Ray Bradbury

KALEIDOSKOP

VTR
Telefon ten veer zazvonil o pl est. Byl prosinec, a kdy Thompson zdvihl
sluchtko, byla u dvno tma.
Hal.
Hal, Herbe?
, to jsi ty, Alline.
Tv ena je doma, Herbe?
Je. Pro se pt?
K sakru!
Herb Thompson tie drel sluchtko. Co se dje? Co tak divn mluv?
Chtl bych, abys ke mn veer pijel.
ekme nvtvu.
Chtl bych, abys tu zstal pes noc. Kdy pojede tv ena pry?
Pt tden, ekl Thompson. Pojede do Ohia, asi na devt dn. M tam
nemocnou matku. Pak za tebou pijedu.
koda, e neme pijet dneska.
koda. Ale mme ty hosty, manelka by m zabila.
koda, e neme pijet.
Co se dje? Zas ten vtr?
Ne, to ne.Je to ten vtr, vi? nalhal Thompson.
Hlas v telefonu znejistl. Ano. Ano, je to ten vtr.
Vdy je jasn noc, vtr nestoj za e.
Ale je tu. Vltne oknem dovnit a zlehounka vzdouv zclony. Jen aby se mi
pipomnl.
Tak v co, pije k nm a pespi u ns, ekl Herb Thompson a rozhldl se
po osvtlen hale.
Ne. Na to u je moc pozd. Mohl by m chytit cestou. Je to hrozn daleko.
Dkuju ti za pozvn, ale to bych se neodvil. Padest kilometr ne, dkuju.
Vem si prek pro span.
Stojm u hodinu u dve, Herbe. Vidm, jak se od zpadu zdvih. Je tam pr
mrk a viml jsem si, e jeden jako kdyby se roztrhl. Urit bude vtr.
Vem si podn siln prek pro span. A me mi kdykoli zavolat. I hodn
pozd veer, jestli chce.
Kdykoli? ekl hlas v telefonu.
Samozejm.

Zavolm t, ale koda, e neme pijet. Rozhodn bych nechtl, aby se ti

nco stalo. Jsi mj nejlep ptel a to bych rozhodn nechtl. Mon e je lep,
kdy jsem s tm sm. Promi, e jsem t obtoval.
Co blbne k emu teda m ptele? J ti povm, co m dlat. Sedni si k
psan a veer jet nco dlej, ekl Herb Thompson a pelpl v hale z nohy na
nohu. Zapomene na Himlaj a na dol vtr a pestane na chvli myslet na ty
sv boue a hurikny. Napi celou kapitolu toho novho cestopisu.
To by lo. Mon e to udlm, nevm. Mon e ano. Dkuju ti jet jednou,
e jsem t s tm vbec sml otravovat.
Neblzni. U toho musm nechat, ena m vol k veei.
Herb Thompson zavsil.
Posadil se ke stolu a ena si sedla proti nmu. To byl Allin? zeptala se.
Pikvl. Ten s tm vtrem nadl, jeden mu fouk moc rychle, druh pomalu,
tet je moc tepl a tvrt moc studen, ekla a podala mu tal s jdlem.
Za vlky to v Himalj neml lehk, ekl Herb Thompson.
Snad mu prosm t nev, co vykld o tom dol? Pkn se to
poslouch.
plhaj po tch horch jak blzni. Pro lidi lezou po horch, kdy z toho maj
takov strach?
Tenkrt snilo, ekl Herb Thompson.
Vn?
A prelo a padaly kroupy a zuila vichice, bylo to v tom dol vechno
najednou. Slyel jsem to od Allina u dvacetkrt. Um bjen vyprvt. Byl
hodn vysoko. Vude kolem mraky a v tom dol to pekeln hmlo.
To bych prosila, poznamenala ena.
Jako kdyby tam nebyl jeden vtr, ale cel smeka. Vichry z celho svta.
Spolkl sousto. Aspo Allin to tvrd.
Tak tam pedevm neml chodit a neml se dvat, ekla. Kdy lovk do
veho strk nos, m pak velijak npady. Vtry se na nj rozzlob, e je ru, a
jdou po nm.
Nedlej si z toho legraci, je to mj nejlep ptel, vyjel na ni Herb
Thompson.
Vdy je to takov hloupost!
Na nj u je toho ale trochu moc. Nedvno ta vichice v Bombaji, ped dvma
msci tajfun u Nov Guineje. A pak v Cornwallu.

Pro mm litovat lovka, kter kadou chvli padne na njakou vichici nebo
hurikn a dostane z toho komplex, e ho pronsleduj?
V tu chvli zazvonil telefon.
Neber to, ekla.
Co kdy je to nco dleitho?
To je Allin.
Zstali sedt, telefon zazvonil devtkrt, ale neli k nmu. Pak pestal zvonit.
Dojedli. V kuchyni u pootevenho okna si vnek pohrval se zclonami.
Telefon zazvonil znova.
Nemu to nechat zvonit, ekl a zvedl sluchtko. , t bh, to jsi ty,
Alline?
Herbe! Jetu! U je tu!
Mluv do toho moc zblzka, dej si ten telefon trochu dl.
Stl jsem u otevench dve a ekal jsem na nj. Vidl jsem, jak se ene po
silnici, ohbal stromy jeden po druhm. Kdy dorazil ke stromm ped domem a
stoil se smrem ke dvem, zabouchl jsem mu ped nosem.
Thompson mlel. Nevdl, co ci, protoe jeho ena stla ve dvech haly a
pozorovala ho.
To je zajmav, ekl konen.
Je tu vude kolem domu, Herbe. U nemohu vyjt ven, nemohu nic dlat, ale
vyplouchl jsem ho, myslel si u, e m m, a kdy byl na dosah, pibouchl jsem
a zamkl dvee. Byl jsem pipraven, pipravuju se na nj u pr nedl.
Tak vid! Povz mi o tom nco, AJline, Herb Thompson konverzoval do
telefonu docela oviln, ale pod upenm pohledem eny se u zanal potit.
Zaalo to ped esti tdny ...
Vn? No vid!
.. .u jsem si myslel, e jsem ho utahal. Myslel jsem si, e u se vzdal
pronsledovn a e u se m nesna dostat. Ale on jen vykval. Ped esti tdny
jsem slyel, jak se vtr smje a ept si ve vech koutech tady u m doma. Jen
asi hodinku, netrvalo to dlouho a nebylo to siln. Pak odletl.
Thompson do telefonu pikvl. To jsem rd, e mi to k, to jsem opravdu
rd. ena na nj vyjeven koukala.
Jene pt noc se vrtil. Pibouchl okenice a vyfoukl jiskry z komna. Pak se
vracel pt noc za sebou a pokad o nco silnj. Kdy jsem otevel domovn
dvee, vletl dovnit a snail se m vythnout, ale nebyl na to dost siln. Dneska
je.

To jsem rd, e je ti lip, ekl Thompson.

Nen mi lip co je s tebou? Tv ena ns poslouch?
Ano.
Aha. J vm, e mluvm jako blzen.
Vbec ne. Jen pokrauj.
Thompsonova ena se vrtila do kuchyn. Herb si oddychl. Posadil se u
telefonu na idliku. Pokrauj, Alline, jen se vypovdej, bude se ti lip spt.
Brous vude kolem domu jak obrovsk vysava, pisv se do vech kvr.
Por stromy vude kolem.
To je divn, u ns se nic ani nehne, Alline.
Samozejm, protoe co je mu po vs, kdy jde po mn.
eknme, e by se to tak dalo vysvtlit.
Herbe, je to zabijk, nejvt a nejodpornj prehistorick zabijk, jak se
kdy vydal za koist. Je to obrovsk vycvien oha, kter se m pokou
vyenichat a dostat. Vraz ten svj ohromn studen nos do domu, vthne vzduch,
a kdy m najde v saln, nape slu tam, kdy jsem v kuchyni, dere se do
kuchyn. Te se sna dostat dovnit oknem, ale dal jsem je vechna utsnit, na
dvee jsem dal nov panty a zstrky. Dm je pevn. Dv se stavly pevn domy.
Rozsvtil jsem vude svtlo. Cel dm je pln svtla, z. Kdy jsem rozsvcel,
vtr m sledoval od mstnosti k mstnosti a nahlel do vech oken. Ach!
Co se dje?
Prv urval verandu ped hlavnm vchodem.
Alline, prosm t, pije k nm a zsta tu pes noc.
Nemohu! Boe, j z toho domu nemohu vyjit. Nemohu udlat vbec nic.
Znm ten vtr. Paneboe, je tak siln a tak mazan! Ped chvilkou jsem si chtl
zaplit cigaretu. Najednou se udlal prvan a sirku mi zhasl. On si ten vtr rd
hraje, rd m popichuje a dv si se mnou na as, m na m celou noc. A te!
Boe mj, tady ped mma oima! V knihovn na stole le jeden mj star
cestopis, koda, e to nevid. A takov lehounk vnek, kter se sem dostal
pnbh v kudy, tenhle lehounk vnek obrac v knize listy jeden po druhm.
koda, e to nevid. Te je u vodu. Pamatuje se jet na mj vod ke knize o
Tibetu, Herbe?
Pamatuju.
Tato knka je vnovna vem, kdo padli v souboji se ivly, kter jej autor
videi, ale pokad jim unikl.
Ano, vzpomnm si.

Zhaslo svtlo!
V telefonu to zachrastilo.
Spadlo elektrick veden. Jsi tam, Herbe?
Jet t slym.
Vtru se nelbilo to moje osvtlen, strhal vechny drty. Za chvli asi pijde
na adu telefon. J a vtr, to je zbavy, to ti eknu! Pokej vteinku.
Alline? Ticho. Herb se sklonil nad mluvtko. ena vykoukla z kuchyn.
Herb Thompson ekal. Alline?U jsem tu, ekl hlas v telefonu. Ode dve
stran thlo, nco jsem tam nacpal, aby mi tak nethlo na nohy. Nakonec jsem
rd, e tu nejsi, Herbe, nechtl bych t do thle lamastiky tahat. Podvej! Te
rozbil okna v obvacm pokoji a v dom je opravdovsk smr, shazuje i obrazy
ze stn! Sly to?
Herb Thompson poslouchal. Z telefonu se ozvalo divok skuen, pskot a
rny. Allin se je pokouel pekiet. Sly to?
Herb Thompson polkl nasucho. Slym.
Chce m dostat ivho, Herbe. Neodvauje se zboit dm jedinm nrazem.
To by m zabilo. Chce m dostat ivho, aby si m mohl rozcupovat, prst po
prstku. Chce i to, co je uvnit. Chce mj mozek. M mylenky. Chce mou
ivotn energii, mou duevn kapacitu, m ego. Chce intelekt.
ena m vol, Alline. Musm jt utt ndob.
Je to obrovsk mrak pry, mtink vtr z celho svta. T vtr, kter loni
zniil Celebes, t pampero, kter zabjel v Argentin, tajfun, kter se ukjel na
Havaji, hurikn, kter potkem letonho roku zpustoil africk pobe. Je tu
st vech tch bou, kterm jsem unikl. Sledoval m u z Himalje, protoe se
mu nelbilo, co vm o dol vtr, kde se rod a plnuje sv niiv dlo. Kdysi
dvno, hrozn dvno, mu nco dalo poten impuls k ivotu. Vm, odkud
pochz, vm, kde se rod a kde nkdy zsti umr. Proto m nenvid. A nenvid
m knihy, kter hovo o tom, jak ho zdolat. Nechce, abych to il. Chce m
pojmout do svho obrovskho tla a vzt si m znalosti. Chce, abych byl pi
nm!
Musm zavsit, Alline, manelka . . .
Coe? Odmlka, jen vzdlen hukot vtru v telefonu. Co jsi kal?
Zavolej mi asi za hodinu, Alline.
Zavsil.
el utt ndob. ena se dvala na nj a on se dval na ndob a utral je
utrkou.

Jak je dneska venku? ekl.

Hezky. Nen tam moc zima. Svt hvzdy, ekla. Pro se pt?
Jen tak.
Bhem pt hodiny zazvonil telefon tikrt. V osm hodin pila nvtva, pan
Stoddard s manelkou. Do pl devt sedli a povdali, pak vstali, pithli si
karetn stolek a pustili se do olk.
Herb Thompson mchal karty pod dokola, karty ustily a pleskaly o sebe a
pak je jet sklepal ped kadm ze t hr zvl. Hovor se rozproudil a zase
ustal. Zaplil si doutnk, pokal, a se na konci udlala pkn epika z popela,
srovnal si karty v ruce. Chvlemi zvedl hlavu a naslouchal. Zven se nic
neozvalo. Jeho ena si toho ale vimla, a tak s tm okamit pestal a vyloil.
Pomalu pokuoval doutnk, vichni si klidn povdali, obas se zasmli a hodiny v
hale lbezn odbily devt.
Tak si tu sedme, ekl Herb Thompson, vyndal doutnk z st a zamylen se
na nj dval. A ivot je vlastn divn zleitost.
Hm? ekl pan Stoddard.
Nic, jen tak, e jsme tu, ijeme si svj ivot a nkde jinde na zemi si miliardy
jinch lid ij taky svj ivot.
To je zvltn poznmka.
ivot, dal si zas doutnk do st, je osaml zleitost. I kdy lid ij v
manelstvu Nkdy mete leet jeden druhmu v nru, a pesto ctte, e jste od
sebe miliny mil.
To tedy rda slym, ekla jeho ena.
Takhle jsem to nemyslel, vysvtloval beze spchu; dval si na as, ponvad
neml pocit viny. Chtl jsem ct, e kad v v to, ve v, a e kad z ns
ije svj vlastn nepatrn ivot, zatmco jin lid ij docela jin ivoty. Chtl jsem
ct, e my si tu sedme v pokoji, a tisce lid umraj. Nkte na rakovinu, nkte
na zpal plic, nkte na tuberkulzu. Umm si pedstavit, e ve Spojench sttech
prv te nkdo umr v nabouranm aut.
Co to vede za pohebn ei, ekla jeho ena.
Chci ct, e ijeme a nemyslme na to, jak mysl nebo ij a umraj ostatn
lid. ekme, a smrt pijde k nm. Chci ct, e my tu sedme na tch svch
sebejistch zadcch a zatm padest kilometr odtud ve velkm starm dom,
obklopen noc a bhvm, jeden z nejlepch lid, kter il, je ...
Herbe!Zathl z doutnku, zahryzl se do nj a nevidoucma oima civl na
karty. Promite. Prudce zamrkal a stiskl doutnk rty. Vynm j?

Ty.
Hra la kolem, karty ustily, nco se povdalo. Herb Thompson se zaboil
hloubji do kesla a zaal vypadat nemocn.
Zazvonil telefon. Thompson vyskoil, vrhl se k nmu a vytrhl sluchtko z
vidlice.
Herbe! Volal jsem t u stran mockrt. Jak to vypad u vs, Herbe?
Jak to mysl jak to tu vypad?
Pila u nvtva?
Ale k sakru, to v, e jo, co ...
Povdte si, smjete se a hrajete karty?
To se rozum. Co to ale m prokristapna spolenho .. .
Koute doutnky po deseti centech?
Hergot no jo, ale ...
Skvl, ekl hlas v telefonu. To je opravdu skvl. koda, e tam nejsem.
koda, e vm, co vm. Pl bych si spoustu vc.
Jsi v podku?
Zatm to jde. Jsem zamen v kuchyni. st pedn stny se u vevalila
dovnit. Ale j jsem si naplnoval stup. A povol kuchysk dvee, vyrazm do
sklepa. Kdy budu mt tst, vydrm to tam do rna. Bude muset strhnout cel
dm, ne se na m dostane, a strop ve sklep je zatracen pevn. Mm r a mu
se zakopat hloub .. .
V telefonu jako by bylo slyet jet spoustu jinch hlas.
Co to je? zeptal se Herb Thompson a mrz mu pebhl po zdech.
To? zeptal se hlas v telefonu. To jsou hlasy dvancti tisc obt tajfunu,
sedmi tisc obt huriknu, t tisc obt smetench cyklonem. Nenudm t? To je
ten vtr. Je to spousta mrtvch lid. Vtr je zabil a vzal si jejich mylenky; opatil
si inteligenci. Sebral jim vechny jejich hlasy a slil je v jeden hlas. Milinov
zstupy lid zabitch za poslednch deset tisc let le zmuen od kontinentu ke
kontinentu na hbetech
a v trobch monzun a vtrnch smrt. Ach Boe, o tom by se dala napsat
bse!
Telefon se ozval a znl hlasy, vkiky, kvlenm.
Poj hrt, Herbe, volala na nj manelka od karetnho
stolku.
Proto je ten vtr rok od roku inteligentnj, roste a sl, tlo po tle, ivot k
ivotu, smrt k smrti.

ekme na tebe, Herbe, volala ena.

Sakra! otoil se otrven. Copak nemete chvilku pokat? A do telefonu.
Alline, jestli chce, abych te za tebou pijel, tak j pijedu! Ml jsem se rozjet
u dvno . ..
A t to ani nenapadne! Tohle je boj na ivot a na smrt, nem smysl, abys tu
byl. U to radi zavsm. Kuchysk dvee dlouho nevydr. Budu se muset
odsunout do sklepa.
Zavol mi jet za chvilku?
Mon, jestli budu mt tst. Myslm, e se mi to ale nepovede. Mockrt se
mi podailo vyklouznout a uprchnout, ale tentokrt m myslm dostal. Doufm, e
jsem t moc neotravoval, Herbe.
Co bys otravoval. Zavolej jet.
Zkusm to ...
Herb Thompson se vrtil ke kartm. ena se na nj ptrav podvala. Tak
copak je s tm tvm ptelem? zeptala se. Nem v hlav?
V ivot se nedotkl alkoholu, ekl Thompson doplen
a posadil se. e j jsem k nmu nejel!
Ale vdy u vol est nedl kad veer, aspo desetkrt jsi u nj zstal
pes noc a nic se nedlo. Potebuje pomoc. Mohl by si nco udlat. Vdy jsi
u nj byl naposled pede dvma dny. Neme tam vn ltat. Hned ztra rno
ho dm odvzt do sanatoria. Nemohl jsem se k tomu odhodlat. Vypad jinak
docela rozumn. V pl jedenct se podvala kva. Herb Thompson pomalu
upjel a dval se na telefon. Jestlipak u je ve sklep, mysle! si.
Herb Thompson pistoupil k telefonu, zavolal stednu a oznmil slo.
Bohuel, ekl telefonista. V t oblasti je cel veden strhan. Meme vs
spojit, a to oprav.Tak telefonn veden je strhan! vykikl Thompson. Telefon mu vypadl z ruky. Otoil se, otevel sk a vythl kabt. Ach Boe, ekl.
Paneboe, obrtil se k pekvapenm hostm a k manelce, kter drela v ruce
konvici s kvou. Herbe! vykikla. Musm tam jet! ekl a vklouzl do kabtu.
U dve se nco tie a lehce pozachvlo.
V mstnosti se vichni napmili a ztuhli.
Kdo to byl? zeptala se Herbova ena.
Tich zchvv se velmi tie opakoval.
Thompson pebhl halou a napjat zstal stt.
Zven zaslechl tich smch.

A se na mst propadnu, ekl Thompson. Radostn ho to pekvapilo a s

levou vzal za kliku. Ten smch bych poznal mezi tisci. Je to Allin. Nakonec
pece pijel. Nemohl se asi dokat rna, chce mi vyprvt ty sv zamotan historie
hned. Pokusil se o smv. Mon e s sebou vzal pr ptel. Vypad to, jako by
jich tam bylo jet vc ...
Otevel domovn dvee.
Veranda byla przdn.
Thompson na sob nedal znt pekvapen. V oblieji se mu objevil poouchle
pobaven vraz. Zasml se. Alline? Nech u tch hloupost! Poj dl. Rozsvtil
ped domem a rozhlel se kolem. Kde jsi, Alline? Tak poj dl!
Vnek mu foukl pmo do oblieje.
Thompson chvli ekal a nhle ho zamrazilo do morku kost. Vyel na verandu
a s tsnivm pocitem se opatrn rozhlel po okol.
Nhl poryv vtru mu zvedl osy kabtu, zamval jimi a rozcuchal mu vlasy.
Zdlo se mu, e znova zaslechl smch. Vtr oblet dm na vechno pojednou
padla tha dobrou minutu burcel kolem a pak letl dl.
Vtr se utiil, zesmutnl, a ne odltl pry, okamik jet truchlil ve vrcholcch
strom. Vracel se k moi, k Celebesu, k Pobe slonoviny, na Sumatru, k
Hornovu mysu, do Corn-wallu a k Filipnm. Slbl, slbl a slbl.
Thompson stl na prahu cel ztuhl. Pak veel dovnit, zabouchl dvee, opel
se o n, zavel oi a nehbal se.
Co zas je . ..? zeptala se jeho ena.

ZSTUP
Spallner pitiskl ruce na obliej.
Ml pocit, jako by se pohyboval prostorem, ndhern muiv vkik, vz
nar na ze, pror ji, pevrac se a pad jako hraka, nraz ho vymrtil ven.
Potom ticho.
Zstup se sbhal. Z msta, kde leel, je matn slyel pibhat. Podle dupotu
etnch nohou po letn trv a dldnm chodnku a asfaltov vozovce a podle
toho, jak se prodrali rozhzenmi cihlami k mstu, kde jeho auto trelo napl do
nonho nebe, s koly stle se jet otejcmi jako naprzdno se toc
odstedivka, rozpoznval jejich st a velikost jejich
postav.

Nevdl, odkud zstup pichz. Snail se zstat pi vdom a vtom se nad nm

sevely oblieje zstupu a visely nad nm jako velk tpytn listy k zemi
nachlench strom. Vytvely nad nm kruh, pohybovaly se, tlaily se a mnily,
dvaly a dvaly se dol, odmovaly mu z oblieje as ivota nebo smrti,
pemovaly mu obliej, kam msc vrhal stn od nosu na tv, v msn cifernk,
aby zjistily, kolik dechu mu jet zbv nebo zda u nikdy dchat nebude.
Jak rychle se takov zstup sebhne, pomyslil si, jako on duhovka, kter se z
nieho nic z.
Sirna. Hlas strnka. Pohyb. Ze rt mu kape krev, odnej ho do sanitky.
Nkdo ekl: Je mrtev? A nkdo jin ekl: Ne, nen mrtev. A kdosi tet ekl:
Nezeme, urit nezeme. A v noci nad sebou uvidl oblieje zstupu a z jejich
vraz pochopil, e nezeme. A to bylo divn. Zahldl obliej jednoho mue,
zk, s planoucma oima, bled; mu polkl a kousl se do rt, velmi zklamn.
Byla tu tak jaksi mal ena s rudmi vlasy a pespli nalenmi tvemi a rty.
A mal chlapec s pihovatm obliejem. Dal oblieje. Star mu se svratlm
hornm rtem, star ena s mateskm znamnkem na tvi. Vichni pibhli
odkud? Z dom, aut, uliek, z blzkho a nehodami otesenho svta. Pibhali z
uliek a hotel a tramvaj a zdnliv odnikud.
Zstup se na nj dval a on se zase dval na n a vbec se mu nezamlouvali.
Vyzaovalo z nich jaksi mocn zlo. Nedovedl to pesn vystihnout. Byli
mnohem hor ne ta vc zavinn strojem, kter se mu prv stala.
Bouchly dvee sanitky. Okny vidl zstup, jak se dv a dv dovnit. Ten
zstup, kter se vdycky tak rychle sbh, tak zhadn rychle, aby lovka
obklopil, aby pohlel dol, aby zkoumal, aby svou bezostynou zvdavost ruil
soukrom lidsk agnie.
Sanitka vyjela. Spallner sklesl zpt a jejich oblieje mu dl zraly do tve,
tebae ml oi zaven.
Kola auta se mu mnoho dn toila v mysli. Jedno kolo, tyi kola, otejc se,
otejc se a drnc kolem dokola.
Vdl, e to nen v podku. Nco nen v podku s koly a s celou nehodou a s
bcma nohama a se zvdavost. Oblieje zstupu se prolnaly a rozvily se v
divok otky kol.
Probudil se.
Slunen svtlo, nemocnin pokoj, ruka mc tep.
Jak se ctte? zeptal se lka.
Kola zvolna mizela. Spallner se rozhldl.

Dobe 'myslm.
Pokouel se najt slova. O nehod. Pane doktore?
Prosm?
Ten zstup bylo to vera veer?
Pede dvma dny. Jste tu od tvrtka. Ale vechno je v podku. V stav se
lep. Nepokouejte se vstvat.
Ten zstup. A tak ta kola. Me nehoda lovka, no tak trochu poplst?
Nkdy ano, doasn.
Leel a upen hledl na lkae. A mou poruit smysl pro odhad asu?
lek to nkdy me zpsobit.
e minuta pipad jako hodina anebo teba hodina pipad jako minuta?
Ano.
Tak j vm to povm. Ctil lko pod sebou, slunen paprsky na oblieji.
Budete si myslit, e jsem se zblznil. Jel jsem pli rychle, to te vm. Taky m
to mrz. Vyletl jsem ze zatky a narazil do t zdi. Byl jsem zrann a omren,
vm, ale pesto si leccos pamatuji. Nejvc ten zstup. Chvli ekal a pak se
rozhodl pokraovat, protoe nhle pochopil, e prv tohle ho trp. Ten zstup
se tam sebhl pli rychle. Ticet vtein po nehod stli vichni nade mnou a zrali na m . ..
Nemohou pece tak rychle bet, tak pozd v noci. . .
To vm jen tak pipad, e to bylo ticet vtein, ekl lka. Nejsp to byly
ti nebo tyi minuty. Vae smysly .. .
Ano, j vm m smysly, nehoda. Jene j byl pi vdom! Pamatuji si
jednu vc, a ta to vechno potvrzuje a m pesvduje, e to je podivn, paneboe,
tak zatracen podivn! Ta kola mho auta, vzhru nohama. Ta kola se jet toila,
kdy se tam ten zstup sebhl.
Lka se usml.
Mu na lku pokraoval. Urit! Kola se toila a toila se rychle pedn
kola. Kola se moc dlouho neto, zpomaluje je ten. A tahle se opravdu toila!
To se mlte, pravil lka.
Nemlm. Ulice byla przdn. V dohledu ani ivek. A potom nehoda a kola
se dosud otej a v miku byly nade mnou vechny ty tve. A podle toho, jak na
m shlely, jsem poznal, e neumu ...
Jasn ok, prohlsil lka a vyel do slunenho svtla.
Za trnct dn ho propustili z nemocnice. Dom jel taxkem. Po ty dva tdny,
co strvil na lku, ho navtvovali ptel a vem vyprvl svj pbh, nehodu,

toc se kola, zstup. Vichni se mu vysmli, e si s tm dl starosti, a odbyli ho

mvnutm ruky.
Naklonil se kupedu a zaklepal na sklennou pepku.
Copak se stalo?
Taxik se ohldl: Je mi lto, fe. V tomhle mst jezdit autem je hotov
peklo. Ped nma se nco stalo. Mm to vzt objkou?
Ano. Ale ne! Pokejte. Jete dl. Mrknem se na to!
Taxk se s troubenm prodral dopedu.
Setsakramentsk vc! prohodil taxik. Hej, vy tam! Jdte mi z cesty!
Klidnji: To je divn takov spousta zatracenejch lid. umilov jedny!
Spallner sklopil oi a nespoutl je z tesoucch se prst. Tak jste si toho
viml, e?
Bodej, ekl taxik. Pokad. Vdycky je tam plno lidu. Jako by to zabilo
jejich vlastn mmu.Sebhnou se stran rychle, ekl mu na zadnm sedadle
taxku.
Stejn jako kdy nkde ho nebo nco vybouchne. Nejdv nikdo. Bum! Pak
spousta lidu. Mn to nejde na mozek.
Vidl jste nkdy njakou nehodu v noci?
Taxik pikvl. To vte, e jo. Je to pln stejn. Pokad se tam sebhne
zstup.
A u spatili rozbit auto. V jzdn drze nkdo leel. Spallner poznal, e tam
nkdo le, i kdy ho nebylo vidt. Vdy tam byl zstup. Zstup zdy k taxku, v
nm vzadu sedl. Zdy k nmu. Spallner spustil okno a mlem zaal kiet. Neml vak odvahu. Kdyby vykikl, mohli by se otoit.
A on se bl vidt jejich oblieje.
Mn to pipad, jako by m nehody pitahovaly, prohlsil v kanceli.
Sklnlo se k veeru. Jeho ptel sedl na druh stran psacho stolu a poslouchal
ho. Dnes rno m pustili z nemocnice a prvn, co jsem cestou dom spatil, bylo
nabouran auto!
Vci se opakuj, poznamenal Morgan.
Mu ti povdt o sv nehod?
U jsem to slyel. Vechno jsem slyel.
Ale bylo to podivn, to mus uznat.
To tedy ano. Co kdybychom se napili?

Rozprvli jet pl hodiny nebo snad jet dle. A po celou tu dobu hluboko
ve Spallnerov mozku tikaly mal hodinky, hodinky, kter nikdy nebylo teba
natahovat. Byly to vzpomnky na nkolik drobnost. Kola a oblieje.
Asi v pl est zaslechli z ulice tvrd kovov nraz. Morgan kvl hlavou a
vyhldl ven a dol. Co jsem ti kal? Vecko se opakuje. Nklak a bezov
cadillac. Jo, jo.
Spallner pistoupil k oknu. Bylo mu velmi chladno a jak tam stl, pohldl na
sv hodinky, na vteinovou ruiku. Jedna dv ti tyi pt vtein lid pibhaj
osm devt deset jedenct dvanct lid se sbhaj odevad patnct estnct
sedmnct osmnct vtein vc lid, vc aut, vc troubcch klakson. S podivnou
odtaitost se dval na tento vjev jako na obrcen vbuch, jako by lomky
detonace byly vsakovny zpt do bodu vzntu. Devatenct, dvacet, jednadvacet
vtein, a zstup byl zde. Spallner na nj ukzal bez jedinho slova.
Jak rychle se ten zstup sebhl!
Spallner zahldl ensk tlo jet okamik ped tm, ne je zstup pohltil.
Morgan ekl: Vypad mizern. Tu m! Dopij to!
Nic mi nen, nic mi nen. Dej mi pokoj. Nic mi nen. Vid tam ty lidi? Vid
nkoho z nich? Poj, rd bych je vidl vc zblzka!
Morgan vykikl: Kam to k ertu uhn?
Spallner u byl ze dve, Morgan za nm a dol po schodech, jak nejrychleji
mohl. Pob se mnou, a posp si!
Nezen se tak, nejsi jet zdrav!
Vyli na ulici. Spallner si razil cestu vped. Pipadlo mu, e zahldl enu s
rudmi vlasy a s pespli nalenmi tvemi a rty.
Podvej se! otoil se prudce k Morganovi. Vidls ji?
Koho jsem ml vidt?
Hrome, je pry! Zstup ji pohltil.
Zstup byl kolem dokola, oddychoval a dval se a pelapoval a prolnal se a
mumlal a stl mu v cest, jakmile se jm chtl prodrat. Ta ena s rudmi vlasy ho
zejm spatila pichzet a utekla.
Zahldl dal znm obliej! Toho malho pihovatho chlapce. Jene na svt
je plno pihovatch chlapc. A stejn to nemlo smysl,ne se k nmu mohl dostat,
mal chlapec odbhl a zmizel v davu.
Je mrtv? zeptal se nkdo. Je mrtv?
Umr, odpovdl nkdo jin. Zeme dv, ne pijede sanitka. Nemli s n
hbat. Nemli s n hbat.

Vechny oblieje zstupu ty znm i ty dosud neznm se naklnly a

dvaly se dol, dvaly se dol.
Hej, pane, pestate se cpt!
Do koho to vrte, kamarde?
Spallner se prodral zpt a Morgan ho zachytil, aby neupadl. Ty zatracen
blzne! Vdy jsi jet marod! Pro jsi k ertu musel sebhnout sem dol? zeptal
se ho.
Nevm, opravdu nevm. Pohnuli s n, Morgane, nkdos n pohnul. Nikdy se
nem hbat s obmi dopravn nehody. To je zabije. To je zabije.
Ano. Lid u jsou takov. Pitomci!
Spallner peliv rovnal novinov vstiky. Morgan na n pohldl. Co tm
sleduje? Od t sv nehody si namlouv, e se kad tk tebe. Co to tady
vlastn m? Vstiky o automobilovch nehodch a fotky. Podvej se na
tyhle. Ne na vozy, upozornil ho Spallner, ale na ty zstupy kolem voz.
Ukzal: Tady. Srovnej fotku thle bouraky ve wilshireskm okrese s touhle ve
Westwoodu. dn podobnost. Jene te si vezmi tenhle westwoodsk obrzek a
polo si ho vedle fotky, kter byla pozena ve westwoodskm okrese ped deseti
lety. A znovu ukzal. Tahle ena je na obou fotkch.
Nhodn shoda. Ta ensk tam prost byla jednou v roce 1936, podruh v
roce 1946.
Jednou to snad me bt nhodn shoda. Ale ne dvanctkrt za deset let,
kdy msta jednotlivch nehod jsou od sebe vzdlena a pt kilometr! Podvej
se! Poloil ped nj dvanct fotografi. Je na kad z nich! Teba je zvrhl?
Je to s n jet hor. Jak to doke, e je po kad nehod tak rychle na
mst? A pro m na fotkch pozench bhem deseti let na sob pod jedny a
tyt aty? Hrome, to je pravda!
A konen pro stla pi m nehod ped dvma tdny nade mnou?
Napili se. Morgan si prohlel vstiky. Jak jsi to vlastn sehnal? To sis
objednal u vstikov sluby, aby pro tebe, zatmco jsi v nemocnici, prohledali
star noviny? Spallner pikvl. Morgan srkal ze sklenice. Pipozdvalo se. Dole
na ulicch se zaaly rozsvcovat poulin lampy. A co z toho veho vyplv?
Nevm, odpovdl Spallner. Snad jen to, e existuje jaksi obecn zkon
nehod. Sebhne se zstup. Vdycky se sebhne. A lid se stejn jako my dva u
cel roky div, pro a jak se tak rychle sebhnou. Znm na to odpov. Tady je!
Hodil vstiky na stl. Ds m to.

Nemohli by to bt lid hledajc vzruen nebo zvrcen, morbidn hledai

senzac, chtiv krve?
Spallner pokril rameny. Lze tm vysvtlit, e jsou pi vech nehodch?
Vimni si, oni se omezuj na urit oblasti. Nehoda v Brentwoodu pilk jednu
skupinu. Nehoda v Huntingtonskm parku jinou. Ale pitom vem existuje jaksi
d pi kad bourace se vyskytuje jen urit poet obliej.
Jist to ale nejsou vechno stejn oblieje, i ano? zeptal se Morgan.
Oveme ne. Nehody pilkaj za chvli i normln lidi. Jene jak jsem zjistil,
tihle tam jsou vdycky prvn.
A co je to za lidi? Co chtj? Neustle nco naznauje, a nikdy nic neekne.
Paneboe, jist m njakou pedstavu. Vydsil jsi u sm sebe a te z toho
naskoila hus ke i mn!
U jsem se pokusil k nim proniknout, ale vdycky m nkdo zadr a je
pozd. Oni se vms do zstupu a zmiz. Jako by ten zstup sktal nkterm svm
lenm ochranu. Oni si vimnou, e pichzm.
Vypad to na njakou partu.
Jedna vc je pro n charakteristick, vdycky se vyskytuj spolen. Pi
poru nebo vbuchu nebo a je to cokoliv, co souvis se zabjenm, prost pi
kadm veejnm kazu toho, co se nazv smrt. Nevm, jestli to jsou supi, hyeny
nebo svtci, prost to nevm. Ale dnes veer s tm zajdu na policii. U to trv
pli dlouho. Dneska jeden z nich pohnul tlem t eny. Nemli se j ani
dotknout. To ji zabilo.
Vloil vstiky do aktovky. Morgan vstal a vklouzl do plt. Spallner
zaklapl aktovku. Anebo, zrovna m to napadlo ...
Co?
Snad chtli, aby zemela.
Pro?
Co j vm? Pjde se mnou?
Bohuel ne. Je u pozd. Pijdu k tob ztra. Zlom vaz!
Vyli spolu ven. Pozdravuj ode m policajty. Mysl, e ti uv?
Ovem, urit mi uv. Dobrou noc.Spallner jel pomalu dol do msta.
Chci se tam dostat iv, ekl si v duchu.
Vlastn ho ani nepekvapilo, kdy z postrann ulice vyjelo rovnou proti nmu
nkladn auto, sp jm to otslo. A prv v okamiku, kdy si v duchu blahopl,
jak m bystr pozorovac talent, a kdy si opakoval, co vechno ekne policii,
vrazil nklak do jeho auta. Vlastn to ani jeho auto nebylo a to bylo na cel

vci nepjemn. Hodilo ho to nejprve na jednu stranu, pak na druhou, a pitom

mu roztrit vytanulo na mysli, jak je to hanba, Morgan je pry a pjil mi na
nkolik dn svj druh vz, dokud mi neoprav mj, a te v tom ltm znovu.
Pedn sklo se mu rozstklo do oblieje. Nkolikrt jm to bleskov smklo sem a
tam. Pak ustal vechen pohyb a ustal vechen hluk a jenom bolest ho naplnila.
Zaslechl jejich nohy, jak b a b a b. Zacloumal klikou u dvek. Cvakla.
Vypadl v mrkotch ven na jzdn drhu a tam leel, ucho pitisknut k asfaltu, a
poslouchal, jak se sbhaj. Bylo to, jako kdy prudk lijk biuje zem mnoha
kapkami, tkmi a lehkmi a stedn velkmi. Nkolik vtein ekal a poslouchal,
jak b a pibhaj. Pak zvdav malinko pootoil hlavu a rozhldl se.
Zstup byl zde.
Ctil jejich dech, tu smsici pach mnoha lid vdechujcch a vdechujcch
vzduch, kter lovk potebuje k ivotu. Tlaili se a odstrkovali se a vdechovali a
vdechovali vechen vzduch kolem jeho vytetnho oblieje, a je chtl vyzvat,
aby poodstoupili, vdy k nmu neme proniknout dn vzduch. Okliv
krvcel z hlavy. Pokusil se pohnout a uvdomil si, e se mu nco stalo s pte. Pi
srce celkem nic nectil, ale pte ml porannou. Neodvil se pohnout.
Nemohl promluvit. Kdy otevel sta, vylo z nich jen slab zachroptn.
Nkdo ekl: Pomozte mi. Otome ho a ulome ho pohodlnji.
Ve Spallnerovi se vechno vzbouilo.
Ne! Nehbejte se mnou!
Pemstme ho, navrhl nkdo jakoby mimochodem.
Vy blbci, zabijete m, nedlejte to!
Jene nic z toho nedokzal ci nahlas. Mohl si to jen myslit.
Chopily se ho ruce. Zaaly ho zdvihat. Vykikl a zvra mu zacpala sta.
Uloili ho na skipec agnie. Dva mui to udlali. Jeden z nich byl huben, bled,
il mlad mu s planoucma oima. Druh mu byl velmi star a ml svratl
horn ret.
Jejich oblieje u jednou vidl.
Povdom hlas se zeptal: Je je mrtev?
Jin hlas, tak zapamatovan, odpovdl: Ne. Jet ne. Ale zeme dv, ne
pijede sanitka.
To vechno byl velmi poetil, len klad. Jako kad nehoda. Hystericky
zajeel na neprostupnou hradbu obliej. Byli vichni kolem nj, ti soudci a
porotci s oblieji, kter u jed- nou vidl. V bolestech pehlel jejich tve jednu
po druh.

Pihovat chlapec. Star mu se svratlm hornm rtem.

ena s rudmi vlasy a pespli nalenmi tvemi. Star ena s mateskm
znamnkem na tvi.
Vm, pro tady jste, pomyslil si. Jste tady stejn jako u vech nehod. Abyste se
ujistili, e ti, kdo maj t, budou t, a ti, kdo nemaj, zemou. Proto jste m
nadzdvihli. Vdli jste, e to znamen smrt. Vdli jste, e bych zstal naivu,
kdybyste m nechali v klidu.
A takov to je od pradvna, pokad, kdy se sebhne zstup. Takhle mete
snadnji vradit. Vae alibi je velmi prost; copak jste mohli pedpokldat, e je
nebezpen pohnout zrannm lovkem? Pece jste mu nechtli ublit! Pohldl
na n, na ty nad sebou, a byl zvdav jako lovk hluboko pod vodou, dvajc se
nahoru na lidi na most. Kdo jste? Odkud jste pili a jak jste se sem tak rychle
dostali? Vy jste ten zstup, kter vdycky pek, kter spotebovv vzduch, tak
nezbytn pro plce umrajcho lovka, a kter zabr msto, na nm by ml
leet sm. Dupte na lidi, abyste se ujistili, e zemou, takov jste! Vechny vs
znm.
Bylo to jako zdvoil monolog. Oni nekali nic. Oblieje. Star mu. ena s
rudmi vlasy.
Nkdo zvedl jeho aktovku. je to?
Moje! Jsou to dkazy proti vm vem!
Nad nm do sebe obrcen oi. Lesknouc se oi pod rozcuchanmi vlasy nebo
pod klobouky.Oblieje.
Nkde sirna. Pijdla sanitka.
Jene Spallner pi pohledu na oblieje, na vraz, rysy a podobu obliej
pochopil, e u je pozd. etl to v jejich obliejch. Oni to vd.
Pokusil se promluvit. Vypravil ze sebe nkolik mlo slov:
Tak se mi zd , e se k vm pidm. Myslm , e te budu
patit k vm.
Potom zavel oi a ekal na ohledvae mrtvol.

KOSTRA
Pan Harris el u zas k doktorovi. Bled v oblieji vklouzl na schodit, a kdy
vystupoval nahoru, viml si ipky, na n stlo zlatmi psmeny jmno Dr.
Burleigh. Jestlipak dr. Bur-leigh zase vzdychne, a k nmu vejde do ordinace? Je

tu letos teprve podest, a co si vlastn dr. Burleigh stuje, vdy mu za

nvtvy plat!
Kdy pana Harrise uvidla sestra, pejel j po tvi smv, po pikch dola
ke dvem z mlnho skla, otevela je a strila dovnit hlavu. Harris ml dojem,
zeji zaslechl kat: Hdejte, kdo tu je, pane doktore, a e doktor potichu odpovdl: Proboha, u zas? Harris polkl rozilenm.
Kdy veel do ordinace, dr. Burleigh pezrav spustil: Mte bolesti v
kostech, j vm! Nevrle se zamrail a posunul si na nose brle. Mil pane
Harrisi, u jsme na vs vyzkoueli pln vechno, dokonce i autovakcny, jak
vda zn. Vy jste jen nervzn. Podvejte se na sv prsty. Moc koute. Dchnte
na m! Jte moc protein. Podvejte se, jak mte oi. Mlo spte. Co vm mu
poradit? Spte podn, necht protein a pestate kouit. Uet dl deset
dolar.
Harris rozmrzele stl a nehbal se.
Doktor vzhldl od svch papr. Vy jste tu jet? km vm, e jste
hypochondr. Tak, a u to dl jedenct dolar.
Ale jak to, e m ty kosti tak bolej? ptal se Harris.
Dr. Burleigh se k nmu obrtil jako k dtti: Podvejte se, kdy mte
namoen sval, pod si na nj sahte, dlte si
hlavu, co s nm mte, a tete si ho. m vc se o nj starte, tm je to hor.
Jakmile nechte sval svalem, bolest zmiz. Uvdomte si, e vtinu tch bolest
jste si pivodil sm. S vmi je to zrovna tak, mj mil. Nepozorujte se tolik.
Hlete si vc ivota. Vypadnte odtud a jete si vydit svoje zleitosti do
Phoenixu, noste to v hlav u kolik msc. Cestovn vm prospje!
O pt minut pozdji pan Harris zuiv listoval v telefonnm seznamu v mal
kavrnice na rohu. Od takovch zaslepench blzn, jako je Burleigh, se lovk
nedok pochopen, kdyby k nim chodil sto let! Jel prstem po sloupci s nadpisem
SPECIALIST PRO CHOROBY KOST a tam objevil M. Muniganta. Munigant
neml u svho jmna ani MUDr., ani jin akademick titul, zato jeho ordinace
byla odtud jen pr krok. Tet ulic zahnout doleva ...
M. Munigant byl mal a tmav jako jeho ordinace. A stejn jako jeho ordinace
byl i on naichl jodoformem, jdem a podobnmi pachy. Ale byl trpliv
poslucha, naslouchal Harrisovi a v dychtivch och mu jen hrlo, a kdy pak
odpovdal, zdlo se, jako by pi kadm slov lehce sykl: zejm neml docela v
podku chrup.
Harris mu vechno vypovdl.

M. Munigant souhlasn kval. S takovmi ppady se u setkal. Kosti v tle.

lovk si normln kosti neuvdomuje. No ovem, kosti. Kostra. Velmi
komplikovan zleitost. Je tu nco, co zpsobuje disharmonii, neptelsk vztahy
mezi du, svaly a kostrou. Obtn problm, sykl M. Munigant. Harris
poslouchal jako oarovan. Konen nael doktora, kter rozum jeho nemoci.
Psychologick problm, ekl M. Munigant. Jako rtu pebhl k omel stn,
trhnutm uvolnil svazky Roentgenovch paprsk a mstnost prostoupil jejich
pohled na vci, kter na vlnch starodvnho plivu vyplavaly na povrch. Dvejte
se, dvejte! Zaskoili jsme kostru! Pedvdme svteln portrty dlouhch,
krtkch, silnch i tenkch kost. Pan Harris se mus obeznmit se svou situac,
mus znt svj problm! M. Munigant rukou ohmatval, pejdl, krbal a
poklepval na lehkou mlhovinu sval, v n visely stny lebky, ptee, pnve,
tohle je sam vpno, vpnk,tady mozek, vidte tady, tamhle, tohle, tamto, tyhle,
tamty a dal! Dvejte se!
Harris se otsl hrzou. Vidiny Roentgenovch paprsk pinely zelen
svtlkujc vtr ze zem zalidnn perami z Dalho a Fiissliho obraz.
M. Munigant tie sykl. Peje si pan Harris, aby se jeho kostmi zabval?
Dalo by se o tom uvaovat.
V tom ppad ovem M. Munigant neme panu Harrisovi pomoci dve, ne
bude pan Harris ve sprvnm rozpoloen. Z hlediska psychologie si lovk mus
bt jist, e pomoc potebuje, jinak je lka zbyten. Nicmn (M. Munigant
pokril rameny) zkusit se to me.
Harris leel na stole a sta ml oteven. V mstnosti zhasla svtla a stny
ustoupily. M. Munigant se blil k pacientovi.
Nco se dotklo Harrisova jazyka.
Ctil, e se mu elisti vyvracej z kloub. Skpaly a praskalo v nich. Na
omel zdi jako by se zachvl jeden z nzornch obraz a kostra z nho
vyskoila. Harrise zachvtil nhl ds. Proti sv vli sklapl sta.
M. Munigant zaval. Harris mu mlem ukousl nos. Nem to cenu. Te nen
vhodn chvle! M. Munigant zase pivolal stny a bylo na nm vidt, jak stran je
zklamn. A se bude panu Harrisovi zdt, e doke psychologicky
spolupracovat, a bude skuten potebovat pomoc a bude M. Munigantovi vit,
e mu pome, pak se snad d nco dlat. M. Munigant nathl drobnou ruku.
Zatm dl honor jen dva dolary. Pan Harris si to mus podn rozmyslet. Tady
m schma, kter si vezme dom a bude ho studovat. Tak se seznm se svm
tlem. Mus se znt do nejmench podrobnost. Mus bt stle ve stehu. Kostry

jsou nevyzpytateln a hrozn neskladn. M. Munigantovi se leskly oi. Peje panu

Harrisovi dobr den. A aby nezapomnl! Nechtl by si pan Harris vzt na cestu
slanou tyinku? M. Munigant nabzel ndobku s dlouhmi tvrdmi slanmi
tyinkami Harrisovi a jednu si vzal sm s podotknutm, e chroupn tyinek ho
udruje v tedy -v kondici. Peje panu Harrisovi dobr den, dobr den! Pan
Harris el dom.
Druh den byla nedle a pan Harris zjistil, e ho tlo bol dle-ko vc ne
dve. Cel dopoledne nespustil oi z malho anatomicky dokonalho nrtu
kostry, kter mu daroval M. Munigant.
Pi obd ho vydsila jeho ena Clarisse, kter si prolamovala sv jemn a
kehk klouby prst jeden po druhm. Piplc si dlan na ui a vykikl:
Pesta!
Na zbytek odpoledne se sthl do svho pokoje. Clarisse hrla v salnu brid se
temi ptelkynmi, povdaly si a smly se a Harris zatm v stran s rostouc
zvdavost ohmatval sv konetiny a uvaoval o nich. Za hodinu nhle vyskoil
a zavolal:Clarisso!
Mla zvltn zpsob chze. Do pokoje vdycky pitanila a vlnila tlem tak
mkce a pjemn, e se jej nohy sotva dotkaly koberce. Omluvila se
ptelkynm a zvesela k nmu vela. Nala ho a v nejvzdlenjm kout pokoje a
hned vidla, e si dosud prohl anatomick nrt. Ty o tom pod jet hloub,
milku? zeptala se. Prosm t, nech toho. Posadila se mu na kln.
Ani jej krsa ho nedokzala vytrhnout ze soustednch vah. Potkal ji a
podezrav se dotkl jej ky. Bylo zejm, e se pod jej bledou a sv k
pohybuje. M to takhle bt? zeptal se a tm se zalykal.
Co by mlo takhle bt? zasmla se. Mysl moje ka?
Mysl, e ti m takhle jezdit po kolen?
Zkusila ji sama. Vn jezd, podivila se.
Jsem rd, e ta tvoje se taky posunuje, oddechl si. U jsem si dlal
starosti.
S m?
Poklepal si na ebra. Moje ebra nejdou a dol, tadyhle kon. A nael jsem
jich taky pr, co jen tak plandaj ve vzduchu!
Clarisse sepjala ruce pod kivkou malch ader.
To je samozejm, hlupku, vem lidem tady nkde ebra kon. A tmhle
legranm krtkm se k voln ebra.

Doufm, e nejsou uvolnn a moc. Ten vtip mu neel ze srdce. Nechtl se

bavit. Chtl u zas bt sm. Na dosah jeho tesoucch se rukou leely dal
objevy, novj a podivnj ne archeologick vykopvky, a nechtl, aby to
nkdo nebral vn.
Dkuji ti, e jsi pila, ekl j.
Jen m zavolej, kdy bude potebovat. Malm noskem se nn otela o
jeho.
Pokej! Tadyhle . . . Nathl prst a omakal svj nos a pak jej. Uvdomila sis
to nkdy? Nosn kost roste jen takhle daleko. Zbytek vypluje chrupavka.
Nakrila nosk. M pravdu, milku! A vyla z pokoje.
Sedl v pokoji sm a ctil, jak mu v prech na oblieji vyr pot a v tenkch
pramncch stk po tvch. Olzl si rty a zavel oi. A te . . . te ... co to mme
na poadu? , pte! Tady. Pomalu ji pejdl tm zpsobem, jakm obsluhoval klu knoflk ve sv kanceli, jimi pivolval sekretky a poslky.
Ale kdy stiskl vstupek na ptei, odpovdl mu strach a hrza, vytily se na nj
z milin dve jeho mysli, dorely na nj a otsaly jeho sebevdomm! Jeho
vlastn pte mu pila stran ciz. Jako kehk zbytky prv dojeden ryby,
jej kosti le pohzen na studen porcelnov mse. Chytil se za mal
zakulacen vstupky. Proboha! Proboha!
Zuby se mu rozjektaly. Vemohouc Boe! pomyslel si, jak je mon, e u
jsem si to neuvdomil dve? Po cel lta chodm jakoby nic a pitom mm v tle
KOSTRU! Jak je mon, e vechno na sob povaujeme za samozejm? Jak
to, e nikdy nepemlme o svm tle a sv existenci?
Kostra! Snhobl, lnkovan a bezcitn; odporn, vyschl, kehk a chestc
pzrak s vydloubanma oima, lebkou msto oblieje a roztesenmi prsty, kter
se klt na oprtce v zapomenut komrce opeden pavuinami; kostra rozhozen
kdekoli na pouti jako kostky.
Postavil se zpma, protoe nevydrel sedt. J v sob mm chytil se za
aludek, pak za hlavu, j mm v hlav lebku! Zprohban krun, kter svr
mj mozek podobn elektrickmu el, rozpukanou skopku, v n vpedu zej
dv dry jakoby prostelen z dvouhlavov puky! Jej kostn dutiny a jeskyn
jsou ochranou a mstem spoinut pro mj hmat, ich, zrak, sluch i mysl! Lebka
obklopuje mj mozek a ona mu povoluje vyhlet ze svch kehkch oken na
okoln svt!
Chtlo se mu vyrazit do vedlej mstnosti a rozehnat bridovou spolenost,
jako kdy lika vtrhne do kurnku, aby se karty rozltly na vechny strany a

vznesly se do vzduchu v chomi jako pe. Potlail v sob ten impuls s nejvtm
silm a chvl se po celm tle. Mj rozum, love, ovldej se. Uinil jsi urit
odhalen, ale nedlej z toho vc, ne je teba, sna se to pochopit a vyrovnat se s
tm. ALE CO TA KOSTRA! kielo jeho podvdom. Tu nemu hjit. Nco tak
sprostho, tak dsnho, eho se kad boj. Kostlivci kadho ds. Klapou,
chest a cinkaj ve starch zmcch, kde vis z dubovch trm a elest ve vtru
jako kyvadla, jim na ase nezle.
Milku, pjde se rozlouit s dmami? zavolal na nj z velik dlky jasn a
melodick hlas jeho eny.
Pan Harris stl. Jeho KOSTRA ho dr zpma! Ta vc v jeho tle, ten vetelec,
ta hrza podepr jeho nohy, pae i hlavu! Zdlo se mu, jako by tsn za nm stl
nkdo, kdo tam nem bt. Pi kadm kroku si uvdomil, jak je na t Vci v sob
zvisl.
Hned jsem tam, milku, zavolal slabm hlasem. A sob porouel: Tak dost,
vzpamatuj se! Ztra mus zase do prce. V ptek mus zajet do Phoenixu. Je to
hodn daleko. Stovky kilometr. A mus tam vypadat trochu k svtu, nebo se ti
nepoda pimt pana Creldona, aby do tv keramiky nco investoval. Vzchop se,
hlavu vzhru!
Za okamik u stl ve spolenosti dam a jeho ena ho pedstavovala pan
Withersov, pan Abblemattov a slen Kirthyov. Vechny mly v tle kostru,
ale snely to s naprostm klidem, protoe proda peliv skryla nahotu kln
kosti, holen a stehenn kosti adry, stehny, ltky, belskm esem a obom,
rty BOE! vykikl pan Harris v duchu - kdy mluv nebo jed, kostlivec v
nich ukazuje sv zuby! To m nikdy nenapadlo. Promite, zamumlal a
vybhl z pokoje vas, aby stail zanechat svj obd mezi petniemi v kvtinovm
truhlku.
Veer, kdy se jeho ena svlkala, sedl na posteli a s zkostlivou p si
sthal nehty na nohou i na rukou. V tchhle partich se kostra tak tla navrch a
rozzloben prorst ven.Nco z thle teorie zejm eptal polohlasem, protoe
vzpt si uvdomil, e jeho ena je v negli na posteli, objm ho koleni krku a
ospale mu vysvtluje: Ale milku, nehty pece nejsou kosti, je to zrohovatl
pokoka!
Odhodil nky. V to urit? K bys mla pravdu. Hned by mi bylo lip.
Obdivn hledl na kivku jejho tla. Doufm, e vichni lid to maj stejn.
Ty jsi ten nejvt hypochondr na svt! pidrela si ho na dlku pae od
sebe. Poj sem. Co ti je? Povz mamince.

Mm nco v sob, odpovdl. Nco, co jsem sndl.

Druh den cel dopoledne i odpoledne pan Harris ve sv kanceli ve mst s
nelibost tdil kosti svho tla podle dlky, tvaru a seskupen. V deset hodin
podal pana Smithe, zda si me omakat jeho loket. Pan Smith mu vyhovl, ale
zatvil se podezrav. Po obd pan Harris podal slenu Laurelovou, zda si
me shnout na jej lopatku, a ona se k nmu bez vhn pitiskla, zavela oi a
pedla jako kot.
Sleno Laurelov! okikl ji. Co si to dovolujete!
Kdy osaml, pemtal o svm duevnm stavu. Prv skonila vlka, v
zamstnn je petaen, jeho budoucnost je nejist tyhle okolnosti zejm
hodn ovlivuj jeho duevn rozpoloen. Ml v myslu zanechat zamstnn a
zadit se pro sebe. Je bez nadszky nadan keramik a socha. Mus se co nejdv
vypravit do Arizony, vypjit si od pana Creldona penze, postavit si hrnskou
pec a zadit si atelir. Je s tm spousta starost. A k tomu ty jeho stavy! Ale
natst padl na M. Muniganta, kter je zejm ochoten mu porozumt a pomoci
mu. Ale pokus se vyhnat ty pedstavy ze sebe sm a nepjde ani k Munigantovi,
ani k dr. Burleighovi, pokud to nebude opravdu nutn. Ten zvltn neznm
pocit ho opust. Sedl a neptomn se dval do przdna.
Zvltn neznm pocit ho neopoutl. Naopak slil.
V ter a ve stedu mu pipravila prav peklo mylenka, e jeho pokoka,
vlasy a podobn pvaky jsou naprosto nhodn nakupeny, zatmco kostra,
kterou obaluj, je dokonal stavba, vten uspodan. as od asu mu v
uritch momentech, kdy ml nabruen rty staen melancholi, dokonce
pipadalo, e vid, jak se na nj skrze svaly a pokoku kleb lebka.
Jdi! kiel. Jdi ode m! M plce! Nech toho!
Keovit lapal po dechu, jako by mu vechen vzduch z plic vymkla ebra.
Mj mozek nemakej ho!
Straliv bolesti hlavy mu spalovaly mozek na necitliv po-pel.
Proboha, nech m vnitnosti! Nepibliuj se mi k srdci!
Jeho srdce se krilo ped rytmickmi pohyby eber, jako se nahrb pavouci,
kdy si pohrvaj se svou koist.
Kdy jednou veer Clarisse odela na schzi ervenho ke, leel na posteli
zalit potem. Snail se uvaovat rozumn, ale doshl jen toho, e mu v mysli jet
zetelnji vystoupil rozpor mezi jeho ohavnm zevnjkem a krsnou, chladnou,
bezvadnou, zvpenatlou Vc, kterou m uvnit.
Jeho ke je mastn a sam starostliv vrska.

A vimni si, jak dokonal, bez poskvrny a snhobl je lebka.

Nos: trochu moc irok.
Ale vimni si drobnch kost, kter tvo nos lebky, ne se k nim pipoj
nestvrn nosn chrupavka, na n z obou stran vis rozplcl frk.
Tlo: trochu obtloustl.
No, a podvej se na kostru: thl, prun, eln een v detailu i celku.
Orientln slonovina vyezvan s vybranm vkusem. Dokonal a tenk jak bl
kudlanka nbon.
Oi: vypoukl, obyejn a bez vrazu.
A te si laskav povimni onch dlk v lebce hlubok, zaokrouhlen,
chmurn a tich ostrvky, vevdouc a vn. Zahle se do nich co nejhloubji a
stejn nepronikne na dno jejich tajemn moudrosti. V tch temnch jamkch se
sousteuje ironie, ivot, ve.
Srovnvej. Srovnvej. Srovnvej.
Hodiny se zmtal v kech. A kostra, kehk a rozvn filozof, klidn vzela
uvnit, neekla ani slovo, obalen jako choulostiv hmyz v kukle, ekala a ekala.
Harris se pomalu posadil.
Pokej! Te jsem na nco piel! vykikl. Vdy ty jsi taky bezmocn. J t
taky mm ve svch rukou. Mu t pimt, abys dlala, co j chci! Neme tomu
zabrnit. eknu: Pohni zpstm, dlan a prsty a up kosti jsou v pozoru a j
nkomu mvm! Dal se do smchu. Porum kosti ltkov a stehenn, aby se
daly do pohybu, a rz dva ti tyi, rz dva ti tyi u si to lapeme kolem
dokola. To kouk!
Harris se uklbl.
Je to rovn boj. Jsme si kvit. Vybojujeme si ho mezi sebou, my dva! Kdy se
to tak vezme, j jsem ta myslc sloka! No ovem, samozejm! I kdybych t
neml, pod jet bych mohl myslet!
V tom okamiku sklapla jaksi tyg tlama a pekousla mu mozek vedv.
Harris vykikl. Kosti jeho lebky ovldly situaci a vyvolaly mu v mozku dsiv
vidiny. A zatmco neustval v jekotu, kosti pomalu vidiny zatlaovaly a jednu po
druh strvily, a zmizela i posledn a svtlo zhaslo ...
Koncem tdne ze zdravotnch dvod odloil cestu do Phoenixu. Vil se na
automatick vze a jej erven ruika zvolna dojela k slu 75.
Zastnal. Jak je to mon! Po lta v 79. Nemohl pece zhubnout tak
najednou! Prohlel si tve v zrctku pooba-nm muinci. Po zdech mu bhal
mrz ledovho primitivnho strachu. Ty, ty! Vak j vm, co ty m za lubem, ty!

Ty stvro, ty si mysl, e kvli tob zhubnu, e m nech vyhladovt, co?

Chtla bys ze m dostat vechno maso a nechat jen kosti potaen k. Chce m
odbourat, aby ses sama mohla naparovat, co? Ale to se ti nepovede!
prkem se hnal do restaurace.
Dal si krocana s oblohou, brambory s tatarskou omkou, tyi druhy zeleniny
a ti kousky mounku, ale nieho se ani nedotkl, udlalo se mu patn od
aludku. Nutil se do jdla silou vle. Zaaly ho bolet zuby. To jsou zoubky, co?
pomyslel si zlostn. Ale jst budu, i kdyby se mi mly vechny rozvi-klat a
napadat do omky.
Hlava mu tetila, dech se mu st dral ze staenho hrudnku, zuby ho muily
bolest, ale ctil, e vyhrl. Uu sahal po sklenici mlka, aby se napil, ale vas se
zarazil a mlko vylil do vzy s eichami. Kdepak vpno, koiko, to tak, abych ti
dval vpno! Vckrt nevezmu do st jdlo, ve kterm je vpnk anebo jin nerost
dleit pro stavbu kost. Budu krmit jen jednoho z ns, ne oba, m mil.
,Vm sedmdest pt kilo, ekl Harris pt tden en.
imla sis, jak jsem se zmnil?
K lepmu, odpovdla Clarisse. Na svoji vku jsi byl vdycky trochu moc
baculat, milku. Pohladila ho po brad. Lb se mi. Jsi te mnohem hez.
M pevn a vrazn rysy.
Ale to k ertu nejsou moje rysy! Chce snad ct, e se ti lb vc ne j?
Koho tm mysl?
Za Clarissinmi zdy zahldl v zrcadle, e za staenou grimasou jeho
normlnho oblieje, rozrytho nenvist a zoufalstvm, se na nj usmla jeho
lebka.
Doplen si nasypal plnou pusu sladovch tabletek. Takhle se d taky
ztloustnout, kdy jinak tlo potravu nepijm. Clarisse si sladovch pilulek
vimla.
Ale milku, j to myslm vn, pro m bys ztloustnout nemusel, ekla.
Nejradji by na ni byl kikl: Dr hubu!
Poloila si jeho hlavu do klna. Milku, zaala, u del as t pozoruju.
Vypad patn. Nestuje si, ale vypad ustraen. V noci sebou hz na
posteli. Ml bys snad zajt k psychiatrovi. Ale myslm, e to mohu ct pedem, co
se u nj dov. Dala jsem si leccos dohromady z narek, kter ti obas
uklouznou. Sama ti mohu ct, e ty a tv kostra jste jedno a tot jeden nrod,
nerozdliteln, v nm svoboda a spravedlnost plat pro vechny. Spolen stojte,
rozdleni padte. Jestli vy dva nebudete schopni spolu v budoucnu vychzet jako

dob manel, zajdi znovu k dr. Burleighovi. Ale nejdv se sna od veho se
oprostit. Pohybuje se v bludnm kruhu: m vc se sou, tm vc se ti kosti obnauj a ty se tm vc sou. A kdo vlastn vyvolal tenhle spor ty, anebo to
neznm cosi, o em tvrd, e h nkde ve tvm zavacm traktu?
Zavel oi. J jsem ho vyvolal. Myslm, e jsem to byl j. Pokrauj, Clarisso,
povdej dl.
Mus si odpoinout, ekla tie. Odpoinout a zapomenout na to.Pl dne se
pan Harris ctil sv, ale pak zase zaal ochabovat. Ono se d leccos svdt na
chorobnou pedstavivost, ale vdy, Boe mj, ta jeho kostra proti nmu podnik
vpady!
K veeru se Harris vypravil do ordinace M. Muniganta. Trvalo mu asi pl
hodiny, ne ji nael. Zahldl jmno M. Munigant napsan starodvnm zlatm
psmem, kter se u olupovalo, na sklenn tabulce zven na dom. V tu chvli se
mu zdlo, e vechny jeho kosti se vytrhly z kloub, vybuchly a rozsko se
bolest. Oslepen kloptal odtud. Kdy znovu otevel oi, byl u za rohem.
Ordinaci M. Muniganta nevidl.
Bolesti pestaly.
M. Munigant je lovk, kter mu pome. Jestlie pouh pohled na jeho
jmno me vyvolat tak obrovskou reakci, pak M. Munigant prost mus bt ten
prav.
Ale dnes to jet odlo. Pokad, kdy se pokou vrtit se do t ordinace,
chyt ho straliv bolesti. Zalit potem vzdal se svho myslu a vklouzl do
blzkho vepu.
Kdy el pes er sl, na chvilku zauvaoval, jestli by se velk st viny
nedala svrhnout na M. Muniganta. Protoe kdy se to tak vezme, prvn, kdo
obrtil jeho zvenou pozornost ke koste, byl prv Munigant a nechal v nm ten
psychologick nraz pkn zahnzdit! e by ho M. Munigant zneuval pro njak
nekal cle? Ale jak? Pro ho tak hloup podezr! Je to bezvznamn doktrek,
kter dl co me. Munigant se svmi slanmi tyinkami! Vdy je to k smchu.
M. Munigant je v podku, naprosto v podku . . .
Ve vepu opt pookl. U nlevnho pultu spatil rozloitho tloutka,
kulatho jako mselnice, kter pil jedno pivo za druhm. Konen potkv
lovka, kter v ivot vyhrl. Harris v sob potlail touhu k tloutkovi
pistoupit, poklepat mu na rameno a vyptat se ho, jak se mu podailo takhle si kosti obalit. Jeho kostra byla zachumlan jako v bavlnce. Po tle se mu stdaly
polte tuku s tunmi bublinami a na krku mu viselo v poschodch nkolik

kulatch brad. Chudk kostra se v tom pln ztrcela. Ta se z t hromady tuku

nikdy nevydrpe na povrch. Snad se o to kdysi pokouela, ale te u byla naisto
zdolan. Na tloutkovi nezstala ani stopa po jeho kostnat opoe.
Nikoli bez zvisti se Harris blil k tloutkovi, asi jako by
lovk najdl k pdi zaocenskho parnku. Objednal si nco silnho, vypil
to a pak se odvil tloutka oslovit:
Jsou to lzy?
To se jako ptte m? ekl tloutk.
Anebo udrujete zvltn ivotosprvu? vyptval se Harris dl. Promite,
ale jak sm vidte, jsem na tom mizern. Nepiberu ani za nic. Chtl bych mt vae
bicho. Vypstoval jste si je proto, e jste se neho bl?
M v hlav, prohlsil tloutk, ale j mm opil lidi rd. Objednal dal
pit. Poslouchej podn a j ti povm, jak to bylo. Vrstviku po vrstvice,
pokraoval, stdm si to u dvacet let, od dtstv. Drel obrovsk bicho jako
glbus a na nm svho posluchae vyuoval labunickmu zempisu. Nen to
dn cirkus, kter vyroste pes noc. Jeho stan jsem nevztyil ped svtnm nad
divy svta umstnmi uvnit. Vzdlval jsem sv vnitn orgny, jako by to byli
istokrevn psi, koky a jin zvata. Mj aludek je tlust rov angorsk
kocour, kter podimuje, ale kadou chvli se vzbud a pede, mouk, vr a
ple, dokud mu nedm kus okoldy na zub. Krmm ho dobe, je kvli mn
mlem pod vzhru. A moje steva, kamarde, to jsou nejvzcnj istokrevn
indick krajty, jak jsi v ivot vidl, hladk, svinut, hledn a src zdravm.
Vechny sv milky chovm jako v bavlnce. Protoe se neho bojm? Snad.
Poruil jet jednu rundu.
Chce pibrat na vze? Tloutk se s tmi slovy mazlil na jazyku. Dm ti
recept: oe se s hdavou enskou, kter zobk nezave, a poi si kopu
pbuznch, kte dokou vyplait hejno nepjemnost i za tou nejobyejnj
krtinou. Tu a tam k tomu pidej obchodnho partnera, ktermu jde jen o to, jak z
tebe vythnout posledn krejcar, a jsi na nejlep cest ztloustnout. Pro? Protoe
co nevidt zane podvdom mezi sebe a je ukldat tuk. Nraznk z pokoky a
hradba z bunk. Brzy pijde na to, e jdlo je jedin zbava, kterou lovk na
zemi m. Ale lovk k tomu potebuje, aby ho nkdo zven otravoval. Na tomhle
svt spousta lid nem dn starosti, a tak se sousteuj na sebe a hubnou.
Setkvej se s tmi nejhormi a nejzlotilejmi lidmi, co me, a to bude
koukat, jak brzo se obal pkem!Po t rad tloutk vyel do temn noci,
kymcel mohutnm tlem ze strany na stranu a spav dchal.

V trochu jinm podn je to pesn tot, co mi kal dr. Burleigh, uvaoval

Harris. Mon e ta cesta do Phoenixu, te, za tchto okolnost...
Cesta z Los Angeles do Phoenixu byla neobyejn morn, protoe to
znamenalo v dusnm hnoucm dnu projet Moravskou pout.
Dopravn ruch byl nepatrn a nhodn, take po cel dlouh seky nebylo na
mle cesty vpedu ani vzadu vidt jedin vozidlo. Harris kroutil prsty po volantu.
A u mu Creldona ve Phoenixu ty penze do zatku pj nebo ne, dobe e se
vypravil na cestu, e se trochu odpoutal.
Vz jel havm tokem poutnho vtru. Jeden pan H. sedl ve druhm. Mon
e se potili oba a oba byli zmoen.
V jedn zatce vnitn pan H. nhle stiskl svj vnj obal. Ten sebou trhl a
narazil na rozplen volant.
Vz sjel ze silnice do havho psku a poloil se na bok.
Snesla se noc a zvedl se vtr, silnice byla oputn a tich. Tch pr voz,
kter proltly kolem, mlo zasten rozhled. Pan Harris leel v bezvdom a do
pozdnch nonch hodin, kdy uslyel, jak se pout hon vtr, uctil jehliky psku
na tvch a otevel oi.
Rno ho zastihlo, jak s oima plnma psku bloud v nesmyslnch kruzch,
protoe v pomaten seel ze silnice. V poledne zalezl do nedostatenho stnu
jakhosi keku. Slunce ho bodalo rezavm ostm mee a pronikalo a k jeho kostem. Nad hlavou mu zakrouil sup.
Harris nsilm od sebe odtrhl okoral rty. Tak takhle to je? zaeptal, oi
zarudl a tve zarostl. Tak ty m chce skpnout, nechat m hladovt, umrat
zn a zabt. Polkl such povlak prachu. Mysl, e slunce m vysma tak,
abys ty vylezla navrch. Supi m oerou a ty si tu pak bude leet a klebit se.
klebit se nad vyhranou bitvou. Jako vyblen rozhzen xylofon, na kterm
supov vyluzuj podivnou hudbu. To bys chtla. Dostat se na svobodu.
el krajinou, kter se teteliv vlnila v pmm vodopdu slunench paprsk.
Kloptal, padal, leel na zemi, krmil se douky ohn. Vzduch byl modrm
alkoholickm oparem a supi, kte plachtili v kruzch kolem, se leskli a opkali se,
a z nich stoupala pra. Phoenix. Silnice. Vz. Voda. Bezpe.
Hej!
Nkdo volal z dlky z toho modrho alkoholickho oparu.
Pan Harris se napmil.
Hej!
Voln se opakovalo.

Skpot rychlch kroej.

S vkikem nevslovn levy Harris vstal, aby se vzpt zhroutil do nrue
kohosi v uniform s njakm odznakem.
Vz se s nmahou podailo vythnout, opravit a dojet s nm do Phoenixu.
Harris byl v tak stranm duevnm stavu, e mu cel obchodn jednn pipadalo
jako pantomima, na n mu nezle. I kdy pjka u byla sjednan a penze
drel v rukou, nic to pro nj neznamenalo. Ta Vc, kterou nos uvnit jako tvrd
bl me v pochv, mu otrvila zamstnn, vzala chu k jdlu, dala nepjemn
ndech jeho lsce ke Clarisse a oloupila ho o klid pi jzd automobilem. Ned se
nic dlat, ta Vc se mus dostat, kam pat. Nehoda v pouti u zala moc daleko.
A na kost, dalo by se ci s ironickm klebkem. Harris se slyel, jak
nezastnn dkuje panu Creldonovi za penze. Pak otoil vz a ujdl stovky
kilometr zptky, ale tentokrt si to namil na San Diego, aby se vyhnul pouti
mezi El Centrem a Beaumontem. Jel na sever po pobe. Pouti u nev. Ale
pozor! Slan vlny se vzdouvaj a syiv dorej na beh u moe. Psek, ryby a
kori by vyistili jeho kosti stejn rychle jako supov. V zatkch nad pnivm
pbojem mus zvolnit!
Je mu zle! Je mu stran zle!
Ke komu se m obrtit? Ke Clarisse? K Burleighovi? K Munigantovi? Ke
kostnmu specialistovi. K Munigantovi. K tomu?
Milku! Clarisse ho polbila. Bolestn ucukl, kdy pi polibku uctil jej
pevn zuby a elisti.
Milku, opakoval jako ve snch, otral si rty zpstm a cel se chvl.
Jsi tak pepadl. Povz mi, jednn se ...Myslm, e jsem doshl, co jsem
chtl. Ano, doshl.
Znovu ho polbila. Obdvali spolu. Jdlo se vleklo v pedstran dobr pohod.
Clarisse se smla a snaila se ho rozptlit. Harris se soustedil na telefon.
Nkolikrt nerozhodn zdvihl sluchtko a zas je poloil.
Jeho ena vela do pokoje, oblkala si kabt a nasazovala si klobouk. Nezlob
se, ale musm nkam jt. tpla ho do tve. Netva se jako bubk. Jdu do
ervenho ke a vrtm se za ti hodiny. Lehni si a trochu se vyspi. J bohuel
musm jt.
Kdy Clarisse odela, Harris nervzn vytoil slo.
M. Munigant?
Jakmile poloil telefon, cel tlo mu protnaly py nesnesiteln bolesti.
Muily jeho kosti klou utrpen, o nm se mu nezdlo ani v nejdsivjch

snech. Spolykal vechny aspiriny, kter nael, aby odrazil jejich hromadn tok.
Ale kdy konen po hodinovm ekn zazvonil zvonek, nemohl se pohnout.
Leel bezmocn slab a vyerpan a po tvch mu tekly slzy.
Pojte dl! Proboha, pojte dl!
M. Munigant veel. Dky Bohu, e bylo oteveno.
Ale, ale, coe pan Harris tak patn vypad? M. Munigant zstal uprosted
obvacho pokoje a stl tam mal a temn. Harris pikvl. Bolesti jm zmtaly,
jako by do nj buila elezn kladiva a trhaly ho ocelov hky. Kdy M.
Munigant spatil vysedl kosti pana Harrise, oi se mu rozzily. Vborn, pan
Harris je dnes psychologicky pipraven na jeho zsah. Nebo se snad ml? Harris
opt sotva znateln pikvl a vzlykal. M. Munigant pod tak sykal pi mluven.
To sykn njak souvis s jeho jazykem. Ale to nic. Harris ml oi pln slz a v
jejich zvoji se mu zdlo, e se M. Munigant scvrkv a zmenuje. Samozejm,
e to je vplod fantazie. Mezi vzlyky mu Harris vylil cestu do Phoenixu. M,
Munigant ml pln pochopen. Ta kostra je je zrdce! Skoncuj s n jednou
provdy!
Pane Munigante, vydechl Harris ochable. Toho toho jsem si jet nikdy
neviml. V jazyk je kulat jako trubika. A je dut? Moje oi! Co to vidm? Co
to dlm?
M. Munigant tie sykl a pistoupil bl. Mohl by se pan Harris v idli docela
uvolnit a otevt sta? Svtlo v pokoji zhaslo. M. Munigant nahldl do
Harrisovch otevench elist. lo by to jet o kousek vc? Pi prvn nvtv
nemohl panu Harrisovi pomoci, protoe svaly i kosti se bouily. Te s nm
spolupracuj alespo svaly, tebae kostra protestuje. V temnm pokoji hlas M.
Muniganta slbl, ztrcel se a zanikal. Sykot slil a byl m dl tm pronikavj.
No tak. Uvolnte se, pane Harrisi. TE!
Harris uctil ze vech stran obrovsk tlak na elisti, jazyk jako by mu nkdo
tlail lc a ucpval mu hrdlo. Zoufale lapal po dechu. Zasyknut. Neme
dchat! Nco mu vvrtko-vitm pohybem pekroutilo tve a pelmalo elisti.
Jako hork sprcha se cosi rozstklo do vech jeho dutin a v uch mu zaalo znt!
! zajeel Harris piduen. Hlava, jej pevn krun byl vyrvn a rozdrcen,
mu bezvldn klesla. Muiv bolest mu vystelovala do plic. V jedn chvli mohl
Harris znovu nabrat dech. Uslzen oi ctil daleko od sebe. Zaval. ebra v nm
voln visela jako svazky tyek. Ta bolest! Svezl se na podlahu a spal horkm
dechem.

Ped znecitlivlma oima se mu mhaly mitky. Ctil, jak se jeho konetiny

pekotn odpoutvaj a osvobozuj. Plovoucma oima vidl saln.
Mstnost byla przdn.
M. Munigante? Proboha, kde jste, pane Munigante? Pojte mi pomoct!
M. Munigant byl pry.
Pomoc!
Pak to uslyel.
Hluboko z trob jeho tla vychzely sotva slyiteln a neuviteln zvuky.
Mlaskn, kroucen, drolen, brouen a muchn jako by tam dole v krvavm
pe mal hladov myka vn a odborn hlodala, co mohlo bt, ale nebylo,
zasutm lodnm ebrem .. .!
Clarisse la se vzpmenou hlavou po chodnku a mila pmo ke svmu domu
na Svatojakubskm nmst. Kdy ponoena v mylenkch na erven k
zahbala za roh, tm se srazila s tm malm temnm mukem, kter pchl
jdem.Clarisse by si ho patrn nijak bl nebyla vimla, nebt toho, e v
okamiku, kdy ji mjel, vythl z kabtu nco dlouhho a podivn znmho a zaal
to ukusovat jako cukrov palek. Kdy zhltl konec, zajel svm podivuhodnm
jazykem do bl pochoutky, sl jej obsah a spokojen pi tom pomlaskval.
Clarisse dola po chodnku a k domu, vzala za kliku, vela dovnit a muk pod
jet chroupal sv cukrov.
Milku? zvolala s smvem. Milku, kde jsi? Zavela za sebou dvee a
halou prola do obvacho pokoje. Dvacet vtein vytetn zrala na podlahu a
snaila se pochopit, co se stalo.
Vykikla.
Venku ve stnu platan prorazil muk do dlouh bl hlky pr otvor. Pak s
povzdechem sepulil rty a na svj improvizovan nstroj tie zahrl smutnou
melodii jako doprovod k zpvavmu a dsuplnmu jeku Clarissy, kter stla v
obvacm pokoji.
Kdy byla Clarisse mal holika a bhvala po pobe, asto lpla na
medzu a vykikla. Proto nebylo tak stran nalzt neporuenou elatinovou
medzu v obvacm pokoji. T se dalo vyhnout.
Ale kdy ji ta medza oslovila jmnem . ..

MAL VRAH
Ani vlastn nevdla, kdy ji poprv napadlo, e ji nco vrad. Cel minul
msc se u ukazovaly nepatrn, nenpadn nznaky a slab podezen; nco v n,
nco hlubokho jako mosk proudy, nco jako kdy se lovk dv na pln
nehybnou hladinu tropickch vod, tou se v nich vykoupat a v okamiku, kdy mu
tlo splyne s vlnami, zjist, e pmo pod hladinou haj obludy, neviditeln a
vypasen zhoubn netvoi s etnmi chapadly a ostrmi ploutvemi, jim nelze
uniknout.
Kolem n vila mstnost v oblaku hysterie. Nad n visely ostr nstroje a byly
tu hlasy a byli tu lid v sterilnch blch maskch.
Jak se vlastn jmenuji, pemtala.
Alice Leiberov. U si vzpomnla. Manelka Davida Leibera. Nijak ji to vak
neuklidnilo. Byla sama s tmi tichmi, eptajcmi blmi lidmi a v sob nesla
velkou bolest a nevolnost a strach ze smrti.
Vrad m to pmo ped jejich oima. Tihle lkai, tyhle oetovatelky si
neuvdomuj, jak neviditeln vc m postihla. Nikdo to nev krom m a toho
zabijka, toho malho vraha.
Umrm a ani jim to te nemohu ct. Vysmli by se mi a ekli by, e
blouznm. Uvid vraha a budou ho dret v rukou, a nikdy jim nepijde na mysl, e
je vinen mou smrt. A pitom j tady umrm, ped tv bo i lidu, a nikdo nev
mm slovm, nikdo m nebere vn, vichni m konej lemi, pohb m v
nevdomosti, budou m oplakvat a mho niitele zachrn.
Kde je David? Divila se. e by v ekrn, kde kou cigaretu za cigaretou a
naslouch dlouhmu tikn velmi pomalch hodin?
Najednou j na celm tle vyrazil pot a s nm muiv vkik. Te. Te! Zkus
to a ab m! vykikla. Zkus to, zkus to, jene j nezemu! Nezemu!
Pak nastala przdnota. Vakuum. Bolest nhle zmizela. Dostavila se
vyerpanost, mdloba. Bylo po vem. Ach boe! Zvratn se tila dol a ponoila
se do ern nicoty a ta ustoupila dal nicot a dal a jet dal...
Kroky. Tich, blc se kroky.
Zdli se ozval hlas: Sp. Nerute ji.
Pach vlnn ltky, lulky, vn znmho holicho krmu. Nad n stoj David. A
za nm nemocnin vn doktora Jefferse.
Neotevela oi. Nespm, ekla klidn. Bylo pro ni pekvapenm, levou, e
me mluvit, e nen mrtv.

Alice, oslovil ji nkdo a ped jejma zavenma oima stl David a uchopil ji
za znaven ruce.
Chtl bys uvidt vraha, e Davide? pomyslila si. Slym tvj hlas, jak se po
nm pt, a tak mi nezbv nic jinho ne ti ho ukzat.David stanul nad n.
Otevela oi. Objevil se j pokoj. Nathla zeslblou ruku a odhrnula pokrvku.
Vrah vzhldl k Davidovi s lhostejnm modrookm klidem v zarudlm oblieji.
Oi ml hlubok a jiskrn.
Podvejme se! zvolal David Leiber s smvem. To je ale pkn kluk!
Toho dne, kdy si David Leiber pijel pro enu a novoroze-tko, aby je odvezl
dom, ekal na nj doktor Jeffers. Vyzval Leibera, aby s nm zael do kancele,
nabdl mu idli, dal mu doutnk, sm si jeden zaplil, sedl si na kraj svho psacho
stolu a dlouhou chvli rozvn bafal. Pak si odkalal, pohldl zpma na Davida
Leibera a ekl:
Davide, vae ena nem sv dt rda!
Coe?
Mla to velmi tk. Tenhle rok bude potebovat moc lsky. J jsem vm
tehdy toho pli neekl, ale na porodnm sle byla hysterick. Ani nebudu
opakovat ty divn vci, kter kala. eknu vm jen jedno to dt j je pln
ciz. Mon e si to nakonec vyjasnme jednou nebo dvma otzkami. Opt
chvilku bafal z doutnku a potom se zeptal: Chtli jste to dt, Davide?
Pro se ptte?
Je to dleit.
Ano. Ano, chtli jsme to dt. Dohodli jsme se na nm spolen. Alice byla
tak astn, minul rok, kdy ...
Hm ... Tm je to hor. Kdyby si toti dt nebyla pla, lo by tu prost o
ppad eny, kter nenvid mylenku, e se stala matkou. Tohle se ovem na
Alici nehod. Dr. Jeffers vyal doutnk z st a rukou si tel elist. Pak tedy za
tm vz cosi jinho. Snad te vychz na povrch nco, co bylo zasuto hluboko v
jejm dtstv. Anebo to snad je pouze doasn nejistota a nedvra, jakou m
kad matka, kter prodlala jako Alice tak neobvyklou bolest a byla tak blzko
smrti. V tom ppad to pak as brzy zahoj. Stejn jsem vm to musel ct,
Davide. Alespo se k n budete chovat klidn a snenliv, jestli snad ekne nco
o tom no o tom, e by byla radji, kdyby se dt bylo narodilo mrtv. A
kdyby to neklapalo, pak m vichni ti navtivte. Vdycky rd uvidm star
ptele,
ne? A tady si vezmte s sebou jet jeden doutnk hm pro dt.

Bylo ziv jarn odpoledne. Vz uml po irokch ulicch, lemovanch

stromy. Modr obloha, kvtiny, tepl vtr. David se rozpovdal, zaplil si doutnk
a stle mluvil. Alice na vechno klidn odpovdala a cestou se postupn uklidovala. Nedrela ovem dt natolik pevn nebo vele nebo matesky, aby utiila
podivnou bolest v Davidov mysli. Pipadala mu, jako by nesla pouze
porcelnovou figurku.
Tak co, zeptal se nakonec s smvem. Jak ho pojmenujeme?
Alice Leiberov se dvala, jak se kolem mhaj zelen stromy. Musme to
rozhodnout te? Radji bych pokala, dokud si pro nj nevymyslme njak
neobvykl jmno. A nefoukej mu kou do oblieje. Vty j plynuly z st, ani
zmnila tn hlasu. Posledn poznmka neobsahovala ani mateskou vtku, ani
zjem, ani podrdn. Prost ji vykla a tm to skonilo.
Manel znepokojen vyhodil doutnk oknem. Promi, ekl.
Dt leelo na matin pai, stny slunce a strom mu mnily tv. Blankytn
oi se otvraly jako sv modr jarn kvtiny. Z drobnch, rovch prunch st
vychzely mlaskav zvuky.
Alice vrhla na dt rychl pohled. Manel uctil, jak se vedle nj zachvla.
Zima? zeptal se.
Zamrazilo m. Snad bys ml zavt okno, Davide.
Bylo to vc ne zamrazen. Pomalu vytoil okno vzhru.
Veee.
David pinesl dt z dtskho pokoje, posadil je do nov koupen vysok
idliky a nechal je tam tak trochu sesut sedt na mnoha poltch.
Alice hledla dol na svj pohybujc se n a vidliku.
Jet nen dost velk na idliku, prohlsila.
Stejn je to prima mt ho tady, liboval si David. Vechno je prima. Tak v
podniku. Objednvek a nad hlavu. Jestli nepibrzdme, tak tenhle rok vydlm
takovch patnct tisc navc. Hele, dej pozor na mladho pna, ano? Vechno mu
to tee dol po brad! Naklonil se a ubrouskem utral dtti sta. Koutkem oka
postehl, e Alice ani nezvedla oi. A tak to dokonil sm.
No, moc zajmav to nejsp nebylo, prohlsil, kdy se opt pustil do jdla.
Jene lovk by ekl, e se matka bude alespo trochu zajmat o sv vlastn
dt! Alice vysunula ton bradu. Takhle nemluv! Ne ped nm! Pozdji, kdy
u mus!
Pozdji? vykikl. Ped nm, za nm, co je v tom za rozdl? Hned nato se
uklidnil, polkl, zamrzelo ho to.

No dobr. Nic se nestalo. J vm, jak to je.

Po veei ho nechala odnst dt nahoru. Nepodala ho; prost ho nechala.
Kdy se vrtil dol, nael ji, jak stoj ped rdiem a naslouch hudb, kterou
vbec nevnm. Oi mla zaven, jej vraz vyjadoval div, sebezpytovn. Pi
jeho pchodu sebou trhla.
A vtom byla u nj, tiskla se k nmu, vln, prudce; tak jako dv. Jej rty ho
naly, nepoutly ho. Byl ohromen. Te, kdy dt bylo pry, nahoe, venku z
pokoje, zaala opt dchat, opt t. Byla voln. eptala, rychle, bez ustn.
Dkuji ti, dkuji ti, milku. Za to, e ses vbec nezmnil. Za to, e je na tebe
spolehnut, takov spolehnut!
Musel se zasmt. Otec mi kal: ,Synu, postarej se o rodinu!'
Tmav, leskl vlasy mu unaven poloila na ji. Jene tys to pehnal. Obas
si peju, aby to bylo mezi nmi takov jako na zatku manelstv. dn
odpovdnost, nic krom ns dvou. dn dn dti.
Drtila mu ruku ve svch dlanch, v oblieji nepirozen bled.
Ach Davide, kdysi jsme byli jen ty a j. Navzjem jsme se chrnili a te
chrnme dt, jene nic ns nechrn ped nm. Chpe? Kdy jsem leela v
porodnici, mla jsem as pemlet o spoust vc. Svt je patn . . .
Opravdu?
Ano. Je patn. Ale ped jeho patnost ns chrn zkony. A tam, kde nejsou
zkony, tam poskytuje ochranu lska. Ped tm, abych ti ublila, t chrn m
lska. Ze vech lid jsi pro m ten nejzranitelnj, ale lska t ochrauje. Nemm
ped tebou strach, protoe lska zachycuje vechny tv hnvy, nepirozen
popudy, nenvisti a nerozvnosti. Jene - jak je tomu u naeho dtte? Je pli
mal na to, aby znalo lsku nebo zkon lsky nebo cokoli jinho, dokud je to nenaume. A do t doby jsme proti nmu bezbrann.
Bezbrann proti dtti? Mrn ji od sebe odthl a jemn se pousml.
Zn snad dt rozdl mezi dobrem a zlem? zeptala se.
Ne. Ale nau se to.
Ale dt je nco pln novho, pln bez morlky a bez svdom. Alice se
zarazila. Pae j sklesly a ona se rychle otoila. Neslyels nco? Co to bylo za
umot?
Leiber se rozhldl po pokoji. J jsem nic neslyel ...
Alice upen hledla na dvee knihovny. Tam vevnit, ekla pomalu.
Leiber peel mstnost, otevel dvee a v knihovn rozsvtil a hned nato zhasl.
Vbec nic. Vrtil se k n. Jsi utahan. Do postele s tebou!

Spolu vypnuli svtla a mlky vystupovali po ztichlm schoditi. Nahoe se

Alice omlouvala: Unhlila jsem se, milku. Odpus mi to. Jsem vyerpan.
Chpal to a tak to ekl.
U dve dtskho pokoje se Alice vhav zarazila. Pak pevn sevela mosazn
knoflk a vela. David sledoval pohledem, jak a pli opatrn pistoupila k
dtsk postlce, pohldla dol a ztuhla, jako by ji nkdo uhodil do oblieje.
Davide!
Leiber vykroil a zastavil se u postlky.
Obliej dtte byl jasn rud a pln mokr; mal rov sta se otevrala a
zavrala, otevrala a zavrala. Rukama mchal ve vzduchu.
To nic, ekl David. Jen plakal.
Mysl? Alice Leiberov se zachytila zbradl postlky, aby udrela
rovnovhu. J ho neslyela.
Dvee byly zaven.
Proto tak rychle oddychuje, proto m tak rud obliej?Ovem. Chudk
kluk. Plakal tu sm ve tm. Dnes me spt u ns v pokoji, pro ppad, e by se
teba zase rozplakal.
Ty ho rozmazl, ekla jeho ena.
Jak Leiber vezl postlku do lonice, ctil v zdech jej pohled. Mlky se
svlkal a usedl na okraj lka. Najednou hodil hlavou, tie zaklel a luskl prsty.
Hrome! pln jsem na to zapomnl! V ptek musm lett do Chicaga.
Ach, Davide! Zachvl se jej hlas mstnost.
U dva msce tu cestu odkldm, ale te je to tak kritick, e prost musm
jet.
Mm strach zstat tu sama.
V ptek u budeme mt novou kuchaku. Celou dobu zstane s tebou. Budu
pry jen nkolik dn.
Mm strach. Nevm z eho. Kdybych ti to ekla, stejn bys mi nevil. Asi
jsem blzen.
Leiber u leel. Alice zathla zclony; slyel, jak obela lko, odhrnula
pikrvku a vklouzla pod ni. Blzko sebe uctil teplou enskou vni. ekl: Jestli
chce, abych to o nkolik dn odloil, tak bych snad mohl.. .
Ne, ekla nepesvden. Jen le. Je to pece dleit. J prost pod
pemlm o tom, co jsem ti ekla. O zkonech a ochraovn. Lska t chrn
pede mnou. Ale to dt ... Nadechla se. Jene co t chrn ped nm, Davide?

Ne mohl odpovdt, ne j mohl ci, jak je hloup takhle mluvit o

nemluvatech, rozsvtila nhle lampiku nad postel.
Podvej se! ekla a ukzala.
Dt leelo v postlce, pln bdl, a hlubokma, oste modrma oima
pohlelo pmo na nj.
Svtlo opt zhaslo. Kdy se k nmu pitiskla, ctil, jak se chvje.
Je to smutn, kdy se lovk boj dtte, kter pivedl na svt. eptala jet
tieji, trpce, prudce, rychle. Pokusil se m zabt. Le tady, poslouch, co
mluvme, a ek, a odcestuje, aby se o to mohl pokusit znovu! Psahm ti to!
Rozvzlykala se.
Prosm t pesta, pesta, prosm t, opakoval a konejiv ji hladil.
Dlouho plakala do tmy. Teprve velmi pozd se uklidnila, pimknuta k nmu a
cel se chvjc. Zaala mkce, teple, pravideln oddychovat, tlem j prochvvaly
reflexy vyslen a pak usnula. Leiber dmal.
A tsn ped tm, ne mu vka znaven sklesla, aby ho ponoila do hlubch a
jet hlubch vln, zaslechl divn slab zvuk, dkaz toho, e v pokoji nco bd a
vnm. Zvuk drobnch, vlhkch, rovch prunch rt. Dt. A pak spnek.
Rno zilo slunce. Alice se usmvala.
David Leiber houpal hodinkami nad postlkou. Vid, malik? Nco se tu
tpyt. Hezk, vi?
Alice se usmvala. ekla mu, aby se nezdroval, aby odletl do Chicaga, e
bude velmi staten, e si nemus dlat starosti. O dt se postar. Ovem, postar
se o n.
Letadlo letlo k vchodu. Obloha, slunce, mraky a u mu nad obzorem
spchalo vstc Chicago. David byl vyvren do shonu objednvn, plnovn,
obd a vee, telefonovn, vyjednvn. Ale kad den psal Alici a dtti
dopisy a poslal jim telegramy.
Kdy u byl est den pry z domova, volalo ho veer mezimsto. Los
Angeles.
Alice?
Ne, Davide. Tady je Jeffers.
Odvahu, chlape. Alice je nemocn. Radji se vrate ptm letadlem dom.
Je to zpal plic. Udlm ve, co je v mch silch, chlape. Kdyby to jen nebylo
tak brzy po porodu. Nen jet moc siln.
Leiber upustil sluchtko do vidlice. Vstal, jako by pod sebou neml nohy, jako
by byl bez rukou a bez tla. Hotelov pokoj se mu ped oima zamil a rozpadl.

Alice, ekl ommen a zamil ke dvem.

Vrtule se otely, vily, chvly se a zastavily; as a prostor zstaly za nm.
David ctil, jak mu pod rukou povoluje klika dve; pod nohama se mu zhmotnila
podlaha, kolem nj se rozplvaly zdi lonice a v pozdn odpolednm slunenm
svtle tu stl doktor Jeffers, odvraceje se od okna, zatmco ho Alice ekala lec
na lku, jakoby vytesna ze zvj zimnho snhu. Potom promluvil doktor
Jeffers, mluvil bez pestn, laskav, zvuk stoupal a klesal ve svtle lampy, jemn
epot, bl um hlasu.
Vae ena je a pli obtav matka, Davide. Mla o dt vt strach ne o
sebe . ..
Alicinou bledou tv se mihla ke, ale zmizela jet dv, ne si j mohl
povimnout. Pak se Alice s nejistm smvem pomalu rozhovoila a jako prav
matka mluvila o tom i o onom; jej zprva byla podrobn a zahrnovala kadou minutu a hodinu strvenou ve svt dtskho pokojku s jeho miniaturnm ivotem.
Vbec se nemohla zarazil; pruina byla nataena k prasknut a jej hlas se inul k
hnvu, strachu a nepatrnmu ndechu odporu, kter nezmnil vraz doktora
Jefferse, ale piml Davidovo srdce, aby se vyrovnalo rytmu jejch slov, jen se
zrychloval a nedal zastavit:
Dt nechtlo spt. Myslila jsem, e je nemocn. Prost leelo v postlce,
dvalo se a pozd v noci plakalo. Plakalo tak hlasit a plakalo celou noc, celou
noc. Nemohla jsem je utiit a nemohla jsem si odpoinout.
Pomalu, pomalu, pokynul doktor Jeffers hlavou. Tak se vyerpala, a
dostala zpal plic. Jene te je pln sulfona-mid a u tu celou zatracenou vc
astn pekonala. Davidovi se zatoila hlava. A dt, co je s dttem? Zdrav
jako hib; nafukuje se jako pv! Dky, pane doktore!
Lka vyel z pokoje, seel po schodech dol, otevel tie hlavn dvee a
odeel. Davide!
David Leiber se soustedil na jej vyden epot. Zase za to me dt.
Sevela mu ruku. Nejradji bych si nalhvala a namlouvala si, e jsem blzen,
ale dt vdlo, e jsem po porodu zeslbl, a proto kadou noc proplakalo, a kdy
neplakalo, tak bylo a nepirozen tich. Vdla jsem, e jakmile rozsvtm, bude
tam leet a dvat se na m.
David ctil, jak se mu cel tlo stahuje do sebe jako pst. Vzpomnl si, jak
vidl a ctil to dt bdt ve tm, bdt hluboko
v noci, kdy dti maj spt. Jak tam leelo, bdlo, tich jako mylenka;
neplakalo, ale dvalo se ze sv postlky. Odvrhl tu mylenku. Byla len.

Alice pokraovala. Chtla jsem to dt zabt. Ano, chtla jsem. Byl jsi prvn
den pry a j jsem la k nmu do pokoje a poloila mu ruce kolem krku; a tak
jsem tam stla, dlouho, zamylen a pln strachu. Potom jsem mu pethla
pikrvku pes hlavu a otoila ho na bicho a pitiskla ho obliejem dol a nechala
ho tak a vybhla z pokoje.
David se ji pokouel zarazit.
Ne, nech m domluvit, namtla chraptiv a hledla na ze. Kdy jsem
odela z pokoje, pomyslela jsem si: je to tak prost. Kadm dnem se njak dt
udus, to se nikdo nedozv. Jene kdy jsem se vrtila, pesvdena, e je mrtv,
bylo naivu, Davide! Ano, naivu, otoen na zda, iv, usmvalo se a dchalo.
A po tomhle jsem se ho u nemohla ani dotknout. Nechala jsem ho tam a u jsem
se k nmu nevrtila ho nakrmit nebo se na nj podvat nebo cokoli jinho udlat.
Snad se o nj postarala kuchaka. Nevm. Vm jenom to, e jsem pro jeho pl
nemohla spt a e jsem celou noc pemlela a prochodila po pokojch a te jsem
nemocn. Byla u tm u konce. Dt tam le a uvauje o zpsobech, jakmi
m zabt. O jednoduchch zpsobech. Protoe v, e toho o nm tolik vm.
Nechovm k nmu dnou lsku; nic m nechrn ped nm a naopak a nikdy
to u jin nebude!
Skonila. Pohrouila se do sebe a pak usnula. David Lei-ber stl dlouho nad
n, neschopen pohybu. Krev mu v tle ztuhla, nikde se nezachvl ani nerv, vbec
nikde.
Pt rno se dalo udlat pouze jedno. Udlal to. Veel do ordinace doktora
Jefferse, vechno mu vypovdl a vyslechl Jeffersovu odpov:
Tady se nesmme ukvapovat, chlape. Nkdy je zcela obvykl, e matka sv
dt nenvid. Mme pro to katulku -ambivalence. Schopnost milovat a souasn
nenvidt. Milenci se asto navzjem nenvid. Dti nesnej sv matky ...
Leiber ho peruil: J jsem k sv matce nikdy nechoval nenvist!Nepiznte
to, pochopiteln. Lid se neradi piznvaj, e nenvid toho, koho maj milovat.
Take Alice nenvid sv dt.
eknme radji, e m utkvlou pedstavu. Zala o krok dl ne pi prost,
obvykl ambivalenci. Dt pilo na svt csaskm ezem a mlem pipravilo
Alici o ivot. Alice to dt obviuje, e j kvli nmu hrozila smrt a e kvli nmu
dostala zpal plic. Dv svmu souen voln prchod a svaluje vinu za n na
nejphodnj objekt, kter j me slouit jako pina souen. To dlme
vichni. Vrazme do idle a vinme nbytek, ne vlastn neohrabanost. Zkazme
der pi golfu a proklnme trvnk nebo svou hl nebo typ mku. Kdy nm

nevyjde njak obchod, vinme z toho bohy, poas nebo vlastn smlu. Nemohu
vm poradit nic jinho, ne co u jsem vm radil pedtm. Milujte ji. To je ten
nejlep lk na svt. Dokazujte j svou nklonnost nejrznjmi malikostmi,
dodvejte j pocit bezpe. Dokate j, jak nekodn a nevinn to dt je.
Pesvdte ji, e dt za to nebezpe stlo. Za njakou dobu se uklidn, zapomene
na smrt a zane dt milovat. Jestli se tak za msc nezotav, zavolejte m.
Doporum vm dobrho psychiatra. A te bte a pestate se takhle tvit.
Kdy nastalo lto, vechno jako by se usadilo, uklidnilo. David pracoval, noil
se do obchodnch zleitost, ale pro manelku nalzal mnoho asu. Ta zase
chodila na dlouh prochzky, nabrala sil, obas si trochu zahrla badminton.
Mlokdy u vybuchla. Snad se u opravdu zbavila svch obav.
Jen jednou o plnoci, kdy letn vtr se znenadn mkce a teple pehnal kolem
domu a stromy se rozechvly jako tpytiv rolniky, se Alice probudila. Cel se
chvla, vklouzla manelovi do nrue a nechala ho, aby ji chlcholil a aby se j
zeptal, co j je.
Nco je tady v pokoji a dv se na ns, odpovdla. Rozsvtil. Zase se ti
nco zdlo, ekl. Ale stejn u ti je lip. U dlouho t nic netrpilo.
Kdy zhasl, povzdychla a vzpt usnula. Svral ji v nru asi pl hodiny a
kal si, jak to je sladk, tajemn bytost.
Potom zaslechl, jak se dvee lonice malinko pohnuly.
U dve nikdo nebyl. Nemly pro se otvrat. Vtr u ustal. ekal. Snad celou
hodinu leel tie ve tm.
Pak, z velk dlky, zaalo dt v dtskm pokoji plakat a kvlelo jako mal
meteor zmrajc v obrovskm ernm jcnu vesmru.
Byl to slab, osaml zvuk uprosted hvzd a tmy a dechu tto eny v jeho
nru a vtru, kter opt zanal pohybovat stromy.
Leiber pomalu potal do sta. Pl neustval. Opatrn odsunul Alicinu pai,
vyklouzl z lka, nazul si trepky a tie se vykradl z pokoje.
Sejdu dol, ekl si, piheji trochu mlka, odnesu je nahoru, a ...
Pod nm se rozevela ern propast. Noha mu sklouzla a tila se dol.
Sklouzla po nem mkkm. tila se do nicoty.
Rozphl ruce a zoufale se zachytil zbradl. Tlo pestalo padat. Zadrel se.
Zaklel.
To nco mkkho, po em mu noha uklouzla, se s elestem skutlelo po
nkolika schodech. V hlav mu huelo. Srdce mu builo v hrdle, zchvcen a
prostelovan bolest.

Pro nechvaj lid vci lehkomysln roztrouen po dom? Opatrn zatpal

prsty po pedmtu, kter ho mlem svrhl ze schod po hlav dol.
Ruka mu pekvapenm strnula. Nemohl popadnout dech. Srdce se mu na
jeden i dva dery zastavilo.
Vc, kterou drel v ruce, byla hraka. Velk bachrat ltkov panenka, kterou
z legrace koupil pro ...
Pro malikho.
Pt den ho Alice vezla do prce.
V polovin cesty pibrzdila, zaboila ke kraji chodnku a zastavila. Potom se
na sedadle otoila a pohldla na manela.
Chtla bych si nkolik dn odpoinout. Nevm, jestli si te me udlat
volno, milku, ale kdy ne, pak m prosm nech odjet samotnou. Jist nkoho
seeneme, kdo se postar o dt. Domnvala jsem se, e se toho toho pocitu
zbavm.Ale nezbavila jsem se ho. Nemu s nm bt v jedn mstnosti. Dv se na
m, jako by m tak nenvidl. Nevm, co to vlastn je; vm jen jedno chci
odjet dv, ne se nco stane.
Leiber vystoupil na sv stran z vozu, obeel ho, pokynul j, aby si pesedla, a
nastoupil. Jedin, co udl, bude, e vyhled dobrho psychiatra. A kdy ten
navrhne, aby sis odpoala, pak prosm. Ale takhle to u pokraovat neme;
neustle se mi svr aludek. Nastartoval vz. Zbytek cesty budu dit sm.
Hlavu mla sklopenou; pokouela se zadret slzy. Kdy dojeli k jeho podniku,
vzhldla. Dobr. Vyjednej mi to. Pjdu ke komu si bude pt, Davide.
Polbil ji. Tak, te mluvme rozumn, pan. Mysl, e me jet dom
sama?
Ovem, blznku.
Tak u veee na shledanou. A je opatrn.
Co tak nejedu vdycky? Pa!
Leiber stl na kraji chodnku a hledl za n, jak odjd a jak se vtr zmocuje
jejch dlouhch tmavch lesklch vlas. Hned nato nahoe zatelefonoval
Jeffersovi a smluvil schzku se spolehlivm psychiatrem.
Prce mu nela od ruky. Vci mu zakrvala jaksi mlha a v t mlze neustle
vidl Alici, jak bloud a vol jeho jmno. Tolik z jejho strachu pelo i na nj.
Vlastn ho pesvdila, e njakm zpsobem to dt nen zcela normln.
Diktoval dlouh, jednotvrn dopisy. V pzem zkontroloval nkolik zsilek.
Musel jednat s prodavai a dohldnout na n. Na konci dne byl vyerpn, hlava
mu tetila a byl velmi rd, e jede dom.

Cestou dol vtahem rozvaoval: Co kdybych ekl Alici o t hrace o t

ltkov panence, po kter jsem vera v noci na schodech uklouzl? Kristepane,
neutvrdilo by ji tohle jet vc? Ne, nikdy j to neeknu. Nehody jsou koneckonc
nehody!
Kdy se vracel dom taxkem, na obloze jet otlelo denn svtlo. Ped
domem zaplatil idii a pomalu krel po betonovm chodnku a til se ze
svtla, kter stle jet zstalo na obloze a stromech. Bl, koloniln prel
domu vypadalo nepirozen tich a neobydlen, ale vzpt si ulehen uvdomil,
e je tvrtek a e sluebnictvo, kter se jim zase jednou podailo zskat, m dnes
volno.
Zhluboka se nadechl. Za domem zpval ptk. Ulic o blok dl projdla auta.
Otoil klem v zmku. Klika mu povolila pod prsty, naolejovan, tich.
Dvee se otevely. Veel, poloil klobouk a aktovku na idli a zaal si svlkat
pl. Vtom vzhldl.
Z okna u stropu haly proudily pozdn slunen paprsky dol po schoditi. Tam,
kde dopadaly na podlahu, zjasnily se barvou ltkov panenky, lec dole pod
schody.
Hraky si vak Leiber ani neviml.
Mohl jen hledt na Alici, ani pohnout se nemohl, a jen hledl na Alici. Alice
leela pod schoditm, jej sinal, tl tlo zkroucen zlomen groteskn poloze
jako zmuchlan panenka, kter si u nechce hrt, nikdy. Alice byla mrtv. Dm
zstval tich, a na buen jeho srdce. Byla mrtv. Vzal j hlavu do dlan, hladil
j prsty, objal jej tlo. Neila vak. Ani se nesnaila t. Vyslovoval jej jmno,
nahlas, mnohokrt, a znovu a znovu se j pokouel svm objetm vrtit trochu
onoho tepla, kter ztratila, ale marn.
Vstal. Zejm zatelefonoval. Ani si to neuvdomil. Najednou zjistil, e je
nahoe. Otevel dvee dtskho pokoje a veel dovnit a ohromen se zahledl na
postlku. aludek se mu svral. Nevidl pli dobe.
Oi mlo dt zaven, ale obliej rud, zmen potem, jako by bylo dlouho a
usilovn plakalo.
Je mrtv, ekl Leiber dtti. Je mrtv. Potom se tie rozesml a dlouho se
nehlun sml, a z noci veel doktor Jeffers a nkolikrt ho udeil pes tv.
Necht toho! Seberte se!
Spadla ze schod, doktore. Zakopla o ltkovou panenku a spadla. J jsem po
n mlem sklouzl vera v noci. A te . . . Lka jm zatsl.

Pane doktore, pane doktore, pane doktore, zamumlal David. Je to podivn.

Podivn. U u jsem si konen vymyslel pro dt jmno.Leiber si tesoucma
se rukama sevel hlavu a ekl: Pt nedli ho dm poktt. Vte, jak ho
pojmenuji? Pojmenuji ho Lucifer.
Bylo jedenct hodin v noci. Pilo mnoho cizch lid a prolo domem a odneslo
s sebou jeho dui Alici.
David Leiber usedl v knihovn proti doktorovi.
Alice se nezblznila, prohlsil rozvn. Mla vechny dvody bt se
dtte.
Jeffers vydechl. Nebute jako ona! Alice vinila dt ze sv nemoci, te vy je
budete vinit z jej smrti. Zakopla o hraku, nezapomete na to. Dt vinit
nemete.
Myslte Lucifera?
Pestate mu takhle kat!
Leiber zavrtl hlavou. Alice slyela, jak se v noci nco pohybuje na
chodbch. Chcete vdt, co to slyela, pane doktore? Dt! tymsn dt se
pohybovalo tmou a naslouchalo, o em mluvme. Naslouchalo kadmu slovu!
Pevn sevel opradla kesla. A kdy jsem rozsvtil, dt je tak malik. Me se
schovat za kusem nbytku, za dvemi, u zdi dole, kam oko nezabloud.
Byl bych rd, kdybyste s tm pestal! ekl Jeffers.
Necht m ct, co mm na mysli, nebo se z toho zblznm. Kdy jsem odletl
do Chicaga, kdo nenechal Alici spt a tak ji unavil, a z toho dostala zpal plic?
Dt! A kdy Alice nezemela, pak se pokusilo zabt m. Bylo to jednoduch:
nechat na schodech hraku, plakat v noci, dokud otec nesejde dol, aby pinesl
mlko, a nekloptne. Prost trik, ale inn. Na m nezabral. Ale Alici to zabilo.
David Leiber se na chvli zarazil, aby si zaplil cigaretu. Ml jsem na to pijt.
Po mnoho noc jsem rozsvcoval svtlo uprosted noci a dt tam leelo, oi
doiroka oteven. Vtina malch dt dny i noci prosp. Tohle ne. Zstvalo
vzhru, pemlelo.
Mal dti nepemlej.
Zstvalo vzhru a dlalo si tedy se svm mozkem to, na stailo. Co k ertu
vbec vme o dtsk mysli? Ten malik ml vechny dvody Alici nenvidt;
podezrala ho, e je tm, m je urit ne dnm normlnm dttem. Nm
odlinm. Co vte o malch dtech, pane doktore? To, co je veobecn
znmo, e? Pochopiteln vte, e dti zabjej sv matky pi porodu. Pro? Je to
snad ze zlosti, e jsou nsiln pivedeny na tak viv svt, jako je n?

Leiber se unaven naklonil k lkai. Vechno to zapad do sebe.

Pedpokldejme, e nkolik dt ze vech tch milin novorozeat je ihned
schopno se pohybovat, vidt, slyet, myslet, jako to dok etn zvata a hmyz.
Hmyz se rod a je hned sobstan. Vtina savc a ptk se pizpsob za
nkolik mlo tdn. Ale dtem trv dlouho, ne se nau mluvit a chodit po
vlastnch slabch nohou.
Ale pedpokldejme, e jedno dt z miliardy je jin.
e se narod dokonale inteligentn, schopn instinktivn myslet. Nebyla by to
skvl zruka, skvl pltk pro vechno, co by si to dt plo provst? Mohlo
by pedstrat, e je obyejn dt, slab, plac, nevdom. S vynaloenm jenom
troky energie by mohlo lzt ztemnlm domem a poslouchat. Jak snadn je
proplakat celou noc a unavit matku a k zpalu plic. Jak snadn je bt pmo pi
porodu tak blzko matce, e nkolik obratnch pohyb me vyvolat znt
pobinice.
Pro Pnaboha! vyskoil Jeffers. Jak mete tvrdit, nco tak odpornho!
To, o em mluvm, je samo o sob odporn. Kolik matek zemelo pi porodu?
Kolika se pihodily podivn drobn ne-pravdpodobnosti, kter tak i onak
zpsobuj smrt? Podivn, erven tvorekov s mozky, kter funguj v krvav temnot, jakou si ani nedovedeme pedstavit. Zroden mal mozky, hemc se
rodovmi vzpomnkami, nenvist a pirozenou krutost, nemyslc na nic jinho
ne na sebezchovu. A sebezchova v tomto ppad spov v nien matky,
kter si uvdomuje jakho netvora porodila. A j se vs ptm, pane doktore,
existuje na svt nco sobetjho ne mal dt? Ne!
Jeffers svratil elo a bezmocn zavrtl hlavou.
Leiber odloil cigaretu. Netvrdm, e by to dt muselo mt velkou slu. Jen
dost sly, aby mohlo trochu lzt, nkolik msc dve ne normln dt. Jen dost
sly, aby mohlo celou dobu naslouchat. Jen dost sly, aby mohlo pozd v noci
plakat. To je dost, vc ne dost.Jeffers se pokusil to zlehit. Dobr, kejte tomu
tedy vrada. Ale vrada mus mt motiv. Jak motiv m dt?
Leiber ml odpov po ruce. Co m vt klid, co spokoje-nji sn, co m vc
pohodl, vc odpoinku, o koho je lpe postarno, co je mn rueno ne
nenarozen dt? Nic. Vzn se v polobdlm, nekonenm zzraku sytosti a
ticha. Potom nhle se m vzdt sv kolbky, je pinuceno odejt, vypuzeno ven do
hlunho, lhostejnho, sobeckho svta, kde se m pohybovat samo, lovit, ivit se
z koisti, pdit se po mizejc lsce, kter kdysi byla jeho nepopiratelnm prvem,
nalzat zmatek msto vnitnho klidu a trval dmoty. A dt to nese trpce! Trpce

nese studen vzduch, rozlehl prostory, nhl vytren ze znmho prosted. A

jedinou vc v drobn mozkov tkni, kterou dt zn, je sobeckost a nenvist,
protoe kouzlo bylo surov rozbito. A kdo je odpovdn za toto zklamn, za toto
surov rozbit kouzla? Matka. Novorozen m tak nkoho, koho me nenvidt
celou svou neuvaujc mysl. Matka je vyvrhla, odmrtila. A otec nen o nic lep,
zabijeme ho tedy tak! On je svm zpsobem taky odpovdn!
Jeffers ho peruil. Jestli je pravda, co tvrdte, pak by kad ena na svt
mla povaovat sv dt za nkoho, koho by se mla bt, ped km by si nemla
bt jist.
A pro ne? Nem snad dt dokonal alibi? Ochrauj ho tisce let
uznvanch lkaskch nzor. Podle vech normlnch zkuenost je bezmocn,
neodpovdn. Dt se rod s pocitem nenvisti. A situace se postupn zhoruje,
msto aby se zlepovala. Zpotku se malmu dtti dostv jistho mnostv
pozornosti a matesk pe. Jene jak as plyne, vci se mn. Po narozen m
dt jet moc pimt rodie, aby dlali vemon hlouposti, kdykoli zaple nebo
kchne, aby sebou trhli, kdykoli se ozve. Ale postupem let dt ct, e i tato nepatrn moc mu rychle, navdycky miz, aby se u nikdy nevrtila. Pro by se tedy
nemlo zmocnit veker moci, kterou me zskat? Pro by se mlo pipravit o
postaven, dokud jet m vechny vhody? V pozdjch letech by u bylo pli
pozd vyjdit svou nenvist. Te je as udeit!
Leiberv hlas byl velmi klidn, velmi tich.
Mj mal chlapeek, lec v noci ve sv postlce, obliej mokr a zrudl a
bez dechu. Z ple? Ne. Z toho, jak pomalu
vylzal z postlky, z toho, kolik toho prolezl po temnch chodbch. Mj mal
chlapeek. Chci ho zabt.
Lka mu podal sklenici vody a nkolik prk. Nikoho nebudete zabjet.
Budete spt dvacet tyi hodiny. A se vyspte, tak u na to budete mt jin nzor.
Vezmte si to.
Leiber zapil prky, dal se zavst nahoru do lonice, plakal a ctil, jak ho
Jeffers ukld. Lka vykal, a zaal upadat do hlubokho spnku, a potom
odeel.
Leiber, nechan o samot, se noil hluboko, hluboko.
Zaslechl jaksi zvuk. Co co je to? zeptal se mton.
Nco se pohybovalo po chodb.
David Leiber spal.

Velmi asn ptho rna zajel doktor Jeffers k domu. Bylo hezky a lka
pijel pro Leibera; chtl ho odvzt na venkov, aby si tam odpoinul. Leiber jist
nahoe jet sp. Jeffers mu dal tolik uklidujcch prk, e ho to muselo uspat
nejmn na patnct hodin.
Lka zazvonil na domovn zvonek. Nikdo neel otevt. Sluebnictvo zejm
jet nevstalo. Jeffers stiskl kliku hlavnch dve, zjistil, e jsou oteven, a veel.
Lkaskou branu odloil na nejbli idli.
Nahoe na schodech se mihlo nco blho a zmizelo z dohledu. Pouh nznak
pohybu. Jeffers si ho tm nepoviml.
V dom byl ctit pach plynu.
Jeffers vybhl po schodech nahoru a vrazil do Leiberova pokoje.
Leiber leel bez hnut na lku a v pokoji se pevalovaly vlny plynu, sycho
z otevenho ventilu dole u zdi vedle dve. Jeffers ho zarouboval, pak dokon
otevel vechna okna a bel zpt k Leiberovu tlu.
Bylo studen. David Leiber byl mrtev ji nkolik hodin.
Lka se divoce rozkalal a vybhl z pokoje, v och slzy. Leiber si plyn sm
nepustil. Ani nemohl. Ty uklidujc prky ho uspaly, byl by se probudil a v
poledne. To nen sebevrada. Nebo e by to pece jen byla?
Jeffers stl na chodb pt minut. Pak pistoupil ke dvem dtskho pokoje.
Byly zaven. Otevel je. Vkroil dovnit a pistoupil k postlce.Byla przdn.
Pl minuty tam stl, potcel se, pak promluvil nkolik slov, kter nebyla
urena nikomu uritmu.
Dvee dtskho pokoje se zabouchly. Ty ses nemohl dostat zpt do postlky,
kde je bezpe. Nepotal jsi s tm, e by dvee mohly zapadnout. Takov
malikost jako zabouchnut dvee doke zhatit sebelep pln. Nkde v dom t
u najdu, jak se schovv a pedstr, e jsi nco, co nejsi. Lka byl jako
ommen. Poloil si ruku na elo a mdle se usml. Te mluvm jako Alice a
David. Nesmm ovem riskovat. Nejsem si nim jist, nesmm ovem riskovat.
Seel dol, otevel lkaskou branu lec na idli, nco z n vyal a drel to v
rukou.
V hale nco zaustlo. Nco velmi malho a velmi tichho. Jeffers se rychle
otoil.
Musel jsem udlat zkrok, abych t pivedl na tento svt, pomysli] si. A te
tedy zakrom, abych t z nj odstranil. ..
Nkolika pomalmi, pevnmi kroky vykroil doprosted haly. Zvedl ruku do
slunenho svtla.

Podvej se, malik! Nco se tu tpyt. Hezk, vi?

Skalpel.

EMISAR
Martin vdl, e u je zase podzim, protoe Pes s sebou nosil dom vtr a
mrazky a vni jablek, kter mkla pod stromy. V ernch spirlch chlup
pinel Pes celk zlatobl, prach pozdnho lta, slupky alud, vever chloupky,
pe ervenek, kter u odletly, piliny erstv naezanho dv a seehnut list
spadan z rud planoucch javor. Pes vyskakoval. Prky jemoukch kapradin,
ostruinovch ponk a ostr trvy zavily po posteli, odkud volal Martin. Nebylo pochyb, nebylo u vbec pochyb, tohle neuviteln zve je jen!
Ke mn, staroui, poj sem!
A Pes se uvelebil, aby zahl Martinovo tlo plpolavm rem nebo klidnm
teplem ron doby, aby naplnil pokoj
lehkmi nebo tkmi, mokrmi nebo suchmi vnmi cest do daleka. Na jae
vonl ekem, kosatci, pokosenou trvou, v lt ml zmrzlinu na vousech, pl
dmem z bouchacch kuliek, z barevnch raket a ohostroj a pibhal upeen
sluncem. Ale na podzim? Na podzim to bylo nco jinho.
Pse, jak je to venku?
A Pes leel a vyprvl jako vdycky, Martin leel a uvdomoval si, e podzim
je jako za starch as, ne ho nemoc v posteli odbarvila do bl. Tady byl jeho
most do svta, jeho poslek, rychl a pohybliv soust jeho samho, kterou zavsknm vyslal, aby bela a vrtila se, aby obhala a vtila, sbrala a donela
as a tk svta z msta, z krajiny, od potoka, od eky, od jezera, zdola ze sklepa i
shora z pdy, z komory nebo z klny na uhl. Stokrt za den byl obdarovn
slunenicovmi semnky, pskem ze zahradn pinky, kvtky katan nebo
pronikavou vn tykv. Pes pelil zamlenmi obrysy vesmru a vechno nasval
do svho koichu. Stailo nastavit ruku a bylo to tady ...
A kampak jsi el dnes rno?
Ani nco slyel, vdl, kudy se Pes hnal dol z kopce, na nm leel podzim
v kehkch stblech obil, kde leely dti v pohebnch hranicch, v elestcch
mohylch, mrtv, pohben pod listy, ale pozorn vyhlejc, kdy se Pes a svt
hnali kolem. Martin hrbl prsty, prohledal hustou koeinu a peetl si o dalek
cest. Pes strniska, pes tpytivou hladinu potoka v dol, pes mramorem poset
prostory hbitova, do les. V tom asnm obdob koennch vn a vzcnch

kadidel prohnl se nyn Martin prostednictvm svho emisara kolem dokola,

sem tam a dom!
Dvee lonice se otevely.
Ten tvj Pes u zase nco vyvedl.
Matka pinesla podnos s ovocnm saltem, kakaem a houskami a rozhlela se
modrma oima.
Mami...
Pod se v nem hrabe. Dnes rno vyhrabal dru na zahrad sleny
Trkinov. Ona te prsk vzteky. Tenhle tden u j tam vyhrabal tyi.
Mon e nco hled.
Povdali, e mu hrli. Je zvdav, a bh brn. Jestli ned pokoj, zamknu
ho.Martin pohldl na tu enu, jako by ped sebou vidl cizince. Ale to bys pece
neudlala! Jakpak bych se potom nco dozvdl? Odkud bych zjistil, co se dje,
kdyby mi to Pes ne-ekl?
Maminin hlas se ztiil. Tak tohle on dl on ti k, co se dje?
Kdy bh venku sem a tam a pak se vrt, o vem se dozvm, vechno se od
nj dozvm!
Sedli a dvali se na Psa a na odrolenou hlnu a semnka pohzen na
provan pokrvce.
No, tak jestli pestane hrabat, kde nem, me si bhat, jak chce, ekla
matka.
Ke mn, staroui, poj sem!
A Martin pipevnil Psovi na obojek plechovou destiku:
MJ MAJITEL JE MARTIN SMITH - JE MU DESET LET - LE
NEMOCN V POSTELI - NVTVY VTNY.
Pes zatkal. Matka otevela domovn dvee a pustila ho ven.
Martin sedl a naslouchal.
Z dlky bylo slyet, jak Pes b v klidnm podzimnm deti, nebo se prv
rozprelo. Bylo slyet tkot a cinkn, kter slblo, zeslilo a zase zeslblo, jak
oste zahnul z kopce dol do uliky a pes trvnk, aby s sebou pivedl pana
Hollowaye a olejov kovov zpach titrnch hodinek s vnitky jako drobouk
snhov vloky, kter pan Holloway spravoval doma ve sv dln. Nebo teba
pivedl pana Jacobse, hokyne, jeho aty ply saltem, celerem, rajskmi
jablky a konzervovanm, skrytm pachem ervench dmon, vytitnch na
plechovkch se unkou. Pan Jacobs a jeho neviditeln rovomas blov mvali
asto zezdola z dvorku. Nebo Pes pivedl pana Jacksona, pan Gillespieovou, pana

Smithe, pan Holmesovou, kadho ptele nebo skoroptele, kterho potkal,

zastavil, zahnal do zkch, uprosil, obtoval a nakonec pivedl dom na veei
nebo na aj a zkusky.
Martin naslouchal a uslyel dole Psa a za nm kroky pibliujc se v
lehkm deti. U domovnch dve zazvonil zvonek. Maminka otevela, ozval se
nezeteln tich hovor, Mar-tin se posadil na posteli, tv rozzenou. Stupn na
schoditi zavrzaly. Klidn se zasml hlas mlad eny. To je pece slena
Haightov, jeho uitelka ze koly!
Dvee do lonice se rozltly.
Martin ml spolenost.
Rno, odpoledne, veer, rozbesk a stmvn, slunce a msc obhaly se Psem,
kter vrn hlsil teplotu pdy i vzduchu, barvu zem a strom, hustotu mlhy a
det, ale a to bylo ze veho nejdleitj, pivdl s sebou znova a znova
slenu Haightovou.
V sobotu, v nedli a v pondl pekla Martinovi polvan pomeranov kolky
a nosila mu z knihovny knihy o dinosaurech a jeskynnch lidech. V ter, ve
stedu a ve tvrtek ji njak bhvjak porazil v dominu, njak bhvjak prohrla v
dm a pak u mla strach, e co nevidt j docela lehce d mat i v achu. V
ptek, v sobotu a v nedli si povdali a vbec se jim nechtlo pestat a ona byla
tak mlad a takov smek a tak hezk, jej vlasy byla jemn zc hn jako ta
ron doba za okny a chodila lehce, vzpmen a rychle, e zvltn nha rozbuila
jeho srdce v hokm odpoledni, kdykoli ji uslyel. A nad to nade ve znala
tajemstv znamen a dovedla st a vyloit Psa a jeho symboly, kter svmi
zzranmi prsty nala a oesala z jeho koichu. Zavela oi, tie se smla a
hlasem ciknky vtila o svt z poklad v ruce.
A v pondl odpoledne byla slena Haightov mrtv.
Martin se pomalu posadil v posteli.
Mrtv? zaeptal.
Mrtv, ekla matka. Ano, mrtv. Zabila se asi mli za mstem pi
automobilovm netst. Mrtv, ano, mrtv, a to pro Martina znamenalo studen,
to znamenalo mlen a syrovost a zimu, kter pila o mnoho dv, ne mla.
Mrtv, mlc, studen, bl. Mylenky vily, byly svty dol, usadily se v epotu.
Martin drel Psa a pemlel; otoil se ke zdi. Pan s vlasy barvy podzimu.
Pan se smchem, kter byl velmi nn a nikdy se nevysmval, a s oima, kter
se lovku dvaly na sta, aby vidly vechno, co kdy ekl. Pan, kter byla st

podzimu, kter mu povdla o svt to, co Pes nechal nedopovze-ne. Tlukot

srdce a klidn sted edivho odpoledne. Tlukot srdce se ztrcel. . .
Maminko? Co dlaj na hbitov, maminko, pod zem? To se tam jenom tak
polo?
Le tam.
Le tam? A nic vc? To asi nemaj moc velkou legraci.
Rny Bo, oni tam pece nejsou kvli legraci.
Propak nevysko a trochu se neprobhnou, kdy je pestane bavit jenom
tam tak leet? Pnbh to dost hloup zadil...
Martine!
No, lovk by si myslel, e bude s lidma zachzet lip, ne aby jim ekl, aby si
lehli a byli zticha. To nejde. To nikdo nedoke! Jednou jsem to zkusil. Pes to
tak zkou. eknu mu: ,Mrtv pejsek!' Chvilku dl mrtvho, pak ho to pestane
bavit, otrv ho to a on zavrt ocasem nebo oteve jedno oko a podv se na m
cel znudn. Pane, o co, e tihle lid na hbitov to dlaj zrovna tak, co k,
Pse?
Pes zatkal.
Bu tie, takhle u a t vckrt neslym mluvit! ekla matka.
Martin se zadval nkam do neurit.
Ale kdy oni to dlaj pesn tak, ekl.
Podzim oplil stromy dohola a honil Psa jet dl. Pes se brodil v potoce, sldil
po hbitov, jak to ml ve zvyku, a vracel se za era se salvami tkotu, kter
otsaly okny, kamkoli se otoil.
V poslednch jnovch dnech se zaal Pes chovat, jako by se vtr obrtil a
foukal z ciz zem. Stl dole na zpra a chvl se. Kuel a oi upral na krajinu
za mstem. Nevodil Martinovi dn nvtvy. Den co den prost! cel hodiny,
jako by byl uvzan na etze, tsl se a pak z nieho nic vyrazil jako blesk, jako
by ho nkdo zavolal. Veer se vracel pozdji a pozdji a nikdo za nm neel.
Veer co veer klesal Martin hloubji do svch polt.
No, lid maj prost napilno, ekla matka. Nemaj as podvat se na tu
cedulku, co ji Pes nos. Nebo mon by i pili na nvtvu, ale pak na to zas
zapomenou.
Bylo v tom nco vc ne jenom tohle. Byl tu horenat jas v Psovch och a
jeho kuiv pokubvn v noci, v jakmsi soukromm snu. Chvl se ve tm pod
postel. Nkdy polovinu noci prostl a hledl na Martina, jako by vdl o njakm
velikm a neuvitelnm tajemstv, a neznal dn zpsob, jak mu o nm povdt,

krom toho, e divoce mltil ohonem nebo se otel dokoleka v nekonench

kruzch a bez oddechu se toil a toil.
Jedenatictho jna Pes odbhl a nevracel se, ani kdy ho rodie po veei
shnli a volali. Pipozdilo se, ulice a chodnky zely przdnotou, vzduch studen
proudil domem a nebylo tu nic, vbec nic.
Dlouho po plnoci byl Martin jet vzhru a pozoroval svt za chladnmi,
istmi sklennmi okny. Te u nebyl ani podzim, protoe tu nebyl Pes, aby ho
pinesl dovnit. Nebude ani zima, protoe kdopak pinese snh, aby roztl lovku
v ruce? Otec, matka? Ne, to nebude ono. Ti neumj hrt tu hru se vemi
podivuhodnmi tajnostmi a pravidly, s jejmi zvuky a pantomimou. U nebudou
dn ron doby. U nebude dn as. Spojen se svtem, posel se ztratil v
divokch davech civilizace, nkdo ho otrvil, ukradl, pejel vozem, zstal nkde
ve stoce ...
Martin zavzlykal a zaboil tv do polte. Svt byl zasklen obraz, nelo se
ho dotknout. Svt byl mrtv.
Martin sebou hzel v posteli. Za ti dny po jedenatictm jnu u hnily v
koch na odpadky posledn tykvov masky ze slavnosti Vech svatch, paprov
lebky a arodjnice byly spleny a rube duch byly s ostatnm prdlem uloeny
v policch a zas do ptho podzimu.
Pro Martina nebyla slavnost Vech svatch nic vc ne jedin veer, kdy
plechov trumpety vetly k studenm podzimnm hvzdm, dti pobhaly jako
sktkov po kamenitch cestikch, hzely hlavami nebo hlvkami zel, psaly
jmna nebo podobn magick symboly na zamrzl okna. Vechno to bylo tak
vzdlen, nevysvtliteln a mlhav, a se to podobalo pimprlovmu pedstaven
vidnmu z takov dlky, e nen nic slyet a vechno ztrc smysl.
Ti listopadov dny pozoroval Martin, jak se po strop sti-dave plou svtlo a
stn. Stnohra byla navdy tatam; podzim se promnil v hromdku studenho
popela. Martin klesal hloubji, pod hloubji do blch mramorovch vrstev
postele, nehbal se, jen naslouchal, pod naslouchal...
V ptek veer ho rodie polbili na dobrou noc a odeli do ztichlho a jakoby
posvtnho povt na pedstaven do biografu. Sousedka, slena Tarkinsov,
zstala dole v saln, dokud Martin nezavolal, e je ospal. Pak si odnesla pleten
dom.
Martin leel mlky a sledoval velik pohyb hvzd po ist, mscem zalit
obloze, vzpomnal na noci, jako je tahle, kdy sbhal cel msto a Pes ped nm, za
nm, kolem nj, dokola, pelil sametov zelenm dolm, chlemstal klmajc

potoky, kter msn plnk promnil v mlko, peskakoval nhrobn kameny na

hbitov a eptal pitom mramorov jmna, dl, rychle dl pes oholen louky,
kde jedinm pohybem bylo teteliv chvn hvzd, do ulic, kde se lovku stny
nevyhbaly, ale tlaily se po chodncch na mle a mle daleko. Bet, rychle
bet! Hnt se, bt honn hokm kouem, mlhou, oparem, vtrem, vidinami
mysli, strachem ze vzpomnek; pak doma, v bezpe, zdrav, v teplku, spt.. .
Devt hodin.
Zvonkov hra. Ospal hodiny zdola pod schoditm. Zvonkov hra.
Pse, vra se dom a pines svt s sebou. Pse, pines bodlk a na nm mraziv
jn, anebo nepines nic ne vtr. Pse, kde jsi? Ach, te poslouchej, zavolm.
Martin zatajil dech.
Nkde bhvkde v dlce njak zvuk.
Martin se vztyil, zachvl se.
A te zas njak zvuk.
Tak nepatrn zvuk, jako kdy ostr hrot jehly krbne po obloze na kilometry
daleko.
Jako ze sna ozvna psa kter tk.
Zvuk psa, kter uhn pes pole a farmy, pes zablcen cesty a krli
steziky, b, b, vytkv velik bafy pry, hlomoz noc. Zvuk pobhajcho
psa, zvuk, kter pichz a odchz, sl a slbne, ozv se a je pikrcen,
pibliuje se a vzdaluje, jako by zve nkdo drel na fantasticky dlouhm etze.
Jako by pes bel a nkdo zahvzdal pod katany, z tmavho stnu, ernho stnu,
z msnho stnu, el by dl, a pes by se v kruhu otoil a znova vyrazil k domovu.
Pse! myslel si Martin, ach Pse, vra se dom, staroui! Poslouchej, prosm t,
kdes byl? Vra se, staroui, pob!
Pt, deset, patnct minut; blzko, velice blzko zatkn, zase ten zvuk. Martin
vykikl, vystril nohy z postele a naklonil se k oknu. Pse! Poslouchej, staroui!
Pse! Pse! Opakoval to pod a pod. Pse! Pse! Ty ulinku, utee si a jsi fu takovou dobu! Zl pejsek, hodn pejsek, poj dom, staroui, honem, a pines, co
me!
Ted' u to je blzko, blzko v ulici. Pes tk, aby rmusem rozklepal devn
tty, aby v msnm svtle roztoil kovov kohouty na hebenech stech,
vybuchuje salvami tkotu te je dole u dve...
Martin se otsl.
M utkat pustit Psa dovnit, nebo pokat na maminku a na tatnka? Pokat?
Ach Boe, pokat? Ale co kdy Pes zase utee ? Ne, mus jt dol, otevt dvee

dokon, zavskat, popadnout Psa, zathnout ho dovnit a bet nahoru se smchem, s kikem a se Psem pevn v nru tak rychle, e...
Pes pestal tkat.
Hej! Martin skoro rozbil okno, jak do nj vrazil.
Ticho. Jako by nkdo Psovi ekl pst, bu zticha, no tak, bu zticha.
Ubhla cel minuta. Martin sevel psti.
Dole tichounk zakuen.
Potom se pomalu otevely domovn dvee. Nkdo byl tak hodn a otevel
Psovi dvee. No ovem! Pes pivedl pana Ja-cobse, nebo pana Gillespieho, nebo
slenu Tarkinovou, nebo ...
Dvee dole se zavely.
Pes se pitil nahoru, kuel, vrhl se na postel.
Pse, Pse, kde jsi to byl, co jsi dlal? Pse, Pse!
Pimkl Psa pevn a na dlouhou chvli k sob a plakal. Pse, Pse! Sml se a
kiel. Pse! Ale za chvli se najednou pestal smt a volat.
Ucouvl. Podrel zve ped sebou a dval se na n, oi se mu rozily.Pach,
kter vychzel ze Psa, byl nov.
Byl to pach podivn, neznm zem. Byl to pach noci uprosted noci, pach
hrabn hluboko ve stnu, hlnou, kter leela v dvrnm styku s vcmi dvno
ukrytmi a zetlelmi. Pchnouc a zatuchl prs opadvala v rozsypvajcch se
hrudkch z Psova umku a pracek. Hrabal hluboko. Hrabal velmi hluboko. Tak
to je, vi? vi? vi?
Jakou to nese Pes zprvu? Co me takov zprva znamenat? Ten zpach ta
rozleel a straliv hbitovn pda.
Pes je zl pes, e hrabe, kde nem. Pes je hodn pes, e se pod s nkm
ptel. Pes m rd lidi. Pes je vod dom.
A vtom, v krtkch pestvkch, zaal sem dolhat zdola zvuk nohou jdoucch
nahoru po temnch schodech v hale, jedna noha vlekouc se za druhou, bolestn,
pomalu, pomalu, pomalu, docela pomalu.
Pes se zachvl. Prsk podivn non prsti dopadla v krpjch na postel.
Pes se otoil.
Dvee do lonice se oupav otevely.
Martin ml spolenost.

