MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sociálních studií

Katedra sociologie

TINTIN V KONGU
ETNOCENTRIZMUS V OBRAZECH

Diplomová bakalářská práce

(obor sociální antropologie)

Michal Uhl

Vedoucí práce: Mgr. Petr Kouřil

UČO: 144373
Studijní kombinace: sociální antropologie – genderová studia
Bakalářské studium
Imatrikulační ročník 2004 Brno, 2007
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně a všechny použité zdroje informací jsem
uvedl v seznamu literatury.

…..…………………………….
Michal Uhl

2
Au fond, je n'ai qu'un seul rival international: c'est Tintin
Charles de Gaulle

3
Rád bych touto cestou poděkoval svému školiteli Petru Kouřilovi za odborné vedení i velkou
trpělivost při nesčetných konzultacích. Rodičům za korektorské práce a Kristině za velkou
podporu i duševní útěchu.

4
OBSAH:

1. ÚVOD ..................................................................................................................... 7

2. CO JE TO „KOMIKS“?.......................................................................................... 8

3. HERGÉ A JEHO TINTIN ...................................................................................... 10

3.1. Hergého začátky........................................................................................................................................... 12
George Remie 12
Le petit Vingtième 12
Tintinův první příběh: v Sovětském svazu 13

3.2. Válečná a poválečná tvorba......................................................................................................................... 13

Tintin v období druhé světové války 13
Časopis Tintin 14
Studio Hergé 14

4. JAK SE DĚLÁ TINTIN? ....................................................................................... 15

4.1. Tintinův přínos pro komiks......................................................................................................................... 15
Tintin, zakladatel francouzsko-belgického komiksu 15
Claire ligne 15
Nová kompozice 16
Každý týden dvě strany 16

4.2. Zvrat: Le lotus Bleu...................................................................................................................................... 16

Čang Čong-žen 17

4.3. Tintin v Tibetu.............................................................................................................................................. 19

5. TINTIN – SOUČÁST KULTURY .......................................................................... 19

5.1. Obliba komiksu ve Francii .......................................................................................................................... 19

5.2. Z Belgie do Francie ...................................................................................................................................... 20

5.3. Vnímání Tintina v České republice ............................................................................................................ 22

6. ANALÝZA KOMIKSU: TINTIN V KONGU ........................................................... 22

6.1. Dvě Konga..................................................................................................................................................... 23

6.2. Tintinova role v Kongu................................................................................................................................ 24

Představení postavy Tintina 24
Stručný příběh 24
„Všichni Belgičani přece Kongo znají!“ 25

6.3. Tři verze: 1930, 1937, 1946.......................................................................................................................... 25

Cenzurou k odlokalizování 27
Barevná verze 27
Kuifje in Afrika 29

6.3. Muž přes palubu........................................................................................................................................... 29

5
6.4. Zobrazování strachu .................................................................................................................................... 33
Coco 33
Lov lva 35

6.5. Šaman jako reprezentant posledního vzdoru ............................................................................................ 36

6.6. Nehoda vlaku ................................................................................................................................................ 39

6.7. Tintin králem Šalamounem......................................................................................................................... 41

6.8. Tintin lékařem .............................................................................................................................................. 42

6.9. Budu vám dnes povídat o vaší vlasti – o Belgii .......................................................................................... 44

6.10. Analýza: styčné body ................................................................................................................................. 46

7. TINTIN VE SVĚTLE DNEŠKA ............................................................................. 49

7. 1. Standardní série .......................................................................................................................................... 49
Předválečný a poválečný Sovětský svaz 49
Británie: Kongo jen černobíle 50

7.2. Dupond a Dupont ......................................................................................................................................... 50

8. ZÁVĚR ................................................................................................................. 54

9. BIBLIOGRAFIE.................................................................................................... 55
Prameny:.............................................................................................................................................................. 55

Obrazová dokumentace:..................................................................................................................................... 56

10. JMENNÝ REJSTŘÍK .......................................................................................... 59

11. ANOTACE.......................................................................................................... 60

12. ABSTRAKT........................................................................................................ 61

Počet slov: 11 855

6
1. Úvod
Když Tintin vznikl v meziválečné Belgii, nemohl jeho autor tušit, že se stane jedním
z nejvýznamnějších evropských komiksů. Slovo Tintin připomíná spíše citoslovce, je to však
jméno hlavního hrdiny, který cestuje po světě a zažívá různá dobrodružství. Nesmírná
popularita provází Tintina v Evropě již přes 75 let. Seznámit se s ním mohou i čtenáři v České
republice, kde dosud vyšlo osm alb1.

Přes velikou popularitu Tintina se postupem doby množily i kritické hlasy na jeho
adresu. Vytýká se mu zjednodušování, xenofobie, koloniální stereotypy, ideologičnost či
rasizmus. Tintin au Congo2 patří k dílům, která jsou v této souvislosti nejčastěji kritizována3.
Tato práce se zaměřuje právě na toto album.

Je legitimní se ptát po důvodu kritiky Tintina v Kongu. Co je kritizovaným obsahem?

Co přesně je Tintinovi vyčítáno? V čem konkrétně je rasistický či kolonialistický? Analýzou
konkrétních situací se pokusím nalézt styčné body, které by na tyto i jiné otázky měly
uspokojivě odpovědět.

Na začátku se čtenář seznámí s komiksovou teorií v podobě definice komiksu a

vymezení komiksu jako žánru. Poté představím historii vzniku samotného Tintina,
nevyhneme se i drobným, nezbytně nutným exkurzům do historie 20. století. Následně
rozeberu přínos Tintina pro komiks – Hergého slavná „claire ligne“ či časopis Tintin silně
ovlivnily evropskou komiksovou tvorbu minulého století. Přesahu Tintina z komiksu do
obecného kulturního povědomí věnuji další část práce, zde mimo jiné popíšu Tintinův vstup
na půdu Francie. V samotné analýze Tintina v Kongu, hlavní část této práce, se zaměřuji na
významy zobrazování „černošství“ či interakcí s ním spojených. Jednotlivé příklady
rozebírám a popisuji tak, aby byly patrny i skryté významy, které jednotlivé interakce
přinášejí. Koncem práce předkládám několik závěrů a postřehů, které vyplynuly z provedené
analýzy.

1
Do konce roku 2006
2
Tintin v Kongu
3
Spolu s Tintin au pays des Soviets – Tintinem v zemi Sovětů

7
2. Co je to „komiks“?
Francouzský semiotik komiksu Pierre Fresnault-Deruelle ve své knize La bande
dessinée – essai d'analyse sémiotique4 se věnuje vymezení komiksu, shrnuje a kritizuje
některé vzniklé hodnotící kategorie.

„Outre un snobisme inhérent à toute innovation, la B.D. voit fleurir, ici et là, des articles
à elle consacrés où les termes définissant le «comic-strip» se multiplient: «infra-littérature»,
«sous-littérature», «littérature parallèle», «marginale», etc.“ 5
(Fresnault-Deruelle 1972:9).
Fresnault-Deruelle zavrhuje tato pojetí, protože inklinují k chápání komiksu jako
literatury „na vedlejší koleji“. Proto volí pojem „para-littérature“ a dodává: „d'autre part, le
mot «para-littérature » semble dénué de tout jugement de valeur (contrairement à ceux «infra-
littérature», etc.), ce qui implique que la bande dessinée et la littérature posèdent chacun des
chefs-d'œuvre et des ouvrages mineurs…6(Fresnault-Deruelle 1972:9)

Poté co jsme zařadili komiks do obecného rámce umění, podíváme se na jeho definici.
Thierry Groensteen, významný francouzský komiksový teoretik, se v díle Stavba komiksu
zabývá i problematikou definování komiksu. Název kapitoly jeho práce – Nenalezitelná
definice – mluví sám za sebe. Definice ve slovnících a encyklopediích, ale i v odborných
dílech, považuje Groensteen zpravidla za nedostačující. (Groensteen 2005:25).

Definice jsou podle něho často

„ (...) lapidární, mají povahu esencialistického přístupu a snaží se uzavřít „bytí“ komiksu
do jakéhosi syntetického vzorce. Je to podnik bezpochyby odsouzený ke krachu, vezmeme-li
v úvahu – aniž bychom chtěli ověřovat výraznou chudobu a infantilitu, jež mu byly dlouho
podsouvány –, že komiks spočívá na koordinované množině mechanizmů, jež mají v sobě něco
ze zobrazení, i z jazyka, a že tyto mechanizmy samy řídí četné a různorodé parametry a jejich
dynamická interakce nabírá komiks od komiksu velmi rozličných forem. Ať už je jeho
úspěšnost v umělecké rovině jakákoli, musíme uznat, že komiks:
a) je nevyhnutelně (svou konstitucí) sofistikovanou stavbou;
b) aktualizuje pouze určité potenciály média na úkor ostatních, které jsou umenšeny či
vyloučeny“
(Groensteen 2005:25)
S tautologickým konstatováním, že „komiks je opravdu komiks“ a nic jiného se však
spokojit nemůžeme. Proto představme některé definice, jež Groensteen rozebírá.

4
Komiks, semiotická analýza
5
Vlastní překlad: Odhlédneme-li od snobizmu, který je vlastní všem novotám, hemží se články věnované
komiksu takovými přívlastky jako je «infraliteratura», «subliteratura», «literatura paralelní či okrajová».
6
Vlastní překlad: …zdá se, že výraz „paraliteratura je prost jakéhokoli hodnotícího soudu, na rozdíl od
„infraliteratury“ atd., což zahrnuje i přesvědčení, že svá vrcholná i podprůměrná díla má jak komiks, tak i
literatura.

8
 Alain Reye spatřuje podstatu komiksu v „organizovaném prostoru, který fixluje mezi
oběma dimenzemi média a percepční sugescí světa,“ a soudí, že „samotnou podstatu komiksu
tvoří výměna mezi hodnotami textovými a zobrazovacími“. (Reye in Groensteen 2005:25)

David Kunzle ve svém díle The Early Comics Strip7, který je věnován období od roku
1450 do 1825, stanovuje čtyři podmínky definice komiksu:

I would propose a definition in which a „comic strip“ of any period, in any country
fulfills the following conditions: 1) There must be a sequence of separate images; 2)There must
be a preponderance of image over text; 3) The medium in which the strip appears and for which
it is originally intended must be reproductive, that is, in printed form, a mass medium; 4) The
sequence must tell a story which is both moral and topical.8
(Kunzle in Groensteen 2005:26)
Proti Kunzleho definici stojí definice Blackbeardova:
„A serially published, episodic, open-ended dramatic narrative or series of linked
anecdotes about recurrent identified characters, told in successive drawings regularly enclosing
ballooned dialogue et its equivalent and generally minimal narrative text.“9
(Blackbear in Groenteen 2005:27)
Groensteen kritizuje obě definice jako normativní a předpojaté. První příklad účelovosti
konstrukce nalézáme v 3. bodu Kunzleho definice. Zde legitimizuje své časové vymezení, tak
že je vztahuje k počátku knihtisku. Druhým příkladem, který se také vztahuje k časovému
vymezení je z Blackbeardovy definice. Ta klade důraz na pravidelnost vydávání komiksu, což
je snahou o takové vymezení komiksu, aby do něj nešlo zařadit žádnou tvorbu před
novinovým Yellow Kid10. (Groenteen 2005:27)

Jak vidno každá z jednotlivých definic má svá úskalí – dokonce si protiřečí, a to jsme se
zaměřili pouze na jeden aspekt definic, problematických míst či rozporů by se našlo více.
Problematické je, že definice staví na určitých postulátech, které lze nějakou výjimkou
zpravidla vždy vyvrátit, jsou dlouhé a konstruované při snaze zahrnout arbitrární výseč
historie. Nebo jsou to definice tak obecné, že lze jen těžko hovořit o jakékoliv definici.

7
Raný komiksový strip
8
Uvádím zde pro významovou přesnost originál, překlad Barbory Antonové zní: Podlé mé definice musí
„komiks“, nesejde na tom z jaké doby či země, respektovat čtyři podmínky: 1) musí se prezentovat jako
sekvence oddělených obrázků; 2) obraz v něm musí převládat nad textem; 3) komiks musí být vytvořen se
záměrem reprodukování a objevit se na tištěném nosiči, tedy na nosiči určeném k masovému šíření; 4) sekvence
musí vyprávět příběh současně myšlený i aktuální.
9
Překlad Antonové: Dramatické vyprávění nebo série vzájemně propojených krátkých příběhů o vracejících se a
rozeznatelných postavách, pravidelně vydávané po epizodách s otevřeným koncem a vyprávěné ve formě po
sobě jdoucích obrázků, které často obsahují dialogy uzavřené v bublinách nebo jejich ekvivalentech a většinou
s minimálním narativním textem.
10
Z roku 1895, mnohými považován za první moderní komiks. (OPERA MUNDI 1999:362)

9
 Častým motivem komiksových definic je postulát, který tvrdí, že komiks je začlenění
verbálních výpovědí do obrazu (Groenteen 2005:28). Jsou však známy případy, kdy text zcela
chybí. Příkladem může být japonský komiks GON od Masashi Tanaky, který vyšel i v České
republice. Tento komiks je zbaven textu a komunikuje se čtenářem pouze pomocí obrazu.
Příkladů beztextových komiksů jsou však desítky. Na téma „němých“ komiksů vznikla
Groensteenova esej s názvem Histoire de la bande dessinée muette11 , která vyšla ve
francouzské komiksové revue 9e art. (Groensteen 2005:28-29)

Dalším člověkem, který se zabýval problematikou definice komiksu je Pierre Couperie,

který na téma nejednoznačných definic v roce 1972 napsal:

„Komiks je asi vyprávění (ale nemusí to být nutně vyprávění…), představované obrázky
stvořenými rukou jednoho či více umělců (jde o to eliminovat film a fotoromán), obrázky
fixními (na rozdíl od animovaného filmu), mnohačetnými (na rozdíl od cartoons) a seřazenými
vedle sebe (na rozdíl od ilustrací a románu v rytinách). Avšak tato definice se dá velmi dobře
použít i na trajánský sloup či tapiserii z Bayeux.“
(Couperie in Groensteen 2005:27)
To byly některé definice komiksu a náčrt jejich základních nedostatků. Je nutno
konstatovat, že pro komiks není možné uspokojivě nalézt takové definiční kritérium, aby byla
naplněna všechna specifika tohoto žánru. I když zde nebyla představena jedna definice, která
by byla vybrána a povýšena na definici vyvolenou, tedy tu nejvýstižnější, lze připustit, že
představené definice dohromady, doplněné o jejich kritiku, mohou sloužit k utvoření základní
představy o komiksu.

