! Zathl podruh a potet; zaposlouchval se do tch zvuk a rozpomnal se. Stle jasnji a ivji se mu vybavoval ten tehdej trzniv dsn, ohavn stav, pi ka dm cinknut se otsl a poci oval stle pronikavj slast. "No tak, co tady chcete? Co jste za?" rozkikl se na nj dlnk a vy el za nm. Raskolnikov ve el zptky do dve. "Chci ten byt najmout," ekl, "prohl m si ho." "Kvartry se v noci nenajmaj. A mimoto muste pijt s domovnkem." "Podlaha je vydrhnut. Bude se natrat?" pokraoval Raskolnikov. "Krev u tu nen?" "Jak krev?" "Ale zavra dili tady jednu bbu a jej sestru. Byla tu cel lou e." "Tak co jste vlastn za?" vyjel si na nj zneklidnn dlnk. "J?''

"Vy!" "Ty bys to rd vdl?... Poj se mnou na komisastv, tam ti to povm." Dlnci se na nho u asle dvali. "My u musme jt, prosm. Opozdili jsme se. Jdeme, Aljo ko. Musme zavt," ekl star . "Tak tedy pjdem," odpovdl lhostejn Raskolnikov a pomalu ped nimi sestupoval ze schod. "Hej, domovnku!" zavolal, kdy schzel do prjezdu. Ve vchodu do domu zevlovalo nkolik lid na chodce v ulici: oba domovnci, ensk, njemnk v upanu a nkolik dal ch. Raskolnikov zamil rovnou k nim. "Co si pejete?" ozval se jeden z domovnk. "Nebyl jste na komisastv?" "Zrovna ped chvl. Co si pejete?" "Jsou tam je t?" "Jsou." "Zstupce taky?" "Byl tam. Co chcete?" Raskolnikov neodpovdl a zamy len zstal stt. "Byl si prohldnout kvartr," do el k nim star dlnk. "Jak kvartr?" "Co v nm dlme. Pro pr jste umyli tu krev? Tady pr se stala vra da, a j si to pi el najmout. I za zvonek si zatahal, div ho neutrh. Pojte pr se mnou na komisastv, tam vm to povm. Votravuje." Domovnk si Raskolnikova nechpav a zamraen prohl el. "Co jste vlastn za?" osopil se. "Rodion Romany Raskolnikov, bval student, a bydlm v iljov dom v pn ulici kousek odtud, v byt slo trnct. M e se zeptat domovnka... Zn m." Raskolnikov to ekl njak nedbale a neptomn, ani stoil pohled upen na z eelou ulici. "A copak jste hledal v tom kvartru?" "Byl jsem se tam podvat." "Na co?" "Co takhle odvst ho na komisastv?" vmsil se nhle njemnk a hned se odmlel. Raskolnikov po nm stoil pes rameno oi, bedliv si ho prohldl a ekl stejn tlumen a leniv: "Tak jdeme!" "Taky e ano!" dodal si odvahy njemnk. "Propak o tom zanal, copak m za lubem, co?" "ert v, snad je vopilej," zabruel dlnk. "Tak co chcete?" zanal u se v n zlobit domovnk. "Pro otravujete?" "M strach jt na komisastv?" u klbl se Raskolnikov. "Jakpak strach? Pro otravuje ?" "Prevte!" vykikla ensk. "Co se s nm budem bavit," rozzlobil se druh domovnk, obrovit chlapk v rozepjatm dlouhm kabt, s kli u pasu. "Thni, prevte... A u jsi pry!" Popadl ho za rameno a vystril na ulici. Raskolnikov kloptl, ale neupadl, vzpmil se, beze slova v ecky obhldl a el dle. "Divnej chlap," ozval se dlnk. "Dneska jsou lidi divn," ekla ena. "Mli jsme s nm pece jen na komisastv," dodal njemnk. "Rad i si s nm nic nezanat," namtl velk domovnk. "Takovej prevt! Znme to, samo se to nastrkuje, ale jak si s takovm nco zane , u se nevykrout ... To je star vesta!"

Mm jt, nebo nemm? pemtal Raskolnikov, kdy se zastavil na rohu v jzdn drze a rozhl el se, jako by ekal, e to rozhodne nkdo za nj. Ale nikde nic; v ecko bylo ciz a mrtv jako kameny pod jeho nohama, mrtv jen pro nho, pro nho jedinho... Vtom rozeznal v dlce, dobrch dv st krok odtud, nkde na konci ulice v houstnoucm eru sbh lid, hlasy, vkiky... Lid se tsnili kolem jakhosi koru... Uprosted ulice zablikalo svtlo. Co se stalo? Raskolnikov zahnul doprava a zamil k davu. Chytal se opravdu v eho a chladn se u klbl, kdy si to uvdomil, proto e u se pece pevn rozhodl, e pjde na komisastv, a bezpen vdl, e je t te se v m skoncuje. VII Uprosted ulice stl elegantn, pansk lehk kor s prem bujnch edch kon; v koru nikdo nesedl, ko slezl z kozlku a stl vedle; kon nkdo dr el za uzdy. Okolo se tlailo mnoho lid, docela vpedu str nci. Jeden dr el rozsvcenou lucernu a sehnut svtil na cosi na dla b, pod koly. Kolem bylo plno hovoru, zd ench vkik; ko jako popleten obas opakoval: "Takov ne tst! Panebo e, takov ne tst!" Raskolnikov se s nmahou protlail kupedu a konen spatil pedmt toho sbhu a zjmu. Na zemi bezvldn le el mu sra en komi, zejm velmi nuzn obleen, ale v "lep ch" atech, cel zkrvaven. Krev mu tekla z hlavy a stkala po tvi, obliej ml potluen, oden a zohaven. Bylo vidt, e zrann je v n. "Lidiky!" bdoval ko. "lovk se nedohld! Neek bych, kdybych jel tryskem nebo na nj nekiel, ale j nepospchal, jel jsem polehounku. To mi v ichni m ete dosvdit. O rala jehlu nenavlee, to se v!... Vidm ho, jak jde pes ulici, mot se, div sebou nepra t, tak zavu jednou, dvakrt i potet, strhnu kon, ale on se jim svalil rovnou pod kopytal Kdov, jestli ne schvln, nebo ml tolik v hlav... Kon jsou mlad a lekav, zaali vyhazovat, on vykik, oni zaali janit je t vc -- a ne tst bylo hotov." "Bylo to tak!" ozvalo se z davu n svdectv. "Kiel, to je pravda, tikrt na nj zavolal," pidal se dal . "Akort tikrt, v ichni to sly eli!" vykikl tet. Ko ostatn nebyl pli sklesl a vyd en. Bylo zejm, e kor pat bohatmu a vlivnmu majiteli, kter nkde ek, a pro nj pijede; str nci se ov em horliv sna ili, aby tuto zvadu napravili. Bylo teba dopravit pejetho do jeho obvodu a do nemocnice. Nikdo ho v ak neznal. Raskolnikov se zatm protlail a nahnul je t bl e. Svtlo lucerny nhle jasn ozilo ne astnkovu tv; Raskolnikov ji poznal. "J ho znm, j ho znm!" vykikl a prodral se a dopedu. "To je ednk na penzi, titulrn rada Marmeladov! Bydl nedaleko v Kozelov dom... Rychle doktora! Zaplatm, podvejte!" Vythl z kapsy penze a ukzal je str nkovi. Byl nesmrn rozilen. Str nci byli spokojeni, e zjistili toto nost pejetho. Raskolnikov udal i sv jmno a bydli t a pnliv, jako by lo o jeho vlastnho otce, je pesvdoval, e maj bezvdomho Marmeladova co nejrychleji dopravit do jeho bytu. "Je to tady ob ti domy," pimlouval se, "dm Nmce Kozela, toho bohe... el asi opil dom. Znm ho... Propadl pit... M tam rodinu, enu, dti, a je t jednu dceru. Bhvjak dlouho by ho thli do nemocnice, a tady maj tu m doktora v dom! Zaplatm, v ecko zaplatm... Bude mt pece jen lep o eten a rychlou pomoc, ne s nm dojedou do nemocnice, tak teba ume..." Nenpadn u dokonce nco podstril; vc byla ostatn jasn a

zkonn, lkask pomoc byla v tomto ppad rozhodn rychlej . S pomoc ochotnch lid pejetho zvedli a odn eli. Ke Kozelovu domu bylo asi ticet krok. Raskolnikov el vzadu, etrn podpral Marmeladovovi hlavu a ukazoval cestu. "Sem, sem! Po schodech ho muste nst, aby ml hlavu nahoe, otote se... tak! Zaplatm vm, budu vm vdn," drmolil. Katrina Ivanovna jako v ka d voln chvli pechzela z jednoho konce malik svtnice na druh, od okna ke kamnm a nazptek, ruce pevn zk en na prsou, a mezi ka lem rozmlouvala sama se sebou. V posledn dob mluvvala stle astji ke sv nejstar dcerce, destilet Poljence, kter sice je t mnoh nechpala, zato v ak dobe pochopila, e ji matka potebuje, a proto na ni bez pestn uprala sv velk rozumn oi a v emo n se sna ila vypadat chyte. Te svlkala a ukldala ke span malho bratka, kter od rna churavl. Ho k ekal, a mu pevlkne ko ilku, kterou bylo teba je t v noci vyprat, a sedl na idli ti e jako pna, s v nm vrazem, rovn a bez hnut, no ky spojen, vystren dopedu patami, piky od sebe. S na pulenmi rtky a vykulenma oima, bez nejmen ho hnut, navlas tak, jak asi sed v ecky rozumn dti, kdy je ped spanm pevlkaj, poslouchal, co si povdaj maminka a sestika. Je t men dvtko v nejnuznj ch hadrech stlo u zstny a ekalo, a na n pijde ada. Dvee na schody byly oteven, aby se aspo trochu rozptylovala klubka tabkovho dmu, kter tam vnikal z ostatnch mstnost a co chvli dr dil nebohou souchotinku k dlouhm trznivm zchvatm ka le. Zdlo se, e Kateina Ivanovna za ten tden je t vce zhubla a rud skvrny na jejch tvch planuly je t npadnji ne pedtm. "To bys nevila, Poljenko, ty nem zdn," mluvila a pechzela po svtnici, "jak vesele a dobe jsme si ili u tatka a jak mi tenhle opilec zniil ivot a je t vm ho v em zni! Tatek ml v ad hodnost plukovnka, mlem u byl guberntorem. Ml k tomu jen krek, v ichni za nm jezdili a kali: 'My u vs, Ivane Michajlyi, pokldme za na eho guberntora.' Kdy jsem... eh! Kdy jsem... eheheh... Zatracen ivot!" zapla, vyplivla chrchel a chytla se za prsa, "kdy jsem... eh, kdy m na poslednm plese... u mar lka... uvidla kn na Bezzemeln, ta, co mi pak ehnala, kdy jsem si brala tvho tatnka, Poljo, hned se vyptvala: 'Nen tohle ta mil dvenka, co tanila pi zvren slavnosti s lem?'... Tu dru mus za t; pro nevezme jehlu a hned to nesprav , jak t to um, ztra to... eh! ztra... eheheh!... roztrh je -t vc!" vyrazila s nmahou... "Tenkrt zrovna pijel z Petrohradu kammerjunker kn e Segolskoj... tancoval se mnou mazurku a hned druh den chtl pijet po dat o mou ruku, ale j jsem se mu sama zdvoile podkovala a ekla jsem, e moje srdce dvno pat jinmu. Ten jin byl tvj otec, Poljo; tatek se hrozn zlobil... Tak co, je u voda pipraven? Dej sem tu ko ilku, a co puno ky?... Ldo," obrtila se k malik, "tu jednu noc to njak vydr bez ko ilky... a puno ky sem dej taky... Vyperu to pi jednom... Kde zas ten obejda vz, o rala jeden! Ko ili ucoural jako njak hadr, rozedral ji na cucky... Vezmu to v echno najednou, abych se s tm nemusela trpit dv noci za sebou! Mj ty bo e! Eheheh! U zas! Co je to?" vykikla nhle, kdy spatila shluk na chodb a lidi, kte cosi vn eli do svtnice. "Co je to? Co to nesete? Mj ty bo e!" "Kam ho mme polo it?" rozhldl se po svtnici str nk, kdy zkrvavenho a bezvldnho Marmeladova vnesli dovnit. "Na divan! Polo te ho tady na divan, hlavou semhle," ukazoval

Raskolnikov. "Pejeli ho na ulici! Opilho!" zavolal nkdo z chodby. Katrina Ivanovna byla bl jako kda a t ce oddechovala. Dti se vydsily. Mal Lidoka se s kikem chytla Poljenky, pitiskla se k n a cel se roztsla. Jakmile Raskolnikov Marmeladova ulo il, piskoil ke Katrin Ivanovn a kvapn j domlouval: "Bute klidn, proboha, nelekejte se! To ho pejel kor, kdy pechzel ulici, nemjte starost, je t pijde k sob, dal jsem ho pinst sem... byl jsem u vs, jestli si vzpomnte... Pijde k sob, v ecko zaplatm!" "Tys to dopracoval!" vykikla zoufale Katrina Ivanovna a zd en se vrhla k mu i. Raskolnikov velmi rychle seznal, e tahle ena nen z tch, kter hned padaj do mdlob. Pod hlavou nebohho Marmeladova se okam it octl pol t -- dv ne si na to nkdo vzpomnl; a Katrina Ivanovna u ho svlkala a prohl ela, nenavn, se sebezapenm se kolem nho toila a kousala se do chvjcch se rt, aby potlaila nek, kter se j dral z prsou. Raskolnikov mezitm nkoho umluvil, aby dobhl pro doktora. Jak zjistil, bydlel ob dm. "Poslal jsem pro doktora," uji oval Katrinu Ivanovnu, "bute klidn, j to zaplatm. Mte tu njakou vodu?... A dejte sem ubrousek, runk nebo nco takovho, rychle, je t nevme, jak byl rann... Je zrann, ne mrtv, vte mi... A co ekne doktor!" Katrina Ivanovna piskoila k oknu, kde stla v kout na promknut idli velk hlinn msa s vodou, v n chtla v noci prt dtem a mu ovi prdlo. Takto v noci prala Katrina Ivanovna vlastnorun nejmn dvakrt tdn a nkdy je t astji, proto e u na tom byli tak, e nemli na nov prdlo a ka d len rodiny ml jen jedno jedin, a Katrina Ivanovna pitom nesn ela neistotu a radji se po nocch, kdy v ichni spali, dobrovoln pou tla do vysilujc prce, aby mohla mokr prdlo do rna usu it na nata en e a dt ist, ne aby se musela doma dvat na pnu. Uchopila msu a chtla ji donst Raskolnikovovi, ale div se pod tm bemenem neskcela. Raskolnikov v ak u na el runk, namoil ho ve vod a zaal smvat krev z Marmeladovovy tve. Katrina Ivanovna stla vedle, dr ela se za prsa a bolestiv oddychovala. Sama potebovala pomoc. Raskolnikovovi bylo m dl zejmj , e asi chybil, kdy dal pejetho penst sem. Tak str nk si nevdl rady. "Poljo!" vykikla Katrina Ivanovna, "dobhni rychle k Son! Jestli ji nezastihne doma, nech tam vzkaz, e otce podupali kon, a sem pijde... hned jak se vrt. Le , Poljo! Tum , zabal se do tku!" "B , co mzes!" zvolal nhle ho k ze idle a dl ti e a strnule sedl s vyvalenma okama a nata enma no kama. Pokoj se zatm zaplnil tak, e by jablko nepropadlo. Str nci ode li a na jednoho, kter se je t zdr el a sna il se zahnat zptky na schody lidi, kte se tam natlaili. Zato se ze zadnch pokoj vyhrnuli snad v ichni podnjemnci pan Lippevechzelov a nejdve se tlaili jen ve dvech, ale pak se vevalili do svtnice jako horda. Katrinu Ivanovnu to rozltilo. "Ani umt lovka v klidu nenechte!" rozkikla se na zvdavce. "Na li jste si moc hezk divadlo! A cigarety k tomu! Eheheh! Je t si nara te klobouky!... A taky e tu je jeden v klobouku!... Ven! Mjte aspo trochu cty k mrtvmu tlu!" Umlel ji zchvat dusivho ka le, ale kik pomohl. Ke Katrin Ivanovn tu zejm mli respekt; njemnci se jeden po druhm

tlaili zptky ke dvem s tm podivnm vnitnm uspokojenm, kter lze pozorovat i u nejbli ch lid, kdy potk jejich drah nhl ne tst, a kterho se nevyvaruje nikdo z lid bez vjimky i pes nejupmnj ltost a soucit. Za dvemi se ostatn ozvaly hlasy, e by ho mli dt do nemocnice a e zbyten obt uj lidi. "Tak umrat je zbyten!" vykikla Katrina Ivanovna a u letla otevt dvee, aby na n spustila hromobit, ale na prahu se srazila se samou pan Lippevechzelovou, kter se prv o ne tst dovdla a pispchala zjednat podek. Byla to nramn hdav a nepodn Nmka. "Ach, Bh s nmi!" sprskla ruce. "Fa e mu podupal k. Do nemocnice s nm. J domc pan." "Amlie Ludvigovno! Uvdomte si laskav, co kte!" spustila zvysoka Katrina Ivanovna (s domc mluvila v dycky zvysoka, aby ji "odkzala do pslu nch mez", a ani te si nemohla odept to pot en), "Amlie Ludvigovno!" "U vm povdala jednou pro naposled, aby vy nikdy Amal Ludvigovno, j Amal-Ivan!" "Vy nejste dn Amal-Ivan, ale Amlie Ludvigovna, a proto e nepatm k va im ubohm patolzalm jako pan Lebezjatnikov, kter se te smje za dvemi" (za dvemi se skuten ozval smch a vkiky: "U se chytly!"), "tak vm budu kat i nap t vhradn Amlie Ludvigovno, akoliv za nic nepochopm, pro se vm to osloven nelb. Sama pece vidte, jak ne tst Semjona Zacharovie potkalo! Umr! dm vs, abyste ihned zamkla tyhle dvee a nikoho sem nepou tla. Aspo umt ho nechte v klidu! Jinak, to mi vte, se o va em jednn hned ztra dov sm generln guberntor. Kn e m znal je t jako dvtko a dobe se pamatuje na Semjona Zacharovie, ktermu nejednou prokzal dobrodin. Kdekdo v, e Semjon Zacharovi ml mnoho ptel a ochrnc, kter sm z u lechtil hrdosti nevyhledval, proto e si byl vdom sv ne astn slabosti, ale te," (ukzala na Raskolnikova) "nm pomh jeden lechetn mlad mu , kter m jmn i styky a kterho Semjon Zacharovi znal u jako chlapce, a m ete si bt jist, Amlie Ludvigovno..." To v echno ze sebe pmo chrlila a mluvila stle rychleji, a nhle jej tirdu petrhl ka el. V tu chvli se umrajc probral a zastnal. Katrina Ivanovna k nmu ihned piskoila. Nemocn otevel oi, ale zprvu nic nepoznval a nechpav se zadval na Raskolnikova, kter se nad nm sklnl. Oddechoval s nmahou, t ce a pomalu, kolem rt ml krvavou pnu, na ele mu vystoupil pot. Raskolnikova nepoznal a zkostliv zaal tkat oima kolem sebe. Katrina Ivanovna na nho uprala smutn, ale psn pohled a z o j tekly slzy. "Bo e mj! M rozmakan cel prsa! T krve, t krve!" nakala. "Musme ho svlct z at! Obra se tro ku, Semjone Zacharovii, jestli m e !" ekla mu drazn. Marmeladov ji poznal. "Knze!" zachroptl. Katrina Ivanovna poode la k oknu, opela hlavu o okenn rm a zoufale zapla: "Och, proklet ivot!" "Knze!" hlesl umrajc znova po chvli mlen. "U li-i!" okikla ho Katrina Ivanovna; usly el a zmlkl. Nesmle a teskn ji hledal oima; vrtila se k nmu a stoupla si v hlavch. To ho tro ku uklidnilo, ale ne nadlouho. Jeho pohled zhy utkvl na malik Lidoce (jeho milkovi), kter se zimnin tsla v kout a zrala na nho dtsky vyjevenma, nehybnma oima.

"A... a..." ukazoval na ni zkostliv. Rd by byl nco ekl. "Co zas?" ekla zprudka Katrina Ivanovna. "Bosa! Bosa!" mumlal a skoro nepetn otel oi po bosch no ikch holiky. "Ml!" okikla ho podr dn Katrina Ivanovna. "Sm nejlp v , pro je bosa!" "Slva bohu, doktor!" zaradoval se Raskolnikov. Ve el lka, hledn staeek, Nmec; nedviv se rozhldl, pistoupil k nemocnmu, zmil mu tep, pozorn mu ohmatal hlavu a s pomoc Katriny Ivanovny mu rozepnul ko ili nasklou krv a odhalil hru. Cel hrudnk byl rozdrsan, pohmo dn a rozbit; po prav stran ml zlomeno asi pt eber. Na lev stran, pmo u srdce, byla zlovstn erno lut modina po deru kopytem. Lka se zachmuil. Str nk vysvtlil, e sra en se zapletl do kola a byl vleen a smkn po dla b asi ticet krok. "Div divouc, e se vbec probral," poznamenal lka eptem Raskolnikovovi. "Co myslte?" zeptal se Raskolnikov. "Za chvli skon." "Nen u vbec nadje?" "Ani nejmen ! Mele z poslednho... Mimoto m velmi t kou rnu na hlav... Hm. Leda e bychom mu pustili ilou... ale... to nic nepom e. Za pt a deset minut urit skon." "Snad abyste mu pece jen pustil ilou!" "Snad... Ale jak km, bude to pln zbyten." Nhle se znova ozvaly kroky, lid namakan v chodb se rozestoupili a na prahu se objevil bl staeek, knz se svtostmi umrajcch. Doprovzel ho str nk, kter byl pedtm na ulici. Doktor ihned knzi ustoupil a vymnil s nm vmluvn pohled. Raskolnikov ho uprosil, aby je t aspo chvilinku posekal. Lka pokril rameny a zstal. V ichni ustoupili od l ka. Zpov trvala jen chviliku, umrajc st je t nco chpal a vyr el jen jednotliv nezeteln zvuky. Katrina Ivanovna chytila Lidoku, vzala ze idle chlapce, ustoupila s nimi a do kouta ke kamnm, poklekla a dti si musely kleknout ped n. Holika se pod tsla jako osika, ale ho k klec na holch kolenou rozv n zvedal ruiku, ze iroka se ki oval a klanl se, a nar el elem o podlahu, ale prv to se mu zejm lbilo nejvc. Katrina Ivanovna se kousala do rt a zadr ovala pl; i ona se modlila, ale obas pitom sthla chlapci ko ilku a pes dceina pli odhalen ramnka pehodila tek, kter vklee a pi modlitb sthla z prdelnku. Mezitm se dvee ze zadnch pokoj zaaly zase otevrat pod nporem zvdavc. Tak na chodb se tsnilo stle vce divk, njemnk z celho schodi t, ale dr eli se za prahem. Cel vjev osvtloval jedin oharek svky. Vtom se mezi lidmi na chodb rychle protlaila Poljenka, vyslan za sestrou. Ve la cel udchan po rychlm bhu, sundala tek, na la oima matku, pistoupila k n a vyizovala: "U jde! Potkala jsem ji na ulici!" Matka ji sthla na kolena vedle sebe. Za n se ze shluku ti e a nesmle prodrala jaksi dvka a jej nhl ptomnost v tto svtnici, uprosted bdy, hadr, smrti a zoufalstv, psobila podivnm dojmem. I ona byla v hadrech; jej aty byly lacin, ale poulin pestr, podle vkusu a zvyku jistho zvl tnho prosted, a kiklav, nestoudn prozrazovaly svj el. Soa zstala stt v chodb tsn za prahem, ale dovnit nevstoupila, jen vypla en zrala, a jak se zdlo, nic kolem sebe nevnmala a docela zapomnla i na sv nevhodn pestr aty s dlouhatnskou komickou vlekou, koupen z bhvkolikt ruky, na irokou krinolnu, kterou zahradila cel dvee, i na

svtl botiky, na paraplko, kter v noci urit nepotebovala, ale pesto vzala s sebou, i na sm n kulat slamek s ohniv ervenm prem. Pod tmto slamkem, nasazenm chlapecky na stranu, vyhl ela huben, bled a vyd en tvika s otevenmi sty a oima strnulma hrzou. Soa byla mal, asi osmnctilet, tlounk, ale celkem hezounk blondnka se zajmavma svtle modrma oima. Vyjeven se dvala na postel a na knze; i ona byla udchan rychlou chz. Poslze v ak proniklo i k jejmu vdom u kn a v elijak poznmky mezi lidmi. Sklopila oi, pestoupila prh a stanula ve svtnici, ale stle se dr ela tsn u dve. Zpov a zaopatovn skonilo. Katrina Ivanovna znova pistoupila k mu ov posteli. Knz j udlal msto a ped odchodem j chtl je t ct nkolik povzbuzujcch a t nch slov. "A copak si ponu s tmahle?" peru ila ho oste a podr dn a ukzala na svou drobotinu. "Bh je milostiv, doufejte v pomoc Nejvy ho," zaal knz. "Ech! Milostiv, ale ne k nm!" "To je hch, to je hch, v en pan," potsal hlavou knz. "A to nen hch?" vykikla Katrina Ivanovna a ukzala na umrajcho. "Mo n e ti, kdo to mimovoln zpsobili, budou ochotni nahradit vm aspo to, o jste pi la ztrtou ivitele..." "Vy mi nerozumte!" mvla podr dn rukou. "A co by mi taky nahrazovali? V dy pod ty kon vbhl sm v opilosti! Jakpak ivitel? To nebyl dn ivitel, ale tyran! O rala to byl, v ecko propil. Okrdal ns a nosil to do koalen, zniil v koalnch ivot mn i jim. Zapla pnbh, e umr! O jeden krk m!" "Ve smrteln hodince byste mu mla odpustit, v en pan, to je hch, takov my lenky jsou tuze h n!" Katrina Ivanovna se toila kolem nemocnho, dvala mu pt, otrala mu pot a krev z hlavy, rovnala mu pol te a jen obas od prce vzhldla ke knzi, s nm mluvila. Te se v ak na nj oboila skoro zuiv: "Ech, velebn pane! To v echno jsou przdn slova! Odpustit! Kdyby ho nebyli pejeli, byl by zas pi el opil, v t sv jedin ko ili, pinav a roztrhan jako hadr, a hned by sebou pra til do postele, a j bych se do svitu mchala ve vod, prala bych na nj i na dti a pak bych to su ila za oknem a hned rno bych sedla a spravovala -- takov jsou moje noci!... Tak jakpak ei o odpu tn! Stejn jsem mu v ecko odpustila!" V dal ei j zabrnil hrozn, z hloubi prsou vychzejc ka el. Vyplivla chrchle do kapesnku, keovit si stiskla druhou rukou hru a ukzala kapesnk knzi. Byl cel zakrvcen... Knz svsil hlavu a u nic neekl. Marmeladov byl v agonii; nespou tl oi z tve Katriny Ivanovny, kter se nad nm znova sklonila. Bylo vidt, e by j rd nco ekl, a opravdu tak zaal t ce pohybovat jazykem a nco nezeteln mumlat, ale Katrina Ivanovna pochopila, e ji chce prosit za odpu tn, a hned ho nesmlouvav okikla: "Ml! Nic nechci sly et!... J vm, co mi chce !" Umrajc umlkl, ale v t e chvli jeho tkav pohled spoinul na dvech; spatil Sou... Do t chvle ji nevidl -- stla v temnm kout. "Kdo je to? Kdo je to?" zachroptl nhle spav a bzliv, s hrzou obracel oi ke dvem, kde stla dcera, a zkou el pozvednout se na l ku. "Le ! Le !" okikla ho Katrina Ivanovna. Ale u se s nadlidskm silm pozvedl na lokti. Cize a strnule,

dlouze hledl na dceru, jako by ji nepoznval. V ak ji je t nikdy nevidl v takovch atech. Nhle ji poznal, pon enou, umdlenou, napardnou a stydliv, pokorn ekajc, a na ni pijde ada, aby se mohla rozlouit s umrajcm otcem. Tv se mu zkivila nesmrnm utrpenm. "Soo! Dcerko! Odpus !" vykikl a chtl k n vzthnout ruku, ztratil v ak oporu, svezl se z divanu a t ce padl tv na zem; rychle ho zvedli a ulo ili, ale u dokonval. Soa slab zapla, rozbhla se k nmu, objala ho a strnule ho tak dr ela. Zemel j v nru. "M, co chtl!" zaala Katrina Ivanovna nakat nad mu ovou mrtvolou. "Ale co si te ponu? Za co ho pochovm? A m, m nasytm tyhle?" Raskolnikov k n pistoupil. "Katrino Ivanovno," oslovil ji, "minul tden mi v zesnul mu vylil cel svj ivot a v ecko ostatn... Vte, e o vs mluvil s ctou a obdivem. Onoho veera, kdy jsem se dovdl, jak na vs v ech lp a jak zejmna vs, Katrino Ivanovno, ct a miluje, pesto e propadl t sv ne astn slabosti, onoho veera jsme se stali pteli... Dovolte mi te... bute mi npomocna... abych se mohl svmu zesnulmu pteli odvdit. Tady je... myslm, dvacet rubl, a jestli vm to nco pom e, tak... j... zkrtka, j je t pijdu, urit pijdu... mo n e hned ztra pijdu... Sbohem!" Rychle vy el ze svtnice a prodral se mezi lidmi na schody; ale tam se neekan srazil s Nikodimem Fomiem, kter se o ne tst dovdl a chtl je osobn pe etit. Od vstupu na komisastv se nevidli, ale Nikodim Fomi ho okam it poznal. "Ach, to jste vy?" zeptal se ho. "Zemel," odpovdl Raskolnikov. "Byl u nho doktor i knz, v echno je v podku. Nedlejte t neboh en dn pot e, stejn m souchotiny. Povzbute ji, jestli m ete... J pece vm, e jste hodn lovk..." usml se mu rovnou do o. "Vy jste se ale zamazal krv!" poznamenal Nikodim Fomi, kter pi svtle lucerny rozeznal nkolik mokrch skvrn na Raskolnikovov vest. "Ano, zamazal jsem se... jsem cel od krve!" ekl s podivnm vrazem Raskolnikov, usml se, kvl hlavou a pustil se ze schod. Sestupoval pomalu, nepospchal, horen se tsl, a ani si to uvdomoval, byl naplnn novm, nesmrnm pocitem nhlho plivu plnho a mohutnho ivota. Ten pocit se mo n podobal pocitu odsouzenho k smrti, kter nhle a neekan dostane milost. V pli schod ho dohonil odchzejc knz; Raskolnikov mu beze slova uvolnil cestu a vymnil s nm mlenlivou klonu. Na poslednch schodech v ak za sebou usly el kvapn kroky. Kdosi za nm b el. Byla to Poljenka. Utkala za nm a volala na nho: "Pokejte! Pokejte!" Obrtil se. Sebhla z poslednch schod a stanula tsn u nho, o schod v e. Ze dvora vnikalo matn svtlo. Raskolnikov rozeznal jej hubeoukou, ale milou tviku, usmvajc se na nho a vesele, dtsky na nho hledc. Pibhla se vzkazem, kter se zejm j sam velmi lbil. "Pokejte, jak se jmenujete?... A kde bydlte?" zabrebentila udchanm hlskem. Polo il j ob ruce na ramena a pmo astn se na ni dval. Bla ilo ho se na ni dvat -- sm nevdl pro. "A kdo vs poslal?" "Ale poslala m sestika Soa," odpovdla s je t veselej m smvem holika. "J vdl, e vs poslala sestika Soa."

"Maminka m taky poslala. Kdy mi sestika Soa kala, abych za vmi b ela, maminka k nm pi la a taky ekla: 'Utkej co m e , Poljenko!'" "Mte rda sestiku Sou?" "Mm ji rda nejvc ze v ech!" ekla Poljenka njak zvl pevn a jej smv nhle zvroucnl. "A m budete mt tak rda?" Msto odpovdi uvidl, jak se k nmu pibli uje mal tvika a kypr rtky, naivn na pulen k polibku. Nhle ho keovit sevely ruiky tenouk jako sirky, hlava se zaboila do jeho ramene a holika se ti e rozplakala, tisknouc se k nmu ramenem stle silnji a silnji. "Je mi lto tatnka!" zvedla po chvilce uplakanou tviku a otela si rukama slzy. "Te je na svt sam ne tst!" dodala neoekvan s roz afnm vrazem, o kter se usilovn sna dti, kdy je nhle napadne, e budou mluvit jako "velc". "A ml vs tatnek rd?" "Nejvc ze v ech ml rd Lidoku," pokraovala stle velmi v n a bez smvu, u docela jako dospl, "nejvc proto, e je malik, a pak proto, e je nemocn, v dycky j nco pinesl. A ns uil st, m je t gramatiku a nbo enstv," ekla dstojn. "Maminka nic nekala, ale my jsme vdly, e to vid rda, i tatnek to vdl, a maminka m chce uit francouzsky, proto e u je as, abych se vzdlvala." "A modlit se umte?" "Jak bych neumla! U dvno. J u se modlm pro sebe, proto e u jsem velk, ale Kolja s Lidokou se modl s maminkou nahlas; nejdv odkaj 'Bohorodiku' a pak je t jednu modlitbiku: 'Bo e, odpus a po ehnej sestice Son', a pak je t: 'Bo e, odpus a po ehnej na emu druhmu tatnkovi', proto e n star tatnek u zemel, a tenhle je n druh, ale my se za tamtoho taky modlme." "Poljenko, j se jmenuju Rodion. Pomodlete se nkdy tak za m: 'A za slu ebnka tvho Rodiona' -- nic vc." "A do smrti se za vs budu modlit," ekla horoucn holika a nhle se k nmu opt se smchem pitiskla a znovu ho pevn objala. Raskolnikov j ekl jmno i adresu a slbil, e hned ztra k nim urit pijde. Holika od nho ode la cel u vytr en. Kdy vy el z domu, lo u na jedenctou. Pt minut pot stl na most, na tm mst, odkud se prve vrhla do vody ona ena. "Dost!" pronesl rozhodn a slavnostn. "Pry s peludy, pry s umlmi strachy, pry s vidinami!... ivot neskonil! Copak jsem te ne il? Ne, mj ivot nezhasl se ivotem t star bby! Dej j bh nebe -- a dost, drah pan, mla jste nejvy as jt na odpoinek! Te je krlovstv svtla a rozumu a... vle a sly... a uvidme! Uvidme, kdo s koho!" dodal pov en, jako by mluvil k njakm temnm silm a vyzval je k boji. "A to jsem se u smioval s tm, e budu t na pdi prostoru! ... Jsem sice je t stra n zeslbl, ale nemoc u , jak se zd, pe la. Vdl jsem, e pejde, kdy jsem odchzel z domova. Pokat: k Poinkovovu domu je odtud pr krok. Urit musm zajt k Razumichinovi, i kdyby to nebylo pr krok... a vyhraje szku!... A si m i on njakou radost, co na tom, a !... Sly, sly je teba: bez sly nic nedok e ; a slu zsk zase jen silou, a prv o tom oni nemaj pont," uzavel hrd a sebevdom a t ce motaje nohama odchzel z mostu. Hrdost a sebevdom v nm narstaly ka dm okam ikem; v ka d dal chvli u byl jin lovk ne pedtm. Ale co se vlastn tak zvl tnho pihodilo, e se s nm udla takov zmna? To sm nevdl; jako

lovk, kter se chyt stbla, ml nhle pocit, e i on "m e t, e ivot neskonil, e nezhasl se ivotem t star bby". Mo n e udlal ukvapen zvr, ale o tom neuva oval. "Ale pesto jsem prosil, aby vzpomnali na slu ebnka Rodiona," blesklo mu nhle hlavou, "ale to bylo... pro v echny ppady!" dodal a sm se musel zasmt tomu klukovskmu kousku. Ml bjenou nladu. Razumichina na el snadno; v Poinkovov dom u novho njemnka znali a domovnk mu hned ukzal, kam m jt. U v pli schodi t bylo sly et hluk a iv halas poetn spolenosti. Dvee na schody byly dokon, ozvaly se vkiky, hdka. Razumichinv pokoj byl prostorn, se lo se tam asi patnct lid. Raskolnikov zstal v pedsni. Za pep kou se tam toily dv slu ky domcch kolem dvou velkch samovar, lahv, tal a ms s pirohy a jdlem tak z kuchyn Razumichinovch domcch. Raskolnikov si dal Razumichina vyvolat. Pibhl cel nad en. Na prvn pohled bylo zejm, e je siln napil, a akoliv se nikdy nezpil do nmoty, tentokrt ml opravdu v hlav. "Posly ," vykldal mu chvatn Raskolnikov, "pi el jsem ti jen ct, es vyhrl szku a e lovk opravdu nikdy nev, co se s nm m e stt. Ale dovnit nem u -- jsem tak zeslbl, e div neupadnu. Tak tedy sbohem a ij blaze! A ztra pij." "V co, j t doprovodm! Kdy ty sm k , e jsi zeslbl, tak..." "A co tv host? Kdo je ten kudrnat, co sem zrovna nakoukl?" "Ten? Copak vm? Asi strkv znm, ale mo n e pi el jen tak... J tu s nimi nechm strka, je to asn lovk, koda e se s nm hned nem e seznmit. Ale co, mohou mi bt v ichni ukraden! A j jim te taky, a pak, musm se trochu osv it, nev , love, jak jsi pi el vhod -- je t dv minuty, a byl bych se tam popral! L ou, a se hory zelenaj... Nedovede si pedstavit, kam a lovk m e dospt, kdy se d do lhan! Ale pro by sis to vlastn nedovedl pedstavit? Copak my taky nel em? Ale a l ou: zato pak pestanou. Sedni si na chvilku, pivedu Zosimova." Zosimov se na Raskolnikova pmo dychtiv vrhl; bylo vidt, e je na nco nramn zvdav; tv se mu brzy rozjasnila. "Okam it spt!" rozhodl, kdy pacienta jak tak prohldl. "A na noc by bylo dobe vzt jednu tuhle vciku. Vezmete to? Pipravil jsem to u pedtm... takov pr ek." "Teba dva," odpovdl Raskolnikov. A hned pr ek spolkl. "To jsem rd, e ho dovede dom," ekl Zosimov Razumichinovi. "Uvidme, jak bude ztra, dnes to vypad dokonce velmi dobe -nebe a dudy proti tomu, co bylo pedtm. Clovk by mohl t sto let a pod by se mohl uit..." "V , co mi po eptal Zosimov te, kdy jsme odchzeli?" spustil iv Razumichin, jen vy li na ulici. "Budu s tebou mluvit oteven, love, proto e tamti jsou v ichni pitomci. Zosimov mi nadil, abych se s tebou po cest bavil a tebe taky piml, abys hodn povdal, a pak abych mu ekl co, proto e pr m domnnku... e ses... pomtl nebo do toho nem daleko. Jen si to pedstav! Za prv jsi stokrt chytej ne on, za druh, jestli nejsi pomaten, tak ti m e bt srden jedno, e m takov pitomosti v hlav, a za tet tahle hrouda masa, kter je podle oboru chirurg, se najednou zblznila do du evnch chorob a na tu domnnku o tob ho pivedla tvoje dne n rozmluva se Zametovem." "Zametov ti v ecko ekl?" "V ecko, a dobe udlal. Aspo jsem te pochopil cel pozad, i Zametov v ecko pochopil... Zkrtka a dobe, Roo, vci se maj tak... Jsem te krapet opil... Ale to nevad... vci se maj

tak, e ta my lenka... rozum , se jim opravdu vtrala... rozum ? Toti , nikdo se ji neodv il vyslovit nahlas, proto e je to ohavn pitomina, a zvl kdy zatkli toho natrae, v ecko jednou prov dy splasklo a skonilo. Tak pro jsou tak pitom? J za to tenkrt Zametova krapet osolil, ale to je mezi nmi, love; prosm t, ne abys mu dal nkdy znt, e to v , v iml jsem si, e je nedtkliv; bylo to u Lavizy, ale dnes, dnes se v ecko vysvtlilo. V echno m na svdom ten Ilja Petrovi! To on tenkrt zneu il toho, es jim na komisastv omdlel, ale pak se za to sm stydl, j to dobe vm..." Raskolnikov dychtiv poslouchal. Razumichin mu v opilosti prozrazoval kdeco. "Omdlel jsem tenkrt proto, e tam bylo dusno a pchla tam olejov barva," ekl Raskolnikov. "Je t mi to vysvtluje! A nejen barva -- zpal se pipravoval cel msc, Zosimov to m e dosvdit! Ale neum si pedstavit, jak je ten mldenec te znien! 'J cel nestojm za jeho malek!' k. Jako za tvj. Nkdy m, love, dobr ich. Ale ta lekce, ta dne n lekce v Ki lovm palci, to je vrchol dokonalosti! Tys ho pece nejdve vydsil, vydsil a k nepetnosti. Tys ho pece znova skoro pesvdil, e na t ohavn pitomosti nco je, a pak jsi na nj najednou vyplzl jazyk: 'Koukej, co ses dovdl!' Dokonal! Rozdrtils ho, zniil! Na mou du i, tys mistr, ano, takhle se na n mus! koda e jsem u toho nebyl! Nemoh se t te dokat. Tak Porfirij by se s tebou rd seznmil..." "Tak... u i ten... A pro jsem byl vlastn zaazen mezi blzny?" "Toti mezi dn blzny. Opravdu, love, myslm, e jsem ti toho napovdal pespli ... V , pekvapilo ho prve to, e t zajm jedin ta vc, ale te u je jasn, pro t zajm, te, kdy znme v echny okolnosti... jak t to tehdy rozililo a jak se to propletlo s tvou nemoc... love, te mm tro ku v hlav, prost, ert v, co to m za domnnku... Rkm ti, e se zblznil do du evnch chorob. Ale na to se vyka li..." Chvli oba mleli. "Posly , Razumichine," zaal Raskolnikov, "tob to povm: jdu od jednoho nebo tka, njak ednk umel... dal jsem jim v ecky penze... a mimoto m te lbalo jedno stvoen, kter by, i kdybych nkoho zabil, pesto... zkrtka, vidl jsem tam je t jedno stvoen... s ervenm prem... ale ne, j vanm, jsem stra n slab, podepi m... zanaj schody..." "Co je ti? Co je ti?" ptal se polekan Razumichin. "Trochu se mi to hlava, ale to celkem nevad, hlavn je mi smutno, tak stra n smutno! Jako en... ano! Podvej, co je to? Podvej, podvej!" "A co?" "Copak nevid ? V mm pokoji se svt, vid ? V t kve..." Stli u ped poslednmi schody, proti dvem bytn, a zdola bylo skuten vidt, e je v Raskolnikovov komrce rozsvceno. "To je divn! Mo n Nastasja," mnil Razumichin. "V tuhle dobu u m nikdy nen, to u dvno sp, ale... mn u je v ecko jedno! Sbohem!" "Co t napad! Pece t doprovodm a nahoru!" "Vm, e a nahoru, ale j ti chci stisknout ruku tady a rozlouit se tady. No tak, dej sem ruku, sbohem!" "Co je ti, Roo?" "Nic. Tak jdeme, bude svdek..." li do schod a Razumichinovi blesklo hlavou, e Zosimov m mo n pravdu. "Ech! Dodlal jsem ho tm svm vannm!" bruel si pro sebe. Kdy do li tsn ke dvem, nhle usly eli hlasy.

"Tak co je to tu?" vybuchl Razumichin. Raskolnikov vzal prvn za kliku a otevel dvee dokon. Otevel a stanul na prahu jako zkamenl. Ve svtnici sedly na divanu jeho matka a sestra a u pldruh hodiny na nho ekaly. Jak to, e nejmn ze v eho se nadl jich a nejmn ze v eho myslel na n, akoliv byl dokonce dnes znovu zpraven, e vyjely, e jedou a co nevidt pijedou? Celou tu pldruhou hodinu jedna pes druhou vyslchaly Nastasju, kter ped nimi doposud stla a zatm u jim vylila ka dou malikost. Byly cel bez sebe zd enm, kdy usly ely, e "dneska utekl", nemocn, a jak vysvtalo z vyprvn, dozajista v horece! "Bo e, co se s nm stalo!" Ob plakaly, ob prodlaly za tu pldruhou hodinu ekn uinnou kalvrii. Raskolnikova uvtal radostn, nad en jsot. Ob se k nmu rozbhly. Ale on stl jako mrtv; nhl nesnesiteln poznn ho zdrtilo jako hromov der. Ani jeho ruce se nepozvedly, aby je objaly -- neml v nich slu. Matka i sestra ho prudce objmaly, lbaly ho, smly se i plakaly... Udlal krok, zapotcel se a svalil se v bezvdom na zem. Zmatek, vyd en vkiky, nek... Razumichin, kter stl ve dvech, vpadl do pokoje, chytl nemocnho svma silnma rukama a v okam iku ho ulo il na divan. "To nic nen, to nic nen!" chrlil na matku a na sestru. "To jsou jen mdloby, to nestoj za e. Zrovna ped chvl kal doktor, e mu je mnohem lp, e u je pln zdrv! Vodu! Vidte, u pichz k sob, no, u se probral!" A chytil Dunku za ruku tak, e j ji div nevykloubil, a pinutil ji, aby se sklonila nad divan a pesvdila se, " e u se probral". Matka i sestra zraly na Razumichina radostn a vdn jako na prozetelnost; v dy u od Nastasji sly ely, co pro jejich Rou za celou dobu, kdy stonal, udlal ten " ikovn mladk", jak ho je t t veer v dvrn rozmluv s Duou nazvala sama Pulcherija Alexandrovna Raskolnikovov.Dl tet Raskolnikov se pozvedl a posadil se na divanu. Slabm posunkem naznail Razumichinovi, aby zarazil pval svch zmatench a horlivch tch, je chrlil na matku a na sestru, vzal ob za ruce a dlouho mlky upral zrak hned na tu, hned na onu. Matku jeho pohled polekal. etla v tom pohledu a muiv siln cit, ale zrove v nm bylo cosi strnule utkvlho, skoro nepetnho. Pulcherija Alexandrovna se rozplakala. Dunka byla bled, jej ruka v bratrov ruce se chvla. "Te jdte dom... s nm," ekl pervanm hlasem a ukzal na Razumichina, "a a ztra, ztra si v echno... Kdy jste pijely, u dvno?" "Naveer, Roo," odpovdla Pulcherija Alexandrovna, "vlak ml hrozn zpo dn. Ale j te od tebe neodejdu ani za nic, Roo! Zstanu pes noc tady u tebe..." "Netrapte m!" vyrazil Raskolnikov a podr dn se ohnal rukou. "J u nho zstanu!" zvolal horliv Razumichin. "Ani na vteinu se od nho nehnu, tamti doma mi mohou bt ukraden, a se stavj teba na hlavu! Tam te vldne strek." "Jak, jak se vm jenom odvdm!" zaala u Pulcherija Raskolnikovov, znovu tisknouc Razumichinovi ruce, ale Raskolnikov j opt skoil do ei: "Nesnesu to, nesnesu, " opakoval podr dn, "netrapte m! Dost, jdte u ... U to nesnesu!..." "Pjdeme, mami, aspo na chvilku vyjdeme ze svtnice," eptala polekan Dua, "vid pece, e mu pit ujeme!" "To se na nj po tech letech nesmm ani podvat, " rozvzlykala se Pulcherija Alexandrovna.

"Pokejte!" zadr el je je t. "Pletete jedno pes druh, a j se nem u soustedit... Mluvily jste s Lu inem?" "Nemluvily, Roo, ale v u , e jsme pijely. Roo, sly ely jsme, e Petr Petrovi byl tak hodn a dnes t nav tvil," dodala trochu bzliv Pulcherija Alexandrovna. "Ano... byl tak hodn... Duo, prve jsem Lu inovi ekl, e ho shodm ze schod, a ukzal jsem mu dvee..." "Ale prosm t, Roo! Opravdu... snad nechce ct," zaala polekan Pulcherija Alexandrovna, ale zarazila se pi pohledu na Duu. Avdo ja Romanovna upen hledla na bratra a ekala, co je t ekne. O vstupu mezi nm a Lu inem u je zpravila Nastasja, pokud co pochopila a byla s to vylit, a ob byly cel vyerpan ohromenm a nedokavost. "Duo," mluvil s pemhnm Raskolnikov. "J si ten satek nepeju, a proto hned ztra to prvn, co Lu inovi ekne , bude, e ho odmtne tak, aby u sem ani nepchl!" "Mj ty bo e!" vyjekla Pulcherija Alexandrovna. "Uva jen, co k , brate!" vybuchla Avdo ja Romanovna, ale hned se ovldla. "Ale snad te nejsi docela pi smyslech, jsi unaven," dokonila smrn. "Mysl , e mluvm z cesty? Kdepak... Ty si bere Lu ina kvli mn. Ale j dn obti nepijmm. A proto do ztka napi dopis... odmtnut... Rno mi ho d pest, a bude to!" "To nemohu udlat!" vykikla ura en dvka. "Jakm prvem..." "Dunko, ty jsi tak pli horkokrevn, pesta, a ztra... Copak nevid ..." vydsila se matka a piskoila k Dun. "Ach, radji u pjdeme!" "Fantazruje!" zahalasil podnapil Razumichin. "Jak by se mohl opov it! Ztra ho to blznn pejde... Ale dneska ho skuten vyhodil. To se mus nechat. A tamten se rozilil... Pedn el nm tady, vystavoval na odiv svoje znalosti, ale odthl cel schlpl..." "Je to tedy pravda?" zapla Pulcherija Alexandrovna. "Na shledanou ztra, brate," ekla soucitn Dua. "Pojme, mami... Sbohem, Roo!" "Posly , sestro," volal za n s vyptm poslednch sil, "j nemluvm z cesty. Ten satek je niemnost. A si jsem j niema, ale ty nesm ... snad nkdo... ale j, a jsem niema, ale takovou sestru za svou sestru pokldat nebudu. Bu j, anebo Lu in! Jdte..." "Ty ses zblznil! Tyrane!" zaval Razumichin, ale Raskolnikov u neodpovdl nebo mo n neml slu odpovdt. Zvrtil se na divan a pln vyerpan se obrtil ke zdi. Avdo ja Romanovna se zjmem pohldla na Razumichina; v ernch och j blsklo a Razumichin se pod tm pohledem a zachvl. Pulcherija Alexandrovna stla jako soln sloup. "Za nic na svt odtud neodejdu!" eptala skoro zoufale Razumichinovi. "Zstanu tu nkde... doprovote Duu." "A v ecko jen pokazte!" za eptal tak cel bez sebe Razumichin. "Pojte, vyjdeme aspo na schody. Nastasjo, posvi nm! Na mou du i," pokraoval polohlasem na schodech, " e ns prve, m a doktora, div neztloukl! Pochopte to pece! I doktora! A i ten mu ustoupil, aby ho nepopouzel, ode el, a j zstal dole hldat, ale on se tady zatm oblkl a ufoukl nm. A jestli ho budete popouzet, tak nm ufoukne zas, te v noci, a nco si teba udl..." "Bo e, co to kte!" "A pak, Avdo ja Romanovna ani nem e do tch va ich pokoj sama! Jen uva te, kde jste se octly! Ten mizera Petr Petrovi vm taky moh najt nco lep ho... Ale j jsem tro ku opil, proto...

nadvm, toho si ne..." "Ne, j pjdu k jeho bytn," stla na svm Pulcherija Alexandrovna, "a uprosm ji, aby ns u sebe s Duou tuto noc nechala pespat. Takhle od nho nemohu odejt, ne, nemohu!" Pi t rozmluv stli na schodech zrovna pede dvemi bytn. Nastasja jim z poslednho schodu svtila. Razumichin byl velmi rozilen. Je t ped plhodinou, kdy doprovzel Raskolnikova dom, byl sice, jak sm piznval, trochu upovdan, ale jinak pln stzliv a tm sv , pesto e ten veer vypil asn mno stv vna. Te se v ak jeho nlada zmnila pmo v jaksi vytr en a zrove mu v echno, co vypil, znova nhle a s dvojnsobnou prudkost stouplo do hlavy. Dr el ob eny za ruce, pemlouval je a s asnou otevenost na n chrlil sv dvody, a nejsp aby jim dodal pesvdivosti, tiskl obma skoro pi ka dm slov tm bolestiv ruce a bez nejmen ho ostychu pmo hltal oima Avdo ju Romanovnu. Ob obas bolest vytrhly ruku z jeho ohromnho kostnatho klepeta, on v ak nejen nepozoroval, co je toho pinou, nbr je k sob pitahoval je t nalhavji. Kdyby mu te byly poruily, aby se k jejich slu bm vrhl po hlav ze schod, byl by to okam it vykonal a ani vteinku by nevhal a o niem neuva oval. Pulcherija Alexandrovna, bez sebe strachy o svho Rou, sice pozorovala, e si mlad mu pon dost vstedn a pespli bolestiv j mak ruku, ale dvala se na nho, jako by j ho seslalo samo nebe, a proto mysln ty vstedn malikosti pehl ela. Avdo ja Romanovna pak, pesto e byla stejn rozilen a pesto e nebyla nikterak ustra en povahy, zachycovala s ohromenm, ba skoro s lekem divoce planouc pohledy ptele svho bratra a jen bezmezn dvra, v n byla utvrzena v m, co o tomto podivnm mladkovi vyprvla Nastasja, j pomohla pekonat poku en, aby ped nm utekla a matku odthla s sebou. Pitom chpala, e mu te u asi neuteou. Ostatn za njakch deset minut se jak tak uklidnila: Razumichin u byl toti takov, e ml v dycky srdce na dlani, a byl v jakkoli nlad, a tak ka d velmi brzy poznal, s km m co init. "Kdepak, k bytn nem ete, to byste udlala stra livou hloupost!" pesvdoval kiklav Pulcheriji Alexandrovnu. "Jste sice matka, ale jestli tady zstanete, do enete ho k zuivosti, a kdopak v, co se pak m e stt. Posly te, provedu to takhle: te ho ohld Nastasja, a j vs ob zavedu k vm, proto e samy po ulicch nem ete, tady v Petrohrad je to po thle strnce... Rad i nemluvit!... Hned od vs pak zaskom sem a za tvrt hodinky, na to vm dm estn slovo, u vs budu zptky se zprvou, jak mu je, jestli sp a tak dle. A pak, posly te! Od vs pak poletm dom, mm tam hosty, v ichni jsou opil, a stavm se pro Zosimova, to je doktor, kter ho l, je tak u mne, ale nen opil; ten se neopije nikdy! Vythnu ho k Rokovi a odtud hned zas pobhnu k vm, to znamen, e bhem hodiny o nm dostanete dv zprvy -jednu dokonce od doktora, pova te, od doktora! To u je nco jinho ne ode m! Jestli to s nm bude patn, psahm, e vs sem sm odvedu, ale jestli to bude dobr, tak si pjdete lehnout. A j tu zstanu a do rna v sce, vbec o mn nebude vdt, a Zosimova donutm, aby pespal u bytn, tak e bude pod po ruce. A kdo mu te vc prospje, vy nebo doktor? Myslm, e doktor, doktor! Tak jen jdte pkn dom! Ale k bytn nem ete; j m u, ale vy nem ete, nenech vs u sebe, proto e... proto e je hloup husa. Bude rlit kvli Avdo je Romanovn, abyste vdly, a kvli vm taky... Ale kvli Avdo je Romanovn urit. M nevyzpytatelnou, docela nevyzpytatelnou povahu! J jsem ostatn taky hlupk... Ale co! Jdeme! Vte mi? No tak, vte mi, nebo

ne?" "Pjdeme, mami," ekla Avdo ja Romanovna, "spolehnte se, e udl, co slibuje. Vzksil u bratra, a jestli tu doktor opravdu zstane pes noc, co je t m eme chtt?" "Vidte, vy... vy m chpete, vy jste andl!" vybuchl nad en Razumichin. "Jdeme! Nastasjo! A u jsi nahoe a se tam u nj se svtlem. Za tvrt hodinky jsem tu zptky..." Pulcherija Alexandrovna nebyla sice je t docela pesvden, ale u neodporovala. Razumichin je vzal ob pod pa a vlekl je ze schod. Ale docela bez obav nebyla: "Je to sice ikovn a hodn lovk, ale je s to provst, co slibuje? V tomhle stavu!..." "J vm rozumm, vy si myslte, jak m u v tomhle stavu!" vytu il a peru il jej vahy Razumichin, rzujc ohromnmi kroky po chodnku, e mu ob eny sotva staily, co v ak vbec nepozoroval. "Nesmysl! Toti ... jsem o ral jako tgo, ale to nevad, to nen z vna, to se mi tak vrazilo do hlavy, e jsem se s vmi setkal... Ale na m se vyka lete! M si nev mejte, j vanm, j vs nejsem hoden... J vs nejsem hoden ani za mk! ...A vs dovedu, honem si tady u prplavu vyleju na hlavu dva kbelky vody, a bude to... Ani nevte, jak vs mm ob rd!... Nesmjte se, ani se nezlobte!... Zlobte se na v ecky, jen ne na m! J jsem jeho ptel a tedy i v ptel! Chci to... Tu il jsem, e to tak bude... loni byla takov chvle... Ale ne, vbec nic jsem netu il, spadly jste zrovna z nebe. J dneska asi celou noc nezamhoum oi... Zosimov ml prve strach, e by mohl ze let... Proto ho nesmme dr dit..." "Co to povdte!'' vykikla matka. "Opravdu to doktor tak ekl?" zeptala se polekan Avdo ja Romanovna. "Opravdu, ale nen to ono, vbec ne. Dal mu u i lk, njak pr ek, jak jsem vidl, a vtom jste pijely vy... Ech!... Kdybyste byly rad i pijely ztra! Dobe, e jsme ode li. A za hodinu vm d zprvu sm Zosimov. Ten nen tak opil! J u pak taky nebudu opil... Pro jsem se tak nalil? Ale proto, e m ti bdci zathli do hdky. A j se tak zaek, e u se nebudu hdat!... Takov nesmysly van! Div jsem se s nimi nepopral! Nechal jsem tam vldnout strka... Vily byste, e daj pln odstrann osobnosti, e si v tom pmo libuj? Jen aby lovk nebyl sm sebou, aby se co nejm podobal sm sob! Zrovna v tomhle vid nejvy pokrok. A kdyby se alespo projevovali jako osobnosti v tom lhan, ale..." "Posly te," peru ila ho nesmle Pulcherija Alexandrovna, ale tm jen pilila olej do ohn. "Co si zas myslte?" kiel Razumichin je t vc. "Snad si nemyslte, e se vztekm, proto e l ou? Nesmysll J mm lhan rd! Lhan je jedin vsada lovka mezi v emi ostatnmi organismy. Pes le k pravd! Prv proto jsem lovk, e l u. Ale nikdo nikdy je t nedospl k pravd, dokud naped trnctkrt nezalhal, a dost mo n i stotrnctkrt, to lovka svm zpsobem ct. Jen e my ani lht svm vlastnm mozkem neumme! L i si, ale l i ze sv hlavy, a j t za to zlbm. kat svou vlastn nepravdu je pece skoro lep , ne hlsat jen ciz pravdu. V prvnm ppad jsi lovk, ale ve druhm jsi docela obyejn papou ek! Pravda se neztrat, ale ivot se d zardousit, pklad je dost! Co my dnes vlastn jsme? V ichni, bez vjimky v ichni, a jde o vdu, vvoj, my len, vynlezy, idely, tu by, liberalismus, sudek, zku enost, prost o v echno, ve v em v udy jsme teprve ci, kte sed v prvn ppravn td gymnzia! Zalbilo se nm t z cizho rozumu -- je to v ns! Nemm pravdu? Povdm, je to tak?" vykikoval Razumichin a svral jim ruce a

cloumal jimi. "Je to tak?" "Bo e mj, opravdu nevm," zakoktala zmaten chudinka Pulcherija Alexandrovna. "Je, je... teba e s vmi ve v em nesouhlasm," pipojila v n Avdo ja Romanovna a vzpt zapla, tak siln j v tom okam en stiskl ruku. "Je? kte, e je? To znamen, e jste... e jste..." jsal nad en, " e jste zdlo dobroty, istoty, rozumu a... dokonalosti! Uka te ruku, uka te... a vy taky, a tady na mst kleknu a zlbm vm je!" A poklekl vprosted chodnku, v tu chvli na tst liduprzdnho. "Pestate, prosm vs, co to dlte?" volala k smrti vyd en Pulcherija Alexandrovna. "Vstate, vstate!" smla se a zrove dsila Dua. "Ani za nic na svt, dokud mi nepodte ruce! Tak, to sta, u jsem na nohou a jdeme! Jsem ne astn ulpas, nejsem vs hoden, jsem opil, stydm se... Nejsem hoden vs milovat, ale koit se vm je povinnost ka dho, pokud nen pln hovado! A j se kom... Tak, a u jsme u va eho bytu. Rodion u jen proto prvem prve vyhodil va eho Petra Petrovie! Jak se mohl odv it poslat vs do takovch pokoj! To je skandl! Vte, kdo sem chod? A vy jste pece jeho nevsta! Jste pece jeho nevsta, e? Tak vm tedy eknu, e v enich je pkn mizera!" "Posly te, pane Razumichine, zapomnte, e..." zaala Pulcherija Alexandrovna. "Ano, ano, mte pravdu, zapomnl jsem se, je mi hanba!" omlouval se honem Razumichin. "Ale... ale... nesmte se na mne zlobit, e takhle mluvm! J to myslm upmn, nekm to proto, e... ehm! To by bylo podl, zkrtka nekm to proto, e jsem se do vs... ehm!... No, je to tak, ale nemohu, nepovm pro, nesmm!... Ale my v ichni, hned jak prve ve el do dve, jsme poznali, e ten lovk nepat do na eho kruhu. Ne snad proto, e pi el naondulovan od kadenka, ani proto, e honem vystavoval na odiv svou moudrost, ale proto, e to je picl a spekulant, proto e to je skrblk a ejd. Vy se domnvte, e je chytr? Kdepak, je to hlupk, hlupk! Copak se k vm hod? Panebo e! Vte, milostiv dmy," zastavil se nhle, u na schodi ti k pokojm, "tamti u mne v byt jsou sice v ichni opil, ale zato jsou v ichni estn, a a si teba i l eme, proto e i j pece l u, tak se nakonec prol eme k pravd, proto e jdeme po u lechtil cest, kde to Petr Petrovi... nejde po u lechtil cest. A teba e jsem na n ped chvl tak nadval, pesto si jich v m, dokonce i toho Zametova, kterho si nev m, mm rd, proto e je to je t tn! A i to zve Zosimova, proto e je poctiv a zn svou vc... Ale dost u , v ecko eeno, v ecko odpu tno. Odpu tno? Opravdu? No, pojme. Tuhle chodbu znm, kdysi jsem tu byl, tady v sle ti se stal skandl... tak kdepak to mte? Kter pokoj? Osmiku? Na noc se zamknte, nikoho nepou tjte dovnit. Za tvrt hodiny se vrtm a povm vm, co je novho, a pak pijdu je t asi za pl hodiny se Zosimovem, uvidte! Sbohem, u utkm!" "Bo e mj, Dunko, jak to v ecko skon?" posteskla si dcei znepokojen a zkostliv Pulcherija Alexandrovna. "Uklidnte se, mami," domlouvala j Dua, odkldajc klobouek a pl tk, "sm Bh nm seslal toho pna, akoliv pi el rovnou z njak pitky. M eme se na nho spolehnout, to mi vte. A v ecko, co u pro bratra udlal..." "Ach, Dunko, bh sm v, jestli pijde! Jak jsem jen mohla nechat Rou samotnho!... Pedstavovala jsem si to setkn docela jinak! Jak na ns byl hrub, jako by nebyl rd, e ns vid..." V och se j zaleskly slzy.

"Ne, ani zdaleka ne, mami. Nevidla jste dobe, ustavin jste plakala. Je cel znien t kou nemoc, tm je to." "Ach, ta jeho nemoc! Co to jen m e bt, co to m e bt! A jak s tebou mluvil, Duo!" ekla matka a nesmle se sna ila st z dceinch o, co si mysl, napl u ut en tm, e Dua Rou hj, a tedy mu u asi odpustila. "Vm, e si to do ztka rozmysl," dodala ve snaze vyzvdt v ecko. "A j zas myslm, e ztra bude mluvit stejn... o tom," odpovdla stroze Avdo ja Romanovna, a to byl ov em kmen razu, proto e Pulcherija Alexandrovna se te pli bla na tohle zavdt e. Dua k n pistoupila a polbila ji. Matka ji beze slova vele objala. Pak usedla a plna neklidu ekala na Razumichina a nesmle pozorovala dceru, kter tak v oekvn zaala pechzet se zk enma rukama sem a tam po pokoji, ponoen do vlastnch vah. Toto pechzen z kouta do kouta bylo starm zvykem Avdo ji Romanovny a matka se v dy trochu bla vytrhovat ji v takovch chvlch ze zamy len. Razumichin byl pirozen sm n tm, jak zprudka, v opilosti v niv vzplanul k Avdo je Romanovn; ale mnoh, kdo by Avdo ju Romanovnu vidl zejmna nyn, kdy se zk enma rukama teskn a zamy len pechzela po svtnici, byl by mu to mo n odpustil, i kdyby ho neomlouvala u jeho povznesen nlada. Avdo ja Romanovna byla neobyejn slin -- vysok, obdivuhodn urostl, statn a sebevdom, a to se projevovalo v ka dm jejm hnut, ale ani v nejmen m to neubralo jejm pohybm na lehkosti a pvabu. Rysy oblieje pipomnala bratra, ji v ak bylo mo n-o nazvat krasavic. Vlasy mla tmav plav, o mlo svtlej ne bratr, oi skoro ern, jiskrn a hrd, ale v nkterch chvlch neskonale dobr. Byla bled, ale ne chorobn, z tv j zila sv est a zdrav. sta mla trochu mal a doln rtk, kypr a jasn erven, vystupoval kupedu, stejn jako brada, jedin to nesoumrnost t krsn tve, dodvajc j v ak cosi velmi charakteristickho a snad i trochu pov enho. Jej vraz byl v dy sp e v n a zahlouban ne vesel; ale jak zato t tvi slu el smv, jak j slu el smch, vesel, mlad a upmn! Jak div, e vzntliv, oteven, prost, estn, bohatrsky siln a opojen Razumichin, kter nikdy nic podobnho nevidl, na prvn pohled ztratil hlavu! Mimoto ho nhoda jako naschvl svedla s Duou v krsnm okam iku lskyplnho a radostnho shledn s bratrem. Potom vidl, jak j rozhoenm zacukal doln rtk pi opov livch a krut nevdnch bratrovch pkazech -- a byl ztracen. Ml ostatn pravdu, kdy se pedtm na schodech v opilosti uekl, e Raskolnikovova nevyzpytateln bytn Praskovja Pavlovna na nho bude rlit nejen kvli Avdo je Romanovn, nbr mo n i kvli Pulcheriji Alexandrovn. Pesto e Pulcheriji Alexandrovn bylo u tiatyicet let, uchovala si jej tv stle je t stopy nkdej krsy, mimoto vypadala na sv lta velmi mlad, jak tomu bv skoro v dycky u en, kter si udr ely a do st du evn jas, sv est dojm a istou velost srdce. Dodejme v zvorce, e udr et si to v ecko je jedinm prostedkem, jak neztratit krsu ani v st. Vlasy u j zanaly edivt a idnout, kolem o se dvno objevily vjky drobnch vrsek, tve vpadly a vyschly od starost a trpen, a pesto byla jej tv krsn. Byl to vlastn Dunin portrt, jen e po dvaceti letech a bez charakteristickho dolnho rtku, kter u n nebyl vyhrnut. Pulcherija Alexandrovna byla citliv, av ak ne pepjat, nesml a povoln, av ak jen do urit meze; dovedla leccos povolit a pistoupit na leccos, co nkdy bylo i v rozporu s jejmi nzory, ale dn okolnosti ji nemohly pimt, aby pekroila urit meze estnosti, zsad a nejvnitnj ho

pesvden. Pesn za dvacet minut po Razumichinov odchodu se skuten ozvalo dvoj tlumen, ale kvapn zabu en na dvee; Razumichin se vrtil. "Dl nepjdu, pospchm," drmolil, kdy otevely. "Sp jako dudek, hluboce a klidn, a dej bh, aby tak spal aspo deset hodin. Je u nj Nastasja, nakzal jsem j, aby tam zstala, dokud se nevrtm. Te pithnu Zosimova, a a vm pod hl en, tak muste i vy na kut, vidm, e jste uondan a bda!" A u se hnal po chodb pry. "To je ale ikovn... obtav mladk!" zvolala nadmru pot en Pulcherija Alexandrovna. "Jak se zd, vborn lovk!" odpovdla s jistou velost Avdo ja Romanovna, kter u zas zaala pechzet po svtnici. Skoro za hodinu se na chodb rozlehly kroky a znovu nkdo zaklepal. Ob eny ekaly, nyn u v pln dve, e Razumichin spln, co slbil; a skuten piml Zosimova, aby s nm el. Zosimov kvli Raskolnikovovi ochotn opustil oslavu, ale k enm el s nechut a velkou nedvrou, myslel, e opil Razumichin pehn. Ale ve sv samolibosti byl okam it uklidnn, a dokonce polichocen: vidl, e ho skuten oekvaj jako v tce. Zdr el se pesn deset minut a za tu dobu se mu podailo pln pesvdit a uklidnit Pulcheriji Alexandrovnu. Mluvil nezvykle proctn, ale zdr enliv a se zdraznnou v nost, navlas jako sedmadvacetilet lka na dle it konzultaci, ani slvkem neodboil od tmatu a neprojevil ani stn snahy navzat s obma enami osobnj a dvrnj styky. Hned kdy vchzel, v iml si oslujc krsy Avdo ji Romanovny a od t chvle se sna il, aby ji vbec nevnmal po celou nv tvu, a hovoil vhradn k Pulcheriji Alexandrovn. To v ecko mu psobilo neobyejn vnitn zadostiuinn. O nemocnm se vyslovil, e v ptomn chvli shledv jeho stav naprosto uspokojivm. Podle jeho pozorovn pr m pacientovo onemocnn krom patnch materilnch podmnek, v nich il nkolik poslednch msc, i nkter mravn piny, "je, abych tak ekl, vslednic ady komplikovanch mravnch i hmotnch vliv, otes, obav, starost, jistch my lenek... a podobn". Pitom mu pesto neu lo e Avdo ja Romanovna zaala dvojnsob pozorn poslouchat, proto se o tom tmatu rozhovoil e. A na znepokojenou a nesmlou otzku Pulcherije Alexandrovny, " e pr m podezen na lenstv", odpovdl klidn a s nerozpaitm smvem, e jeho slova byla pli zveliena; pravda, u nemocnho pr je patrn jaksi utkvl my lenka, cosi ukazujcho na monomnii -- a on, Zosimov, pr se te hlavn vnuje tomuto neobyejn zajmavmu odvtv medicny -- je pr v ak nutno brt v vahu, e pacient tm do dne nho dne blouznil a... a samozejm pjezd pbuznch ho posl, rozptl a projev se blahodrn -- "pokud se ov em budeme moci vysthat dal ch t ch otes", pipojil drazn. Pak vstal a dstojn a srden se odporouel, vyprovzen ehnnm, velmi dky i pnlivmi prosbami, dokonce mu byla bez nznaku z jeho strany podna k stisknut ruka Avdo ji Romanovny, tak e ode el nadmru spokojen svou nv tvou a je t vce sm sebou. "Popovdme si a ztra, a te muste bezpodmnen spt!" nabdal Razumichin, odchzejc se Zosimovem. "Ztra, jak nejdve budu moci, pijdu podat zprvu." "Ta Avdo ja Romanovna je opravdu asn!" prohodil s gustem Zosimov, kdy oba vy li na ulici. " asn? J ti dm asn!" rozkikl se Razumichin a nhle se na Zosimova zaal spat a popadl ho za krk: "Jestli si nkdy troufne ... Rozum ? Rozum ?" kiel na nj, kubal mu lmcem a

tiskl ho ke zdi. "Sly ?" "Pus m, chlape opil!" brnil se Zosimov, a kdy ho Razumichin pustil, oste se na nho zahledl, ale nhle se dal do hlasitho smchu. Razumichin ped nm stl se sv enma rukama, zamraen a v n zamy len. "J vm, e jsem osel," zahuhlal jako kakabus, "ale ty... taky." "Kamarde, j vbec ne. J o takovch hloupostech nesnm." Dl li mlky, a teprve ped Raskolnikovovm bydli tm peru il zachmuen Razumichin mlen. "Posly ," ekl Zosimovovi, "ty jsi vborn hoch, ale krom v ech svch odpornch vlastnost jsi taky pkn floutek, j t znm, a k tomu pinav floutek. Jsi pecitlivl, slabo sk mizera, zpohodlnl umnnec, kter si nic nedovede odept -- a prv tomu km pinavost, proto e odtud u je k pinavosti pm cesta. Jsi u tak zhkan, e na mou du i vbec nechpu, jak pi tom v em je t m e bt dobr, ba obtav lka. Podestl si peinu (to je, prosm, doktor!), ale v noci vstv k nemocnmu! Za takov ti roky u nebude kvli nemocnm vstvat... No dobe, ale o to te nejde, nbr o tohle: dnes pesp v pokoji jeho bytn (umluvil jsem ji!), a j v kuchyni. Budete mt ple itost rychle se seznmit! Ale ne, nic takovho, co mysl ! Ani zdn neho podobnho, kamarde..." "Ale j si vbec nic nemyslm!" "Tady je, kamarde, stydlivost, jemnost, upejpavost, zatvrzel nedotknutelnost, a pi tom v em vzdych a taje jak vosk, jak vosk taje! Zbav m j, pro v echno na svt! Je tak pvabn!... Oplatm ti to, vlastn hlavou ti to oplatm!" Zosimov se rozesml je t vc ne pedtm. "Tebe to ale popadlo! Copak o ni stojm?" "V mi, ned ti to ani trochu prce, jen mluv njak nesmysly, co t napadne, sedni si vedle n a mluv. Jsi pece lka, tak ji zani na nco lit. Na mou du i, nebude litovat! M tam piano, v , j na n tro ku brnkm, hrvm jednu psniku, takovou pravou ruskou: 'Vel slzy vytrysknou mi...' Ona si na pkn psniky potrp, v ak to taky psnikou zaalo. A tys pece klavrn virtuos, eso, Rubin tejn... Uvid , e nebude litovat!" "Copak jsi j nco slbil? M k n njak zvazky? Nebo jsi j slbil man elstv?" "Nic, nic takovho, ani npad! Takov ona nen. To u ebarov se o ni..." "Tak ji pus k vod!" "Copak m u jen tak?" "A pro ne?" "Prost to jen tak nejde, a hotovo! Tady je, kamarde, nco svdnho." "Tak pro jsi ji svdl?" "J ji vbec nesvdl, sp jsem byl sm sveden, z vlastn hlouposti, ale j bude urit docela jedno, jestli to bude ty nebo j, hlavn kdy vedle n nkdo bude sedt a vzdychat. To je, kamarde... Nedok u ti vysvtlit, co to je -- ale ty se vyzn v matematice a dodnes ji studuje , vm to... tak s n teba zani probrat integrln poet, bez legrace, myslm to namoudu i docela v n, j to bude dokonale jedno -- bude se na tebe dvat a vzdychat, a tak to pjde cel rok. To j j teba stra n dlouho, snad dva dny po sob vykldal o prusk pansk snmovn (uznej, o em jsem s n ml pod mluvit?) -- a jen vzdychala a nyla! Hlavn nezanej o lsce -- je nemo n stydliv -- ale pitom se tva, jako kdy se od n nem e odtrhnout, a bude to dobr! Bude tam mt asn pohodl, jako doma -- m e st, sedt, le et, pst... I polbit se nech, jestli nebude

ukvapen..." "Ale co je mi po n?" "No tohle bych ti asi t ko vysvtloval! Podvej, vy dva se k sob bjen hodte! myslel jsem na tebe u dve... Ty k tomu pece spje ! Tak nen jedno, jestli to bude dv nebo pozdji? Tady si pijde , kamarde, i s peinami na sv, ale co, nejen s peinami! Tady je v ecko svdn; tady je konec svta, kotva, tich pstav, pupek zem, pohdkov vidina, e teplch lvanc, mastnch piroh, veernho samovaru, tichch vzdech a teplch kazajek, vyhtch postlek -- zkrtka navlas jako bys umel a zrove byl iv, ob pednosti najednou! Ale hrome, njak jsem se roze vanil, je as jt spt, kamarde! Posly , obvykle se v noci probouzm, tak se na nj zajdu podvat. J vm, e je to zbyten, hloupost, v ecko je v podku. Ty si nedlej starosti, ale jestli chce , m e tam taky jednou zaskoit. Ale kdybys nco pozoroval, teba e blouzn nebo e m horkost nebo tak, okam it m vzbu. Ale to je vylouen..." III Nazt se Razumichin probudil kolem osm s hlavou plnou v nch starost. To rno ho pekvapilo adou novch a nepedvdanch pochybnost. Nikdy se nenadl, e nkdy takto procitne. Do nejmen ch podrobnost se rozpomnal na v ecko, co se den pedtm zbhlo, a uvdomoval si, e pro il nco nev ednho, e v nm zstal jaksi doposud nepoznan, s nim dvj m nesoumiteln dojem. Stejn dobe si v ak byl vdom, e sen, kter mu popletl hlavu, je dokonale nereln, tak nereln, e se za zastydl, a rychle se zaal obrat ostatnmi, relnj mi starostmi a pochybnostmi, kter mu nadlil ten "zatracen verej ek". Nejhroznji mu bylo, kdy vzpomnal, jak byl vera "podl a hnusn", nejen proto, e byl opil, ale proto e zneu il situace, v n se ta dvka octla, a z t hloup ukvapen rlivosti hanl jejho enicha, akoliv nevdl nic nejen o jejich vztahu a vzjemnch zvazcch, nbr toho lovka ani jaksepat neznal. Jakm prvem o nm vbec vyslovoval tak ukvapen a neuv en soudy? A kdo se ho o to prosil? Copak by se mohlo takov stvoen jako Avdo ja Romanovna oddat za penze nkomu, kdo j nen hoden? M tedy i Lu in svou cenu. Jejich ubytovn? Ale copak musel opravdu vdt, jak jsou to pokoje? Chyst pro n pece byt... brr, jak je to v ecko podl! A copak je to njak omluva, e byl opil? Hloup vmluva, kter ho je t vc poni uje! Ve vn je pravda, a ta pravda zkrtka vy la na svtlo, "toti cel pinavost mho zvistivho, bezcitnho srdce"! A copak si on, Razumichin, m e vbec dovolit o nem podobnm snt? Jak se vyjm vedle takov dvky on, opil vtr nk a verej tluhuba? "Je vbec mo n tak cynick a sm n srovnn?" Razumichin se pi tom pomy len zoufale zaervenal, ale vtom se jako z udln zrove jasn upamatoval, jak jim vera na schodech kal, e bytn na nj bude kvli Avdo je Romanovn rlit... a to u bylo pli ! Rozmchl se a pra til pst do kuchyskch kamen, a si narazil ruku a rozbil jeden kachlk. "Jasn vc," bruel si pro sebe za chvli s pocitem jakhosi sebepon en. "Jasn vc, e v ecky tyhle nechutnosti do smrti nezahladm a neodinm... a proto na nco takovho nesmm ani pomyslet a nejlp udlm, kdy k nim pijdu beze slova a... vykonm svou povinnost tak beze slova a... nebudu se omlouvat a vbec o tom mluvit a... zkrtka je konec, to je jasn vc!" Nicmn ne se oblkl, prohldl si aty pelivji ne jindy. Jin oblek neml, a i kdyby byl ml, byl by si ho mo n ani nevzal -"ano, schvln nevzal". Rozhodn v ak ped nimi nem e vystupovat

jako cynick a pinav hadrnk, nem pece prvo ur et jemnocit druhch, tm sp e, e potebuj jeho pomoc a sami ho k sob volaj. Proto si aty peliv okartoval. A prdlo ml v dycky obstojn, v tom ohledu si zvl potrpl na istotu. Toho rna se peliv vymydlil -- Nastasjinm mdlem -- umyl si vlasy, krk a hlavn ruce. Ale kdy se ml rozhodnout, zda si ohol sv strnisko (u Praskovji Pavlovny byly k dispozici vborn bitvy, kter tam zstaly je t po nebo tkovi panu Zarnicynovi), pmo sveep tu mo nost odmtl: "Nechm to takhle! Je t by si mohly myslet, e jsem se oholil proto, aby... urit by je to napadlo! Ani za nic na svt!" A pak... je tak hrub a pinav, m hospodsk zpsoby; a... a, prosm, v sice, e je celkem slu n lovk... ale copak je to njak dvod k p e, e je slu n lovk? Ka d lovk m bt slu n a bezhonn, ale... on m (je si toho vdom) takov vroubky... nedopustil se snad nieho neestnho, ale pece jen! ... A ty jeho mysly nkdy! Hm... to v ecko srovnno s Avdo jou Romanovnou! "Ale co! A ! Schvln budu tak pinav, uma tn, hospodsk, ka lu na to! Je t vc budu!" Z takovch samomluv ho vytrhl Zosimov, kter pespal v salon Praskovji Pavlovny. Odchzel dom a ped odchodem chtl je t zaskoit k pacientovi. Razumichin mu ohlsil, e sp jako devo. Zosimov se tedy rozhodl, e ho nebude budit, dokud neprocitne sm, a slbil, e se na nj kolem jedenct pijde podvat. "Jestli ov em bude doma," podotkl. "Brr, pkn len, kdy lovk nem moc nad svm pacientem. Nev , jestli pjde on k nim nebo ony pijdou sem?" "Asi pijdou sem," odpovdl Razumichin, kter pochopil, kam otzka m, "a samozejm budou mluvit o svch rodinnch vcech. J odejdu. Ale ty jako doktor m ov em vt prvo." "Nejsem pece zpovdnk. Pijdu a zas pjdu. Mm i tak dost prce." "Jedna vc mi dl starost," peru il ho zamraen Razumichin. "Vera jsem mu cestou v opilosti vy vanil v elijak hlouposti... v elijak... mezi jinm, e m strach... aby ne lo o sklon k lenstv..." "Tos vera vy vanil i tm dmm." "J vm, e to byla pitomost! Zaslou il bych! Ale myslels to opravdu v n?" "Nesmysl, km ti, jakpak v n! Sm jsi mi ho vylil jako monomaniaka, kdy jsi m k nmu vedl... A vera jsme mu je t dodali, toti ty, tm vyprvnm... o tom natrai; nramn vhodn ei, kdy mu mo n prv to sedlo na mozek! Kdybych byl pesn vdl, co se tehdy na komisastv zbhlo, e ho tam njak darebk roztrpil tm podezenm! Hm... to bych vera nebyl pipustil takov ei. Tihle monomani toti udlaj z komra velblouda a maj moc bujnou fantazii... Pokud si vzpomnm, tak se mi vera z toho, co vyprvl Zametov, napl vyjasnilo. Co ti mm povdat! Znm ppad, jak jist hypochondr, tyictnk, zavra dil osmiletho ho ka, proto e nemohl snst, e se mu denn u stolu smje! A tady docela zubo en lovk, bezohledn tupec na komisastv, zanajc nemoc, a k tomu takov podezen! Vi nepetnmu hypochondrovi! len, mimodn cti dostivmu! Prv v tomhle vz koen cel nemoci! Ale co, k ertu... Posly , ten Zametov je opravdu docela mil mldenec, ale, hm... neml to vera vykldat. Neudr jazyk za zuby!" "Ale komupak to vykldal? Mn a tob!" "A Porfirijovi." "Co na tom, e Porfirijovi?"

"Mimochodem, nem e njak psobit na tamty, na jeho matku a sestru? Mly by s nm dnes mluvit opatrnji..." "Njak se domluv!" odpovdl mrzut Razumichin. "A pro mu tak pije krev ten Lu in? Bohat enich j, zd se, nen proti mysli... nemaj pece ani vindru, co?" "Co ze m tah rozumy?" vyjel si na nho podr dn Razumichin. "Jak mm vdt, jestli maj, nebo nemaj? Zeptej se jich, mo n e ti to povd..." "Brr, ty jsi nkdy tup! To bude z kocoviny... Na shledanou. Podkuj mm jmnem Praskovje Pavlovn za nocleh. Zavela se, na moje bon jour skrze dvee nedala odpov, ale vstala u v sedm rno, nesli k n pes chodbu z kuchyn samovar... Nebyl jsem uznn za hodna na ni popatit..." Pesn o devt pi el Razumichin do Bakalejevova penzinu. Ob eny u hoely netrplivost, kdy konen pijde. Vstaly nkdy v sedm nebo je t dve. Razumichin ve el jako kakabus, kroben pozdravil, ale hned se proto rozzlobil -- ov em sm na sebe. Ale chyba lvky: Pulcherija Alexandrovna mu okam it spchala v strety, vzala ho za ob ruce a div mu je nepolbila. Nesmle za ilhal po Avdo je Romanovn; ale i ta hrd tv mla v t chvli tak vdn a ptelsk vraz, tak vmluvn a neekan prozrazovala, jak si ho tu v (namsto ironickch pohled a bezdnho, patn skrvanho opovr en!), e by byl ml mo n lep pocit, kdyby ho byly pivtaly nadvkami, proto e takhle ho uvedly do pli velkch rozpak. Na tst bylo po ruce tma rozhovoru, a proto se ho rue chopil. Kdy vyslechly, e "se je t neprobudil", ale e "je v ecko v nejlep m podku", prohlsila Pulcherija Alexandrovna, e se to jen hod, "proto e bych se s vmi pedtm rda, velmi, velmi rda poradila". Nsledovala otzka, jestli u pil aj, a pozvn, aby posedl s nimi; samy pr je t nesndaly, proto e ekaly na nho. Avdo ja Romanovna zazvonila a to pivolalo jakhosi odrance, u nho objednali aj, kter byl konen tak servrovn, ale tak neist a neupraven, e to bylo dmm hanba. Razumichin u zaal zprudka lteit na penzin, ale proto e si vzpomnl na Lu ina, rozpait zmlkl a hrozn se zaradoval, kdy se na nho konen zaaly v nepetr itm sledu sypat otzky Pulcherije Alexandrovny. Odpovdal na n, neustle peru ovn a znovu dotazovn, ti tvrti hodiny a za tu dobu povdl o v em hlavnm a nejnutnj m, pokud to vdl - co Rodion Romanovi v poslednm roce pro il, a uzavel zevrubnm vyprvnm o jeho nemoci. O lecems se ov em nezmnil, a tak se o tom nebylo teba zmiovat, mimo jin ani o scn na komisastv a o jejch dsledcch. Poslouchaly dychtiv; ale kdy dospl k nzoru, e ekl v ecko a sv posluchaky uspokojil, zjistil, e pro n vlastn je t vbec nezaal. "Ale eknte mi, eknte mi, co si myslte... ach, promite, j doposud neznm va e jmno..." omlouvala se chvatn Pulcherija Alexandrovna. "Dmitrij Prokofji." "Tak tedy, Dmitriji Prokofjii, j bych od vs velmi a velmi rda sly ela... jak se tak vbec... te dv na vci, abyste mi rozuml, jak bych vm to vysvtlila, snad nejlpe tak: co m rd a co nem rd? Je pod tak popudliv? Kdybyste mi mohl ct, jak m tu by, a abych tak ekla, sny? A co na nho m zejmna te nejvt vliv? Prost, velmi rda bych..." "Ale maminko, copak ti nkdo tohle v ecko m e jen tak vysypat z rukvu?" poznamenala Dua. "Ach mj ty bo e, ani ve snu jsem se nenadla, e ho takhle

zastanu, Dmitriji Prokofjii!" "J se vm nikterak nedivm, prosm," odpovdl Dmitrij Prokofji. "J u matku nemm, ale ka d rok ke mn pij d mj strc a skoro nikdy m nem e poznat, dokonce ani podobu, a nen to nijak prostoduch lovk; a za ty ti roky, co jste se nevidli, ubhlo nco vody! Ale co bych vm tedy ekl? Znm Rodiona pldruhho roku: je tak trochu nemluva a morous, tak trochu hrdop ek. A v posledn dob (ale dost mo n e u mnohem dle) se projevuje jako skeptik a hypochondr. Je to velkorys dobrk. Nerad mluv o svch citech, to se radji zachov hrub, ne aby ped vmi otevel srdce. Nkdy v ak nen vbec hypochondr, je jen a nelidsky chladn a neciteln, jako by se v nm neustle stdaly dv protikladn povahy. Hrza, jak je nkdy uzaven! Pod nem kdy, pod mu nkdo vad, ale pitom le a nic nedl. Nen ironick, ale ne proto, e by se mu nedostvalo vtipu, sp jako by neml na takov hlouposti as. Nikdy nevyposlechne do konce, co mu kdo k. Nikdy se nezajm o tot , o se v t chvli zajmaj v ichni ostatn. Hrozn moc si o sob mysl a zd se, e ne tak docela neprvem. No, co tak je t?... Mm dojem, e v pjezd na nho bude mt blahodrn vliv." "K by jen!" zapla Pulcherija Alexandrovna, znien tm, co Razumichin povdl o jejm Roovi. A Razumichin se konen osmlil spoinout dle pohledem na Avdo je Romanovn. Za rozmluvy k n vzhldl vcekrt, ale v dy jen letmo, jen na okam ik, a hned zas uhbal pohledem. Avdo ja Romanovna si hned sedala ke stolu a pozorn poslouchala ka d slovo, hned zas vstvala a zanala, jak mla ve zvyku, pechzet sem a tam se zk enma rukama a sevenmi rty, obas se v chzi na nco zamy len zeptala. Tak ona mla ve zvyku nevyposlechnout do konce, co j kdo kal. Mla na sob tmav aty z njak lehk ltky a kolem krku mla uvzn bl prsvitn tek. Razumichin z mnohch znmek okam it poznal, e ob eny ij ve velmi stsnnch pomrech. Kdyby byla Avdo ja Romanovna obleena jako krlovna, byl by se j pravdpodobn vbec nebl, ale te, snad prv proto, e byla obleen tak chud a e si v iml jejich neut en situace, poklesl na mysli, bl se ka dho svho slova, ka dho gesta a to ho jako lovka, kter stejn nevynikal sebevdomm, velmi zkru ovalo. "ekl jste nm mnoho zajmavho o bratrov povaze a... hlavn jste to ekl nezaujat. Jsem tomu rda, mla jsem toti dojem, e k bratrovi tak trochu vzhl te," poznamenala Avdo ja Romanovna s smvem. "Myslm, e je pravda i to, e by k sob poteboval enu," dodala zamy len. "Nic takovho jsem netvrdil, ale snad mte docela pravdu, jen e..." "Co?" "Nikoho pece nemiluje, a snad nikdy ani milovat nebude," namtl Razumichin. "Chcete ct, e nen schopen milovat?" "Vte, Avdo jo Romanovno, vy jste sama tak hrozn podobn svmu bratrovi, dokonce ve v em!" uekl se nhle k svmu vlastnmu pekvapen, ale vzpt si pipomnl, co v ecko j zrovna o bratrovi napovdal, a v asnch rozpacch zrudl jako rak. Avdo ja Romanovna se nemohla pi pohledu na nj zdr et smchu. "V Roovi se oba m ete mlit," vmsila se trochu doten Pulcherija Alexandrovna. "Nemyslm na to, co se stalo te, Dunko. To, o em p e Petr Petrovi v tom dopise... a co jsme my dv pedpokldaly, mo n nen pravda, ale vy si, Dmitriji Prokofjii, neumte pedstavit, jak je nevyzpytateln, a abych

tak ekla, nladov. Jeho povahou jsem si nikdy nebyla jist, dokonce u v jeho patncti letech. Jsem pesvdena, e je t dnes je schopen vyvst nco, na by jin nikdy v ivot ani nepomyslel... Pro pklad nemusme daleko -- nevm, zda je vm znmo, jak m ped pldruhm rokem pekvapil, omril a div ne docela zniil, kdy si usmyslel, e se o en s tou, jakpak se -s dcerou t jeho bytn, Zarnicynov." "Nevte o tom njak podrobnosti?" zeptala se Avdo ja Romanovna. "A myslte," pokraovala vzntliv Pulcherija Alexandrovna, " e by ho tehdy zadr elo, kdybych byla plakala a pla, kdybych se byla rozstonala nebo se snad i usou ila k smrti, kdybychom se octly na mizin? S bohorovnm klidem by byl pekroil v echny pek ky. Copak ns nem ani trochu rd?" "Sm mi o t historii nikdy nic nekal," odpovdl opatrn Razumichin, "ale nco jsem o tom sly el pmo od pan Zarnicynov, kter toho vlastn tak moc nenapovd, ale co jsem sly el, je ponkud divn..." "Tak co tedy, co jste sly el?" zeptaly se jednm dechem ob eny. "Tak obzvl divn to zase nen. Dovdl jsem se jen, e tenhle satek, kter u byl pln dohodnut a neuskutenil se jen proto, e nevsta zemela, byl sam pan Zarnicynov velmi proti mysli... Mimoto pr nebyla nevsta ani hezk, toti byla pr naopak o kliv... a njak nedu iv... a podivnsk... i kdy mla, jak se zd, tak sv dobr vlastnosti. Urit mla, jinak by to bylo nepochopiteln... Vno tak nemla, pi jeho povaze by ostatn takov vc st hrla njakou roli... Ale v tchhle vcech se lovk nikdy nevyzn..." "Jsem pesvdena, e to byla hodn dvka," podotkla stroze Avdo ja Romanovna. "Bh mi odpus , ale tehdy jsem mla z jej smrti pmo radost, akoliv ani nevm, kdo z nich se do koho zamiloval, zda on do n nebo ona do nho," uzavela Pulcherija Alexandrovna a pak se opatrn, zajkav, neustle pokukujc po Dun, kter to bylo zjevn nepjemn, zaala znova vyptvat na verej vstup mezi Roou a Lu inem. Bylo vidt, e ta phoda ji znepokojuje nejvc, e se pmo chvje zkost, kdy na ni pomysl. Razumichin v echno znova a podrobn vylil, ale tentokrt pipojil je t vlastn zvr a pmo Raskolnikova obvinil, e Lu ina urazil zmrn, a nijak se ho tentokrt nesna il omluvit nemoc. "Usmyslel si to, je t ne se rozstonal," dodal. "Tak si myslm," ekla velmi sklesle Pulcherija Alexandrovna. Velmi ji v ak pekvapilo, e Razumichin nhle tak etrn, a dokonce s jakousi ctou mluv o Petru Petrovii. Pekvapilo to i Avdo ju Romanovnu. "A co vlastn soudte o Petru Petrovii?" nepemohla zvdavost Pulcherija Alexandrovna. "O budoucm mu i va dcery nemohu mt jin mnn," odpovdl pevn a proctn Razumichin. "A to nekm z njak uboh zdvoilosti, nbr proto... proto... no, u jen proto, e Advo ja Romanovna toho mu e sama a dobrovoln poctila svou pzn. Jestli e jsem ho vera tak ostouzel, bylo to tm, e jsem byl hnusn opil a pak... nepetn, ano byl jsem nepetn, ztratil jsem hlavu, pln jsem se zblznil... a dnes se za to stydm!" Zrudl a odmlel se. Avdo ja Romanovna se zaervenala, ale ani te nic neekla. Od toho okam iku, kdy zaali o Lu inovi, nepronesla ani jedin slovo. Ale Pulcherija Alexandrovna byla bez jej podpory zejm bezradn. Konen se vhav, co chvli pokukujc po dcei, svila, e j te dl velk starosti jedna vc. "Vte, Dmitriji Prokofjii," zaala. "J budu s Dmitrijem

Prokofjiem mluvit docela oteven, ano, Dunko?" "Ale ov em, maminko," ekla drazn Avdo ja Romanovna. "Tedy o jde," pokraovala chvatn Pulcherija Alexandrovna, jako by j spadl kmen ze srdce tm, e si sm ulevit ve svm trpen. "Dnes asn rno jsme dostali od Petra Petrovie odpov na na i verej zprvu, e jsme pijely. Vte, vera nm ml, jak slbil, pijt naproti pmo na ndra . Namsto toho nm poslal naproti njakho sluhu, kter nm dal adresu tohohle penzinu a ml nm ukzat cestu a od Petra Petrovie vydit, e za nmi pijde dnes rno. Ale msto toho dnes rno pi lo toto jeho psan... Nejlpe bude, petete-li si je sm, je tam jedna vc, kter mi dl velkou starost... hned sm uvidte, co to je, a... eknte mi, Dmitriji Prokofjevii, upmn, co si o tom myslte! Vy nejlp znte Roovu povahu, proto nm m ete nejlp poradit. Upozoruji vs, e Dunka u se pevn rozhodla, hned a bez vhn, ale j, j je t nevm, co dlat, a... a nemohla jsem se dokat, kdy u pijdete." Razumichin otevel dopis s verej m datem a etl: "V en a milostiv Pulcherijo Alexandrovno, mm tu est tmto Vm oznmit, e jsem Vs za pinou nepedvdanch pek ek nemohl oekvat na ndra , tak e jsem za tm elem poslal velmi osvdenho lovka. Zrove nebudu mt ani tu est setkat se s Vmi ztra rno, vzhledem k neodkladnm zle itostem v sent, i abych nebyl na pek ku Va emu dvrnmu shledn s Va m synem a Avdo ji Romanovny s jejm bratrem. Budu tedy mt est nav tvit Vs a slo it Vm svou poklonu ve Va em byt a ztra pesn v osm hodin veer, k emu si osmluji pipojit sna nou, a dodvm i rozhodnou prosbu, aby se na eho spolenho setkn Rodion Romanovi ji nezastnil, nebo m neslchan a bezectn urazil, kdy jsem ho vera nemocnho nav tvil u jeho l ka, a dle z toho dvodu, e bych Vm osobn chtl podat nezbytn a ob rn vysvtlen v jist vci a pl bych si sly et i V vlastn nzor. Pitom mm tu est pedem Vs upozornit, e jestli e pes svou prosbu Rodiona Romanovie u Vs zastanu, budu nucen okam it odejt, a v tom ppad ponesete dsledky Vy. Toto p i pod dojmem toho, e Rodion Romanovi, kter se zdl pi m nv tv tak t ce nemocn, bhem dvou hodin se nhle uzdravil, a proto e ji vychz, je mo n, e pijde i k Vm. Tuto skutenost jsem si ovil na vlastn oi v byt jistho opilce, pejetho komi a nsledkem toho zesnuv ho, jeho dcei, dveti pochybn existence, vnoval vera asi ptadvacet rubl pod zminkou, e je to na poheb, co m nesmrn udivilo, nebo vm, s jakou nmahou jste tento obnos shnla. Prosm tmto, abyste vydila mou hlubokou poklonu Avdo je Romanovn, a prosm, abyste pijala uji tn naprost cty od Vm hluboce oddanho P. Lu ina." "Co si mm te pot, Dmitriji Prokofjii?" spustila skoro plaky Pulcherija Alexandrovna. "Jakpak mm Roovi vysvtlit, aby k nm nechodil? V dy vera tak stl na tom, aby Dua Petra Petrovie odmtla, a najednou s nm i druh strana peru uje styky! A se to dov, schvln pijde a... co bude pak?" "Udlejte to, pro co se rozhodla Avdo ja Romanovna," ekl klidn a pohotov Razumichin. "Mj ty bo e! Kdy ona k... k takov vci, a nic mi podn nevysvtl! k, e bude lpe, toti ne lpe, ale e pr je bhvpro naprosto nutn, aby schvln dnes v osm pi el i Roa a aby se urit setkali... A j mu ten dopis vbec nechtla ukzat a njak chyte to s va pomoc zadit, aby nemohl pijt... proto e je tak popudliv... A vbec nechpu, kdo to umel, jak opilec a jakou to m dceru, ani jak je mo n, e t dcei dal do posledn kopjky v echny penze... kter..."