RAKEV
Nkolik dn se hrozn builo a tlouklo a pichzely velijak kovov
soustky, kter Charles Braling s horenou pl nosil do sv dlniky. Umral,
okliv umral a zdlo se, e hrozn spch, aby mezi chrchlnm a muivm
kalem slepil dohromady jet jeden vynlez.
Co to dl? dotazoval se jeho mlad bratr Richard Braling. Tch nkolik
dn se mu stle h poslouchalo tluen a rachot, byl m dl zvdavj, a te
stril hlavu do dve dlny.
Jdi nkam a nech m, ekl Charles Braling, ktermu bylo sedmdest, cel se
tsl a vtinou slintal. Taslav zatloukal hebky a taslav zasadil kladivem
slabou rnu do velikho kusu deva, pak vbil malou kovovou psku do spletitho
pstroje a celkem vzato pracoval jako div.
Richard dlouhou chvli zahokle pihlel. Nenvidli se. Trvalo to u kolik let
a fakt, e Charles umral, na vci nic nemnil. Pokud na to Richard vbec myslel,
ml z blc se smrti radost. Ale tento horliv zpal starho bratra ho vyburcoval.
Tak mi to, prosm t, povz, nehbal se ode dve.
Kdy to chce vdt, zavrel star Charles a nasazoval nco divnho na
bednu ped sebou, za tden umu a dlm si dlm si rakev!
Rakev, Charlie? To pece nevypad jako rakev. Rakev nen tak sloit. No
tak, co to vyvd?
Povdm ti, e je to rakev! Divn rakev, to ano, ale pesto, objel staec
roztesenmi prsty velikou bednu, pesto rakev!
Snaz by bylo ji koupit.
Takovouhle ne! Takovou bys nekoupil nikdy a nikde. To bude, paneku,
rakev!
Ty prost le, postoupil Richard kupedu. Vdy je ta rakev dobr tri
metry edest dlouh. O metr osmdest del ne normln!
e by? tie se zasml starec.
A to prhledn vko; kdo kdy slyel o rakvi, do kter je vidt? Na je mrtvole
prhledn vko?
S tm si nedlej pradn starosti, bode zapl staec. Lla! A s
prozpvovnm tloukl dl.
Ta rakev je dsn irok, vykikl mlad bratr do toho rmusu. Vdy je
irok dobe metr padest; to je pece pln zbyten!
Hrozn rd bych se doil toho, abych si dal tu asnou rakev patentovat, ekl
star Charlie. Bylo by to poehnn pro vechny chud nrody na svt. V, jak

by se tm uetily vlohy za vtinu pohb? Ty ovem nev jak, vi? Jsem to ale
hlupk. Ale j ti to neeknu. Kdyby se tahle rakev dala vyrbt ve velkm ze
zatku by pirozen byla drah ale pak, a by jich nadlali spousty, to by se
uetilo penz.
Vem t ert! A mlad bratr se vytil z dlny.
Vedl vlastn nepjemn ivot. Mlad Richard byl odjakiva takov frajer, e
neudrel korunu; vechny penze dostval od starho bratra Charlieho, kter mu
to neslun a pod pipomnal. Richard trvil mnoho hodin se svmi konky;
hrozn rd hromadil na zahrad lhve s francouzskmi vintami. Lb se mi, jak
se blskaj, kval asto, kdy sedl a popjel a popjel a sedl. Byl jedin mu v
okrese, kter uml udret nejdel vleek popela na pade-sticentovm doutnku
po nejdel zaznamenanou dobu. A uml dret ruce tak, aby se jeho diamanty ve
svtle tpytily. Ale to vno, diamanty, doutnky si nekoupil kdepak! Vechno
byly dary. Nikdy se mu nedovolilo, aby si nco koupil sm. Vdycky se mu to
pineslo a dalo. O vechno musel prosit, i o dopisn papr. Byl vlastn muednk,
kdy to od toho mrzka starho tak dlouho snel. Na co kdy Charlie shl, mnilo
se v penze; v em se kdy Richard polehouku pokusil o kariru, to ztroskotalo.
A te tu ten krtek star stlouk njak nov vynlez, kter mu nejsp vynese
dal prachy dvno potom, co bude pod drnem!
Uplynuly dva tdny.
Jednoho rna se star bratr vybatolil nahoru po schodech a vybrakoval vnitek
gramofonu. Jinho rna podnikl njezd do zahradnkova sklenku. Jindy mu zase
piel balek od lkask spolenosti. Mlad Richard taktak dokzal pi tch
kradmch vpravch sedt a dret v klidu svj vleek popela na doutnku.
Jsem hotov! zvolal star Charlie trnctho rna a padl mrtev.
Richard dokouil, a ani dal najevo sv vnitn vzruen, odloil doutnk s
krsnm dlouhm blm vlekem popela zvci dvou palc (opravdov rekord) a
vstal.
el k oknu a podval se, jak slunce hraje po baculatch lahvch ampaskho,
kter na zahrad vypadaly jako brouci.
Podval se na schody, kde leel mil star Charlie pokojn rozvalen u
zbradl. Potom el k telefonu a ledabyle vytoil slo.
Hal, pohebn stav Zelen palouk? Tady Bralingova rezidence. Poslali
byste, prosm, koatinu? Ano, pro bratra Charlieho. Ano. Dkuji. Dkuji.
Kdy lid z pohebnho stavu odveli bratra Charlieho v koatin, dostali
pokyny. Obyejnou truhlu, ekl mlad

Richard. Bez obadu. Dejte ho do borov rakve. Tak by si to byl pl

jednoduch. Sbohem.
A te, zamnul si ruce Richard, te se podvme, co to mil Charlie udlal
za ,rakev'. Potm, e si ani nevimne, e ho nepohbvaj v jeho ,speciln
bedn. Cha.
Veel do dlny v pzem.
Rakev leela u rozevenho francouzskho okna, vko pi-klopen, pln a
hledn, sestaven jako strojek vcarskch hodinek. Byla obrovsk a spovala
na dlouhatnskm stole, kter ml dole pro snadn posun vleky.
Vnitek rakve, jak nahlel sklennm vkem, byl dlouh metr osmdest. V
hlavch i v nohou rakve tedy mus bt dobrch devadest centimetr falenho
prostoru. Devadest centimetr na kadm konci, zakrytch tajnmi panely, kter
urit doke njak otevt. Co se vlastn za nimi skrv?
Pece penze. To by byl cel Charlie, kdyby s sebou do hrobu odthl cel sv
bohatstv a nenechal Richardovi ani cent na jednu lhev. Ten padouch star.
Zvedl sklenn vko a hmatal, ale nenael dn skryt knoflky. V boku
bedny vystlan hedvbm byla pipchnuta cedulka peliv napsan inkoustem na
blm pape:
BRALINGOVA SPORN TRUHLA. Patentovna v dubnu 1946.
Jednoduch ovldn. Pokrokov pohebn stavy a rodiny mohou pouvat
opakovan.
Richard tence odfrkl. Koho chce Charlie vodit za nos?
Text pokraoval:
NVOD: JEDNODUE VLOTE TLO DO RAKVE ...
Takov pitomost. Vlote tlo do rakve! Pirozen! Jak jinak by to asi udlali?
Napjal zrak a doetl nvod:
JEDNODUE VLOTE TLO DO RAKVE - A HUDBA SPUST.
To pece ..., zstal Richard civt na cedulku. Nebude mi povdat, e
vechna ta prce byla... el k otevenm dvem dlny, vyel ven na dldnou
terasu a zavolal na zahradnka ve sklenku. Rogersi! Zahradnk vystril hlavu.
Kolik je hodin? zeptal se Richard. Dvanct, pane, odvtil Rogers. Tak se
sem pijte ve dvanct patnct pesvdit, e je vechno v podku, Rogersi,
pikzal Richard. Ano, pane, ekl zahradnk. Richard se otoil a zael zptky do
dlny. Podvme se na to, ekl tie.Kdy si lehne do truhly a vyzkou ji, nic se
nestane. Viml si v bocch malch ventilanch otvor. I kdyby se vko zavelo,
bude mt vzduch. A za chviliku pijde Rogers. JEDNODUE VLOTE TLO

DO RAKVE - A HUDBA SPUST.To bylo od Charlieho pkn naivn! Richard

se vysoukal nahoru.
Vypadal jako lovk, kter leze do vany. Pipadal si nah a jako by se na nj
nkdo dval. Stril jednu naletnou botku do rakve, ohnul koleno, pithl se,
prohodil njakou poznmku do prostoru, potom dal dovnit druh koleno a nohu a
pikril se, jako kdy si nen jist, zda je voda dost tepl. Zavrtl se a s tichm
zachichotnm se poloil, pedstraje sm sob (byla to pece legrace), e je
mrtev, e lidi nad nm ron slzy, e svky dmaj a z a svt strnul v pli kroku,
protoe on odchz. Prothl obliej, zavel oi a za stisknutmi, chvjcmi se rty
tajil smch. Sepjal ruce a rozhodl se, e mu pipadaj voskov a studen.
Vrr! Klap! Zaeptalo cosi ve stn bedny. Klap!
Vko nad nm zapadlo!
Kdyby v tu chvli nkdo veel do mstnosti, myslel by, e v njak skni kope,
bu, blbol a vsk njak zuivec. Bylo slyet, jak se njak tlo zmt a krout.
Dunly dery ramen a pst. Ozvalo se jaksi pitn a vzduch unikajc z plic
zdenho lovka. Jako by elestil papr a meelo mnoho pal rozezvuench
najednou. Pak zaznlo opravdu vydaen zajeen. Pak ticho.
Richard Braling leel v rakvi a odpoval. Uvolnil svaly. Zaal se
pochichtvat. Pach v bedn nebyl nepjemn. Otvrky vnikalo dost vzduchu, aby
z nj mohl pohodln vyt. Sta lehce zatlait rukama vzhru, nekopat, nevskat,
a vko se oteve. Klid. Klid. Ohnul pae.
Vko bylo zamen.
No co, dn nebezpe nehroz. Za minutku pijde Rogers. Nen se eho bt.
Hudba zaala hrt.
Zdlo se, e pichz odnkud z hlav rakve. Byla to zelen hudba. Varhann
hudba, velmi pomal a zasmuil, pipomnala gotick oblouky a ern svce.
Vonla hlnou a epotnm. Rozlhala se vysoko mezi kamennmi stnami. Byla
tak
smutn, e by z n lovk plakal. Byla to hudba kvtin v kvtinch a
ervenomode malovanch oken. Bylo to pozdn slunce za soumraku a vn
studenho vtru. Bylo to svtn v mlze s dalekm kvlenm mlhovho signlu.
Charlie, Charlie, Charlie, ty hlupku star! Tak tohle je ta tv divn rakev!
Richardovi vstoupily do o slzy smchu. Nic ne rakev, kter si sama hraje svj
smuten pochod. Svat prostoto!
Leel a kriticky naslouchal, protoe hudba byla krsn a nemohl nic dlat,
dokud nepijde Rogers a nepust ho. Oima bezcln bloudil, prsty poukval do

hedvbnch poduek. Ln pekil nohy. Sklennm vkem vidl, jak slunce

leh dovnit francouzskmi okny a tan v nm prachov steky. Byl ndhern
modr den.
Zaalo kzn.
Varhann hudba se ztiila a mrn hlas pronesl:
Shromdili jsme se vichni, kte jsme zesnulho milovali a znali, abychom
mu vzdali nleitou est...
Charlie, vdy je to tvj hlas! Richard byl naden. Mechanick poheb,
paneboe. Varhann hudba a pednka. A Charlie mluv sm nad sebou!
Tich hlas kal: My, kte jsme ho znali a milovali, jsme zarmouceni
odchodem . . .
Coe? Richard se poplaen nadzvedl. Nevil svm um. Zopakoval si to
pesn tak, jak to slyel:
My, kte jsme ho znali a milovali, jsme zarmouceni odchodem Richarda
Bralinga.
Tak to ten hlas ekl.
Richarda Bralinga, ekl mu v rakvi. Richard Braling jsem pece j.
To bylo peeknut, jak jinak, peeknut. Charlie chtl ci Charlese
Brainga. Jist. Ano. Urit. Ano. Jist. Ano. Pirozen. Ano.
Richard byl vborn lovk, pokraoval hlas. Takovho u v dnen dob
neuvidme.
Zase moje jmno!
Richard se zaal v rakvi nepokojn vrtt.
Pro Rogers nejde?
Zejm se nespletl, kdy pouil jmno dvakrt. Richard Braling. Richard
Braling. Shromdili jsme se tady. Bude nm schzet... Jsme zarmouceni.
Takovho v dnen dob. Takovho neuvidme. Shromdili jsme se. Zesnul.
Richard Braling. Richard Braling.
Vrr! Klap!
Kvtiny! est tuct jasn modrch, ervench, lutch kvtin zcch jako
slunce vyskoilo na skrytch pruinch za rakv!
Rakev naplnila sladk vn erstv naezanch kvtin. Kvtiny se ped jeho
ohromenm zrakem lehce kymcely a tie ukaly na sklenn vko. Vyskakovaly
dal a dal, a byla rakev obklopena okvtnmi pltky a barvami a sladkmi
vnmi. Gardnie a jiiny a narcisy se chvly a svtily.
Rogersi!

Kzn pokraovalo.
.. .Richard Braling za svho ivota vychutnval velk a dobr vci...
Hudba v dlce vzdychala, stoupala a klesala.
Richard Braling upjel ivota, jako se upj vzcn vno, dr se na rtech ...
V boku bedny se otevel mal panel. Vyskoila rychl leskl kovov ruika.
Richarda bodla do hrudi jehla, nijak hluboko. Vyjekl. Ne ji stail chytit, vstkla
do nj plnou dvku barevn tekutiny. Pak zajela zptky do otvoru a panel zaklapl.
Rogersi!
Tuhl. Najednou nemohl hnout prsty ani paemi ani otoit hlavou. Nohy ml
studen a bezvldn.
Richard Braling miloval krsn vci. Hudbu. Kvtiny, kal hlas.
Rogersi!
Tentokrt nezajeel. Mohl si to jen myslit. Jazyk se v umrtvench stech
nehbal.
Otevel se dal panel. Vylezly kovov klky na ocelovch rukojetch. Lev
zpst mu probodla velik odsvac jehla.
Z tla mu odsvali krev.
Slyel, jak nkde pracuje pumpika.
.. .Richard Braling bude postrdn .. .
Varhany vzlykaly a epotaly.
Kvtiny na nj shlely a kvaly pestrmi hlavikami.
Z ukrytch schrnek vstalo est ernch thlch svc a utkvly za kvtinami.
Mihotav planuly.
Zaala pracovat dal pumpa. Zatmco mu z jedn strany tla oderpvali krev,
cosi mu probodlo prav zpst, zajela do nj jehla a dal pumpa do nj zaala
vhnt formaldehyd.
bluk, ticho, bluk, ticho, bluk, ticho, bluk, ticho.
Rakev se pohnula.
Naskoil motorek a zaal vret. Mstnost po stranch ujdla. Koleka se
toila. Nebylo teba nosi. Kvtiny se houpaly a truhla lehouce vyjela na terasu
pod jasnou modrou oblohu.
bluk, ticho. bluk, ticho.
Richard Braling bude postrdn ...
Sladk tich hudba.
bluk, ticho.
Ach, sladk ivota tajemstv, konen ... Zpv.

Braling labunk ...

Ach, konen znm cel ten taj ...
Civ, civ, s oima jako slep vejce, koutekem oka na mal lstek.
BRALINGOVA SPORN TRUHLA ...
NVOD: JEDNODUE VLOTE TLO DO RAKVE A HUDBA
SPUST.
Nad hlavou se mu zakymcel strom. Rakev se zlehka valila zahradou, za kov,
a vezla s sebou hlas a hudbu.
Nyn je as odevzdat ostatky tohoto mue zemi...
Z bok truhly vyskoily leskl lopatky.
Zaaly kopat.
Vidl, jak lopatky vyhazuj hlnu. Rakev dosedla. Zhoupla se, dosedla, kopala,
zhoupla se a dosedla, kopala, zhoupla se a zase dosedla.
Tep, ticho, tep, ticho. bluk, ticho, tep, bluk, ticho.
Prach jsi a v prach se ...
Kvtiny se tsly a poskakovaly. Bedna u byla hluboko. Hudba hrla.
Posledn, co Richard Braling vidl, byly lopatkovit ruky Bralingovy sporn
truhly, jak se natahuj vzhru a zahrnuj za sebou otvor.Richard Braling, Richard
Braling, Richard Braling, Richard Braling ... Deska se zadrhla. Nikomu to
nevadilo. Nikdo nenaslouchal.

HORENAT SEN
Uloili ho do ist povleen postele, na stolku pod tlumenm svtlem rov
lampiky stla neustle sklenice hust, erstv vymakan pomeranov vy.
Stailo, aby Charles zavolal, a u strkali mma nebo tta hlavu do dve pokoje,
aby se podvali, zda se mu nepitilo. Akustick vlastnosti pokoje byly vten,
po rnu sem dolhalo kloktn v porcelnovm hrdle toalety, pleskn det o
stechu, kradm cupitn my v tajnch skulinch zd, anebo zpvn kanrka v
pzem. Je-li lovk dost vmav, nemus bt nemoc zas takov nuda.
Charlesovi bylo tinct. Z vstoupilo do druh poloviny a krajina se
rozhovala podzimnmi barvami. Leel v posteli ti dni, ne ho zachvtila hrza.
Zaala se mu mnit ruka. Prav ruka. Hledl na ni, jak le sama na provan
dece, hork a zbrocen potem. Zachvla se, trochu se posunula. A pak tam leela
a mnila barvu.

To odpoledne piel opt doktor a poklepal mu na huben hrudnk jako na

bubnek. Tak jakpak se nm vede? zeptal se s smvem. Vak j vm, co se mi
chyst ct: ,Copak rma, pane doktore, ta je v podku, ale mn je mizern!'
Cha! Zasml se vlastnmu otepanmu vtipu.
Charles leel a ml pocit, e ten pern a pedpotopn ert se stv pravdou.
Pevn se mu usdlil v hlav. Jeho vdom se o nj otelo a odthlo se bled
zdenm. Lka neml tuen, jak muka mu zpsobuje svmi prmy! Pane
doktore, eptl bled, maltn Charles. Vte ..., moje ruka ... u nen moje.
Dneska rno se z n stalo nco jinho. Chci, abyste mi vrtil zas tu moji starou,
pane doktore, prosm vs!
Lka se zazubil a pohladil ho po ruce. Mn se zd dobr, chlape. To byl jen
takov horenat sen.
Jenome ona se zmnila, pane doktore, vykikl Charles a ltostiv zvedl do
vky rozechvlou bledou ruku. J nelu!
Doktor na nj mrkl. Dm ti na to takovou rovou pilulku. Poloil tabletku
Charlesovi na jazyk. A spolknout!
A zmn se pak moje ruka zase nazptek? A bude zase patit mmu tlu?
Jak jinak.
V dom nastalo ticho, kdy doktor odjel svm vozem pod klidnou, modrou
zijovou oblohou. Hluboko dole v i kuchyn tikaly hodiny. Charles leel a
upen pozoroval svoji ruku.
Nezmnila se nazptek. Byla stle nm jinm.
Venku se zvedl vtr. List narelo na studen okno.
Ve tyi hodiny se zmnila jeho druh ruka. Jako by se sama promnila v
horeku. Pulsovala a mnila se, buku po buce. Tloukla jako horouc srdce.
Nehty na ruce zmodraly a vzpt zrudly. Cel promna trvala asi hodinu, ale
jakmile byla u konce, vypadala ruka obyejn jako kad jin. Nebyla vak
obyejn. U k nmu nepatila. Leel pimraen hrzou a potom vyerpnm
usnul.
V est mu matka pinesla polvku. Ani se j nedotkl. Nemm ruce, ekl s
oima zavenma.
M ruce v naprostm podku, ekla matka.
Ne, nakal, nemm dn ruce. Jako bych msto nich ml pahly. Ach
maminko, mami, necho ode m, j se bojm!
Musela ho nakrmit sama.
Mami, poli znovu pro pana doktora, ekl. Je mi hrozn zle.

Pijde veer v osm, odpovdla a vyla z pokoje.

V sedm hodin tonul dm v tmav noci. Charles sedl v posteli, kdy najednou
uctil, jak mu ta vc pozvolna zachvacuje nejprve jednu a pak i druhou nohu.
Mami! Poj sem rychle! kiel.
Kdy ale mma pibhla, u bylo po vem.
Jakmile la dol, jen tak odevzdan leel, zatmco jeho nohy bez ustn
rytmicky tepaly, zahvaly se, rozpalovaly a pokoj zaplavilo teplo z jeho
horenat promny. r zvolna stoupal od prst na noze ke kotnkm a nahoru ke
kolenm.
Smm dl? usml se lka ve dvech.
Pane doktore! zvolal Charles. Rychle se mi podvejte pod deku!
Lka ji shovvav nadzvedl. Tak vida. Jsi cel a zdrav. Jenom se trochu
pot. Slab horeka. kal jsem ti, abys leel, roku jeden. tpl ho do zvlhl
rov tve. Zabraly ty lky? U se ta ruka umoudila?
Vbec ne, te u to mm i v druh ruce a v nohch!
No dobe, dobe, budu ti muset dt jet ti tabletky, jednu na kadou
konetinu, co k, kluku jeden? sml se lka.
A pomou mi? Prosm, prosm. Co mi vlastn je?
M slabou splu, a k n se pidalo mrn nachlazen.
Nezpsobuje to njak zrodek, kter ije ve mn a m jet spoustu malch
zrodk?
Ano.
Jste si jist, e je to spla? Vdy jste m jet ani podn nevyetil!
Snad jet doku poznat horeku, ekl lka a s odmenou vnost mil
chlapci puls.
Charles leel a celou dobu mlel, dokud si lka nezaal rzn balit ern
kufk. A potom zaznl ve ztichlm pokoji chlapcv pikrcen hlas a oi mu
zahoely vzpomnkou. Kdysi jsem etl takovou knihu. O zkamenlch stromech,
o devu, kter se mn v kmen. O tom, jak stromy padaly a tlely a jak do nich
pronikaly nerosty a postupn se hromadily, take vypadaj zrovna tak jako ty
stromy, jene nejsou ze deva, ale z kamene. A odmlel se. V tichm teplm pokoji byl slyet jeho dech.
A co dl? zeptal se lka.
Vrt mi hlavou, jestli ty zrodky nkdy vyrostou, ekl Charles po chvli.
Toti, v biologii nm vykldali o jednobunnch ivoich, ambch a tak, a
jak se ped spoustou milin let seskupili, a jich byla pkn hromada a vytvoili

prvn tlo. A pak se daly dohromady dal buky a zvtily se, a potom konen
mon vznikly ryby, a nakonec jsme se vyvinuli my a jedin, z eho se skldme,
je fra bunk, kter se rozhodly zkusit to spolen a thnout za jeden provaz. Je to
tak? Charles pejel jazykem sv horenat rty.
O em to vlastn mluv? sklonil se nad nm lka.
Musm vm to ct. Pane doktore, musm! vykikl. Co by se stalo, prosm
vs, jen si to pedstavte, pedstavte si, e tak jako kdysi by se spousta mikrob
dala dohromady a chtla vytvoit takovou hromadu a mnoila se a vytvoila vc...
Bl ruce ml te na prsou, pomalu se kradly k jeho hrdlu.
A e by se rozhodly ovldnout lovka! kiel Charles.
Ovldnout lovka?
Ano, stt se lovkem. Mnou, mma rukama, mma nohama! Co kdyby
nemoc njakm zpsobem vdla, jak lovka zabt, a zstat pesto naivu i po
jeho smrti?
Zajeel.
Ruce se ocitly na jeho hrdle.
Lka se s vkikem vrhl dopedu.
V devt hodin vyprovodili chlapcovi rodie doktora k autu, kde mu otec podal
kufk. Chvli si na studenm nonm vtru povdali. Hlavn a m ruce pevn
pipoutan k nohm, ekl lka. Nechci, aby si ublil.
Dostane se z toho, pane doktore? chytla ho matka na okamik za ruku.
Poklepal j na rameno. Copak u ticet let nelm vai rodinu. Za to me ta
horeka. M halucinace.
A co ty modiny na krku? Mlem se zadusil.
Jenom ho dobe pipoutejte emeny, do rna mu bude lip.
Vz se rozjel temnou zijovou cestou.
Ve ti rno byl Charles ve svm ernm pokojku jet vzhru. Prostradlo pod
hlavou a zdy ml mokr. Bylo mu vedro. Te u neml dn ruce ani nohy a
promn zaalo podlhat i jeho tlo. Leel na posteli bez hnut a s pomatenm
soustednm hledl na nekonen przdn prostor stropu. Chvli kiel a hzel
sebou, ale zpasem zeslbl a ochraptl. Nkolikrt za nm pila nahoru matka a
pikldala mu na elo mokr runk. U zmlkl, ruce pipoutan emeny k nohm.
Ctil, jak se stny jeho tla mn, orgny pesouvaj, plce rozhouj plamenem
jako hnouc mchy pln rovho lik-ru. Pokoj byl osvtlen, jako by ho
ozaovaly doutnajc jiskry z kovsk vhn.

Nhle neml dn tlo. Cel zmizelo. Nachzelo se sice pod nm, ale
vyplovalo ho nesmrn rytmick chvn njak hav uspvajc drogy. Jako by
mu gilotina ist odsekla hlavu a ona te' leela ziv na plnonm polti,
kdeto tlo, kter bylo pod nm, dosud iv, jako by patilo nkomu jinmu.
Choroba strvila tlo a takto nasycena zplodila horenatou kopii.
Krtk chloupky na rukou, nehty, jizvy, nehty na nohou a drobn matesk
znamnko na pravm boku, ve se opakovalo v dokonalm proveden.
Jsem mrtv, napadlo ho. Zabili m, a pesto iju. Moje tlo je mrtv, ije v
nm nemoc, a nikdo se to nedozv. Budu jen tak bloumat, ale nebudu to j, bude
to nco jinho. Bude to nco prolezl patnost, zlobou, nco tak velkho a zlho,
e se to d jen st pochopit i pedstavit. Nco, co si bude kupovat boty, pt
vodu a jednoho dne se mon oen a natrop ve svt vc zla, ne kdy bylo
spchno.
Teplota mu v t chvli zaala zvolna stoupat do tv jako hork vno. Rty ml
v jednom ohni, vka podobn listm rud planula. Z chp mu pi kadm
slabm vdechu lehal modr plamen.
A bude po vem, pomyslel si. Piprav m o hlavu a mozek, zlikviduje ob oi
a kadik zub a vechny stopy v mm mozku, nevynech jedin vlas a jedin
zhyb v uch, a ze m nezstane zhola nic.
Ctil, jak se mu mozek pln vc rtut. Ctil, jak se mu lev oko smruje,
nekovit ustupuje a pesouv. Pestal na lev oko vidt. U mu nepatilo. Pelo
na stranu neptele. Jazyk ml pry, vyznut. Levou tv ochrnutou, ztracenou.
Pestal slyet na lev ucho. U patilo nkomu jinmu. T vci, co se rodila, tomu
kusu nerostu zamujcmu kmen stromu, t chorob nahrazujc zdravou tlesnou
buku.
Pokusil se zakiet a z hrdla se mu vydral pronikav vkik prv v okamiku,
kdy jeho mozek podlehl zplav, kdy ho neznm ost zbavilo pravho oka a
pravho ucha, oslepl a ohluchl, zachvtil ho plamen, hrza, zden a smrt.
Jeho vkik doznl tsn pedtm, ne se otevely dvee a dobhla k nmu
matka.
Bylo pjemn, przran jitro, vl ostr vtr, kter pomohl lkai do svait
cestiky k domu. Chlapec stl nahoe v okn, obleen. Nehnul rukou, kdy na
nj lka zamval a zavolal: Co to m znamenat? Ty nejsi v posteli? Proboha!
Lka mlem do schod bel. Vstoupil do pokoje sotva
dechu popadaje.

Jak to, e nele? tzal se drazn chlapce. Proklepal mu tl hrudnk,

zmil puls a teplotu. To snad nen mon! Vechno m normln! pln
normln! Paneboe!
U nikdy v ivot nebudu stonat, prohlsil chlapec tie. Stl a irokm
oknem se dval ven. Nikdy.
Taky doufm. No to se podvejme, vypad dobe, Charlesi.
Pane doktore?
Ano, Charlesi?
Mu jt te hned do koly?
Ztra je dost asu. Koukm, e se neme dokat.
No prv. Mm kolu rd. A taky vecky spoluky. Chci se s nimi honit a
prt, plivat na n, tahat holky za copy, tisknout pan uitelce ruku, utrat si ruce do
vech kabt v atn, chci bt velk a cestovat a podvat si ruce s lidmi vude na
svt a oenit se a mt hromadu dt a taky chodit do knihoven a brt do ruky
knihy a to vecko chci! ekl chlapec, vyhleje ven do podzimnho rna.
Jake jste mi to kal?
Coe? opil zmaten lka. Vdycky jsem ti kal jenom Charles.
Nejsp je to lep ne vbec dn jmno, pokril chlapec rameny.
Jsem rd, e se ti chce zase do koly, ekl lka.
U abych tam byl, usml se chlapec. Dkuju za pomoc, pane doktore.
Podejme si ruce.
Rd.
Vn si podali ruce a otevenm oknem zavanul dovnit sv vtr. Tiskli si
ruce skoro celou minutu, chlapec se pitom s smvem dval na starho pna a
dkoval mu.
Potom se smchem letl jako splaen dol vyprovodit ho k autu. Matka s
otcem se tak li v radostn nlad rozlouit.
Zdrav jako rybika! ekl lka. To je k neuven!A e m slu, dodal
otec. V noci se sm dostal z emen. e je to tak, Charlesi?
J? divil se chlapec.
A kdo jin! Ale jak?
Ale, to u je hrozn dvno, ekl Charles.
Hrozn dvno!
Vichni se smli a chlapec mezitm mlky pohnul bosou nohou a otel se,
lehce pejel o pr ervench mravenc, kte se hemili na chodnku. kosem, s
rozzenma oima, zatmco jeho rodie se bavili se starm pnem, pozoroval,

jak se mravenci zarazili, zachvli a zstali nehybn leet na betonovm chodnku.

Domyslel si, e jsou studen.
Sbohem!
Lka jim zamval a odjel.
Chlapec krel pr krok ped rodii. Cestou se ohldl smrem k mstu a tie
si zaal broukat psniku Krsn koln dny.
To je dobe, e se nm uzdravil, ekl otec.
Poslouchej ho. Hrozn se t do koly!
Chlapec se mlky otoil. Kadho z rodi v silou objal. Oba je nkolikrt
polbil.
A potom, bez jedinho slova, vybhl dlouhmi kroky po schodech do domu.
V obvacm pokoji, jet ped jejich pchodem, hbit otevel pta klcku,
stril dovnit ruku a pohladil lutho kanrka, jen jednou.
Potom dvka klece zavel, poodstoupil, a ekal.

HOI! PSTUJTE I VY OB HOUBY DOMA

VE SKLEP!
Hugh Fortnum se probudil obvyklmi zvuky sobotnho rna, zstal leet se
zavenma oima a postupn je vychutnval.
Dole se na pnvi sma slanina. Msto voln probouz ho Cynthia pjemnou
vn jdla.
Naproti pes halu se Tom doopravdy sprchuje.
V dlce, ve svtle melk a vek, kdo to tam hned po rnu prokln poas,
iv i mrtv? e by star Goodbodyov? No, ovem. Kesansk obryn, vysok
sto osmdest centimetr meno bez bot, vynikajc zahradnice, osmdestilet
dietetika a mstn filozof.
Vstal, odepnul s proti hmyzu, vyklonil se z okna a zaslechl, jak ki: Jen se
tte! J vm dm! Tohle s vmi zato! Ha!
astn dobrtro, pan Goodbodyov!
Staena strnula v oblacch ochrannho postiku, kter pumpovala z obrovsk
stkaky.
Necht si to! kikla. Jakpak tst, kdy m lovk na krku mor a
netovice!
Copak zas?

Nechci to troubit hlsnou troubou, ale podezrav se rozhldla kolem ,

co vy na to, kdy vm eknu, e jsem v prvn linii bojovnk proti ltajcm
talm? Vborn, odpovdl Fortnum. Raketov spojen mezi jednotlivmi
svty u je na spadnut. U existuje! Pumpovala postik pod iv plot. Tu
m, j ti dm! Sthl hlavu ze svho dne a u njak nebyl tak dobe naladn,
jak by se bylo zdlo podle prvn odpovdi. Chudk star Goodbodyov. Vdycky
moudrost sama. A te? e by st? U dve nkdo zvonil. Nathl se pro upan, a
kdy byl v polovin schodit, slyel nkoho kat: Doporuen zsilka na jmno
Fortnum, a vidl Cynthii, jak odchz ode dve s balkem v ruce. Doporuen
leteck zsilka pro pana syna. Tom sjel po schoditi jako stonoka. Bezva! To
je urit z Novch sklenk na bainch! koda, e se tak nedoke radovat z
normln poty, poznamenal Fortnum. Z normln? Tom serval provzek i
obal. Ty nete zad-n stranu Techniky pro mlde? Tady je mm! Vichni
nakukovali do rozbalen krabiky. Tady, opakoval Fortnum, m co?
ampiony jako slony objednejte u Sylvny! Zasate je ve sklep, vydlte
tisce!No ovem, ekl Fortnum. To m mohlo napadnout!
Cynthia si je nedviv prohlela. Tyhle mrousky?
Bhem tyiadvaceti hodin se rozrostou do nevdanch rozmr, citoval
Tom zpamti. Zasate ji doma ve sklep...
Fortnum se enou se na sebe podvali.
No, uznala, je to lep ne by a hadi.
Milinkrt! Tom odbhl.
Moment, Torn, zavolal otec.
Tom se zastavil u dve do sklepa.,
Tome, ekl otec. Pro pt pln posta, kdy si to d poslat obyejn.
Vydidui, odpovdl Tom. Urit si m spletli s njakou zazobanou
firmou. Letecky doporuen! Kdo to m platit!
Dvee do sklepa se zabouchly.
Fortnum nevdl, co si o tom myslet, chvilku prohlel obal a pak ho zahodil
do koe. Cestou do kuchyn otevel dvee a nahldl do sklepa.
Tom u kleel na kolenou a skalkovmi hrabikami se ryl v hln.
Po boku uctil lehk dech sv eny, kter shlela do chladn tmy. 'Doufm,
e jsou to houby, ne ... praivky?
Fortnum se sml: Dobrou sklize, ty plantnku!
Tom zdvihl hlavu a zamval.

Fortnum zavel dvee, vzal enu pod pa a v nejlep pohod si ji vedl do

kuchyn.
K polednmu jel Fortnum autem do nejbli samoobsluhy a zahldl Rogera
Willise, ptele z rotarinskho klubu a profesora biologie na mstnm gymnziu,
jak na nj npadn mv z chodnku.
Fortnum zastavil a otevel dvka.
Nazdar, Rogere, chce se svzt?
Willis pekotn pisvdil, skoil dovnit a zabouchl za sebou dvee.
Jde mi do rny jako na zavolanou. Odkldal jsem nvtvu u nkolik dn.
Proboha t prosm, nemohl by sis pr minut zahrt na psychiatra?
Fortnum jel klidn dl a chvilku ptele pozoroval. S pomoc Bo bych mohl.
Tak ven s tm! Willis se pohodln usadil a prohlel si nehty. Je kousek dl.
Tady. To sta. Poslouchej dobe, co ti chci ct: Se svtem nen vechno v
podku.
Fortnum se s levou zasml: A prosm t, kdy bylo? Ne, ne, ty mi
nerozum ..., dje se nco divnho neviditelnho.
Goodbodyov, ekl Fortnum spe pro sebe a zarazil se.
Co je s n?
Ale povdala rno nco o ltajcch talch.
To ne. Willis se nervzn kousal do ukazovku. Kdepak tale. Aspo
myslm, e ne. Povz mi, co pesn znamen intuice.
Vdom rozpoznn neho, co bylo po dlouhou dobu v naem podvdom.
Ale ped dnm psychologem tuhle definici necituj! znovu se dal do smchu.
Jen se smj! Willis se obrtil a obliej u neml tak napjat. Usadil se na
sedadle pohodlnji. M pravdu. Vci se v ns hromad del dobu, tak to mysl,
e? Najednou prost mus plivnout, a pitom se nepamatuje, e jsi sbral sliny.
M pinav ruce, ale nev,-kde sis je umazal. Denn na tebe pad prach, a ty ho
nect. Ale kdy se prachu nastd vrstvika, je zkrtka tu, vid ji a pojmenuje
ji. Tomu j km intuice. Ale jak prach to napadal na m? Pr meteor z non
oblohy? Podivn povt rno ped rozednnm? Nevm. Snad barvy, vn,
praskn v dom kolem tet rno? Hus ke na rukou? Vm jen, e u se ten
zatracen prach usadil. Z nieho nic to prost vm.
Ano, ekl Fortnum u ne tak klidn. Ale co vlastn v?
Willis pohldl na ruce sloen v kln. Bojm se. Nebojm se. Pak se zas
bojm v prav poledne. U doktora u jsem byl. Mj zdravotn stav je bez vady.

Nemm pote s rodinou. Joe je hodn chlapec a hodn syn. A Dorothy? Vborn
ena. S tou se nebojm strnut ani smrti.
Jsi astn lovk.
Nech te tst a pojme dl. Dsm se zoufale o osud svj i sv rodiny; a
zrovna te o tebe.
O m? ekl Fortnum.
Stli u oputn parcely nedaleko samoobsluhy. Na okamik zavldlo tm
slavnostn ticho, Fortnum se otoil a prohlel si ptele. Willisv hlas ho vyvedl z
mry.
Bojm se o vechny, ekl Willis. O tv ptele, o sv, o ptele naich ptel
i o ty, na kter si nevzpomnm. To jsem to dopracoval, co k?
Willis otevel dvee, vystoupil a zven koukal na Fortnuma.
Fortnum vdl, e mus nco ci. A co s tm udlme?
Willis vzhldl k obloze, na n oslniv zilo slunce. Bu opatrn, pronesl
zvolna. Pr dn si veho podn vmej.
Veho?
Polovinu dar, kter mme od Boha, nepouvme ani z desetiny. Mli
bychom vc naslouchat, vc hmatat, vce ichat a vc chutnat. Mon e nen pln
v podku, jak si vtr pohrv s plevelem na thle parcele. Mon e je nco se
slunenm odrazem na tch telefonnch drtech, anebo cikdy na jilmech cvr
jinak. K bychom se na pr dn a na pr noc mohli zastavit, rozhlet se,
poslouchat a porovnvat sv zznamy. Pak bys mohl ct, a dm pokoj, a j bych
hned pestal.
Vborn npad, ekl Fortnum, kter se nutil do lehkho tnu. Budu se
rozhlet. Ale jak poznm, co hled, a to uvidm?
Willis k nmu znovu pisedl do vozu a pesvdiv dodal: Pozn to. Urit
to pozn. Jinak je s nmi konec. Se vemi, ekl klidn.
Fortnum zavel dvee a nevdl, co by ekl. Ctil, jak se mu po oblieji rozlv
rozpait rumnec. Willis to poznal.
Hughu, mysl, e to ... nemm v hlav v podku?
Prosm t! vyhrkl Fortnum trochu pekotn. Jsi jen nervzn, nic vc. Ml
by sis vzt pr dn dovolenou.
Willis pikvl. Stavm se u vs v pondl veer.
Pij kdykoli. Urit!
Doufm, e pijdu, Hughu. Doufm, e urit pijdu.

S tm odeel, rychlmi kroky zamil pes such bl na parcele k postrannmu

vchodu do samoobsluhy.
Fortnum pozoroval, jak se Willis vzdaluje, a najednou se mu nechtlo z msta.
Uvdomil si, e zhluboka dch a v ticho. Olzl si rty a uctil sl. Pohldl na
pai openou o staen oknko a na zlat chloupky, do kterch prailo slunce. Na
przdn parcele se honil vtr sm se sebou. Fortnum se vyklonil, podval se na
slunce, kter na nj civlo jedinou masivn omraujc ranou ohromn sly, ped
n ucukl a schoval hlavu dovnit. Vydechl. Hlasit se rozesml. Pak odjel.
Sklenice limondy byla studen a krsn orosen. Ve sklenici zvonil led a
limonda byla sprvn kysel i sprvn sladk. Pomalu upjel, labunicky ji
vychutnval, houpal se v proutn houpac idli v eru na verand, oi ml
zaven. V trv cvreli cvrci. Cynthia sedla proti nmu, pletla a zvdav si ho
prohlela; doslova ctil jej pohled.
Na co mysl? ekla po chvli.
Cynthie, odpovdl, funguje ti intuice? Netu v povt zemtesen?
Nemysl, e se sesouv pda? Nedojde k vyhlen vlky? Nebo jen nae straka
zajde na sn?
Pokej! Hned to prozkoumm.
Otevel oi a te se zas dval on, jak Cynthia zavr oi a sed jako socha, ruce
na kolenou. Po chvli pohodila hlavou a usmla se.
Ne. Vlka nebude. Zem se nepropadne. Ani sn nepijde. Pro se pt?
Potkal jsem dnes spoustu lid, co maluj erta na ze. Toti, pesn dva, ale
...
Vtom se rozltly dvee. Fortnum sebou trhl, jako by do nj udeilo. Co...!
Na verandu veel Tom, na rukou nesl devnou lsku.
Promi, tti, ekl. Co se stalo?
Nic. Fortnum vstal vden za to, e me zmnit polohu.
U sklz rodu?
Tom naden pistoupil. Tohle je jen st. Pni, ty dlaj zzraky! Chce to
spoustu vody, ale podvej se, co ty potvory za sedm hodin udlaly! Postavil lsku
na zem mezi rodie.
Byla to opravdu bohat roda. Z vlhk pdy se draly edohnd hlaviky hub
po stovkch.
To jsem blzen, divil se upmn Fortnum.Cynthia se uu chtla lsky
dotknout, ale v posledn chvli ucukla.

Nechci vm kazit radost, ale... vte urit, e jsou to jedl houby ..., nic
jinho?
Tom to pijal tm jako urku. Co si mysl? e vs chci otrvit
muchomrkama?
Mm strach, odpovdla chvatn. Jak to pozn?
Vem si, ekl Tom. Kdy to peije, jsou jedl. Kdy padne mrtv to
bude hor!
Rozehtal se na cel kolo a Fortnum se bavil s nm, ale matka se keovit
sthla. Posadila se zptky do kesla.
Mn se to nelb, ekla.
Proboha, Tom zlostn popadl lsku. Kdy j v tomhle barku najdu
pochopen.
Mrzut se odoural z verandy.
Torn .. ., zavolal Fortnum.
Mn je to fuk, ekl Tom. Vichni si pedstavujete, e kluk, co nco
podnik, vs zni. U m to otravuje.
Fortnum veel dovnit prv v okamiku, kdy Tom hodil houby i s lskou na
schody do sklepa. Prskl dvemi a zadnm vchodem vybhl ven.
Fortnum se vrtil k en. Sedla zaraen a nepodvala se na nj.
Mrz m to, ekla. Nevm pro, ale musela jsem to Tomovi ct. J ...
Zazvonil telefon. Fortnum roztoil ru a vzal si telefon ven.
Hughu, to jsi ty? ozval se hlas Dorothy Willisov. Zdl se mu pekvapiv
star a vystraen. Hughu, je u vs Roger, nen, vi?
To jsi ty, Dorothy? Ne nen.
Zmizel! ekla Dorothy. Vzal si s sebou vechny aty. Dala se do ple.
Mus nm pomoct, mus. Nco se mu stalo, vm to urit, nakala do
telefonu. Jestli nco neudl, u ho nikdy neuvidme ivho.
Pomalu odkldal sluchtko na vidlici, jej pl neustval. Cvrci se najednou
hlasit rozlhali noc. Ctil, jak mu vzadu na krku naskakuje hus ke, chloupek
po chloupku.
Tohle chloupky nedovedou, napadlo ho. To nen mon, nen. To nedovedou,
ve skutenm ivot urit ne, nedovedou.
Ale chloupky se imr ve napimovaly, jeden po druhm, a lo jim to.
Drtn ramnka byla opravdu przdn. Fortnum je s tesknutm rozhrnul k
obma koncm tye, pak se obrtil a vyhldl ze atny na Dorothy Willisovou a
jejho syna Joea.

Nhodou jsem el kolem, ekl Joe, a viml jsem si, e tatnkova atna je
przdn, aty byly pry.
Vechno se nm tak hezky dailo, ekla Dorothy. Vedlo se nm bjen. J
to nemu pochopit, nemu, nemu! Znova se dala do ple a zakryla si
obliej rukama.
Fortnum vyel ze atny.
Slyeli jste ho odchzet z domu?
Hrli jsme si s mem na terase, odpovdl Joe. Tatnek ekl, e mus na
vteinku dovnit. el jsem pak dom zezadu. To u byl pry!
Musel si rychle sbalit vci a odejt pky, abychom neslyeli, e ped domem
zastavuje taxk.
Prochzeli halou.
Zeptm se u odjezdu vlak a na letiti. Fortnum zavhal. Dorothy, nebyl
nhodou nkdo z Rogerovy rodiny ...
Urit se nezblznil, zavhala. Mm takov pocit, e ho unesli.
Fortnum zakroutil hlavou. Nezd se mi pravdpodobn, e by si sloil vci,
vyel z domova a tam se setkal se svmi nosci.
Dorothy otevela dvee, jako by chtla pozvat do haly noc nebo non vtr,
otoila se, prohlela pokoje a neptomn ekla:
Ne. Njak se dostali do domu. Ukradli nm ho pmo ped oima.
Pak dodala: Dje se nco stranho.
Fortnum vykroil do tmy cvrk a elestu strom. Skov dnes skuj
doopravdy. Goodbodyov, Roger, a te jeho ena. Dje se nco stranho. Ale
co, proboha? A jak?
Sklouzl pohledem z Dorothy na jejho syna. Joe si mrknm osuil oi, pomalu
se otoil, peel halu, zastavil se a hmatal po klice dve do sklepa.
Fortnum ctil, jak mu pokubvaj vka a stahuj se zorniky, jako by se snail
zachytit obraz neho, na co si chtl vzpomenout.
Joe otevel dvee dokon a sestupoval po schodech, a zmizel z dohledu.
Dvee za nm zaklaply.
Fortnum uu chtl nco ci, ale Dorothy ho vzala za ruku, a tak se musel
obrtit k n.
Prosm t, ekla, najdi mi ho.
Polbil ji na tv. Udlm, co je v lidskch silch.
Co je v lidskch silch. Proboha, pro pouil zrovna tahle slova?
Vyel do letn noci.

Vdech, vdech, vdech, vdech, astmatick sn, kchnut, sraen dech. e by

v t tm nkdo umral? Ne.
To je Goodbodyov, skryt za plotem pracuje pozd do noci, m run
stkakou a vyr bodavm loktem. Kdy dochzel Fortnum k domu, zahalil ho
protivn nasldl pach ochrannho postiku.
Pan Goodbodyov! Vy jste tu jet?
Jej hlas tkl z ernho kov. Zatracen prce! Mice, puklice, lkorouti a
te navc Marasmius oreades. Paneboe, lovku to roste ped oima!
Co roste?
No pece Marasmius oreades!J, nebo oni, ale j hodlm vyhrt! Tu m! Tu
m! Tu m!
Opustil plot, sn stkaky, spav hlas a nael manelku, kter na nj ekala
ped domem, jako by chtla zat tam, kde Dorothy ped nkolika minutami
pestala u svch dve.
Fortnum chtl prv promluvit, kdy se v dom mihl njak stn. Ozvalo se
klapnut. Zarachotila klika.
Tom zmizel v suternu.
Fortnum ml pocit, jako by nkdo na jeho obliej odplil nlo taskaviny.
Zakymcel se. Vechno mu pipadalo jako strnul snn krtce ped probuzenm,
kdy si lovk vybavuje vechny pohyby dv, ne k nim dojde, a zn vechny
rozmluvy, jet ne splynou ze rt.
Uvdomil si, e zr na zaven dvee do sklepa. Cynthia ho pobaven thla
dovnit.
Co zas? Tom? Tom u je v podku, ustoupila jsem. Ty zatracen houby mu
pirostly k srdci. A v, e kdy je hodil do sklepa, chytily se docela pkn jen v t
pn ...
Vn? slyel Fortnum svj hlas.
Cynthia ho vzala za ruku. Co je s Rogerem?
Je opravdu pry.
To jsou mui, ekla.
Ne, ml se, ekl. Vdal jsem Rogera denn celch deset let. Kdy se zn
s chlapem tak dlouho, v docela pesn, jestli m doma hnzdeko nebo horkou
pdu. Smrt mu jet nestla v hlavch postele, ani se v nhlm strachu nerozbhl
za prchajcm mldm lovit zajky v cizch revrech. Ne, na to mu psahat, na
to bych vsadil posledn dolar. Roger...

Za zdy mu zadrnel domovn zvonek. K verand pistoupil poslek, v ruce

drel telegram.
Pan Fortnum?
Cynthia chvatn rozsvtila v hale, kdy trhal zlepku a hladil ji, aby byla
zprva iteln.
JEDU DO NOVHO ORLEANSU. SNAD TENHLE TELEGRAM
NESLEDUJ. MUSTE ODMTNOUT, OPAKUJI ODMTNOUT, VECHNY
DOPORUEN BALKY.
ROGER
Cynthia zvedla hlavu od papru. Tomu nerozumm. Co to znamen? Ale
Fortnum u byl u telefonu a chvatn vytoil slo. Mezimstsk? Policii, rychle.
Ve tvrt na jedenct zvonil telefon, ten veer u poest. Fortnum ho zvedl a
na okamik strnul: Rogere! Kde jsi?
Kde bych byl, co blzn, odpovdl Roger zvesela a jakoby pobaven. V
moc dobe, kde jsem, vdy jsi tohle sm spskal. Zlobit bych se ml j!
Cynthia na jeho pokyn odbhla k druhmu apartu v kuchyni. Jakmile uslyel
tich klapnut, pokraoval.Rogere, zapsa-hm t, e nevm. Dostal jsem od tebe
ten telegram...
Jak telegram, ekl Roger oviln. dn jsem neposlal. Z nieho nic
vtrhla do jinho vlaku policie, v njakm hnzd m vyndali z vlaku a j ti volm,
abych se jich zbavil. Hughu, jestli sis ze m vystelil...
Ale Rogere, pro jsi zmizel. ..?
Odkdy k obchodn cest zmizen? ekl jsem o tom Dorothy i Joeovi.
Je v tom obrovsk zmatek, Rogere. Nehroz ti nebezpe? Nevydr t nkdo?
Nenut t takhle odpovdat?
Jsem zdrv, mm se dobe, jsem voln a nemm strach.
Ale Rogere, co to tv varovn?
Nesmysl. Vdy m sly, jsem docela normln, nemysl?
Jsi, Rogere, ale ...
Tak si zahraj na hodnho tatnka a dovol mi jet. Zavolej Dorothy, e za pt
dn jsem doma. Jak na to mohla zapomenout?
Zapomnla, Rogere. k za pt dn?
Za pt dn, na mou dui.
Hlas znl pvtiv a vemlouvav, byl to zase ten star Roger. Fortnum kroutil
hlavou.

Rogere, ekl, tak blzniv den, jako je dnen, jsem jet nezail.
Neznamen to, e chce Dorothy opustit? Paneboe, mn se me svit!
Mm ji nade vechno rd. Ale chce s tebou mluvit poruk Parker z
Ridgetownu. Sbohem Hughu.
Sbo . ..
Ale na drt u byl poruk a rozzloben se ohrazoval. Jak si to Fortnum
pedstavuje zpsobit takov zmatek. Co se vlastn dje? Kdo si mysl, e je? Co
te chce, aby jeho takzvanho ptele zadreli, nebo pustili?
Pustili, podailo se Fortnumovi vpravit nkam do proudu ei. Zavsil a ml
dojem, e sly nkoho volat nastupovat a pak mohutn hmot vlaku
vyjdjcho ze stanice dv st kilometr odtud k jihu do jaksi temnj noci.
Cyntia pomalu vela do obvacho pokoje.
Pipadm si jako blzen, ekla.
A jak mysl, e je mn?
Kdo asi poslal ten telegram a pro?
Nalil si whisky, stl uprosted pokoje a prohlel si sklenici.
Jsem rda, e s Rogerem je vechno v podku, ekla po chvli jeho ena.
Nen, odpovdl Fortnum.
Ale vdy jsi prv kal...
Nic jsem nekal. J jsem ho dost dobe nemohl vyvlct z toho vlaku, dt ho
svzat a poslat dom, kdy tvrdil, e je v podku, nemysl? To nelo. Poslal ten
telegram, ale pak si to rozmyslel. Pro? Pro? Pro? Fortnum pechzel po pokoji a upjel whisky. Pro ns varoval ped doporuenmi balky? Jedin
doporuen balek, kter jsme dostali za cel tenhle rok, je ten, co piel rno
Tomovi..., hlas se mu zlomil.
Ne dokzal cokoli udlat, piskoila Cynthia ke koi na papr a vythla
zmuchlan obal z doporuen zsilky.
Na znmkch bylo potovn raztko: NEW ORLEANS, LOUISIANA.
Cynthia zvedla oi. Z Novho Orleansu. Nejede Roger prv tam?
Fortnumovi proletlo hlavou cvaknut dve, pak se dvee otevely a zavely.
Jin dvee cvakly, jin dvee se rozltly a zavely. Uctil pach vlhk pdy.
Uvdomil si, e rukou vyt telefonn slo. Po chvli ekn se na druhm
konci ozvala Dorothy Willisov. Dovedl si pedstavit, jak sed sama v zbyten
moc osvtlenm dom. Chvli s n tie mluvil, pak si odkalal a ekl: Dorothy,
nezlob se, e se t ptm na takov hlouposti, ale nedostali jste v poslednch dnech
njak doporuen balky?

Odpovdla slabm hlasem: Nedostali. Pak: Pokej! Dostali, ped temi

dny. Ale myslela jsem, e to v! Vichni kluci z ulice jsou do toho hav.
Fortnum peliv ovldal hlas.
Do eho jsou hav?
Co se tak vyptv? ekla. Nen na tom nic patnho, e pstuj houby,
nemysl?
Fortnum zavel oi.Hughu? Jsi tam? nalhala Dorothy. kala jsem, e na
tom nen nic patnho ...
e pstuj houby? ekl konen Fortnum. Ne. Na tom nen nic patnho.
Vbec nic.
A pomalu zavsil.
Zclona se vzdouvala jako zvoje msnho svtla. Hodiny tikaly. Do lonice
vplynul poplnon svt a celou ji vyplnil. V tom rannm vzduchu slyel jasn
hlas pan Goodbodyov, vzdlen u snad milin let. Slyel Rogera, kter v
poledne zastnil slunce mrakem. Slyel, jak ho policie prokln telefonem z
jinho sttu. Pak znovu Rogerv hlas, jak slbne a dv se unet hmotem
lokomotivy. A nakonec hlas Goodbodyov za plotem:
Boe, to to roste jako z vody!
Co roste?
Ten Marasmius oreades"
Prudce otevel oi. Posadil se.
O chvilku pozdji listoval dole v naunm slovnku.
Ukazovkem pejdl slova:
Marasmius oreades, pika obecn houba, kter roste bn na trvncch
v lt a potkem podzimu ...
Nechal knihu zaklapnout.
Ped domem si v hlubok letn noci zaplil cigaretu a klidn kouil.
Po nebi padal meteor a ve chvilce shoel. Stromy tie umly.
Domovn dvee klaply.
Cynthia v upanu pichzela za nm.
Neme spt?
Myslm, e to je vedrem.
Nen dn vedro.
Ne, ekl a pejel si ruce. Vlastn je zima. Dvakrt vthl kou a pak s oima
stranou ekl: Cynthie, co kdyby ... Zakuckal se a musel pestat. Co kdy ml
Roger rno pravdu. Co kdy mla pravdu i Goodbodyov. Dje se nco

stralivho. Napklad, pokynul k nebi a milinm hvzd, co jestli je Zem

napadena z jinch svt?
Hughu...
Nech m trochu fantazrovat.
To je jasn, e nejsme napadeni, toho bychom si pece vimli.
Co kdy jsme si toho vimli jenom sten, jenom jako by nm nco
pekelo? Co k? Jak bychom mohli bt napadeni? Jakm zpsobem by ns
nkter organismy napadly?
Cynthia se podvala na oblohu, chtla nco ci, ale peruil ji.
Ne, dn meteory, ltajc tale nebo nco viditelnho. Ale co teba
bakterie? Ty se k nm z vesmru dostvaj tak, nemysl?
Kdysi jsem o tom etla.
Vtrusy, semena, pyl i viry pravdpodobn v miliardch bombarduj nai
atmosfru kadou vteinu u miliny let. I te sedme v neviditelnm deti. Pad
na zemi, na msta, na vesnice i na n trvnk.
Na n trvnk?
A na trvnk pan Goodbodyov. Ale lidi jako ona pod na zahrad hub
plevel, rozprauj jed a kopou do muchomrek. Jakkoli zvltn forma ivota se
ve mstech tko ujm. I poas tu hraje svou roli. Nejlep podneb je na jihu: V
Alabam, v Georgii, v Louisian. V bainatch kch na jihu by se mohly
rozrst do podn velikosti.
To u se Cynthia dala do smchu.
Prosm t, snad si nemysl, e ty Nov Sylvnovy sklenky na bainch nebo
jak se jmenuje ta firma, kter poslala Tomovi balek, pat a je ve sprv
dvoumetrovch hub z jin planety?
Zd se to k smchu.
K smchu! Je to k popukn! Rozkon pohodila hlavou.
Proboha! vykikl najednou podrdn. Nco se dje! Goodbodyov pleje a
hub Marasmius oreades. Co je Maras-mius oreades? Jist druh houby. Souasn,
dovedu si spotat, e ty to nazve nhodou, co nm pijde t den v doporuen
zsilce? Houby pro Torna! Co se stane dl? Roger m strach, e u tu dlouho
nebude! Za pr hodin zmiz, pak nm telegrafuje a nechce, abychom pijmali co?
Doporuen poslan houby pro Torna! A co Rogerv syn? Dostal tak on v
poslednch dnech podobn balek? Dostal! Odkud ty balky pichzej? Z New
Orleansu! A kam Roger jede po zmizen? Do New Orleansu! Dej si to
dohromady, Cynthie, dej si to dohromady! Nevzruoval bych se, kdyby vechno

do sebe tak nezapadalo! Roger, Tom, Joe, houby, pan Goodbodyov, balky,
msto uren, vechno to sed!
Pozorovala jeho obliej klidnji, ale stle pobaven. Nezlob se.
Nezlobm se! Fortnum mlem zaval. A pak u nemohl dl. Bl se
pokraovat, protoe by se asi taky rozesml na cel kolo, a do toho se mu njak
nechtlo. Dval se na sousedn domy po obou stranch ulice, pedstavoval si
tmav sklepy a hochy ze sousedstv, kte tak odebraj Techniku pro mlde a
poslaj dohromady milinov stky, aby vskrytu mohli pstovat houby. Kdy
byl on mal, psal si takhle o chemiklie, semnka, elvy, nesetn masti a hnusn
mazn. V kolika americkch domcnostech dnes vyrstaj miliardy hub pod
ochranou nevitek?
Hughu? ena ho vzala za ruku. Houby, i kdyby byly sebevt, nemohou
myslet, nemohou se pohybovat, nemaj ruce a nohy. Jak by mohly rozeslat
leteckou potu nebo udlat na svt pevrat? Poj, podvme se na ty tv straliv
zloduchy a monstra!
Strkala ho ke dvem. V dom zamila do sklepa, ale Hugh se zastavil, zavrtl
hlavou a na rtech mu strnul pihloupl smv. Nemusme tam chodit, vm, co
uvidme. Vyhrla jsi. Je to vechno hloupost. Roger se pt tden vrt a vichni
se na oslavu opijeme. Jdi si lehnout nahoru, vezmu si sklenici teplho mlka a za
chvilku jsem u tebe.
No tak vid! Polbila ho na ob tve, objala ho a odela po schodech.
V kuchyni si vzal sklenici, otevel ledniku, nalval si mlko, ale najednou
pestal.
V nejvym oddlen hned na kraji byl mal lut talek. Ale talek
neupoutal jeho pozornost. Spe to, co leelo na nm.
erstv nakrjen houby.
Stl bez hnut urit alespo pl minuty, dech se mu srel ve vzduchu, a
teprve pak nathl ruku, vzal talek, piichl
k nmu, ohmatal houby a nakonec se vm vyel do haly. Pohldl nahoru,
slyel, e Cynthia pechz po lonici, a uu se chystal na ni zavolat: Cynthie, to
tys je dala do ledniky? Pak se zarazil. Znal jej odpov. Nedala je tam.
Postavil talek s houbami na ploinku zbradl toitch schod, stl a dval se
na n. Pedstavil si, jak za chvli bude leet v posteli, dvat se po stnch, do
otevench oken a pozorovat, jak msn svtlo kresl po strop ornamenty.
Slyel se, jak k: Cynthie? a ona odpovd: Ano? a on na to: V, e houbm
mohou narst ruce a nohy? Coe! ekla by na to. Co to vykld za nesmysly?

Sebral by dost odvahy proti jej rozesmt reakci a dokzal by pokraovat: Co

jestli se tou bainou toulal njak lovk, sbral houby a jedl je ...?
Cynthie neodpovd.
Jakmile se houby dostanou do lovka, co kdy mu proniknou do krve, zmocn
se vech jeho bunk a zmn ho z lovka v Marana? Pokud bychom
vychzeli z tto teorie, potebovaly by houby vlastn ruce a nohy? Ne, na co, kdy
by si mohly vypjit lidi, t v nich a stt se jimi. Roger sndl houby, kter mu dal
jeho syn. Z Rogera se stalo nco jinho. Unesl sm sebe. V poslednm zchvvu
svho bvalho j nm telegrafoval a varoval ns, abychom nepijmali houby v
doporuench zsilkch. Ten Roger, s nm jsem pozdji mluvil telefonem, to
u nebyl Roger, ale zajatec toho, co sndl! Nen to logick, Cynthie, no ekni,
nen?
Ne, odpovdla pedstava Cynthie, ani trochu, ani trochu ...
Ze sklepa sem dolehl slabounk epot, neklid, zaustn. Fortnum odtrhl oi od
talku, el ke dvem do sklepa a pitiskl na n ucho.
Tome?
Nic.
Tome, jsi dole?
Nic.
Tome?
Po chvli se zdola ozval Tomv hlas.
Ano, tti?
Je u po plnoci, ekl Fortnum a snail se mluvit nezvenm hlasem. Co
tam dl?Nic.
Tak Tome ...
Starm se o rodu, odpovdl chlapec po chvli neastnm slabm hlasem.
U a jsi nahoe! Sly?
Ticho.
Tome! Sly m? Dal jsi veer pr tch hub do ledniky? A jestli jsi to byl
ty, pro jsi to udlal?
Uplynulo nejmn deset vtein, ne se zdola ozvala odpov: No abyste je s
maminkou mohli ochutnat.
Fortnum slyel, jak mu srdce splaen bije, a tikrt musel zhluboka
nadechnout, ne mohl pokraovat.
Tome? Ty jsi... nevzal sis nhodou pr tch hub sm?

To je otzka! ekl Tom. Samozejm. Po veei jsem si je dal na chleba.

Pro se pt?
Fortnum drel kliku. Tentokrt neodpovdal on. Ctil, jak se mu podlamuj
kolena, a snail se pekonat ten hloup, nesmysln blzniv pocit. Jen tak, chtl
ci, ale nedokzal pohnout rty.
Tti, zavolal tie Tom ze sklepa. Poj sem. Zas chvle ticha. Chci ti
ukzat, jak rostou.
Fortnum ctil, jak mu zpocen ruka kloue po klice. Klika zarachotila. Nadechl
se.
Tti, zavolal Tom tie.
Fortnum otevel dvee.
Sklep byl dole v naprost tm.
Nathl ruku k vypnai.
Tom, jako by to vyctil, ekl: Nech to. Svtlo houbm kod.
Sthl ruku zpt.
Polkl. Ohldl se ke schodm, kter vedly k en. Napadlo ho, e by se ml s
Cynthi rozlouit. Jak mu na nco takovho pijt! Pro, proboha, m takovhle
vci napadaj? Nemm k tomu dvod, nemm, e ne?
Ne.
Tome? pedstral bezstarostn tn. Raz, dva, ti, u jdu!
Vstoupil do tmy a zavel za sebou dvee.

JEZERO
Vlna m odzla od svta, od ptk na obloze, od dt na pobe i od matky na
pli. Nastal okamik zelenho ticha. Pak m vlna zase vydala obloze, psku a
kiku dt. Vyel jsem z jezera a svt na m ekal, ani se od mho odchodu nepohnul.
Vybhl jsem na pl.
Maminka m drhla runkem. Zsta tu, ne uschne, ekla.
Stl jsem a dval jsem se, jak slunce su krpje vody na mch pach.
Nahradil jsem je hus k.
To to dnes fouk, ekla maminka. Vem si svetr.
Hned, jen se chvilku podvm na hus ki, odpovdl jsem.
Harolde, ozvala se maminka.

Nathl jsem si svetr a pozoroval jsem vlny, jak vybhaj na pobe a

opadvaj. Vbec ne nhodn. S rozmyslem a jakousi zelenou eleganc. Ani
opilec by se nedokzal svzt tak hladce.
Byl konec z, posledn den, kdy vechno zesmutn, i kdy ke smutku nen
dvod. Pl, na n zbylo jen asi est lid, se zdla dlouh a oputn. Dti u si
nepohazovaly mem,protoe i je njak rozesmutnil vtr svm zvltnm
pohvizdovnm. Posadily se na zem a ctily, e po nekoncm behu pichz
podzim.
Vechny prkask stnky byly zabednny psy zlatch foen, kter uvnit
zapeetily hoici, cibuli i vni masa z dlouhho, veselho lta. Vypadalo to, jako
by zatloukli lto do ady rakv. Jeden po druhm pirazili stnkai okenice, zavsili na dvee visac zmky a pak piletl vtr, zvedl psek a odvl miliny
ervencovch a srpnovch kroej. Tak se stalo, e te, v z, nezbylo u vodn
ztoiny nic ne stopy mch tenisek a otisky nohou Donalda a Delause
Arnoldovch.
Na chodncch byly navty pskov potahy a koloto kryla plachta. Kon,
rozbhnut ve vzduchu, zamrzli s vycennmi zuby u mosaznch oj. Jedinou
hudbou jim byl vtr, kter proklouzl plachtou.
Stl jsem na behu. Vichni ostatn u byli ve kole. J ne. Ztra budu sedt ve
vlaku a pojedu pes cel Spojen stty k zpadu. Piel jsem na pl s maminkou
na pr poslednch chvil.
V t oputnosti bylo nco, co ve mn podncovalo touhu odejt odtud docela
sm. Mami, chtl bych se probhnout tamhle kus dl po pobe, ekl jsem.
Dobe, ale vra se brzo a necho k vod.
Odbhl jsem. Pode mnou vil psek a vtr m zvedal. Jist vte, jak to je, kdy
se b s roztaenma rukama, a lovk ct vtr na prstech jako zvje. Jako
kdla.
Maminka zstala sedt a vzdalovala se. Za chvli byla jen hndou tekou a j
jsem byl sm.
Bt sm je pro dvanctiletho chlapce pln novinka. Je zvykl na lidi kolem
sebe. Sm me bt jedin v mylenkch. Ve skutenosti je kolem nj tolik lid,
kte dtem kaj, co a jak maj dlat, e mus odbhnout daleko po pobe, i
kdy jen ve svch pedstavch, aby mohl bt sm ve vlastnm svt.
Te jsem byl opravdu sm.

Sestoupil jsem do vody a nechal se oplchnout a po ps. Nikdy dve, kdy

bylo kolem tolik lid, neodvil jsem se ani pohldnout, ani pijt k tomuto mstu,
ptrat ve vod a volat jedno jmno. Ale te
Voda je jako kouzelnk. Pezne lovka vedv. Vyvol pocit, jako by byl
rozplen na dv sti a jedna st, ta doln, byla z cukru, tla a rozpoutla se.
Chladiv voda a na n jednou za as pvabn rozeen vlna, kter pepadne v
krajkov kvt.
Zavolal jsem jej jmno. Zavolal jsem je aspo desetkrt. Tally! Tally! Ach
Tally!
Kdy je lovk mlad, je pesvden, e na jeho voln pijde odpov. V,
e cokoliv ho napadne, me se uskutenit. A nkdy snad ani nen daleko od
pravdy.
Vzpomnal jsem na Tally, jak v kvtnu plavala do jezera a jak se za n plouily
jej svtl copnky. Smla se a slunce j ozaovalo dvanctilet ramnka.
Vzpomnal jsem, jak se voda zavela, jak do n skoil plavk, jak Tallyina
maminka kiela a jak se Tally u nikdy nevynoila . . .
Plavk se ji snail pemluvit, aby vyla, ale ona se nedala. Vrtil se jen s cry
vodnch as na kloubnatch prstech a Tally zmizela. U se mnou nebude sedt ve
kole, ani se za letnch veer nebude honit s mem po dldnch ulicch.
Odvila se pli daleko a jezero j nedovolilo, aby se vrtila. A te, na podzim,
kdy je vechno osaml, obloha nedozrn, voda nedozrn a pl tak stran
dlouh, piel jsem sem naposled, sm.
Volal jsem jej jmno znovu a znovu. Tally, ach, Tally! Vtr mi tak jemn
povval kolem u, jako poviv nad trbinami lastur, kdy je chce rozeznt. Voda
se zdvihla, objala mou hru, pak kolena, nahoru, dol, sem, tam, vila mi pod
patami. Tally! Vra se, Tally!
Bylo mi teprve dvanct. Ale vm, e jsem ji doopravdy miloval. Miloval jsem
ji lskou, kter pichz, jet ne si lovk zane uvdomovat tlo a morlku.
Miloval jsem ji lskou, na n nen nic patnho, tak jako na vtru, moi a psku,
je le po vnost vedle sebe. Byla utkna z dlouhch teplch dn, strvench
spolen na pli a z klidnch umivch dn lenonho uen ve kole. Ze vech
tch dlouhch dn loskho podzimu, kdy jsem j nosil dom ze koly uen.
Tally!Volal jsem jej jmno naposled. Roztsl jsem se. Na oblieji jsem uctil
vodu a nevdl jsem, jak se tam dostala. Vlny nestkaly tak vysoko.
Obrtil jsem se, vyel na psek, stl jsem pl hodiny a doufal, e mi d Tally
alespo jedin pohled, jedin znamen, nco docela nepatrnho na pamtku. Pak

jsem klekl, postavil z psku hrad a pkn ho vymodeloval, pesn jako jsme to
mnohokrt dlali s Tally. Tentokrt jsem postavil jen polovinu. Pak jsem vstal.
Tally, jestli m sly, pij a dostav to.
Odchzel jsem ke vzdlen skvrnce, kterou byla maminka. Pihnala se voda, v
kruzch oblvala hrad z psku a kus po kuse vracela psku pvodn podobu.
Mlky jsem el po behu.
V dlce slab zainel koloto, ale to jen vtrem.
Druh den jsem odjel vlakem.
Vlak m krtkou pam, brzy vechno hod za hlavu. Zapomene na obiln lny
v Illinois, na eky dtstv, na mosty, jezera, dol, domky, bolesti i radosti.
Rozhazuje je za sebou a nech je padat za obzor.
M kosti se prodlouily, obalily se masem, vymnil jsem mladick rozum za
star, odloil jsem aty, kter u mi nepadly, postoupil jsem ze zkladn koly do
stedn a na univerzitu. A pak jsem poznal v Sacramentu jednu mladou enu.
Schzeli jsme se njak as a vzali jsme se. Bylo mi tehdy dvaadvacet a u jsem
skoro zapomnl, jak to na vchod vypad.
Margaret navrhla, abychom si odloen lbnky vynahradili v tch koninch.
Vlak, jako pam, pracuje obma smry. Vlak dovede ve chvli pivolat
vechno, co lovk nechal za sebou ped mnoha lety.
Lake Bluff, deset tisc obyvatel, se vynoilo na obzoru. Margaret vypadala v
pknch novch atech opravdu krsn. Zkoumav se na m dvala, kdy jsem si
zanal uvdomovat, jak m mj star svt strhv zpt do svch kolej. Drela
m za ruku, kdy vlak vklouzl na ndra v Bluffu a nosii vyneli nae
zavazadla.
Co let ubhlo a jak se zmnily tve i postavy lid! Kdy jsme spolu prochzeli
mstem, nikoho u jsem nepoznval. Nkter tve nesly s sebou vzpomnku.
Vzpomnku na po-tulky po stezkch strmch bo. Na tve, kter se smly ve
stedn kole, na houpakch zavench na kovovch hcch, nebo kdy ltaly
nahoru dol na uprosted podepenm prkn. Ale nepromluvil jsem na n. Chodil
jsem, dval jsem se a m nitro se plnilo vzpomnkami, jako se na podzim shrabuje
list k plen.
Zstali jsme tam celkem dva tdny a spolen jsme obchzeli znm msta.
Byly to astn dny. Myslel jsem si, e mm Margaretu opravdu rd. Rozhodn
jsem si to myslel.
V jednom z poslednch dn jsme se prochzeli po behu. Ron doba jet tolik
nepokroila jako onoho dne ped tolika lety, ale na pli u bylo vidt prvn

znmky oputnosti. ady nvtvnk prodly, nkter prkask stnky u

mly pibit okenice a jako vdycky ekal na pli vtr, aby nm zpval.
Zdlo se mi, e vidm sedt na behu maminku, jak tam kdysi sedvala. Znovu
m pepadl pocit, e chci bt sm. Ale nedokzal jsem o tom promluvit s
Margaretou. el jsem mechanicky vedle n a vykval.
Pipozdilo se. Vtina dt u byla dvno doma a jen nkolik mu a en se
dosud slunilo v paprscch rozhnnch vtrem.
Zchrann lun byl u behu. Vystupoval z nj, docela pomalu, plavk a drel
nco v rukou.
Zstal jsem, jako kdy do m ude. Zadrel jsem dech a pipadal jsem si mal,
teprve dvanctilet, docela mal, nepatrn a ustraen. Vtr zavyl. Nevidl jsem
Margaretu. Vidl jsem jen pl a plavka, jak se pomalu vynouje z lunu s edm, nepli tkm pytlem v rukou, a jeho obliej je tm stejn ed a
vrsit.
Necho se mnou, Margareto, ekl jsem. Nevm, pro jsem to ekl.
A pro?
Prost tu zsta . . .
Zvolna jsem schzel po psku k mstu, kde stl plavk. Pohldl na m.Co je
to? zeptal jsem se.
Plavk se na m dval hezkou chvli a nemohl promluvit. Poloil ed pytel na
psek, piumla voda, oblila ho a vrtila se.
Co je to? nalhal jsem.
To je zvltn, ekl plavk mrn.
ekal jsem.
To je zvltn, ekl tie. Nco tak zvltnho jsem jet nevidl. Je mrtv u
moc dlouho.
Opakoval jsem jeho slova.
Pikvl. Asi tak deset let. Letos se tu neutopilo dn dt. Od roku 1933 se
utopilo dvanct dt, ale vechny jsme je nali za pr hodin. Vecky a na jedno,
jak si te vzpomnm. Tady to tlo ale vdy to mus bt ve vod u aspo
deset let. Nen to pkn pohled.
Vytetn jsem zral na ediv pytel v jeho rukou. Otevete ho, ekl jsem.
Nevm, pro jsem to ekl. Vtr zeslil.
Zamtral po pytli.
Rychle, love, otevte ho! vykikl jsem.

Radi ne, ekl. Pak si snad viml mho oblieje. Byla to docela mal
holika ...
Pytel jen pootevel. Stailo to.
Pl byla oputn. Byla jen obloha, vtr, voda a osamle se blc podzim.
Tam jsem na ni pohldl.
Opakoval jsem cosi znovu a znovu. Njak jmno. Plavk se na m podval.
Kde jste ji nael? zeptal jsem se.
O kousek dl, dole na mlin. Byla tam, chudk, dlouho, moc dlouho.
Pikvl jsem.
Byla. Ach Boe, byla.
Napadlo m: lid rostou. J jsem vyrostl. Ale ona se nezmnila. Je stle mal.
Je stle mlad. Smrt nepipout ani rst, ani zmnu. Stle m zlat vlasy. Vn
bude mlad a j ji vn budu mt rd, ach Boe, j ji vn budu mt rd.
Plavk zathl pytel.
Za chvilku jsem krel dl po behu sm. Zastavil jsem se a na nco jsem se
zadval. Tady ji plavk nael, ekl jsem si sm k sob.
V mst, kam a vystupovala voda, stl hrad z psku, postave-ny jen napolo.
Pesn tak, jak jsme je kdysi s Tally stavvali. Ona pl, j pl.
Pohldl jsem na nj. Klekl jsem si k psenmu hradu a uvidl jsem stopy
malch noek, kter vyly z jezera a vrtily se tam.
V tu chvli jsem pochopil.
Pomu ti ho dostavt, ekl jsem.
Dostl jsem slovu. Pomalu, docela pomalu jsem hrad dokonil, pak jsem vstal,
otoil se a odchzel, abych nevidl, jak se rozpad ve vlnch, jako se rozpad
vechno.
Vracel jsem se zpt po behu k mstu, kde na m s smvem ekala jaksi ciz
ena, kter se jmenovala Margaret...

STREK EINAR
Bude to trvat jen minutku, ekla mrn ena strka Einara.
Ne, neudlm, odpovdl, i kdyby to trvalo jen vteinu.
Cel odpoledne kolem toho bhm, pokraovala a pejela mu rukama po
thlch zdech, a ty mi ani nepome? D je na spadnut.
Jen a leje, vykikl nabruen. Nedm se probodnout bleskem kvli tvmu
prdlu.

Vdy to um usuit tak rychle.

Ne a ne. Obrovsk leskl kdla nervzn ustila za jeho rozhorlenmi zdy.
Podala mu tenkou ru, na n bylo poveno na padest kus prv
vypranho prdla. S odporem ji kroutil v prstech. Tak a takhle daleko to dolo,
mumlal si zahokle. A takhle, a takhle daleko. Dive mu zlost a roztrpenm
nevyhrkly slzy.
Nepla, zas bys mi to vechno namoil, ekla. Tak vznes se a prole se s
tm.
Prole se s tm. Hlas ml przdn, hlubok a bolestn zrann.
Kdyby bylo hezky a svtilo slunce, nechtla bych to na tob, vykldala mu
rozumn. Takhle jsem prala pln zbyten, jestli mi nepome. Rozvsm to
po dom ...
To pomohlo. Nenvidl pokoje ovnen prdlem. Jednotliv kusy vis jako
prapory, a chce-li se lovk dostat pes mstnost, mus je podlzat. Vznesl se.
Obrovsk zelen kdla zaumla. Ale jen k plotu kolem pastviny!
Vr. Vznesl se, kdla se zakousla a polaskala chladn vzduch. Ne by lovk
ekl: strek Einar m zelen kdla, u plachtil nzko nad svmi polnostmi a
prdlo thl za sebou na tepotav smyce v prudkch nrazech vtru a zptnho
vlnn od kdel.
Chytej!
Kdy se vrtil z vletu, spustil prdlo such jako troud na nkolik istch
pokrvek, kter jeho ena rozprostela pro pistn.
Dkuji ti! zavolala.
Dej mi svtek! rozkikl se a odletl pod jablo oddat se mylenkm.
Ndhern, jakoby hedvbn kdla strka Einara visela za nm jako plachty z
mosk zelen, a kdy kchl anebo se prudce otoil, rozehrla se a zaustila mu na
ramenou. Byl v Rodin jednm z mla len, jejich talent byl patrn na pohled.
Vichni jeho zhadn bratranci, synovci i brati, skryt v malch mstekch po
celm svt, znali nevdan kouzla, triky a kousky arodjnick, straili, sneli se
z nebe v podob ohnivch list anebo pobhali po lesch jako mscem postben
vlci. ili v pomrnm bezpe ped normlnmi lidmi. To ovem neplatilo o mui
se zelenmi kdly.
Ne e by sv kdla nenvidl. Kdepak! Kdy byl mlad, ltal vdycky v noci,
protoe noc je pro okdlenho mue velikou pleitost! Denn svtlo pin
nebezpe, vdycky tomu tak bylo a vdycky bude. Ale noc, ach noc! Ltval pes

ostrovy mrak a pes moe letn oblohy. Nehrozilo mu dn nebezpe. Bylo to

chvatn, povznejc a zbavn.
Ale te nemohl ltat v noci.
Ped nkolika lety, kdy se vracel dom z nvtvy rodinn selosti v Mellin
Townu ve stt Illinois na jeden vysokohorsk prsmyk v Evrop, pli se napil
silnho karmnovho
vna. Pjde to, pesvdoval sm sebe nejist, kdy vyrazil na cestu za svitu
rannch hvzd nad nzkmi vrcholky za Mel-lin Townem, dmajcmi ve svitu
msce. A pak rna z is- tho nebe Veden vysokho napt.
Chytil se jako kachna do st! Vechno se prskav smailo! Obliej mu do
ervena oehlo modrav jisken z drt. Odrazil se od veden obrovskm
nporem kdel a padl na zem.
Kdy dopadl pod storem na louku, zalitou msnm svitem, zadunlo to,
jako by nkdo z nebe shodil velik telefonn seznam.
Druh den asn rno vstal a kdla provlhl rosou se mu prudce tsla. Dosud
bylo tma. Na vchod se thl slab prouek svtn. Prouek zanedlouho zesvtl
a let bude tm nemon. Nedalo se dlat nic jinho ne se skrt v lese a tam v
nejhustm podrostu pekat den a pokat na dal noc, kter mu umon
nepozorovan lett pod oblaky.
V tomto stavu se potkal se svou enou.
V onen den, kter byl na prvn listopad v Illinoisu hodn tepl, vyla mladik
Brunilla Wexleyov podojit zatoulanou krvu. Nesla s sebou stbrn vdro,
prodrala se houtinami a naoko vybzela zmizelou krvu, a se vrt dom, nebo
e j praskne vemeno nepodojenm mlkem. To, e se krva nejsp vrt sama, a
jej cecky budou opravdu potebovat vyprzdnit, Brunillu Wexleyovou
nezajmalo. Mla ndhern dvod toulat se po lesch, foukat do odkvetlch
bodlk a hryzat stbla trav. Dlala to prv ve chvli, kdy kloptla o strka
Einara.
Spal pod keem a vypadal jako mu pod zelenm pstekem.
Je, zvolala Brunilla vzruen. Njak mu. Je ve stanu.
Strek Einar se vzbudil. Stan se za nm rozloil jako velik zelen vj.
Je, ekla Brunilla, kter hledala krvu. lovk s kdly.
Takhle to brala. Byla vyplaen, to ano, ale dosud j nikdo v ivot neublil,
proto se tak nikoho nebla. Okdlen mui vystupovali jen v pohdkch, a proto
byla pyn, e ho potkala. Zaala hovoit. Za hodinu u byli sta znm a za dv

pln zapomnla, e kdla existuj. Mezi e se j svil, jak se octl v tomhle

lese.
Mte pravdu, vimla jsem si, e jste njak potluen, ekla. To prav kdlo
vypad moc patn. Ml byste jt se mnou dom a dt se do podku. Stejn se s
tm nedostanete a do Evropy. A kdo by taky dneska chtl t v Evrop?
Podkoval j, ale nedovedl si pedstavit, jak by mohl pozvn pijmout.
Vdy j bydlm sama, ekla, protoe, jak vidte, jsem okliv.
Pesvdoval ji, e to nen pravda.
To je od vs moc hezk, odpovdla, jene j jsem okliv, nedlm si
dn iluze. Rodie mi umeli, mm vlastn velikou farmu dost daleko od Mellin
Townu a potebuji si s nkm popovdat.
A to se ho vbec neboj? zeptal se.
Sp jsem pyn a rlm, odpovdla. Smm? Opatrn, ale zvistiv
pohladila velik zelen blanit zvoje. Otsl se pod jejm dotekem a stiskl zuby.
Nedalo se dlat nic jinho ne s n jt pro lky, a propna, co ta splenina pes
obliej, a tsn pod oi! tst, e jste neoslepl! ekla. Jak se to stalo?Vte ..., zaal a u byli u farmy a byli do sebe tak zakoukan, e sotva
postehli, e uli cel kilometr.
Minul den a druh a on j dekoval ve dvech a kal, e u mus jt a jak je j
vden za masti, za pi i za ubytovn. Stmvalo se a on mus te mezi estou
veern a ptou rann pelett ocen i pevninu. Dkuji, sbohem, ekl, rozletl se
do era a ztil se pmo do koruny javoru. Ach! vykikla a rozbhla se k jeho
bezvldnmu tlu. Kdy se asi za hodinu probral, vdl, e ve tm u nikdy
nepolet. Jeho zbysten vnmavost, nutn pro non lety, byla ta tam. Telepatie
kdel, kter ho varovala, kde mu v cest stoj stromy, ve, domy a pahorky, to
pesn a jasn vidn a cit, kter ho vedl bluditm hlubokch les, skalisek a
mraen, to ve navdy seehla rna do oblieje, ten modrav leh praskav
elektiny.
Jak...? stnal tie. Jak se dostanu do Evropy? Kdybych letl ve dne, bylo by
m vidt a i kdy to zn jako patn vtip mon e by m sestelili! Nebo by
m teba dali do zoologick zahrady, co by to bylo za ivot! Brunillo, ekni, co
mm dlat?
V, zaeptala a nespustila oi z rukou. Nco u vymyslme ...
Vzali se.
Na svatbu pila Rodina. Piustili jako lavina javorovho, platanovho,
dubovho a jilmovho list, snesli se jako sprka katan, dopadli na zem jak

zimn jablka a ve vtru, kter se zvedl jejich prudkm pchodem, pevldala vn

pozdnho lta. Obad? Obad byl krtk jako svtlo zhasl ern svky, z n se
jet dr ve vzduchu kou. Krtkost, zhadnost, zmaten i starodvn zpsob
pln unikly Brunille, kter mla ui jen pro velkolep um kdel strka Einara,
je jim po skonen obadu jemn elestila nad hlavou. A kdy strek Einar,
jeho rna na nose byla u tm vyhojen, drel Brunillu za ruku, ctil, jak vidina
Evropy slbne a rozplv se v dli.
Na to, aby mohl lett pmo dol nebo pmo nahoru, nemusel vidt zvl
dobe. Proto bylo samozejm, e o svateb- n noci vzal Brunillu do nru a
vyletl s n pmo do oblak.
Jeden farm, kter bydlel osm kilometr odtud, pozoroval o plnoci nzk
oblek, uvidl zblesky a slyel praskot.
Blsk se na asy, poznamenal a el si lehnout.
Na zem se vrtili a s rann rosou.
Manelstv se vydailo. Stailo, aby se na nj podvala, a hned si uvdomila, e
je jedin ena na svt, jej mu m kdla. Me to ct jet nkdo jin? ptala
se zrcadla. A odpov znla: Nikdo!
On zase nalezl v jejm oblieji krsu, laskavost a porozumn. Pozmnil trochu
sv zvyky, aby se j pizpsobil, a po dom si s kdly ponal opatrn. Rozbit
porceln a sraen lampy zbyten drd nervy, proto se od nich drel radji dl.
Zmnil i nvyk spnku, kdy u stejn nemohl ltat v noci. A ona na opltku
pizpsobila idle, nkde trochu pidala, nkde ubrala, aby se mu na nich s kdly
pohodln sedlo, a kala vci, za kter ji ml rd. Vichni jsme vlastn zmotky.
Podvej, jak j jsem okliv. Ale jednou kuklu protrhnu a rozthnu zrovna tak
jemn a krsn kdla, jako m ty.
Ty jsi ji protrhla u dvno, ekl.
Chvilku o tom pemlela. Ano, pipustila nakonec, a vm dokonce, kdy to
bylo. Bylo to v lesch, kde jsem hledala krvu, a nala jsem stan! Dali se do
smchu, a kdy ji objal, bylo j tak krsn, e pochopila, e satek ji vyloupl z jej
okliv skopky, jako se vyhoupne ziv me z pochvy.
Mli dti. Zpotku se bl, e budou mt kdla.
Co si dl starosti, mn by se to lbilo! ekla. Alespo by se mi nepletly
pod nohama.
Jene bys je mla pod ve vlasech, zvolal.
Au! kiela.

Narodily se jim tyi dti, ti hoi a holika, a mly v sob tolik energie, jako
by mly kdla. Pichzely rychle za sebou jako muchomrky po deti, a kdy
bylo v lt horko, prosily tatnka, aby se s nimi posadil pod jablo, ovval je
chladivmi kdly a vyprvl jim, co si povd ligotav tpyt hvzd o mranch
ostrovech, o nebi, o ocenu, z eho je utkna mlha a vtr, jak chutn hvzda, kdy
se rozpout v stech, jak pt studen horsk vzduch a jak to je, kdy se lovk
t jak oblzek z Mount Everestu, mn se v zelen kvt a rozkvete svmi kdly
ve chvli, kdy se uu dotk dna!
To bylo jeho manelstv.
A dnes, o est let pozdji, je strek Einar tady, sed tu, hnije pod jablon, je
m dl netrplivj a mrzutj. Ne e by si to tak pl, ale proto, e pes dlouh
ekn stle jet se nedoke rozltnout zeeelou non oblohou. Jeho zvltn
smysl se u nevrtil. Sed tady sklesl na duchu, nic vc ne jaksi odloen
zelen slunenk, po sezn oputn od bezohlednch vletnk, kte kdysi
hledali kryt v jeho prsvitnm stnu. To tu m sedt navdycky a bt se ltat ve
dne, protoe by ho mohl nkdo spatit? To m ltat jen jako sui prdla pro
manelku anebo ovvat dti za horkch srpnovch poledn? Dve krom jinho
obstarval vechny pochzky pro Rodinu, a byl posel rychlej ne boue! Jako
bumerang se hnal pes hory a dol a pistval jako chm bodlku.
Vdycky ml dost penz. Rodina mla pro svho mue s kdly dobr vyuit!
Ale te? koda mluvit! Kdla se tsla a biovala vzduch, rozeznla se jako
upoutan hrom.
Tti, ozvala se mal Meg.
Dti stly a dvaly se na jeho zachmuen obliej.
Tti, ekl Ronald. Zahmi jet!
Je studen bezen, za chvli bude pret a hmt aa, odpovdl strek
Einar.
Pjde se na ns podvat? zeptal se Michael.
Bte si hrt! Jdte! Necht tatnka pemlet!
Byl neten k lsce, lsce k dtem i lsce dt. Pemlel o obloze, o nebi, o
obzorech, o nekonench prostorch. A to bylo ve dne nebo v noci, pod
hvzdami, mscem i sluncem, a bylo zataeno i jasno, pece jen to byla
obloha, nebe, obzory, a kdy se lovk vznesl, thly se ped nm do nekonena.
Jene on sed dole, poletuje po pastvinch a dr se nzko ze strachu, aby ho nikdo
nevidl.
Jak utopenec v hlubok studni!

Tti, poj se na ns podvat, je bezen! volala Meg. Jdeme se vemi dtmi

z msta na kopec.
Strek Einar zabruel: Na jak kopec?
No pece na Dra! zazpvali vichni najednou.
Teprve te se na n podval.
Kad drel v ruce velikho paprovho draka a tve jim hoely oekvnm a
divoskm rumncem. V prstech svrali klubka blho provzku. Z ervenho,
modrho, lutho a zelenho draka visely na e bavlnn a hedvbn
odstiky.
Jdeme poutt draky, ekl Ronald. Nepjde s nmi?
Ne, odpovdl smutn. Nikdo m nesm vidt, byly by z toho pote.
Me se schovat a dvat se z lesa, navrhla Meg. Udlali jsme si draky
sami. Umme to.
A jak to, e to umte?
Vdy jsi n tatnek! vykikli okamit. Proto to umme! Dlouho se na
dti dval. Pak vzdychl. To je njak sout drak?
Ano.
A j chci vyhrt, ekla Meg.
Ne, j! odporoval j Michael.J, j! vypskl Stephen.
ert vs vechny vem! kikl strek Einar, vyskoil a ohluiv zabubnoval
kdly. Dti, dti! Mm vs tak rd!
Tatnku, co se stalo? zeptal se Michael a ustupoval.
Nic, nic se nestalo! opakoval Einar. Vypjal kdla k nejvtmu vkonu.
Bum! prskla jak inely. Dti porazila zptn vlna. U to mm, u to mm! Jsem
zase svobodn! Svobodn jak ohe v komn! Pe ve vtru! Brunillo! Einar
zavolal do domu. Vyla jeho ena. Jsem svobodn! volal a stl na pikch,
vysok a pln pchy. Brunillo, sly, u nepotebuji noc! Mu ltat ve dne!
Nepotebuji noc! Ode dneka budu ltat kad den a cel rok Boe mj a j tu
mam as povdnm. Podvej!
Ped oima znepokojench len rodiny popadl u jednoho malho draka ocas z
bavlnnch odstik, pipevnil si ho vzadu na psek, chapl po klubku provzku,
jeden konec pidrel v zubech, druh dal dtem a stoupal v a v do beznovho
vtru.
A jeho dti bely pes louky a farmy, popoutly ru k obloze zalit
sluncem, kloptaly, vstvaly a bely dl. Bru-nilla zstala na dvoe, a kdy
vidla, co se dje, rozesmla se. A jej dti doly na Dra kopec, vechny tyi se

zastavily, horlivmi pynmi prstky drely provzek a vechny jm po-kubvaly

a dily ho. Dti z Mellin Townu pibhly se svmi drky, aby je vypustily do
vtru, a kdy uvidly velikho zelenho draka, jak poskakuje a vzn se na
obloze, kiely:
Je, je, to je drak! To je krsn drak! J bych chtl mt taky takovho draka!
Kde jste ho vzali?
N tatnek nm ho udlal! zvolali Meg, Michael, Stephen i Ronald, z
radosti zathli za provaz a ten umiv a hmc drak na obloze klesl a vznesl se a
udlal na obloze obrovsk magick vykink!

ARODJN JARO
Cecy vzltla do vzduchu a pod hvzdnou oblohou letla nad dolm, nad
ekou, nad mostem a nad stezkami. Letla neviditeln jako erstv jarn vtr a
sv jako vn jetele, kdy stoup za soumraku z luk. Vznela se s holuby,
hebk jako blostn hermeln, odpovala ve stromech, ila v kvtech, a kdy
zavl mrn vnek, snela se k zemi v okvtnch pltcch. Sedla ve studen
zelen b u leskl kalue. Bela v najeenm psovi a tkala, protoe chtla
slyet ozvnu odraenou od zd stodol. ila v mlad dubnov travice a v
sladkch przranch vch vzlnajcch z voav zem.
Je jaro, ekla si Cecy. Dnes v noci chci bt vm, co je iv.
A hned se uvelebila v roztomilm cvrkovi na cest a za chvilku u se ckala v
rose na zahradn brance.
Ten veer j prv bylo sedmnct. Vznela se neviditeln ve vtrech nad
Illinoisem a hlavou se j mhaly nejrznj mylenky.
Chci se zamilovat, ekla.
Prohlsila to pi veei. Rodie na ni vykulili oi a zstali jako pimraeni.
Jen se neukvap, znla jejich rada. Nezapome, e jsi nco zvltnho. Cel
nae rodina je zvltn. Nememe se msit nebo dokonce enit s obyejnmi
lidmi! Ztratili bychom svoji kouzelnou moc. Pece bys nechtla ztratit schopnost
kouzelnho pevtlovn? Tak bu opatrn! Dej si pozor!
Ale kdy nad Illinoisem vyel mln msc a promnil eky ve smetanov
proudy a silnice v psy z platiny, navonla se Cecy ve sv lonici jemnm
parfmem a rozechvl a pln obav si lehla do postele s nebesy.
Je to tak, povzdechla si, jsem z divn rodiny. Ve dne spme a v noci ltme
ve vtru jako ern paprov draci. Kdy se nm zachce, meme prospat s krtky

zimu v tepl zemi. Mohu t v em chci v oblzku, v afrnu i v kudlance

nbon. Mohu opustit sv okliv hranat tlo a vyslat svho ducha daleko odsud
za dobrodrustvm. Jako te!
Vtr ji odfoukl pes pole a luka.
V jarnm soumraku spatila teplou z svtlek z ch a farmskch
staven.Kdy nemohu milovat, protoe jsem okliv a divn, zamiluji se
prostednictvm nkoho jinho, napadlo ji.
Tmavovlas dvka, sotva devatenctilet, stla v jarn noci ped farmskm
stavenm a tahala z hlubok studny vodu. Zpvala si.
Cecy spadla v podob zelenho listu do studny. Zachytila se na jemnm
mechu, kter studnu obrstal, a studenou tmou zrala vzhru. Nhle oila v
podob neviditeln amby. V ptm okamiku vklouzla do kapky vody! A konen byla v hrnku studen vody a ctila, e ji dvka zdvih k teplm rtm. V
tich noci bylo slyet, jak dvka pije.
Cecy vykoukla z dvinch o.
Vstoupila do tmavovlas hlavy a z jiskrnch o vyhlela na ruce, kter tahaly
za hrub provaz. Mulemi u slyela dvin svt. Jemnmi nozdrami vdechovala
jej vesmr. Vnmala tlukot jejho srdce a ctila, jak se ciz jazyk pohybuje pi
zpvu.
Jestlipak v, e tu jsem? napadlo Cecy.
Dvka se nadchla. Pohldla na temn louky.
Kdo je tam?
Nikdo neodpovdl.
To jen vtr, zaeptala Cecy.
To jen vtr. Dvka se sama sob dala do smchu, ale zachvla se pi tom.
Tlo thle dvky bylo pekrsn, pkn zaoblen a kosti v nm z nejjemnj
thl slonoviny. Mozek byl ajovou r, zavenou v temnot, a sta vonla
jablenm motem. Rty se pevn pimykaly k blostnm zubm, oblouky obo
se klenuly pravideln a na smetanov hrdlo j dopadaly krsn jemn vlasy. Pry
v ki mla drobn a staen. Nos se maliko zdvihal k msci a tve hoely jako
ohnky. Cel tlo tanilo lehce jako prko pi kadm pohybu a stle jako by si
zpvalo. Pobvat v takovm tle, v takov hlav, bylo jako vyhvat se u krbu,
pst se spc kokou, anebo se plchat v teplm potku, kter tee noc do
moe.
Tady se mi bude lbit, pomyslila si Cecy.
Co? zeptala se dvka, jako by byla slyela njak hlas.

Jak se jmenuje? zeptala se Cecy opatrn.

Ann Learyov. Dvka sebou kubla. To bych rda vdla, pro to km
nahlas?
Ann, Ann, eptala Cecy. Ann, ty se zamiluje.
Jakoby v odpov ozvalo se ze silnice bren vozu a bylo slyet, jak kola
rachot ve trku. Njak vysok mu se blil v bryce, obrovskma rukama
svral oprat a jeho smv ozil cel dvr.
Ann!
To jsi ty, Tome?
Kdo jin? Seskoil z vozu a uvzal oprat k plotu.
J s tebou nemluvm! Ann se otoila tak prudce, a z vdra vyplchla voda.
Ne! vykikla Cecy.
Ann strnula. Zadvala se na pahorky a na prvn jarn hvzdy. Zrala na mue,
kter se jmenoval Tom. Cecy ji pinutila upustit vdro.
Podvej, cos udlala!
Tom se k n rozbhl.
Podvej, co jsi zavinil!
Utral j boty tkem a sml se.
Jdi pry! Odkopla mu ruce, ale on se znovu zasml a Cecy, kter na nj
shlela, teba byla na kilometry daleko, uvidla, jak obrac hlavu, jak m velkou
lebku, jak se mu blsk nos, jak se mu lesknou oi, jak irok m ramena a jak
pevn a siln jsou jeho ruce, kter se prv obraj kapesnkem. Cecy vykoukla z
tajn skre v Annin roztomil hlavice, kubla neviditelnm mdnm drtkem
a dvina krsn sta ze sebe vypravila: Dkuji!
Ach, tak ty se um chovat? Pach oprat, kter mu ulpval na rukou, a pach
koskho potu stoupal z jeho at do dvina jemnho chp a Cecy, daleko,
daleko odtud, za tmavmi loukami a rozkvetlmi poli, se pevalovala v posteli, jako by se j nco zdlo.
Neumm, k tob ne! ekla Ann.
Dej pokoj, mluv pkn, napomenula ji Cecy. Zavedla Anniny prsty k
Tomov hlav. Ann je strhla zptky.
J jsem se snad zblznila!
Asi ano. Pisvdil j s smvem, ale pekvapen. Chtla jsi m pohladit?
Nevm. Jdi pry! Na tvch j naskoil rumnec.
Pro neutk? J t nedrm. Tom vstal. U ses roz-myslela? Pjde si se
mnou dnes zatancovat? Moc mi na tom zle. eknu ti pak pro.

Ne, ekla Ann.

Ano! vykikla Cecy. Nikdy jsem netancovala. Chci tancovat. Nikdy jsem
na sob nemla dlouh ustiv aty a na zem. Chci je. Chci protanit celou noc.
Nevm, jak to je. Nikdy jsem jet nebyla v tanc en. Tatnek a maminka by
mi to nedovolili. Psy, kvty, kobylky, listy a vechno ostatn na svt u znm, ale
enu na jae a v noci, jako je ta dnen, to jet ne. Ach, prosm t musme tam
jt!
Soukala do n svou mylenku jako ruku do nov rukavice.
Ano, ekla Ann Learyov, pjdu. Nevm pro, ale pjdu si s tebou dnes
zatancovat, Tome.
Honem dom! kiela Cecy. Mus se umt, mus to ct mamince,
pipravit si veern aty, vyehlit je, pevlknout se!
Mami, ekla Ann, j jsem si to rozmyslela a pjdu!
Bryka odhrela k vratm a farmsk staven oilo. Hla se voda na myt, na
rozplench kamnech stla ehlika na vyehlen veernch at, matka pobhala
sem tam a v stech se j jeily vlsenky. Co t to napadlo, Ann? Vdy se ti Tom
nelb!
M pravdu. Ann se uprosted horench pprav zarazila.
Ale je jaro! pomlila si Cecy.
Je jaro, ekla Ann.
A je krsn noc na tancovn, pomyslila si Cecy.
.. .na tancovn, zamumlala Ann Learyov.
A pak byla ve van, na hladkch blch ramenou se j pnilo mdlo, chomky
pny se j usadily v podpa, rukama si pejdla tepl adra a Cecy j
pohybovala sty, vytvela smv a dohlela, aby se stle nco dlo. Nesm se
objevit jedin pauzika, jedin zavhn, nebo by se cel pantomima mohla
zkazit. Ann Learyov se mus neustle pohybovat, chystat se, nco dlat. Tady jsi
jet pinav, tamhle m mdlo, honem ven! Podn se ti runkem! Kde m
voavku a pudr?
Jsi to ty? Ann se zahldla v zrcadle, bl a rov jako lilie a karafity. Kdo
ty vlastn dnes jsi?
Jsem sedmnctilet dvka. Cecy vyhlela jejma fialkovma oima. Vidt
m neme, ale v, e tu jsem?
Ann Learyov pohodila hlavou. J jsem snad pjila sv tlo njak
arodjce.
Tak njak to bude! smla se Cecy. Ale te se honem oblkej.

Ten bjen pocit, kdy se oblkaj pkn aty na urostl tlo! A pak se zven
ozval hlas.
Ann, Tom u je tu!
ekni, a pok, Ann se najednou posadila. ekni mu, e na tu zbavu
nejdu.
Coe? zeptala se matka ve dvech.
Cecy byla ihned znovu ve stehu. Okamik, v nm na nepatrnou chvilku
opustila Annino tlo, j mohl bt osudn. V jarn krajin, zalit mscem,
zaslechla z dlky dusot kon a rachot bryky. Napadlo ji, e na vteinku vyhled
Torna a usad se v jeho hlav, aby poznala, jak to je bt v takovhle noci
dvaadvacetiletm mladkem. Vyrazila pes pole, ale te letla zpt, jako kdy se
ptk vrac do klece, a tloukla kdly v hlav Ann Learyov.
Ann!
ekni mu, a jde pry!
Ann! Cecy se usadila a zaala it sv mylenky.
Jene te byla na koni Ann. Ne, ne, nenvidm ho!
Nemla jsem ji opoutt -- ani na chvilku. Cecy jemn pelvala sv mylenky
do dvinch rukou, do jejho srdce i hlavy. Vsta, pomyslila si.
Ann vstala.
Oblkni si kabt!
Ann si oblkla kabt.
Jdi!
Ne! pomyslila si Ann Learyov.
Jdi!
Ann, ekla maminka, dle u Toma ekat nenech! Hned jdi za nm a
dn hlouposti! Co ti zase peletlo pes nos?
Nic, maminko. Dobrou noc. Vrtme se pozd.
Ann a Cecy spolu vybhly do jarnho veera.Mstnost jako by byla pln
tancch holub, natsajcch vleky msto pe, pln pv, pln duhovch o a
svtel. Uprosted se v tanci vznela Ann Learyov.
Ach, to je ale krsn veer, ekla Cecy.
Ach, to je krsn veer, ekla Ann.
Ty jsi zvltn, podivil se Tom.
Hudba je kolbala v eru, v ekch psn. Nechali se unet, houpat, potpli se
a vynoovali na vzduch, lapali po dechu, svrali jeden druhho jako tonouc a

znovu se vrhli do proudu, toili se jako vtr a eptali si za doprovodu Krsnho

Ohia.
Cecy si pobrukovala. Anniny rty se pootevely a vyla z nich psnika.
Ano, jsem zvltn, ekla Cecy.
Nejsi jako dv, ekl Tom.
Ne, dnes ne.
Nejsi Ann Learyov, kterou jsem znal.
Ne, ani troku, ani troku, eptala Cecy na mle odtud.
Ne, ani troku, ekly Anniny rty.
Mm hrozn divn pocit, pokraoval Tom.
Jak?
Pipad mi divn. Pidrel si ji v tanci daleko od sebe, dval se j do
rozplenho oblieje a po nem ptral. Ty tv oi, ekl, nco v nich je.
Vid m? zeptala se Cecy.
Napl jsi tady, Ann, a napl ne. Tom ji opatrn otoil a v oblieji ml
ustaran vraz.
M pravdu.
Pro jsi se mnou chodila?
Nechtla jsem jt, ekla Ann.
Tak pro jsi la?
Nco m pinutilo.
Co?
Nevm. Do Annina hlasu se vkrdala hysterie.
Ale pokej, pokej, uklidni se, eptala Cecy. Bu klidn, nic jinho nen
poteba. A to se, tancuj.
Tie klouzali temnm slem, jak je k tomu zvala hudba.
A pece jsi na zbavu la, pokraoval Tom.
la, odpovdla Cecy.
Poj. Protanil s n otevenmi dvemi a klidn ji odvdl ze slu, od hudby
a od lid. Nastoupili do bryky a posadili se vedle sebe. Ann, ekl rozechvle a
vzal ji za ruce. Ann. Ale vyslovoval to jmno, jako by to ani jej jmno nebylo.
Upen hledl do jejho bledho oblieje. Ml jsem t rd, to ty v, ekl.
Vm.
Ale byla jsi peltav a j jsem nechtl trpt. Dobe jsi udlal, jsme moc
mlad, ekla Ann.

Ne, chci ct, e je mi to lto, ekla Cecy. Co tm mysl? Tom pustil jej
ruce a sthl se. Noc byla tepl, zem kolem nich se tetelila vn a na rozpuelch
stromech si mezi sebou evelilo list. Nevm, ekla Ann. Ale j vm, ekla
Cecy. Jsi vysok a ze vech na svt nejhez. Dnes je krsn veer a budu si
navdy pamatovat, s jsem ho proila s tebou. Nathla ciz studenou ruku,
vyhledala jeho rozpait prsty, pithla je k sob a hla je pevnm stiskem. Ale
dnes jsi hned tu a hned zas jinde, pokraoval pekvapen Tom. Chvli jsi
takov, chvli jin. Chtl jsem t dnes vzt na zbavu jen tak kvli starm asm.
Nic jsem tm nemyslel, kdy jsem t zval. Ale kdy jsme pak stli u studny,
poznal jsem, e se v tob nco zmnilo, pln zmnilo. Byla jsi jin. Bylo v tob
nco novho a milho, nco . .. Hledal slovo. Nevm, neumm to ct. Vypadala
jsi tak. Nco jsi mla v hlase. A vm, e u jsem do tebe zase zamilovan. Ne,
ekla Cecy. Do m, do m! Ale bojm se toho, ekl. Zase m bude trpit.
Mon, ekla Ann.
Ne, ne, budu t mt rda z celho srdce! myslela si Cecy. Ann, ekni mu to,
ekni mu to za m. ekni, e ho bude mt rda z celho srdce. Ann nekala nic.
Tom si pisedl bl, zdvihl ruku a vzal ji za bradu. Odchzm jinam. Nael
jsem si prci sto kilometr odtud. Bude ti smutno? Ano, ekla Ann i
Cecy.Mohu t na rozlouenou polbit?
Ano, ekla Cecy, dv ne mohl nkdo promluvit.
Pitiskl rty na ta zvltn sta. Polbil ta divn sta a chvl se.
Ann sedla jako bl socha.
Ann! ekla Cecy. Zvedni ruce, obejmi ho!
Sedla v msnm svtle jako loutka vyezan ze deva.
Znovu ji polbil na rty.
Mm t rda, eptala Cecy. Jsem tu, m jsi vidl v jejch och, m, a j t
mm rda, i kdy ona t rda mt nechce.
Odvrtil se a vypadal jako lovk, kter uel hezk kus cesty. Sedli vedle
sebe. Nevm, co se to dje. Na chvli jsem ...
Co? zeptala se Cecy.
Na chvli jsem ml dojem... Zakryl si rukou oi. Nechme toho. Mm t u
odvzt dom?
Bu tak hodn, ekla Ann Learyov.
Mlaskl na kon, unaven uchopil oprat a vyjeli. Drkotali v bryce jarn noc
zalitou mscem. Bylo jet brzo, teprve jedenct hodin. Po obou stranch cesty
jim ubhaly ozen louky a lny sladkho jetele.

Cecy se rozhlela po krajin a myslila si: Stlo by to za to! Vechno bych za

to dala, kdybych s nm mohla bt ode dneka navdycky. A znovu zaslechla,
jakoby z velik dlky, hlas rodi: Bu opatrn. Pece si nechce vzt
obyejnho smrtelnka a ztratit vechnu svou kouzelnou moc? To pece nechce.
Bu opatrn. To pece nechce!
Ale ano, ano, myslela si Cecy, i toho bych se vzdala, a teba hned te, kdyby
m chtl. Pak u bych se nechtla toulat na jae po nocch a nechtla bych se
sthovat do ptk, do ps, do koek, do liek, chtla bych bt jen s nm. Jen s
nm. Jen s nm.
Cesta jim ubhala pod koly. Tome, ozvala se Ann konen.
Co? Chladn pozoroval cestu, kon, stromy, oblohu i hvzdy.
Jestli se nkdy v budoucnosti, a je to kdykoliv, dostane do Green Townu v
Illinoisu nen to odtud tak daleko udl tam nco pro m?
Snad. Bude tak hodn a navtv tam jednu mou ptelkyni? Ann
Learyov to kala vhav a jakoby neochotn. Pro?
Je to m dobr ptelkyn. kala jsem j o tob. Dm ti jej adresu. Kdy
bryka zastavila u farmy, vythla z kabelky tuku a papr, poloila si papr na
koleno a v msnm svtle psala. Tady to m. Pete to? Pohldl na papr a
udiven pikvl. Cecy Elliottov, Willow Street 12, Green Town, Illinois,
Navtv ji nkdy? zeptala se Ann. Ano,odpovdl. Slibuje mi to? Co m
tohle s nmi co dlat? rozkikl se netrpliv. . emu jsou mi jmna a paprky?
Zmuchlal papr, e z nj byla jen tuh kulika, a stril si ho do kabtu. Ach,
prosm t, slib mi to! adonila Cecy. . . .slib . . ., ekla Ann. Tak dobe, jak
chce, ale u mi dej pokoj! kiel. Jsem unaven, napadlo Cecy. U tu nemohu
zstat. Musm mu. Ztrcm sly. Mohu zstat v noci venku a pevtlovat jen
nkolik hodin. Ale ne odejdu ... ... ne odejdu, ekla Ann. Polbila Torna na
rty. To j t lbm, ekla Cecy. Tom si ji pidrel od sebe, dval se na Ann
Learyovou a najdi hluboko, hluboko do jejch o. Neekl nic, ale z oblieje mu
zvolna mizelo napt, vrsky se vyhladily, sta ztratila tvrd vraz a on se znovu
hluboko zahledl do oblieje, kter ml ped sebou v msnm svtle.
Pak dvku vysadil z bryky, neekl ani dobrou noc a tryskem ujdl pry.
Cecy se vytratila.
Ann Learyov astn vykikla, jako by ji vysvobodili z vzen, rozbhla se po
pince k domovu a pibouchla za sebou dvee.
Cecy se u zdrela jen chviliku. Oima cvrka pozorovala svt v jarn noci. V
och by osamle posedla u kalue.Oima nonho ptka shlela z vysokho

jilmu, kter vrhal straideln stny, a uvidla, jak ve dvou farmskch stavench
zhasnaj svtla. Jedno bylo blzko, druh asi kilometr odtud. Pemlela o sob a
o sv rodin, o sv podivn schopnosti a o tom, e si nikdo z nich nikdy neme
vzt obyejnho lovka.
Torn? Jej slbnouc vdom letlo s nonm ptkem pod stromy a nad
rozlehlmi lny divok hoice. M jet ten paprek, Tome? Pijde k nm,
teba za tden nebo za rok, pijde se na m podvat? A pozn m? A se mi
podv do oblieje, vzpomene si, kde jsi m vidl, a bude jet vdt, e m
m rd, zrovna jako j mm rda tebe, z celho srdce a navdycky?
Zastavila se v chladivm nonm vzduchu, daleko, daleko od msta a lid, nad
farmami, pevninami, ekami a kopci.
Tome? Ticho.
Tom spal. Byla hlubok noc. Obleen ml rozven po idlch a pravn
sloen na pelesti postele. V nehybn, opatrn poloen ruce na polti hned u
hlavy drel kousek popsanho papru. Pomalu, pomalouku vdycky jen o
zlomeek centimetru se jeho prsty pively a stiskly ho pevnji. Spal klidn a
ani nezpozoroval, e na okenn tabulku, kter se v msnm svtle tpytila jako
kil, jemn zabuil njak kosek, pak tie zatepetal kdly a pes spc
krajinu odletl k vchodu.

KUS DEVA
Posate se, mlad mui, ekl velitel.
Dkuji. Mlad mu se posadil.
Slyel jsem o vs njak ei, ekl velitel laskav. Tedy, nic vnho. e
jste nervzn. e vm to u tolik nejde. Je to pece jen njak ten msc, co se to
povd, tak jsem si ek!, e si vs zavolm. ekl jsem si, e byste teba chtl
zmnit prci. Teba jt do zmo, dlat v njak jin vlen oblasti? Teba vs
ubj edniina a teba byste se chtl dostat pmo k podnmu boji?
Ani ne, ekl mlad serant.
A co tedy chcete?
Serant pokril rameny a pohldl si na ruce. t v mru. Dozvdt se pes noc,
njak, e zbran na celm svt zrezavly, e baktrie v pouzdrech bomb jsou
nhle nekodn, e tanky klesly pod povrch silnic, ze kterch se najednou staly
asfaltov jmy. To bych rd.

To bychom samozejm rdi vichni, ekl velitel. Te u ale pestate s tm

idealistickm povdnm a eknte mi, kam byste chtl bt peloen. Mete si
vybrat Zpadn nebo Severn vlen zna. Dstojnk poklepal na rovou
mapu na svm stole.
Serant vak oslovil sv ruce, pevracel dlan, prohlel si prsty: Co byste vy
dstojnci dlali, co bychom my mustvo dlali, co by dlal vbec svt,
kdybychom se ztra probudili a ze zbran byly jen rozpadnut trosky?
Dstojnk zjistil, e bude se serantem muset zachzet opatrn. Tie se usml.
To je zajmav otzka. Rd o takovch teorich debatuji a moje odpov zn, e
by dolo k hromadn panice. Kad nrod by si myslel, e je ten jedin neozbrojen nrod na svt a dval by za sv netst vinu svm neptelm.
Nastala by vlna sebevrad, krach na burzch, dolo by k milinu tragdi.
Ale potom, ekl serant, a by jim dolo, e je to pravda, e vechny nrody
jsou odzbrojen, e se u nen eho bt, kdybychom vichni byli oitni a
pipraveni zat znovu, co pak?
Ozbrojili by se tak rychle, jako by to jen lo.
A kdyby se jim v tom dalo zabrnit?
Mltili by se pstmi. Kdyby dolo a na to. Velk armdy mu v okovanch
boxerskch rukavicch by se shromdily na sttnch hranicch. A kdybyste jim
sebral rukavice, pustili by se do sebe nehty i nohama. A kdybyste jim usekal
nohy, tak na sebe budou plivat. A kdybyste jim vyzl jazyky a hrdla jim zacpal
ztkami, naplnili by vzduch takovou nenvist, e by moskyti padali na zem
mrtv, stejn jako ptci z telefonnch drt.
Take myslte, e by to nebylo nic platn? zeptal se serant.Urit ne. Bylo
by to jako utrhnout elv krun. Civilizace by se z toho oku zalkla a zahynula.
Mladk zavrtl hlavou. Anebo lete sob i mn, protoe mte takov ikovn
pohodln zamstnn?
kejme tomu devadest procent cynismu a deset procent rozumov vahy o
situaci. Vte co, zapomete na tyhle svoje neplodn vahy, erou vs jako rez.
Rez necht na pokoji.
Serant s trhnutm zvedl hlavu. Jak vte, e ji mm?
e mte co?
No pece Rez.
O em to mluvte?
Mohu to udlat, rozumte? Kdy budu chtt, tak mohu spustit Rez dnes
veer.

Velitel se zasml. To nemyslte vn.

Ale ano. Chtl jsem si s vmi pijt promluvit. Jsem rd, e jste m zavolal.
Pracoval jsem na tom vynlezu dlouhou dobu. Byl to mj sen. Souvis to se
strukturou uritch atom. Kdy je zkoumte, zjistte, e jejich uspodn v
ocelov vzbroji je takov a takov. Hledal jsem destabilizujc faktor. Na
univerzit jsem toti ml specializaci fyzika a metalurgie. Napadlo m, e faktor
rzi je ve vzduchu stle. Vodn pra. Musel jsem odhalit zpsob, jak pivodit oceli
,nervov zhroucen'. Pak na celm svt zsk vrch vodn pra. Ne nad vemi
kovy, samozejm. Nae civilizace stoj na oceli a j bych nechtl zniit vtinu
budov. Vyadil bych jen steln zbran, nboje, tanky, letadla a bitevn lodi.
Mohu pstroj nastavit tak na m, mosaz a hlink, kdy bude teba. Sta, kdy
kolem vech tch zbran projdu a jenom to, e u nich budu blzko, zpsob jejich
rozpad.
Velitel se naklonil pes stl a upen hledl na seranta. Smm se vs na nco
zeptat?
Ano.
Myslel jste si o sob nkdy, e jste Kristus?
Tak bych to zrovna neekl. Ale domnvm se, e Bh byl ke mn milostiv,
kdy mi umonil nalzt to, co jsem hledal, pokud mte na mysli tohle.
Velitel si shl do nprsn kapsy a vyal drahou propisovac tuku, jej kryt
tvoil nboj do puky. Otevel pero a zaal vypisovat formul. Rd bych, abyste
s tmhle dnes odpoled-ne zael za doktorem Mathewsem na celkovou prohldku.
Ne e bych ekal nco opravdu vnho, rozumte. Ale nectte sm, e byste ml
navtvit lkae?
Vy si myslte, e si s tm svm pstrojem vymlm, ekl serant.
Nevymlm. Je tak mal, e ho lze schovat do takovhle krabiky cigaret. Jeho
inky zashnou okruh patnct set kilometr. Mohu tuhle zemi objet bhem
nkolika dn s pstrojem nastavenm na urit typ oceli. Ostatn nrody sv
vhody proti nm nemohou vyut, protoe se jejich zbran rozpadnou dv ne
ns zashnou. Pak bych odletl do Evropy. Za msc touhle dobou by svt mohl
bt navdy osvobozen od vlek. Nevm, jak jsem na tenhle vynlez piel. Je to
nemon. Je to stejn nemon jako atomov bomba. ekal jsem msc a zkouel
jsem o tom pemlet. Bl jsem se, co by se stalo, kdybych strhl ten krun z
elvy, jak vy kte. Ale te jsem u prakticky rozhodnut. Rozhovor s vmi mi
pomohl vechno si ujasnit. Nikoho nikdy nenapadlo, e by letadlo mohlo lett,

nikoho nenapadlo, e by atom mohl explodovat, nikdo si nemysl, e by nkdy

mohl bt mr, ale on bude.
Pedejte tenhle papr doktorovi Mathewsovi, ano? ekl velitel rychle.
Serant vstal. Take m nechcete peloit do njak nov Ne, te hned ne.
Rozmyslel jsem si to. Nechme rozhod-nut na Mathewsovi. J u jsem se
rozhodl, ekl mlad mu. Opoutm tvar bhem ptch nkolika minut.
Propustku mm. Dkuji vm, pane, e jste mi vnoval svj drahocenn as.
Poslyte, podvejte se, serante, neberte to tak vn. Nemuste odejt. Nikdo vm neubl. To je pravda. Protoe nikdo mi nebude
vit. Na shledanou, pane. Serant otevel dvee kancele a vyel.
Dvee se zavely a velitel zstal sm. Chvilku zstal stt a dval se na dvee.
Povzdychl si. Rukama si petel obliej. Zazvonil telefon. Bezmylenkovit ho
zvedl.
Ale zdravm vs, pane doktore. Prv jsem vm chtl volat. Odmlka. Ano,
chtl jsem vm ho tam poslat. Poslyte, myslte si, e je sprvn, aby se tady ten
mladk poflakoval?e to je v podku? Kdy to kte, pane doktore. Asi si potebuje odpoinout, podn. Ten chudk kluk m velice zajmavou fikci. Ano,
ano. Je to smutn. Takhle s lovkem zkrtka dovede zatoit estnctilet vlka,
ekl bych. Ve sluchtku zabzikala odpov.
Velitel naslouchal a pikvl. Poznamenm si to. Okamik. Shl pro
propisovac tuku. Pokejte chvilku. Pod dvm vci kam nepat. Pejel si po
kapse. Ped chvilkou tady ta tuka byla. Moment. Poloil sluchtko a prohledval stl, vytahoval zsuvky. Znovu zatral v nprsn kapse blzy. Strnul. Ob
ruce nervzn a pomalu vsunul do kapsy. Hluboko ponoil palec a ukazovk a
vythl petku ehosi.
Vysypal to na podloku na stole: jemn prek lutav erven rzi.
Sedl a chvilku na ni zral. Pak zvedl sluchtko. Mathewsi, ekl, honem to
polote. Klaplo to, jak nkdo zavsil, a velitel vytoil jin hovor. Zdravm,
hldko, poslyte, kadou chvli by tam kolem vs ml pejt jeden lovk, znte
ho, jmenuje se serant Hollis zastavte ho, stlejte po nm, a kdy to bude
nutn, tak ho zabte. Na nic se neptejte a zabte toho mejda, rozumte, to vm
rozkazuju jako velitel. Jasn, zabte ho, slyel jste!
Ale pane, ekl zden hlas na druhm konci. J nemohu, j prost nemohu
...
Co tm myslte, e nemete, hergot?!

 Protoe . . ., hlas umlkl. Bylo slyet, jak kilometr odtud hldka dch do
telefonu.
Velitel zatsl sluchtkem. Poslouchejte m, slyte, pipravte si zbra!
Nemohu stlet po nikom, ekl strn.
Velitel sklesl do idle. Pl minuty otvral a zavral oi, lapal po dechu.
Venku zatm nemusel se dvat a nikdo mu to nemusel vykldat se
hangry rozspaly na mkkou ervenou rez a hnd rziv vtr rozvval v nicotu
letadla a tanky tonuly, tonuly pomalu v horkch asfaltovch silnicch jako
dinosaui (nekal to tak ten mladk?), tonuly v prapvodnch dehtovch jmch.
Nkladn auta se rozplynula v okrovch oblcch dmu, jejich idii se vysypali
kolem silnice a po silnicch se kutlely jen pneumatiky.
Pane ..., ekl strn, kter tam v dlce tohle vechno vidl. Proboha .. .
Poslouchejte, poslouchejte! zajeel velitel. Utkejte za nm, chyte ho, dostate
ho teba rukama, ukrte ho, utlute ho pstmi, jdte na nj nohama, zakopejte mu
ebra do tla, ukopejte ho k smrti, udlejte co chcete, ale toho chlapa dostate. Hned jsem tam! Zavsil. Instinktivn otevel spodn zsuvku, aby si
vzal sluebn pistoli. Nov koen pouzdro bylo naplnn hromdkou hnd rzi.
Zaklel a vyskoil.
Cestou z kancele popadl idli. Je ze deva, pomyslel si. Star dobr
nemodern devo, star dobr javor. Udeil j dvakrt o stnu a idle se rozlomila.
Pak chytil jednu nohu, pevn ji sevel v hrsti, tv se mu nalila krv, v nozdrch
mu hvzdal dech, sta ml rozkleben. Udeil se nohou od idle do dlan, aby ji
vyzkouel. Tak fajn, jen pokej, hergot!
S evem vyrazil a pibouchl dvee.

VOLN V MLZE
Daleko od zem, na vsp v chladnch vodch, ekali jsme kadou noc na
mlhu, a kdy pila, naolejovali jsme mosazn soukol a rozsvtili jsme v kamenn
vi mlhov svtlo. Pipadali jsme si s McDunnem jak dva ptci na edm nebi.
Tpa-v svtlo, stdav erven a bl, jsme poslali vyptrat osaml lod. A
jestlie neuvidly nae svtlo, pak tu vdycky jet byl n hlas, mohutn,
hlubok vkik mlhovho rohu, kter hml skrze cry mlhy, plail racky, e se
rozltali jako balky rozhozench karet, a zvedal vlny vysoko, a pna stkala.
Vedeme tu osaml ivot, ale u sis zvykl, co? zeptal se McDunn.
Ano, odpovdl jsem. Bohudk, umte pkn vyprvt.

Ztra jsi na ad, usml se, aby sis zajel na pevninu, roztoil dvata a
ochutnal gin.
Na co myslte, McDunne, kdy vs tu nechm samotnho?Na tajemstv
moe. McDunn si zaplil dmku. Byl chladn listopadov veer, tvrt na osm.
Kamna hla, majk toil svtelnm ocasem na vechny strany a ve vysokm
jcnu ve brumlal mlhov roh. Na sto edest kilometr odtud nebylo na pobe
dn msto, jen silnice, kter se thla osamle mrtvm krajem k moi a po n
jen obas pejelo njak auto, pak ti kilometry chladn vody k na skle a
zdkakdy njak ta lo.
Tajemstv moe, zahloubal se McDunn. V ty, e ocen je nejvt snhov
vloka, jak kdy existovala? Pevaluje se a vzdouv v tiscch tvar a barev a
kad je jin. Je to podivn. Jednou v noci, ped lety, byl jsem tu prv sm,
vyplavaly tady na hladinu vechny ryby, co jich v moi je. Nco je pinutilo
piplout sem, zstat v zlivu a rozechvle koukat na mlhovku. erven a bl
svtlo je stdav pejdlo, take jsem vidl jejich zvltn oi. Zamrazilo m.
Vypadaly jako obrovsk pv ocas a hemily se tu a do plnoci. Pak bez hlesu
sklouzly pod vodu a miliny ryb byly ty tam. Pod mi nejde z hlavy, e snad
urazily tisce kilometr proto, aby se pily nemu poklonit. Je to podivn. Ale
pedstav si, jak se v asi jev jim! n jednadvacet metr nad vodou, plane z n
bosk paprsek a ozv se mohutnm hlasem. Ty ryby se u nikdy nevrtily, ale
nenapadlo t taky alespo na okamik, e si myslely, e jsou v ptomnosti Bo?
Zachvl jsem se. Vyhldl jsem na rozlehlou edou moskou hladinu, thnouc
se k niemu a nikam.
Moe je pln zhad. McDunn nervzn zabafal z dmky a zamrkal oima.
U cel den byl nervzn, ale neekl pro. I kdy mme rzn monosti a
velijak ty ponorky, potrv nm jet tisce stalet, ne staneme na skutenm
dn ponoench zem, v tamjch zakletch ch, a poznme skuten hrzy.
Jen si pomysli, e tam dole je dosud rok 300 000 ped Kristem. Zatmco my si tu
o sob myslme bhvco a osekvme si navzjem zem i hlavy, ij oni
devatenct kilometr pod chladnm moem v dob, kter je star jako ocas
komety.
Mte pravdu, je to star svt.
Poj se mnou. Na dneek pro tebe chystm pekvapen.
Stoupali jsme vzhru po osmdesti schodech, povdali jsme si a nijak jsme
nespchali. Nahoe McDunn zhasl v mstnosti svtla, aby se v okennch tabulkch

nic nezrcadlilo. Velik svteln oko bruelo a lehce se otelo v naolejova-nm

lku. Mlhov roh houkal pravideln kadch patnct vtein.
M hlas jako njak zve, e mm pravdu? McDunn si pikvl. Jako
njak obrovsk osaml zve, kter vol do noci. Sed tu nad propast deseti
miliard let a vol k hlubinm. Jsem tu, jsem tu, jsem tu. A hlubiny mu opravdu
odpovdaj, ano, odpovdaj. Jsi tu u ti msce, Johnny, ale radji t na to
pipravm. Piblin v tuhle ron dobu, ekl a zkoumal ero a mlhu, pichz
nco majk navtvit.
To hejno ryb, jak jste kal?
Ne, tohle je nco jinho. Nechtl jsem ti to ct pedasn, aby sis nemyslel,
e jsem cvok. Ale dnes u to nemohu odkldat, protoe jestli mm sprvn
zznamy v kalendi z minulho roku, dnes v noci to pijde. Nebudu se o niem
it, mus se podvat sm. Sta, kdy tu zstane sedt. Bude-li chtt, me si
ztra sbalit sv vci, pevzt se motorovm lunem na pevninu, zadit si, aby na
pontonovm molu u mysu
na tebe ekal tvj vz, a pak me ujdt do
nkterho ma-lho vnitrozemskho msteka a svtit cel noci. Na nic se t
nezeptm, z nieho t nebudu vinit. Opakuje se to u po ti roky, ale tentokrt
poprv je tu se mnou nkdo, aby to ovil. ekej a dvej se!
Minula plhodina a jen jsme si nkolikrt nco zaeptali. Kdy u ns ekn
unavovalo, zaal mi McDunn vykldat nkter sv nzory. O mlhovm rohu ml
sv teorie.
Kdysi ped mnoha lety el tudy njak lovk, zastavil se u hmcho ocenu
na studenm behu bez slunce a ekl: potebujeme hlas, kter by volal pes moe a
varoval lod. J ho udlm. Udlm hlas, kter v sob obshne as a mlhu vech
vk; udlm hlas, kter vzbud v lovku pocit jako postel zejc vedle nj
przdnotou po celou noc, jako kdy se otevou dvee do przdnho domu, jako
podzimn stromy bez list. Jako hejna ptk letcch s kikem k jihu a listopadov
vtr a moe narejc na tvrd studen pobe. Udlm zvuk, kter bude tak
osaml, e ho nikdo nedoke peslechnout, e kdokoli jej usly, rozple se v
dui a zatou po teple krbu, a vichni, kdo ho zaslechnou ve vzdlench mstech,
budou rdi, e jsou doma. Vytvom zvuk a pstroj, kter nazvou mlhov roh, a
kdokoliv ho usly, pozn smutek vnosti a pomjivost ivota.
Mlhov roh houkl.
Tenhle pbh jsem si vymyslel, ekl McDunn tie, abych se pokusil o
vysvtlen, pro se to kadoron k majku vrac. Myslm, e to pichz za
hlasem mlhovho rohu . ..

Ale ..., zaal jsem.

Pst! zarazil m McDunn. Tamhle! Pokynul k hlubinm.
Cosi plulo k majkov vi.
U jsem kal, e byla chladn noc. Vysok v byla studen, svtlo se otelo
a voln mlhovho rohu vytrvale pronikalo chuchvalci mlhy. Vidli jsme jen na
krtkou vzdlenost a hodn nezeteln, ale vdli jsme urit, e venku je hlubok
moe, ploch, ediv jako blto a klidn, tady my, sami dva ve vysok vi, a
tamhle, zpotku daleko od ns na moi, se zdvih vlnka, za n pak vlna, bublina a
epika pny. A pak se na povrch chladnho moe vynoila hlava, ohromn temn
hlava s obrovskma oima, a za n krk. A pak dn tlo stle jen krk a krk!
Hlava se vznesla plnch dvanct metr nad hladinu, na thlm, ndhernm,
temnm krku. Teprve pak se vynoilo tlo, podobn ostrvku z ernch korl, ze
kebl a z moskch rak. Pak vihl ocas. Celho netvora od hlavy ke pice ocasu
jsem odhadl na sedmadvacet a ticet metr.
Nevm, co jsem ekl. Nco jsem ekl.
Dr se, hochu, dr se! zaeptal McDunn.
To je neuviteln! ekl jsem.
Ne, Johnny, my jsme neuviteln. Je stejn, jako byl ped deseti miliny let.
Vbec se nezmnil. To my a Zem jsme se zmnili, my jsme neuviteln. My!
Plaval pomalu a vzneen s temnou dstojnost v ledovch vodch daleko
odtud. Obas se k nmu piblila mlha, obalila ho a na chvli zahladila jeho
obrysy. Jedno netvorovo oko zachycovalo, pohlcovalo a odrelo nae obrovsk
svtlo, stdav erven a bl, jako kotou pidren ve vi a vyslajc poselstv podle starodvnho telegrafnho kle.
Byl mlenliv jako mlha, j plul.
Je to njak druh dinosaura! schoulil jsem se a pitiskl k zbradl schodit.
Ano, je to z toho rodu.
Ale vdy u vymeli!
Nevymeli, jenom se skryli do hlubin. Hluboko, hluboko ke dnu a do
nejhlubch hlubin. ekni sm, Johnny, jestli to slovo pesn vechno
nevystihuje? Hlubiny! Je v nm chlad, temnota a hloubka celho svta.
Co budeme dlat?
Dlat? Jsme v prci, nememe odejt. A krom toho jsme tu ve vtm
bezpe, ne kdybychom se pokoueli dostat v njakm lunu na sou. Je velk
jako torpdoborec a skoro stejn rychl.
Ale pro pichz prv sem, prv sem?

V ptm okamiku se mi dostalo odpovdi.

Mlhov roh houkl.
A netvor odpovdl.
Vkik peletl milin let vody a mlhy. Vkik tak bolestn a osaml, e
mnou otsla hrza. Netvor vykikl na v. Mlhov roh houkl. Netvor znovu
zaval. Mlhov roh houkl. Netvor otevel obrovskou tlamu plnou zub a z n
vyel zvuk, navlas podobn mlhovmu rohu. Osaml, mohutn a pichzejc z
dlky. Zvuk samoty nezmrnho moe, studen noci, odlouen. To vechno v
nm bylo.
U v, zaeptal McDunn, pro chod sem?
Pikvl jsem.
Cel rok, Johnny, le tenhle uboh netvor daleko, snad tisc kilometr odtud
a mon ticet kilometr pod moem a ek na svou pleitost. Mon e je mu
u milin let. Jen si pedstav, e ek milin let. Uml bys ekat ty tak dlouho?
Mon e je posledn svho druhu. Skoro si myslm, e tomu tak je. Ale to
nechme. Ped pti lety pili lid a vystavli tenhle majk. Zamontovali sem
mlhov roh a dali mu zvuk a ten zvuk zamili smrem k mstu, kde spal a snil o
svt, v nm ily tisce jeho druh, kdeto on je te sm, pln sm ve svt,
kter nebyl vytvoen pro nj a v nm se mus skrvat.
Ale voln mlhovho rohu neodbytn pichz a odchz,a on se vyprouje z
bltivho dna hlubin, oi se otvraj jako objektivy obrovskch fotografickch
apart a netvor se pohne, pomalu, nesmrn pomalu, protoe m na svch
bedrech ti celho ocenu. Mlhov roh pronik tisci kilometr vody slab, ale
dvrn a pec v netvorovch trobch se rozehv a on se zan pomalu,
nesmrn pomalu zvedat. iv se stohy tresek a stevl a ekami medz a v
podzimnch mscch pomalu stoup. Stoup v z, kdy mlha zaala, v jnu, kdy
mlhy pibylo, a roh ho vol a vol, a pak, koncem listopadu, po mnoha dnech
pekonvn te, kadou hodinu o nco v, pibl se iv k povrchu. Mus
postupovat pomalu, kdyby se vynoil nhle, vybuchl by. Proto mu trv cel ti
msce, ne se dostane k hladin, a pak jet nkolik dn, ne propluje studenmi
vodami k majku. A dnes je nejvt netvor ze vech, co jich kdy bylo, tady,
tamhle venku, Johnny. Vol ho sem majk, majk s dlouhm krkem njcm z
vody jako jeho krk, s tlem jako jeho tlo, a co nejdleitj, s hlasem jako jeho
hlas. U rozum, Johnny, u rozum?
Mlhov roh houkl.
Netvor odpovdl.

Vechno jsem si pedstavil a pochopil jsem milin let ek osamle na

nkoho, kdo se nikdy nevrt. Milin let sm na dn moskm. U to sta k
lenstv. Z oblohy mezitm miz ptakojeti, na pevninch vysychaj bainy,
pevaj se lenochodi, avlozub tygi kon v dehtovch jmch a po kopcch se
jako bl mravenci rozbhaj lid.
Mlhov roh houkl.
Minul rok, ekl McDunn, plaval kolem majku celou noc. Nepustil se
blzko, snad si nebyl docela jist. Mon e se bl. A byl tak trochu rozzloben po
takov cest. Ale druh den se mlha nenadle zdvihla, vylo jasn slunce a obloha
byla modr, jak vymalovan. Netvor uplaval ped horkem a tichem a u se
nevrtil. Zejm nad tm cel rok hloubal a zkoumal to ze vech stran.
Netvor byl te od ve pouhch sto metr a volali na sebe s mlhovm rohem.
V jeho och, kdy na n dopadlo svtlo, byl ohe i led.
Tady m pouen, jak to chod v ivot, ekl McDunn. Stle nkdo ek na
nkoho, kdo se nikdy nevrt. Stle nkdo miluje vc, ne je sm milovn. Kdy to trv njakou dobu, zachce se ti
zniit pedmt lsky, a je to cokoliv, aby u ti nemohl psobit bolest.
Netvor se til k majku.
Mlhov roh houkl.
Zkusme, co se stane, ekl McDunn.
Vypnul mlhov roh.
Nsledovala minuta tak napjatho ticha, e jsme ve sklenn kopuli ve
slyeli bt sv srdce a pomal otky svtla v olejovm loisku.
Netvor se zastavil a strnul. Obrovsk oi podobn lucernm zamrkaly. Tlama
mu sklesla. Zahml jako sopka. Kroutil hlavou sem tam, jako by hledal zvuk,
kter se nhle ztratil v mlze. Vytetn zral na majk. Zahml znovu. Pak mu
blsklo v och. Vztyil se, pratil do vody a til se na v, zmuen oi pln
hnvu.
McDunne! vykikl jsem. Zapnte ten roh!
McDunn tpal po vypnai. Ale i kdy ho zapnul, netvor se vzpnal dl.
Zahldl jsem jeho gigantick tlapy, jak se spou na v. Mezi vnlky, kter se
podobaly prstm, ml plovac blny z ryb ke. Obrovsk oko na prav stran
jeho ztrpen hlavy se pede mnou blsklo jako velik kotel, do nho se mon s
vkikem ztm. V se otsla. Mlhov roh houkl. Netvor houkl. Popadl v a
narazil do skla. Vysypalo se na ns.
McDunn m chytil za ruku. Dol!

V se chvla, kolbala a zaala povolovat. Mlhov roh a netvor vali.

Kloptali jsme dol po schodech, div jsme nespadli. Rychle!
Dostali jsme se dol, prv kdy se v ohnula a k nm. Zalezli jsme pod
schody do malho kamennho sklpku. Kameny prely v tiscerch nrazech.
Mlhov roh umlkl. Netvor narazil na v. V spadla. Kleeli jsme s McDunnem
vedle sebe a pevn jsme se dreli, nebo n svt explodoval.
Pak bylo po vem a nebylo nic ne tma a moe, kter omvalo drsn kameny.
A krom toho jet dal zvuk.
Poslouchej, ekl McDunn tie. Poslouchej.Chvli jsme ekali. Pak jsem to
uslyel.
Nejprve syiv sn vzduchu a pak osaml a zmaten bdovn velikho
netvora, kter ns oblhal ze vech stran, take za tenkou zd naeho sklepa byl
vzduch prostoupen smrdutm pachem jeho tla. Netvor nabral dech a zaval. V
zmizela. Svtlo zmizelo. A netvor otvral tlamu a bez ustn volal mohutnm
hlasem. Hlasem mlhovho rohu. Lod na moi, kter t noci v pozdnch hodinch
proplouvaly kolem ns a nenaly svtlo, ani nic nevidly, ale zato slyely, si
urit myslely: Tamhle je ten osaml zvuk, ten mlhov roh z Osamlho zlivu.
Vechno je v podku. Obepluly jsme mys.
A tak tomu bylo po cel zbytek noci.
Druh den odpoledne, kdy ns pijeli zachrnci vykopat ze zavalenho
sklepa, slalo venku lut slunce.
Zkrtka se to rozpadlo, ekl McDunn prost. Prkrt na ns okliv narazily
vlny a rozsypalo se to. tpl m do pae.
Nebylo nic vidt. Ocen byl klidn, obloha modr. Jedin kameny z rozpadl
ve a skly na behu byly potaen nm zelenm, co straliv pchlo po
chaluhch. Bzuela nad tm hejna much. Przdn behy omval ocen.
Pt rok postavili nov majk, ale to u jsem pracoval v jednom msteku,
ml jsem enu a pkn tepl domek, kter lut zil do podzimnch noc, dvee
byly zamen a z komnu bafal kou. McDunn byl strcem novho majku, kter
postavili na jeho dost ze elezobetonu. Pro vechny ppady, kal.
Nov majk byl hotov v listopadu. Jednou pozd veer zajel jsem sm po
pobe a k nmu, zaparkoval jsem vz, dval jsem se pes ed vody a
poslouchal jsem nov signl, jak v dlce osamle zn jednou, dvakrt, tikrt,
tyikrt za minutu.
A netvor?
Nikdy u se nevrtil.

Odeel, ekl McDunn. Vrtil se do hlubin. Pouil se, e na tomto svt se

nesm na niem pli lpt. Odeel do nejhlubch hlubin, aby ekal dal milin
let. Chudk! ek
tam a ek, zatmco lovk na thle uboh mal planet se rod a umr. ek
a ek.
Sedl jsem ve voze a poslouchal jsem. Nevidl jsem majk ani svtlo daleko
na vsp v Osamlm zlivu. Slyel jsem jen hlubok tn toho rohu! Znl jako
voln netvora.
Sedl jsem a pl si, abych mohl nco ci.

LTAJC STROJ
Lta Pn tystho panoval na trn za Velkou nskou zd csa Juan. Jeho
zem se zelenala po detch, v mru se chystala vydat rodu a lid na jeho zem
nebyli sice nejastnj, ale tak nebyli nejsmutnj.
Brzy rno prvnho dne v prvnm tdnu druhho msce v novm roce popjel
csa Juan aj a vjem zahnl tepl vnek, kdy tu k nmu po modrch a
ervench zahradnch dladicch pibhl jeden slouc a volal: Csai, , csai,
zzrak!
Ano, odpovdl csa, vzduch je dnes opravdu pelbezn
Ne, ne, zzrak! opakoval slouc a rychle se uklonil.
A aj lahod mm stm, i to je zajist zzrak.
Ne, ne, Vsosti.
Pak m nech hdat vylo slunce a nastv nov den. Anebo moe je
modr. To je nejkrsnj ze vech zzrak.
Vsosti, njak lovk lt!
Jake? Csa se pestal ovvat.
Vidl jsem ve vzduchu lovka, m kdla a lt. Slyel jsem hlas volajc z
nebe, a kdy jsem vzhldl, spatil jsem draka vznejcho se na obloze s
lovkem v tlam, draka z papru a bambusu v barv slunce a trvy.
Je asn, odvtil csa, prv jsi procitl ze sna.
Je asn, ale co jsem vidl, vidl jsem. Pojte a uvidte tak.
Posa se tu u m, ekl csa. Popij aje. Je-li to pravda, mus to bt
podivn, vidt lovka ltat. Potebuje as, abys to uvil, stejn jako j potebuji
as, abych se pipravil na to, co uvidm.Popjeli aj.
Vsosti, ozval se po chvli slouc, aby neuletl!

Csa v zadumn povstal. Me mi tedy ukzat, co jsi vidl.

Kreli do zahrady, peli travnatou louku a mstek, proli hjem a vystoupili
na nzk pahorek.
Tamhle! ukzal slouc.
Csa vzhldl k obloze.
A na obloze byl lovk a sml se v takov vi, e jeho smch bylo sotva
slyet; a ten lovk byl odn v pestr papry a rkosovou ttinu, kter tvoila
kdla a ndhern lut ocas, a vznel se nade vm jako nejvt ptk mezi
vemi ptky, jako nov drak v prastar dra i.
Z vin na n mu zavolal chladnm rannm vzduchem: J ltm, ltm!
Slouc na nj zamval: Vidme t!
Csa Juan se nepohnul. Zahledl se na Velkou nskou ze, kter se teprve
nyn zaala v dlce vynoovat z oparu mezi zelenmi pahorky; upral zrak na toho
skvlho kamennho hada, kter se majesttn vinul celikou zem. Na tu
asnou ze, kter je od nepamti chrnila ped neptelskmi hordami a
bezpotu let steila mr. Vidl msto, schoulen u eky, i silnici a pahorek;
zanaly se probouzet.
Povz, obrtil se na svho sluebnka, vidl toho ltajcho lovka jet
nkdo jin?
J jsem jedin. Vsosti, odpovdl slouc, usmval se na oblohu a mval.
Jet nkolik okamik pozoroval csa nebesa a pak ekl:
Zavolej ho dol ke mn.
Slouc piloil ruce k stm a volal: Hej, sestup, sestup dol! Csa si t
peje vidt!
Zatmco se ltajc mu snel v rannm vtru, csa bedliv ptral vemi
smry. Uvidl rolnka, kter si na prci pivstal, jak hled na oblohu, a
zapamatoval si, kde rolnk stoj.
Zaustil papr, zapraskaly bambusy a ltajc mu pistl. Hrd pistoupil k
csai, a pestoe byl ve sv vstroji neohraban, starci se uklonil.
Cos to dlal? otzal se csa.
Ltal jsem v nebesch, Vae Vsosti, odvtil mu.
Cos to udlal? opakoval otzku csa.
Vdy jsem vm prv povdl! zvolal letec.
Nepovdl jsi mi vbec nic. Csa vzthl tenkou ruku, dotkl se ndhernho
papru a ptaho trupu pstroje. Vonly chladnm vtrem.
Nen krsn, Vsosti?

Ano, a pli krsn.

Je jedin na svt! usmval se mu. A j jsem ho vynalezl.
Jedin na svt?
Psahm!
Kdo jet o nm v?
Nikdo. Dokonce ani moje ena ne, myslela by, e jsem se pomtl ze
slunenho palu. Myslela, e si stavm paprovho draka. Vstal jsem v noci a
odeel jsem ke vzdlenm tesm. A kdy zavanul rann vnek a vylo slunce,
dodal jsem si odvahy, Vsosti, a skoil jsem ze skly. J jsem letl! Ale m ena
o tom nev.
Dobe tak pro ni, odvtil csa. Poj.
Vraceli se k velikmu domu. Slunce ji pllo vysoko na obloze a trva sve
vonla. Csa, sluebnk i letec se zastavili v rozlehl zahrad.
Csa tleskl rukama. Stre!
Stre pibhly.
Chopte se toho mue!
Stre popadly letce.
Zavolejte kata, ekl csa.
Co to znamen! vykikl zden letec. Co jsem udlal ? Pekrsn
paprov stroj se zaal chestiv chvt jeho vzlyky.
Mme tu mue, kter vyrobil jist stroj, ekl csa, a pece se ns pt, co
vytvoil. Sm nev. Jemu jde jen o to, aby tvoil, ani v pro a k emu ta vc
bude.
Pibhl kat s ostrou stbrnou sekyrou. Zastavil se, obnaen svalnat pae ml
pipraveny a obliej zakryt klidnou blou maskou.
Jet okamik, prohlsil csa. Obrtil se k nedaleko stojcmu stolu, na
nm byl stroj, kter vlastnorun vytvoil. Csa sal z krku zlat klek. Vloil
klek do droboukho jemnho mechanismu a nathl ho. Pak strojek spustil.Byla
to zahrada z kovu a drahokam. Kdy se uvedla do pohybu, zpvali na kovovch
stromecch ptci, vlci bloudili v miniaturnch hjch a drobouc lid bhali ze
slunce do stnu, ovvali se miniaturnmi vji, naslouchali zpvu smaragdovch
ptk a postvali u neuviteln malinkch, a pece umcch fontn.
Nen tohle krsn? otzal se csa. Zept-li se m, co j jsem udlal, j ti
mohu odpovdt. Dokzal jsem, e ptci zpvaj, lesy um, lid se prochzej
zalesnnou krajinou, t se ze stnu a zelen i ptaho zpvu. To jsem udlal j.

Ale csai! adonil letec na kolenou a z o se mu inuly slzy. J jsem udlal

nco podobnho! Nael jsem krsu. Vzltl jsem v rannm vtru. Shlel jsem dol
na spc domy a zahrady. Ctil jsem pach moe, a dokonce jsem je ze sv ve
vidl daleko za horami. A vznel jsem se jako ptk. Ach, nedoku ani
vypovdt, jak je to krsn tam nahoe, na obloze, vtry vanou kolem a pohupuj
mnou sem tam jako prkem, jako vjem, a ta vn rann oblohy! A jak je to pocit volnosti! Tohle je krsn, csai, tohle je tak krsn!
Ano, pravil smutn csa. Vm, e to je pravda. Nebo i j jsem poctil, e
se m srdce vzn s tebou v ovzdu, a pemtal jsem: Jak to je? Jak je to pocit?
Jak vypadaj z t ve vzdlen rybnky? A co m domy a slouc? Jako mravenci? A co v dlce msta, kter dosud neprocitla?
Pak m ueti!
Avak stv se, pokraoval csa jet zasmuileji, e se lovk mus vzdt
neho krsnho, m-li si zachovat tu trochu krsy, kterou ji m. Nemm strach
z tebe, z tv osoby, ale bojm se jinho mue.
Kterho?
Njakho jinho mue, kter, a t uvid, postav zrovna takovou vc z
pestrch papr a bambusu. Avak ten jin mu bude mt zlou tv a zl srdce a
vechna krsa vezme za sv. Takovho mue se obvm.
Pro? Pro?
Kdo me ct, zda jednoho dne prv tento mu v prv takovm stroji z
bambusu a papru nevzltne k obloze a nespust obrovsk balvany na Velkou
nskou ze? otzal se csa. Vichni stli bez hnut a nikdo neekl jedin slovo.
Hlavu dol, rozkzal csa.
Kat mchl stbrnou sekyrou.
Spalte draka i tlo vynlezce a jejich popel pohbte spolen, ekl csa.
Slouc se rozeli vyplnit rozkazy.
Csa se obrtil ke svmu osobnmu sluhovi, kter prvn uvidl ltajcho
mue. Dr jazyk za zuby. Vechno to byl sen, stran smutn a pekrsn sen.
Rolnkovi na poli, kter ho z dlky tak spatil, ekni, e se mu vyplat, bude-li to
povaovat jen za pelud. Prosko-li nkdy jen slvko, ty i rolnk zemete, dv
ne se hodina s hodinou sejde.
Jste milosrdn, Vsosti.
Ne, nejsem milosrdn, ekl staec. Za zahradn zd spatil stre plit
ndhern stroj z papru a bambusu, jen vonl rannm vtrem. Vidl, jak temn
kou stoup k obloze. Ne, jsem jen velice vyden a mm strach. Dval se na

stre, jak kopou jamku na zahrabn popela. m je ivot jednoho lovka proti
ivotm milin? Toto pomylen mi budi tchou.
Z etzu, kter ml na krku, sal klek a znovu nathl pekrsnou zahrdeku.
Stl a hledl pes krajinu a k Velk zdi, na mrumilovn msto, zelen pole, eky,
bystiny. Povzdechl si. Zahrel drobouk strojek a zahrdka se dala do pohybu.
Drobn lid se prochzeli v lesch, litiky s lesklmi koky hopkaly po sluncem
zalitch mtinch a mezi stromky se vzneli zpvav ptkov jasn modrch a
lutch barev a poletovali sem tam na malink obloze.
Ach, vzdychl csa a zavel oi, ti ptci, ti ptci!