Byť se nám nepodařilo nalézt obecnou definici komiksu, můžeme konstatovat, že Tintin
komiksem bezesporu je. Jde o „typický“ komiks, který svým provedením zahrneme snad do
všech definic, které se snažili komiks pojmout.

3. Hergé a jeho Tintin

Každý díl Tintina je silně svázaný s dobou a prostředím ve kterém vznikl – proto lze o
něm hovořit jako o produktu své doby.

Čtení 75 let starého příběhu je dialog s dobou ve které vznikl. A na různé části příběhu,
které jsou v Tintinovi zobrazovány, dnešní společnost reaguje rozdílně. Některé části jsou
díky své historičnosti přijímány pozitivně a jiné části jsou pro svou povahu více konfrontační.

Například materiální aranžmá, které odkazuje na první polovinu 20. století lze chápat
jako antikvitu. U zobrazování starých aut, je často zastaralost auta oceňována sentimentem

11
Dějiny němého komiksu

10
 Jiné části příběhu jsou však přijímány velmi emotivně, lze o nich říci, že jsou vnímány
jako „přežitky“. Společenské klima se změnilo natolik, že zobrazované může být v rozporu
s jejími hodnotami a proto se čtenář k těmto „přežitkům“ staví odmítavě. Jednou z těchto
emotivně přijímaných částí se zabývá i tato práce. Etnocentrické zobrazování cizího však není
jedinou Tintinovi vytýkanou věcí. Jiným příkladem, dokumentující společenskou změnu je i
vztah společnosti k přírodě a její ochraně, ten se v průběhu dvacátého století radikálně změnil.
Zobrazování střílení desítek antilop, zabití slona pro kly, či roztrhání nosorožce dynamitem12
(obr. č. 1) není vnímáno v dnešní době neutrálně. Hergé zachytil duch doby. Je však dobře
možné, že s ještě větším časovým odstupem se obsah kategorií „antikvita“ a „přežitek“ bude
společně se společností měnit.

Obrázek 1: „Jejda! myslím, že ta nálož byla asi trochu silná...“

Za výstižné považuji prohlášení francouzské socioložky Evelyne Sullerotové, která na

adresu komiksu řekla, že je zdrojem mytologie naší společnosti. (Blanchard 1974:306)

Je zřejmé, že doba a Hergého okolí se podepsalo na příbězích, které psal. Obzvlášť ty

části příběhu, kterým se věnuje tato práce. Představím Hergého začátky v katolických
novinách, jeho první příběh Tintina i jeho působení za druhé světové války. Poválečná doba
dala barvu osmi černobílým pracem. Hergé se také profesionalizoval – vzniklo Studio Hergé,
které vyprodukovalo zbylá alba.

12
Skandinávci proti této scéně protestovali, a tak Hergé scénu překreslil tak, že v závěru nosorožec prchá.

11
3.1. Hergého začátky
George Remie
Hergé13, vlastním jménem George Remie, úspěšně ukončil v roce 1925 studium na
katolickém gymnáziu jako nejlepší ve třídě s prospěchem 83,07 ze 100. Průměrných výsledků
dosáhl ve výtvarné výchově, kde prokazoval přílišnou svébytnost a získal pouze 34 bodů z 50
(Assouline 1996:23). George Remie nastupuje do inzertního oddělení redakce novin Le XXe
Siècle, definující se jako „ journal catholique de doctrine et d'information“14 (Le XXe Siècle in
Peeters 2004:10). Benoît Peeters ve studii o Hergého tvorbě uvádí: „Le XXe Siècle avait une
ligne nettement cléricale et nationaliste“, tedy noviny jasně klerikální a nacionalistické.

V roce 1926 odchází George Remie na jeden rok plnit vojenské povinnosti. Využívá zde
skautských zkušeností, z armády je propuštěn jako seržant. V roce 1927 se vrací zpět do
redakce, nikoliv však do inzertního oddělení, ale už jako fotograf a ilustrátor. Postupně
přebírá stále více agendy. Dostává na starost i lettering15 novin a stává se kreslířem, který na
poslední chvílí před uzávěrkou, kreslí to, co je třeba. (Peeters 2004:14)

Má plnou důvěru šéfredaktora novin opata Norberta Walleza, jenž má ve své kanceláři
portrét Mussoliniho. Wallez výrazně ovlivňuje Hergého profesní i rodinný život16.

Le petit Vingtième
Když se opat Wallez rozhodl rozšířit počet čtenářů, byl to právě Hergé, jemuž svěřil
tento úkol. Ve středu prvního listopadu vyšlo první číslo nové týdenní přílohy Le petit
Vingtième, určené mladšímu publiku.

Zatím však bez Tintina. V prvních týdnech se čtenáři setkávají s Hergého kresbou v
příběhu čtveřice s názvem Les aventures de Flup, Nénesse, Poussette et Cochonnet (obr. č. 2).
Autorem scénáře byl jeden sportovní redaktor novin.

Obrázek 2: Flup, Nénesse, Poussette et Cochonnet

13
Pseudonym Hergé je akronymem inciál autorova vlastního příjmení a jména: Remie George – R.G., při
hláskování „er-žé“
14
doktrinární a informační katolický list
15
Česky bychom mohli říci letráž, činnost prováděná letrážistou. To je speciální výtvarník kreslící písmo.
16
Wallez později Hergého ožení se svou sekretářkou.

12
 Hergé si uvědomuje nedostatky příběhu, a proto se pouští do tvorby podle svých
představ. V té době je již autorem postavy skauta Totora, kterou vytvořil pro belgický
skautský časopis Le Boy-Scout Belge. Vizuálně se Totor od prvních verzí Tintina příliš neliší.
Hergé Tintinovi přidělil „jiné“ povolání, nebo spíše roli. Tintin je novinář, což v prvních
dílech legitimizuje Tintinovu zcestovalost. Hergé vytvořil k Tintinovi ještě nerozlučného psa,
foxteriéra jménem Milou. Takto má hrdina v příběhu komu sdělovat své postřehy a nápady.
Tintin se zrodil 10. ledna 1929 a hned vyráží do Sovětského svazu. (Assouline, 1996; Farr,
2004; Peeters, 2004)

Tintinův první příběh: v Sovětském svazu

Cesta do SSSR se vzhledem k zaměření deníku přímo nabízela. Le XXe Siècle se
profiloval výrazně antikomunisticky, a tak mohl Tintin jako „nezávislý novinář“ přinášet ty
nejskandálnější informace přímo z místa dění. Cesta na východ nebylo Hergého vlastní
rozhodnutí, bylo to na popud šéfredaktora opata Norberta Walleze. (Farr 2004:21). Základní
ideovou inspiraci Hergé čerpal z antikomunistické knihy Moscou sans voiles17, z níž byly
použity i celé dějové úseky (Peeters 2004:26). Situace, kdy je obyvatelstvo nuceno pod
pohrůžkou zabití volit kandidátní listinu komunistické strany, je převzata ze zmiňované
předlohy.

3.2. Válečná a poválečná tvorba

Tintin v období druhé světové války
Týden co týden byli čtenáři zásobováni dvojstranou příběhu Tintinova dobrodružství.
Tintin novinám pomohl nejdříve zdvojnásobit náklad středečního vydání, posléze čítal náklad
čtyřnásobek a nakonec šestinásobek. Le XXe Siècle však ukončil svoji existenci 9. dubna
1940, kdy do Belgie vstoupila německá vojska. Za války začal Tintin vycházet
v pronacistickém Le soir, kde však neměla nově vzniklá dětská příloha úspěch. Tintin se tedy
přesunul v podobě stripu18 do samotných novin (Peeters 2004:18).

S osvobozením Belgie zaniká Le soir a Hergé má jako redaktor kolaborujících novin

potíže. Byl několikrát vyšetřován a nesměl nějakou dobu působit v tisku. Nebyl však uvězněn,
protože sám nebyl pronacisticky nijak angažovaný. Jeho duchovní otec opat Wallez je však
odsouzen za kolaboraci do vězení.

17
Moskva bez závoje od Josepha Douilleta z roku 1928
18
Obvykle příběh o čtyřech políčkách

13
 Válečná alba neměla na rozdíl od předcházejících žádný politický rozměr19.

Časopis Tintin
Po válce se Hergé věnuje překreslení a především převedením do barvy osmi z devíti
předválečných dílů, vynechávaje svůj první počin Tintin v zemi Sovětů. V roce 1946 Hergé s
kolegy zakládá nový týdeník s názvem Tintin, který vychází až do roku 1988 (Blanchard
1974:212). Tintin je tedy druhým komiksovým týdeníkem po Spirou20 na francouzském a
belgickém území. Stává se prostorem pro mnoho později úspěšných autorů jako E.P. Jacobs či
Jacques Martin či Bob de Moor. Úspěch časopisu Tintin byl nesmírný – z počátečních
275 000 výtisků se v roce 1959 vyšplhal na náklad 10 milionů výtisků týdně (Blanchard
1974:274).

Studio Hergé
V roce 1950 zakládá Hergé společnost „Studio Hergé“, která mu má být nápomocna při
tvorbě jednotlivých alb. Postupně vychází Les 7 Boules de cristal21 (1948), Le Temple du
Soleil22 (1949), Tintin au pays de l'or noir23 (1950), Objectif Lune24 (1953), On a marché sur
la Lune25 (1954) L'Affaire Tournesol26 (1956), Coke en Stock27 (1958).

Konec 50. let znamená v Hergého životě zásadní zvrat. Jeho šestadvacetileté manželství
se rozpadá a dostavují se i psychické potíže. Trpí nočními můrami, které jsou naplněny jak
sám říká „bílou barvou“. Těžko se mu pokračuje v práci, jak později uvádí v rozhovoru
s Numa Sadoulem (Farr 2004:161). Bílá je dominantní barvou v Tintin au Tibet28, který vyšel
v roce 1960. Hergé ho sám označil za určitou autopsychoterapii svých stavů.

O tři roky později vychází Les Bijoux de la Castafiore29 (1963), Vol 714 pour Sydney30
(1968) a až v roce 1976 Tintin et les Picaros31. V tuto dobu se také Hergému dostává různých
poct a mezinárodních pozvání.

19
Le Secret de la licorne (Tajemství jednorožce) a Le Trésor de Rackham le Rouge (Poklad rudého Raubíře)
20
Spirou vychází od roku 1938 a je dosud nejdéle vydávaný komiksový časopis na uzemí Francie a Belgie. Dne
6. prosince 2006 vyšlo jeho 3582 číslo.
21
Sedm křišťálových koulí
22
Chrám slunce
23
Tintin v zemi černého zlata
24
Cíl: Měsíc
25
Kráčeli jsme po Měsíci
26
Tournesolova kauza
27
Koks na skladě
28
Tintin v Tibetu
29
Kastafiořiny klenoty
30
Let číslo 714 do Sydney
31
Tintin a Pikarové

14
 Hergé umírá 3. března 1983 a zanechává za sebou nedokončený 24. díl Tintin et l'alph-
art32.

4. Jak se dělá Tintin?

4.1. Tintinův přínos pro komiks
V jedné z předcházejících kapitol jsem se zabýval vymezením komiksu ve vztahu
k ostatním uměleckým žánrům. Ale neméně důležité je postavení Tintina v rámci samotného
světa komiksu. Je legitimní se ptát, jaké místo zaujímá a čím komiksový svět obohatil.

O významu Tintina v komiksu bylo napsáno mnoho monografií a studií. Je mu věnován

i výrazný prostor v komparativních či přehledových studiích o komiksu33. Svůj význam si
Hergého dílo vydobylo jak technickým zpracováním, stavbou příběhu, i novátorstvím.

Ve známé třídílné encyklopedii věnované komiksu se dočteme: „Tintin est aujourd'hui

le héros le plus prestigieux de la bande dessinnée européenne“34. (OPERA MUNDI 1999:541)

Tintin, zakladatel francouzsko-belgického komiksu

Bylo jen přirozené, že vysoká prodejnost Hergého díla v Belgii vedla k jeho přechodu
do Francie, napomohl tomu stejný jazyk i společný kulturní základ35. Přechod však nebyl
hladký a bude rozebrán v jedné z následujících kapitol. Tintin stál na počátku vytvoření
jednotného trhu pro komiks v Belgii a ve Francii. Mluví se proto o francouzsko-belgickém
komiksu. Po druhé světové válce vycházel časopis Tintin především díky francouzským
čtenářům v několikamilionovém nákladu.

