Professional Documents
Culture Documents
HITLEROVI
ČEŠI
„Aby nezavládl krvavý prapor bolševismu nad naší krajinou,
aby požáry a zhouba nezpustošily naše chrámy, chaloupky
a školy, aby se beztvará masa východního tyranství nepře-
lila do této země, k tomu má sloužit i naše každá myšlenka
i naše všechna práce. Tak, jako vítězná armáda Říše pod
praporem s hákovým křížem odvrací zhoubu i od našich
zemí a ve jménu nového řádu zajistí zítra budování trvalého
míru, tak také dnes znak nové mládeže, který slavnostně
zde uvidíme, zajistí zítřek našemu mládí.
(František Teuner)
Lukáš Beer
HITLEROVI ČEŠI
Vydavatel prohlašuje, že dílo vydává pro účely historického bádání. Jeho cílem
není propagace žádných politických názorů a myšlenek.
978-80-905310-7-9
Slovo úvodem ................................................................................................................................................. 9
KAPITOLA I.
Mýtus o „méněcenném“ českém národě ................................................................................... 13
Německá rasová nauka ...................................................................................................................... 18
Rasa a národ ............................................................................................................................................. 19
Dvě základní rasové skupiny .......................................................................................................... 20
Rasová psychologie ............................................................................................................................... 22
Alpínská rasa ........................................................................................................................................... 26
Baltická rasa ............................................................................................................................................. 28
Mediteránní rasa ................................................................................................................................... 31
Nordická rasa ........................................................................................................................................... 33
Dinárská rasa .......................................................................................................................................... 36
Mimoevropské rasové vlivy .............................................................................................................. 39
Rasová promíšenost německého národa ................................................................................... 43
Rasová nauka po česku ....................................................................................................................... 51
Příbuzenství Čechů s Němci ............................................................................................................. 56
Definice árijského původu aneb Češi árijským národem ................................................. 58
Zákonná norma na „ochranu české krve“ ................................................................................. 61
Zásady nacionálněsocialistické politiky ve vztahu k jiným národům ..................... 66
Heydrichovy úmysly s českým národem ................................................................................... 80
Pražská Nadace Reinharda Heydricha ...................................................................................... 88
Výsledky zkoumání sociálního antropologa K. V. Müllera .............................................. 97
Ohlas Müllerových teorií v Berlíně ............................................................................................ 109
Závěr .......................................................................................................................................................... 113
KAPITOLA II.
„Žid Süss“ a jeho české ohlasy ....................................................................................................... 117
KAPITOLA III.
Mýtus o „Katovi českého národa“ ............................................................................................... 133
Karl Hermann Frank odmítá deklasování Čechů ............................................................. 135
Autentičnost zpovědi K. H. Franka ........................................................................................... 140
Frank a čeští historikové ................................................................................................................. 146
Hitler na Hradčanech ....................................................................................................................... 149
Čeští studenti ......................................................................................................................................... 157
Poměry v Protektorátu před příchodem Heydricha ........................................................ 164
Pod Heydrichovým vedením ......................................................................................................... 168
Rozmluva s Hitlerem o střílení Čechů ..................................................................................... 173
Rozprava o Lidicích ........................................................................................................................... 177
Státním ministrem ............................................................................................................................. 187
Terezín ...................................................................................................................................................... 193
Měli být Češi vysídleni? ................................................................................................................... 194
Až do hořkého konce ......................................................................................................................... 202
Nikoliv nenávist, ale čistý pragmatismus .............................................................................. 212
KAPITOLA IV.
Místo české mládeže v Říši .............................................................................................................. 219
Jak se chovat k Čechům? ................................................................................................................. 221
Spolupráce Hitlerovy mládeže s mládeží ostatních evropských zemí .................... 233
Založení Evropského svazu mládeže ........................................................................................ 241
Mladí Češi ve šlépějích Hitler‑Jugend ...................................................................................... 254
Voják Wehrmachtu – vzor českého kluka .............................................................................. 339
„Dny české mládeže 1943“ – postrach českých historiků ............................................... 363
Kuratorium noční můrou československého exilu ............................................................ 416
Pro Říši je nový český nacionalismus žádoucí .................................................................... 449
KAPITOLA V.
První Češi pod Hitlerem .................................................................................................................... 475
Loajalita vídeňských Čechů ke státu za 1. světové války ............................................... 477
Čech předním vídeňským antisemitou .................................................................................... 483
Češi v první Rakouské republice ................................................................................................. 485
Češi hlasují pro Hitlera .................................................................................................................... 487
Vídeňští Sokolové s hákovým křížem ...................................................................................... 491
„NSDAP‑Parteigenosse“ Matěj Šindelář ................................................................................... 492
KAPITOLA VI.
Seznam lidí, kteří pomohli vypátrat Heydrichovy vrahy ........................................... 499
KAPITOLA VII.