DRAK
Nzkou trvou pust planiny vanula noc, jinak byl vude mrtv klid. U
dlouho nepeletl pod velkou nevidomou skoepinou oblohy jedin ptk. Kdysi
dvno vyvolvalo zdn ivota pr oblzk, kdy se rozdrolily a rozpadly na
prach. Jenom noc se prostrala v duch dvou mu, sklonnch u osamlho
ohn v nehostinn krajin; temnota jim buila v ilch a neslyn tepala v
spncch a zpstch.Svtlo z ohn jim olizovalo rozruen oblieje a prtilo z
o oranovmi nitkami. Naslouchali vlastnmu slabmu ledovmu dechu a
jetrmu pomrkvn vek. Konen jeden z nich prohrbl ohe meem.
Nech toho, pitome, vdy ns prozrad!
Dy je to jedno, drak ns stejn zavt u zdaleka, ekl druh mu.
Paneboe, to je ale zima. Nejradj bych se vidl zptky na hrad.
Ped nmi je smrt, ne spnek ...
Ale pro? ekni mi pro? Drak se pece mstu vyhb!
Ml, hlupku! V jeho sprech hynou osaml mui, kte putuj od ns k
dalmu mstu!
Co je nm po tom? Vrame se dom!
Pokej chvilku poslouchej!
Oba znehybnli.
ekali dlouho, ale k um se jim neslo jen nervzn chvn ke jejich kon,
kter jako tamburna potaen ernm sametem jemn rozechvvala stbrn
tmnkov spony.
Ach, povzdechl si druh mu, a mi tu naskakuje hus ke. Tady je mon
vecko. Ta temn noc ..., jako by nkdo sfoukl slunce. A kdyby jen to, paneboe!

Co ten drak ... pr mu z o leh ohe. Z tlamy vychz msto dechu bl dm,
thne temnou krajinou jak hoc vch. Dt ohe a sru, zapaluje trvu. Ovce se
pla a hynou len hrzou. eny rod zrdy. Drak bsn tak, a se zdi obracej v
prach. Na svitu bvaj jeho obti rozsety po okolnch kopcch. Kolik ryt se u
asi vypravilo proti tomu netvoru a nalo tam svou smrt, tak jako ji najdeme i
my?
Tak u dost!
dn dost! Tady v t pustin jeden ani nev, kter je rok!
Pe se rok devtist od narozen Pn.
Kdepak, zaeptal druh se zavenma oima. V thle pustin nen pnem
as, ale Vnost. Nco mi k, e kdybych se te rozbhl zptky, nenajdu msto
na svm mst, lid budou jet nenarozen, vechno bude vypadat jinak, v
hrubch skalch jen st vytum tvary dnench hrad, v kmenech strom
hladk trmy. Neptej se, odkud to vm, to ten kraj tady to v a k mi to. A my si
tu pitom sedme jakoby nic v i ohnivho draka. Pn Bh s nmi a zl pry!
Jestli m nahnno, tak si pipni brnn! A na? Nemme tuen, odkud lt,
ani kde sdl. Ztrc se v mlze, nevme, kam m nameno. M pravdu, pospme
si s brnnm, zememe alespo v pln zbroji, jak se na ryte slu.
Druh mu, kter u ml napl pipnut lehk stbrn krun, se znovu
zarazil a ohldl.
Ve vech koutech t er krajiny, pln noci a nicoty tryskajc z nitra pustiny,
strhl vtr mrana prachu z hodin, kter z nnosu prachu urovaly as. V jcnu toho
novho vichru plla ern slunce a z njakho podzimn zbarvenho stromu za
obzorem spadalo milin seehlch list. Tm vtrem tavila se krajina, jako bl
vosk natahovaly se kosti, krev houstla a vila a usazovala se kalem v mozku. Vtr
kvlel tiscem zmrajcch du, vn zmatench a nepokojnch. Byl mlhou
vprosted mlnho oparu obklopenho temnotou, a to msto bylo msto nikoho a
neodpotvaly se zde ani roky, ani hodiny, vude pusto, a na ty mue v
bezejmenn przdnot nhlho mrazu, boue a blho hmn, vzdouvajcch se za
clonou blesk podobnou rozttn tabuli ze zelenho skla. Nenadl poryv det
zmel trvu, ve zmizelo, dokud nezstalo nic ne mrtvoln ticho a ti dva mui
ekajc v osamn u teplho ohn za chladnho asu.
Tam, zaeptal prvn mu. Tam ...
V dlce zaznl burciv chorl blil se drak.
Mui si mlky pipnuli brnn a vsedli na kon. Plnon pustinu rozsl
mohutn zleh, jak se drak s evem blil stle vc, nad kopcem vytryskl lut r

a potom se jeho tmav lnkovan tlo, nezeteln na takovou dlku, pevalilo

pes kopec a stemhlav zmizelo v dol.
Honem!
Pobdli kon ostruhami k malmu otvoru.
Je uvnit!
Obrnnmi pstmi se chopili kop a zaklapli konm hled.
Paneboe!
Ano, modleme se!
V te chvli se drak objevil na pat. Jeho obrovit jantarov lut oko na nich
spoinulo a rozntilo pance ervenm jiskivm tpytem. S dsivm zakvlenm
a supivm hmotem se vrhla stvra vped.
Pro smilovn bo!
Kop dopadlo pod lut vypoulen oko, ohnulo se a vymrtilo mue do
vzduchu. Drak udeil, srazil ho pod sebe a rozmakal. Hnal se dl a stralivm
derem ramene rozdrtil zbvajcho kon s jezdcem o balvan vzdlen ticet
metr. A pitom nepestval kvlet a vude kolem sam ohe, i pod nm, jaksi
lut, oranov slunen vhe plivajc velk, rychle mizejc mrana
oslepujcho dmu.
Vidls to? ozval se vkik. Nekal jsem ti to?
Pesn! Pesn! Ryt v brnn, paneboe, Harry! My jsme ho pejeli...!
Zastav?
Jednou jsem zastavil, ale nikde nic. Nerad v tchhle koninch zastavuju.
Bh mi tu mrz po zdech. Vechno je to tu takov divn.
Jenome do neho jsme pece vrazili!
Pskal jsem jak blzen, ale ten chlap tam stl jak pikovan!
Zahoukn provzen vbuchem pry rozzlo lehkou mlhu.
Do Stokely dojedem na as. Co k, Frede, nepolome?
Dal zapskm setslo z przdn oblohy rosu. Non vlak se ohniv pehnal
rokl, zdolal pahorek a pomalu se ztratil v dli na cest studenou krajinou k
severu, zanechvaje za sebou ern kou a pru, kter se rozplynuly ve strnulm
vzduchu jen pr chvil pot, co projel a zmizel navdy.

TM KONEC SVTA
Kdy v poledne 22. srpna 1967 spatil Willy Bersinger v dohledu Rock
Junction v Arizon, hornickou botou mrn selpl plyn ve sv rachotin a klidn
rozmlouval se svm spolenkem Samuelem Fittsem.
Mil Samueli, tohle msto je pro m magnet. Po pr mscch v t zatracen
jm se mi zd i hrac sk krsn jako chrmov okno. Potebujeme msto; bez
nj bychom se taky jednoho krsnho rna mohli probudit a zjistit, e jsme vysuen hovz a zkamenl skla. No, a samozejm, msto po-tebuje ns.
Propak? zeptal se Samuel Fitts. My s sebou do msta neseme, co mu chyb
hory, potoky, pust noci, hvzdy a tak . .. Je to pravda, myslil si Willy pi jzd.
Kdy se lovk pesad do osamlch cizch konin, nasaje do sebe pramnky ticha. Ticho poutnho bl nebo mruen horskho lva, kter zn jako um lu v
horskm poledni. Ticho ek zaznutch hluboko v kaonech. lovk to do sebe
vechno vsteb. Kdy ve mst oteve sta, vydechne to.
Boe, s jakou rozko se uvelebm na idli v na holrn, zpovdal se Willy,
a uvidm zas ty mstsk frajery v ad idl pod kalendovmi nahotinkami, jak
na m um a ekaj a j zatm pemlm svou filozofii skal a fty morgny a toho
uzpsoben asu, kter si prost sed tamhle nahoe v kopcch a ek, a lovk
odejde. Vydechnu a divoina se jako jemn prach snese na zkaznky. Je to
krsn, kdy se tak rozpovdm, tie a bez zbran, pt pes devt, pod dl.. .
V duchu vidl, jak se zkaznkm rozjasuj oi. Jednou se s vkikem
rozbhnou k horm, opust rodiny i uspchanou civilizaci.
Je to skvl pocit, kdy m dojem, e t lidi vtaj, ekl Willy. Tebe i m,
Samueli, lidi z msta nutn potebuj. Slva, jsme v Rock Junction!
Rozhrkan a skpajc vz dchavin pejel hranice msta a vjdl do
zkostnho divu.
Ujeli asi ti sta metr a Willy dupl na brzdu. Z blatnku roztesen herky se
sesypal d rezavch upinek. Auto se krilo na ulici.
Nco nen v podku, ekl Willy. Rysma oima objel okol. Pothl
ohromnm nosem. Ct to? Ct?
Ctm, oil se Samuel, ale co?
Willy se zamrail. Vidl jsi u nkdy blankytn modrou trafiku?
Nikdy.Tamhle je, podvej! A vidls u rovou ps boudu, oranovou klnu
a fialov krmtko? Podvej napravo, nalevo a tam.
Oba mui se pomalu napmili a stli na praskajcch prknech podlahy.

Samueli, eptal Willy, kad mizern sirka, kad hromada dv, kad
zbradl, kad tretka, plot, kad bezpenostn uzvr, auto na odpadky, cel to
zatracen msto, jen se na to podvej! Nkdo to ped hodinou natel!
To nen mon, ekl Samuel Fitts.
Ale vechno, hudebn pavilnek, baptistick kostel, porn zbrojnice,
sirotinec dobroinn spolenosti, ndra, okresn vznice, koi nemocnice a
vechny domy, vilky, sklenky, altnky, firemn tty, potovn schrnky,
telefony i popelnice vude kolem bez vjimky svtily slmovou lut, nezralou
zelen, vavou erven. Od vodn ndre a po svatostnek vechno vypadalo, jako
by to byl Bh sezl z povrchu, natel a ped chvilkou vrtil na msto, aby to
doschlo.
A nejen to! Kde vdycky bujel plevel, tsnila se na kadm volnm plcku
kapusta, cibulka a salt, trsy podivnch slunenic mily as na poledn obloze,
pod nesetnmi stromy se krily maceky v chldku jako letn ttka a
velikma vlhkma oima okukovaly uvlcovan trvnky, kter hily zelen jako
propagan plakty irskch cestovnch kancel. K dovren veho se kolem
pehnalo deset kluk, oblieje vymydlen, vlasy napomdovan, koile, kalhoty i
tenisky bl jako padl snh.
Tohle msto, ekl Willy a dval se za nimi, se pominulo. Zhada.. Zhada
na kadm kroku. ekni mi, Samueli, jak tyran to asi piel k moci? Jakm
zkonem donutil kluky k takov istot a dohnal lidi k tomu, aby nateli kad
prtko i kvtin? Podn se nadechni! Ve vech domech maj nov tapety!
Zkouka osudu postihla tyhle lidi v hrozn podob. Nen v lidsk pirozenosti,
aby se lovk stal pes noc vzorem dokonalosti. Vsadm se o vechno zlato, kter
jsem vyroval za cel msc, e vyklidili i pdy a sklepy a vechno z istotou.
Vsadm se, e tohle msto proilo soudn den.
Co m s tm souzenm, vdy tady lovk pomalu sly andlsk kry
zpvat, oponoval mu Samuel. Ale kdy mysl, tak se vsadme.
Auto zlo zatku ve vtru prosycenm pachem terpentnu a vpna. Samuel
vyhodil obal od vkaky a uchechtl se. To, co nsledovalo, pece jen neekal.
Njak stak v novch pracovnch atech a v nablskanch botch se vytil do
ulice, sebral zmakan obal a hrozil za odjdjcm autem
Soudn den . .. Samuel Fitts se ohldl a hlas mu selhal. No nic ... szku
zatm nezrum.
Oteveli dvee holistv. Hemilo se tam zkaznky s osthanmi a
napomdovanmi vlasy a do rov vyholenmi tvemi, a pesto vichni sedli a

ekali, a se budou moci usadit do kesel, nad nimi ti holii cvakali nkami a
toili hebeny. Holii i zkaznci mluvili jeden pes druhho a v mstnosti bylo
ivo jako na burze.
Kdy Willy a Samuel veli dovnit, um okamit ustal, jako by byl nkdo
provrtal dvee salvou z brokovnice.
Same . . . Willy .. .
V nastalm tichu se nkte sedc postavili a stojc si pomalu sedli a
nespoutli z nich oi.
Samueli, ekl Willy koutkem st, pipadm si tu jako erven smrt.
Nahlas ekl: Nazdrek! Tak m tu mte a dneska si dokonme pednku o
zajmavostech flry a fauny Velk americk pout a ...
Antonelli, vedouc holistv, se jako len vrhl k Willymu, popadl ho za rukv
a sta mu zakryl rukou, jako kdy na svku nasad kratiknot. Willy, eptal mu
a pes rameno bzliv pozoroval zkaznky. Slibte mi, prosm vs, e si koupte
jehlu a nit a pusu si zadrtujete. Tie, proboha, jestli je vm ivot mil!
Willy i Samuel si uvdomili, e je nkdo postrkuje kupedu. Dva upraven
zkaznci bez pobzen uvolnili holisk kesla. Oba zlatokopov, ne dosedli na
kesla, potaj se na sebe podvali do zamuincovanch zrctek.
Samueli! Rozhldni se a srovnej to!
Svat pravda, zamoural Samuel, jsme jedin v celm Rock Junction, kdo
opravdu potebuje oholit a osthat.
Jste cizinci! Antonelli je zatlail do kesel, jako by je chtl co nejrychleji
umrtvit. Ani nevte, jak jste tu ciz!Ale jak je to mon, vdy jsme tu byli
naposledy, je to pr msc... Willy zmizel pod rozpaenm runkem; s
tlumenm vkikem rezignoval. V rozpaen tm slyel, jak mu Antonelli tie a
nalhav k:
Postarme se, abyste vypadali jako ostatn. Nechci ct, e byste vypadali
nebezpen, to ne, ale vae ei v tchhle dobch by mohly lidi popudit.
Co to sakra znamen v tchhle dobch! Willy nadzdvihl kouc runk.
Upel na Antonelliho kaln zrak: Co se stalo v Rock Junction?
To nen jen u ns. Antonelli strnul pohledem na jakmsi neuvitelnm snu
za horizontem. Ve Phoenixu, v Tucsonu, v Denveru. Ve vech americkch
mstech! Pt tden si s manelkou vyjedeme do Chicaga. Pedstavte si Chicago
naten, ist a zc novotou. k se mu te Perla Orientu! A Pittsburg,
Cincinnati, Buffalo si s nm nezad! A to vechno proto, e vte co, vstate,
dojdte si tamhle k televizoru a zapnte ho.

Willy podal Antonellimu kouc runk a el ke stn, zapnul televizi,

poslouchal, jak se rozehv, pohrval si s knoflky a ekal. Po obrazovce se
snel bl snh.
Zkuste to s rdiem, ekl Antonelli.
Willy ctil, jak na nm vichni vis oima, kdy pejdl rdiovou stupnici od
stanice ke stanici.
Jdte s tm k pku, ekl po chvli, televizi i rdio mte rozbit.
Nemme, ekl Antonelli prost.
Willy se znovu posadil do kesla a zavel oi.
Antonelli se k nmu naklonil. Tce oddychoval.
Nco vm povm, ekl.
Pedstavte si tohle: Ped tymi tdny v sobotu, bylo u k polednmu, eny a
dti sed doma u televize a dvaj se na klauny a kouzelnky. V salnech krsy
maj putn mdn pehldky. U holie a v elezstvch sleduj mui baseball
nebo lov pstruh. Cel civilizovan svt se dv na televizi. Jedin pohyb a zvuk
je na malch ernoblch obrazovkch, jinak nikde.
A tu najednou uprosted poad ...
Antonelli se zarazil a nadzdvihl cp rozpaen ltky.
Skvrny na slunci, ekl.
Willy ztuhl.
Nejvt a nejoemetnj slunen skvrny v historii ns smrtelnk, ekl
Antonelli. Cel bdn svt zaplavila elektina. Na to tata vechny televizn
obrazovky zhasly a tak u to zstalo.
Jeho hlas piltal z dlky jako hlas lovka, kter popisuje arktickou krajinu.
Mydlil Willymu obliej, ale nedval se na to, co dl. Willy se po oku dval pes
holrnu, jak se po huc obrazovce tie sn snh ve vn zim. Zdlo se mu, e
dokonce sly splaen tlukot srdc v obchod.
Antonelli pokraoval v pohebn ei.
Cel prvn den jsme se jen snaili pochopit, co se stalo. Do dvou hodin po
prvn slunen erupci byli na nohou vichni televizn opravi ve Spojench
sttech. Kad si myslel, e se pokodil jenom jeho pijma. Jeliko rdia
vybouchla tak, dovdli jsme se tu otesnou pravdu teprve veer, kdy jako za
starch as zaali kameloti vyvolvat zprvy po ulicch. Oznmili nm, e tyhle
skvrny na slunci mon budou pokraovat do konce naeho ivota.
Zkaznci zaali eptat.
Antonellimu se tsla ruka, v n drel bitvu. Musel chvilku pokat.

Ta przdnota, to nehmotn nic, co pod pad v naich televizorech, to nm

dalo vem zabrat. Bylo to, jako kdy se lovk bav v obvacm pokoji s dobrm
ptelem, ptel najednou zmlkne, zbledne, zstane leet, vy vte, e je mrtev, a
sm u zante chladnout.
Prvn veer se vichni vrhli do biograf. Filmy nestly za moc, ale konaly svou
dobroinnou funkci alespo do plnoci. U nlevnch pult se prvn veer Velik
pohromy namchalo dv st vanilkovch a ti sta okoldovch npoj. Jene
chodit do biografu a kupovat si pit neme lovk denn. Co pak? Zavolat
pbuznm, aby pili na kanastu nebo na kostky?
To byste si rovnou mohli provrtat hlavu kulkou, poznamenal Willy.
Mte pravdu, ale lidi se museli njak dostat z dom, kde obchzela hrza.
Projt pokojem znamenalo tot jako projt kolem hbitova a pskat si na kur.
To ticho .. .Willy se trochu napmil. Kdy u mluvme o tichu ...
Tet den veer, vpadl mu do ei Antonelli, ,jsme byli pod jet vyvedeni
z mry. Mme co dkovat jedn en, e jsme se rovnou nezblznili. Nkde tady u
ns ve mst vyla ena z domu a za okamik se vrtila. V jedn ruce drela ttec. A v druh ...
Kbelk barvy, ekl Willy.
Vichni se usmli, kdy vidli, jak rychle to pochopil.
Kdyby pni psychologov nkdy tak rozdvali zlat medaile, mli by jednu
pipnout t en a vem j podobnm ve vech mstekch, nebo ony zachrnily
tenhle svt ped koncem. Tm enm, kter se instinktivn objevily za veera a
pinesly nm zzranou kru.
Willy si to v duchu pedstavil. Ped vyhaslmi televizory se hrout navou
otcov a natvan synov a ekaj, a se z t zatracen skky zase ozve ofsajd
nebo gl! A tu najednou vzhldnou od obrazovek a v eru spat ty skvl eny,
jak se v rozhodnost a dstojenstvm stoj a ekaj se ttcem a barvou. A slavn
svtlo ozilo jejich tve i oi. ..
Paneboe, rozilo se to jako por! ekl Antonelli. Od domu k domu, od
msta k mstu. Skldakov horeka v roce 1932 nebo blznn s jojem v roce
1928 je nulou ve srovnn s lenstvm Kad vechno sm, kter tohle msto
rozbilo napadr a zase je slepilo. Lidi naplcali barvu na vechno, co se zastavilo
alespo na deset vtein. Vykrbali se na vechny ve, obkromo lakovali i
ploty, po stovkch padali ze stech a ze ebk. eny natraly kredence a skn,
dti natraly mechanick hraky, eleznice, draky. Nebt thle innosti, mohla se
kolem naeho msta rovnou postavit ze a nad brnu dt npis Pax vobiscum.

Vechna msta, kam jste se obrtil, na tom byla naprosto stejn, lidi zapomnli,
jak pohybovat elistmi, jak se vyjadovat. Mn mete vit, mui se motali jako
opil v plnm ommen, dokud jim eny nestrily do rukou ttce a neukzaly na
nejbli nenabarvenou stnu!
Zd se, e jste dlo skonili, ekl Willy.
Za prvn tden tikrt doly v drogrich barvy. Antonelli se pyn rozhldl
po mst. Lakovn samozejm mohlo vydret jen tak dlouho, dokud se
neskonilo s ivmi ploty
a nastkvnm trvy, kadho stvolu zvl. Te jsme u tak uklidili na
pdch a ve sklepch a zpal se pen, eny napklad zase zaaly zavaovat
ovoce, nakldat zeleninu a vait malinov a jahodov marmeldy. Spe jsou
vude nabit. Honosn crkevn obady tak. Znovu se zorganizovali kuelki,
non baseball, nkladn verky, pitky. Bhem ty tdn se prodalo v obchod s
hudebnmi nstroji pt set ukulel, dv st dvanct havajskch kytar, tyi sta
edest okarn a palek kazoo. J se um na trombn. Tadyhle Mac
na fltnu. Orchestrln koncerty se podaj kad tvrtek a nedli veer.
Pamatujete se jet na strojky na zmrzlinu, kter se toily klikou? Jenom Bert
Tyson jich za minul tden prodal dv st. Osmadvacet dn, Willy, osmadvacet
dn, kter tsly svtem! Willy Bersinger a Samuel Fitts sedli na keslech a
pokoueli se vechno si pedstavit a vt se do toho oku, do t niiv rny. U
osmadvacet dn jsou holrny nabit mui, kte se dvaj holit dvakrt za den, jen
aby mohli sedt, civt na zkaznky a ekat, e nkdo nco ekne, pokraoval
Antonelli Willyho pitom holil. Vzpomnm si, e kdysi, jet ne zaala
televize, holii mli povst velkch mluvk. A vidte, tenhle msc nm trvalo
cel tden, ne jsme se dostali do tempa, ne jsme setsli rez. Dneska u nm to
zase jede jako po msle. Nem to hlavu ani patu, ale rychlost je fantastick. Kdy
jste vstoupil, slyel jste ten rozruch? Ono to zas opadne, a si zvykneme na velik
Zapomnn. Vy jste si to dokonce pojmenovali? Nm, kdo u v tom chvli
jsme, se to tak jev.
Willy Bersinger se klidn zasml a pokval hlavou. U chpu, pro jste
nechtl, abych spustil pednku, kdy jsem veel.
Je to pln jasn, jak to, e m to nenapadlo hned? Ped tymi krtkmi tdny
dopadla na tohle msto pustina, pkn jm zatsla a podn je vydsila. Dky
slunenm skvrnm maj vechna msta na cel zpadn polokouli dost ticha
aspo na deset let. A j do toho vpadnu s dal dvkou ticha, zanu vyprvt o
poutch, o bezmsnch nocch, kdy svt jen hvzdy a tu a tam je slyet, jak vtr

ene psek po vyschlch eitch. Ani se mi nechce myslet na to, co by se bylo

mohlo stt, kdyby m Antonelli vas nezarazil. U se vidm, jak jdu z msta v
dehtu a v pe.
Antonelli, ekl nahlas. Dky.
Nemte za, ekl Antonelli. Vzal heben a nky. Tak jak si to dme?
Vzadu nechat, po stran pistihnout?
Po stranch nechat, ekl Willy Bersinger a znovu zavel oi, vzadu
pistihnout.
Za hodinu nato Willy a Samuel nasedli do star rachotiny, kterou kdosi, nikdy
se nedovdli kdo, umyl a nablskal, zatmco byli u holie.
Konec svta, Samuel vythl pytlk zlatho prachu. S velkm K.
Nech si to. Willy zamylen sedl za volantem. Vyrazme si za ty penze do
Phoenixu, Tucsonu, Kansas City, co k? Tady jsme zbo, o kter momentln
nikdo nestoj. Nebudou o ns stt dv, ne se ty pijmae zase rozjedou,
roztancuj a rozezpvaj. Kdy zstaneme tady, urit z na bage vyklouznou
jeti, drav ptci a pustina a pivedou ns do netst.
Willy se zadval na vpadovku ped sebou.
kal Perla Orientu. Dovede si pedstavit Chicago, tu pinavou dru,
nabarven a vymydlen jako nemluvn po rnu? To si prost nememe nechat
ujt!
Nastartoval, nechal vz protet a dval se na msto.
lovk vechno peije, huel si pro sebe. lovk hrozn vydr. koda, e
jsme propsli tu obrovskou promnu. To musela bt zatracen vc, as zkouky.
Samueli, pomoz mi, j si nemu vzpomenout. Co my jsme vlastn vidli v
televizi?
Vidli jsme jednou veer njakou enskou zpasit s medvdem, vydreli to
dv kola.
Kdo vyhrl?
Kdybys m rozkrjel, nevm. Ta ensk . ..
Ale to u se star rachotina dala do pohybu a unela osthanho a
napomdovanho Willyho Bersingera a Samuela Fittse s navonnou hlavou,
tvemi vyholenmi do rov a nehty, kter zily na slunci. Pluli pod
pistienou zelen prv zalitch strom, uprosted uliek plnch kvtin, po
bezpran silnici kolem pampelikovch, ekovch, fialkovch, rovch a
mtov nabarvench domk.
Perlo Orientu, jedeme za tebou!

Vybhl navonn pes s natrvalenou srst, rafal jim po pneumatikch a tkal,

dokud pln nezmizeli z dohledu.

POBE PI ZPADU SLUNCE

Tom po kolena ve vlnch, kus vyplavenho deva v ruce, naslouchal.
V dom u Poben dlnice bylo ticho. Hlasit prohrabvn sknk, cvakn
zmk na kufrech, teskot rozbitch vz a nakonec pronikav prsknut dve, to
ve u odeznlo.
Chico se na svtlm psku kochal bohatou rodou poztr- cench minc a
vytsal je z cednku. Po chvli pohldl na Torna a ekl: A si jde.
A tak to bylo kad rok. Tden i msc se z oken jejich domku linula hudba,
verandu zdobily nov kvtine s pelar-goniemi, dvee a schody se leskly novm
ntrem. Uvnit se sthovaly obrzky na stnch. Matissovy reprodukce nahradily
napodobeniny italskch renesannch plten. Nkdy, kdy se lovk podval k
domu, zahldl vlajc ensk vlasy, je se jako jasn lut prapor suily ve vtru.
Nkdy byl prapor ern, jindy rud. Nkdy se na obzoru tyila vysok ena, jindy
tam byla mal. Ale vdy jen jedna ena. A piel den, jako je tento . ..
Tom poloil kus deva na zvtujc se hromadu blzko msta, kde Chico
prosel kvanta psku, v nm lid zanechali stopy svch dvno zmizelch
dovolench.
Chico, co tady vlastn dlme?
ijeme si jako pni.
J si jako pn nepipadm, Chico.
Tak se sna, kamarde!
Tom si pedstavil dm o msc pozdji: v kvtinch such hlna, na stnch
przdn tverce po obrzcch a na podlaze msto koberce psek. Pokoje budou
huet przdnotou jako lastury ve vtru. A kadou dlouhou noc, Chico i on, zavrtan kad ve sv posteli, ve svm pokoji, budou poslouchat, jak se odliv
pevaluje a zahlazuje vechny stopy.
Tom neznateln pokyvoval hlavou. Jednou do roka si i on pivedl pkn dve
a pokad si myslel, e je to konen ta prav, e se co nevidt oen. Ale jeho
eny se vdy ped svitem tie vykrdaly ven s pocitem, e si je spletl s njakou
jinou, e tuhle roli nejsou schopny zahrt. Chicovy ptelkyn opoutly jejich
dm s hroznm evem a spchem. Jako obrovsk vysavae pronikly do vech
kout, do vech lastur, neunikla jim jedin perla, a pitom pevn tmaly sv pen-

enky jako plyov medvdky, s nimi se Chico mazlval, kdy jim otvral
tlamiky a pepotval zoubky.
To u je letos tvrt ensk.
J to beru, pane rozhod, zaklebil se Chico. Ukate mi cestu do sprch.
Chico . .. Tom se kousl do rtu, pak pokraoval. Dost jsem o ns dvou
pemlel. Mli bychom se rozdlit.
Chico na nj mlky pohldl.
Tedy, ekl Tom rychle, mon e kad sm by ml vt anci.
To m podr, ekl po chvli Chico a obma velkma rukama pevn sevel
cednk. Hele kamarde, copak nev, jak se vci maj? Ty a j tu spolu
zstaneme a do roku 2000. Prek starch blznivch osl si tady bude na
slunku vyhvat kosti. Te u se nm nic nepihod, Tome, u je na to pozd.
Zapi si to za ui a bu zticha.
Tom polkl a pevn se zahledl na druhho mue. Pemlm o tom, e odjedu
-- pt tden.
Zavi klapaku a dej se do prce!
Chico vztekle prohrbl psek a byl odmnn tyiceti temi centy v podob
desetnk, ptnk a mk. Zaral tup na mince, kter se do sta nahrnuly
stejn rychle jako po spnm zsahu v hracm automatu.
Tom se nehbal a zadroval dech.
Jako kdyby oba na nco ekali.
Pak se to nco stalo.
Hej .. . hej . .. hej.. .!
Ozval se z dlky hlas.
Hej ... hej ... no tak, hej ...!
Po behu asi sto metr od nich utkal chlapec, kiel a mval rukama. Nco v
jeho hlase zpsobilo, e Tomovi pebhl mrz po zdech. Zimomiv se schoulil a
ekal.
Hej!
Hoch se zastavil, popadal dech a ukazoval smrem k moi.
ensk, takov divn ensk, tam u Severn skly!
ensk! To slovo z Chicovch st pmo explodovalo, hned vzpt se dal
do smchu. To snad ne!
Co mysl tm ,divn ensk'? otzal se Tom.
J nevm, kiel chlapec, oi doiroka oteven. Muste ji vidt! Stran
divn!

To mysl utopen?
Mon! Pinesla ji voda, te le na behu, muste ji vidt sami... divn ...
Chlapcv hlas odumel. Rozevenma oima opt zral k severu. M ryb ocas.
Chico se zasml. A po veei, prosm.
Prosm vs! vykikl chlapec, te u pmo tancoval na mst. J nelu.
Dlejte, rychle!
Dal se do bhu, vyctil, e ho nensleduj a zklaman se obrtil.
Tom si uvdomil, e otevr sta. Ten kluk by nebel takovou dlku jen tak
pro legraci, co k, Chico?
Lidi u beli dl a kvli jinm prkotinm.
Tom se zvedl. Tak dobe, chlape.
Dkuju vm, pane, moc vm dkuju!
Chlapec bel dl. Tom se po dvaceti metrech ohldl. Chico za nm poilhval,
pak pokril rameny, opril si unaven ruce a vyrazil.
Ubrali se zeelou pl smrem k severu, ve vtrem olehanch tvch se
kolem vybledlch o rsovaly drobn vrsky, krtk sestih dval zaniknout
edinm a dlal je mlad. Vl pzniv vtr a ocen se zvedal a klesal v
prodluujcch se intervalech.
Co kdy, ekl Tom, co kdy dojdeme k Severn skle a bude to pravda, co
kdy moe opravdu nco vyplavilo?
Ale ne mohl Chico odpovdt, Tom u byl nkde jinde, jeho mylenky se
toulaly po pobe pohzenm kraby ve tvaru podkovy, jeovkami, hvzdicemi,
chaluhami a kameny.Sm asto vyprvl o tvorech ijcch v moi, a tic dech
vln te vracel jejich jmna. Argonauti, eptaly vlny, mladik tresky, rav
ralci, tautogy, lni, rypoui slon, platsi a bluhy, bl velryby a plskavice,
ostrouni.. . pokad ho napadalo, jestli jejich podoba odpovd tm zhadn
znjcm jmnm. Mon e nikdy v ivot nespat, jak se zvedaj ze slanch
luh, za hranicemi bezpench vod, ale jsou tam a jejich jmna s tisci dalmi
vytvej obrazy. A lovk se dv a peje si bt fregatkou, kter nad moem
nalt trnct tisc kilometr, jednoho roku se vrt a v hlav m celou rozlehlost
ocenu.
Prosm vs, rychle! Hoch pibhl zptky a zadval se To-movi do o. Me
bt pry!
Nevzruuj se, chlape, ekl Chico.
Doli k Severn skle. Tam stl druh hoch a hledl dol. Mon e koutkem
oka uvidl Tom nco na psku a to zpsobilo, e zavhal a nepodval se rovnou na

tu vc, ale na chlapcv obliej. Hoch byl bled a zdlo se, e zapomnl dchat.
Jen obas se nadchl, jeho oi se jet vc zaostily na tu vc na psku a m dle
se dvaly, tm neochotnji se odvracely, a pak zely przdnotou a ohromenm.
Kdy moe chlapci olzlo tenisky, nepohnul se, ani si toho neviml.
Tom odvrtil od hocha zrak a pohldl na psek.
A vzpt jeho obliej zskal stejn vraz jako chlapcv. Svsil ruce, otevel
sta a jeho svtl oi jako by jet vce vybledly pod pemrou toho, co uvidl.
Zapadajc slunce bylo deset minut nad moem.
Pila velk vlna a pak zase odela, ekl prvn hoch, a najednou tady
leela.
Pohldli na enu ped sebou.
Mla velmi dlouh vlasy, kter se rozprostraly po pli jako struny obrovsk
harfy. Voda si se strunami pohrvala, nadnela je, nechala je klesat a pokad je
rozevela do vje odlinch tvar. Vlasy byly urit metr a pl dlouh a rozset
po tvrdm vlhkm psku mly barvu limetky.
Jej obliej . . .
Mui se v divu sklonili.
Jej obliej, to byl sochask portrt z blho pskovce, na nm se tpytilo
nkolik kapek vody jako letn d na smeta-nov ri. Jej obliej, to byla luna,
je se ve dne rsuje bled a neskuten na pozad modr oblohy. Mln mramor
s neznatelnmi fialovmi ilkami na skrnch. Sputn vka popren jemnou
mod, jako kdyby oi prohledaly kehkou tk a vidly, jak nad n stoj a zraj a
zraj. sta zardvajc se mosk re, pln a do sebe uzaven. Krk thl a bl,
adra mal a bl, pokrvan, odkrvan proudem vody, odlivem vody, proudem,
odlivem, proudem. U bradavek byla adra zarovl a tlo neuviteln bl,
tm jako svtlo, jako blozelen blesk proti psen obloze. Jak s nm voda
pohupovala, ple se tpytila jako povrch perly.
Spodn st tla pechzela z bl do svtlounce modr, ze svtlounce modr
do svtle zelen, ze svtle zelen do mechov zelen a citrnov zelen, do
penzk a flitr, tmav zelench a unench na kivkch vodn fontny, v
zblescch svtla a tmy, aby nakonec spoinuly na psku v krajkovm vji, v
objet drahokam a mosk pny. Ob poloviny tohoto stvoen byly tak
propojeny, e se nedalo poznat, kde se ena perla, ena stvoen z blosti
nalehan vody a jasn oblohy spojuje s tou obojivelnou hladkost a pvalem
vody, je zaplavovala pobe, zvolna opadvala a posouvala svoji plku tam,
kam patila. Ta ena byla moe, moe bylo ena. Nebyla na n dn chyba, dn

ev, dn vrska i steh; iluze, jestlie to byla iluze, drela perfektn pohromad
a krev protkala jednou st a msila se s ledovmi strukami, kter zejm
kolovaly v sti druh.
Chtl jsem bet pro pomoc. Prvn hoch zmrn tlumil hlas. Ale Skip
kal, e je mrtv a e j nen pomoci. Je opravdu mrtv?
Nikdy iv nebyla, ekl Chico. To je jasn, pokraoval, kdy se na nho
upely jejich oi. To asi mli ve filmovm studiu. Kovov kostra potaen
hladkou gumou. Je to njak rekvizita, atrapa.
Ale ne, je opravdick.
Nkde na n mus bt znaka, ekl Chico, tady.
Nedlejte to! vykikl prvn chlapec.
Krucipsek, Chico se dotkl tla, chtl ho obrtit, ale zarazil se. Zstal kleet
a obliej se mu zmnil.
Co se stalo? zeptal se Tom.Chico odthl ruku a podval se na ni. Zmlil
jsem se. Hlas mu selhal.
Tom vzal enu za zpst. Ctm puls.
To je tvj vlastn.
No, nevm ... mon e ano ... mon ...
ena ped nimi leela a horn polovina jejho tla byla msn perle a
smetanov blost a doln polovina kluzk starovk zelenoern mince, kter po
sob sklouzvaly v poryvech vtru a vody.
V tom mus bt njak podvod! vykikl nhle Chico.
Ale ne, ne! Tom se prv tak nhle dal do smchu. dn podvod! Boe
mj, Boe mj, to je ndhera. Takhle ndhern jsem se ctil naposledy jako mal
kluk!
Pomalu ji obchzeli. Vlna se dotkla bl ruky, take se prsty slab, nepatrn
pohnuly. Jako kdyby ruka pokynula dal a dal vln, aby zvedla prsty, pak
zpst a pai, a potom hlavu a nakonec tlo, a vzala to vechno zptky do moe.
Torn. Chicova sta se otevela a zase zavela. Co kdybys el pro n
nklak?
Tom se nepohnul.
Sly m? zeptal se Chico.
Ano, ale . . .
Ale co? Mohli bychom ji nkomu prodat, nevm teba univerzit, nebo
tomu akvriu v Seal Beach . . . nebo . . . ehm, sakra pro bychom ji nemohli
vystavovat sami? Podvej. Popadl Torna za rameno. Zaje do pstavu. Kup

metrk a pl sekanho ledu. Kdy nco vylov z vody, tak potebuje led, nebo
snad ne?
Nikdy jsem o tom nepemlel.
Tak o tom pemlej! Ho sebou!
J ti nevm, Chico.
Co to povd? Je opravdick, nebo snad ne? Obrtil se k chlapcm.
Tvrdte pece, e je opravdick. Na co tedy pak ekme?
Chico, ozval se Tom, ml by sis pro ten led zajet sm.
Nkdo tady ale mus zstat a dvat pozor, aby ji odliv neodnesl.
Chico, ekl Tom. Nevm, jak bych ti to vysvtlil. J pro tebe ten led sehnat
nechci.
Tak pojedu sm. Hele, kluci, postavte kolem n hrz. Dm vm kadmu pt
dolar. Dejte se do toho!
Zapadajc slunce zbarvilo oblieje obou chlapc rovm bronzem. Jejich
bronzov oi zraly na Chica.
Paneboe, ekl Chico. Tohle je jet lep, ne kdy najde ambru. Vybhl
na vrcholek nejbli duny, zakiel: Tak do prce! a zmizel.
Tom a oba hoi zstali u Severn skly s osamlou enou sami, a slunce
urazilo u tvrtinu sv cesty za obzor. Psek a ena byly rovozlat.
Jenom nepatrn linka, zaeptal druh hoch. Pejel si prstem pod bradou,
zlehnka. Ukzal na enu. Tom se opt sklonil a uvidl slabou linku pod pevnou
blou bradou, malou tm nepatrnou linku na obou stranch, na mst, kde by
mly bt nebo byly bry, nyn pevn semknut, neviditeln.
Pohldl na obliej a hust prameny vlas, rozprosten na pobe jako struny
obrovsk harfy.
Je krsn, ekl. Chlapci souhlasn pikvli, ani si to uvdomili. Za nimi
prudce vzltl z dun racek. Hoi vyjekli a otoili se. Tom ctil, e se chvje. Vidl,
e chlapci se tak chvj. Za-troubil klakson. Oi chlapc zamrkaly a najednou se
v nich objevil strach. Podvali se nahoru k dlnici. Vlna se rozlila kolem tla a
zarmovala je do jasn bl kalue.
Tom pokynul chlapcm, a jdou stranou. Vlna postrila tlo o kousek bl k
moi. Pila dal vlna a smkla tlem o pt centimetr dl od moe a o patnct
centimetr bl. Ale . . ., namtl prvn chlapec. Tom zavrtl hlavou.
Tet vlna zvedla tlo a posunula je o pl metru k moi. S nsledujc vlnou
tlo sklouzlo po oblzcch o dalch ticet centimetr a ti vlny, kter pily
vzpt, je posunuly o metr a pl.

Prvn chlapec vykikl a rozbhl se za tlem. Tom ho chytil a zadrel. V

chlapcovch och se odrel strach, bezmocnost a smutek.Vlny na chvli ustaly.
Tom pohldl na enu a pomyslel si, je prav, skuten, je moje . .., ale ... je mrtv;
nebo bude, jestli tady zstane.
Nememe ji nechat odejt, ekl prvn chlapec. Nememe, prost
nememe!
Druh chlapec se postavil mezi enu a moe. Co bychom s n dlali, zeptal
se a dval se pitom na Torna, kdybychom si ji nechali?
Prvn chlapec se zamyslel. Mohli bychom mohli bychom . . . Pestal a
zavrtl hlavou. Ach boe.
Druh hoch ustoupil stranou a uvolnil en cestu k moi.
Dal vlna byla obrovsk. Pila a odela a pl byla przdn. Zmizela blost i
ern diamanty i struny velk harfy.
Stli na kraji moe a dvali se, mu a dva chlapci, dokud neuslyeli nklak,
kter vyjdl na duny za nimi.
Posledn paprsky slunce zmizely.
Zaslechli kroky, nkdo bel pes duny a kiel.
Ujdli potemnlou pl v malm nklaku s velkmi ojetmi
pneumatikami a mleli. Oba hoi sedli na korb, na pytlch sekanho ledu. Po
chvli zaal Chico vytrvale nadvat, sp pro sebe, a uplivoval pitom z okna.
Pl druhho metrku ledu. Pl druhho metrku ledu! Co s tm mm te
dlat? A jsem mokr jako my, doista jako my! Ty ses ani nehnul, kdy jsem
tam skoil a vude ji hledal! Jsi blbec, totln blbec. Jakiv nic neudl,
absolutn nic, jen stoj, stoj, nic nedl a um.
A cos udlal ty, no tak ekni, co? pronesl Tom unavenm hlasem a hledl
ped sebe. To sam, co dl vdycky, to sam. Jsi pod stejn, pod. Ml ses
vidt.
Chlapce vysadili u jejich domku na pli. Ten mlad pronesl hlasem, kter ve
vtru st slyeli. Pni, to nm nikdo neuv...
Oba mui jeli dl a zaparkovali.
Chico asi dv ti minuty ekal, a ke v pstech pomine, a pak zamruel.
Sakra. Myslm, e to bere obrat k lepmu. Zhluboka se nadechl. Tak m
napadlo. Zvltn. Za dvacet ticet let zazvon uprosted noci telefon. Bude to
jeden z tch kluk, u
dospl, a bude volat mezimstsky odnkud z baru. Uprosted noci zavolaj,
aby se zeptali na jednu jedinou vc. ,Je to pravda, e jo?' eknou. ,Opravdu se nm

to stalo? Tehdy v osmapadestm, opravdu se to stalo nm!" A my budeme

uprosted noci sedt na kraji postele a ekneme: ,Jasn, chlape, jasn, opravdu se
nm to stalo v tom osmapadestm.' A oni eknou: ,Dkujeme.' A my ekneme:
,To nic, ozvte se zas nkdy.' A dme si vichni dobrou noc. A mon e pak zase
lta nezavolaj.
Oba mui sedli ve tm na schdcch verandy.
Torn?
Copak?
Chico chvli mlel.
Tome, pt tden e nepojede pry.
To nebyla otzka, jenom tich konstatovn.
Tom pemlel s vyhaslou cigaretou v ruce. A vdl, e te u neme nikdy
odejt. Protoe ztra, pozt a popozt pjde k moi a bude proplouvat tmi
zelenmi a blmi zblesky, tmavmi jeskynmi v propastech pod podivnmi
vlnami. Ztra a ztra a ztra.
Ano, Chico. Zstanu tady.
Stbrn zrctka se klikat rozbhla po celm pobe tisc kilometr na sever a
tisc kilometr na jih. Neodrazil se v nich ani jeden dm, dlnice i lovk.
Zrctka odrela pouze tichou lunu a pak se rozttila do miliardy stpk, kter
na behu jasn zazily. Pak bylo moe chvli temn, chystalo dal adu
vzpnajcch zrctek, aby pekvapilo dva mue, kte dlouho sedli na pobe a
bez pohnut ekali.

SMRT A DVKA
Kdesi daleko v odlehlm kraji, kde kon hlubok lesy, kde vlastn kon svt,
ila Staena. ila tam u devadest let za dvemi na deset zpad a nikomu
neotvrala, a klepal vtr, d, vrabec nebo chlapec s koem raho klepetn.
Kdy se zakrbalo na jej okenice, zavolala zevnit: Jdi pry, Smrti!Nejsem
Smrt! ekli jste asi.
Ale ona se ozvala znovu: Smrti, znm t, dnes pichz v podob dvtka.
Ale za pihovatou tv vidm tv kosti!
Nebo zaklepal nkdo jin.
Vidm t, Smrti! volala Staena. M masku noe. Ale dvee jsou na ti
zpady a dv petlice. kvry jsem zalepila mucholapkami, klov drky lepcmi
pskami, do komna jsem nacpala mopy, v aluzich jsou pavuiny a elektrika je

odpojena, take s proudem sem neproklouzne! Nemm telefon, abys m mohla

volat na posledn soud ve ti hodiny kalnho rna. Do u jsem si nacpala vatu,
take ani neuslym, co mi na tohle odpov. Smrti, pry ode m!
Takto se to tradovalo po mst. Lid ve svt za hlubokmi lesy si o n
vyprvli a hoi, kte se obas chtli pesvdit, co je na tom pravdy, hzeli
polnka na bidlicovou stechu, aby slyeli Staenu kvlet: Jdi pry, sbohem, ty
mro s mrtvoln bledm obliejem!
A povst pravila, e Staena dky tto taktice bude t vn. Nakonec se Smrt
opravdu nedostane dovnit, jak taky? Vechny prastar baktrie, kter byly v
dom, jist u dvno rezignovaly a uloily se ke spnku. A vechny nov baktrie,
kter se nm na zemi objevuj kadch pr dn s novm jmnem, pokud se d
vit tisku, se nemohly prodrat dovnit trsy mechu, routy, ernho tabku a fazol,
kter se pnuly a obrstaly kolem dve.
Ta ns vechny peije, kalo si msto lec pi hlavn trati.
Vechny je peiju, kala si Staena, kter o samot hrla pasins v pln
tm kartami se slepeckm psmem.
Takhle to bylo.
Mjela lta a jedin nvtvnk dvka, chlapec, tulk nebo pocestn
nezaklepal u n na dvee. Dvakrt za rok pijel ze svta za lesy prodava z
potravinskho obchodu, u mu taky bylo sedmdest, pivezl balky, v nich
mohl bt pta zob, ale tak kostn mln suenky, kter byly tm najisto
napchovny do blskavch plechovch konzerv se lutmi lvy a ervenmi erty
na svtivch obalech, a zas odeel pes moe roztpanho dv u pednch dve.
Potraviny tam zstaly teba cel tden, pekly se na slunci, mrazily pi msku; za
tu dobu se zni sepse. Pak jednoho rna zmizely.
Staena ekala na svou chvli. Drela se dobe, oi mla zaven, psti zaat,
vechny chloupky v uch rozechvl naslouchnm, vdycky ve stehu.
Take ji nepekvapilo, kdy sedmho dne v srpnu, kdy j bylo jedenadevadest
let, proel hlubokm lesem mladk s oplenm obliejem a zastavil se u jejho
domu.
Ml na sob oblek jako snh, kter tie kloue ve vrstvch blho pltna ze
zimn stechy a v zhybech se klade na spc zemi. Neml vz. el dlouho, ale
vypadal sv a ist. Neml s sebou hl, aby se opral, ani klobouk, aby se
chrnil ped omraujcm rem slunce. Nepotil se. Ale co bylo nejdleitj
nesl s sebou jen jedinou vc, dvouaplkilovou lhev, v n byla oste zelen

tekutina. Pohledem upenm hluboko do zelen barvy poznal, e je ped domem

Staeny, a zvedl oi.
Dve se nedotkl. Pomalu obchzel dm a doshl toho, e Staena vyctila jeho
krouen.
Pak svma rentgenovma oima zpsobil, e vyctila jeho upen pohled.
Ach, vykikla Staena, kter se probudila jet s drobty grahamovho krekru
v stech. To jsi ty! Vm dobe, za koho se vydv tentokrt.
Za koho?
Za mladka s tv jako melounek. Ale nem stn! Jak to?
Lid se stn boj. Proto jsem svj stn nechal za lesem.
To vidm, ani se dvat nemusm.
Ach, obdivn vzdychl mladk, m magickou moc.
Mm velkou moc udret t venku a sebe uvnit!
Rty mladho mue se sotva pohnuly. Ani m nenapadne s tebou zpasit.
Ale Staena to slyela. Prohrl bys, prohrl!
Rd vyhrvm. Tak j jen nechm tuhle lhev ped domem na zpra.''
Stnami domu slyel vzruen tlukot jejho srdce.
Pokej, co v tom je? Mm prvo vdt, co nechv na mm pozemku!
Ano, souhlasil mlad mu.Tak co?
V thle lhvi, ekl, je prvn noc a prvn den po tvch osmnctch
narozeninch.
Coe, coe, coe!
Slyelas.
Noc po mch osmnctch narozeninch ... a den?
Ano.
V lhvi?
Zdvihl ji do ve a ukzalo se, e tvarem i modelovnm nen nepodobn
mlad en. Sla do sebe svtlo svta a vyzaovala teplo a zelen r jako uhlky,
kter z v och tygra. Chvlemi se zdla bt v jeho rukou klidn, chvlemi
pohybliv a nezkrotn.
Nevm tomu! vykikla Staena.
Nechm ji tu a odejdu, ekl mlad mu. A budu pry, ochutnej liku
zelench mylenek z thle lhve. Pesvd se.
Je to jed!
Nen.
Psahej na est sv matky.

Nemm matku.
Na co psah?
Na sebe.
Zabije m to a o to ti jde!
Vzks t to z mrtvch.
Nejsem mrtv!
Mlad mu u domu se usml.
V to jist?
Pokej! Musm se zeptat sama: Jsi mrtv? Jsi? Nebo jako mrtv vechna ta
lta?
Den a noc po tvch osmnctch narozeninch, ekl mlad mu. Jen si
vzpome.
Je to u tak stran dvno!
U okna velikosti rakve nco zaustilo, jako by tam byla my.
Tohle ti to pipomene.
Nastavil lhev tak, aby slunce proudilo elixrem, kter sve zil jako va
tisce rozdrcench stbel letn trvy. Byl v nm r i klid zelenho slunce,
lenstv a nestlost moe.
Byl to hezk den v krsnm roce tvho ivota.
V krsnm roce, zamumlala ve svm krytu.
Plodn rok. Tehdy ml tvj ivot mzu. Jedin douek a pozn, jak chutnal!
Pro by ses nenapila? Co k?
Zdvihl lhev v a dl od sebe a ta se nhle promnila v teleskop. A se do nj
pohldlo z kterhokoli konce, v ohnisku
se drela chvle jednoho dvno
uplynulho roku. Zelenolut chvle hodn podobn dnenmu poledni, v nm
mlad mu nabzel minulost v podob slajc sklenice v klidnch prstech.
Vyklonil zivou lhev z pvodn polohy a motlek do bl rozplenho svtla
peltl po aluzich a nehlun na n zahrl jako na ed klvesy. Rozplen
kidlka s hypnotickou samozejmost pronikla kvrami okenice a zashla za n
vhav ret, nos, oko. Oko prudce ucuklo, ale pak hnno zvdavost znovu se
rozzilo paprskem svtla. Mlad mu doshl svho, udroval motl odraz i
nadle, jemn mihotal hnoucmi kdly, aby zelen r onoho vzdlenho dne
nepronikal jen za aluzie starho domu, ale i do star eny. Slyel mezi jejmi
vzdechy skryt as, potlaovanou slast.
Ne, ne, neme si ze m dlat blzny! Mluvila jako lovk, kter je
hluboko pod vodou a brn se utonut v lnm pboji. Zrovna ty si sem pijde v

t podob! Vezme si masku, kterou ani jasn nevidm! Mluv hlasem, kter
znm z jinch as. je to hlas? Je mi to jedno. Spiritistick tabulka, kterou
mm na kln, mi pe, kdo opravdu jsi a co prodv!
Prodvm tyiadvacet hodin tvho mld.
Prodv nco jinho!
Ne, nemohu prodvat, co jsem.
Kdy vyjdu, popadne m a zaraz dva metry do zem. Tahala jsem t za nos
a odstrkovala adu let. Piel ses zas l-sat s novmi plny, ale nevyjdou ti!
Jestli vyjde ze dve, jen ti polbm ruku, mil dvko.
Nekej mi tak, nejsem dvka!
km ti, m by ses mohla za hodinu stt.
Za hodinu .. ., eptala si pro sebe.
Jak dlouho u je tomu, co jsi chodvala na prochzky v tomhle lese?
Dvno tomu, dvno, ekla. Nevidm to. Ta voda je kaln.Dvko, ekl,
je krsn letn den. V zeleni chrmov lodi strom se skld gobln zlatch vel
do novch a novch vzor. Z dutiny dubu vytk med ohnivou ekou. Odhod'
stevky a pono se do bujn mty. Divok kvty le v dol jako mrana
lutch motl. Vzduch tady ve stnu strom je jako chladn a ist voda z
hlubok studny, me ho st plnmi douky. Je letn den a mlad, stran
mlad.
Ale j jsem star, stran star.
Nebude, jestlie m poslechne! Nabzm ti estn a vhodn obchod,
jednn, prodej ujednn mezi tebou, mnou a srpnovm poasm.
Jak obchod, co dostanu za svou investici?
Dvacet tyi dlouhch, sladce letnch hodin, hned te. A se probhneme v
lese, nasbrme si jahody a najme se medu, vydme se do msta, po cest si
koup bl letn aty, lehk jako pavuina, a nasedneme do vlaku.
Do vlaku?
Do vlaku, kter ns za hodinu doveze do msta, tam se naveeme a
protanme celou noc. Koupm ti tver stevky, bude je potebovat.
Ale co m kosti nemohu se ani hnout!
Nepjde, pob, roztan se! Budeme pozorovat hvzdy, jak stoupaj po
obloze a thnou za sebou ervnky slunce. Za rozbesku nae stopy ovinou jako
stuka beh jezera. Dme si nejbohat sndani v historii lidstva a v poledne se
polome do psku a budeme se vyhvat jako dva cukrov kole. K veeru se zas
budeme smt ve vlaku, na kln veliknskou bonboniru a vude po sob konfety

z protpanch lstk, modr, zelen, oranov, jako o svatb, projdeme mstekem a nikoho neuvidme, nikoho, a sladce voncm erem lesa doputujeme
zptky ke tvmu domu . ..
Ticho.
U je po vem, zahuel jej hlas. A jet to nezaalo.
Po chvli: Pro to dl? Co z toho m?
Mladk se nn usml. Ale -holiko, chci s tebou spt.
Zatajila dech. V ivot jsem s nikm nespala!
Ty jsi. . . panna?
Jsem na to hrd!
Mladk vzdychl a pokval hlavou. Tak je to pravda ty jsi, jsi opravdu
dvka.
Z domu neslyel nic, proto naslouchal.
Tie a jen jako by se nkde namhav otoilo zapomenutm kohoutkem
starodvnho zazen, kter se pouilo poprv za pl stolet a odkapvalo kapku
po kapce, Staena zaala plakat.
Staeno, pro ple?
Nevm, nakala.
Pl konen utichl. Slyel, e se houpe v idli a konej se kolbavm
rytmem.
Staeno, zaeptal.
Nekej mi tak!
Dobe, souhlasil. Clarindo!
Jak v, e se tak jmenuji? Nikdo to nev.
Clarindo, pro ses tak dvno ukryla v tomhle dom?
Nevzpomnm si. Vlastn ano, u vm. Bla jsem se.
Bla?
Je to zvltn. Polovinu svho vku jsem se bla ivota, druhou polovinu
smrti. Pod jsem se neho bla. Posly! Te mi ekni pravdu! A uplyne mch
tyiadvacet hodin, a se projdeme kolem jezera, nasedneme na vlak a lesem se
vrtme k mmu domu, chce ...
Pinutil ji, aby to ekla.
.. .se mnou spt?
Miliny let, ekl.
Ach, vzdychla piduen. To je dlouh doba.
Pikvl.

Dlouh doba, opakovala. To nen vhodn obchod, mladku. D mi

tyiadvacet hodin mch osmncti let a j ti dm miliny let svho drahocennho
asu.
Nezapomnej, e to je i mj as, ekl. Nikdy neodejdu.
Bude leet se mnou?
Budu.
Ach, mlad mui. Tvj hlas! Znm ho.
Podvej se.
Vidl, e vytahuje tsnn z klov drky a e pikld oko ke trbin.
Jsem slep, poloslep, vykikla. Ale je to mon, e venku stoj Willy
Winchester?Neodpovdal.
Willy, vdy ty mi pipad pod dvacetilet, ani o den star, ne jsi byl
ped sedmdesti lety!
Postavil lhev u pednho vchodu a znovu si stoupl do perostl trvy.
Mohl bys . . ., hlas se j zlomil. Mohl bys to udlat, abych vypadala jako
ty?
Pikvl.
Ach Willy, Willy, jsi to vn ty?
ekala a letnm vzduchem napnala zrak k mstu, kde stl spokojen, astn a
mlad, odlesk slunce mu pohrval po vlasech a tvch.
Uplynula minuta.
Tak co? ekl.
Pokej! vykikla. Musm si to rozmyslet!
Ctil, jak uvnit domku plynou jej vzpomnky, jako protk psek pespacmi
hodinami a kup se nakonec v pouhou hromdku prachu a popela. Slyel
przdnotu tch vzpomnek, jak spaluj okraje jej mysli, propadaj se n a n a
vrstv vy a vy kupu psku.
Straliv pou, pomyslel si, a nikde jedin oza.
Pi jeho mylence se zachvla.
Tak co? ekl znova.
Konen odpovdla.
Je to zvltn, huela si pro sebe. Te mi najednou tyiadvacet hodin,
jedin den prodan za miliny let pipad jako pimen, dobr a slun
obchod.
Vdy taky je, Clarindo, ekl. Urit je.

Odsouvaly se zstrky, zarachotily zmky, zaskply dvee. Vyltla ruka,

popadla lhev a v miku se sthla.
Uplynula minuta.
Pak jako na startovn vstel se v mstnostech rozklapaly kroeje. Zadn dvee
se rozltly. V prvnm pate se okna otevela dokon a aluzie se v troskch
sesypaly do trvy. V pzem se za chvli stalo tot.' aluzie vybuchovaly v otpkch dv na podpal, jak je rozrela. Okna vydechovala oblaka prachu.
Nakonec se prudce otevely pedn dvee, vyltla z nich przdn lhev a
rozttila se o sklu.
Stla na prahu, erstv jako ptek. Slunce se do n opelo. Stla jako postava
na jeviti, kter jedinm odhalujcm pohybem vystoup z temnoty. Pak sebhla
po schodech a vzthla k nmu ruku.
Chlapec, kter el prv kolem po cest, zral pekvapenm, pak pozadu
ustupoval, a zmizel z dohledu, ale oi ml stle vytetn.
Pro se na m tak dval? zeptala se. Jsem krsn?
Jsi krsn.
Potebuji zrcadlo!
Ne, nepotebuje.
Budu se lidem ve mst tak zdt krsn? Nemyslm si to jen, ekni,
nenamlouv mi to?
Opravdu, jsi krsn.
Vm ti, protoe se tak ctm. Budou pro m hodn chodit, budou se hoi pi
tanci o m rvt?
Budou, vichni se budou rvt.
Dole na cestice, kde se bzukot vel msil se umnm strom, se nhle
zastavila a pohldla mu do oblieje, kter se tolik podobal letnmu slunci.
Ach, Willy, a to vechno skon a vrtme se sem, bude ke mn nn?
Hluboce se j zahledl do o a pohladil ji po tvi.
Ano, ekl laskav, budu nn.
Vm ti, ekla. Tolik ti vm, Willy.
Beli po cestice, a zmizeli z dohledu, ve vzduchu po nich zbyl zven
prach, dvee domku dokon, okenice vytaen a okna oteven, take slunen
svtlo mohlo proudit dovnit zrove s ptky, kte si tam ltali stavt hnzda a zakldat rodinu, a s pltky ndhernch letnch kvt, je vly jako sprky ze
svatebnho prvodu, proltaly dlouhmi chodbami a pokrvaly koberce, dostaly
se do pokoj a na przdn ekajc lko. A lto s erstvm vnkem vymnilo

vzduch ve vech rozlehlch prostorch domu, take to tam vonlo jako na

Potku anebo v prvnch hodinch Potku, kdy svt byl nov, nic se nikdy
nemlo zmnit a nikdo nikdy neml zestrnout.
Kdesi v lese beli krlci a jejich dupn pipomnalo rychl tep srdce.V dlce
zahoukal vlak a rychleji, stle rychleji a rychleji jel k mstu.

PRZDNINY
Den byl tak sv, jak ho me udlat bujn rostouc trva, thnouc oblaka
nad hlavou a tepotav let motl. Ten den stvoilo mlen vel, kvtin, ocen a
ern, jejich mlen nen tichem, je hrou pohybu, chvn, mihotn, vzdouvn i
pd, pi n kad sleduje svj as a svj rytmus. Zem byla nehybn, a pece se
pohybovala. Moe nebylo klidn, a pece se nehbalo. Paradox se pelval v
paradox, klid se prolnal s klidem, zvuk se zvukem. Kvty se chvly a vely se
snely jednotliv i ve sprkch na jetel. Moe pahork a moe ocenu, vlnc se
kad svm pohybem, oddlovala od sebe eleznin tra, przdn a zrezivl,
tra, po n u zejm mnoho let neprojel dn vlak. Padest kilometr odtud na
jih si razila cestu stnovou hrou oblak, kter vytvela promnlivou mozaiku na
bo vzdlench hor pmo ped oima pozorovatele.
Nhle se kolej zaala chvt.
paek, kter sedl na kolejnici, uctil z velik dlky slab pravideln nrazy,
jako kdy srdce zan bt.
paek vzltl nad moe.
Kolej se tie chvla dl a po dlouhm ekn se konen ze ztoiny na behu
vynoila mal drezna, jej dvouvlcov motor vbuchy a prsknm rozrel to
velik ticho.
V malm tykolovm vozku na lavici bez opradla, z n byl rozhled na ob
strany, pod lehkm krytem proti slunci sedl mu se enou a sedmiletm synkem.
Drezna projdla oputn ple, vtr jim lehal do o a echral jim vlasy, ale
nikdo se neohldl, vichni hledli jen vped. Obas se dychtiv naklonili do
ztoiny, obas se jim v och usadil smutek, ale stle pozorn vyhleli a ekali,
co se objev.
Kdy pijeli na rovn sek trati, motor si odfrkl a nhle se zastavil. Ticho bylo
drtiv, zdlo se, jako by se klid zem, oblohy a moe spojil a zastavil kola vozu.
Doel nm benzn.
Mu si povzdechl, nathl se pro rezervn kanystr a zaal lt benzn do ndre.

Jeho manelka a syn zstali klidn sedt, dvali se na moe a poslouchali, jak
piduen hm, ept si a smv obrovsk gobelny z psku, drobnch kamnk,
as a pny.
Moe je krsn, ekla ena.
Mn se moc lb, ekl hoch.
Nemohli bychom se tu najst, kdy u stojme?
Mu zaostil dalekohled na zelen poloostrov ped sebou.
Mohli. Kolejnice jsou hrozn rezav. Tamhle jsou dokonce popraskan. Bude
to asi chvli trvat, ne je opravm.
Vdycky kdy na nco takovho narazme, ekl hoch, udlme si piknik.
ena se pokusila o smv a pak se s vnou tv obrtila na svho mue.
Kolik jsme dnes ujeli?
Necelch sto tyicet kilometr. Mu se dosud dval dalekohledem a
mhouil oi. Nerad bych dlal za den vc. Kdy se spch, lovk ani nem as
rozhldnout se kolem. Do Monterrey se dostaneme pozt, a jestli chce, meme
bt den nato v Palu Altu.
ena si sundala z hlavy velik slamk proti slunci, kter mla pivzan k
zlatm vlasm svtiv lutou stuhou, a postavila se kousek od drezny zmen
drobnmi kapikami potu. Pravideln otesy rozklepanho vozidla jim tak pely
do krve, e kdy ustaly, vichni mli pocit, e se mus rozklepat opanm
smrem.
Pojte se najst.
Chlapec sebhl s proutnm kokem plnm jdla na beh.
Chlapec a ena u sedli u prostenho ubrusu, kdy se k nim pipojil mu,
obleen v atech, v nich chodil do zamstnn; ml na sob i vestu, vzanku a
klobouk, jako by pedpokldal, e cestou me nkoho potkat. Kdy pak podal
obloen housky a lovil z lhve nakldanou zeleninu, uvolnil si konen vzanku
a rozepnul vestu, ale stle se rozhlel kolem, jako by musel bt ve stehu, aby se
vas dal do podku.
My jsme tu pln sami, tti? zeptal se hoch s plnou pu-sou.Ano.
Nikdo jin tu nikde nen?
Nikdo.
A kdysi tu byli lid?
Pro se pod takhle pt? Vdy to nen tak dvno. Byli tu jet ped
nkolika msci. Jen si vzpome.

Trochu si vzpomnm. Ale kdy na to hodn myslm, nevzpomnm si na

nic. Chlapec nabral do hrsti psek a nechal si ho protkat mezi prsty. Bylo tu
tolik lid, kolik je psku na pobe? Kam se podli?
Nevm, odpovdl mu a mluvil pravdu.
Jednou rno se probudili a svt byl przdn. U soused sice stle vllo na
e vypran prdlo a u ostatnch domk se blytly na obvyklou hodinu
pichystan vozy, ale nikdo se nelouil. Msto nehluelo umem mohutnch
dopravnch tepen, telefony neburcovaly, dti nenakaly v slunenicovch
ztich.
Veer ped tmhle rnem sedli se enou na pedn verand, a kdy novin
pinesl veernk, ani se neodvil pohldnout na titulky a ekl: Rd bych vdl,
kdy se Mu znelbme a vechny ns smete z povrchu zemskho.
Zalo to moc daleko, ekla ena. A jako blzni se eneme pod dl a dl.
Pedstav si, jak by to bylo krsn zaplil si dmku a nkolikrt vyfoukl
kou , kdybychom se ztra probudili, vichni by byli ze svta pry a zaalo by
se znova. Sedl, pokuoval, sloen noviny drel v ruce a hlavu si opel do idle.
Kdybys te mohl nkde zmknout njak knoflk a doshnout toho, udlal
bys to?
Asi bych to udlal, odpovdl. Nechtl bych dn nsil. Jen aby vichni
lid prost zmizeli. Nechal bych tu jen krajinu, moe, vechno, co roste, napklad
kvtiny, trvu a ovocn stromy. A samozejm taky zvata, pro ne? Vechno
krom lovka, kter se vydv na lov, tebae nehladov, j, pestoe je syt, a
chov se skon, akoli ho nikdo nenapad.
Ale my bychom tu samozejm zstali, usmla se ena.
To by se mi lbilo, zahloubal se mu. Navdycky. Mli bychom nejdel
dovolenou v djinch. Vyjeli bychom si na nejdel piknik, jak lidstvo pamatuje.
Jen ty, j a Jim. Konec vnho dojdn do prce. dn pedhnn se sousedy.
Ani auto bych nechtl. Nael bych jin zpsob cestovn, starodvnj. Naloili
bychom kok s jdlem, vzali bychom s sebou ti lhve limondy, zsoby bychom
doplovali podle poteby v oputnch obchodech oputnch mst a ped sebou
bychom nemli nic ne vn lto . . .
Zstali na verand jet hezkou chvli, mleli a sloen noviny mli vedle
sebe.
Konen promluvila ena.
Nebylo by nm smutno? zeptala se.

Takhle vypadalo rno onoho novho svta. Probudili se do ticha zem, kter
byla jednou jedinou loukou. Msta se pohrouila do moe vzrostl trvy, kopretin,
msk a svlace. Pijali to s pozoruhodnm klidem, snad proto, e tolik let u
se jim protivilo msto, e mli tolik ptel, kte nebyli skutenmi pteli, e ili
vlastn odlouenm ivotem v jedin buce mechanickho lu.
Mu vstal, vyhldl z okna a poznamenal s naprostm klidem, jako by hovoil o
poas: Vichni lid zmizeli, co usoudil podle toho, e msto zmlklo.
Beze spchu se nasndali, protoe chlapec jet spal, pak se mu posadil a ekl:
Te si musme rozmyslet, co budeme dlat.
Dlat? Jak . . . jak to? Mus pece do zamstnn!
Ty tomu pod jet nev? Zasml se. U nebudu muset denn ltat z
domova nejpozdji v osm deset a Jim do koly tak nepjde. Povinnost pro ns
skonila. dn chystn taky, dn knky, dn pezrav pohledy fa. Jsme
voln, milku, u nikdy se nevrtme do toho otravnho, pitomho dennho
kolobhu. Poj se mnou.
Vythl ji do tichch a przdnch ulic msta.
Neumeli, vysvtloval. Zkrtka . . . zmizeli.
A jak to vypad v ostatnch mstech?
Vstoupil do telefonn budky a zavolal Chicago, pak New York a Sa
Francisco.
Ticho. Ticho. Ticho.
Vude tot, ekl a poloil sluchtko.Mm pocit viny, ekla. Vichni jsou
pry, a my tady. Ale ... jsem astn. Jak je to mon? Mla bych bt neastn.
Mysl? Nedolo k dn tragdii. Nikdo je nemuil, netrhal dynamitem, ani
neseehl. Odeli lehce, nemli o niem tuen. Nikomu nejsme nim zavzni.
Mme jedinou povinnost -- bt astni. Mme ped sebou nejmn ticet astnch let copak to samo o sob nen bjen?
Ale ... to te musme mt vce dt!
Abychom znovu zalidnili svt? Mu pomalu a klidn zavrtl hlavou. Ne.
Jim bude posledn. A dospje a odejde, a svt pat kom, kravm, veverkm a
hmyzu. Ti budou t dl. Jednoho dne se objev njak jin druh, kter v sob doke spojit pirozen pocit tst a zvdavosti, a ten vystav msta, kter se nm
ani nebudou zdt msty. Ten bude t. Ale te poj zabalit jdlo, vzbu Jima a
vyrazme na ticet let przdnin. O co, e budu doma dv ne ty!
Vythl z drezny perlk, celou plhodinu se sm pokouel upevnit zrezivl
kolejnice a ena s chlapcem zatm bhali po behu. Vrtili se s jet mokrmi

mulemi, pinesli jich spoustu a tak pr ndhernch rovch oblzk, sedli si a

matka chlapce uila. Psal chvli tukou po podloce domc kol, a kdy u
slunce stlo vysoko, pipojil se k nim otec, svlkl kabt, odhodil vzanku, pili
pomeranovou limondu a pozorovali, jak vyskakuj bublinky a pn v lahvch.
Vude byl klid. Poslouchali, jak slunce lad star elezn kolejnice. Slan vtr
pivl pach dehtu rozteklho na pracch a mu zlehka a opatrn rozloil mapu ze
zempisnho atlasu.
Pt msc pojedeme do Sacramenta, to bude v kvtnu, a pak nahoru na
Seattle. Mli bychom se tam dostat do prvnho ervence. ervenec je ve stt
Washington pjemn, ale jakmile se zane ochlazovat, vyrazme zptky na jih do
Yellowstonskho parku, ujedeme denn jen pr kilometr, obas si zalovme a
zarybame..
Chlapec se znudn odloudal, vrtil se k moi, hzel tam klacky, jako pes se
brodil za nimi a nosil je na beh.
Mu pokraoval: Zimu strvme v Tucsonu, ale podle monosti se vypravme
a k Florid, na jae to vezmeme nahoru po pobe a do ervna bychom mohli bt v New Yorku. Pespt rok
bychom mohli strvit lto v Chicagu. A dal rok, co kdybychom se na zimu
vypravili do Mexika? Pojedeme vude, kam ns koleje povedou, a jestli nkde
narazme na starou vedlej kolej, o kter nic nevme, erta na tom zle, pustme
se po n, abychom zjistili, kam ns dovede. A nkdy se tak vypravme lunem po
Mississippi, to jsem si vdycky pl. Mme dost programu na cel ivot. A tak
dlouho to chci dlat...
Hlas se mu zlomil. Zaal neobratn skldat mapu, ale ne s tm byl hotov, nco
tpytivho proltlo vzduchem a dopadlo na papr. Skutlelo se to do psku a
udlalo vlhkou skvrnu.
ena pohldla na vlhk msto v psku a oima peskoila na muv obliej.
Jeho vn oi se leskly. Na jedn tvi byla vlhk stopa.
Zhluboka vzdychla. Vzala mue za ruku a stiskla ji.
Sevel ji pevn, zavel oi a pomalu, pervan kal: Jak by to bylo krsn,
kdybychom si veer lehli a pes noc se to vechno zas vrtilo. Vechna hloupost,
hluk, nenvist a jin hrozn vci, strach, zl lid a protivn dti, zmatek, zkoprsost, nepodek, nadje, strdn a lska. To by bylo krsn.
Chvli zstala bez hnut a pak pikvla.
Nhle sebou oba trhli.

Nebo za nimi stl jejich syn, v jedn ruce drel przdnou lhev od limondy,
a dn z nich nevdl, jak dlouho u tam stoj.
Chlapcv obliej byl bled jako kda. Volnou rukou shl otci na tv, kde byla
stopa jedin slzy.
Tatnku, ekl. Ty taky, tatnku! Vdy ty si taky nem s km hrt!
ena zaala nco povdat.
Mu chtl vzt chlapce za ruku.
Chlapec ucukl. Jak jste mohli bt tak hloup! Tak stran hloup! Takov
blzni! Jste zl, jste zl! Otoil se na pat, rozbhl se k ocenu a dal se do
hlasitho ple.
ena vstala, chtla jt za nm, ale mu ji zarazil.
Ne, nech ho.Pak se oba ovldli a uklidnili. Nebo chlapec, kter byl dole na
behu a neustle vzlykal, napsal nco na kus papru, nacpal papr do lhve od
limondy, pimkl na ni kovov uzvr, vzal lhev, prudce se rozmchl, a se
zatpytila, a hodil ji do odlivu.
Jak vzkaz tam napsal, napadlo enu. Co je v t lhvi?
Lhev se pohupovala na vlnch.
Chlapec pestal plakat.
Po chvli se vrtil nahoru, zastavil se u rodi a hledl na n. Obliej neml
vesel ani smutn, iv ani nehybn, dychtiv ani odevzdan osudu. Vyjadoval
podivnou smsici dojm sloench z asu, poas a lid, kter ml ped sebou.
Dvali se na nj a pes nj na zliv, kde u se ztrcela z dohledu lhev se zprvou
a obas se zatpytila ve vlnch.
Napsal tam, co jsme si pli m v? pemlela ena. Napsal, co slyel, e si
pejeme, o em jsme mluvili?
Anebo napsal nco, uvaovala, co se tk jen jeho, teba aby se ztra probudil
a byl pln sm v oputnm svt, kde nebude vbec nikdo, dn mu ani ena,
dn tatnek a maminka, dn hloup dospl s hloupmi npady, take se bude
moci sm plahoit po kolejch a dit dreznu, osamle kiovat pustou pevninu na
vn vyjce a nekoncm pikniku.
Napsal tam tohle?
Co je pravda?
Ptrala v jeho bezbarvch och, ale nevyetla odpov a neodvila se zeptat.
Stny rack jim pebhly po tvi a zashly je nhlm chladem.
Musme u jt, ekl nkdo.

Naloili proutn kok do drezny. ena si pipevnila lutou stuhou irok

klobouk, chlapcv kbelek s mulemi usadili na podlahu, mu si uvzal vzanku,
oblkl vestu a vyhleli pes moe, na nm se v dli pohupovala lhev se
vzkazem a obas se zableskla na obzoru.
Sta, kdy lovk o nco popros? zeptal se chlapec. Spln se mu pn?
Nkdy ... a moc doslova.
Zle na tom, o lovk pros.
Hoch pikvl, oima daleko odtud.
Pohldli zpt v msta, odkud pijeli, a pak dopedu, kam se chystali jet.
Sbohem, msteko, ekl chlapec a zamval.
Vozk se rozjel po rezavch kolejch. Jeho rachot slbl a odumral. Mu, ena i
chlapec se ztrceli s nm v dlce mezi pahorky.
Kdy zmizeli, kolej se jet chvli chvla a pak pestala. Odloupla se vloka
rzi. Kvt sklonil hlavu.
Moe burcelo.

PN
epot snhu se dotkl chladnho okna.
Rozlehl dm zapratl ve vtru odnikud.
Co? ekl jsem.
Nic jsem nekal. Charlie Simmons u krbu za mnou tie pespal prac se
kukuici na velkm stu. Ani slovo.
Sakra, Charlie, j jsem t slyel.. .
Zaraen jsem pozoroval snh padajc na vzdlen ulice a pust pole. Byla
noc vhodn prv tak pro to, aby blostn duchov navtvovali okna a zase
mizeli.
M bujnou fantazii, ekl Charlie.
Opravdu? pomyslel jsem si. M poas hlasy? Existuje e noci a asu a
snhu? Co se dje mezi tou temnotou tam venku a mou du tady uvnit?
Nebo tam ve stnech jako by se nepozorovan, bez pomoci msce i lampy,
snela k zemi cel civilizace holubic.
A eptal to tam venku mkce snh, nebo to byla minulost, nakupen starho
asu a poteb, zoufn, kter se navrila v paniku a nakonec nalezla jazyk?
Prokrista, Charlesi. Prv te, to bych odpshl, jsem t slyel ct. . .
ct co?

ekl jsi: ,Mj pn. ..'

To e jsem ekl?
Sml se, ale pesto jsem se neobrtil; dl jsem pozoroval, jak pad snh a
vyprvl jsem mu to, co jsem musel ...kal jsi: ,Tato noc je mimodn,
ndhern, zvltn. Tak mj nejndhernj, nejdrahocennj a nejzvltnj
pn ve svm ivot, a z hloubi srdce ... A to se ti vypln.' To jsem t slyel
kat.
Ne. Vidl jsem, jak jeho odraz ve skle potsl hlavou. Prosm t, Tome,
vdy jsi tam stl hypnotizovan tm snenm celou plhodinu. To mluvil ohe v
krbu. Pn se nepln, Tome. Ale ..., nhle zmlkl a dodal s jistm pekvapenm,
vdy ty jsi opravdu nco slyel, e? No tak dobe. Napij se.
Kukuice popraskala a nafoukla se. Nalil vno, kterho jsem se j nedotkl. Snh
vytrvale padal podl temnho okna jako bled dech.
Pro? zeptal jsem se. Pro by se mi v hlav mlo vynoit prv pn? Jestli
jsi to neekl ty, tak co?
Opravdu, co, pomyslel jsem si; co je tam venku a kdo jsme my? Dva osaml
spisovatel v pozdn as, mj ptel pozvan na veer, dva dvn kamardi zvykl
mezi sebou enit a tlachat na duchask tmata, kte si vyzkoueli na vlastn ki
vechny obvykl okultn praktiky spiritistick tabulky, taroky, telepatii; bylo to
hlubok letit ptelstv pln pohody, ale tak vnho pikovn, ertk a
lenoivch blznivin.
Ale to venku dnes veer, pomyslel jsem si, to je teka za vemi vtipy a smv
se vytrc. Snh sta se podvat! Pohbv n smch . ..
Pro? ekl Charlie po mm boku, upjel vno a dval se na erven, zelen a
modr svtlka vnonch stromk, a pak se mi ozval za zdy. Pro pn v
takov veer jako dnes? No protoe je vnon veer, je to tak? Za pt minut se
narod Kristus. Kristus a zimn slunovrat bhem jedinho tdne. Tenhle tden,
tenhle veer, to je potvrzen, e Zem nezeme. Zima doshla nejniho bodu a
zan stoupat ode dna vzhru ke svtlu. Je to mimodn. Je to neuviteln.
Ano, zamumlal jsem a myslel na star asy, kdy se jeskynnm lidem svralo
srdce, kdy piel podzim a slunce zmizelo a opolid nakali, dokud se svt
neobrtil ve svm blm spnku a jednoho krsnho rna vstalo slunce asnji a
vesmr byl jet jednou na malou chvli zachrnn. Ano.
Take ... Charlie etl m mylenky a pil sv vno. Kristus byl pece
vdycky pslibem jara. Uprosted nejdel noci roku se otsl as, Zem se
rozestoupila a porodila mtus. A co kiel ten mtus? astn nov rok! Protoe,

u vech vudy, prvn leden nen Nov rok. Tm je Kristovo narozen. Jeho dech,
sladk jako jetel, se dotkne naeho chp, pislb jaro, prv v tento okamik
ped plnoc. Nadechni se zhluboka, Thomasi!
Bu zticha!
Pro? Sly u zase hlasy?
Ano! Obrtil jsem se k oknu. Za edest vtein bude jitro jeho narozen. Jak
istj a vzcnj hodina me existovat pro pn, pemtal jsem rozruen.
Tome ... Charlie m uchopil za pai. J jsem vak byl ztracen kdesi hluboko
a skuten velmi rozruen. Je dnes mimodn chvle? pemlel jsem. Putuj
svat duchov no-cemi padajcho snhu, aby nm prokazovali dobrodin v tto
hodin kouzlem spoutan? Pokud sv pn uinm tajn, vrt mi ho tato noc
putovn, podivnch spnk a starch zimnch bou desetinsobn?
Zavel jsem oi. Hrdlo se mi sevelo.
Nedlej to, ekl Charlie.
Jene pn se mi ji chvlo na rtech. Nemohl jsem ekat. Te, te, pomyslel
jsem si, plane nad Betlmem zvltn hvzda.
Tome, zalapal Charlie po dechu, prokrista!
Ano, Kristus, pomyslel jsem si a ekl:
Mm pnm je, na jednu hodinu dnes v noci...
Ne! Charlie m udeil, jednou, snail se mi zavt sta.
.. .prosm, a je mj otec zase iv.
Hodiny na krbu dvanctkrt odbily a byla plnoc.
Ach, Thomasi... Charlie bolestn vykikl. Ruka mu sklesla z m pae. Ach,
Tome.
Snh v prudkm zvanu zadrnel po okn, pilnul jako rub a v crech se
rozltl.
Domovn dvee se prudce otevely jako vbuchem.
Zasypala ns sprka snhu.
Takov chmurn pn... A ... prv se vyplnilo.
Vyplnilo? Jako ve vru jsem se obrtil k otevenm dvem, pipomnaly
hrobku.Necho, Tome, ekl Charlie.
Dvee se zabouchly. Byl jsem venku a bel, ach boe, jak jen jsem bel.
Tome, vra se! Hlas za mnou se rozplynul ve vcm blm pvalu. Ach
boe, nedlej to!
Avak v tto minut po plnoci jsem bel a bel, bez mylenky,
nesrozumiteln jsem jektal, skuenm pobzel sv srdce, aby bilo, krev, aby

proudila, nohy, aby bely a vydrely bet a myslel jsem si: On! On! J vm, kde
je! Jestli ten dar pro m plat! Jestli se to pn spln! Vm, kde pebv! A v
nonm zasnenm mst zaaly kolem dokola vnon zvony bt a zpvat a
volat. Krouily a udvaly mi tempo a vedly m dl a j jsem kiel a polykal snh
a ctil lenou touhu.
Blzne! napadlo m. Je mrtev! Vra se!
Ale co jestli je iv, na jednu hodinu tuto noc a j bych neel a nehledal ho?
Byl jsem za mstem, bez klobouku, bez kabtu, ale rozplen bhem, na tvi
mi pimrzala slan maska a odpadala v kouscch, jak mnou otsal kad krok
stedem przdn silnice, zatmco zvuk radostnch zvon byl odvt a zmizel.
Vtr m strhl kolem poslednho zkrutu divoinou, kde na m ekala temn
ze.
Hbitov.
Stl jsem u tk elezn me a otuple hledl dovnit.
Hbitov pipomnal roztrouen ruiny starodvn pevnosti, znien ped vky,
jej skvl stavby pohben hluboko v jaksi nov dob ledov.
Zzraky nhle byly nemon.
Nhle mla v sob noc prost pli vna a e a marnho kouzlen a j jsem
bel, ani jsem ml pinu, a na to, e jsem vil, skuten vil, ctil jsem, e
se nco v tomto mrtvm snnm svt opravdu stalo .. .
Ctil jsem v tto chvli na sob takovou ti z pohledu na nedoten hroby a
netknut snh, e bych s radost klesl a zemel tam sm. Nemohl jsem jt zpt do
msta a objevit se ped Charliem. Zaal jsem si myslet, e tohle vechno je njak
jeho krut ert a nestydat trik, e je to jeho zrdn schopnost uhdnout n
bytostnou potebu a zahrvat si s n. Co kdy to on eptal za mmi zdy, sliboval
a dohnal m k tomuto pn? Proboha!
Sevel jsem m brny s visacm zmkem.
Co tu je? Pouze ploch nhrobn kmen se jmnem a narozen 1888, zemel
1957, npis, kter nebylo snadn nalzt i v letnch dnech, protoe trva rostla
hust a list leelo v hromadch.
Pustil jsem m a obrtil se. V ptm okamiku jsem ztratil dech. Z hrdla se
mi vydral nevcn vkik.
Nebo jsem vyctil cosi za zd, pobl prkny zabednn vrtnice.
Byl to slab dech? Zduen pl?
Anebo jen tepl dotek vtru?
Znovu jsem se pitiskl k elezn brn a upel pohled dovnit.

Ano, tam! Lehounk stopy, jako by pistl ptk a rozbhl se mezi zapadanmi
kameny. Jet okamik a nikdy bych je neodhalil!
Vyrazil jsem vkik, rozbhl se a skoil.
Nikdy, ach nikdy v ivot, jsem neskoil tak vysoko. Peskoil jsem hladce
ze a dopadl na druh stran a pi poslednm vkiku jsem uctil v stech krev.
Potcel jsem se k odvrcen stn vrtnice.
Tam ve stnech, ukryt ped vtrem, se opral o ze mu, oi ml zaven a
ruce zken na prsou.
Vytetn jsem na nj pohldl. Pomaten jsem se sklonil a k nmu, abych si
ho prohldl, abych se ujistil.
Tohoto mue jsem neznal.
Byl star, star, velice star.
Musel jsem zapt znovu pln zklamn.
Protoe v t chvli staec otevel chvjc se oi.
A prv ty oi, kter na m hledly, ze m vyrvaly vkik:
Tatnku!
Schlil jsem se a pomohl mu do chabho svtla lampy a do padajcho snhu
poplnon doby.
Charlieho hlas, vzdlen ve snnm mst, znl ozvnou a prosil: Ne,
necho, neutkej. Non mra. Zastav se.Mu, kter pede mnou stl, m
nepoznval.
Jako strak v poryvech vtru se ta podivn, ale povdom postava snaila
rozpoznat m svma slepecky blma a pavuinami zastenma oima. Kdo?
zdla se pemlet.
Pak se z jeho st jako odpov vydral vkik:
.. .ome,. . .ome!
Hlsku t vyslovit nemohl.
Ale bylo to m jmno.
Jako lovk na pokraji tesu, pln hrzy, e se zem me ztit a srazit ho
nazpt do noci a hlny, otsl se a ze vech sil m sevel:
. . .ome!
Drel jsem ho pevn. Nemohl upadnout.
Zaklnni v lskyplnm objet a neschopni odpoutat se, stli jsme a lehce se
kolbali, dva mui spojen v jednoho v divoin metelice.
Tome, ach Tome, nakal zlomen znovu a znovu.
Ote, ach tatnku drah, tto, myslel jsem si a kal jsem to.

Staec ztuhl, protoe pes m rameno teprve nyn poprv skuten spatil
nhrobn kameny, pust pole smrti. Zajkl se, jako by chtl zvolat: Co je tohle za
msto?
Akoli ml starou tv, v okamiku, kdy poznal a rozpomnl se, povadly mu
oi, tve, sta a ekly ne.
Obrtil se ke mn, jako by hledal odpovdi, njakho strce svch prv,
njakho ochrnce, kter by mohl ci ne spolu s nm. Ml jsem vak v och
chladnou pravdu.
Oba jsme te upen hledli na nezetelnou stezku, kterou zanechaly jeho
nejist nohy od msta, kde byl po mnoho let pohben.
Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne]
Ta slova se mu vyinula z st.
Nemohl vak vyslovit hlsku n.
Ozvala se proto divok exploze, kter znla: . . .e ... e. ..e . . .e ...e . . .e!
Ztracen, hrzypln, dtsky slab nek.
Pak mu obliej zahalila dal otzka.
Znm to tady. Ale protu jsem?
Zaal ruce. Podval se na svou seschlou hru.
Bh nm dopv hrozn dary. Z nich nejhroznj je pam.
Vzpomnl si.
A jako by se zaal rozplvat. Vzpomnl si, jak se jeho tlo svraovalo, jak
jeho slab srdce dolo k tichu; pibouchnut jakchsi vnch dve noci.
Stl v m nrui velice tie, vka se mu chvla z vc, kter se mu divoce
sthovaly hlavou.
Musel si poloit nejstranj otzku ze vech:
Kdo mi tohle zpsobil?
Otevel oi. Ten pohled m udeil.
Ty kkaly oi.
Ano, myslel jsem si. To j jsem si pl, abys byl dnes v noci iv.
Ty! vykikla jeho tv i tlo.
A pak nsledovala polohlasem konen otzka:
Pro...?
Te bylo na mn, abych se ctil rozpolcen a rozdrsan.
Pro, ano, pro jsem mu to udlal?
Jak jsem se mohl opovit pt si toto pern, toto trzniv setkn?

Co jsem ml nyn dlat s tmto muem, s tmto cizincem, s tmto starm,

bezradnm a vydenm dttem? Pro jsem ho vyvolal, jen proto, abych ho zase
poslal nazpt do svta hlny a hrob a tkho spnku?
To jsem se vbec neobtoval pomyslet na dsledky? Ne. Nezral popud m
jako stelu hnal z domova na tento hbitov jako nemyslc kmen k cli bez
mylenky. Pro? Pro?
Mj otec, tento staec, stl nyn ve snhu, tsl se a ekal ode m slitovnou
odpov.
Byl jsem opt dt a nemohl jsem promluvit. Jedna st ve mn znala pravdu,
kterou jsem nedokzal vyslovit. Neuml jsem s nm mluvit, kdy byl iv, a zjistil
jsem, e te, kdy se probudil ze smrti, jsem jet nmj.
Pravda mi krouila hlavou, kvlela ve vlknech m due i tla, ale nemohla se
mi prodrat na jazyk. Ctil jsem, jak m vlastn vkiky jsou uzameny uvnit.
Chvle plynula. Brzy ubhne hodina. Ztratm pleitost, abych ekl, co je teba
ci, co mlo bt eeno ped mnoha lety, kdy byl jet iv a nad zem.
Kdesi v dlce pes krajinu odbily zvony pl jedn vnon-ho jitra. Kristus plul
ve vtru. Na tv mi dopadaly vloky as a chlad, chlad a as.
Pro? ptaly se otcovy oi; pro jsi m sem pivolal?
J . . ., a zarazil jsem se.
Nebo mi sevel pai silnji. Jeho tv nalezla svj vlastn dvod.
Te ml j, on pleitost, svou konenou hodinu, aby ekl, co ml ci, kdy mi
bylo dvanct nebo trnct nebo dvacet est. Nezleelo na tom, e j stojm nm.
Zde, v padajcm snhu, mohl uinit sv vyrovnn a jt svou cestou.
Otevel sta. Bylo pro nj tk, tak stran tk vypravit ze sebe star slova.
V povadl schrnce byl pouze duch, kter se zoufale snail a zalykal se. Zaeptal
tri slova, kter se ztratila ve vtru.
Ano? pobdl jsem ho.
Tiskl m pevn a snail se udret oi oteven v noci pln vnice. Chtl spt,
ale zatm se mu z otevench st dralo pisklav znovu a znovu:
. ..J......uji...r
Zmlkl, zachvl se, muil sv tlo a znovu se to pokusil bezvsledn
vykiknout:
. . .J . . . ... i .. .uji ...!''
Ach, tto! vyhrkl jsem. J to eknu msto tebe, smm?
Stl velmi tie a ekal.
Zkouel jsi ct j... t ... miluji?

A ... ooo! vykikl. A nhle se mu podailo po celm tom dlouhm snaen

vyrazit velice zeteln:
Ach, ano!
Ach, tto, ekl jsem a naplnilo m neastn tst, pocit zisku a ztrty. Ach
tatnku, tatnku mil, j miluji tebe.
Padli jsme si do nrue. A zstali tak.
Plakal jsem.
A neznmo z jak vyschl studny ve stranm tle mho otce vystoupily slzy,
kter se na jeho vkch chvly a tpytily.
Konen otzka tedy byla poloena i zodpovzena.
Pro jsi m sem pivedl?
Pro takov pn, pro takov dary a pro tato snn noc?
Nebo jsme museli vyslovit, dve ne se zavou a navdy zapeet dvee, to,
co jsme neekli nikdy zaiva.
A to bylo nyn vysloveno a my jsme stli a objmali se uprosted t sloty, otec
a syn, syn a otec, sti celku, ze sam radosti nhle zamniteln.
Slzy na tvch mi ztuhly v led.
Stli jsme ve studenm vtru a padajcm snhu hodnou chvli, a jsme
zaslechli zvuk zvon ve ti tvrti na jednu a dl jsme stli ve snc noci a nic u
nekali nic vc nebylo teba kat dokud nae hodina nakonec neminula.
Po celm blm svt hodiny doly k jedn rna vnonho. Kristus byl nov
jako jarn trva a ty hodiny svm zvukem ukonily ten dar, kter tak rychle veel
do naich zkehlch rukou a zase z nich odplynul.
Otec m drel v nru.
Posledn zvuk zvon odbjejcch jednu doznl.
Ctil jsem, jak otec ustoupil a byl te voln.
Jeho prsty se dotkly m tve.
Slyel jsem, jak kr snhem.
Zvuk jeho krok utichal stejn jako utichal pl ve mn.
Otevel jsem oi prv vas, abych vidl, jak kr asi sto metr vzdlen.
Obrtil se a zamval mi.
Snh se spustil jako zclona.
Jakou odvahu mus mt, starce, pomyslel jsem si, e jde tam, kam jde, ani si
nepostuje.
Vrtil jsem se do msta.

Dal jsem si s Charlesem u ohn sklenku. Podval se mi do tve a pipil tie

tomu, co tam spatil.
Nahoe na m jako velk bl snhov zvj ekala postel.
Za mm oknem padal snh tisc kilometr smrem na sever, pt set kilometr
na vchod, dv st kilometr na zpad, sto kilometr na jih. Snh padal na
vechno, vude. Padal na dvoj dku stop za mstem: jedna vychzela a druh se
vracela a ztrcela se mezi hroby.
Leel jsem na sv snhov posteli. Vzpomnal jsem na otcovu tv, kdy mi
zamval a obrtil se a odeel.
Byla to tv nejmladho a nejastnjho lovka, jakou jsem kdy vidl.
S tm jsem usnul a zanechal ple.

MARIONETY a. s.
Asi v deset veer kreli zvolna ulic dva ptel. Obma bylo kolem
ptaticeti a dn z nich nejevil sebemen znmky opilosti.
Ale pro tak brzo? ptal se Smith.
Proto, opil Braling.
Po letech si jeden veer vyraz a jde dom v deset.
Nejsp nervy.
J se vbec divm, e se ti to podailo. Deset let se t pokoum vylkat
nkam do tichho podniku na skleniku. A te, kdy se nm to povede, postav
si hlavu, e se mus brzo vrtit.
Nesmm drdit tst, ekl Braling. Jaks to dokzal? Nasypal jsi en
uspvai prek do kafe? Ne, to by bylo nemorln. Brzo uvid. Zahnuli za
roh. Docela upmn, Bralingu, neml bych to kat, ale obdivuji tvou
neskonalou trplivost. Mon e mi to nebude chtt piznat, ale tohle manelstv
pro tebe mus bt hrozn.
To bych netvrdil.
Ale stejn se peslechlo, jak t pinutila, aby sis ji vzal. Tenkrt v
devtasedmdestm, kdy ses chystal do Ria...Zlat Rio. Po vech tch plnech
jsem je nakonec nevidl.
Pr si na sob rozervala aty, rozcuchala si vlasy a hrozila, e zavol policii,
kdy si ji nevezme.
Pochop, Smithi, byla vdycky ponkud nervzn.
Ale tady lo o pinavou hru. Nemiloval jsi ji. Pece jsi j to ekl, ne?

Pokud se pamatuji, zastval jsem v tomto ohledu velmi pevn stanovisko.

Ale pesto sis ji vzal.
Musel jsem brt ohled na podnik a zrove i na otce s matkou. Podobn
skandl by je byl zabil.
Uplynulo u deset let.
Ano, pitakal Braling, ale jeho ed oi zstvaly klidn. Doufm, e by se
te vechno mohlo zmnit. Myslm, e se mi splnilo to, na co jsem deset let
ekal. Podvej.
Vythl dlouh modr lstek.
To je pece letenka do Ria na tvrten raketu!
Ano, konen se tam dostanu.
No, to je bjen! To si opravdu zaslou! Ale nebude mt nmitky? Dlat
pote?
Braling se nervzn zasml. Nebude ani tuit, e jsem odjel. Za msc se
vrtm a krom tebe se o tom nedov iv due.
Smith si povzdechl. Kdybych tak mohl jet s tebou.
Chudku, ty taky zrovna nem na rch ustlno, co?
To opravdu ne, vzal jsem si enskou, kter zas pehn na druhou stranu.
Pochop. Kdy jsi deset let enat, neek pece, e ti bude ena kad veer dv
hodiny sedt na kln a vatlat jako batole. Navc mi pipad, e se to s n
posledn msc zhorilo. Nkdy m napad, jestli snad nen slabomysln.
No ano, n vdy rezervovan Smith. Tak, a jsme doma. Chce poznat moje
tajemstv? Jak jsem to dnes veer dokzal?
Ty mi je opravdu prozrad?
Podvej se tamhle nahoru, ukzal Braling.
Oba zrali vzhru do tmy.
V druhm pate nkdo vysunul roletu. Objevil se asi ptati-cetilet mu s
lehce prokvetlmi spnky, smutnma edma oima a malm tenkm knrkem.
Ale to jsi pece ty! vykikl Smith.
Pst, ne tak nahlas! Braling zamval. Mu v okn vznamn pikvl a zmizel.
Urit jsem se pomtl, ekl Smith.
Vydr chvilku.
ekali.
Dvee na ulici se otevely a onen vysok thl pn s knrkem a tesknma
oima je vyel pivtat.
Nazdar, Bralingu, ekl.

Nazdar, Bralingu, odpovdl Braling.

Jako kdyby si z oka vypadli.
Smith jen zral. Vy jste dvojata? To jsem netuil...
Ne, kdepak, vysvtloval tie Braling. Naklo se bl. Pitiskni Bralingovi
Dv ucho na prsa.
Smith zavhal, pak pistoupil a poloil hlavu na nastaven hrudnk.
Tik-tik-lik-tik-tik-tik-tik-tik.
Ne! To nen mon!
Ale ano.
Smm si to poslechnout jet jednou?
Tik-tik-tik-tik-tik-tik-tik-tik.
Smith se napmil, trochu zavrvoral a zden zamikal. Ohmatal tomu tepl
ruce a tve.
Kdes ho sehnal?
Dokonal kousek, ne?
Neuviteln. Odkud?
Bralingu Dv, podej pnovi navtvenku.
Braling Dv udlal rymryfuk a vythl blou kartiku:
MARIONETY a. s.
Zhotovme Vm dvojnka, i repliku Vaeho ptele. Nov humanoidn
plastikov modely 1990, zaruen odoln proti vekermu opotebovn. Od 7
600 dolar a po model de luxe za 15 000 dolar.Ne, vrtl hlavou Smith.
Ano, uculoval se Braling.
Pirozen, ekl Braling Dv.
Jak dlouho u to trv?
Mm ho msc. Schovvm ho v bedn na nad ve sklep. Moje ena dol
nikdy nechod a j mm k t bedn jedin kl. Dneska veer jsem oznmil, e se
chci projt a koupit si doutnky. el jsem dol, vypustil jsem Bralinga Dv z bedny, poslal jsem ho nahoru, aby dlal m en spolenost, a zmizel jsem na
schzku s tebou.
Bjen! Dokonce i von jako ty: Bond Street a doutnky Melachrinos!
Povauji tento postup za velice ohledupln, i kdy bys teba v tomto ppad
bral morln hledisko jako malichernost. Koneckonc, moje ena ze veho nejvc
tou po tom, aby m mla doma. Tahle loutka, to jsem navlas j. Cel veer jsem
sedl doma. Pt msc strvm s n. Mezitm si jin pn bude po deseti letech
ekn uvat v Riu. A se vrtm, tadyhle Braling Dv pjde zptky do bedny.

Smith o tom minutu dv pemlel. Doke existovat msc bez dozoru?

zeptal se nakonec.
Teba est. Konstruovali ho tak, e me dlat vechno -jst, spt, potit se
vechny pirozen innosti. Bude se o mou enu dobe starat, vi, Bralingu
Dv?
Tvoje ena je moc hezk, ekl Braling Dv. Lb se mi.
Smithovi se chvl hlas. Jak dlouho u ta firma existuje?
Dva roky tajn.
Mohl bych toti -- mysl, e by byla monost... Smith uchopil svho
ptele za loket a dychtiv vyzvdal: Me mi prozradit, kde bych takovho
robota, takovou marionetu mohl sehnat pro sebe? Vi, e mi d adresu.
Prosm.
Smith obracel kartiku v prstech. Dky. Nedovede si pedstavit, co to pro m
znamen. Jen trochu oddechu. Noc nebo dv, teba jen jednou za msc. Moje
ena m tak zbouje, e se od n nesmm vzdlit ani na hodinu. Nesmrn ji
miluji, vdy v, ale vzpome si na starou bse: ,Dr lsku zlehka, ulet, svrej ji
pevn, ume ti.' Stailo by mi, kdyby trochu uvolnila stisk.
M alespo tst, e t ena m rda. Mj problm je nenvist. A to nen tak
snadn.
Jist, Netty m len miluje. Budu ji muset nauit milo- vat lskou
snesitelnou.
Dobr pozen, Smithi. Stav se u ns, a budu v Riu. Manelce by pipadalo
divn, kdyby ses najednou pestal objevovat. Tady s Bralingem Dv me mluvit
pln jako se mnou.
Spolehni se. Sbohem. A dkuju.
Smith s smvem odchzel. Braling a Braling Dv se otoili a veli do haly.
V autobusu si Smith tie pohvizdoval a obracel blou kartiku v ruce:
Zkaznci se mus zavzat k psnmu mlen, nebo dokud Kongres neschvl
nvrh zkona, legalizujc Marionety a. s., je prozatm pouvn tchto vrobk
povaovno za trestn in.
Podvejme, zabruel Smith.
Zkaznkm zhotovme formu na mru a podle vzornku urme barvu o, rt,
vlas, ke atd. Pedem upozorujeme, e zhotoven modelu trv dva msce.
To nen tak dlouho, pomyslel si Smith. Ode dneka za dva msce se mi
zanou hojit zhmodn ebra. Ode dneka za dva msce mi pestane drtit ruku.

Ode dneka za dva msce se mi zacel natekl spodn ret. Nechci bt nevdn,
ale ... Otoil kartiku.
Marionety a. s. existuj dva roky a za tu dobu staily uspokojit slunou dku
zkaznk. Nae motto zn: Nit ani drtk neteba. Adresa: South Wesley Drive
43.
Autobus ho dovezl k domu. Smith vystoupil, cestou do schod si pobrukoval a
potal: mme s Nettie na spolenm kont patnct tisc dolar. eknme, e z
nich osm tisc investuji, teba do obchod. Marioneta se mi urit bohat vyplat.
Nettie se nemus nic dozvdt. Odemkl a za minutu stl v lonici. Nettie, son a
bl, spala spnkem nevinnch.
Drah Nettie. Tm ho zlomily vitky svdom pi pohledu na jej nic
netuc, matn osvtlenou tv. Kdybys nespala, urit bys m zaala dusit
polibky a vrkat mi do ouka. Vn, pipadm si ped tebou jako zloinec. Jsi
takov hodn, milujc manelka. Nkdy si ani nedoki pedstavit, e sis msto
toho Buda Chapmana, kterho jsi kdysi mla rda, vzala m. Pipad mi, es m
tenhle msc milovala snad jet divoeji ne pedtm.
Slzy mu vstoupily do o. Nhle zatouil ji polbit, vyznat sej ze sv lsky,
roztrhat tu kartiku a na celou zleitost zapomenout. Ale jak se k n uu shbal,
zabolela ho ruka, ebra zapraskala a zastnala. S bolestnm vrazem v tvi se
zarazil, vyel do haly a prochzel temnmi pokoji. Tie si broukal, kdy v
knihovn otevral ovln psac stl a vylovil z nj spoiteln knku. Vezmu si
jen osm tisc dolar, sliboval. Nic vc. Strnul Moment!
Jet jednou ji zden prolistoval. Pokat! vykikl. Deset tisc dolar
chyb! Vyskoil. Je tam jen pt tisc! Co s nimi provedla? Kam je ta Nettie
mohla zaantroit? Dal klobouky, hadky, parfmy! Nebo, pokat j vm!
Koupila ten domek na Hudsonu, o kterm u cel msce vykldala, a mn se ani
slovkem nezmnila!
Spravedliv rozhoen se til do lonice. Jak si to pedstavuje, takhle
rozhazovat spolen penze? Naklonil se nad n. Nettie! zvolal. Nettie, probu
se!
Ani se nepohnula. Cos provedla s mmi penzi? zaval.
Zavrtla se. Svtlo z ulice zalilo jej krsnou tv.
Najednou mu pila njak divn. Srdce se mu divoce rozbuilo. Vysychalo
mu v stech. Rozklepaly se mu nohy a klesl na kolena vedle postele. Nettie,
Nettie! Cos provedla s mmi penzi!

Pak ho napadla stran mylenka a zmocnil se ho dsiv pocit oputnosti. Pi

pedstav, e byl podveden, ho roztsla zimnice. Tm proti sv vli se sklnl
n a n, a horkm uchem pevn a neodvolateln spoinul na jejch oblch,
rovch adrech. Nettie! vydechl.
Tik-tik-tik-tik-tik-tik-tik-tik-tik-tik-tik.
Zatmco Smith odchzel bulvrem do tmy, Bralingov vstoupili do dve bytu.
Jsem rd, e i on bude trochu astnj. Ano, pisvdil neptomn
Braling Dv.
No, take jdeme do bedny, B-Dv. Braling uchopil sv-ho dvojnka za loket
a vedl ho ke schodm do sklepa. Prv o tom chci s tebou mluvit, ozval se
Braling Dv, kdy sestoupili na betonovou podlahu a mili po n ke dvem. O
sklep. Nelb se mi tam. A u vbec se mi nelb v bedn na nad.
Zkusm ti zadit nco pohodlnjho.
Marionety jsou stavny k tomu, aby se pohybovaly, ne aby nehybn leely.
Jak by se lbilo tob, kdybys ml vtinu asu leet v bedn?
No . . .
Ani za mk by se ti to nezamlouvalo. Vdy j jsem pod zapojen.
Neexistuje zpsob, jak m vypnout. Jsem naivu jako ty, a jako ty taky ctm a
vnmm.
Vydr pr dn. Pak pojedu do Ria a ty nebude muset zst-vat v bedn.
Bude bydlet nahoe. Braling Dv mchl podrdn rukou. A a si uije vrt
se zptky, j posypu zptky do bedny. V obchod m neupozornili, e s tebou
budou pote, ekl Braling. Vd toho o ns moc mlo, vysvtloval Braling
Dv. Jsme pln novinka. A jsme vnmav. Vbec m net, e ty odjede, bude
si uvat na slunku a my tu zatm budeme et v zim. Ale vdy j jsem o
tomhle vlet snil cel ivot, namtl se Braling.
Pivel oi a vidl ped sebou moe, hory a lut psek. Hukot vln lahodil jeho
dui. Slunce ho pjemn hlo do nahch ramenou. Vno se rozplvalo na jazyku.
A j se do Ria nikdy nepodvm, ekl dvojnk. Pomyslel jsi na to? Ne, j
.. . A potom je tu tvoje ena.Co je s n? Braling nenpadn ustupoval k
vchodu.
Docela jsem si ji oblbil.
Jsem rd, e t tvoje zamstnn bav. Braling si nervzn olzl rty.
Obvm se, e mi nerozum. Myslm e jsem se do n zamiloval.
Braling ucouvl jet o krek a ztuhl. Coe ses?

A taky m napadalo, pokraoval Braling Dv, jak hezk to mus bt v Riu a

e se tam nikdy nepodvm a myslel jsem na tvoji enu zd se mi, e bychom
spolu mohli bt astni.
Nnno, to je opravdu hezk. Braling se co mon nenucen vzdaloval ke
dvem od sklepa. Nebude ti vadit, kdy chviliku pok, vi? Musm si
zatelefonovat.
Komu? Braling Dv svratil elo.
Na tom nesejde.
Do Marionet? Aby si pro m pijeli?
Ne, ne nic takovho! Rozbhl se ke dvem.
Kovov stisk mu sevel ob zpst. Neutkej!
Dej ty ruce pry!
Nedm.
e t k tomu navedla moje ena!
Ne.
Uhodla to? Ona t odhalila? Mluvila s tebou? Ona to v? V tom to tedy je?
Zajeel. Vkik zadusila dvojnkova dla.
Ta u se nikdy nedov. Braling Dv se lehounce usml. To u se nikdy
nedov.
Braling se mu snail vytrhnout. Urit t prokoukla zahrla ti na city
Ulom t do bedny, zamknu a zahodm kl. A pak koupm druh lstek do
Ria pro tvou enu.
No tak, pokej pece. Zadr. Neunhluj se. Promluvme si!
Sbohem, Bralingu.
Braling ztuhl. Jak to sbohem?
O deset minut pozdji se probudila pan Bralingov. Pitiskla si ruku na tv.
Nkdo ji prv polbil. Zachvla se a vzhldla. Tedy, tohle t nenapadlo u lta,
zamumlala.
Uvidme, co se d jet napravit, ekl hlas ze tmy.

TREST BEZ ZLOINU

Vy si pejete zabt svou manelku? zeptal se tmav mu za stolem.
Ano. Ne ... ne doslova. Chci ct...
Jmno?
Jej nebo moje?

Vae.
George Hill.
Adresa?
South Saint James jedenct, Glenview.
Mu si to zapsal, ani hnul brvou. Jmno va pan?
Katherine.
Vk?
Ticet jedna.
Nsledovala srie rychlch otzek. Barva vlas, o, pleti, oblben parfm,
index tkn a velikosti. Mte jej trojrozmrnou fotografii? Nahrvku jejho
hlasu? Aha, vidm, mte. Vborn. A te .. .
O hodinu pozdji byl George Hill zpocen.
To je vechno. Tmav mu vstal a zachmuil se. Pod se do toho jet
chcete pustit?
Ano.
Tak to podepite.
Podepsal.
Vte, e je to protiprvn?
Ano.
A e nejsme dnm zpsobem zodpovdn za to, co se vm v dsledku
vaeho poadavku stane?
Prokristapna! vykikl George. U jste m zdroval dost dlouho. Kdy
konen zaneme?
Mu se lehce usml. Bude trvat devt hodin, ne pipravme loutku va
manelky. Zatm se prospte, prospje vm to na nervy. Tet zrcadlov pokoj
nalevo je voln.
George se pomalu a otuple pesunul do zrcadlovho pokoje. Lehl si na
modrou sametovou pohovku a vha jeho tla uvedla zrcadla na strop do vivho
pohybu. Nn hlas zpval: Sp . . . sp . . . sp .. .
George zamumlal: Katherine, j jsem sem nechtl chodit.Ty jsi m k tomu
donutila. Ty jsi m do toho navezla. Ach jo, radi bych tu nebyl. Pl bych si
dostat se zptky. J t nechci zabt.
Zrcadla jemn krouila a blskala se.
Usnul.
Zdlo se mu, e je mu znova tyicet jedna, e on a Katie b s piknikovm
koem po njakm zelenm kopci, opodl jejich vrtulnk. Vtr rozevll Katie

vlasy do zlatch pramen a ona se smla. Lbali se a dreli za ruce, vbec nejedli.
etli si bsn, pipadalo mu, e si vdy etli bsn.
Dal vjevy. Prudk zmny barvy, jako v letu. On a Katie bhem letu do
ecka a Itlie a vcarska, onen ziv a dlouh podzim 1997! Nic ne let, bez
zastvky!
A pak non mra. Katie a Leonard Phelps. George ve spnku zaplakal. Jak
se to mohlo stt? Odkud se ten Phelps vzal? Pro se mezi n zamchal? Pro
nemohl ivot zstat jednoduch a dobr? Byl to ten vkov rozdl? George tm
padestnk a Katie tak mlad, tak hrozn mlad. Pro, pro?
Scna byla k nesnesen iv. Leonard Phelps a Katherine v zelenm parku nad
mstem. George, kter se na cestice objevil prv vas, aby vidl, jak se jejich
sta setkala.
Zuivost. Zpas. Pokus o zabit Leonarda Phelpse.
Dal dny, dal non mry.
George Hill se probudil v pli.
Pane Hille, jsme pro vs pipraveni.
Maltn vstal. Vidl se v nyn tichch zrcadlech nad sebou a vypadal skuten
na svj vk. Byla to neastn chyba. Lep mui ne on si brali mlad eny a ty
se jim rozplvaly pod rukama jako krystalky cukru ve vod. Znechucen se pozoroval. Bicha trochu pebv, masa na tvch trochu pebv, pepe ve vlasech
trochu pebv, zato v dech je ho mlo ...
Tmav mu ho zavedl do jaksi mstnosti.
George Hill se zajkl. Ale to je pece pokoj Katie!
Sname se, aby vechno byla dokonal.
To taky je, do posledn nitky.
George Hill vyal podepsan ek na deset tisc dolar. Mu s nm odeel.
Pokoj byl tich a tepl.
George se posadil a nahmtl pistoli v kapse. Hromada penz. Ale bohat lid si
mohou dovolit luxus osvobozujc vrady. Nsilnho nensil. Smrti bez smrti.
Vrady bez za- vradn. Ct se lpe. Najednou byl klidn. Dval se na dvee.
Tuhle vc si pedstavoval est msc a nyn spla ke konci. V ptm okamiku
se objev krsn robot, marioneta bez provzk, a...
Dobr den, Georgi.
Katie.
Zatoila se mu hlava.
Katie. Vydechl.

Stla ve dvech za nm. Na sob mla zelenou, jako pe mkkou rbu. Na

nohou zlat propltan sandly. Kolem hrdla j zily vlasy a oi mla modr a
jasn.
Dlouho nepromluvil. Jsi krsn, ekl nakonec okovn.
Jak jin bych mla bt?
Hlas ml pomal a neskuten. Uka se, a si t prohldnu.
Nathl nejist ruce jako nmsnk. Srdce mu bilo o pekot. Vykroil, jako by
se pohyboval hluboko pod vodou. Chodil kolem n a dotkal se j. To ses
pohledu na m za ty roky nenabail? Nikdy mi to nebude stait, ekl a do o
mu vhrkly
O em jsi se mnou chtl mluvit?
Dej mi as, prosm t, troku asu. Zeslble se posadil a roztesenma
rukama si shl na prsa. Zavel oi. To je neuviteln. Dal mra. Jak t mohli
udlat?
O tom nesmme mluvit, kaz to iluzi.
Je to kouzlo!
Byla na dotyk tepl. Nehty mla dokonal jako lasturky. dn vy, dn
kaz. Vzhldl k n. Znovu si vzpomnl na slova, kter tak asto tali za dobrch
as. Jsi krsn, ptelkyn moje. Jak jsi krsn; oi tv jsou holubice pod
zvojem.Jako karmnov rka jsou tv rty. sta tv pvabu pln. Dva prsy tv
jsou jak dva kolouci, dvojtka gazel, kter se v lilich pasou. Poskvrny na tob
nen.
Georgi?
Co je? Oi ml jako studen stpky.
Chtl ji polbit na rty.
Pod tvm jazykem je med a mlko.
A vn tvch at je jak vn Libanonu.
Georgi.
Nesmrn hukot. Pokoj zaal krouit.
Ano, ano, okamik, okamik. Zatsl huc hlavou.
Jak krsn jsou tv nohy v opnkch, knec dcero! Kivky tvch bok jsou
jako nhrdelnky, dlo umlcovch rukou . . .
Jak to udlali? vykikl. Za takovou chvli. Devt hodin, zatmco spal.
Roztavili zlato, spojili a sestavili jemn hodinov prka, dmanty, lesk, konfety,
ndhern rubny, tekut stbro, mdnou nit? Tkal j vlasy kovov hmyz? Nalili
lut ohe do formy a nechali zmrazit?

Ne, ekla. Kdy bude mluvit takhle, tak odejdu.

Necho!
Tak poj k vci, ekla chladn. Chtl jsi se mnou mluvit o Leonardovi.
Dej mi as, dostanu se k tomu.
Hned, trvala na svm.
Nenachzel v sob hnv. Ten z nj vyvanul, jen se objevila. Ctil se jako
ulink.
Pro jsi za mnou piel? Neusmvala se.
Prosm t.
Chci to vdt. Nebylo to kvli Leonardovi? V, e ho miluji, nebo nev?
Nech toho! Zacpal si ui rukama.
Ryla do nj dl. V, te s nm trvm vechen svj as. Tam, co jsme chodili
ty a j, tam jsme te Leonard a j. Pamatuje se na ten piknik na trvnku na
Mount Verde? Tam jsme byli minul tden. Ped mscem jsme letli do Athn a
s sebou jsme mli basu ampaskho.
Olzl si rty. Ty za to neme, ty ne. Vstal a uchopil ji za zpst. Ty jsi
nov, ty nejsi ona. To ona je vinn, ne ty. Ty jsi jin!
Naopak, ekla ena. J jsem ona. Mohu jednat jenom jako ona. Nic ze m j
nen ciz. Ve vech myslech a vmyslech jsme jedna.
Ale ty jsi neudlala to, co ona!
Udlala jsem to vechno. Lbala jsem ho.
To jsi nemohla, vdy ses prv narodila!
Z jej minulosti a z tv pamti.
Posly, zaprosil a tsl j, aby ji piml k pozornosti. Nelo by to njak,
nemohu teba zaplatit vc penz? Vzt si t s sebou? Pojedeme do Pae nebo do
Stockholmu nebo kam chce.
Zasmla se. Marionety se jen pronajmaj. Nikdy se neprodvaj.
Ale j mm penze!
Kdysi se to zkouelo. Ale vede to k lenstv. Nen to mon. Dokonce i tohle
je protizkonn, to pece v. Existujeme jen proto, e to vlda mlky trp.
J chci jenom t s tebou, Katie.
To prost nejde, protoe j jsem Katie, kad kousek zem je kouskem z n.
Nechceme dn souten. Marionety nesmj opustit podnik; pitva by mohla
odhalit nae tajemstv. Tak u dost. Varovala jsem t, o tchhle vcech nesmme
mluvit. Zkaz iluzi. Bude se ctit frustrovan, a odejde.
Zaplatil sis, tak te udlej, kvli emu jsi piel.

J t nechci zabt.
Jedna tvoje st chce. Dus to v sob, nechce tomu dt prchod.
Vythl pistoli z kapsy. Jsem hrozn pitomec, nikdy jsem sem neml pijt. Jsi
tak krsn.
Dnes veer mm rande s Leonardem.
Nemluv.
Rno letme do Pae.
Slyelas m, co jsem kal!
A pak do Stockholmu. Sladce se zasmla a pohladila ho po tvi. Ty mj
malej tloutku.
Cosi v nm zaalo vt. Zbledl. Vdl, co se dje. Ukryt hnv a odpor a
nenvist vyslaly sv signly do vdom. A jemn telepatick s v jej zzran
hlav pijmala impuls smrti. Marioneta. Neviditeln provzky. On sm ovld
jej tlo.Ty legran bacule a to jsi bval fek.
Nech toho, ekl.
Je mn jedenaticet a ty jsi star, ach jo, Georgi, ty jsi byl slep, kdy jsi lta
pracoval, abych mla as se znovu zamilovat. Nemysl, e Leonard je pkn?
Slep zvedl pistoli.
Katie.
Jeho hlava je tpytiv zlato ryz.. ./'zaeptala.
Katie, nech toho! vykikl.
Jeho kadee jsou trsy palmovch plod, ern jako havran, jeho ruce jsou
vlce zlat tarem poszen!
Jak mohla vyknout tato slova! Byla v jeho mysli, jak je mohla artikulovat
ona!
Katie, nenu m k tomu!
Jeho lce jsou jak balzmov zhon, mumlala se zavenma oima a zlehka
se pohybovala pokojem. Jeho bicho je mistrn dlo ze slonoviny safry
vykldan; jeho stehna jsou sloupy z blho mramoru ...
Katie! vskl.
Patro jeho st je pesladk. . .
Vstel.
.. .takov je mj mil ...
Dal vstel.
Padla.
Katie, Katie, Katie!

Vplil do jejho tla jet tyi dal kulky.

Leela a zachvvala se. Jej bezvdom sta se iroce otevrala a njak
pomaten mechanismus ji nutil opakovat znovu a znovu:
Mil mj, mil mj, mil mj, mil mj, mil mj...
George Hill omdlel.
Probral se se studenm obkladem na ele.
U je po vem, ekl tmav mu.
Po vem? zaeptal George Hill.
Tmav mu pikvl.
George Hill pohldl ochable na sv ruce. Byly pedtm zkrvaven. Kdy
omdlel, upadl na podlahu. Posledn vc, kterou si pamatoval, byl pocit, e mu po
rukou stk proudem skuten krev.
Te ml ruce ist umyt.
Musm u jt, ekl George Hill.
Pokud se na to ctte.
Jsem v podku. Vstal. Pojedu te do Pae, zanu jinak. Nebudu pece
zkouet Katie telefonovat nebo tak, e?
Katie je mrtv.
No ano, zabil jsem ji, e? Paneboe, ta krev byla opravdick!
Na tenhle detail jsme hrd.
Sjel vtahem na ulici. Prelo a on se chtl hodiny prochzet. Omyt od hnvu
a niitelstv. Vzpomnka byla tak pern, e u nikdy nebude mt chu zabjet. I
kdyby se ped nm te mla objevit skuten Katie, ekl by jen zaplabh a poklekl, ani by cokoli ctil. Byla te mrtv. Ml, co chtl. Poruil zkon a nikdo se
to nedov.
D mu chladn dopadal na obliej. Mus hned odejt, dokud oista psob.
Konen k emu by takov oisty byly, kdyby lovk zaal tam, kde pestal.
Poslnm marionet bylo v prvn ad zabrnit skutenmu zloinu. Kdy jste
chtli nkoho zabt, udeit nebo ho trat, udlali jste to jednomu takovmu
automatu. Vrtit se te do bytu by nebylo dobr, Katie by tam mohla bt. Chtl
na ni myslet jenom jako na mrtvou, jako na vc, s n bylo naloeno po zsluze.
Zastavil se na obrubnku a pozoroval, jak kolem proud doprava. Hluboce
vdechoval dobr vzduch a zanal se uvolovat.
Pan Hill? ekl hlas u jeho lokte.
Ano?
Hillovi kolem zpst sklapla pouta. Jste zaten.

Ale .. .
Pojte. Smithi, posbrejte ty dal chlpky nahoe a vemte je za me.
To mi nemete udlat! ekl George Hill.
Za vradu, to tedy meme.
Z nebe zahmlo.
Bylo tvrt na devt veer. U deset dn prelo. Tak na zdi vzen prelo.
Vystril ruce ven, aby ctil, jak se mu na tesoucch dlanch kapky sbraj do
louiek.Zainely dvee a on se nepohnul, stl dl s rukama na deti. Jeho prvn
zstupce se na nj podval, jak stoj na idli, a ekl: U je po vem. Dnes v noci
vs poprav.
George Hill naslouchal deti.
Nebyla opravdick. Nezabil jsem ji.
Zkon je zkon. Pamatujete se. Ostatn byli odsouzeni tak. editel akciov
spolenosti Marionety zeme o plnoci. Jeho ti nmstkov zemou v jednu. Vy
pijdete na adu asi v jednu ticet.
Dky, ekl George, udlal jste, co jste mohl. Asi to byla vrada, a to
vezmete jak chcete, a u byla sehran nebo ne. Byla tu mylenka, zmr i pln.
Chybla tam jen skuten Katie.
Je to tak otzka doby, ekl prvn zstupce. Ped deseti lety byste smrt
nedostal. Za deset let ode dneka mon taky ne. Jene potebovali vstran
ppad, obtnho bernka. Uvn marionet za posledn rok narostlo do
fantastickch rozmr. Lidi mus dostat strach, a to podn. Kdov kam by to
dosplo, kdyby to lo takhle dl. M to i duchovn strnku kde zan a kon
ivot? Jsou roboti iv, nebo mrtv? Hned nkolik crkv se v thle vci neme
sjednotit. Jestli nejsou iv, tak jim do toho chyb jen kousek: reaguj, a dokonce
mysl. Vte, e zkon o ivch robotech byl pijat pede dvma msci a
vztahuje se na vs. Vybral jste si patnou chvli, to je to cel.
Vlda m pravdu, te to vidm, ekl George Hill.
Jsem rd, e chpete stanovisko zkona.
Ano. Koneckonc nemohou legalizovat vradu. I kdy se to dl se stroji a
telepati a voskem. Byli by pokrytci, kdyby nechali mj zloin bez povimnut.
Protoe to byl zloin. Ctil jsem se od t chvle vinn. Ctil jsem potebu trestu.
Nen to divn? Tak na lovka psob spolenost. Pimje ho k pocitu viny, i
kdy nevid dn dvod . ..
U musm jt. Chtl byste jet nco?
Ne, nic, dkuji.

Take sbohem, pane Hille.

Dvee se zavely.
George Hill se postavil na idli, mokr ruce propleten venku za memi. Na
zdi nhle zazilo erven svtlo. Z repro-duktoru se ozval hlas: Pane Hille,
pila vs navtvit vae manelka.
Sevel me.
Je mrtv, pomyslel si.
Pane Hille? zeptal se hlas.
Je mrtv. Zabil jsem ji.
Vae ena ek v hovorn, chcete ji vidt?
Vidl jsem ji padnout, zastelil jsem ji, vidl jsem ji padnout mrtvou!
Pane Hille, slyte m?
Ano! vykikl a zaal buit pstmi do zdi. Slym vs. Slym vs! Je mrtv,
je mrtv, tak a m nech. Zabil jsem ji, nechci ji vidt, je mrtv!
Okamik ticha. Dobe, pane Hille, zamumlal hlas.
erven svtlo pohaslo.
Nebem zapll blesk a ozil mu tv. Pitiskl hork lce ke studenm mm a
ekal, zatmco d padal. Po dlouh dob se kdesi na ulici otevely dvee a on
vidl, jak se z kancele vznice dole vynoily dv postavy v pltnkch.
Zastavily se pod ostrm svtlem lampy a pohldly vzhru.
Byla to Katie. A vedle n Leonard Phelps.
Katie!
Odvrtila tv. Mu ji vzal za pai. Spchali pes ulici v ernm deti a
nastoupili do nzkho auta.
Katie! Zkroutil se u m. Vykikl a buil do betonov msy, vel se na ni.
Je iv! Str! Str! Vidl jsem ji! Nen mrtv, j jsem ji nezabil, te m
mete pustit! Nikoho jsem nezavradil, vechno je to ert, nedopaten, vidl
jsem ji, j jsem ji vidl! Katie, vra se, ekni jim to, Katie, ekni, e jsi iv!
Katie!
Pibhli strn.
Nemete m zabt. Nic jsem neudlal. Katie je iv, vidl jsem ji!
My jsme ji taky vidli, pane.
No ale tak m puste! Puste m! Bylo to len. Zaal se dusit a bezmla
upadl.
Vechno jsme to slyeli pi procesu, pane.
To nen spravedliv! Vyskoil a drpal se na okno, vyl.

Auto odjelo, uvnit Katie a Leonard. Odjelo do Pae,Athn a Bentek a do

Londna pt jaro a do Stockholmu pt lto a do Vdn na podzim.
Katie, vra se, to mi neme udlat!
erven koncov svtla auta probleskovala studenm detm. Zezadu k nmu
pistoupili strn a chopili se ho a on kiel.

STEP
Byla bych rda, kdyby ses podval do dtskho pokoje, Georgi.
Co je s nm?
Nevm.
No vid.
Chci jen, aby sis ho prohldl, nebo zavolal psychologa.
Co m psycholog co spolenho s dtskm pokojem?
To v sm nejlp. Lydia se zastavila uprosted kuchyn a pihlela, jak si
spork pobrukuje a kucht veei pro tyi.
Prost mi to tam te pipad njak divn.
Dobr, pjdem se na to podvat.
li chodbou svho dokonale odhlunnho Domu rodinn pohody, jeho
vnitn zazen je pilo na ticet tisc dolar, domu, kter je oblkal, krmil,
kolbal je ped spanm, hrl jim, zpval jim a byl na n hodn. Cestou nkde
peruili paprsek fotobuky a svtlo v dtskm pokoji se rozsvtilo, sotva se
piblili ti metry od nj. Obdobn za jejich zdy tie a automaticky zhasnala
svtla v chodbch.
Tak co se ti nezd? zeptal se George Hadley.
Stli na rkosov podlaze dtskho pokoje velkho dvanct krt dvanct se
stropem devt metr vysoko. Pokoj pedstavoval polovinu nklad na cel dm.
Na naich dtech pece nebudeme etit, prohlaoval tenkrt George.
Pokoj mlel. Byl pust jako lesn palouk v parnm poledni. Zdi byly
dvojrozmrn a hol. Kdy vak George a Lydia Hadleyovi chvli vykvali
uprosted, stny zabzuely a zaaly mizet jakoby v kilov dlce. Ve zlomcch
vteiny z nich vystoupila trojrozmrn africk step, barevn reprodukovan
do poslednho oblzku a stbla slmy. Strop se promnil v klenutou oblohu
spalovanou havm sluncem.
George Hadley ctil, jak mu na ele vyr pot.

Poj z toho slunce, ekl. Tohle u je opravdov a moc. Ale stejn

nechpu, co t na tom znepokojuje.
Zsta jet chvilku a uvid, zamumlala.
Na dvojici uprosted splen stepi zaaly skryt odorofony vt zvoj pach.
Horkou slamnou vni lv trvy, chladn zelenou vni skrytho napajedla, ostr
rziv pach zvat, zvany prachu pipomnajc v rozplenm vzduchu vni
papriky. Pidaly se zvuky: vzdlen dusot antilopch koptek v udusan trv,
paprov ustot supch kdel. Oblohou proltl stn a zamihotal se na Georgov
zvednutm, zpocenm oblieji.
Odporn stvoen, zaslechl svou enu.
Supov.
Podvej, tmhle vzadu v dlce jsou lvi. Te jdou k napajedlu. Zrovna nco
serali, kala Lydia. Rda bych vdla co.
Njak zve. George Hadley si ped palivm svtlem dlan stnil
pimhouen oi. Teba zebru nebo iraf mld.
Jsi si jist? V Lydiin hlase zaznamenal podivnou zkost.
Ne, na to u je trochu pozd, opil pobaven. Nevidm tam nic ne
ohlodan kosti a snej se tam supi, aby obrali posledn zbytky.
Slyel jsi ten vkik? zeptala se.
Ne
Asi ped minutou?
Bohuel ne.
Lvi se blili k nim. George Hadleyho opt zaplavil obdiv k technickmu
gniovi, kter tenhle pokoj vymyslel. Zzran psobiv, pitom za smn
nzkou cenu. Mla by ho mt kad rodina. Obas sice lovka vystrail svou
klinickou pesnost, nkdy mu pebhl mrz po zdech, ale vtinou vichni uili
spousty psiny. Nejen syn s dcerkou, ale i on sm, kdy dostal chu odskoit si na
chvilku do vzdlen zem nebo bt rychle nkde jinde. Stail mik a pn se
splnilo.
Lvi byli u skoro u nich, pt metr daleko a tak opravdov, tak pzran a
horce opravdov, e lovk tm ctil na dlani hrubou srst a v stech pach jejich
vyhtch zaprench koich. Naloutl barva pipomnala lu skvostnch
francouzskch gobeln, lu letn trvy, pipomnala chropot lvho dechu ze
slepench plic za tichho poledne, pach masa z pooteven, slintajc tlamy.
Lvi se zastavili a pozorovali George a Lydii stranma zelenolutma oima.
Pozor! zajeela Lydia.

Lvi se rozbhli k nim.

Lydia se otoila a utekla. George instinktivn vyrazil za n. Zabouchl za sebou
dvee, zstal stt v chodb a rozesml se, zatmco ona polykala slzy. Jejich
rozdln reakce je vzjemn zaskoila.
Georgi!
Lydie! Ty moje chudinko mal!
Mlem ns serali!
Vdy jsou to stny, Lydie, nezapome, kilov stny, nic vc. Vypadaj
jako opravdov, to musm piznat Afrika v byt ale je to jen prostorov,
superpohotov, vysoce citliv barevn film a mentln snmae na psce za
sklennmi pepkami. Pouh odorofonie a sonie. Tu m, vezmi si kapesnk.
Bojm se. Pitiskla se k nmu a usedav se rozplakala. Vidls to? Ctils to?
Je to a pli skuten.
Ale, Lydie . . .
Mus Wendy a Petrovi zakzat, aby si etli o Africe.
Jist, samozejm. Poplcal ji po zdech.
Slibuje?
Ovem.
A ten dtsk pokoj na pr dn zamkni, ne si uklidnm nervy.
Pece v, e Peter se o tomhle vbec odmt bavit. Vzpome si, jak vyvdl,
kdy jsem ho chtl ped mscem potrestat a zamkl jsem dtsk pokoj jen na pr
hodin! A Wendy jakbysmet. Ten pokoj je pro n vecko.
Musme ho zamknout a hotovo.
Dobe. Bez velkho naden otoil klem v zmku obrovskch dve. Pli
jsi pracovala. Potebuje si odpoinout.
Nevm opravdu nevm, zavrtla hlavou, vysmrkala se a usedla do kesla,
kter ji okamit zaalo houpat a konejit. Mon e naopak nemm dost prce.
Mon e mi zbv mnoho asu na pemlen. Co kdybychom cel dm na pr
dn zamkli a vzali si dovolenou?
Ty mi chce zase smait vajka?
Pikvla.
A zavat ponoky?
Prudce pikvla a v och mla slzy.
A zametat podlahu?
Ano, ano opravdu.

Ale myslel jsem, e jsme dm koupili prv proto, abychom nic dlat
nemuseli!
A v tom to vz. Pipad mi, e sem nepatm. Dm vm nahradil manelku,
matku i chvu. Copak se mohu vyrovnat africk stepi? Copak doku vykoupat a
vydrbat dti tak rychle a dkladn jako automatick myc lze? Nedoku. A
nejde jen o m. Jde i o tebe. Posledn dobou jsi pern nervzn.
Asi hodn koum.
Vypad to, jako kdybys nevdl, co si m v tomhle dom pot. Kad rno
o nco vc kou, kad odpoledne o nco vc pije a kad veer potebuje o
nco silnj dvku seda-tiv. Zan si taky pipadat zbyten.
Vn? Zarazil se a snail se vyzkoumat vlastn pocity.
Proboha, Georgi! Pohldla mu pes rameno na dvee
dtskho pokoje. Nemohou ti lvi odtamtud vyrazit? Otoil se na dvee a
viml si, e se zachvly, jako kdyby na n z druh strany nco skoilo. Oveme
ne, uklidoval ji.
U veee sedli sami, protoe Wendy a Peter videofonovali z mimodnho
plastikovho karnevalu na opanm konci msta, e se trochu zdr', aby jedli bez
nich. A tak George Hadley pobaven pihlel, jak stl v jdeln vydv ze svho
mechanizovanho nitra tale s teplm jdlem.
Zapomnli jsme na keup, podotkl.
Promite, ppl tenk hlsek uvnit stolu a objevil se keup.Pokud jde o
dtsk pokoj, pemtal George Hadley, dtem neubl, kdy ho naas zamknu.
eho je moc, toho je pli. A dti oividn trv v Africe nemrn mnoho asu.
To slunce. Dosud je ctil na ztylku jako horkou tlapu. A ti lvi. Pach krve. Jak
pozoruhodn ten dtsk pokoj doke zachytit telepatick emanace dtsk mysli a
do puntku reprodukovat skutenost podle jejich pn. Dti si pedstav lva, a objev se lev. Dti si pedstav zebru, a objev se zebra. Slunce - slunce. irafa
irafa. Smrt, a smrt.
Zvl tohle posledn. Bez chuti vkal maso, kter mu stl nakrjel. Pro se
obraj smrt? Wendy a Peter jsou pece hrozn mal na to, aby je napadaly
mylenky o smrti. Ale ne, na to vlastn lovk nikdy nen pli mlad. Peje ji
nkomu jinmu u dvno pedtm, ne se j sm zane bt. Kdy mu byly dva
roky, stlel po lidech pistolkou na kapsle.
Ale tohle ta rozlehl, rozplen africk step ta pern smrt ve lv
tlam? A opakuje se znovu a znovu.
Kam jde?

Ani Lydii neodpovdl. Zamylen se inul do dtskho pokoje a svtla se

ped nm rozsvcovala, za nm temnla. Piloil ucho ke dvem. V dlce zaval
lev.
Odemkl a otevel. Tsn pedtm, ne vstoupil, uslyel vzdlen vkik.
Odpovdl mu ev lv, kter rychle utichl.
Veel do Afriky. Kolikrt za posledn rok otevel tyhle dvee a nael Kraj div,
Alenku, Alddna s jeho kouzelnou lampou, Hastroe v zemi Oz nebo doktora
Bolto, nebo uvidl krvu, jak ske pes velice opravdov vypadajc msc - vechny ty roztomil smylenstky pohdkovho svta. Kolikrt zahldl letcho
Pegasa, spatil fontny ohostroje nebo slyel zpvat andlsk kry. Do toho
najednou lut rozplen Afrika, slajc vhe a vraedn vedro. Snad m Lydia
pravdu. Dti si vn potebuj odpoinout od fantazie, kter zan bt na
desetilet hlaviky kapku pli skuten. Neukod, kdy si dt trnuje mozek
gymnastickmi skoky z fantazie do fantazie, ale kdy se vnmav dtsk due
upne k jedn jedin pedstav . . .? Z odstupu asu mu pipadalo, e u cel msc
sly vt lvy a jejich siln pach se thne a ke dvem pracovny. Byl vak pli
zamstnn, aby tomu vnoval pozornost.
George Hadley stl osamle na trv africk stepi. Lvi vzhldli od rdla a
pozorovali ho. Iluzi naruovaly jen oteven dvee, ktermi v dlce za temnou
chodbou vidl jako v rmeku svou enu, jak zaduman dojd veei.
Jdte pry, ekl lvm.
Neodeli.
Znal pesn princip pokoje. Stny mly zobrazit jeho pedstavu.
Chci Alddna s lampou, utrhl se.
Zstala step i se lvy.
Dlej! Chci Alddna! prohlsil drazn.
Nestalo se nic. Lvi si nco mrmlali do rozplench koich.
Alddna!
Vrtil se do jdelny. Ten pitom pokoj se asi porouchal, ekl. Nereaguje.
Anebo ...
Nebo co?
Nebo neme reagovat, pokraovala Lydia, protoe u dti mysl na
Afriku a lvy a zabjen tak dlouho, e pokoj nedoke vyboit ze zabhnutch
kolej.
Mon.
Nebo ho tak Peter schvln nastavil.

Nastavil?
Teba se povrtal v pstrojch a sedil si je po svm.
Peter se v nich nevyzn.
Na deset let m rozumu a moc. Jeho IQ ...
I pesto ...
Ahoj mami. Ahoj tti.
Hadleyovi se otoili. Wendy a Peter vchzeli domovnmi dvemi, tve
rovouk jako bonbny, oi jako jasn modr achtky, ze svetk jim po letu
ve vrtulnku dchala vn oznu. Dreli se za ruce.
Pili jste prv k veei, prohlsili oba rodie souasn.
pln jsme se pecpali prky v rohlku a jahodovou zmrzlinou, brnily se
dti. Ale meme vm dlat u stolu spolenost.
Ano, sednte si a povzte nm nco o dtskm pokoji, vyzval je George
Hadley.Bratr se sestrou na nj pekvapen zamrkali a podvali se po sob. O
naem pokoji?
O Africe a vem ostatnm, zahlaholil se strojenou ovil-nost otec.
Nerozumm ti, ekl Peter.
S maminkou jsme zrovna cestovali Afrikou s prutem a navijkem. Tom Swift
a jeho elektrick lev, ekl George Hadley.
V naem pokoji dn Afrika nen, prohlsil Peter nevinn.
Ale no tak, Pete. Pece jsme to vidli.
Na dnou Afriku se nepamatuju, otoil se Peter na Wendy. Ty ano?
Ne.
Dobhni se tam podvat a pij nm ct.
Poslechla.
Wendy, hned se vra! zavolal na ni otec, ale u byla pry. Svtla v dom ji
sledovala jako hejno svtluek. Pli pozd si uvdomil, e po posledn nvtv
zapomnl dvee do dtskho pokoje zamknout.
Wendy se jen podv a pov vm, co tam je, uklidoval je Peter.
Mn nemus nic vykldat. Ped chvl jsem to vidl.
Urit se plete, tti.
Nepletu. Poj se mnou.
Ale Wendy u pibhla zptky. Nen tam Afrika, odfu-kovala.
Tak se na to podvme, ekl George Hadley, vichni spolen proli chodbou
a oteveli dvee dtskho pokoje.

Ped nimi se rozkldala purpurov hora a ndhern zeleny les, protkala jm

pvabn eka, vysok hlsky zpvaly a zpoza strom na n pokukovala Rima,
pvabn a zhadn, s pestrmi chomi motl jako oivlmi kvtinami ve
vlasech. Africk step zmizela. Lvi tak. Jen Rima zpvala pse tak krsnou, a to
vhnlo slzy do o.
George Hadley hledl na zmnnou scnu. Jdte si lehnout, nadil dtem.
Otevely sta.
Slyely jste dobe, ekl.
Odely do vzduchov kabinky, odkud je proud vzduchu jako uschl list
vynesl vvvou vzhru do jejich lonic.
George Hadley proel zpvajcm hjem a v rohu, kde bvali lvi, cosi zvedl.
Pomalu se vracel k en.
Co je to? zeptala se.
Moje star nprsn taka, odpovdl.
Naphl ruku. Oden ke pchla horkou trvou a lvy. Byla potsnn
slinami, ohryzan a po obou stranch zamazan krv.
Zavel dvee dtskho pokoje a peliv je zamkl.
Uprosted noci stle jet nemohl usnout a vdl, e ani jeho ena nesp.
Mysl, e to zmnila Wendy? zeptala se nakonec do tmy.
Urit.
Pemnila step na les a lvy nahradila Rimou?
Jist.
Pro?
Nevm. Ale neodemknu ten pokoj, dokud to nezjistm.
Jak se tam dostala tvoje nprsn taka?
Niemu nerozumm, odpovdl, jen m zan mrzet, e jsme dtem ten
pokoj koupili. Pokud maj nbh k neurze, potom takovhle zbava . . .
M jim pomoct, aby si neurzy zdrav odreagovaly.
Zanm o tom pochybovat. Zral do stropu.
Dali jsme dtem vechno, co chtly. A takhle se nm od-vduj
tajnstkstvm, neposlunost?
Kdo to jenom ekl, e dti jsou jako koberec a obas potebuj pilpnout?
Jedinkrt jsme je neplcli. Jsou nesnesiteln, piznejme si to. Pichzej si a
odchzej, kdy se jim zlb. Jednaj s nmi jako s dtmi. Jsou rozmazlen a my
taky.