Claire ligne
Jedním z hlavních přínosů pro evropský komiks je Tintinovo technické zpracování.
Hergé dovádí k dokonalosti techniku kresby zvanou „claire ligne“, která je typická čitelností
obrazu. Kresby jsou z technického hlediska velmi přehledné a čtenář se v políčkách, potažmo
na stránkách, snadno orientuje. Tento způsob kresby – zaměřený na jednoduchost, a zároveň
přehlednost, ovlivňuje celou bruselskou školu, která je vybudována okolo Hergého36 (Albin
Michel 1979:39). Hergé udává také tón celé evropské tvorbě, tvorbě, která je postavena na
bruselských základech. (Groensteen 1996:9)

32
Tintin a Alph-art
33
viz. Le guide de la bédé francophone (Frémion), Encyclopédie des bandes dessinées, La bande dessinée
(Groensteen), Histoire de la bande dessinée (Blanchard)
34
Tintin je dnes nejvěhlasnějším hrdinou evropského komiksu
35
Nezapomínejme, že Hergé pochází z francouzské části Belgie.
36
Je myšleno Studios Hergé, o kterém byla zmínka ve stručném představení historického pozadí.

15
Nová kompozice
První, kdo použil na starém kontinentě spojení textu a obrazu v jedno, byl Alain Saint-
Ogan (Albin Michel 1979:197), a to v roce 1925 (Farr 2004:17). Do té doby se pouze
ilustroval text, který byl umístěný pod obrázkem. Onomu propojení, které vzniklo v USA, se
belgičtí a francouzští vydavatelé zprvu bránili. Měli obavu, že obrázek nebude sto
zprostředkovat všechny informace, které jsou nutné k pochopení celého kontinua. Hergé se k
Saint-Oganovi přidal, a tím definitivně určil směr evropského komiksu37. Krátce po vydání
prvních dílů v Belgii se začaly přetiskovat i ve francouzském tisku. Z obavy, že francouzský
čtenář není komiksově tak gramotný jako jeho belgičtí sousedé, chtěli nakladatelé doplnit
obrázky popisnými texty, které měly dovysvětlovat, co se opravdu děje, Hergé se proti tomu
však postavil.

Každý týden dvě strany

Důležitým determinantem podoby příběhu je také jeho forma, v níž je komiks vydáván.
Dnes jsou vydávány knihy s uceleným příběhem zpravidla o 62 stranách. Tintin ale v době
svého vzniku vycházel týden co týden jako příloha různých časopisů38, a vznikal tedy
segmentovaně. Navíc původní černobílá verze prvních osmi39 komiksů byla cca
135stránková. Jejich poválečná reedice docílila redukce v poměru dva ku jedné, tj. dvě
černobíle stránky se vešly na jednu barevnou.

Tento způsob vydávání vyžadoval určitý technický um vyprávět dlouhý příběh, který
působí jednak uceleným dojmem, a zároveň týden co týden představí přitažlivý uzavřený
mini-příběh. Proto je každá dvojstrana koncipována tak, aby na jejím konci zůstalo v člověku
trochu napětí – dříve do příštího týdne, dnes do otočení stránky.

4.2. Zvrat: Le lotus Bleu

Hergého práce se v průběhu doby profesionalizovala. Za výrazný mezník je
považováno40 páté album Le lotus bleu41. Tento předěl je významný i pro tuto práci. Když
Hergé dokončil své čtvrté album Les cigares du Pharaon42, dostal dopis od opata Gosseta,
který ho varoval před složitou politickou situací a doporučil mu, ať se zajímá o reálnou
podobu čínské kultury a ať nespoléhá pouze na to, co jen tak slyšel (Farr 2004:51). Hergé se
k Tintinovi do této doby stavěl zcela odlišně:
37
Hérgé se stal na rozdíl od Alaina Saint-Ogana výraznou postavou komiksového či novinářského světa.
38
Le petit Vingtième, le Soir, Tintin...
39
respektive devíti, s Tintinem v zemi Sovětů
40
Assouline, 1996; Farr, 2004; Peeters, 2004; a Hergé sám v dokumentárním filmu Tintin and I
41
Modrý lotos
42
Faraonovy doutníky

16
 „C'estait réellement du travail à la petite semaine. Je ne considérais même pas cela
comme un véritable travail, mais comme un jeu, comme une farce. Tenez, Le petit Vingtième
paraissait le mercredi dans la soirée, et il m' arrivait parfois de ne pas savoir encore le mercredi
matin comment j'allais tirer Tintin du mauvais pas où je l'avais méchamment fourré la semaine
précédente.“43
(Peeters 2004:46)
Čang Čong-žen
To se s prací na Modrém lotosu změnilo. Opat Gosset Hergého seznámil s čínským
studentem Čang Čong-ženem, který studoval na Académie des Beaux-Arts44 v Bruselu.
Seznámení přineslo své plody. Dlouhé diskuse o čínské filozofii, umění, kultuře i malbě
Hergého silně poznamenaly. Mezi oběma muži vzniklo silné přátelství, Hergé dokonce Čanga
vtělil do nového příběhu v podobě opuštěného chlapce – sirotka Čanga.

Seznámení s Čangem bylo také první opravdové seznámení s autentickým zástupcem

jiné kultury, nikoliv jen se stereotypní představou o cizím. Čang se stal Hergého okýnkem do
čínské kultury. Hergého reflexe tohoto osudového setkání je dobře znát ve slavném rozhovoru
s Numa Sadoulem:

C'est au moment du Lotus bleu que j'ai découvert un monde nouveau. Pour moi jusqu'
alors, la Chine était, en effet, peuplée de vagues humanités aux yeux bridés, de gens très cruels
qui mangeaient des nids d'hirondelle, portaient une natte et jetaient les petits enfants dans les
rivières...“45 (Sadoul in Peeters 2004:47)
Byl to vnitřní zvrat a prozření. Většina společnosti v té době měla představu o Orientu
velmi vzdálenou od skutečnosti, a Hergé ji do té doby také sdílel. (Peeters 2004:47)

Celá další koncepce Hergého práce se změnila. Nyní nově, dřív než poslal Tintina vstříc
novým dobrodružstvím, předcházela psaní příběhu ještě podrobnější příprava, při níž se Hergé
seznamoval s kulturou a prostředím.

K tomuto tématu vznikly i mnohé monografie. Za všechny si zmiňme Tintin, Haddock

et les bateaux46, zabývající se srovnáním předloh a zobrazených lodí, a Tintin et la ville47,
týkající se architektury.

Hergé po sobě zanechal velkou kartotéku fotografií a materiálů, které používal jako
vzory pro různé prvky příběhů. Veškerá auta, lodě (obr. č. 3 a 4) či letadla, ale i továrny a také
43
Vlastní překlad: Ve skutečnosti to byla rozkouskovaná práce, jak šel týden. Dokonce jsem ji nepovažoval za
skutečnou práci, byla to pro mě hra. Podívejte se, Le petit Viengtième vycházel vždy ve středu večer, a stávalo
se mi, že ještě ve středu ráno jsem nevěděl, jak vytáhnu Tintina ze šlamastiky, do níž jsem ho podle uvrhl
předcházející týden.
44
Akademie výtvarných umění
45
Vlastní překlad: Když jsem psal Modrý lotos, objevil jsem nový svět. Až do té doby byla pro mě Čína zemí
obydlenou jakými si lidmi se šikmýma očima, lidmi krutými, kteří pojídají vlaštovčí hnízda, nosí copy a házejí
novorozence do řeky.
46
Tintin, Haddock a lodě
47
Tintin a město

17
postavy a budovy mají reálné předlohy. Například jedním z inspirujících míst pro tvorbu
Tintina v Kongu bylo etnografické muzeum v Tervurenu (Belgie). Hergé však v prvních
dílech nešel příliš „do hloubky“, a dokumentace byla spíše technického charakteru.

Obrázek 3: Loď Karaboudjan z Le Crabe aux pinces d'or

Obrázek 4: Fotografie, která Hergému posloužila jako model

Počínaje pátým dílem je však znát předěl. Na prvních čtyřech dílech je vidět, že Hergé
teprve začínal. Pozdější příběhy jsou co do kvality stavby příběhu vyzrálejší. Jednotlivé části
lépe navazují a i exkurz do cizí kultury se zdá být autentičtější. Nesetkáváme se také s tak
explicitně etnocentrickým zobrazováním cizího, jako je tomu v rané tvorbě.

18
4.3. Tintin v Tibetu
Tintin v Tibetu patří k nejslavnějším Hergého dílům. Tintin se tu setkává s chlapcem
z Modrého lotosu, s Čangem, jehož předlohou, jak jsem se již zmínil, byl čínský student Čang
Čeng-žen.

S Čangem Hergé ztrácí spojení během války. Od jejího konce se při každé příležitosti
snaží spojení znovu navázat, avšak neúspěšně. Až v roce 1976 Hergé nalézá kontakt na
Čanga, jehož poznal v roce 1934. V roce 1981 se podaří Čanga pozvat na několik měsíců do
Belgie, kde je belgickou společností přijat jako státník. Je to událost, která hýbe celým
belgickým tiskem (Peeters 2004:22). (obr. č. 5)

Obrázek 5: Hergé vítá Čang-Čong-žena na letišti

5. Tintin – součást kultury

Tintin překračuje hranice komiksového světa a prostupuje do všeobecného kulturního
povědomí. Předkládám zde několik konkrétních příkladů, z Belgie, Francie i ze zahraničí,
které jsou podle mne dostatečným důkazem toho, že je to bezesporu komiks přesahující
významem svůj žánr.

5.1. Obliba komiksu ve Francii

Pro to aby se Tintin mohl stát, jak napovídá název kapitoly, součástí kultury je prakticky
nutné, aby samotný žánr dosahoval značné rozšířenosti v populaci. Například v České
republice je pozice komiksu v porovnání s Francií či Belgií velmi slabá. Myslím, že je zde
zcela okrajovou záležitostí, je to žánr, který si teprve hledá svého čtenáře48.

48
Jiří Pavlovský spolumajitel nakladatelství CREW se v tomto smyslu vyjádřil. Říká, že se na tomto žánru
vydělat nedá a že při vydávání komiksů „nula od nuly pojde“ ("Zvláštní svět tvůrců komiksu" Právo. 25. 11 .
2006. S. 13.)

19
 Naopak ve Francii se komiks těší značné oblibě. Předkládám zde čtenáři data z výzkumu
veřejného mínění z ledna 1994

„Selon un sondage Ifop de janvier 1994, 92 % des 8-14 ans et 64% des 15-24 ans lisent
une ou plusieurs bandes dessinées dans l'année. Mais la bande dessinée concerne aussi les
adultes et singulièrement la «génération de 68», qui en a fait une composante de sa culture.
Parmi les plus gros lecteurs de livres (ceux qui en achètent au moins 25 dans l' année), 60 %
lisent aussi de la BD. Les enquêtes montrent que la bande dessinée a un public plutôt citadin,
appartenant aux classes moyennes, et gros consommateur de biens culturels en tous genres.“49
(Groensteen 1996:52)
Takovéto rozšíření komiksu ve Francii z něj dělá výraznou součást kultury50. Francie a
Belgie také produkuje mnoho teoretických a vědeckých publikací, které se komiksu věnují.
„Philosophes, sémiologues, historiens, psychanalystes multiplient les dissertations savantes
sur une œuvre qui semble contenir et résumer son siècle. 51“ (Groensteen 1996:9)

5.2. Z Belgie do Francie

Prvním krokem k mezinárodní slávě, který Tintin musel učinit, bylo překročení
belgicko-francouzských hranic. Francie dnes považuje Tintina „za svého“. Ale jeho cesta
z Bruselu do Paříže nebyla úplně jednoduchá a přirozená, jak by se mohlo zdát díky stejnému
jazyku. K hladkému přechodu přes hranice dopomohly i obsahové změny, kterým se věnuji
v jedné z nadcházejících kapitol. Ve třicátých letech pojem jako „francouzsko-belgický“
komiks ještě neexistoval a Tintin tomuto pojmu teprve prošlapával cestu. Přechod přes
hranice se však zdařil a Tintin vycházel se zpožděním ve francouzském Cœurs vaillants.
(Peeters 2005:15) Po válce pak ve francouzské mutaci časopisu Tintin, která byla obsahově
převážně opožděnou verzí belgickou.

Příkladem z belgického prostředí, který dokládá, že Tintin není pouze „dalším

komiksem“ je dekorace stanice metra Stockel/Stokkel v Bruselu. Ta byla v roce 1988
kompletně vyzdobena „Studiem Hergé“(obr. č 6). Krom stanice metra však dnes můžete
narazit například i na fasádovou kresbu s Tintinem.

49
Vlastní překlad: Podle průzkumu veřejného mínění Ifop z ledna 1994 čte 92 procent 8-14letých a 64 procent
15-24letých přinejmenším jeden komiks ročně. Ale komiksy jsou oblíbeny i u starších, zvláště u
„osmašedesátníků“, kteří je přijali za součást své kultury. Mezi nejpilnějšími čtenáři – a to jsou ti, kteří kupují
více než 25 knih ročně – je 60 procent čtenářů komiksů. Průzkum ukazuje, že čtenáři komiksu jsou spíše
obyvatelé měst, příslušníci středních vrstev a také konzumenti kulturních statků všeho druhu.
50
to je také důvod existence výzkumů zabývajících se komiksem
51
Filozofové, semiotici, historici i psychoanalytici vrší vědecká pojednání o jevu, který zřejmě obsáhne a vyjádří
celé století, v němž se objevil.

20
 Obrázek 6: Stanice bruselského metra Stockel/Stokkel
Ve Francii i v Belgii jsou otázky z tintinovských reálií zcela běžné v televizních
vědomostních soutěží. Očekává se, že určité znalosti o Tintinovi bude mít každý Francouz
nebo Belgičan. Vzhledem k tomu, že se Tintin „narodil“ v roce 1929 a stále se nepřestává
masově prodávat, lze usoudit, že lidí, které Tintin generačně minul, je velmi málo. Tintin tedy
prochází napříč všemi generacemi tak, že ho znají i lidé, kteří jej nikdy nečetli. Navíc
rozšířenost komiksu jako žánru, jak bylo ukázáno na začátku této kapitoly, je velmi vysoká.

