MONOGRAFIE

ČESKOSLOVENSKÝCH A ČESKÝCH ZNÁMEK

A POŠTOVNÍ HISTORIE
- POŠTA V DOBĚ NESVOBODY

11. DÍL, SVAZEK II

Pohlednice terezínského náměstí z konce 19. století. Vlevo od kostela v budově bývalého rakousko-
-uherského posádkového velitelství bylo do srpna 1942 velitelství SS, poté dětský domov s blokovým
označením L 414 a také jedno ze sídel pošty v ghettu. /Soukromá sbírka, ČR/ (nahoře)
Pohlednice terezínského náměstí. Budova, ve které sídlil do 1. 7. 1942 terezínský poštovní úřad.
/Soukromá sbírka, ČR/ (dole)
Židovská hvězda, kterou museli protektorátní Židé povinně nosit od 1. 9. 1941 pevně našitou na oděvu.
/ŽM/ (na předchozí straně)
 MONOGRAFIE
ČESKOSLOVENSKÝCH A ČESKÝCH
ZNÁMEK A POŠTOVNÍ HISTORIE
- POŠTA V DOBĚ NESVOBODY

11. DÍL, SVAZEK II

Pošta v ghettu Terezín

František Beneš - Patricia Tošnerová

Praha 2013 (elektronická verze)

Vydal POFIS ve spolupráci s Českou poštou, s.p., Poštovním muzeem
a Svazem českých filatelistů
Autoři děkují všem spolupracovníkům a spolupracujícím institucím, bez jejichž přispění by kniha vznika-
la obtížněji. Na textu (1. vydání) se významně odbornými posudky podíleli historici Anita Franková ze
Židovského muzea v Praze, Miroslav Gregorovič ze Státního ústředního archivu v Praze a Erik Polák
z Památníku Terezín; a všestrannou podporu při tvorbě díla poskytli:
PhDr. Vácslav Babička, CSc., ředitel Státního ústředního archivu v Praze
Věra Baumová, Židovské muzeum, Praha
Ing. František Beneš starší, soudní znalec z oboru filatelie, Dům filatelie Profil, Praha
Ing. Lumír Brendl, Plzeň
Ing. Richard Bulíček, ředitel Státní tiskárny cenin v Praze
PhDr. Pavel Čtvrtník, ředitel Poštovního muzea v Praze
Vladimír Dražan, soudní znalec z oboru filatelie, Dům filatelie Profil, Praha
Hynek Eiselt, redaktor nakladatelství Pofis, Praha
Pavel Fišera, Brozany
Hana Friedigerová, Dánsko
Vlastimila Hamáčková, prom. hist., Židovské muzeum, Praha
Jiří Hánl, Poštovní muzeum, Praha
Franz Hanzl, Erfurt, SRN
Jiří Hečko, soudní znalec z oboru filatelie, Praha
Ing. Miroslav Iwachow, Praha
Viktor Kende, Praha
Jindřiška Kuchtová, Praha
PhDr. Jan Munk, CSc., ředitel Památníku Terezín
Gian Franco Moscati, Neapol, Itálie
Bohumil Mrklas, Železný Brod
Eva Němcová, Památník Terezín
Radek Nikl, Veselí nad Moravou
Jiří Novotný, CSc., prom. hist., Archiv České národní banky, Praha
Miloš Ondráček, rytec, Státní tiskárna cenin, Praha
PhDr. Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze
Pavel Pažout, soudní znalec z oboru filatelie, Praha
Dr. Walter J. Rauch, Monheim/Rhein, SRN
Mgr. Alena Reichová, kurátor sbírek, Poštovní muzeum, Praha
Vilém Reichsfeld, Veselí nad Moravou
Mgr. Vladimír Schödelbauer, Praha
Václava Suchá, vedoucí oddělení sbírek a dokumentace Památníku Terezín
Ing. Martin Trojan, redaktor nakladatelství Pofis, Praha
Ing. Ivo Velíšek, CSc., Dům filatelie Profil, Praha
Miroslav Vondřich, Poštovní tiskárna cenin, Praha

Pro případné další vydání této knihy bychom uvítali spolupráci muzeí, archivů, odborných institucí, historiků, filatelistů
i nefilatelistů, vlastnících v publikaci zatím nezařazené materiály, nebo mající o jejich existenci alespoň věrohodné
informace. Svou korespondenci v této věci adresujte, prosím, na vydavatele této knihy.

Monografie československých a českých známek a poštovní historie,

11. díl, svazek II - Pošta v ghettu Terezín
© JUDr. Ing. František Beneš, CSc. a Mgr. Patricia Tošnerová
Vydal: POFIS, spol. s r. o., Klimentská 6, 110 00 Praha 1, e-mail: stamps@stamps.cz,
ve spolupráci s Českou poštou, s. p., Poštovním muzeem a Svazem českých filatelistů
Vydání 3., opravené, Praha 2013 (elektronická verze)
Grafická úprava a technická redakce: Ing. Martin Trojan
Fotografie: Česká pošta, s.p., Poštovní muzeum, Památník Terezín, Židovské muzeum v Praze, Soukromé sbírky
Reprodukce v knize jsou v různém poměru zmenšení nebo zvětšení.
ISBN 80-86405-10-9

4
Obsah
Protektorátní poštovní výnosy a nařízení
ve vztahu k židovskému obyvatelstvu
Úvod ............................................................ 9 Poštovní styk z Terezína po 6. 5. 1945 .......
Základní protižidovská opatření
v majetkoprávní oblasti ........................... 10
Protižidovská opatření v bankovní a
spořitelní službě Poštovní spořitelny ...... 10
Základní protižidovská opatření
v pracovněprávní oblasti ......................... 11
Protižidovská opatření v sociální a zdravotní
oblasti v poštovních vyhláškách ............. 13
Omezení židovských obyvatel
při používání služeb pošty, telegrafu,
telefonu a rozhlasu .................................. 13
Prameny ...................................................... 17
Pošta v ghettu Terezín
Úvod do historie terezínského ghetta ......... 19
Správa ghetta Terezín .................................. 25
Židovská samospráva ghetta ...................... 26
Struktura pošty v ghettu a její dislokace .... 27
Poštovní styk mezi protektorátem
a ghettem na přelomu let 1941 - 1942 ... 31
Poštovní styk mezi protektorátem
a ghettem v únoru - květnu 1942 ............ 37
Listovní zásilky z ghetta pro příjemce
v protektorátu v únoru - květnu 1942 ...... 37
Listovní styk z protektorátu do ghetta
v únoru - květnu 1942 ............................. 39
Pravidla listovní pošty z ghetta
v období 16. 9. 1942 - 6. 5. 1945 ............ 41
Formuláře listovní pošty pro podej
a výdej dopisnic ...................................... 45
Listovní pošta mimo pravidelný turnus
a dopisy ................................................... 45
Listovní styk mezi ghettem a protektorátem
v období 16. 9. 1942 - 6. 5. 1945 ........... 46
Dopisnice z ghetta pro příjemce
na protektorátním území ......................... 46
Listovní styk mezi protektorátem a ghettem
v období 16. 9. 1942 - 6. 5. 1945 ............ 55
Písemný styk z protektorátu do ghetta
přímým poštovním spojením ................... 57
Židé z říšského území v ghettu Terezín ...... 59
Listovní styk mezi ghettem
a říšským územím..................................... 60
Listovní styk mezi ghettem a neutrální
a spřátelenou cizinou .............................. 60
Židé ze Slovenského státu v ghettu Terezín.. 69
Židé z Dánska v ghettu Terezín ................... 69
Židé z Nizozemska v ghettu Terezín ........... 72
Listovní styk s ghettem prostřednictvím
Mezinárodního výboru Červeného kříže .. 73
Poštovní styk mezi ghettem a pracovními
skupinami vězňů ...................................... 75
Poštovní styk mezi ghettem
a deportovanými do východních táborů . 78
Vyhlazovací tábor v Osvětimi a terezínský
rodinný tábor v Osvětimi-Birkenau ......... 82
88
Peněžní zásilky pro vězně v ghettu ............ 89
Prameny ...................................................... 92
Pravidla balíkového styku s ghettem
Pravidla balíkového styku s ghettem .......... 97
Dopisnice se stvrzením příjmu soukromé
balíkové zásilky ........................................ 101
Hromadné zásilky mezinárodních
organizací do ghetta ............................... 105
Prameny ...................................................... 115
Připouštěcí známky pro balíky a balíčky
do ghetta v Terezíně
Připouštěcí známky ..................................... 119
Důvody zavedení připouštěcích známek .... 119
Balíkový sazebník ........................................ 120
Výroba a vydání připouštěcích známek ..... 121
Přidělování připouštěcích známek .............. 135
Stvrzení příjmu připouštěcí známky ............ 139
Formuláře s výzvou k osobnímu vyzvednutí
připouštěcí známky .................................. 139
Formuláře pro zaslání připouštěcí známky.. 144
Čísla a série připouštěcích známek ............ 149
Avizování balíků a balíčků do Terezína ....... 152
Balíčky a balíky do Terezína ........................ 155
Evidence došlých balíků v ghettu ............... 155
Doručení balíčků a balíků ........................... 159
Dopisnice pro stvrzení příjmu balíkových
zásilek a avizovaných zásilek .................. 161
Avíza zásilek z protektorátu ........................ 161
Dopisnice se stvrzením příjmu soukromých
balíkových zásilek .................................... 161
Množství použitých připouštěcích známek.. 170
Turnusy pro přijímám žádostí o známku .... 170
Evidence připouštěcích známek ................. 171
Prameny a seznam zkratek ......................... 173
Literatura ...................................................... 174
Katalog filatelistického materiálu
se vztahem ke ghettu Terezín
Úvod ............................................................ 175
Balíková připouštěcí známka ...................... 177
Zkusmé tisky připouštěcí známky................ 178
Propagační aršíky pro Červený kříž ............ 179
Deskové vady .............................................. 180
Známková pole ............................................ 181
Padělky známek a aršíků ............................ 194
Celistvosti a ostatní filatelistický materiál .... 196
Celistvosti .................................................. 197
Formuláře pro zaslání či osobní
vyzvednutí připouštěcí známky ............... 198
Ostatní formuláře ....................................... 198
Padělky celistvostí a formulářů .................... 199
Prameny, Značky a vysvětlivky ................... 200

5
Slovo úvodem

Vážení čtenáři, sběratelé,

když jsem byl vyzván vydavatelem, abych opatřil úvodem nový díl Monografie československých a čes-
kých známek a poštovní historie, tentokrát pod názvem Pošta v ghettu Terezín, nebyl jsem zaskočen. Vě-
děl jsem totiž, že jde o přepracované a rozšířené vydání téhož titulu, vydaného Domem filatelie Profil v ro-
ce 1996. Není pochyb o tom, že si toto fundamentální dílo zaslouží nové, rozšířené vydání v rámci Mono-
grafie. Kdykoli v něm listuji, žasnu nad obrovskou sumou nových poznatků, souvislostí a historických do-
kladů, které s neuvěřitelnou pílí, erudicí a z nich plynoucími vědomostmi, připravili jeho tvůrci. Na druhé
straně mě to zas až tolik nepřekvapuje - oba autory díla totiž dobře znám.
Mgr. Patricia Tošnerová je kurátorkou historických sbírek Poštovního muzea a já jsem měl to štěstí,
že jsem vedle ní mohl pracovat téměř třicet let. Poznal jsem její vytrvalost, houževnatost, odbornou
po-ctivost a důslednost, jak při naplňování aktivit Poštovního muzea, tak při její badatelské a publikač-
ní činnosti. Rozsáhlé vědomosti a podrobnou znalost muzejní dokumentace v problematice holo-
coustu uplatnila, mimo jiné, i při realizaci projektu Český a slovenský exil 20. století, v režii Společnos-
ti pro kulturu a dialog K 2001, o.p.s, a při tvorbě výstavy Doteky pošty a exilu, kterou Poštovní muze-
um představilo naší i zahraniční veřejnosti v roce 2003 na Slovensku v Martině a v České republice v Br-
ně a v Praze.
JUDr. Ing. František Beneš působí v oboru filatelie a poštovní historie již více než dvacet let. Mnozí
z nás, filatelistů, členů velké poštovní obce, ale i muzejníků a historiků, měli příležitost ocenit jeho ta-
lent. Nejen v oboru filatelie, kde díky vědomostem, studiu, geniální paměti a rozsáhlému filatelistické-
mu materiálu, který má k dispozici, dosáhl zcela mimořádné kvalifikace, ale i v právních aspektech té-
to zájmové specializace. Je jedním z našich nejerudovanějších soudních znalců v oboru filatelie. Své
zkušenosti a znalosti zužitkoval ve svobodném politickém a ekonomickém prostředí po roce 1989. Ve-
de úspěšnou obchodní firmu se vztahem k filatelii. Ale má i širší zájmy. Třeba právě v oboru historie
poštovnictví, kde vystupuje jako badatel, publicista, obchodník, ale i představitel nakladatele a jedno-
ho z vydavatelů.
Odborná erudice obou autorů při zpracování témat listovní a balíkové pošty do ghetta v Terezíně se
plně projevila při studiu a využití historických pramenů z archivních a muzejních fondů Státního ústřed-
ního archivu, Památníku Terezín, Státní tiskárny cenin, Židovského muzea a dokumentů, uložených
v muzejních sbírkách a knihovně Poštovního muzea. Systematicky zpracovali terezínskou tematiku, ale
současně i problematiku diskriminačního postavení židovského obyvatelstva ve styku s veřejnou, tedy
i poštovní správou, v tzv. protektorátu. K tomu využili dosud nepublikované dokumenty z fondů (pods-
bírek) Poštovního muzea II. odboj poštovních zaměstnanců a Úřední věstníky, okružní výnosy a úřed-
ní listy jednotlivých poštovních ředitelství.
Souběžné české, německé a anglické vydání Pošty v ghettu Terezín v roce 1996 bylo po zásluze
oceněno doma i v zahraničí. Získalo ve výstavní třídě literatury na Mezinárodní výstavě poštovních
známek Hungaria 1996 v Budapešti zlatou medaili a dále řadu dalších ocenění na světových a meziná-
rodních filatelistických výstavách i jinde ve světě, ale i doma. Jmenujme alespoň výstavy Moskva ´97,
Pacific ´97, Italia ´98, Praga ´98, Ibra ´99 nebo China ´99. Toto významné dílo, dokreslující tragické dě-
jiny holocoustu nejen v protektorátu Čechy a Morava, ale v širších geografických, politických, správních
a dalších aspektech s využitím jejich dobového odrazu v poštovní službě a na poštovních dokladech a
dokumentech, bylo oceněno i vědeckou akademickou obcí v oboru historiografie a samozřejmě i židov-
skou komunitou nejenom v tuzemsku. Není proto divu, že autoři přistoupili spolu s vydavateli a naklada-
telem k jeho zařazení do dnes již monumentální Monografie československých a českých známek. Je to
bezpochyby pocta autorům, ozdoba Monografie, ale i ku prospěchu sběratelům a světové filatelii. Přeji dí-
lu i autorům, aby vzbudili zájem a ohlas mezi čtenáři a aby našlo trvalé místo v knihovně každého vyspě-
lého filatelisty.

PhDr. Pavel Čtvrtník

ředitel Poštovního muzea České pošty, s. p.

6
Úvod k I. vydání

Čím více času nás dělí od konce druhé světové války, tím vzdálenější a jakoby méně skutečné se zdají
hrůzy oněch let. Nová utrpení a tragédie zatlačují vzpomínky z let 1939 - 1945 do pozadí, pamětníci
postupně umírají a ti, kdo nacistickou perzekuci přímo nezažili, často nevidí nejmenší důvod, proč se
po půl století vracet k drásavým, dávno uplynulým událostem. Troufám si říci, že jen z paměti jediného
národa, paměti kolektivní, se vzpomínka na nacismus nevytratí ani po staletích. Pouze Židé v žádné
své generaci nikdy nezapomenou, protože jenom je, jako národ v jeho úplnosti, se nacisté pokusili
„zničit, vyvraždit a vyhladit od jinocha po starce, kojence i ženy".
Citát z biblické knihy Ester, zasazené do doby panování perského vládce Xerxa (5. století před
občanským letopočtem), dokládá, že pronásledování Židů mělo již dávno před Hitlerem svou
předlouhou historii. Teprve uprostřed 20. století však dosáhlo svého strašného vyvrcholení, přestože
přinejmenším evropští Židé se již pár desítek let předtím dočkali větší či menší míry emancipace.
Dřívější pogromy, diskriminace, ponižující segregace v uzavřených ghettech, všechny ústrky, které po
staletí provázely život Židů rozptýlených mimo historickou vlast, se od dob racionalismu, osvícenství a
rozmachu vědění zdály být vzdalující minulostí. Myšlenky demokratické, občanské společnosti otevřely
Židům stejné možnosti jako ostatním národům a sotvakdo si dovedl představit, že protižidovská zášŅ
ve své vražedné podobě znovu ožije; dokonce zavilejší a ničivější než kdykoliv předtím, protože zau-
jatost náboženskou měly vystřídat předsudky rasové, povýšené na vědu. Jestliže po dlouhá staletí
pronásledování mohli Židé uniknout smrti přijetím křesŅanství, rasová stigmatizace 20. století jim žád-
nou šanci na záchranu nedávala. Tím spíše, že za nacismu již nešlo o protižidovskou posedlost
vybuchující občas, nýbrž o nenávist zformovanou v systém, vraždící průmyslově.
Na území dnešní České republiky žilo počátkem okupace přibližně 120 000 osob, které postihlo naci-
stické protižidovské zákonodárství. Tito lidé měli až do ustavení protektorátu stejná práva jako ostatní
občané Československé republiky, těšili se z její demokracie, přispívali k její kultivaci a rozvoji země.
Stačilo však několik okupačních nařízení a z Židů se staly bytosti druhého řádu. Nebyli to již občané,
protože jejich status měl byŅ jen s karikaturou občanství málo společného, a nacisté k nim
nepřistupovali ani jako k lidem. Židé se jim stali "podlidmi".
Kniha, kterou máte před sebou, tento strašný přerod zaznamenává a komentuje ve vztahu k jediné-
mu fenoménu - poště. Ve válečném životě českých a moravských Židů tato instituce představovala jen
jeden a jistě ne nejpodstatnější článek v řetězu perzekučních nařízení, na jejichž konci stály plynové
komory vyhlazovacích táborů. Přesto právě tento dílčí aspekt umožňuje nahlédnout, jak systematická
a důkladná byla mašinerie pronásledování Židů, do jakých podrobností dokázala zajít, jak hustě utkaná
byla síŅ, jež měla české a moravské Židy oddělit od ostatních obyvatel. Jakkoliv jde o dílo
dokumentační a faktografické, přece jen ho není možné přečíst bez zvláštní asociace. VždyŅ pošta,
alespoň jak já tento pojem vnímám, ve svém nejjednodušším, původním smyslu evokuje dopis, zprávu,
kontakt mezi lidmi, blízkost ve vzdálenosti, společenství sdílení dobrého i zlého. Za války, a zvlášŅ v
koncentračním táboře, však byl sám tento přirozený smysl deformován. Pro Židy se pošta stala jedním
z mnoha zařízení, jež jim připomínala jejich vyloučení ze společnosti, a sdělení, která válečná pošta
Židům dopřála, měla povahu ran. VždyŅ i na samém počátku cesty, z níž nebylo návratu, stála obsílka
do transportu ...
Na šest milionů Židů z celé Evropy bylo za druhé světové války zavražděno. Mezi nimi 270 000 z
předválečného Československa a ze samotných Čech a Moravy téměř 80 000. Židovská tragédie byla
komunistickým režimem dlouho zamlžována. Teprve po jeho pádu se naskytla možnost objektivně
zaznamenat opomíjená fakta a sdělit je veřejnosti. K takovým dílům patří i "Pošta v ghettu Terezín", jež
vychází péčí Domu filatelie Profil a pražského Poštovního muzea. Není sporu, že kniha představuje
význačné obohacení dosavadní literatury zaznamenávající válečnou perzekuci Židů.

PhDr. Leo Pavlát

ředitel Židovského muzea v Praze

7
 Dopis Václava Havla autorům publikace k prvnímu vydání.
8
Protektorátní poštovní výnosy a nařízení
ve vztahu k židovskému obyvatelstvu
Úvod
Republika československá trvala od svého vzniku v roce 1918 pouhých 20 let. Na podzim roku 1938 od
ní byla odtržena značná část pohraničí, v polovině března 1939 vyhlásilo Slovensko nezávislost a
autonomní Karpatská Ukrajina byla obsazena Maïarskem. Ve zbytku ČSR, okupovaném 15. 3. 1939 ně-
meckou armádou, byl 16. 3. 1939 zřízen Protektorát Čechy a Morava. Říšské zájmy na protektorátním
území zastupoval dosazený říšský protektor. Dosavadní zákony a předpisy, pokud neodporovaly těmto
zájmům, zůstávaly v platnosti, říšský protektor měl však právo vydávat přímo „nařízení nutná ve společ-
ném zájmu“, zřizovat vlastní potřebné říšské úřady a potvrzovat vládu a její opatření. Protektorát byl přičle-
něn k celnímu území německé říše a podléhal její celní výsosti, platidlem vedle nově zavedené říšské mar-
ky zůstala koruna, jejíž kurs byl upraven nařízením č. 53/1939 Sb. z 21. 3. 1939.
Den po obsazení zbytku republiky, 16. března, bylo také upraveno postavení Protektorátu Čechy a Mo-
rava vůči Světové poštovní unii ve smyslu článku 6 Výnosu vůdce a říšského kancléře, podle něhož říše
zastupuje zahraniční věci protektorátu. Říšský zahraniční úřad oznámil diplomatickou cestou švýcarské
vládě, že přijetí Úmluvy a ujednání Světové poštovní unie, kterou Německo ratifikovalo na posledním
předválečném kongresu unie v roce 1934 v Káhiře, se vztahuje i na Protektorát Čechy a Morava. Ve sty-
ku se zahraničními poštovními správami a Světovou poštovní unií byla protektorátní poštovní správa zba-
vena všech kompetencí a veškerá jednání vedlo výhradně říšské ministerstvo pošt.
Také ve vnitřním poštovním styku se stala protektorátní poštovní správa zcela závislou na rozhodnutích
říšských úřadů a její pravomoc byla omezena jen na řízení běžných poštovních úkonů uvnitř protektorá-
tu. Poštovní agenda patřila již od 11. 12. 1938 do kompetence ministerstva dopravy. Reorganizací podle
§ 2 vládního nařízení z 13. 7. 1939 č. 178 Sb. byly při ministerstvu zřízeny úřady „Protektorátní dráhy Čech
a Moravy“ a „Protektorátní pošta Čech a Moravy“. Do čela poštovní správy byl výnosem ministra dopra-
vy z 1. 9. 1939 ustanoven generální ředitel pošt, přímo podřízený ministru dopravy. Ministr dopravy řídil
státní činnost v oboru protektorátních drah, pošty a telekomunikací, řízením ostatních záležitostí byl po-
věřen generální ředitel. V čele ministerstva byl do 25. 4. 1941 ministr doc. dr. Jiří Havelka, kdy ho vystří-
dal dr. Jindřich Kamenický, který funkci vykonával do 5. 5. 1945. Prvním generálním ředitelem byl jmeno-
ván ing. Josef Strnad, který ale krátce po nástupu onemocněl a 11. 8. 1940 zemřel. Po dobu jeho nemo-
ci a po jeho smrti jej zastupoval odborový přednosta JUDr. Jaroslav Pipek. Ten odešel do trvalé výslužby
k 1. 1. 1943, to už ovšem byl v čele poštovní správy říšský zástupce.
V rámci Heydrichových reforem protektorátní správy bylo 15. 1. 1942 změněno i ministerstvo dopra-
vy na ministerstvo dopravy a techniky a 16. září téhož roku byla vytvořena jeho nová organizační struk-
tura s podrobným rozvrhem působnosti jednotlivých odborů a referátů. Poštovní správa byla rozčleně-
na na čtyři odbory, z nichž poštovní provoz spravoval odbor I. - Služba poštovní, šeková a spořitelní,
Provozní organisace, a jeho tři referáty: I/1 - Poštovní zákon, poštovní řád, poštovní služba vnitřního sty-
ku a styku s cizinou, Poštovní protiletecká ochrana, referát I/2 - Poštovní doprava a zřizování poštovních
úřadů (poštoven) a referát I/3 - Služba šeková a spořitelní, Poštovní ceniny, Provozní organisace.
Do výkonu všech protektorátních hospodářských ministerstev, tedy i do ministerstva dopravy a techniky,
začali v souvislosti s Heydrichovou reformou přímo zasahovat říšští zástupci z Úřadu říšského protektora pro
Čechy a Moravu. Úřad byl organizačně rozdělen do několika oddělení s vlastními pododděleními, referáty
a skupinami a vedoucí každého oddělení se stal zároveň i vedoucím činitelem oborově příslušného protek-
torátního ministerstva. Když byl 20. 8. 1943 dosavadní říšský státní tajemník Úřadu říšského protektora Karl
Hermann Frank jmenován říšským státním ministrem a bylo vytvořeno říšské státní ministerstvo pro Čechy
a Moravu, spadaly záležitosti pošty do jeho oddělení IX s úředním označením „Fermeldewesen und Post“.
Říšským zástupcem u protektorátní poštovní správy byl výnosem říšského protektora z 26. 10. 1942
ustanoven jako generální ředitel pošt Dr. Ing. Friedrich Müller, který byl od 1. 5. 1942 vedoucím skupi-
ny pošt při úřadu říšského protektora. Přebírání pravomoci říšského zástupce nad protektorátní poštou
vyvrcholilo 4. 9. 1944, kdy jej ministr dopravy a techniky jmenoval svým všeobecným zástupcem pro
obor poštovní správy.
Prostřednictvím Úřadu říšského protektora pro Čechy a Moravu a později prostřednictvím říšského
státního ministerstva musela komunikovat protektorátní poštovní správa i se svým nadřízeným úřadem,
říšským ministerstvem pošt a odtud dostávala pokyny a rozhodnutí, týkající se vnitřního i mezinárodní-
ho poštovního styku. Na základě těchto rozkazů se do vyhlášek protektorátní poštovní správy promít-
la také protižidovská rasová otázka.
9
 Zavedení základních kritérií říšských protižidovských zákonů, přijatých na „Říšském sjezdu svobody“
NSDAP v Norimberku 15. 9. 1935, na protektorátním území bylo jedním z prvních opatření říšského pro-
tektora. Zákon o říšském občanství „Das Reichsbürgergesetz“, který zaváděl definici Žida a židovského
míšence a zbavoval je plnoprávného říšského občanství, a zákon o ochraně německé krve a německé
cti „Das Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutschen Ehre“, který zakazoval zejména
sňatky a mimomanželský styk Židů se státními příslušníky „německé nebo druhově příbuzné krve“, by-
ly včleněny do vydávaných protektorátních nařízení v majetkoprávní, veřejnoprávní a občanskoprávní
oblasti.

Základní protižidovská opatření v majetkoprávní oblasti

Říšské ministerstvo financí vyslalo pro záležitosti židovského majetku do protektorátu své poradce
s úkolem sjednotit poměry na obou územích. Nařízení říšského protektora Neuratha o židovském ma-
jetku č. 6/1939 z 21. 6. 1939 zavedlo v § 9 dosazení árijského vedení, tzv. nucenou správu, do židov-
ských podniků, definovaných podle kritérií židovství a židovských podniků ve smyslu norimberských zá-
konů. Obdobně byly upraveny majetkoprávní vztahy k nemovitostem, cenným papírům a dalším hospo-
dářským a majetkovým vazbám protektorátního židovského obyvatelstva. Nařízení říšského protektora
z 12. 2. 1940, kterým byla zahájena konečná likvidace židovských podniků a jejich převedení do neži-
dovských, respektive německých rukou, obsahovalo již konkrétní způsoby postupu při vyvlastňování ži-
dovských podniků.

Protižidovská opatření v bankovní a spořitelní službě Poštovní spořitelny

Počátek neustále se rozšiřujícího komplexu protižidovských opatření s cílem vydělit Židy z hospodářské-
ho a společenského života se v poštovní oblasti promítl i do bankovních a spořitelních služeb Poštovní
spořitelny, řízené vyhláškami protektorátního ministerstva financí a ministerstva dopravy (poštovní sprá-
vy), od roku 1942 ministerstva dopravy a techniky.
Vyhláška ministerstva financí (revizního odboru) z 23. 1. 19401 o platech ve prospěch Židů, židov-
ských podniků a židovských osobních sdružení přikazovala ve smyslu devizového zákona, vládního na-
řízení č. 155/1939 Sb., konat veškeré platby pro shora uvedené pouze na vázaný účet příjemce u někte-
ré devizové banky nebo tuzemského peněžního ústavu, který byl k tomu zmocněn ministerstvem finan-
cí (revizním odborem). Nevztahovala se na arizované podniky. Od složení byly osvobozeny pouze plat-
by za zboží a výkony při provozu podniku nebo povolání. Z vázaných vkladů mohl majitel vybírat pro se-
be a svou rodinu dohromady nejvýše 1 500 korun týdně s výjimkou řádně dokladovaných skutečných
provozních nákladů. Převádět židovské vkladní knížky na jiné osoby nebo z jednoho peněžního ústavu
do druhého bylo dovoleno pouze s povolením ministerstva financí (revizního odboru) nebo zmocněných
úřadů, stejně jako zřizovat bezpečnostní schránky a uzavřené úschovy nebo z nich vybírat.
Navazující ustanovení ministerstva dopravy (poštovní správy) „Zajištění židovského majetku, výplaty
ve spořitelní službě“ z 26. 2. 1940 ukládalo zaměstnancům vyžádat si při každé výplatě z vkladní knížky
aŅ v hotovosti nebo spořitelní poukázkou prohlášení, že nejde o židovskou vkladní knížku nebo vybíra-
jící není Žid. V opačném případě musel dotyčný učinit prohlášení, že během uplynulých sedmi ka-
lendářních dnů nevybral více než 1 500 korun. Opatření se netýkalo vkladních knížek pro veřejné úřady,
ústavy, podniky aj. nebo při výplatě uniformovanému příslušníku německé branné moci apod. Násled-
né upřesnění zrušilo omezení poštovní poukázkové, dobírkové, příkazní, výběrkové a šekové služby,
kdy pošta nebyla plátcem, ale pouze zprostředkovatelem. Citovaná vyhláška však zůstala v platnosti při
placení šekovým vplatním lístkem na šekový účet Žida u Poštovní spořitelny.2
Toto nepříliš dobře vymyšlené ustanovení zřejmě vyvolalo vlnu odporu nežidovského obyvatelstva,
které při každé peněžní manipulaci s účtem či vkladní knížkou muselo vyplňovat zmíněné prohlášení.
Proto ve Věstníku ministerstva dopravy pro obor protektorátní pošty Čech a Moravy (dále jen poštov-
ním věstníku - PV) vyšla 9. 3. 19403 další interpretace vyhlášky ministerstva financí s cílem usnadnit
árijcům používání vkladních knížek. Vkladní knížky Poštovní spořitelny se měly na straně 2 označit pís-
menem A pro árijské vlastníky nebo N pro neárijce. Stejný postup byl zaveden při zakládání přihlášky
ke spořitelní službě. Prohlášení se nadále musela vyplňovat pouze při manipulaci s vkladní knížkou
označenou písmenem N.
Vyhláška ministerstva financí z 8. 3. 19404 rozšiřovala vyhlášku z 23. 1. 1940 i na nežidovského
manžela nebo manželku Žida, pokud manželství trvalo. Peněžní ústavy byly povinny k 15. 5. 1940
oznámit ministerstvu financí (reviznímu odboru), které z bezpečnostních schránek a uzavřených
úschov byly po 15. 3. 1939 zřízeny osobami nežidovského původu, žijícími v manželství se Židem.

10
Vkladní knížky, patřící nežidovským partnerům ze smíšených manželství musely poštovní úřady a po-
kladny Poštovní spořitelny také označit písmenem N a od držitelů vkladních knížek s označením A si
vyžádat doplňující prohlášení, že nežijí v manželství se Židem.5
U clearingových účtů doplnila Poštovní spořitelna v Praze šekové poukázky Národní banky pro Če-
chy a Moravu, šekový účet číslo 200, prohlášením, že osoba stvrzující příjem výplaty není Židem, neži-
je s ním v manželství a nejde o židovský podnik. V opačném případě poštovní úředník částku nevydal,
ale zřídil u Poštovní spořitelny vázaný účet, na který částku převedl.6
Definitivní zrušení židovských vkladních a spořitelních knížek a vkladních listů k 31. 12. 1940 a převe-
dení vkladů na vázaný účet stanovila vyhláška ministerstva financí (revizního odboru) z 18. 11. 1940 na
základě § 23 odst. 1 vládního nařízení č. 155/1939 Sb. Osoby, které měly v držení židovské knížky, byly
povinny tuto skutečnost oznámit. Opatření se nevztahovalo na židovské podniky pod árijskou správou
a na Židy cizí státní příslušnosti.7

Základní protižidovská opatření v pracovněprávní oblasti

V souladu s norimberskými zákony bylo 24. 4. 1940 vyhlášeno vládní nařízení o právním postavení Ži-
dů ve veřejném životě. Pro Židy znamenalo dovršení postupné ztráty pracovních míst, zákaz soukromé
praxe v mnoha oborech a vyloučení z veřejného, kulturního, společenského a spolkového života. V dů-
sledku tohoto a následných protižidovských opatření nesměli Židé pracovat jako učitelé, soudci, redak-
toři, v bankovnictví, dopravě, poště, zdravotnictví aj., ani vykonávat soukromé praxe pro nežidovské kli-
enty. V první polovině roku 1940 tím vrcholilo odstraňování židovské populace z hospodářského a ve-
řejného života, které se postupnými kroky připravovalo od počátku okupace.
Pošta jako součást veřejné správy musela přikročit k propouštění židovských zaměstnanců na základě
vládního nařízení č. 136/1940 Sb. o právním postavení Židů ve veřejném životě pro obor zaměstnanecké-
ho práva veřejných zaměstnanců ze 4. 7. 1940. Podle ustanovení § 4 odst. 1, č. 4 nesměli být Židé zaměst-
nanci, aŅ ve formě služebního poměru veřejnoprávního či soukromoprávního (smluvního), hlavního nebo
vedlejšího zaměstnání v činné službě u protektorátu a jiných veřejnoprávních korporací a subjektů.
Prováděcí pokyny8 k vládnímu nařízení č. 136/1940 Sb., uveřejněné v poštovním věstníku ze 30. 9.
1940, obsahovaly mimo jiné i následující vysvětlení k jeho jednotlivým paragrafům: „K § 1 vládního
nařízení: Žid ve smyslu tohoto nařízení jest a) kdo pochází od nejméně tří podle rasy úplně židovských
prarodičů, přičemž za úplně židovského se považuje prarodič bez dalších předpokladů, jestliže pří-
sluší nebo příslušel k židovské náboženské společnosti; b) za Žida se považuje též židovský míšenec,
pocházející od dvou úplně židovských prarodičů, který 1) dne 16. 9. 1935 náležel k židovské nábo-
ženské společnosti nebo po tomto dni do ní jest přijat, 2) který dne 16. 9. 1935 byl v manželství se Ži-
dem nebo s ním po tomto dni do manželství vstoupí, 3) který pochází z manželství se Židem uzavře-
ného po dni 17. 9. 1935, 4) který pochází z nemanželského styku se Židem a byl narozen jako ne-
manželský po dni 31. 7. 1936. Prarodiči se rozumí děd a bába ze strany otce i matky.“
Stanovené postupy při zjišŅování rodového původu zaměstnanců byly následující: a) zjištění, zda za-
městnanec je Žid nebo ne, se provádělo z moci úřední za povinné součinnosti zaměstnanců, b) rodo-
vý původ se určoval na základě prohlášení zaměstnance a připojených dokladů o rodovém původu ne-
bo osvědčení o židovském či nežidovském původu, vydaného podle § 2 vládního nařízení, a to i u no-
vě přijímaných zaměstnanců, c) jako doklady o rodovém původu sloužily doklady matriční o narození
nebo sňatcích, tj. rodné a křestní listy, oddací listy nebo úřední výtahy ze státních a církevních matrik.
Alternativními způsoby při prokazování původu byly výpisy ze soudních spisů a veřejných knih získa-
né prostřednictvím oddělení pro opatřování rodových dokladů ministerstva vnitra nebo zveřejněním žá-
dosti v ordinariátních listech příslušných diecézí.
Poštovní ředitelství (dále jen ŘP) na území protektorátu, která sídlila v Praze, Pardubicích a Brně, mu-
sela všem zaměstnancům svého správního obvodu zdarma dodat tiskopis „Prohlášení o rodovém pů-
vodu“. Zaměstnanci museli předložit vyplněnou a podepsanou první stranu prohlášení nejpozději do 31.
10. 1940 přednostovi příslušného úřadu ředitelství. Druhou a třetí stranu prohlášení spolu s potřebnými
doklady, u vdaných a ženatých i doklady manžela nebo manželky, museli odevzdat do 31. 12. 1941. For-
mální rozhodnutí, zda zaměstnanec je či není Židem, se nevydávala, pouze u zaměstnanců židovského
původu se „učinilo příslušné věcné opatření“ podle § 5 vládního nařízení, kterým se ukončila jejich čin-
ná služba, a to: „a) přeložením z moci úřední do trvalé výslužby u zaměstnanců účastných na penzijním
zaopatření, b) zrušením služebního poměru čekatelů a poskytnutím odbytného ve výši jednoho měsíč-
ního platu, c) výpovědí služebního poměru smluvních zaměstnanců“. Od zaměstnance židovského pů-
vodu, který se hlásil k německé národnosti, bylo nutné podle dopisu říšského protektora č. I 1d-147 z 10.

11
2. 1940 získat jeho předchozí souhlas. Spisy tohoto zaměstnance se postupovaly k vyřízení ministerstvu
dopravy. Zaměstnancům se do osobního (služebního) výkazu do rubriky Poznámka učinil zápis: „Prů-
kaz o nežidovském původu - vl. nař. č. 136/1940 Sb. - podán (č. …)“. Výkaz o zaměstnancích židovské-
ho původu musela předložit jednotlivá ředitelství ministerstvu dopravy (poštovní správě) do 30. 11. 1940.
Otázky spojené s praktickým uplatňováním zákona č. 136/1940 Sb. a následných prováděcích poky-
nů ministerstva dopravy řešila jednotlivá ředitelství okružními výnosy. V okružním výnosu ŘP Praha z 11.
3. 19419 byly zveřejněny odpovědi na dotazy přednostů poštovních úřadů: 1) zda se zjišŅování rodové-
ho původu vztahuje i na zaměstnance, kteří vykonávají zaměstnání jako vedlejší, a 2) zda mají být tisko-
pisy „Prohlášení o rodovém původu“ zasílány zaměstnancům, kteří jsou ve vazbě říšskoněmeckých úřa-
dů, respektive jak má být u nich rodový původ zkoumán. V odpovědi na ad 1) se uvádělo, že „ze znění
části II. oběžníku ministerstva vnitra ze 13. 8. 1940 č. B.-3393-1/8-40-3 vyplývá, že zjišŅování rodového
původu se vztahuje i na zaměstnance, kteří je vykonávají jako vedlejší zaměstnání a rovněž na posluho-
vačky (uklízečky) v úřadech, stejně tak jako na osoby, které na základě smlouvy vykonávají určité prá-
ce, třeba i časově omezené, za denní nebo úkolovou mzdu. Od zjištění rodového původu může být
upuštěno jen tehdy, když jsou pro protektorátní správu a jiné veřejné korporace konány určité, časově
omezené práce na základě smlouvy o dílo, nebo-li, když nejde o služební poměr. Ad 2) Vládní nařízení
stanovuje zjišŅovat rodový původ zaměstnanců z moci úřední, účast zaměstnance je deklarována pou-
ze pro usnadnění a uspíšení řízení a zajištění spoluodpovědnosti, ale není rozhodující, proto tam, kde je
znemožněna, tzn., když je ve vazbě německých říšských úřadů, musí toto úřad zajistit vlastním řízením
za případné spoluúčasti rodinných příslušníků“.
Výnos ŘP Praha10 z 9. 10. 1941 ukládal všem služebnám v obvodu ředitelství předložit obratem seznam
židovských míšenců 1. a 2. stupně a zaměstnanců, kteří mají za manželku nebo manžela Žida nebo ži-
dovského míšence 1. stupně, pokud náleží k okruhu osob uvedených v § 1.25 a § 1.26 vládního naříze-
ní č. 379/1938 Sb. a jsou zaměstnanci protektorátu, jeho podniků, zemí, obcí apod. Všem zaměstnancům
se muselo předložit prohlášení o negativním zjištění, které se vyplněné a podepsané uložilo u úřadu.
Zprávu s označením osob, na které se výnos vztahoval, případně negativní hlášení, zaslala služebna
v označené obálce „K sběrnému číslu 232.162/P-1941“. 11. 10. 1941 vyšel okružní výnos, který rušil ome-
zení seznamu podle § 1.25 a § 1.26 vládního nařízení č. 379/1938 Sb. a rozšířil tuto povinnost na všech-
ny zaměstnance bez rozdílu.11 Obdobná situace byla i v obvodech Ředitelství pošt ŘP Pardubice a Brno.
Na vládní nařízení č. 137/1942 Sb. z 9. 4. 1942, zpřísňující ustanovení o uzavírání sňatku se židov-
skou míšenkou či míšencem 1. a 2. stupně, navázala v poštovní správě řada vyhlášek, výnosů a pro-
váděcích ustanovení. Upozorňoval na ně úřední list ŘP Pardubice12 ze 4. 7. 1942, zakazující veřejným
zaměstnancům uzavírat sňatek se Židem nebo židovským míšencem 1. a 2. stupně. Výjimečně, když
snoubenka byla míšenka 2. stupně, mohl příslušný ústřední úřad sňatek povolit. Všichni zaměstnanci
měli povinnost před sňatkem prokázat, že budoucí manželka či manžel nespadají pod ustanovení zá-
kona č. 137/1942 Sb., a to oznámením s připojeným rodným listem snoubenky nebo snoubence, je-
jích či jeho rodičů, oddacím listem rodičů a rodnými listy všech čtyř prarodičů. Výměr, že proti manžel-
ství nejsou námitky, vydávalo příslušné ředitelství. Shora uvedené nařízení se vztahovalo i na telegraf-
ní a pomocné dělníky, myčky, podnikatele poštovních jízd, postilióny a vozky, na správce poštoven
a smluvních telefonních služeben.
V prováděcím ustanovení ŘP Brno13 z 10. 6. 1942 byl zveřejněn obdobný text jako ve výnosu ŘP Par-
dubice s tím rozdílem, že vyzdvihoval osobní zodpovědnost přednostů úřadů a služeben za dodržení
předpisu a vracel se k vládnímu nařízení č. 136/1940 Sb. s upozorněním, že se do 20. 6. 1942 musí
předložit seznamy zaměstnanců všech kategorií, kteří dodali prohlášení o rodovém původu pouze
s osvědčením o nežidovském původu, ale bez předepsaných dokladů.
Okružní výnos pražského poštovního ředitelství14 z 19. 5. 1942 připomínal vládní nařízení č. 137/1942
Sb. a povinnost vyřadit židovské míšence nebo manželku či manžela židovského míšence nebo mí-
šenky 1. stupně do tří měsíců ze služby. Služebny měly vyhotovit jejich seznamy včetně uvedení služeb-
ní hodnosti. Ve službě bylo možné ponechat židovské míšence, kteří byli veřejnými zaměstnanci již 1. 8.
1914, bojovali ve světové válce na straně Rakousko-Uherska nebo jeho spojenců, případně ty, jejichž
otcové, synové nebo manželé v této válce padli, a dále ty, kteří měli za manželku míšenku 2. stupně.
Všem vedoucím poštovních úřadů, telegrafních stavebních úřadů a služeben se ukládala povinnost sdě-
lit jména zaměstnanců, kteří „vzbuzují určité pochybnosti“.
V dodatku k okružnímu výnosu ŘP Praha ze 16. 6. 194215 se uvádělo, že s přihlédnutím k obtížím při zís-
kávání dokladů se ti zaměstnanci, kteří doklady nemohli získat proto, že byli nalezenci, jejich matriky byly
uloženy na území sovětského Ruska, byly zničeny nebo přes veškerou prokazatelnou snahu doklady

12
nemohli získat, nepovažovali za Židy nebo míšence, pokud tomu jiné okolnosti nenasvědčovaly. Řízení
o jejich původu se tím považovalo za ukončené, stejně jako u zaměstnanců, jejichž doklady se nalézaly na
území válčícího státu nebo státu, se kterým neexistoval pravidelný styk. Ostatní, kteří doklady nedodali,
„měli být zevrubně posuzováni“.
Posledním ustanovením ve věci Židů a židovských míšenců v poštovní službě, zachyceným v poš-
tovních výnosech, byly prováděcí pokyny k vládnímu nařízení č. 136/1940 Sb. podle okružního výno-
su ministerstva vnitra č. B - 3393-5/11-1942-2/1 z 8. 1. 1943. Zaměstnanec, jehož nemanželský otec
nebyl znám a matka nebyla Židovkou nebo míšenkou 1. stupně, nebyl považován za Žida.16
Zaměstnanci nežidovského původu byli již 15. 11. 1940 výnosem ministerstva dopravy upozorněni,
že udržování styků se Židy neodpovídá jejich zvláštním povinnostem a postavení v protektorátní sprá-
vě a je zakázáno.17

Protižidovská opatření v sociální a zdravotní oblasti v poštovních vyhláškách

Vyhláškou ministra dopravy a techniky v dohodě s ministrem hospodářství a práce ze 3. 2. 1942 byly
zavedeny prodej lístků a známek pro dovolenou a výplata platu pro dovolenou ve stavební živnosti a ve
vedlejších stavebních živnostech prostřednictvím pošty. Pošta propůjčila svá zařízení ke kontrole tisku,
k evidenci a prodeji lístků a známek pro dovolenou a výplatě platů pro dovolenou v částce hodnoty
známek přímo na poštovních úřadech nebo prostřednictvím poštoven a přespolních listonošů. Pošta
vyplácela plat pro dovolenou na základě předloženého lístku s nalepenými známkami, opatřeného po-
tvrzením zaměstnavatele o uvolnění výplaty a potvrzením o příjmu.18 21. 2. 1942 k tomu vyšel v poštov-
ním věstníku prováděcí pokyn včetně vyobrazení známky pro dovolenou.19
Zákaz výplaty platu pro dovolenou židovským zaměstnancům ve smyslu vládního nařízení č.
260/1942 Sb. ze 17. 7. 1942 o zaměstnávání Židů byl oznámen poště 17. 8. 1942 ustanovením minis-
terstva dopravy s tím, že již nalepené známky se v tomto případě převádějí ve prospěch pošty.20
Lékařskou péči židovských pojištěnců - poštovních penzistů, upravovaly okružní výnosy a úřední lis-
ty jednotlivých poštovních ředitelství.21 Židovští pojištěnci a jejich oprávnění rodinní příslušníci, stejně
jako židovští rodinní příslušníci árijských pojištěnců, směli být ošetřováni pouze židovskými lékaři, po-
kud tito byli k vykonávání lékařské péče oprávněni. Židovští lékaři nebyli smluvními lékaři Léčebného
fondu, a proto příspěvek z pojištění nebyl proplácen lékařům, ale přímo léčeným osobám po předlo-
žení saldovaného a specifikovaného účtu. Židovští lékaři nemohli na účet Léčebného fondu vystavovat
recepty na léky a léčebné pomůcky a do nemocnice směli nemocného poslat pouze v případě nakaž-
livé choroby či přímého ohrožení života. Ve veřejném zájmu, nebyla-li jiná možnost, mohl židovského
nemocného ošetřit i nežidovský lékař, ovšem na jeho přímý účet.

Omezení židovských obyvatel při používání služeb pošty, telegrafu, telefonu a rozhlasu
Nařízení z 23. 9. 1939 o odebrání rozhlasových přijímačů Židům a ze 7. 1. 1941 o jejich vyloučení z te-
lefonního provozu vycházela z příslušné aplikace říšských zákonů staršího data (1935 - 1939), včleně-
ných do protektorátního právního systému prostými nařízeními úřadu říšského protektora. Navazovala
na ně řada interních předpisů jednotlivých poštovních ředitelství, které upravovaly používání poštov-
ních, telegrafních, telefonních a rozhlasových služeb židovskými obyvateli.
V říjnu 1939 vyšlo nařízení o odebrání rozhlasových přijímačů a zrušení rozhlasových koncesí neárij-
cům v úředním listu ŘP Pardubice.22 Výnos ministerstva dopravy (poštovní správy) z 13. 12. 1940 ukládal
žadatelům o nové rozhlasové koncese předložit k žádosti prohlášení o státní příslušnosti. V případě, že
šlo o státní příslušníky bývalé polské republiky nebo nepřátelského státu nebo žili s židovským rodinným
příslušníkem, posuzoval žádost vedoucí úřadu státní policie. Židovským žadatelům byla žádost ihned na
poštovním úřadu bez dalšího řízení zamítnuta.23
Okružní výnos ŘP Praha ze 17. 2. 1941 oznámil všem poštovním úřadům a služebnám zdejšího
poštovního obvodu vyjma pražských poštovních úřadů, že Židé byli vyloučeni z telefonního provozu s
výjimkou židovských advokátů, lékařů, porodních asistentek, nemocnic, chudobinců a ošetřoven, Židov-
ské náboženské obce v Praze a jejích poboček v protektorátu, Židů cizí státní příslušnosti a některých
podniků (živností). Úřady měly vypracovat seznam židovských účastníků s kolonkou spoluúčastníků
telefonních stanic a předložit ho do tří dnů zvláštní správě oddělení IVc poštovního ředitelství. Přednos-
tové telegrafních stavebních úřadů měli po 28. únoru v součinnosti s přednosty příslušných poštovních
úřadů provést revizi rasové příslušnosti telefonních účastníků.24 Obdobná prováděcí nařízení byla vydána
pro celý protektorát.

13
 Neodbytné zásilky neznámých odesílatelů - poštovní poukázky. Úřední list ŘP Praha č. 12, s. 65,
z 2. 12. 1942. /PM/

14
 Židovské obyvatelstvo bylo od roku 1941 omezeno i ve styku s poštovními úřady. Výnosem minis-
terstva dopravy (poštovní správy) č. P-38.856-C/1-1941 z 25. 8. 1941 bylo odbavování Židů u poštov-
ních přepážek, i pokud šlo o podávání spěšných zásilek a telegramů, omezeno ve Velké Praze a v ji-
ných městech s více poštovními úřady na jeden malý poštovní úřad, umístěný v postranní ulici, a to na
odpoledne do 17 hodin.
Pro obvod Ředitelství pošt Praha specifikoval toto nařízení okružní výnos č. 217.205-IIIa-1941 z 24.
9. 1941. Pro Velkou Prahu zajišŅoval odbavování židovských zásilek a podávání telegramů poštovní
úřad Praha 3 v Ostrovní ulici číslo 9n, a to od 13 do 17 hodin. Vydával také zásilky proti oznámení, které
nebyly při pravidelné doručovací službě ostatních poštovních úřadů Velké Prahy doručitelné. Nedoru-
čitelné zásilky byly adresátům oznámeny obvyklým způsobem a zaslány nejbližším poštovním kursem
poštovnímu úřadu Praha 3 s tím, že jsou k vyzvednutí v odpoledních hodinách příštího dne. Všechny
poštovní úřady Velké Prahy musely být označeny vývěskou, která upozorňovala židovské obyvatele na
určený úřad, úřední hodiny a na skutečnost, že k 29. 9. 1941 budou zrušeny případné přihrádky židov-
ských výhradců.
Pro obvod ŘP Praha mimo Velkou Prahu byly určeny pro styk s židovským obyvatelstvem poštov-
ní úřady Beroun 2, České Budějovice 4, Kladno 2, Kolín 3, Louny 2, Mělník 2, Mladá Boleslav 2, Písek
2, Plzeň 7, Rakovník 2, Tábor 2 a Turnov 2 se stejným režimem jako v Praze. Ve městech s jedním po-
štovním úřadem a na vesnicích směli Židé vyřizovat záležitosti na poštovních úřadech pouze ve sta-
novených odpoledních hodinách do 17 hodin.25 Dodatkem z 3. 10. 1941 se předešlé opatření rozšíři-
lo i na používání veřejných telefonních hovoren na poštovních úřadech.26 Příslušné okružní výnosy ŘP
Pardubice a Brno se nedochovaly.
Pro styk Židů se služebnami na pražském ředitelství pošt a na telegrafních stavebních úřadech by-
la okružním výnosem ze 16. 2. 1942 stanovena doba od 8 do 9 hodin v úterý a ve středu.27
Opatření, zveřejněná v poštovních výnosech, byla jen malou částí protektorátních protižidovských
nařízení, kterých bylo vydáno více než tři sta. Poštovní věstník, úřední listy a okružní výnosy jednotli-
vých poštovních ředitelství zaznamenávaly jen ta, která se dotýkala poštovních zaměstnanců - Židů ne-
bo upravovala užívání poštovních služeb židovským obyvatelstvem. Zrušena byla až výnosem minis-
terstva pošt č. I/3c-2710-0 z 30. 5. 1945.28
Na podzim roku 1941 vyvrcholila perzekuce protektorátních Židů jejich deportacemi do ghett a vyhla-
zovacích táborů. Deportace z protektorátního území začaly 16. 10. 1941, kdy odjel první z pěti transpor-
tů do ghetta v Lodži. Po něm následovaly transporty 21., 26. a 31. října a 3. listopadu, kterými bylo de-
portováno celkem 5 000 osob. 16. listopadu odjel transport do ghetta v Minsku. Od konce listopadu 1941
začaly deportace do ghetta v Terezíně.
Tuto skutečnost odrážejí i výnosy protektorátní poštovní správy. 10. 12. 1941 uváděl okružní výnos
ŘP Praha, že pro poštovní přepravu pro Židy do Lodže jsou připuštěna pouze psaní do 20 gramů, poš-
tovní poukázky kromě telegrafických, vplatní lístky a telegramy. Balíky se do lodžského ghetta nepřijí-
maly.29 4. 3. 1942 byly veškeré zásilky do táborů v Lodži, Minsku a Rize (kam byly vypraveny dva trans-
porty vězňů 9. a 15. 1. 1942 již z terezínského ghetta) zastaveny s výjimkou vkladů ve prospěch židov-
ských starších správy ghett. Jako důvod bylo oznámeno přílišné zatížení říšského komisariátu Ostland
a Generálního gouvernementu.30 Říšský komisariát Ostland a Generální gouvernement byly nesamo-
statné útvary pod říšskou správou. Komisariát Ostland zahrnoval území větší části dnešního Běloruska
a pobaltských republik Litvy, Lotyšska a Estonska, jeho správním střediskem byl Minsk. Generální gou-
vernement byl vytvořen po obsazení Polska německými vojsky v jeho východní části a jeho centrem
byl Krakov.
Zásilky již přijaté k přepravě byly vráceny zpět odesílatelům. Ty, které nebylo možno vrátit kvůli chyb-
né adrese, byly podle platného poštovního řádu č. 175/1936 z 19. 6. 1936 zveřejněny v úředních listech
poštovních ředitelství v seznamech neodbytných zásilek neznámých odesílatelů.31 Seznamy neodbyt-
ných zásilek obsahovaly po 24. 11. 1941 také zásilky pro vězně v ghettu Terezín.

15
 Opis předvolání do transportu
ze 6. 6. 1942 pro G. Klaberovou.
/ŽM/

Soupis zavazadel
účastnice transportu.
/ŽM/

16
Prameny
1. Věstník ministerstva dopravy pro obor protektorátní pošty Čech a Moravy (dále jen PV). Od roku
1941 vycházel pod názvem Poštovní věstník ministerstva dopravy v Praze a od roku 1942 pod ná-
zvem Poštovní věstník ministerstva dopravy a techniky. PV č. 5b ze 3. 2. 1940, částka 2, s. 43-5,
Poštovní muzeum (dále PM) sign. A 773. Veškeré dále citované PV mají stejnou signaturu. Též
Cinner M.: Židé a židovský podnik v poštovním a právním řádu. Naše pošta, ročník XXII, č. 8, s.
159-162, PM sign. A 57.
2. Č. 12.669-C/1 z 26. 2. 1940. PV č. 9b z 28. 2. 1940, částky 21 a 22, s. 77-79.
3. Č. 15.113-C/1 ze 7. 3. 1940. PV č. 11b z 9. 3. 1940, částka 30, s. 90-1.
4. PV č. 12b ze 16. 3. 1940, částka 3, s. 99-100.
5. Č. 16.189-C/1-1940 ze 14. 3. 1940. PV č. 12b ze 16. 3. 1940, částka 32, s. 101.
6. Č. 21.355-C/1 z 29. 4. 1940. PV č. 22b ze 4. 5. 1940, částka 54, s. 187-8.
7. PV č. 73b z 30. 11. 1940, částka 27, s. 757-9 a Č. 50.013-C/1 z 23. 11. 1940, částka 154, s. 759-60.
8. Č. Kp 2.045-B/1 z 26. 9. 1940. PV č. 57b z 30. 9. 1940, částka 132, s. 563-73, 3 str. přílohy, 1 str.
poučení.
9. Č. 62.824-P-1941. Okružní výnosy (dále OV) Ředitelství pošt Praha (dále ŘP Praha) č. 34, r. 1941,
s. 91-3. PM sign. A 799. Veškeré dále citované OV ŘP Praha mají stejnou signaturu.
10. Č. 232.162-P-1941. OV ŘP Praha č. 144, r. 1941, s. 468-9.
11. Č. 234.604-P-1941. OV ŘP Praha č. 147, r. 1941, s. 479.
12. Č. 53908-P-42 z 26. 6. 1942. Úřední list (dále ÚL) ŘP Pardubice č. 7 ze 4. 7. 1942, s. 33-5. PM sign.
A 765. Veškeré dále citované ÚL ŘP Pardubice mají stejnou signaturu. Též Č.146.853-P-1942 z 24.
6. 1942. OV ŘP Praha č. 87, s. 280-1.
13. Č. 69.224-IIa z 10. 6. 1942. ÚL ŘP Brno č. 12 ze 13. 6. 1942, s. 93-6, PM sign. A 766. Veškeré dá-
le citované ÚL ŘP Brno mají stejnou signaturu.
14. Č.116.522/P-1942 z 19. 5. 1942. OV ŘP Praha č. 68, r. 1942, s. 213-5.
15. Č.135.493-P-1942 ze 16. 6. 1942. OV ŘP Praha č. 82, r. 1942, s. 265-9.
16. Č.1652-III/1 z 23. 1. 1943. PV č. 8. ze 6. 2. 1943, částka 28, s. 79.
17. Č. Kp. 2.641-B/1 z 15. 11. 1940. PV č. 71b ze 16. 11. 1940, částka 152, s. 750.
18. Č. 8.175-C/1 ze 3. 2. 1942. PV č. 5 ze 7. 2. 1942, částka 3, s. 48-51 a částka 22, s. 51-2, tamtéž.
19. Č. 10.745-A/4 a Č. 10.745-C/1 ze 17. 2. 1942. PV č. 7 z 21. 2. 1942, částka 33 a 34, s. 67-8.
20. Č. 37.906-C/1 ze 17. 8. 1942. PV č. 38 z 22. 8. 1942, částka 157, s. 376-7.
21. Č. 418.421-IIf-Lf-1941. OV ŘP Praha č. 156, r. 1941, s. 514 a Č. 169.437-IIf-1942 z 8. 9. 1942. OV ŘP
Praha č. 113, s. 353 a Č. 114.910-IId. z 23. 9. 1942. ÚL ŘP Brno č. 25 ze 6. 10. 1942, s.188-9.
22. Č. 67945-IV-39 z 12. 10. 1939. ÚL ŘP Pardubice č. 35 ze 14. 10. 1939, s. 148.
23. Č. 47.178-C/3 ze 13. 12. 1940. PV č. 77b z 21. 12. 1940, částka 164, s. 812-3 a Č. 17298-IV-41 z 27.
2. 1941. ÚL ŘP Pardubice č. 7 ze 3. 3. 1941, s. 27 a Č. 51.887-IVa-1941 ze 4. 3. 1941. OV ŘP Pra-
ha č. 30, s. 74-5.
24. Č. 8.387/IVc-1941 ze 17. 1. 1941. OV ŘP Praha č. 10, r. 1941, s. 26 a Č. 42.386-IVc-1941 ze 17. 2.
1941. OV ŘP Praha č. 23, r. 1941, s. 58-60.
25. Č. 217.205-IIIa-1941 z 24. 9. 1941. OV ŘP Praha č. 132, r. 1941, s. 399-402 a Č. 268.475-IIIa-1941
z 28. 11. 1941. OV ŘP Praha č. 180, r. 1941, s. 602.
26. Č. 225.044-IVb-1941 ze 3. 10. 1941. OV ŘP Praha č. 139, r. 1941, s. 436.
27. Č.12.819-P-1942 ze 16. 2. 1942. OV ŘP Praha č. 23, r. 1942, s. 67.
28. Č. IA-2-2710-0 z 2. 6. 1945. OV ŘP Praha, r. 1945, s. 143.
29. Č. 279.843/IIIa-1941 z 10. 12. 1941. OV ŘP Praha č. 186, r. 1941, s. 628.
30. Č. 58.714/IIIa-1942 ze 7. 3. 1942. OV ŘP Praha č. 34, r. 1942, s. 99-100.
31. Úřední listy ŘP Praha, Pardubice a Brno, r. 1942, Věcný rejstřík: Neodbytné zásilky, jednotlivá čísla.

17
 Mapka koncentračních táborů a ghett. /In: Dějiny 20. století, Mladá Fronta, Praha 1994/

Protektorátní občanská legitimace M. Mautnerové s vyznačeným datem příchodu

do terezínského ghetta. /ŽM/

18
Pošta v ghettu Terezín
Úvod do historie terezínského ghetta
Protižidovská opatření, zavedená ve všech zemích okupovaných německými vojsky, ale i tam, kde
vlastní protižidovské zaměření bylo součástí pronacistické orientace (Slovenský stát, Maïarsko), dříve
či později dospěla k deportacím židovských obyvatel z vlastního území. Jedinou výjimku tvořilo Finsko.
Na obsazeném polském území a s postupem německých vojsk i dále na východě byly budovány vy-
hlazovací tábory a ghetta, do kterých postupně odcházely také transporty protektorátních Židů. Jejich
první deportace se uskutečnily mezi 16. říjnem a 16. listopadem 1941 do ghett v Lodži a v Minsku. Pro
rychlejší vystěhování Židů z jejich domovů na protektorátním území, lepší a rychlejší průběh deportací
na východ a také proto, aby probíhaly bez větší pozornosti českých obyvatel, vybudovali jejich nacis-
tičtí organizátoři systém tranzitních středisek. Ke spolupráci při vzniku tranzitních středisek, později
i ghetta v Terezíně, a organizování deportací byla přinucena Židovská náboženská obec v Praze (dále
jen ŽNO), do jejíž úřední pravomoci patřili od 5. 3. 1940 všichni protektorátní Židé i původně samostat-
né Židovské náboženské obce v protektorátu. Tyto obce v průběhu let postupně zanikly nebo byly od
27. 3. 1942 připojeny k pražské obci jako její pobočky.
Na sklonku léta 1941 bylo při ŽNO v Praze zřízeno oddělení G pro vyhledání vhodné lokality a pří-
pravu jednoho či více ghett na protektorátním území. Většina židovských představitelů, zejména vedoucí
oddělení G ŽNO v Praze ing. Otto Zucker a jeho zástupce Jakob Edelstein, viděli ve zřízení samospráv-
ného židovského ghetta záchranu před deportacemi na východ a možnost přežití židovské populace
uvnitř protektorátního území. J. Edelstein prosazoval myšlenku vytvořit ghetta při velkých průmyslo-
vých aglomeracích a ze židovského obyvatelstva lacinou, ale především nepostradatelnou pracovní sí-
lu pro válečné hospodářství. Oddělení G ŽNO předkládalo studie o soustředění židovských obyvatel
na předměstích Prahy a Brna, právě pro možnost pracovních míst, nebo v malých městech jako byla
Stará Boleslav, Nový Bydžov, Český Brod, Boskovice a řada dalších míst v Čechách a na Moravě, kde
mělo být zřízeno druhé sídliště.1 Terezín v těchto studiích nebyl uváděn, pravděpodobně kvůli posád-
ce wehrmachtu, která zde sídlila.
Nacistické plány však s pracovním nasazením židovských sil nikdy nepočítaly. Prvotní, ke konci války
nuceně změněné rozhodnutí Hitlera a dalších činitelů bylo nepoužívat židovské obyvatele ve větší míře
v pracovním procesu na území říše, tj. v Německu, Východní Marce (bývalém Rakousku) a Sudetech.
Masové nasazení Židů v protektorátním průmyslu nezamýšlel ani zastupující říšský protektor Reinhard
Heydrich, od července 1941 pověřený říšským vůdcem SS Heinrichem Himmlerem vyřešením židovské
otázky v prostoru německého vlivu. 10. 10. 1941 se v Praze konala rozhodující porada vedoucích nacis-
tických představitelů, jejíž výsledek definitivně určil budoucí osud protektorátních Židů. Plánované ghet-
to v Terezíně mělo být důležitou součástí nacistického protižidovského protektorátního programu. Jed-
nání, jemuž byli přítomni SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich, SS-Gruppenführer Karl Hermann
Frank, SS-Obersturmbannführer Horst Böhme, SS-Obersturmbannführer Georg Maurer, SS-
Obersturmbannführer Karl von Gregory, SS-Sturmbannführer Adolf Eichmann, SS-Hauptsturm-führer
Hans Günther a SS-Hauptsturmführer Wolfgang von Wolfram, bylo „svoláno, aby se projednala opatření
nutná pro řešení židovské otázky nejdříve v protektorátu a částečně i v říši a stanovila linie protektorát-
ního tisku pro publikaci v příštích dnech“. O zřízení ghetta zápis z jednání uváděl: „V úvahu přichází jen
trochu odlehlé předměstí (nikdy ne část vnitřního města, to se neosvědčilo) nebo malé město či vesnice
s nepatrným průmyslem. Vystěhování začne ve velkých městech, Židé bydlící na venkově budou nuce-
ně převezeni. Z hlediska dohledu a zásobování je účelnější vytvořit jen dvě ghetta - jedno v Čechách
a druhé na Moravě, rozlišené na pracovní a zabezpečovací tábory. Pro Židy je možné vytvořit řadu pra-
covních příležitostí zhotovováním malých předmětů bez strojového parku, například dřeváky a pleteniny
ze slámy pro wehrmacht na severu apod. Rada starších bude tyto výrobky shromažïovat a dostane za
ně nepatrné množství potravin s vypočítaným minimem vitamínů atd. (Pod kontrolou Sicherheitspolizei.)
Částečně mohou malá komanda kvalifikovaných sil pracovat pod dohledem i mimo ghetto. Na Moravě
lze rozšířit jednu malou židovskou vesnici na ghetto a nebudou s tím žádné potíže. V Čechách by bylo
nejlepší převzít prostřednictvím Ústředny pro židovské vystěhovalectví v Praze Terezín. Po evakuaci z to-
hoto dočasného sběrného tábora (přičemž Židé budou již silně zdecimováni) na východ by mohlo být
území přebudováno na příkladné německé sídliště. Finanční prostředky na koupi území jsou k dispozi-
ci a byly by i dobře investovány, protože tamní půda je výborná pro pěstování zeleniny.