"Kter jste tak t ce sehnala, maminko," pipojila Avdo ja Romanovna. "Vera nebyl pi smyslech," ekl v n Razumichin. "Kdybyste vdly, co vera natropil v hostinci, akoliv to bylo chytr... hm! O njakm nebo tkovi a o njakm dveti mi vera cestou dom skuten nco kal, ale nepochopil jsem ani zbla... Ale j jsem byl vera..." "Nejlpe udlme, maminko, kdy k nmu zajdeme. Uvidte, e tam poznme, co mme dlat. A u je tak nejvy as -- proboha! U bude jedenct!" lekla se Avdo ja Romanovna, kdy se podvala na krsn zlat a emailovan hodinky, kter mla zav en na tenoukm bentskm etzku kolem krku a kter byly v kiklavm nesouladu s jejm ostatnm odvem. "Drek od enicha," pomyslel si Razumichin. "Ano, je nejvy as!... Nejvy as, Dunko!" vyskoila polekan Pulcherija Alexandrovna. "Je t bude myslet, e se po verej ku hnvme, kdy tak dlouho nejdeme. Ach bo e mj!" Pi tom bdovn si rychle oblkala pl tnku a nasazovala klobouk; tak Dunka se oblkla. Rukaviky mla nejen hodn obno en, nbr , jak si Razumichin v iml, dokonce roztrhan, ale tato zjevn chudoba odvu pitom dodvala obma enm sp e dstojnosti, jak je to pravidlem u tch, kdo umj chud odv nosit. Razumichin se dval na Dunku s ctou a byl hrd na to, e ji bude provzet. "Ona krlovna," pemtal pitom, "kter si spravovala ve vzen punochy, jist vypadala i v t chvli jako skuten krlovna, ba je t vc ne pi nejokzalej ch slavnostech a vyj kch." "Bo e mj!" vzplanula Pulcherija Alexandrovna. "Zdalipak jsem si ve snu pomyslela, e se jednou budu tak bt setkn s vlastnm synem, se svm milm, drahm Roou, jako se bojm te!... Bojm se, Dmitriji Prokofjii!" podvala se na nho ustra en. "Nebojte se, maminko," ekla Dua a polbila ji, "radji v nho vte. J v nho vm!" "Ach Bo e mj! J tak vm, a pece jsem celou noc oka nezamhouila!" bdovala neboh ena. Vy li na ulici. "V , Dunko, kdy jsem k rnu pece jen na chvilenku zdmla, zdlo se mi o nebo ce Marf Petrovn... byla cel v blm... a pibl ila se ti ke mn, vzala m za ruku a pokyvovala hlavou, a jak psn, hrozn psn, jakoby krav... Nen to zl znamen? Ach Bo e mj, Dmitriji Prokofjii, v dy vy to je t nevte: Marfa Petrovna zemela!" "To opravdu nevm. Jak Marfa Petrovna?" "A tak nhle! Pova te..." "A potom, maminko," peru ila ji Dua. "V dy je t ani nev, kdo Marfa Petrovna byla." "Opravdu to nevte? A j myslela, e u v ecko vte. Promite mi to, Dmitriji Prokofjii, mn u z toho v eho v poslednch dnech jde hlava kolem. Vte, j ve vs vidm doslova ztlesnnou prozetelnost, proto jsem byla tak pesvden, e u v echno vte. Jste u jako n ... Nezlobte se na mne, e to tak km. Ale Bo e mj, copak se vm to stalo na prav ruce! Snad jste se o nco neuhodil?" "Ano, uhodil," zakoktal astn Razumichin. "Vte, j nkdy mluvm pespli od srdce, a m Dua ke... Ale bo e mj, ta dra, ve kter ije! Jestlipak u je vzhru? A to si ta pan, ta jeho bytn, mysl, e tohle je njak pokoj? Posly te, vy kte, e nerad ped nkm otevr srdce, tak e j ho mo n obt uji svmi... slabstkami... Neporadil byste mi, Dmitriji Prokofjii? Jak s nm mm jednat? Vte, chodm jako bez

du e." "Nevyptvejte se ho pli nalhav, kdy vidte, e se na nco mra. Zvl na zdrav se ho moc nevyptvejte, nem to rd." "Ach, Dmitriji Prokofjii, je to k bt matkou! A tady u jsou ty schody... To jsou ale hrozn schody!" "Mamineko, vy jste cel bled, uklidnte se, zlatko," t ila ji Dua a hladila ji. "Mus bt astn, e vs vid, a vy se takhle trznte!" dodala a blskla oima. "Pokejte, podvm se naped, jestli u je vzhru." Ob eny pomalu vystupovaly za Razumichinem, kter vybhl po schodech prvn, a kdy ve tetm poschod mjely dvee bytn, v imly si, e jsou maliko pooteven a e si je uzounkou kvrkou ze tmy prohl ej dv bystr ern oi. Kdy se pohledy setkaly, dvee se nhle pibouchly tak hlun, e Pulcherija Alexandrovna div nevykikla leknutm. III "Je zdrv! Zdrv," uvtal vchzejc vesele Zosimov. Pi el u ped dobrmi deseti minutami a sedl na konci divanu jako vera. Raskolnikov sedl na druhm konci pln obleen, dokonce peliv vymydlen a uesan, jako u dvno nebyl. Pokojk se narz zaplnil, ale Nastasje se pesto je t podailo vklouznout za nv tvnky a poslouchat. Raskolnikov byl skuten skoro zdrv, zejmna proti verej ku, byl jen velmi bled, roztr it a zachmuen. Zevnj kem pipomnal lovka rannho nebo trpcho silnou fyzickou bolest: svra tn obo, seven rty, hav pohled. Mluvil skoup a neochotn, jako by se pemhal nebo plnil nepjemnou povinnost, a jeho pohyby chvlemi prozrazovaly zvl tn neklid. Chybl mu snad jen obvaz nebo ko en prst na ruce, aby byl k nerozeznn od lovka, ktermu se teba velmi bolestiv podebr prst, kter si poranil ruku nebo njak podobn trp. Ale i ta bled a zachmuen tv jako by se na okam ik rozsvtila, kdy ve la matka a sestra, jen e jeho doposud truchliv roztr it vraz tm dostal odstn je t soustednj ho utrpen. Svtlo brzy pohaslo, ale utrpen zstalo, a Zosimov, pozorujc a studujc svho pacienta s celm mladickm zpalem lkae, kter prv zaal provozovat praxi, si s divem v iml, e pchod pbuznch v nm namsto radosti probudil jaksi t iv tajn odhodln vydr et hodinu nebo dv hodiny muen, ktermu se nikterak nem e vyhnout. Potom vidl, jak skoro ka d slovo nsledujcho rozhovoru se pmo dotk njak rny jeho pacienta a jit ji; souasn trochu u asl, jak se verej monomaniak, kterho kdejak slvko div nedohnlo k lenstv, dnes um ovldat a skrvat sv city. "Pravda j te tak ctm, e u jsem skoro zdrv," ekl Raskolnikov a vele se polbil s matkou i sestrou, tak e Pulcherija Alexandrovna se okam it rozzila. "A km to u jinak ne vera," dodal k Razumichinovi a ptelsky mu stiskl ruku. "Dnes m opravdu pekvapil," zaal Zosimov, velmi pot en jejich pchodem, proto e i po tch deseti minutch u nevdl, o em se svm pacientem mluvit. "Bude-li to tak pokraovat, bude mu za ti tyi dny zas jako ped mscem nebo ped dvma... nebo mo n ped temi? Zaalo to a pipravovalo se to pece u dlouho... vite? Piznejte se te, e jste si to trochu zavinil sm?" dodal s opatrnm smvem, jako by se pod je t bl, e by ho mohl nm podr dit. "To je docela mo n," odpovdl chladn Raskolnikov. "Rkm to proto," rozpaloval se Zosimov, " e va e pln uzdraven

te hlavn zvis jedin na vs. Te, kdy u s vmi o tom mohu hovoit, rd bych vs pesvdil, e je nutno odstranit prvopoten, abych tak ekl zkladn piny, z nich se vyvinul v chorobn stav; jen tak se uzdravte, jinak by se vm mohlo je t pit it. Ty prvopoten piny neznm, ale vm jsou jist znmy. Vy jste inteligentn lovk a jist jste se pozoroval. Mn se zd, e potky va eho neduhu se do jist mry asov stkaj s va m odchodem z univerzity. Nem ete t v neinnosti, domnvm se, e prce a njak pevn vyten cl by vm mohly velmi prospt." "Ano, ano, mte naprosto pravdu... co nejrychleji zase vstoupm na univerzitu a pak v ecko pjde... jako po msle..." Zosimov, kter se svmi moudrmi radami chtl tak tak trochu blsknout ped dmami, byl ov em ponkud zara en, kdy se po sv ei podval na svho svence a zpozoroval, e se tv nepokryt ironicky. Ale to byl jen okam ik. Vzpt Pulcherija Alexandrovna zaala Zosimovovi dkovat, zejmna za to, e za nimi vera v noci pi el do penzionu. "Copak u vs byl je t v noci?" zeptal se trochu polekan Raskolnikov. "Tak vy jste se po t cest ani nevyspaly?" "Ale, Roo, v dy to bylo jen do dvou. Doma jsme se s Duou tak nikdy neukldaly dve ne ve dv." "Ani j nevm, jak bych mu podkoval," pokraoval Raskolnikov, kter se nhle zachmuil a upel oi do zem. "Ponechm-li stranou otzku penz -- promite, e se o tom zmiuji (podval se na Zosimova) -- pak opravdu nevm, emu vdm za va i mimodnou pozornost. Prost to nechpu... a... a dokonce m to t , proto e tomu nerozumm, to vm km oteven." "Tm se neznepokojujte," zasml se nucen Zosimov, "pomyslete si, e jste mj prvn pacient, no, a kdy na inec zane provozovat praxi, lne k svm prvnm pacientm jako k vlastnm dtem, a nkte se do nich div nezamiluj. A j tch pacient pece tolik nemm." "O tomhletom ani nemluvm," dodal Raskolnikov a ukzal na Razumichina. "Ten se mnou taky za il jen sam ur ky a starosti." "Takov le ! Ty ses dneska njak rozcitlivl!" vybuchl Razumichin. Kdyby se uml lpe dvat, byl by vidl, e o rozcitlivn nem e bt e, sp o nem prv opanm. Ale Avdo ja Romanovna si toho v imla. Pozorovala bratra bedliv a znepokojen. "A o vs, maminko, se vbec neodva uji mluvit," pokraoval Raskolnikov, jako by odkval lohu, kterou se rno nauil, "a dnes jsem byl schopen udlat si jakous takous pedstavu, co jste tu asi vera vytrply, kdy jste ekaly, a se vrtm." Po tch slovech nhle mlky a s smvem vzthl ruku k seste. V tom smvu v ak tentokrt probleskl opravdov, nepedstran cit. Dua ihned uchopila a vele stiskla nabzenou ruku, pot en a vdn. Po jejich verej roztr ce ji bral poprv na vdom. Matina tv se rozzila nad enm a tstm nad tm plnm a nmm usmenm bratra se sestrou. "Vidte, za tohle ho mm tak rd!" za eptal vn zveliujc Razumichin a prudce se otoil na idli. "Za tahle jeho gesta!'' "Jak pkn si um vst," pemtala v duchu matka, "jak u lechtil hnut se v nm probouzej a jak prost a jemn ukonil to verej nedorozumn se sestrou -- v ehov udy j v phodnou chvli podal ruku a hezky se na ni podval... A ty jeho krsn oi a krsn tv!... Je je t hez ne Dunka... Ale jeho aty, bo e mj, jak hrozn se oblk! To Vasja, poslek v obchod Afanasije Ivanovie, je obleen lp... A tak rda, tak rda bych se k nmu sklonila a vzala ho do nrue... poplakala

si, ale bojm se, bojm se... je tak divn, panebo e!... Mluv docela vldn, a pece se bojm! eho se to jen bojm?" "Ach Roo, nevil bys," navzala nhle kvapn na jeho poznmku, "jak jsme byly vera s Dunkou... ne astn! Te u to mme v ecko za sebou a v ichni jsme zase astni, a tak ti to mohu vylit. Pedstav si, e sem pospchme div ne rovnou z vlaku, abychom se s tebou objaly, a ta ena -- ale tamhle je! Dobr den, Nastasjo!... Tak ona nm najednou k, e jsi v deliriu a es v tom stavu zrovna te potaj utekl doktorovi nkam ven a e t b eli hledat. Nevil bys, jak nm bylo! Hned jsem si vzpomnla, jak tragicky zahynul poruk Potanikov, n znm, ptel tvho otce -- ty ho nepamatuje , Roo -- kter tak v deliriu takhle vybhl ven a spadl na dvoe do studny, vythli ho a druh den. A to v , my to vidly je t hor ! U jsme chtly poprosit, aby nm pomohli vyhledat Petra Petrovie, abychom alespo s jeho pispnm... v dy jsme byly samy, docela samy," zabdovala nhle, ale najednou se zarazila, proto e si uvdomila e zanat o Petru Petrovii je je t dost o ehav, pesto e "v ichni jsou zase pln astni". "Ano, ano... m to taky velmi mrz, " zabruel na to Raskolnikov, ale s tak roztr itm a skoro nepozornm vrazem, e k nmu Dunka s divem obrtila oi. "Co jsem to je t chtl," rozpomnal se namhav, "aha: prosm vs, maminko, i ty, Dunko, nemyslete si, e jsem k vm dnes nechtl pijt sm a e jsem ekal, a pijdete vy." "Ale co t to napad, Roo!" vykikla Pulcherija Alexandrovna, tak u udivena. "Co pak nm odpovd jen z povinnosti?" kala si v duchu Dua. "Smiuje se, pros o odpu tn, jako by konal povinnost anebo odkval kol." "Jak jsem se probudil, hned jsem chtl jt, ale zdr ely m aty. Vera jsem j... Nastasje... zapomnl ct, aby zaprala tu krev... Teprve ped chvl jsem se mohl oblct." "Krev! Jakou krev?" polekala se Pulcherija Alexandrovna. "To je tak... jen se nelekejte. To jsem se zakrvcel, jak jsem vera, kdy jsem se trochu nepetn potuloval venku, na el jednoho pejetho... jednoho ednka..." "Nepetn? Na v ecko si pece vzpomn !" skoil mu do ei Razumichin. "To je pravda," odpovdl na to s jakousi zvl tn dkladnost Raskolnikov. "Vzpomnm si na v ecko, i na nejmen podrobnosti, ale vid : pro jsem co dlal, pro jsem kam chodil, pro jsem co kal, to podn nevm." "To je velice znm jev," vmsil se Zosimov. "Proveden in bv mistrn a velmi dvtipn, ale ovldn a pohnutky jejich pvodc zmaten a asto podlhaj chorobnm dojmm. Pipomn to sen." Vlastn je mo n dobe, e m pokldaj skoro za lenho, napadlo Raskolnikova. "Ale zdrav lovk tak nkdy jedn myslm tak," poznamenala Dunka a s obavou se podvala na Zosimova. "Velmi sprvn pipomnka," odpovdl j. "V tomhle smru si opravdu v ichni a velmi asto ponme jako pomaten, jen s tm malm rozdlem, e 'nemocn' jsou pomaten o nco vce ne my, a proto musme rozeznvat uritou mez. Ale pln vyrovnan lovk, to mte pravdu, skoro vbec neexistuje; na nkolik destek a mo n set tisc lid pipad tak jeden, a je t nedokonal exempl..." Pi slov "pomaten", kter neobezetn uniklo Zosimovovi, rozjaenmu svm oblbenm tmatem, se v ichni zamraili. Raskolnikov, jako by to nepozoroval, byl zamy len a jeho

bezbarv rty se podivn usmvaly. Zdlo se, e si dl s nm lme hlavu. "Tak jak to bylo s tm pejetm? Peru il jsem t!" zahartusil honem Razumichin. "Co?" vytrhl se Raskolnikov jako ze sna. "Aha... no a cel jsem se zakrvcel, kdy jsme ho odn eli dom... A je t nco, maminko, vera jsem vyvedl je t jednu neodpustitelnou vc, jak jsem nebyl pln pi smyslech. Vera jsem v echny penze, kter jste mi poslala, dal... jeho en... na poheb. Je te vdova, m souchotiny, je to neboh ena... ti mal hladov siroty... doma zhola nic... a je t jedna dcera... mo n e byste jim je daly i vy, kdybyste to vidly... J ov em neml nejmen prvo, to piznvm, zvl kdy jsem vdl, jak t ko jste samy ty penze shnly. Kdo chce pomhat, ten na to mus mt nejdv prvo, jinak: Crevez chiens, si vous n'<e>tes pas contents!" (1) Zasml se. " e je to tak, Duo?" ----------------(1) Pojdte, psi, kdy nejste spokojeni! (franc.) "Ne, nen," odpovdla pevn Dua. "Pravda! Ty m pece taky... dobr mysly!" podval se na ni skoro nenvistn a ironicky se u klbl. "To jsem ml uv it... Ale j t za to jen chvlm, tys na tom pece jen lp... ty kdy dojde k takovmu bodu, e bude ne astn, jestli ho nepekro , bude mo n je t ne astnj , kdy ho pekro ... Ale to v echno je nesmysl!" dodal nakva en, rozzloben, e necht tak vzplanul. "Chtl jsem ct, e vs, maminko, prosm za prominut," uzavel oste a sen. "Roo, j jsem pevn pesvden, e v ecko, co dl , je sprvn!" ekla s pot enm matka. "Nebute tak pesvden," zkivil v odpov sta do smvu. Po jeho slovech se rozhostilo ticho. V celm tom rozhovoru i v mlen, v usmen i odpu tn bylo nco keovitho a v ichni to ctili. Docela jako by se m bly, pemtal v duchu Raskolnikov, ponue hledc na matku a na sestru. A skuten, m dle Pulcherija Alexandrovna mlela, tm byla zara enj . Kdy byly daleko, tak jsem je ml pece tak rd! kmitlo mu hlavou. "V Roo, e zemela Marfa Petrovna?" zaala z nieho nic Pulcherija Alexandrovna. "Jak Marfa Petrovna?" "Bo e mj, pece Marfa Petrovna Svidrigajlovov! V dy jsem ti toho o n napsala!" "Ach tak, ano, u vm... tak ona umela? Co k , opravdu?" trhl sebou nhle, jako by procitl. "Opravdu umela? A co j bylo?" "pln nenadle, jen pova !" spustila Pulcherija Alexandrovna, povzbuzen jeho zjmem. "A prv v dob, kdy jsem ti psala ten dopis, dokonce tho dne! Pedstav si, ten hrozn lovk m podle v eho na svdom i jej smrt. Povd se, e pr ji stra liv ztloukl." "Copak takhle ili?" zeptal se Raskolnikov sestry. "Ne, prv naopak. Choval se k n v dycky velmi sn enliv, dokonce zdvoile. V mnohm byl a pespli shovvav k jej povaze, celch sedm let... Ale nhle mu bhvpro do la trplivost." "Nen tedy zdaleka tak hrozn, kdy se dokzal sedm let ovldat! Ty ho myslm omlouv , vi, Dunko?" "Ne, je to hrozn lovk! Nic hroznj ho si vbec nedovedu pedstavit!" vyrazila skoro keovit Dua, svra tila elo a

zamyslela se. "Stalo se to u nich rno," pokraovala chvatn Pulcherija Alexandrovna. "Ona pak okam it nakzala, aby zaphli kon, e hned po obd pojede do msta, proto e v takovch ppadech v dy jezdila do msta; je t pr se s velkou chut naobdvala..." "Tak ztluen?" "... To ona mla v dycky... ve zvyku, a sotva dojedla, hned ode la do koupelny, aby nevyjela pli pozd... V , brala njak liv koupele, maj tam studen pramen, a ona se v nm pravideln koupala. Ale jakmile vkroila do vody, znenadn ji ranila mrtvice!" "Nen divu!" ekl Zosimov. "A ztloukl ji hodn?" "Na tom pece nezle ," namtla Dua. "Hm! Ale j se vm, maminko, divm, e m ete vyprvt o takovch nesmyslech," vyhrkl nhle podr dn a jakoby mimovoln Raskolnikov. "Ale, milku, kdy j u nevdla, o em mluvit," uekla se Pulcherija Alexandrovna. "Copak se m v ichni bojte, nebo co?" ekl s kivm smvem. "U ano," ekla Dua a zpma, psn se na bratra podvala. "Maminka se na schodech dokonce strachy poki ovala." Raskolnikovovi keovit zacukalo v tvi. "Co to povd , Duo! Nehor i se proto, Roo, prosm t... Co t to jen napadlo, Duo," koktala zmaten Pulcherija Alexandrovna. "V , to je tm, e jsem si celou cestu sem ve vlaku malovala, jak se setkme a jak si o v em popovdme... byla jsem tak astn, e jsem ani tu cestu nevnmala! Ale co to povdm! V ak jsem i te astn... Tos nemla kat, Duo! Mn sta ke tst u jen to, e t vidm, Roo..." "Dost, maminko," koktal zmaten, nedval se na ni a tiskl j ruku. "Je t si popovdme!" Kdy to ekl, nhle zrozpaitl a zbledl: jeden nedvn pocit ho opt zamrazil a do morku kost; znova nesmrn zeteln a jasn uctil, e prv ekl stra livou le , e te u si nejen nikdy o niem nepopovd, nbr e te ani nikdy s nikm o niem nesm mluvit. Uinek t trzniv my lenky byl tak mocn, e se na okam ik tm docela zapomnl, vstal, a ani na koho pohldl, zamil ke dvem. "Co dl ?" vykikl Razumichin a chytil ho za ruku. Raskolnikov se opt posadil a mlky se rozhl el; ostatn na nho nechpav hledli. "Pro jste v ichni jako zaezan!" vyrazil docela neekan. "eknte pece nco! Na tu takhle sedt! Tak mluvte! Pojte se bavit... Se li jsme se, a mlme... Tak co teba!" "Slva bohu! A j u myslela, e se s nm zase dje nco takovho jako vera," poki ovala se Pulcherija Alexandrovna. "Co je ti, Roo?" zeptala se nedviv Avdo ja Romanovna. "Ale nic, vzpomnl jsem si na jednu povedenou vc," zasml se nhle. "No, kdy na povedenou vc, tak je dobe! U jsem sm mlem myslel..." zabruel Zosimov a zvedl se z divanu. "Ale musm u jt. Mo n e je t zajdu... budete-li doma..." Rozlouil se a ode el. "Zlat lovk!" poznamenala Pulcherija Alexandrovna. "Ano, zlat, skvl, vzdlan a inteligentn..." zadrmolil nhle Raskolnikov neekan rychle a s doposud nevdanou ivost, "ne a ne si vzpomenout, kde jsem ho pedtm, je t ne jsem onemocnl, vidl... Mm dojem, e jsem ho nkde vidl... A tohle je taky dobr lovk!" kvl na Razumichina. "Lb se ti, Duo?" zeptal se

j a najednou se bhvpro rozesml. "Velmi, " odpovdla Dua. "Ty zve jedno!" vybuchl Razumichin a cel rud a zmaten vyskoil ze idle. Pulcherija Alexandrovna se pousmla, ale Raskolnikov se hlasit rozesml: "Kampak, kampak?" "J u taky... musm jt." "Nikam nemus , zsta tady! Zosimov ode el, pro ty hned taky. Nikam necho... Kolik je vlastn hodin? U je dvanct? Ty m ale rozko n hodinky, Duo! Ale co u zas mlte? Pod mluvm jen j!" "To je drek od Marfy Petrovny," odpovdla Dua. "A jak drahocenn!" dodala Pulcherija Alexandrovna. "Hm, hm! Jsou njak velk, skoro ne dmsk." "Mn se lb," ekla Dua. "Tedy ne drek od enicha," pomyslel si Razumichin a bhvpro z toho ml radost. "J u myslel, e to je drek od Lu ina," poznamenal Raskolnikov. "Ne, Lu in Dunce je t dn dar nedal." "Hm, hm! A pamatujete se je t, maminko, jak jsem byl zamilovan a chtl jsem se enit?" ekl nhle a zadval se na matku, ohromenou tm nhlm obratem i tnem, jakm o tom zaal hovoit. "Ale to v , zlatko!" Pulcherija Alexandrovna vymnila vznamn pohled s Dunkou i Razumichinem. "Hm! Ano! Co bych vm o tom povdl? U se na to ani pli nepamatuju. Byla to takov nemocn dvenka," pokraoval opt trochu zdumiv a s oima upenma do zem, "pln nedu iv. Rda dvala almu nu ebrkm a pod jen snila o kl tee, jednou j vyhrkly slzy, kdy se mi s tm svovala. Ba, ba... pamatuju se... dobe se pamatuju. Byla takov... nehezk. Opravdu nevm, pro jsem k n tehdy tak pilnul, asi proto, e pod stonala... Kdyby byla bvala je t chrom nebo hrbat, byl bych se do n asi zamiloval je t vc..." Nevesele se usml. "Ba... bylo to takov jarn poblouznn..." "Ne, to nebylo jen jarn poblouznn," ekla proctn Dunka. Pozorn a soustedn se na sestru podval, ale nevnmal nebo dokonce nechpal, co ekla. Pak, stle hluboce zamy len, vstal, pistoupil k matce, polbil ji a zase si sedl na sv msto. "Ale v dy ji m je t te rd!" ekla dojat Pulcherija Alexandrovna. "Co? Ji? Ach tak... mluvte o n! Ne! To v ecko mi te pipad, jako by se to stalo na onom svt... a tak dvno! A i v ecko kolem m jako by se odehrvalo nkde jinde..." Pozorn se na n podval. "Zrovna tak i vy... i na vs jako bych se dval a stl tisc verst od vs... Ale pro vbec o tom mluvme! A pro se vyptvte?" dodal zlostn, odmlel se a okusoval si nehty; znova se zadumal. "Ten tvj byt je ale ohavn, Roo, uinn rakev," peru ila tsniv mlen Pulcherija Alexandrovna, "jsem pesvdena, e m hlavn vinu na tom, e se z tebe stal takov melancholik." "Byt?" odpovdl roztr it. "Pravda, byt k tomu v emu hodn pispl... u m to taky napadlo... Ani netu te, maminko, jak podivnou my lenku jste zrovna vyslovila," pipojil nhle s divnm sm kem. Nechyblo mnoho a tuto spolenost, tyto pbuzn, kter ti roky nevidl, tento intimn tn rozmluvy, a pitom naprostou nemo nost o emkoli mluvit, to v ecko by nakonec nemohl vydr et. Bylo v ak teba pistoupit k jedn neodkladn zle itosti, kterou chtl bezpodmnen je t tho dne tak i onak vye it -- tak se

rozhodl hned prve, kdy se probudil. Te se t zle itosti radostn chopil jako vchodiska. "Posly , Duo," zaal v n a su e, "za to verej nedorozumn se ti ov em omlouvm, ale pesto pokldm za svou povinnost znova ti pipomenout, e v zsadnm neustoupm. Bu j, anebo Lu in. A si jsem j niema, ale ty nesm . Jeden z ns. Jestli si Lu ina vezme , pestanu t od t chvle pokldat za svou sestru!" "Roo, Roo! V dy u jsme zas tam co vera!" zahoekovala Pulcherija Alexandrovna. "A pro o sob pod k , e jsi niema, to je nesnesiteln! Vera zrovna tak..." "Brate," ozvala se pevn a tak su e Dua, "tady jde o njak omyl, a to z tv strany. Pem lela jsem v noci, a jsem pi la na to, v em to vz. Omyl je v tom, e ty se, jak se zd, domnv , e se nkomu a pro nkoho obtuji. Ale tak to vbec nen. Vdvm se jen a jen proto, e sama chci, proto e u t ce sn m, e jsem sama. Jist e budu v druh ad rda, budu-li moci njak prospt sv rodin, ale tato pohnutka nebyla pro mj zmr rozhodujc..." L e! horlil v duchu a okusoval si zlost nehty. Hrdopy ka! Nechce se piznat, e to m bt dobr skutek... Ach ty pzemn povahy! I ta jejich lska se podob nenvisti... Och, jak je v ecky... nenvidm! "Zkrtka a dobe, provdm se za Petra Petrovie," pokraovala Dunka, "proto e jsem si z dvojho zla vybrala to men . Mm v myslu estn splnit v ecko, co ode m oekv, a proto nem e bt e o tom, e ho chci oklamat... emu ses tak u klbl?" Tak u vzplanula a oi j hnviv zablskly. "Spln v ecko?" zeptal se s jedovatm sm kem. "A po uritou hranici. Ze zpsobu i formy, ktermi se o mne Petr Petrovi uchzel, jsem ihned poznala, o mu jde. Je sice pravda, e si o sob mo n trochu moc mysl, ale j doufm, e si m tak v ... Pro se zas smje ?" "A pro ty se zas erven ? Ty l e , sestro, schvln l e , a jen a jen z ensk tvrdohlavosti, abys proti mn prosadila svou... Nen mo n, aby sis Lu ina v ila -- vidl jsem ho a mluvil jsem s nm. To znamen, e se prodv , to znamen, e pinejmen m jedn podle, a j jsem rd, e se je t aspo erven !" "To nen pravda, j nel u!" vybuchla Dunka, kter ztratila posledn petku rozvahy. "Nevezmu si ho, nebudu-li si jist, e si m v a cen. A stejn si ho nevezmu, nebudu-li bezpen vdt, e si ho mohu v it j. O tom se na tst mohu bezpen pesvdit, a to je t dnes. A takov man elstv nen niemnost, jak tvrd ty! A i kdybys ml pravdu a j se opravdu odhodlala k takov nzk vci, nen od tebe krut, e se mnou takhle mluv ? Pro ode mne d hrdinstv, jakho mo n nejsi sm schopen? To je tyranstv, to je nsil! Jestli tm nkoho znim, tak jen sama sebe... Je t jsem nikoho nezavra dila!... Co se na mne tak dv ? Pro jsi tak zbledl? Roo, co je ti? Roo, milku!" "Bo e! V dy z tebe omdlel!" vykikla Pulcherija Alexandrovna. "Ne, ne... hlouposti... to nic nen!... Jen se mi trochu zatoila hlava. Vbec jsem neomdlel... Co pod mte s tm omdlvnm... Hm! Tak tedy... co jsem to chtl. Aha: jak se vlastn chce je t dnes pesvdit, e si ho m e v it a e si t on... cen, nebo jak jsi to ekla? ekla jsi pece, e dnes? Nebo jsem patn sly el?" "Maminko, uka te bratrovi dopis Petra Petrovie," ekla Dunka. Pulcherija Alexandrovna mu tesoucma se rukama podala dopis. Vzal ho s neskrvanou zvdavost. Ale je t ne ho rozevel, podval se trochu pekvapen na Dunku.

"To je zvl tn," promluvil pomalu, jakoby ohromen njakou novou my lenkou. "Kvli emu se vlastn tak pachtm? Kvli emu je v echen ten kik? Pro m za m, vezmi si koho chce !" Zdlo se, e to k pro sebe, ale vyslovil to nahlas a chvli se zara en dval na sestru. Konen v ak pece jen rozevel dopis, pod v ak je t s podivn pekvapenm vrazem ve tvi, pak zaal zvolna a bedliv st a peetl dopis dvakrt. Pulcherija Alexandrovna byla jako na trn a i ostatn oekvali nco mimodnho. "Udivuje m to," promluvil po krtk vaze a podal dopis matce, ale sv slova nikomu pmo neuroval. "Chod pece po soudech, je to advokt, i e m takovou... okzalou... a takhle negramotn p e." V ichni sebou trhli; oekvali nco docela jinho. "Tihle tak pece p ou v ichni," podotkl honem Razumichin. "Copak jsi to etl?" "Ano." "Ukzali jsme mu to, Roo... poradili jsme se s nm pedtm," ozvala se rozpait Pulcherija Alexandrovna. "To je ryze soudcovsk sloh," peru il ji Razumichin. "Soudn listiny se tak p ou dodnes." "Soudcovsk? Ano, prv e soudcovsk, edn... Ned se ct, e by to bylo tak negramotn, ale literrn to teprve nen; edn!" "Petr Petrovi ani neskrv, e si nemohl dovolit vy vzdln, a dokonce je hrd na to, e se sm tak vypracoval," poznamenala Avdo ja Romanovna, kter se bratrv nov tn trochu dotkl. "Nu, je-li hrd, m jist bt na, v ak nic nekm. Jak se mi zd, sestro, tak ses urazila, e nemm k tomu dopisu vc ne tuhle zlehujc poznmku, a mysl , e jsem naschvl stoil e na takov hlouposti, abych si na tob zchladil hu. Naopak, v souvislosti s tm slohem m napadla jedna poznmka, kter bude v na em ppad rozhodn na mst. V dopise se na jednom mst prav velmi vznamn a jasn: 'a v tom ppad ponesete dsledky Vy', a mimoto je tam hrozba, e okam it odejde, jestli e pijdu j. Tahle vhr ka, e odejde, znamen vlastn hrozbu, e vs ob nech na holikch, budete-li neposlu n, a to i pesto, e vs u povolal do Petrohradu. A co mysl -- m e t takov obrat u Lu ina urazit stejn, jako kdyby to napsal tady on (ukzal na Razumichina) nebo Zosimov, nebo nkdo z ns?" "Jist ne," odpovdla o iven Dunka, "a jasn jsem pochopila, e je to vyjdeno pli naivn a e mo n jen nen mistr pera... To je sprvn posteh, brate. Ani jsem neekala, e..." "Je to eeno soudnm stylem a soudnm stylem to jinak ct nejde, ale vyznlo to mo n drsnji, ne chtl. Ale musm t tro ku zklamat: v dopise je toti je t jeden vrok, jedna pomluva proti mn a to dost podl. Vera jsem dal penze souchotinsk a znien vdov ne 'pod zminkou, e je to na poheb', nbr vslovn na poheb, a nikoliv do rukou dcery, dvete, jak p e, 'pochybn existence' (kterou jsem vidl vera poprv v ivot), nbr pmo vdov. V tom v em vidm pli ukvapenou touhu po pinit m a zneptelit s vmi. Neboli, eeno opt soudnm stylem, pli zjevn mysl a velmi naivn spch. Je to lovk rozumn, ale k rozumnmu jednn sm rozum nesta. To v ecko ho charakterizuje a... nemyslm, e by si t zvl cenil. A km ti to jen a jen pro pouen, proto e ti upmn peju jenom dobr..." Dunka mu neodpovdla; rozhodla se u pedtm a ekala jen na veer. "Tak jak se rozhodne , Roo?'' zeptala se Pulcherija Alexandrovna, kterou jeho nhl nov, vcn tn znepokojil je t

vc. "Co to znamen, 'rozhodne '?" "Petr Petrovi pece p e, e u ns veer nem bt a e odejde... jestli tam bude . Tak ekni co a jak... pijde ?" "Tohle ov em nemohu rozhodnout j, ale pedev m vy, pokud vs takov po adavek Petra Petrovie neur , a za druh Dua, pokud to taky neur ji. J se zadm podle vs," dodal su e. "Dunka u se rozhodla, a j jsem s n zajedno," poznamenala kvapn Pulcherija Alexandrovna. "Rozhodla jsem se tak, e t prosm, Roo, sna n t prosm, abys pi tom setkn urit byl," ekla Dua. "Pijde ?" "Pijdu." "A vs tak prosm, abyste k nm veer v osm pi el," otoila se na Razumichina. "Maminko, j ho zvu tak." "Dobe, Dunko. A se stane tak," dodala Pulcherija Alexandrovna, "jak jste rozhodli. V ak i mn se ulev -- nerada se petvauji a l u. Radji si nalijeme istho vna... a je to Petru Petrovii po chuti, nebo nen!" IV Vtom se ti e otevely dvee a do pokoje nesmle ve la njak dvka. V ichni se k n udiven a zvdav otoili. Raskolnikov ji hned nepoznal. Byla to Sofja Semjonovna Marmeladovov. Poprv ji vidl u vera, ale v takov chvli, za takov situace a v takovch atech, e mu utkvla v pamti pln jin podoba. Te to byla prost, ba nuzn obleen dvka, je t mladik, sp dvtko, se skromnm a slu nm vystupovnm a s jasnm, ale tro ku plachm obliejem. Mla na sob docela jednoduch domc ateky, na hlav star, u nemodern klobouek, jen v rukou mla jako vera paraplko. Kdy nenadle vkroila do svtnice pln lid, nejen e zrozpaitla, ale pln ztratila hlavu, polekala se jako mal dcko, a dokonce u couvla zptky. "Ach... to jste vy?" ekl nadmru pekvapen Raskolnikov a nhle sm tak upadl do zmatku. Okam it si toti uvdomil, e matka i sestra u z Lu inovy nar ky v dopise vd o jist dvce "pochybn" existence. Prv protestoval proti Lu inov pomluv a zdraznil, e tu dvku vidl poprv, a vtom k nmu sama pichz. Uvdomil si i to, e ani slvkem neprotestoval proti vrazu "pochybn existence". To v ecko mu ve vteince nejasn proltlo hlavou. Ale kdy se lpe podval, najednou zjistil, e to pon en stvoen je u pon en tak, e k nmu nhle poctil soucit. A kdy pak vidl, jak sebou postra en trhla a u chce utct, nco se v nm vzepelo. "Vs jsem se nenadl," ekl chvatn a pohledem ji zadr el. "Posate se, bute tak hodn. Pichzte asi od Katriny Ivanovny. Promite, sem ne, tamhle se posate..." Kdy Soa vstoupila, Razumichin, sedc na jedn z Raskolnikovovch t idl, a u dve, vstal, aby mohla projt. Raskolnikov j zprvu ukzal na msto v rohu divanu, kde sedl Zosimov, ale uvdomil si, e divan je msto pli familirn a slou mu za l ko, a proto j rychle nabdl Razumichinovu idli. "A ty se posa sem," usadil Razumichina do rohu, kde pedtm sedl Zosimov. Soa se posadila, ale div se nerozklepala strachem a nesmle se podvala na ob dmy. Zejm sama nechpala, jak si vedle nich mohla sednout. Jakmile si to uvdomila, ulekla se tak, e honem zase vstala a pln zmaten se obrtila k Raskolnikovovi. "J... j jsem... pi la jen na skok, odpus te, e vyru uju,"

zajkala se. "Posl m Katrina Ivanovna, nemla nikoho jinho... Mm vm vydit, e Katrina Ivanovna sna n pros, abyste ztra pi el na poheb... rno po m i... Na Mitrofanv hbitov a pak k nm... k n... abyste pi el na obd... Abyste j prokzal tu est... To jsem vm mla vydit." Zakoktala se a zmlkla. "Budu hledt pijt... urit... urit," vstal tak Raskolnikov a tak se bhvpro zajkal a zmlkl v pli slova. "Posate se je t laskav," ekl nhle, "musm s vmi mluvit. Prosm vs -nevm, jestli nepospchte -- bute tak hodn a vnujte mi chvilenku..." A pistril j idli. Soa se znova posadila a znova ostchav a zmaten za ilhala po obou dmch a hned sklopila oi. Raskolnikovovi stoupla krev do blho oblieje, oi mu zasvtily, cosi do nho nhle vjelo. "Maminko," ekl pevn a dtkliv, "to je Sofja Semjonovna Marmeladovov, dcera chudka pana Marmeladova, kterho vera ped mma oima pejeli kon a o kterm jsem vm u kal..." Pulcherija Alexandrovna se podvala na Sou maliko pimhouenma oima. Pesto e byla velmi zmatena Roovm upenm a vyzvavm pohledem, nedovedla si toto pot en odept. Dunka se v n a upen zahledla pmo do tve neboh dvky a nechpav si ji prohl ela. Soa pi pedstavovn znova zvedla oi, ale upadla do je t vt ho zmatku. "Chtl jsem se vs zeptat," oslovil ji honem Raskolnikov, "jak to u vs dnes vypadalo. Nedlal vm nkdo njak pot e... napklad policie?" "Ani ne, nikdo nic... V ak je pln jasn, na co umel, tak ns nechali na pokoji. Jenom njemnci se zlob." "Propak?" " e je tam tlo moc dlouho... te jsou tahle vedra a dusna... tak ho dnes ped po ehnnm penesou na hbitov a do ztka bude vystaven v kapli. Katrina Ivanovna nejdv nechtla ani sly et, ale te sama uznv, e to mus bt..." "Tak tedy dnes?" "Pros vs, abyste j prokzal est a pi el ztra na poheb do kostela, a pak abyste u n posedl na smuten hostin." "Copak njakou pod?" "Ano, jenom malikou, vte? Mm vm vydit, e vm moc dkuje za to, e jste nm vera pomohl... nebt vs, nemli bychom za co vypravit poheb." A najednou j zacukaly rty a brada, ale rychle zase sklopila oi, sebrala sly a ovldla se. Raskolnikov si ji pi t rozmluv bedliv prohl el. Mla hubenou, tuze hubenou a bledou tviku, dost nesoumrnou a njakou piatou, se piatm noskem i bradikou. Snad se ani nedalo ct, e je hezk, zato jej svtle modr oi byly velmi jasn, a jakmile se trochu rozveselily, dostvala jej tv tak mile naivn vraz, e byla a pita liv. Mimoto mla ve tvi a vbec v celm zjevu ten charakteristick rys, e pes svch osmnct let vypadala jako dvtko, mnohem mlad ne ve skutenosti, docela dtsky, a to se nkdy a sm n projevovalo v jejch gestech. "Copak Katrina Ivanovna vystaila s tak malm obnosem, e je t chce uspodat poho tn?" porn prodlu oval Raskolnikov rozmluvu. "Rakev bude docela obyejn, vte... a v ecko bude docela obyejn, nebude to moc stt... u jsme to s Katrinou Ivanovnou vypotaly, na poho tn je t nco vybyde... Katrin Ivanovn na tom moc zle . To vte, potebuje njakou tu tchu... je takov, v ak vy vte..."

"Chpu... v ecko chpu... Co e si tak prohl te mj pokoj? Tady maminka taky k, e je to tu jak v rakvi." "A vera jste nm dal v ecko, co jste ml!" ekla na to Sonka zvl tnm zvunm, pekotnm epotem a opt sklopila oi k zemi. A zase se j roztsly rty a brada. Celou dobu byla ohromen nuznost Raskolnikovova bytu a te j ta slova unikla proti jej vli. Chvli nikdo nic nekal. Duniny oi jako by se rozjasnily, dokonce i Pulcherija Alexandrovna se na Sou pvtiv podvala. "Roo," ekla a vstala, "obdvat budeme samozejm spolu. Pjdeme u , Dunko... A ty bys udlal nejlp, Roo, kdyby ses el tro ku projt a pak si chvli odpoinul, lehl si, a k nm pij dve... Asi jsme t uondali..." "Dobe, dobe, pijdu," vstal tak a najednou ml naspch. "Vlastn musm je t nco vydit..." "Copak budete obdvat ka d zvl ?" zvolal pobouen Razumichin a vyvalil na Raskolnikova oi. "Co t to napadlo?" "Dobe, dobe, to vte, e pijdu... Ty tady je t chvli zsta. Snad u ho te m ete postrdat, maminko? Neeknete, e jsem vm ho odloudil?" "Kde pak, kde pak! A vy, Dmitriji Prokofjii, nm jist prok ete tu est a poobdvte s nmi?" "Pijte, prosm vs!" poprosila Dua. Razumichin se s nimi louil s rozzenou tv. Na vteinku v ichni podivn zrozpaitli. "Sbohem, Roo, toti na shledanou, nerada km sbohem. Sbohem, Nastasjo... Bo e, u zas to sbohem!" Pulcherija Alexandrovna se chtla rozlouit i se Sonkou, ale nevy lo j to a radji honem vy la ze dve. Ale Avdo ja Romanovna, jak se zdlo, ekala, a na ni dojde, a kdy prochzela za matkou kolem Soni, rozlouila se s n astnou, zdvoilou a dnou klonou. Sonka se ve zmatku uklonila jaksi pli chvatn a vylekan a jej tv se sthla skoro v bolestivou grimasu, jako by j zdvoilost a pozornost Avdo ji Romanovny byla na obt a psobila j trze. "Tak sbohem, Duo!" zavolal Raskolnikov u na chodb. "Podej mi pece ruku!" "U jsem ti ji podala, zapomnls?" obrtila se laskav a zara en. "Tak mi ji podej je t jednou!" A vele j stiskl tl prsty. Dunka se na nho usmla, zaervenala se, rychle vyprostila ruku a odchzela za matkou bhvpro tak cel astn. "Tak to bychom mli!" ekl s rozjasnnm pohledem Son, kdy se vrtil. "Dej pnbh mrtvm vn odpoinut a ivm dlouh it! Vite? Co kte?" Soa se skoro s divem dvala na jeho nhle rozjasnnou tv; on se chvilinku mlky a upen dval na ni a v tch nkolika okam icch mu proltlo pamt v ecko, co mu o n vyprvl jej nebo tk otec... "Proboha ivho, Dunko!" spustila Pulcherija Alexandrovna, jakmile vy ly z domu. "Jsem ti skoro rda, e u jsme odtud. pln se mi ulevilo. Kdepak bych si jen vera ve vlaku pomyslela, e se z neho takovho budu radovat!" "km vm pece, maminko, e je t zdaleka nen zdrv. Copak to nevidte? Mo n e po ns tesknil a rozstonal se z toho. Musme bt shovvav, v dy se d tolik, tolik odpustit..." "Ale ty jsi shovvav nebyla!" skoila j hned oste a vytav do ei Pulcherija Alexandrovna. "V , Duo, dobe jsem si vs

prohldla, tys jeho pln dvojnk, ani ne tak podobou jako du evn: oba jste melancholici, oba jste mrzouti a hned kvli v emu vzplanete, oba jste py n a oba velkomysln... Nen pece mo n, Dunko, aby byl egoista, vi?... Jak jen pomyslm na to, co bude veer, nectm srdce v tle!" "Nebojte se, maminko, bude jen to, co mus bt." "Dunko! Ale pova , v jak jsme situaci! Co kdy Petr Petrovi odmtne?" neopatrn uniklo ne astn Pulcheriji Alexandrovn. "Za bude potom stt!" odsekla stroze a pezrav Dua. "A moc dobe jsme udlaly, e jsme odtud ode ly," zamlouvala to honem Pulcherija Alexandrovna, "ml nkam nameno, a se radji projde, a se nadch vzduchu, hrza, jak je u nho dusno! Ale kde se tady m lovk nalokat vzduchu? V dy je tu i na ulicch jako v podzemn kobce. Bo e mj, to je msto! Pozor, uhni, nebo t zamknou, vid , e nco nesou! To thnou klavr, no ne... takovhle tlaenice... z toho dvete mm tak notn strach." "Z jakho dvete, maminko?" "Ale z t Sofji Semjonovny, co tam dnes pi la..." "A propak?" "Mm takovou pedtuchu, Duo. V nebo nev, ale jak se objevila ve dvech, hned m napadlo, vida, v em to vz!" "V niem nic nevz!" rozzlobila se Dua. "Co mte s tmi pedtuchami, mami! Zn ji pece teprve od verej ka, a dnes ji nejdv ani nepoznal." "Jen pokej, v ak uvid !... Roziluje m, uvid , uvid ! Vydsila jsem se: tak po mn koukala, ale tak, m takov oi, sotva jsem vydr ela na idli, v , jak nm ji pedstavoval. Je mi to divn, Petr Petrovi o n p e takov vci, a on nm ji bhvjak pedstavuje, a k tomu tob! Tak mu tedy na n zle !" "P e se leccos! O ns se tak mluvilo a psalo, copak u jste zapomnla? J jsem pesvden, e je... skvl a e je to v ecko nesmysl!" "Pla bych j to." "A Petr Petrovi je hanebn klevetnk!" uzavela oste Dunka. Pulcherija Alexandrovna u ani nehlesla. Rozmluva uvzla. "Tak podvej se, co bych od tebe chtl..." kal Raskolnikov a odvdl si Razumichina k oknu. "Tak j eknu Katrin Ivanovn, e pijdete..." louila se honem Soa. "Hned, hned, Sofjo Semjonovno, nemme dn tajemstv, vbec nm nevadte... Rd bych vm ekl je t nkolik slov... Tak hele, " u al nhle vtu v pli a obrtil se k Razumichinovi. "Ty pece zn toho... Jak se jen... Porfirije Petrovie?" "Bodej . Jsme pbuzn. A pro?" dodal Razumichin s nhlou zvdavost. "Myslm, e te vede vy etovn... no, o t vra d... aspo vera jste o tom mluvili." "Ano... a co?" Razumichin nhle vyvalil oi. "Vyslch pr zstavce, a j tam mm tak njak zstavy, mejd, nestoj to za e, ale pece jen prstnek, kter mi dala na pamtku sestra, kdy jsem odchzel z domova, a stbrn hodinky po otci. Dohromady to m cenu pt nebo est rubl, ale mn je to drah jako pamtka. Jak to mm zadit? Nerad bych, aby ty vci propadly, zvl hodinky. Prve, kdy se mluvilo o Duninch hodinkch, ve mn hrklo, e se matka na n bude chtt podvat. Je to jedin vc, kter nm zstala po otci. Kdybychom o n pi li, tak se z toho snad rozstn! Zn ensk! Tak pora, co mm dlat! Vm, e bych to ml ohlsit na komisastv. Anebo snad pmo Porfirijovi? Co mysl ? Dost to pospch! Uvid , e se maminka je t ped obdem na n bude ptt!"

"Na komisastv? Vyloueno! Jedin k Porfirijovi!" vykikl neobyejn rozilen Razumichin. "Posly , to jsem rd! Ale jakpak rozm len, jdeme hned, je to pr krok, jist bude doma!" "Dobe... tak pjdeme..." "Bude hrozn, hrozitnsky rd, e t pozn! Mnohokrt jsem mu o tob vykldal... Vera taky. Poj!... Tak tys tu bbu znal! Tedy takhle!... To je ale b--je-n zvrat!... Ano, ale... Sofja Ivanovna..." "Sofja Semjonovna," opravil Raskolnikov. "Sofjo Semjonovno, to je mj ptel Razumichin, moc hodn lovk..." "Jestli u muste jt..." zaala Soa, kter k Razumichinovi ani nepozvedla oi, a je t vc z toho zrozpaitla. "Ano, pjdeme!" rozhodl Raskolnikov. "Zajdu k vm je t dnes, Sofjo Semjonovno, ale muste mi ct, kde bydlte." Snad to nebylo rozpaky, ale tm, jak spchal, e uhbal ped jejm pohledem. Soa mu ekla adresu a pitom se zaervenala. Vy li v ichni spolen. "Copak nezamyk ?" zeptal se Razumichin, kter el ze schod jako posledn. "Nikdy!... U dva roky se vlastn chystm, e koupm zmek," dodal lehkov n. "A nen astn ten, kdo nem co zamykat?" zasml se a otoil se k Son. Ped vraty se zastavili. "Vy mte cestu doprava, Sofjo Semjonovno? Je t mi povzte, jak jste m na la?" zeptal se takovm tnem, jako by j chtl ct nco docela jinho. Rd by se byl zahledl do jejch mrnch jasnch o, ale pod se mu to nedailo. "Vera jste pece ekl adresu Poljece." "Polje? Ah tak... Poljeka! Ta malik... to je va e sestra? Tak j j ekl, kde bydlm?" "Copak jste u zapomnl?" "Ne... u vm..." "A mn o vs vyprvl hned tenkrt nebo tk otec... Ale tenkrt jsem je t nevdla, jak se jmenujete, on to tak nevdl... A dnes jsem pi la... No, a proto e jsem se vera dovdla, jak se jmenujete... tak jsem se dneska vyptala, kde tu bydl pan Raskolnikov. Nevdla jsem, e taky bydlte v podnjmu... Tak sbohem... Katrin Ivanovn eknu..." Byla hrozn rda, e konen m e jt; se sklopenou hlavou pospchala, aby u jim byla z o a co nejrychleji udlala tch dvacet krok k nro , kde zahne doprava a konen bude sama, a pi rychl chzi, po nikom se nedvajc a nikoho nevnmajc, bude pemtat, vybavovat si a v it ka d slvko, ka dou podrobnost z toho, co sly ela a vidla. Nikdy nic na ni dosud neudlalo takov dojem. Jako by j nepozorovan a jitiv ve el do du e cel nov svt. Najednou si vzpomnla, e Raskolnikov k n chce dnes pijt, mo n je t dopoledne, hned te! "Jenom ne dnes, jen ne dnes!" eptala si se sevenm nitrem, jako by nkoho dtsky vyd en upro ovala: "Bo e! Ke mn... do t svtnice... uvid... panebo e!" Nen divu, e si v tch chvlch nemohla v imnout neznmho pna, kter ji vytrvale sledoval a el j celou dobu v patch. el tak za n u od samch vrat. Ve chvli, kdy se v ichni ti, Razumichin, Raskolnikov a ona zastavili na pr slov ped domem, onen chodec je prv mjel a maliko sebou trhl, kdy letmo zaslechl Sonina slova: "Tak jsem se vyptala, kde tu bydl pan Raskolnikov." Rychle a pozorn si prohldl v ecky ti a nejvce Raskolnikova, s nm Soa mluvila; pak se podval na dm a v tpil si ho do pamti. To v ecko se stalo v okam iku, v chzi, a chodec nedal najevo nic, co by na mohlo upozornit, a

pomalej m krokem, jako by vykval, el dl. ekal na Sou: sly el, e se louili a e Soa pjde nkam, kde bydl. "Ale kam? Odnkud je mi povdom," pemtal a vybavoval si Soninu tv. "To musm zjistit." Kdy do el na roh, pe el na druhou stranu ulice, ohldl se a uvidl, e Soa u jde za nm tou cestou a nic kolem sebe nepozoruje. Na rohu zahnula do t e ulice. el za n po protj m chodnku a stle ji bedliv pozoroval; asi po padesti krocch opt pe el na tu stranu ulice, po n la Soa, dohonil ji a stle se dr el asi pt krok za n. Byl to tak padestnk vy statn postavy, s irokmi svislmi rameny, kter ho dlala trochu pihrblm. Pi svm vihckm a elegantnm obleen vypadal jako reprezentativn urozen pn. V rukou ml pknou hlku, kterou pi ka dm kroku poklepval po chodnku, na rukou ml ist rukaviky. Jeho irok hranat tv byla dost vzhledn a mla zdravou, nepetrohradskou barvu. Dosud velmi hust vlasy byly docela svtl a jen nepatrn pro edivl a iroce splvajc hust plnovous byl je t svtlej ne vlasy. Ml modr oi chladnho, pronikavho, hloubavho pohledu, rty syt erven. Prost v ka dm ohledu velmi zachoval mu , kter zdaleka nevypadal na sv lta. Kdy Soa vy la k prplavu, octli se na chodnku vedle sebe. Pitom mu neu lo, jak je zamy len a roztr it. Kdy zahnula do vrat svho domu, ve el jakoby trochu pekvapen za n. Na dvoe zahnula doprava, do rohu, z nho vedlo schodi t k jejmu bytu. "Ale!" zamumlal neznm pn a pustil se po schodech za n. Teprve v t chvli si ho Soa v imla. Vy la do druhho poschod, odboila do chodby a zazvonila u bytu slo devt, na jeho dvech bylo napsno kdou: Kapernaumov, krej. "Ale!" opakoval znova neznm, pekvapen tou zvl tn nhodou a zazvonil vedle u sla osm. Dvee byly asi est krok od sebe. "Tak vy bydlte u Kapernaumova!" zasml se na Sou. "Vera mi pe il vestu. J bydlm tady vedle u madame Gertrudy Karlovny Resslichov. To je nhoda!" Soa se na nho pozorn podvala. "Jsme soused," pokraoval s pehnanou veselost. "Jsem toti ve mst teprve tet den. Tak zatm na shledanou!" Soa neodpovdla. Prv j oteveli, rychle vklouzla dovnit. Nevdla pro, ale bylo j hanba a byla v n mal du ika... Razumichin byl celou cestu k Porfirijovi velmi rozjaen. "To je bjen, love," opakoval nkolikrt. "Jsem tak rd! Tak rd!" Propak jsi rd? ptal se v duchu Raskolnikov. "V , j netu il, es taky u t bby zastavoval. A... a... je to u dvno? Rozumj, je to u dvno, cos u n byl?" Jak naivn hlupk! pomyslel si zase Raskolnikov. "Kdy?" zastavil se a vzpomnal. "Myslm, e jsem tam byl njak ti dny ped jej smrt. Ostatn, j te nejdu ty vci vyplatit," vracel se se zvl tnm chvatem a horlivost k starostem o sv vci. "Mm toti zas v ehov udy jeden stbrn rubl... po tom verej m zatracenm blouznn!" Na blouznn polo il zvl tn draz. "Tak, tak, tak," pitakval rychle a neznmo emu Razumichin, "proto t to taky... tak ohromilo... v , dokonce jsi i blouznil pod o njakch prstncch a etzcch!... Tak, tak... To je jasn, te je v ecko jasn!" Vida! Jak se v nich ta domnnka uhnzdila! Tenhle lovk se pro m d teba uki ovat, a pece je hrozn rd, e se vysvtlilo, pro jsem blouznil o prstncch! Jak je to v echny posedlo! "Ale zastihneme ho doma?"

"Zastihneme, zastihneme," uji oval horliv Razumichin. "love, to je vborn chlapk, v ak uvid ! Je tro ku tvrd, ne snad, e by byl mlo spoleensk, myslm tvrd v jinm ohledu. Je to chytr chlapk, moc, dokonce nramn chytr, ale m takov zvl tn zpsob my len... Je to nedvivec, skeptik, cynik... Rd lidi napaluje, toti nenapaluje, rd si z ka dho stl... I metodu m starou, vychz z dolinch dkaz... Ale je to machr, machr... Loni vyptral jeden ppad, taky vra du, pi kter byla tm ztracena jakkoliv stopa! Hrozn, hrozn rd by se s tebou seznmil!" "Jak to, e hrozn rd?" "Toti ne snad e by... podvej, v posledn dob, kdy ses rozstonal, jsem na tebe velmi asto zavdl e... No ... a kdy se dovdl, es prvnk a e ti pomry nedovolily dostudovat, ekl: 'To je koda!' A j usoudil... toti v ecko to dohromady, nejenom to jedin; Zametov vera... Podvej Roo, j ped tebou vera v opilosti cestou dom nco vanil... a te mm, love, strach, aby sis to njak nezveliil, v ?" "Co mysl ? To, e m pokldaj za pomatenho? Ale teba je to pravda." Keovit se usml. "Tak... tak... toti fuj, kdepak!... Zkrtka v ecko, co jsem kal... (je t v elicos jinho), v ecko byly opil vsty." "Propak se tak omlouv ! Mm u toho po krk!" vyjel si na nj Raskolnikov a pli podr dn. Tro ku to ostatn zahrl. "Vm, vm a chpu. V mi, e chpu. A je mi hanba o tom mluvit..." "Kdy je ti hanba, tak o tom nemluv!" Oba se odmleli. Razumichin byl v sedmm nebi a Raskolnikov to s odporem ctil. Dlalo mu starosti i to, co Razumichin prv kal o Porfirijovi. Ped tm si taky musm hrt na chudka, pemtal a ctil, jak bledne a jak mu bu srdce, a hodn vrohodn. Nejvrohodnj by ov em bylo nehrt si na nic. Okzale si na nic nehrt! Ne, okzale by bylo zase nevrohodn... No, a jak se to vyvine... uvidme... hned... je to dobe nebo ne, e tam jdu? Motl sm let do plamene. Srdce mi tlue, a to nen hezk! "Tamhleten ed dm," ekl Razumichin. Nejdle itj je, jestli Porfirij v, nebo nev, e jsem vera byl u t arodjnice... v tom byt... a e jsem se vyptval na krev. To musm uhodnout okam it, hned jak tam vkrom, musm mu to poznat na nose, jinak... a jsem ztracen, ale poznm to! "A poslechni, love!" podval se nhle s potm ilm smvem na Razumichina. "Dneska se mi u od rna zd njak penramn rozilen. e je to tak?" "Jak to rozilen? Nejsem ani trochu rozilen!" trhl sebou Razumichin. "Ale jsi, love, to se hned pozn. Prve jsi sedl na idli, jako nesedv nikdy, na krajku, a pod to s tebou ilo. Pro nic za nic jsi pod vyskakoval. Chvli ses zlobil, a najednou jsi byl zase sladk jako cukrkandl. Dokonce ses ervenal. Zvl po tom pozvn na obd jsi se hrozn zaervenal." "Nic takovho nebylo, to van !... Co vlastn mysl !" "To, es jako primnek! Brr, u se zas erven!" "Jsi ty ale netvor!" "Propak takov rozpaky? Romeo! Pokej, j to na tebe dnes nkde povm, hehehe! Paneku, to pobavm maminku... a je t nkoho..." "Pokej, pokej, pokej, to je v n vc, to je pece... Jak to potom bude vypadat, ty mizero!" brnil se Razumichin pln vyveden z rovnovhy a tuhl hrzou. "Co e jim pov ? love, j... Ne ty jsi ale zve!"

"Jak r ika na jae! Kdybys vdl, jak ti to slu -- pln dvoumetrov Romeo! A jak ses dnes vymydlil, i nehty sis vyistil, vi? Kdopak tohle pamatuje! A na mou du i, navonl ses! Sehni se ke mn!" "Zve!!!" Raskolnikov se tolik sml, e se, jak se zdlo, nemohl zastavit, a tak vchzeli do bytu Porfirije Petrovie se smchem. Prv to Raskolnikov poteboval -- v pokojch mohli sly et, e pi li s veselou a e se je t v pedsni pod smj. "Tady o tom ani slovo, sic t za lpnu jako hada!" zasyel Razumichin rozlcen na Raskolnikova a sevel mu rameno. V Ale Raskolnikov u vchzel do pokoje. Vstupoval tam s takovm vrazem, jako by se musel v silou pemhat, aby nevyprskl smchem. Za nm kltiv a neohraban, se sveepou grimasou a rud jako krocan vchzel zahanben Razumichin. Jeho tv i cel zjev byly v t chvli skuten k popukn a pln vysvtlovaly Raskolnikovv smch. Raskolnikov se, je t dve ne byl pedstaven, uklonil pnu domu, kter stl uprosted pokoje a nechpav se na n dval, podal a stiskl mu ruku, ale zejm pitom pod je t pli zpasil se svou veselost, ne aby k tomu mohl dodat aspo dv ti slova. Ale sotva se mu podailo naladit tv v n a cosi zamumlat, nhle, jakoby proti sv vli se opt podval na Razumichina, a to u se neovldl: potlaen smch propukl tm nezadr itelnji, m vce byl do t chvli zadr ovn. A to, jak mimodn tento "srden smch" Razumichina popuzoval, dvalo celmu vjevu punc upmnho vesel a hlavn pirozenosti. A Razumichin k tomu jako naschvl je t pispl. "Zatracen mizero!" zahromoval a rozphl se rukou, piem pra til do malho kulatho stolku, na nm stla przdn sklenice od aje. V ecko s inkotem letlo na zem. "Ale snad mi tu nechcete lmat idle, pnov, zruinujete sttn pokladnu!" zahlaholil vesele Porfirij Petrovi. Vjev vyvrcholil takto: Raskolnikov se uti oval, zapomenuv ruku v dlani pna domu, ale dobe vychovan ekal na okam ik, jak by to co nejrychleji a nejpirozenji skoncoval. Razumichin, nadobro vyveden z mry pevr enm stolku a rozbitm sklenice, zamraen pohldl na stepy, odplivl si a prudce se otoil k oknu, zdy k ostatnm a s nasupenou tv vyhl el ven, ani co vnmal. Porfirij Petrovi se sml a byl ochoten v tom pokraovat, nicmn bylo zejm, e potebuje vysvtlen. V kout na idli sedl Zametov, kter pi pchodu host vstal a vykval; sta ml rozta en do smvu, ale na to, co se odehrvalo, hledl pekvapen a trochu nedviv, a na Raskolnikova dokonce s jistm zmatkem. Nenadl ptomnost Zametova Raskolnikova nepjemn pekvapila. V tom nco vz! pomyslel si. "Promite, prosm!" zaal co nejrozpaitji. "Raskolnikov..." "Prosm, prosm, velmi m t , i e jste takto pi li... Copak? Ani se s nmi nepozdrav?" kvl Porfirij Petrovi na Razumichina. "Na mou du i nevm, pro se na m tak rozltil. Neekl jsem cestou nic, ne e je jako Romeo, a... dokzal jsem mu to, to je celkem v echno." "Ty zve!" vyrazil Razumichin, stle otoen zdy. "Ml asi hodn v n dvody, kdy se takhle rozertil kvli jednomu slovku," rozesml se Porfirij. "To v ! Ty detektive!... Ale co, m ete mi vlzt na zda!" odsekl Razumichin a najednou se sm rozesml a s rozjaenou

tv, jako by se nic nestalo, pistoupil k Porfiriji Petroviovi. "Tak dost! Jsme blzni. Te k vci: tady mj ptel Rodion Romany Raskolnikov za prv o tob u mnoho sly el a rd by t poznal, a za druh by s tebou rd vydil jednu malikost. Jeje! Zametov! Kde se tu bere ? Copak se znte? U dlouho?" Je t tohle! znepokojil se Raskolnikov. Zametov se trochu zarazil, ale ne pli . "Vera u tebe jsme se poznali," vysvtlil nenucenm tnem. "Tak jste mi u etili prci -- minul tden m hrozn prosil, abych ho s tebou, Porfiriji, njak seznmil, a vida, na li jste se i beze m... Kde tu m njak tabk?" Porfirij Petrovi byl po domcku jen v upanu, velmi ist ko ili a se lapanch trepkch. Mohlo mu bt asi ptaticet, byl pomen , obtloustl, dokonce ml mal b ko, hladce vyholen obliej bez knr i licous, krtce osthan vlasy na velk kulat hlav, na ztylku zvl tnm zpsobem vypukl. Jeho trochu odul, kulat obliej s tupm nosem ml nezdravou okrovou barvu, ale celkem bodr, ba potuteln vraz. Dokonce by se dalo ct, e je to tv dobromysln, nebt vrazu jeho o, przran vodov lesklch, zakrytch tm blmi, jakoby stle na nkoho pomrkvajcmi asami. Jejich pohled podivn disharmonoval s jeho zjevem, kter ml v sob a cosi enskho a dodval mu mnohem vt v nosti, ne se od nho na prvn pohled dalo oekvat. Sotva Porfirij Petrovi usly el, e host s nm chce vydit njakou "malikost", ihned ho vyzval, aby se posadil na divan, sm se posadil na druhm konci a zadval se na hosta v bezprostednm oekvn jeho vkladu, s tm napjatm a pespli v nm zjmem, kter je napoprv a tsniv a matouc, zejmna kdy posluchae neznte a kdy to, co vykldte, podle va eho nzoru zdaleka neodpovd tak soustedn pozornosti, jak se vm dostv. Ale Raskolnikov strun a souvisle vylo il svou zle itost, a nejen byl spokojen sm sebou, nbr dokonce si stail Porfirije dost dobe prohldnout. Tak Porfirij Petrovi od nho celou dobu ani na chvli neodvrtil pohled. Razumichin, kter se posadil u tho stolu naproti nim, jejich jednn dychtiv a netrpliv sledoval a stdav se dval z jednoho na druhho, a to vypadalo trochu pehnan. Hlupk! zaklel v duchu Raskolnikov. "Budete muset napsat oznmen na policii," odpovdl s psn edn tv Porfirij, "v tom smyslu, prosm, e jste se dovdl tu a tu vc, to znamen o on vra d, a e proste, aby va m jmnem uvdomili vy etovatele, ktermu byl ppad sven, e ty a ty vci pat vm a e byste je rd vyplatil... anebo tak njak... ostatn tam vm to sep ou." "Ale to je prv to," vysvtloval Raskolnikov, jak nejzmatenji byl schopen, " e zrovna nejsem pi penzch... a e nese enu ani takov pakatel... vte, j bych rd prozatm jen ohlsil, e ty vci pat mn a e a budu mt penze..." "To na vci nic nemn, prosm," odpovdl Porfirij Petrovi, kter pijal vysvtlen o finann situaci chladn, "ale konen, jestli si pejete, m ete napsat tak pmo mn v tm smyslu, e jste zjistil to a to a ohla ujete, e ty a ty vci, a proste..." "Sta obyejn papr?" rychle projevil Raskolnikov opt zjem o finann strnku vci. "Ov em, ten nejobyejnj , prosm!" A Porfirij Petrovi se na nho najednou podval s neskrvanou ironi v pimhouench och a jako by na nho zamrkal. Ale to se mo n Raskolnikovovi jen zdlo, proto e to byl jen zlomek vteiny. Ka dopdn nco podobnho postehl, a byl by dal krk na to, e na nj bhvpro

mrkl. V to! projelo jm jako blesk. "Promite, e vs obt uji takovmi malikostmi," pokraoval trochu nejistji, "m vci maj cenu nanejv pt rubl, ale v m si jich jako upomnky od tch, kdo mi je vnovali, a piznm se, e jsem se velmi polekal, kdy jsem se to dovdl..." "A proto jsi vera tak vyletl, kdy jsem se Zosimovovi zmnil, e Porfirij vyslch zstavce!" vmsil se Razumichin zejm s dobrm myslem. To u bylo nesnesiteln. Raskolnikov se neovldl a zlostn po nm loupl svma ernma oima, v nich blskl hnv. Ale hned se vzpamatoval. "Mm dojem, e se mi vysmv !" obrtil se k nmu s dobe hranm podr dnm. "Dvm ti za pravdu, e z tvho hlediska mo n projevuju pli velkou starost o takov bezcenn krmy, ale kvli tomu m nemus pokldat za egoistu ani za chamtivce, z mho hlediska pece nemus bt ty dv nicotn vciky naprosto bezcenn. U jsem ti kal, e ty stbrn hodinky, kter maj tak za gro ceny, jsou na e jedin pamtka po otci. M e se mi vysmvat, ale pijela za mnou matka," otoil se nhle k Porfirijovi, "a kdyby se dovdla," obrtil se rychle opt k Razumichinovi a sna il se v t chvli mluvit zvl dojat, " e jsem ty hodinky za antroil, byla by z toho na mou du i zoufal! Znte ensk!" "Ale kdepak! Tak jsem to vbec nemyslel! Prv naopak!" bouil pohnvan Razumichin. "Bylo to dobr? Bylo to pirozen? Nepehnal jsem to?" chvl se v duchu Raskolnikov. "Pro jsem ekl to: znte ensk?" "Tak vm pijela matka?" peptal se bhvpro Porfirij Petrovi. "Ano." "A kdypak?" "Vera veer." Porfirij chvli nic nekal, jako by pem lel. "O sv vci jste nemohl v dnm ppad pijt," pokraoval pak nevzru en a chladn. "U dvno na vs toti ekm." A jako by se nechumelilo starostliv pistrkoval na stole popelnk Razumichinovi, kter bezohledn oklepval popel na koberec. Raskolnikov sebou trhl, ale Porfirij, pod je t zaujat Razumichinovou cigaretou, to jak se zdlo nevidl. "ek ? Copak jsi vdl, e tam zastavoval?" vykikl Razumichin. Porfirij Petrovi se obrtil pmo k Raskolnikovovi? "Ob va e vci, prsten i hodinky, byly u n zabalen v jednom balku a na pape bylo zeteln tu kou napsno va e jmno i datum, kdy je od vs pejala..." "Jak dobe jste si toho v iml!" usml se kiv Raskolnikov a sna il se hledt mu pmo do o; nevydr el v ak a dodal: "Podotkm to proto, e zastavovatel bylo jist mnoho... tak e nen snadn v ecky si je pamatovat... A vy si naopak v ecky pamatujete a... a..." Hloup! Uboh! Pro jsem to dodval!" "To proto, e skoro v ichni, kdo tam nco zastavili, jsou u znmi, a u jen vy jste si dval naas," odpovdl Porfirij s docela jemnm ndechem ironie. "Nebyl jsem docela zdrv." "I to jsem sly el, ano. Dokonce mi kali, e pr vs nco velmi rozru ilo. A pod je t jste, tu m, njak bled?" "Nejsem vbec bled... naopak, jsem pln zdrv!" odsekl Raskolnikov nhle zmnnm, hrubm a zlostnm tnem. Dostval vztek a nemohl se ovldnout. A v tom vzteku se podeknu! blesklo mu opt hlavou. Tak pro m trp!

"Nebyls docela zdrv!" vlo il se do jejich rozmluvy Razumichin. "Tys tomu dal! Do verej ka jsi blouznil, skoro vbec jsi o sob nevdl... Nevil bys, Porfiriji, stl sotva na nohou, ale jak jsem vera se Zosimovem vythl paty, oblkl se, potaj nm utekl a nkde se potloukal div ne do plnoci, a v, v plnm pomaten smysl, um si to pedstavit? Pozoruhodn ppad!" "Opravdu v plnm pomaten smysl? To u je co ct!'' potsl njak ensky hlavou Porfirij. "Nesmysl! Nevte tomu! Ale vy tomu stejn nevte!" uniklo Raskolnikovovi u pli vztekle. Ale Porfirij Petrovi jako by ta podivn slova peslechl. "Ale jak to, es tedy ode el, kdy jsi neblouznil?" rozhorlil se nhle Razumichin. "Pro jsi chodil ven? Pro... A pro tajn? No tak, mohl jsi bt pi smyslech? Te, kdy u ti nehroz nebezpe, s tebou m u mluvit oteven." "Hrozn m vera otrvili," u klbl se nhle Raskolnikov drze a vyzvav na Porfirije. "A proto jsem jim utekl a chtl jsem si najmout byt, aby u m nena li, vzal jsem s sebou kupu penz. Tady pan Zametov ty penze vidl. Tak co, pane Zametove, mluvil jsem vera rozumn, anebo z cesty, rozsute ns!" Nejradji by byl v t chvli Zametova u krtil. Jeho pohled a mlen se mu ani trochu nelbilo. "Podle mne jste mluvil naprosto rozumn, prosm, dokonce dvtipn, jen jste byl pli pecitlivl," prohlsil su e Zametov. "A dnes mi vyprvl Nikodim Fomi," poznamenal Porfirij Petrovi, " e se s vmi vera u hodn pozd veer setkal v byt jistho ednka, kterho srazili kon..." "No, nebo si vezmte toho ednka!" chytil se toho zase Razumichin. "Neponal si u toho ednka jako len? V echno, co ml, dal vdov na poheb! Dobr, chtl pomoct, tak kdyby dal patnct, kdyby dal dvacet, ale aspo ti rubly kdyby si nechal, ale on si vyhod v ech ptadvacet!" "A co kdy jsem nkde na el poklad, a ty o tom nev ? Proto jsem mohl bt vera tak tdr... Tady pan Zametov v, e jsem na el poklad!... Odpus te, prosm," otoil se s cukajcmi rty k Porfirijovi, " e vs u pl hodiny obt ujeme tmihle przdnmi vsty. U ns mte dost, vite?" "Ale chra bh, naopak, na-o-pak! Ani nevte, jak m zajmte! S velkm zjmem se na vs dvm a poslouchm... A jsem, piznm se, velmi rd, e jste m konen nav tvil..." "Tak nm aspo nabdni aj! Vyschlo mi v krku!" zahartusil Razumichin. "Skvl npad! Doufm, e si daj ct v ichni. Ale nechce ped ajem nco vydatnj ho?" "Jdi mi s tm!" Porfirij Petrovi ode el pro aj. Raskolnikovovi se hnaly my lenky hlavou jak vichice. Byl tm v m hrozn popuzen. Prosm, u se ani nepetvauj a nedlaj okolky! A jak to, es o mn mluvil s Nikodimem Fomiem, kdy m vbec nezn ? Tak u tedy ani nechtj skrvat, e po mn jdou jako smeka ps! Takhle drze mi plt do oblieje! tsl se vztekem. Bijte pece rovnou, a nehrajte si se mnou jako koka s my ! To je pece nezdvoil, Porfiriji Petrovii, a j si to mo n je t nenechm lbit, prosm!... Vstanu a vmetu vm do tve celou pravdu. Uvidte, jak vmi opovrhuju! S nmahou vydechl. Ale co kdy se mi to jen zd? Co kdy je to zdn, co kdy se ve v em mlm a vztekm se jen z nezku enosti, proto e nestam na svou podlou lohu? Mo n e v tom v em nen dn mysl. V echno, co kaj, jsou docela v edn vci, ale nco za nimi vz... To v echno se d ct

v dycky, ale za tmhle nco vz. Pro ekl rovnou 'u n'? Pro Zametov dodal, e jsem mluvil dvtipn? Pro mluv takovm tnem? Ano... ten tn... Razumichin tu pece sed taky, tak pro jemu nen nic divn? Tomu tupmu nevitku nen nikdy nic divn! Zase horeka!... Mrkl na mne prve Porfirij, nebo ne? Uinn nesmysl: pro by na mne mrkal? Chtj m pipravit o nervy, nebo m dr d? Bu je to v ecko zdn, nebo u vd! ... I ten Zametov je drz... Je opravdu drz? Pes noc si to rozmyslel. J ostatn ctil, e si to rozmysl! Pon si tu jako doma, a pesto je tu poprv. Porfirij ho nepokld za hosta, sed k nmu zdy! Na li se! A urit se na li kvli mn! Urit ped na m pchodem mluvili o mn!... Vd o tom byt! U abych vdl, na em jsem! ... Kdy jsem ekl, e jsem vera utekl hledat byt, nijak se toho nechytil... Tahle poznmka o byt byla ikovn, bude se mi hodit!... Pr v blouznivm stavu!... Hehehe! V o celm verej m veeru! Ale e mi pijela matka, nevdl! ... Ta mra si zapsala i datum!... L ete, ale j se jen tak nedm! To pece nejsou dn fakta, to je fantazie! Jenom pkn vyrukujte s fakty! A byt nen fakt, byt je blouznn, v ak j vm, co jim eknu... Vd tedy, e jsem byl v tom byt? Neodejdu, dokud se to nedovm! Pro jsem sem chodil? Ale to, e se te roziluju, to je myslm fakt! Brr, jak jsem nervzn! Ale mo n, e to je dobe -- soust hry na nemocnho... Ohledv m. Bude mi klst lky. Pro jsem sem chodil? To v echno se mu mihlo hlavou jako blesk. Porfirij Petrovi byl v m iku zptky. Nhle jako by se rozveselil. "M z toho verej ka, love, brn hlava... A jsem njak vy inut," spustil docela jinm tnem a se smchem na Razumichina. "A co, bylo to zajmav? Vera jsem ode el, prv kdy jste byli v nejlep m. Kdo vyhrl?" "Samozejm e nikdo. Zabedli jsme do vnch tmat, povznesli jsme se do nadoblanch v in." "Pedstav si, Roo, na jsme se to vera nedostali: na otzku, jestli existuje zloin. U jsem ti kal, e toho na vanili a hrza!" "Co je na tom pozoruhodnho? Obyejn sociln otzka," odpovdl roztr it Raskolnikov. "Otzka byla formulovna jinak," poznamenal Porfirij. "Trochu jinak, to je pravda." souhlasil okam it Razumichin, pekotn a vzntliv jako v dy. "Rodione, poslouchej a ekni, co si o tom mysl ty. Mus ! Myslel jsem vera, e se z nich zblznm, a ekal jsem na tebe, kal jsem jim, e pijde ... Zaalo to nzorem socialist... Zn pece jejich nzor: zloin je protest proti nedostatkm socilnho du a dost, nic vc, dn jin piny se neuznvaj, vbec nic!" "A prv tohle je le !" vyjel si na nj Porfirij Petrovi. Zejm se rozpaloval a co chvli pi pohledu na Razumichina vyprskl smchem a tm ho dr dil je t vce. "Nic se neuznv!" peru il ho ihned prudce Razumichin. "Vbec nel u!... Uk u ti jejich kn ky: v echno je podle nich zavinno 'zhoubnm prostedm', a nim jinm! To je jejich zamilovan frze! Z toho pmo vyplv, e bude-li spolenost organizovna sprvn, okam it pominou i v echny zloiny, proto e nebude proti emu protestovat a v ichni budou narz bezhonn. S lidskou povahou se nepot, povaha se vyluuje, povaha se neslu ! Podle nich se lidstvo nevyvine historickou, ivou cestou k dokonalosti a nevytvo konen dokonalou spolenost, nbr naopak sociln systm vyspekulovan njakm mozkem okam it vnese d do celho lidstva a v jedinm okam iku ho uin spravedlivm a nehe cm,

dv ne prodl njak iv proces, dv ne projde njakm historickm a ivm vvojem! Prv proto maj instinktivn neradi historii; jsou pr to sam ohavnosti a hlouposti -- v ecko se vysvtluje jen hloupost! A proto maj tolik neradi iv procesy ivota; nen teba iv du e! iv du e bude chtt t, iv du e nebude chtt mechanicky poslouchat, iv du e je podezel, iv du e je brzdou! Ale ta jejich, a si pchne mrnic a d se udlat z kauuku, je zato ne iv, je zato bez vle, je zato otrock, nevzbou se! A vsledek je takov, e v ecko zredukovali na zpsob stavby a na rozmstn chodeb a mstnost ve falanste! Falanstru u mte, ale povahu vhodnou pro falanstru je t ne, ta si d ivot, nedokonila dosud svj ivotn vvoj, nechce se j je t na hbitov! S pouhou logikou nen mo n peskoit lidskou pirozenost! Logika pedvd ti mo nosti, a zatm jich je milion! Oklestit cel ten milion a z it v ecko na pouhou otzku blahobytu! M e bt snadnj vye en kolu? Je to svdn jasn a nen teba myslet. Hlavn nen teba myslet! Cel tajemstv ivota se pohodln vejde na dva tiskov archy!" "Utrhl se ze etzu a bije hlava nehlava! Sva te mu ruce!" sml se Porfirij. "A pedstavte si," obrtil se na Raskolnikova, " e takhle to lo vera veer v jedinm pokoji estihlasn, a pedtm ns nalil punem, to si neumte pedstavit! Ne, kamarde, ml se, 'prosted' hraje pi zloinu dle itou lohu, a j ti to dok u." "To vm i bez tebe, e hraje dle itou lohu, ale co k tomuhle? tyicetilet zneu ije desetilet dvtko -- chce tvrdit, e i k tomu ho dohnalo prosted?" "Pro ne, psn vzato snad opravdu prosted," poznamenal neekan v n Porfirij... "Zloin na dvtku je dokonce velmi lehce vysvtliteln prv 'prostedm'." Razumichin se div nerozzuil. "Tak j ti, jestli chce , na mst odvodm," zahromoval, " e m bl asy jedin proto, e m kremelsk Ivan ptaticet sh, a odvodm ti to jasn, pesn, pokrokov, dokonce s liberlnm odstnem! To ti km! Vsame se!" "Plat! Prosm, poslechneme si, jak to odvod!" "Ale on se tak petvauje, bdk!" vyskoil doplen Razumichin a ohnal se po nm. "S tebou nem cenu mluvit! To on v echno schvln, ty ho je t nezn , Rodione! Vera hjil jejich stanovisko taky jen proto, aby si ze v ech vystelil. Co v echno tam vera napovdal, pane na nebesch! A oni mu sedli na lep!... A takhle se bav u trnct dn. Loni nm bhvpro namluvil, e odejde do kl tera, a bulkoval ns dva msce! Nedvno zas pijel s tm, e se en a e u je v echno hotov. I nov aty si dal u t. U jsme mu poslali blahopn. Ale neml ani nevstu, vbec nic nebylo, fata morgna!" "L e ! aty jsem si dal u t u pedtm. A prv aty m pivedly na my lenku, e si z vs trochu vystelm." "Opravdu jste takov ta k?" zeptal se rozvern Raskolnikov. "Vy nevte? Jen pokejte, i vs nachytm, chachacha! Ne, ale te u v n: eknu vm, co si opravdu myslm. V souvislosti se v emi tmihle problmy, zloiny, prostedm, dvtky jsem si te vzpomnl na jeden v lnek, kter m ostatn zajmal od zatku. Myslm ten O zloinu... nebo jak jste ho nazval, te si nevzpomenu. Ped dvma msci v Periodickm slov jsem ml pot en to st..." "Mj lnek? V Periodickm slov?" zeptal se udiven Raskolnikov. "Asi ped pl rokem, kdy jsem pestal chodit na fakultu, jsem opravdu napsal lnek o jedn knize, ale tehdy jsem ho dal do listu Tdenn slovo a ne Periodick slovo."

"Ale dostal se do Periodickho." "Tenkrt mj lnek pece neotiskli proto, e Tdenn slovo pestalo vychzet..." "To je ov em pravda, ale Tdenn slovo se vlastn slouilo s Periodickm slovem, proto i v lnek vy el ped dvma msci v Periodickm slov. Copak jste to nevdl?" Raskolnikov skuten o niem nevdl. "Ale bo e, v dy u nich za ten lnek jist mte honor! Mte vy divnou povahu! ijete tak samotsky, e vm uniknou i takovhle vci, kter jsou pmo ve va em zjmu. To prosm muste uznat." "Vborn, Roko! J tak nic nevdl!" zajsal Razumichin. "Hned dneska zaskom do trny a vypjm to slo! Ped dvma msci? Kdy pesn? Ale j to stejn najdu! To je vc! A nic neekne!" "A jak jste poznal, e ten lnek je ode m? Podepsal jsem ho jen znakou." "Jen nhodou, teprve v tchto dnech. Znm se s jednm jejich redaktorem... Velmi m to zaujalo." "Pokud se pamatuju, v mm si tam psychologickho stavu zloince v prbhu spchn zloinu." "Tak, tak, a dokazujete, e akt spchn zloinu je provzen v dy chorobnm stavem. Velmi, velmi originln nzor, ale... mne vlastn tolik nezaujala tato pas va eho lnku, jako jist my lenka, kter se dotkte na konci lnku, ale kterou bohu el nadhazujete jen letmo a nejasn... Zkrtka, vzpomnte-li si, zmiujete se o tom, e na svt existuj jedinci, kte mohou... toti ne snad mohou, nbr maj pln prvo pchat v echny peiny i zloiny, a na kter se jakoby nevztahuj zkony." Raskolnikov se u klbl tak zmrn pekroucenmu vkladu sv my lenky. "Jak e? Co e? Prvo na zloin? Snad ne 'zhoubn prosted'?" zajmal se skoro zd en Razumichin. "Ne, ne, to vbec ne," odpovdl Porfirij. "Nco jinho: v jeho lnku jsou lid jakoby dleni na 'obyejn' a 'vjimen'. Obyejn mus pkn poslouchat, prv proto, e jsou obyejn. Vjimen v ak maj prvo pchat jakkoliv zloiny a jakkoliv pestupovat zkony, zase v podstat proto, e jsou vjimen. kte to pece tak, nemlm-li se?" "Ale jak to? To pece nen mo n!" drmolil u asle Razumichin. Raskolnikov se opt u klbl. Okam it pochopil, kam ho chtj dostat; na svj lnek se dobe pamatoval. Rozhodl se, e vzvu pijme. "Takhle to ov em nekm," rozhovoil se prost a skromn. "Ale piznvm, e jste si to tm sprvn vylo il, dokonce, chcete-li naprosto sprvn..." (To "naprosto sprvn" kvitoval pmo s pot enm.) "Rozdl je jedin v tom, e vbec nedokazuji, e vjimen lid stj co stj mus a jsou povinni pchat v dy a stle v emo n peiny, jak kte vy. Mm dokonce dojem, e takov lnek by ani nesml bt uveejnn. J jsem v ehov udy naznail, e 'vjimen' lovk m prvo... ov em ne oficiln prvo, nbr sm pro sebe prvo dovolit svmu svdom pekroit... nkter pek ky, a to vhradn jen v tom ppad, jestli e tm je podmnno uskutenn jeho my lenky (kter nkdy m e bt dobrodinm pro cel lidstvo). Zmnil jste se, e mj lnek nen dost jasn; jsem ochoten objasnit vm to, jak budu schopn. Doufm, e se nemlm, pedpokldm-li, e si to dokonce pejete, tak prosm. Domnvm se toti , e kdyby Keplerovy nebo Newtonovy objevy pro njak komplikace mohly proniknout k lidstvu jen za cenu obtovn ivota jednoho, deseti, sta a tak dle lid, brncch tomu objevu nebo stojcch mu v cest jako

pek ka, pak by ml Newton prvo a dokonce povinnost... odstranit tch deset nebo sto lid, aby mohl sv objevy dt celmu lidstvu. Z toho v eho vbec nevyplv, e by Newton ml prvo zabjet, koho si zamane, ka dho, koho potk a kdo mu pijde do cesty, nebo krst ka d den na bazaru. Dle, pokud se pamatuji, ve svm lnku vyvozuji, e v ichni... napklad takov zkonodrci a organiztoi lidstva, ponaje nejstar mi a pokrauje Lykurgy, Solny, Mohamedy, Napoleony a tak dle, byli v ichni do jednoho zloinci u jen proto, e nastolovnm novch zkon pestupovali star, posvtn pro spolenost a zddn po otcch, a samozejm e se nezastavovali ani ped krv, v ppad e jim krev (a asto naprosto nevinn a vzne en prolit za dvj zkon) mohla pomoci. Dokonce je pznan, e vt ina tchto dobrodinc a organiztor lidstva prolila zvl stra n mno stv krve. Zkrtka, jak sami vidte, nekm zatm nic tak novho. To v echno u jste mohli st a tak etli tisckrt. Pokud pak jde o m dlen lid na obyejn a vjimen, souhlasm s tm, e je tro ku svvoln, ale j pece netrvm na dnch pesnch slech. Mn jde hlavn o samu my lenku. A ta tkv v tom, e sama proda zkonit dl lidi ohecn vzato na dv tdy: na ni (obyejn lidi), to je, abych tak ekl, na materil slou c jen k plozen sob podobnch, a na vlastn lidi, to je takov, kte maj dar nebo talent ct ve svm prosted nov slovo. Pododdlen je tu ov em nekonen mno stv, av ak charakteristick znaky obou td jsou dostaten vrazn: prvn tda, tedy materil, jsou obecn vzato lid konzervativnho zalo en, zkostnatl, ijc v poslu nosti, otrock du e. Podle mho nzoru je dokonce jejich povinnost poslouchat, proto e je to jejich posln, a nen v tom tedy pro n naprosto nic poni ujcho. Druh tda, to jsou ti, kdo stle pestupuj zkony, boitel nebo lid, kte k tomu maj sklon, jak vysvt z jejich schopnost. Zloiny tchto lid jsou samozejm relativn a pestr; ponejvce vy aduj tito lid velmi rznmi formami znien dosavadnho ve jmnu lep ho. Ale potebuje-li takov pro svou my lenku pekroit teba i mrtvolu, krev, m e podle mho nzoru ve svm nitru s dobrm svdomm rozhodnout, e se ped tm nezastav - ov em mrn k velikosti sv my lenky, na to nezapomete. Jen a jen v tomto smyslu mluvm ve svm lnku o jejich prvu na zloin. (Jist jste stle pamtlivi toho, e jsme vy li z prvnickch hledisek.) Ale nen teba ehokoliv se obvat: masy jim nikdy toto prvo nepiznvaj, odsuzuj je na smrt a v (vce nebo mn) a tm naprosto oprvnn spluj sv konzervativn posln, ale pitom ov em v p tch pokolench tyt masy stavj popravenm pomnky a uctvaj je (vce nebo mn). Prvn tda je odev dy pnem souasnho, druh pnem p tho. Prvn udr uj svt a rozmno uj ho co do potu; druz svtem hbaj a vedou ho k cli. Jak jedni, tak druz maj naprosto stejn prvo na ivot. Prost podle mne maj v ichni stejn prvo a -- vive la guerre ternelle (l) -dokud se ov em nedokme Novho Jeruzalma!" --------------(1) A ije vn vlka! (franc.) "Tak vy pece jen vte v Nov Jeruzalm?" "Vm," odpovdl pevn Raskolnikov a dval se pitom, stejn jako po celou svou dlouhou tirdu, na njak vyhldnut bod na koberci. "A... a... v Boha taky vte? Promite, e jsem tak zvdav." "Vm," opakoval Raskolnikov a pozvedl k Porfirijovi oi. "A... a... ve vzk en Lazara vte?"

"Vm. Pro vs to tak zajm?" "Do psmene vte?" "Do psmene." "Tak, hm... Jen tak m to zajmalo. Promite, prosm. Ale s va m dovolenm bych se vrtil k tomu, co jste kal prve -- v dycky je pece nepopravuj, nkte naopak..." "Slav spch? Ano, nkte se dokaj vtzstv, a pak..." "Sami zanaj popravovat?" "Pokud je to teba, a to je, vte, dokonce vt inou. Va e pipomnka je ostatn vtipn." "Dkuji vm. Ale eknte mi, jak chcete rozeznat ty vjimen od obyejnch? Jsou snad njak rozpoznvac znaky u pi narozen? km to proto, e by v tom mlo bt co nejvc pesnosti, a abych tak ekl vce vnj rozdlnosti: promite mi tu pirozenou obavu praktickho a dnho lovka, ale nedal by se k tomu elu zavst njak zvl tn odv, nedalo by se nco nosit, vyplit njak znamen nebo podobn?. Jen uznejte, e kdyby se to njak popletlo a nkdo z jedn tdy si vzal do hlavy, e pat k t druh, a zaal 'odstraovat v ecky pek ky', jak jste se velmi astn vyjdil, pak by..." "Ov em, k tomu dochz velmi asto! Tahle va e pipomnka je dokonce je t vtipnj ne pede l..." "Dkuji vm..." "Nen za. Uva te v ak, e omyl je mo n jen ze strany pslu nk prvn tdy, toti 'obyejnch' lid (jak jsem je mo n celkem ne astn nazval). Pes jejich vrozen sklon k poslu nosti si velmi mnoz z pirozen hravosti, ji proda neupela ani krv, o sob rdi mysl, e jsou pokrokov lid, 'boitel' a nositel 'novho slova', a to naprosto upmn. Pitom skuten nov lidi peasto nevid, ba pezraj jako zaostalce a my lenkov zptenky. Podle mho nzoru to v ak nen tak velk nebezpe a opravdu se nemuste znepokojovat, proto e tito lid nikdy nezachzej daleko. Za to, e se dali tak unst, je jim mo no obas dt vprask, aby se upamatovali, kam pat, ale nic vc, ani vykonavatele tu dokonce nen teba -- daj si vprask sami, proto e jsou nadmru poestn; nkte si tu sluhu prokazuj navzjem, jin vlastnorun sami... Pitom si veejn sypou popel na hlavu, tak e to dopad hezky a poun zkrtka m ete bt klidn... To je v mezch zkona." "Dobr, po thle strnce jste m jak tak uklidnil, ale je tu je t jedna pot ; posly te, prosm vs, je tch lid, co maj prvo druh vra dit, tch 'vjimench', je jich hodn? Jsem je ov em ochoten respektovat, ale uznejte, e bude pramlo pjemn, bude-li jich mimodn hodn, nemyslte?" "Kdepak, i v tomhle m ete bt docela klidn," pokraoval tm tnem Raskolnikov. "Celkem vzato je lid s novmi my lenkami, ba i jen lid aspo tro ku schopnch ct nco novho, neobyejn mlo, dokonce a pli mlo. Jasn je jen tolik, e systm plozen lid, v ech tch td a druh, je zejm sprvn a pesn uren njakm prodnm zkonem. Tento zkon je dnes samozejm neznm, ale j vm, e existuje a e pozdji m e bt objeven. Ohromn mno stv lid, materil, je na svt jen proto, aby nakonec njakm silm, njakm doposud zhadnm pochodem, prostednictvm jakhosi k en rod a druh s velkou nmahou konen pivedl na svt z tisce aspo jednoho jak tak samostatnho lovka. Je t samostatnj jedinec se rod mo n jeden z deseti tisc (to jsou pibli n, nzorn sla). A je t samostatnj jeden ze sta tisc. Geniln lid se rod z milionu a velc gniov, kte vedou lidstvo k vrcholkm, mo n a po vystdn mnoha tisc milion lid na zemi. Zkrtka a dobe, do

zkumavky, kde se to v ecko odehrv, jsem nenahldl. Ale urit zkonitost v tom jist je a mus bt -- nhodnost tu nen mo n." "eknte mi, co to oba mte!" neudr el se u Razumichin. "Utahujete si jeden z druhho? Sed a dlaj si ze sebe legraci! Snad to nemysl v n, Roo?" Raskolnikov k nmu mlky pozvedl svou bledou a tm smutnou tv a neodpovdl. Na Razumichina vedle toho tichho a smutnho oblieje podivn psobila neskrvan, vyzvav, pobuujc a nezdvoil jzlivost Porfirijova. "V , love, jestli to opravdu mysl v n, tak... M samozejm pravdu, kdy k , e to v ecko nen vbec nov a e se to podob tomu, co jsme u tisckrt etli a sly eli. Ale to, co je na tomhle v em skuten originln a co k mmu zd en pochz jedin od tebe, to je to tv tvrzen, e se sm prolt krev s klidnm svdomm, a k tomu, promi, jak fanatick tvrzen!... To je tedy hlavn my lenka tvho lnku. Ale toto dovolen prolvat krev s klidnm svdomm je... to je podle m hroznj , ne kdyby bylo vra dn dovoleno oficiln, zkonem..." "Svat pravda e hroznj ," pitakal Porfirij. "Ne, tys njak pestelil! To je njak omyl. Petu si to... Pestelil jsi! Tohle pece nejsou tv nzory! Petu si to." "V lnku tohle v echno nekm, jsou v nm jen nznaky," ekl Raskolnikov. "Dobe, dobe, prosm," vrtl se nedokav Porfirij, "te u je mi skoro jasn, jak je v ctn nzor na zloin, av ak... odpus te mi, prosm vs, e jsem tak neodbytn (sm u se stydm, jak dlouho vs obt uji!), av ak je t tohle: prv jste m, prosm, velmi uklidnil, pokud jde o omyly, pi nich by mohlo dojt k zmn obou skupin, ale... mn pesto stle je t dlaj starosti rzn praktick ppady! Co kdy si teba njak mu nebo mldenec vezme do hlavy, e je Lykurgos nebo Mohamed... samozejm p t... a zane odstraovat v ecky pek ky, kter mu stoj v cest... Mysl si, e m ped sebou dalekou cestu, a na cestu potebuje penze... a tak si je zane opatovat... chpete?" Zametov nhle ve svm kout vyprskl. Raskolnikov ho neuznal ani za hodna pohledu. "Musm vm dt za pravdu," odpovdal klidn. "Takov vci se jist pihzej. Zvl hlupci a cti dostivci rdi jdou na to vnadidlo; hlavn mlde ." "Tak to vidte! A co tedy, prosm?" "Co by?" usml se Raskolnikov. "M vina to nen. Tak tomu je a bude v dycky. Tady on (kvl na Razumichina) mi k, e dovoluji krev. Co na tom? Spolenost je pece bohat zabezpeena nucenmi pracemi, ali, vy etovateli, vypovdnm -- tak jakpak strachy? Chy te si toho darebka!" "A co kdy chytneme?" " up s nm tam, kam pat!" "Vy mte ale logiku! A co s jeho svdomm?" "Co vm je po nm?" "Pece jen, z lidskosti." "Kdo je m, a trp, uzn-li, e chybil. To bude mt za trest navc k nucenm pracm." "No, a ti skuten geniln," zeptal se zamraen Razumichin, "ti, jim je dno prvo zabjet, ti nemaj trpt vbec, ani kdy prolili krev?" "Na to slovo nemaj? V tomhle neexistuje dn dovolen a dn dkaz. A trp, jestli e je mu obti lto... Utrpen a bolest jsou nutnost pro ka dou irokou du i a pro ka d hlubok srdce.

Opravdu velik lidi, jak se mi zd, v ivot nezbytn provz velik smutek," dodal nhle tak zamy len, e vyboil z tnu rozmluvy. Pozvedl oi, zpytav si v ecky prohldl, usml se a shl po epici. Byl a pli klidn oproti tomu, jak sem pedtm ve el, a ctil to. V ichni se zvedli. "Nevm, mo n e mi vynadte, mo n e se budete zlobit, ale nemohu se udr et," uzavral znova Porfirij Petrovi, "a prosm, abyste mi dovolil u jen jedinou nicotnou otzku (to je hrozn, jak vs obt uji!), rd bych je t uplatnil jednu bezvznamnou my lenku, jedin proto, abych na ni nezapomnl..." "Prosm, povzte nm tu svou bezvznamnou my lenku!" Raskolnikov ped nm stl v n a bled a ekal. "Toti , prosm... opravdu nevm, jak bych se co nejvhodnji vyjdil... jde toti o my lenku nramn vyspekulovanou... psychologickou, prosm... Toti kdy jste ten svj lneek psal -- tak jste se pece musel, haha, tak pokldat aspo kapiku za lovka 'vjimenho', kter k nov slovo, toti ve va em pojet... Nen to snad tak?" "To je docela mo n," odpovdl opovr liv Raskolnikov. Razumichin se neklidn pohnul. "A kdy je to tak, nerozhodl byste se i vy sm, dejme tomu pod tlakem njakch ivotnch nezdar a nesnz, nebo abyste mohl pomoci lidstvu, pekroit pes pek ku?... Dejme tomu zavra dit a oloupit?" A zase jako by na nho mrkl levm okem a vzpt se nesly n rozesml, navlas jako prve. "Kdybych i pekroil, tak bych vm to samozejm neekl," odpovdl Raskolnikov s vyzvavm a pov enm opovr enm. "Ale ne, prosm, to j se zajmm jen tak, ist jen abych lpe pochopil v lnek, jen a jen v literrnm smyslu..." Fuj, jak prhledn a neomalen! pomyslel si s odporem Raskolnikov. "Dovolte, abych vs upozornil," odtu il chladn, " e se nepokldm za Mohameda ani za Napoleona... ani za kteroukoliv z podobnch osobnost, a proto vm tedy nemohu podat uspokojiv vysvtlen, jak bych si ponal." "Ale prosm vs, kdo v ecko se dnes v Rusku nepokld za Napoleona?" ekl na to s hroznou familirnost Porfirij. Dokonce i intonace jeho hlasu byla tentokrt jaksi vmluvn. "Kdo v, jestli to nebyl taky njak budouc Napoleon, co nm minul tden utloukl sekyrou Alenu Ivanovnu?" ozval se najednou vaniv z kouta Zametov. Raskolnikov mlel a jen se oste a pevn dval Porfirijovi do o. Razumichin se zamrail. U pedtm zanal mt podivn dojem. Hnviv se rozhldl. Chvli trvalo ponur mlen. Pak se Raskolnikov odvrtil. "Ach, u odchzte!" ekl laskav Porfirij a s pehnanou zdvoilost mu podval ruku. "Velmi, velmi m t ilo! A pokud jde o va i dost, bute bez obav. Napi te to tak, jak jsem vm ekl. Anebo je t lpe, pijte tam za mnou... v nejbli ch dnech... teba hned ztra. Budu tam asi tak kolem jedenct. Zadme, co je teba... a popovdme si... Ostatn vy jako jeden z poslednch, kdo tam byli, byste nm mo n mohl nco zajmavho povdt..." dodal s nejnevinnj tv. "Tedy oficiln a dn vslech?" opil oste Raskolnikov. "Ale propak, prosm? Zatm to vbec nen teba. patn jste si m slova vylo il. Podvejte, chci jen vyu t ple itosti a... se v emi zstavci jsem u hovoil... od nkterch jsem si zaznamenal vpov... a vy, jako posledn... Ale pokejte!" zaradoval se

nhle. "Pokejte, te jsem si vzpomnl, jsem to ale...!" obrtil se na Razumichina. "Ty ses do mne pece tehdy nahuel o tom Nikola kovi, e mi u i brnly... Ale j sm dobe vm, ano," podval se zas na Raskolnikova, "vm, e je ist jak lilie, a vidte, co se d dlat, i Mi ku jsme museli vzt do prdla... a v ecko jen proto... jde toti o tohle: kdy jste tehdy el po schodech... promite, byl jste tam pece kolem osm?" "Kolem osm," pitakal Raskolnikov a v t e chvli ml nepjemn dojem, e to nemusel kat. "Tak tedy, kdy jste el kolem osm po schodech, nevidl jste aspo vy v prvnm poschod v tom otevenm byt -- vzpomnte si? -- dva natrae nebo aspo jednoho z nich? Pracovali tam, nev iml jste si jich? Pro n je to nramn dle it!" "Natrae? Ne, nevidl..." odpovdal Raskolnikov vhav, jako by ptral ve vzpomnkch, ale souasn napnal v echny smysly a s trznivou dychtivost se dohadoval, v em tkv lka, aby mu nco neu lo. "Ne, nevidl a ani toho, e by byl njak byt oteven, jsem si nev iml... ale ve tetm poschod," lku u prohldl a v duchu jsal, "to si vzpomnm, se sthoval z bytu njak ednk... proti Alen Ivanovn... vzpomnm si... ano, docela jasn si vzpomnm... e vojci vyn eli njak divan a pimkli m ke zdi... ale natrai... ne, na dn natrae si nevzpomnm... ani oteven byt jsem myslm nevidl. Ne, nevidl..." "Ale co to k ?" vybuchl najednou Razumichin, jako by se vzpamatoval a uvdomil si, co se dje. "Ti natrai tam pece pracovali ten den, co se stala vra da, a on tam byl ped temi dny! Na se ho tedy vyptv ?" "Fuj! To jsem to popletl!" udeil se Porfirij do ela. "Tenhle zatracen ppad m piprav o rozum!" podval se skoro omluvn na Raskolnikova. "Pro ns je toti tak dle it zjistit, zda je nkdo nevidl kolem osm hodiny v tom byt, e jsem ml v prvn chvli dojem, jako byste i vy k tomu mohl nco ct... Upln jsem si to popletl!" "Podruh si dej lep pozor," poznamenal zamraen Razumichin. To ekl u v pedsni. Porfirij Petrovi je velmi roztomile vyprovodil a ke dvem. Oba vy li na ulici mrzut a zakabonn a nkolik krok zaryt mleli. Raskolnikov si zhluboka oddychl... VI "Tomu nevm! Tomu nem u vit!" stl na svm sklen Razumichin a tvrdo jn vyvracel Raskolnikovovy domnnky. To u dochzeli k Bakalejevovu penzionu, kde na n Pulcherija Alexandrovna a Dua dvno ekaly. Razumichin, pobouen a rozilen u jen z toho, e o tom poprv zaali mluvit oteven, co chvli se v zpalu ei zastavoval. "Tak nev!" u klbal se chladn a pezrav Raskolnikov. "Tys jako obyejn nic nepozoroval, ale j zato v il ka d slovo." "V il, proto e jsi podezvav... Hm... skuten uznvm, e Porfirijv tn byl celkem podivn, a hlavn ten mizera Zametov! ... Nco tm myslel, to m pravdu -- ale pro? Pro?" "Pes noc se mu to rozle elo." "Ale naopak, prv naopak pece! Kdyby skuten mli tu idiotskou domnnku, tak by se v emo n sna ili neodkrvat, utajit karty, aby pak li najisto... Ale te to je troufal a neopatrn!" "Kdyby mli njak fakta, toti skuten fakta nebo aspo nm opodstatnn podezen, pak by si jist rozmysleli hrt tak otevenou hru - doufali by, e vyhraj je t vce (a mimoto u by u me dvno udlali prohldku!). Ale nemaj ani jedin fakt,

vbec nic, v ecko je zdn, v ecko je dvojsen, v ecko je jen nepodlo en domnnka, a proto mnou chtj otst drzost. Anebo sm dostal vztek, e jim chybj fakta, a plcal ze zlosti. Ale dost mo n, e m svj pln... Zd se, e je to chytr lovk... Chtl m mo n vydsit, proto dlal, e v v ecko... V tom je kus psychologie, kamarde... Ale tohle vysvtlovn se mi u hnus. Nech toho!" "A ur to, ur ! Chpu t! Ale... kdy jsme o tom zaali oteven mluvit (a to je moc dobe, e jsme konen zaali, jsem moc rd!), tak se ti taky hned oteven piznm, e jsem to u nich pozoroval u dvno, u dvno, celou tu dobu jsem ctil, e v nich sed ta my lenka, sice jen v zrodeku, sice jen krad, ale pro i jen krad! Jak se opova uj? Odkud, odkud to vlastn pramen? Kdybys vdl, jak jsem zuil! Jak e: jen proto, e bval student zmoen bdou a t komyslnost tsn pedtm, ne v n onemocn, mo n u v blouznivm stavu, kter v nm kl (pova !), zkostliv, je itn a sebevdom, est msc zalezl jako krtek ve sv uboh de, stoj v hadrech a v botch bez podr ek ped njakmi komisaky a sn jejich hrubinstv; a je t mu str pod nos neoekvan dluh, pro lou smnku dvornho rady ebarova, plesniv barva, ticet stup Raumura, ztuchl vzduch, tlaenice, vyprvn o vra d osoby, u n pedtm byl, a to v echno -- na lan aludek! Jakpak to nemlo mt za nsledek mdloby! A na tomhle, zrovna na tomhle si v ecko vykonstruovat! Zatracen! Chpu, e t to pobuuje, ale bt na tvm mst, Roko, vysml bych se v em do o, anebo je t lp, naplil bych v em do tve, a hezky avnat, a rozdal bych kolem sebe ikovn, jak u se to mus, hezkou dku facek, a tm bych to pokldal za vyzen. Vyka li se na to! Vzchop se! e jim nen hanba!" Vylil to barvit, to se mus nechat! pomyslel si Raskolnikov. "k , vyka li se na to? A ztra zase vslech!" ekl trpce. "Mm se s nimi hdat? Stejn m dost mrz, e jsem se vera v hostinci zahazoval se Zametovem..." "Zatracen! Pjdu k Porfirijovi sm! V ak j ho skpnu pkn pbuzensky, mus mi vylo it v echno od Adama. A Zametova..." Konen se dovtpil! ekl si Raskolnikov. "Pokej!" chytil ho Razumichin nhle za rameno. "Pokej! Nepovdej! U se mi rozbesklo, e mluv hloup! Jakpak je to lest? kals pece, e otzka, jestli jsi nevidl natrae, byla lest? Jen uva , kdybys to skuten spchal, mohl by ses proeknout, es vidl, jak v byt pracovali? Zes vidl njak natrae? Naopak? nic jsi nevidl, i kdybys mo n opravdu vidl! Kdo by vypovdal proti sob?" "Kdybych tu vc skuten spchal, urit bych ekl, e jsem vidl natrae i byt," odpovdal opt neochotn a se zejmm odporem Raskolnikov. "Ale pro bys mluvil proti sob?" "Prost proto, e jenom venkovan nebo nezku en zeleni pi vslechu porn a mahem v ecko zapraj. Ale kdo je aspo trochu inteligentn a zku en, urit hled, jak to jen jde, piznat v echna vnj a nesporn fakta, jenom e jim podkld jin piny, pid jim svj vlastn, zvl tn a neekan rys, kter je postav do jinho svtla. Porfirij pravdpodobn potal prv s tm, e budu takhle odpovdat a e urit kvli vt pravdpodobnosti eknu, e jsem je vidl a hned to nm vysvtlm..." "Ale na to by ti byl hned ekl, e dva dny pedtm tam natrai ani bt nemohli, a es tam tedy byl ten den, kdy se vra da stala, kolem osm. Chytil by t na hloupost!"