I samotná prodejnost alb Tintina dosahuje ohromujících čísel. Na konci roku 2003 bylo
prodáno 117 milionů exemplářů ve francouzštině a 76 milionů v překladech. (Peeters
2004:199)

Dalších příkladů, které ilustrují pozici Tintina ve frankofonní kultuře je mnoho. Tintin je
častým motivem známek. (obr. č. 6–7) Několikrát si Tintina vypůjčil francouzský tisk, aby na
jeho motivy přizpůsobil titulní stranu. Ve francouzském „hlavním městě komiksu“
Angoulême52 (provincie Poitou-Charantes) je krom komiksového muzea, kde je Tintinovi
věnován výrazný prostor, od roku 2003 ulice, která nese jméno Tintinova autora „rue Hergé“.

Obrázek 7: Belgie 1999 Obrázek 8: Francie 2000 Obrázek 9: Demokratická republika Kongo 2001

52
V Angoulême je muzeum komiksu i univerzitní pracoviště, které se zabývá mimo jiné komiksovou tvorbou

21
 Tintin není ve francouzské a belgické kultuře pouze okrajovou záležitostí, důkazů je, jak
uvedeno, dostatek. Hledat a nacházet další příklady by nebyl těžký úkol. Za všechny ještě
zmíním poslední příklad, který jsem si vybral za motto této práce. Generál Charles de Gaulle
jednou prohlásil: „Au fond, je n'ai qu'un seul rival international: c'est Tintin53“ (Peeters
2004:22)

5.3. Vnímání Tintina v České republice

To zda a poté i jak je vnímán Tintin za hranicemi Belgie a Francie je relevantní, protože
může přispět k lepšímu vymezení vztahu mezi Tintinem a frankofonií. Je-li v zahraničí
vnímán jako reprezentant frankofonie, dokládá to Tintinův široký přesah.

Příklad ze zahraniční může být i z České republiky, navíc jde o příklad, kterému
budeme nejlépe rozumět.

V katalogu požadavků k maturitní zkoušce z francouzštiny pro státní maturity v České

republice se nachází vzorová verze maturity z francouzského jazyka, ve které je společně
s ilustrací i úryvek o Tintinovi – to dokládá, že Tintin byl autory onoho vzorového testu
považován za typického reprezentanta frankofonní kultury.

Přijímací řízení ke studiu francouzského jazyka na Filozofické fakultě Univerzity

Karlovy v polovině devadesátých let šlo ještě dál, uchazeči byli dokonce zkoušeni
z Tintinovských reálií. V písemném testu se objevila otázka: „Jak se jmenuje Tintinův pes?“

6. Analýza komiksu: Tintin v Kongu

Analýzu jsem vypracoval na základě knih – Tools for cultural studies (Thwaites, Davis,
Mules), La bande dessinée: Essai d'analyse sémiotique (Fresnault-Deruelle), Stavba komiksu
(Groensteen) a Skeptikové a těšitelé (Eco) a Mytologie (Barthes), které byly v tomto směru
dostatečnou metodologickou oporou.

Komiksová terminologie není v českém jazyce ustálena, a tak lze v různých publikacích
nalézt různá pojmenování pro stejné věci či jevy. Českou terminologii jsem převzal z knihy
Stavba komiksu, přeloženou z francouzského originálu Barborou Antonovou. V jednom
případě se však její terminologie nedržím. Pro „základní jednotku komiksu“ neboli
„fragmentární komiksový obraz“ užívá Barbora Antonová pojmu „viněta“. V této práci
užívám pojmu „políčko“, lze ho chápat jako neutrální a v jistém ohledu i jako přesnější
pojem.

53
Mám vlastně jen jednoho mezinárodního soupeře – je to Tintin

22
 Na výběru následujících políček či celých mini-příběhů, budu hledat skryté významy,
které nejsou při běžném čtení patrné. Jednotlivé příběhy nemají být návodem „jak zachránit
psa“ či popis „srážky auta s vlakem“. Interakce jednotlivých postav, při těchto i jiných
situacích produkuje mnoho vedlejších významů, ty významné pro tuto práci jsem se snažil
zachytit, rozebrat a popsat. Byť nejde o reprezentativní výběr, představené příklady
dostatečně ilustrují celkové rozpoložení Tintina v Kongu.

6.1. Dvě Konga

Jak už název sám napovídá, příběh se odehrává v Kongu. Na dnešní politické mapě
nalezneme Konga dvě. Upřesněme si, společně se stručným geografickým přiblížením
centrální Afriky, v kterém Kongu se příběh odehrává. Dnešní stát Kongo je bývalou
francouzskou kolonií, s hlavním městem Brazzaville. V jeho východním sousedství se nachází
Demokratická republika Kongo s hlavním městem Kinshasa54, které bylo až do roku 1960
belgickou kolonií. Dříve Belgické Kongo se v roce 1971 přejmenovalo na Zair a od roku 1997
je Demokratickou republikou Kongo. (obr. č. 10)

Obrázek 10: Demokratická republika Kongo

Tintinova destinace jako Belgičana je pochopitelně Belgické Kongo. Dokládají to
geografické odkazy, které se v příběhu objevují55. Na straně 21, když Tintin Milouovi

54
Hlavní města leží v těsné blízkosti a dělí je pouze řeka.
55
Objevují se pouze v černobílé verzi.

23
vysvětluje, kterou cestou loď pojede, zmiňuje i dvě města: Boma, kterým loď projíždí, a
Matadi, ve kterém kotví – obě tato města jsou na území bývalého Belgického Konga.

6.2. Tintinova role v Kongu

Představení postavy Tintina
Tintin je mladý novinář, který poté co se vrátil z cesty ze Sovětského svazu, vyráží na
další dobrodružství. Je doprovázen věrným psem – bílým foxteriérem Milou. Tintinovo
povolání je spíše záminka k jeho neustálému cestování, a v příbězích má spíše okrajovou
úlohu. Tintin je jednoznačně kladná postava, bez charakterových vad, která je vždy na straně
spravedlnosti a morálky a nebojí se vložit do jakkoliv nebezpečné situace56. Ostatní kladné
postavy, které se v sérii objevují, mají vždy nějakou chybu či vadu. Za všechny jmenujme
alkoholizmus – Milou a kapitán Haddock, hluchota – profesor Tournesol, natvrdlost –
policisté Dupont a Dupond.

Stručný příběh
Tintin se naloďuje na loď v Antverpách. Na palubě Milou náhodou objeví černého
pasažéra – je jím bílý neupravený a neoholený muž. Přes drobné peripetie Tintin a Milou
úspěšně doplouvají do Konga. Zde jsou vítáni místním obyvatelstvem (černé barvy pleti) jako
významné osobnosti. Tintin se seznamuje s malým chlapcem černé barvy pleti, kterému říká
„Coco“. Vydávají se spolu do přírody. Zažívají mnoho příhod, jež plynou z nástrah, které
divočina skýtá. Jednotlivé mini-příběhy57 končí z dnešního pohledu drastickým způsobem –
smrtí mnoha zvířat. Během jednoho lovu „černý pasažér“ z lodi Tintinovi zcizil vozidlo.
Tintin zloděje dostihne a zajme ho. Ten mu však uteče. Tintin pokračuje v doprovodu Coca
dál, a po srážce s vlakem, kterou přežil bez úhony, putuje ke kmeni „Babaorom“. U kmene je
přivítán a pozván na lov, kde prokáže společně se svým psem nebojácnost, čímž se mu
dostává v kmeni velké vážnosti. To se znelíbí místnímu šamanovi, který se obává o svůj vliv
na kmen. Šaman se spolčuje s černým pasažérem a zlodějem v jedné osobě. Společně spřádají
plány, jak Tintina sprovodit ze světa a neváhají použít ty nejzákeřnější způsoby. Tintina se
jim podaří uvěznit a vystaví ho velkému nebezpečí tím, že ho přivážou ke stromu u řeky plné
krokodýlů. Před jistou smrtí ho na poslední chvíli zachrání místní katolický misionářský kněz,
který ho následně provede po své misii. Tintin se znovu vydává na lov, tentokrát slona, kde se

56
Chybná interpretace následné analýzy by si mohla s Tintinovou kladnou úlohou protiřečit. Tintin je bezesporu
kladnou postavou a jeho vyobrazení v situacích, které lze označit jako xenofobní, je konstruováno tak, že Tintin
z nich vychází pozitivně. Lze tedy spíše mluvit o etnocentrizmu autora.
57
Vzhledem k tomu, že Tintin byl vydáván co týden – to dvě strany, tak onen mini-příběh se zpravidla rozkládal
na dvou stranách

24
znovu střetne s mužem z lodi – ten tentokrát končí smrtí v řece s krokodýly. Tintin ještě
zažívá několik drobných příběhů a poté odlétá zpět do Evropy.

„Všichni Belgičani přece Kongo znají!“

Po Tintinově návratu ze Sovětského svazu (první album) vyšlo 22. listopadu 1930 v Le
petit Vingtième oznámení, ve formě dialogu Tintina a jeho psa Milou, o další cestě:

Milou: – A co bys řekl cestě do Konga?

Tintin: – Do Konga?
Milou: – No ano, do Konga. Na výzkumnou cestu!
Tintin: – Ale můj milý Milou, všichni Belgičani přece Kongo znají!
(Ajame in Maurin-Abomo 1993:152)

Citovaný rozhovor nám říká mnohé. Dvojice čtenáře láká, aby s nimi spoluprožíval nové
zahraniční dobrodružství. V době, kdy cestování nebylo rozšířené jako dnes, se Tintin mohl
stát novým zástupným prostředkem pro jakési naplňování cestovní touhy.

Co však znamená zmínka o tom, že všichni Belgičané „znají Kongo“? Kongo bylo
belgickou kolonií, což je fakt, který činí pro belgické publikum Kongo jako destinaci
Tintinova dobrodružství ještě zajímavější. Ona „znalost“, o které Tintin mluví, není
produktem reálného fyzického přemístění. Velká většina Belgičanů nikdy Kongo
nenavštívila, a ani to tak Tintin nemyslel. Jeho poznámka v sobě nese jistou dávku
paternalizmu, mluvčí kolonizujících se spoléhá na kusé informace, které má (jako každý
Belgičan) z novin, románů, z doslechu či rozhlasu. Znalost Konga je nutná, protože
kolonizující musí přece něco vědět o svých koloniích. Takto se konstruuje, často v nejlepší
víře, obraz Konga, který je přinejmenším zkreslený.

6.3. Tři verze: 1930, 1937, 1946

Existují tři verze verze alba Tintin v Kongu. Dvě Hergého verze – se kterými budeme
nejčastěji pracovat – jsou: černobílá z roku 1930 a barevná z roku 1946. Třetí verze není zcela
úplně samostatnou verzí, jedná se o cenzurovanou verzi černobílého alba z roku 1937. Ve
francouzském vydání Tintina v Kongu z roku 1937 nechal vydavatel Casterman udělat šest
významových změn, které měly přechod přes frankobelgické hranice ulehčit (Tintin au Congo
2000:127). Tyto změny měly zajistit větší geografickou neutralitu – aby příběh nebyl

25
výslovně svázán s Belgií. Pozměnit Tintina v duchu obecné frankofonní dimenze58, aby se
čtenář širokého francouzského publika lépe identifikoval s postavou, nebylo technicky složité.
Předkládám tři verze stejného obrázku.

Obrázek 11: Verze z roku 1930

Obrázek 12: Verze z roku 1937

Obrázek 13: Verze z roku 1946

58
Tedy společný jazyk a společná kolonialistická minulost

26
 Jaké tedy byly zvoleny prostředky ke změnám? Jedná se o první obrázek první stránky,
kdy se Tintin loučí při odjezdu do Konga. V první verzi z roku 1930 (obr. č. 11), která byla
vydávána pro belgické publikum v novinové příloze, se Tintin loučí slovy:

Je vais m'embarquer a Anvers, a bord du „Thysville“!

Nalodím se v Antverpách na palubu Thysvillu

V rohu opodál stojí dvě postavičky, pravděpodobně zaměstnanci drah, a vedou

rozhovor:

Qui est-ce? C'est monsieur Tintin, le reporter du „petit vingtième“. qui part pour Congo.
Kdo to je? – To je pan Tintin, redaktor novin Le petit vingtième, který odjíždí do Konga.

Cenzurou k odlokalizování
V cenzurované verzi (obr. č. 12) z roku 1937 (Wilmet 2004:27), vydané nakladatelstvím
Casterman pro francouzský trh, byly udělány v tomto políčku dvě změny. První bylo
odstranění slova „Anvers“ – Antverpy, což je belgický přístav a odstranění části věty
odkazující na název novin: „du petit vingtième“. Obě odstranění nerozbíjejí stavbu věty, takže
sdělení stále dává smysl, ale s jiným významem.

Odstraněním názvu města Antverpy bylo docíleno odlokalizování odjezdu Tintina.

Čtenář sledoval cestu Belgičana do Konga. Změnou se však docílilo, že se sleduje pouze cesta
geograficky nedefinované osoby, která odjíždí do Konga. Francouzský čtenář si tak může
představit, že Tintin odjíždí pravě „odsud“ – z jeho města59.

Druhá změna se nese v duchu té první. Tintinovo povolání novináře, které bylo zvoleno,
aby ho předurčovalo zažívat napínavé příhody, bylo svázáno logicky s tiskem, kde vycházel –
Le petit Vingtième. Tintin si tím dělal reklamu sám sobě. To však za hranicemi Belgie
postrádalo smysl. Navíc to znovu odkazovalo na Belgii a spojovalo to Tintina s politicky
problematickým tiskem 60. Toho se chtěl Casterman vyvarovat.