19
Ustanovení protektorátní poštovní správy z 26. 6. 1942 o zrušení poštovního úřadu Terezín. /PM/

Obálka doporučeného dopisu odeslaného v poslední den a hodinu provozu poštovního

úřadu v Terezíně (30. 6. 1942 v 18 hodin). /Soukromá sbírka, ČR/

20
 Říšskému vůdci SS se proto navrhuje přednést a prosadit na poradě s novým vojenským velitelem
v protektorátu Toussaintem, aby oddíly wehrmachtu, které jsou dosud v Terezíně (jde jen o nepatrné
jednotky), byly přeloženy k jiným posádkám. Tak si bude české obyvatelstvo, které pro ně převážně
pracuje, nuceno hledat zaměstnání jinde. Bude nutné zvážit, zda by se stažení českého obyvatelstva
z Terezína nedalo uspíšit tím, že by se částečně převzaly náklady na odsun. Peníze lze snadno získat
prodejem přebytečných zásob z domácností Židů. Při dobrovolném odchodu českého obyvatelstva by
se uvolněním židovských bytů získaly byty stejné velikosti, jaké měly rodiny v Terezíně. Tyto ústupky
by se musely udělat kvůli české mentalitě - na rozdíl od Gouvernementu (tj. Generální gouvernement,
poz. aut.). Rodiny, které by nepřistoupily na dobrovolné vystěhování, by se eventuálně mohly ponechat
na místě pod podmínkou, že se přizpůsobí poměrům v ghettu. Přesídlení Židů nepotrvá dlouho, kaž-
dý den mohou dva až tři vlaky přepravit vždy po 1 000 osobách. Přesídlení se bude řídit zákony eva-
kuace. Dle osvědčené metody si může každý vzít sebou do 50 kg neuzavřeného zavazadla a v našem
zájmu potraviny na dva až čtyři týdny. Do uprázdněných bytů v Terezíně bude rozdělena sláma, proto-
že postele by zabíraly moc místa. Větší byty v lepších domech budou určeny pouze pro německou
správu ghetta, radu starších, potravinové kanceláře a v neposlední řadě pro hlídkovou službu. Nutná
je péče o to, aby se případné nemoci z ghetta nemohly šířit do okolí a zvláštní dohled bude potřebo-
vat kanalizace, aby splašky do Ohře neohrožovaly Sudety. Židé nesmějí být pohřbíváni do země, bu-
dou spalováni v místním krematoriu nejmenšího typu, které nebude přístupné veřejnosti.“2
Tolik volný překlad nejdůležitějších pasáží zápisu, který diferencuje informace určené pro vnější pro-
pagandu od skutečných záměrů. Ještě zřetelněji byl formulován zápis z porady o budoucích plánech
v Protektorátu Čechy a Morava, která se uskutečnila o týden později za přítomnosti Reinharda Heydri-
cha, Karla Hermanna Franka a dalších. „Nejdříve bude evakuován transport 5 000 Židů do Lodže. Jed-
na část už je pryč. Až budou transporty ukončeny objeví se v tisku krátká zpráva, která zdůrazní, jak
operativně se každá práce v říši provádí.“ O Terezínu se jednalo v souvislosti s urychlením odsunu vo-
jenských sil a s vykoupením půdy podle závěrů předchozí porady. Počítalo se s umístěním 50 až 60 ti-
síc osob najednou a jejich postupným transportem na východ. I zde následovalo důrazné upozornění,
že o plánech se nesmí dostat na veřejnost sebemenší informace.3
Ze závěrů uvedených tajných jednání vyplývá, že terezínské ghetto nemělo sloužit pouze jako tran-
zitní středisko pro soustředění protektorátních Židů před jejich další deportací na východ, ale také ja-
ko místo jejich decimace. Životní podmínky v ghettu měly přispět k rychlému vymírání židovské popu-
lace bez násilného zásahu.
Decimační úloha ghetta vzrostla po berlínské konferenci ve Wansee 20. 1. 1942, kdy terezínské
ghetto fungovalo již dva měsíce a deportační transporty z protektorátního a říšského území byly v cho-
du. Na konferenci za účasti nacistických představitelů Hanse Müllera, Reinharda Heydricha, Adolfa
Eichmanna a dalších, byla formulována myšlenka konečného řešení židovské otázky na říšském úze-
mí. V rámci jeho očištění od židovské populace deportačními transporty do ghett a táborů na východ-
ním okupovaném území byla Terezínu přisouzena také alibistická role. Starší židovské obyvatelstvo na
říšském území a privilegované židovské vrstvy s přetrvávajícími kontakty hlavně v hospodářských, ale
i politických kruzích nebylo možné deportovat na východ pod hlavičkou pracovního nasazení, jak to-
mu bylo u ostatních Židů. Jejich cesta měla podle zmíněné konference směřovat do terezínského ghet-
ta, kde se předpokládala jejich přirozená likvidace, i když nacistická propaganda představovala Tere-
zín jako samostatné židovské sídliště, určené k pokojnému přežívání židovské populace.
Propagandistická role terezínského ghetta se v průběhu dalších let neočekávaným způsobem zvý-
raznila v důsledku ztroskotání německých nadějí na bleskové a vítězné ukončení války a obsazení
evropského prostoru až k Uralu. Nacistické vedení se muselo částečně podřídit tlaku spojeneckých zá-
padních vlád a mezinárodních organizací, které se o osud deportovaných Židů a zejména o Terezín za-
čaly zajímat, a přistoupit na jednání s Mezinárodním výborem Červeného kříže v Ženevě o inspekci
v Terezíně a v některém z východních táborů.
Počáteční období ghetta začalo 24. 11. 1941 příjezdem prvního transportu AK I o 342 mužích, kteří
měli připravit ghetto pro příjezd dalších protektorátních Židů.4 Ihned za nimi však začaly přicházet dal-
ší transporty vězňů.
Až do vystěhování českých obyvatel z Terezína měli vězni zakázán volný pohyb mimo ubikace, zříze-
né narychlo ve vyklizených kasárenských blocích. Ubytování přicházejících vězňů bylo otřesné, stejně
jako hygienická, sociální a zásobovací situace. Život v ghettu byl podřízen snaze o zajištění základních
podmínek přežití stále se zvětšujícího počtu vězňů a zabezpečení jeho dílčích samosprávných funkcí.
K 31. 12. 1941 zde žilo 7 365 vězňů, ke kterým do konce června 1942 přibylo z protektorátu dalších

21
 ŘÍŠSKÉ Říšský vůdce SS
ÚŘADY Heinrich Himmler

Hlavní úřad říšské bezpečnosti (RSHA)

1. Reinhard Heydrich, 2. Ernst Kaltenbrunner

Úřad IV: Gestapo

Hans Müller

Referát IVB4
Adolf Eichmann

PROTEKTORÁTNÍ Vyšší vůdce SS a policie

ÚŘADY Karl Hermann Frank

Velitel bezpečnostní policie a SD

Karl Lothar Wiedermann (od 1. 8. 1942)

Ústředna pro židovské vystěhovalectví v Praze

(od 27. 8. 1942 Ústřední úřad pro řešení židovské otázky)
Hans Günther

Komandatura v ghettu
1. Siegfried Seidl, 2. Anton Burger, 3. Karl Rahm

Schéma řídícího aparátu říšských a protektorátních úřadů ve vztahu ke ghettu v Terezíně.

Obálka úředního dopisu táborové komandatury v Terezíně, vyplaceného

říšskými známkami a podaného k přepravě na poštovním úřadu Bohušovice
nad Ohří.
22
26 512 osob. Od 2. 6. začali přicházet do ghetta Židé z německého území a 21. 6. 1942 dorazil první de-
portační transport z Východní Marky. Vězni se museli ihned v prvních týdnech po přesídlení vyrovnat i se
zhroucením nadějí, že pobytem v ghettu budou chráněni před deportačními transporty na východ. 9. 1.
1942 jim byl oznámen odchod prvního transportu z Terezína do Rigy a příprava dalších. Transporty, kte-
ré odcházely do 13. 6. 1942, byly složeny výhradně z protektorátních Židů. S deprimující skutečností
odsunů na východ a s obavami o osud deportovaných se museli vězni v ghettu potýkat až do konce vál-
ky. Násilí a ponižování, kterému byli soustavně vystaveni, se navíc na počátku roku 1942 vyostřilo do
dvou exemplárních poprav vykonaných na území ghetta, při kterých bylo popraveno šestnáct vězňů pro
„hanobení říšských zájmů“, i když ve skutečnosti šlo o malicherné přestupky proti táborovému řádu.
Zájem nacistických představitelů na urychlení deportací Židů do Terezína narážel na potíže s vysíd-
lováním českého obyvatelstva. Městská obec Terezín byla zrušena nařízením zastupujícího říšského
protektora R. Heydricha 16. 2. 1942 a nemovitosti byly k 31. 5. 1942 převedeny na fond Ústředny pro
židovské vystěhovalectví (Auswanderungsfond). Přednosta Přesídlovací kanceláře ministerstva vnitra
se sídlem v Terezíně Brandejs informoval 27. 5. 1942 spěšným dopisem ministerstvo vnitra, oddělení
IV/5, že zkrácení termínu, původně určeného na 31. 8. 1942, překážejí potíže hospodářského charak-
teru. Požadovaný termín ukončení odsunu českého obyvatelstva z Terezína byl nakonec stanoven na
30. 6. 1942.5
Vystěhováním českých obyvatel a rozšířením ghetta na celý Terezín začala druhá etapa života jeho
obyvatel. Vězňům byl povolen na určených místech sice mnoha zákazy omezený, nicméně volný pohyb
bez doprovodu četníků a především se mohli stýkat s rodinami, příbuznými a přáteli. S příchodem sta-
rých vězňů z říšského území se však výrazně zhoršily ubytovací, zásobovací, hygienické a zdravotní pod-
mínky, ve kterých museli žít. Ty, spolu s věkovou kategorií přicházejících vězňů, psychickým šokem z po-
měrů v ghettu a vysokou nemocností, způsobily, že od srpna 1942 do dubna 1943 zemřelo 21 877 věz-
ňů a decimační úloha terezínského ghetta kulminovala. V době, kdy počet vězňů přesahoval 50 tisíc, by-
la průměrná obytná plocha na osobu 2 m2. Pro ubytování vězňů sloužily objekty bývalých kasáren, ně-
kolik obytných domů, nouzové dřevěné baráky a neupravené půdní prostory, kde chyběla především vo-
da a sociální zařízení. Vězni spali většinou na holé zemi a všechny prostory byly zamořeny hmyzem.
Rok 1942 patřil mezi nejhorší období terezínského ghetta a židovská samospráva spolu s vězni vy-
naložila velké úsilí pro udržení jeho chodu a zabezpečení nezbytné zdravotní a sociální péče, plošné-
ho minimálního přídělu potravin, zlepšení kritického zásobování vodou a vyřešení systému kanalizace
v daných podmínkách. Bez tohoto obrovského nasazení by úmrtnost v ghettu byla mnohem vyšší.
Statistiku úmrtnosti v ghettu směrem dolů ovlivnily také pokračující transporty na východ, které zno-
vu začaly odcházet 14. 7. 1942 a v masovém měřítku trvaly do 22. 10. 1942. Deportováni dále na vý-
chod byli i Židé z říšského území. Od 19. září začali být deportováni také vězni starší než 65 let, kteří
nebyli do předcházejících transportů zařazováni. Transporty výhradně starých vězňů směřovaly od 19.
9. do 22. 10. 1942 do tábora v Treblince. Celkem bylo deportováno kolem 16 tisíc osob, z toho přibliž-
ně 6 tisíc protektorátních a 10 tisíc říšských Židů. Od 26. 10. 1942 začaly transporty do Osvětimi, pře-
rušené na delší dobu od 1. 2. 1943.
V prosinci 1942 protestovalo proti násilnému řešení židovské otázky ve společné deklaraci dvanáct
spojeneckých vlád. Společnou politiku protihitlerovské koalice a požadavek bezpodmínečné kapitulace
poraženého nepřítele deklarovali v lednu 1943 na konferenci v Casablance americký prezident F. D.
Roosevelt a britský premiér W. Churchill. V dubnu 1943 proběhlo na Bermudách anglo-americké jedná-
ní o situaci vězněných Židů, které však nepřineslo očekávané výsledky. Přelom let 1942 a 1943 přinesl
změnu na válečných bojištích, zejména na východě, kde se v souvislosti s obratem v bitvě o Stalingrad
zhroutila útočná koncepce německé armády. Na severoafrických bojištích došlo v říjnu 1942 k porážce
a ústupu Rommelova vojska, v květnu 1943 ke kapitulaci posledních německo-italských jednotek
a k osvobození severoafrického teritoria, což umožnilo vylodění spojeneckých armád na Sicílii v červen-
ci 1943. Také v Tichomoří přecházela iniciativa po první porážce japonských sil u Midway v červnu 1942
na americké jednotky.
Nacistické snahy o uzavření separátního míru s vládami Velké Británie a USA, vyvolané neúspěchy
vojenských operací i vnitřním vývojem v říši, vzrostly. Došlo k tajným německo-americkým průzkumo-
vým rozhovorům. Za této situace sdělil 16. 2. 1943 Himmlerův štáb šéfovi Hlavního úřadu říšské bez-
pečnosti Ernstu Kaltenbrunnerovi, že si říšský vůdce SS nepřeje další transporty židovského obyvatel-
stva z Terezína. V té době však již z Terezína odjelo čtyřicet deportačních transportů s 52 tisíci vězni,
ze kterých přežilo jen 246 osob. V ghettu zůstalo v únoru 1943 kolem 45 tisíc vězňů. Od dubna sem
začaly deportace Židů z Holandska a od října 1943 z Dánska.

23
 Mezinárodní výbor Červeného kříže v Ženevě (dále jen MVČK) požadoval inspekci svých delegátů
v Terezíně a v některém z táborů v Polsku. Berlínský zástupce MVČK dr. Roland Marti, který možnost
návštěvy projednával s německým Červeným křížem a říšským ministerstvem zahraničních věcí, ozná-
mil ve zprávě ze 7. 11. 1942 do Ženevy zamítavé stanovisko německé strany.6 Požadavek říšské úřady
akceptovaly až v červnu 1943. Přestože se nakonec uskutečnily dvě návštěvy zástupců MVČK v roce
1944 a 1945 pouze v Terezíně, nacistické vedení založením rodinného tábora terezínských vězňů
v Osvětimi-Birkenau v září 1943 podniklo kroky i pro případ inspekce na východě.
V ghettu došlo k formálním změnám, které měly zcivilnit obraz Terezína, aniž by však cokoliv pozi-
tivního přinesly vězňům samotným. V květnu 1943 bylo zavedeno nové táborové názvosloví a ghetto
přejmenováno na židovské sídliště „Jüdisches Siedlungsgebiet Theresienstadt“, bylo zavedeno sa-
moúčelné terezínské peněžnictví a zřízena Banka židovské samosprávy, v létě 1943 nařídil velitel tá-
bora pojmenovat ulice apod.
Koncem roku 1943 pociŅovalo nacistické vedení potřebu zakrýt skutečnou funkci vyhlazovacích táborů
na východě, na které svět začal stále silněji poukazovat. Transporty do nich však přesto pokračovaly a 9.
11. 1943 vydal Himmler pokyn, „aby z Židů teï odjelo na východ vše, co je vůbec lidsky možné“. Tere-
zínské ghetto mělo posloužit k zakrytí tohoto hromadného vyvražïování Židů a dokázat „humánní pří-
stup“ nacistického Německa při řešení židovské otázky. Když se ukázalo, že tlaku na mezinárodní in-
spekci v Terezíně bude nutné skutečně vyhovět, byla v ghettu nařízena okrašlovací akce, která pro věz-
ně znamenala obrovské pracovní zatížení při úpravě města. Většina úsilí byla vynaložena na účelové ak-
ce, jakými bylo vybudování dětského hřiště, kde si děti nikdy nehrály, školy, ve které se neučilo, fiktiv-
ních obchodů a jejich naplnění zbožím apod., které začaly a skončily dnem návštěvy zástupce MVČK.
Přínosem pro vězně byly některé pozitivní změny, náležitě nacistickou propagandou využité, jako bylo za-
vedení koncertů na náměstí, parková úprava středu ghetta nebo prodloužení povolené doby pobytu
mimo ubikace.
Od podzimu 1943 pokračovaly deportace vězňů na východ. 4. 9. 1943 oznámila židovská samo-
správa v denním rozkaze odjezd dalších transportů. 6. 9. odjely z Terezína dva transporty s 5 007 vězni
převážně z řad protektorátních Židů a jejich příjezdem do Osvětimi začala historie terezínského rodin-
ného tábora v Osvětimi-Birkenau. Další transporty do Birkenau následovaly v prosinci 1943 a v květnu
1944. Květnovými transporty, které byly v přímé souvislosti s nadcházející návštěvou zástupce MVČK
v Terezíně, byli z ghetta odstraněni především všichni, kteří se nehodili do pečlivě připravovaného
představení - staří a tuberkulózní vězni a sirotci. V květnu 1944 informoval vedoucí mezinárodního
oddělení německého Červeného kříže Walter Hartmann MVČK v Ženevě, že jeden zástupce MVČK
může v červnu téhož roku uskutečnit návštěvu terezínského ghetta. Návštěva zástupce MVČK, švý-
carského lékaře dr. Maurice Rossela, kterého doprovázeli dva dánští vládní úředníci Frants Hvass a dr.
Juel Henningsen a pracovníci německého Červeného kříže a říšských úřadů, proběhla 23. 6. 1944
zcela v připravené režii. Trvala šest hodin. Zpráva dr. Rossela vyzněla pro německou stranu velmi
příznivě zvláště proto, že Terezín označil jako místo, odkud nebyl nikdo dále deportován. Propagan-
distická akce mohla být prozatím ukončena a v září a říjnu 1944 začaly opět v masovém měřítku
odcházet deportační transporty do Osvětimi, kterými bylo odvlečeno 18 402 vězňů. Odchod tak vy-
sokého počtu osob téměř ochromil život v ghettu, kde zůstalo kolem 11 tisíc vězňů. Židovská samosprá-
va, aby vůbec zajistila základní chod ghetta, především zásobování potravinami a vodou a zdravotní
péči, vyhlásila pracovní povinnost pro všechny práceschopné vězně od 10 let v rozsahu 70 hodin týd-
ně. Početní stav vězňů vzrostl koncem roku 1944 o malou skupinu Židů ze Slovenska a počátkem ro-
ku 1945 s příchodem prvních transportů židovských partnerů ze smíšených manželství, částečně sem
přesunutých z tzv. pracovního tábora v Praze-Hagiboru.
V březnu 1945 nařídil Eichmann při inspekci zpustlého ghetta další okrašlovací akci v souvislosti s dru-
hou návštěvou zástupců MVČK. Paul Dunant, dr. Otto Lehner a švýcarský diplomat Buchmüller přijeli do
ghetta 6. 4. 1945 a jejich návštěva proběhla v obdobné režii jako návštěva dr. Rossela. S blížícím se kon-
cem války začali z Terezína odjíždět němečtí pracovníci archivu RSHA, který sem byl v roce 1943 přestě-
hován z Berlína, a komandatury. Před odchodem spálili veškeré archivní materiály RSHA. Stejně měly
skončit i materiály židovské samosprávy, část se jich však podařilo ukrýt a zachránit.
Den po odchodu posledních členů německé komandatury, 6. 5. 1945, převzala správu nad Terezí-
nem nová židovská samospráva, která v prohlášení k bývalým vězňům z téhož dne zrušila všechna
nařízení německé správy.
Bilance ghetta je otřesná. Deportováno sem bylo (vězni z evakuačních transportů nejsou započítáni)
139 654 Židů, z nichž zde v důsledku panujících podmínek 33 430 zemřelo a 86 934 bylo odvlečeno

24
v transportech na východ. Z deportovaných vězňů zahynulo více než 83 500 osob. Uváděný počet věz-
ňů, kteří deportace z Terezína přežili, kolísá mezi 3 097 až 3 371. V ghettu samotném přežilo necelých
20 tisíc Židů.
10. 5. 1945 převzala kontrolu nad Terezínem sovětská armáda. Situace byla velmi složitá. Od 20. 4.
1945 přijížděly do Terezína evakuační transporty, tzv. transporty smrti, z likvidovaných koncentračních
táborů. Během dvou týdnů přijelo kolem 13 tisíc vězňů, většinou na pokraji smrti. Do Malé pevnosti
a ghetta zavlekli epidemii skvrnitého tyfu a 14. května musela být vyhlášena karanténa a zákaz opouš-
tění tábora na dva týdny.
28. května zde začala působit repatriační komise. S evakuačními transporty nepřijížděli jen Židé, ale
i vězni různých národností. Podle statistiky přednosty repatriačního odboru ministerstva ochrany prá-
ce a sociální pečlivosti Jána Bečky bylo k 21. 5. 1945 v Terezíně 24 961 osob ze 34 zemí - z Anglie 11,
Argentiny 1, Belgie 51, Bulharska 2, ČSR 3 833, Ekvádoru 9, Francie 196, Holandska 842, Hondurasu
10, Itálie 78, Jugoslávie 154, Gdaňsku 9, Kuby 1, Lotyšska 43, Litvy 39, Lucemburska 6, Maïarska 7
648, Německa 6 621, Nikaraguy 2, Norska 1, Palestiny 2, Paraguaye 11, Peru 3, Polska 3 510, Rumun-
ska 73, Ruska 42, Řecka 71, San Salvadoru 11, Španělska 1, Švédska 6, Švýcarska 1, Turecka 7, USA
17 a bez udání národnosti 1 649.7
Poslední repatrianti opustili Terezín v průběhu srpna 1945. Obec Terezín byla obnovena dekretem
prezidenta republiky dr. Beneše 27. 10. 1945 a její znovu osídlování započalo v roce 1946.

Správa ghetta Terezín

Ghetto v Terezíně spadalo do kompetence referátu IVB4 Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (Reichssi-
cherheitshauptamt - RSHA) v Berlíně a bylo pod přímým velením jeho šéfa Adolfa Eichmanna. Styč-
ným důstojníkem pro terezínské ghetto byl SS-Hauptsturmführer Ernst Möhs. Eichmann zároveň řídil
Ústřednu pro židovské vystěhovalectví v Praze - Zentralstelle für jüdische Auswanderung in Böhmen
und Mähren, v srpnu 1942 přejmenovanou na Ústřední úřad pro uspořádání židovské otázky v Če-
chách a na Moravě - Zentralamt für die Regelung der Judenfrage in Böhmen und Mähren. Pro zjedno-
dušení je v následujícím textu, mimo přímé citace, používán původní název, případně zkrácené ozna-
čení ústředna. Byla zřízena výnosem říšského protektora 15. 7. 1939 na podporu a urychlení vystěho-
vání Židů z Čech a Moravy, kteří byli ochotni „svěřit svůj majetek říšským bankám“. Její pravomoc by-
la rozšířena 5. 3. 1941 o právo příkazní, dozoru a další. V jejím čele stál od samého počátku SS-
Hauptsturmführer Hans Günther. Nařízení z Berlína a Prahy určovala zásadní okruhy přípravy a chodu
terezínského ghetta. Odtud byly dávány pokyny pro příchody transportů do Terezína a deportační
transporty z něho včetně míst jejich určení, počtu vězňů, označení kategorií určených k deportaci (sta-
ří, sirotci apod.) včetně osob jmenovitě označených (Edelstein, členové původní vnitřní židovské strá-
že ghetta, „provinilci“ apod.). Zde byly vydávány prováděcí pokyny k návštěvám MVČK, okrašlovacím
akcím a veškerým dalším rozhodujícím a důležitým záležitostem včetně řízení poštovního styku.
Táborová komandatura měla moc výkonnou, rozhodovací v těch otázkách, které na ni nadřízené úřa-
dy přenesly, a v podstatě určovala vnitřní chod ghetta. Její nařízení formovala každodenní život v ghet-
tu a podmínky života vězňů (krátkodobé zákazy, například zákazy svícení, vycházení, osobní tresty, sčí-
tání vězňů v bohušovické kotlině 11. 11. 1943, které trvalo mnoho hodin v podmínkách, při nichž zemře-
lo několik vězňů, a další opatření).
Všichni táboroví velitelé byli původem z Rakouska. Prvním velitelem ghetta byl SS-Obersturmführer
dr. Sigfried Seidl, určený do jeho čela již ve fázi příprav. Od roku 1940 byl Eichmannovým spolupra-
covníkem a řídil násilné vysídlovací akce polských občanů v Poznani a Slovinců v Dolním Štýrsku.
Funkce v ghettu se ujal 7. 12. 1941 a vykonával ji do počátku července 1943. Byl převelen do Bergen-
Belsenu a odtud do Maïarska. Po válce byl ve Vídni zatčen a roku 1947 popraven.
3. 7. 1943 ho vystřídal SS-Obersturmführer Anton Burger, člen Eichmannova štábu a nositel Řádu
krve (Blutorden), udělovaného za prokazatelné zabití vlastní rukou alespoň jednoho „nepřítele říše“ na
vnitřní frontě, tj. při činnosti policejního charakteru. Před příchodem do Terezína působil krátkou dobu
v Brně. Po válce patřil k nejhledanějším nacistickým zločincům. Byl zatčen a umístěn v americkém in-
ternačním táboře v Glasenbachu, odkud v červnu 1947 uprchnul, stejně jako po opětovném zatčení
v roce 1951 z vídeňské věznice. Mimořádným lidovým soudem v Litoměřicích byl v září 1948 v nepří-
tomnosti odsouzen k trestu smrti. Nebyl vypátrán a pod jménem Wilhelm Bauer zemřel v Německu
v Essenu 25. 12. 1991.8
V souvislosti s připravovanou návštěvou MVČK se novým velitelem ghetta stal 8. 2. 1944 SS-
Obersturmführer Karl Rahm, který funkci vykonával až do konce války. Později byl vypátrán v Rakousku

25
a předán československým úřadům. Také on byl mimořádným lidovým soudem v Litoměřicích odsou-
zen k trestu smrti a v dubnu 1947 popraven. Před příchodem do Terezína působil od října 1940 jako zá-
stupce vedoucího pražské Ústředny pro židovské vystěhovalectví. Funkci v Terezíně vykonával pod ná-
zvem „vedoucí služebny“ - „Dienstellenleiter“.

Židovská samospráva ghetta

Židovská samospráva byla určena jako prováděcí orgán, který vykonával a zajišŅoval plnění příkazů ve-
litele tábora. Dalším základním úkolem samosprávy bylo zabezpečit fungování ghetta vlastními samo-
statnými organizačními kroky a životní potřeby vězňů vlastními silami. Řídila vnitřní hospodářskou čin-
nost ghetta, zdravotní a sociální péči, hygienickou službu, ubytování a stravování a vytvářela vnitřní
strukturu správy ghetta s jejími jednotlivými pododděleními. Součástí její činnosti byl i výběr vězňů do
deportačních transportů podle příkazů a směrnic sdělovaných komandaturou.
V čele samosprávy stál židovský starší. Veliteli tábora zodpovídal za veškerou činnost ghetta a byl
zároveň prostředníkem mezi ním a radou starších. Předkládal mu její usnesení, obhajoval je a násled-
ně tlumočil velitelovo rozhodnutí radě.
Prvním židovským starším byl Jakob Edelstein a jeho zástupcem ing. Otto Zucker. Především na
něm ležela zodpovědnost za vybudování životaschopného ghetta v nejtěžším počátečním období ro-
ku 1942. Musel se vyrovnat nejen s vlastním zklamáním z nemožnosti uskutečnit své představy, ale
i s reálnými problémy chaosu, hladu, vysoké úmrtnosti vězňů, deportačními transporty a dalšími nega-
tivními okolnostmi, které v tomto roce ovlivňovaly atmosféru v ghettu. V této situaci musel, stejně jako
všichni vězni, najít vnitřní sílu k realizaci nutných zlepšení. Funkce se ujal 5. 12. 1941 a vykonával ji do
31. 3. 1943, kdy se stal zástupcem nového židovského staršího. 9. 11. 1943 byl zatčen, s transportem
odvlečen do Osvětimi a zde 20. 6. 1944 zastřelen. Za příčinu jeho zatčení jsou pokládány odhalené ne-
srovnalosti v evidenci vězňů, která skutečně byla s jeho vědomím a souhlasem falšována, aby se za-
kryly útěky z ghetta a utajily přes zákaz zde narozené děti. Zájmy ghetta spolu s O. Zuckerem zastu-
poval již při jednáních v Praze s budoucím velitelem tábora Seidlem a šéfem Ústředny pro židovské vy-
stěhovalectví Güntherem. Z jejich návrhu struktury židovské samosprávy vykrystalizovala její reálná po-
doba, která se později modifikovala podle nastalé situace.
V návrhu statutu9 bylo ghetto charakterizováno jako uzavřené židovské sídliště, zřízené podle pokynů
Ústředny pro židovské vystěhovalectví. Mělo být vedeno židovskou samosprávou, podléhající dozoru
německých orgánů dosazených ústřednou, v čele s velitelem, který v rámci ghetta prováděl veškeré ve-
řejnoprávní úkony, pokud nebyly vyhrazeny zvláštními nařízeními říšských nebo protektorátních úřadů.
V materiálu ze 6. 11. 194110 byla popsána struktura židovské samosprávy ghetta, která se v principu udr-
žela po celou dobu jeho existence. Nejvyšším orgánem se stalo vedení v čele se židovským starším, je-
ho zástupcem a radou starších. Členové rady současně řídili nejdůležitější odvětví samosprávy - vnitřní
správu, hospodářské, finanční, technické, zdravotní atd. Rada starších měla funkci poradní, rozhodova-
cí v těch záležitostech, které na ni židovský starší přenesl. S jeho souhlasem mohla rada starších utvo-
řit zvláštní komise odborníků s funkcí poradní pro jednotlivé případy. Vedení bylo v písemném kontaktu
s ŽNO v Praze, která zastávala funkci spojovacího místa a zajišŅovala styk s úředními místy, obstarává-
ní nákupů, jednání s hospodářskými úřady o odbytu výrobků a obhajovala důležité záležitosti ghetta
v rámci ŽNO. Pošta, uvedená jako součást vnitřní správy ghetta, měla zabezpečit zřízení a fungování
poštovní a telegrafní služby a dopravní kanceláře. Tento návrh počítal s poměry, které se od pozdější
skutečnosti diametrálně lišily.
Počet členů rady nebyl stabilní, ale byl dán momentální situací. Členy rady starších navrhoval židov-
ský starší a schvaloval velitel ghetta. Některé funkce byly obsazovány nařízením velitele. Rada byla svo-
lávána písemně židovským starším nebo předsedou rady, podle potřeby také na podnět alespoň tří je-
jích členů. Usnášeníschopná byla za přítomnosti nejméně tří pětin členů, z nichž každý měl stejné hla-
sovací právo. Hlasování probíhalo prostou většinou hlasů, při nerozhodném počtu rozhodoval předse-
da. Závěry rady byly pro židovského staršího doporučením, závaznými se staly až po jeho souhlasu. Na
poradách mohli být přítomni i přizvaní členové bez hlasovacího práva, kteří podléhali mlčenlivosti stej-
ně jako členové rady starších.11
S přicházejícími transporty se měnilo složení vězňů. Počátkem roku 1943 zde bylo přes 17 tisíc Ži-
dů z Německa, přes 7 tisíc z Rakouska a 24 tisíc z protektorátu, Holanïané tvořili jen malou skupinu,
stejně jako později Dánové. V lednu a únoru 1943 bylo na východ deportováno dalších 7 tisíc protek-
torátních vězňů a došlo k početní převaze vězňů z území s německy mluvícím obyvatelstvem, která
postupně narůstala. Němčina ovšem byla úředním jazykem od samého počátku ghetta. Složení vězňů

26
se odrazilo i na vnitřní samosprávě Terezína a 31. 1. 1943 byl jejího do čela postaven tzv. triumvirát.
Židovským starším se stal dr. Paul Eppstein, berlínský Žid, původně docent národního hospodářství
na univerzitě v Heidelbergu a za nacistů vedoucí Říšského sdružení Židů v Německu (Reichsvereini-
gung der Juden in Deutschland), jeho zástupcem Jakob Edelstein za protektorátní Židy a nově při-
zvaný dr. Benjamin Murmelstein, který zastupoval rakouské Židy. Počet dvanácti členů rady se ne-
změnil, došlo jen k některým personálním změnám. Vedením pošty byl usnesením rady starších jme-
nován 15. 4. 1943 Phillipp Kozower, říšský Žid z Berlína.12 V červnu byl schválen nový statut rady star-
ších, který upřesňoval některé otázky týkající se pravomoci židovského staršího, jeho zástupců a ra-
dy. Rada starších se rozšířila na třináct členů.13
Za Eppsteinova působení byl v souladu s jeho osobními vlastnostmi a zaměřením kladen důraz na
byrokratický pořádek. Do jisté míry se zlepšilo fungování jednotlivých oddělení židovské samosprávy
a zpřesnily se jejich výkony, na druhé straně to vyvolalo u vězňů vlnu nevole, částečně oprávněnou
podmínkami ghetta. V době jeho působení se začal rozvíjet kulturní život a on sám se osvětové činnos-
ti účastnil jako přednášející. Paul Eppstein byl v čele samosprávy v době okrašlovací akce, která zna-
menala velké pracovní nasazení vězňů a v době první návštěvy zástupce MVČK v Terezíně. V obou si-
tuacích plnil s přesností sobě vlastní veškerá nařízení velitele. 27. 9. 1944 byl však zatčen, dopraven
do věznice gestapa v Malé pevnosti a tajně zastřelen. Jeho zatčení je dáváno do souvislosti buï
s osobním pohovorem se zástupcem MVČK dr. Rosselem v době jeho pobytu v Terezíně v červnu
1944, i když se držel předepsaných intencí, nebo snad s vyzněním veřejného projevu k židovskému
Novému roku v září 1944.
13. 12. 1944 byl židovským starším potvrzen Benjamin Murmelstein, který funkci vykonával od
Eppsteinova zatčení. Jeho zástupcem byl dr. Leo Baeck. V době jeho působení došlo k novému členě-
ní rady starších a k nové lokalizaci úřadoven jednotlivých oddělení. Do Terezína přišel 29. 1. 1943 a stal
se členem triumvirátu a rady starších. Pro nacistické velení byl využitelným organizačním talentem, kte-
rý podstatně přispěl ke „zdaru“ okrašlovací akce. Terezínské ghetto řídil v době masivních transportů na
východ, kdy hrozilo ochromení jeho chodu a ze strany SS existovaly tendence činnost ghetta ukončit,
což by pro zbývající vězně znamenalo deportace na východ. Murmelstein dokázal zajistit stabilizaci po-
měrů v ghettu a také zlepšení distribuce potravinové pomoci převedením jejího rozdělování pod svou
kancelář. Funkce židovského staršího se vzdal 5. 5. 1945. V červnu byl vzat do vazby pro podezření z ko-
laborace. Řízení proti němu bylo v průběhu vyšetřování zastaveno, protože se jeho vina neprokázala.
Základní informace zveřejňovala židovská samospráva od 15. 12. 1941 v denním rozkazu (Tagesbe-
fehl). Zprvu byl vydáván denně mimo sobot, později podle potřeby. V rámci příprav na nadcházející ná-
vštěvu zástupce MVČK byl název od 15. 4. 1944 změněn na Zprávy židovské samosprávy (Mitteilungen
der Jüdischen Selbsverwaltung Theresienstadt). Pro poštovní historii v ghettu patří k nejdůležitějším
a nejzachovanějším pramenům.

Struktura pošty v ghettu a její dislokace

Činnost pošty v ghettu byla dána podmínkami, ve kterých pracovala. Z klasické poštovní služby civil-
ního charakteru si zachovala pouze omezenou službu přijímací (podej) a dodávací (výdej). Vnitřní čin-
nost spočívala v zajištění cenzury a evidence podle pokynů komandatury. Neovlivňovala pravidla poš-
tovního styku. Název „pošta“ je nutné chápat jako službu, zajišŅující podle příkazu velitele ghetta jím
určené výkony.
Poštovní oddělení bylo součástí struktury židovské samosprávy. Počet pracovníků kolísal podle toho,
do jaké míry byl uvolněn poštovní styk. V prvním období na poště pracovalo jen málo vězňů, s povole-
ním listovního a balíčkového styku a zejména styku balíkového jejich počet vzrostl až na 216 osob.14
Zřízení pošty a zajištění jejích služeb ještě v klasickém slova smyslu se objevilo v původních návr-
zích ŽNO na členění židovské samosprávy ghetta. Podle záznamu z jednání budoucího velitele tábora
Seidla se zástupci ŽNO 9. 11. 1941 nárokovala židovská strana, aby byl do prvního transportu, který
měl zabezpečit vybudování ghetta, zařazen poštovní a dopravní odborník. Při konkretizaci složení
transportu 19. 11. 1941 se již jednalo o zařazení pouze dvou telefonních manipulantů.15
V dalším nerealizovaném návrhu ŽNO na členění správy ghetta z 2. 12. 1941 měla být pod admini-
strativním oddělením s označením 2 vytvořena dopravní správa (Verkehrsverwaltung) s označením 24
a pododděleními 240 - pošta s telefonní a telegrafní službou, 241 - poštovní spořitelna, 244 - spedice
a vozový park a 245 - ústřední sběrna zakázek a služba expresních poslů. Pod dopravní správu měl
náležet veškerý poštovní provoz a přeprava peněz a zboží. Pošta měla obstarávat přepravu dopisů,
balíků a peněžních zásilek, telefonní a telegrafní provoz a vnitřní táborovou poštu mezi jednotlivými

27
 Lístek vnitřní táborové
korespondence složený
do formy dopisu.
/Soukromá sbírka, ČR/

Čtvrtá strana ilegálního dopisu

terezínského vězně V. Brika
do protektorátu ze 16. 4. 1942,
se zmínkou o možnosti tajného
setkání v Terezíně. /ŽM/

Poštovní statistika
pro rok 1944
vypracovaná
židovskou
samosprávou
v ghettu. /PT/
28
odděleními správy. Poštovní spořitelna měla sloužit úsporové službě obyvatel ghetta a zajišŅovat clea-
ringový styk mezi správou a privátními hospodářskými subjekty a mezi jednotlivými orgány správy na-
vzájem. Výkazy vzájemných pohledávek a vyrovnávek by pak v hrubých rysech ukazovaly hospodaře-
ní celého ghetta. Spedice a vozový park měly být určeny pro nákladní přepravu s nádražím v Bohušo-
vicích nad Ohří na hlavním železničním tahu z Prahy do Sudet a říše a pro přepravu v ghettu. Ústřední
sběrna zásilek a služba expresních poslů byla určena výlučně pro potřeby samosprávy jako třídírna
úřední pošty s expresním doručováním do určených oddělení.16
V období výstavby židovské samosprávy pod vedením židovského staršího J. Edelsteina byla poš-
ta zařazena pod oddělení vnitřní správy. Oddělení bylo původně sedm. První patřilo židovskému star-
šímu, druhé jeho zástupci O. Zuckerovi spolu se sekretariátem samosprávy, vedeným dr. Leo Jano-
witzem. Oddělení III. - vnitřní správu (Innere Verwaltung) vedl dr. Egon Popper a jeho zástupcem byl
ing. Erwin Elbert. Pododdělení - Poštovní správu (Postwesen) vedl dr. Karel Lagus a dělilo se na sku-
piny Pošta (Post), kam patřil poštovní úřad a cenzura (Postamt und Zensur), a na skupinu doručovací
(Boten und Austrägerdienst), jak se zřejmě označovala pošta místní. Od 15. 12. 1941 se dělila židov-
ská samospráva ghetta na pět oddělení - správní, hospodářské, finanční, technické a zdravotnické.
Vnitřní správa (správní oddělení) se dále členila na šest pododdělení - soudní, ubikační, matriční, poš-
tovní, transportní a ústřední správu budov.17
Prameny ke strukturalizaci poštovních pododdělení v souvislosti s nárůstem zpracovávaných zási-
lek se dochovaly až pro polovinu roku 1944. Pramenný materiál k postupnému nárůstu a členění poš-
tovní správy před tímto datem chybí. Částečně lze situaci vysledovat podle denních rozkazů, ve kte-
rých se uváděla dislokace jednotlivých pracovišŅ. Vedle poštovní centrály byly v jednotlivých budovách
a blocích zřizovány poštovní expozitury, které sloužily k zajišŅování poštovních služeb pro vězně v nich
ubytované. Vznikly s rozšířením ghetta na celý prostor Terezína po vystěhování českých obyvatel a po
znovuzavedení listovního a balíčkového styku na podzim 1942.
Původní poštovní centrála byla zřízena v bloku Q 619. V únoru 1943 bylo v denním rozkazu18 ozná-
meno zřízení další poštovní centrály ve 2. sále budovy bývalé Zbrojnice (H IV.) u Podmokelských kasá-
ren. Sloužila výlučně pro výdej balíků. Oznámení o nich bylo v tomto případě označeno „Z“. Balíky se
vydávaly denně od 8 do 18 hodin bez polední přestávky. Za týden musela být doba výdeje na poštov-
ních centrálách Q 619, Z a na všech poštovních expoziturách prodloužena do 19 hodin denně včetně
sobot, a to až do odvolání.19 V souvislosti s otevřením centrály Z ve Zbrojnici zde byla zrušena dosa-
vadní poštovní expozitura H IV. a její agenda převedena na poštovní expozituru H V. v sousedních
Drážïanských kasárnách.20
Do budovy Zbrojnice se postupně soustředily i centrály pro poštovní plné moci, docházející dopo-
ručené zásilky, doručovací službu a od 26. 3. 1943 také ústředna listovní pošty. Po přestěhování listov-
ní centrály z Q 619 do Zbrojnice byly zrušeny poštovní expozitury v její blízkosti - H V., E I. a E VI.21
Ve Zbrojnici, podle předepsaného nového názvosloví, zavedeného v rámci podvodného úsilí o zci-
vilnění ghetta, v Poštovní ulici č. 1, sídlily centrály jednotlivých poštovních služeb do července 1943,
kdy musela být budova vyklizena. Hlavní říšský bezpečnostní úřad - RSHA do Terezína, jako místa
chráněného před případným spojeneckým bombardováním, přestěhoval svůj archiv spolu s pracovní-
ky a jejich rodinami. Pro vězně to mělo neblahé důsledky, protože se výrazně zmenšil jejich životní pro-
stor vyklizením Zbrojnice, Sudetských a Podmokelských kasáren, a dvou bývalých obytných domů pro
potřeby archivu a německého personálu. Pošta byla v srpnu 1943 přestěhována do Parkové ulice čís-
lo 1222 a v listopadu 1943 do Hlavní ulice číslo 14.23
Pošta v ghettu sloužila i německým služebnám v Terezíně. Podle záznamu ze zasedání rady starších
z 29. 6. 1944, týkajícího se rozborů vyúčtování, převedla německá správa tábora od 1. 6. 1944 na židov-
skou samosprávu účetnictví a vedení evidence židovského ghetta a s tím spojené účtování a fakturaci vý-
konů a věcných dodávek pro mimotáborové dodavatele, tzn. protektorátní a německé instituce, podniky
a správu. Mezi jinými se také účtovaly pracovní úkony provedené pro německou služební poštu.24 Převe-
dena však byla pouze hospodářská agenda a vlastní finanční operace zůstaly v rukou komandatury.
Od 1. 7. 1944 došlo v souvislosti se změnami a rozšířením hospodářských pravomocí židovské sa-
mosprávy k jejímu novému členění. Pro oddělení pošty se zavedl název „Pošta a doprava“ (Post und
Verkehr) místo „Pošta a dopravnictví“ (Post und Verkehrswessen) a „Poštovní cenzura“ (Postzensur)
místo „Ústředí cenzury“ (Zensurstelle).25
V nedatovaném přehledu administrativního členění židovské samosprávy, který vznikl po 1. 7. 1944,
neboŅ již uváděl nové názvy, se zavedlo označení V pro vnitřní oddělení. Pošta a doprava, která pod něj
s označením V 7 spadala, byla členěna na pododdělení V 70 - centrálu, V 71 - listovní poštu s poštovní

29
 Textová strana dopisnice z ghetta do protektorátu ze 17. 5. 1942, s překročeným rozsahem
třiceti slov a cenzurním zásahem. /PT/

Dopisnice z ghetta do protektorátu. V adrese odesílatele uvedeno bydliště v Sudetských

kasárnách a číslo pokoje. Přijetí stvrdila pošta v ghettu datumovým razítkem 15. III. 1942.
Cenzorský zásah vyznačen razítkem Z a číslem cenzora 7. Zásilka byla podána na poštov-
ním úřadě Praha 2. Doplatní známky byly znehodnoceny razítkem dodacího úřadu v Řevni-
cích. /PT/

30
evidencí (V 710), poštovní cenzurou (V 711) a poštovní donáškou (V 712), V 72 - balíkovou poštu s ná-
dražní službou (V 720), balíkovou administrativou/přebírkou (V 721), výdejnou balíků (V 722), sběrnou
(V 723), oddělením plných mocí (V 724), pátracím (V 725) a revizním oddělením (V 726).26
V soupisu tištěných formulářů, užívaných v tomto období správou ghetta, byly pro poštu uvedeny ve
skupině A15 f. 1. - Tištěné formuláře: Přejímací/odnášecí list (Behebungsschein für die Post), Formulář
pro schválení, zřízení a rozšíření telefonu (Formblatt zur Genehmigung, zur Einrichtung, Erweiterung
einer Fernsprech-Anlage), Evidence balíků (Paketevidenz), Formulář došlé pošty (Postallange), ve sku-
pině A15 f. 2. - Kartotéční lístky: Kartotéční lístky pro poštovní evidenci (Karteikarten für Postevidenz),
ve skupině A15 f. 3. - Poštovní lístky/dopisnice: Dopisnice se stvrzením příjmu balíku (Paketbestäti-
gungs-Karten) a ve skupině A15 e-11. - Tištěné formuláře - bločky: Celní poplatky pro Poštu a dopra-
vu (Zollgebühren für Post und Verkehr).27
15. 4. 1943 se stal vedoucím pošty Phillip Kozower (1894-1944), povoláním právník. Až do své de-
portace do Terezína v lednu 1943 byl členem představenstva Židovské náboženské obce v Berlíně
a Říšského sdružení Židů v Německu, zahynul po deportaci do Osvětimi na podzim 1944. Při oficiál-
ním potvrzení židovského staršího B. Murmelsteina 13. 12. 1944 došlo k posledním známým personál-
ním změnám v radě starších i na místech vedoucích jednotlivých oddělení. Vedoucím sekretariátu se
stal Robert Prochnik. Poštovní oddělení pod označením E 3 na Hlavní ulici číslo 14 vedl Moritz
Henschel (1879-1946), povoláním právník, poslední předseda berlínské Židovské náboženské obce,
který se po deportaci do Terezína v lednu 1943 stal členem terezínské rady starších. Jeho zástupcem
byl ing. Leopold Tintner. Listovní poštu E 31 řídil Rudolf Gratum, stejně jako poštovní cenzuru E 3101.
Pododdělení E 3102 - doručovací službu řídil Kurt Tintner. Balíkovou poštu E 32 vedl Moritz Henschel,
pododdělení E 3201 - dodej balíků vedla Charlotta Stranská, výdej E 3202 Mano (?) Fischer, kartovací
a kontrolní oddělení E 3203 dr. Oskar Goetz. Pošta zaměstnávala 87 vězňů, mužů i žen. Z tohoto počtu
bylo 43 zaměstnanců v administrativě a 44 v provozu. V administrativě na poštovní centrále pracovali 4
vězni, v centrále listovní pošty 7 vězňů, v doručovací službě 2 a v balíkové centrále 30 vězňů. Provoz za-
jišŅovalo 18 vězňů v doručovací službě a 26 v balíkovém provozu. Na poště pracovalo celkem 37 žen.28

Poštovní styk mezi protektorátem a ghettem na přelomu let 1941 - 1942

V terezínském ghettu, koncipovaném utajeně jako průchozí tábor pro protektorátní Židy na jejich cestě
do vyhlazovacích táborů, byla pošta jako prostředek komunikace s ostatními částmi protektorátu jed-
nou z nejpřísněji sledovaných oblastí. 25. 11. 1941, den poté, co do Terezína dorazil první transport AK
I o 342 mužích, jednali zástupci ŽNO v Praze u SS-Obersturmführera Seidla o písemném styku mezi ve-
dením transportu a ŽNO a o soukromé korespondenci. Korespondence byla dovolena, ale vedení mu-
selo okamžitě zřídit cenzuru, která zodpovídala za její nezávadnost ve smyslu německých zájmů. Byla
určena pravidla soukromého písemného spojení do ghetta a z něho. Psát bylo dovoleno pouze němec-
ky a na dopisnicích, a to prostřednictvím ŽNO v Praze, při které bylo zřízeno cenzurní oddělení.29 Poš-
tovní cenzuru v ghettu zavedl v rámci svého prvního opatření prozatímní velitel tábora Skarabis.
Vedoucí Ústředny pro židovské vystěhovalectví v Praze Günther oznámil 1. 12. 1941 zástupcům
ŽNO zastavení oboustranného poštovního styku na nejbližší čtyři týdny, a to i pro docházející listovní
a balíkové zásilky. Písemný styk zůstal zachován pouze pro úřední korespondenci, která procházela
přes táborovou komandaturu. Písemný styk vězňů s německými a protektorátními úřady byl možný
pouze prostřednictvím židovského staršího, jím parafován a postoupen k dalšímu řízení.30
Přestože se na zákaz soukromé korespondence opětovně upozorňovalo ve zprávě z 5. 12. 1941,
kterou se ujala samosprávy v ghettu rada starších v čele s J. Edelsteinem, k jeho oboustrannému po-
rušování stále docházelo.31
Protektorátní poštovní správa nebyla o zákazu poštovního styku s ghettem ihned informována, a pro-
to poštovní úřady dále přijímaly k přepravě zásilky všeho druhu. Terezínský poštovní úřad, který byl v pro-
vozu až do svého zrušení 1. 7. 1942,32 přicházející zásilky přijímal. Prostřednictvím českých četníků, kteří
v ghettu vykonávali strážní službu a neměli opačné instrukce, se dostávaly k židovským příjemcům. Ihned
poté, co se o tom německá komandatura dozvěděla, zakázala terezínskému poštovnímu úřadu jejich vý-
dej. Poslední doručení bylo provedeno 24. 12. 1941. Koncem prosince byla o zákazu přijímat zásilky pro
ghetto informována protektorátní poštovní správa. Předepsanou úřední cestou přinesl informace o záka-
zu poštovního styku s Terezínem ve formě pokynu k nepřijímání balíků a balíčků k poštovní přepravě
okružní výnos Ředitelství pošt Praha až 2. 1. 1942 a úřední list Ředitelství pošt Brno až 8. 1. 1942.33

31
 Dopisnice z ghetta do protektorátu z 10. 5. 1942. Jiný typ cenzurního razítka Z. Pomocné
razítko ŽNO v Praze s upozorněním, že odpověï je možná pouze jejím prostřednictvím. /ŽM/

Dopisnice z ghetta do protektorátu ze 6. 5. 1942 s dvojím otiskem pomocného razítka ŽNO

v Praze a chybou v předložce „durch“. /PT/

32
 Dopisnice z ghetta do protektorátu z března 1942. Adresa odesílatele uvedena pouze označením
transportu a transportním číslem vězně. Pomocné razítko ŽNO v Praze s vykřičníkem a cenzurní
značení Z 16. /PT/

Dopisnice z ghetta do protektorátu z 27. 3. 1942. Pomocné razítko ŽNO v Praze s upozorněním
pro poštovní správu, že v případě nedoručitelnosti zásilky je nutné ji vrátit zpět ŽNO v Praze.
/ŽM/
33
 Dopisnice z protektorátu do ghetta z 5. 10. 1942. Adresa příjemkyně vyznačena pouze označením
transportu a transportním číslem, bydliště doplnila pošta v ghettu. /ŽM/

Nedatovaná dopisnice z protektorátu do ghetta s cenzurním razítkem ŽNO v Praze a šifrou

cenzora v levém dolním rohu. Vpravo nahoře číslo zásilky. /ŽM/

34
 Zásilky již přijaté k přepravě pošta vrátila odesílatelům. Zásilky, na kterých byla neúplná nebo neči-
telná adresa odesilatele předepsaným způsobem zveřejnila v úředních listech jednotlivých poštovních
ředitelství v seznamech neodbytných zásilek neznámých odesílatelů. Z přehledu za první pololetí 1942
(uváděný měsíc je měsícem dohledávacího řízení, nikoliv podacím) byly pro adresáty v Terezíně přija-
ty, nedoručeny a nevráceny odesílateli běžným postupem:

rok 1941 1942

měsíc XII I II III IV V VI
obyčejné dopisy s cenným obsahem 29 - 1 - - - -
doporučené dopisy - 130 11 - - - -
balíky/balíčky 1 263 27 2 2 2 -
poštovní poukázky - 1 1 2 2 - -

Za červenec a srpen 1942 byly zveřejněny už jen poštovní poukázky, a to v červenci jedna a v srpnu
čtyři. Podle data podání, které seznamy zveřejňovaly, byla první neodbytná zásilka - obyčejné psaní
s cenným obsahem - odeslána do Terezína již 26. 11. 1941.
I po úředním zákazu z počátku ledna 1942 občas do Terezína zásilka pro židovské vězně došla, buï
ji přijal některý z protektorátních poštovních úřadů, protože z adresy nebylo patrné, zda je určena čes-
kým obyvatelům v Terezíně nebo jejich židovským spoluobyvatelům v ghettu, nebo ji odesilatel vhodil
do poštovní schránky. Všechny došlé zásilky pro vězně v ghettu ale terezínský poštovní úřad vracel zpět.
Po vyhlášení zákazu písemného styku bylo možné podat zprávu z ghetta pouze ilegálně. Porušení
zákazu korespondence mělo v případě odhalení vždy tragický dopad. 7. 12. 1941 oznámil při veřejném
apelu velitel německé komandatury Seidl, že velitel četnické strážní služby nadporučík Janeček zadržel
dvě ženy, které se snažily vynést ilegální dopisy. Protože v Terezíně žilo české obyvatelstvo, mohli sem
přijíždět příbuzní odsunutých Židů vedeni nadějí na setkání a přes přísný zákaz někteří čeští četníci kon-
takt s vězni nebo předání ilegální korespondence umožňovali. Židovskému staršímu bylo nařízeno pří-
pad ihned vyřešit. 10. 12. 1941 vyhlásila táborová komandatura za přestoupení zákazu poštovního sty-
ku stanné právo a obviněné osoby byly uvězněny. 10. 1. a 26. 2. 1942 bylo v ghettu popraveno 16 věz-
ňů za různé přestupky, mezi nimi i pisatelé zachycených ilegálních dopisů.
Ilegální korespondence přesto existovala po celou dobu trvání ghetta, a to i v době, kdy byl v omeze-
ném měřítku povolen legální písemný styk. Pisatelé ilegálních dopisů, které byly zachyceny, byli trestáni
vězením a při opakovaném pokusu o pašování dopisů a peněz, stejně jako pro přestupování dalších zá-
kazů, byli předáváni do věznice gestapa v Malé pevnosti nebo spolu s rodinnými příslušníky odvlečeni
do koncentračních táborů na východě. Pro tento prohřešek bylo mnoho vězňů v Terezíně trestně zařaze-
no do transportů do Osvětimi, jen v srpnu 1944 bylo ve Zprávách židovské samosprávy oznámeno, že
tímto způsobem bylo potrestáno 11 osob s rodinami.34
Cesty ilegální korespondence do a z ghetta byly rozmanité. Do vystěhování českých obyvatel z Te-
rezína bylo mnoho dopisů pašováno jejich prostřednictvím. Jedna z cest vedla přes poštu v ghettu. Po-
mocí terezínských povozníků byly dopisy předávány skupině kolem vedoucího hlavního tabákového
skladu v Terezíně Blehy. Situace se po vystěhování Čechů zhoršila, ale různé způsoby pašování kores-
pondence z a do ghetta nadále existovaly.
Zákaz písemného styku z 1. 12. 1941 se vztahoval i na korespondenci mezi vězni. Podle nařízení tá-
borové komandatury ze 6. 12. 1941 bylo zavedeno, a nikdy nezrušeno, oddělené bydlení rodin a do čer-
vence 1942 se vězni, ani rodinní příslušníci, nesměli mezi sebou stýkat. Po Terezíně se mohli pohybo-
vat pouze v doprovodu četníků a rodiny neměly žádnou legální možnost kontaktu.
Vnitřní táborová korespondence byla povolena od 9. 1. 1942 v souvislosti s přípravami deportačních
transportů, aby se rodinní příslušníci mohli mezi sebou dorozumět. Dopisy musely být předávány ote-
vřené a psané v němčině, jinak se nedoručovaly.35 Zásilky byly většinou označovány písmenem T. Pro
místní poštu, která zajišŅovala po schválení cenzorem jejich doručování, byla vždy před odchodem dal-
šího transportu vyhlášena zvýšená poštovní pohotovost. Dopisy byly přijímány dva dny po sobě od 8
do 22 hodin a téhož dne musely být doručeny. Pohotovost je doložena v denních rozkazech číslo 108,
109 a 119 z 23. 4., 24. 4. a 7. 5. 1942.36
Po vystěhování posledních Čechů v červnu 1942 byl v omezené míře volný pohyb vězňů po ghettu
dovolen a místní pošta převážně zajišŅovala doručování úřední korespondence mezi jednotlivými oddě-
leními židovské samosprávy.

35
 Dopisnice z protektorátu do ghetta přijatá ŽNO v Praze 21. 4. 1942. Evidenční razítko ŽNO v Pra-
ze doplněno otisky razítka s evidenčním číslem zásilky a datumovým razítkem expedice.
/Soukromá sbírka, Dánsko/

Dopisnice z protektorátu do ghetta, přijatá a evidovaná ŽNO v Praze 8. 3., expedovaná 10. 3.
1942, s poznámkou příjemkyně o převzetí 14. 3. 1942. V pravém horním rohu kontrolní
značení „b“ komandatury nebo pošty v ghettu. /Soukromá sbírka, Dánsko/
36
Poštovní styk mezi protektorátem a ghettem v únoru - květnu 1942
8. 2. 1942 byl na pokyn A. Eichmanna částečně obnoven poštovní styk mezi protektorátem a ghettem
a zveřejněna pravidla listovní pošty.

Listovní zásilky z ghetta pro příjemce v protektorátu v únoru - květnu 1942

Pro písemný styk z ghetta se používaly výhradně dopisnice, jejichž bezplatný výdej zajišŅovala židovská
samospráva. Do ghetta byly dodány běžné protektorátní dopisnice bez vytištěné známky nejrůznějších
typů s dvojjazyčným označením Postkarte a Dopisnice. Písemný styk byl časově vázán na turnusy urče-
né pro výdej dopisnic a jejich příjem k dalšímu opatření. Byly vyhlašovány v denních rozkazech a rozdě-
leny na etapy tak, aby během turnusu mohli postupně všichni vězni odeslat jednu povolenou dopisnici.
Etapy se řídily datem příchodu jednotlivých transportů do ghetta. Turnusy byly vyhlašovány podle naříze-
ní německé komandatury a jejich délka se v průběhu let měnila. V únoru 1942 byl vyhlášen měsíční
turnus. Rozdělení do jednotlivých etap bylo vytvořeno z provozních důvodů, aby odevzdávání dopisnic
bylo plynulé, stejně jako průběh evidence a především cenzury.
Povoleným jazykem byla pouze němčina. Rozsah sdělení byl omezen na třicet slov psaných buï hůl-
kovým písmem nebo na psacím stroji. K psacímu stroji měli ovšem přístup jen vězni pracující u židovské
samosprávy. Od května 1942 bylo omezení rozsahu textu na třicet slov často porušováno. Sdělení ne-
smělo přesahovat na adresní stranu dopisnice a striktně byl omezen jeho obsah. Byly zakázány texty
s politickým obsahem nebo urážlivé pro říši a její představitele a obsahující nepravdivé nebo zkreslené in-
formace o životě v ghettu. V praxi to znamenalo unifikovaný obsah, ze kterého vyplývalo, že se odesíla-
teli daří dobře. Obsah byl pečlivě kontrolován jak cenzory židovské samosprávy, tak cenzory německé
komandatury. Při zachycení závadného textu německou cenzurou byli potrestáni nejen pisatelé, ale i ži-
dovští cenzoři. Tím si komandatura zajistila, že cenzura na prvním stupni byla prováděna velmi pečlivě.
Na adresní straně dopisnice muselo být uvedeno přesné jméno, příjmení a adresa příjemce. Adre-
sa odesílatele byla určována předpisy a měnila se podle momentálního označování bydliště vězně
v ghettu. Na jaře 1942 bylo nařízeno uvádět jméno, příjmení, označení transportu (písmeny), transport-
ní číslo vězně, označení budovy a číslo pokoje. Vězni bydleli v bývalých kasárnách, a proto se v adre-
se objevuje původní název (Sudetenkaserne, Dresdner Kaserne, Hamburger Kaserne aj.).
Aby se předpisové uvádění adresy odesílatele vžilo, byly dopisnice opatřeny otiskem gumového ra-
zítka s předepsanými rubrikami. Razítko předtiskovalo údaje: pro označení transportu (Transp.),
transportního čísla vězně (Nr.), jména a příjmení (Name, Vorname), určení budovy (Kaserne) a čísla po-
koje (Zimmer Nr.). Razítko bylo později upraveno do podoby obdélníkového gumového razítka v rámeč-
ku, kde údaj Kaserne byl nahrazen výrazem „Gebäude“ (tj. budova). Údaj „Theresienstadt“ byl součás-
tí razítka. Jeho používání je doloženo od první poloviny května 1942. Vzácně se lze setkat s dopisnicí
bez předepsané adresy odesílatele, většinou s pouhým označením transportu a čísla vězně, někdy do-
plněného jménem a příjmením. Pro vězně bylo důležité, aby příjemci dopisnice znali jejich zpáteční ad-
resu, a proto většinou tyto údaje pečlivě vyplňovali.
Dopisnice se odevzdávaly na poště židovské samosprávy, kde byly evidovány a cenzurovány. Byl-li
obsah dopisnice shledán závadným, nebyla odeslána. V opačném případě cenzor židovské samosprá-
vy na dopisnici vyznačil cenzorský zásah písmenem Z (tj. Zensiert - cenzurováno) v kombinaci s čís-
lem. Toto číslo bylo pravděpodobně označení cenzora, vztahující se přímo k němu samému (osobní
číslo cenzora) nebo k přidělenému okrsku. Pro zjednodušení lze číslo označit jako osobní číslo cenzo-
ra, protože jeho vyznačením přebíral za obsah sdělení odpovědnost. Dosud nejvyšší doložené
cenzorské číslo tohoto období bylo 16. Písmeno Z se vyznačovalo rukou nebo razítkem v různých for-
mách, i ozdobné, většinou v levé části dopisnice. Po cenzurním řízení byly dopisnice předány poště ži-
dovské samosprávy k evidenci, která byla zřejmě vedena podle jednotlivých etap turnusu. Evidenční čís-
la se vyznačovala opět rukou nebo razítkem, někdy ve spojení s písmenem T (tj. Theresienstadt), použí-
vaným převážně pro vnitřní písemný styk. Při příjmu k evidenci se dopisnice orážely datumovým razítkem.
Údaje se nejčastěji objevují v pravé horní části dopisnice, v místě vyhrazeném pro poštovní známku.
Pošta předala dopisnice spolu s jejich seznamem prostřednictvím židovského staršího německé ko-
mandatuře, kde byla provedena další cenzura a kontrola podle seznamu. Z komandatury byly dopis-
nice hromadně zasílány kurýrní cestou na Ústřednu pro židovské vystěhovalectví v Praze, kde si je
vyzvedávali pracovníci ŽNO v Praze. ŽNO v Praze zajistila další evidenci a roztřídění. Na některých do-
pisnicích se šifra pracovníka expedice spolu s pomocnými razítky objevuje v levém dolním rohu.
Ve většině případů byly dopisnice označeny pomocným razítkem ŽNO s upozorněním pro příjemce, že
odpověï je možná pouze prostřednictvím ŽNO v Praze. Pomocnými razítky tohoto typu byly dopisnice

37
 Nerealizované návrhy na terezínskou dopisnici s přitištěnou známkou a návrhem na razítko
pošty v ghettu. /ŽM/

38
často označovány v Praze ještě dříve, než byly dodány židovské samosprávě v ghettu, tedy před použitím.
Svědčí o tom dopisnice použité pro vnitřní poštu v ghettu s přeškrtnutým otiskem pomocného razítka ŽNO,
určeného pro vnější písemný styk s protektorátem.
Od února do poloviny května 1942 byly používány dva typy pomocného razítka:
1. třířádkové bez rámečku s legendou „Antwort nur durch Jüd. Kultusgemeinde Prag“ (Prag podtrže-
no), někdy s vykřičníkem na konci. Používalo se v březnu a dubnu 1942;
2. dvojřádkové obdélníkové razítko v rámečku s rozšířenou legendou: „Antwort nur in deutscher Spra-
che durch Jüdische Kultusgemeinde Prag.“. Jeho první použití je doloženo v květnu 1942.
Od března 1942 bylo používáno další pomocné razítko s upozorněním pro protektorátní poštovní
správu. Bylo čtyřřádkové s dvojjazyčnou legendou: „Bei Unzustellbarkeit zurück an JKG Prag V, Phil.-
de-Monte-G. 18. Při nedoručitelnosti vraŅte ŽNO Praha V, Ul. Fil.-de-Monte 18.“
Většina dopisnic byla dále rozesílána poštou. ŽNO v Praze podala dopisnice k poštovní přepravě
u určených pražských poštovních úřadů jako nevyplacené zásilky. Srovnáním data razítka příjmu dopisni-
ce v ghettu s poštovním podacím razítkem v Praze lze stanovit dobu manipulace s dopisnicí na několik
dní, obvykle na týden.