"Ale s tm prv potal, myslel si, e si to hned neuvdomm a e budu honem chtt odpovdt co nejpravdpodobnji, a pitom zapomenu, e tam dva dny pedtm dn natrai bt nemohli." "Copak bys to mohl zapomenout?" "Jakpak by ne! Na takovchhle malikostech ztroskotvaj chyt lid nejastji. m chytej lovk, tm mn pot s tm, e ho nachytaj na malikost. Na hodn velkho li ka mus pijt prv nejjednodu lka. Porfirij nen zdaleka tak hloup, jak si mysl ..." "Tak je to u m padouch!" Raskolnikov se neudr el smchy. Ale v t e chvli mu pipadlo hrozn divn, s jakou ivost a chut provedl tento posledn rozbor, akoliv celou pedchoz rozmluvu vra til tv odporem a udr oval hovor jen zmrn a z nutnosti. Chvlemi tomu pichzm na chu ! pomyslel si. Ale tm vzpt u jm zachvl neklid, jako by ho nhle pepadla njak neekan a znepokojiv my lenka. Jeho neklid rostl. Do li u ke vchodu do Bakalejevova penzionu. "Jdi tam zatm sm," ekl nhle Raskolnikov, "j se hned vrtm." "Kampak? U jsme tady!" "Musm je t nkam, potebuju nco vydit... pijdu za pl hodiny... ekni jim to." "Jak chce , ale pjdu za tebou!" "Copak m chce i ty trpit?" vybuchl Raskolnikov tak roztrpen a s tak zoufalm pohledem, e Razumichinovi poklesly ruce. Chvli stl ped vchodem a zamraen se dval, jak se Raskolnikov rychle vzdaluje smrem ke sv ulici. Potom v ak stiskl zuby a za al psti, a kdy se na mst zaekl, e je t tho dne vymak Porfirije jako citron, vy el nahoru, aby uklidnil Pulcheriju Alexandrovnu, u velmi zneklidnnou jejich dlouhou neptomnost. Raskolnikov do el k svmu domu se skrnmi mokrmi od potu a cel udchan. Chvatn vybhl do schod, vstoupil do sv nezamen komrky a ihned se zavel na hek. Pak se vyd en a bezhlav vrhl do kouta, k onomu otvoru v tapetch, v nm tehdy ukryl vci, stril dovnit ruku a nkolik minut ho peliv prohledval a prohmatval ka dou kvru a ka d zhyb. Kdy nic nena el, vstal a s levou si oddychl. Pedtm, mlem u ped vchodem do Bakalejevova penzionu, mu nhle blesklo hlavou, e nkter z tch vc, njak etzek, knoflk nebo dokonce paprek, do nho byly vci zabaleny, a na paprku npis staeninou rukou, mohla tehdy ujt jeho pozornosti a uvznout v njak kve a pak se neekan vynoit jako nenadl a nezvratn dkaz. Stl trochu zamy len a na rtech mu pohrval podivn, pokorn a mlo petn smv. Konen vzal epici a pomalu vy el z pokojku. V hlav ml chaos. Ponoen do my lenek se el do prjezdu. "Tady ho mte!" kikl kdosi hlasit; Raskolnikov zvedl hlavu. Pede dvemi sv komrky stl domovnk a ukazoval na nj pomen mu lovku, napohled m anovi, kter ml na sob jaksi upan a vestu a na dlku nebyl k rozeznn od ensk. Hlavu v usmolen epici ml pokleslou a cel byl njak hrbat. Podle zchtral vrsit tve mu mohlo bt pes padest; malik zatekl oka hledla ponue, psn a nakva en. "Co je?" pistoupil Raskolnikov k domovnkovi. M an po nm stoil oi a beze spchu, oste a bedliv si ho prohldl; pak se pomalu otoil a beze slova vy el ze vrat na ulici. "Tak co je?" rozhorlil se Raskolnikov. "Ale njak lovk se ptal, jestli tady bydl ten a ten student, jmenoval vs, a u koho jste na byt. Vtom jste se el, j mu vs

ukzal, a on hned el. V ak vidte." Domovnk z toho byl tak trochu zmaten, ale ne pli ; chvli je t nerozhodn stl, ale pak se otoil a zalezl zptky do sv komrky. Raskolnikov chvatn vykroil za m anem a okam it ho spatil, jak kr stle stejn odmenm a pomalm krokem, oi upen do zem, jako by o nem pem lel. Zhy ho dohonil a chvli el za nm; ale pak se k nmu pipojil a podval se mu ze strany do oblieje. Neznm si ho okam it v iml, rychle si ho zmil, ale hned zase sklopil oi a tak li chvli tsn vedle sebe, bez jedinho slova. "Vy jste se na m ptal... u domovnka?" ekl konen Raskolnikov, ale njak pidu en. M an mu neodpovdl, ba ani se na nj nepodval. Znova mleli. "Co si vlastn myslte... pijdete se na m vyptvat... a mlte... co to m znamenat?" Raskolnikov mluvil zajkav, slova se mu t ce drala z hrdla. M an te pozvedl oi a zmil si Raskolnikova zlovstnm, chmurnm pohledem. "Vra ednku!" ekl nhle ti e, ale jasn a zeteln. Raskolnikov el podle nho. Nhle mu asn ochably nohy, v zdech ctil mrazen, srdce se mu na okam ik doslova zastavilo, ale vzpt se rozbu ilo jak spla en. Tak li vedle sebe opt pln mlky asi sto krok. M an se na nho nedval. "Co to povdte... co... kdo je vrah?" hlesl sotva sly iteln Raskolnikov. "Ty jsi vra ednk!" ekl m an je t zetelnji a draznji, s divnm z tipln vtznm smvem, a znova se podval pmo do Raskolnikovovy bled tve a do jeho strnulch o. To u do li na ki ovatku. M an zahnul doleva, a ani se ohldl, odchzel. Raskolnikov se zastavil a dlouho se za nm dval. Vidl, jak se neznm u dobrch padest krok od nho ohldl a podval se na nj, stle je t bez hnut stojcho na mst. Dobe u se to nedalo rozeznat, ale Raskolnikov ml dojem, e se neznm i tentokrt usml svm chladn z tiplnm a vtznm smvem. Pomalm, maltnm krokem, s roztesenmi koleny a jaksi hrozn prokehl se Raskolnikov vrtil k sob nahoru. Sundal epici, polo il ji na stl a dobrch deset minut stl bez hnut. Pak se vyerpan svalil na divan a zmuen, se slabm zastnnm se na nm nathl; oi ml zaven. Tak le el asi pl hodiny. Nemyslel na nic. Njak my lenky nebo tr ky my lenek se mu sice honily hlavou, njak zmaten vjevy, tve lid, kter vidl nkdy v dtstv nebo kter kdesi potkal jen jedinkrt v ivot a na kter by si byl nikdy nevzpomnl; zvonice v-skho kostela; kulenk v jednom hostinci a u kulenku njak dstojnk, vn doutnk v jaksi sklepn trafice, krma, ern, pln tmav schody polit pomyjemi a poset vajenmi skopkami, odnkud zaznv nedln vyzvnn... V ecko se stdalo a tanilo jako ve vru. Leccos se mu docela lbilo, chtl na tom ulpt, ale okam it to zase prchalo a mimoto mu cosi svralo nitro, ne v ak pli . Chvlemi mu dokonce bylo dobe. Lehk mrazen neustvalo a i ten pocit byl tm pjemn. Usly el chvatn kroky Razumichinovy a jeho hlas; zavel oi a pedstral, e sp. Razumichin otevel dvee a chvli v nich zstal jakoby nerozhodn stt. Pak ti e ve el do mstnosti a opatrn pistoupil k divanu. Bylo sly et, jak Nastasja ept: "Nech ho na pokoji, jen a se vysp. Naj se potom." "Pravda," odpovdl Razumichin. Oba opatrn vy li a zaveli dvee. Ubhla dal plhodina. Raskolnikov otevel oi, pevrtil se opt naznak a zalo il ruce

pod hlavou. Kdo je to? Kdo je ten neznm, kter se vynoil ze zem? Kde byl a co vidl? Vidl v ecko, o tom nem e bt pochyby. Kde jenom tenkrt stl a odkud se dval? Pro se vynoil teprve te? A jak mohl co vidt -- copak to je mo n?... Hm... trnul i zmtal se dl Raskolnikov, a pouzdro, kter na el Nikolaj za dvemi, to je tak mo n? Dkazy? Pehldne desetinnou teku -- a u je tu dkaz jak Cheopsova pyramida! Moucha tam ltala, ta to vidla! Copak je tohle mo n? A s odporem nhle poctil, jak zeslbl, jak fyzicky zeslbl. Ml jsem to vdt u naped, uva oval s trpkm smvem. Jak jsem jen mohl vzt sekyru a zkrvavit se. Byl jsem povinen vdt to naped... Ale v dy jsem to vdl naped! za eptal zoufale. Obas ped nm vyvstvala jako ze utkvl my lenka: Ne, ti lid jsou z jinho tsta; skuten vldce, jemu je v e dovoleno, zpusto Toulon, vra d v Pa i, zapomene armdu v Egypt, ztrat pl milionu lid v moskevskm ta en a odbude to slovn hkou ve Viln. A je t mu po smrti stavj pomnky -zkrtka, m dovoleno v ecko! Ne! Takov lid zejm nemaj tlo z masa a kost, ale z bronzu! Ale vtom ho skoro rozesmla postrann my lenka: Napoleon, pyramidy, Waterloo -- a huben odporn registrtorka, star lichvka s ervenou truhlou pod postel -- copak tohle m e pochopit teba takov Porfirij Petrovi?... Kdepak by tohle pochopili!... Nedovol jim to estetick cit. 'Copak Napoleon poleze k babce pod postel!' Chudci! Chvlemi ctil, e skoro blouzn, upadal do horenatch stav. Babka je nesmysl! pemtal zancen a nesouvisle. Cel babka je mo n omyl, o ni vlastn nejde! To cel s tou bbou byla jen nemoc... chtl jsem co nejrychleji pekroit... nezabil jsem lovka, zabil jsem princip! Ano, princip jsem zabil, ale nic jsem tm nepekroil, zstal jsem na t e stran... Uml jsem v ehov udy zabt! Ale ani to jsem neuml, jak se ukazuje... Princip? Propak prve ten naivn Razumichin nadval na socialisty? Piinliv, obchodnit lid, jejich oborem je 'obecn blaho'... Ne, j mm jen jeden ivot, a druh u nedostanu -- nechci ekat, a bude to 'obecn blaho'. J sm chci tak u t ivota, anebo radji vbec ne t. Tak co? Nechtl jsem prost chodit kolem hladov matky a tisknout v kapse svj rubl, ekat, a nastane 'obecn blaho'. 'Tak tady nesu cihlu na to obecn blaho a nramn m to heje u srdce.' Haha! Propak jste m opomenuli? iju pece jen jednou, j chci pece taky... Ech, jsem estetick ve , a nic vc! dodal nhle a rozesml se jako pomaten. Ano, jsem opravdu ve , ulpl na t my lence a dopodrobna, hrav, s pot enm ji rozvdl: U proto, e za prv prv uva uju o tom, e jsem ve , a za druh proto, e jsem cel msc nenechal na pokoji milosrdnou prozetelnost a volal jsem ji za svdka, e to nepodnikm pro sv pot en a povyra en, nbr v zjmu velkho a pjemnho cle, haha! A za tet proto, e jsem si vytkl bt pi tom inu co nejspravedlivj , co do mry i vhy, i poetn: ze v ech v jsem si vybral tu nejneu itenj , a kdy jsem ji zabil, pedsevzal jsem si, e si od n vezmu jen tolik, kolik potebuju pro prvn krok, nic vc a nic m (a zbytek by tedy podle zvti stejn dostal kl ter, haha!)... A konen a nezvratn jsem ve proto, zaskpal zuby, e sm jsem mo n je t odpornj a hnusnj ne zabit ve , a dokonce jsem pedvdal, e si to potom, a zavra dm, eknu! Copak m e bt je t nco hroznj ho? Ta ubohost, ta hanebnost!... Ach, jak te chpu 'proroka' s avl, na koni: to porou Allh a vy poslouchejte, 'tesouc se' nm tve! Pravdu, stokrt pravdu m

'prorok', kdy postav doprosted ulice baterii a pl do spravedlivch i nespravedlivch a nepokld za nutn jakkoliv vysvtlen! Podrob se, tesouc se nm tvi, a nic si nepej, to nen tv vc!... Ne, ani za nic, ani za nic t bb neodpustm! Vlasy ml mokr od potu, v okoralch rtech mu cukalo, pohled upral strnule do stropu. Matka, sestra, jak jsem je ml rd! m to, e je te nenvidm? Ano, nenvidm je, fyzicky je nenvidm, nestrpm je ve sv blzkosti... Prve jsem pistoupil k matce a polbil jsem ji, vzpomnm si... Objmat a myslet si, e kdyby se to dovdla, tak... nebylo by lep j to ct? J sm to udlm... Ano, ona je asi stejn jako j, dodal napnaje usilovn mozek, jako by zpasil s dotrajcmi mrkotami. Ach, jak te tu bbu nenvidm! Snad bych ji zabil znova, kdyby o ila! Uboh Lizaveta! Pro se k tomu jen pipletla!... Podivn vc, e na ni skoro nevzpomenu, jako bych ji ani nebyl zabil!... Lizaveta! Soa! Pokorn chudinky s pokornma oima... Tak dobr!... Pro neplou? Pro nenakaj?... Dvaj v ecko, co maj... a dvaj se pokorn a ti e... Soo! Tich Soo! Obestely ho mrkoty, k vlastnmu podivu nemohl ct, jak se octl na ulici. Bylo u pozd veer. Tma houstla, msc stl v plku a zil stle jasnji, ve vzduchu v ak bylo zvl tn dusno. Po ulicch se valily proudy lid; emeslnci a pracujc se rozchzeli po domech, ostatn se prochzeli; bylo ctit pach vpna, prachu a stojat vody. Raskolnikov el nevesel a ustaran -- jasn si byl vdom, e vy el z domu s njakm clem, e nkam pospch, e chtl nco vykonat, ale nemohl si vzpomenout co. Nhle se zastavil a spatil na druh stran ulice na chodnku njakho mu e, kter na nj mval rukou. Zamil k nmu pes ulici, ale mu se nhle otoil a odchzel, jako by se nic nestalo, se sv enou hlavou, ani se ohldl nebo njak dal najevo, e ho volal. A volal m vlastn? napadlo Raskolnikova, ale pesto se pustil za nm. Ale je t od nho nebyl ani deset krok, a u ho s lekem poznal -- byl to onen m an, v stejnm upanu a stejn shrben. Raskolnikov se dr el nkolik krok za nm; srdce mu bu ilo; odboili do postrann ulice, ale mu se stle neotel. V vbec, e za nm jdu? pemtal Raskolnikov. M an ve el do vrat njakho velkho domu. Raskolnikov rychle do el k vratm a dval se, zda se neohldne a nepozve ho za sebou. A skuten, kdy neznm u pro el prjezdem a vchzel do dvora, nhle se otoil a znovu jako by mu pokynul. Raskolnikov ihned pro el prjezdem za nm, ale mu na dvoe u nebyl. Ve el asi hned na prvn schodi t. Raskolnikov rchle vykroil za nm. Opravdu, o dvoje schody v e se je t rozlhaly si odmen a poklidn kroky. A zvl tn vc, schody jako by mu byly povdom! A u byl u okna na prvnm odpovadle; smutn a tajemn proudilo skly msn svtlo; u stl v prvnm poschod. Oh! To je pece ten byt, ve kterm pracovali natrai... Jak to, e ho nepoznal hned? Kroky mu e, kter el ped nm, utichly. To znamen, e se nkde zastavil nebo schoval. A te druh poschod; m jt je t v ? Je tam takov ticho, skoro dsiv... Ale el. Hluk jeho vlastnch krok ho lekal a rozechvval. Bo e, takov tma! M an se asi nkde schoval v kout. Vida! Dvee na chodbu jsou dokon; na chvli se zarazil a pak vstoupil. V pedsni byla tma a przdno, pusto, jako by odtud v ecko vynesli; tichounce, po pikch el dl do pokoje; byl cel prozen jasnm msnm svtlem; nic se tu nezmnilo: tyt idle, zrcadlo, lut divan a obrazy v rmecch. Veliknsk kulat, mdn erven msc hledl pmo do oken. To od msce je takov ticho, pomyslel si

Raskolnikov. Urit te dv njakou hdanku. Stl a ekal, dlouho ekal, a m ti byl msc, tm silnji a bolestiv mu bu ilo srdce. A ticho, ticho. Vtom se ozvalo kratik zapraskm, jako by nkdo pelomil louku, a opt v echno mrtv utichlo. Probuzen moucha nhle v prudkm letu narazila na sklo a alostn se rozbzuela. V t e chvli jako by v kout, mezi malou skn a oknem, rozeznal pov en ensk pl . Kde se tu vzal ten pl ? podivil se, dve tu pece nebyl... Potichouku se pibl il a poznal, e se za pl tm nkdo skrv. Opatrn pl odhrnul a uvidl, e tam stoj idle a na idli e sed babka, cel zkroucen a se sv enou hlavou, tak e j nemohl nahldnout do tve, ale byla to ona. Chvli nad n stl: Boj se! pomyslel si, tichounce vythl z poutka sekyru a udeil babku dvakrt za sebou do temene. Ale zvl tn vc: ani se pod tmi ranami nepohnula, jako by byla ze deva. Vylekal se, sklonil se nad ni a prohl el si ji; ale i ona svsila hlavu je t vc. Proto se sklonil a k podlaze a podval se j zdola do oblieje, ale jak se podval, ustrnul: babka se smla -- dusila se tichm, nesly nm smchem, ze v ech sil se sna ila, aby ji neusly el. Nhle ml dojem, e dvee z lo nice se maliko pootevely a e se tam tak nkdo jakoby zasml a e si tam nco eptaj. Popadla ho zuivost: v silou zaal babku bt po hlav, ale po ka d rn smch a u kn v lo nici zaznvalo stle hlasitji a babka u se kolbala smchy. Obrtil se na tk, ale peds byla pln lid, dvee na schody byly dokon a na chodb, na schodech a dol plno lid, hlava na hlav, v ichni se dvaj, ale v ichni se ukryli a ekaj, ml... Srdce se mu sevelo, nohy mu zdevnly, neposlechly ho... Chtl vykiknout a -- procitl. Hluboce si oddychl, ale sen kupodivu zejm pokraoval: dvee jeho komrky byly dokon a na prahu stl njak pln neznm mu a pozorn si ho prohl el. Raskolnikov dosud docela neotevel oi, ale okam it je zase zavel. Le el naznak a ani se nepohnul. "Je to je t sen, nebo nen?" pemtal a nenpadn opt nepatrn pozvedl asy: neznm stl na tm mst a stle si ho prohl el. Nhle opatrn pekroil prh, etrn za sebou zavel dvee, pistoupil ke stolu, chvilenku vykal a pitom z nho stle nespou tl oi, a pak se ti e, bez nejmen ho hluku posadil na idli vedle divanu, klobouk polo il vedle na podlahu, ob ruce spojil na hlavici hole a podepel si o n bradu. Bylo vidt, e je pipraven ekat dlouho. Pokud se dalo rozeznat skrze pomrkvajc asy, byl u postar , zavalit, a ml hust, svtl, skoro bl plnovous... Uplynulo asi deset minut. Bylo je t svtlo, ale u se zanalo eit. V mstnosti bylo naprost ticho. Ani ze schod nedolhal jedin zvuk. Bylo sly et jen bzukot a zmtn njak velk mouchy, prudce nar ejc do skla. Poslze to bylo u nesnesiteln a Raskolnikov se nhle prudce posadil na divan: "Tak mluvte, co si pejete?" "V ak j vdl, e nespte a e se jen petvaujete," zhadn odpovdl neznm a nevzru en se rozesml. "Dovolte, abych se pedstavil -- Arkadij Ivanovi Svidrigajlov..."Dl tvrt I Nesnm je t? napadlo znova Raskolnikova. Obezetn a nedviv si prohl el nenadlho hosta. "Svidrigaljov? Nesmysl! To nen mo n!" vyhrkl konen u asle. Jeho hosta ten vkik, jak se zdlo, ani trochu nepekvapil. "Za el jsem k vm ze dvou dvod, za prv abych vs osobn poznal, nebo jsem o vs u dvno sly el vci, kter vs stavj

do velmi zajmavho a pznivho svtla, a za druh v nadji, e mi mo n neodepete svou pomoc v jist zle itosti, je se pmo dotk zjm va sestiky Avdo ji Romanovny. Jen tak bez doporuen m toti z pouh pedpojatosti mo n k sob nepust ani na dvr, kde to s va pomoc potm..." "Chybn potte," skoil mu do ei Raskolnikov. "Pijely prv vera, smm-li se otzat, vite?" Raskolnikov neodpovdl. "Vera, vm. Sm jsem tu pece teprve od pedvrka. Vte, Rodione Romanyi, j vm o tom v em nco eknu. Pokldm za zbyten se ospravedlovat, ale dovolte mi, abych ekl jen jedno: co je na tom v em vlastn tak zloinnho, bereme-li to ov em bez pedsudk, podle zdravho smyslu?" Raskolnikov si ho dl mlky prohl el. "Snad to, e jsem ve svm dom pronsledoval bezbrannou dvku a 'ur el ji svmi hnusnmi nvrhy', prosm? (Sm pedbhm!) Ale sta, kdy si uvdomte, e i j jsem lovk et nihil humanum...(1) Zkrtka, e i j jsem schopen podlehnout okouzlen a zamilovat se (v em si ov em nem eme porouet), a nem e bt nic pirozenj ho. Jdro problmu je tu v tom: jsem zvrhlk, anebo jsem sm ob ? Ale co kdy jsem ob ? Tm, e jsem navrhoval pedmtu sv lsky spolen tk do Ameriky nebo do vcarska, dval jsem mo n prchod nejvzne enj m citm a le elo mi na srdci tst dvou lid!... Rozum je pece otrokem v n, v dy j se mo n niil je t vc, prosm vs!" ---------------(1) Z Terentiova ver e - Homo sum, humani nihil a me alienum puto (Jsem lovk a nic lidskho mi nen ciz). "Ale o to vbec nejde," peru il ho s nechut Raskolnikov. "Vy jste jednodu e odporn, a jste v prvu nebo nejste. Prost, tady o vs nikdo nestoj, tamhle jsou dvee, m ete jt!" Svidrigajlov se nhle dal do smchu. "Kampak na vs... kdepak, na vs je lovk krtk!" ekl s nejsrdenj m smchem. " el jsem na vs zchytra, ale kdepak, vy jste hned zaujal ten nejzsadnj postoj!" "Ale v dy chytrate i te!" "Co se d dlat? Co, jen eknte!" hlaholil vesele Svidrigajlov. "Tomu se pece k bonne guerre (l), to je naprosto omluviteln skok!... Ale vy jste m peru il. A je tomu jakkoliv, prohla uji znova: k dnm afrm by nedo lo, nebt t nhody v sadu. Marfa Petrovna..." ---------------(1) Dobr vlka (franc.) "Tu pr mte taky na svdom!" skoil mu Raskolnikov hrub do ei. "Copak u i to se k vm doneslo? Ale pochopiteln, e doneslo... Nu e, na tuhle va i otzku vm skuten t ko odpovm, akoliv m svdom je naprosto klidn. Nedomnvejte se, e jsem ml v tom smru njak obavy, v ecko bylo vy eteno naprosto pesn a podle v ech formalit: lkaskm ohlednm byla zji tna srden mrtvice pivodn koupnm bezprostedn po vydatnm obd a po itm tm cel lhve vna, a nic jinho ani zji tno bt nemohlo... Nic takovho, prosm, ale pesto jsem se njak as, zejmna cestou ve vlaku, zan el my lenkou, zda jsem k celmu tomu... ne tst njak nepispl, teba po mravn strnce, zda jsem ji nerozru il nebo podobn? Ale dospl jsem k zvru, e i to je naprosto vyloueno." Raskolnikov se rozesml.

" e si vbec dlte takov starosti!" "Co je vm na tom k smchu! Uva te, e jsem ji v ehov udy dvakrt lehl bikem, ani stopu to nezanechalo... Nepokldejte mne, prosm, za cynika, j velmi dobe vm, jak to je ode mne hnusn a tak dle; ale naprosto bezpen vm, e Marfu Petrovnu toto m, abych tak ekl, rozv nn skoro pot ilo. Ze skandlu kolem va sestiky se nedalo u absolutn nic vy dmat. Marfa Petrovna u tet den musela sedt doma, nemla s m se v msteku ukzat a u tam v ecky otrvila tm svm dopisem (o pedtn dopisu jste tak sly el?). A najednou jako dar z nebes ty dv rny bikem!... Prvn, co udlala, bylo, e dala zapahat!... A to nemluvm o tom, e eny maj chvle, kdy je jim nramn pjemn, jsou-li ur eny, a si se navenek sebevc rozhouj. A tyhle chvle maj v echny; lovk si vbec pmo nramn libuje, kdy je ur en, nev iml jste si? Ale u en je to zvl npadn. Dokonce se d ct, e vc ani nechtj." V jedn chvli u chtl Raskolnikov vstt a odejt, a tm rozmluvu ukonit. Ale jist zvdavost a tak trochu i zmr ho je t na chvli zadr ely. "Vy se rd perete?" zeptal se roztr it. "Nemohu ct," odpovdl Svidrigajlov. "Ale s Marfou Petrovnou jsme se neprali skoro nikdy. ili jsme v dobr shod, byla se mnou v dy spokojena. Biku jsem pou il za celch na ich sedm let v ehov udy dvakrt (pominu-li je t jeden, tet ppad, velmi choulostivho rzu): poprv to bylo dva msce po na em satku, ihned po pjezdu na ves, a pak u jen ten posledn ppad. Snad jste si hned nemyslel, e jsem takov zvrhlk, zptenk a feudl, hehe? ... Mimochodem, nevzpomnte si, Rodione Romanovii, jak ped nkolika lety, je t v dobch blahodrn svobody tisku, u ns ped celm nrodem a ve v ech novinch zostudili jistho lechtice -- jmno u jsem zapomnl -- za to, e zmrskal ve vlaku njakou Nmku, nevzpomnte si? A tenkrt, myslm tho roku, se petsal i 'Hanebn vpad Vku' (pamatujete se snad na deklamovn 'Egyptskch noc'? Na ty ern oi! Ach, kde jste, zlat asy na eho mld?). Povm vm, jak na to mm nzor: s tm pnem, kter zmrskal Nmku, nesympatizuji, proto e koneckonc... jakpak sympatie! Ale zrove nemohu nepiznat, e nkdy se lovk setk s tak rpavmi 'Nmkami', e ani jedin zastnce pokroku za sebe myslm nem e docela ruit. Z tohoto hlediska se tehdy na tu vc nikdo nepodval, a zatm to prosm je jedin vskutku humnn hledisko!" Svidrigajlov se po tchto slovech opt rozesml. Raskolnikov jasn vidl, e je to k emusi pevn odhodlan, skon lovk. "Zd se, e jste u nkolik dn s nikm nemluvil?" zeptal se. "Tm. Ale jist se divte, e jsem tak vyrovnan lovk?" "Ne, divm se, e jste a pli vyrovnan lovk." "Proto, e jsem se neurazil, kdy jste mi kladl hrub otzky? Je to tak? Ale... pro bych se ur el? Jak jste se mne ptal, tak jsem vm odpovdal," dodal s pekvapiv prostoduchou tv. "J se toti , na mou du i, skoro o nic bl e nezajmm," pokraoval trochu zahlouban. "Zejmna te se nezabvm nim... Ale chcete-li, m ete si myslet, e se petvauji, proto e se vm chci zalbit, tm sp e, e jak jsem sm piznal, stojm o va i sestiku. Ale vm to eknu upmn: nudm se! A zvl tyhle ti dny, tak e setkn s vmi m pmo pot ilo... Nehnvejte se, Rodione Romanyi, ale mn zas pipadte hrozn podivn vy. Jak chcete, ale nco se ve vs dje, nco novho, nemyslm zrovna v thle chvli, ale vbec v tchto dnech... Ale ne, ne, u pestanu, nemrate se! J nejsem takov nemehlo, za jak m mte."

Raskolnikov se na nho ponue podval. "Vy sp vbec nejste nemehlo," ekl. "Mm dokonce dojem, e se pohybujete ve vybranch kruzch nebo pinejmen m nkdy umte vystupovat jako slu n vychovan lovk." "Vte, j nejsem pli zvdav, co si kdo o mn mysl," odpovdl Svidrigajlov su e, ba trochu nadut, "a proto nemm dvod, pro bych ml pestat bt bezcharaktern, kdy se tenhle kabt v na em podneb tak dobe nos a... a zejmna kdy k tomu lovk m i pirozen sklony," dodal opt se smchem. "Ale j sly el, e tu mte mnoho znmch. Jste pece z tch, kdo, 'maj styky'. Pro byste ke mn tak chodil, kdybyste m na nco nepoteboval?" "Mte docela pravdu, mm znm," odpovdal rychle Svidrigajlov, ale ne na to hlavn. "U jsem nkter potkal, potloukm se tu pece tet den. Sm leckoho poznvm, a oni mne zd se tak. Pravda, jsem slu n obleen a nepatm mezi chudky. Ani rolnick reforma ns nepostihla: lesy i luka mme zplavov, vnos nm zstv. Ale... nepjdu za nimi, u pedtm jsem jich ml po krk. Tak chodm u tet den a k nikomu se neznm... A pak, v tomhle mst! Tady to te vypad, jen eknte! Msto ednk a seminarist! Pravda, leceho jsem si dv nev iml, kdy jsem se tady ped takovmi osmi lety flinkal... Spolhm te jen a jen na anatomii, na mou du i!" "Na jakou anatomii?" "A pokud jde o v elijak ty kluby, Dussoty, primabalerny a mo n cel v pokrok, to a se obejde beze mne," pokraoval, jako by opt peslechl otzku. "Myslte, e mm chu dlat zas fale nho hre?" "Copak jste byl i fale n hr?" "Jakpak ne? Byla ns cel parta, sam lep lid, tehdy ped osmi lety. Ubjeli jsme as. A sam smetnka, vte, byli mezi nmi bsnci, byli mezi nmi kapitalist. U ns, v rusk spolenosti maj vbec nejlep zpsoby ti, kdo byli biti -- nev iml jste si? To a te na vsi jsem tak upadl. A pece m tenkrt mlem zaveli pro dluhy, jeden ek z N ina v tom ml prsty. Ale zrovna tehdy se naskytla Marfa Petrovna a usmlouvala to nakonec na ticet tisc stbrnch rubl, vyplatila m. (Dluh jsem ml celkem sedmdest tisc.) Uzaveli jsme spolu zkonn satek a hned nato si m odvezla jako njak poklad k sob na ves. V ak byla o pt let star ne j. Hrozn m milovala. Sedm let jsem ze vsi nevythl paty. A pova te, celou tu dobu mla proti mn usvdujc dokument na tch ticet tisc, pod cizm jmnem, tak e kdybych se byl chtl v nem protivit -- alou do basy! A nevhala by! ensk to pece maj v ecko v jedn pihrdce." "A nebt toho dokumentu, tak byste j byl ufrnkl?" "Ani vm nepovm. Mn ten dokument skoro nevadil. Nikam se mi nechtlo, a do ciziny m Marfa Petrovna dvakrt zvala sama, kdy vidla, jak se nudm! Ale co! V cizin jsem byl u kolikrt pedtm, a v dycky mi tam bylo nanic. Ne e by tam bylo zle, ale najednou se lovk dv na vchod slunce v Neapolskm zlivu, na moe, a je mu njak smutno. Nejprotivnj ze v eho je, e se ti skuten po nem stsk! Ne, doma je lp, tady pinejmen m svaluje v echnu vinu na ostatn a sebe omlouv . Nejradji bych jel s vpravou nkam na severn pl, proto e j'ai le vin mauvais (l), pt se mi protiv, ale krom vna mi u nic nezbv. Zkou el jsem leccos. Pokejte, Berg pr v nedli v Jusupovov sadu vylet v ohromnm balnu a vezme pr za urit poplatek spolucestujc, nevte?" -------------(1) Mm o klivou opici (franc.).

"Snad byste tak neletl?" "J? Ne... to jen tak..." zahuel Svidrigajlov, jako by se nad tm opravdu zahloubal. "Co se to s nm dje?" pomyslel si Raskolnikov. "Ne, ten dokument mi nevadil," pokraoval pemtav Svidrigajlov, "ale mn sammu se nechtlo ze vsi. Ostatn u je to dobr rok, co mi Marfa Petrovna tu listinu k mmu svtku vrtila a ndavkem mi darovala znanou stku, mla pece kapitl. 'Vidte, jak vm dvuji, Arkadiji Ivanovii,' pesn tak to ekla. Nebo nevte, e to tak ekla? Vy nevte, e se tam na vsi ze mne stal dobr hospod, zn m cel okol. I knihy jsem si objednval. Marfa Petrovna to nejdve schvalovala, ale pak nevychzela ze strachu, e se z nich pomtnu." "Myslm, e se vm po Marf Petrovn hodn stsk." "Mn? Snad. Opravdu, dost mo n. Mimochodem, vte v pzraky?" "V jak pzraky?" "V normln pzraky, v jak jin!" "Vy v n vte?" "Ale teba ne, pour vous plaire...(1) Toti to se tak ned ct..." ---------------(1) Kdy je vm libo (franc.). "Zjevuj se vm snad?" Svidrigajlov na nho podivn pohldl. "Marfa Petrovna m r nav tvovat," zkivil rty v podivnm sm ku. "Jak to, r nav tvovat?" "Ano, pi la u tikrt. Poprv jsem ji spatil hned po pohbu, asi hodinu po nvratu ze hbitova. Bylo to den ped mm odjezdem sem. Podruh pedevrem na cest, asn rno na stanici Mal Vi era. A potet ped dvma hodinami v pokoji, kde jsem ubytovn. Byl jsem sm." "A bdl jste?" "Naprosto. Ve v ech tech ppadech jsem bdl. Pijde, chvli se mnou hovo a odejde dvemi, poka d dvemi. Mm v dy dokonce dojem, e to sly m." "Nevm, m to, ale hned m napadlo, e se vm nco takovho pihz!" ekl zistajasna Raskolnikov, ale vzpt byl tmi slovy sm pekvapen. Byl velmi rozilen. "Ta-ak? Vs to napadlo?" zeptal se udiven Svidrigajlov. "Skuten? Vidte, nekal jsem vm, e mme nco spolenho?" "Nikdy jste nic takovho neekl!" odsekl prchliv Raskolnikov. "Neekl?" "Ne!" "J ml dojem, e ano. Hned kdy jsem k vm prve ve el a vidl jsem, e le te se zavenma oima, ale jen se tak petvaujete, hned jsem si ekl: Ano, to je ten prav!" "Co to m znamenat, ten prav? Co tm myslte?" vzplanul Raskolnikov. "Co tm myslm? Opravdu, sm nevm..." zakoktal upmn a tak trochu zmaten Svidrigajlov. Chvli mleli a dvali se na sebe iroce rozevenma oima. "To v ecko je nesmysl!" spustil pobouen Raskolnikov. "A co vm k, kdy k vm pijde?" "Co? Pedstavte si, sam hlouposti, to byste nevil -- tohle m na tom prv zlob. Poprv vstoupila (byl jsem utrmcen, to vte: pohebn obad, m e, litanie, hostina, konen jsem osaml v pracovn, zaplil jsem si doutnk a zamyslel jsem se), dvemi

vstoupila a povd: 'Arkadiji Ivanovii, vy jste pro sam starosti dnes zapomnl nathnout hodiny v jdeln.' Ty hodiny jsem skuten celch sedm let ka d tden sm natahoval, a kdy jsem zapomnl, tak mi to v dycky pipomnala. Den nato u jsem byl na cest sem. asn rno jsem vy el na stanici -- v noci jsem si zdml a byl jsem cel rozlman, oi se mi kl ily -- dal jsem si kafko a vtom, co nevidm -- vedle mne se najednou usazuje Marfa Petrovna a v ruce dr karty: 'Nechcete, abych vm vylo ila na cestu, Arkadiji Ivanovii?' Na vykldn karet byla mistr. Nikdy si neodpustm, e jsem si nedal vylo it. Lekl jsem se a utekl jsem, pravda, zrovna u taky zvonili. A dnes, jak tak sedm s t km aludkem po prachmizernm obd z hostince, sedm a koum, najednou zase vstoup Marfa Petrovna, napardn, v novch zelench hedvbnch atech s pedlouhou vlekou: 'Dobr den, Arkadiji Ivanovii! Jak se vm zamlouvaj m nov aty? Aniska by je takhle neu ila.' (Aniska je vadlena u ns na vsi, bval nevolnice, uila se t v Moskv, hezounk dvtko.) Stoj a ot se pede mnou. Prohldl jsem si aty a pak se j pozorn zadval do tve: ' e vs to nemrz,' povdm, 'obt ovat se ke mn kvli takovm hloupostem.' -- 'Ach bo e mj, pteli, u ani s malikost k tob nemohu!' A j j povdm, abych ji pozlobil: 'Chci se o enit, Marfo Petrovno.' 'To je vm podobn, Arkadiji Ivanovii, ale neudl vm to velkou est, e jste enu ani podn nepochoval, a u byste se honem enil. A kdybyste si alespo vybral, ale j vm, e se nehodte ani pro ni, ani ona pro vs, budete jen dobrm lidem pro smch.' Sebrala se a ode la, a j jako bych sly el, jak ust vlekou. Jsou to nesmysly, co kte?" "Posly te, a nel ete vy vlastn?" opil Raskolnikov. "L u jen zdkakdy," odpovdl zamy len Svidrigajlov, jako by si t hrubosti vbec nev iml. "A pedtm jste nikdy dn pzrak nevidl?" "Ano, vidl, jen jednou v ivot, je tomu est let. Ml jsem eledna Filku a sotva jsme ho pochovali, zavolal jsem z roztr itosti: 'Filko, dmku!' A on pi el a zamil rovnou ke skni, kde mm stojnek s dmkami. Dvm se na nj a km si: 'Jde se mi asi pomstt,' proto e jsme se tsn ped jeho smrt hrozn pohdali. 'Jak se opova uje ,' povdm, 'pijt ke mn s dravm loktem. Ven, niemo!' Otoil se, ode el a u nikdy nepi el. Marf Petrovn jsem o tom tenkrt neekl. Chtl jsem za nj dt slou it zdu n m i, ale bylo mi hanba." "Jdte k lkai." "J vm dobe i bez vs, e nejsem zdrv, akoliv opravdu nemm tu en, co by mi mohlo bt. Mn se aspo zd, e jsem tak ptkrt zdravj ne vy. Ale neptal jsem se vs na to, jestli vte nebo nevte, e se zjevuj pzraky. J se ptal: vte, e pzraky existuj?" "Ne, tomu nikdy neuvm!" vykikl pmo zarputile Raskolnikov. "Vte pece, co se obyejn k!" bruel Svidrigajlov jakoby pro sebe a dval se s trochu naklonnou hlavou kamsi stranou. "k se: 'Jsi nemocn, a proto je to, co se ti zjevuje, pouh neexistujc pelud.' Ale v tom je pece pramlo logiky. Souhlasm, e pzraky se zjevuj jen nemocnm. Ale to pece dokazuje jen a jen to, e pzraky se mohou zjevovat vhradn nemocnm, a nikoliv to, e jako takov neexistuj." "Samozejm, e neexistuj!" trval podr dn na svm Raskolnikov. "Ne? To je v nzor?" obrtil se na pomalu Svidrigajlov a pokraoval. "Ale co kdybychom uva ovali takto (bute mi npomocen): Pzraky jsou, abychom tak ekli, cry a tr ky

jinch svt, jejich zatek. Zdrav lovk zejm nem e mt schopnost je vidt, proto e zdrav lovk je lovk ryze pozemsk, a proto mus t jen ivotem vezdej m, kvli dokonalosti a podku. Av ak sotva lovk onemocn, sotva byl v organismu naru en obvykl pozemsk podek, okam it se zan projevovat styk s jinm svtem, a m je nemoc t , tm vc je i stynch bod s jinm svtem, tak e kdy lovk zeme, pejde pmo do jinho svta. U dlouho o tom pem lm. Jestli vte v posmrtn ivot, m ete pijmout i tento zvr." "J v posmrtn ivot nevm," ekl Raskolnikov. Svidrigajlov sedl zamy len. "Ale co kdy jsou tam jen pavouci nebo nco takovho?'' ekl najednou. Je pomaten, pomyslel si Raskolnikov. "V dy vnost je podle na ich pedstav idea, kterou nelze obshnout rozumem, cosi ohromnho, nesmrnho! Ale pro nutn nesmrnho? Co kdy tam msto toho v eho, pova te, bude jedin svtnika, asi tak jako vesnick lze, cel zaazen a po v ech koutech pavouci -- a to bude cel vnost. Vte, mn to tak nkdy pipad." "Ale copak si neumte pedstavit nic, vbec nic t nj ho a spravedlivj ho, ne je tohle?" vykikl chorobn rozru en Raskolnikov. "Spravedlivj ho? Kdo v, mo n e prv tohle je spravedliv, a eknu vm, e j bych to urit zadil prv takhle!" odpovdl Svidrigajlov se zhadnm smvem. Raskolnikovovi po t cynick odpovdi a pejel mrz po zdech. Svidrigajlov zvedl hlavu, upen se na nj podval a nhle se rozesml. "No tohle!" halasil. "Je t ped plhodinou jsme jeden druhho vbec neznali, pokldme se za neptele, je mezi nmi nevye en zle itost. Nechali jsme tu zle itost plavat, a vida, do jak literatury jsme se dostali! Nekal jsem vm, e jsme z jednoho tsta?" "S va m laskavm dovolenm," promluvil podr dn Raskolnikov, "bych vs po dal, abyste mi pokud mo no nejrychleji oznmil a vysvtlil, emu vdm za va i nv tvu... a... a... mm naspch, nemm kdy, musm odejt..." "Jak si rate pt, jak si rate pt. Va e sestika Avdo ja Romanovna se chce provdat za pana Petra Petrovie Lu ina?" "Nemohl byste se njakm zpsobem vysthat e o m seste a nezmiovat se u o n? Nemohu pochopit, jak se vbec opova ujete pede mnou vyslovovat jej jmno, jste-li ov em skuten Svidrigajlov." "Ale kvli n jsem pi el, tak jakpak se o n nemm zmiovat?" "Dobe. Mluvte, ale posp te si!" "Jsem pesvden, e jste si o tom panu Lu inovi, mm pbuznm z eniny strany, u utvoil sv mnn, jestli jste s nm strvil teba jen plhodinku nebo vm ho nkdo vrn a pesn vylil. To nen mu pro Avdo ju Romanovnu. Podle mho nzoru se Avdo ja Romanovna v cel thle zle itosti nesmrn velkomysln a nezi tn obtuje pro... pro svou rodinu. Po v em, co jsem o vs sly el, jsem ml dojem, e vy byste byl velmi spokojen, kdyby tento satek byl bez jakkoliv kody zmaen. Ale te, kdy jsem vs poznal osobn, jsem o tom nezvratn pesvden." "To v ecko je od vs velmi naivn, odpus te, chtl jsem ct drz!" ekl Raskolnikov. "Ach tak, vy myslte, e oroduji za sebe. Nemjte strach, Rodione Romanovii, kdybych z toho chtl t it j, nemluvil bych o tom s vmi tak oteven, tak docela padl na hlavu je t nejsem.

Chcete-li, prozradm vm jednu psychologickou zvl tnost. Kdy jsem se ped chvl ospravedloval za svou lsku k Avdo je Romanovn, tvrdil jsem vm, e j sm jsem byl v tomto ppad ob . Ale te, abyste vdl, u k n dnou lsku nectm. Vbec dnou, a se tomu sm divm, proto e jsem opravdu cosi ctil..." "Ze zahlivosti a prostop nosti," skoil mu do ei Raskolnikov. "Mte pravdu, jsem lovk prostop n a zahliv. Ale va e sestika m nicmn tolik skvlch vlastnost, e i ve mn se nco pohnulo. Ale to v ecko je, jak te sm vidm, nesmysl." "A vidte to u dlouho?" "Zaal jsem to pozorovat u dve, ale pln jsem se o tom pesvdil pedevrem, skoro a ve chvli, kdy jsem vystupoval v Petrohrad. Je t v Moskv jsem pece vil, e jedu bojovat o ruku Avdo ji Romanovny a soupeit s panem Lu inem." "Promite, e vs peru uji, ale kdybyste to laskav zkrtil a pistoupil k zle itosti, kvli kter jste m vyhledal. Nemm kdy, musm odejt..." "Ale velmi rd! Proto e jsem se po pjezdu do Petrohradu rozhodl, e podniknu jistou... cestu, rd bych je t zadil nkter nezbytn vci. M dti zstaly u tety; jsou bohat a mne osobn nepotebuj. A jakpak jsem j otec! Pro sebe jsem si nechal jen to, co mi ped rokem darovala Marfa Petrovna. Mn to pln sta. Odpus te, ale te u opravdu pejdu k vci. Ped cestou, kter se nejsp opravdu uskuten, se chcije t vypodat i s panem Lu inem. Ne snad, e by mi byl tak nesnesiteln protivn, ale kvli nmu vlastn do lo mezi mnou a Marfou Petrovnou k onomu vstupu, kdy jsem se dovdl, e ona spunktovala tu svatbu. Nyn bych se va m prostednictvm rd se el s Avdo jou Romanovnou, teba i za va ptomnosti, abych j mohl pedn vysvtlit, e z pana Lu ina nebude mt vbec dn prospch, ale velmi pravdpodobn je t kodu. A dle bych se j omluvil za v ecky ty nedvn nepjemnosti a po dal bych ji o dovolen, abych j sml nabdnout deset tisc rubl a tak j usnadnit rozchod s panem Lu inem, rozchod, proti nmu , jak jsem pesvden, by sama nic nenamtala, jen kdyby se j k tomu naskytla ple itost." "Ale vy jste se opravdu, opravdu zblznil!" vybuchl Raskolnikov ani ne tak pobouen jako sp e u asle. "Jak se opova ujete takhle mluvit!" "To jsem vdl, e se na mne rozkiknete. Ale za prv, akoliv nejsem nijak bohat, mm tch deset tisc rubl k dispozici, toti naprosto a v dnm ppad je nepotebuji. Jestli e je nepijme Avdo ja Romanovna, nalo m s nimi je t nerozumnji. To za prv. A za druh: m svdom je pln klidn, tuto nabdku inm bez jakchkoliv postrannch mysl. Vte mi to nebo nevte, v ak se o tom pozdji pesvdte vy i Avdo ja Romanovna. Neb tu o nic jinho, ne e jsem skuten zpsobil va v en sestice jist starosti a nepjemnosti, za kter se upmn kaji, a proto si srden peji -- nikoliv zaplatit za ty nepjemnosti, ale docela prost pro ni nco prosp nho vykonat, jednodu e proto, e opravdu nemm vhradn prvo pchat jenom patnosti. Kdyby byla v m nabdce jen jedin miliontina vypotavosti, nenabzel bych j dnes jen deset tisc, kdy jsem j teprve ped pti tdny nabzel vc. Mimoto se mo n co nevidt o enm s jistou dvkou a to samo doufm vyvrac jakkoliv podezen z njakch nstrah vi Avdo je Romanovn. Zvrem pipomnm, e satkem s panem Lu inem bere Avdo ja Romanovna tyt penze, jenom e z jin strany... Jen se, Rodione Romanovii, nedurdte a uva te to klidn a chladnokrevn."

Svidrigajlov to sm v echno vykldal neobyejn chladnokrevn a klidn. "Prosm vs, skonete u ," ekl Raskolnikov. "Pinejmen m to je neodpustiteln drz." "Ani trochu. Podle toho by lovk lovku na tomto svt mohl psobit jen zlo, a naopak neml prvo vykonat ani za mk dobrho, jen a jen vinou przdnch konvennch formalit. To je nechutn. Co kdybych napklad zemel a ten obnos bych va sestice odkzal v zvti? Copak by i v tom ppad odmtla?" "To je docela dobe mo n." "To tedy ne, prosm. Ostatn, kdy ne, tak ne, budi . Ale pece jen deset tisc je, kdy se to tak vezme, krsn ple itost. Rozhodn vs prosm, abyste mou nabdku vydil Avdo je Romanovn." "Ne, nic j nevydm." "V tom ppad budu, Rodione Romanovii, nucen usilovat o to, abych se s n setkal osobn, a budu ji tedy muset obt ovat." "A kdy j to vydm, pak o to nebudete usilovat?" "To vm mohu t ko ct. Jednou bych ji je t velmi rd vidl." "V to nedoufejte." "Skoda. Ostatn, je t mne neznte. Ale dost mo n, e se je t sbl me." "Vy myslte, e se sbl me?" "A pro by ne?" ekl s smvem Svidrigajlov, vstal a zvedl klobouk. "V dy jsem vs nechtl pli znepokojovat a ani jsem k vm ne el s velkmi nadjemi, akoliv pedtm, rno, m va e vzezen pekvapilo..." "A kde jste m rno vidl?" zeptal se znepokojen Raskolnikov. "Jen nhodou... Pod mm dojem, e v sob mte nco, co nm je obma blzk... Ale nebojte se, nejsem otravn, vy el jsem i s fale nmi hri, nenudil jsem ani kn ete Svirbeje, svho vzdlenho pbuznho, velmo e, a pan Prilukovov jsem dovedl napsat do alba o Raffaelov Madon, s Marfou Petrovnou jsem dokzal t sedm let a paty jsem od n nevythl, v dom Vjazemskho na Sennm jsem postaru noclehoval, i s Bergem mo n v balon poletm." "No dobe, dobe. Dovolte mi otzku. Odj dte u brzy?" "Kam to?" "Ale na tu, 'cestu'... Sm jste to pece kal." "Na cestu? Ach tak!... Opravdu, j vm kal o t cest... Vte, to je slo it problm... Kdybyste ale vdl, na se m ptte!" dodal a znenadn se hlasit a krtce zasml. "Dost mo n, e se msto t cesty o enm. Dohazuj mi jednu." "Tady?" "Ano." "Jak jste to stail?" "Ale s Avdo jou Romanovnou bych se je t jednou velmi rd setkal. Sna n o to prosm. Tak na shledanou... Ale bo e! Mlem jsem zapomnl! Rodione Romanovii, vyite sestice, e na ni Marfa Petrovna vzpomnla v zvti temi tisci. Je to pesn tak, jak to km. Marfa Petrovna udlala podek tden ped smrt, a to v m ptomnosti. Za dva nebo ti tdny u mo n Avdo ja Romanovna ty penze obdr ." "Mluvte pravdu?" "Naprostou. Vyite j to. Nu e, poroum se. Bydlm velmi blzko od vs." Na odchodu se Svidrigajlov srazil ve dvech s Razumichinem. II

Bylo u skoro osm; oba pospchali k Bakalejevovi, aby tam byli dve ne Lu in. "Kdopak to byl?" zeptal se Razumichin, sotva vy li na ulici. "To byl Svidrigajlov, ten statk, v jeho dom byla potupena m sestra, kdy u nich byla vychovatelkou. Kvli jeho milostnm nvrhm ji odtud vyhnala jeho ena Marfa Petrovna. Ta Marfa Petrovna pak Duu odprosila, a te nhle umela. Prv o n se prve mluvilo. Sm nevm pro, ale mm z toho lovka velk strach. Pijel sem ihned po enin pohbu. Je hrozn podivn, k nemu se rozhodl... Zd se, e cosi v... Duu ped nm musme chrnit... to jsem ti chtl hlavn pipomenout, sly ?" "Chrnit?! Co by mohl Avdo je Romanovn vyvst? Ale dky, Roo, es mi to ekl... Budeme, budeme ji chrnit!... Kde bydl?" "Nevm." "Pro ses nezeptal? To je koda! Ale j si to vyptrm!" "Vidls ho?" zeptal se Raskolnikov po chvli. "Jakpak ne, v iml jsem si ho dobe. Zapsal jsem si ho do pamti." "Vidls ho dobe? Jasn?" nalhal Raskolnikov. "Docela jasn, mm ho v pamti. Poznm ho mezi tisci, mm na podobu pam ." Znova chvli mleli. "Hm... Tak to tedy..." zabruel Raskolnikov. "Toti , v ... mn se zdlo... j mm pod dojem... e to byla teba fantazie." "O em to mluv ? Njak ti nerozumm." "Vy pod kte," usml se kiv Raskolnikov, " e jsem pomaten. A j te ml sm dojem, e jsem se mo n opravdu pomtl a e jsem vidl jen pzrak!" "Co to povd ?" "Kdopak v! Mo n e jsem se skuten pomtl a e v ecko, co se tyto dni dlo, se odehrvalo jen v m fantazii..." "Ach bo e, Roo! U t zas nkdo vyvedl z mry!... A co vlastn kal, s m pi el?" Raskolnikov neodpovdl. Razumichin chvli pem lel. "No, te ti podm hl en j," zaal pak. "Za el jsem k tob, ale ty jsi spal. Pak jsme obdvali a potom jsem el k Porfirijovi. Zametov tam pod je t je. Chtl jsem spustit, ale dopadlo to bled. Pod jsem se nemohl jaksepat rozhovoit. Jako by to pod je t nechpali a nemohli pochopit, a vbec je to nepivd do rozpak. Odvedl jsem si Porfirije k oknu a zaal jsem do nj mluvit, ale zas to dopadlo tak divn -- koukal stranou a j koukal taky jinam. Nakonec jsem mu za ermoval pst ped oima a ekljsem mu, e ho pkn pbuzensky rozmknu. Jen se na mne tak podval. Vyka lal jsem se na n a ode el jsem. Hloupji to nemohlo dopadnout. Se Zametovem jsem vbec nepromluvil. Ale podvej, nejdv jsem myslel, e jsem v ecko zpackal, ale kdy jsem el ze schod, zrovna ti m osvtil jeden npad: pro se vlastn my dva tak pachtme? Nco jinho by samozejm bylo, kdyby ti hrozilo njak nebezpe nebo tak! Ale co tob je do toho! Ty s tm nem nic spolenho, tak se na n vyka li, vysmjem se jim dost potom, na tvm mst bych je dokonce zaal mystifikovat. Potom se propadnou hanbou! Vyka li se na n, pak je teba ztlueme, ale te si z nich budeme utahovat!" "To se v!" odpovdl Raskolnikov. A v duchu si pomyslel: Co asi ekne ztra? Je t ani jednou se kupodivu nezamyslel nad otzkou: Co tomu ekne Razumichin? Te, kdy ho to napadlo, zpytav se na nho podval. To, co mu te Razumichin kal o nv tv u Porfirije, ho pramlo zajmalo -- od t doby toho tolik ubylo i pibylo! Na chodb se srazili s Lu inem: dostavil se pesn v osm a hledal slo pokoje a tak v ichni ti ve li souasn, ale ani se uznali

za hodny pohledu nebo pozdravu. Oba mladci ve li prvn, kde to Petr Petrovi, aby zabrnil trapnmu dojmu, se trochu pozdr el v pedsni pi odkldn svrchnku. Pulcherija Alexandrovna mu ihned vy la v strety. Dua se zatm vtala s bratrem. Petr Petrovi vstoupil a velmi pvtiv, av ak zrove nadmru dstojn se pozdravil s dmami. Pesto bylo znt, e je trochu zmaten a e se je t docela nevzpamatoval. Pulcherija Alexandrovna, tak trochu rozpait, honem v echny rozsazovala kolem kulatho stolu, na nm bublal samovar. Dua a Lu in zaujali msta proti sob na protilehlch stranch stolu. Razumichin a Raskolnikov sedli naproti Pulcheriji Alexandrovn, Razumichin bl e k Lu inovi a Raskolnikov vedle sestry. Chvilenku nikdo nic nekal. Petr Petrovi pomalu vythl batistov tek, od kterho to zavonlo, a vysmrkal se s vzezenm lovka sice lechetnho, ale nicmn trochu dotenho ve sv dstojnosti a pitom pevn rozhodnutho dat vysvtlen. U v pedsni ho napadlo: co kdyby se ani nesvlkal a odjel, a tm psn a citeln potrestal ob dmy, aby si hned uvdomily dsledky. Ale neodv il se. Zrove v ak tento pn nesn el nejasnost, a v tomto ppad bylo teba vysvtlen: jestli e byl jeho pkaz tak nepokryt pestoupen, nen nco v podku a bude tedy lpe nejdve to zjistit; na potrestn m v dycky asu dost a je to pln v jeho rukou. "Doufm, e jste dojely bez nehody?" obrtil se oficiln na Pulcheriju Alexandrovnu. "Chvlabohu, Pete Petrovii." "Velice m t . Avdo ja Romanovna se tak nect unavena?" "Copak j, j jsem mlad a siln, j se tak neunavm, ale maminka sn ela cestu velmi t ce," odpovdla Dunka. "Inu, co se d dlat, na e nrodn trat jsou tuze dlouh. Ohromn je takzvan mtu ka Rus... J jsem vera pi nejlep vli nemohl pijt k vlaku. Doufm v ak, e jste nemly dn mimodn nesnze." "Jakpak ne, Pete Petrovii, byly jsme velmi bezradn," vysvtlovala honem se zvl tnm drazem Pulcherija Alexandrovna, "a kdyby nm snad sm pnbh vera neposlal Dmitrije Prokofjie, byly bychom pln ztracen. To je on, Dmitrij Prokofji Razumichin," pedstavila ho Lu inovi. "Vm, ml jsem pot en... vera," vykoktal Lu in, nevldn loupl po Razumichinovi oima, zamrail se a umlkl. Petr Petrovi vbec patil k lidem, kte jsou ve spolenosti velmi roztomil a tuze si na roztomilost potrp, kte v ak, jak jim nco nen po chuti, ihned skldaj v echny sv zbran a pipomnaj sp e pytel mouky ne vtipnho kavalra, o ivujcho zbavu. V ichni opt ztichli: Raskolnikov zaryt mlel, Avdo ja Romanovna zatm mluvit nechtla, Razumichin neml co ct, a tak mla Pulcherija Alexandrovna opt t kou hlavu. "Jist jste sly el, e Marfa Petrovna zemela," utekla se ke svmu osvdenho prostedku. "Ov em e sly el, prosm. Dostal jsem tu zprvu z prvn ruky, a dokonce jsem vm te pijel oznmit, e Arkadij Ivanovi Svidrigajlov ihned, jak enu pohbil, kvapn odjel do Petrohradu. To aspo kaj velmi pesn informace, kter jsem obdr el." "Sem, do Petrohradu?" ozvala se polekan Dunka a vznamn se podvala na matku. "Ano, prosm, a samozejm e ne bez uritch zmr, vezmeme-li v vahu spch, s nm odjel, a v echny pedchoz okolnosti." "Mj ty bo e! Copak ani tady nenech Dunku na pokoji?" zahoekovala Pulcherija Alexandrovna. "Myslm, e se nemuste nijak zvl obvat ani vy, ani Avdo ja

Romanovna, pokud si ov em samy nebudete pt navzat s nm njak styky. Pokud jde o mne, jsem ve stehu a nyn ptrm po tom, kde se ubytoval..." "Ani nevte, Pete Petrovii, jak jste mne tm vydsil!" pokraovala Pulcherija Alexandrovna. "Vidla jsem ho v ehov udy dvakrt, ale udlal na mne hrozn, prost hrozn dojem! Jsem pesvdena, e zpsobil smrt Marfy Petrovny!" "V tom smru nelze dlat dn zvry. Mm pesn informace. Nepoprm, e mo n usp il prbh vci, abych tak ekl, mravnm inkem ur ky; ale pokud jde o chovn a celkov mravn profil t osoby, pln s vmi souhlasm. Nevm, zda je nyn bohat a kolik mu vlastn Marfa Petrovna odkzala, to se dovm v nejkrat lht; ale je samozejm, e tady, v Petrohrad, bude-li mt alespo njak finann prostedky, pojede opt ve starch kolejch. Je to nejprostop nj , nejhloubji v neestech zabedl lovk, jakho znm. Velmi dvodn se domnvm, e Marfa Petrovna, kter se do nho k svmu ne tst ped osmi lety tak zamilovala, e za nj zaplatila dluhy, mu pomohla je t v jin vci: jedin jejm silm a ob mi byl v samm zatku ututln kriminln proces, v nm lo o zvec, a abych se tak vyjdil, fantastickou vra du, za kterou si mohl velice snadno udlat vlet na Sibi. Z toho si m ete uinit pedstavu, jak je to lovk." "Ach bo e na nebesch!" vykikla Pulcherija Alexandrovna. Raskolnikov pozorn poslouchal. "A jsou va e informace opravdu spolehliv?" zeptala se psn a drazn Dua. "km vm jen to, s m se mi tajn svila sama nebo ka Marfa Petrovna. Podotkm v ak, e z prvnho hlediska jde o ppad velice spletit. Zde ila a nejsp je t ije jist Resslichov, cizinka a navc drobn lichvka, zabvajc se mimoto i jinmi vcmi. A s touto Resslichovou byl pan Svidrigajlov dlouhou dobu ve velice dvrnm a zhadnm spojen. ila u n jej vzdlen pbuzn, myslm nete, hluchonm, patnctilet nebo dokonce teprve trnctilet, kter byla tto Resslichov trnem v oku, kter vytala ka d sousto a kterou dokonce nelidsky bila. Toto dve jednoho dne nalezli na pd ob en. Soudn nlez znl: sebevra da. Po obvyklch formalitch byla zle itost uzavena, pozdji v ak pi lo udn, e dt bylo... krut zneu ito Svidrigajlovem. Pravda, vc byla spletit, udn pochzelo od jin Nmky, tak eny se patnou povst a mlo vrohodn. A pak se vlastn i udn ztratilo ze svta dky sil a penzm Marfy Petrovny a v ecko se scvrklo na pouh povsti. Av ak ani tyto povsti nebyly bezvznamn. Jist jste tam u nich tak sly ela, Avdo jo Romanovno, o t historii s jejich elednem Filipem, kterho ped esti lety, je t za nevolnictv, utrali k smrti." "Naopak, sly ela jsem, e se ten Filip obsil." "To prosm souhlas, ale k nsiln smrti ho dohnalo nebo lpe ponouklo neustl pohnn a plsnn pana Svidrigajlova." "To nevm," odpovdla su e Dua, "j tam sly ela jen prapodivnou historii, e ten Filip byl snad melancholik, jaksi domc filozof, lid kali, e se pomtl ze ten, a pr ho k provazu dohnala sp e ironie ne surovost pana Svidrigajlova. Ale za mho pobytu u nich zachzel s lidmi dobe a lid ho dokonce mli rdi, akoliv mu opravdu i oni kladli za vinu Filipovu smrt." "Jak vidm, Avdo jo Romanovno, projevujete nhle tak trochu sklon ho omlouvat," poznamenal Lu in a zkivil sta v ironickm smvu. "Opravdu to s dmami um a dovede je okouzlit, alostnm pkladem prv je za tak zvl tnch okolnost zesnul Marfa Petrovna. Chtl jsem pouze vm a va matince pispt svou radou, proto e dozajista m ete oekvat, e sv pokusy obnov. Pro svou

osobu se domnvm, e tohoto lovka nezbytn opt pohlt vzen pro dlu nky. Marfa Petrovna byla vzdlena myslu nco mu pipsat, nebo sledovala pedev m zjem dt, a jestli e mu pece nco odkzala, pak jist jen to nejnutnj , pakatel, kter nestoj za e, sumu, kter lovku s jeho zpsobem ivota nevysta ani na rok." "Prosm vs, Pete Petrovii," ekla Dua, "pestate u o panu Svidrigajlovovi. Skliuje m to." "Ped chvl byl u m," ozval se nhle Raskolnikov, kter tak poprv peru il sv mlen. Ze v ech stran se ozvaly vkiky, v ichni se k nmu obrtili. Dokonce i Petr Petrovi byl rozilen. "Pi el asi ped pldruhou hodinou, kdy jsem spal, vzbudil m a pedstavil se," pokraoval Raskolnikov. "Byl nramn rozjaen a vesel a pevn v, e si porozumme. Mimochodem tuze pros a usiluje o to, aby se s tebou, Duo, mohl setkat, a m pros, abych mu tu schzku zprostedkoval. Chce ti pednst jist nvrh, ekl mi, o jde. Mimoto me ujistil, e Marfa Petrovna pr ti, Duo, tden ped smrt odkzala ti tisce rubl a pr m e ty penze ekat v nejbli dob." "Chvla Bohu!" zvolala Pulcherija Alexandrovna a poki ovala se. "Modli se za ni, Duo, modli!" "To naprosto souhlas," podotkl Lu in. "A co dl?" nalhala Dunka. "Dl kal, e sm nen bohat a e cel majetek pipadl jeho dtem, kter jsou te u tety. A dle, e se ubytoval nkde v blzkm okol mho bytu, ale kde, nevm, na to jsem se nezeptal..." "Ale jak nvrh, jak nvrh to vlastn m pro Dunku?" zeptala se Pulcherija Alexandrovna, cel vyd en. "ekl ti to?" "ekl." "Tak jak?" "Povm vm to a pak." Raskolnikov zmlkl a sklonil se nad svj aj. Petr Petrovi vythl hodinky a podval se na n. "Mm njak nutn zen. Alespo nebudu pek et," dodal trochu ura en a u se zvedal ze idle. "Neodchzejte, Pete Petrovii," ekla Dua, "chtl jste s nmi strvit veer. Mimoto jste pece psal, e chcete od maminky njak vysvtlen." "Ano, prosm, Avdo jo Romanovno," prohlsil dtkliv Petr Petrovi a znova se posadil, ale pod je t s kloboukem v ruce, "ml jsem skuten v myslu pohovoit s vmi i s va ctnou matinkou, a to o velice dle itch vcech. Ale proto e ani v bratr s vmi nem e pede mnou hovoit o njakch nvrzch pana Svidrigajlova, tedy si ani j nepeji a nemohu hovoit... ped jinmi... o nkolika pevelice dle itch vcech. Mimoto nebylo m zsadn a nejsna nj pn respektovno..." Lu in roztrpen svra til tv a dstojn se odmlel. "Va emu pn, aby bratr nebyl ptomen na emu setkn, nebylo vyhovno jedin proto, e jsem byla rozhodn proti tomu," ekla Dua. "Napsal jste nm, e vs mj bratr urazil, a j se domnvm, e to je teba neprodlen vysvtlit a e se muste smit. A jestli e vs Roa opravdu urazil, bude se vm muset omluvit a tak se vm omluv." Petr Petrovi ihned uctil pdu pod nohama. "Existuj ur ky, Avdo jo Romanovno, na n nelze pi nejlep vli zapomenout. Ve v em je hranice, kterou nen radno pekraovat, jeliko jakmile ji jednou pekrote, je vm ji nemo nost couvnout zptky."

"myslela jsem to vlastn trochu jinak, Pete Petrovii," peru ila ho skoro netrpliv Dua, "pochopte pece, e cel na e budoucnost nyn zvis na tom, zda se to v ecko co nejrychleji vysvtl a urovn. km vm oteven hned od zatku, e svj nzor v thle vci nezmnm a e jestli e vm na mn alespo trochu zle , mus bt cel tahle trapn zle itost, i kdy to nen snadn, je t dnes vyzena. Znovu vs uji uji, e jestli e je vinen bratr, urit se vm omluv." " asnu, e stavte otzku prv takto, Avdo jo Romanovno," rozhorloval se stle vc a vce Lu in. "V dy proto, e si vs v m a e vs, jak se k, zbo uji, nemusm naprosto mt v lsce nkoho z len va rodiny. Proto, e si inm nrok na tst zskat va i ruku, Avdo jo Romanovno, nemohu na sebe zrove brt zvazky nesluiteln s..." "Ach, odhote u tu svou nedtklivost, Pete Petrovii," peru ila ho proctn Dua, "a bute tm rozumnm a lechetnm mu em, za jakho jsem vs v dy mla a chci mt. Dala jsem vm velik pslib, jsem va e nevsta. Dvujte mi tedy v tto vci a vte, e jsem s to rozhodnout nezaujat. To, e mezi vmi chci dlat soudce, je stejnm pekvapenm pro mho bratra jako pro vs. Kdy jsem ho dnes po obdr en va eho dopisu vyzvala, aby urit byl pi na em setkn, neprozradila jsem mu nic ze svch mysl. Pochopte, e neusmte-li se, budu nucena volit mezi vmi dvma: bu vy, anebo on. To na mn chcete vy i on. A j se nechci a nesmm pi sv volb zmlit. Kvli vm se mm rozejt s bratrem, kvli bratrovi s vmi. Te chci a mm ple itost pesvdit se o nm, zda je mi skuten bratrem, a o vs, zda si m v te a zda vm na mn zle , zda m ete bt mm man elem!" "Avdo jo Romanovno!" namtl doten Lu in. "Va e slova vyznvaj pli mnohoznan, ba co vce, skoro ur liv vzhledem k postaven, kter mm tu est vi vm zaujmat. Pominu-li u to, jak ur liv a podivn kladete na stejnou rove mne a... pov enho mladka, pipou tte navc ve svch slovech mo nost, e zru te slib, kter jste mi dala. Rkte: bu vy, anebo on! Tm mi tedy dokazujete, jak mlo pro vs znamenm, a to nemohu pipustit vzhledem ke vztahm a... zvazkm, kter mezi nmi jsou!" "Jak e!" zvolala pobouen Dua. "Kladu tu v zjem vedle v eho, co mi bylo dosud v ivot drah, co pro mne doposud znamenalo cel ivot, a vy se je t urazte, e si vs cenm mlo!" Raskolnikov se mlky, jzliv u klbl, Razumichin a nadskoil; av ak Petru Petrovii ta nmitka nestaila, naopak, byl stle vbojnj a rozhorlenj , jako by mu to psobilo slast. "Lska k p tmu prvodci ivota, k man elovi, mus stt nad lskou k bratrovi," pouil ptomn. "A v dnm ppad nemohu stt na stejn rovni... Akoliv jsem ped chvl trval na tom, e v ptomnosti va eho bratra nechci a nemohu hovoit o vcech, kter jsem chtl prohovoit, pesto bych nyn rd po dal va i ctnou matinku o vysvtlen v jedn velice zsadn a pro mne velmi ur liv vci. V syn, " obrtil se k Pulcheriji Alexandrovn, "m vera v ptomnosti pana Rassudkina (nebo... je to snad jinak, odpus te, nezapamatoval jsem si va e jmno, uklonil se pvtiv Razumichinovi), urazil tm, e pekroutil mou my lenku, kterou jsem vm tehdy ekl v dvrnm rozhovoru, u kvy, e toti satek s chudou dvkou, kter u okusila ivotnch strzn, je podle mho nzoru z man elskho hlediska vhodnj ne satek s enou, kter poznala jen blahobyt, nebo je to prosp nj mravnosti. V syn svvoln pekroutil vznam tch slov a do nechutnosti a obvinil m ze patnch mysl a k tomu mu podle mho nzoru poslou il v vlastn dopis. Budu asten,

Pulcherijo Alexandrovno, budete-li m moci pesvdit, e tomu tak nen, a tm m do znan mry uklidnit. Povzte mi prosm pesn, jakmi termny jste tlumoila m slova ve svm dopise Rodionovi Romanovii?" "To u nevm," octla se v rozpacch Pulcherija Alexandrovna, "vypsala jsem mu to tak, jak jsem tomu j rozumla. Nevm, jak vm to Roa ekl... Dost mo n, e to trochu pehnal." "Bez va npovdi by to pehnat nemohl." "Vte, Pete Petrovii," ekla dstojn Pulcherija Alexandrovna, "nejlep m dkazem toho, e jsme si va e slova nevylo ily tak patn, je to, e jsme tady." "Sprvn, maminko," pochvlila ji Dua. "Tak i tmhle jsem tedy vinen!" urazil se Lu in. "Vte, Pete Petrovii, vy dvte v echnu vinu Roovi, ale sm jste nm o nm napsal v dopise leccos, co nebylo pravda, " osmlila se je t dodat Pulcherija Alexandrovna. "Nevzpomnm si, e bych byl napsal nco, co nebyla pravda, prosm." "Napsal jste," ozval se oste Raskolnikov, ale neobrtil k Lu inovi tv, " e jsem vera dal penze nikoliv vdov pejetho, jak to ve skutenosti bylo, nbr jeho dcei (kterou jsem do verej ka vbec neznal). Napsal jste to proto, abyste m rozkmotil s rodinou, a navc jste se hnusn vyjdil o chovn dvky, kterou neznte. Tomu km kleveta a hanebnost!" "Promite, v en pane," odpovdl Lu in, tesouc se zlost. "O va ich vlastnostech a o va em jednn jsem se il ve svm dopise vhradn proto, abych vyhovl prosb va sleny sestry a pan matinky a vylil jim, jak jsem vs na el a jak jste na mne uinil dojem. A pokud jde o zmnnou pas mho dopisu, najdte v n jedinou dku, kter by neodpovdala pravd, toti e jste nepromrhal sv penze a e v on rodin, teba e t ce posti en, nebylo nepoestnch osob!" "Podle m vy cel i se v emi va imi ctnostmi nestojte ani za malk toho dvete, po kterm hzte kamenm." "Znamen to, e byste byl s to uvst je do spolenosti va matky a sestry?" "To u jsem udlal, chcete-li co vdt. Dnes jsem ji posadil vedle maminky a Duni." "Roo!" zhrozila se Pulcherija Alexandrovna. Dunka zrudla. Razumichin svra til obo. Lu in se jzliv a pov en u klbl. "Sama rte vidt, Avdo jo Romanovno," ekl, "zda je mo n njak dohoda! Doufm nyn, e tm je tato zle itost jednou prov dy vyzena. Vzdlm se, abych nepek el dal rodinn pohod a sdlen tajemstv." Zvedl se ze idle a vzal klobouk. "Ale ne odejdu, dovoluji si podotknout, e nap t, jak doufm, budu u eten podobnch setkn, a abych tak ekl kompromis. Zvl t vm, velev en Pulcherijo Alexandrovno, kladu tuto vc na srdce, tm sp e, e mj dopis byl adresovn vm, a nikomu jinmu." Pulcherija Alexandrovna se trochu urazila. "Vy si nad nmi osobujete a pli velk prva, Pete Petrovii. Dua vm vylo ila dvody, pro jsme va e pn nesplnily -- mla pece dobr mysl. Ba i v tom dopise jako byste mi rozkazoval. Mme snad ka d va e pn brt jako rozkaz? J vm naopak eknu, e k nm te muste bt dvojnsob jemn a shovvav, proto e jsme v dve ve vs v echno opustily a pijely sem a tedy jsme vm u stejn skoro vydny na milost a nemilost." "To nen tak docela pravda, Pulcherijo Alexandrovno, a zejmna v tuto chvli ne, kdy jste se dovdly, e vm Marfa Petrovna

odkzala ti tisce, co vm zejm pi lo velmi vhod, jak vyrozumvm z tnu, jm jste se mnou zaaly mluvit," dodal jzliv. "Podle tto poznmky m eme mt skuten za to, e jste s na bezmocnost potal!" podotkla podr dn Dua. "Ale nyn s n pinejmen m potat nemohu a zejmna nechci pek et tomu, aby v bratr mohl vykonat, k emu byl zplnomocnn, a sdlit vm tajn nvrhy Arkadije Ivanovie Svidrigajlova, kter, jak vidm, pro vs maj zsadn a snad i velice pjemn vznam!" "Mj ty bo e!" vykikla Pulcherija Alexandrovna. Razumichin nadskakoval na idli. "Copak ti nen hanba, sestro?" zeptal se Raskolnikov. "Je, Roo," ekla Dua. "Pete Petrovii, odejdte!" obrtila se na nho bled hnvem. Podobn zakonen Petr Petrovi zejm neoekval. Byl si pli jist sebou, svou moc i bezmoc svch obt. Nemohl uvit je t te. Zbledl, rty se mu roztsly. "Avdo jo Romanovno, uvdomte si, e jestli e v tto chvli, tmito dvemi a po takovm nedorozumn odejdu, pak u se nikdy nevrtm. Rozmyslete si to, prosm! Co eknu j, to plat!" "Ach ta drzost!" vzplanula Dua a prudce vstala. "V ak si tak nepeji, abyste se vracel!" "Jak e? Tak takhle tedy!" vybuchl Lu in, kter do poslednho okam iku nevil v takov rozuzlen, a proto narz ztratil pdu pod nohama. "Takhle tedy! Vte v ak, Avdo jo Romanovno, e bych mohl tak protestovat?" "Jakm prvem s n takto mluvte!" vlo ila se rozhorlen do rozmluvy Pulcherija Alexandrovna. "Proti emu byste chtl protestovat? Jakpak na ni mte prvo? Copak vm mohu dt svou Duu, kdy jste takovhle? Jdte a nechte ns na pokoji! Zavinily jsme si to samy, nemly jsme se pou tt do nedobr vci, nejvce j..." "Av ak, Pulcherijo Alexandrovno," vztekal se Lu in, "vy jste mi prosm svzaly ruce zvaznou mluvou, kterou nyn ru te... a konen... konen mi tm, abych tak ekl, vznikly vlohy..." Tato posledn nmitka se tak hodila k povaze Petra Petrovie, e Raskolnikov, blednouc hnvem i silm hnv ovldnout, se nhle neudr el a rozesml se. Ale Pulcherija Alexandrovna se hrozn rozilila: "Vlohy? Jakpak vlohy, smm-li se ptt? Snad by vm nestla za e na e truhla? V dy vm ji prvod dopravil zdarma. Bo e na nebesch, my e jsme vm svzaly ruce! Vzpamatujte se, Pete Petrovii, to pece vy nm jste svzal ruce i nohy, a ne my vm!" "Dost u toho, maminko, prosm vs, dost!" prosila Avdo ja Romanovna. "Pete Petrovii, bute tak laskav a odejdte!" "Prosm, odejdu, je t jen malikost!" odpovdl, tm u bez sebe zlost. "Va e matinka, jak se zd, docela zapomnla, e jsem se rozhodl vzt si vs, abych tak ekl, po v ech povstech, kter se o vs roz ily po mst i celm okol. Jako lovk, kter vm dal pednost ped veejnm mnnm a oistil v tt, mohl bych ov em velice oprvnn ekat lep vdk, a dokonce od vs po adovat dky... Teprve nyn se mi otevely oi! Nyn sm nahl m, e jsem mo n jednal velice ukvapen, kdy jsem opovrhoval veejnm mnnm..." "Ten lovk m snad hro k i!" vyskoil ze idle Razumichin, rozhodnut s nm rzn zatoit. "Jste podl a zl lovk!" ekla Dua. "Ty do toho nemluv! Ani se nehni!" okikl a zadr el Razumichina Raskolnikov. Pak pistoupil tsn k Lu inovi:

"Opus te laskav tuto mstnost!" ekl ti e a sen. "A u ani slovo, jinak..." Petr Petrovi na nho nkolik vtein hledl s bledou, zle zkivenou tv, pak se otoil a ode el, ale sotva si nkdo nkdy odn el v srdci tolik nenvisti k nkomu jako tento lovk k Raskolnikovovi. Jemu, jen jemu jedinmu dval v echnu vinu. Bylo pznan, e i kdy u schzel ze schod, stle je t si myslel, e jeho vc mo n je t nen tak docela ztracen, a pokud se tk obou en, dokonce "velice" napraviteln. III Jdro vci bylo v tom, e se do poslednho okam iku ani ve snu nenadl takovho rozuzlen. Do posledn chvle vystupoval velmi nadut a vbec nepipou tl mo nost, e by se dv chud, jen a jen na sebe odkzan eny mohly vymknout z jeho moci. T jistot mnoho napomohla jeho marnivost a takov stupe sebevdom, kter by bylo ppadnj nazvat sebelskou. To, e se vypracoval od pky, naplnilo Petra Petrovie nezdravm obdivem k vlastn osob; velmi si v il svho mozku a svch schopnost a dokonce se nkdy, kdy byl sm, kochal svou tv v zrcadle. Ale nejvc ze v eho lnul a thl ke svm penzm, kter zskal prac i rznmi jinmi zpsoby: povy ovaly ho nad jeho vlastn rove. Kdy nyn Dun trpce pipomnal, e se rozhodl vzt si ji pes jej patnou povst, mluvil Petr Petrovi naprosto upmn, dokonce byl siln rozhoen takovm "ernm nevdkem". Ale pitom, kdy se tehdy o Duu uchzel, ml u bezpen dkazy o nesmyslnosti v ech tch klevet, veejn vyvrcench samou Marfou Petrovnou a dvno u odvr ench celm mstekem, kter Duu horliv oistilo. Ani on sm by te nepopel, e to v ecko vdl u tenkrt. A pesto si vysoko cenil odvahy, s n Duu vedle sebe povznesl, a pokldal to za hrdinsk in. Kdy to nyn kal Dun, vyslovoval tm svou tajnou a zamilovanou my lenku, v n u se zhl el tolikrt, a nemohl pochopit, jak je mo n, e ostatn jeho hrdinstv neokouzlilo. Kdy tehdy pi el nav tvit Raskolnikova, vchzel tam s pocitem dobrodince pipravenho sklidit zaslou en ovoce, toti velice pjemn zdvoilstky. Nebylo tedy divu, e nyn sestupoval ze schod pesvden, e byl krut ura en a zneuznn. Dua pro nho byla prost nezbytnost, kter se podle svho nzoru nemohl vzdt. U dlouho, u nkolik let sladce snil o enitb, ale pod jen vytrvale etil penze a ekal. V nejskrytj ch my lenkch si maloval dnou a chudou (rozhodn chudou) dvku, mladikou a hezounkou, u lechtilou a vzdlanou, velmi zakiknutou, t ce zkou enou ivotem a jemu zcela oddanou, takovou, kter by ho po cel ivot pokldala za svou spsu, mla ho v hlubok ct, podizovala se mu a obdivovala se jen a jen jemu. Kolik scn a kolik slastnch vjev vymalovala jeho fantazie na toto lkav a la kovn tma ve chvlch oddechu po ednch zle itostech! A te se mu ten dlouholet sen takka vyplnil -- nad krsou a inteligenc Avdo ji Romanovny u asl, jej bezvchodn situace pro nho byla velkm povzbuzenm. Nachzel tu dokonce vce, ne si troufal snt, nachzel tady hrdou, charaktern a istou dvku, pevy ujc ho vchovou i inteligenc (to ctil), a takov bytost mu bude otrocky zavzna po cel ivot za jeho velk in, oddan se pro nho obtuje a on j bude neomezen a v estrann vldnout!... Shodou okolnost se krtce pedtm po dlouhm pemtn a vykvn rozhodl s konenou platnost pro nov ivotn krok, jm roz ioval obor sv psobnosti a zrove se chtl poznenhlu dostat do vy

spolenosti, s n u dvno nru iv koketoval... Zkrtka, rozhodl se okusit Petrohradu. Vdl, e eny nkdy mohou bt "velice" dle it trumf. Kouzlo pvabn, ctnostn a vzdlan eny mohlo podivuhodn ozdobit jeho kariru, zskat mu sympatie, obestt ho aureolou... a bc -- to v ecko se nhle zhroutilo. Nynj nenadl a hanebn roztr ka na nho psobila jako der hromu. Byl to njak hloup vtip, njak nejapnost! V dy jen tro ku vystril drpky, a dokonce se ani nedostal k tomu, aby vysvtlil sv stanovisko, prost si jen trochu za ertoval, trochu se unhlil, a dopadlo to tak bled! Koneckonc u pece Duu svm zpsobem miloval, u j ve svch snech vldl -a najednou!... Ne! Hned ztra, hned ztra to mus v ecko obnovit, zahladit, napravit a hlavn -- zniit toho nadutho holobrdka, kter to v ecko zpsobil. S nedobrm pocitem a jaksi bezdky si pipomnal tak Razumichina... ale po t strnce se rychle uklidnil: Jakpak by se tenhle se mnou mohl mit! Ale jestli e se nkoho opravdu bl, pak tedy Svidrigajlova... Zkrtka, nahrnulo se mnoho starost. "Ne, to j na tom mm nejvt vinu!" tvrdila Dunka a objmala i lbala matku. "Dala jsem se zlkat jeho penzi, ale psahm ti, brate, netu ila jsem, e by to mohl bt tak podl lovk. Kdybych ho byla prohldla dve, nic by m nebylo zlkalo! Nezazlvej mi to, brate!" "Bh sm ns vysvobodil! Bh sm ns vysvobodil!" drmolila Pulcherija Alexandrovna, ale njak bezdn, jako by si je t jaksepat neuvdomovala, co se vlastn stalo. V ichni se radovali a za pt minut u se dokonce smli. Jen Dunka obas zbledla a nasupila obo pi vzpomnce na to, co se odehrlo. Pulcherija Alexandrovna by se byla ani ve snu nenadla, e z toho bude mt tak radost, v dy na njakou roztr ku s Lu inem se je t rno dvala jako na hrozn ne tst. Zato Razumichin byl nad en. Zatm se to neodva oval pli okat dt najevo, ale zimnin se chvl, jako by mu spadl ze srdce metrkov kmen. Te m prvo zasvtit jim cel svj ivot, slou it jim... A nejen te! Dal my lenky ostatn od sebe odhnl je t ostchavji, dsil se sv fantazie. Jedin Raskolnikov sedl nehybn na mst a tvil se skoro ponue, ba roztr it. Prv jeho, kter nejvc nalhal, aby se Lu in vzdlil, to te, jak se zdlo, nejmn zajmalo. Duu bezdky napadlo, e se na ni stle je t tolik zlob, kde to Pulcherija Alexandrovna na nj pohl ela s obavou. "Tak co ti vlastn ekl Svidrigajlov?" pistoupila k nmu Dua. "A vid , vid !" vykikla Pulcherija Alexandrovna. Raskolnikov pozvedl hlavu: "Chce ti stj co stj darovat deset tisc rubl a mimoto si peje, aby se s tebou sml jedinkrt setkat v m ptomnosti." "Setkat! Ani za nic na svt!" pohor ila se Pulcherija Alexandrovna. "A jak se opova uje nabzet j penze!" Raskolnikov pak vylil (hodn su e) svou rozmluvu se Svidrigajlovem, ani se v ak zmioval o pzraku Marfy Petrovny, proto e se nechtl pou tt do zbytench podrobnost a ml odpor k rozhovoru o emkoli jinm ne o tom nejnutnj m. "A cos mu na to ekl?" zeptala se Dua. "Nejdv jsem mu ekl, e ti nic vyizovat nebudu. Ale on na to prohlsil, e tedy bude sm v emi prostedky usilovat o to, aby se s tebou setkal. Uji oval m, e v e k tob byla poblouznn a e u k tob vbec nic nect... Pr si nepeje, aby sis vzala Lu ina... Celkem mluvil dost zmaten." "A jak se na nj dv ty, Roo? Jak se ti zdl?" "Piznvm se, e z nj nejsem moudr. Nabz deset tisc, a pitom tvrd, e nen bohat. Prohla uje, e m v myslu kamsi

odcestovat, ale u za deset minut o tom nic nev. A najednou zas ekne, e se chce o enit, e mu dohazuj nevstu... Jist m njak mysly, a nejsp e patn. Ale na druh stran se lovku nechce vit, e by na to el tak ne ikovn, kdyby proti tob nco o klivho zam lel... Samozejm jsem tvm jmnem ty penze jednou prov dy odmtl. Psobil na m zkrtka hrozn podivn a... dokonce... se mi zdlo, e to nem v hlav docela v podku. Ale teba se mlm, m e jt tak jen o njakou lest. Jak se zd, mrt Marfy Petrovny jm otslo..." "Bj j dej lehk odpoinut!" zvolala Pulcherija Alexandrovna. "Do smrti, do smrti se za ni budu modlit! Co bychom si jen, Duo, bez tch t tisc poaly? Bo e mj, zrovna jako by nm je seslalo nebe! V dy nm, Roo, rno zbyly v ehov udy ti rubly a u jsme s Duou myslely pouze na to, jak a kde bychom co nejdve zastavily jej hodinky, jen abychom nemusely nic chtt na nm, dokud se nedovtp sm." Duu v ak Svidrigajlovova nabdka, jak se zdlo, neobyejn ohromila. Stla hluboce zamy len. "Usmyslel si nco hroznho!" ekla si pro sebe skoro eptem a div se nezachvla. Raskolnikov si jejho npadnho strachu v iml. "Myslm, e s nm budu mt co init je t vckrt," ekl Dun. "Budeme po nm ptrat! J ho vyptrm!" vzplanul energicky Razumichin. "Nespustm z nj oi! Roa mi to dovolil. Sm mi ped chvl ekl: 'Chra sestru!' Dovolte mi to, Avdo jo Romanovno?" Dua se pousmla a podala mu ruku, ale tvila se stle je t ustaran. Pulcherija Alexandrovna po n nesmle pokukovala. Bylo v ak vidt, e ty ti tisce ji hodn uklidnily. tvrt hodiny pot byla rozmluva v plnm proudu. Dokonce i Raskolnikov, akoliv sm nemluvil, nkolik minut pozorn poslouchal. Prim hrl Razumichin. "Ale propak byste vlastn odj dly!" div se pi ei nezalykal nad enm. "Co byste v tom hnzd dlaly? A pak, tady jste pece v ichni pohromad a jeden druhho potebujete -- a jak potebujete, pochopte m! Kdy , tak aspo njak as... A mne piberte za ptele, za spolenka, a rum vm za to, e dme dohromady bjen podnik. Jen poslouchejte, vysvtlm vm v ecko podrobn -- cel svj pln! Rsovalo se mi to v hlav u rno, kdy je t vbec nic nebylo. Podvejte se, o jde: mm strka (seznmm vs s nm, je to velmi solidn a ctihodn star pn), a ten strek m tisc rubl kapitlu, ale ije z penze a ta mu pln sta. U druh rok na mne nalh, abych si od nj ten tisc vzal a platil mu z nj est procent. J do toho dobe vidm -chce mi zkrtka pomoct, ale loni jsem to nepoteboval, zato letos u jsem ekal, a pijede, byl jsem rozhodnut, e to pijmu. Vy k tomu pidte dal tisc ze svch t, a to u bude pro zatek stait, budeme spolenci. Ptte se, co budeme podnikat?" A Razumichin zaal vysvtlovat svj pln; iroce vykldal, jak skoro v ichni ru t knihkupci a vydavatel mlo rozumj svmu zbo , a tak to jsou vt inou nakladatel patn, kde to dobr edice pr se vyplcej a d se na nich vydlat nkdy i velmi slu n procento. A prv o vydavatelsk innosti snil Razumichin, kter se u dva roky del na jin a slu n ovldal ti evropsk jazyky, pesto e asi ped tdnem tvrdil Raskolnikovovi, e je v nmin "schwach", kdy ho chtl pohnout k tomu, aby se s nm rozdlil o peklad a o est rubl zlohy. Tehdy lhal a Raskolnikov vdl, e l e. "Tak pro bychom vlastn nevyu ili ple itosti, kdy mme v rukou jeden z hlavnch prostedk -- vlastn penze?" horlil Razumichin. "Jist e ns ek mnoho prce, ale pustme se do n,

vy, Avdo jo Romanovno, j i Rodion... na nkterch knihch se te d hodn vydlat! A nejspolehlivj oporu bude mt na e podnikn v tom, e budeme vdt, co opravdu stoj za pelo en. Budeme pekldat, vydvat, studovat, v echno najednou! Te vm konen mohu bt u iten, proto e u v tom mm zku enosti. Vymetm vydavatele u skoro dva roky a vidm jim pod prsty: vte, e nedlaj dn zzraky! Tak pro bychom nemli zvednout poklad, kter nm le u nohou? A j sm u vm, a nechvm si to pro sebe, o dvou nebo tech knihch, e bych jen za nvrh pelo it je a vydat mohl dat po stu rublech za ka dou, a jednu z nich bych dokonce nedoporuil pod pt set rubl. A co myslte, kdybych o nich nkomu povdl, mo n e by se je t rozm lel, takov jsou to tupci! A pokud jde o v ecky ty praktick vci, o tiskrny, papr, prodej, to nechte na mn! Znm tu ka dou kvrku! Zaneme-li skromn, vypracujeme se k vt mu, pinejmen m se u ivme a v ka dm ppad si pijdeme na sv." Dun svtily oi. "To, co kte, Dmitriji Prokofjii, se mi velmi zamlouv," ekla. "J tmhle vcem, to vte, za mk nerozumm," podotkla Pulcherija Alexandrovna, "mo n e to nen patn, Bh sm v. Jsou to novoty, nejistota. Ale zstat tu musme, to je jist, aspo njakou dobu..." Podvala se na Rou. "Co mysl ty, brate?" ekla Dua. "Myslm, e jeho npad je vborn," odpovdl. "Na zakldn njak firmy sice nen teba zprvu pom let, ale pt nebo est knih by se skuten dalo se zaruenm spchem vydat. Sm vm o dle, kter urit pjde. A o tom, jestli dok e podnik vst, vbec nepochybuju, vm, e tomu rozum... Na podnou domluvu budete mt ostatn je t dost asu..." "Hur!" zajsal Razumichin. "A te pokejte, vm je t o jednom byt tady v dom, u tch njemc. Je to samostatn oddlen byt, kter nem nic spolenho s tmihle pokoji, je zazen, levn, celkem ti mstnosti. Pro prvn dobu byste si je mohly najmout. Hodinky vm ztra zastavm a pinesu vm penze, a pak dme v ecko do podku. Hlavn vc, e budete moci bydlet v ichni ti pohromad. Roa s vmi... Kampak jde , Roo?" "Copak ty u jde , Roo?" polekala se Pulcherija Alexandrovna. "Zrovna te!" zlobil se Razumichin. Dua hledla na bratra s nedvivm divem. Dr el v rukou epici a byl na odchodu. "Co e se mnou mluvte, jako kdy m pohbvte nebo se loute navky?" ekl podivnm tnem. Pokusil se o smv, ale nevydail se mu. "Ostatn, kdo v, jestli se skuten nevidme naposled," dodal nhle. Chtl si to vlastn ct pro sebe, ale jaksi samo mu to splynulo ze rt. "Co je ti!" vykikla matka. "A kam jde , Roo?" zeptala se njak divn Dua. "Ale tak, je to velmi nutn," zakoktal zmaten, jako by se nemohl odhodlat ci to, co chtl. Ale jeho bled obliej vyzaoval zvl tn odhodln. "Chtl jsem vm ct... kdy jsem sem el... chtl jsem ct vm, maminko... i tob, Duo, e by pro ns bylo lep , kdybychom se na njakou dobu roze li. Nectm se dobe, jsem rozhran... pijdu potom, pijdu pak sm, a ... to bude mo n. Myslm na vs a mm vs rd... Nechte m! Nechte m o samot! Do el jsem k tomu rozhodnut u dve... Je to pevn rozhodnut... A se se mnou stane cokoliv, a zahynu nebo ne,

chci bt sm! Zapomete na m docela! Tak to bude lep ... Neptejte se po mn. A bude teba, pijdu sm nebo vs... zavolm. Mo n e v echno bude zas dobr...! Ale te, jestli m mte rdi, se m zeknte... Jinak vs zanu nenvidt, ctm to... Sbohem!" "Bo e!" zapla Pulcherija Alexandrovna. Matka i sestra byly hrozn zd en; Razumichin tak. "Roo, Roo! Usmi se s nmi, v ecko bude, jako bylo!" adonila uboh matka. Pomalu se otoil ke dvem a pomalu vychzel z pokoje. Dua ho dohonila. "Brate! Jak to jedn s matkou!" za eptala mu s rozhoen planoucm pohledem. Chmurn se na ni podval. "To nic, j pijdu, budu k vm chodit!" zakoktal tlumen, jako by si ani neuvdomoval, co chce ct, a vy el ven. "Ty neciteln, zl sobe," vykikla Dua. " -le-n je, a ne neciteln! Pomtl se! Copak to nevidte? Tak jste sama neciteln!..." za eptal j vzru en Razumichin tsn u ucha a vele j stiskl ruku. "Hned pijdu!" obrtil se ke zkamenl Pulcheriji Alexandrovn a vybhl z pokoje. Raskolnikov na nho ekal na konci chodby. "Vdl jsem, e se za mnou rozbhne ," ekl. "Vra se k nim a bu u nich... Bu s nimi i ztra... a pod. J... mo n pijdu... kdy to bude mo n. Sbohem!" Ani mu podal ruku, odchzel. "Kam jde ! Co je ti? Co se ti stalo? Copak to jde!" koktal za nm pln zmaten Razumichin. Raskolnikov se je t jednou zastavil. "Pamatuj si jednou prov dy: nikdy se m na nic neptej! Nemm, co bych ti ekl... Necho ke mn. Mo n e j pijdu sem... Pus m, ale je neopus . Rozum mi?" Chodba byla temn; stli v ak u lampy. Dlouze, mlky se na sebe dvali. Razumichinovi se ta chvle vryla do pamti na cel ivot. Raskolnikovv planouc a pronikav pohled jako by ka dm okam ikem slil a pronikal mu do du e, do vdom. Vtom se Razumichin zachvl. Nhle jako by probhlo od jednoho k druhmu cosi zvl tnho... Bleskla jaksi my lenka, jaksi npov, cosi dsivho, ohavnho, a pitom souasn pochopenho obma stranami... Razumichin zesinal jako mrtvola. "Tak u rozum ?" ekl nhle Raskolnikov s bolestn sta enou tv. "Jdi, vra se k nim," dodal, rychle se otoil a odchzel... Nebudu te lit, co se toho veera dlo u Pulcherije Alexandrovny, jak se k nim Razumichin vrtil, jak je uklidoval a zapsahal, e mus nemocnmu Roovi dopt klid, jak je uji oval, e Roa urit pijde, e bude pichzet ka d den, e je nesmrn otesen a e ho nesmj dr dit, e on, Razumichin, na nj bude dohl et, e mu se ene dobrho lkae, je t lep ho, cel konzilium... Zkrtka, od toho veera se Razumichin pro n stal synem a bratrem. IV A Raskolnikov zamil rovnou k domu u prplavu, kde bydlela Soa. Byl to star dvoupatrov, zelen naten dm. Raskolnikov pracn sehnal domovnka a od nho se neurit dovdl, kde m hledat byt krejho Kapernaumova. Kdy vyptral v kout na dvoe vchod na zk tmav schodi t, vy el konen do poschod a na pavla

vedouc do dvora. Zatmco bezradn chodil sem a tam a ptral, kde by mohl bt vchod ke Kapernaumovovi, otevely se nhle asi ti kroky od nho jedny dvee; mechanicky za n vzal. "Kdo je to?" zeptal se polekan ensk hlas. "To jsem j... jdu za vmi," odpovdl Raskolnikov a ve el do malik pedsky. Na promknut idli v zohbanm mdnm svcnu tam hoela svka. "To jste vy? Proboha!" vyjekla ti e Soa a zstala jako pimrazen. "Kde bydlte? Tady?" Raskolnikov rychle pro el do svtnice, na Sou se ani nepodval. Za chvli vstoupila se svkou i Soa, postavila ji a stanula ped nm cel zmaten, nevslovn vzru en a zjevn i vyd en jeho nenadlm pchodem. Jej bled tve nhle polil rumnec a v och se j dokonce zaleskly slzy... Bylo j hrozn, bylo j hanba a zrove sladko... Raskolnikov se rychle obrtil a sedl si na idli ke stolu. Rychlm pohledem peltl celou mstnost. Byla to velk, ale neobyejn nzk svtnice, jedin, kterou pronajmali Kapernaumovovi, k nim vedly zamen dvee v lev stn. Na protj stran, v prav stn, byly je t jedny dvee, v dy pevn uzamen. Za nimi byl u dal , sousedn byt, s jinm vchodem... Sonina svtnice nm pipomnala klnu, mla tvar velmi nepravidelnho tyhelnku, a to ji hyzdilo. Ze s temi okny vedoucmi na prplav uzavrala svtnici podivn ikmo, tak e jeden roh, velmi ostr, se ztrcel do hloubky a pi slabm osvtlen byl pln temn, kde to druh roh byl a nepstojn tup. V cel t velk svtnici nebyl tm dn nbytek. V pravm kout stla postel, vedle n, bl e ke dvem, idle. U t e zdi co postel, tsn u dve do cizho bytu, stl prost prkenn stl pokryt jasn modrm ubrusem a u stolu dv vypltan idle. Dle u protilehl stny, v blzkosti ostrho hlu, stl men prdelnk z obyejnho deva, jakoby ztracen v przdnot. Vc toho v pokoji nebylo. lutav, oden a ohmatan tapety byly ve v ech koutech zernal, v zim tu bylo zejm vlhko a zaazeno. Chudoba ze v eho pmo kiela; ani u postele nebyly zclonky. Soa se mlky dvala na svho hosta, tak pozorn a bezosty n se rozhl ejcho po jej svtnici, a nakonec se a zaala chvt strachem, jako by stla ped soudcem, kter rozhodne o jejm osudu. "Jdu pozd... Jist je u jedenct?" otzal se, ale stle je t k n nevzhldl. "Ano," zakoktala Soa. "Ach ano, jedenct!" chytila se toho nhle tak horliv, jako by to pro ni bylo spsn vchodisko. "Zrovna odbily hodiny u bytnch... sama jsem sly ela... Ano, jedenct." "Pi el jsem k vm naposled," pokraoval ponue Raskolnikov, akoliv nyn tu byl poprv. "Mo n e vs u nikdy neuvidm..." "Copak... odj dte?" "Nevm... v ecko a ztra..." "Tak vy ztra nepijdete ke Katrin Ivanovn?" zachvl se Son hlas. "Nevm. V ecko a ztra rno... O to te nejde -- pi el jsem vm jen nco ct..." Pozvedl k n svj zamy len pohled a vtom si uvdomil, e sed, a ona ped nm pod je t stoj. "Propak stojte? Posate se," ekl nhle zmnnm, tichm a vldnm hlasem. Posadila se. Chvli se na ni laskav a tm soucitn dval. "Jste tak pepadl! A ta va e ruka! Je docela prsvitn. Prsty mte jako mrtv." Vzal ji za ruku. Soa se pousmla.