K popsaným změnám Casterman užil z typografického hlediska dost nevhodný způsob.

Šlo de facto o umazání textu. V bublinách zůstávala nepřirozeně bílá místa, dokonce
v několika případech bublina ztratila smysl a stávala se nesrozumitelnou.

Barevná verze
Barevná verze z roku 1946 je už zcela jiný komiks (obr. č. 13). Došlo ke kompletnímu
překreslení obrázků a ve valné většině i přestylizování dialogů, které byly kratší,

59
Jediným předpokladem pro dokonalou iluzi je, aby čtenářovo město mělo vlakové nádraží.
60
Viz kapitola Tintin a druhá světová válka

27
srozumitelnější a aktuálnější – k tomu však až později. Podívejme se znovu na probírané
políčko první stránky. Je zde patrno ještě několik významových změn. Dvojici zaměstnanců
drah nahradila dvojice detektivů Dupond a Dupont, kteří mají v celé sérii jednu z vedlejších
„rolí“. Jejich proslov je v kontextu zcela zásadní a dokládá další umenšování „belgičnosti“
oproti verzi z roku 1937.

„Il paraît que c'est un jeune reporter qui part pour l'Afrique…
Zdá se, že to je mladý novinář, který odjíždí do Afriky…

Druhá bublina, která se v políčku vyskytuje se nese v podobném duchu. Loučení

s davem, již neprovází žádné údaje o cestě a je mu popřáno neutrální:

Au revoir, mon cher Tintin. Bon voyage et bonne chance!

Nashledanou, milý Tintine! Šťastnou cestu a mnoho štěstí!

V roce 1946 je Tintin etablován na francouzském trhu, a tak už v celém albu

nenacházíme ani jednu zmínku o belgickém Kongu. Kongo zůstalo už pouze v názvu.
Veškeré zmínky tíkající se Konga byly nahrazeny obecnou „Afrikou“. Jak je patrné například
při závěrečném loučení Tintina z letadla. (obr. č. 14 a č. 15)

Obrázek 6: 1930 –…reportage au Congo termine!...

Obrázek 7: 1946 – Adieu, Afrique ...

28
Kuifje in Afrika
Casterman chtěl toto album přejmenovat, Hergé se však postavil proti, protože název byl
již příliš slavný. V některých jazykových mutacích však ke změně došlo, nizozemská verze
Tintina z roku 1946 se ještě jmenovala Kuifje in Congo verze z roku 1954 však už Kuifje in
Afrika. (obr. č. 16)

Obrázek 8: Titulní strana nizozemské verze

6.3. Muž přes palubu

Další analyzovanou situací bude záchrana Miloua, který se stal „mužem přes palubu“ na
cestě lodí do Afriky. Námořník černé barvy pleti hází Milouovi záchranný kruh a volá:

Attrape, missié chien!

Chyť se, pán pes! …

v barevné verzi (obr. č. 17). V černobílé verzi (obr. č. 18) pak

Attrape moussie le chien! ça y en a bonne bouée de sauvetage!

Chyť se, pán pes! Tady být dobrý záchranný kruh!

Obrázek 10: Záchrana psa – 1946 Obrázek 9: Záchrana psa – 1930

29
 Významová složka obrazové části políčka v obou verzích je identická. Zaměřme se na
významové rozdíly textu obou verzí a především na obsah sdělení, který text má. Pro
snadnější orientaci si rozdělme text z bubliny z černobílé verze do dvou částí. První část je ta,
která se v zásadě překrývá s barevnou verzí

Attrape moussie le chien

Chyť se, pane pse!

a druhá část,

ça y en a bonne bouée de sauvetage!

tady je záchranný kruh,

o kterou je delší:
Začněme druhou částí, tedy „ça y en a bonne bouee de sauvetage!“. Tato druhá věta je
obsahem sdělení redundantní. Existence záchranného kruhu je již zobrazena vizuálně. Usuzuji
proto, že při reedici v roce 1946, které bylo vlastní celkové zjednodušování dialogů, byla
vypuštěna61.

Krom prosté informace o existenci záchranného kruhu se z věty dovídáme mnohem víc.
Je použito gramaticky nekorektní stavby věty. Tímto způsobem mluvy, kterému se říká
„massa bob“ nebo francouzsky „ parler le petit nègre“ jsou v Tintinovi v Kongu zobrazovány
všechny postavy černé barvy pleti. Zajímavé je, že veškerá zvířata, jako opice, had či pes,
která v albu promlouvají, mají dokonalou francouzskou syntax a správnou výslovnost62.

Takovéto zobrazování primitivnosti mluvy je stereotypní. Způsob vyjadřování černochů

v Tintinovi v Kongu má de facto poukazovat na intelektuální omezení afrických černochů,
kteří nikdy nedosáhnou stejné úrovně mluvy jako běloši. S touto komickou mluvou se
setkáváme, jak u domorodých vesničanů, pracujících, tak i obyvatel měst. Takto zobrazováni
– primitivně, směšně jsou všichni Afričané černé barvy pleti bez rozdílů. Vezmeme-li v úvahu
konkrétního námořníka, který, jsa zaměstnancem lodní společnosti, bude pravděpodobně
asimilován a etablován v západní kultuře a který tráví svůj čas ve frankofonní společnosti,
dostává ono stereotypní zobrazování ještě absurdnější rozměr.

61
Je nutno připomenout, že v roce 1930 byl evropský komiks ještě na začátku své existence a komunikace mezi
autorem a čtenářem ještě nebyla ustálena Autoři tak ze strachu, aby byli dobře pochopeni, více v bublinách
vysvětlovali okolní dění.
62
Výslovnost či přízvuk není možno věrně zapsat, je však užito jazykových „triků“ které nesprávnou výslovnost
naznačují.

30
 První část textu v analyzované bublině „Attrape moussie le chien!“ respektive: „Attrape,
missié chien!…“ je zajímavá hned ze dvou hledisek. Prvně se zaměříme na slovo „moussie“ a
„missié“, které má být „monsieur“ a následně na význam celkového sdělení.

V celém Tintinovi v Kongu bylo nahrazeno v užitém jazyku „massa bob“ používání
„moussie“ za „missié“ při přechodu do barvy v roce 1946. Výslovnost slova „missié“ se blíží
více k výslovnosti slova „monsieur“ respektive ještě blíže k mluvené francouzštině63.
Zajímavé je však ono použití sousloví „missié chien“. V celém komiksu jsou běloši titulováni
černochy právě slovem „moussie“ respektive „missié. Je tím reprezentován rozdílný status
obou skupin, kdy černoši jsou podřízeni kolonizujícím bělochům, kteří coby adresáti oslovení
„pane“ jsou ztělesněním autority, nadřazenosti, odvahy a vědění.

Tintinův pes Milou v této situaci přebírá status svého majitele, a proto ho lodník černé
barvy pleti tituluje „pane“. Je zde předkládána hierarchie, ve které je pes na vyšší pozici než
člověk černé barvy pleti.

Situace týkající se záchrany psa má však zajímavou dohru. Po neúspěšné záchraně

kruhem se Tintin připravuje ke skoku do vody se slovy

Il faut le sauver, à tout prix!

Musíme ho zachránit za každou cenu!

v barevné verzi (obr. č. 19). Na což mu námořník odpovídá špatnou francouzštinou:

Toi pas plonger, missié! Ça y en a beaucoup de requins par ici!

Neskákat tam, pán, být tam spousta žraloků…

Obrázek 11: Tintin před skokem do moře – 1946

63
Běžný zápis hovorového francouzského „monsieur“ je „m'sieu“.

31
 Námořník černé barvy pleti použil konvenční způsob k záchraně „muže přes palubu“ to
jest hození kruhu, a pak byl bezradný. Není schopen nalézt řešení, a proto se obrací k autoritě.
Tintin je zde vyobrazen jako „muž činu“. Sehrává aktivní roli, kdy v složité situaci nachází
řešení.

Dalo by se oponovat, že autor komiksu nechá přirozeně vyniknout hlavního hrdinu „na
úkor“ ostatních a že barva pleti v tomto případě nehrála determinující roli.

Mé tvrzení však dokládá i původní černobílá verze (obr. č. 20), kde je popsaná situace
ještě čitelnější. Tintin zde říká

Et vous n'avez rien fait pour le sauver??… Vous alez voir comment on fait lorsqu'on est un
homme!
A vy jste neudělali nic pro jeho záchranu? Tak se teď podívejte, co udělá muž (člověk).

Obrázek20: Tintin před skokem do moře –1930

Tato věta v sobě nese význam ještě hlubší degradace černošství. Černoch nemůže dostát
tomu, aby byl člověkem. Hodnoty, které jsou připisovány osobám s černé barvy pleti,
nevedou k naplňování představy lidství, potažmo mužství, pokud přihlédneme k genderové
dimenzi výroku. (Homme je ve francouzštině, podobně jako ve španělštině hombre nebo
anglicky man, jak člověk, tak muž). V tomto případě se představa člověka-muže pojí s
odvahou a akceschopností.

Tintin se nechává pasovat do role vzoru, paternalistické autority, která degraduje

námořníka na úroveň, která je za hranicí lidství.

32
6.4. Zobrazování strachu
První příklad se záchranným kruhem mimo jiné ukázal, že zobrazování černochů jako
nositelů strachu je v Tintinovi v Kongu použito k jejich stereotypizaci. V tomto zobrazování
Hergé pokračuje. Příklady s pomocníkem Coco a lovem lvů tuto tezi mimo jiné dále
dokumentují a rozvíjejí.

Coco
Tintinův pomocník Coco dostane za úkol hlídat automobil, zatímco Tintin tráví čas
lovem. Tintin se vrátí, ale nenalezne ani auto ani Coca. Když zvolá jeho jméno, rozhrne se
křoví, ve kterém se Coco objeví a říká:

C'est vous? Missie Tintin??

To vy, pán Tintin?

V barevné verzi je obsah bubliny podobný, ale Coco Tintinovi, už tyká:

C'est toi, missié Tintin?… Moi peux venir?.

To ty, pane Tintine? Já smět přijít?

Obrázek 21: Tykající Coco – 1946 Obrázek 22: Vykající Coco – 1930

Tintin Cocovi tyká v obou verzích, Coco Tintinovi vyká v předválečné verzi (obr. č. 22),
tyká v poválečné (obr. č. 23). Touto změnou Hergé zmenšil rozdíl ve statusu mezi oběma
aktéry. Jednostranné vykání je vyjádřením podřízenosti a nižšího statusu, které je explicitně
znázorněno v jazyku. Situace pokračuje o políčko dále, kdy brečící Coco mluví k Tintinovi.

Hi! Hi... Ça y en a missie blanc venir et battre pitit noir... Alors, Coco li avoir peur et cache
li... et missie blanc parti avec Teuf-Teuf
Fňuk... Přišel bílý pán, aby natloukl (nebo možná také „a natloukl“) černouškovi (Cocovi),
Coco měl strach a schoval se a bílý pán odjel s tím puf-puf.

33
 Milou glosuje

Avoir peur! sache Coco qu'avec nous il ne faut jamais avoir peur.
Měl jsi strach? Coco, s námi nemusíš mít nikdy strach

Barevná verze (obr. č. 24) je významově stejná až na popsání slova auto v Cocově
jazyku „teuf-teuf“, což evokuje zvuk motoru, je nahrazeno „tomobile“, což je alespoň
zkomolenina slova „automobile“.

Obrázek 23: „partie avec teuf-teuf…“ Obrázek 24: „parti avec tomobile…“

Situace ve starší verzi zkoumaného políčka (obr. č. 23) je produktem představy, že

domorodí obyvatelé afrického kontinentu neznalí jakékoliv moderní techniky nejsou schopni
pojmenovat cokoliv, co je z nového světa. Tato představa je absurdní, protože v celém albu
všichni černoši mluví jazykem kolonizujících – tedy francouzsky. Jak lze ono „teuf-teuf“ číst:
Afričané jsou schopni se přiblížit dobré znalosti kolonizátora (ale nikdy dosáhnout
perfektního ovládání větné skladby – o přízvuku nemluvě), ale nejsou schopni pojmenovat
jakoukoliv věc, v tomto případě auto z nového světa. Hledají proto zástupné vyjádření za
pomocí citoslovce. Logika však velí opačně, protože jsou to právě pojmy pro nové předměty,
které si jazyky vypůjčují od příchozího64. Taková soustavná implementace slov může
překrystalizovat v pidžin a časem i v kreolštinu.

Volba pojmu „tomobil“ je neutrálnější, však stále se drží stereotypního vyjadřování typu
„massa-bob“.

64
Příkladem může být i český jazyk. Čeština do sebe implementuje mnoho slov z informačních technologií,
které jsou původem z angličtiny. např. „monitor“.

34
Lov lva
Zobrazování černochů ve spojitosti se strachem je i ústřední téma během lovu lva, který
se odehrává na stranách 22 až 24 v barevné verzi a 45 až 51 v černobíle verzi. Tintin je
pozván na lov, kterého se účastní přibližně s dvanácti domorodci. Během lovu Tintina
napadne lev, poráží ho na zem, přemáhá ho a odnáší ho v tlamě směrem „pryč“.
V následujícím políčku je v detailu Milou – což implikuje, že je on tím, kdo má převzít
iniciativu a postavit se k vzniklému problému. Také se tak stane a o dvě políčka dále na lva
skutečně zaútočí a de facto ho přemůže. Povšimněme si, že se Tintinovi spolulovci „vytratili“
během celé zápletky. Konec lovu, kdy se znovu dostávají „na scénu“ domorodci, je
hromadným a neúspěšným útokem na lva, který domorodce rozhání (obr. č. 25). Ti strachem
před lvem utíkají. S kontextu vyplývá (není zobrazeno, ale zapadá do kontinua), že jeden
domorodec doběhl k Tintinovi (obr. č. 26). Již v políčku říká:

Missié blanc, toi y en a sauver nous! Li seigneur lion li devenue enragé.