Chovaj se tak divn od t doby, cos jim ped pr msci nedovolil lett
raketou do New Yorku.
Vysvtlil jsem jim pece, e nejsou dost velc, aby to zvldli sami.
Ale pesto jsem si vimla, e se k nm od t doby chovaj
vysloven chladn.
Myslm, e hned ztra rno pozvu Davida McCleana, aby se piel podvat na
Afriku.Te u tam nen Afrika, ale Zem zelench zmk a Rima.
Mm takov tuen, e to do t doby zase bude Afrika.
O chvilku pozdji uslyeli vkiky. Dva lid dole v pzem jeeli hrzou. Pak
se ozval ev lv.
Wendy a Peter nesp, vydechla Lydia.
Leel v posteli a srdce mu builo. Ne, pisvdil. Vloupali se do dtskho
pokoje.
Ty vkiky jsou mi njak povdom.
Vn?
Ano, hrozn povdom.
Akoliv se jejich postele snaily ze vech sil, trvalo jet dal hodinu, ne ty
dva dospl ukolbaly ke spnku. Non vzduch pchl po kokch.
Tti? ozval se Peter.
Ano?
Peter si prohlel piky bot. Otci a matce se u nedval do o. e nechce
ten pokoj zamknout nadobro?
To zle na jistch okolnostech.
Na jakch? vytkl Peter.
Na tob a na tv sestice. Kdybyste tu Afriku prokldali njakou zmnou
teba vdskem, Dnskem nebo nou . . .
Myslel jsem, e si meme hrt, jak sami chceme.
V rozumnch mezch.
A co je patnho na Africe, tti?
Ale, take te u piznv, e jste si vykouzlovali step. co?
Byl bych nerad, kdyby byl dtsk pokoj zamen, prohlsil Peter chladn.
Tedy napod.
Kdy u o tom mluvme, uvaovali jsme o tom, e vypneme asi tak na msc
cel dm. Budeme t zase prost a jeden pro druhho.
No, to je ale pern npad! To bych si zase musel sm zavazovat boty msto
zavazovae? A sm bych si musel istit zuby, sm se koupat a esat?

Nemysl, e by to mohla bt pro zmnu legrace?

Ne, bylo by to dsn. Vbec se mi nelbilo, kdy jsi ped mscem odnesl
malova obraz.
Chtl jsem, abyste se nauili malovat sami, synku. Ale j se chci jen koukat
a poslouchat a ichat. Co by ml lovk dlat vc?
Dobe, jdi si hrt do Afriky.
A to ten dm vypnete u brzy?
Uvaujeme o tom.
Myslm, e byste o tom radi nemli uvaovat, tti.
Nedovoluj si mi vyhroovat!
Jak je libo. A Peter odkrel do dtskho pokoje.
Nejdu pozd? zeptal se David McClean.
D si sndani? ekl George Hadley.
Dk, nco jsem jedl. Co t trp?
Podvej, Davide, jsi pece psycholog.
To doufm.
No, take se poj podvat na dtsk pokoj. Vidl jsi ho
ped rokem. Viml sis tenkrt neho zvltnho? Ani bych neekl. Obvykl
zliba v nsilnstkch, tu a tam lehk paranoidn projevy, co je u dt bn,
protoe trp utkvlm pocitem, e je rodie pronsleduj, ale jinak vn nic.
Proli chodbou. Zamkl jsem ho, vysvtloval otec, ale dti si ho v noci otevely.
Nechal jsem je tam, abys vidl, co se jim v hlavikch vylhlo. Z dtskho
pokoje se ozval zoufal jek. Tady to m, ekl George Hadley. Jsem zvdav,
co na to pov. Vstoupili bez zaklepn. Vkiky mezitm utichly. Lvi porali
koist. Dti, bte na chvilku ven, vyzval je George. Ne, nemte
psychokombinaci. Necht stny bt. Ztrate se! Kdy osamli, zkoumav si
prohleli lvy, kte s velkou chut podali lapenou koist neznmho pvodu.
To bych rd vdl, co tam maj, prohodil George Hadley. Obas se to tm d
zahldnout. Mysl, kdybych pi-nesl siln dalekohled a ... David McClean se
sue zasml. Sotva. Otel se a prohlel si vechny tyi stny. Jak dlouho tu
tyhle radovnky podaj?Nco pes msc.
Mm z toho velice nepjemn pocit.
J potebuju fakta, ne pocity.
Mil Georgi, dn psycholog v ivot jedin fakt nevidl. Sly jen o
pocitech, vgnostech. Vbec se mi nezamlouv, co tu vidm. Dej na mj ich a

moje instinkty. Tohle je opravdu zl. Radm ti tenhle pokoj zbourat a j si na rok
vezmu tvoje dti den co den do pardy.
Pipad ti to tak vn?
Bohuel ano. Tyto dtsk pokoje mly pvodn slouit k tomu, abychom
mohli sledovat pedstavy, kter na stnch zanech dtsk mysl, v klidu je
prostudovat a dtti pomoct. V tomto ppad vak pokoj slou k realizaci
destruktivnch mylenek, msto aby je pomhal odreagovat.
Vyctils to u dv?
Viml jsem si pouze, e rozmazluje dti vc ne vtina rodi. A te jsi je
nkde v nem zklamal. V em?
Nedovolil jsem jim lett do New Yorku.
A co jet?
Odklidil jsem z domu pr pstroj a ped mscem jsem jim pohrozil, e
dtsk pokoj zavu, kdy nebudou pst koly. Na pr dn jsem ho skuten zamkl,
aby pochopily, e to myslm doopravdy.
Aha.
Znamen to nco?
pln vechno. Pedtm mli Jeka a te Drgreli. Dti maj radi Jeky.
Dovolil jsi, aby se citov nklonnost tvch dt penesla z tatnka a maminky na
tenhle dm. Tenhle pokoj je jejich matka a otec, v jejich ivot mnohem
dleitj ne skuten rodie. A te si pijde a chce jim to brt. Nediv se, e
tady z toho ct nenvist. Pmo sl z oblohy. Vimni si toho slunce. Georgi,
bude muset zmnit zpsob ivota. Jako mnoho jinch sis ho vybudoval na
hmotnch potebch. Uvdom si, e bys ztra hladovl, kdyby se ti v kuchyni
nco rozbilo. Ani bys neuml rozklepnout vajko. Mus vechno vypnout. Zat
znova. Bude to chvilku trvat. Ale do roka udlme ze zlobivch dt hodn,
uvid.
Nebude to pro n pli velk ok, kdy jim tak znenadn pokoj zamkneme
nadobro?
Jde mi o to, aby do toho nezabedvaly jet hloubji.
Lvi skonili krvavou hostinu.
Stli na okraji prostranstv a pozorovali dvojici.
Te mm zas j pocit, e m nkdo pronsleduje, ozval se McClean.
Pojme odsud. J jsem tyhle pitom pokoje nikdy nemiloval. Znervzuj m.
Ti lvi vypadaj jako iv, nezd se ti? poznamenal George Hadley.
Neexistuje snad zpsob . ..

Co?
. . .e by mohli oivnout?
O niem podobnm nevm.
Njak zvada v pstrojch kdyby se v tom nkdo po-vrtal?
Ne.
li ke dvem.
Nedovedu si pedstavit, e se tenhle pokoj nech jen tak klidn vypnout.
Nikdo neumr rd ani pokoj ne.
Co mysl, nenvid m za to, e ho chci vypnout?
Tedy, dneska by se tu paranoia dala krjet, prohlsil David McClean.
Me ji sledovat jako stopu. Jen se podvej. Sklonil se a zvedl zkrvaven
tek. To je tvoje?
Ne. Georgi Hadleyovi ztuhly rysy. Lydiin.
Spolen li k jistim a vypnuli spna k dtskmu pokoji.
Dt se zmocnila hysterie. Jeely, mltily sebou po zemi a hzely vcmi o
stny. Kiely, vzlykaly, klely a kopaly do nbytku.
To pece nemete naemu pokoji udlat, to ne!
No tak, dti!
Dti se s plem vlely po pohovce.
Georgi, ozvala se Lydia Hadleyov, zapni ten dtsk pokoj, alespo na
chvilinku. Neme to udlat z nieho nic.
Nezapnu.
Pece neme bt tak krut.
Podvej, Lydie, vypnul jsem ho a tak zstane. A stejn tak vypnu cel tenhle
dm, te hned. m vc si uvdomuji, do jakho marastu jsme zabedli, tm vc je
mi z toho nanic. A pli dlouho jsme zbon obdivovali sv mechanick a elektronick pupky. Potebujeme konen zvan poctivho vzduchu!
Pochodoval z mstnosti do mstnosti a vypnal mluvc hodiny, sporky,
raditory, letce bot, zavazovae tkaniek, mechanick zinky a masn karte a
mye a kad pstroj, kter mu piel pod ruku.
Dm najednou vypadal jako pln mrtvol. Psobil jako hbitov pstroj. Tak
tich. Vytratil se z nj sotva slyiteln bzukot stroj, pipravench pracovat na
pouh stisknut tlatka.
Nedovol jim to! nakal Peter s tv zvednutou ke stropu, jako by mluvil k
domu, k dtskmu pokoji. Nedovol ttovi vechno zniit. Otoil se k otci. J t
nenvidm!

Urky ti nepomohou.
Kdybys tak umel!
Mrtv jsme byli vichni, a dlouho. Te zaneme doopravdy t, msto aby ns
ovldali a masrovali roboti.
Wendy jet plakala a Peter se k n pidal. Jenom na chvilku, na chviliku, na
chvililinku nm ho zapni, kemrali.
Ale no tak, Georgi, ekla Lydia, to jim pece neubl.
Dobe dobe, jen a pestanou kvlet. Ale upozoruju vs minutu, a
konec, navdycky.
Tatnku, tatnku, tatneku. Uslzen tviky se usmvaly.
A potom pojedeme na dovolenou. David McClean se za pl hodiny vrt,
pome nm balit a odveze ns na letit. Jdu se oblknout. Lydie, zapni jim
dtsk pokoj, ale jen na minutu, nezapome.
Trojice rozjsan odela, zatmco on se nechal vzdunm proudem vynst do
prvnho patra a zaal se oblkat. Za minutu se objevila Lydia.
Budu rda, a odtud odjedeme, vzdychla.
Tys je nechala v dtskm pokoji?
Chci se taky oblknout. eknu ti, ta Afrika je pkn hnusn. Co na n mohou
vidt?
No, za pt minut budeme na cest do Iowy. Boe, jak jsme se vbec do
tohohle domu dostali? Co ns ponoukalo, abychom si tu pernost koupili?
Pcha, penze a vlastn hloupost.
Myslm, e bychom se mli podvat dol, ne se dti zas zanou bavit tmi
zatracenmi bestiemi.
Nhle uslyeli dtsk kik: Tatnku, maminko, pojte sem honem rychle!
Sjeli dol a beli chodbou. Dti nikde. Wendy? Pete?
Vbhli do dtskho pokoje. Step zela przdnotou, jen lvi ekali a pozorovali
je. Pete? Wendy?
Za zdy se jim zabouchly dvee.
Wendy! Pete!
George a Lydia se prudce otoili a hnali se zptky ke dvem.
Otevte! kiel George Hadley a snail se otevt. Vdy oni ns zamkli
zven! Pete! Buil do dve. Otevi!
Za dvemi se ozval Petrv hlas:
Nenechte je vypnout n pokoj a dm.

Manel Hadleyovi se dobvali ven. Nedlejte hlouposti, dti. Je as odjet.

Pan McClean za minutu pijde a ...
Vtom je uslyeli.
Ze t stran se k nim lutou step plili lvi, zlehka nalapovali na such trv a
chraptiv vreli.
Lvi.
George Hadley pohldl na svou enu a oba se otoili proti elmm, kter se
vztyenmi tuhmi ocasy zvolna postupovaly k nim.
Hadleyovi zajeeli.
A konen si uvdomili, pro jim pedtm ty vkiky pipadaly tak povdom.
Tak jsem tady, ozval se ve dvech dtskho pokoje David McClean.
Nazdar. Zral na dti usazen u svainy vprosted planinky. Za nimi se thla
lut step, nad hlavami prailo slunce. Zaal se potit. Kde mte tatnka s maminkou?
Dti vzhldly a usmly se. Hned pijdou.
Fajn, musme sebou hodit. V dlce vidl lvy, jak se ve stnu strom perou,
sekaj po sob tlapami a pak se tie poutj do rdla.
Zastnil si dlan oi a moural na krvav hody.
Zvata se nasytila a plouila se k napajedlu.Nad McCleanovou rozplenou
tv se kmitl stn. Mnoho stn. Ze slajcho nebe se spoutli supov. Dte si
lek aje? zeptala se Wendy do ticha.

MSTO
Msto ekalo dvacet tisc let.
Planeta se pohybovala vesmrem, poln kvty rostly a uvadaly a msto stle
ekalo. eky na planet vznikaly a zanikaly, mnce se v pran koryta. Msto
stle ekalo. Vtry, kter bvaly mlad a prudk, zestrly a uklidnily se a nechaly
mraky, kter dve rvaly a honily po obloze, a se kup v lenonch berncch. A
msto stle ekalo.
Ve mst ekala okna i ern zdi z obsidinu, vyhldkov ve se story bez
vlajek, ulice, po nich nikdo nechodil, a kliky dve, jich se nikdo nedotkal,
nikdo nikde nezanechal ani sebemen paprek, ani jedin otisk prstu. Msto ekalo, zatmco planeta krouila vesmrem po sv drze kolem blho slunce s
namodralou z a ron obdob pechzela od zmrazu do veder a zase do
zmrazu a mezi tm se zelenala pole a loutly letn louky.

A jednoho letnho odpoledne, prv uprosted dvacetitischo roku, se msto

dokalo.
Na obloze se objevila raketa.
Obletla je ve vi, otoila se, vrtila a pistla na bidlicov louce padest
metr od obsidinov zdi.
V dk trv se objevily stopy bot a bylo slyet hlasy, jak pokikovali mui,
kte byli dosud v raket, na mue, kte ji byli venku.
Pipraveni?
Dobr, tak opatrn! Do msta! Jensene, vy a Hutchinson pjdete jako
przkumn hldka. Bute ostrait!
Msto otevelo skryt nozdry v ernch zdech a nenavn sac prduchy
hluboko v jeho tle vtahovaly dovnit kanly mohutn proudy vzduchu, hnaly je
pes filtry a lapae prachu a k drobounkm, jako dech jemnm baterim cvek a
mek, je se stbit tpytily. Nesmrn nasvn se opakovalo znovu a znovu a tepl vnky bez ustn pinely do msta pachy z
louky.
Zpach ohn, vpar spadlho meteoritu, rozhavenho kovu. Dorazila lo z
jinho svta. Pach mosazi, tiplav pach splen vbuniny, sry a raketov sry.
Toto sdlen, vyraen na pscch, je ozuben koleka posunovala do otvoru automatu, klouzalo po lutch zubech do dalch pstroj.
Klik ak ak ak.
Pota klapal jako metronom. Pt, est, sedm, osm, devt. Devt mu!
Pohotov psac stroj naklepal zprvu na psek, kter se zaal posouvat, a zmizel.
Klikety klik ak ak.
Msto oekvalo mkk nalpnut jejich bot s gumovou podrkou.
Jeho ohromn nozdry se znovu rozthly.
Vn msla. Od opatrn postupujcch mu slabounce zavanula do vzduchu
ve mst vn, kter ve velikm Nose okamit vyvolala vzpomnky na mlko,
sr, zmrzlinu, mslo, na ovzdu mlkrny.
Klik - klik.
Bute opatrn!
Jonesi, vythnte revolver. Nedlejte hlouposti!
To msto je mrtv, nen teba si dlat starosti.
lovk nikdy nev.
Pi tkavch nrazech ei procitly Ui. Po staletch, kdy naslouchaly jen
mrnmu povvn vtr, padn list ze strom a nesmlmu rstu trvy v

pedja, se nyn Ui promazaly olejem a napjaly obrovsk bubnky, na nich se

buen srdce vetelc zachyt stejn citliv jako chvn komho kdla. Ui
naslouchaly a Nos tdil v rozshlch dutinch vn.
Vystraen mui se zaali potit. Ostrvky potu jim vyrazily v podpa a potily
se jim i ruce, v nich svrali zbran.
Nos podrobn zkoumal a tdil vzduch jako znalec, kter se obr starm
ronkem vna.
ik ik ak klik.
Sdlen se natela na soubn psky. Pot: tolik a tolik procent chlorid,
takov a takov srany, moovina, pavek; obsahuje tedy kreatin, cukr, kyselinu
mlnou!
Ozvalo se zazvonn. Vyskoily dl vsledky.Nos eplav vypudil
pezkouen vzduch. Velik Ui poslouchaly:
Myslm, e bychom se mli vrtit k raket, pane kapitne.
Tady velm j, Smithi!
Ano, pane kapitne.
Hal, vy tam! Hldko! Zpozorovali jste nco?
Nic, pane kapitne. Zd se, e je to tu mrtv u hezky dlouho.
Tak vidte, Smithi! Nen se eho bt.
Mn se to nelb. Sm nevm pro. Nestalo se vm nkdy, e jste ml pocit,
jako byste njak msto u nkdy vidl? Tohle msto napklad je njak moc
znm.
Nesmysl. Tahle planetrn soustava je vzdlen od Zem miliardy kilometr.
Nen mon, abychom tu u nkdy byli. Nae raketa je jedin, kter je schopn
pekonat svteln roky.
A je to jak chce, mn to tak pipad, pane kapitne. Myslm, e bychom mli
odejt. Kroeje uvzly. V tichm vzduchu znl pouze dech vetelc.
Ucho doposlouchalo a zrychlilo svou innost. Rotory bely a tekutina v
potcch tpytiv proudila zklopkami a dmychadly. Vzorec a sms jedno za
druhm. O nkolik okamik pozdji vydechl obrovitmi drami v mstskch
zdech na vetelce sv zvan, odpovdajc vsledkm ptrn Ucha a Nosu.
Ctte to, Smithi? . Zelen tra vika. Me bt nco voavjho?
Paneboe, nejradji bych tu zstal stt a podn se nadchal.
Neviditeln chlorofyl ovval stojc mue.
!
Vykroili dl.

Na tomhle snad nen nic divnho, co, Smithi? Pojte!

Ucho a Nos vysadily na nepatrn zlomeek vteiny. V miku byly znovu ve
stehu. Pci postupovali.
Nyn se z mlnch par vyhouply zasten Oi msta.
Pane kapitne, podvejte ta okna!
Coe?
Tamhleta okna v domech! Vidl jsem, jak se pohnula!
J nic takovho nevidl.
Posunula se. A zmnila barvu. Byla temn a te jsou svtl.
Co m se te, jsou to pln obyejn irok okna.
Nejasn pedmty se zaostily. Do mechanickch sluj msta se ponoily
naolejovan hdele a setrvanky se pohrouily do ndr zelenho oleje. Okenn
rmy se prothly. Okna se zatpytila.
Pod nimi v ulici la dvoulenn hldka a za n v patinm odstupu dalch
sedm mu. Mli na sob bl uniformy, oblieje rov, jako by je nkdo
popleskal, a oi mli modr. Kreli vzpmen, na zadnch konetinch, a nesli
kovov zbran. Nohy mli obut. Byli to mui, s oima, uima, sty a nosem.
Okna se zachvla a rozthla se. Sotva znateln se rozila jako panenky v
nesslnm potu o.
Na mou dui, pane kapitne, s tmi okny nco je!
Dejte pokoj!
J se vrtm, pane kapitne.
Coe?
J se vrtm k raket.
Poslouchejte, Smithi!
Nechci padnout do pasti!
Mte strach z przdnho msta?
Ostatn se dali do smchu, ale neel jim od srdce.
Jen se smjte!
Ulice byla dldna kameny osm centimetr irokmi a estnct centimetr
dlouhmi. Nerozeznatelnm pohybem poklesla a zvila vetelce.
Ve strojovn erven ruika ukzala na slo: 81 kilogram ... 95, 70, 91, 90
mui byli jeden po druhm zveni a zapsni a zznam se pes cvku posunul
do tmy.
Te u msto procitlo pln!

Prduchy sly a vydechovaly vzduch, tabkov pach z st vetelc i sv vni

mdla z jejich rukou. Dokonce i jejich on bulvy vydvaly jemn pach. Msto ho
objevilo a i z tchto informac se vytvoily zvry, kter se co nejrychleji spchaly
pipojit k ostatnm vpotm. Kilov okna se tpytila. Ucho co nejpevnji
napjalo ki na bubnku -vechny smysly msta te vily jako neviditeln snh,
potaly vdechy i skryt tlumen buen muskch srdc, naslouchaly,
pozorovaly a ochutnvaly.
Nebo ulice, to byly vlastn jazyky, a kudy mui li, odtud odplvala do
hlubin kamennmi sprami pchu jejich chodidel, aby byla vyzkouena v
lakmusu. Tento chemick souhrn, tak peliv nasbran, se pipojil k stle
narstajcm vsledkm, kter ekaly mezi venm koleek a cvakotem zoubk
na konen vpoet.
Kroky. Bh.
Vrate se! Smithi!
Ne! ert vs vem!
Chyte ho!
Kroeje se tily vped.
Posledn zkouka. Msto, kter u vechno vyposlechlo, odpozorovalo,
ochutnalo, oichalo, zvilo a zhodnotilo, mus jet provst posledn kol.
V ulicch se rozevela past. Kapitn, nevidn ostatnmi bcmi mui, zmizel.
Zemel, poven za nohy, jedno ost epele mu pejelo po hrdle, druh
podlnm ezem po hrudi, a jeho mrtvola byla okamit zbavena vnitnost a
rozprostena na stole ve skryt cele pod ulic. Velik krystalov mikroskopy se
zamily na erven tkn sval: netlesn prsty zkoumaly dosud tepajc srdce.
Kusy odpreparovan ke byly napnuty na stl a ruce posunovaly jednotliv sti
jeho tla jako njak nedokav a zvdav achista, kter hraje ervenmi
figurkami.
Nad tm po ulici beli mui. Smith utkal, mui kieli. Smith vykikl, a dole
v tom podivnm pokojku plynula krev do zkumavek, byla protepna, rozetena
na sklka pod dalmi mikroskopy, vychzely nov zznamy, mila se teplota,
srdce bylo rozezno na sedmnct dl, jtra a ledviny odborn rozpleny. Byla
navrtna lebka a mozek vyat ze svho kostnatho lka, nervy z nj trely jako
nepotebn drty z rozvodn desky, na svalech se zjiovala prunost a pitom v
elektrickm podzem msta Rozum konen u seetl svj nejvelkolepj
vpoet a cel ta sloit mechanick soustava naposled zasupla a ve chvli se
zastavila.

Vsledek.
Jsou to lid. Jsou to lid z dalekho svta, z urit planety, maj oi, ui,
zvltnm zpsobem chod po nohou, nos zbran, pemlej a bojuj a maj prv
takov srdce i vechny orgny, jak je to zachyceno v zznamech z dvn
minulosti.
Nahoe mui utkali po ulici smrem k raket.
Smith bel.
Vsledek.
Jsou to nai neptel. Jsou to ti, na n jsme ekali dvacet tisc let. Jsou to
lid, na n jsme ekali s odplatou. Vechno souhlas. Jsou to lid z planety zvan
Zem, kte Taollanu ped dvaceti tisci lety vyhlsili vlku, kte ns zotroili,
rozvrtili a zniili velikou nemoc. Pak odletli do jin planetrn soustavy, aby
unikli ped nemoc, j ns zamoili, kdy nejprve vydrancovali cel n svt.
Zapomnli u na ty doby i na tu vlku, a zapomnli i na ns. Jene my jsme
nezapomnli na n. Jsou to nai neptel. Je to jist. Dokali jsme se.
Smithi, vra se!
Rychle. Na rudm stole, kde leelo vyprzdnn kapitnovo tlo s
rozhozenmi konetinami, zaaly se mhat nov ruce. Do vlhkho vnitku
umsovaly orgny z mdi, mosazi, stbra, hlinku, gumy a hedvb; pavouci
upedli zlatou tkaninu, kter prolnula ki; upevnily srdce a do lebky byl zasazen
platinov mozek, kter vydval bzuiv zvuk a v nm vily modrav jiskiky, a
celm tlem byly vedeny drty k hornm i dolnm konetinm. V jedinm
okamiku bylo tlo seito, ezy slepeny elatinou a zhojeny na krku, na hrdle i po
cel lebce a vechno bylo dokonal, erstv, nov.
Kapitn se posadil a prothl se.
Stj!
Kapitn se znovu objevil na ulici, namil puku a vyplil.
Smith padl s kulkou v srdci.
Ostatn se obrtili.
Kapitn bel k nim.
Blzen! Bl se msta!
Pohldli na Smithovo tlo, kter jim leelo u nohou.
Pohldli na kapitna a oi se jim rozily a zase zily.
Poslouchejte m dobe, ekl kapitn. Musm vm ct nco dleitho.Te
bylo msto, kter je zvilo, ochutnalo i oichalo, kter ji uilo vech svch
schopnost a na jednu, pipraveno ut i posledn zbra, schopnost ei.

Nepromluvilo rozhoenou hradbou zd a v, ani neptelstvm dldnch td

a mechanickch pevnost. Promluvilo klidnm hlasem jednoho mue.
Nejsem u v kapitn, ekl. Nejsem u dokonce ani lovk. Mui couvli.
Jsem msto, ekl a usml se.
ekalo jsem dv st stolet, ekl. ekalo jsem, a se vrt synov syn
dvno zemelch otc.
Pane kapitne!
Jen m necht pokraovat. Kdo m postavil? Toto msto. Postavili m lid,
kte ji zemeli. Prastar rasa, kter tu kdysi ila. Pokolen, kter pozeman
nechali vymt na stralivou nemoc, jaksi nevyliteln malomocenstv. A
pslunci tto prastar rasy, kte snili.o dni, a se pozeman vrt, postavili
tohle msto, je neslo a nese jmno Odplata, na planet Temnoty pobl beh
Stalet na pat poho Mrtvch jak vidte, sam poezie. Toto msto mlo bt
antnou, lakmusem, vhami, kter mly prozkoumat vechny budouc astronauty.
Za celch tch dvacet tisc let tu krom vs pistly jen dv rakety. Jedna z velmi
vzdlen planetrn soustavy zvan Ennt. Posdka on lodi byla prozkoumna a
zhodnocena, ale shledna pli nedokonalou, a tak ji msto nepokozenou zase
propustilo. Stejn tomu bylo i s nvtvnky v druh lodi. Zato dnes! Dlouho to
trvalo, ale konen jste tu! Odplata bude vykonna do poslednho psmene. Ono
pokolen vymelo u ped dvaceti tisci lety, ale zanechalo tu msto, aby vs
pivtalo.
Pane kapitne, nen vm dobe. Ml byste se snad radji vrtit do rakety.
Msto se zachvlo.
Chodnky se otevely a mui s jekotem propadli dol. Pi pdu zahldli ost
epel.
as plynul. Zanedlouho se ozvalo voln:
Smith?
Zde!
Jensen?
Zde.
Jones, Hutchinson, Springer?
Zde, zde, zde!
Stli u dve rakety.
Okamit se vracme na Zem.
Rozkaz, pane kapitne.

Na krku nemli ani stopy po ezech a prv tak neviditeln byla jejich skryt
mosazn srdce, stbrn orgny a jemn zlat drtky nerv. Z hlavy jim vychzel
slabouk um elektiny.
Rychle!
Devt mu spn naloilo zlat bomby s kulturami zrodk nemoci do
rakety.
Toto m bt svreno na Zem.
Rozkaz, pane kapitne.
Pibouchli vstup a raketa prudce vyrazila k obloze.
Kdy dohml duniv zvuk, leelo msto na letn louce. Jeho sklenn oi se
zakalily. Ucho uvolnilo napt, prduchy velikch nozder ustaly v innosti, ulice
u nevily a skryt mechanismy zstaly stt v olejovch lznch.
Raketa na obloze byla m dl men.
Beze spchu a s plnm uspokojenm vychutnvalo msto pepych umrn.

RAKETA
Nejednu noc se Fiorello Bodoni budil ze spnku a naslouchal svitn raket na
temn obloze. Kdy si byl jist, e jeho ena sp, po pikch se vykradl z postele a
vyel do nonho vzduchu. Na nkolik okamik se osvobodil z pachu starch
potravin v domeku u eky. Na jedin tich okamik dopl svmu srdci, aby se
vzneslo do vesmru a vydalo se za raketami.
I te, v dnen noci, stl jen napolo obleen ve tm a pozoroval ohniv
vodopdy umc vzduchem. Rakety bouliv si razc dalekou cestu k Marsu,
Saturnu a Venui!Vid to, vid, Bodoni!
Bodoni sebou kubl.
U mlenliv eky sedl na base od mlnch lahv staec a tak pozoroval
rakety v plnonm tichu.
, to jste vy, Bramante!
Chod ven kadou noc, Bodoni?
Jen abych se trochu nadchal vzduchu.
Tak? To j zas kvli raketm, ekl star Bramante. Byl jsem jet chlapec,
kdy se s tm zaalo. Je to u osmdest let, a zatm jsem jet ani v jedin nebyl.
J si jednou s nkterou vyrazm, ekl Bodoni.
Ty blzne, rozkikl se Bramante. V ivot nepolet. To je zleitost
boh. Pokval edou hlavou a vzpomnal: Kdy jsem byl mlad, stlo vude

ohromnmi psmeny: SVT BUDOUCNOSTI! Vda, zbava a nov obzory pro

kadho! Chm! Osmdest let je za nmi. Budoucnost se stala dnekem. A ltme v
raketch my? Kdepak! ijeme v chatrch zrovna jako nai pedkov.
Ale snad moji synov ..., zaal Bodoni.
Co t vede, ani jejich synov! vyjel staec. Sny a rakety jsou jen pro
bohat.
Bodoni zavhal. Ddo, j jsem si uetil ti tisce dolar. Trvalo mi to est let.
Dlal jsem to kvli firm, abych mohl investovat do zazen. Ale te u cel
msc jsem kadou noc vzhru. Slym rakety a pemlm. Dnes v noci jsem se
rozhodl. Jeden z ns polet na Mars! Oi mu temn plly.
Ty m npady, vytkl Bramante. Jak chce vybrat jednoho? Kdy polet
ty, bude t tv ena nenvidt za to, e se dostane do vesmru a bude o kousek
bl Bohu. A to t nenapadlo, e a j po letech bude vyprvt o svm asnm
vlet, bude v n stle hlodat zatrpkl pocit? Ne, ne!
Ale ano! A co tv dti! Jejich ivot ovldne vzpomnka na tatnka, kter si
letl na Mars a nechal je tady. Nasad svm chlapcm zbytenho brouka do
hlavy. Cel ivot budou uvaovat o raket. Nebudou moct spt. Budou touhou po
n cel nemocn. Zrovna jako teka ty. Budou chtt umt, kdy nebudou moct
lett. Nestav si takov cl. Varuju t. Nech je, a jsou astn ve sv chudob.
Obra jejich oi dol, na jejich ruce a na svou sbrnu, ne nahoru ke hvzdm.
Jene ...
No a eknme, e by letla tv ena. Jak by ti bylo, kdybys vdl, e ona to
vidla, a ty ne? Byla by najednou svat. Nejradji bys ji pak hodil do eky.
Kdepak, Bodoni, kup si novou rotovaku, tu potebuje, a tou roztrhej sny a
rozbij je na padr.
Staec se odmlel a zahledl se na eku, v n se utpl odraz raket hocch na
obloze.
Dobrou noc, ekl Bodoni.
Dobe se vyspi, dostal odpov.
Kdy ze stbitho opkae vyskoila hotov topinka, Bodoni dive nevykikl.
Celou noc oka nezamhouil. Pevaloval se vedle sv obrovit eny a neklidnch
dt a zral do przdna. Bramante m pravdu. Ml by ty penze radji investovat.
Na co je schovvat, kdy raketou by mohl lett stejn jen jeden z cel rodiny a
ostatn by nemli pradnou nadji.
Fiorello, jez tu topinku, pipomnla mu jeho ena Maria.
Mm pln
vyprahlo v krku, odpovdl Bodoni.

Do mstnosti se vtily dti, ti chlapci, kte se prali o dtsk model rakety, a

dv holiky s panenkami, kter pedstavovaly obyvatele Marsu, Venue a
Neptunu. Byly to zelen loutky se trma lutma oima a dvancti prsty.
Vidl jsem raketu na Venui! volal Paolo.
Ta pane odstartovala, hu! napodobil Antonello syiv zvuk.
Dti! rozkikl se Bodoni a zacpal si rukama ui.
Vyjeven na nj pohldly. Kiel jen mlokdy.
Bodoni vstal. Te vichni dobe poslouchejte, ekl. Mm tolik penz, e
jeden z ns me lett raketou na Mars.
Vichni vypukli v jsot.
Rozumli jste dobe? zeptal se. Jen jeden z ns. Kdo to bude?
J, j, j! volaly dti.
Ty, ekla Maria.
Ty, odpovdl j Bodoni.
Vichni ztichli.Dti zaaly uvaovat znovu. A let Lorenzo je nejstar.
A let Miriamne je to holka!
Pedstav si, co bys vechno uvidl, obrtila se na Bodoniho jeho ena. Ale
oi mla ciz a hlas se j tsl. Meteory il jako rybky. Vesmr. Msc. Ml by
lett nkdo, kdo by uml vechno dobe vypovdt, a se vrt. Ty um pkn
povdat.
Co t napad. To um ty taky, namtl j.
Vichni byli rozrueni.
Tak podvejte, ekl Bodoni sklesle. Vzal kot a nalmal z nj stbla
nestejn dlky. Krtk slmka vyhrv. Ped-pail zaatou pst. Tahejte.
Pistupovali k nmu jeden po druhm se v vnost.
Dlouh.
Dlouh.
Dlouh.
Dal.
Dti u thly vechny. V mstnosti bylo ticho.
Zstala dv stbla. Bodoni ctil, jak se mu sevelo srdce. Te ty, Marie,
zaeptal.
Thla.
Krtk, ekla.
Ach, vydechl Lorenzo astn i neastn. Maminka let na Mars.
Bodoni se pokusil o smv. Tak ti gratuluju. Koupm ti lstek jet dnes.

Pokej, Fiorello .. .
Me vyrazit pt tden, zahuel.
Vidla upen pohledy posmutnlch dtskch o a smvy na stech pod
rovnmi irokmi nosky. Pomalu vrtila slmku manelovi. J na Mars lett
nemu.
A pro ne?
Mm na cest dal dt.
Coe!
Nepohldla na nj. Cestovn by mi nedlalo dobe v mm stavu.
Vzal ji pod pa. Je to pravda? Tahejte jet jednou. Zante znova.
Pro jsi mi to neekla dv? zeptal se nevcn.
Ani jsem na to nevzpomnla.
Marie, Marie, zaeptal a pohladil ji po tvi. Pak se obrtil k dtem. Tahejte
znova.
Krtkou slmku si hned napoprv vythl Paolo.
J poletm na Mars! Dal se do divokho tance. Dkuju ti, tatnku!
Ostatn dti se sthly. To je prima, Paolo.
Paolo se pestal smt a ptrav se zahledl na rodie i sourozence. Mu
pece lett, nebo ne? zeptal se nejist.
Ale ano.
A budete m mt stejn rdi, a se vrtm?
To v, e ano.
Paolo zkoumav hledl na drahocennou slmku ve sv chvjc se ruce a pak
zavrtl hlavou a slmku odhodil. J zapomnl. Zan kola. J nemu lett.
Tahejte znova.
Ale nikdo u tahat nechtl. Na vechny padla neodbytn tse.
Nepolet nikdo, ekl Lorenzo.
Bude to tak nejlep, souhlasila Maria.
Bramante ml pravdu, ekl Bodoni.
Sndan ho dosud tila v aludku, kdy u pracoval ve sv sbrn starho
eleza, rozezval kov, tavil ho a odlval upotebiteln ingoty. Zazen mu
pomalu vypovdalo slubu. U dvacet let se potkal v konkurennm boji na
pokraji chudoby a v neustlm strachu. Dnes ml zvl ern den.
Odpoledne piel do ohrady njak mu a zavolal na Bo-doniho, kter byl
prv u rotovaky. Hal, Bodoni, mm nco pro vs!
Co je to, pane Mathewsi? zeptal se Bodoni lhostejn.

Raketa! Copak? Vy ji nechcete?

Ale ano, ano! Chytil toho lovka za ruku a zmaten se zarazil.
Je to samozejm jenom maketa, pokraoval Mathews. Vak vte, jak to
chod. Kdy navrhuj kosmickou lo, postav nejdv z hlinku maketu ve
skuten velikosti. Dalo by se na tom nco trhnout, kdybyste ji roztavil. Nechm
vm ji za dva tisce ...Bodoniho ruka klesla. J ty penze nemm.
To je koda. Myslel jsem, e bych vm mohl pomoct. Kdy jsme spolu
mluvili posledn, kal jste, jak vs kdejak sbrna tla z trhu. J myslel, e tohle
bych vm sem oupnul jen tak mezi nmi. No ...
Potebuji nov zazen. Penze jsem naetil na to.
Mte pravdu.
Kdybych koupil od vs tu raketu, ani bych ji nemohl roztavit. Pec na hlink se
mi rozsypala minul tden ...
Aha.
Asi bych tu raketu nemohl vbec upotebit, i kdybych ji od vs koupil.
To je jasn.
Bodoni zamrkal a zavel oi. Pak je zas otevel a zahledl se na pana
Mathewse. Jsem j to ale blzen. Vyzvednu si penze z banky a dm vm je.
Ale kdy ji nemte kde roztavit...
Pivezte ji, ekl Bodoni.
Dobr, kdy myslte. Jet dnes veer?
Dnes veer by se to hodilo, odpovdl Bodoni. Ano, rd bych ml tu
kosmickou lo u dnes veer.
Svtil msc. Raketa na rotiti byla bl a ohromn. Zachycovala blou z
msce i modrav tpyt hvzd. Bodoni si ji zamilovan prohlel. Nejradji by ji
byl hladil, lehl si k n, pitulil se tv a vypovdl j vechny skryt touhy svho
srdce.
Nespoutl z n oi. Jsi cel moje, ekl. I kdy se nikdy nepohne z msta a
nevyplivne ani jiskiku ohn, jen tu bude sedt a rezivt teba padest let, jsi
jenom moje.
Raketa vonla asem a dlkou. Kdy do n lovk vstoupil, jako by veel do
hodinek. Vechno bylo provedeno se vcarskou jemnost. Mlem se mohla dt
do kapsiky na hodinky. Dnes bych se snad mohl vyspat tady, vzruen
zaeptal Bodoni.
Posadil se na pilotovo keslo.
Dotkl se pky.

Zavel oi a zaal huet zavenmi sty.

Huen slilo a mohutnlo, zvyovalo se, narstalo, bylo
m dl tm divoej, nezvyklej, jsavj, rozechvvalo cel jeho tlo,
naklnlo ho vped a smkalo jm i raketou v boui zapomnn a jekotu kovu
ruce mu vyltly ke kontrolnm pkm, zaven oi se chvly a zvuk rostl a
narstal, a se promnil v ohe, v obrovskou vztlakovou a hnac slu, kter ho
hrozila roztrhnout vejpl. Zalapal po dechu. Huel stle dl, bez ustn, nebo
tohle se nedalo zastavit, te se mohlo jen vped! Pevnji stiskl oi a srdce se mu
divoce rozbuilo. Startujeme! vyjekl. Takhle vypadaj ty vbun nrazy! Ten
hluk! Msc! vykikl a sevel nevidom oi jet tsnji. Meteory! Tie se til
vulkanickm svtlem. Mars. Ach Boe, Mars! Mars!
Vyerpn se zvrtil do kesla a sotva dechu popadal. Roztesen ruce mu
odpadly od dicch pk a hlava bezvldn klesla. Sedl tak hezkou chvli,
zhluboka dchal a srdce se mu zvolna uklidovalo.
Pomalu, pomalouku otevel oi.
Byla tam sbrna jako dv.
Zstal sedt bez hnut. Chvli se rozhlel po nakupench hromadch kovu a
nemohl od nich odtrhnout oi. Pak vyskoil a kopl do pk. K ertu, nastartujte!
Lo byla tich.
J ti uku! rozkikl se.
Kloptav vyel do nonho vzduchu, nastartoval vav motor sv straliv
rotovaky a vyrazil s n k raket. Vymanvroval s masivnm lisem pod oblohu,
zalitou msnm svtlem. Poruil svm chvjcm se rukm nadit lis tak, aby
rozdrtil a roztrhal na kusy tenhle nestoudn falen pelud, tuhle hloupost, za ni
vydal penze a kter se nechtla pohnout a nechtla vykonvat jeho rozkazy. J
t naum! kiel.
Ale jeho ruka se zarazila.
Stbrn raketa leela v msnm svtle. A vzadu za raketou, o blok dom dl
nehybn plla lut svtlka jeho domova a teple zila. Z dlky slyel, e rodinn
rdio nco vyhrv, Pl hodiny sedl a pemlel o raket a svtlech domova a
oi se mu mhouily a zase doiroka otevraly. Slezl ze rotovaky a vykroil, a jak
krel, dal se do smchu, a kdy dorazil k zadnmu vchodu domku, zhluboka se
nadechl a volal: Marie, Marie, dej se do balen. Poletme na Mars!J!
Ach!
Tomu se ani ned vit!
Polette, opravdu polette.

Vtr profukoval ohradou, v n poskakovaly dti pod zc raketou. Zatm se j

neodvily ani dotknout. Zaaly kiet.
Maria pohldla na svho manela. Cos to udlal? ozvala se. Za tohle jsi
vydal nae penze? Vdy to nikdy nepolet.
Polet, odpovdl a upel zrak na raketu.
Kosmick lodi stoj miliny. Copak je m?
Polet to, opakoval rozhodn. Te bte vichni pkn dom. Musm jet
leccos vytelefonovat a udlat. Ztra vyrme! A nikomu ani muk, rozumte? Je to
nae tajemstv.
Dti se rozprchly od rakety, pln vyvedeny z mry. Vidl jejich rozplen
obliejky v oknech vzdlenho domku.
Maria se ani nepohnula. Ty jsi ns zniil, ekla. Vyhodit penze za takovou
takovou vc, kdy pece byly na zazen.
Vak uvid, odpovdl j.
Odela beze slova.
Paneboe, pomoz mi, zaeptal a dal se do prce.
Bodoni, s smvem na rtech, vyerpal cel sv bankovn konto a v pozdnch
nonch hodinch dorazila nkladn auta s balky. Bodoni zatoil na raketu
svekou a stahovkem, tu nco pidal, tam zas ubral, provdl na n ohniv
kouzla i skryt uskoky. Do przdnho prostoru, kde ml bt motor, zamontoval
devt motor z automobilovch vrak, Pak vstup do motorov sekce zavail, aby
nikdo nemohl prohldnout jeho ponn.
Za svtn vstoupil do kuchyn. Marie, ozval se kajcn, tak jsem tu k
sndani.
Vbec na nj nepromluvila.
K veeru zavolal na dti. Hotovo! Pojte! V dom bylo ticho.
Zamkla jsem je do komory, ekla Maria.
Co to m znamenat? otzal se.
V t raket se zabije, odpovdla. Jakou raketu si me koupit za dva
tisce dolar? Neme bt k niemu!
Marie, nech si to vysvtlit.
Vybouchne to. A pak, ty pece nejsi pilot.
To nevad, tuhle raketu dit umm. Sm jsem si ji dal do podku.
Ty ses nejsp zblznil, ekla.
Kde m kl od t komory?
Tady.

Naphl ruku. Dej mi ho.

Podala mu ho. Ty je zabije.
Co t vede, na mou dui ne.
Zabije. J to ctm.
Postavil se ped ni. Ty s nmi nepolet?
Zstanu tady, odpovdla.
Vak ty porozum, a to uvid, ekl a usml se. Odemkl komoru. Dti,
pobte za tatnkem.
Sbohem, sbohem, mami!
Zstala nehybn stt u kuchyskho okna a beze slova za nimi vyhlela.
Ve dvkch rakety otec ekl: Dti, tohle je rychl raketa. Cesta nebude
dlouh. Vy muste do koly a j musm pracovat. Vzal je po ad vechny za
ruku. Dobe m poslouchejte. Raketa je hrozn star a vydr u jen jedinou
cestu. Vckrt nepolet. Tohle je tedy jedin vlet v celm vaem ivot. Mjte oi
oteven.
Ano, tatnku.
A mjte taky ui nastraen. Dchejte vn rakety. Provejte to. Vechno si
dobe pamatujte, abyste a se vrtme - o tom mohli cel ivot vypravovat.
Ano, tatnku.
Lo byla tich jako nenataen hodiny. Vzduchotsn p-klop se syiv
uzavel. Bodoni pivzal dti do visutch gumovch lek, take vypadaly jako
mal mumie.
Pipraveni? zavolal.
Pipraveni! ozvali se vichni.
Start! Prudce pehodil deset vypna. Raketa zahmla a poskoila. Dti
tanily se svmi lky a pitly. U se to hnulo! My letme! Podvejte!
Tady mte Msc!
Msc se pehoupl jako sen. Pak vytryskl ohostroj meteor. as odplouval v
zvitech splenho plynu. Dti se pekikovaly. Po nkolika hodinch, kdy u
nemusely bt pipoutny na lkch, vykukovaly kulatmi oknky rakety.
Tamhle je Zem! A tamhle je Mars!
Na cifernku ubhaly hodiny a raketa za sebou nechvala rov sprky ohn.
Dtem se zavraly oi. Nakonec zase visely na lkch jako opil motl i v
kuklch.
Jde to dobe, zaeptal si Bodoni, kdy osaml.

Po pikch vyel z dic kabiny a svrn obavami postl hodnou chvli u

hermeticky uzavench dve.
Zmkl knoflk. Hermetick dvee se otevely. Vystoupil ven. Do vesmru? Do
smoln ernch proud meteor a plynovch z? Do nezmrn rychlosti a
nekonench prostor?
Kdepak! Bodoni se usml.
Kolem dokola chvjc se rakety leela ohrada se sbrem.
Tamhle stla jako dv rezivjc vrata s visacm zmkem a u eky tich
domek, v kuchyni se svtilo a eka plynula do tho moe jako vdycky. A
uprosted thle ohrady se chvla a mruiv pedla raketa, vytvejc kouzeln
sen. Otsala se a hlomozila a pohazovala dtmi v stch jako mouchami v pavuin.
Maria stla u kuchyskho okna.
Zamval na ni a usml se.
Nedokzal postehnout, zda zamvala tak. Mon e aspo troinku. A
malouko se usmla.
Vychzelo slunce.
Bodoni se spn sthl do rakety. Ticho. Vichni jet spali. Oddychl si
levou. Pipoutal se do visutho lka a zavel oi. Zaal se modlit sm k sob:
K ani ptch est dn tuhle iluzi nic nenaru! K kolem ns pepluje cel
vesmr, rud Mars vystoup nad nai lo a zase zapadne, po nm pijdou jeho
msce a k na tom barevnm filmu nejsou dn kazy. K je to opravdu
trojrozmrn. K se nic nepokaz na skrytch zrcadlech a projeknch pltnech,
kter vytvej tenhle ndhern pelu. A as plyne bez pohromy.
Procitl.
Pobl rakety proplouval rud Mars.
Tti! Dti se probojovvaly ze svho zajet.
Bodoni vzhldl a uvidl rud Mars a byl asten. Mars byl pkn a bez
jedinho kazu.
Sedmho dne pi zpadu slunce otesy v raket ustaly.
Jsme doma, ekl Bodoni.
Vyli z otevench dve rakety a kreli ohradou, oblieje jim zily a srdce
zpvala. Mon vdli, co udlal. Mon e prohldli jeho ndhern, kouzeln
trik. Ale jestlie to vdli, jestlie ho prohldli, nic mu neekli. Jen se smli a
beli.
Mm pro vechny vejce se unkou, ekla jim ve dvech do kuchyn Maria.

Mami, mami, mela jsi lett, abys to taky vidla! Mars, mami, a meteory a
vechno mon!
To jsem mla, odpovdla.
Ped spanm obklopily dti Bodoniho. Chceme ti, tatnku, podkovat.
To nestoj za e.
Budeme si to navdycky pamatovat, tti. Nikdy na to nezapomeneme.
V pozdnch nonch hodinch otevel Bodoni oi. Ctil, e jeho ena le vedle
nj a pozoruje ho. Dlouho se ani nepohnula, ale pak ho nhle polbila na tve a
na elo. Co se dje? vykikl.
Ty jsi ten nejlep otec na svt, zaeptala.
Pro?
Te u to chpu, pokraovala. A rozumm.
Znovu si lehla, zavela oi a vzala ho za ruku.
Je to opravdu hezk cesta? zeptala se ho.
Ano, odpovdl j.
Mon, ozvala se po chvli, mon e nkdy v noci bys m taky mohl vzt
na takov docela malik vlet, co mysl?
Na docela malik snad ano, odpovdl.
Dkuji ti, ekla. Dobrou noc.
Dobrou noc, odpovdl Fiorello Bodoni.

SILNICE
Do dol se snesl chladiv d, zkropil obdlan horsk polka a v chi
zabuil na stechu z vyschl trvy. V detivm soumraku drtila ena obil mezi
kusy ztuhl lvy, ani se od prce neohldla. Nkde v tom vlhkm eru plakalo
dt.
Hernando stl a ekal, a se d peene, aby mohl znovu s devnm pluhem
na pole. V dol vela hnd eka a jej tok mohutnl. Ta druh eka, betonov
silnice, ta se ani nehnula; leela a tpytila se, pln przdn. Celou hodinu u po
n nepejelo jedin auto. To bylo samo o sob neobyejn zajmav. Po cel lta
neminula hodina, aby tu nezastavil vz a nkdo nezavolal: Hal, vy tam,
meme si vs vyfotografovat? Ten nkdo ml v ruce cvakajc sknku a penze.
Kdy se k nim loudal pes pole bez klobouku, nkdy volali: Rdi bychom vs
vzali s tm kloboukem! a mvali rukama posetma zlatmi vcmi, kter ukazuj

as, anebo je na nich napsan jmno, anebo nejsou k niemu, jen mrkaj na slunci
jako pavouci oi. Obyejn se otoil a vrtil se pro klobouk.
Jeho ena se ozvala: Nco se stalo, Hernando?
Si. Podvej se, ta cesta. Nco velikho se stalo. Nco moc velikho, e je
cesta takhle przdn.
Pomalu a klidn vyel z che, d mu na nohou omval boty spleten z trvy
a siln gumy z pneumatik. Dobe se pamatoval, jak ten pr bot vznikl. Jednou v
noci se do che pitila pneumatika a rozmetala hrnce i kuata na vechny
strany. Pikutlela se tryskem, ale sama. Vz, k nmu patila, letl dl, a do
zatky, a tam zstal chvli viset v odrazu svch reflektor, ne se ztil do eky.
Ten vz tam je dodnes. V phodn den, kdy eka tee pomalu a usad se kal, je ho
dokonce vidt. Le pkn hluboko, dlouh, nzk a nkladn, s tpytivm
chromovnm. A pak se zas voda zakal a nen vidt nic.
Druh den nato si vyzl z pneumatiky podrky.
Doel k silnici, postavil se na ni a naslouchal tichmu padn det.
Pak najednou, jako na znamen, se objevily vozy. Stovky voz, cel kilometry
voz pdily bez ustn kolem nj. Ohromn prothl ern vozy s hmotem mily
na sever do
Spojench stt a nedovolenou rychlost se tily do zatek. Trouben a
houkn nebralo konce. A v obliejch lid, kte sedli namakni v tch vozech,
bylo nco, co ho pinutilo k hlubokmu mlen. Ustoupil o kousek, aby se auta
mohla tit bez pekky. Potal je, dokud to vydrel. Pt set, tisc voz proltlo
kolem nj a v tch tvch nco bylo. Jene peletly pli rychle, ne aby mohl
ci, co to je.
Pak se vrtilo ticho a przdnota. Rychl, dlouh a nzk automobily se
sklpcmi stechami byly ty tam. Slyel slbnouc tn posledn houkaky.
Silnice byla opt przdn.
Vypadalo to jako pohebn prvod. Jene pro se til na njak obad k severu
s jekotem, v divm prku a s vlajcmi vlasy? Zakroutil nad tm hlavou a roztrit
si mnul prsty.
Te se objevil osamocen posledn vz. Bylo vidt, e je opravdu pln
posledn. Dole na horsk cest se v dkm chladivm deti objevila mezi oblaky
pry star fordka. Jela nejvy rychlost, jak byla schopna. ekal, e se kadou
chvli rozsype. Kdy ta prastar fordka zahldla Hernanda, zastavila, cel
zrezivl a obalen bltem, a v chladii to hnviv zabrumlalo.
Dal byste nm, prosm vs, trochu vody, seore?

Za volantem sedl mladk, asi jednadvacetilet. Ml na sob lut svetr, blou

rozhalenku a ediv kalhoty. Vz byl bez stechy a d padal na nj i na pt
mladch en, kter byly na sedadlech tak nacpan, e se nemohly hnout. Vechny
byly moc hezk a snaily se chrnit sebe i idie ped detm starmi novinami.
Jene d se k nim dostal a promoil jejich pestr aty i toho mladka. Vlasy mu
pilepil k hlav. Ale zdlo se, e jim to nevad. Nikdo si nenakal a u to bylo
neobvykl. Dve vichni nakali: e pr, e je vedro, e maj mlo asu, e je
zima, e je to daleko.
Hernando pikvl. Pinesu vm vodu.
Ach, prosm vs, pospte si! zavolala jedna z dvek. Hlas mla nepirozen
vysok a ustraen. Nebyla v nm netrplivost, byla to prosba podmnn
strachem. Poprv v ivot se Hernando rozbhl, kdy ho o to podal turista;
dve vdycky na takovou dost zpomalil.
Vrtil se s vodou v disku od kola. To byl tak dar silnice.Jednoho odpoledne
pistl kulat a svtc na jeho poli jako vyhozen penz. Vz, jemu patil, uml
dl, ani si poviml, e ztratil sv stbrn oko. Dodnes ho se enou pouvali na
myt a vaen, protoe z nj byla pkn msa.
Kdy lil vodu do vroucho chladie, pohldl na jejich zaraen tve.
Dkujeme vm, mnohokrt vm dkujeme, ekla jedna dvka. Ani nevte, co to
pro ns znamen.
Hernando se usml. Je tu te takov provoz! A vichni jedou jednm smrem.
Na sever.
Neml v myslu se jich dotknout. Ale kdy se na n podval znovu, vechny,
jak tam sedly v deti, plakaly. Plakaly beztn. Mladk se je snail konejit,
bral je za ruku jednu po druh a nn jimi kolbal, ale ony si pidrovaly noviny
nad hlavou, sta se jim stahovala, oi mly zaven, oblieje bled a plakaly
potichu i nahlas.
Hernando stl a v ruce drel poloprzdn disk. Nic jsem tm nemyslel,
seore, omlouval se.
To je v podku, odpovdl idi.
Co se dje, seore?
Vy jste nic neslyel? odpovdl mladk, otoil se k nmu, jednou rukou se
pevn pidrel volantu a vyklonil se z vozu. U se to stalo.
Te bylo zle. Jak to dvky uslyely, spustily jet vc, pimkly se k sob a
docela zapomnly na noviny, take padajc d se msil s jejich slzami.

Hernando zstal, jako kdy do nj ude. Nalil zbytek vody do chladie.

Pohldl na oblohu zataenou boukovmi mraky. Podval se na rozbouenou eku.
Pod nohama ctil asfalt.
Pistoupil k dvkm vozu. Mladk ho vzal za ruku a dal mu peso. Ne.
Hernando mu ho vrtil. Udlal jsem to rd.
Dkujeme vm, jste hrozn hodn, ekla jedna dvka, ale stle vzlykala.
Ach maminko, tatnku. Ach, j chci bt doma, chci bt doma. Ach mami, tti.
Ostatn se k n pidaly. Nic jsem neslyel, seore, ekl Hernando tie.
Vlka! vykikl mladk, jako by byli vichni hlu. U je tu atomov vlka,
konec svta!
Seore, seore, ekl Hernando.
Dkujeme vm, mockrt vm dkujeme za pomoc. Sbohem, ekl mladk.
Sbohem, ozvaly se dvky sborov v deti, ale ani ho nevidly.
Zstal stt, ne vz zaadil rychlost, s rachotem se rozjel a ztratil se v dol. A
tak zmizel i tenhle posledn vz s mladmi dvaty, kter si drela nad hlavou
poletujc noviny.
Hernando se dlouho nepohnul. Studen d mu stkal po tvch a po prstech
a prosakoval do tkanch nohavic. Zadroval dech a ekal v dusivm napt.
Pozoroval silnici, ale tam u se nic nepohnulo. Zapochyboval, zda bude te na
hodn dlouho o nco runj.
Pestalo pret. Mezi mraky probleskovala obloha. V deseti minutch byla
boue ta tam jako zkaen dech. Sladk vnek k nmu pivl vni dungle. Slyel,
jak eka lehce a pvabn spch svou cestou. Dungle zila zelen vechno
bylo sv. Seel po poli k chi a sebral pluh. Kdy na nj poloil ruce, pohldl k
obloze, kterou u rozpalovalo hork slunce.
ena na nj kikla od prce: Co se stalo, Hernando?
Nic, odpovdl.
Nasadil pluh do brzdy, oste kikl na svho mezka: Prrr--ou! a spolen
vykroili do bohat pdy v rodnm kraji u hlubok eky. Nad hlavou se jim
vybrala obloha. Co mysleli tm ,svtem'? pemtal.

ASTRONAUT
Nad mamininmi tmavmi vlasy se vznel roj elektrickch svatojnk, aby
j svtil. Stla ve dvech lonice a ekala, a pjdu temnou chodbou kolem. Vi,
e mi ho tentokrt pome zadret doma? zeptala se.

Nejsp ano, odpovdl jsem.

Prosm t o to. Na bled tvi se j mihotaly odlesky svtluek. U nesm
odejt.
Dobr, ekl jsem po chvilce vhn. Ale stejn s nm nepohneme. Nem to
smysl.
Otoila se a zala do pokoje. Svtluky se za n na svch elektrickch
obvodech mihotaly jako bludn souhvzd, ukazovaly j cestu temnotou. Chab
prohodila: Musme to alespo zkusit.Jin svatojnci letli do pokoje se mnou. V
okamiku, kdy jsem svou vahou peruil v posteli elektrick obvod, svtluky
blikly a zhasly. Byla plnoc a my jsme s maminkou ekali, kad ve sv lonici,
oddleni tmou. Postel mi zaala broukat a kolbat m. Stiskl jsem vypna
postel znehybnla a ztichla. Nechtl jsem spt. Vbec se mi nechtlo spt.
Ta noc se tehdy nim neliila od tisc dalch. Probudili jsme se do tmy a
ctili jsme, jak chladn vzduch nhle zteplal, jako by vtr pinel zvan ohn,
nebo jsme vidli, jak stny na okamik jasn zaplly, a to u jsme vdli, e jeho
raketa mj n dm a duby se ohbaj v tlakov vln. V takovch chvlch jsem
leel a napjat oddychoval, stejn jako vedle maminka. V domcm telefonu jsem
uslyel jej hlas:
Ctils to?
Jasn, byl to on, odpovdal jsem.
Nad mstem, kde rakety z vesmru nikdy nepistvaly, prv peletla otcova
lo. Dal dv hodiny jsme v duchu potali: Te tta pistv ve Springfeldu,
te jde po pistvac ploe, podepisuje papry, te nased do vrtulnku, let nad
ekou, nad kopci, te pistv tady v Green Village na malm letiti. .. Dvno
odbila plnoc a my jsme s mmou kad ve sv posteli napnali ui. Te jde po
Bell Street. Vdycky chod pky .. ., nikdy si nebere taxka .. ., prochz parkem,
obchz roh Oakhurstsk a te. ..
Zdvihl jsem hlavu. Kroky. Ozvaly se daleko na konci ulice a blily se
rzn, ostr, spn. Te zaboily k naemu domu a zadunly na schodech
verandy. Mma a j jsme se u usmvali do tmy, kdy ho domovn dvee poznaly,
otevely se, ekly nkolik tichch slov na uvtanou a zase se zavely...
Za ti hodiny jsem se zatajenm dechem tie otoil mosaznou koul na dvech
jejich lonice a nalapoval tmou rozlehlou jako mezihvzdn prostory, a jsem se
nataenou rukou dotkl ernho kufku u nohou postele. Popadl jsem ho, bel
jsem neslyn do svho pokojku a opakoval jsem si: nic mi neekne, nechce,
abych nco vdl.

Otevel jsem kufk a pede mnou se jako ern mlhovina rozprostela jeho
uniforma v ltce se tu a tam mihotaly vzdlen hvzdy. Promnul jsem tmavou
ltku v horkch prstch. Ctil jsem kovovou vni Marsu, zelenou beanovou vni Venue,
sirnou a ohnivou vni Merkuru, ctil jsem mln Msc a tvrdost hvzd. Zasunul
jsem uniformu do odstedivky, kterou jsem ten rok v devt td postavil v
dlnch, a spustil jsem ji. Za chvilku se do sklenn baky vysypal jemn prach.
Vloil jsem ho pod mikroskop. Zatmco rodie v blaenm nevdom spali a spal
cel n dm, klmaly automatick peic trouby, robotizovan vysavae a
podavae tal, zral jsem tubusem na zc zrnka meteorickho prachu, ohonu
komety a hlny ze vzdlenho Jupitera. Tpytily se jako cel svty a s dsivm
zrychlenm m vtahovaly k sob miliardy kilometr do kosmickho prostoru.
Za svitu m cestovn vyerpalo a zaal jsem se obvat, aby m neodhalili.
Vrtil jsem uniformu v kufku zptky do lonice.
Probudil m teprve klakson vozu z istrny, kter zastavil dole na dvorku.
Vzali s sebou i kufk s ernou uniformou. Dobe, e jsem neotlel, napadlo m.
Za hodinu bude zptky, oitn od vech cest i osud.
Opt jsem usnul a v kapsice od pyama se na tlukoucm srdci hla zkumavka
s kouzelnm prachem.
Kdy jsem seel dol, tta u sedl u sndan a chroupal topinku. Vyspal ses
dobe, Dougu? prohodil, jako kdyby tu sndal kad rno a nebyl cel ti msce
pry.
Bezva, odpovdl jsem.
D si topinku?
Stiskl tlatko a sndaov stl mi opekl tyi zlatov hnd pltky.
Vzpomnm si, jak ten den odpoledne otec del na zahrad. Kopal a ryl se v
zemi, a trochu pipomnal zve, kter se sna nco vyhrabat. Jeho dlouh tmav
pae neustle kmitaly: szel, pchoval hlnu, uvazoval, proezval, sndou tv
vn sklonnou, oi upen na prci, nevzhldl k obloze, nepodval se ani po
mn ani po mm, pokud jsme nepiklekli k nmu, abychom jako on ctili, jak
nm zem prosakuje modrky ke kolenm, abychom pitiskli ruce k ern hln a
nezvedali hlavu k blzniv przranmu nebi. To se ohldl na m, pak na mmu,
mrkl na ns a pokraoval, stle v pedklonu, aby mu nebe vidlo jen zda.Ten
veer jsme sedli v mechanick houpace na verand, kter ns kolbala, ovvala
a prozpvovala nm. Bylo lto, svtil msc, pili jsme z ledovch sklenic
limondu a tta etl stereonoviny zaloen do takovho zvltnho klobouku

nasadili jste si ho na hlavu a on vm otoil mikroskopickou strnku pod

zvtovacm sklem pokad, kdy jste tikrt rychle za sebou mrkli. Tta
pokuoval a vyprvl mi o svm dtstv v roce 1997. Po chvli se jako vdycky
zeptal: Pro si nejde zakopat, Dougu?
Mlel jsem, ale mma odpovdla za m: Chod, ale kdy tu veer nejsi.
Tta pohldl na m a potom, poprv ten den, na oblohu. Vdycky kdy zvedl
obliej k nebi, mma ho pozorovala. Prvn den a veer po nvratu se nahoru nikdy
moc nedval. Vzpomnl jsem si, jak zahradniil a zahradniil tak zuiv, a
mlem boil nos do hlny. Ale druh veer u k obloze vzhlel astji. Ve dne se
mma modi nad sebou tolik nebla, ale hvzdy by byla nejradji zhasla a obas
jsem vidl, jak hled pomysln vypna a neme ho najt. Tet nebo tvrt
veer tta prosedl cel na verand, my jsme se u dvno chystali spt, a potom
jsem slyel mmu, jak vol, skoro jako kdy pivolvala m z ulice. Tta s
povzdechem zaloil do domovnho zmku elektrick oko. A pt rno mma
zstala v posteli, on si mazal u stolu topinku k sndani a u nohou mu leel ern
kufk.
No, tak na shledanou, Dougu, kal a potsli jsme si rukama.
Za ti msce?
Asi tak.
Odchzel pky nejezdil broukem ani autobusem, ani si nezavolal vrtulnk,
el jen tak, s uniformou schovanou v kufku pod pa. Nechtl, aby si lidi
mysleli, e se vytahuje, protoe pilotuje rakety.
O hodinu pozdji si mma pila snst nenamazanou topinku.
Ale dneska byl teprve prvn veer, hezk veer a on se na hvzdy skoro vbec
nedval.
Pojedeme na televizn pou, navrhl jsem. Prma, souhlasil tta.
Mma se na m usmvala.
Vytili jsme se z msta vrtulnkem a prothli jsme ttu tiscovkou atrakc, jen
aby ml tv a hlavu na stejn rovin s nmi a nekoukal se nkam jinam. Zatmco
jsme se smli legracm a zvnli u tch vnjch, hryzalo m v dui: mj tta
lt na Saturn, Neptun a Pluto, ale nikdy mi nepiveze jedin drek na pamtku.
Ostatn kluci, co jejich ttov ltaj do vesmru, dostvaj kousky rudy z Kallista a
kousky ernch meteorit nebo modr psek. Ale j si musm kameny z Marsu a
psek z Merkuru, co mi zapluj pokoj, sehnat vmnami od kamard a tta dl,
jako by je nevidl.

Vzpomnm si, jak jednou pivezl cosi mm zasadil na dvorku slunenice

z Marsu. Ale kdy u byl zas msc pry a slunenice hrozitnsky vyrostly,
vybhla mma z domu a vechny je uezala.
Ped jednm trojrozmrnm expontem jsem ttovi bezmylenkovit poloil
tradin otzku:
Jak je to tam ve vesmru?
Mma po mn vrhla vyplaen pohled. Pozd.
Tta stl asi pl minuty a snail se najt odpov, pak jenom pokril rameny.
Nejvt ndhera, co si um pedstavit. Potom se vzpamatoval. No, vlastn
na tom vbec nic nen. Rutina. Urit by se ti to nelbilo. S obavami na m
pohldl.
Ale ty se tam pece pokad vrac.
Pouh zvyk.
Kam polet pt?
Jet jsem se nerozhodl. Rozmyslm si to.
Vdycky si bral as na rozmylenou. V tch dobch se piloti do raket tko
shnli, a on si mohl vybrat prci, jak se mu lbila. Tet veer po nvratu jsem
ho vdycky vdal, jak vol mezi hvzdami.
Pojte, ozvala se mma, poletme dom.
Vrtili jsme se brzo. Chtl jsem, aby si tta oblkl uniformu. Neml jsem ho o
to dat mmu to vdycky rozesmutnilo , ale nedovedl jsem se ovldnout.
Nikdy jsem ho v n nevidl. adonil jsem, i kdy pokad odmtl. Dnes konen
svolil. Ale no tak dobe.
ekali jsme v pokoji, zatmco on vyjel vvvou nahoru.Mma si m
kamennm zrakem prohlela, jako by nemohla uvit, e j tohle me provst
vlastn syn. Nedokzal jsem jej pohled snst. Promi.
Vbec mi nepomh, ekla. Ani troku. Za chvilku to v potrub
zaepotalo. Tak tady jsem, ozval se tie tta. Piel v uniform.
Byla leskle ern se stbrnmi knoflky a stbrnm lemovnm a k
podpatkm ernch bot. Zdlo se, e rukvy nohavice nasthali z ern
mlhoviny, kterou chab prosvtaj drobn hvzdy. Padla mu, jako rukavice
obepn thlou dlouhou ruku, vonla chladnm vzduchem, kovem a vesmrem.
Vonla ohnm a asem. Tta se rozpait usmval uprosted pokoje. Oto se,
ekla mma. Jej oi se na nj dvaly tak njak z dlky. Kdy byl pry, nikdy o
nm nemluvila. Nemluvila nikdy o niem jinm ne o poas, o tom, e by mi na

pinavm krku mohli brambory szet nebo e v noci neme spt. Jednou ekla,
e ji bud svtlo.
Ale tenhle tden msc nesvt, namtl jsem. Svt hvzdy, ekla.
Zael jsem do obchodu a koupil jsem j tmavozelen rolety. V noci-jsem pak z
postele slyel, jak je stahuje a k parapetu. Vydvalo to thl, elestiv zvuk.
Jednou jsem zkusil posekat trvnk. Ne. Mma stla ve dvech. Ukli
sekaku. Sekali jsme tedy trvnk jednou za ti msce. Vdycky pokal, a se
vrt tta.
Nepustila m k dn podn prci. Nesml jsem opravit elektrick automat
na sndan i mechanickou teku. Vechno schovvala jako drky pod
stromeek. A pak se vdycky tta s kladivem nebo roubovkem uculoval nad
prac a mma se astn usmvala na nj.
Kdy byl pry, odmtala se o nm teba i zmnit. Ani tta miliny kilometr
daleko se nepokouel zavolat dom. Jednou mi ekl: Kdybych vm zavolal, chtl
bych bt u vs. Ztratil bych klid.
Kdysi mi tta povdal: Mma se ke mn nkdy chov, jako kdybych tu nebyl
jako kdybych byl neviditeln.
Viml jsem si toho. Dvala se mu pes rameno, nkam za nj, na bradu nebo na
ruce, ale nikdy do o. A kdy mu do nich pohldla, sama je mla zvltn
zasten, pipomnala dmajc zve. Usmvala se a ve sprvnou chvli pisvdovala, ale vdycky o pl vteiny pozdji.
J tu snad pro ni ani nejsem, kal tta.
Ale jindy tu byla a on tu byl pro ni, dreli se za ruce a prochzeli se spolu ulic
nebo si vyjeli autem a za mmou vlly vlasy, jako kdy byla mlad holka. A v
takov dny taky vypnala v kuchyni vechny automaty a pekla neuviteln dobr
dorty, pikoty a cukrov, hledvala mu upen do tve a usmvala se doopravdy.
Ale ke konci takovch dn, kdy pro ni existoval, se vdycky rozplakala. Tta pak
bezmocn postval, koukal sem tam po pokoji, jako by hledal vysvtlen, ale
nikdo mu je nemohl poskytnout.
Tta se zvolna otoil, abychom si mohli uniformu prohldnout.
Jet se obra, ekla mma.
Pt rno se tta vtil do domu s hrst plnou letenek. Rovch letenek na
raketu do Kalifornie, modrch do Mexika.
Chystejte se! volal. Koupme si paprov aty najedno pouit a splme je,
a je upinme. Podvejte, letme v poledne raketou do Los Angeles, vrtulnkem
ve dv do Santa Barbary a v devt veer letadlem do Ensenady, kde pespme!

Letli jsme do Kalifornie a den a pl jsme cestovali nahoru dol po pacifickm

pobe, a jsme se nakonec usadili na pli v Malibu a veer jsme opkali buty.
Tta poslouchal, co si povdme, prozpvoval si nebo pozoroval okol, chytal se
veho kolem, jako kdyby svt byl odstedivka a toil se tak prudce, e by ho od
ns mohl co chvli vymrtit daleko do prostoru.
Posledn odpoledne v Malibu zstala mma v pokoji v hotelu. Dlouho jsme s
ttou leeli v horkm slunci na psku vedle sebe. , povzdechl si, tohle je
ono. Mhouil oi, leel na zdech a vychutnval slunce. Po tomhle se lovku
vn stsk, prohodil.
Myslel tm pochopiteln v raket. Ale nikdy neekl ra-keta, nezmioval se
o n ani o tom, co mu tam chyb. V raket lovk neme mt slan vtr, modrou
oblohu, lut slunce nebo mminu kuchyni. V raket si neme vyprvt se trnctiletm synem.
Tak spus, ekl konen.
A j vdl, e te si jako vdycky budem tak ti tyi hodiny povdat. Cel
odpoledne jsme se ln povalovali na slunci a polohlasn jsme debatovali o mch
znmkch ve kole, jak vysoko skom a jak rychle plavu.
Tta pikyvoval na vecko, co jsem ekl, usmval se a poplcval m zlehka po
hrudi na znamen souhlasu. Povdali jsme si. Ne o raketch a o vesmru, ale o
Mexiku, kam jsme jednou vyrazili staikm autem, a o motlech, kter jsme v
deovch pralesch horkho zelenho Mexika chytali v prav poledne, kdy jsme
zpozorovali stovky motl, vlisovanch do mek chladie. Umrali tam, krsn a
smutn, chvli se a tloukli modrmi a karmnovmi kdly. O tomhle jsme mluvili
msto vc, o nich bych byl rd mluvil j. A on poslouchal, co km. Poslouchal,
jako by se chtl naplnit vemi zvuky, kter dokzal pochytit. Naslouchal vtru a
pboji a mmu hlasu, vdy s pozornm zaujetm, se soustednm, kter tm
pomjelo ve fyzick a zamovalo se pouze na zvuky. Naslouchal se zavenma
oima. Vdal jsem ho naslouchat i zahradn sekace, kterou vdy vodil sm, bez
dlkovho ovldn, a vidl jsem, jak nasv vni poseen trvy, a nechv se
ostikovat zelenm proudem.
Dougu, ekl asi tak v pt odpoledne, kdy jsme sebrali runky a zamili
zptky po pli podl ry pboje, chci, abys mi nco slbil.
Co?
e se nikdy nestane astronautem.
Zastavil jsem se.

Myslm to vn, pokraoval. Protoe, kdy jsi tam nahoe, chce bt tady,
a kdy jsi tady, tou bt tam nahoe. Nezanej s tm. Nepipus, abys tomu
propadl.
Ale .. .
Nedovede si pedstavit, jak to je. Pokad, kdy jsem tam nahoe, myslm
si: ,Jestli se nkdy vrtm na Zemi, zstanu tam. U nikdy neodletm.' Jenome,
pak letm a asi budu ltat pod.
U dvno chci bt astronautem, ekl jsem.
Neslyel m. J se vn snam tady zstat. U od soboty, co jsem se vrtil,
se tak hrozn snam pesvdit sm sebe.
Vzpomnl jsem si, jak se del na zahrad, na vechno cestovn a podniky a
jak m poslouchal, a pochopil jsem, e se tm vm pokouel pemluvit sm sebe,
e nen nic opravdovjho a lepho ne moe a msta a pevnina a jeho rodina.
Ale vdl jsem, kde bude dnes veer bude z verandy hledt na drahokamy v
Orionu.
Slib mi, e nedopadne jako j, opakoval.
Chvilku jsem zavhal. Tak dobe.
Stiskl mi ruku. Hodn kluk, pochvlil m.
Ten den jsme mli skvlou veei. Mma bhala po kuchyni s hrstmi skoice a
ndivky, inela hrnci a peki, a potom na stole kouil ohromn krocan s
ndivkou, brusinkovou omkou, hrkem a dovm kolem.
Uprosted srpna? uasl tta.
Na Dkvzdn tu nebude.
Nejsp ne.
Zhluboka nasl vni jdla, zvedal pokliku za poklikou a poutl si oblak vn
do oplenho oblieje. Pokad prothl ch, rozhldl se po mstnosti a
podval se na svoje ruce. Hledl na obrazy na stnch, na idle, stl, na m a na
mmu. Odkalal si. Vidl jsem, e se rozhodl. Lilly?
Ano? Mma se na nj usmla pes stl, kter rozestela jako skvostnou
stbrnou past, t kouzeln omky, do n se, jako pedpotopn zve zpasc v
asfaltov tni, ml jej mu konen chytit a trvale hledt ven z bezpe jen
movm nitek splnnch pn. V och j zajiskilo.
Lilly, opakoval tta.
Dlej, pomyslel jsem si horen. Honem to ekni ekni, e tentokrt u
zstane doma nadobro a u nikdy neodlet ekni to!

Prv v tu chvli nm nad hlavou s rachotem peletl vrtulnk, a se podlaha

zachvla a sklo v okn kilov zacinkalo. Tta vyhldl ven.
Uvidl modr podveern hvzdy a na vchod rudou planetu Mars.Dval se
na Mars snad celou minutu. Pak slep nathl ruku ke mn. Podej mi, prosm t,
hrek, ekl. Promite, vyhrkla mma. Pinesu chleba. Ale chleba u je
pece na stole, zavolal jsem za n. Tta zaal se sklopenou hlavou jst.
Ten veer jsem nemohl usnout a v jednu jsem seel dol. Domy zalit
msnm svtlem vypadaly jako zamrzl v ledu, rosa na trv se tpytila jako
snh. Stl jsem v pyamu ve dvech, ctil jsem na sob vlah non vtr a vtom
jsem si uvdomil, e tta sed v mechanick houpace a tm neznateln se
pohupuje. Vidl jsem jeho profil zdvien k obloze pozoroval, jak se hvzdn
kupole ot. Jeho oi pipomnaly ed krystaly a v obou se odrel msc.
el jsem si sednout vedle nj.
Chvli jsme se houpali spolu.
Nakonec jsem se zeptal: Kolika zpsoby se d ve vesmru umt?
Tch je milin.
Tak mi ekni aspo njak.
Zashnou t meteory. Utee ti z rakety vzduch. Nebo t s sebou strhne
kometa. Otes mozku. Zaduen. Vbuch. Odstediv sla. Pli velk zrychlen.
Pli mal. Vedro, chlad, Slunce, Msc, hvzdy, planety, asteroidy, zen.. .
A pohb t?
Nikdy t nenajdou.
Co se s tebou stane?
Zmiz miliardy kilometr daleko. kaj tomu ltajc rakve. Stane se
meteorem nebo planetkou a navdy u pocestuje prostorem.
Mlel jsem.
Jednu vhodu to m, ekl po chvli, e v kosmu to jde rychle. Myslm
smrt. lovk to m hned za sebou. Nem as o nem pemlet. Vtinou o tom
ani nev. Najednou jsi mrtv.
li jsme si lehnout.
Bylo rno.
Stli jsme ve dvech. Tta poslouchal, jak ve zlat kleci zpv lut kanr.
No, rozhodl jsem se, ekl. A se pt vrtm, zstanu doma nadobro.
Tti! vyhrkl jsem radostn.
Vyi to mm, a vstane.

Ty to mysl doopravdy!
Slavnostn pikvl. Ahoj, tak za ti msce jsem doma.
To u krel ulic, nesl si uniformu skrytou v kufku, pohvizdoval si, hladil
pohledem vysok zelen stromy, utrhl v chzi pr bobul mdelnku, hodil je ped
sebe a odchzel sytmi stny asnho rna .. .
Ten den dopoledne, nkolik hodin pot, co tta odeel, jsem se mmy na pr
vc zeptal. Tta kal, e nkdy dl, jako kdybys ho nevidla a neslyela,
nadhodil jsem.
Zaala mi tie vechno vysvtlovat.
Kdy ped deseti lety odletl do vesmru, ekla jsem si, ,Je mrtv'. Nebo
skoro jako mrtv. Budu ho povaovat za zesnulho. A kdy se tikrt tyikrt do
roka vrt, tak to vbec nen on, je to jen jako pjemn vzpomnka nebo sen. A
kdy se vytrat vzpomnka nebo peru sen, neme to ani z poloviny tak bolet.
Take ho vtinou beru jako mrtvho .. .
A zbytek asu . ..?
Zbytek asu si nemohu pomoct. Peu cukrov, pipoutm si, e je naivu, a
potom to bol. Kdepak, je lep si myslet, e u tu deset let nen a e ho nikdy
neuvidm. To bol mnohem m.
Vdy kal, e u pt zstane a usad se!
Odmtav zavrtla hlavou. Ne, je mrtev. Tm jsem si naprosto jist.
Tak tedy obivne, ekl jsem.
Ped deseti lety m napadalo: co kdy zeme na Venui? Pak u se nikdy
nebudu moct na Venui podvat. Co kdy zeme na Marsu? Pak u nikdy
nebudeme moct pohldnout na zc rud Mars, ani bychom mli nutkn
vbhnout do domu a zamknout dvee. Nebo co kdyby zemel na Jupiteru, Saturnu
nebo Neptunu? V takov veer, kdy tyhle planety stoj vysoko na obloze, bychom
se nemohli na hvzdy ani podvat.
Nejsp ne, piznal jsem.Zprva pila ptho dne.
Kurr ji pedal mn a j jsem si ji jet na verand peetl. Zapadalo slunce.
Mma stla v sovch dvech za mnou a dvala se, jak papr pekldm a
zasunuji do kapsy.
Mmo, zaal jsem.
Nepov mi nic, co bych nevdla.
Neplakala.

Nezabil ho Mars, nezabila ho Venue, nezabil ho Jupiter ani Saturn.

Nebudeme na nj muset myslet pokad, kdy na nonm nebi zaz Jupiter,
Saturn i Mars.
Bylo to nco jinho.
Jeho lo se ztila do Slunce.
A Slunce je velk, paliv a nemilosrdn, brouzd se po obloze cel dny a
nemete mu nikam uniknout.
Take jet dlouho pot, co tta zemel, mma ve dne spala a odmtala
vychzet z domu. Sndali jsme o plnoci, obdvali ve ti rno a veeeli za
chladnho era v est rno. Do kina jsme chodili na non pedstaven a do postele
za svtn.
A dlouh as jsme se vydvali na prochzku, jedin kdy prelo a slunce
nesvtilo.

DIVOINA
Konen piel ten dobr as ...
Stmvalo se a Janice s Leonorou vytrvale balily ve svm letnm domku,
zpvaly si, moc nejedly a drely se jedna druh, kdy bylo teba. Ale nikdy ani
nemrkly do okna, kde se sbrala hlubok noc a vychzely jasn a studen hvzdy.
Poslouchej! ekla Janice.
Znlo to jako parnk na ece, ale byla to raketa na obloze. A tam dl, co to
hraje benda? Ne, to jsou cvrci v letn noci roku 2003. Msto a poas
dchalo deseti tisci zvuky. Janice naslouchala se sklonnou hlavou. Dvno,
dvno, v roce 1849, dchala prv tahle ulice hlasy bichomluvc, kazatel,
jasnovidc, blzn, uenc, hr, kte se shromdili prv tady v Independence
ve stt Missouri. ekali, a se vlhk zem spee a velik pliv trvy vzejde do
takov hout, aby unesl vhu jejich bryek, jejich voz, jejich rozlinch osud a
jejich sn.
Konen piel ten dobr as, kdy letme za vmi, pane, pt tisc enskch
vol Mars a my do nebe pospchme!
To je star psnika z Wyomingu, ekla Leonora. Sta pozmnit slova a
hod se pro rok 2003.
Janice zvedla krabiku s tabletami vivy a potala, kolik toho asi vezly ty
vozy na vysokch kolech s palandami. Neuviteln nklad pro kadho mue,
kadou enu! unky, plty slaniny, cukr, sl, mouku, suen ovoce, suchary,

kyselinu citrnovou, vodu, zzvor, pep seznam velik jako cel zem! A dnes
t pilulky, kter se vejdou do nramkovch hodinek, zasyt na cestu ne od Fort
Laramie po Hangtown, ale pes celou hvzdnou divoinu.
Janice rozrazila dvee skn a mlem vyjekla. Vyhldla na ni tma a noc a
mezihvzdn prostory.
Ped lety se staly dv vci. Sestra ji, pestoe stran kiela, zamkla do skn.
A kdy si na nvtv hrla na schovvanou, probhla kuchyn do dlouh temn
chodby. Nebyla to vak chodba. Byla to neosvtlen achta schodit, hltajc
ernota. Vbhla do przdna. Mvala nohama, vskala, padala! Padala do plnon
tmy. Do sklepa. Padala dlouho, jeden tep srdce. A dusila se v t skni dlouho,
dlouho, bez svtla, bez ptel, nikdo ji neslyel kiet. Daleko ode veho, zamen
ve tm. Padajc ve tm. S kikem!
Ty dv vzpomnky.
Nyn, otevenmi dvemi skn, kde visela tma jako sametov rub, kter m
tesouc se rukou pohladit, kde dchala tma jako ern panter a hledla na ni
nerozatma oima, vytily se ty dv vzpomnky ven. Prostor a pd. Prostor a bt
zamen, kik. Pracovaly s Leonorou tak vytrvale, balily, dvaly pozor, aby
nevyhldly oknem na dsivou Mlnou drhu a na obrovit przdno. A nakonec
jim lta dvrn znm sk se svou soukromou noc pipomene, co je ek.
Tak to bude tam venku, a budou klouzat ke hvzdm, noc, ve velik ohavn
ern skni. Budou kiet, a nikdo je neusly. Navky budou padat mezi oblaky
meteor a bezbonmi kometami. Dol vtahovou achtou. Dol pzra-nou
uhelnou achtou do nicoty.
Vykikla. Z st j nevyel ani zvuk. Zhroutilo se to do sebe v jejch prsou a
hlav. Vykikla. Zabouchla dvee skn. Opela se o ni. Ctila, jak tma dch a
sku u dve, a drela je pevn, a se j zalily oi. Stla tam dlouho, dokud
nezmizel tas, dvala se, jak Leonora pracuje. A hysterie, takto ignorovan,
odplvala, a nakonec nebyla. V pokoji istm hlasem normlnosti zatikaly
hodinky.
Sedmdest sedm milin kilometr. Konen pistoupila k oknu, jako by to
byla hlubok studna. Nemohu uvit, e prv dneska mui na Marsu buduj
msta a ekaj na ns.
Vit mus jen tomu, e ztra chytneme raketu.
Janice zvedla bl aty jako straidlo v pokoji.
Je to tak divn vdvat se na jin svt.
Poj spt.

Ne! O plnoci pijde hovor. Neusnula bych, kdy musm myslet na to, jak
eknu Willovi, e jsem se rozhodla pilett na Mars. Leonoro, pedstav si, e mj
hlas polet sedmdest sedm milin kilometr svtlofonem k nmu. Rozmyslela
jsem se tak rychle mm z toho strach!
Nae posledn noc na Zemi.
Te u to skuten vdly a smily se s tm; u si to nezapraly. Odltaj a
mon e se nikdy nevrt. Opoutj msto Independence ve stt Missouri na
severoamerickm kontinentu, omvanm jednm ocenem, kter je Atlantsk, a
druhm, kter je Tich, a nic z toho nejde zabalit do kufru. Ped tmto konenm
poznnm couvaly. Nyn jim hledlo do tve. A ony ustrnuly.
Nae dti nebudou Amerian a vlastn ani pozeman. Vichni budeme
Maran, nadosmrti.
,,J nechci jet! vykikla najednou Janice.
Zmrazila ji panika.
Bojm se! Vesmru, tmy, rakety, meteor! Vechno nechat za sebou! Pro
bych tam mla jezdit?
Leonora ji uchopila za ramena, pevn ji drela a kolbala ji. Je to nov svt.
Je to jako za starch as. Nejdv mui a potom eny.
Pro, pro bych tam mla jezdit, to mi povz!
Protoe, ekla konen Leonora a posadila ji na lko, tam nahoe je Will.
Bylo pjemn slyet jeho jmno a Janice se utiila.
Ti mut to tak komplikuj, ekla Leonora. Kdysi to bylo nco, kdy
ensk utkala za muskm dv st kilometr. Pak z toho udlali tisc kilometr.
A te mezi ns kladou cel vesmr. Ale to ns pece nezastav, ne?
Bojm se, e budu v raket blznit.
J budu blznit s tebou. Leonora vstala. Tak se poj projt po mst, a
vechno jet naposled vidme.
Janice hledla ven na msto. Ztra veer to vechno tady bude, ale my ne.
Lidi budou vstvat, jst, pracovat, spt a zase vstvat, ale my o tom nebudeme
vdt a oni ns vbec nebudou postrdat.
Leonora a Janice se motaly jedna kolem druh, jako kdy nemohou najt
dvee. Poj. Otevely dvee, zhasly, vykroily a zavely za sebou. Na obloze
stle cosi piltalo. Obrovsk rozkvetl pohyby, mohutn hvzdn a krouen,
padajc snh. Tie se snely bl vloky vrtulnk. Od zpadu, od vchodu, od
severu a jihu piltaly eny. Po cel non obloze jsi vidl snit vrtulnky. Hotely
byly pln, ubytovvalo se v soukrom, na lukch a pastvinch vyrstala stanov

msteka jako divn, okliv kvty a msto a kraj byly dnes veer rozplen
nm vc ne jen ltem. Zahvaly je rov tve en a oplen tve novch
mu pozorujcch oblohu. Za pahorky zkouely rakety motory a zvuk podobn
obm varhanm, na nich kdosi souasn stiskl vechny klvesy, rozdrnel
vechna kilov okna a kadou skrytou kstku. Ctil jsi chvn v elisti, v prstech, v rukou, v nohou.Leonora a Janice sedly v cukrrn mezi cizmi enami.
Vypadte moc hezky, dmy, ale taky smutn, ekl prodava npoj.
Dvakrt okoldov koktejl, usmla se Leonora za ob, jako by Janice byla
nm.
Zraly na okoldov npoj, jako by to byla vzcn malba v muzeu. Na Marsu
si koktejly jet hodn let neuij.
Janice zalovila v kabelce, vhav vythla oblku a poloila ji na mramorov
pult.
To mm od Willa. Pedevrem to pilo raketovou potou. Proto jsem se
rozhodla, e pojedu. Neekla jsem ti o tom. Chci, aby ses te na to podvala. Jen
si peti, co pe.
Leonora vytepala z oblky lstek a peetla ho nahlas.
Mil Janice, to je n dm, jestli se rozhodne pijet na Mars.
Will.
Leonora zaklepala na oblku jet jednou a na pult vypadla leskl barevn
fotografie. Byl to obrzek domu, tmavho, mechem obrostlho, starobylho,
karamelov hndho tulnho domu s ervenmi kvtinami a zelenm kapradm
kolem. Po verand se rozlzal kosmat bean.
Ale Janice!
Copak?
To je pece obrzek tvho domu tady na Zemi, tady v Jilmov ulici!
Ne, podvej se podn.
A podvaly se znovu, spolen, a po obou stranch tulnho tmavho domu i
za nm byla krajina, kter nebyla pozemsk. Pda mla zvltn fialovou barvu a
trva byla lehounce naervenal a obloha zila jako ed diamant a stranou rostl
podivn kivolak strom jako staena s kily v blch vlasech.
To je dm, kter Will pro m postavil, ekla, na Marsu. Dl mi dobe,
kdy se na nj dvm. Vera, kdykoli to lo, kdy jsem byla sama a mela jsem
nejvt strach, pod jsem vytahovala tenhle obrzek a dvala se na nj.
Ob hledly na tmav tuln dm vzdlen sedmdest sedm milin
kilometr, znm i neznm, star, ale nov, kde v pravm okn pednho pokoje

svtilo lut svtlo. Ten Will, ekla Leonora a pokvla hlavou, v, co dl.
Dopily. Venku bloumal velik hejiv zstup neznmch a z letn oblohy vytrvale
padal snh.
Koupily si s sebou spoustu hloupost, pytlky citrnovch bonbn, leskl
ensk asopisy, kehk parfmy; potom se vydaly do msta a vypjily si dv
pepsan vesty, kter odmtaly uznvat pitalivost a napodobovaly jen motla,
dotkly se citlivho ovldn a ctily, jak evel nad mstem jako bl okvtn
pltky. Kamkoli, ekla Leonora, kam bude libo.
Nechaly se unet vtrem; a je vtr nese noc letnch jablon a noc hejivch
pprav, nad krsnm mstem, nad domy z dtstv a z jinch dn, nad kolami a
ulicemi, nad potoky a loukami a statky tak znmmi, e kad penin zrno bylo
zlat mince. Vanuly, jako list mus vt ped hrozbou ohnivho vtru, kdy se
mezi nahlouenmi kopci nese varovn epot a praskaj letn blesky. Vidly
mln prach venkovskch cest, nad nimi vlastn ne tak dvno klouzaly v
mscem ozench vrtulncch, obklopeny velikmi kokony hluku, a snely se
dol k chladnm nonm potokm s mladmi mui, kte te byli pry.
Pluly v nesmrnm vzdechu nad mstem, kter ji bylo oddleno tm malm
prostorem mezi nimi a zem, nad mstem, je za nimi ustupovalo ernou ekou a
vzdouvalo se ped nimi plivovou vlnou svtel a barev, ji nedotknuteln a
snov, ji potsnn v jejich och nostalgi, zkost pamti, je pila, jet ne
byla skutenost pry.
Tichounce vily a tajn hledly na stovky tv dobrch ptel, je tady
nechvaly, na lidi osvtlen lampami a pevn zarmovan okny, kte jako by
kolem proltali ve vtru; dech asu je unel s sebou. Nebylo stromu, na nm by
nehledaly vyezan a vykrban star vyznn lsky, nebylo chodnku, nad nm
by nepeltly jako nad polem sldovho snhu. Poprv poznvaly, e jejich msto
je krsn a osaml svtla a prastar cihly jsou krsn, a ob ctily, jak se jim oi
krsou t hostiny, kterou si dopvaly. Ve plulo na veernm kolotoi, tu a
tam piplouval oblek hudby a hlasy volaly a epotaly z dom obydlench
blmi pzraky televize.
Dv eny kmitaly jako jehly pivajc jeden strom k druhmu svou voavkou.
Oi mly a peplnn, a pece ukldaly kadikou podrobnost, kad stn, kad
osaml dub a jilm, kad projdjc auto v hadovitch ulikch dole, a byly
peplnn nejenom jejich oi, ale i hlavy a pak srdce.
Je mi, jako bych byla mrtv, myslela si Janice, na hbitov za jarn noci, kdy
vechno krom m ije, kad se hb a chyst se t dl beze m. To jsem ctila

kad jaro, kdy mi bylo estnct, chodila jsem kolem hbitova a plakala pro n,
protoe byli mrtv a mn se to nezdlo spravedliv, kdy jsou tak lbezn noci a j
jsem iv. Byla jsem vinna tm, e iju. A nyn m tady dnes veer vzali ze
hbitova a pustili m jet jednou nad msto, abych se podvala, co je to t, co je
to bt mstem a lidem, ne za mnou zase zabouchnou ern dvee.
Zlehouka jako dva bl paprov lampiny v nonm vtru plynuly eny nad
svm ivotem, nad svou minulost a nad palouky, kde svtila stanov msteka, a
nad silnicemi, kudy se a do svtn pohrnou nkladn auta se zsobami. Dlouho
se nad tm vm vznely.
Z hodin na radnin vi dunlo t tvrt na dvanct, kdy se snesly jako
pavuiny z hvzd a stouply na msnou dlabu ped Janicinm starm domem.
Msto spalo a Janicin dm na n ekal, aby vely a ptraly po svm spnku, kter
tam nebyl.
Jsme to my, tady? zeptala se Janice. Janice Smithov a Leonora Holmesov
v roce 2003?
Ano.
Janice si olzla rty a narovnala se. Pla bych si, aby byl njak jin rok.
1492? 1612? vzdychla Leonora a vtr ve stromech vzdychl s n a uletl.
Vdycky je bu Kolumbv den nebo den vro zaloen Plymouthsk kolonie a
nemm zdn, co s tm my ensk meme udlat.
Meme bt star panny.
Nebo udlat to, co prv dlme.
Otevely dvee teplho nonho domu a v uch jim pomalu doznvaly zvuky
msta. Kdy zavely dvee, zazvonil telefon.
Telefon! vykikla v bhu Janice.
Leonora vela do lonice za n. Janice u drela sluchtko a kala: Hal!
Hal! A telefonistka v dalekm velkomst seizovala obrovsk apart, kter
spoj dva svty, a eny ekaly, jedna sedc a bled, druh stojc, ale stejn bled,
sklonn nad n.
Nastala dlouh pestvka pln hvzd a asu, vykvav pestvka ne
nepodobn uplynulm tem letm pro n vechny. A te piel ten okamik a
bylo na Janci, aby zavolala pes miliny a miliny kilometr meteor a komet,
pry od lutho slunce, kter by mohlo uvait nebo split jej slova nebo z nich
vyehnout smysl. Jej hlas vak projel vm jako stbrn jehla stehy hovoru, pes
velikou noc, a odrazil se od msc Marsu. Potom si jej hlas nael cestu k mui v

jednom pokoji ve mst na jinm svt, pt minut daleko po radiovch vlnch. A

takov byla jej zprva:
Hal, Wille! Tady Janice!
Polkla.
kaj mi, e nemm moc asu. Minutu.
Zavela oi.
Chci mluvit pomalu, ale oni kaj mluvte rychle, aby se tam vechno velo. A
tak chci ct, e jsem se rozhodla. Piletm. Ztra nastoupm do rakety. Pece
jen chci za tebou. A miluji t. Doufm, e m sly. Miluji t. Bylo to tak dlouh
...
Jej hlas se vydal do onoho nevidnho svta. Te, kdy byla zprva odeslan
a slova vyen, chtla je pivolat zptky, prokrtat, jinak uspodat, udlat vtu
hez, lip vysvtlit svou dui. Ale slova u visela mezi planetami, a kdyby je njak kosmick zen mohlo rozsvtit, kdyby tam mohla v mlnm asu
vzplanout, jej lska by osvtlila tucet svt a vzburcovala non stranu Zem
pedasnm svtnm, kala si. Te u ta slova vbec nejsou jej, pat prostoru,
nepat nikomu, dokud nedoraz, a putuj rychlost ti sta tisc kilometr za vteinu
k svmu cli.
Co mi te ekne? Co odpov za svou minutu asu? ptala se. Hrla si neklidn s
hodinkami na zpst, sluchtko svt-lofonu j praskalo u ucha a prostor k n
mluvil elektrickmi popvky a tanci a slyitelnmi polrnmi zemi.
Odpovdl? zaeptala Leonora.
Psst, ekla Janice a pedklonila se jako v bolestech.
Tu piel z prostoru jeho hlas.
Slym ho! vykikla Janice.
Co k?
Hlas volal z Marsu a ubral se msty, kde slunce nevychz ani nezapad, ale
vdycky je noc se sluncem uprosted ern. A nkde mezi Marsem a Zem se cel
zprva ztratila; snad ji odnesla elektrick gravitace tc se jako plivov vlna za
meteorem nebo j pekazil cestu d stbrnch meteor. A tak nebo onak, mal
slova a nedleit slova zprvy byla smyta. A jeho hlas piel a ekl jen jedin
slovo: .. .miluji ...
A pak j sluchtka opt naplnila velik noc a zvuk rotujcch hvzd a slunc,
kter si eptaj, a zvuk jejho srdce, jako jinho svta v prostoru.
Slyelas ho? ptala se Leonora.
Janice dokzala jen pikvnout.

Co kal? Co kal? kiela Leonora.

Ale Janice to nemohla ci nikomu; bylo to pli krsn. Sedla, naslouchala
tomu slovu znova a znova, jak j je pam pehrvala. Sedla, naslouchala a
nevdla ani, e j Leonora vzala telefon a zavsila.
Pak leely v posteli a mly zhasnuto a non vtr vl mstnostmi vni dalek
cesty ve tm mezi hvzdami a jejich hlasy mluvily o ztku a o dnech po ztku,
je vbec nebudou dny, ale dnemnoc bezasho asu; jejich hlasy se vytratily
do spnku nebo do bdlho pemtn a Janice leela na lku sama.
Bylo to tak tak ped vce ne sto lety, ptala se, kdy eny veer ulhaly k
spnku nebo k bdn v mstekch na Vchod a slyely v noci kon a vrzn
krytch voz a mran mlen vol pod stromy a kik dt u naped vystraench
samotou? Vechny zvuky pjezd a odjezd do hlubokch les a pol, kove, jak
pracuj ve svch ervench peklech pes
plnoc? A vn unky a slaniny pipraven na cestu a tk vha voz
podobnch lodm, kter se potpj se zbom, s vodou v devnch soudcch,
kter se budou zvrhvat v prrich, a slepice, kter hystericky kvokaj v kukanch
zavench pod vozem, psi, kte vybhaj naped do divoiny a za-leknut se
vracej s przdnm prostorem v och? Bylo to tenkrt opravdu tak? Na kraji
propasti, na hran hvzdn skly? Tenkrt pach bizon a dnes pach rakety? Bylo
to tehdy tak?
A kdy spnek pejmal snn za ni, rozhodla se, e ano, ano, tak, prv tak,
neodvolateln tak to vdy bylo a navdy to tak bude.

BURCEN HROMU
Ten npis na zdi jako by se chvl, roztesen clonou proudc tepl vody. Eckels
uctil, jak mu vka mrkla pes upen pohled, a npis zahoel i v t okamik
trvajc tm:
VPRAVY ASEM, s. s r. o.
SAFARI DO JAKKOLI VZDLEN MINULOSTI VY SI VYBERETE
ZVE, MY VS K NMU DOPRAVME, VY JE ZASTELTE! V krku ml
vyprahlo; polkl. Svaly kolem st se mu sthly smvem, kdy zvolna naphl
ruku, v n mu povval ek na deset tisc dolar, a podal ho mui u pepky.
Rute za to, e se z thle vpravy vrtm iv? My rume pouze za
dinosaury, odpovdl ednk. Obrtil se. Tohle je pan Travis, vedouc vaeho
safari do minulosti. Ten vm pov, co a kde zastelit. Kdy ekne nestlet, tak se

stlet nebude. Pokud byste neuposlechl pokyn, musel byste po nvratu zaplatit
psnou pokutu ve vi deseti tisc dolar a jet byste asi ml popotahovn s
vldnmi ady.
Eckeis se rozhldl obrovskou kancel po spletit zmti stoench hucch
drt a ocelovch beden a po ervnkov zi, je probleskovala hned do
oranova, hned stbit a hned zas do modra. Bylo slyet zvuk, jako by se na
obrovsk hranici plil veker as, vechna lta, vechny pergamenov
kalende, jako by nkdo navril na hromadu vechny hodiny a zaplil je. Sta
jedin dotek ruky a tahle hranice se v okamiku ndhern rozho nazptek.
Eckels se rozpomnl na stylizaci inzertu. Z ohark a popela, z prachu a uhl se
jako zlat salamandi vyloupnou star asy, asy zrn; re provon vzduch, bl
vlasy zernaj, vyhlad se vrsky; vechno, pln vechno polet vstc svmu
zrodku, uprchne smrti, vrt se k potku, slunce bude vychzet na veern
obloze a zapadat v arokrsnch vchodech, msc bude ubvat na opanou
stranu, vechno se bude skldat do sebe jako rusk panenky, krlci budou skkat
do klobouk a vechno, pln vechno pospje k omlazujc smrti, k smrti
semenn, k smrti poten, k obdob ped prvopotkem. A to doke zpsobit
jedin dotek ruky, nic vc ne dotek ruky.
belsk zleitost, vydechl Eckels, kdy mu zblesk stroje dopadl na
huben obliej. Opravdov stroj asu. Zavrtl hlavou. lovka to nut k
pemlen. Kdyby byly verej volby dopadly patn, mohl jsem te prchat ped
vsledky. Dky Bohu, e Keith vyhrl. Bude to dobr prezident Spojench stt.
Ano, ekl mu u pepky. Mme tst. Kdyby se do Blho domu byl
dostal Deutscher, mli bychom tady nejhor diktaturu. Ten lovk je proti vemu
na svt, militarista, zamen proti Bohu, proti lidem i proti vzdln. Ani byste
nevil, co lid ns volalo. Dlali si legraci, ale mysleli to vn. kali, e jestli
se Deutscher stane prezidentem, chtj se pesthovat do roku 1492. My ovem
neorganizujeme dn niky, my dvme dohromady jen loveck vpravy. Tak
tedy mme Keithe prezidentem. Vy te mte jedinou starost, abyste ...
Zastelil svho dinosaura, dokonil za nj Eckels.
Je to Tyrannosaurus rex. Hromojetr, nejstralivj netvor v historii.
Podepite tohle prohlen. Stane-li se vm nco, nepebrme zodpovdnost.
Tihle dinosaui jsou hladov.
Eckels zrudl zlost. Chcete m odstrait?
Upmn eeno ano. Nechceme, aby nm tam jezdili lid, kte zanou
panikait pi prvn rn. V minulm roce pilo o ivot est naich prvodc a

dvanct lovc. My vm meme poskytnout nejstoprocentnj vzruen, po

jakm kdy opravdov lovec zatouil. Zavezeme vs o edest milin let nazpt,
abyste ulovil nejohromnj a nejstralivj zve vech dob. V ek je zde.
Roztrhejte ho.
Eckels se na ek dlouze zahledl. Prsty sebou zakubaly.
Hodn tst, ekl mu za pepkou. Pane Travis, je v!
Vzali si puky a beze slova kreli mstnost ke stroji ze stbitho kovu a
burcejc ze.
Nejprve byl den a po nm noc, a pak den a noc, a pak u to bylo den-noc-dennoc-den. Tden, msc, rok, desetilet! 2055, 2019, 1999! 1957! Dl! Stroj
burcel.
Nasadili si kyslkov plby a vyzkoueli vzjemn spojen.
Eckels se kymcel na alounnm sedadle, v oblieji byl bled a elisti ml
pevn stisknut. Ctil, e se mu chvj pae, a kdy sklouzl pohledem na ruce,
spatil, jak pevn svraj novou puku. Ve stroji byli jet tyi mui. Travis,
vedouc vpravy, Lesperance, jeho asistent, a dva lovci, Billings a Kramer.
Sedli, prohleli si jeden druhho a kolem nich se spalovaly roky.
Eckels si uvdomil, e k: Mohou tyhle puky dinosaura na mst zastelit?
Ano, kdy ho sprvn trefte, odpovdl Travis rdiem ve sv plb.
Nkte dinosaui maj dva mozky, jeden v hlav a druh a docela dole v ptei.
Od tch radji dl. To bychom pli pokoueli tst. Nejlep je vyplit prvn dv
rny do o, oslepit je a pak zamit dozadu na mozek.
Stroj vyl. as se promnil ve film poutn pozptku. Slunce a deset milin
msc letlo za nimi. Paneboe, povzdychl Eckels. Vichni lovci, co jich kdy
ilo, by nm dnes zvidli. Proti tomuhle je Afrika uinn Zapadkov.
Stroj zpomalil a jekot se promnil v mruen. Stroj se zastavil.
Na obloze se zastavilo slunce.
Mlha obestrajc stroj se rozplynula a ti lovci a dva vedouc vpravy s
pukami z modrho kovu na kolenou byli v pravku, dokonce ve velmi dvnm
pravku.Kristus se dosud nenarodil, ekl Trv. A Moj neodeel na horu,
aby promluvil s Bohem. Pyramidy jsou dosud v zemi a ekaj, a budou vyezny
a postaveny. Mjte to na mysli! Alexandr, Caesar, Napoleon, Hitler dn z
nich neexistuje.
Mui pikvli.
Tamhleto, vykldal Travis, to je dungle edest milin dva tisce padest
pt let ped zvolenm prezidenta Keithe.

Ukzal na kovovou stezku, kter se nad parnatou bainou mezi obrovskmi

kapradinami a palmami noila do zelen divoiny.
A tohle, ekl, to je stezka, vybudovan na spolenost pro vs. Vzn se
dvacet centimetr nad zem. Nedotk se jedinho stbla trvy, jedin kvtinky
ani stromu. Je z anti-gravitanho kovu. Je tu proto, abyste se dnm zpsobem
nedotkli tohoto svta. Minulosti. Drte se na stezce. Nesestu-pujte z n. Znovu
vm to opakuji. Nesestupujte z n! Ze dnho dvodu! Jestlie spadnete, je za to
pokuta. A nestlejte dnho ivoicha, pokud k tomu nedme souhlas. Pro?
zeptal se Eckels.
Sedli v pravk divoin. Z dlky pinel vtr kik ptk, pach dehtu a
slanou vni starho moe, vlhkch travin i krvav zbarvench kvt.
Nechceme zmnit budoucnost. My sem do minulosti nepatme. Vlda ns tu
nevid rda. Musme podplcet na vechny strany, abychom si udreli koncesi.
Stroj asu je zatracen choulostiv podnik. Mohli bychom, ani bychom si toho
byli vdomi, zniit njak dleit zve, ptka, rybiku, nebo dokonce jen
kvtek, a tm zmait dleit lnek ve vyvjejcm se druhu. To mi nen jasn,
ozval se Eckels. Tak se podvejte, pokraoval Travis, eknme, e tu nhodou
zabijeme jednu myku. To znamen, e pro budoucnost jsou zniena i vechna
pokolen thle urit myky, je to jasn? Ano.
A vechna pokolen vech pokolen thle jedin myky. lpnutm nohy
vyhladme nejprve jednu, pak tucet, pak tisc, milin, miliardu monch myek.
No tak je po nich, ekl Eckels. Co m bt?
Co m bt? Travis zvolna popothl. A co ty liky, kter budou tyhle myi
potebovat k ivotu? Kvli deseti mym pojde jedna lika. Kvli deseti likm
vyhladov jeden lev. Kvli jednomu lvu velijak hmyz, supi a nespotateln
miliardy rznch forem ivota budou vreny do zmatku a zhuby. Nakonec to
vechno naroste a takhle daleko: o padest devt milin let pozdji se jeskynn
lovk, jeden z hrstky lid na celm svt, vyd za potravou na lov kance nebo
avlozubho tygra. Ale vy, pteli, jste vechny tygry v jeho oblasti zalpl. A to
jen tm, e jste zalpl jednu jedinou my. Jeskynn lovk zeme hlady. A pitom
tenhle jeskynn mu, to si prosm dobe uvdomte, nen jen tak ledajak lovk,
bez nho se lze obejt, kdepak! Pedstavuje cel budouc nrod. Byl by zplodil
deset syn. Ti by zplodili sto syn a tak dle a k civilizaci. Znite tohoto
jedinho lovka a znite celou rasu, lidstvo, celou historii ivota. D se to
pirovnat k zavradn nkterho z Adamovch vnuk. lpnutm nohy na
jedinou myku mete vyvolat zemtesen, jeho nsledky mohou otst zem a

naimi osudy v prbhu asu a do plnch zklad. Smrt tohoto jedinho

jeskynnho mue je ta miliarda dalch, dosud nenarozench, zardouena v zrodku. Mon e nikdy nepovstane m na svch sedmi pahorcch. Mon e Evropa
navdy zstane temnm pralesem a jen Asie rozkvete a zalidn se. lpnete na
myku a zbote pyramidy. lpnete na myku a v cel vnosti zanechte stopu
jako Velk kaon. Mon e se vbec nenarod krlovna Albta, mon e
Washington nepekro Delaware, e nikdy nebudou dn Spojen stty. Proto
bute opatrn. Drte se na stezce. V dnm ppad nesestupujte!
U rozumm, ekl Eckels, ale to by se tedy nemuselo vyplatit, ani
kdybychom se dotkli trvy.
Sprvn. Zlomen uritch rostlin se me nekonen zmnohonsobit. Mal
chybika by se za edest milin let rozrostla nedozrn. Je ovem mon, e
nae teorie nen sprvn. Mon e as nememe pedlat. Anebo se mon d
zmnit jen nepatrn, v malikostech. Mrtv my zpsob na jinm mst
nesprvn pomr hmyzu, pozdji pak nerovnomrn rozvrstven obyvatelstva,
dle patn n, krizi, hla-domor a nakonec i zmnu spoleenskho sloen nkde
v odlehlch koninch. Snad jet nco mnohem nepatrnjho. Snad jen zvan
dechu, zaeptn, spadl vlas, zmnu tak nepatrnou, e se d postehnout jen pi
bedlivm zkoumn. Kdopak v? Me vbec nkdo ct, e to v? My nevme.
My se jen dohadujeme. Ale pokud se nedovme s naprostou jistotou, zda nae
zasahovn do asu je schopno zpsobit v djinch velik rmus, nebo jen mal
zaharaen, musme bt opatrn jak erti. Vte, e stroj, stezka, nae obleky i my
sami jsme byli ped cestou sterilizovni. Tyhle kyslkov plby mme na sob
proto, abychom do pravkho ovzdu neza-vlekli nae bakterie.
Jak poznme, kter zvata zastelit?
Jsou oznaena ervenou barvou, ekl Travis. Dnes, dv ne jsme vyrazili
my, poslali jsme sem ve stroji Lesperance. Dorazil pesn do tto doby a urit
zvata sledoval.
Vy jste je pozoroval?
Ano, odpovdl Lesperance. Stopoval jsem je po celou jejich existenci a
vmal jsem si, kter z nich ij hodn dlouho. Nen jich mnoho. A kolikrt se
p. Nepli asto. ij krtce. Kdy najdu zve, kter zahyne tm, e na n
padne strom nebo e se utop v jm dehtu, poznamenm si pesn hodinu,
minutu a vteinu a pak vystelm bombu s barvou. Zanech na nm ervenou
skvrnu. Nememe je minout. Podle toho pak pizpsobm n plet do minulosti
tak, abychom netvora potkali asi o dv minuty dve, ne by byl tak jako tak zael.

Tm doshneme toho, e zabjme jen ivoichy, kte nemaj dnou budoucnost,

kte se u nikdy nebudou pit. Vidte, jak jsme opatrn?
Ale jestlie jste tu dnes rno u byl, dychtiv vyhrkl Eckels, musel jste
narazit na ns, na nai vpravu! Jak dopadla? Byla spn? Vrtili jsme se
vichni iv?
Travis s Lesperancem na sebe pohldli.
To by byl paradox, odpovdl Lesperance. as nepipout takov zmten
aby lovk potkal sm sebe. Kdy hroz takov monost, as ustoup stranou.
Jako kdy se letadlo dostane do vzduchov dry. Ctili jste, jak stroj poskoil, ne
jsme zastavili? To jsme prv mjeli sami sebe na zpten cest do budoucnosti.
Nic jsme nepostehli. dnm zpso-bem se ned zjistit, zda tato vprava byla
spn, zda jsme dostali svho netvora a zda jsme vichni a zvlt vy, pane
Eckelsi vyvzli ivi.
Eckels se nejist usml.
Necht toho, bitce peruil Travis. Vichni vstate!
Pipravili se opustit stroj.
Dungle byla vysok, dungle byla hlubok, dungle byla na vky vk cel
svt. Zdlo se, jako by se z oblohy snela hudba a pleskn stanovho pltna, ale
to se jen ve vi na prodravlch edch kdlech vzneli pterodaktylov,
obrovt netopi z deliria a dsivch nonch vidin. Eckels balancoval na zk
stezce a ertem namil puku.
Necht toho! okikl ho Travis. K ertu, nemite ani z legrace. Kdyby vae
puka nhodou spustila ...
Eckels zrudl. Kde je n tyrannosaurus?
Lesperance pohldl na hodinky. Kupedu. Za edest vtein mu zkme
cestu. Jen se proboha dvejte po t erven barv. Nestlejte, dokud neekneme.
Zstate na stezce. Zstate na stezce! V rannm vtru postupovali vped.
Tohle je zvltn, huel si Eckels. Ped nmi, edest milin let v
budoucnosti, je po volbch. Keith je prezidentem. Vichni to oslavuj. A my jsme
tu, miliny let se ztratily a neexistuj. Udlosti, kter ns trpily msce anebo
cel ivot, jet vbec nevznikly, ani na n nikdo nepomyslil.
Vichni odjistte puky! nadil Travis. Prvn stlte vy, Eckelsi. Druh
Billings. Tet Kramer.
Lovil jsem u tygry, divok kance, buvoly, slony, ale, kriste-pane, tohle je to
prav, ekl Eckels. Tesu se jako dt. Ach, vydechl Travis. Vichni se

zastavili. Travis zvedl ruku. Ped nmi, zaeptal. V mlze. Tamhle je. Tamhle
jde Jeho krlovsk Velienstvo.
Dungle byla hlubok a odevad se z n ozval ustot, vitoen, mruen a
vzdechy.
Nhle ve ustalo, jako by nkdo zavel dvee.
Ticho.
Zaburcel hrom.Z mlhy asi sto metr ped nimi, se vynoil Tyrannosaurus rex.
Jei Kriste, zaeptal Eckels.
Pst!
Pichzel na dlouhch, olejov lesklch, mohutn krejcch plch nohou.
Penval o deset metr vtinu strom, obrovsk bh zla, sv tlapy, jemn jako
ruce hodinovy, ml sloeny na olejov se lesknouc slizk hrudi. Zadn nohy
byly jako psty tiscikilov bl kosti zaputn do tlustch pro-vazc sval
chrnnch lesknouc se upinatou k, kter se podobala drtn koili jakhosi
stralivho vlenka. Stehno to byla tuna masa, slonoviny a spleti ocelovch
provazc. Z obrovskho hrudnku v hoen sti tla klinkav visely ty dv titrn
pae, pae s rukama, kter mohly zvednout a prohlet si lovka jako hraku.
Hadovit krk se svjel. A konen hlava to byla tuna opracovanho kamene,
lehce vyzdvien k nebi. Otevela se tlama a odhalila hradbu zub ostrch jako
dky. Oi, obrovsk ptros vejce, se koulely sem tam a nebylo v nich nic ne
hlad. Zve zavelo tlamu ve smrteln kleb. Dalo se do bhu. Pnevnmi kostmi
perelo stromy a kee kolem sebe, nohy s dlouhmi drpy rozrvaly vlhkou
zemi a kamkoli dopadly, zanechaly patnct centimetr hlubok stopy. Netvor
bel klouzavm baletnm krokem, na svch deset tun neobyejn vyrovnan a
bez kolbn. Obezetn vystoupil do prostoru zalitho sluncem a krsnma
plazma rukama zkoumal vzduch.
Boe mj! Eckels zkivil sta. Ten se me nathnout a shrbnout msc.
Pst! utrhl se zlostn Travis. Jet si ns neviml.
Toho nememe zabt. Eckels vykl ten rozsudek klidn, jako by proti nmu
nemohlo bt nmitek. Posoudil fakta a vyjdil svj uven nzor. Puka, kterou
drel v ruce, mu pipadala jako dtsk puntovka. Byli jsme blzni, e jsme sem
jezdili. Nen to mon!
Drte hubu! zasyel Travis.
Hrza!
Obrate se, pikzal Travis. Krejte zvolna ke stroji. Polovinu obnosu vm
vrtme.

Ani ve snu m nenapadlo, e bude takhle obrovsk, ekl

Eckels. Pepotal jsem se, u je to tak. Te se z toho chci dostat.
U ns vid!
M na hrudi ervenou barvu!
Obrovsk jetr se zvedl. Jeho opancovan maso se lesklo jako tisce
zelench penzk. Z penzk, potaench slizem, stoupala pra. Ve slizu se
kroutili drobn ervci, take se zdlo, jako by se cel tlo svjelo a vlnilo, akoli
netvor stl bez pohnut. Vydechl. Divoinou zavanul pach syrovho
masa.
Odvete m odsud, ozval se Eckels. Takovhle to nebylo jet nikdy.
Vdycky jsem ml jistotu, e vyvznu iv. Ml jsem dobr veden, spolehlivou
vpravu a byl jsem pln bez starosti. Tentokrt jsem se pepotal. Je to nad m
sly, piznvm se. S tmhle se nedoku vypodat.
Neutkejte, ekl Lesperance. Jdete zptky a schovejte se ve stroji.
Ano. Eckels byl jako tlo bez due. Pohldl na nohy, jako by se je pokouel
pimt k pohybu. Nemohoucn zachroptl.
Eckelsi!
Poslepu se odoural kousek dopedu. Tamtudy ne! Pi prvnm pohybu
netvor straliv zavetl a uinil vpad. Sto metr urazil za tyi vteiny. Puky
se zvedly a vyplivly ohe. Vichice z tlamy zvete je zalila pachem slizu a zkaen krve. Netvor zaval a proti slunci se zaleskly jeho zuby. Eckels se vbec
neotoil. V rukou maltn drel puku, slep zamil k okraji stezky, seel z n, a
ani si toho byl vdom, krel dungl. Nohy se mu zaboily do zelenho mechu.
Nohy ho nesly a on si pipadal docela sm a daleko od veho, co se dalo za nm.
Znovu teskly puky. Jejich zvuk zanikl v jeivm zahmn jetra. Ohromn
sochor plazho ocasu se vymrtil a bil na vechny strany. Stromy vybuchovaly
oblaky vtv a listov. Netvor zkroutil sv klenotnick ruce, aby jimi polaskal
mue, aby je pekroutil v pli, rozmkl jako borvky a nacpal si je mezi zuby do
jecho chtnu. Jeho balvanovit oi se snily do rovn mu. Uvidli v nich
svj obraz. Vyplili na kovov vka a do ern planoucch panenek.Jako
kamenn modla, jako obrovit lavina padl tyrannosaurus. Hromov burcel,
chytal se strom a bral je s sebou. Vykubl a roztrhl kovovou stezku. Mui se
vrhli zpt, pry odtud. Tlo deset tun ztuhlho masa a kamen dopadlo.
Puky vyplily. Netvor lehl opancovanm ocasem, kubl jet tlamou a zstal
leet bez hnut. Z jcnu mu vyrazil mohutn proud krve. Nkde uvnit tla se

protrhl mch s tekutinou. Lovce promela odporn sprka. Zastavili se, rud a
leskl.
Burcen slblo.
Dungle byla tich. Po lavin klid. Po nonm dsu rno.
Billings a Kramer sedli na stezce a zvraceli. Travis a Le-sperance stli s
koucmi pukami a z st se jim hrnul proud nadvek.
Ve stroji asu leel obliejem k zemi Eckels a chvl se. Dostal se zptky na
stezku a vylezl do stroje.
Piel Travis a pohldl na Eckelse, vyndal z kovov krabice buniitou vatu a
vrtil se k tm, kte sedli na stezce.
Oistte se.
Seteli si z helem krev. Zaali tak klt. Netvor leel jako hora masa. Z jeho
vnitnost bylo slyet jet vzdechy a mruen, jak odumraly dal a dal sti,
orgny pestvaly pracovat, tekutiny se v poslednm okamiku pelvaly z dutin
do mch a do sleziny a vechno se vypnalo a navdy uzavralo. Bylo to, jako
kdy lovk pozoruje pokozenou lokomotivu nebo bagr, kdy kon prci a
vechny zklopky se otevraj, anebo pevn zavraj. Kosti pratly; tuny masa,
kter nyn ztratily rovnovhu, pohltily drobn pedn konetiny a skryly je pod
sebou. Maso se taslav usadilo.
A dal zapratn. Nahoe se od masivnho kmene ulomila gigantick vtev a
spadla. S teskotem se ztila na mrtv zve.
Tak. Lesperance zkontroloval as. Pesn na minutu. To je ten obrovsk
strom, kter ml podle mho zjitn spadnout a zabt tohle zve. Pohldl na dva
lovce. Pejete si obrzek s lovkem?
Co?
lovek si nememe odvzt do budoucnosti. Zdechlina mus zstat na tom
mst, kde by bylo zve zalo pvodn, aby se do nj mohl pustit hmyz, ptci a
bakterie, jak to mlo bt. Nic nesmme poruit. Zdechlina zstane tady. Ale meme udlat obrzek, jak stojte pobl.
Mui se pokusili soustedit, ale vzdali se a zavrtli hlavou.
Nechali se vst po kovov stezce. Vyerpan sklesli do mkkch sedadel
stroje. Vytetn se ohleli na zalho netvora, na tu nehybnou hromadu, na
jejm parnatm kruni se ji hemili podivn plazovit ptci a zlatav brouci.
Vydsil je zvuk z podlahy stroje. Sedl tam chvjc se Eckels.
Promite mi to, ekl po chvli.
Vstate! rozkikl se Travis.

Eckels vstal.
Vyjdte sm na stezku, pokraoval Travis. Puku ml namenou. Vy se
strojem nevrtte. Nechme vs tady.
Lesperance chytil Travise za ruku. Pokej...
Do toho se neple! setsl mu ruku Travis. Ten mizera ns mlem m
vechny na svdom. A nejen to. K ertu! Podvejte se mu na boty! Seel ze
stezky! Mj Boe, to ns zni! Prokrista, to se naplatme! Desetitisce dolar
pojitn! Rume za to, e nikdo nesejde ze stezky. On se j nedrel. Zatracen
blzen! Budu to muset ohlsit vld. Mon e odvolaj nae cestovn povolen.
Sm Pnbh v, co udlal asu, djinm!
Nedlej si z toho takovou hlavu, rpnul do toho a odnesl trochu blta, to je
vechno.
Jak to meme vdt! rozkikl se Travis. Nevme vbec nic! Vechno je
pln zhada! Tak ven, Eckelsi!
Eckels zamtral za koil. Vechno zaplatm. Sto tisc dolar!
Travis pohldl na Eckelsovu ekovou knku a odplivl si. Ven! Netvor je
hned vedle stezky. Strte mu ruce a po lokty do huby. Pak se s nmi mete
vrtit.
To je nerozumn!
Ta obluda je mrtv, vy parchante zatracen. Ale co kulky! Kulky tu nemohou
zstat. Ty do minulosti nepat, mohly by nco zmnit. Tady mte n. Vyndejte
je!
Dungle u zase oila iiknm a kikem ptk jako dv.Eckels se pomalu
obrtil k t hromad prastarch zbytk, k t hoe pernho dsu. A za hodnou
chvli se jako nm-sn ourav vydal po stezce.
V pti minutch byl zptky, tsl se hrzou a ruce ml naskl krv a k
loktm. Nathl ruce ped sebe. V kad drel nkolik ocelovch kulek. Pak se
zhroutil. Zstal leet bez hnut na mst, kde padl.
K tomuhle jsi ho nutit nemusel, ekl Lesperance.
Mysl? To se zatm jet ned ct. Travis ouchl do tichho tla. Ten to
peije. Pt u na takovouhle divokou nepjde. Tak hotovo. Otrven kubl
palcem k Lesperanco-vi. Zapni to. Jede se dom.
1492. 1776. 1812.
Oistili si ruce a obliej. Pevlkli si propocen koile i kalhoty. Eckels u byl
docela pi sob a na nohou, ale nemluvil. Travis na nj upen hledl celch deset
minut.

Nekoukejte na m, vykikl Eckels. Nic jsem neudlal.

Kdo v?
Jen jsem seel ze stezky, nic vc, a na boty se mi nalepilo trochu blta co
chcete, abych udlal klekl a modlil se?
Mon e to bude zapoteb. Varuji vs, Eckelsi, jet nen tak docela jist, e
vs nezabiju. Puku mm pipravenou.
Jsem nevinen. Nic jsem neudlal.
1999. 2000. 2055.
Stroj se zastavil.
Vystupte, ekl Travis.
Mstnost byla, jak ji opustili. A pece ne docela takov, jak ji opustili. Za
stejnou pepkou sedl t mu. A pece to nesedl pesn t mu za stejnou
pepkou.
Travis se rychle rozhldl kolem sebe. Vecko je tu v podku? vyjel.
Vechno klape. Vtm vs doma.
Travis se nezbavil starost. Zdlo se, e prohl kad atom vzduchu i to, jak
proud slunce do mstnosti vysokm oknem.
Dobr, Eckelsi, vystupte. A u se tu nikdy neukazujte.
Eckels se nehbal.
Slyte? ekl Travis. Na co to tak vyjeven koukte? Eckels stl a sl do
sebe vzduch a v tom vzduchu bylo nco navc, njak chemick psada, ale tak
jemn, tak nepatrn, e ho na ni upozornil jen jaksi slabounk podnt podvdom. Ty barvy na nbytku, na obloze, venku za oknem, bl, ed, modr,
oranov, byly ... byly ... A hlavn ten pocit. Tlo sebou kubalo. Ruce zacukaly.
Stl a vpjel do sebe to nco zvltnho vemi pry tla. Nkde nkdo urit
zahvzdal zpsobem, kter sly jen pes. Jeho tlo nm odpovdlo. Za touto
mstnost, za touto stnou, za tmhle muem, kter nen docela t mu za stejnou
pepkou . .., le cel svt ulic a lid. A jak je ten svt nyn, to se nedalo ct.
Dovedl si tm pedstavit, jak se tam za tou stnou pohybuj lid jako figurky na
achovnici, pohnn vtrem ...
Avak do o ho udeil npis na stn, t npis, kter dnes u jednou etl,
hned jak veel. Ten npis se njak zmnil:
VPRAVI CAZEM, s. s r. o.
SAFARY DO JAKOLY VZDLEN MYNULOSY
VI SY V I B E_ R E T E ZVE
MI VS K NMU DOPRAVME

VI JE ZASTELTE!
Eckels si uvdomil, e kles do idle. Jako smysl zbaven zamtral po
vrstv slizu na svch botch. Chvjcma se rukama zvedl nlapek blta. Ne, to
nen mon! Nco tak nepatrnho! Ne!
V blt byl zachycen motl, leskl se zelen, zlat i do ern, byl velice krsn,
ale mrtv.
Motlek padl k zemi, jemouk, malik vcika, kter dokzala poruit
rovnovhu a srazit jednu linii drobnch stavebnch kostek, je vytvej osud, pak
velkch kostek a nakonec obrovskch kostek, a to vemi obdobmi asu. Eckelsovi v hlav vily mylenky. Motlek pece nemohl nic zmnit. Zabit motla pece
nemohlo mt takov dosah. Nebo snad
mohlo?
Obliej ml ztuhl. Chvjcmi se sty se zeptal: Kdo -kdo vyhrl vera
prezidentsk volby? Mu za pepkou se dal do smchu. Co si dlte legraci?
Vte to sm moc dobe. Samozejm Deutscher! Kdopak jin? Snad ne ten
zatracen slaboch Keith! U vech as, te mme lovka z ocele, ten m pane
kur! ednk se zarazil. Copak se stalo?Eckels zastnal. Kolena pod nm
klesla. Rozechvlmi prsty zamtral po zlatm motlkovi. Nemohli bychom,
adonil, obraceje se k celmu svtu, k sob, k ednkm, ke stroji, nemohli
bychom ho donst zptky, nemohli bychom ho oivit? Nemohli bychom vyjet
znova? Nemohli. ..
Ani se nepohnul. Zavel oi a rozechvle ekal. Slyel v mstnosti Travisv
spav dech. Slyel, jak Travis pohybuje pukou, natahuje spou a zved zbra.
Zaburcel hrom.

CHICAGSK PROPAST
Pod vybledlou dubnovou oblohou v mrnm vtru, kter vl jako vzpomnka
na zimu, oural se za poledne do tm przdnho parku staec. Sotva vlekl nohy
obalen v obvazech potsnnch nikotinem, vlasy ml rozcuchan, dlouh a
ediv jako vousy, kter mu obrstaly sta stle jakoby rozechvl divem.
Te se ohldl zpt, jako by ztratil tolik vc, e nebylo v jeho silch ptrat po
nich v rozhzench troskch, v bezzubm obrysu msta. Nic nenael a oural se
dl, a piel k lavice, na n sedla njak ena. Dkladn si ji prohldl, pokynul
hlavou, posadil se na druh konec laviky a u se na ni nepodval.

Sedl tak ti minuty, oi zaven, sta se mu pohybovala a kroutil hlavou, jako

by chtl nosem napsat do vzduchu jedno slovo. Kdy je napsal, otevel sta a
vyslovil je jasnm, pjemnm hlasem:
Kva.
ena zhluboka vzdychla a zatvila se odmtav.
Revmatick prsty starce pedvdly pantomimu skrytou v kln.
Zaseknout otvrk! Konzerva je jasn erven se lutm npisem. Stlaen
vzduch. ! Konzerva je pod tlakem. Ssss! Sy jako had!
ena kubla hlavou, jako by ji nkdo pratil, a ohromen zstala koukat na
pohybujc se jazyk starce.
Ta vn, ty vpary, ten odr! Velik, temn, bjen brazilsk zrnka, erstv
umlet!
ena vyskoila, jako kdy do n stel, a spchala pry.
Starci se rozily oi. Neodchzejte! J ...
Ale kde u j byl konec!
Staec si povzdechl a vydal se parkem dl, a piel k lavice, na n sedl
njak mladk zcela zabran do prce. Balil suchou trvu do tvereku jemnho
papru. V posvtnm obadu lskypln rovnal tenkmi prsty trvu a cel se tsl,
kdy ubalil trubiku, dal si ji do st a v transu si ji zaplil. Pohodln se opel,
ndhern zamoural a vychutnval podivn pchnouc vzduch v stech a v
plicch.
Staec pozoroval, jak poledn vnek odn kou, a pak ekl: Chesterfieldky.
Mladk stiskl kolena.
Camelky, pokraoval staec. Lucky Strike.
Mladk na nj vytetil oi.
Kentky. Koolky, Marlbora, vypotval staec, ani na nj pohldl. Tak se
jmenovaly. Byly v ervenm, blm, lutm balen, nkdy taky zelen jako trva,
modr jako nebe nebo docela zlat, nahoe mly kolem dokola hladk zk
erven prouek, a kdy se za nj zathlo, odtrhl se celofnov obal a modr
kolek ednho zdann...
Necht toho, ekl mladk.
Kupovaly se v trafikch, v automatech, v podzemn drze ...
Necht toho!
Ne tak zhurta, ekl staec. Kdy jsem vidl v kou, trochu jsem se
zamyslel...

Nemyslete! Mladk sebou kubl tak prudce, a se mu po-domcku vyroben

cigareta vysypala do klna. Koukejte, co jste mi udlal!
Promite. Dnes ten den vypadal tak ptelsky.
Nejsem ni ptel!
Vichni jsme te ptel, jinak by se nedalo t.
Ptel? mladk ohrnul rty a nesmysln cupoval drobivou trvu i papr.
,Ptel' snad byli nkdy v roce 1970, ale dneska...
1970. To jste byl jet nemluvn. Tehdy se jet prodvaly krachle v oste
lutm obalu. Suenky byly v oranovm balen a okoldov tyinky? To byl
cel vesmr hvzd, komet a meteor. Bylo to hezk.
Nebylo to hezk. Mladk se vztyil. Co je vm?
Nic, jen si vzpomnm na limetky a na citrny. Pamatujete se na
pomerane?
ert vs vem i s pomerani. Chcete, abych lhal? Chcete, abych propadl
depresi? lte? Neznte zkony? Vte, e vs mu dt zavt?
Vm, vechno vm, odpovdl staec a pokril rameny. To m to poas tak
poblznilo. Pod bych chtl srovnvat ...
Srovnvat tvav ei, tak by vm to oznaila policie, jej zvltn oddl,
oznaili by to za tvav ei, vy pitome, z vs nekouk nic ne nepjemnosti.
Popadl starce za klopy kabtu, natrhl je, take je musel chytit jet jednou, a
val mu do oblieje: Pro j z vs vlastn nevytesu dui? U jsem tak dlouho
nikoho nezranil, u jsem...
Stril do starce. Pitom ho napadlo, aby se do nj pustil pstmi, a jak do nj
buil, zaal ho bt do hlavy a od bit do hlavy u byl jen krek k mlcen a za
chvli zasypval starce ranami. Staec stl, jako kdy ho pekvap bouka s
lijkem, a jen prsty odrel rny, kter mu do krve rozdraly tve, ramena, obo,
bradu, a mladk val o cigaretch, stnal o bonbnech, vykikoval o koui a
vzlykal po sladkostech, dokud staec nepadl na zem, kde jet dostal kopanec, a
byl vyzen. Mladk se zarazil a dal se do ple. Kdy to staec, schoulen do sebe
a rozklepan bolest, uslyel, spustil prsty z rozbitch st, otevel oi a
pekvapen se dval na tonka. Mladk plakal.
Prosm vs .. ., adonil staec.
Mladk spustil hlasitji a z o mu kapaly slzy.
Neplate, ekl staec. Vn nebudeme hladovt. Msta postavme znovu.
Vte, j jsem vs nechtl rozplakat, chtl jsem, abyste se zamyslel: Kam jdeme, co

dlme, co jsme udlali? Vy jste se nevrhl na m. Chtl jste se vrhnout na nco

jinho, jene j jsem byl po ruce. Podvejte, u si sedm. U je to dobr.
Mladk pestal plakat a uslzenma oima pohldl na starce, kter pinutil
krvcejc sta k smvu.
Vy ... vy takhle nesmte chodit, ekl mladk, a dlat lidi neastn. Pivedu
nkoho, aby vs potrestali!
Pokejte! Staec se vykrbal na kolena. Nechote nikam!
Ale mladk s kikem vybhl z parku.
Kdy staec osaml, ohmatval si cel tlo, jeden zub nael zakrvcen mezi
rozhzenm trkem a smutn ho vzal do ruky.
Blzen, ekl nkdo.
Staec se rozhldl a zdvihl oi.
O blzk strom se opral huben mu asi tyicetilet, v dlouhm oblieji se
mu zraila nava a zvdavost.
Blzen, opakoval znovu.
Staec se zarazil. Vy jste tady celou tu dobu stl a nic jste nedlal?
Co bych dlal? Pral se s jednm blznem, abych zachrnil druhho? Kdepak!
Neznm mu mu pomohl vstt a oistil ho. Peru se, jen kdy z toho nco
kouk. Pojte! Pjdete se mnou k nm.
Staec se opt zarazil: Pro?'
Ten mldenec tu bude kadou chvilku a s policajtem. Nechci, aby mi vs
ukradli, jste pli vzcn. Slyel jsem o vs a u vs hodn dlouho hledm. Boe
mj, a kdy vs najdu, zrovna jste v akci. Co jste tomu hochovi vykldal, e se
tak natval?
Mluvil jsem o pomeranch, o citrnech, o bonbnech a o cigaretch. Zrovna
jsem se chystal vzpomnat na hraky na klek, na palky z vrbovho prout a na
karte na myt zad, kdy se na m vrhl.
Skoro mu to nemm za zl. Polovina mho j by se do vs tak s chut
pustila. Pidejte do kroku. U je slyet sirnu, honem!
A spchali z parku opanm smrem.
Pil domc vno, protoe to lo nejsnze. S jdlem mus pokat, a hlad
peme bolest v rozbitch stech. Upjel po doucch a pokyvoval
hlavou.Dobr, dkuju mnohokrt, dobr.
Neznm mu, kter ho spn vyvedl z parku, sedl proti nmu u
rozviklanho jdelnho stolu a jeho manelka prostrala na opran ubrus rozbit a
slepovan tale.

Ta rvaka, ekl mu po chvli. Jak k tomu dolo?

Kdy to ena slyela, mlem upustila tal.
dn strachy, uklidoval ji manel. Nikdo ns nesledoval. Jen nm, starce,
povzte, pro si ponte jako svtec, kter si k o muednick kl? Vte, e jste
znm. Vichni u o vs slyeli. Mnoho lid by vs rdo poznalo. J bych nejdv
rd vdl, co vs tak ene, z eho erpte svou energii. Povte mi to?
Ale staec byl zcela zaujat zeleninou, kterou ml ped sebou na otluenm
tali. estadvacet, ne, osmadvacet kuliek hrku! Pepotal to obrovsk
mnostv! Sklonil se nad neuvitelnm hrkem jako lovk, kter se tie modl
renec. Osmadvacet ziv zelench hrk a pr prouk nedovaench paget
hlsilo, e souasn stav je pijateln. Ale pod jdlem pukl tal ukazoval, kde u
je po lta stav straliv. Staec potal hrky a gestikuloval nad nimi jako velik
a nevysvtliteln luk, kter se bezhlav vrhl k zemi a zahnzdil se v tomhle
studenm byt. Samaritnsk hostitel ho mlky pozoroval a staec za chvli ekl:
Tch osmadvacet hrk mi pipad jako jeden film, kter jsem vidl v dtstv.
V tom filmu potkal v dom o plnoci komik znte to slovo? tedy potkal
legran lovk blzna a ...
Manel se tie zasmli.
Promite, to jet nen ten vtip, omlouval se staec. Blzen posadil komika
ke stolu, na kterm nebylo jdlo ani pbor. ,Obd je na stole,' kikl na nj. Komik
se bl o svj ivot, proto se pizpsobil a hrl. ,Vborn!' zvolal a pedstral, e j
zek, zeleninu a mounk. Kousal naprzdno. ,Moc dobr!' polykal vzduch.
,Skvl!' No... te se mete smt.
Ale manel ztichli a dvali se do svch tal na stole.
Staec zavrtl hlavou a pokraoval: Komik se chtl blznovi zavdit a
zvolal: ,Ten broskvov mounk s brandy, to je nco bjenho!' .Broskvov
mounk?' zajeel blzen a vythl revolver. ,Broskve jsem nepodval! Vy nejste
normln!' a stelil komika do zadku.
V nastalm tichu staec nabral prvn hrek a potkval jeho pknou kuliku
na zprohban plechov vidlice. Prv si ho chtl dt do st, kdy ...
Nkdo siln zabuil na dvee.
Zvltn policie! ozvalo se.
ena se rozklepala, ale tie uklidila tet tal.
Mu klidn vstal, zavedl starce ke stn, jej st se syiv otevela, staec do
n vstoupil, stna se opt syiv zavela, on stl v temnm krytu a mimo nj, za
jeho neptomnosti se otevely dvee do bytu. Ozval se vzruen hovor. Staec si

dovedl pedstavit, jak pslunk zvltn policie v plnon modr uniform s

nabitm revolverem vchz dovnit a nalz jen rozviklan nbytek, hol stny,
vrzav linoleum na podlaze, okna beze skla zakryt lepenkou, tenk a uboh
nnos civilizace, kter zstal na pustm behu po poryvu vlen smrti.
Hledm starce, kal unaven edn hlas za stnou. To je divn, pomyslil si
staec, i zkon u se unavil. M zplaty na atech ... Mm dojem, pomyslil si
staec, e vichni maj zplaty na atech. Je pinav a je mu asi osmdest let...
Ale copak nejsou vichni pinav a sta? ptal se staec sm sebe. Je na nj
vypsan odmna tdennho pdlu potravin, ekl policejn hlas. A prmie deset
zeleninovch konzerv a pt konzerv polvky.
Skuten plechov konzervy se zivmi potitnmi nlepkami, kal si
staec. Konzervy se mu ve tm mihly ped oima a zazily jako meteory. To je
odmna! dnch deset nebo dvacet tisc dolar, ale pt neuvitelnch konzerv
opravdov, nenhrakov polvky a deset, pedstavte si, deset zivch, kolem
dokola barevnch konzerv exotick zeleniny, jako jsou tenk fazolky a vyslunn
kukuice. Jen si to pedstavte!
Nsledovalo dlouh mlen a starci se zdlo, e zaslechl slab kruen a svrn
aludk, kter dmou a sn o daleko lep krmi, ne jsou vance zastaralch iluz,
je se zmnily v ds, a politickch slib, je zatuchly v dlouhm soumraku, kter
se datuje od Kr., od Krachu.
Polvka. Zelenina, ekl policejn hlas naposled. Patnct konzerv v
originlnm balen!Bouchly dvee.
Tk boty dupaly po zchtralm inku, na dvee podobn vkm rakv se
sypaly rny, je budily k ivotu dal lazary, a ozvaly se vkiky o pestrch
konzervch a opravdovch polvkch. Rny slbly. Konen bouchly posledn
dvee.
A po chvli se kryt ve zdi eplav rozestoupil. Kdy staec vychzel, manel
odvrtili oi. Vdl pro a rd by jim stiskl ruku.
J sm, zaal mrn, j sm jsem ml trhn se udat a dat odmnu, jst zas
jednou polvku.
Stle odvraceli zrak.
Pro jste m nevydali? zeptal se. Pro?
Mu jako by si byl prv na nco vzpomnl. Kvl na enu. la nerozhodn ke
dvem, ale mu na ni znovu netrpliv kvl a ona nehlun, jako bab lto, vyla
ven. Slyeli, jak kr po chodb, tie krbe na dvee a piduen hovo, kdy se
otevely.

Co to dl? A co vy chcete dlat? zeptal se staec.