"Takov jsem byla odjak iva," ekla. "I kdy jste je t byla doma?" "Ano." "Ov em, jak by ne!" vyhrkl a vraz jeho tve i tn jeho hlasu se nhle opt zmnil. Znovu se kolem sebe rozhldl. "Tohle mte pronajat od Kapernaumova?" "Ano prosm..." "Oni bydl tuhle za tmi dvemi?" "Ano... Maj zrovna takovou mstnost." "V ichni bydl v t jedn?" "Ano prosm." "J bych se v t va svtnici v noci bl," poznamenal nevesele. "Domc jsou moc dob lid, moc hodn," vysvtlovala Soa, pod je t trochu u asl a zmaten. "A v echen nbytek a v ecko... je jejich. Oni jsou moc hodn a i jejich dti ke mn asto chod..." "To jsou ti koktav?" "Ano, prosm... On kokt a je t kulh. A jeho ena taky. Vlastn ani nekokt, ale polyk slova. Je moc hodn. On je bval eledn. Dt maj sedm... a kokt jen jedno z tch vt ch, ostatn jsou jen nezdrav... ale nekoktaj... Odkudpak to o nich vte?" dodala trochu udiven. "V otec mi tenkrt v ecko vyprvl. V ecko o vs mi vyprvl... I to, jak jste v est hodin vy la a v devt jste se vrtila, i to, jak Katrina Ivanovna kleela u va postele." Soa byla zmaten. "Dnes se mi zdlo, e jsem ho vidla," za eptala nesmle. "Koho?" "Tatnka. la jsem po ulici a nedaleko na rohu, mohlo bt asi deset hodin, se mi zdlo, e jde pede mnou. Cel on! Chtla jsem u zajt ke Katrin Ivanovn..." "Byla jste venku?" "Ano," vydechla Soa a znova zmaten sklopila oi. "Ale kdy jste je t bydlela u otce, tak vs Katrina Ivanovna pece div nebila?" "Ale kdepak, co vs napad! Ne!" podvala se na nho tm vyd en. "Mte ji tedy rda?" "Ji? A jak!" prothla alostn Soa a nhle trpitelsky sepjala ruce. "Bo e, vy ji... kdybyste ji jen znal! Uinn dcko... U se skoro pomtla... ze samho sou en. A byla tak rozumn... a tak laskav... tak hodn! Ne, vy nic, vbec nic nevte... ach Bo e!" Soa mluvila skoro zoufale, byla rozilen, v trzni lomila rukama. Bled tve j opt zahoely rumncem, pohled vyjadoval bolest. Bylo vidt, e byla zasa ena na nejcitlivj m mst a e by nesmrn rda vyjdila a vyslovila njakou zvl tn obhajobu. V echny rysy jej tve nhle vyjadovaly, d-li se to tak ct, jaksi nenasytn soucit. " e m bila! Co vs napad! Panebo e, bila! A i kdyby bila, tak co na tom? Co na tom? Vy nic, ale vbec nic nevte... Je tak ne astn, tak hrozn ne astn! A nemocn... Hled spravedlnost... Je ist. Tolik v, e ve v em mus bt spravedlnost, a d ji... Mohli by ji muit, ale nic nespravedlivho neudl. Sama nepozoruje, jak je to nemo n, aby byli lid spravedliv, a zlob se... Uinn dcko, uinn dcko! Je spravedliv, spravedliv!" "A co bude s vmi?" Soa k nmu tzav vzhldla. "Jsou te pece odkzni na vs. Pravda, pedtm to nebylo jin, i nebo tk si k vm chodil, abyste mu dala na njak ten lok. Ale

jak bude te?" "To nevm," ekla smutn Soa. "Zstanou tam?" "Nevm, dlu in i, ale bytn pr dnes kala, e jim d vpov. A Katrina Ivanovna sama k, e tam nezstane ani minutu." "A co e si tak trouf? Spolh na vs?" "Ale ne, nemluvte tak!... ijeme ve shod, v pln shod," rozhorlila, ba naepila se nhle opt Soa a v t chvli se podobala rozzlobenmu kanrkovi nebo njakmu jinmu malinkmu ptku. "A co m dlat? eknte, co m dlat?" dor ela na nho rozilen. "Bo e, co se jen dnes naplakala! Mate se j rozum, copak jste si nev iml? Mate -- hned se jako mal dt strachuje, aby bylo ztra v echno v podku, jdlo a v ecko... hned lom rukama, chrchl krev, ple a najednou zane zoufale bt hlavou o ze. A pak se zase upokoj a pod douf ve vs, vy pr jste te jej ochrnce, k, e si nkde vypj njak penze a odjede dom a m e vezme s sebou, a e oteve penziont pro lechtick dcerky a mne tam vezme za vychovatelku, e zaneme docela nov a krsn ivot, a lb m, objm a ut uje, a v tomu! Takovm fantazim v! Ale copak j lovk m e odmlouvat? A dnes cel den pere, myje a spravuje, akoliv je jako moucha, sama pithla necky do svtnice, udchala se tm tak, e se svalila na postel; a hned rno jsme spolu byly na tr i ti kupovat Poljence a Len botiky, proto e u se na nich v ecko rozpadlo, jenom e jsme nevy ly s penzi, hrozn moc nm chyblo, ale ona vybrala tak rozko n botiky, ani nevte, jak m vkus... A tak se tam v krm pede v emi tolik rozplakala, e u na n nem... myslela jsem, e mi to srdce utrhne." "No, te u je jasn, pro... ijete takhle..." usml se trpce Raskolnikov. "A copak vm jich nen lto? Nen?" vybuchla opt Soa. "V ak vm, e vy sm jste jim dal sv posledn penze, akoliv jste je t nic nevidl. A co teprve, kdybyste v ecko vidl, ach bo e! A co se jen kvli mn naplakala! Je t minul tden! Ach, j bych se...! Asi tden ped jeho smrt. Bylo to ode m krut! A udlala jsem to tolikrt, tolikrt! Bo e, jak trpko mi dnes bylo, myslela jsem na to cel den!" Soa pi tch bolestnch vzpomnkch div nelomila rukama. "Vy a krut?" "Ano, j, j! Tehdy jsem pi la," pokraovala s plem, "a nebo tk k: 'Peti mi nco, Soo, njak m bol hlava, peti... tuhle m kn ku,' a podv mi njakou kn ku, pjil si ji od Andreje Semjonye, od Lebezjatnikova, co tam bydl, pjoval mu v dycky takov legran kn ky. Ale j povdm, e u musm jt, a nechtla jsem nic pest, zaskoila jsem k nim jen, e jsem chtla Katrin Ivanovn ukzat lmeky; to mi handlka Lizaveta pinesla lacin lmeky a rukvky, takov hezounk, docela nov, se vzorekem. A Katrin Ivanovn se moc lbily, zkusila si je a zhl ela se v zrcadle a zas se j to moc lbilo. 'Dej mi je, Soo, prosm t,' povd. Ano, prosm t, ekla, tak po nich tou ila. Ale k emu by si je oblkla? To si jen vzpomnla na star zlat asy! Dv se do zrcadla, nem e se naba it, jen e nem u tolik let vbec dn aty a nic! Nikdy nikoho o nic nepros, tak je hrd, sp sama d posledn, co m, ale najednou poprosila, tak se j to lbilo! Ale mn bylo tch vc lto, povdm: 'Napak vy to potebujete Katrino Ivanovno?' Ano, tak jsem to ekla, 'napak?' Aspo to jsem j nemla kat! Ona se na m tak podvala a tolik zesmutnla, e jsem ji odbyla, a m u srdce pchlo. A dobe jsem vidla, e nen smutn kvli tm

lmekm, ale proto, e jsem j nevyhovla. Jak rda bych te v ecko vzala zptky a v ecko zmnila, v ecko, co jsem pedtm ekla... Jsem to, bo e!... Ale co! Vm je to pece jedno!" "Tak vy jste znala tu pekupnici Lizavetu?" "Ano... Copak vy taky?" opila trochu udiven Soa. "Katrina Ivanovna m t k souchotiny, dlouho tu u nebude, " ekl po krtk odmlce Raskolnikov msto odpovdi na jej otzku. "Ach ne, ne, ne!" A Soa ho bezdn chytla za ob ruce, jako by ho upro ovala. "Ale pro ni bude pece lep , kdy ume." "Ne, nebude to lep , nebude, vbec ne!" tvrdila polekan a bezhlav. "Ale co s dtmi? Pak si je pece budete muset vzt k sob?" "Bo e, sama nevm!" zapla skoro zoufale Soa a chytla se za hlavu. To pomy len j u asi blesklo hlavou vcekrt, a on je zas o ivil. "A co kdy se je t te, za ivota Katriny Ivanovny, rozstnte vy a odvezou vs do nemocnice, co bude pak?" dor el neltostn. "Co to kte, co to kte! To pece nen mo n!" sthla se vyd en Sonina tv. "Jakpak ne?" pokraoval Raskolnikov s tvrdm sm kem. "Copak jste proti tomu zaji tna? Co s nimi bude pak? Vyhrnou se v ichni na ulici, ona bude ka lat a prosit, nkde tlouct hlavou o ze jako dneska, dti budou plakat... A nakonec padne, odvezou ji na komisastv, do nemocnice, zeme -- a dti..." "Ne, ne!... To Bh nedopust!" vypravila konen Soa ze seven hrudi. Kdy mluvil, hledla na nj pnliv, s rukama spojenma v nm prosb, jako by v ecko zviselo jen na nm. Raskolnikov vstal a zaal pechzet po svtnici. To trvalo chvli. Soa stla zdrcen, se sv enou hlavou i rukama. "A stdat nem ete? Nem ete si nco dvat stranou na hor asy?" zastavil se nhle ped n. "Ne," za eptala Soa. "To se v, e ne! A zkou ela jste to?" dodal skoro ironicky. "Zkou ela." "A nepodailo se vm to! Bodej . e se vbec ptm!" A znova zaal pechzet. Zase uplynula chvle. "Copak vdlek nen ka d den?" Soa upadla do je t vt ho zmatku, krev se j znova nahrnula do tve. "Ne," eptla zmuen. "S Poljekou to asi dopadne stejn," ekl nhle. "Ne, ne! To nen mo n! Ne!" vykikla hlasit a zoufale, jako by ji nkdo bodl no em. "Ne, Bh takovou hrzu nedopust!" "Dopou t jina!" "Ne, ne! Ji Bh ochrn! Ji ano!" tvrdila jako nepetn. "Ale v dy mo n ani dn Bh nen!" namtl skoro kodolib a se smchem Raskolnikov a podval se na ni. Sonina tv se nhle stra liv zkivila, keovit v n zacukalo. Podvala se na nj nevslovn vytav, chtla na to nco ct, ale nevypravila ze sebe ani slovo a jen si nhle zakryla tv dlanmi a pehoce se roze tkala. "kte, e se Katrin Ivanovn mate rozum. Vm sam se mate rozum!" ekl po chvli mlen. Ubhlo dobrch pt minut. Mlky pechzel stle sem a tam a nedval se na ni. Konen k n pistoupil; oi se mu leskly. Polo il j ob ruce na ramena a zpma se podval do jej uplakan tve. Jeho pohled byl vyprahl a houc, probodvajc, rty se mu keovit zachvvaly... Nhle se sklonil, padl ped n a polbil j nohu. Soa ped nm v hrze couvla jako ped

lencem. Opravdu se dval, jako by pln ze lel. "Bo e, co to dlte! Pede mnou!" zakoktala bled a nhle se j bolestiv sevelo srdce. Okam it vstal. "To jsem se nepoklonil tob, to jsem se poklonil celmu lidskmu utrpen," ekl jaksi sveep a poode el k oknu. "Abys vdla," dodal, kdy se k n po chvli vrtil, "ped chvl jsem ekl jednomu nactiutrhai, e nestoj ani za tvj malk... a e jsem sv seste dnes prokzal velkou est, kdy jsem t posadil vedle n!" "Bo e, co jste mu to ekl! A ped n?" vykikla polekan Soa. "Sedt vedle m e je est! J jsem pece bezectn... Co jste to ekl!" "Neekl jsem to proto, e jsi bezectn a h n, ale proto e tolik trp . Na tom, es velk h nice, se ned nic zmnit," dodal tm s vytr enm, "a hlavn jsi h nice proto, e jsi zbyten umrtvila a obtovala sama sebe. Jakpak by to nebyla hrza! Jakpak by to nebyla hrza, e ije v t pn, kterou tak nenvid , a pitom sama v (sta otevt oi), e tm nikomu nepomh a nikoho ped nim nezachrauje ! A povz mi konen," vyr el skoro divoce, "jak se v tob m e sn et takov hanebnost a takov podlost s docela opanmi a svatmi city? Bylo by pece sprvnj a rozumnj vrhnout se rovnou po hlav do vody a skoncovat s tm narz!" "Ale co bude s nimi?" namtla slabm hlasem Soa a trpitelsky k nmu vzhldla, ale pitom jako by ji jeho npad vbec nepekvapil. Raskolnikov se na ni pozorn podval. Vyetl z toho jejho pohledu v ecko. I ona u se tedy obrala tou my lenkou. Mo n e v zoufalstv u mnohokrt v n pom lela na to, jak by narz skoncovala se ivotem, tak v n, e se nyn jeho npadu nepodivila. Dokonce ani krutosti jeho slov si nepov imla (stejn jako si ov em nev imla ani smyslu jeho vtek a jeho zvl tnho hlediska na jej hanbu, to mu bylo tak jasn). Upln v ak chpal, jak nelidsky a u dlouho ji rozdr vdom, e vede tak bezectn a hanebn ivot. Co jenom, co jenom asi doposud oddalovalo jej odhodln skoncovat s tm ivotem narz? A tu teprve pln pochopil, co pro ni znamenaj ty mal uboh siroty a ta ne astn polo len Katrina Ivanovna, souchotinsk a bijc hlavou o ze. Ale na druh stran mu opt bylo zejm, e Soa pi sv povaze a jistm vzdln, kterho se j pece jen dostalo, v dnm ppad tak nem e trvale t. A tak mu zstvalo zhadou, pro pesto vydr ela a pespli dlouho vst takov ivot a nepomtla se, kdy u nemla odvahu skoit do vody. Uvdomoval si samozejm, e Sonin ppad je spoleensky jev nhodn, akoliv nane tst zdaleka ne ojedinl ani vjimen. Ale prv tato nhodnost, toto urit vzdln a cel jej dosavadn ivot by mo n bly s to zabt ji u pi prvnm vkroen na tu odpornou cestu. Co j tedy dodv slu? Pece ne zka enost. Cel ta hanebnost se j zejm dotkla jen mechanicky, skuten zka enost je t nepronikla ani jedinou kapkou do jejho srdce: to vidl jasn, dval se na ni stzliv... M ti mo nosti, uva oval: Vrhnout se do prplavu, dostat se do blzince nebo... nebo se nakonec poddat zka enosti, kter omamuje mozek a zatvrzuje srdce. Tato my lenka mu byla nad jin odporn; byl v ak u skeptik, byl mld, ml sklon k abstrakci, proto byl krut a proto tak nemohl nevit, e posledn vchodisko, toti prostop nost, je ze v ech nejpravdpodobnj . Ale copak se to m e stt? vzbouil se sm v sob. Copak i toto stvoen, kter si doposud zachovalo du evn istotu, se nech

nakonec vdom vthnout do t odporn smrdut umpy? Copak u to zaalo, copak to mohla dodne ka sn et jen proto, e neest u se j nezd tak odporn? Ne, ne, to nen mo n! bouil se stejn jako prve Soa. Ne, od prplavu ji doposud odvracelo pesvden, e to je hch, a pak oni. tamti. A jestli e dosud neze lela... Ale kdo ekl, e u neze lela? Copak uva uje rozumn? Copak nkdo m e mluvit tak jako ona? Copak nkdo se zdravm rozumem uva uje tak jako ona? Copak nkdo takhle m e stt ped svou zkzou, pmo nad smrdutou umpou, do n u je vtahovn, a mvat rukama a zacpvat si u i, kdy ho upozoruj na nebezpe? Copak ek na njak zzrak? Bezpochyby. Copak to v ecko nejsou pznaky, e nen pi zdravm rozumu? Na t my lence ulpl. Toto vchodisko se mu zamlouvalo dokonce vc ne kterkoliv jin. Zahledl se na ni pozornji. "Tak ty se hodn modl k Bohu, Soo?" zeptal se j. Soa mlela. Stl vedle n a ekal, a odpov. "Co bych j byla bez Boha?" za eptala rychle a rozhodn a pohled, kter na nj nhle upela, se rozzil; siln mu stiskla ruku. U je to tak! pomyslel si. "A co za to od Boha m ?" vyslchal ji dle. Soa dlouho mlela, jako by nevdla, co odpovdt. Jej slabounk hru se rychle, vzru en zvedala. "Mlte! Neptejte se! Nejste toho hoden!" vzplanula nhle a psn, pohnvan se na nho zadvala. U je to tak! U je to tak! opakoval si znova. "V echno od nho mm!" za eptala rychle a zase sklopila oi. Hleme vchodisko! Jej vchodisko! pochopil a hltal Sou pohledem. S novm, zvl tnm, tm bolestnm pocitem se vpjel zrakem do t bled, huben, nesoumrn piat tviky, do tch mrnch modrch o, je dovedly vzplanout takovm ohnm a takovm psnm energickm zancenm, do toho tlounkho tla, dosud se chvjcho hnvem a rozhoenm, a pipadalo mu to v ecko stle podivnj , tm nemo n. Je pomaten! Pomaten! pesvdoval se v duchu. Na prdelnku le ela jaksi kniha. Kdy pechzel sem a tam po svtnici, poka d si j v iml; nyn ji vzal do ruky a prohl el si ji. Byl to rusk peklad Novho zkona. Svazek byl star, v oden ko en vazb. "Kdes to vzala?" zavolal na Sou pes pokoj. Stla pod na tm mst asi ti kroky od stolu. "Dostala jsem to," odpovdla takka neochotn, s odvrcenm pohledem. "Od koho?" "Od Lizavety, ekla jsem si o to." Od Lizavety! To je divn! pomyslel si. V echno na Son mu pipadalo ka dm okam ikem zvl tnj a podivuhodnj . Odnesl si knihu ke svce a zaal v n listovat. "Kde je tady o Lazarovi?" zeptal se nhle. Soa se zaryt dvala do zem a neodpovdala. Stla trochu bokem ke stolu. "Kde je o vzk en Lazara? Najdi mi to, Soo." kosem se na nj podvala. "To je jinde... ve tvrtm evangeliu..." za eptala v n, ale neudlala k nmu ani krok. "Najdi to a peti mi to!" Sedl si ke stolu, a hlavu podepenou o ruku, pochmurn se zahledl kamsi stranou, pipraven poslouchat. A za takov ti nedle rate mezi blzny! A j tam nejsp budu taky, jestli to se mnou nedopadne je t h, bruel si pro sebe.

Soa nedviv vyslechla Raskolnikovovo podivn pn a vhav pistoupila ke stolu. Ale pesto shla po knize. "Copak jste to nikdy neetl?" podvala se na nho zamraen pes stl. Jej tn byl stle drsnj . "U dvno... Je t ve kole. ti!" "Ani v kostele jste to nesly el?" "Tam... jsem nechodil. Ty chod asto?" "N-ne," za eptala Soa. Raskolnikov se kiv usml. "Rozumm... Tak to nepjde ani ztra otci na poheb?" "Pjdu. Byla jsem u minul tden... na zdu n m i." "Za koho?" "Za Lizavetu. Nkdo ji zavra dil sekyrou." Ml u nervy napjat k prasknut. Zaala se mu motat hlava. "Byly jste s Lizavetou dobr znm?" "Ano... Byla spravedliv... pichzela mlokdy... nemohla... Pedtaly jsme si a... povdaly. Ona uz Boha." Poslouchal ta kni n slova s podivnm pocitem. A zase novinka: jaksi tajemn schzky s Lizavetou -- a ob pomaten. Taky sm pijde o rozum! Je to naka liv! pomyslel si. "ti!" vykikl nhle svhlav a podr dn. Soa stle je t vhala. Srdce j bu ilo. Nemohla se odhodlat pedtat mu. On hledl na "nebohou pomatenou" tm v mukch. "Pro to chcete? Vy pece nevte?" eptla ti e a njak se pitom zajkla. "ti! Peju si to!" nalhal. "etlas pece Lizavet!" Soa otevela knihu a vyhledala, co si pl. Ruce se j tsly, hlas j selhval. Zaala dvakrt a nikdy se j nepodailo vypravit ze sebe ani prvn slovo. "Byl pak nemocen njak Lazar z Betany..." peetla konen s nmahou, ale u pi tetm slov se j hlas nhle zadrhl a zbortil jako pespli napjat struna. Zalapala po dechu, sevela se j hru. Raskolnikov zsti chpal, pro se Soa nem e odhodlat, aby mu etla, a m lpe to chpal, tm hrubji a podr dnji na tom trval. Pli dobe vdl, jak nesmrn t k je pro ni v t chvli ukazovat a odhalovat sv nitro. Pochopil, e tyto city skuten svm zpsobem tvoily jej prav a mo n u dvn tajemstv, mo n u od dtstv a mo n u tehdy, kdy ila je t doma vedle ne astnho otce a macechy, kter se z ne tst pomtla, mezi hladovmi dtmi, nesmyslnm kikem a vtkami. Ale zrove te poznal, a poznal neomyln, e akoliv se pou t do ten s zkost a s jakousi stra nou bzn, pece pitom sama trzniv tou , aby mohla st, a pes v echnu zkost a bze prv jemu, aby to on sly el a stj co stj prv nyn-- "a se pak stane cokoliv!..." Vyetl to z jejch o, vyctil to z jejich extatickho rozechvn... Ovldla se, pemohla ke, kter j sthla hrdlo a umlela ji hned na zatku ver e, a pokraovala v pedtn jedenct kapitoly Evangelia svatho Jana. Tak doetla do 19. ver e: "Mnoz pak z id byli pi li k Mart a Marii, aby je t ili pro bratra jejich. Tedy Marta, jak usly ela, e Je jde, vy la proti nmu, ale Maria doma sedla. I ekla Marta Je ovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr mj by byl neumel. Ale i nyn vm, e co koli po dal bys od Boha, d tob Bh." Na tomto mst se opt zarazila, se studem ctila, e se j opt zachvje a zlom hlas... "D j Je : Vstane bratr tvj. ekla jemu Marta: Vm, e vstane pi vzk en v den nejposlednj . Rekl j Je : J jsem vzk en i ivot. Kdo v ve mne, by pak i umel, iv bude. A

ka d, kdo jest iv, a v ve mne, neume na vky. V -li tomu? ekla jemu: (A Soa se s jakousi bolest nadchla a peetla zeteln a zvun, jako by se sama veejn vyznvala.) ...Ov em, Pane, j jsem uvila, e jsi ty Kristus, Syn Bo , kter ml pijti na svt." Peru ila ten, rychle na nho upela oi, ale hned se zas vzpamatovala a etla dle. Raskolnikov sedl a poslouchal strnule, ani jednou neotoil hlavu a s loktem openm o stl hledl stranou. Do li k 32. ver i: "Ale Maria, kdy tam pi la, kde byl Je , uzev i jej, padla k nohm jeho, kuci jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr mj by byl neumel. Je pak jak uzel, ana ple, a idy, kte byli s n pi li, ani pla, zastonal duchem, a zkormoutil se. A ekl: Kde jste jej polo ili? kou jemu: Pane, poj a pohle. I zaplakal Je . Tedy ekli id: Aj, kterak ho miloval! Nkte pak z nich ekli: Nemohl-li tento, kter otevel oi slepho, uiniti, aby tento neumel?" Raskolnikov se k n obrtil a vzru en se na ni dval. Ano, je to tak! U se cel tsla ve skuten, opravdov zimnici. Oekval to. Bl ila se k vtm o nesmrnm a neslchanm zzraku a jej nitro naplnil vzne en slavnostn pocit. Jej hlas zvuel jako kov; to v nm tak znla a dodvala mu pevnost vtzoslva a radost. dky se j slvaly, proto e se j tmlo ped oima, ale to, co etla, znala zpamti. Pi poslednm ver i: "Nemohl-li tento, kter otevel oi slepho..." sn ila hlas a proctn, v niv vyjdila pochybnost, vitku i hanu nevcch, zaslepench id, kte vzpt, za nkolik okam ik, padnou jako bleskem zasa en a s plem uv... "A on, on -tak zaslepen a nevc -- on to te tak usly a tak uv, ano, ano! Za chvileku, hned te!" snila pitom a chvla se radostnm oekvnm. "Je pak opt zastonav sm v sob, pi el k hrobu. Byla pak jeskyn a kmen byl svrchu polo en na ni. D Je : Zdvihnte kmen. ekla jemu Maria, sestra toho mrtvho: Pane, ji smrd: nebo tyi dni v hrob jest." Rzn polo ila draz na slovo: tyi. "D j Je : V ak jsem ekl, e bude -li viti, uz slvu Bo . Tedy zdvihli kmen, kde byl ten mrtv pochovn. Je pak pozdvihl vzhru o a ekl: Ote, dkuji tob, e jsi mne sly el. J zajist vm, e mne v dycky sly , ale pro zstup, kter okolo stoj, ekl jsem, aby vili, e jsi ty mne poslal. A to povdv zavolal hlasem velikm: Lazae, poj ven. I vy el ten, kter byl umel (peetla zvun a cel u vytr en, chvjc se a trnouc, jako by to vidla na vlastn oi), maje svzan ruce i nohy rouchami, a tv jeho tkem byla obvinuta. ekl jim Je : Rozva te jej, a nechte, a odejde. Tedy mnoz z id, kte byli pi li k Marii, vidv e, co uinil Je , uvili v nho." Dl neetla a ani nemohla, zavela knihu a rychle se zvedla ze idle. "To je v ecko o vzk en Lazara," za eptala sen a pervan a zstala strnule stt, odvrcen stranou, jako by se neodva ovala a stydla na nho pohldnout. Pod je t se zimnin tsla. Svka u dlouho skomrala v kivm svcnu a mdle ozaovala v t ebrck svtnici vraha a nevstku, kte se tak podivn se li u etby vn knihy. Ubhlo nejmn pt minut. "Pi el jsem si s tebou o nem pohovoit," ozval se nhle hlasit a zamraen Raskolnikov, vstal a pistoupil k Son. Soa k nmu mlky vzhldla. Jeho pohled byl neskonale tvrd,

vyzaovala z nho jaksi divok odhodlanost. "Roze el jsem se dnes se svou rodinou," ekl, "s matkou i sestrou. U se k nim nevrtm. Zru il jsem v ecky svazky." "Pro?" zeptala se ohromen Soa. Nedvn setkn s jeho matkou a sestrou v n zanechalo neobyejn dojem, i kdy j sam mlo jasn. Zvsti o jeho rozchodu s nimi se skoro zhrozila. "Te mm jenom tebe," dodal. "Pjdeme spolu... Pi el jsem za tebou. Spolu jsme zatraceni, tak i spolu pjdeme!" Oi mu svtily. "Jako napl len!" napadlo te zase Sou. "Kam pjdeme?" zeptala se ustra en a mimodk ped nm couvla. "Copak vm? Vm jen, e mme oba stejnou cestu, a to je v e. Stejn cl!" Zrala na nho a vbec nic nechpala. Chpala jen to, e je stra n, nesmrn ne astn. "Nikdo z nich ti nebude rozumt, bude -li k nim mluvit," pokraoval, "ale j ti porozuml. Potebuju t, proto jsem za tebou pi el." "Nerozumm..." eptla Soa. "Pak porozum . Copak tys neudlala tot ? Tys tak pekroila... dokzala jsi pekroit. Tys vzthla ruku na sebe, tys zniila ivot... vlastn (nen to jedno?). Mohla bys t duchem a rozumem, ale skonila jsi na Sennm... Ale nem e to pece vydr et, a zstane -li sama, zblzn se z toho, a j zrovna tak. U te jsi jako len. Musme tedy spolu, musme jt stejnou cestou! Pjdeme!" "Pro? Pro to kte!" vyhrkla Soa, podivn zmaten a vzru en jeho slovy. "Pro? Proto e to takhle nem e zstat -- proto! Mus se to pece konen posoudit v n a oteven, a ne plakat a kiet jako dt, e to Bh nedopust! Jen ekni, co bude, jestli t ztra opravdu odvezou do nemocnice? Tamta to nem v hlav v podku a brzy ume na souchotiny. A dti? Mysl , e to Poljeku nezahub? Copak jsi tady nevidla na nro ch dti, kter matky poslaj ebrat? Ptral jsem, kde ij ty matky a v jakch pomrech. Tam dti nemohou zstat dtmi. Sedmilet je tam zka en a krade. Ale o dtech pece pravil Kristus: 'Jejich jest krlovstv nebesk.' Podle nho se maj ctt a milovat, proto e v nich je p t lidstvo..." "Tak co, co tedy mm dlat?" Soa zalomila rukama a hystericky se rozplakala. "Co m dlat? Zlomit, co je teba, jednou prov dy, a utrpen vzt na sebe! Co? Nerozum ? Pak porozum ... Svoboda a moc, a hlavn moc! Nad v emi tmi tesoucmi se nmmi tvemi, nad celm tm mraveni tm!... To je cl! Pamatuj si to! Tu radu ti dvm na cestu! Mo n e s tebou mluvm naposled. Jestli ztra nepijdu, dozv se o v em sama, a pak si vzpomene na to, co jsem ti te kal. A jednou, pozdji, po letech, t ivot mo n pou, co jsem tm myslel. Jestli ztra je t pijdu, eknu ti, kdo zabil Lizavetu. Sbohem!" Soa se zd en zachvla "Copak vte, kdo byl vrah?" zeptala se strnul hrzou a vyte tila na nho oi. "Vm a povm ti to... Jen tob, tob jedin! Zvolil jsem si t. Nepijdu t prosit o odpu tn, pijdu ti to jen ct. Zvolil jsem si t u dvno za tu, kter to eknu, napadlo m to hned tenkrt, kdy mi otec o tob vyprvl a kdy Lizaveta je t ila. Sbohem. Ruku mi nepodvej. Tak ztra!" Ode el. Soa se za nm dvala jako za lencem; ale sama mla tak pocit, e nen pi smyslech, vdla to. Ctila zvra . Bo e, jak m e vdt, kdo zabil Lizavetu? Co to vlastn kal? To je hrozn! Ale zrove ji nic takovho vbec nenapadlo. Vbec ne!

Vbec ne!... Jak hrozn ne astn asi je!... Opustil matku a sestru. Pro? Co se stalo? A co vbec zam l? Co to vlastn kal? Polbil mi nohu a ekl... ekl (ano, docela jasn), e beze m nem e t... Panebo e! Celou noc te tila jako v horece. Chvlemi vyskakovala, plakala, spnala ruce a pak zas upadala do horenatho spnku a ve snu vidla Poljeku, Katrinu Ivanovnu, Lizavetu, zdlo se j, jak tou evangelium, vidla jeho blou tv a planouc oi... Lb j nohy, ple... Ach Bo e! Za dvemi vpravo, za tmi, kter oddlovaly Soninu svtnici od bytu Gertrudy Karlovny Resslichov, byla spojovac mstnost, u dlouho neobvan, patc k bytu pan Resslichov, kter ji tak chtla pronajmout, jak hlsaly i vvsky na vratech a oznmen vylepen na oknech vedoucch k prplavu. Soa si u dvno zvykla pokldat tu svtnici za neobydlenou. Zatm v ak po celou tu dobu stl u tch dve v przdn mstnosti pan Svidrigajlov a tajn naslouchal. Kdy Raskolnikov ode el, chvli zamy len postl, vy el po pikch do svho pokoje, sousedcho s przdnou svtnic, vzal idli a tichounce ji penesl tsn za dvee do Soniny svtnice. Rozmluvu pokldal za zajmavou a vznamnou a velmi, velmi se mu lbila -- tolik, e si dokonce penesl idli, aby se p t, napklad teba hned ztra, znova nedostal do tak nepjemn situace, e by musel prostt celou hodinu, a aby se zadil pohodlnji a tak ml po v ech strnkch neru en po itek. V Kdy Raskolnikov nazt v jedenct hodin dopoledne ve el do domu -skho obvodu, do oddlen vy etujcho komisae, a dal se ohlsit u Porfirije Petrovie, skoro se podivil, jak dlouho ho nechali ekat -- ne byl zavoln, ubhlo jist nejmn deset minut. Podle jeho nzoru se na nho mli dychtiv vrhnout. Msto toho v ak stl v ekrn a kolem nho chodili a pechzeli lid, jim byl zejm pln lhostejn. V dal mstnosti podobn kanceli sedlo a psalo nkolik psa a nikdo z nich bezpochyby neml nejmen tu en, kdo je a co je Raskolnikov. Neklidnm a podezravm pohledem tkal kolem sebe a sna il se zjistit, zda snad nen nablzku nkdo, kdo ho ste , nkdo, kdo ho tajn nespou t z o, aby nkam nezmizel. Ale nic takovho: vidl jen kancelsk, v edn ustaran tve a je t njak lidi, ale nikdo z nich se o nho ani za mk nezajmal, mohl se sebrat a jt teba do tramtrie. A tak dospval k stle pevnj mu pesvden, e kdyby ten tajemn mu z verej ka, ten pzrak, kter vyvstal ze zem, v ecko vdl a v ecko vidl, mohl by tu te on, Raskolnikov, st takhle stt a klidn ekat. Copak by tu na nho v tom ppad ekali do jedencti, a se mu milostiv ur pijt? To znamenalo, e neznm bu je t nic neudal, anebo... anebo prost tak nic nev a sm, na vlastn oi nic nevidl (a jak tak mohl?), a v ecko to, co se vera pihodilo jemu, byl zase pouh pzrak, zvelien jeho vzncenou a chorobnou fantazi. Ta domnnka se v nm zaala utvrzovat u vera, hned ve chvlch nejvt ho zmatku a zoufalstv. Jak to nyn v ecko prom lel a jak se chystal k dal mu boji, poctil nhle, e se chvje -- a v nm vzkypla lu pi pomy len, e se chvje strachem ped nenvidnm Porfirijem Petroviem. Nejhroznj na tom v em bylo, e se s tm lovkem mus znovu setkat: nenvidl ho nezmrn a nekonen, a dokonce ml strach, aby se svou nenvist njak neprozradil. A jeho rozhoen bylo tak siln, e okam it pemohlo tesavku; chystal se, e vstoup s chladnou a troufalou tv a pevn si umnil, e bude pokud mo no mlet,

pozorovat a naslouchat a e alespo tentokrt pem e svou chorobn nedtklivou povahu. A prv v t chvli ho vybdli, aby vstoupil. Prvn, co si uvdomil, bylo, e Porfirij Petrovi je v kanceli sm. Jeho kancel nebyla ani velk, ani mal; stl v n velk psac stl ped divanem pota enm voskovanm pltnem, sekret, v kout sk a konen nkolik idl -- sam errn nbytek ze lutho le tnho deva. V rohu, v zadn stn, lpe eeno pep ce, byly zaven dvee: vzadu, za pep kou, byly tedy pravdpodobn je t njak mstnosti. Jakmile vstoupil Raskolnikov, Porfirij Petrovi za nm okam it zavel dvee, tak e zstali o samot. Pivtal svho hosta napohled svrchovan vesele a pvtiv, a teprve za chvli si Raskolnikov podle nkterch pznak v iml, e je jaksi nesvj, jako by ztratil svou obvyklou jistotu nebo byl pisti en v nejintimnj m soukrom. "A, velev en! Tak jste k nm pece zavtal..." spustil Porfirij a podval mu ob ruce. "Tak jen se posate, jen se posate, pteli! Anebo snad nesn te, kdy vm nkdo k velev en a... pteli -- jen tak tout court? (1) Nepokldejte to, prosm, za familirnost... Semhle, prosm, na divnek." Raskolnikov se posadil, ale nespou tl z nho oi. ----------(1) Docela krtce (franc.). To "k nm", ty omluvy, e je tak familirn, to francouzsk "tout court" atd. atd., to v ecko bylo velmi pznan. "Ale podval mi ob ruce, a nakonec nepodal ani jednu, vas ucukl," blesklo mu podezrav hlavou. Oba se horen zkoumali, ale jakmile se jejich pohledy setkaly, okam it bleskurychle uhbaly. "Nesu vm ten ppis... ohledn tch hodinek... prosm. Je to dobe, nebo to mm je t pepsat?" "Co? Ppis? Ale ov em... nedlejte si starosti, to je v podku, prosm," vychrlil Porfirij Petrovi, jako by nkam pospchal, a teprve kdy to ekl, vzal od Raskolnikova ppis a nahldl do nj. "Ano, sprvn, prosm. To pln sta," ujistil stejn kvapn a polo il papr na stl. Ale za chvli, u mezi e o nem jinm, vzal papr znova ze stolu a polo il si ho na sekret. "Vera jste myslm kal, e byste m chtl... ve v form... vyslechnout ohledn m znmosti s tou... zavra dnou?" ozval se opt Raskolnikov. Pro jsem zas ekl myslm? projelo mu hlavou. A pro m tak znervzuje, e jsem ekl myslm? projela mu vzpt hlavou jin my lenka. A nhle si uvdomil, e jeho podezravost od chvle, kdy se setkal s Porfirijem, hned po nkolika prvnch slovech a nkolika jeho pohledech narostla do nestvrnch rozmr... a e to je nesmrn nebezpen: nervy povoluj, neklid se zvy uje. To je zl! Zl!... Opt se njak podeknu. "Tak, tak, tak! Nedlejte si starosti! To nepospch, to nepospch, prosm," drmolil Porfirij Petrovi, kter pechzel sem a tam podle stolu, ale jaksi roztkan, hned spchal k oknu, hned zas k sekreti a hned ke stolu, hned uhbal ped Raskolnikovovm podezravm pohledem, hned naopak nhle zstval stt a upen se na nj dval. Jeho mal tlus ouk a kula ouk postavika pitom sktala prapodivn pohled, podobala se mku, kutlejcmu se sem a tam a rychle se odr ejcmu od v ech stn a roh. "Dost asu, dost asu, prosm!... Koute? Mte co? Prosm, rate si poslou it," pokraoval, nabzeje hostu dutinku. "Vte, pijmm vs zde, mm tady za pep kou toti byt... slu ebn byt, te ov em pechodn bydlm v privtnm. Tady bylo teba provst njak opravy. Te u je to skoro hotov... slu ebn byt je toti ohromn vhoda, vite? Co kte?"

"Jist, ohromn vhoda," pitakal Raskolnikov a skoro vsm n si ho mil. "Ohromn vhoda, ohromn vhoda..." opakoval Porfirij Petrovi, jako by se nhle zahloubal nad nm naprosto jinm, "ano, ohromn vhoda!" zakonil skoro vkikem a nhle stanul dva kroky od Raskolnikova a zadval se na. Banalita toho nkolikerho hloupho opakovn, e slu ebn byt je ohromn vhoda, byla v pli ostrm rozporu s v nm, zamy lenm pohledem, kter te na hosta upel. To v ak Raskolnikovovi jen je t vc rozjitilo lu, tak e u si nemohl odpustit ironick a hodn nebezpen vpad. "Posly te," podval se na nj nhle skoro drze a zdlo se, e mu ta drzost psob rozko , "je pece, myslm, takov prvnick zsada, takov prvnick metoda pro v elijak vyslchajc osoby, a to zat zdaleka, hloupostmi, nebo teba i v n, ale docela z jinho konce, aby se vyslchan uklidnil i lpe eeno rozptlil, aby poklesla jeho ostra itost, a pak ho znenadn, docela neoekvan udeit njakou klovou a nebezpenou otzkou pmo do temene? Je to tak? To se myslm nezbytn doporuuje ve v ech pravidlech a rukovtch?" "Tak, tak... tak vy myslte, e jsem vs tm slu ebnm bytem tento... co?" A Porfirij Petrovi po tch slovech pimhouil oi a zamrkal; tv se mu vesele a lstiv rozsvtila, vrsky na ele se vyhladily, mal oka se z ila, sta se rozthla a nhle propukl v dlouh nervzn smch, pi nm vzru en kltil celm tlem a dval se Raskolnikovovi pmo do o. Ten se trochu nucen zasml, ale jakmile Porfirij uvidl, e se tak smje, zahlaholil takovm smchem, a skoro zmodral, a tu pekroilo Raskolnikovovo znechucen nhle mru opatrnosti; pestal se smt, zamrail se a dlouze, z tipln se na Porfirije zadval a nespustil z nho oi po celou dobu jeho dlouhho a jakoby naschvl protahovanho zchvatu smchu. Neopatrnost byla ostatn zejm na obou stranch: vypadalo to, jako by se Porfirij Petrovi nepokryt vysmval svmu hostu, reagujcmu na ten smch nenvistn, a nebyl tm ani trochu vyveden z rovnovhy. Tato okolnost byla pro Raskolnikova velmi dle it -- pochopil, e Porfirij Petrovi nebyl nejsp ani prve vbec zmaten, a e naopak asi on sm sedl na lep, e tu zejm jde o cosi, o em nem tu en, e tu je cosi ve he a e u je mo n v ecko pipraveno a vzpt, hned te se to proval a zdrt ho... Proto pistoupil ihned k vci, vstal a shl po epici. "Porfiriji Petrovii," promluvil rozhodn, ale dost podr dn, "vera jste vyslovil pn, abych se dostavil k njakmu vslechu. (Na slovo vslech polo il zvl tn draz.) Jsem tady, a jestli e ode mne nco potebujete, klate mi otzky, a jestli e ne, dovolte, abych sml zase jt. Pospchm, mm povinnosti... Musm na poheb tomu pejetmu ednkovi, o kterm... tak vte..." dodal a hned se za ten dodatek v duchu vypeskoval, ale pak se rozilil je t vc: "U m to pestv bavit, sly te, a u dvno... kvli tomu jsem se zsti i rozstonal... zkrtka," vykikl tm, kdy si uvdomil, e vta o nemoci je je t nevhodnj , "zkrtka: bu laskav pistupte k vslechu, anebo m okam it propus te... a jestli e m chcete vyslchat, tak jedin ve v form, prosm. Jinak na to nepistoupm! A tak tedy zatm sbohem, proto e my dva nemme jinak spolu co dlat." "Bo ku! Co to do vs vjelo! Na copak bych se vs mohl vyptvat," zakdkal nhle Porfirij Petrovi, kter okam it zmnil tn i vraz a ihned se pestal smt. "Jen klid, klid, prosm," staral se a zaal zas hned zmaten pobhat, hned zas Raskolnikova zdr ovat. "Dost asu, dost asu, to v ecko jsou,

prosm vs, jen hlouposti! Naopak jsem hrozn rd, e jste se na ns konen pi el podvat... Jste mm hostem. A pro ten zatrachtil smch se na mne, mil Rodione Romanovii, nezlobte. Rodion Romanovi, e? Mm dojem, e tak je to po panu otci?... Jsem vzntliv lovk, a vy jste m nramn pobavil tou svou vtipnou poznmkou, nkdy se vm tak roztesu teba na pl hodiny, jako guma... Mm toti hrozn lechtivou brnici. Pi sv konstrukci se a bojm mrtviky. Tak se pece posate, copak je vm?... Tak prosm vs, pteli, nebo si je t budu myslet, e se zlobte..." Raskolnikov, pod je t nasupen, mlel, poslouchal a pozoroval. Nicmn se posadil, ale epici dr el stle v ruce. "Povm vm na sebe jednu vc, mil pteli, tak kajc kvli charakteristice," pokraoval Porfirij Petrovi, kter dl pobhal po mstnosti a jak se zdlo pod uhbal ped hostovm pohledem. "Vte, j jsem star mldenec, nespoleensk a neznm, a mimoto jsem odbyt a zkostnatl, ddin zat en lovk... a... a v iml jste si, Rodione Romanovii, e kdy se u ns, myslm u ns v Rusku, a hlavn v na ich petrohradskch krou cch, sejdou dva rozumn lid, kte se je t pli neznaj, ale kte si, abych tak ekl, jeden druhho v , teba jako j a vy, tak urit dobr pl hodiny nevd, o em spolu maj mluvit, jsou k sob studen a jeden je rozpaitj ne druh. Kdekdo v, o em mluvit, napklad dmy... nebo teba lid z lep spolenosti maj v dycky v zsob tma k rozhovoru, c'est de rigueur (l), ale lid stednch vrstev, jako jsme my, jsou v ichni nekubov a nemluvov... mnm myslc lidi. m to jen, pteli, je? Jestli tm, e nemme dn spolen zjmy, nebo e jsme pli poctiv a nechceme jeden druhho idit, kdo v. Vite? Co myslte? Tak pece polo te tu epiku, prosm, pod jako byste byl na odchodu, v dy je to lovku a nepjemn... Jsem pece naopak tak rd..." --------------(1) To se pat (franc.). Raskolnikov odlo il epici a mlky, v n a ponue poslouchal Porfirijovo przdn a zmaten tlachn. Copak opravdu chce tmi hloupmi vsty uspat mou pozornost? "Kafko vm nenabdnu, prosm, tady se to nehod, ale pro bych pt minut neposedl s ptelem a nepobavil se," sypal ze sebe bez pestvky Porfirij, "mm tch slu ebnch povinnost... a nezlobte se, pteli, e chodm pod sem a tam, promite, pteli, mm hrozn strach, abych vs nm neurazil, ale potebuji nutn pohyb. Ustavin sedm a jsem asten, kdy se mohu pt minut projt... hemoroidy, pod se chystm, e se zanu lit tlocvikem, sly el jsem, e pr sttn, dn sttn, ba tajn radov ipern skou pes ru, jen pova te, inu vda v na em stolet... tak... A pokud jde o ty zdej povinnosti, vslechy a v echny ty formality... vy sm jste se, pteli, zrovna dotkl otzky vslech... tak abyste vdl, opravdu, mil Rodione Romanovii, tyhle vslechy nkdy zmatou vc vyslchajcho ne vyslchanho... To jste ped chvl, pteli, podotkl opravdu sprvn a vtipn. (Raskolnikov nic podobnho nepodotkl.) Popletou! Skuten popletou! A pod tot a pod dokola, jako na kolovrtku! Pr se chyst reforma, a my te budeme mt jin tituly, hehehe! Ale co se te na ich prvnickch metod -- jak jste se vtipn vyjdil -- tak s vmi, prosm, do psmenky souhlasm. eknte sm, kdo ze souzench, a je to teba nejprimitivnj venkovan, nev, e ho napklad nejdve zanou zasypvat nevcnmi otzkami (jak jste se trefn vyjdil), a pak najednou bum palic pmo do temene, hehehe! Pmo do temene, jak

jste trefn pirovnal, hehe! Tak vy jste si opravdu myslel, e jsem vs chtl tm bytem... hehe! Vy jste ale kousav lovk! Ale u pestanu! Pokat, je t nco, slovo rod slovo, my lenka my lenku -- tak vy jste prve, prosm, tak kal nco o form ve spojitosti s vslechem, vite?... Ale jakpak ve v form! Abyste vdl, forma je v mnoha ppadech nesmysl. Leckdy je docela obyejn ptelsk rozhovor mnohem u itenj . Forma nikdy neutee, v tom smru bute, prosm, klidn. A co je to vbec forma, ptm se vs? Vy etujcmu nen mo n svazovat na ka dm kroku ruce formou. Prce vy etujcho orgnu je, abych tak ekl. tvr, je to svho druhu umn... hehehe!" Porfirij Petrovi chvilenku nabral dech. Nenavn chrlil nesmysln banln vty, kter propltal tajemnmi nar kami, a hned zase nemo n tlachal. Te u po pokoji skoro bhal, jeho krtk tlust nohy se mhaly stle rychleji, ale pitom se pod dval do zem, pravou ruku ml zalo enou za zdy a levou neustle mval a dlal rzn posunky, kter byly poka d v pekv apivm rozporu s tm, co kal. Raskolnikov si nhle v iml, e se pi svm pobhn po mstnosti asi dvakrt na okam ik zastavil u dve, jako by poslouchal... Snad nco neek? "Ano, pln oprvnn," vedl dle svou Porfirij a podval se vesele a neobyejn prostodu e na Raskolnikova (kter sebou pitom pmo trhl a rzem byl ve stehu), "pln oprvnn jste si, prosm, tak vtipn vzal na pa kl prvnick formy, hehehe! Ty na e (nkter, samozejm) hlubokomysln psychologick metody jsou hrozn sm n a snad i zbyten, pokud jsou pli spoutan formou. Ano... zase se vracm k t form: nu e, kdybych j nkoho pokldal za pachatele nebo lpe eeno toho i onoho podezval ze spchn zloinu, kter mm vyjasnit... Studujete pece prva, Rodione Romanovii?" "Ano, studoval jsem." "Tak posly te, abych tak ekl, mal pklad pro budoucnost -- ale ne abyste si myslel, e vs chci pouovat, vs, kter tisknete takov lnky o zloinech. Kdepak, dovoluji si vs s tm seznmit jen jako s faktem -- tak tedy, kdybych j napklad pokldal toho i onoho za pachatele, pro bych ho, eknte mi, znepokojoval pedasn, i kdybych proti nmu ml dkazy? Jednoho jsem napklad povinen zavt co nejrychleji, ale druh je docela jin ppad, tak pro bych ho nenechal, aby se trochu pro el po mst, hehehe? Ale ne. jak vidm, tak jste mi dost neporozuml, j vm to tedy vylo m jasnji: kdybych ho napklad uvznil pli brzy, tak mu tm mo n je t dodm mravn oporu, hehe. Vy se tomu smjete? (Raskolnikova ani nenapadlo, aby se sml -- sedl se sevenmi rty a neodtrhoval svj houc pohled od o Porfirije Petrovie.) A pece je to tak, zvl t v nkterm ppad, proto e lid jsou rzn, ale praxe je ve v ech ppadech stejn. Vy mi na to eknete: dkazy. Ano, dejme tomu, e dkazy, ale dkazy jsou. pteli, povt in hl o dvou koncch a j jsem pece vy etujc soudce. taky jen slab lovk, bohu el, ale chtl bych vst vy etovn, abych tak ekl, matematicky jasn; rd bych zskal takov usvdujc dkaz, aby to bylo jako dvakrt dv jsou tyi! Aby to byl pm a nezvratn, usvdujc dkaz! Proto e kdy ho zatknu pedasn, i kdy si budu jist, e to je on. tak se tm mo n pipravm o mo nost dle ho usvdovat. Pro? Proto e mu tm dm, abych tak ekl, jistotu, e ho, abych tak ekl, psychologicky upevnm a uklidnm a on se pede mnou sthne do sv ulity, proto e konen pochop, e je delikvent. To pr v Sevastopolu mli po Alm prozrav lid kdovjakou hrzu, e na n neptel ihned oteven zato a dobude Sevastopolu narz, ale jakmile zjistili, e neptel dal

pednost pravidelnmu oblhn a kope kolem nich zkopy, tak pr se ti prozrav lid bezmezn zaradovali a uklidnili -- zskali tm nejmn dva msce asu, proto e, kdypak je dostanou oblhnm? Vy se mi opt smjete, u zas nevte? Ale jist i vy mte pravdu. Ano, mte, mte! To v ecko jsou zvl tn ppady, souhlasm, ppad, kter uvdm, je skuten zvl tn! Ale nezapomnejte pitom, nejmilej Rodione Romanovii, na jednu vc: e toti obecn ppad, ten, na kter jsou ity v echny prvnick normy a zsady a podle nho jsou rozpracovny a vtleny do knih, e takov obecn ppad, prosm, vbec neexistuje, z toho prostho dvodu, e ka d ppad bez vjimky, teba i zloin, jakmile se stane skutenost, ihned se tm mn v ppad dokonale zvl tn a asto i v takov, kter se dnmu pedchozmu nepodob. V tomhle smru se nkdy pihod velmi komick vci, prosm. Kdy nechm njakho podobnho pna, aby se zabval sm sebou, kdy ho nezatkm ani nim neznepokojuji, ale kdy v ka d hodin a ka d minut v nebo aspo se dom l, e vm v ecko, e do ppadu vidm, e ho ve dne v noci sleduji a nenavn hldm, dostanu-li ho clevdom do rozpolo en neustl nejistoty a obav, tak ho to na mou du i vyvede z mry, to je jist, a nakonec pijde sm a mo n je t vyvede nco, co bude jasn jako dvakrt dv, co bude, abych tak ekl, ist matematika, a to je pjemn. To se m e stt i venkovskmu primitivovi, nato pak na inci, dne nmu inteligentovi a k tomu uritm zpsobem zalo enmu lovku! Proto e, mil pteli, rozpoznat, jak je kdo zalo en, je nramn dle it vc! A nervy, nervy, prosm, na ty jste docela zapomnl! V dy je to dnes v ecko nezdrav a slab a pecitlivl!... A co lui, co lui ka d m! Doslova dolovat by se z nich mohla, eknu vm! A propak bych si dlal starosti s tm, e si chod voln po mst! Jen a se zatm je t prochz, stejn vm, e ho mm v hrsti a e mi nikam neutee! A kam by tak utkal, hehe! Snad ne do ciziny? Do ciziny vm utee Polk, ale on ne, tm sp , e ho hldm, e jsem zadil, co bylo teba. Nebo e by se ztratil v ir vlasti? Ale tam ij na i venkovani, istokrevn, ru t, patriarchln, a dne n inteligent pece d pednost ali, ne aby il s takovmi cizinci, jako jsou na i rolnci, hehe! Ale to v ecko je nesmysln a povrchn. Co to znamen tk? To je pouh forma, v tom netkv jdro vci, proto e on neutee nejenom proto, e nem kam, nbr on mi neutee psychologicky, hehe! To je pece pojmek! Neutee mi, proto e je to prodn zkon, i kdyby ml nakrsn kam utct. Vidl jste mru ped svkou? Zrovna takhle bude pod a ustavin krou it kolem mne -- jako kolem svky, svoboda se mu zprotiv, zane koumat, zane se zapltat, sm sebe omot doslova stmi, u tve se k smrti! A nejen to, sm mi pedvede njak matematick kousek, njak to dvakrt dv, jen kdy mu na to poskytnu dost asu... A pod, pod se kolem m bude toit a pod bl a bl a -- bc! Najednou mi sm vlet do huby a j ho spolknu, prosm, a to bude nramn pjemn, hehehe! Nevte?" Raskolnikov nic nekal, sedl bled a strnul a stle stejn napjat etl v Porfirijov tvi. Pkn lekce! kal si a ctil mrazen v zdech. To u je vc ne koka s my , jako to bylo vera. A pece mi svou slu neukazuje a nepedvd jen tak pro nic za nic, na to je pli chytr... V tom nco vz, ale co? Kdepak, kamarde, marn m stra a balamut ! Nem dn dkazy a ten mu z verej ka neexistuje! Chce m jen poplst, chce , abych se neovldl a ztratil hlavu, a v tom stavu m chce klepnout, ale to se ml , to ti nevyjde, vbec nevyjde! Ale pro jenom, pro se mnou mluv tak hrozn

oteven?... Pot snad s mmi nemocnmi nervy? Kdepak, kamarde, to se ml , nevyjde ti to, akoliv sis na m nco pipravil... V ak uvidme, co sis pipravil. A sebral v echnu vnitn slu, aby elil hrozn a neznm katastrof. Chvlemi ml chu se na Porfirije vrhnout a na mst ho u krtit. U kdy vchzel, ml ze sv zloby strach. Ctil, e mu okoraly rty, e mu divoce bu srdce a schne pna na rtech. Ale pesto byl rozhodnut mlet, a dokud nenadejde jeho chvle, nepromluvit ani slovo. Pochopil, e to je v jeho situaci nejlep taktika, proto e tak se nejen nepodekne, nbr naopak vydr d svm mlenm protivnka, a mo n e se nakonec proekne on. Alespo na to spolhal. "Ne, jak vidm, pod mi nevte, pod si myslte, e to jsou sam nevinn ertky," udr oval dle rozhovor Porfirij, kter se tvil stle veseleji a neustle se spokojen pochichtval, a znova zaal tanit po kanceli. "A mte ov em pravdu, sm pnbh u m stvoil tak, e moje figura probouz v ostatnch jen komick asociace, zkrtka a ek, prosm. Ale j vm nco povm a dtkliv poradm, nezlobte se proto na mne, staka -- vy jste, mil Rodione Romanovii, je t mladk, jste tak kajc v rozpuku mld, a proto jako v echna mlde si u lovka ze v eho nejvce cente rozumu. Hrav dvtip a abstraktn rozumovn, to je to, co vs lk. A to znamen, e se podobte jako vejce vejci napklad nkdej mu rakouskmu Hofkriegsratu, pokud ov em smm kritizovat vlen udlosti: na pape Napoleona porazili i zajali a vbec to tam u zelenho stolu v ecko nramn dvtipn propotali a shrnuli, ale ejhle, kdo se vzdal, byl generl Mack s celou svou armdou, hehehe! Vidte, vidte, pteli, u se mi smjete, e j, ka dm coulem civilista, si vybrm pklady z vlen historie. Ale co se d dlat, nemohu za svou slabost, mm rd vojenstv a co teprve jak rd tu tahle vojensk hl en... rozhodn jsem se minul povolnm. Ml jsem slou it v armd, ano, ml. Napoleon by ze mne asi nebyl, ale na majora bych to snad byl dothl, hehehe! Tak j vm te, mj mil, naliju istho vna o tom zvl tnm ppad. Skutenost a lidsk pirozenost jsou, mil pane, v n vci a umj nkdy udlat podnou ru i pes ten nejprozravj rozpoet! Dejte na slova starho lovka, myslm to v n, Rodione Romanovii!" Porfirij Petrovi, jemu mohlo bt nanejv ptaticet, pi tch slovech opravdu jako by zestrl, i hlas se mu zmnil, a njak se cel nahrbil: "A navc lovka, kter s vmi mluv, ano, pln oteven... Mluvm s vmi oteven, nebo ne? Co kte? J bych ekl, e naprosto: zadarmo vm tu prozrazuji takov vci, vbec nic za to ne dm, hehe! No, ale tak tedy dl: dvtip je podle mne bjen vc, ano, je to abych tak ekl pirozen krsa a ivotn potcha a nkdy dovede vykoumat takov hdanky, e byste ekl, kam se na n hrabe njak ubohouk vy etovatel, kter je pitom ve vleku sv vlastn fantazie, jak u to jinak nejde, proto e je to pece tak jen lovk! Ale prv lidsk pirozenost ubohoukho vy etovatele v dycky dostane z zkch, to je ta bda! A na to mlde , zbo ujc dvtip a 'pekraujc v echny pek ky' (jak jste se velmi vtipn a pronikav ril vyjdit), prost nepomysl. Takov vm dejme tomu i zal e, myslm tm jednoho z takovch, myslm zvl tn ppad, inkognito, zal e vborn, zal e tm nejdmyslnj m zpsobem a ekl byste, e m e triumfovat, e m e vychutnvat ovoce svho dvtipu, a zatm bc! Na tom nejzajmavj m, na tom nejo ehavj m mst se vm sval do mdlob. Prosm, m e jt o nemoc, nkdy bv v mstnostech i dusno, ale pece! Pece vs tm upozornil! Le mu vy la jedinen, ale se svou lidskou pirozenost se u vypodat

nedokzal. A kde je se svou lstivost! Jindy, str en hravost svho dvtipu, zane si z lovka, kter ho podezv, stlet, a jakoby naschvl, jakoby ve he, zbledne, pespli pirozen, pespli pravdpodobn, prosm, a zase upozornil! A i kdy v prvn chvli nkoho napl, tomu se to pes noc rozle v hlav, nen-li docela na hlavu padl. S tm se pece setkte na ka dm kroku! A nejen to: sm zane pedbhat a vnucovat se, akoliv se ho nikdo na nic nept, bez ustn zavd e na to, o em by ml naopak mlet, dv k lep mu v elijak alegorie, hehe! Sm pijde a vyptv se: propak m pod je t nezatkaj? Hehehe! A tak to pece m e dopadnout i s nejdvtipnj m lovkem, s psychologem a spisovatelem! Lidsk povaha je jako zrcadlo, nejjasnj zrcadlo! Zhl ej se v nm a kochej se, prosm! Ale propak jste tak zbledl, Rodione Romanovii, neudlalo se vm mdlo? Nemm otevt oknko?" "Ach ne, neobt ujte se, prosm!" vyrazil Raskolnikov a nhle se rozesml. "Jen se prosm, neobt ujte!" Porfirij se proti nmu zastavil, postl a nhle se nakazil a rozesml se tak. Raskolnikov se v ak znenadn zarazil uprosted zchvatu svho keovitho smchu a zvedl se z divanu. "Porfiriji Petrovii!" ekl zvun a drazn, akoliv se st dr el na roztesench nohou. "Konen bezpen vyrozumvm, e m nepochybn podezvte z vra dy t staeny a jej sestry Lizavety. Proto vm za sebe prohla uji, e to u dvno pesahuje v echny meze! Jestli e jste dospl k nzoru, e mte prvo sthat m podle zkona, tak to udlejtel Myslte-li, e m m ete zatknout, tak m zatknte! Ale nenechm si lbit, abyste se mi sml a trznil m!" Nhle se mu roztsly rty, oi mu zahoely vztekem a doposud tlumen hlas propukl v pln sle. "Nenechm!" vykikl nhle a v silou uhodil pst do stolu. "Sly te, Porfiriji Petrovii? Nenechm!" "Ale bo e, co se to s vmi zas dje!" vydsil se zejm docela v n Porfirij Petrovi. "Pteli! Rodione Romanovii! Kamarde! To pece! Co je vm?" "A nenechm!" kiel dl Raskolnikov. "Ne tak nahlas, pteli! Usly ns, sebhnou se, copak jim pak ekneme, vzpamatujte se!" za eptal zd en Porfirij Petrovi tsn u Raskolnikovovy tve. "Nenechm, nenechm!" opakoval mechanicky Raskolnikov, ale nhle tak u docela eptem. Porfirij Petrovi se rychle otoil a utkal otevt okno. "Honem erstv vzduch! A pr dou k vody, mte njak zchvat!" A u se rozbhl ke dvem, aby dal pinst vodu, ale v kout na tst stla karafa s vodou. "Napijte se, pteli," eptal mu a pekotn mu podval karafu, "to vm snad pom e..." lek i pe Porfirije Petrovie byly tak pirozen, e Raskolnikov zmlkl a trochu vyjeven na nho zral. Vodu si v ak nevzal. "Rodione Romanovii! Mj mil! Takhle sm sebe pipravte o rozum, to mi vte, ech! Ach! Tak se pece napijte! Aspo kapnek vypijte!" Moc mu vtiskl do ruky sklenici. Raskolnikov ji bezmy lenkovit zvedl ke rtm, ale vzpamatoval se a s odporem ji postavil na stl. "Ano, ano, tak jsme mli mal zchvat! Takhle si, pteli mil, znova pivolte tu svou nemoc," zahalasil s ptelskou ast Porfirij Petrovi, ale pod je t se tvil trochu zmaten. "Panebo e! Propak se trochu ne ette? V ak za mnou u vera pi el Dmitrij Prokofji -- uznvm, uznvm to, prosm, mm

o klivou, jzlivou povahu, ale co v echno on v tom nevidl!... Bo e! Pi el vera po vs, zrovna jsme obdvali, napovdal toho, j jen oi vyvaloval, no, myslel jsem si... ach mj ty Bo e! To vy jste ho poslal? Ale posate se, pteli, co stojte, propnakrle!" "Ne, j ho neposlal! Ale vdl jsem, e k vm el i pro k vm el," odsekl Raskolnikov. "Vdl?" "Vdl. Co na tom?" "Ale to, pteli Rodione Romanovii, e znm je t jin va e hrdinsk kousky, j vm v ecko! Myslte, e nevm, jak jste el najmat byt naveer, po setmn, a jak jste tahal za zvoneek a vyptval se na krev a jak jste docela popletl dlnky i domovnky? J pece chpu va e tehdej du evn rozpolo en... ale takhle se pece docela pipravte o rozum, na mou du i! U tvete se! Jste, prosm, pespli pobouen, u lechtile pobouen v emi tmi pkomi, kter jste utrpl, nejdve od osudu a pak na komisastv, a te se zmtte od jednoho k druhmu a chcete, abych tak ekl, v echny donutit, aby mluvili a aby se v ecko vysvtlilo narz, proto e u mte dost v ech tch hloupost a v eho toho podezvn. e je to tak? e do vs vidm?... Jen e takhle neu tvete jen sebe, ale poblznte mi i Razumichina, a ten je na tohle pli dobr lovk, eknte sm. U vs to je nemoc, ale u nho ctnost, proto by se mohl tou nemoc snadno nakazit... Pteli, a se uklidnte, tak vm povm... Ale posate se pece, pteli, propnakrle. Odpoite si, prosm vs, jste bl jako stna, tak u si sednte." Raskolnikov se posadil, jeho tesavka ustvala a po celm tle se mu zaala rozlvat horkost. Otesen na nejvy stupe, napjat poslouchal vylekanho, ptelsky ho o etujcho Porfirije Petrovie. Nevil v ak ani jedinmu jeho slovu, akoliv ml zvl tn chu mu vit. Porfirijova neoekvan zmnka o byt ho nesmrn ohromila. Tak on tedy v, e jsem byl v tom byt? blesklo mu hlavou. A sm mi to k! "V na soudn praxi se vyskytl jeden skoro navlas takov ppad, psychologick, chorobn ppad," pokraoval chvatn Porfirij Petrovi. "To jeden na sebe tak napovdal, e je vrah, a k tomu jak: podstril jim pln halucinace, pedlo il fakta, vylil okolnosti, v ecky do jednoho popletl a zmtl, a pro? Jen proto, e byl naprosto nemysln do jist mry pinou t vra dy, ale jenom do jist mry, a jak se dovdl, e dal vrahm popud, zmalomyslnl, pemohla ho melancholie, ocitl se v zajet pedstav, pln se z toho pomtl a pesvdil sm sebe, e je vrah! Nu, sent ten ppad nakonec vyjasnil a ten ne astnk byl osvobozen a dn pod dohled. Dky sentu! Ale mohlo to dopadnout safraportsky, ach ouvej! Kam to takhle dospjete, pteli? Takhle si m ete i nco uhnat, kdy u vs pepadaj takov choutky vybiovvat si nervy a chodit po nocch zvonit u byt a vyptvat se na krev! S touhle psychologi jsem se u pece ve sv praxi setkal! Zrovna tak to pece nkdy lovka thne, aby skoil z okna nebo z v e, a je to tak lkav. Zrovna jako ten zvoneek, vite... Jste nemocn, Rodione Romanovii, nemocn! A pli jste svou nemoc zanedbal, vte. Ml byste se poradit se zku enm lkaem, ten v tlou tk vm asi nen moc platn!... Blouznte! To v echno dlte jen proto, e nejste pi smyslech!" S Raskolnikovem se na okam ik zatoil cel svt. Je to mo n, je to mo n, blikalo v nm, e l e i te? Nen! Nen! odhnl tu my lenku, proto e tu il, jak by ho rozbsnila a rozzuila, proto e ctil, e se snad pomtne vztekem. "To nebylo dn blouznn, byl jsem pln pi smyslech!" vybuchl

a k prasknut napnal mozek ve snaze prohldnout Porfirijovu hru. "Pi smyslech! Pln! Sly te?" "Ale ano, sly m a chpu! Vera jste pece zdrazoval, e jste pi smyslech! To je v ecko, co m ete ci, rozumm! Eech!... Ale vezmte v vahu, Rodione Romanovii, pteli dobr, alespo tohle -- kdybyste pece byl skuten pachatel nebo ml v t zatracen vci vbec njak prsty, trval byste proboha na tom, e jste to v ecko dlal pi zdravch smyslech, a ne v poblouznn? A je t jak trval, s jakou zvl tn pornost, copak by to bylo mo n? Podle mne by to pece bylo prv naopak. Kdybyste pece neml ist svdom, tak byste urit tvrdo jn dokazoval, e jste to v ecko dlal v blouznivm stavu! e je to tak? Vite?" Otzka vyznla trochu li cky. Raskolnikov se ped Porfirijem, kter se k nmu sklonil, odthl a na opradlo divanu a mlky, u asle ho probodval oima. "Anebo co se te pana Razumichina, toho, jestli mi vera pi el domluvit sm od sebe, nebo z va eho nvodu! Ml byste pece tvrdit, e pi el sm od sebe, a zatajit, e z va eho nvodu! A vidte, vy se s tm netajte! Vy naopak je t zdrazujete, e jste mu to poradil!" Raskolnikov nikdy nic takovho netvrdil. Pebhl mu mrz po zdech. "Vy neustle l ete," ekl t ce a chab a zkivil rty ve zmuenm smvu. "Chcete mi znova dokzat, e mi vidte do karet, e vte u naped, jak na kterou va i otzku odpovm," kal a pitom nejasn ctil, e u nle it nev slova, "chcete m zastra it... anebo se mi prost vysmvte..." Upen a oste se na Porfirije dval a z jeho o nhle opt vy lehla nesmrn z . "L ete a l ete!" vybuchl. "Sm nejlp vte, e to nejlep , co m e pachatel udlat, je pokud mo no nezatajovat to, co tajit nemus. Nevm vm!" "Jste vy ale vrtkav!" uchichtl se Porfirij. "S vmi se, pteli, lovk nedomluv, vs posedla njak mnie. Tak vy mi nevte? A j vm km, e u vte, e u mi kapnek vte, a j se postarm, abyste mi vil docela, proto e vs mm rd a od srdce chci va e dobro." Raskolnikovovi zacukaly rty. "Ano, chci va e dobro, a proto vm km naposled," pokraoval Porfirij a sevel Raskolnikovovi jemn a ptelsky pa i kousek nad loktem, "naposled vm km: nezanedbejte svou chorobu. A mimoto za vmi nyn pijela i rodina, myslete i na n. Ml byste je uklidovat a hkat, a zatm jim jenom nahnte strach..." "Co je vm do toho? Odkud to vte? Pro vs to tak zajm? Vy m tedy pehujete a chcete mi to dt na srozumnou?" "Ach, pteli! Od vs pece, pmo od vs jsem se v echno dovdl! Sm nevnmte, co ve svm rozjiten u naped prozrazujete pede mnou i ped ostatnmi. A od pana Razumichina, od Dmitrije Prokofjevie jsem se vera dovdl tak mnoho zajmavch podrobnost. Pokejte prosm, te jste m peru il, ale j vm chci je t ct, e jste pro tu svou nedtklivost pi v sv dvtipnosti u docela ztratil zdrav nzor na vci. Vra me se jen zase k tomu, o em jsme mluvili -- k tomu zvonn: takovou vzcnou vc, takov fakt (ano, skuten fakt!) jsem vm vydal se v m v udy, j, vy etovatel! A vm to nic nek? Copak bych takhle mohl jednat, kdybych vs jen trochu podezval? V dy bych naopak musel nejdv ukolbat va i podezvavost a nedat ani mrknutm oka znt, e u o tom faktu vm, musel bych odvst va i pozornost jinm smrem a pak vs udeit jako palic do temene (eeno va imi vlastnmi slovy): 'Copak jste, v en pane, ril

pohledvat v deset, ne-li v jedenct hodin veer v byt zavra dn? A pro jste zkou el zvoneek? A pro jste se vyptval na krev? A pro jste mtl domovnky a zval je na komisastv?' Vidte, takhle bych pece asi jednal, kdybych na vs ml jen stn podezen. Musel bych zapsat va i vpov, udlat u vs prohldku a mo n vs i zajistit... To znamen, e vs z nieho nepodezvm, ponm si pece docela jinak! A vy u jste, prosm, ztratil zdrav nzor na vci, a opakuji, i schopnost cokoliv vidt!". Raskolnikov sebou trhl tak siln, e to nemohlo ujt ani Porfiriji Petroviovi. "L ete a l ete!" vykikl. "Nevm, co zam lte, ale l ete bez ustn... Pedtm jste mluvil jinak, m nespletete... L ete!" "J e l u?" opil Porfirij, patrn tak rozhorlen, ale tvc se stle stejn vesele, ba vsm n, a ani dost mlo nedbajc o to, jak mnn o nm m pan Raskolnikov. "J e l u?... A to, jak jsem s vmi prve mluvil (j, vy etovatel!), pro vs nic neznamenalo? To, e jsem vm sm napovdal a prozrazoval v echny mo nosti obhajoby, e jsem vs sm uvdl do cel t psychologie: nemoc, blouznn, roztrpen, melancholie, jednn na komisastv a tak dle? Nic? Hehehe! Akoliv vlastn, mezi nmi, v echny tyhle psychologick prostedky obhajoby, tyhle vmluvy a skoky jsou nramn vratk a zrdn: nemoc, blouznn, vidiny, nebyl jsem pi smyslech, na nic se nepamatuji, pro ne, ale propak vs, pane drah, v nemoci a blouznn pronsleduj zrovna tyhlety vidiny, a ne jin? Pece by mohly bt jin? Vite? Hehehe!" Raskolnikov si ho mil hrdm a opovr livm pohledem. "Zkrtka a dobe," ekl dtkliv a hlasit, a jak vstval, slab pitom Porfirije od sebe odstril. "Zkrtka a dobe, chci od vs sly et jedno: pokldte m u za pln prostho v eho podezen, nebo nikoliv? Mluvte, Porfiriji Petrovii, mluvte jednoznan a bez vytek, a hned! Okam it!" "Ech, mm to svzel! Mm to s vmi svzel!" vyr el Porfirij s nezmrn veselou, ibalskou a ani dost mlo znepokojenou tv. "Propak to vlastn chcete vdt, propak jste tak zvdav, kdy vs dosud nikdo nim neobt oval! V dy jste jako dcko: dejte mi ohe, chci ho! Propak si dlte takov starosti? Propak se nm sm vnucujete, z jakch dvod? Co? Hehehe!" "km vm znova," rozkikl se na nj vztekle Raskolnikov, " e u nem u dle sn et..." "Co prosm? Nejistotu?" peru il ho Porfirij. "Nebute jzliv. To si vypro uju... To si vypro uju, km vm! ... Nem u a nechci!... Sly te! Sly te!" kiel a znova uhodil pst do stolu. "No tak ti eji, ti eji! Takhle vs nkdo usly ! Dtkliv vm radm: dejte si pozor! Ne ertuji, prosm!" domlouval mu eptem Porfirij, ale tentokrt u neml ve tvi ten ensky dobrck a vylekan vraz, naopak, tentokrt oteven pikazoval, s psn svra tnm obom, a jako by v jedinm okam iku odhazoval v echna tajemstv a v echnu dvojsmyslnost. To v ak trvalo jen okam ik. V Raskolnikovovi hrklo a nhle se pmo rozbsnil. Kupodivu v ak opt poslechl pkaz, aby mluvil ti eji, pesto e prodlval zchvat zuivosti. "Nenechm se takhle muit!" zasyel tak jako ped chvl a to, e si pitom ve zlomku vteiny s bolest i nenvist uvdomil svou neschopnost protivit se tomu pkazu, je t vystupovalo jeho zuivost: "Zatknte m, prohledejte m, ale prosm, jednejte se mnou ve v form, a nepohrvejte si se mnou! Neopova ujte se..." "Netrapte se pod kvli form," peru il ho Porfirij s pedchozm li ckm smvem, a jak se zdlo, pmo se

Raskolnikovem kochal. "Dnes jsem vs, pteli, pozval jen tak, ano, ist ptelsky!" "Nestojm o va e ptelstv, ka lu vm na n! Rozumte! Podvejte: beru epici a jdu. Tak co, co ty na to, jestli m chce zatknout?" Popadl epici a zamil ke dvem. "Copak se ani nechcete podvat na pekvapenko?" zachichtl se Porfirij a je t pede dvemi ho opt podr el kousek nad loktem. Vihled se rozveseloval a rozjaoval, a to Raskolnikova nadobro vyvdlo z mry. "Jak pekvapenko? Co to m znamenat?" Prudce se zastavil a s lekem zral na Porfirije. "Jedno pekvapenko, prosm. Sed tamhle za dvemi, hehehe!" ukzal Porfirij prstem na zaven dvee v pep ce, kter vedly do jeho slu ebnho bytu. "Na kl jsem ho tam zamkl, aby neuteklo." "Co to znamen? Kde? Co?" Raskolnikov el ke dvem a chtl je otevt, ale byly zamen. "Je zameno, tady je kl!" Porfirij skuten vythl z kapsy kl a ukzal mu ho. "L e , l e !" zaval Raskolnikov cel bez sebe. "L e , a ku zatracen!" A spal se na Porfirije, kter ped nm sice couval ke dvem, ale nebyl ani trochu vyd en. "J t vidm skrz naskrz!" piskoil k nmu Raskolnikov. "L e a provokuje m, abych se prozradil..." "Vc u byste se ani prozradit nemohl, pteli Rodione Romanyi. Takhle se rozzuit! Nekite, prosm, nebo zavolm lidi!" "L e , nikoho nezavol ! No, zavolej! Vdls, e jsem nemocn, proto jsi m chtl vydr dit a k zuivosti, abych se prozradil, to byl tvj pln! Kdepak, fakta mus ukzat! Te u tomu rozumm! Chybj ti fakta, m jen uboh nicotn zametovovsk dohady!... Poznal jsi mou povahu, a proto m chce dohnat k nepetnosti a pak m najednou ohromit popy a porotou... ek je, co? Na ek ? Kde to m ? Sem s tm!" "Jakpak porota, ptelku! Vy mte ale fantazii! Prost tak ve v form, jak chcete vy, to nejde, nevyznte se v na prci, mj mil... V ak se t formy dokte, uvidte!" drmolil Porfirij a nastavoval ucho ke dvem. A skuten, za dvemi ve vedlej kanceli bylo v t chvli sly et njak hluk. "Aha, u jdou!" vybuchl Raskolnikov. "Poslal jsi pro n!... ekal jsi na n! Vypotal sis to... No tak sem s nimi -- s porotou, svdky, s km chce '... sem s nimi! Jsem pipraven! Pipraven!" Ale vtom se pihodilo nco podivnho a tak neoekvanho, tak vyboujcho z obvyklch mez, e s podobnm rozuzlenm ov em ani Raskolnikov, ani Porfirij Petrovi nemohli potat ani ve snu. VI Kdy Raskolnikov pozdji vzpomnal na tu chvli, vidl prbh vc takto: Hluk za dvemi nhle prudce zeslil a dvee se maliko pootevely. "Co to znamen?" vykikl doplen Porfirij Petrovi. "kal jsem pece..." Chvli se nikdo neozval, ale bylo zejm, e za dvemi je nkolik lid a e od nich nkoho odstrkuj. "Tak co je to tam?" opakoval znepokojen Porfirij Petrovi. "Pivedli vzn, Nikolaje," ozval se n hlas. "Nepotebuji! Ven! Pokejte!... Co mi sem leze! Co je to za

podek!" zlobil se Porfirij a hnal se ke dvem. "Kdy on..." pokou el se znova vysvtlit t hlas, ale nhle ztichl. Dv vteinky, ne dle, trvalo skuten zpolen, pak jako by nkdo nkoho prudce odstril a vzpt vkroil do pracovny Porfirije Petrovie jaksi velmi bled mu . Na prvn pohled vypadal podivn. Dval se pmo ped sebe, ale zdlo se, e nikoho nevid. Z o mu vyzaovalo odhodln, ale pitom ml smrteln zsinalou tv, jako by ho pivedli na popravi t. Jeho pln bl rty se sotva znateln tsly. Byl to vlastn teprve mladek, velmi prost obleen, stedn postavy, pohubl, vlasy zasti en do kulata, jeho tv mla jemn, trochu such rysy. Mu , kterho tak nenadle odstril, se za nm prvn vhrnul do mstnosti a je t ho popadl za rameno -byl to dozorce. Nikolaj v ak kubl pa a vytrhl se mu znovu. Ve dvech se shluklo nkolik zvdavc. Nkte se drali dovnit. Cel vjev se odehrl v nkolika vteinch. "Ven, je t t tu nepotebuju! Pokej, a t zavolm!... Pro jste ho pivedli dve?" koktal nadmru doplen Porfirij Petrovi a zdlo se, e si nev rady. Ale Nikolaj nhle klesl na kolena. "Co chce ?" u asl Porfirij. "J to udlal! Piznvm se! J jsem vrah!" prohlsil nhle Nikolaj trochu zajkavm, ale dost zvunm hlasem. Asi deset vtein bylo napjat ticho, jako by v ichni zkamenli; i dozorce couvl a u se k Nikolajovi nepibli oval a zstal nehnut stt u dve. "Co to znamen?" vyrazil Porfirij Petrovi, kdy se vzpamatoval z chvilkovho strnut. "J jsem... vrah..." opakoval Nikolaj po kratik odmlce. "Co e... ty e jsi... Co e... Koho jsi zavra dil?" Porfirij Petrovi zejm ztratil hlavu. Nikolaj odpovdl opt a za okam ik. "Alenu lvanovnu a jej sestru Lizavetu Ivanovnu jsem... zabil... sekyrou. Pomtly se mi smysly..." dodal je t a znova zmlkl. Pod pitom kleel. Porfirij Petrovi stl chvli jako v zadumn, ale nhle znova o il a ohnal se rukama po ne doucch svdcch. Ti se okam it schovali a dvee se zavely. Pak se podval na Raskolnikova, stojcho v kout a vyjeven hledcho na Nikolaje, pokroil k nmu, ale nhle se zarazil, podval se na nj a z nho vzpt na Nikolaje, pak znova na Raskolnikova a hned zase na Nikolaje a znenadn se jako posedl opt oboil na Nikolaje. "Co mi sem plete to sv pominut smysl?" vyjel na nho skoro zlostn. "Je t jsem se t neptal, jestli se ti pomtly smysly nebo ne... Mluv: tys to provedl?" "J jsem vrah... uinm vpov..." odpovdl Nikolaj. "E-ech! m jsi to provedl?" "Sekyrou. Ml jsem ji schovanou." "Pokej, nepospchej! Sm?" Nikolaj otzku nepochopil. "Sm jsi to udlal?" "Sm, Mi ka nen nim vinen a nem s tm nic spolenho." "Pokej, nepospchej tak s Mi kou! E-ech!... No, a jak to, posly , e jsi tehdy b el ze schod! Domovnci vs pece oba vidli." "To abych odvedl pozornost... jsem tenkrt... utkal s Mi kou," odpovdal jaksi chvatn a nauen Nikolaj. "To se v!" naepil se Porfirij. "Tohle nem z vlastn hlavy!" zabruel jakoby pro sebe a vtom si opt v iml Raskolnikova.

Byl Nikolajem zejm tak zaujat, e na Raskolnikova dokonce na chvli zapomnl. Nhle se vzpamatoval, ba ulekl... "Rodione Romanovii, pteli! Promite, prosm vs," rozbhl se k nmu, "takhle to nen mo n, rate prosm... tady u jste zbyten... Ostatn j sm... vidte to pekvapen!... Rate, prosm!" Vzal ho za ruku a pokynul mu ke dvem. "Tohle jste, myslm, neekal?" ekl Raskolnikov, ktermu ov em je t nebylo docela jasno, ale u se vzchopil. "V ak vy, pteli, tak ne! Helete, jak se vm tese ruka, hehehe!" "Ale vy se tak tesete, Porfiriji Petrovii." "I j se tesu, prosm. Neekal jsem to!" Stli u ve dvech. Porfirij netrpliv ekal, a Raskolnikov vyjde. "A to pekvapenko mi tedy neuk ete?" ekl nhle Raskolnikov. "Je t mu takhle drkotaj zoubky, a u m njakch e! Hehe! Vy jste ale kousav lovk! Tak tedy, na shledanou!" "Rad i sbohem." "Dj se vle bo , dj se vle bo !'' zabruel Porfirij s trochu pokivenm smvem. Kdy Raskolnikov prochzel adovnou, v iml si, e si ho mnoz pozorn prohl ej. Mezi lidmi v ekrn zahldl oba domovnky z onoho domu, kter tehdy v noci vyzval, aby s nm li na komisastv. Na nco tam ekali. Ale sotva vy el na schody, usly el za sebou opt hlas Porfirije Petrovie. Ohldl se a zjistil, e za nm cel udchan b . "Je t na slovko, Rodione Romanovii. Tam s tm a se dje vle bo , ale pesto k vm budu mt je t ve v form nkolik otzeek... tak e se je t uvidme, prosm!" A Porfirij se ped nm s smvem zastavil. "Prosm," dodal je t jednou. Zdlo se, e by rd je t nco ekl, ale e mu to nejde pes rty. "Porfiriji Petrovii, nezlobte se na mne, e mi ped chvl... selhaly nervy," zaal Raskolnikov, kter u pookl tak, e si nemohl odpustit je t njak efekt. "Nic, vbec nic se nestalo, prosm," navzal skoro radostn Porfirij. "Je to i m vina... Mm jedovatou povahu, omlouvm se, omlouvm! D-li Bh, tak se je t nejednou uvidme!" "A jeden druhho lpe poznme?" opil Raskolnikov. "A jeden druhho lpe poznme," pitakal Porfirij Petrovi a pimhouenma oima se na docela v n podval. "A te na jmeniny, ano?" "Na poheb, prosm." "Jsem to ale, na poheb! A ette si zdravko, zdravko, prosm..." "J ani nevm, co bych vm za svou osobu popl!" odsekl Raskolnikov a u zaal sestupovat ze schod, ale nhle se na Porfirije znova otoil. "Popl bych vm hodn spch, ale sm vidte, jak je ta va e funkce sm n!" "Propak sm n, prosm vs?" nathl okam it u i Porfirij Petrovi, kter u byl tak na odchodu. "Jakpak ne, kdy jste toho chudka Nikolku nejsp tak dlouho muil a trpil, myslm psychologicky, jak to dovedete, a se nakonec piznal. Ve dne v noci jste mu asi dokazoval:'Tys vrah, tys vrah'... A te, kdy se konen piznal, zanete ho znova cupovat na kousky:'L e , ty pece nejsi dn vrah! Tys to nemohl udlat! Tohle nem z vlastn hlavy!' Copak to nen dost sm n funkce?" "Hehehe! Tak vida, neu lo vm ani, e jsem ped chvl ekl

Nikolajovi: to nem z vlastn hlavy?" "Jak mi to mohlo ujt?" "Hehe! Jste bystr, ano, bystr. Nic vm neujde! Na mou vru, sr te vtipem! A dovedete uhodit na tu nejsm nj strunu... hehe! Tohle pr uml nejlp ze spisovatel Gogol?" "Ano, Gogol." "Tak Gogol, ano... t m se na shledanou..." "Npodobn..." Raskolnikov ode el nejkrat cestou dom. Byl tak zmaten a vy inut, e kdy doma klesl na divan, prosedl tam dobrou tvrthodinu a jen odpoval a sna il se aspo jak tak soustedit my lenky. Nikolajem se nehodlal v my lenkch obrat: s ohromenm ctil, e v Nikolajov doznn je cosi nevysvtlitelnho a podivnho, co by nyn nepochopil ani za nic. Ale Nikolajovo doznn byl reln fakt. Nsledky toho faktu mu byly zejm ihned: le bude nevyhnuteln odhalena a pak se opt zanou zajmat o nj. Ale nejmn do t doby je voln a stj co stj mus nco podniknout, proto e nebezpe je nabledni. Ale jak dalece? Situace se zaala vyjasovat. Kdy si jen tak v hrubch rysech vybavoval cel svj nedvn vstup s Porfirijem, neubrnil se a znova se otsl hrzou. Neznal ov em je t v echny Porfirijovy plny a nedohldl na konec jeho vpot. st hry v ak byla pesto odhalena a nikdo jin ne on nemohl samozejm lpe pochopit, jak hroziv byl tento "tah" v Porfirijov he. Chyblo mlo a byl by schopen prozradit se pln, u fakticky. Porfirij vyu il toho, e vdl o jeho chorobn povaze, a proto e ho na prvn pohled sprvn odhadl a prohldl, el tm najisto, teba e a pli energicky. A on se nesporn u pedtm zkompromitoval, i kdy na fakta dosud pece jen nedo lo, zatm je to pod jenom relativn. Ale m e si bt jist, ano, m e si bt jist, e nyn posuzuje situaci sprvn? Neml se? eho chtl vlastn Porfirij dnes doclit? Ml na dne ek opravdu nco pipraven? A co to bylo? Skuten na nco ekal, nebo ne? S jakou by se asi byli dnes roze li, nebt toho neoekvanho krachu s Nikolajem? Porfirij ped nm vylo il tm v echny karty; bylo to jist riskantn, ale odv il se toho, a (Raskolnikov se nemohl zbavit toho dojmu) kdyby byl ml skuten je t nco, byl by vylo il i to. Co znamenalo to "pekvapen"? Byl to snad vtip? Znamenalo to nco, nebo ne? Mohl se za tm skrvat njak faktick dkaz, njak konkrtn obvinn? Neznm z verej ka? Kam se propadl? Kde byl dnes? M-li pece Porfirij vbec nco konkrtnho, tak to jist je v njak souvislosti s verej m neznmm... Sedl na divanu s hluboce sv enou hlavou, lokty ml podepen o kolena a tv zaboenou v dlanch. Celm tlem mu je t probhala nervzn tesavka. Konen vstal, vzal epici, chvli se je t rozm lel a pak zamil ke dvem. Cosi mu kalo, e pinejmen m pro dne ek se m e ctit tm v bezpe. Nhle poctil v srdci skoro radost: nedokav zatou il bt u Katriny Ivanovny. Poheb u samozejm nestihne, ale smuten hostinu ano, a za chvli tedy uvid Sou. Zamy len se zastavil a rty mu zkivil trpitelsk smv. Dnes! Dnes! opakoval si pro sebe. Ano, je t dnes! Mus to bt... Chtl otevt dvee, ale ty se nhle otevraly samy. Zachvl se a uskoil zptky. Dvee se otevely pomalu a ti e a v nich se nhle objevila postava -- lovk, kter se vera vynoil ze zem. Zastavil se na prahu, mlky na Raskolnikova popatil a pak udlal krok do svtnice. Vypadal navlas tak jako vera, stejn postava i odv, ale tvil se a dval pln jinak -- vypadal te jaksi

zkrou en, chvileku postl a pak hluboce vzdychl. Chyblo u jen, aby se chytl dlan za tv a naklonil hlavu, a byl by k nerozeznn od ensk. "Co chcete?" zeptal se s malou du ikou Raskolnikov. Neznm hned neodpovdl a nhle se mu hluboce, skoro a k zemi poklonil. V ka dm ppad se prstem prav ruky dotkl zem. "Co to dlte?" vykikl Raskolnikov. "Prosm za odpu tn," ekl ti e neznm. "Pro?" "Proto e jsem choval zl my lenky." Dvali se jeden na druhho. "Nedalo mi to. Kdy jste onehdy ril pijt, dost mo n opil, a chtl jste, aby domovnci s vmi li na komisastv, a vyptval jste se na krev, nedalo mi to, e vs nechali jen tak a e si ekli, e jste opil. Ani spt jsem kvli tomu nemohl. A proto e jsem si zapamatoval adresu, pi li jsme vera sem a ptali jsme se..." "Kdo pi el?" peru il ho Raskolnikov, ktermu se rychle zaalo rozbeskovat. "J, proto e jsem vm ukivdil." "Taky jste z toho domu?" "A stl jsem onehdy v prjezd s nimi, copak si nevzpomnte? Provozujeme tam odnepamti emeslo. Jsme m ani, ko e nci, nosme si prci dom... nedalo mi to..." A Raskolnikovovi se nhle zeteln vybavil pedverej vjev v prjezd, upamatoval se, e krom domovnk tam stlo je t nkolik lid, e tam byly i njak eny. Upamatoval se na jist hlas, navrhujc, aby ho dovedli rovnou na komisastv. Na tv lovka, kter to kal, se nemohl rozpomenout a nepoznval ji ani te, vzpomnal si v ak, e mu v tu chvli na to dokonce nco ekl, e se k nmu otoil... Tak takhle se tedy vysvtlil ten verej ds. A nejdsnj na tom bylo pomy len, e kvli takov bezvznamn malikosti byl skuten mlem ztracen, e ho div nezniila. Ten lovk tedy o nm nem e ct vc, ne e byl najmat byt a hovoil o krvi. Ani Porfirij tedy nem v rukou vc ne blouznn, dn fakt krom psychologie, kter m dva konce, vbec nic konkrtnho. A jestli e se tedy vyno njak nov fakta (a nesmj se u dn vynoit, ne a nesmj!), tak... tak co s nm pod? m ho nezvratn usvd, i kdyby ho uvznili? A Porfirij se tedy dovdl o byt teprve te, prv te, a pedtm nic nevdl. "Tak to vy jste dnes ekl Porfirijovi... e jsem tam byl?" vyjekl, ohromen nenadlou my lenkou. "Jakmu Porfirijovi?" "Vy etovateli." "Ano, j. Domovnci onehdy ne li, tak jsem el sm." "Dnes?" "Byl jsem tam chvilku ped vmi. A v ecko, v eciko jsem sly el, jak vs tam tral." "Kde? Co? Kdy?" "Ale sedl jsem tam celou tu dobu za tou pep kou." "Co e? Tak vy jste ml bt to pekvapen? Ale jak je to, proboha, mo n?" "Vidl jsem," vykldal m an, " e domovnci na m slova nic nedaj a nikam nepjdou, proto e pr u je pozd a je t pr by se na n rozzlobil, e jdou v nevhodnou dobu, a byl jsem z toho cel nesvj, ani spt jsem nemohl. Zaal jsem hledat sm. A proto e jsem vs vera na el, dnes jsem se tam vypravil. Kdy jsem pi el poprv, tak tam nebyl. Za hodinu se vrtm, ale nepijal m, tak jsem pi el potet a pustili m k nmu. Sotva

zanu vyprvt, jak to v echno bylo, vysko a zane bhat po kanceli, bije se do prsou, a co pr jste to, ne astnci, spchali! Mli jste mi to dt na vdomost dve, byl bych pro nj poslal str ! Potom vybhl ven, zavolal si njakho, v kout se s nm domlouval a pak zase ke mn a zase se vyptval a huboval. To bylo vytn! Vypovdl jsem mu v ecko, ekl jsem mu, e jste se mi na m verej slova neosmlil nic ct a e jste m nepoznal. Nato zaal zase bhat sem a tam a pod se bil do prsou a ukrutn se zlobil, chvilenku si nesedl, a kdy potom ohlsili vs, tak povd, sedni si tuhle za pep ku a se tam, ani se nehni, i kdybys sly el co sly el, a sm mi tam pinesl idli a zavel m tam, budu pr t mo n potebovat. Ale kdy pivedli Nikolaje, tak m hned po vs pustil, povd, je t pr si t zavolm a poptm se t..." "A Nikolaje ped tebou vyslchal?" "Jak vyvedl vs, hned vyvedl i m a zaal vyslchat Nikolaje." M an zmlkl a nhle se opt hluboce poklonil a prstem se pitom dotkl podlahy. "Odpus te mi, e jsem vs kiv obvinil a e jsem proti vm choval zlobu." "Bh vm odpust," odpovdl Raskolnikov, a jakmile to ekl, mu se opt poklonil, ale tentokrt ne a k zemi, nbr jen po ps, pomalu se otoil a vy el z komrky. "V ecko m dva konce, v ecko m te dva konce," v tpoval si Raskolnikov a ileji ne kdy jindy vy el ven. "Te se je t popereme!" pronesl se zlostnm sm kem, kdy schzel ze schod. A ta zlost platila jemu sammu -- s opovr enm a studem si te pipomnal svou "malomyslnost".Dl pt I Rno, je nsledovalo po neblaze osudn vmn nzor Petra Petrovie Lu ina s Dunkou a Pulcherij Alexandrovnou, pineslo vystzlivn i pro Petra Petrovie. Ke svmu nemalmu rozmrzen byl poznenhlu nucen uznat za dokonanou a nezvratnou skutenost to, co se mu vera zdlo takka fantastick, a teba e vdl, e se to stalo, nemohl tomu ani vit. Porann je itnost mu celou noc pila krev jako ern pijavice. Jakmile Lu in rno vstal, podval se do zrcadla, takov ml strach, zda se v nm pes noc nerozlila lu. Ale po t strnce bylo zatm v ecko v podku a Petr Petrovi se pohledem na svou u lechtilou, blou a v posledn dob maliko ztunlou tv dokonce na vteinku uklidnil, svat pesvden, e si najde nevstu nkde jinde a mo n je t ist ; av ak hned se vzpamatoval a energicky si odplivl, a tm vyloudil na tvi svho mladho ptele a spolubydlcho Andreje Semjonovie Lebezjatnikova nm, ale sarkastick smv. Petr Petrovi si toho smvu dobe v iml a hned ho svmu mladmu pteli pipsal k t i. V posledn dob u mu toho takto pipsal mnoho. Jeho zlost je t zeslila, kdy si navc uvdomil, e se vera neml Andreji Semjonovii svovat, jak dopadl. To byla druh chyba, kter se vera dopustil z nerozv nosti, z pli n vbu nosti a podr dnosti... Cel dopoledne se na nj pak jako naschvl hrnula jedna nepjemnost za druhou. I v sent ho potkal jist nezdar v zen, ktermu tam vnoval mnoho energie. Zejmna ho pak rozladil majitel bytu, kter si ped chystanou svatbou najal a vlastnm nkladem znovuzizoval; tento domc, jaksi nmeck emeslnk, zbohatlk, nechtl za nic na svt zru it prv uzavenou njemn smlouvu a trval na zaplacen plnho dohodnutho od kodnn, akoliv mu Lu in vracel byt tm z gruntu znovuzzen. A zrovna tak mu ani v obchod s nbytkem

nechtli vrtit ani rubl zlohy na zakoupen, av ak dosud neodebran nbytek. Nebudu se pece enit kvli nbytku! v duchu skpl Lu in zuby a v t chvli mu je t jednou svitla zoufal nadje: Copak je opravdu v ecko nenvratn skoneno a ztraceno? Copak se nemohu je t jednou pokusit? Pi vzpomnce na Dunku mu je t jednou svdn zatrnulo u srdce. S trzn ten okam ik pekonal, a kdyby bylo mo n hned v t chvli, pouhm pnm Raskolnikova usmrtit, byl by Lu in toto pn bez vhn pronesl. A dal chybu jsem udlal, e jsem jim nedval dn penze, pemtal, kdy se nevesele vracel do Lebezjatnikovovy komrky. Pro jenom se ze mne stal takov hami nk? Dokonce ani trochu vypotav to nebylo! Chtl jsem je dr et zkrtka a zpracovat je tak, aby ve mn vidly spsnho andla, a zatm!... Brr! Ne, kdybych jim byl za tu dobu dal tak pldruhho tisce na vbavu a na drky, na v elijak ty katulky, necesry, karneoly, ltky a rzn ty hlouposti od Knopa nebo z anglickho domu, tak by ta zle itost vypadala jinak a... mnohem nadjnji! To by m te tak snadno neodbyly! Lid jako ony by urit pokldali za svou povinnost vrtit mi pi rozchodu se mnou drky i penze, a to by jim bylo zatracen lto a zat ko! A i svdom by je hryzlo -copak takhle zniehonic m eme vyhnat lovka, kter k nm doposud byl tak tdr a pozorn?... Hm! Zbabral jsem to! Znovu zaskpl zuby a nadal si hlupk -- ov em e jen v duchu. A proto e dospl k tomuto zvru, vrtil se dom mnohem nabruenj a podr dnj , ne byl, kdy odchzel. Ppravy na smuten hostinu ve svtnici Katriny Ivanovny ho tro ku rozptlily. U vera o t smuten hostin nco sly el, dokonce ml dojem, e na ni zvali i jeho, av ak pro pemru vlastnch starost neml na nic jinho my lenky. Te se v ak zvdav vyptal pan Lippevechzelov, otejc se v neptomnosti Katriny Ivanovny (kter byla na hbitov) okolo slavnostn tabule, a dovdl se, e hostina bude slavn a e jsou pozvni skoro v ichni njemnci, mezi nimi i takov, kter nebo tk ani neznal, ba e je pozvn i Andrej Semjonovi Lebezjatnikov, pesto e se ped asem s Katrinou Ivanovnou rozkmotil, a konen, e i on sm, Petr Petrovi, je nejen pozvn, nbr velmi netrpliv oekvn, proto e je snad nejv enj host ze v ech njemnk. Tak Amlie Ivanovna byla pes v echny minul nepjemnosti velmi okzale pozvna, a proto tu nyn tm s pot enm hospodaila a piiovala se, a krom toho byla cel napardn, ve smutku sice, ale cel nov, v samm jemoukm hedvb, a jen se vzn ela. V echny ty skutenosti a novinky pivedly Lu ina na jist npad, a tak se vracel do svho pokoje, to je do pokoje Andreje Semjonovie Lebezjatnikova, jaksi zamy len. Mimo jin se toti dovdl, e mezi pozvanmi je i Raskolnikov. Lebezjatnikov se z njakho dvodu cel to dopoledne dr el doma. Vztah Petra Petrovie k tomuto pnovi se vyvinul velmi podivnm, akoliv do jist mry pirozenm zpsobem: Petr Petrovi jm opovrhoval, dokonce ho a nemstn nenvidl tm od prvnho dne, kdy se u nho ubytoval, ale zrove se ho tak trochu bl. Po pjezdu do Petrohradu se k nmu nasthoval nejen z odporn etrnosti, akoliv tento dvod byl na prvnm mst, av ak byla tu i jin pina. Je t venku sly el o Andreji Semjonovii, svm nkdej m schovanci, e je jednm z nejhorlivj ch mladch pokrok a e dokonce hraje vznamnou roli v jistch zajmavch a povstnch krou cch. Petra Petrovie to ohromilo. Ty mocn, v evdouc, v emi opovrhujc a v echny pranujc krou ky mu u dvno nahnly jaksi zvl tn, ale naprosto neurit strach. Sm, a k tomu je t na venkov, si nemohl o niem takovm vytvoit by i jen pibli n pesn nzor. Jako ka d jin, i on

sly el, e existuj, zejmna v Petrohrad, njac pokroki, nihilist, pranovatel a tak dle, ale jako mnoz jin tak on si zvelioval a fale n vykldal smysl a vznam tchto pojm a do absurdnosti. Nejvce ze v eho, u nkolik let, se bl pranovn, a to zavdalo hlavn podnt k jeho neustlm a pehnanm obavm, zejmna kdykoliv snil o tom, e penese svou psobnost do Petrohradu. Kdy lo o tyhle vci, byl, jak se k, vystra en, jako bvaj vystra en mal dti. Ped nkolika lety, na venkov, v samch zatcch sv kariry, stal se dvakrt svdkem neltostnho odhalen dost vznamnch gubernilnch osobnost, kolem kterch se doposud toil a kter nad nm dr ely ochrannou ruku. Jeden z tch ppad skonil pro pranovanou osobu zvl velkm skandlem, druh taktak e neskonil nramn pov liv. Proto si tedy Lu in pedsevzal, e po pjezdu do Petrohradu neprodlen zjist, o vlastn jde, a bude-li teba, pro v echny ppady nadbhne tstn a zsk si pze "na mlad generace". Pi tto eventualit spolhal na Andreje Semjonovie, a kdy nav tvil napklad Raskolnikova, u obstojn papou koval ciz my lenky... V Lebezjatnikovovi samozejm velmi brzy rozpoznal neobyejn v ednho a naivnho mldeneka. To v ak Lu ina ani dost mlo nerozarovalo, ani nepovzbudilo. Ba i kdyby se byl pesvdil, e v ichni pokroki jsou stejn po etilci, nebyl by tm jeho neklid ukolbn. Na v ech tch smrech, my lenkch a systmech (ktermi ho Andrej Semjonovi pmo zasypal) mu vlastn pramlo zle elo. Ml svj vlastn zmr. lo mu pedev m o to, aby co nejdve a nejrychleji zjistil, co a jak se tady vlastn zbhlo. Pedstavuj tito lid njakou slu nebo ne? M se on osobn eho obvat nebo nem? M nebo nem se bt pranovn, kdyby snad nco podnikl? A jestli e ano, tedy za a pro co se dnes vlastn pranuje? A nejen to: v ppad, e jsou skuten siln, zda se k nim nen mo no njak pitt a zalepit jim oi? Je to nutn nebo nen? Nedala by se napklad jejich prostednictvm trochu popohnat vlastn karira? Zkrtka, ml ped sebou mno stv problm. Onen Andrej Semjonovi Lebezjatnikov byl such, krtinat, malik lovek, zamstnan v ktermsi ad, a kurizn svtlovlas, s licousy v podob kotletek, na n byl nramn py n. Mimoto ml skoro neustle bolav oi, byl dost tlocitn, ale hovoil velmi sebevdom a nkdy a tuze vypnav, a to pi jeho titrn figurce ov em dopadalo skoro v dy sm n. Amli Ivanovnou v ak byl potn k v enm njemnkm, neopjel se toti a pesn platil in i. Pes v echny tyto kvality byl Andrej Semjonovi skuten dost tup. Pipojil se k pokroku a k "na mlad generaci" z v n. Byl to jeden z toho nepehlednho a pestrho iku bezzsadovch lid, ubohch nedochdat a pote tnch nedouk, kte se okam it pitou ke ka d nejmdnj my lence, kter se vyskytne, a ihned ji zdiskredituj a zkarikuj v echno, emu sami nkdy slou celm srdcem. Ostatn i Lebezjatnikovovi, pesto e byl tak hodn, tak u zanal bt jeho spolubydlc a nkdej pstoun Petr Petrovi chvlemi protivn. Do lo k tomu nepozorovan a vzjemn z obou stran. Pesto e Lebezjatnikov nebyl pli bystrozrak, poznenhlu seznval, e ho Lu in klame a v skrytu pezr a e "je docela jin". Pokou el se mu vykldat Fourierv systm a Darwinovu teorii, ale Lu in zaal v posledn dob poslouchat a pli sarkasticky a v docela posledn dob u se dokonce hdal. Instinktivn toti vyci oval, e Lebezjatnikov je nejen amorln a dost tup lovk, nbr mo n i pr il, kter nem dn vznamnj styky dokonce ani ve svm krou ku a v ehov udy se nco doslechl z tet ruky; a nejen to, e se ve sv

propagandistick prci mo n ani nevyzn, proto e je moc mlo kovan, nato pak aby mohl nkoho pranovat! Pi t ple itosti mimochodem poznamenejme, e Petr Petrovi bhem tch deseti dn od Lebezjatnikova ochotn pijmal (zejmna zpotku) i velmi podivn poklony, toti napklad nic nenamtal a pechzel mlenm, kdy mu Andrej Semjonovi pipisoval ochotu napomhat budoucmu a brzkmu zzen nov "komuny" kdesi v M ansk ulici nebo napklad nebrnit Dunce, kdyby ji u po msci man elstv napadlo najt si milence; nebo konen souhlas s tm, e nebude ktt dti, kter se mu narod, a jin a jin, v ecko v tom smyslu. Lu in podle svho zvyku proti vlastnostem, kter mu takto byly pipisovny, nic nenamtal a sn el, aby byl chvlen i takto, natolik mu byla pjemn ka d pochvala. Petr Petrovi dopoledne z jakhosi dvodu vymnil nkolik ptiprocentnch pis, a te sedl u stolu a pepotval balky bankovek a sttovek. Lebezjatnikov, kter byl skoro stle bez gro e, pechzel po svtnici a pedstral sm sob, e se na ty balky dv docela lhostejn, a dokonce opovr liv. Alespo Petr Petrovi by byl za nic na svt neuvil, e by se Andrej Semjonovi mohl dvat na takov penze lhostejn; Andrej Semjonovi si naopak v duchu trpce kal, e Petr Petrovi je schopen skuten si nco takovho o nm myslet a e se mo n je t raduje z ple itosti popchnout a podr dit svho mladho ptele rozlo enmi balky bankovek a pipomenout mu tak, jak je nicotn a jak propastn je mezi nimi rozdl. Shledval, e tentokrt je Lu in mimodn podr dn a roztr it, akoliv se on, Lebezjatnikov pustil do vkladu na sv oblben tma -zzen nov, zvl tn "komuny". Z sench nmitek a poznmek, kter Lu in utru oval mezi cvaknm kuliek na poitadle, i el nejzjevnj a zmrn ur liv vsmch. Ale "humnn" Andrej Semjonovi pipisoval vinu na du evnm stavu Petra Petrovie verej mu rozchodu s Dunkou a hoel touhou co nejdve o tom tmatu zat: chtl k nmu ct leccos pokrokovho a propaganho, co by mohlo jeho ctihodnho ptele ut it a "nepochybn" i prospt jeho dal mu rstu. "Jakou to tam chyst smuten hostinu ta... vdova?" peru il ho nhle Lu in prv na nejzajmavj m mst. "Jako byste nevdl, o jde. Vera jsem s vmi pece o tom tmatu hovoil a seznamoval jsem vs se svm nzorem na v echny tyhle obady... A vs, jak jsem sly el, tak pozvala. Sm jste s n pece vera mluvil..." "Opravdu jsem se nenadl, e ta hloup ubo aka vyhod na tu hostinu v ecky penze, kter dostala od toho druhho hlupka... od Raskolnikova. A jsem se ped chvl musel divit, kdy jsem tudy el -- takov ppravy, a tch vn! Je pozvno bhvkolik lid, kdovco to m znamenat!" vyzvdal dle Lu in, jako by ten rozhovor udr oval s njakm zmrem. "Co e? kte, e jsem pozvn i j?" dodal nhle a zvedl hlavu. "A kdypak? Nevzpomnm si, prosm. Stejn bych ne el. Co bych tam dlal? Vera jsem s n jen mimochodem prohodil pr slov o tom, e by jako chud vdova po ednkovi mohla obdr et ron g i ve form jednorzov podpory. Snad m nezve proto, haha!" "J tak nemnm jt," ekl Lebezjatnikov. "To bych ekl! V dy jste ji vlastnorun ztloukl! Chpu, e se inrujete, hahaha!" "Kdo koho vlastnorun ztloukl?" vyletl Lebezjatnikov a cel zrudl. "Ale vy pece, Katrinu Ivanovnu pece, je tomu asi msc! Vera jsem se to, prosm, doslechl... Kdepak zstaly va e zsady!... V ensk otzce jste tedy hanebn zklamal, hahaha!"