Bílý pane, ty nás zachráníš. Velký pán lev se rozzuřil

Tintin odpovídá:

Ça va: nous arrivons…

Jasně, to zvládneme…!

Obrázek 25: Strach domorodců ze lva

35
 Obrázek 26: Lov lva

Černý lovec se k Tintinovi obrací jako k autoritě, která má být schopna vyřešit vzniklou
situaci. Je zde explicitně řečeno, že je autoritou právě díky své barvě pleti, lovec se na něj
obrací jako na „missié blanc“. Choreografie scény a konstrukce dialogů, připomíná dialog
mezi žákem a učitelem. Kdy si dítě běží pro radu či pomoc k učiteli či učitelce.

Slovní spojení „seigneur lion“ odkazuje na přírodnost černochů. Tato konstrukce v sobě
nese význam, který odkazuje černochy mezi „ostatní“ zvířata. Lev je jejich pánem, jako je
pánem celé džungle. Situace má kromě rozměru zbabělosti i rozměr nekompetentnosti.
Domorodci také nejsou schopni řešit situace jim „přirozené“. Teoreticky by lov měl být
doménou místních, spojený s otázkou existence. Domorodci ale selhávají i ve svých
doménách.

Tintin jako reprezentant kolonizujícího zde není pouze prospěšný, je zde přímo
nepostradatelný. Lov se končí morálním vítězstvím psa nad lvem, který vzhledem
k předchozímu konfliktu z něj má respekt. V pozadí políčka jsou vidět části pěti hlav,
schovávajících se za kopcem. Pes je v pozici triumfujícího, bezejmenní domorodci jsou stále
plni strachu, i bez přímého ohrožení.

Stereotypní kolektivizující zobrazování černošství je zesíleno tím, že neznáme ani jedno

jméno účastníka lovu.

6.5. Šaman jako reprezentant posledního vzdoru

Má-li k zobrazovaným černochů Tintin paternalistický, ochraňující a dobromyslný
vztah, jinak je tomu s jedinou zápornou postavou černé barvy pleti. Tou je v Tintinovi v

36
Kongu šaman. Objeví se poprvé na straně 2465, krátce po lovu na lva. Jeho oblečení je odlišné
od „stejnokroje“ ostatních domorodců, kteří nosí pouze zástěry. Šaman má kolem pasu
leopardí kůži, za sebou modrý závoj, kouří dýmku evropského typu a na hlavě má hrnec (obr.
č. 27).

Obrázek 27: Záporná postava: šaman

Hrnce se na hlavách nenosí. Hergé zobrazuje prakticky nejvyšší autoritu původní

kultury ve velmi zesměšňujícím světle. Jde o karikaturu nejen autority kmene, ale i celého
společenství. Onen špatně pochopený dress-code implikuje jediné: Černoši by rádi byli jako
„my66“ – Evropané, ale i když se snaží používat naše oblečení, aby se přiblížili vysněné
civilizaci, selhávají. Dokumentuje to i zobrazení ženy, která vypadá, jako by očekávala tu
nejtvrdší sibiřskou zimu (obr. č. 28).

Obrázek 28: Nastupující žena do vlaku ve směšném kožichu

65
Barevná verze z roku 1946
66
respektive belgičané, podle čtenáře

37
 Významné je, jak jsou oblečeny veškeré postavy v komiksu. Oblečení může být jak
zdrojem ponížení, tak i vyjádřením vysokého statusu. Příkladem je sám Tintin, který nošením
kulatého koloniálního klobouku dává najevo, že je součást skupiny kolonizujících. Celkově
jsou černoši zobrazováni, aby jejich obraz byl směšný, zobrazování šamana je toho pouze
vyvrcholením. Například typizované zobrazování černošství spojené s tzv. „big lips“,
znázornění rtů, které zabírají polovinu plochy hlavy je klasickým příkladem karikaturizace
černošství. Celkový dojem dotváří i fakt, že domorodci jsou až na výjimky67 bosi, což
odkazuje na jejich primitivnost. Boty lze přeneseně chápat jako indikátor „kulturnosti“.

První zobrazení šamana je doprovozeno monologem (obr. č. 27)

Ce petit Blanc li a pris trop d'autorité. Bientôt, li Noirs n'écouteront plis moi, leur sorcier. Il
faut en finir avec li petit Blanc…
Ten malý běloch získal přílišnou autoritu. Černoši už nebudou poslouchat mne, svého
čaroděje. S tím malým bělochem musíme zatočit.

Tintin de facto narušil rovnováhu místní kultury, zavedl nové pořádky a nastolil nový
řád s novými hodnotami. Šaman ztrácí tradiční pozici, a tak se brání.

Ale protože v příběhu je šaman ztělesněním primitivnosti a oné nepatřičné přírodnosti,

je v roli záporné postavy. Aby čtenář nebyl zmaten, a věděl kdo je kladná a kdo záporná
postava, je vše vysvětleno na straně 25 v rozhovoru šamana s jiným Tintinovým nepřítelem
„černým pasažérem“ z lodi:

Et moi, le sorcier des Ba Baoro'm moi, tenir encore longtemps ce peuple ignorant et stupide
sous domination de moi.
A já, čaroděj Ba Baorů budu ještě dlouho držet tento nevědomý a hloupý lid pod svou
nadvládou.

Šamanovo držení lidí v zaostalosti (nebo držení tradičních hodnot) je zde prezentováno
jako jeho zlá vůle.

Šaman je symbol primitivnosti africké kultury, přírodnosti, bezbožnosti a okultizmu,

které je nutno vymítit. Podaří-li se to, porazíme poslední kulturní vzdor. Nezapomínejme na
to, že Hergé je z katolického prostředí a Le XXe Siècle byly vedeny katolickým opatem.

Podaří-li se přelstít zlého šamana, který vrhá domorodce do zpátečnických poloh, stanou
se vesničané svobodni.

67
Např. náčelnicí, ale jde opět přehlídkou nesprávného nošení obuvi.

38
6.6. Nehoda vlaku
Jedna z nejznámějších a nejdiskutovanějších scén je srážka Tintinova auta s místním
vláčkem. Předválečná a poválečná verze se liší pouze v detailech, proto se budu věnovat
pouze verzi černobílé. Kolize dvou dopravních prostředků má však nečekaný výsledek.
Nákladní vlak plný černošských dělníku se převrhne a autu se nic nestane. Srážku evidentně
zavinil Tintin, a tak se davu omlouvá:

Croyez que je suis désolé

Věřte mi to, je mi to líto

Rozzlobený dav různě gestikuluje a jeden muž říká:

Vous méchant blanc

Vy zlý bělochu!

Žena ve směšném zimním kožichu68 dodává:

Regarde li petit noir, li pauvre petit

Podívejte se na to malého černouška, ubohý chlapec…

Přitom ukazuje na chlapce, který si udělal bouli na hlavě.

Tintin pod návalem oprávněné kritiky (tedy kritiky, kterou sám podle svých omluv
považuje za oprávněnou) se snaží situaci řešit. V následujícím políčku Tintin přebírá aktivitu
a autoritativně okřikuje dav.

Silence! on va réparer, votre sale petite machine!

Ticho! Vaše hnusná mašina se opraví!

Lze vést paralelu mezi Tintinovým chováním a chováním kantora okřikujícího své
žáky.

K tomu Tintin dehonestuje místní vlak na doslova „hnusnou mašinu“. Sborové

opakování vyřčené skupinkou cestujících vyznívá komicky. Zajímavé je, jaký Tintin použil
člen ve větě, která se týkala opravy – „on“(„se opraví“). Bude vám opravena, nikoliv já vám ji
opravím či my vám ji opravíme. ¨

68
Kožich není sám o sobě směšný, směšný je jeho výskyt v rovníkové Africe.

39
 Na následujícím políčku Tintin již zajišťuje opravu: promlouvá k davu (obr. č. 29).

Allons! Au travail!…
No tak! do práce!…

Obrázek 29: Vykolejení vlaku a jeho „oprava“

Jeho úkolem, vzhledem k jeho postavení, se stalo organizování opravy vlakové

soupravy, nikoliv její samotná oprava – i přestože je viníkem celé nehody. Tintinovi se
dostane odpovědi, „moi fatigué69“, což reálně neodkazuje na opravdovou únavu dělníka, ale
z kontextu vyplývá, že se jedná o výmluvu.

Promluva dělníka o únavě vyznívá směšně a evidentně vyhýbavě. Ona prezentovaná lež
má velmi blízko k nedokonalé lži dítěte. Takovéto zobrazení jde v duchu toho, co si Hergé
sám myslel. V rozhovoru s Nouma Sadoulem říká: „ C' est en 1930. Je ne connaissais de ce

69
Já unaven

40
pays que les gens racontaient à l'époque: Les nègres sont des grands enfants... Heureusement
pour eux que nous sommes là“70(Maurin-Abomo 1993:152)

V třetím políčku strany 42 Tintin používá relativně zvláštní formu přemlouvání, která je
kombinovaná s citovým vydíráním (obr. č. 29):

Vous n'avez pas honte? laisser un chien faire tout le travail!

To se nestydíte, nechat dělat všechnu práci psa?

Znovu jednoduchost promluvy je podobná jako, kdyby oslovený byl dítě.

Milou se jakoby snaží narovnat lokomotivu, k Tintinovi přidává

Allons, tas de paresseux!… a l’ ouvrage

Tak lenoši, dejte se do díla!

Výrok Miloua je ještě více urážlivý než výrok jeho pána. Kolektivizujícím způsobem
označuje skupinku osob, černé barvy pleti, jakožto lenochy.

Ve čtvrtém políčku je Tintinova úloha držet ruce v bok a dohlížet na narovnávání

lokomotivy. Milou, který byl ještě na předchozím políčku činitelem, jenž měl černochy
donutit „spolupracovat“, již stojí vedle svého pána a také dohlíží na celou operací. Tintin se
obrací k muži s kravatou na holém těle, který se nechce zapojit do práce (obr. č. 29).

Allez-vous travailler. Oui ou non?

Tak budete pracovat? Ano, nebo ne?

Muž v kravatě se vymlouvá

mais... moi va salir mi

ale… já ušpinit já

Tintin, přestože je viník, se během celé situace chová k postiženým71 jako k dětem, které
nejsou schopny jakékoliv organizace. Černoši jsou zde prezentováni jako líné osoby, které
navíc stále hledají směšné výmluvy. Implikuje to představu o nezbytnosti přísného dohledu –
tak jak to dělá Tintin – zajistit, aby se přirozeně líní černoši nevyhýbali práci.

6.7. Tintin králem Šalamounem

Tintin vystupuje také v roli „krále Šalamouna“, kdy řeší spor dvou domorodců, kteří se
hádají o slaměný klobouk. Ten je však již zničený – má odchlíplou horní část, která má

70
Vlastní překlad: Bylo to v roce 1930. O té zemi jsem věděl jen to, co se o ní tehdy říkalo, že negři jsou velké
děti a že mají štěstí, že tam vůbec jsme.
71
Dopravní terminologie o nehodách: viník a postižený

41
chránit majitele od sluníčka. Hádku Tintin vyřeší tím, že klobouk rozpáře na dvě poloviny,
které následně rozdělí mezi účastníky sporu. Tintin coby autorita zasáhl spravedlivě do
vzniklého sporu, a byl schopen dosáhnout „spravedlnosti“. Společně odcházející spokojení
bývalí odpůrci říkají: (obr. č. 30)

Li Blanc trés juste! Li donne a chacun la moitié di chapeau! Ça y en a trés bon blanc.
Ten běloch je spravedlivý! Každému dal polovinu klobouku! Je to velmi dobrý běloch!

Obrázek 30: Tintin vyřešil spor o klobouk tak,

že každému přidělil jednu polovinu

Onen šalamounský vstup reprezentanta západní civilizace je de facto aktem agrese vůči
hodnotám a systému místní kultury. Tintin však dokazuje, že přišedší západní člověk a jeho
kultura jsou lepší než domorodý systém, který generuje problémy (klobouk), ale není schopen
je systémově řešit.

6.8. Tintin lékařem

Oslavou výdobytků západní civilizace je i situace ze strany 2772. Tintin vstupuje do
chýše, kde leží nemocný muž a vedle něj jeho žena a ještě jeden příbuzný. Žena naříká, že její
manžel je obětí zlých duchů, že asi brzy zemře. Tintin se pasuje do role doktora, který si jde
pacienta prohlédnout a zhodnotí, že se nejedná o nic závažného, že jde pouze o chřipku.

Z výše uvedené situace je zřejmé, že místní systém léčby je zcela neefektivní, když není
schopen léčit ani banální (pro Evropana) nemoci. Tintin jako reprezentant západní civilizace

72
Barevná verze

42
přichází s obecným povědomím, které je dostačující pro lékařský akt. Tedy nikoliv formální
vzdělání je Tintinovi nápomocno k léčení, ale jeho příslušnost k bílé Evropě – každý bílý
Evropan má dostatečné znalosti na to, aby mohl vykonávat základní léčbu v nevzdělané a
zaostalé Africe. (obr. č. 31)

Obrázek 31: Tintin ordinuje chinin na chřipku

Tintin ordinuje chinin, což je z medicínského hlediska nesmysl, protože chinin je

antimalarikum, nikoliv lék proti chřipce. Lze se však na věc podívat z druhé strany: možná, že
to byla opravdu malárie, která je často smrtelná, a Tintin se rozhodl rodinu neznepokojovat, a
označit chorobu za „pouhou chřipku“. Tento pohled je ještě zajímavější, protože Tintin
nepřipouští informovanost pacienta a jeho příbuzných. Pravděpodobně proto, že je
nepovažuje za dostatečně vyspělé, aby celou situaci pochopili. Celou „znalost“ problému si
Tintin jako nositel vědění nechává pro sebe.