Listovní styk z protektorátu do ghetta v únoru - květnu 1942

O pravidlech poštovního styku s ghettem byli odesílatelé informováni prostřednictvím ŽNO v Praze. Ko-
respondence do ghetta podléhala stejně striktním pravidlům. Psát bylo dovoleno pouze na dopisnici
a platila nařízení o nezávadnosti obsahu, povoleném rozsahu a nutnosti psát německy, hůlkovým pís-
mem nebo psacím strojem.
Adresa příjemce musela mít předepsanou formu a místní určení se vždy uvádělo v německé podo-
bě Theresienstadt. S českým ekvivalentem názvu se na korespondenci do ghetta po celou dobu jeho
trvání nesetkáme. Adresa příjemce dopisnice v ghettu však byla často neúplná. Tvořilo ji pouze to, co
bylo příbuzným vězňů známo již před jejich deportací: jméno, příjmení, označení transportu a trans-
portní číslo. Doručeny byly ale i dopisnice označené pouze transportem a transportním číslem. Pracov-
níci transportního oddělení nebo pošty v ghettu adresu doplňovali dodatečně o místo momentálního
bydliště příjemce.
Do Terezína dopisnice docházely výhradně přes ŽNO v Praze. Pražští odesílatelé je sem osobně při-
nášeli, mimopražští je předávali pobočkám ŽNO v protektorátu nebo je zasílali v obálce poštou do Pra-
hy. První evidence a cenzura dopisnic byly prováděny na ŽNO v Praze. Cenzura se vyznačovala na
adresní straně v levé části dvojřádkovým cenzurním razítkem „Zensuriert JKG Prag.“ a šifrou cenzora.
Evidenční údaje v prvních týdnech většinou chyběly.
Od března 1942 byly dopisnice při příchodu na ŽNO v levé části adresní strany opatřeny evidenčním
razítkem. Používalo se do ledna 1943. Gumové obdélníkové razítko mělo rubriky pro doplnění data pří-
jmu dopisnice, evidenčního čísla, údajů kontrolního oddělení pro Terezín, šifry cenzora, data cenzury
a data expedice. Datace se do razítka vyznačovala datumovým razítkem, většinou jen pro příchod a ex-
pedici. Šifra cenzora se doplňovala rukou. Razítko se někdy používalo i pro evidenční číslo, umístěné čas-
to mimo určenou rubriku nad evidenčním razítkem. Podle evidenčních čísel bylo do Terezína expedová-
no několik tisíc listovních zásilek měsíčně. Na dochované dopisnici z konce dubna 1942 je číslo 9293.
Doba mezi příjmem dopisnice u ŽNO v Praze a jejím dodáním příjemci v ghettu byla přibližně šest až de-
set dní. Například zásilka, přijatá 8. 3. a expedovaná 10. 3. 1942, byla podle rukopisného záznamu pří-
jemce dodána 14. 3. 1942. Ze ŽNO v Praze šly zásilky hromadně přes Ústřednu pro židovské vystěhova-
lectví v Praze a odtud kurýrní cestou terezínské komandatuře. Není známo, zda další cenzuru prováděla
německá služebna ústředny nebo táborové komandatury. Cenzura v Praze se zdá pravděpodobnější,
protože postih cenzorů ŽNO při případném zachycení závadného textu byl v kompetenci ústředny.
Při průchodu ústřednou, táborovou komandaturou a poštou v ghettu byla na adresní stranu dopisnic
vyznačována další evidenční a cenzurní označení - rukou psaná malá nebo velká písmena, škrty, da-
tumová razítka nebo čísla, a to vždy v pravé horní části v místě pro známku.
V souvislosti s uvolněním písemného styku z a do Terezína vznikly návrhy na vlastní terezínské znám-
ky, dopisnice s vytištěnou známkou a na razítka pošty v ghettu. Jde o kresby tužkou nebo tuší, z nichž
některé jsou kolorovány. Zachovalo se několik variant návrhů 50 a 60haléřových známek s nápisem
Ghetto-Post či Ghettopost, s nominálem vyznačeným v haléřích - Heller a židovskou symbolikou.
Dokresleny byly na běžně používané protektorátní dopisnice bez vytištěné známky, z nichž některé by-
ly opatřeny otiskem pomocného razítka ŽNO v Praze „Antwort nur durch Jüd. Kultusgemeinde Prag“.
Návrhy terezínských poštovních razítek, kreslené tuší, zachovávají předepsanou formu poštovních
39
 Dopisnice pro listovní styk tištěná pro ghetto pouze s německým označením Postkarte. /ŽM/

Dopisnice z ghetta do protektorátu z 26. 3. 1942 s předtištěnými rubrikami pro správné

vyplnění adresy odesilatele, s pomocným razítkem ŽNO, cenzurním razítkem Z a číslem
cenzora 10. /Soukromá sbírka, Praha/

40
podacích dvojkruhových razítek s můstkem. V mezikruží mají nahoře označení Ghettopost a dole
Theresienstadt, oddělená po obou stranách židovskou hvězdou. Dochované návrhy nesou datum 5. III.
1942 a expediční (časový) údaj 16.
Návrhy na terezínská poštovní razítka, dopisnice s vytištěnou známkou a poštovní známky nebyly
realizovány. Pouze po zavedení dopisnic pro stvrzení příjmu balíku byly v ghettu používány vlastní do-
pisnice bez vytištěné známky s německým označením Postkarte.
Po nalezení dalších ilegálních dopisů byl v květnu 1942 poštovní styk s ghettem opět zastaven.
Poslední známý podej dopisnic je z první poloviny května.

Pravidla listovní pošty z ghetta v období 16. 9. 1942 - 6. 5. 1945

V souvislosti s množícími se žádostmi vězňů o udělení individuálního povolení psát vyšlo v denním roz-
kazu číslo 205 z 1. 9. 194237 oznámení o připravovaném povolení poštovního styku. Žádosti podávali
zejména Židé z říše, kteří od příchodu prvním transportem v červnu 1942 nemohli po dlouhé měsíce
dát o sobě zprávu příbuzným. Protože mezi nimi byly prominentní osoby, tlak na zavedení poštovního
spojení s ghettem byl vyvinut také na říšském území. Je nutno si uvědomit, že veškerá zlepšení situace
vězňů v ghettu byla zavedena výhradně s cílem zakrýt skutečné záměry „konečného řešení židovské
otázky“ a způsoby jeho provádění. Písemné zprávy od deportovaných z ghetta nebo z jiných táborů po-
máhaly uklidnit jejich příbuzné a zklidnily situaci v táborech samotných.
Povolení listovní pošty bylo oznámeno v denním rozkazu číslo 213 ze 16. 9. 194238 jako rozhodnutí
velitele tábora Seidla s tím, že se povoluje odesílání dopisnic v rámci již platných předpisů. Nařízení ve-
litele ghetta o listovním styku, oznamované prostřednictvím denních rozkazů, se od září 1942 týkalo
poštovního styku všech vězňů v ghettu bez ohledu na to, z jaké země sem byli deportováni. Lišily se
pouze způsoby přepravy korespondence z ghetta a do něho z jednotlivých zemí.
Adresa vězně na zásilkách byla předepsána v souladu s novým orientačním systémem v ghettu, kte-
rý byl vytvořen k 1. 7. 1942 po vystěhování Terezína. Bloky byly označeny římskými číslicemi I - VII od
jihu k severu a velkými písmeny A - J od východu k západu. Kasárna byla považována za jeden blok.
Ulice vedoucí od severu k jihu nesly označení L (Längstrasse) a příčné ulice od východu k západu
označení Q (Querstrasse), první číslo za písmeny L a Q znamenalo pořadí ulice, další číslo domu.
16. 9. 1942 byl vyhlášen turnus pro vybrané transporty z protektorátu a říšského území - Německa,
Východní Marky a Sudet. Z protektorátních Židů se povolení psát týkalo pouze těch, kteří přišli do ghet-
ta do 10. 12. 1941. Dopisnice vydávaly od 20. 9. 1942 poštovní expozitury a každý příjemce se musel
vykázat osobním průkazem.
Důležitou změnu přineslo nařízení o listovním styku vyhlášené 24. 9. 1942.39 Bylo oficiálně zrušeno
omezení počtu slov, popsána však mohla být pouze zadní strana dopisnice a to i psacím, ovšem čitel-
ným písmem a text nesměl přesahovat na adresní stranu. Nacistická moc tak reagovala na příliš unifi-
kovaný vzhled a obsah dopisnic, který odporoval předkládané vizi samostatného židovského sídliště.
Dovoleny byly zmínky o možnosti poslat do ghetta zásilky. V originále byly označeny výrazem
„Liebesgabenpakete“ bez bližšího určení váhy, počtu, obsahu apod. Podle kontextu šlo o balíčky do 2
kg, které byly protektorátní i říšskou poštou řazeny mezi listovní zásilky.
Podle rozpisu se od 25. 9. do 7. 10. 1942 mohli v jedenácti etapách dalšího vyhlášeného turnusu lis-
tovní pošty vystřídat všichni vězni. Zpráva o stavu ghetta Terezín za období 1. 9. až 30. 9. 1942, kterou
vypracovala pro táborovou komandaturu židovská samospráva, uváděla v příloze 3 „Denní evidence“
stav vězňů. K 1. 9. zde bylo 51 554 vězňů, 2. 9. 50 528, mezi 12. 9. až 22. 9. přes 55 000, nejvíce vězňů
- 58 491 bylo evidováno 19. 9. a 30. 9. zde bylo 53 284 vězňů.40 Denní podej dopisnic se tedy pohyboval
okolo 5 000 kusů. Od 11. do 13. 10. mohli podat dopisnici i deportovaní z transportů z říše a protektorá-
tu, kteří přijeli mezi 15. až 30. 9. 1942.41
Nový poštovní řád pro listovní poštu byl vyhlášen 24. 5. 1943 s platností od 1. června. Znovu byl zave-
den tříměsíční turnus pro výdej dopisnic a jejich příjem k expedici. Prodloužení doby, po které bylo mož-
né odeslat vždy jednu dopisnici, bylo částečně vyváženo bezchybnějším doručováním dopisnic a balíčků
příjemcům v ghettu v důsledku lepší organizace židovské samosprávy včetně jejího poštovního oddělení.
Vyhlášený turnus platil pro období od 1. 6. do 31. 8. 1943. Bylo zavedeno hromadné předávání do-
pisnic k podání prostřednictvím starších bloku či budovy a v souvislosti s tím došlo ke zlepšení cenzurní-
ho řízení. Předané dopisnice prošly okamžitou cenzurní kontrolou. Když byl obsah shledán závadným,
okrskový cenzor (Bezirks-Zensor) židovské samosprávy odesílatele navštívil, poučil o předpisech a pře-
dal mu náhradní dopisnici. Byla-li dopisnice od stejného odesílatele opětovně cenzurou zachycena, ná-
rok na její odeslání v daném turnusu ztratil.42

41
 Dobový plánek ghetta z roku 1942 s vyznačením okrsků, ulic písmeny L a Q a budov. /ŽM/

Dopisnice z protektorátu do ghetta z dubna 1944. Adresa příjemce doplněna o číslo pokoje
a domu. Nová evidenční razítka ŽRS v Praze v levém dolním rohu a pošty židovské samosprávy
v pravém horním rohu. /ŽM/

42
 Nepřidělení dopisnice mělo být oznámeno okamžitě staršímu světnice (Zimmerälteste), který měl to-
to opomenutí ihned nahlásit. Reklamace došlé po uplynutí příslušného cyklu se již nevyřizovaly.43 Kdo
pro stáří nebo nemoc nemohl poštovní záležitosti sám vyřizovat, mohl využít poštovní službu v L 310
a váleční poškozenci se mohli obrátit na oddělení Péče o válečné poškozence v Q 622, místnost 28.44
Zde jim byla podána informace o pravidlech nebo dopisnice předpisově vyplněna a předána k odeslá-
ní. Dny vyhlášené etapy musely být dodrženy. Nebyl-li nárok na přidělení dopisnice či její podej využit,
mohl vězeň zažádat o náhradní podej ve dnech, které následovaly po ukončení pravidelného turnusu.45
Změnu ve formální úpravě dopisnic (i balíků) přineslo nařízení nového velitele tábora Burgera z 28.
7. 1943. K 1. 8. 1943 byly znovu zavedeny názvy ulic a jejich psaní se od tohoto data povinně zaved-
lo také v poštovním styku.46
L 1 - Seestrasse Q 1 - Bäckergasse Silnice:
L 1a - Kurze Strasse Q 2 - Jägergasse do Bohušovic - Südstrasse
L 2 - Bahnhofstrasse Q 3 - Badhausgasse do Kopist - Westgasse
L 3 - Lange Strasse Q 4 - Neue Gasse
L 4 - Hauptstrasse Q 5 - Turmgasse Náměstí:
L 5 - Parkstrasse Q 6 - Rathausgasse Marktplatz
L 6 - Wallstrasse Q 7 - Berggasse Brunnenpark
Q 8 - Postgasse Stadtpark
Q 9 - Egergasse Kleiner Park

Směrnice pro poštovní styk z 12. 2. 194447 přinášela poslední změnu v úpravě adres, které musely
obsahovat v následujícím pořadí jméno, příjmení, ulici, číslo pokoje a domu. Přestalo se totiž používat
označení vězňů podle transportních čísel (Transport-Nummer) a bylo nahrazeno tzv. poznávacími čís-
ly (Kenn-Nummer) a evidence vězňů byla vedena podle abecedy. Turnusy se i nadále vyhlašovaly po-
dle data příchodu transportů, ale odeslání dopisnice se řídilo abecedním pořádkem.48
Tříměsíční turnus listovní pošty byl zkrácen 1. 7. 1944, od kdy bylo dovoleno odeslat jednu dopisni-
ci měsíčně. Od 30. 8. 1944 se povolení odeslat jednu dopisnici prodloužilo na osm týdnů a bylo povo-
leno pouze třicet slov.49 Zkracování a prodlužování turnusů listovní pošty z Terezína se řídilo spíše pro-
vozními možnostmi než nařízením táborové komandatury, jak tomu bylo v prvních měsících existence
ghetta. Již koncem března 1944 bylo vydávání dopisnic omezeno z důvodu jejich nedostatku.50 Vedle
protektorátních dopisnic s dvojjazyčným označením se později používaly dopisnice tištěné přímo pro
ghetto s pouze německým označením Postkarte. Při nedostatku dopisnic byly nahrazovány lístky bez
jakýchkoliv údajů, pouze v předepsané velikosti, které byly zhotovovány přímo v ghettu. Dopisnice vy-
dávala vězňům i nadále židovská samospráva bezplatně. Počet došlých a odesílaných dopisnic kolísal
podle momentálního stavu vězňů v ghettu.
Přibližný objem korespondence lze odvodit ze zpráv židovské samosprávy pro roky 1943 a 1944 vy-
pracované pro velitele ghetta51 a období počátku roku 1945 dokumentují dochované zápisy z jednání
velitele se židovským starším. Roční zprávy obsahovaly statistické údaje zejména z hospodářské, soci-
ální, zdravotní a kulturní oblasti života v ghettu. Byly určeny nacistické správě a vytvořeny s cílem uká-
zat co nejpříznivější obraz terezínského ghetta ve snaze neohrozit jeho existenci a v souladu s propa-
gandistickou rolí Terezína, která v těchto letech kulminovala. Nelze je tedy považovat za stoprocentně
spolehlivý pramen. Údaje v nich jsou podřízeny propagandistickému účelu a počty uváděné v poštovní
statistice listovních a balíkových zásilek jsou nadsazené. V následujícím textu jsou uvedeny spíše jako
ilustrativní než jako hodnověrný pramen. Podle zprávy za rok 1943 se počet došlých listovních zásilek
(vyjma balíčků) pohyboval přibližně od 10 tisíc za měsíc září do téměř 25 tisíc v měsících únoru, srpnu
a říjnu. Počet v ostatních měsících se pohyboval v tomto rozmezí. Křivka grafu odesílaných dopisnic by-
la výraznější. Pod úroveň 5 tisíc se dostala v lednu, do dubna stoupala až k 10 tisícům, v květnu a v čer-
venci dosahovala počtu téměř 20 tisíc listovních zásilek. Zhruba v této výši se pohybovala do konce ro-
ku. Ve zprávě za rok 1944 byl nejmenší počet došlých listovních zásilek uveden v prosinci, a to 3 067
kusů, největší počet na přelomu září a října až 29 768 kusů. Průměrný měsíční počet došlých dopisnic
se pohyboval kolem 17 300 a odeslaných dopisnic kolem 16 tisíc kusů. Nejvíce listovních zásilek bylo
z ghetta odesláno na přelomu srpna a září - 27 011, nejméně na konci prosince - 2 766.
Důvěryhodnější informace o odesílaných zásilkách podávaly zápisy z jednání velitele tábora se židov-
ským starším. Ten při nich předkládal veliteli dopisnice připravené k odeslání včetně jejich seznamu
a rozpisu doručovacích míst. Dochoval se jen malý počet zápisů, ale umožňují alespoň v uvedeném ob-
dobí osvětlit pohyb listovních zásilek od jejich podání na poště v ghettu. Vztahují se ke korespondenci

43
 Formulář pro podej dopisnic. /ŽM/

Textová strana oboustranného formuláře pro podej dopisnic z dubna 1944. /ŽM/

Formulář obsílky pro výdej došlé listovní nebo balíkové zásilky z dubna 1944. /ŽM/

44
nově došlých transportů. Poštovní expozitury předaly po cenzurním prověření soustředěné zásilky poš-
tovní centrále. Zde byly evidovány a pořízeny jejich přesné seznamy podle místa doručení. Židovskému
staršímu byly seznamy postupovány s přípisem vedoucího pošty v ghettu a ten seznamy, rozpisy a do-
pisnice spolu s vlastním průvodním dopisem předával při jednání veliteli. Probírané poštovní záležitosti
byly zaprotokolovány v písemném zápisu.
25. 2. 1945 bylo veliteli ghetta, na základě jeho povolení ze 7. 2., předáno 943 dopisnic. Z tohoto po-
čtu bylo 578 dopisnic určeno do říše (z toho do Berlína 6, Vídně 2, Sudet 19, Východní Marky 6, na
ostatní území říše 545), do protektorátu 357 dopisnic (do Prahy 210, Brna 20) a do ciziny 8 dopisnic
(na Slovensko 1, do Holandska 3, Švédska 1 a Švýcarska 3). Dalších 972 povolených dopisnic bylo
předáno 2. 3. 1945, opět s rozpisem doručovacích míst - do říše 579, protektorátu 391 a do ciziny (na
Slovensko) 2 dopisnice.
6. 3. 1945 postoupil ing. Tintner, vedoucí pošty nebo příslušného oddělení pošty v ghettu, prostřed-
nictvím židovského staršího k projednání rozpis k 437 povoleným dopisnicím. Z toho bylo určeno do
protektorátu 222 kusů, do ciziny (Holandska) 1 dopisnice.52
Stejně jako každá jiná oblast života v ghettu i poštovní styk odrážel momentální situaci. Nařízením ve-
litele mohla být jeho pravidla měněna den ze dne. Ani chod pošty židovské samosprávy si nelze před-
stavovat jako přesně fungující organizaci. Stoprocentní plnění nařízení, včetně těch vykazovaných, není
možné v poměrech jaké v ghettu panovaly předpokládat. S pevnějším řízením židovské samosprávy šlo
ruku v ruce i zlepšení poštovních služeb a naopak, v dobách kritických, v prvních a posledních měsících
existence ghetta, při příchodech a odchodech transportů v masivním měřítku apod. se služby pošty vý-
razně zhoršily.

Formuláře listovní pošty pro podej a výdej dopisnic

Vězeň, který měl nárok na bezplatné vydání dopisnice, ji obdržel na poštovní expozituře spolu s formu-
lářem „Empfänger in Theresienstadt“ (tj. příjemce v Terezíně). Do rubrik doplnil jméno, příjmení, trans-
portní číslo (později se u formulářů tato rubrika nevyplňovala), ulici, číslo domu a pokoje, jak bylo prá-
vě předepsáno. Vyplněný ho odevzdal spolu s napsanou dopisnicí. Formulář sloužil poště pro eviden-
ci o počtu přijatých dopisnic a zároveň jako kontrolní doklad, že dopisnici odevzdává ten, kdo má
v rámci vypsaného turnusu právo ji odeslat.
Pozdější typy formulářů byly oboustranné. Text na zadní straně formuláře č. 2407-L/3-44/k z roku
1944 upozorňoval, že lístek nebo dopisnice s nejvýše třiceti slovy v čitelné úpravě musí být okamžitě,
nejpozději do (zde bylo uvedeno datum a hodina posledního možného podeje) předána poště. Pisa-
teli se připomínalo, že povolená zpáteční adresa na dopisnici musí obsahovat pouze jméno, příjmení
a datum narození odesílatele. Zde je patrná souvislost se zrušením evidence vězňů podle transportních
čísel. Datum a hodina posledního možného podeje byly součástí cyklostylovaného textu. Formuláře se
tedy musely vydávat pro každou etapu vypsaného turnusu zvlášŅ a patrně se vyskytovaly v mnoha růz-
ných variantách.
Formuláře pro výdej došlé dopisnice „Vorladung“ (tj. obsílka, předvolání) existují také v mnoha ty-
pech. Sloužily jako výzva příjemci k vyzvednutí zásilky na označeném poštovním pracovišti a byly za-
vedeny pro plynulý výdej zásilek, spojený s evidenčním řízením. Proto doba, určená pro výdej každé
zásilky, byla stanovena přesně na minuty. Pro výdej listovních i balíkových zásilek se používaly stejné
formuláře a druh došlé zásilky se vyznačoval podtržením příslušného údaje.

Listovní pošta mimo pravidelný turnus a dopisy

Vybočení z platných poštovních pravidel listovního styku bylo spojeno s odůvodněnou žádostí poda-
nou židovskému staršímu. V rozhodovací pravomoci židovské samosprávy bylo pouze posunutí termí-
nu odevzdání dopisnice ve vyhlášené etapě nebo v náhradních dnech pro podej dopisnic po ukonče-
ní turnusu. Žadatel o posunutí, většinou z vícečlenné rodiny, která přišla do Terezína společně a chtě-
la korespondenci rozložit do delšího časového rozmezí, požádal o změnu termínu písemným přípisem.
V případě kladného vyřízení stvrzovalo oddělení Pošty a dopravy židovské samosprávy posunutí termí-
nu na zvláštním formuláři „Erledigung“ (tj. vyřízení). Jeho text v překladu zněl: „Přeložení nároku na
psaní na týden (zde následovalo rukopisné vyznačení čísla týdne v měsíci) povoleno“. Formulář obsa-
hující jméno, příjmení, číslo vězně a adresu žadatele stvrzoval pracovník pošty. Zavedení pravidel pro
žádost o posunutí termínu není doloženo, prokazatelně tato možnost existovala v roce 1943 a v letech
následujících.

45
 Odeslat dopisnici mimo pravidelný turnus nebo více dopisnic v jednom turnusu mohl vězeň pouze
po schválení táborovou komandaturou. Odůvodněnou žádost předal židovskému staršímu, ten ji
s vlastním přípisem postoupil veliteli tábora k posouzení a následně tlumočil jeho stanovisko. Po před-
běžném schválení mohla být dopisnice přijata poštovním oddělením židovské samosprávy. Opět byla
prostřednictvím židovského staršího předána veliteli k definitivnímu rozhodnutí. Jsou známy případy,
kdy povolená korespondence byla pro formální nedostatky velitelem zadržena a povolení bylo zruše-
no.53 Povolování bylo projednáváno u velitele jmenovitě případ od případu a v zápisech z jednání byl
o tom učiněn záznam. V roce 1945 se žádosti objevovaly poměrně často.54 Ve zcela ojedinělých přípa-
dech mohl vězeň v ghettu obdržet nebo odeslat dopis. Poprvé možnost odeslání dopisu z ghetta uvá-
děla poštovní pravidla listovního styku z 24. 9. 1942, která připouštěla: „Dopisy se smějí psát pouze po
udělení zvláštního povolení.“ Také pravidla korespondence s cizinou stanovila, že do neutrální a spo-
jenecké ciziny se nesměly zasílat příliš dlouhé dopisy. Adresa odesílatele i příjemce musela být uvede-
na na obálce i uvnitř listu. Obálky nesměly mít hedvábnou vložku a podávaly se otevřené.
Jiná nařízení táborové komandatury přitom vězňům přísně zakazovala držení dopisních papírů, pe-
něz, známek apod. V omezeném množství mělo k dispozici dopisní papíry a obálky pouze vedení ži-
dovské samosprávy a některé prominentní osoby. Odeslat, ale i obdržet dopis mohl běžný vězeň pou-
ze po zdlouhavém jednání a výhradně v důležité úřední záležitosti. Soukromá sdělení psaná formou
dopisů byla vyloučena. Do Terezína byly dopisy zasílány přes německou komandaturu mimo obvyklou
trasu.

Listovní styk mezi ghettem a protektorátem v období 16. 9. 1942 - 6. 5. 1945

Září 1942 lze považovat za začátek omezeného, ale pravidelného poštovního spojení s protektorátním
územím. Nařízení a směrnice se postupně vžily a na listovních zásilkách se od tohoto data neobjevuje
již tolik otisků různých pomocných razítek jako v předchozím období.

Dopisnice z ghetta pro příjemce na protektorátním území

Zásadní změnou v listovní korespondenci bylo ukončení používání pomocných razítek pro správné vy-
plnění adresy odesílatele v ghettu. Psaní adres se sjednotilo a řídilo se nařízeními komandatury o za-
vedení názvů ulic, čísla pokoje nebo ukončení evidence vězňů podle transportních čísel. Způsob po-
dání, cenzury a evidence podaných dopisnic zůstal zachován, měnila se pouze jednotlivá pravidla -
možnost hromadného podání prostřednictvím staršího světnice, přímé cenzurní řízení již před podáním
na poštovní expozituru apod.
Dopisnice byly označeny číslem zásilky a číslem cenzora jako v předchozím období. Převažovalo
rukopisné vyznačování údajů a méně často byla otiskována razítka cenzury Z. Ojediněle, hlavně u ko-
respondence z roku 1945, se cenzurní razítko „Zensiert“ otiskovalo na textovou stranu dopisnic.
K adrese odesílatele v ghettu se doplňovalo razítko s údajem 11b v kruhu. Bylo to poštovní směro-
vací označení pro území Protektorátu Čechy a Morava. Říšské území včetně Východní Marky a Sudet,
Protektorátu Čechy a Morava, Generálního gouvernementu a obsazených území bylo rozděleno do 24
poštovních pásem.55
Dopisnice šly z ghetta kurýrní cestou na Ústřednu pro židovské vystěhovalectví v Praze a odtud na
ŽNO. Z původních pomocných razítek Židovské náboženské obce se zachovalo používání pomocné-
ho razítka o tom, že odpověï do ghetta musí jít výhradně jejím prostřednictvím. Židovská náboženská
obec v Praze (ŽNO) - Jüdische Kultusgemeinde in Prag (JKG) byla v únoru 1943 přejmenována na Ži-
dovskou radu starších v Praze (ŽRS) - Ältestenrat der Juden in Prag. V následujícím textu je nový ná-
zev, ŽRS, uveden všude tam, kde lze přesně určit časové zařazení uváděné informace nebo kde je ná-
zev součástí popisovaného materiálu. Tam, kde není zřejmé, zda jde o pramen z doby před nebo po
změně názvu, případně se vztahuje k obojímu období, je použito původní označení ŽNO.
Z roku 1943 se dochovala písemná interní informace pro jednotlivá oddělení ŽRS, že zřízená poštov-
ní a přepážková služba, která zajišŅovala i přímý příjem listovních zásilek pro terezínské ghetto (a zřej-
mě i kurýrní doručování listovních zásilek z Terezína pražským příjemcům) sídlí v Josefovské ulici číslo 5.
Zda šlo o nově zřízenou službu nebo pouze o její novou dislokaci nelze z materiálu vysledovat. Další
pramen ze stejného roku uvádí, že oddělení G sídlí v ulici Filipa de Monte 21.56 Tento název (podle nizo-
zemského hudebníka na dvoře císaře Rudolfa II.) byl zaveden v roce 1940 místo původního názvu
Maiselova, jak se ulice od roku 1945 opět jmenuje. Nachází se v nynější Praze 1 na Starém Městě v mís-
tě původního židovského ghetta, později Židovského Města, stejně jako ulice Josefovská, nyní Široká.
K Praze bylo Židovské Město připojeno jako městská část Josefov v roce 1850.

46
Dopisnice z ghetta do protektorátu s novým pomocným razítkem po přejmenování Židovské
náboženské obce na Židovskou radu starších v Praze. /ŽM/

Dopisnice z ghetta do protektorátu z 21. 8. 1944 s pomocným razítkem ŽRS v Praze.

/Soukromá sbírka, SRN/

47
 Adresní a textová strana dopisnice z ghetta do protektorátu ze 4. 8. 1944 (?), s pomocným
razítkem ŽRS v Praze. /ŽM/

48
Adresní a textová strana dopisnice z ghetta do protektorátu ze 6. 9. 1944, s pomocným
razítkem ŽRS v Praze. /ŽM/

49
 Adresní a textová strana dopisnice z ghetta do protektorátu ze 14. 9. 1944, s pomocným
razítkem ŽRS v Praze. /ŽM/

50
Dopisnice z ghetta do protektorátu z června 1943, zaslaná prostřednictvím pobočky ŽRS
v Uherském Brodě a s jejím úředním razítkem. /ŽM/

Dopisnice z ghetta do protektorátu zaslaná prostřednictvím pobočky ŽRS v Olomouci

a s jejím úředním razítkem. /ŽM/

51
 Dopisnice z protektorátu do ghetta s cenzurním razítkem ŽRS v Praze, ze kterého byl
odstraněn původní název ŽNO. /PT/

Dopisnice z protektorátu do ghetta s novým typem evidenčního razítka ŽRS v Praze.

Dopisnice šla do ghetta dva měsíce. /Soukromá sbírka, Dánsko/
52
Dopisnice z ghetta do protektorátu z října (?) 1943, zaslaná prostřednictvím pobočky ŽRS
v Plzni a s jejím úředním razítkem. /Soukromá sbírka, SRN/

Dopisnice z ghetta do protektorátu z listopadu (?) 1943, zaslaná prostřednictvím pobočky

ŽRS v Kladně a s jejím evidenčním razítkem. /Soukromá sbírka, SRN/

53
 Dopisnice z protektorátu do ghetta z června 1943 s razítkem pro poštovní evidenci P.E.,
s dohledávanou adresou příjemkyně. /ŽM/

Dopisnice do ghetta, vrácená odesílateli v protektorátu a opatřená razítkem s upozorněním, že do

ghetta jsou povoleny pouze zásilky psané v němčině a tiskacími písmeny. /Soukromá sbírka, SRN/

54
Změna názvu ŽNO se odrazila i v legendě jejích pomocných razítek, která existují v několika variantách:
1. do února 1943 byla používána původní razítka s legendou: „Antwort nur durch Jüd. Kultusgemeinde
Prag“ a „Antwort nur in deutscher Sprache durch Jüdische Kultusgemeinde Prag“. Toto razítko se
zachovalo i s chybou, místo „durch“ bylo uvedeno „duch“;
2. čtyřřádkové razítko s legendou: „Antwort nur über den Ältestenrat der Juden in Prag V Philipp de
Monteg. 18“, případně „… Montegasse 18“;
3. čtyřřádkové razítko s legendou: „Antwort nur an den Ältestenrat der Juden in Prag V Philipp de
Monteg. 18.“;
4. čtyřřádkové razítko s legendou: „Rückantwort nur auf Postkarten in deutscher Sprache über den
Ältestenrat der Juden in Prag V. Philipp de Monte Gasse 18.“.
Razítka pod bodem 2. až 4. byla používána souběžně v letech 1943 - 1945 a každé mělo několik
typových variant. Označovala se jimi veškerá korespondence směřující z ghetta na území protektorátu
vyjma dopisnic doručovaných prostřednictvím poboček ŽNO v protektorátu, a to až do jejich postupné-
ho zrušení.
Dopisnice procházející pobočkami byly opatřovány razítky s dvojjazyčnou legendou „Ältestenrat der
Juden in Prag Aussenstelle … (následoval místní název) … Židovská rada starších v Praze Pobočka … “.
Razítka se dělí na dva základní typy - úřední a pomocná razítka pobočky. Úřední razítka poboček měla tři
obvyklé varianty:
1. kruhová razítka (Uherský Brod, Olomouc). Dvojjazyčný text byl vsazen do kruhu. Místní název, opět
dvojjazyčně, byl umístěn uprostřed razítka pod židovskou hvězdou;
2. jednoduchá čtyřřádková dvojjazyčná razítka. Místní označení bylo součástí textu. Jde o nejvíce po-
užívaný typ (Hradec Králové, Kolín, Brno ad.);
3. dvojřádková razítka s pouze německým textem (Olomouc).
Úřední razítko pobočky bylo v některých případech nahrazováno pomocným razítkem pro evidenci
korespondence z ghetta. V legendě razítka byl text „Ältestenrat der Juden in Prag Aussenstelle - Židov-
ská rada starších v Praze Pobočka“. Místní označení bylo umístěno vně textu. Razítko bylo obdélníkové
s rámečkem a rubrikami „Akt/spis“, „Eingang/Došlo“ a „G.Z. Čj.“ pro doplnění příslušných údajů. Zná-
mo je jeho používání na pobočce v Kladně.
Pražským adresátům byly dopisnice z ghetta doručovány kurýry ŽNO nebo odesílány poštou. Mimo-
pražským příjemcům byly zasílány hromadně na příslušné pobočky, odkud bylo jejich doručení zajiště-
no stejným způsobem. Po jejich postupném rušení byly dopisnice odesílány poštou přímo z Prahy. Po-
sílaly se již vyplacené, pro místní styk 50haléřovou protektorátní poštovní známkou a v další dopravě
60haléřovou. Známky byly oráženy běžnými denními podacími razítky poštovních úřadů. V rámci protek-
torátních protižidovských nařízení mohly být dopisnice podávány pouze na poštovním úřadu Praha 3
v Ostrovní ulici, který byl určen také pro židovské obyvatelstvo Velké Prahy a navíc na poštovním úřa-
du Praha 2 v Kaprové ulici, který byl určen pro listovní styk ŽNO.57

Listovní styk mezi protektorátem a ghettem v období 16. 9. 1942 - 6. 5. 1945

Do ghetta docházely dopisnice přes ŽNO v Praze, která měla povinnost informovat odesílatele v Praze
a pobočky o změnách poštovního styku s Terezínem. Prvním známým pramenem s písemnou instrukcí
pobočkám byl dodatek k nedochované vyhlášce z 27. 5. 1943. Datován byl 29. 5. 1943. Zakazoval uvádět
v textu sdělení zmínky o počtu odesílaných dopisnic a balíků do ghetta, posílat jednomu příjemci více do-
pisnic obdobného obsahu a podávat jich větší počet najednou. Dopisnice, jejichž sdělení bylo psáno stro-
jem, mohly být podepsány tužkou nebo perem, nikoliv však barevnou tužkou. V případě dopisnice psané
tužkou nebo inkoustem musel být zvolený způsob zachován i u podpisu. Nedatovaná vyhláška na tisko-
pisu z června 1943 obsahovala bližší specifikaci předpisů a zákazů. Do Terezína bylo dovoleno odesílat do-
pisnice se sdělením nejvýše o třiceti slovech německy, velmi čitelně psaných. Mezi jednotlivými řádky mu-
sely být větší mezery, aby při kontrole nevznikly potíže. Každá dopisnice musela být datována. Psát se
smělo inkoustem, hůlkovým písmem nejméně 5 mm velkým nebo strojem. Opakoval se zákaz používat
barevné tužky, zmiňovat se o počtu odesílaných dopisnic a balíků a posílat současně dva a více lístků
stejného nebo obdobného obsahu pro téhož adresáta nebo větší počet dopisnic najednou nebo krátce
po sobě, a to i různým adresátům. Nadále se podávaly prostřednictvím příslušné pobočky.
Posledním dochovaným dokumentem týkajícím se listovní pošty do ghetta byly připomínky ŽRS
k poštovnímu styku. Datovat je lze podle citace o připouštěcích známkách do doby po červenci 1943.
Opět se v nich zdůrazňovala jediná dovolená cesta dopisnice do Terezína přes Židovskou radu starších
55
 Obálka dopisu z května 1943, zaslaného z protektorátu poštou přímo do ghetta, s razítkem
poštovní evidence P.E. /ŽM/

Dopisnice z protektorátu do ghetta z ledna 1944 podaná u poštovního úřadu v Domažlicích.

/Soukromá sbírka, ČR/
56
v Praze, respektive pobočky. Do třiceti povolených slov se nezapočítávalo datum, oslovení a podpis. Po-
vinnost psát buï hůlkovým písmem nebo strojem trvala. Nepřípustné zmínky byly rozšířeny o sdělení,
na jakém místě odesílatel pracuje u ŽRS a případné poznámky o jeho původu (míšenec, árijská matka
apod.). Obsahovaly informaci, že do ghetta je možné zaslat jednou za šest měsíců fotografii dopisnico-
vého formátu, ale pouze s podobiznou odesílatele. Uvádět počty odesílaných dopisnic bylo i nadále za-
kázáno, povolovaly se však zmínky o připouštěcích známkách a balících, nikoli ale o jejich počtu,
obsahu a váze.58 Při převzetí na ŽNO v Praze byly dopisnice i nadále opatřovány cenzurním razítkem.
Do ledna 1943 se používalo stejné razítko jako v předešlém období „Zensuriert JKG Prag.“. Se změnou
názvu Židovské náboženské obce na Židovskou radu starších byl z razítka odstraněn údaj JKG a otisk
razítka obsahoval zbylý text „Zensuriert Prag.“.
Od února 1943 se začalo na dopisnice otiskovat nové obdélníkové evidenční razítko s rámečkem:
„Ältestenrat der Juden in Prag“ a rubrikami „Eingang“ a „Zensur“. Datum příchodu se vyznačovalo
datumovým razítkem dotisknutým do razítka evidenčního.
Vzácně se lze setkat s dalším typem pomocného razítka ŽNO s legendou: „Wegen Formfehler
unzustellbar - Erlaubt sind nur 30 deutsche Worte in Blockschrift“ (tj. pro chybný způsob nedoručitel-
né - povoleno jen 30 slov v němčině tiskacími písmeny). Označovaly se jím dopisnice s formálními ne-
dostatky, zachycené cenzorem ŽNO a vrácené zpět odesílateli. Ze ŽNO se zásilky hromadně předáva-
ly na Ústřednu pro židovské vystěhovalectví v Praze a odtud šly kurýrní cestou táborové komandatuře
v ghettu, která je předala židovské samosprávě. Převzetí dopisnice oddělením pošty se vyznačovalo
v pravém horním rohu datumovým nebo evidenčním razítkem. Evidenční razítko oddělení Pošty a do-
pravy židovské samosprávy pro příjem dopisnic bylo obdélníkové s rámečkem a textem: „Jüdische
Selbstverwaltung Theresienstadt“ ve dvou řádcích v rubrice horní a „Post und Verkehr“ v rubrice dol-
ní. Do prostřední rubriky se dotiskovalo datum převzetí dopisnice ke zpracování jednořádkovým datu-
movým razítkem s vyznačením dne, měsíce (plným názvem nebo zkratkou) a plnou datací roku.
Ojediněle lze na korespondenci zachytit další pomocná razítka. Častěji se objevuje poštovní eviden-
ční obdélníkové razítko P.E. v rámečku, zejména v první polovině roku 1943. Může jít o vyznačení
evidence pošty táborové komandatury na zásilkách pro prominentní osoby, na zvláštní povolení nebo
na zásilkách dohledávaných.

Písemný styk z protektorátu do ghetta přímým poštovním spojením

Podávání dopisnic adresovaných do ghetta přímo u poštovních úřadů a nikoli prostřednictvím ŽNO se
objevuje sporadicky v roce 1944. Podávali je většinou mimopražští odesílatelé zřejmě v souvislosti
s ukončením činnosti jednotlivých poboček ŽNO, kdy stanovená metodika podání byla po jistou dobu
narušena. Otázkou však zůstává, zda byly všechny takto odeslané dopisnice příjemcům v ghettu sku-
tečně předány a jakou úlohu hrál v doručování zásilek do ghetta poštovní úřad v Bohušovicích nad Ohří.
Funkci poštovního úřadu je nutné rozlišit na službu podací a službu doručovací. Při podání zásilek
je zcela na rozhodnutí odesílatele, u jakého poštovního úřadu podej učiní. (Omezení protektorátního
židovského obyvatelstva nebylo nařízením poštovní správy, ta byla jen jeho vykonavatelem.) Doručo-
vací služba poštovního úřadu je uložena poštovní správou formou poštovního výnosu a znamená, že
příslušný úřad přejímá veškerou doručovací agendu v pevně stanoveném obvodu. Poštovní výnos, kte-
rým byl k 1. 7. 1942 zrušen poštovní úřad v Terezíně zároveň určil poštovnímu úřadu v Bohušovicích
nad Ohří rozsah jeho doručovacího okrsku: „Německé Kopisty, Kreta (pokud leží mimo pevnostní pás-
mo), České Kopisty, Počaply, Zádušníky, Travčice, prachárny a malá pevnost (na silnici mezi Terezínem
a Českými Kopisty), které dosud patřily do doručovacího obvodu poštovního úřadu Terezín“.59
V době zrušení poštovního úřadu v Terezíně nebyl do ani z ghetta dovolen písemný styk vězňů, ale
úřední korespondence německé komandatury, soukromá korespondence jejích zaměstnanců i úřední
korespondence židovské samosprávy existovala. Jestliže Terezín nebyl zahrnut do doručovacího obvo-
du poštovního úřadu v Bohušovicích nad Ohří, znamenalo to, že tato služba nebyla prováděna a ze stra-
ny německé komandatury nebylo požadováno její zavedení. Veškerý písemný styk s ghettem byl zajiš-
Ņován kurýrní cestou. Ani v době, kdy bylo s ghettem navázáno pravidelné poštovní spojení, nebyla do-
ručovací služba bohušovickému úřadu oficiální cestou nařízena. Podle platných protektorátních poštov-
ních předpisů musely veškeré změny v doručovacích obvodech projít poštovním věstníkem, jak se sta-
lo v případě terezínské Malé pevnosti, jejíž korespondence, a to i vězeňská, oboustranně přes Bohušo-
vice procházela.
V seznamu poštovních úřadů a úřadoven uveřejněném v soupisu hlavního berlínského poštovního
úřadu v květnu 1944 pro říšské území a pro území okupovaná na východě je heslo Terezín připojeno

57
 Mapa s vyznačením poštovních směrovacích pásem říše, protektorátu a okupovaných území.

Dopisnice z ghetta do Východní Marky z 19. 8. 1944, odeslaná z Berlína. /Soukromá sbírka, SRN/

58
k heslu Bauschowitz an der Eger - Bohušovice nad Ohří a uvedeno dvojjazyčným názvem There-
sienstadt - Terezín. Dokazuje to samostatné postavení Terezína i v poštovním styku, protože doručova-
cí místa jednotlivých poštovních úřadů zde nejsou uváděna.
Bohušovický poštovní úřad byl s táborovou komandaturou nesporně v kontaktu. Odvolává se na něj
protektorátní poštovní správa při zveřejňování pravidel balíkového styku s ghettem v lednu 1943: „Po-
dle zprávy poštovního úřadu Bohušovice nad Ohří dovolila správa židovského tábora v Terezíně …“,
stejně jako v dubnu 1943: „Podle zprávy pošt. úřadu Bohušovice n. O. jsou pro Ghetto dovoleny …“.60
Terezínské ghetto bylo tedy vyňato z působnosti protektorátní poštovní správy a bohušovický poštov-
ní úřad sloužil výhradně jen jako prostředník mezi protektorátní poštovní správou a německým velitel-
stvím ghetta. Německá komandatura předávala bohušovickému poštovnímu úřadu pokyny, které muse-
la protektorátní poštovní správa respektovat, stejně jako pokyny ve věci poštovního styku s Terezínem,
které dostávala z Úřadu říšského protektora či říšského státního ministerstva pro Čechy a Moravu. I když
se často v adrese zásilek, především z ciziny, objevuje údaj o tzv. poslední poště, kterou byl poštovní
úřad v Bohušovicích nad Ohří, tyto zásilky - aŅ listovní nebo balíkové, zasílané normálními poštovními
kursy, na bohušovický poštovní úřad, který byl umístěn v obci v Pivovarnické ulici, nedošly. Na zdejším
nádraží byla totiž pro potřeby pošty vyhrazena samostatná místnost, kam se balíky a pytle s poštou a no-
vinami vyložené z vagónu vlakové pošty ukládaly a kde je pracovníci protektorátního poštovního úřadu
v Bohušovicích třídili. Všechny zásilky určené pro ghetto v Terezíně rovnou na nádraží předávali zástup-
cům německé komandatury.61 Jen v případě doporučených listovních zásilek z ciziny62 měl bohušovický
poštovní úřad aktivnější roli.
Na otázku, proč byl jednodušší způsob předávání poštovních zásilek bohušovickým poštovním úřa-
dem nahrazen buï přímou německou kurýrní službou mezi ghettem a Prahou a ghettem a Berlínem ne-
bo jejich přejímkou ihned na bohušovickém nádraží, může být několik vysvětlení. Mohlo jít pouze o vy-
užití pravidelného a nezbytného kurýrního styku německé komandatury v Terezíně s nadřízenými úřadov-
nami v Praze a v Berlíně, o snahu zajistit stoprocentní izolaci terezínského ghetta a jeho vězňů, ale pře-
devším šlo o to, že veškerou pravomoc nad osudem Židů měl Hlavní úřad říšské bezpečnosti, který vy-
řadil z procesu rozhodování o osudu ghetta a vězňů nejen protektorátní, ale i říšské úřady, tedy i říšské
poštovní ministerstvo a protektorátní poštovní správu.

Židé z říšského území v ghettu Terezín

Funkce terezínského ghetta při řešení židovské otázky na území říše, tj. Německa, bývalého Rakous-
ka pod názvem Východní Marka a bývalého československého pohraničí - Sudet, se začala naplňovat
od léta 1942 s prvními transporty starých a privilegovaných Židů. K deportacím do Terezína byli v sou-
ladu s nacistickými plány určeni Židé nad 65 let a jejich manželští partneři, nemocní nad 55 let, promi-
nenti, nositelé vysokých válečných vyznamenání z 1. světové války, váleční poškozenci a jejich ženy,
židovští partneři z již zrušených německo-židovských manželství a osamělí míšenci podle norimberských
zákonů. Ostatní Židé byli deportováni do sběrných a koncentračních táborů. Deportace do Terezína
z Německa začaly 2. 6. a z bývalého Rakouska 21. 6. 1942. Do ghetta bylo z území Německa ve 301
transportech zavlečeno 42 221 osob, ze Sudet ve 33 transportech 611 osob a z bývalého Rakouska
v 50 transportech 16 404 osob.
Říšským Židům byl Terezín vylíčen jako starobní sídliště v příjemném prostředí. Majetek jim mohl do-
pomoci dokonce „k zakoupení vhodného bydliště v Theresienstadtu“. S transporty proto přijížděli lidé
vybavení spíše do společnosti než do krutých poměrů v ghettu s otřesnými ubytovacími, hygienickými
a stravovacími podmínkami. Mnoho z nich zemřelo záhy po příjezdu v důsledku fyzického strádání
a psychického šoku. Jejich úmrtnost byla ve druhé polovině roku 1942 tak vysoká, že k 1. 1. 1943 vě-
ková skupina nad 65 let tvořila pouze 32,9% vězňů, i přes masivní transporty, kterými stále přicházeli
další. Decimační úloha ghetta, plánovaná při jeho přípravě, s příchodem Židů z říše prudce vzrostla.
Na třetinovém zastoupení starší věkové kategorie v uvedeném období měly podíl i deportace na vý-
chod, kterých Židé z říšského území nebyli ušetřeni. Naopak, několik týdnů po příchodu do Terezína,
v době mezi 14. červencem a 22. říjnem 1942, byli zařazováni spolu s protektorátními Židy do de-
portačních transportů. Další transporty, ve kterých bylo zařazeno mnoho starých vězňů, odešly v polo-
vině května 1944, a to do Osvětimi-Birkenau.
S transporty se do ghetta dostali i význační činitelé židovských organizací v Německu. Nejvýrazněj-
šími postavami byli rabín Leo Baeck (do Terezína přišel 28. 1. 1943) a Paul Eppstein (27. 1. 1943), dá-
le Philipp Kozower (27. 1. 1943) a Moritz Henschel (16. 7. 1943), kteří působili v židovské samosprávě
a jejím poštovním oddělení.

59
 Židovské organizace na území říše byly zcela závislé na nařízeních nacistických úřadů. Od roku 1933
zde působila zastřešující organizace německého židovstva Říšské sdružení Židů v Německu - Reichsve-
reinigung der Juden in Deutschland. Od roku 1938 sdružení pouze vykonávalo příkazy nacistických
úřadů, stejně jako židovská obec v Berlíně a její pobočky, k němu násilně začleněné. Provádělo podle
nich přípravy deportačních transportů a po jejich ukončení byli deportováni i jeho vedoucí pracovníci.

Listovní styk mezi ghettem a říšským územím

Pro listovní styk mezi ghettem a říšským územím platila stejná pravidla o způsobu psaní, turnusech
a další nařízení jako pro korespondenci vězňů s protektorátním územím. Pouze cesta zásilky z a do
ghetta se lišila. Pro území bývalého Rakouska vedla přes Židovskou náboženskou obec ve Vídni a pro
ostatní území přes Říšské sdružení Židů v Německu. Z ghetta šly zásilky kurýrní cestou na příslušnou
služebnu Hlavního úřadu říšské bezpečnosti v Berlíně, odkud byly po zrušení ŽNO ve Vídni a Říšské-
ho sdružení Židů odesílány přímo poštou.
Pro listovní styk se používaly protektorátní dopisnice bez vytištěné známky s dvojjazyčným označe-
ním nebo dopisnice vydané pro ghetto s německým názvem. Evidence se na dopisnicích vyznačova-
la vždy uprostřed adresní strany v horní části, většinou ve formě rukopisného označení E (Evidenz)
a čísla nebo šifry a čísla.
S klasickým cenzurním razítkem Z se lze setkat na dopisnicích zřídka, a to obvykle ve spojení s čís-
lem nebo šifrou. Častěji se objevuje číslo cenzora židovské samosprávy ve formě dvojčíslí v levém dol-
ním rohu obdobně jako u dopisnic do protektorátu z pozdějšího období. Stejný způsob značení cen-
zorského zásahu na dopisnicích, které šly z Terezína do Prahy a do Berlína, dokládá, že toto vyznače-
ní je spojeno s cenzurou židovské samosprávy v ghettu nebo táborové komandatury.
Říšské sdružení Židů v Německu označovalo dopisnice pomocnými razítky s textem, že odpověï je
možno zaslat pouze jeho prostřednictvím, obdobně jako ŽNO v Praze. Jsou dochovány tři typy:
1. třířádkové razítko s legendou: „Rückantwort nur über die Reichsvereinigung der Juden in
Deutschland Berlin-Charlottenburg 2, Kantstr. 158“. Dochovalo se též s chybným názvem
Deuschland;
2. čtyřřádkové razítko s legendou: „Antwort nur über die Reischsvereinigung der Juden in Deutschland
Berlin N 65 Iranischestr. 2“;
3. pětiřádkové razítko s legendou: „Antwort nur über die Reichsvereinigung der Juden in Deutschland
Berlin N 65 Iranischestrasse 2“.
Pomocná razítka sdružení byla nahrazena po jeho zrušení dvouřádkovým razítkem v několika typech
s informací, že odpovědět lze pouze na dopisnicích a v němčině „Rückantwort nur auf Postkarten in
deutscher Sprache“.
V Berlíně byly dopisnice opatřeny říšskou známkou v hodnotě 5 (pro Berlín) nebo 6 feniků pro ostat-
ní říšské území včetně Východní Marky a Sudet. Podávány byly téměř výhradně u poštovního úřadu
Berlin-Charlottenburg 2.
Do ghetta přicházela korespondence z říšského území přes Říšské sdružení Židů v Berlíně nebo Ži-
dovskou náboženskou obec ve Vídni. Některé zásilky byly podávány u říšských poštovních úřadů pří-
mo. Doložena jsou podání ve Vídni a Berlíně. Opět lze předpokládat jejich předání zástupcům němec-
ké komandatury přímo na bohušovickém nádraží k dalšímu opatření.
Přes Berlín procházela oboustranně také veškerá korespondence mezi terezínským rodinným táborem
v Osvětimi-Birkenau a protektorátem. Dopisnice do protektorátu byly označeny pětiřádkovým pomocným
razítkem s legendou „Rückantwort nur (podtrženo) auf Postkarten in deutscher Sprache über die
Reichsvereinigung der Juden in Deutschland Berlin N 65, Iranische Strasse 2“.