A Petr Petrovi, jako by pookl, znova zaal cvakat na poitadle. "To v ecko jsou nesmysly a pomluvy!" vybuchl Lebezjatnikov, kter se pmo dsil ka d zmnky o t phod. "Tak to vbec nebylo. Bylo to docela jinak... Pekroutili vm to, klevetnci! Tehdy jsem se jen brnil. To ona se na mne vrhla, e mi vy krbe oi. Cel licousy mi vy kubala... Ka d lovk m doufm prvo hjit svou osobu. Mimoto nikomu nedovolm, aby na mn pchal nsil... Zsadn ne. To u by byla skoro tyranie. Co jsem ml dlat -- ml jsem si to nechat lbit? Neudlal jsem vc, ne e jsem ji odstril." "Hehehe!" po klbal se dl jedovat Lu in. "To vy m tak dr dte, proto e jste sm rozilen a navztekan... Ale tohle je nesmysl a s enskou otzkou to nem vbec nic spolenho! Dvte se na to patn. J se dokonce klonil k nzoru, je-li jednou uznno, e se ena mu i vyrovn ve v em, dokonce i v sle (jak u se tak tvrd), tak by mla bt rovnost i v tomhle. Pak jsem ov em uv il, e takov problm je vlastn nemstn, proto e i rvaky jsou nemstn a v budouc spolenosti nemysleteln... a e je jist podivn usilovat o rovnost ve rvan. Tak hloup nejsem... akoliv rvaka ostatn je... toti pak nebude, ale zatm je t je... Fuj, zatracen. Vy lovka popletete! Jestli e se t smuten hostiny nechci zastnit, nen to kvli t nepjemnosti. Nepjdu tam prost ze zsady, abych nepodporoval odporn pedsudek smutench slavnost, tak je to! Ale klidn bych jt mohl, jen tak pro legraci... koda jen, e tam nebude dn pop. To bych urit el." "To znamen sednout k cizmu tali a hned na nj plivnout a na ty, kdo vs pozvali, tak. Vite?" "Vbec ne plivnout, nbr protestovat. V zjmu dobr vci. Nepmo tm mohu pispt k pokroku a k propagand. Ka d lovk je povinen propagovat pokrokov nzory, a m radiklnji, tm mo n innji. Mohu tak zast my lenku, zrno... Z toho zrna vzkl fakt. mpak je urazm? Nejdve se uraz, ale pak sami uvid, e jsem jim prospl. U ns napklad odsuzovali Trebjevovou (tu, co je te v komun) za to, e kdy ode la z domova a... la k mu i, napsala otci a matce, e nechce t v pedsudcch a uzavr obansk satek. e pr to od n bylo pli hrub, takhle se chovat k rodim, e mohla bt etrnj a napsat to mrnji. Ale podle mho nzoru je to hol nesmysl a naprosto nebylo teba pst nco mrnji, naopak, naopak, takhle se prv m protestovat. Jako teba Varencov, ta byla s mu em sedm let, dv dti nechala, a pece skoncovala s mu em rzn dopisem: Dospla jsem k pesvden, e s vmi nemohu bt astna. Nikdy vm neodpustm, e jste m klamal, proto e jste mi zatajil, e existuje je t jin spoleensk zzen, a to v komunch. Dovdla jsem se to nedvno od jistho velmi laskavho lovka, ktermu jsem se tak oddala, a s nm zakldm komunu. km vm to pmo, proto e pokldm za neestn vs klamat. Mjte se jak chcete! Nedoufejte, e m pemluvte k nvratu, jste pli zaostal. Peju vm hodn tst! Takhle se maj pst podobn dopisy!" "Nen ta Trebjevov ta, o kter jste tehdy kal, e u je potet obansky provdna?" "Kdy se to tak vezme, tak teprve podruh! Ale i kdyby potvrt a teba popatnct, je to pod nesmysl! A jestli e jsem kdy litoval, e mi umel otec a matka, tak urit te. U nkolikrt jsem dokonce snil o tom, jak bych je dohl protestem, kdyby je t ili! Schvln bych provedl takovou vc... Co je proti tomu

njak ztracen syn, f! J bych jim ukzal! Ti by vyvalovali oi! Opravdu vn koda, e u nikoho nemm!" "Aby mohl vyvalovat oi! Hehehe! Ale prosm, jak je libo," skoil mu do ei Lu in. "eknte mi jen: znte pece dceru toho nebo tka, takovou droboukou! To, co se o n k, je pece doista pravda, ne?" "A co na tom? Podle m, toti podle mho osobnho nzoru, to je nejnormlnj postaven eny. A pro ne? Toti , distinguons! (1) V dne n spolenosti ov em pli normln nen, proto e je vynucen, ale v budouc bude naprosto normln, proto e bude svobodn. Ostatn i te na to mla prvo: tela bdu a tohle byl jej fond, abych tak ekl kapitl, kterm mohla plnm prvem disponovat. V budouc spolenosti samozejm nebude dn fondy potebovat, jej loha v ak dostane jin smysl, bude zdvodnna esteticky a racionln. A pokud jde konkrtn o Sofju Semjonovnu, vidm dnes v jejm jednn energick zosobnn protest proti spoleenskmu zzen a hluboce si j proto v m, dokonce se raduji, kdykoliv ji spatm!" (1) Rozli ujme (franc.). "A j zas sly el, e zrovna vy jste se nejvc piinil o to, e ji odsud vystrnadili!" Lebezjatnikov se pmo rozertil. "Dal pomluva!" kiel. "Bylo to docela jinak! Tohle u teprve nen pravda! To v ecko si tehdy vymyslela Katrina Ivanovna, proto e zhola nic nepochopila! A vbec jsem k Sofje Semjonovn nedolzal! J ji ist jen vzdlval, a naprosto nezi tn, sna il jsem se v n probudit protest... lo mi jen a jen o protest a vbec, Sofja Semjonovna tady nemohla bydlet u z ist soukromch dvod!" "Zval jste ji tak do komuny?" "Dlte pod vtipy, ale velmi uboh, kdy dovolte! Nechpete zhola nic! V komun takov dvky neexistuj. Komuna se zizuje prv proto, aby takov lohy neexistovaly. V komun dostane ta loha pln jin smysl, ne m te -- a to, co je te absurdn, bude pak rozumn, to, co je za dne nch podmnek nepirozen, bude pak naprosto pirozen. V ecko zle na tom, v jakch podmnkch a v jakm prosted lovk ije. Prosted je rozhodujc, lovk sm nic neznamen. A to, e se Sofjou Semjonovnou dodnes dobe vychzm, vm m e bt dkazem, e m nikdy nepokldala za svho neptele a e jsem ji nim neurazil. Ano! Lkm ji nyn do komuny, av ak na pln, ale pln jinch zkladech! Co je na tom k smchu! Chceme si zalo it svou vlastn, zvl tn komunu, ale na ir ch zkladech, ne byly dvj . Bhem asu jsme nzorov vyspli. Na e stanovisko je odmtavj ! Kdyby vstal z mrtvch Dobroljubov, pkn bych se s nm chytl! A Blinskho bych dal zavt! Ale zatm dl vychovvm Sofju Semjonovnu. M krsnou, pekrsnou povahu!" "A vy t pekrsn povahy vyu vte, co ? Hehe!" "Ne, ne! Vbec ne! Naopak!" "Nekejte, dokonce naopak! Hehehe! Vy jste tomu dal!" "Ale vte mi to! A propak bych to ped vmi tajil, prosm vs! Naopak, sm se tomu a divm -- ke mn se chov a npadn panensky ostchav a pla e!" "A vy ji samozejm vychovvte... hehe! Dokazujete j, e v echen ten ostych je nesmysl?" "Vbec ne! Vbec ne! Ach, jak hrub, a dokonce, s prominutm, hloup chpete slovo vchova! Vbec nic nechpete! Ach bo e, jak jste je t... nezral! My usilujeme o osvobozen eny, a vm jde

pod jen o jedno... Opomjm istotu a enskou ostchavost jako vci samy o sob zbyten, kter jsou dokonce pouh pedsudek, ale uznvm, naprosto uznvm, e se ke mn chov panensky, proto e tato vc pln zle na jej vli, je to vhradn jej prvo. Samozejm, kdyby mi sama ekla: chci t, pokldal bych to za velk spch, proto e to dve se mi velmi lb. Ale te, te je alespo nabledni, e s n nikdy nikdo nejednal jemnji ne j, e nikdo tak nerespektoval jej dstojnost... a tak ekm a doufm -- nic vc!" "Kdybyste j radji nco daroval. Vsadm se, e jste na to ani nepomyslel." "km vm, e zhola nic nechpete! Jej situace je ov em takov, ale tady b o nco jinho! O nco docela jinho! Vy j zkrtka opovrhujete. Vidte njak fakt, kter omylem pokldte za opovr enhodn, a hned odmtte humnn vztah k takovmu lovku. Ale kdybyste vdl, jak to je povaha! Jenom m velmi zlob, e v posledn dob vlastn docela pestala st a u si ode mne vbec nepjuje knihy. Ale dve si pjovala. A tak je koda, e pi v sv energii a pi v em odhodln protestovat, kter u jednou dokzala, nen pod je t dost samostatn a abych tak ekl nezvisl, jej stanovisko nen natolik odmtav, aby se mohla pln zbavit nkterch pedsudk a... hloupost. Pesto vborn chpe nkter problmy. Skvle napklad pochopila otzku lbn rukou, toti e mu enu ur a poni uje, kdy j lb ruku. O t otzce jsme v na em krou ku diskutovali a hned jsem ji s tm obeznmil. O dlnickch sdru ench ve Francii tak poslouchala pozorn. Nyn j vysvtluji otzku volnho vchzen do mstnosti v p t spolenosti." "Co je to za novinku?" "V posledn dob se diskutovalo o problmu, zda m len komuny prvo vchzet do mstnosti k jinmu lenu, a k en i k mu i, v kteroukoliv dobu, a bylo rozhodnuto, e m..." "A co kdy dotyn nebo dotyn prv konaj sv nezbytn poteby, hehe?" Lebezjatnikov se skoro rozltil. "Pestate u konen s tmi svmi zatracenmi ,potebami'!" vzplanul rozhoen. "Fuj, ukousal bych se zlost, e jsem se vm tehdy, kdy jsem vm cel systm vysvtloval, pedasn zmnil o tch zatracench potebch! K ertu! To je kmen razu pro v echny lidi jako vy, ba co h - ohnj se tm do omrzen je t dv, ne vd, o vlastn jde! Jako by mli bhvjakou pravdu! Jako by se mli m chlubit! Fuj! Co jsem se nakal, e tenhle problm se nem vykldat novkm jinak ne docela nakonec, kdy u v systm v a kdy u je lovk vychovn a obrcen. A co, prosm vs, co tak potupnho a opovr enhodnho vidte teba na umpch? J prvn, j prvn jsem ochoten vyistit jakoukoliv umpu! Zde nem e bt ei o njak obtavosti. Jde prost o prci, o blahodrnou, spoleensky prosp nou innost, kter se vyrovn ka d jin a rozhodn pak stoj mnohem v ne innost njakho Raffaela nebo Pu kina, proto e je u itenj !" "A u lechtilej , u lechtilej , hehehe!" "Co to znamen u lechtilej ? Nechpu takov termny, pokud se vztahuj na lidskou innost. U lechtilej , lechetnj -- to v ecko je nesmysln a nechutn, to v ecko vyjaduje jen star pedsudky, kter odsuzuji! V ecko, co je lidstvu prosp n, je i u lechtil. pln chpu jen jedin slovo: prosp nost! Chichtejte se, jak chcete, ale je to tak!" Lu in se nramn bavil. Penze u spoetl a te je schoval. Ostatn st jich bhvpro nechal le et na stole. Tato "otzka i tn ump" se stala pes v echnu svou nechutnost u nkolikrt

jablkem svru mezi Petrem Petroviem a jeho mladm ptelem. V echna hloupost tkvla v tom, e Andrej Semjonovi se doopravdy zlobil. A Lu in si tm zas ulevoval a v t chvli ml hroznou chu Lebezjatnikova pozlobit. "To ten verej nezdar vs tak rozltil a popudil," vybuchl poslze Lebezjatnikov, kter se jinak pes v echnu svou "nezvislost" a pes v echny sv "protesty" nejastji neodva oval Petru Petrovii oponovat a vbec se k nmu stle je t choval s jakousi uctivost, kterou si navykl v minulch letech. "eknte mi radji," skoil mu pov en a popuzen do ei Lu in, "jestli m ete nebo lpe eeno, jestli jste skuten natolik zadobe s v e zmnnou mladou osbkou, e ji m ete po dat, aby hned te na okam ik zaskoila sem ke mn? Mm dojem, e se tam u vrtili ze hbitova... Sly m njak ruch... Rd bych si s n je t promluvil mezi tyma oima." "A propak?" zeptal se udiven Lebezjatnikov. "Prost bych rd, prosm. Co nevidt odtud odjedu, a proto bych j rd dal na srozumnou... Ostatn, snad bude lpe, kdy tu bhem na rozmluvy zstanete s nmi. Ano, tm lpe. Nebo si nakonec je t bhvco pomyslte." "Nic si nepomyslm... Zeptal jsem se jen tak, a jestli e j nco chcete, nen nic snaz ho ne ji zavolat. Hned tam dobhnu. Ale j vm pek et nebudu, bute uji tn." Asi za pt minut Lebezjatnikov skuten pivedl Sonku. Vstoupila cel u asl a jako obyejn ustra en. Pi podobnch ple itostech se chovala v dy velmi nesmle a mla plnou hrzu z novch lid a novch znmost, kter j nahnly strach u dve, u od dtstv, a nyn tm sp e... Lu in ji pivtal "co nejjemnji", av ak se petkou familirnosti, kter se podle jeho mnn ostatn slu ela u takovho v enho a usedlho lovka, jako byl on, ve vztahu k tak mlad a v jistm smyslu pita liv osbce. Posp il, aby ji "povzbudil", a posadil ji ke stolu proti sob. Soa si sedla a obhldla svtnici, Lebezjatnikova, penze le c na stole a pak nhle znova upela oi na Petra Petrovie a u je z nho nespustila, jako by je k nmu mla pikovan. Lebezjatnikov zamil ke dvem, ale Petr Petrovi vstal, pokynem ruky naznail Son, aby sedla, a zastavil Lebezjatnikova ve dvech. "Ten Raskolnikov u tam je? Pi el?" zeptal se ho potichu. "Raskolnikov? Je. A pro? Ano, je tam. Prv pi el, vidl jsem ho... Pro?" "V tom ppad vs zvl sna n prosm, abyste zde zstal a nenechval m o samot s tm... dvetem. Nejde o nic, ale udlaj z toho bhvco. Nechci, aby to Raskolnikov donesl tam... Chpete, co mm na mysli?" "Ano, chpu, u chpu!" dovtpil se nhle Lebezjatnikov. "Ano, na to mte prvo... Podle mho nzoru sice zachzte ve svch obavch trochu daleko, ale... pesto na to mte prvo. J tedy s dovolenm zstanu. Postavm se tady u okna a nebudu vs ru it... Podle mho nzoru na to mte prvo..." Lu in se vrtil, posadil se na divan proti Son, pozorn se na ni zadval a nhle se zatvil nadmru v n, ba a trochu psn, jako by chtl ct: "A ty si taky nic nemysli, velev en!" Soa nevdla, kam se rozpaky podvat. "Za prv m, prosm, Sofjo Semjonovno, omluvte u va ctn pan matinky... Pardon, je to tak? Katrina Ivanovna je vm pece druhou matkou?" zaal Lu in dstojn, ale pitom dost laskav. Bylo vidt, e m nejptel tj mysly. "Ano, prosm, druhou matkou," odpovdla chvatn a ustra en.

"Tak m tedy u n, prosm, omluvte, e z pin, kter na m nezvis, budu nucen chybt a nepijdu k vm na lvance... toti na smuten hostinu, pesto e se mi od va pan matinky dostalo tak milho pozvn." "Dobe, prosm, hned to vydm!" vyskoila chvatn Sonka. "Ale to, prosm, je t nen v ecko, zarazil ji Petr Petrovi a usml se jej prostot a neznalosti spoleenskch zpsob. "To m mlo znte, drah Sofjo Semjonovno, jestli e jste jsi myslela, e bych z takov nedle it piny, tkajc se jenom mne, obt oval a volal k sob takovou osobu, jako jste vy. Chci vm, prosm, nco jinho." Soa se rychle posadila. ediv a duhov bankovky ponechan na stole se j opt zamhaly ped oima, ale kvapn od nich odvrtila tv a pozvedla ji k Lu inovi: nhle j pipadlo, e je hrozn neslu n, a zvl pro ni, dvat se na ciz penze. Utkvla pohledem na zlatm loronu Petra Petrovie, kter pidr oval levou rukou, a tm zrove i na velkm masivnm velmi krsnm prstenu s lutm kamenem, navleenm na prostednku t ruky, ale nhle odvrtila pohled i od nho, a nevdouc u , kam se m dvat, zahledla se Lu inovi pmo do o. Petr Petrovi udlal je t dstojnj pomlku ne pedtm a pak pokraoval: "Vera jsem ml nhodou ple itost prohodit nkolik mlo slov s nebohou Katrinou Ivanovnou. Ale i to mi stailo, abych poznal, e je, d-li se to tak ct, ve stavu vy inutm..." "Ano, prosm... vy inutm," pitakvala honem Soa. "Neboli prostji a srozumitelnji eeno v chorobnm." "Ano, prosm... prostji a srozumi... ano, prosm, je chor." "Dobe, prosm. Nu e tedy, veden humnnm ctnm a... a... abych tak ekl soucitem, prokzal bych j velmi rd nco prosp nho, nebo jasn vidm, e to s n spje k neblahmu konci. Zd se, e cel uboh rodina je te zvisl jen na vs." "Dovolte, rda bych se vs na nco zeptala," vstala pojednou Soa. "Vy jste j vera ril nco ct o tom, e by mohla dostat penzi? U vera mi toti kala, e pr jste j slbil, e j vym ete penzi. Je to prosm pravda?" "Nikterak, prosm, a dokonce je to v jistm ohledu nesmysl. Zmnil jsem se jen o mo nosti pechodn vpomoci vdov po zemelm ednkovi ve slu b, kdyby se ov em podailo sehnat protekci, ale v zesnul otec jak se zd nejen neodslou il potebn lta, nbr v posledn dob nebyl ve slu b vbec. Zkrtka, o jaksi nadji by se dalo skuten hovoit, ale to je nadje nadmru efemrn, proto e v tomto ppad v podstat dn nroky nestvaj, dokonce naopak... A ona u m plnou hlavu penze, hehehe! ipern panika!" "Penze, ano... Vte, je dviv a dobr, ve sv dobrot v emu v a... a... a... tak tomu rozumla. Ano, prosm... promite," ekla Soa a u zas vstvala a mla se k odchodu. "Pardon, ale je t jste m nevyslechla do konce, prosm." "Ano, prosm, nevyslechla," zakoktala Soa. "Tak se tedy je t posate, prosm." Soa se v hroznch rozpacch posadila znovu, u potet. "Kdy vidm, v jak situaci jsou ta ne astn nezletil dtka, rd bych njakm zpsobem, pokud je to v mch silch, prokzal pomoc, ov em ne vt , ne je v mch silch. Bylo by mo no napklad uspodat v jej prospch sbrku nebo tak kajc loterii nebo nco podobnho, jak to obvykle v podobnch ppadech dlaj pbuzn nebo i ciz, prost lid, kterm zle na tom, aby prokzali pomoc. Toto jsem vm tedy chtl ct. To by bylo mo n provst, prosm." "To je dobe, prosm... pnbh vm to..." koktala Soa, upen

hledc na Petra Petrovie. "Ano, to by bylo mo n... ale to a pozdji... toti dalo by se zat u dnes. Veer se sejdeme a domluvme se, polo me, abych tak ekl, zklad. Pijte ke mn kolem sedm. Doufm, e Andrej Semjonovi nm pi tom bude npomocen... Av ak... na jednu okolnost bych v t souvislosti rd pedem a dtkliv upozornil. A proto jsem vs vlastn, Sofjo Semjonovno, obt oval a volal vs sem. Toti , podle mho nzoru je nemo n, ba nebezpen dvat ty penze Katrin Ivanovn do rukou, o tom nejvmluvnji svd prv dne n smuten hostina. Akoliv v dom nen, abych tak ekl, ani krka vezdej ho chleba na ztej den... ani obuv a vbec nic, dnes se kupuje jamajsk rum a myslm dokonce madeira a... kva. V iml jsem si toho, kdy jsem prochzel. Ale ztra zase v echno dolehne na vs, a na tu posledn skvu, to je pece pmo absurdn, prosm! A proto by podle mho osobnho nzoru mla bt i sbrka uspodna tak, aby neboh vdova o penzch, abych tak ekl, nemla vbec tu en a abyste o nich vdla napklad jen vy. Ze mm pravdu?" "J nevm, prosm. To ona jen dnes takhle... to je jednou za ivot... tuze moc tou ila nm na nj vzpomenout, njak uctt jeho pamtku... ale jinak je moc rozumn, prosm. Ale jak myslte, j vm budu moc a moc... a v ichni vm budou... bh vm to, prosm... i ti sirotkov, prosm..." Soa nedopovdla a rozplakala se. "Dobe. Tak na to pamatujte, prosm. A nyn laskav pijmte ve prospch va matinky pro prvn dobu ode mne osobn obnos podle mch mo nost. Velmi nalhav si peji, aby m jmno pi tom nebylo vyslovovno. Zde prosm... proto e mm, abych tak ekl, sm starosti, nejsem ve stavu vce..." A Lu in podal Son desetirublovku, kterou pedtm peliv rozlo il. Soa ji vzala, zrudla, vyskoila, nco vykoktala a honem se louila. Petr Petrovi ji vtzn vyprovodil ke dvem. Konen vyklouzla z pokoje, rozru en a vyslen, a cel popleten se vrtila ke Katrin Ivanovn. Lebezjatnikov po cel ten vjev hned stl u okna, hned pechzel po pokoji a sna il se neru it rozmluvu. Ale jakmile Soa ode la, prudce pistoupil k Lu inovi a rozjaen mu podal ruku: "V ecko jsem sly el a v ecko jsem vidl," ekl a siln zdraznil posledn slovo. "To je u lechtil, toti chtl jsem ct, humnn! Chtl jste se vyhnout vdnosti, dobe jsem to vidl! A teba e, piznm se vm, nemohu ze zsady sympatizovat s individuln dobroinnost, proto e nejen nevymycuje zlo radikln, nbr je dokonce je t podporuje, nemohu nepiznat, e jsem hledl na v in s pot enm -- ano, ano, mn se to lb." "Ale to v ecko jsou nesmysly!" bruel Petr Petrovi trochu rozilen a njak zpytav Lebezjatnikova pozoroval. " dn nesmysly! Ukivdn a pobouen lovk, jako jste po verej m ppadu vy, a prosm, i pi tom schopn myslet na ciz ne tst, takov lovk... akoliv svm jednnm p e sociln chybu, nicmn si... zaslou uznn! Ani jsem se toho od vs, Pete Petrovii, nenadl, zvl pi va ich nzorech. Ach, ty va e nzory, jak ty vm svazuj ruce! Napklad jak se hor te pro ten verej nezdar," horlil dobrk Andrej Semjonovi, kter k Lu inovi zahoel sympatiemi. "A na vbec, na vbec potebujete tohle man elstv, tohle zkonn man elstv, vy mj u lechtil, drah Pete Petrovii! Na nezbytn potebujete v man elstv tu zkonnost? Jestli chcete, teba m zatra te, ale j jsem rd, rd, e se nepovedlo, e jste svobodn, e je t nejste docela ztracen pro lidstvo, rd... Vidte, vylil jsem si srdce!"

"Proto, e ve va em obanskm man elstv nechci nosit parohy a odchovvat ciz dti, proto potebuji zkonn man elstv," ekl Lu in, jen aby nco odpovdl. Pitom velmi soustedn o emsi uva oval. "Dti! Vy mluvte o dtech?" vzepjal se Lebezjatnikov jako vojensk k pi zatrouben polnice. "Dti -- to je otzka sociln a otzka veledle it, souhlasm, ale otzka dt bude vye ena jinak. Nkte dokonce pln odmtaj dti a vbec jakoukoliv pipomnku rodiny. O dtech si pohovome pozdji a te si povme nco o tch parozch. To je, piznm se vm, m citliv msto. Tento odporn, husarsk Pu kinv vraz nen v budoucm slovnku vbec mysliteln! A co jsou to vbec parohy! Takov omyl! Jakpak parohy? Na parohy? Takov nesmysl! Naopak, prv v obanskm man elstv dn nebudou! Parohy, to je jen pirozen dsledek ka dho zkonnho man elstv, abych tak ekl jeho korekce, protest, tak e takto nahl eny nejsou vlastn ani trochu poni ujc... A jestli e nkdy -- pipus me ten nesmysl -uzavu zkonn man elstv, tak budu mt z tch va ich obvanch paroh dokonce radost, a eknu sv en: Moje mil, doposud jsem t ml jen rd, ale te si t v m, proto e jsi dokzala protestovat! Vy se tomu smjete? To je tm, e nemte slu odhodit pedsudky! Hrome, mn je pece jasn, v em tkv jdro v eho zla, kdy lovka podvedou v zkonnm man elstv, ale to je pece jen niemn dsledek niemnho faktu, jm je pon en ten i onen. Ale kdy se nasazuj parohy veejn, jako v obanskm man elstv, pak u vlastn neexistuj, jsou ireln a vlastn ztrcej nrok na nzev parohy. Naopak, va e ena vm jen dok e, jak si vs v , proto e pedpokld, e se nepostavte na odpor jejmu tst a e jste natolik du evn vyspl, abyste se j pro jejho novho mu e nemstil. Hrome, j si tak nkdy km, e kdyby m provdali, eh, kdybych se o enil (a obansky nebo zkonn, na tom nezle ), tak bych en asi sm pivedl milence, kdyby si dlouho dnho neobstarvala: Moje mil, ekl bych j miluji t, ale navc je t chci, aby sis m tak v ila -- tady m ! Nemm pravdu, eknte?" Lu in se jeho eem pochichtval, ale celkem chladn. Ba ani pli pozorn neposlouchal. Prom lel opravdu nco jinho a i Lebezjatnikov si toho nakonec v iml. Petr Petrovi se zdl dokonce velice rozilen, nervzn si mnul ruce. Andrej Semjonovi si to v ecko pozdji uvdomil a pipomenul... II Nebylo by snadn pesn vypotat pohnutky, kter pomatenou Katrinu Ivanovnu pivedly na po etilou my lenku uspodat smuten hostinu. Skuten na ni padlo skoro deset rubl z tch vc ne dvaceti, kter vnoval Raskolnikov pvodn na Marmeladovv poheb. Mo n e Katrina Ivanovna pokldala za svou povinnost k zesnulmu "jak se slu " uctt jeho pamtku, aby v ichni njemnci a pedev m Amlie Ivanovna vdli, e "nejen nebyl hor , ale mo n mnohem lep " a e nikdo z nich nem prvo nad nm "ohrnovat nos". Mo n v ak, e pi tom hrla nejdle itj roli ona zvl tn hrdost chudch, kter pi nkterch spoleenskch zvyklostech, zvaznch pi na em zpsobu ivota pro ka dho bez vjimky, nut mnoh ubo ky, aby se vydvali z poslednch sil a utrceli posledn t ce nastdan kopjky, jen aby nebyli "hor ne jin" a aby je ti druz njak "nepomluvili". Velmi pravdpodobn bylo, e Katrin Ivanovn se zachtlo prv pi tto ple itosti a prv v t chvli, kdy si lid mohli myslet, e zstala opu tna v emi na svt, ukzat

v em tm "mizernm a odpornm njemnkm", e nejenom "dovede t a pijmat hosty", nbr e vlastn ani nebyla pro takov dl vychovna, ale e dostala vchovu v "lep m, d se ct aristokratickm plukovnickm dom" a e rostla pro jin vci, ne aby sama zametala podlahu a prala po nocch dtsk hadky. Tyto zchvaty hrdosti a je itnosti nkdy pepadaj nejchud a neju lpnutj lidi a asem se jim stvaj neodbytnou, neuti itelnou potebou. A Katrina Ivanovna mimoto nepatila k u lpnutm; okolnosti ji mohly nadobro ubt, ale u lpnout ji mravn, toti zakiknout a podrobit si ji nsilm nebylo mo n. Navc o n Sonka darmo nekala, e se j mate rozum. S plnou jistotou se to sice je t tvrdit nedalo, ale v posledn dob, cel posledn rok, vytrpla jej uboh hlava pli , ne aby to nezanechalo njak nsledky. A jak tvrd lkai, pokroil stupe tuberkulzy tak asto pispv k poruchm rozumovch funkc. O vnech v mno nm sle a v mnoha druzch ani o madeie nemohla bt e, to bylo pehnan, ale pesto bylo co pt. Byla vodka, rum a lisabonsk, v ecko t nejhor kvality, ale zato v ecko v dostatenm mno stv. Z jdel byla mimo smuten rozinkovou ka i dal ti nebo tyi (mezi jinm i lvance), v echna z kuchyn Amlie Ivanovny, a mimoto byly pichystny hned dva samovary, nebo se pedpokldalo, e po obd se bude pt aj a pun. Nkupy vedla sama Katrina Ivanovna za pomoci jednoho z njemnk, jakhosi ubohho Polka, kter ml bhvpro pronajat podnjem u pan Lippevechzelov a kter se okam it Katrin Ivanovn nabdl, e j bude dlat poslka, a bhal cel pedchoz den a cel dopoledne, div se nepetrhl, s vyplazenm jazykem, a jak se zdlo, zejmna na tom si dval nejvc zle et. S ka dou malikost bhal za Katrinou Ivanovnou a pibhl ji dokonce hledat a do tr nice, neustle ji tituloval "pani chorun " a konen se j zprotivil tak, e ho mla po krk, akoliv zprvu kala, e bez toho "ochotnho a velkodu nho" lovka by byla ztracen. Ale to u byl povahov rys Katriny Ivanovny: vymalovat prvnho, kdo se j namanul do cesty, honem honem nejlep mi a nejvraznj mi barvami a vychvlit ho tak, a to je trapn, pimyslet si k jeho chvle v elijak okolnosti, kter vbec nikdy nebyly, naprosto upmn a bezelstn sama uvit v jejich existenci, a pak se najednou a narz zklamat a zpra it, zhanobit a vyrazit ze dve lovka, jemu se je t ped nkolika hodinami doslova klanla. Byla od prody vesel a sn enliv, rda se zasmla, ale ze samho ne tst a ustavin smly ji pmo posedla touha, aby v ichni ili ve shod a radosti a neopov ili se t jinak, tak e ji ka d sebemen ivotn disharmonie a ka d sebemen nezdar okam it div nerozzuily a za vteinku po nejvzletnj ch nadjch a fantazich zanala proklnat osud, niit v ecko a tskat v m, co j pi lo do ruky, a bt hlavou o ze. Stejn nhle a zhadn stoupla u Katriny Ivanovny neobyejn v cen a v nosti i Amlie Ivanovna, asi jedin ve spojitosti se smuten hostinou a s tm, e Amlie Ivanovna se s velkm zpalem rozhodla pispt vydatnou hivnou pi jej pprav: vzala na sebe pravu tabule vetn ubrus, ndob a ostatnho a nabdla svou kuchyni pro ppravu jdel. J tak dala Katrina Ivanovna plnou moc a v dve se na ni spolehla, kdy odchzela na hbitov. A skuten, v ecko bylo pichystno vc ne uspokojiv: stl byl kupodivu prosten pomrn ist, ndob, pbory, sklenky, pohrky i e, vypjen od rznch njemnk, byly rznch tvar i velikost, ale v ecko bylo k urit hodin v podku na mst a Amlie Ivanovna u vdom, e sp n zastala svj kol, uvtala Katrinu Ivanovnu po pohbu dokonce s jistou pchou, nastrojen v epci s

novmi smutenmi stuhami a v ernch atech. Tato pcha, akoliv oprvnn, Katrinu Ivanovnu bhvpro rozladila: Doista jako bychom bez Amlie Ivanovny nedokzali upravit tabuli! A rozladil ji i epec s novmi stuhami: Snad si ta hloup Nmka nakonec je t nemysl, e jako pan domc prokzala bhvjakou milost ubohm njemnkm, kdy jim tro ku pomohla? Milost! To bych si vyprosila! To u tatnka, plukovnka a mlem guberntora, se prostral stl kolikrt pro tyicet osob a njakou Amlii Ivanovnu nebo lpe eeno Ludvigovnu by tam nepustili ani do kuchyn... Nicmn Katrina Ivanovna si tyto sv pocity zatm radji nechala pro sebe, akoliv se v duchu rozhodla, e bude nutn Amlii Ivanovnu je t dnes usadit a odkzat ji do patinch mez, nebo je t zvedne nos bhvjak vysoko; zatm k n byla jen chladn. A je t jedna nepjemnost pispla svm dlem k podr dnosti Katriny Ivanovny: pohbu se toti ze v ech pozvanch njemnk mimo Polka, kter pi v em je t stail zabhnout i na hbitov, tm nikdo nezastnil; zato ke smuten hostin pi li ti nejbezvznamnj a nejchud , leckte dokonce v hor ch atech ne jindy, jako njak chtra. V ichni star a slu nj jako naschvl, jako by si ekli, chybli. Nepi el napklad Petr Petrovi Lu in, snad nejdle itj ze v ech njemnk, a zatm u vera staila Katrina Ivanovna napovdat v em na svt, toti Amlii Ivanovn, Poljece, Son i Polkovi, e je to nesmrn u lechtil a velkomysln lovk s ohromnmi styky a majetkem, star ptel jejho prvnho mu e pijman v dom jejho otce, a pr j pislbil, e vynalo v echno sil, aby j vymohl vysokou penzi. Pitom musme podotknout, e i kdy se Katrina Ivanovna nkdy chlubila cizmi styky a ciz zmo nost, dlala to bez jakhokoliv osobnho zjmu a beze stopy prospchstv, naprosto nezi tn, tak kajc z dobrho srdce, vhradn proto, e j dlalo pot en chvlit a dlat vychvalovan je t vzcnj mi. A stejn jako Lu in, nepi el ani "ten odporn padouch Lebezjatnikov", asi e "si z nho vzal pklad". "Ten si m o sob zrovna co myslet! Pozvali jsme ho jen z milosti, jen proto, e bydl s Petrem Petroviem v jedn mstnosti a je jeho znm, tak e nm bylo trapn ho nezvat." Nepi la tak jist lep dma se svou dcerou, "pezrlou starou pannou", kter sice u Amlie Ivanovny bydlely sotva trnct dn, ale nkolikrt u si st ovaly na rmus a kik u Marmeladovovch, zejmna kdy se nebo tk vracel opil dom, jak u se mezitm Katrina Ivanovna ov em dovdla, a to od nikoho jinho ne opt od Amlie Ivanovny, kter v hdce s Katrinou Ivanovnou krom hrozeb, e vy ene celou rodinu, vykikovala, se j hrdlo stailo, e obt uj "slu n njemnky, kterm nesahaj ani po kolena". Katrina Ivanovna si te naschvl pedsevzala, e pozve onu dmu i jej dceru, jim pr "nesah ani po kolena" a kter ji pi nhodnch setknch doposud pov en pehl ely, aby pr vdly, jak se jinde "vysoce u lechtile sm l a bez z ti ct a zve" a aby ob vidly, e Katrina Ivanovna nen zvykl na takov pomry. To v ecko jim chtla pi hostin vytmavit i s tm, e nebo tk jej tatnek se mlem stal guberntorem, a zrove jim chtla dt nenpadn na srozumnou, e nemly dn dvod, aby se, kdykoli ji potkaly, dvaly jinam, a e to bylo nevslovn nejapn. Nepi el ani tlust podplukovnk (ve skutenosti vyslou il tbn kapitn), ale vysvtlilo se, e se u od verej ho rna "sotva dr na nohou". Zkrtka a dobe, pi li jen: Polek, dle jist mrav zamlkl podednek v za pinnm fraku, uhrovit a protivn pchnouc, dle njak hluch a skoro pln slep staeek, kdysi ednk na njakm po tovnm ad, jemu kdosi od nepamti a neznmo pro platil byt u Amlie

Ivanovny. Pi el tak jeden opil vyslou il poruk, vlastn zsobovac ednk, asn neslu n a hlasit se smjc, a "pova te", bez vesty! Kdosi dal zasedl hned za stl, dokonce ani se pozdravil s Katrinou Ivanovnou, a konen njak individuum, kter nemlo ani co na sebe, pi lo v upanu, ale to u byla takov do nebe volajc neslu nost, e ho Amlie Ivanovna a Polek spolenm silm jak tak vystrnadili. Polek si ostatn pivedl je t dva dal Polky, kte u Amlie Ivanovny nikdy nebydleli a kter v byt je t nikdy nikdo nevidl. To v ecko Katrinu Ivanovnu krajn podr dilo. "Tak pro koho jsme vlastn dlali v echny ty ppravy?" I dti, aby se vy etilo msto, neposadili ke stolu, kter beztoho zabral celou svtnici, ale prosteli jim v zadnm koutku na truhle a ob malik posadili na stoliku, kde to Poljeka, jako velk, dostala za kol se o n starat, krmit je a utrat jim "jako lep m dtem" nosky. Zkrtka, Katrina Ivanovna, a chtla i nechtla, musela pijmout hosty se zdraznnou dstojnost, ba pov en. Nkter zmila zvl psnm pohledem a zvysoka vyzvala shrom dn, aby zasedli k tabuli. A proto e si bhvpro umanula, e za v echny chybjc odpovd Amlie Ivanovna, zaala se k n nhle chovat svrchovan nedbale, a to Amlie Ivanovna ov em ihned zpozorovala a byla tm nesmrn dotena. Takov zatek nevstil dobr konec. Ale pece jen se usadili. Raskolnikov ve el skoro souasn s lidmi, kte se vraceli ze hbitova. Katrina Ivanovna mla z jeho pchodu nesmrnou radost, za prv proto, e to byl jedin "vzdlan host" z cel spolenosti, a "jak znmo, za dva roky m na zdej univerzit pevzt profesorskou stolici", a za druh proto, e se j neprodlen uctiv omluvil, e se pes nejlep vli nemohl zastnit pohbu. Proto se na nho pmo vrhla, usadila ho za stl po sv lev ruce (po prav zasedla Amlie Ivanovna), a pesto e se neustle znepokojovala a starala, aby byly pokrmy sprvn rozn eny a aby se dostalo na v ecky, pesto e ji trpil ka el, kter ji co chvli umloval a dusil, a jak se zdlo, v tch dvou dnech byl zvl tvrdo jn, neustle se k Raskolnikovovi otela a polo eptem mu horliv vylvala v echny city, kter se v n nastdaly, a v echno sv spravedliv rozhoen nad nevydaenou smuten hostinou; rozhorlen se v ak pitom asto stdalo s nejveselej m, nejupmnj m smchem, k nmu ji nutili shrom dn host, pedev m v ak sama pan domc. "To v echno m na svdom tahle vrna! Jist vte, koho myslm... Ano ji, tuhletu!" kvala mu na domc. "Jen se na ni podvejte, jak vyvaluje oi, tu , e mluvme o n, ale nerozum, div j oi z dlk nevylezou. Sva jedna, hahaha! Eheheh! A na tady vystavuje ten svj epec! Eheheh! V iml jste si, jak se div nepetrhne, aby si v ichni mysleli, e nad nmi dr ochrannou ruku a e mi prokazuje bhvjakou poctu, kdy tu sed. Jako slu nou enskou jsem ji prosila, aby sezvala podn lidi, hlavn nebo tkovy znm, a podvejte se, koho mi sem pivedla! Njak tatrmany! Hastro e! Kouknte se na tohohle se zanednm obliejem: njak dvounoh pprka! A tihle Polkov... hahaha! Eheheh! Nikdo, vbec nikdo je tu jakt iv nevidl, ani j jsem je jak iva nevidla, tak mi eknte, co tu pohledvaj? Sed vedle sebe jako na had. Hej, pane!" houkla znenadn na jednoho z nich. "Vzal jste si lvance? Vezmte si je t! A pijte pece pivo, jen pijte! Vodku nechcete? Helete, jak vyskoil, jak se klan, podvejte se, podvejte se, jsou to njac chudci hladov! To nic, jen a se najed. Aspo nedlaj rmus, jenom... jenom se opravdu bojm o stbrn l iky pan domc!... Amlie

Ivanovno!" oslovila ji nhle skoro hlasit. "Jestli vm nhodou ukradnou va e l iky, tak vm za n nerum, na to vs upozoruju pedem! Hehehe!" zahlaholila a znova se otoila na Raskolnikova, dvajc mu posunky najevo, jakou m ze svho kousku radost. "Nechpe, pod je t nic nechpe! Sed s otevenou hubou, podvejte se -- sva, uinn sva, opentlen sek, hehehe!" Ale smch se u zas zmnil v nesnesiteln ka el, kter ji dr el snad pt minut. Na kapesnku zstala krvav skvrna, na ele j vyrazil pot. Mlky ukzala krev Raskolnikovovi, a sotva jak tak pookla, hned mu zas zaala neobyejn horliv, s hocmi tvemi eptat: "Vidte, povila jsem ji, d se ct, velmi deliktnm kolem, aby pozvala onu dmu i jej dceru, vte snad o kom mluvm? Bylo teba provst to nadmru taktnm zpsobem a jednat velmi ikovn, ale ona to provedla tak, e ta pivandroval husa, ta nafouknut nula, ta nicotn venkovanka, jen proto, e je njak vdova po majorovi a pijela adonit o penzi a istit kliky u v elijakch ad, jen proto e si v ptapadesti letech barv vlasy, e se pudruje a erven si tve (to pece v ka d)... e tahle nula nejen nerila pijt, ale dokonce ani nevzkzala, e se omlouv, kdy u nemohla pijt, jak pi takovch ple itostech vy aduj ta nejzkladnj pravidla slu nho chovn! A nechpu, pro nepi el ani Petr Petrovi! A kde vz Soa? Kam se podla? Tady je konen! Kdepak jsi byla, Soo? Prosm t, jak to, e jsi o otcov pohbu tak nepesn! Rodione Romanyi, pus te ji vedle sebe. Tady je tv msto, Sonko... ber si podle libosti. Huspeninu si vezmi, ta je lep . Hned pinesou lvance. Dostaly dti tak? Poljeko, mte tam v echno? Eheheh! No dobe. Chovej se slu n, Leo, a ty, Koljo, nech ty no ky na pokoji, se, jak sed dobe vychovan dti. Co k , Sonko?" Sonka j honem vyizovala Lu inovu, a to co nejhlasitji, aby to v ichni sly eli, a pou vala pi tom tch nejvybranj ch kompliment odposlouchanch od Petra Petrovie a je t po vlastnm zpsobu pikr lench. Dodala, e ji Lu in prosil, aby nezapomnla vydit, e neprodlen pijde, jak jen bude moci, a pohovo si s n o jejch zle itostech o samot a domluv se s n o tom, co by se dalo v budoucnu udlat a podniknout a podobn a podobn. Soa vdla, e to Katrinu Ivanovnu usm a uklidn, e bude polichocena a hlavn uspokojena ve sv hrdosti. Posadila se vedle Raskolnikova, kdy ho kvapn pozdravila a zb n se na nj podvala. Ale nadle se po celou dobu jako by vyhbala jeho pohledu i ple itosti s nm mluvit. Zdla se dokonce njak roztr it, akoliv visela na Katrin Ivanovn oima a etla j z tve jej pn. Ani ona, ani Katrina Ivanovna nebyly ve smutench atech, dn toti nemly: Soa mla njak tmavohnd, kde to Katrina Ivanovna sv jedin pltn aty, tmav s prou ky. Zprva o Petru Petrovii psobila jako balzm. Katrina Ivanovna v n vyslechla Sou a stejn se poptala, jak se Petru Petroviovi vede. Ale u vzpt skoro nahlas po eptala Raskolnikovovi, e by se tak v en a serizn pn, jako je Petr Petrovi, jist podivil, kdyby se dostal do takov "neobyejn spolenosti", i kdy je jejich rodin tak oddn a byl to star ptel jejho tatnka. "A tm vc jsem vdna vm, Rodione Romanyi, e jste nepohrdl mm poho tnm ani v takovmhle prosted," dodala skoro nahlas. "Ostatn vm, e jen va e mimodn ptelstv k mmu nebohmu zesnulmu man elovi vs pimlo, abyste dostl svmu slovu." Pak se je t jednou hrd a dstojn rozhldla po svch hostech a nhle se nadmru starostliv a hlasit zeptala hluchho staeka,

nechce-li je t kousek peen a jestli u ochutnal lisabonskho. Staeek neodpovdl a dlouho nemohl pochopit, na je tzn, akoliv soused do nho zaali pro legraci ouchat. S otevenmi sty se rozhl el po ostatnch a tm jen zvy oval v eobecnou veselost. "To je ale hup! Jen se na nj podvejte! Propak ho sem vbec pithli? Pokud jde o Petra Petrovie, na toho jsem v dycky spolhala," pokraovala Katrina Ivanovna k Raskolnikovovi. "Ten je ov em docela jin..." adresovala oste a hlasit Amlii Ivanovn a probodla ji tak psnm pohledem, e domc cel schlpla, "docela jin ne ty na e vyfintn ma kary, kter by u tatnka a u maminky nesmly ani do kuchyn a kterm by mj nebo tk mu prokzal est, a jakou, kdyby je snad pi sv nekonen dobrot pijal." "To tedy ano, prosm, pihnul si rd, truk, to bylo jeho!" vybreptl nhle vyslou il zsobovatel, kter prv vyzunkl dvanctou sklnku vodky. "Nebo tk mu ml skuten tuhle slabstku a v ichni o n vte," vyjela si na nj jako litice Katrina Ivanovna, "ale byl to hodn a poctiv lovk, kter ml svou rodinu rd, kter si j v il. Nane tst ten dobrk pli vil v elijakm prostop nkm, bh sm v, s km v m nepil, s takovmi, kte mu nesahali ani po kotnky! Pedstavte si, Rodione Romanovii, e mu na li v kapse pernkovho kohoutka: vracel se opil do nmoty, ale na dcka nezapomnl." "Ko-hout-ka? Rila jste ct ko-hout-ka?" povykoval pan zsobovatel. Katrina Ivanovna ho neuznala za hodna odpovdi. Nad msi se zamyslela a vzdychla. "Vy si asi myslte zrovna tak jako ostatn, e jsem na nj byla pespli psn," svovala dle Raskolnikovovi. "Ale zdaleka ne! V il si m, tuze a tuze si m v il! Ml dobr srdce! A nkdy mi ho bylo tolik lto! Kolikrt, kdy tak sedl v koutku a dval se na mne, kolikrt mi ho najednou bylo lto a byla bych mu rda ukzala trochu n nosti, ale v dycky jsem si ekla: Bude k nmu n n, a on se ti zase opije! Jen tou psnost jsem ho dr ela na uzd." "Tak, tak, bejvvalo, e se rvaly paesy z hlavy, bejvvalo astokrt," zaskehotal opt zsobovatel a obrtil do sebe dal sklenku vodky. "Nkter hlupky nesta krkat za vlasy, na ty by platilo leda tak pometlo. A nemyslm tm nebo tka!" odsekla zsobovateli Katrina Ivanovna. Rud skvrny na jejch tvch planuly stle vce, prsa se j prudce dmula. Je t chvli, a mohla vypuknout hdka. Mnoz se pochechtvali, mnoz se tm zejm bavili. Zaali zsobovatele po uchovat, cosi mu eptali. Bylo jasn, e je proti sob chtj po tvat. "A-a-a pkn prosm, kohopak jste to tento," spustil opt zsobovatel, "kohopak jste si to... milostiv rila... vzt na pa kl... Ale co-o, u nebudu-u! Blbost! Vdova! Vdovika! Odpou tm... Nehraju!" A znova si lokl vodky. Raskolnikov mlel a s odporem to poslouchal. Jen aby se neeklo, zdvoile ochutnval z jdel, kter mu co chvli nakldala na tal Katrina Ivanovna, nechtl ji urazit. asto upral pohled na Sou. Ale Soa byla stle neklidnj , i ona tu ila, e hostina neskon dobe, a s obavami pozorovala vzrstajc podr dn Katriny Ivanovny. Mimo jin vdla, e hlavn pinou, pro se ob venkovsk dmy tak pezrav zachovaly k pozvn Katriny Ivanovny, byla ona, Soa. Sly ela pmo z st Amlie Ivanovny, e matku pozvn dokonce urazilo a e se

ohradila otzkou: "Jak bych mohla posadit svou dceru vedle takov dvky?" Soa tu ila, e u se to Katrina Ivanovna njak dovdla, a ur ka na n, na Son, byla pro Katrinu Ivanovnu t ne ur ka jej vlastn osoby, jejch dt, jejho tatnka, zkrtka, byla to ur ka smrteln, a Soa vdla, e Katrina Ivanovna se te u neuklidn, "dokud tm ma karm neuk e, e ob jsou..." atd. atd. Nkdo jako naschvl poslal z druhho konce stolu Son tal a na nm z ernho chleba vymodelovan dv srdce protknut pem. Katrina Ivanovna zrudla a okam it hlasit poznamenala pes stl, e ten, kdo to poslal, je samozejm "opil osel", kde to Amlie Ivanovna, kter tak tu ila patn konce a zrove byla do hloubi du e dotena pezravm chovnm Katriny Ivanovny, chtla pozvednout nepjemnou nladu stolovnk a ov em se pitom i udlat hezkou v jejich och, a tak zaala nhle z nieho nic vyprvt, e jeden jej znm, jaksi "Karl z lkrny", jel v noci dro kou a "dro k ho chtl zabt, ale Karl velice, velice prosila, aby ho nezabjela, a plakala se sepjat rukama, a tolik se bla, div mu strachy srdko nepuklo". Katrina Ivanovna se sice usmla, ale hned mla pohotov poznmku, e Amlie Ivanovna by nemla rusky vyprvt anekdoty. Tu se Amlie Ivanovna urazila je t vc a namtla, e jej "Vater aus Berlin byla moc a moc v en pn a pod strkala ruce do kapes". Katrina Ivanovna, kterou nikdo nikdy nemusel pobzet, se neudr ela a vybuchla takovm smchem, e Amlii Ivanovn u dochzela trplivost a sotva se pemhala. "Vidte ji, svu!" eptala hned zas Katrina Ivanovna skoro vesele Raskolnikovovi. "Chtla ct, e ml pod ruce v kapsch, a dopadlo to tak, e lezl jinm do kapes, eheheh! A v iml jste si, Rodione Romanovii, jedn star pravdy, e ti petrohrad t cizinci, toti hlavn Nmci, co se k nm bhvodkud hrnou, jsou v ichni hloupj ne my! Jen eknte sm, copak nkdo m e vyprvt, e ,Karl z lkrny div strachy srdko nepukala' a e (usmrkanec jeden!) msto aby dro ke svzal, se sepjat rukama velice plakala a prosila. Ach ta treperenda! A je t si mysl, e to je stra n dojmav, a netu , jak je pitom! Podle mho je ten opil zsobovatel mnohem rozumnj , pinejmen m nezastr, e je o rala a e propil posledn petku rozumu, ale tihle se v ichni tv tak dstojn a v n! Vidte ji, jak vyvaluje oi. ep se! ep! Hahaha! Eheheh!" Rozjaenou Katrinu Ivanovnu ihned napadlo mno stv v elijakch podrobnost a z nieho nic zaala o tom, e a si vybh penzi, urit oteve ve svm rodnm mst T... penziont pro lechtick dcerky. Tohle Katrina Ivanovna Raskolnikovovi je t nevyprvla a tak se okam it nadchla pro adu velmi lkavch podrobnost. Nikdo nepostehl, jak se j nhle octl v rukou onen "estn diplom", o nm se Raskolnikovovi zmnil u nebo tk Marmeladov, kdy mu v krm vykldal, e jeho man elka Katrina Ivanovna na zvrenm verku stavu tanila s lem "ped guberntorem a jinmi osobnostmi". Tento diplom ml nyn zejm dokzat, e m Katrina Ivanovna prvo na penzi, hlavn v ak byl v zloze proto, aby srazil hebnek "tm dvma vyfintnm ma karm", kdyby ppadn pijaly pozvn, a aby jim vmluvn dosvdil, e Katrina Ivanovna pochz z velmi dobr, "ba d se ct aristokratick rodiny, je dcera plukovnka a rozhodn si nikterak nezad ped ledajakmi avanturistkami, s ktermi se v posledn dob roztrhl pytel". Diplom ihned koloval mezi opilmi hosty a Katrina Ivanovna tomu nebrnila, proto e skuten hlsal en toutes lettres (l), e je dcera dvornho rady a ryte, a tedy vskutku div ne plukovnick dcera. Katrina Ivanovna v rozohnn hned zaala podrobn lit budouc ndhern a klidn ivobytko

v T...; mluvila o profesorech gymnzia, kter pizve k vyuovn ve svm penziont, o jistm ctihodnm staekovi, Francouzi Mengaux, kter uil francouz tin u Katrinu Ivanovnu v stavu a kter te trv posledn lta v T... a jist k n za velmi pijateln plat pjde. Nakonec do lo i na Sou, "kter pr odjede do T... s Katrinou Ivanovnou a bude j tam v estrann npomocn". Ale to u nkdo na druhm konci stolu vyprskl. Katrina Ivanovna na to sice nejdve reagovala tak, jako by chichotn na konci stolu pezrav ignorovala, ale vzpt mysln zeslila hlas a nad en zaala vychvalovat nepochybn schopnosti Sofji Semjonovny bt jej pomocnic, "jej tichou a trplivou povahu, jej obtavost, u lechtilost a vzdlanost" a pitom Sou pohladila po tvice a pak se zvedla ze idle a dvakrt ji vele polbila. Soa se zardla a Katrina Ivanovna se nhle rozplakala a hned dodala na svou vlastn adresu, e je "takov hloup husa, e jej nervy u nic nevydr a e by se mlo pomalu konit, a proto e u je dojedeno, tak by se ml podat aj". V t e chvli se v ak Amlie Ivanovna, asn doten tm, e se za celou dobu vbec nedostala ke slovu a e na ni dokonce nikdo nedb, znenadn odhodlala k poslednmu zoufalmu pokusu a se skrvanou kyselost se osmlila obrtit se na Katrinu Ivanovnu s neobyejn konkrtn a hlubokomyslnou poznmkou, e v tom svm penziont bude muset zejmna dbt, aby dvky mly ist prdlo (die Wsche), a e tak "urit musela mt jedna dobr dma (die Dame), aby dobe opatroval prdlo" a za druh "aby v ecky mlad dfka neetla potajmu dn romn". Katrina Ivanovna, kter byla doopravdy rozilen a velmi unaven a mla u smuten hostiny nad hlavu, ihned Amlii Ivanovn "odsekla", e "mele nesmysly" a niemu nerozum, e starost o die Wsche je vc stavn dozorkyn a nikoliv editelky lep ho penziontu a e pokud jde o etbu romn, je to u prost neslchan a tedy si vypro uje, aby mlela. Amlie Ivanovna se rozilila a kousav poznamenala, e to "myslel dob e", e to "myslel moc a moc dob e" a e j "za byt u dfno neplatil dn Geld". Katrina Ivanovna ji okam it "usadila" a ekla j, e l e, (1) Do psmenky (franc.). kdy tvrd, e "to myslel dob e", proto e pece vera, kdy nebo tk je t le el na stole, ji trpila kvli bytu. Amlie Ivanovna na to velmi logicky poznamenala, e "ty dmy nep ijt, proto e ty dmy slu n dmy a nemohou p ijt k neslu n dma". Katrina Ivanovna j obratem "vytmavila", e je pindra, a tak m e mlo mluvit o tom, kdo je lep . To Amlie Ivanovna nemohla strpt a u vysvtlovala, e jej "Vater aus Berlin byla moc a moc v en pn, a po d strkala ruce do kapes a po d dlala takhle: puf, puf!", a aby svho Vatera vypodobnila jaksepat, vyskoila ze idle, strila si ob ruce do kapes, nafoukla tve a zaala vypou tt z st jaksi neurit zvuky podobn puf-puf za hlasitho smchu v ech njemnk, kte ctili blzkou bouku, a proto Amlii Ivanovnu schvln popichovali. Ale to u bylo na Katrinu Ivanovnu pli , a proto okam it a tak, e to v ichni mohli sly et, "odplila", e Amlie Ivanovna mo n dnho Vatera nemla a e je obyejn petrohradsk opil Finka a pedtm beztoho nkde dlala kuchaku a mo n e je t nco hor ho. Amlie Ivanovna zrudla jako rak a zapi tla, e to sp Katrina Ivanovna "neml vbec dn Vater, ale e ona ml Vater aus Berlin, co nosila takov dlouh zstra a po d dlala: puf, puf, puf!" Katrina Ivanovna opovr liv podotkla, e jej pvod v ichni znaj a e tady v tom diplomu je to ern na blm, e

jej otec byl plukovnk, kde to otec Amlie Ivanovny (jestli ov em vbec njakho otce mla) pr byl nejsp njak petrohradsk Fin a prodval mlko, ale nejpravdpodobnj pr je, e vbec dnho otce nemla, proto e pr se doposud vbec nev, jak se Amlie Ivanovna jmenuje po otci, jestli Ivanovna nebo Ludvigovna. To Amlii Ivanovnu rozbsnilo, zaala tlouct pst do stolu a jeet, e je Amal-Ivan, a dn Ludvigovna, a e jej Vater "volat Johann a byl Burgmeister", kde to otec Katriny Ivanovny pr "fbec nikdy nebt Burgmeister". Katrina Ivanovna vstala a psnm a zdnliv klidnm hlasem (akoliv byla bl jako kda a pervan oddechovala) ji upozornila, e opov -li se je t teba jen jedinkrt "pirovnat svho ubohho fotka k jejmu tatnkovi, tak j vlastnorun strhne z hlavy ten jej epec a rozdupe j ho". Amlie Ivanovna po tch slovech zaala pobhat po svtnici jako frie a jeela, jako kdy ji na no e bere, e je tu domc a e se Katrina Ivanovna "okam it musela vysthovala"; pak se bhvpro vrhla ke stolu a zaala sbrat stbrn l iky. Strhl se rmus a poprask, dti se rozplakaly. Soa vyskoila a chtla zadr et Katrinu Ivanovnu, ale kdy Amlie Ivanovna nhle vykikla cosi o lut legitimaci, Katrina Ivanovna Sou odstrila a hnala se po Amlii Ivanovn, aby svou hrozbu stran epce neprodlen promnila v in. V t chvli se otevely dvee a na prahu svtnice se nhle objevil Petr Petrovi Lu in. Stl a psnm, pozornm pohledem se rozhl el po ptomnch. Katrina Ivanovna se k nmu rozbhla. III "Pete Petrovii!" kiela. "Zastate se m aspo vy! Vysvtlete tady t hloup huse, e si takhle nesm dovolovat k slu n dm, kterou potkalo ne tst. e na to jsou zkony... po enu to a ke generlnmu guberntorovi... Zodpov si to... Rozpomete se na pohostinnost mho otce a zastate se tch sirotk!" "Dovolte, milostiv... Dovolte, dovolte, milostiv," ohrazoval se Lu in, "va eho pana otce, jak sama vte, jsem nikdy neml tu est znt... dovolte, milostiv!" (Kdosi se hlasit zasml.) "A nemnm se, prosm, plst do va ich ustavinch rozep s Amli Ivanovnou... Mm zde sm co vydit... Musm neprodlen mluvit s va nevlastn dcerou Sofjou... Ivanovnou... Jmenuje se tak pece? Pus te m, prosm!" A Lu in proklouzl kolem Katriny Ivanovny a zamil do protj ho kouta, kde byla Soa. Katrina Ivanovna zstala stt jako zasa en bleskem. Za nic nemohla pochopit, jak se Petr Petrovi m e neznat k pohostinnosti jejho tatnka. Kdy u si pohostinnost jednou vymyslela, sama v ni sklopevn vila. Ohromil ji i edn, such, a dokonce jakoby opovr liv vhr n tn Petra Petrovie. A i v ichni ostatn po jeho pchodu poznenhlu utichali. Krom toho, e tento "edn a v n" mu se pespli li il od ostatnch host, bylo zejm, e ho tam pivd nco dle itho, e ho ke vstupu do takov spolenosti mohla pimt jen njak mimodn pina a e se tedy co nevidt nco stane, nco strhne. Raskolnikov, kter stl vedle Soni, ustoupil z cesty, ale Lu in si ho patrn vbec nev iml. Po chvli se ve dvech objevil i Lebezjatnikov; do svtnice neve el, i on v ak, zejm na cosi velmi zvdav a msi udiven, jen poslouchal, ale jak se zdlo, dlouho nemohl nic pochopit. "Promite, e mo n ru m, ale vc je, prosm, v n," upozornil Lu in jakoby v eobecn a ani nkoho pmo oslovoval. "Jsem dokonce rd, e jsou zde svdci. Amlie Ivanovno, sna n vs

prosm, abyste jako pan v tomto byt vnovala pozornost mmu nsledujcmu rozhovoru se Sofjou Ivanovnou. Sofjo Ivanovno," pokraoval a pmo oslovil velmi udivenou a u naped vyd enou Sou, "z mho stolu v pokoji mho ptele Andreje Semjonovie Lebezjatnikova zmizela vzpt po va nv tv storublov bankovka, kter byla mm majetkem. Jestli e njakm zpsobem vte a eknete nm, kam se bankovka podla, pak vm dvm sv estn slovo a beru si za svdky v echny ptomn, e tm bude pro mne cel zle itost vyzena. V opanm ppad v ak budu nucen k velmi v nm krokm a pak... ponesete dsledky sama, prosm!" Ve svtnici se rozhostilo hrobov ticho. Ztichly dokonce i plac dti. Smrteln bled Soa hledla na Lu ina neschopna slova. Zdlo se, e pod je t nic nechpe. Trvalo to drahnou chvli. "Tak jak tedy, prosm?" probodval ji Lu in pohledem. "Nevm... O niem nevm..." vypravila ze sebe konen slabm hlasem. "Ne? Nevte?" opil Lu in a okam ik je t vykval. "Rozmyslete si to, mademoiselle," zaal pak psn, ale stle jako by j domlouval, "rozva te si to, jsem ochoten poskytnout vm je t as na rozmy lenou. Rate vzt na vdom, prosm, e kdybych si nebyl docela jist, pak bych se pi svch zku enostech jist neodv il oteven vs naknout, nebo z takovho pmho a veejnho, ale l ivho nebo dokonce jen kivho obvinn bych se v jistm smyslu musel sm zodpovdat. To je mi, prosm, dobe znmo. Dnes rno jsem si pro vlastn potebu rozmnil nkolik ptiprocentnch cennch papr v nominln stce ti tisce rubl. Vkaz mm v nprsn ta ce. Kdy jsem pi el dom, zaal jsem, jak mi m e dosvdit Andrej Semjonovi, penze pepotvat, a kdy jsem odpotal dva tisce ti sta rubl, schoval jsem je do nprsn ta ky a nprsn ta ku jsem ulo il do postrann kapsy kabtu. Na stole zstalo asi pt set rubl, z toho ti storublov bankovky. V t chvli jste pi la vy (na m pozvn) a po celou nv tvu jste byla neobyejn nervzn, dokonce jste tikrt uprosted rozhovoru vstala a honem jste pospchala pry, akoliv na e jednn je t nebylo u konce. Andrej Semjonovi to v ecko m e dosvdit. Doufm, e ani vy sama, mademoiselle, nepopete a potvrdte, e jsem pro vs prve poslal Andreje Semjonovie vhradn proto, abych s vmi promluvil o neut en a zoufal situaci va pbuzn Katriny Ivanovny (k n jsem nemohl pijt na smuten hostinu) a o tom, e by bylo u iten uspodat v jej prospch njakou sbrku, loterii nebo podobn. Dkovala jste mi, a to dokonce se slzami v och (lm v ecko pesn tak, jak se to udlo, abych vm to za prv pipomnl, a za druh, abych vm dokzal, e mi nevypadla z pamti ani nejmen podrobnost). Pak jsem vzal ze stolu desetirublovou bankovku a daroval jsem vm ji jako svj osobn pspvek a jako prvn nejnutnj pomoc va pbuzn. Andrej Semjonovi to v ecko vidl. Pak jsem vs doprovodil ke dvem, stle rozilenou jako pedtm, a kdy jsem osaml s Andrejem Semjonoviem, asi deset minut jsem s nm hovoil. Andrej Semjonovi pak ode el a j jsem znova zasedl ke stolu, na nm le ely penze, abych je spotal a ulo il zvl , jak jsem ml v myslu ji pedtm. K mmu pekvapen v ak jedna storublov bankovka chybla. A te laskav uva te: podezvat Andreje Semjonovie pece v dnm ppad nemohu, nco takovho se stydm vbec pedpokldat. Pi potn jsem se tak nemohl splst, proto e tsn ped va m pchodem jsem uzavel vkaz a stka souhlasila. Uznejte sama, e kdy jsem si pipomnl, jak jste byla zmatena a jak jste pospchala s odchodem i jak jste po njakou dobu dr ela ruce na stole, a kdy

jsem konen vzal v vahu va e spoleensk postaven a s nm spojen nvyky, byl jsem tak kajc s hrzou a doslova proti sv vli nucen dospt k podezen, jist krutmu, ale oprvnnmu, prosm! Dodvm a znovu zdrazuji, e si pes svou sklopevnou jistotu uvdomuji, e tmto naenm podstupuji urit riziko. Av ak jak vidte, nenechal jsem to jen tak, ozval jsem se a hned vm eknu, co m k tomu dohnalo, milostiv: jen a jen ern nevdk! Jak e? Zavolm si vs k sob v zjmu va ne astn pbuzn a odevzdm vm svj skromn pspvek deseti rubl, a vy se mi za to hned na mst, hned vzpt odvdte takovm inem! Ne, prosm, to u pestv v echno! Za to se vm mus dostat ponauen. Rozmyslete si to tedy, a nejen to -- jako v upmn ptel vs prosm (nebo lep ho ptele v tto chvli nem ete mt), vzpamatujte se! Jinak budu neprosn! Tak co, prosm?" "Nic jsem vm nevzala," za eptala s hrzou Soa. "Dal jste mi deset rubl, tumte." Soa vythla z kapsy kapesnk, rozvzala uzlk, vyala desetirublovku a podvala ji Lu inovi. "K tm sto rublm se tedy nepiznvte?" prohlsil vytav a dtkliv, ale bankovku nepijal. Soa se rozhldla po ptomnch. V ichni mli tak dsiv psn, posm n a nenvistiv tve! Podvala se na Raskolnikova... stl u zdi se zk enma rukama a upral na ni planouc pohled. "Panebo e!" zapla Soa. "Amlie Ivanovno, budeme muset uvdomit policii, a proto vs uctiv prosm, abyste zatm poslala pro domovnka," ekl ti e a skoro vldn Lu in. "Gott der barmherzige! (1) J dob e vdl, e krst!" sprskla ruce Amlie Ivanovna. ------------(1) Milosrdn Bo e! (nm.). "Vdla jste to?" chytil se toho Lu in. "To znamen, e u dve jste mla aspo njak dvod se to dom let. Prosm vs, Amlie Ivanovno, abyste si pamatovala, co jste ekla, ostatn, mm na to svdky." Kolem nhle zaali jeden pes druhho halasit. V ichni se probrali ze strnut. "Ta-a-ak!" vzpamatovala se Katrina Ivanovna a s kikem se oboila na Lu ina. "Tak! Vy ji vinte z krde e? Na i Sou? Vy niemov!" Piskoila k Son a keovit ji sevela vyzblmi pa emi. "Soo! es od nho brala tch deset rubl! Holka hloup! Uka ! Hned uka tu desetirublovku, tak!" Vy kubla Son bankovku, zmakala ji a prudce ji mr tila Lu inovi do tve. Paprov kulika ho zashla do oka a odrazila se na zem. Amlie Ivanovna po penzch okam it skoila. Petr Petrovi se rozzlobil. "Zadr te tu lenou enu!" vykikl. Zatm se ve dvech vedle Lebezjatnikova objevilo nkolik dal ch tv a mezi nimi vykukovaly i ob venkovsk dmy. "Co e! lenou? J e jsem len? Hlupku!" zajeela Katrina Ivanovna. "Ty sm jsi blzen, hnidopich a niema! Soa, Soa mu bude brt penze! Soa pr je zlodjka! Sp ti sama je t d, ty hlupku! " A Katrina Ivanovna se hystericky rozesmla. "Vidte toho hlupka?" pobhala sem tam a ukazovala na Lu ina. "Tak! A ty taky?" v imla si domc. "Ty taky dosvduje , e Soa krst, ty niemn prusk ku noho v krinoln! Vy jedni! Vy jedni! Ale ona pece od t doby nevy la ze svtnice, a jak se od tebe, ty niemo, vrtila, hned pisedla tady k Rodionovi Romanoviovi!... Prohledejte ji! Kdy se odtud nehnula, mus mt ty penze u sebe!

Tak hledej, hledej, hledej! Ale jestli nenajde , milku, tak se t ! K carovi, a k carovi gosudarovi milostivmu pobhnu, na kolena ped nm padnu, hned te, je t dnes. Jsem sirotek! Pust m k nmu! Mysl , e nepust? Omyl, dostanu se tam! Do-sta-nu! Potal jsi s tm, e je tak mrn, co? Na to jsi spolhal? Ale zato j jsem, holenku, divok! Sklapne ti! Tak hledej! Hledej, hledej, tak u hledej!!!" A v zuivosti Lu inem cloumala a thla ho k Son. "Jsem ochoten a tak si to zodpovm... ale kro te se, milostiv, kro te se! A pli dobe vidm, e jste v r i!... Tohle... tohle... pokejte," koktal Lu in, "to se m dlat v ptomnosti policie, prosm... akoliv tady je ostatn dostatek svdk... Jsem ochoten, prosm... Ale pro mu e se to rozhodn nehod... vzhledem k pohlav... Snad s pomoc Amlie Ivanovny... Akoliv, takhle to nen sprvn... Copak to takhle jde?" "Co na tom! A si ji prohled, kdo chce!" kiela Katrina Ivanovna. "Soo, obra ped nimi kapsy! Tak, tak! Podvej se, netvore, e je przdn, byl tam jen kapesnk, vid , kapsa je przdn! A druh kapsa, koukej! Vid ! Vid !" A Katrina Ivanovna sp vytrhla, ne obrtila na ruby jednu Soninu kapsu po druh. Ale ze druh, prav kapsy, nhle vyletl paprek, opsal ve vzduchu oblouk a dopadl Lu inovi k nohm. V ichni to vidli a mnoz vykikli. Petr Petrovi se sklonil, zvedl paprek dvma prsty ze zem a pede v emi jej rozlo il. Byla to na osminku slo en storublov bankovka. Petr Petrovi opsal rukou kruh a ukzal bankovku v em ptomnm. "Zlodjko! Ven z moje byt! Policaj, policaj!" vskala Amlie Ivanovna. "Do Sibie je vyhnala! Ven!" Na v ech stranch se ozvaly vkiky. Raskolnikov mlel, s pohledem stle upenm na Sou, a jen tu a tam se rychle podval na Lu ina. Soa stla bez hnut, jako by o sob nevdla: nebyla skoro ani udivena. Nhle se j nahrnula krev do tve; vykikla a zakryla si obliej rukama. "Ne, j to neudlala! J nic nevzala! J o niem nevm!" zapla srdceryvn a vrhla se ke Katrin Ivanovn. Ta ji objala a pevn k sob pitiskla, jako by ji chtla vlastn hrud za ttit pede v emi. "Soo! Soo! J tomu nevm! Vid , e tomu nevm!" kiela (pesto e v ecko bylo tak zejm) a hkala ji v rukou jako dcko, zasypvala ji polibky, chytala ji za ruce a v niv j je lbala. "Ty e bys nco ukradla! To jsou ale hloup lid! Panebo e! Jste hlupci, hlupci!" kiela na v echny. "Vy pece nemte zdn, ani zdn, jak to je srdce, jak to je dve! Ona bude nkomu nco brt, ona! Sp si svlkne sv posledn aty a prod je, sp bude chodit bosa a v ecko d vm, bude-li to teba, takov je! V dy i tu lutou legitimaci dostala proto, e moje dti umraly hladem, prodala se kvli nm!... Ach nebo tku, nebo tku! Ach nebo tku, nebo tku! Vid ? Vid to? Pkn smuten hostina! Bo e mj! Zastate se j pece nkdo, co v ichni stojte? Rodione Romanovii! Pro se j neujmete? Copak tomu taky vte? Ani za jej malek nestojte, v ichni jak jste tady, v ichni! Bo e! Ustr se nad n konen!" Nek neboh nemocn a opu tn Katriny Ivanovny na ptomn zejm siln zapsobil. V t vyzbl souchotinsk tvi zkiven bolest, v tch vyprahlch rtech, na nich zaschla krev, v tom chraptivm drsajcm hlase, v tom usedavm, skoro dtskm pli, v tom dvivm, dtskm a zrove zoufalm pn o zastn bylo tolik dojmavosti, tolik utrpen, e v em, jak se zdlo, bylo ne astnice lto. Alespo Lu in ji okam it politoval.

"Milostiv! Ale milostiv!" vyr el proctn. "S vmi pece nem ta vc nic spolenho! Nikdo se neodv obvinit vs z myslu nebo ze spoluasti, tm sp e, e jste j sama obrtila kapsu a krde objevila: jist jste nic netu ila. A rd, ze srdce rd se slituji, jestli e, abych tak ekl, k tomu dohnala i Sofju Semjonovnu bda, ale propak jste se, mademoiselle, nechtla piznat? Bla jste se ostudy? Byl to prvn krok? Nebo jste u nevdla kudy kam? Chpu vs, dobe vs chpu, prosm... Ale napak se pou tt do takovchhle vc? Pnov!" oslovil ptomn. "Pnov. Ze soucitu, a abych tak ekl, z hlubok asti jsem ochoten odpustit i nyn, pesto e jsem zde byl ur en. Nech je vm, mademoiselle, ta dne n ostuda ponauemm pro budoucnost," obrtil se k Son, "a od dal ho upou tm, tm je to pro mne vyzeno. Dost u !" Lu in kosem pohldl na Raskolnikova. Jejich pohledy se setkaly. Raskolnikovv planouc pohled ho spaloval. Ale Katrina Ivanovna, jak se zdlo, nic z toho nesly ela -- objmala a lbala Sou jako smysl zbaven. Tak dti chytaly Sou rukama ze v ech stran a Poljeka, kter ostatn dost dobe nechpala, o vlastn jde, se pmo rozplvala v slzch, usedav tkala a schovvala svou hezounkou, plem napuchlou tviku na Sonin rameni. "Takov podlost!" ozvalo se nhle hlasit ode dve. Petr Petrovi se kvapn ohldl. "Takov podlost!" opakoval Lebezjatnikov a dval se mu upen do o. Petr Petrovi sebou pmo trhl. To neu lo nikomu. (Dodaten se na to rozpomnali.) Lebezjatnikov vkroil do svtnice. "A je t jste se opov il dovolvat se mho svdectv?" ekl, pistupuje k Petrovi Petrovii. "Co to znamen, Andreji Semjonovii? Co tm chcete ct?" koktal Lu in. "To znamen, e jste... nactiutrha, to tm chci ct!" chrlil ohniv Lebezjatnikov a psn na nho hledl svma m ouravma okama. Byl stra n rozilen. Raskolnikov ho pmo hltal pohledem, jako by lapal a v il ka d jeho slovo. Znovu v ichni zmlkli. Lu in, zvl v prvn chvli, skoro ztratil hlavu. "Co to..." koktal. "Co je vm? Jste pi smyslech?" "Jsem pln pi smyslech, prosm, ale vy jste... darebk! Takov podlost! Sly el jsem v ecko a naschvl jsem vykval, abych pochopil, o b , proto e, piznm se, je t te z toho nejsem moudr... Nepochopm, pro jste to v ecko provedl!" "No, copak jsem provedl! Pestate u mluvit v tch nesmyslnch hdankch! Nebo jste opil?" "To vy, niemo, mo n pijete, ale j ne! Ani vodky se nikdy nenapiju, proto e to je proti mm zsadm! Pedstavte si, e on sm, on sm vlastnorun dal tu storublovku Sofje Semjonovn, vidl jsem to, dosvdm to, mohu to odpishnout! On, on sm!" uji oval Lebezjatnikov v echny i ka dho zvl . "Copak jste se pomtl, vy cucku?" vypskl Lu in. "Sama pece, jak tu ped vmi stoj, tady pede v emi potvrdila, e ode mne krom tch deseti rubl nic nedostala. Tak jak jsem j je mohl dt?" "J to vidl, j to vidl!" uji oval horliv Lebezjatnikov. "A teba je to proti mmu pesvden, jsem to ochoten ped soudem odpishnout na cokoliv, proto e jsem vidl na vlastn oi, jak jste j tch sto rubl tajn podstril! Jenom e j, blzen, myslel, e jste to udlal z dobrho srdce! Kdy jste se s n ve dvech louil, tak jste j, jak se otoila, jednou rukou tiskl ruku a druhou, levou, jste j tajn vstril do kapsy bankovku. Vidl jsem to, jasn jsem to vidl!" Lu in zbledl.

"Co l ete!" vyjel si na nj oste. "A jak jste mohl od okna rozeznat, e to byla bankovka? Nco se vm zdlo... beztoho jste poloslep. Mluvte z cesty!" "Ne, nic se mi nezdlo! Stl jsem sice daleko, ale dobe, moc dobe jsem v echno vidl, a teba e od okna skuten nen snadn rozeznat bankovku, to mte pravdu, vdl jsem shodou okolnost velmi pesn, e to je prv storublovka, proto e kdy jste dval Sofje Semjonovn desetirublovku, vzal jste, jak jsem vidl, souasn ze stolu i storublovku (vidl jsem to, proto e jsem v t chvli stl blzko a proto e m to rzem pivedlo na jistou my lenku, ml jsem na pamti, e schovvte v ruce bankovku). Slo il jste ji a celou dobu jste ji svral v dlani. Na chvli jsem na to opt zapomnl, ale kdy jste se zvedal, pendal jste si ji z prav ruky do lev a div jste ji pitom neupustil; tm jste mi bankovku znova pipomnl, proto e m opt napadlo, e chcete, abych nevdl, prokzat dobrodin. M ete si pedstavit, jak pozorn jsem se dval, a tak jsem skuten spatil, jak se vm podailo strit j bankovku do kapsy. Vidl jsem to, na vlastn oi jsem to vidl, mohu to odpishnout!" Lebezjatnikov se div nezalkl. Ze v ech stran se rozlhaly rzn, vt inou u asl vkiky; nkter v ak vyznvaly i hroziv. Lid se shlukli kolem Lu ina. Katrina Ivanovna piskoila k Lebezjatnikovovi. "Andreji Semjonovii! Mlila jsem se ve vs! Zastate se j! Jedin vy se o ni berete! Je to sirota, sm bh vs seslal! Zlat Andreji Semjonovii!" A Katrina Ivanovna, st vdouc, co dl, ped nm padla na kolena. "Nesmysly!" zaval rozvzteklen Lu in. "Melete sam nesmysly, v en. Zapomnl, pipomnl, zapomnl, co to m znamenat! Vy tvrdte, e jsem j bankovku podstril? A pro? Co bych z toho ml? Copak mm j spolenho s takovou..." "Pro? Prv z toho nejsem sm moudr, ale km holou skutenost, to je nade v echnu pochybnost. Natolik se je t nemlm, vy niemn, zloinn love, abych si nepamatoval, e mi to hned tam zaalo vrtat hlavou, u v t chvli, kdy jsem vm dkoval a kdy jsem vm tiskl ruku. Pro jste j vlastn podstril ty penze tajn? Ano, pro prv tajn? Opravdu jen proto, e jste to chtl utajit pede mnou, proto e jste vdl, e mm opan nzory a odmtm soukromou dobroinnost, kter nen s to nco radikln vye it? Nu, dospl jsem k pesvden, e se skuten ostchte rozdvat pede mnou tak velk penze, a mimoto, kal jsem si, ji chce mo n pekvapit, chce, aby u asla, a najde v kapse celou storublovku. (Proto e nkte dobrodinci, jak vm, nramn rdi takhle rozmazvaj svou dobroinnost.) Tak jsem si ekl, e mo n chcete vyzkou et, jestli pijde podkovat, a penze najde! A konen, e se chcete vyhnout dkm, e prost, no, jak se to k, aby nevdla pravice... nebo jak je to... zkrtka tak njak... Napadlo m toho zkrtka hodn, a jsem si ekl, e to v echno je t rozv m, ale pesto jsem pokldal za beztaktn prozrazovat vm, e znm va e tajemstv. Av ak zrove m tak napadlo, e Sofja Semjonovna ty penze mo n ztrat, dv ne je objev, a proto jsem se rozhodl, e sem zajdu, zavolm si ji a povm j, e m v kapse sto rubl. Ale cestou jsem je t za el do pokoje ke Kobyljatnikovovm, abych jim zanesl Obecn zvry pozitivn metody a zejmna jim doporuil lnek Pideritv (a vlastn tak Wagnerv); pak pijdu sem, a tady se dj takov vci! Jen eknte, mohl bych, mohl bych takto uva ovat a pemtat, kdybych byl pedtm skuten nevidl, e jste j stril do kapsy storublovku?" Kdy Andrej Semjonovi korunoval sv mnohomluvn vahy takovm logickm zvrem, byl hrozn zmo en a na tvi se mu dokonce

perlil pot. Neuml se bohu el jak se pat vyjadovat rusky (ani ov em ovldal njak jin jazyk) a tak se svm advoktskm vstupem pln vyerpal, a dokonce jako by po nm pohubl. Jeho e v ak pesto velmi zapsobila. Mluvil tak ohniv a tak pesvdiv, e mu zejm v ichni uvili. Lu in ctil, e to s nm je patn. "Co je mi po tom, e vs napadly njak hloup otzky?" vybuchl. "To nen dn dkaz! To v echno m e bt pouh vplod va fantazie, ano prosm! J vm zas km, e l ete, v en pane! L ete a pomlouvte m, proto e jste proti mn zaujat, ano, zlobte se na mne, proto e jsem nesouhlasil s va imi volnomy lenkskmi a bezbo nmi socilnmi nvrhy, to je to cel!" Ale tento manvr Petrovi Petroviovi neprospl. Naopak, ze v ech stran mu odpovdlo nespokojen mruen. "Tak ty takhle!" vybuchl Lebezjatnikov. "L e ! Jen zavolej policii a j to odpishnu! Jen jedno mi nejde do hlavy -- pro ses odhodlal k takov podlosti! Ach uboh, nzk love!" "J vm vysvtlm, pro se odhodlal k t podlosti, a bude-li teba, tak to odpishnu!" promluvil konen pevnm hlasem Raskolnikov a vystoupil kupedu. Navenek byl pevn a klidn. V em stail pouh pohled na nho, a pochopili, e skuten v, o vlastn jde, a e rozuzlen na sebe nenech dlouho ekat. "Te u je mi v echno docela jasn," pokraoval Raskolnikov u pmo k Lebezjatnikovovi. "Hned od zatku cel thle afry jsem ml podezen, e jde o njakou hanebnou intriku. To podezen jsem pojal proto, e mn, jedin mn, jsou znmy nkter zvl tn okolnosti, o nich nyn povm v em a kter v ecko vysvtl! A vy, Andreji Semjonovii, jste mi svm cennm svdectvm pomohl, abych celou tu vc uvidl v pravm svtle. Prosm vs v echny o pozornost. Tenhle pn," ukzal na Lu ina, "se nedvno uchzel o jednu dvku, a to o mou sestru, Avdo ju Romanovnu Raskolnikovovou, ale po pjezdu do Petrohradu se se mnou pedevrem pi na em prvnm setkn nepohodl a j ho vykzal ze svho bytu, na to mm dva svdky. Tenhle lovk sr nenvist... Pedevrem jsem je t nevdl, e tady bydl s vmi, Andreji Semjonovii, a e tedy tho dne, kdy jsme se pohdali, to znamen tak pedevrem, byl svdkem toho, jak jsem dal jako ptel zesnulho pana Marmeladova jeho man elce Katrin Ivanovn nco penz na vypraven pohbu. Neprodlen poslal m matce dopis a oznmil j, e jsem dal v echny sv penze ne Katrin Ivanovn, nbr Sofje Semjonovn, a souasn se nejhnusnj mi slovy vyjadoval o... o povaze Sofji Semjonovny, toti udlal nar ku na rz mch styk se Sofjou Semjonovnou. Jist chpete, e to v ecko m mlo rozkmotit s matkou a sestrou, namluvit jim, e hanebn vyhazuji jejich posledn penze, jimi m podporuj. Vera veer jsem v matin i sestin ptomnosti uvedl vci na pravou mru a dokzal jsem, e jsem penze dal Katrin Ivanovn na poheb, a nikoliv Sofje Semjonovn a e jsem Sofju Semjonovnu pedevrem je t vbec neznal a dosud s n slovo nepromluvil. Pitom jsem dodal, e on, cel Petr Petrovi Lu in, i se v emi svmi tituly nestoj ani za malek Sofji Semjonovny, o kter tak odporn mluv. A na jeho otzku, zda bych dokonce Sofju Semjonovnu neposadil vedle sv sestry, jsem odpovdl, e jsem to u tho dne rno udlal. Rozzloben, e matku ani sestru jeho pomluvy se mnou nerozkmotily, zaal na ns chrlit sam neodpustiteln drzosti. Tak do lo k pln roztr ce a on se musel klidit. To v ecko se zbhlo vera veer. A te, prosm vs, dejte zvl dobr pozor: kdyby se mu dnes bylo podailo dokzat, e

Sofja Semjonovna je zlodjka, byl by tm pedn pesvdil mou sestru a mou matku, e jeho podezen bylo vcelku opodstatnn, e se na mne oprvnn rozhoil pro mou opov livost stavt narove sestru a Sofju Semjonovnu a e tedy, kdy m napadal, vlastn chrnil est m sestry a sv nevsty. Zkrtka, tm v m m mohl znova zneptelit s rodinou a pinejmen m ov em doufal, e si ji znovu naklon. A to ani nemluvm o tom, e se tm chtl pomstt i mn, proto e dvodn pedpokld, e mi na cti a tst Sofji Semjonovny velmi zle . Tak takov byly jeho plny! Takhle to v ecko vidm j! To je prav dvod v eho a jin nem e bt!" Tak nebo skoro tak uzavel Raskolnikov svou e, asto peru ovanou vkiky ptomnch, naslouchajcch mimochodem velmi pozorn. Ale Raskolnikova nic nezarazilo a proslovil celou e strohm, klidnm. pesnm, jasnm a pevnm tnem. Jeho ostr hlas a pdn tn i jeho psn vraz zapsobily velmi pesvdiv. "Ano, ano, tak je to!" pitakal nad en Lebezjatnikov. "Jist je to tak, proto e se m vslovn zeptal, hned jak k nm Sofja Semjonovna ve la, jestli jste pi el, jestli jsem vs nevidl mezi hosty Katriny Ivanovny. Zavolal si m kvli tomu k oknu a tam se m na to nenpadn zeptal. Ml tedy velk zjem na tom, abyste tady byl! Ano, ano, je to pesn tak!" Lu in mlel a opovr liv se usmval. Nicmn byl velmi bled. Zdlo se, e uva uje, jak by zachrnil situaci. Nejradji by byl asi beze slova ode el, ale to u bylo v t chvli skoro nemo n; znamenalo to pmo piznat oprvnnost v ech proti nmu vznesench obvinn i to, e skuten chtl oernit Sofju Semjonovnu. Mimoto mu v tom brnila spolenost, kde u beztak v ichni mli trochu v hlav a nyn se nadmru rozohnili. Zsobovatel, teba e celkem nechpal, o jde, povykoval ze v ech nejvc a navrhoval kroky pro Lu ina velmi nepjemn. Ale byli tu i stzliv lid, kte se se li a sebhli ze v ech pokoj. V ichni ti Polci byli hrozn rozkohoutn a neustle na nho kieli "pan ledajku" a drmolili je t njak dal polsk hrozby. Soa napjat poslouchala, ale tak jako by dobe nechpala a jako by se probrala z mrkot. Hlavn v ak nespou tla oi z Raskolnikova, ctila, e v nm je cel jej spsa. Katrina Ivanovna t ce, spav oddechovala a zdlo se, e je u konce svch sil. Nejhloupji ze v ech, s rozevenmi sty, stla Amlie Ivanovna, kter nepochopila ani zbla. Vidla jen, e to s Petrem Petroviem dopad jaksi patn. Raskolnikov se je t do adoval slova, ale u ho nenechali domluvit a v ichni se s kikem drali k Lu inovi, zloeili mu a splali. Ale Petr Petrovi se nezalekl. Poznal. e pokus obvinit Sou alostn ztroskotal, a proto se utekl k oteven drzosti. "Dovolte, panstvo, dovolte! Netlate se, nechte m projt! " hovoil, prodraje se mezi lidmi. "A bute tak laskav, nevyhro ujte mi, uji uji vs, e to mte marn, j mm pro strach udlno, naopak, vy se budete zodpovdat, panstvo, e jste nsilm kryli trestn in! Zlodjka byla vc ne usvdena a j ji budu sthat, prosm. U soudu nejsou tak zaslepen... tam nejsou opil a neuv dvma zjevnm neznabohm, buim a volnomy lenkm, kte m vin z osobn msty, ale zatm se k n ve sv hlouposti piznvaj sami... Tak prosm, dovolte!" "A u vs ve svm pokoji nevidm! Vysthujte se laskav, mezi nmi je konec! Kdy si jen pomyslm, jakou jsem si s nm dal prci, jak jsem mu v ecko vysvtloval... celch trnct dn!" "J vm pece kal, e se odsthuji, Andreji Semjonovii, je t jste m zdr oval. Te u dodvm jen, e jste tupec. Peji vm, abyste si vylil mozek a sv poloslep oi. Tak prosm, dovolte, panstvo!"

Prodral se mezi lidmi. Zsobovateli v ak bylo proti mysli, e z toho vyjde jen tak s nadvkami -- popadl ze stolu sklenici, rozphl se a hodil ji po Lu inovi, trefil v ak pmo Amlii Ivanovnu. Zapi tla a zsobovatel, kter ztratil pi rozmachu rovnovhu, se t ce svalil pod stl. Lu in ode el do svho pokoje a za pl hodiny u po nm nebylo v dom stopy. Soa pi sv bzliv povaze vdla u pedtm, e ji lze zniit snz ne kohokoliv jinho, a ur et ji mohl beztrestn kdekdo. Pesto si v ak a do posledn chvle myslela, e se njak pece jen vyvaruje nebezpe -- opatrnost, mrnost, pokorou ped v m a ped ka dm. Jej zklamn bylo nesmrn t k. Jist byla s to trpliv a skoro bez reptn snst cokoliv, dokonce i toto. Ale v prvn chvli byla pmo zdrcena. Pesto e zvtzila a byla ospravedlnna, kdy se vzpamatovala z prvnho leknut a z prvnho ohromen a kdy v ecko jasn pochopila a uv ila, sevelo se j srdce muivou bezmoc a trpkost. Upadla do hysterickho stavu. Nakonec to u pro ni bylo nesnesiteln, prudce se prodrala ven a b ela dom. Bylo to skoro vzpt po Lu inov odchodu. Tak Amlie Ivanovna, kdy ji za hlasitho smchu ptomnch zashla sklenice, nemohla strpt, aby za nkoho vyjdala horkou ka i, a tak se oboila na Katrinu Ivanovnu, kter pipisovala v echnu vinu: "Pry z moje byt! Hned! Mar !" A pitom se spala na v ecko, co j pi lo do ruky z vc Katriny Ivanovny, a hzela to na podlahu. Katrina Ivanovna, i tak u docela ubit a skoro v mrkotch, udchan a zsinal, vyskoila z postele (na kterou zmo en klesla) a vrhla se na Amlii Ivanovnu. Ale zpas byl pli nerovn. Amlie Ivanovna ji odhodila jako prko. "Co e! Nesta j ty bezectn pomluvy, ta dra se spe je t i na mne! Co e! V den pohbu mho mu e, kdy jsem ji pohostila, m vyhn na ulici s mmi sirotami! Kampak se podju!" pla a usedav, zajkav plakala uboh ena. "Bo e na nebesch!" vykikla nhle a zablskla oima. "Copak na svt nen dn spravedlnost? Koho se m zastat, kdy ne ns, sirotk! Ale uvidme! Je t jsou soudy, je t je prvo, v ak j je najdu! A hned, v ak uvid , ty bezbo n stvro! Poljeko, ohldej tu dti, j pijdu! ekejte na m teba na ulici! Uvidme, jestli je na svt njak prvo!" Ovinula si kolem hlavy zelen jemn tek, o nm se ve svm vyprvn zmnil nebo tk Marmeladov, protlaila se zmatenm shlukem opilch njemnk, kte se pod je t tsnili ve svtnici, a s plem a nkem vybhla na ulici, veden neuritou pedstavou, e se kdesi hned a neprodlen, stj co stj dom e spravedlnosti. Poljeka se ustra en skrila s obma dtmi v kout na truhle, objmala je, cel se tsla a ekala, a se matka vrt. Amlie Ivanovna pobhala po svtnici, pi tla, lamentovala, hzela na zem v ecko, co j padlo do ruky, a rmusila. Njemnci hulkali jeden pes druhho -- jedni se je t dohadovali o tom, co se prv zbhlo, druz se peli a nadvali si, tet spustili pse... Te do lo i na mne!" pomyslel si Raskolnikov. "Nu, Sofjo Semjonovno, uvidme, jak budete mluvit te!" A ode el za Soou do jejho bytu. IV Raskolnikov Sou horliv a iv obhajoval proti Lu inovi, pesto e sm nosil v du i tolik vlastn hrzy a trzn. Ale po muivch rannch pro itcch se pmo ochotn chopil ple itosti

vystdat sv dojmy, kter u nemohl dle sn et, nemluv ani o tom, jak velk a vel ml osobn zjem, aby Sou obhjil. Mimoto stle myslel na nadchzejc setkn s n a chvlemi jm byl stra n zneklidovn: v dy j musel ct, kdo zabil Lizavetu, a tu il stra liv utrpen a pmo je od sebe rukama odstrkoval. A to jeho vyzvav: "Tak jak budete mluvit te, Sofjo Semjonovno?", kter v duchu pronesl, kdy odchzel od Katriny Ivanovny, pramenilo zejm je t z njakho chvilkovho rozjaen, z triumfln nlady po vtzstv nad Lu inem. Ale odehrla se s nm podivn zmna. Ne do el ke Kapernaumovm, dolehla na nho nhl malomyslnost a strach. Pede dvemi se nerozhodn zastavil a polo il si podivnou otzku: "Je vbec nutn kat, kdo zabil Lizavetu?" Byla to podivn otzka, proto e souasn ctil, e to nejen nem e nect, nbr nen s to ten okam ik ani na njak as oddlit. Prozatm sm nevdl, pro nem e; zatm to jen ctil, a toto trzniv vdom nemohoucnosti jakkoliv se vzept ho skoro zniilo. Aby u nemusel na nic myslet a aby se nemusel dle trpit, kvapn otevel dvee a od prahu se podval na Sou. Sedla lokty open o stolek a zakrvala si obliej dlanmi, ale jakmile Raskolnikova spatila, rychle se zvedla a pokroila mu v strety, jako by ho oekvala. "Co by se mnou bylo, nebt vs!" eptala mu rychle, kdy se se li uprosted svtnice. Zejm se nemohla dokat, kdy u mu to bude moci ct. Proto na nho tak ekala. Raskolnikov do el a ke stolu a usedl na idli, ze kter Soa vstala. Stla dva kroky ped nm, tak jako vera. "Co to kte, Soo?" ekl, a nhle ctil, e se mu chvje hlas. "Jednalo se pece hlavn o ,spoleenskou situaci a pbuzn jevy'. Pochopila jste to prve?" Zatvila se zmuen. "Jenom se mnou nemluvte jako vera!" peru ila ho. "Nezanejte zas, prosm vs! U tak je dost trpen..." A honem se usmla, pln strachu, e se ho ta vitka mo n dotkne. "Udlala jsem hloupost, e jsem odtamtud ode la. Co se tam dje? Chtla jsem se tam vrtit, ale pod jsem myslela, e... pijdete vy..." Povdl j, e je Amlie Ivanovna vyhn z bytu a e se Katrina Ivanovna nkam rozbhla "hledat spravedlnost". "Ach Bo e mj!" trhla sebou Soa. "Pojte tam honem..." A u brala pl tek. "Pod stejn psnika!" vybuchl popudliv Raskolnikov. "Pod myslte jen na n! Pobute chvilku se mnou!" "Ale co... Katrina Ivanovna?" "Nebojte se, Katrinu Ivanovnu nepropasete, zajde k vm jist sama, kdy u vybhla z domu," dodal nabruen. "Kdyby vs nezastihla, je t by vm dvala vinu..." Soa v trznivm du evnm boji usedla na idli. Raskolnikov mlky hledl do zem a cosi prom lel. "Dejme tomu, e Lu in dnes nechtl," vzhldl konen k Son. "Ale co kdyby byl chtl anebo kdyby se mu to bylo njak hodilo? Byl by vs pece dostal za m e, kdybych u toho nhodou nebyl j a Lebezjatnikov! Co kte, Soo?" "Ano," ekla slabm hlasem. "Ano!" potvrdila je t jednou neptomn a neklidn. "Ale copak se nemohlo snadno stt, e bych nepi el? A Lebezjatnikov se tam naskytl vbec iroirou nhodou!" Soa mlela. "Ale co by se stalo, kdybyste musela do vzen? Vzpomnte si, co

jsem kal vera?" Ani na to neodpovdla. Raskolnikov vykval. "A j myslel, e zase spustte: nemluvte tak, pestate!" zasml se Raskolnikov, ale njak keovit. "Copak budeme pod mlet?" zeptal se po chvli. "Musme pece o nem mluvit! Zvl by m zajmalo, jak byste te vye ila jeden problm, jak k Lebezjatnikov." Zdlo se, e se zan mst. "Skuten, myslm to docela v n. Pedstavte si, Soo, e byste znala v echny Lu inovy plny u naped, e byste vdla (docela bezpen), e by pln zniily Katrinu Ivanovnu i dti a vs ndavkem (km ndavkem, proto e vm, e sebe si necente vbec). Poljeku tak... proto e by ji stihl v dl. Tak tedy, kdybyste najednou celou tu vc mla rozhodnout vy sama: m-li t on, nebo oni, to znamen, m-li t Lu in a pchat niemnosti, nebo m-li Katrina Ivanovna zemt. Jak byste rozhodla? Kdo z nich m umt? Sly te, ptm se vs!" Soa se na nho podvala s obavou: v t nejist, dlouhmi oklikami k emusi smujc ei j zaznlo cosi zvl tnho. "Jako bych tu ila, e se m na nco takovho zeptte," upela na nho zkoumav pohled. "A si, to nevad. Ale jak byste tedy rozhodla?" "Propak se ptte na nco, k emu nikdy nem e dojt?" namtla. "Tak tedy a radji Lu in ije a p e niemnosti! Nebo jste se ani tohle neodv ila rozhodnout?" "Copak mohu znt bo prozetelnost? Pro se vbec ptte na vci, na kter se nikdo nikoho nem e ptt? K emu takovhle zbyten otzky? Jakpak by to vbec mohlo zviset na m vli? A kdopak mi najednou dal prvo rozhodovat, kdo m t a kdo ne?" "To se v, jakmile do toho zamchte bo prozetelnost, tak u radji nemluvit," zabruel kysele Raskolnikov. "eknte rad i rovnou, co chcete!" zvolala usou en Soa. "U zas nkam mte... Copak jste pi el jen proto, abyste m trpil?" U se neovldla a nhle se usedav rozplakala. Raskolnikov se na ni ponue dval. Ubhlo asi pt minut. "M docela pravdu, Soo," ekl poslze ti e. Nhle byl jako vymnn, z jeho ei zmizel strojen ton a nemohoucn nabubel tn. I hlas mu nhle trochu zjihl. "Vera jsem ti pece sm ekl, e nepijdu prosit za odpu tn, ale div jsem te nezaal zrovna tm, abys mi odpustila... To kvli sob jsem mluvil o Lu inovi a o prozetelnosti... To j prosil za odpu tn, Soo!" Chtl se usmt, ale jeho mdl smv vyjadoval jen nemohoucnost a zmatek. Svsil hlavu a zakryl si tve dlanmi. A nhle mu projel srdcem podivn a neekan pocit jaksi krut nenvisti k Son. Jako by byl tm pocitem sm pekvapen a polekn, rychle k n vzhldl a zpytav se na ni podval, setkal se v ak s jejm znepokojenm a trzniv ustaranm pohledem; byla v nm lska; jeho nenvist zmizela jako pelud. Zmlil se, spletl si jeden cit s druhm. To jen znamenalo, e ona chvle nade la. Znova si zakryl tv dlanmi a hluboko svsil hlavu. Nhle zbledl, vstal ze idle, podval se na Sou a bez jedinho slova bezmy lenkovit pesedl na jej postel. Silou pro itku mu ta chvle asn pipomnala okam ik, kdy stl za staenou a u dr el sekyru vyvlknutou z poutka a ctil, e u "nesm ztratit ani okam ik". "Co je vm?" zeptala se skomrav Soa. Nebyl mocen slova. Tak si to piznn ani ve snu nepedstavoval a sm nechpal, co se to s nm dje. Pomalu k nmu pistoupila, sedla si na postel vedle nho a ekala nespou tjc z nho oi. Srdce j bu ilo a umdlvalo. Bylo to nesnesiteln: obrtil k n

mrtvoln zsinalou tv, rty se mu bezmocn kroutily a marn chtly nco vyslovit. Son se sevelo srdce hrzou. "Co je vm?" zeptala se znova a maliko od nho odsedla. "Nic Soo. Nemj strach... Hlouposti! Opravdu, kdy se to tak vezme, jsou to hlouposti," koktal, ale zdlo se, e sp blouzn a nev, co k. "Pro jen jsem pi el trpit zrovna tebe?" dodal nhle a zadval se na ni. "Opravdu. Pro? Tu otzku si kladu pod, Soo..." Mo n e si ped tvrthodinou tu otzku skuten kladl, te to v ak ekl docela nazdabh, ani vdl, co k, s pocitem, e ho zimnin mraz po celm tle. "Bo e, vy se tak trpte!" ekla soucitn, uprajc na iroce rozeven oi. "Hlouposti!... Posly , Soo," nhle se bhvpro mdle a nemohoucn usml, jen na vteinku, "vzpomn si je t, co jsem ti chtl vera ct?" Soa rozechvn ekala. "Kdy jsem odchzel, ekl jsem ti, e se s tebou mo n loum nav dy, ale jestli dnes je t pijdu, e ti povm... kdo zabil Lizavetu." Soa se nhle zaala tst. "Tak jsem ti to tedy pi el povdt." "Vera jste to tedy myslel doopravdy..." za eptala t ce. "Ale jak to vte?" zeptala se honem, jako by se nhle vzpamatovala. Dech se j t ce dral z prsou. Bledla stle vce. "Prost to vm." Neodpovdla hned. "Na el jste ho snad?" zeptala se pak nesmle. "Ne, nena el." "Tak jak o tom m ete vdt?" jkla opt sotva sly iteln po nov dlouh odmlce. Obrtil se k n a spoinul na n probodvajcm pohledem. "Hdej," ekl opt s tm kivm a nemohoucm smvem. Jejm tlem probhl keovit zchvv. "Ale propak... propak m tak... stra te?" zakoktala, usmvajc se jako dt. "To znamen, e jsem jeho dobr ptel... kdy to vm," pokraoval Raskolnikov a stle z n nespou tl oi, jako by u neml slu odvrtit je jinam. "Vm, e Lizavetu... zabt nechtl... Zabil ji... nerad... chtl zabt starou... a tak pi el... kdy byla sama... Ale vtom pi la Lizaveta... A on... zabil i ji." Thla se nov dsn odmlka. Oba na sebe nehybn uprali oi. "Pod je t to nem e uhodnout?" zeptal se nhle s pocitem, e se vrh z kosteln v e. "N-ne," eptla sotva sly iteln Soa. "Jen se dobe podvej." A jakmile to ekl, zmrazil mu du i opt jeden star povdom pocit: jak se na ni dval, nhle jako by v jej tvi poznval tv Lizavetinu. Vraz Lizavetiny tve se mu vryl hluboko do pamti ve chvli, kdy se k n tehdy bl il se sekyrou a ona ped nm couvala ke zdi s trochu napa enou rukou a pln dtskm strachem ve tvi, stejn jako mal dcko, kdy se zan neho dsit, upen a ustra en pozoruje hrznou vc, couv, napahuje ruiku a nabr k pli. Tm tot se nyn dlo se Soou: stejn nemohoucn a stejn vyd en na nho chvli zrala a nhle se napa enou levou rukou lehce dotkla jeho hrudi, pomalu se zvedala z postele a se stle strnulej m pohledem se od nho dl a dl odtahovala. Jej hrza nenadle pe la i na nho: jeho tv dostala stejn vyd en vraz, dval se na ni stejnm pohledem a

se skoro stejnm dtskm smvem. "Uhodlas?" za eptal konen. "Bo e!" vydralo se j srdceryvn z hrudi. Vyslen padla na postel tv do pol t. Ale vzpt se kvapn zvedla, rychle k nmu pisedla, vzala ho za ob ruce, keovit je sevela svmi jemnmi prsty a znovu se na nho nehybnm pikovanm pohledem zahledla. Tm poslednm zoufalm pohledem chtla pro sebe najt a vyptrat aspo petku posledn nadje. Ale po nadji nebylo ani tuchy, nemohla bt dn pochybnost, e v ecko je opravdu tak. Pozdji, kdy na tu chvli vzpomnala, dokonce se nechpav a s divem ptala sama sebe, pro tehdy poznala tak rychle, e u nem e bt dn pochybnost? Nemohla by pece napklad tvrdit, e nco podobnho tu ila! A pece nyn, jakmile j to ekl, mla nhle dojem, jako by byla prv toto tu ila. "Tak u dost, Soo, dost! Netrap m!" zaprosil zmuen. Chtl j to ct docela jinak, ale dopadlo to takhle. Jako nepetn vyskoila, a lomc rukama pokroila doprosted svtnice, hned se v ak vrtila a znovu k nmu pisedla tak tsn, e se skoro dotkali rameny. Ale tu se zachvla a vykikla, jako by j probodli srdce, a sama nevdouc pro, padla ped nm na kolena. "Ach co jste to jenom na sob spchal!" zapla zoufale, prudce vstala vzala ho kolem krku a keovit ho svrala v objet. Raskolnikov se odthl a podval se na ni s truchlivm smvem: "Ty jsi divn, Soo, objm m a lb , akoliv jsem ti povdl o tom. Nev , co dl ." "Ne, ne, nikdo na celm svt nen te tak ne astn jako ty!" vykikla jako pomaten, nedbajc jeho poznmky, a znenadn se usedav, hystericky rozplakala. Nitro mu prudkou vlnou zaplavil u dvno nepoznan cit, v nm rychle zjihl. Neprotivil se mu -- z o se mu vydraly slzy a zatpytily se na asch. "Tak se m tedy nezk , Soo?" ptal se a dval se na ni skoro s nadj. "Ne, ne! Nikdy a nikde!" vykikla Soa. "Pjdu za tebou, a je to kam chce! Ach Bo e mj... J ne astn!... Pro, pro jen jsem t neznala dve! Pro jsi nepi el dve? Ach mj ty Bo e!" "Ale pece jsem pi el." "A te! Ach, co te, co te!... S tebou, s tebou!" vykikovala jako v mrkotch a znovu ho objmala. "Pjdu na nucen prce s tebou!" Raskolnikovem cosi projelo, rty mu znovu zkivil pedchoz nenvistn a div ne pezrav smv. "Soo, ale mn se mo n na nucen prce je t nechce," ekl. Soa se na nj rychle podvala. Po prvnm nvalu v nivho a trznivho soucitu s ne astnkem ji znova ohromila stra liv my lenka na vra du. V novm tnu jeho hlasu nhle poznvala vraha. Ohromen na nho zrala. Doposud nevdla vbec nic, ani pro, ani jak, ani kvli emu to spchal. Te se v ak v echny tyto otzky narz ozvaly v jejm svdom. A opt nemohla uvit: "On, on, a vrah! Copak je to mo n?" "Jak je to mo n! Kde to stojm!" pronesla nesmrn u asle, jako by se docela nevzpamatovala. "Jak jste si vy, vy, takov lovk... mohl usmyslet tu vc?... Jak je to mo n!" "Ale ano, abych ji oloupil... Pesta, Soo!" odpovdl jaksi zemdlen, dokonce trochu popuzen. Soa zstala jako zkamenl, ale pak vykikla: "Ml jsi hlad! Chtl jsi... pomoci matce? Vi!" "Ne, Soo, ne," koktal odvrcen a se sv enou hlavou, "tak velk hlad jsem neml... matce jsem sice opravdu chtl pomoci, ale... ani to nen cel pravda... netrej m u , Soo!"