Za odcházejícím Tintinem je klanějící se choť nemocného, která říká: (obr. č. 32)

Li Blanc est bon!… Li grand Chef!!... Li gueri mon mari!! Mousie Blanc li Boula Matari!!!
Bílý člověk je dobrý! Velký náčelník! Uzdravil mého muže! Bílý pán Boula Matari!

Tato situace odkazuje na pozitivní stránku evropské přítomnosti v Africe. Evropané

přinesli mnoho dobrého – například léky. Tintin je oslavován v té nejvyšší míře. Náklonnost a
úcta je mu projevována klaněním.

43
 Obrázek 32: Tintin je oslavován pro své schopnosti

Zajímavé je také to, že je titulován „ Boula Matari“ což je přezdívka velících Belgičanů,
kteří vyžadovali po Konžanech velmi těžkou manuální práci. Je to tedy původně negativní
pojem, ale v Hergého podání má Boula Matari pozitivní obsah.

6.9. Budu vám dnes povídat o vaší vlasti – o Belgii

Paternalistický náboj dokumentující dobu kolonializmu je patrný v hodině vyučování,
která se stala předmětem mnohých analýz73. Tato část příběhu doznala výrazných obsahových
změn mezi předválečnou a poválečnou verzí. Začneme verzí černobílou. Tintin se ocitá
v misionářské vesničce, kterou mu katolický misionář představuje. „Otec“ provází Tintina po
stavbách, které byly postaveny, s připomenutím toho, že před jejich příchodem zde byla
pouze „houština“. Milou cestu po vesnici glosuje: (obr. č. 33)

Obrázek 33: Kněz misionář provází Tintina po misii

73
např. Peeters 2004:31 nebo Farr 2004:24.

44
Quels „as“ ces missionnaires
Ti misionáři jsou ale kabrňáci!

Misionářská činnost je zde vykreslena jako jednoznačně pozitivní se zásadně

prospěšnými, dobrými účinky pro místní. Když se místní katolický misionář dozví, že
onemocněl otec Sebastián, učitel zeměpisu, zamyslí se Tintin, a řekne si

Un simple cours?
Obyčejná hodina?

a nabídne se, že učitele nahradí.

Co nám říká věta „un simple cours?“? Tintin bez jakékoliv formální kvalifikace ve
vzdělání se rozhodl zastoupit učitele. Látka musí být tak primitivní, že ji zvládne jakýkoliv
laik, tedy jakýkoliv člověk, který prošel klasickým evropským vzdělávacím procesem.

Tintin stojí ve třídě před tabulí. Na té je nakreslena mapka, kde je zobrazena Belgie a
část Francie. V ruce třímá ukazovátko, kterým míří na slovo Belgique na tabuli a třídě říká:

Mes chers amis, je vais vous parler aujourd'hui de votre patrie: La Belgique!
Milí přátelé, dnes vám budu povídat o vaší vlasti, o Belgii…

Obrázek 34: Tintinova hodina zeměpisu

Toto políčko se stalo pro mnohé symbolem Tintinova kolonializmu. Je však také
historickým dokladem o způsobu kolonizování. Kolonizátoři z Portugalska a Španělska, a do
značné míry i z Francie a Belgie, se na rozdíl od britských (a německých) snažili inkorporovat
svoji státní identitu do kolonizované země, a přetvořit ji na zemi katolickou a z jazykového
hlediska lusofonní (což se v Angole, Mozambiku i jinde prakticky podařilo), hispanofonní
nebo frankofonní. Aby následně „všichni“ byli Portugalci, Španěly, Francouzi, Belgičany.

45
Nejvíce se to „dařilo“ Portugalcům. Tento asimilační přístup vedl sice k větší rovnosti lidí než
tam, kde vládli Angličané, ale za cenu ztráty či oslabení vlastní identity. V britských koloniích
byl menší zásah do identity jedince vykoupen faktickým a právním rozdílem mezi
kolonizujícím a kolonizovaným.

V barevné verzi byla hodina zeměpisu nahrazena neutrálnější hodinou matematiky. (obr.
č. 35)

Obrázek 35: Tintinova hodina matematiky

6.10. Analýza: styčné body

V předešlé analýze se čtenář mohl seznámit s úryvky, které ilustrují stereotypní
zobrazování původní kultury Konga, černochů obecně i idealizované představy o jednoznačně
pozitivním dopadu kolonializmu. Soubor těchto výňatků nám nedává pouze představu o
samotném celku. Odkrývá mytologii, kterou příběh obsahuje.

Z příkladů je patrné, že příběh obsahuje určité struktury, podle kterých je organizován.

Ona základní struktura, která provázela všechny příklady je barva pleti. Barva pleti
determinovala jednotlivé role aktérů, kteří v příbězích vystupovali – zásadně se promítala do
konstrukce charakteru jednotlivých postav.

Druhou významnou osou je, zda lze postavu charakterizovat jako kladnou nebo
zápornou – což je v kontextu Tintina možné, protože jednotlivé postavy jsou tak profilovány,
jde o žánrový prvek. Jde o kategorii významnou, protože podle ní si čtenář vytváří
k jednotlivým postavám sympatie (v případě kladných postav) či antipatie (v případě těch
záporných).

Na základě těchto dvou os se vytváří čtyři možné skupiny: Kladná bílá, kladná černá,
záporná bílá a záporná černá.

46
 V Prvé řadě identifikujme, které postavy náleží jakým kategoriím.

Seznam vyjmenovaných postav není vyčerpávající. Výběr je zúžen na postavy, které

byly použity v rámci ilustrativních příbězích. V ději se objevují i další postavy, které však
zaujímají okrajové role (např. pilot letadla z obr. č. 10 a 11).

Přiřazení ke kategorii na ose bílá-černá bylo evidentní – barva kůže je v Tintinovi

vyjádřena explicitně. U osy kladná-záporná je situace o poznání složitější – jejich úloha
v tomto směru je vyjádřena implicitně. Vycházel jsem z předpokladu, že Tintin je kladnou
postavou, proto jsem záporné postavy definoval, jako ty které vykonávají cílenou aktivitu,
která je směřována proti Tintinovi (popř. Milouovi). Ostatní nezáporné postavy jsem pak
následně definoval jako kladné.

Kladné bílé postavy jsou tedy Tintin a kněz na misii. Kladné černé postavy jsou Coco,
oběti dopravní nehody, členové kmenu Babaorom a lodník, který se snažil zachránit Miloua.
Záporná bílá postava je pouze jedna, tou je „černý pasažér“ a zloděj auta v jedné osobě.
Zápornou černou postavou je pak šaman.

47
 Za druhé identifikujeme na základě provedené analýzy, jaké společné vlastnosti mají
nositelé jednotlivých kategorií.

Z obrázku je patrné, že obě skupiny kladných postav, jsou charakterově jasně odděleny.
Jde de facto o opozitní kategorie, kdy na jedné straně je akceschopnost a odvaha u bělochů a
na druhé straně bojácnost a neschopnost korunovaná směšnou mluvou a oblečením u
černochů. V jednotlivých společných interakcích vykazují kolonizující příslušnost k vyššímu
statusu skrze paternalizmus či nadřazenost.

Naopak záporné postavy lze označit za deviantní. Projev deviace a zápornosti – ve

vzájemné interakci – je možné pozorovat v určitém hraničním chování jednotlivců:
charakterové vlastnosti obou záporných postav jsou si velmi blízké. Šamana i černého
pasažéra lze mimo jiné označit za deviantní, protože se nedrží rozdělených hodnot svých
patřičných kladných kategorií.

48
7. Tintin ve světle dneška
Tintinova alba stále fyzicky existují mezi námi. Mimo jiné to dokazuje stále neklesající
prodejnost i jeho expanze do dalších zemí – například do České republiky. Tintin není pouze
historií či věrným obtiskem společenských představ o Africe z dob kolonializmu. Jeho
přítomnost v dnešní době skrze jednotlivá alba, pořádané výstavy, poštovní známky, názvy
ulic, je evidentní. A tyto podněty zapříčiňují existenci stále nových reakcí. Reakce často
bolestivé, které se konfrontují s vlastní minulostí, minulostí kolonializmu.

7. 1. Standardní série
Na zadní straně každého74 dnes prodávaného alba je obrázkový seznam „všech“
komiksů Tintina. Každý, kdo má doma alespoň jedno album, má přehled o tom, která alba mu
chybí a může si je koupit. Z obchodního hlediska se to jeví jako vcelku logický
„marketingový tah“, jak povzbudit čtenáře k další koupi. Zajímavé je však to, že oněch
vyobrazených dvaadvacet dílů reprezentuje jakousi „standardní sérii“, že ve skutečnosti
vyobrazený seznam děl je menší než jejich opravdový počet. Vynecháme-li díla o Tintinovi,
která nebyla přímo od Hergého75 stále chybí první a poslední díl. Poslední díl není dokončen a
prodává se v „rozkresleném stavu“, je to spíše sběratelský kousek.

Předválečný a poválečný Sovětský svaz

O mnohém ale vypovídá absence prvního dílu – Tintin v zemi Sovětů. Lze namítat, že
není součástí standardní série proto, že jako jediný z devíti předválečných komiksů nebyl
překreslen do barvy, a proto je ze souboru vyňat.

Domnívám se, že důvody pro vyřazení ze seznamu byly stejné jako důvody pro
nepřekreslení onoho díla76. Když se po válce začalo pracovat na reedici, byl díl, kde Tintin
navštěvuje SSSR, přeskočen. Takovéto rozhodnutí má samozřejmě nějaké racionální
odůvodnění. Vydání bylo zkrátka problematické – zkrátka obsahoval to, co už v roce 1946
bylo považováno za nepřijatelné. Šlo o dialog onoho díla s poválečnou dobou. Na tvorbě se
vždy odráží v jaké době je vytvářena, jenže Tintin z roku 1929 byl stále stejným Tintinem i
v roce 1946, kdy se Evropa nacházela v zcela jiné situaci, bylo po válce a Sovětský svaz patřil
k protihitlerovské koalici, mezi vítěze a žalobce z Norimberku a mezi zakladatele nové OSN.

74
Ve standardním vydání u Casterman
75
Jsou to filmová alba. Podle kresleného filmu je Tintin et le lac des requins – Tintin a žraločí jezero (vytvořeno
studiem Hergé) a podle filmů Le mystère de la Toison d'Or- Záhada zlatého rouna a „Les Oranges blues –
Modré pomeranče byly vyrobeny „fotoromány“ doplněné texty
76
A v tomto případě nepovažuji za důležité znát přesnou příčinu a následek.

49
Británie: Kongo jen černobíle
Podobný osud jako Tintina v zemi sovětů potkal v mnoha zemích i námi analyzovaný
Tintin v Kongu. Například v Británii byl vydán až v roce 1991 a to pouze v černobílé verzi a
opatřen úvodním slovem, které album historifikuje, a tím zároveň omlouvá jeho koloniálně
orientovaný diskurz. (Farr 2004:22) (obr. č. 35). Tím se Kongo podařilo oddělit od ostatních
dílů, které jsou vydávány barevně. S podobným osudem se Tintin setkal i v České republice,
kdy byl Tintin v Kongu přeskočen. První díl, s nímž nakladatelství Albatros v roce 2004
přišlo, byl Tintin v Americe.

Obrázek 35: úvodní slovo z britské verze

Pokud byla reedice mimo jiné i dialogem dvou epoch – předválečné a poválečné, je
dnešní čtení jednotlivých alb dialogem mezi rokem výroby a dneškem. Společnost se vyvíjí
v nejširších souvislostech, a s ní i její normy, které definují přijatelnost jakéhokoliv sdělení.
Tintin zprostředkovává náhled do prostředí, ve kterém se Hergé v době vzniku pohyboval.
Sám k tomu v rozhovoru s Nouma Sadoulem dodal „Pour le Congo tout comme pour Tintin
au pays des Soviets, il se fait que j’étais nourri des préjugés du milieu bourgeois dans lequel
je vivais.“77 Hergé považoval Tintina v zemi Sovětů“ a Tintina v Americe za omyly mládí.
(Farr 2004:22)

7.2. Dupond a Dupont

Hergého vztah k jeho „předlotosovskému“ dílu78 lze považovat za reflexi vlastní práce.
Dokonce dvojici přihlouplých detektivů, kteří se poprvé objevili v Tintinovi a faraonových

77
Když jsem psal Kongo a Tintina v zemi Sovětů, přijal jsem předsudky měšťáckého světa, v němž jsem žil
78
Převážně Tintin v zemi Sovětů a Tintin v Kongu.

50
doutnících, Hergé přidal další rozměr. Z Duponta a Donponda (ve francouzštině se tato
příjmení vyslovují stejným způsobem podobně jako Fišer a Fischer) se stala dvojice, která je
mimo jiné charakteristická tím, že se vyznačuje absencí jakékoliv kulturní empatie. Což lze
chápat jako určité vyrovnání se s předešlým etnocentrizmem79.