Češi v německých ozbrojených složkách ................................................................................. 507
Návrh na přijetí 500 Čechů do řad SS ...................................................................................... 515
Aféra Jurij Moravec ........................................................................................................................... 519
KAPITOLA VIII.
Čeští studenti na vysokých školách v Říši ............................................................................. 537
KAPITOLA IX.
Čeští chlapci na elitních školách NAPOLA ............................................................................ 553
KAPITOLA X.
Postavení českého dělníka ................................................................................................................ 559
Navýšení standardu sociálního pojištění v Protektorátu .............................................. 561
Odstranění nezaměstnanosti v Protektorátu ....................................................................... 566
Úplné zrovnoprávnění českých dělníků s Němci ............................................................... 572
K. H. Frank intervenuje ve prospěch Čechů ......................................................................... 578
„Ty a český dělník“ .............................................................................................................................. 587
KAPITOLA XI.
Češi v obraze říšského tisku ............................................................................................................ 599
Hans Erman: „V Protektorátu“ (Das Reich, 31. ledna 1943) ......................................... 602
Otto Kriegk: „Pravda o Němcích a Češích“ (Die Woche, 11. ledna 1941) ................ 609
KAPITOLA XII.
Lži českých historiků a falešné Hitlerovy citáty ............................................................... 623
KAPITOLA XIII.
Alfred Rosenberg o Češích aneb Z padělatelské dílny českého historika ......... 637
9
A tak se nejen já, ale především čtenář předkládané knihy, musí kupří‑
kladu ptát:
Čím to, že sedmdesát let po atentátu na Reinharda Heydricha české
veřejnosti doposud nikdy nebyl prezentován jmenný seznam téměř stovky
lidí, mezi něž byla rozdělena odměna 20 milionů protektorátních korun
vypsaná za poskytnutí údajů, jež německým orgánům pomohly vypátrat
atentátníky? V době, kdy česká historiografie a publicistika každou chvíli
prezentuje podrobnosti přípravy a průběhu této osudové květnové udá‑
losti roku 1942, je to poněkud paradoxní zjištění. Celý tento seznam je
přetištěn právě v mé knize.
Ta však nabízí i mnoho dalších informací, které by zájemce o tuto eta‑
pu našich dějin v jiných publikacích hledal marně. Najde v ní především
přehlednou formou zpracovaný výklad dobové německé rasové nauky,
a tak má český čtenář možnost rozsáhle se seznámit s problematikou, jež
bývá oficiální historiografií tradičně obcházena, a je tak přenechávána
napospas tendenčním a ryze pokřiveným interpretacím masmédií i běž‑
né publicistiky. Vůbec poprvé v dějinách české poválečné literatury tak
vychází dílo, které se zevrubně zabývá základními principy rasové nauky,
a to speciálně ve vztahu k českému národu. Přitom se právě její výklad
jeví naprosto nevyhnutelným, chceme‑li se vážně zabývat nahlížením
německého nacionálního socialismu na uspořádání etnických poměrů
v Čechách a na Moravě. Právě tato fakta je nutné stavět do kontextu s běž‑
ně dostupnými informacemi, jako je mj. znění velmi často zmiňovaných
tajných Heydrichových projevů o způsobu řešení „české otázky“ z přelo‑
mu let 1941/1942. Oblíbené překrucovatelské techniky mnohých českých
historiků budou i na tomto příkladu názorně demonstrovány.
Pro nejednoho čtenáře budou všechny tyto nově získané poznatky
cestou k pochopení, jak výrazně – zdaleka nejen konvenční česká – his‑
toriografie dodnes pokřiveně manipuluje výklad nacionálněsocialistické
ideologie. Náhled na český národ je v knize zmapován nejen z hlediska
rasové nauky, ale i z pohledu známého sociálního antropologa Karla
Valentina Müllera, který ve svých studiích nakonec dospěl k závěru, že až
ve dvou třetinách českého národa proudí „německá krev“! Kniha obsahuje
detailní výsledky Müllerova zkoumání, ač se k nim nakonec Himmlerův
berlínský Hlavní říšský bezpečnostní úřad stavěl poměrně rezervovaně.
10
Vedle pochopení principů nacionálněsocialistické rasové nauky ve
vztahu k českému národu je při pokusech o nastínění dalšího osudu
nežidovského, popřípadě necikánského, česky hovořícího obyvatelstva
Čech a Moravy v případě „konečného vítězství“ nacionálněsocialistic‑
kého Německa směrodatné seznámit se s principy převýchovy mladých
a budoucích generací českého národa v rámci života ve Velkoněmecké říši.
Mravní a politická výchova nové české mládeže v Protektorátu, organizo‑
vaná povinně v Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě,
měla probíhat plně v souladu s ideály nacionálněsocialistické ideologie.
Do této výchovy budoucích českých generací muselo být v neposlední řadě
včleněno i rasové uvědomění Čechů.