Listovní styk mezi ghettem a neutrální a spřátelenou cizinou

24. 9. 1942 byl v denním rozkaze povolen listovní styk mezi ghettem a neutrální a spřátelenou cizinou
formou dopisů. Šlo o výjimečný poštovní styk vázaný na jmenovitý souhlas velitele tábora. Kdy došlo
k jeho úpravě a začal se řídit pravidly listovního styku v ghettu není v pramenech podchyceno. Dopisni-
ce, které se pro něj začaly používat, podléhaly všem poštovním pravidlům v ghettu včetně turnusů. Nej-
častější styk byl udržován s Maïarskem, Slovenskem, Švýcarskem a Švédskem. Jako mezinárodní
zásilky podléhaly dopisnice také civilnímu cenzurnímu řízení na příslušných mezinárodních zku-
šebnách listovní pošty. Pošta židovských vězňů z ghetta a pro ně procházela přes hlavní zkušebnu
v Berlíně, někdy duplicitně i přes její pobočky. Civilní cenzura soukromé a obchodní korespondence
byla zpočátku prováděna kompletně na ústřední zkušebně v Berlíně.
60
Dopisnice z ghetta do Švédska ze září 1944, s pomocným razítkem ŽRS v Praze a cenzur-
ním razítkem hlavní mezinárodní zkušebny listovní pošty v Berlíně. /Soukromá sbírka, SRN/

Dopisnice ze Švédska do ghetta podaná 13. 8. 1943 (?) jako doporučená zásilka s návratkou,
označená předpisově razítkem A.R. (Avis de réception). /Soukromá sbírka, SRN/

61
 Dopisnice ze Švédska do ghetta podaná v Malmö 25. 1. 1944, s rukopisnou poznámkou
příjemce o datu dodání 2. 8. 1944. /Soukromá sbírka, SRN/

Dopisnice z Maïarska do ghetta s textem přesahujícím na adresní stranu a razítkem P.E., užívaným
na korespondenci vybočující ze stanovených pravidel listovního styku. /Soukromá sbírka, SRN/
62
Doporučená dopisnice z Rumunska do ghetta, z roku 1943. /Soukromá sbírka, SRN/

Doporučený dopis z Itálie do ghetta z 21. 5. 1943. /Soukromá sbírka, ČR/

63
 Dopisnice ze Švýcarska do ghetta z 10. 12. 1944 s textem přesahujícím na adresní stranu.
/Soukromá sbírka, SRN/

Dopisnice z ghetta do Švýcarska ze srpna 1944 s průběhovým razítkem mezinárodní

zkušebny listovní pošty Aa. /Soukromá sbírka, SRN/

64
 Mezinárodní zkušebna listovní pošty - Auslandsbriefprüfstelle byla přímo podřízena vrchnímu velení
wehrmachtu. Každé z deseti oddělení ústřední zkušebny v Berlíně mělo určenou oblast činnost. První
oddělení, třídící skupina, přejímalo zásilky z pošty a provedlo roztřídění na soukromé, doporučené a ob-
chodní zásilky. Soukromou korespondenci podchycovalo v záznamech se jménem a bydlištěm odesíla-
tele a použitém jazyce a roztříděnou korespondenci postupovalo na příslušná oddělení. Obsah soukro-
mé pošty byl zkoumán na oddělení 3. - soukromá pošta.
Protože úřad nestačil zpracovávat množství procházející korespondence, byla na říšském území i na
obsazených územích zřizována další cenzurní střediska, podřízená berlínské ústřední zkušebně,
z nichž některá měla označení pouze Briefprüfstelle (tj. zkušebna listovní pošty).
Cenzurované dopisy a dopisnice byly označovány příslušnými cenzurními razítky. Razítka byla kula-
tá, uprostřed s říšským znakem a legendou: „Oberkommando der Wehrmacht Geprüft“ a jednotlivé slu-
žebny se rozlišovaly malým písmenem na razítku nebo pásce nalepené přes zásilku:63
Označení a místo služebny Územně příslušná korespondence
a Královec Ostland, SSSR
b Berlín tranzitní a letecká pošta Jižní a Severní Ameriky, Finsko
c Kolín n/R Holandsko, Belgie, Lucembursko, severní Francie
d Mnichov Itálie, Španělsko, Portugalsko, Švýcarsko
e Frankfurt n/M Švýcarsko, Jižní a Severní Amerika, jižní Francie
f Hamburk Skandinávie bez letecké pošty
g Vídeň Balkán, Maïarsko, Turecko
h Berlín pošta německých válečných zajatců od roku 1944
k Kodaň Švédsko, Norsko, Finsko
l Lyon z a do jižní Francie, tranzitní pošta
n Nancy jižní Francie a neutrální státy
o Oslo Švédsko, Finsko, Dánsko
t Trondheim Švédsko
x Paříž pošta ze zón, pošta Červeného kříže, Belgie, Holandsko
y Bordeaux z a do jižní Francie, tranzitní pošta
Kvůli válečným operacím se střediska stěhovala a některá rušila, proto rozpis územní příslušnosti ne-
ní pro válečnou korespondenci jednotný. Některé zásilky pro nedostatek času prošly pouze třídícím od-
dělením ústřední zkušebny či střediska a nebyl zkoumán jejich obsah. Nebyly označeny cenzurním razít-
kem, ale pouze průběhovým razítkem třídícího oddělení zkušebny v podobě velkého A, doplněného
označením střediska malým písmenem.
V souvislosti s mocenskými přesuny v Berlíně došlo v červenci 1944 k převedení cenzurních středi-
sek pod pravomoc velitele bezpečnostní policie a bezpečnostní služby SD a ke změně názvu
z Auslands-briefprüfstelle na Zensurstelle (cenzurní úřad, služba). Nová cenzurní razítka nesla označe-
ní Prüfstelle (zkušebna) a průběhová razítka již neměla podobu písmena A, ale L.
Cenzurní řízení osvětluje protektorátní poštovní výnos, týkající se nedoručitelných zásilek z ciziny pro
Židy. Protektorátní poštovní správě nastaly v průběhu roku 1942 problémy v souvislosti s masovými de-
portacemi většiny židovského obyvatelstva z původního bydliště. Z území protektorátu bylo do 16. 3.
1945, kdy odešel poslední transport, odsunuto celkem 73 608 osob, z toho do konce roku 1942 61
637. Pro ně přicházela řada zásilek z ciziny, které nemohly být doručeny. Nedoručitelné zásilky z cizi-
ny pro Židy se ve zkušebně mezinárodní listovní pošty - Auslandsbriefprüfstelle projednávaly odděle-
ně. Pro zlepšení úředního dohledávacího řízení se úředními listy protektorátních poštovních ředitelství
z února 1943 přikazovalo listonošům označit nedoručitelné zásilky z ciziny, lze-li to zjistit, poznámkou,
že příjemce je Žid. Dodatek z 22. 5. 1943 informoval, že nedoručitelné zásilky pro židovské příjemce,
procházející mezinárodní zkušebnou, se mají vracet obyčejnou cestou, protože jsou u zkušebny evi-
dovány. Nedoručitelné balíky z ciziny měl příslušný poštovní úřad zaslat místně příslušné úřadovně
státní policie nebo policejní stanici (Staatspolizeistelle nebo Staatspolizeileitstelle). Adresu původního
příjemce bylo nutné v tomto případě lehce přeškrtnout tak, aby zůstala čitelná a balík i průvodku ozna-
čit poznámkou, že jde o zásilku pro židovského příjemce a opatřit adresou příslušné úřadovny státní po-
licie a datem doslání. Od úřadovny, kam se balík zasílal, byly při doručení vybrány všechny poplatky,
kterými byla zásilka zatížena a poplatek za doručné.64
Cesta listovních zásilek z terezínského ghetta do neutrální a spojenecké ciziny byla složitá. Z ghet-
ta byly dopisnice zaslány ŽNO v Praze a přes Ústřednu pro židovské vystěhovalectví Hlavnímu úřadu
říšské bezpečnosti úřadu v Berlíně. To již byla provedena několikanásobná vnitřní cenzura u terezínské
65
židovské samosprávy, komandatury a ústředny a evidence na ŽNO v Praze. Zde byly dopisnice razítko-
vány pomocným razítkem s legendou: „Rückantwort nur auf Postkarten in deutscher Sprache über den
Ältestenrat der Juden in Prag V, Philipp de Monte Gasse 18.“. Razítko „Rückantwort nur auf Postkarten
in deutscher Sprache“ na některých dopisnicích naznačuje, že část korespondence neprocházela přes
Prahu, ale byla z Terezína převezena rovnou do Berlína. Přes Říšské sdružení Židů v Německu a po jeho
zrušení rovnou z bezpečnostního úřadu byly dopisnice, opatřené říšskými poštovními známkami, dosílá-
ny většinou z poštovního úřadu Berlin W 62 nebo Berlin-Charlottenburg 2. Prošly cenzurou mezinárodní
zkušebny listovní pošty a některé i cenzurou zkušeben, ke kterým územně příslušely, a jsou na nich otis-
ky jednoho či dvou cenzurních razítek.
Do ghetta adresované dopisnice byly soustřeïovány na hlavním cenzurním úřadě v Berlíně. Zde by-
lo vyčleněno nepojmenované oddělení pro korespondenci Židů, jak o tom svědčí uvedené protektorát-
ní vyhlášky. Přes Berlín procházela korespondence i když již byla cenzurována některou z poboček
hlavního cenzurního úřadu. I na těchto dopisnicích se proto někdy objevují cenzurní razítka více služe-
ben. Z Berlína byly zásilky hromadně zaslány Ústředně pro židovské vystěhovalectví v Praze. Cesta
přes ŽNO v Praze byla zřejmě zvolena z důvodů vypracovávání přesných evidenčních seznamů,
poskytovaných ústředně, která korespondenci sledovala. Odtud byly po vypracování seznamů zásilky
doručeny do ghetta.
O listovních zásilkách ze Švédska se dochovala zmínka v zápisu z jednání velitele tábora se židov-
ským starším 10. 3. 1945. Šlo o 99 dopisnic, které předal člen komandatury SS-Untersturmführer
Baltrusch židovskému staršímu s pokynem, aby lístky pro odsunuté nebo zemřelé adresáty vrátil po
prošetření německé služebně, ostatní pak doručil. Provádění bylo svěřeno ústřední evidenci židovské
samosprávy.65
Po povolení velitele tábora bylo vězňům doručeno 31 pohlednic od účastníků transportu z 5. 2.
1945.66 Transport 1 200 terezínských vězňů do Švýcarska byl výsledkem jednání Himmlera s bývalým
švýcarským spolkovým prezidentem Jeanem Mariem Musym, motivovaném z německé strany blížícím
se koncem války, o postupném propouštění židovských vězňů za finanční protihodnotu. Po překroče-
ní hranice se Švýcarskem byl do ghetta odeslán telegram a účastníci transportu dostali pohlednice,
které museli odeslat do Terezína. Příjem pohlednic se švýcarskými poštovními známkami měl v ghettu
rozptýlit pochybnosti panující o cílové stanici transportu, vyvolané zprávou o osudu deportovaných
vězňů v rodinném táboře v Osvětimi-Birkenau. I v tomto případě se listovní korespondence podřizova-
la nacistickým záměrům.
Zatímco na říšském území, v protektorátu a v ostatních okupovaných zemích byli občané a poštovní
správy informováni o nutnosti dodržovat pravidla poštovního styku s Terezínem a přípustnosti pouze do-
pisnic podaných jako obyčejné listovní zásilky a tyto pokyny dodržovali, odesilatele z neutrální a tzv.
spřátelené ciziny nebylo možné donutit předepsaná nařízení dodržovat a zahraničním poštovním sprá-
vám přikázat, aby jiné druhy zásilek - tedy především dopisy, doporučené zásilky a zásilky s návratkou67
- nepřijímaly. Tyto zásilky přicházely bohušovickému poštovnímu úřadu jako tzv. poslední poště a ten je
vydával německému velitelství. O tom, jak se s nimi dále nakládalo, svědčí neúplný spis z roku 1944 do-
chovaný ve sbírkách Poštovního muzea.68 Obsahuje úřední dopisy k reklamacím zahraničních poštov-
ních správ ve věci doporučeného dopisu ze Švýcarska, několika doporučených dopisů a doporučených
dopisnic ze Švédska a dvou doporučených dopisnic z Rumunska odeslaných z uvedených zemí v roce
1943 a určených pro vězně v ghettu Terezín. Německá komandatura tyto zásilky zadržela a předala je
Hlavnímu úřadu říšské bezpečnosti v Berlíně k rozhodnutí. Protože nešlo o standardní zásilky ani zásil-
ky došlé na základě povolené výjimky, rozhodování o tom, zda budou vězňům vydány nebo vráceny
zpět trvalo dlouho, ve spise se objevuje údaj o více než šesti měsících. To vyvolalo zmíněné reklamace
zahraničních poštovních správ, protože podle pravidel Světové poštovní unie, kterými se řídil meziná-
rodní poštovní styk, měl být podací úřad o řádném dodání doporučené zásilky nebo doporučené zásil-
ky s návratkou vyrozuměn ve stanovené době, většinou do tří měsíců, pakliže se nevrátila zpět. Zahra-
niční poštovní správy se po stanoveném termínu dotazovaly na osud těchto zásilek a protože z jejich
hlediska byl za tyto zásilky odpovědný protektorátní poštovní úřad v Bohušovicích nad Ohří jako tzv. po-
slední pošta, směřovaly dotazy formou poptávacích listů již přímo k němu. Bohušovický poštovní úřad
se s dotazy, co s došlými poptávacími listy má učinit, obrátil na pražské poštovní ředitelství a jeho prostřed-
nictvím o nich byla informována protektorátní poštovní správa. Ani ta nemohla řešení situace ovlivnit a po-
stoupila celou záležitost prostřednictvím úřadu říšského státního ministerstva pro Čechy a Moravu svému
nadřízenému úřadu, kterým bylo říšské ministerstvo pošt, a žádala o pokyn, jak došlé reklamace řešit, a o vy-
pracování metodiky pro případ, že do Bohušovic dojdou další podobné zásilky. V přiloženém rozkladu

66
problematiky, který protektorátní poštovní správa zasílala jako přílohu ke spisu, uváděla, že na základě
platného protektorátního poštovního řádu lze chápat předání doporučených zásilek německému velitel-
ství jako jejich řádné doručení, které neodporuje ani předpisům Světové poštovní unie, a navrhovala,
aby byl dán bohušovickému poštovnímu úřadu pokyn vyřídit v tomto smyslu došlé poptávací listy. Záro-
veň uváděla, že problémem zůstávají doporučené zásilky s návratkou, jejichž příjem může stvrdit pouze
příjemce zásilky nebo jím určený zástupce. Protektorátní poštovní správa se dále v dotazu odvolávala na
skutečnost, že poštovní styk s ghettem se řídí vnitřními předpisy, jejichž přezkoumání jí nepřísluší, není
o nich oprávněna podávat informace zahraničním poštovním správám a je to navíc z důvodů obrany
zakázáno.
Protože poštovní záležitosti ghetta neměl v rozhodovací kompetenci ani říšský ministr pošt, řešil celou
problematiku, jak vyplývá z kontextu spisu, Hlavní úřad říšské bezpečnosti v Berlíně. Zdánlivě nedůležitá
záležitost - doručit či vrátit zpět několik doporučených zásilek pro vězně v ghettu - v sobě totiž skrývala
jak nebezpečí opakovaných stížností, dotazů a žádostí o finanční náhrady ze zahraničí a značné kompli-
kace pro říšskou poštovní správu pro porušování mezinárodních pravidel poštovního styku dojednaných
v rámci Světové poštovní unie, tak ve svém důsledku i obrácení pro říši nežádoucí pozornost na situaci
vězňů v ghettu Terezín.
Na porušování mezinárodních poštovních pravidel poukazovala například reklamace generálního
ředitelství pošt, telegrafu a telefonu rumunského ministerstva veřejných prací z června 1944, adreso-
vaná přímo říšskému ministerstvu pošt. Týkala se dvou doporučených zásilek, vrácených rumunské
poštovní správě s poznámkou, že jsou dovoleny pouze obyčejné zásilky. Rumunská strana uváděla,
že o zákazu posílat do Německa doporučené zásilky nebyla informována a odvolávala se na pokyn
Mezinárodní kanceláře Světové poštovní unie, podle kterého by měly být všechny zásilky v meziná-
rodním poštovním styku zasílané doporučeně. Generální ředitel rumunské pošty proto žádal o infor-
mace, zda říšská strana vydala v poslední době v této věci nějaké nařízení.
Ještě názorněji vyzněl přiložený služební dopis královské švédské poštovní správy, vypravený ze
Stockholmu 5. 6. 1944, ve kterém švédská strana oznamuje, že se do Švédska v poslední době vráti-
lo velké množství doporučených dopisů a doporučených dopisnic určených do Terezína v Protektorá-
tu Čechy a Morava, jejichž příjemci jsou dle všeho židovského původu, s poznámkou: „zpět, povolují
se jen obyčejné zásilky“. Odesilatelé těchto zásilek vznesli proto u švédské poštovní správy dotazy na
důvod tohoto zákazu. Protože korespondence pro zmíněné příjemce, jak dopis dále pokračoval, zřej-
mě nepodléhá oznámeným pravidlům říšské pošty o poštovních zásilkách válečných zajatců a interno-
vaných civilistů, a o dalších jiných omezeních německé poštovní přepravy, které by opravňovaly k vra-
cení dotyčných zásilek, nebyla švédská poštovní správa informována, žádala o upřesnění důvodů
k navracení těchto zásilek.
Mezitím vydal v červnu 1944 Hlavní úřad říšské bezpečnosti říšskému ministerstvu pošt pokyn, který
byl citován v dopise oddělení IX říšského státního ministra pro Čechy a Moravu ze dne 10. 6. 1944 pro-
tektorátní poštovní správě, aby se všechny zásilky pro vězně v ghettu, které je nutné vydat proti vlastno-
ručnímu podpisu příjemce, vracely zpět, protože ve skutečnosti nemají důležitý nebo cenný obsah
a jsou odesílány pouze proto, aby se vlastnoručním podpisem příjemce dalo zjistit, zda dosud žije.
Začátkem července ale Hlavní úřad říšské bezpečnosti úplně změnil stanovisko. Co bylo hlavním dů-
vodem k vydání nových pokynů není ze spisu patrné. Hlavní úřad říšské bezpečnosti buï uznal argu-
mentaci poštovní správy, že dotazy zahraničních poštovních správ a Světové poštovní unie budou po-
kračovat, určitou roli snad sehrál i již zmíněný dopis královské švédské poštovní správy, jehož důraz-
ný obsah jasně naznačoval hrozbu obdobných potíží do budoucna a další došlá reklamace, tentokrát
švýcarské poštovní správy ve věci poštovních poukázek do ghetta. Případně mohla ke změně stano-
viska přispět i návštěva zástupce Mezinárodního Červeného kříže dr. Rossela 23. června 1944 v Tere-
zíně a jeho dotaz na zajištění poštovního styku s ghettem.
O novém nařízení, které od Hlavního úřadu říšské bezpečnosti obdržel, informoval říšský státní mi-
nistr pro Čechy a Moravu dopisem všechny zúčastněné strany. Všechny zásilky z vnitrozemí i z ciziny,
tedy také doporučené a ceniny, poštovní poukázky, balíčky, balíky - z území protektorátu jen s při-
pouštěcími známkami - i zásilky se zpátečním lístkem (návratkou) se měly příjemcům, tedy vězňům
v ghettu, vydávat. Ve výjimečných případech, když velitelství ghetta nedovolí zásilku vydat a bude za-
slána zpět, musí být, zvláště do ciziny, důvod vrácení vyznačen pouze poznámkami úředně povolený-
mi, tzn. podle pravidel mezinárodního poštovního styku, například že adresát zemřel.
Součástí nařízení byl také rozkaz zavést v ghettu poštovní plné moci. Všichni vězni měli vystavit poš-
tovní plnou moc ve prospěch jednoho židovského zmocněnce, ustanoveného velitelstvím ghetta a za

67
 Obrazová celinová dopisnice přepravená letecky ze Slovenska, adresovaná do
ghetta, s cenzurními razítky. /Soukromá sbírka, ČR/

Dopisnice z ghetta odeslaná na Slovensko, s nalepeným štítkem Ústredny židov

v Bratislavě. /Soukromá sbírka, ČR/

68
tímto účelem mělo být zajištěno ihned 40 000 příslušných formulářů. Vystavené poštovní plné moci se
měly shromáždit u velitelství ghetta, eventuelně v jím určené služebně v Terezíně. Velitelství ghetta mě-
lo potvrdit, že každý vězeň skutečně vystavil plnou moc na určeného zmocněnce a to i na zásilky s po-
známkou „do vlastních rukou“. Velitelství ghetta převzalo zodpovědnost i za to, že tuto plnou moc vy-
staví každý nový vězeň a Hlavnímu úřadu říšské bezpečnosti mělo také ihned nahlásit případnou změ-
nu v osobě zmocněnce. Zmocněnec vybraný velitelstvím měl zastupovat všechny vězně jako oprávně-
ný k přijímání zásilek ve smyslu § 49 B poštovního řádu. Tam, kde poštovní řád předepisoval vydání zá-
silky příjemci samému, eventuálně jeho zmocněnci (například u zásilek s návratkou) se zásilka měla vy-
dat poštovnímu zmocněnci. Povolené dopisnice, balíčky a balíky se měly tak jako dosud vydávat pří-
mo vězňům.
Nařízení o vystavení poštovních plných mocí bylo v ghettu ihned uvedeno v platnost. Podle pokynů
ve Zprávách židovské samosprávy z 27. 7. 194469 musel každý vězeň vystavit poštovní plnou moc na
židovského staršího, kterým byl v té době dr. Paul Eppstein. Ten ji pravomocně postoupil členovi židov-
ské samosprávy dr. F. Weidmannovi, který tím získal právo s veškerými došlými zásilkami disponovat.
Dr. František Weidmann, dřívější tajemník a posléze předseda pražské ŽNO, se do Terezína dostal
s transportem St 28. 1. 1943. Z Terezína byl 28. 10. 1944 deportován posledním transportem do Osvě-
timi; kdo se po něm stal dalším zmocněncem není doloženo.
Zda se zásilky, o něž ve spisu šlo, skutečně dostaly do rukou vězňů, nelze doložit. Pravděpodobně
většina z adresátů těchto zásilek byla již mrtvá, nebo byli deportováni. Ani zásilky došlé po vydání no-
vých pokynů se nemusely do rukou vězňů dostat. Podle poměrů panujících v ghettu velmi pravděpo-
dobně poštovní zmocněnec pouze na pokyn velitelství ghetta stvrdil jejich příjem a vydání či nevydání
zásilky zůstalo v rukou německého velitelství.

Židé ze Slovenského státu v ghettu Terezín

Slovenský stát započal se silnými protižidovskými opatřeními ihned po svém vzniku. Premiér sloven-
ské vlády a ministr zahraničí Vojtech Tuka patřil spolu s ministrem vnitra Alexanderem Machem k ini-
ciátorům protižidovských nařízení a také jejich deportací mimo slovenské území. Slovenský stát přijal
říšskou nabídku „usídlit slovenské Židy“ na okupovaných územích v Polsku a byla sjednána finanční
náhrada, kterou říše přijala za každého Žida na náklady „spojené s osídlováním“. Slovenský stát si za
to ponechal majetek deportovaných Židů a získal záruku, že deportované říše nikdy nevrátí na Sloven-
sko. Deportace se opíraly o vládní nařízení 198/1941 Sl. z. o právním postavení Židů z 9. 9. 1941, tzv.
židovský kodex, a ústavní zákon o vysídlení Židů z jara 1942. Slovenský stát prováděl deportace, jako
jediný evropský neokupovaný stát, vlastními administrativními a mocenskými silami.
Deportace Židů mimo slovenské území, většinou do Osvětimi a Majdanku, začaly 25. 3. 1942 a trva-
ly do 20. 10. 1942, kdy byly pro odpor hospodářských, církevních a zahraničních kruhů zastaveny. De-
portováno bylo kolem 58 tisíc Židů. Slovenská veřejnost byla o situaci v ghettech a táborech na výcho-
dě informována ze zpráv zahraničních rozhlasů i od uprchlých Židů. To zvýšilo protesty proti deportacím
a aktivitu židovské organizace - Ústredny Židov v Bratislavě, která spolu se slovenským Červeným kří-
žem organizovala balíčkové akce do táborů, později i do terezínského ghetta. Na podzim 1944, kdy by-
lo slovenské území obsazováno německým vojskem především v souvislosti se Slovenským národním
povstáním, byly deportace obnoveny a postihly téměř 13 tisíc osob. Posledními transporty bylo asi 1 500
Židů deportováno do Terezína, kam přijel první transport 23. 12. 1944.
Písemný styk vězňů terezínského ghetta se Slovenskem, který mezi příbuznými z bývalého Česko-
slovenska existoval i před tímto datem, po příchodu slovenských Židů vzrostl. Řídil se pravidly listovní-
ho styku v ghettu a poštovními civilními pravidly o mezinárodním poštovním styku. Slovenský stát pat-
řil do kategorie spřátelené a neutrální ciziny. Dopisnice šly přes ŽNO v Praze, civilní cenzurní zkušeb-
nu a přes Ústredňu Židov v Bratislavě, kde byly opatřeny čtyřřádkovým razítkem s legendou: „Durch
Vermittlung der Abteilung für Sonderaufträge der Judenverwaltung, Pressburg“ (tj. zprostředkováno
oddělením zvláštního pověřence židovské správy v Bratislavě). Stejnou cestou šla také koresponden-
ce do ghetta. Některé dopisnice byly zaslány židovskou organizací v Bratislavě ŽNO v Praze buï hro-
madně nebo kurýrní cestou, nejsou frankovány a neprošly poštou.

Židé z Dánska v ghettu Terezín

Účinnost zahraničních intervencí ve prospěch vězněných Židů se nejvýrazněji projevila na postavení Ži-
dů z Dánska, jejichž první transport dorazil do Terezína 5. 10. 1943. Dánsko si na základě tzv. politiky vy-
jednávání zachovalo po okupaci jistou formu samostatnosti a nevstoupily zde v platnost norimberské

69
 Dopisnice z ghetta do Kodaně s pomocným razítkem ŽRS v Praze a razítkem dánského Čer-
veného kříže, podaná k přepravě v Kodani 18. 10. 1944. /Soukromá sbírka, Dánsko/

Dopisnice z ghetta do Kodaně z 25. 8. 1944, s evidenčním razítkem dánského Červeného kří-
že. /Soukromá sbírka, Dánsko/

70
 Dopisnice z ghetta do Kodaně. Pomocné razítko s textem, že odpovědět lze pouze na
dopisnici a v němčině. /Soukromá sbírka, Dánsko/

Dopisnice z Kodaně do ghetta zaslaná prostřednictvím dánského Červeného kříže 7. 12. 1944
a přijatá na poště v ghettu 10. 2. 1945. /Soukromá sbírka, Dánsko/

71
 Doporučená dopisnice z Kodaně do ghetta z 10. 3. 1943, s textem přesahujícím
na adresní stranu. /Soukromá sbírka, ČR/

Dopisnice z Utrechtu do ghetta z roku 1944, s razítky Židovské rady v Amsterodamu,

kancelář Utrecht a vyznačením cenzury. /Soukromá sbírka, ČR/

72
rasové zákony. Početnou skupinu Židů tvořili vedle původních obyvatel také uprchlíci z Německa, Ra-
kouska a protektorátu. V srpnu 1943 se politika vyjednávání zhroutila a německý zplnomocněnec v Dán-
sku Werner Best vydal pokyn k řešení židovské otázky. Sám k této problematice zaujal dvojaký postoj,
který umožnil, aby dánští Židé, včas varovaní, mohli v počtu asi 7 tisíc uprchnout do Švédska. Zbylých
466 dánských Židů bylo za zvláštních sjednaných podmínek deportováno do Terezína. V terezínském
ghettu měli Dánové v důsledku ochrany dánských politických kruhů a na základě dohody mezi A.
Eichmannem a W. Bestem z 2. 11. 1943 výsadní postavení, které je chránilo zejména před deportační-
mi transporty na východ. V rámci sjednaných podmínek mohli dostávat balíky s oděvy, častěji psát a do-
stávat dopisnice a měli i jiné výhody. Významným představitelem dánských Židů byl rabín dr. Max Frie-
diger, který byl s dánskými politickými a veřejnými kruhy v písemném spojení. Od dubna 1944 usilova-
lo dánské ministerstvo sociálních věcí v rámci skandinávské záchranné akce, do které bylo zapojeno
i Švédsko, o zrušení deportací dánských policistů vězněných v Buchenwaldu a dánských Židů v Terezí-
ně. Vedoucí švédského Červeného kříže hrabě Bernadotte jednal o osudu dánských a norských vězňů
s velitelem SS Himmlerem. Pro dánské Židy byla vyslána, za hmotné pomoci Švédska, záchranná sku-
pina v čele s dánským zdravotním inspektorem Johannesem Holmem a SS-Obersturm-bannführerem
Rennauem. Do Terezína přijela 13. 4. 1945 a po jednáních v Praze s ní 15. 4. 1945 odjeli všichni dánští
terezínští vězni.
Listovní zásilky z Terezína do Dánska šly, jak o tom svědčí příslušná pomocná razítka, přes ŽNO v Pra-
ze. Korespondence s Dánskem byla možná také prostřednictvím dánského a německého Červeného
kříže přímo přes Berlín. Dopisnice byly označeny razítkem dánského Červeného kříže a z Berlína byly
doručovány kurýrní službou. Teprve v Dánsku byly rozesílány adresátům poštou. Většina dopisnic do
Dánska nebyla označena cenzurním razítkem mezinárodní zkušebny listovní pošty. Dopisnice z Dánska
docházely do Terezína stejnou cestou za poměrně dlouhou dobu, přibližně za 1 až 2 měsíce.

Židé z Nizozemska v ghettu Terezín

Decimace Židů v Nizozemsku byla velmi citelná. Většina byla deportována do koncentračních a vyhla-
zovacích táborů v Mauthausenu, Sobiboru nebo Osvětimi. Z Nizozemska přišla do Terezína jen malá
skupina privilegovaných Židů, držitelů potvrzení o výjimce, tzv. Spere, dokladu, který je měl osvobodit
od pracovního nasazení, jak se deportační transporty na východ nazývaly. Do vyhlazovacích východních
táborů nebyli držitelé Spere proto deportováni přímo z nizozemského území, ale až z Terezína. Byli sem
odsunuti ze sběrného tábora Westerbork, který před okupací Nizozemska sloužil jako uprchlický tábor
pro Židy z říše. Deportace asi 5 tisíc Židů do Terezína začaly 22. 4. 1943 a trvaly do 20. 11. 1944.
Listovní styk mezi ghettem a Nizozemskem byl velmi řídký, snad proto, že terezínským transportům
předcházely masivní deportace na východ a většina židovské populace již byla deportována a zahynula
ve vyhlazovacích táborech. Pravidla korespondence byla obdobná jako pro korespondenci s dalšími ob-
sazenými územími. Vedla přes ŽNO v Praze a přes Berlín, případně přes další civilní cenzurní středisko.

Listovní styk s ghettem prostřednictvím Mezinárodního výboru Červeného kříže

Veškerá korespondence prostřednictvím MVČK musela procházet výhradně přes německý Červený
kříž v Berlíně. Mezinárodní výbor Červeného kříže zastupoval v Berlíně dr. Roland Marti, který předával
do Ženevy mimo jiné i hlášení o poštovním styku s terezínským ghettem. Ve zprávě z 27. 8. 1942 infor-
moval ženevskou centrálu, že obyvatelům Terezína není dovoleno dopisovat si se svými rodinami a ve
zprávě z 5. 9. 1942 uváděl, že Židé deportovaní do Terezína doposud nemají právo dostávat balíčky.
Listovní styk ghetta s nepřátelskou cizinou formou dopisnic Červeného kříže byl povolen nařízením
táborového velitele v rámci vyhlášení pravidel poštovního listovního styku až 24. 9. 1942, a to výhrad-
ně přes německý Červený kříž. O možnosti vyzvednout si dopisnice Červeného kříže měli být vězni in-
formováni v některém z následujících denních rozkazů. Další informace o dopisnicích Červeného kříže
však chybí. Zda skutečně měli vězni v Terezíně možnost psát příbuzným do nepřátelské ciziny není
doloženo.
Zpráva zástupce MVČK dr. Rossela, vypracovaná po jeho návštěvě Terezína v červnu 1944, o poště
uváděla (v překladu): „Navštívili jsme budovu pošty, kde je důležitý provoz. Každý balík je skutečně do-
dán proti podpisu a distribuce je dobře kontrolována. Vedoucí pošty nám řekl, že počet lístků a dopisů
není omezen. Přesto víme, že pošta s vnějškem funguje špatně, i dánští delegáti nám říkají, že poštovní
spojení s Terezínem je politováníhodné. Vedoucí pošty nám nemůže tento stav věcí uspokojivě vysvětlit;
bylo by asi třeba optat se německého Červeného kříže, který je pověřen dopravovat všechnu naši poštu
do Terezína, jaké cesty a termíny používají. Židovskému staršímu je možno zaslat dotaz na jakoukoli

73
Zálepka Červeného kříže zaslaná 20. 1. 1945 z Palestiny do ghetta, evidovaná zde 9. 2. 1945. /ŽM/

74
adresu, řekl nám, že smí odpovědět, zda je dotyčná osoba v ghettu. Předali jsme mu do vlastních rukou
seznam, který nám dal MVČK, P. Eppstein potvrdil, že odpověï by nám měla přijít v nejbližší době.“
Korespondence prostřednictvím dopisnic Červeného kříže se projednávala i při jednání velitele tá-
bora se židovským starším 10. 3. 1945. Šlo o možnost písemného styku z ghetta s německými váleč-
nými a civilními zajatci v nepřátelské cizině. Podle mezinárodních i říšských poštovních pravidel byl ten-
to styk možný pouze prostřednictvím dopisnic Červeného kříže. Dopisnice, které se v ghettu používa-
ly pro listovní styk, neodpovídaly předepsaným pravidlům a styk ghetta se zajatci prostřednictvím
MVČK nebyl možný. Židovský starší proto vznesl dotaz veliteli tábora, jeho odpověï však nebyla v pra-
menech dochována.70 Dá se předpokládat, že obdobná situace byla již dříve.
Do Terezína docházely dopisnice Červeného kříže zejména z Palestiny. Sem emigrovala část protekto-
rátních Židů na základě dohody o transferu, sjednané česko-slovenským ministerstvem financí a Jewish
Agency for Palestine dne 13. 1. 1939. Dohoda umožňovala 2 500 československým Židům emigraci
a převod 500 000 liber přes Bank of England do britského mandátního území v Palestině. Peníze byly sou-
částí půjčky Velké Británie Československu. Iniciátorem akce byl dr. Leo Hermann a ve výboru pro trans-
fer pracovali i Jakob Edelstein a dr. Otto Zucker.
Po okupaci 15. 3. 1939 byla emigrace přislíbena Židům, kteří byli ochotni „svěřit svůj majetek němec-
kým bankám“, a po červnové návštěvě Adolfa Eichmanna v Praze byla k tomuto účelu zřízena Ústřed-
na pro židovské vystěhovalectví v Praze. Vypuknutí války 1. 9. 1939 hromadnou emigraci ukončilo a le-
gální emigraci jednotlivců téměř znemožnilo.
Dopisnice Červeného kříže z Palestiny šly do protektorátu a terezínského ghetta přes německý Čer-
vený kříž v Berlíně. Obsah jejich sdělení byl omezen na dvacet pět slov.

Poštovní styk mezi ghettem a pracovními skupinami vězňů

Před deportacemi na východ vězně dočasně chránilo pracovní nasazení mimo ghetto nebo jistá povo-
lání. Ilegální dopis do protektorátu, podle obsahu z dubna 1942, obsahuje pokyn, aby se adresátka
ihned po příjezdu do Terezína hlásila jako ošetřovatelka, což většinou chrání od transportu. Pisatelka
sama byla v pracovní skupině 1 002 žen, nasazených od 10. 4. do 6. 6. 1942 v křivoklátských lesích.71
Kdy byl poprvé povolen omezený písemný styk z ghetta s vězni nasazenými na práce mimo ghetto
není doloženo. Dopisnice z Oslavan do Terezína z 25. 9. 1942 stanovuje počátek písemného styku do
doby vyhlášení nových pravidel poštovního styku v září 1942, ale spojení Terezína s pracovními skupi-
nami existovalo snad již na jaře 1942.
Nařízení velitele tábora o poštovním styku s pracovními skupinami se zachovalo až ze 4. 4. 1943.72
Povoloval se listovní styk s přeškolovacím (ve skutečnosti internačním) táborem v Lípě (Linden) u nyněj-
šího Havlíčkova Brodu podle dříve vyhlášených směrnic, které se ovšem nedochovaly. Bližší osvětluje
následný denní rozkaz číslo 318 z 30. 4. 1943,73 který upravoval interní poštovní styk do mimotáboro-
vých pracovních středisek Oslavany, Kladno, Panenské Břežany a Lípa. Dopisnice se podávaly na poš-
tě ve Zbrojnici, a to, až na adresu příjemce, bez bližších údajů. Byly většinou opatřeny razítkem pro vnitř-
ní poštovní styk Ghettopost a šly kurýrní cestou. Dopisnice psané nečitelně, příliš malým nebo hustým pís-
mem nebo příliš dlouhé se nedoručovaly. Pracovní komando v Oslavanech tvořilo 100 mužů, nasazených
na práci od 4. 4. 1942 do 30. 8. 1943. Do Kladna odešlo pracovat 100 mužů 26. 2. 1942 a dalších 200 16.
3. 1942. Obě komanda pracovala v dolech v Motyčíně a Dubí do 22. 6. 1943. Pracovní komando v Pa-
nenských Břežanech (Jungfern Brescha) bylo složeno z vězňů, kteří sem byli deportováni z Terezína nebo
přímo z protektorátu. Počet vězňů se v období od 15. 9. 1942 do 11. 2. 1944 pohyboval mezi 48 a 110.
Přeškolovací tábor v Lípě (Umschulungslager Linden) se důvodem svého založení od ostatních pra-
covních středisek lišil. Byl založen Ústřednou pro židovské vystěhovalectví v Praze a činnost zahájil 15.
7. 1940, kdy sem přišlo prvních třicet židovských mladíků. Tábor byl pod přímým vedením SS a byl pre-
zentován jako středisko přípravy na nové podmínky v emigraci v Palestině. Režim tábora se v počátcích
skutečně odlišoval. V omezené míře bylo povoleno zasílat vězňům balíčky. Vězni pracovali v zeměděl-
ství - odtud plynuly kvalitní potraviny na stůl nacistických funkcionářů - a první skupiny se střídaly po tří-
měsíčních turnusech. Od podzimu 1941 bylo střídání zastaveno a skupina více než 300 mladých Židů
zde byla až do září 1943, kdy je vystřídalo 80 Židů ze smíšených manželství. Od poloviny února 1945
zde zůstalo jen deset mužů. Z přeškolovacího tábora byli vězni odsunuti většinou rovnou do Terezína.
Stejná pravidla písemného styku platila i pro pracovní skupinu Zossen, se kterou z Terezína odjelo 2.
3. 1943 200 mužů stavět barákový tábor pro SS ve Wulkowě jihovýchodně od Berlína. Tato skupina se
vrátila do Terezína 10. 2. 1945 a s jejím příjezdem zřejmě souvisí přípis s rozhodnutím poručnického
a pečovatelského soudu v Terezíně, kterým se vypovídala kurátorům dosavadní plná moc pro přejímání

75
 Dopisnice z roku 1942 zaslaná z ghetta M. Polákové, zařazené do pracovní skupiny
v křivoklátských lesích, s razítkem Ghettopost pro vnitřní poštovní styk v ghettu. /PT/

Dopisnice z ghetta do přeškolovacího tábora v Lípě s novým typem razítka pro vnitřní
poštovní styk, pomocným razítkem ŽRS v Praze a úředním razítkem doručovací pobočky
ŽRS v Kolíně. /Soukromá sbírka, SRN/

76
Lístek od účastníka blíže neurčené pracovní skupiny do ghetta s cenzurním označením Z 11
a evidenčním číslem. /PT/

Dopisnice vězně z pracovní skupiny v Panenských Břežanech do ghetta v Terezíně.

/Soukromá sbírka, SRN/
77
a rozdělování balíků došlých pro vězně, kteří stavěli baráky mimo území ghetta, protože důvod pro je-
jich kuratelu pominul. Přípis je datován 28. 2. 1945.74
Písemný styk s pracovními skupinami zřejmě trval až do konce války. Podle zápisu z jednání velite-
le tábora se židovským starším odešla 10. 4. 1945 pošta pro blíže neurčenou skupinu pracovního na-
sazení při stavbě baráků mimo ghetto v počtu 93 dopisnic.75 Mohlo jít o dopisnice pro 61 vězňů z pra-
covní skupiny v Schnarchenreuthu, kteří zde pracovali od 11. 3. 1945, nebo pro 41 vězňů, kteří byli od
10. 4. 1945 nasazeni v Regenu. Obě pracovní skupiny se do Terezína vrátily po 20. 4. 1945.
Dopisnice z Terezína pro vězně v pracovních skupinách byly označovány razítkem pro vnitřní poštu
Ghettopost. Po přejmenování ghetta na Židovské sídliště na jaře 1944 bylo nahrazeno třířádkovým razít-
kem „Post des Jüdischen Siedlungsgebietes Theresienstadt“, které je zachyceno na dopisnicích do Lípy.
Na dopisnicích se někdy objevuje pomocné razítko pro vyznačení adresy odesílatele stejně jako na ko-
respondenci pro protektorát v prvním období. Cenzurní zásah se nejčastěji vyznačoval razítkem Z a čís-
lem cenzora. Sdělení na dopisnicích nebylo omezeno počtem slov a způsobem psaní, takže text často
přechází i na adresní stranu. Dopisnice do mimotáborových středisek šly kurýrní německou služební poš-
tou a stejnou cestou procházela korespondence od vězňů z pracovních skupin do Terezína. Na dopisni-
cích do ghetta bývá nejčastěji cenzurní razítko Z, číslo cenzora a někdy i evidenční číslo zásilky.
Dopisnice z protektorátu do přeškolovacího tábora v Lípě byly doručovány stejným způsobem jako
ostatní protektorátní korespondence, a to přes ŽNO v Praze a doručovací pobočku v Kolíně. Dopisni-
ce byly opatřeny pomocnými razítky ŽNO v Praze a úředním razítkem pobočky v Kolíně.
Pravidla ovšem zřejmě nebyla příliš striktní. Když po válce zjišŅovalo ministerstvo pošt činnost jed-
notlivých poštovních úřadů v bývalém protektorátu v době okupace, vypracoval 13. 2. 1946 hlášení ta-
ké poštovní úřad Lípa u Havlíčkova Brodu. Uvádí se v něm mimo jiné, že původně byla v obci pouze
poštovna, ale v důsledku zřízení přeškolovacího tábora pro Židy, ve kterém bylo až tři sta Židů, poštov-
ní provoz stoupl tak, že musel být 1. 4. 1942 zřízen u zdejšího velkostatku poštovní úřad. Dá-li se uve-
denému hlášení skutečně věřit, „ve styku zaměstnanců úřadu s internovanými Židy, bylo těmto vše-
možně vycházeno vstříc, doručovány jim tajně dopisy, jakož i od nich přijímány, totéž i v provozu te-
legrafním. Za tuto činnost byl poštovní zřízenec Karel Baloun vyšetřován a za trest přeložen k poštovní-
mu úřadu Havlíčkův Brod 2 v únoru roku 1944 pro nedovolený styk se Židy“.76 Z hlášení vyplývá, že
zřejmě protektorátní poštovní úřad shromaždoval došlé dopisnice a předával je velitelství a patrně od
něj také dostával dopisnice určené do protektorátu, jejichž přepravu zajišŅoval. Do ghetta v Terezíně šly
z Lípy dopisnice přes ŽNO v Praze, kam byly doručovány kurýrem.

Poštovní styk mezi ghettem a deportovanými do východních táborů

První deportační transporty do ghett v Lodži a Minsku byly vypraveny před vznikem terezínského ghet-
ta přímo z protektorátu. Po jeho založení se přímé deportace omezily a většina transportů odcházela
z něho.
Deportace z Terezína zahájil 9. 1. 1942 transport do Rigy, jeden z mála, o kterém bylo známo kam
odjíždí. Počáteční transporty směřovaly do východních ghett v Rize a Varšavě. Od 11. 3. 1942 začaly
deportace do okresu Lublin třinácti transporty z Terezína a jedním z Prahy. Vězni z těchto deportačních
transportů byli po příjezdu buï ihned zavražděni nebo byli podrobeni selekci. Několik set osob bylo
odvlečeno do vyhlazovacího tábora v Majdanku, zbylí byli ponecháni zčásti v lublinských ghettech,
především v Izbici, Zamošči, Rejowiecích a Piaskách nebo odvlečeni do vyhlazovacích táborů v Sobi-
boru a Belžeci. Těm, kteří prošli selekcí, byly rozdány dopisnice, které mohli odeslat do Terezína a do
protektorátu. Dopisnice měly zmírnit zneklidnění, vyvolané prvními masovými deportacemi z ghetta na
východ. Do 13. 6. 1942, kdy došlo k jejich měsíční přestávce, odjelo z Terezína na východ celkem 16
transportů. Od 14. července do 22. října 1942 bylo z terezínského ghetta odesláno dalších 18 de-
portačních transportů především do vyhlazovacího tábora v Treblince. Transporty byly složeny převáž-
ně a od 19. 9. 1942 výhradně z terezínských Židů starších 65 let, původem z protektorátu i říšského
území. Většina z nich byla zavražděna ihned po příjezdu do tábora, aniž by prošli selekcí.
Transporty od 26. 10. 1942 zahájily deportace do Osvětimi, kam potom směřovaly všechny následu-
jící s výjimkou čtyř menších transportů do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu. Odezvu na spora-
dický písemný styk mezi deportovanými a Terezínem komentoval v roce 1942 velitel terezínského ghet-
ta Seidl v hlášení nadřízeným slovy: „Poštou přišly další dva lístky z transportu Bv. Jejich obsah podstat-
ně přispěl k uklidnění v ghettu. Podobné písemnosti jdou z ruky do ruky rychlostí blesku.“ Transport Bv
směřoval do Treblinky. Dokonalejší odpověï na otázku, proč nacisté dovolili v ghettech a táborech
písemný styk, nelze formulovat.

78
 Dopisnice z ghetta v Lodži do protektorátu, zaslaná poštou 8. 6. 1944. /PT/

Dopisnice z ghetta v Izbici do protektorátu, zaslaná poštou. /PT/

79
 Zálepka z koncentračního tábora v Sachsenhausenu z 2. 8. 1942, zaslaná poštou do
protektorátu, s tištěným upozorněním na turnus listovní pošty. /PT/

80
Textová strana zálepky ze Sachsenhausenu z 2. 8. 1942. /PT/

81
 Stejně klamavý přístup zaujala komandatura v Osvětimi po vyvraždění vězňů v terezínském rodinném
táboře v Osvětimi-Birkenau mezi 10. a 12. 7. 1944. Po jejich smrti mohli 13. 7. ostatní židovští vězni
v Osvětimi (vyjma polských a řeckých) napsat a odeslat lístky příbuzným. Pár odeslaných dopisnic mě-
lo překrýt hromadnou vraždu tisíců terezínských židovských vězňů z Birkenau.
Korespondence z vyhlazovacích táborů na východě i koncentračních táborů uvnitř říšského území
šla do ghetta výhradně kurýrní cestou přes Berlín, do protektorátu a říše přímo poštou. Používaly se
dopisnice a zálepky s předtištěnými pokyny pro zajateckou poštu a označením tábora (Bergen-Belsen,
Buchenwald aj.), pro listovní styk z východních táborů a ghett běžné dopisnice.
Možnost psát a obdržet dopisnici byla v jednotlivých táborech a ghettech různá. Tam kde byl poštov-
ní styk dovolen, byl určen časový turnus, zpravidla jedno až dvouměsíční. Na dopisnicích a zálepkách
přímo tištěných pro jednotlivé tábory byla informace součástí tištěného záhlaví, na ostatních ji nahrazo-
val otisk pomocného razítka. Dopisnice, která došla do Terezína v prosinci 1943 z Buchenwaldu, byla
opatřena otiskem pomocného razítka s textem: „Ich darf nur alle 4 Wochen einen Brief empfangen und
schreiben“, zálepka z Oranienburku do protektorátu razítkem: „In 2 Monaten 1 Brief oder Postkarte“.
Opačný směr korespondence z Terezína do východních táborů byl jen výjimečný. O většině depor-
tovaných neexistovaly informace o jejich pobytu. I když byly dopisnice povoleny a podány, nebyly ad-
resátům zpravidla doručeny.

Vyhlazovací tábor v Osvětimi a terezínský rodinný tábor v Osvětimi-Birkenau

První deportační transport vězňů z Terezína do Osvětimi byl vypraven 26. 10. 1942. Další následovaly
mezi 20. 1. a 1. 2. 1943. Židovský starší P. Eppstein a jeho zástupce J. Edelstein na jednání u velitele
tábora Seidla 1. 2. 1943 usilovali o možnost přímého písemného spojení ghetta s deportovanými na
východě, zejména s říjnovými a lednovými transporty. V ghettu panovaly o osud deportovaných mimo-
řádné obavy, protože poslední dopisnice od transportovaných na východ, jejichž cíl transportu nebyl
znám, přišly koncem roku 1942. Odpověï velitele Seidla byla záporná, protože veškeré poštovní spo-
jení s východními tábory bylo, podle jeho sdělení, vázáno na trasu přes Berlín. Přislíbil však zařídit mi-
mořádný písemný styk z východních táborů mimo obvyklý turnus.
Deportační transporty na východ byly obnoveny v září 1943. 8. 9. 1943 dorazily do Osvětimi první
dva transporty v celkovém počtu 5 007 mužů, žen i dětí. Tímto datem začala historie terezínského ro-
dinného tábora v Osvětimi-Birkenau. Oficiálně byl označen jako pracovní tábor - Arbeitslager Birkenau
bei Neu Berun. Sem bylo deportováno postupně dalších 5 007 vězňů 16. a 20. 12. 1943 a 7 503 věz-
ňů mezi 16. a 19. 5. 1944. Při příjezdu vězni neprošli obvyklou selekcí a také režim v táboře byl jiný.
Rodinní příslušníci se mohli mezi sebou omezeně stýkat, dostávat potravinové balíky, děti mohly být
s tichým souhlasem velení vyučovány apod.
Pro založení rodinného tábora v Birkenau, stejně tak pro jeho zrušení a hromadné vyvraždění věz-
ňů není jednoznačné vysvětlení. Zřetelná je souvislost se svolením nacistického vedení k návštěvě zá-
stupce Mezinárodního výboru Červeného kříže v Terezíně, která byla v počátcích jednání spojena také
s požadavkem inspekce v některém z východních táborů.
V přímé souvislosti s návštěvou zástupce MVČK v Terezíně byly poslední transporty do Birkenau
v květnu 1944, kterými byli z ghetta odvezeni ti, jejichž přítomnost by mohla rušivě zasáhnout do režie
připravované návštěvy.
Vězni z prvních transportů v září 1943 byli při příchodu do Osvětimi-Birkenau zaevidováni s poznámkou
SB a šestiměsíční karanténou. Termín SB - Sonderbehandlung zavedl v září 1939 výnosem R. Heydrich
a v nacistické terminologii znamenal popravu bez soudu, v táborovém žargonu smrt plynem. Po uplynutí
označených šesti měsíců byli všichni vězni ze zářijových transportů, kteří dosud žili, 8. 3. 1944 zavražděni
v plynových komorách. Otázka jejich šestiměsíční karantény nebyla dodnes uspokojivě vysvětlena, stejně
jako otázka založení terezínského rodinného tábora právě u vyhlazovacího tábora Osvětim.
V dubnu 1944 uprchli z Osvětimi slovenští vězni Alfred Wetzler a Walter Rosenberg, alias Rudolf
Vrba. Pomocí zástupců slovenské židovské rady se podařilo rozšířit jejich zprávu o vyhlazovacím tábo-
ře Osvětim a osudu vězňů ze zářijových transportů v Birkenau. Ze zprávy vyplývala obava o osud pro-
sincových transportů z Terezína, které nesly stejné označení jako předchozí a jejichž lhůta měla vypršet
20. 6. 1944. K delegátu československé exilové vlády u Společnosti národů v Ženevě dr. Jaromíru Ko-
peckému se zpráva dostala 10. 6. 1944. Spolu se zástupcem Světového židovského kongresu v Žene-
vě Gerhardem Riegnerem zajistil její předání na příslušná místa. 15. 6. 1944 o ní byla informována čes-
koslovenská exilová vláda dr. Beneše. Britský a americký rozhlas po jejím obdržení ihned varoval v za-
hraničním vysílání nacistické velení před dalšími likvidačními akcemi židovských vězňů v Osvětimi.

82
Dopisnice z protektorátu do ghetta, vydaná náhradnímu příjemci. Původní příjemce byl de-
portován na východ. /Soukromá sbírka, Dánsko/

Dopisnice z rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau do protektorátu s pomocným razítkem

Říšského sdružení Židů v Německu. /PT/

83
 Adresní strana zálepky z rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau do ghetta ze září 1943. /ŽM/

84
Textová strana zálepky z rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau do ghetta ze září 1943. /ŽM/

85
 Dopisnice z rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau do ghetta od účastnice zářijového
transportu, napsaná 18. 9. a přijatá poštou v Terezíně 10. 10. 1943. /ŽM/

Textová strana dopisnice od E. Klingerové z rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau

do protektorátu, napsaná před 8. 3. 1944, falešně datovaná 25. 3. 1944. /PT/
86
 Vězni z prosincového transportu v Birkenau nebyli 20. 6. 1944 zavražděni, s výjimkou prvního tere-
zínského židovského staršího J. Edelsteina, který byl spolu s rodinou zastřelen. Odklad hromadného vy-
vraždění vězňů netrval ale dlouho. Po návštěvě zástupce MVČK v Terezíně a jeho zprávě, která vyzněla
pro německou stranu příznivě, byli všichni vězni podrobeni selekci. Ti, kteří selekcí prošli, šlo o 1 500
mužů a 2 000 žen, byli převezeni do jiných táborů a 6 500 osob z terezínského rodinného tábora Birke-
nau, s výjimkou dodatečně vybraných 80 až 100 chlapců, bylo v noci z 10. na 11. 7. 1944 zavražděno
v plynových komorách a terezínský rodinný tábor byl zrušen.
Poštovní styk s Birkenau byl zcela podřízen záměru zakrýt skutečnou vyhlazovací funkci tábora v Osvě-
timi. Vězňům rodinného tábora bylo umožněno odesílat, pro uklidnění příbuzných v ghettu, protektorátu,
říši a dalších zemích, dopisnice i zálepky ve čtrnáctidenních nebo měsíčních turnusech. Podle literatury
musel každý z Birkenau (netýkalo se to dětí) odeslat alespoň jednu dopisnici. Používaly se běžné dopisni-
ce, nikdy ne předepsané lístky pro styk z koncentračních táborů. Adresa odesílatele měla stanovenou for-
mu Arbeitslager Birkenau bei Neu Berun, maïarští Židé v Osvětimi uváděli název pracovní tábor Waldsee.
Dopisnic z Birkenau v souladu s úkolem vězňů „odeslat množství příznivých zpráv“ chodilo mnoho.
14. 6. 1944 si zaznamenal Willy Mahler z pošty terezínské samosprávy: „Večer mám mnoho práce s do-
ručením dopisnic došlých z Birkenau. Celkem prý došlo 2 500 lístků. Na lístky lze okamžitě odpově-
dět.“ Z Terezína odeslané dopisnice však již do Birkenau nebyly doručeny.77
Hrůzným způsobem byl poštovní styk zneužit pro zakrytí hromadného vyvraždění vězňů z rodinné-
ho tábora v Birkenau. Těsně před vypršením šestiměsíční karantény byly 5. 3. 1944 rozdány dosud ži-
jícím vězňům ze zářijových transportů dopisnice, na které museli napsat obvyklé sdělení, že se jim da-
ří dobře a datovat je 25. 3. 1944. Všichni ovšem tři dny poté - 8. 3. 1944 byli zavražděni v osvětimských
plynových komorách. Tyto dopisnice spolu s lístky vězňů odsunutých z Birkenau na práce do pracov-
ních táborů v říši ještě dlouho udržovaly jejich blízké v naději, že deportovaní vězni žijí. Pravdu o Osvě-
timi a Birkenau se vězni v ghettu dozvěděli až koncem roku 1944 především od přicházejících sloven-
ských Židů. Skutečnosti se však, také na základě falešně datovaných dopisnic, zdráhali uvěřit.
Také vězni, kteří do Birkenau přišli s prosincovými a květnovými transporty, dostali před tím, než byli
podrobeni selekci a většina z nich byla zavražděna, dopisnice a možnost je odeslat.
Z Birkenau šla listovní pošta do Terezína kurýrní cestou zhruba měsíc. Dopisnice do protektorátu, ří-
še a ostatních území včetně neutrálních a spřátelených zemí byly zasílány přes Berlín. Nesly obvyklá po-
mocná razítka o povolení psát odpovědi na dopisnice německy, případně razítka o nutnosti zasílat do-
pisnice s odpovědí prostřednictvím Říšského sjednocení Židů v Berlíně. Dopisnice byly cenzurovány
v Berlíně a podávány vyplacené říšskou poštovní známkou u poštovního úřadu Berlin-Charlottenburg 2.
Soukromý poštovní styk z protektorátu a říše do Birkenau, včetně potravinových balíčků, byl dovo-
len. Balíček, který většinou obsahoval chléb, znamenal obrovskou pomoc, protože vězni trpěli hladem.
Do Birkenau a Osvětimi také směřovaly hromadné potravinové zásilky mezinárodních organizací, kte-
ré se však k vězňům nedostaly. Nejznámější soukromá akce ve prospěch vězněných Židů je spojena
se jménem šestnáctiletého židovského chlapce Heinze
Prossnitze z Prahy a jeho dvou spolupracovnic. Na základě
jeho korespondence se židovskými organizacemi i jednot-
livci v neutrálních zemích a s jejich pomocí došly stovky ba-
líčků do ghett v Lodži a v Lublinu a do koncentračních tá-
borů v Osvětimi a Sachsenhausenu. Kontakty na Sloven-
sku, v Maïarsku, v Sudetech i v samotném Německu mu
umožnily získat peníze a zboží pro balíčky do Terezína. Ak-
ce pokračovala i po jeho deportaci do terezínského ghetta
koncem ledna 1944. Ze záznamů dochovaných v izrael-
ském státním památníku Yad Vashem vyplývá, že do Tere-
zína zorganizoval zaslání 4 000 kg potravin a chleba, do
Birkenau 900 balíčků s potravinami. Sám zahynul 28. 10.
1944 v Osvětimi.

Poštovní podací lístek na balík o váze 4 kg,

odeslaný 22. 5. 1944 z protektorátu
do rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau. /ŽM/

87
Poštovní styk z Terezína po 6. 5. 1945
6. 5. 1945 převzala řízení Terezína nová samospráva, která ihned zrušila všechna omezení, tedy i poš-
tovního styku, vydaná dřívější německou táborovou komandaturou. Dopisnice a dopisy byly odesílány
prostřednictvím MVČK, který převzal nad Terezínem a Malou pevností 3. 5. 1945 ochranu. Listovní zá-
silky byly podávány na poštovním úřadu v Bohušovicích nad Ohří nebo byly dopravovány do Prahy.
Od 10. 5. 1945 zde začala fungovat i sovětská polní pošta. Vzhledem ke karanténě po vypuknutí epi-
demie skvrnitého tyfu musel být poštovní styk od 14. 5. 1945 podřízen vyhlášeným hygienickým opat-
řením. Od 28. května šla korespondence také prostřednictvím úřadů repatriační komise, která zde pra-
covala až do srpna 1945.
Poštovní úřad v Terezíně zahájil opět činnost 1. 10. 1947. Poštovní správa to oznámila výnosem z 15.
10. 1947 v poštovním věstníku.78

Adresní a textová strana dopisnice z Terezína do Prahy z 10. 5. 1945, odeslaná

z poštovního úřadu v Praze. /PT/
88
Peněžní zásilky pro vězně v ghettu
Od samého počátku bylo v terezínském ghettu přísně zakázáno vlastnit platné peníze. Při přistižení byl
jejich majitel potrestán vězením, v horším případě deportací na východ. Přesto ilegální držení peněz by-
lo běžné, šlo však o částky, které si vězni s sebou propašovali při příjezdu. Legální cestou prostřednic-
tvím zaslaných peněžních poukázek je získat nemohli, snad jen v prvních týdnech existence ghetta kdy
jim byly zasílány poštou. Po zákazu předávání zásilek koncem prosince 1941 vracel poštovní úřad v Te-
rezíně také několik neodbytných poukázek neznámých odesílatelů, které musela protektorátní poštovní
správa zveřejňovat podle poštovních pravidel šest měsíců v příslušných seznamech. Veškeré dostupné
informace o poštovním styku, aŅ z pramenů dochovaných v ghettu samém nebo z materiálů ŽNO v Pra-
ze, protektorátní poštovní správy apod., se o peněžních poukázkách do ghetta nezmiňují. Přesto pro
vězně peníze, zejména z ciziny, ale především penze bankovními převody nebo peněžními poštovními
poukázkami, chodily. Do rukou vězňů však nepřišly a byly zadržovány německou komandaturou. Vysvítá
to z pozdějších materiálů kolem založení Banky židovské samosprávy v ghettu a zavedení samoúčelného
terezínského peněžnictví 12. 5. 1943. Banka a peníze měly dotvořit obraz vzorového židovského sídliště
podle záměrů nacistické propagandy. Peníze došlé peněžními poukázkami a bankovními převody byly
převedeny ve stanoveném kursu na ghetto koruny, jak se terezínské platidlo do jara 1944 nazývalo,
a uloženy na účet u banky. Příjem peněžní zásilky stvrdil příjemce nebo banka. Obnos v platné měně si
ponechala komandatura. Toto zacházení s docházejícími peněžními částkami trvalo do počátku roku
1945. S transporty, označovanými v oficiální terminologii ghetta jako transporty pracovního nasazení,
přicházeli v lednu 1945 židovští partneři ze smíšených manželství. Jejich nežidovští partneři jim zasílali
peněžní poukázky nebo pro ně přicházely penze formou šeků a komandatura jednala o tom, zda po-
stup jejich příjmu bude stejný nebo zda budou vraceny. Celou situaci ilustruje případ dvou došlých še-
ků pro příchozí z transportu AE 3, který dorazil z Prahy do Terezína 11. 2. 1945. Pošta v ghettu přípisem
z 1. 3. 1945 žádala židovského staršího o pokyn, jak naložit s došlými šeky, „protože jejich příjemkyní je
příslušnice transportu, u kterého se nyní peněžní obnosy budou vracet“. Židovský starší přípisem veliteli
tábora sdělil uvedené skutečnosti s tím, že „obvykle se převod provádí tak, že se připisuje obnos ban-
kou židovské samosprávy v terezínském uzavřeném kontu příjemci k dobru a poštovním zmocněncem
podepsané peněžní poukázky s konsignací služebny se odešlou. S ohledem na to, že se v tomto přípa-
dě jedná o příslušnici transportu pracovního nasazení, prosíme o instrukce.“ Rukopisná poznámka ze
7. 3., podepsaná nečitelným podpisem příslušníka německé komandatury, obsahuje příkaz veškeré pře-
vody zadržet. 13. 3. 1945 sdělil židovský starší poště, že peněžní poukázky pro účastníky transportů pra-
covního nasazení se budou zpracovávat stejně jako ostatní.79 Penze pro židovské partnery ze smíšených
manželství, kteří byli deportováni do Terezína, řešil Všeobecný pensijní ústav v Praze, protektorátní mi-
nisterstvo financí, ministerstvo hospodářství a práce a příslušné německé úřady. 13. 3. 1945 odeslala
ŽRS v Praze dopis vedoucímu Ústředního úřadu pro uspořádání židovské otázky Güntherovi, ve kterém
uváděla, že protektorátní penzijní ústavy trvají na předložení potvrzení od Ústředního úřadu pro uspořá-
dání židovské otázky o tom, že příjemce penze v Terezíně žije. Návrh zvolit opačný postup, tj. zasílat pen-
zijním ústavům hlášení pouze v případě úmrtí vězně, Všeobecný pensijní ústav v Praze odmítl a trval na
formálním potvrzení, že vězeň žije, s tím, že potvrzení lze vystavit najednou pro tři měsíce. ŽRS navrho-
vala vystavit v Terezíně každé tři měsíce soupis žijících příjemců penze a zaslat ho penzijním ústavům
v Praze a Brně.80 Na jaře 1945 byla situace v ghettu již atypická. Některé zaslané obnosy byly vraceny
zpět. Takto byl z Terezína vrácen obnos pro účastnici transportu pracovního nasazení, která sem přišla
s transportem AE 2 z Hagiboru 4. 2. 1945. Částka 1 770 korun byla vrácena zpět manželovi do Hagibo-
ru, který ji stvrdil 21. 3. 1945. Otázky docházejících peněžních zásilek se zřejmě rozhodovaly případ od
případu a metodika byla zcela chaotická.
Ghetto koruny, od jara 1944 pod názvem terezínské koruny, pro vězně žádný význam neměly. Aby
se v systému ghetta vůbec zavedly, byly vytvořeny různé poplatky, například za půjčování knih, zábavu,
došlé balíky apod., tedy za služby do té doby poskytované židovskou samosprávou zdarma. Každý
vězeň měl u banky založen účet, ze kterého byly prováděny výplaty, eventuálně konto-dobropisy, a to
pracujícím podle jejich mzdových jednotek, nepracujícím podle hlášení starších domu či světnice.
S účtem mohl vězeň při vkladech a výběru disponovat bez omezení.
Bankovky objednal vedoucí Ústředního úřadu pro uspořádání židovské otázky v Praze Günther a ob-
jednávka byla vystavena 28. 1. 1943 pod jednacím číslem XIII-6128/43. Adresována byla obchodnímu
oddělení Národní banky pro Čechy a Moravu v Praze 2, Bredovské ulici na základě projednání s radou
říšské banky Karlem Schmidtem a ředitelem Malinou z předchozího dne. Formulována byla jako přidě-
lení zakázky na výrobu dobropisů pro terezínské ghetto. Bankovky byly požadovány v nominále 1 K

89
v počtu dva miliony kusů, 2 K jeden milion, 5 K pět set tisíc, 10 K tři sta tisíc, 20 K dvě stě tisíc, 50 K sto
padesát tisíc a 100 K ve stejné výši sto padesát tisíc. Do 8. 2. 1943 měla banka předložit ke schválení
návrhy a začít s výrobou. Hodnoty 1 K až 10 K včetně byly objednány v jednobarevném, vyšší nominá-
ly ve dvoubarevném tisku. Pro případ budoucího dotisku požadoval objednavatel zajištění příslušného
množství papíru do zásoby, aby případný druhý náklad byl ve stejném provedení a kvalitě. Na zadní stra-
ně objednávky jsou poznámky s datem 3. 2. 1943, že záležitost bude vyřízena Tiskárnou bankovek, což
se dávalo na vědomí radovi banky Schmidtovi.
30. 1. 1943 byla Národní bankou pro Čechy a Moravu objednávka písemně potvrzena s tím, že zakáz-
ka bude provedena podle zásad, sjednaných při rozhovoru s vrchním účetním Oskarem Wabersichem,
a potvrzovaly se podmínky objednávky. Celá výroba měla podléhat stejným kontrolně technickým opat-
řením jako výroba jiných cenin. Po skončení tisku měly být předány veškeré originální kresby a kame-
ny (zřejmě litografické) objednavateli a nepoužitelné součásti tiskových forem měly být pod jeho dohle-
dem zničeny.81 K osobě v objednávce zmiňovaného ředitele Maliny je nutno dodat, že v personálních
seznamech Národní banky pro Čechy a Moravu ani Tiskárny bankovek nebyl uveden. Ředitelem tiskár-
ny byl ing. Mirko Valina a zdá se, že v textu objednávky došlo k překlepu a ředitel Malina je totožný s ře-
ditelem tiskárny Valinou.
Autorem návrhu pro terezínské bankovky byl Jindřich (Jindra) Schmidt, který také zpracoval tiskové
podklady. Narodil se v roce 1897 a zemřel v roce 1984. Vyučil se v dřevorytecké (xylografické) dílně
Karla Kabelky v Praze, poté přešel na Uměleckoprůmyslovou školu k profesoru Arnoštu Hofbauerovi
a soukromě se učil portrétní malbě u malíře Rudolfa Váchy. Od roku 1917 pracoval v tiskárně Politiky
v Praze na Václavském náměstí a v roce 1929 přešel do Tiskárny bankovek Národní banky českoslo-
venské v Praze v Růžové ulici, kde se později stal faktorem galvanoplastického oddělení. Působil zde
až do roku 1962. Podílel se na přípravě mnoha československých a protektorátních bankovek. První
návrh terezínských bankovek, portrét Mojžíše, zhotovil podle xylografie francouzského grafika Gusta-
va Dorého (1832 - 1883) pro ilustrovaný překlad Starého zákona do francouzštiny. Dozírajícím pově-
řencem říšské banky byl tento návrh odmítnut pro příliš ušlechtilý vzhled Mojžíše a musel být změněn.
Ani druhý návrh Mojžíše s deskami desatera nevyhovoval zcela představám objednavatele, ale z časo-
vých důvodů byl použit.82 Na rubu i líci bankovek je židovská hvězda, vedle data 1. 1. 1943 podpis te-
rezínského židovského staršího Jakoba Edelsteina, na rubu bankovek v oválu Mojžíš, který drží tabul-
ky desatera. Bankovky vyšly jednak v jednobarevném provedení v barvách tmavě zelená (1 K), červe-
ná (2 K), hnědá (5 K), modrá (10 K), vyšší hodnoty pak ve dvoubarevném provedení s černým tiskem
a podtiskem v barvách zelená (20 K), modrá (50 K) a hnědá (100 K).
Podle měsíčních výkazů, vypracovávaných Tiskárnou bankovek a podepisovaných ředitelem Vali-
nou, které byly pravidelně předávány Národní bance pro Čechy a Moravu, byl postup prací následný:
k 15. 2. 1943 (zpráva byla vypracována 19. 2.) byly v kreslířském, ryteckém a reprodukčním oddělení
prováděny přípravy pro výrobu, k 15. březnu (zpráva z 18. 3.) byl zahájen tisk 20, 50 a 100 korunových
bankovek a na jednobarevné ofsetové jednotce tisk 1, 2, 5 a 10 korunových bankovek. V oddělení kni-
htisku byly číslovány 20, 50 a 100 korunové bankovky a reviznímu oddělení postoupeny nominály 1, 2,
20, 50 a 100 korun. V oddělení přířezů (řezaček) se zpracovávaly 1 K a 2 K bankovky. K 15. dubnu
(zpráva z 19. 4.) bylo oznámeno ukončení tisku nákladu 5 a 10 korunových bankovek na jednoba-
revném ofsetovém stroji, práce v oddělení přířezů pokračovaly na bankovkách v nominálu 5, 10, 20, 50
a 100 korun.83 O následné expedici a přepravě peněz do Terezína nebyly dohledány žádné záznamy.