To se dozvte. Posate se. Nejdv to dojezte, ekl mu. Povzte mi, pro
jste takov blzen a pro jste ns tak poblznil, e vs shnme a vodme si vs do
bytu.
Pro jsem takov blzen? Staec se posadil. Bral z tale, kter mu vrtili,
hrek po hrku a pomalu vkal. Ano, jsem blzen. A jak to zaalo? Ped lty
jsem se zadval na znien svt, uvdomil jsem si, jak existuje diktatura, jak jsou
stty i nrody vyprahl, a ekl jsem si: ,Co mohu dlat? J, vetch staec, co mohu
dlat? Vystavt, co bylo znieno? K smchu!' Ale jednou v noci jsem v
polospnku slyel v hlav hrt starou gramofonovou desku. Dv sestry
Duncanovy zpvaly pse mho dtstv, kter se jmenovala ,Vzpomnka'.
,Vzpomnka nm tst me dt, poj, budem spolu vzpomnat.' Zazpval jsem si
tu pse a najednou to nebyla pse, ale zpsob, jak t. Co jsem mohl nabdnout
svtu, kter zapomn ? Svou pam! Jak jsem tm mohl prospt? Nabzet srovnn. ct mladm, co kdysi bylo, a poukzat na to, co jsme ztratili. Piel jsem na
to, e m vce vzpomnm, tm vce vc se mi vybavuje! Podle toho, s km jsem
prv sedl, vzpomnl jsem si na uml kvtiny, na telefonn pstroje, na
ledniky, na kazoo (zkouel jste nkdy hrt na kazoo?), na nprstky, na klipsy
u pedl, vimnte si, nevzpomnl jsem si na kola, ale na klipsy u pedl; nen to
zvltn a divn? Nebo jsem si vzpomnl na hkovan deky na keslech. Vy nevte, co to je? Nevad. Jednou se m jeden lovk ptal, jestli bych si vzpomnl, jak
vypadala palubn deska cadillacu. Vzpomnl jsem si. Vyjmenoval jsem mu
vechno do nejmench podrobnost. Poslouchal. Po tvch mu tekly velk slzy.
tst nebo ltosti? To nemohu ct. J jen vzpomnm. Nevzpomenu si na
literaturu, to ne, na bsn nebo divadeln hry jsem nikdy neml hlavu, ty mi
unikaj, ztrcej se. Vdy j jsem vlastn jen nepotebn hromada prostednosti,
odloen nepotebn zbytenosti a pochromovan vst a odpadky civilizace
enouc se po zvodn drze, kter nakonec vedla pes propast. Take j vlastn
mohu nabdnout jen jiskru v popelu, dan chronometry a absurdn mainrie
nekonc eky robot a jimi poblznnch majitel. A pitom je nutn, aby se
civilizace tak i onak dostala do starch kolej. Kdo me poskytnout nadchanou
motl poezii, a se rozpomene, a ji poskytne. Kdo um utkat a udlat sky na
motly, a je utk, a je udl. Mj pspvek je men a mon
opovrenhodnj v tom dlouhm etzu skok a plhn k naemu starmu a
hloupoukmu vrcholu. Ale j musm t s vdomm, e jsem potebn. Nebo i
kdy si lidi nkdy vzpomnaj na hlouposti, jsou to vechno vci, kter zase budou

potebovat. Chci proto popichovat jejich napolo odumel touhy tiplavmi

vzpomnkami. Pak snadno zase slep dohromady Velk orloj, jej tvo msto, stt
a cel svt. Jeden zatou po vnu, druh po klubovce, tet po kluzku s
netopmi kdly, aby se mohl vznet v beznovm vtru a mohl stavt vt
elektropterodaktyly, kter proraz daleko vtmi vtry. Nkdo bude chtt zakrsl
vnon stromky a nkdo moudr je pjde uznout. Tohle se mus vechno
skloubit, koleka pn do sebe mus zapadat. J tu jsem proto, abych je mazal, a
mau je podn! Kdysi bych byl se v vervou tvrdil: ,Pouze to nejlep je dobr,
jen kvalita plat!' Ale i re rostou na kompostu. Bez prostednosti by nerozkvetla
dokonalost. Proto budu nejlep prmr, kter existuje, a budu potrat kadho,
kdo k: Sklouzni, zapadni, po-pel se na svm pseku, nech se zaiva obrst
ostruinm. Doku to? Alespo se pokusm.
S poslednmi slovy dopravil staec do st i posledn hrek a jeho
samaritnsk hostitel ho stle jen pozoroval, v och div, a lid se pohybovali v
odlehlch stech domu, dvee se cvakav otevraly a zavraly a jaksi
shromdn se schzelo ped dvemi bytu, v nm nyn mu ekl: Vy jste chtl
vdt, pro jsme vs neudali? Slyte, co se dje venku?
Vypad to, jako by tam byl cel ink.
Cel ink. Starce, star blzne, vzpomnte si na velk biografy nebo lpe
eeno na prodn kina, kam se dalo zajet autem?
Staec se usml. Vy ano?
Mlhav. Ale podvejte se, kdy u se hodlte chovat jako blzen a chcete nst
riziko, dlejte to hromadn, jednou ranou. Pro mte mrhat energi na jednotlivce
nebo pr lid, kdy...
Mu otevel dvee a kvl ven. Lid z domu tie vchzeli dovnit po jednom i v
prech. Vchzeli do pokoje, jako by vchzeli do synagogy nebo do kostela nebo
do jakhosi kostela znmho pod jmnem kino v prod, a hodin toho dne pibvalo a slunce se sklnlo na obloze a brzy zveera, pi soumraku, pokoj
ztemnl a pi jedinm svtle mluvil starcv hlas a oni poslouchali a dreli se za
ruce a bylo to jako za starch as, balkny a tma nebo auta a tma a jen
vzpomnky, slova o praen kukuici, a slova o vkakch a sladkch npojch a
cukrov a zase slova, stle slova ...
Lid pichzeli, sedali si na podlahu, staec je pozoroval a nemohl uvit, e
vichni pili za nm, tebae ho neznaj, a mu ekl: Nen tohle lep, ne kdy
hledte pleitost venku?

Jel Je to zvltn. Bojm se bolesti. Bojm se ran a pronsledovn. Ale jazyk

se mi pohybuje. Musm se dovdt, co chce ct. Ale takhle je to lep.
Dobr. Mu mu vtiskl do dlan erven lstek. A tady za hodinu
skonme, vezmete si tenhle lstek, kter mm od ptele z dopravy. Jednou za
tden jede transkontinentln vlak. Kad tden dostvm jeden lstek pro
njakho blzna, ktermu chci pomoct. Tento tden je pro vs.
Starec peetl ze sloenho ervenho paprku msto uren: Chicagsk
propast, a dodal, ,je tam stle jet propast?
Pt rok touhle dobou u asi Michigansk jezero proraz posledn pruh zem
a v prolklin, kde kdysi stlo msto, vytvo nov jezero. Na okraji krteru se
pece udrel ivot, take odtamtud je jednou za msc vlakov spojen na zpad.
Jakmile odtud odejdete, nikde se nezdrujte a zapomete, e jste se s nmi seel a
e ns znte. Dm vm pr jmen lid, jako jsme my. Za njak as je v t pustin
vyhledejte. Ale proboha vs prosm, kdy te budete rok sm na cestch, vyhlate moratorium. Neotvrejte sv vzcn sta. A tady mte ... Mu mu podal
lutou kartiku. Pro znmho zubae. eknte mu, aby vm udlal nov chrup,
kter se bude otvrat jen k jdlu.
Nkolik lid, kte to slyeli, se zasmlo a staec se taky tie zasml, a byly tam
u destky lid a dne u ubvalo a manel zaveli dvee a stli u nich a otoili se
a ekali na posledn pleitost, kdy staec jet oteve sta.
Staec vstal.
Jeho posluchai ztichli jako pna.
O plnoci pijel rachotc a zrezivl vlak do ndra, kter neoekvan zavl
snh. Pod nnosem nemilosrdnho blho prachu se promen dav cpal do
starodvnch vagn a strkal starce chodbikou a do przdnho kup, kter
kdysi bylo zchodem. Za chvilku se podlaha promnila v jedinou velkou
pikrvku, na n se estnct lid ve tm kroutilo a otelo a snailo se usnout.
Vlak se til do bl przdnoty.
Staec si kal: Ticho, neotvrej sta, nesm, nemluv, ani slovo, ne, bu tie,
mysli, opatrn, pesta! a uvdomoval si, jak ho vlak vyts, jak jm mlt a hz
sem tam, a skril se u stny. On a jet jeden v thle obludn mstnosti pernho
spnku neleeli. Nedaleko starce stejn pilepen ke stn sedl osmilet chlapec.
Z jeho oblieje svtila nezdrav bledost. Byl vzhru, oi ml jasn a vypadalo to,
e pozoruje, ne on opravdu pozoroval, sta starho mue. Chlapec se dval, protoe musel. Vlak pskal, rachotil, hzel, hmotil a ujdl.Ubhla plhodina
hmotn non jzdy v msnm svtle, kter clonil snh, a starcova sta jako by

byla sbit hebky. Za dal hodinu je stle jet pevn svral. Za dal hodinu mu
svaly kolem st zaaly povolovat. Za dal hodinu rozevel rty a naslinil je.
Chlapec byl vzhru. Chlapec to vidl. Chlapec ekal. Venku se nonm vzduchem
sypaly vloky nesmrnho ticha a zapadan vlak si jimi razil tunel. Cestujc
tvan promylenm terorem na tku zlhostejnli, spali a jeden druhho si
nevmali, jen chlapec neodvracel oi od starce, a ten se k nmu nakonec
naklonil a ekl:
Tie, hochu. Jak se jmenuje?
Joseph.
Vlak sebou ve spnku hodil a zachrel jako netvor, kter sebou bezmocn hz
a tmou bez hranic spje k rnu, je si lze tko pedstavit.
Joseph ... Staec to slovo vychutnal, pedklonil se, mrn oi mu zazily.
Jeho bled obliej zkrsnl. Oi se mu tak rozily, a vypadaly jako nevidom.
Dval se na nco skrytho v dlce. Tie si odkalal. Ach . ..
Vlak se til do zatky. Lid se kolbali v snnm spnku.
Tak Josephe, zaeptal staec a tie zdvihl ruku. Byl jednou jeden ...

KALEIDOSKOP
Prvn nraz prorazil bok rakety obrovskm otvraem konzerv. Mui byli
vyhozeni do vesmru jako hrst mrskajcch se rybek. Rozprskli se do temnho
moe a jejich korb letl v milinech lomk dl jako roj meteor za ztracenm
sluncem.
Barkley, Barkley, kde jsi?
Hlasy znly jako voln ztracench dt ve studen noci.
Woode, Woode!
Pane kapitne!
Volm Hollise, tady Stone.
Stone, tady Hollis. Kde jsi?
Nevm, jak to mohu vdt? Kde je nahoe a kde je dole'.' Padm. Paneboe, j
padm.
Padali. Padali jako kamnky do studny. Rozprili se jako kuelky po
gigantickm deru. Msto mu .zstaly jen hlasy - nejrznj hlasy zbaven tla
a bolestn vzruen, rozlin zbarven hrzou a rezignac.
Vzdalujeme se od sebe.

Bylo to tak. Hollis, kter se til stemhlav, vdl, e tomu tak je. Vnmal to,
ani nemohl ci jak. Rozltali se po vlastnch drahch a nic je nemohlo pivst
zpt. Mli na sob absolutn nepropustn skafandry se sklennmi vlci pes bled oblieje, .jene nemli as pipevnit si na n pohonn jednotky. S nimi by se
zmnili na mal zchrann luny ve vesmru, zachrnili by sebe i druh, sdruili
by se a shledali dohromady a vytvoili lidsk ostrov, kter by postupoval podle
uritho zmru. Jene bez pohonnch jednotek na zdech byli jen nesmyslnmi
meteory a kad el vstc jinmu neodvolatelnmu osudu.
Uplynulo asi deset minut, ne opadlo prvn zden a nastoupil ledov klid.
Vesmr zaal na ohromnm temnm stavu prohazovat podivn hlasy sem a tam,
kil je a spltal do vslednho vzoru.
Stone vol Hollise. Jak dlouho si meme telefonovat?
Zle na tom, jak rychle let ty a jak rychle j.
Potm, e jet hodinu.
To by lo, ekl Hollis tie a nezastnn.
Co se stalo? zeptal se Hollis o chvli pozdji.
Raketa zkrtka vybuchla. Rakety pece vybuchuj.
Kam let?
Zd se, e se strefm do Msce.
J do Zem. Vrtm se na matiku Zemi rychlost estnct tisc kilometr za
hodinu. Shom jako sirka. Hollis o tom uvaoval s podivuhodnou odtaitost
mysli. Pipadalo mu, e je vyat ze svho tla a dv se na n, jak pad vesmrem,
stejn nezaujat, jako kdy se kdysi dvno v zim dval na prvn snhov vloky.
Ostatn mleli a pemleli o osudu, kter je pivedl a k tomuhle stranmu
pdu, na nm se nedalo nic zmnit. Dokonce i kapitn mlel, nebo vdl, e
neexistuje dn rozkaz ani pln, kter by zas dal vechno do podku.Ach, dol
je to stran daleko. Dol je to daleko, stran daleko, kal njak hlas. Nechci
umt, nechci umt, dol je to stran daleko.
Kdo to je?
Nevm.
Asi Stimson. Stimsone, jsi to ty?
Je to stran, stran daleko a j to nechci. Ach Boe, j to nechci.
Stimsone, tady je Hollis. Stimsone, sly m?
V nastal odmlce padali kad svm smrem.
Stimsone?
Ano. Konen odpovdl.

Stimsone, nic si z toho nedlej, vichni jsme ve stejn kai.

J tu nechci bt. Chci bt nkde jinde.
Musme doufat, e ns najdou.
M musej nalzt, ekl Stimson. Tohle nen mon. Nevm tomu, co se
dje.
Je to zl sen, ekl nkdo.
Dr hubu! ekl Hollis.
Poj sem a donu m k tomu, ekl ten hlas. Byl to Ap-plegate. Sml se
nenucen, tak jako by jen vechno pozoroval. Pij mi ji podret.
Hollis si poprv pln uvdomil absurdnost svho postaven. Popadl ho zuiv
vztek, protoe v tom okamiku si vc ne co jinho pl, aby mohl Applegateovi
nco udlat. Chtl mu nco udlat u adu let a najednou je pli pozd.
Applegate je pouze hlas v telefonu.
Padaj vesmrem ...
Nhle jako by prv objevili hrzu svho osudu, dva mui zaali kiet. V
dsiv vidin uvidl Hollis peplout jednoho kolem sebe v nevelk vzdlenosti.
Jeho ev neustval.
Pesta! Ml mue, kter jeel v pomaten smysl, tm na dosah ruky. Ten
nikdy nepestane. Bude vt jet milin kilometr, po celou dobu, co bude v
dosahu jejich rdiovho spojen, vechny je bude znervzovat a kvli nmu
spolu nebudou moci mluvit.
Hollis se nathl. Takhle to bude nejlep. Vyvinul nadlidsk sil a doshl na
toho mue. Chytil ho za kotnk a vythl se po jeho tle a k hlav. Mu jeel a
jako tonouc blzniv ermoval rukama. ev naplnil vesmr.
Tak nebo tak, stejn zeme, pomyslel si Hollis. M ho zabt Msc, Zem nebo
meteory, anebo m umt hned?
eleznou pst rozttil muovi sklennou masku. ev ustal. Odrazil se od tla
a nechal je padat po jeho drze.
Hollis a zbytek ostatnch padali a padali vesmrem a dostali se do dlouhho,
nekonenho ticha.
Hollisi, jsi tam jet?
Hollis nepromluvil, ale uctil, jak se mu horko ene do tve.
Vol znovu Applegate.
Slym, Applegate.
Pojte si povdat. Nic jinho se ned dlat.
Pipojil se kapitn. Tak u dost. Musme vymyslet, jak se z toho dostat.

Pro nedrte hubu, kapitne? ekl Applegate.

Coe?
Slyel jste dobe. Nevytahujte na m svou ari, jste ode m deset tisc
kilometr. Ale nebudeme si pece nic nalhvat. Jak k Stimson, dol je to
stran daleko.
Poslyte, Applegate!
Mu si to dovolit. k se tomu vzpoura jednotlivce. Nemm co ztratit. Vae
raketa nestla za nic a vy jste, kapitne, taky nestl za nic. Doufm, e si zlomte
vaz o Msc.
Naizuji vm, abyste pestal!
Ale jdte, naizovat si mete donekonena. Applegate se na vzdlenost
desetitisce kilometr usml. Kapitn mlel. Applegate pokraoval: Kdepak jsme
to zstali, Hollisi? , u si vzpomnm. Tebe taky nenvidm. Jene ty to v. Ty
to v u hodn dlouho.
Hollis bezmocn sevel psti.
Chci ti nco ct, pokraoval Applegate. Potit t. V, e ten, kdo t ped
pti lety shodil u Spolenosti pro vrobu raket, jsem byl j?
V tsn blzkosti proltl zc meteor. Hollis sklopil oi a uvidl, e nem
levou dla. Vytryskla krev. Ve skafandru nhle nebyl vzduch. Ml jet dost
vzduchu v plicch, aby mohl pehmtnout pravou rukou a otoit knoflkem u
levho lokte. Sevel tm zpstn kloub a utsnil trhlinu. Stalo se to tak rychle, e
ho to vbec nepekvapilo. Nic u ho nepekvapovalo. Jakmile byla trhlina
utsnn, vzduch ve skafandru se v miku doplnil na norml. A krev, kter zprvu
tryskala tak prudce, se zastavila, nebo pootoil knoflkem dl a pouil ho jako
lkaskho turniketu.
Po celou dobu, co se toto odehrvalo, setrval v stranm tichu. Ostatn si
povdali. Jeden z nich, Lespere, donekonena vykldal o tom, jak m enu na
Marsu, na Venui i na Jupiteru, vyprvl, co ml penz, co kde uil, jak flmoval,
hrl o penze a jak astn si il. Padali, ale on vyprvl stle dl. Lespere se til
vstc smrti a pitom blaen vzpomnal na ivot.
Bylo to stran divn. Vesmr, tisce kilometr vesmru kolem, a uprosted na
vlnch hlasy. Nikoho nebylo vidt, jen rdiov vlny se ily prostorem a
pokouely se mue zpstupnit dojmm.
Zlob se, Hollisi?
Ne. Opravdu se nezlobil. Vrtil se mu pocit odtaitosti a byl zas jen kusem
tup hmoty, navdycky padajc nikam.

Cel ivot ses krabal nahoru, Hollisi. Nemohl jsi pochopit, co se stalo.
Oernil jsem t tsn pedtm, ne jsem sm vyletl.
To nen dleit, ekl Hollis. A taky nebylo. Bylo to pry. Kdy kon ivot,
je takov phoda zbleskem z pestrho filmu. Na pltn jen blikne, vechna
zaujet a vn se stsnaj do jedinho okamiku, a ne me lovk vykiknout:
To by! astn den, tenhle nestl za nic, to je zl lovk, ten byl dobr, je u z
filmu jen popel a pltno se zatm.
Kdy se ohlel zpt na svj ivot z thle nejzaz vspy, trpila ho jen jedin
mylenka pl si zstat naivu. Maj vichni umrajc pocit, jako by byli nikdy
neili? Pipad jim ivot tak tak krtk a jako by nenvratn konil dv, ne
lovk podn nabere dech? Zd se vem tak pervan a neskuten, anebo jen
jemu, tady a te, kdy u m na pemlen a vahy jen pr hodin?
Jeden z jeho druh, byl to Lespere, vyprvl: J jsem si
teda uil: Jednu enu jsem ml na Marsu, druhou na Venui a tet na Jupiteru.
Vechny mly penze a zachzely se mnou jedna bse. Pil jsem, a se hory
zelenaly, a jednou jsem prohrl dvacet tisc dolar.
Ale te jsi tady, pomyslil si Hollis. J jsem nikdy nic takovho neml. Dokud
jsem il, rlil jsem na tebe, Lespere; dokud mi zbval jen jedin den, zvidl
jsem ti, e m ensk a e si um uvat. J jsem se en bl, odletl jsem ped
nimi do vesmru, ale nepomohlo to, stejn jsem po nich touil a rlil jsem na
tebe, e je m, e m penze a e si pi svch vstednostech nabr tst
plnma rukama. Ale kdy tu te pad a vemu je konec, u na tebe nerlm,
protoe je vemu konec pro tebe stejn jako pro m a je te jedno, jestli nco bylo
nebo nebylo. Hollis nathl krk a zaval do telefonu.
Vemu je konec, Lespere!
Ticho.
A to je tot, jako by to ani nikdy nebylo, Lespere!
Kdo je to? Lesperovi se zadrhl hlas.
Tady Hollis.
Zachoval se podle. Ctil svou podlost, nesmyslnou podlost v umrn.
Applegate ho ranil; chtl tedy zranit nkoho dalho. Applegate a vesmr mu
ublili.
Let bhv kde, Lespere. Vemu je konec. To je tot, jako by to nikdy ani
nebylo, v? Ne
Kdy je vemu konec, je to tot, jako by to nikdy ani nebylo. O jsi na tom
te lip ne j? Ptomnost je rozhodujc. ekni, jsi na tom lip? Jsi?

Ano, jsem!
Prosm t!
Mm sv zitky, mohu vzpomnat! rozkikl se z dlky Lespere a obma
rukama tiskl sv vzpomnky k hrudi.
Ml pravdu. Hollis zstal, jako kdy ho studenou vodou poleje, protoe si
uvdomil, e Lespere m pravdu. Mezi vzpomnkami a sny je rozdl. On jenom
snil o vcech, kter chtl udlat, zatmco Lespere si vzpomnal na vci, kter dokzal udlat. To vdom zaalo te Hollise zvolna, ale s neochvjnou nalhavost
drsat.Co z toho te m? kiel na Lespera. Kdy je s nm konec, nen to k
niemu. Nejsi na tom o nic lip ne j.
Uzavrm svj ivot klidn, ekl Lespere, uil jsem si sv. Nejsem te, v
poslednch chvlch, podlec jako ty.
Podlec? Hollis pevracel to slovo na jazyku. Pokud se mohl upamatovat,
nikdy v ivot se podle nezachoval. Nikdy se toho neodvil. Snad si to po cel
lta stdal pro takovouhle chvli. Podlec. Zasunul to slovo v mysli a docela
dozadu. Ctil, e mu do o vhrkly slzy a kutlej se mu po tvi. Nkdo zejm
zaslechl jeho pervan hlas.
Neber si to tak, Hollisi.
No ovem, chov se smn! Jet ped minutou rozdval rady ostatnm, teba
Stimsonovi. Byl pln statenosti, protoe ji pokldal za nejryzej ctnost pro tuto
situaci, jene te poznal, e jeho statenost nebyla nic jinho ne ok, nestrann
vaha, j byl v nervovm otesu schopen. A te se pokou napchovat city,
kter cel ivot potlaoval, do nkolika minut.
Vm, jak ti je, Hollisi, ekl Lespere. Leelo mezi nimi u ticet tisc
kilometr a jeho hlas se pomalu ztrcel. Neberu to osobn.
A pro na tom j a Lespere nejsme stejn? vrtalo Hollisovi hlavou. Te, tady!
Kdy je nemu konec, je to pry, tak k emu je to dobr? Umeme tak jako tak.
Avak ve skutenosti dobe vdl, e na to jde jen rozumem a e je to, jako by se
pokouel vysvtlit rozdl mezi ivm lovkem a mrtvolou. V jednom je jiskra
jaksi ze, tajemn impuls v druhm ne.
S Lesperem a s nm to bylo zrovna tak, Lespere proil bohat a uiten ivot,
proto je te jin, zatmco on, Hollis, je vlastn u lta mrtev. Doli k smrti kad
svou cestou, a jsou--li rzn druhy smrti, pak pes vechnu podobnost se ty jejich
dv budou od sebe liit jako noc a den. Proitek smrti prav jako proitek ivota
je urit nekonen rzn, ale jestlie je nkdo u jednou mrtev jako on, co jet
oekv od chvil, kdy umr navdycky?

O vteinku pozdji zjistil, e mu nco uzlo prav chodidlo. Tm ho to

rozesmlo. Ze skafandru mu zase unikl vzduch. Rychle se sklonil. Tekla mu krev.
Meteor odnesl kus
nohy a ke kotnku i se skafandrem. Smrt ve vesmru je ohromn zbavn!
Osekv lovka po kouskch jako neviditeln ern eznk. Zmkl ventil na
holeni -- hlava mu tetila bolest, ale snail se ze vech sil zstat pi vdom a
jen to udlal, krev pestala tci, vzduch neutkal a on se napmil a padal a padal,
nebo nic jinho u mu nezbvalo.
Hollisi?
Hollis ospale pikvl. ekn na smrt ho unavilo.
Tady Applegate, volm jet jednou, pokraoval ten hlas.
Ano.
Ml jsem as pemlet. Poslouchal jsem t. Takhle to nem bt. Ni ns to.
Takhle se patn umr. Vechna pna leze na povrch. Poslouch m, Hollisi!
Ano.
Zrovna ped chvilkou. Lhal jsem. Neel jsem proti tob. Nevm, pro jsem to
kal. Snad jsem t chtl ranit. Zdlo se mi, e bych ti ml ublit. Vdycky jsme
se spolu prali. Zejm te rychle strnu a probouz se ve mn pozdn ltost. Kdy
jsem poslouchal tv podl ei, zastydl jsem se. Tko ct pro, ale chci, abys
vdl, e jsem byl takov idiot. V tom, co jsem kal, nen zrnko pravdy. A te t
vem ert.
Hollis uctil, e mu srdce znovu zan bt. Celch pt minut jako by
netlouklo, ale te vrtilo do vech d barvu i teplo. Prvn otes pominul a
nsledujc vbuchy hnvu, hrzy a osamlosti prv pechzely. Ctil se jako
lovk, kter si d po rnu studenou sprchu a je pipraven vykroit k sndani a do
novho dne.
Dkuji, Applegate.
Nech to bt. Hlavu vzhru, ty lumpe star!
Hal, ozval se Stone.
Co je? volal Hollis vesmrem, protoe Stone byl z nich jeho nejlep ptel.
Dostal jsem se do shluku meteor, jsou to njak mrav asteroidy.
Meteor?
Myslm, e to jsou Myrmidonidy, kter ltaj a za drhu Marsu a jednou za
pt let se pibliuj k Zemi. Jsem zrovna uprosted. Je to jako velik kaleidoskop.
lovk tu vid nj-rznj tvary, barvy a rozmry. Paneboe, je to jen kov, ale je
to krsn!

Ticho.
Letm s nimi, pokraoval Stone. Unej m s sebou. erti m nesou. Dal
se do smchu.
Hollis se rozhlel, ale nic nespatil. Vidl jen obrovsk diamanty a safry a
smaragdov mlhoviny a sametovou er vesmru a do tch kilovch oh se
msil Bo hlas. Pedstava, e Stone odlt s rojem meteor, byla neuviteln
fantastick. Lta polet a za drhu Marsu a kadch pt let se pibl k Zemi.
Miliny stalet se bude blit a vzdalovat z dohledu planety s Myrmidonidami,
vnmi a nekoncmi, kter se posunuj a skldaj v nov obrazce jako barevn
sklka v kaleidoskopu, kdy lovk jet jako dt drel proti slunci jeho dlouh
vlec a toil jm.
Sbohem, Hollisi, Stonv hlas u byl docela slab. Sbohem.
Hodn tst, kiel Hollis na vzdlenost tyiceti tisc kilometr.
Nedlej si legraci, ekl Stone a ztratil se.
Hvzdy se piblily.
Te u slbly vechny hlasy, kad na sv drze, nkte padali k Marsu, jin
do nejzazch dlav vesmru. A Hollis . .. Pohldl dol. On jedin se vracel na
Zem.
Sbohem.
Neber si to tak.
Sbohem Hollisi. To byl Applegate.
Mnohokrt sbohem. Krtk rozlouen. A pak u se ten voln spojen mozek
rozkldal na jednotliv dlky. Soustky mozku, kter byly tak skvle vkonn v
lebenm pouzde rakety, kdy se propalovala vesmrem, te jedna po druh
odumraly; smysl jejich spoleenstv se rozpadal. A jako umr tlo, kdy mozek
pestane pracovat, tak te umral duch jejich dlouhodobho spoleenstv v raket
i vzjemn vztahy. Applegate nebyl te nic vc ne prst urvan z mateskho tla
a nebylo u pro jm opovrhovat nebo se proti nmu stavt. Mozek byl vyhozen
do povt a jeho neuiten a nerozumn lomky rozneseny na vechny strany.
Hlasy slbly a vesmr byl najednou tich. Hollis byl sm a padal.
Vichni byli sami. Jejich hlasy odumely jako ozvny slov Boch nesoucch
se hvzdnatou hlubinou. Tamhle letl kapitn k Msci; tamhle Stone v shluku
meteor; tamhle Stim-son, tamhle letl Applegate k Plutu a tamhle Smith, Turner,
Underwood a vichni ostatn, rozmetan stpky kaleidoskopu, kter spolu tak
dlouho tvoily myslc vzorec.

A j? napadlo Hollise. Co j mohu dlat? Mohu te udlat vbec nco, abych

odinil svj dsiv przdn ivot? K bych mohl udlat alespo jeden dobr
skutek, abych napravil podlost, kterou jsem v sob nastdal za cel ta lta, ani
jsem si to uvdomil. Jene tu se mnou nikdo nen, a jak me lovk konat dobro,
kdy je pln sm? To nejde. Ztra veer dopadnu do zemsk atmosfry.
Shom, pomyslil si, a jako popel se rozletm po vech kontinentech. Budu
uiten. Sice jen nepatrn, ale popel je po-pel, zroduje pdu. Padal rychle jako
kulka, jako oblzek, jako elezn zva, ani smutn, ani astn, bez vztahu k
asu nebo emukoliv jinmu, a ml jen jedin pn, aby te, kdy u je vemu
konec, mohl vykonat dobr skutek, i kdyby o nm vdl jen on sm.
A vpadnu do atmosfry, shom jako meteor.
Rd bych vdl, ekl si, jestli m nkdo uvid?
Mal chlapec na venkovsk cest pohldl k obloze a vykikl. Podvej, mami,
podvej! Pad hvzda!
Bl planouc hvzda padala po zeelm nebi nad Illinoisem.
Honem si nco pej, ekla mu matka. Nco si pej!

EKM
iji ve studn. iji jako kou ve studn. Jako dech v kamennm hrdle. Nehbu
se. Nedlm nic. ekm. Veer i rno nad sebou vidm studen hvzdy a vidm
slunce. A nkdy si zpvm starodvn psn tohoto svta z doby jeho mld. Jak
vm mm ct, co jsem, kdy to nevm. Nemohu. J jen ekm. Jsem mlhovina,
msn svit a pam. Jsem smutn a jsem star. Nkdy padm do studny jako
d. Kam prudce dopadnou m kapky, zbrzd se vodn hladina jako pavuina.
ekm v mrazivm mlen na den, kdy u nebudu ekat.
Te je rno. Slym burcet hrom. Z dlky ctm pach ohn. Slym inet kov.
ekm. Poslouchm.
Hlasy. Hodn vzdlen.
Vechno v podku!
Jeden hlas. Ciz hlas. Ciz e, kterou nemu znt. Nerozumm ani slovo.
Poslouchm.
Posdka me ven!
Chrupn krystalovho psku.
Tak takhle to vypad na Marsu!
Kde je vlajka?

Tady, pane kapitne.

Vborn.
Slunce stoj vysoko na modr obloze, jeho zlat paprsky pln studnu a j vism
jako kvtinov pyl, jsem rozpren neviditeln v teplm svtle.
Hlasy.
Jmnem vldy Zem prohlauji toto zem za Marsovsk teritorium, kter
bude rozdleno rovnm dlem mezi lensk stty.
Co to kaj? Obracm se na slunci jako kolo, neviditeln a ln, zlat a
nenavn.
Co je to tamhle?
Studna.
Nevykldej!
Poj se podvat!
Zvan tepla. Ti pedmty se naklnj pes rouben a mj mraziv dech stoup
k nim.
Senzace!
Mysl, e se ta voda d pt?
To zjistme.
Pineste nkdo zkumavku a provaz.
J dojdu!
Zvuk bhu. Nvrat.
Tady to je.
ekm.
Spuste ji. Pomalu.
Nahoe se leskne sklo, kles na provaze n a n. Voda se lehce ze, kdy se
j sklo dotkne a pln se. Stoupm teplm vzduchem k rouben.
U je tu. Chce vodu zkusit, Regente? Dejte to sem!
To je pekrsn studna. Vimnte si, jak je stavn. Jak je asi star?
Sm Pnbh v. Kdy jsme vera pistli v tom prvnm mst, kal Smith, e
ivot na Marsu u neexistuje aspo deset tisc let.
To je k neve!
Jak je, Regente? Ta voda, myslm. ist jako sklo. Napij se.
Klokotn vody ve slunenm vedru. Te se vznm jako prach, jako skoice
na lehkm vnku. Co je s tebou, Jonesi?
Nevm. Stran m rozbolela hlava. Z nieho nic. Pil jsi tu vodu?

Ne, nepil. To nen z toho. Naklonil jsem se nad studnu a najednou jako kdy
mi chce hlava prasknout. Ale u je to lep.
U vm, kdo jsem.
Jmenuju se Stephen Leonard Jones, je mi ptadvacet let, prv jsem piletl
raketou z planety Zem a stojm s dobrmi pteli Regentem a Shawem u njak
star studny na planet Marsu.
Dvm se na sv nazltl prsty, oplen a siln. Dvm se na sv dlouh nohy,
na stbrnou uniformu a na ptele. Co je, Jonesi? ptaj se m. Nic, km a
dvm se na n. Vbec nic. Jdlo je dobr. Nejedl jsem deset tisc let. Pjemn
chutn na jazyku a vno, kter se k nmu pije, zahv. Poslouchm zvuk hlas.
Tvom slova, kterm nerozumm, a pece vm, co znamenaj. Zkoumm vzduch.
Co je s tebou, Jonesi?
Naklnm hlavu, kter pat ke mn, a ruce spoutm na stbrn jdeln pbory.
Vechno ctm.
Co by mlo bt? k ta nov vc na mn, mj hlas.Divn dch. Jako bys
pokalval, k mu vedle m.
Peliv artikuluji: Asi jsem se trochu nachladil.
Pora se pak s doktorem.
Kvnu hlavou a je mi to pjemn. Nkter vci jsou pjemn po deseti
tiscch letech. S chut vdechuji vzduch, ctm, jak mi slunce pronik tlem hloub
a hloub, uvdomuji si svou vzpru ze slonoviny, kehkou kostru obalenou teplm
masem, a s radost poslouchm zvuky, kter jsou mnohem jasnj a
bezprostednj ne v kamenn hloubce studny. Sedm oarovn.
Koukej se z toho dostat, Jonesi. Vem to zkrtka. Musme dl.
Ano, km ommen procesem, jm se slovo tvo jako voda na jazyku a
zvolna a lbezn pad do vzduchu.
Jdu a je to bjen pocit. Stojm vysoko, a kdy se ze svch o v hlav
podvm na zem, je to hodn daleko. Zd se mi, jako bych il na vysok skle a
bylo mi tam dobe.
Regent stoj u kamenn studny a dv se dol. Ostatn odeli v hlouku k
stbrn lodi, odkud pili.
Ctm prsty sv ruky a smv svch st.
Je hlubok, km.
Ano.
Jmenuje se Studna du.
Regent zved hlavu a dv se na m. Jak to v?

Vdy tak vypad.

V ivot jsem o Studn du neslyel.
Je to msto, kde ekaj vci, vci, kter kdysi byly bytostmi, ekaj a ekaj,
odpovdm a beru ho za ruku.
Psek ho, lo je stbrn plamen v rozhavenm dni a to vedro je pjemn.
Moje nohy jdou tvrdm pskem. Poslouchm. Zvuk vtru a slunce hnoucho v
dolch. Ctm pach rakety, kter ve v pravm poledni. Stojm pod pklopem.
Kde je Regent? k nkdo.
Vidl jsem ho u studny, odpovdm.
Jeden z nich b ke studni. Zanm se chvt. Hluboko ve mn vznik jemn
taslav chvn, ale rychle vzrst. A te to poprv slym, jako by to taky
vychzelo ze studny. Hluboko ve mn vol slab ustraen hlas. Hlas vol Pus
m, pus
m, a mm pocit, jako by se nco chtlo osvobodit. Klepn na dvee ve spleti
chodeb, prk temnmi chodbami a prchody vzhru, ozvny, jekot.
Regent je ve studn!
Mui b, vech pt. Bm s nimi, ale je mi zle a chvn se mn v zimnici.
Urit tam spadl. Jonesi, tys tu byl s nm. Vidl jsi ho? Jo-nesi? Jak to bylo?
Co je, Jonesi?
Padm na kolena, tak hrozn se chvji.
Je mu patn. Pojte mi s nm pomoct.
To je z toho slunce.
Ne, to nen slunce, tlam ze sebe.
Kladou m na zem, zchvaty pichzej a odchzej ve vlnch jako zemtesen
a hlas hluboko ve mn ki. Tohle je Jones, to jsem j, to nen on, to nen on,
nevte mu, puste m ven, puste m ven! A j se dvm na sklonn postavy a
vka e mi chvj. Zkouej mi puls.
Srdce mu vynechv.
Zavrm oi. Kik pestv. Chvn se uklidnilo.
Vstvm jako v mraziv studn a je mi lehko.
Je mrtv, k nkdo.
Jones je mrtv!
Co se mu stalo?
Asi ok.

Jak ok? km a jmenuji se Sessions, mm rozpraskan rty a jsem

kapitnem thle posdky. Stojm mezi nimi a dvm se na tlo, kter chladne na
psku. Chytm se rukama za hlavu.
Pane kapitne!
To nic, tm kim. Bol m hlava. Za chvilku to pejde. Nevmejte si
toho, eptm. U je to v podku.
To slunce nm asi nesvd, pane kapitne.
Mte pravdu, km a dvm se na Jonese. Nemli jsme sem ltat. Mars ns
nechce.
Odnme zemelho k raket, ve mn se zved dal hlas a chce ven.
Pomoc, pomoc. Ze dna v pozemskch orgn tla. Pomoc, pomoc! odr
se v rudch hlubinch, vrac se ozvnou a adon.Chvn zan tentokrt
mnohem dv. Ovldm se dobe.
Pane kapitne, ml byste jt do stnu, nevypadte dobe.
Ano, km. Pomoc, km.
Co je, pane kapitne?
Nic jsem nekal.
kal jste: ,Pomoc'.
Vn, Matthewsi, vn?
Tlo le ve stnu rakety a hlas je v hloubce podvodnch katakomb z kost a
karmnovho pboje. Ruce mi pokub-vaj. sta se otvraj, pln vyprahl.
Nozdry se mi roziuj. Oi se koulej ze strany na stranu. Pomoc, pomoc,
proboha pomoc, ne, ne, pus m, ne, ne.
Ne, km.
Co, pane kapitne?
Ned se nic dlat, km. Musm se osvobodit, km. Rukou umluji sta.
Co to dlte? ki Matthews.
Na palubu, vichni, vrate se na Zem! vu.
V ruce mm puku. Zvedm ji.
Pane kapitne!
Vbuch. Stny se mhaj. Jekot ustal. Sy pedmt, kter pad prostorem.
Po deseti tiscch let je krsn zemt. Zat ten nhl chlad a uvolnn. Krsn
pocit bt rukou v rukavici, kter se rozpn a ndhern chladne na horkm psku.
Ach, ten klid a rozko pichzejc a zatemujc smrti. Ale ned se vychutnvat
vn.
Rna, prsk.

Proboha, on se zabil! kim, otvrm oi a tamhle pad na raketu kapitn,

hlavu m rozttnou kulkou, oi vyvalen a mezi blmi zuby mu vis jazyk. Z
hlavy mu proudem tee krev. Sklnm se nad nj a dotkm se ho. Blzen,
km. Pro to udlal?
Posdka je zdena. Stoj nad dvma mrtvmi, otej hlavy po psitch
plnch Marsu a k vzdlen studni, kde se v hlubok vod bezvldn pevaluje
Regentovo tlo. Z okoralch rt se jim dere protest, fukn, dtsky se brn
tomuto dsivmu snu.
Posdka se obrac ke mn.
Po dlouh odmlce jeden z nich k: To znamen, e kapitnem jsi ty,
Matthewsi.
Ano, km zvolna.
Je ns u jen est.
Proboha, lo to tak rychle!
Nechci tu zstat, letme pry!
Mui mluv jeden pes druhho. Jdu k nim a dotkm se jich se smlost, kter
ve mn tm js. Poslouchejte, km a beru je za loket, za pai nebo za ruku.
Vichni zmlkneme.
Jsme jeden.
Ne, ne, ne, ne, ne, ne! Vnitn hlasy volaj, uvznny hluboko pod zevnjkem.
Dvme se na sebe. Jsme Samuel Matthews a Raymond Moses a William
Spaulding a Charles Evans a Forrest Cole a John Summers a nekme nic, jen se
dvme na sebe, na sv bl oblieje a tesouc se ruce.
Otme se, vichni najednou, a dvme se na studnu.
Jdeme.
Ne, ne, vet est hlas, skrytch, zasutch a navky uskladnnch.
Nae nohy krej po psku a pipomnaj obrovskou ruku s dvancti prsty,
postupujc po rozplenm moskm dnu.
Naklnme se nad studnou a dvme se dol. Z mraziv hloubky na ns zr
est obliej.
Jeden po druhm se naklnme, a ztrcme rovnovhu, jeden po druhm
padme do achty a mrazivou temnotou do studench vod.
Slunce zapad. Hvzdy peskakuj na non oblohu. V dlce blskne svtlo.
Bl se dal raketa a nechv za sebou ervenou stopu vesmrem.
iji ve studn. iji jako kou ve studn. Jako dech v kamennm hrdle. Veer i
rno nad sebou vidm studen hvzdy a vidm slunce. A nkdy si zpvm

starodvn psn tohoto svta z doby jeho mld. Jak vm mm ci, co jsem, kdy
to sm nevm. Nemohu.
J jen ekm.

PSANCI
arodjnicm svtily oi jako uhlky a z st jim pl hav dech. Sehnut nad
kotlkem ouchaly do jeho obsahu mastnm klackem a kostnatmi prsty.
Kde my ti se zas sejdem ve vichici, v hromobit a plskanici?
Opile tanily na behu vyschlho moe, trojm pchnoucm jazykem kazily
vzduch a spalovaly ho zlovstnm tpytem koich o.
Kolem kotle kolo vome, jedov tam droby vhome. Tuplem psot a slot a
klopot, ohni, ho, a kotli, v klokot!
Ustaly a ptraly kolem. Kde je kil? Kde jsou jehly?
Tady!
Dobe!
U zhoust lut vosk?
U!
Odlej do eleznho kadlubu!
U hotov je panek z vosku? Ze zelench prst jim kapal vosk jako melasa.
Zaraz mu do srdce jehlu!
Kouli! Podej z tarokovho vku kilovou kouli. Opra ji, podvme se!
Nad kilem se sklonily popelav tve.
Hle, hle, hle...
Od planety Zem letla hvzdnm prostorem k Marsu raketov lo. Mui na
lodi umrali.
Kapitn unaven vzhldl. Bude teba nasadit morfium.
Ale, pane kapitne ...
Vid sm, v jakm je ten lovk stavu. Kapitn zvedl
vlnnou pikrvku a mu schoulen pod zavlhlm prostradlem se pohnul a
zastnal. Vzduch pchl po se a hromobit.
Vidl jsem ho opravdu jsem ho vidl. Mu otevel oi a zral do przoru
na levoboku, za nm se mihotaly pouze hvzdy v ernch prostorech, vzdlen
Zem a blc se mohutn rud Mars. Vidl jsem ho obrovskho netopra s
lidskou tvi, rozplcnutho na pednm levm przoru. Tepetal se tam, tepetal a
tepetal.

Puls? zeptal se kapitn.

Oetovatel ho zmil. Sto ticet.
Takhle ho nememe nechat. Nasa morfium. Pojte, Smithi.
Odchzeli. Plty podlahy se nhle pokryly kostmi a blmi jecmi lebkami.
Kapitn se neodvil pohldnout dol, pe-kikl jek: Tady nkde je Perse? a
zaboil do prlezu.
Lka v blm plti poodstoupil od mrtvho. Vbec nic nechpu.
Na co zemel Perse?
Nevme, pane kapitne. Nebylo to ani srdce, ani mozek, ani ok. Prost
zemel.
Kapitn sevel doktorovi zpst, kter se promnilo v sycho hada a kouslo
ho. Kapitn ani nemrkl. Dvejte na sebe pozor. Mte taky zven puls. Lka
pikvl. Perse si stoval na bolesti v zpst a v nohou tvrdil, e ho tam
bodaj jehly. kal, e si pipad, jako kdyby ml tlo z tajcho vosku. Upadl.
Pomohl jsem mu vstt. Plakal jako dt. Vykldal, e m v srdci zabodnutou
stbrnou jehlici. A zemel. Tady le. Meme pro vs zopakovat pitvu.
Fyziologicky je vechno normln.
To je vyloueno. Na nco pece zemel!
Kapitn poodeel k przoru. Vonl mentolem, jdem, jeho vydrhnut a
pstn ruce byly ctit zelenm mdlem. Blostn zuby ml peliv vyitn, ui
a tve vydrban do rov. Nosil uniformu barvy erstv soli a jeho zc boty
se podobaly ernm zrcadlm. Kratik, erstv zastien vlasy oste ply
voavkou. I jeho dech byl sv a ist. Nebylo na nm poskvrnky. Pipomnal
nov, erstv nabrouen skalpel, jet hork ze steriliztoru.
Posdku tvoili mui ze stejnho tsta. lovk by mlem v jejich zdech ekal
velk mosazn natahovac klky. Vypadali jako drah, sloit, dobe promazan
hraky, poslun a pohotov loutky.
Kapitn se dval, jak ped nimi rychle roste planeta Mars.
Za hodinu na t zatracen kouli pistaneme. Smithi, vidl jste netopry nebo
njak jin pery?
Ano, pane kapitne. Msc pedtm, ne jsme odltali z New Yorku, m bl
krysy kousaly do krku a vysvaly mi krev. Neekl jsem vm to. Bl jsem se, e mi
nedovolte lett s vmi.
To u je jedno, povzdechl si kapitn. Mn se taky zdly sny. Celch
padest let se mi nic nezdlo, a te, tden ped startem ze Zem jsem byl kadou

noc bl vlk. Chytili m na zasnenm kopci, zastelili m stbrnou kul a

pohbili m s klem zaraenm v srdci. Co myslte, Smithi, vd, e piltme?
Vdy ani netume, jestli Maran existuj, pane.
e ne? Zaali ns zastraovat ped osmi tdny, jet ne jsme odletli. Zabili
u Perse a Reynoldse. Vera oslepili Grenvilla. Jak? J nevm. Netopi, jehlice,
sny posdka umr neznmo na co. Za jinch as by se tomu eklo kouzla a
ry. Ale my peme rok 2120, Smithi. Jsme rozumn uvaujc lid. Tohle se
pece dt neme. Jene ono se to dje. A u je za tmi jehlicemi a netopry
kdokoli, budou se ns snait oddlat vechny. Prudce se otoil. Smithi, pineste
ty knky z m skn. 'Budu je pi pistn potebovat.
Na palubu rakety navrili dv stovky knih.
Dkuji vm, Smithi. Prohldl jste ije? Myslte si, e jsem blzen? Mon. V
posledn chvli jsem je nechal pivzt z Historickho muzea. To ty sny. Dvacet
noc do m bodali, krjeli m na kousky, dlali ze m jecho netopra, pipchnutho na pitevn stl, mrtvolu zahnvajc v ern bedn pod zem okliv, zl
sny. Cel posdce se zdlo o arodjnicch, vlkodlacch, uprech a pzracch, a
pitom o nem podobnm nemohou mt ani potuchy. Pro? Protoe knihy o
podobnch straidelnch tmatech jsme ped sto lety zniili. Vydali na to zkon.
Nikdo nesm takov hrzostran svazky vlastnit. To, co tu vidte, jsou posledn
dochovan vtisky, jet ped tdnem je dreli pod zmkem jako historick pamtky v depoziti muzea.
Smith se sklonil a etl ze zaprench hbet: Edgar Allan Poe: Podivuhodn
pbhy. Bram Stoker: Drkula. Mary Shelleyov: Frankenstein. Henry James:
Utaen roubu. Washington Irving: Legenda z ospal rokle. Nathaniel
Hawthorne: Rappacciniho dcera. Ambrose Bierce: Ppad na moste pes Sov
eku. Lewis Carroll: Alenka v Kraji div. Al-gernon Blackwood: Vrby. L. Frank
Baum: arodj ze zem Oz. H. P. Lovecraft: Podivn stn nad Innsmouthem. A
dal! Walter de la Mare, Wakefield, Harvey, Asquith, Huxley -vichni zakzan.
Vecky je splili v tme roce, kdy zakzali vnoce a postavili Halloween mimo
zkon! Ale k emu nm budou dobr v raket, pane?
Nevm, povzdechl si kapitn. Alespo prozatm.
Ti arodjnice zvedly kilovou kouli, ve kter se mihotal kapitnv obraz a
i ven ze skla bylo slabounce slyet jeho hlas:
Nevm, povzdechl si kapitn. Alespo prozatm.
Trojice arodjnic se po sob doplen podvala.
Nemme mnoho asu, ekla jedna.

Mly bychom co nejdv varovat nae ve Mst.

Ty knihy je budou zajmat. Nevypad to dobe. ert aby toho kapitna vzal.
Za hodinu raketa pistane.
arodjnice se zachvly hrzou a mouraly na Smaragdov Msto na okraji
vyschlho marsovskho moe. V nejvym okn odhrnul drobn mu krvav
rud zvs. Pozoroval pustinu, kde ti arodjnice ivily kotlk a tvarovaly
voskov figurky. Dl podl pobe stoupal vln jako mra marsovskou noc
kou deseti tisc dalch modravch oh, vavnovho kadidla, ern tabkov
kou, dm jedlovho chvoj, skoice a drcench kost. Mu potal ty rozkacen
kouzelnic-k ohn. Kdy si viml upenho pohledu t arodjnic, otoil se.
Uvolnn arlatov zvs klesl zpt, take to vypadalo, e okenn rm v dlce
mrkl jako lut oko.
Edgar Allan Poe stl u okna ve vi a dech mu lehce pchl alkoholem.
Hekatiny ptelkyn se dneska in, ozval se pi pohledu na arodjnice daleko
dole.Vidl jsem na pobe Willa Shakespeara, pohnl je k vtmu sil. Jenom
samotn Shakespearova armda jde dneska veer do deseti tisc: ti arodjnice,
Oberon, Hamletv otec, rarek Puk vichni, pln vichni tisce! Dobrotiv Boe, hotov moe lid, ozvalo se za nm.
William, to je n lovk. Poe se otoil. Nechal arlatov zvs klesnout.
Chvli stl a hledl na syrovou kamennou mstnost, na stl z ernho deva,
plamen svky a svho spolenka, Ambrose Bierce, kter tam sedl naprosto
neinn, krtal sirkami, dval se do plamnk, tie si pohvizdoval a tu a tam se
sm pro sebe zasml.
Budeme to muset ct Dickensvi, prohodil Poe. Odkldme to pli
dlouho. Za pr hodin tu budou. Pjde k nmu se mnou, Bierci?
Bierce rozjaen vzhldl. Zrovna m napadlo co se s nmi stane?
Kdy se nm nepoda lidi v raket zabt nebo je zastrait, aby odletli,
budeme se muset pochopiteln pesthovat. Pjdeme dl, na Jupiter, a a se objev
tam, tak na Saturn, a a pistanou na Saturnu, pjdeme na Uran i Neptun a potom
na Pluto ...
A pak?
Poe vypadal sklesle. Uhlky v och pohasnaly, jeho divok zpsob ei
prostupoval smutek, nevdl, co dlat s rukama, a dlouh rovn vlasy mu padaly
na pekvapiv bl elo. Pipomnal satana, bojujcho za njakou temnou,
prohranou vc, generla, jeho vtzn taen dosvd jen hrstka otrhan-c.

Zamylen si hryzal hedvbn mkk ern knr. Byl tak drobn, a se zdlo, e
se v temn sni vzn jen jeho mohutn, svtlkujc elo.
Ovldme vy formy cestovn, pokraoval. Vdycky meme doufat v
atomovou vlku, rozklad, nvrat temna, nevdomosti a povr. Pak bychom se
vichni v jedinou noc mohli vrtit zptky na Zemi. Poeovy ern oi se zasnily.
Zahledl se do stropu. Pichzej tedy rozboit i tento svt? To se mus rozlzt
pln vude?
Copak se snad vl smeka zastav dv, ne zardous koist a vykoue j
steva? ekl Bierce. Vypad to na slunou vlku. Sednu si stranou v hlediti a
budu zaznamenvat skre. Tolik a tolik pozeman uvaeno v oleji, tolik a tolik
Rukopis nalezench v lhvi spleno, tolik a tolik pozeman probodeno
jehlicemi, tolik a tolik Rudch smrt obrceno na tk bateriemi injeknch
stkaek ch!
Mrn ovnn Poe se vzteky zapotcel. Co jsme ti provedli? Ve jmnu
Bom, Bierci, bu s nmi! Copak se nm snad dostalo spravedlivho slyen
ped shromdnm literrnch kritik? Nikoli! Nae knihy vybraly hladk
steriln chirurgick klet a hzely do vroucch kd, kde ml do poslednho
zahynout kad zrodek mrnice. Aby je vzal vechny ert! Nae situace mi
pipad zbavn, prohlsil Bierce. Peruil je hysterick vkik na schoditi
ve. Pane Poe! Pane Bierci!
Ano, ano, u jdeme! Poe a Bierce sbhali dol, kde se o stnu opral
udchan mu.
Slyeli jste u tu novinu? vykikl, sotva je uvidl, a vel se na n jako
lovk, kter se m v nejbli chvli ztit z tesu. Za hodinu pistanou! Vezou s
sebou knihy star knihy, kaly arodjnice! Co dlte v tak vnou chvli ve
vi? Pro nco nepodniknete?
Dlme, co muem, Blackwoode, odpovdl Poe. Pro tebe je tohle vechno
nov. Poj s nmi, jdeme navtvit Charlese Dickense ...
... abychom spolen rozjmali nad temnou zhubou, kter ns ek,
prohodil Ambrose Bierce a poouchle zamrkal.
Provzeni ozvnou sestupovali do jcnu hradu, prochzeli ermi zelenmi
podlami hloub a hloub do zatuchliny, hniloby, mezi pavouky a jejich pzran
st. Nebojte se, povzbuzoval je Poe a jeho elo ped nimi sestupovalo a klesalo
jako obrovsk bl lampa. Svolal jsem na dnen noc k behu mrtvho moe
vechny ostatn. Sv ptele, i vae, Blackwoode a Bierci. Nikdo nechyb.
Zvtka, star dmy i vysoc pnov s ostrmi blmi zoubky. Pasti ekaj, jmy

tak, dokonce i kyvadla. Rud smrt. Tie se zasml. Ano, pedstavte si, i Rud
smrt. Nikdy m nenapadlo, e pijde doba, kdy nco takovho jako Rud smrt
bude skuten existovat.
Koledovali si o to. tak si uij.Ale jsme dost siln? obval se Blackwood.
Co to znamen, siln? Neekaj ns, pinejmenm. Schz jim k tomu
pedstavivost. Ti vymydlen mladic v raket ve svch sterilnch spodkch s
kulatmi akvrii na hlavch a se svm novm nboenstvm? Kolem krku nos na
zlatm etzku skalpel. Na hlav diadm mikroskop. Ve svatch prstech dmajc
kadidelnice, kter jsou ve skutenosti pouhm steriliztorem na vyhuben
povrivosti. Jmna jako Poe, Bierce, Hawthorne i Blackwood znj na jejich
neposkvrnnch rtech jako rouhn.
Venku vstoupili do vodnho prostoru, jezrka, kter nebylo jezrkem a
rozestupovalo se ped nimi jako v neskutenm snu. Vzduch plnil um kdel a
bzukot, nhl poryvy vtru a ern stny. Dolhala k nim zm hlas, kolem oh
se kltily postavy. Poe pihlel, jak jehlice v zi plamen pletou, pletou, pletou - bolest a utrpen, vetkvaj potmilost do voskovch loutek a hlinnch pank.
V kotlcch syel plan esnek, kayensk pep a afrn. Noc pla zlou moc.
Hnte sebou! zavolal Poe. Hned se vrtm! Podl celho pustho pobe se
vztyovaly a zase mizely ern postavy, rozrstaly se a vznely v podob
ernho koue k obloze. V horskch vch dunly zvony a do bronzu jejich hlas
vzltali lkoicov havrani.
Poe a Bierce spchali pes oputn vesovit dl do dolka. Nhle se ocitli
v mrazivm vtru a chmurnm lezavm poas na dldn ulici. Lid podupvali
na kamennch dvorcch, aby si zahli nohy. Nadto padala mlha a v oknech
kancel a obchod plpolaly svce mezi zavenmi vnonmi krocany. O kus
dl hlouek zachumlanch chlapc zpval Bh pot vs, m draz pni do
chuchvalc pry, kter jim la od st, zatmco velk hodiny bez ustn odbjely
plnoc. Od pekae vybhaly dti a ve pinavch rukou svraly tcy s kouc
vee, pikrytou stbrnmi poklopy.
U vvsnho ttu, na nm stlo VYDIGRO, VYDRAL A DCKENS, Poe
zaklepal na dvee kleptkem s Vydralovou tv, a jak se dvee pootevely, nhl
zvan hudby zevnit je mlem roztancoval. Za zdy mue, kter na n vystrkoval
psn zastienou koz bradku a licousy, tleskal pan
Rastr do rytmu a pani Rastrov cel rozzen tancovala do cvrkotu housl a
ouchala se s ostatnmi tanenky. Kolem tabule cinkal smch, jako kdy vtr
nhle zavane do kilovho lustru. Stl se prohbal pod msami s nakldanm

vepovm, krocany, cesmnou a husami, sekanou, opkanmi seltky, vnci

vut, pomerani a jablky. A sedl tu Bob Crat-chit a mal Dorritka a Tynnek a
dokonce i pan Fagin a dal pn, kter vypadal jako nestrven kus hovzho, jako
ples-kanec hoice, drobek tvarohu, lomek nedovaenho bramboru kdo jin
ne pan Vydral se vm vudy vetn etz. Vno teklo proudem a do hnd
opeen krocani dlali, co mohli, aby se z nich podn kouilo.
Co chcete? vyslchal je Charles Dickens.
Opt za vmi pichzme s prosbou, Charlesi. Potebujeme vai pomoc, ekl
Poe.
Pomoc? Vy si myslte, e vm pomohu bojovat s tmi dobrmi mui v
raket? J sem stejn nepatm. Moje knihy splili omylem. Nadpirozeno mi
me bt ukraden a nespi-suji dn hrzy a pernosti jako vy, Poe, i vy,
Bierci, nebo ostatn. S takovmi pernmi lidmi jako vy nechci mt nic
spolenho!
Umte pesvdiv mluvit, pemlouval ho Poe. Mohl byste posdku rakety
pivtat, ukolbat jejich ostraitost pak pak u bychom si je vzali na starost
my. Dickens si prohlel zhyby ernho plt, kter halil Poeovy ruce. Poe z
nich s smvem vythl ernou koku. Pro jednoho z naich host. A pro ty
ostatn?
Poe se opt rozkonicky usml. Pedasn poheb? Jste kruas, pane Poe.
Jsem vyden a rozzloben lovk. Jsem bh, pane Dickensi, podobn jako vy,
podobn jako my vichni, nae vtvory nai lid, jestli chcete. Nejene jim
vyhroovali, ale hnali je, splili, trhali na kusy a cenzurovali, obrtili v pope1 a
zadupali do zem. Svty, kter jsme stvoili, se hrout v troskch. Dokonce i
bohov mus bojovat! No a? Dickens naklonil hlavu na stranu a bylo na nm
vidt, e se neme dokat, a se vrt ke svm veselm kumpnm, k hudb a k
jdlu. Teba mi vysvtlte, jak jsme se octli tady? Jak jsme se sem
dostali?Vlka plod vlku, zkza zkzu. Ped sto lety, v druh polovin
dvactho stolet zakzali na Zemi nae knihy. Stran vc -- tmhle zpsobem
zniit nae literrn dla. Pivolali ns tm zptky odkud? Z podsvt? Z onoho
svta? Nemm rd abstrakce, nevm. Vm jen tolik, e nae pedstavy a bytosti
nmi stvoen ns prosily o pomoc a my jsme se je pokoueli zachrnit. Dokzali
jsme je pouze uklidit sem na Mars a doufat, e tohle stolet njak pekme a e
se snad Zem zalkne svmi vdci a jejich pochybnostmi. Ale te let sem, aby ns
vymetli i odtud, ns a nae temn tvory a vechny ty alchymisty, arodjnice,
upry a vlkodlaky, kte jeden za druhm ustupovali prostorem, zatmco vda

pronikala hloubji a hloubji do kad zem, a nakonec jim zstal jako jedin
volba jen hromadn odchod. Muste nm pomoct. Umte dobe a krsn mluvit.
Potebujeme vs.
Opakuji, e nepatm mezi vs, neschvaluji vae ponn a ani jeden z vs se
mi nezamlouv, zvolal Dickens hnviv. Nehrl jsem si s arodjkami, upry a
plnonmi perami.
A co Vnon koleda
Smn! Jedin povdka. Toti, mon e jsem o straidlech napsal jet pr
dalch a kdyby? Moje stejn dla s tmi nesmysly nemaj nic spolenho.
A u omylem i nikoli, hodili ns do jednoho pytle. Zniili i vae knihy
vae svty. Vy je muste nenvidt, pane Dickensi!
Pipoutm, e jsou neomalen a hloup, ale nic vc. Tilo m, pnov!
Puste s nmi alespo pana Vydrala! Ne'
i^C .
Dickens jim zabouchl dvee ped nosem. Poe se otoil a ulic pijdl, i
spe klouzal po ledovat dlab, velik kor. Ko zatroubil veselou fanfru a z
vozu se se zpvem a smchem vyhrnuli rozjaen Pickwickovci, buili na dvee a
halasn vykikovali Vesel vnoce!, dokud jim tlust po-domek neotevel.
Poe spchal po plnonm behu vyschlho moe. Zastavoval se u oh a
dmu, rozdval pkazy, dohlel na kypjc
kotlky, jedy a kdou nakreslen pentagramy. Dobe! chvlil a bel dl.
Vborn! vykikoval a zase uhnl. Coppard a Machen se s nm snaili udret
krok. Kolem nich se na zachmuenm pobe svjeli, skueli a prskali luovit
hadi, zl duchov, ohniv draci, jedovat zmije a taslav arodjnice jako
ostny, ahavky, trny a dal naplaven bahno, vyvren na beh vysychajcm
moem imaginace.
Machen se zastavil. Schoulil se jako dt na studenm psku a rozvzlykal se.
Snaili se ho konejit, ale snad je ani neslyel. Napadla m hrozn mylenka,
zajkal se. Co se s nmi stane, a zni pln posledn vtisk naich dl?
Zaskuel vtr. Nemluvme o tom!
Musme o tom mluvit, kvlel Machen. Te, prv te, kdy m raketa
kadou chvli pistt, pipad mi, e se vichni zante ztrcet vy, Poe, vy,
Copparde, i vy, Bierci vichni. Jako pra nad hrncem. Jako kdyby vs nkam
do dlky odnel vtr. Oblieje vm matn... Smrt! N definitivn konec!

Existujeme jen proto, e ns Zem jet trp. Kdyby dnes v noci njak
nazen s konenou platnost nechalo zniit nae posledn dla, zhasli bychom
jako sfouknut svka.
Coppard rozjmal klidn: Tak m napad, kdo vbec jsem? V hlav na
Zemi dnes vlastn existuji? V njak africk chi? Nebo e by moje pbhy
nkde etl njak poustevnk, jako osaml svce ve smrti asu a vdy? Jedin
mihotav svteln bod, kter m v tomto odbojnm vyhnanstv udruje pi
ivot? Je to on? Nebo m v posledn chvli objevil njak chlapec kdesi na
zastren pd? Vera veer mi bylo tak mdlo, a do morku kost mho j,
protoe due m sv tlo stejn jako tlo m sv tlo, a v tom duchovnm tle m
bolel kadik kloub. Vera veer jsem si pipadal jako blikotajc plamen. A
najednou jako kdybych oil. Jako kdyby njak dt v prachu jaksi pozemsk
mansardy objevilo zal, muinci pokryt vtisk m knihy! A pidalo mn tm
jet koutek ivota!
U chatre na pobe se s teskem rozevely dvee. Vyel z nich vychrtl
muk, na nikoho se ani nepodval, usedl a hledl do zaatch pst.Tamtoho je
mi opravdu lto, zaeptal Blackwood. Podvejte, jak na nm vis ke. A pece
bval skutenj ne my vichni. Chytili se ho jako pouh pedstavy a po stalet
tu kostiku nadje oblkali do rov pleti, snhobl brady, ervenho
sametovho kabtku a ernch holinek. Pidlali mu soby, pozltko a snlky
cesmny. Pr tisc let ho takhle strojili a vnucovali kdekomu a pesto ho
nakonec, obrazn eeno, utopili v kdi lyzolu.
Ostatn mleli.
Jak to asi te je na Zemi? pemtal Poe nahlas. Bez vnoc? Bez peench
katan, bez stromk, bez ozdob, hudby a svek nic ne snh, vichr a osaml,
realistit lid ...
Mlky pozorovali seschlho staka s prodlou bradou, obleenho ve
vyrudlm sametovm hacafrku.
Slyeli jste, jak to s nm dopadlo?
Dovedu si to pedstavit. Psychologm svtily oi, sociologov se pedhnli v
pemoudelostech, kolskm pracovnkm la rozhoenm pna od st, a
dokonale dezinfikovan rodie...
Obchodnkm tu smlu nezvidm, uklbl se Bierce. Ke konci, pokud si
vzpomnm, u v pedveer Vech svatch vyvovali jmel a hrli koledy.
Kdyby jim bylo vc plo tst, mohli letos zanat na Svtek prce ...

Bierce nedomluvil. Zalapal po dechu a sesypal se na zem. Stail jen prohodit

To je zvltn! a pak jeho tlo ped zraky vydench ptel vzpllo, promnilo
se v modr popel a zernal kosti. Saze z nich poletovaly vzduchem v ernch
crech.
Bierci! Bierci!
Odeel!
Nkdo na Zemi prv splil posledn zbyl vtisk jeho knihy.
A odpov v pokoji. Nic z nj nezstalo. Vdy co jsme jinho ne knihy, a
kdy ty zmiz, ztratme se v nenvratnu.
Oblohu zahluil hromov svist.
Vykikli hrzou a vzhldli. Z nebe klesala raketa provzen sycmi mraky
oslnivho ohn. Mezi lidmi na pobe poskakovaly lucerny, bylo slyet kvikot,
klokotn a ctit ar-ma kouzelnch bylin. Do vzduchu stoupaly vyezan tykve se
svtcma oima. Vyzbl prsty se zatnaly do dlan a jedna z arodjnic jeela
seschlmi rty:
Lodi, lodi, zlom se, krach! Lodi, lodi, sho na prach! Pukni, rupni, spadni,
sho! Mrtv popel ve umo!
Piel as odejt, zamumlal Blackwood. Dl k Jupiteru, Saturnu nebo na
Pluto.
Utkat? vykikl Poe do vichice. Nikdy!
Jsem star, unaven lovk!
Poe pohldl Blackwoodovi do tve a uvil. Vylezl na obrovsk balvan a
obrtil se k desetitisci edch stn, zelench svtlek a lutch o.
Zapalte smsi! zavelel do svitcho vtru.
Do vzduchu se zvedla hork vn hokch mandl, cibetu, kmnu, pelyku a
fialkovho koene.
Raketa pomalu ale jist pistvala, s jekem zatracen due. Poe j zbsile splal.
Zvedl zaat psti a orchestr temnch sil mu odpovdl symfoni ohn,
nenvisti a omamnho pachu! K nebi vzltali netopi pipomnajc lomky
oloupan kry. Hoc srdce, metan jako stely, pukala v krvavm sycm
ohostroji. Raketa se neprosn snela n a n, jako kyvadlo, zatmco Poe
zuiv vyl a ustupoval, jak slc hukot rozesval a trhal vzduch. Cel mrtv moe
pipomnalo jmu, kde polapeni do pasti ekaj, a na n jako lavina dopadne
blytc se sekera mrtvho stroje.
Hady! zajeel Poe.

Svtlkujc vlnovky zelench had se vytily vzhru proti raket. Ta vak o

kilometr dl mohutnm obloukem prudce dosedla na psek, lehala ohnivm
ohonem a huela, jako by oddychovala navou.
Na ni! iel Poe. Mnme pln! Mme jen jedinou monost. Bte! Na ni!
Na ni! Zaduste je vlastnmi tly! Pobijte
je!
A jako by byl pikzal bsncmu moi, aby zmnilo svj smr, aby se vyrvalo
z prastarho dna, ohniv vry a proudy se rozvinuly a hnaly se, pipomnajce vtr,
d a blesky, po psitch dunch a pustmi nmi deltami. Jeely, hvzdaly a
kuely, prskaly a slvaly se k raket, kter leela ve vzdlen labin vyhasl
jako ist kovov pochode. Jako by nkdo pevrtil zernal kotel hnouc lvy,
klokotajc vlna lid a tkajcch zvat vila psek bl a bl. Pobijte je, kiel
Poe v bhu.
Astronauti vyskoili z lodi se zbranmi v rukou. Obezetn nalapovali a
vtili jako psi. Kdy nevidli nic podezelho, uklidnili se.
Kapitn vystoupil posledn. Vydal sen rozkazy. Mui posbrali devo a v
miku zapll ohe. Kapitn svolal posdku do plkruhu kolem sebe.
Toto je nov svt. Snail se mluvit rozvn, i kdy se co chvli nervzn
ohldl k pustmu moi. Star svt jsme nechali doma. Zanme nanovo. Svou
oddanost vd a pokroku proto nyn vyjdme inem nejsymbolitjm. Svin
kvl na pobonka. Knihy.
V zi ohn oste vystupovaly ze tmy zal zlacen tituly: Vrby, Nezasvcen,
Pohlete, Snlek, Doktor Jekyll a pan Hyde, Zem Oz, Pellucidar, Zem, na
kterou zapomnl as, Sen noci svatojansk, se jmny stvr jako Machen a Edgar
Allan Poe, Cabell, Dunsany, Blackwood a Lewis Carroll. Jmna dvno
zapomenut, jmna zl povsti.
Nov svt. Symbolicky splme posledn zbytek starho.
Kapitn trhal vysuen strnky a hzel je jednu po druh do plamen.
Vkik!
Mui uskoili zpt a hledli pes ohe na ir behy neobydlenho moe.
Dal vkik. Vysok a nakav, pipomnajc smrt draka a zoufal zpas
bronzov zbarven velryby, kter lap po dechu, kdy vlny obho moe steou po
oblzcch a vypa se.
Uslyeli podivn svist, jako by se vzduch hrnul na uvolnn msto, kde jet
ped chvl cosi bylo.
Kapitn pikami prst postril do ohn posledn knihu.

Vzduch se uklidnil.
Ticho!
Astronauti naklonili hlavy a naslouchali.
Slyel jste to, pane kapitne?
Ne. '
Jako vlna, pane. Na dn more! Pipadalo mi, e tam nco vidm. Tamhle.
ernou vlnu. Velikou. Hnala se na ns.
Nco se vm zdlo.
Tamhle, podvejte, pane!
Co?
Vidte to? Tamhle! To msto v dlce! To zelen msto kousek od jezera!
Lme se na kusy. Hrout se!
Mui mourali do dlky a opatrn se sunuli k behu.
Smith stl mezi nimi a cel se chvl. Tiskl dla k elu a usilovn se snail
zachytit mylenku. Vzpomnm si. Ano, u se pamatuji. Je to dvno, byl jsem
jet kluk. etl jsem takovou knku. Pohdku. Oz se to myslm jmenovalo. Ano.
Oz. Smaragdov msto Oz . . .
Oz? Nikdy jsem o nem podobnm neslyel.
Ano, bylo to Oz. Te jsem je vidl, pesn jako v t knce. Vidl jsem, jak
se propadalo do zem.
Smithi?!
Ano, pane?
Ztra se hlaste na psychoanalze.
Provedu, pane! Smith svin zasalutoval.
Bute ostrait.
Posdka se se zbranmi v rukou po pikch odvila ze sterilnho svtla
rakety a prohlela si rozlehl moe a nzk pahorky.
Koukejte, eptl zklaman Smith, vdy tu nikdo nen. Nikde ani ivka.
Jen skuc vtr mu vl na boty psek.

MODR LHEV
Slunen hodiny se drolily na bl oblzky. Ptactvo nebesk ltalo nyn na
starodvnm nebi z kamene a psku, pohbeno, jeho psn umleny. Mrtvm
dnem mo proudil Prach, kter zaplavoval zemi, kdy ho vtr piml znovu hrt

star pbh o potop. Msta byla uloena hluboko v spkch ticha, as

shromdn a uchovvn, jezrka a fontny mlen a pamti.
Mars byl mrtv.
Potom se z ohromn nehybnosti, z velk dlky ozval hmyz zvuk, kter
zmohutnl mezi skoicovmi vrchy a pohyboval se sluncem rozhavenm
vzduchem, a se silnice rozechvla a ve starch mstech se eptav tetelil prach.
Zvuk umlkl.
V mihotavm tichu poledne sedli Albert Beck a Leonard Craig ve starm
ternnm voze a obhleli mrtv msto, kter se nepohnulo pod jejich pohledem,
ekalo vak na jejich vkik:
Hej!
Jedna kilov v se sesula v pranm deti.
Vy tam!
A ztila se dal.
A dal a dal padaly na Beckv kik, kterm je povolval na smrt. Kamenn
zvata s obrovskmi ulovmi kdly se zborcen snela na dvory a fontny.
Jeho vkiky je svolvaly jako iv zvata a ta zvata odpovdala, pla,
praskala, vzprala se, pevrhvala se, roztesen, vhav, pak rozsla vzduch a
zhroutila se s rozklebenou tlamou a przdnma oima, s ostrmi vn
hladovmi zuby nhle vyrvanmi a jako rapnely rozsetmi po dladicch.
Beck vykval. Dal ve nepadaly.
Te se tam d jt bez nebezpe.
Craig se nehbal. Zase kvli tomu?
Beck pikvl.
Kvli pitom lhvi! To nechpu. Pro ji kad chce?''
Beck vylezl z vozu. Ti, co ji nali, to neekli, nevysvtlili to. Ale - - je star.
Star jako pou, jako mrtv moe -a me v n bt cokoli. Tak je to podle
legendy. A protoe by v n opravdu mohlo bt cokoli tak jsou po n lidi hladov!
Mon ty, j ne, ekl Craig. Sotva pohnul sty; oi ml piven a lehce
pobaven. Ln se prothl. Jedu s tebou, jenom abych si vyrazil. Radi se na tebe
pjdu koukat, ne dept tady v tom hicu.
Beck piel ke starmu ternnmu vozu ped mscem, jet ne se k nmu
pipojil Craig. Byl to pozstatek Prvn prmyslov invaze na Mars, kter
skonila, kdy se lidstvo vydalo dl ke hvzdm. Beck dal do podku motor a
jezdil od jednoho mrtvho msta k druhmu, zem snlk a lenoch, zahale a

ndenk, zachycench vratnm proudem vesmru, mu jako on nebo Craig,

kte toho nikdy nechtli moc dlat a zjistili, e Mars je pro takovou innost
phodn msto.
Ped pti tisci, deseti tisci lety Maran udlali Modrou lhev, ekl Beck.
Je vyfouknut z maranskho skla a ztrat se a najde a ztrat a najde, pod
dokola.
Zadval se do vlncho se havho tpytu mrtvho msta. Cel svj ivot,
pomyslel si Beck, jsem nedlal nic, nic ne nic. Jin, lep mui, dlali velk vci,
vypravili se na Merkur nebo na Venui, anebo za hranice Soustavy. Krom m. J
ne. Ale Modr lhev me tohle vechno zmnit.
Obrtil se a krel od tichho vozu.
Craig vyklouzl za nm, lehce se pohyboval po jeho boku. Jak dlouho u to
me bt, deset let, co jsi na lovu? Pevaluje se ve span, probouz se
zchvcen, propot dny. Tak hrozn chce tu hloupou lhev a ani nev, co v n
je. Ty jsi blzen, Beku.
Kuuj, bu zticha, ekl Beck a kopl do hromdky oblzk, kter ml v cest.
Vstoupili spolen do znienho msta, po mozaice popraskanch dladic,
kter tvoily kamennou tapisrii kehkch marsovskch zvat, dvno mrtvch
ivoich, kte se objevovali a mizeli, jak slab dech vtru mchal tichm prachem.
Pokej, ekl Beck. Piloil dlan k stm a zplna hrdla vykikl: Hej, vy!
.. .vy, ekla ozvna a ve padaly. Fontny a kamenn pile se sesouvaly do
sebe. Takov byla tato msta. Nkdy se ve krsn jako symfonie ztily pod
vyenm slovem. Bylo to jako sledovat na vlastn oi rozpad Bachovy kantty.
V pt chvli: kosti pohben v kostech. Prach se usadil. Dv budovy zstaly
nepokozen. .
Beck vykroil a pokvl svmu pteli.Dali se do hledn.
A pi hledn se Craig zastavil, na rtech slab smv. V t lhvi, ekl, nen
tam mrav skldac ensk, sloen jako ty turistick kalky, nebo teba jako ty
japonsk kytky, jak se otevou, kdy se daj do vody?
dnou enskou nepotebuji.
Teba ano. Teba jsi nikdy neml opravdickou enskou, enskou co by t
milovala, take tajn douf, e tam je. Craig napulil rty. Anebo je v t lhvi
nco z tvho dtstv. Vecko pohromad v uzlku jezero, strom, co jsi na nj
plhal, zelen trva, njak rak. Co ty na to?

Beck zaostil zrak na vzdlen bod. Nkdy je to skoro ono. Minulost

Zem. Nevm.
Craig pikvl. Co je v lhvi, to mon zle na tom, kdo se do n dv. Teda,
kdyby tam byl pank whisky ...
Tak se dvej, ekl Beck.
Sedm mstnost a byly pln tpytu a lesku; od podlahy ke stupovitmu stropu
byly jen ndoby, dbny, demiony, velk i men vyroben z ervenho,
rovho, lutho, fialovho a ernho skla. Beck je rozbjel, jednu po druh, aby
je vyadil, aby je odstranil, a aby se jimi u nikdy nemusel znovu probrat.
Dokonil svou mstnost a stl pipraven vtrhnout do dal. Tm se bl
pokraovat. Bl se, e tentokrt ji najde; e hledn skon a jeho ivot ztrat
smysl. Teprve ped deseti lety, kdy slyel o Modr lhvi od ohovch poutnk
po celm prostoru mezi Venu a Jupiterem, zaal nalzat cl ivota. Zachvtila ho
horeka a od t doby v nm nepestvala vytrvale plt. Kdyby s n zachzel s
rozmyslem, vyhldka na objeven lhve by mu vyplnila ivot po okraj. Jet ticet
let hledn, kdy si d pozor a nebude pehnt sv sil, a kdy nikdy nepipust
nahlas, e nejde o lhev, ale o hledn, o pohyb a lov, o prach a msta a o
pokraovn.
Beck zaslechl zduen zvuk. Obrtil se a pistoupil k oknu do dvora. Od konce
ulice se vrniv a takka nehlun blil mal ediv psen motocykl. Z
provanho sedla sklouzl kulat mu se svtlmi vlasy, zstal stt a dval se na
msto. Dal hleda. Beck vzdychl. Tisce hleda, hledaj a hledaj.
Ale existuj tak tisce tpytnch velkch a mench mst a vesnic a trvalo by
tisc let proesat je vechny.
Tak jakpak? objevil se ve dvech Craig.
Nijak. Beck nasl vzduch. Nect nco?
Co? rozhldl se Craig kolem.
Je to ctit jako bourbon.
Cha! zasml se Craig. To je ze m!
Z tebe?
Zrovna jsem si lokl. Nael jsem to vedle v mstnosti. Roz-tskal jsem tam
njak krmy, spousta lahv jako obvykle a v jedn z nich bylo trochu bourbonu,
tak jsem si dal loka.
Beck na nj zral a zaal se chvt. Co co by dlal bourbon tady, v
maransk lhvi? Ruce ml ledov. Udlal pomal krok kupedu. Uka!
Jsem si jist, e ...

Uka mi to, kruci!

Byla tam, v rohu mstnosti, ndoba z maranskho skla modrho jako obloha,
velikosti malho ovocnho plodu. Kdy ji Beck pokldal na stl, pipadala mu v
ruce lehk, jako naplnn vzduchem.
Je do poloviky pln bourbonu, ekl Craig.
Nic vevnit nevidm, ekl Beck.
Tak s n zatep.
Beck ji zdvihl a nerozhodn s n zatsl.
Sly, jak plouch? Ne
J to slym pln jasn.
Beck ji postavil zpt na stl. Slunen svtlo plilo dovnit bonm oknem a
kesalo z tl ndoby modr blesky. Byla to mod hvzdy na dlani. Byla to mod
mlk mosk ztoky za poledne. Byla to mod diamantu za svitu.
Je to ona, ekl Beck tie. Vm to. Meme nechat hledn. Nali jsme
Modrou lhev.
Craig se tvil nedviv. Urit v n nic nevid?
Nic ... Ale ... Beck se sklonil bl a zahledl se do modrho vesmru v lhvi.
Mon, jestli ji otevu a vypustm to ven, a je to co je to, tak se to dozvm.
Zarazil jsem ztku podn. Pokej. Craig nathl ruku.Pnov mi
prominou, ozval se ve dvech za nimi hlas.
Kulaouk chlapk s plavmi vlasy vstoupil do jejich zornho pole s pistol.
Nedval se jim do tv, dval se jen na modrou sklennou lhev. Zaal se usmvat.
Stran nerad pouvm zbran, ekl, ale je to nutn, protoe tohle umleck
dlo j prost mt musm. Doporuoval bych, abyste mn ji dali a nedlali pote.
Beck ml tm radost. Tenhle stet byl jako naasovan, bylo to svm
zpsobem krsn; to, aby mu nkdo poklad ukradl dve, ne ho sta otevt, byla
jedna z vc, kter si vlastn mohl pt. Ml te ped sebou nadjnou vyhldku na
honiku, na boj, na etz zisk a ztrt a ne to skoncuj, teba na dalch tyi pt
let vnovanch novmu hledn.
Take te klid, ekl cizinec. Vzdejte to. Varovn pozvedl hlave.
Beck mu podal lhev.
Kouzlo. pln kouzlo, ekl kulaouk mu. Nemu uvit, e to bylo tak
jednoduch, prost vejt, slyet dva mue, jak si povdaj a pak mi Modrou lhev
jednodue podaj. Kouzlo! A nmsn odeel pes halu do dennho svtla a
chichotal se pro sebe.

Pod studenmi dvma msci Marsu byla plnon msta kost a prach. Po
rozbit silnici poskakovalo a rachotilo ternn vozidlo kolem mst, ve kterch pod
pudrem omtky a hmyzch kdel leely setrvanky, nbytek, kovov zpvajc
knihy a obrazy. Kolem mst, kter u nebyla msty, ale pouze vcmi rozetenmi
na jemn nnos, jen se nesmysln pesouval tam a zptky z jedn zem do druh,
jako by ho nadnelo vinn kvaen, jako psek v gigantickch pespacch
hodinch, nekonen se vrc vdy znovu a znovu. Ticho se rozevralo, aby
propustilo vz a hned za nm se zase zavralo.
Craig ekl: Nikdy ho nenajdeme. Tyhle dsn silnice. Tak star. Dry jako
hrom, vtluky, vechno na levaku. S tm motocyklem je ve vhod. Me mezi
tm klikovat. J bych do toho!
Prudce zmnili smr, aby se vyhnuli rozbitmu mstu. Vz po star silnici
klouzal jako strka po oslepl hln, setel ji a odhalil smaragdov a zlat barvy
starch maranskch mozaik, kter tvoily povrch vozovky.
Pokej, vykikl Beck. Sundal nohu z plynu. Nco jsem tam vzadu vidl.
Kde?
Vrtili se o sto metr.
Tamhle. Vid? To je on.
V pkopu u silnice leel pes svj motocykl kulat mu. Nehbal se. Oi ml
dokon, a kdy Beck posvtil baterkou, matn se zaleskly.
Kde je lhev? zeptal se Craig.
Beck skoil do pkopu a zvedl muovu pistoli. Nevm. Je pry.
Co ho zabilo?
To taky nevm!
Motorka vypad v podku. Nehoda to nebude.
Beck pevrtil tlo. dn zrann. Vypad to, jako kdyby zastavil z
vlastn vle.
Mon infarkt, ekl Craig. Byl cel pry z t lhve. Tady slezl a chtl se
schovat. Myslel si, e to pejde, jene infarkt ho dostal.
To nevysvtluje, kde je Modr lhev.
Jel tu nkdo kolem. Prokrista, pece v, co je vude hleda ...
Zkoumali tmu kolem sebe. Daleko, ve hvzdn temnot zahldli na modrch
kopcch nezeteln pohyb.
Tamhle, ukzal Beck. Ti chlapi. Jdou pky.
To museli...
Kristepane, podvej l

Pod nimi v pkopu tlo kulatho mue zazilo a zaalo se tavit. Oi nabyly
vzhledu msnch kamen pod nhlm pvalem vody. Tv se zaala mnit v
ohe. Vlasy pipomnaly mal planouc a jiskc zpaln ry. Dvali se a tlo
zaalo dmat. Prsty se chvly plamenem. Potom, jako kdy ob kladivo ude do
sklenn sochy, tlo puklo a vzneslo se v ohni z rovch stpk, stala se z nj
mlha, kterou non vtk rozvanul pes silnici.
Oni mu museli nco udlat, hlesl Craig. Tamti ti, njakou novou zbran.
Jene to se stvalo u dv, ekl Beck. Ty lidi, o kterch jsem vdl, e mli
Modrou lhev. Zmizeli. A lhev se dosta-la k dalm, kte zmizeli... Zavrtl
hlavou. Vypadal jako milin svtluek, kdy se roztrhl...
Chce je pronsledovat?
Beck se vrtil k vozu. Odhadoval poutn pesypy, kopce prachu z kost a z
ticha. Bude to zabraka, ale myslm, e doku s vozem projet pmo za nimi.
Te u musm. Odmlel se, a u nemluvil ke Craigovi. Myslm, e vm, co je v
Modr lhvi... Te si konen uvdomuji, e to, co chci nejvc, je v n. A ek to
na m.
J nejedu, ekl Craig a pistoupil k vozu, v nm potm sedl Beck s rukama
na kolenou. Nebudu s tebou honit ti ozbrojen chlpky. Chci t, Beku. Ta
lhev pro m nic neznamen. Nebudu kvli n riskovat ki. Ale popeju ti tst.
Dky, ekl Beck. A odjel mezi duny.
Noc byla chladn, jako by pes kabinu vozu proudila voda. Beck se kodrcal
pes mrtv proudy ek a nnosy kdovho trku, a vjel mezi vysok skly.
Pruhy dvojitho msnho svtla barvily basrelify boh a zvat na stnch
soutsky lutm zlatem: vce ne kilometr vysok tve, do nich byly v
symbolech vetkny a vtitny maransk djiny, neuviteln tve s jeskynmi
otevench o, s jeskynmi zejcch st.
ev motoru poruil rovnovhu skal a balvan. Ve stemhlavm pvalu kamen
se zlat kusy starobylho skalnho sochaskho dla ztily z paprsk msc na
vrcholu tesu a zmizely v modr tm studen jako studna.
V tom evu se Beck za jzdy vracel v mylenkch zpt ke vem tm nocm
za uplynulch deset let, k nocm, kdy na dn mo zapaloval erven ohn a vail
pomal a zamylen jdla. A snil. Stle ty sny o chtn. Ale nevdl, co chce. U
od doby, kdy byl mlad mu, od doby tvrdho ivota na Zemi, velk paniky v
roce 2130, od doby hladovn, chaosu, nepokoj a bou, chtl. Pak bloumn po
planetch, roky bez en a bez lsky, osaml roky. Ze tmy vejde do svtla, z lna
do svta a co tam najde, co bys opravdu chtl?

A co ten mrtv mu tam v pkopu? Nehledal stle nco mimodnho? Nco,

co neml. Co je tu pro mue, jako je on. Nebo pro kohokoli? Bylo tu vbec nco,
co by se dalo oekvat s nadj?
Modr lhev.
Rychle zabrzdil a vyskoil s pipravenou zbran. Pikren vbhl do dun. Ped
nm leeli ve studenm psku ti mui, spodan jeden vedle druhho. Byli to
pozeman, s oplenmi tvemi, hrubmi aty a tvrdma rukama. Na Modr
lhvi mezi nimi zila hvzda.
Zatmco se Beck dval, zaala se tla tavit. Zmizela v sloupech pry, v rosnch
kapkch a krystalcch. V okamiku bylo po nich.
Beck poctil ve vlastnm tle chlad, jak mu pes oi prely vloky a drobn ho
bodaly do rt a tv.
Nepohnul se.
Kulat mu. Mrtv a rozplvajc se. Craigv hlas: Njak nov zbra ...
Ne. Vbec dn zbra.
Modr lhev.
Otevrali ji, aby v n nali to, po em touili nejvc. Vichni ti neastn, touc
mui ji po vechny ty dlouh a osaml roky otevrali, aby v n nalezli to, co mezi
vemi planetami vesmru chtli nejvc. A vichni to nali, stejn jako tihle ti. Te
u bylo pochopiteln, pro lhev mnila majitele tak rychle a pro mui, kte ji
mli, mizeli. Przdn slma, kter se chvje v psku podl okraj mrtvho moe.
A mn se v plamen a jiskry. V mlhu.
Beck zvedl lhev a po dlouhou dobu ji drel ped sebou. Oi mu svtily. Ruce
se mu chvly.
Take tohle jsem hledal, pomyslel si. Obrtil lhev a v n zapllo modr
hvzdn svtlo.
Tak tohle doopravdy chtj vichni lid? Tajn touha, hluboko uvnit, ukryt
tam, kde bychom ji nehledali? Nevdom puzen? Take kadho vede jaksi
soukrom vina k tomu, aby se snail najt prv toto?
Smrt.
Konec pochybm, trpen, chtn, osamn, strachu, konec vemu.
Vichni lid?
Ne. Craig ne. Craig je mon mnohem astnj. Nevelk mnostv lid ve
vesmru bylo jako zvata, nevyptvali se, pili z lou, plodili a vychovvali sv
mlad a nepochybovali ani na okamik, e ivot je pouze dobr. Takov byl
Craig. A hrstka jemu podobnch. astn zvata ve velk rezervaci, v Bo dlani,

s vyznnm a vrou, kter je prorstaly jako snopek zvltnch nerv. Lid bez
neurz uprosted miliard neu-rotik. Smrt chtj jedin pozdji, pirozenou cestou.
Ne te. Pozdji.
Beck zvedl lhev. Jak prost, pomyslel si, a jak sprvn. Pesn tohle jsme
vdycky chtli. A nic jinho.
Nic.
Lhev byla oteven a ve svtle hvzd modr. Beck nabral obrovsk douek
vzduchu vanoucho z Modr lhve hluboko do plic.
Konen jsem toho doshl, pomyslel si.
Uvolnil se. Ctil, e mu tlo krsn chladne, a pak se zase zahv. Vdl, e se
propad po dlouh hvzdn skluzavce do tmy opojn jako vno. Plaval v modrm
vnu a v blm vnu a v ervenm vnu. V hrudi ml svky a ohniv kola. Ctil,
jak ho opoutj ruce. Ctil, jak mu odltaj nohy, bylo to zbavn. Zasml se.
Zavel oi a sml se.
Poprv v ivot byl tak astn.
Modr lhev dopadla do chladnho psku.
Za svitu krel Craig sm a pohvizdoval si. Spatil lhev leet v prvnm
rovm svtle slunce na przdnm blm psku. Jak ji zvedl, ozval se ohniv
epot. Plejda oranovch a purpurovch jisker zamikala ve vzduchu a uhasla.
Cel msto bylo velmi tich.
Krucinl. Pohldl k mrtvm oknm blzkho msta. Hal, Beku!
tl v se zhroutila v prach.
Beku, tady m ten svj poklad! J ho nechci. Poj si to vzt!
.. .vzt, ekla ozvna a posledn v padla.
Craig ekal.
To je gl, ekl. Flaka tady a Beck nikde pobl, aby si ji vzal. Zatepal
modrou ndobou.
Zablukalo v n.
No jasn! Zrovna jako pedtm. Pln bourbonu, to je nco! Otevel ji, napil
se a utel si sta.
Lhev drel ledabyle.
Takovho rmusu pro trochu bourbonu. Pokm tady na toho janka Beka a
dm mu tu jeho pratnou lhev. Zatm si pane Craigu rate jet loknout. J si
dm taky.
Jedinm zvukem v mrtv zemi byl zvuk tekutiny vtkajc do vyschlho krku.
Modr lhev zila ve slunci.

Craig se astn usml a znovu se napil.

JAHODOV OKNO
Ml sen, e zavr domovn dvee s jahodovmi oknky, citrnovmi oknky,
s oknky jako bl mrky a oknky jako kilov voda ve venkovskm potoce.
Dva tucty tabulek pospojovanch do tverce kolem velk tabule barvy
hroznovho vna, elatiny a chladivch kostek ledu. Zdlo se mu, e je mal a
otec ho zved do nru. Podvej! A svt venku byl pes zelen sklo
smaragdov, mechov a syt mtov. Podvej ! ekov tabulka promnila
kolemjdouc v modroern hrozny. A nakonec jahodov tabulka zalila msto
rovm teplem, vytapetovala svt narovlm svitem a z osthanho trvnku
vykouzlila koberec prv dovezen z bazaru v Persii. Jahodov okno, nejkrsnj
ze vech, lilo lidi z churav bledosti, proteplovalo studen d a promovalo
zven poletujc norov snh v hoc jiskry.
Hele, hele! Koukej...!
Procitl.
Hlasy jeho syn k nmu dolehly, jet ne se pln probral ze sna. Leel ve
tm a naslouchal jejich smutn ozvn, kter pipomnala vtr vanouc z blch
mo do modrch kopc, a pak si vzpomnl.
Vdy jsme na Marsu.
Coe? Jeho ena vykikla ze spnku.
Neuvdomil si, e promluvil, leel tie, tm bez pohnut. Te vak s divnou
otuplost vnmal enu, jak vstv a tpe po pokoji. Manelin bled obliej se
obrtil k malm oknm posazenm vysoko ve stn jejich pbytku z vlnitho
plechu a vzhlel k jasnm, ale neznmm hvzdm.Carrie, zaeptal.
Neslyela ho.
Carrie, znovu zaeptal. Chci ti nco ct. U asi msc ti chci ct.. . ztra . ..
ztra rno budeme ...
Ale jeho ena sedla v modrm svitu hvzd pohrouen do sebe, a ani na nj
nepohldla.
Kdyby alespo slunce nezapadalo, pomyslel si, kdyby nebyla noc. Ve dne
pomhal stavt nov msto, zatmco chlapci byli ve kole, Carrie uklzela, vaila a
pracovala na zahrad. Ale kdy slunce zmizelo a jejich ruce nedrely ani kvtiny,
ani kladivo a hebky, ani uebnici aritmetiky, vzpomnky se jako non ptci
vracely ve tm dom.

Manelka nepatrn pohnula hlavou.

Bobe, ekla konen. Chci dom.
Carrie!
Tohle nen domov, ekla.
Uvidl, e m oi pln slz. Carrie, vydr jet chvli.
U jsem si ulmala vechny nehty od toho vnho dren!
Pohybovala se jako nmsn, otvrala zsuvky, vytahovala sloen
kapesnky, koile, spodn prdlo a pokldala je na prdelnk, ani se na n dvala,
jen se jich prsty dotkala, vyndvala a zase odkldala. Byl to u star, znm
zvyk. Hovoila a vyndvala vci, pak chvli tie postla, odloila je a vrtila se s
obliejem u suchm, zptky do postele ke svm snm. Bl se, e jedn noci
vyprzdn vechny zsuvky a shne po nkolika starch kufrech opench o ze.
Bobe .. . Ten hlas nebyl zahokl, ale mkk, nevrazn a tak bezbarv jako
msn svit osvtlujc jej pohyby. Takhle po nocch u povdm est msc.
Stydm se za to. Ale nemohu jinak, mus to ze m ven. Nejvc se mi stsk prv
po malikostech. Nevm - - jsou to hlouposti. Teba nae houpaka na verand
nebo proutn houpac keslo, letn noci. Pohled na lidi, jak se veer prochzej i
projdj u ns v Ohiu. Nae ern rozladn piano. Moje vdsk brouen sklo.
Nbytek v hale ach vm, e vypadal jako stdo neohrabanch slon a byl jet
navc star. A nsk kilov kuliky, kter cinkaly pi kadm zvanu vtru.
A hovory se sousedy na verand za ervencovch noc. Vechny ty poeti-l
hlouposti... nejsou vbec dleit. Ale prv na n musm myslet vdycky rno
kolem tet. Promi.
Neomlouvej se, ekl. Mars je pli daleko. Divn von,
divn vypad a lovk se tady divn ct. V noci tak o tch-hle vcech
pemlm. Nae msto bylo hezk. Bylo zelen, ekla. Na jae a v lt. lut
a rud na podzim. A n dm byl tak hezk; boku, tak star, osmdest,
devadest let. V noci jsem poslouchala, jak hovo, jak ept. To such devo,
zbradl, veranda, prahy dve. A jsi se dotkl ehokoliv, promlouvalo to k tob.
Kad pokoj jinak. A kdy hovoil cel dm, bylo to, jako kdy t ve tm tvoje
vlastn rodina ukld k spnku. dn dm se mu nepodob, takov domy se u
dnes nestavj. Domem mus projt spousta lid, mus v nm t, aby je pak pijal
ve sv mkk nrui. Tohle obydl tady, tahle bouda, ta nev, jestli jsem uvnit, t
je jedno, jestli iji nebo jsem mrtv. Vydv plechov zvuky a jako plech je
studen. Nem pry, ktermi by proskla lta. Nem sklep, kam me lovk
vechno uloit na pt rok a pak na pespt. Nem pdu, kde me pecho-

vvat vci z loska a z let dvno minulch, kdy jet ani nebyl naivu.
Kdybychom tak tady mli alespo kousek neho, co je nm blzk, Bobe, pak
bychom si udlali msto pro vechny ty vci, co jsou nm ciz. Ale kdy je ti ciz
vechno, kadik vc, pak trv vnost, ne ti vbec nco proste k srdci.
Pokvl ve tm hlavou. Nemluv o niem, o em bych u nepemlel.
Dvala se, jak msn svit dopad na kufry open o ze. Vidl, jak k nim
vzthla ruku. Carrie! Co je?
Vyskoil z postele. Carrie, udlal jsem blznivou, opravdu lenou vc.
Vechny ty msce, kdy jsem poslouchal, jak mluv ze sna, ctil tvj strach, a
chlapce v noci a vtr, venku Mars a dna mo, a to vechno, a... Zarazil se a
polkl: Mus pochopit, co jsem udlal a pro jsem to udlal. Vechny penze,
kter jsme mli v bance jet ped mscem, vechny penze, kter jsme si za
deset let naetili, jsem utratil.Bobe!
Vyhodil jsem je, Carrie, v Bh, e jsem je vyhodil pro nic za nic. Mlo to bt
pekvapen. Ale te, dnes v noci, kdy se dvm na tebe a na ty proklat kufry na
podlaze, tak ...
Bobe, ekla a otoila se. To nemysl vn! Te po tom vem, m jsme
proli tady na Marsu. Nekej, e jsme dvali kad tden penze stranou jenom
proto, abys to vechno promrhal za pr hodin?
Nevm, ekl. Jsem star blzen. Podvej, do rna u moc asu nezbv.
Vstaneme brzy. Vezmu t do msta, abys vidla, co jsem udlal. Nechci ti to te
ct, chci, abys to vidla. A jestli to nevyjde, pak jsou tady jet pod ty kufry a
raketa na Zem tyikrt za msc.
Ani se nepohnula. Bobe, Bobe, zamumlala.
U nic nekej, odpovdl j.
Bobe, Bobe ... Zavrtla pomalu, nevcn hlavou. Odvrtil se, pevalil se na
svou stranu postele a ona zstala jet chvli sedt, nelehla si, jenom sedla a
dvala se na prdelnk, kde spovaly ve srovnanch hromdkch jej kapesnky,
perky a prdlo, nachystan tak, jak je nechala. Venku vtr zbarven msnm
svtlem vyruil spc prach a popril vzduch.
Konen si lehla, nic u neekla, jen studen zaplnila postel a vyhlela
dlouhm tunelem noci nepatrn znamen blcho se dne.
Vstali s prvnmi paprsky slunce a pohybovali se neslyn po svm domku. V
pantomim tm spjc k okamiku, kdy by ticho mohlo bt narueno vkikem
jednoho z nich, se matka, otec a oba chlapci myli, oblkali, beze slova sndali
topinku, ovocn dus a kvu; nikdo se na nikoho nedval, a pece kad

pozoroval n odraz na opkai topinek, sklennm ndob nebo na pborech,

kde se jejich oblieje pokiven rozpjely a vyhlely v thle asn hodin
neuviteln cize. Potom konen oteveli dvee, vpustili dovnit vnek ze
studench modroblch mo Marsu, v nich se pevalovaly a rozpoutly psen
nvje vytvejc pzran obrazce, a pod syrovou zejc oblohou vykroili
smrem k mstu pipomnajcmu filmov pltno zaven na vzdlenm, obrovskm, przdnm jeviti.
Kam vlastn jdeme? zeptala se Carrie.
Do raketovho depa, odpovdl. Ale ne tam dojdeme, musm vm toho
hodn ct.
Chlapci zpomalili, pidali se k rodim a poslouchali. Otec upral oi ped
sebe a po celou tu dobu, co mluvil, nepohldl ani jednou na enu i na syny, aby
vidl, jak reaguj.
J vm v Mars, zaal tie. Snad vm tomu, e nm jednoho dne bude
patit. Podmanme si ho. Obydlme. Neukeme mu zda, neuteeme. Tohle m
napadlo jednoho dne asi ped rokem, hned jak jsme sem poprv piletli. Pro
jsme sem vlastn pili? ptal jsem se sm sebe. Proto, ekl jsem si, proto. To m
stejn jako s lososy. Lososi thnou kad rok. Nevd pro, nevd kam, ale stejn
thnou. Neznmmi ekami, po proudu, pes vodopdy, a se dostanou na msto,
kde se rozmno a zemou, a vechno zan znovu. kejte tomu rodov pam,
instinkt, nebo tomu nekejte nijak, ale tak to je. A tak jsme tady tak my.
li tichm rnem, obrovsk obloha sledovala jejich kroky, na nov dlnici se
pod jejich chodidly rozstikoval podivn modr a oparov bl psek.
Tak jsme tady. A kam z Marsu? Na Jupiter, Neptun, Pluto a potom dl?
Sprvn. A potom dl. Pro? Jednoho dne vybuchne Slunce jako drav pec. Bum
a se Zem je konec. Ale mon e na Marsu se nic nestane; a jestli se stane, tak
na Plutu ne, a jestli ano, tak kde budeme my, tedy myslm, synov naich syn?
Zral upen vzhru k neposkvrnn skoepin vestkov modr oblohy.
Budeme na njakm jinm svt, pojmenovanm teba slem; planeta 6
hvzdnho systmu 97, planeta 2 systmu 99! Tak zatracen daleko odsud, e si
to dokete pedstavit jen v nejnemonjm snu. Budeme pry, chpete, pry a v
bezpe. A tak m napadlo: Aha, tohle je ten dvod, pro lid vysteluj rakety.
Bobe ...
Nech m domluvit; ne aby vydlali penze, to ne. Ne aby vidli nov
zajmav vci, kdepak. To jsou jen li, kter si namlouvaj, lkav dvody, kter
si pro sebe vymlej. Stt se bohatm, slavnm. Pobavit se, vidt kus svta.

Tohle kaj,ale pitom v jejich nitru nco neustle tik, tak jako to tik v lososech
i velrybch, tak jako to tik v nejmenm mikrobu, jeho jmno si pamatuje. A
vte, co ten mal budek, kter tik v kadm ivm tvorovi, k ? k: Ute
pry, rozthni kdla, jen jdi, plav dl. Rozbhni se do tolika svt, vystav tolik
mst, aby lovk nikdy nevyhynul. Chpe, Carrie? Nejenom my, co jsme pili
na Mars, cel lidstvo, cel zpro-paden lidsk rod zvis na tom, jak my nalome
se svmi ivoty. Jde o tak velikou vc, e se mi chce smt, e mi z toho bh
mrz po zdech.
Vnmal pravideln kroky chlapc za svmi zdy a vedle sebe ctil Carrie a
chtl j pohldnout do tve, aby vdl, co si mysl, ale neudlal to.
A pece se to podob tomu, kdy jsem jako mal kluk el s tatnkem po poli a
rozhazovali jsme semena rukou, protoe se nm polmal sec stroj a nemli jsme
penze na opravu. Njak se to udlat muselo, aby se nco urodilo. Paneboe
Carrie, pamatuje na ty lnky v nedln ploze: ZEM ZA MILIN LET
ZMRZNE. Jednou jsem jako mal kluk breel, kdy jsem si peetl takov
lnek. Maminka se ptala, pro brem. Kvli vem tm chudkm, co pijdou po
ns, ekl jsem. Nemysli na n, ekla maminka. Ale, Carrie, tady jsme u toho; my
na n myslme. Jinak bychom tady nebyli. Zle pece na tom, aby lovk s
velkm el dl. V mch knihch nenajde lepho tvora, ne je lovk s velkm
. Nejsem samozejm objektivn, protoe k tomuto ivoinmu druhu tak
patm. Ale jestlie existuje zpsob, jak doshnout nesmrtelnosti, o n lid
neustle mluv, pak je to tenhle -- rozlett se na vechny strany -- ot vesmr. Pak
pijde roda, kter naprav vechny nerody. Nebude vadit, kdy bude na Zemi
hlad, kdy pole napadne rez. Nov penice vyroste na Venui nebo nkde jinde,
kam se lovk dostane v ptch tisci letech. Ta mylenka m vzruuje, Carrie,
vzruuje. Kdy jsem na ni konen piel, chtl jsem popadnout lidi za ramena,
tebe, chlapce, a ct jim to. Ale moc dobe jsem vdl, e to nen teba. Vdl
jsem, e jednou pijde den i noc, kdy i vy uslyte to tikn uvnit, a pak
pochopte a nikdo vm o tom nebude muset znovu povdat. Jsou to velk slova, j
vm, Carrie, a velk mylenky na lovka, kter
m jenom metr ptaedest, ale psahm pi vem, co je mi svat, je to
pravda.
li oputnmi ulicemi msta a naslouchali ozvn vlastnch krok.
A dnes rno? ekla Carrie.
Hned se k tomu dostanu, odpovdl. Nco ve mn chce tak dom. Ale to
druh nco mi k, e jestlie se vrtme, vechno ztrat smysl. Tak jsem

pemlel, co nm nejvc chyb. Nkter vci, co nm kdysi patily. Vci chlapc,

tvoje, moje vci. A napadlo m, jestlie na to, abys zaal nco novho, potebuje
nco z toho starho, seenu to star, na mou dui. Pamatuji se z uebnic djepisu,
e ped tisci lety dvali do vydlabanho kravho rohu doutnajc deven uhl,
pes den je obas rozfoukali, take na svch cestch nosili vude s sebou ohe,
aby ho veer rozsvtili z jisker, kter zstaly od rna. Pokad nov ohe, ale
pokad v nm bylo nco z toho starho. Tak jsem to zvaoval, srovnval pro i
proti. Stoj za to, aby lovk za Star utratil vechny sv penze? Ne! Jedin to, co
jsme s tm Starm provali, stoj za to. Tak tedy stoj to Nov za to? ptal jsem se.
Chce se ti investovat penze do dne, kter pijde a koncem ptho tdne? Ano,
ekl jsem. Jestlie doku bojovat s tm, co ns thne zptky na Zem, namom
sv penze do benznu a krtnu sirkou!
Carrie a oba chlapci se nehbali. Stli na ulici, dvali se na nj jako na boui,
je se pehnala kolem a tm je smetla ze zem, jako na boui, kter se u utiuje.
Nkladn raketa piletla dnes rno, ekl tie. Je na n nae zsilka. Pojme,
vyzvedneme si ji.
Vystoupili pomalu po tech schdcch do raketovho depa a li po dunc
podlaze ke skladu, jeho posuvn dvee se prv otvraly.
Povdej nm zase o lososech, ekl jeden z chlapc.
Uprosted teplho rna vyjeli z msta v pronajatm nklaku, naloenm
velkmi krabicemi, bednami, balky a ranci, dlouhmi, vysokmi, nzkmi a
plochmi. Vechny byly oslovan, s hlednou adresou Robert Prentiss, New
Toledo, Mars.Zastavili u domku z vlnitho plechu, chlapci seskoili a pomohli
matce vystoupit. Bob jet chvli sedl za volantem, a potom pomalu vylezl z
kabiny, obeel auto a pohldl na bedny vzadu na korb.
A ped polednem byly vechny bedny, krom jedn, oteven, obsah leel u
jejich nohou na moskm dnu.
Carrie...
Vedl ji po vybalench schodech star verandy, kter te stly na kraji msta.
Sly je, Carrie?
Schody jim pod nohama vrzaly a eptaly.
Co kaj, povz, co kaj?
Stla na starch devnch schodech, zahlouban do sebe, a nemohla mu
odpovdt.

Mvl rukou. Veranda bude tady, obvk tam, jdelna, kuchy, ti lonice.
Nco postavme z novho, nco dovezeme. No, zatm tady mme jenom verandu,
njak nbytek do obvku a starou postel.
Tolik penz, Bobe!
S smvem se otoil. Nezlob se, vi. Podvej se na m! e se nezlob.
Vechno to sem dostaneme. Pt rok, za pt let! Brouen vzy. Ten armnsk
koberec, kter nm tvoje matka dala v jedenaedestm! Jen a si Slunce
vybuchne!
Pohldli na dal bedny, oslovan a popsan: houpaka na verandu, proutn
keslo na verandu, nsk kilov kuliky...
Sm je rozfoukm, aby zvonily.
A pak postavili domovn dvee s malmi barevnmi tabulkami na horn schod
a Carrie se podvala jahodovm oknem.
Co vid?
Ale vdl sm, co vid, protoe se dval s n. Ped nimi leel Mars, chladn
obloha se proteplila, mrtv moe barevn za-plla, z kopc se staly pahorky
jahodovho ledu a z psku hoc uhlky rozsvan vtrem. Jahodov okno, to
jahodov okno odlo krajinu do mkce rovch barev a naplnilo oi a mysl
svtlem nikdy nekoncho svitu. Jak se sehnut dval tm oknem, slyel sm
sebe:
Za rok bude msto dosahovat a sem. Bude tady stinn ulice a ty bude mt
svou verandu a sv ptele. To u to
vechno nebude tak potebovat. Ale zaneme hned tady, s tm mlem, co je
nm blzk, a uvidme, jak to roste, jak se Mars mn, a ho bude znt tak, jako
bys ho znala cel ivot.
Sebhl po schodech k posledn, jet neoteven bedn zabalen v pltn.
Kapesnm noem v nm vyzl dru. Hdej! ekl.
Moje kamna? Mj ic stroj?
Sam voda. Jemn se usml. Zazpvej nco, ekl.
Bobe, ty jsi se zblznil.
Zazpvej mi psniku, kter stoj za vechny ty penze, co byly v bance a u
tam nejsou, ale nm je to fuk, ekl.
dnou neznm, jenom Sladk ten zrly!
Tak ji zazpvej, ekl.
Ale ona nemohla otevt sta a dt se do zpvu. Vidl, jak se j pohybuj rty,
ale nic z nich nevychz.

Rozzl pltno jet vc, stril ruku dovnit, chvli tie tpal kolem a nakonec
zaal sm zpvat, pak udlal posledn pohyb rukou a osamocen klavrn akord
prosl svm istm zvukem rann vzduch.
Pojte, ekl. Chytneme to kad z jedn strany. Kad! Tak tohle je
harmonie.

DLOUH D
D nepestval. Byl to hust d, vn d, zpocen, a z nj stoupala
pra; chvlemi se mnil v mrholen, v lijk, ve fontnu; bil do o a podemlal
nohy. Byl to d, kter utopil vechny ostatn det i vzpomnku na n. Padal po
kilech a tunch, buil do dungle, jako zahradnick nky zastihoval stromy,
holil trvu, brzdil pdu a odral kov. Lidsk ruce se v nm scvrkly na ruce
vrsitch opic; byl masivn a hladk jako sklo a nikdy nepestval.
Jak je to jet daleko, pane poruku?
Nevm. Mon kilometr, ale mon taky deset kilometr anebo tisc.
Vyto nevte jist?Jak to mm vdt jist?
Tenhle d nemm rd. Kdybychom vdli, jak je to daleko k Slunenmu
pavilnu, bylo by mi hned lip.
Odsud tak hodinku, mon dv.
Myslte to vn, pane poruku?
Samozejm.
Anebo lete, abyste nm dodval mysli?
Lu, abych vm dodval mysli. Necht toho!
Ti dva spolu sedli v deti. Za nimi sedli dal dva mui, mok, unaven a
zplihl jako rozmkl jl.
Poruk zvedl hlavu. Jeho obliej, kdysi hnd, vymyl d do bl. D mu
smyl barvu z o, take byly stejn bl jako jeho zuby a vlasy. Byl bl. I jeho
uniforma u zanala blet a taky trochu zelenat plsn.
Poruk ctil d na tvch. Kolik u je tomu milin let, co tady na Venui
naposledy neprelo?
Nedlejte si iluze, ekl jeden z tch dvou vzadu. Na Venui vdycky pr.
Leje v jednom kuse. Byl jsem tu deset let a nepamatuju si, e by na jedinou
minutu, ale co na jedinou vteinu pestalo lejt.

lovk tu ije jako pod vodou, ekl poruk, vstal a trhnutm ramen usadil
puku na sprvn msto. Ned se nic dlat, radi pjdeme. Ten Slunen paviln
pece najdeme!
Anebo nenajdeme, ekl cynik.
Je to asi hodinku odsud.
Te mi ale lete, pane poruku.
Ne, te lu sm sob. Pila chvle, kdy se mus lht. Dlouho u to
nevydrm.
li stezkou v dungli a tu a tam pohldli na kompas. dili se pouze jm, jin
vodtko nemli. Byla tu jen ed obloha, proudy det, dungle a stezka a nkde
daleko za nimi raketa, v n letli a spadli. Raketa, v n leeli dva jejich mrtv
druzi a kapala z nich voda.
li za sebou husm pochodem a nemluvili. Doli k irok, maltn hnd ece,
kter plynula do velikho Osamlho ocenu. Jej hladina byla poseta miliny
deovch kapek.
Tak do toho, Simmonsi.
Poruk pokynul a Simmons sundal ze zad balek, kter se
tlakem njak neviditeln chemiklie nafoukl v prostorn lun. Poruk
nadil, aby naezali dv a narychlo vyrobili pdla, a u se spustili na eku a v
deti svin pdlovali po klidn hladin.
Poruk ctil studen d na tvch, na krku i na pdlujcch pach. Chlad
mu zanal pronikat u i do plic. Ctil d na uch, na och i na nohou.
V noci jsem nespal, ekl.
Copak to lo? Copak nkdo spal? Kdy? Kdo by mohl spt, kdy mu plesk
d na hlavu a bubnuje kolem . . . Dm vechno na svt za klobouk. Dm, co
budete chtt, jen kdy mi pestane pret na hlavu. Bol m hlava, jako by se chtla
rozskoit, ani na chvilku to nepestane.
Lituji, e jsem do t ny jel, ekl jeden z nich.
Tohle je poprv, co slym Venui kat na.
Fakt, je to na s nskou vodolbou. Nevzpomn si na ten star zpsob
muen? Pivzali lovka ke zdi a kadou plhodinu mu na hlavu ukpla voda.
Zblznil se eknm na dal kapku. No a na Venui je to tot, jene ve velkm.
Nejsme pro vodu stvoen. Nememe spt, nememe podn dchat a lme
u jen z toho, e jsme provlhl. Kdybychom byli potali s havri, byli bychom si
pivezli nepromokav uniformy a klobouky. Protoe ze veho nejvc lovka ni

ty rny do hlavy. Kapky jsou tak tk. Mn to pipad, jako by na m nkdo

ukal tukou. Nevm, jak dlouho to vydrm.
Hoi, j u se vidm ve Slunenm pavilnu! Ten, kdo ho vymyslel, to byl
andl!
Jeli pes eku a mysleli pitom na Slunen paviln, kter le nkde ped nimi
a z v detiv dungli. lut dm, kulat a jasn jako slunce. Je tyi a pl
metru vysok a m ticet metr v prmru, je v nm teplo a klid, hork jdla a
nikde dn d. A uprosted Slunenho pavilnu je samozejm slunce. Mal,
voln zaven koule lutho ohn, kter se vzn nahoe u stropu, a a lovk
sed, kou, te nebo pije horkou okoldu se smetanovou epic nebo nco jinho,
stle ji m ped oima. Tak oni uvid to lut slunce, velk jako na Zemi, tepl a
nikdy nezachzejc, a dokud budou v pavilnu odpovat, na detivou Venui ani
nevzpomenou.
Poruk se ohldl na ti mue u vesel a vidl, jak zatnaj zuby. Blali se jako
ampiony. Venue za pr msc vyblila kadho. Dokonce i z dungle byla jen
rozshl dsiv karikatura, nebo jak mohla bt zelen, kdy ila bez slunce, ve
vnm lijku a eru? Dungle byla bl, oslniv bl, jej listov smetanov, pda
vyezan z rozmoklho rokfru a kmeny strom pipomnaly hlavy obrovskch
muchomrek -vechno jen ve dvou barvch, ern a bl. A kolikrt vlastn
lovk zahldl, jak tu vbec vypad pda? Vtinou byl vude sam potek,
pramnek, loue, kaluina, jezero, eka a nakonec moe.
Jsme na mst!
Vyskoili na druhm behu do kaluin, z nich vysoko stkala voda. Vypustili
lun a sloili ho do balku. Pak zstali v deti na behu a pokoueli se zaplit
cigarety. Nejmn pt minut jim trvalo, ne pivedli k rozumu zapalova, a pak za
ochrannou zd maltnch rukou se jim podailo nkolikrt vthnout kou z
cigarety, kter u v ptm okamiku zmkla a nraz det jim ji odhodil od st.
Vyrazili dl.
Pokejte, ekl poruk. Zdlo se mi, e jsem tamhle vpedu nco zahldl.
Slunen paviln?
Nevm to jist. D to hned zakryl.
Simmons se dal do bhu. Slunen paviln!
Vrate se, Simmonsi!
Slunen paviln!
Simmons zmizel v deti. Ostatn se rozbhli za nm.
Nali ho na mal mtince a u vytren zstali stt nad jeho objevem.

Jejich lo.
Leela tam, kde ji opustili. Bhv pro, li v kruhu a vrtili se na msto, odkud
vyli. Uvnit vraku lodi rostla u z st obou mrtvch zelen plse. Ve chvli, kdy
se na ni dvali, plse rozkvetla, pltky jejch kvtk rozbil d a plse zahynula.
Jak se nm to mohlo stt?
Nkde v blzkosti tu mus bt elektromagnetick boue. Svedla nm
kompasy. Jinak se to vysvtlit ned.
M pravdu.
Co te budeme dlat?
Vyrazme znovu.
Paneboe, nejsme niemu ani o krek bl!
Tm se nesmme rozilovat, Simmonsi.
Rozilovat! J se z toho det zblznm!
Kdy budeme etit, mme jdlo jet na dva dny.
D jim tanil po ki a po mokrch uniformch a proudem jim stkal z nosu,
z u, z prst a z kolen. Podobali se kamennm fontnm, kter chrl vodu ze
vech ztuhlch pr.
Nhle zaslechli z dlky ev.
Z det se vynoil hrzn jev.
Pera se oprala o stovky modrch elektrickch noh. la rychle a rozsvala
kolem sebe ds. Pesn mc, mrskala nohama. Kam noha dopadla, tam padl
splen strom. Vlhk vzduch vonl oznem a d pohlcoval oblaka koue.
Pera byla kilometr irok a kilometr a pl vysok a slepeckmi pohyby
ohmatvala zem. V nkterch chvlch nemla vbec dn nohy. Zato v
nsledujc chvilce vyskoily z jejho bicha stovky namodralch bik a lehaly
dungli.
Tady mme tu elektromagnetickou boui, ekl nkdo. Tohle nm pokazilo
kompasy. A bl se to k nm.
Vichni si lehnte na zem, ekl poruk.
Pobte! vykikl Simmons.
Neblznte. Lehnte si na zem. Zasahuje to jen nejvy body. Mon e z
toho vyklouzneme. Polote se asi patnct metr od rakety. Snad se vybije na n a
nech ns bt. K zemi!
Mui sebou uchli na zem.
Jde to k nm? ptali se po chvli jeden druhho.
Jde.

Je to blzko?
Dv st metr od ns.
Bl se to?
U je tu!
Pera se zastavila prv nad nimi. Vypustila deset modravch blesk a
zashla jimi raketu. Raketa vzplla a zaznla kovov, jako kdy se uhod do
gongu. Pera vypustila dalch patnct blesk, kter se roztanily v smn
pantomim, ohmatvaly dungli a rozmenou pdu.Ne, ne! Jeden mu
vyskoil.
Blznte, lehnte si na zem! ekl poruk.
Ne!
Blesky se zapchly do rakety jet mnohokrt. Poruk otoil hlavu k rameni a
zahldl modr jisken. Vidl, jak se kcej rozsnut stromy. Vidl, jak se ten
nestvrn ern oblak nad nimi ot jako ern disk a met k zemi stovky
dalch blesk.
Mu, kter ped chvl vyskoil, utkal te jako ve velik sloupov sni.
Klikoval mezi sloupy, ale pak se nkolik sloup speklo v jeden a ozvalo se
zasyen, jako kdy si moucha sedne na rozhaven drtek mucholapky. Poruk
se na to pamatoval z dtstv, kter proil na farm ... A pak bylo ctit pach
lidskho masa, splenho na uhel.
Poruk sklonil hlavu. Nedvejte se nahoru, nadil ostatnm. Bl se, e sm
kadou chvli vybhne.
Boue nad nimi vyslala jet nkolik zivch blesk a pak odletla. Opt tu
byl jen d, kter rychle proistil vzduch, a za okamik ti zbvajc mui u zase
sedli a ekali, a se jim uklidn tep.
Pak vykroili k mrtvmu s mylenkou, e mu snad jet budou moci zachrnit
ivot. Nechtli uvit, e u mu nen pomoci. Byl to pirozen projev, nebo
lovk i v takov situaci neuv smrti, dokud mrtvho neobrt, neohled a nerozhodne se, zda ho pohb, anebo ho nech na mst, aby ho pohbila bhem hodiny
dungle ve sv bujn vegetaci.
Z tla byla zkroucen pruina, obalen splenou k. Vypadalo jako voskov
manekn, kterho hodili do spalovac pece a vythli, a kdy se vosk vpil do
zuhelnatl kostry. Jen zuby zstaly bl a svtily jako podivn bl nramek,
zpolo-viny prostren zatnutou ernou pst. Neml se zvedat. ekli to tm
souasn. Stli nad tlem mrtvho, kter se jim doslova zaal ztrcet ped oima.

Vegetace u zaala tlo obrstat drobnmi ponky a obtet stvoly popnavch

rostlin, take ml poheb i s kvtinami. V dlce mizela boue s modrmi blesky.
Pepluli eku, potek, vodn tok a pak jet tucet dalch ek, potk a
vodnch tok. Star eky mnily eit a ped oima se jim stdaly stle nov
eky eky s ocelovou hladinou a tak eky stbrn a bl jako mlko.
Pili k moi.
K Osamlmu ocenu. Na Venui byla jen jedna pevnina. Byla tyi tisce
kilometr dlouh a tyi tisce kilometr irok a ze vech stran obklopen
Osamlm ocenem, kter pokrval celou detivou planetu. Osaml ocen leel
tm bez hnut u sinalho behu.
Tudy. Poruk ukzal na jih. Vm urit, e tmhle sm- rem jsou dva
Slunen pavilny.
Pro jich nepostavili jet aspo sto, kdy u se do toho jednou dali?
Je jich tu myslm sto dvacet.
Sto dvacet est podle zprv z minulho msce. Pokoueli se ped rokem
protlait doma na Zemi v Kongresu nvrh zkona na zzen dalch Slunench
paviln, ale co bych dlouho vykldal, vdy vte, jak to chod. Radji dopust,
aby se tu pr lid z toho det zblznilo.
Vyrazili smrem na jih.
Poruk, Simmons a Pickard, tak se jmenoval ten tet, kreli v deti, kter
stdav slil a slbl. li v deti, kter se lil a bubnoval a bez ustn padal na
zem, na moe a na ti poutSimmons ho uvidl prvn. Tamhle je!
Co tam je?
Slunen paviln!
Poruk mrknutm setsl krpje z as a rukou si chrnil oi ped pichlavmi
kapkami.
V dlce u moe na okraji dungle prosvtala lut z. Simmons se nemlil, byl
to Slunen paviln.
Mui se na sebe usmli.
Ml jste zejm pravdu, pane poruku.
Sp tst.
Ptel, jen pohled na nj mi vrac slu. Pidejte! Kdo bude prvn, bude krl!
Simmons se rozbhl. Druz dva se mu automaticky pizpsobili, tce lapali po
dechu zmoeni navou, ale dreli se.Vypiju sm konev kvy, supl Simmons a
sotva dechu popadal, ale usmval se. A snm k tomu msu skoicovch buchet,

jako e se Simmons jmenuju. A pak si lehnu a nechm na sebe svtit slunce. Ten
ikula, co vymyslel Slunen paviln, ten by ml dostat metl!
Beli rychleji. lut z zjasnla.
Mm dojem, e spousta lid pila o rozum, ne vymysleli tenhle prostedek.
A lovk by ekl, e je to samozejm vc, na kterou se pijde bez velkho
pemlen. Simmons vyrel slova do rytmu poklusu. Ten hrozn d! Bylo
to ped lty. Nael jsem svho znmho. V dungli. Chodil do koleka. V deti.
Pod opakoval: Nemu na to pijt, jak se dostat z tohohle det. Nemu na to
pijt, jak se dostat z tohohle det. Nemu na to pijt A pod stejn. Zrovna
jak to km. Chudk, zblznil se!
eti si dech!
Utkali.
Vichni ti se smli. Se smchem dobhli ke dvem Slunenho pavilnu.
Simmons trhl dvemi a prudce je otevel. Hal! zakiel. Chystejte kvu a
buchty.
Nikdo neodpovdl.
Veli dovnit.
Slunen paviln byl temn a przdn. Nezilo v nm uml lut slunce,
kter jindy plulo v mlnm oparu vysoko uprosted modrho stropu. Neekalo je
pipraven jdlo. V pavilnu thlo jako v hrobce a stovkami erstvch dr ve
strop prtila dovnit voda. D proskl tlust koberce i pepychov modern
nbytek a pleskal o sklenn desky stol. Tropick vegetace se rozlzala po
knihovnch, po divanech a po cel mstnosti jako mechov potah. D stkal dovnit a padal tem mum do oblieje.
Pickard se zaal tie smt.
Pesta, Pickarde!
Boe mj, podvejte se na to nen tu jdlo, slunce, nic. dili tu Venuani!
To se dalo ekat!
Simmons pikvl. Trychti ve strop se mu lil na obliej d. Voda mu
proudila ve stbitch vlasech i po blm obo. Venuani vdycky jednou za as
vylezou z moe a napadnou nkter Slunen paviln. Vd, e kdy zni
Slunen pavilny, mohou zniit i ns.
Copak nejsou Slunen pavilny opevnn?
Ale jsou. Simmons o kousek ustoupil a postavil se na msto, kde bylo
pomrn sucho. Jene za poslednch pt let neudlali Venuani jedin vpad.
Obrnci zpohodlnli. Tenhle paviln zastihli Venuani nepipraven.

A kde jsou mrtv?

Venuani je odthli s sebou do moe. Slyel jsem, e maj na topen lid
rozkonou metodu. Praj se pr s lovkem osm hodin, ne ho docela utop.
Mus to bt ndhera!
O co, e tu nikde nen ani sousto. Pickard se rozesml.
Poruk se na nj zamrail a kvl na Simmonse. Simmons zavrtl hlavou a el
do mstnosti, kter pilhala po jedn stran k ovlnmu pokoji. Kuchyn byla
vystlna rozmenmi bochnky a masem, kter obrstalo nzkm zelenm kokem. Stovkami dr ve stee proudil do kuchyn d.
Dokonal prce. Poruk si prohlel dry. Ned se vbec pomyslet na to, e
bychom dry ucpali a udlali si tu pohodl.
Stejn tu nen co jst, pane poruku, ohrnul nos Simmons. Viml jsem si,
e slunen zazen je pln znien. Nememe te udlat nic lepho ne
vyrazit k nejblimu pavilnu. Jak je odtud daleko?
Nen daleko. Pokud si vzpomnm, postavili tu dva blzko sebe. Mon e
kdybychom pokali, pijde odtamtud zchrann vprava ...
Pravdpodobn u tu byla ped nkolika dny a zase odela. Jestli Kongres
uvoln penze, polou sem tak za pl roku drbe na opravu. To bychom se
naekali!
Tak dobe. Dojme zsoby a vydme se k dalmu pavilnu.
Pickard ekl: Kdyby mi aspo na chvilku pestalo pret na hlavu. Kdybych si
aspo dokzal vzpomenout, jak to je, kdy m lovk pokoj. Chytil se za hlavu
a pevn ji stiskl. Pamatuju se, e kdy jsem jet chodil do koly, sedval za
mnou jeden zlomysln kluk a ten m kadch pt minut tpl. Vydrel m tpat
cel dny, cel tdny a msce. Ruce a ramena jsem ml v jednom kuse
rozbolavn a pln modin. Mys-lei jsem, e se z toho tpn zblznm. Jednou
jsem se zejm z t ustavin bolesti trochu pomtl, otoil jsem se, popadl jsem
kovov trojhelnk, kter jsem ml na rsovn, a mlem jsem toho lotra zabil.
Mlem jsem tomu vivkovi uzl hlavu. Ne m odvlekli ze tdy, jet jsem mu
mlem vypchl oko a bez ustn jsem jeel: ,Pro mi ned pokoj ? Pro mi ned
pokoj?' Sevel rukama spnky, zatsl hlavou, stiskl ji jet pevnji a zavel oi.
Ale co mm dlat te? Na koho se mm vrhnout, komu mm ct, dej s tm
pokoj, pesta m otravovat? Ten zatracenej d m pronsleduje jako to tpn!
U nic jinho neslym ani nectm!
Do ty odpoledne budeme ve druhm Slunenm pavilnu.

Ve Slunenm pavilnu? Podvejte se na tenhle! Co kdy vecky Slunen

pavilny na cel Venui vzaly za sv? Co potom? Co kdy jsou ve vech dry a
proud tam d?
Musme zkusit tst.
J u mm toho zkouen dost. Nechci nic ne stechu nad hlavou a trochu
klidu. Chci bt sm.
Za osm hodin jsme tam, kdy se bude dret.
Nemjte strach, budu se dret nramn! Pickard se rozesml, ale nepohldl
na n.
Pojte se najst, ekl Simmons a nespoutl ho z o.
Znovu vyrazili po pobe, dle k jihu. Po tyech hodinch chze museli
zaboit do vnitrozem a obchzet eku, kter byla pes kilometr irok a tekla tak
prudce, e se na ni nemohli odvit ve lunu. Zali si deset kilometr, ne doli k
mstu, kde eka z nieho nic tryskala ze zem jako krev ze smrteln rny. li dl v
deti po pevn zemi a vrtili se k moi.
Musm se vyspat, ekl Pickard. Zhroutil se navou. Nespal jsem u aspo
msc. Snail jsem se, ale nemohl jsem usnout. Vyspm se tady.
Obloha temnla. Na Venui se snela noc a v noci byla tma tak
neproniknuteln, e kad pohyb nesl s sebou nebezpe. Tak Simmons a
poruk klesli na kolena a poruk ekl: Tak dobe, uvidme, co se d dlat. Jene
nevm -zkoueli jsme to u mnohokrt. Nezd se mi, e by se v tomhle poas
dalo klidn usnout.
Nathli se, podloili si hlavu, aby jim voda nemohla vystoupit k stm, a
zaveli oi. Poruk sebou hzel.
Nespal.
Nco mu lezlo po ki. Nco se na nm vrstvilo. Kapky padaly a narely na
sebe, spojovaly se v pramnky, kter po nm crely a prosakovaly mu a na ki.
Do nasklho obleku zapoutla konky drobn semnka z pralesa. Ctil, jak se na
nm chytaj ponky popnavch rostlin a spltaj mu druh odv; ctil, jak se na
rostlinch nalvaj poupata, rozkvtaj a opadvaj a d pitom bez ustn
pravideln dor na jeho tlo a hlavu. V prozen noci nebo vegetace ve
tm svtlkovala vidl obrysy svch druh. Pipadali mu jako spadl kmeny
pikryt sametovmi pokrvkami z trvy a kvt. D mu padal do oblieje.
Zakryl si ho rukama. D mu padal na krk. Obrtil se v blt na bicho, lehl si do
poddajnch rostlin, a d mu padal na zda a na nohy.

Najednou vyskoil a zaal ze sebe vodu stsat. Sahalo po nm tisce rukou, a

on chtl, aby u na nj nikdo nesahal. U ty doteky nedokzal snet. Plcal se
nemotorn, a na nco narazil, a uvdomil si, e to je Simmons, kter tak vstal,
k-ch vodu, kale a dus se. A pak vyskoil Pickard, rozkiel se a zaal kolem
nich obhat.
Pokej, Pickarde!
Zastavte to, zastavte to! vetl Pickard. Vyplil est ran z puky na non
oblohu. V zblescch splenho prachu zahldli armdy deovch kapek jakoby
zalitch do ohromnho jantarovho perku. Pi vbuchu miliardy kapiek, miliardy slz, miliardy drobnch klenot, vystavench na pozad z blho sametu,
strnuly a na okamik zavhaly. Ale pak, kdy svtlo zhaslo, vechny kapky, kter
se jen zastavily jakoby k fotografovn, a proto strnuly na okamik ve svm
stemhlavm letu, dopadly na mue a zavrtaly se do nich jako studen oblak
bodajcch komr.
Zastavte to! Zastavte to!
Pickarde!
Pickard v t chvli u jen stl a nic nevnmal. Kdy poruk rozsvtil prun
lampiku a zamil jej svteln kuel na Pickardv mokr obliej, uvidl, e m
iroce oteven oi, sta dokon a obliej obrcen vzhru. Kapky se mu ttily
na jazyku, utply jeho vyvalen oi a jako tich pna mu bublaly v nosnch
drkch.
Pickarde!
Neodpovdl. Stl jako dv, na vyblench vlasech mu poskakovaly a ttily
se deov bubliny a zpst a krk mu ovjela pouta z deovch drahokam.
Pickarde! My odchzme. Jdeme dl. Pojte s nmi!
D kapal Pickardovi z u.
Slyte m, Pickarde?
Jako kdy se vol do studny.
Pickarde!
Necht ho, ekl Simmons.
Nememe ho tu nechat.
A co mme dlat, mme ho nst? Simmons si odplivl. Ten u neposlou
ani sob, ani nm. Vte, co udl? Zstane tu stt a utop se.
Coe?

Tolik zkuenost u byste pomalu mohl mt. Copak nevte, jak se to dl?
Zstane tu zkrtka stt se zaklonnou hlavou a nech si pret do pusy a do nosu.
Nadch se vody.
To pece nen mon!
Takhle tehdy nali generla Mendta. Sedl na skle, hlavu ml zaklonnou a
vdechoval d. Plce ml pln vody.
Poruk znovu namil svtilnu k nehybnmu oblieji. Z Pickardovch nosnch
drek se ozvalo sotva slyiteln bubln.
Pickarde! Poruk ho pleskl po tvi.
Ten vs nect, ekl Simmons. Po nkolika dnech v tomhle deti pestane
lovk ctit obliej, ruce i nohy.
Poruk s hrzou pohldl na vlastn ruce. Nectil je.
Ale nememe tu pece Pickarda nechat.
Uku vm, co meme udlat, Simmons vystelil.
Pickard padl na rozmoklou zem.
Simmons ekl: Nehbejte se, pane poruku. Mm na vs. Klidn si'to
rozvate. Byl by tu stl nebo sedl tak dlouho, dokud by se neutopil. Takhle to m
za sebou.
Poruk moural na mrtv tlo. Ale vy jste ho zabil!
Ano, protoe se stal pt, kter by zabila m. Vidl jste jeho obliej. Piel
o rozum.
Po chvli poruk pikvl. Mte pravdu.
Vykroili do det.
Byla tma a run svtilny vrhaly kuel, kter prorazil d jen nkolik stop
dopedu. Po plhodin se museli zastavit, zbytek noci prosedt a s hladovmi
aludky ekat na svtn. Kdy konen pilo, ohlsilo ediv den a d se inul
bez ustn jako dv. Vydali se na cestu.
Pepotali jsme se, ekl Simmons.
Ne. U jen hodinku.
Mluvte vc nahlas. Neslym vs. Simmons se zastavil a usml se.
Paneboe, ekl a ohmatval si ui. Ui mn doslouily. D mi je tak
rozmoil, e jsem hluch jako paez.
Neslyte vbec nic? zeptal se poruk.
Co? Simmons na nj upel zmaten pohled.
Nic. Pojte.
J tu zstanu. Jdte dl.

To nemu udlat.
Neslym vs. Jdte dl. Jsem unaven. Slunen paviln nen tmhle smrem.
A jestli je, m nejsp ve stee dry jako ten minul. J si tu sednu.
Vstate!
Sbohem, pane poruku.
Te se pece nevzdte!
Zstanu tu, mm s sebou puku. Neujdu u ani krok. Jet jsem pi smyslech,
ale co nevidt u nebudu. Nechci takhle skonit. Jak zmizte z dohledu, obrtm ji
na sebe.
Simmonsi!
ekl jste m jmno. To jsem dokzal pest z vaich rt.
Simmonsi!
Podvejte, u je to jen otzka asu. Buto umu hned, anebo za pr hodin. Jen
pokejte, a se dostanete do toho nejbliho pavilnu, jestli se tam vbec
dostanete, a uvidte, jak stechou cr dovnit voda. To bude ndhera, co?
Poruk chvli ekal a pak vykroil dl. Jet se jednou obrtil a zavolal, ale
Simmons sedl jako dv, drel puku a ekal, a zmiz z dohledu. Zavrtl hlavou
a gestem porukovi naznail, a jde dl.
Vstel z puky u poruk nezaslechl.Pi chzi sbral bylinky a jedl je. Chvli
mu zstaly v aludku. Neotrvily ho, ale nebyly nijak zvl vivn. Za pr minut se mu aludek zvedl a vechno vyzvracel.
Pak zas natrhal pr list a pokusil se udlat si z nich klobouk. Jene s tm u
ml patn zkuenosti z dvjka. D mu listy doslova rozpustil na hlav.
Jakmile byly utreny ze strom, rychle hnily a protkaly mu jako ed kae mezi
prsty.
Vydrm to jet pt minut, kal si. Jet pt minut a pak odbom do moe
a pjdu pod dl. Na tohle nejsme stvoen. dn pozeman to jet nevydrel
a nikdy nevydr. Moje nervy! Moje nervy!
Tce si razil cestu moem rozbedlho list a doel na mrn pahorek.
V dlce mezi zvoji studen vody spatil slaboukou lutou mouhu.
Slunen paviln.
Mezi stromy, daleko vpedu, stla okrouhl lut budova. Na okamik se
zastavil a jen se na ni dval.
Pak se rozbhl, ale ihned zpomalil, protoe dostal strach, Co kdy je jako ten
minul? Co kdy je to mrtv paviln bez slunce? napadlo ho.

Sklouzl a upadl. Zsta leet, ekl si. Je taky znien. Zsta leet. Nem to
cenu. Pij, co hrdlo r.
Ale njak se mu pece podailo vykrbat se na nohy. Pekroil nkolik potok
a to lut svtlo zilo m dl tm vc. Znovu se rozbhl, nohama niil zrcadla a
sklenn plochy kalu, rukama buil do diamant a drahho kamen kapek.
Zastavil se u lutch dve. Nad nimi stlo hlkovmi psmeny: SLUNEN
PAVILN. Zvedl necitlivou ruku a ohmatal je. Pak stiskl kliku a vpotcel se
dovnit.
Chvli zstal stt a rozhlel se. Za nm dorel na dvee d. Ped nm stl
nzk stoleek, na nm stbrn konvice s okoldou a lek koucho npoje se
smetanovou epic. Vedle na jinm podnose stly bohat obloen chleby s kuecm masem, erstv nakrjenmi rajskmi jablky a cibul. Na stojanu pmo
ped oima uvidl velikou zelenou frot osuku, vedle n ndobu, do n se
odhazovalo mokr atstvo,
a po prav ruce kabinku, v n se mohl dt v okamiku vysuit teplmi
paprsky. Pes idli leela ist uniforma pipraven na pevlknut pro nj anebo
pro jinho zbloudilce. Dl bylo vidt v mdnch konvicch kvu, z n stoupala
pra, tie hrajc gramofon a knihy v erven a hnd ki. Vedle knih bylo
zaveno visut lko, mkk a hlubok, do nho si lovk mohl lehnout jen tak
a st do sebe paprsky z toho zdroje jasu, jen vvodil dlouh mstnosti.
Zaclonil si oi rukama. Vidl, e k nmu jdou njac lid, ale nepromluvil na
n. Jet chvli ekal se zavenma oima, ne se zaal dvat. Voda z uniformy
mu stekla k nohm a udlala loui. Ctil, jak mu schnou vlasy, obliej, tlo, ruce i
nohy.
Dval se na slunce.
Viselo uprosted mstnosti, velik, lut a tepl. Nevydvalo dn zvuk a v
mstnosti bylo pln ticho. Dvee nkdo zavel, take d u byl jen vzpomnkou
jeho rozbolavlho tla. Slunce viselo vysoko na modr obloze mstnosti, hlo,
plilo, bylo lut a nepopsateln pjemn.
Vykroil k nmu a cestou ze sebe trhal aty.

CEL LTO V JEDINM DNI

Pipraveni?
Pipraveni.

U to bude?
Za chvli.
Vn to vdci vd? Dojde k tomu dneska? Urit?
Hele, hele, tak se kouknte!
Dti se k sob makaly jako riky, jako stbla chmru, navzjem propleten,
a oima hledaly skryt slunce.
Prelo.
Prelo u sedm let, tisce a tisce dn prostoupench a naplnnch od svitu k
svitu detm, plesknm a chlstnm vody, svm kilovm poprchvnm i
bsnnm bou tak Prudkch, e ostrovy zalvaly plivov vlny. Tisce les podlehly drtivm lijkm, tisckrt znovu vyrostly a opt podl-haly. Takov osud
provzel planetu Venui a onen hovor se odehrval ve td dt astronaut a
astronautek, kte pijeli do rozmoklho svta zaloit civilizaci a t.
Pestv, pestv!
Ano, ano!
Margot stla stranou, stranou tch dt, kter si vbec nemohou pamatovat
dobu, kdy bylo venku taky nco jinho ne ten vn d a d a d. Vem
bylo devt, a pokud i nastal ped sedmi lety den, kdy slunce na hodinu vylo a
ukzalo ohromenmu svtu svou tv, nedok si ho u vybavit. Tu a tam v noci
slyela, jak se neklidn vrt, pronsledovan vzpomnkami, a vdla, e se jim zd
sen a v nm si vybavuj zlatou i lutou barevnou kdu anebo minci velkou tak,
e by se za ni dal koupit cel svt. Vdla, e ony ij v domnn, e si pamatuj
pocit tepla, jak se jim rozlval po tle, rukou i nohou a roztesench dlanch, jako
krev vehnan do tv. Jenome potom se vdycky probudily za zvuku jemnho
bubnovn, nekonenho setsvn przranch korlkovch nhrdelnk na
stechu, cestiku, zahrady, lesy, a jejich sny byly rzem tytam.
Vera si cel den ve kole etly o slunci. O tom, jak se podob citrnu a jak je
hork. A psaly o nm krtk povdky, kompozice nebo bsn:
Myslm, e slunce je kvtina,
co hodinu jen kvsti m.
Vere, ten eptem v ztichl td, zatmco venku padal d, napsala Margot.
Pch, to jsi nepsala ty! ohradil se jeden z chlapc.
Psala, ekla Margot. Psala.
Williame! napomenula ho uitelka.
Jenome to bylo vera. Te d slbl a dti byly nalepen na velkch oknech
z tlustch skel.

Kde je pan uitelka?

Pijde za chvli.
Mla by si pospit, jinak to zmekme!
Pivedly se samy do stavu velkho vzruen, jako horekou postien
setrvan kolo.
Margot stla oputn. Byla to velmi kehk dvka, kter jako by byla ztracen
v deti dlouh lta a d jako by j
smyl modrou barvu z o, rudou z st a lutou z vlas. Podobala se star
vybledl a zapren fotografii z alba, a pokud vbec nkdy promluvila, jej hlas
znl jako z velik dlky. Te stla stranou a upen hledla na d a mokr svt
pln umu za obrovitm sklem.
Na co kouk ty? ekl William.
Margot mlela.
Mluv, kdy se t nkdo na nco pt. Stril do n. Ale ona se vlastn vl
nepohnula, spe se jm nechala odstrit z msta.
Dti se od n odthly, u od pohledu jim byla protivn. Ctila, e odchzej. A
to vechno jenom proto, e si s nimi nechtla hrt v ozvnou zvucch tunelech
podzemnho msta. Kdy ji plcly a daly se do bhu, stla, mourala, ale
nerozbhla se za nimi. Kdy se ve td zpvalo o astnm ivot a dtskch
hrch, jej rty se takka nehbaly. Jenom kdy se zpvalo o slunci a lt, s
pohledem upenm na smen okna se pidvala k ostatnm.
A krom toho se nejvc provinila samozejm tm, e se sem pisthovala teprve
ped pti lety ze Zem, e si pamatovala slunce a to, jak slunce i obloha vypadaly
tenkrt, kdy j byly tyi a ila v Ohiu. Zatmco ony ily na Venui odmalika, a
kdy slunce vysvitlo naposledy, byly jim teprve dva roky a jeho barva a r i
tehdej pocit z nj jim dvno z pamti vymizely. Margot vak nezapomnla.
Je jako mal mince, ekla jednou se zavenma oima.
Ne, nen! kiely dti.
Je jako ohe v kamnech, ekla.
Le, nic si nepamatuje! kiely.
Jenome ona si pamatovala a stla tie v stran a hledla na okna pln
asnch obrazc, tvoench stkajc vodou. A taky jednou, ped mscem, se
odmtla vysprchovat ve kolnch sprchch, keovit si tiskla ruce pes ui a pes
hlavu a kiela, e se j voda nesm dotknout hlavy. Pak, po tto phod, nejasn
vyctila, e je jin ne ostatn a e dti si jej odlinost uvdomuj, a stran se j.