Mravním a hodnotovým vzorem takto vychovávaných Čechů měla být
organizovaná výchova německé mládeže, a proto neudivuje, že širokou
poradenskou činnost ve zmíněném „Kuratoriu“ vykonávali právě zvlášť
určení a vyškolení funkcionáři Hitlerovy mládeže.
Obstojí snad často slýchané tvrzení, že příslušníci Hitlerovy mládeže
byli vedeni k „nenávisti vůči všemu neněmeckému“? Choval K. H. Frank
bytostnou nenávist k českému národu, jak se Češi dozvídají z titulků médií
nebo i specializovaných, bulvárně pojatých „historiografických“ periodik?
Jak to bylo s možnostmi studia Čechů na německých vysokých školách?
Jak říšský tisk během války prezentoval vlastním německým čtenářům
český národ, čímž do určité míry nepochybně ovlivňoval a formoval
i postoje obyvatelstva vůči němu? Jaké postavení měli třeba vídeňští Češi
za Hitlera? Jak to bylo se zákonem stanovenou „ochranou české krve“ za
Protektorátu?
Kniha čtenáře konfrontuje s novými informacemi, které mu pomohou
si na tyto otázky odpovědět. Nečekaným poznatkem jsou také informace
o německých návrzích z konce druhé světové války začlenit větší počet
Čechů do řad příslušníků SS a umožnit také českým chlapcům studium
na nacionálněsocialistických elitních školách NAPOLA, které vychovávaly
nový vůdcovský dorost Říše.
Kniha v žádném případě není koncipována jako celistvá studie kompakt‑
ně se zaměřující na dějiny Protektorátu, ale jen selektivně, ač v určitých
etapách velmi zevrubně, vybírá z celého spektra protektorátního života
pouze ony tematické okruhy, kterým běžná česká historiografie zpravidla
11
Lukáš Beer
12
KAPITOLA I.
15
KAPITOLA I.
16
MÝTUS O „MÉNĚCENNÉM“ ČESKÉM NÁRODĚ
17
KAPITOLA I.
18
KAPITOLA III.
Při pohledu na národnostní mapu střední Evropy z první poloviny 20. století
je na první pohled jasně patrné, jakou zcela výjimečnou geografickou
pozici zde odjakživa zaujímalo české obyvatelstvo, obývající naše historic‑
ké země. Žádný jiný takto početný středoevropský národ se z čistě geogra‑
fického pohledu ve vztahu k „sousedství“ s německým jazykově‑kulturním
prostředím nenacházel ve srovnatelné pozici. Nejpozději po připojení
Rakouska k Říši v březnu 1938 a s přihlédnutím k samotné národnostní
mapě Čech, Moravy a Slezska musí být každému hned jasné: Čech se
geograficky vzato nacházel obklopen kol dokola němectvím. A není třeba
dodávat, že z tohoto úhlu se na českomoravský prostor museli dívat i ně‑
mečtí nacionální socialisté. Ti v něm, vycházejíce z určitých historických
zkušeností, viděli bezprostřední hrozbu destrukce. Českomoravské země
se v roce 1939 nacházely takřka v srdeční oblasti nové Říše. Cesta z hlav‑
ního města Říše do hlavního města Východní marky vedla přes Prahu.
Že tedy muselo být jednou z hlavních priorit Německé říše uchovat tento
„srdcový“ prostor politicky a strategicky do budoucna jednou provždy
naprosto stabilní a loajální v proříšském smyslu, tak aby v tomto prostoru
nenacházely útočiště síly, které by mohly Říši oslabovat nebo dokonce
ohrožovat, je zásadní logický závěr plynoucí ze zmíněných geografických
skutečností.
Teprve pochopením této zásadní skutečnosti lze také objektivněji
chápat skutečný popud dobových nacionálněsocialistických úvah a teorií
o poněmčení českomoravského prostoru či „odnárodnění“ českého národa.
135
KAPITOLA III.
136
MÝTUS O „KATOVI ČESKÉHO NÁRODA“
137
KAPITOLA III.
138
MÝTUS O „KATOVI ČESKÉHO NÁRODA“
139
KAPITOLA III.
140
MÝTUS O „KATOVI ČESKÉHO NÁRODA“
141
KAPITOLA III.
Tolik tedy vlastní slova „kata českého národa“. Třebaže je tato bezespo‑
ru niterná Frankova zpověď čistě subjektivním odrazem jeho myšlenek
v době, kdy byl již bez svého někdejšího vlivu, navíc vystaven neblahému
osudu, jehož konec mohl jako inteligentní člověk přinejmenším vytušit, je
bez veškerých pochybností, že právě bez tohoto autentického hlasu druhé
strany je jakýkoli pokus o přesvědčivé zhodnocení osoby Karla Hermanna
Franka a jeho opravdových postojů k českému národu spíše makulaturou.