90
 Návrh portrétu Mojžíše pro terezínské
bankovky od J. Schmidta. /STC/

Terezínské bankovky. /Soukromá sbírka, ČR/

91
Prameny
1. Aktenvermerk, opis. 11. 10. 1941, ŽM sbírka T, ič. 29; Ghettoisierung der Juden im Protektorat Böh-
men und Mähren, nedatováno, ŽM sbírka T, ič. 32.
2. ŽM sbírka T, ič. 28.
3. PT A 57/89.
4. PT A 187/83, APT/K 4/Gh.
5. Větší část údajů, týkajících se zejména historie Židů, terezínského ghetta, transportů, vyhlazovacích
táborů a východních ghett, pracovních skupin a rodinného tábora v Birkenau apod., které nejsou
opatřeny poznámkami, byla čerpána z literatury, zejména z přednášek na mezinárodní konferenci
historiků k 50. výročí terezínského ghetta 1941 - 1945 (In: Terezín v konečném řešení židovské otázky,
Logos Praha 1992) a na mezinárodní konferenci v Praze 7. a 8. 3. 1994 (In: Terezínský rodinný
tábor v Osvětimi-Birkenau. Nadace Terezínská iniciativa, Melantrich Praha 1994).
6. Úvodní poznámky „Dokumenty Mezinárodního výboru Červeného kříže o terezínském ghettu 1942
- 1945“, průvodní materiál ke xerokopii zprávy dr. Rossela o terezínském ghettu z června 1944.
Materiál zpracoval MVČK v Ženevě 26. 6. 1990 a zaslal ČČK v Praze. 1 paré ŽM, ič. 188. Veškeré
další informace o zprávách dr. Martiho a dr. Rossela čerpány odsud.
7. Terezín Ghetto 1945, vydal repatriační odbor ministerstva ochrany práce a sociální péče ČSR v Praze
v září 1945. SÚA, KT-OVS, různé T, karton 38.
8. MF Dnes, 28. 9. 1994; S. Wiesenthal: Spravedlnost, nikoli pomsta. Sfinga, Ostrava 1994.
9. ŽM sbírka T, ič. 33.
10. ŽM sbírka T, ič. 30.
11. ŽM sbírka T, ič. 44.
12. Denní rozkaz č. 313 z 15. 4. 1943, PT A 3374, APT/K15/Gh.
13. ŽM sbírka T, ič. 45.
14. H. C. Adler: Theresienstadt 1941 - 1945, Tübingen 1960.
15. ŽM sbírka T, ič. 34 a ič. 34.
16. ŽM sbírka T, ič. 37.
17. ŽM sbírka T, nedatovaný materiál, ič. 39; dále K. Lagus - J. Polák: Město za mřížemi, NV SPB,
Praha 1964.
18. Č. 289 ze 17. 2. 1943, PT A 3354, APT/ K 15/Gh.
19. Denní rozkaz č. 292 z 24. 2. 1943, PT A 3357, APT/K 15/Gh.
20. Denní rozkaz č. 295 z 5. 3. 1943, PT A 3360, APT/K 15/Gh.
21. Denní rozkaz č. 304 z 26. 3. 1943, ŽM sbírka T, ič. 144. Dále denní rozkazy č. 314 z 19. 4. 1943,
A 3375; č. 319 z 10. 5. 1943, A 3380 a č. 331 z 9. 6. 1943, A 3392. Vše PT APT/K 15/Gh.
22. Denní rozkaz č. 350 z 11. 8. 1943, PT A 3410, APT/K 15/Gh.
23. Zpráva o činnosti ghetta v roce 1943, vypracovaná židovskou samosprávou. PT A 5251, APT/K 44/Gh.
24. ŽM sbírka T, ič. 48.
25. Ústřední sekretariát hospodářskému oddělení - ústřednímu skladu dřeva z 10. 8. 1944. ŽM sbírka
T, ič. 38.
26. ŽM sbírka T, ič. 38.
27. ŽM sbírka T, ič. 41.
28. ŽM sbírka T, ič. 39.
29. Aktenvermerk z 25. 11. 1941 a 27. 11. 1941, ŽM sbírka T, ič. 34.
30. Denní rozkaz č. 8 z 23. 12. 1941, ŽM sbírka T, ič. 143; Aktenvermerk 2. 12. 1941, tamtéž ič. 35.
31. ŽM sbírka T, ič. 46.
32. Č. 30.226-C/2 z 26. 6. 1942 a č. 29.504-E/1 z 25. 6. 1942. PV č. 31 ze 4. 7. 1942, částky 135 a 136,
s. 311 a následné okružní výnosy a úřední listy jednotlivých poštovních ředitelství v Praze, Brně
a Pardubicích z r. 1942. PM.
33. Č. 298.097-IIIa-1941. OV ŘP Praha č. 1/1942 ; Č. 2558-IIIa-42. ÚL ŘP Brno č. 10 z 8. 1. 1942, PM.
34. Zprávy židovské samosprávy (dále jen ZŽS) č. 40 z 31. 8. 1944, PT A 3493, APT/K 15/Gh.
35. Denní rozkaz č. 22 z 9. 1. 1942, ŽM sbírka T, ič. 143.

92
36. ŽM sbírka T, ič. 143.
37. ŽM sbírka T, ič. 143.
38. PT A 3291, APT/K 15/Gh.
39. Denní rozkaz č. 219 z 24. 9. 1942, PT A 3296, APT/K 15/Gh.
40. ŽM sbírka T, ič. 49.
41. Denní rozkaz č. 231 z 9. 10. 1942, PT A 3302, APT/K 15/Gh.
42. Denní rozkaz č. 325 z 24. 5. 1943, PT A 3386, APT/K 15/Gh.
43. Denní rozkaz č. 326 z 26. 5. 1943, PT A 3387, APT/K 15/Gh.
44. Denní rozkaz č. 328 z 1. 6. 1943, PT A 3389, APT/K 15/Gh.
45. Denní rozkaz č. 334 z 22. 6. 1943, PT A 3395, APT/K 15/Gh.
46. Denní rozkaz č. 346 z 28. 7. 1943, PT A 3407, APT/K 15/Gh.
47. Denní rozkaz č. 410 z 12. 2. 1944, ŽM sbírka T, ič. 144.
48. ZŽS č. 23 z 24. 6. 1944, PT A 3477, APT/K 15/Gh.yyyy
49. ZŽS č. 39 z 30. 8. 1944, PT A 3492, APT/K 15/Gh.
50. Denní rozkaz č. 427 z 29. 3. 1944, ŽM sbírka T, ič. 144.
51. Zprávy pro rok 1943 a 1944. PT A 5251 a A 5252, APT/K 44/Gh.
52. Vermerk L 608/lg z 25. 2.; L 613/2a ze 4. 3., L 615/2a a dopisy ing. Tintnera z 24. 2., 2. 3.a 6. 3.
1945. Vše SÚA, KT-OVS, varia II-IV, kart. 45.
53. Aktenvermerk L 571 z 5. 1. 1945, SÚA, KT-OVS, varia II-IV, kart. 45.
54. Aktenvermerk L 548 z 1. 12. 1944; L 569 ze 3. 1. 1945; L 571 z 5. 1. 1945; L 576 z 11. 1. 1945; L 582
z 20. 1. 1945; L 610 z 1. 3. 1945; L 633 z 10. 4. 1945; zápisy L 610/2b z 28. 2. 1945, L 615/2b ze 3.
3. 1945. Vše SÚA, KT-OVS, varia II-IV, kart. 45.
55. Ortsverzeichnis I. Verzeichnis der Postämter und -amtsstellen sowie der Bahnhöfe der
Eisenbahnen, der Schiffsanlegeplätze und Flughäfen in Grossdeutschland. Reichspostzentralamt,
vydáno Berlín, květen 1944.
56. ŽM fond ŽNO 1939 - 1945, rok 1942, ič. 12.
57. ŽM fond ŽNO 1939 - 1945, rok 1943, ič. 3a.
58. Vyhlášky ŽRS pro pobočku Brno, čj. I/775, PT A 1706; PT A 1703; PT A 1705, vše APT/K 8/Gh.
59. Č. 30.226-C/2 z 26. 6. 1942. PV č. 31 ze 4. 7. 1942, částka 135, s. 311, PM.
60. ÚL ŘP Praha č. 4, 29. 1. 1943, ÚL ŘP Praha č. 11, 21. 4 . 1943, PM.
61. Informaci o tom, že poštu na nádraží třídili, alespoň z počátku, protektorátní poštovní zaměstnanci
bohušovického poštovního úřadu českého původu, podali autorům v roce 2003 kronikář obce Bo-
hušovice nad Ohří Mgr. Jiří Kožíšek a paní Miloslava Cibulková, knihovnice obce, na základě vzpo-
mínek pamětníků. Pro tuto službu měli snad být vyčleněni tři poštovní pracovníci. V bohušovické
kronice informace z té doby nejsou, protože byla v roce 1942 zapečetěna a další zápisy jsou až
z poválečného období.
62. O úloze bohušovického poštovního úřadu viz též dále podkapitolu „Písemný styk mezi ghettem a
neutrální a spřátelenou cizinou“.
63. K. H. Riemer - Die Überwachung des Auslandsbriefverkehrs während des II. Weltkrieges durch
deutsche Dienststellen. Düsseldorf, Neue Schriftenreihe Poststempelgilde „Rhein - Donau“, Heft
88, nedatováno.
64. IA-6-20 643-1943. ÚL ŘP Praha, č. 6 z 10. 2. 1943; IA-6-96156/1943. ÚL ŘP Praha, č. 14 z 22. 5.
1943, PM.
65. Aktenvermerk L 610 z 1. 3. 1945, SÚA, KT-OVS, varia II-IV, kart. 45.
66. Aktenvermerk L 602 ze 17. 2. 1945, SÚA, KT-OVS, varia II-IV, kart. 45.
67. Zpáteční lístek neboli návratka je zvláštní dopisnice sloužící pro stvrzení příjmu zásilky. Za příplatek
k poštovnému si může tuto nadstandardní službu vyžádat odesilatel v případě, že chce mít jistotu,
že doporučená zásilka byla skutečně doručena buï přímo do rukou adresáta nebo jím určenému
zástupci. Návratku pošta přepraví spolu s doporučenou zásilkou a podepsanou příjemcem odešle
zpět podacímu úřadu k doručení odesilateli. Pro dobu protektorátu platila pro mezinárodní službu
doporučené zásilky s návratkou pravidla Prováděcího řádu Světové poštovní úmluvy, přijatého na
kongresu unie 23. 5. 1939 v Buenos Aires, především článek 128 „Zpáteční lístek“ ad. Úmluva

93
 a ujednání Světové poštovní unie, Buenos Aires 1939, vydalo Ministerstvo pošt, Praha 1945. PM
knihovna, signatura A 111.
68. Muzejní podsbírka II. odboj poštovních zaměstnanců, inventární číslo II.OPZ 1259, přírůstkové
číslo 52/2000, PM
69. ZŽS č. 31, PT A 3485 APT/15/Gh.
70. Vermerk L 619/2a, z 10. 3. 1945, SÚA, KT-OVS, varia II-IV, kart. 45.
71. ŽM, sbírka T - osobní pozůstalosti, Thierfeldová, ič. 327.
72. Denní rozkaz č. 308 ze 4. 4. 1943, ŽM sbírka T, ič. 144.
73. ŽM sbírka T, ič. 144.
74. ŽM sbírka T, ič. 186.
75. Aktenvermerk L 633 z 10. 4. 1945, SÚA, KT-OVS, varia II-IV, kart. 45.
76. PM, muzejní podsbírka II. odboj poštovních zaměstnanců, př.č. 42/2000, II.OPZ 521. Dopis má
jednací číslo č.j. 16, věc: k č.ř. 2/Pres-1946, je adresován Ředitelství pošt v Pardubicích, oražen
poštovním podacím razítkem Lípa u Havlíčkova Brodu 13.II.1946, podpis nečitelný.
77. H. C. Adler: Theresienstadt 1941 - 1945, Tübingen 1960.
78. J. zn. P/3-1250-OB:57652 z 15. 10. 1947. PV č. 52 z 27. 10. 1947, částka 1075, s. 419, PM.
79. Dopis ing. Tintnera, 1. 3. 1945; Vermerk L 612/2b, 1. 3. 1945; dopis B. Murmelsteina poště 13. 3.
1945, vše SÚA, KT-OVS, varia II-IV, kart. 45.
80. PT A 7609 - A 7617, APT/K 42/Gh.
81. Archiv ČNB, sig. NB-PXXV-10/5BII/, kart. 694.
82. P. Toman: Nový slovník československých výtvarných umělců, Ostrava 1994, sešit 11, s. 427, PM
sign. B2467/11; L. Páleníček: Jindra Schmidt, grafik a rytec Maxe Švabinského, Praha 1971, PM
sign. F 1454; Státní tiskárna cenin, publikace k 60. výročí založení, vydala STC Praha 1988 pro
vnitřní potřebu.
83. Archiv ČNB NB-PXXV-10 (5B II), karton 694.

Vkladní knížka Banky židovské samosprávy v ghettu. /ŽM/

94
Dopis ŽRS v Praze, pobočka v Moravské Ostravě, adresovaný hospodářskému oddělení
(sběrného tábora) v Praze-Hagiboru, odeslaný 6. 12. 1944. /Soukromá sbírka, ČR/

Doporučený dopis odeslaný 5. 12. 1944 z Moravské Ostravy do tábora v Praze-Hagiboru.

/Soukromá sbírka, ČR/

95
 Poštovní plná moc. /PT/ Formulář oddělení Pošty a dopravy židovské
samosprávy se stvrzením o převzetí poštovní
plné moci do evidence. /ŽM/

Část formuláře oddělení ústřední evidence Část formuláře oddělení ústřední evidence
židovské samosprávy pro avizovanou zásilku. židovské samosprávy pro předání avizované
/Soukromá sbírka, Dánsko/ zásilky. /Soukromá sbírka, Dánsko/

96
Pravidla balíkového styku s ghettem
První balíkové zásilky obdrželi vězni koncem roku 1941. Před Vánocemi a na Štědrý den poštovní úřad
v Terezíně v prodloužených směnách pro ně došlé balíky zpracovával a předával českým četníkům,
kteří zajišŅovali jejich dodání. Právě tehdy táborová komandatura zjistila, že se zákaz poštovního styku
s ghettem nedodržuje a výdej došlých zásilek zastavila. Poštovní úřad je musel odesílatelům vracet
a tím skončila doručovací služba poštovního úřadu v Terezíně pro balíkové zásilky určené vězňům.
Počet vrácených balíkových zásilek není znám. Dochovaly se pouze soupisy neodbytných zásilek
neznámých odesílatelů v seznamech jednotlivých poštovních ředitelství, kterými se odesílatelé s chyb-
nou nebo neúplnou adresou dohledávali. V lednu 1942 se vracelo 263 kusů a celkový počet vrácených
balíků lze odhadnout na několik set.
Po zavedení listovního styku s ghettem bylo od 24. 9. 1942 v jeho rámci povoleno přijímat balíčky
do váhy 2 kg, považované protektorátní i říšskou poštovní správou za listovní zásilky. S uvolněním lis-
tovních a balíčkových zásilek nastaly poštovnímu oddělení židovské samosprávy potíže s jejich výde-
jem. Nebyla stanovena přesná metodika postupu a ani poměry v ghettu neumožňovaly předat všech-
ny došlé zásilky správným příjemcům. Ghetto bylo přeplněno nově přicházejícími vězni, vysoce vzrost-
la úmrtnost a odcházely početné transporty na východ. Nepřehlednost přispívala i k častému rozkrá-
dání došlých balíčků.
Židovská samospráva proto 16. 10. 1942 přikročila k zavedení poštovních plných mocí,1 kterými
mohli vězni zařazení do deportačních východních transportů zplnomocnit příbuzné, kteří v ghettu zů-
stávali, k vyzvednutí listovních a balíčkových zásilek přicházejících na jejich jméno.
Možnost vydat vězni došlé poštovní zásilky adresované jinému příjemci existovala již dříve, a to na
základě dědického řízení, kdy bylo právo na vyzvedávání docházejících poštovních zásilek přeneseno
na jednoho z pozůstalých. Oddělení ústřední evidence židovské samosprávy, kde byly vedeny kartoté-
ky všech vězňů a byl zjišŅován denní stav vězňů podle hlášení starších světnice, vystavilo pro dědice kar-
tu plné moci, na které bylo výslovně uvedeno, že jde o plnou moc k vyzvedávání poštovních zásilek.
Každá karta byla vedena pod evidenčním číslem oddělení ústřední evidence. V horní části předtiště-
ného formuláře se uváděly osobní údaje držitele plné moci - jméno, transportní označení a bydliště
v ghettu, v dolní části stejné údaje o zmocniteli, případně dalších osobách a jejich příbuzenský vztah.
Kartu spolupodepisoval pracovník ústřední evidence. Na druhou stranu mohl zmocnitel napsat zdů-
vodnění nebo osobní sdělení, například tehdy, když měla plná moc přecházet na několik dalších osob.
Pro nově zavedenou poštovní plnou moc, vystavovanou oddělením Pošty a dopravy vnitřní správy
židovské samosprávy, žádné předběžné úřední řízení nebylo zavedeno a poštovní plná moc byla
vyplňována na základě dohody mezi vězni. Na cyklostylovaném formuláři byl následující text (v překla-
du): „Prosím, aby veškerá pošta došlá pro mne (následovaly požadované osobní údaje zmocnitele) by-
la vydána (následovaly údaje o zmocňovaném)“. Podpis zmocnitele v další části formuláře stvrzovali
dva svědci a pracovník poštovního oddělení židovské samosprávy. Formuláře plné moci zůstávaly na
poštovním oddělení.
Na jejich základě poštovní oddělení vystavilo pro zmocňovaného potvrzení o převzetí poštovní pl-
né moci do evidence, kterým se náhradní příjemce vykazoval při nárokování zásilky. Formulář obsaho-
val jméno, označení transportu a transportní nebo poznávací číslo vězně a jeho bydliště v ghettu, da-
tum a podpis poštovního pracovníka, který potvrzení o předání poštovní plné moci stvrzoval. Text for-
muláře v překladu zněl: „Shora jmenovaný nám předal ve Váš prospěch vystavenou plnou moc.“ Poš-
tovní plná moc platila i pro později povolené balíkové zásilky.
Povolení soukromých balíkových zásilek do 20 kg v lednu 1943 je doloženo pouze výnosy protekto-
rátní poštovní správy. V úředních listech poštovních ředitelství bylo oznámeno zrušení předešlých vyhlá-
šek z ledna a února 1942 a k přepravě do ghetta v Terezíně se již mohly přijímat balíčky a balíky nezatí-
žené doplatky. Podle úředních listů ŘP Praha z 29. 1. 1943 a ŘP Brno z 12. 2. 19432 povolení balíkové
pošty do ghetta oznámil poštovní správě poštovní úřad v Bohušovicích nad Ohří, který informaci získal
od táborové komandatury. Následné výnosy v úředních listech ŘP Praha a Brno z dubna téhož roku, opět
s odvoláním na informaci poštovního úřadu v Bohušovicích nad Ohří, připouštěly k přepravě i balíky z ci-
ziny zatížené clem, vyclívacím poplatkem nebo doplatným.3
Zásobovací poměry v ghettu byly velmi špatné a balíčkové a balíkové zásilky s potravinami, ošace-
ním a potřebami pro základní osobní hygienu znamenaly pro vězně obrovskou pomoc. Rozdělily však
vězně na ty, kterým zásilky pravidelně docházely, a na ty, kteří byli odkázáni pouze na minimální přídě-
ly potravin. Ale ani balíkové zásilky nemohly kvalitativně změnit těžký osud terezínských vězňů.

97
 Karta oddělení ústřední evidence židovské samosprávy pro J. Poláka s plnou mocí pro
příjem poštovních zásilek. /PT/

Druhá strana karty. B. Poláková se vzdává ve prospěch syna Josefa všech zásilek došlých
zemřelému manželovi /PT/.

98
 Povolení balíkového styku od ledna 1943 s územím protektorátu a říše, od dubna rozšířené i o sou-
kromé zásilky z ciziny, a následné povolení hromadných pomocných zásilek od mezinárodních organiza-
cí v květnu téhož roku, si vyžádalo preciznější metodiku příjmu, manipulace a výdeje zásilek adresátům.
Došlé zásilky přebírala přímo na nádraží v Bohušovicích nad Ohří skupina pracovníků vězeňské poš-
ty. Zásilky přepravené vlakovou poštou železničáři uložili do zvláštní vyčleněné místnosti. Postup při je-
jich přebírání popsala bývalá pracovnice balíkového oddělení pošty židovské samosprávy paní Hana
Friedigerová. Záznam rozhovoru byl pořízen při setkání v Poštovním muzeu v Praze 2. 6. 1994.4
„Od roku 1943 jsem pracovala v terezínské poště. Zprvu tam bylo víc českých zaměstnanců, pozdě-
ji, když odcházeli s transporty, pracovali na poště hlavně Dánové a Holanïané, kteří také dostávali vět-
šinu balíčků, hlavně ze Švýcarska a Švédska. Chodila jsem s nimi pro balíky na bohušovické nádraží.
Skupina byla asi devíti až desetičlenná, 5 Dánů, 3 nebo 4 Holanïané a já. Ráno okolo 7 až 8 hodiny
jsme šli pěšky něco přes půl hodiny v doprovodu četníků na nádraží, kde byly balíky složeny v jedné
místnosti. Tam jsme je třídili a kontrolovali podle přiložených seznamů. Nevzpomínám si, jestli nás v té
místnosti stále někdo hlídal, každopádně jsme nesměli otevírat dveře nebo mluvit se zaměstnanci na ná-
draží. Někdy se nám podařilo s nimi prohodit pár slov nebo jsme zahlédli eskortu z Malé pevnosti. Do
Bohušovic přijíždělo pro balíky nákladní auto, se kterým jsme jezdili zpět do Terezína. Na korbě nás hlí-
dala německá hlídka. Po složení balíků jsme měli přestávku na jídlo, bylo to tak okolo poledne a odpo-
ledne jsme zase balíky ukládali podle čísel. Další skupina je potom vydávala. Každý balíček při výdeji
prošel cenzurou, buï ho otevřel příjemce nebo četník. Zakázané věci, jako čokoládu, cigarety nebo ho-
dinky, které byly často v balíčcích ze Švýcarska, ihned zabavovali. Balíků přicházelo hodně, ale hlavně
Dánům nebo Holanïanům. Já sama jsem jich dostala jen pár, protože jsem neměla časem koho o ně
požádat, stejně jako ostatní Češi, kterých zůstalo v Terezíně později málo. Některé balíky přicházely na
nádraží poškozené nebo vykradené, to jsme ale při kontrole na nádraží neevidovali, pouze jsme porov-
návali čísla balíků s přiloženým seznamem. Balíky neměly žádné zvláštní označení, teprve po vydání při-
pouštěcí známky byly tyto přilepeny na okrajích balíků. Balíky se příjemcům vydávaly i s obalem a tedy
i se známkou. Ti, kdo dostali balík, potvrzovali jeho příjem na zvláštním lístku, který se odesílal zpět.
Z Bohušovic se vozily v uzavřeném pytli i noviny. Někdy se nám podařilo ho otevřít a něco si pře-
číst, to dělali ovšem jen Dánové, protože byli chráněnější a tolik se nebáli. Můj pozdější manžel, syn
dánského rabína, hodil jednou výtisk novin otci, který šel okolo nás po ulici. Tchán byl bez sebe leknu-
tím a zlostí, protože kdyby to někdo viděl a udal, znamenalo to minimálně vězení v Malé pevnosti. Py-
tel s novinami se vozil rovnou na táborovou komandaturu. Pro balíky jsem chodila až do osvobození.
Ke konci války, to už byli Dánové pryč, jsem dokonce dostala kolo s přívěsem, takže jsem už nemuse-
la chodit pěšky. Když začaly přicházet do Terezína transporty z ostatních táborů a vypukl skvrnitý ty-
fus, byla zavedena karanténa a už si nepamatuji, jestli pošta dál takto fungovala.“
Došlé balíky byly složeny v místnosti, kde je přebrala skupina pracovníků třídírny a kde se kontro-
loval jejich obsah. Jedním z pracovníků třídírny byl v roce 1943 Karel Grimm, který své vzpomínky po-
psal následovně:
„V roce 1943 jsem byl z Lípy deportován do Terezína. Asi po třech dnech procházel ubikací též je-
den vězeň z Lípy, křičel, kdo chce nastoupit práci u terezínské pošty. V duchu jsem si představil tří-
dění dopisů … tak jsem se přihlásil. Skutečnost byla ale jiná. Museli jsme nosit těžké pytle s obsahem
balíčků, určených pro vězně ghetta Terezín. Toto oddělení byla kontrola balíčků, bylo (pod dozorem)
SS oddílů. Jelikož několik vězňů z ghetta uteklo, dali SS na hlídky, a (nahradili) je vězni a čeští četní-
ci. Balíčky přicházely nejen z protektorátu, ale i jiných zemí, okupovaných Němci. V místnosti (byly)
dlouhé stoly ve tvaru obdélníku, uvnitř chodili dva až tři četníci, z druhé strany stálo asi deset vězňů
ghetta. Postup práce byl následující - vzal jsem z hromady balíků balík, otevřel, kontraband hodil do
jednoho z velkých kufrů. Kontraband byl léčiva, konzervy, salámy, tabákové výrobky. Tyto lodní kufry
byly denně dovezeny do kasáren SS. Balík jsem zavřel a k adresátu jsem učinil parafu K.G., to stej-
né musel učinit na můj balík vedle stojící prohlížitel p. Hausner, já zase na jeho balíky. Jednoho dne
se četníci, vedoucí byl četník p. Škoda, který měl, jako výjimka, bílý plnovous, ´namazali´, tak jsme
si řekli s Hausnerem, že lidé v Terezíně hladovějí, využijeme toho a necháme balíky jít ven bez kon-
troly. Toto se nám mohlo stát velmi osudným. Protože jeden vězeň, jak si na poště vyzvednul svůj ba-
lík, šel k vedoucímu četníkovi p. Škodovi, poděkoval mu, že balík nebyl vůbec otevřený. Pan Škoda
se podíval na balík a viděl parafu K.G. Hned nás zavolal, že druhý den půjdeme na terezínskou pev-
nost do vězení, což by značilo okamžitou smrt. V četnickém kasinu jiní četníci pana Škodu přemluvi-
li. Druhý den nás zavolal a řekl ´To bylo naposled´. Byl to dobrý člověk a Čech. Koncem roku jsem
byl zařazen do transportu do Osvětimi-Birkenau, do rodinného tabora“.5

99
 Poněkud jinak vyznívá záznam detektivního oddělení židovské samosprávy ze 6. 6. 1943:6 „Věc: tří-
dírna balíků. V důsledku toho, že jsou denně hlášeny stížnosti o stavu, údajném výskytu i o zjištěných
skutečnostech v třídírně balíků, dále s ohledem na to, že velitel tzv. třídírny, štábní strážmistr četnictva
Škoda není ochoten podniknout změny v sestavě této skupiny, … podávám následující návrh: V sou-
časné době jsou došlé balíky nejdříve složeny ve zvláštní místnosti, která je zpřístupněna pouze
službukonajícím četníkům a 25 zaměstnancům třídírny. Zde se balíky pod dohledem četníků otevírají
a hledá se kontraband. Členům skupiny (povoleno p. SS-Obersturmführerem Otto) je dovoleno si z ba-
líků vybrat cokoliv k jídlu bez omezení. Po ukončení prohlídky se balíky opět zabalí a spojovacím ok-
nem se předávají židovské poště k výdeji. Tam dostanou číslo a zařadí se do regálů. Většina stížností
se týká toho, že pracovníci třídírny ukradnou z balíků to nejcennější, snědí to nebo, jak jsme zjistili, vpa-
šují do svých balíků nebo balíků příbuzných a přátel. … Navrhuji proto, abych byl předveden před ve-
litele tábora a pokusil se navrhnout následující reorganizaci: Došlé balíky by se očíslovaly, vystavila se
na ně avíza a uložily podle čísel do regálů. Příjemci by se dostavili, předložili avízo a s balíkem v origi-
nálním balení přešli ke stolům, u kterých by seděli zaměstnanci třídírny. Pod dohledem četníků by se
balík otevřel a zkontroloval. Příjemce balíku by měl zároveň možnost nahlédnout do seznamu zakáza-
ných věcí, a tím by se předešlo zbytečným debatám …“.
Dvojí pohled na poměry, jaké v třídírně při kontrole obsahu panovaly, nemusí být nutně v rozporu.
Zabavování obsahu balíků bylo skutečností a zcela jistě budilo nelibost vězňů, na kterou musela židov-
ská samospráva reagovat. I když věděla, že většina rozkradeného obsahu končí na německém velitel-
ství ghetta, podstatné pro ni bylo prosadit na třídírně balíků lepší organizaci a zajistit pokud možno větší
míru kontroly při manipulaci se zásilkami. Faktem zůstává, že i německé komandatuře nebyl vhod po-
měrně liberální postoj českých četníků a pravděpodobně na její pokyn vyvolala židovská samospráva
příslušné šetření. Příslušník zvláštního četnického oddílu v Terezíně Eduard Škoda byl 8. 9. 1943 zatčen.
I když byl z vazby 22. září propuštěn, byl převeden na službu do Křivoklátu. Jako důvod zatčení je v je-
ho osobním spise uvedeno: „podezření na pašování pro Židy“.7
Návrh detektivního oddělení židovské samosprávy byl v principu přijat a spolu s ostatními nově
zavedenými pravidly balíkového styku podstatně zlepšil situaci při výdeji zásilek. Od oddělení balíkové
výdejny obdrželi vězni oznámení o došlé zásilce (Vorladung) obdobně jako při avizování listovní poš-
ty. V přesně stanovenou dobu a na určeném místě byla v jejich přítomnosti provedena kontrola obsa-
hu a balík vydán.
Od 17. 9. 1943 se za došlé balíky začaly vybírat poplatky.8 Platilo se nově zavedeným terezínským
platidlem - ghetto korunami, přičemž různé druhy poplatků za služby, do té doby vykonávané zdarma,
měly zdůraznit jejich účelnost. Za zásilky byly určeny poplatky podle „váhy“, a to za balíčky do 2 kg
10, střední velikosti 30 a velké balíky 50 ghetto korun. Neurčité formulace o malých, středních a vel-
kých balících samoúčelnost poplatků dokládají.
Od 1. 8. 1944 byly poplatky sníženy. Za zásilku do 4 kg váhy se platilo 5 terezínských korun (jak bylo
platidlo přejmenováno) včetně celního poplatku u balíků z ciziny, za balíky do 10 kg 20 K a přes 10 kg
30 K.9 Poplatky se vybíraly v pokladně balíkové pošty, jak dokládá denní rozkaz z 12. 2. 1944,10 který
stanovil otevírací dobu balíkových výdejen od 8 do 12 hodin a od 13.30 do 16 hodin denně mimo sobo-
tu odpoledne a neděli a otevírací dobu pokladny balíkové pošty vždy o čtvrt hodiny dříve.
Při výdeji balíků se vedle formuláře s oznámením o zásilce (Vorladung) musel příjemce vykázat
osobním průkazem. Vyzvedával-li balík někdo jiný než adresát uvedený na zásilce, musel předložit prů-
kaz svůj i původního adresáta (nebo stvrzenku plné moci). Za osobní průkazy se v ghettu uznávala
kennkarta, občanská legitimace, identifikační průkaz, pas nebo úřední průkaz vystavený v ghettu.11
Výdej došlých zásilek soustavně ztěžoval kolísavý stav vězňů v Terezíně, jejich úmrtnost a deporta-
ce a ani poštovní plné moci se neosvědčily. Především byly zplnomocněné osoby velmi často samy
deportovány na východ za těmi, kteří na ně právo vyzvednout zásilku převedli a navíc před odjezdem
od nich někteří vězni získali větší počet plných mocí za malý úplatek, jídlo, součást ošacení apod. Zne-
užívání poštovních plných mocí vedlo k jejich zrušení. Zachovány zůstaly pouze plné moci vystavené
oddělením ústřední evidence židovské samosprávy na základě dědického řízení.
Situace se změnila novým nařízením Hlavního úřadu říšské bezpečnosti z 27. 7. 1944, podle které-
ho musel každý terezínský vězeň vystavit plnou moc na židovského staršího.12 Podle nařízení probíhal
i nadále výdej povolených zásilek, listovních i balíkových, podle dříve stanovených pravidel přímo do ru-
kou vězňů, pouze zásilky, které nějakým způsobem z pravidel vybočovaly, přejímal na základě pokynu
židovský starší, respektive jím pověřený člen židovské samosprávy jako poštovní zmocněnec. V přípa-
dě balíkových zásilek šlo zejména o balíky s neúplnou adresou nebo pro adresáty, kteří zemřeli nebo

100
byli deportováni. Židovský starší získal právo s těmito zásilkami disponovat. Součinností židovského
staršího a židovské samosprávy došlo k reorganizaci výdeje sporných nebo nedoručitelných balíků sku-
pinám nejpotřebnějším - dětem, nemocným a těžce pracujícím.13
Příjemci balíků s neúplnou adresou byli vyhledáváni pomocí vyvěšovaných seznamů. Seznam čís-
lo 32 z 27. 7. 1944, vypracovaný poštovním oddělením vnitřní správy, obsahoval jména 93 pravděpo-
dobných příjemců, kteří se měli nejpozději do 4. 8. 1944 dostavit do pátrací kanceláře pošty v Hlavní
ulici 14 a prokázat svou totožnost a právo na balík. Po uplynutí lhůty nárok vůči poště zanikl. O čtyři
dny později, 1. 8. 1944, vyšel seznam číslo 35 s dalšími 114 jmény. Za předpokladu, že zhruba stejný
počet jmen měly chybějící seznamy číslo 33 a 34, bylo od 27. 7. do 1. 8. 1944 dohledáváno přibližně
400 nedoručitelných zásilek, které pocházely převážně z hromadně zasílané potravinové pomoci.14 Ob-
dobné seznamy zavedla židovská samospráva i pro listovní zásilky a tím částečně přenesla povinnost
vyhledat příjemce z přetížené pošty i na samotné vězně.
Nárůst nedoručitelných zásilek vedl již v červnu 1944 na základě pokynu oddělení pro vnitřní zále-
žitosti - „Vedení budov BV/109“ k založení poštovní kartotéky.15 Všem starším okrsků, budov, bloků
a domů (Bezirks-, Gebäude-, Block- und Hausältesten) bylo oznámeno založení poštovní kartotéky
a předán rozpis prací s tím spojených. Starší domů, eventuálně starší budov museli založit pro každé-
ho vězně kartotéční lístek, a to v přesně stanoveném časovém rozmezí: 23. 6. od 8 do 10 hodin vy-
zvedli starší okrsků nebo budov kartotéční lístky pro všechny vězně, kteří pod ně spadali a rozdali je
starším domů, eventuálně skupin. Tentýž den v 17 hodin začala akce a pro každého vězně se založila
karta. Večer a následující den se kartotéční lístky vyplnily na základě osobního průkazu každého věz-
ně, a to jménem, příjmením, případně také přízviskem. U manželství uzavřených v Terezíně se u ženy
uvádělo ještě jméno jejího muže a učinila se o tom příslušná poznámka. Lístky se vyplňovaly inkous-
tem tiskacím písmem nebo strojem. Za správnost údajů odpovídali starší domů, eventuálně skupin. 25.
6. v 8 hodin se vyplněné a podle abecedy srovnané karty předaly starším bloků, eventuálně budov, kte-
ří je doplnili seznamem s vyznačeným počtem obyvatel domů na začátku akce. Seznam a počet pře-
dávaných karet musel být identický. Mezi 9 a 11 hodinou seznam doručili příslušné služebně vnitřního
oddělení, a to sice starší bloků mezi 9 a 10 hodinou, starší budov od 10 do 11 hodin.
Tzv. starší zodpovídal za jemu svěřený úsek a jeho funkce byla základním článkem židovské samo-
správy v ghettu. Starší se dělili na starší světnic (Zimmerältesten), starší skupin (Gruppenältesten), starší
budov (Gebäudeältesten) nebo starší domů (Hausältesten), starší bloků a starší okrsků (Block- a Be-
zirksältesten).
Dopisnice se stvrzením příjmu soukromé balíkové zásilky
29. 6. 1943 bylo nařízením velitele ghetta v Terezíně povoleno stvrzovat příjem soukromých balíčků
a balíků zvláštními dopisnicemi s předtištěným textem.16 Odesílat se mohly do všech zemí, odkud moh-
ly soukromé balíkové zásilky přicházet. Nařízení se vztahovalo pouze na zásilky, které vězňům odeslal
soukromý odesílatel, hromadně odesílané zásilky se stvrzovaly odlišným způsobem. Podrobněji jsou
dopisnice se stvrzením příjmu popsány v následující kapitole. Dopisnice se stvrzením příjmu balíku by-
la předložena příjemci balíku při jeho výdeji, na místě vyplněna a ihned odeslána. Její odeslání se neří-
dilo předpisy listovní pošty. Do předtištěného textu se doplňovala pouze adresa odesílatele balíku, je-
hož příjem byl stvrzován, oslovení, datum příjmu zásilky, datum vyplnění stvrzenky příjmu balíku a pří-
jemcův podpis. Od konce února 1944 bylo možné připsat na dopisnici se stvrzením příjmu balíku i krát-
kou zprávu o tom, jak se příjemci daří a poděkování.17 Následným výnosem z dubna téhož roku se
upřesňovalo, že se příjemce v krátkém sdělení nesmí zmiňovat o obsahu obdrženého balíku. Dopisni-
ce se stvrzením příjmu se zřejmě přestaly vybírat na místě při výdeji balíkové zásilky, ale příjemce je
mohl vyplnit a podat u poštovní přepážky později.18
Protože šlo o dopisnice tištěné pro ghetto, do kterých se údaje pouze doplňovaly, nebylo cenzurní
řízení tak důkladné a mnohonásobné jako u listovní pošty. Cenzurou procházely pouze u židovské
samosprávy a následně u táborové komandatury, pro protektorát a říši nebyla další cenzura zavedena.
Toho občas využívali vězni k pokusu propašovat na nich i jiné než předepsané sdělení, ale při zachy-
cení cenzurou byli potrestáni stejně jako pisatelé ilegálních dopisů.
Počátkem ledna 1945 byla cenzory komandatury zachycena dopisnice se stvrzením příjmu s del-
ším osobním sdělením. Na jednání 5. ledna uložil velitel táborové komandatury Rahm židovskému star-
šímu, aby se k němu dostavil spolu s poštovními cenzory židovské samosprávy. Zápis z jednání z 11.
ledna uvádí, že pisatelka sdělení a poštovní cenzoři, kteří toto přehlédli, mají být potrestáni a židovský
starší měl předložit návrhy soudu židovské samosprávy na výši trestu a postoupit je veliteli k rozhodnu-
tí. Stalo se tak 12. 1. 1945.19 Zápis navrhovanou výši trestu neuváděl.
101
 Zpáteční lístek slovenské poštovní správy na balíkovou zásilku do ghetta potvrzený
poštovním úřadem v Bohušovicích nad Ohří 24. 7. 1943 /ŽM/.

Druhá strana zpátečního lístku slovenské poštovní správy. Převzetí bylo potvrzeno poštou
židovské samosprávy a poštovním úřadem v Bohušovicích nad Ohří /ŽM/.

102
 Stejně tak bylo zakázáno odeslat dopisnici se stvrzením příjmu balíku jiné osobě než tomu, kdo ba-
lík poslal. Pisateli vedle zákazu veškeré pošty hrozilo i vězení. Denní rozkaz z 22. 2. 1944 uváděl rozsah
trestu pro Leopolda Adela, který byl z tohoto důvodu odsouzen k jednomu měsíci vězení. V případě, že
na balíku nebyl uveden odesílatel, nesměl být příjem balíku odesláním dopisnice potvrzován.20 Poprvé
je zde zmíněna možnost, že do ghetta docházely balíky bez údajů o odesílateli. Přesto při odesílání do-
pisnice se stvrzením příjmu balíku docházelo k mnoha přestupkům proti táborovému řádu, protože věz-
ni neopomenuli žádnou možnost jak dát o sobě zprávu svým blízkým. Stejně tak se přes zákaz tajně
v balících pašovaly do ghetta dopisy, peníze a další zakázané věci.
Příjem a odesílání dopisnic se stvrzením příjmu balíku se ve výkazech židovské samosprávy předklá-
daných veliteli evidovaly zvlášŅ. Ve zprávě o činnosti ghetta v roce 1943 bylo za srpen a září vykázáno
odeslání 22 111 těchto dopisnic, za říjen 22 761, za listopad 29 965 a za prosinec 18 054 bez rozlišení
na dopisnice stvrzující příjem soukromé nebo hromadné balíkové zásilky. Hromadná potravinová po-
moc sice měla jinou metodiku stvrzování, nicméně o existenci dopisnic ji stvrzující jsou zmínky v dopi-
sech židovského staršího.
Z táborové komandatury se dopisnice se stvrzením příjmu balíku do března 1944 podávaly k pře-
pravě u poštovního úřadu v Bohušovicích nad Ohří. Po tomto datu se dopisnice zasílaly kurýrní cestou
do Prahy, procházely přes ŽRS a podávaly se k přepravě v Praze. Do neutrální a spojenecké ciziny by-
ly cenzurovány v mezinárodních zkušebnách listovní pošty stejně jako civilní soukromá koresponden-
ce a dopisnice z ghetta. Oproti listovní korespondenci nemusely procházet hlavní cenzurní ústřednou
v Berlíně, ale jen přes územně příslušné zkušebny. Základním znakem, který dopisnice se stvrzením
příjmu balíku odlišuje od dopisnic užívaných pro listovní styk, je absence pomocných razítek ŽRS
v Praze s informací o způsobu odpovědi a evidenčních a cenzurních označení. Ještě na poště v ghet-
tu byly opatřeny otiskem pomocného razítka oddělení Pošty a dopravy židovské samosprávy „Jü-
dische Selbstverwaltung Theresienstadt Post und Verkehr“, do kterého se dotiskovalo datum příjmu
dopisnice se stvrzením příjmu balíku k odeslání stejně jako u listovní zásilky.
Do ghetta bylo možné ještě před zavedením dopisnice se stvrzením příjmu balíku poslat doporuče-
nou zásilku - balíček nebo balík se zpátečním lístkem (návratkou)21, a to i z ciziny. V Prováděcím řádu
Světové poštovní úmluvy, přijatém na kongresu Světové poštovní unie 23. 5. 1939, bylo v článku 128
„Zpáteční lístek“ uvedeno: 1. - Na přední straně zásilek, jejichž odesílatel žádá zpáteční lístek, musí být
velmi nápadné označení „Avis de réception“ nebo otisk razítka „A.R.“. Zevně na zásilce musí odesíla-
tel udati své jméno a svou adresu v latinském písmu. 2. - K takovým zásilkám připojí se vzorec papíru
silného jako dopisnice, barvy jasně červené a shodný s připojeným vzorcem C 5, tento vzorec vyplní
úřad původu nebo některý jiný úřad, který určí odesílací správa, a připevní jej zevně k zásilce. Nedo-
jde-li zpáteční lístek úřadu určení, pořídí tento úřad z moci úřední nový zpáteční lístek. Při výpočtu
výplatného se k váze vzorce zpátečního lístku nepřihlíží. 3. - Úřad určení zašle řádně vyplněný vzorec
C 5 zpět odesílateli zásilky otevřeně jako obyčejnou zásilku prostou poštovného. 4. - Reklamuje-li ode-
sílatel zpáteční lístek, jenž ho nedošel v náležité lhůtě, postupuje se podle předpisů následujícího člán-
ku 129. V tomto případě se poplatek po druhé nevybírá a úřad původu připíše v záhlaví vzorce C 5
poznámku: „Duplicata de l’avis de reception, etc.“.22
Zpáteční lístky musel, podle platných protektorátních poštovních předpisů a u zásilek mezinárod-
ních podle úmluv Světové poštovní unie, stvrzovat doručovací úřad. Balíkové zásilky se zpátečním líst-
kem byly stvrzovány na poštovním úřadu v Bohušovicích nad Ohří, přes který zpáteční lístky musely
procházet, i když doručení zásilky poštovní úřad nezajišŅoval. Doporučené listovní zásilky se zpáteč-
ním lístkem byly povoleny až nařízením z 27. 7. 1944. Důvod, proč byly před tímto datem vraceny ode-
sílatelům, když u balíkových zásilek tato možnost byla, není zřejmý, balíkové zásilky byly patrně brány
jako zásilky z cenným obsahem a jejich stvrzování zpátečními lístky nebo později stvrzenkami příjmu
bylo chápáno jako nutnost.
Od zimy roku 1943 bylo možné avizovat soukromou zásilku jejímu příjemci (doloženo pro balíkový
styk z protektorátu) a tato možnost platila i pro avizování soukromých balíků z ciziny. Avizované zásil-
ky byly evidovány na formulářích oddělení ústřední evidence židovské samosprávy pod číslem avíza
(avizované zásilky). Na formulář se dotiskovalo razítko oddělení ústřední evidence, datumové razítko a
vyplňovala se jména odesílatele a příjemce balíku. Další část formuláře sloužila jako potvrzení o výdeji
zásilky adresátovi nebo jím zplnomocněné osobě. Formuláře byly cyklostylované a s číslem tiskopisu.
Dochoval se formulář ze srpna 1944 s číslem A7/358-V/7-VIII.44-5/m-160.

103
Adresní nálepky zásilek sardinek
z Lisabonu pro příjemce v ghettu,
adresované radě starších do
Terezína (nahoře) a ŽNO
v Praze (dole). /ŽM/

104
Hromadné zásilky mezinárodních organizací do ghetta
Židovští vězni v ghettech a koncentračních táborech nebyli chápáni jako váleční zajatci nebo interno-
vaní civilisté válčících států, a proto stáli v prvních letech věznění mimo dosah ochrany Mezinárodního
výboru Červeného kříže v Ženevě. Ten tedy zprvu ani nevykonával inspekce v ghettech a táborech, ani
nezprostředkovával písemný styk s nimi. Po proniknutí prvních zpráv o jejich situaci a plánu „konečné-
ho řešení“, které v srpnu a září 1942 zachytil ženevský úřad Světové židovské federace, se snaha me-
zinárodních organizací, zejména židovských, otevřít do židovských ghett a východních táborů cestu
pro hromadné potravinové zásilky znásobila. Aktivní úlohu v pomoci vězněným Židům hráli již od po-
čátku války především židovské organizace, zejména Světová židovská federace ve Velké Británii
(World Jewish Agency), Spojený americký židovský výbor pro distribuci (American Jewish Joint Distri-
bution Committee), Světová sionistická organizace (World Zionist Organisation) a další a postupně se
připojovaly i další humanitární organizace a vlády spojeneckých zemí, zejména když zprávy o „koneč-
ném řešení“ ověřila a potvrdila 22. 11. 1942 americká vláda.
Cílem, na který se úsilí zaměřilo, bylo dostat židovské vězně pod ochranu Mezinárodního výboru
Červeného kříže a docílit možnost inspekcí jeho delegátů v ghettech a táborech, a také jeho prostřed-
nictvím navázat písemné spojení s jednotlivými židovskými vězni a zajistit pro ně humanitární potravi-
novou pomoc.
Československá exilová vláda se situací československých Židů, vězněných v ghettu Terezín i jinde,
začala intenzivně zabývat v létě 1942. Koncem srpna 1942 se obrátil výkonný výbor exilového Česko-
slovenského Červeného kříže zvláštním memorandem na Mezinárodní výbor Červeného kříže v Ženevě
se žádostí, aby se pokusil zajistit souhlas německé strany s návštěvami delegátů MVČK v internačních
a koncentračních táborech i střediscích deportovaných. Československý zástupce ministerstva zahrani-
čí ve Švýcarsku, vedoucí Úřadu Stálého delegáta Československé republiky u Spojených národů a zá-
roveň delegát exilového Československého Červeného kříže u Mezinárodního výboru Červeného kříže
v Ženevě JUDr. Jaromír Kopecký23 prostřednictvím československého ministerstva zahraničí doporučo-
val exilovému Československému Červenému kříži, aby se snažil zajistit společný postup s britským
Červeným křížem a ostatními spojeneckými organizacemi Červeného kříže a aby společným tlakem do-
sáhli toho, že Mezinárodní výbor Červeného kříže rozšíří svou kompetenci i na deportované civilní oso-
by a vezme v ochranu i deportované do Terezína. Zároveň informoval, že předseda Mezinárodního vý-
boru Červeného kříže prof. Max Huber je, na rozdíl od některých jiných členů výboru, myšlence naklo-
něn. Československý Červený kříž se na podnět J. Kopeckého skutečně obrátil na britský Červený kříž
a na Červené kříže spojenců ve věci společného postupu a získal pro svou snahu jejich podporu.
Mezinárodní výbor Červeného kříže nebyl v této otázce jednotný, protože se především obával re-
akce německé strany, která by mu mohla ztížit jeho činnost prováděnou v rámci ženevských konvencí
pro válečné a internované zajatce válčících států, a v otázce židovských vězňů proto postupoval opatrně.
Pro rozšíření své působnosti na židovská ghetta a tábory musel především získat souhlas německé
strany. Po částečném ústupku říšského vedení se Mezinárodnímu výboru Červeného kříže podařilo na
podzim 1942 dojednat dohodu o možnosti zasílání soukromých balíčkových zásilek z ciziny do ghetta
v Terezíně prostřednictvím Červeného kříže, což se odrazilo i v pravidlech poštovního styku s ghettem,
vyhlášených zde 24. 9. 1942. Pravidla se také zmiňovala o možnosti písemného styku ciziny s ghettem
prostřednictvím dopisnic Červeného kříže, nicméně z ghetta žádné dopisnice Červeného kříže nikdy
neodešly a do ghetta došly jen sporadicky.
Nadále probíhala jednání Mezinárodního výboru Červeného kříže s německou stranou o možnosti
zasílat humanitární pomoc do židovských ghett a táborů formou hromadných zásilek. Tato možnost by-
la ze strany Mezinárodního výboru Červeného kříže podmíněna souhlasem říše s kontrolou jejich dis-
tribuce formou stvrzení příjmu a osobní kontrolou delegátů. Německá strana se zprvu k tomuto návr-
hu stavěla velmi odmítavě. Ke změně stanoviska dospěla až pod tlakem vnitřní hospodářské situace
v říši s tajným záměrem použít část humanitárních zásilek pro vlastní zásobování a také ušetřit potravi-
nové zásobování židovských ghett a táborů, které bylo vězňům v minimální míře poskytováno. Svůj
souhlas ale podmínila výhradou, že Mezinárodní výbor Červeného kříže ustoupí od svého požadavku
a nebude mít nad deportovanými kontrolu. Jasně to vyplývá ze záznamu legačního rady F. Radema-
chera, který měl v říšském ministerstvu zahraničí v té době na starosti židovskou agendu, ze 14.1.1943,
ve kterém negativně reagoval na dotaz delegáta Mezinárodního výboru Červeného kříže Marcela Ju-
noda. Ten měl prověřit na říšském ministerstvu zahraničí, zda se Mezinárodní výbor Červeného kříže
může obrátit na německou vládu s návrhem zprostředkovávat zprávy mezi deportovanými Židy z oku-
povaných území a jejich rodinnými příslušníky žijícími za hranicemi třetí říše.24

105
 Stvrzení příjmu balíku na předtištěné dopisnici MVČK. /ŽM/

Druhá strana předtištěné dopisnice MVČK. /ŽM/

106
 Složitou situaci jasně charakterizoval pracovník ženevského úřadu Světové židovské federace
Gerhart Riegner, který sehrál v průběhu války záslužnou roli v organizování pomoci i při soustřeïová-
ní podkladů o situaci Židů v obsazené Evropě. V depeších, zasílaných centrále v Londýně v letech 1942
až 1945, pro rok 1942 mimo jiné uváděl (v překladu):25
- začátek listopadu 1942: „Příjem pošty od Edelsteina, mimo jiné nahlášeno povolení poštovního sty-
ku. Výstavba společnosti v ghettu se nyní zdá být zatím ukončena. Zůstanou-li tam deportovaní,
zatím nejasné. Balíčky z Portugalska zatím možné, začalo se s pokusnými balíky do Terezína. Od-
dělení registrace a administrativy transportů ŽNO v Praze odmítá podávat informaci“;
- koncem listopadu 1942: „Smíšená komise pro pomoc při MVČK je připravena začít s měsíčními
zásilkami potravin v hodnotě 50 - 70 000 švýcarských franků do Terezína a do táborů v Polsku.
Peníze vyžádány od Spojeného amerického židovského výboru pro distribuci v New Yorku (jemuž
vláda USA přislíbila pro tyto účely 12 000 US dolarů měsíčně), od československé exilové vlády
a od anglických židovských organizací. Peníze mají být zaslány do Švýcarska, aby se daly finan-
covat zásilky MVČK a balíčky z Lisabonu.“;
- 29. 1. 1943: „Situace v Praze se silně zhoršuje … Šifrované dopisy z Terezína vypovídají o hladu a
zimě …“.
Československá strana byla s tím, že do Terezína byly pokusně zaslány balíčky, seznámena dopisem
československého exilového ministerstva zahraničí, který o tom s odvoláním na zprávu J. Kopeckého ze
Ženevy informoval exilová ministerstva vnitra a sociální péče a Federaci československých Židů 26. 11.
1942. Dr. Kopecký následně 23. prosince oznámil, že v poště došlé z Terezína byly balíčky potvrzeny.
Československá exilová vláda mezitím projednávala finanční zajištění hromadné potravinové pomoci.
Z Masarykova londýnského ministerstva zahraničí byl dán pokyn zástupcům československé exilové
vlády v Ženevě, Stockholmu a Lisabonu pomáhat při záchraně jednotlivců a skupin. Byl zřízen fond na
zasílání balíčků prostřednictvím Mezinárodního výboru Červeného kříže z neutrálních zemí do ghetta
v Terezíně a do táborů v Polsku. Složitá jednání vedla československá strana také s britským minister-
stvem pro hospodářskou válku o finančním zabezpečení humanitární pomoci do Terezína z Portugalska
a ze Ženevy.
Mezinárodní výbor Červeného kříže byl totiž jen zprostředkovatelem, nikoli organizátorem nebo
plátcem zásilek. O tom se zmiňuje další telegrafická zpráva G. Riegnera židovskému ústředí v Londýně
z 10. 3. 1943: „Musíte konečně pochopit, že pomocné zásilky Mezinárodní výbor Červeného kříže sám
neobstarává, on jen vede základní diplomatická jednání. Povolení zásilek leží v rukou Smíšené komise
pro pomoc při Mezinárodním výboru Červeného kříže (Commission Mixte de Secours de la Croix-Rouge
internationale) která se skládá ze zástupců Mezinárodního výboru Červeného kříže a Ligy národních
společností Červeného kříže. Tato smíšená komise je technickým aparátem, nákupčím a zasílatelským
orgánem pro pomocné zásilky. Vše se u ní proplácí.“
Československá exilová vláda souhlas britské strany k financování potravinové pomoci jak z Portu-
galska, tak ze Ženevy získala. K finančnímu zabezpečení akce dalo prostředky exilové československé
ministerstvo sociální péče a současně byly získávány sbírkami Československé pomocné akce mezi
československými občany ve Velké Británii.
Souhlas s vývozem 3 000 liber měsíčně do Portugalska na nákup balíčků pro československé ob-
čany internované a deportované na kontinentě byl podmíněn tím, že se balíčková akce bude vztaho-
vat výhradně na československé státní občany, balíčky musí obsahovat pouze zboží portugalského pů-
vodu a jako odesílatel bude figurovat jen jméno a adresa zasilatelské firmy v Portugalsku, kterou do-
poručí britské velvyslanectví v Lisabonu. Dále bylo stanoveno, že celková váha zboží odeslaného z Por-
tugalska nebo ze Ženevy nesmí přesáhnout čtyři tuny za měsíc apod. Zásadní podmínkou britské, ale
i německé strany bylo, že balíčky musí být adresovány jednotlivým osobám jmenovitě. Od roku 1943
začal proto budovat exilový československý Červený kříž kartotéku deportovaných do Terezína a vý-
chodních táborů. Byla to velmi obtížná práce a podchytila jen malý počet jmen, přestože určení místa
pobytu deportovaných, jejich jména a počet v jednotlivých táborech a v ghettu bylo pro organizaci hro-
madných zásilek nezbytné. Při pomocných akcích se angažoval londýnský Sociální výbor Židů z Čes-
koslovenska. Akcím na podporu deportovaných Židů výrazně pomáhali člen československé Státní ra-
dy, která v exilu zastupovala parlament, ing. Arnošt Frischer, představitel českožidovského hnutí v Že-
nevě dr. Ullman, člen Mezinárodního výboru Červeného kříže a bývalý rakouský diplomat Johannes
Schwarzenberg, pocházející z rakouské větve šlechtického rodu, a československý zástupce v Žene-
vě dr. Jaromír Kopecký. Ten poskytl adresář deportovaných československému konzulovi v Portugal-
sku Františku Čejkovi, který pomocnou akci hromadných zásilek v Lisabonu sledoval.
107
 Obal zásilky zaslané jako tiskovina československým konzulem F. Čejkou z Lisabonu exilové
vládě do Londýna. /PM/

Adresní nálepka na zásilku MVČK. /ŽM/

108
 Problémem bylo i to, co z Portugalska vyvážet, protože v prosinci 1942 zakázala tamní vláda vývoz
všeho zboží s výjimkou sušených fíků a piniových jader. Teprve v dubnu 1943 povolila vývoz sardinek
s podmínkou, že budou zasílány formou poštovních balíčků, nikoli tedy v bednách jako vagónové zbo-
ží a vypravovat je mohlo pouze grémium vývozců rybích konzerv. Zasílání formou poštovně vyplacených
balíčků znamenalo zdražení celé akce. Ještě začátkem dubna nebylo zřejmé, jestli bude možné potra-
vinovou pomoc uskutečnit a bude-li skutečně doručena. Pochybnosti o kontrole doručení balíčků vyjád-
řil předseda Mezinárodního výboru Červeného kříže M. Huber i v dopise předsedovi exilového Česko-
slovenského Červeného kříže v Londýně generálu J. Slezákovi z června 1943 a stejné pochybnosti vy-
jádřila i londýnská delegace mezinárodního výboru. 30. 4. 1943 předal konečně lisabonský delegát Me-
zinárodního výboru Červeného kříže a zástupce Smíšené komise pro pomoc při MVČK H. Imhoff konzu-
lovi Čejkovi povolení k zásilkám potravinových balíčků na adresu rady starších pro jmenovitě uvedené
jednotlivce. Smíšená komise pro pomoc při MVČK totiž formálně celou akci organizovala, i když ve sku-
tečnosti zboží pouze objednávala u vybraného vývozce, Grémia dos Exportadores dé Conservas de
Peixe. Téhož dne první zásilka se sardinkami pro 375 terezínských vězňů odešla. Balíčky byly opatřeny
adresní nálepkou vývozce, výdajovým číslem a byly zasílány doporučeně a vyplaceny portugalskými
poštovními známkami.
V depeši konzulovi Čejkovi do Lisabonu ze 6. 7. 1943 dr. Kopecký sděloval, že povolení posílat
balíčky bylo rozšířeno na všechna obsazená území. Zároveň posílal seznam internovaných v Osvětimi-
Birkenau, vypracovaný po dohodě s dr. Ullmanem, se žádostí, aby jim byly balíčky také zaslány, což
Čejka skutečně učinil. V rozpisu odeslaných zásilek z 8. 11. 1943 hlásil, že do Terezína bylo odesláno
(pravděpodobně od začátku akce) celkem 25 924 balíčků a do Osvětimi-Birkenau 2 420 balíčků.
Z Portugalska odcházely do Terezína stejnou cestou také balíčky financované z prostředků americ-
kých židovských organizací a určené zejména vězňům nepocházejícím z bývalého Československa.
Měly stejného odesílatele a formálně je také kryla Smíšená komise pro pomoc při MVČK.
Vedle portugalské cesty existovala pro pomocné zásilky cesta také přes Ženevu. Odtud bylo mož-
né zasílat produkty nakoupené ve Švýcarsku, především kondenzované mléko, umělou kojeneckou
výživu a posilovací prostředky. První hromadná zásilka MVČK adresovaná na židovského staršího J.
Edelsteina směla opustit Švýcarsko 1. 5. 1943. Obsahovala 100 beden kondenzovaného mléka, 1 000 kg
sušených švestek a 2 000 kg sušené polévky (Suppenmehl). Dochovalo se potvrzení židovské samosprá-
vy z Terezína i děkovné dopisy, podle kterých došel do ghetta plný vagón se zásilkami. Podle depeše Ko-
peckého ale odešly ze Švýcarska vagóny dva.
Podle zprávy Smíšené komise pro pomoc při MVČK byly za rok 1943 zaslány do Terezína zásilky se
sušenou zeleninou, kondenzovaným mlékem a sušenými švestkami o váze 5 410 kg a v ceně 13 600 švý-
carských franků. Po zprávě, že je tam obzvláště třeba léků, odešlo 86 beden farmaceutických výrobků
a co největší možné množství výživných potravin o váze 3 232 kg. Hodnota zásilky byla 38 914 franků.
Zásilky ze Švýcarska odcházely jako zásilky Smíšené komise pro pomoc při MVČK, která je však fi-
nančně nezajišŅovala. Už počátkem roku 1943 žádalo československé ministerstvo zahraničí britské
úřady o souhlas s financováním balíčků ze Švýcarska, což z britské strany bylo ještě přísněji kontrolo-
váno. Uvolnění příslušných částek bylo britskou stranou podmíněno kontrolou doručování zásilek
a jednání o tom pokračovala i v průběhu roku. Potíže se zajišŅováním humanitární pomoci přes Švýcar-
sko nepřestávaly ani v následujících letech.
Portugalská cesta byla schůdnější a až do zákazu vypravovat korespondenci a balíky do států za
Pyrenejemi, kterým portugalská vláda 22. 8. 1944 přerušila po osvobození Francie dopravní cestu, by-
la pro zasílání pomoci do ghetta významnější než švýcarská. Po přerušení poštovního styku byly zby-
lé finanční prostředky převedeny do Švýcarska, odkud akce pokračovala. Balíčky zasílané ze Švýcar-
ska prostřednictvím Mezinárodního výboru Červeného kříže byly opatřeny nálepkou s předtištěným
označením, že jde o zásilky MVČK židovské samosprávě v Terezíně, pošta Bohušovice nad Ohří. Jmé-
no a adresa příjemce se do něj vpisovala. Předtištěny byly také oboustranné stvrzenky příjmu ve for-
mě dopisnice. Jedna strana sloužila jako průvodka a informace o příjemci s jeho jménem, adresou
a číslem zásilky, druhá jako zpáteční lístek, na kterém se vyznačoval příjem zásilky podpisem příjem-
ce a datem převzetí.
Mezi statistikou odeslaných a terezínskou samosprávou potvrzených zásilek zel propastný rozdíl.
Hlášení z Lisabonu z 8. 11. 1943 upozorňovalo československou londýnskou vládu, že z Terezína do-
šlo jen několik málo potvrzení o doručení balíčků.
Podle hlášení konzula Čejky bylo za období od 30. 4. do 2. 9. 1943 odesláno do Terezína celkem
11 039 balíčků (podle jeho rozpisu však: 11 049 - 30. 4. 375 ks, 12. 5. 403 ks, 26. 5. 442 ks, 11. 6. 818 ks,

109
 Stvrzenka příjmu balíku pro zásilky ze Švédska. /ŽM/

Druhá strana stvrzenky příjmu balíku ze Švédska. /ŽM/

110
26. 6. 985 ks, 14. 7. 1129 ks, 24. 7. 502 ks, 9. 8. 1826 ks, 14. 8. 1826 ks, 9.8. 464 ks a 2. 9. 2279 ks, což
mohlo vzniknout chybou v rozpisu). Potvrzení příjmu balíčků v ghettu, vystavené a odeslané terezínským
židovským starším Paulem Eppsteinem, stvrzovalo pro období od 1. 5. do 18. 9. 1943 jen 1875 ks. Do
potvrzení byly ovšem započítány i balíčky z Portugalska, financované americkými židovskými
organizacemi, tzn., že podíl nedoručených zásilek byl ještě vyšší.
Situace se poněkud zlepšila v roce 1944 s přípravou na nadcházející návštěvu zástupce Mezinárod-
ního výboru Červeného kříže. Také v ghettu byl zaveden přesnější způsob rozdílení došlých zásilek tak,
aby balíčky, jejichž příjemci nebyli dohledáni ani pomocí poštovní kartotéky a dohledacích seznamů,
byly vydány nejpotřebnějším. 30. 5. 1944 požádala v souvislosti s přicházejícími konzervami sardinek
židovská samospráva odesílatele, aby pokud možno směroval zásilky adresně a přesně uvedl jméno,
datum narození, místo původu a další známé údaje o příjemci. V kancelářích starších bloků, v budo-
vách a v Hlavní ulici číslo 2, ve druhém dvoře, byly potom vyvěšovány seznamy došlých zásilek s ne-
úplným označením příjemce.26
Když ale přišlo potvrzení z Terezína, které vystavil Paul Eppstein 29. 3. 1944 a které postoupil
Mezinárodní výbor Červeného kříže svému lisabonskému delegátovi Imhoffovi a ten je předal konzulo-
vi Čejkovi, propastný rozdíl mezi odeslanými a stvrzenými zásilkami byl opět zřetelný. F. Čejka o něm
podal zprávu exilovému československému ministerstvu zahraničí, ve kterém uváděl, že od začátku
balíčkové akce do konce března 1944 vypravil do Terezína 39 233 ks balíčků, od té doby do 21. 6. 1944
dalších 29 331 ks, tedy celkem 68 564 balíčků. Spolu s 30 000 ks balíčků, jejichž odeslání zařídily ži-
dovské organizace, bylo z Portugalska do Terezína odesláno na 100 000 ks balíčků, které měli vězni
obdržet. Počet kusů, které Eppstein potvrdil, je ale jen 7 294 balíčků. Posléze přišlo z Terezína ještě
další potvrzení příjmu balíčků za období od 1. 4. 1944, ve kterém potvrzuje příjem 13 444 ks balíčků.
I když v hlášeních z ghetta jsou určité nesrovnalosti a celkový potvrzený příjem 20 738 kusů balíčků se
v některých pramenech nepatrně liší, rozdíl mezi odeslanými zásilkami z Portugalska a ze Švýcarska
a přijatými v ghettu jasně naznačuje, že většina potravinové pomoci byla německou stranou ukradena.
Pochybnosti o doručování pomoci do rukou vězňů podpořila i akce z února 1944, při které konzul Čej-
ka odevzdal grémiu vývozců kolem 6 000 dopisnic, které měli připojit ke každé zásilce. Adresáti na nich
měli nejen stvrdit příjem zásilky, ale také uvést, kolik těchto zásilek skutečně dostali. Zpět došlo 435
dopisnic, na nichž jen jeden vězeň uvedl, že dostal čtyři, několik vězňů uvedlo tři kusy, ostatní méně -
dva či spíše jeden. Přitom každému vězni ze seznamu v Portugalsku byly zasílány dva balíčky měsíčně,
ale některým i více, až 36 kusů.
O některých hromadných zásilkách se dochovaly zprávy v materiálech židovské samosprávy. 28. 2.
1945 předložil židovský starší veliteli tábora rozpis zásilek doručených prostřednictvím MVČK a zasíla-
telských firem za období od května 1943 do února 1945. Z Portugalska došlo 117 083 balíčků, z toho
402 jednotlivých zásilek přes MVČK a 589 hromadných. Za únor 1945 došlo 684 balíčků od zasíla-
telských firem, od MVČK nic.27 Proč je takový rozpor mezi uvedeným číslem došlých balíčků a balíčků
v rozpisu a skutečně stvrzených odesilatelům balíčků, lze vysvětlit pouze účelovou manipulací naříze-
nou velitelstvím ghetta. Podle akce s dopisnicemi z Portugalska i podle vzpomínek vězňů se jim balíč-
ky s humanitární pomocí dostávaly do rukou opravdu jen ojediněle nebo vůbec ne. Přestože si byla
československá strana, stejně jako ostatní zúčastněné strany, vědoma tohoto hromadného rozkrádá-
ní, zastavení pomoci by nakonec nejvíce postihlo strádající vězně a proto nadále pokračovala.
Podle zápisu z jednání velitele tábora se židovským starším ze 16. 1. 1945 podal SS-Untersturm-
führer Baltrusch z táborové komandatury, který zřejmě vedl agendu s MVČK, zprávu o zásilce 1 500
krabic Ovomaltiny v pětisetgramovém balení a bedny s 50 000 vitamínovými tabletami.28
Perfektní manipulaci předvedla německá komandatura i při návštěvě dr. Rossela v Terezíně v červnu
1944, který o hromadných zásilkách nakonec napsal ve zprávě pro Mezinárodní výbor Červeného kří-
že (v překladu): „Důležitý detail - za všechny hromadné a jednotlivé zásilky je třeba pokud možno za-
platit celní poplatky. Tím se usnadní dodání balíků do Terezína. Není možné zasílat přes Terezín zásil-
ky do táborů ve Slezsku; nikdy se to nedělalo a nepůjde to. V příloze pod číslem 14 viz lístky, které jsou
zasílány jako potvrzení příjmu balíků. Za sardinky, které pocházely z Portugalska, u nichž nebyl uveden
odesílatel, bylo potvrzení zasláno výrobci … V terezínském ghettu v pravém slova smyslu nechybí žád-
né zboží. Vždy jsou vítány tyto výrobky - obuv, dětská výživa, mléčné výrobky, vitamíny, sportovní vý-
robky všeho druhu, stálé zásilky portugalských sardinek. Viz kapitolu o zdravotní péči - zásilky léků.“
Zásilky šly do Terezína přes Prahu a železnicí na nádraží v Bohušovicích nad Ohří, kde si je přebíra-
la podle seznamu skupina pracovníků balíkové pošty v ghettu. Při předání zásilky příjemci byl zároveň
stvrzen zpáteční lístek buï příjemcem nebo oddělením pošty. Všechny podepsané stvrzenky příjmu

111
 Zpáteční lístek nizozemské poštovní správy na balíkovou zásilku do ghetta, potvrzený
poštovním úřadem v Bohušovicích nad Ohří 18. 10. 1943. /Soukromá sbírka, SRN/

Druhá strana zpátečního lístku nizozemské poštovní správy na balíkovou zásilku do ghetta.
Převzetí bylo potvrzeno příjemcem zásilky 12. 10. 1943 a poštovním úřadem v Bohušovicích
nad Ohří. /Soukromá sbírka, SRN/
112
balíku předala pošta židovskému staršímu spolu s jejich soupisem. Židovský starší připojil průvodní do-
pis a vše předal veliteli tábora k odeslání.
Další zemí odkud ojediněle hromadné zásilky přicházely bylo Švédsko, i když ještě v roce 1943 se
k tomu sekretář švédského ministerstva zahraničí Boheman stavěl negativně. Do předtištěného němec-
kého textu stvrzenky příjmu balíku ze Švédska se doplňovalo pouze číslo zásilky a příjemcův podpis
s datem. Zpáteční adresa zněla na Hjälp Krigets Offer ve Stockholmu. Vzorek blíže neurčené stvrzenky
předložil židovský starší veliteli tábora spolu se zprávou o stvrzenkách ze Švédska 1. 12. 1944 k roz-
hodnutí.29 Dochována je také zpráva z 1. 5. 1944 o příjmu zásilky 30 balíků s macesy ze Švédska.30 Stej-
ně tak se zachovala turecká strana, a humanitární pomoc odešla z Ankary jen v nepatrném množství.
Nejvíce balíků dostávali Židé z Dánska. Pět z nich, kteří nespadali do vymezené kategorie pro od-
sun, se po jednáních mezi německými a dánskými úřady vrátilo v lednu 1944 z Terezína zpět do vlas-
ti. Na základě jejich informací o poměrech v ghettu byla ihned zahájena akce ve prospěch deportova-
ných a zřízen Fond pro sociální a humanitární účely, kterému poskytly finanční prostředky dánské mi-
nisterstvo sociálních věcí, soukromníci a soukromé spolky a organizace, a to i z církevních křesŅan-
ských kruhů. Byla vytvořena kartotéka deportovaných Židů. Přestože při německo-dánských jednáních
byly do Terezína povoleny pouze balíky s oděvy, byla zahájena potravinová pomoc, kterou německé
úřady trpěly. V prvním týdnu od 21. 2. 1944 odešlo každý druhý den deset balíků, v druhém týdnu byl
jejich počet zvýšen na dvacet a stále narůstal až na přibližně sedm set balíků měsíčně. Byly zasílány
doporučeně na jméno příjemce. Potravinové balíky měly standardní obsah, ovšem bez ohledu na ži-
dovské stravovací zvyklosti: 1,5 libry cukru, 2 libry sýra, 1 olejovky, 1 konzerva makrel, 1 konzerva vep-
řového masa, 1 libra párků, půl libry křehkého chleba, 20 kostek polévkového bujónu a kousek mýd-
la. Potravinové lístky na nákup obsahu vydával dánský zásobovací úřad a expedici zajišŅovaly velké
dánské loïařské firmy. Většina balíků přicházela přes Švýcarsko nebo Švédsko.
Při jednání velitele táborové komandatury se židovským starším 14. 12. 194431 byla avizována zásil-
ka vánočních balíků z Dánska, která měla dorazit v osmnácti bednách. Do rozhodnutí komandatury se
balíky nesměly vydávat. Zásilky došly dvě - 23. 12. 1944 a 2. 1. 1945. Každá z nich obsahovala osm-
náct beden s potravinovými balíčky, v první bylo 423 a v druhé 441 balíčků. Židovského staršího o tom
na jednání s velitelem tábora informoval 12. 1. 1945 Baltrusch.32 Ze zápisu z jednání vyplývá, že příjem
hromadných zásilek pro dánské Židy stvrzoval kromě židovského staršího také rabín dr. Friediger sa-
mostatnými dopisy. Dopisy od židovského staršího, dr. Friedigera a seznam došlých balíků se předá-
valy ve čtyřech kopiích spolu se stvrzenkami příjmu od jednotlivých příjemců komandatuře.
Podle kopie dopisu dr. Friedigera z 9. 3. 1945 došla v únoru 1945 zásilka z prosince 1944 s deseti
balíky svršků. V dopise potvrzuje, že balíky byly předány adresátům, odesílá podepsané stvrzenky ja-
ko přílohu a děkuje jménem svým i příjemců řediteli dánského Červeného kříže Rostingovi.33 Agendu
s dánským Červeným křížem měl na starosti již zmíněný Baltrusch, kterému také židovský starší před-
ložil stvrzenku dr. Friedigera pro dánský Červený kříž o příjmu zásilky s knihami.34
Nacisté nejenže většinu humanitární pomoci zcizili již cestou, ale ty zásilky, které došly až do ghetta,
posloužily jak pro obohacení jídelníčku německé komandatury a pracovníků archivu RSHA, tak nacis-
tické propagandě při návštěvě zástupců MVČK v ghettu. Židovský chlapec, který před dr. Rosselem ob-
držel konzervu se sardinkami, musel odříkat dopředu naučený text „Už zase sardinky“. Propagandistic-
ký film o ghettu, natočený českými Aktualitami mezi 16. 8. a 11. 9. 1944 na objednávku německých míst,
zřejmě Ústředního úřadu pro řešení
židovské otázky v Praze a jejího šéfa
Günthera, v jedné ze 38 scén (podle
rekonstrukce děje scéna 14 - Pošta)
zachycoval vězně v ghettu při přejí-
mání balíků na poště, zaplavené za-
hraničními zásilkami. V další scéně
vězeň v kruhu rodiny došlý balík roz-
baloval. Stejný obrázek byl zřejmě
předveden i zástupcům MVČK v červ-
nu 1944 a dubnu 1945.