Proslchalo se, e pt rok ji rodie odvezou zptky na Zem. J pipadal ten

nvrat ivotn dleit, tebae rodina tm utrp velkou finann ztrtu. Dti ji
tedy nemly rdy ze vech tchto dvod, a ji jejich dsledky byly mal i
velk. Nesnely jej snhobl obliej, ostrait mlen, vyhublost i
pravdpodobn nvrat na Zem.
Zmizni! stril do n znovu chlapec. Na co ek?
Nato, vbec poprv, se otoila a pohldla na nj. A to, na co ekala, se j
zrailo v och.
No tak, co tady oumuje! kikl chlapec vztekle. Stejn nic neuvid!
Pohnula rty.
Nic! kiel. Vechno byla jen legrace, no ne? obrtil se k ostatnm dtem.
Dneska nic nebude. e ne? Vechny dti na nj udiven zraly, ale potom,
jakmile pochopily, se smly a vrtly hlavami. Nic, nic!
Ale vdy, vdy to m bt dneska, vdci to pedpovdaj, tvrd, oni pece
vd, e slunce .. ., eptala Margot s bezmocnm vrazem v och.
Jenom legrace! ekl chlapec a hrub ji popadl. Hele, pojte sem, zaveme ji
do skn, ne pijde uitelka!
To ne, ekla Margot a udlala krok zptky.
Obstoupily ji, chytily, a pestoe protestovala, prosila a nakonec plakala,
odthly ji zptky do tunelu, do kabinetu, do skn, pirazily za n dvee a zamkly.
Stly, hledly na dvee a vidly, jak se zachvvaj pod dery jejch rukou a nrazy
jejho tla. Slyely jej tlumen voln. Potom se s smvem obrtily, vydaly se
zptky a vyly z tunelu prv v okamiku, kdy se vrtila uitelka.
Jste pipraveny, dti? Pohldla letmo na hodinky.
Ano! odpovdly sborem.
Jsme tady vichni?
Ano!
D znateln ustal.
Shlukly se u veliknskch dve.
Pestalo pret.
Jako by se nhle, uprosted filmu o lavin, torndu, huriknu nebo sopen
erupci, objevila na zvukovm zazen njak zvada, kter zpsobila ztlumen a
nakonec potlaen vekerho umu, vech vbuch, ozvn a burcen, a pak jako
by nco vytrhlo film z projektoru a zaloilo msto nj idylick diapozitiv s
tropickou krajinou, kter se nehbal ani

nechvl. Svt se namhav dotoil a zstal stt. Ticho bylo tak nesmrn a
neuviteln, a v lovku vyvolvalo pocit, e mu nkdo zacpal ui anebo e
pln ohluchl. Dti si zakryly ui rukama. U nestly tak blzko u sebe. Dvee se
otevely do stran a v strety jim zavanula vn tichho, oekvajcho svta.
Vylo slunce.
Mlo barvu havho bronzu a bylo obrovsk. Nebe kolem mlo barvu oslniv
modr dladice. Dungle plla slunenm svitem, kdy dti, vytren z okouzlen,
vybhly s evem do jara.
Nechote ale moc daleko, volala za nimi uitelka. Vte, e mte jenom dv
hodiny. Asi byste pak nechtly zstat zaven venku!
Jenome kde tm u byl konec! Obracely tve k obloze a vnmaly slunce na
lcch jako horkou ehliku, odhazovaly kabtky a vystavovaly pae plivm
slunenm paprskm.
Je to lep ne horsk slunce, e jo?
Stokrt lep!
Zastavily se a stanuly ve velk dungli, kter pokrvala celou Venui, rostla a
nikdy rst nepestala, bouliv, doslova ped oima. Podobala se hnzdu
chobotnic, z nho se do vky pnuly propletence chapadlovitho bl, vechno se
chvlo a kvetlo v tom jepicm jaru. Ta dungle mla vinou tch dlouhch
bezslunench dn barvu popelav prye. Mla barvu kamen, tvarohu i inkoustu,
ale i barvu luny.
Dti se rozdovdn vlely po prun a iv matraci divokho porostu a
slyely, jak pod nimi vre a vzdych. Pobhaly mezi stromy, smekaly se a padaly,
hrly si na schovvanou a na babu, ale nejvc ze veho mouraly do slunce, a se
jim po tvch inuly slzy, vzpnaly ruce k t lut a asn modr zplav,
vdechovaly k neve sv vzduch a nemohly se nasytit toho ticha, je je naas
pozdrelo v poehnanm moi tiiny a nehybnosti. Na vechno se dvaly s
neukojitelnou lanost. A potom, s divou radost zve, kter nala vchod z
jeskyn, se rozbhly a s haleknm bhaly pod dokola. Bhaly hodinu a stle se
nemohly nabait pohybu.
A pak ...
Uprosted skotaen jedna dvka vykikla.Vichni strnuli.
Dvka stojc venku ped sebe nathla ruku.
Ach podvejte, podvejte, ekla a cel se chvla.
Vhav k n doly a pohldly na jej otevenou dla.
V jejm stedu se zachytila obrovsk deov kapka.

Pi pohledu na ni se dala do ple.

Dti vzhldly mlky k obloze.
Ozvaly se vzdechy pln ltosti.
Na nosy, tve a sta jim kplo pr studench kapek. Slunce se vytratilo za
nhlmi chuchvalci mlhy. Kolem nich studen zavanul vtr. Obrtily se a
vykroily zptky k podzemnmu domu, s rukama podl tla a vadnoucmi
smvy,
Vydsilo je prsknut hromu, a kloptajce jeden pes druhho, podobn list
ped nporem nov vichice, se daly do bhu. Blskalo se m dl bl. Obloha se
v miku pothla plnonm hvem.
Chvli postly u vchodu do podzem, dokud se hust nerozprelo. Potom
zavely dvee a k um jim dolhal nesmrn hukot, zpsoben padajcmi tunami
a lavinami det, vude a po vechny asy.
Potrv to dalch sedm let?
Ano. Sedm.
Potom ze sebe jedno z dt vyrazilo slab vkik.
Margot!
Coe?
Je jet pod zamen ve skni.
Margot.
Stly jako pibit k podlaze. Vyhbav se na sebe podvaly a pak uhnuly
pohledem. Letmo se zadvaly ven na svt, kde nyn prelo, prelo a prelo, do
omrzen. Netroufaly si pohldnout jeden druhmu do o. V oblieji byly vn a
bled. Se sklopenmi hlavami si prohlely sv ruce, nohy.
Margot.
Jedna z dvek ekla: Tak co ...?
Nikdo se nepohnul.
No tak, zaeptala.
Za zvuku studenho det se ouraly chodbou. Zven k nim dolhal ev boue
a hromobit, kdy u vchodu zaboily
ke kabinetu, a ve tvch se jim pitom odrelo modr straideln svtlo z
blesk. Loudav pely ke dvem skn a zstaly stt.
Za zavenmi dvemi nic ne ticho.
Jet vhavji odemkly dvee a pustily Margot ven.

ZLAT SLUNEN JABLKA

Na jih, ekl kapitn.
Ale tady ve vesmru, namtala posdka, pece dn svtov strany
neexistuj.
Kdy lovk let pod smrem ke Slunci, odpovdl kapitn, a vechno
zan loutnout, hnout a lenivt, pak m jen jedinm smrem. Zavel oi,
myslel na tu eavou, hnouc vzdlenou koninu a dech mu jemn povval v
stech. Na jih. Sm sob zvolna pikvl. Na jih.
Jejich raketa se jmenovala Copa de Oro, ale kalo se j tak Promtheus a
Ikaros a clem jejich letu bylo skuten zc poledn slunce. Na cestu do thle
iroir Sahary si s sebou v nejlep nlad naloili dva tisce kyselch
citrnovch limond a tisc lahv piva s blmi kapslemi. A jak te do nich
Slunce prailo, vybavovali si vere a citty:
,Zlat slunen jablka' ?
To napsal Yeats.
,ru slunenho ji se neboj' ?
Shakespeare, to je jasn.
,Pohr zlata'? Steinbeck. ,Dbn zlata'? Stephens. A jak je to s tm hrncem
zlata tam za tou duhou? Paneboe, to je oznaen pro drhu, po kter letme!
Duha!
Jak je teplota?
Tisc stup!
Kapitn upen hledl przorem s kouovou okou a Slunce tam skuten
bylo a dostat se k tomu Slunci, dotknout se ho a kousek ukrst a navdycky
odnst to byl Jeho tich a jedin zmr. V thle lodi se snoubila chladiv
Pohoda s chladnou praktinost. Chodbami z ledu a z mln Jinovatky fiela ze
pavku vyroben zima a snn chumele-nice. Kad jiskika z t obrovit
ohniv pece na vnj stra-n necitlivho trupu thle lodi, sebemen ohniv
zvan, pokud snad by pronikl dovnit, by narazily na zimu podimujc tu jako v
nejstudenjch norovch dnech.
Audiotermometr zavrel do toho arktickho ticha: Teplota: dva tisce
stup!
Padme, kal si v duchu kapitn, jako snhov vloka do nrue ervna,
horkho ervence a rozplench dn lenho srpnovho vedra.
Ti tisce stup!

Pod snnmi poli bely motory na pln obrtky, za hodinu napumpovaly

deset tisc kilometr chladicch prostedk do ojnnch hroznovitch spirl.
tyi tisce stup.
Poledne. Lto. ervenec.
Pt tisc stup!
Konen kapitn promluvil a v hlase mu zaznla vyrovnanost cel dosavadn
cesty:
Te se dotkme Slunce.
Oi jim pi tom pomylen zazily jako roztaven zlato,
Sedm tisc stup!
Zvltn, jak me mechanick teplomr zaznt vzruen, tebae m jen
ocelov hlas prost veho citu.
Kolik je hodin? zeptal se kdosi.
Vichni se tomu zasmli.
Nebo te existovalo jen Slunce, Slunce a nic ne Slunce. Bylo jedinm
obzorem, bylo na vech stranch. Seehlo minuty, vteiny, pespac i nstnn
hodiny. Seehlo vechen as i vnost. Propalovalo se onmi vky, mokem
temnho svta za nimi, stnic a skrytm mozkem. A splilo spnek a sladk
vzpomnky na nj a na chladiv soumrak.
Pozor!
Pane kapitne!
Breton, prvn dstojnk, padl jako podat na zimn palubu. Jeho ochrann
odv v roztrenm mst zasyel a Brettonovo tlesn teplo, jeho kyslk i jeho
ivot tudy vyrazily jako kvt z mrznouc pry.
Rychle!
Uvnit Brettonovy kukly z uml hmoty se u srely mln krystalky v
nepehlednch vzorech. Sklonili se nad nj.
Vada ve struktue jeho obleku, pane kapitne. Je mrtv.
Zmrzl.
Upeli pohled na druh teplomr, kter ukazoval, jak se da zim v jejich
snn lodi. Tisc stup pod nulou. Kapitn pozorn hledl na zmrazenou sochu
u svch nohou a na tpytiv krystalky, kter na n ledovatly ped jeho oima.
Tohle je ironie nejhrubho zrna, napadlo ho: lovka, kter se obv ohn, zabije
mrz.
Kapitn se odvrtil. Nemme as. Nemme as. Necht ho leet. Ctil
pohyby vlastnho jazyka. Teplota?

Ukazatele poskoily o tyi tisce stup.

Podvejte se! Tak co? Podvejte!
Jejich rampouch zanal tt.
Kapitn prudce zvrtil hlavu, aby vidl na strop.
Jako by se v promtace zaseklo oknko jedin jasn vzpomnky v hlav, jeho
mylenky se ze veho zaostily na jedinou scnu vydolovanou z dtstv.
Jako chlapec se za jarnch jiter vyklnl z okna svho pokoje do vzduchu
voncho snhem a dval se, jak slunce jisk na poslednm zimnm rampouchu. Z
przran kilov epele odkapvalo bl vno, ta krev chladnho, ale u
oteplujcho se dubna. Minutu za minutou byla zbra prosince mn nebezpen,
a nakonec rampouch odpadl a dole cinkl o trkovou cestu.
Pomocn pumpa m poruchu, pane kapitne. V chlazen. Ztrcme led!
Shry se na n snesla sprka teplho det. Kapitn otel hlavou hned
napravo, hned nalevo. Vidte, co se dje? Nestjte tu, proboha, nemme as!
Mui se rozebhli. Kapitn se v tom teplm deti sehnul, zaklel a uctil, jak
jeho vlastn ruce pejdj chladn stroj, jak se v nm hrabou a po nem ptraj,
a pi t prci uvidl ped sebou budoucnost, od kter je dlil jen vlsek. Vidl, jak
se z jejich raketovho lu loupe slupka a jak lid, takto odhalen, utkaj prkem a
jejich sta ki bez jedinho hlesu. Vesmr je ern, mechem obrostl studna, v
n ivot utp vechen svj ev a hrzy. Je, co me, vesmr odstihne tvj
jekot jako ohoel knot svky, jet ne se ti vydere z hrdla. Posdka se hem
jako mravenci v hoc krabice sirek. Lo se mn v krpance lvy, v tryskajc
pru, v nicotu!Pane kapitne?
Hrzn pedstava narz zmizela.
Tady to je! Pracoval v teplm mrholen, kter se snelo z hornch palub.
Vrtal se v pomocn pump. Ksakru! Trhl pvodovou trubkou. Jestli k tomu
dojde, bude to nejrychlej smrt v djinch umrn. Jedin okamik, vkik a
o jeden hav zblesk pozdji u jen budou syet miliardy tun vesmrnho ohn a
nikdo je v tom prostoru neusly. Popukaj jako katany v peci, ale jejich
mylenky utkv na splenm vzduchu jako dlouh vzdech i pot, co se jejich tla
zmn v zuhelnatl kvarky a fluoreskujc plyn.
Ksakru! Vrazil do pomocn pumpy roubovk. Jei Kriste! Otsl se.
Dokonal anihilace. Pevn sevel vka, stiskl zuby. Paneboe, kal si v duchu,
jsme zvykl dt si s umrnm na as, mit je na minuty a na hodiny. Te by i
dvacet vtein znamenalo pomalou smrt ve srovnn s tm hladovm idiotem, kter
ek, a ns zhltne!

Pane kapitne, sthneme se, nebo zstaneme?

Pipravte i. Vemte to za m a dokonete to. Dlejte!
Otoil se a chopil se dicho mechanismu obrovit e. Vjel prsty do rukavice
robota. Krtk pohyb rukou zde uvedl do pohybu gigantickou ruku s
gigantickmi kovovmi prsty, kter se vynoila z trob lodi. A te te ta
obrovsk kovov ruka dchavin sklouzla, drc onen Copa de Oro, do t
elezn vhn, do toho netlesnho tla a bezmasho masa Slunce.
Ped milinem let, napadlo kapitna ve zlomku okamiku, jak pohyboval
rukou s , ped milinem let uvidl nah lovk na oputn stezce nkde na
severu, jak do stromu udeil blesk. A zatmco jeho klan se dal na prk, on holma
rukama ulomil hoc vtev a v seehnutch prstech, chrn ji ped detm
vlastnm tlem, triumflnm bhem ji donesl do sv jeskyn, kde vyjekl smchem,
hodil ji na hromadu list a dal tak sv rodin lto. A cel kmen se nakonec se
strachem piplil k ohni, vztahovali k nmu ruce a hned ucukvali, uctili ve sv
jeskyni nov obdob, tu malou lutou skvrnu mncho se poas, a nakonec se i
oni nejist usmli. A dar ohn byl jejich.
Pane kapitne!
Obrovsk ruce trvalo cel tyi vteiny, ne zatlaila przdnou i do ohn. A
tak jsme tu dnes znovu, kal si v duchu, na jin stezce, a vztahujeme ruce po i
vzcnho plynu a vakua, po troe jinho ohn, s nm vyrazme zpt chladnm
prostorem, ozme si cestu a Zemi pineseme dar ohn, kter asi bude hoet
navky. A pro?
Odpov znal dv ne otzku.
Protoe atomy, kter na Zemi zpracovvme vlastnma rukama, jsou
nanicovat, atomov bomba je mal a nanicovat, nae vdomosti jsou mal a
nanicovat a jedin Slunce opravdu v to, co chceme vdt my, a jedin Slunce
zn to tajemstv. A navc je to zbava, je to ance, je to velik vc pilett si sem,
zahrt si na honnou, dt babu a pry. Ve skutenosti pro to nen jin dvod, ne
ta pcha a marnivost hmyzch lidiek, kte doufaj, e bodnou lva a uniknou jeho
tlam. Boe mj, ekneme si, my jsme to dokzali! Tady je nae e pln energie,
ohn, vibrace, kejte si tomu, jak chcete, kter zsob elektinou nae msta, bude
pohnt nae lodi, osvtlovat nae knihovny, opalovat nae dti, pct n denn
chlb a po tisc let pihvat vdomosti o naem vesmru, a budou dobe
straviteln. Zde je ta e a vichni dob lid ze svta vdy a nboenstv: pijte!
Zahejte se proti noci nevdomosti, proti snhovm pikrvkm povr, proti

studenm vtrm nedostatku vry a okejte z toho velikho strachu ze tmy, kter
je v kadm lovku. Proto natahujeme ruku s ebrckou miskou .. .
Ach!
e se ponoila do Slunce. Nabrala dibek Boho tla, t krve vesmru,
planouc mylenky, oslujc filozofie, kter poala jednu galaxii a starala se o ni,
kter nhodn rozhodila planety na jejich drhy a dala vzniknout nebo zaniknout
ivotu a ivobyt.
Te pomalu, eptal kapitn.
Co se stane, a to vthneme dovnit? Takov r navc a prv te, pane
kapitne?
To v jen Pnbh.
Pomocn pumpa je v podku.
Zapnte ji!
Pumpa naskoila.Zavete vko e a dovnit s n, ale pomalu, pomalouku.
Ta krsn ruka na vnj stran lodi se zachvla ve zvtenm odrazu jeho
vlastnho pohybu a v naolejovanm tichu klesla zptky do trupu lodi. e s
uzavenm vkem, setsajc lut kvty a bl hvzdy, vklouzla hluboko dovnit.
Audiotermometr zajeel. Mrazic zazen se zaalo vzpouzet. pavkov kapalina
buila do stn jako krev v hlav voucho idiota.
Kapitn uzavel vnj vzduchotsn dvee.
Te!
Vykvali. ivot v lodi pulsoval dl. Jej srdce se rozbhlo, zabuilo, znovu se
rozbhlo, e zlata v nm. Chladn krev pdila kolem dokola, nahoru dol, kolem
dokola, nahoru dol.
Kapitn zvolna vydechl.
Led ze stropu pestal kapat. Opt mrzlo.
A te odtud!
Lo se obrtila a vyrazila.
Poslouchejte!
Srdce lodi zvolovalo tep a uklidovalo se. daje klesaly po tiscch, ruiky
pstroj evelily, ale nebylo je vidt. Hlas teplomru monotnn ohlaoval
zmnu ronch obdob. Vichni te mli jednu spolenou mylenku: Pry a pry
od toho ohn a jasu, tavcho ru, od t luti a bloby. Dl od toho do chladu a
tmy. Za njakch dvacet hodin u se mon budou moci vyadit nkter chladic
zazen, nechat zimu ustoupit. Zanedlouho se polet noc tak chladnou, e bude

mon nutn pout v raket tu novou vhe, naerpat teplo z onoho

opouzdenho ohn, kter nesou s sebou jako nenarozen dt.
Letli dom.
Letli dom, a akoli kapitn bdl nad Brettonovm tlem, lecm na nvji
blho zimnho snhu, nael si chvilku a vzpomnl na vere, kter napsal ped
mnoha lety:
Hocm stromem Slunce se mi zdv.
V nevzdunm ovzdu jablka zlatem hnou.
Te i lovk je jako erv nahlodv
a klan se jim s ctou pobonou. Hocm stromem Slunce se mi zdv .. .
Po dlouhou dobu sedl u mrtvho s nejrznjmi pocity. Je mi smutno, kal si
v duchu, a je mi dobe, je mi jako malmu klukovi, kter se vrac dom ze koly s
plnou hrst pampeliek.
Tak co, povzdechl si a zstal sedt se zavenma oima. Kam se vydme
te, tak co, kam se rozletme? Ctil, e mui jeho posdky sed nebo postvaj
kolem nj, hrza v nich odumela, dech se zklidnil. Kdy lovk uraz tu
straliv dlouhou cestu ke Slunci, dotkne se ho, chvli se zdr, poskakuje kolem a
rychle pry, kam let potom? Kdy opust r, poledn jas a maltnou lenivost,
kam se vyd?
Posdka ekala, a to vyslov on. ekali, a kapitn sousted ve sv mysli
vechen chlad, blost, lkavost i osvujc klima toho slova, a dvali se, jak to
slovo tvo a zlehka pevaluje v stech jako sousto zmrzliny.
Ve vesmru je odtud jen jedin smr, ekl konen.
Cekali. ekali a jejich lo se rychle vzdalovala ze svtla do studen tmy.
Na sever, eptl. Na sever.
A vichni se usmli, jako by se uprosted horkho odpoledne nhle zvedl vtr.

EL DA DE MUERTE
Rno.
Chlapec Raimundo bel po Avenid Madro. Bel rann vn kadidla z
mnoha kostel a vn devnho uhl, na nm se pipravovalo deset tisc sndan.
Pohyboval se v mylenkch na smrt, nebo Mexiko bylo toho rna ztuhl
mylenkami na smrt. Obklopovaly ho stny chrm a eny v ernm, eny ve
smutku a kou z kostelnch svc a elezn koe s eavm uhlm pchly sladkou

smrt do jeho chp, jak bel. A vbec mu to nepipadalo divn, nebo toho dne
vechny mylenky byly mylenkami na smrt.
Byl El da de muerte, Den smrti.
Toho dne i v nejzastrenjch koutech zem posedvaj eny u malch stnk
z devnch ltek a prodvaj bl cukrov lebky a cukrov mrtvoly, kter se
rozkouou a snd. Ve vech kostelech se konaj bohosluby a na hbitovech se
veer zapl svce, vypije se mnoho vna a vude hlahol psn zpvan muskmi
fistulkami.
Raimundo bel a ml pocit, e obshl cel vesmr. Vech-no, co mu vykldal
jeho To Jorge, vechno, co v ivot sm vidl. Dnes se budou dt velk vci v
dalekm Guanajuatu i u jezera Ptzcuaro. Tady ve velik b arn v Mexiku
utrabajandos hrabou a urovnvaj psek, u pokladen prodvaj lstky, bci se
nervzn vyprazduj, koulej oima v skrytch stjch a ekaj na smrt.
Na hbitov v Guanajuatu jsou dokon velik elezn vrata, aby turistas
mohli sestoupit po spirle mrazivho schodit do hlubin zem, prochzet se v
suchm vzduchu katakomb, kde se odr ozvna, a prohlet si mumie strnul
jako hraky a open o ze. Sto deset mumi toporn pidrtovanch ke
kamenm, sta v hroznm klebu, scvrkl oi. Kdy se jich nkdo dotkne,
zachrast.
V jezee Ptzcuaro na ostrov Janitzio pluj velik rybsk st jako
rozmchl motl kdla a zatahuj stbit rybky. Na tomhle ostrov, na jeho
vrcholu stoj obrovsk kamenn socha otce Morelose, u oteveli tequilu, j se
zan slavn Dia de muerte.
V Lenares, malm msteku, pejel vz psa a nezastavil, aby se podval, co se
stalo.
Kristus je ptomen v kadm kostele, na sob krev, v sob utrpen.
A Raimundo bel v listopadovm svtle po Avenid Madro.
Ach, sladk hrzo! V oknech jsou cukrov lebky se jmny na snnch onch
obloucch: JOS, CARLOTTA, RAMONA, LUISA! To jsou jmna na
okoldovch smrtihlavech a kostech z cukrovho ledu.
Jak bel kolem glorietas, obloha nad nm byla svtle modrou glazurou a trva
hoela zelen. V ruce svral padest centavos, spoustu penz na spoustu cukrov,
protoe si mus nakoupit nohy, klouby a ebra a vechno to snst. Den, kdy se j
Smrt. Ukou Smrti, kdo s koho! On i madrecita mia, jeho brati a samozejm i
sestry!

V duchu vidl lebku s cukrovm npisem: RAIMUNDO. Snm vlastn lebku,

napadlo ho. Tak vyzraju na Smrt, kter stle odkapv v deti u okna nebo vre v
pantech starch dve nebo se dr v na moi jako bl oblek. Vyzraju na Smrt,
kterou zat do tamales nemocn vrobce, na Smrt zabalenou do rube jemn
obiln placky.
V duchu Raimundo slyel, jak tohle vechno k jeho star To Jorge. Jeho
prastar strc s tv z vepovice, kter prstem vypichoval kad slovko a kal:
Smrt je ve tvm chp jako spirla hodinovho pera, Smrt ti roste v aludku jako
dt. Smrt se leskne na tvch vkch jako lak. l U vratkho stnku prodvala
staena se zatrpklmi sty a ttikami chlup u u devn destiky a na nich
miniaturn pohby. Byla tam rakvika z lepenky, knz z krepovho papru s
neuviteln malinkou bibl, ministranti z krepovho papru s oky msto hlav,
pak truchlc s kostelnmi prapory a cukrov bl mrtvola s ernma oikama v
mal rakvice a na olti za rakv byl obraz filmov hvzdy. Tyhle mal pohby
na prknku si lovk mohl vzt dom, vyhodit fotografii filmov hvzdy a na jej
msto na olti strit fotografii zemelho z rodiny. A tak ml jet jednou
zmenen poheb svho drahho zesnulho.
Raimundo vythl dvaceticentavovou minci. Jeden, ekl. A koupil si prknko
s pohbem.
To Jorge kal: t znamen chtt vci, Raimundito. V ivot pod mus
chtt vci. Bude chtt frijoles, bude chtt vodu, bude touit po ench, zatou
po spnku, pedevm po nm. Bude chtt oslka, bude chtt novou stechu na
dm, bude chtt pkn boty ze sklennho vkladu zapatere a zase bude
chtt spt. Bude chtt d, bude chtt tropick plody, bude chtt dobr maso;
zatou, znovu a urit, po spnku. Zachce se ti kon, zachce se ti dt, zachce se
ti klenot z velkch zcch obchod na avenid a no, vzpomnej! Nakonec se
ti zachce spnku. Pamatuj si, Raimundo, bude chtt vci. ivot je tohle chtn.
Bude chtt vci tak dlouho, a u je nebude chtt, a pak pijde as, kdy u se
chce jen spt a spt. Pro ns pro vechny nastane jednou as, kdy spnek je velik
a krsn vc. A kdy u lovk nechce nic ne spnek, pak mysl na Den smrti a
na vechny astn spc. Bude si to pamatovat, Raimundo?
Si, To Jorge.
Co ty chce, Raimundo?
Nevm.
Co chtj vichni lid, Raimundo?
Co?

Co se d chtt, Raimundo?
Snad to vm. Ale ne, nevm!Vm, co chce, Raimundo.
Co?
Vm, co vichni lid v thle zemi chtj. Je toho dost a vichni to chtj daleko
vce ne cokoli jinho, klan se tomu a chtj to, nebo je to odpoinek a pokoj
d i tla...
Raimundo vstoupil do obchodu a vybral si cukrovou lebku, na n bylo
cukrovou polevou napsno jeho jmno.
Dr ji v ruce, Raimundo, eptal To Jorge. I ve svm vku ji dr jemn a
chy ji, vstebej do krve. V rukou, Raimundo! Podvej!
Cukrov lebka.
Ach!
Na ulici vidm psa. Jedu autem. Zastavm? Sundm nohu z plynu? Ne!
Pilpnu! Bum! Tak! Pes je astnj, ne? Je pry z tohoto svta, navdy!
Raimundo zaplatil, hrd prostril pinav prsty cukrovou lebkou a tak ji
obdail mozkem z pti neposednch st.
Odeel od krmu a dval se na irok, sluncem zalit bulvr, po nm se
hlun tily vozy. Pimhouil oi a...
Barreras byly pln. V la sombra i el sol, ve stnu i na slunci, byly velik
kruhov ochozy b arny pecpny a k nebi. Kapela beskn vyhrvala. Brny
se rozltly! Matadoi, ban-derilleros, pikadoi, vichni se vyhrnuli nebo vjeli na
erstv uhraban psek do tepl slunen ze. Kapela hmotn vyhrvala a dav se
vlnil, eil, hluel a hlasit pokikoval.
Hudba skonila teskem poklic.
Za barirou si mui v pilhavch blskavch kostmech nasadili birety na
ern napomdovan esy, pesvdili se. zda maj pltky a mee, povdali si
mezi sebou a njak mu se naklonil pes ze s kamerou a zamil ji na n.
Kapela znovu hrd spustila tu. Vrata se rozltla a vytil se prvn ern obr,
ke na hbet se mu pohazovala, po krku povvaly tepotav stuky. Bk!
Raimundo bel lehce, lehounce po Avenid Madro. Lehce, lehounce bel
mezi rychlmi ernmi ohromnmi bmi automobily. Jeden obrovsk vz
zaval a vyrazil na nj. Lehce, lehounce bel Raimundito.
Banderillero vybhl lehce, lehounce jako modr prko hnan vtrem po
poobanm psku arny bk se zved jako
ern tes. Banderillero se zastavil, zaujal postoj, dupl nohou. Banderillas se
zvedaj, ach! Tie, tichounce b modr baletn stevce po tichm psku a bk

b a banderillero se vzn vzdunm obloukem a dva bodce dopadaj a bk se

uchnu-tm zastavuje a chropotn je, jak mu ost zajd hloub mezi lopatky. V
tu chvli banderillero, zdroj bolesti, odchz. Dav ve!
Brny guanajuatskho hbitova se otevely.
Raimundo zstal jako pimraen, ani se nehnul, a auto se sneslo na nj. Cel
zem vydechovala pach prastar smrti a prachu a vude vechno smovalo ke
smrti nebo j u bylo.
Turistas v zstupu veli na guanajuatsk hbitov. Oteveli mohutn devn
dvee a po toitch schodech veli do katakomb, kde stlo tch sto deset mrtvch
scvrklch lid hroziv opench o stny. Ty vycenn zuby, ty vyvalen oi jak
civ do przdna! Nah tla en jako drtn kostry s naplcanou hlnou, kter na
nich dr velijak. Postavili jsme je do katakomb, protoe jejich pbuzn si
nemohou dovolit zaplatit jim msto na hbitov, eptal mal hrobnk.
Dole pod kopcem, na nm stoj hbitov, onglrsk produkce jaksi mu
balancuje nm na hlav, dav plyne kolem krmku vrobce rakv v truhlov
rytmu, truhlova sta se je hebky, mistr se skln a bu do rakve jako do
bubnu. onglr na hrd tmav hlav opatrn nese stbrnou krabici potaenou
satnem, obas se j lehce dotkne, aby vyrovnal rovnovhu. Kr vn a
dstojn, bosma nohama kloue po dlaebnch kamenech, za nm eny v ernch
rebozos vykusuj mandarnky. A v t krabici ukryt v bezpe a neviditeln
je mal tlko jeho dcerky nedvno zemel.
Prvod jde kolem otevench obchod s rakvemi a zatloukn hebk a
pilovn prken je slyet po cel zemi. Stojc mrtv v katakombch na tenhle
prvod ekaj.
Raimundo nastavil tlo tak jako to dl torero , aby udlal veronicu, aby
ten obrovsk fic vz projel a dav vykikl: Ole! Divoce se usmval.
ern vz se vztyil a zamrkal svtly svch o, kdy se ho dotkl. Projela jm
tma. Byla noc .. .
Na hbitov na ostrov Janitzio pod velikou temnou sochou otce Morelose je
tma, je plnoc. Ozvaj se jeiv fistule zalvan vnem, fistule mu s hlasem
en, zbrklch, divokch a melancholickch en. Na tmavm jezee z ohnky
na indinskch lunech. Jedou z pevniny a vezou z Mexika turisty, aby zhldli
obad El da de muerte, klouou po temnm jezee, zahalenm v mlze, vichni
jsou nabalen a tisknou se k sob, aby zahnali chlad.
Slunen svit.
Kristus se pohnul.

Spustil z ke jednu ruku, zvedl ji a najednou zamval.

Hork slunce zilo zlatmi explozemi z vysok ve kostela v Guadalajae a
v havch pruzch od vysokho naklonnho ke. Dole na ulici by Kristus,
kdyby shldl mrnm, laskavm pohledem, a to on prv udlal, uvidl dva tisce
obliej obrcench vzhru: divci podobn melounm na triti si rukama stn
zvdav zvrcen oi. Zavl vtr, k na vi povzdychl a vychlil se.
Kristus zamval. Ti dole na triti mu tak zamvali. Davem probhlo
zaumn. V ulici se zastavila doprava. Bylo jedenct hodin horkho zelenho
nedlnho dopoledne. erstv pistien trva vonla z nmst a kadidlo ze dve
kostel.
Kristus sal i druhou ruku, zamval j, nhle se vymrtil od ke, visel za nohy
obliejem dol a stbrn medailnek, kter ml kolem tmavho krku, mu kmital
ped obliejem.
Ole! Ole! kiel jaksi hok daleko pod nm, ukazoval na nj a pak na sebe.
Vidte ho, vidte? To je Gmez, mj bratr! Gmez je mj bratr! A hok
prochzel davem a vybral penze do klobouku.
Pohyb. Raimundo si na ulici pikryl oi a vykikl. Zase tma.
Turist ze lun li o plnoci sncm ostrovem Janitzio. V eru ulic visely
obrovsk st jako mlha na jezee a proudy dnes naloven stbrn nvnady leely
v tpytivch kaskdch na svazch. Msn svit na n dopadal jako inel na inel.
Odpovdaly mlelivou ozvnou.
V polorozpadlm kostele na vrcholku pkrho vrku je Kristus skrz naskrz
provrtan termity, ale na jeho umlch ranch lp dosud siln prameny ztuhl
krve a potrv jet lta, ne mravenci ohlodaj bolest z jeho trpc masky.
Ped kostelem jaksi ena s tarasknskou krv, kter j pulsuje v hrdle, sed a
tepe svazkem barevnch kopretin v plameni esti svek. Kvty proltaj
plameny jako motli a vydvaj jemnou sexuln vni. Pichz skupina turist,
obklopuje ji, dvaj se na ni, chtj se ptt, ale neptaj se, co to dl, sedc na
manelov hrob.
V kostele z d Jee Krista, z tch jantarov zbarvench d, je kdysi z
deva cizokrajnch strom stvoila ruka ez-bova, prt vonn balzm v
drobnch kapikch, kter ne-stkaj krev kanouc z tla Spasitele, krvav
roucho jeho nahoty.
Ole! zaval dav.
Znovu jasn slunen svtlo. Tlak na Raimundovo vymrtn tlo. Auto, denn
svtlo, bolest!

Pikador pobodl kon k vpadu, kon obloenho tlustmi matracemi, tkou

botou kopl bka do plece a v tm okamiku mu plec probodl dlouhou ty
zakonenou bodcem, Pikador se sthl. Hudba vyhrv. Matador pomalu postupuje
vped.
Bk stoj s jednou nohou nakroenou uprosted ringu zalitho sluncem a
nervzn se tese. Jeho oi jsou bezvrazn leskl hypnotick oi strachu a
nenvisti. Nervzn, nervzn se vyprazduje, a je cel postkan a zackan
od nervznho vyhazovn. Nazelenal hmota pulsuje z jeho zadku, krev pulsuje z
propchnutch plec a est banderillas se mu klt a chest na hbet.
Matador si beze spchu a co nejpelivji upravuje ervenou ltku, pod n
skrv epel, a dav i chvjc se bk ekaj.
Bk nic nevid, nic nev. Bk tou nevidt to i ono. Svt je bolest a stny a
svtlo a nava. Bk stoj, jen aby byl rychle vyzen. Uvt konec rozruchu,
mhajcch se postav, zrdnch pltk, livch fangliek a falench her. Bk se
opr nohama v uboze tonm postoji, zstv bez hnut, jen hlavou ot dozadu
a dopedu, oi m skeln, mo mu dosud zatvrzele cr ze slabin, krev unaven
trysk z krku. Kdesi daleko v blskav vzdlenosti nkdo zdvih leskl me. Bk
se nehbe. Ten me je v rukou usmvavho mue, kter jm prosekne ti krtery
do nosu otuplho bka hotovo!Dav je ve varu.
Bk rny pijm, nesna se uhnout. Rozsekan nozdry se pokubvaj, ine se
z nich krev.
Matador podupv nohou.
Otupl poslun bk b vstc nepteli. Me mu protn hrdlo. Bk duniv
pad, kope nohama, zstv bez hnut.
Raimundo uctil nraz vozu. Svtlo s tmou se std v rychlch zblescch.
Na hbitov na Janitziu vzpllo dv st svc na dvou stech skalnatch hrob,
lid zpvaj, turist pihlej, z jezera se thne mlha.
V Guanajuatu svt slunce! Probilo se trbinou do katakomb, sjelo na hnd
oi eny s sty dokon a zkenma nohama. Turist ji ohmatvaj a bu do n
jako na buben.
Ole! Matador obchz ring, mal biret vysoko nad hlavou. D. Minc,
vk, bot, klobouk. Matador stoj v deti, mal biret dr msto detnku!
Kdosi pibhl s uznutm uchem poraenho bka. Matador je zdvih k davu.
Kam se obrt, vude ltaj klobouky a penze. Ale palce se obracej dol, a
tebae dav js, nejs tolik, aby si matador sml nechat uznut ucho. Palce se
obracej dol. Matador pokril rameny a mrtil uchem za sebe, a zasvitlo.

Zkrvaven ucho le na psku a dav, spokojen, e je matador odhodil, protoe tak

dobr zase nebyl, js. Do arny vchzej zzenci, etzy poutaj zhroucenho
bka k pru bujnch kon, kte bzliv reaguj na pach hork krve hvzdavm
odfrkovnm, a kdy je pobdnou, vystel jako bl exploze pes arnu, smkaj
za sebou mrtv neforemn tlo bka, kter poskakuje, rohy ryje rhy do psku a
zanechv po sob krvav amulety.
Raimundo uctil, e se mu cukrov lebka vysmekla z prst. Pohebn prvod
na devn destice byl vyrvn z druh ruky, daleko rozpaen.
Buch! Bk dopadl a odrazil se od barrery a ehtajc kon s inkotem miz v
ulice.
Njak mu pibhl k barree seora Villalty se zdvienmi banderillas,
jejich ostr bodce se dosud dusily v bm mase a krvi. Gracias! Villalta mu
hodil peso, pyn vzal banderillas, na nich vlly oranov a modr pentliky z
krepu, a dal
je kolovat jako hudebn nstroje sv en a ptelm s tlustmi doutnky.
Kristus se pohnul. Dav vzhldl k rozhoupanmu ki na katedrle. Kristus
udroval rovnovhu na rukou, nohy ml vzhru k nebesm!
Hok se prodral davem. Vidte bratra? Pispjte na nj! Je to mj bratr!
Pispjte!
Kristus te vis za jednu ruku na rozhoupanm ki. Pod nm le msto
Guadalajara, neobyejn mil a svten tich. Dnes vydlm spoustu penz,
napadlo ho.
K nadskoil. Ruka sjela. Dav vykikl.
Kristus spadl.
Kristus umr kadou hodinu. Vidme ho ve vyezan pze na desetitiscch
mstech, oi zved k vysokm zaprenm nebesm desetitisc kostelk a
vdycky je u toho tolik krve, ach, tolik krve.
Podvejte! ekl seor Villalta. Jen se podvejte! Rud zbrocenmi
banderillas mval ptelm ped nosem.
Matador v klubku dt, kter na nj se smchem dorej, znovu obchz arnu
a d klobouk houstne, vzmh se, neustv.
luny s turisty u kiuj rannm oparem po jezee Ptzcuaro, Janitzio miz z
dohledu, svce dohoely, hbitov je oputn, natrhan kvty le pohozeny a
schnou. luny te vytahuj na beh, turist vystupuj do novho dne, v hotelu na
behu pevniny ek velik stbrn ndoba a v n bubl erstv kva. V teplm
vzduchu hotelov jdelny stoup prouek pry jako posledn zvan mlhy z jezera a

rozlh se domck inkot tal, skpot vidliek, tich hovor, vka se mile kl
a kva se polyk v polospnku naatm jet ped ulehnutm. Dvee se zavraj.
Turist sp na poltch provlhlch mlhou, na provlhlch prostradlech, v
rubch, je slinila zem. Kva von pronikav jako pokoka Tarask.
V Guanajuatu se zavraj brny, strnul pzraky miz. Toit schodit vythli
do svtla listopadovho dne. Nkde tk pes. Vtr povv uvadlmi kopretinami
na cukrovch pomncch. Velik pklop zapad na vchod do katakomb. Skryt
lid se sesychaj.Kapela zatroub posledn vtznou fanfru a barreras osi. Lid
odchzej palrem flegmatickch ebrk, kte zpvaj vysoko nasazenmi hlasy,
a v zeeelch prostorch arny mui zahrabvaj a utraj krvav stopy
poslednho bka. Ve sprchch poplcv matadora po mokrm zadku mu, kter
dnes dky jemu zskal penze.
Raimundo spadl, Kristus spadl v oslniv zi. Bk vyrazil, vz vyrazil a
prorazil obrovskou ernou klenbu do vzduchu, kter se uzavel s hromovou ranou
a neekl nic ne: spi. Raimundo dopadl na zem, Kristus dopadl na zem, ale
nevdli o tom.
Paprov poheb byl rozdrcen napadr. Cukrov lebka se odkutlela k
chodnku a rozttila se na destky kuliek slepho snhu.
Chlapec, Kristus, tie leeli.
Non bk odeel, aby pedal temnotu dalm, aby nauil dal lidi spt.
Ach, vzdychl dav.
RAIMUNDO, stlo na lomcch cukrov lebky roztrouench po zemi.
Pibhli lid a obklopili ticho. Dvali se na spnek.
A cukrov lebky s psmeny RaAalaMaUaNaD a O se zmocnily dti, sndly ji a
o jmno se popraly.

NIKDY VS U NEUVIDM
Nkdo zlehka zaklepal na kuchysk dvee, a kdy je pan O'Brianov
otevela, stl v zadnm vchodu do domu jej nejlep njemnk pan Ramirez a u
nj z kad strany policejn ednk. Pan Ramirez stl mezi nimi mal a jakoby
zazdn.
Pane Ramirezi, co se dje? ekla pan O'Brianov.
Pan Ramirez byl docela zdeptn. Zejm nevdl, co by ekl na vysvtlenou.
Pisthoval se do penzinu pan O'Brianov ped vce ne dvma lety a od t
doby tam stle bydlel. Jel tehdy autobusem z Mexika do San Diega a pokraoval

dl do Los Angeles. Tam si nael ist pokojk s naletnm modrm linoleem, s

obrzky a kalendi po kvtovanch stnch a pan O'Brianovou, psnou, ale
laskavou pan domc. Za vlky pracoval v leteck tovrn a vyrbl soustky
pro letadla, kter nkam odltala, a i te, po vlce, u t prce zstal. Za vlky
vydlval tk penze. Nco z toho uetil a opjel se jen jednou tdn co
byla vsada, na kterou ml, podle nzor pan O'Brianov, kad podn dlnk
prvo bez e a vitek.
V kuchyni pan O'Brianov se v troub pekly kolky. Za chvli se kolky
vythnou a budou mt kiku jako pan Ramirez hndou, lesklou a napnutou a
v n vzduchov trhlinky skoro jako trbiny jeho tmavch o. V kuchyni to
krsn vonlo. Strnci se naklonili dovnit, zlkni vn. Pan Ramirez se upen
dval na sv boty, jako by ho ony donesly do tohohle malru.
Co se stalo, pane Ramirezi? zeptala se pan OBrianov.
Pan Ramirez zvedl oi --za zdy pan O'Brianov uvidl dlouh stl prosten
istm blm ubrusem a na nm podnos, chladn vyletn skleniky, dbn s
vodou, v n plavaly kostky ledu, msu erstvho bramborovho saltu a kompotu
z bann a pomeran nakrjench na kostiky a pocukrovanch. U stolu sedly
dti pan O'Brianov ti velc synov, kte se pi jdle bavili, a dv mlad
dcery, kter od jdla pokukovaly po strncch.
Jsem tu u ticet msc, ekl pan Ramirez tie a dval se na buclat ruce
pan O'Brianov.
O est msc to pethl, vysvtlil jeden strnk. Ml vzum jen k
pechodnmu pobytu. Zrovna jsme ho zaali hledat.
Krtce po pjezdu koupil si pan Ramirez do svho pokojku rdio; veer co
veer je pustil naplno a s radost poslouchal. Koupil si tak hodinky a mel z nich
stejnou radost. V noci se asto prochzel tichmi ulicemi, prohlel si pestr aty
ve vkladnch sknch a nkter koupil a vidl perky a nkter koupil svm
neetnm ptelkynm. Ptkrt za tden zael do biografu. Pak tak jezdil tramvaj
- - nkdy pln celou noc , ichal elektinu, hndma oima pejdl inzerty,
vnmal dunn kol pod sebou a dval se, jak kotem ubhaj spc domeky i velik
hotely. Krom toho chod-val do velikch restaurac, kde si porouel veee o
mnoha chodech, a do opery i do divadla. A koupil si i auto, kter mu pozdji,
kdy zapomnl platit spltky, rozilen zstupce firmy odvezl pmo od domu.
Piel jsem vm ct, pan O'Brianov, zaal te pan Ra-mirez, e musm
vypovdt svj pokoj. Piel jsem si pro zavazadla a pro aty a jdu te s tmihle
pny.

Vrtte se do Mexika?
Ano. Do Lagosu. Je to mal msteko na sever od Mexika.
To je koda, pane Ramirezi.
Mm u vechno sbaleno, ekl pan Ramirez chraptiv, pomrkval tmavma
oima a bezmocn ermoval rukama. Strnci se ho ani nedotkli. Nebylo teba.
Tady je kl, pan O'Brianov, ekl pan Ramirez. Vci u mm.
Teprve te si pan O'Brianov vimla, e m za sebou na schodech postaven
kufr.
Pan Ramirez se znovu zadval do velik kuchyn na tpytiv pbory, na mlad
lidi u stolu a na vyletnou podlahu. Obrtil se a dlouze se zahledl na vedlej
tpatrov ink, vysok a krsn. Dval se na balkny a na porn schodit, na
schdky od zadnho vchodu a ry prdla, kter pleskalo ve vtru.
Byl jste dobr njemnk, ekla pan OBrianov.
Dkuji vm, dkuji, pan O'Brianov, ekl tie. Zavel oi.
Pan O'Brianov stla v pootevench dvech. Syn j pipomnl, e j vystydne
veee, ale ona jen zavrtla hlavou a zase se obrtila k panu Ramirezovi.
Vzpomnla si, jak se kdysi dostala do nkolika mexickch pohraninch mst vzpomnla si na hork dny, na nekonen hejna cvrk, kte lezli, sneli se ze
vzduchu anebo leeli mrtv, podobn malm kehkm doutnkm, ve vkladech
obchod, na kanly, kter vedly k farmm vodu z ek, na pinav cesty a vyprahlou krajinu. Vzpomnla si na mlenliv msta, na tepl pivo, na ostr tun jdla,
kter se opakovala den co den. Vzpomnla si, jak pomalu se tam vlekli kon a jak
vidla na silnicch krlky zmoen vedrem. Vzpomnla si na hory elezn
rudy, na pran dol a na pobe ocenu, kter se thlo stovky kilometr a
nebylo na nm slyet nic ne vlny dn auta, dn budovy, nic.
To je moc velk koda, pane Ramirezi, ekla.
Nechce se mi zptky, pan O'Brianov, ekl tie. Lb se mi tady, chci tu
zstat. Pracoval jsem a vydlal jsem si. Jsem podn, vite? Nechci se vrtit!
To je koda, pane Ramirezi, ekla. Kdyby to lo, moc rda bych pro vs
nco udlala.
Pan 0'Brianov! vykikl najednou a z o mu vyhrkly slzy. Vzthl ruce,
vroucn do nich vzal jednu jej, tiskl ji, makal a nepoutl. Pan O'Brianov,
nikdy vs neuvidm, nikdy vs u neuvidm!
Strnci se pi tomto vjevu usmli, ale pan Ramirez si toho nevmal a oni se
brzy pestali smt.

Sbohem, pan 0'Brianov. Byla jste na m hodn. Sbohem, pan O'Brianov.

Nikdy vs u neuvidm!
Strnci pokali, a se pan Ramirez obrtil, zvedl kufr a odchzel. Pak
nedbale zasalutovali pan O'Brianov a vykroili za nm. Dvala se za nimi, jak
sestupuj ze schod.
Pak tie zavela dvee a pomalu la ke svmu mstu u stolu. Vythla idli a
sedla si. Zvedla ziv pbor a pustila se do nedojedenho zku.
Posp si, mami, ekl jeden jej syn. Vystydne ti to.
Pan O'Brianov si dala sousto do st a dlouho je pomalu vkala; pak se
upen zadvala na zaven dvee. Odloila pbor.
Co je ti, mami? zeptal se j syn.
Jen jsem si uvdomila, ekla pan O'Brianov a zakryla si rukou tv, e u
pana Ramireze nikdy neuvidm.

EN LA NOCHE
Pan Navarrezov nakala celou noc a jej nek pronikal domem, jako by ve
vech pokojch svtilo svtlo, take nikdo z njemnk nemohl spt. Celou noc
makala bl polt, lomila tlma rukama a volala: Joe, mj Joe! Ve ti
hodiny rno pestali njemnci doufat, e jet nkdy zave svou namalovanou
pusu, odhodlan vstali do hork noci, oblkli se a jeli do msta do biografu s
celononm provozem. V nonm kinu, zeeelm zvoji nevtranho koue,
prohnl Roy Rogers na pltn padouchy a mocnm hlasem pehluoval tich
pochrupvn nvtvnk.
Za svtn pan Navarrezov stle jet vzlykala a kiela.
Pes den to nebylo tak zl. Masov sbor nemluvat, voucch z rznch kout
domu, vpadl se spsnm milosrdenstvm do nku pan Navarrezov zvukem,
kter se tm rovnal rajsk hudb. Pispl i hmot a huen praek z pavla a
drniv hovor Mexianek, kter zahalen v inylkovch pehozech postvaly na
politch a kluzkch prknech pavlae. Avak tu a tam nad vzruenm hovorem,
pranm a kikem dt pece jen bylo slyet pan Navarrezovou jako hvzdajc rdio. Mj Joe, chudk mj Joe! pitla.
Za soumraku pili mui, zpocen prac. plchali se v chladivch vanch
domu, kter chystal veei, nadvali a rukama si zacpvali ui.

To ji to jet dr? zuili bezmocn. Jeden dokonce se! a kopl j do dve.

Dr hubu, ensk! Jene pan Navarrezovou to jen podntilo k silnjmu
jekotu: Ach, ach, Joe, Joe!
Dnes se jde veeet do hospody! oznmili mui svm enm. Po celm
dom putovalo kuchysk ndob zptky do kredence, v zmcch se otely kle
a na chodbch pobzeli mui sv navonn manelky ke spchu.
Pan Villanazul odemkl o plnoci star oprskan dvee bytu, zavel hnd oi,
na okamik zstal stt a snail se ovldnout. Vedle nj stla ena Tina se temi
syny a dvma dcerami, jednu drela v nru.
Ach Boe, zaeptal pan Villanazul, milosrdn Jei, sestup z ke a uti tu
enskou. Veli do temnho pokojku a pohldli na modrav svtlo svky, kter
blikalo pod osamlm krucifixem. Pan Villanazul filozoficky pokval hlavou:
Nesestoupil.
Leeli v posteli jako rozplen peen a letn noc je podlvala jejich vlastn
vou. Cel dm stl v jednom ohni plem t hysterky.
U toho mm po krk! Pan Villanazul vybhl i se enou na verandu ped
domem. Dti, kter mly zzran talent spt za vech okolnost, nechali nahoe.
Veranda ped domem byla obsazena temnmi postavami. Mui se tie hrbili
nad zaplenmi cigaretami, kter jim svtlkovaly v hndch prstech, eny v
inylkovch upncch se snaily zachytit sebemen zvan letnho vtru.
Pohybovali se jako ve snch, jako strnul manekni z vkladnch skn. Oi mli
opuchl, jazyk ztkl.
Pojte k n a zakrtme ji, ekl nkdo z mu.
Ne, to by nebylo sprvn, odpovdl ensk hlas. Shodme ji z okna.
Vichni se unaven rozesmli.
Pan Villanazul se zastavil a pekvapen koukal na tu selost. Jeho ena se
pivlekla za nm.
lovk by si pomalu myslel, e Joe je jedinej na svt, kdo el na vojnu,
rozilil se nkdo. Podvejte se na tu Navarrezovou! Vdy ten jej Joe bude
loupat brambory; bude u tch pk doista v zvt.
Nco se mus stt. Te promluvil pan Villanazul. Sm se zalekl tvrd
rozhodnosti ve vlastnm hlase. Vichni na nj pohldli.
Nememe takhle ivoit dal noc, pokraoval pan Villanazul bez okolk.
m vc j mltme na dvee, tm vc ki, vysvtlil mu pan Gmez.
Dnes odpoledne tu byl knz, ekla pan Gutirrezov. V zoufalstv jsme pro
nj poslali. Ale pan Navarrezov ho vbec nepustila do dve, a prosil jak chtl.

Musel odejt. Taky jsme ekli strnkovi Gilviemu, aby j domluvil, ale myslte
si, e ho poslechla?
Tak to musme zkusit jinak, zahloubal se pan Villanazul. Nkdo j mus
projevit pochopen.
Jak se to m zkusit jinak? zeptal se pan Gmez.
Kdyby tak, zaal pan Villanazul po chvilce pemlen, kdyby tak aspo
jeden z ns byl svobodn.
Utrousil tu poznmku, jako by pustil chladn kmen do hlubok studny a
pokal, a vystkne voda a rozvln se.
Vichni povzdechli.Vypadalo to, jako by se v t letn noci zvedl vtk. Mui
se nepatrn napmili; eny oily.
Jene, odpovdl pan Gmez a opt se nahrbil, jsme vichni enat.
Svobodn nen nikdo.
Ach, vzdychli spolen, tie se usadili v przdnm eiti hork noci a
kouili.
V tom ppad, pokraoval pan Villanazul, pokril rameny a sta mu ztvrdla,
to mus bt jeden z ns!
Znovu zavl ten non vtk a rozvil mezi lidmi posvtnou bze.
Sobectv te mus stranou! prohlsil pan Villanazul. Jeden z ns to udlat
mus! Mus, jinak se budeme smait v tomhle pekle dal noc!
Lid na verand se od nj rozpait odthli. Udlte to samozejm vy, pane
Villanazule, e? zaali se vyptvat.
Strnul. Cigareta mu tm vypadla z prst. No, ale j ..., namtal.
Vy, ekli. e vy?
Rozilen gestikuloval. Mm enu a pt dt, jedno jet v peince!
Jene svobodn z ns nen nikdo. Je to v nvrh a muste mt odvahu jednat
podle svho pesvden, pane Villanazule! tvrdili vichni.
Vystraen mlel. Blskl poplaenma oima po sv en.
Stla v nonm vzduchu, unaven se ovvala a snaila se ho zachytit pohledem.
Jsem stran unaven, postovala si.
Tino, oslovil ji.
Umu, jestli se nevyspm, ekla.
Ale podvej, Tino, ekl.
Umu a pinesou spoustu kvtin a pochovaj m, jestli si trochu neodpoinu,
zamumlala.
Vypad moc patn, kali vichni.

Pan Villanazul vhal u jen okamik. Vzal enu za ruku maltnou vedrem. Rty
se dotkl jejch rozplench tv.
Beze slova odeel z verandy.
Slyeli, jak stoup zkruty neosvtlenho schodit domu do_tetho poschod,
kde kvlela pan Navarrezov.
Cekali na verand.
Mui si zaplili nov cigarety, odhodili sirky, eplav se rozhovoili, eny se
mezi nimi propltaly a kad se zastavila na chvilku u pan Villanazulov, kter
se oprala o zbradl Verandy a pod unavenma oima mla kruhy. Te je pan
Villanazul nahoe! zaeptal tie nkdo z mu.
Vichni ztichli.
Te, zasyel ten mu jevitnm epotem, klepe pan Vil-anazul na jej
dvee! Klep, klep. Vichni poslouchali se zatajenm dechem. Z velik dlky bylo
slyet lehk ukn. Pan Navarrezovou to vyruilo a zan znovu! Shora z
domu piletl vkik.
A te, pohodln usazen mu se jemn ovval rukou rozvjel svou fantazii,
pan Villanazul tie a mrn adon a zavenmi dvemi.
Lid na verand zvedli hlavy, snace se prohldnout skrze zkruty devnho
schodit do tetho poschod, a ekali. Nek slbl.
Te mluv pan Villanazul rychle, adon, ept, slibuje, se zvolal ten mu.
Nek se promnil ve vzlykot, vzlykot ve stnm a nakonec odumelo
vechno a na dech, tlukot srdc a napjat naslou-chn.
Asi dv minuty stli na verand zaliti potem a ekali a pak vichni uslyeli,
jak vysoko nahoe zaharail ve dvech zmek, dvee se otevely a za okamik se
zas tie zavely. Dm ztichl.
Ticho se usadilo ve vech mstnostech jako zhasl svtlo. Ticho plynulo
zkmi chodbami jako chladn vno.
Ticho se linulo dokon otevenmi okny jako chladiv vnek ze sklepa.
Vichni stli a dchali jeho chlad. , vzdychli.
Mui odhodili cigarety a po pikch veli do tichho inku. eny ly za
nimi. Brzy byla veranda przdn. Vichni se sthli do chladivch chodeb ticha.
Pan Villanazulov odemykala dvee strnule, jako v narkze.
Musme panu Villanazulovi uspodat oslavu, zaeptal kdosi.Ztra za nj
zaplm svku.
Dvee se zavely.

Pan Villanazulov leela v pjemn erstv posteli. Je po. zorn a

ohledupln, snila se zavenma oima. Proto ho mm rda.
Ticho ji hladilo jako chladiv ruka, dokud neusnula.

SLUNCE A STN
Fotografick apart cvakal jako bleka. Svtil mode kovovm leskem jako
velik tlust brouk v rukou mue, kter ho svral jemnmi doteky, ale pesn a
eln. Pstroj mrkl do slajcho slunce.
Pst, Ricardo, poj odsud!
Poslouchejte, vy tam dole! kikl Ricardo z okna.
Ricardo, nech toho!
Obrtil se k en. Co k mn, abych toho nechal, jim ekni, a toho
nechaj. Jdi a ekni jim to, nebo se jich boj?
Nikomu nic nedlaj, pokraovala jeho ena trpliv.
Odstril ji, vyklonil se z okna a dval se ulic. Hal, vy tam! vykikl.
Na ulici stl mu s ernm fotoapartem. Podval se na Ri-carda, ale hned
neruen zaostoval dl na dmu v smetanovch plovch kalhotch a blm
ivtku se zelen kostkovanou erpou. Oprala se o popraskanou omtku domu.
Za n se usmval ern chlapec s rukou u pusy.
Tomi! zaval Ricardo. Obrtil se k en. Jei Kriste! Tom je na ulici,
mj vlastn syn se tamhle cul. Ricardo vyrazil ze dve.
Do nieho se neple! ekla ena.
Srazm jim hlavu! prohlsil Ricardo a byl pry.
Na ulici se te ta^zahliv ensk podepela o odprsk-vajc modr ntr
zbradl. Ricardo dorazil prv vas, aby to zahldl. To je moje zbradl! ekl.
Mu s kamerou pispchal na pomoc. Vdy je dobe, dlme jenom snmky.
Vechno je v podku. Za chvilku jsme odtud pry.
Vechno nen v podku, ekl Ricardo a jeho hnd oi metaly blesky.
Opr se o mj dm.
Dlme snmky pro mdn asopis, usmval se fotograf. A co mn je do
toho? zeptal se Ricardo modr oblohy. Mm let radost nad tou novinou?
Skkat, jako kdy mm tanec svatho Vta?
Jestli vm jde o penze, tak tady mte pt pesos, ekl fotograf s smvem.
Ricardo ruku odstril. J si penze vydlvm. Tomu vy nerozumte. Prosm
vs, jdte odsud.

Fotograf nevychzel z divu. Ale ...

Tomi, dom!
Ale tti...
Jede! zahml Ricardo.
Chlapec zmizel.
To se nm jet nikdy nestalo, ekl fotograf.
Ono u taky dnes nen vera! Co vlastn jsme? Zbablci? ptal se Ricardo
enickou otzkou.
Kolem se nashromdil zstup lid. ukali si, usmvali se a pouchovali se
mezi sebou. Fotograf pro dobrou vli podrdn sklapl objektiv a ekl pes
rameno maneknce: Co se d dlat, pjdeme do t druh ulice. Viml jsem si, e
je tam docela pkn popraskan ze a pr pknch stn. Jestli si pospme . ..
Dvka, kter po celou dobu vmny nzor nervzn muchlala erpu, popadla
kufk s lidly a probhla kolem Ricarda, ale on ji jet stail chytit za ruku.
Nevykldejte si to ve zlm, spustil. Zastavila se a nechpav na nj hledla.
Pokraoval: Na vs se nelm. Ani na vs. Oslovil fotografa.
Tak pro . . ., ekl fotograf.
Ricardo mvl rukou. Vy jste zamstnanec zrovna jako j. Jsme zamstnanci.
Musme jeden druhho chpat. Ale kdy vy si pijdete k mmu domu s apartem,
kter vypad jako sloit oko ovda, tak je vechno pochopen pry. Nedovolm,
aby nkdo pouval mou ulici proto, e jsou v n krsn stny, mou oblohu, e je
na n slunce, a mj dm, e je na nm zajmav trhlina ve zdi, vte! Ach, takhle je
to skvl! Opete se tamhle! Postavte se o kousek dl! Tady se posate!Naklote
se trochu! Nehbat! Slyel jsem vs moc dobe! Myslte si, e jsem hlupk? Mm
v pokoji plno knih. Vidte tamhle to okno? Mario!
Jeho ena vystrila hlavu. Uka jim knihy! vykikl.
Zaala pobhat a nco mumlat, ale za chvilku ukzala oknem jednu knihu, pak
druhou a pak jet asi pl tuctu knih. Oi mla pitom zaven a odvracela hlavu
od knih jako od zkaench ryb.
A tikrt tolik jich mm jet nahoe! kiel Ricardo. Nemyslete si, e
mluvte s njakm dobytetem v pralese, mluvte s lovkem!
Podvejte, ekl fotograf a spn ukldal desky. Vdy u jdeme.
Kadopdn vm dkujeme.
Ne odejdete, muste se dovdt, proti emu jsem, ekl Ricardo. Nejsem
zrovna patnej chlap. Ale umm se podn rozvztekat. Copak vypadm jako
njak lepenkov kulisa?

Nikdo tu nikoho k niemu nepirovnval. Fotograf zvedl sv nad a

odchzel.
O dva bloky dl tu mme taky fotografa, ekl Ricardo, kter se vydal s nm.
Ten m kulisy. Postav vs ped n. M tam teba GRAND HOTEL. Zmkne
vs a pak to vypad, e jste v Grandhotelu. Rozumte mi, co chci ct? Moje ulice
je moje ulice, mj ivot je mj ivot a mj syn je mj syn. Mj syn nen dn
kulisa. Vidl jsem, jak mho syna velijak natte u zdi, aby vm dlal pozad.
Jakpak vy tomu kte aby ml obrzek atmosfru? Aby celek upoutal pozornost a ta hezk slena aby vynikla.
as utk, ekl fotograf cel zpocen. Maneknka cupitala po jeho druhm
boku.
Jsme chud lid, pokraoval Ricardo. Ze dve se nm loupe ntr, zdi
mme popraskan a otskan, stoky se nm vypauj do ulic a dldn mme z
koich hlav. Ale kdy vidm, e vy dvte tyhle vci na veejnost, jako bych j
je chtl takhle mt, jako bych byl sm zadil, aby tu stny popraskaly, to m
popadne stranej vztek! Nebo jste si myslel, e jsem vdl, e pijdete, a e jsem
proto udlal na ntr patinu? Anebo e jsem vdl, e pijdete, a proto jsem oblkl
svmu chlapci nejpinavj aty? My nejsme dn atelir!
Jsme lidi a jako s lidmi se s nmi mus zachzet. ekl jsem to jasn?
Do puntku, odpovdl fotograf, ani na nj nepohldl a spchal dl.
Kdy te znte m pn a m dvody, udlte mi tu laskavost a pjdete
dom?
Vy byste m rozesml, ekl fotograf. Hal! Spatili skupinu pti dalch
maneknek s fotografem. Stli u paty obrovskho kamennho schodit, kter ve
vrstvch, jako svatebn dort, stoupalo k blmu nmst. Jak to jde, Joe?
Udlali jsme pr pknch obrzk u kostela Panny Marie, nali jsme tam pr
soch s uraenmi nosy, krsn kousky, odpovdl Joe. Co to je za pozdvien?
Ale tady Pancho dl zmatek. Opeli jsme se pr o jeho bark a shodili mu
ho.
Jmenuji se Ricardo. Mj dm stoj jako dv.
Zmkneme to tady, drahouku, ekl prvn fotograf. Postavte se do
podloub tamhletoho krmu. Vede odtamtud pkn starobyl ze. Nakoukl do
taj svho apartu.
Tak vy takhle. Ricardo strnul ledovm klidem. Dval se, jak se pipravuj.
Kdy mli vechno pichystno, jen stisknout spou, vyrazil ke krmu a volal na
mue ve dvech: Jorge! Co dl?

Stojm tu, odpovdl ten mu.

No dobe, ekl Ricardo, ale copak to nen tvoje podloub? Ty je nech, aby
si ho fotografovali?
Mn to nevad, ekl Jorge.
Ricardo jm zatsl. Dlaj si z tvho majetku filmov atelir. Tebe to
neur?
Na to jsem nepomyslel, Jorge se pokrbal na nose.
Jei na ki, love, mysli!
Nevidm na tom nic patnho, ekl Jorge.
Copak jsem na svt sm, kdo m jazyk na pravm mst? promlouval
Ricardo ke svm przdnm dlanm. A trochu odhadu pro to, co se slu? Copak
jsme tu njak kulisrna pro obrzky? Copak s tm krom m nikdo nechce nic
dlat?
Hrstka lid, kter la s nimi, pibrala po cest dal. Te u Jich byla pkn
dka a pibvali nov, pivbeni Ricardovm umnnm evem. Dupal, zatnal
psti, odplivoval si. Fotograf i manekny se na nj rozilen dvali. Pejete si mt
na pozad nkoho interesantnho? rozkikl se na fotografa. J vm postojm.
Mm se postavit tady k t zdi, klobouk sem, nohy tam, sem vc svtla a nco taky
aby zbylo na m sandly, kter jsem si sm il. A co kdybych si trochu vc roztrhl
tu dru v koili, asi takhle, co byste kal tomu? Dobr, vite? Mm obliej dost
vlhk potem? A dost dlouh vlasy, vzcn pane?
Postavte se tam, jestli chcete, ekl fotograf.
Do objektivu se vm nepodvm, ujistil ho Ricardo.
Fotograf se usml a zvedl apart. Krek doleva, drahouku! Manekna
ustoupila. Natote pravou nohu. Tak je to dobe. Vborn! Nehbat!
Manekna zdvihla bradu a strnula.
Ricardo spustil kalhoty.
Proboha! ekl fotograf.
Nkolik maneknek vyjeklo. Zvdavci se dali do smchu a zaali se mezi
sebou pouchovat. Ricardo si klidn nathl kalhoty a opel se o ze.
Bylo to dost interesantn? zeptal se.
Paneboe! huel si pro sebe fotograf.
Pojme do dok, navrhl jeho asistent.
J si tam taky zajdu, usml se Ricardo.
Dobr Boe, co si s tm idiotem poneme? zaeptal fotograf.
Str mu nco a bude pokoj.

U jsem to zkouel!
Asi ses nepedal.
V co, sko pro policajta. To mu zatrhneme.
Asistent odbhl. Okolostojc nervzn kouili cigarety a dvali se na Ricarda.
Pibhl pes a bez okolk zvedl u zdi noiku.
Podvejte se! kiel Ricardo. To je dlo! To je vzoreek! Rychle, ne to
slunce vysu!
Fotograf se otoil zdy a zadval se k moi.
Asistent se til zpt. Za nm si klidn vykraoval domorod policista. Asistent
musel zastavit, vrtit se a pobdnout policistu, aby pidal do kroku. Policista ho z
dlky viditelnm
gestem ubezpeil, e den jet neskonil a e na msto inu doraz vas.
Policista zstal stt za obma fotografy. Tak co je, copak tu mte? Tamhletoho
mue. Chceme, aby el pry. Tamhleten mu se zjevn jen opr o stnu, ekl
poli-cista.
Kdepak opr, ten - - ale erta starho, ekl fotograf. Nejlp vm to
vysvtlme, kdy vm to pedvedeme. Postavte se, prosm, drahouku!
Dvka zaujala postoj. Ricardo tak zaujal postoj a usmval se jakoby nic.
Nehbat! Dvka strnula. Ricardo spustil kalhoty.
Kamera cvakla. Hm,
konstatoval policista.
Dkaz mm zachycen v tomhle apartu, kdybyste ho po-teboval! ekl
fotograf.
Hm, ekl policista, ani se nehnul, jen se chytil za bradu. No jo. Obhlel si
scnu, jako by sm byl fotograf amatr. Vidl maneknku, jej nervzn
mramorov obliej polval rumnec, vidl koi hlavy, ze a Ricarda. Ricardo
stl v polednm slunci pod modrou oblohou, labunicky kouil cigaretu a kalhoty
ml tam, kde je mui mvaj jen zdka.
Tak co bude, pane inspektore? zeptal se fotograf v oekvn. A co chcete,
ekl policista, sundal si epici a otral si
tmav elo, co ode m chcete?
Zavete ho pro neslun odhalovn.
Hm, ekl policista.
Tak co bude? ekl fotograf.
Zstup zauml. Hezk maneknky se dvaly na racky a na moe.
Toho lovka, co se opr o ze, zaal policista, toho j znm. Jmenuje se
Ricardo Reyes.

Zdravko, Estebane! zavolal Ricardo.

Policista mu odpovdl: I tob, Ricardo.
Zamvali na sebe.Nevidm, e by nco dlal, ekl policista.
Jak to myslte? zeptal se fotograf. Je nah jako trn. To je nemorln.
Ten lovk nedl nic nemorlnho. Jen si tam stoj, ekl policista. Jo
kdyby nco dlal rukama nebo s tlem, nco, na co by nelo koukat, to bych
zakroil v tu chvli. Ale jeliko se jen opr o ze, ani prstem nehne, nen tu nic
patnho.
Ale je nah, nah! kiel fotograf.
Tomu nerozumm! Policista se zatvil nechpav.
Lidi pece nechodj naz!
Ono pijde na to je nah a nah, vysvtloval policista. Me bt dobr i
patn. Stzliv a napit. O tomhle soudm, e v sob nem ani kapku, a m
dobrou povst. Nah je, to mte pravdu, ale nedl pitom nic, co by urelo
veejnost.
Kdo vy vlastn jste? Jeho bratr? Kdo jste? Jeho kumpn? ptal se fotograf.
Vypadalo to, e kadou chvilku vybuchne, zane kousat, tkat, doret a obhat
tu pod zivm sluncem zuiv dokoleka. Kam se podla slunost? Co se to tu
dje? Pojte, dvata, pjdeme nkam jinam.
Do Francie, ekl Ricardo.
Coe? Fotograf se otoil na pat.
Povdm do Francie nebo do panlska, navrhoval Ricardo. Nebo do
vdska. Vidl jsem pr moc pknch obrzk zd ze vdska. Jene nebyly moc
rozpukan. Nezlobte se, e vm radm.
Udlme obrzky, a chcete nebo nechcete! fotograf zahrozil kamerou i
pst.
J budu u toho, ekl Ricardo. Ztra i pozt, na bch zpasech, na trhu,
vude, kam se hnete, pjdu taky. Klidn a dstojn, abych splnil svoje posln.
Kdy se na nj podvali, uvdomili si, e to mysl vn.
Kdo jste -- kdo si ksakru myslte, e jste? kiel fotograf.
ekm celou tu dobu, e se m na to zeptte, odpovdl Ricardo.
Pemlejte o mn. Jdte dom a zamyslete se. Dokud je v desetitiscovm
mst jen jeden takov, jako jsem j, svt pjde kupedu. Beze m by byl
zmatek.
Dobrou noc, kazateli, ekl fotograf a cel hejno dvek.

krabic na klobouky, apart a kufk s lidly se vydalo ulic k dokm.

Jdeme se najst, milkov. Pak se nco vymysl!
Ricardo se klidn dval, jak odchzej. Ani se nehnul. Shromdn dav ho
dosud sledoval a lid se usmvali.
A te, pemtal Ricardo, se vrtm ulic ke svmu domu, kde se loupe ze dve
lak, o kter jsem se u tisckrt otel, jak chodm kolem, pejdu po schodech, kter
u jsem za tch estatyicet let pkn prochodil, a pejedu rukou po trhlin ve
vlastnm dom, po trhlin, kterou udlalo zemtesen ve tictm roce. Dobe si
na tu noc vzpomnni, leeli jsme v posteli. Tom jet nebyl na svt a mli
jsme se s Mariou tak rdi, e jsme si mysleli, e nae horouc lska pohnula t
noci domem. Jene ve skutenosti se chvla zem a rno byla ve zdi trhlina. Pak
vylezu v otcovskm dom po schodech k balknku z krajkovho mov ty
me jsou prce otcovch rukou a sednu si k jdlu, kter mi na tom balkn
proste m ena, a pi ruce budu mt knihy. A bude tam mj syn Tom, kterho
jsem stvoil se svou dobrou enou. Budeme sedt, jst a povdat si a nikdo z ns
nebude ani fotografie, ani pozad, ani kulisa, ani jevitn zazen. Vichni budeme
herci, a zatracen dob herci.
Jako na podporu t posledn mylenky dolet k jeho uchu jaksi zvuk.
Natahoval si prv vn a se v dstojnost kalhoty a chtl si zapnout psek,
kdy ten pjemn zvuk uslyel. Bylo to jako umn holubicch kdel ve
vzduchu. Byl to potlesk.
Hrstka lid, kte pihleli, jak ped poledn pestvkou dohrv posledn
scnu thle hry, sledovala, jak krsn a se slunost hodnou gentlemana zved sv
kalhoty. Potlesk utichl jako krtk nraz vlny na nedalek mosk beh.
Ricardo jim pokynul a na vechny se usml.
Cestou dom poplcal nahoe v ulici psa, kter zvedl u zdi noiku.

BJEN ZMRZLINOV OBLEK

Bylo lto, ve mst se stmvalo a ped tie cvakajcm kulenkovm slem
dchali tri mlad amerit Mexian tepl vzduch a rozhleli se po svt. Chvli
mluvili a chvli nekali vbec nic, ale pozorovali auta, jak klouou po horkm
asfaltu jako ern pantei, nebo se dvali na trolejbusy, kter vyvstvaly jako
boue, metaly blesky a dohmvaly do ticha.
Jej, vzdychl nakonec Martnez. Byl nejmlad, nejkrsnji smutn ze vech.
To je ndhern noc, co? Ndhern.

Jak pozoroval svt, ten se piblioval a odplouval a zase se piblioval. Lid,

kte do nich strkali, byli najednou na druh stran ulice. Budovy vzdlen osm
kilometr se mu najednou naklnly pes rameno. Ale vtinu asu zstvalo
vechno lid, auta i budovy daleko na kraji svta a nieho ses nemohl
dotknout. Martnezova tv v tom klidnm, teplm letnm veeru studila.
V takovouhle noc si lovk peje . . . spoustu vc.
Pn, ekl druh mu, Viilanazul, lovk, kter ve svm pokoji hlasit
vykikoval z knih, ale na ulici jen eptal. Pn jsou jalov kratochvle
nezamstnanch.
Nezamstnanch? vykikl Vamenos, ten neoholen. Jen si ho poslechnte!
Nemme prci, nemme penze!'
A tak, ekl Martnez, nemme ptele.
Pravda. Viilanazul se zahledl k zelenmu nmstku, kde se v lehkm
nonm vtru kolbaly palmy. Vte, co j si peji? Peji si jt tamhle na nmst a
promluvit mezi pny podnikateli, kte se tam veer schzej a hovo o velkch
vcech. Ale takhle obleenho a takhle chudho, kdo by m poslouchal? A tak,
Martnezi, mme jeden druhho. Ptelstv chudch je opravdov ptelstv. My
...
Ale v tu chvli se kolem nesl hezk mlad Mexian s tenoukm knrkem. A
na kad bezstarostn pai ml zavenou rozesmtou enu.
Madre ma! plesk! se Martnez do ela. Kde ten chlap sebral dv
ptelkyn?
To dl ten jeho pkn nov bl letn oblek. Vamenos si hryzal ern nehet
na palci. Vypad podnikav.
Martnez se naklonil, aby vidl ty ti, jak odchzej, a pak
aby se podval, jak v inku naproti vyhl z okna vysoko ve tvrtm
poschod krsn dvka a tmav vlasy j zlehka uch vtr. Byla tam u celou
vnost, to znamen est tdn. Zkouel kvat, zvedat ruku, usmvat se, rychle
mrkat, dokonce se j i klanl, na ulici, v sle, kdy zaskoil za pteli, v parku, ve
mst, l te zvedl ruku od pasu a zahbal prsty. Ale krasavice jen nechvala vtr
uchat sv tmav vlasy. Martnez neexistoval. Prost nebyl.
Madre ma! Odvrtil se a zadval se do ulice, kde.mu zatel se svmi
dvma ptelkynmi za roh. Kdybych tak ml jen jeden oblek, jen jeden!
Nepoteboval bych penze, jen kdybych dobe vypadal.

Jsem na rozpacch, ekl Viilanazul, jestli t nemm poslat za Gmezem. U

asi msc vykld njak blzniviny o atech. Pod mu km, e se pipojm,
abych se ho zbavil. Ten Gmez.
Pteli, ekl tich hlas.
Gmez! Vichni se obrtili a zrali.
Gmez s podivnm smvem vythl nekonenou tenkou lutou stuku, je
vlla a tepotala se v letnm vzduchu.
Gmezi, ekl Martnez, co dlte s tm krejovskm metrem?
Gmez zazil. Mm lidsk kostry.
Kostry!
Pokej, zailhal Gmez na Martneze. Caramba! Kde jsi byl cel mj
ivot? J si t zmm!
Martnez pihlel jak ho bere za pai a svr ji metrem, jak mu m nohu a
obepn hrudnk.
Stj klidn! vykikl Gmez. Pae -- dokonal. Noha - hrudnk perfecto!
Honem vku! Tak! Ano! Sto edest ti! Beru t! Podej mi ruku! Zacloumal
Martnezovi rukou a najednou se zarazil. Pokat. M . . . deset dolar?
J mm! zamval Vamenos nkolika umolousanmi bankovkami. Gmezi!
Zm m!
Vecko, co na svt mm, je devt dolar dvaadevadest cent. Martnez si
prohledal kapsy. To sta na nov oblek? Jak to?
Jak to? Protoe m sprvnou kostru!
Pane Gmezi, vdy vs ani neznm . ..Nezn? Bude u m bydlet! Poj!
Gmez zmizel v kulenkovm sle. Martnez, provzen zdvoilm
Villanazulem a strkn dychtivm Vamenosem, se octl uvnit.
Domnguezi! ekl Gmez.
Domnguez na n mrkl od telefonu na stn. Ze sluchtka ppal ensk hlas.
Manulo! ekl Gmez.
Manulo se otoil, bublajc lhev vna u st.
Gmez ukzal na Martneze.
Konen jsme nali naeho ptho dobrovolnka!
Domnguez ekl: Mm rande, nerute m ..., a odmlel se. Sluchtko mu
vyklouzlo z prst. ern dik pln skvlch jmen a telefonnch sel rychle
zmizel v jeho kapse. Gmezi, ty ...?
Ano, ano! Penze sem! ndale!
V houpajcm se sluchtku se kvil ensk hlas.

Domnguez na n rozpait pohldl.

Manulo pozoroval przdnou vinnou lhev ve sv ruce a vvsn tt obchodu s
lihovinami na druh stran ulice.
Pak oba mui velmi zdrhav poloili po deseti dolarech na zelen sametov
hrac stl.
Villanazul ommen udlal tot, Gmez tak a ouchl do Martneze.
Martnez vyloil sv zmakan bankovky a drobn. Gmez zamval penzi jako
krlovskou kartou.
Padest dolar! Oblek stoj edest. U potebujeme jen deset dolar!
Pokat, ekl Martnez. Gmezi, to mluvme o jednom obleku? Uno?'
Uno! Gmez zvedl jeden prst. Jeden bjen bl zmrzlinov letn oblek!
Bl, bl jako srpnov msc!
Ale komu bude ten oblek patit?
Mn! ekl Manulo.
Mn! ekl Domnguez.
Mn! ekl Villanazul.
Mn! vykikl Gmez. A tob, Martnezi. Chlapi, ukate se mu. Seate
se!
Villanazul, Manulo, Domnguez a Gmez se vytili a stoupli si zdy ke stn
herny.
Martnezi, ty taky, na druh konec, zaa se! A te nm, Vamenosi, polo na
hlavy tgo.
To v, e ano, Gmezi!
Martnez v ad uctil, jak ho do hlavy kleplo tgo, a vyklonil se, aby vidl, co
se dje. Ach! vydechl.
Tgo jim na hlavch leelo rovn, nikde se nezvedalo ani neklesalo, jak s nm
rozkleben Vamenos popojdl.
Vichni jsme stejn velc! ekl Martnez.
Stejn! Vichni se rozesmli.
Gmez pebhl podle ady a sem tam ustil mrou po much, take se smli
jet blznivji.
Ovem! ekl. Trvalo to msc, tyi nedle, jen si to pedstav, ne jsem
nael tyi chlapy stejn velk a stejn stavn jako j, cel msc bhn a
pomovn. Nkdy jsem nael chlapy, kte mli kostru sto edest ti, ale masa
mli na kostech moc nebo mlo. Nkdy mli moc dlouh kosti v nohou nebo moc

krtk v pach. Kluci, tch kost! Jen si to pedstavte! Ale te je ns pt stejn

ramena, hrudnky, pasy, pae, a co vha? Chlapi!
Manulo, Domnguez, Villanazul, Gmez a nakonec Martnez si stoupli na
vhu a ta vyhazovala potitn kartiky, jak ji Vamenos stle s blznivm
smvem krmil drobnmi. Martnez s bucm srdcem kartiky etl.
edest jedno kilo ... edest jedno a pl... edest kilo sedmdest... edest
dv ... zzrak!
Ne, ekl Villanazul prost, Gmez.
Vichni se usmvali na toho gnia, kter je te objmal paemi.
Nejsme skvl? dumal. Vichni stejn velc, vichni stejn sen ten oblek.
Tak bude kad z ns vypadat aspo jeden veer v tdnu krsn, co?
J nevypadal krsn u roky, ekl Martnez. Dvata utkaj.
U nebudou utkat, budou jako pimraen, ekl Gmez, a t uvid v tom
chladivm blm letnm zmrzlinovm obleku.
Gmezi, ekl Villanazul, dovol, a se t na jednu vc zeptm.
Samozejm, compadre.A koupme ten pkn nov bl zmrzlinov letn
oblek, vi, e si ho jednou veer neoblee a neodjede na rok do El Pasa?
Villanazule, Villanazule, jak to me ct? Oko vid a jazyk se pohybuje,
ekl Villanazul. Jak to bylo s tou loteri Kad vyhrv!, kterou sis zadil, a
nikdo nevyhrl? A jak to bylo s tou Spojenou spolenost Chili con Carne a
Frijole, kterou jsi chtl organizovat, a stalo se jedin to, e vyprel njem
kancele?
To byly dtsk omyly, ze kterch jsem u vyrostl, ekl Gmez. Dost! V
tomhle horkm poas by mohl nkdo koupit ten speciln oblek, kter je uit
prv pro ns a ek na ns ve vloze SHUMWAYOVCH SLUNENCH
AT! Mme padest dolar. Te u potebujeme jen jet jednu kostru!
Martnez vidl, jak se mui rozhlej po sle. Dval se tam, kam ostatn. Ctil,
jak jeho oi spn mjej Vamenose a pak se zdrhav vracej a zkoumaj jeho
pinavou koili, jeho veliknsk prsty hnd od nikotinu.
M, vybuchl nakonec Vamenos. Moji kostru, zm ji, je bjen! Ovem,
ruce mm velk a pae taky od kopn pkop. Ale ...
V tu chvli slyel Martnez, jak venku po chodnku opt prochz ten stran
lovk se dvma dvaty a vichni ti se smj.
Vidl bolest pelett jako stn letnho oblaku po tvch ostatnch mu v sle.
Vamenos si pomalu stoupl na vhu a zasunul minci. Se zavenma oima
eptal modlitbiku.

Madre ma, prosm t . . .

Stroj zavrel; vypadla kartika. Vamenos otevel oi.
Podvejte! edest jedno kilo! Dal zzrak!
Mui zrali na jeho pravici a na kartiku, na jeho levici a na umazanou
desetidolarovku.
Gmez se zakymcel. Zpocen si olzl rty. Pak vystelil ruku a shrbl penze.
Do obchodu! Pro oblek! Vamos!
Vichni s jekem vybhli ze slu.
ensk hlas dosud knkal z oputnho telefonu. Martnez,
kter zstal pozadu, se nathl a telefon zavsil. V tichu zavrtl hlavou.
Santos, to se mi zd! est chlap, ekl, a jeden oblek. Co z toho vzejde?
lenstv? Flmovn? Vrada? Ale pijdu s Bohem. Gmezi, pokej na m!
Martnez byl mlad. Bel rychle. Pan Shumway, majitel SHUMWAYOVCH
SLUNENCH AT, strnul pi perovnvn kravat, protoe vyctil jakousi
zmnu v ovzdu ped svm podnikem. Leo, zaeptal svmu prumu,
podvej se ... Venku se peloudal kolem jeden mu, Gmez, a nahldl dovnit.
Spn proli kolem dva mui, Manulo a Domnguez, a zrali dovnit. Ti mui,
Villanazul, Martnez a Vamenos, udlali tot, strkajce se navzjem. Leo, pan
Shumway polkl, zavolej policii! Najednou bylo vech est mu ve dvech.
Martnez, zmknut mezi nimi, aludek v krku, tv trochu horenou, se usmval
na Lea tak horoucn, e Leo pustil telefon. Jej, vydechl Martnez, oi dokon.
Tmhle je ndher n oblek! Ne, Manulo se dotkl jedn klopy. Tenhle!
Na celm svt existuje jen jeden oblek! ekl Gmez chladn. Pane
Shumwayi, ten zmrzlinov bl, velikost ticet tyi, co jste ml ped hodinou ve
vloze. Je pry! Snad jste ho...
Neprodal? vydechl pan Shumway. Ne, ne. Je v oblkrn. Jet vis na
figurn.
Martnez nevdl, jestli se pohnul on a rozhbal vechny, nebo jestli se
pohnuli vichni a rozhbali jeho. Nhle byli vichni v pohybu. Pan Shumway se v
bhu snail zstat ped nimi.
Tudy, pnov, A kter z vs ...?
Jeden za vechny, vichni za jednoho! slyel sm sebe Martnez a rozesml
se. Vyzkoume si ho vichni!
Vichni? Pan Shumway se chytil zvsu kabiny, jako by obchod byl
parolo, kter se nhle zhoupla na velik vln. Zral.

Je to tak, myslel si Martnez, podvej se, jak se usmvme. A podvej se na ty

kostry za naimi smvy! Zm si ns tuhle a tamhle, nahoe, dole, aha, u
vid?Pan Shumway vidl. Pikvl. Pokril rameny. Vichni! trhl zvsem.
Prosm! Kupte ho a j vm zadarmo pidm figurnu!
Martnez tie nahldl do kabiny. Jeho pohyb pithl i ostatn.
Oblek tam byl.
A byl bl.
Martnez najednou nemohl dchat. Nechtl. Nepoteboval. Bl se, e dechem
oblek roztaje. Stailo se jen dvat.
Nakonec se ale zhluboka chvjiv nadechl a vydechl eptem: Jej, jej,
carambal
Oslepuje m, zamumlal Gmez.
Pane Shumwayi, slyel Martnez syet Lea, nedme tm nebezpen
pklad, kdy ho prodme ? Myslm, kdyby kad kupoval jeden oblek pro est
lid?
Leo, ekl pan Shumway, slyel jsi u nkdy, e by jeden jedin oblek za
devtapadest dolar udlal radost tolika lidem najednou?
Andlsk kdla, mumlal Martnez. Kdla blch andl.
Martnez ctil, jak mu pan Shumway zr pes rameno do kabiny. Bled ze
mu naplnila oi. Nco ti povm, Leo, ekl v asu. To je oblekl
Gmez s kikem a hvzdnm vybhl na ploinu ve tetm pate, obrtil se a
mval na ostatn, kte se potceli, smli, zastavovali a museli si sedat na
schodech dole.
Dnes veer! vykikl Gmez. Dnes veer se pisthujete ke mn, ne?
Uetme njemn stejn jako aty, ne? Ovem! Martnezi, m ten oblek?
Jestli! Martnez vysoko zvedl blou krabici zabalenou jako drek. Od ns
pro ns! Juch!
Vamenosi, m figurnu?
Tady!
Vamenos, vkajc star doutnk a rozstikujc jiskry, uklouzl. Figurna se v
pdu dvakrt pevrtila a bouchala dol po schodech.
Vamenosi! Ty hlupku! Nemehlo!
Vzali mu figurnu. Zaraen Vamenos se rozhlel, jako by -nco ztratil.
Manulo luskl prsty. Hej, Vamenosi, musme to oslavit! Dojdi vypjit njak
vno! Vamenos se ve vru jisker vrhl dol po schodech. Ostatn se nahrnuli s

oblekem do mstnosti a nechali Martneze v pedsni pozorovat Gmezv obliej.

Gmezi, vypad patn.
Je mi patn, ekl Gmez. Co jsem to jen udlal? Ukzal bradou na stny
v pokoji, je se hemily kolem figurny. Vyberu Domngueze. Je to bel na
ensk. Prosm. Vyberu Manula. Pije, ale zpv sladce jako dve, ne? V podku.
Villanazul te knky. Ty, ty se myje za uima. Ale co udlm pak? Dovedu
pokat? Ne! Musm ten oblek koupit! A tak posledn chlap, kterho vyberu, je
tupec a neika, kter m prvo nosit mj oblek . .. Zmaten se zarazil. Kter sm
nosit n oblek jednou v tdnu, upadne v nm nebo v nm neutee ped detm.
Pro, pro, pro jsem to udlal!
Gmezi, zaeptal Villanazul z pokoje. Oblek je pipraven. Poj se
podvat, jestli vypad stejn dobe i pi tv rovce.
Gmez a Martnez vstoupili.
A na figurn uprosted pokoje byl svtlkujc, zzran ble planouc pzrak
s neuvitelnmi klopami, pesnmi stehy, hlednmi knoflkovmi drkami. S
blostnou z obleku na tvch ctil najednou Martnez, e je v kostele. Bl!
Bl! Bl jako nejblej vanilkov zmrzlina, jako mlko v lahvch v pedsni
inku za svtn. Bl jako osaml zimn oblak na msn obloze pozd v
noci. Mlem se jim z nj tady v t tepl letn non mstnosti srel dech u st.
Kdy zavel oi, vidl jeho otisk na vkch. Vdl, v jak barv se mu dnes v
noci budou zdt sny.
Bl ..., zamumlal Villanazul. Bl jako snh na t hoe u naeho msta v
Mexiku, kter se k Spc ena. ekni to jet jednou, ekl Gmez.
Villanazul, pyn, a pece pokorn, s radost zopakoval svj hold.
,,... bl jako snh na hoe, kter se jmenuje ... U jsem tu!
Mui se s nevol obrtili a spatili ve dvech Vamenose, v kad ruce
lhev.Verek! Tady! A te nm povzte, kdo si dnes veer prvn vezme na sebe
oblek? J?
U je moc pozd! ekl Gmez.
Pozd? Je teprve tvrt na deset!
Pozd? najeili se vichni. Pozd?
Gmez couvl od mu, kte se mraili a hledli z nho na oblek a na oteven
okno.
Venku a dole je konen, myslel si Martnez, krsn sobotn veer, je lto a
klidnou teplou tmou pluj eny jako kvty na tichm potoce. Mui vydali
truchliv sten.

Gmezi, mm nvrh. Villanazul si naslinil tuku a namaloval na kus papru

tabulku. Ty si oblek vezme od pl dest do deseti, Manulo do deseti ticeti,
Domnguez do jedencti, j do jedencti ticeti, Martnez do plnoci a ...
Pro j a naposled? zamrail se Vamenos.
Martnez rychle pemlel a pak se usml. Po plnoci je nejlep doba,
pteli.
Jo, ekl Vamenos, to je pravda. To m nenapadlo. Dobe.
Gmez vzdychl. Tak dobe. Kad pl hodiny. Ale od nynjka pamatujte, e
kad budeme nosit oblek jeden veer v tdnu. V nedli budeme tahat slmku,
kdo dostane oblek ten veer navc.
J! zasml se Vamenos. Mm tst.
Gmez se pevn pidrel Martneze.
Gmezi, pobdl ho Martnez, ty prvn. Oble se.
Gmez nemohl odtrhnout oi od ostudnho Vamenose. Konen si zprudka
sthl pes hlavu koili. Juch! zavyl. Juch!
Tichouk elest... ist koile.
Ach.. .
Jak ist jsou na omak nov aty! pomyslel si Martnez. Drel kabt
pipraven. Jak ist znj, jak ist von!
elest. . . kalhoty . . . kravata, elest. . . le. elest. . . te Martnez pustil sako
a to dosedlo na ohebn ramena.
Ole!
Gmez se otel ve svm podivuhodnm obleku jako matador.
Ole, Gmezi, ol!
Gmez se uklonil a el ke dvem.
Martnez upel oi na hodinky. Pesn v deset slyel nkoho bloudit po
pedsni, jako by zapomnl, kam m jt. Martnez otevel dvee a vyhldl.
Byl tam Gmez a mil nikam.
Vypad patn, pomyslel si Martnez. Ne, omren, otesen, pekvapen,
vechno mon.
Gmezi! Tady jsme!
Gmez se otoil a podailo se mu vejt dvemi.
Ptel, ptel, ekl.'Ptel, to byl zitek! Ten oblek! Ten oblek!
Povdej, Gmezi!

Nemm slov, nemm slov. To muste vidt sami. Ano, to muste vidt... A
zmlkl a vrtl hlavou, a se nakonec upa-matoval, e se na nj vichni dvaj. Kdo
je dal? Manulo?
Manulo svleen do trenrek piskoil.
Pipraven!
Vichni se smli, kieli, hvzdali.
Manulo byl hned hotov a vyel ze dve. Byl pry devtadvacet minut a ticet
vtein. Piel zptky, chytal se klik, dotkal se zdi, ohmatval si lokty, kladl si
dla k tvi.
J vm povm, ekl. Compadres, co myslte, el jsem se do baru napt? Ne,
j jsem do baru neel, slyte? Nepil jsem. Protoe, jak jsem el, zaal jsem se
smt a zpvat. Pro? Pro? Poslouchal jsem se a ptal jsem se. Proto. V tom obleku
mi bylo lip ne kdy po vn. Byl jsem z toho obleku opil, opil! A tak jsem el
msto toho do Guadalajara Refritera, zahrl na kytaru a zazpval tyi psniky,
ohromn vysoko! Ten oblek, ach, ten oblek!
Potom se oblkl Domnguez, vyel do svta, vrtil se ze svta.
ern di! pomyslel si Martnez. Kdy odchzel, ml ho v rukou. Te se
vrac s przdnma rukama. Co to?
Na ulici, ekl Domnguez a vidl to vechno znovu rozenma oima, na
ulici jsem el a njak ena volala: ,Do-mnguezi, jste to vy?' Jin ekla:
,Domnguez? Kdepak, Quetzalcoatl, Velk bl bh, kter piel od vchodu,'
slyte? A najednou jsem nechtl chodit se esti enskmi ani s osmi,ale s jednou,
myslel jsem si. S jednou! A kdo v, co bych t jedn ekl? ,Bu moje!' Nebo
,Vezmi si m!' Caramba!. Ten oblek je nebezpen! Ale bylo mi to jedno. iju,
iju! Gme-zi, bylo to s tebou taky tak?
Gmez, dosud ommen udlostmi toho veera, zavrtl hlavou. Ne, dn
povdn. Je toho pli. Pozdji. Villana-zul...?
Villanazul plae pedstoupil.
Villanazul plae vyel.
Villanazul plae piel dom.
Pedstavte si to, ekl a nedval se na n, dval se na podlahu, mluvil s
podlahou. Zelen nmst, skupina obstaronch podnikatel pod hvzdami,
povdaj, pokyvuj, povdaj. Te jeden z nich zaept. Vichni se oto a zraj.
Ustoup, udlaj prchod, kterm si propl cestu jako ledem do bla rozhaven
svtlo. Uprosted velikho svtlaje tenhle lovk. Zhluboka se nadechnu. aludek

mm na vod. Zanm slabm hlskem, ale ten sl. A co km? km: ,Ptel.
Znte Carlylovu knihu Sartor Resartusl Nalzme v n jeho filozofii oblek
Konen byl na ad Martnez, aby se nadnen oblekem plavil temnotou.
tyikrt obeel blok. tyikrt postl pod psteky ink a vyhlel k
oknu, kde svtilo svtlo; pohnul se stn, krsn dvka tam byla a zase nebyla, byla
pry, a popt stla nahoe na balkn. Letn horko ji vyhnalo nadchat se chladnjho vzduchu. Pohldla dol. Udlala pohyb.
Nejdve si myslel, e mu mv. Pipadal si jako bl vbuch, kter upoutal
jej pozornost. Ale nemvala. Jej ruka nco dlala a vzpt j na nose sedly
brle v tmav obrub. Dvala se na nj.
Aha, aha, myslel si, tak je to. Tak! I slep vid tenhle oblek! Usml se nahoru
na ni. Nemusel mvat. A ona se konen usmla na opltku. Tak nemusela
mvat. Pak, protoe nevdl, co jinho dlat, a protoe se nemohl zbavit smvu,
kter se mu vryl do tv, spchal, mlem utkal za roh a ctil, jak se za nm dv.
Kdy se ohldl, mla sundan brle^a zrala te pohledem krtkozrakch na to,
co muselo bt v t velk tm pinejlepm pohyblivou kapkou svtla. Pak pro
dobrou mru
znovu obeel blok ve mst nhle tak krsnm, e se mu chtlo zajeet,
rozesmt se a zajeet znova.
Kdy se vracel, bludn, v zapomnn, oi piven, a kdy ho ostatn vidli ve
dvech, nevidli Martneze, ale sami sebe, jak pichzej dom. V tom okamiku
poctili, e se jim vem nco stalo.
Jde pozd! vykikl Vamenos, ale zmlkl. Kouzlo se nedalo zlomit.
Povzte mi nkdo, ekl Martnez, kdo jsem?
Pomalu obkrouil pokoj.
Ano, myslel si, to ten oblek, m to co dlat s oblekem a s nimi vemi v tom
obchod v thle ndhern sobotn noci a potom tady smj se a ct se stle
opilej bez pit, jak ekl Manulo, kdy noc pokrauje a jeden po druhm oblk
kalhoty, potc se, chyt se ostatnch, a kdy najde rovnovhu, pocit vzrst a
heje a je stle krsnj, jak kad odchz a dal zaujm jeho msto v obleku,
a tu te stoj Martnez cel skvouc a bl jako ten, kdo dv rozkazy, a svt
tichne a ustupuje stranou.
Martnezi, kdy jsi byl pry, pjili jsme si ti zrcadla. Podvej se!
Zrcadla sestaven jako v obchod do hlu odrela ti Martneze a ozvny a
vzpomnky tch, kte obvali oblek s nm a poznali jasn svt uvnit tchto nit a
ltky. Te vidl Martnez v mihotavm zrcadle nesmrnost t vci, kterou spolu

provali, a oi se mu zamily. Ostatn mikali. Martnez se dotkl zrcadel.

Pohnula se. Vidl tisc, milin Martnez v blm brnn pochodovat do vnosti,
zrcadlench a znovu zrcadlench, navky, neporaziteln a donekonena.
Podrel bl sako ve vzduchu. Ostatn v transu zprvu nepoznali pinavou ruku,
kter se po kabt nathla. Pak:
Vamenosi!
un!
Ty ses neumyl! vykikl Gmez. Dokonce ani neoholil, zatmco jsi ekal!
Cornpadres, do vany!
Do vany! ekli vichni.
Ne! tloukl okolo sebe Vamenos. Non vzduch! Jsem mrtv!
Odstrkali ho s jekem do pedsn.A te tu stl Vamenos, neuviteln v blm
obleku, bradu oholenou, vlasy uesan, nehty vydrhnut.
Ptel se na nj temn mraili.
Nen snad pravda, myslel si Martnez, e kudy projde Vamenos, na horch se
trhaj laviny? Kdy jde pod okny, lid plivou, vyhazuj odpadky a jet hor vci.
A te, dnes veer, se bude prochzet pod deseti tisci okny, blzko balkn,
kolem uliek. Svt najednou doslova vel mouchami. A tady je Vamenos, dort s
erstvou polevou.
Vypad v tom obleku bezva, Vamenosi, ekl Manulo smutn.
Dky. Vamenos se vrtl, dlal sv koste pohodl tam, kde byly nedvno
jejich kostry. Vamenos ekl tenkm hlskem: U mu jt?
Villanazule! ekl Gmez. Zapi tahle pravidla.
Villanazul olzl tuku.
Za prv, ekl Gmez, neupadni v tom obleku, Vamenosi!
Neupadnu.
Neoprej se v tom obleku o budovy.
Nebudu.
Necho v tom obleku pod stromy, kde jsou ptci. Neku. Nepij...
Prosm, ekl Vamenos, smm si v tom obleku sednout?' Kdy si nebude
jist, svle kalhoty a peho je sloen pes idli.
Pejte mi tst, ekl Vamenos. Jdi s Bohem, Vamenosi. Vyel. Zavel
dvee. Zvuk trhajc se ltky. Vamenosi! vykikl Martnez. Rozrazil dvee.
Vamenos stl s dvma plkami petrenho kapesnku v ruce a sml se.
Trrh! No ne, vy vypadte! Trrh! Roztrhl ltku jet jednou. Vy ale
vypadte! Ha!

Vamenos s rykem zabouchl dvee a nechal je omren o samot.

Gmez si poloil ob ruce na temeno a odvrtil se. Kamenujte m. Zabte m.
Prodal jsem nae due blu.
Villanazul zalovil v kapsch a vythl stbrnou minci. Dlouho si ji prohlel.
Tady je mch poslednch padest cent. Kdo jet mi pome odkoupit
zptky Vamenosv podl na obleku?
To je marn. Manulo jim ukzal deset cent. Mme jen na klopy a na
knoflkov drky.
Gmez se u otevenho okna nhle vyklonil a zajeel. Vamenosi! Ne!
Dole na ulici otesen Vamenos sfoukl sirku a zahodil star nedopalek
doutnku, kter nkde nael. Udlal na vechny mue v okn podivn gesto, pak
zlehka zamval a nesl se dl.
Pt mu se jaksi nemohlo odtrhnout od okna. Byli tam spolu vmknut.
Vsadm se, e v tom obleku bude jst hamburger, rozjmal Villanazul.
Myslm na hoici.
Nech toho! vykikl Gmez. Ne, ne!
Manulo byl rzem u dve.
Stran se potebuju napt.
Manulo, vno je tady, ta lhev na podlaze .. .
Manulo vyel a zavel dvee.
Za okamik se Villanazul velmi pehnan prothl a proel se po pokoji.
Myslm, e si zajdu dol na nmst, ptel.
Nebyl pry ani minutu, kdy Domnguez ostatnm zamval svou ernou
knekou, mrkl a stiskl kliku.
Domnguezi, ekl Gmez.
Ano?
Kdybys nhodou zahldl Vamenose, ekl Gmez, varuj ho, a nechod do
Murillovy kavrny U ervenho kohouta. Tam se perou nejen v televizi, ale i ped
televizorem.
K Mickeymu Murillovi by neel, ekl Domnguez. Ten oblek znamen pro
Vamenose pli mnoho. Neudlal by nic, co by ho pokodilo.
To by dv zastelil svou mmu, ekl Martnez.
Urit.
Martnez a Gmez osamli a naslouchali, jak Domnguezovy kroky spchaj ze
schod. Obeli kolem dokola svleenou figurnu.

Gmez dlouho stl u okna, dval se ven a kousal se do rt.Dvakrt se dotkl

kapsiky koile, odthl ruku a pak nakonec nco z kapsy vythl. Ani se na to
nepodval a podal to Martnezovi.
Martnezi, vezmi to.
Co je to?
Martnez se podval na rov paprek s vytitnmi jmny a sly. Oi se mu
rozily.
Lstek na autobus do El Pasa ode dneka za ti nedle!
Gmez pikvl. Nedokzal se na Martneze podvat. Zral do letn noci.
Vra ho. A ti daj penze, ekl. Kup nm pkn bl pa-namsk klobouk a
bledmodrou kravatu, aby la k tomu blmu zmrzlinovmu obleku, Martnezi.
Udlej to.
Gmezi...
Zmlkni. love, tady je ale horko! Potebuju vzduch.
Gmezi. J jsem dojat. Gmezi.. .
Ale dvee byly dokon. Gmez byl pry.
Murillova kavrna s barem U ervenho kohouta byla vmknut mezi dvma
velikmi cihlovmi budovami, a protoe byla zk, musela bt hlubok. Venku
bzueli a cvakali hadi ervench a srov zelench neon. Uvnit vyvstvaly
thl stny a odplouvaly, aby se rozplynuly v hemcm se nonm moi.
Martnez na pikch nahldl oloupanm mstem v erven natenm pednm
okn.
Uctil, e mu nkdo stoj po levici, a zprava slyel- dech.
Manulo! Villanazule!
Piel jsem na to, e nemm ze, ekl Manulo, a tak jsem se el projt.
Ml jsem zrovna nameno na nmst, ekl Villanazul, a rozhodl jsem se,
e to vezmu oklikou.
Jako by se dohodli, zaveli vichni ti sta, spolen se obrtili a na pikch
nahleli rznmi oloupanmi msty v okn.
Za okamik za sebou uctili teplo novho pchozho a slyeli jet rychlej
dech.
Je tam n bl oblek? zeptal se Gmezv hlas.
Gmez! ekli vichni pekvapen. Nazdar!
Ano! vykikl Domnguez, kter prv dorazil a nael si svou vlastn skulinu.
Tamhle je oblek! A dky Bohu, Vamenos je jet pod v nm!
Nevidm! ilhal Gmez a zaclnl si oi. Co dl?

Martnez se zahledl. Ano! Daleko vzadu ve stnech je velik kus snhu a nad
nm mrk idiotsk Vamenosv smv ovnen kouem.
Kou! ekl Martnez.
Pije! ekl Domnguez.
J taco! sdlil Villanazul.
avnat taco! dodal Manulo.
Ne, ekl Gmez. Ne, ne, ne . . .
Je s nm Ruby Escuadrillov!
Uka! odstril Gmez Martneze.
Ano, byla to Ruby! Sto kilo tpytivch flitr a tsnho ernho hedvb na
kopytech, arlatov nehty svraly Vamenosovi rameno. A nad nm jej kravsk
obliej pomouen pudrem, mastn rtnkou!
Ta hroice! ekl Domnguez. Mak vycpvky na rameni. No podvejte se,
ona si mu sed na kln!
Ne! S tm pudrem a s tou rtnkou ne! ekl Gmez. Manulo, dovnit! Vem
mu to pit! Villanazule, doutnk a taco! Domnguezi, sbal Ruby Escuadrillovou,
odved'ji pry. Andule, chlapi!
Trojice zmizela a Gmez a Martnez zstali u prhledu sami, cel udchan.
Manulo u m to pit, pije ho!
Hele! Villanazul u m doutnk a j taco!
Koukej, Domnguez sebral Ruby! To je hrdina!
Vchodem k Murillovi se vevalil rychle postupujc stn.
Gmezi! sevel Martnez Gmezovi pai. To byl Rubyin ptel, Tro Ruz.
Jestli ji najde s Vamenosem, zmrzlinov oblek bude sam krev, sam krev ...
Nepla m, ekl,Gmez. Rychle!
Rozbhli se. Vevnit dorazili k Vamenosovi, pesn kdy Toro Ruz zmkl
klopy toho asnho zmrzlinovho obleku.
Pus Vamenose! ekl Martnez.
Pus ten oblek! opravil ho Gmez.
Toro Ruz cloumal Vamenosem a klebil se na vetelce.Villanazul plae
pedstoupil. Villanazul se usml Nebij ho. Pra m. Tro Ruz dal
Villanazulovi do nosu. Villanazul se chytil za nos, v och mu zatpaly slzy a odpotcel se.
Gmez chytil Tro Ruze za jednu pai, Martnez za druhou.
Pus ho, kozle, kojote, krvo!

Tro Ruz kroutil ltkou zmrzlinovho obleku, a vech est mu kielo

smrtelnou bolest. Chrochtajc a zpocen Tro Ruz setsl kadho, kdo se po
nm spal. Vymoval si, kam prat Vamenose, kdy se pipotcel zptky
Villanazul. Z o mu teklo.
Nebij ho. Pra m.
Kdy Tro Ruz udeil Villanazula do nosu, do hlavy ho prskla idle.
Aj! ekl Gmez.
Tro Ruz se zakolbal, zamrkal, rozmlel se, jestli m upadnout. Zaal s
sebou stahovat Vamenose.
Pus! vykikl Gmez. Pus!
Jeden po druhm, velmi peliv poutly Ruzovy prsty jako banny oblek. V
ptm okamiku jim leel zhroucen u nohou.
Compadres, tudy!
Vybhli s Vamenosem a postavili ho na zem, kde se s uraenou dstojnost
vyprostil z jejich rukou.
No jo, no jo. Jet mi nevyprel as. Jet mi zstvaj dv minuty a
pokejte deset vtein.
Coe! ekli vichni.
Vamenosi, ekl Gmez, nech po sob lzt tu guadala-jarskou krvu, pere
se, kou, pije, j taco a te se opovauje ct, e ti nevyprel as?
Zbvaj mi dv minuty a jedna vteina!
Hej, Vamenosi, ty vypad skvle! zavolal dalek ensky hlas pes ulici.
Vamenos se usml a zapjal si sako.
To je Ramna lvarezov. Ramno, pokej! Vamenos sestoupil z chodnku.
Vamenosi, domlouval mu Gmez. Co me udlat za
jednu minutu a..., podval se na hodinky, tyicet vtein?
Jen se dvej! Hej, Ramno!
Vamenos se rozbhl.
Vamenosi, pozor!
Vamenos se pekvapen zvrtl, spatil auto, uslyel skpn brzd.
Ne, eklo vech pt mu na chodnku.
Martnez slyel nraz a trhl sebou. Jeho hlava se pohnula vzhru. Vypad to
jako bl prdlo, pomyslel si, letc vzduchem. Hlava mu klesla.
Te slyel sm sebe a kadho z mu vydat jin zvuk. Nkte nabrali pli
mnoho vzduchu. Nkte ho vypoutli. Nkte se dusili. Nkte stnali. Nkte

hlasit volali po spravedlnosti. Nkte si zakrvali obliej. Martnez ctil vlastn

pst, jak mu v mukch tlue do srdce. Nemohl pohnout nohama.
Nechci t, ekl Gmez tie. Zabijte m nkdo.
Pak Martnez pelpl, pohldl dol a ekl svm nohm, a jdou, potcej se,
nsleduj jedna druhou. Srazil se s jinmi mui. Te se pokoueli o bh. Konen
se rozbhli a njak se dostali pes ulici jako pes hlubokou eku, pes kterou se
mus brodit, aby se podvali dol na Vamenose.
Vamenosi! ekl Martnez. Ty ije!
Vamenos, rozplcl na zdech, sta dokon, oi pevn semknut, pohyboval
hlavou sem tam, sem tam a stnal.
Povzte mi, och, povzte mi, povzte mi.
Co ti mme povdt, Vamenosi?
Vamenos sevel psti a zaskpal zuby.
Oblek, co jsem udlal obleku? Oblek, oblek!
Mui se hrbili n.
Vamenosi, je ... no ne, je v podku!
Lete! ekl Vamenos. Je roztrhan, mus bt, urit je roztrhan na vech
stranch, vespod?
Ne. Martnez si klekl a dotkal se ho tady a tam. Vamenosi, na vech
stranch, a dokonce i vespod je v podku!
Vamenos otevel oi a konen nechal slzy voln tci. Zzrak, vzlykl.
Pochvleni bute vichni svat! Konen se utiil. Co auto?Nezastavilo.
Gmez se najednou vzpamatoval a zamrail se na przdnou ulici. Jet e
nezastavilo. Museli bychom . . .
Vichni se zaposlouchali.
V dlce zakvlela sirna.
Nkdo zavolal sanitku.
Rychle! ekl Vamenos a zakoulel oima. Posate m! Sundejte nae sako!
Vamenosi...
Zavete hubu, idioti! vykikl Vamenos. Sako! Sprvn. Te kalhoty,
kalhoty, rychle, rychle, pronesli ti doktoi! Vidli jste je ve filmu? Rozznou
kalhoty bitvou, aby je sundali! Je jim to jedno! Jsou to lenci. Pane Boe, rychle,
rychle!
Sirna kvlela.
Mui v panice cloumali Vamenosem vichni najednou.

Pravou nohu, opatrn, pospte si, krvy! Dobe. A levou nohu, levou,
slyte, no tak, opatrn, opatrn! Au, Boe! Mar-tnezi, tvoje kalhoty, sundej je!
Co? ztuhl Martnez.
Sirna vala.
Hlupku! nakal Vamenos. Vechno je ztraceno. Kalhoty! Dej mi je!
Martnez kubl sponou opasku.
Obstupte ns, udlejte kruh!
Ve vzduchu zavlly tmav kalhoty, svtl kalhoty.
Rychle, u jsou tu ti lenci s bitvou! Pravou nohu, levou nohu, tak!
Zip, krvy, zapnte mi zip! blbolil Vamenos.
Sirna umlkla.
Madre ma, ano, prv vas! U jsou tady. Vamenos se poloil a zavel oi.
Gracias.
Martnez se otoil a nedbale si zapnal psek blch kalhot, kdy se o nj oteli
sanici.
Zlomen noha, ekl jeden sanik, kdy sthovali Vame-nose na nostka.
Compadres,ekl Vamenos, nezlobte se na m.
Gmez frkl. Kdo se zlob?
Compadres, a ... a se vrtm z nemocnice . .., budu jet v part?
Nevykopnete m? Podvejte, pestanu kouit, nebudu chodit k Murillovi, psahm, e se nedotknu ensk . . .
Vamenosi, ekl Martnez jemn, nic neslibuj.
Vamenos, vzhru nohama, oi pln vlhy, vidl Martneze celho blho proti
hvzdm.
Martnezi, vn v tom obleku vypad skvle. Compadres, nevypad
krsn?
Villanazul nastoupil k Vamenosovi. Dvee zabouchly. Zbyl tyi mui
pozorovali ambulanci, jak odjd.
Pak Martneze v blm obleku obklopili ptel a starostliv ho doprovodili
zptky na chodnk.
V inku vythl Martnez istidlo a ostatn stli kolem, kali mu, jak m
oblek istit, a pozdji, jak nem mt moc horkou ehliku a jak m pracovat s
klopami a puky a vbec. Kdy byl oblek vyitn a vyehlen, take vypadal
jako erstv rozvit gardnie, povsili ho na figurnu.
Dv hodiny, zamumlal Villanazul. Doufm, e Vamenos sp dobe. Kdy
jsem se s nm v nemocnici louil, vypadal v podku.

Manulo si odkalal. Dnes u v tom obleku nikdo nepjde, e?

Ostatn se na nj zamraili.
Manulo se zaervenal. Chci ct... je pozd. Jsme unaven. Teba ten oblek
nikdo na sebe nevezme osmatyicet hodin, ne? Nechme ho odpoinout. Jist.
No tak. Kde budem spt?
Noc byla pod hork a pokoj k nesnesen, a tak vynesli oblek na figurn do
chodby. Vzali s sebou tak polte a pikrvky. Stoupali po schodech na stechu
inku. Tam, myslel si Martnez, je chladnj vzduch a spnek.
Cestou minuli tucet dve dokon. Lid se jet potili a bdli, hrli karty, pili
sodovku, ovvali se filmovmi asopisy.
Jestlipak, myslel si Martnez. Jestlipak . .. Ano!
Ve tvrtm pate byly jist dvee oteven.
Krsn dvka vzhldla, kdy pechzel. Mla brle, a kdy vidla Martneze,
strhla je a schovala pod knku.
Ostatn li dl a nevdli, e ztratili Martneze, kter stl Jako pilepen v
otevench dvech.Dlouho nemohl ci vbec nic. Pak ekl: Jos Martnez. A
ona ekla: Celia Obregnov. Pak nekali nic oba.
Slyel, jak mui vystupuj na stechu inku. Pohnul se, e pjde za nimi.
Rychle ekla: Dnes veer jsem vs vidla!
Vrtil se.
Ten oblek, ekl.
Ten oblek, ekla a po chvilce: Ale ne ten oblek.
Prosm? hlesl.
Zvedla knihu, aby bylo vidt brle lec v kln. Dotkla se brl.
Dobe nevidm. Myslel byste, e budu nosit brle, ale ne. Chodm u lta,
schovvm je, nic nevidm. Ale dnes veer vidm i bez brl. Dole ve tm
pechz velik blost. Takov bl! A rychle jsem si nasadila brle.
Oblek, vdy jsem to kal, pravil Martnez.
Oblek chviliku, ano, ale nad oblekem je nco jinho blho.
Nco jinho?
Vae zuby! Takov bl a tolik!
Martnez si zakryl sta rukou.
Takov astn, pane Martnezi, ekla. Nevidla jsem mockrt takovou
astnou tv a takov smv.
Ach, ekl. Nedokzal se na ni podvat a tv se mu zalvala erven.

Tak vidte, ekla tie, oblek m upoutal, ano, ta blost naplnila noc dole.
Ale ty zuby byly mnohem blej. Te jsem na oblek zapomnla.
Martnez se opt zaervenal. I ji ochromilo, co ekla. Nasadila si na nos brle,
potom je rozpait sundala a opt schovala. Zadvala se na sv ruce a na dvee
nad jeho hlavou.
Sml bych .. ., ekl nakonec. Sml byste ...
Sml bych pro vs pijt, zeptal se, a zase budu na ad a budu mt oblek?
Pro muste ekat na ten oblek? ekla.
Myslel jsem ...
Vy ten oblek nepotebujete, ekla.
Ale . . .
Kdyby to byl jen ten oblek, ekla, kad by v nm vypadal znamenit. Ale
ne, j jsem se dvala. Vidla jsem dnes veer v tom obleku mnoho mu, kad
byl jin. A tak znova km, e nemuste ekat na oblek.
Madre ma, madre ma! vykikl astn. A potom tieji: Njak as budu
ten oblek potebovat. Msc, pl roku, rok. Jsem nejist. Bojm se mnoha vc.
Jsem mlad.
To je sprvn, ekla.
Dobrou noc, sleno . ..
Celia Obregnov.
Celie Obregnov, ekl a byl pry.
Ostatn ekali na stee inku. Kdy Martnez prolezl padacmi dvemi,
vidl, e postavili figurnu a oblek doprosted stechy a rozloili si pokrvky a
polte do kruhu okolo nj. Prv si lehali. Tady nahoe u oblohy te vanul
chladnj non vtr.
Martnez stl sm u blho obleku, uhlazoval klopy, mluvil napl k sob.
Oj, caramba, to byla noc! Pipad mi to jako deset let od tch sedmi hodin,
kdy to vechno zaalo a j neml dn ptele. Ve dv v noci mm ptele veho
druhu . . . Zamlel se a myslel si: Celia Obregnov, Celia Obregnov. . . .ptele veho druhu, pokraoval. Mm byt, mm aty. No eknte. Vte co?
Rozhldl se po much, kte leeli na stee okolo figurny a okolo nj. Je to
legran. Kdy mm na sob tenhle oblek, vin, e vyhraju v kulenku jako
Gmez. Budou se na m dvat ensk jako na Domngueze. Budu umt zpvat
jako Manulo, tak sladce. Budu chyte mluvit o politice jako Villanazul. Jsem siln
jako Vamenos. A tak? A tak jsem dnes v noci vc ne jen Martnez. Jsem Gmez,
Manulo, Do-mnguez, Villanazul, Vamenos. Jsem kad. Oj ... oj ... Jet

chviliku stl u obleku, kter dovedl uchovat zpsob, Jakm kad z nich sed
nebo stoj nebo chod. U obleku, kter se uml pohybovat rychle a neklidn jako
Gmez nebo pomalu a uvliv jako Villanazul nebo plout jako Domnguez,kter
se nikdy nedotkal zem, kter si vdy nael vtr, jen ho nkam odnese. Ten
oblek, kter jim patil, ale ktermu tak patili oni vichni. Ten oblek, kter byl
co? Pehldka.
Martnezi, ekl Gmez, pjde spt?
Jist. Jen pemlm.
Coe?
Jestli nkdy zbohatneme, ekl Martnez tie, bude to vlastn smutn. Pak
budeme mt obleky vichni. A u nebudou takov noci jako dnen. Rozbije to
starou partu. Pak u to nikdy nebude takov.
Mui kolem leeli a pemleli o tom, co bylo prv eeno.
Gmez lehce pikvl.
Ano ..., u to nikdy nebude takov ... potom.
Martnez si lehl na svou pikrvku. Ve tm spolu s ostatnmi obracel tv ke
stedu stechy a k figurn, je byla ohniskem jejich ivot.
A jejich oi byly ve tm jasn, rozzen a pkn, kdy nenov svtla z
nedalekch budov blikav rozsvcela, zhasnala, rozsvcela, zhasnala, zjevovala
a pak smazvala, zjevovala a pak smazvala jejich asn bl vanilkov
zmrzlinov letn oblek.

IVOTN DLO JUANA DAZE

Filomena pibouchla lakov dvee tak prudce, e svka zhasla a ona i plac
dti se octly ve tm. Bylo vidt jedin vci za oknem domy z nevyplench
cihel, uboze dldn ulice, kde prav stoupal do vrchu hrobnk s rem pes
rameno a msn svtlo mu brousilo kovov ost, dokud nezael do chladu
hbitova a nezmizel z dohledu.
Mamacita, co se dje? nalhal nejstar syn Filepe, sotva devtilet. Protoe
ten divn tmav lovk nekal vbec nic, jen stl s rem u dve, pokyvoval
hlavou a ekal, dokud mu nepibouchla dvee ped nosem. Mamacita?
Byl to hrobnk. Filomena znovu zaplila svku a ruce ji
klesly. U dlouho jsme dlun poplatky za tatnkv hrob. Tatnka te
vykopou, daj na drt a postav ho ke stn katakomb jako ostatn mumie!
To nen mon, mamacita!

Je. Pithla si dti k sob. Jestli neseeneme penze, udlaj to.

J j toho hrobnka zabiju! vykikl Filepe.
Je to jeho prce. Kdyby umel, piel by na jeho msto jin a pak dal a
dal.
Zamysleli se nad lovkem, kter bydl a trv cel ivot na tom hroznm
mst na vrku a dohl na katakomby, a tak nad tou divnou pdou, z n
pohben vychzej jako kvty vysuen na pouti, vylouen jako ke na boty a
dut jako bubny, do nich se d buit a bt, na zem, kter vysu tla na ustc
tabkov hnd mumie odkzan k vnmu chadnut v chodbch katakomb, kde
stoj open jako kly plotu. Kdy Filomena a jej dti pomyslely na tyhle znm,
a pece neznm vci, zamrazilo je, tebae bylo lto, a strnuly mlky, pestoe
jejich srdce bouila. Jet chvli se k sob tiskly a pak matka ekla:
Filepe, pjde se mnou. Otevela dvee, vichni te stli v msnm svtle a
poslouchali, zda z dlky zaslechnou, jak se kovov modr r zakusuje do zem a
odhazuje psek a star kvty. Nic ne ticho hvzd. Vy ostatn jdte spt, ekla
Filomena.
Dvee se zavely. Svka zablikala.
Dlaebn kostky v tomhle mst tekly jako eka lesklch msn stbrnch
kamen dol z vrku, mjely zelen parky, mal obchdky i msto, kde vrobce
rakv dnem i noc po cel lidsk vk zatloukal hebky a odpotval as zvuky
hrobak. Filomena spchala po prudk skluzavce msnho svtla na
kamenech, sukn eptala o jej chudob a vedle n bez dechu bel Filepe.
Zamili do rozlehl edn budovy.
Mu u malho rozhzenho stolku ve skrovn osvtlen kanceli pekvapen
vzhldl: Ale to je sestenice Filomena!
Ricardo. Chytila ho za ruku, ale pustila ji. Mus mi po-moct.
'.Jestli mi v tom nezabrn Bh. Co d?Dnes ... Hok sousto j leelo
v stech; snaila se ho zbavit. Dnes vykopou Juana ze zem.
Ricardo pedtm povstal, oi se mu rozily a zazily, ale te znovu dosedl a
oi ml zas zk a bez lesku. Jestli mi v tom nezabrn Bh, zabrn mi jeho
tvorov. To ten rok od Juanovy smrti utekl tak rychle? Njemn u je opravdu
splatn? Obrtil k en przdn dlan. Filomeno, to je ve, co mm.
Ale mohl bys promluvit s hrobnkem. Jsi u policie.
Mil Filomeno, zkon nesah za hrob.

Kdyby mi pokal jen deset tdn, ani o den vc, to u bude konec lta. Bude
Den smrti. Nadlm cukrov lebky, prodm je a penze mu dm, prosm t,
Ricardo, pomoz mi.
Nemla u slu zadret v sob ten chlad, musela ho uvolnit, ne ji zmraz tak,
e se vc nepohne, zakryla si obliej dlanmi a rozplakala se. Kdy Filepe vidl
jej pklad, dal se taky do ple a neustle ji volal jmnem.
Tak dobr, ekl Ricardo a vstal. Dobr, dobr. Pjdu ke vchodu katakomb a
houknu dovnit. Ale mil Filomeno, neekej odpov. Ani ozvnu neuslyme.
Jdi naped. Nasadil si na hlavu edn epici, starou, promatnou a oumlou.
Hbitov byl v ne kostely, v ne vechny budovy, v ne vechny vrky.
Leel na nejvym ze vech a shlel na msto v nonm dol.
Veli obrovskmi eleznmi vraty, li dl mezi hrobkami a vichni ti v
tme okamiku zahldli hrobnkova zda, jak se shb do prohlubujc se jmy a
vyhazuje lopaty such zem na rostouc hromadu. Hrobnk nevzhldl, ale kdy se
zastavili u hrobu, tie se zeptal:
To je Ricardo Albaez, nelnk policie?
Pesta kopat! ekl Ricardo.
R zajel do hlny, odrpl kus, vyhodil ho a sklouzl dol. Ztra je poheb.
Tenhle hrob mus bt przdn, oteven a pipraven.
Ve mst nikdo neumel.
Pod nkdo umr. Proto kopu. ekal jsem dva msce, e Filomena vyrovn
dluh. Jsem trpliv.
Bu jet trplivj. Ricardo poplcal nahrben rameno sehnutho mue,
kter se rytmicky shbal a napimoval.
Nelnku policie. Kop ustal v prci a cel zpocen se opel o r. Tohle
je moje krlovstv, krlovstv mrtvch. Ti, co tu jsou, mi do toho nemluv a
nemluv mi do toho nikdo. Vldnu ve sv zemi rem a mozkem z ocele. Nechci,
aby mi sem iv chodili povdat a ruit ticho, kter jsem tak krsn vykopal a
naplnil. Radm j vm, jak si mte ponat ve svm obecnm sdle? Tak vidte.
Dobrou noc. Znovu se dal do prce.
Ty se odvauje, Ricardo stl zpma a strnule, psti v bok, ped zrakem
Boha, thle eny a jejho syna znesvtit posledn loe jejho manela a chlapcova
otce?
Nen posledn a nen jeho, j jsem mu je pronajal. R se vznesl vysoko a
odrel msn svit. J jsem taky matku a syna nedal, aby se pili podvat na
tuhle smutnou zleitost. Ale poslechni, Ricardo, nelnku policie, jednou ume

i ty. J t budu pohbvat. Nezapome: j. Bude v mch rukou. Pak, pak se

uvid!
Co pak? rozkikl se Ricardo. Ty pse, ty mi chce vyhroovat?
J kopu. Mu byl u hodn hluboko, ztrcel se v zastnnm hrob a do
chladu svtla vyslal znovu a znovu r, aby mluvil za nj. Dobrou noc, seore,
seoro, nio. Dobrou noc.
Ped nzkou chatr z nevyplench cihel pejel Ricardo sestenici po vlasech a
pohladil ji po tvi. Filomeno, ach Paneboe!
Dlal jsi, co jsi mohl.
Ten niema. A umu, jak stran asi zhanob moje bezbrann tlo? D m do
hrobu hlavou dol, povsme za vlasy do odlehl sti katakomb, kam nen vidt.
erp svou slu z vdom, e ns jednou vechny dostane. Dobrou noc, Filomeno.
Ne, vlastn ne. J vm, e tahle noc je zl.
Odchzel dol ulic.
V chatri sedla Filomena mezi houfem dt, obliej skryt v kln.
Druh den k veeru, kdy u se slunce sklnlo k zpadu, Pitilo se za
Filepem a dom vouc hejno kolk. Filepe upadl, dti ho obstoupily a smly
se.Filepe, Filepe, dneska jsme vidly tvho tatnka, vn!
Kde? bzliv se ptaly samy sebe.
V katakombch! samy si odpovdly.
To je lenoch! Jen si tam stoj!
Vbec nepracuje!
A nemluv! Ten Juan Daz se m!
Filepe se tsl zuivost v slajcch paprscch slunce, z iroce otevench
oslnnch o mu proudem tekly hork slzy.
Filomena to slyela uvnit chatre a kad slovo j bylo noem do srdce.
Opela se o chladnou stnu a nechala se unet vlnami vzpomnek.
V poslednm msci ivota zmuen, kalajc a promen potem zkosti
leel Juan na slamnku, dval se u jen na hrub strop nad hlavou a eptal mu.
Co j jsem vlastn za? M dti hladovj a m ena nem co do st. A jak to
umrm? Doma, na posteli!
Nech toho, poloila chladnou ruku na jeho hork sta. Ale mluvil j pod
prsty. Cel nae manelstv bylo etzem hladu a nemoc a te je konec! Ach
Boe, jsi hodn ena a j ti tu nenechm ani penze na vlastn poheb!

Nakonec pak zatnal zuby, kiel do tmy, v tulnm svtle svky se uklidnil,
vzal jej ruce do svch, tiskl ji a psahal, v nbonm vytren se slavnostn
zavzal:
Filomeno, dvej dobr pozor. Neopustm t. Tebae jsem neml penze za
ivota, seenu je po smrti. Tebae jsem t neivil za ivota, po smrti budu
pinet obivu. Tebae jsem byl chud, nebudu chud v hrob. Vm to.
Prohlauji to. Ujiuji t o tom. Po smrti budu pracovat a doku mnoho. Neboj
se. Polib za m nae mal. Filomeno, Filomeno . .
Pak se zhluboka nadechl, poslednm vdechem, jako lovk, kter se chyst do
teplch vod. A stle zadruje dech, klidn se ponoil pod hladinu, aby vyzkouel,
zda vydr po celou vnost. ekali dlouho, a vydechne. Ale k tomu u nedolo.
Nad hladinu ivota se u nevynoil. Jeho tlo leelo na slam-nku jako voskov
atrapa pekvapiv na dotek. m je voskov jablko pro zuby, tm byl Juan Daz
pro vechny jejich smysly.
Odnesli ho do such zem, kter se podobala obrovskm stm veho, co ho
po dlouhou dobu svralo, odsvalo ilou vlhu z jeho ivota, vysuilo ho jako
papr prastarho rukopisu a co z nj udl mumii lehkou jako plevy z podzimn
sklizn, kter rozfouk vtr.
Od t chvle dodnes vytrvale stla ped Filomenou otzka, jak nakrmit
oputn dti, kdy Juan se spaluje na hnd papr v postben rakvi, jak
prodlouit jejich kosti, v smvu ukzat zuby a zrovt tve. Venku jeely dti
a s vervou trpily Filepa.
Filomena pohldla na vzdlen kopec, na kter pedouc pestrobarevn auta
turist pivela spousty lid ze Spojench stt. Prv te kad z nich dv
peso temnmu mui s rem, aby mohli sestoupit do jeho katakomb, projt se mezi adou stojcch mrtvch a pesvdit se, co slunce, vyprahl zem a hork vtr
udl se vemi mrtvolami v tomhle mst.
Filomena pozorovala auta turist a Juanv hlas eptal: Filomeno. A znovu:
Prohlauji to. Po smrti budu pracovat... Nebudu chud . . . Filomeno . . . Jeho
zhrobn hlas zmizel. Zapotcela se, tm se j udlalo patn, protoe ji napadla
mylenka, nov a hrozn, a se j srdce rozbuilo. Filepe! vykikla nhle.
Filepe vyklouzl posmvkm, zavel dvee za blm rem dne a ekl: Ano,
mamacita?
Posa se, nio, musme si promluvit, pi vech svatch, musme!
Ctila, jak j strne obliej, protoe za nm j zestrla due, a velmi zvolna a s
nmahou ekla: Dnes v noci se musme potaj vypravit do katakomb.

Vezmeme si n Filepe se divoce zasml a zabijeme toho temnho

lovka?
Ne, to ne, Filepe, dvej pozor...
Pak uslyela slova, kter ekla.
Pelo nkolik hodin a nastala noc chrm. Nastala noc zvon a zpvu. Daleko
odtud v povt nad dolm bylo slyet hlasy pjc pi veern mi a bylo vidt
dti s rozsvcenmi svcemi v slavnostnm proces tam daleko na pat temnho
vrku a obrovsk bronzov zvony se houpaly a na vechny strany hmly sv bimbam, a se vichni psi na oputnch cestch roztoili do koleka, skkali a
tkali.Hbitov se tpytil v zplav bloby a mramorovho snhu jiskil a leskl se
hrubm trkem, kter pipomnal vn krupobit a chrupal pod nohama, kdy
Filomena a Filepe veli se svmi stny, ernmi jako uhel a nerozlunmi v
bezmran msn noci. Bzliv se oteli pes rameno, ale nikdo ne-kikl: Stj!
Hrobnkv obrys, stnem pipraven o nohy, zahldli u dve na non obchzce
dole pod kopcem. Te se ozvalo: Rychle, Filepe. zmek! Spolen vsunuli
dlouhou kovovou ty mezi panty visacho zmku a devn dvee, kter leely
pmo na such zemi, se vytrhly. Spolen zdvihli mohutn dvee a hmotn je
peklopili. Spolen nahldli do nejtemnj, nejti noci, jak existuje. Pod nimi
ekaly katakomby.
Filomena se napmila a nabrala dech.
Jdeme.
A sestoupila na prvn schod.
V chatri Filomeny Dazov spaly dti porznu naskldan v nonm chladu
mstnosti a vzjemn se konejily zvukem teplho dechu.
Nhle se jim oi rozily.
Zven zaskply na dlab kroky, zpomalily a zastavily se. Dvee se rozltly.
Na okamik se objevily proti kaln veern obloze siluety t lid. Jedno dt se
posadilo a krtlo sirkou.
Nech toho! Filomena nathla ruku a chapla po svte. Sirka spadla.
Filomena zadrela dech. Dvee prskly. Mstnost zstala pln ern. Do thle
temnoty po chvli ekla:
Nesvite, tatnek piel dom.
O plnoci se dvee otsaly buenm, ranami a vytrvalm klepnm.
Filomena otevela.
Hrobnk j zaval pmo do oblieje: Tady jste! Zlodji! Lupii!

Za nm stl Ricardo, vypadal hrozn neupraven, hrozn unaven, hrozn

star. Filomeno, dovol nm, nezlob se. Tady n ptel...
Nejsem ni ptel, kiel hrobnk. Vylomili mi zmek
a ukradli mrtvolu. Vm, byla, a vm, kdo ji ukradl. Vedu vs sem najisto.
Zatknte ji.
Okamik, prosm. Ricardo odstril muovu ruku ze svho ramene, otoil se
a neobratn se uklonil sv sestenici. Smme dovnit?
Tamhle je! Hrobnk skoil dovnit, zuiv se rozhldl a ukzal na protj
stnu. Vidte?
Ale Ricardo se dval jen na enu. Vldn se j zeptal: Tak co, Filomeno?
Fiiomenin obliej byl tv lovka, kter po dlouhm pochodu proel tunelem
noci a vyel na druhm konci do stnu nadchzejcho dne. To, co zstalo, bylo
lehk jako dlouh podzimn klas, kter snesla z vrku se svm hodnm synkem.
T u se v ivot nemohlo nic stt. Dalo se to vytuit z jej nachlen postavy,
kdy kala: dnou mumii tu nemme.
Vm ti, Filomeno, ale . . ., Ricardo si rozpait odkalal a zvedl oi, . . .co
to stoj tamhle u stny?
Na oslavu Dne smrti . . ., Filomena se neobrtila, aby vidla, kam se Ricardo
dv, jsem z papru, z mouky, z drtu a z hlny udlala panka v ivotn velikosti,
kter vypad jako ty mumie.
Vn jsi ho udlala? zeptal se Ricardo dojat.
To nen pravda! Hrobnk vyletl, jako kdy ho pchne.
Dovol, prosm t. Ricardo postoupil k figue open o ze. Zvedl baterku.
Hm, ekl. Hmhm.
Filomena se stle dvala otevenmi dvemi do msnho svtla pokroil
noci. Mm s touhle mumi, kterou jsem udlala vlastnma rukama, ikovn
pln.
Pin? Jak to? otoil se k n hrobnk.
Vydlme si penze na jdlo. Chtl bys to mm dtem odept?
Ricardo neposlouchal. Stl u stny, naklnl hlavu napravo i nalevo, mnul si
bradu, mhouil oi na vysokou postavu, kter se oprala o nevyplen cihly, halila
se ve vlastn stn a zachovvala vlastn mlen.
Tak pank na oslavu Dne smrti, pemtal Ricardo. Tak velikho jsem jet
nevidl. Vidl jsem v oknech kostry ve skuten velikosti, vidl jsem i lepenkov
rakve skutench rozmr a pln cukrovch lebek. Ale nco takovho! Filome-

no, zaslou obdiv!Obdiv? hrobnkovi peskoil hlas, a vykvikl. To nen

pank, to je . . .
Me psahat, Filomeno? zeptal se Ricardo, ani na nj pohldl. Nathl
ruku a prkrt poklepal na rezavou hru figury. Vydala zvuk osamlho bubnu.
Me psahat, e je to papr mae?
Psahm pi Panence Marii.
To ovem, Ricardo pokril rameny, pothl nosem a zasml se, je pak jasn.
Jestlie psah pi Panence Marii, nemusme se o tom dl bavit. Nepotebujeme
dn soudy. Navc by to trvalo adu tdn, mon i msc, ne by se dokzalo
nebo nedokzalo, e tohle je nebo nen z tsta a starch novin obarvench hndou
hlnou.
Jak tdny a msce, jak dokazovn nebo nedokazovn! Hrobnk se otoil
na pat, jako by se obracel k soudnosti vesmru, kter do tchto ty sten
nepronikla, Tenhle ,pank' je m vlastnictv, moje!
Ten ,pank', ekla Filomena klidn a hledla na vzdlen kopce, protoe je
to pank a j jsem ho udlala, mus samozejm patit mn. A i kdyby,
pokraovala a nepozorovan erpala slu z nov vlny mru, kter se rozhostil v
jejm tle, a i kdyby to nebyl pank, kdyby dom piel skuten Juan Daz,
nemyslte, e Juan Daz pat pedevm Bohu?
Chce o tom nkdo pochybovat? otzal se Ricardo.
Hrobnk chtl. Ale jen ze sebe dostal pr prvnch nesouvislch slov, ekla
Filomena: A po Bohu ped tv Ba. ped Bom oltem a v Bom kostele
na velik Bo svtek, ekl Juan Daz, e po vechny sv dny bude patit mn.
Po vechny sv dny aha, chytila jste se! ekl hrobnk. Sv dny u m za
sebou, a te pat mn!
Dobr, ekla Filomena, nejdv pat Bohu, pak Filomen Dazov, toti
jestli tenhle pank nen pank, ale Juan Daz, a vbec vy domc mrtvch, vy
jste svho njemnka soudn vysthoval, vy jste pece ekl, e ho nechcete. Ale
jestli ho mte tak rd a tolik ho chcete mt, jist za nj zaplatte dal njem a
vezmete si ho zptky?
Vldce ticha se zalykal vzteky, a to umonilo Ricardovi vloit se do ei.
Hrobnku, dovedu si pedstavit ty dlouh msce, adu prvnk, adu argument
o podstat vlastnictv, o vrob figurn, o Bohu, o Filomen, o Juanu Dazovi, a
u je kdekoliv, o hladovch dtech a svdom hrobnka, bude se tm pohazovat
sem tam a ty komplikace, kter vzniknou pro vae emeslo! Jsi za tchto okolnost
pipraven na lta soudnho zen?

Jsem pipraven ..., ekl hrobnk a odmlel se. Kamarde, ekl Ricardo,
nedvno jsi mi dal dobrou radu a j ti ji te vracm. Nekm ti, jak m nakldat
se svmi mrtvmi. A ty mi te nera, jak mm nakldat se ivmi. Tvoje prva
kon u hbitovnch bran. Za nimi stoj moji oban, mlky nebo i jinak. Take
...
Ricardo naposled udeil na dutou hru vzpmen figurny. Vydala zvuk
podobn tlukotu srdce, jedin siln a pulsujc der, pi nm sebou hrobnk
kubl.
edn toto prohlauji za napodobeninu, za panka, nen to mumie. Zbyten
tu ztrcme as. Jdeme, obane hrobn-ku. Vra se, kam pat! Dobrou noc, dti,
dobrou noc, Filomeno, m staten sestenice.
A co s tm, co s nm? prstem ukazoval hrobnk a nehbal se.
Pro se star? zeptal se Ricardo. Nikam to nepjde. Je to tu, kdybys chtl
pokraovat v prosazovn prva. Vid, e by to utkalo? Nevid. Tak dobrou noc.
Dobrou noc.
Dvee bouchly. Ne se Filomena vzpamatovala, aby mohla podkovat, byli
pry.
Ve tm donesla svku k nohm vysokho mlcho vchu. Napadlo ji, e je to
te vlastn svatostnek. Zaplila svku. Nebojte se, dti, zaeptala. Spte u.
Spte. Filepe si lehl a ulehli i ostatn a posledn si pi svtle t jedin svky lehla
na pletenou roho Filomena, pikryla se jedinou tenkou pikrvkou, a ne na ni
piel spnek, dlouho pemlela o minulch dnech, z nich povstane ztek. A
se rno objev na silnici vozy turist, pjde k nim Filepe a pov jim o tomhle
domku. Tady bude na dvech malovan tabulka: MUZEUM - 30 CENTAVOS. A
turist pijdou, protoe hbitov je na kopci a my jsme ped nm, my jsme v dol,
pkn u ruky, nemus ns hledat. Nebude to dlouho trvat a za penze turist si
opravme stechu a nakoupme pytle erstv itn mouky a samozejm taky
mandarnky pro dti. A ta dnen noc nm mon pome, abychom se jednou
vichni vydali do Mexika, kde jsou velk koly.
Protoe Juan Daz je opravdu doma, uvaovala. Je tu a ek na nvtvnky,
kte se na nj pijdou podvat. Postavm k jeho nohm misku a turist do n
nahzej vc penz, ne se Juanovi podailo v potu tve vydlat za cel ivot.
Juane. Otevela oi. Dtsk dech ji zahval ze vech stran. Juane, vid ns?
V, jak to je? Rozum? Odpust nm, Juane, odpust?
Plamen svky zablikal.

Zavela oi. Pod vky vidla, e se Juan Daz usmv. Zda to byl smv, kter
mu na rty vtiskla smrt, nebo zda to byl nov smv, kter mu dala nebo si na nm
pedstavila ona sama, to nemohla ci. Stailo j, e vnm, jak Juan stoj vysok a
osaml na stri a hrd je chrn po zbytek noci.
Daleko odtud v bezejmennm mst zatkal pes. Slyel ho jen hrobnk bdc
beze sn na svm hbitov.

MON E ODCHZME
Bylo to tak divn, e se o tom nedalo mluvit. Pejdlo mu to po chloupkch
vzadu na krku, kdy se probouzel. Se zavenma oima pitiskl ruce k zemi.
e by se Zem otela ve spnku a pod svou krou roz-dmchala hasnouc
ohe?
e by to buvoli dusali drn na pranch prrich a v eptajc trv a hnali se
sem jako temn mrak?
Ne.
Co? Co tedy?
Otevel oi a byl chlapec Ho-Awi z kmene nazvanho jmnem ptka, u
pahork pojmenovanch podle stn sov, pobl samotnho velikho ocenu, v
den, kter byl bezdvodn tiv.
Ho-Awi pozoroval voln dly stanu, kter se chvly jako velik zve
pipomnajc zimu.
eknte mi, myslel si, odkud jde ta hrozn vc? Koho zabije?
Odhrnul voln dl stanu a vykroil do vesnice.
Pomalu se otoil, tmav chlapec s vysedlmi lcnmi kostmi, kter
pipomnaly kl malch letcch ptk. Hndma oima vidl oblohu plnou
bostev a mrak, stoenm uchem slyel bodlky ukat na vlen bubny, ale
velik zhada ho stle thla na okraj vesnice.
Podle legendy tu zem pechz v podob pboje do dalho moe. Na tomhle
prostoru je tolik zem, kolik je hvzd na non obloze. Nkde na thle zemi
hmc ern buvoli sklzej trvu. A tady stoj Ho-Awi, zvdav, tpajc, aludek
se mu svr, ek v obavch.
Ty tak? ekl stn sokola.
Ho-Awi se otoil.
Byl to stn ruky jeho dda, kter psal do vtru.