Zřejmě již nepřekvapí, že se Frankova poslední zpověď objevuje veřejně,
v ucelené knižní podobě poprvé od jeho skonu. Ani čeští historici, ani
čeští dokumentaristé a ani česká publicistika nepovažovala dosud za
nutné dát kromě dramatického sugestivního líčení Franka jako té největší
bezcitné zrůdy, která kdy z Hradčan shlížela na stověžatou Prahu, prostor
pro vyjádření svých názorů také jemu samotnému.
212
MÝTUS O „KATOVI ČESKÉHO NÁRODA“
32 Von dem Bach‑Zelewski, Erich – šéf SS a policie ve střední části okupovaného Sovětského
svazu. Podílel se také na potlačení tzv. „Varšavského povstání“.
213
českomoravského prostoru včetně lidí obou národností, do chodu Říše;
srovnatelně s tím, jakou roli ostatně plnily jednotlivé německé říšské
župy. Jakkoli troufale to po desetiletích soustavného omílání historických
polopravd může znít, dochované historické prameny ve své komplexitě
připouštějí jediný závěr:
Karl Hermann Frank sledoval cíle své české politiky v naprostém
a hlubokém přesvědčení, že českému národu dává jednu z největších
šancí k přímému vzestupu v jeho dosavadních dějinách: Postupně
a nenásilně přejít v Němectví – ve Frankových očích v srdce evropské
vzdělanosti a kultury.
Poznámky:
[1] Brügel, Johann Wolfgang: Češi a Němci 1939-1946. Academia, Praha 2008.
[2] Srov. Küpper, René: Karl Hermann Frank (1898-1946). Politická biografie sudetoněmeckého nacionál‑
ního socialisty. Argo, Praha 2012, str. 17.
[3] Zpověď K. H. Franka – Podle vlastních výpovědí v době vazby u krajského soudu trestního na Pankráci
(s úvodem a za technické spolupráce Karla Vykusy). Cíl, Praha 1946.
[4] Küpper, René: Karl Hermann Frank (1898-1946), str. 251.
[5] Frank, Karl Hermann: Meine pol. Laufbahn. Srovn. Küpper, René: Karl Hermann Frank (1898-1946),
str. 237.
[6] Nakolik se Králem publikované dokumenty v některých částech liší od archivovaných originálů, lze
vyčíst z poznámek Kárného, Milotové a Kárné k jednomu také jimi publikovanému tajnému proslovu
Reinharda Heydricha ze 2. října 1941 – Kárný, Miroslav; Milotová, Jaroslava; Kárná, Margita: Protek‑
torátní politika Reinharda Heydricha. Tisková, ediční a propagační služba, Praha 1991, str. 112-113.
[7] Moulis, Miloslav; Tomášek, Dušan: K. H. Frank – Vzestup a pád karlovarského knihkupce. Epocha,
Praha 2003.
[8] Brandes, Detlef: Češi pod německým protektorátem. Prostor, Praha 1999.
[9] Král, Václav: Die Deutschen in der Tschechoslowakei 1933–1947. Dokumentensammlung. ČSAV, Pra‑
ha 1964.
[10] Král, Václav: Die Vergangenheit warnt. Dokumente über die Germanisierungs- und Austilgungspo‑
litik der Naziokkupanten in der Tschechoslowakei. Zsgest., mit Vorw. u. Anmerkungen vers. v. Václav
Král. Ausw. d. Dokumente: Karel Fremund u. Václav Král. Ústav pro mezinárodní politiku a ekonomii
/ Orbis, Praha 1960.
214
Dr. Teuner se zdraví s vítězi překážkového běhu na 60 metrů: Uprostřed Fiala z Hradce
Králové, po jeho pravici Vondráček z Brna a po levici Košulic z Náchoda. Diváci na stadionu
se s předváděním sportovních výkonů viditelně sžili, což dle německé situační zprávy
dokazovalo hlasité a vášnivé projevování během závodů. Zvláště Moravané „zde předvedli
osvěžující lokální patriotismus“.
„Akce na stadionu ukázala, že odmítavé chování vůči ministru Moravcovi místy ustupovalo
pozitivnějšímu postoji, zčásti dokonce chvále. (…) Masová akce v přeplněném stadionu
Strahov v neděli zasadila rozsáhlé frontě odporu pražské veřejnosti značné mezery
a rezervovanost i vědomě demonstrativní odmítání ustoupily především při sportovních
vystoupeních vstřícnosti, která projevovala určité pozitivní znaky ohledně posuzování
Kuratoria. (…) Všeobecně vzato může Kuratorium ,Den mládeže‘ zaznamenat jako úspěch.
Donutil část odmítavých kruhů české veřejnosti alespoň prozatím reálněji posoudit novou
českou výchovu mládeže Kuratoriem.“ (Z tajné německé situační zprávy.)