Zalomila rukama. . "Co pak to v ecko, co pak to v ecko je skuten pravda? Bo e mj, jak je to pravda! Kdo tomu m e uvit?... A jak to, jak to, e sm dvte to posledn, co mte, a pitom jste zabil a oloupil! Ach!" zapla nhle. "Ty penze, kter jste dal Katrin Ivanovn... ty penze... Bo e mj, snad nebyly i ty penze..." "Ne, Soo," skoil j chvatn do ei, "to nebyly ty penze, bu klidn! Ty penze mi poslala matka po jednom kupci a dostal jsem je, kdy jsem byl nemocn, ten den, co jsem j je dal... Razumichin byl u toho... sm je za mne pijmal... ty penze byly moje, moje vlastn, opravdu moje." Soa nechpav poslouchala a usilovn se sna ila cosi domyslet. "A tamty penze... vlastn ani nevm, jestli tam njak byly," dodal ti e a trochu zamy len, "sundal jsem j tenkrt z krku m ec, ko en, pln, nadit m ec... ale ani jsem se dovnit nepodval, prost jsem nestail... No, a vci, sam njak perky a etzky... v echny ty vci i s m cem jsem schoval pod kmen na jednom cizm dvoe na V-skm prospektu hned druh den rno... A tak to tam doposud le ..." Soa dychtiv poslouchala. "Ale tak pro tedy... ekl jste pece: abych ji oloupil, a zatm jste si z toho nic nevzal?" namtla rychle, chytajc se i toho stbla. "Nevm... je t jsem se nerozhodl, jestli ty penze vezmu nebo nevezmu," ekl opt jaksi zamy len, ale nhle se vzpamatoval a rychle a krtce se usml: "To jsem zas plcl pknou hloupost, co?" Son blesklo hlavou: Nezblznil se snad? Ale hned tu my lenku zavrhla: ne, to je nco jinho. Nechpala, vbec nic nechpala! "Rozum , Soo," ekl nhle s podivnm rem, "rozum , nco ti eknu: kdybych byl vra dil jen proto, e jsem ml hlad," pokraoval a kladl draz na ka d slovo a nevyzpytateln, ale upmn na ni hledl, "tak bych te... byl asten! Rozum !" "A co, co z toho vlastn bude mt," vyrazil za okam ik u skoro zoufale, "co z toho bude mt, kdy hned te doznm, e jsem spchal patnou vc? ekni, co ti pom e njak hloup zadostiuinn? Ach Soo, copak jsem te k tob pi el kvli tomu?" Soa chtla opt nco ct, ale vytrvala v mlen. "Prv proto, e mm u jen tebe jedinou, jsem vera chtl, abys la se mnou." "Kam?" zeptala se nesmle. "Ani krst, ani vra dit, nemj strach, to ne," u klbl se jedovat, "my jsme ka d jin... Ale v , Soo, e jsem teprve te, teprve v tto chvli pochopil, kam jsem t vera zval? Vera, kdy jsem to kal, sm jsem nevdl, kam se mnou m jt. Chtl jsem na tob jen jedin a jen kvli tomu jedinmu jsem pi el: abys m neopustila. Neopust m, Soo?" Stiskla mu ruku. Pro, pro jenom jsem j to ekl, pro jsem j to vyzradil! vzplanul zoufale za chvli a hledl na ni v neskonal trzni. "Ty te ode mne ek vysvtlen, Soo, sed a ek , j to dobe vidm. Ale co ti mm ct? Vm, e z toho vbec nic nepochop a jen se usou ... kvli mn! Vid , ple a zas m objm -ekni, za co m objm ? Za to, e jsem sm neunesl tu thu a pi el jsem ji svalit na druhho? Trp i ty, mn bude snz! Jak m e milovat takovho niemu!" "Ale copak ty se tak dost netrp ?" vykikla Soa. A jemu znovu zaplavil nitro tent cit a na okam ik ho rozn nil. "Soo, nezapomnej, e mm zl srdce, to ti vysvtl leccos. Jen

proto jsem mohl pijt, e jsem zl. Jsou lid, kte by nepi li. Ale j jsem zbablec a... niema! Ale... a ! To v ecko nen to prav... Te je teba mluvit, jen e j nevm, jak zat..." Umlkl a zamyslel se. "Ech, jsme ka d pln jin!" vzplanul pak. "Vbec se k sob nehodme. Pro jsem sem jenom chodil! Nikdy si to neodpustm!" "Ne, ne, dobe jsi udlal, es pi el!" dokazovala Soa. "Je to tak lep , e to vm. Mnohem lep !" Bolestn se na ni podval. "Ale co, je to pece tak!" ekl, jako by jeho vahy dozrly. "Tak to pece skuten bylo! Podvej: chtl jsem bt jako Napoleon, proto jsem vra dil... U tomu rozum ?" "Ne," za eptala naivn a nesmle Soa. "Ale... jen mluv! J pro sebe v emu porozumm!" pesvdovala ho. "Porozum ? Tak dobe, uvidme!" Odmlel se a dlouho hledal slova. "Bylo to asi takhle: jednou jsem polo il sm sob otzku, jak by to asi dopadlo, kdyby se do mho postaven dostal Napoleon a nemohl zat svou kariru ani Toulonem, ani Egyptem, ani pechodem pes Mont Blanc, ale msto v ech tch krsnch a monumentlnch vc by mu docela v edn stla v cest sm n babka, registrtorka, kterou by ov em musel nejdv zabt, aby j mohl z truhly vyfouknout penze (kvli karie, rozum ?). Tak tedy: odhodlal by se k tomu, kdyby neml dn vchodisko? Neodradilo by ho, e to je a pli mlo monumentln a... a e to je hch? V mi, e s tmhle problmem jsem si stra n moc lmal hlavu a e mi byla hrozn hanba, kdy se mi konen rozbesklo (zistajasna), e by ho to nejen neodradilo, nbr e by ho ani ve snu nenapadlo, aby v tom vidl nco pli mlo monumentlnho... a e by se dokonce divil, co by ho na tom mlo odrazovat! A e kdyby neml nic jinho na vybranou, ani chvli by se nerozm lel a sprovodil by ji ze svta tak, e by ob ani neppla!... Tak u jsem se tedy... tak nerozm lel... a sprovodil jsem ze svta... podle toho znho pkladu... Navlas tak to bylo! Tob je to k smchu? Ano, Soo, na tomhle je nejsm nj , e to mo n tak doopravdy bylo..." Ale Son nic k smchu nebylo. "Mluvte se mnou rad i pmo... bez pklad," poprosila je t nesmleji, e ji bylo sotva sly et. Otoil se k n, smutn se na ni zadval a vzal ji za ruce. "A zas m pravdu, Soo. To v ecko je pece nesmysl, doista przdn vst! Podvej, sama v , e m matka skoro nic nem. Sestra, kter jen nhodou dostala vzdln, se mus protloukat jako vychovatelka. V ecky sv nadje skldaly jen ve mne. Studoval jsem, ale nemohl jsem se na univerzit pro nedostatek penz udr et a musel jsem na as odejt. I kdyby to bylo dl pokraovalo aspo tak, ml jsem nadji (kdyby se okolnosti vyvjely pzniv), e to za deset za dvanct let pece jen dothnu na njakho uitele nebo ednka s tiscirublovm platem... (Odkval to, jako by to ml nauen.) A do t doby by matku umoily starosti a trpen a tak bych j stejn nepomohl, a sestra... no, se sestrou by to mohlo dopadnout je t h!... A koho by taky lkalo cel ivot kolem v eho jen tak chodit a od v eho se odvracet, zapomenout na matku a s respektem snst napklad kivdu na seste? Pro vlastn? Proto, abych, a je pochovm, ml na krku dal -- enu a dti, a ty pak tak nechal bez gro e a bez sousta? Tak tedy... tak jsem se rozhodl, e a zskm od t bby penze, upotebm je pro nejbli lta a nebudu trpit matku, zajistm si z nich studium na univerzit i

prvn kroky po vystudovn, a to v echno jsem chtl provst velkoryse a radikln, abych si bezpen zajistil celou p t kariru a vykroil po nov, nezvisl cest... Tak... tak, a to je v echno... No, to se v, e jsem babku zabil, to jsem neudlal dobe... ale dost u !" Kdy s nmahou dospl k zvru, byl u konce sil a svsil hlavu. "Ne, ne, tak to nen," zahoekovala Soa. "Copak je mo n takhle... ne, tak to nen, tak to nen!" "Vid , k , e to tak nen!... A j ti pece povdl ryz pravdu!" "Jakpak je tohle pravda! Bo e mj!" "J pece zabil jen ve , Soo, nepotebnou, odpornou, o klivou ve ." "Ale ta ve byl lovk!" "To vm sm, e to nebyla ve ," odpovdl a divn se na ni podval. "Ale v dy j mluvm hloup, Soo," dodal. "U dlouho mluvm hloup... Takhle to vbec nen, m plnou pravdu. Dvody byly docela, docela jin!... J u jsem tak dlouho s nikm nemluvil, Soo... Hlava se mi z toho div nerozsko!" Oi mu horen planuly. U skoro blouznil. Po rtech mu pebhal prchav nervzn smv. Pod v m rozohnnm u prokukovala stra liv nemohoucnost. Soa pochopila jeho trze. I j u z toho la hlava kolem. A jak podivn mluvil: tak trochu tomu rozumla, ale... "Ale jak to! Jak to! Bo e mj!" A zoufale lomila rukama. "Ne, Soo, tak to nen!" zvedl k n pojednou hlavu, jako by ho nhle pekvapila a pobodla njak nov my lenka. "Tak to nen! Radji... radji si mysli (ano, tak to bude skuten lep !), mysli si, e jsem cti dostiv, zvistiv, zl, niemn a mstiv a konen... e mm sklon i k lenstv. (Kdy , tak a je to v echno dohromady! Prve mluvili o tom, e jsem ze lel, v iml jsem si toho!) Ped chvl jsem ti ekl, e jsem se nemohl na univerzit udr et. Ale v , e mo n mohl? Na poplatky by mi poslala matka a na obut a o acen i na stravu bych si vydlal sm, urit! Ml jsem mo nost dvat hodiny, byl bych dostval po padesti kopjkch. Razumichin pece tak pracuje! Ale j na v ecko zanevel a nechtl jsem. Ano, pesn tak, zanevel (tohle slovo to dobe vystihuje!). A jako pavouk jsem zalezl do sv komrky. V ak jsi byla v t m noe, sama jsi vidla... A nev , Soo, jak nzk stropy a tsn svtniky tsn du i i mozek! Jak jsem tu noru nenvidl! A pece jsem z n nechtl ven. Schvln! Cel dny jsem nevychzel a ml jsem odpor k prci ba i k jdlu. Kdy mi Nastasja nco pinesla, tak jsem to sndl, kdy ne, pekal jsem den i tak, naschvl, ze zarputilosti jsem po nikom nic nechtl! V noci jsem neml m svtit, tak jsem le el potm, ale na svky jsem si vydlat nechtl. Ml jsem se uit, ale knihy jsem rozprodal. Na mm stole je na poznmkch a na se itech je t te na prst prachu. Radji jsem le el a pem lel. Pod jen pem lel... A ml jsem takov sny podivn, v elijak, darmo mluvit! Jen e se mi zrove zaalo zdt, e... Ne, tak to nen! Zas to pletu! Podvej, pitom jsem se pod ptal sm sebe: pro jsem tak hloup, e kdy jsou hloup druz a kdy vm dokonce pozitivn, e hloup jsou, nechci bt sm chytej ? Pak jsem pi el na to, Soo, e kdybych ml ekat, a v ichni zmoud, tak bych se asi nedokal... A je t pozdji jsem pi el na to, e to nebude nikdy, e se lid nikdy nezmn a e je nikdo nepedl, e je koda se namhat! Ano, tak je to! To je jejich zkon... Zkon, Soo! Tak je to!... A j u te taky vm, Soo, e ten, kdo m pevn a siln rozum a pevnou vli, m e lidi ovldat! Kdo se odv velkch vc, tomu daj za pravdu. Kdo se dovede vysmt

vzne enmu, ten se stv jejich zkonodrcem a nejopov livj ze v ech m podle nich nejvt pravdu! Takhle to doposud bylo a navky to takhle bude! Kdo to nevid, je slep!" Raskolnikov se pitom sice stle dval na Sou, ale u nedbal na to, zda mu porozum nebo ne. Tsl se jako v zimnici. Dostal se do jakhosi pochmurnho vytr en. (Skuten pespli dlouho s nikm nehovoil!) Soa pochopila, e.ten bezt n katechismus se stal jeho vrou a zkonem. "A zrove jsem se dovtpil, Soo," pokraoval zancen, " e moc pipad jen tomu, kdo se odv vzthnout ruku a vzt si ji. Rozhoduje tu jedno jedin: odv it se! A tak jsem pi el, poprv v ivot, na my lenku, na kterou pede mnou je t nikdy nikdo nepi el! Nikdo! Nhle mi bylo nad slunce jasn, e nen mo n, aby dodnes pod nikdo neml dost toho, chodit kolem tch nechutnost jako kolem hork ka e, a neodv il se kopnout do toho v eho, a by to letlo k ertu! A j... j se chtl odv it a zavra dil jsem... jen a jen se odv it, Soo, to je to cel!" "Ach mlte, mlte!" vykikla se sepjatma rukama Soa. "Odvrtil jste se od Boha a Bh vs zavrhl, dal vs napospas blovi!" "Proto se mi, Soo, kdy jsem tak le el potm, pod zdlo, e se mi do my lenek plete bel, vite?" "Mlte! Nesmjte se, nerouhejte se, vy tomu vbec, ale vbec nerozumte! Ach Bo e! Nic, vbec nic nepochopte!" "Ml, Soo, j se vbec nesmju, sm pece vm, e m ponoukal bel. Ml, Soo, ml!" dodal je t jednou zamraen a dtkliv. "To v ecko vm. O tom v em jsem se u dost napem lel a na eptal, kdy jsem tenkrt le el potm... O to v echno, o ka dou nejmen podrobnost jsem se do krve hdal sm se sebou a vm v ecko, v ecko. A v echny ty vsty se mi tehdy tak asn zprotivily! Stle jsem na n chtl zapomenout a zat znova, Soo, pestat vanit! Copak si opravdu mysl , e jsem el bezhlav jako hlupk? Ne, el jsem moc chyte, a prv to m zniilo! Nemysli si, j dobe vdl napklad to, e jakmile jsem se vbec zaal sm sebe ptt a muit se, zda mm i nemm prvo na moc, tak na tu moc prvo urit nemm. Anebo jestli si kladu otzku lovk, nebo ve , tak je jasn, e pro mne lovk ve nen, e je ve jen pro takov, kter to vbec nenapadne a kte jdou pmo a dn otzky si nekladou... Jestli e jsem se tolik dn trpil otzkou, jak by se rozhodl Napoleon, jasn u jsem pece ctil, e j Napoleon nejsem... Byly to nekonen, trzniv a jalov dohady, Soo, v kterch jsem se zmtal, a ml jsem jedinou touhu -- v ecko rzn odhodit. Chtl jsem zabt bez vytek, Soo, chtl jsem zabt pro sebe, v ist vlastnm zjmu. V tom jsem nechtl lht ani sm sob! Nevra dil jsem proto, abych pomohl matce, to je nesmysl! Ani jsem nevra dil proto, abych se, a zskm prostedky a moc, stal dobrodincem lidstva! Nesmysl! Spchal jsem to jen tak, jen pro sebe, ve svm vlastnm zjmu, a jestli se pak stanu nm dobrodincem nebo budu cel ivot jako pavouk chytat v ecky ostatn do pavuiny a vysvat, o to mi v tu chvli nemohlo jt!... A to hlavn, co jsem chtl tou vra dou zskat, nebyly penze, Soo, ne, to nebyly ani tak penze, jako nco jinho... To v ecko u te vm... Pochop m: mo n e kdybych el dl tou cestou, nikdy bych u dnou vra du nespchal. J chtl zjistit nco jinho, nco jinho mi vedlo ruku: chtl jsem tehdy zjistit, a zjistit co nejrychleji, zda jsem stejn ve jako ostatn, nebo zda jsem lovk. Zda to dok u pekroit, nebo nedok u! Zda se odv m nathnout ruku a vzt, nebo neodv m! Zda jsem uboh hmyz, nebo zda mm prvo..." "Zabjet? Zda mte prvo zabjet?" zalomila rukama Soa. "Ach Soo!" vybuchl podr dn a chtl se njak ohradit, ale

udlal jen pezravou odmlku. "Neperu uj m, Soo! Chtl jsem t jenom pesvdit, e m tehdy ponoukl bel a teprve pak mi ukzal, e jsem neml prvo udlat ten krok, proto e jsem zrovna takov ve jako v ichni! Ztropil si ze m posmch a j te pi el k tob! M hosta! Pi el bych za tebou, nebt jen ve ? Posly : kdy jsem tenkrt k star el, el jsem to, abys vdla, jen zkusit... " "A zabil jste! Zabil!" "Ale jak jsem zabil? Copak takhle se zabj? Copak nkdo jde zabjet tak jako tehdy j? Jednou ti povm, jak to bylo... Copak jsem zabil njakou babku? Sebe jsem zabil, dnou babku! A zrove jsem nav dy utloukl sm sebe!... Ale tu babku zavra dil bel, a ne j... Ale dost, dost u , Soo, dost! Nech m!" vykikl nhle v hysterickm zoufalstv. "Nech m!" Opel si lokty o kolena a sevel hlavu v dlanch jako v kle tch. "Ta bolest!" zapla utran Soa. "Ale co te, co mm dlat te, jen ekni!" zvedl k n hlavu a podval se na ni s tv se klebenou zoufalstvm. "Co m dlat!" vykikla, prudce se vztyila a v och, doposud zalitch slzami, j nhle blsklo: "Vsta!" Chytila ho za rameno; povstal a u asle na ni hledl. "Jdi, a hned te, v tu chvli se postav na nro , poklo se a nejdve zlbej pdu, kterou jsi poskvrnil, a pak se poklo celmu svtu, do v ech ty svtovch stran, a nahlas oznam v em: J jsem vrah! Pak ti Bh znovu vrt ivot. Pjde ? Pjde ?" ptala se, a tesouc se jako osika, chytila ho za ob ruce, pevn mu je tiskla a uprala na nho planouc pohled. Jej nenadl zancen ho pekvapilo, ba ohromilo. "Ty tedy mysl , abych el do vzen, Soo? Abych se sm udal?" zeptal se ponue. "Vzt na sebe k a vykoupit se jm, to mus udlat." "Ne! J k nim nepjdu, Soo!" "A jak, jak jenom chce t? S m chce t?" hoekovala Soa. "Copak i po tomhle je t m e ? Jak chce je t mluvit s matkou? (Ach bo e, co si ponou, co si te ponou!) Co zle na mn! Ale v dy u ses roze el s maminkou i se sestrou. Ano, roze el ses s nimi, roze el. Panebo e!" vybuchla. "Sm to pece v nejlp! Ale jak, jak vlastn chce t a nemt nikoho! Co si te pone ?" "Nebu naivn, Soo," namtl ti e. "m jsem se na nich provinil? Pro bych k nim chodil? Co bych jim ekl? To v ecko je chimra... Oni sami hub miliny lid, a je t to vydvaj za ctnost. Jsou to podvodnci a niemov, Soo!... Nikam nepjdu! A co jim eknu -- e jsem zavra dil, ale penze e jsem se vzt neodv il a schoval je pod kmen?" dodal s jedovatm sm kem. "Je t se mi vysmjou a eknou: hlupk, e nevzal. Zbablec a hlupk! Nic, vbec nic nepochop, Soo, nejsou hodni pochopit. Pro bych k nim chodil? Nikam nepjdu. Nebu tak blhov, Soo..." "Utrp se, utrp ," tvrdila a pnliv k nmu vztahovala ruce. "Mo n e se dlm je t hor ," poznamenal zachmuen a trochu zamy len. "Mo n e jsem je t, a ne ve , a e jsem pedasn sm sebe odsoudil... Je t budu bojovat." Rty se mu pohrdav zkivily. "Takov k na sob nst! A cel ivot, cel ivot pece!" "Zvyknu mu..." pronesl se zasmu ilou soustednost. "Posly ," zaal za okam ik, "dost u toho ple a k vci: pi el jsem ti ct, e u po mn jdou, chtj m dostat..." "Bo e!" lekla se Soa. "Propak se ds ? Sama chce , abych se el udat, a te se toho lek ? Jen e j se jen tak nedm. J se jim je t postavm, nic se mnou nezm ou. Nemaj ani jeden usvdujc dkaz. Vera jsem

byl ve velkm nebezpe a myslel jsem, e u jsem ztracen, ale dnes u se to obrtilo k lep mu. V echny jejich dkazy jsou hl o dvou koncch, rozum , to znamen, e m u jejich obvinn obrtit ve svj prospch. A tak obrtm, te u vm, jak na to... Ale do ale pjdu urit. Nebt jedn nhody, byli by m mo n zatkli u dnes a mo n e je t zatknou... Ale na tom nezle , Soo, pobudu si tam a zas m pust... proto e nemaj ani jedin skuten dkaz, a tak mt nebudou, na to ti dvm slovo. A s tm, co maj, m nedostanou tam, kam chtj. Ale dost... J jen abys vdla... A seste a matce to rozmluvm a uklidnm je, o to se postarm... Ostatn, o sestru u je myslm postarno... a tedy i o maminku... To je tak v echno. Bu v ak opatrn. Bude m nav tvovat ve vzen, a tam budu?" "Jist budu! Budu!" Sedli vedle sebe zkormoucen a znien, jako osaml ztroskotanci vyhozen bou na pust beh. Dval se na Sou a ctil, kolik lsky z n na nho pechz, a nhle se mu kupodivu t ce a bolestn sevelo srdce pi pomy len, e je tak milovn. Ano, byl to zvl tn a hrozn pocit! el k Son, proto e v n vidl svou posledn nadji a jedin vchodisko; chtl u n odlo it alespo dl svho utrpen, a nhle, kdy se mu otevelo jej srdce, vyctil a poznal, e je nekonen ne astnj , ne byl pedtm. "Ne, Soo," ekl, "radji za mnou do vzen necho!" Soa neodpovdla, plakala. Uplynulo nkolik minut. "M u sebe k ?" optala se nhle, jako by se upamatovala. Hned nepochopil, na se pt. "Nem , vi, e ne? Tum , vezmi si tenhle cypi ov. Mm je t jeden, mdn, od Lizavety. Vymnila jsem si ho s Lizavetou, ona mi dala svj k ek a j j svj kapul. Budu te nosit Lizavetin a tenhle nos ty. Vezmi si ho... je ode m! Sly , je ode m!" adonila. "Spolen budeme trpt, spolen k poneseme!" "Tak uka !" ekl Raskolnikov. Nechtl ji zarmoutit. Ale vzpt utrhl ruku, kterou u nathl po k ku. "Te je t ne, Soo. Radji a pak," dodal, aby ji uklidnil. "Tak dobe, dobe," svolovala horliv. "Pipne si ho pak, a pjde na sebe vzt utrpen. Pijde ke mn a j ti ho navlknu kolem krku, pomodlme se a spolu pjdeme." V tu chvli kdosi zaklepal na dvee. "Sofjo Semjonovno, smm dle?" ozval se n velmi znm zdvoil hlas. Soa polekan piskoila ke dvem. Do svtnice nakoukla blonat hlava pana Lebezjatnikova. V Lebezjatnikov se tvil vyd en. "Jdu za vmi, Sofjo Semjonovno. Promite... Hned jsem si myslel, e vs zde zastihnu," obrtil se nhle na Raskolnikova. "Toti nic jsem si nemyslel... nic takovho... myslel jsem jenom, e..." Ale nhle se od Raskolnikova odvrtil a bez dlouhch vod ekl Son: "Katrina Ivanovna nm tam ze lela." Soa vykikla. "Alespo to tak vypad! Ostatn... Nevme si s n rady, prosm vs! Pibhla odnkud, nejsp ji vyhnali a snad j i natloukli... alespo to tak vypad... B ela k pedstavenmu Semjona Zacharye, ale nebyl doma, obdval u njakho jinho generla... Pedstavte si, e se sebrala a rozbhla se tam za nm... k tomu druhmu generlovi, a pedstavte si, nedala se odbt a vyvolala pedstavenho Semjona Zacharye snad pmo od

stolu. M ete si domyslet, co se tam semlelo. Samozejm e ji vyhnali. Ona v ak vyprv, e mu sama vyinila a e po nm nm hodila. To je dokonce vc ne pravdpodobn -- opravdu nechpu, jak je mo n, e ji odtamtud jen tak pustili! Te to kdekomu vypravuje, i Amlii Ivanovn, ale plete jedno pes druh, ki a lt jako zbsil... Ano, a tvrd a vykikuje, e kdy ji te v ichni opustili, tak pr vezme dti a pjde na ulici s fla inetem a dti pr budou zpvat a tancovat a ona tak, budou pr vybrat penze a ka d den budou zpvat generlovi pod okny... A pr vid, jak urozen dti v enho ednka chod po ulicch ebrotou! mahem dti bije, je tam plno ple. Leu u zpvat Na samot, chlapce tanit, Polinu Michajlovnu tak, trh na kousky v ecko atstvo, dl jim z toho jaksi epiky jako hercm a sama chce vzt kastrol a bubnovat na nj msto hudby... Od nikoho si ned ct... Copak je to mo n, eknte? To u pestv v echno!" Lebezjatnikov by byl je t pokraoval, ale Soa, kter ho poslouchala bez dechu, nhle popadla pl tk a klobouek, po cest se oblkla a vybhla ven. Raskolnikov vy el za n, Lebezjatnikov ho nsledoval. "Urit se zblznila!" dokazoval Raskolnikovovi u na ulici. "Nechtl jsem jen dsit Sofju Semjonovnu, a proto jsem dodal, e to tak vypad, ale je to mimo ve kerou pochybnost. Sly el jsem, e pr pi souchotinch se dlaj na mozku takov hrbolky, koda e se nevyznm v medicn. Pesto jsem j v emo n domlouval, ale na nic nedb." "Snad jste j nevykldal o hrbolcch?" "O hrbolcch ani ne. To by asi sotva pochopila. Ale j uva uji tak: kdy lovka logicky pesvdte, e vlastn nem pro plakat, tak tak pestane. To je jasn vc. Nebo myslte, e nepestane?" "To by se ilo na svt pli snadno," odpovdl Raskolnikov. "Ale promite, promite. Zajist, pro Katrinu Ivanovnu nen snadn to pochopit, ale vte, e v Pa i u byly provedeny serizn pokusy lit choromysln pouhm logickm pesvdovnm? Jist tamj profesor, nedvno zesnul, vdec zvunho jmna, pi el na to, e je tak mo no lit. Vychz toti z pedpokladu, e u choromyslnch neb o dnou zvl tn organickou poruchu, nbr e lenstv je, abych tak ekl, porucha logick, porucha sudku, nesprvn pohled na vci. Dsledn pacientm domlouval a pedstavte si, ml pr dobr vsledky! Ale proto e zrove pedpisoval i sprchy, nejsou ov em vsledky tto lebn metody zaruen... Alespo se tak zd..." Raskolnikov u dvno neposlouchal. Jakmile do li k jeho domu, rozlouil se s Lebezjatnikovem kvnutm hlavy a zmizel v prjezdu. Lebezjatnikov sebou trhl, rozhldl se a pospchal dl. Raskolnikov chvli stl uprosted sv komrky. Pro jsem se sem vrtil? Rozhl el se po tch za loutlch odench tapetch, po vrstv prachu, po svm l ku... Na dvoe se ozvalo nepetr it pdn bu en, jako by tam nkdo nco zatloukal, njak heb... Pistoupil k oknu, vythl se na piky a dlouho, s neobyejnm zaujetm ptral po dvoe. Ale dvr byl przdn, pvodce bu en nebylo vidt. V levm kdle bylo tu a tam oteven okno, v oknech stly kvtine s nedu ivmi pelargniemi. Ped okny se na rch su ilo prdlo... Znal to tady v ecko nazpam . Odvrtil se a sedl si na divan. Nikdy, je t nikdy si nepipadal tak hrozn osaml! A znovu se mu vrtil pocit, e mo n skuten zane Sou nenvidt, a prv te, kdy ji uinil je t ne astnj . Pro

se j jenom prosil o jej slzy! Pro m takovou potebu niit j ivot? Jak niemnost! "Zstanu sm!" pronesl nhle rozhodnm tnem. "Do vzen za mnou chodit nebude!" Asi za pt minut zvedl hlavu a podivn se usml zvl tn my lence: Mo n e na nucench pracch je opravdu lp! napadlo ho. Sm nevdl, jak dlouho tak sedl s hlavou peplnnou zmatenmi my lenkami. Nhle se otevely dvee a vstoupila Avdo ja Romanovna. V prvn chvli se zarazila na prahu a dvala se na, ale pak pokroila dl a posadila se na idli proti nmu, stejn jako sedla den pedtm. Mlky a trochu neptomn na ni upel oi. "Nezlob se, brate, zaskoila jsem jen na chvilenku," ekla Dua. Tvila se v n, ale ne stroze. Jej pohled byl jasn a mrn. Vidl, e i ona k nmu pi la s lskou. "Brate, vm te v ecko, docela v ecko. Dmitrij Prokofji mi v echno vysvtlil a vylo il. Sthaj t a su uj hloupm a odpornm podezenm... Dmitrij Prokofji m ujistil, e ti nehroz dn nebezpe a e to zbyten bere tak tragicky. Ale j na to hledm jinak a naprosto chpu, jak se v tob v ecko bou, i e to roztrpen v tob m e zanechat stopy navky. Toho se bojm. Za to, e jsi se s nmi roze el, t neodsuzuji a nemohu odsuzovat a odpus mi, e jsem ti to pedtm vytkla. Ale ctm sama na sob, e kdyby m potkalo tak velk ne tst, tak bych ode la ode v ech. Matce o tom nic neeknu, ale budu o tob neustle mluvit a eknu j tvm jmnem, e pijde velmi brzy. Netrap se kvli n, j ji uklidnm, ale netrap ani ty ji a pij alespo jednou, pamatuj, e to je matka! A te jsem ti pi la jen ct (Dua vstala), e kdybys m ppadn poteboval nebo bude nco potebovat... teba cel mj ivot nebo cokoliv... tak zavolej a j pijdu. Sbohem!" Prudce se otoila a zamila ke dvem. "Duo!" zastavil ji Raskolnikov, vstal a pistoupil k n. "Dmitrij Prokofji Razumichin je moc hodn lovk." Dua se sotva znateln zardla. "A co?" zeptala se po krtk odmlce. "Je to lovk inorod a pracovit, estn a schopn velk lsky... Sbohem, Duo." Dua zrudla jako pivoka, ale vzpt se znepokojila: "Ale jak to, brate, copak se opravdu rozchzme nav dy, e mi... dv takov odkazy?" "Na tom nezle , sbohem..." Odvrtil se od n a ode el k oknu. Chvli je t stla a s obavou na nho hledla, ale pak ve zmatku ode la. Ne, nebyl chladn. V jednom okam iku (tom nejposlednj m) nesmrn zatou il se s n rozlouit, dokonce j to ct, ale neodhodlal se ani stisknout j ruku. Pak by se mo n otsla, a by si vzpomnla, e jsem ji objmal, a ekla by, e jsem j uloupil polben! Ale obstoj ona, nebo neobstoj? polo il si za chvli v duchu otzku. "Ne, neobstoj, takov eny v podobn zkou ce neobstoj! Takov nikdy neobstoj..." A pipomnl si Sou. Oknem ho ovanul sv vzduch. Venku nebylo u tak oslniv jasno. Nhle vzal epici a vy el ven. Ov em e se nemohl, ba ani nechtl zabvat svm chorobnm stavem. Ale pesto zeteln ctil dsledky neustlho rozechvn a du evn hrzy. A jestli e nele el opravdu nemocen, pak asi prv proto, e to neustl du evn rozechvn ho je t dr elo na nohou

a pi smyslech, av ak njak umle a doasn. Toulal se bez cle. Slunce zapadalo. V posledn dob na nho sedal zvl tn smutek. Nebyl nijak s rav ani paliv, ale vanulo z nj cosi nemnnho, vnho a bylo mo no tu it, e ten chladn umrtvujc smutek potrv nekonen roky, vys ovalo to v jakousi vnost na "pdi pdy". Naveer na nho ten pocit zpravidla dolhal je t trznivji. "S takovmihle nesmyslnmi, ist fyzickmi depresemi, zvislmi na tom, jak je zrovna zpad slunce, snadno vyvede njakou hloupost! Nakonec je t pjde k Dun, nejen k Son!" zavrel nenvistn. Usly el, e na nho kdosi vol. Ohldl se; prkem se k nmu pihnal Lebezjatnikov. "Byl jsem u vs, jen si pedstavte, shnm vs! Jen si pedstavte, provedla, co si vzala do hlavy, a odvedla dti! Museli jsme je se Sofjou Semjonovnou hledat. Tlue do pnve a dti nut tanit. Plou. Zastavuje se s nimi na nro ch a ped obchody. Thne za nimi cel dav hlupk. Pojte tam." "A co Soa?" strachoval se Raskolnikov, pospchaje za Lebezjatnikovem. "Je jako smysl zbaven. Toti ne Sofja Semjonovna, ta nen smysl zbaven, ale Katrina Ivanovna. Ale kdy se to tak vezme, je i Sofja Semjonovna jako smysl zbaven. A Katrina Ivanovna, ta tedy pln. Rkm vm, e se nadobro pomtla. Seberou je str nci. Pova te, jak to m e mt nsledky!... Te chod podle prplavu u -skho mostu, nedaleko od Sofji Semjonovny. Pr krok odsud." Na nbe nedaleko mostu jen ob dva domy od Sonina bytu byl sbh lid. Vt inou to byli chlapci a dvata. Spav, selhvajc hlas Katriny Ivanovny bylo sly et u od mostu. Byla to skuten hrozn podvan, schopn vzbouit celou ulici. Katrina Ivanovna ve svch starch atech, v hebk le a pomakanm slamku, kter se j svezl jako beztvar chuchvalec na stranu, byla opravdu jako smysl zbaven. Byla ubit a u tvan. Jej pepadl souchotinsk tv vypadala je t utranji ne jindy (mimoto venku, na slunci vypad ka d souchotin chorobnji a nepjemnji ne doma); ale jej rozilen neopadvalo, naopak se stle stupovalo. Osopovala se na dti, kiela na n, domlouvala jim, uila je ped divky, jak maj tanit a co maj zpvat, v tpovala jim, pro je to teba, byla zoufal z jejich nechpavosti, bila je... Ale pak nhle nechvala v eho a v niv se obracela k divkm, a jakmile zpozorovala, e se u nich zastavil njak jen trochu slu n obleen lovk, hned mu zanala vykldat, e k tomuhle byly dohnny dti "z velmi dobr, ba d se ct aristokratick rodiny". Jakmile zaslechla v davu smch nebo njak kousav slvko, hned se na ty drzouny vrhala a pou tla se s nimi do hdky. Nkte se skuten smli, jin jen vrtli hlavou, ale vcelku se ka d dval na pomatenou enu a na vystra en dti se zvdavost. Pnev, o n mluvil Lebezjatnikov, byla nadszkou, alespo Raskolnikov ji nevidl, av ak msto bu en do pnve zanala Katrina Ivanovna v dy, kdy pinutila Poljeku zpvat a Leu a Kolju tanit, tleskat do taktu svmi vyschlmi dlanmi, dokonce se sama dvala do zpvu, ale poka d j v tom hned pi prvnch tnech zabrnil drsav ka el, a z toho v dy znovu upadala do zoufalstv, proklnala svj ka el, ba propukala v pl. Nejvce ji vyvdl z mry nek a strach Kolji a Leni. Bylo vidt, e se skuten pokusila nastrojit dti do oblek, jak nosvaj poulin zpvci a zpvaky. Chlapec ml na hlav turban z njak erven a bl ltky a ml pedstavovat Turka. Na Leu u kostm nevybyl, a tak mla na hlav jen ervenou vlnnou pletenou epiku (lpe eeno huku) nebo tka

Semjona Zacharye a v n zabodnut pelomen bl p tros pro, kter se dochovalo je t po babice Katriny Ivanovny a doposud bylo ulo eno v truhle jako rodinn pamtka. Poljeka mla na sob sv jedin ateky. Hledla na matku ustra en a zmaten, ani na krok se od n nehnula, skrvala slzy, dom lela se matina du evnho stavu a stle se neklidn rozhl ela. Ulice a shluk lid j nahnly ds. Soa chodila Katrin Ivanovn v patch a s plem j domlouvala, aby se okam it vrtila dom. Ale Katrina Ivanovna se nenechala obmkit. "Pesta, Soo, pesta!" drmolila udchan a zajkav mezi ka lem, pospchajc o dm dle. "Sama nev , co po mn chce , jsi uinn dt! ekla jsem ti pece, e se k t opil Nmce nevrtm! A v ichni vid, a to vid cel Petrohrad, jak jdou po ebrot dti urozenho otce, kter cel ivot zasvtil ve a pravd, a d se ct, umel pi vykonvn svch povinnost. (Katrina Ivanovna u si sestavila dal smy lenku a hned j slep uvila.) A si, a si to vid ten lotr generl! Nebu hloup, Soo, z ehopak te budeme ivi, jen ekni? Tebe u jsme dost vyu ili, od tebe u nic nechci! Ach Rodione Romanyi, to jste vy!" vykikla, kdy spatila Raskolnikova, a rozbhla se k nmu: "Vysvtlete, prosm vs, t husice, e nm nic rozumnj- ho nezbv! I fla ineti si pijdou na sv, a na ns pece v ichni poznaj, e jsme uboh urozen osiel rodina piveden na mizinu, a ten generlek urit pijde o msto, uvidte! Ka d den mu budeme chodit pod okna, a a kolem pojede car, padnu na kolena, v ecky haranty postavm ped sebe a uk u mu je: Ujmi se jich, ochrne! On je ochrnce sirotk, on je milosrdn, ujme se jich, uvidte, a toho generlka... Leo, tenez vous droite! (1) Koljo, te nco zatan ty! Co fuk ? U zas fuk! eho, ehopak se boj , blznku! Proboha, co u s nimi mm dlat, Rodione Romanovii! Kdybyste vdl, jak jsou tup! Co s nimi svedu!" -----------(1) Dr te se zpma (franc.). A sama div ne s plem (kter j nevadil v nepetr itm a nenavnm drmolen) mu ukazovala na plac dti. Raskolnikov se ji pokusil pemluvit, aby se vrtila, a aby zapsobil na jej samolibost, dokonce j ekl, e se pro ni neslu , aby chodila po domech, jako chod fla ineti, proto e chce pece bt editelkou penziontu pro lechtick dcerky... "Penziontu, hahaha! A napr a uschne!" rozesmla se Katrina Ivanovna, ale hned se schvcen rozka lala. "Kdepak, Rodione Romanyi, ten sen je pry! V ichni ns nechali na holikch!... A ten pra iv generl... Vte, Rodione Romanyi, e jsem po nm hodila kalamem? Byl tam v pedsni pi ruce vedle podpisovho archu, tak jsem se taky podepsala, a pak jsem ho po nm hodila a utekla jsem. Ach, niemov, niemov! Ale co je mi po kom, te je budu ivit sama, nebudu ped nikm klekat! U jsme se j dost natrpili!" Ukzala na Sou. "Poljeko, kolik jste vybrali, uka ! Co? Jenom dv kopjky? Hnusn lid! Nic nedaj, jen za nmi bhaj s vyplazenmi jazyky! Propak se tamhleten ulpas tak kleb?" Ukzala na nkoho v davu. "To v ecko proto, e ten Kolja je takov devo, to je hrza! Co je ti, Poljeko? Mluv se mnou francouzsky, parlez moi francais! Uila jsem t pece, zn pece nkolik vt!... Jak jinak jim uk eme, e jste z lep rodiny, e jste dobe vychovan dti, a ne njac obyejn fla ineti, e nedlme na ulici ledajak ka pary, ale zpvme vybran romance... Ach tak! Copak budeme zpvat? Pod m peru ujete a my... vte, zastavili jsme se tu proto, abychom se dohodli, co mme zpvat, nco takovho, pi em by mohl Kolja zrove

tancovat... proto e, vm to ani nemusm kat, tohle v ecko dlme bez ppravy, musme se domluvit a v ecko si jaksepat nacviit a pak pjdeme na Nvsk, tam je mnohem vc lep ch lid a tam si ns hned v imnou. Lea zn Na samot... pod jen Na samot, Na samot, to zpv kdekdo! My musme zpvat nco mnohem vybranj ho... Tak copak sis vymyslela, Poljo, aspo ty mamince pomoz! Ta pam , ta moje pam , jinak bych si vzpomnla! Nebudeme pece zpvat Husar avli tas! Pojte, zazpvme francouzsky Cinq sous! Pece jsem vs to uila, no tak! Hlavn, e jak to bude francouzsky, hned v ichni uvid, e jste lechtick dti, a to bude mnohem dojmavj ... Taky by lo Malborough s'en va-t-en guerre! To je pece ryze dtsk psnika a zpv se jako ukolbavka ve v ech aristokratickch domech: Malborough s'en va-t-en guerre, Ne sait quand reviendra...(1) --------(1) Malbruk na vojnu jede, kdy vrt se, v Bh (franc.). spustila. "Ale ne, radji, Cinq sous! Tak, Koljo, ruce v bok, honem, a ty, Leo, se to a zase obrcen a my s Poljekou vm budeme zpvat a tleskat! Cinq sous, cinq sous Pour monter notre mnage... (2) ------------(2) Pt sous, pt sous na zazen na domcnosti (franc.) Eheheh!" zaala se zmtat ka lem. "Uprav si ateky, Poljeko, spadla ti ramnka," poznamenala, s nmahou vydechujc. "Te se muste zvl slu n a vybran chovat, aby v ichni vidli, e jste lechtick dti. J tenkrt pece kala, e ten ivtek muste stihnout del a ze dvou dl! To m z tch svch rad, Soo, to bylo pod: krat , jen krat , a jak te to dt vypad... A u zase v ichni brete! Zblznili jste se? No tak, Koljo, zani u , bo e, to je stra n dt! Cinq sous, cinq sous... U zas njak vojk! Co tu zas chce ?" Davem se skuten prodral str nk. Ale v t e chvli se pibl il njak pn v ednick uniform a v pl ti, serizn, asi tak padestilet ednk s dem na krku (to bylo velmi pjemn Katrin Ivanovn a zapsobilo to na str nka) a mlky Katrin Ivanovn podal jasn zelenou trublovku. Ve tvi ml vepsn upmn soucit. Katrina Ivanovna penze pijala a uctiv, ba okzale se mu poklonila. "Dkuji vm, velev en pane," nasadila zvysoka, "piny, kter ns dohnaly... vezmi ty penze, Poljeko. Tak vid , je t jsou na svt u lechtil a velkodu n lid, okam it ochotn pomoci uboh lechtin v ne tst. Mte ped sebou, velev en pane, sirotky z lep rodiny, dokonce mo no ct ist aristokratickho pvodu... Ale tamten generlek sedl nad tetvkem... zaal dupat, e ho vytrhuji... Va e Excelence, km mu, zastate se sirotk, v dy jste, povdm, dobe znal nebo tka Semjona Zacharye, a proto e jeho vlastn dceru nejniemnj niema kiv nakl prv v den jeho smrti... U zas ten vojk! Zastate se ns!" zakiela na ednka. "Co na ns pod dotr? U jsme

sem ped jednm utekli z M ansk... co ns nenech na pokoji, hlupku!" "Proto e tohle je na ulicch zakzno, prosm. Nerate tropit vtr nosti!" "Ty sm dl vtr nosti! To je jako kdybych chodila s fla inetem, co je ti do toho?" "I na fla inet muste mt povolen, ale vy tady svvolnm a nepatinm zpsobem srocujete lidi. Kde rate bydlet?" "Jakpak povolen!" rozkikla se Katrina Ivanovna. "Dneska jsem pochovala mu e, tak jakpak povolen!" "Milostiv, milostiv, uklidnte se," zaal ednk. "Pojte, odvedu vs... Tady ped lidmi se to nehod... nejste zdrva..." "V en pane, v en pane, vy tomu nerozumte!" kiela Katrina Ivanovna. "My te pjdeme na Nvsk! Soo! Soo! Kam se podla? Tak ple! Co to s vmi se v emi je!... Koljo, Leo, kampak utkte?" zdsila se nhle. "Ach dti hloup! Kampak to b !" Kolja a Lea toti , k smrti vyd en sbhem lid a zte tnostmi pomaten matky a poslze i str nkem, kter je chtl sebrat a nkam odvst, zistajasna, jako by se domluvili, se chytli za ruce a horempdem utkali pry. Ne astn Katrina Ivanovna se s nkem a plem rozbhla za nimi. Na b c, plac a udchanou enu byl hrozn, srdceryvn pohled. Soa a Poljeka se pustily za n. "Chy je, chy je, Soo! Ach vy hloup, nevdn dti!... Poljo, chy je... Dlm to pece kvli vm..." V prudkm bhu kloptla a upadla. "Udeila se, krvc! Bo e mj!" pla Soa a sklnla se nad n. Lid se sbhli a shlukli kolem nich. Raskolnikov a Lebezjatnikov tam byli mezi prvnmi. Tak ednk k nim posp il a za nm i str nk, kter nco neuritho zavrel a mvl rukou, tu e, e to jen tak neskon. "Rozejdte se! Rozejdte se!" rozhnl tlac se lidi. "Umr!" vykikl kdosi. "Zblznila se!" ekl jin. "Bo e, chra ns v eho zlho!" poki ovala se njak ena. "Dve a chlapeka chytili? Aha, tamhle je vedou, ta nejstar je dohonila... Vida je, maznky!" Kdy si v ak lpe v imli Katriny Ivanovny, zjistili, e se vbec neporanila o kmen, jak myslela Soa, ale e krev, kter zbarvila dla bu, j vytryskla z prsou a z hrdla. "To znm, to u jsem vidl," ekl ednk Raskolnikovovi a Lebezjatnikovovi, "to jsou souchotiny, prosm, to se takhle vyval krev a zadus. Zrovna tak to nedvno bylo s jednou mou pbuznou, byl jsem u toho, na pldruh sklenice... a zistajasna, prosm... Ale co te s n, ume nm tady..." "Sem, sem, ke mn!" pla Soa. "Bydlm tady!... Tady v tom druhm dom... Rychle, rychle ji odneste ke mn!" bhala od jednoho k druhmu. "Honem pro doktora!... Ach Bo e!" Zsluhou ednka byl zjednn podek, str nk dokonce pomhal Katrinu Ivanovnu penst. K Son ji donesli polomrtvou a polo ili ji na postel. Chrlen krve pokraovalo, ale jak se zdlo, pichzela k sob. Do svtnice ve li se Soou Raskolnikov, Lebezjatnikov, ednk a str nk, kter pedtm rozehnal dav, z nho se nkte tlaili a ke dvem. Poljeka pivedla za ruku Kolju a Leu, tesouc se a plac. Pibhli i od Kapernaumovovch -- on sm, chrom a ilhav, nevzhledn lovk s vlasy a licousy trcmi jako ttiny, jeho napohled zakiknut ena a nkolik jejich dt s vyjeven otevenmi sty. Mezi v emi tmi zvdavci se nhle objevil i Svidrigajlov. Raskolnikov se na nho podval s divem, nechpal, kde se tu vzal, proto e si

nevzpomnal, e by ho byl vidl v davu na ulici. Dohadovali se o lkai a o knzi. ednk sice Raskolnikovovi po eptal, e doktor u je asi zbyten, ale pece byl pro to, aby pro nho poslali. B el k nmu sm Kapernaumov. Katrin Ivanovn zatm trochu odlehlo na prsou, krvcen se na chvli zastavilo. Dvala se bolestnm, ale pozornm a pronikavm pohledem na bledou, chvjc se Sou, kter j strala tkem krpje potu z ela; pak poprosila, aby ji pozvedli. Posadili ji na posteli a pidr ovali z obou stran. "Kde jsou dti?" zeptala se zemdlenm hlasem. "Pivedla jsi je, Poljo? Vy hlupci! Propak jste utkali, no?... Ach!" Vyprahl rty mla je t cel zkrvaven. Zatkala kolem sebe oima, rozhl ela se: "Takhle bydl , Soo! Ani jedinkrt jsem u tebe nebyla, a te..." Utrpn se na ni podvala: "Vysli jsme t, Soo... Poljo, Leo, Koljo, pojte sem... Tady je m v ecky, Soo, vezmi si je... z ruky do ruky... se mnou je amen!... U je po v em! Ach!... Polo te m, a si aspo pi umrn odpoinu..." Ulo ili ji opt na pol t. "Co? Knze?... Nen teba... Kde byste na to vzali rubl...? J nemm dn hchy!... Bh mi mus odpustit i tak... Dobe v, co jsem zkusila!... A jestli neodpust, tak a !" Upadala stle hloubji do neklidnho blouznn. Obas sebou trhla, zatkala kolem sebe oima a na chvli poznvala v echny kolem sebe, ale vdom bylo vzpt zastrno blouznnm. Oddychovala spav a namhav, cosi j ako by j klokotalo v hrdle. "km mu: Va e Excelence," vykikovala, lapajc za ka dm slovem po dechu, "ta Amlie Ludvigovna... ach, Leo, Koljo! Ruiky v bok a honem honem, glissez, glissez, pas-de-basque! Dupej no kama... Chovej se jako pvabn ho ek. Du hast Diamanten und Perlen... (1) ----------(1) M diamanty a perly... (nm.) Jak je to dl? To tak zazpvat... Du hast die schnsten Augen, Mdchen, was willst du mehr? (1) ----------(1) M nejkrsnj oi, dve, co je t chce ? (nm.) To bych ekla! Was willst du mehr -- nco si vymysl, paez!... Ach tak, je t tohle: V polednm ru v dol Dagestnu... Ach, jak jsem to mla rda!... Tuhle romanci jsem zbo ovala, Poljeko!... V , tvj otec ji zpval... je t jako enich... Kde jsou ty asy!... Tu, tu bychom mli zazpvat! Ale jak je to, jak to jen je... zapomnla jsem u ... Napovzte mi pece, jak to je!" Byla bez sebe rozilenm a vzpnala se na pol ti. Konen spustila dsiv chraptivm a selhvajcm hlasem, pjc a lapajc po dechu pi ka dm slov a s vrazeem stle vt hrzy: V polednm ru!!... V dol!... Dagestnu!... S olovem v hrudi!...

"Va e Excelence!" vykikla nhle, e to drsalo srdce, a z o j vytryskly slzy. "Zastate se sirotk! Pamatujte pece na pohostinstv nebo tka Semjona Zacharye!... D se dokonce ct aristokratickho!... Ach!" trhla sebou nhle, jak se opt vzpamatovala, a skoro s hrzou se dvala na kolemstojc, hned v ak poznala Sou. "Soo, Soo!" ekla mrn a laskav, jako by se divila, e ji ped sebou vid. "Soo, milku, tys tu tak?" Znovu ji posadili. "Dost!... Konec!... Sbohem, ubo ako!... U tvali herku!... Ztrhali ji!" vykikla zoufale a nenvistn a hlava j prudce padla na pol t. Znovu ji obestely mrkoty, ale tyto posledn mrkoty netrvaly dlouho. Jej voskov lut vyzbl obliej se zvrtil dozadu, sta se otevela, nohy se keovit nathly. Hluboce vydechla a skonala. Soa klesla na jej mrtv tlo, objala je rukama a strnula v t poloze, s hlavou pitisknutou k nebo inm vyschlm prsm. Poljeka pilnula k matinm nohm a s usedavm plem je lbala. Kolja a Lea sice je t nechpali, co se stalo, ale v pedtu e ehosi stra nho chytili jeden druhho obma rukama za ramnka, vykulili na sebe oka a nhle souasn oteveli sta a dali se do kiku. Oba byli pod je t v kostmech -- Kolja v turbanu a Lea v epice s p trosm prem. A jak se zistajasna octl na posteli vedle Katriny Ivanovny jej "estn diplom"? Opravdu, le el u pol te, Raskolnikov ho vidl. Poode el k oknu. Piskoil k nmu Lebezjatnikov. "Zemela!" ekl. "Rodione Romanovii, na slovko!" pistoupil k Raskolnikovovi Svidrigajlov. Lebezjatnikov mu okam it udlal msto a taktn se sthl do pozad Svidrigajlov odvedl udivenho Raskolnikova je t dle do kouta pokoje. "Celou tu patlii, to znamen poheb a ostatn, beru na sebe. To vte, potebovali by penze, a ekl jsem vm pece, e mm nco nazbyt. Ta dv psklata a Poljeku umstm v njakm lep m sirotm tulku a ulo m pro ka dho a do plnoletosti po tisci pti stech rublech kapitlu, aby Sofja Semjonovna mohla bt opravdu bez starosti! A i ji vythnu z bahna, proto e to je hodn dve, vite? Tak tedy, prosm, vyite Avdo je Romanovn, e jsem jejch deset tisc pou il tmto zpsobem." "Ceho vlastn chcete tou svou nhlou dobroinnost doclit?" zeptal se Raskolnikov. "Ech vy nedviv love!" rozesml se Svidrigajlov. "ekl jsem vm pece, e ty penze nepotebuji. Copak nepipou tte, e to mohu udlat jen tak, z lidskosti? To pece nebyla ve ," ukzal prstem do rohu, kde le ela zesnul, "jako njak star lichvka. Uznejte pece, m opravdu t Lu in a pchat niemnosti, nebo ona umt? A kdybych nepomohl j, tak pece napklad tady Poljeku stihne stejn dl..." ekl to s jakousi spikleneckou veselou rozpustilost a upen se pitom na Raskolnikova dval. Raskolnikov zbledl a ustrnul -sly el sv vlastn slova, kter ekl Son. Prudce ucouvl a vyte til na Svidrigajlova oi. "Jak... jak to vte?" za eptal, zajkaje se. "J pece bydlm hned tady za zd u madame Resslichov. Tady je Kapernaumov, a tam m star oddan ptelkyn madame Resslichov. Jsem soused prosm." "Vy?" "J!" ohbal se smchem Svidrigajlov. "A mohu vm dt estn slovo, nejmilej Rodione Romanovii, e jste m asn zaujal.

ekl jsem vm pece, e se dohodneme, pedpovdl jsem vm to, a vidte, dohodli jsme se. A uvidte, jak jsem sn enliv. Uvidte, e se se mnou d vyjt..."Dl est I Raskolnikov pro val podivn dob: jako by ho nhle obestela mlha a uzavela ho v bezvchodn, t iv samot. Kdy si to dob mnohem pozdji pipomnal, vysvtloval si to tak, e jeho vdom tehdy obas slblo, a tak to s nkolika pestvkami pokraovalo a do katastrofy. Nezvratn se pak pesvdil, e se tenkrt v mnohm mlil, napklad v trvn a posloupnosti nkterch dj. Bu jak bu, kdy se pozdji na v ecko rozpomnal a chtl si to ujasnit, dovdl se mnoh o sob samm u ve svtle toho, co sly el od jinch. Pletl si napklad jednu udlost s druhou, jinou zas pokldal za dsledek pin, kter existovaly jen v jeho fantazii. Chvlemi ho rozechvval chorobn trzniv neklid, kter perstal a v panick strach. Jak si v ak vzpomnal, byly i minuty, hodiny a mo n cel dni, kter byly v protikladu k pedchozmu strachu vyplnny apati, apati pipomnajc chorobn lhostejn stav nkterch umrajcch. A vbec jako by v tch poslednch dnech sm utkal ped jasnm a plnm pochopenm sv situace; nejvce ho t ily nkter paliv problmy vy adujc okam itho vysvtlen, a pece by se byl tak rd nkterch starost zbavil a uprchl ped nimi, akoliv v jeho situaci mohla bt takov lehkomyslnost osudn a svrchovan zhoubn. Zvl t ho znepokojoval Svidrigajlov. Dokonce bylo mo n ct, e Svidrigajlov se mu postavil do cesty jako pek ka, kterou nebyl s to pekroit. Od okam iku, kdy mu Svidrigajlov v den smrti Katriny Ivanovny u Soni ekl ona tak dsiv a tak prhledn slova, byl naru en obvykl chod jeho my lenek. Ale pesto e ho ta nov okolnost tolik znepokojovala, nijak zvl nespchal, aby do n vnesl jasno. Obas, kdy se nenadle octl nkde v odlehl a zastren konin msta, v njak uboh hospdce sm a sm v zadumn za stolem, ani mohl dobe ct, jak se tam dostal, vzpomnal si nhle na Svidrigajlova a s nesmrnou pronikavost a rozechvnm si uvdomoval, e by se ml s tm lovkem co nejrychleji domluvit a s konenou platnost vye it v echny nejasnosti. Jednou, kdy za el a nkam za msto, dokonce si vsugeroval, e tam ek na Svidrigajlova a e si tam s nm domluvil schzku. Jindy procitl ped svtnm kdesi na hol zemi v kov a st se dom lel, jak se tam zatoulal. Ostatn bhem tch dvou nebo t dn po skonu Katriny Ivanovny vidl Svidrigajlova u asi dvakrt, vt inou u Soni, k n jen tak bez dvodu a skoro v dy jen na chvilku zachzel. Poka d spolu vymnili jen nkolik strunch vt a ani jedinkrt se nedotkli st ejnho bodu, jako by mezi nimi existovala nepsan mluva, e o tom doasn poml. Tlo Katriny Ivanovny dosud le elo v rakvi. Svidrigajlov sjednval poheb a ml mnoho starost. Tak Soa mla pln ruce prce. Pi poslednm setkn ekl Svidrigajlov Raskolnikovovi, e dti Katriny lvanovny u zaopatil, a to velmi uspokojiv; dky njakm svm stykm pr na el osoby, jejich piinnm se podailo v echny ti sirotky okam it umstit v stavech, kde o n bude velmi dobe postarno; i penze, kter jim ulo il, pr k tomu dopomohly, proto e umstit majetn sirotky pr je mnohem snaz ne umstit nemajetn. Zmnil se v njakm smyslu i o Son, slbil, e v nejbli ch dnech sm zajde k Raskolnikovovi, a podotkl, e "by se s nm rd poradil a prohovoil s nm mnoho vc..." Hovoili na chodb nad

schody. Svidrigajlov hledl Raskolnikovovi pmo do o a nhle, po krtk odmlce, se ti e zeptal: "Propak jste, Rodione Romanyi, jako nmsn? Opravdu! Poslouchte m a dvte se na mne, ale jako byste zhola nic nevnmal. Vzchopte se pece! Musme si pohovoit, koda jen, e je tolik neodkladnch vc, vlastnch i cizch... Ach Rodione Romanyi," dodal najednou, "v ichni potebujeme vzduch, vzduch, vzduch... Hlavn vzduch!" Vtom ustoupil, uvoloval cestu pichzejcmu knzi a almistovi, kte li slou it zdu n m i. Svidrigajlov zadil, aby byla slou ena dvakrt denn, pesn jak se patilo. K Raskolnikovovi u se nevrtil a ode el. Raskolnikov chvli nerozhodn stl a pak vstoupil za knzem do Sonina bytu. Postavil se ve dvech. Ti e, dstojn a truchliv zaaly obady. Tv v tv pojmu smrti a pi pmm styku s n pro val v dy cosi t ivho a mysticky dsnho, a to u od dtstv; a pak, jak dvno u nesly el zdu n m i! Tady bylo mimoto je t nco jinho, pli hroznho a zneklidujcho. Dval se na dti -v echny kleely u rakve, Poljeka vzlykala. Za nimi se modlila Soa, ti e a jakoby ustra en plac. Ale v dy se na mne v tyto dny ani jednou nepodvala a nepromluvila se mnou ani slovo, napadlo nhle Raskolnikova. Slunce jasn proudilo do svtnice, z kadidelnice se valila klubka dmu, knz odkval: "Lehk odpoinut dej j, Pane!" Raskolnikov zstal do konce obadu. Kdy se knz louil a kdy jim ehnal, podivn se rozhl el. Po obadech pistoupil Raskolnikov k Son. Ta ho nhle vzala za ob ruce a sklonila hlavu na jeho rameno. Raskolnikov byl tm kratikm gestem a ohromen -- pmo u asl, e neprojevila ani petku odporu, ani stn opovr en, e se j ani trochu nechvly ruce! To u se dalo opravdu mluvit o skoro nekonenm sebepon en. Tak si to alespo vylo il. Soa neekla ani slovo. Raskolnikov j stiskl ruku a ode el. Padla na nho nesmrn tha. Kdyby byl v tu chvli mohl ped v m nkam zalzt a zstat tam pln sm teba cel ivot, byl by to pokldal za tst. Jen e v posledn dob, akoliv celkem byl stle sm, marn hledal pocit samoty. Nkdy si vy el za msto a na hlavn silnici, jednou za el i do jakhosi leska, ale m odlehlej byla msta, kde se ocital, tm bezprostednji poci oval n blzkost, n jitivou ptomnost, ne snad dsivou, av ak popuzujc, tak e se kvapn vracval do msta, ztrcel se v davu, vchzel do hospdek a krem, chodil po Vete nickm trhu a Sennm nmst. V ude tam mu bylo skoro volnji, dokonce se tam ctil osamlej . V jedn pivnici vpodveer zpvali; vydr el tam poslouchat celou hodinu, a jak si vzpomnal, bylo mu skoro krsn. Ale nakonec ho pepadl neklid i tam, jako by se nhle opt probudil ervoto v jeho svdom. Sedm si tu a poslouchm si zpv, napadlo ho, copak to jde? Ale hned sm vyctil, e ho hry e je t nco jinho, nco, co vol po okam itm vye en, co se v ak vzpr pochopen i jakmukoli vyjden. V ecko se zamotvalo do jakhosi klubka. Ne, radji se znova s nkm prt! Radji se znova stetnout s Porfirijem nebo se Svidrigajlovem... U aby m znova nkdo vyprovokoval, nkdo napadl... Ano, ano! pemtal. Vy el z pivnice a div se venku nedal na tk. Vzpomnka na Duu a na matku v nm nhle probudila skoro panick strach. Prv tu noc se ped svtnm probudil ve kov na K ovm ostrov promrzl a zimnin roztesen; zamil dom a pi el tam asn rno. Po nkolikahodinovm spnku zimnice ustala, ale kdy procitl, bylo u hodn pozd -- dv hodiny odpoledne. Vzpomnl si, e toho dne byl poheb Katriny Ivanovny, a pot ilo ho, e na nm nebyl. Nastasja mu pinesla obd; jedl a pil s

nramnou chut, div ne hltavost. Hlavu ml jasnj a vbec se ctil klidnj ne v tch tech poslednch dnech. Dokonce se letmo podivil svm dvj m zchvatm panickho strachu. Otevely se dvee a vstoupil Razumichin. "Vida, j! Tak mu nic nen!" ekl, vzal idli a posadil se ke stolu proti Raskolnikovovi. Byl rozilen a nijak se to nepokou el skrt. Mluvil zejm nazloben, ale pitom nezrychloval ani pli nezesiloval hlas. A se zdlo, e si pedsevzal cosi zvl tnho a dokonce extravagantnho. "Posly ," spustil energicky, "mn na vs v ech houby zle , ale ze v eho, co vidm, je mi jasn, e na to svm rozumem nestam. Jen si, prosm t, nemysli, e jsem t pi el vyslchat. Ka lu na to! Nezajm m to! Kdybys mi te sm chtl vykldat v echna ta va e tajemstv, tak bych t mo n ani nechtl poslouchat, ode el bych a vyka lal bych se ti na to! Pi el jsem jen proto, abych u jednou osobn zjistil hlavn to, jestli je pravda, e jsi ze lel. V , o tob koluj povsti (tam nkde, zkrtka), e jsi mo n ze lel nebo e do toho nem daleko. Piznm se ti, e jsem se u sm piklnl k tomu nzoru, kdy jsem byl svdkem za prv toho, jak hloup a skoro ohavn (a naprosto nevysvtliteln) jedn , a za druh toho, jak ses nedvno zachoval k matce a seste. Jen vyvrhel a niema, kdy ne lenec, by se k nim mohl zachovat tak jako ty. Jsi tedy nejsp len..." "Kdys je naposled vidl?" "Ped chvl. Copak tys u nich od t doby nebyl? Kde se potlouk , prosm t, jsem tu dneska u potet! Tv matka se vera v n roznemohla. Vzpomnla si, e za tebou pjde, Avdo ja Romanovna j v emo n brnila, ale nedala si ct, pr kdy je nemocn, kdy se mu mate mozek, kdo mu m e je t pomoct, ne-li matka? Pi li jsme sem v ichni, nemohli jsme ji pece nechat samotnou. A k tvm dvem jsme j domlouvali. Ale tys nebyl doma. Tadyhle sedla, ekala asi deset minut, my nad n mlky stli. Pak vstala a ekla: Vychz z domu -- tak to je zdrv a na matku zapomnl! Neslu se, je to hanba pro matku, aby stla za dvemi a dopro ovala se jeho lsky jako almu ny. Kdy se vrtila dom, ulehla a te le v horece. Pr: Pro tu svou, jak vidm, as m! Tou tvou mysl Sofju Semjonovnu, tvou nevstu nebo milenku, sm nevm. Vydal jsem se tedy hned za Sofjou Semjonovnou, proto e jsem, to v , chtl mt co nejdve jasno, pijdu tam, ale tam stoj rakev, plou tam dti a Sofja Semjonovna jim zkou ern ateky. Ale po tob ani vidu. Podval jsem se, omluvil se a zase jsem el, a Avdo je Romanovn jsem povdl, co jsem zjistil. Je to zejm nesmysl, dnou svou nem, nejsp je tedy opravdu len. Ale ty si tu sed a cpe se hovzm, jako bys ti dni nejed. Pravda, len jed tak, ale j vidm, e ty, akoli jsi se mnou nepromluvil ani slovo... len nejsi! Na to mohu dt krk. Jsi v ecko jin, jen ne len! A tak u toho mm dost, proto e je tu njak tajemstv, njak zhada, a j si s va imi zhadami nemnm lmat hlavu! Te jsem k tob za el jen tak, abych se trochu vymluvil, abych si ulevil, " uzavel zvedaje se. "Ale je mi docela jasn, co udlm!" "Copak tedy udl ?" "Co je ti do toho, co udlm?" "Snad se nepjde opt?" "Jak... jak to v ?" "To je tak t k!" Razumichin chvli mlel. "Tys to ml v dycky v hlav docela v podku a nikdy, nikdy jsi nebyl len," ekl nhle vele. "M pravdu: jdu pt! Sbohem!" A chtl jt.

"Razumichine, pedevrem, tu m, jsem o tob mluvil se sestrou." "O mn? Ale... kde ses s n mohl pedevrem setkat?" zarazil se Razumichin, a dokonce trochu zbledl. Bylo vidt, jak v nm hrklo. "Pi la za mnou, sedla tu a hovoili jsme." "Pi la!" "Ano, pi la!" "A cos j kal... myslm, cos j kal o mn?" "ekl jsem j, e jsi hodn, poctiv a sna iv lovk. e ji miluje , jsem j nekal, to v sama." "Jak to, e to v sama?" "Jakpak by nevdla! A odejdu kamkoliv, a se se mnou stane cokoliv, bdi nad nimi! Svuji je, abych tak ekl, do tvch rukou, Razumichine. Dlm to, proto e vm, jak ji m rd, a proto e jsem pesvden o tvch ryzch myslech. A vm taky, e ona m e mt rda tebe, ba dokonce e t mo n u rda m. Te ekni sm, co je pro tebe lep -- pt nebo nept?" "Roko!... V ... No... Ale ne! A kam se tedy vlastn chyst ? Ale jestli to je tajemstv, tak ne! V ak j... v ak j na to tajemstv pijdu... A jsem pesvden, e je to urit njak pitomost, nco stra n nafouknutho, njak tvj rozmar. Ale jinak jsi skvl lovk! Skvl lovk!" "Zrovna jsem ti chtl ct, ale tys m peru il, ano, es toti do el k velmi rozumnmu zvru, e nebude ptrat po tch zhadch a tajemstvch. Nestarej se o to prozatm, nelam si tm hlavu! V ecko se vas dov , pesn a to bude teba. Vera mi jist mu ekl, e v ichni potebujeme vzduch, vzduch, vzduch! Chci k nmu zajt a vyptat se, co tm myslel." Razumichin stl zahlouban do vzru ench vah. Nhle ho napadlo: Zapletl se do politickho spiknut! To je to! M ped sebou njak rozhodujc in -- to je oividn! Jin vysvtlen nen... a Dua o tom v... "Tak tedy Avdo ja Romanovna t nav tvuje," vyr el vznamn jednotliv slova, "a ty se chyst jt k nkomu, kdo tvrd, e je teba vc vzduchu, vzduchu a... a to znamen, e i ten dopis... e to je taky nco takovho," uzavel jakoby pro sebe. "Jak dopis?" "Dostala dnes njak dopis, kter ji velmi rozru il. Velmi! A pespli . Zaal jsem o tob, ale poprosila m, abych mlel. Pak... pak mi ekla, e se mo n co nevidt rozloume, a hned mi za nco zaala vele dkovat. Pak ode la do svho pokoje a zamkla se tam." "k , e dostala dopis?" opil zamy len Raskolnikov. "Ano, dopis. Copak o tom nev ? Hm." Oba chvli mleli. "Sbohem, Rodione. V , kamarde... jednu chvli jsem... ale ne, sbohem! V , jednu chvli... Tak sbohem! J taky spchm. Pt nebudu. U to nen teba... blbost!" Ml naspch; byl u venku a u za sebou dovral dvee, ale vtom je opt otevel a ekl uhbaje oima: "Je t nco! Vzpomn si na tu vra du, na tu, co ji Porfirij... t staeny? Tak abys vdl, vrah u je dopaden, doznal se sm a sm se tak usvdil. Je to jeden z tch dlnk, z tch natra, jen si to pedstav, vzpomn si, jak jsem je tady hjil? Vil bys, e celou tu scnu -- ten smch a tu rvaku na schodech -- sehrl se svm kamardem k odvrcen pozornosti ve chvli, kdy tamti, domovnk a dva svdci, li nahoru? Takov vychytralost, takov duchaptomnost od toho holobrdka! Pmo k neuven! Ale sm to vysvtlil, sm se ke v emu doznal! Podn jsem se seknul! To mus bt gnius v petvce a vynalzavosti, gnius ve svdn stopy -- tak nen divu! A e mu

povolily nervy a e se piznal, vm mu je t sp . Je to njak pravdpodobnj ... To jsem se ale seknul, to jsem se seknul! Krk jsem za n dval!" "Jak ses to prosm t dovdl a pro t to tak zajm?" zeptal se s netajenm vzru enm Raskolnikov. "Aby ne! Je t se ptej, pro m to zajm! Od Porfirije jsem se to dovdl, jako v ecko ostatn. Mimochodem, ekl mi skoro v ecko." "Porfirij?" "Porfirij." "A co... co tomu k on?" zeptal se rozechvn Raskolnikov. "V ecko mi vborn vysvtlil. Psychologicky, jak on to dovede." "On ti to vysvtlil? Sm ti to vysvtloval?" "Sm, sm. Sbohem! Nkdy ti o tom povm vc, ale te spchm. V ... jednu chvli jsem si myslel... Ale ne, a pak!... Pro bych te pil? Tys m opojil i bez vna. Ano, jsem opil, Roko! Jsem opil, akoliv jsem nic nepil. Tak sbohem, pijdu zas co nevidt." Ode el. Ano, urit m prsty v politickm spiknut! K tomu svatmu pesvden dospval Razumichin, kdy pomalu schzel ze schod. Sestru do toho zathl tak, to je pi povaze Avdo ji Romanovny snadno mo n. Maj schzky... I ona u leccos naznaila. Z nkterch jejch slov... slvek... a nar ek je to pece jasn! Jak jinak si ten hrozn zmatek vysvtlit? Hm? A j u myslel... Panebo e, co m to jen napadlo! Ano, zmtlo m to, kivdil jsem mu! To tenkrt na chodb pod lampou m tak zmtl. Brr! Jak m mohlo nco tak odpornho, hrubho a nzkho napadnout! Mikolka je pa k, e se piznal... A jak je te rzem jasn i v ecko, co bylo dve! Ta jeho nemoc tehdy, v ecky ty jeho podivn kousky, a jak u dokonce dv, jak u dv, na univerzit, bval v dy zamraen a nevldn... Ale co znamen ten dne n dopis? Mm podezen, e... Hmm. No, v ak to v ecko zjistm. Kdy si uvdomil, jak a co je s Dunkou, trhl sebou a skoro se rozbhl. Raskolnikov ihned po Razumichinov odchodu vstal, piskoil k oknu, pe el z kouta do kouta tak prudce, jako by zapomnl, jak tsn je jeho komrka a... znova usedl na divan. Byl jako znovuzrozen -- ekal ho nov zpas, a to bylo vchodisko! Ano, to znamenalo, e na el vchodisko! V dy u bylo v ecko k nesnesen neproniknuteln a strnul, u ho v ecko tsnilo a ubjelo. Od scny s Mikolkou, j byl svdkem u Porfirije, zaalo ho cosi svrat k udu en. A hned pot, je t tho dne, ml rozmluvu se Soou a tu pece vedl a skonil docela, docela jinak, ne si kdy pedstavoval... to znamenalo, e se zhroutil narz a pln! V okam iku! Ale tehdy pece se Soou souhlasil, sm s n souhlasil, v srdci s n souhlasil, e tak, s takovou vc na du i pro nho bude ivot nesnesiteln! A Svidrigajlov? Svidrigajlov je hdanka... Svidrigajlov mu dl starosti, to je pravda, ale jaksi z opan strany. Mo n e se Svidrigajlovem bude muset tak bojovat. Svidrigajlov je mo n tak vchodisko; ale Porfirij je docela jin zle itost. Tak tedy Porfirij to Razumichinovi sm vysvtloval, psychologicky mu to vysvtloval! U zas vyrukoval s tou svou zatracenou psychologi! Porfirij! Copak je mo n, e by Porfirij uvil jen na jedinou chvli v Mikolkovu vinu po tom v em, co se mezi nimi udlo mezi tyma oima ne pi el Mikolka, po t scn, pro ni nelze najt dn jin sprvn vvsvtlen ne jedin? (Raskolnikovovi se ta scna u Porfirije v poslednch dnech letmo a tr kovit vybavila nkolikrt, ale uvdomit si ji vcelku pro nho bylo nesnesiteln.) V tch chvlch mezi nimi padla takov

slova, odehrly se takov pohyby a takov gesta, byly vymnny takov pohledy, vty byly vyeny takovm tnem a vci byly tak vyhnny na ost no e, e po tom v em Mikolka (kterho Porfirij hrav prohldl hned po prvnm slov a pohybu), e po tom v em Mikolka pece nemohl otst jeho pedpoklady. A vida! I Razumichin u dokonce pojal podezen. Rozmluva na chodb pod lampou mla tedy inek. Rozbhl se po n k Porfirijovi... Ale pro si vlastn Porfirij z nho trop a ky? S jakm zmrem odvd Razumichinovu pozornost na Mikolku? Za tm urit nco vz, tm chce urit neho doshnout -- ale eho? Pravda, od t doby u ubhlo hodn asu, pli mnoho asu a Porfirij jako by se propadl do zem. To je ov em zl... Raskolnikov vzal epici, krtce se zamyslel a zamil ke dvem. Za celou tu dobu ml toho dne poprv aspo pocit, e uva uje jasn. Musm skoncovat se Svidrigajlovem, pemtal, za ka dou cenu a co nejdve. V ak u asi tak ek, a za nm pijdu. A v tu chvli se vyvalil z jeho zemdlenho srdce takov proud nenvisti, e by byl mo n s to nkoho z tch dvou zabt: bu Svidrigajlova, nebo Porfirije. Bu jak bu, ctil, e ne-li hned, tak pozdji by byl schopen to udlat. Uvidme, uvidme, opakoval si v duchu. Ale sotva otevel dvee na chodbu, srazil se znenadn s Porfirijem, kter k nmu vchzel. Raskolnikov na okam ik strnul. Porfirijv pchod ho kupodivu nepekvapil a tm ani nevylekal. Jen se zachvl a rychle, ve zlomku vteiny se vnitn postavil do stehu. Snad je tu rozuzlen? Ale jak tichounce se pipl il, jako koka, vbec nic jsem nesly el! Neposlouchal za dvemi? "Neekan host, Rodione Romanovii!" zahlaholil se smchem Porfirij Petrovi. "U dlouho se chystm zaskoit na slovko a te jdu kolem a km si, pro bych k nmu na pt minutek neza el? Mte nkam nameno? Nezdr m vs. Jen jednu dutinku si s dovolenm vykoum..." "Jen se posate, Porfiriji Petrovii, jen se posate," vybzel ho Raskolnikov s tak spokojenm a ptelskm vzezenm, e by se byl mo n sm podivil, kdyby se mohl vidt. To v sob sebral posledn zbyteky sil! Tak nkdy lovk vytrp pl hodiny smrtelnho strachu ze zlosyna, ale pak, kdy u mu nasad n na krk, v echen strach ho pejde. Raskolnikov usedl pmo proti Porfirijovi a zahledl se na, ani hnul brvou. Porfirij pimhouil oi a zapaloval si dutinku. Tak mluv, mluv, tetelilo se v Raskolnikovov srdci. No tak, pro u nemluv ? II "Tohle kouen," zaal konen Porfirij Petrovi, kdy si zaplil a vyfoukl kou, "je pece tak kodliv, tak stra n kodliv vc, a pesto se to nemohu odnauit! Vte, ka lu, v krku m svd, dech m zlob. Jsem stra pytel, rozumte, tak jsem tuhle za el k B-novi, ka dho pacienta prohl minimum pl hodiny, skoro se rozesml, kdy m uvidl a proklepval, poslouchal. Mezi jinm, povd, vm nesvd tabk, mte rozedmu plic. Ale jakpak s tm mohu pestat? Cm to nahradm? Nepiju, to je cel to ne tst, hehehe, to je to ne tst! V ecko mte pece relativn, Rodione Romanyi, v ecko mte relativn!" Copak na mne zas pjde s tou svou plesnivou prvniinou? pomyslel si s odporem Raskolnikov. Nhle mu vyvstalo ped oima jejich nedvn setkn a nitro se mu rzem rozbouilo jako tehdy. Byl jsem u vs pece u pedevrem veer, copak to nevte?" pokraoval Porfirij Petrovi a rozhl el se po svtnice. "Za el

jsem a sem k vm. Zrovna tak jako dneska -- jdu kolem a km si, pjdu, podvm se, jak se mu da. Pijdu a vidm, dvee dokon: porozhldl jsem se, chvilenku jsem ekal a zase jsem el, ani va slu ce jsem se neohlsil. Copak nezamykte?" Raskolnikov se stle vce chmuil. Porfirij zejm vytu il jeho my lenky. "Pi el jsem k vm s vysvtlenm, drah Rodione Romanyi, s vysvtlenm! Dlu m vm, prosm, a jsem povinovn dt vm vysvtlen," pokraoval s pvtivm smvem, dokonce Raskolnikova lehce poplcal po kolen, ale skoro v t e chvli jeho tv nhle dostala v n a starostliv vraz, dokonce se jaksi truchliv svra tila, a tm byl Raskolnikov udiven. Takto ho je t nevidl a nenadl se, e ho tak nkdy uvid. "Posledn se mezi nmi odehrla podivn scna, Rodione Romanyi. Pravda, pi na em prvnm setkn se mezi nmi tak odehrla podivn scna, jen e tehdy... Ale te u pkn popoad! Tak tedy, patrn jsem ve va ich och velmi vinen, ctm to, prosm. Vzpomnte si, jak jsme se posledn roze li: vm div nepraskly nervy a klepala se vm kolena a mn tak div nepraskly nervy a tak se mi klepala kolena. Tehdy to mezi nmi, vte, dopadlo skoro nehezky, ned entlmensky. Ale my jsme pece d entlmeni, toti rozhodn pedev m d entlmeni, tak je to teba chpat. Pamatujete se pece, jak daleko to za lo... to u pece nebylo ani hezk." Co to k, za koho m vlastn m? ptal se s asem sm sebe Raskolnikov a s hlavou vztyenou upral iroce rozeven oi na Porfirije. "Do el jsem k zvru, e udlme lpe, budeme-li k sob nadle upmn," pokraoval Porfirij Petrovi s trochu zaklonnou hlavou a sklopenma oima, jako by u nechtl svm pohledem mst svou nkdej ob a jako by opovrhoval svmi dvj mi metodami a skoky. "Skuten, takov podezvn a takov scny se nemohou dlouho thnout. Je t e ns tehdy rozsoudil Mikolka, jinak opravdu nevm, kam by to s nmi bylo dosplo. Ten zatracen soused u mne tehdy sedl za pep kou, jen si to pedstavte! V ak vy to vte a j u vlastn tak vm, e za vmi pak byl. Ale nic takovho, co jste tenkrt pedpokldal, nic takovho se nestalo: pro nikoho jsem neposlal a vbec nic jsem tehdy nechystal. Ptte se pro? Jak bych vm to ekl -- pro mne samho to tehdy bylo jako rna palic do hlavy. St jsem stail poslat aspo pro domovnky. (Mo n e jste si jich tak v iml, kdy jste odchzel.) Tehdy mi bleskla hlavou jedna my lenka, tehdy jsem si j byl, vte, Rodione Romanyi, sklopevn jist. Budi , ekl jsem, a si na as pustm z rukou jedno, ale zato druh popadnu za paesy -- a hlavn to sv, to sv nepustm. Vy mte velmi popudlivou nturu, Rodione Romanyi, dokonce pli popudlivou, prosm, oproti v em ostatnm rysm sv povahy a du e, kter jsem, jak optimisticky doufm, u vs zsti vypozoroval. Samozejm, i tehdy u jsem mohl uv it, e nen zvykem, aby nkdo pi el a jen tak lovku odhalil cel pozad zloinu. Stv se to sice, zejmna kdy nkoho pipravme o posledn petku trplivosti, ale nesporn to je vzcn. Na to jsem mohl pijt tak. Ale ne, kal jsem si, musm vymmit aspo nitku! Aspo docela malikou nitku, jen jedinou, ale zato takovou, aby se j lovk mohl pevn chytit, aby to bylo u nco hmotnho, a ne pod jen psychologie. Proto e, uva oval jsem, je-li vinen, mohu se od nho opravdu neho nadt a prvem mohu potat i s velmi pekvapujcm vsledkem. Hrl jsem tehdy na va i povahu, Rodione Romanyi, hlavn na va i povahu! Velmi mnoho jsem si od vs tehdy sliboval." "Ale propak... propak mi te tohle v ecko kte?" zahuhlal konen Raskolnikov, ani sm vdl, pro se tak pt. Co to

povd? muil se v duchu. Copak m doopravdy pokld za nevinnho? "Pro tak mluvm? Pi el jsem vm podat vysvtlen, proto e to, abych tak ekl, pokldm za svou svatou povinnost. Chci vm vylo it v ecko do puntku, celou historii tehdej ho, abych tak ekl, zatemnn smysl. Zpsobil jsem vm mnoho trpen, Rodione Romanyi. Ale nejsem netvor, to ne, prosm. I j pece chpu, co to znamen pro utranho, ale hrdho, nezkrotnho a netrplivho, zejmna netrplivho lovka v ecko tohle si nechat lbit! Rozhodn vs pokldm za svrchovan u lechtilho lovka, dokonce s prvky velkomyslnosti, akoliv nesouhlasm se v emi va imi nzory, a to pokldm za svou povinnost hned pmo a naprosto oteven prohlsit, proto e pedev m nechci nikoho klamat. Kdy jsem vs poznal, hned m to k vm thlo. Mo n e vm tahle m slova budou pro smch? Prvem, prosm. Dobe vm, e j jsem vm byl od prvn chvle nesympatick, v ak jste tak neml dvod, pro bych vm ml bt sympatick. Ale myslete si co chcete, mn nyn prost jde o to, abych ten v dojem jak to jen pjde zahladil a abych vm dokzal, e i j mm srdce a svdom. To km, prosm, docela upmn!" Porfirij Petrovi se okzale odmlel. Raskolnikov znovu poctil pliv neznmho strachu. Nhle se dsil pomy len, e ho Porfirij pokld za nevinnho. "Mm za to," pokraoval Porfirij Petrovi, " e nemusm lit zevrubn v ecko, jak to tehdy zaalo, ba e je to zbyten. A st bych to i dovedl. V dy jak bych to ml zevrubn vysvtlit? Zprvu se vynoily povsti. A zase pokldm za zbyten it se o tom, jak to byly povsti, kdo a kdy je pinesl... a jak se vlastn v ecko obrtilo proti vm. U mne osobn to zaalo nhodou, nejist nhodou, k n mohlo stejn dobe dojt i nedojt. Jakou? Hm, o tom, myslm, tak nem smysl mluvit. V ecko to, povsti i nhody, mi tehdy splynulo v jedin dohad. Oteven se vm piznvm, proto e kdy u se piznvat, tak ke v emu, e jsem to byl j, kdo tehdy zatoil prvn. Tamto, dejme tomu poznmky t star na zstavch a tak dle, to v ecko je nesmysl. Takovch vc bych mohl vyjmenovat na sta. Nhodou jsem se tehdy do v ech podrobnost dovdl i o phod na komisastv, a ne jen tak njak mimochodem, nbr od vyprave zvl tnho a nad jin povolanho, kter, ani to sm tu il, dodal t scn nesmrn na zva nosti. Vidte, a tak se adilo jedno k druhmu, jedno k druhmu, mil Rodione Romanyi! Jakpak jsem se pak neml zamit uritm smrem? Ze sta krlk nikdy nebude k, ze sta podezen nikdy nebude dkaz, jak k jedno anglick pslov, vite, jen e to k zdrav rozmysl, ale kdopak, eknte, se ned unst, i vy etujc soudce je pece jen lovk! A navc jsem se upamatoval i na ten v lnek, jestli si vzpomnte, mluvili jsme o nm podrobn hned pi va prvn nv tv. Tehdy jsem ho zlehoval, ale to proto, abych vs vyprovokoval. Znovu opakuji, Rodione Romanyi -- vy jste velmi netrpliv a velmi nemocn. e jste nebojcn, py n, v n a... e jste mnoho zkusil, velmi mnoho zkusil, to u jsem vdl dvno. V ecky tyhle stavy dobe znm a i ten v lnek jsem si peetl jako dobe znmou vc. Je to vplod bezesnch noc, psan s fanatismem, s rozechvn bu cm srdcem t ce krocenm nad enm. A to potlaen, hrd nad en je u mlde e svrchovan nebezpen! Tehdy jsem se posmval, ale dnes vm eknu, e mm hrozn rd, jen tak jako milovnk krsnch vc, prosm, ty prvn mlad, ohniv literrn pokusy. Dm a mlha, ale v t mlze zn struna. V lnek je zrdn a fantastick, ale jisk v nm velik upmnost, je pln mladistv, upmn hrdosti a pmo troufal smlosti. Je to sice

chmurn lnek, ale to je jen dobe. Peetl jsem si to tenkrt, a kdy jsem ho odkldal... kdy jsem ho odkldal, tak jsem si pomyslel: Tenhle lovk neskon dobe! Tak jak jsem, eknte sm, po takovhle pedehe mohl zstat neten k tomu, co pi lo pak! Ach bo e, copak nco km? Copak te nco tvrdm? Tehdy jsem si toho jen v iml. Co to znamen, km si? Pece vbec nic, a mo n ani to ne! A j, vy etovatel, bych se neml takhle ukvapovat, to je dokonce velmi nevhodn, mm pece v rukou Mikolku a s nm i urit fakta -- kejte, co chcete, ale jsou to pece jen fakta! A Mikolka tak projevuje uritou psychologii, kter stoj za pov imnut, proto e tady se pece rozhoduje o ivot a smrti. Pro vm to dnes v ecko vykldm! Proto, abyste vdl, jak to bylo, a abyste m pi sv inteligenci a citlivosti pro m tehdej zaujat jednn neodsuzoval. Nebylo nijak zaujat, km vm upmn, hehe! Co myslte, vy se domnvte, e jsem tenkrt u vs neudlal prohldku? Udlal, udlal, hehe, udlal, kdy jste le el nemocn tadyhle na tom divnku. Ov em, ne oficiln, prosm, ani j osobn, ale udlal. Ka d kouteek jsme u vs prohledali a dokonce hned zatepla, ale umsonst! (1) ekl jsem si: te ten lovk pijde, pijde sm a hodn brzy. Je-li vinen, tak urit pijde. Jin by nepi el, ale tenhle pijde. A vzpomnte si, jak ped vmi pan Razumichin zaal vst v elijak ei? To jsme nastra ili proto, abychom vs zneklidnili -schvln jsme se o tom ped nm proekli, aby to donesl vm, pan Razumichin je lovk, kter sv rozhoen pro sebe neudr . Panu Zametovovi zas padl do o v hnv a va e riskantn otevenost. To pece nen jen tak, prohlsit najednou v hostinci: J jsem vrah! To je pli opov liv, pli drz, a je-li, uva oval jsem, opravdu vinen, tak je to hrozn borec! Ano, tak jsem tehdy uva oval. A ekal jsem! ekal jsem na vs napjat, ale Zametova jste tenkrt jednodu e zdrtil a... ale to mte to cel, e ta zatracen psychologie je hl o dvou koncch! Tak vs tedy ekm, vyhl m, a vy jako na zavolanou pichzte! A m u srdce pchlo! Ech! Propak jste tenkrt chodil? A ten smch, ten v smch, jak jste tehdy vchzel, vzpomnte si, ten mi tehdy byl tak prhledn, ale kdybych vs nebyl tak napjat ekal, byl by se mi jist i ten v smch zdl docela nevinn. Vidte, co nkdy zavin dobr nlada! A pan Razumichin tenkrt -- ach! A pak ten kmen, ten kmen, vzpomnte si, ten kmen, pod kterm jsou ty vci schovny? Jako bych ho vidl ped sebou, ten kmen nkde v zahrad -- to jste taky pece kal Zametovovi a pak opakoval i u mne! A kdy jsme tehdy zaali hovoit o va em lnku a kdy jste k nmu podval vysvtlen, tak jsem pod ka dm va m slovem vidl je t jedno, ka d jsem si vykldal je t jinak! Tak vidte, Rodione Romanyi, takhle jsem do el k nejzaz mezi, a jsem se najednou udeil do ela a vzpamatoval jsem se. Ne, ekl jsem, co to dlm! Kdybych pece chtl, uva oval jsem, tak si to v ecko do posledn psmenky mohu vykldat i obrcen a bude se to mo n zdt pirozenj . Byla to trze, prosm! Ne, ekl jsem si, potebuji alespo nitku! A jak jsem tenkrt usly el o tom zvoneku, a se mi zastavilo srdce v tle, a m v zdech zamrazilo. Tak, nitku u mm, ekl jsem si. U ji mm! A dl u jsem tehdy o niem neuva oval, prost jsem nechtl. V t chvli bych byl dal tisc rubl ze sv kapsy jen za to, kdybych vs byl mohl na vlastn oi vidt, jak jste tenkrt el tch sto krok vedle toho m nka, pot co vm ekl do o, e jste ,vra ednk', a vy jste se celch tch sto krok neodv il nic namtnout!... No, a to mrazen tenkrt? To zvonn v nemoci, v polonepetnm stavu? M ete se tedy, Rodione Romanovii, po tom v em je t divit, e jsem s vmi tehdy tak ertoval? A pro

jste vlastn prv v tu chvli pi el? I vs na mou du i nco ponoukalo, a kdyby ns byl Mikolka od sebe neodtrhl, tak... Vzpomnte si pece na Mikolku? Nezapomnl jste na nj? To bylo pece, jako kdy uhod hrom! Jako kdy to z mraku zaburc, jako kdy sjede blesk! Ale co j na to? J tomu blesku neuvil ani co by za nehet ve lo, sm jste pece vidl! Kdepak! Ani potom, po va em odchodu, kdy dval v nkterch bodech velmi souvisl odpovdi, a jsem se sm divil, ani potom jsem mu za mk nevil! ! Tomu se k postavit se na zadn. Ne, km si, a napr a uschne! dn Mikolka!" --------(1) Marn (nm.). "Ale Razumichin mi ped chvl kal, e pod dvte vinu Nikolajovi a sm pr jste mu to dokzal..." Hrdlo se mu sthlo, nedopovdl. S nevslovnm vzru enm naslouchal, jak lovk, kter ho prohldl skrz naskrz, se zk sm sebe. Bl se uvit a nevil. Pod dychtiv hledal a pdil se po nem pesnj m a uritj m v tch stle dvojsmyslnch slovech. "Ach pan Razumichin!" zahlaholil Porfirij Petrovi, jako by ho otzka doposud mlcho Raskolnikova bhvjak pot ila. "Hehehe! Ale pana Razumichina jsem pece musel svst na fale nou stopu, proto e tam, kde sta dva, a tet nestrk nos! Pan Razumichin s tm mo n nem nic spolenho, ale pibhl ke mn bl jako kda... Nic proti nmu nemm, ale napak ho do toho mchat! A pokud jde o Mikolku, zajmalo by vs, jak to je ppad, toti jak se na nj dvm j? Pedn je to je t nedozrl dcko, vte, ne snad zbabl, ale v lecems se skoro podob umlci. Opravdu, nesmjte se, e ho vidm takhle. Je to nevinn, hrozn citliv dcko. M horouc srdce, je to fantasta. Zpv, tan, i pohdky pr vyprv tak, e se k nmu ostatn schzej poslouchat. Poctiv chod do koly a div se nepotrh smchy, kdy na nj nkdo vyplzne jazyk, anebo se zas zpije do nmoty, ne snad proto, e by byl zka en, ale jen nkdy, tak docela dtsky, kdy ho nkdo poastuje. Tehdy pece spchal krde , ale vbec si toho nen vdom, k: Jak to, krde , kdy to le elo na zemi? Vy mo n nevte, e pochz z rozkolnick rodiny, vlastn ne rozkolnick, ale prost sektsk, jeho pedkov byli staroobadci a on sm byl je t donedvna cel dva roky na vsi vychovvn jakmsi starcem. To v ecko jsem zjistil dlem od Mikolky, dlem od jeho zarajskch znmch. A prosm vs! Chtl utct na pou ! Byl to fanatik, cel noci se modlil, le el ve starch, pravch kn kch a ml z nich t kou hlavu. Petrohrad na nho velmi zapsobil, zejmna eny a pit. Pi sv vnmavosti zapomnl na starce a na v ecko. Zjistil jsem tak, e si ho tady oblbil jeden mal, e k tomu mali zaal chodit, ale pak do toho pi la tahle vc! Nadobro ztratil hlavu a hned se chtl v et! Hned nohy na ramena! Co jinho chcete, kdy uv te, jak se n prost lid dv na soudnictv! Kdekdo se pece hroz slova ,odsouzen'. Kdo za to m e! Snad nov soudy zjednaj npravu. K by Bh dal. Nu, a ve vzen se jak vidno zase rozpomnl na svho svatho starce, i bible mu znova pi la do ruky. Zdalipak vte, Rodione Romanyi, co pro mnoh takov lidi znamen trpt? Vzt na sebe utrpen -- ne snad za nkoho, ale prost jen tak, a kdy od ad, tak tm sp e. Sm pamatuji jednoho vzn, to byl uinn bernek, cel rok etl na peci po nocch bibli a tak se vm z toho pomtl, e z nieho nic vylomil cihlu a hodil ji po editeli vznice, kter mu ani vlsek na hlav nezkivil. Ale jak hodil -- schvln metr vedle, aby mu urit neubl il! A vte, co

ek vzn, kter ozbrojen ohro uje pedstaven; a tak na sebe vzal utrpen. Zrovna tak te podezvm Mikolku, e tak chce na sebe vzt utrpen nebo nco takovho. Vm to dokonce bezpen, z fakt. Jen on netu , e to vm. Nebo nepipou tte, e mezi takovmi lidmi se mohou vyskytnout fantastick ppady? A co jich je! Te, a zvl pot, co se chtl v et, pihlsil se opt vliv svatho starce. Ale uvidte, e pijde a v ecko vypov. Myslte, e to vydr ? Jen pokejte, ten bude je t zaprat! Pod ekm, kdy u pijde svou vpov odvolat. Ten Mikolka mi je sympatick, a proto se jm zabvm podrobn. A co myslte! Hehe! Na nkter vci mi odpovdl celkem pesn, zejm zskal pslu n informace a ikovn se pipravil, ale v jinch vcech doista plaval, byly pro nj panlsk vesnice, neml o nich potuchy, ani ov em tu il, e o nich nem potuchy! Kdepak, mj mil Rodione Romanyi, kdepak, Mikolka to neudlal! Tohle je ppad zrdn a chmurn, pznan pro modern dobu, zrozen dne kem, prosm, tady se dostalo jedno srdce na scest, tady se cituje vta, e krev osv uje, tady mme pohodln vklad ivota. Tady jde o kni n vmysly, tady psobily teoretick pohnutky, tady je vidt odhodln k prvnmu kroku, av ak odhodln docela zvl tn -- odhodlal se, a pece jednal, jako by spadl z nebe i z v e a i na msto zloinu jako by ho donesly ciz nohy. Dvee za sebou zapomnl zavt, ale zavra dil, dva ivoty podle sv teorie zniil! Zavra dil, ale ani penze nedokzal vzt, a co pece vzal, to schoval pod kmen. Nestailo mu, e dost vytrpl, kdy stl za dvemi a kdy se na nho dobvali a kdy na nj zvonili -- ne, on si pak je t jde v horece do przdnho bytu pipomenout ten zvonek, tou , aby ho je t jednou tak zamrazilo v zdech... Ale to bylo, dejme tomu, v nemoci, jen e hor vc -ten vrah se pokld za estnho lovka, opovrhuje jinmi a chod jako bled andl, kdepak, to nebyl Mikolka, mj mil Rodione Romanyi, to nebyl Mikolka!" Tato posledn slova byla naprosto neekan po v em, co ekl pedtm a co se tak podobalo odvoln. Raskolnikov se zachvl jako proboden. "Tak... kdo je... vrah?" neovldl se a zeptal se, lapaje po dechu. Porfirij Petrovi se prudce odklonil na opradlo idle, jako by i on byl tou otzkou pekvapen a ohromen. "Jak to, kdo je vrah?" opil, jako by nevil svm u m. "Vy jste pece vrah, Rodione Romanyi! Ano, vy jste vrah..." dodal skoro eptem a naprosto pesvdivm tnem. Raskolnikov vyskoil, nkolik vtein stl a znova se beze slova posadil na divan. Nhle mu keovit zacukalo ve tvi. "U zas se vm rozklepal ret, jako tehdy," zabruel skoro soucitn Porfirij Petrovi. "Vy jste mi, prosm, asi patn rozuml, Rodione Romanyi," dodal po chvli, "a proto jste tak hrozn udiven. Ale pi el jsem prv proto, abych vm u ekl v ecko a zaal otevenou hru." "J nejsem vrah," za eptal Raskolnikov, jako ept vyd en mal dt pisti en pi pestupku. "Jste, Rodione Romanyi, ano, vy a nikdo jin!" za eptal psn a s pesvdenm Porfirij. Oba se odmleli a mleli a nepirozen dlouho, snad deset minut. Raskolnikov se opel lokty o stl a prsty si mlky prohraboval vlasy. Porfirij Petrovi sedl klidn a ekal. Raskolnikov k nmu nhle s opovr enm vzhldl: "U zas ta star psnika, Porfiriji Petrovii! Pod ta va e star metoda, e u vs to neomrz!" "Ale co vs napad, jakpak metoda! Nco jinho by bylo, kdyby tu byli svdci. Ale my si tu pece eptme mezi tyma oima. Sm vidte, e jsem za vmi nepi el proto, abych vs tval a uhnal

jako zajce. Piznte se nebo nepiznte, to je mi v tto chvli pln jedno. Pro sebe jsem o tom pesvden i bez vs!" "Kdy je to tak, pro jste za mnou pi el?" namtl podr dn Raskolnikov. "T u se vs stejn jako pedtm: kdy jste tak pesvden, e jsem vinen, pro m nezatknete?" "To je mi otzka! Odpovm vm na ni bod po bodu: za prv zatknout vs jen tak beze v eho pro mne nen vhodn." "Jakpak nen vhodn! Jste-li o tom pesvden, je to va e povinnost..." "Co pak to m njak vznam, e jsem pesvden? Zatm to jsou pece jen m sny. A pak, mm vs tam posadit pkn do klidu? Sm to asi dobe vte, kdy o to tak proste. Budu vs napklad konfrontovat s tm m nkem a vy mu eknete: Jsi opil i co? Kdopak m s tebou vidl? Pokldal jsem t za obyejnho opilce, v ak jsi tak byl opil! A co vm na to budu moci ct, zvl kdy va e tvrzen bude pravdpodobnj ne jeho, proto e jeho vpov se opr jen a jen o psychologii, kter se k nmu pramlo hod, kde to vy trefte do ernho, proto e ten ohava pije jako duha a je tm dokonce vyhl en! Ostatn jsem vm u nkolikrt sm piznal, e tahle psychologie je hl o dvou koncch a e ten druh je mnohem pdnj a tak ostej a e mimoto proti vm zatm nemm vbec nic. A teba e vs nakonec pece jen zatknu a sm (akoliv je to neobvykl) jsem vs na to pi el upozornit, pesto vm rovnou km (co je stejn neobvykl), e to pro mne bude nevhodn. A za druh jsem k vm pi el..." "No, a za druh?" Raskolnikov pod je t t ce dchal. "Proto e, jak jsem ekl u prve, pokldm za svou povinnost podat vm vysvtlen. Nechci, abyste m pokldal za netvora, tm sp e, e k vm, vte nebo nevte, poci uji upmn sympatie. A prv proto jsem k vm za tet pi el vlastn s otevenm a pmm nvrhem, abyste uinil dobrovoln doznn. To pro vs bude nekonen leh. A pro mne tak, proto e to budu mt z krku. Co kte, nejednm s vmi dost upmn?" Raskolnikov chvli pem lel. "Posly te, Porfiriji Petrovii, vy pece sm kte, e je to jen psychologie, ale tmhle jste u zabedl do matematiky. Co kdy se v ak mlte?" "Ne, Rodione Romanyi, nemlm se. Mm je t jednu nitku. Tu nitku jsem zachytil u tehdy, prosm. Bh mi ji seslal!" "Jakou nitku?" "To vm neeknu, Rodione Romanyi. A te u vlastn ani nemm prvo dle to odkldat: ano, vezmu vs do vazby. Uva te pece, e j u nyn na tom vlastn nemm dn zjem a e to tedy v ecko dlm jen kvli vm. Na mou du i, bude to tak lep , Rodione Romanyi!" Raskolnikov se zlostn u klbl. "Ale to u pestv bt sm n, to u je nestydat! I kdybych byl opravdu vinen (ale to nikterak nekm), z jakho dvodu bych k vm chodil uinit doznn, kdy mi sm kte, e m posadte do klidu?" "Ach Rodione Romanyi, nevte v emu, co se k, mo n e to vbec nebude do klidu! To je pece pouh teorie, a k tomu m vlastn, prosm! A copak j jsem pro vs njak autorita? Je pece mo n, e ped vmi je t i te nco tajm. Pece vm v ecko nevyklopm do poslednho puntku, hehe! A za druh: jak z toho budete mt prospch? Uvdomujete si, jak to pro vs bude polehujc okolnost? Kdy uv te, v jak chvli uinte doznn! Je vm to jasn? Ve chvli, kdy nkdo jin u ten zloin vzal na sebe a v echny zmtl? A j vm slibuji, jako e je Bh nade mnou, e to tam zadm a narafim tak, aby va e doznn

pi lo naprosto neoekvan. V echnu tu psychologii sprovodme ze svta, v echna podezen proti vm vyvrtm, tak e v zloin dostane rz jakhosi pomaten smysl, o n se ostatn, jak mohu na sv svdom prohlsit, v podstat jedn. Jsem estn mu , Rodione Romanyi, a co slbm, to plat!" Raskolnikov sklesle mlel a se sv enou hlavou dlouho pemtal; konen se znovu usml, ale tentokrt u pokorn a nevesele. "Ne, na to!" ekl, jako by u ped Porfirijem nic neskrval. "Nen teba! Nestojm o va e polehujc okolnosti!" "Vidte, toho jsem se nejvc bl!" vzplanul jakoby proti sv vli Porfirij. "Prv toho jsem se bl e nebudete stt o na e polehujc okolnosti." Raskolnikov k nmu sklesle a pnliv vzhldl. "Jen neopovrhujte ivotem!" pokraoval Porfirij. "Mte ho teprve ped sebou. Jak to, e nestojte o polehujc okolnosti, jak to? Vy ukvapen love!" "Co e mm teprve ped sebou?" " ivot! Copak jste prorok, copak v ecko vte? Hledejte a naleznete! Mo n e prv tak dojdete k Bohu. A pak, nebudete v okovech do smrti..." "Budou pece polehujc okolnosti..." zasml se Raskolnikov. "Nebo nem ete pekonat bur oazn stud? Dost mo n e je to tak, a sm o tom nevte -- proto e je to nezvykl! Ale prv vy byste se neml bt ani stydt pijt a uinit doznn." "Pestate s tm!" sykl opovr liv a zhnusen Raskolnikov, jako by u nechtl dl mluvit. Opt vstal a zdlo se, e chce kamsi jt, ale v zejmm zoufalstv se znovu posadil. "To tak, pestate s tm! Ztratil jste vru v lidi a myslte, e vm neomalen pochlebuji. Ale copak jste u pro il? Jakpak mte zku enosti? Vymyslel jste si vlastn teorii a te je vm hanba, e tak alostn zklamala, e to dopadlo tak banln! Ano, dopadlo to bdn, ale vy pesto nejste beznadjn bdk. Rozhodn nejste takov bdk! Bu jak bu, ale dlouho jste neklamal sm sebe a el jste hned do nejzaz ch dsledk. Chcete vdt, za koho vs pokldm? Pokldm vs za jednoho z tch, kterm m ete teba bicho prat, a oni budou stt a usmvat se na toho, kdo je mu -- jen kdy najdou svou vru a svho Boha. Tak najdte a ivot se ped vmi oteve! Vy pedn u dvno potebujete zmnu vzduchu. Nu, utrpen je tak prosp n vc. Vytrpte si svoje. Mikolka m mo n pravdu, e tou po utrpen. Vidm, e tomu moc nevte, ale pestate se slo itm mudrovnm, vzdejte se ivotu pln a bez pem len. Nebojte se, urit vs to vyhod na beh a postav na nohy. Na jak beh? Copak j vm? Vm jen, e mte ivot teprve ped sebou! Vm, e se te na to, co vm km, dvte jako na paprovou moudrost, ale jednou si na to mo n vzpomenete a dte mi za pravdu. Proto vm to km. Je t tst, e jste zavra dil jen babku. Kdybyste si byl vymyslel jinou teorii, byl byste mo n spchal je t nco milionkrt odpornj ho! Mo n e je t m ete dkovat Bohu, kdo v, mo n e si vs Bh pro nco chrn. Tak se vzchopte a nebojte se tolik! Zalekl jste se t velk vci, co vs ek? e by vm nebyla hanba! Kdy u jste jednou uinil krok, tak bute mu ! Tady u pichz ke slovu spravedlnost. A proto splte, co spravedlnost d. Vm, e nevte, ale na mou du i, ivot v echno naprav. Sm se z nho je t budete t it. Te potebujete hlavn vzduch, vzduch, vzduch!" Raskolnikov sebou skoro trhl. "Co si myslte?" vykikl. "Copak jste njak prorok, e mi tady s takovm bohorovnm klidem v tte tyhle velemoudr vci?" "Kdo? J? J jsem odbyt lovk, nic vc. lovk mo n ctc i

spoluctc, mo n i trochu zku en, ale rozhodn nadobro odbyt. Ale vy jste jin kapitola: vm dal Bh do vnku ivot (ale kdo v, mo n e i u vs to bude jen trochu dmu a nic vc). Co na tom, e klesnete do jin lidsk kategorie. Vy s va m srdcem pece nebudete litovat pohodl! Co na tom, e se te mo n na dost dlouhou dobu ztratte lidem z o. Nejde o as, ale o vs. State se sluncem a v ichni vs uvid. Slunce mus bt pedev m sluncem! emu se zas usmvte? Jak jsem to Schiller? Vy si te myslte, e vm chci lichotit, hehehe! Neberte jed na nic, co km, Rodione Romanyi, ne, nikdy mi tak docela nevte, to u je takov mj zvyk, to piznvm. Ale jedno dodm: myslm, e m ete sm posoudit, nakolik jsem padouch a nakolik estn lovk!" "Kdy m zam lte zatknout?" "Tak jeden a pl a dva dny volnosti vm mohu je t dopt. Rozmyslete se dobe, mj mil, proste Boha, aby vs osvtil. Opravdu to tak pro vs bude lep , na mou du i lep !" "A co kdy uteu?" zeptal se Raskolnikov s podivnm smvem. "Ne, neuteete. Prost venkovan utee, mdn sekt, pslu nk ciz my lenky utee, proto e tomu sta ukzat piku prstu jako podporukovi Dyrkovi (l), a sklopevn uv, emu budete chtt! Ale vy u pece t sv teorii nevte, s m byste tedy utkal? A pak, eho byste tm doshl? Uteenci je bdn a t ko, kde to vy potebujete pedev m uritou ivotn rove, urit standard, snesiteln ovzdu , ale copak tam je vzduch pro vs? Uteete, a sm se vrtte. Bez ns nem ete existovat. Ale a vs posadme za m e, tak si posedte msc, dva, ti, ale pak, vzpomete si na m slova, pijdete sm a sm tm mo n budete pekvapen. Hodinu pedtm je t nebudete vdt, e pijdete uinit doznn. Podle mho pesvden dokonce dospjete k nzoru, e na sebe muste vzt utrpen. Te mi tak docela nevte, ale sm k tomu dospjete. Proto e utrpen, Rodione Romanyi, je velik vc. Nehlete na to, e jsem tak tlust, iju si dobe, ale vm to. Nesmjte se tomu, ale v utrpen je idea. Mikolka m pravdu. Ne, vy neuteete, Rodione Romanyi." ----------(1) Postava z Gogolovy " enitby". Raskolnikov vstal a vzal epici. Porfirij Petrovi se zvedl tak. "Jdete se projt? Bude pkn veer, jen aby nepi la bouka. Ostatn, ne kodilo by, kdyby trochu svla ilo..." Tak on vzal epici. "Porfiriji Petrovii, ne abyste si, prosm, vzal do hlavy," ekl stroze a dtkliv Raskolnikov, " e jsem se vm dnes doznal. Jste zvl tn lovk, vyslechl jsem vs jen a jen ze zvdavosti. A k niemu jsem se vm nepiznal... Vezmte to na vdom!" "Ale to vte, e vezmu -- hleme, cel se tese! Nebojte se, mj mil, stane se po va em. Projdte se tro ku, ale u tch prochzek pli neudlte. Pro v echny ppady k vm mm je t malou prosbu," dodal ti m hlasem, "sice choulostivou, ale dle itou: kdyby vs irou nhodou (ale sm tomu nevm a jsem pesvden, e vy toho rozhodn nejste schopen), ale kdyby vs nhodou, prost jen tak nhodou napadlo v nejbli ch tyiceti nebo padesti hodinch rozuzlit tento ppad njak jinak, njakm fantastickm zpsobem, teba si shnout na ivot (ohavn pedpoklad, ale nemjte mi ho za zl), tak zanechte strun, ale obsa n lstek. Jen tak dv deky, dv deky sta, tak o tom kameni se zmite, bude to tak estnj , prosm. Tak na shledanou... Hlavu vzhru a hodn zdaru!" Pofirij ode el trochu pihrben a zdlo se, e uhb ped