Ne. Dd posunkem naznail, aby byl zticha. Tie pohyboval jazykem v

bezzubch stech. Jeho oi byly potky proudc vpadlm eitm ke za
rozpraskanmi dunami jeho tve.
Stli na prahu toho dne, vbeni tm neznmm.
A staec si ponal, jako si pedtm ponal chlapec. Jeho mumifikovan ucho
se natoilo, nos mu pokubval. Staec tak bolestn zatouil po vytknut
odpovdi odkudkoli, jen aby se dovdli, e se obrovsk klda poas ztila kdesi
daleko z oblohy. Ale vtr nepinel odpov, mluvil jen k sob.
Staec naznail posunkem, e musej vyrazit na Velik lov. Tohle, jeho ruka
mluvila jako sta, je den pro vyplaen mlata a vypelichan starce. dn
vlenky s sebou nevezmou. Zajc a umrajc sup mus jt bok po boku. Nebo
pouze docela mlad vid ivot ped sebou a jenom hodn sta vid ivot za sebou.
Ostatn jsou ivotem tak zaujati, e nevid nic.
Staec se zvolna otel na vechny strany.
Ano! U v, jist, docela urit! Aby se ta temn vc nala, mus pijt
novorozenec o svou nevinnost a nevinn slepci mus prohldnout.
Poj, vyzvaly chvjc se prsty.
A dychtiv krlek a k zemi pipoutan sokol vyli v tsnm sledu z vesnice
do mncho se poas.
Prohledvali vysok pahorky, zda kameny le na sob, a bylo tomu tak.
Ptrali po prrich, ale nali jen vtr, kter si tam cel den hrl jako dti kmene. A
nali hlavice p z dvnch boj.
Ne, kreslila starcova ruka na oblohu, mui naeho kmene
a mui kmene za obzorem kou u letnch oh a jejich
squaw eou dv.To, co jakoby slyme, nejsou letc py.
Kdy slunce kleslo ke kmeni lovc buvol, staec konen
zvedl oi.
Ptci, vykikly nhle jeho ruce, let k jihu! Lto kon! Ne, ekly chlapcovy
ruce, lto prv zaalo! Nevidm ptky!
Jsou tak vysoko, kaly starcovy prsty, e jen slepci ct jejich pelet. Zastiuj
spe srdce ne oblohu. Ctm v krvi, e thnou na jih. Lto odchz. Mon e
pjdeme s nm. Mon e odchzme.
Ne! vykikl chlapec nahlas a najednou se bl. Kam? Pro? Z jakho dvodu?
Kdo v? ekl staec a mon e se ani nikam nevydme. A pece, ani se
nkam vydme, mon e odchzme.

Ne! Poj zptky! kiel chlapec na przdnou oblohu, na neviditeln ptky, na

nezastnn vzduch. Lto, zsta!
To nem cenu, ekla jedna starcova ruka, kter se pohybovala samostatn. Ani
ty, ani j, ani n lid neme vydret tohle poas. Je to zmna, kter se pila
usadit na zemi nastlo.
Ale odkud pichz? Odtud, ekl staec po chvli.
V poloeru shleli na velik vodstvo na vchod, kter se pelvalo na kraj
svta, kam dosud nikdo nedoel. Tamhle. Starcova pst se sevela a vymrtila.
Tamhle to je. Daleko od nich zilo na behu jedin svtlo. Pi vchodu msce
staec a vyplaen chlapec tie nalapovali na psek, z moe slyeli podivn hlasy
a vdechovali prudk r z ohn, kter byl nyn nhle blzko. Plazili se po bie.
Leeli a dvali se na svtlo. A m vc se dval, tm vce Ho-Awi znehybnl a
uvdomoval si, e ve, co staec ekl, je pravda.
Nebo kolem tohoto ohn zaloenho z vtviek a mechu, kter jasn plpolal
v chladivm veernm vnku, se uprosted lta shromdila stvoen, jak jaktiv
nevidl.
Byli to mui s oblieji jako do bl rozhaven uhl a s oima modrma jak
nebe. Vichni mli na tvch a na brad hladk vlasy, kter jim rostly do piky.
Jeden stl, v ruce zdvihal blesk a na hlav ml velik msc z ehosi blytivho
jako ryb ke. Ostatn mli svtiv chrastc pouzdra, je jim lpla na hrudi a
lehce zadunla pi kadm pohybu. Ve chvli, kdy je Ho-Awi pozoroval, sundali
si nkte z hlavy ty svtiv a duniv vci, sthli si oslepujc krab ulity, elv
krune z hrudi, z rukou a nohou a pohodili odloen pochvy do psku. Ti tvorov
se pitom smli a v ztoce na vodch stl ern pzrak, obrovsk temn knoe,
kter se podobala roztrhanm oblakm, navenm na vztyench storech.
Staec a chlapec dlouho ani nedchali a pak odeli. Z pahorku vidli ohe, kter
se odtud nezdl bt vt ne hvzda. Stailo mrknout a na okamik zmizel.
Jestlie lovk zavel oi, byl ohe zdoln. A pece zstval.
Je tohle, zeptal se chlapec, ta velik udlost? Tv starce byla tv padlho
orla, znalho stralivch let a nechtn moudrosti. Oi ml ziv jasn, jako by
tryskaly pramenem studen przran vody, v n je vechno vidt, jako eka,
kter vypila oblohu i zemi a v to, potichu pijala a nechce poprat hromadn
prachu, asu, tvaru, zvuku a osudu.
Staec pikvl, jednou.
Je to straliv poas. Takhle kon lto. Proto ptci thnou k jihu, beze stnu,
nad truchlc krajinou.

Unaven ruce se pestaly pohybovat. as dotaz skonil. Daleko odtud

vyskoil ohe. Jeden z tch tvor se pohnul. Svtiv obal jeho elvho tla se
zableskl. Vypadalo to jako p, kter do noci vypchne rnu.
Pak se chlapec ztratil ve tm a nsledoval orla a sokola, kte ili v kamennm
tle jeho dda.
Dole se zvedlo moe a pelilo dal obrovskou slanou vlnu v miliardovou t,
kter dopadla a zasyela jako noe hemc se na pobech pevniny.

SLAVN ZPAS ERNCH S BLMI

Lid zaplnili ochozy za drtnm plotem a ekali. My dti, jet mokr, jak
jsme vylezly z jezera, jsme probhly mezi blmi bungalovy a kolem
przdninovho hotelu, s vskotem jsme se usadily na devnch lavicch tribuny a
vysedly jsme na nich mokr skvrny. Hork slunce se prodralo korunami
vysokch dub, lemujcch baseballov hit. Tatnkov a maminky, obleen jen
v golfkch a lehkch letnch atech, se ns hubovnm snaili pimt, abychom se
tolik nevrtli.
V dychtivm oekvn jsme pokukovali k hotelu a hlavn k zadnm dvem
rozlehl kuchyn. Do mozaikovho stnu dub odtud vylo nkolik barevnch en
a bhem deseti minut lev strana tribuny rozkvetla kvtem jejich vymydlench
obliej a pa. Kdykoliv si na to jet dnes, po ltech vzpomenu, vdycky slym,
jak tam tbetaly. Kdy se v tom horku mezi sebou rozhovoily, zaznlo to jako
tich vrkn holub.
K ist modr obloze wisconsinskho nebe se vznesl vesel smch oivlho
hledit, kdy se kuchysk dvee rozltly dokon a vybhli z nich ernoi, velc
i mal, tmav, ale obleen v kiklavch dresech, ern nci, vrtn, idii
autobus, lodnci, kuchai, podomci, vepnci, zahradnci a pomocnci z
golfovch hi. Vybhli rozdovdn, cenili sv pkn bl zuby, pyn na nov
erven pruhovan dresy, beli podl tribun a jejich nablskan boty se zdvihaly
a zase dopadaly na zelen trvnk, lenivou rychlost postupovali po hiti a
pokikovali na kdekoho.
My dti jsme pitly radost. Tamhle je Habn Johnson, kter sek trvu, a
Cavanaugh, co prodv sodovku, a Prcek Smith a Pete Brown a Jiff Miller!
A tamhle, to je pece sm Velik Poe! My mal jsme kieli a tleskali ze vech
sil!

Velik Poe se veer co veer tyil tam dole za hotelem na behu jezera u
honosnho tanenho pavilnu nad pstrojem, v nm se praila kukuice. Denn
jsem si u Velikho Poea kukuici kupoval a on mi ji vdycky zvl tde polil
mslem.
Vyskoil jsem a zavetl: Poe! Velik Poe! On se na m ze hit podval,
zazubil se, zamval a dal se do smchu.
Maminka se znepokojen rozhldla na vechny strany a tpla m do lokte.
Co to dl? ekla. Pesta!
Jen ho necht, ekla pan, kter sedla vedle maminky a ovvala se
sloenmi novinami. Dnes m ern sluebnictvo svj den. Jednou v roce si
zad. Cel lto se t na slavn zpas ernch s blmi. Ale tohle jet nic nen.
Vidla jste jejich tanen zbavu?
Mme na to lstky, odpovdla maminka. Zrovna na dnes veer do
tanenho pavilnu. Chtli dolar za jeden. Zd se mi to drah.
Ale j vdycky km, pokraovala ta pan, e jednou za rok si lovk m
vyrazit. A na n je opravdu pkn podvan, kdy tancujou. Maj v sob takov
pirozen .. . Rytmus, doplnila maminka.
To je ono, souhlasila ta pan. Rytmus. To tedy v sob maj. Mla jste, pan,
vidt ty barevn holky z hotelu. U aspo msc chod do toho velikho
obchodnho domu v Madisonu nakupovat satny a jen maj chvilku volnou, u si
sednou k it a chichotaj se pi tom. Taky jsem vidla, jak si nakoupily pra na
klobouky. Skoicov a temn rud i modr a fialov. To bude, paneku,
podvan!
Vtrali si smokingy, ekl jsem. Vidl jsem je viset na rch vzadu za
hotelem cel minul tden!
Podvejte, jak si vykraujou, ekla maminka. lovk by si mlem pomyslel,
e si troufaj nad tmi naimi vyhrt. ernoi bhali sem tam a pokikovali
vysokmi fistulkami i hlubokmi, leniv protahovanmi tny. Byli prv uprosted hit, svtili blmi zuby, pohupovali nahmi ernmi paemi, pi
vskocch a dopadech se pleskali do bok, klikovali jako krlci a pekypovali
bujnost.
Velik Poe si nabral plek, co jich unesl, hodil si je na rozloit rameno,
majesttn vykroil k prvn met, zvrtil hlavu, sta rozthl v irokm smvu a
spustil:
... m nedostane nikdo z kola,
jak ozve se blues Jelly Rolla,

a ztra veer zane jazz-band hrt!

Mrskal koleny nahoru, dol i do stran a taktoval plkami jako dirigentskmi
holemi. Z lev strany hlavn tribuny, kde pohodln usazeny dychtiv oekvaly
podvanou mlad t-betav ernoky se ziv hndma oima, zaznl potlesk a
ti-ch smch. Gestikulovaly iv, ale jejich pohyby byly pvab-n a vln, snad
proto, e byly tak peste barevn. Jejich smch poletoval jako plach ptek.
Mvaly na Velikho Poea a jedna z nich vykikla vysokm hlasem: Ach, Velik
Poe! Ach, Poe!
Kdy Velik Poe dotanil svj cakewalk, pipojila se blosk st obecenstva
zdvoilm potleskem. Hal, Poe! zavetl jsem jet jednou.
Pesta s tm, Douglasi! ekla maminka psn. Vtom vybhli mezi stromy
bloi ve svch dresech. Nae tribuna povstala a zahmlo hromov voln. Bloi
utkali po zelenm hiti a zili blost.
Podvej, tamhle je strek George! ekla mi maminka. Boe, tomu to
slu! Strek George se batolil po hiti ve vstroji, kter mu pli nepadla,
nebo ml podn bko a tve mu petkaly z lmeku. Pebhl kolem ns,
mrskaje buclatma nokama, a pokouel se dchat a usmvat se zrove. Boe,
tm to tak slu, jsala maminka.
Sedl jsem a sledoval jsem jejich pohyby. Maminka sedla vedle m a myslm,
e tak pemlela a porovnvala. Jist ji mtlo a znepokojovalo, co vidla. Ti
barevn, kte se objevili prvn, pibhli lehce jako antilopy ve filmech z Afriky a
pohybovali se vln jako vci ve snu. Pibhli jako ndhern oslniv hnd
bytosti, kter ij, ani si toho jsou vdomy. A kdy beli, kdy koimi pohyby
zvedali sv lehk nohy, pomhali si rukama s uvolnnmi prsty a usmvali se do
vanoucho vtru, nestlo v jejich vrazu: To koukte, jak bm, co! Kdepak,
vbec ne. Jejich oblieje zasnn kaly: Paneboe, to je ndhera takhle bet.
Vidte, jak se mi pda mkce klene pod nohama? Pni, mn je krsn! Svaly mi
klouou po kostech jak naolejovan. Bhat je to nejkrsnjma svt. A tak
bhali. Ne za njakm elem, ale jen tak, e mli radost ze ivota.
Bloi vkldali do bhu, jako ostatn do veho, clevdom sil. lovk ml
za n trapn pocit, protoe dvali svou ivost najevo a pli a vzali to za
nesprvn konec. Neustle pozorovali koutkem oka, zda se na n nkdo dv.
ernochm bylo jedno, jestli je nkdo pozoruje nebo ne. Oni zkrtka ili a
pohybovali se. Mli hru tak v krvi, e u na ni ani nemuseli myslet.
Paneboe, tm naim to tak slu, opakovala maminka, ale dosti mdle.
Vidla ob mustva a bezdky je porovnvala. Nemohla nevidt, jak samozejm

a nenucen se pohybuj v dresech ernoi a jak bloi jsou do nich nacpan, e ani
dchat nemohou.
Mm dojem, e u tehdy vzniklo to napt.
Mm dojem, e tohle bylo kadmu jasn. Vichni vidli, e bloi vypadaj
jako sentoi v plovch borech. A vichni obdivovali pvabnou nenucenost
ernoch. A jak tomu vdycky bv, obdiv se promnil v zvist, v rlivost a v
podrdn. To pinelo takovhle hovory:
Tamhle na tet met je mj manel Tom. Pro si trochu neuvoluje nohy?
On si tam prost stoupne a stoj!
Jen klid, jen klid. Vak on si je uvoln, a to bude poteba!
To je moje e! Vemte si napklad mho Henryho. Ten se teba cel as
nehne, ale a pjde do tuhho schvln si na nj dejte pozor. No ale mohl
by vlastn nco dlat, aspo teba zamvat. Tamhle ho mme! Hal, Henry!
Podvejte se na toho Jimmieho Cosnera, co to tamhle provd?
Podval jsem se tm smrem. Nevelk bloch s pihovatm obliejem a
zrzavmi vlasy vysloven ze sebe dlal na hiti aka. Balancoval na ele
baseballovou plku. Z bl tribuny se ozval smch. Ale znl dosti rozpait.
Losujeme! kikl rozhod.
Vyltla mince. Los vyhrli ernoi.
To je smla, ekla maminka.
Rozradostnn ernoi se sthli z hit.
Velik Poe byl u plky prvn. Hlasit jsem ho povzbuzoval.
Popadl plku jako prtko do jedn ruky a voln vykroil k met. Plku si
pehodil pes svalnat rameno a nad jejm lesklm povrchem se usmval k tribune,
kde sedly ernoky v pestrch svtench atech. Toily se jim a ustily kolem
nohou, kter visely mezi pkami sedadel jako kehk hlky erstvho zzvoru.
Vlasy mly podivuhodn propleten a sputn pes ui. Velik Poe se zvl
zadval na pvabnou postaviku sv ptelkyn Katharine. Byla pokojsk. V
hotelu i v bungalovech denn stlala postele, lehce jako ptek klepala na dvee a
zdvoile se ptala, jestli jste se u vyspali, protoe jestli ano, chtla by vyvtrat
non mry a donst novou vrku ale prosm, uvat opatrn, dkuji. Kdy ji
Velik Poe uvidl, zakroutil hlavou, jako by nemohl uvit, e tu je. Pak se otoil,
v prav ruce si pohrval s plkou, levou voln komhal podl tla a ekal na
cvin hody. Pefrely kolem nj a pleskly do oteven psti chytaovy rukavice.
Chyta mrtil mem zptky. Rozhod spokojen zamruel. Pt hod byl u
platn.

Velik Poe nechal prvn m prolett.

Dobr, jeden! ohlsil rozhod. Velik Poe dobromysln mrkl na blochy.
Prsk! Dobr, dva! volal rozhod.
M letl potet.
Velik Poe se v miku promnil v dokonal stroj; ruka sjela k dradlu plky,
plka se otoila jako na obrtlku, spojila se s mem a prsk! M vystelil do
vzduchu a snel se a nkde za hradbou dub u jezera, na nm tie klouzala bl
plachetnice. Divci vykikli a j ze vech nejvc! Za mem vybhl strek
George na baculatch nokch ve vlnnch punochch a ztrcel se nm v dli.
Velik Poe chvilku stl a dval se za mem. Pak vybhl, prkem obhl
vechny mety, a kdy se ze tet vracel dom, rozradostnn instinktivn zamval
na ernosk dvata a ona mvala na nj, stla na sedadlech a jeela.
Za deset minut potom, kdy u mety byly peplnn, body Pibvaly a Velik
Poe byl znovu u plky, obrtila se maminka na m. Nemaj ani trochu uznn,
ekla.
Ale mami, to je hra, odpovdl jsem. Maj jen dva venku.
Jene je to sedm nula, namtala maminka.Pokejte, a se k plce dostanou
nai, prohlsila maminina sousedka a bledou ilnatou rukou odhnla mouchu.
Ti negi se jen moc kasaj.
der, volal rozhod, kdy se Velik Poe rozmchl. Cel minul tden,
pokraovala maminina sousedka a nespustila pitom Velikho Poea z o, byla
obsluha v hotelu prost stran. Ty holky nemluvily o niem jinm ne o t sv
cakewalkov veselc, a kdy jim lovk ekl o trochu ledu do vody, trvalo jim
nejm pl hodiny, ne ho pinesly. Pod musely t. Dobr, jeden, ekl
rozhod.
Sousedka sedla jako na trn. Zkrtka si oddychnu, a budeme mt tenhle
tden za sebou, to vm tedy eknu, prohlsila. Dobr, dva, volal rozhod na
Velikho Poea. Copak je chtj uhnat? ptala se m matka. Chytil je amok? A
pak k sousedce: Mte pravdu. Cel tden s nimi nebylo k vydren. Vera jsem
musela dvakrt kat Velikmu Poeovi, e mi m dt porci msla navc. Snad na
mn chtl uetit.
Dobr, ti! ekl soudce.
Maminina sousedka najednou vyjekla a zaala se zuiv ovvat novinami.
Vte, co m te napadlo? Pedstavte si, e ten zpas vyhrajou. To by byla hrza!
A oni mon vyhrajou! Mon e ano.

Maminka se zahledla na jezero, na stromy a pak na sv ruce. Nevm, pro

zrovna musel hrt strek George. Dl ze sebe aka. Douglasi, b a ekni mu,
a toho hned nech. kod mu to na srdce. Aut! kikl rozhod na Velikho
Poea. Ach, ozvalo se sborov z tribuny. Mnily se strany. Velik Poe opatrn
poloil plku na zem a odchzel ze zkladn mety. Z pole k n cupitali bloi, cel
rud a rozilen, s ostrovy potu v podpa. Velik Poe se podval na m. Mrkl
jsem na nj. On mrkl na m. V tu chvli jsem pochopil, e nen tak neikovn.
Nechal se autovat mysln. Nadhazovaem ernch byl te Habn Johnson.
Pevnm krokem doel k met z bl gumy a masroval si prsty, aby je ml hodn
prun.
Prvn bloch u plky byl mu jmnem Kodimer, kter prodv v Chicagu
obleky.
Habn Johnson je astoval hody, kter dopadaly s nenapodobitelnou,
clevdomou, a navnou pesnost.
Pan Kodimer sekl plkou. Pan Kodimer pleskl plkou o zem. Nakonec pan
Kodimer dopravil njak m k tet met.
Aut na prvn met, oznmil rozhod, Ir jmnem Mahoney.
Druh u plky byl mlad Sved, kter se jmenoval Moberg. Usmrnil autovou
rnu do stedu hit, kde ji chytil mal kulat ernoch, kter vbec nevypadal
tlust, protoe byl mrtn jako rtu.
Tet mu u plky byl idi nkladnho automobilu z Mil-waukee. Odplil
autovou rnu do stedu hit. Mohl zskat bod. Jene on se chtl pokusit o dva.
Kdy vak dorazil k druh met, stl u tam pipraven Emancipovan Smith a
ekal s blm mkem v temn dlani.
Maminka poposedla a vzdychla si: To m tedy podrte!
Je tu m dl tm vt vedro, ekla pan po jejm boku. Pjdu se asi co
nejdv projt k jezeru. Dnes je moc horko na to, aby tu lovk sedl a koukal na
takovou hloupou hru. Nechtla byste se projt se mnou, madam? zeptala se maminky.
Jet ptkrt dokola byla situace stle stejn.
Bylo to jedenct nula. Velik Poe se dal tikrt mysln vyautovat. Za nae se
znovu dostal k plce Jimmie Cosner. Cel odpoledne se snail ze vech sil, dlal
ze sebe aka, vykikoval rozkazy a rozkldal na cel kolo, kam tu blou potvrku prskne, jen co se mu dostane do ruky. Nadut si te vykraoval ke
stanoviti plkae, tvil se sebejist a jeho hlas znl jako polnice. Tenkma
rukama mchl esti plkami a kriticky je zkoumal rozzenma zelenma okama.

Kdy si jednu vybral, ostatn odloil, rozbhl se ke stanoviti a kovnm svch bot
vytipoval zelen ostrvky ze svho trvnku. Posunul si epici na zaprenou
rudou ktici. Te se dobe dvejte! kiel ze vech sil na enskou st publika.
Dobe se na m dvejte, jak to tm ernejm klukm uku! J a!
Habn Johnson, kter nadhazoval, udlal pomalou, ho-ovitou otoku.
Vypadal jako had, kter se nhle odvine z kmene stromu a vrhne se na lovka.
Ve zlomku vteiny Johnsonova ruka vyltla, otevela se jako ern tesky a byla
przdn. Bl mek peltl plkovit a hvzdl jako bitva Dobr!
Jimmie Cosner spustil plku a koukal na rozhodho. Dost dlouho nekal nic.
Pak si po zral vaze odplivl nedaleko nohy chytae, znovu se chopil lut
javorov plky a rozk-val ji tak, a slunce ozilo jej kontury chvjivou
svatoz. Kroutil s n na kehkch ramnkch a pulil rty nad dlouhmi zuby,
zahndlmi od nikotinu.
Klap! bouchla chytaova rukavice.
Cosner se otoil a jen zral.
Chyta zasvtil zuby a jako kouzelnk otevel naolejovanou rukavici. Jako bl
kytika vyrostl z n baseballov mek.
Dobr, dva! ekl rozhod a v tom vedru se to zdlo pichzet z velik dlky.
Jimmie Cosner si poloil plku pes metu a dal si pihovat ruce v bok. To mi
chcete tvrdit, e tenhle nadhoz byl dobr?
U jsem ekl, prohlsil rozhod. Vemte si plku.
Leda abych vs vzal po hlav, ekl Cosner psn.
Hrajte, nebo zmizte!
Jimmie Cosner shnl v stech sliny na podn odplivnut, ale pak je zlostn
spolkl a nhradou jen zuiv zaklel. Sehnul se, zdvihl plku a poloil si ji pes
rameno jako muketu.
A u letl m! Zpotku byl mal, ale ped nm se rozthl do nadmrn
velikosti. Hur! lut plka explodovala. Mek stoupal vvrtkou v a v.
Jimmie vyrazil k prvn met. M se zastavil, jako by v t vi hloubal o gravitaci.
K behu jezera se pivalila vlna a opadla. Hledit velo. Jimmie utkal. M se
rozmyslel a padal dol. Dopadl na njakho mrtnho vouna, kter po nm ihned
hmtl. Hodil ho na trvnk, tam ho nkdo popadl a mrtil jm k prvn mete.
Jimmie vidl, e vypadne. Proto skoil na metu rovnma nohama.
Vichni vidli, jak se kovn jeho bot zarylo do kotnku Ve-likho Poea.
Vichni spatili ervenou krev. Vichni slyeli vkik a vidli, jak se zvedla
oblaka prachu.

J byl doma! protestoval Jimmie o dv minuty pozdji. Velik Poe sedl na

hiti. Kolem nj stlo cel ern mustvo. Nad Velikm Poem se sklnl lka,
ohmatval mu kotnk a mruel si: Hmm, nevypad to pkn. Zvl tady.
Vyistil rnu a zavzal ji blm obvazem.
Rozhod se ledov podval na Cosnera: Zmizte! Co vs vede! ekl
Cosner. Stl na prvn met, nadouval tve a pihovatma rukama kltil podl
bok. Jsem doma. Stojm tu a hotovo. dnej ernoch m odsud nedostane!
Ne, ekl rozhod. Dostane vs bloch. J vs dostanu. Opuste hit!
Upustil m! Najdte si to v pravidlech! J jsem doma! Rozhod a Cosner
stli proti sob jako dva kohouti. Velik Poe k nim vzhldl od svho porannho
kotnku. Hlas ml zasten, ale laskav a mrnma oima zkoumal Jimmieho
Cosnera.
Ano, je doma, pane rozhod. Necht ho tu. Je doma. Stl jsem pmo u nich.
Slyel jsem kad slovo. Vbhl jsem jet s nkolika dtmi do hit, aby nm nic
neuteklo. Maminka na m volala, a se hned vrtm na tribunu. Ano, je doma,
opakoval Velik Poe. ernoi vyjekli.
Co se s tebou stalo? Peskoilo ti? Slyeli jste, co jsem ekl, odpovdl
Velik Poe klidn. Dval se, jak mu lka obvazuje nohu. Je doma. Necht ho
tu.
Rozhod zaklel.
Tak dobr, jak chcete. Tak je tedy doma! Dstojn opustil msto, ale krel
prkenn a krk ml cel
erven. Pomohli Velikmu Poeovi na nohy. Neml byste na to
stoupat, varoval ho lka.
Musm chodit, zaeptal Velik Poe starostliv.
Ale neml byste hrt.
Mu hrt, ekl Velik Poe mrn, ale urit, pohodil hlavou a pod blma
oima mu zasychaly mokr pramnky. Zahraju jet dobe. Pohldl do neurit.
Zahraju moc dobe.J, vyhrkl ernoch z druh mety. Byl to podivn zvuk.
ernoi pohldli na sebe, na Velikho Poea, pak na Jimmieho Cosnera, na
oblohu, na jezero a na divky. Klidn se rozeli na sv msta. Velik Poe
balancoval na jedn noze, nemocnou se sotva zem dotkal. Lka nco namtal,
ale Velik Poe jen mvl rukou.
Plka! zavolal rozhod.
Znovu jsme se usadili na sedadlech. Maminka m tpala do nohy a hubovala,
e chvilku neposedm. Vedro bylo m dl tm vt. Ke behu jezera se pivalily

dal vlny. Za drtnm plotem si eny ovvaly zpocen oblieje, mui

poposedvali na devnch lavicch a zamraen obo si clonili novinami, aby
dobe vidli na Velikho Poea, kter stl jako sekvoj na prvn met a v jeho
obrovskm stnu Jimmie Cosner.
Mlad Moberg byl u plky za nai stranu.
Do toho, Svede, do toho! ozval se osaml vkik, kter vzltl jako zniv
ptek z rozplenho zelenho trvnku. To kiel Jimmie Cosner. Tribuna na
nm visela oima. Tmav hlavy v zzem se otoily ve vlhkch epech; ern
oblieje se natoily k nmu, prohldly si ho a vimly si jeho tenkch, nervzn
vyhrbench zad. Byl stedem vesmru.
Do toho, Svede! kazem jim, jak se to hraje! sml se Cosner.
Zavldlo pln ticho, jen vtr se prodral vysokmi tpytivmi stromy.
Do toho, Svede, povs nkterho na ten balnek ...
Habn Johnson na stanoviti nadhazovae vznamn zvedl hlavu. Zvolna a
uvliv si Cosnera prohlel. Pak si.vymnil pohled s Velikm Poem. Jimmie ten
pohled zachytil, ihned zmlkl a tce polkl.
Habn Johnson si dval s otokou na as.
Cosner vyrazil z mety.
Habn Johnson se ihned zastavil.
Cosner skoil zptky k met, polbil si ruku, popleskal ji a postavil se na msto.
Pak zvedl oi a usmval se na vechny strany.
Nadhazova skril svou dlouhou uvolnnou ruku, laskajcmi tmavmi prsty
objal koen mek, naphl se a Cosner tanenm krokem opustil prvn metu.
Poskakoval jako opice. Nadhazova na nho vbec nepohldl. Hledl
tajnstksky, potuteln i pobaven stranou. Pak ale nadhazova kubl rukou a
zahnal Cosnera zptky k met. Cosner stl a uklbal se.
Kdy pedstral Habn Johnson hod potet, byl u Cosner daleko od prvn
mety a bel ke druh.
Nadhazovaova ruka se mihla jako blesk. M pleskl o rukavici Velikho Poea
na prvn met.
Vechno jako by ztuhlo. Ale jen na vteinku.
Na obloze zilo slunce, na jezeru se houpaly luny, byly tu tribuny i
nadhazova, kter stl na svm mst, a ruka se mu jet komhala po hodu.
Velik Poe ekal s mem v ohromn ern ruce. Vichni v poli napjat
pozorovali situaci a nebylo jim dobe po tle. Stranou v prachu bel Jimmie
Cosner, jedin pohybliv bod v celm tom letnm svt.

Velik Poe se pedklonil, zaclil na druhou metu, zapail mohutnou praviku a

vrhl bl baseballov mek pmo na ru. Zashl Jimmieho Cosnera rovnou do
hlavy.
V ptm okamiku bylo po napt.
Jimmie Cosner leel v bezvdom na rozplenm trvnku. Tribuny vely.
Srely kletby, eny vetly a bylo slyet tup dery, jak mui beli z tribun po
devnch lavicch. ernosk mustvo utkalo z hit. Na hiti leel Jimmie
Cosner. Velik Poe s nehybnou tv kulhal pry a kadho blocha, kter se ho
pokusil zastavit, odstril jako kolek na prdlo. Kadho zkrtka zvedl a odhodil.
Ke mn, Douglasi! jeela maminka a pevn m chytila. Okamit dom.
Co kdy maj bitvy! Hrza!
Ten veer po odpoledn vtrnosti zstali rodie doma a etli noviny. Ve vech
bungalovech kolem ns se svtilo. Vude byli doma. Z dlky jsem slyel hudbu.
Vyklouzl jsem zadnm vchodem do tmy prav letn noci a bel jsem k tanenmu
pavilnu. Vechno bylo osvtlen a uvnit hrla hudba.
Ale u stolu nesedl ani jedin bloch. Nikdo se nepiel Podvat na ernoskou
slavnost.
Byli tam jen barevn. eny v pestrch veernch atech, s-ovch punochch,
jemnch rukavikch a povch kloboucch a mui v oblskanch smokincch.
Hudba vskala mstnost v synkopovanm rytmu. A uprosted toho vru se smli,
zvysoka nalapovali a hzeli nohama ve vyletnch botch Habn Johnson,
Cavanaugh, Jiff Miller, Pete Brown a pokulhvaje Velik Poe se svou
dvkou Katharine a s nimi vichni ostatn zahradnci, lodnci, vrtn a pokojsk.
Kolem pavilnu byla pln tma. Z ern oblohy svtily hvzdy. Stl jsem
venku, nos jsem tiskl k oknu a dlouho, dlouho jsem se tie dval dovnit.
Vlezl jsem do postele a nikomu jsem neekl, co jsem vidl.
Leel jsem potm, vdechoval jsem vni zralch jablek, slyel jsem non
plouchn jezera a poslouchal jsem tu tichou bjenou hudbu, piltajc z dlky.
A ne jsem usnul, jet jsem slyel:
. . . m nedostane nikdo z kola, jak ozve se blues Jerry Rolla, a ztra veer
zane jazz-band hrt.

VELK POR
To rno, kdy velk por zaal, nemohl ho nikdo v dom uhasit. Vzplanula
matina nete Marianne, kter u ns bydlela, zatmco jej rodie byli v Evrop.

Nikdo tedy nemohl rozbt oknko erven sknky na rohu, stisknout pku a
pivolat tryskajc hadice a pornky v helmch. Marianne pila, ohe z n
lehal, jako kdy ho celofn, s hlunm vkikem nebo zapnm uchla na idli
u sndan a nechtla jst, ani co by se velo do dravho zubu.
Matka a otec se odthli, protoe v mstnosti bylo stran horko.
Dobr jitro, Marianno.
Coe? Marianne se dvala skrz lidi a mluvila neptomn. Aha, dobr jitro.
Vyspala ses dobe, Marianno?
Vdli ovem, e nespala. Matka podala Marianne sklenici
vody a vichni se v duchu ptali, jestli se j v ruce nevypa. Babika pozorovala
ze sv idle u stolu Marianniny horen
oi. Jsi nemocn, ale bacil to nen, ekla. Pod mikroskopem by ho nenali.
Coe? ekla Marianne.
Lska je kmotrou hlouposti, ekl otec nezastnn.
To bude v podku, ekla matka otci. Dvata se jenom zdaj hloup,
protoe nesly, kdy jsou zamilovan.
Psob to na labyrint, ekl otec. Spousta dvat padne chlapm rovnou do
nrue. J to znm. Jednou m jedna padajc ensk div nezamkla a eknu vm
...
Tie. Matka se zamraila a pohldla na Mariannu. Nesly, co povdme, je
v transu.
Dopoledne si pro ni pijede, poeptala matka otci, jako by Marianne vbec
nebyla v mstnosti. Vyjedou si v t jeho
kraksn.
Otec si osuil sta ubrouskem. Byla nae dcera taky takov, mami? zajmal
se. U je tak dlouho vyvdan, e si nevzpomnm. Nepamatuji si, e by tak
hloupla. V takovmhle ase se vbec nepozn, e m holka petiku rozumu. To
prv muskho oklame. ekne si: takov hezk a hloup holka, m m rda, asi
se s n oenm. Oen se s n a jednoho rna se vzbud a ona u vbec nen
zasnn, ale rozum se j vrtil, vybalil a rozvuje prdlko po celm dom. Mu
zane vret do provaz a r. Zjist, e je na pustm ostrveku, v malinkatm
pokojku, sm uprosted vesmru, s medovm plstem, kter se promnil v past
na medvda, s motlem, kter se promnil ve vosu. A hned si najde konka:
sbrn znmek, politiku nebo ...
Ty ses ale rozjel, vyjela matka. Marianno, povz nm o tom mldenci. Jak
e se jmenuje, Isak van Pelt?

Coe? Ano, Isak. Marianne celou noc bloudila po Posteli, chvilku

listovala knihou bsn a etla neuviteln vere, chvilku leela na zdech, chvilku
na bie a vyhlela do snc krajiny zalit msnm svitem. Celou noc vonl do
Pokoje jasmn a plin teplo asnho jara (na teplomru bylo tinct stup) j
nedalo spt. Kdyby se byl nkdo podval klovou drkou, vypadala by jako
umrajc mra.
Rno se ped zrcadlem chytla za hlavu a la na sndani. Na Posledn chvli si
vzpomnla a oblkla si aty.Babika se celou sndani tie smla. Nakonec ekla:
Mus jst, dvenko, mus. Marianne si tedy pohrvala s topinkou, a j plku
sndla. Tu se zvenku ozvala houkaka. To je Isak! Se svou kraksnou!
J! vykikla Marianne a rychle vybhla do poschod.
Mlad Isak van Pelt byl uveden a vem pedstaven.
Kdy byla konen Marianne pry, otec se posadil a utel si elo. J nevm.
To je trochu moc.
Ty jsi pece navrhl, aby zaala chodit ven, ekla matka.
A lituju toho. Ale je u ns u est msc a jet est msc zbv. Myslel
jsem si, kdyby se seznmila s njakm slunm mldencem .. .
A vzali se, zahuela temn babika, pak by se mohla Marianne skoro hned
vysthovat tak jsi to myslel?
No, ekl otec.
No, ekla babika.
Ale te je to hor ne pedtm, ekl otec. Vzn se tady, zpv se
zavenma oima, pout si z desky dsn slaky a mluv sama se sebou. lovk
me vydret jen nco. A taky se skoro pod smje. Kon osmnctilet holky
asto ve cvokrn?
Vypad jako slun mladk, ekla matka.
Jo, o to se meme modlit, ekl otec a vyndal tamprli. Tak na brzkou
svatbu.
Druh den rno vyletla Marianne z domu jako ohniv koule, sotva zaslechla
houkaku. Mladk neml ani as dojt ke dvem obvku. Jen babika vidla z
okna, jak spolu od-freli.
Div m neporazila, pejel si otec knr. Co je tohle? Vajka na hniliku? No
dobe.
Odpoledne byla Marianne zptky doma a plula po obvacm pokoji za
doprovodu gramofonovch desek. Jehla syela na cel dm. Jednadvacetkrt si
pustila Ty star ry, plula po mstnosti se zavenma oima a dlala lalala.

Bojm se jt do vlastnho pokoje, ekl otec. el jsem na penzi, abych kouil

doutnky a radoval se ze ivota, ne aby se mi pod lustrem v obvku plcala
pbuzn a nco si hudra-la. Tie, ekla matka.
Tohle je krize, oznmil otec, v mm ivot. Je tu konen jen na nvtv.
Vdy v, jak jsou dvata na nvtv. Kdy se dostanou z domova, mysl
si, e jsou v Pai. V jnu bude pry. To nen tak stran.
Tak pokej, pomalu potal otec. Tou dobou budu u asi sto ticet dn leet
na hbitov na Zelenm palouku. Vstal a mrtil novinami o zem, kde vytvoily
mal bl stan. Matko, j s n promluvm, a hned!
Doel ke dvem obvku a zadval se na Mariannu, kter uvnit tanila valk.
L, zpvala za doprovodu hudby.
Odkalal si a vstoupil.
Marianno, ekl.
Ty star ry . . ., zazpvala Marianne. Ano?
Pozoroval jej ruce vlajc ve vzduchu. Kdy tanila kolem nj, vrhla na nj
nhl ohniv pohled.
Chci s tebou mluvit, narovnal si kravatu.
Tam ta dam ta d d d tam ta dam, zpvala.
Slyela jsi m?
On je tak mil, pravila.
Oividn.
V, e se ukln a otvr dvee jako dvenk a hraje na trubku jako Harry
James a rno mi pinesl sedmikrsky?
Nepochybuji o tom.
M modr oi. Zahledla se do stropu.
Nevidl na strop vbec nic ke koukn.
Pod se pi tanci dvala do stropu a on piel, stoupl si vedle n, vzhlel, ale
nebyla tam ani deov skvrna ani prasklina, a tak vzdychl: Marianno.
A v t kavrnice u eky jsme si dali humry ...
Humry. J vm, ale my bychom nechtli, aby ses zhroutila, zeslbla. Jeden
den, ztra, mus zstat doma a pome tet Matyld dlat deky ...
Zajist. Snila a krouila po mstnosti s rozpjatmi kdly.
Slyela jsi m? ekl nalhav.
Ano, zaeptala. Ano. Oi se j zavely. Ach ano, ano. Sukn zaelestily.
Strku, ekla s hlavou zvrcenou nazad.
Pome tet s tmi dekami? vykikl.... s dekami, zamumlala.

Tak! Posadil se v kuchyni a zvedl noviny. Te jsem j to povdl!

Ale rno zrovna vstval z postele, kdy slyel zaburcet vfuk a slyel, jak
Marianne pad ze schod, dv vteiny se zdr v jdeln u sndan, vh ped
koupelnou tak dlouho, co by si rozmyslela, jestli j bude patn, pak prskly
domovn dvee, ulic rmus star kra a dva lid v n falen vyzpvuj.
Otec sevel hlavu v dlanch. Deky, ekl.
Co? ptala se matka.
Ale Dutschke, ekl otec. Stavm se po rnu u Dutschke-ho.
Ale vdy u Dutschkeho otvraj a v deset.
Tak pokm, ekl otec se zavenma oima.
Tu noc a sedm dalch divokch noc zpvala houpaka na verand vrzavou
psniku sem a tam, sem a tam. Otce, kter se schovval v pokoji, bylo vidt v
ostrm relifu, kdykoli zathl ze svho deseticentovho doutnku a teov svtlo
ozilo jeho nezmrn tragickou tv. Houpaka na verand vrzla. ekal na dal
vrznut. Slyel zven lehounk motli zvuky, een smchu a sladkch nicotnost
do drobnch ouek. Moje veranda, ekl otec. Moje houpaka, zaeptal svmu
doutnku a dval se na nj. Mj dm. ekal na dal vrznut. Mj Boe, ekl.
el do klny na nad a zjevil se na zatml verand s lesklou konvikou
oleje. Nedejte se ruit. J jen tuhle a tuhle. Naolejoval zvsy houpaky. Bylo
tma. Mariannu nevidl: ctil ji. Voavka ho mlem skosila do rovho kee.
Nevidl ani jejho ptele. Dobrou noc, ekl. Zael dovnit, posadil se a bylo po
vrzn. Te slyel jen nco, co znlo jako tepetn mry snad Mariannino
srdce.
Mus to bt slun lovk, ekla matka ve dvech do kuchyn. Utrala
ndob od veee.
To doufm, zaeptal otec. Proto jim kad veer penechvm verandu!
Tolik dn po sob, ekla matka. Dve by pece nelo se slunm
mldencem tolikrt, kdyby to nemyslel vn.
Teba ji dnes pod o ruku, napadla otce astn mylenka.
Tak brzo asi ne. A je tak mlad. Pesto, rozjmal, by se to stt mohlo.
Mus se to stt! To by v tom byl ert.
Babika se uchichtla ve svm kesle v kout. Znlo to, jako kdy nkdo
obrac strnky starodvn knihy. emu se smje? ekl otec. Jen pokejte,
pravila babika. Uvidte ztra. Otec se zahledl do tmy, ale babika vc neekla.
No, ekl otec u sndan. Shlel na vejce na stole laskavm, otcovskm
zrakem. No, vera veer se na verand moc eptalo. Jak e se jmenuje? Isak? No,

jestli to umm trochu posoudit, myslm, e vera veer podal Mariannu o ruku;
ano. jsem si tm jist!
To by bylo hezk, ekla matka. Jarn svatba. Ale je tak hrozn brzo.
Podvej, ekl otec s vmluvnou logikou. Marianne je typ, kter se vdv
rychle a v mld. Pece j nememe stt v cest, ne? Pro jednou myslm, e
m pravdu, ekla matka. Svatba
byla pkn. Jarn kvtiny a Marianne by moc sluely ty aty, co jsem minul
tden vidla u Haydeckera. Vichni napjat hledli ke schodm, kdy se objev
Marianne.
Promite, zaskehotala babika a zvedla oi od rann topinky. Ale bt
vmi, nemluvila bych jet o tom, e se Mari-anny zbavme.
A pro ne?
Proto.
Pro proto?
Nerada vm kazm plny, zaevelila babika a dusila se smchem. Pokvala
svou zatrpklou hlavikou. Vy jste se to-to starali, aby se Marianne vdala, ale j
jsem ji sledovala. U sedm dn pozoruju toho mldence, kdy pijd autem a
troub ped domem. Bu je herec nebo mistr pevleku nebo nevm co.
Coe? zeptal se otec.
Jo, ekla babika. Protoe jednou to byl mlad blonk, druh den
ernovlas dlouhn, ve stedu ml hnd knrek, ve tvrtek vlnit zrzav vlasy a v
ptek byl men a pijel v oesanm evroletu msto ve fordce.
Matka a otec chvli sedli, jako by dostali kladivem za lev ucho.
Konen otci vybuchla ve tvi barva a zaval: Tak ty mi to k a te! Ty
jsi tu sedla, ensk, a vichni ti chlapi, a ... .
Ty ses vdycky schovval, odsekla babika, abys to nepokazil. Kdybys byl
vyel ven, vidl bys to, co j. Nekala jsem nic. Ona se vybou. Prost m svj
as. Projde tm kad ensk. Je to tvrd, ale ony to peij. Mt kad den novho
muskho je pro dv sebevdom ohromn vc!
Ty, ty, ty, ty, ty! dusil se otec, oi vytetn, krk nadmut tak, e mu
praskal lmec. Vyerpn padl zptky na idli. Matka omren sedla.
Dobr den vespolek! pitila se Marianne ze schod a hupsla na idli. Otec
na ni zral.
Ty, ty, ty, ty, ty, obvioval babiku.

Vybhnu s kikem na ulici, myslel si tetc otec, rozbiju oknko poplachov

sknky, stisknu pku a pivolm stkaky a hadice. Nebo teba pijde pozdn
snhov boue a j do n Mariannu vystrm, aby zchladla.
Neudlal jedno ani druh. V mstnosti bylo vzhledem ke kalendi na stn
pli horko, a tak se vichni odsunuli na chladnou verandu, zatmco Marianne
sedla a dvala se na svj pomeranov dus.

HEJNO HAVRANU
Vystoupil z autobusu na Washingtonov nmst, vrtil se o polovinu bloku
zptky a byl rd, e se vypravil do msta. Krom Paula a Helen Piersonovch
nebyl te v New Yorku nikdo, s km se chtl sejt. Nechval si je a na konec,
protoe vdl, e je bude potebovat, aby se vzpamatoval z ady schzek, kter
ml po adu dn s adou vstednch, neurotickch a neastnch lid. Piersonovi
mu stisknou ruku, pot ho ptelskm pijetm a vldnmi slovy, u nich si
odpoine.
Strv s nimi vesel, dlouh a opravdu astn veer, a a se za pr dn vrt do
Ohia, bude na New York vzpomnat v dobrm, protoe tihle dva skvl lid mu
budou ozou v slajc pouti zmatku a nejistoty.
Helen Piersonov ekala ve tvrtm pate inku u vtahu.
Nazdar, vtm t! volala. Williamsi, to jsem rda, e jsi piel! Poj honem
dl! Paul pijde za chvilku, zdrel se v kanceli. Mme k veei kue cacciatore,
doufm, e m rd kue cacciatore, dlala jsem ho sama. M rd kue, Williamsi? Doufm, e ano. Co dl tv ena a dti? Posa se, sundej si kabt a dej
pry ty brle, vypad mnohem lip bez nich, to je dnes dusno, nezd se ti? Chce
se neho napt?
Uprosted tohoto pvalu byl njak zakormidlovn do haly, Helen z nho
tahala kabt, volnou rukou prudce gestikulovala a z st j vychzel slab pach
ostrho parfmu. Paneboe, pomyslil si pekvapen, ona je opil. Dlouze se na ni
zadval.
Dm si martini, ekl. Ale jen skleniku. Na pit si nepotrpm.
Samozejm, milku. Paul pijde v est, te je pl est. Ani nev jakou jsi
nm udlal radost, e jsi piel. Williamsi, mme takovou radost, e u ns chvli
posed, nebyl jsi tu u ti roky!
Ale prosm t, ohrazoval se.

Ne, Williamsi, myslm to vn, pokraovala, ale kad slovo trochu polkla
a kad gesto trochu pehnala. Ml pocit, e veel omylem do jinho bytu, e tu
sed s n sestrou, tetikou nebo s docela ciz enou. Taky je ovem mon, e
Helen m dnes ern den, kad mme obas ern den.
Dm si s tebou. Mla jsem dnes jen jednu, ekla a on j to vil. Urit zaala
pt neokzale, ale pravideln u tehdy, kdy ji vidl naposled. Pt kad den. A
... Setkval se s tm u svch ptel znovu a znovu. Byli pln stzliv, ale za okamik nato, jen si omoili rty, vechna martini z pedchozch t set dn, pevn u
zahnzdn v krvi, se vzedmula a vrhla se uvtat dal koktaj jako starho ptele.
Ped deseti minutami byla mon Helen pln stzliv. Ale te j vka poklesla
a jazyk se zpoval vyslovit slovo, kter u mla na pice.Myslm to smrteln
vn, Williamsi. Nikdy mu nekala kestnm jmnem. Williamsi, ani nev,
jakou mme radost, e sis nael chvilku a piel se na ns podvat. Boe, kam ses
za ty ti roky dostal, kam jsi to dothl, dneska jsi Nkdo, u nemus pst scne
pro Paulovy dopoledn revue v televizi, nemus se otravovat ndeniinou.
M to neotravovalo, byly to dobr poady, Paul je ikovn dramaturg a psal
jsem pro nj dobr vci.
Byla to pro tebe otrava, m nepesvd. Jsi pece spisovatel, pln hvzda,
pro tebe nen takov halov ndeniina, povz mi, jak to je pocit bt spnm
romanopiscem, o kterm se vude mluv a kter m slun konto v bance. Pokej,
a pijde Paul, moc na tvou nvtvu ekal. Proud jej vmluvnosti ho doslova
obtkal. Je to od tebe tak mil, e jsi k nm piel.
Za vechno vdm Paulovi, ekl Williams, aby se vytrhl ze svch mylenek.
Zanal jsem v jeho revuch v roce 1951, kdy mi bylo jednadvacet. Dostval
jsem deset dolar za strnku.
To znamen, e je ti te jednaticet, paneboe, ty jsi jet zajc, ekla Helen.
Kolik mysl, e je mn, Williamsi, no, hdej, kolik mysl?
Vn nevm, upadl do rozpak. Ne, ne, jen hdej, hdej, kolik mi je,
nalhala. Milin let, pomyslel si, najednou je ti milin let. Ale Paul nen jako ty.
Za chvli pijde a bude jako vdycky. Jsem zvdav, jestli t pozn, Helen, a vejde
do dve. Neumm hdat, kolik je lidem let, ekl. Tlo m ze starch cihel
tohoto velkomsta, uvaoval, a mezi nimi je neviditeln dehet a asfalt a malta
slepen vkem, z plic vydechuje kyslink uhliit, barva tvch o je hysterick
modr neon, tv rty jsou neon hoc plamenem a tvj obliej je bl vpenec
kamennch budov a jen tu a tam je zelen nebo modr ploka; ly na krku, na
spncch a na zpst jsou jako mrav parkov nmst ve stedu New Yorku. Jsi

prostoupen a obloen mramorem a ulou a chyb ti nebe a trva. Jen se neboj,

Williamsi, hdej, kolik mi je! estaticet?
Vyrazila ze sebe nco, co vypadalo jako skek, a v tu chvli se lekl, e v
ohleduplnosti trochu pestelil.
estaticet! volala, mvala rukama a plcala se do kolen. estaticet, ale
milku, to nemysl vn, to proboha ne! jeela. Prosm t, estaticet mi bylo
ped deseti lety!
Nikdy jsme jet o vku nemluvili, brnil se.
Ty mj mil chlapeku, ekla. Nikdy to jet nebylo dleit. Ale nevil
bys, jak to me zat bt dleit, ani si to uvdomuje. Boe, ty jsi tak mlad,
Williamsi, m ty vbec tuen, jak jsi mladek?
No, snad mm, odpovdl a prohlel si ruce.
Ty m batole! ekla. Pokej, to povm Paulovi! estaticet, mj Boe, to je
senzace. Ale nevypadm na tyicet, nebo dokonce na estatyicet, vi, e ne?
Dve se nikdy takhle neptala, napadlo ho, a neptat se na st znamen bt
stle mlad.
Paulovi bude tenhle tden tyicet, ztra m narozeniny.
koda, e jsem to nevdl.
To nevad, nem drky rd, nikdy nikomu neekne, e m narozeniny, urazilo
by ho to, kdybys mu nco dal. U minul rok jsme pestali jeho narozeniny slavit.
Vzpomnm si, e vzal dort se vemi svkami a hodil ho do svtlku jet zaplen.
Nhle se zarazila., jako by ekla nco, co nemla. Chvilku oba sedli v
mstnosti s vysokm stropem a nervzn popose-dvali.
Paul tu bude za okamik, ekla po chvli. Chce se jet napt? Povz mi,
jak to je, kdy je lovk slavn? Vdycky jsi byl ohromn svdomit, Williamsi.
Zleelo ti na kvalit, to jsme si s Paulem vdycky kali. Neuml bys pst patn,
i kdybys chtl. Jsme na tebe s Paulem stran pyn a vude kme, e jsi n
ptel.
To je zvltn, ekl Williams. Svt je nevyzpytateln. Kdy mi bylo
jednadvacet, vude jsem kal, e znm vs. Byl Jsem na to hrozn pyn a tsla
se mi kolena, kdy jsem se Poprv seel s Paulem, kdy koupil mj prvn scn
a...
Zazvonil zvonek a Helen letla otevt, ponechvajc Willi-amse o samot s
koktajlem. Vytal si, jestli se snad nezdlo,

e, mluv blahosklonn, jako by te u nebyl pyn na to, e se s Paulem

sejde. Rozhodn to tak nemyslel. Vechno bude zas v podku, jen co sem vpadne
Paul. S Paulem je vdycky vechno v podku.
Zven bylo slyet hlasit hovor a u se vracela Helen s njakou pan hodn
pes padest. Na prvn pohled bylo vidt, e pedasn zeedivla a uvadla
pemrou energie, kterou marnotratn vydvala.
Doufm, e ti to nevad, Williamsi, promi, zapomnla jsem ti to ct,
doufm, e ti to nevad, tohle je pan Mearsov, nae sousedka. ekla jsem j, e
pijde na veei, e jsi v New Yorku na pr dn, aby ses dohodl s nakladatelem o
nov knize, a ona tolik tou se s tebou setkat, peetla vechny tv povdky,
Williamsi, miluje tv dlo a chtla se s tebou seznmit. Pan Mearsov, to je pan
Williams.
ena se uklonila. Taky jsem chtla bt spisovatelkou, ekla. Prv pi
romn.
Ob eny se usadily. Williams uctil na tvi smv, ale jako by nepatil k
nmu, byl jako bl voskov zuby, kter si z legrace strkaj do pusy dti, aby si
zmnily vraz oblieje; ctil, e mu smv taje.
U jste nco vydala? zeptal se pan Mearsov.
Ne, ale pomlm na to, prohlsila dleit. Posledn dobou jsem ovem
mla velk problmy.
Helen se k nmu naklonila: Pede dvma tdny pochovala syna.
To je mi lto, ekl Williams rozpait.
Ne, ne, to je v podku, je mu tak lip, chudk hoch, byl ve vaich letech,
sotva ticet.
Co se mu stalo? zeptal se Williams automaticky.
Byl, chudk, hrozn tlust, vil sto sedmadvacet kilo a kamardi si z nj
utahovali. Chtl bt umlcem. Podailo se mu prodat jen pr obraz. Lidi se mu
smli, tak ped pl rokem zaal dlat odtuovac kru. Kdy zatkem msce
umel, vil sotva dvaatyicet kilo.
Proboha! ekl Williams. To je hrozn.
Drel stran psnou dietu a nedal si ct. Sedl ve svm pokoji, drel dietu a
zhubl tak, e ho pi pohbu nikdo nepoznal. Myslm, e poslednch pr dn byl
astn jako nikdy pedtm. Chudk hoch, zrovna zil.
Williams dopil sklenici. Deprese, kter v nm slila po adu dn, ho nyn
pohltila. Ctil, jak se propad do hlubin ernch vod. Za minul tden stran moc

proil, stran moc se namluvil. Spolhal, e dnes veer se z toho vzpamatuje, ale
jak se zd ...
Boe mj, vy jste ale krsn mladk, ekla pan Mearsov. Pro jste mi,
Helen, neekla, e je tak hezk? Obrtila se na Helen Piersonovou skoro
vytav.
Myslela jsem, e to vte, odpovdla Helen. Je mnohem hez ne na
fotografich, mnohem hez. Vte, e Richard v dob, kdy drel dietu, vypadal asi
tden jako vy? pokraovala pan Mearsov. Jen asi tden, ale jsem si tm pln
jist.
Vera, pokraoval Williams ve svm vnitnm monologu, jsem uprchl na
chvilku do kina oddychnout si od nekonench schzek v redakcch asopis,
denk a rozhlasovch stanic a na pltn jsem vidl lovka, jak se chyst skoit z
mostu George Washingtone. Policie mu to vymluvila. A pak jsem vidl v jinm
mst jinho lovka na mse hotelu a povykujc dav ho ke skoku povzbuzoval.
Musel jsem z toho biografu odejt. Kdy jsem vykroil do slajcch paprsk
slunce, zdlo se mi vechno pli skuten, pli syrov, jako to bv, kdy
lovk pli rychle pejde ze snu do svta ivch lid.
Jste opravdu moc hezk, ekla pan Mearsov.
Abych nezapomnla, ekla Helen. N Tom je taky doma.
Pravda, Tom! Williams vidl Torna jednou ped lty, kdy pibhl na chvli
zvenku, trochu si spolu povdali. Chytr a il chlapec, zpsobn a setl. Na
takovho syna mohou bt rodie hrd.
Je mu sedmnct, pokraovala Helen. Je ve svm pokoji, mm ho pivst?
V, nem to te lehk. Je to mil kluk. Ml vechno, co chtl. Ale chytil se
njak party z Washingtonova nmst, pkn grzlov, ped dvma msci
vyloupili obchodn dm a Torna pi tom chytili. Boe, co s tm bylo rozilovn a
zmatk, ale to se zas usad. Tom je hodn hoch, zn ho pece, Williamsi, e?
Znovu mu nalila. ikovn kluk. Williams obrtil skleniku do sebe.S dtmi je
tk prce. V takovmhle velkomst lovk celkem nem co dlat a dti u
vbec ne.
Viml jsem si, e tu mte vyhrazen hit.
To je nco pernho, vid'? Ale co meme dlat? Mme pro tebe s Paulem
pekvapen, Williamsi. V, co udlme? Po vech tch letech se odtud
odsthujeme, koupme si parcelu na venkov, Paul nech televize, ano, vn
toho nech, e to je skvl npad? Zane pst jako ty, Williamsi, zrovna jako ty, a
odsthujeme se do Connecticutu, to je roztomil hnzdo, tam bude mt Paul

pleitost vyzkouet sv schopnosti, tam bude mt monost pst, nemysl, e

Paul um pst Williamsi? Nemysl, e on je vlastn n mal spisovatel?
Samozejm! souhlasil Williams. Samozejm.
Paul zkrtka nech zamstnn, utee od t ohavn nde-niiny a odsthujeme
se na venek.
U brzy?
Asi v srpnu. Mon e to budeme muset nechat na z. Ale nejpozdji
zatkem ptho roku.
To je ono! Williams oil. Samozejm. U aby byli odsud pry! Paul si za ta
lta naetil dost penz. U aby byli pry! Snad Helen nebude proti!
Pohldl na Helenin rozzen obliej, kter ovem zil proto, e udrovala
nkter svaly ve stle stejn poloze, drela je pevn a bez ustn, nedala si vzt tu
novou z, kter pipomnala rovku v mstnosti, z n se vytratilo slunce.
To je skvl pln, ekl Williams.
Mysl, e se nm to poda, Williamsi, mysl, e to opravdu dokeme?
Paul je pece skvl spisovatel, nemysl?
Samozejm. Muste se o to pokusit.
Kdyby to bylo poteba, vdycky se me do televize vrtit.
Samozejm.
Take tentokrt to opravdu udlme. Odsthujeme se, Torna vezmeme s
sebou, venek mu prospje, vem nm to prospje, nechme pit, nechme
flmovn a usadme se s psacm strojem a deseti balky papru, aby ml Paul na
pst. Co mysl, Williamsi, je Paul dobr spisovatel? Rozhodn je.
Pane Williamsi, ekla pan Mearsov. Mohl byste mi ct, jak jste se stal
spisovatelem?
Jako dt jsem rd etl. Kdy mi bylo dvanct, zaal jsem taky kad den pst
a u jsem u toho zstal, odpovdal roztrit. Pokouel se vzpomenout si, jak to na
zatku opravdu bylo. Zstal jsem u toho a psal tisc slov za den.
Paul to dl taky tak, vpadla do ei Helen.
Jist vydlte spoustu penz, ekla pan Mearsov.
Vtom cvakl kl v zmku. Williams proti sv vli vyskoil a s levou se
usml. Usmval se do haly a na dvee, kter se otevraly. Usmval se, kdy zahldl
Paulovy rysy, vypadal bjen, kdy el halou do pokoje. Boe, jak rd ho zas
vid! Williams nathl ruku, spchal mu naproti, oslovil ho a bylo mu dobe. Paul
krel po byt, vysok, zavalitj ne ped nkolika lety, obliej ml rov, oi

abnormln ziv, trochu vypoulen, nepatrn zarudl a nepatrn z nj bylo ctit

whisky. Popadl Williamse za ruku, cloumal mu s n a kiel:
Williamsi, prokristapna, to jsem rd, e t vidm, love! Tak jsi k nm
pece piel, to jsem rd, e t zas vidm, na mou dui! Jak se m? Jsi m dl tm
slavnj! Kruci, to se na to napijem, dej sem nco, Helen, zdravko, pan
Mearsov. Tak se vichni u ns posate!
Musm u jt, nebudu ruit, ekla pan Mearsov a ustupovala ke dvem.
Dkuji za pozvn. Sbohem, pane Williamsi.
Williamsi, prokristapna, to jsem rd, e t vidm, ekla ti u Helen, co mme
v plnu, chceme pry z msta. Na venkov, v?
kala...
love, my z tohohle zatracenho msta opravdu vypadneme. Lto u je na
krku. Ani nev, jak rd se zbavm toho televiznho chomoutu. Ron pest deset
milin slov televiznch sltanin! Dlal jsem to deset let, nemysl, e u je
nejvy as, abych toho nechal? Connecticut, to je ono! Chce se napt? Vidl jsi
Torna? Je Tom doma, Helen? A sem pijde, a si s Williamsem popovd. Pni,
Williamsi, to Jsme rdi, e jsi tu. Vem u jsem ekl, e k nm asi pijede. U
koho u jsi byl?
Vera jsem byl u Reynoldse.
Reynolds, to je redaktor z United Features, e? Jak se mu vede? Me u
ven?
Trochu.
V, Helen, to je ten, co dvanct msc sedl doma. Pamatuje se na
Reynoldse? Pjemn lovk, ale v armd nebo ert v, kde mu trochu
peskoilo. Cel losk rok se bl vyjt z bytu, aby na ulici nkoho nezabil.
Vera veer el se mnou, ekl Williams. el m vyprovodit k autobusu.
Vborn, tak u to s nm je v podku, to jsem rd. A slyels u o Banksovi?
Minul tden se zabil pi autohavrii na Rhode Islandu.
To nen mon!
Je, bohuel, byl to jeden z nejlepch lid na svt, nejlep fotograf, jak kdy
pracoval pro velk asopisy. Ohromn talent a mlad lovk, stran mlad,
nkde pebral a cestou dom se zabil pi srce. Auta nm byl ert dluen!
Williamsovi se zdlo, jako by hork vzduch v mstnosti rozrela kdla
velikho hejna havran. Tohle nen Paul. Tohle je manel t ciz eny, kter se
sem nasthovala po Pierso-novch, kte se bhem t let vysthovali. Nikdo nev

kam. Nem cenu se tohohle lovka ptt, kde je Paul, tenhle lovk to nikomu
neme ci.
Williamsi, u jsi vidl naeho syna? Ne? Pive Torna, Helen, jen a
vyleze!
Mlenliv sedmnctilet syn byl pivleen do dve obvacho pokoje, kde stl
Williams s erstv nalitou sklenic, pohupoval se a ctil, e alkohol ho najednou
zan zmhat.
To je Tom, Williamsi, to je Torn.
Pamatuje se pece na Torna.
Pamatuje se na Williamse, Tome?
Pozdrav, Tome.
Tom je hodn hoch, co k, Williamsi?
Mluvili jeden pes druhho, bez oddechu, v jedinm proudu, kvapn, pekotn,
modr plamnky alkoholu v och a stl spch. Helen ekla: Tome, ekni pr
slov z vaeho slangu panu Williamsovi.
Ticho. Tom toho hodn pochytil, m dobrou hlavu a dobrou pam. Tome,
ekni pr slov ve va hantrce panu Williamsovi. No tak, Tome, ekla Helen.
Ticho. Tom stl ve dvech obvacho pokoje, vysok, se sklopenma oima.
No tak, Tome, opakovala Helen.
Tak ho nech, Helen.
Ale Paule, myslela jsem, e by si Williams rd poslechl jejich hantrku.
Vdy to zn Tome, tak nm nco ekni!
Kdy nechce, tak a si to nech! ekl Paul.
Ticho.
Poj se mnou do kuchyn, udlme si jet nco k pit, ekl Paul, thl
Williamse za pai a tyil se vedle nj jako hora.
V kuchyni sotva stli na nohou, Paul chytil Williamse za loket, tiskl mu ruku,
eptal mu pmo do oblieje a sm ml obliej jako sele po celodennm nku.
Williamsi, ekni mi na rovinu, mysl, e to nkam dothnu, kdy s tmhle pratm? Mm senzan nmt na romn! Zpotku svral Willi-amsovu pai jen
lehce, ale pi kadm vkyvu se prsty zaryly hloubji. Dobr npad, e jo,
Williamsi? Williams se odthl, ale pai ml v pasti. Ta ruka mu ji pmo drtila.
No ekni, nebude to ndhera sednout si zas ke psan! Pst, mt as pro sebe a
shodit taky pr kilo!
Jen to nedlej jako syn pan Mearsov. To byl blzen! Paul stle makal
Williamsovu pai. Po vechna minul lta ptelstv si jen tu a tam podali ruku, a

te ho Paul chyt, tiskne, svr, lomcuje s nm a plc ho po zdech. Na

venkov, paneboe, tam budu mt as pemlet a hubnout! V, co dlme pes
nedli tady ve mst? Urazme ve dvou lhev whisky nebo dv. V nedli se s
vozem ven nedostane, vude je moe aut a lid. Tak zstaneme doma, napame
se a je nm blaze. Ale tohle na venkov pestane. Rd bych, aby sis peetl njak
mj rukopis, Williamsi.
Ale Paule, na to je dost asu!
Pokej, Helen, Williams nic proti tomu nem, e ne, Williamsi?
Nemm, kal si Williams v duchu, ale budu mt. Budu z toho mt strach.
Kdybych si byl jist, e nkde v tom pbhu najdu starho Paula, ivho a plnho
energie, stzlivhoa v dobr nlad, jistho a rychlho pi rozhodovn, osvdujcho vkus pi vbru, pmoarost a pronikav sudek v kritice, dobrho
organiztora a pedevm dobrho ptele, kterho jsem po lta zbooval,
kdybych mohl nalzt v tom pbhu tohohle Paula, pustil bych se do ten
okamit. Ale nejsem si tm jist a toho novho a cizho Paula bych na pape vidt
nechtl. Paule, kal si v duchu, Paule, copak ty nev, ty to nechpe, e ty a
Helen se z tohohle msta nikdy, sly, nikdy nedostanete?
Krucinl! hulkal Paul. Jak se ti lb New York, Willi-amsi? Moc ne, vi?
Jednou jsi kal, e je neurotick. V, ono to tu nen o nic hor ne v Sioux City
nebo v Kenoshe. Potk tu jen vc lid za krat dobu. Jak to je, Williamsi, kdy
je lovk najednou slavn a nco znamen?
Pak spustili oba manel najednou. Jak byli m dl opilej, jejich hlasy se
stetaly, slova vzltala, padala, msila se, hdala, slvala se v hypnotick proudy,
v nekonc um.
Williamsi, ekla. Williamsi, ekl. Chystme se, ekla. Williamsi,
prokristapna, vdy j t mm rd! Ty nede, j t nenvidm! Sml se a buil
Williamsovi do ramene. Kde je Tom? Jsme na tebe hrd! Byt se stal peklem.
Vzduch se hemil ernmi kdly. Nkdo mu nesmysln otloukal ruku. Nen to
malikost hodit vecko za hlavu, mt jistotu nen k zahozen .. .
Paul chytil Williamse za nprsenku bl koile. Williams ctil, jak mu
odskakuj knoflky. Vypadalo to, e se ho rovouk a rozkuren Paul chyst
napadnout. elisti se mu napnaly, dechem zamloval Williamsovi brle. Jsem
na tebe hrd! Mm t rd! Cloumal mu rukou, mltil ho do ramene, rval ho za
koili, poplcval ho po oblieji. Williamsovi sletly brle a kleply o linoleum.
Proboha! Williamsi, promi!

To nic nen, s tm si nelam hlavu. Williams zvedl brle. Popraskan prav

oka vypadla jako smn pavuinka. Dal si ji k oku a uvidl zaraenho,
rozpaitho Paula, jak se pokou osvobodit z blznivho sklennho bludit.
Williams nekal nic. Paule, ty jsi neika! jeela Helen. Zazvonil telefon a
zvonek u dve, Paul mluvil, Helen mluvila. Tom nkam odeel a Williams si s
jasnou hlavou kal: mn nen patn a nechce se mi zvracet, vn ne, ale pjdu
te do koupelny a bude mi patn a budu tam zvracet. Beze slova se sebral a
uprosted zvonn, drnen, hovoru, kiku, zmatench omluv a pekotn
ptelskosti proel vedrem pokoj, a se zbavil toho, co mu pipadalo jako dav
lid, dstojn za sebou zavel dvee koupelny, klesl na kolena, jako by se chtl
modlit k Bohu, a zvedl zchodov prknko.
Tikrt se ozval dviv zvuk a z st mu vytryskl pchnouc proud. Oi ml
zaven, ale tekly mu z nich slzy, nebyl si docela jist, e u to m za sebou, nebyl
si jist, zda nabr kvli dechu nebo pli, zda ty slzy jsou slzy bolesti nebo
smutku, anebo to vbec slzy nejsou. Slyel, jak voda miz blm porcelnem do
moe, a stle kleel v modlitebn poloze.
Zven se ozvaly hlasy. Je ti dobe, Williamsi, je ti dobe, jsi v podku?
Nahmatal nprsn kapsu, vythl z n nprsn taku, zkontroloval ji, uvidl
zpten lstek na vlak, sklapl ji, dal ji do nprsn kapsy a pevn ji pitiskl rukou.
Pak se vykrbal na nohy, peliv si otel sta a zadval se do zrcadla na podivnho mue s pavuinkovmi brlemi.
Jak stl u dve s rukou na klice a chystal se je otevt, oi pevn zaven a tlo
v mrnm rozkmihu, ctil, e v jen dvaatyicet kilo.

ODVOZ ODPADKU
Takhle probhal jeho pracovn den: V pt hodin vstal do chladnho tmavho
rna a umyl si obliej teplou vodou, kdy byl ohva v podku, nebo studenou,
kdy ohva nefungoval. Peliv se oholil a pitom si povdal se enou, kter mu
v kuchyni pipravovala vejce se unkou nebo lvance nebo co prv ten den mli.
Ped estou u jel vozem do prce a zaparkoval ho na rozlehlm dvoe, kde, ne
vylo slunce, zaparkovali sv vozy i vichni ostatn. Obloha bvala v tuhle rann
dobu oranov a modr a do fialov, a nkdy pln rud, a taky lut anebo
docela svtl jako voda na bl skle. Nkdy rno vidl ve vzduchu svj dech a
nkdy ne. Ale dve ne slunce vylo docela, bouchl pst do postranice zelenho
valnku, idi, kter s nm jezdil, se usml a pozdravil ho, vylezl do vozu z druh

strany a u vyjeli do velikho msta a propltali se mnoha ulicemi, ne se dostali

k mstu, kde zaali pracovat. Nkdy se cestou stavili na ernou kvu a se
zahtm aludkem jeli dl. A pak se dali do prce, co znamenalo, e on ped
kadm domem seskoil, vzal ndoby s odpadky, donesl je k vozu, odkryl vka a
klepl ndobou o postranic valnku. Vypadly slupky od pomeran, kra meloun
a usazenina z kvy, rozpleskly se na dno a przdn vz se zaal plnit. Vdycky se
tam naly i kosti z kotlety, ryb hlavy, slupky z cibule a vyschl celer. Kdy byly
odpadky erstv, nebylo to tak zl, hor bylo, kdy byly hodn star. Ani dobe
nevdl, m-li tu prci rd nebo ne, zkrtka byla to prce, dlal ji dobe, nkdy o
n hodn mluvil a nkdy na ni ani nepomyslil. Nkdy to byla prce bjen,
protoe se lovk dostal ven brzy rno, a ne as pokroil, ne se rozehlo slunce
a odpadky zaaly pchnout, dchal chladn a sv vzduch. Avak vtinou ho
jeho prce natolik zaujala, e ho pln zamstnala, nijak ho nerozilovala a mohl
se pi n dvat na domy a upraven zahrady, kter mjeli, a pozorovat, jak lid ij.
A prkrt za msc pekvapen zjistil, e se mu to lb a e to je nejlep prce na
svt.
Tak to lo po mnoho let. A pak se pro nj najednou prce zmnila. Zmnila se
v jedinm dni. Pozdji astokrt pemlel o tom, jak se prce za pr krtkch
hodin me tak zmnit.
Veel do bytu a nevidl manelku, ani neslyel jej hlas, akoli byla doma a
zpovzdli se dvala, jak jde k idli, hmat po n a beze slova si do n sed. Sedl
tam hodn dlouho.
Co se stalo? Konen k nmu pronikl jej hlas. Opakovala to u po
nkolikt.
Stalo? Podval se na tu enu a no ovem, je to jeho ena, nkdo koho zn,
a to kolem je jejich byt s vysokm stropem a prooupanmi koberci.
Nco se dnes stalo v prci, ekl.
Nenalhala.
Nco se stalo na mm voze s odpadky. Suchm jazykem pejdl po rtech a
oi pevn uzavel vem vjemm, a ped nimi nebylo nic ne tma a ani jedin
svtlko, zrovna jako kdy se lovk probud uprosted temn noci, vstane z
postele a stoj docela sm v mstnosti. Myslm, e t prce nechm. Mus m
pochopit!
Co mm pochopit? vykikla.

Ned se nic dlat. V ivot se mi nestala tak zatracen vc. Otevel oi a

zstal sedt, mnul si prsty, ale ruce ml ztuhl. Nco tak stran divnho.
Tak tu jen tak nese!
Z kapsy koen bundy vythl kus novin. Jsou dnen, ekl. Destho
prosince 1951. Times z Los Angeles. Zpravodajstv civiln obrany. k se tu, e
do naich voz na odpadky koup rdia.
No a co je na tom zlho, kdy si pustte trochu hudby?
Ne, to nebude hudba. Ty tomu nerozum. To nebude hudba.
Otevel drsnou ruku a pomalu si nco kreslil istm nehtem, pokoueje se
nalzt pro vechno takov vraz, aby byl jasn jim obma.
Tady v tom lnku starosta pe, e zamontuj do vech voz na odpadky po
celm mst vyslac a pijmac zazen. Pohled mu sklouzl na ruce. A nae
msto zashnou atomov bomby, ta rdia se nm ozvou. Nae vozy na odpadky
vyjedou nakldat mrtvoly.
No co, to vypad prakticky. Kdy ...
Vozy na odpadky, ekl, vyjedou nakldat mrtvoly.
Pece neme nechat lidi jen tak leet, nemysl? Mus je vzt a ... ena
docela pomalu zavela sta. Mrkla, ale jen jednou, a tak docela pomalu. Dval se,
jak pomalu mrk. Pak se mechanicky otoila, la k idli, zastavila se, pemlela,
jak to udlat, a pak si strnule a vzpmen sedla. Neekla nic.
Naslouchal tikn svch hodinek, ale zaujalo ho to jen sten.
Konen se zasmla. Dlali si legraci! Zavrtl hlavou. Ctil, jak ot
hlavou zleva doprava a zprava doleva tak pomalu, jako se dlo vechno
ostatn.Nedlali. Dnes namontovali pijma do mho vozu. ekli mi, e
kdybych byl pi poplachu ve slub, mm odpadky kdekoliv vysypat. A mi daj
rdiem zprvu, mm jet na uren msto a tahat mrtv.
V kuchyni hlasit bublala voda. Jet chvilku ji nechala petkat, pak se rukou
pidrela opradla idle, vstala, nala dvee a odela z pokoje. Bubln ustalo.
Objevila se ve dvech a vrtila se tam, kde on dosud sedl bez hnut s hlavou ve
stejn poloze.
Vechno je dokonale naplnovno. Maj sv ety, seranty, kapitny,
destnky, vechno, ekl. Dokonce u vme, kam ty mrtvoly vozit.
Ty jsi o tom pemlel cel den, ekla. Cel den, od rna. Myslel jsem si:
Te u asi nebudu chtt bt u odvozu odpadk. Vymysleli jsme si s Tomem takovou jako hru a mli jsme s tm docela zbavu. Museli jsme to tak dlat. Odpadky
jsou pinav prce. Ale kdy u lovk u toho je, me si z toho udlat zbavu.

My jsme si ji s Tomem vymysleli. Prohleli jsme si odpadky rznch lid. Vidli

jsme, kdo co m. Kosti z kotlet byly u bohatch, listy saltu a slupky od
pomeran u chudch. Je to hloupost, j vm, ale kad chlap si mus prci udlat
co nejlep a aby stla za to, protoe pro by ji k ertu jinak dlal? Na takovm
voze je lovk svm zpsobem vlastnm pnem. Dostane se ven asn rno a je
pi prci na vzduchu; vid, jak vychz slunce a jak se probouz msto, a to nen k
zahozen. Ale te, ode dneka, najednou u to pro m nen ono. '
Jeho ena se rozhovoila. Chrlila na nj vodopdy nmitek, ale jet ne
skonila, mrn ji peruil. Vdy j vm, jsou tu dti, kola, nae auto, vechno
vm, ekl. A ty, penze a spltky. Ale co bys kala t farmice, kterou mme
po tatnkovi? Pro bychom se nemohli pesthovat tam, pry z msta? Trochu se
ve farmaen vyznm. Mohli bychom si tam udlat zsoby, a kdyby k nemu
dolo, zalzt a t z nich cel msce. Neodpovdla.
Fakt je, e vichni nai ptel jsou tady ve mst, pokraoval rozumn, AI
jsou tu biografy, zbavn podniky, dti tu maj kamardy a ...
Zhluboka se nadechla. Nememe si to jet pr dn roz-myslet?
Nevm. Bojm se toho. Bojm se, e kdy budu o valnku a o sv nov prci
pemlet, zvyknu si na ni. Ach paneboe, to nen spravedliv, e si lovk, lidsk
bytost, vbec me zvyknout na takovouhle mylenku!
Pomalu pokyvovala hlavou, oima pejdla okna, ed stny a tmav
obrzky na stnch. Zaala psti. Pootevela
V noci o tom budu pemlet, ekl. Zstanu chvli vzhru. Rno u budu
vdt, co dlat. Dej si pozor ped dtmi. Nebylo by dobe, aby se to dozvdly. To v, e dm. Tak u o tom nebudeme mluvit. Dodlm
veei. Vyskoila, rukama si zakryla obliej a pak se podvala na ruce a na
slunce za okny. Propna, dti tu budou co nevidt.
Ani nemm hlad.
Mus jst, mus vechno dlat jako dv. Rychle se vzdlila a nechala ho
samotnho uprosted pokoje, kde ani lehk vnek nerozvlnil zclony. Nad hlavou
mu visel ed strop s osamlou nerozsvcenou rovkou, kter vypadala jako star
msc na nebi. Byl klidn. Obma rukama si tel tve. Vstal, postavil se do dve
jdelny, postoupil kupedu, ctil, e si sed, a zstal sedt v jdeln na idli. Na
blm ubrusu spatil sv ruce, oteven a przdn. Cel odpoledne u
pemlm, ekl si.
Jeho ena pechzela po kuchyni a do ticha, kter tu vude vldlo, chrastila
pbory a tloukla pnvemi.

A rd bych vdl, pokraoval, jestli by se ty mrtvoly dvaly na valnk

nadl, nebo na, jestli vpravo nohama nebo hlavou. Jestli by se mui a eny
dvali dohromady, anebo zvl? Dti do jinho vozu, nebo mezi mue a eny? A
psi do zvltnch voz, nebo by se nechvali leet? Pemlel Jsem, kolik mrtvol
by se velo do jednoho vozu. A tak jestli se mus skldat na sebe, a pak jsem si
uvdomil, e urit ano. Neumm si to pedstavit. Neumm to vypotat. Pokoum se, ale neexistuje vbec dn odhad, kolik toho lovk me naskldat do
jednoho vozu.Sedl a pedstavoval si, jak to je, kdy kon prci, valnk je pln
a pes hromdky odpadk se pethne plachta, kterou hromdky nepravideln
vyboul. A jak to je, kdy lovk najednou plachtu odkryje a podv se pod ni. A
na pr vtein uvidl nco blho jako makarny nebo nudle, jene ty bl vci byly
iv a kyply po milinech. Ale jakmile uctily na sob hork slunce, opadly,
zavrtaly se a zmizely v listech saltu, vyvaenm hovzm, usazenin kvy a v
hlavch blch ryb. Stailo, kdy na ty bl vci, kter vypadaly jako nudle nebo
makarny, deset vtein svtilo slunce, a byly ty tam, hromada odpadk ztichla a u
se nehbala. Pethl pes ni plachtu, dval se, jak se plachta nerovnomrn napn
nad zakrytmi odpadky, a vdl, e pod n je u zase tma a vci se dvaj do
pohybu, jako je tomu vdycky, kdy se vci ocitnou ve tm.
Kdy se rozltly dvee jeho bytu, stle jet sedl v tom przdnm pokoji. Do
pokoje vpadl syn i dcera, oba rozesmt, ale kdy ho tam uvidli sedt, pestali se
smt.
Ve dvech kuchyn se objevila jejich matka, chvilku se pidrela dve a
zadvala se na svou rodinu. Vidli jej tv a slyeli ji kat:
Posate se, dti, posate se! Zvedla ruku a vzthla ji k nim. Jdete prv
vas.

A SKLA ZVOLALA
Krvav trupy, visc na slunci, se na n pitily, zachvly se vedrem a erven
v zelenm vzduchu dungle, a zmizely. Do okna vozu se provalil zpach
rozkldajcho se masa a Leo-nora Webbov rychle zmkla knoflk, kter
elestiv vysunul jej oknko.
Paneboe, ekla, ti eznci na ulicch, to je stran.
Zpach se dosud drel ve voze, pach vlky a hrzy.
Vidl jsi ty mouchy? zeptala se.

Kdy kupuje na tchhle trzch maso, ekl John Webb, mus do nj

plcnout rukou. Mouchy se zvednou a pak si teprve me maso prohldnout.
V bujn obrostl ztoin zahnul vozem na sve zelenou cestu dungl.
Mysl, e ns pust do Juataly, jestli se tam dostaneme?
Nevm.
Pozor!
Uvidl ty tpytiv nstrahy na cest pli pozd, pokusil se uhnout, ale
zachytil je. Z prav pedn pneumatiky se ozval straliv vzdech, vz se zvedl,
klesl a zastavil se. Otevel auto na sv stran a vystoupil. V dungli bylo horko a
ticho, silnice byla przdn, pln przdn v polednm klidu.
Postoupil k pedku vozu, sklonil se a po celou dobu myslel na revolver
pipraven v podpanm pouzde.
Leonoino oknko blytiv sjelo. Je pneumatika moc znien?
Pry, pln pry! Zvedl tu tpytivou vc, kter propchla
a rozprala pneumatiku.
l Jsou to kousky rozlman maety zasazen do lomk neplen cihly a
namen proti kolm naeho vozu. Mli jsme tst, e jsme nenajeli vemi
pneumatikami.
Ale pro to dlaj?
To v stejn dobe jako j. Kvl na noviny, kter leely vedle n, na datum a
na titulky:
4. jna 1963: SPOJEN STTY A EVROPA ML!
Rozhlasov stanice Spojench stt a Evropy nevyslaj. Straliv ticho.
Vlen por dohasl.
Lze soudit, e vtina obyvatel Spojench stt je mrtva a e vtina
Evropy, Ruska a Sibie je rovn zniena. ra bloch na zemi nenvratn
skonila.
Vechno to pilo tak rychle, ekl Webb. Jeden tden si vyjedeme na
dovolenou mimo domov. A v nsledujcm tdnu - tohle.
Oba se odvrtili od ernch titulk k dungli.
Dungle jim odpovdla ohromnou rozlohou, tichm dechem mech a list a
milinem diamantovch a smaragdovch o hmyzu.
Opatrn, Jacku.
Zmkl dva knoflky. Automatick zvedk pod pednmi koly zasyel a
zavsil vz do vzduchu. Nervzn nasadil kli-ku na disk pravho kola.
Pneumatika s rfkem a vm ostatnm mlaskav odpadla. Nasadit rezervu a odvalit

pchlou pneumatiku do kufru na zavazadla bylo otzkou nkolika vtein. Kdy to

dlal, ml pistoli pipravenou.
Prosm t, Jacku, nestj tak nekryt venku.
Tak u to zan. Ctil, jak mu vedrem ho vlasy na lebce. Noviny se
roznej rychle.
Proboha, ekla Leonora. Mohou t slyet!
Zral do dungle.
Vm, e tam jste!
Jacku!
Zamil na mlc dungli. Vidm vs! Vyplil tyikrt, ptkrt, rychle a
rozzuen.
Dungle spolkla kulky, ani se nezachvla. V mstech, kde se kulky zavrtaly a
zmizely v milinech akr zelenho list, strom, ticha a vlhk pdy, ozval se
krtk prav zvuk, jako kdy se trh hedvb. Krtk ozvna ran odumela.
Jedin vfuk bafal za Webbovmi zdy. Obeel vz, nasedl, zavel dvka a
zajistil je.
Usadil se na pednm sedadle a znovu nabil pistoli. Pak z toho msta odjeli.
Jeli nepetrit.
Vidl jsi nkoho?
Ne. A ty?
Zavrtla hlavou.
Jede moc rychle.
Zpomalil prv vas. V zatce, do n zahbali, pokrvala zm tch jasn se
tpytcch lomk celou pravou stranu vozovky. Strhl vz doleva a projel.
Ti vivci!
Nejsou to vivci, jsou to lid, kte nikdy nemli takovhle vz ani nic
podobnho.
Nco uklo o okenn tabulku.
Na skle se objevil pramnek bezbarv tekutiny.
Leonora vzhldla. Bude pret?
Ne, njak moucha narazila na okno.
Znovu to uklo.
V urit, e to byla moucha?
Tuk, uk, uk.
Zavi okno! ekl a pidal plyn.
Nco j spadlo do klna.

Pohldla na to. Nathl se k n a shl na to Rychle!

Zmkla knoflk. Oknko vyskoilo nahoru.
Pak si znovu prohlela kln.
Leskl se na nm drobouk p.
Dej pozor, a na tebe nekpne ta tekutina, ekl. Zabal ho do kapesnku, pak
to vyhodme.
Zvil rychlost na sto kilometr za hodinu.
Jestli cestou narazme na dal pekku, jsme vyzen.
Tohle je mstn zleitost, ekl. Vyjedeme z toho.
ukn na tabulky neustvalo. Sprky ehosi dorely na okno a pi jejich
rychlosti odpadvaly.
Jak je to mon, ekla Leonora Webbov, vdy ns vbec neznaj!
Moc bych si pl, aby ns znali. Sevel volant. Nen snadn zabt lovka,
kterho zn. Ale je snadn zabt neznmho.
Nechci umt, ekla prost ze svho msta.
Shl si rukou do kabtu. Kdyby se mi cokoliv stalo, tady je mj revolver.
Zapsahm t, abys ho pouila a neztrcela as. '
Pisedla si tsn k nmu a beze slova ujdli stodvacetiki-lometrovou
rychlost za hodinu pmm psem silnice v dungli.
Oknka mli vytaen a v aut byl r jako v peci.
Je to pece hloupost, ozvala se konen, e dvaj noe na silnici a sna se
ns zashnout. Jak mohou vdt, e vz, kter pojede kolem, budou dit bloi?
Nechtj po nich, aby uvaovali takhle logicky, odpovdl. Auto je auto. Je
velik, je pro bohat. Penze za jeden vz by jim staily na cel ivot. A pak, kdy
zataras cestu automobilu, maj monost chytit bu americkho turistu, nebo
bohatho panla, jeho pedkov, mrn eeno, se mli chovat lip. A kdyby
snad nhodou zablokovali svho lovka, co by bylo k zlosti, tak zkrtka
vylezou a pomohou mu pehodit pneumatiky.Kolik je hodin? zeptala se.
U po sto padest se podval na przdn zpst. Nezatvil se pekvapen.
Zalovil v kapse kabtu po lesklch zlatch hodinkch s tie obhajc vteinovou
ruikou. Ped rokem vidl domorodce, kter od jeho hodinek nemohl odtrhnout
oi a zral na n tm hladov. Pak si je ten domorodec prohlel, ne zlobn nebo
nenvistn, ne smutn nebo astn; jen zmaten.
Toho dne si hodinky sundal a od t doby je nevzal na ruku.
Poledne, ekl.
Poledne.

Ped nimi leela hranice. Spatili ji a oba souasn vykikli. Zastavili, a ani si
toho byli vdomi, usmvali se.
John Webb se vyklonil z oknka, zaal gestikulovat na pohranin str,
upoutval jejich pozornost a vystoupil z vozu. Vykroil ke stanici, kde stli v
drunm hovoru ti mlad mui, mal a v neforemnch uniformch. Webb se u
nich zastavil, ale oni na nj ani nepohldli. Bavili se dl panlsky a nebrali ho na
vdom.
Promite, ozval se po chvli John Webb. Meme pes hranici do Juataly?
Jeden mu se na okamik obrtil Bohuel, seore.
Vichni ti se dali znovu do ei.
Vy mi nerozumte, ekl Webb a nejbliho mue uchopil za loket. Musme
projet.
Mu zavrtl hlavou. Pasy u stejn neplat. A pro byste vlastn od ns chtli
odjet?
Hlsili to v rdiu. Vichni Amerian mus okamit opustit zem.
Aha, si, si, pikvli vichni ti vojci a poouchle na sebe pohldli zcma
oima.
Jinak zaplat pokutu nebo budou vznni, anebo oboj, pokraoval Webb.
Meme vs pustit pes hranice, jene v Juatale vm daj tak jen
tyiadvacet hodin na oputn jejich zem. Jestli mi nevte, tak poslouchejte!
Strn se otoil a zavolal pes hranici: Hal, ty tam! Hal!
tyicet metr odtud se ve slunenm ru otoil mu, kter krel s pukou v
ruce.
Hej, ty tam, Paco, chce tyhle dva? Ne, gracias gracias, nechci,
odpovdl ten mu s smvem.
Tak vidte, ekl strn a obrtil se k Johnu Webbovi.
Vichni vojci se smli. Mm penze, ekl Webb. Mui se pestali smt.
Prvn strn pokroil k Johnu Webbovi a jeho obliej u nevyjadoval
klidnou pohodu; byl jako hnd kmen.
Ano, ekl. Vdycky mte penze. J vm. Pijdete si sem a myslte si, e
penzi dokete vechno. Jene co jsou penze? Penze jsou jenom slib, seore.
Vm to z knih. A kdy se nkomu pestane lbit vae slibovn, co pak? Dm
vm, o co si eknete. Vn? strn se obrtil ke svm ptelm. D nm,
o co si ekneme. Webbovi ekl: Dlte si blzny. Vy jste si z ns vdycky
dlali blzny, e?
Ne.

Maana, vysmvali jste se nm. Maana, vysmvali jste se naim siestm a

naemu pomalmu tempu, naemu odkldn, e?
J ne. Nkdo jin.
Ano. Vy.
Na thle stanici jsem v ivot nebyl.
Jene j vs stejn znm. Dobhni tamhle, udlej tohle, udlej tamhleto. Aha,
tady m peso, kup si dm. Dobhni tamhle, udlej tohle, udlej tamhleto.
To jsem nebyl j.
To je jedno, vypadal zrovna jako vy.
Stli na slunci, pod nimi se ernaly jejich stny a uniformy mli v podpa
propocen. Vojk se posunul ble k Johnu Webbovi. U nikdy pro vs nebudu
muset nic dlat.
Nikdy jste nemusel. Nikdy jsem vs nedal.
Chvjete se, seore.
Nic to nen. To je ze slunce.
Kolik mte penz? zeptal se strn.
Tisc pesos, kdy ns nechte projet, a tisc pro toho na druh stran.
Strn se znovu otoil. Bude tisc pesos stait?Ne, ekl druh strn.
ekni, a ns ud!
Ano, ekl strn u zase k Webbovi. Oznamte m. Dejte m vyhodit ze
sluby. Ped nkolika lety jste m jednou dal vyhodit.
To byl nkdo jin.
Zapite si m jmno. Jsem Carlos Rodrguez Ysotl. A te dl.
U rozumm.
Ne, nerozumte, ekl Carlos Rodrguez Ysotl. Te mi dejte dva tisce
pesos.
John Webb vythl nprsn taku a pedal penze. Carlos Rodrguez Ysotl si
olzl palec a zvolna odpotval penze pod modrou azurovou oblohou sv zem.
Poledne pokroilo, ze skrytch pramnk se vyinul pot a lid nad svmi stny lapali po dechu.
Dva tisce pesos. Sloil je a beze spchu stril do kapsy. Te obrate vz a
namite si to k jin hranici.
K ertu, to mm jet dl!
Strn na nho pohldl. Obrate vz.

Stli tak beze slova pknou chvli, na puku v ruce strnho prailo slunce.
Pak se John Webb obrtil, rukou si zakryl tv, pomalu krel k vozu a vklouzl na
pedn sedadlo.
Co budeme dlat? zeptala se Leonora.
Pjdeme k ertu. Anebo se pokusme dojet do Porta Bella.
Jene potebujeme benzn a musme si dt pezout rezervu. A jet zptky po
tch silnicch .. . tentokrt by tam mohli nahzet kldy a ...
J vm, j vm. Promnul si oi a zstal chvli sedt s hlavou v dlanch. Jsme
sami, mj Boe, jsme sami. Jen si vzpome, jak jsme se ctvali bezpen! Tak
bezpen! Hlsili jsme se ve vech velkch mstech na americkch konzultech.
Vzpomn si, jak se na to dlaly narky: ,A jede kam chce, vude usly
um orlch kdel!' Anebo snad to byl ustot paprovch penz? U zapomnm.
Jei Kriste, svt se vyprzdnil stran rychle. Na koho se obrtm te?
Chvli vykala s odpovd a pak ekla: Myslm, e jen na m. To nen
mnoho.
Objal ji. Jsi skvl. Nedl dn hysterick scny, nic.
Mon e zanu janit, a se veer dostaneme do postele, jestli jet vbec
njakou postel najdeme. Od sndan jsme u urazili miliny kilometr.
Dvakrt ji polbil na such sta. Pak se pomalu posadil zptky na msto.
Nejdve se musme pokusit sehnat benzn. Jestli ho dostaneme, meme vyrazit
do Porta Bella.
Ti ti vojci se pi jejich odjezdu bavili a ertovali.
Kdy jeli asi minutu, tie se rozesml.
Na co jsi myslel? zeptala se ho ena.
Vzpomnl jsem si na jeden star spiritul. Je to njak takhle:
Ke skle el jsem skrt svou tv a skla zvolala: ,Tady se neschov, tady se
vbec nikde neschov!'
Vzpomnm si na nj, ekla.
Ta pse se te moc dobe hod, pokraoval. Zazpval bych ti ji celou,
kdybych si dokzal vzpomenout, jak to je. A kdyby mi bylo do zpvu.
Selpl plyn a k podlaze.
Zastavili u benznov pumpy, a kdy se dlouho nikdo neobjevoval, John Webb
zatroubil. V tu chvli vak poden odtrhl ruku od tlatka a hledl na ni, jako by
byla malomocn.
Tohle jsem neml dlat.

V zastnnch dvech benznov pumpy se objevil prodava. Za nm se

vynoili jet dva mui.
Vichni ti vyli, obchzeli vz, prohleli si ho, dotkali se ho, zkoumali ho.
V dennm svtle mly jejich oblieje barvu seehl mdi. Dotkali se
prunch pneumatik a ichali sytou novou vni kovu a alounn.
Seore, ozval se konen pumpa.
Rdi bychom si koupili trochu benznu.
dn benzn nemme, seore.
Ale vdy podle ukazatele na erpadle mte plno. A vidm benzn tamhle
nahoe ve sklenn ndri.
dn benzn nemme, ekl mu.Dm vm dv pesa za litr!
Gracias, ne.
S benznem, kter mme, se odtud nikam nedostaneme, ekl Webb, kdy
zkontroloval ruiku. Mme u jen litr. Mli bychom radji nechat vz tady a
zajt do msta, tam uvidme, co se d dlat.
Dm vm na vz pozor, seore, ozval se pumpa,, jestli mi tu nechte
klky.
To nememe udlat! ekla Leonora. To pece nememe.
Nemme na vybranou. Meme ho bud' zaparkovat na silnici a nechat ho na
pospas tomu, kdo pjde okolo, anebo ho nechme tomuhle lovku.
To bude lep, ekl ten mu.
Vylezli z vozu, zstali stt a dvali se na nj.
Byl to krsn vz, ekl John Webb.
Moc krsn, souhlasil ten mu a naphl ruku pro klky. Dm na nj dobr
pozor, seore.
Ale Jacku ...
Otevela zadn dvka a zaala vytahovat zavazadla. Pes rameno j zahldl
vesel cestovn nlepky, vbuch barev, kter dopadl na ki a pikryl oden
msta nnosem mnoha let cestovn, mnoha let v nejlepch hotelch nejmn
dvaceti stt.
Zalita potem dela se s kufry, ale on ji zarazil a chvilku stli v otevench
dvkch vozu, prudce oddychovali a dvali se na pkn objemn kufry, v nich
byly ndhern tvdy, svdkov jejich ivota a osud, parfmy za tyicet dolar,
chladiv temn koeiny a stbrn rukojeti ke golfovm holm. V kadm kufru
bylo zabaleno dvacet let; dvacet let a na padest rol, kter sehrli v Riu, v m a
anghaji. Avak nejastji a nejlpe ze veho pedstavovali bohat, ivotem kyp-

c a podivuhodn astn manele Webbovy, usmvav pr, kter uml namchat

vzcn martini, znm pod jmnem Sahara.
Nememe vechno odnst do msta, ekl. Pijdeme si pro to pozdji. A
pak. Ale .. . Umlel ji tm, e ji obrtil a vykroil s n po silnici.
Ale to tu nememe nechat. Nememe opustit vechna zavazadla a
nememe opustit vz! V co, j vytom vechna oknka a zamknu se ve voze a
ty zatm dojde pro benzn, nelo by to? ekla.
Zastavil se a pohldl zptky na ti mue, kte stli u vozu planoucho ve
lutm slunci. Dvali se na enu a oi jim svtily.
Tady m odpov, ekl. Poj.
Ale pece jen tak beze veho neodejde a nenech tu automobil za tyi tisce
dolar! vykikla.
Pevn, klidn, ale rozhodn j sevel loket. Vz je na to, aby se v nm
cestovalo. Kdy nejede, nen k niemu. Nm te nezbv ne cestovat.
Automobil nestoj ani za ptnk, kdy v nm nen benzn. Dv dobr siln nohy
maj cenu stovky automobil, kdy lovku slou. Prv jsme zaali hzet vci
pes palubu. Budeme vyhazovat vechnu pt tak dlouho, a nm nezstane ani
nit.
Piml ji k chzi. Krela vytrvale a vyrovnala s nm krok. Je to divn.
Hrozn divn. Takhle jsem nela u hezkch pr let. Pozorovala pohyby nohou
pod sebou, pozorovala, jak ubh silnice, pozorovala, jak dungle b na obou
stranch, pozorovala, jak manel rychle kr vedle n, a se j dokonce zdlo, e
ji ten pravideln rytmus hypnotizuje. Ale mm dojem, e se lovk vechno zase
nau, ekla po
chvli.
Slunce na obloze postoupilo a oni u pknou chvli lapali po rozplen silnici.
Kdy ml John Webb vechno promyleno, zaal myslet nahlas. V, myslm, e
v uritm ohledu je dobr bt pln na dn. Msto abychom se te starali o tucet
zatracench krm mme jen dva zjmy tebe a m.
Pozor, jede auto mli bychom radji . . .
Pootoili se a s vkikem uskoili. Padli vedle vozovky, lehli si a pozorovali
vz, kter pefiel rychlost sto deseti kilometr za hodinu. Nkdo zpval, mui se
smli, kieli a mvali. Vz peletl do prachu, zmizel za zatkou a v jednom
kuse vytruboval dvouhlasou houkakou.
Pomohl j vstt a zastavil se na tich silnici.
Vidl jsi to?

Pozorovali, jak si pomalu sed prach.Doufm, e nezapomenou aspo

vymnit olej, pezkouet baterii a zeje napadne nalit vodu do chladie, ekla a
odmlela se. Zpvali si, vid'?
Pikvl. Ommen zrali na velik mrak prachu, kter jemnou blankou lutho
pylu pothl jejich hlavy i ruce. Viml si, e pi mrknut j odltlo od vek pr
tpytivch kapek.
To ne, ekl. Vdy to koneckonc byl jen stroj.
Mla jsem ho moc rda.
My vdycky mme vechno rdi a moc.
Pi dalm pochodu narazili na rozttnou lhev od vna, z n jet
vystupovaly erstv vpary, kdy ji pekraovali.
Nebyli u daleko od msta, li za sebou husm pochodem, ena vpedu, manel
ji nsledoval, oba hledli pi chzi na nohy, a tu je rachot plechu, sykot pry a
bubln vody pimlo, aby se otoili a podvali za sebe. Po silnici jel mrnou
rychlost njak staec ve fordce z roku 1929. Blatnky vz neml, lak pokodilo
slunce, a okliv oprskal, ale staec jel na sv sedace klidn a dstojn. Zpod
pinavho pana-mku vystupovala jeho tmav pemliv tv, a kdy ty dva lidi
uvidl, popojel k nim vozem, z nho se kouilo a motor mltil pod kapotou,
otevel skpajc dvka a ekl: Dnes nen den na prochzky.
Dkujeme vm, odpovdli.
Nen za. Staec ml na sob prastar zaloutl letn oblek a umatnou
kravatu, voln uvzanou na vrsitm krku. S pvabnm klonem hlavy pomohl
dm na zadn sedadlo. My mui si sedneme dopedu, navrhl, a tak se John
Webb posadil dopedu a vz, zahalen chvjivmi vpary, vyrazil.
Jmenuj se Garca.
Pedstavili se a uklonili se na pozdrav.
V vz se rozbil? Hledte pomoc? zeptal se seor Garca.
Ano.
Pak dovolte, abych vs i mechanika odvezl zptky, nabdl staec.
S dky nabdku odmtli. Staec ji opakoval znovu, ale kdy shledal, e jeho
zjem a ast je pivd do rozpak, velice zdvoile zmnil nmt hovoru.
Dotkl se hromdky sloench novin na svm kln. tete noviny? To je
vlastn samozejm. Ale tete je tak jako j? Pochybuji, e jste pili na mj
systm. Pesn eeno, ani j jsem na nj nepiel; ten systm mi byl vnucen.
Dnes uznvm, e se ukzal bt moc dobr. Vdycky dostvm noviny s
tdennm zpodnm. Vichni, kdo mme pedplatn, dostvme noviny z

hlavnho msta s tdennm zpodnm. A tahle okolnost pome lovku stzliv

pemlet. lovk uvauje velmi opatrn, kdy bere do ruky tden star noviny.
Manel ho podali, aby pokraoval.
To mte tak, ekl staec, pamatuji si, e kdy jsem kdysi bydlel msc v
hlavnm mst a kupoval si kad den erstv noviny, lel jsem lskou, hnvem,
roztrpenm i marnost; vn mnou lomcovaly. Byl jsem mlad a nad vm, co
jsem vidl, jsem hned vyletl. Ale pak jsem si uvdomil, k emu to vede, kdy
vm tomu, co tu. Neviml jste si toho sm? Vy vte novinm, kter byly
vytitny v den, kdy ije kupujete? Tohle se stalo ped pr hodinami, pomyslte si!
To mus bt pravda. Zavrtl hlavou. Tak jsem se nauil stt stranou a nechat
noviny zestrnout a vyzrt. Kdy jsem se vrtil sem, do Colonie, uvdomil jsem
si, jak titulky ztrcej pitalivost. Tden star noviny na ty se d pece klidn
plivnout, kdy se vm zlb. Jsou jako ena, kterou jste sice miloval, ale u po
nkolika dnech vidte, e nen takov, jak jste si myslel. M vlastn docela
nezajmav obliej. A je mlk jak miska s vodou.
dil svj vz jemn, ruce drel na volantu peliv a s lskou jako na hlav
svch hodnch dt. A tak se te vracm dom, abych si peetl noviny za cel
tden, abych do nich nahlel, abych si s nimi pohrval. Rozestel jedny noviny
na kolen a od zen do nich pleitostn nakukoval. Ten Papr je tak bl jako
mysl dtte, kter je od narozen hlupek a m ji pln przdnou. Na takov
przdn msto mete dt cokoli. Podvejte tady! Tyhle noviny kaj, e lid se
svtlou plet jsou na celm svt mrtvi. To tvrzen je ovem velice hloup. Prv
te sed pravdpodobn miliny blch mu i en u obda nebo. u veee. Zem
se otese a zt se njak msto. Lid z toho msta utkaj a ki: Vechno je
ztraceno.Ve vedlej vesnici se lid div, k emu tolik rmusu, vdy oni si pes
noc skvle odpoinuli! , svt je poouchl. Lid si neuvdomuj, jak je
poouchl. Pro n je vechno bu ern, nebo bl. Povst m kdla. Prv dnes
odpoledne je ve vech vesnikch podl tto silnice velik slavnost. Bloch je
mrtev, k povst, a pitom j jedu do msta se dvma, kte jsou stoprocentn
naivu. Doufm, e vm nevad, e takhle mluvm? Kdybych nemluvil s vmi,
mluvil bych k motoru ped sebou, jene ten odpovd moc hlun. Byli na kraji
msta.
Promite, ekl John Webb, ale nebylo by moudr, aby vs dnes vidli s
nmi. Vystoupme zde.
Staec zdrhav zastavil a ekl: Je to od vs velmi laskav a pozorn. Obrtil
se na krsnou pan.

Kdy jsem byl mlad, ml jsem plnou hlavu divokch npad. etl jsem
vechny knihy z Francie, kter napsal mu jmnem Jules Verne. Vidm, e ho
znte. V noci jsem si asto myslel, e musm bt vynlezcem. To vechno u je za
mnou; nikdy jsem neudlal, co jsem si myslel, e bych mohl udlat. Ale
vzpomnm si jasn, e jeden ze stroj, kter jsem chtl sestrojit, byl stroj, kter
by umonil kadmu lovku, aby se na hodinu ctil nkm jinm. Ten stroj hil
barvami a vnmi a byl v nm film, byl jako divadlo a byl jako rakev. lovk se
do nj poloil. Pak zmkl knoflk a na hodinu mohl bt Eskymkem v chladnm
vtru nkde tam nahoe, anebo mohl bt urozenm Arabem na koni. Vechno, co
ctil Newyoran, mohl jste ichat i vy. Vechno, co chutnal njak lovk ze
vdska, mohl jste chutnat i vy. Vechno, co chutnal njak an, znal i v
jazyk. Ten stroj byl jako njak jin lovk u je vm jasn, o mi lo?
Pokad, kdy jste vstoupili do mho stroje, mohl jste stisknutm mnoha knoflk
bt bl nebo lut, nebo i negrito. Mohlo se z vs dokonce stt i dt nebo ena,
kdy jste se chtl hodn pobavit.
Manel vystoupili z vozu.
Pokusil jste se vbec ten stroj vynalzt?
To u je tak dvno. pln jsem na nj zapomnl. A dnes jsem si pomyslel,
e bychom z nj mohli mt uitek, e ho potebujeme. Je to smla, e jsem se ho
nikdy nepokusil sestavit. Jednou to udl nkdo jin.
Mon, ekl John Webb.
Bylo pro m poten promluvit si s vmi, ekl staec. Bh vs provzej.
Adis, seore Garco, ekli.
Vz zvolna odjdl v oblaku pry. Celou minutu pozorovali, jak se vzdaluje.
Pak vzal John Webb beze slova manelku za ruku.
Do msteka Colonia dorazili pky. Proli kolem malch krmk, kolem
eznictv a fotografa. Lid se zastavovali, kdy je mjeli, a nespustili z nich oi,
dokud byli v dohledu. Webb pi chzi kadou chvli zdvihl ruku a dotkl se pod
kabtem pouzdra s revolverem; ale jen pokradmu a zkusmo jako nkdo, kdo si
nahmatal nepatrn vdek, kter hodinu od hodiny roste a zvtuje se ...
Patio hotelu Esposa bylo chladn jako jeskyn pod modrm vodopdem. V
klecch zpvali ptci a ozvny znly jako krtk vstely z puek, jasn a rovn.
Vzpomn si? Zastavili jsme se tu ped lty, ekl Webb a vedl enu do
schod. Stli v chladiv jeskyni, vdn za modr stn.

Seore Esposo, ekl John Webb, kdy jim od pepky vykroil vstc mal
tloutk a zamoural na n. Vzpomnte si na m? Jsem John Webb. Ped pti
lety -- jsme tu hrli jednou v noci karty.
Samozejm, samozejm. Seor Esposa se uklonil pan Webbov a letmo
jim podal ruku. Nastalo nepjemn mlen.
Webb si odkalal. Dostali jsme se do nesnz, seore. Mohli bychom tu dostat
pokoj, jen na dnen noc? Vae penze jsou vdycky vtan.
Chcete tm ct, e pro ns mte pokoj? Rdi vm zaplatme pedem.
Paneboe, jak my si potebujeme odpoinout! Ale jet vc potebujeme benzn.
Leonora uchopila manela za pai. Ty u jsi zapomnl? Vdy nemme vz.
Ach, m pravdu. Na okamik zmlkl a pak vzdychl. Dobr, nechme benzn
benznem. Jede odsud te nkdy autobus do hlavnho msta?Vechno vas
zjistme, ekl majitel nervzn. Rate tudy.
Kdy stoupali po schodech, zaslechli hluk. Vyhldli z okna a uvidli svj vz
krouit kolem dokola nmstm, osmkrt za sebou, pln pokikujcch a
zpvajcch mu a jet dal viseli na pednch blatncch a smli se. Za vozem
bely dti a psi.
Takov auto bych rd ml, ekl seor Esposa.
Stli v pokoji ve tetm pate hotelu Esposa a majitel nalval pro vechny ti
trochu chladnho vna. Na ,zmnu', ekl seor Esposa. Na to se napijeme.
Pili. Seor Esposa olzl rty a utel si je o rukv kabtu. lovka vdycky
pekvap a rozesmutn, kdy vid, jak se svt mn. Je to lenstv, dobhli ns,
eknete si. Je to neuviteln. A pece ale nechme toho. Pro dnen noc jste v
bezpe. Osprchujte se a dobe se najezte. Nebudu vs tu moct mt dle ne jednu
noc, abych se vm odvdil za laskavost ped pti lty. A ztra?
Ztra? Nejezdte autobusem do hlavnho msta. Jsou tam poulin nepokoje.
Nkolik lid ze severu bylo zabito. Nen to nic vnho. Za pr dn bude po vem.
Ale muste bt opatrn, dokud tch pr dn nepejde a krev se neochlad. Spousta
patnch lid dnen situace vyuv, seore. Tihle lid se pod pltkem velikho
vzken nacionalismu rozhodn pokus v ptch osmatyiceti hodinch zskat
moc. ene je sobectv a patriotismus, seore. Dneska u nedoku oddlit jedno
od druhho. Proto se muste skrvat. A to je problm. Za pr hodin se msto dov,
e jste tu. Pro mj hotel by to mohlo bt nebezpen. Tko ct.
Chpeme vs. Jste hodn, e jste nm alespo takhle pomohl.
Jestlie budete cokoliv potebovat, zavolejte m. Seor Esposa dopil zbytek
vna ve sv sklenici. Dopijte tu lhev, vyzval je.

Ohostroj zaal o devt veer. Nejprve jedna a za n druh raketa se vznesla k

temn obloze, rozprskla se ve vtru a vytvoila plamenn obrazce. Kad raketa
se na vrcholu sv drhy s tesknutm rozevela a vypustila ik ervench a blch
plamennch proud, kter vytvoily jakousi klenbu ndhern katedrly.
Leonora a John Webbovi stli u otevenho okna v neosvtlenm pokoji,
dvali se ven a poslouchali. S pibvajcmi hodinami proudilo do msta vemi
cestami i pinami m dl vc lid, zaali zaveni korzovat po nmst, zpvali,
tkali jako psi, kokrhali jako kohouti a pak padli na vydldn chodnky,
posadili se, smli se, zaklnli hlavy a rakety pitom vybuchovaly sprky barev na
jejich nepirozen zaklonn oblieje. Spav dechovka duniv spustila.
Tak takhle jsme dopadli po pr stoletch, kdy jsme mli navrch. Tohle zbylo z
na blosk nadazenosti ty a j v temnm pokoji, pt set kilometr ve
vnitrozem oslavujcho sttu. Mus to vidt jejich oima. Ach, tak jsem to vidl i celou dobu,
co jsem ml navrch. Uritm zpsobem jsem rd, e jsou astn. Sm pnbu v,
co se naekali. Jen by m zajmalo, jak dlouho jejich tst potrv. Kdy u tu
nen obtn bernek, koho budou obviovat, e je utiskuje, kdo bude tak pi ruce a
tak jasn vinen, jako jsi ty, j a ten lovk, kter bydlel v tomhle pokoji ped
nmi?
To nevm.
My jsme se tak dobe hodili! Ten lovk, kter ml tenhle pokoj pronajat
minul msc, se moc dobe hodil, byl npadn. Hlasit vtipkoval o siestch
domorodc. Za nic na svt by se nenauil ani blebtnout panlsky. A se ksakru
oni u anglicky, aby umli mluvit jako lidi, kval. Pil pes mru a pli se
peleil s domorodmi enami. Ustal v hovoru a odstoupil od okna. Rozhldl se
po pokoji.
Kdy teba jen vezmu zazen, napadlo ho. Na tuhle pohovku si ten lovk
dval pinav boty, tady vyplil cigaretami dry do koberce a bhv jak udlal tu
vlhkou skvrnu na stn vedle postele. idle jsou pokrban a okopan. Nebyl to
jeho hotel ani jeho pokoj; byl pronajat, nic pro nj ne-znamenal. Tak se tenhle
vivk, njak obchodn cestujc, snad obchodn rada, potuloval touto zem po
celch minulch sto let; te jsme tu my a podobme se mu natolik, e bychom
mohli bt jeho bratrem a sestrou, a tam dole jsou oni v noci, v n majordomus
pod bl. Oni nevd, anebo jestlie vd, nebudou myslet na to, e ztra budou
stejn chud a stejn utlaovan jako vdycky, e se jen cel mainrie posune do
jinho soukol.

Te pestala kapela dole hrt; njak mu vyskoil k hudebnkm a rozkikl

se. Vzduchem se blskaly maety a hnd zazila polonah tla.
Mu na pdiu stl elem k hotelu a vzhlel k temnmu pokoji, v nm nyn
stli John a Leonora Webbovi mimo dosah obasn sem dopadajcho svtla.
Mu kiel.
Co k? zeptala se Leonora.
John Webb pekldal: ,Svt je te svobodn,' k.
Mu zvil hlas.
John Webb pekldal dl. k: ,Jsme svobodn!'
Mu vystoupil na piky a gestem naznail zlomen okov. k: .Nepatme
nikomu, nikomu na celm svt.'
Dav iel, kapela spustila znovu a ten lovk zstal na pdiu, zabodval
upen pohled do okna jejich pokoje a v och ml soustedn hnv vehomra.
V noci bylo slyet arvtky, bouchn pst, zven hlasy, debatovn i
vstely. John Webb nespal a slyel zdola seora Esposu, jak nkoho pemlouv,
klidn, ale rozhodn. A pak jet odumrn vavy, posledn rakety na obloze a
posledn inkot lahv ttcch se o dlabu.
V pt hodin rno se vzduch rozehval do novho dne. Na dvee lonice nkdo
zlehka zaukal.
To jsem j, Esposa, ozvalo se.
John Webb zavhal byl jen napolo obleen a nevyspnm se sotva drel na
nohou , ale pak otevel.
To byla noc, to byla noc! ekl seor Esposa, vstoupil do pokoje, kroutil
hlavou a tie se sml. Slyeli jste ten rmus? Slyeli? Chtli se dostat sem
nahoru, do vaeho pokoje. J jsem tomu zabrnil.
Dkujeme vm, ekla Leonora, kter dosud leela v posteli, obrcen ke
stn.
Byli to sam sta ptel. Ale dohodl jsem se s nimi. Byli tak opil a astn,
e souhlasili s tm, e pokaj. Mm dt vm obma nvrh. Nhle jako by upadl
do rozpak. Postoupil k oknu. Vichni vyspvaj. Jen pr jich je vzhru. Pr
mu. Vidte je tamhle na protj stran nmst? John Webb vyhldl na
nmst. Uvidl hnd mue, jak si tam klidn povdaj o poas, o svt, o slunci,
o tomto mst a snad i o vnu.
Seore, ml jste nkdy v ivot hlad? Jednou, asi den.
Jen jeden den. Ml jste vdycky dm, ve kterm jste mohl bydlet, a auto, ve
kterm jste se mohl vozit?

Ml, a do verejka.
Byl jste nkdy bez prce?
To ne.
Doili se vichni vai brati a sestry jedenadvaceti let?
Vichni.
I j, ekl seor Esposa, dokonce i j vs te trochu nenvidm. Protoe j
jsem neml stechu nad hlavou. J jsem ml hlad. J mm ti bratry a sestru
pochovan tamhle na vrku za mstem na hbitov, protoe umeli na
tuberkulzu, jet jim nebylo devt let.
Seor Esposa pohldl na mue na nmst. J te u nemm ani hlad, ani
nejsem chud, mm auto a jsem naivu. Ale j jsem jeden z tisce. Co mete vy
dnes ct tamtm venku?
Pokusm se nco vymyslet.
J se u dvno pestal pokouet. Seore, vdycky jsme my, bloi, byli v
menin. J jsem panl, ale narodil jsem se -tady. M tu trp.
Nikdy jsme si nepipustili, e ns byla menina, ekl Webb, a te se
lovku na tu skutenost tko zvyk.
Chovte se pekrsn.
Slou nm to ke cti?
V bch zpasech ano, ve vlce tak, ve vech takovchhle zleitostech
nesporn ano. Nenakte a nevymlouvte se. Neutkte a nedlte nikomu tytr.
Myslm, e jste oba velmi staten.Majitel hotelu se pomalu a bezmocn posadil.
Piel jsem vm nabdnout monost usadit se tu, ekl.
Chtli bychom odtud, kdyby to bylo mon.
Hotelir pokril rameny. Vz vm ukradli a nemohu udlat nic, abyste ho
dostali zptky. Z msta nemete odejt. Zstate radji a pijmte prci v mm
hotelu.
Myslte, e nemme monost odcestovat?
Me to trvat dvacet dn, seore, zrovna jako dvacet let. Nemete existovat
bez penz, bez jdla a bez pste. Pomyslete na to, e mm hotel a e mm pro
vs prci.
Hotelir vstal, peel neastn ke dvem, postavil se u idle a hladil Webbovo
sako, kter pes ni leelo pehozeno.
Jakou prci? zeptal se Webb.
V kuchyni, odpovdl hotelir a odvrtil oi.
John Webb sedl na posteli a nekal nic. Jeho ena se ani nehnula.

Seor Esposa pokraoval. Je to to nejlep, co mohu udlat. Co vc ode m

mete dat? Vera v noci vs ti dole z nmst chtli oba. Vidli jste jejich
maety? Usmlouval jsem to s nimi. Mli jste tst. ekl jsem jim, e dvacet let
budete zamstnni v mm hotelu, e jste moji zamstnanci a e si zasloute mou
ochranu.
To jste ekl!
Seore, seore, bute rd! Jen si to uvate! Kam chcete jt? Do dungle? Za
dv hodiny vs dostanou hadi. Anebo se chcete vydat osm set kilometr do
hlavnho msta, kter vs urit nepivt? Muste se postavit tv v tv
skutenosti. Seor Esposa otevel dvee. Nabzm vm poctivou prci a
dostanete za ni obvyklou mzdu dv pesa denn a stravu. Zstanete radji se mnou,
anebo se vydte v poledne na nmst k naim ptelm? Uvate to.
Dvee se zavely. Seor Esposa odeel.
Webb zstal stt a dlouho se dval na dvee.
Pak doel k idli a nahmatal pouzdro pod voln pehozenou blou koil.
Pouzdro bylo przdn. Drel je v rukou, pivral oi nad jeho przdnotou a znovu
se zadval na dvee, jimi prv proel seor Esposa. Peel pokoj a posadil se na
postel vedle sv eny. Nathl se vedle n, vzal ji do nru, polbil ji a tak zstali
leet a pozorovali, jak se pokoj rozedmv novm dnem.
V jedenct hodin dopoledne se zaali oblkat, obrovsk okna a na zem mli
v pokoji dokon. Pan Esposa pipravil do koupelny mdlo, runky, holic
strojek, a dokonce i parfm.
John Webb se peliv oholil a oblkl.
V jedenct ticet zapnul mal rdio vedle postele. Na takov rdio se normln
dal chytit New York, Cleveland nebo Houston. Ale v teru bylo ticho. John Webb
rdio zavel.
Nen kam se vrtit nen pro se vrtit nen nic.
Jeho ena sedla na idli u dve a dvala se na stnu.
Mohli bychom zstat tady a pracovat, ekl.
Konen se vytrhla ze strnulosti. Ne. To bychom nemohli udlat, to snad ne.
Nebo mysl, e ano?
Ne, mm dojem, e ne.
Nevm, jak bychom to mohli udlat. A je to jak chce, jsme pece dsledn.
Jsme zkaen, ale dsledn.
Chvli uvaoval. Meme se vydat do dungle.

Pochybuji, e bychom se dostali z hotelu, aby ns nikdo nevidl. Nechceme

se pece pokusit o tk a dt se chytit. To by pak bylo mnohem hor.
Pikvl.
Chvli oba sedli.
Mon e by ta prce tady nebyla tak patn, ekl.
Pro bychom ili? Vichni jsou mrtvi tvj i mj otec, tv i m matka, tvoji
i moji brati, vichni nai ptel, vechno je pry, vechno, co nm bylo blzk.
Pikvl.
I kdy tu prci vezmeme, nebude dlouho trvat a nkdo z tch lid si ke mn
nco dovol a ty se do nj pust, to v u te. Anebo nkdo nco udl tob a
vlom se do toho j.
Znovu pikvl.
Sedli asi tvrt hodiny a klidn rozmlouvali. Pak konen zvedl telefon a
prstem zaukal na vidlici. Bueno, ozvalo se z druhho konce. Je to seor
Esposa? Si.
Seore Esposo, odmlel se a olzl si rty, eknte svm Ptelm, e v
poledne odejdeme z hotelu.Odpov z telefonu nepila hned. Pak seor Esposa
vzdychl a ekl: Jak si pejete. Jste rozhodnuti...?
Telefon mlel celou minutu. Pak znovu klaplo zdvien sluchtko a hotelir
navzal klidnm hlasem: Moji ptel kaj, e na vs budou ekat na druh
stran nmst.
Setkme se s nimi, odpovdl John Webb.
A seore ...
Prosm?
Nemjte mi to za zl, nemjte nm to za zl.
Nikomu nemm nic za zl
Na svt je to patn zazeno, seore. Nikdo nevme, jak jsme se sem dostali
a co dlme. Ti lid ani nevd, na co maj takovou zlost, vd jen, e maj zlost.
Odpuste jim to a nemjte jim to za zl.
Nemm to za zl ani jim, ani vm.
Dkuji vm, dkuji. Ten mu na druhm konci telefonnho drtu snad
plakal. Tko ci. V jeho ei i v dchn byly velik pauzy. Po chvli
pokraoval: lovk ani nev, pro co dl. Vrhme se jeden na druhho, a
nemme k tomu dn jin dvod, ne e jsme neastn. Nezapomete na to.
Jsem v ptel. Rd bych vni pomohl, kdybych mohl. Ale nemohu. Byl bych
sm proti mstu. Sbohem, seore. Zavsil.

John Webb sedl na idli a ruku drel na mlcm telefonu. Chvli trvalo, ne
vzhldl. Chvli trvalo, ne zaostil oi na pedmt, lec bezprostedn ped nm.
Nepohnul se, i kdy ho u vidl zeteln, nbr zstal sedt, dokud se mu kolem
st neobjevil vraz nesmrn navy a ironie. Podvej, dostal ze sebe konen.
Leonora sledovala pohyb, jm ukazoval.
Oba sedli a dvali se na cigaretu, kterou pi telefonovn nedbale odloil na
kraj stolu a kter tak ohoela, e proplila ernou dru do neporuenho povrchu
deva.
Kdy zaali sestupovat po schodech hotelu Esposa, bylo poledne, slunce stlo
pmo nad nimi a pipichovalo stny k nohm. Za zdy jim hvzdali v
bambusovch klecch ptci a v mal ndri tryskala voda. Byli co nejpelivji
ustrojeni-ruce a obliej vymydlen, vyitn nehty a nablskan boty.
Na druh stran nmst, asi dv st metr odtud, stla ve stnu aluzie ped
krmem skupina lid. Bylo mezi nimi nkolik domorodc z dungle s blskavmi
maetami po boku. Vichni stli elem k nmst.
l John Webb se na n dlouze zadval. To nejsou vichni, napadlo ho, to nen
cel zem. To je jen povrch. Jen tenk ke na mase. S tlem to nem nic
spolenho. Skopka na vajku. Vzpomn na davy u ns doma a na vtrnosti?
Je to vude stejn, tam jako tady. Vpedu pr divokch tv a ty pokojn daleko
vzadu, nieho se neastn, nechvaj vcem voln prbh, nechtj se do nieho
plst. Vtina se ani nehne. A tak tch pr, ta hrstka to vezme do svch rukou a
hne
se za n.
Oima ani nemrkl. Kdybychom tak dokzali prolomit tu skopku, paneboe,
jak je tenk, napadlo ho, kdybychom si dokzali vymluvit cestu tou chtrou a
dostat se ke klidnm lidem vzadu. Doku to? Doku ci to prav? Doku
ovldnout hlas? trachal po kapsch a vythl zmuchlan balek cigaret
a pr sirek.
Mohu se o to pokusit, pomyslel si. Jak by to asi udlal ten stak ve fordce?
Zkusm to jako on. A pejdeme nmst, zanu mluvit, budu i eptat, bude-li to
nutn. A jestlie pomalu projdeme tou chtrou, je docela mon, e najdeme cestu
k ostatnm lidem, e se dostaneme na pevnou pdu a budeme v bezpe.
Leonora la vedle nj. Byla vzdor vemu tak sv a hezky upraven, tak nov
mezi tmi starmi vcmi, tak vzruujc, e se mu mylenky pokad polekan
roztkaly. Uvdomil si, e si ji upen prohl, jako by ho chtla podvst svou

solnou blost, skvle vykartovanmi vlasy, peliv upravenmi nehty a jasn

ervenmi sty.
Na poslednm schod si Webb zaplil cigaretu, nkolikrt dlouze vthl,
zahodil ji, pilpl, odkopl rozmknutho paka do ulice a ekl: Jde se.
Sestoupili a vydali se po dlouh stran nmst kolem nkolika obchod, kter
mly dosud oteveno. li klidn.
Mon e k nm budou slun.
Meme doufat.Mjeli fotografa.
Dnes nen vera, me se stt leccos. Vm tomu. Ne vlastn tomu
nevm. Mluvm jen tak. Musm mluvit, jinak bych nemohla jt, ekla.
Mjeli cukrrnu.
Tak mluv.
Bojm se, ekla. Nm se to pece neme stt. Jsme pln posledn na
svt?
Mon pedposledn.
Blili se k otevenmu stnku carnicere.
Paneboe! pomyslil si. Jak se ten obzor zil, jak se piblil. Ped rokem
nebyly tyi svtov strany, ped rokem jich pro ns byl milin. Vera se omezily
na tyi; mohli jsme jet do Juataly, Porta Bella, Sa Juanu Clementas nebo do
Brio-conbrie. Stailo nm, e mme vz. Kdy jsme pak nemohli dostat benzn,
stailo nm, e mme aty, kdy nm vzali aty, stailo nm, e mme kde spt.
Kad radost, kterou nm vzali, zanechala po sob tchu, j jsme se dreli.
Vidla jsi, jak jsme jednu vc opustili a druh se rychle chytili? Je to myslm
lidsk. A tak nm vzali vechno. Nezbylo nic. Jen my. Vechno se smrsklo jen na
tebe a m, jak tu te jdeme a pemlme vc, ne je nm zdrvo. Nakonec zle
jen na tom, jestli mohou odlouit tebe ode m a m od tebe, Lee, a j myslm, e
tohle udlat nemohou. Vechno si u vzali a j jim to nevytm. Te u nm
vlastn nemohou nic udlat. Kdy se odstran aty a velijak nicotnosti, zstanou
dv lidsk bytosti, kter spolu byly bu astn, nebo neastn -- a my si
nememe stovat.
Jdi pomalu, ekl John Webb.
Vdy jdu.
Ne moc pomalu, aby to nevypadalo, e nem odvahu. Ne moc rychle, aby to
nevypadalo, e to chce mt za sebou. Nedvej jim pleitost k zadostiuinn,
Lee, ani v nejmenm.
To nedm!

li. Ani se m nedotkej, ekl mrn. Ani m neber za ruku.

Prosm t!
Ne, ani to ne.
Poodstoupil trochu a vytrvale krel dl. Oi upral pmo ped sebe a li
pravidelnm krokem. J u skoro plu, Jacku.
K sakru! procedil mezi zuby, ale stranou nepohldl. Pesta! Chce, abych
se dal do bhu? To chce chce, abych t vzal, utekl s tebou do dungle a
nechal se od nich honit, to tedy chce, k ertu se vm! Mm tady padnout na
ulici, plazit se a skuet, pesta s tm, tohle nesmme zkazit, nedme jim dnou
pleitost.
li dl. Dobr, odpovdla, sevela psti a napmila hlavu. U
neplu. Nebudu plakat.
Vborn, tak je to v podku.
A kupodivu stle jet nemli za sebou carniceri. Jak nepetrit kreli vped
po rozplenm dldnm chodnku, zstvala jim po lev stran vidina krvav
hrzy. To, co viselo na hcch, vypadalo jako nsil a hchy, jako patn svdom,
zl sny, jako probodan vlajky a vyvradn sliby. Ta krvav barva, ach, ta
zaven pchnouc slizk krev, ty napchnut a vysoko zaven mrtvoly,
neznm, neznm !
Kdy obchod mjeli, John Webb z jakhosi popudu vzthl ruku. Rzn pleskl
do zaven hovz kty. Roj modrch bzucch much se zlobn zvedl a zavil v
zivm kueli nad
masem.
Leonora ekla pi chzi s oima upenma vped: Jsou vichni ciz! Neznm z
nich nikoho. Chtla bych znt aspo jedinho! K by alespo jeden z nich znal
m!
li dl a carniceri minuli. Kdy peli, ta krvav a rozilujc hovz kta se
jet pohupovala v slavm slunenm
svitu.
Jakmile se pestala houpat, snesly se na ni hladov mouchy a maso pikryly.

BUBENK OD SHILOH
V t dubnov noci se stalo vcekrt, e ze strom v sadu se snesly kvty a
elestiv dosedly na ki bubnu. O plnoci jaksi ptk klovl do broskvov pecky,
kter se zzrakem udrela na vtvi pes zimu, ta rychle a nepostehnuteln spadla
dol a jednou, jakoby na poplach, udeila. Hoch sebou trhl a posadil se. V tichu
naslouchal, jak se rozbuen srdce ukliduje, a kleslo z u zptky do hrudi.
Po tto phod otoil buben po svm boku tak, aby mu jeho velk msn
obliej hledl pmo do tve, kdykoli otevel oi.
Jeho obliej, a vzruen i klidn, byl vdycky vn. Vak tak byla vn
doba a vn noc pro chlapce, ktermu bylo sotva trnct, na broskvov planti
pobl Sovho potoka nedaleko kostela v Shloh.
. .. ticet jedna, ticet dva, ticet ti. . .
Dle nedohldl, proto pestal potat.
Za tiaticeti znmmi stny leelo rozhozeno v blznivm obrazci z uniforem
tyicet tisc mu vyerpanch nervznm oekvnm, neschopnch usnout
dky romantickm pedstavm o dosud nevybojovanch bitvch. A o kilometr
dle v nelad rozloena byla druh armda suovan mylenkami, co nastane, a
pijde as: skok, vkik a slep vpad byl jejich strategi, nezral mld jejich
ochranou a poehnnm.
Tu a tam zaslechl chlapec, jak se zeiroka zved vtr a lehce e vzduch. Jene
on vdl, co to je, armda tady i armda tam si v temnot eptaly. Nkte vojci
hovoili mezi sebou, nkte jen pro sebe mrueli, a vechno tak potichu, e se
zdlo, jako by se zvedl prodn ivel od jihu nebo od severu s natoenm zem pi
rannm rozbesku.
Hoch se mohl jen dohadovat, co si mui eptaj, a myslel si toto: J, j jsem
ten, j jsem ten jedin, kter to peije. Peiji to. Vrtm se dom. Bude hrt
hudba. J ji uslym.
Samozejm, pomyslel si hoch, maj vlastn pravdu, mohou rozdvat prv tak
jako pijmat!
Nebo s bezstarostnmi kostmi mladk, je noc snesla dohromady a uloila u
tborovch oh, byly podobn nastlny i ocelov kosti jejich puek s
nasazenmi bodky ve tvaru boho hnvu skrytho v trv sadu.
J, pemlel hoch, j jsem dostal jen buben a dv paliky,tt dn.
T noci nebyl na onom poli ani jeden mu-chlapec, kter by neml tt
vlastnorun odlit, sntovan nebo vyezan cestou do prvnho boje, sloen ze
vzdlen, ale o to pevnj a vroucnj modlitby cel rodiny, z okzalho

patriotismu a sklopevn nesmrtelnosti poslen prubskm kamenem velmi

skutenho stelnho prachu, nabijku, kulky a kesadla. Ty posledn chlapec
neml a ctil, e se mu tm i rodina vzdaluje jet dl do temnoty, jako by ji
nkter ten ndhern vlak letc prri odaroval v msta; odkud se u nikdy nevrt, a nechal ho tu s jeho bubnem, kter se nehod jako hraka do hry, kter se
bude hrt ztra nebo pozt, ale rozhodn u moc brzo.
Hoch se otoil na bok. Mra mu peltla pes obliej byl to broskvov kvt.
Broskvov kvt ho vihl, ale ve skutenosti to byla mra. Nic nebylo jist. Nic
nemlo jmno. Nic nebylo jako dv.
Kdyby leel docela tie, je mon, e a se rozedn a vojci si s epicemi
nasad odvahu, odejdou a vezmou vlku s sebou, vbec si nevimnou, e tam le,
sm jako hraka.
Ach, pane Boe, ekl njak hlas.
Chlapec zavel oi, chtl se sthnout do sebe, ale u bylo pozd. Nkdo se
prochzel noc a zastavil se nad nm.
Tak vida, pokraoval ten hlas klidn, tady je vojk, kter nak ped
bojem. To je v podku. Bude to mt za sebou. A to zane, nebude na nic as.
Hlas se zejm chystal k odchodu, ale v t chvli vyden chlapec zavadil o
buben po svm boku. Mu nad nm to uslyel a zastavil se. Chlapec ctil jeho oi
a tuil, e se k nmu Pomalu shb. Z temnoty se zejm nathla ruka, protoe mu
o tv zabubnovaly nehty a ovanul ho lidsk dech. Propna, to je bubenk, e?
Hoch pikvl, ale nevdl, zda jeho kvnut bylo vidt. To
jste vy, pane?
U to tak vypad. Mui zachrupalo v kolenou, jak se
sklonil jet n.Byl ctit jako kad podn otec slanm potem, hndavm
tabkem, konm a koenmi holnkami a tak zem, po n chodil. Ml mnoho
o. Ne, kdepak oi, na chlapce shlely mosazn knoflky.
Mohl to bt jedin a byl to velik generl.
Jak se, hochu, jmenuje? zeptal se.
Joby, zaeptal chlapec a chtl se posadit.
To je v podku, Joby, zsta leet. Ruka ho jemn zatlaila zpt a chlapec
se pestal ostchat. Jak dlouho u jsi s nmi, Joby?
Tri tdny, pane generle.
Utekl jsi z domova, nebo ses dal dn odvst?
Ticho.

Hloup otzka, ekl generl. U se hol, chlape? Jet hloupj otzka.

Vdy tvoje tvika spadla rovnou ze stromu nad nmi. Ti kolem tebe nejsou o
moc star. Vichni jste nezral, zatracen nezral. Jsi pipraven na ztek nebo na
pozt, Joby?
Snad ano, pane generle.
Jestli si chce jet zaplakat, jen pla. Vera jsem dlal tot.
Vy, pane generle?
Bh je mm svdkem. Pemlel jsem, co ns vechno ek. Ob strany
potaj, e ti druz to prost vzdaj, a to brzo, vlka skon za pr tdn a pjde se
dom. Ale tak to nebude. Snad proto jsem plakal.
Ano, pane generle, ekl Joby.
Generl si zejm vythl z st doutnk, nebo temnota se nhle naplnila
indinskou vn dosud nezaplenho tabku, a kousal ho jako nkdo, kdo
peml, co ci dl.
Bude to len as, ekl generl. Kdy dnes seteme ob strany, dostaneme
dohromady piblin sto tisc mu a ani jeden z nich nezashne vrabce na
strom, ani jeden nepozn kobliku od kulky. Postavit se, odhalit hru, podat,
abys byl terem, podkovat jim a sednout si, tak jsme na tom my a tak jsou na
tom oni. Mli bychom udlat elem vzad a tyi msce cviit. Oni tak. Jene my
jsme tady, zchvceni jarn navou, kterou povaujeme za bujnou krev, s nbojem,
kter chceme nabt do kann, chystme se stt hrdiny, t vn.
Vidm, jak vichni souhlasn pikyvuj a nechtj tomu jinak. Je to nen
sprvn, chlape, to nen sprvn, je to, jako by si lovk nasadil hlavu obliejem
na zda a krel ivotem pozptku. Bude z toho dvojnsobn masakr, jestli se
jeden z jejich nedokavch generl rozhodne usadit sv hochy na na trv.
Vce nevinnch padne za ob nezkalenmu ero-kzskmu naden ne kdy
dve. Sov potok byl ped nkolika hodinami pln chlapc, kte se v nm za
poledne ckali. Mm strach, e ztra pi zpadu slunce bude zase pln chlapc, ale
bude je unet a jim bude jedno kam.
Generl domluvil, postavil ve tm hraniku ze zimnho list a vtviek, jako
kdyby chtl rozdlat ohe, aby vidl na cestu do budoucch dn, kdy si mon i
slunce zakryje tv ped tm, co se bude dt tady a o kousek dl.
Chlapec pozoroval, jak ruka prohrabv list, otevel sta, aby nco ekl, ale
pak si to nechal pro sebe. Generl uslyel chlapcv dech a promluvil sm.
Pro ti to km? Na to ses chtl zeptat, vi? V, kdy nkde dostane stdo
divokch kon na volnm udidle, mus je njak ovldnout, zarazit je. Tihle

chlapci, kte jdou rovnou od pluhu, nevd, co vm j, a j jim to nemohu sdlit:

lid ve vlce skuten umraj. Zatm je kad armdou v sob. A j z nich mm
udlat armdu jedinou. K tomu potebuju tebe, chlape.
M! Chlapec sotva pohnul rty.
Ty, chlape, pokraoval generl klidn, jsi srdcem armdy. Nezapome! Jsi
srdcem armdy. A te dvej dobr pozor.
Joby leel a poslouchal.
Generl se rozhovoil.
Jestlie bude Joby ztra bubnovat pomalu, srdce mu budou bt pomalu.
Vojci budou otlet kolem cesty. Budou Podimovat na polch u svch muket. A
pak budou na tch-e polch spt navdy, protoe jejich srdce zpomal bubenk a
zastav olovo neptele.
Ale jestlie bude bubnovat v pevnm, vytrvalm a zrychlujcm se rytmu, pak
jejich kolena vyltnou do ve po cel Ploe na tamhletom kopci, jedno za
druhm jako vlna na behu ocenu! Vidl Joby u nkdy ocen? Vidl, jak se
vlny val ke behu jako vyzen tok kavalerie k plm? To je to prav, to chce,
to potebuje! Joby je jeho pravou rukou a levou taky. On vyd rozkazy, ale Joby
ud krok!
Zvedne prav koleno a pravou nohu a lev koleno a levou nohu. Jednu za
druhou, rychle, rzn. Rozproud krev v tle, pyn vzty hlavu, narovn pte a
pevn stiskne elist. Zbyst oi, zatne zuby, zjit chp a zatne psti, cel
mustvo odje ocelovm krunem, nebo kdy krev v v ilch, m lovk
pocit, jako by ml na sob panc. Joby mus vydret, mus vydret! Dlouho a
vytrvale, vytrvale a dlouho! Jestlie to doke, i kdy padnou vstelem nebo
vbuchem, rny bude vymvat hork krev krev, kterou on rozv a bolest
nebude tak prudk. Kdyby mli krev chladnou, bylo by to hor ne jatky, bylo by
to dsiv vradn a bolest, o n se ned mluvit a nikdo si ji neum pedstavit.
Generl se zastavil, aby nabral dech. Za chvilku pokraoval: Takhle to
vypad. Udl to, hochu? V, e jsi generlem armdy, kdy generl zstane v
zadn linii? Hoch mlky pikvl.
Doke mi je provst bitvou, chlape? Ano, pane generle.
Dobr. A jestlie tomu Bh bude chtt, po mnoho budoucch noc, po mnoho
budoucch let, jet a bude tak star a mnohem star ne j, bude vyprvt - skromn, ale i s pchou ,J jsem byl bubenkem v bitv u Sovho potoka nebo
u eky Tennessee," nebo to mon nazvou podle tohohle kostela. ,J jsem byl
bubenkem u Shiloh.' Kad, kdo usly tahle slova, bude o tob vdt, nebo bude

vdt, co sis myslel dnes v noci nebo co si bude myslet ztra nebo pozt, a budeme muset povstat a dt se na pochod.
Generl vstal. Tak dobr. Bh t pot, hochu. Dobrou noc.
Dobrou noc.
A tabk, mosaz, cdidlo na boty, slan pot a ke, lovk odeel trvou.
Joby zstal chvl leet, dval se, ale nevidl mue, kter odeel.
Polkl. Protel si oi. Odkalal si. Posadil se. A pak docela pomalu, ale
rozhodn otoil buben k nebi.
Leel vedle nj, rukou ho objmal a po cel zbytek on dubnov noci v roce
1862 nedaleko eky Tennessee, pobl Sovho potoka a pmo u kostela v mst
zvanm Shiloh vnmal chvn, dotyk, zduen rachot, jak kvty broskvon padaly
na buben.

NMONK
Dobr jitro, pane kapitne.
Dobr jitro, Hanksi.
Posate se, kva u je hotov.
Dkuji, Hanksi.
Staec si sedl ke stolu v lodn kuchyni a ruce sloil do klina. Jak se na n dval,
zmnily se v peste zbarven pstruhy, kte zahliv haj v mrazivch vodch, a
vzduchem se nesla pra jeho slabho dechu. Vdval tyhle pstruhy vyplouvat k
hladin horskch potok, kdy mu bylo deset. Chvjiv pohyb tch dole ho
uchvtil, nebo jak se na n dval, zdlo se mu, e miz.
Pane kapitne, ekl Hanks, je vm dobe?
Kapitn sebou trhl, napmil se a oi se mu rozsvtily starm rem.
Samozejm! Pro se ptte, jestli mi je dobe?
Kucha postavil na stl kvu, z n stoupala tepl vn en, kter byly zasuty
tak daleko v jeho minulosti, e mu vnikaly do nosu jako temn pimo a rozeten
kadidlo. Z nieho nic kchl a u tu byl Hanks s kapesnkem.
Dkuji, Hanksi. Utel si nos a pak roztesen vypil pipraven npoj.
Hanksi?
Prosm, pane kapitne?
Barometr kles.
Hanks se otoil ke stn a dval se.