„Ve dnech, kdy se na jihu a jihovýchodě Evropy události řítily překotně za dosud
nejdramatičtěji vystupňované krise válečného dění, byla Praha jevištěm velkolepých Dnů
mládeže. Prostý přehled několika velkých událostí, jež jsou v paměti nejčerstvější, dokazuje
jasně, že v pátém roce největšího válečného zápolení český člověk jde klidně nejen za svou
prací, ale i za svým zotavením a zábavou, že se tělesné i duchovní výchově mládeže věnuje
víc soustavné pozornosti a péče, než se kdy věnovalo v dobách nejhlubšího míru.“ (Lidové
noviny, 17. 9. 1943.)
„Vyvrcholení Dnů mládeže v sobotu a v neděli na Strahově bylo nejen sportovní událostí
evropské a v jistém smyslu i světové úrovně, ale mělo i nesmírný význam politický. Padesát
tisíc diváků na lehkoatletických závodech je něco, co se samo o sobě vymyká evropskému
průměru. Tím spíše pak padesátitisícová návštěva na mistrovstvích mládeže, které nebylo
dosud dosaženo – nemýlíme‑li se – nikde na světě.“ (Zteč, 17. 9. 1943.)
KAPITOLA IV.
„V dekadenci se těžko dají tvořit hodnoty. U národa, který by překročil svůj zenit
a prozrazoval neklamné známky úpadku, jako některé národy, zestárnuvší v rozkoši
a měkkosti, tam se dalo těžko počítat s hodnotami, neboť z měkkého materiálu lze těžko
kovat meč a pluh. Naší zárukou je však zdravé jádro národa a jeho mládeže zvlášť.“
(František Teuner v publikaci „Den mládeže 1943“.)
400
MÍSTO ČESKÉ MLÁDEŽE V ŘÍŠI
Dr. Teuner gratuluje vítězkám ve skoku vysokém. Z celkem 43 startujících dívek v této
disciplíně nejlépe uspěly Rozkošná (Kolín), Konečná (Vítkovice) a Srnová (Hradec Králové).
401
KAPITOLA IV.
dětí z Povinné služby, tomu byla na první pohled patrna změna v nazírá‑
ní na výchovu naší mládeže. A v tom tkví právě i smysl lehkoatletických
mistrovství, která dovedla nejen mládež strhnout, ale i staré získat. Rodiče
se zde mohli na vlastní oči přesvědčit, že jejich děti nejsou Kuratoriem odná‑
rodňovány, ale naopak, že jsou z nich vychováváni fysicky a charakterově
nepokřivení jedinci, kteří se ve světě hned tak neztratí. Ostatně pro příklad,
že se naše mládež úplně změnila, nemusíme chodit daleko. Z našich ulic
a hřišť už skoro zmizeli po amerikánsku obhroublí nebo na způsob zlaté
plutokratické mládeže po anglicku blaseovaní mladíčci, aby udělali místo
opravdovým českým klukům, jak jsme je viděli v sobotu a v neděli na Stra‑
hově.“ [178]
Podobně psal i František Smrček (vedoucí redaktor časopisu Správný
kluk) v týdeníku Pestrý týden:
„V Praze se sice již celý týden před tím mluvilo, že na Strahově se bude
pořádat veliký podnik Kuratoria pro výchovu mládeže, ale byli mnozí takoví,
kteří se na celou věc dívali skepticky a odmítavě. Zejména pak pochybující
dělali již předem nade vším kříž. (…) Dnes, kdy již můžeme uzavřít bilanci
ze Dne mládeže a zároveň bilanci prvních lehkoatletických mistrovství
mládeže, uspořádaných rovněž Kuratoriem, můžeme s klidným svědomím
prohlásit, že bylo dosaženo účelu věci s více než stoprocentním úspěchem. (…)
Po celé této úspěšné slavnosti, nazvané přiléhavě Den mládeže, která záro‑
veň byla zkušebním kamenem v činnosti Kuratoria pro výchovu mládeže,
můžeme s klidným zrakem hledět do budoucnosti. Všichni tu měli příležitost
přesvědčit se, že máme mládež zdravou, silnou, věřící, oddanou Velkoně‑
mecké říši a milující svůj národ. Tato mládež může být hrdou nositelkou
české budoucnosti v nově vytvářené Evropě a pevnou zárukou Říši, že český
národ obstojí danému slovu. Roste a mohutní totiž uprostřed největší války
lidských dějin a věříme pevně tomu, že tato válka v ní ukove generaci tvrdou
a zdatnou, národu a Říši prospěšnou.“ [179]
A koneckonců i Smrčkovo vlastní periodikum – Správný kluk – se
zadostiučiněním hlásilo: „V Praze se sice celý týden reptalo, že nikdo nesed‑
ne této novotě na lep, že žádnému není nic po tom, co to mládež vlastně
pořádá, ale měli jste vidět, jak to dopadlo, když Den mládeže začal. Všem
Pražanům jen zářily oči při koncertě dechových kapel a při závěrečných
bojích našich mladých závodníků na Strahově.“ [180]
402
MÍSTO ČESKÉ MLÁDEŽE V ŘÍŠI
403
KAPITOLA IV.