Část obalu zásilky Červeného kříže

ze Švýcarska do ghetta s adresním
štítkem. /Soukromá sbírka, ČR/

113
 Zpáteční lístek na balíkovou zásilku z Vídně, potvrzený poštovním úřadem v Bohušovicích
nad Ohří 22. 6. 1943. /Soukromá sbírka, SRN/

Stvrzenka příjmu zásilky, potvrzená příjemcem v ghettu 20. 6. 1943. /Soukromá sbírka, SRN/

114
Prameny
1. Denní rozkaz č. 235 ze 16. 10. 1942, ŽM sbírka T, ič. 143.
2. Č. 4.045/IA-1943. ÚL ŘP Praha č. 4 z 29. 1. 1943, s. 20; IA 3-17.322 z 9. 2. 1943, ÚL ŘP Brno č. 3
z 12. 2. 1943, s. 18, PM.
3. IA 2-47 952 z 19. 4. 1943. ÚL ŘP Brno č. 7 z 20. 4. 1943, s. 49; IA-5-79 815-1943. ÚL ŘP Praha č.
11 z 21. 4. 1943, s. 57, PM.
4. Hana Friedigerová, rozená Poláková, se narodila v ČSR, po válce odjela do Dánska a provdala se
za Arthura Friedigera. V Terezíně byla vězněna od r. 1942 do r. 1945.
5. Dopis Karla Grimma došel do Poštovního muzea v roce 1996 po vydání knihy. Je uložen v pods-
bírce Práce k dějinám poštovnictví, př. č. 153/2001, ič. HP 13. Texty v závorce doplnili autoři.
6. H. C. Adler: Theresienstadt 1941 - 1945. Tübingen 1960, s. 576, volný překlad.
7. Miroslav Kárný: Die Gendarmerie-Sonderabteilung und die Theresienstädter Häftlinge. In: There-
sienstädter Studien und Dokumente 1996, Praha 1996, s. 142, 147 a 150.
8. Denní rozkaz č. 361 ze 17. 9. 1943, PT A 3421, APT/K 15/Gh.
9. ZŽS č. 32 z 29. 7. 1944, PT A 3486, APT/K 15/Gh.
10. Denní rozkaz č. 410, ŽM sbírka T, ič. 144.
11. Denní rozkaz č. 417 z 1. 3. 1944, ŽM sbírka T, ič. 144.
12. ZŽS č. 31, PT A 3485, APT/K 15/Gh. Blíže viz kapitolu II. knihy, oddíl „Písemný styk mezi ghettem
a neutrální a spřátelenou cizinou“.
13. Vermerk 31. 12. 1944, ŽM sbírka T, ič. 52.
14. ŽM sbírka T, vše ič. 180.
15. ŽM sbírka T, ič. 186.
16. Denní rozkaz č. 337 z 29. 6. 1943, PT A 3398, APT/K 15/Gh.
17. Denní rozkaz č. 416 z 29. 2. 1944, ŽM sbírka T, ič. 144.
18. ZŽS č. 4 z 25. 4. 1944, PT A 3459, APT/K 15/Gh.
19. Aktenvermerk L 571 z 5. 1. 1945, L 576 z 11. 1. 1945 a L 577 z 12. 1. 1945, SÚA, KT-OVS, varia II-
IV, kart. 45.
20. Denní rozkaz č. 413 z 22. 2. 1944, ŽM sbírka T, ič. 143.
21. Blíže viz kapitolu II. knihy, oddíl „Písemný styk mezi ghettem a neutrální a spřátelenou cizinou“ a
poznámkový aparát kapitoly II, poznámka č. 67.
22. Úmluva a ujednání Světové poštovní unie, Buenos Aires 1939, vydalo Ministerstvo pošt, Praha
1945, str. 66-67. PM, knihovna, sign. A 111.
23. O jeho činnosti viz Jaromír Kopecký: Ženeva, Politické paměti 1939-1945, vydal Historický ústav,
Praha 1999. O jednáních k zajištění humanitární pomoci a jednání s Mezinárodním výborem Červe-
ného kříže viz kapitola X.: Spolupráce s World Jewish Congress, Jewish Agency, Helachuz pro po-
moc internovaným, str. 152-157. JUDr. Jaromír Kopecký se narodil 11. 5. 1899 v Praze. V květnu
1923 promoval na Právnické fakultě UK v Praze, o měsíc později složil rigorózní zkoušky a byl pro-
mován na doktora práv. V letech 1923-4 byl předsedou Ústředního svazu československého stu-
dentstva. Počátkem února 1923 převzal zahraničně politický referát a zahraniční zpravodajství
v Českém slovu, kde jako redaktor pracoval do 31. 1. 1931. Potom působil jako balkánský zpravo-
daj deníku Prager Presse a Českého slova, ve skutečnosti jako neoficiální kontakt ministerstva za-
hraničí na Balkánu. Do služeb ministerstva zahraničních věcí vstoupil 1. 2. 1935 jako ministerský ko-
misař a od 1. 11. 1937 nastoupil dráhu legačního tajemníka a tiskového referenta na českosloven-
ském vyslanectví v Bernu a Ženevě. 17. 11. 1942 byl jmenován československou exilovou vládou
stálým delegátem u Spojených národů. Aktivně se účastnil také odbojové, zejména zpravodajské
činnosti a aktivně pomáhal československým uprchlíkům, stejně jako se angažoval ve věci depor-
tovaných Židů. V březnu 1945 byl jmenován československým vyslancem u švýcarské spolkové vlá-
dy, v červnu 1946 byl na vlastní žádost přeložen do pražského ústředí ministerstva zahraničí. 31. 3.
1948 byl jeho pracovní poměr zrušen a poté získal místo u Československých keramických závodů.
8. 8. 1949 byl spolu se ženou zatčen při pokusu o ilegální přechod hranic a uvězněn. Propuštěn byl
až po amnestii v roce 1960. Zemřel v Praze 6. 5. 1977.

115
24. Částečně převzato z článku Miroslava Kárného: Terezínské balíčky ve světle archivních dokumentů.
In Vlastivědný sborník Litoměřický, 1988, 23. ročník. I v textu dále jsou některé informace neopatře-
né poznámkovým aparátem čerpány odtud.
25. H. C. Adler: Theresienstadt 1941 - 1945, Tübingen 1960, s. 829-830.
26. ZŽS č. 16 z 30. 5. 1944, PT A 3471, APT/K 15/Gh.
27. Zápis L 610/2f z 28. 2. 1945, SÚA, KT-OVS, varia II-IV, kart. 45.
28. Aktenvermerk L 580 ze 16. 1. 1945, SÚA, KT-OVS, varia II-IV, kart. 45.
29. Aktenvermerk L 548 z 1. 12. 1944, SÚA, KT-OVS, varia II-IV, kart. 45.
30. ZŽS č. 8 z 1. 5. 1944, PT A 3463, APT/K 15/Gh.
31. Aktenvermerk L 558, SÚA, KT-OVS, varia II-IV, kart. 45.
32. Aktenvermerk L 577, SÚA, KT-OVS, varia II-IV, kart. 45.
33. Zápis L 619/2b z 9. 3. 1945, SÚA, KT-OVS, varia II-IV, kart. 45.
34. Aktenvermerk L 571 z 5. 1. 1945, SÚA, KT-OVS, varia II-IV, kart. 45.

Obal z balíčku zaslaného z říšského území do ghetta v Terezíně. /PT/

116
Část obalu balíčku zaslaného v roce
1943 z Prahy do ghetta v Terezíně.
/Soukromá sbírka, ČR/

Část obalu balíčku zaslaného

doporučeně z Vídně do ghetta v
Terezíně. /Soukromá sbírka, ČR/

Adresní nálepka zásilky sardinek

z Lisabonu pro příjemce v ghettu,
adresovaná radě starších
do Terezína.
/Soukromá sbírka, ČR/

117
Výnos protektorátní poštovní správy z 5. 7. 1943 o zavedení terezínských připouštěcích známek. /PM/

Graf došlých listovních a balíkových

zásilek a odeslaných dopisnic ze zprávy
židovské samosprávy v Terezíně za rok
1943, kterým se vykazovala regulující
funkce připouštěcích známek. /PT/

118
Připouštěcí známky pro balíky a balíčky do ghetta v Terezíně
Oficiálním dokladem o zavedení připouštěcích balíkových známek pro Terezín byl výnos protektorátní
poštovní správy z 5. 7. 1943 „Balíky a balíčky do Terezína“. Jeho doslovná citace zní: „Úřad Zentralamt
für die Regelung der Judenfrage in Böhmen und Mähren“ dohlíží na poštovní styk Židů umístěných
v ghetu Theresienstadt. Aby se omezil balíkový a balíčkový styk, zavádí se s účinnosti od 10. 7. 1943
pro balíky a balíčky určené Židům v ghetu Theresienstadt zvláštní známka o připuštění podle níže
vyobrazeného vzoru. Známky o připuštění bude vydávat velitelství tábora Theresienstadt (La-
gerkommandantur Theresienstadt des Zentralamtes für die Regelung der Judenfrage in Böhmen und
Mähren) v omezeném množství Židům, kteří jsou v ghetu a tito je mohou zaslati svým rodinným pří-
slušníkům, bydlícím v Protektorátu Čechy a Morava. Známky o připuštění musejí býti nalepeny u balí-
ků na balíku samém, u balíčků poblíž výplatních známek. V každém případě se musejí oraziti denním
razítkem. Protektorátní poštovní úřady smějí podle toho přijímati k dopravě jen ty balíky a balíčky pro
Židy v Theresienstadt, které jsou polepeny známkou o připuštění. Balíků a balíčků pro Židy v ghetu
Theresienstadt, které pocházejí z míst ležících mimo Protektorát Čechy a Morava, se tato úprava netý-
ká. Tyto balíky a balíčky nemusejí býti opatřeny známkami o připuštění.“1 Následující text by měl detail-
něji osvětlit tři základní otázky - ověření uvedeného důvodu zavedení známky, metodiku jejího použí-
vání a množství zásilek, které se jejím prostřednictvím mohly dostat do poštovního provozu.
Nejdříve si je však nutné položit otázku, co zavedení připouštěcích známek znamenalo pro samot-
né vězně v ghettu. I když různé statistiky, zejména obě roční zprávy židovské samosprávy v Terezíně
pro roky 1943 a 1944, vykazovaly vysoké počty došlých zásilek, nelze těmto údajům zcela věřit. Na-
víc se z nich jen malá část dostala do rukou adresátům, větší část, zejména balíčky od mezinárodních
organizací, byla zadržena německou komandaturou. Některé zásilky přicházely již poškozené nebo
vykradené. Zavedení známky na tom nic nezměnilo. Naopak vězni, kteří dříve dostávali balíčky a ba-
líky častěji, nyní museli čekat na vyhlášený turnus. Ti, kteří je dříve dostávali sporadicky nebo vůbec
ne, je nedostávali ani prostřednictvím připouštěcí známky. Často totiž neměli koho o zásilku požádat
nebo známku nechali zaslat někomu, kdo ji nepřijal. Převedení známky na jinou osobu, která by je-
jím prostřednictvím mohla zásilku dostat, bylo táborovou komandaturou striktně zakázáno. V protek-
torátu zamezovala zneužití známky velice pečlivá evidence žadatelů i odesílatelů, vedená jak v Tere-
zíně, tak v Praze, i když k porušování zákazu přesto tajně docházelo.
Daleko větší význam pro vězně v ghettu mělo předcházející červnové zavedení stvrzenek příjmu balí-
ku, které odesílateli umožnilo jakousi kontrolu, že zásilka došla do správných rukou, a vězni mohli o so-
bě podat mimo pravidelný turnus dopisnic zprávu alespoň touto formou.

Důvody zavedení připouštěcích známek

Regulační důsledek zavedení připouštěcích terezínských známek pro soukromé balíky a balíčky z pro-
tektorátu měl prokázat graf ze zprávy židovské samosprávy pro rok 1943.2 Ve skutečnosti byla křivka
grafu naopak tomuto účelu přizpůsobena.
Oficiálně uváděnou regulující funkci připouštěcí terezínské známky podporuje skutečnost, že ob-
dobným způsobem se balíkové a balíčkové zásilky omezovaly v říšské polní poště, která zavedla balí-
kový styk ve směru říše - fronty a fronty - říše od 1. 11. 1939. Podávání soukromých balíků a balíčků
bylo často z přepravních důvodů zastavováno nebo byl omezován jejich počet a váha a od léta 1942
začal být soukromý balíkový styk ve směru říše - fronty kvůli přepravním potížím vázán na připouštěcí
známku. Známky vytiskla říšská tiskárna v Berlíně v červenohnědé barvě se znakem říše a nápisy na-
hoře „Zulassungsmarke“ a dole „Deutsche Feldpost“. Byly vydávány na frontách vojákům, kteří je
mohli zaslat příbuzným a známým v říši. Pro jednorázovou akci v říjnu a listopadu 1944 vytiskla berlín-
ská tiskárna další připouštěcí známky v jasně zelené barvě, které se používaly na dva balíčky pro té-
hož příjemce, každý o váze do 0,5 kg, nebo na jeden balík o váze do 1 kg. V prosinci 1944 a lednu
1945 směly být na frontu poslány balíky s oblečením do váhy 2 kg bez připouštěcí známky, kterou na-
hrazovala 40feniková říšská poštovní známka s přetiskem „Polní pošta 2 kg“.3
Zavedení připouštěcích známek říšské polní pošty v důsledku skutečných přepravních a provozních
potíží však podporuje předpoklad o regulační funkci terezínských připouštěcích známek, uvedené v po-
štovním věstníku, jen částečně. Jejich zavedení mohlo mít i další, skryté důvody. Co tedy opravňuje k ur-
čitým pochybám?
V roce 1943, v době zavedení připouštěcí známky, narůstal v Terezíně počet vězňů z říše a obsaze-
ných území a úměrně s ním rostl počet balíkových zásilek z mimoprotektorátních území. Bylo by proto

119
logické zavést jejich regulaci přinejmenším také s územím Německa a bývalého Rakouska, tím spíše,
že v souladu s nacistickými plány měly deportace protektorátních židovských vězňů z Terezína přes
veškeré potíže pokračovat. Toto opatření v poštovním styku s říší by bylo proveditelné.
Jistá forma regulace zásilek z říše byla, podle literatury,4 zavedena ve Westerborku v Holandsku.
Tento původně internační tábor pro Židy, kteří opustili Německo po pogromech křišŅálové noci, přešel
po okupaci Holandska v roce 1940 pod nacistické velení. Balíčky pro tamní vězně musely být označe-
ny proužkem papíru napodobujícím známku a opatřeným podpisem německého úředníka. Byl zde za-
veden i systém potvrzení příjmu balíčků zvláštní dopisnicí. Jak bylo řešeno doručení „známky“ příjem-
ci (tj. odesílateli balíku) a jaká pravidla zde platila není popsáno.
Nejdůležitějším argumentem proti výhradně regulující funkci terezínské připouštěcí známky je sku-
tečnost, že jejím prostřednictvím byl omezován balíkový provoz na jednom z nejstabilnějších území,
kde neprobíhaly otevřené bojové akce a nepočítalo se s výrazným vojenským ohrožením. Železniční do-
prava a pošta fungovaly normálně, i když část vozového parku byla využita pro potřeby říše a zejmé-
na wehrmachtu. Balíkové zásilky určené vězňům v Terezíně, aŅ z protektorátu, říše nebo ze zahraničí,
byly doručovány běžným poštovním provozem a jediné potíže mohlo způsobit zdržení při jejich vyklád-
ce z poštovních vagónů na nádraží v Bohušovicích nad Ohří.
Případné přepravní potíže by se musely projevit také v civilním balíkovém provozu, a to snížením
povolené váhy zásilek a zvýšením poštovného.
BALÍKOVÝ SAZEBNÍK 1942
váha 1 . pásmo 2. pásmo 3. pásmo 4. pásmo 5. pásmo
do 75 km včetně do 150 km včetně do 375 km včetně do 750 km včetně přes 750 km
5 kg 3,– 4,– 6,– 6,– 6,–
6 kg 3,50 5,– 8,– 9,– 10,–
7 kg 4,– 6,– 10,– 12,– 14,–
8 kg 4,50 7,– 12,– 15,– 18,–
9 kg 5,– 8,– 14,– 18,– 22,–
10 kg 5,50 9,– 16,– 21,– 26,–
11 kg 6,50 10,50 18,– 23,50 29,–
12 kg 7,50 12,– 20,– 26,– 32,–
13 kg 8,50 13,50 22,– 28,50 35,–
14 kg 9,50 15,– 24,– 31,– 38,–
15 kg 10,50 16,50 26,– 33,50 41,–
16 kg 11,50 18,– 28,– 36,– 44,–
17 kg 12,50 19,50 30,– 38,50 47,–
18 kg 13,50 21,– 32,– 41,– 50,–
19 kg 14,50 22,50 34,– 43,50 53,–
20 kg 15,50 24,– 36,– 46,– 56,–

V roce 1941 měly balíky nejvyšší přípustnou váhu 25 kg. Poplatky za ně byly stanoveny podle váhy zá-
silky a přepravní vzdálenosti, rozdělené do dvou pásem - do a nad 110 km. Poštovné za balík do 1 kg
a vzdálenosti 110 km činilo 2 koruny, přes 110 km 2,50 K. Nejvyšší poplatky byly za balíky o váze 20
až 25 kg, a to 15 a 20 K podle vzdálenosti.
V roce 1942 došlo k vytvoření pěti tarifních pásem, zahrnujících pouze území protektorátu a říše,
a povolená váha balíků byla snížena na 20 kg. Nejvyšší poštovné, stanovené pro balíky od 19 do 20
kg a v pátém tarifním pásmu (přes 750 km), činilo 57,50 K včetně 1,50 K doručného. Poštovní poplat-
ky byly odstupňovány také podle váhy po 1 kg a nárůst poštovného se pohyboval v rozmezí 0,50 - 4
K za každý kilogram. Za balíčky do 2 kg se ve vnitřním protektorátním styku a do říše platily 4 K. Až do
konce války se balíčkový a balíkový sazebník nezměnil a platily stejné tarify pro váhu a kilometrovné
jako v roce 1942.5 Protektorátní poštovní správa tedy od roku 1942 k žádnému omezování z provoz-
ních důvodů nepřistoupila.
Další možný důvod pro zavedení terezínských připouštěcích známek by mohla naznačit časová sho-
da s některými dalšími novými nařízeními v ghettu. Známky byly zavedeny v červenci 1943 souběžně
s pojmenováním ulic v Terezíně, které nahradilo jejich dřívější označování písmeny L a Q. Nové názvy
ulic byly s okamžitou platností zavedeny i v poštovním styku. Obě opatření - zavedení známky a názvů
ulic - směřovala svým charakterem a posláním ven z Terezína. Zvláště změna adres měla mimo ghetto
signalizovat jakousi probíhající pozitivní změnu v charakteru Terezína. Jestliže terezínské připouštěcí

120
známky měly svůj účel, aŅ už jakýkoliv, názvy ulic, stejně jako samoúčelné terezínské platidlo, zavedené
o dva měsíce dříve, byly propagandistickou akcí určenou světu. Péče věnovaná výtvarnému provedení
a tisku terezínských bankovek a připouštěcích známek jejich propagandistický charakter potvrzuje.
Se zavedením připouštěcích známek souvisela rozsáhlá a mnohonásobná evidence balíčkového
a balíkového styku jak v ghettu samém, tak i v protektorátu. Zdá se, že právě tato evidence, navenek
sloužící bezproblémovému doručování zásilek vězňům v Terezíně, mohla být prostředkem zprůhledňu-
jícím říšské bezpečnostní policii styk obyvatel protektorátu s vězni v ghettu. Oč nepříznivěji se pro říši
vyvíjela situace na frontách, o to více záleželo, aby na obsazených územích zůstal zachován klid. Pro-
tektorátní území navíc pro říši představovalo důležitou hospodářskou a výrobní základnu. Veškeré ná-
znaky nepřátelství či nesouhlasu s nacistickou mocí nebo její ideologií byly bedlivě sledovány. Osoby se
Židy sympatizující nebo jen soucítící, mohly být jednou z méně „stabilních složek“ protektorátního oby-
vatelstva. Když byla většina protektorátních Židů deportována do Terezína a jiných táborů, část zásilek,
i když tvořily jen malé procento, posílali čeští obyvatelé, kterým vězňové prosby o nejnutnější potraviny
a základní potřeby adresovali. Před zavedením připouštěcí známky na balík bylo teoreticky možné ode-
slat zásilku pod falešnou nebo neúplnou adresou, jak alespoň z počátku dosvědčují seznamy neod-
bytných balíčků a balíků neznámých odesílatelů. Žádný protektorátní poštovní výnos nepřikazoval po-
štovním zaměstnancům ověřovat při podání zásilky totožnost jejího odesílatele. Tato možnost zavede-
ním připouštécí známky skončila. Na příkaz Ústředního úřadu pro řešení židovské otázky vedly židov-
ská samospráva v Terezíně a Židovská rada starších v Praze pečlivou evidenci žadatelů a příjemců při-
pouštěcí známky. Citovaný poštovní výnos o zavedení známky svou vágní formulací o „dohlížecí úloze
na poštovní styk s Terezínem“ signalizoval, že úloha Ústředního úřadu pro řešení židovské otázky ne-
byla jasně pojmenována. Úřad byl ve služebním styku s velitelem bezpečnostní policie a SD v protek-
torátu a všechny shromažïované informace mohly být využívány pro policejní účely.
Nezanedbatelná je i skutečnost, že část židovského osobního majetku byla tajně uschována u čes-
kého obyvatelstva a některé zásilky do Terezína a Birkenau byly z těchto zdrojů financovány. I toho si
jistě byla říšská policie vědoma. Teprve propojením všech tří důvodů zavedení terezínské připouštěcí
známky pro balíčky a balíky - oficiálního omezujícího, nepřiznaného propagandistického a případně
bezpečnostního - lze snadněji vysvětlit její užívání až od léta 1943 a pouze na protektorátním území.

Výroba a vydání připouštěcích známek

Objednávka výroby terezínských připouštěcích známek nebyla nalezena ani v archivu Státní tiskárny ce-
nin v Praze, ani v archivu České národní banky, kde by měla být uložena. Byl-li zachován stejný postup
jako při objednání výroby terezínských bankovek, jejichž objednávka se dochovala, byla vyhotovena
Ústředním úřadem pro řešení židovské otázky v Praze, a buï osobně signována jeho vedoucím Günthe-
rem nebo na jeho pokyn. Lze předpokládat, že byla adresována Národní bance pro Čechy a Moravu,
obchodnímu oddělení v Praze 2, Bredovské ulici, která ji služebním postupem přidělila Tiskárně banko-
vek v Praze v Růžové ulici, nynější Státní tiskárně cenin. Tiskárna byla od svého založení ve dvacátých
letech součástí Národní banky československé jako její samostatná organizační jednotka. Po přeměně
banky vládním nařízením z 31. 3. 1939 na Národní banku pro Čechy a Moravu, řízenou pokyny Říšské
banky v Berlíně a spravovanou dozorčími orgány německého ministerstva financí, přešla také tiskárna
pod německou správu. Původní vnitřní členění tiskárny na sedm oddělení - fotoateliér s přidruženými
pracovnami (pantografie, giloš a pokusný tisk); oddělení galvanoplastiky, rytců a stereotypie; pře-
tiskárnu; oddělení knihtisku, ofsetu a číslování; měditisk, klížení a hlazení; revizní oddělení a řezárnu
zůstalo celkem nezměněno. Vedle nich byly založeny pomocné útvary - domácí tiskárna, administra-
tivní a dozorčí oddělení a domovní správa.6
Tiskárna předávala bance podrobné měsíční výkazy činnosti. Informace o tisku terezínských při-
pouštěcích známek se dochovaly v měsíčním výkazu tiskárny k 15. 6. 1943, a to 1.) že ve výrobně
desek (Plattenherstellung), tj. kresba, rytí, zdobení, litografie a reprodukce, byla navržena a vypra-
cována připouštěcí známka pro Terezín knihtiskařskou technikou a 2.) že v domácí tiskárně byly ty-
to známky tištěny.7 Následná měsíční zpráva k 15. 7. 1943 oznamovala ukončení tisku připouštěcích
známek pro Terezín.8 Krátká doba, která uplynula od objednání do vytištění terezínských bankovek
opravňuje k domněnce, že k objednání tisku známek mohlo dojít v měsíci dubnu či květnu 1943,
a jak dokazují měsíční výkazy, příprava a tisk proběhly v červnu.
Terezínská připouštěcí známka vznikla podle návrhu grafika Bedřicha Fojtáška (narozen 1909 v Tylo-
vicích pod Radhoštěm - zemřel 1990 v Praze). Studoval na státní grafické škole pod vedením profesora
Solara a vedle reprodukční litografie se věnoval i umělecké tvorbě, zejména litografickým pohledům na

121
 Pohlednice s reprodukcí obrazu F. Šimbery vydaná roku 1930, předloha pro návrh terezínské
připouštěci známky. /Soukromá sbírka, ČR/

Obal z Kučerova lístkového průvodce vydaného roku 1930 u příležitosti 150 let založení města
Terezína. /Soukromá sbírka, ČR/

122
Prahu a ex libris.9 V tiskárně pracoval od poloviny třicátých let. Podle jeho návrhu vznikla například pro-
tektorátní stokorunová bankovka s portrétem Bruncvíka, slovenská válečná desetikoruna tištěná ofseto-
vou technikou a slovenská dvacetikoruna s motivem mohyly na Bradle. Podílel se, spolu s rytcem
Jindrou Schmidtem, na přípravě celé řady dalších československých i protektorátních bankovek.
Jako předloha pro kresbu známky patrně posloužil obraz (snad olejomalba) krajiny u Terezína od F.
Šimbery. Pokus o zjištění, zda obraz existuje a kde se nachází, se nesetkal s úspěchem, a ani jeho au-
tor nebyl nalezen v odborné bibliografii výtvarných umělců. V soukromé sbírce je však dochován sou-
bor barevných pohlednic s reprodukcemi jeho obrazů s pohledy na terezínské okolí, který byl vydán
v roce 1930 u příležitosti 150. výročí založení města Terezína. Terezín založil rakouský císař Josef II.
v roce 1780 jako pevnostní město obklopené valy. Soubor barevných pohlednic s reprodukcemi obra-
zů F. Šimbery, doplněný mapou okolí Terezína a textovým průvodcem, vydal v edici „Terezín a okolí. Ku-
čerův lístkový průvodce“ vlastním nákladem terezínský knihkupec Ludvík Kučera. Soubor vytiskl V. Ko-
vářík v Terezíně.
Zhotovená kresba známky byla fotograficky zmenšena a reprodukována na požadovaný počet ku-
sů. Reprodukce byly smontovány do bloku o 25 kusech a z této montáže byl klasickou metodou che-
migrafickým leptáním zhotoven měděný štoček pro knihtisk. Ze štočku byla galvanickým procesem
zhotovena replika (tisková deska) používaná k tisku.
Při rekonstrukci výroby terezínských připouštěcích známek je možné vycházet pouze z dochovaného
tiskařského a filatelistického materiálu, protože listinná dokumentace nebyla nalezena. Ve Státní tiskárně
cenin v Praze se dochovalo torzo kovové knihtiskové desky původně o 25 známkových polích (5x5 zná-
mek), ze které byly vyříznuty oba horní rohové čtyřbloky. Jeden z těchto vyříznutých čtyřbloků zůstal ulo-
žen v tiskárně, druhý nebyl nalezen. Řezné okraje tiskové desky i čtyřbloků byly opracovány, takže až do
nedávné doby nebylo možno určit, ze kterého rohu původní desky dochovaný čtyřblok pocházel.
Při studiu obrazů jednotlivých známkových polí (ZP) tiskových listů (TL) o 25 a o 4 známkách, prová-
děném v souvislosti s přípravou druhého vydání této publikace, zjistili autoři spolu s technickým redak-
torem ing. Martinem Trojanem na řadě polí různě výrazné (většinou však drobné) charakteristické odliš-
nosti, opakující se na všech zkoumaných tiskových listech. Tyto odlišnosti budeme v dalším textu proza-
tím nazývat souhrnným názvem deskové vady (DV), i když není vyloučeno, že v budoucnu budou některé
z nich označeny jako typy (po případném objasnění způsobu jejich vzniku). Na základě těchto deskových
vad (nebo jejich kombinací) je nyní možno s velkou mírou přesnosti identifikovat většinu jednotlivých
známkových polí. V souvislosti s otázkou přiřazení dochované odříznuté části tiskové desky o čtyřech po-
lích je pro nás mimořádně významné, že na ZP 2 a 7 byly nalezeny výrazné deskové vady - na ZP 2 nepře-
rušená a zesílená dvojice linek vpravo dole u kmene prvního stromu (zdánlivě v tomto místě tvořící tmav-
ší, okem viditelnou skvrnu), a na ZP 7 tečka navíc vlevo nahoře ve skupině bodů v levém horním rohu
známky. Při prohlídce otisku odříznuté části původní TD (o 4 ZP), uložené ve Státní tiskárně cenin, jsme
zjistili, že na žádném z jejích čtyř ZP se uvedené DV nenacházejí. Naopak se zde nacházejí drobné odliš-
nosti charakteristické pro ZP 4, 5, 9 a 10 tiskového listu o 25 ZP. Z toho lze odvodit, že dochovaná odříz-
nutá část původní TD tvořila její levý horní roh (a na tiskový list se tedy otiskovala jako jeho pravý horní
rohový čtyřblok). Nedochovaná (chybějící) část TD pak tvořila její pravý horní roh (a na tiskový list se tedy
otiskovala jako jeho levý horní rohový čtyřblok). Pro zjednodušení a větší přehlednost budeme nadále
každou z obou těchto odříznutých částí TD (o 4 polích) nazývat podle toho, jak se otiskovaly na tiskovém
listu - tedy jako levý a pravý horní rohový čtyřblok (i když na původní TD to bylo samozřejmě zrcadlově
obráceně - tedy naopak). Tento významný poznatek jsme ověřili i dalším způsobem, vycházejícím ze
zjištění, že jednotlivá pole tiskové desky (o 25 polích) nejsou namontována v naprosto stejné poloze vůči
polím sousedním (postavení a mezery vykazují drobné odlišnosti). Přiložením otisku odříznuté části
původní TD, uložené v tiskárně, na pravý horní rohový čtyřblok tiskového listu o 25 ZP a jejich prosvícením
jsme zjistili, že postavení jejich ZP vzájemně přesně odpovídá.
Při odřezávání čtyřbloků z tiskové desky se postupovalo tak, aby nebyly poškozeny okraje jejich
známkových polí. Řezy byly proto vedeny těsně při okrajích zbylých známkových polí původní tiskové
desky. Při opracování okrajů však byly obroušeny okrajové linky u 7 známkových polí. Torzo původní
tiskové desky má proto nyní deset nepoškozených a sedm poškozených známkových polí.
Torzo původní tiskové desky a jedna z odříznutých částí se čtyřmi známkovými poli byly nalezeny při
kontrole trezoru tiskárny s uskladněnými původními tiskovými formami, kterou v roce 1975 prováděli pra-
covníci tiskárny, rytci Miloš Ondráček a Ladislav Jirka.10 Státní tiskárna cenin se proto obrátila na bývalé-
ho pracovníka tiskárny inspektora Antonína Schütze se žádostí o bližší informace. 13. 8. 1975 s ním byl
v tiskárně sepsán protokol objasňující záznam v kontrolním sešitu („různé nezúčtovatelné“), kde na

123
 Torzo původní tiskové desky připouštěcích známek po odříznutí obou rohových čtyřbloků. /STC/

Odříznutá část původní tiskové desky připouštěcích známek - levý horní rohový čtyřblok. /STC/

124
 Otisk torza původní tiskové desky
(jak se dochovala po odříznutí obou
horních rohových čtyřbkloků)
a dále otisk dochovaného rohového
čtyřbloku (na obrázku je oddělen
přerušovanou čarou).

125
 Protokol s bývalým inspektorem tiskárny A. Schützem o štočku pro tisk připouštěcích známek.
/STC/

126
straně 1 v řádku 11 bylo uvedeno: „Židovské známky (galvano) 4 obrazce, pan inspektor Schütz předal
do Terezína pro Obergruppenführera Habersichta.“ A. Schütz se rozpomněl, že před koncem okupace
(pravděpodobně v roce 1944) předal zbývající čtyřblok z uvedeného štočku, na kterém rytec Jindra
Schmidt provedl zásah vypíchnutím okének v domku, přímo v budově tiskárny pověřenému zástupci,
pravděpodobně proti dokladu. Záznam v kontrolním sešitu provedl asi tehdejší dozorčí v galvanoplasti-
ce pan Lžíčař.11 Přes veškerou snahu se nepodařilo osobu Obergruppenführera Habersichta vysledovat.
Aniž bychom zápisu ubírali jeho hodnotu, naopak pro otázku štočku (desky) pro tisk připouštěcích zná-
mek a dalšího osudu jeho chybějící části je to pramen zásadní, vyvstává domněnka, zda uvedený
Obergruppenführer Habersicht nebyl ve skutečnosti vrchní účetní Oskar Wabersich, snad pracovník
Ústředny pro židovské vystěhovalectví v Praze nebo jiného říšského finančního či bezpečnostního
úřadu. Ten byl totiž důležitou osobou i při jednáních o terezínských bankovkách. Příkaz k vyzvednutí
uvedené odříznuté části tiskové desky (o 4 polích) přitom musel přijít z vyšších nacistických kruhů.
Ve Státní tiskárně cenin jsou dále uloženy dva nezoubkované tiskové listy (archy) terezínských zná-
mek, z nichž jeden je opatřen patnácti svisle postavenými průpichy Specimen (vždy tři průpichy přes kaž-
dou svislou pětici známek) používanými tiskárnou k označování bankovek. Tento tiskový list má v pravém
dolním rohu tužkou napsané datum 12/6 a podpis. S největší pravděpodobností jde o imprimaci k tisku,
kterou provedl tehdejší ředitel tiskárny ing. Mirko Valina. Další doklady se v tiskárně nedochovaly.
Ve zřejmě největší soukromé studijní sbírce terezínských známek,12 shromážděné z materiálů pochá-
zejících zejména od rytce Jindry Schmidta, který byl v době tisku terezínských připouštěcích známek
zaměstnancem tiskárny, a od znalce Rudolfa Gilberta, který se problematikou těchto známek zabýval,
se dochovala významná kolekce zkusmých a definitivních tisků a zkoušek perforace. Z nich a z mate-
riálů uložených v archivu Státní tiskárny cenin, a dále s využitím shora uvedených poznatků o drob-
ných odlišnostech v obrazu jednotlivých známkových polí, lze částečně rekonstruovat výrobní postup.
K tisku byly použity listy kvalitního hladkého mírně nažloutlého papíru, na zadní straně opatřeného
hladkým lesklým lepem. Velikost listu je přibližně 233 x 170 mm. Zkusmé tisky byly provedeny na ste-
jném papíru jako vydané známky. Z tiskové desky o 25 známkových polích byly provedeny tiskové
zkoušky ve světle zelené a v černé barvě. Světle zelené zkusmé tisky se vyskytují pouze nezoubkova-
né, černé zkusmé tisky se vyskytují pouze se řádkovým zoubkováním 10 1/2, které bylo použito i pro
perforaci vydaných známek. Ani od jednoho z uvedených zkusmých tisků nebyl dosud předložen ce-
lý tiskový list, ale existují třípásky dokládající skutečnost, že tyto zkusmé tisky nemohly být tištěny z
později odříznutých částí desky o čtyřech známkových polích, ale byly vytištěny z původní tiskové des-
ky o 25 známkových polích.
Vedle těchto zkusmých tisků se vzácně vyskytují nezoubkované známky na stejném papíru s lepem
jako známky vydané, ale v nepatrně odlišné zelené barvě a s odlišnou kresbou - tzv. slabými mraky
(obraz známky je standardní, včetně typických drobných deskových vad, pouze kresba mraků nad kra-
jinou je výrazně slabší), zřejmě z přípravné fáze tisku. Ani od této známky nebyl dosud předložen celý
tiskový list (pouze jednotlivé známky a čtyřbloky známek), podle drobných deskových vad však lze
doložit, že byla tištěna z původní tiskové desky (např. na vyobrazeném čtyřbloku s dolním okrajem se
nachází desková vada „tečka v kmeni stromu” dokládající, že jde o známková pole 18, 19, 23 a 24 /DV
je na ZP 24/).
Dále byly provedeny tiskové zkoušky v definitivní tmavě zelené barvě, ze kterých se dochovaly celé
nezoubkované tiskové listy o 25 známkách, s normálním tiskem a dvojitým vzájemně převráceným tis-
kem. Na těchto tiskových listech bylo zkoušeno i řádkové zoubkování 10 1/2, jak o tom svědčí docho-
vané třípásky s pouze vodorovným zoubkováním. Fáze přípravy tisku a zkusmých tisků skončila zřejmě
12. 6. 1943, o čemž svědčí imprimace na tiskovém listu uloženém v tiskárně. V období po tomto datu
pak proběhl vlastní tisk celého nákladu známky. Tiskové listy byly ozoubkovány řádkovým zoubkováním
10 1/2. Zoubkování bylo provedeno jednou perforační lištou, která byla na každém tiskovém listu použi-
ta celkem dvanáctkrát (šestkrát vodorovně a šestkrát svisle). Některé tiskové listy mají na levém okraji
dva páry otvorů, zřejmě od spon, kterými bylo vždy určité množství tiskových listů sešito dohromady.
Po vytištění určeného nákladu byly z tiskové desky (najednou nebo postupně) odříznuty oba horní rohové
čtyřbloky. Z levého (z hlediska postavení jeho otisku v tiskovém listu) čtyřbloku, který se tiskárně nedochoval,
byly zhotoveny všechny další zkusmé a později definitivní tisky, jak naznačují drobné deskové vady v kresbě
jejich známkových polí, charakteristické zejména pro 2. a 7. pole listů o 25 známkách, vytištěných z původní
tiskové desky. Jedinou dosud doloženou výjimkou jsou aršíky pro Červený kříž vytištěné v zelené barvě, na
nichž se uvedené znaky nenacházejí a byly tedy vytištěny druhou (z hlediska postavení v tiskovém listu tedy
pravou) odříznutou částí tiskové desky, která je uložena ve Státní tiskárně cenin.

127
Nezoubkovaný TL v zelené barvě, s lepem, z TD o 25 známkových polích, s průpichy SPECIMEN
a imprimací. /STC/

Rohová třípáska v zelené barvě,

s lepem, z TD o 25 známkových
polích, pouze s vodorovnou
perforací.

Nezoubkovaný čtyřblok v mírně odlišné

zelené barvě, s lepem, z TD o 25
známkových polích, se slabě vytištěnými
mraky; ZP 18, 19, 23 a 24
(na ZP 24 je DV „suk na kmeni“).
128
Nezoubkovaný TL v zelené barvě, s lepem, z TD o 25 známkových polích.

Nezoubkovaný TL v zelené barvě, s lepem, z TD o 25 zn. polích, s dvojitým protichůdným tiskem.

129
Zoubkovaný TL v zelené barvě, s lepem, z TD o 25 známkových polích.

Nezoubkovaný TL v zelené barvě, s lepem, z TD o 4 známkových polích, s imprimací. /Soukr. sb., ČR/

130
 b

d
c
a

Detaily ze čtyř celých tiskových listů v zelené barvě, s lepem, tištěných z TD o 4 známkových polích,
s různě provedeným zkusmým zoubkováním (a - c) a se zoubkováním standardním (d).
131
 Nezoubkovaný TL v zelené barvě, z TD o 4 známkových polích, na listu žlutého papíru
bez lepu (vyobrazeno ve skutečné velikosti). /Soukromá sbírka, ČR/

132
 Ve zmíněné studijní sbírce se dochovalo pět různých tiskových listů z tiskové desky o 4 známkových
polích. Všechny jsou vytištěny v barvě vydaných známek na listech papíru s lepem stejného druhu i ve-
likosti jako tiskové listy vydaných známek vytištěných z původní desky o 25 známkových polích. Jde
o čtyřbloky, z nichž první je nezoubkovaný, druhý má nahoře jednu vodorovnou řadu zoubkování 10
3/4 o délce 80 mm, třetí má deset svislých řad zoubkování 10 3/4 o délce 57 mm, čtvrtý má kompletní
zoubkování 10 3/4 s dvojitým zoubkováním nahoře a pátý má kompletní řádkové zoubkování 10 3/4.
U těchto částečně nebo zcela zoubkovaných tiskových listů (čtyřbloků s okraji na všech čtyřech stra-
nách) bylo zoubkování provedeno dvěma perforačními lištami o jiném rozměru než zoubkování vyda-
ných známek. Jednotlivé známky z tiskových listů o 25 známkách a z tiskových listů o 4 známkách jsou
zcela stejné (papír, lep, tisk, barva) a rozeznat lze pouze perforované kusy podle zoubkování - řádko-
vé zoubkování 10 1/2, respektive 10 3/4. Nezoubkované kusy rozeznat nelze. První z pěti uvedených
tiskových listů je v pravém dolním rohu imprimován stejným způsobem jako tiskový list opatřený
průpichy Specimen, uložený v archivu tiskárny, ale je datován 24/VI - 43 a podepsán opět zřejmě ředi-
telem tiskárny ing. Mirko Valinou. V rozmezí dvanácti dnů mezi oběma imprimačními daty 12. 6. a 24.
6. 1943 byl vytištěn celý náklad terezínských připouštěcích známek, jak to potvrzují i příslušné měsíč-
ní výkazy tiskárny, tisková deska byla rozřezána a byly zhotoveny zkusmé tisky ze čtyřbloku.
Ve zmíněné studijní sbírce se nalézají i další tiskové listy, například nezoubkovaný čtyřblok v černé
barvě na listu papíru s lepem stejného druhu a formátu jako u vydaného tiskového listu. Tento tiskový
list má tužkou vyznačené značky pro umístění zoubkování. Dále je zde nezoubkovaný otisk čtyřbloku
v původní barvě, na listu žlutého papíru bez lepu, který je zvláštní tím, že na rozdíl od všech ostatních
zkusmých i definitivních tisků, kde jsou známky umístěny na šířku, je postaven na výšku.
Tiskový list se čtyřblokem známek se vyskytuje i s okraji oříznutými na formát přibližně 132 x 111 mm.
Má naprosto stejný tisk, papír i lep a jeho zoubkování je provedeno stejnými dvěma perforačními lišta-
mi jako u tiskového listu na papíru velkého formátu. Jde zřejmě o sice dobové, ale dodatečné oříznutí
s cílem vyrobit upomínkový aršík vhodnějšího formátu. Vyskytuje se neupotřebený, ale je znám i
exemplář s razítkem z ochoty poštovního úřadu Bohušovice nad Ohří 13. 7. 1943. Není vyloučeno, že
z úsporných důvodů byly na původní list papíru postavený na výšku otiskovány i dva čtyřbloky nad se-
bou a ty potom oříznuty na konečný formát. Soutisk dvou čtyřbloků však není znám.
Důvodem rozřezání desky byla zřejmě snaha vydat terezínskou připouštěcí známku i v reprezentativněj-
ší podobě, určené jako dokumentace a propagandistický materiál pro objednavatele známky - Ústřední
úřad pro řešení židovské otázky v Praze a jeho nadřízený úřad RSHA v Berlíně. Konečným výsledkem tis-
ku z tiskové desky o 4 známkových polích jsou tzv. terezínské aršíky - příležitostné propagační tisky připra-
vené zřejmě jako suvenýr v souvislosti s chystanou návštěvou zástupců Mezinárodního výboru Červené-
ho kříže, kteří navštívili terezínské ghetto v červnu 1944 a v dubnu 1945. Aršíky posloužily nacistické pro-
pagandě jako důkaz „péče o Židy“ a byly jedním z řady prostředků, kterými zakrývali skutečné cíle „ko-
nečného řešení židovské otázky“. Jeden z těchto aršíků byl jako příloha číslo 17 přiložen ke zprávě zástup-
ce MVČK dr. Rossela o situaci v terezínském ghettu, kterou po návštěvě v červnu 1944 vypracoval pro Me-
zinárodní výbor Červeného kříže v Ženevě. Text zprávy, faktograficky nepřesný při popisu používání při-
pouštěcích známek, zněl (v překladu): „V příloze pod č. 17 viz blok známek Terezín. Tyto známky neslou-
ží jako známky v pravém slova smyslu k frankování zásilek z Terezína. Jsou to spíše přídělové kupóny, kte-
ré opravňují obyvatele přijmout balík zaslaný zvenčí do ghetta. Každý má k dispozici jednu známku na mě-
síc a známka dovoluje přijetí jednoho balíku o váze 20 kg. V zásadě je to balíková nálepka. (Tento blok má
v současné době v Německu u filatelistů cenu několika set říšských marek.)“ V ženevském archivu MVČK
se aršík nalézal až do sedmdesátých let, kdy bylo při revizi zjištěno, že byl ztracen. Dochovaná fotografie
aršíku, ovšem jen černobílá a s detailem známek, nedovoluje určit, zda šlo o číslovaný exemplář a s jakým
číslem, ani barvu tisku. Právě poznámka dr. Rossela o ceně „bloku“ na německém filatelistickém trhu však
naznačuje další z možných důvodů jejich vydání, kterým mohla být i snaha o zhotovení vzácného
předmětu sběratelského zájmu. Tomu by mohl nasvědčovat i zjevný nepoměr mezi nepatrným počtem
delegátů MVČK při obou návštěvách v Terezíně (údajně celkem 6 osob) a vysokým počtem aršíků v hnědé
a černé barvě (odhadem snad až 1 000 párů). Zde se naskýtá hypotéza, že v souvislosti s chystanou
inspekcí byl vydán pouze aršík v zelené barvě (jehož mimořádně vzácný výskyt je spíše přiměřený malému
počtu účastníků inspekcí), zatímco aršíky v obou dalších barvách - hnědé a černé - byly zhotoveny v
mnohem větším nákladu pro shora zmíněné účely nacistických úřadů (či možná dokonce jen jejich
jednotlivých představitelů). Pominout nelze ani (nově zjištěnou) překvapivou skutečnost, že aršík v zelené
barvě byl zhotoven z jiného odříznutého rohového čtyřbloku původní tiskové desky než aršíky obou zbý-
vajících barev, svědčící o tom, že obě tyto skupiny aršíků byly zhotoveny nejspíš nezávisle na sobě.

133
Propagační aršík v černé barvě, s vyznačenými deskovými vadami (ZP2 a 7 původní TD).

Propagační aršík v zelené barvě, bez deskových vad (ZP5 a 10 původní TD).

134
 Terezínské aršíky jsou listy silnějšího, slabě nažloutlého papíru bez lepu, formátu 169 x 130 mm,
s vytištěným nezoubkovaným čtyřblokem terezínské připouštěcí známky buï v zelené, černé nebo
hnědé barvě. Všechny jsou dole uprostřed číslovány třímístným číslem, u zelených a hnědých je číslo
červené, u černých černé. Podle jejich čísel a četnosti výskytu na trhu lze usuzovat, že aršíky v hnědé
a černé barvě (tištěné z „levé“, nedochované odříznuté části tiskové desky) byly vydány v nákladu
několik set (snad až 1 000) kusů od každé barvy; aršíky v zelené barvě (tištěné z „pravé“, dochované
odříznuté části tiskové desky) pak v nákladu nepoměrně nižším (dosud je nám známo pouze několik
kusů). Aršíky neměly poštovní platnost a vyskytují se pouze neupotřebené, i když je znám zelený arší-
k s otiskem (z ochoty) poštovního razítka poštovního úřadu v Bohušovicích nad Ohří z 21. 3. 1945 (což
snad mohlo souviset s přípravou druhé návštěvy zástupce MVČK v Terezíně v dubnu 1945).
Náklad terezínských známek není doložen. Ve filatelistických studiích se lze setkat s údajem, že do
roku 1945 bylo vydáno celkem 165 000 kusů známek, tj. 6 600 archů (listů). Z toho bylo údajně použi-
to 76 000 známek a zbylá část nákladu, tj. 89 000 kusů měla být nalezena po válce v tiskárně a v Te-
rezíně a odprodána sběratelům. Uvedené informace zpochybňuje to, že neuvádějí pramen, odkud by-
ly údaje čerpány. Vysoká zásoba odporuje zamýšleným a uskutečňovaným záměrům nacistů na rych-
lý odsun protektorátních Židů z ghetta v Terezíně na východ, který ve svém důsledku měl vést i ke sni-
žování počtu balíkových zásilek vázaných na připouštěcí známky. Také skutečnosti vyplývající z objed-
návky terezínských bankovek spíše naznačují, že Ústřední úřad pro řešení židovské otázky pečlivě dbal
na to, aby v tiskárně nezůstaly žádné zásoby ani podklady pro tisk, a to i při avizovaném možném do-
tisku. Terezínské bankovky, jako oběživo určené pouze pro uzavřené ghetto, byly přitom zcela bezcen-
né. Mnohem silnější bezpečnostní opatření musela platit v případě připouštěcích známek, jejichž zne-
užití by bylo daleko pravděpodobnější. Evidence zavedená pro příjemce známek dokazuje, jak ostře
tuto oblast německá správa sledovala.
Oficiální dotisky známek nejsou doloženy. Mezi objednavatelem - Ústředním úřadem pro řešení ži-
dovské otázky v Praze, a výrobcem - Tiskárnou bankovek, neexistoval přímý vztah zákazník - výrobce.
Jako mezičlánek vždy fungovalo příslušné oddělení národní banky. Ústřední úřad by o zhotovení do-
tisku, případně o odčerpání uložených zásob musel jednat s bankou a záznamy o tom by obsahovaly
měsíční výkazy tiskárny. Pravdivější se zdá hypotéza, že celý vytištěný náklad známek byl převeden na
Ústřední úřad pro řešení židovské otázky v Praze, odkud se odvíjelo jejich používání. Na Židovskou
radu starších v Praze se dostávaly již přísně evidované počty známek.

Přidělování připouštěcích známek

Přidělování připouštěcích známek je v textu citovaného poštovního výnosu uvedeno nepřesně. Zda šlo
o úmyslnou dezinformaci nebo zda v době vydání výnosu záměr distribuovat známky z Terezína, analogic-
ký s praktikami přidělování připouštěcích známek říšské polní pošty, opravdu existoval, není možné zjistit.
Ve skutečnosti byly od samého počátku připouštěcí známky zasílány příjemcům prostřednictvím
Židovské rady starších v Praze. Jen tak mohla být prováděna kontrola příjmu a příjemců známky v pro-
tektorátu. V červencovém oběžníku ŽRS v Praze, kterým se pobočkám oznamovalo zavedení balíko-
vého a balíčkového styku s Terezínem vázané na připouštěcí známku, byla již formulace správná: „ba-
líček do Terezína smí podati jen ten, kdo obdrží z Terezína prostřednictvím Židovské rady starších v Pra-
ze příslušnou připouštěcí známku“. Dále oběžník uváděl, že balík musí být určen jen tomu, kdo zařídil
zaslání připouštěcí známky, a odesílatel jen ten, na koho byla adresována. Distribuci známek na po-
bočky zařizovala ŽRS a pobočky je ihned musely předávat příjemcům.13
Oběžníky ŽRS v Praze z roku 1943 jednotlivým pobočkám jsou pro poštovní styk s Terezínem v uve-
deném období cenným pramenným materiálem. V srpnu 1943 obsahovaly připomínky k listovnímu a
balíkovému styku s ghettem. Odesílatele dopisnic seznamovaly s pokyny o počtu slov, způsobu psaní
apod., které byly obdobou nařízení platných pro korespondenci z ghetta do protektorátu. Nepřipouš-
těly se zmínky o počtu odesílaných dopisnic, ale povolovalo se psát o připouštěcích známkách a ba-
lících, nikoliv však o jejich obsahu a váze. Pro balíčky a balíky do Terezína byly zopakovány platné
předpisy o vázanosti na připouštěcí známku s tím, že známkou neoznačená zásilka, která dojde do Te-
rezína nebo Bohušovic, se nevydává adresátovi ani nevrací odesílateli. Váha povolených balíčků činila
maximálně 2 kg a balíků 20 kg.14 Pro balíčkový a balíkový styk do Terezína platily tedy co do váhy (a
poštovného) stejné poštovní předpisy jako pro území protektorátu.
Do balíků bylo zakázáno vkládat menší zásilky pro další příjemce. Oběžník číslo 209 z 12. 8. 1943
přinášel upozornění, že do Terezína došly balíky bez připouštěcích známek, které nebyly doručeny, a
jejich další výskyt by mohl vést k zákazu balíkového styku s ghettem.15

135
 Formulář pro podání žádosti o zaslání
připouštěcí známky příjemci v protektorátu.
/ŽM/

Vyplněné část formuláře pro

podání žádosti o připouštěcí
známku. /ŽM /

Přední a zadní strana formuláře pro podání žádosti o zaslání připouštěcí známky příjemci v protektorátu,
podávané v etapách turnusů. /ŽM/

136
 Od žádosti vězně o přidělení známky do obdržení balíku s připouštěcí známkou proběhla v ghettu
i v Praze několikanásobná evidence a celý postup byl poměrně složitý.
V denním rozkazu židovské samosprávy v Terezíně byl po povolení velitelem tábora vyhlášen turnus
pro příjem žádostí o připouštěcí známku. První dochovaný denní rozkaz s informací o jejím zavedení je
ze 4. 8. 1943.16 Oznamovalo se v něm, že ústřední sekretariát vydává formuláře, jejichž prostřednictvím
může vězeň požádat o zařazení do seznamu příjemců. Vyplněný formulář měl být odevzdán opět
ústřednímu sekretariátu na Hlavní ulici do 10. 8. 1943.
Cyklostylovaný strojopisný formulář měl přibližně rozměry dopisnice, v horní části byl německý text
(v překladu): „Žádám, aby níže uvedenému odesílateli z protektorátu byla přidělena připouštěcí znám-
ka na balík pro mne jako příjemce.“ Pod tímto textem byly dva sloupce. Levý byl určen pro jméno a ad-
resu odesílatele balíku v protektorátu, pravý pro údaje o žadateli v ghettu. V dolní části formuláře se vy-
plňovalo datum posledního příjmu balíku, datum podání žádosti a podpis. Zřejmě na základě těchto
formulářů odevzdaných transportnímu oddělení ústředního sekretariátu židovské samosprávy, byl pro
podávání žádostí zaveden pozdější systém turnusů rozdělených na etapy. Jeden turnus trval několik
měsíců, ve kterých se vystřídali postupně všichni, kdo měli na známku nárok. První turnus skončil, jak
vyplývá z denního rozkazu číslo 377, 12. 11. 1943. Zároveň byl vyhlášen druhý turnus.17
Formuláře pro podávání žádostí o přidělení připouštěcí známky v jednotlivých turnusech měly stro-
jopisný cyklostylovaný text v němčině a byly oboustranné. Horní část formuláře sloužila jako stvrzen-
ka příjmu žádosti. Byla nadepsána „Empfanger in Theresienstadt“ (tj. příjemce v Terezíně) a měla rub-
riky pro vepsání jména, příjmení, čísla vězně (Trsp.-Nr. nebo Kenn-Nr.), ulice, čísla domu a pokoje.
Na druhé straně horní části s nadpisem „Mitteilung“ (tj. sdělení) potvrzovalo transportní oddělení
ústředního sekretariátu příjem žádosti o připouštěcí známku. Datum příjmu se vpisovalo rukou nebo se
označovalo datumovým razítkem.
Dolní část formuláře, znovu s oboustranným německým textem, měla na první straně opět nadpis
„Empfanger in Theresienstadt“. Pod ním byly rubriky pro vepsání čísla (Trsp.-Nr. nebo Kenn-Nr.) a jména
a příjmení žadatele o známku. Text na této straně upozorňoval, že v jednom turnusu má žadatel nárok na
podání pouze jedné žádosti a překročení nařízení je trestné. Upozornění stvrzoval žadatel podpisem před
příslušným pracovníkem transportního oddělení ústředního sekretariátu, který zároveň formulář parafo-
val. Na zadní straně dolní části byl nadpis „Absender im Protektorat“ (tj. příjemce v protektorátu) s rubri-
kou pro vyplnění jména a adresy příjemce známky.
Transportní čísla vězňů byla zrušena v únoru 1944 a nahrazena tzv. poznávacími čísly - Kenn-Nr.
Starší typy formulářů však byly používány i po tomto datu až do vyčerpání zásob. Jako u všech typů
formulářů, zejména cyklostylovaných, bylo vydáno mnoho variant s textovými odlišnostmi a různou
barvou a kvalitou papíru.
Formuláře se přijímaly jen po předložení osobního průkazu a pouze v určeném období, po jehož skon-
čení nárok na známku propadl. Těm, kteří mohli v turnusu požádat, ale dosud tak neučinili, zaslalo trans-
portní oddělení ústředního sekretariátu formulář s upozorněním na ukončení turnusu. Formulář o přibliž-
né velikosti 10,5 x 6,5 cm se shodným německým textem a měnícím se datem ukončení turnusu byl zho-
toven na psacím stroji a cyklostylován. V horní části bylo místo pro vepsání jména, čísla a později též uli-
ce osoby, které bylo upozornění prostřednictvím starších bloku či budovy předáváno. Některé formuláře
byly opatřeny i rukopisnými údaji, například číslem místnosti, kam měla být žádost podána.
Transportní oddělení předalo jmenovitý seznam žadatelů o připouštěcí známku a jejích příjemců v pro-
tektorátu poštovnímu oddělení a to prostřednictvím židovského staršího veliteli tábora ke schválení. Odtud
byl seznam zaslán Ústřednímu úřadu pro řešení židovské otázky v Praze a předán spolu s odpovídajícím
počtem připouštěcích známek Židovské radě starších v Praze. Zde byla provedena kontrola a rozdělení pří-
jemců podle bydliště. Příjemcům v Praze byla zaslána poštou nebo doručena kurýrem ŽRS výzva k osob-
nímu vyzvednutí připouštěcí známky ve výdejně připouštěcích známek ŽRS v Praze v Josefovské ulici 5, po-
zději v pokladně ŽRS v ulici Filipa de Monte 18. Mimopražským příjemcům byly známky rozesílány jednot-
livě, vložené do formulářů, nebo byly posílány hromadně k doručení prostřednictvím poboček ŽRS.
Formuláře formátu A4 byly vytištěny tak, aby po přeložení na dva díly formátu A5 mohly být vyplně-
ny průpisem a rozděleny na dvě části. Jedna část sloužila jako výzva k osobnímu vyzvednutí známky
nebo jako oznámení o jejím zaslání, druhá část jako stvrzenka příjmu známky.
Dvojjazyčný text formuláře byl buï napsán na stroji a cyklostylován nebo tištěn. Stvrzenka se odstři-
hávala nebo v případě, že obě části byly uprostřed spojeny perforací, odtrhávala (vesměs u tištěných
typů). Potvrzenou stvrzenku příjemce známky předával nebo odesílal ŽRS v Praze nebo její pobočce,
druhá část formuláře mu zůstávala. Pro výrobu formulářů byl používán papír různé barvy a kvality.