Dupond a Dupont se snaží v Modrém lotosu neúspěšně splynout s čínským davem,

jejich kostým je terčem posměchu celé ulice. (obr. č. 36)

Obrázek 36: Dupond a Dupont v přestrojení v Číně

79
Který však v albu Modrý lotos zcela nezmizí. Viz Chrám slunce.

51
 V Krabu se zlatými klepety se přestrojují za Maročany, a nevěří, že byl Tintin schopen
jejich přestrojení prokouknout. (obr. č. 37)

Obrázek 37: Dupond se diví, že je Tintin poznal i přes „maskování“

Na palubě lodí v Pokladu rudého Raubíře a v Tintinovi v zemi černého zlata se vydávají
neúspěšně za námořníky. (obr. č. 38 a 39)

Obrázek 38: Poklad rudého Raubíře

Obrázek 39: Tintin v zemi černého zlata

52
 Při přípravě cesty na měsíc v tajné základně v neurčitém slovanském státě „Syldavie“
v albu Cíl: Měsíc se přestrojili omylem do řeckého národního kroje, místo do syldavského
(obr. č. 40).

Obrázek 40: Dupond a Dupont v řeckém národním kroji

A nakonec v Tournesolově kauze se Dupont a Dupond pohybují ve švýcarském

národním kroji, znovu aby splynuli s davem (obr. č. 41).

Obrázek 41: Detektivové ve švýcarském kroji

53
8. Závěr
Tintin je jeden z nejvýznamnějších komiksů, který silně ovlivnil jak komiksové
francouzsko-belgické prostředí, tak i celou komiksovou Evropu. Jeho autor Hergé, který byl
pod silným vlivem svého duchovního otce opata Norberta Walleze, vytvořil postavičku, která
se stala tak slavnou, že se začlenila do kulturní identity Francie i Belgie. Tintin není pouze
historie, na kterou je nahlíženo muzejními vitrínami nebo archívy, Tintin je již přes 75 let
znovu a znovu vydáván a především čten. Mimo jiné i v České republice. Hergého tvorba,
věrně zachycující smýšlení doby, v sobě zanechala i některé aspekty, které jsou rozebírány a
podrobovány společenské kritice. Kritice vlastní evropské historie, jejíž nedílnou součástí byl
kolonializmus.

„Znovu přečtení“ Tintina s cílem analyzovat způsoby stereotypního zobrazování

černošství, bylo provedeno na konkrétních mini-příbězích. Z analýzy vyplynulo, jaké
společné vlastnosti mají zástupci jednotlivých skupin, kteří jsou nositelé stereotypů.

Zajímavé by bylo pokračovat dále v hledání mytologie zobrazování cizího

v jednotlivých albech Tintina i jejich verzí. Hledat další pravidelnosti, změny či autorův
vývoj. Předkládaná analýza jednoho alba však tvoří logický ucelený předmět výzkumu, a
věřím, že tak bude platnou součástí velké mozaiky prací o Tintinovi.

54
9. Bibliografie
1979. Encyclopédie des bandes dessinées. Paris: Albin Michel
2006. Le petit Larousse illustré 2007. Paris: Larousse

ASSOULINE, P. 1996. Hergé. Paris: Plon.

BARTHEZ, R. 2004. Mytologie. Praha: Dokořán.
BLANCHARD, G. 1974. Histoire de la bande dessinée. Verviers: Marabout université.
BOURDIEU, P. 2000 Nadvláda mužů. Praha: Karolinum.
ECO, U. 1997. Jak napsat diplomovou práci. Praha: Votobia.
ECO, U. 2006. Skeptikové a těšitelé. Praha: Argo.
FARR, M. 2004,. Tintin le rêve et la réalité. Belgique: Moulinsart
FILIPPINI, H. 1998 Dictionnaire encyclopedique des héros et auteurs de B.D.. Grenoble:
Glénat.
FRÉMION Y.1990 Le guide de la bédé francophone. Paris: Syros.
FRESNAULT-DERUELLE, P. 1972. La bande dessinée, Paris: Hachette.
GROENSTEEN T. 1996 La bande dessinée, éditions. Toulouse: Milan.
GROENSTEEN, T. 2005. Stavba komiksu. Brno:Host.
MAURIN-ABOMO, M. 1993. Tintin au Congo ou La nègrerie en cliché in Image de l'Afrique et
du Congo/Zaïre dans les lettres françaises de Belgique et alentour, Bruxelles: Textyles-
éditions.
PEETERS, B. 2004 Le monde d'Hergé. France: Casterman
THWAITES, T. DAVIS, L. MULES, W. 1994. Tools for cultural studies, Melbourne: Macmillan
education
WILMET, M. 2004. Tintin sur noir et blanc, France: Casterman

Prameny:
Dokumentární film „Tintin and I“ dostupný na
http://video.google.com/videoplay?docid=6369895383957882709&q
[navštíveno dne 20.10.2006]

HERGÉ: Tintin au pays des soviets, Casterman, Belgique: 1999 reprint verze z koku 1929
HERGÉ: Tintin au Congo. Casterman, reprint verze z roku 1946
HERGÉ: Tintin au Congo. Casterman, Paris: 2000 reprint verze z roku 1930 – s cenzurou
z roku 1937
HERGÉ: Tintin in Congo. Casterman, Belgique: 1991
HERGÉ: Tintin en Amérique. Casterman, reprint verze z roku 1946
HERGÉ: Tintin en Amérique. Casterman, Paris: 2000 reprint verze z roku 1931

55
HERGÉ: Les cigares du pharaon. Casterman, reprint verze z roku 1946
HERGÉ: Les cigares du pharaon. Casterman, Paris: 2000 reprint verze z roku 1932
HERGÉ: Le Lotus Bleu . Casterman, reprint verze z roku 1946
HERGÉ: Le Lotus Bleu. Casterman, Paris: 2000 reprint verze z roku 1934
HERGÉ: L'oreille cassée. Casterman, reprint verze z roku 1946
HERGÉ: L'oreille cassée. Casterman, Paris: 2000 reprint verze z roku 1935
HERGÉ: L'ile noire. Casterman, reprint verze z roku 1946
HERGÉ: L'ile noire. Casterman, Paris: 2000 reprint verze z roku 1937
HERGÉ: Le sceptre d'Ottokar. Casterman, reprint verze z roku 1946
HERGÉ: Le sceptre d'Ottokar. Casterman, Paris: 2000 reprint verze z roku 1938
HERGÉ: Le crabe au pinces d'or. Casterman, reprint verze z roku 1946
HERGÉ: Le crabe au pinces d'or. Casterman, Paris: 2000 reprint verze z roku 1940
HERGÉ: L'étoile mystérieuse. Casterman, reprint z roku 1942
HERGÉ: Le secret de la Licorn. Casterman, reprint z roku 1943
HERGÉ: Le Trésor de Rackham le Rouge. Casterman, reprint z roku 1944
HERGÉ: Les 7 Boules de cristal. Casterman, reprint z roku 1948
HERGÉ: Le Temple du Soleil. Casterman, reprint z roku 1949
HERGÉ: Tintin au pays de l'or noir. Casterman, reprint z roku 1950
HERGÉ: Objectif Lune. Casterman, reprint z roku 1953
HERGÉ: On a marché sur la Lune. Casterman, reprint z roku 1954
HERGÉ: L'Affaire Tournesol. Casterman, reprint z roku 1956
HERGÉ: Coke en Stock. Casterman, reprint z roku 1958
HERGÉ: Tintin au Tibet. Casterman, reprint z roku 1960
HERGÉ: Les Bijoux de la Castafiore . Casterman, reprint z roku 1963
HERGÉ: Vol 714 pour Sydney. Casterman, reprint z roku 1968
HERGÉ: Tintin et les Picaros. Casterman, reprint z roku 1976
HERGÉ: Tintin et l'alph-art. Casterman, nedokončená (skica) z roku 1986
HOREAU. Y.: Tintin, Haddock et les bateaux. Moulinsart, Belgique: 1999
TANAKA, M.: Gon. Calibre, Praha: 1992
Zvláštní svět tvůrců komiksu" Právo. 25. 11 . 2006. S. 13.

Obrazová dokumentace:
Obrázek č. 1 – Tintin au Kongo (1946) str. 56
Obrázek č. 2 – Tintin le rêve et la réalité str. 12

56
Obrázek č. 3 a 4 – Tintin, Haddock et les bateaux (str. 8 a 9)
Obrázek č. 5 – z dokumentárního filmu Tintin et moi
Obrázek č. 6 – fotografie zastávky metra, dostupné na
http://metro-de-bruxelles.blogspot.com/2006/05/stockel-stokkel.html
[navštíveno dne 12. 10. 2006]

Obrázek č. 7 až 9 – Poštovní známky dostupné na:

http://e.tintin.tk.free.fr/timbres.htm
[navštíveno dne 14. 11. 2006]

Obrázek č. 10 – Le petit larousse illustré str. 1289

Obrázek č. 11 – Tintin le rêve et la réalité str. 21
Obrázek č. 12 – Tintin au Congo (černobílá verze) str. 8
Obrázek č. 13 – Tintin au Congo (1946) str. 1
Obrázek č. 14 – Tintin au Congo (černobílá verze) str. 123
Obrázek č. 15 – Tintin au Congo (1946) str. 61
Obrázek č. 16 – Kuifje in Afrika dostupné na:
http://macollectiontintin.free.fr/albums-etrangers.htm
[navštíveno dne 8. 11. 2006]

Obrázek č. 17 – Tintin au Congo (1946) str. 6

Obrázek č. 18 – Tintin au Congo (černobílá verze) str. 17
Obrázek č. 19 – Tintin au Congo (1946) str. 7
Obrázek č. 20 – Tintin au Congo (černobílá verze) str. 18
Obrázek č. 21 – Tintin au Congo (1946) str. 14
Obrázek č. 22 – Tintin au Congo (černobílá verze) str. 32
Obrázek č. 23 – Tintin au Congo (černobílá verze) str. 18
Obrázek č. 24 – Tintin au Congo (1946) str. 14
Obrázek č. 25 – Tintin au Congo (1946) str. 23
Obrázek č. 26 – Tintin au Congo (1946) str. 23
Obrázek č. 27 – Tintin au Congo (1946) str. 24
Obrázek č. 28 – Tintin au Congo (1946) str. 20
Obrázek č. 29 – Tintin au Congo (černobílá verze) str. 42
Obrázek č. 28 – Tintin au Congo (1946) str. 20
Obrázek č. 30 – Tintin au Congo (1946) str. 27
Obrázek č. 31 – Tintin au Congo (1946) str. 28

57
Obrázek č. 32 – Tintin au Congo (1946) str. 28
Obrázek č. 33 – Tintin au Congo (1946) str. 36
Obrázek č. 34 – Tintin au Congo (černobílá verze) str. 77
Obrázek č. 35 – Tintin in Congo (britský verze) str. 2
Obrázek č. 36 – Le lotus bleu str. 45
Obrázek č. 37 – Le crabe au pinces d'or str. 46
Obrázek č. 38 – Le Trésor de Rackham le Rouge str. 14
Obrázek č. 39 – Tintin au pays de l'or noir str. 8
Obrázek č. 40 – Objectif Lune str. 19
Obrázek č. 41 – L'Affaire Tournesol str. 28

58
10. Jmenný rejstřík
A
Antonová, B., 22
J
Assouline, P., 12, 13
Jacobs, E.P., 14

B
K
Barthes, R., 22
Kunzle, D., 9
Blackbear, B., 9
Blanchard, G., 11, 14, 15
M
C Martin, J., 14
Maurin-Abomo, M., 25, 41
Couperie, P. 10
Moor, B.,14
Mules, D., 22
D
Davis, T., 22
P
Peeters, B., 12, 13, 14, 17, 19, 20, 21, 22, 44
E
Eco, U., 22
R
Remie G. viz Hergé
F Reye, A., 9
Farr, M., 13, 14, 16, 44, 50, 51
Fresnault-Deruelle, P., 8, 22,
S
Sadoul, N., 14, 17, 40, 50
G Saint-Ogan, A., 16
Groensteen, T., 8, 9, 10, 15, 22, 54 Shakespear, W., 11
Sullerotová, E., 11

H
Hergé, 5, 8, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 21, T
25, 29, 33, 37, 38, 40, 44, 49, 50, 51, 53 Tanaka, M., 10
Thwaites, T., 22

W
Wilmet, M., 27

59
11. Anotace
Tato práce analyzuje zobrazování kulturních stereotypů v Tintinovi v Kongu (1930),
jednoho z alb slavného belgického komiksu Tintin. Nejdříve je definován žánr komiksu a
následně je uvedeno historické pozadí Tintinova vzniku. Analýza rozebírá konkrétní situace
interakcí jednotlivých komiksových postav, a pokouší se upozornit na, často implicitní,
autorův etnocentrizmus. Tintin v Kongu vzniká v době belgického kolonializmu, který se do
zobrazovaného výrazně otiskuje. Na jedné straně příběh glorifikuje úlohu kolonizujících.
Domorodé obyvatelstvo je na druhé straně zobrazováno jako neschopné, ustrašené, hloupé a
bez jakékoliv vlastní invence. Analýza ústí v diagram, který jednotlivé stereotypy postav
sumarizuje a třídí. Ačkoliv Tintin vyšel před 75 let, je stále vydáván a úspěšně prodáván. Jeho
velká čtenářská obliba ukazuje na to, že je součást dnešní kultury.

60
12. Abstrakt
My thesis analyzes the representation of cultural stereotypes in Tintin in the Kongo
(1930), a book from the famous Belgian comic series Tintin. After defining comics as a
genre, I proceed to describe Tintin’s historical background. By analyzing the interaction of
various comics characters in specific situations, I try to point out the author’s – often implicit
– ethnocentrism. Tintin in the Kongo was created during Belgian colonialism, which strongly
influences its representations. It glorifies the role of the colonizer, while portraying the
indigenous population as inept, timid, dumb, and lacking all invention. The analysis
culminates in a diagram that summarizes and classifies various stereotypes. Although Tintin
was created 75 years ago, the comics are still being published and sell well. Tintin’s sizeable
readership shows that he is part of today’s culture.

61