404
MÍSTO ČESKÉ MLÁDEŽE V ŘÍŠI
405
Průvodem prošlo také 700 dívek v národních krojích a šest dechových kapel.
„,Pražáci, Pražáci, zdravijó vás Hanáci!‘ – Radost a nadšení vyzařovalo z pestrých proudů
pochodující mládeže. A vesele do kroku jim hrála slovácká kapela.“ (Publikace „Týden
mládeže 1944“.)
„Po celé cestě je průvod srdečně vítán a zdraven hustým špalírem diváků, ať již je to u Prašné
brány, Na příkopě, v Panské ulici nebo na Václavském náměstí, či u Národního divadla, kde
původ končil.“ (Časopis „Zteč“.)
„Husté špalíry obecenstva projevily svůj obdiv a lásku k našim chlapcům i děvčatům, naději
národa.“ (Lidový deník, Praha.)
Neodmyslitelnou součástí slavností Kuratoria byly všudypřítomné trubačské čety – ať již na
plaveckém stadionu pod Barrandovem, v ulicích Prahy nebo na Strahově.
Finále průvodu vedle budovy Národního divadla. Praha se chystala na nedělní zakončení
slavností mládeže na Strahovském stadionu.
Ani prudký déšť a bouře, které se v neděli 9. července 1944 kolem půl třetí snesly nad Prahou,
neodradily četné návštěvníky, ačkoliv stadion nebyl tak zaplněný hosty jako o „Dni mládeže“
předchozí rok. Na třetí hodinu byl plánován projev Emanuela Moravce. Na snímku nástup
instruktorů.
Po projevu ministra Moravce, který předtím přijal hlášení generálního referenta Teunera,
povstává celé hlediště a zdraví vztyčením pravice vlajku. Následoval pestrý program
sportovních her chlapců a gymnastiky dívek, a finále závodů v běhu. Neobyčejně zdařilé bylo
vystoupení účastníků výcvikových táborů Kuratoria a Vzorných rojů. Mladí hoši při cvičení
se žebříky ukázali svou sílu a zdatnost. Opětovně nadchlo vystoupení 700 krojovaných dívek.
V zastoupení státního prezidenta dr. Emila Háchy přihlížel odpolednímu vystoupení na
Strahově předseda vlády Jaroslav Krejčí spolu s předsedou Kuratoria Emanuelem Moravcem
a jinými čestnými hosty. Hitlerovu mládež zastupovali oblastní vůdce Knoop a oblastní
vůdkyně von Wedelová, K. H. Franka zastupoval SS‑Standartenführer Fischer a z německé
strany byl přítomen i ministr hospodářství Bertsch.
MÍSTO ČESKÉ MLÁDEŽE V ŘÍŠI
449
KAPITOLA IV.
450
MÍSTO ČESKÉ MLÁDEŽE V ŘÍŠI
451
KAPITOLA IV.
učebních plánů, před jejichž uskutečněním nejprve musí být položena zásad‑
ní otázka, do jaké míry může být ve výuce zdůrazňována příslušnost k vlasti,
k českému národu. To je otázka, která by musela být rozhodnuta politickými
místy.“
Také v Kuratoriu zůstala výchova k říšské myšlence doposud stejně
tak málo „vyřešeným problémem“. Původním cílem při založení Kuratoria
nebylo vytvořit jakési hnutí české mládeže. Česká mládež a širší veřejnost
nejprve musely být, jak rozpoznaly rozhodující politických německé kruhy,
získány pro Kuratorium naprosto nepolitickým cestami. Organizační for
my Kuratoria nesměly připomínat strukturu nějaké „jednotné organizace“
německé státní mládeže. „Při příslovečné skepsi české veřejnosti vůči každé‑
mu německému opatření, které zásadně zasahuje do politického, národního
a osobního života Čechů a které má dle jejich názoru sloužit vyloženě ke
‚germanizaci českého národa‘, by jiná ‚propaganda‘ vytvořila jednomy‑
slně odmítavou jednotnou frontu, která by nebyla v zájmu říšské politiky
v Čechách a na Moravě a ani v zájmu válečného potenciálu, vykonávaného
Čechy“, vysvětloval Jacobi důvody, pro které nebyl v první fázi budování
Kuratoria kladen důraz na odpovídající „duchovní výchovu“ mladých Če
chů. V létě, resp. na podzim 1943 bylo Kuratorium po organizační stránce
do určité míry dobudováno a mohlo být takto postupně podchyceno asi
250 000 českých mladých lidí, ale po ideologické stránce vykazovalo určitý
„mlhavý charakter jakéhosi hnutí, směřovaného na německém ideologickém
základě“.