137
 Část formuláře pro podání žádosti o připouštěcí Upozornění transportního oddělení židovské
známku s doplněným datem převzetí žádosti samosprávy na ukončení příjmu žádostí o
transportním oddělením židovské samosprávy připouštěcí známku ve vyhlášeném turnusu. /ŽM/
k vyřízení. /ŽM/

Stvrzenka příjmu připouštěcí známky. /Soukromá sbírka, SRN/

138
Stvrzení příjmu připouštěcí známky
Stvrzenka připojená k formuláři a spojená s ním obvykle perforací měla shodný německý a český text
tohoto znění: „P.T. Židovské radě starších v Praze. Obdržel jsem dnes 1 připouštěcí známku pro poštov-
ní balíkovou zásilku do Terezína. Beru na vědomí, že smím použíti této připouštěcí známky pouze na ba-
líkovou zásilku, řízenou na shora jmenovaného/ou/. Byl jsem poučen, že jakékoliv zneužití této známky
se přísně trestá.“ Úprava stvrzenky odpovídala příslušnému formuláři se kterým byla zasílána, pouze
uprostřed dole byla rozšířena o místo pro podpis příjemce a vpravo dole o rubriku s označením Folio (tj.
list, strana). Na stejných formulářích se stvrzoval příjem známky i při osobním odběru v ZRS v Praze a je-
jích pobočkách. Příjemci, kteří stvrzenku obdrželi spolu se známkou poštou, ji odesílali doporučeně zpět
té pobočce, která jim ji zaslala.

Formuláře s výzvou k osobnímu vyzvednutí připouštěcí známky

Formuláře s výzvou k osobnímu vyzvednutí připouštěcí známky měly shodný německý a český text:
„Věc: připouštěcí známka. Shora jmenovaný zaslal nám pro Vás známku. Vyzvedněte si ji lask. osob-
ně v našich úřadovnách, Praha V, Josefovská 5, příz., proti předložení této výzvy v době od 9 - 11.30
a od 15 - 17.30 hod. Židovská rada starších v Praze, Výdejna připouštěcích známek.“ Text jednotlivých
nákladů formulářů se v detailech lišil. Při osobním vyzvednutí známky musel odběratel předložit vedle
výzvy také osobní průkaz. Výzva se po vydání známky znehodnocovala škrtem, častěji však vroubko-
vaným oválným razítkem přes text v červené nebo modré barvě nebo rukopisnou značkou ve formě
oválu, napodobující razítko. V roce 1943 bylo razítko uvnitř doplněno jménem Katz, což mohl být
pracovník výdejny. Formuláře byly zhotovovány podle potřeby v průběhu let 1943 až 1945. Podle
měsíce a roku vydání, které byly součástmi jejich čísel, je dosud známo osm tištěných variant části for-
muláře s výzvou pro osobní vyzvednutí známky:
1. A4/269-G5-1n-VII.43-10/m-A.D.348.
Rubrika vlevo nahoře se třemi řádky sloužila pro vepsání evidenčního čísla a série známky a data
vyplnění formuláře. Datum se doplňovalo buï rukou nebo razítkem. Do prostřední horní rubriky
s předtištěným označením „Wegen:“ na jedné a „věc:“ na druhé řádce pod sebou se vpisovala adre-
sa žadatele v ghettu. Údaj „Theresienstadt“, oddělený od spodního údaje „Post Bauschowitz.“ linkou,
byl dotištěn razítkem. Silnějším rámečkem byla oddělena vpravo nahoře rubrika pro adresu příjemce
známky s předtištěným „Herrn, Frau, Frl.“ na jedné a „Pan, pí, sl.“ na druhé řádce pod sebou. Ve dvoj-
jazyčném textu chybí udaná lhůta k vyzvednutí známky. Ta byla většinou doplněna otiskem dvojja-
zyčného razítka „Diese Marke ist innerhalb 8 Tagen zu beheben. Tato známka budiž vyzvednuta do 8
dnů.“ Razítko se nacházelo pod tištěným textem. Číslo tiskopisu bylo umístěno vlevo dole.
2. A4/269-G-2n-X.43-10/m-A.D.348
Úprava a text formuláře odpovídaly předešlému vydání, pouze v rubrice pro doplnění adresy žadate-
le v ghettu bylo místo „Wegen“ a „věc“ vytištěno „Von:“ a „od:“ v řádcích pod sebou a údaj „There-
sienstadt“ na jedné a „Post Bauschowitz“ na druhé řádce byl již předtištěn.
3. A5/227-6-3n-II/44-4m-A.D.348
Oproti předešlému vydání byl údaj „Von“ a „od“ umístěn vedle sebe: „Von - od“. Německý i český
text byl rozšířen, a to ve větě: „Vyzvedněte si ji lask. do 8 dnů osobně …“.
4. A5/227-G-4n-IV/44-6000-A.D.348
Formulář byl obdobný jako formulář předcházející.
5. A5/227-G-5n-VI.44-5m-A.D.348
Jiná úprava formuláře. V horní polovině bez rubrik se vlevo nahoře pod tištěným „Von - od“ vepiso-
vala adresa žadatele, u předtištěného „Nr. - čís.“ číslo a série známky, tištěný údaj „Theresienstadt“
a „Post Bauschowitz“ byl uprostřed nahoře. Místo pro datum „Datum“ bylo v pravé horní části. Text
byl stejný. V dolní části formuláře byl naznačen rámeček pro adresu příjemce známky. V horní čás-
ti rámečku bylo vytištěno a podtrženo: „Prag - Praha V NC - čp. 250“, dole tučným písmem, opět
podtrženo, „Prag - Praha“. Sem se vpisovalo číslo městské čtvrti. Číslo tiskopisu bylo umístěno svis-
le v levém horním rohu. Formulář byl zasílán složený ve formě zálepky.
6. A5/227-G-6n-IX.44-5m-DE 140
V horní části formuláře byl rámeček pro údaje o žadateli o přidělení připouštěcí známky s předtiště-
ným údajem „Von - od“ v jedné řádce a místem pro dopsání jména, příjmení a čísla vězně, ulice a dá-
le série a čísla známky. V rámečku byl předtištěný údaj „Theresienstadt“, pod tím „Post Bauschowitz“.
V pravé horní části formuláře nad textem „Datum d. Poststemp.“ v jedné a „Datum pošt. razítka“ v dru-
hé řádce bylo místo pro otisk denního poštovního razítka. Text byl stejný jako u ostatních formulářů.
139
 Výzva k osobnímu vyzvednutí připouštěcí známky z července 1943. Zde i u všech dalších
formulářů pro osobní vyzvednutí nebo zaslání připouštěcí známky je uváděno datum vydání
formuláře. /Soukromá sbírka, SRN/

Výzva k osobnímu vyzvednutí připouštěcí známky z února 1944. /ŽM/

140
Výzva k osobnímu vyzvednutí připouštěcí známky z června 1944. /Soukromá sbírka, ČR/

Výzva k osobnímu vyzvednutí připouštěcí známky ze září 1944. /Soukromá sbírka, ČR/

141
 Výzva k osobnímu vyzvednutí připouštěci známky z února 1945. /ŽM/

Výzva k osobnímu vyzvednutí připouštěcí známky z dubna 1945. /Soukromé sbírka, SRN/

142
 Výzva
k osobnímu
vyzvednutí
připouštěcí známky
užívaná pobočkou
ŽRS v Brně. /PT/

Druhá výzva ŽRS k osobnímu vyzvednutí připouštěcí známky ze srpna 1943, 2 vydání. /PT/
143
 Levá dolní část sloužila po složení jako adresní strana zásilky. V místě pro adresu příjemce byl před-
tištěn a podtržen údaj „Prag - Praha V. NC - čp. 250“ a „P.T.“ a v dolní části adresy označení místa do-
ručení „Prag - Praha“ tučným písmem. Doplňovalo se pouze jméno a příjmení příjemce, čtvrŅ Prahy,
ulice a číslo domu. Formulář se frankoval vpravo od adresy příjemce a orážel podacím poštovním ra-
zítkem. Prázdné místo vpravo dole sloužilo po složení jako zadní strana zásilky.
7. A5/227-G 7n-II.45-2m-De 140
Obdobný tiskopis jako předcházející, pouze pod původní adresou bylo jiným typem písma dotiště-
no: „Nová výdejna: Praha V., Ul. Filipa de Monte 18/II. p., pokladna“.
8. A5/227-G 8n-IV45-3m-De 140
Obdobná úprava formuláře. Text rozšířen o novou adresu výdejny ve větě: „Vyzvedněte si ji lask.
do 8 dnů osobně v naši pokladně v Praze V., Ulice Filipa de Monte 18, 2 poschodí, proti předložení
této výzvy v době od 8 - 12 a od 14 - 16 hod., v sobotu od 8 - 12 hod.“
Vedle uvedených vydání lze předpokládat, že existovala minimálně ještě jedna nedohledaná provi-
zorní strojopisná varianta tiskopisu z července 1943. Formuláře se pravděpodobně do dubna 1944 (typ
č. 1. - 4.) vkládaly do obálek a odesílaly poštou nebo doručovaly kurýry. Pozdější typy byly složeny do
formy zálepky a byly zasílány poštou. Formát formulářů z roku 1943 (č. 1. - 2.) byl vyznačen A4, od
února 1944 A5. Číslo tiskopisu obsahovalo datum vydání, a to římskými číslicemi měsíc a arabskými
číslicemi koncové dvojčíslí roku. Údaj 1n - 8n značil pořadí vydání. Označení 269-G/G5 a 227-G bylo
zřejmě číslem formuláře ve vztahu k obsahu, přičemž G se vztahovalo k oddělení G ŽRS. A.D. 348 a De
140 označovalo typ formuláře ve vztahu k používání. Kombinace čísel 10, 4, 5, 2 a 3 s písmenem „m“
by mohla označovat výši nákladu v tisících, tím spíše, že u vydání z dubna 1944 je místo tohoto ozna-
čení uvedeno číslo 6000. Celkový náklad formulářů by činil 45 tisíc kusů, tuto informaci je však nutno
vzít jako předpoklad. Obdobné formuláře s výzvou k osobnímu vyzvednutí známky měly i jednotlivé po-
bočky ŽRS. Dochoval se neúplný formulář pobočky v Brně pravděpodobně z roku 1943. Formuláře
ostatních poboček nebyly dohledány. Příjemce oznámení, který si známku v určené době osobně ne-
vyzvedl, obdržel druhou výzvu. Text dvojjazyčného formuláře formátu A5 s obdobnou úpravou jako prv-
ní výzva, včetně vyznačení série a čísla známky, data vyplnění formuláře a adres žadatele i příjemce,
zněl: „Jak jsme Vás již upozornili, došla pro Vás od shora jmenovaného připouštěcí známka, s kterou
mu můžete zaslati poštovní balík. Známku jste si dosud nevyzvedl/a/. Žádáme Vás, abyste si známku
vyzvedl/a/ v naší výdejně v Praze V, Josefovská 5, přízemí, do (následovalo razítkem vyznačené da-
tum). Po uplynutí této lhůty nebude již lze známku vydati. Židovská rada starších v Praze. Doporuče-
ně“. Doloženo je druhé vydání formuláře ze srpna 1943.

Formuláře pro zaslání připouštěcí známky

Vedle formulářů s výzvou k osobnímu vyzvednutí známky existovaly obdobné formuláře, se kterými se
známka adresátům mimo území Prahy přímo zasílala. Byly dvojjazyčné s textem: „V příloze Vám zasíláme
pro shora jmenovaného/ou/ 1 připouštěcí známku na jeden poštovní balík do Terezína. Tuto známku přilepte
na poštovní balík. Balíky do Terezína, které nejsou opatřeny připouštěcí známkou, pošta nedopravuje. Při-
loženou stvrzenku nám obratem podepsanou vraŅte. Židovská rada starších v Praze. Výdejna připouštěcích
známek. 2 přílohy.“ Známka byla zasílána lehce za roh přilepená na formuláři. Formuláře se známkou byly
zasílány, aŅ formou zálepky nebo v obálce, vždy jako doporučená zásilka podaná s poštovním zpátečním
lístkem. Dosud je známo osm vydání formuláře s oznámením o zaslání známky a stvrzenkou, obvykle upro-
střed s perforací. První dva byly strojopisné a cyklostylované, bez perforace, ostatní tištěné s perforací:
1. 4459-7-Gř-1n-1A51-do
Adresa žadatele v Terezíně byla v kolonce vlevo nahoře, označené údajem „wegen:“ a „věc:“ pod se-
bou. Uprostřed horní části byla adresa příjemce známky v rubrice „Herrn, Frau, Frl.“ v řádce jedné
a „Pan, pí, sl.“ v řádce druhé. Vpravo nahoře byly tři rubriky pro sérii a číslo známky „Nr. - čísl“ a da-
tum. Provizorní formulář z července 1943.
2. 4459-7.43-PO5-1n-1A51-do
V levé horní části, s údajem „Herrn, Frau, Frl.“ v jedné a „Pan, paní, sl.“ v druhé řádce byla kolonka
pro jméno a adresu příjemce známky, v zarážce nad českou verzí textu kolonka „wegen:“ a pod tím
„věc:“ pro vyplnění údajů o žadateli. V pravém horním rohu se do první kolonky vyplňovalo číslo
známky: „Nr -čís“. První vydávané známky měly místo označení série velkými písmeny, jako to bylo
později obvyklé, další pořadové číslo, které se vyplňovalo do prázdné kolonky pod číslem známky.
Kolonka pro datum chybí. Věta: „tuto známku přilepte na poštovní balík“ byla doplněna textem
„vedle výplatní známky“.
144
Oznámení o zaslání připouštěcí známky z července 1943. /PT/

Oznámení o zaslání připouštěcí známky z července 1943. /PT/

145
 Výzva příjemci připouštěcí známky, aby přiloženou stvrzenku o příjmu známky potvrdil
a zaslal zpět. Univerzální formulář ze srpna 1943 užívaný ŽRS v Praze a pobočkami. /PT/

Výzva příjemci připouštěcí známky, aby přiloženou stvrzenku o příjmu známky potvrdil a zaslal
zpět pobočce ŽRS v Hradci Králové. /PT/
146
Oznámení o zaslání připouštěcí známky z července 1943. /ŽM/

Oznámení o zaslání připouštěcí známky ze října 1943. /Soukromá sbírka, ČR/

147
 Oznámení o zaslání připouštěcí známky z března 1944. /ŽM/

Oznámeni o zaslání připouštěcí známky z června 1944 (s razítkem pobočky Uh. Brod).
/Soukromá sbírka, ČR/

148
3. A4 /269a-G5-1n-VII.43-10/m-A.D. 348
Vlevo nahoře byly pod sebou tři kolonky - horní pro číslo „Nr. - čís.“ pod tím volná kolonka a do tře-
tí se vpisovalo datum vystavení formuláře. Adresa žadatele o známku se uváděla do prostřední rub-
riky označené „Wegen:“ a „věc:“ pod sebou. Razítkem zde bylo doplněno „Theresienstadt“ a linkou
oddělené „Post Bauschowitz.“ na druhém řádku. Silnými čarami byla oddělena v levé části rubrika
pro adresu příjemce s předtištěnými údaji „Herrn, Frau, Frl.“ a „Pan, pí, sl.“ pod sebou. Tištěný text
již neobsahoval směrování stvrzenky na výdejnu ŽRS v Praze.
4. A4-269a-G-2n-X.43-10/m-A.D. 348
Změna v rubrice žadatele, kde údaje „Wegen“ a „věc“ byly nahrazeny údaji ‘Von:“ v jedné a „od:“
v druhé řádce. Směrování „Theresienstadt“ a „Post Bauschowitz.“ bylo již vytištěno. V prostřední le-
vé kolonce shora byl předtištěn údaj „AS. - Pob.“, kam se vepisovalo číslo pobočky ŽRS, která for-
mulář odesílala. ŽRS v Praze měla kódové označení 01. Text byl změněn na „Připojené potvrzení
o příjmu této známky podepište a obratem vraŅte“.
5. A5/227a-G-3n-III.44-5/m-A.D. 348
V rubrice žadatele byly údaje „Von“ a „od“ vedle sebe: „Von - od“. Dotištěná adresa „Ältestenrat der
Juden in Prag.“ a „Židovská rada starších v Praze.“ v řádcích pod sebou byla umístěna pod textem
na středu. Text odpovídal předešlému vydání.
6. A5/227a-G-4n-VI.44-5m-A.D. 348
Stejný typ jako předchozí.
7. A5/227a-G-5n-IX.44-5m-De 140
Typ formuláře zasílaného ve složené formě. Úprava formuláře odpovídala stejnému typu, uváděné-
mu v soupisu formulářů pro osobní vyzvednutí známky. Chyběl pouze předtištěný údaj „Prag - Pra-
ha“ v rámečku pro adresu příjemce známky. Standardní text byl doplněn tištěným německým a čes-
kým údajem „Židovská rada starších v Praze“. „Theresienstadt“ bylo tištěno velkými písmeny, „Post
Bauschowitz“ zůstalo stejné jako u předchozích typů. Vedle série a čísla známky v místě s označe-
ním „Nr. - čís.“ bylo místo pro vyznačení čísla pobočky „AS. - Pob.“.
8. A5/227a-G-6n-II.45-2m-De 140
Stejný typ jako předchozí.
Data vydání formulářů pro osobní vyzvednutí a pro zaslání známky se shodují v měsících červenec
a říjen 1943, formuláře pro osobní vyzvednutí byly v roce 1944 tištěny v únoru, dubnu, červnu a září,
pro zaslání v březnu, červnu a září, poslední známá vydání obou formulářů jsou z února 1945. Vydání
formuláře pro osobní vyzvednutí známky ještě v dubnu 1945 souvisí se změnou adresy výdejny při-
pouštěcích známek ŽRS v Praze.
Časové shody naznačují, že oba soupisy s největší pravděpodobností postihují všechna vydání for-
mulářů kromě předpokládaného strojopisného formuláře pro osobní vyzvednutí, který nebyl dohledán.
K zasílaným formulářům byla přikládána výzva, aby potvrzená stvrzenka o příjmu známky byla za-
slána doporučeně a obratem zpět.

Čísla a série připouštěcích známek

Evidence formulářů pro výdej známky, stvrzenek jejího příjmu a připouštěcích známek byla vedena na
ŽRS v Praze na základě seznamů z Terezína. Známky byly evidovány jednotlivě pod číslem a sérií. Číslo
každého jednotlivého exempláře známky bylo stejné jako podací číslo, pod kterým byla žádost vězně
v ghettu o její přidělení přijata k vyřízení v transportním oddělení ústřední evidence židovské samosprá-
vy. Proto známky vydané stejnému příjemci na základě žádostí jednoho a toho samého žadatele, ale
v jiném časovém období, měly různá čísla. Známky, o které žádali ve stejné době členové rodiny, kte-
rá byla do Terezína odvlečena společně, měly čísla jdoucí po sobě. Příkladem mohou být dochované
žádosti od Karla Hitze pro příjemce Franze Lustiga ve Zdislavicích u Vlašimi. Známka, zaslaná 23. 11.
1943 v sérii J měla číslo 422, 8. 3. 1944 v sérii Q číslo 661. Známky pro stejného příjemce zasílané ve
stejnou dobu (v sérii J) měly od Beatrice Hitzové číslo 419, od Karla Hitze číslo 422 a od Rosy Hitzové
číslo 424.18 Tímto způsobem byla po celou dobu vedena jednotná evidence žadatelů, příjemců, zná-
mek a formulářů jak v Terezíně, tak u židovských i německých služeben v Praze.
ŽRS v Praze dostávala od Ústředního úřadu pro řešení židovské otázky přesně stanovený počet
známek, který odpovídal počtu došlých žádostí z ghetta v daném období. Hromadný výdej tohoto sta-
noveného počtu připouštěcích známek byl pečlivě evidován pomocí tzv. sérií, pro které bylo zavede-
no označování velkými písmeny, později kombinacemi velkých a malých písmen. To znamená, že kaž-
dá předávaná připouštěcí známka měla svoje vlastní, zcela konkrétní označení číslicí (číslo známky,

149
 Průvodní dopis ŽRS v Praze pobočce v Uherském Brodu k zasílané konsignaci připouštěcích
známek serie l. /PT/

150
Konsignace připouštěcích známek série R pro pobočku v Uherském Brodu. /PT/

151
tedy vlastně pořadové číslo žádosti o ni) a písmenem (označení hromadného výdeje známek, tedy
vlastně označení série). Výjimku tvořily známky předávané v červenci 1943, kdy dělení podle sérií ješ-
tě nebylo zavedeno. ŽRS v Praze vypracovala pro každou sérii konsignace známek, a to jednotlivě
pro každou pobočku, pro osobní vyzvednutí známky v Praze a pro známky odesílané poštou z Pra-
hy. Tento seznam tvořily listy formátu A4, potištěné po jedné straně. Stránka byla rozdělena na tři ste-
jné svislé sloupce dále dělené do 8 sloupečků. První sloupeček byl označen Nr./čís. a další písmeny
a až g. Do řádek prvního sloupečku se strojem vpisovalo číslo známky, další sloupečky se proškrtá-
valy podle stanovené metodiky. Řádky pod písmenem a) se proškrtávaly, když byla známka adresá-
tovi normálně vydána, pod b) - adresát odmítl známku převzít, c) - adresát známku nevyzvedl, d) - ad-
resát zemřel, e) - adresát přeložil bydliště do Terezína, f) - adresát byl ve vazbě, g) - známka byla ne-
doručitelná, adresát neznámý.
Vždy se vyznačoval jen jeden způsob. Konsignace se vyplňovala dvojmo, jednou zůstávala na po-
bočce a jednou se spolu se stvrzenkami o příjmu a příslušnými tiskopisy odesílala ŽRS v Praze. Zde
byla vedena obdobná evidence převzetí či vrácení známky. S konsignací a známkami byl pobočkám
zaslán průvodní dopis s vyznačením série a počtu zasílaných známek, datem, dokdy je nutné vrátit vy-
plněné konsignace a stvrzenky a s upozorněním, že poštou zasílané dopisy se známkami a formuláři
je nutné podávat doporučené s návratkou.
Nejucelenější doklady o evidenci připouštěcích známek mezi ŽRS v Praze a pobočkami se docho-
valy pro Uherský Brod. Tvoří je průvodní dopisy z Prahy a do Prahy, doklady k opožděným stvrzenkám
nebo dodatečně zasílaným terezínským připouštěcím známkám a konsignace pro známky série I z 16.
11. 1943, série Q z 18. 3. 1944 a série R z 21. 3. 1944.19 V tomto bodě je nutné připomenout, že úřed-
ní korespondenci s pobočkami směla ŽRS podávat pouze u poštovních úřadů Praha 2 v Kaprové ulici
a Praha 3 v Ostrovní ulici.
V sérii I bylo zasláno 21 připouštěcích známek s nejnižším číslem 75, nejvyšší číslo známky bylo
1900. Všechny známky byly předány adresátům. 26. 11. byly doslány do Uherského Brodu 2 známky
série I s čísly 796 a 1861. Některé stvrzenky příjmu známky odvedla pobočka do Prahy opožděně. Do-
pis ŽRS číslo jednací G - Zl/Čj. 32943 ze 3. 12. 1943 pobočce v Uherském Brodu stvrzoval jejich do-
datečný příjem a uzavření evidence této série. Série Q obsahovala 37 připouštěcích známek, z nichž
všechny byly předány adresátům, z toho 2 jim byly zaslány doporučené poštou a 35 předáno osobně.
Z průvodního dopisu pobočky z 31. 3. 1944 vyplývalo, že do Prahy byla odeslána 1 konsignace, zápis
a 37 příloh. Přílohy tvořilo 35 stvrzenek příjmu známky a 2 poštovní návratky k číslům známek 355
a 358. Série R obsahovala 207 známek - původní počet 205 byl doplněn údajem +2. Také v konsigna-
ci byla na konci dvě čísla známek doplněna rukou, jinak byla vždy vepsána strojem. První číslo známky
bylo 14, poslední 1993 a dopsána byla čísla 1717 a 1718. Konsignace se skládala ze čtyř listů popsa-
ných vždy na jedné straně. Stránky konsignace byly číslovány. K 17. 4. 1944, kdy byl odeslán průvodní
dopis s přílohami k sérii R zpět do Prahy, bylo osobně převzato a stvrzenkami doloženo 200 známek, 4
známky byly odeslány poštou a doloženy poštovními návratkami a 3 známky se vracely. Šlo o známky
číslo 433, 598 a 1829, u kterých byla v konsignaci vyznačena rubrika b) - adresát odmítl známku převzít.
Známky rozesílané poštou byly označeny v rubrice a) velkým písmenem R.
Známky číslo 1717 a 1718 byly dodatečně zaslány pobočce spolu s průvodním dopisem 27. 3. 1944.
Původně byly omylem směrovány do Prahy Strašnic místo do Strašnic na Moravě. Známky byly určeny
pro B. V. Štolfa a žadatelkami o ně byly jeho dvě dcery v Terezíně. Pobočka je měla ihned vydat. Pří-
jemce známky o tom byl informován dopisem ŽRS v Praze.20

Avizování balíků a balíčků do Terezína

Z dopisu ŽRS pobočce v Uherském Brodu z 9. 12. 1943 lze vysledovat postup při avizování zásilek.
Obsahuje pokyn, že když chce odesílatel balík do Terezína avizovat, musí odeslat dvojitou dopisnici
(avízo), a to výlučně na adresu ŽRS. Avízo musí být označeno číslem shodným s číslem předané při-
pouštěcí známky. Dvojité dopisnice měla pobočka obdržet spolu s připouštěcími známkami série K, te-
dy přibližně v prosinci 1943. Na avízu nesměl být kromě data, oslovení, podpisu a adresy žádný jiný
text. Dopisnice se shromažïovaly na pobočkách a jednou týdně se hromadně odesílaly oddělení
G ŽRS v Praze. Vůbec poprvé byl v materiálech pojmenován vztah ŽRS v Praze a Ústředního úřadu pro
řešení židovské otázky pro poštovní styk mezi protektorátem a ghettem. Věta dopisu zní (v překladu):
„Pro Vaši informaci: shromážděné karty nám musíte zaslat jednou týdně, my je budeme nadřízenému
orgánu odevzdávat jednou týdně za účelem dalšího odeslání do Terezína“.

152
Soupis obsahu balíku do ghetta v Terezíně. /Soukromá sbírka, ČR/

153
Ústřižky balíkových průvodek s chybně nalepenou připouštěcí známkou. /Soukromá sbírka, ČR/

Podací lístky na balík do ghetta; poplatek 1 K za vystavení uhrazen známkami

vylepenými na přední resp. zadní straně. /ŽM/
154
Balíčky a balíky do Terezína
Do zásilky, která nesměla obsahovat zakázané věci jako cigarety, tabák, hodinky aj., musel odesílatel
vložit přesný soupis obsahu, který byl následně při předávání balíku v Terezíně kontrolován. Vydanou
připouštěcí známku měl podle pokynů nalepit na balíček vedle výplatních známek nebo na obal balí-
ku. Zásilky se odesílaly poštou. Poštovné za balíčky a balíky se řídilo protektorátními poštovními sazba-
mi. Za balíčky činilo 4 koruny, pro balíky platily sazby podle váhy a vzdálenosti, které v protektorátních
korunách určoval balíkový řád z roku 1942 a poštovní řád z roku 1944. Balíky se podávaly na poštov-
ních úřadech s poštovní průvodkou pro vnitřní protektorátní styk. Židovští odesílatelé, kteří od 1. 9.
1941 museli na veřejnosti nosit na oděvu pevně našitou žlutou hvězdu s nápisem Jude, mohli balíky
podávat jen u určených poštovních úřadů a v pevně stanovených hodinách. Pro ostatní odesílatele
žádné omezení neplatilo a zásilky podávali u libovolného protektorátního poštovního úřadu. Adresy ode-
sílatele a příjemce se musely na průvodce i na balíku shodovat. Na průvodku odesílatel nalepil výplatní
známky. V prvním období po zavedení terezínských připouštěcích známek docházelo někdy k tomu, že do
kolonky pro výplatní známky byla omylem nalepena i známka připouštěcí.
Na žádost odesílatele pošta za poplatek 1 K vystavila na zásilku podací lístek. Od odesílatele se vy-
bíral také poplatek za doručení, který činil 1,50 K. Celkový poplatek za balík do váhy 5 kg činil potom
například v druhém pásmu (do 150 km včetně) 4 K za výplatné + 1 K za podací lístek + 1,50 K za do-
ručné, tedy celkem 6,50 K. Poplatek za podací lístek se vyplácel výplatními známkami přilepenými na
podací lístek nebo otiskem výplatního stroje. Výplatní známky se orážely poštovním podacím razítkem.
Na lístku bylo vyznačeno, o jakou zásilku jde, a to písmenem B (v němčině Pkt) pro balík a Bk (Pn) pro
balíček. Připouštěcí známky nalepené na balíčku i balíku musely být oraženy denním razítkem, ale to-
to nařízení se často nedodržovalo.
Balíky byly zasílány poštovním vlakovým kursem do Bohušovic nad Ohří. Na nádraží určená skupi-
na vězňů, zaměstnaná u pošty v ghettu, provedla početní kontrolu došlých balíků podle průvodek.
V Terezíně proběhla kontrola označení zásilek z protektorátu připouštěcí známkou a zásilky bez ní se
nedoručovaly. Vypracována byla i přesná evidence všech došlých zásilek podle druhů a zemí odeslá-
ní, kterou pošta předala židovskému staršímu a ten veliteli ghetta ke kontrole.

Evidence došlých balíků v ghettu

Soupisy balíkových a balíčkových zásilek došlých do ghetta se dochovaly za únor 1945 v zápisech
(Vermerk) vypracovaných podle podkladů pošty v ghettu, které předával židovský starší veliteli tábora,
a v zápisech z jednání (Aktenvermerk) velitele ghetta se židovským starším. Zápisy z jednání s velitelem
ghetta pod termíny „projednávání, jednání“ apod. zakrývaly skutečnost, že při nich židovský starší ob-
držel příkazy velitele ghetta s pokynem, jak má být každá jednotlivá záležitost vyřízena. Rozhodnutí ve-
litele ghetta o všech projednávaných záležitostech, tedy i poštovních, byla zaznamenávána písemně
a byla pro židovskou samosprávu závazná. V dochované dokumentaci se zachovalo celkem pět zápi-
sů, vypracovaných poštou. Tři, s čísly L 610/2e, L 610/2g a L 610/2h, byly datovány 28. 2. 1945, další
dva L 611/2a a L 611/2b 1. 3. 1945. Zápis L 610/2e22 byl evidencí došlých balíků s připouštěcí známkou
v jednotlivých únorových dnech. Za tento měsíc došlo celkem 1 068 zásilek se známkou, z toho 79 se
známkou odpadlou či odtrženou. V celkovém počtu zásilek bylo zahrnuto také 15 balíků nákladního
zboží (Frachtgut) s připouštěcí známkou. Poprvé je doloženo originálním pramenem, že vedle balíčků
a balíků mohly do Terezína docházet i nákladní zásilky s připouštěcí známkou. Nákladní zásilky byly podá-
vány k přepravě železnicí s nákladním listem. Zda byly přebírány spolu s poštovními balíkovými zásilkami,
nelze dohledat. V problematice balíkového, ale i listovního styku s ghettem je ještě mnoho nejasného
a upřesnění by přinesl jen další pramenný materiál. Zápis L 610/2g23 byl výkazem 42 došlých zásilek
expresního nákladního zboží (Fracht-Expressgut), a to z území Německa (Altreich) 7, ze Sudet 20
a z protektorátu s připouštěcí známkou 15, z toho ve třech případech se známkou odpadlou.
Zápis L 610/2h24 vykazoval všechny došlé balíky za měsíc únor podle zemí původu: z 5 675 kusů bylo:
z říše: z ciziny:
Německa 848 Portugalska 684
bývalého Rakouska 309 Dánska 1 113
Sudet 140 Švédska 1 309
protektorátu 1 068 Švýcarska 33
Slovenska 170
Holandska 1

155
 Některé zásilky, které docházely do Terezína ze Sudet, odesílali obyvatelé protektorátu, aby obešli
omezení připouštěcí známkou. Dokládá to text ilegálního nedatovaného dopisu, psaného v češtině,
s poznámkou „N.B.: Přes Sudety zatím balíčky nezasílejte jedině na připouštěcí známku“.25
V zápisu L 611/2a z 1. 3. 194526 ve věci připouštěcích známek na balíky za únor 1945 je uvedeno:
„O balících, které došly v únoru s odtrženými či odpadlými připouštěcími známkami, předáváme součas-
ně 79 dokladů.“ Zajímavá byla věta ze zápisu L 611/2b z téhož dne,27 že dle příkazu byly v únoru došlé
připouštěcí známky na balíky přezkoumány a každých sto kusů označeno podle tří druhů a svázáno:
I. nepoškozené známky ................ 343
II. lehce poškozené známky .......... 457
III. neupotřebitelné známky ............. 189
celkem: ....................................... 989
Všechny informace se následně objevily jako projednávané body v zápisech z jednání velitele ghetta
se židovským starším. V zápisu L 610 z 1. 3. 194528 bylo pod bodem 2) Pošta uvedeno (v překladu):
„panu SS OSTF Rahmovi předáváme“: pod písmenem „e) zprávu týkající se došlých balíků na při-
pouštěcí známku v únoru 1945, f) zprávu o došlých balíčcích z Portugalska v únoru 1945, g) zprávu
o došlých nákladních zásilkách v únoru 1945 a pod h) zprávu týkající se veškerých došlých balíků
v únoru 1945“. Ze srovnání čísel obou písemností je patrné, že nedochovaný poštovní zápis L 610/2f
se týkal balíčků z Portugalska. Obdobně uváděl následný zápis z jednání L 611 z 2. 3. 194529 pod bo-
dem 2) Pošta předání a) zprávy týkající se připouštěcích známek na balíky za únor 1945, b) zprávy tý-
kající se dokladů o odlepených připouštěcích známkách s 989 připouštěcími známkami.
Ze svědectví bývalých vězňů, osobních pozůstalostí a sbírek Židovského muzea v Praze a Památní-
ku Terezín vyplývá, že balíky, pokud se dostaly do rukou adresátů, byly vydávány včetně obalu s při-
pouštěcí známkou. Kdy a proč došlo ke změně není jasné. Začátkem roku 1945 mohl být známek ne-
dostatek a nepoškozené a neorazítkované kusy mohly být shromažïovány, aby byly dány do oběhu ně-
kolikrát. Velké množství známek přicházelo na balících neoraženo podacím razítkem. Slovo „neupotře-
bitelné“, v originále „unbrauchbare“ ze zápisu L 611/2b by této hypotéze nasvědčovalo. Nelze však po-
minout ani skutečnost, že v té době měly připouštěcí známky svou sběratelskou hodnotu a mohly být
shromažïovány i pro tento účel. V každém případě se částečně osvětluje fakt, tradovaný ve filatelistic-
ké literatuře poměrně často, že se v Terezíně našlo po válce množství připouštěcích známek z nepouži-
tých zásob. Mohlo jít i o takto shromážděné použité připouštěcí známky.
datum počet došlých balíků s připouštěcí známkou nákladní zboží s připouštěcí známkou
celkem - známka nalepená - známka odpadlá nalepenou odpadlou
1. 2. 67 55 12 1 -
2. 2. 68 65 3 - -
3. 2. 48 45 3 2 -
5. 2. 113 108 5 - -
6. 2. 72 69 3 3 -
7. 2. 70 62 8 - .
8. 2. 46 39 7 - -
9. 2. 32 32 - - -
10. 2. 45 44 1 - -
12. 2. 62 57 5 - -
13. 2. 31 24 7 - -
14. 2. 26 25 1 - -
15. 2. 30 27 3 - -
16. 2. 28 27 1 2 -
17. 2. 28 25 3 2 -
19. 2. 39 38 1 - -
20. 2. 48 45 3 2 -
21. 2. 16 16 - - -
22. 2. 33 33 - - -
23. 2. 29 26 3 - -
24. 2. 31 30 1 - -
26. 2. 45 45 - - -
27. 2. 38 32 6 - 3
28. 2. 23 20 3 - -
celkem 1068 989 79 12 3
156
 Obsílka s výzvou
k vyzvednutí balíku. /ŽM/

Obsílka s výzvou
k vyzvednutí balíku. /ŽM/

Přední a zadní strana formuláře oddělení pošty a dopravy pro vyřízení žádosti o výdej balíkové
zásilky adresované jinému příjemci, se stanoviskem revizního odděleni pošty a dopravy. /ŽM/
157
 Žádost poště židovské samosprávy o vydání balíkové zásilky adresované jinému příjemci. /PT/

Potvrzení pošty židovské samosprávy o přijetí žádosti o vydání

zásilky adresované jinému příjemci - část formuláře. /ŽM/

158
Doručení balíčků a balíků
Po ukončení a schválení evidence byly zásilky předány balíkové výdejně pošty v ghettu k doručení. Při
něm se nerozlišovaly zásilky vázané na připouštěcí známky a zásilky z mimoprotektorátního území. Po-
dle literatury se výdej balíků adresátům zlepšil od doby, kdy byla v roce 1943 zavedena nová metodi-
ka přebírky. Došlé balíky se nejdříve průběžně očíslovaly a příjemci byli písemně vyzváni, aby se v urče-
nou hodinu dostavili k výdeji. Cenzura proběhla za jejich přítomnosti, čímž se zamezilo dřívějšímu veli-
ce častému vykrádání zásilek.
Oddělení Pošty a dopravy vyzvalo příjemce balíku písemnou obsílkou „Vorladung“ k vyzvednutí zá-
silky v určenou dobu a na určeném místě. Přesné určení času bylo nutné pro plynulý chod výdeje
a cenzurní prohlídky. Dostupné formuláře z prosince 1943 vyšly s číslem tiskopisu A7/114-V/7-XII.43-
25/C-215, dubna 1944 s číslem A7-114-V-7-IV.-44-10m-215-2-A a formulář na oranžovém papíru s čís-
lem A7-56-I.VII.-10/m-215.
Při přebírce balíkové zásilky se vyplňoval oboustranný formulář o příjmu. Na jedné straně měl čtyři
díly, vždy dva a dva stejné. První část se dvěma díly sloužila k evidenci údajů o odesílateli a příjemci
a na obou dílech stvrzoval příjemce převzetí podpisem. Další část, opět zdvojená, byla pro vnitřní poš-
tovní evidenci, tj. pro vepsání čísla zásilky a případné další údaje, týkající se okolností příchodu a předá-
ní zásilky. O balík mohla požádat také osoba, na kterou původní příjemce balíku vystavil poštovní plnou
moc. Pro poštovní evidenci v tomto případě sloužila druhá strana formuláře. V jeho dvou identických
částech se vyplňovala adresa původního příjemce a důvod, proč zásilku nepřebírá osobně. Buï se vy-
plnila rubrika s předtištěným textem „Tod“, když příjemce zemřel, nebo „Abreise“, když byl deportován.
V dolní části formuláře se uváděly údaje o náhradním příjemci. Formulář obsahoval i rubriky pro vyznače-
ní částky k vybrání pro případ, že zásilka byla zatížena doplatným nebo clem. Částku neplatil příjemce
balíku, ale židovská samospráva. Dochovaný formulář byl vydán v červenci 1944 pod číslem Div. 153-
V/7-VII.44-40/m-215.
Z konce února 1945 se dochoval návrh ústředního sekretariátu poště v ghettu jak řešit případy ba-
líčků a balíků s připouštěcími známkami pro nově přišlé transporty z protektorátu. Šlo o tzv. transpor-
ty pracovního nasazení, se kterými přišli židovští partneři ze smíšených manželství. Jejich žádosti o při-
dělení připouštěcí známky byly přijímány mimo turnus. Pro ně došlá zásilka jim byla vydána pouze
v tom případě, že o připouštěcí známku příjemce balíku sám zažádal a byl zanesen v seznamu příjem-
ců. Nebyl-li nárok na došlou zásilku spolehlivě prokázán, byla zásilka postoupena sběrně, která ji vy-
dala podle pokynů a svého uvážení.30
O balík původně určený pro jiného příjemce mohli vězni písemně požádat židovskou samosprávu
a uvést okolnosti, které sepsání žádosti odůvodňovaly. Jsou dochovány dva dopisy podané Oskarem
Zifferem 9. března a 14. dubna 1945. V prvním případě žádal o převedení dvou zásilek, o které ho ješ-
tě v jeho původním bydlišti v protektorátu požádali prostřednictvím zaslaných připouštěcích známek
manželé Dočkalovi. Mezitím byl požádaný sám odvlečen do Terezína a předpokládal, že jeho manžel-
ka, dosud žijící v Olomouci, balíky na jména původních žadatelů odeslala buï jeho nebo svým jmé-
nem. Protože manželé Dočkalovi byli z Terezína deportováni, žádal, aby byly zásilky vydány jemu. Do-
pis se zachoval v konceptu psaném rukou 8. března a v doplněné formě strojopisně z následujícího
dne. Obdobná situace ho vedla k žádosti o vydání balíku na jméno Munk.31 Jak byly jeho žádosti vyří-
zeny, není známo.
Podané žádosti o balíky adresované jiné osobě byly předávány k dalšímu vyřízení poště v ghettu.
Žádosti, které nemohla pošta vyřešit podle zavedené metodiky, předával židovský starší vlastním pří-
pisem veliteli ghetta a každý případ byl posuzován individuálně obdobně jako tomu bylo u žádostí
o povolení psát mimo pravidelný turnus.
Žádost poště se podávala spolu s vyplněným formulářem s předepsanými rubrikami. Pošta příjem žá-
dosti evidovala a stvrzovala na jeho části, která se z něho oddělila a sloužila žadateli jako potvrzení. Tuto
část, „Bestätigung Anmeldung“ s textem (v překladu) „Potvrzení o přihlášce. (Jméno a číslo žadatele, ad-
resa …) vznesl dnes nárok na zaslanou balíkovou zásilku pro (…jméno, číslo vězně). Datum. Oddělení
Pošta a doprava“, potvrzoval příslušný zaměstnanec pošty v ghettu.
Každou žádost oddělení pošty a dopravy písemně vyřizovalo. Cyklostylovaný formulář tohoto odděle-
ní „Erledigung zum Erhebungsantrag“ (tj. vyřízení žádosti o výdej), který byl vystaven 11.8. 1944 revizním
oddělením pošty a dopravy, je na zadní straně opatřen dopsanou informací pro žadatelku Evženii Jelínko-
vou (v překladu): „O dotyčném balíčku se jednalo již před příchodem Vaší písemné žádosti. Doporučuje-
me Vám, abyste se dostavila do místnosti 13 v poštovní budově a uvedla tam v ‘opravném řízení’ všech-
ny údaje, které by mohly být směrodatné pro výdej v budoucnosti.“

159
 Stvrzení příjmu balíku /poštovní výběrka/ vyplňovaná při převzetí zásilky příjemcem.
/Soukromá sbírka, Dánsko/

Druhá strana stvrzení příjmu balíku /poštovní výběrky/ - pro náhradního příjemce.
/Soukromá sbírka, Dánsko/

160
Dopisnice pro stvrzení příjmu balíkových zásilek a avizovaných zásilek
Možnost stvrdit příjem balíku byla oznámena vězňům v denním rozkaze 29. 6. 1943 a vztahovala se na
všechny soukromé zásilky přicházející z protektorátu i odjinud. Písemné potvrzení příjmu balíku se
odesílalo mimo pravidelné turnusy listovní pošty. Filatelisté se snaží vytvořit katalog těchto písemných
potvrzení podle různých odlišností, většinou podle posazení strojopisného nebo předtištěného textu,
datace, čísel vydání, barvy aj. Základním rozlišením písemných stvrzení příjmu balíčku nebo balíku je
však to, zda šlo o balíky avizované či nikoliv. Toto rozlišení většina filatelistické literatury a sběratelů
opomíjí. Katalogizace musí rozlišovat potvrzení příjmu na dopisnicích nebo na formulářích avíza.

Avíza zásilek z protektorátu

O tom, zda balík bude avizován či nikoli rozhodoval výhradně příjemce připouštěcí známky v protek-
torátu. Toto rozhodnutí nepodléhalo pokynům komandatury v ghettu a nesouviselo s postavením věz-
ně, kterému byl balík adresován. Příjemce známky mohl při jejím vyzvednutí či zaslání získat spolu s ní
také formulář avíza - dvojitou dopisnici, kterou perforace ve střední části rozdělovala na horní a dolní
díl. Oba díly měly předtištěný či strojem předepsaný německý text. Dopisnici odesílatel balíku vyplnil
a zaslal (předal) ŽRS v Praze nebo jejím pobočkám. Přes Ústřední úřad pro řešení židovské otázky by-
la zaslána do Terezína. Adresní strana části dopisnice s avízem pro příjemce balíku měla většinou před-
tištěn údaj: „Weiterleitung nur durch Ältestenrat der Juden in Prag Abtlg. G“ tj. dále lze zaslat jen pro-
střednictvím oddělení G ŽRS). Velitel ghetta ji přes židovského staršího předal poště židovské samo-
správy. Pošta zařídila předání horní části formuláře - avíza budoucímu příjemci balíčku či balíku. Dolní
část formuláře příjemce vyplnil při přejímce balíku a poté byla odeslána stejnou cestou zpět.
Horní část byla určena příjemci balíku. V levém horním rohu bylo uvedeno bydliště odesílatele balíku,
datum a oslovení. Pod tím byl text (v překladu): „Dnes jsem Vám/Tobě zaslal na Vaši/Tvoji připouštěcí
známku balík. Prosím o potvrzení. Podpis.“ Dolní část avíza měla v údaji o místu již vyznačeno „There-
sienstadt“, místo pro vepsání data a oslovení. Text uváděl (v překladu): „S díky potvrzuji příjem Vašeho/Tvé-
ho balíku z …“. Následovalo prázdné místo pro vepsání data a podpisu. Obě části měly v levé dolní části
shodné číslo formuláře. Vlastní číselné označení formuláře avíza bylo pravděpodobně „103“.
Z dostupných materiálů vychází tento přehled:
1. A6/103 G-1n-2/m-XI.43.A.D. 348
2. A6/103 G-2n-2/m-XI.43-A.D. 348
3. A6/103 G-3n-2/m-XI.43-A.D. 348
4. A6/103 G-4n-6m-I.44-AD 348
5. A6/103 G-5n-6m-III.44-A.D. 348
6. A6/103-G-6n-6/m-V.44-AD 348
7. A6/103-G-7n-6/m-VIII.44-De 140
Formuláře byly tištěny na papíru různé kvality a barvy. Koncové označení čísel formulářů AD 348, pří-
padně A.D. 348 a De 140 naznačuje souvislost s formuláři o zaslání připouštěcí známky a formuláři
s výzvou k osobnímu vyzvednutí známky, které měly osm vydání. Protože poslední dosud dohledaný
formulář avíza byl vydán už v srpnu 1944, mohl by být dohledán ještě alespoň jeden další formulář po-
zdějšího data. Datum prvního vydání formuláře avíza - listopad 1943 - odpovídá dopisu, kterým ŽRS
v Praze 9. 12. 1943 informovala pobočku v Uherském Brodu o avizování zásilek. Tím je možné datovat
jeho zavedení na prosinec 1943, i když oficiální prameny chybějí.

Dopisnice se stvrzením příjmu soukromých balíkových zásilek

Příjem neavizovaných zásilek byl potvrzován na dopisnicích vydávaných současně s balíkem. Text byl
shodný s textem dolní části avíza. Ve výdejně balíků byla evidence avizovaných a neavizovaných zási-
lek vedena odděleně tak, aby příjemce avizovaného balíku nedostal ještě dopisnici se stvrzením pří-
jmu balíkové zásilky. Dopisnice lze rozdělit do tří základních skupin:
A. text potvrzení příjmu balíku byl dopsán strojem či dotištěn na běžně používané protektorátní poštov-
ní dopisnice bez vytištěné známky s dvojjazyčným označením Postkarte/Dopisnice na adresní stra-
ně, které sloužily i pro listovní styk;
B. dopisnice vydané pro ghetto - stvrzenky příjmu (bez čísla formuláře), s pouze německým označe-
ním Postkarte na adresní straně;
C. dopisnice vydané pro ghetto - stvrzenky příjmu s číslem formuláře na textové a s pouze německým
označením Postkarte na adresní straně.

161
 Dvojitá dopisnice s avízem, kterým se příjemci oznamovalo zaslání balíku a s částí pro stvrzení
jeho příjmu. Dopisnice ze srpna 1944, 7. vydání. /Soukromá sbírka, SRN/

162
Adresní a textová strana avíza. Dopisnice z listopadu 1943, 2. vydání. /ŽM/

163
 Dopisnice se stvrzením příjmu balíku adresovaná na Slovensko, podaná k přepravě
na poštovním úřadu v Bohušovicích nad Ohří v září 1943. /ŽM/

Dopisnice se stvrzením příjmu balíku adresovaná do Dánska, podaná k přepravě

na poštovním úřadu Praha 2 v srpnu 1944. /Soukromá sbírka, SRN/

164
Dopisnice se stvrzením příjmu balíku tištěná pro ghetto, s označením Postkarte. Byla zaslána
vyplaceně z Prahy. Odesílatel balíku byl mezitím deportován a dopisnice byla vrácena zpět. /ŽM/

Dopisnice se stvrzením příjmu balíku adresovaná do Turecka, podaná k přepravě v Praze

v srpnu 1944. /ŽM/

165
 Dopisnice se stvrzením příjmu balíku. Skupiny A a B, typ 1. /Soukromá sbírka, SRN/

Textová strana dopisnice se stvrzením příjmu balíku a krátkým osobním sdělením. /PT/

166
Dopisnice se stvrzením příjmu balíku. Skupiny A a B, typ 2. /ŽM/

Dopisnice se stvrzením příjmu balíku. Skupiny A a B, typ 2. /ŽM/

167
 Dopisnice se stvrzením příjmu balíku. Skupina C, typ 1. /ŽM/

Dopisnice se stvrzením příjmu balíku. Skupina C, typ 2. /ŽM/

168
 Všechny typy se v mnoha variantách používaly souběžně bez rozlišení, kam byly odesílány. Pro
protektorát se používaly i dopisnice s pouze německým textem a naopak do říše a ciziny i dopisnice
dvojjazyčné, podle toho, který typ byl momentálně k dispozici. Většina použitých protektorátních
dopisnic má na adresní straně datum vydání 1940 nebo 1942, některé mají vytištěnou cenu 5 h, často
označení Meridian 024 a 24 1/2/1, FUPRA 024 aj.
Textová strana dopisnic typu A a B:
Zadní strana dopisnice byla opatřena stejným strojopisným cyklostylovaným (u protektorátních
dopisnic) nebo tištěným textem (u obou skupin): „lch bestätige dankend den Empfang Ihres/Deines
Paketes vom…“. Dělení lze založit na základních odlišnostech předepsaného textu a způsobu datace,
i když u strojopisných textů je mnoho drobných variant.
Základní odlišností v textu je umístění předložky „vom“ v dolní řádce ve vztahu ke slovu „dankend“
v horní řádce:
1. typ „vom“ je pod písmeny „an“;
2. typ „vom“ je pod písmenem „e“.
Datace se v textu vyskytovala dvakrát. Horní údaj byl umístěn v pravém rohu vedle slova „There-
sienstadt“ a další datace byla součástí textu. U obou typů měla formu úplného číselného označení ro-
ku, tj. 1943 a 1944.
V některých případech byl text doplněn údajem „Brief folgt“. Výraz „Brief“ byl běžně v dokumentech
z ghetta používán pro označení listovní zásilky - nikoli ve smyslu dopisu jako zásilky v uzavřené obál-
ce. Výraz „Brief folgt“ tedy ve skutečnosti znamenal „dopisnice následuje“.
C. dopisnice s číslem formuláře na textové straně
C 1: s číslem 215
- text stejný jako u předešlých typů, často bez údaje „Brief folgt“;
- „vom“ vždy umístěno pod písmenem „e“ slova „bestätige“ ve výrazu: „lch bestätige dankend den
Empfang …“;
- datace vždy vyznačena plným čtyřčíslím, a to 1944;
- barva dopisnice: červenohnědá, béžová.
C 2: s číslem A6-335-V/7-VIII.44-50m-215
- text a umístění předložky „vom“ stejné jako u formuláře 215, bez údaje „Brief folgt“;
- datace:
a) obojí datace čtyřčíslím 1944
b) obojí datace trojčíslím 194
c) horní datace u názvu Theresienstadt dvojčíslím 19 a dolní trojčíslím 194.
Vyčerpávající katalog všech dopisnic a formulářů vztahujících se k používání připouštěcích známek
s popisem jednotlivých odchylek tisku, barev apod. by byl obsažnější a navíc lze předpokládat i jejich
další, dosud nedohledané druhy a varianty. Záměrem studie je spíše v širších souvislostech přiblížit
jejich používání a na základě pramenného materiálu osvětlit jednu ze součástí života vězňů v ghettu,
kterou byla komunikace s okolním světem. Dopisnice a balíkové zásilky byly tím článkem, který je ješ-
tě spojoval s jejich bývalým občanským životem.
Dopisnice se stvrzením příjmu balíku byly do března 1944 odesílány z poštovního úřadu v Bohušovicích
nad Ohří. Poslední známý podej je z 21. 3. 1944. Frankovaly se 30haléřovou protektorátní známkou a orá-
žely se ručním denním razítkem poštovního úřadu v Bohušovicích nad Ohří. Razítko bylo kulaté s můst-
kem a dvojjazyčným názvem Bauschowitz ad Eger a Bohušovice n. Ohří. Velmi často byl na adresní stra-
ně zásilky vyznačen údaj 11 b v kroužku. 30h známka se používala jak pro vnitřní protektorátní styk, tak
pro dopisnice se stvrzením příjmu balíku zasílané do říše. Frankování 30h známkou nekoresponduje s po-
štovním listovním sazebníkem platným od roku 1941 ani se sazebníkem, který byl součástí nového poš-
tovního řádu z roku 1944, kde pro jednoduché dopisnice o nejvyšším rozměru 14,8 x 10,5 cm byla urče-
na minimální sazba 50 h, a to pro místní dopravu. Vnitřní protektorátní doprava měla určeno porto 60 h.
Vyplácení 30h známkou do března 1944 nasvědčuje, že dopisnice se stvrzením příjmu balíku byly podá-
vány jako tiskoviny. Ty podléhaly na území protektorátu výplatnému 30 h, pokud jejich váha byla nižší než
20 g. Za tiskoviny protektorátní pošta pokládala lístky, kde bylo dovoleno: „vyznačit odesilatelovo a pří-
jemcovo jméno, stav, povolání, firmu, adresu, datum, podpis …, oslovení…, pořadové nebo evidenční
číslo týkající se výlučně zásilky …“. Pokládaly se za ně také „rozmnoženiny na papíru … vyrobené kni-
htiskem … nebo mechanické rozmnoženiny napsané rukou nebo psacím strojem … při společném po-
deji alespoň 10 zásilek se zcela shodnými rozmnoženinami“. Pošta mohla učinit i výjimky.

169
 Převedení podeje dopisnic se stvrzením příjmu balíku z Bohušovic do Prahy na jaře 1944 bylo způ-
sobeno pravděpodobně jejich velkým množstvím. Všechny bylo nutno opatřit výplatními známkami
a předat do Bohušovic. Předání musela zajišŅovat německá služebna. Zasílání kurýrní poštou a předá-
ní ŽRS v Praze bylo jednodušší. ŽRS sama zajišŅovala výplatní známky i podej dopisnic se stvrzením
přijmu k poštovní přepravě převážně na poštovním úřadu Praha 2 v Kaprové ulici. Druhým vysvětlením
může být skutečnost, že došlo k vypovězení smlouvy mezi protektorátní poštovní správou a říšskými
úřady a dopisnice se stvrzením příjmu začaly podléhat výplatnému jako dopisnice užívané pro listovní
styk. Jejich frankování 60h známkou od března 1944 u pražských podání tomu nasvědčuje. Část do-
pisnic zasílaných pražským příjemcům bylo také vypláceno 60h známkou, ale většinou byly zasílány
bez ní, zřejmě na základě sjednaného paušálu, vyplacené frankotypem apod. Stejně jako dopisnice
používané v listovním styku je později doručovali i kurýři ŽRS. Jejich doručením odesílateli balíku se
uzavíral kruh evidence každé jednotlivé připouštěcí známky a zásilek na ní vázaných.

Množství použitých připouštěcích známek

O počtu použitých připouštěcích známek nebyl dohledán žádný záznam. Podle roční zprávy židovské
samosprávy činil počet došlých balíků a balíčků do Terezína v roce 1944 530 811 kusů, z toho z ciziny
151 533 kusů. Z protektorátu, z říše a okupovaných území by muselo dojít 379 278 balíků, tj. v průmě-
ru 31 607 měsíčně, při šestidenním cyklu týdne tedy kolem 1 200 až 1 300 ks denně. Zásilky s připouště-
cí známkou nebyly odlišeny. Přibližný počet použitých připouštěcích známek by snad mohly lépe osvět-
lit následující dohledané prameny.

Turnusy pro přijímám žádostí o připouštěcí známku

V zápisu z jednání velitele tábora se židovským starším ze 3. 1. 194532 bylo uvedeno, že veliteli tábora
byl předán 37. seznam připouštěcích známek. Bližší údaje chybí a ani dříve ani později se obdobný
zápis v dochovaných materiálech nevyskytl. Vycházíme z předpokladu, že tak složitá evidence při-
pouštěcích známek, jak ji přibližuje předcházející text, by měla smysl jen tehdy, kdyby byla provázána
od okamžiku vyhlášení turnusu pro žadatele v ghettu až po vydání známky odesílateli v protektorátu.
Informacím, které byly vězňům poskytovány v denních rozkazech či ve Zprávách židovské samosprávy,
předcházelo jejich projednání s velitelem tábora. Mezi zápisy z jednání velitele tábora se židovským
starším a denními rozkazy (Zprávami židovské samosprávy - ZŽS) tedy existuje blízký obsahový vztah.
V denních rozkazech nebo ZŽS byly pravidelně vyhlašovány turnusy pro odevzdávání žádostí o
připouštěcí známky, a to po etapách podle dne příchodu žadatele do Terezína. Časovou posloupnost
některých turnusů a jejich etap se podařilo dohledat:33
Výdej formulářů - žádostí o zařazení do seznamu příjemců
od 4. 8. 1943 (denní rozkaz č. 348 z téhož dne)
Příjem vyplněných žádostí do 10. 8. 1943 (tamtéž)
I. turnus od ?
do 12. 11.1943 (denní rozkaz č. 377 ze 13. 11. 1943)
II. turnus od 13. 11.1943 (tamtéž)
do 23. 2. 1944 (denní rozkaz č. 412 z 21.2. 1944)
do 5. 3. 1944 prodlouženo (denní rozkaz č. 418 ze 4. 3. 1944)
III. turnus od 16. 3. 1944 (denní rozkaz č. 423 ze 16. 3. 1944)
do 16. 6. 1944 (ZŽS č. 20 ze 14. 6. 1944)
IV. turnus od ?
do 18. 9. 1944 (ZŽS č. 44 ze 14. 9. 1944)
do 20. 9. 1944 prodlouženo (formulář s upozorněním na konec IV.
turnusu)
V. turnus od 14. 9. 1944 (ZŽS č. 44 ze 14. 9. 1944)
do 2. 12. 1944 (formulář s upozorněním na konec V. turnusu)
VI. turnus od ?
do 12. 4. 1945 (okružní list oddělení vnitřní správy - vedení budov
č. 368 z 11.4. 1945)
VI. turnus od 12. 4. 1945 (tamtéž)
do ?
170
Nejlépe dokumentovány jsou turnusy II. a III. s téměř kompletními etapami.
II. turnus
1. etapa (denní rozkaz č. 377 ze 13. 11. 1943, pro osoby došlé do 26. 2. 1942)
2. etapa (denní rozkaz č. 394 z 24. 12. 1943, pro osoby došlé do 31. 5. 1942)
3. etapa (denní rozkaz č. 396 ze 30. 12. 1943, pro osoby došlé do 16. 7. 1942)
4. etapa (denní rozkaz č. 402 z 19. 1. 1944, pro osoby došlé do 22. 9. 1942)
5. etapa (denní rozkaz č. 408 z 5. 2. 1944, pro osoby došlé do 21. 12. 1942)
6. etapa (denní rozkaz č. 409 z 9. 2. 1944, pro osoby došlé do 16. 1. 1943)
7. etapa (denní rozkaz č. 411 z 15. 2. 1944, pro osoby došlé do 5. 7. 1943)
8. etapa (denní rozkaz č. 412 z 21. 2. 1944, pro osoby došlé do 23. 2. 1944)
9. etapa (denní rozkaz č. 418 ze 4. 3. 1944, pro zbylé, možná nové, transporty prodloužena do 5. 3.
1944)
III. turnus
1. etapa (denní rozkaz č. 423 ze 16. 3. 1944, pro osoby došlé do 14. 12. 1941)
2. etapa (denní rozkaz č. 427 z 29. 3. 1944, pro osoby došlé do 31. 3. 1942)
3. etapa (ZŽS č. 1 z 15.4. 1944, pro osoby došlé do 20. 6. 1942)
4. etapa (ZŽS č. 7 z 29. 4. 1944, pro osoby došlé do 3. 8. 1942)
5. etapa (ZŽS č. 11 z 10. 5. 1944, pro osoby došlé do 20. 11. 1942)
6. etapa (ZŽS č. 15 ze 30. 5. 1944, pro osoby došlé do 31. 5. 1944)
7. etapa (ZŽS č. 20 ze 14. 6. 1944, prodloužení turnusu do 16. 6. 1944)
Ve druhém turnusu, který trval 3,5 až 4 měsíce, bylo oznámeno 9 etap. Přibližná délka jedné etapy by-
la 2 týdny. Ve třetím turnusu byly dohledány zřejmě všechny etapy. Za 3 měsíce bylo vyhlášeno 7 etap,
tedy jedna etapa přibližně za 13 dní. Ve IV. turnusu, pravděpodobně také tříměsíčním, bylo dohledáno
5 etap, ale první chybí. Délka jedné etapy byla opět zhruba 14 dní. Počet týdnů od poloviny července
1943 do konce roku 1944 vychází přibližně na 75 a cyklus jednotlivých etap na 2 týdny. Polovina ze 75
týdnů je 37,5. 37. seznam připouštěcích známek ze 3. 1. 1945, předložený židovským starším veliteli
ghetta by mohl odrážet skutečnost, že od zavedení připouštěcích známek v červenci 1943 do konce ro-
ku 1944 bylo vyhlášeno 37 přibližně dvoutýdenních cyklů pro příjem žádostí o připouštěcí známky, tak
jak jsou od listopadu 1943 doloženy většinou čtrnáctidenními etapami jednotlivých turnusů.