Raskolnikovovm pohledem. Raskolnikov pistoupil k oknu a s podr dnou netrplivost tam vykval a odhadoval, kdy Porfirij Petrovi asi vyjde na ulici a vzdl se. Pak sp n vy el z pokojku i on. III Pospchal ke Svidrigajlovovi. Co si od toho lovka sliboval, nemohl sm ct. Ctil v ak, e Svidrigajlov nad nm m jakousi zhadnou moc. Jakmile si to uvdomil, nemohl se uklidnit a nyn krom toho uzrla vhodn chvle. Celou cestu mu ne la z hlavy muiv otzka: byl Svidrigajlov u Porfirije? Pokud mohl on sm soudit, byl ochoten psahat na to, e nikoliv, e u nho nebyl! Vybavoval si v echno znovu, pipomnal si celou Porfirijovu nv tvu a dospval v dy k jedinmu: ne, nebyl, ov em e nebyl! Dobe, ale jestli e u Porfirije nebyl, pjde k nmu, nebo nepjde? Prozatm ml dojem, e nepjde. Pro? Ani na to nemohl odpovdt, a i kdyby mohl, nebyl by si s tm v t chvli pli lmal hlavu. V ecko to ho trznilo, ale souasn mu to bylo skoro lhostejn. Bylo to zvl tn a nikdo by tomu neuvil, ale o to, co ho ekalo te v nejbli ch chvlch, ml jen povrchn a roztr it zjem. Hryzlo ho nco jinho, nco mnohem dle itj ho, nco mimodnho, nco, co se tak tkalo jeho, a nikoho jinho, ale pece nco jinho, nco hlavnho. Mimoto poci oval nesmrnou my lenkovou skleslost, teba e jeho sudek byl toho jitra jasnj ne kdykoliv jindy v poslednch dnech. A copak te mlo njak smysl po tom v em je t bojovat se v emi novmi hloupmi nesnzemi? Mlo napklad njak smysl sna it se bhvjakmi intrikami odradit Svidrigajlova od nv tvy u Porfirije, sldit a ptrat, ztrcet kvli njakmu Svidrigajlovovi as? Byl toho v eho doista syt! Ale pesto se nemohl dokat, a u Svidrigajlova bude; neoekval tedy od nho pece jen nco novho, njakou radu, njak vchodisko? Tonouc se pece chyt i stbla! Nethne je k sob osud nebo njak instinkt? Mo n e to je jenom nava a zoufalstv, mo n e nepotebuje Svidrigajlova, ale nkoho jinho, a Svidrigajlov se mu jen nachomtl? Sou!? Pro v ak by te chodil k Son? Aby se znovu prosil o jej slzy? Mimoto mu te Soa nahnla hrzu. Soa ztlesovala neprosn ortel a nezvratn rozhodnut. Ml na vybranou -- bu svou cestu, nebo jej! A v tto chvli byl zvl neschopen se Soou mluvit. Ne, snad by bylo opravdu lep zjistit, jak to s tm Svidrigajlovem vlastn je. A v skrytu du e byl nucen pipustit, e po nm skuten u dlouho skoro prahne. Co je v ak m e spojovat? Ani jejich zloinectv nemohlo bt stejnho druhu. Tento lovk byl mimoto nanejv odporn a zejm hrozn prostop n, docela urit i lstiv a skon, mo n i velmi zl. Koluj o nm takov povsti! Pravda, postaral se o dti Katriny Ivanovny, ale kdo v, pro a jak pi tom ml pohnutky. Ten lovk m vn njak zmry a plny. Po v echny ty dny se Raskolnikovovi neodbytn vtral je t jeden dohad a nesmrn ho t il, akoliv se ho sna il zapla it, tak byl tsniv! Chvlemi ho toti napadalo: Svidrigajlov se kolem nho neustle toil a stle to; Svidrigajlov vyzvdl jeho tajemstv; Svidrigajlov ml mysly s Duou. A co kdy m doposud? Skoro s uritost se d ct, e ano. A co kdy nyn, kdy se domkl jeho tajemstv a m ho v hrsti, toho bude chtt vyu t proti Dun?

Tyto vahy ho trznily nkdy dokonce i ve snu, ale je t nikdy se mu nevybavily tak jasn a ucelen jako nyn, kdy k Svidrigajlovovi el. U jen to samo ho uvdlo v pochmurnou zuivost. Za prv by to znamenalo pln obrat i v jeho situaci -musel by sv tajemstv hned prozradit Dunce. A mo n e by tedy byl nucen vydat sama sebe, aby Dunku odvrtil od njakho neuv enho kroku. Dopis? Dnes rno dostala Dua jaksi dopis! Kdo j mohl v Petrohrad pst? (Snad Lu in?) Pravda, je tam na str i Razumichin, ale ten nic nev. M se tedy svit i Razumichinovi? Raskolnikov se otsl odporem. Rozhodn mus se Svidrigajlovem promluvit co nejdve, k tomu rozhodnut dospl. Bohudk mu nejde ani tak o podrobnosti jako o podstatu vci; av ak jestli e je Svidrigajlov opravdu takov vci schopen, jestli e nco proti Dun kuje, tak... Raskolnikov u za tu dobu, za ten posledn msc tak umdlel, e te nebyl schopen e it podobn problmy jinak ne jednostejnm: "Tak ho zabiju!", jak s chladnm zoufalstvm rozhodl i nyn. Srdce se mu trzniv sevelo; zastavil se vprosted ulice a rozhl el se, kudy vlastn jde a kam to za el. Byl na -skm prospektu, ticet nebo tyicet krok od Sennho nmst, kter pe el. Cel prvn poschod domu po jeho levici zabral hostinec. V echna okna byla dokon; mhaly se v nich postavy, v hostinci bylo zejm nabito. V sle hlaholili zpvci, jsal klarinet a housle a hml tureck buben. Pi tly ensk. U se chtl vracet zptky, u asl, pro odbooval na -sk prospekt, ale vtom spatil v jednom z krajnch oken hostince za ajovm stolkem tsn u okna Svidrigajlova s dmkou v stech. Trhl sebou ohromenm, ba lekem. Svidrigajlov ho mlky pozoroval a zkoumal, a jak se zdlo -- a tm byl Raskolnikov tak velmi pekvapen -- u u se zvedal a chtl nenpadn zmizet, dokud nebude spaten. Raskolnikov se ihned zatvil, jako by ho nevidl a jako by se zamy len dval stranou, ale pitom ho po oku stle pozoroval. Srdce mu vzru en bu ilo. Ano, Svidrigajlov zejm nechce, aby ho vidl. Odlo il dmku a u chtl zmizet, ale kdy vstval a odsunoval idli, nejsp poznal, e ho Raskolnikov vid a pozoruje. Udlo se mezi nimi cosi podobnho jejich prvnmu setkn, kdy Raskolnikov procital. Svidrigajlovv obliej se rozthl ibalskm smvem a roztahoval se stle vce. Jeden i druh vdli, e se vid a pozoruj. Nakonec se Svidrigajlov hlasit rozesml. "No, no! Tak jen pojte dl, chcete-li! Tady m mte!" zavolal z okna. Raskolnikov ve el do hostince. Nalezl Svidrigajlova v malikm zadnm salnku s jedinm oknem, kter pilhal k velkmu slu, v nm u dvaceti stolk za srdceryvnho povykovn zpvckho sboru popjeli aj kupci, ednci a mnoho v elijakch jinch lid. Odnkud sem zalhalo ukn kulenkovch koul. Na stolku ped Svidrigajlovem stla naat lhev ampaskho a nedopit sklenice. V salnku byl je t hoch s malm runm fla inetem a r olc asi osmnctilet dve v nabran pruhovan sukni a v tyrolskm klobouku s pentlemi, kter, pesto e vedle burcel sbor, zpvalo za doprovodu fla inetu hodn spavm altem jakousi pijckou pse... "Sta!" peru il ji Svidrigajlov, jakmile Raskolnikov vstoupil. Dve okam it ztichlo a uctiv vykvalo. I pi zpvu sv rmovan pijck psn mlo na tvi v n a uctiv vraz. "Filipe, hej, sklenici!" zavolal Svidrigajlov. "Nebudu pt," ekl Raskolnikov. "Jak chcete, to nen pro vs. Napij se, K o! Dnes u t nebudu potebovat, m e jt!" Nalil j plnou sklenici vna a polo il na stl lutou bankovku. K a vyzunkla sklenici tak, jak pij vno eny, toti asi dvaceti dou ky, ale neodtrhujc sklenici od st,

sebrala bankovku, polbila Svidrigajlovovi ruku, co Svidrigajlov docela v n dopustil, a vy la z mstnosti. Za n se odloudal i chlapec s fla inetem. Svidrigajlov je oba pivedl z ulice. Nebyl v Petrohrad je t ani tden, ale u kolem sebe vytvoil jaksi patriarchln ovzdu . Sklepnk Filip u tak "patil do rodiny" a choval se patolzalsky. Dvee do hlavnho slu byly zaven; Svidrigajlov byl v tom salnku jako doma a trvil v nm mo n cel dny. Podnik byl pinav a se l, vc ne podadn. " el jsem k vm, hledal jsem vs," zaal Raskolnikov, "ale jak to, e jsem ze Sennho z nieho nic odboil na -sk prospekt! Nikdy sem neodbouji a nezachzm! Ze Sennho se dvm v dy doprava. Ani k vm se tudy nejde. Sotva jsem sem zahnul, spatil jsem vs! To je zvl tn!" "Propak neeknete hned: to je zzrak!" "Proto e je to mo n pouh nhoda." "Vida, jak jsou tady v ichni zalo eni!" rozesml se Svidrigajlov. "I kdyby mo n v du i vil v zzrak, ani za nic se k tomu nepizn! Sm pece kte, e je to mo n jen nhoda. A neumte si pedstavit, Rodione Romanyi, jac jsou tady v ichni stra pytlov, pokud jde o vlastn nzor! Vs tm nemnm. Vy mte vlastn nzor a odv il jste se ho mt. Prv tm jste m zaujal." "Jinak u nim?" "To je pece a dost." Svidrigajlov byl zejm trochu v nlad, ale jen kapnek; vypil v ehov udy pl sklenky vna. "Myslm, e jste za mnou pi el dve, ne jste se dovdl, e jsem schopen mt to, emu kte vlastn nzor," podotkl Raskolnikov. "Tehdy lo ov em o nco jinho. Ka d jdeme svou cestou. Ale pokud jde o zzrak, musm vm ct, e jste patrn ty posledn dva nebo ti dny zaspal. Sm jsem vm pece povdl o tomhle hostinci a nen to vbec dn zzrak, e jste el rovnou sem. Sm jsem vm podrobn vylil cestu a popsal msto, kde to je, i dobu, kdy m tu urit m ete zastihnout. U si vzpomnte?" "Nevzpomnm," odpovdl udiven Raskolnikov. "Vm vm. Ale kal jsem vm to dvakrt. Adresa se vm vryla do pamti mechanicky. Sem jste tak odboil mechanicky, ale pitom jste se docela bezdky pesn dil adresou. Stejn jsem tenkrt, kdy jsem vm to kal, nespolhal, e m vnmte. Ponte si pli npadn, Rodione Romanyi. Podvejte se: jsem pesvden, e v Petrohrad mnoho lid rdo vede v chzi samomluvu. Je to msto polo lench lid. Kdyby u ns existovala njak vda, pak by lkai, prvnci a filozofov mohli v Petrohrad provdt velmi cenn vdeck pozorovn, ka d ve svm oboru. Mlokde se najde tolik pochmurnch, drsavch a podivnch vliv na lidskou pschu jako v Petrohrad. Jak vznamn jsou pouh klimatick vlivy! A pitom je to sprvn stedisko celho Ruska, jeho rz se tedy promt na v echny strany. Ale o to te neb , te jde o to, e jsem vs u nkolikrt potaj pozoroval. Kdy vychzte z domu, tak je t dr te hlavu zpma. Ale po dvaceti krocch ji u svste, zalo te ruce za zdy. Mte oteven oi, ale ka d vid, e ped sebou ani kolem sebe nic nevnmte. Poslze zanete pohybovat rty a hovoit sm k sob a obas se vm dokonce vymr t ruce a zanete deklamovat a konen se nadlouho zastavte uprosted ulice. To se vbec nehod, prosm. Mo n e mimo mne vs pozoruj i jin oi, a to vm nijak neprospje. Copak mn, mn je v podstat v ecko jedno a j vs nevylm, ale jist mi rozumte." "Copak vte, e jsem sledovn?" podval se na nj zkoumav

Raskolnikov. "Ne, nic takovho nevm," odpovdl trochu udiven Svidrigajlov. "Tak m tedy nechte na pokoji," zahuhlal zamraen Raskolnikov. "Dobr, nechm vs na pokoji." "Radji mi eknte, pro, kdy sem chodte pt a sm jste m sem dvakrt zval, pro jste se ped chvl, kdy jsem se dval z ulice do okna, schovval a pro jste chtl odejt? Moc dobe jsem si toho v iml!" "Hehe! A pro jste vy, kdy jsem tenkrt stl ve dvech va eho pokoje, le el na svm divnku se zavenma oima a pedstral, e spte, akoliv jste vbec nespal? Moc dobe jsem si toho v iml." "Asi jsem ml... sv dvody... jak sm vte." "J jsem mohl mt tak sv dvody, teba e se je nedovte." Raskolnikov spoinul pravm loktem na stole, prsty prav ruky si podepel bradu a upen se na Svidrigajlova zahledl. Dlouho pozoroval tu tv, kter ho v dy ohromovala i dve. Byla to prazvl tn tv, skoro maska: bl, s jasnmi rumnci, syt ervenmi rty, svtle plavm vousem a je t dost hustmi plavmi vlasy. Oi byly skoro pli modr a dvaly se t ce a strnule. V tom hezkm a na jeho lta nesmrn mladistvm oblieji bylo cosi hrozn odpuzujcho. Obleen byl Svidrigajlov elegantn, ml lehk letn aty a zejmna si potrpl na prdlo. Na prst ml masivn prsten s velkm drahokamem. "Copak si mm dlat starosti je t i kvli vm?" ekl nhle Raskolnikov, pechzeje s keovitou nedokavost pmo k vci. "Chcete-li kodit, jste sice mo n krajn nebezpen, ale j u mm dost toho okolkovn. Hned vm uk u, e si sm sebe necenm tak vysoko, jak si asi myslte. Abyste vdl, pi el jsem vs rovnou upozornit, e chovte-li pod stejn mysly s mou sestrou a zam lte-li pitom njakm zpsobem vyu t toho, co jste v posledn dob odhalil, pak vs zabiju, dv ne vy m dostanete za m e. Moje slovo plat, sm vte, e nemluvm do vtru. Za druh, chcete-li mi nco ct -- celou tu dobu jsem ml toti dojem, e se mnou chcete mluvit -udlejte to co nejdve, proto e as kvap a mo n e velmi zhy by mohlo bt pozd." "Kampak tolik pospchte?" upel na zvdav pohled Svidrigajlov. "Ka d jdeme svou cestou," odsekl zamraen a popudliv Raskolnikov. "Sm jste prv vyzval k otevenosti, ale hned na prvn otzku odmtte odpovdt," poznamenal s smvem Svidrigajlov. "Vzal jste si do hlavy, e mm nco za lubem, a neustle m podezvte. Ostatn ve va situaci je to docela pochopiteln. Ale jakkoli stojm o dorozumn s vmi, nemm nladu pracn vm dokazovat opak. Ta nmaha by se mi na mou du i nerentovala, a vbec jsem ani neml v myslu hovoit s vmi o zvl mimodnch vcech." "Pro jste o mne tedy projevoval takov zjem? Pmo jste mi nadbhal!" "Prost jste probudil mou zvdavost. Zaujala m krkolomnost va eho postaven -- to je to! Mimoto jste bratr eny, kter m velmi pitahovala, a konen jsem svho asu od t e osoby o vs tolik a tak asto sly el, e jsem z toho vytu il, jak velmi na ni m ete psobit. Je vm to je t mlo? Hehehe! Nicmn piznvm, e va e otzka je pro mne velmi nesnadn a e vm na ni st odpovm. Vy sm jste za mnou te nepi el ani tak v njak konkrtn zle itosti, jako sp e abyste se ode mne dovdl nco zbrusu novho. Vite? Vite, e mm pravdu?" dotral Svidrigajlov s potm ilm smvem. "A te si pedstavte, e j sm, je t ve vlaku, kdy jsem sem jel, jsem zrovna tak spolhal na vs, e mi eknete vy nco zbrusu novho a e si nco budu moct vzt j od

vs! Vidte, jac jsme bohi!" "A co vzt?" "Jak bych vm to ekl? Copak vm? Vidte, v jak putyce trvm svj as, a i to m bla , lpe eeno nebla , ale prost mi to sta, musm pece nkde sedt. Jak uboh je teba ta K a, v iml jste si?... Nebo kdybych byl aspo njak bichopsek nebo vybran labu nk, ale vidte, co jsem schopen strvit!" Ukzal prstem na mal stolek v kout, kde byly na plechovm podnosu zbytky hroznho bifteku s brambory. "Mimochodem, jedl jste u ? J nco pojedl a u nemm chu . Vno napklad nepiju vbec. Mimo ampask vbec dn, a i ampaskho za cel veer jen jedinou sklenku a po n m stejn bol hlava. Te jsem si ho objednal jen proto, abych se dal trochu do podku, proto e se nkam chystm, a vy jste m zastal ve zvl tnm du evnm rozpolo en. Prv proto jsem se tak prve schovval jako kluk, bl jsem se, e m zdr te. Ale myslm," vythl hodinky " e s vmi mohu hodinku strvit, te je pl pt. Vte, kdyby lovk aspo nm byl, teba statkem, teba otcem, hulnem, fotografem, urnalistou... ale kde nic, tu nic, dn povoln! Nkdy je to skoro nuda! Skuten, myslel jsem, e od vs usly m nco novho." "Ale kdo vlastn jste a pro jste sem pijel?" "Kdo jsem? V ak vte: lechtic, dva roky jsem slou il u kavalerie, pak jsem se jen tak potloukal tady po Petrohrad, potom jsem si vzal Marfu Petrovnu a il jsem na vsi. To je cel mj ivotopis!" "Jste, myslm, hazardn hr?" "Ale kde , jakpak hr. Leda fale n hr." "A byl jste nkdy fale n hr?" "Ano, byl." "A dostval jste na frak?" "Obas. Pro?" "Aspo jste mohl nkoho vyzvat na souboj... a vbec nco se dlo." "Nebudu se s vmi pt a nejsem ani zvykl filozofovat. Piznm se vm, e jsem sem pospchal hlavn kvli enm." "Sotva jste pochoval Marfu Petrovnu?" "Ov em," usml se s odzbrojujc upmnost Svidrigajlov. "Co na tom? Mm dojem, e vidte nco patnho v tom, e takhle mluvm o ench?" "Chcete ct, jestli vidm nebo nevidm nco patnho v prostop nosti?" "V prostop nosti! Podvejme se! Ale j vm pkn popodku nejdve eknu nco o ench vbec. Vte, mm povdavou nladu. eknte, pro bych se ml dr et na uzd? Pro bych ml nechat en, kdy m aspo ony bav? Pece jen njak innost!" "Tak vy tu vidte jedin vchodisko v prostop nostech?" "Kdy chcete, tak v prostop nostech! Vm se v nich njak zalbilo! Ale jsem aspo rd, kdy se problmy stavj takto pmo. V t prostop nosti je aspo nco konkrtnho, vychzejcho dokonce z lidsk pirozenosti, co nen pouhm vplodem fantazie, nco, co stle doutn v krvi jako hav uhlk, nco vn zapalujcho, co mo n je t dlouho, po mnoho let jen tak snadno neuhas . Uznejte, nen to tak vlastn do jist mry zamstnn?" "Co na tom vidte? Je to choroba a nebezpen!" "Takhle vy na m? Souhlasm, e je to choroba, jako v ecko, co pesahuje zdravou mru -- a v tomhle se nutn pekrauje mra -ale za prv je to u jednoho tak a u druhho onak, a za druh m lovk samozejm ve v em zachovvat mru a proporce, by i podl, ale jak pomoc? Nebt toho, nezbvalo by lovku u nic

jinho ne se zastelit. Uznvm, e bezhonn lovk je povinovn t nudn, ale pesto pese v echno..." "A vy byste se dokzal zastelit?" "Ale prosm vs!" ohradil se s odporem Svidrigajlov. "Bute tak hodn a nemluvte o tom," dodal chvatn, dokonce beze stopy fanfarnstv, kter prostupovalo celou jeho pedchoz e. I jeho vraz se doslova zmnil. "Piznvm, e jsem hrozn slaboch, ale co dlat -- bojm se smrti a nesn m, kdy se o n v m ptomnosti mluv. Vte, e jsem tak trochu mystik?" "Aha! Pzrak Marfy Petrovny! Copak? Zjevuje se stle?" "Ani mi to nepipomnejte. V Petrohrad se to je t nestalo. K ertu s tm!" vykikl trochu podr dn. "Ne, mluvme radji o tamtom... ostatn... Hm! Ne, mm pli mlo asu, nemohu se s vmi dlouho zdr et. koda! Ml bych toho na srdci!" "Starosti? Njak ena?" " ena? Ano, takov nhl vc. Ale to jsem nemyslel." "Copak v echny ty ohavn okolnosti na vs u vbec nepsob? Copak u nemte dnou slu, abyste se mohl zastavit?" "Snad se nedovolvte i sly? Hehehe! Tmhle jste m moc pekvapil, Rodione Romanovii, akoliv jsem tu il, e to tak dopadne. Vy mn budete nco vykldat o prostop nosti a o estetice! Schiller jste! Idealista! Tak je to ov em v podku a naopak by bylo s podivem, kdyby tomu bylo jinak, ale pece jen, jak je to ve skutenosti vlastn podivn... koda, pe koda, e mm tak mlo asu, proto e jste asn zajmav. A propos, mte rd Schillera? J hrozn." "Vy jste ale tatrman!" ekl trochu zhnusen Raskolnikov. "Na mou du i ne!" ohrazoval se se smchem Svidrigajlov. "Ale kdy chcete, tak teba tatrman, nebudu se s vmi pt. Pro si nezahrt trochu i na tatrmana, kdy to nikomu neubl ? Strvil jsem sedm let na vsi u Marfy Petrovny, a kdy jsem te padl na tak chytrho lovka, jako jste vy, a nejen chytrho, nbr svrchovan zajmavho, prost si s nm moc rd popovdm, a mimoto jsem vypil pl sklenky vna a to mi tro ku stouplo do hlavy. Ale pedev m m tak povzbudila jedna okolnost, o kter v ak... pomlm. Kampak jdete?" polekal se nhle. Raskolnikov se zvedal. Bylo mu t ko a dusno a trochu nevolno z toho, e sem pi el. Pesvdil se, e Arkadij Ivanovi Svidrigajlov je nejprzdnj a nejbezvznamnj ze v ech padouch, co jich zem nos. "Ale! Jen je t posete, zstate je t!" pemlouval ho Svidrigajlov. "A objednejte si aspo aj. Posete je t, nebudu u mluvit nesmysly, myslm o sob. Budu vm nco vyprvt. Teba jak m jedna ena, eeno va imi slovy, zachraovala, chcete? Dm vm tm dokonce odpov na va i prvn otzku, proto e ta osoba je va e sestra. Smm vm to vyprvt? Aspo si tm ukrtme as." "Vypravujte, ale doufm, e..." "Nebojte se! Mimoto Avdo ja Romanovna m e i v tak odpornm a przdnm individuu jako jsem j zanechat jen pocit hlubok cty." IV "Mo n e vte (ale v dy jsem vm to sm vyprvl)," zaal Svidrigajlov, " e jsem zde sedl ve vzen pro dlu nky kvli ohromn stce a neml jsem vbec dn prostedky a vbec dnou nadji, e nkdy zaplatm. Nebudu se it o tom, jak m tenkrt Marfa Petrovna vyplatila. Vte vy, jak bezhlav se nkdy dovede ena zamilovat? A byla to ena poctiv a nijak hloup (akoliv naprosto nevzdlan). Pedstavte si, e t nanejv rliv a

poctiv ena se po mnoha hroznch vbu ch a vitkch natolik pon ila, e se mnou uzavela svrznou mluvu, kterou dodr ovala po celou dobu na eho man elstv. Jde o to, e byla mnohem star ne j a mimoto neustle vkala njak koen. J ml natolik pinavou, ale svm zpsobem i estnou du i, e jsem j ekl rovnou, e j nemohu bt pln vrn. Toto doznn ji rozbsnilo, ale m drsn otevenost se j tak trochu i zalbila. ,Je vidt e sm m klamat nechce,' usoudila, ,kdy mi to k naped.' A to je pro rlivou enu to nejdle itj . Po dlouhch plativch vstupech jsme uzaveli tuto stn dohodu: za prv, nikdy Marfu Petrovnu neopustm a zstanu jejm mu em, za druh, bez jejho svolen nikam neodjedu, za tet, nenajdu si dnou stlou milenku, za tvrt, za to mi Marfa Petrovna dovoluje, abych si nkdy vyhldl nkterou z dveek, ale vhradn s jejm tajnm vdomm, za pt, chra bh, abych se zamiloval do eny na eho stavu, za est, kdyby m nhodou nedej bh posedla njak velk a opravdov v- e, musm to Marf Petrovn ct. Pokud jde o ten posledn bod, byla Marfa Petrovna ostatn pod vcelku klidn. Byla to rozumn ena, a proto ve mn nemohla vidt nic jinho ne prostop nka a zhralce, kter nen schopen v nho citu. Ale rozumn ena a rliv ena nen jedno a tot , a to je cel to ne tst. Ostatn, kdo chce nezaujat posoudit jist lidi, mus se naped zct nkterch pedpojatch nzor a v ednho pohledu na lidi a vci, kter ns normln obklopuj. Na v soud mohu spolhat vce ne na koli. Mo n e u jste sly el o Marf Petrovn velmi mnoho sm nho a nepknho. Mla skuten nkter velmi sm n zvyky, ale eknu vm rovnou, e upmn lituji nespoetnch ppad, kdy jsem j zpsobil bolest. Ale to myslm sta pro docela slu nou oraison fun@bre 1 nad velmi n nou man elkou velmi n nho mu e. Pi na ich hdkch jsem vt inou mlel a nijak jsem se neroziloval, a toto d entlmensk chovn tm v dycky dosahovalo cle; dlalo na ni dojem, a dokonce se j lbilo, byly ppady, e na mne byla dokonce py n. Ale va i sestiku pece jen nespolkla. A jak se mohlo stt, e se odv ila vzt do svho domu za vychovatelku takovou krasavici! Vysvtluji si to tm, e Marfa Petrovna byla vzntliv a citliv a e se docela prost do va sestiky zamilovala, ano, doslova zamilovala! Mimoto, vte nebo nevte, Avdo ja Romanovna sama udlala prvn krok. A vte, e Marfa Petrovna za la tak daleko, e se na mne zprvu dokonce zlobila, e +-o va seste nemluvm a e jsem tak lhostejn k jejm neustlm horoucm vrokm o Avdo je Romanovn? Sm nevm, co vlastn chtla! To se v, e Marfa Petrovna mne Avdo je Romanovn vylila do posledn psmenky. Mla tu ne astnou vlastnost, e ka dmu na potkn vyklopila v echny na e soukrom zle itosti a e si na mne ustavin st ovala. Copak si tedy mohla dt ujt takovho novho, krsnho spojence? Mm za to, e o jinm ne o mn ani nemluvily, a vbec nepochybuji o tom, e se k Avdo je Romanovn donesly v ecky ty pochmurn a tajemn pohdky, kter mi jsou pipisovny... Vsadm se, e jste se u neho podobnho tak doslechl?" "Doslechl. Lu in vs vinil dokonce z toho, e mte na svdom smrt dtte. Je to pravda?" "Bute tak laskav a nerozviujte v echny ty hanebnosti," ohradil se zhnusen a ttiv Svidrigajlov. "Budete-li nkdy opravdu stt o to, abyste se dovdl pravdu o v ech tch nesmyslech, povm vm o tom zvl , ale te..." "Sly el jsem tak o njakm va em sluhovi na vsi, e pr jste tam tak cosi zavinil." "Tak dost, bute tak laskav!" peru il ho opt zejm netrpliv

Svidrigajlov. "Nebyl to snad ten sluha, kter vm pi el po smrti nacpat dmku... jak jste mi sm vyprvl?" rozohoval se stle vce Raskolnikov. Svidrigajlov se na nho zpytav podval a Raskolnikov ml dojem, e v jeho pohledu na okam ik, jako blesk, prokmitla zlostn ironie. Pesto se opanoval a odpovdl velmi zdvoile: "Ano, ten. Vidm, e se mimodn zajmte i o v ecky tyto vci, a budu se ctit povinovn pi prvn vhodn ple itosti va i zvdavost uspokojit. Zatracen! Vidm, e se leckomu mohu opravdu zdt postavou vhodnou pro romn. Posute tedy, jak dalece musm dkovat nebo ce Marf Petrovn za to, e o mn napovdala va seste tolik zhadnho a zajmavho. O dojmu, jak to na ni udlalo, se neodva uji mluvit, ale rozhodn to pro mne bylo vhodn. Pesto e ke mn Avdo ja Romanovna pirozen ctila 1 Pohebn e (franc.). odpor a pesto e jsem se v dy tvil zamraen a nepstupn, nakonec se j mne z elelo, z elelo se j m ztracen existence. A kdy se dv srdce z el9, pak je to pro n samozejm nanejv nebezpen. To urit zatou ,zachrnit', napravit, vzksit, podntit k u lechtilm vcem i probudit k novmu ivotu a k nov prci -- v ak vte, co v echno se v tomhle smru m e zrodit. Mn ihned svitlo, e ptek sm let na vjiku, a byl jsem ve stehu. Mm dojem, e se mrate, Rodione Romanyi? Ne, nic se nestalo, jak vte, zstalo pi malikostech. (Hrome, toho vna, co piju!) Vte, j v dycky, hned od zatku litoval, e osud nedopl va seste, aby se narodila ve druhm nebo tetm stolet na eho letopotu jako dcera njakho dlnho kn ete nebo njakho vldce i prokonzula v Mal Asii. Urit by byla jednou z tch, kter podstoupily muednickou smrt, a rozhodn by se usmvala, kdyby j plili prsy roz havenmi kle tmi. Podstoupila by to mysln a dobrovoln a ve tvrtm nebo ptm stolet by ode la na egyptskou pou a tam by ila ticet let a ivila se konky, extzemi a vidinami. Cel jen ho touhou a dychtivost, aby u u mohla na sebe vzt n utrpen, a kdyby se njakho utrpen nedokala, snad by skoila z okna. Sly el jsem cosi o jakmsi panu Razumichinovi. Je pr to rozumn mladk (jak napovd u jeho jmno, nejsp seminarista), a je tedy ochrncem va sestry! Zkrtka, mm dojem, e jsem ji pochopil, a to si kladu za est. Ale tenkrt jsem ji teprve poznal, a to bv lovk, v ak to znte, jaksi lehkomyslnj a hloupj , vid vci chybn, vykld si je jinak. Pro je, k ertu, tak krsn? M vina to nen! Zkrtka, propuklo to u mne nezkrotnm vbuchem smysln v n. Avdo ja Romanovna je asn, neslchan a nevdan ist. (Vezmte na vdom, e vm to o va seste km jako fakt. Je ist snad a chorobn, pes svj irok rozhled, a to j u kod.) Pak se u ns objevilo jist dve, njak Para a, ernook Para a, kterou prv pivezli z jin vsi, dveka, kterou jsem vidl poprv, velmi hezk, ale neuviteln hloup: spustila pl a kik na cel dvr a byla z toho ostuda. Jednou po obd si na mne Avdo ja Romanovna pokala v sadu, kdy jsem el sm alej, a s blskajcma oima m vyzvala, abych nechal ubohou Para u na pokoji. To byla na e prvn rozmluva mezi tyma oima. Samozejm, e jsem pokldal za est vyhovt jejmu pn a e jsem se vynasna il, abych vypadal ohromen a zdrcen, zkrtka, nesehrl jsem svou roli patn. Tak zaaly na e styky, tajn rozmluvy, mravokrn kzn a pouovn, upro ovn a pemlouvn, dokonce i slzy, vte, ano i slzy! Vidte, jakho

stupn m e u nkterch dvek doshnout propagandistick v e! J jsem, to se v, v echnu vinu svalil na svj osud, pedstral jsem, e dychtm a znm po svtle, a konen jsem shl po nejosvdenj m a nejspolehlivj m prostedku k oblomen enskho srdce, po prostedku, kter nikdy a nikoho nezklame a kter s uritost inkuje u v ech bez jedin vjimky. Je to dobe znm prostedek -- lichotky. Na svt nen nic t ho ne upmnost a nic lehho ne lichocen. Je-li v upmnosti jen kapika fale n noty, dochz okam it k disonanci a po n k ostud. Av ak v lichocen m e bt fale n v ecko a do posledn noty, a pesto zstane pjemn a psob pot en, sice hrub pot en, ale pesto pot en. A i kdyby byla lichotka sebehrub , urit se bere nejmn z poloviny v n. A to plat pro v echny spoleensk stupn a vrstvy. Lichotkami svedete i vestlku! Nato pak normln lidi! Neubrnm se smchu, kdykoliv si vzpomenu, jak jsem svdl jednu milostivou pan, oddanou svmu mu i, svm dtem a svm ctnostem. Bylo to tak zbavn a dalo to tak mlo prce! A ta milostpan byla skuten ctnostn, svm zpsobem rozhodn ano. Cel m taktika spovala v tom, e jsem byl jednodu e co chvli zdrcen a e jsem klesal do prachu ped jej istotou. Lichotil jsem j nekes ansky a sotva jsem nkdy doshl stisku ruky nebo dokonce jen pohledu, hned jsem se plsnil, e jsem to ukoistil nsilm, e se brnila, e se tak brnila, e bych byl jist nikdy nieho nedoclil, kdybych nebyl tak zka en, e se ve sv istot nenadla takov skonosti a vzdala se nemysln, ani to chtla a vdla, a tak dle a tak dle. Zkrtka a dobe, doshl jsem v eho, ale mil pan byla svat pesvdena, e je nevinn a ist a e pln v echny sv zvazky a povinnosti a e klesla naprosto neekan. A jak se na mne rozltila, kdy jsem j nakonec ekl, e podle mho upmnho pesvden tou ila po rozko i zrovna tak jako j! Na chudinku Marfu Petrovnu tak hrozn platily lichotky, a kdybych byl jen chtl, byl bych hrav doclil toho, e by mi byla je t ped smrt pipsala cel majetek. (Ale j hrozn moc piju a vanm.) Doufm, e se nebudete zlobit, kdy upozornm, e navlas takov inek se zaal projevovat i u Avdo ji Romanovny. Ale vlastn hloupost a netrplivost jsem v echno pokazil. Avdo ja Romanovna byla u pedtm nkolikrt (a jednou zvl ) hrozn pobouena vrazem mch o, vil byste tomu? Zkrtka, vy lehoval z nich stle prudeji a neopatrnji jist ohe, kter ji dsil a kter poslze zaala nenvidt. Nebudu zabhat do podrobnost, ale roze li jsme se. A tu jsem vyvedl druhou hloupost. Zaal jsem se nejhrub m zpsobem vysmvat v elijakmu tomu hlsn rznch nzor a obracen na jinou vru. Zaal jsem si znovu s Para ou, a nejen s n, zkrtka byla to sodoma. Kdybyste jen, Rodione Romanyi, aspo jednou v ivot vidl, jak blesky um nkdy metat z o va e sestika! Nic nevad, e u jsem opil, vidte, u jsem vypil celou sklenici vna, ale nel u: uji uju vs, e se mi o tom pohledu zdlo, a ustot jejch at, ten u pro mne byl ke konci nesnesiteln. Opravdu jsem myslel, e z toho dostanu padoucnici, nikdy jsem se nenadl, e bych mohl takhle bsnit. Zkrtka, bylo nanejv nutn, abychom se usmili, ale u to nebylo mo n. A pedstavte si, co jsem tehdy provedl! Jak stra liv dovede lovka zaslepit vztek! Ve vzteku nikdy nic nepodnikejte, Rodione Romanyi! ekl jsem si, e Avdo ja Romanovna je ve skutenosti ebraka (promite, tak jsem se nechtl vyjdit... ale nen koneckonc jedno, jakm slovem se vyjd t pojem?), prost, e se iv prac vlastnch rukou a e podporuje jak matku, tak vs (hrome, u se zas kabonte...), a proto jsem se rozhodl, e j nabdnu v echny sv penze (asi

ticet tisc jsem mohl sehnat u tenkrt) za to, kdy se mnou utee teba sem, do Petrohradu. Samozejm e jsem byl ochoten psahat vnou lsku a slast a tak dle. Posedlo m to tehdy, vte, tak, e kdyby mi byla ekla: pode nebo otrav Marfu Petrovnu a vezmi si mne, byl bych to okam it provedl! Ale nakonec to skonilo katastrofou, o n u vte, a domyslete.se sm, jak vztek m popadl, kdy jsem se dovdl, e Marfa Petrovna tehdy vy trachala toho niemnho advoktka Lu ina a div nespunktovala svatbu, kter by v podstat znamenala tot , co jsem navrhoval j. Nemm pravdu? Nemm? Vite, e mm? Pozoruji, e jste zaal poslouchat zvl pozorn... vy zajmav mlad mu i." Svidrigajlov netrpliv udeil pst do stolu. Byl cel bruntn. Raskolnikov jasn vidl, e ta sklenice nebo pldruh sklenice ampaskho, co vypil, na nho mly chorobn inek -- a rozhodl se, e t ple itosti vyu ije. Svidrigajlov v nm probudil silnou nedvru. "Tm v m jste m ov em nadobro pesvdil, e jste i sem do Petrohradu pijel kvli m seste," ekl Svidrigajlovovi pmo a oteven, aby ho podr dil je t vc. "Ach pestate s tm!" vzpamatoval se trochu Svidrigajlov. "ekl jsem vm pece... a mimoto m va e sestra nem e ani vidt." "O tom vbec nepochybuji, ale o to te nejde." "Tak vy o tom nepochybujete?" Svidrigajlov pimhouil oi a ironicky se usml. "Mte pravdu, nem m rda, ale nikdy se nedu ujte za vztahy, kter byly mezi mu em a enou nebo milencem a milenkou. Tady je v dycky koutek, kter zstane navky skryt celmu svtu a o nm vd jen oni dva. Jste si tak jist, e jsem byl Avdo je Romanovn odporn?" "Z nkterch slov a slvek va eho vyprvn seznvm, e mte je t pod s Duou njak mysly a nutkav zmry, samozejm niemn." "Co e? Opravdu mi proklouzla takov slova a slvka?" polekal se nhle velmi naivn Svidrigajlov, pln pomjeje pvlastek, kterm byly jeho plny obdaeny. "Ale v dy proklouzvaj i te. eho se napklad tak bojte? eho jste se najednou tak polekal?" "J e se bojm a lekm? Snad ne vs? Sp byste se ml bt vy mne, cher ami! (1) To jsou hrozn vci... Ale jsem opil, ctm to, u jsem se zas mlem podekl. Zatracen vno! Vodu!" -----------(1) Mil pteli (franc.). Popadl lhev a bez okolk ji vyhodil z okna. Filip mu pinesl vodu. "To v ecko jsou nesmysly," pokraoval Svidrigajlov, nameje ubrousek a pikldaje si ho k elu. "Jedinm slovem mohu v ecka va e podezen rozbt napadr . Vte napklad, e se enm?" "To u jste mi kal." "kal? U se nepamatuju. Ale tehdy jsem nemohl tvrdit nic uritho, proto e jsem nevstu je t neznal, jen jsem to zam lel. Ale te u mm nevstu a u je ruka v rukv, a kdybych neml tak neodkladn zle itosti, urit byste se mnou musel k nim, proto e bych se vs rd zeptal na radu. Zatracen! Mm u jen deset minut asu. Vidte, jen se podvejte na hodiny. Ale pesto vm o tom nco povm, proto e ta m enitba je hrozn zajmav vc, svm zpsobem ov em. Kampak? U zas chcete jt?" "Ne, te u neodejdu." "Vbec neodejdete? Uvidme! Ano, zavezu vs k nim a uk u vm nevstu, ale te ne, te u budete muset brzy jt. Vy doprava, a

j doleva. Znte tu Resslichovou? Ano, tu Resslichovou, co u n te bydlm, co? Sly te? Ne tu, co myslte, tu pece, jak se o n povd, e u n to dvtko, ve vod, v zim, sly te? No, sly te? Tak ta mi to v ecko spskala, jsi pr njak smutn, povd, mus se njak rozptlit. Ale j jsem pece ponur a smutn od prody. Vy myslte, e vesel? Ne, ponur -- nikomu neubli uju, ale sedm v koutku a nkdy ti dni s nikm nepromluvm. Ale ta Resslichov, ta potvora, to vm km, pece pot takhle -- e se otrvm, nechm enu a odejdu, a ena e padne do rukou j a ona e z n bude t it, v na ich vrstvch, vte, i ve vy ch. Znm, povd, jednoho ochrnutho otce, ednka na penzi, sed v kesle a u tet rok nem e na nohy. A matka, matka pr je rozumn dma. Syn pr slou kdesi na venkov, vbec je nepodporuje. Dcera se vdala a odcizila se, ale maj na starosti dva mal synoveky (jako by mli mlo svho), a mimoto pr vzali ped ukonenm studia z gymnzia dve, svou nejmlad dcerku, prv za msc j bude estnct a bude pr ji tedy mo no u za msc provdat. Tak pr za mne. Rozjeli jsme se tam, bylo to u nich nramn legran. Pedstavuju se: statk, vdovec, znm jmno, takov a takov styky, kapitl -- co na tom, e mi je padest, a j je t ani estnct? Komupak by to vadilo? Nen to lkav, co ? Jak by ne, hehe! Ml jste vidt, jak jsem rozprvl s tatkem a s mamikou! Byl na m v tu chvli pohled za v ecky penze! Pak pijde i ona, pisedne k nm, jist si to umte pedstavit, je t v krtkch atekch, nerozvit pouptko, p se, rudne jako ervnky (to se v, e j to ekli). Nevm, jak mte co se te en vkus, ale podle mho je tch estnct let, ta doposud dtsk oika, ta ostchavost a stydliv slziky -- podle m je to vc ne krsa, a ona je navc jako obrzek. Svtlounk kadeav vlsky spojen v mal loknky, kypr karmnov rtky a no ky, e se srdce smje!... No tak jsme se seznmili, j ekl, e pospchm dom, a hned na druh den, to znamen pedevrem, nm po ehnali. Od t doby, jak pijedu, tak si ji posadm na kln a u ji nepustm... To vte, p se jako ervnky, ale j ji ustavin lbm. Matinka j, rozum se, domlouv, e jsem jako jej mu a e se to tak pat, zkrtka pohdka! A ten nynj snoubeneck stav je mo n opravdu lep ne man elsk. Nco, emu se k la nature et la vrit. (1) Hehe! Asi dvakrt jsem s n rozmlouval -- nen to zdaleka hloup dve. Nkdy se na mne po oku podv tak, e to mnou projede jako blesk. A vte, e obliejem pipomn Raffaelovu Madonu? Sixtinsk madona m pece asn obliej, tv truchliv pomaten, vs to nezarazilo? Asi tak to tedy vypad. Sotva nm po ehnali, pivezl jsem toho hned druh den za pldruhho tisce: jeden perk s brilianty, druh s perlami a stbrnou dmskou toaletn schrnku takhle velikou, s v elijakmi vcikami, a se z toho m madon tviky zaplily. Vera jsem si ji posadil na kln, ale nejsp a pespli bez okolk, proto e zrudla jako pivoka a vytryskly j slziky, ale nechce to dt najevo, sama cel ho. Kdy v ichni na chvli ode li a my spolu zstali o samot, najednou se mi vrhne kolem krku (poprv sama od sebe), svr m obma rukama, lb m a psah, e mi bude poslu nou, vrnou a dobrou enou, e s n budu astn, e mi vnuje cel ivot, ka d okam ik svho ivota, e obtuje v ecko, docela v ecko, a za to v e e ode mne d jen mou ctu a vc nic pr ne dm, vbec nic ne dm, dn drky! Uznejte sm, e vyslechnout takov vyznn mezi tyma oima od takovho estnctiletho andlka s rumncem panenskho studu a s nad enmi slzikami v och, uznejte sm, e je to hodn svdn. Svdn, e? Stoj to pece za to? Stoj, ne? Tak... tak posly te... tak

zajedeme k m nevst... ale te hned ne!" ----------(1) Proda a pravda (franc.). "Zkrtka a dobe, ten nestvrn vkov a du evn rozdl rozncuje va i smyslnost! Copak se v n chcete takhle o enit?" "Pro ne? Urit. Ka d se star sm o sebe a nejveseleji ije ten, kdo um sm sebe nejlp naplit. Hehe! Copak e jste najednou tak posedl ctnost? Smilujte se, mlad mu i, j jsem lovk h n. Hehehe!" "Ale postaral jste se pece o dti Katriny Ivanovny. Ostatn... ostatn jste k tomu ml sv dvody... te u je mi v echno jasn." "Dti mm vbec rd, mm dti moc rd," rozesml se Svidrigajlov. "O tom vm mohu dokonce vyprvt jeden velezajmav pbh, kter doposud neskonil. Hned prvn den po svm pjezdu jsem obe el v echny ty rzn pelechy, to vte, po sedmi letech jsem se tam pmo rozletl. Nejsp sm pozorujete, e nijak nespchm, abych se se el se svou starou partou, se svmi dvj mi kumpny a pteli. Ano, chci to bez nich vydr et co nejdle. Vte, u Marfy Petrovny na vsi m k smrti muily vzpomnky na v echna ta zhadn msta a msteka, v nich zku en lovk m e mnoho najt. Zatracen! Lidi se opjej, vzdlan mlde se z neinnosti utp v neuskutenitelnch snech a tu bch, mrza se teoriemi, odnkud se nahrnuli idi a hrabou penze, a v echno ostatn holduje prostop nostem. Od prvn chvle na m to msto dchlo znmou vn. Dostal jsem se na jeden takzvan tanen verek -- do stra nho pelechu (libuji si prv v tch nej pinavj ch), a to vte, nevdan kankny, o jakch se za mch as ani nesnilo! Ano, v tom je pokrok. Najednou vidm asi tinctilet dvtko, rozko n nastrojen, jak tan s jednm tanenm mistrem a druh kep ped n. U zdi na idli sed jej matka. Dovedete si pedstavit, jak to byl kankn! Dvtko se styd, erven, nakonec se ct ura eno a rozple se. Tanenk ji chytne a zane j otet a pedvdt j to, v echno kolem se smje a -- j mm rd v takovch chvlch na e obecenstvo, teba i kanknov -v echno se smje a ki: Dobe j tak! Nemaj sem vodit dti! No, mn to je jedno a houby se starm, jestli ut uj sami sebe logicky nebo nelogicky! Okam it jsem se vpravil do sv lohy, pisedl jsem k matce a spustil jsem, e jsem tak z venkova, e tu jsou stra n hrubini, kte nerozeznaj skuten hodnoty a nejsou schopni prokzat ctu tam, kde to je teba. Dal jsem najevo, e mm hodn penz, nabdl jsem se, e je odvezu ve svm koru, a tak jsem je zavezl a dom a seznmil jsem se s nimi (bydl v njakm ubohm podnjmu, prv pijely). Bylo mi dno na srozumnou, e jak ona, tak jej dcera si seznmen se mnou nemohou vykldat jinak ne jako velikou est, dovdl jsem se, e nemaj ani vindru a e si pijely nco vybhvat na njakch adech. Nabdl jsem jim pomoc i penze, vyslechl jsem vysvtlen, e na verek se dostaly omylem, domnvaly se, e se tam skuten vyuuje tanci. Ihned jsem navrhl, e bych mohl pispt k vchov mlad dvky, a to ve francouz tin a v tanci. Nad en pijaly, pokldaj to za est, doposud s nimi udr uji styky... Chcete-li, zajdeme k nim, ale te to nejde." "Nechte si, jen si nechte ty sv niemn a podl anekdoty, vy prostop n, podl a chlpn love!" "Schiller, uinn rusk Schiller! Ou va-t-elle la vertu se nicher? (1) Vte co, j vm budu naschvl vyprvt takov vci, abych sly el va e vkiky. To je rozko !" -------------

(1) Kdepak v ude nevz ctnost? (franc.) "To tak, myslte, e nejsem v tchhle chvlch sm n sm sob?" zavrel Raskolnikov. Svidrigajlov se sml z plna hrdla; pak pivolal Filipa, zaplatil a hned se zvedal: "Pkn jsem se zdil, no, assez caus! (1)" ekl. "Rozko !" "Bodej byste nectil rozko ," rozhorlil se Raskolnikov a tak vstval. "Jakpak to nem bt rozko pro opelichanho zhralce, m e-li lit takovhle dobrodru stv a obr-li se pitom dal mi podobnmi plny, a to za takovch okolnost a ped takovm lovkem, jako jsem j!... To rozpl!" ----------(1) Dost u e! (franc.) "V tom ppad, " odpovdl skoro udiven Svidrigajlov, prohl eje si Raskolnikova, "v tom ppad jste i vy podn cynik. Rozhodn jste nesmrn bohat objekt k pozorovn. Chpete hodn vc, hodn... ale jste schopen i hodn vykonat. Ale u dost. Je mi opravdu lto, e jsem s vmi mohl hovoit tak krtce, ale neodchzte pece daleko... Uvidte..." Svidrigajlov odchzel. Raskolnikov za nm. Av ak Svidrigajlov tak opil nebyl, vno mu stouplo do hlavy jen na krtkou chvli a jeho opojen rychle opadvalo. Ml cosi na srdci, trpilo ho nco mimodn dle itho a el zamraen. Bylo zejm, e vzru en a s obavou nco oekv. Jeho chovn k Raskolnikovovi se v poslednch nkolika minutch npadn zmnilo a bylo stle drsnj a vsm nj . Raskolnikovovi to neu lo a i on byl znepokojen. Jeho podezen proti Svidrigajlovovi je t zeslilo; rozhodl se, e pjde za nm. Vy li na chodnk. "Vy doprava a j doleva, anebo naopak, hlavn -- adieu, mon plaisir, (1) a do astnho shledn!" ---------(1) Sbohem, m pot en (franc.). A dal se napravo k Sennmu nmst. V Raskolnikov ho nsledoval. "Co to znamen!" otoil se na nho s vkikem Svidrigajlov. "Myslm, e jsem vm ekl..." "To znamen, e se od vs nehnu ani na krok." "Co-o e?" Oba se zastavili a dlouze se na sebe zahledli, jako by se mili. "Ze v ech va ich podrou ench povdaek," ekl oste Raskolnikov, "jsem dospl k neklamnmu zvru, e jste nejen neupustil od svch podlch zmr vi m seste, nbr e se jimi zabvte vc ne kdykoliv jindy. Dovdl jsem se, e sestra dnes dostala jaksi dopis. Celou dobu jste neml stn... Je sice mo n, e jste zatm spla il njakou enu, ale to na vci nic nemn. Chci se pesvdit osobn..." Raskolnikov by byl mohl sotva vysvtlit, o mu v t chvli vlastn jde a o em se chce osobn pesvdit. "Ale! Chcete, abych zavolal policii?" "Zavolejte!" Znovu proti sob dlouhou chvli stli. Konen se Svidrigajlovv vraz zmnil. Kdy zjistil, e se Raskolnikov jeho hrozby

nezalekl, zatvil se najednou velmi vesele a ptelsky: "Vy jste mi ale! Schvln jsem s vmi nezanal o va vci, akoliv mi, samozejm, zvdavost ned spt. Je to fantastick ppad. Chtl jsem to nechat napodruh, ale vy opravdu dok ete vyprovokovat i mrtvho... No tak pojte, ale upozoruji vs, e si te jen zaskom dom pro penze a pak zavrm byt, beru si dro ku a odj dm na cel veer na ostrovy. Copak byste tam se mnou dlal?" "Zatm pjdu jen do bytu, a ne k vm, nbr k Sofje Semjonovn, chci se omluvit, e jsem nebyl na pohbu." "Jak je libo, ale Sofja Semjonovna nen doma. Ode la se v emi dtmi k jist dm, k jist ctihodn star pan, m dvn dobr znm a jednatelce jakhosi sirotince. Zskal jsem si tu dmu tm, e jsem u n slo il penze za v echna ti psklata Katriny Ivanovny a mimoto jsem vnoval njak penze i stavu. A konen jsem j vyprvl pbh Sofji Semjonovny se v m v udy, nic jsem nezatajil. inek byl nepopsateln. Prv proto se mla Sofja Semjonovna je t dnes dostavit pmo do -ova hotelu, kde m znm pechodn bydl po nvratu z letnho bytu." "To nevad, zajdu k n pesto." "Jak chcete, ale j vm spolenka dlat nebudu, co je mi po tom! Tak u jsme doma. Posly te, j bych na to vzal jed, e se na mne dvte tak podezvav proto, e jsem k vm byl natolik deliktn a doposud vs neobt oval dnmi otzkami... vite? A to se vm zd nepirozen, vsadm se, e je to tak! Pak m bt lovk deliktn!" "A poslouchat za dvemi!" "Tam tedy bijete!" zasml se Svidrigajlov. "V ak bych se byl divil, kdybyste si byl odpustil tuhle poznmku! Hehehe! Nco jsem sice pochytil z toho, co jste tam... tenkrt... vanil a sm Sofje Semjonovn prozradil, ale co to vlastn znamen? Asi jsem doista zaostal lovk, vbec niemu nerozumm. Vysvtlete mi to, proboha, mj mil! Poute m nejnovj mi principy!" "Nemohl jste nic sly et, pod si vym lte!" "Ale o tom te nemluvm, o tom te nemluvm (akoliv jsem leccos opravdu sly el), te mluvm o tom, jak pod vzdychte a vzdychte! Schiller ve va du i je ustavin pobouen. A pak nem lovk poslouchat za dvemi! Kdy je to tak, jdte a oznamte adm: stalo se mi to a to, pihodila se mi zvl tn vc -malik chybika v teorii. Jste-li si tak jist, e se nesm poslouchat za dvemi, ale staenky e m ete ubjet pro sv pot en v m, co vm padne do ruky, tak honem odjete nkam do Ameriky! Utete, mlad mu i! Mo n e je t nen pozd. Myslm to upmn. Nebo nemte penze? Dm vm na cestu." "Na to nemyslm ani ve snu," peru il ho rychle a s odporem Raskolnikov. "Rozumm (ostatn, nemuste se ani namhat a nechcete-li, m ete si v echno vysvtlovn odpustit), rozumm, jak problmy vs znepokojuj -- morln, vite? Obansk a lidsk problmy? Ale vy jste nad n pece povznesen, tak pro se o n je t starte? Hehe! Proto, e jste pod je t oban a lovk? Ale v tom ppad jste se do toho neml pou tt, lovk nem strkat nos tam, kde nem co dlat. Tak se tedy zastelte! To se vm zas nechce?" "Mm dojem, e m chcete naschvl co nejvce podr dit, jen abych vs te nechal na pokoji..." "Vy jste mi podivn, ale u jsme tady, rate po schodech. Tady jsou dvee k Sofje Semjonovn. Vidte, e nen nikdo doma! Nebo nevte? Zeptejte se Kapernaumov, dv k nim kl. A tady zrovna jde sama madame de Kapernaumov, ano? Co e? (Je kapnek

hluch.) Ode la!? Kam? Tak sly el jste? Nen doma a nebude mo n do pozdnho veera. Tak, te pojte ke mn. Chtl jste pece tak ke mn? Tak, a jsme tady. Madame Resslichov nen doma. Ta ensk je pod v jednom kole, ale je to dobr ena, uji uji vs... mo n e by vm mohla bt prosp n, kdybyste byl trochu uv livj . A tady, rate se podvat, beru si ze sekrete tento ptiprocentn cenn papr (podvejte, co jich je t mm!), je t dnes projde rukama smnrnka. Tak co, vidl jste? Vc tu nemm co pohledvat. Zavrm sekret, zavrm byt a jsme zase na schodech. Chcete, vezmeme si dro ku? Jedu pece na ostrovy. Nechcete se tak projet? Vyjedem si touhle dro kou na Jelagin, co kte? Do la vm trplivost? Jen se pojte projet. Zd se, e bude pr et, ale to nevad, sthneme stechu..." Svidrigajlov u sedl v koru. Raskolnikov dospl k pesvden, e jeho podezen je aspo pro tuto chvli lich. Beze slova se otoil a pustil se zptky k Sennmu nmst. Kdyby se byl jen jedinkrt ohldl, byl by zjistil, e Svidrigajlov poodjel v ehov udy asi sto krok, zaplatil dro ki a vystoupil na chodnk. Ale Raskolnikov nic z toho nevidl a u zahnul za roh. Hlubok zhnusen ho hnalo dl od Svidrigajlova. "Jak jsem si mohl jen jedin okam ik nco slibovat od toho hrubho zlosyna, od toho chlpnka a niemy!" vykikl bezdky. Pravda, tento svj soud Raskolnikov pronesl pli ukvapen a lehkov n. V tom, co Svidrigajlova obklopovalo, bylo nco, co mu dvalo pinejmen m punc originality, ne-li zhadnosti. Pokud lo v t souvislosti o sestru, byl Raskolnikov stle stejn pesvden, e ji Svidrigajlov nenech na pokoji. Ale myslet na to a hloubat o tom u neml slu ani trplivost. Jako obyejn, jakmile osaml, pohrou il se u po dvaceti krocch hluboko do sebe. Na most se opel o zbradl a zahledl se do vody. A pitom za nm stla Avdo ja Romanovna! Potkal ji, kdy vchzel na most, ale minul ji, ani si j v iml. Dunka ho v takovm stavu je t nikdy na ulici nepotkala a pmo se ho zdsila. Zastavila se a vhala, zda ho nem oslovit. Vtom v ak uvidla, e od Sennho nmst chvatn pichz Svidrigajlov. Zdlo se v ak, e se bl skryt a opatrn. Nevkroil na most, ale zstal stranou, na chodnku, a v emo n se sna il, aby ho Raskolnikov nespatil. Duu uvidl u dvno a zaal j dvat znamen. Dua vyrozumla, e pros, aby na bratra nemluvila, a e ji vol k sob. Vyhovla mu. Opatrn bratra obe la a zamila k Svidrigajlovovi. "Rychle pojte," za eptal j Svidrigajlov. "Nechci, aby Rodion Romany vdl o na schzce. Sedl jsem s nm toti v nedalekm hostinci, kde m sm na el, a jen st jsem se ho zbavil. Nevm, jak se dovdl o mm dopisu, m njak podezen. Vy jste mu to pece neprozradila. Ale kdo, kdy ne vy?" "Tak u jsme za rohem," peru ila ho Dua. "Tady ns bratr neuvid. Vezmte na vdom, e dl s vmi nepjdu. Povzte mi v ecko tady, d se to pece ct i na ulici!" "Za prv se to na ulici rozhodn ct ned a za druh muste vyslechnout i Sofju Semjonovnu. A za tet vm chci ukzat jist dkazy... A vbec, odmtnete-li ke mn jt, odepu vm jakkoliv vysvtlen a okam it odejdu. V tom ppad vs prosm, abyste laskav uv ila, e velezajmav tajemstv va eho bratka je mi pln k dispozici." Dua se nerozhodn zastavila a ptrav si Svidrigajlova mila. "eho se bojte?" poznamenal klidn. "Msto nen vesnice. U na vsi jste u kodila vc vy mn ne j vm, a tady..." "Sofja Semjonovna o tom v?"

"Ne, nic jsem j neekl, ani bezpen nevm, jestli je doma. Ale nejsp je. Pochovala dnes svou pbuznou a v takov den se nechodv po nv tvch. Prozatm o tom nechci ped nikm mluvit, dokonce skoro lituji toho, e jsem o tom ekl vm. Nejmen neopatrnost se lehce m e zmnit v udn. Bydlm tady v tom dom, u stojme ped nm. Tohle je n domovnk, moc dobe m zn, podvejte, jak se klan, vid, e jdu s dmou, a jist si u tak v iml, jak vypadte, to se vm m e hodit, kdy mte takov strach a tolik se m bojte. Promite, e s vmi mluvm tak hrub. J tady bydlm v podnjmu. Sofja Semjonovna bydl hned za stnou, tak v podnjmu. V celm poschod jsou sam podnjemnci. Tak pro byste se bla jako dcko? Nebo ze mne jde takov hrza?" Svidrigajlov zkivil tv ve shovvav smv, ale u mu nebylo do smchu. Srdce mu bu ilo a il se mu dech. Umysln mluvil hodn hlasit, aby zakryl sv vzrstajc rozilen, ale Dua si toho zvl tnho rozilen ani nev imla, tak byla pobouena jeho poznmkou, e se ho boj jako dt a e z nho na ni jde bhvjak strach. "Vm sice, e jste lovk, kter... nem kapku cti v tle, ale pesto se vs ani trochu nebojm. Jdte prvn!" ekla navenek klidn, ale byla velmi bled. Svidrigajlov se zastavil ped Soninou svtnic. "Dovolte, podvm se, zda je doma. Nen. Mme smlu! Ale vm, e m e pijt co nevidt. Ode la-li, tedy jedin k jist dm, ohledn svch sirotk. Zemela jim matka. Ml jsem s tm tak njakou prci a starost. Jestli se Sofja Semjonovna za deset minut nevrt, po lu ji, budete-li si pt, je t dnes pmo k vm. Tohle je mj byt. Dva pokoje. Za tmihle dvemi bydl m bytn, pan Resslichov. Te pohlete semhle, uk u vm sv hlavn dkazy. Tyhle dvee z m lo nice vedou do dvou neobydlench mstnost, kter jsou k pronajmut. Tady jsou... tomu vnujte, Avdo jo Romanovno, zvl bedlivou pozornost..." Svidrigajlov obval dva zazen a dost velk pokoje. Dunka se nedviv rozhl ela, ale nenachzela nic zvl tnho ani v zazen, ani v poloze mstnost, akoliv bylo dost npadn napklad to, e Svidrigajlovv byt le el vlastn mezi dvma skoro neobydlenmi byty. Nevchzelo se k nmu pmo z chodby, nbr pes dva tm przdn pokoje jeho bytn. V lo nici Svidrigajlov otevel dvee zamen na kl a ukzal Dunce dal przdn pokoj uren k pronajmut. Dunka stla nechpav ve dvech, nevdouc, na se m dvat, ale Svidrigajlov u j vysvtloval: "Podvejte se semhle, do toho druhho velkho pokoje. V imnte si tchto dve, jsou zamen na kl. U dve stoj idle, jedin idle v obou pokojch. Tu jsem si pinesl j ze svho pokoje, aby se mi pohodlnji poslouchalo. Na druh stran stoj tsn u dve stl Sofji Semjonovny. U toho stolu sedla a hovoila s Rodionem Romanyem. A j jsem sedl na tto idli a poslouchal jsem, dva veery po sob, v dy dobr dv hodiny, a samozejm jsem se nco mohl dovdt, co myslte?" "Poslouchal jste za dvemi?" "Ano, poslouchal jsem za dvemi. Te pojte ke mn, tady se nemme na posadit." Zavedl Avdo ju Romanovnu zptky do svho prvnho pokoje, kter pou val jako salon, a nabdl j idli. Sm se posadil na opanm konci stolu dobr dva metry od n, ale v och u nejsp ml ten ohe, kter kdysi Dunku tolik polekal. Zachvla se a znovu se nedviv rozhldla. Udlala to bezdky, zejm nemla v myslu dvat najevo nedvru. Ale odlehl poloha Svidrigajlovova bytu na ni pece jen zapsobila tsniv. Chtla se zeptat, zda je doma

alespo jeho bytn, ale nezeptala se... z hrdosti. Mimoto j svrala srdce je t jin, mnohem vt zkost ne strach o sebe. Trpla nevslovn. "Tady je v dopis," zaala a polo ila dopis na stl. "Copak je to mo n, to co p ete? Naznaujete, e mj bratr spchal jaksi zloin. Naznaujete to pli jasn a u nem ete couvnout. Abyste vdl, sly ela jsem o t hloup povdace u pedtm a nevm na n ani slovu. Je to odporn a sm n podezen. Znm celou tu historii, i jak a pro byla vymy lena. Vy nem ete mt dn dkazy. Slbil jste mi dkazy, tak mluvte! Ale u naped vm km, e vm nevm! Nevm!" Dunka to vychrlila ve spchu a na okam ik se j vhrnula krev do tve. "Kdybyste nevila, byla byste se odv ila ke mn pijt? Pro jste tedy pi la? Jen ze zvdavosti?" "Netrapte m a mluvte, mluvte u !" "Jste srdnat, to se mus uznat. J, na mou du i, myslel, e po dte pana Razumichina, aby vs doprovodil. Ale nevidl jsem ho ani s vmi, ani ve va blzkosti, a dval jsem se dobe: to je odv n, zejm jste chtla etit Rodiona Romanye. Ale vy jste vbec bo sk... Pokud jde o va eho bratra, nemusm vm snad nic kat. V ak jste ho vidla sama. Co kte?" "Doufm, e se neoprte jen o to?" "Ne, o to ne, nbr o jeho vlastn slova. Dva veery po sob pi el sem k Sofje Semjonovn. Ukzal jsem vm, kde sedli. Vyzpovdal se j ze v eho. M na svdom vra du. Zavra dil starou ednici, lichvku, u kter tak sm zastavoval, a pak zavra dil i jej sestru, pekupnici Lizavetu, kter se neekan vrtila. Ubil je ob sekyrou, kterou si pinesl. Vra du spchal proto, aby mohl staenu oloupit, a tak to udlal, uloupil penze a je t njak skvosty... Tak to sm slovo od slova vyprvl Sofje Semjonovn, kter jedin zn jeho tajemstv, ale na vra d se nepodlela slovem ani skutkem, naopak, zdsila se stejn jako vy te. Bute klidn, neprozrad ho." "To pece nen mo n," dralo se Dunce t ce a pervan ze zsinalch, ztuhlch rt. "To nen mo n, neml pece dn, ani ten nejmen dvod, pro by to dlal... To je le ! Le !" "Oloupen, to je cel dvod. Vzal penze a perky. Ov em, jak sm doznal, neshl dosud ani na penze, ani na vci, ale schoval je pod njak kmen, kde le doposud. Ale jen proto, e se neodv il z toho vzt." "Copak je pravdpodobn, e by mohl krst a loupit? Copak mu takov vc mohla vbec pijt do hlavy?" vybuchla Dua a vyskoila ze idle. "Pece ho znte, mluvil jste s nm! Copak on je njak zlodj?" Pmo Svidrigajlova upro ovala. Docela zapomnla na strach. "V tomhle smru, Avdo jo Romanovno, existuj tisce a miliny kombinac a kategori. Zlodj krade, ale pitom ov em v, e je niema. Ale sly el jsem tak o jistm dnm lovku, e vyloupil po tu. Tak kdo v, mo n e si pitom myslel, e udlal dn in! Ani j bych tomu samozejm neuvil, prv tak jako vy, kdyby mi to ekl nkdo tet. Ale svm vlastnm u m jsem uvil. Vysvtloval Sofje Semjonovn i dvody, pro k tomu dospl. Ale ona zprvu nevila ani vlastnm u m, ale om nakonec uvila, svm vlastnm om. Stl pece ped n a kal j to." "Tak jak to byly... dvody!" "To je dost slo it, Avdo jo Romanovno. Tady jde, jak bych vm to ekl, o svrznou teorii, prost jako kdy napklad uznvm, e individuln zloin je ppustn, jestli e je dobr hlavn el. Jedin zloin -- a sto dobrch in! Nen divu, e nadanho a

mimodn cti dostivho mladho mu e bol trpk vdom, e by napklad staily v ehov udy tak ti tisce, a cel jeho karira, cel budoucnost jeho ivotnho cle by se utvela docela jinak. Ale ty ti tisce prost nem! Pipojte k tomu podr dn z hladu, tsnho bytu a nuznho obleen, z jasnho poznn krsy svho socilnho postaven a zrove postaven sestry a matky. Ale hlavn cti dost, pcha a cti dost, ostatn, Bh sm v, mo n e i pi dobrch sklonech... Ale j ho neodsuzuji, nemyslete si, prosm, nemm na to ani prvo. Mimoto zde v ak byla je t jist vlastn teorie -- samorostl teorie -- podle n se lid, vte, dl na materil a na vjimen lidi, toti na takov lidi, kte stoj tak vysoko, e se na n nevztahuj zkony, nbr kte naopak zkony pedpisuj ostatnm lidem, tomu materilu, tomu smet. Docela v edn teorie, une thorie comme une autre. (1) Nesmrn ho uchvtil Napoleon, toti speciln ho uchvtilo to, e velmi mnoz geniln lid se neohl eli na individuln zlo a bez vhn pes n pekraovali. Jak se zd, i on se domnval e je geniln, lpe eeno, byl o tom uritou dobu pesvden. Velmi se trpil a je t te trp poznnm, e teorii vynalzt dokzal, ale bez rozm len jt kupedu u nedokzal, a e tedy nen geniln. A to je pro cti dostivho mladka poni ujc, a v dne n dob obzvl t..." ----------(1) Teorie jako ka d jin (franc.). "A co vitky svdom? Snad mu neuprte jakoukoli morlku? Copak je takov?" "Ach, Avdo jo Romanovno, te je v ecko tak zamotan, i kdy to pli uspodan nikdy nebylo. Rusov maj vbec irokou du i, Avdo jo Romanovno, irokou jako jejich zem a mimodn nchylnou k fantastickmu a chaotickmu. Ale bda tomu, kdo je irok a nen dost geniln! Jen si vzpomete, co jsme se prv takhle a prv o tomhle spolu nahovoili, v dy po veei, kdy jsme spolu veer sedvali na terase v sadu! Prv vy jste mi tu irokou du i vytala. Kdo v, mo n e jsme tak rozmlouvali prv ve chvlch, kdy on tu le el a lmal si hlavu se svmi problmy. V na vzdlan spolenosti pece neexistuj dn tak posvtn tradice, Avdo jo Romanovno, u ns plat, co si kdo vyte z knih... nebo odvod z historie. Ale to u jsou sp e vdci, a vte, svho druhu sam podivni, pro svtskho lovka se to ani nehod. Ale vy pece dobe znte.m nzory, vte, e zsadn nikoho neodsuzuju. Sm jsem zahale, a podle toho uva uju. O tom jsme ostatn hovoili u nejednou. Dokonce jsem ml to tst, e vs m nzory zaujaly... Pro jste tak bled, Avdo jo Romanovno?" "O t jeho teorii vm. etla jsem v asopise jeho lnek o lidech, kterm je dovoleno v e... Pinesl to Razumichin..." "Pan Razumichin? lnek va eho bratra? V asopise? Copak napsal takov lnek? To je pro mne novinka. Jist zajmav vc! Kampak, Avdo jo Romanovno?" "Musm mluvit se Sofjou Semjonovnou," ekla znienm hlasem Dunka. "Jak se k n dostanu? Teba u se vrtila. Musm s n okam it mluvit! Mus mi..." Avdo ja Romanovna u ze sebe nevypravila posledn slova, tak se j sthlo hrdlo. "Sofja Semjonovna se vrt a pozd veer. Pedpokldm to, proto e mla pijt velmi brzy, a kdy se to nestalo, tak se asi zdr dlouho..." "Je to tedy le . Te vidm... es lhal... Ka d tv slovo je le ! ... Nevm ti! Nevm! Nevm!" zaala hystericky kiet

Dunka, kter pln ztratila hlavu. Skoro bezvldn sklesla na idli, kterou j Svidrigajlov rychle pistril. "Avdo jo Romanovno, co je vm, vzpamatujte se! Tu mte vodu! Napijte se..." Vy plchl na ni vodu. Dunka se zachvla a vzpamatovala se. "Otslo j to!" huhlal pro sebe zamraen Svidrigajlov. "Uklidnte se, Avdo jo Romanovno! Nezapomete, e m ptele! Zachrnme ho, dostaneme ho z toho. Odvezu ho do ciziny, chcete? Mm penze, do t dn se enu jzdenku. A proto, e zavra dil, proto je t m e vykonat mnoho dobrho a v ecko odinit. Uklidnte se! Je t z nho m e bt velk mu . Tak co je vm? U je vm lp?" "Vy zloduchu! Je t se posmv. Pus te m!" "Kam chcete jt? Kam?" "K nmu. Kde je? Vte to? Jak to, e jsou ty dvee zamen? Pi li jsme sem tmihle dvemi, a nhle jsou zamen! Kdy jste zamkl?" "Nemohli jsme pece to, o em jsme tu mluvili, vykikovat po celm byt. Vbec se neposmvm, ale mm u tchhle e po krk. Kampak chcete v takovm stavu? Chcete ho prozradit? Rozvzteklte ho a prozrad se sm. Uva te, e u ho hldaj, e u mu jsou na stop. Takto jim ho jen vydte. Pokejte, prv jsem s nm sedl, hovoili jsme, je t ho m eme zachrnit. Sete je t, poradme se. Prv proto jsem vs pozval, abychom si o tom pohovoili mezi tyma oima a dobe v ecko uv ili. Tak pece sete!" "Jak ho chcete zachrnit? Copak je mo n ho zachrnit?" Dua si sedla. Svidrigajlov se posadil vedle n. "To v ecko zle na vs, jedin na vs," zaal s planoucma oima a skoro eptem, zajkaje se a vzru enm dokonce polykaje cel slova. Dua se od nho pod en odthla. Cel se tsl. "Jen vy... sta jedin va e slovo a bude zachrnn! J... j ho zachrnm. Mm penze, mm ptele. Ihned ho odvezu, sm obstarm pas, dva pasy. Jeden pro nho, druh pro sebe. Mm ptele, znm lidi, kte v tom umj chodit... Chcete? Obstarm pas tak pro vs... a pro va i matku... na potebujete Razumichina? J vs miluji stejn... Nesmrn vs miluji. Dovolte mi, abych polbil lem va ich at, dovolte! Prosm! Je pro mne nesnesiteln, jak ust. Reknte: udlej to a to, a j to udlm! Udlm v ecko, v eciko! Nedvejte se na mne tak, nedvejte! V dy m tm nite..." Zdlo se, e zan blouznit. Cosi ho nhle posedlo, pomtlo mu smysly. Dua vyskoila a rozbhla se ke dvem. "Otevte! Otevte!" dovolvala se nkoho skrze dvee a v silou jimi lomcovala. "Tak otevte! Copak tu nikdo nen?" Svidrigajlov vstal, vzpamatoval se. Jeho dosud se tesouc rty pomalu kivil zlostn sm ek. "Nikdo nen doma," ekl ti e a pervan. "Bytn ode la, nadarmo se namhte tm kikem. Jen se zbyten rozilujete." "Kde je kl? Odemkni okam it ty dvee! Okam it, ty niemo!" "Ztratil jsem ho, nemohu ho najt." "Tak! To je nsil!" vykikla Dua a cel zsinal rychle couvla do kouta a zahradila se stolkem, kter se j tu naskytl. Nekiela, ale vpjela se pohledem do svho trznitele a bedliv pozorovala ka d jeho pohyb. Tak Svidrigajlov se nehbal a stl proti n na opanm konci pokoje. Dokonce se u ovldl, alespo navenek. Ale stle je t byl velmi bled. Ironick smv mu nezmizel z tve. "Prv jste ekla ,nsil', Avdo jo Romanovno. Jestli e jde

opravdu o nsil, pak se m ete domyslet, e jsem zadil v echno potebn. Sofja Semjonovna nen doma, ke Kapernaumovovm je velmi daleko, pt zamench mstnost. Konen jsem aspo dvakrt silnj ne vy a mimoto se nemusm nieho obvat, proto e si ani pak nebudete moci nikomu st ovat, nebudete pece chtt svho bratra opravdu prozradit? A nikdo vm nic neuv: propak by mlad dvka chodila sama do bytu osamlho mu e? Vidte, e i kdybyste obtovala bratra, nic tm nedok ete: nsil se dokazuje velmi t ko, Avdo jo Romanovno." "Niemo!" za eptala rozhoen Dua. "Jak myslte, ale nezapomete, e jsem vm prozatm jen ekl svj nvrh. Podle mho osobnho pesvden mte pln pravdu -nsil je ohavnost. Chtl jsem vm jen vysvtlit, e si nijak nezat te svdom, i kdybyste dokonce... i kdybyste chtla bratra zachrnit dobrovoln, tak, jak vm to navrhuju. Jednala jste pece prost pod tlakem okolnost, nebo jste, prosm, couvla ped nsilm, kdy to bez toho slova nejde. Uva te dobe, e osud va eho bratra i va matky je ve va ich rukou. J budu v otrok... cel ivot... a te ekm..." Svidrigajlov usedl na divan asi osm krok od Duni. Nyn u vbec nepochybovala, e je nezvratn rozhodnut. Znala ho pece... Znenadn vyndala z kapsy revolver, nathla kohoutek a ruku, v n revolver dr ela, spustila na stolek. Svidrigajlov vyskoil. "Tak! Tak tohle!" vykikl udiven, ale zlostn se u klbl. "Tm se vci pln mn! Tm mi v ecko nesmrn usnadujete, Avdo jo Romanovno! Ale kdepak jste si obstarala ten revolver? Snad ne pan Razumichin! Ale! To je pece mj revolver! Star znm! Co jsem se ho tenkrt nahledal!... Lekce ve stelb, kter jsem vm ml est dvat tehdy na vsi, tedy nebyly docela zbyten." " dn tvj revolver, nbr Marfy Petrovny, kterou jsi zabil, zlosyne! V jejm dom ti nic nepatilo. Vzala jsem si ho, jakmile jsem zaala tu it, eho jsi schopen. Opov -li se udlat jeden jedin krok, psahm, e t zastelm!" Planula rozhoenm. Revolver mla pipraven. "A co tedy bratr? Ptm se prost ze zvdavosti," zeptal se Svidrigajlov, kter se stle je t nehbal z msta. "Udej ho, jestli chce ! Stj! Ani krok! Nebo stelm. Sm jsi vrah, otrvil jsi enu, dobe to vm!" "Opravdu jste pesvdena, e jsem Marfu Petrovnu otrvil?" "Jsem! Sm jsi mi to naznaoval, mluvil jsi pede mnou o jedu, vm, e sis ho pivezl... pipravoval jsi to... Urit jsi to udlal... niemo!" "I kdyby to byla pravda, tak jen kvli tob... jen ty bys byla pinou." "L e ! Nenvidla jsem t v dy, v dy!" "Ale Avdo jo Romanovno! Asi u jste zapomnla, jak jste v kazatelskm zpalu u u sama podlhala, u u zanala hoet... Vidl jsem vm to v och, vzpomnte si tenkrt veer pi msku, kdy tloukl slavk?" "L e !" Dun planuly oi hnvem. "L e , klevetnku!" "L u? Tak teba l u. Ano, lhal jsem. enm se tyhle vci nemaj pipomnat." U klbl se. "Vm, e stel , elmiko hezouk. Jen stel!" Dua zvedla revolver a smrteln bled, se zsinalm, chvjcm se dolnm rtem a prudce planoucma velkma ernma oima na nho hledla a mila, odhodlan vystelit, jakmile se pohne. Je t nikdy se mu nezdla tak krsn. Ohe, kter j vy lehl z o ve chvli, kdy namila revolver, ho pmo poplil, srdce se mu sevelo bolest. Udlal krok a vstel zaburcel. Kulka mu sjela po vlasech a

zaryla se vzadu do zdi. Zastavil se a ti e se rozesml: "Dostal jsem ihadlo! Pmo do hlavy... Co to je? Krev!" vythl kapesnk a utral si krev stkajc mu tenoukm pramnkem po prav skrni; kulka mu pravdpodobn roz krbla poko ku na lebce. Dua sklonila revolver a zrala na Svidrigajlova vc u asle ne vyd en. Zdlo se, e sama nechpe, co to udlala a co se to vbec dje. "Co se d dlat, minula jste! Stlejte dl, ekm," ekl ti e Svidrigajlov a pod je t se usmval, av ak njak pochmurn. "Takhle vs chytnu dv, ne nathnete kohoutek!" Dunka se zachvla, chvatn nathla kohoutek a znovu zamila. "Nechte m!" zapla zoufale. "Psahm, e stelm znova... Zabiju vs!" "Pravda... na ti kroky jist. Ale jestli m nezabijete... tak..." Oi mu zablskaly. Udlal je t dva kroky. Dunka stiskla kohoutek. Revolver selhal! " patn jste nabila. To nevad! Mte tam je t kapsli. Dejte si to do podku, pokm." Stl asi dva kroky ped n, ekal a zral na ni horce v nivm t km pohledem, z nho vyzaovalo divok odhodln. Dua pochopila, e radji zeme, ne aby ji pustil. "Te, na dva kroky, ho urit zastelm!" Zistajasna odhodila revolver. "Zahazujete ho!" ekl udiven Svidrigajlov a hluboce si oddechl. Nhle jako by mu nco spadlo ze srdce, a nejenom tha smrtelnho strachu; v t chvli sotva njak ctil. Ulevilo se mu v ak od jinho, tsnivj ho a pochmurnj ho pocitu, kter by byl sm nemohl srozumiteln popsat. Pistoupil k Dun a jemn ji objal kolem pasu. Nebrnila se, ale tsla se jako osika a pnliv se na nho dvala. Chtl cosi ct, ale jen kivil rty a nemohl ze sebe vypravit ani slovo. "Pus m!" zaprosila Dua. Svidrigajlov se zachvl -- jej tykn nyn znlo jinak ne pedtm. "Nemiluje m tedy?" zeptal se ti e. Zavrtla hlavou. "A... nem e ?... Nikdy?" za eptal zoufale. "Nikdy!" eptla Dua. Ve Svidrigajlovovi nkolik okam ik zuil krut du evn zpas. Zral na ni nevyjditelnm pohledem. Nhle odthl ruku, otoil se, rychle ode el k oknu a zstal tam stt. Chvli bylo ticho. "Tady je kl!" Vythl ho z lev kapsy kabtu a polo il za sebe na stl, ani se podval a ohldl na Duu. "Vezmte ho a odejdte co nejrychleji!" Dval se upen do okna. Dua pistoupila ke stolu pro kl. "Rychleji! Rychleji!" nalhal Svidrigajlov, stle stejn strnul a odvrcen. Ale v tom jeho "rychleji" zaznlo zejm cosi hroznho. Dua to vyctila, rychle vzala kl, chvatn odemkla dvee a vyrazila ven. Za chvli jako nepetn divoce vybhla na nbe a b ela k -ovu mostu. Svidrigajlov stl je t drahnou dobu u okna; konen se pomalu otoil, rozhldl se po pokoji a zemdlen si pejel dlan elo. Tv mu zkivil divn smv, uboh, truchliv, slab, zoufal smv. Dla ml potsnnou zaschlou krv; pi pohledu na krev zlostn svra til tv, pak navlhil runk a omyl si skr. Nhle mu padl do o odhozen revolver, kter odletl a ke dvem. Zvedl ho a prohldl si ho. Byl to malik kapesn trann revolver starho typu; zbyly v nm je t dva nboje a jedna

kapsle. Bylo mo n vyplit je t jednu rnu. Po krtk vaze stril revolver do kapsy, nasadil si klobouk a ode el. VI Cel veer a do deseti probil po rznch hospodch a pele ch, pechzel z jednoho podniku do druhho. Kdesi spla il i K u, kter u zas zpvala jinou kremnou pse, jak jaksi "niema a tyran" zaal K u celovat. Svidrigajlov astoval K u i fla inete, zpvky i nky a je t jaksi dva psaky. S tmito psaky se sbl il vlastn proto, e oba mli kiv nos: jeden ho ml zahnut doprava a druh doleva. To Svidrigajlova nesmrn udivilo. Ti ho pak zathli do njak zahradn restaurace, kde za n zaplatil i vstupn. V cel zahrad byl jedin tlet smrek a ti keky. Mimoto tam byl i "bufet", vlastn pivnice, kde byl v ak k dostn tak aj, dokonce tam stlo nkolik zelench stolk a idl. K obveselen nv tvnk byl po ruce mizern zpvck sbor a njak mnichovsk Nmec pestrojen za pacu s ervenm nosem, ale bhvpro nesmrn smutn. Psaci se dostali do hdky s njakmi jinmi psaky a mlem se poprali. Svidrigajlov je ml rozsoudit. Soudil je u dobr tvrt hodiny, povykovali v ak tolik, e jim nebylo vbec rozumt. Nejpravdpodobnj bylo, e jeden z nich cosi ukradl a na mst to prodal njakmu idovi, kter se tam naskytl, ale pak se nechtl o vt ek rozdlit se svm druhem. Nakonec vy lo najevo, e prodan vc byla kvov l ika, majetek bufetu. Brzy po n vskutku zaala shka a ppad nabval pov livch rozmr. Svidrigajlov dal za l iku nhradu, zvedl se a vy el z parku. Bylo asi deset hodin. Do t doby nevypil ani kapku vna a v zahradn restauraci si objednal jen aj a i to sp e ze slu nosti. Byl dusn a po mourn veer. K dest se sthly ze v ech stran ern mraky, zaalo hmt a spustil se lijavec prudk jako vodopd. Voda nepadala v kapkch, nbr biovala zemi v celch proudech. Nepetr it se blskalo a leckter zblesk trval dobrch pt vtein. Ne v tom de ti do el dom, promokl na k i. Ve svm pokoji se zamkl, otevel sekret, vyndal v ecky penze a roztrhal dv nebo ti listiny. Pak stril penze do kapsy a chtl se je t pevlknout, ale kdy vyhldl oknem a sly el hmn a pleskn de t, mvl rukou, vzal klobouk a ode el, ale nezamkl. el pmo k Son. Byla u doma. Nebyla sama, kolem n se hem ily tyi Kapernaumovovy mal dti. Sofja Semjonovna je hostila ajem. Mlky a uctiv Svidrigajlova pivtala a udiven se dvala na jeho promokl aty, neekla v ak ani slovo. V echny dti se rozutekly, jako kdy do nich stel. Svidrigajlov se posadil ke stolu a vyzval Sou, aby pisedla. Ostchav poslechla. "Odj dm pravdpodobn do Ameriky, Sofjo Semjonovno," ekl Svidrigajlov, "a proto e spolu asi hovome naposled, pichzm vm dt nkolik pokyn. Tak co, mluvila jste dnes s tou pan? Vm, co vm asi ekla, nemuste mi to opakovat." Soa se neklidn pohnula a zaervenala se. "Tihle lid jin bt nedovedou. Pokud jde o va e sestiky a va eho bratka, jsou dobe zaopateni a penze, kter jsem jim pipsal, jsem ulo il na stvrzenky do spolehlivch rukou. Ostatn ty stvrzenky pro v echny ppady uschovejte u sebe. Tu mte! Tak, a tm by to bylo vyzeno. A tady je t ti ptiprocentn pisy, dohromady na ti tisce. To je pro vs, pro vs osobn, a a to zstane jen mezi nmi, nikomu o tom nekejte, i kdybyste pak sly ela cokoliv. Budou se vm hodit, Sofjo Semjonovno, proto e t tak, jak jste ila dv, je odporn, a u vs k tomu ani nic nenut."

"Prokzal jste mi, prosm, tolik dobrodin, i sirotkm a nebo ce!" uji ovala honem Soa. "Byla bych nerada, prosm, kdybyste si patn vykldal... e jsem vm doposud jaksepat nepodkovala..." "Tak dost, dost..." "Za ty penze jsem vm velmi vdn, Arkadiji Ivanovii, ale j je te pece nepotebuju. Sama se u v dycky njak u ivm, nepokldejte to, prosm , za nevdk, ale i kdy jste takov dobrodinec, tak tyhle penze..." "Jsou va e, ano, va e, Sofjo Semjonovno, a dost u tch e, prosm vs, proto e ani u nemm as. V ak vy je budete potebovat. Rodion Romanovi m na vybranou: bu kulku do hlavy, nebo cestu po Vladimrce (1)." Soa se na nho vyjeven podvala a otsla se. "Nemjte strach, vm v ecko, pmo od nho to vm, ale nejsem mluvka, nikomu to nepovm. Sprvn jste ho tehdy mla k tomu, aby el a sm se udal. To pro nho bude velmi polehujc. No, a odjede-li po Vladimrce, pjdete pece za nm? Vite? Vite e? No vidte, a tak se vm ty penze budou urit hodit. Pro nho se vm budou hodit, rozumte? e je dvm vm, to je stejn, jako bych je dval jemu. Mimoto jste se pece zavzala, e splatte i dluh u Amlie Ivanovny, sm jsem to sly el. Propak na sebe pod tak nepromy len berete v elijak zvazky a povinnosti, Sofjo Semjonovno? T Nmce pece zstala dlu na Katrina Ivanovna, a ne vy, tak bych se na ni neohl el. Takhle se vm nikdy dobe nepovede. Tak tedy, kdyby se vs na mne nebo po mn, teba ztra nebo pozt, nkdo ptal (a urit se vs ptt budou), tak se nezmiujte o tom, e jsem te u vs byl, a penze rozhodn neukazujte, ani ped nikm nekejte, e jsem vm nco dal. A te na shledanou." Vstal. "Rodionovi Romanyi vyite m pozdraven. Mimochodem: uschovejte si ty penze zatm teba u pana Razumichina. Znte pana Razumichina? Ale pravda e znte. To je ikovn chlapk. Zaneste si je k nmu ztra nebo... a bude vhodn chvle. A do t doby je dobe schovejte." Soa tak vyskoila ze idle a polekan na nho hledla. Tuze rda by byla nco ekla, na nco se zeptala, ale hned se neodva ovala a tak nevdla, jak zat. -------------(1) Lidov nzev pro cestu trestanc, poslanch za carskho Ruska z Moskvy nebo pes Moskvu do vyhnanstv na Sibi. "Ale copak... copak m ete te v tom lijku nkam jt?" "Vte, kdo chce do Ameriky, nesm se bt, e zmokne, hehe. Sbohem, mil Sofjo Semjonovno! Bute zdrva, hodn zdrva, bude vs velmi teba. Abych nezapomnl... eknte panu Razumichinovi, e jsem vm nadil, abyste mu ode mne vydila poklonu. Pesn tak to eknte: Arkadij Ivanovi Svidrigajlov se vm klan. Urit, prosm vs." Ode el a zanechal Sou u aslou, vyd enou, stsnnou nejasnou a nedobrou pedtuchou. Pozdji vy lo najevo, e t veer ped plnoc vykonal Svidrigajlov je t jednu velmi vstedn a neoekvanou nv tvu. D stle je t neustval. Cel promokl vstoupil dvacet minut po jedenct do nevelkho byteku sv nevsty na Vasiljevskm ostrov, ve tet ulici na Malm prospektu. S nmahou se doklepal a v prvnch chvlch zpsobil nemal zmatek; av ak Arkadij Ivanovi, kdy chtl, bvl mu velmi okouzlujcho chovn, tak e prvotn (teba e bezesporu velmi dvtipn) pedpoklad moudrch nevstinch rodi, e se Arkadij Ivanovi u nkde tak zdil, e nev, co dl, se okam it bez e rozptlil. Nemohouc hlavu rodiny soucitn a roz afn nevstina matka ihned dotlaila

k Arkadiji Ivanovii v kesle, a jak mla ve zvyku, neprodlen pistoupila k v elijakm odlehlm otzkm. (Ona ena nikdy nekladla otzky pmo, nbr zanala v dy smvy a mnutm rukou a pak, jestli e nco chtla s uritost a spolehli vyzvdt, napklad nakdy Arkadij Ivanovi r stanovit svatbu, tu se zanala velmi zvdav a skoro dychtiv vyptvat na Pa a na ivot u tamj ho dvora a teprve pak popodku dospla a do tet ulice Vasiljevskho ostrova.) Jindy to v ecko ov em vedlo k velik okzalosti, ale tentokrt projevil Arkadij Ivanovi jakousi zvl tn netrplivost a stroze vyslovil pn, e chce mluvit s nevstou, akoliv mu ekli, hned kdy pi el, e u la spt. Nevsta samozejm pi la. Arkadij Ivanovi el rovnou k vci a oznmil j, e z velmi v nho dvodu mus na njakou dobu odcestovat z Petrohradu, a proto j pin patnct tisc ve stbe a v rznch paprech a pros ji, aby je od nho pijala jako drek, proto e pr u dlouho m v myslu darovat j tu malikost je t ped svatbou. Akoliv toto vysvtlen nijak neposlilo logickou spojitost daru s okam itm odjezdem a nezbytnost pijt o plnoci za lijku, byla zle itost vyzena velmi hladce. I nezbytn vkiky a vzdechy, vyptvn a div vyznly kupodivu umen a zdr enliv, zato projevy vdnosti byly velmi plamenn a byly zdraznny dokonce slzami peroz afn matinky. Arkadij Ivanovi vstal, zasml se, polbil nevstu a popleskal ji po tvice, znovu slbil, e brzy pijede, a kdy z jejch o vyetl vedle dtskho divu i jakousi velmi v nou, nmou otzku, zarazil se a polbil ji je t jednou, ale v duchu se hned upmn rozhoil, e drek okam it poputuje pod bezpen zmek nejroz afnj z matek. Ode el a zstavil v echny nadmru rozru en. Vnmav matinka v ak ihned chvatnm polo eptem vye ila nkter nejspornj body, zejmna e Arkadij Ivanovi je vysoce postaven lovk s mnoha zle itostmi a styky, boh, a bhvco m v plnu, umanul si a odj d, umanul si a dal jim penze, ale nen pr se emu divit. Je pr sice podivn, e je tak promokl, ale napklad Anglian pr jsou je t vstednj a vbec v ichni tihle lep lid pr nedbaj na to, co o nich kdo ekne, a nedlaj dn okolky. Mo n e tak dokonce chod schvln, aby ukzal, e si z nikoho nic nedl. A hlavn pr o tom ped nikm ani slovo, proto e bh sm v, co se z toho je t m e vyklubat, a penze rychle pod zmek a moc dobr pr tak je, e Fedosja celou tu dobu byla v kuchyni, a hlavn pr se rozhodn, ale rozhodn nesm nic kat ped tou mazanou Resslichovou a tak dle a tak dle. Tak sedli a eptali si skoro do dvou hodin v noci. Nevsta la ostatn spt mnohem dve, u asl a trochu smutn. Svidrigajlov zatm pesn o plnoci pechzel -v most smrem k Petrohradsk tvrti. Pestalo pr et, ale huel vtr. Svidrigajlov se zanal tst zimou a v jednom okam iku se s jakmsi zvl tnm zjmem, dokonce s jistou nerozhodnost zahledl na ernou vodu Mal Nvy. Ale zhy seznal, e z vody i nepjemn chlad; otoil se a vykroil na -sk prospekt. Krel po nekonenm -skm prospektu u drahnou dobu, snad pl hodiny, a nkolikrt u ve tm uklouzl na devn dla b, ale pesto tvrdo jn po nem po prav stran ptral. Nkde v tch mstech, skoro na konci prospektu, vidl, kdy jel nedvno nhodou kolem, njakou devnou, ale velkou restauraci, kter se jmenovala, pokud se pamatoval, njak jako Adrianopol. Nemlil se: v tch odlehlch mstech byl ten podnik tak npadn, e ho nebylo mo no minout ani ve tm. Byla to dlouh devn temn budova, kde pes pozdn hodinu dosud zila okna a neutichl v echen ruch. Ve el dovnit a o untlce, kterho zastavil na chodb, po dal o pokoj.