Ve výcvikových a školících táborech Kuratoria se pod německým
vedením čeští funkcionáři, tj. okresní pověřenci a instruktoři, z velké
části zasazovali o tuto „výchovu k říšské myšlence“. Walter Jacobi si ve
své zprávě adresované K. H. Frankovi všímá skutečnosti, že čím více se
tito čeští funkcionáři prostřednictvím německého tisku a nacionálněso
cialistických příruček seznamovali s určitým ideologickým základem, tím
více postupně dospívali k názoru, že duchovní výchova mládeže v rámci
Kuratoria je stále „velmi mlhavou věcí“. Jasný byl sice cíl – vést českou
mládež k říšskému smýšlení, ale toto jimi přednášené „říšské uvědomění
není samo o sobě žádnou myšlenkou, která by dokázala českou mládež jako
její světonázorový podklad také dostatečně vnitřně vázat na Říši“. Mnoho
motivovaných českých funkcionářů se prostřednictvím vlastního studia
452
PRVNÍ ČEŠI POD HITLEREM
487
KAPITOLA V.
488
PRVNÍ ČEŠI POD HITLEREM
489
KAPITOLA V.
490
PRVNÍ ČEŠI POD HITLEREM
k české národnosti se přihlásilo pouze 13 496 lidí, tj. naprostá většina lidí
s českým mateřským jazykem se přihlásila k německé národnosti.
Výsledek lidového hlasování o anšlusu Rakouska z 10. dubna 1938
mimochodem přinesl podíl 99,73 % hlasů s „ano“. Výsledek separátního
hlasování příslušníků české národnostní menšiny byl na chlup shodný
s celoněmeckým – taktéž 99,73 %.
Díky své nacionální a cvičební disciplíně byl vídeňský Sokol (založený coby
„župa rakouská“ v roce 1893) chápán jako reprezentativní pojítko k sou-
sední vlasti a tyto vazby měly být demonstrovány i po připojení Rakouska
k nacionálněsocialistickému Německu účastí na 10. jubilejním sletu začát-
kem července 1938 v Praze. Sokolský časopis Stráž na Dunaji – Věstník
sokolské župy Rakouské v dubnu 1938 radostně oznámil, že je na sletu
v Praze povolena plná účast vídeňských Sokolů. Tento plán nebyl pokažen
ani událostmi kolem částečné mobilizace v Československu v květnu 1938,
ačkoliv tato vojensko‑politická akce, jejíž skutečné důvody a cíle dodnes
nejsou dostatečně vyjasněny, zanechala v postojích funkcionářů NSDAP
všeobecně negativní protičeskou odezvu. Přes napjaté mezinárodní vztahy
byla účast Sokolů na sletu v Praze povolena a byl jim zaručen i návrat do
Říše. Počítalo se s 1 500 účastníky, kteří se do Prahy vydají hromadně vla-
kovými transporty, i s dalšími individuálně cestujícími. Gerland v přísně
tajném hlášení o sokolské účasti župy Niederdonau (tj. Dolních Rakous)
napsal:
„Dozvídám se právě prostřednictvím dopisovatele jedněch sudetoně-
meckých novin, že se vídeňští Sokolové v Praze chovali vesměs slušně. Jeli
do Prahy… s vlajkou s hákovým křížem. Na pražském nádraží ji ale museli
odevzdat, protože jim bylo vyhrožováno a řečeno, že budou zbiti, pokud by
pochodovali s vlajkou, na které je hákový kříž. Přesto vídeňští Češi nadále
trvali na tom, aby směli ukazovat vlajku s hákovým křížem. V návaznosti na
to bylo v ulicích, kterými byl v Praze veden pochod Sokolů, tlampači po dobu
celého dopoledne v krátkých časových úsecích hlášeno, aby se Češi chovali
klidně, až vídeňští Sokolové napochodují s praporem s hákovým křížem… Cvi-
čebně se vídeňští Sokolové prý výtečně předvedli.“ Tolik pozitivní vyjádření
491
KAPITOLA V.
funkcionáře NSDAP, kterého ale jinak určitě není třeba podezřívat z pří-
lišné náklonnosti k Čechům (!).
Nicméně toto odvážné vystoupení na sletu bylo nejen vrcholným
úspěchem národního uvědomění vídeňských Čechů, ale zároveň i jakýmsi
epilogem. Po mnichovských událostech a po vzniku Protektorátu Čechy
a Morava přišli vídeňští Češi o svou největší psychickou podporu a tudíž
nyní hlavní úsilí spočívalo v zachování co možná největšího počtu českých
škol a spolků. Národní „tvrdošíjnost“ postupně upadala a velká část vídeň-
ských Čechů za války, co se týče národnostního cítění, postupem času
rezignovala a asimilovala s okolím. To ale nic nemění na jednoznačné sku-
tečnosti, že vídeňští Češi nebyli po převzetí moci nacionálními socialisty
nikterak perzekuováni a nadále mohli využívat svých národnostních práv.