Evidence připouštěcích známek - čísla a série

Pravdivost hypotézy o jednotné evidenci žádostí podaných v turnusech a jejich etapách, seznamů
předkládaných veliteli ghetta a čísel a sérií, pod kterými byl výdej připouštěcích známek veden v Pra-
ze, by měla být doložena také evidencí Židovské rady starších v Praze. Nejucelenějším pramenem jsou
v tomto případě formuláře s výzvou pro vyzvednutí připouštěcích známek a pro jejich zaslání.
Formuláře byly vždy opatřeny datem vyplnění a číslem a sérií vydávané známky. Pouze v prvních
dnech po zavedení připouštěcích známek označení série chybí. Při jednotné evidenci by také vydávané
série měly vykazovat přibližně čtrnáctidenní cyklus, stejně jako jednotlivé etapy turnusu pro příjem žá-
dostí o připouštěcí známky v ghettu. Lze předpokládat, a dostupné prameny tomu odpovídají, že žádos-
ti vězňů, soustředěné v Terezíně, byly vždy na konci každé etapy turnusu opatřeny evidenčními čísly,
která se řídila pořadím přijímaných žádostí. Z přijatých žádostí byl vytvořen číslovaný seznam (soupis).
Ten byl zaslán Ústřednímu úřadu pro řešení židovské otázky v Praze. Podle seznamu (počtu žádostí) byl
pak ŽRS v Praze předán odpovídající počet známek. Každému tomuto výdeji, označenému jako série,
bylo v abecedním pořádku přiděleno velké písmeno nebo později kombinace velkého a malého písme-
ne a každá jednotlivá předávaná známka v sérii měla už přiděleno evidenční číslo shodné s číslem žá-
dosti v zaslaném seznamu, to znamená, že již byla vydávána pro určeného příjemce v protektorátu. Pod
touto evidencí ŽRS v Praze dále vedla předávání známek pobočkám (konsignace sérií) a jednotlivým
příjemcům v protektorátu prostřednictvím formulářů pro osobní vyzvednutí známky nebo formulářů pro
její zaslání. Podle dochovaných formulářů, na kterých muselo být označení série a čísla známky vždy
uvedeno, lze sestavit abecední řadu sérií. Datace v následující tabulce znamená den, kdy byly pro jed-
notlivou sérii oba typy formulářů vystaveny a čísla známek v závorce jsou nejvyšší doposud dohledaná
čísla na formulářích jednotlivých sérií (pořadová čísla zde byla vytvořena pro lepší přehlednost):

171
 série den vystavení nevyšší série den vystavení nevyšší
dohledané dohledané
číslo číslo
? bez uvedení série 20. T 24. 4. 1944 (1726)
1. A 21. U 19. 5. 1944 (1680)
2. B 26. 7. 1943 (1390) 22. V 31. 5. 1944 (1900)
3. C 10. 8. 1943 (1001) 23. W 10. 6. 1944 (1807)
4. D 24. X 28. 6. 1944 (1444)
5. E 25. Y 30. 6. 1944 (1566)
6. F 31. 8. 1943 (1470) 26. Z 6. 7. 1944 (1297)
7. G 11. 10. 1943 (1673) 27. Aa 14. 7. 1944 (533)
8. H 20. 10. 1943 (1365) 28. Ab 5. 8. 1944 (1186)
9. I 16. 11. 1943 29. Ač 17. 8. 1944 (1418)
10. J 23. 11. 1943 (1927) 30. Ad 24. 8. 1944 (1742)
11. K 7. 12. 1943 (1028) 31. Ae 9. 9. 1944 (1695)
12. L 20. 12. 1943 (864) 32. Af
13. M 15. 1. 1944 (1466) 33. Ag 15. 1. 1945 (859)
14. N 26. 1. 1944 (1890) 34. Ah 25. 1. 1945 (1038)
15. O 16. 2. 1944 (1923) 35. Ai
16. P 28. 2. 1944 (1531) 36. Aj
17. Q 12. 3. 1944 (1456) 37. Ak 22. 3. 1945 (754)
18. R 21. 3. 1944 (1993) 38. AI ? 3. 1945 (1799)
19. S 29. 3. 1944 (1691) 39. Am 18. 4. 1945 (1957)

Vezmeme-li za základ série H až M, tedy šest sérií, a dobu od 20. 10. 1943 do 5. 1. 1944, to je 76 dní,
byla vydávána jedna série v průměru za 12 dní. Mezi výdejem dalších šesti sérií R až W uplynulo 81 dní,
tedy na jednu sérii připadá 13,5 dne. Ve zhruba dvoutýdenních cyklech, samozřejmě se statistickými od-
chylkami způsobenými jednak zaokrouhlováním a především nepravidelností samotných sledovaných
akcí, se vyhlašované etapy turnusů a výdej jednotlivých sérií ŽRS v Praze shodují. Shoduje se také po-
čet dvoutýdenních cyklů (etap) od zavedení připouštěcích známek do konce roku 1944 a pořadové čís-
lo předávaného seznamu žadatelů o připouštěcí známku - 37. U pořadových čísel vydávaných sérií je
nutno počítat s časovým posunem, tedy s dobou, která uplynula od odevzdání žádosti v ghettu do vy-
stavení formulářů pro výdej známek či konsignací známek na ŽRS v Praze. Započítají-li se navíc do se-
znamu sérií minimálně další 1 až 2 výdeje známek bez označení sérií v červenci 1943, které jsou prame-
ny doloženy, i zde vychází pořadí 37. výdeje připouštěcích známek příjemcům přibližně na únor či ma-
ximálně začátek března 1945, což odpovídá předpokladu. Potvrzení hypotézy by znamenalo velice dů-
ležitý fakt. Čísla známek, tedy čísla u sérií známek na formulářích, se mohou stát vodítkem k dohledání
počtu použitých připouštěcích známek, protože odpovídají počtu žádostí podaných v ghettu. Čísla vy-
dávaných známek nepřekračují hranici 2 000. Důležité ovšem je, že vysoká čísla známek jsou i u pozděj-
ších sérií -AI 1799, Am 1957 a na sledovaném vzorku formulářů pro naprosto různé příjemce je celá čtvr-
tina čísel známek vyšší než 1 500. Vezmeme-li počet sérií do dubna 1945, to je předpokládaných 39 až
40, násobeno dvěma tisíci kusů dává číslo 78 až 80 tisíc použitých připouštěcích známek od jejich za-
vedení v červenci 1943 do dubna 1945.
Závěrem, který je zároveň výzvou, lze říci, že přibližný počet použitých připouštěcích známek by mohl
být dohledán soustředěním nejvyšších čísel známek jednotlivých sérií z formulářů, které se nacházejí ve
sbírkách muzeí nebo sběratelů. Tím by byla hypotéza o počtu skutečně poštovně použitých připouště-
cích známek potvrzena či opravena.
Nelze však přitom opomenout skutečnost, že vše, co se v ghettu odehrálo, a to včetně rozhodnutí
o životě a smrti vězňů, záviselo zcela na libovůli velitele tábora a jeho nadřízených. Jediný jejich roz-
kaz mohl v okamžiku všechno změnit. Proto je možné vytvořit, a to i na základě pramenů, jen pravděpo-
dobný obraz poštovní historie terezínského ghetta a každý další pramenný materiál, který se ještě vyskyt-
ne, ho může potvrdit nebo poopravit.
Tato kniha popisuje pouze jednu část života vězňů v terezínském ghettu, s cílem, aby bylo dokumen-
továno a nebylo zapomenuto bezpráví, kterému byli vězni - muži, ženy i děti - vystaveni.

172
Prameny
1. Č.22.663-I 1. PV č. 36 z 9. 7. 1943, částka 125, s. 352-3.
2. Roční zpráva 1943, PT A 5251, APT/K 7/Gh.
3. Die deutsche Feldpost im Zweiten Weltkrieg. In: Archiv für deutsche Postgeschichte, sešit 1,
Frankfurt 1971; PV č. 35 z 1. 8. 1942, částka 148, s. 349-350.
4. Henry F. Kahn: The Third Reich. Concentration Camp and Ghetto Mail System under the Nazi
Regime. Postal History Journal, Official Organ of the Postal History of the Americas, vol. X, 1966,
č. 1, s. 3-30.
5. Listovní sazebník, Praha 1941, PM sign. A 54d; Balíkový sazebník, Praha 1941, PM sign. A 55a;
Poštovní knížky 1941, PM př. č. 116/89 a 1942, př. č. 307/46; Poštovní řád, Praha 1944, PM sign.
B 409b.
6. Státní tiskárna cenin, Praha 1988, neprodejný tisk k 60. výročí založení.
7. Č.j. B.D.336/43-D/Hb z 19. 6. 1943, prezentační otisk razítka Národní banky pro Čechy a Moravu
z 22. VI. 1943 pod číslem příchodu 2260, Archiv ČNB NB-PXXV-10/5B II/, karton 694.
8. Bez čísla jednacího, z 19. 7. 1943, prezentační razítko Národní banky pro Čechy a Moravu Sb.d.
Rbk. z 22. 7. 1943 pod číslem příchodu 2664. Uložena ČNB.
9. Prokop Toman: Nový slovník československých výtvarných umělců. Výtvarné centrum Chagall,
Ostrava 1993, sešit 3, s. 228, IV., nezměněné vydání; PM sign. B 2467/3; Viktor Roubal: Značky
a seznam českých umělců - grafiků a jiných autorů Ex libris. Vademecum sběratele, Praha 1928 -
30, nákladem Václava Rytíře. UMPRUM, knihovna, sign. E 1916; též Státní tiskárna cenin, Praha
1988.
10. Záznam M. Ondráčka z listopadu 1994, PM PTG.
11. Archiv Státní tiskárny cenin v Praze. Podepsán Černý, Brýdl, Schütz.
12. Soukromá sbírka v Praze; tato sbírka byla nabídnuta 24. 5. 2003 jako los č. 674 ve 27. mezinárodní
aukci Profil v Praze
13. Bez data, formulář č. 4465-7.43-P1-1n-1A41, PT A 1707, APT/K 8/Gh.
14. Formulář č. 4504-8.43-P1-1n-2A452, bez data, PT A 1705, APT/K 8/Gh.
15. Formulář č. 4492-8.43-P1-1n-1A52, PT A 1716, APT/K 8/Gh.
16. Denní rozkaz č. 348, PT A 3408, APT/K 15/Gh.
17. 13. 11. 1943, PT A 3437, APT/K 15/Gh.
18. ŽM sbírka T, ič. 181.
19. PT A 1749/1-1, A 1749/1-2, A 1749/1-3, A 1749/2, A 1730-4, A 1730-5, A 1730-6, A 1730-7, APT/K
8/Gh. Všechny dochované formuláře konsignací měly číslo tiskopisu 4519-8.43.G.A4/1.1n. O,
průvodní dopisy ŽRS v Praze s předtištěným textem č. 4521.X.43.G.2n.1A4/1. Ott. První vydání
nebylo nalezeno.
20. Dopisy ŽRS, PT A 1730-6, A 1749/2, APT/K 8/Gh.
21. PT A 1730-5, APT/K8/Gh.
22. - 24. SÚA, KT-OVS, kart. 45, varia II-IV/1945.
25. ŽM sbírka T, ič. 327.
26. - 29. SÚA, KT-OVS, kart. 45, varia II-IV/1945.
30. Sekretariát Ca/Hk, návrh z 26. 2. 1945, SÚA, KT-OVS, kart. 45, varia II-IV/1945.
31. ŽM sbírka T, ič. 179.
32. L 569, bod 2, písmeno e), SÚA, KT-OVS, kart. 45, varia II-IV/1945.
33. Citované denní rozkazy a sdělení se nacházejí ve sbírkách Židovského muzea v Praze a Památníku
Terezín.

Seznam zkratek názvů institucí

ČNB - Česká národní banka, Praha STC - Státní tiskárna cenin, Praha
PM - Česká pošta, s.p., Poštovní muzeum SUA - Státní ústřední archiv, Praha
PT - Památník Terezín ŽM - Židovské muzeum, Praha

173
Literatura
Adler H. C.: Theresienstadt 1941 - 1945, Tübingen 1960.
Bähner D. A.: Theresienstadt. Paketpost, Propagandablock-Ausgabe. Strojopisné vydání, nedatováno.
Dějiny 20. století. Encyklopedie politického, ekonomického a kulturního dění. Mladá Fronta, Praha 1994.
Fiedler Jiří: Židovské památky v Čechách a na Moravě. Sefer, Praha 1992.
Chládková Ludmila: Terezínské ghetto. NV, Památník Terezín 1991.
Kahn Henry F.: The Third Reich. Concentration Camp and Ghetto Mail, System under the Nazi Regime.
In.: Postal History Journal, Vol. X, No. 1/1966.
Kamenec L: Slovenský stát. Anomal, Praha 1992.
Kulišová Táňa, Lagus Karel, Polák Josef: Terezín. NV, SPB, Praha 1967.
Lagus Karel, Polák Josef: Město za mřížemi. NV, Praha 1964.
Lípa 1940 - 1990. Praha 1990.
Möbs Theodor: Theresienstadt, Eine philatelistische Studie. Dietzenbach 1965.
Muzeum ghetta Terezín. Katalog, 1991.
Na křižovatce kultur. Historie československých Židů. Mladá Fronta, Praha 1992.
Osud Židů v protektorátu 1939 - 1945. Sborník studií Lívie Rotkirchenové, Evy Schmidtové-Hartmannové,
Avigdora Dagana s úvodem Milana Šimečky. Trizonia - Ústav pro soudobé dějiny, Praha 1991.
Polák Erik: Perzekuce Židů v protektorátu v letech 1939 - 1941. Přednáška na mezinárodní vědecké
konferenci ´Akce Nisko´ v historii konečného řešení židovské otázky. Ostravská univerzita, 1994.
Riemer K. H.: Die Überwachung des Auslandsbriefverkehr während des II. Weltkrieges durch deutsche
Dienstellen. Neue Schriftenreihe Poststempelgilde „Rhein - Donau“, Heft 88, Düsseldorf. Nedatováno.
Státní tiskárna cenin. Neprodejná publikace k 60. výročí založení. STC, Praha 1988.
Terezín v konečném řešení židovské otázky. Sborník přednášek na Mezinárodní konferenci historiků
k 50. výročí terezínského ghetta 1941 - 1945. Logos, Praha 1992.
Terezínské listy. Sborníky Památníku Terezín, vydaná čísla, zejména č. 19/1991 a 22/1994.
Terezínský rodinný tábor v Osvětimi-Birekenau. Sborník přednášek na mezinárodní konferenci v Praze
ve dnech 7. a 8. 3. 1994. Terezínská iniciativa, Melantrich, Praha 1994.
Volavková Hana: Příběh židovského muzea v Praze. Odeon, Praha 1966.
Wiesenthal Simon: Spravedlnost, nikoli pomsta. Sfinga, Ostrava 1994.
Nepublikované deníky a zápisky terezínských vězňů, sbírky Památníku Terezín a Židovského muzea.

Část obalu balíčku zaslaného doporučeně do ghetta, s vylepenou frankaturou 7

K a terezínskou připouštěcí známkou. /Soukromá sbírka (fotokopie), ČR/

174
Katalog filatelistického materiálu se vztahem ke ghettu Terezín
Nejvýraznějším objektem sběratelského zájmu v této oblasti je pro svůj charakter, způsob použití i
zachovaný počet terezínská připouštěcí známka. Zájem filatelistů vzbudila vzápětí po svém vydání. Již
18. 9. 1943 otiskla Tribuna filatelistů inzerát na koupi nebo výměnu „známky Theresienstadt“.1 Nutnost
použití známky pro zásilku a přesná evidence příjemců známky způsobily, že se jich v době protektorátu
dostal mezi filatelisty jen malý počet a pro většinu sběratelů byla naprosto nedostupná. Situace se
změnila až ve druhé polovině roku 1945, kdy se na trhu objevilo větší množství neupotřebených
připouštěcích známek pocházejících snad z nepoužité zásoby výdejny připouštěcích známek Židovské
rady starších v Praze či ze zásoby Ústředního úřadu pro řešení židovské otázky, a jisté množství zná-
mek razítkovaných i známek neupotřebených bez lepu, údajně nalezených na německé komandatuře
v Terezíně. Určité množství použitých známek ze svých zásilek si přinesli i osvobození terezínští vězňové,
nepoužité známky zbyly i některým příjemcům známek v bývalém protektorátu, kteří je již ke konci vál-
ky nestačili či nemohli použít k odeslání balíku.
Ve druhé polovině roku 1945 se v Československu začalo na terezínskou připouštěcí známku pohlí-
žet zejména jako na dokument těžké doby, s filatelií související jen okrajově, a filatelistické autority se
k jejímu sbírání stavěly odmítavě. Tehdejší nestor československé filatelie JUDr. Karel Rix, který byl sám
po tři roky vězněm terezínského ghetta, o terezínské známce napsal doslova: „Jen neznalost nebo zišt-
nost mohly povýšiti tuto poukázku hladu na známku, za niž se požadovaly a snad i platily tisícové část-
ky. Nepoužitá může být nanejvýš dokladem, že nesplnila jediný svůj úkol, přilepšiti nedočkavě čekající-
mu vězni proto, že příjemci byl bližší vlastní zisk než volání hladovějícího.“ 2
Od roku 1948 až do konce osmdesátých let byla terezínská připouštěcí známka v Československu
téměř nepřetržitě na filatelistickém indexu (stejně jako všechny známky protektorátní) jako údajná pro-
pagace fašismu. Nesměla se vystavovat a až na nepatrné výjimky3 se o ní v československém odbor-
ném tisku nepsalo. V zahraničí sice vyšlo několik studií o problematice poštovního styku s terezínským
ghettem, badatelé však měli jen omezený přístup k původním pramenům a některé archivy jim byly zce-
la nepřístupné. To se přirozeně odrazilo i v malé informovanosti, z níž vzešla řada legend, které se kolem
terezínské připouštěcí známky i kolem poštovního styku s terezínským ghettem vytvořily.
V následujících odstavcích shrnujeme výsledky podrobného zkoumání archivních materiálů i zkuše-
nosti filatelistických znalců a specializovaných sběratelů s nejrozšířenějšími tradovanými hodnověrný-
mi i mylnými informacemi a legendami o terezínské připouštěcí známce, tak jak byly uveřejněny v mi-
nulém vydání této knihy, a doplňujeme je o řadu poznatků získaných v pozdější době.
„Existují dokonalé padělky terezínských známek tištěné po válce z části původní tiskové desky o čty-
řech známkových polích (odříznutý horní rohový čtyřblok), kterou odnesl neznámý německý důstojník
z Tiskárny bankovek Národní banky pro Čechy a Moravu koncem německé okupace. Před tím, než mu
byl fragment desky vydán, vyrýpl z něj rytec Jindra Schmidt na každém deskovém poli dvě okénka v jed-
nom z domků v pozadí obrazu známky.“ 4
Toto tvrzení se objevuje ve většině materiálů publikovaných po roce 1945 na téma terezínských
připouštěcích známek a koresponduje s ním i záznam sepsaný v roce 1975 ve Státní tiskárně cenin (je
vyobrazen v kapitole Připouštěcí známky), v němž odpovědný pracovník potvrzuje předání části tiskové
desky. Nám však žádný padělek, který by byl zhotoven z části původní tiskové desky, nebyl dosud před-
ložen a ani jsme nenalezli pramen, v němž by byl takovýto patisk věrohodným způsobem popsán a do-
ložen. Proto se přikláníme k názoru, že pokud skutečně došlo k popsanému předání části desky (bez ohle-
du na pravdivost tvrzení o údajném vyrýpnutí okének, kterým měla být odlišena), nebyly z ní žádné tisky
dodatečně zhotoveny a uvedeny na trh. Při shromažïování podkladů ke druhému vydání této knihy se
nám sice podařilo objevit exemplář, který domněnce o zhotovování patisků z nyní nezvěstné části tisko-
vé desky - včetně tvrzení o vyrýpnutých okéncích - zdánlivě nasvědčuje. Přesto ani v tomto případě nejde
o patisk, ale jen o dokonaleji zhotovený padělek (který popisujeme v této kapitole v části Padělky).
„Tiskové listy připouštěcích známek tištěné z desky o čtyřech známkových polích, se řádkovým zoubko-
váním (Řz) 10 3/4, na listech papíru stejného rozměru jako tiskové listy o 25 známkách, jsou dodatečné, po
válce vytištěné neúřední novotisky zhotovené českým filatelistickým znalcem R. Gilbertem.“
Tento názor až do poloviny osmdesátých let zastával německý filatelistický znalec Max Mahr, který do-
konce známky a tiskové listy se Řz 10 3/4 označoval jako padělky. V důsledku sporů o náhradu škody za
takto označené známky, které byly předtím prodány jako pravé v aukcích pražským státním podnikem
POFIS, provedli znalci POFISu v roce 1985 podrobné srovnání papíru, lepu, barvy a tisku známek se Řz
10 1/2 pocházejících z tiskových listů o 25 známkách a známek se Řz 10 3/4 pocházejících z tiskových
listů o 4 známkách. Výsledkem byl závěr, že s výjimkou rozměru zoubkování není mezi oběma skupinami

175
známek žádný rozdíl a jsou identické. Doklady z archivů zpřístupněných po roce 1989 pak potvrdily, že
známky s oběma rozměry zoubkování byly zhotoveny v Tiskárně bankovek Národní banky pro Čechy
a Moravu v Praze v červnu roku 1943, jako součást celé zakázky na výrobu terezínských známek. Na tom-
to zjištění nic nezměnila ani skutečnost, že na základě nejnovějších poznatků - zejména díky identifikaci
drobných deskových vad v obrazu jednotlivých známkových polí - jsme mohli konstatovat, že právě ta vy-
říznutá část původní tiskové desky, z níž byly uvedené listy o 4 známkách zhotoveny, se v tiskárně nedo-
chovala (byla odtud údajně vydána před koncem německé okupace) a její další osud je prozatím
neznámý.
„Na tiskovém listu o 25 známkách se nachází jedna známka s výraznou deskovou vadou.“
Až do poloviny roku 2003 nám nebyla žádná známka s výraznou deskovou vadou známa. Vzhledem
k tomu, že celý náklad terezínské známky byl s největší pravděpodobností vytištěn pouze z jediné tis-
kové desky, nepokládali jsme nalezení deskové vady ani v budoucnu za pravděpodobné. Při studiu
obrazů jednotlivých známkových polí tiskových listů o 25 a o 4 známkách, prováděném v souvislosti
s přípravou druhého vydání této publikace, se nám ale za pomoci velkých zvětšenin podařilo na řadě
polí zjistit různě výrazné (většinou však drobné) charakteristické odlišnosti, které jsme prozatím ozna-
čili souhrnným názvem deskové vady (není vyloučeno, že některé z nich mohou být v budoucnu - po
případném objasnění okolností jejich vzniku - označeny dokonce i jako typy). Nejvýraznější z těchto
deskových vad jsou blíže popsány ve stejnojmenné části této kapitoly.
„… u normálního tiskového listu jsou známky od sebe na výšku i šířku vzdáleny 4,5 mm, kdežto u pro-
pagandistických čtyřbloků je mezera mezi známkami pouze 4,2 mm.“ 5
Jak samotné známky tak i propagační aršíky pro Červený kříž byly tištěny z jedné (původně celé a
později rozřezané) tiskové desky a vzdálenosti mezi známkami jsou v obou případech naprosto stejné.
Jinak je tomu však u některých padělků těchto aršíků, k jejichž zhotovení bylo použito montáže obrazu
čtyř jednotlivých známek, kde šíře mezery může být odlišná.
„V obraze známky je ukryt monogram jejího autora.“
V levém dolním rohu obrazu známky, nad pravou částí písmene H v nápisu, jsou čáry připomínající
písmena FC. Pokud skutečně jde o záměrně vytvořená písmena a ne o nahodilý shluk čar, mohlo by
písmeno F být iniciálou autora známky B. Fojtáška, pro písmeno C vysvětlení zatím chybí.
„Pravost razítka u použitých připouštěcích známek lze určit podle názvu pošty, protože židovští
odesílatelé mohli zásilky podávat pouze u konkrétně určených pošt. Razítka z jiných pošt jsou buï
dodatečně otištěná (antedatovaná) nebo dokonce padělaná.“
Toto tvrzení by platilo pouze za předpokladu, že odesílateli balíků do Terezína byli výhradně Židé. Pří-
jemci připouštěcích známek a odesílateli balíků byli však (i když v nepoměrně menší /a možná dokon-
ce i jen nepatrné/ míře) i nežidovští obyvatelé protektorátu, pro které omezení při podávání zásilek ne-
platila a balík mohli k přepravě podat na kterékoliv protektorátní poště přijímající balíkové a balíčkové zá-
silky. Jinou otázkou jsou razítka z pošt ležících v Sudetech, která se na použitých známkách také vysky-
tují. Tady jde většinou skutečně o dodatečné, z filatelistických důvodů provedené otisky, vesměs na
známky bez lepu nebo na známky poškozené. Předpis o používání připouštěcích známek se totiž vzta-
hoval pouze na balíkové zásilky z protektorátu a Sudety patřily k říšskému území, odkud se balíky ode-
sílaly bez připouštěcí známky. Snad pouze v prvních dnech po zavedení připouštěcích známek mohli
odesílatelé z protektorátu, bydlící na hranici se Sudety, v ojedinělých případech pro neznalost předpisu
odeslat balík z pošty ležící v Sudetech.
„Připouštěcí známky dostávali vězňové v ghettu nebo byly prodávány po 10 korunách.“
Vydávání připouštěcích známek příjemcům známek v protektorátu bylo bezplatné a bylo prováděno
do detailu propracovaným způsobem. Nepoužité připouštěcí známky nemohli vězňové obdržet; při-
pouštěcí známky nalepené na došlých balících, které nedopatřením nebyly poštou orazítkovány, ne-
směli (a ani nemohli) vězňové nikomu poslat k opětovnému použití. Navíc by balík s nalepenou, ilegál-
ně z ghetta propašovanou připouštěcí známkou nebyl vězni doručen, protože jeho odesílatel nebyl za-
psán v seznamu příjemců známek, podle kterého se došlé balíky vydávaly.
„Existují nebezpečné nezoubkované i zoubkované padělky terezínských známek i padělky propagač-
ních aršíků pro Červený kříž.“
V minulém vydání jsme uvedli, že všechny dosud předložené padělky známek i propagačních aršíků
pro Červený kříž jsou jen neumělými napodobeninami nízkého stupně nebezpečnosti. Jsou tištěny knih-
tiskem ze štočků získaných přefotografováním původních známek. Od originálu se značně odlišují papí-
rem, barvou i kresbou, u zoubkovaných známek i zoubkováním, u známek s lepem i lepem. Od té doby
se však na našem trhu objevily nové, výrazně nebezpečnější padělky; i o nich podrobně hovoříme v této
kapitole v části Padělky.

176
 1943, 10. července. Balíková připouštěcí známka pro ghetto Terezín.
Návrh B. Fojtášek podle obrazu F. Šimbery. Knihtisk, vytištěno v Tiskárně
bankovek Národní banky pro Čechy a Moravu v Praze; papír kvalitní,
hladký, mírně nažloutlý, na zadní straně s hladkým lesklým lepem;
Řz 10 1/2 (A), část nákladu nezoubkovaná (B), resp. Řz 10 3/4 (C).
Tisková forma: 25 známkových polí (A nebo B - rozměr tiskového listu
233 x 170 mm) nebo 4 známková pole (B nebo C - rozměr tiskového listu
233 x 170 mm, resp. C - rozměr tiskového listu 132 x 110 mm).
krajina u Terezína Náklad neuveden, odhadujeme 100.000 kusů. Platnost do 6. 5. 1945.
A - Řz 10 1/2 SS S (S) SSx1 g (S)x2 m D D3 D4
1A tmavě zelená ........ 6.000 2.800 1.500 3.800 7.500 1.500 1.500 7.500 25.000 40.000
- s okrajem ........... 7.000 3.500 2.000 4.000 7.800 1.800 1.800 8.500 27.000 45.000
- rohový kus ......... 7.500 3.700 2.400 4.200 9.000 2.200 2.200 12.000 50.000 80.000
- « / L .............. 14.000 7.600
- rohová « / L ... 15.000 8.400
- 3páska ............... 21.000 11.500
- rohová 3páska ... 23.000 12.500
- J ...................... 29.000 16.500
- J s okrajem ...... 30.000 16.700
- rohový J ........... 35.000 17.000
- TL (25)7 ............. 400.000 *

Odchylky perforace (Řz 10 1/2) SS S (S) g m D

1A-Dz tmavě zelená - dvojité zoubkování na jedné straně ... 12.000 8.000 5.000
1A-Sn tmavě zelená - svisle nezoubkovaná ........................ 14.000 9.200 5.800 15.000 3.600 20.000
- s vodorovným okrajem ................... 15.000 10.000 6.500 16.000 4.000 22.000
- rohový kus ..................................... 17.000 12.000 8.000 18.000 5.000 25.000
- vodorovná dvoupáska ..................... 30.000
- vodorovná rohová dvoupáska ......... 32.000
- vodorovná třípáska ......................... 45.000
- vodorovná rohová třípáska .............. 47.000
1A-Vn tmavě zelená - vodorovně nezoubkovaná .................. 14.000 9.200 5.800 15.000 3.600 20.000
- se svislým okrajem ......................... 15.000 10.000 6.500 16.000 4.000 22.000

B - Nezoubkovaná SS S (S) SSx1 C - Řz 10 3/4 SS S (S) SSx1 m5

1B tmavě zelená ...... 8.000 4.000 2.500 4.000 1C tmavě zelená 12.000 8.000 4.500 6.000
- s okrajem ........ 8.500 4.300 2.700 4.500
- rohový kus ...... 9.000 4.500 3.000 5.100
- « / L ............ 16.000 8.200 - « / L ..... 24.000 12.000
- rohová « / L 19.000 9.700
- 3páska ............ 24.000 12.400
- rohová 3páska 30.000 14.300
- J ................... 38.000 16.500 - J ............ 50.000 25.000
- J s okrajem ... 39.000 17.500
- rohový J ........ 40.000 18.300
- TL (25)7 ..........400.000 * -,-
- TL (4)7 ............ 60.000 40.000 25.000 30.000 - TL (4)7 ..... 60.000 45.000 25.000 30.000
- TL (4)8 ..... 54.000 42.000 20.000 26.000 50.000
1-5
viz Značky na konci kapitoly; 7 formát TL 233 x 170 mm; 8 formát TL 132 x 110 mm. * viz poznámka na str. 178.
TL (4) nebo TL (25) = celý tiskový list s uvedením počtu známek v něm obsažených.
177
Zkusmé tisky SS S (S) SS S (S)
IB světle zelená, A.. 15.000 10.000 7.000 IIIB-PDT tmavě zelená, A,
- s okrajem.......... 15.500 10.500 7.200 převrácený dvoj. tisk 15.000 10.000 7.500
- rohový kus........ 16.000 11.000 7.500 - dvoupáska........ 32.000
- « / L................ 30.000 - čtyřblok............. 65.000
- rohová « / L ... 32.000 - TL (25)7 ............. 480.000 *
- 3páska .............. 46.000
- rohová 3páska.. 48.000 IIIC-ZZ tmavě zelená, Řz 10 3/4, s neúplným,
- J....................... 62.000 dvojitým či vícenásobným zoubkováním
- J s okrajem ..... 63.000 - známka ............. 12.000 8.000 6.500
- rohový J .......... 65.000 - TL (4)7 ............... 50.000 40.000
Jsou známy částečně i vícenásobně zoubkované TL:
IIA černá, Řz 10 1/2 . 15.000 10.000 7.000 s pouze jednou vodorovnou řadou zoubkování
- s okrajem.......... 15.500 10.500 7.200 nahoře, s úplným zoubkováním s dvojitou řadou
- rohový kus........ 16.000 11.000 7.500 zoubkování nahoře, s mnohonásobným svislým
- « / L................ 30.000 zoubkováním apod.
- rohová « / L ... 32.000 IVB zelená, A, odlišná kresba - „slabé mraky“
- 3páska .............. 46.000 - známka ............. 25.000 20.000 15.000
- rohová 3páska.. 48.000 - s okrajem.......... 26.500 20.500 15.500
- J....................... 62.000 - J....................... 100.000 60.000
- J s okrajem ..... 63.000 - J s okrajem ..... 105.000 63.000
- rohový J .......... 65.000
Kresba tohoto zkusmého tisku je stejná jako u
IIB černá, A.............. 20.000 15.000 10.000 vydaných známek, pouze čáry prokreslující oblaka na
- TL (4)7 ............... 100.000 obloze jsou výrazně slabší. Barva tohoto zkusmého
tisku má sytější odstín než barva vydané známky. Část
IIIB-DT tmavě zelená, známých kusů má silně poškozený (stržený) lep nebo
jsou bez lepu.
A, dvojitý tisk...... -?- -?- -?-
Literatura (např. katalog Michel) tuto známku uvádí, VB tmavě zelená, A, na žlutém papíru bez lepu
a proto jsme ji zařadili i do minulého vydání této pub-
- známka ............. 10.000
likace. Protože nám však dosud nebyla předložena,
rozhodli jsme se její záznam prozatím vyřadit.
- TL (4)9 ............... 45.000

Všechny varianty pásek a bloků známek, resp. zkusmých tisků, s různými kombinacemi známek s okra-
ji a rohy, které lze vytrhat či vystříhat z tiskového listu o 25 známkách a z tiskového listu o 4 známkách,
mohou existovat a bylo by možné sestavit jejich kompletní katalog. U řady z nich však dnes sice víme,
že ve své době existovaly, avšak důkaz o tom, zda se dochovaly, dosud nemáme. Proto v katalogu
uvádíme pouze ty jednotlivé známky a zkusmé tisky, a takové jejich pásky, bloky a celé tiskové listy,
jejichž existence je věrohodně popsána a doložena; u pásek a bloků pak pouze ty z nich, u kterých to
má praktický sběratelský a obchodní význam. Předně jsou to dvoupásky a čtyřbloky, a to bez okraje,
s okrajem a rohové, které jsou všechny (v různé míře) tradičním předmětem sběratelského zájmu. Vedle
nich uvádíme i třípásky, jejichž zastoupení ve studijních sbírkách je důležité jako důkaz, že předmětné
známky pocházejí z tiskového listu o 25 známkových polích a nikoliv z tiskového listu o 4 známkových
polích. Pokud se zachovaly i celé tiskové listy, uvádíme i je. Ocenění pak provádíme pouze u těch položek,
které se vyskytují na trhu (u vzácně se vyskytujících položek jsme cenu stanovili odhadem - je uvedena
kurzivou). U ostatních (existujících, ale na trhu se nevyskytujících) místo ceny uvádíme -.-. U 1A-Dz a 1A-
Vn jsou nám známy pouze jednotlivé kusy; bloky a pásky nebyly zatím předloženy. U 1A-Sn jsou známy
pouze jednotlivé kusy a vodorovné dvou a třípásky; svislé pásky ani bloky nebyly dosud předloženy.
Při oceňování nepoužitých známek a zkusmých tisků s lepem uvádíme samostatně ceny za svěží a s
nálepkou pouze u jednotlivých známek. U pásek a bloků uvádíme pouze ceny za svěží. Je samozřejmé,
že může existovat mnoho kombinací, např. různé pásky a bloky sestávající ze svěžích známek i známek
se stopou po nálepce, avšak tyto kombinace pro jejich velký počet a malý výskyt neoceňujeme, jejich
cenu je však možné odvodit porovnáním s cenami uvedenými v příslušných kategoriích u jednotlivých
variant. Podobně je možné postupovat např. u známek s modrým škrtem z tiskárny, které nejsou svěží, atd.
TL (4) nebo TL (25) = celý tiskový list s uvedením počtu známek v něm obsažených. * TL (25) se na trhu vyskytují jen
výjimečně a bylo by tedy správnější uvést v jejich cenových záznamech značku -,-. Abychom však přiblížili
cenovou relaci, o níž se domníváme, že se v ní jejich ceny mohou pohybovat, zařadili jsme alepoň jejich odhad.
7
formát TL 233 x 170 mm; 9 formát TL cca 113 x 180 mm.

178
Datum vydání neoznámeno, snad po 10. červenci 1943. Propagační aršíky pro Červený kříž. Čtyřblok
nezoubkovaných připouštěcích známek pro ghetto Terezín v zelené nebo hnědé nebo černé barvě, na
listu silnějšího nažloutlého papíru bez lepu, formátu 169 x 130 mm, s dole uprostřed vytištěným
pořadovým číslem v červené barvě (u zelených a hnědých) resp. v černé barvě (u černých) aršíků.
Náklad neuveden, odhadujeme 600 až 1.000 kusů v hnědé a černé barvě, do 100 kusů v zelené barvě
(i když se vyskytují exempláře s vyšším pořadovým číslem). Bez poštovní platnosti.

Aršíky (S) m6 Známky vystřižené z aršíků (S)

PrA1a hnědá / červená..... 12.000 ZPrA1a hnědá..................... 1.500
b černá / černá ......... 12.000 b černá ...................... 1.500
c zelená / červená .... 100.000 70.000 c zelená .................... 10.000

s DV (černý, hnědý) bez DV (zelený)

Pro tisk aršíků byly použity dvě odříznuté horní rohové části původní tiskové desky o 25 ZP. Aršíky
v hnědé a v černé barvě byly tištěny z “levé” části a obsahují tedy ZP 1, 2, 6 a 7 (s DV na 2. a 7. ZP);
aršíky v zelené barvě byly tištěny z “pravé” části a obsahují tedy ZP 4, 5, 9 a 10 (bez uvedených DV).
6
s razítkem z ochoty Bohušovice nad Ohří v březnu 1945.

179
Deskové vady (DV) a opakující se tiskové vady - drobné nedotisky (TV)
Až do poloviny roku 2003 nám v kresbě terezínských balíkových připouštěcích známek nebyla známa
žádná výrazná odchylka. Vzhledem k tomu, že celý jejich náklad byl vytištěn pouze z jediné tiskové
desky, pokládali jsme nalezení deskové vady v budoucnu za málo pravděpodobné. Při podrobném stu-
diu obrazů jednotlivých známkových polí tiskových listů o 25 a o 4 známkách, prováděném v souvis-
losti s přípravou druhého vydání této publikace, se nám ale za pomoci velkých zvětšenin podařilo na
řadě polí zjistit různě výrazné (většinou však drobné) charakteristické odlišnosti, které jsme prozatím
označili souhrnným názvem deskové vady (DV) a opakující se tiskové vady - drobné nedotisky (TV). Ne-
ní přitom vyloučeno, že některé z DV mohou být v budoucnu - po případném objasnění okolností je-
jich vzniku - označeny dokonce i jako typy.
Po vytištění celého nákladu tiskových listů o 25 známkách byly z tiskové desky vyříznuty oba horní
rohové čtyřbloky. Z “levého” byly vytištěny všechny zkusmé tisky a známky v TL (4) a dále propagační
aršíky v černé a hnědé barvě. Z “pravého” byl vytištěn pouze propagační aršík v zelené barvě. I všech-
ny tyto tisky nesou DV a opakující se TV charakteristické pro příslušná ZP původní TD (25).
Nejvýraznější dosud identifikované deskové vady (DV) a opakující se tiskové vady (TV) vyobrazujeme.

DV ZP 7 DV ZP 6 DV ZP 11 DV ZP 13

1 nebo 2
tečky

DV ZP 14

DV ZP 2

DV ZP 24 DV ZP 3 TV ZP 10 TV ZP 4 a 16

Ve skupině teček v levém horním rohu známky se dole vyskytují buï 1 nebo 2 tečky. Na TD se však u všech
ZP nacházely 2 tečky, z nichž jedna (horní) se na ZP 1, 3, 4, 8, 11, 16, 18 a 23 obvykle neotiskovala.
DV ZP 2 - nepřerušená 4. čára odspoda mezi kmeny stromů („skvrna“) - příplatek 10 %
DV ZP 3 - krátká čárka navíc v dolní části pravého „rákosu“ - příplatek 15 %
DV ZP 6 - chybějící tečka v obloučku malého oblaku - příplatek 10 %
DV ZP 7 - tečka navíc vlevo nahoře pod rámečkem známky - příplatek 10 %
DV ZP 11 - prodloužená čárka v pravém oblaku - bez příplatku
DV ZP 13 - téměř nepřerušené čárky v pravém oblaku - bez příplatku
DV ZP 14 - tečka navíc uprostřed pravého oblaku - bez příplatku
DV ZP 24 - bod navíc na bílé části kmenu („suk na kmenu“) - příplatek 20 %
Pro studijní účely dále přinášíme zvětšená vyobrazení všech 25 ZP původního tiskového listu.
180
ZP obsažená i ve všech TL (4) a v PrA1a, b ZP obsažená i v PrA1c

1 2 3 4 5

6 7 8 9 10

11 12 13 14 15

16 17 18 19 20

21 22 23 24 25

Otisk tiskové desky o 25 polích (s označením ZP a s vyznačením později odříznutých horních rohových čtyřbloků).

ZP 1

181
 ZP 2

ZP 3 (dvojitý tisk ve střední části obrazu známky je nahodilá výrobní vada)

182
ZP 4

ZP 5

183
 ZP 6

ZP 7

184
ZP 8

ZP 9

185
 ZP 10

ZP 11

186
ZP 12

ZP 13

187
 ZP 14

ZP 15

188
ZP 16

ZP 17

189
 ZP 18

ZP 19

190
ZP 20

ZP 21

191
 ZP 22

ZP 23

192
ZP 24

ZP 25

193
Padělky známek a aršíků
Žádné novotisky z původní tiskové desky ani jejích částí nebyly zhotoveny a nejsou nám známy ani
patisky z její nezvěstné odříznuté části. Z padělků se vyskytují pouze celkové a částečné padělky ke
škodě sběratelů, a to známek i propagačních aršíků pro Červený kříž. V současné době jsou nám
známy celkové padělky známek vytištěné knihtiskem nebo ofsetem z desky vyrobené reprodukcí jed-
notlivých pravých známek (méně zkušeného sběratele mohou zmýlit). Vyskytují se nezoubkované i
zoubkované, s lepem i bez lepu, jednotlivě nebo ve svislém dvanáctibloku či listu s 25 známkami (a
menších blocích a páskách z nich vystřižených či vytržených), někdy i s padělaným otiskem poš-
tovního razítka. Celkové padělky propagačních aršíků pro Červený kříž jsou vytištěné knihtiskem nebo
ofsetem z desky vyrobené reprodukcí hnědého či černého pravého aršíku (včetně příslušných DV).
Vyskytují se jako celé aršíky i jako jednotlivé z něj vystřižené známky. Většina dosud předložených
padělků známek i aršíků má poměrně nízký stupeň nebezpečnosti. K jejich rozpoznání obvykle postačí
porovnání s bezpečně pravou známkou. Výjimkou je pouze v nedávné době předložený padělek
skupiny C, jehož nebezpečnost je vyšší. Hlavní rozdíly mezi pravými známkami a nám doposud
známými padělky uvádíme v tabulce na str. 196 a na vyobrazeních.
Z částečných padělků se nejčastěji vyskytuje padělaný lep u pravých nepoužitých známek, a to buï v
celé ploše (u známek uniklých razítkování) nebo v části známky (obvykle v rohu, za který byla známka
lehce přilepena na formuláři, se kterým byla zaslána příjemci). Vyskytují se i známky s odstraněnou stopou
po nálepce. Pravý lep známek je kvalitní, hladký, homogenní, silně lesklý, mírně nažloutlý, bez jakékoliv
struktury. Zoubky známek s pravým lepem končí na omak měkkými, při zvětšení neprůsvitnými vlákny.
Zoubky známek s padělaným lepem končí na omak tvrdými, při zvětšení sklovitými průsvitnými vlákny.
Nezoubkované známky s pravým lepem mají při silném zvětšení (cca 30x) při pohledu na "hranu" známky
papír neprůsvitný, do kterého lep neprostupuje a tvoří na něm jasně ohraničenou vrstvu; u známek
s padělaným lepem lep obvykle na „hraně“ prostupuje do masy papíru a papírová vlákna jsou sklovitá.
Vyskytují se i jednotlivé známky vystřižené z pravých propagačních aršíků pro Červený kříž
s padělaným (dodatečně provedeným) Řz 10 1/2, bez lepu nebo s padělaným lepem. Vyskytují se i
pravé propagační aršíky v hnědé nebo černé barvě s padělaným lepem.
U pravých známek, původně neupotřebených či uniklých orazítkování, se velmi často vyskytují
dodatečně otištěná antedatovaná razítka nebo razítka padělaná. Pravá razítka musí být z pošt na území
protektorátu přijímajících balíkové a balíčkové zásilky, s dvojjazyčným německým a českým domicilem
a s datem z období od 10. července 1943 do 6. května 1945 (i když mohou existovat i případy, že
připouštěcí známky byly nalepeny i na balíkové zásilky, které přicházely až do srpna 1945, než byla
ukončena repatriace bývalých vězňů). Na skutečně upotřebených známkách bývá obvykle jeden, někdy
i dva otisky razítka, často nekvalitně provedené, těžké i rozmazané. Otisky razítek většího či menšího
průměru a odlišné úpravy než protektorátní razítka z příslušného období, razítek s jednojazyčným
označením domicilu, razítek z pošt mimo území protektorátu (zejména ze Sudet, s výjimkou pošt v
místech ležících při hranici s protektorátem v prvních týdnech po zavedení připouštěcích známek) a
razítek s datem před 10. 7. 1943 či po 6. 5. 1945 jsou zpravidla dodatečně provedené či padělané.
Vyskytují se padělané výstřižky z obalů balíků, na kterých jsou obvykle použity pravé, původně ne-
orazítkované připouštěcí známky bez lepu, většinou poškozené. Balicí papír pravých výstřižků je obvykle
hnědý nebo nahnědlý, nekvalitní, nehlazený, silný. Pokud je balicí papír výstřižků kvalitní, hladký, jsou
výstřižky obvykle padělané, stejně jako pokud v UV záření jsou v balicím papíru (ve větší míře) zřetelná
vlákna obsahující opticky zjasňující přísady.
Při nákupu připouštěcích známek, zejména razítkovaných a na výstřižcích nebo průvodkách, doporu-
čujeme vyžadovat atest pravosti vystavený důvěryhodným znalcem.

padělek padělek padělek

skupiny A skupiny B skupiny C
(z aršíku) (z aršíku)

194
 ZP 1 je postaveno šikmo všechna ZP mají stejné znaky

TL (25) padělků skupiny B

TL (12) padělků skupiny A

Padělek aršíku skupiny B

Padělek aršíku skupiny A

Ukázka některých padělků, nejčastěji se vyskytujících na našem trhu.

195
Srovnávací tabulka znaků pravých známek a aršíků a některých nejčastěji se vyskytujících padělků
Známky pravá známka padělky skupiny A padělky skupiny B padělky skupiny C
papír - na denním světle bílý až slabě nažloutlý nažloutlý slabě nazelenalý nažloutlý
- proti světlu homogenní, s málo nehomogenní, se světlejšími nehomogenní, se světlejšími homogenní
zřetelným rastrem a tmavšími místy (mapy), a tmavšími místy
s jasně zřetelným rastrem
ze světlejších bodů
- pod UV lampou neobsahuje opticky zjasňující obsahuje malé množství neobsahuje opticky zjasňující neobsahuje opticky zjasňující
látky, v UV záření barva opticky zjasňujících látek, látky, v UV záření hnědý látky, v UV záření hnědý
papíru nevykazuje změny v UV záření modro-červený
lep kvalitní, hladký, velmi lesklý hladký se slabě zřetelným kvalitní, hladký, velmi lesklý ? (známe pouze kusy bez lepu)
svislým rastrem, lesklý
vodorovné linky na obloze nepřerušované často přerušované většinou nepřerušované většinou nepřerušované
barva známky tmavě zelená žlutozelená zelená olivově zelená
tisková forma 25 nebo 4 známková pole 12 známkových polí 25 známkových polí ? (známe jen jednotlivé kusy)
velikost obrazu známky 35,8 x 24,7 mm 35,8 x 25 mm 36,1 x 25 mm 35,8 x 24,7 mm
vzdálenost mezi známkami
- vodorovně 4,2 - 4,4 mm 5 - 5,2 mm 4,2 mm ? (známe jen jednotlivé kusy)
- svisle 4,3 - 4,4 mm 5,1 - 5,4 mm 4,1 mm ? (známe jen jednotlivé kusy)
zoubkování A: cca 10 1/21 přesně 10 1/2 10 1/2 10
C: cca 10 3/42
průměr perforačních otvorů 1 - 1,1 mm 1,1 - 1,2 mm 1,1 mm cca 1,3 mm
Propagační aršíky pravé propagační aršíky padělky skupiny A padělky skupiny B
papír na denním světle kvalitní, nažloutlý, hladký, nažloutlý, drsnější, nažloutlý, drsnější,
"průsvitný" "neprůsvitný" "neprůsvitný"
papír proti světlu bez rastru s pravidelným rastrem nehomogenní,
ze světlejších bodů s „mramorováním“
tisk čistý, jemný, velmi hrubý, se slitými hrubší, s mírně
se zřetelnými detaily či chybějícími detaily slitými detaily
vodorovné linky na obloze nepřerušované přerušované většinou nepřerušované
číslování číslice s ostrým číslice se zaobleným číslice s kombinovaným
zakončením zakončením ostrým i zaobleným zakončením
1
přesně naměřeno 120 perforačních otvorů na 23 cm délky perforační lišty, tzn. 10,43 perforačního otvoru na 2 cm délky lišty (tedy cca 10 1/2).

196
2
přesně naměřeno 44 perforačních otvorů na 8,1 cm délky perforační lišty, tzn. 10,86 perforačního otvoru na 2 cm délky lišty (tedy cca 10 3/4).
Celistvosti a ostatní filatelistický materiál
Celistvosti, formuláře a další neznámkový filatelistický materiál související s poštovním provozem v ghet-
tu byly po skončení II. světové války poměrně dlouhou dobu spíše na okraji sběratelského zájmu. V
důsledku všeobecné orientace filatelistů na celistvosti a poštovně historické doklady, ke které dochází v
posledních desetiletích, se dostal do popředí zájmu i materiál související s terezínským ghettem.
I. Celistvosti
1. dopisnice do ghetta
1.1. z protektorátu prostřednictvím Židovské náboženské obce v Praze
(od roku 1943 pod názvem Židovská rada starších v Praze) .......................................... 600
1.2. z protektorátu přímo .......................................................................................................... 2.800
1.3. z říšského a okupovaných území .................................................................................... 3.500
1.4. z říšského a okupovaných území prostřednictvím Červeného kříže................................ 2.400
1.5. z neutrální a spřátelené ciziny........................................................................................... 4.000
1.6. z neutrální a spřátelené ciziny prostřednictvím Červeného kříže..................................... 4.500
1.8. od člena pracovní skupiny v protektorátu ........................................................................ 3.800
1.9. od člena pracovní skupiny v říši ...................................................................................... 4.500
1.10. ze sběrného tábora v Praze-Hagiboru.............................................................................. 3.500
1.11. ze sběrného tábora mimo území protektorátu ................................................................. 6.000
1.12. z terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau..................................................... 10.000
1.13. z jiného koncentračního či vyhlazovacího tábora nebo ghetta........................................ 12.000
2. dopisnice z ghetta
2.1. do protektorátu prostřednictvím Židovské náboženské obce (resp. ŽRS) v Praze......... 400
2.2. do protektorátu prostřednictvím poboček ŽNO (resp. ŽRS) v Praze .............................. 2.300
2.3. do říšského a okupovaných území ................................................................................... 2.500
2.4. do říšského a okupovaných území prostřednictvím Červeného kříže ............................ 2.000
2.5. do neutrální a spřátelené ciziny ....................................................................................... 3.500
2.6. do neutrální a spřátelené ciziny prostřednictvím Červeného kříže .................................. 2.500
2.7. do ostatní ciziny................................................................................................................. 4.000
2.8. členu pracovní skupiny v protektorátu.............................................................................. 4.000
2.9. členu pracovní skupiny v říši............................................................................................. 6.000
2.10. do sběrného tábora v Praze-Hagiboru ............................................................................. 4.000
2.11. do sběrného tábora mimo území protektorátu................................................................. 6.000
2.12. do terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau .................................................. 20.000
2.13. do jiného koncentračního či vyhlazovacího tábora nebo ghetta ..................................... 20.000
3. dopisnice k avizování zásilky do ghetta a stvrzení příjmu balíku
3.1. dvojitá dopisnice k avizování zásilky do ghetta a stvrzení příjmu avizovaného balíku ... 4.800
3.1.1. I. část - dopisnice s avizem zásilky do ghetta .................................................................. 2.500
3.1.2. II. část - dopisnice z ghetta se stvrzením příjmu avizovaného balíku ............................. 1.400
3.2. dopisnice z ghetta se stvrzením příjmu neavizovaného balíku........................................ 250
3.3. dopisnice z ghetta se stvrzením příjmu balíku z hromadné zásilky................................. 2.500
4. obsílka (Vorladung) pošty v ghettu s oznámením listovní nebo balíkové zásilky příjemci .... -.-
5. obálka dopisu do ghetta........................................................................................................... 15.000
6. obálka dopisu z ghetta ............................................................................................................. 10.000
7. zálepka do ghetta
7.1. z terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau..................................................... 12.000
7.2. z jiného koncentračního či vyhlazovacího tábora nebo ghetta........................................ 15.000
8. pohlednice do ghetta
8.1. fotografie pohlednicového formátu zaslaná jako pohlednice .......................................... -.-
8.2. pohlednice od účastníka transportu do Švýcarska z 5. 2. 1945...................................... -.-
9. adresní nálepka z hromadné balíkové zásilky do ghetta......................................................... 8.000
10. celý obal balíku či balíčku do ghetta, se všemi náležitostmi
10.1. s nalepenou orazítkovanou připouštěcí známkou............................................................ 30.000
10.2. se strženou, vystřiženou či vytrženou připouštěcí známkou ........................................... 5.000

197
Vedle uvedených druhů celistvostí by podle dobových pramenů měly existovat i další, o nichž nám však
dosud není známo, že by byly na trhu nabízeny. Jde zejména o tyto celistvosti:
11.1. obálka dopisu odeslaného Židovskou radou starších v Praze nebo její pobočkou do ghetta
11.2. obálka dopisu z ghetta adresovaného ŽRS v Praze nebo její pobočce v protektorátu
11.3. telegram doručený do ghetta (s razítkem pošty v ghettu)
11.4. pohlednice do ghetta (mimo pohlednice uvedené v seznamu pod čísly 8.1. a 8.2.)
11.5. celistvost prokazatelně přepravená v místním styku mezi vězni ghetta

II. Formuláře pro zaslání či osobní vyzvednutí připouštěcí známky a pro stvrzení jejího převzetí
VOV formulář Židovské rady starších v Praze s výzvou k osobnímu vyzvednutí připouštěcí známky
1a s číslem 4456-7.43-G5-1N-1A51-vý................................................................................... 5.000
1b s číslem A4/269-G5-1n-VII.43-10/m-A.D.348..................................................................... 1.400
1c s číslem A4/269-G-2n-X.43-10/m-A.D.348 ........................................................................ 1.100
1d s číslem A5/227-6-3n-II/44-4m-A.D.348............................................................................. 2.500
1e s číslem A5/227-G-4n-IV/44-6000-A.D.348........................................................................ 1.100
1f s číslem A5/227-G-5n-VI.44-5m-A.D.348........................................................................... 1.200
1g s číslem A5/227-G-6n-IX.44-5m-DE 140 ........................................................................... 1.000
1h s číslem A5/227-G 7n-II.45-2m-De 140 ............................................................................. 2.500
1i s číslem A5/227-G 8n-IV.45-3m-De 140 ............................................................................ 3.500
2. formulář pobočky Židovské rady starších v protektorátu s výzvou k osobnímu
vyzvednutí připouštěcí známky ......................................................................................... 8.000
3. formulář Židovské rady starších v Praze s druhou výzvou k osobnímu vyzvednutí známky 6.000
4. formulář pobočky Židovské rady starších v protektorátu s druhou výzvou k osobnímu
vyzvednutí připouštěcí známky ......................................................................................... 12.000
5. dvojitý formulář Židovské rady starších v Praze pro příjemce připouštěcí známky
s oznámením o zaslání připouštěcí známky a se stvrzenkou jejího příjmu
OZZ I. část formuláře - oznámení o zaslání připouštěcí známky
1a s číslem 4459-7-Gř-1n-1A51-do ........................................................................................ 5.000
1b s číslem 4459-7.43-P05-1n-1A51-do ................................................................................. 3.500
1c s číslem A4/269a-G5-1n-VII.43-10/m-A.D.348................................................................... 1.000
1d s číslem A4-269a-G-2n-X.43-10/m-A.D.348 ...................................................................... 1.000
1e s číslem A5/227a-G-3n-III.44-5/m-A.D.348........................................................................ 1.500
1f s číslem A5/227a-G-4n-VI.44-5m-A.D.348......................................................................... 1.000
1g s číslem A5/227a-G-5n-IX.44-5m-De140........................................................................... 1.300
1h s číslem A5/227a-G-6n-II.45-2m-De140 ............................................................................ 2.500
OZZ II. část formuláře - stvrzenka příjmu připouštěcí známky (I. a II. část formuláře byly
zhotoveny vždy společně, takže i u stvrzenek lze rozlišit osm různých variant;
protože však nemají samostatná výrobní čísla, jednotlivě je neuvádíme)....................... 10.000

6. dvojitý formulář pobočky Židovské rady starších v protektorátu pro příjemce připouštěcí
známky s oznámením o zaslání připouštěcí známky a se stvrzenkou jejího příjmu
6.1. I. část formuláře - oznámení o zaslání připouštěcí známky ............................................ 6.000
6.2. II. část formuláře - stvrzenka příjmu připouštěcí známky................................................. 9.000

III. Ostatní formuláře

1. formulář poštovní plné moci v ghettu....................................................................................... -.-
2. dvojitý formulář „Empfänger in Theresienstadt, Absender im Protektorat“ ............................ -.-
3. potvrzení pošty v ghettu o příjmu žádosti o připouštěcí známku............................................ 3.000
4. podací lístek na balíček či balík do ghetta
4.1. s vylepenou známkou ....................................................................................................... 300
4.2. s otiskem výplatního stroje................................................................................................ 1.000
4.3. bez známky či otisku výplatního stroje ............................................................................. 200
5. nákladní list na zásilku do gheta .............................................................................................. -.-

198
Celistvosti do terezínského ghetta a celistvosti z terezínského ghetta do koncentračních a
vyhlazovacích táborů a ghett se dochovaly většinou v horší jakosti v důsledku okolností, za jakých
mohly být uchovány a nelze na ně uplatňovat obvyklá sběratelská kritéria kvality. Ceny v tomto kata-
logu se rozumí za tuto obvyklou (horší) jakost. Celistvosti ve velmi dobré jakosti se vyskytují méně
často a jejich cena je vyšší. To neplatí pro celistvosti z ghetta zaslané ostatním adresátům, na které se
obvyklá sběratelská kritéria kvality vztahují. Celistvosti adresované a doručené do ghetta a přepravené
doporučeně či spěšně (popř. doporučeně a spěšně), bez ohledu na zemi odesílatele, se vyskytují jen
výjimečně a jejich cena je výrazně vyšší než cena obyčejné celistvosti. Oddíl celistvostí by bylo možno
rozpracovat mnohem podrobněji a uvést v něm přehled všech i jen hypoteticky existujících druhů
celistvostí. V samostatných úsecích by pak byla např. rozlišena korespondence z a do jednotlivých
států (Nizozemí, Dánsko, Slovensko, Maïarsko, Švýcarsko, Švédsko, Palestina a další), způsoby její
přepravy atd. U řady z těchto položek však prozatím můžeme pouze předpokládat, že snad ve své době
existovaly, avšak důkaz o tom, zda se zachovaly, dosud nemáme. Proto v katalogu uvádíme pouze ty
položky, jejichž existence je věrohodně popsána a doložena. Ocenění pak provádíme pouze u těch z
nich, které se vyskytují na trhu. U ostatních (existujících, ale na trhu se nevyskytujících) místo ceny
uvádíme -.-.
Padělky celistvostí a formulářů
Byly předloženy úplné nebo částečné padělky celistvostí, i s otisky smyšlených razítek “pošty v ghet-
tu”. ZvlášŅ nebezpečné jsou padělky vzniklé z pravých běžných celistvostí (obvykle dopisnice z ghetta
nebo dopisnice z ghetta se stvrzením příjmu balíku) doplněných o otisky padělaných razítek. Vyskytly
se i padělky formulářů pošty v ghettu, zhotovené obvykle na kopírovacím zařízení, a dále padělky
dopisů vnitřní pošty v ghettu. Při nákupu vzácnějších celistvostí a formulářů doporučujeme vyžadovat
ověření jejich pravosti důvěryhodným znalcem.
Často se vyskytují formuláře s výzvou k vyzvednutí připouštěcí známky, na nichž je tato známka
(dodatečně) nalepena. Obvykle jde o snahu sběratelů uplatnit připouštěcí známku bez lepu či s nálep-
kou, nebo dokonce poškozenou. Pokud známku nelze bez poškození formuláře sejmout, jde vlastně
o poškozený formulář.

Ukázka formuláře s výzvou k vyzvednutí známky, na nějž byla tato známka dodatečně nalepena.

199
Prameny
1. Tribuna filatelistů, roč. XXIII/1943, č. 9, s. 102. PM sign. F 582.
2. Československá filatelie, roč. 1/1945, č. l, s. 10. PM sign. F 667.
3. K. F. Pešák: Pošta mezinárodního Červeného kříže. Filatelie, roč. XXIII/1973, č. 6, s. 170; Dr. Vrati-
slav Palkoska: Padělky připouštěcích známek Theresienstadt. Filatelie, roč. XXVI/1976, č. 10, s.
306-8; Bohuslav Halíř: Významná výročí Terezína. Filatelie, roč. 31/1981, č. 22, s. 681; Bohuslav Ha-
líř: Balíky do Terezína. Filatelie, roč. 32/1982, č. 2, s. 46-8; Dr. Miroslav Vostatek: O zásilkách do tá-
borů utrpení. Filatelie, roč. 28/1978, č. 14, s. 436-7; Dr. Miroslav Vostatek: Pošta z ghetta Terezín.
Filatelie, roč. 35/1985, č. 3, s. 89; Dr. P. Gebauer - Ing. P. Bláha: Terezínská pracovní komanda. Fi-
latelie, roč. 36/ 1986, č. 11, s. 340-1. Vše PM sign. F 673.
4. Jaroslav Šíp: O Terezínu v Růžové ulici. Filatelie, roč. XXIV/1974, č. 12, s. 374-5. PM sign. F 673.
5. Bohuslav Halíř: Terezín - další zajímavosti. Filatelie, roč. 32/1982, č. 7, s. 200-1. PM sign. F 673.

Značky a vysvětlivky
SS - nepoužitá, svěží A - řádkové zoubkování 10 1/2
S - nepoužitá, s nálepkou nebo stopou po B - nezoubkovaná (A)
nálepce C - řádkové zoubkování 10 3/4
(S) - nepoužitá, bez lepu Dz - dvojité zoubkování
SSx1 - nepoužitá, svěží, se škrtem provedeným Sn - svisle nezoubkovaná
v tiskárně silnou barevnou tužkou Vn - vodorovně nezoubkovaná
(vesměs modrou) na lícní straně I - zkusmý tisk - světle zelený
g - razítkovaná (v poštovním provozu) II - zkusmý tisk - černý
(S)x2 - nerazítkovaná, bez lepu, s jedním či více III - zkusmý tisk - tmavě zelený
škrty provedenými tužkou na lícní straně IV - zkusmý tisk - zelený s odlišnou kresbou
na dodací či průchozí poště - slabé mraky
m5 - s razítkem z ochoty Bohušovice nad V - zkusmý tisk - tmavě zelený na žlutém
Ohří v červenci 1943 papíru
m6 - s razítkem z ochoty Bohušovice nad DT - dvojitý tisk
Ohří v březnu 1945 PDT - převrácený dvojitý tisk
m - dodatečně orazítkovaná ZZ - zkouška zoubkování
D - malý výstřižek z obalu balíku či balíčku PrA - propagační aršík pro Červený kříž
se známkou a celým otiskem razítka ZPrA - známka z PrA
D3 - velký výstřižek z obalu balíku či balíčku 1.000 - cena kurzivou = stanovena odhadem
se známkou a celým otiskem razítka -,- - cenu nelze prozatím stanovit,
a s alespoň částí adresy příjemce protože se na trhu nevyskytuje
D4 - ústřižek balíkové průvodky s celou -?- - nedoložený výskyt
orazítkovanou frankaturou a ŽRS - Židovská rada starších
orazítkovanou připouštěcí známkou (s ŽNO - Židovská náboženská obec
datem razítka jen z prvních týdnů po TL (4) - tiskový list (a počet jeho známek)
zavedení připouštěcí známky) TD (4) - tisková deska (a počet jejích polí)

Faksimile propagačního aršíku

pro Červený kříž, které bylo přílohou
prvního vydání této knihy.
200