O untlec si Svidrigajlova prohldl, o il a neprodlen ho zavedl do odlehlho pokoje, zatuchlho a tsnho, kdesi a na konci chodby v koutku pod schody. Ale nebylo na vybranou, jinak bylo v ecko obsazen. O untlec se dval tzav. "Mohu dostat aj?" zeptal se Svidrigajlov. "To m ete, prosm." "A co tak je t mte?" "Telec, prosm, vodku, nco k zakousnut, prosm." "Tak pines telec a aj." "A nic vc si nebudete pt?" zeptal se o untlec skoro u asle. "Nic, nic!" O untlec se velmi zklaman vzdlil. "Tady je to asi poveden," pomyslel si Svidrigajlov. "Jak to, e jsem o tom nevdl? J taky asi vypadm, jako kdy jdu z njakho antnu a mm u bhvco za sebou. To bych rd vdl, kdo tady bydl a nocuje!" Zaplil svku a prohldl si pokoj lpe. Byla to tak tsn klcka, e se v n skoro nemohl vztyit; mla jedno okno a skoro v echen prostor vyplovalo velmi pinav l ko, prost naten stl a idle. Stny byly pravdpodobn prkenn, s odenmi tapetami u tak zapr enmi a otrhanmi, e se sice je t jak tak dala rozeznat jejich pvodn barva ( lut), ale vzorek u vbec ne. st jedn zdi a stropu byla ikmo seznut podobn jako v podkrovnch mstnostech, zde v ak vedly nad ikmm stropem schody. Svidrigajlov postavil svku, sedl si na postel a zamyslel se. Ale brzy ho zaujalo podivn nepetr it eptn v sousedn komrce, je se nkdy zesilovalo skoro do kiku. To eptn neutichalo od chvle, kdy vstoupil. Napjal sluch: kdosi nkoho huboval a skoro plativ mu cosi vytal, ale ozval se jen jeden hlas. Svidrigajlov vstal, zastnil svku a ve stn hned zasvtila kvrka; pistoupil k n a pitiskl k n oko. V trochu vt m pokojku, ne byl jeho, byli dva nv tvnci. Jeden z nich bez kabtu, velmi kudrnat, s rudou rozplenou tv stl v enickm postoji, rozkroen, aby udr el rovnovhu, bu il si pst do hrudi a pateticky vytal druhmu, e je nuzk, ani titul dn nem a on e ho vythl z bahna a m e ho vyhnat, kdy se mu zachce, a e to v echno vid jen Pn na nebesch. Jeho peskovan ptel sedl na idli a tvil se, jako by chtl kchnout, ale jako by za dnou cenu nemohl. Tu a tam vzhldl beranm zakalenm pohledem k enkovi, ale zejm vbec nechpal, o jde, a dokonce mo n sotva co sly el. Na stole dohovala svka, stla tam skoro dopit karafa vodky, sklenky, chlb, pohry, okurky a sklenice od dvno vypitho aje. Kdy Svidrigajlov pozorn obhldl cel vjev, lhostejn odstoupil od kvry a znova se posadil na postel. O untlec se objevil s ajem a s telecm a nemohl si odpustit, aby se znova nezeptal, zda nco nen libo; a teprve kdy je t jednou usly el zpornou odpov, konen se vzdlil. Svidrigajlov dychtiv shl po aji, aby se zahl, ale masa nemohl pozt ani sousto, ztratil pln chu . Ctil, e se o nj pokou zimnice. Sundal pl a aket, obalil se pikrvkou a lehl si na postel. Ml zlost. Pece jen by bylo lep , kdybych se pi tom ctil dobe, ekl si a u klbl se. V pokoji bylo dusno, svka mdle blikala, venku huel vtr, nkde v kout ramotila my a vbec v ecko jako by bylo naskl takovm my m, ko enm pachem. Le el a skoro blouznil, my lenka sthala my lenku. Jeho pedstavy jako by dychtiv hledaly nco, na em by mohly ulpt. Ped okny je asi njak park, napadlo ho, e tam tak um stromy. Brr, nic nen protivnj , ne kdy v noci um stromy, kdy je boue a tma! A pipomnl si, jak prve, kdy mjel Petrovy sady, skoro je

nenvidl. Pitom si opt vzpomnl na -v most a na Malou Nvu a ml pocit, e ho mraz, stejn jako kdy se ped chvl sklnl nad vodou. Nikdy v ivot jsem neml rd vodu, ani na obrazech ne, ekl si znova a znenadn se znova usml pi podivn my lence: Te by mi pece mlo bt v ecko jedno, jakpak estetika a pohodl, a zatm jsem najednou zrovna vybrav, jako divok elma, kter si mus vybrat vhodn msto... v podobnm ppad. A naschvl jsem ml prve zahnout do Petrovch sad! A si se mi to zdlo moc temn a studen, hehe! Div bych pi tom nechtl ctit rozko !... A pro vlastn nezhasnu tu svku? Sfoukl ji. Vedle u si lehli, pemtal, kdy nespatil svtlo v mstech, kde byla kvra. Tak, Marfo Petrovno, te byste mla pijt na nv tvu, te, kdy je tma, phodn msto i originln chvle. Ale j vm, e te zrovna nepijdete. Bhvpro si nhle vzpomnl, e pedtm, hodinu ped provedenm svho myslu s Dunkou, doporuil Raskolnikovovi, aby ji svil Razumichinov pi. "Opravdu jsem to ekl, sp abych povzbudil sm sebe, jak Raskolnikov sprvn uhodl. Ten Raskolnikov je ale filuta! Jen e toho na sebe nalo il! A zmoud, m e z nho bt darebk velkho formtu, ale te se mu pli chce t! V tomhle ohledu jsme u ns ubo ci! Ale co je mi do nho, a si dl co chce, mn je to jedno! Nemohl usnout. Poznenhlu se mu vynoovala v mysli Dunka, tak jak ped nm prve stla, a znenadn se otsl do hloubi du e. Ne, s tm u te musm pestat, vzchopil se, musm myslet na nco jinho. Je to vlastn podivn a sm n, e jsem nikdy k nikomu nectil velkou nenvist, ba ani pomstt jsem se nikomu stj co stj nechtl, ale to pece nen, ne, to nen dobr vysvden! Ani jsem se rd nehdal a neroziloval -- a to je taky patn vysvden! Co jsem j toho prve, hrome, nasliboval! Ale mo n e ona by ze m pece jen udlala jinho lovka..." Opt se zarazil a za al zuby: Dunka mu znovu vyvstala ped oima navlas tak, jak se tvila, kdy poprv vyplila a v stra livm dsu sklonila revolver a zrala na nho jako zkamenl, tak e by se j byl mohl hrav zmocnit, a nestaila by ani naphnout na obranu ruce, kdyby j to nebyl sm pipomenul. Vzpomnl si, jak se mu j v tom okam iku skoro z elelo a jak se mu pmo sevelo srdce... Zatracen! Zas ty my lenky, s tm u musm pestat, pestat! Byl u v polospnku, zimnin tesavka polevovala; vtom v ak ml pocit, e mu pod pokrvkou po ruce a po noze nco pebhlo. Trhl sebou: Zatracen, snad ne my ! To proto e jsem nechal maso na stole... Stra n se mu nechtlo odkrvat se, vstvat a mrznout, ale nhle ho znova cosi nepjemnho za imralo na noze; strhl ze sebe pokrvku a zaplil svku. Klepaje se v zimnici, schlil se nad postel, ale nic nevidl; natsl pokrvku a vtom na prostradlo vyskoila my . Rychle po n apl, ale my neutkala z postele, nbr klikovala sem tam, proklouzvala mu mezi prsty, pebhala mu po ruce a najednou vklouzla pod pol t; odhodil pol t, ale v tm okam iku ctil, jak mu cosi skoilo pod ko ili, imr ho po tle a u to je na zdech. Keovit sebou trhl a probudil se. V pokoji byla tma, le el na posteli zabalen do pokrvky, venku kvlel vtr. Takov ohavnost! pomyslel si vztekle. Vstal a posadil se na okraj postele zdy k oknu. To radji vbec nespat, rozhodl se. Ale od okna studen a vlhce thlo; ani se zvedl, pehodil pes sebe pokrvku a zabalil se do n. Svku nezaplil. Nemyslel na nic a ani po tom netou il, ale vidiny se vynoovaly jedna za druhou, nesouvisl, ryvkovit my lenky se honily bez ladu a skladu. Ml pocit, e upad do polodmoty. A kdo v, co v nm probudilo ty porn fantazijn pochody a tu by,

zda chlad, tma, vlhko nebo vtr vyjc za oknem a ohbajc stromy, ale nhle se mu zaaly vybavovat v pedstavch sam kvtiny. Vidl pvabnou krajinu; byl jasn, tepl, skoro parn den, svten den, den svat Trojice. Blahobytn pepychov venkovsk vilka v anglickm stylu, cel utopen ve vonnch kvtech a obklopen kvtinovmi zhony, kter se vinou kolem celho domu; zpra ovinut popnavou zelen a obklopen zhony r , svtl, vzdu n schodi t vystlan pepychovm kobercem, se vzcnmi kvtinami v nskch kvtinch. Zvl upoutala jeho pozornost okna s vzami a vodou a v nich kytice blch n nch narcis, sklnjcch se na svch jasn zelench silnch a dlouhch lodyhch a vydvajcch pronikav arma. Nemohl se od nich odtrhnout, pesto v ak vystoupil po schodech a ve el do velkho vysokho salnu a tam byly opt podle oken, u otevench dve na terasu a pmo na terase v ude kvtiny. Podlahy byly posypan erstv pokosenou vonnou travikou, okna byla dokon a do pokoje proudil sv , lehk vzduch, pod okny cvrlikali ptci, ale uprosted salnu, na stolech pokrytch blmi atlasovmi ubrusy stla rakev. Rakev byla pota en blm hedvbm a lemovan hustm blm tylem. Ze v ech stran byla ovinut girlandami kvtin. V zplav kvtin le elo dvtko v blch tylovch atech, s rukama jako vytesanma z mramoru, zk enma a pitisknutma k hrudi. Ale jej rozpu tn, svtle plav vlasy byly mokr; hlavu j zdobil r ov vnek. Psn a u strnul profil jej tve byl tak jakoby vytesan z mramoru, ale smv na jejch bledch rtech byl proniknut jakmsi nedtskm, nevslovnm smutkem a vitkou. Svidrigajlov tu dvenku znal; u rakve nebyly ani ikony, ani hoc svce a nebylo sly et modlitby. To proto, e si sama shla na ivot -- utopila se. Bylo j teprve trnct, ale bylo to u rozbit srdce, kter se zahubilo pro pko, je zdsilo a ohromilo tu mladou dtskou hlaviku, je zadusilo nezavinnm studem jej andlsky istou du i a je vynutilo posledn, nikm nesly en a hrub zhanoben zoufal vkik do temn noci, ve tm a zim, za vlhk oblevy, kdy skuel vtr... Svidrigajlov se vzpamatoval, vstal z postele a pistoupil k oknu. Nahmatal hek a otevel je. Vtr zbsile vtrhl do jeho tsn komrky a mraziv mu o lehl tv a hru, zakrytou jen ko il. Pod okny byl skuten njak sad, nejsp tak zahradn restaurace, ve dne tam pravdpodobn tak zpvali zpvci a pil se tam u stolk aj. Te v ak ze strom a ke do okna stkalo a byla tam tma jako v pytli a jen mlo zeteln ern skvrny prozrazovaly pedmty v zahrad. Svidrigajlov, sehnut a podepen lokty v okn, do t mlhy strnule zral dobrch pt minut. Temnou noc zadunl dlov vstel a vzpt druh. Aha, signl! Voda stoup! ekl si. K rnu se na nzko polo ench mstech vyleje do ulic, zatop sklepy a sklepn byty, vytop z kanl krysy a lid zanou v de ti a vtru, promoen, s klenm tahat sv harampd do vy ch poschod... Kolik je vlastn hodin? A sotva si to pomyslel, nkde nablzku hrkav a jakoby hrozn sp n odbily visac hodiny tikrt. Vida, za hodinu u zane svtat! Na je t ekat? Seberu se hned te a pjdu rovnou do Petrovch sad, vyberu si tam njak velk ke, cel stopen v de ti, tak, e sta jen ramenem zachytit, a na hlavu se snesou miliny krpj... Odstoupil od okna, zavel je, zaplil svku, nathl si vestu a pl , nasadil si klobouk a vy el se svkou na chodbu, chtje najt o untlce, spcho v nkter t komrce mezi v elijakm haraburdm a oharky svc, vyrovnat s nm et za nocleh a vyjt z hostince. Te je nejvhodnj chvle, lep nem e bt!

Dlouho prochzel nekonenou zkou chodbou a nemohl nikoho najt: u chtl zavolat, kdy nhle v tmavm kout mezi starou skn a dvemi rozeznal jakousi podivnou vc, jakoby ivou. Schlil se nad ni se svkou a spatil dt -- nanejv ptiletou holiku v atikch mokrch a ucouranch jako hadr, celou se tesouc a uplakanou. Zdlo se, e se Svidrigajlova nijak nepolekala, nbr kulila na nho s tupm divem vlhk ern kukadla a obas kytla jako dti po dlouhm pli, kdy u se vyplakaly i upokojily, ale pesto maj pod je t na krajku. Holika mla bledou a pepadlou tviku, byla zkehl zimou. Jak se sem vlastn dostala? Zejm se sem schovala a nespala celou noc. Zaal se j vyptvat. Holika nhle o ila a pekotn se roz vatlala svou dtskou e. Bylo to nco o "mm", e "mma nabac", o tom, e "lozbila" (rozbila) njak hrnek. Mluvila bez ustn a z jejho breptn vysvtalo, e je odstrkovan dt, je jeho matka, njak vn opil kuchaka, pravdpodobn ze zdej ho hostince, ztloukla a vystra ila, e rozbila maminin hrnek a e ze samho strachu utekla hned naveer, e se dlouho schovvala nkde venku v de ti a konen si zalezla sem, ukryla se za skn a pekala tam v koutku celou noc, plac a tesouc se chladem, strachem ze tmy i hrzou, jak za to dostane. Vzal ji do nrue, odnesl do svho pokojku a zaal ji odstrojovat. Drav stevky obleen na bosou nohu mla tak promoen, jako by celou noc le ely v kalu i. Kdy ji svlkl, ulo il ji na postel a celou ji zabalil do pokrvky. Okam it usnula. Pak se znova ponue zamyslel. Je t tohle si vezmu na krk! vzchopil se nhle s t ivm a podr dnm pocitem. Takov nesmysl! Zlostn vzal svku, aby konen stj co stj o untlce na el a co nejrychleji odsud zmizel. Ech, dve! zaklel v duchu, kdy u zavral dvee, ale pesto se je t vrtil, aby se podval, jestli sp a jak sp. Opatrn poodkryl pokrvku. Holika spala tvrd a slastn. Pod pokrvkou se zahla a jej bled tviky u dostaly barvu. Ale ta barva byla kupodivu npadnj a sytj , ne mohl bt pirozen dtsk rumnec. To je horkost, pomyslel si Svidrigajlov, vypad, jako by byla rozplen vnem, jako by j dali vypt celou sklenku. Rtky j pmo ho a slaj. Ale co to? Nhle ml dojem, e jej dlouh ern asy se chvj a pomrkvaj, e se pootvraj a e pod nimi vykukuj tveraiv, bystr, a nedtsky koketn oka, jako by holika nespala a jen se petvaovala. Skuten -- rtky se j rozevraj do smvu a koutky rt se cukaj, jako by je t smv pemhala. Ale te u ho nepemh, te u se smje, nepokryt smje, z docela nedtsk tve i drzost a opov livost, i z n prostop nost, je to tv kurtizny, sprost tv francouzsk prodejn dvky. A te u se nestoudn otvraj ob oi, spaluj ho pohledem, vb ho, smj se... V tom smchu, v tch och, v cel t zpustlosti dtsk tviky bylo nco nevslovn odpuzujcho a ur livho. Jak e! Ptilet! za eptal v nelen hrze Svidrigajlov. To pece... to pece nen mo n! Ale te u k nmu docela obrac planouc tviku, vztahuje ruce... Ach ty proklat! vykikl s hrzou a rozphl se na ni... Ale v tom okam iku se probudil. Le el stle na posteli, pod je t zabalen do pikrvky, svka nezaplen, ale za oknem u byl bl den. Problouznil jsem celou noc! Zlostn se posadil. Ctil, e je cel rozlman, v kostech mu loupalo. Venku v ecko zahalovala neprhledn mlha. Bylo skoro pt, zaspal! Vstal a oblkl dosud neproschl aket a pl . V kapse nahmtl revolver; vythl ho a upravil kapsli, pak se posadil, shl do kapsy pro zpisnk a na prvn, nejnpadnj strnce napsal velkm psmem nkolik dek. Kdy si je znova

peetl, zstal sedt v zadumn, open loktem o stl. Revolver a zpisnk le ely ped nm, tsn u jeho lokte. Probuzen mouchy obsypvaly netknutou porci telecho, kter tak je t stla na stole. Dlouho je pozoroval a poslze volnou pravou rukou se pokusil njakou mouchu chytit. Dlouho se namhal, ale bezvsledn. Konen si uvdomil, jakm zpsobem se bav, vzpamatoval se, zachvl se, vstal a energicky vy el ven. Za chvli byl na ulici. Na msto se snesla hust mln mlha. Svidrigajlov el po kluzk, pinav devn dla b smrem k Mal Nv. V hlav se mu pod pletla vysoce vzdut voda Mal Nvy, Petrv ostrov, mokr cestiky, mokr trva, mokr stromy i kee, a konen onen ke... Zlostn se zaal rozhl et po domech, aby pi el na jin my lenky. Na prospektu nepotkal ani chodce, ani dro ke. Smutn a pinav vyhl ely kiklav lut domy se zavenmi okenicemi. Tlo mu pronikal chlad a vlhko, zaalo ho mrazit. Ka dou vvsku obchodu nebo zelinstv, na kterou padl jeho pohled, bedliv peetl. A u konila devn dla ba. el kolem velkho zdnho domu. Pes cestu mu pebhl urousan prokehl pes se schlplm ocasem. Njak lovk v pl ti, zpit do nmoty, le el nata en na chodnku, tv k zemi. Svidrigajlov se na nho podval a el dl. Vlevo se mihla vysok po rn v . Vida, pomyslel si, tohle je pece vhodn msto, pro a na Petrv ostrov? Aspo pi tom bude oficiln svdek... Mlem rozveselen tm novm npadem, odboil do -sk ulice, kde stl velk dm s po rn v . O zaven velk vrata domu se opral ramenem pomen lovek zachoulen do edivho vojenskho pl t, s mdnou achillovskou pilbou na hlav. Ospale stoil nezastnn pohled na Svidrigajlova, kter k nmu pistoupil. Z tve mu i ela ta vn unyl melancholie, kter tak zatrpkle zabarvila bez vjimky v echny tve idovskho plemene. Svidrigajlov a Achilles si jeden druhho njakou dobu mlky mili. Achilles konen neshledal v podku, aby stzliv lovk stl ti kroky ped nm, civl na a nic nekal. "Thak cophak thu pohledvte?" ekl, pod je t se nehbaje a setrvvaje ve sv pze. "Nic, nic, kamarde, dobrtro!" odpovdl Svidrigajlov. "Thady nemte co dlat!" "Odj dm do cizch kraj, kamarde." "Dho cizch kraj?" "Do Ameriky." "Dho Amerikhy?" Svidrigajlov vyndal revolver a nathl kohoutek. Achilles zvedl obo. "Thak pece, na thakov ertky thady nen msto!" "Propak by nebylo?" "Protho e nen!" "Podvej, kamarde, to je mi fuk. Mn tohle msto vyhovuje. A kdyby se t ptali, tak jim to tak ekni; e jsem odjel do Ameriky!" Pilo il revolver k pravmu spnku. "Ale thady ne, thady nen msto!" polekal se Achilles a vyte til oi. Svidrigajlov stiskl kohoutek... VII Tho dne, ale u k veeru, po est hodin, se Raskolnikov bl il k domu, v nm bydlely matka a sestra, k onomu Bakalejevovu domu, v nm jim na el byt Razumichin. Na jejich

schodi t se vchzelo z ulice. Raskolnikov se k domu bl il nerozhodnm krokem, jako by pod je t vhal, m-li nebo nem-li vejt. Ale nebyl by se vrtil za nic na svt, byl u pevn rozhodnut. Stejn na tom nezle , v dy je t nic netu , pemtal, a o mn u vd, e jsem podivn... Vypadal hrozn: aty ml zablcen, jak v nich celou noc chodil v de ti, potrhan a zhuntovan. Obliej ml ztrhan navou, neasem, fyzickm vyslenm a skoro celodennm vnitnm zpasem. Celou noc chodil bh sm v kde. Ale byl rozhodnut. aklepal na dvee. Otevela mu matka. Dunka nebyla doma. Ani slu ka nhodou nebyla doma. Pulcherija Alexandrovna v prvn chvli ze sebe nemohla radost vypravit ani slovo, ale pak ho chytila za ruku a thla ho do pokoje. "Konen!" spustila, zajkajc se radost. "Nezlob se na mne, Roo, e t vtm tak hloup, e mi vytryskly slzy, ale to se smju, neplu. Tys myslel, e plu? Kdepak, to je samou radost, tak to u mne je v dycky, hned slzm! Takhle plativ jsem u od tatnkovy smrti. Posa se, hochu, vidm, e jsi cel utrmcen. A jak jsi zablcen!" "To jak jsem vera zmokl, mami..." vysvtloval Raskolnikov. "Ale ne, ne!" zarazila ho chvatn Pulcherija Alexandrovna. "Tys myslel, e t hned zas zanu vyslchat po starm enskm zvyku? Nemj strach. V dy j u chpu, v ecko chpu, u jsem poznala, jak to tady chod, a musm popravd ct, e je to tu zazeno moudeji. To u je mi nad slunce jasn a ekla jsem si: kdepak bych mohla rozumt tvm my lenkm a dat t, aby ses mi zpovdal! Ty mo n nos v hlav bhvjak zle itosti a plny, rod se v tob bhvjak my lenky, nebudu do tebe pece strkat: o empak pem l ? Ale... Ach bo e! Propak poskakuju sem tam jako pote tn... V , Roo, u potet tu ten tvj lnek v asopise, Dmitrij Prokofji mi ho pinesl. Vykikla jsem pekvapenm, kdy jsem to vidla, vid , hlupako jedna, km si, m se zabv, tady m tu zhadu! Teba m zrovna plnou hlavu novch my lenek, pem l o nich, a ty ho trp a obt uje . tu to, mj mil, ale to v , valn tomu nerozumm, v ak je to tak v podku, kdepak j bych mohla!" "Uka mi to, mami." Raskolnikov vzal asopis a peltl oima svj lnek. A pesto e se to v jeho situaci a v jeho du evnm stavu pramlo hodilo, poctil tu podivnou a muiv sladkou slast, jakou zakou autor, kdy poprv vid oti tnou svou vc, a mimoto se projevilo i jeho tiadvacet let. Ten pocit trval jen chvli. Sotva peetl nkolik dek, svra til tv a srdce mu sevel stra liv smutek. Narz si pipomnl cel svj du evn boj v poslednch mscch. S odporem a zlost hodil lnek na stl. "Ale a si jsem hloup, Roo, tolik pesto vidm, e co nevidt bude jeden z pednch lid, ne-li docela nejpednj v na em vdeckm svt. A oni se opov ili myslet, e ses pomtl! Chachacha, ty to nev , ale oni si to v n mysleli! Ach ti ubo ci, copak ti vd, co je to rozum? A pova -i Dunka tomu div neuvila! Nebo tk tatnek dvakrt poslal sv vci do asopis -- nejprve bsn (dosud ten se itek mm, nkdy ti ho uk u), a pak cel romn (sama jsem si vyprosila, abych ho smla pepsat), a jak jsme se tehdy oba modlili, aby mu to pijali, ale nepijali! Je t ped esti sedmi dny, Roo, jsem byla ne astn, kdy jsem hledla na tv aty a na to, jak ije , co j a v em chod . Ale te vidm, e to ode mne byla tak hloupost, proto e si te v ecko zsk svm rozumem a nadnm. To znamen, e zatm nechce a e t zajmaj mnohem dle itj vci..." "Dua nen doma, mami?"

"Nen, Roo. Tuze asto ji te nevidm doma, zanedbv m. To sp Dmitrij Prokofji, zapla mu to pnbh, pichzv na kus ei, neustle mluv jen o tob. M t rd a v si t, mj mil. Tm nekm, e by snad tv sestra byla ke mn zrovna neuctiv. Ne, nestskm si. M svou povahu a j zase svou. Nco pede mnou skrv, ale j ped vmi nikdy nic neskrvm. Ov em pevn vm, e Dua je natolik rozumn, a mimoto, e m rda mne i tebe... ale opravdu nevm, kam to v echno dospje. Tys m te tak pot il, Roo, e jsi pi el, a ona to propsla, nkde chod. A pijde, tak j eknu: Zatm cos nkde chodila, byl tady bratr, kdepak jsi trvila as? Jen m pli nerozmazluj, Roo: kdy bude moci, tak zajdi, kdy ne, co naplat, j pokm. V ak j budu stejn vdt, e m m rd, a to mi sta. Budu st, cos napsal, ode v ech o tob usly m a nkdy se pijde sm podvat, co si mohu lep ho pt? I te jsi pece za el pot it matku, sama vidm..." A Pulcherija Alexandrovna se nhle roze tkala. "U zas! J hloup, nedbej na mne! Ale bo e, co e sedm!" vyskoila polekan. "Mme kvu, a j t ani nepohostm! Vid , co dok e babsk egoismus! Hned, hned!" "Nechte to, mami, j hned zas pjdu. Proto jsem nepi el. Vyslechnte m, prosm vs." Pulcherija Alexandrovna k nmu nesmle pistoupila. "Maminko, i kdyby se stalo cokoli, i kdybyste o mn cokoli usly ela a kdyby vm o mn cokoli ekli, budete m mt stejn rda, jako m mte te?" zeptal se nhle velmi vroucn, jako by na sv slova nemyslel a jako by je nev il. "Roo, Roo, copak ti je? Jak se jen na nco takovho m e ptt? A kdo by mi o tob co kal? Ani bych nikomu neuvila a jednodu e bych ho vyhnala." "Pi el jsem vs ujistit, e jsem vs ml v dycky rd, a te je snad i lep , e jsme tu sami, bez Dunky," pokraoval stejn vele. "Pi el jsem vm ct oteven, e akoliv budete ne astn, m ete bt pesvdena, e v syn vs te m rd vc ne sm sebe a e v ecko, co jste si o mn myslela - e jsem hrub a e vs nemm rd, e v ecko to nebyla pravda. Vs nepestanu mt rd nikdy... A to je v ecko, zdlo se mi, e tohle musm udlat, e tmhle musm zat." Pulcherija Alexandrovna ho mlky objmala, tiskla ho k hrudi a ti e plakala. "Nevm, co se to s tebou dje, Roo," ekla konen. "Celou dobu jsem myslela, e jsme ti prost na obt , ale te z toho v eho soudm, e t ek nco velmi zlho, a proto e jsi tak zara en. Tu m to u dlouho, Roo. Nezlob se, e o tom mluvm, ale myslm jedin na to a nespm cel noci. I sestra na dne ek celou noc blouznila, pod nco vykikovala o tob. Zaslechla jsem leccos, ale nikterak jsem z toho nezmoudela. Od rna jsem byla cel nesv, cosi jsem oekvala, tu ila, a u je to tady! Roo, Roo, kampak odchz ? Neodj d nkam?" "Odj dm." "V ak jsem si to myslela! Ale v dy bych teba mohla jet s tebou, kdybys m poteboval. A Dua tak, m t rda, m t tolik rda, a snad i Sofja Semjonovna by mohla jet s nmi, kdybys chtl, vid , rda ji vezmu teba i msto dcery. Dmitrij Prokofji nm pom e, abychom se mohli v ichni vypravit... ale... kam vlastn... jede ?" "Sbohem, mami!" "Co? U dnes?" vykikla, jako by ho ztrcela nav dy. "Spchm, mm nejvy as, je to velmi nutn..." "A j s tebou nemohu?"

"Ne, vy si kleknte a pomodlete se za m. Mo n e va i modlitbu Bh vysly ." "Poj, udlm ti k ek, po ehnm ti! Tak, tak. Ach bo e, co to dlme!" Ano, byl rd, byl asten, e jsou v ichni pry, e je s matkou sm. V tu chvli jako by mu zjihlo srdce thou v ech tch stra livch dn. Padl ped n, lbal j nohy a oba se pak dr eli v objet a plakali. A ona se u nedivila a na nic se neptala. Jasn ctila, e se s nm dje nco hroznho a e pro nho nyn nade la jaksi stra n chvle. "Roo, milku mj prvorozen," tkala, "te jsi zrovna takov, jako kdy jsi byl malik, to ses ke mn zrovna tak tulil, zrovna tak jsi m objmal a lbal. Kdy byl je t iv tatnek, bylo nm v na nouzi tchou u jen to, e jsme mli tebe, a kdy jsem tatnka pochovala, kolikrt jsme se tak jako te s plem objmali nad jeho hrobem! A e u tak dlouho pod plu, to je tm, e jsem mateskm srdcem vytu ila ne tst. Hned jak jsem t tenkrt veer poprv uvidla, vzpomn si, hned jak jsme pijely, uhodla jsem v ecko z toho, jak jsi se na ns podval, srdce se mi tenkrt sevelo a dnes, kdy jsem ti otevela a podvala se na tebe, ekla jsem si, e pi la ta osudn chvle. Roo, Roo, copak jede u dnes?" "Ne." "Pijde je t?" "Ano... pijdu." "Nezlob se, Roo, j vm, e bych se nemla ptt. Vm, vm, e nesmm, ale pece jen kdybys slvkem naznail. Jede daleko?" "Velmi daleko." "A to tam bude mt njak msto, udl tam kariru i jak?" "Jak Bh d... hlavn se za mne pomodlete..." Vykroil ke dvem, ale matka ho znovu keovit objala a s nevslovnm zoufalstvm mu hledla do o. Tv se j sthla dsem. "Tak dost, mami," ekl a hluboce litoval, e vbec pi el. "U nav dycky? Pece je t ne nav dycky? Pece je t pijde , ztra je t pijde ?" "Pijdu, to vte, e pijdu, sbohem." Konen se j vytrhl. Byl sv , tepl a jasn veer, poas se hned zrna umoudilo. Raskolnikov el dom. Pospchal, chtl v ecko skoncovat do zpadu slunce. Do t doby chtl bt docela sm. Kdy el po schodech, v iml si, e se Nastasja otoila od samovaru a zvdav se za nm dv a provz ho pohledem. Nen u mne nkdo? napadlo ho. S odporem mu vytanul na mysli Porfirij. Ale kdy otevel dvee sv komrky, spatil Dunku. Sedla tam sama v hlubokm zamy len a zdlo se, e na nho ek u dlouho. Zstal stt u dve. Polekan vstala z divanu a vztyila se ped nm. Strnule se na nho dvala a jej pohled vyjadoval hrzu a nekonen zrmutek. A u ten pohled mu okam it prozradil, e v v echno. "Nu, mm jt dl, nebo mm odejt?" zeptal se pla e. "Cel den jsem sedla u Sofji Semjonovny, ob jsme na tebe ekaly. myslely jsme, e tam urit pijde ." Raskolnikov ve el a vyslen sklesl na idli. "Jsem hrozn zeslbl, Duo, padm navou. A tak rd bych se aspo v thle chvli pevn dr el v rukou." Pla e k n vzhldl. "A kdes byl celou noc?" "Ani ti nepovm. V , sestro, chtl jsem konen v echno rozhodnout a mnohokrt jsem se octl u Nvy, to si vzpomnm. Prv tam jsem chtl v ecko skoncovat, ale... neml jsem

odvahu..." za eptal a znova se na Duu pla e podval. "Slva bohu! Nev , jak jsme se prv toho bly, j, i Sofja Semjonovna! Tak tedy je t v v ivot, slva bohu, slva Bohu!" Raskolnikov se trpce usml. "Nevil jsem, a pece jsme se ped chvl s matkou objmali a oba jsme plakali. Nevm, a pece jsem ji prosil, aby se za mne modlila. Bh v, co to se mnou je, Dunko, vbec tomu nerozumm." "Tys byl u matky? Tys to ekl i j?" zhrozila se Dua. "Snad ses j to neopov il ct?" "Ne, neekl jsem j to... slovy, ale pesto mnoh pochopila. Sly ela, jak jsi v noci blouznila. Jsem pesvden, e napl u chpe. Udlal jsem mo n hloupost, e jsem k vm chodil. Sm nevm, co jsem tam chtl. Jsem podl lovk, Duo." "Podl lovk, ale pykat za svj in pjde ! Pjde pece?" "Pjdu. A hned. Ale prv abych se vyhnul t potup, chtl jsem se utopit, Duo, a u jsem stl nad vodou, ale tu jsem si ekl, e kdy jsem se do t chvle pokldal za silnho lovka, tak necouvnu ani te ped potupou," ekl pedbhaje. "Je to hrdost, Duo?" "Ano, hrdost, Roo." Raskolnikovovi zablsklo v pohaslch och, jako by ho pot ilo, e je je t hrd. "Opravdu si nemysl , sestro, e jsem se prost zalekl vody?" podval se j s nehezkm smvem zkoumav do tve. "Pesta, Roo!" ohradila se trpce Dua. Drahnou chvli oba mleli. Raskolnikov sedl se sv enou hlavou a hledl do zem, Dunka stla na opan stran stolu a zmuen na nj hledla. Nhle vstal: "Je pozd, mm nejvy as. Ano, je t te pjdu uinit doznn. Ale nevm, pro to dlm." Dun stkaly po tvch velk slzy. "Ty ple , sestro... ale m e mi je t stisknout ruku?" "Tys o tom pochyboval?" Vele ho objala. "Copak tm, e chce pykat za svou vinu, u napl nesmyje svj zloin?" pla, tisknouc ho k sob a lbajc ho. "Zloin? Jak zloin?" vybuchl v nhlm nvalu zlosti. "To, e jsem zabil odpornou, kodlivou ve , starou lichvku, kter byla na svt zhola zbyten a za jej odstrann bych ml zskat odpustky, kter vysvala chudky, to je njak zloin? Nemyslm na nj a nechci ho smvat! Pro mi ze v ech stran v ichni dokazuj: zloin, zloin! A te vidm jasn, jak odporn jsem zbabl, a te, kdy u jsem rozhodnut snst tu zbytenou potupu! To m ubohost a prostednost m k tomu dohnala a snad je t to, e zskm polehujc okolnost, jak mi navrhuje... on... Porfirij!" "Brate, brate, co to k ! V dy jsi prolil krev!" zapla zoufale Dua. "Kterou prolv kdekdo!" navzal na jej slova skoro zbsile. "Kter na svt tee a v dycky tekla jako vodopd, kter pr t jako ampask a za kterou se vn vavnem na Kapitolu a udluje pdomek dobrodinec lidstva! Jen se dobe porozhldni a uvid ! J tak chtl prokzat lidstvu dobro a byl bych vykonal sta a tisce dobrch in v nhradu za tu jedinou hloupost, a vlastn ani ne hloupost, nbr prost jen ne ikovnost. Ne, ta my lenka nebyla tak hloup, jak se zd te, kdy se nepovedla... (V ecko, co se nepovede, se zd hloup!) Tou hloupost jsem si chtl jen zskat nezvisl postaven, udlat prvn krok, zskat

prostedky, a pak bych byl v ecko odinil nepomrn prosp nj prac pro lidstvo... Ale j pi tom prvnm kroku neobstl, proto e jsem slaboch! To je to cel! Nikdy na to nebudu mt ten nzor co vy: kdyby se mi to bylo povedlo, byli by m oslavovali, ale takhle musm za m e!" "Ale to je pece nesmysl, to je nesmysl! Co to k , brate!" "Aha! Vad ti forma, nen ti to dost estetick forma! Ale j skuten nechpu, o je vkusnj stlet do lid granty, vyhlazovat je pi oblhn! Strach z formy je prvn pznak slabosti!... Je t nikdy, nikdy mi to nebylo jasnj ne te a nikdy mi nebylo tak nepochopiteln, m jsem se vlastn provinil! Nikdy, je t nikdy jsem nebyl tak siln a pevn ve svm pesvden jako te!" Jeho zsinal utran tv se dokonce rozplila. Ale pi zvrench slovech svho horlen se nhodou setkal s Duninm pohledem a vyetl z nho takov zd en nad tm, co k, e se cht necht vzpamatoval. Uvdomil si, do jakho ne tst vrhl ty dv neboh eny. Ano, on to pece zavinil... "Duo moje mil! Jestli jsem vinen, tak mi odpus (akoliv jestli jsem vinen, tak mi nem e odpustit nikdo). Sbohem! Nebudem se pt. Mm as, nejvy as. Proboha t prosm, necho za mnou! Musm je t zajt k... Jdi hned te k matce a zsta u n. Sna n t prosm! Je to posledn a nejvt prosba, kterou k tob mm. Nespus ji z o ani na chvli, zpsobil jsem j starost, kter mo n bude nad jej sly -- bu ji zahub, nebo piprav o rozum. Tak ji stez! Razumichin vs neopust, mluvil jsem s nm... Nepla pro m, vynasna m se bt staten a estn po cel ivot, akoliv jsem vrah. Mo n e je t usly m jmno. Neudlm vm hanbu, uvid , je t nco dok u... ale te zatm na shledanou!" zakonil rychle, proto e se mu zdlo, e Dua se opt divn zatvila na jeho posledn slova a sliby. "Pro tolik ple ? Nepla, nepla, neloume se pece nav dy!... Ale vid , pokej je t, docela jsem zapomnl!" Pistoupil ke stolu, vzal jednu silnou zapr enou knihu, rozevel ji a vyal z n zlo ku -- malik portrtek malovan akvarelem na slonov kosti. Byla to podobizna dcery jeho bytn, jeho nkdej nevsty zesnul na malrii, t podivn dvky, kter chtla vstoupit do kl tera. Dlouze se zadval na tu vraznou, zchadlou tviku, pak portrt polbil a podal ho Dun. "S n jsem o tom mnoho mluvil, s n jedinou," ekl zamy len, "jejmu srdci jsem svil mnoh z toho, co potom tak ohavn dopadlo. Nemj strach," podval se na Duu, "ani ona nesouhlasila, stejn jako ty, a jsem rd, e u ne ije. To nejdle itj ze v eho te je, e v ecko bude jin, e nastane zlom," vzplanul nhle, jak se znova dotkl svho bolavho msta. "Ve v em, ve v em, ale jsem na to pipraven? Peju si to j sm? Je pr to pro mne nutn zkou ka! Ale k emu, k emu jen jsou v echny ty nesmysln zkou ky? K emu jsou, budu snad pak, znien utrpenm a lidskou hloupost, staecky nemohouc po dvaceti letech nucench prac, moudej ne te a budu mt vbec pro t? Pro jenom te dvm souhlas k takovmu ivotu? J vdl, e jsem slaboch, kdy jsem dnes za svtn stl u Nvy!" Konen oba vy li. Dun bylo t ko, ale mla ho rda! Odchzela, po padesti krocch se v ak ohldla, aby se na nho je t jednou podvala. Je t ho zahldla. Ale ne na rohu odboil, ohldl se i on; jejich pohledy se naposled stetly, ale jakmile zjistil, e se za nm dv, netrpliv, ba zlostn mvl rukou, aby la, a sm oste zahnul za roh. Jsem na n zl, to vidm sm, pemtal, nebo se vzpt za ten

svj podr dn posunek zastydl. Ale pro m tedy maj tak rdi, kdy si to nezaslou m? Kdybych byl docela sm a nikdo m nemiloval, tak bych tak nikdy nikoho nemiloval! V ecko by bylo docela jin! Rd bych vdl, jestli m du e za tch p tch patnct nebo dvacet let tak zkrotne, e budu ped lidmi bohabojn fukat a za ka dm slovem se nazvat zloincem? Ale prv, prv! Prv proto m po lou na nucen prce, prv toho chtj doshnout... Vida, jak se hem po ulici, a pece je ka d z nich niema a zlosyn u od prody, ba je t nco hor ho -- idiot! Ale zkus se vyhnout nucenm pracm, a v ichni vzplanou u lechtilm rozhoenm! Ach, jak je v echny nenvidm! V n se zamyslel nad tm, jak dojde k tomu, aby klesl tak hluboko, e se ped nimi v emi u bez rozm len poko, poko z upmnho pesvden! A pro vlastn ne? Bude to tak v podku. Copak dvacet let nepetr itho tisku lovka nezdept k smrti? Voda oml i kmen. Ale pro, pro mm vlastn je t t, pro se te jdu udat, akoliv dobe vm, e v ecko dopadne tak, jak se to p e, a ne jinak! Tu otzku si od verej ho veera polo il mo n u stokrt, ale pesto el. VIII Do Sonina bytu vchzel u za soumraku. Soa ho cel den oekvala nesmrn rozru en. ekala s Duou, kter k n pi la hned pornu, pamtliva verej ch Svidrigajlovovch slov, e Soa "o tom v". Nebudeme podrobn lit rozmluvu a pl obou en, ani na em se spolu shodly. Bu jak bu, Dun pineslo toto setkn aspo tu tchu, e bratr nebude sm: k n, k Son, se pi el nejdve vyzpovdat, k n se obrtil, kdy ml zapoteb lidskho slova, ona s nm tedy pjde, kam mu osud ur. Nevyptvala se j na to, ale byla o tom pesvdena. Dvala se na Sou skoro s nbo nou ctou a zprvu ji svm ctyplnm chovnm uvdla do svrchovanho zmatku. Son z toho bylo do ple, proto e se naopak nepokldala za hodnu ani se na Duu podvat. Krsn obraz Duni z jejich prvnho setkn u Raskolnikova, kde se s n Dua tak astn a uctiv rozlouila, j pevn utkvl v du i jako jeden z nedosti nch ivotnch sn. Dunku nakonec pe la trplivost a ode la od Soni do bratrova bytu; pod si myslela, e tam pijde dve. Sotva Soa osamla, hned propadla strachu, aby si opravdu neshl na ivot. Toho se obvala i Dua. Ob se v ak po cel den navzjem horliv uji ovaly, e to nen mo n, a proto spolu byly klidnj . Ale sotva se roze ly, pem lela ka d jen o tom. Soa si vzpomnala, jak j vera Svidrigajlov ekl, e Raskolnikov m na vybranou bu Vladimrku, nebo... Mimoto vdla, jak je samolib, pov en, sebevdom i nevc... Copak jen zbablost, copak jen strach ze smrti ho udr pi ivot? ekla si nakonec plna zoufalstv. Slunce se zatm chlilo k zpadu. Smutn stla u okna a strnule jm vyhl ela -- ale z okna byl vhled jen na ohromnou holou neomtnutou ze sousednho domu. A kdy poslze do la k nezvratnmu pesvden, e ne astnk u ne ije -- ve el do jejho pokoje. Neovldla se a radostn vykikla. Ale kdy se na nho lpe podvala, zbledla. "Ale ov em!" ekl s smvem Raskolnikov. "Jdu si pro tv k ky, Soo. Sama jsi m pece poslala na nro ! Snad bys te, kdy do lo k inu, nedostala strach?" Soa nevila svm om. Z jeho podivnho tnu ji nejdve zamrazilo, ale hned se domyslela, e jak ten tn, tak ta slova

jsou jen petvka. A vbec, kdy s n mluvil, dval se nkam stranou, jako by se neodva oval pohldnout j pmo do tve. "V , Soo, nakonec jsem do el k tomu, e tak to mo n bude pece jen lep . Jsou okolnosti, kter... Ale to bych musel dlouho vykldat, a celkem na tom nezle . V , co m jen vztek? P se mi, e m te obstoup ty idiotsky roz kleben oblieje, e na mne budou vyvalovat bulvy a zasypvat m svmi pitommi otzkami, na kter budu muset odpovdat, e si na m budou ukazovat prstem... Brr! Nepjdu k Porfirijovi, v , nesn m ho. Pjdu radji k starmu pteli Petardovi, pane, to bude pekvapen, to bude efekt! Ale ml bych se lpe ovldat, v posledn dob jsem pespli popudliv. Vila bys, e jsem zrovna div nepohrozil seste pst jen proto, e se za mnou naposled otoila? Hanebn stav! Kam a jsem to dospl! Tak kde m ty k ky?" Byl cel nesvj. Ani na okam ik nevydr el na mst, ani na jedinou vc nemohl soustedit pozornost, my lenky se mu pletly jedna pes druhou, mluvil zmaten. Soa mlky vythla ze zsuvky dva k ky, cypi ov a mdn, poki ovala se, pak poki ovala jeho a navlkla mu na krk cypi ov k ek. "Tak to m bt symbol toho, e na sebe beru k ? Hehe! Jako bych byl doposud mlo trpl! Cypi ov je prostonrodn, a mdn, Lizavetin, si bere ty. Uka ! Tak ten mla na sob... v t chvli? Znm je t dva jin k ky, stbrn a ikonku. Tenkrt jsem je odhodil t staen na prsa. Ty by se te hodily, ano, ty bych si ml navlknout... Ale co to pod povdm, je t zapomenu, pro jsem pi el, njak se nemohu soustedit!... Abys vdla, Soo, pi el jsem vlastn proto, abych ti to ekl, abys o tom vdla... To je tak v ecko... Ano, jen proto jsem pi el. (Hm, myslel jsem, e j toho povm vc.) Tys pece sama chtla, abych el, tak tedy budu sedt za m emi, tv pn se spln. Propak ple ? Ty tak? Pesta, u je toho dost! Ach jak je to v ecko nesnesiteln!" Ale pesto ho to dojmalo; jak ji tak vidl, svralo se mu srdce: A pro ona, pro vlastn ona? ptal se sm sebe. Co pro ni znamenm? Pro ple, pro m vypravuje na cestu jako matka nebo sestra? Jako chva! "Poki uj se, pomodli se aspo jednou!" poprosila ho rozechvlm, nesmlm hlasem Soa. "Ale prosm, kolikrt si bude pt! A upmn, docela upmn..." Ale ml chu ct nco jinho. Poki oval se nkolikrt. Soa vzala tek a chvatn si ho pehodila pes hlavu. Byl to jemn zelen tek, nejsp t , o nm se kdysi zmnil Marmeladov, "rodinn". Raskolnikovovi to blesklo hlavou, ale nezeptal se. Skuten u sm zanal ctit, e je stra liv rozhran a skoro nevkusn rozilen. Polekalo ho to. A nhle jej ohromilo i to, e Soa chce jt s nm. "Co to dl ? Kam se chyst ? Zsta tady, zsta tady! Pjdu sm," vybuchl v nemohouc zlob a skoro rozlcen zamil ke dvem. "Napak cel prvod?" huhlal vychzeje. Soa zstala stt uprosted svtnice. Ani se s n nerozlouil, u na ni zapomnl, jak mu nhle rozbouila nitro drsav a odbojn pochybnost. Nen to chyba, nen to opravdu chyba? pemtal znova, kdy sestupoval ze schod. Copak se u nemohu zastavit, copak to je t nemohu zmnit... a nikam nejt? Ale pesto el. Nhle si jasn uvdomil, e v echny dal otzky jsou zbyten. Na ulici si vzpomnl, e se se Soou vbec nerozlouil, e kdy se na ni osopil, zstala zkrou en stt ve

svm zelenm tku uprosted svtnice. Na okam ik se zarazil. V t chvli mu jasn vyvstala ped oima jedna vc, jako by byla ekala na chvli, kdy ho bude moci zdrtit pln: Pro, pro vlastn jsem k n te chodil? ekl jsem j, e jsem j nco chtl, ale co jsem j chtl? Vbec nic jsem j nechtl! ct j, e jdu, co z toho? Na to bylo teba? Nebo ji snad mm rd? Ale ne, to snad ne? Zrovna jsem ji pece od sebe odehnal jako psa. Nebo jsem si k n skuten pi el pro k ek? Ach, jak nzko jsem klesl! Ne, j poteboval jej slzy, chtl jsem vidt jej ds, dvat se, jak ji bol a jak j puk srdce! Musel jsem se neho zachytit, oddlit tu chvli, vidt lidskou tv! A to jsem si troufal nosit hlavu tak vysoko, tak se v sob zhl et, j ubo k, j slaboch, j niema, niema! el podl prplavu a bl il se k cli. Ale kdy do el k mostu, zastavil se a nhle odboil stranou na most a pe el na Senn nmst. Dychtiv se rozhl el kolem sebe a hltal oima ka dou vc, ale na niem nemohl utkvt, v ecko mu unikalo. A m za tden nebo za msc pes tenhle most nkam povezou ve vzeskm voze, jak se asi na tenhle prplav budu dvat? Musm si to zapamatovat, proltlo mu hlavou. Teba tahle firma, jak asi pak budu st tat psmena? Tady je napsno Spolenost, musm si zapamatovat teba to o, to psmeno o a podvat se na tot o za msc, jak se na n pak asi budu dvat? Co pitom budu ctit a co si budu myslet?... Bo e, jak je to v ecko asi uboh, v ecky ty m nynj ... starosti! V ecko to je ov em jist zajmav... svm zpsobem... (hahaha, na co to nemyslm!), hraju si sm ped sebou na mal dcko, sm sob dlm tatrmany, propak se tak ostouzm? Brr, takov tlaenice! Jestlipak tenhle tlus och, nejsp njak Nmec, kter do mne vrazil, v, do koho vrazil? ensk s dckem pros o almu nu, zajmav, mysl si, e jsem astnj ne ona. A co j nco dt, bylo by to kurizn. Vida, je t mi zbyl v kapse p k, odkdypak? "Tum ... vezmi si, matiko!" "Pmbu ti to zapla !" sly el plativ hlas ebraky. Pi el na Senn nmst. S odporem, jen s velkm odporem se prodral mezi lidmi, ale kroky ho nesly prv tam, kde bylo nej ivji. Byl by dal v ecko na svt, kdyby byl mohl zstat sm, ale pitom si jasn uvdomoval, e by nesnesl ani okam ik samoty. Mezi davem budil pohor en jaksi opilec, kter se tvrdo jn pokou el tanit, ale neustle se kcel. Vytvoil se kolem nho hlouek. Raskolnikov se protlail mezi lidmi, chvli se na opilce dval a nhle se krtce a keovit zasml. Ale vzpt na nj zapomnl a vbec ho nevnmal, akoliv na nj hledl. Konen se vzdlil, ani si vbec uvdomil, kde vlastn je; ale kdy do el doprosted nmst, nhle jm cosi projelo, znenadn ho cosi pemohlo a zdeptalo na tle i na du i. Najednou si pipomnl Sonina slova: "Jdi na nro , poklo se lidem, zlbej zem, proto e i tu jsi poskvrnil, a hlasit ekni v em: J jsem vrah!" Zachvl se, kdy si ta slova pipomnl. A nesmrn tha a bezvchodnost tch chvil ho u tak rdousila, e se pmo vrhl po t mo nosti clevdomho, novho a plnho pro itku. Pepadlo ho to jako prudk zchvat, jako by se mu v du i vzntila hav jiskra a nhle vy lehl plamen a zachvtil ho celho. V okam iku zjihl, z o mu vytryskly slzy. Tam, kde stl, tam klesl na zem... Poklekl uprosted nmst, poklonil se a k zemi a s nejvt rozko , s nejvt m tstm tu pinavou zem polbil. Pak vstal a poklonil se je t jednou. "Pane, ten se zdil!" poznamenal vedle nho njak chasnk. Ozval se smch. "To putuje do Jeruzalma, holenkov, a lou se s dtmi a s

vlast, v em lidem se klan a celuje hlavn msto Sankt-Petrburg a jeho zklady," pisadil si njak podnapil m nek. "Docela mlad chlapec!" prohodil tet. "Lep lovk!" upozornil kdosi dstojnm hlasem. "Dnes t ko pozn , kdo je lep a kdo ne." V echny poznmky a vkiky Raskolnikova odradily a slova: "J jsem vrah!", kter by se u v p tm okam iku mo n vydrala z jeho st, mu nepe la pes rty. Pesto klidn strpl v echny posm ky, a nedvaje se kolem sebe, zamil pnou ulic pmo ke komisastv. Cestou se mu mihlo ped oima jako pelud nco, co ho nicmn neudivilo, proto e u tu il, e to tak mus bt. Kdy se na Sennm podruh uklnl hluboce k zemi a pitom se pootoil doleva, spatil na padest krok od sebe Sou. Schovvala se za trhovnm stnkem, bylo zejm, e ho provz po cel jeho truchliv cest! Raskolnikov si v t chvli uvdomil a jasn pochopil, e Soa s nm te bude a do smrti a pjde s nm teba na kraj svta, kamkoli ho osud zanese. Srdce se mu sevelo... ale u stl ped osudnm mstem... Do dvora ve el dost pevn. Uadovna byla ve druhm poschod. "Tam je t vyjdu," pomyslel si. A vbec ml pocit, e osudn chvle je je t vzdlen, e je t zdaleka nen konec a e m je t dost asu na rozmy lenou. A opt smet, opt skopky na toitm schodi ti, opt dokon oteven dvee byt, opt kuchyn a jejich oud a pach. Raskolnikov tam od t doby nebyl. Nohy mu tuhly a podlamovaly se pod nm, ale nesly ho. Na chvli se zastavil, aby vydechl a trochu se dal do podku, aby tam ve el jako lovk. A pro vlastn? Pro? napadlo ho nhle, kdy si uvdomil, co dl. Mm-li ten pohr opravdu vypt do dna, m e mi pece bt v ecko jedno. m h budu vypadat, tm lp. Ped oima mu na okam ik vyvstala tv Ilji Petrovie Petardy. Copak opravdu pjdu k nmu? Nemm jt k nkomu jinmu? Co teba k Nikodimovi Fomii? Nebo se otoit a jt pmo za komisaem do jeho bytu? Aspo by se to odbylo podomcku... Ne, ne! K porukovi, jen k porukovi! Kdy vypt, tak a do dna! S mrazenm a s umdlvajcm srdcem otvral dvee adovny. Tentokrt v n bylo jen nkolik lid, postval tam jaksi domovnk a je t njak prost lovk. Zzenec ani nevyhldl ze svho oknka. Raskolnikov pro el do dal kancele. "Mo n e k tomu je t nedojde," probleskovalo mu obas vdomm. Njak psa v civilnm kabt cosi psal u psacho stolu. V kout se usazoval je t jeden psa. Zametov nebyl ptomen. Nikodim Fomi ov em tak ne. "Nikdo tu nen?" zeptal se Raskolnikov osoby u psacho stolu. "A koho hledte?" "A jje! Jako kdy ho zem pohlt, jen ta vn rusk... jak je to v t pohdce... u jsem zapomnl! M-moje cta!" zahalasil najednou znm hlas. Raskolnikov se zachvl. Stl ped nm Petarda, kter nhle vy el z tet kancele. To je osud, pomyslel si Raskolnikov. Co tu chce? "Pi el jste se na ns podvat? Copak vs sem pivedlo?" divil se Ilja Petrovi. (Zejm ml vbornou, ba kapnek povznesenou nladu.) "Jestli je to edn, tak jdete moc brzy. Sm jsem za el jen nhodou... Ale jsem vm pln k dispozici. Piznm se vm... jak e se, jak e se...? Promite..." "Raskolnikov." "Pravda e, Raskolnikov! Snad jste si opravdu nemyslel, e u jsem zapomnl! Za takovho m opravdu nemjte... Rodione Ro... Ro... Rodionyi, tu m?" "Rodion Romany."

"Ach ano, ano! Rodion Romany, Rodion Romany! Prv o to mi lo. Dokonce jsem se vckrt poptval. Piznm se vm, e jsem od t doby upmn litoval, e jsme se tehdy tak... pak jsem se dovdl, vysvtlili mi, e jste mlad spisovatel, dokonce vdec... e to byly, takkajc, va e prvn kroky... Panebo e! Kterpak spisovatel nebo vdec nezaal svou kariru originlnm zpsobem! J i m ena, my oba zbo ujeme literaturu, ena pro ni pmo plane!... Pro literaturu a umn! Hlavn bt u lechtil, v ecko ostatn se d zskat talentem, vdomostmi, rozumem, gniem! Klobouk -- jen eknte, co znamen njak klobouk? Klobouk je lvanec, klobouk si mohu koupit u Zimmermanna! Ale to, co je pod kloboukem a co se jm pikrv, to si, prosm, nikde nekoupm!... Piznm se, e jsem za vmi dokonce chtl jt a omluvit se, ale pak jsem si ekl, e mo n vy sm... Ale bo e, ani se nezeptm, jestli opravdu od ns nco nepotebujete? Pijeli pr vm pbuzn?" "Ano, matka a sestra." "Ml jsem dokonce tu est a tst poznat va i sestru. Vzdlan a pvabn bytost! Upmn eeno, v t chvli jsem litoval, e jsme se my dva tehdy tak po korpili. Smla! A e jsem se na vs po va ich mdlobch trochu kiv podval -- to se pece pak tak asn vysvtlilo! Zvrcenost a fanatismus! Chpu, e jste byl pobouen! Nesthujete se snad, kdy pijela rodina?" "Ne, j jen tak... Za el jsem se zeptat... myslel jsem, e tu najdu Zametova." "Ach tak! Sptelili jste se, sly el jsem, prosm. Ne, Zametov tu nen, pi el jste pozd. Ano, Alexandra Grigorjevie jsme ztratili! Od verej ka u u ns nen, zmnil msto... a kdy odchzel, dokonce se s nmi v emi pohdal... Zachoval se pramlo zdvoile... Vtroplach, nic vc, a pitom to byl tak nadjn mladk! Tak ji vidte, tu na i asnou mlde ! Pr chce slo it njak zkou ky, ale u ns byl sam eiky a sam tatrmany, a zrovna tak to dopadne s jeho zkou kami. Kdepak, kam se hrabe teba na vs nebo na toho va eho ptele, na pana Razumichina! Vs vdeck karira nemine, dn nezdar vs u nem e svst z cesty! Pro vs v ecky ty svody ivota, d se ct, nihil est (1), vy jste asketa, mnich, poustevnk...! Pro vs existuje jen kniha, brko za uchem, uen bdn -- to jsou v iny, v nich se vzn v duch! J sm tak tak trochu... ril jste st zpisky Livingstona?" ----------1 Nic neznamenaj (lat.). "Ne." "Vidte, j je etl. Te se ostatn rozmohla spousta nihilist. A nen divu v dne n dob, co kte? Ale j s vmi... vy pece ov em nejste nihilista! Ale upmn, upmn, prosm!" "N-ne..." "Ale mluvte se mnou upmn, bez ostychu, jako byste mluvil sm k sob! Nco jinho je slu ba, a nco jinho... myslel jste, e eknu dru ba, ne, to jste neuhodl, prosm! Nikoliv dru ba, nbr obansk a lidsk cit, humnnost a lska k V emohoucmu. Mohu bt oficiln osoba, mohu mt vysok postaven, ale v dycky budu povinovn ctit jako oban a lovk a podle toho jednat... Zmnil jste se o Zametovovi. Zametov, ten vm provede njakou vtr nost v pochybnm podniku, jak se to dl ve Francii -- u sklenice ampaskho nebo donskho, takov je ten v Zametov! Ale j, j abych tak ekl, pmo hom oddanost a vzne enmi city a navc nco znamenm, mm titul, postaven! Jsem enat a otec rodiny! Plnm sv obansk a lidsk povinnosti, ale co je on, osmluji se

ptt? Mluvm s vmi jako s lovkem, kterho zu lechtilo vzdln. A pak taky ty porodn bby se rozplemenily a hrza." Raskolnikov tzav povythl obo. Slova Ilji Petrovie, kter zejm je t ped chvl nkde stoloval, se kolem nho sypala a hara ila jako hrch. Ale sem tam nkter pece jen vnmal; hledl tzav a nevdl, m to v ecko skon. "Myslm ty osthan sleinky," pokraoval en Ilja Petrovi. "J jim km porodn bby a domnvm se, e to bjen sed. Hehe! Derou se do akademie, studuj anatomii, jen eknte, kdy se rozstu, zavolm k sob sleinku? Hehe!". Ilja Petrovi se ehtal, nramn spokojen svou duchaplnost. "No dejme tomu, e to je nezzen touha po vzdln. Ale vzdlal ses, a sta! Pro toho je t zneu vat? Pro ur et slu n lidi, jako to dl ten mizera Zametov? Propak m urazil, ptm se vs? A pak se je t stra n rozmohly tyhlety sebevra dy, to si neumte pedstavit. Kdekdo probend posledn penze a sprovod se ze svta. Dvtka, ho ci, starci... Zrovna dneska rno jsme sem dostali zprvu o jistm pnovi, kter teprve nedvno pijel. Nile Pavlyi, hej, Nile Pavlyi, jakpak se jmenoval ten d entlmen, o kterm nm prve do lo hl en, e se zastelil na Petrohradsk?" "Svidrigajlov," ozval se kdosi chraptiv a lhostejn ze sousedn kancele. Raskolnikov se zachvl. "Svidrigajlov! Svidrigajlov se zastelil!" vykikl. "Co? Vy jste ho znal?" "Znal... Nedvno pijel..." "Ale ano, nedvno, umela mu ena, nramn svtk, a z nieho nic se zastel, a tak ostudn, e to nen k uven... zanechal v zpisnku nkolik slov, e je pi zdravm rozumu a e pros, aby nikdo nebyl vinn z jeho smrti. Ml pr t k penze. A jak to, prosm, e ho znte?" "Byli jsme... znm... m sestra u nich byla za vychovatelku..." "Ale, ale, ale... Tak nm o nm tedy m ete povdt nco bli ho. A vbec nic jste netu il?" "Vera jsem s nm mluvil... pil vno... o niem jsem nevdl." Raskolnikov ml pocit, e se na nj cosi ztilo a pimklo ho. "U zas jste njak zbledl. Mme tu tak patn vzduch..." "Ano, musm u jt," koktal Raskolnikov, "promite, e jsem obt oval..." "Ale prosm, prosm, ani v nejmen m! Velice m t ilo a jsem rd..." Ilja Petrovi mu dokonce podal ruku. "Chtl jsem jen mluvit... se Zametovem..." "Rozumm, rozumm, t ilo m." "Mne tak... na shledanou..." usmval se Raskolnikov. Vy el ze dve jako opil. Hlava se mu toila. Nectil pod sebou nohy. el ze schod a pravou rukou se pidr oval zdi. Ml dojem, e jaksi domovnk s kn kou v ruce do nho vrazil, jak proti nmu spchal do schod, e se nkde v dolnm poschod zbsile roz tkal psk a e po nm njak ena hodila vlekem a okikla ho. Se el dol a vkroil do dvora. Tam, nedaleko prjezdu, stla bled, strnul Soa a hledla na nj vyte tnma oima. Zastavil se ped n. etl j ve tvi nesmrnou bolest a trze, nesmrn zoufalstv. Zalomila rukama. Raskolnikov zkivil rty do o klivho, bezradnho smvu. Chvli stl, pak se u klbl, otoil se a pustil se nazptek do schod. Ilja Petrovi u sedl a probral se v njakch lejstrech. Stl ped nm onen lovk, kter do Raskolnikova ped malou chvl vrazil, kdy b el do schod. "Ale, ale! Vracte se? Zapomnl jste tu nco?... Co je vm?" Raskolnikov se k nmu se zsinalmi rty a strnulm pohledem pomalu

pibl il, pistoupil tsn ke stolu, opel se o rukou a chtl nco ct, ale nemohl, vydval jen jaksi nezeteln zvuky. "Vm je patn. idli! Tu mte idli, posate se! Vodu!" Raskolnikov sklesl na idli, ale nespou tl oi z velmi nepjemn udivenho Ilji Petrovie. Oba na sebe njakou chvli vykvav hledli. Nkdo pinesl vodu. "To j..." zaal Raskolnikov. "Napijte se." Raskolnikov odstril sklenici rukou a ti e, pervan, ale zeteln ekl: "To j jsem tenkrt zabil sekyrou tu starou ednici a jej sestru Lizavetu a oloupil jsem ji." Ilja Petrovi otevel sta. Ze v ech stran se sbhli lid. Raskolnikov opakoval sv doznn... Epilog I Sibi. Na behu irok neut en eky le msto, jedno ze sprvnch stedisek Ruska; ve mst je pevnost a v pevnosti vzen. Ve vzen je u devt msc uvznn Rodion Raskolnikov, odsouzen k vypovzen a nucenm pracm druhho stupn. Ode dne, kdy spchal zloin, uplynulo u skoro pldruhho roku. Soudn zen s nm mlo celkem hladk prbh. Pachatel pevn, pesn a jasn potvrzoval sv doznn, nezamloval okolnosti ani se je nesna il zmrnit ve svj prospch, nepekrucoval fakta a neopomenul ani nejnepatrnj malikost. Vylil do nejmen ch podrobnost cel prbh vra dy: vysvtlil tajemstv zstavy (prknka s kovovou destikou), kterou dr ela zavra dn staena v ruce; podrobn vylil, jak vzal zavra dn kle, popsal je, popsal truhlu, i co v n bylo; dokonce udal nkter jednotliv pedmty, kter v n le ely; objasnil zhadu zavra dn Lizavety; vylil, jak pi el a klepal Koch a po nm student, a opakoval v ecko, co kali: jak on, vrah, pak sebhl ze schod a sly el Mikolkovo a Mi kovo povykovn; jak se ukryl v przdnm byt a jak se vrtil dom; nakonec oznail kmen ve dvoe za prjezdem domu na Voznsenskm prospektu a pod kamenem byly skuten nalezeny perky i m ec. Vc byla zkrtka jasn. Vy etujc orgny i soudci se velmi divili tomu, pro schoval m ec a perky pod kmen a vbec nic z nich nevzal, a nejvce tomu, e si nejen nepamatoval, jak pedmty vlastn uloupil, nbr zmlil se dokonce i v jejich potu. Ta jedin okolnost, e ani jedinkrt m ec neotevel a vbec nevdl, kolik v nm vlastn je, zdla se bt nepravdpodobn (v m ci bylo ti sta sedmnct rubl ve stbe a ti dvacetikopjky; nkolik vrchnch a prv nejvt ch bankovek bylo dlouhm pechovvnm pod kamenem velmi po kozeno). Soud se dlouho pokou el vyjasnit, pro ob alovan prv v tomto jedinm bod l e, kdy ke v emu ostatnmu se dobrovoln a pravdiv piznv. Nkte (zejmna psychologov) konen pipustili, e se mo n opravdu vbec do m ce nepodval a e tedy nevdl, co v nm je, e ho, ani to zjistil, ukryl pod kmen, ale zrove z toho vyvozovali, e i sm zloin byl nepochybn spchn v jakmsi pechodnm pominut smysl, z jaksi chorobn vra edn a loupe iv mnie, bez dal ch cl a prospchskch mysl. Velmi pi tom pi la vhod nejmdnj teorie o stdavm pominut smysl, kter se dnes obhajoba u nkterch zloinc tak asto dovolv. Mimoto etn svdci -doktor Zosimov, Raskolnikovovi dvj kolegov, bytn i slu ka -- zevrubn potvrdili, e Raskolnikov dlouhou dobu trpl t kou

melancholi. To v e nemlo pisplo k zvru, e v Raskolnikovov ppad nejde o normlnho vraha, zloince a lupie, nbr o cosi jinho. K velkmu rozhoen stoupenc tohoto nzoru se v ak sm ob alovan tm nepokusil o njakou obhajobu; na zvren otzky, co ho tedy vlastn dohnalo k vra d a co ho pivedlo na my lenku loupit, odpovdal velmi stroze, jasn a pesn, e hlavn pohnutkou byla jeho patn materiln situace, jeho chudoba a bezmocnost, touha usnadnit si prvn kroky ke karie pomoc onch nejmn t tisc rubl, na kter svj lup odhadoval. A k vra d pr ho dohnala jeho lehkomysln a slabo sk povaha, je t otesen strdnm a nespchy. A na otzku, co ho pimlo k doznn, odpovdal bez okolk, e upmn ltost. To v ecko u bylo skoro neomalen... Nicmn rozsudek vyznl mrnji, ne se dalo u jeho zloinu oekvat, snad prv proto, e se ob alovan nejen nechtl hjit, nbr jako by usiloval o to, aby na sebe svalil co nejt vinu. Byly uv eny v echny podivn a zvl tn strnky ppadu. O chorobnm a zubo enm stavu ob alovanho ped spchnm trestnho inu nebyla nejmen pochybnost. To, e nepou il uloupench penz a vc, bylo piteno dlem inn ltosti, dlem sten naru enm rozumovm schopnostem v dob spchn zloinu. Nhodn vra da na Lizavet dokonce poslou ila pro druhou polehujc okolnost jako doklad: ob alovan spch dv vra dy, ale nepomysl na to, e dvee jsou dokon! Konen dobrovoln doznn ve chvli, kdy byla zle itost po fale nm sebeobvinn zoufalho nbo enskho fanatika (Nikolaje) v nejspletitj m stadiu a kdy navc nebyly proti skutenmu vrahovi nejen dn usvdujc dkazy, nbr tm ani podezen (Porfirij Petrovi pln dostl slovu) -- to v ecko pisplo k zmrnn osudu ob alovanho. Krom toho vy ly velmi pekvapiv najevo je t jin okolnosti zva n svdc ve prospch obvinnho. Bval poslucha prv Razumichin odnkud sehnal informace a tak prokzal jejich pravdivost, e pachatel Raskolnikov za svho studia na univerzit pomhal ze svch poslednch prostedk jednomu svmu chudmu kolegovi nemocnmu souchotinami a pl roku ho skoro ivil. Po jeho smrti nav tvoval ochrnutho otce zemelho kolegy (kter na otce sm vydlval u snad od svch tincti let), nakonec mu vymohl, aby byl pijat do nemocnice, a kdy i on zemel, postaral se mu o poheb. I tyto informace do jist mry zmrnily Raskolnikovv osud. Tak jeho bval bytn, matka jeho zesnul nevsty vdova Zarnicynov u soudu vypovdla, e pr Raskolnikov, je t kdy bydlili v dom U pti roh, zachrnil z hocho bytu dv mal dti a utrpl pi tom popleniny. Toto tvrzen bylo peliv pro eteno a bezpen potvrzeno etnmi svdky. Vrok soudc zkrtka vyznl tak, e vrah se pi uv en jeho dobrovolnho doznn a nkterch jinch polehujcch okolnost odsuzuje k nucenm pracm druhho stupn na pouhch osm let. Raskolnikovova matka zhy po zahjen procesu onemocnla. Dun a Razumichinovi se podailo vzdlit ji z Petrohradu na celou dobu pelen. Razumichin nalezl vhodn msto nedaleko Petrohradu s dobrm vlakovm spojenm, aby mohl nepetr it a zevrubn sledovat proces a zrove se co nejastji vdat s Avdo jou Romanovnou. Onemocnn Pulcherije Alexandrovny bylo podivnho, nervovho rzu a bylo spojeno s uritm pomatenm smysl, ne-li plnm, tedy rozhodn stenm. Dua po nvratu z posledn schzky s bratrem nalezla matku u velmi nemocnou, blouznc v horekch. Je t tho veera se domluvila s Razumichinem, jak budou matce odpovdat, a se bude na bratra ptt, a spolu si pro ni dokonce vymysleli cel pbh, e Raskolnikov odjel kamsi

daleko a na hranice Ruska se soukromm poslnm, je mu pozdji vynese penze i vhlas. K jejich asu se v ak Pulcherija Alexandrovna ani hned, ani pozdji nikdy na nic takovho nevyptvala. Naopak, ona sama mla pohotov celou historii o synov nhlm odjezdu; slzc vyprvla, jak se s n pi el rozlouit, a mezi e naznaovala, e jen ona jedin zn jist velmi dle it a tajn okolnosti a e Roa m mnoho tuze nebezpench neptel, tak e se dokonce mus skrvat. O jeho p t karie i ona s jistotou tvrdila, e bude nepochybn skvl, jen a se mu poda pekonat nkter pek ky; uji ovala Razumichina, e jej syn jednou doroste sttnickho formtu, jak dokazuje jeho lnek a jeho asn literrn nadn. etla ten lnek neustle a nkdy dokonce nahlas, div s nm nespala, ale pesto se snad nikdy nezeptala, kde tedy Roa vlastn je, akoliv u jen to, e se ped n ste ili o tom mluvit, mohlo u n snadno vzbudit nedvru. Nakonec je podivn mlen Pulcherije Alexandrovny o nkterch vcech a naplovalo obavami. Vbec si napklad nest ovala, e jim nep e, kde to pedtm v msteku ila jedin z nadje a oekvn, e brzy pijde dopis od jejho milka Rodi. Zejmna to bylo pro Duu zhadou a velmi ji to znepokojovalo, kala si, e matka mo n tu , e se synovi pihodilo nco hroznho, a nevyptv se ze strachu, aby se nedovdla nco je t hor ho. Rozhodn bylo Dun jasn, e du evn stav Pulcherije Alexandrovny nen normln. Nicmn asi dvakrt sama stoila rozmluvu tak, e bylo nutn njakm zpsobem zodpovdt otzku, kde Roa nyn je; ale proto e odpovdi chtj nechtj vyznly dost neuspokojiv a podezele, zaala matka nhle jevit smutek, zasmu ilost a zamlklost a tyto stavy trvaly velmi dlouhou dobu. Dua poslze seznala, e je pli obt n lht a pod si vym let, a dospla k pesvden, e je lpe o nkterch vcech vbec nemluvit; pesto bylo stle jasnj a zejmj , e uboh matka tu njak hrozn ne tst. Dua si tak vzpomnla, jak bratr kal, e ji matka v noci sly ela blouznit ze spnku ped poslednm a osudnm dnem po jejm vstupu se Svidrigajlovem, a kladla si otzku, zda matka tehdy nco nevyrozumla. Dost asto, nkdy po nkolikadennm, jindy nkolikatdennm ponurm a zasmu ilm mlen a tichm pli, se u nemocn projevovalo jaksi hysterick o iven -- nhle zanala nahlas a bez zastvky mluvit o synovi, o svch nadjch a o budoucnosti... Nkdy si vym lela prapodivn vci. Uklidovali ji, pitakvali j (a sama mo n dobe vidla, e j pitakvaj, jen aby ji uklidnili), ale pesto mluvila dle... Za pt msc po pachatelov dobrovolnm doznn byl nad nm vynesen rozsudek. Razumichin ho nav tvoval ve vzen, jak to jen bylo mo n. Soa tak. Ale nakonec se pece jen museli rozlouit; Dua se bratrovi zadu ovala, e se nelou nav dy, Razumichin tak. V Razumichinov mlad hork hlav uzrl pevn pln polo it v nejbli ch tech nebo tyech letech alespo zklady budouc existence, na etit njak penze a pesdlit na Sibi, kde je ve v ech smrech bohat pda, ale nedostatek pracovnk, obyvatelstva i kapitlu; usad se v tm mst, kde bude Roa, a... v ichni spolen zanou nov ivot. Pi louen v ichni plakali. Raskolnikov byl v tch poslednch dnech zdumiv, pod se vyptval na matku a ml o ni velkou starost. Sou il se tm a pespli a to zase dlalo starosti Dun. Kdy mu podrobn vylili matiny chorobn stavy, velmi se zachmuil. Ped Soou byl po celou tu dobu bhvpro npadn zamlkl. Soa se dky penzm, kter j zanechal Svidrigajlov, u dvno pipravila, aby se mohla vydat na cestu za tm transportem vz, kter odveze i jeho. Mezi n a Raskolnikovem o tom nikdy nepadlo ani slvko, oba

v ak vdli, e to tak bude. Pi poslednm louen se Raskolnikov podivn usmval sestin i Razumichinovu ohnivmu uji ovn, jak budou v ichni astn t, a si odpyk trest, a pedpovdl, e matina nemoc nevst pro blzkou budoucnost nic dobrho. A konen oba, on i Soa, odjeli. Za dva msce pot se Dunka stala Razumichinovou enou. Svatba byla smutn a neokzal. Mezi pozvanmi byli Porfirij Petrovi a Zosimov. Razumichin si v posledn dob vedl jako lovk, kter neochvjn kr za svm clem. Dua slep vila, e uskuten v echny sv zmry, a t ko mohla nevit -- z Razumichina slala elezn vle. Mimo jin zaal opt chodit na pedn ky a chtl dokonit univerzitu. Neustle spdali nov a nov plny do budoucnosti; oba napevno potali s tm, e do pti let pesdl na Sibi. Do t doby tam spolhali na Sou... Pulcherija Alexandrovna dcei ke satku s Razumichinem radostn po ehnala, ale po svatb se zdla je t smutnj a usou enj . Aby ji nm pot il, povdl j Razumichin o studentovi a jeho vetchm otci i o tom, jak se Roa poplil, a dokonce musel ulehnout, kdy loni zachrnil ivot dvma malm dtem. Ob zprvy vyvolaly u Pulcherije Alexandrovny, u tak trochu du evn vy inut, plnou extzi. Bez ustn o tom hovoila a zavdla na to e i na ulici (akoliv se Dua od n nehnula ani na krok). Jakmile se vyskytl v jej blzkosti jakkoliv poslucha, a to bylo v dostavnku nebo v krm, zanala o svm synovi, o jeho lnku, jak podporoval studenta, jak se poplil pi po ru a podobn. Dunka si s n u nevdla rady. Nehledc na nebezpenost tch chorobn nad ench stav, bylo dost pov liv u jen to, e si nkdo mohl pipomenout Raskolnikovovo jmno z nedvnho procesu a zavst na to e. Pulcherija Alexandrovna dokonce vyptrala adresu matky obou zachrnnch dt a mermomoc ji chtla nav tvit. Jej neklid nakonec doshl nejvy ho stupn. Z nieho nic propukala v pl, trpla astou nevolnost a v horekch blouznila. Jednou rno prohlsila, e podle jejch vpot u Roa brzy pijede, e si dobe pamatuje, jak j pi louen kladl na srdce, aby ho za devt msc ekali. Zaala uklzet byt a dlat ppravy na jeho pjezd, chystala pro nho pokoj (svj vlastn), le tila nbytek, prala a zav ovala nov zclony a podobn. Duu to polekalo, ale mlela a je t j pomhala chystat pokoj k bratrovu pjezdu. Po celodenn shce a nepetr itm fantazrovn, radostnm doufn a pli se v noci roznemohla a druh den u le ela v horekch a blouznila. Zanala agnie. Za trnct dn zemela. V horece vykikovala slova, z nich bylo zejm, e o synov hroznm osudu tu ila vc, ne se nadli. Raskolnikov o matin smrti dlouho nevdl, akoliv si zaal s Petrohradem dopisovat hned v prvnch dnech pobytu na Sibii. Dopisoval si prostednictvm Soni, kter pesn jednou msn psala do Petrohradu Razumichinovi a stejn pesn jednou do msce dostvala z Petrohradu odpov. Dun a Razumichinovi pipadaly Soniny dopisy zpotku such a neuspokojiv, ale poslze oba uznali, e lpe se ani pst ned, proto e i ty dopisy nakonec poskytovaly plnou a pesnou pedstavu o ivot jejich ne astnho bratra a ptele. Soniny dopisy byly vyplnny nejv ednj skutenost, nejprost m a nejsrozumitelnj m popisem v ech podrobnost Raskolnikovova trestaneckho ivota. Nevyslovovala v nich ani sv nadje, ani se nezam lela nad budoucnost, ani nemluvila o tom, co pro v ona. Pokusy o vylen jeho du evnho rozpolo en a vbec celho jeho vnitnho ivota nahrazovala hol fakta, toti jeho vlastn slova, podrobn zprvy o jeho zdravotnm stavu, co si pi t a t

schzce pl, o ji prosil, co j ulo il a podobn. V ecko to vypisovala neobyejn podrobn. A tak jim obraz nebohho bratra nakonec vyvstal velmi pesn a jasn; jakkoliv omyl byl vylouen, proto e v ecko byla jen pravdiv fakta. Ale ve v ech tch zprvch, zejmna v prvn dob, bylo pro Duu a jejho mu e pramlo pot ujcho. Soa jednotvrn oznamovala, e je ustavin zasmu il, mlomluvn, ba e ho ani trochu nezajmaj novinky z dopis, kter mu poka d vyizuje, e se obas zept na matku, a e kdy mu konen povdla o matin smrti, proto e vidla, e to tu , tak jm k jejmu divu ta zprva ani pli neotsla, alespo se j to navenek tak zdlo. Mimo jin psala, e akoliv je zejm ponoen do sebe a jakoby pede v emi uzaven, pijal nov ivot velmi vcn a prost; jasn pr si uvdomuje svou situaci, neslibuje si od blzk budoucnosti dnou levu ani nem lehkomysln nadje (akoliv by to v jeho situaci bylo pochopiteln) a skoro niemu kolem sebe se nediv, teba e je v ecko docela nov a docela jin, ne na co byl zvykl dve. Psala tak, e je celkem zdrv. Chod do prce, nevyhb se j ani se do n nehrne. Ke strav je pr skoro lhostejn, ale mimo nedle a svtky je pr tak patn, e ochotn pijal od n, od Soni, nco penz, aby si denn mohl kupovat aj; ale pokud jde o v ecko ostatn, dal pr ji, aby si nedlala starosti, a tvrdil, e v echna ta pe ho jen roziluje. Dle Soa psala, e je ubytovn spolen s ostatnmi vzni a e vnitek vznice nevidla, soud pr v ak, e tam je tsno, pinavo a nezdravo; sp pr na pryn ustlan houn a odmt cokoli lep ho. Ale ne ije pr tak drsn a bdn z njakho pedsevzet nebo myslu, nbr jen z nev mavosti a vnj lhostejnosti k svmu osudu. Piznvala, e zejmna prvn dobu nejen nestl o jej nv tvy, ale div se na ni proto nezlobil, byl skoup na slovo a choval se k n hrub, e v ak asem se mu ta setkn stala zvykem, ba div ne potebou, tak e pr mu bylo velmi smutno, kdy byla nkolik dn nemocn a nemohla ho nav tvit. Vd pr se s nm ve svten dny u vzesk brny nebo ve str nici, kam j ho na nkolik minut vyvolaj, a ve v edn dny za nm chod na pracovi t, do dlen nebo do cihelny a do bark na behu Irty e. O sob Soa psala, e se j u podailo navzat ve mst njak znmosti a zskat podporu; zabv pr se itm, a proto e je ve mst nouze o modistky, je u pr pro mnoho rodin skoro nepostradateln; nezmnila se jen o tom, e jej zsluhou zskal i Raskolnikov vhody u pedstavench, e je zaazovn na leh prce a podobn. Pak v ak od n pi la zprva (Dua u si sama v imla, e jej posledn dopisy jsou pln zkosti a nejistoty), e se v ech stran a e nen u svch spoluvz oblben, e cel dny ml a je m dl tm bled . V poslednm dopise Soa nhle oznamovala, e se t ce rozstonal a le ve vzeskm oddlen nemocnice... II Byl nemocen u dlouho; nezlomily ho v ak hrzy trestaneckho ivota ani t k prce, ani strava, dohola osthan hlava ani to, e nosil hadry msto obleku: ach, jak mlo si dlal ze v ech tch trap a strzn! Naopak, pracoval dokonce rd: fyzick vyerpn mu pin elo alespo nkolik hodin klidnho spnku. A co pro nho znamenala strava, ty dk polvky se vby? Kdysi jako student asto nemval ani to. Odv ml tepl, pizpsoben ivotu, kter musel vst. Okovy na sob tm nectil. Ml se snad stydt za svou holou hlavu a se van trestaneck kabt? Ale ped km? Ped Soou? Soa se ho boj a mimoto ped n se pece

nem za stydt! A pece se stydl i ped Soou a trpil ji za to svm pezravm a hrubm jednnm. Nestydl se v ak za holou hlavu ani za okovy -- byl smrteln zasa en ve sv p e a z ura en pchy se poslze i rozstonal. Jak by byl bval asten, kdyby mohl sm sebe obvinit! To by byl snesl v ecko, i stud a hanbu. Ale pesto e se soudil psn, jeho zatvrzel svdom neshledalo ve vlastn minulosti dnou tak hroznou vinu, snad jen obyejnou chybu, j se mohl dopustit kdekdo. Stydl se prv za to, e on, Raskolnikov, se zniil tak slep, beznadjn, uboze a hloup jen z vle slepho osudu, a e chce-li se aspo trochu uklidnit, mus se sklonit a pokoit ped "nesmyslnost" njakho rozsudku. Co je t mohl od ivota oekvat? V ptomnosti jen zbyten a nesmysln zmatek a v budoucnu nepetr it obtovn, jm nieho nedoshne! A co na tom, e za osm let mu bude teprve dvaaticet a e bude moci zat nov ivot? Na a pro? Co si bude moci pedsevzt? O bude moci usilovat? t jen proto, aby il? Ale u dve byl tisckrt ochoten polo it svj ivot za njakou my lenku, za njakou nadji, teba i vymy lenou. Pouh existence ho neuspokojovala, chtl v dy vce. Mo n e jen pro tu slu svch tu eb se tehdy pokldal za lovka, jemu je dovoleno vc ne ostatnm. A kdyby mu byl alespo osud popl ltost -palivou ltost rozdrajc srdce a pla c spnek, takovou ltost, e se z n zd bt jedin vchodisko v oprtce nebo hlubok tni! Jak by se byl zaradoval! Utrpen a slzy jsou pece aspo njak ivot. Ale on svho zloinu nelitoval. Nebo by se mohl alespo vztekat na svou hloupost, jako se vztekal pedtm na sv uboh a pitom jednn, kter ho pivedlo za m e. Ale te, u za m emi, znova svobodn promyslel a pezkoumal v ecko, co udlal, a neshledal to zdaleka tak hloup a uboh, jak se mu to zdlo tehdy v tch osudnch okam icch. V em vlastn, pemtal, byla m my lenka hloupj ne ostatn my lenky a teorie, kter se jen roj a navzjem sr ej u co svt svtem stoj? Sta podvat se na tu vc naprosto nezaujatm, irokm pohledem, opro tnm od v ednch nzor, a hned nebude m my lenka nikomu pipadat tak... podivn. Ach vy lacin skeptici a mudrlanti, pro se zastavujete v dy v pli cesty! Pro vlastn se jim zd mj zloin ohavn? kal si. Proto, e to je zloin? Co vlastn znamen slovo zloin? M svdom je klidn. Jist, spchal jsem hrdeln pein, poru il jsem literu zkona a prolil jsem krev, ale pokldejte za literu zkona mou hlavu... a dost! V takovm ppad by ov em i mnoz dobrodinci lidstva, kte se nepodrobili ciz moci, ale sami se j chopili, musili bt popraveni u za sv prvn kroky. Ale tito lid pi svch krocch neselhali, a proto byli v prvu, ale j selhal, a proto jsem neml na tento krok prvo. Ano, v tom jedinm se ctil bt vinen: v tom, e nebyl prv svmu inu a e se sm doznal. Stejnou trze mu psobila my lenka, pro tehdy nespchal sebevra du. Jak to, e tehdy stl nad ekou, ale dal pednost dobrovolnmu doznn? Copak je touha po ivot tak siln a tak t ko se d pemoct? Kdy ji pemohl Svidrigajlov, kter se smrti bl? Tak se muiv ptal sm sebe a nemohl pochopit, e mo n u tenkrt, kdy stl nad ekou, tu il v sob a ve svch nzorech hlubokou le . Nechpal, e ta pedtucha mohla v tit, e v jeho ivot jednou nastane pelom, e se je t obrod a zane se dvat na ivot docela jinak. Nyn v tom v ak byl ochoten vidt pouh pevn pouto instinktu,

je neml slu petrhnout, mez, ji opt nebyl s to pekroit (pi sv slabosti). Pozoroval spoluvzn a asl, jak tak v ichni miluj ivot, jak si ho cen! Ano, zdlo se mu, e prv tam, ve vzen, na nm lp, v si ho a cen vc ne na svobod. Jak stra liv trapy, jakou kalvrii nkte z nich prodlali, zejmna tulci! Copak pro n opravdu m e tolik znamenat njak slunen paprsek, hlubok les, studen pramen objeven u pedloni nkde v nedostupnch hou tinch, o setkn s nm tulk sn jako o setkn s milenkou, kter vid i ve snu, a kolem zelenou traviku a v kov zpvajc ptky? A kdy si jich v mal bedlivji, vidl je t zhadnj ppady. Ve vzen kolem sebe ov em mnoh nevidl a vidt nechtl. il jakoby se sklopenma oima: pohled na to v e ho naploval hnusem a byl pro nho nesnesiteln. Av ak nakonec se zaal mnohm vcem divit a vlastn proti sv vli uvidl leccos, o em doposud neml ani tu en. Ale vcelku a hlavn ho udivovala ta hrozn a nepekonateln propast, kter le ela mezi nm a v emi lidmi. Ml dojem, e on a oni nepochzej z tho nroda. Navzjem se na sebe dvali podezvav a nevra iv. Znal a chpal obecn piny takovho odcizen, nikdy pedtm v ak nepipou tl, e jsou ty piny ve skutenosti tak hlubok a nezahladiteln. Mezi trestanci byli i politit provinilci, vypovzen Polci. Ti jednodu e pokldali v echny ostatn za nevzdlance a primitivy a hluboce jimi opovrhovali; Raskolnikov v ak nemohl sdlet jejich nzor -- jasn vidl, e ti nevzdlanci jsou v lecems mnohem chytej ne sami tihle Polci. Tak mezi Rusy bylo nkolik pov enc -jeden bval dstojnk a dva seminarist -- a Raskolnikov jasn vidl, e i oni se ml. Ale ani jeho nemli rdi a stranili se ho. Nakonec ho zaali pmo nenvidt. A pro? To nevdl. Opovrhovali jm a posmvali se jemu i jeho zloinu lid mnohem zloinnj ne on. "Tys pn!" kali mu. "Co t to napadlo chodit se sekyrou, to pece nejsou pansk zpsoby!" V druhm tdnu velkho pstu ml jt s celou vznic k pijmn. Chodil se do kostela modlit s ostatnmi. Jednou -- sm nevdl pro -- se s nimi dostal do sporu a v ichni se na nj zuiv oboili. "Ty jsi neznaboh! Ty nev v Boha!" osopovali se na. "Zabijeme t!" Nikdy s nimi neztratil slovo o Bohu ani o ve, a pesto ho chtli zabt jako neznaboha; mlel a neodporoval jim. Jeden z vz se na nho v zchvatu zuivosti vrhl; Raskolnikov proti nmu stl klidn a mlky, nehnul ani brvou, nezachvl se mu ani jedin rys ve tvi. Na tst je je t vas oddlil dozorce, jinak by byl vstup skonil krvav. Zhadou bylo pro Raskolnikova i to, pro mli v ichni tak rdi Sou. Nedlala se ped nimi nijak hezkou; vdali ji zdka, obyejn jen na pracovi tch, kam za nm na chvilenku pichzvala. A pece u ji v ichni znali a vdli i to, e sem pi la za nm, vdli, jak ije i kde bydl. Penze od n nedostvali, ani jim neprokazovala mimodn sluhy. Jen jednou o vnocch pinesla vslu ku, pirohy a preclky, pro celou vznici. Poznenhlu se s n v ak v ichni sbl ili, Soa jim psala dopisy pbuznm a odn ela je na po tu. Jejich pbuzn, pij djc do msta, k n nosili vci, ba i penze, kter jim pivezli. Jejich eny i milenky ji znaly a chodily za n. A kdy pi la za Raskolnikovem na pracovi t nebo potkala skupinu trestanc jdoucch do prce, v ichni smekali epice a zdravili ji. "Drah Sofjo Semjonovno, ty na e mil ochrnkyn!" kali drsn galejnci t mal tlounk bytstce. Usmvala se na n. Lbila se jim i jej chze, v ichni se za n ohl eli, dvali se,

jak jde, a chvlili ji, vychvalovali ji dokonce za to, e je tak malik, prost u nevdli, za co v ecko ji pochvlit. Chodili se k n i lit. Raskolnikov prole el v nemocnici cel konec pstu a cel velikonoce. Kdy se uzdravoval, rozpomnal se na to, o em te til v horekch. Byl posedl chorobnou vidinou, e cel svt je odsouzen k zniku na jakousi stra livou, neslchanou a nevdanou morovou rnu, kter se val z nitra Asie na Evropu. V ichni byli odsouzeni k jist smrti, krom hrstky vyvolench. Objevily se jaksi nov mikroskopick trichiny, napadajc lidsk organismy. Ve skutenosti to v ak byli duchov obdaen rozumem a vl. Lid, kte jimi byli napadeni, dostvali okam it zchvaty zuivosti a lenstv. Av ak dosud nikdy se lid nepokldali za tak rozumn, nikdy si nebyli tak jisti svou pravdou, jako se to zdlo naka enm. Nikdy se jim nezdly jejich soudy, jejich vdeck zvry, jejich vra i mravn zsady tak neotesiteln. Nkaze a lenstv podlhaly cel osady, cel msta a cel nrody. V ichni byli poboueni a nechpali jeden druhho, ka d byl pesvden, e jedin on m pravdu, a trpil se pi pohledu na ostatn, bil se do prsou, plakal a lomil rukama. Lid nevdli, koho a jak soudit, nemohli se dohodnout, co maj pokldat za zlo a co za dobro. Nevdli, koho vinit a koho hjit. V njakm nesmyslnm vzteku se navzjem vra dili. Thli proti sob v celch armdch, ale armdy se u za pochodu znesvaovaly a rozpadaly, vojci na sebe toili, bodali se a vra dili, kousali se a jedli navzjem. Ve mstech vyzvnly cel den zvony na poplach a svolvaly lidi, ale nikdo nevdl, kdo koho kam svolv, a v ichni byli vyd en. Byla ochromena i nejjednodu emesla, proto e ka d navrhoval sv my lenky a sv zlep en a lid se nemohli dohodnout; bylo ochromeno i zemdlstv. Leckde lid utvoili skupinu, dohodli se na nem a psahali si, e se nerozejdou, ale vzpt u dlali nco docela jinho, ne prv sami chtli, obviovali se navzjem, rvali se a vra dili. Vypukaly po ry, il se hladomor. V ecko podlhalo zkze. Epidemie slila a ila se dl a dl. Zachrnit se mohlo jen nkolik lid na celm svt, nkolik istch a vyvolench, kte byli pedureni, aby zalo ili nov lidsk rod a nov ivot, aby obnovili a oistili zemi, ale nikdo ty lidi nikde nevidl, nikdo nesly el jejich e ani hlas. Raskolnikova trznilo, e ty nesmysln vidiny tak tsniv a muiv ulply v jeho vzpomnkch, e dojmy z tch horenatch sn jsou tak trval. Byl u druh tden po velikonocch, tepl a slunn jarn dni; ve vzeskm oddlen oteveli okna (zam ovan, pod nimi pechzela str ). Soa ho za celou dobu nemoci smla v nemocnici nav tvit jen dvakrt, proto e poka d bylo nutno dat o povolen, a to bylo obt n. asto v ak pichzela na nemocnin dvr pod okno, zejmna veer, mnohdy jen tak, aby chviliku postla na dvoe a alespo z dlky se podvala k oknm pokoje. Jednou kveeru Raskolnikov usnul; kdy se probudil, nhodou pistoupil k oknu a znenadn spatil v dlce u nemocnin brny Sou, kterak tam stoj, jako by na cosi ekala. Nhle ho bhvpro bodlo u srdce, zachvl se a kvapn couvl od okna. P t den Soa nepi la, nsledujc tak ne; uvdomil si, e na ni ek s rozechvnm. Konen byl z nemocnice propu tn. Kdy se vrtil do vzen, dovdl se od spoluvz, e Soa onemocnla, e mus le et a nevychz. Velmi ho to zneklidnilo a sna il se zjistit nco bli ho. Brzy se dovdl, e jej nemoc nen v n. A kdy se Soa doslechla, jak se mu po n stsk a jakou o ni m starost, poslala mu tu kou psan lstek, v nm mu sdlovala, e u j je mnohem lpe, e to

bylo jen nicotn nachlazen a e za nm opt co nevidt pijde do prce. Kdy ten lstek etl, rozbu ilo se mu bolestn srdce. Opt byl slunn tepl den. asn rno, asi o est, ode el do prce na beh eky, kde v devnm barku vypalovali v peci a drtili alabastr. Ode li tam pracovat jen ti. Jeden vze pak ode el s dozorcem do pevnosti pro njak nstroj, druh se pustil do tpn dv a zatpn pece. Raskolnikov vy el z dlny a na beh, usedl na slo en kldy a zahledl se na irou, pustou eku. Z vysokho behu byl irok rozhled do kraje. Ze vzdlenho druhho behu znla sotva sly iteln pse. V nedozrn, sluncem zalit stepi se tam jako nepatrn teky ernaly jurty koovnk. Tam byla svoboda, tam ili docela jin lid, nemajc nic spolenho se zdej mi, tam jako by se zastavil i as a je t trvaly doby Abrahma a jeho std. Raskolnikov sedl strnule, upen zahledn; jeho my lenky pechzely v snn a meditaci; nemyslel na nic, ale poci oval zvl tn skliujc stesk. Nhle vedle sebe spatil Sou. Nesly n se pibl ila a usedla vedle nho. Bylo je t velmi asn, chladn rann vzduch se je t neprohl. Mla na sob svj nuzn star pl a zelen tek. Tv mla po nemoci je t pepadlou, pobledlou, nezdravou. Pvtiv a radostn se na nj usmla, ale ruku mu jako obyejn podala nesmle. Tak nesmle mu podvala ruku v dy a nkdy dokonce vbec ne, jako by se bla, e ji odstr. Pijmal jej ruku v dy s jakousi nechut, v dy ji vtal skoro podr dn a nkdy zaryt mlel po celou jej nv tvu. Nkdy se ped nm pmo tsla a odchzela nesmrn sklen. Tentokrt v ak zstaly jejich ruce spojeny. Rychle, ze strany se na ni podval, neekl nic a sklopil oi. Byli sami, nikdo je nevidl. Dozorce se prv nedval. Sm nevdl, jak se to stalo, ale nhle jako by ho cosi uchopilo a mr tilo k jejm nohm. Plakal a objmal j kolena. V prvn chvli se hrozn vydsila a cel zesinala. Vyskoila a zrala na nho, tsla se jako osika. Av ak u vzpt pochopila v ecko. Oi se j rozzily nesmrnm tstm; ano, pochopila a u nepochybovala, e ji miluje, e ji nekonen miluje, e se konen dokala... Oba chtli nco ct, ale nemohli. Oi mli pln slz. Oba byli bled a pepadl, ale jejich nezdrav a bled tve u ozaoval odlesk nov budoucnosti a plnho vzk en k novmu ivotu. Vzksila je lska, srdce ka dho z nich bylo nevyerpatelnm pramenem ivota pro srdce druhho. Dohodli se, e budou trpliv ekat. Zbvalo je t sedm let, sedm let nesnesitelnho utrpen, ale i nevslovnho tst! Av ak on procitl k novmu ivotu, vdl to a ctil to celou svou bytost, a ona -- ona pece ila jen jeho ivotem! Tho dne veer, u po zaven vznice, le el Raskolnikov na pryn a myslel na Sou. Toho dne ml dokonce dojem, e i jeho spoluvzni, kte se k nmu doposud chovali neptelsky, na nho u hled jinak. Sm na n mluvil a dostval pvtiv odpovdi. Nyn si to v ecko pipomnal a shledval to pirozen: te bude pece v ecko docela jin! Pem lel o n. Pipomnl si, jak ji ustavin trznil, jak j rozdral srdce, pipomnl si jej bledou pepadlou tviku, ale ty vzpomnky ho te netrpily, proto e vdl, jak velkou lskou j vynahrad v ecko, co vytrpla. A co vbec znamen v ecko, v ecko to minul utrpen! V ecko, i jeho zloin i jeho trest a vyhnanstv mu nyn, v prvnm nvalu nad en, pipadaly jako njak vnj , zvl tn skutenost, kter se ho ani pmo netk. Toho veera ostatn nebyl s to o nem dle a hloubji pem let, soustedit na nco my lenky; a sotva

by te byl nco rozumov vye il, proto e si v ecko uvdomoval jen citem. Msto dialektiky zaal ivot a jeho vdom se tomu muselo pizpsobit. Pod pol tem ml evangelium. Bezmy lenkovit po nm shl. Byla to jej kn ka, t , z n mu pedtala o vzk en Lazara. Kdy nastoupil trest, myslel, e ho bude trpit nbo enstvm, e mu bude stle pipomnat evangelium a vnucovat knihy. Ale k jeho nesmrnmu divu na to ani jedinkrt nezavedla e, ba ani jedinkrt mu nenabdla evangelium. Po dal ji o n sm krtce ped svm onemocnnm a Soa mu knihu mlky pinesla. Doposud ji v ak ani neotevel. Neotevel ji ani te, ale napadlo ho: Copak mohu te sm let jinak ne ona? Nebo pinejmen m jinak ctit, o nco jinho usilovat? I Soa byla cel den rozru en a v noci se dokonce znova roznemohla. Byla tak astn, e se svho tst skoro polekala. Sedm let, pouhch sedm let! Na prahu tst jim obma v nkterch chvlch pipadalo tch sedm let jako sedm dn. Raskolnikov si ani neuvdomoval, e mu nov ivot nespadne do klna zadarmo, e ho je t bude muset draho zaplatit, vykoupit si ho v budoucnu velkou statenost... Ale to u je zatek nov historie, historie poznenhlho obrozovn lovka, poznenhlho perodu, poznenhlho pechodu z jednoho svta do druhho, seznamovn s novou, doposud pln neznmou skutenost. Historie, je by se mohla stt tmatem novho pbhu -- n nynj pbh v ak skonil. 1866