Není snadné přesně určit, kolik Čechů ve Vídni kolem roku 1900 skuteč-
ně žilo. Čísla jsou velmi nepřesná a pohybují se mezi 100 000 až 400 000.
Střízlivé odhady hovoří o 250 000–300 000 lidí české národnosti, žijících
a pracujících v té době v hlavním městě monarchie. 1,6 milionová Vídeň
tehdy byla druhým největším českým městem po Praze. Městská sprá-
va tedy měla pochopitelné obavy, aby se „zachoval německý charakter
města“. Zejména křesťansko‑sociální starosta Vídně Karl Lueger proslul
některými opatřeními, kterými chtěl zabránit dalšímu rozmachu českého
nacionálního živlu ve městě. Tak například v roce 1897 bylo vydáno naří-
zení, že se obecním zaměstnancem Vídně může stát pouze občan hlásící
se k německé národnosti.
Po vzniku československého státu do původní domoviny reemigrovalo
téměř 150 000 Čechů. Vídeň totiž po první světové válce trpěla hladem
a Češi si od nového „státu Čechoslováků“ slibovali lepší budoucnost. Nová
rakouská sociálnědemokratická správa Vídně však byla k Čechům vlídnější
než ta předchozí, a tak Češi ve dvacátých letech minulého století ve městě
mohli do značné míry realizovat svůj bohatý kulturní a hospodářský, ale
i politický život, a byla zajištěna činnost nacionálně orientovaných organi-
zací a spolků. Souviselo to také s tím, že česká menšina po roce 1918 stála
492
KAPITOLA VIII.
539
KAPITOLA VIII.
když bude určitému počtu Čechů umožněno studovat v Říši. Čeští studenti
však měli být na německých školách patřičně rozptýleni mezi německé
studenty, aby nevytvářeli žádné izolované české skupiny.
Koncem roku 1940 se nejprve říšský protektor Konstantin von Neurath
přimlouval u říšského ministra a šéfa říšské kanceláře Hanse Heinricha
Lammerse, aby byly učiněny některé vstřícné kroky vůči českému obyva-
telstvu. Potektor považoval za primární otázku českých osob, které byly
„z preventivních důvodů“ zatčeny současně s vypuknutím války. „Tato otáz‑
ka má mimořádný politický význam“, argumentoval von Neurath ve svém
dopise Lammersovi ze 6. listopadu 1940, „protože na ní podstatně závisí
možnost získání obyvatelstva česko‑moravského prostoru, které si Vůdce
přeje jako způsob řešení české otázky.“ Říšský protektor navrhuje propustit
značnou část zatčených, aby tak bylo příznivě ovlivněno smýšlení Čechů,
kteří by navíc ještě díky tomu začali chápat, že pokud se budou chovat
loajálně, poslouží tím jenom svým vlastním zájmům. Von Neurath Vůdci
do Berlína už předtím hlásil, že letošní výročí založení československého
státu proběhlo absolutně bez pokusů o narušení pořádku ze strany Čechů.
Říšský protektor díky těmto okolnostem považoval za vhodné navrhnout
Vůdci, aby Čechům byla udělena amnestie. V září 1939 bylo „preventivně“
zatčeno 1 000 Čechů, kteří byli na základě své politické minulosti považo-
váni za obzvláště nebezpečné. Von Neurath apeloval alespoň na propuštění
asi 150 těchto vězňů se zdravotními problémy nebo vězňů starších 55 let,
popřípadě těch mužů, jejichž rodiny byly kvůli uvěznění sociálně výrazně
zatíženy. V souvislosti se studentskými nepokoji v listopadu 1939 bylo
dále na principu kolektivní odplaty zadrženo asi 1 200 českých studentů,
z nichž se do konce roku 1940 asi jedna čtvrtina dostala opět na svobodu.
Říšský protektor označil za žádoucí pustit na svobodu i zbývajících 900
studentů, vyjma obzvlášť těžkých případů provinění. Zadržování těchto
osob považoval za jeden z vůbec nejdůležitějších faktorů, které negativně
ovlivňovaly protiněmecké nálady u českého obyvatelstva.
Konstantin von Neurath už při své osobní návštěvě Lammerse v září 1940
učinil další významný návrh ve smyslu získání loajality českého obyvatel-
stva. Požádal Lammerse, aby tlumočil Vůdci jeho přání umožnit omezené-
mu počtu Čechů studovat na německých vysokých školách. Říšský ministr
Lammers ovšem nejprve kontaktoval státního sekretáře K. H. Franka
540
KAPITOLA XII.
625
KAPITOLA XII.
626
LŽI ČESKÝCH HISTORIKŮ A FALEŠNÉ HITLEROVY CITÁTY
627