Ba ne, pane kapitne, je sucho a sluneno, barometr ukazuje sucho a

sluneno.
Chyst se bouka, potrv dlouho a bude eredn zataeno, ne se zas
vyjasn.Takov ei nemm rd! ekl Hanks a toil se kolem nj.
Musm kat, co ctm. Jednou to bezvt mus skonit. Bouka mus pijt.
Jsem na ni u dlouho pipraven.
Pkn dlouho, jen co je pravda. Kolik u je to let? Psek u tolikrt protekl
sklem, e se to ned spotat. A stejn tak snh propadval sklem, kladl na sebe
blostn vrstvy a pohbval jednu zimu za druhou tak hluboko, e u upadly v zapomnn.
Vstal, zapotcel se, vykroil ke dvem lodn kuchyn, otevel je a vyel ven ...
... na verandu domu, kter byl postaven jako p lodi, na verandu, jej
podlaha byla z naputnch lodnch prken. Vyhldl nikoli na vodu, ale na
rozplenou zem dvora. Krel k zbradl a upen hledl na nzk zvlnn
pahorky, kter se thly navky vemi smry, kam se lovk otoil a kam dopadl
jeho zrak.
Co tady vlastn dlm, uvdomil si nhle podrdn, v tomhle podivnm
dom, kter vypad jako lo a bez plachet stoj na behu uprosted oputn
prrie, kde jedinm zvukem je pta stn, kter jednou ohlauje podzim a z druhho smru pin jaro!
Co, proboha!
Uklidnil se, vzal si dalekohled, kter visel na zbradl, a pehlel pustinu
zem i ivota.
Kate, Katherine, Katie, kde jsi?
V noci, utopen hluboko v lku, vdycky zapomnl, ale ve dne se vzpomnky
vyrojily. Je sm, je sm u celch dvacet let, a na Hankse, jedinou tv, kterou
vd pi rozbesku a s n usn.
A Kate?
Ped tisci bouemi a tiscem bezvt bylo jedno bezvt a jedna boue, kter
poznamenala cel jeho dal ivot.
Tamhle je, Kate! Slyel, jak se jeho hlas nese asnm rnem po pstavu.
Tamhle je lo, kter ns doveze, kam budeme chtt!
A znovu spolu vykroili, neuviteln dvojice. Kate, kter jako zzrakem zas
bylo kolik? nejv ptadvacet, a on, u hodn pes tyicet, ale jako dt, kdy ji
drel za ruku a thl na mstek.

Tehdy se Kate vhav obrtila k Alexandrijskm vrkm San Fracisca a ekla

polohlasem k sob nebo snad jen tak: U se nikdy nedotknu zem.
Tak dlouho tam nebudeme!
Ale ano, ekla tie. Bude to moc dlouh cesta.
V t chvli slyel jen obrovsk zaskpn lodi, jako by se Osud pevracel ve
spnku.
Pro jsem to ekla? zeptala se. Je to hloupost.
Nathla nohu a sestoupila na palubu lodi.
T noci vypluli k Jinm ostrovm, enich s k elvy a nevsta mrtn jako
salamandr tanc na rozplenm ohniti zadn paluby v srpnovch odpolednch.
Pak, uprosted plavby, padlo na lo bezvt jako obrovsk tepl dech,
vdech, kter smutnm a pitom mrumilovnm vzdechem zplihl plachty.
Snad ho probudil ten vzdech, anebo to mon byla Kate, kter se napmila a
poslouchala.
Ani epot plachet, ani nrazy lan podobn spchu krys, ani oupn bosch
nohou na palub. Lo urit propadla zaklet. Zdlo se, jako by stoupajc msc
vykl jedin stbrn slovo: Klid.
Posdka pipoutan na msta kouzelnou moc toho slova se ani nepohnula,
kdy kapitn se enou pistoupili k zbradl a vyctili, e Ptomnost se promnila
ve Vnost.
A potom, jako by umla st budoucnost v zrcadle, kter svralo lo, ekla
vroucn: Nikdy nebyla krsnj noc ani astnj lid na lep lodi. Pla bych
si tu zstat tisc let, je to dokonal, mme svj vlastn svt, kde si meme
vytvoit vlastn zkony a t podle nich. Slib mi, e m nikdy nenech umt.
Nenechm, odpovdl. A v pro?
Povz, ale abych tomu mohla vit.
Tehdy si vzpomnl na pbh, kter kdysi slyel, a vyprvl J o en tak
krsn, e i bohov rlili na as a vyslali ji na moe, aby u nikdy nevkroila na
beh, kde ji zem zat gravitac a oslab malichernmi rozpory, nesmyslnmi
vychzka-mi a divokm nepokojem, kter j zpsob smrt. Zstane-li na vod,
bude t navky a bude krsn. Ona se pak plavila po mnoho let kolem ostrova,
kde jej mil zatm strl. Znovu a znovu na nj volala a dala ho, aby ji vzal na
beh. Ale on se tolik bl jejho znien, e stle odmtal, a se jednoho dne sama
rozhodla, e pistane a vyd se za nm. A strvili spolu jedinou noc, noc plnou
krs a zzrak, ne vstalo slunce a on uvidl staenu, odvanut list, po svm boku.

Slyel jsem u tenhle pbh? ptal se. Anebo ho nkdo bude teprve vyprvt
a my jsme jeho st ? Proto jsem t unesl ze zem, aby t hluk a provoz a miliny
lid a vc neusmkaly?
Ale to u se na nho Kate smla. Pohodila hlavou, smch j vytryskl z st a
vichni se otoili a vichni se usmvali.
Tome, Tome, vzpomn si, co jsem ekla, ne jsme vypluli? e u se nikdy
nedotknu zem. Uhodla jsem zejm dvod, pro se mnou prch. Tak dobr,
zstanu na palub, a pistaneme kdekoli. Zstanu pod stejn a ty taky, vi?
Mn bude vn osmatyicet!
Rozesml se s n z radosti, e se zbavil vnitnho stnu, objal ji kolem ramen a
polbil na ji s pocitem, e se nakln k zim uprosted srpna. A t noci, v
hnoucm bezvt, kter mlo trvat vn, byla snhovou pikrvkou v jeho
loi...
Hanksi, pamatuje se na to bezvt v srpnu v devadestm sedmm? Staec
si prohlel vzdlen ruce. Jak dlouho to trvalo?
Devt, mon deset dn, pane kapitne. Kdepak, Hanksi. Psahm, e jsme
v tom bezvt ili plnch devt let.
Devt dn, devt let. A bhem tch dn a let si kal: Ach Kate, jak jsem rd,
e jsem t vzal s sebou, jak jsem rd, e jsem se nedal odradit pikovnm, e ze
sebe chci dlat mladka tvm prostednictvm. Lska je vude, kali a ekali na
molech, ve stnu strom jako proslunn kokosov oechy, a je nkdo polask,
pomazl, opije. Boe mj, jak se ml! Zpit uboci, jen a zpas s opicemi na
Borneu, s melouny na Sumate, co ti kdy vybuduj s tancmi opicemi a v ptm
pokojk? Na zpten cest sp takov kapitni sami se sebou. Se sebou! Po tisce
kilometr v hn spolenosti! Ne, Kate, a se stane cokoli, my jsme tu dva!
Nesmrn, zhluboka nadechujc bezvt trvalo uprosted svta ocenu, za
nm u nebylo nic, nebo pyn kontinenty se rozpadly a zmizely v propadliti
asu.
Ale devtho dne posdka sama spustila luny, nasedla a vykvala rozkaz a
nezbvalo nic ne veslovat za vtrem. Kapitn se k nim pipojil.
Na sklonku destho dne se na obzoru vynoil njak ostrov.
Zavolal na enu: Kate, pojedeme tam pro zsoby. Sveze se s nmi?
Zadvala se na ostrov, jako by ho u byla nkde vidla dvno ped narozenm,
a pomalu zporn zakroutila hlavou.
Jete sami! Nevystoupm na zem, dokud se nevrtme dom!

A kdy se na ni podval, instinktivn poznal, e prov legendu, kterou j ve

volnm zpracovn vyprvl. Jako ta ndhern ena z mytickho pbhu vyctila
skryt zlo v pustm vedru psku a korl, kter by j mohly ublit nebo ji dokonce zniit.
Bh t opatruj, Kate! Za ti hodiny jsme tu!
A zamil s posdkou k ostrovu.
O nco pozdji veslovali zpt obteni pti soudky erstv sladk vody a luny
vonly proslunnm ovocem a kvtinami.
A na nj ekala Kate, kter nechtla vystoupit na beh, kter tvrdila, e se
nechce dotknout zem.
Prvn se napila przran studen vody.
Kdy si toho veera esala vlasy a dvala se na nehybnou hladinu, ekla: U
to kon. Do rna se to zmn. Tome, prosm t, neopoutj m. Po tomhle vedru
pijde stran chlad.
V noci se probudil. Ve tm slyel, jak Kate oddychuje a nezeteln muml. Jej
do bl rozplen ruka se svezla na jeho. Vykikla ze span. Nahmatal j tep a
tehdy poprv zaslechl, e se zved boue.
Kdy k n pisedl, lo se zdvihla obrovskm vzedmutm vod a kouzlo se
zlomilo.
Schlpl plachty se rozltly k obloze. Lanov se rozezvuelo, jako by se k lodi
snesla obrovsk ruka, pejela ji jako mlc harfu a vyloudila nov tny plavby.
Bezvt skonilo, pila boue.
V patch za n dal.Jedna z nich skonila nhle horeka, kter zuila v Kate
a splila ji na bl popel. Majesttn ticho se usadilo v jejm tle a vc se
nepohnulo.
Oprav plachet ji piel oblknout do moe. V podmoskm svtle kabiny se
mhala jeho jehla jako tropick rybka, tenk, ostr, s neuvitelnou trplivost
zabrala rub, lemovala tmu a peetila do n ticho.
V poslednch hodinch obrovsk boue, kter zuila nahoe, vynesli bl
bezvt z podpalub a dali j volnost pdem, kter jen na okamik roztrhl
moskou hladinu. A pak, Kate i ivot zmizely beze stopy.
Kate, Kate, ach Kate!
Nedokzal ji nechat v proudech pboje mezi Japonskm moem a Zlatou
brnou. T noci se v pli prodral bou. Pevn svral kormidlo a otel lo kolem
rny, kter se zahojila tak ukvapen. Pak poznal klid, kter trv po vechny jeho
dny. Nikdy u nepozvedl hlas ani pst vi dnmu lovku. S vyeptalm

hlasem a rozevenou pst obrtil konen lo od nezjizven pdy, objel zemi,

dopravil zbo a pak se odvrtil od moe navdy. Lo nechal pohupovat v
zelench vlnch doku a pky i na koni jel devatenct set kilometr do
vnitrozem. Naslepo koupil pdu, naslepo stavl za Hanksovy pomoci a dlouho
nevdl, ani co koupil, ani co postavil. Vdl jen, e vdycky byl hrozn star,
omldl jen na krtkou chvli s Kate, ale u byl zase stran star a ta chvle se mu
nikdy nevrt.
A tak uprosted vnitrozem, tisc kilometr od moe na vchod a tisc
kilometr od nenvidnho moe na zpad, proklel ivot i moe, kter kdysi tak
dobe znal, a nikdy nevzpomnal na to, eho se mu dostalo, ale jen na to, o byl
tak rychle pipraven.
Na thle pd pak vykroil jako rozsva, pipravil se na prvn n a stal se
farmem.
Ale jednou v noci, kdy takhle il prvn rok vzdlen od moe nejdl, jak bylo v
lidskch monostech, probudil ho neuviteln, dobe znm zvuk. Roztsl se na
lku a eptal si: Ne, ne, to nen mon zblznil jsem se! Ale ... je to slyet!
Otevel dvee svho staven a vyhldl do kraje. Postoup na verandu uchvcen
nm, co udlal nevdomky. Opel se o zbradl, mrkal zarosenma oima a
dval se daleko od domu.
V msnm svtle se pod pravidelnmi nrazy vtru vzdouvala a pelvala
penice vlnm vlnnm. Obrovsk Pacifik obil se leskl, kam oko dohldlo, a
jeho dm, kter, jak si teprve nyn viml, ml tvar lodi, stl v bezvt uprosted.
Zstal venku do plnoci, pechzel, mlky se zastavoval ommen svm
objevem, ztracen v hlubinch tohoto vnitrozemskho moe. V nsledujcch
ltech, nstroj po nstroji, prkno po prkn, pizpsoboval se dm m dl tm vc
velikost, atmosfrou i houpnm lodm, kter vedl krutjmi vtry a hlubmi
vodami.
Jak je to dlouho, Hanksi, co jsme naposled vidli moe?
Dvacet let, pane kapitne.
Ml se, vera rno.
Kdy prochzel dvemi zptky, srdce se mu rozbuilo. Barometr na stn se
zathl zastnn nznaky blesk, kter si mu pohrvaly kolem vek.
Nechci kvu, Hanksi. Chtl bych -- hrnek ist vody.
Hanks odeel a vrtil se.
Hanksi, slib mi, e m pohrb u n.

Ale, pane kapitne, ona je . . . Hanks se zarazil. Pikvl. U n. Ano, pane

kapitne.
Dkuji. A te mi dej ten hrnek.
Voda byla erstv. Pramenila na ostrovech ukrytch pod zem. Mla chu
spnku.
Jedin lek. Mla pravdu, Hanksi, ty to v. Nechtla se dotknout zem,
nikdy. Mla pravdu. Ale j jsem j pinesl lek vody ze zem a ta zem byla ve
vod, kter se dotkly jej rty. Jedin lek. Ach, e jsem ...!
Pootoil ho ve staeckch rukch. Z nieho nic se pihnal tajfun a lek
naplnil. Byla to ern smr zuc v kapce vody.
Zvedl lek a vypil tajfun.
Hanksi! vykikl nkdo.
Ale to nebyl on. Bouliv tajfun odletl a on s nm.
Przdn lek spadl na zem.Bylo pjemn rno. Vzduch vonl a vl erstv
vtr. Hanks celou noc kopal a rno zahazoval. Te s prac skonil. Pomhal mu
knz z msteka, ale ustoupil stranou, nebo Hanks kladl na msto posledn
tverec drnu. Jeden po druhm je peliv zasadil, udusal a spojil. Na kadm
kousku, na to Hanks zvl dbal, rostla zlat, bohat vyzrl penice vysok
jako desetilet chlapec.
Hanks se sklonil a umstil posledn kousek.
A jak msto oznate? zeptal se knz.
Neoznam ho, nikdy.
Knz chtl nco namtnout, ale Hanks ho vzal pod pa, zavedl ho na malou
vyveninu, tam se obrtil a ukzal zpt.
Stli tam pknou chvli. Knz konen pikvl, tie se usml a ekl: U
rozumm.
Nebo ped nimi se na vechny strany prostral vn ocen, obrovsk vlny se
dmuly ve vtru a bely na vchod, stle na vchod, a se ztrcely za obzorem, a
ani rka, ani ev i vlnka nenaznaovaly, kde staec klesl z dohledu. Byl to
poheb do moe, ekl knz.
Ano, odpovdl Hanks. Slbil jsem mu to. Pohbil jsem ho v moi.
Pak se obrtil a odchzeli po zvlnnm behu a nepromluvili jedin slovo,
dokud se nevrtili do skpavho domu.

NEJLEP

MONCH

SVT

Dva mui sedli mlky vedle sebe a kymceli se ze strany na stranu po celou
dobu, co je vlak unel krajinou v chladnm prosincovm eru. Zastavovali v
kad venkovsk de. Kdy vyjeli z dvanct stanice, star mu si pro sebe
zabruel: Blzen, blzen!
Coe? mlad mu vzhldl od svch Times.
Star mu zachmuen pokval hlavou. Viml jste si toho blzna? Te
vystoupil. Hnal se za tou enskou, co se za n thl chanel.
, ta. Mlad mu se zejm nemohl rozhodnout, zda se m smt nebo bt
sklen. Jednou jsem kvli n taky vystoupil- Star mu pothl nosem a zavel
oi. J taky, ped pti lety.
Mlad mu na svho spolenka vyvalil oi, jako by nael ptele na mst, kde
to nejmn ekal.
A a stalo se vm tot, kdy jste doel na konec nstupit?
Mon. Povdejte!
Byl jsem asi dvacet krok za n a rychle jsem ji dohnl, kdy se u ndra
objevil jej manel s plnm autem dt. Prsk! Zapadla dvka. Jet kdy
odjdla, vidl jsem jej mazliv smv. ekal jsem pak pl hodiny na dal vlak
a promrzl jsem na kost. To jsem dostal lekci!
Ale stejn jste se nepouil, odpovdl star mu stroze. Vichni jsme
idioti, vy, j, vichni, jen ns nkdo podrbe pod bradou, u sebou mltme jako
pokusn by.
Mj ddeek jednou ekl: ,Mocn tlo, mal mozek, to jsme my!'
To byl moudr lovk. Ale poslechnte, co si myslte o n?
O n? Hodn na sebe db. Urit j ohromn lahod, e jen trochu zakoul
oima, a u vichni lumci v tomhle vlaku kolem n krou, kdykoli se j zachce.
M nejlep z monch svt. Mue, dti, nabal si, koho chce, me si to ovit
ptkrt do tdne a nikomu tm neubl, nejmn sob. A kdy se to tak vezme,
nen na n nic zvltnho. Jen hezky von.
Blbost, ekl star mu. To se nesmyje. Zkrtka a dobe, je to ensk.
Vechny ensk jsou ensk a vichni mut jsou kozlov rohat. Pokud si tohle
neuvdomte, budete si cel ivot lmat hlavu se svmi lzami. A pitom
nebudete mt pokoj, dokud vm nebude aspo sedmdest. Do t doby jedin
sebepoznn me lovku poskytnout jakousi tchu v thle choulostiv situaci.
Vzhledem k tmhle zsadnm a nezvratnm pravdm jen mlo mu je
vyrovnanch. Zeptejte se kterhokoli mue, jestli je astn, a on okamit po-

mysl na to, jestli je ukojen. Nasycen je vysnnm rjem vtiny mu. J znm
jen jednoho mue, kter m nejlep z monch svt, abych opakoval v
citt.Pni, vzdychl mladk a oi se mu zaleskly. To by stlo za vyprvn.
Snad to jet stihnu. Ten lovk je nejastnj kozel, nejbezstarostnj
samec v djinch. Manelek a ptelky m pt na kadm prst. A pitom dn
vitky svdom, dn pocit viny, dn muiv noci nk a sebetrzn.
To nen mon! vloil se do ei mlad mu. Nemete mt smetanu a jet
stloukat mslo.
Ale on ji ml, m a bude mt! A pitom dn strach, ani zdn o morln
kocovin po celononm putovn na rozbouenm moi matrac! Je spn
obchodnk. M byt v New Yorku na skvlm mst dost vysoko nad dopravnm
ruchem a navc vkendovou chatu u ndhern ky na venkov, kde tenhle
astn farm pase sv koziky. Seznmil jsem se s nm vloni v jeho byt v New
Yorku docela nhodou. Jeho manelka byla u veee doslova oslujc, snhobl
pae, pln rty, rodn kln pod pasem a hojnost nad nm. Krev a mlko, tak aspo
pipadala mn i svmu manelovi, kter ji tpl do pae, kdykoli el kolem. Kdy
jsem o plnoci odchzel, pistihl jsem se, e u zvedm ruku, abych ji poplcal po
plnm boku jako plnokrevnka. A kdy jsem sjdl vtahem, ivot pede mnou
mizel.
Lte to neuviteln sugestivn, ekl mladk cel vzruen.
Dlm v reklam, odpovdl star cestujc. Ale abych pokraoval. Setkal
jsem se znova se Smithem eknme, e se tak jmenoval za necelch trnct
dn. Shodou okolnost m jeden ptel s sebou zathl na njak verek. Kdy
jsme dorazili na msto, ukzalo se, e se hrneme ke Smithovm! Vedle Smithe
uprosted obvacho pokoje stla tmav italsk krasavice zlatohnd puma,
plnoc a msn kameny -obleen v barvy zem, hndi, sieny, okru, umbry, ve
vech odstnech hiv plodnho podzimu. V proudu ei jsem peslechl jej
jmno. Pozdji jsem vidl, jak ji Smith tiskne v objet jako ohromn proslunn
hrozen z bujn podzimn rody. Ty pitome, myslel jsem si. Ty milku tstny!
Ve mst manelka, venku milenka. Mak vu et cetera a co k tomu pat.
Senzace! Ale j nebudu ekat na vinobran, ekl jsem si a nepozorovan jsem se
vytratil.
Tohle vyprvn u dlouho nevydrm, ekl mlad cestujc a pokouel se
vythnout okno.
Neskkejte mi do ei, ohradil se star mu. Kde jsem skonil?
U vinobran.

Aha! A kdy se spolenost rozchzela, podailo se mi zachytit jmno

rozkon Italky. Pan Smithov!
To u se oenil podruh?
Tko. Ani by to nestihl. Zstal jsem, jako kdy do m stel, a bleskov jsem
uvaoval. Smith m zejm dva okruhy ptel. Jeden zn jeho manelku ve mst.
Druh zn jeho milenku, kterou pedstavuje jako svou enu. Je pli slun na
bigamii. Jene jin vysvtlen nen. Je to zhada.
A dl, dl? lan se vyptval spolucestujc.
T veer m Smith v nejlep nlad vezl na ndra. Cestou se m zeptal:
,Co kte mm manelkm?'
,Manelkm, v plurlu?' divil jsem se.
,To bych ekl, e v plurlu!' odpovdl. ,Za posledn ti roky jsem jich ml
dvacet, jednu lep ne druhou! Dvacet, mete si je spotat! Tady jsou!'
Zastavili jsme u ndra a Smith vythl z nprsn kapsy album fotografi. Kdy mi
je podval, viml si vrazu mho oblieje. ,Nebojte se,' sml se, ,nejsem
modrovous a nemm na pd sbrku rekvizitskch ko nacpanch ostatky
bvalch druek. Prohldnte si to!'
Otevel jsem album. Fotografie mi proltly ped oima jako animovan film.
Blondny, brunety, rudovlsky, tve, kterch by si lovk neviml, i exotick
zjevy, eny nepedstaviteln drz i asn poddajn se na m usmvaly i mraily.
Byl jsem jejich defil hypnotizovn a hned nato vyden. Ve vech tch
fotografich bylo nco stran znmho.
,Smithi,' ekl jsem, ,vy muste mt penz, kdy si mete dovolit tolik
manelek.'
,Co vs vede! Jen se na n podn podvejte!' Znovu jsem proltl mont ve
svch rukou. Prudce jsem se nadechl. Konen jsem pochopil.
,Pan Smithov, kterou jsem vidl dnes veer, ta italsk krasavice, je jedin a
prav pan Smithov,' ekl jsem. ,Ale pitom ena, kterou jsem vidl ped trncti
dny v New Yorku, je taky jedin a prav pan Smithov. Z toho plyne zvr, e
ob ty eny jsou vlastn jen jedna a t.',Sprvn!' zvolal Smith, hrd na mj
detektivn ich.
,To nen mon!' vyhrkl jsem.
,Je!' pyn prohlsil Smith. ,Moje ena je skvl. Kdy jsem ji poznal, byla
jednou z nejlepch hereek na malch scnch. Sobecky jsem na n chtl, aby se
vzdala jevit, jinak e perume vzjemn lenstv, divok hry jednou stranou
na gau a druhou dol. Lska zmnila obryni v trpaslici, kter za sebou zabouchla

dvee divadla a vybhla se mnou ven. Prvnho pl roku po na svatb se zem

neotela, otsala se. Ale p m povstn nestlosti dolo samozejm k tomu,
e jsem si zaal vmat i jinch en, kter se mhaly kolem jako ndhern
kyvadlo. Moje ena m pistihla, e sleduji as. Zaala pokukovat po divadelnch
plaktech. Jednou jsem ji nael zahloubanou do premirovch kritik v New York
Times a byla zoufale smutn. Hrozila krize! Jak spojit dva neovladateln typy,
vnmi zmtanou hereku a rozkurenho kozla?
Jednou veer,' pokraoval Smith, jsem okukoval takovou broskviku k
nakousnut, kdy se nesla kolem. Ve stejnm okamiku pivl vtr star divadeln
program a pilepil ho na kotnk m eny. Tyhle dv phody, kter se odehrly v
tme okamiku, jako by vymrtily okenn roletu a ta se s rachotem navinula
nahoe na vlec. Osvtilo ns to. Moje ena m chytila za ruku. Je hereka, nebo
nen? Je! Tak uvidme! Na tyiadvacet hodin m vykzala z domu, nepustila m
do bytu a dala se do jakchsi horench a dalekoshlch pprav. Kdy jsem se
druh den odpoledne vrtil dom v ernou hodinku, jak to jmenuj Francouzov v
tom svm jazyce plnm zhad, moje ena zmizela! Pivtala m tmav Italka.
Jsem ptelkyn va eny, prohlsila a vrhla se na m, tahala m za ui, drtila
mi ebra, dokud jsem ji od sebe neodstril a jat nhlm podezenm nezvolal:
Tohle nen ciz ena to je m ena! a oba jsme smchy padli na zem. Byla to
moje ena, jinak nalen, jinak uesan, s novmi gesty a zmnnm hlasem.
M hereka! zvolal jsem. Tv hereka! smla se. ekni, m mm bt, a j
se tm stanu. Chce Carmen? Dobr, budu Carmen. Chce Brunhildu? Pro ne?
Budu studovat, tvoit, a a t to otrv, petvet. Dala jsem se zapsat na tanen
konzervato. Naum se sedt, stt, chodit na tisc
zpsob. Dnem i noc studuji hlasov cvien a zapsala jsem se do jazykov
koly. Vstoupila jsem taky do Yamayuki klubu, kde se pstuje judo...
Proboha! zvolal jsem, pro? Proto! odpovdla a ztetn m vrhla na
postel. Od toho dne,' pokraoval Smith, ,iji mnoho ivot. Proel jsem
bezpotem lsek v rozkonch stnovch hrch vech barev, postav, velikost i
temperamentu! Moje ena, kter nala sv jevit v naem saln a obecenstvo ve
mn, doshla sv touhy stt se nejslavnj herekou v zemi. e m pli mal
obecenstvo? Kdepak! J se svmi peltavmi zlibami ji ekm s otevenou
nru, a hraje cokoli. Mj sklon ke komplikacm se stet s jejm gniem
rozmanitosti. A tak akoliv jsem konen v kleci, mm svobodu, a v lsce k n
miluji vechny. Je to nejlep z monch svt, kamarde, nejlep z monch
svt.

Chvli jsme mleli.

Vlak rachotil po kolejch tmou na zatku prosince. Dva stl cestujc, jeden
mlad a jeden star, pemleli o pbhu, kter prv skonil.
Za chvli ten mlad polkl a obdivn kvl. Ten v ptel Smith si svj
problm vborn vyeil.
To mte pravdu.
Mlad mu o tom jet chvilku mluvil a pak se usml. Taky mm ptele.
Jeho situace byla podobn, a pece docela jin. Budu mu kat teba Quillan.
Dobr, ekl star mu, ale pospte si. Za chvli budu
vystupovat.
Quillan, spustil mlad mu, byl jednou veer v baru s oslujc
rudovlskou. Lidi se ped nimi rozestupovali jako moe ped Mojem. Je
zzran, myslel jsem si a vechny smysly mi hrly! Tden nato jsem vidl
Quillana v Greenwi-chi, el co noha nohu mine s tlustou malou enskou, byla
stejn star jako on, tedy nejv dvaaticet, ale mld u mla za sebou. katule,
eklo by se. Byla zavalit, nos nahoru, patn nalen, punochy se j kroutily po
ltkch, na hlav mla vrab hnzdo a na prvn pohled -- putika. Zejm j
stailo, e me jt vedle nj a dret ho za ruku. Ha, ekl jsem si, tohle je chudk
jeho zkonit manelka, kter miluje i zem, po n on chod, a on zatm po nocch
vyvd tu neuviteln dokonalou krasavici. To je ostuda! Je to smutn! A el
jsem svou cestou.
Za msc jsem Quillana potkal zas. Prv chtl zmizet v tmavm vchodu v
MacDougalov ulici, kdy m spati!. ,Proboha!' vykikl a na ele mu vyskoily
krpje potu. ,Ne-kej to na m! Manelka se to nesm dovdt!'
Chystal jsem se ho ubezpeit o svm mlen, kdy ho seshora zavolal ensk
hlas.
Pohldl jsem vzhru. Zstal jsem koukat s otevenou pusou.
V okn stla ta tlust ountl chudinka!
Najednou mi bylo vechno jasn. Rudovlas krasavice je jeho ena! Tan,
zpv, mluv hlun a dlouho, je bjen chytr, bohyn Siv s tiscem d,
nejjemnj poduka, kterou kdy smrteln ruka uila. A pesto je z podivuhodnch
dvod otravn.
Proto si mj ptel Quillan najal tenhle obskurn pokojk, kde po dva veery v
tdnu me tie sedt v ptomnosti myho klidu nebo se me prochzet v eru
ulic se svou hodnou, tlustou, domckou a pjemn mlenlivou enou, kter nen
jeho ena, jak jsem ukvapen pedpokldal, ale jeho milenka !

Podval jsem se na Quillana, na jeho baculatou spolenici v okn a vele jsem

mu stiskl ruku s novm porozumnm. ,Jako hrob!' ekl jsem. Naposledy jsem
vidl sedt Quillana s milenkou v lahdkstv, nn se hladili oima, neekli si
jedin slovo a jedli obloen chlebky. Kdy se to tak vezme, taky ml nejlep z
monch svt.
Vlak zarachotil, pskl a zpomaloval. Oba mui vstali, zarazili se a pekvapen
na sebe pohldli. Oba ekli najednou:
Vy vystupujete v thle stanici?
Oba s smvem pisvdili.
Beze slova proli ulikou, a kdy vlak zastavil v chladn prosincov noci,
vystoupili a podali si ruce.
Pozdravujte ode m pana Smithe.
A vy pana Quillana!
Z rznch stran ndra se ozval klakson auta. Oba mui pohldli k jednomu
autu. Sedla v nm krsn ena. Oba pohldli na druh. Sedla v nm krsn
ena.
Rozeli se, ale ohleli se po sob jako kolci a pokradmu pokukovali na
vz, k nmu se blil ten druh.
Rd bych vdl, myslel si star mu, jestli ta ensk je ...
Rd bych vdl, myslel si mladk, jestli ta dma v jeho aut me bt. ..
Ale oba spchali. Dvoje dvka zaklapla jako vstely z pistole na zakonen
slavnosti.
Auta odjela. Ndra se vyprzdnilo. Byl chladn prosinec a za chvli se
spustil snh jako opona.

TYRANNOSAURUS REX
Otevel dvee do tmy. Ozvalo se: Zavt! Bylo to jako rna do oblieje.
Prothl se dovnit. Dvee prskly. Potichu se proklnal. T hlas s otesnou
trplivost pokraoval: Boe! To jste vy, Terwilligere?
Ano, ekl Terwilliger. Po jeho pravici dopadal na tmavou stnu biografu
slab odraz z pltna. Po levici opisovala ohniv oblouky cigareta, kterou kdosi
pi ei drel v stech.
Jdete o pt minut pozd!
Ty to k, jako by lo o pt let, pomyslil si Terwilliger.
Hote film do projekce. A to b.

Terwilliger pimhouil ve tm oi.

Rozeznal pt komfortnch lovch kesel, je tce oddychovala, jak se na
nich organizan tb posunoval a naklnl k prostednmu sedadlu, kde tm ve
tm sedl njak chlapec a kouil.
Ne, napadlo Terwilligera, to nen chlapec. To je on. Joe Clarence. Clarence
Velik.
Nebo prv v tom okamiku klapla malik sta jako elist loutky a vyfoukla
kou. Bude to?
Terwilliger tpav hledal cestu, aby podal film promtai, kter necudnm
posukem ukzal na kesla, mrkl na Terwilligera a pibouchl dvee projekn
kabiny.
Boe! vyjekl hlsek. Zabzuel bzuk. Projekce, muem!
Terwilliger zkusmo nahmatal nejbli keslo, narazil na nkoho, sthl se,
zstal stt a kousal se do rt.Z pltna vyltla hudba. Jeho film se vynoil ze smrti
bubn:
TYRANNOSAURUS REX
Hromov jetr
Kamera, animace a loutky John Terwilliger
Studie o formch ivota na Zemi
miliardu let ped Kristem
V prostednm kesle dtsk ruky slab a ironicky zaplcaly.
Terwilliger zavel oi. Nov npor hudby ho vytrhl ze snn. Posledn titulky
se rozplvaly do svta dvnho slunce, mlhy, jedovatch lijk a bujn divoiny.
Rann mlhy se vlely na vnch pobech, kde nesmrn letc sny a hrzn
non vidiny kosily vtr. Obrovsk trojhelnky z kost a lukl ke s
diamantovma oima a okoralmi zuby, pterodaktylov, draci zkzy prudce
vyreli, vrhali se na koist a odltali, maso a jekot v nkch tlamy. Terwilliger v
transu tetil oi.
V hout dungle plen, chvn, tkav pohyby tykadel, mihotn hmyzu, sliz
uvznn v olejov tunm hlenu, krun pist ke kruni. Na slunn pasece i
ve stnu jet obyvatel Terwilligerovch lench vzpomnek na zhmotnnou
pomstu, na zmizel chaos.
Brontosaui. stegosaui, triceratopsov. Jak snadno lovku tahle neohraban
ton jmen splv ze rt.

Obrovsk zvata se sunula jako ohavn vlen smrtc stroje stremi

liejnk, jedinm dopadem nohy drtila tisce kvt, z nozder frkala pru a
jedinm skekem rvala oblohu vedv.
Moji milnkov, myslel si Terwilliger, moje perky! Jste z tekutho latexu, z
pnov gumy, z ocelovch lnk a loisek. Vysnil jsem si vs, vymodeloval z
hlny, spojil, svail, sntoval a plesknutm jsem vs pivedl k ivotu. Polovika
vs nen vt ne m dla, zbytek nen vt ne hlava, v n jste se zrodili.
Pane Boe, tie vzdechl obdivn hlas v temnot. Krok za krokem, oknko za
oknkem, pohyb za pohybem on, Terwilliger, provedl sv zvata vemi pzami,
kadm
pohnul o zlomek centimetru, vyfotografoval je, znovu o chloupek postril,
vyfotografoval a tak to lo po cel hodiny, dny a msce. Te ty nevdan obrazy
na pouhch tech stech metr filmu let promtakou.
Ejhle! pomyslel si. Nikdy si na to nezvyknu. Podvejte se na n! Jsou ivil
Guma, ocel, hlna, jet ke z latexu, sklenn oi, porcelnov tesky,
vechno se to vlee, val, vykrauje si s hrozivou pchou po pevninch dosud
nezalidnnch, u mo dosud neslanch, ped miliardou let. Oni skuten dchaj.
Oni skuten kuj vzduch hromem. , vy zlovstn!
Mm pocit, myslel si Terwilliger, a je to celkem samozejm, e tamhle je mj
rj, ty tvory jsem stvoil estho dne a ztra, sedmho dne, musm odpovat.
Boe, ozval se tich hlas znovu.
Terwilliger mlem odpovdl: Prosm?
To je pekrsn film, pane Clarenci, pokraoval ten hlas.
Uvidme, ekl mu s chlapeckm hlasem.
Neuviteln ivotn.
U jsem vidl lep, ekl Clarence Velik.
Terwilliger se najeil. Odvrtil se od pltna, kde jeho ptel duniv mizeli v
zapomnn, odvrtil se od vraedn ee, kter se odehrvala na karovanm
pozad. Poprv se zkoumav zadval na sv pravdpodobn zamstnavatele.
Skvl vc.
Chvla se ozvala od starho mue, kter sedl o samot na druhm konci
biografu a v asu se pedklnl ze sedadla k dvnmu ivotu.
Trh to oi. Jen se podvejte! Ten divn chlapec v prostednm kesle
povstal a cigaretou v stech trhl smrem k pltnu. Aby bylo jasno, nestlo to za
nic, rozumte?
Ano, odpovdl staec, nhle jako by zvadl a sthl se do idle. Rozumm.

Terwilliger ovldl svou prchlivost, jen krev mu piduen bouila.

Trh to oi, ekl Joe Clarence.
Bl pltno, rychl sled sel, tma. Hudba zmlkla, peryTo jsem rd, e je
konec, oddechl si Joe Clarence. U je pomalu poledne. Hote tam dal kotou,
Walte! To sta, Terwilligere. Ticho. Terwilligere? Ticho. To u tu ten ticholpek zase nen?
Je. Terwilliger zarval psti do boku.
No, ekl Joe Clarence. Ujde to. Ale nedlejte si iluze o pjmech. Vera tu
bylo cel proces mladk se stejn dobrmi nebo i lepmi ukzkami pro n
nov film Prehistorick pera. Konen rozhodnut vm nechm v oblce u
sekretky. Ven se dostanete stejn jako dovnit. Walte, na co sakra ekte?
Jedeme, dal!
Terwilliger si ve tm sedel o idli ki na holeni, nahmatal kliku dve, sevel
ji a pevn stiskl.
Za nm vybuchlo pltno. Snesla se lavina padajcho kamen, cel msta ze
uly, obrovsk mramorov budovy se nakupily, rozpadly a svezly v troskch. V
tomhle burcen slyel rozhovor z ptho tdne:
Dme vm tisc dolar, Terwilligere.
Ale tisc dolar potebuji jen na materil.
Tak podvejte. Dvm vm pleitost prorazit. Nikdo vs nenut, abyste to
bral.
Teprve kdy mu lavina doznla za zdy a jeho krev dospla k nevyhnutelnmu
rozhodnut a pestala divoce buit v srdci, teprve pak Terwilliger odthl tk
dvee a vykroil do surovho prudkho dennho svtla.
Pitav prunou pte k otivmu krku, namontuj krk k lebce smrtihlava, zavs
pantem elisti k propadlm tvm, pikli pnu z plastiku k naolejovan koste,
pes pnovou hmotu nathni upinatou ki, vyhla vy ohnm a pak triumfln
postav do svta, kde lenstv procit, aby mohlo zhldnout pomatenost - - sv
dlo! Hle - Tyrannosaurus rex!
Ruce stvoitelovy sklouzly z umlho slunce. Usadily zrnitho netvora do
karovan bujn letn divoiny, ponoily ho do hustho hemen hmyzu. Zasazen
do przran hrzy vyhval se plaz stroj na slunci. Z nevidomho nebe bzuel
hlas stvoitele a rozezvuel rj starm monotnnm popvkem o tom, co vzniklo
prvho dne . . . druhho dne . . . tvrtho dne ...
Rozltly se dvee.

Joe Clarence vpadl dovnit jako hejno neukznnch kluk. Divoce se

rozhlel, jako by byl v mstnosti sm.
Proboha! kiel. Vy se s tm jet babrte? To m stoj penze!
Nestoj, odpovdl sue Terwilliger. Platte mi paul bez ohledu na to, jak
dlouho mi to trv.
Joe Clarence pihopkal bl. Zkrtka hnte kostrou. A hrza a z toho kape!
Terwilliger kleel u miniaturn dungle. Oi ml v jedn rovin s
producentem, kdy kal: Kolik metr krve a kolik sedliny tam chcete mt?
Tisc metr od kad! Clarence se sml, jako kdy se sype kamen. Uka
se! Chapl po jednom jetrovi.
Opatrn!
Pro opatrn? Clarence ohavnm zvetem nedbale toil v neastnch
rukou. Ta pera je pece moje. Ve smlouv ...
Ve smlouv se stanov, e model mete vyut k reklamn propagaci, ale
jakmile pjde film do kin, vrt se zve ke mn.
Matiko skkav! Clarence mval netvorem. To nen mon. Vdy jsme
ty smlouvy podepisovali teprve ped tymi dny.
Mn to pijde jako tyi roky. Terwilliger si protel oi. Dv noci jsem
nespal, dlm na zveti, abychom mohli zat s natenm.
Clarence jeho poznmku ignoroval. Na smlouvu vm kalu. Co to je za
kliky? Pera je moje. Vy a v agent m pivedete do hrobu. Z vs by lovk
dostal infarkt kvli penzm, kvli materilu, kvli. . .
Kamera, kterou jste mi dal, pat do muzea.
Kdy se rozpadne, spravte si ji, ruce snad mte, ne? Kdy nemte kapitl,
poslute si msto penz mozkem. Ale abych se vrtil k vci. Tenhle netvor to
mlo bt pi jednn vslovn vymnno, je moje dt.
Nikdy jsem neprodal nic, co jsem vytvoil, ekl Terwilliger vn. Dal jsem
do svch vrobk pli mnoho asu a srdce.Tak dobr, kdy muste prosadit
svou, pidme vm padest dolar za zve a kameru pihodme, a film dokonte
co vy na to? Budete si moct zaloit vlastn spolenost. Mete mi konkurovat,
dokonce se mi budete moct rovnat dky mm vlastnm strojm! sml se
Clarence.
Jen jestli se do t doby nerozpadnou, poznamenal Ter-williger.
Tak k vci. Clarence poloil loutku na zem a zaal kolem n krouit. Nelb
se mi, jak se vybarvuje.
Coe se vm nelb? Terwilliger tm zaval.

Vraz. Chce to vc ohn, vc ... bmu. Vc mazae!

Mazae?
Vdy je to bambula a dobrk! Pro mu nelezou oi z dlk? Pro se mu
nechvje chp a neblskaj zuby? Jazyk m mt jako me. Vy vte, jak na to! Tak
co, pod jet ta pera nen moje?
Je m. Terwilliger vstal.
Spona na jeho psku stoupla do ve Clarencovch o. Producent vytetil na
blskavou pezku oi a zral na ni jako hypnotizovn.
Zatracen prvnci!
Vyrazil ke dvem.
Do prce!
Netvor dopadl na dvee zlomek vteiny po tom, co zaklaply.
Terwilliger drel napaenou ruku jet chvli ve vzduchu, pak mu ramena
sklesla. el ke dvem a sebral svho milka. Ukroutil mu hlavu, strhal z lebky
latexov svaly, pipevnil ji na podstavec a s nekonenou trplivost znovu zaal z
hlny modelovat prehistorickou tv.
J ti dm bm, mruel si pro sebe. A trochu mazae!
Za tden se ukzka animovanho netvora promtala znova.
Kdy to skonilo, Clarence ve tm sotva znateln pikvl.
Je to lep. Ale ... chce to vc dsu, lovku mus v ilch tuhnout krev.
Vechny bby vydsme k smrti. Znova!
Jsem tden za plnem, protestoval Terwilliger. Sedte na mn. Tohle
zmte, tamto nen v podku! Tak j mnm-Jednou se vm nelb ocas, podruh
pazoury.
Vak vy to dokete tak, abych byl spokojen, ekl Clarence. Dejte se do
toho a bojujte a do konenho vtzstv!
Koncem msce bylo druh pedvdn.
U jen chlup! Chloupek! ekl Clarence. Obliej je skoro v podku. Tak
jet jednou, Tewilligere!
Terwilliger se vrtil. Zanimoval tlamu dinosaura neslunmi vrazy, kter
ovem zachyt jen ten, kdo um odezrat, zatmco ostatn divci budou mt dojem,
e netvor ve. Pak vzal hlnu a do t do rna pracoval na pern tvi.
To je ono! kiel v projekci o tden pozdji Clarence. Vborn! Tomuhle
km pera!
Naklonil se ke svmu starmu prvnkovi panu Glassovi a ke svmu
asistentovi produkce Maury Poolovi.

Jak se vm lb moje kreace? zil celm obliejem.

Terwilliger, zhroucen navou v posledn ad, poznal, e star prvnk kr
rameny.
Jedna pera jako druh!
Mte pravdu, ale tohle je nco extra! kiel Clarence radostn. Musm
uznat, e Terwilliger je gnius!
Vichni se zas obrtili k pltnu a sledovali obludu, jak v titnskm valku
leh ostm ocasu kolem sebe a zlomysln kos trvu i kvtiny. Vtom se netvor
zastavil, zamyslil, zahledl se do mlnho oparu a hryzal rudou kost.
Ten netvor, ekl po chvli pan Glass a pimhouil oi,, je mi njak
povdom.
Povdom? Terwilliger poposedl v kesle a zpozornl.
Jeho pohled, rozvn pokraoval pan Glass ve tm, jsem u nkde vidl,
na to se nezapomn.
Mezi exponty prodovdnho muzea?
Ne, ne.
Mon e jste kdysi ml v ruce knihu, Glassi, sml se Clarence.
To je zvltn... Glass se nedal vyprovokovat, naklonil hlavu a zavel jedno
oko. Mm pam na oblieje jako detektivov. Ten Tyrannosaurus rex Boe,
kde j jsem se s nm setkal?
A zle na tom? vyletl Clarence. Je skvl. To proto, e jsem
Terwilligera tak dlouho kopal do zadku, a jsem to z nj dostal. Jdeme,
Maury!Kdy za nimi zapadly dvee, Glass upel oi na Terwilligera. Ani
odvrtil zrak, zavolal tie do projekce: Walte? Pustil byste nm laskav tu
obludu znova?
Beze veho.
Terwilliger neklidn poposedl, dobe si vdom, e v t temnot a v ostrm
svtle, kter vzpt znovu vrhlo na pltno ds, se sbr mraziv sla.
Ano. Je to tak, uvaoval pan Glass. U si vzpomnm. U to skoro mm.
Ale .. . kdo?
Netvor se obrtil, jako by chtl odpovdt, a na chvilku opovrliv upel pes
sto tisc milin let pohled na dva lovky pikren v mal temn mstnosti.
Stroj-tyran se projevil rachotem.
Pan Glass se vyklonil, jako by chtl lpe nastavit ucho.
Vechno pohltila tma.

Po deseti dnech, kdy byl film v polovin, pozval Clarence ticet zamstnanc,
technick personl a pr ptel na promtn pracovn kopie.
Film bel u tvrt hodiny, kdy obecenstvem projel nhl vzdech.
Clarence se tkav rozhldl.
Pan Glass, kter sedl vedle, zatajil dech.
Terwilliger postehl nebezpe a mimodk se posunul k vchodu. Zneklidnl
intuitivn a proti sv vli. S rukou na klice pozoroval pltno.
Kdosi se tie zasml. Sekretka se zachichotala. Pak nsledovalo hrobov
ticho.
Nebo ze sedadla vyskoil Joe Clarence.
Jeho drobn postavika se v kuelu svtla promtla na pltno. Na okamik
gestikulovaly ve tm dva obrazy: tyrannosaurus, kter rval nohu pteranodona, a
Clarence, kter jeel a vrhal se vped, jako by se chtl pustit do kku s obma
fantastickmi zpasnky.
Zastavit! Okamit vypnout!
Film se zastavil. Obraz zstal na pltn.
Co se dje? Clarence plhal po obraze. Dtskou rukou mltil do pltna,
bodal do tyranovch elist, do plch oi, do jedovatch zub, obo, a pak se
slep otoil pmo clo
svtla projektoru, take se ke plaza promtla na jeho rozzuench tvch.
Co se to dje? Co to je?
Jen njak pera, fe.
Pera! J vm uku! Clarence buil do pltna drobnou pstikou. To
jsem jal
Polovina obecenstva v keslech nadskoila, polovina zapadla hloubji a dva
lid vyskoili. Jednm z nich byl pan Glass, kter hledal rezervn brle, mhouil
oi a stnal. Tak proto j ho u odnkud znal!
Coe jste ho?
Pan Glass pokyvoval hlavou, oi ml zaven. J vdl, e ten obliej mi je
njak povdom.
Mstnost proltl prvan.
Vichni se otoili. Dvee byly dokon.
Terwilliger zmizel.
Nali ho v animanm studiu. Uklzel vci ze svho stolu, hzel je do velik
lepenkov krabice, model loutky tyranno-saura ml pod pa. Kdy skupina s
Clarencem v ele vtrhla dovnit, zvedl hlavu.

Co jsem udlal, e jsem si tohle zaslouil? vykikl Clarence.

Promite, pane Clarenci.
Co vm mm promjet?! Copak jsem vm dobe nezaplatil?
Ne, kdy se to tak vezme.
Bral jsem vs na obdy ...
Vzal jste m jednou a platil jsem to j.
Pozval jsem vs na veei do vlastnho domu, koupal jste se v mm baznu a
te tohle! Propoutm vs!
Nemete m vyhodit, pane Clarenci. U tden pracuji bez ge a pesas,
zapomnl jste mi poslat ek ...
Ale j vs pesto vyhazuji, jste na dlab! V Hollywoodu si u nekrtnete!
Pane Glass! Obrtil se na pat a ptral po starm prvnkovi. Podejte na nj
alobu!
Co si na mn chcete vyalovat? ekl Terwilliger a u se
na nj nedval, hledl dol, hrabal se ve stole a balil. Co?
Penze? Nikdy jste mi nedval tolik, abych si nco naetil.
DM ? To jsem si nemohl dovolit. enu? Cel ivot jsem pra-coval pro lidi,
jako jste vy. Na eny nebyl as. Jsem bezdtn. Mn nemete nic udlat. Jestlie
m v soudn sni oberete o mho dinosaura, najdu si v njakm hnzd tyi stny,
opatm si plechovku latexu, hlnu nahrabu v ece, seenu si starou ocelovou
trubku a udlm nov monstrum. Prol filmov materil dostanu lacino.
Vyslouilou kameru mm. Jestli mi vezmete i tu, postavm si novou vlastnma
rukama. Mu dlat cokoli. J u jsem nezraniteln.
Jste proputn! val Clarence. Dvejte se na m. Nekoukejte jinam. Jste
proputn! Jste proputn!
Pane Clarenci, ekl tie pan Glass a postoupil kousek kupedu. Mohu si s
nm chvli promluvit?
Pro m za m! ekl Clarence. Ale co to m za smysl? Stoj si tamhle s tou
perou pod pa a ta zatracen potvora vypad jako j. Radi se do toho
neplete!
Clarence vyrazil ze dve. Ostatn ho nsledovali.
Pan Glass zavel dvee, peel mstnost, zastavil se u okna a dval se ven na
veern nebe bez mrku.
K by nm zaprelo, ekl. Jednu vc Kalifornii neodpustm. Nikdy na sob
ned nic znt, nikdy se nerozple. Jako te napklad, co bych za to dal, kdyby z
toho nebe spadla aspo kapika. Nebo kdyby sjel jedin p blesku.

Stl mlky a Terwilliger u nebalil tak pekotn. Pan Glass tce dosedl na
idli, tukou si mral po podloce a smutn, polohlasem si zaal pro sebe
povdat.
est kotou filmu, zdailch kotou, polovina filmu hotov, ti tisce dolar
vyhozench pro nic za nic. Cel prce let z okna. Kdo nakrm hladov krky dt?
Co se ekne akcionm? Kdo uchlchol banku? Nezraje nkdo pro sebevradu?
Obrtil se a pozoroval, jak Terwilliger zaklapuje zmky na aktovce.
Co Bh uinil?
Terwilliger se dval na ruce, obracel si je ped oima, jakc by chtl vyzkoumat,
z eho jsou, a pak ekl: Psahm, e jsem nevdl, co dlm. Vyrostlo mi to pod
rukama. Vychzelo to z podvdom. Nedlal jsem to j, udlaly to m prsty-Tohle
je jejich dlo.
koda, e ty prsty radji nepily za mnou do kancele a rovnou m
nezardousily, ekl Glass. Nikdy jsem nebyl pro zpomalen film. ivot, to jsou
pro m Keystonovi strnci putn trojnsobnou rychlost, jinak je lep smrt. To
pomylen, e gumov pera ns vechny dr v achu! Nejsme vc ne rajsk
omka schopn jedin konzervovn.
Nechtjte na mn, abych si pipadal jet provinilej, ekl Terwilliger.
A co na mn chcete, mm vs za to velebit?
Jsem v prvu, vykikl Terwilliger. Sedl na mn. Udlejte tohle. Udlejte
tamhleto. Udlejte to takhle. Pesn naopak. Vzhru nohama. lu ve mn kypla.
Cel ten as jsem se muil vztekem. Zmnil jsem obliej, ani jsem si toho byl
vdom. Nevidl jsem to a do chvle, kdy pan Clarence vyletl. Vekerou
odpovdnost beru na sebe.
Ne, povzdechl pan Glass, vichni jsme to mli vidt. Mon e jsme to
dokonce vidli, ale nepipoutli jsme si to. Mon e jsme to vidli a smli jsme
se ze span celou noc, kdy jsme se nemohli slyet. Ale co te? Pan Clarence ml
velk vydn, to se ned jen tak pejt. Vy se v budoucnosti taky muste nm
ivit, a a se vm to lb nebo ne, muste s tm potat. Pan Clarence se tese na to,
aby ho nkdo pesvdil, e to vechno je hrozn sen. st jeho otesu, devadest
devt procen, pramen z jeho penenky. Kdybyste dokzal obtovat jedno
procento svho asu z nsledujc hodiny, abyste ho pesvdil o tom, co vm te
eknu, nebudou ztra inzerty v Hollywoodskm zpravodaji a ve Variety dojmat
plem sirotk v rubrice ,Prci hledaj'. Kdybyste mu el ct...
Co mi m ct?
Ve dvech stl Joe Clarence, tve mu dosud hoely.

To, co prv kal mn, obrtil se k nmu klidn pan Glass. Je to dojemn
pbh.
Poslouchm, ekl Clarence.
Pane Clarenci, star prvnk peliv vil slova. Film, kter jste prv
zhldl, je zcela vn mnnm holdem pana Terwilligera va osobnosti.
Coe? zaval Clarence.
Clarence i Terwilliger zstali jako omreni.
Star prvnk se upen dval na stnu a plae se zeptal: Mm
pokraovat?Animtor se vzpamatoval: Jak chcete.
Tento film, prvnk vstal a stdmm gestem ukzal na projekn sl, byl
vytvoen jako projev cty a ptelsk oddanosti, pane Clarenci. Sedte za svm
stolem, neopvovan hrdina filmovho prmyslu, neznm, neviditeln, dete se
osamle vednm ivotem a kdo sklz slvu? Filmov hvzdy. Kolikrt za ivot
ekne obyejn divk nkde v Zapadkov v Idahu sv en: Poslouchej, ten Joe
Clarence, ten mi celou noc neel z hlavy to je obrovskej producent, to je
nkdo! Kolikrt? Nikdy! Takhle uvaoval Terwilliger. A jak by se dal skuten
Clarence pedstavit svtu? Tome dinosaura. No! A u to tady bylo! U to mm!
napadlo ho, mm cosi, ped m svt strne hrzou, mm osaml, hrd, asn,
posvtn symbol nezvislosti, moci, sly, pronikav zvec bystrosti, pravho
demokrata, individuum vynesen k vrcholu, hrom a zken blesky. Dinosaurus:
Joe Clarence. Joe Clarence: Dinosaurus. lovk vtlen v tyranskho jetra!
Pan Glass se posadil a prudce oddychoval.
Terwilliger nekal nic.
Clarence se po chvli pohnul, peel po pokoji, pomalu obeel Glasse, pak se
postavil ped Terwilligera, obliej jako kda. Nejistma oima tkal po jeho
vysok postav.
To jste kal? zeptal se nevrazn.
Terwilliger polkl.
Mn to kal. Je ostchav, ekl pan Glass. Slyel jste ho nkdy vykldat,
odsekvat, klt nebo nco podobnho? M lidi rd, ale nedoke jim to ct. Zato
dt jim nesmrtelnost, to doke!
Nesmrtelnost? ekl Clarence.
Co jinho? pokraoval star prvnk. Vytv sochu, jene pohyblivou.
Jet po ltech se budou lid ptt: Pamatujete se na ten film Netvor z pleistocnu?
a na to se bude odpovdat: Samozejm, pro? Protoe, eknou ti prvn, to je
jedin netvor, jedin zve v cel historii Hollywoodu, kter bylo z masa a krve,

byla to skuten osobnost. A pro? Protoe jist gnius ml tolik pedstavivosti,

e vytvoil to stvoen podle obchodnka prvotdnho kalibru, podle skutenho
mue s pronikavm ichem a bystrm sudkem. Vstoupil jste do djin, pane
Clarenci. Vechny filmov knihovny vs povedou v mnoha exemplch. Budete
atrakc v kinu nronho divka. Nen to bjen tst? Ubohho prvnka
Immanuela Glasse nikdy nic takovho nepotk. Dv st, pt set let pob denn
nkde ve svt vae tv v hlavn roli.
Denn? zeptal se Clarence tie. Dv st .. .
Mon osm set let, pro ne?
Na to jsem nikdy nepomyslel.
Tak se nad tm zamyslete!
Clarence doel k oknu, vyhldl na Hollywoodsk vrky a za chvli pokval
hlavou.
Boe mj, Terwilligere, ekl. To m mte opravdu tak rd?
Tko se vyjaduji slovy, dostal ze sebe Terwilliger.
Tak dokonme tu grandizn podvanou? zeptal se Glass. V tituln roli
hrzn tyran, ped jeho kadm krokem se vechno chvje, a nen to nikdo jin
ne pan Joseph J. Clarence?
Ano. Udlme to. Clarence se strnule dopotcel ke dvem a tam ekl: Nco
vm povm. Vdycky jsem si pl bt hercem!
Pak tie vyel na chodbu a zavel za sebou dvee.
Terwilliger a Glass se srazili nad stolkem, jak se oba vrhli k zsuvce.
Star m pednost, ekl prvnk a nathl se spn pro lhev whisky.
O plnoci po prvnm promtn Netvora z doby kamenn pisel pan Glass do
studia, kde u se vichni chystali oslavovat, a zastihl Terwilligera o samot v
pracovn, s dinosaurem na kln.
Vy jste tam nebyl? zeptal se pan Glass.
Nevydrel bych to. Dolo k nemu?
K emu? Premirov lstky si rozebrali nejvt snobov! Roztomilej
obludu nikdo nevidl! U se uvauje o serilu! Joe Clarence jako tyrannosaurus v
Nvratu netvora z doby kamenn, Joe Clarence a(nebo) Tyrannosaurus rex v
eknme Pera ze star vlasti...
Zazvonil telefon. Terwilliger ho zvedl.
Terwilligere, tady Clarence! ekm vs bhem pti minut! Vyhrli jsme na
cel e! V netvor! Senzace! Je mj? ert vem smlouvu, myslm jako
ptelsk drek, mu si ho dt doma do vitrny?

Pane Clarenci, je v.
Mm z nj vt radost ne z Oscara! Na shledanou!
Terwilliger tetil oi na hluch telefon.
Paneboe! Jak se ten lovk smje! On snad m hysterick zchvat.
Mon e bych k tomu ml vysvtlen, ekl pan Glass. Po premie ho
jedna holika podala o autogram.
O autogram?
Na ulici ped kinem. Chtla podpis. Byl to prvn vydan autogram v jeho
ivot. Sml se celou dobu, co psal. Nkdo ho zn. On, velik, dleit jako
ivot, sm Rex, vyel ped kino, tak a se podepe. A psal.
Moment, zarazil ho Terwilliger, kter nalval ppitek. Ta holika .. .
... je moje nejmlad dcera, odpovdl Glass. Ale kdo to v? Kdo to
prozrad?
Napili se.
J ne, ekl Terwilliger.
Pak vzali pnovho dinosaura mezi sebe, sebrali i whisky a li se postavit do
vchodu do studia, odkud ozen limuzny s houknm rozvely hosty na oslavu.

AUTOMATY PRO RADOST

Pter Brian otlel s odchodem na sndani, protoe se mu zdlo, e dole sly
smch ptera Vittoriniho. Vittorini, jako obvykle, jedl sm. S km nebo komu se
to tam dole tedy smje?
Smje se nm, napadlo ptera Briana.
Zbystil pozornost.
Na druh stran haly se skrval nebo snad pemtal ve svm pokoji pter
Kelly.
Nikdy nenechali Vittoriniho dojst sndani o samot, to ne,
vdycky se jim podailo pisednout, kdy dojdal posledn sousta. Nedokzali
by nst bemeno sv viny po cel den.
Zdola se urit ozv smch. Pter Vittorini nco vysldil v rannch Timesech.
Anebo jet h e on probdl vtinu noci u t nekesansk obludy, u
televizoru, kter stoj za dvemi jako nevtan host, chvlemi vyvd jako
pominut, chvlemi s^ zaryt mra. A co kdy pter Vittorini, jeho mysl si tahle
elektronick pera osedlala, ije na n zbrusu novou ertovinu, koleka mozku

se mu nehlun otej na pln obrtky, sed si, zmrn se post a douf, e svm
italskm temperamentem vyprovokuje jejich zvdavost?
Ach Boe, povzdechl si pter Brian a shl po oblce, kterou si pipravil v
noci. Stril ji do kabtu pro ppad, e by se ji rozhodl pedat fari Sheldonovi.
Jestlipak ji pter Vittorini svm bystrm temnm zrakem vyptr i pes sukno?
Pter Brian rukou pevn pihladil klopy, aby vyrovnal sebemen nznak
dosti o peloen do jin farnosti.
Jde se.
A s tichou modlitbou sestupoval po schodech.
, otec Brian!
Vittorini vzhldl od misky ovesnch vloek. To zve si je jet ani neosladilo!
Pteru Brianovi se najednou zdlo, e vkroil do przdn
achty vtahu.
Pudov nathl ruku, aby se zachrnil. Ruka dohmtla na televizn pijma.
Byl rozplen. Brian nedokzal potlait otzku: e jste tu zas vysedval celou
noc?
Ano, bdl jsem u televizoru.
Bdl jste u televizoru! vyjel pter Brian. Bdt mme u nemocnch nebo u
mrtvch! Kdysi jsem sm vysedval nad spiritistickou tabulkou. To bylo
rozumnj. Odvrtil se od elektrickho lence a prohlel si Vittoriniho. A
slyel jste aspo vzdlen ev a kvlen Morany z toho jak to jmenuj?
Canaveral?
Posunuli odplen na ti hodiny v noci.
A vy si tu te sedte il jako ryba. Pter Brian el dl a kroutil hlavou. Ne
vechno, co je pravdiv, je sprvn.
Vittorini se pln soustedil na ppravu vloek s mlkem. Zato vy, ote
Briane, vy vypadte, jako byste v noci proltl Peklem.V tom okamiku natst
vstoupil pter Kelly. Strnul, kdy spatil, e Vittorini s posilovnm sotva zaal.
Zamumlal nco na adresu obou, posadil se a pohldl na zmatenho ptera Briana.
Na mou vru, Williame, vs je dneska polovika. Trpte nespavost?
Trochu.
Pter Kelly po oku pozoroval oba mue. Co se tu dje? Stalo se nco, kdy
jsem byl vera veer pry?
Trochu jsme spolu diskutovali, ekl pter Brian a pohrval si s vlokami.
Diskutovali! opakoval pter Vittorini. U se zdlo, e se d do smchu, ale
ovldl se a ekl jen: Italsk pape nesed irskmu knzi.

Ale ote Vittorini, ekl Kelly. Jen a to dopov, ekl pter Brian. Dkuji
za svolen, zdvoile odpovdl Vittorini a ptelsky pokynul. Pap je neustlm
zdrojem uctivho pobouen jist sti, ne-li vekerho irskho klru. Pro by se
taky jednou nemohl pape jmenovat Nolan? Pro by msto rudho klobouku
nemohl mt zelen? A pro by se, kdy u jsme u toho, dejme tomu v
ptadvactm stolet nemohla svatopetrsk katedrla pesthovat do Corku nebo
do Dublinu? Doufm, e tohle nikdo nekal, ekl pter Kelly. Jsem zlostn
lovk, ekl pter Brian, v hnvu jsem to mon nadhodil.
Zlostn, pro? A pro by se to nadhazovalo? Slyel jste, co prv kal o
ptadvactm stolet? zeptal se pter Brian. To bude, a Kaer Donald s Mickey
Mou-sem prolet oknem ktc kaple a j budu koukat, kudy zmizet.
Pter Kelly povzdechl. Ach Boe, to u se zase bavte na tenhle et?
Pter Brian ctil, jak se mu hrne krev do tv, ale ze vech sil se ji snail dostat
zpt do chladnjch st svho tla.
Bavme? To pestala bt zbava. U vc ne msc neexistuje nic ne sam
Canaveral, obn drhy a astronauti. Je to tu jak na tvrtho ervence, denn se
kvli raketm probdi polovina noci. No jen mi eknte, co to je za ivot
ponocovat
a hit v hale s medzovitou mainou, kter vm zmraz rozum, jen se na ni
podvte? Nemu spt, protoe mm pocit, e cel fara kadou minutu vylet do
povt.
To mte pravdu, odpovdl pter Kelly. Ale co to m spolenho s
papeem?
Ne s tm, co je te, s tm pedposlednm, ekl Brian znien. Ukate mu ten
novinov vstiek, ote Vittorini.
Vittorini zavhal.
Jen to ukate, stl Brian na svm.
Pter Vittorini vythl mal vstiek z novin a poloil ho
na stl.
Tebae to ml vzhru nohama, peetl pter Brian bez obt tu pohromu:
PAPE EHN LETM DO VESMRU.
Pter Kelly se vstiku ostchav dotkl jednm prstem. Polohlasn pekval
novinovou zprvu a slovo za slovem si ukazoval nehtem:
CASTEL GANDOLFO, ITLIE, 20. z Pape Pius XII. poehnal dnes
sil lidstva o dobyt vesmru.

Hlava crkve prohlsila k delegtm Mezinrodnho astronautickho kongresu:

Bh nezaml stanovit hranice lidskmu snaen o dobyt vesmru.
400 delegt kongresu, jeho se astn zstupci 22 stt, pijal pape ve svm
letnm sdle.
Astronautick kongres m v dnen dob, kdy se lovk sna proniknout do
kosmu, nesmrn vznam, ekl pape. Tento problm se tk veho lidstva...
lovk se mus snait navzat nov spojen s Bohem a jeho vesmrem.
Pter Kelly schlple doetl.
Kdy to vylo?
V roce 1956.
Tak dvno? pter Kelly odloil vstiek. Neetl jsem to.
Zd se, ekl pter Brian, e my oba, ote, vbec mlo teme.
Tohle se d snadno pehldnout, ekl Kelly. Je to lneek jako nic.
Ale mylenka v nm je velik, dodal pter Vittorini stle
v dobr nlad.Problm je v tom ...
Problm je v tom, ekl Vittorini, e kdy jsem o tomhle zaal poprv,
vyskytly se velk pochybnosti o m vrohodnosti. Dnes zjiujeme, e jsem nebyl
daleko od pravdy.
To nepoprm, pospil si s odpovd pter Brian, ale jak prav n bsnk
William Blake:
,Ta pravda, kter v zti vyslovena,
l veho svta hodn jmna.'
Ano. Vittorini roztl do jet vt roztomilosti. Ale t Blake napsal:
,Kdo v pochybch svm om neuv, ten vbec v nco vit me st. A
kdyby slunce pochybovat mlo, i s mscem by rzem potemnlo.'
Nesmrn ppadn vere, dodal italsk knz, pro kosmick vk.
Pter Brian toho hrubce zmil pohledem. Byl bych vm vden, kdybyste
nm naeho Blakea necitoval.
Vaeho Blakea? ekl thl bled mu s mkce lesklmi ernmi vlasy.
Vida, j jsem ho vdycky ml za Angliana.
Blakeova poezie, pokraoval pter Brian, pinela m matce velkou
tchu. kala mi, e Blake ml z matiny strany irsk pedky.
To je radostn novina, ekl pter Vittorini. Ale vrame se k tto zprv.
Kdy u jsme takhle daleko, zd se, e je na ase, abychom se obeznmili s
encyklikou Pia Dvanctho.

Podezen ptera Briana, kter halo v zloze pod k jako druh nervov
soustava, se najeilo.
O jakou encykliku jde?
Pece o letech do vesmru.
Nic takovho snad nevydal?
Ale ano.
Zvltn encykliku o letech do vesmru?
Ano, zvltn encykliku.
Zdlo se, e npor tohoto sdlen smete oba irsk knze ze idl.
Pter Vittorini se oddal innosti lovka, kter se ist po vbuchu tu nael
smtko na rukv kabtu, tu pr drobt chleba na ubruse.
To nestailo, ekl pter Brian skomravm hlasem, e si s tm houfem
astronaut podal ruku, popl jim tst a kdovco jet, to o tom jet musel
pst?
Asi to nestailo, ekl pter Vittorini.Slyel jsem, e ml tak v myslu
vyjdit se ble k problmu ivota na jinch planetch a k vlivu tohoto problmu
na kesansk myleni. Kad jeho slovo, pronen s promylenm drazem,
tisklo oba mue hloubji do sedadel.
kte, e jste to slyel? zeptal se pter Brian. Sm jste to jet neetl?
Ne, ale mm v myslu .. .
Mte dobr mysly, ale ve skutenosti z nich nic dobrho nepochz. Tko
se mi to k, ote Vittorini, ale jsou chvle, kdy mluvte, jako byste ani nebyl
knzem na matky crkve. Mluvm jako italsk knz, odpovdl mu Vittorini,
kter se ct trochu zaskoen a sna se udret na houpav pd crkevnho
molu, na nm je odstrkovn do pozad ohromnm stdem duchovnch jmnem
Shaughnessy, Nult a Flannery, kte zanou dupat a panikait jako stdo sob
nebo bizon, kdykoli jen nco eptnu o papesk bule.
Nepochybuji. . ., a v tom okamiku pter Brian pmo pohldl smrem k
pomyslnmu Vatiknu, e kdybyste tam tehdy mohl bt, byla by tahle vesmrn
makarda Svatho otce vam dlem. Mm dlem?
Vam! Kdo jin ne vy sem tah hory asopis s vesmrnmi lodmi na
pestrch oblkch. Ohavn zelen pery se esti oima a s celm arzenlem
koleek a pstroj na nich v njak msn krajin pronsleduj polozahalen
eny. Vs tu slym potat pozd do noci deset, devt, osm a tak dle a do jedn
ve shod s tou odpornou televiz, take nm nezbv ne leet a petrpt ty
straliv nrazy, kter nm vyrej plomby ze zub. Bh mi odpus, ale dvma

Italm, jednomu zde a druhmu v Castel Gandolfu, se podailo pkn stisknout

cel irsk klr. Pokoj vm obma, ekl po zmlce pter Kelly.Tou i onou
cestou j pokoje dojdu, ekl pter Brian a vythl z kapsy oblku.
Nedlejte to, ekl pter Kelly, kter tuil, co asi v oblce je.
Dejte to prosm mm jmnem fari Sheldonovi.
Pter Brian tce povstal a krtkozrace se rozhldl, kde jsou dvee a vchod z
pokoje. Najednou byl pry.
Vidte, co jste zpsobil! ekl pter Kelly.
Pter Vittorini pestal jst upmn zaraen. Ale ote, po celou dobu jsem si
myslel, e se jen ptelsky kdlme, chvli ml vrch on, chvli j, on pisazoval
hlun, j potichu.
Jene jste hrli pli dlouho a z va hloup legrace se stala vn zleitost!
ekl Kelly. Znm Williama mnohem lip ne vy. Vy jste mu dal co proto!
Udlm ve, co je v mch silch, abych spravil. ..
Spravovat si mete kalhoty! Neplete se do toho, pokusm se sm. Pter
Kelly vzal oblku ze stolu a podrel ji proti svtlu. Rentgen lidsk due. Ach
Paneboe.
Vybhl po schodech nahoru. Ote Briane? volal. Zpomalil krok. Ote?
Zaklepal na dvee. Williame?
V jdeln opt osaml Vittorini a uvdomil si, e m dosud v stech pr
vloek. Byly u bez chuti. Dalo mu hodn prce, ne je dostal do aludku.
Teprve po obd se podailo pteru Kellymu donutit ptera Briana v mal
pust zahrdce za farou, aby si vzal oblku zptky.
Willy, muste to roztrhat. Nechci, abyste hru vzdal v polovin. Jak dlouho u
se to mezi vmi vlee?
Pter Brian s povzdechem oblku pijal, ale neroztrhal ji-Jako by do ns nco
vjelo. Ze zatku jsem se j chlubil irskmi spisovateli a on italskmi operami.
Pak jsem mu zaal vykldat o vzcnm iluminovanm rukopisu, kter mme v
Dublinu, a on m zaal provdt po renesanci. Dky Bohu za to, e nevyhrabal
papeovu encykliku o tch proklatch letech do vesmru dv, jinak bych se byl
dal peloit do kltera, kde mui skldaj slib mlen. Ale obvm se, e by el za
mnou i tam a odpotval starty na Canaveralu v posunkov ei. Z toho lovka
by byl dobr blv advokt!
Ale ote!
Nebojte se, budu se za to kt. Nesnm tu temnou vydru, toho tulen, vdy
on si pohrv s crkevnm dogmatem, jako by to byl pruhovan nafukovac m.

Nemm nic proti tomu, aby vystupovali cvien tuleni, ale zakazuji si, aby se
pletli mezi skuten zaplence, jako jste vy nebo j! Promite mi mou hrdost,
ote, ale opravdu se mi zd, e kdy se ti piko-listi dostanou mezi ns harfenky,
hraj jen variaci na skuten tma, nemyslte?
J vm nerozumm, Wille! My, pslunci crkve, bychom mli bt pro
ostatn pkladem snenlivosti.
ekl to nkdo otci Vittorinimu? Berme to, jak to je. Italov jsou crkevn
rotarini. Nevsadil bych ani greli na to, e by pi Posledn veei zstali
stzliv.
Jak by to asi dopadlo s Iry, zamyslel se pter Kelly.
My bychom aspo pokali a po veei.
Tak pokat, jsme knzi, nebo holii? Chceme na sob hledat vi, anebo
oholme Vittoriniho jeho vlastn bitvou? Wil-liame, copak nevte, jak na to?
Mli bychom asi povolat njakho baptistu, aby nm dlal prostednka.
Pestate s baptistou! Prozkoumal jste tu encykliku?
Encykliku?
Vy jste od rna nehnul prstem? Na mou dui, e ne! Musme si ten edikt o
vesmrnch letech pest! Naute se to zpamti, naute se to, jako kdy biem
mrsk, a pak zashnte raketovho nadence jeho vlastn zbran! Jdeme do knihovny! Co to te ta mlde pod mele? Pt, tyi, ti, dva, jedna, start?
Nco takovho.
Tak to muste kat taky, love. Poslechnte m!
Kdy vchzeli do knihovny, srazili se ve dvech s farem
Sheldonem.
Jdete zbyten, ekl jim s smvem, kdy si viml jejich napjatho vrazu.
Tady to nenajdete.
Co tam nenajdeme? Pter Brian zahldl, e se far dv na dopis, kter
dosud tiskl v prstech, a rychle ho schoval. Co nenajdeme?Raketov lo je pro
nae mal prostory trochu moc velk, ekl far s chabm pokusem mluvit v
zhadch.
To u si vs ten Ital taky naklonil? vyhrkl pter Kelly zaraen.
Ne, ale kdy se vol, ozvna se rozlh vude. Chtl jsem
se pesvdit sm.
Znamen to, s levou zaal Brian, e jste s nmi? Far Sheldon
posmutnl. Copak jsou tu mon dva tbory?

Vichni ti veli do mal knihovny a pter Brian i pter Kelly se posadili na

kraj tvrdch nepohodlnch idl. Far Sheldon zstal stt, vdom si jejich
nepohodl.
Tak ven s tm. Pro se bojte otce Vittoriniho?
Bojme? Ptera Briana jeho slova zejm udivila, a tie. ale drazn ekl:
My se sp zlobme.
Mon e jedno vyplv z druhho, pipustil Kelly a pokraoval: Vte,
pane fari, tady se z njakho hnzda v Tosknsku vrhaj kameny na Meynooth,
kter, jak vte, je nedaleko Dublinu.
Jsem Ir, ekl far chlcholiv.
To vme, pane fari, ale tm mn si dovedeme vysvtlit v klid v thle
boui, ekl pter Brian.
Jsem Ir z Kalifornie, ekl far.
Pokal, a knzi strv jeho sdlen. Kdy zprva, pronikla a na dno, pter
Brian znien zachroptl: Na to jsme zapomnli.
Pohldl na fare a uvidl erstv oplenou, sndou ple lovka, kter i tady v
Chicagu nat tv ke slunci jako slunenice a sna se zachytit kad paprsek
svtla i tepla pro udren barvy a zdrav. Ml ped sebou mue, kter pod
knskm rouchem m dosud postavu tenisovho a badmin-tonovho hre a jeho
thl pevn ruce prozrazuj zkuenho hzenke. Kdy lovk pozoroval jeho
rozmchl gesta na kazateln, lehce si ho pedstavil, jak plave pod teplm kalifornskm nebem.
Pter Kelly se sen zasml.
Ach, osud si s nmi divn zahrv. Ote Briane, tady mme naeho baptistu!
Baptistu? zeptal se far Sheldon.
Nezlobte se, pane fari, ale chtli jsme hledat prostednka a najednou se
objevte vy, Ir z Kalifornie, kter pobyl v drsnm povt sttu Illinois tak krtce,
e dosud nese na sob pee vlcovanch trvnk a lednovho oplen. My jsme
se narodili a vyrostli jako venkovt balci v jinm Irsku. Ns by nepedlalo ani
dvacet let v Hollywoodu. A pak, no zkrtka u jsem slyel, e Kalifornie se hodn
podob . -., na tomto mst se odmlel, Itlii.
U chpu, kam mte, zahuel pter Brian.
Far Sheldon pikvl, po tvi mu peltl teskn, ale chpav smv. Jsem
ze stejn krve jako vy. Jen podneb, ve kterm jsem byl vychovn, se podob
mu. Take kdy jsem se ptal, jestli mohou existovat dva tbory, ote Briane, lo
mi to ze srdce.

Ir, ale neirsk, bruel pter Brian. Hotov Ital, ale ne docela. Boe, jak si
ten svt s nmi zahrv.
Jen kdy mu dme pleitost, Williame, Patricku.
Oba mui sebou trhli, kdy zaslechli sv kestn jmna.
Jet jste mi neodpovdli: Pro se bojte?
Pter Brian se zadval na sv ruce, jak po nem chapaj jako dva zpasnci
vyveden z mry. Asi proto, e kdy u jsme tady na Zemi dali vechno do
podku, kdy u se zd, e vtzstv je na dosah ruky, e crkev spov na
pevnch zkladech, objev se otec Vittorini . . .
Pokejte, ote, peruil ho far. Objev se skutenost. Objev se vesmr,
as, pemna energie, pokrok, stle se objevuj miliny vc. Otec Vittorini
vesmrn lety nevymyslel.
To ne, ale peje jim. Podle nj na potku veho je mystika a na konci
politika. Nu, co se d dlat. Schovm svj kyj, kdy on d pokoj s raketami.
Ne, jen a si ltaj, odpovdl far. Nen dobe skrvat ani nsil, ani
neobvykl zpsob cestovn. Nejlpe je pizpsobit se. Pro si do takov rakety
nevlezeme a nco novho se nedovme?
Co bychom se mli dovdt? e vtina vc, kter jsme uili v minulosti o
Zemi, se nehod na Mars nebo na Venui, nebo do kterho erta ns bude chtt
otec Vittorini vystelit? Mme vyhnat Adama a Evu z njakho novho rje na
Jupiteru motory vlastn rakety? Anebo, a to by bylo jet hor,zjistit, e nen ani
rj, ani Adam, ani Eva, ani proklet jablko a had, dn pd, dn prvotn hch,
dn zvstovn, dn narozen, dn Bh Syn a tak dle, e zkrtka na tom
zatracenm etzci svt nen vbec nic! Tohle se mme dovdt, pane fari?
Bude-li teba, ano, odpovdl far Sheldon. Toto je vesmr Pna naeho a
ve vesmru jsou Jeho svty, ote. Nesmme si s sebou chtt brt katedrly, kdy
nepotebujeme vc ne necesr. Crkev se d zapakovat do kufku, do nho se
vejdou men ndoby, a ten unesu vlastnma rukama. Nezlobte se na otce
Vittoriniho, lid z jinch oblast se u hodn dvno nauili stavt z vosku, kter
se rozpout a formuje v souladu s pohnutkami a potebami lovka. Williame,
Williame, chcete-li stavt z tvrdho ledu, roztese se vae stavba v zkladech pi
nrazu zvuku anebo roztaje beze zbytku v ru na odpalovac ramp.
V padestce se u lovk tko u, pane fari, ekl pter Brian.
Ale uit se muste, vm, e to dokete, ekl far a vzal ho pod pa.
Ukldm vm jednu povinnost: smite se s tm Italem. Dnes veer najdte
rozumn een. Snate se o to ze vech sil, ote. A te u jdte. Protoe nae

knihovna je pli mal, vypravte se nkam najt tu encykliku o vesmru, a se

vlastn dozvme, o co se hdme.
V ptm okamiku byl far pry.
Pter Brian naslouchal, jak se jeho kroeje rychle vzdaluj jako by se v
przran modrm vzduchu vysoko vznel bl m a far ho spchal spn
vybrat.
Ir, ale neirsk, opakoval si, hotov Ital, ale ne docela. A co vlastn jsme
my, Patricku?
J sm nevm, dostal odpov.
Vydali se do vt knihovny, kde snad budou uloeny velkolep papeovy
mylenky na velik vesmr.
Toho dne veer hodn dlouho po veei, tm v dobu, kdy u se jindy chodilo
spt, pter Kelly, poven poslnm, obchzel faru, klepal na dvee a nco eptal.
Krtce ped destou seel po schodech pter Vittorim a pekvapenm zatajil
dech.
Pter Brian stl vedle nepouvanho krbu, ohval se u plynovch kamnek,
kter stla v ohniti, a chvli zstal obrcen zdy.
Hala byla vyklizen a obludn televizn pijma vytaen kupedu do krouku
ty idl, mezi nimi stly dva servrovac stolky se dvma lhvemi a tymi
sklenikami. Vechno obstaral pter Brian. Kellyho nepustil k niemu. Te u se
obrtil, protoe pichzel Kelly a far Sheldon.
Far se zastavil u vchodu a rozhldl se po mstnosti. Vborn! Odmlel se a
pokraoval: Tak se mi zd... Moment prosm . . . Peetl si vintu na jedn
lhvi. Otec Vittorini si sedne sem.
K irsk whisky? zeptal se Vittorini.
Pesn tak, ekl pter Brian.
Vittorini si s opravdovm potenm sedl.
A my zbvajc se posadme k Lacrimae Christi, e? ekl far.
To je italsk npoj, pane fari.
U jsem o nm, myslm, slyel, odpovdl far a posadil se.
Prosm, pter Brian ile pistoupil, a ani na Vittoriniho pohldl, naplnil mu
skleniku irskou whisky a po okraj. Irsk transfze.
Poten je na m stran. Vittorini se uklonil na znamen dk a na opltku
nalil sklenky ostatnm. Slzy Kristovy a slunce Itlie, ekl. A ne se napijeme,
musm vm nco ct.
Pohldli na nj plni oekvn.

Ta papeova encyklika o cestch do vesmru, ekl po chvli, vbec

neexistuje.
Na to jsme u ped nkolika hodinami tak pili, ekl
Pter Kelly.
Promite mi, brati, ekl Vittorini. Jsem jako ryb, kter kdy ze behu
uvid rybu, hned hod vt nvnadu. Po celou dobu jsem ml podezen, e dn
encyklika neexistuje. Ale pokad, kdy se o tom zaalo trochu vc mluvit, slyel
jsem, jak to spousta knzi z Dublinu popr, a tak jsem si vsu-geroval, e prost
mus bt! Oni se o tom pesvdit nepjdou, protoe maj z jej existence strach.
J jsem se zas ve sv pe nechtl snit k ovovn, protoe jsem ml strach, e
dn nen. Mezi pchou mskou a dublinskou nen dn rozdl. Uchlm se te
do stran, pane fari, ulom si tdenn mlen a budu se kt.
Dobr, ote, dobr, far Sheldon vstal. Mm pro vs jet mal oznmen.
Pt msc k nm pijde dal knz. U dlouho jsem na to pomlel. Je to Ital,
narozen a vychovan v Montrealu.
Vittorini pimhouil oko a pokouel se pedstavit si obraz toho mue.
M-li crkev bt pro kadho vm, ekl far, lb se mi pedstava hork
krve vychovan ve studenm podneb, jako je tomu u toho novho Itala, tebae
mi pipad asn, kdy pomyslm na to, e j jsem studen krev vychovan v
Kalifornii. Potebujeme tady jet jednoho Itala, abychom zajistili rovnovhu, a
tenhle Latinec podle mho sudku zamv i s otcem Vittorinim. Chce te nkdo
pronst ppitek?
J bych rd pipil, pane fari. Pter Vittorini znovu povstal, mrn se usml,
oi mu temn zajiskily a zrakem pejdl z jednoho na druhho. Posunul si
brle. Jestli si dobe vzpomnm, nemluv Blake nkde o automatech pro radost?
Nek, e Pn dal podnt k vytvoen ivota a pak zahnal ivly do zkch tm, e
vyvolal existenci lidskch bytost, loutkovch mu a en, jimi jsme my?
astn vypraveni do ivota, obdaeni milost a rozumem, nejsme v nejlepm
ppad v klidn poledne a v pknm podneb Bomi automaty pro radost?
Jestli je to z Blakea, ekl pter Brian, vechno odvolvm. V Dublinu nikdy
neil!
Vichni se zasmli.
Vittorini popjel irskou whisky, a jak se sluelo, nemluvil.
Ostatn pili italsk vno, pomalu roztvali, a v dobr pohod pter Brian tie
zvolal: Vittorini, je to proti Pnubohu, ale vyladil byste to monstrum?
Na devt kanl?

Je to myslm devt.
A zatmco Vittorini toil knoflky, pter Brian meditoval nad sklenikou:
Tohle e napsal Blake?
Myslm, ote, ekl Vittorini, sehnut nad pzraky, kter
se mhaly po obrazovce, e by to asi napsal, kdyby dnes il. Napsal jsem to
sm dnes veer.
Vichni pohldli na Itala s jistm obdivem. V televizoru to zahuelo, obraz se
vyjasnil a ukzala se vzdlen raketa pipravovan k odletu.
Automaty pro radost, ekl pter Brian. Pat k nim tak ten, co prv
vylaujete? A co dal, co ta raketa na ramp? Mon e se dnes veer
dokme, zahuel Vittorini. Jestli se to vznese s lovkem na palub, oblet svt
a lovk to vydr, budeme s nm, tebae tu celou dobu zstaneme sedt. To bude
opravdu radostn.
Raketa se chystala k odplen a pter Brian na chvli zavel oi. Odpus mi,
Jei, myslel si, odpus starci jeho pchu, odpus Vittorinimu jeho naschvly a
pomoz mi pochopit, co dnes uvidm, nech m bdt, bude-li to teba, v dobr
nlad a do rozednn a s raketou a je vechno v podku, pi odplen i pi
pistn, a bdi nad lovkem, kter je v t novot, bdi nad nm a bu s nm. A stj
pi mn, Boe, a nastane asn lto, nebo je pedureno osudem, e veer
tvrtho ervence se objev Vittorini a dti z cel ulice a tady na trvnku fary
budou zapalovat rakety. Vichni se budou dvat na oblohu jako na ervnky
vnho spasen a pomoz mi, Boe, abych byl jako ty dti, a pijde ona velik
noc odchodu v msta, kde ty mek. Pomoz mi kret vped, Boe, ozit pt
vro nezvislosti raketami a stt po boku tomu latinskmu duchovnmu, nech
mj obliej se rozsvt tm nadenm, jak m dt tv v tv hnoucm
svatozm, kter nm dv do rukou, a ve ns.
Otevel oi.
Hlasy ze vzdlenho Canaveralu volaly vtrem asu. Na obrazovku z dlky
piplouvaly podivn pzran sly. Prv dopjel vno, kdy se ho nkdo zlehka
dotkl na lokti.
Ote, ekl vedle nj Vittorini. Pipoutejte se.
Pipoutm, odpovdl pter Brian. Pipoutm a mnohokrt vm dkuji.
Schoulil se hloubji do idle. Zavel oi. ekal na hromov zvuk. ekal na
ohe. ekal na vbuchy a na ten hlas, kter u nesmyslnou, podivnou, smlou a
zzranou vc:
Jak potat zptky, stle pozptku ... k nule.

DLOUHO PO PLNOCI
Policejn sanitka dorazila na tesy v nedobrou dobu. Pjezd policejn sanitky
nen dobr v dn dob, tentokrt to vak platilo dvojnsob, jeliko tak dlouho
po plnoci si nikdo neuml pedstavit, e se vbec kdy vrt den, nebo to
popralo moe smejc temn pobe dole a po nm to opakoval chladn slan
vtr z Pacifiku a posledn, nehmatatelnou, ale ochromujc rnu vemu zasadila
mlha, zastrajc nebe a zhasnajc hvzdy. Poas tvrdilo, e je zde od nepamti,
zatmco lovk tu vlastn tm nen a brzy se vytrat. Mui, kte se na jednom z
tes shromdili v zi reflektoru nkolika aut a za mihotn fotoblesk, si v tto
situaci st mohli pipadat skuten, nebo byli polapeni mezi zpadem slunce,
na kter si u bezmla nevzpomnali, a novm jitrem, kter se vymykalo
pedstavm.
tl bemeno, obtkvajc strom a otejc se v chladnm slanm vtru,
nemohlo tento pocit v nejmenm oslabit. Tm tlm bemenem byla sotva
devatenctilet dvka v lehounkch zelench atech do spolenosti, pl a
stevky pohltila chladn noc. Pinesla si na tesy provaz a nala si strom s vtv
zpola pesahujc tes, k n provaz pivzala, udlala smyku, navlkla si ji na ji
a spustila se do vtru, kter ji te houpal. Provaz sue povrzval, jak se tel o
vtev, a se objevili policist a sanitka, aby ji vrtili z przdnoty na zem.
Kolem plnoci se ozval telefon, a oni se dozvdli, co najdou na kraji tesu,
ale a volal kdokoli, v pt chvli zavsil a u se neozval a nyn, po nkolika
hodinch bylo vechno, co se dalo dlat, udlno a skoneno, policist byli hotovi
a odjeli a zstala jen sanitka a jej posdce zbvalo penst tich nklad do vozu a
vydat se na cestu do mrnice.
Z tch t mu kolem pikrytho tla se prvn jmenoval Carlson a dlal toto
emeslo u ticet let, dal byl Moeno, ten ml za sebou deset let, a konen
Latting, kter nastoupil jako novek ped nkolika tdny. Prv Latting te stl s
provazem v ruce na kraji tesu, zral na przdnou vtev a nebyl schopen odvrtit
oi. Carlson se k nmu zezadu piblil. Latting ho uslyel a ekl: Umt na takovm mst, to
je peklo.
Kad msto je dsn, kdy si chce shnout na ivot, ekl Carlson. Tak
poj, mladej.

Latting se nehbal z msta. Nathl ruku a dotkl se stromu. Carlson si odfrkl a

zavrtl hlavou. Jen tak dl. Hlavn si to vechno zapamatuj.
A pro bych neml? Latting se prudce obrtil k ediv przdn tvi starho
mue. M nco proti tomu?
Vbec ne. Taky jsem byl kdysi takovej. Ale brzo ti dojde, e je lep nevidt.
Lip j. Lip sp. Brzo se nau zapomnat.
J nechci zapomnat, ekl Latting. Kristepane, ped pr hodinama tady
nkdo umel. Zaslou si...
Zaslouila, minulej as, mladej. Zaslouila si nco lepho, jenome se na ni
nedostalo. A teka si zaslou slunej poheb. Vc pro ni udlat nememe. Je
pozd a je zima. Me nm to vecko povdt cestou.
Mohla by to bt tvoje dcera.
Tmhle m nedojme, mladej. Nen to moje dcera a to je podstatn. Ani tvoje
dcera to nen, i kdy se tv, jako e jo. Je to devatenctilet holka beze jmna,
bez kabelky, bez nieho. Je mi lto, e je mrtv. Ale je to nco platn?
Bylo by, kdybys to ekl jinak.
Tak to lituju, a ty radi chy ty nostka za druhej konec.
Latting zvedl na sv stran nostka, ale nevykroil, jen se dval na tlo pod
pikrvkou.
To je peklo, kdy se nkdo v tomhle vku rozhodne, e to
zabal.
Obas m to, ekl Carlson na druhm konci nostek, taky unavuje.
Jo, jenome ty jsi . .. Latting se zarazil.
No, jen to klidn ekni. Jsem starej. Kdy je nkomu padest edest, tak na
tom nic nen, kadmu je to voln, ale kdy je nkomu devatenct, tak nad tm
kadej bre. Take mladej, na mj funus necho a kytku taky nekupuj.
J to tak nemyslel.. ., zaal Latting.
dnej to tak nemysl, ale kadej to k, ale j mm natst hro ki. Tak
hybaj. Vydali se s nostky k sanitce, kde Moeno zatm otevel dvka dokon.
Pane jo, ekl Latting, jako prko. Ta snad nic nev. To je z toho, jak vy
mlad dneska ijete, jak lenci. Carlson se prv soukal zadnmi dvky do
sanitky a spolen zasouvali dovnit nostka. Cejtm whisky. Vy si, mldei,
myslte, e mete nasvat jak univerzitn zadci a vha vm dol nepjde. Sakra,
vdy m sotva tyicet kilo, a kdov jestli.
Latting poloil provaz na podlahu ambulance. Kdepak to asi sebrala?

To nen jako s jedem, ekl Moeno. Provaz si me koupit kadej a nemus

nic podepisovat. Vypad to na vlen lano od auta. Teba byla na njakm
plovm mejdanu, natvala se na svho kluka, tohle mu sebrala z auta a pak si
nala msto...
Naposled pohldli na strom na tesu, na przdnou vtev, na list elestc ve
vtru, pak Carlson vylezl ven a el se posadit dopedu k Moenov a Latting
nastoupil dozadu a zabouchl dvka.
Odjeli po nezeteln cest, kter se svaovala k pobe, u nj hml ocen a
kladl do tmavho psku jednu blou kartu za druhou. Jeli chvli mlky a ped nimi
se pzran pohybovaly kuely reflektor. Pak Latting ekl: Najdu si jinou
prci.
Moeno se zasml. Kamarde, to jsi dlouho nevydrel. J se vsadil, e
nevydr. Ale hele, ty se vrt. dn jin prce se s tm ned srovnat. Vechno
ostatn je nuda. Jasn, sem tam je ti nanic. Mn jo. A to si pak km: Jdu od toho.
Skoro to udlm. Pak si to peberu. A zstanu.
Jo, tak si zsta, ekl Latting. Ale j toho mm pln zuby. U nejsem ani
trochu zvdav. Za posledn tdny jsem toho vidl a dost, ale tohle je posledn
kapka. U je mn nanic z toho, e je mn nanic. A vlastn je mi sp nanic z toho,
jak vm je vecko fuk.
Komu je co fuk?
Vm obma!
Moreno odfrkl. Zapal nm dv, Karloui, jo? Carlson zaplil dv cigarety,
jednu podal Moenov, ten z n s pimhouenma oima potahoval a jel dl podl
bucho moe. Akort e nejeme a nepitme a neomdlvme ...
Omdlvat nemuste, o to mn nejde, ekl Latting zezadu, shrben vedle
pikrytho tla. Jde mn o trochu lidsk ei, chci jenom, abyste se na to dvali
jinak, ne kdy vlezete do krmu k eznkovi. J kdybych nkdy byl jako vy dva,
bez problm, v pohod, pkn tlust ke ...
My nemme tlustou ki, ekl tie Carlson, kter o tom pemlel, prost
jsme si zvykli.
Zvykli, prokrista, kdy byste z toho mli bt vyzen?
Mladej, nevykldej nm, jak bysme mli bt, kdy ani nev, jak jsme.
Doktor, kterej hupsne za kadm pacientem do hrobu, stoj za prd. Kdyby to
dlali vichni doktoi, tak nezbyde dnej, aby pomoh tm ivejm. Vylez z hrobu,
kamarde, nic odtamtud neuvid.
Vzadu bylo dlouho ticho. Nakonec zaal Latting mluvit,

sp k sob:
To bych rd vdl, jak dlouho byla sama na tom tesu, hodinu, nebo dv?
Muselo to bt divn, kdy se dvala shora na vecky ty ohn na pli a vdla, e
za chvli bude po ni. Asi byla na tancovace nebo na pli na mejdanu a pohdala
se s klukem. Ten jej kluk pijde ztra, na stanici a bude ji identifikovat. Nechtl
bych bt v jeho ki. Jak se bude
ctit...
Nijak se nebude cejtit. Vbec se neobjev, ekl pomalu Carlson a drtil pitom
cigaretu v popelnku na palubn desce. Byl to nejsp ten, co ji nael, pak
zavolal a zdrhnul. Me se vsadit, e j nesahal ani po kotnky. Njakej cuck, co
m pupnky po ksicht a neist si zuby. Pro se ty holky proboha nenauej pokat
do rna.
Nojo, ekl Moeno, rno je vecko lep.
To zkus vykldat zamilovan holce, ekl Latting.
Takovej muskej, ekl Carlson a zaplil si novou cigaretu, ten se tak akort
namae a ekne si, e dn ka nestoj za to, aby si kvli n hodil mali.
Jeli chvli dl mlky kolem temnch chat na pli, mlokde se svtilo, bylo u
pli pozd.
Teba ekala dt, ekl Latting.
Stv se to.A potom j kluk utee s jinou a tahle sebere jeho lano a vyleze
na tes, ekl Latting. A te mn eknte, je to lska, nebo ne?
Tohle, ekl Carlson a pivenma oima hledl do tmy, tohle je jeden druh
lsky. Ale kterej, to ti nepovm.
Nojo, to jist, ekl Moeno od volantu. Beru to, mladej, Chci ct, je to fajn
vdt, e nkdo na svt m takhle rd.
Vichni se na chvli zamysleli, zatmco sanitka vrela mezi mlcmi skalami a
na chvli ztichlm moem a dva z nich si mon letmo vzpomnli na sv eny a
adov domky a spc dti a na ty asy ped lety, kdy jezdili na pl a pili pivo a
hladili a lbali ve skalch dvky a leeli v kruhu na dekch s kytarami, zpvali a
zdlo se jim, e tenhle ivot pjde takhle stejn daleko jako ocen, a to je hodn
daleko, a mon e si to vbec nemysleli. Latting se dval na ztylky obou
starch mu a doufal, ale mon jenom velice mlhav, e se tito muov vbec
pamatuj na prvn polibky a na slanou chu na rtech. Stalo se vbec nkdy, e
zdupali psek jako zdivoel bci a ryeli istou radost a vyzvali vesmr na
souboj?

Podle toho, jak mleli, Latting pochopil, e ano, e se jim tm svm mluvenm,
tou noc, vtrem, tm tesem a stromem a lanem dostal pod ki. Mus te myslet
na sv eny v teplch postelch, dlouh ern kilometry daleko, neskuten, nhle
nedosaiteln, kdy oni takhle jedou po sol pokryt silnici v przdn hodin mezi
jistotou a nejistotou, vezou na lehtku tu divnou vc a tak pouit kus lana.
Jej kluk, ekl Latting, bude ztra veer tancovat s jinou. To m pkn
mch.
J bych z nj, prohlsil Carlson, klidn vytskal dui.
Latting odhrnul pikrvku. Nkter nos ty blzniv esy nakrtko, nkter z
nich. Sam kudrlinky, ale krtk. Zbyten moc make upu. Taky . . . Zarazil se.
Co jsi kal? zeptal se Moeno.
Latting jet trochu sthl pikrvku. Nekal nic. V ptch chvlch bylo jen
slyet, jak odhrnuje pikrvku na rznch mstech. Latting byl bled ve tvi.
Moment, zamumlal nakonec. Moment.
Moeno podvdom zpomalil.
Copak, mladej?
Zrovna jsem na nco piel, ekl Latting. Pod jsem ml takov pocit,
byla moc nalen a ty vlasy, a ...
A co?
No, prost, ekl Latting ztuhlmi rty a pejel si rukou po oblieji, aby zjistil,
jak se vlastn tv. Chcete vdt nco srandovnho? Jen do toho, a se
zasmjem, ekl Carlson.
Sanitka zpomalila jet vc, protoe Latting ekl: Nen to ensk. Chci ct, e
to nen holka. Teda, nen enskho po-hlav. Jasn?
Te se sanitka sotva plouila.
Z neuritho rannho moe vrazil oknkem dovnit vtr a ti dva vpedu se
obrtili a upeli oi na nostka.
eknte mi nkdo, zaal Latting tak tie, e ho takka nebylo slyet. Ctme
se te lip? Anebo h? Nikdo neodpovdl. Vlna a za n dal a za n dal se
valily a ttily se o duchaprzdn pobe.

PBH LSKY
Bylo to ten tden, kdy Ann Taylorov pila do Green Townu, aby tam
vyuovala v letn kole. Bylo to lto jejch tyiadvactch narozenin a bylo to
lto, kdy Bobu Spauldin-govi bylo trnct.
Kad se pamatoval na Ann Taylorovou, protoe to byla uitelka, kter
vechny dti chtj nosit velk pomerane nebo rov kvtiny a pro ni samy od
sebe roluj ustc zelen a lut mapy svta. Byla to ena, kter jako by vdy la
prv kolem ve dnech, kdy pod klenbami dub a jilm starho msta byl zelen
stn, ena, jej tv se mnila spolu s jasnmi stny, kdy krela, a vichni lid
vidli v t tvi vemon vci. Byla krsnmi broskvemi lta ve snhu zimy a
byla chladn mlko, kter kane za horkho rna v asnm ervnu na ovesn
vloky. Kdykoli jste zatouili po opaku, byla tu Ann Taylorov. A bylo tch
nkolik mlo vzcnch dn na svt, kdy poas je dokonale vyven jako
javorov list mezi dvma vtry, je vanou pesn, byly to dny jako Ann Tay.
lorov, a mly by tak bt pojmenovny v kalendi.
Pokud jde o Boba Spauldinga, byl naopak tm, kdo kr sm mstem za
neurenho jnovho veera a jako krysa myi m v patch vr list, nebo byl k
vidn jako pomal bl ryba na jae ve tiplavm proudu ky Fox Hill Creek,
byl k vidn, jak se opk dohnda, a na podzim jeho tv svt jako katan. Nebo
byl slyet jeho hlas v tch vrcholcch strom, s nimi si pohrv vtr; pak se Bob
Spaulding objevil a rukoval dol a tam se posadil a sm pozoroval svt a pozdji
ho bylo mon vidt na trvnku, mouchy mu lezly po knkch a on sm etl cel
dlouh odpoledne nebo hrl partii ach sm se sebou u babiky na verand anebo
vyukval osamlou melodii na ernm pian ve vklenku u okna. Nikdy ho
nebylo vidt s dnm jinm dttem.
To prvn rno vstoupila slena Ann Taylorov bonmi dvemi do tdy a
vechny dti sedly tie na svch mstech, kdy se dvaly, jak pe hlednm
okrouhlm psmem na tabuli sv jmno.
Jmenuji se Ann Taylorov, ekla tie. A jsem vae nov uitelka.
Zdlo se, e tdu nhle zaplavila vlna svtla, jako by se zvedla stecha; a
stromy byly pln zpvajcch ptk. Bob Spaulding sedl, v dlani skrytou erstv
naslinnou paprovou kuliku. Po pl hodin naslouchn Ann Taylorov nechal
kuliku tie padnout na podlahu.
Toho dne po vyuovn pinesl kbelk s vodou a hadr a zaal umvat tabuli.
Copak je? Obrtila se k nmu od stolu, u nho opravovala pravopisn
psemky.

Ty tabule jsou dost pinav, ekl zamstnan Bob.

Ano, to vm. V urit, e se ti chce je mt?
Asi jsem se ml naped dovolit, zarazil se rozpait.
Myslm, e se meme tvit, jako by se stalo, odpovdla s smvem a on
pod vlivem toho smvu dokonil myt v pekvapivm vbuchu rychlosti a pak
vyklepval houby tak divoce, a se zdlo, e za otevenm oknem sn.
No ne, ekla slena Taylorov. Ty jsi Bob Spaulding, e ano?
Ano, sm. No, tak ti, Bobe, dkuji.
Smm je mt kad den? zeptal se.
Nemysl, e bys ml nechat taky ostatn, aby si to zkusili?
Chtl bych to dlat, ekl. Kad den.
Njakou dobu to zkusme a uvidme, ekla.
Otlel.
Myslm, e bys u radi ml bet dom, ekla nakonec.
Na shledanou. Pomalu odkrel.
Pt rno se z nieho nic objevil v mstech, kde byla na stravu a byt, prv
kdy se chystala odejt do koly.
No, tak jsem tady, prohlsil.
A v, e m to nepekvapuje? ekla.
li spolen.
Smm vm nst knihy? zeptal se.
No, dkuji ti, Bobe.
To je malikost, ekl a chopil se jich.
Kreli nkolik minut a on neekl ani slovo. Kdy pohldla stranou o nco n,
vidla, e je uvolnn a vypad velice spokojen, a tak se rozhodla, e nech na
nm, aby peruil ticho. On vak nepromluvil. Kdy doli na roh kolnho pozemku, d! j knihy nazpt. Bude asi lep, kdy te odejdu, ekl. Ostatn ve
td by tomu nerozumli.
J tomu mon taky nerozumm, Bobe, ekla slena
Taylorov. No jsme pece ptel, ekl Bob pesvden a s velkou
pirozenou upmnost.
Bobe ..., zaala.
Ano, sm?
To nic. A la dl.
Sejdeme se ve td, ekl.

Byl ve td a byl tam tak kad odpoledne po vyuovn dalch trnct dn;
nikdy nic nekal, tie myl tabule, vykle-pval houby a uklzel mapy, zatmco ona
pracovala na svch Psemkch a panovalo ono zvltn ticho tvrt hodiny odpoledne, ticho slunce, kter kles po pomalm nebi, ticho, v nm o sebe ten
houby vydvaly koi zvuky, ozvalo se cren vody ze dmanho hadru,
ustn obracench papr a krbn pera a mon i bzuen mouchy, kter ve
zbsilm hnvu zlehka narela do nejvy ist okenn tabule ve t-d. Nkdy
ticho tmto zpsobem pokraovalo tm do pti kdy slena Taylorov zjiovala,
e Bob Spaulding sed v po-sledn lavici, tie se na ni dv a ek na dal pkazy.
Tak, je as jt dom, kvala slena Taylorov a vstvala.
Ano, sm.
A rozbhl se, aby j pinesl klobouk a pl. Tak msto n zamykal dvee
tdy, nebo kolnk pichzel a pozdji. Chodili ven z budovy a pes koln dvr,
kter byl przdn, kolnk na taflch pomalu uklzel zaven houpaky, slunce
svtilo za detnkovitmi stromy. Mluvili o nejrznjch vcech.
A m bude, Bobe, a vyroste?
Spisovatel, odpovdl.
To je ale velk pedsevzet, d to spoustu prce.
To vm, ale zkusm to, ekl. Hodn jsem toho peetl.
Bobe, ty nem po kole co na prci?
Jak to myslte?
Chci ct, e m mrz, kdy t vidm pod zavenho uvnit, jak myje
tabule.
Lb se mi to, ekl. Nikdy nedlm, co m nebav.
Ale stejn.
Ne, musm to dlat, ekl. Zamyslel se na chvli a ekl: Udlala byste pro m
nco, sleno Taylorov?
Pijde na to.
Kadou sobotu chodm na vlet tak asi od Buetrick Street kolem eky k
jezeru Michigan. Je tam spousta motl a rak a ptk. Nechtla byste jt se
mnou?
Dkuju, odpovdla.
Take pjdete?
To asi ne.
Vdy by to pece byla zbava.
Ano, to urit, ale j budu mt prci.

U se chtl zeptat jakou, ale nechal toho.

Nosm si obloen housky, ekl. Se unkou a s nakldanou zeleninou. A
orandu a prost jenom jdu a uvm si to-U jezera jsem tak v poledne a jdu
zptky a dom pijdu kolem tet... Je to bezvadn den a chtl bych, abyste la.
Sbrte motly? J mm velkou sbrku. Mohl bych pro vs zat zakldat dal.
Dky, Bobe, to ne, snad nkdy jindy.
Podval se na ni a ekl: Asi jsem se vs neml ptt, e ano?
M pece prvo ptt se, na co chce, ekla.
Nkolik dn nato nala star vtisk Nadjnch vyhldek, kter u nechtla, a
dala ho Bobovi. Byl velice vdn a odnesl si knku dom a tu noc nespal a
peetl ji a druh den rno o n mluvil. Nyn se s n kad den schzel takka na
dohled od jejho penzinu a astokrt u mla na jazyku Bobe ..., aby mu ekla,
a na ni vckrt nechod ekat, ale nikdy vtu nedokonila a on s n pokad
cestou do koly a ze koly mluvil o Dickensovi a Kiplingovi a Poeovi a jinch. V
ptek rno nala na svm stole motla. U ho chtla zaplait mvnutm ruky, kdy
zjistila, e je mrtv a na jejm stole se objevil, zatmco byla venku ze tdy.
Podvala se na Boba pes hlavy ostatnch k, ale dval se do sv knihy; neetl,
jen se dval.
Nkdy v t dob zjistila, e nen schopn vyvolat Boba, aby recitoval.
Pejdla kolem jeho jmna tukou, a pak vyvolala nsledujcho nebo
pedchzejcho v zasedacm podku. Ale nkolikrt za pozdnho odpoledne,
kdy zvedl pai vysoko k tabuli a stral matematick znaky, pistihla se, e na nj
chvlemi, ne se znovu sklon nad sv papry, nkolik vtein hled.
A potom v sobotu rno stl uprosted ky s overalem vyhrnutm nad kolena,
piklekl, aby vythl raka zpod kamene, a kdy vzhldl, spatil na kraji bcho
proudu slenu Ann Taylorovou.
Tak jsem tady, smla se.
A vte, e m to nepekvapuje? ekl.
Uka mi raky a motly, ekla.
li podl proudu k jezeru a sedli na psku a nad nimi mkce vl tepl vtr,
echral j vlasy a volnek na blzce a on Sedl nkolik metr od n a jedli
obloen housky se unkou a zeleninou a slavnostn pili orandu. . No to je
skvl, ekl. Tohle je nejskvlej chvle mho ivota.Nenapadlo m, e
nkdy pjdu na takovhle piknik, ekla.
S malm klukem, ekl.
Ale je mi pjemn, ekla.

To je dobr zprva.
O moc vc toho za odpoledne neekli.
Tohle vecko je patn, ekl pozdji. A j nemu pijt na to pro. Prost
se prochzme a chytme star motly a raky a jme obloen housky. Jenome
tta s mmou, kdyby se to dozvdli, tak si ze m budou dlat pru a kluci zrovna
tak. ekl bych, e ostatn uitel by se vm smli, nebo ne?
To asi ano.
Take si myslm, e bude lip, kdy u na dn motly nepjdeme.
Vlastn ani dost dobe nevm jak to, e jsem vbec pila, ekla.
Tak uplynul den.
To byl asi cel vsledek schzky Ann Taylorov a Boba Spauldinga, dva nebo
ti motli s oranovoervenmi kdly, knka od Dickense, tucet rak,- tyi
obloen housky a dv lahve orandy. Pt pondl Boba pekvapilo, e ani po
dlouhm ekn nevidl slenu Taylorovou vychzet na cestu do koly. Jak
pozdji zjistil, odela dve a byla u ve kole. Tak v pondl odpoledne odela
brzy, bolela ji hlava a posledn hodinu za ni dokonila jin uitelka. Chodil kolem
jejho penzinu, ale nikde ji nevidl a bl se zazvonit a zeptat se na ni.
V ter odpoledne po vyuovn byli oba opt v tich td, on soustedn
utral tabuli a ona sedla a pracovala na psemkch, jako by tak ona mla prv v
t mstnosti a v tomto klidu a tst setrvat navdy, kdy nhle odbily hodiny na
soudn budov. Bylo to o ulici dl a ten rozlehl bronzov zvuk lovku projel
tlem a setsl mu z kost popel asu a vehnal mu ten popel do krve, take v pt
minut se lovk ctil star. lovk pibit hodinami se dokzal soustedit pouze
na prtc tok asu, a kdy hodiny ekly, e Je pt hodin, slena Taylorov k nim
nhle dlouze vzhldla a pak poloila pero. Bobe, ekla.
Poplaen se obrtil. Ani jeden z nich bhem on hodiny klidu a pohody
nepromluvil.
Poj sem, prosm t, podala ho.
Pomalu poloil houbu.
Ano, ekl.
Bobe, chci, aby ses posadil.
Ano, sm.
Upen se na nj po nkolik vtein dvala, a odvrtil oi. Bobe, nevm, jestli
v, o em s tebou chci mluvit. V to?
Ano.
Mon by bylo dobe, abys mi to ekl prvn.

O ns, ekl nakonec.

Kolik je ti, Bobe?
Bude mi trnct.
Je ti tinct let.
Svsil hlavu. Ano, sm.
A v, kolik let je mn?
Ano, sm. Slyel jsem to. Dvacet tyi.
Dvacet tyi.
Bude mi skoro dvacet tyi za deset let, ekl.
Ale bohuel te ti dvacet tyi nen.
Nen, ale obas se na n ctm.
Ano a obas se tak skoro i chov.
Opravdu ano?
Zsta, prosm t, v klidu sedt, musme toho hodn probrat. Je moc dleit,
abychom chpali, co se dje, souhlas?
Ano, myslm, e ano.
Za prv si meme ct, e jsme ti nejvt a nejlep ptel na svt.
Meme si ct, e j jsem nikdy nemla ka jako tebe a nikdy jsem dnho
kluka, co jsem znala, nemla tak rda jako tebe. Pi tch slovech se zaervenal.
Pokraovala. A dovol, abych to ekla za tebe zjistil jsi, e j jsem ta
nejskvlej uitelka ze vech uitelek, co zn.
To je mlo, ekl.
Tak je to mon mlo, ale my musme elit faktm a zamyslet se nad celm
ivotem, nad mstem a lidmi v nm a musme vzt v vahu tebe i m. Pemlela
jsem o tom pk-nch pr dn, Bobe. Nemysli, e jsem nco vynechala neboe
jsem nevdla, co ctm j sama. Za uritch okolnost by nae ptelstv bylo
opravdu nepirozen. Jene ty nejsi obyejn kluk. J se znm moc dobe, aspo
myslm, a vm, e nejsem ani tlesn ani duevn nemocn a e to vechno, co se
vyvinulo, byla upmn odezva na tvou povahu, na to, jak jsi hodn, Bobe; jene
tyhle vci se ve svt necen, Bobe, po-kud je nenajdeme u mue uritho vku.
Nevm, jestli to km, jak bych mla.
To je v podku, ekl. Take kdybych byl o deset let star a asi o tyicet
centimetr vt, tak by se nic nedlo, a to je hloup, ekl, brt to podle toho,
jak je lovk velk.
Svt to tak bere.
J nejsem svt, protestoval.

Vm, e to vypad jako nesmysl, ekla. Kdy se ct velice dospl a v

prvu a nem, za co by ses stydl. Nem se vbec za co stydt, Bobe, pamatuj si
to. Jsi velice estn a hodn a j doufm, e j taky.
To jste, ekl.
V ideln spolenosti, Bobe, mon dokou jednou posoudit st lidsk
mysli tak pesn, e budou moct ct: Toto je mu, akoli jeho tlu je pouze
tinct; jakmsi zzrakem okolnost a tstny je toto mu s muskm vdomm
zodpovdnosti a posln a povinnost; jenome do toho dne se budeme asi, Bobe,
nanetst muset v obyejnm svt dit vkem a vkou.
To se mi nelb, ekl.
Mn teba taky ne, ale chce bt jet neastnj ne te? Chce, abychom
oba byli neastn? A to bychom urit byli. Opravdu nen dn zpsob, jak
bychom mohli pro ns nco udlat u jenom mluvit o ns je vc ne divn.
Ano, sm.
Ale pitom o sob aspo vechno vme, i to, e jsme se chovali poctiv a
sprvn a jak je teba a e na tom, e se znme, nen nic patnho, ani by ns to
nenapadlo, protoe oba chpeme, e to prost nejde, vi?
J vm. Ale nemu si pomoct.
Te se musme domluvit, co s tm udlme, ekla. Ted o tom v jenom ty a
j. Pozdji by to mohli vdt i ostatn-Mohu se nechat z thle koly peloit jinam
...
Ne
Nebo mohu nechat pevst tebe.
To nemuste, ekl.
Pro?
Budeme se sthovat. Budeme s rodii bydlet v Madisonu. Sthujeme se pt
tden.
Nem to nic spolenho s tmhle, nebo ano?
Ne, ne, to je vechno v podku. Jenom mj tta tam dostal novou prci. Je to
jen osmdest kilometr. Smm vs navtvovat, kdy pijedu do msta, vite?
Mysl, e je to dobr npad?
Ne, asi sotva.
Chvli sedli v tich td.
Kdy se tohle vechno stalo? zeptal se bezmocn. J nevm, ekla. To
nev nikdy nikdo. Lidi to u nevd tisce let a pochybuji, e to nkdy budou

vdt. Lidi se bu maj rdi, nebo ne, a nkdy se maj rdi dva, kte by nemli. J
za to nemohu a ty urit taky ne.
Myslm, e bych ml radi jt dom.
Nezlob se na m, vi?
Ne, to vbec ne, nikdy bych se na vs nemohl zlobit.
Chtla bych, aby sis pamatoval jet jednu vc ivot um vynahrazovat.
Kdyby to tak nebylo, nemohli bychom dl t. Te se nect dobe; j tak ne.
Ale stane se nco, m se to naprav. V tomu?
Rd bych.
Ale je to pravda.
Kdybyste, ekl.
Co?
Kdybyste tak na m pokala, vyhrkl.
Deset let?
To mi bude tyiadvacet.
Jene mn bude ticet tyi a budu nejsp nkdo pln jin- Ne, myslm, e
by to nelo.
Vy byste to nechtla? vykikl.
Ano, ekla tie. Je to nesmysln a nelo by to, ale stran bych to chtla.
Dlouho zstal sedt.
Nikdy na vs nezapomenu, ekl.Je hezk, e to k, i kdy to neme bt
pravda, proto, e ivot je jin. Zapomene.
Nikdy nezapomenu. Najdu si zpsob, abych na vs nikdy nezapomnl, ekl.
Vstala a zaala utrat tabuli.
Pomu vm, ekl.
Ne, ne, ekla spn. Te u jdi, b dom a s tm my. tm tabule po
vyuovn pestaneme. Ulom to Helen St-vensov.
Odeel ze koly. Kdy se venku ohldl, vidl naposled slenu Ann Taylorovou
u tabule, jak pomalu smv kdov slova a pohybuje pa nahoru a dol.
Odsthoval se z msta nsledujc tden a byl pry estnct let. Byl jen
osmdest kilometr daleko, ale do Green Townu pijel znovu, teprve kdy mu
bylo tm ticet a byl enat, co bylo jednoho jara, kdy tudy projdli cestou do
Chicaga a na den se tu zastavili.
Bob nechal manelku v hotelu a prochzel se po mst a nakonec se zeptal na
slenu Ann Taylorovou, ale nejdv se na ni nikdo nepamatoval, a pak si jeden
vzpomnl.

Ale ano, ta hezk uitelka. Umela v estatictm, brzo potom, co ses

odsthoval.
Vdala se nkdy? Ne, kdy o tom tak peml, tak nikdy.
Odpoledne zael na hbitov a nael jej nhrobn kmen, na kterm bylo
napsno Ann Taylorov, narozena 1910, zesnula 1936. A on si pomyslel
dvacet est let. Take jsem o ti roky star, ne jste vy te, sleno Taylorov.
Pozdji tho dne spatili lid ve mst manelku Boba Spauldinga, jak mu jde
naproti pod jilmy a duby a vichni se otoili a dvali se, jak jde kolem, nebo jej
tv se pitom mnila spolu s jasnmi stny; byla krsnmi broskvemi lta ve
snhu zimy a byla chladn mlko, kter kane za horkho rna v asnm lt na
ovesn vloky. A byl to jeden z tch vzcnch dn, kdy poas je vyven jako
javorov list mezi dvma vtry, je vanou pesn, jeden z tch dn, kter by mly
bt pojmenovny, jak vichni souhlasili, podle eny Roberta Spauldinga.

PRVN DEN POSTN

Tak vy byste se rdi dovdli, jak to vlastn je s tmi Iry? Ptte se, co utv
jejich osud a co je hnac silou jejich ivota? Dobr, poslouchejte. Nebo akoliv
j jsem poznal za cel svj ivot jen jednoho jedinho Ira, znal jsem ho bez peruen sto tyicet tyi za sebou jdoucch noc. Zstate u m; mon e v nm
uvidte cel nrod, kter vystupuje z det, jen aby zas zmizel v mlze;
neodchzejte, tady pichzej! Pozor, tamhle odchzej!
Ten mj Ir se jmenoval Nick.
Na podzim ve tiapadestm jsem zaal v Dublinu pst scn a kad
odpoledne jsem si najal droku, kter m odvezla ticet mil od eky Liffeyk
velikmu chmurnmu venkovskmu sdlu v georginskm slohu, kam jezdil
reisr filmu a producent v jedn osob na hon. A tam jsme po cel veery
dlouhho podzimu, zimy a zatku jara probrali osm strnek scne, kter jsem
denn napsal. Pot jsem plnoc co plnoc, kdy jsem byl hotov vrtit se k
Irskmu moi a do Krlovskho hotelu Hibernia, vzbudil telefonistku v centrle
vesnice Kilcock a piml ji, aby m spojila s nejteplejm, tebae naprosto
nevytopenm mstem v mst.Je to hostinec Hebera Firma? kiel jsem, kdy
jsem konen dostal spojen. Je tam Nick? Poslal byste mi ho sem, prosm vs?
V duchu jsem ty mstn hochy vidl vechny ped oima jednoho vedle
druhho, jak nakukuj pes pepku do toho poloslepho zrcadla, tak podobnho
zamrzlmu rybnku, a objevuj sami sebe jakoby utopen hluboko pod tm nd-

hernm ledem. Uprosted pouchovn a vnho hele, nikomu to nekej,

vzruen pronenho jevitnm epotem, stoj Nick, mj mstn ofr, prav vzor
klidu a rozvahy. Slyel jsem, jak Heber Finn zpvav vol od telefonu. Slyel
jsem, jak Nick vstv a odpovd:
Tak se podvejte, dy u plavu ke dvem! U dve jsem se pouil, e
plavn ke dvem nen dn nervy drsajc proces, kter by mohl poruit
anebo i zniit jemouk pletivo debaty, je se pedla do velik a neuviteln
krsy v hostinci Hebera Finna. Bylo to spe postupn vymaovn se, pouh
naklnni trupu tak, aby se tit diplomaticky posunovalo k onomu vzdlenmu
a docela przdnmu konci nlevny, kde vemi oputny stly opomjen dvee.
Mezitm bylo jet teba prohodit a dn oznait alespo tucet konverzanch
osnov a tku, aby se nazt s chraptivm vkikem poznn mohlo navzat na
vzorek a aby lunek zaal ltat dv, ne nkdo mohl nabrat dech anebo se
rozmyslet.
Kdy jsem to sledoval na hodinkch, vypotal jsem, e ta dlouh st Nickova
plnonho putovn to je po nlevn Finnova hostince trv pl hodiny. Ta
krtk od Finnova hostince k domu, kde jsem ekal jen pt minut.
Tak tomu bylo i onu noc ped prvnm dnem postnm. Zavolal jsem a ekal.
Konen se z nonho lesa vykodrcala chevroletka model 1931, cel v barv
raeliny zrovna jako Nick. Vz i idi s funnm, vzdychnm a spotem klidn,
pohodln, beze spchu dohrkali na dvr a j jsem si potm hledal cestu ze schod
pod bezmsnou, zato vak hvzdami posetou oblohou.
Nakoukl jsem oknkem vozu do nim neruen temnoty; pstrojov deska
vzala u dvno za sv. Je to Nick?
,Sm osobn, zaeptal tajupln. To je krsnej teplej ver, co?
Nebylo vc ne patnct stup. Jene Nick nebyl mu nikdy bl, ne je mu
pobe Tipperary, take s poasm to bylo relativn.
Krsn, tepl veer. Nastoupil jsem dopedu a pibouchl jsem skpajc
dvka, a z nich rez padal na vechny strany, ale jinak to opravdu nelo. Tak co,
Nicku, jak se mte?,
Ale. Nechal vz hrkat a vytsat se po lesn cest. Jde
to. Ztra to bude jet lep, mme pst.
Pst, zahloubal jsem se. A v em se postte, Nicku?
U jsem to promyslel. Nick nhle zathl ze sv cigarety. Z koue na chvilku
vystoupila rov vrsit maska jeho oblieje. Co bych nenechal zrovna tuhle
vohavu, co vidte u my pusy? lovk aby za to zlatem platil a jet mu to ere

plce. Kdy se to veme kolem a kolem, je to za rok pkn ztrta, co kte? A tak
po celej pst tyhle potvory u u m neuvidte, a jestli potom, to se uke!
Bravo! prohlsil jsem, nebo jsem nekuk.
Bravo, to si taky km, sykl Nick a jednm okem uhbal koui.
Hodn zdaru, popl jsem mu.
Budu ho potebovat, zaeptal Nick, dy mm vopustit takovej hnej
nvyk.
Ujdli jsme pod pevnm vedenm, uvliv jsme se kolbali ze srany na
stranu, pejdli jsme a objdli dry v raelin, projeli jsme mlhou a vjeli do
Dublinu pohodlnou rychlost padesti kilometr za hodinu.
Popejte mi jet chvli sluchu, abych mohl zdraznit toto: Nick byl ten
nejopatrnj idi, co jich jezd po Bom svt, potaje v to kteroukoli malou,
zdravou, pokojnou, mslem a mlkem oplvajc zemiku, na kterou si
vzpomenete.
A nadto vystupuje Nick jako vzor nevinnosti a svtec, kdy ho pirovnm k
tm automobilistm, kte jakmile vklouznou za volant v Los Angeles, Mexiku,
nebo v Pai, vraz klek do startru oznaenho paranoia. Anebo k tm
slepcm, kte sice odmtaj plechovou misku a hl, ale pesto nos tmav brle
podle hollywoodsk mdy, smj se jako blzni na Via Veneto a sypou obloen
brzd jako konfety na makarnm z oknek svch zvodnch voz. Jen si
vzpomete na zceniny ma; jsou to zaruen trosky nakupen a oputn tmi
motoristickmi vydrami, kter se po cel noci s jekotem t setmlmi mskmi
ulicemi pod oknem vaeho pokoje, kesany, kte se jako erti enou do lvch
jam Kolosea.
A podvejte se na Nicka. Pohlete, jak se jeho ruce volnm stiskem mazl s
volantem, neto jm o nic rychleji, ne se sunou ruiky hodin, a tak mkce a
tie, jako se souhvzd v zim sypou non oblohou. Naslouchejte jeho hlasu, z
nj dch mln opar a non klid, kdy zakln cestu, nohou nn a shovvav
poklepv eplav pedl plynu, nikdy ani kilometr pod padest a nikdy o dva vc.
To je Nick, Nick a jeho pevn lodika, ovldajc sladk mr jezera, na nm
podimuje as. Pohlete a porovnejte. A takovho lovka pipoutejte k sob
stbly letnch travin, obdarujte ho stbrem a na konci kad cesty mu srden
stisknte ruku.
Dobrou noc, Nicku, ekl jsem u hotelu. Ztra na shledanou.
Pnbu dej, zaeptal Nick. A zvolna ujdl pry.

Peskome nyn tiadvacet hodin spnku, sndani, obd, veei i mal posilnn
na noc. Nech i hodiny pepisovn patnho scne na uchzejc se nm
rozplynou v mlze a deti po raelinitch, a mte m tu znovu, o plnoci nsledujcho dne, stojm ped venkovskm sdlem v georginskm slohu, dvemi
pede mnou propad barevn obdlnk ptelskho svta a j sestupuji po
schodech a estm smyslem slepc tpu v mlze po aut, kter tam nkde rachot.
Slym, jak v zhoustlm vzduchu lap svm rozenm a astmatickm srdcem po
dechu a jak Nick pokalv, jako by odvaoval kael na lkrenskch vkch.
Tak tady vs mm! ekl Nick.
Posadil jsem se drun na pedn sedadlo a s obvyklm bouchnutm jsem
zavel dvee. Nicku, usml jsem se.
A tu se stalo nco neuvitelnho. Vz sebou kubl, jako by ho vystelil z
rozhavenho jcnu kannu, zarval, vyrazil,
zapotcel se a smykl a pak, poskakuje po kamenitm ternu, vytil se po
stezce roztesenmi kovinami a svjivmi stny. Kdy jsem u potvrt narazil
hlavou do stropu, popadl jsem se za kolena.
Nicku! tm jsem vykikl. Nicku!
Vidiny Los Angeles, Mexika a Pae mi proltly hlavou. S opravdovm
strachem jsem zral na tachometr. Osmdest, devadest, sto kilometr. Za nmi se
zvedaly fontny trku. Vyjeli jsme na hlavn silnici, peskkali jsme most a
sklouzli do plnonch ulic Kilcocku. Pi naich sto deseti kilometrech jsme z
msteka vyjeli tm v okamiku, kdy jsme do nj vjeli, a ml jsem pocit, e
trva po celm Irsku se skln a naslouch, kdy jsme s rynm zavetnm
peskoili njak hrbol.
Nicku! Uvaoval jsem a pak jsem se otoil. Sedl tam, ale jen jedna vc na
nm byla stejn jako vera. V stech mu hoela cigareta, oslepujc nejdv jedno
oko a pak druh.
Zato ten Nick za cigaretou se zmnil tak, jako by ho sm bel zmakal,
pemodeloval a vlil do nj ohe svou ernou rukou. Volantem kroutil sem tam,
kolem dokola. Jako lenci jsme se vrhali pod viadukty, vyreli jsme z podjezd
a nvt na pechodech jsme nabrali, a se toila jak korouhviky ve vichici.
Hledl jsem na Nickv obliej; vechna moudrost z nj vyschla, oi u nebyly
ani mrn, ani filozofick, sta ani sn-enliv, ani pokojn. Byl to obliej
obnaen a na de, spaen a oloupan brambor, vypadal sp jako oslepujc
svtlomet, kter mejd vytrvalm pohledem bez vrazu ped sebou, zatmco jeho

rychl ruce krout a krot volant, aby s nmi vybral zatky a vas uskakoval ped
nonmi nstrahami.
To nen Nick, napadlo m, to je jeho bratr. Anebo ho mon potkalo nco
hroznho, zdrcujc netst nebo rna, smutek nebo nemoc v rodin ano, v tom
bude vysvtlen.
Pak Nick promluvil a i hlas ml zmnn. Kdepak byl konec mkkm
raelinitm, vlhkm trvnkm, teplmu plameni vystupujcmu z chladu det,
kdepak byl konec hedvbnm travinm! Jeho hlas na m zavetl beskem fanfrovch trubek z plechu a eleza.Tak co, jak se mme! hulkal Nick. Jak se
vede? Vz tak trpl nsilm. Bouil se proti t zmn, jiste se bouil, vdy to
byl staeek ivotem poznamenan, kter si u odslouil sv a te se chtl jen
potulovat na cestch k moi i dalekm obzorm jako zkornatl ebrk, kter se
star jen o sv kosti a dech. Ale Nick nedbal ani jednoho, ani druhho a tval
rachotinu vped, jako bychom se tili do pekel, kde si chtl oht studen ruce u
zvl pichystanho ohnku. Nick se nahnul a cel vz se nahnul; z vfuku
vyletl ohostroj zsinalch plyn. Nick, j i vz jsme se kad zvl a vichni
spolen naklepvali a niili v divokch otesech. Za to, e jsem doista nezelel,
vdm velmi jednoduchmu poinu. Mj zrak, kter ptral po pin naeho
zkzo-nosnho letu, padl na mue, kter tu pll jako pochode vzncench par z
pekeln propasti, a pispl k rozlutn zhady.
Nicku, tce jsem vydechl, dnes je prvn postn den! Vn? podivil se
Nick.
Vn, odpovdl jsem, a kdy si vzpomenu na vae postn pedsevzet, tak
pro mte tu cigaretu v stech?
Nick si v prvn chvli neuvdomil, co tm myslm. Pak sklopil oi, uvidl
skotaiv kou a pokril rameny. Ale, zaal, j jsem nechal toho druhho.
Nhle bylo vechno jasn.
Tch dosavadnch sto tyicet a pr dalch noc jsem pokad pi rozlouen
se starm georginskm sdlem dostal od svho zamstnavatele ohniv douek
skotsk nebo ren anebo neho podobnho na zaht. Potom, vdechuje vni
dozrl penice, jemene, ovsa anebo co to vechno bylo v mch na uhel
splench stech, vykroil jsem k taxku, v nm sedl lovk, kter vechny ty
dlouh veery, kdy ekal, a si telefonicky objednm jeho sluby, proil v
hostinci Hebera Finna.
Ty blzne! pomyslil jsem si, jak jsi mohl na tohle zapomenout!

Tam, v hostinci Hebera Finna, v dlouhch hodinkch vyperkovanho hovoru,

kter se podob zahrad, v n pracovit mui pstuj plodiny a sklzej je, kad
pispv semnkem i sazenikou a msto nadm se ohn jazykem, kde
mui zvedaj sklenice s pnovmi epicemi a vlastnma rukama zlehounka
ovjej milovan npoje, tam, tam do sebe sl Nick svou vlnost.
A tahle vlha jm prokapala v pomalm deti, kter svlail doutnajc nervy a
vyhnal divokost i ohe ze vech jeho d. Tyt sprky mu oplchly obliej a
zanechaly po sob nnos moudrosti a vrsky z ela Platnova i Aischylova.
rodn vlha mu zbarvila lce, roznnila oi, snila hlas k tnm vychzejcm
jakoby z mlhy, usadila se v hrudi a zpomalila bh srdce na krotk klus. Protekla
paemi, aby uvolnila stisk rukou na roztesenm volantu a posadila Nicka
pvabn a bezstarostn do nn sedaky, kdy mrnou rychlost projdl
mlhou, kter ns dlila od Dublinu.
A protoe jsem sm ml jazyk svzan sladem, kter ohnivmi vpary opjel
m mozkov zvity, nikdy jsem u svho starho ptele nepostehl vni alkoholu.
Ale, opakoval Nick znovu. U je to tak, nechal jsem to druh.
Posledn kostka stavebnice dopadla na msto.
Dnes je prvn postn den.
Dnes, poprv za vechny noci, co s nm jezdm, je Nick stzliv.
Po vech tch sto tyicet a pr dalch noc nejel Nick opatrn a pomalu kvli
m bezpenosti, kdepak, ale proto, e ta vlnost ho naklnla hned na tu, hned na
onu stranu, kdy jsme projdli dlouhmi, zkosenmi zatkami.
Kdo tedy vlastn zn Iry, ptm se, a kter jejich polovika je kter? Co Nick?
kdo je Nick? m pro vechno na svt je? Kter z tch Nicku je prav, ten,
kterho kad zn?
Na to nechci myslet!
Pro m je jenom jeden Nick. Ten, jeho utvelo samo Irsko svm podnebm a
vodstvem, osevy a nmi, otrubovou ka, lahvemi lihovin a vepy. Za noci
lokly proskl dozrlm obilm v a tan s vtrem v penici i jemeni a jejich
um je zeteln slyet i daleko v lesch a na molech, kdy se lovk drkot
kolem. Z toho je Nick, od hlavy a k pat, i jeho oi, srdce a vln ruce. Zeptteli se m, co dl Iry tm, m jsou, uki vm smr a povm, kudy odboit do
hostince Hebera Finna. Prvn den postn, a ne bys pt napotal, jsme v
Dublinu!Vystupuji z droky, kter rachot u chodnku, a nahbm se dovnit s
penzi pro idie. Vn, nalhav, srden a s co nejpteltj prosbou hledm

do syrovho, cizho a jako pohode rozplenho oblieje toho pozoruhodnho

mue.
Nicku! ekl jsem.
Pejete si, pane! zahulkal.
Udlejte mi laskavost, ekl jsem.
Pro vs vecko! hulkal.
Vezmte si tyhle penze navc, ekl jsem, a kupte si nejvt lhev irskho
ivotabudie, kter se dostane. Ne pro m ztra v noci pijedete, Nicku, celou ji
vypijte, do dna. Udlte mi to k vli, Nicku?
Zahloubal se a mylenka na lhev zchladila nebezpen zpal v jeho oblieji.
Dlte mi to moc tk, ekl.
Donutil jsem jeho prsty sevt penze. Konen je zastril do kapsy a tie se
zadval ped sebe.
Dobrou noc, Nicku, ekl jsem. Na shledanou ztra.
Pmbu dej, odpovdl Nick.
A odjel.

EBRK NA OCONNELLOV MOST

J jsem pitomec, konstatoval jsem. Nic jinho ne pitomec.
Pro, prosm t? zeptala se m m ena.
Hloubal jsem truchliv u okna naeho hotelovho pokoje ve druhm pate.
Dole po dublinsk ulici el njak lovk a pod lampou zdvihl obliej vzhru.
To je on, zavrel jsem. A ped dvma dny . ..
Kdy jsem ped dvma dny el dole po chodnku, z prchodu do hotelu na m
nkdo zasyel: Pane, nco dleitho! Pane!
Veel jsem do ptm. Mu drobn postavy mi tragickm zpsobem oznmil:
Kdybych sehnal libru na vlak, mu dostat prci v Belfastu!
Vhal jsem.
Stran dleitou prci! pokraoval rychle. Moc dobe placenou! J j
vm ty penze polu potou! Napite mi jmno a adresu hotelu.
Vdl, e jsem turista. U jsem nemohl uhnout, roztl jsem pi jeho slibu, e
penze vrt. Librov bankovka mi zaustila v ruce, jak jsem ji dobval ze svazku
ostatnch.
Zbystil oi jako jestb, kter se vrh na koist.
A kdybych ml dv libry, to bych si mohl dt cestou nco k jdlu.

Vytrachal jsem dv bankovky.

A ti libry by mi staily i pro enu, nemusel bych ji tu nechat samotnou.
Odloupl jsem tet.
Nebesa. zvolal mu. Kdybyste ml pt liber, pt mizernch liber, stailo by
mi to na hotel v tom nelidskm mst a tu prci bych dostal na beton!
Uznvm, e byl bojovnk vynikajcch kvalit, tanil kolem m po pikch,
mval rukama, mrkal oima, usmval se sty a vihal jazykem.
Bh vm zapla a poehnej, pane!
Odbhl a mch pt liber s nm.
Teprve na polovin cest do pokoje jsem si uvdomil, e pro sam duovn si
ten mu nezapsal m jmno.
Ha! zvolal jsem tehdy.
Ha! zvolal jsem nyn u okna v ptomnosti manelky.
Nebo tam dole krel t lovk, kter ml u pedevrem odjet do Belfastu.
, toho znm, ekla moje ena. V poledne m zastavil. Chtl na mn na
vlak do Galway.
Dala jsi mu?
Ne, odpovdla ena prost.
A pak dolo k nejhormu. Ten bel dole na chodnku pohldl vzhru, uvidl
ns, a a se na mst propadnu, jestli nm nezamval!
Mlem jsem zamval tak. Na rtech se mi objevil kysel smv.
U se mi nechce z hotelu, ekl jsem.
M pravdu, venku je zima. Moje ena si oblkla kabt.Zima mi nevad,
odpovdl jsem. Tihle mi vad.
A znovu jsme vyhldli z okna.
Pod nmi byla dldn dublinsk ulice a non vtr vl jednm smrem ke
koleji svat Trojice a druhm ke kostelu svatho tpna. Naproti u cukrrny stli
ve stnu dva mui jako vyschl mumie. Na rohu stl lovk s rukama v kapsch,
msto bradky ml kus ledu. O kousek dl ve vchodu do domu byl balk starch
novin, kter se zavrtl jako klubko myi a popl vm dobr veer, kdy jste li
kolem. Pmo pod nmi u vchodu do hotelu stla tesouc se sklenkov kehk
ena se zhadnm ranekem.
Aha, ebrci, ekla m ena.
Kdepak ,aha, ebrci', ekl jsem, aha, lidi na ulicch, z kterch se njak stali
ebrci.
Je to jako v biografu. Vichni ekaj ve tm, a se objev hrdina.

Ten hrdina jsem j, hrom aby do toho bacil! Moje ena se na m kosem
podvala. Ty se jich neboj?
Ne, vlastn ano. Krucinl. Ale nejhor je ta ensk s tm rancem. To je ntlak
prody. to na lovka svou chudobou. Co se te ostatnch ty beru jako
velk achov ma. Jak u jsme dlouho v Dublinu osm tdn? U osm tdn
tu sedm u psacho stroje a studuji jejich pracovn dobu i volno. Kdy maj pauzu,
udlm si ji taky, skom si do cukrrny, do knihkupectv, do biografu. Kdy si to
sprvn naasuji, uniknu jejich nataenm rukm a svmu trhn zahnat je k
holii nebo do kuchyn. V tomhle hotelu znm vechny tajn vchody.
Boe mj, povzdechla si ena, pro ti tak jdou na nervy?
tvou m. A nejvc ten ebrk na O'Connellov most! Kter?
To je otzka! Je skvl i stran. Nenvidm ho a mm h rd. Kdy ho vid,
pestane mu vit. Poj, pjdeme.
Vtah, kter strail v zanedban acht u sto let, se vynesl k nebi a vlekl sv
neznabosk etzy a hrzn vnitnosti z sebou. Dvee se dchavin otevely.
Vtah zachroptl, jak bychom mu stoupli na bicho. Do krajnosti otrveno
klesal pak tohle monstrum k zemi a my v nm.
Pi jzd mi moje ena ekla: Kdybys nasadil sprvn vraz oblieje, ebrci
by t neobtovali. Obliej mm takov, jak mm, vysvtloval jsem trpliv.
Pochz z Apple Dumplingu ve Wisconsinu a Sarsaparilly v Maine. ,Ochrnce
vdov a sirotk mm napsno na ele. Ulice me bt jako vymeten, ale jen do n
vkrom, ze vech kanl na kilometry daleko lezou pstavn dlnci a v tu chvli
tu pochoduje demonstrace stvkujcch. Mus se nauit, pokraovala m
ena, jak ty lidi pehlet, nevidt je, dvat se skrz n nebo je zmrazit pohledem.
Zamyslela se. Mm ti ukzat, jak s nimi zatoit?
Dobr, uka mi to. Jsme dole!
Rozrazil jsem dvee vtahu, proli jsme halou hotelu Hibernia a vyhldli jsme
do noci ern jako saze.
Pane Boe, pi mn stj, zahuel jsem. Tamhle jsou, v pozoru, oi jako rys.
ichaj tunou koist.
Sejdeme se za dv minuty u knihkupectv, ekla m ena. Dvej pozor.
Pokej! zavolal jsem.
Ale ona u byla venku ze dve a po nkolika schodech sela na chodnk.
Pozoroval jsem ji s nosem pitisknutm na sklennou tabuli.
ebrci na jednom rohu, na druhm, pes ulici i ped hotelem se jako na povel
naphli k m en. Oi jim plly.

Moje ena se na kadho klidn a dlouze podvala.

ebrci zavhali a byl jsem si jist, e u nejsou tak suvernn. Pak se sthli.
Ustjm ochabla. Oi pohasly. Hlavy klesly.
Foukal vtr.
Podpatky m eny klapaly jako bubnek, svin odchzely
a jejich zvuk slbl.
Zdola z restaurace jsem slyel hudbu a smch. Skom si tam, napadlo m, a
hodm do sebe panka. Na kur ...
Sakra, zaklel jsem a prudce jsem otevel dvee. Vsledek byl stejn, jako
kdyby nkdo uhodil do velikho bronzovho gongu. Zdlo se mi, e slym
obrovsk vzdech. Pak jsem slyel, jak podrky dou dlaebn kostky, a z nich
jiskry ltaj. Sbhali se ze vech stran a svatojansk muky z jejich okovanch bot
zkrply dlabu. Vidl jsem nataen ruce, sta roztaen k smvu jako klvesy
starho piana.
Na druhm konci ulice u knihkupectv na m ekala ena. Stla zdy do ulice,
ale jej tet oko na temeni hlavy urit postehlo tuto scnu: Kolumbus vtan
Indiny. Svat Frantiek mezi veverukami s pytlkem ok. Na jeden otesn
okamik jsem si pipadal jako pape na ochozu svatopetrskho chrmu s
rozvnnm davem ped sebou.
Jet jsem neseel ze schod, u se na m vrhla ta entina a strila mi
rozbalen raneek a pod nos. Podvejte se na to uboh dt! kvlela. Podval
jsem se na dt. Dt se podvalo na m.
Pane Boe na nebesch, e ten vykuk na m mrk? Blznm, pomyslil jsem si.
To dt m oi zaven. Dala mu napt piva, aby mu nebylo zima a mohla je
ukazovat. M ruce i m mince se rozbhly mezi n. Bh vm zapla! Dt vm
dkuje, pane! Tak tak. U je ns jen pr!
Prorazil jsem jejich kruh a bel jsem pry. Prohrl jsem, mohl jsem se klidn
zbytek cesty loudat, m pedsevzet m tlailo v stech, ale mn to nedalo,
pospchal jsem a pitom jsem uvaoval: to dt mus bt prav, urit. Nen to
atrapa ? Nen. Slyel jsem ho plakat, kolikrt. ert babu odnes, myslel jsem si, jak
zavt cizince, tpne ho. Jsi cynik, okikl jsem se, a odpovdl jsem si: Ne, jsi
zbablec.
Moje ena m vidla v odrazu vkladn skn knihkupectv a kvla na m.
Zastavil jsem se, abych popadl dech, a zahloubal jsem se nad svm zjevem:
tdr oi, peochotn a bezbrann sta. M pravdu, vzdychl jsem si. patn

se tvm. Hrozn se mi lb, jak se tv. Vzala m za ruku. Moc rda bych
to umla jako ty.
Ohldl jsem se, prv kdy jeden z nich mizel ve vtrn tm s mmi ilinky.
U je ns jen pr, ekl jsem nahlas. Co tm asi myslel? U je ns jen pr.
Moje ena se zahledla do stn. To kal?
lovk se nad tm cht necht zamysl. Pr eho?
A kde?
Ulice byla przdn. Dalo se do det.
V co, ekl jsem za chvli, j ti uku jet vt zhadu, lovka, kter m
doke vydrdit k zuivosti a pak m uklidn a pot. Kdy roze jeho zhadu,
roze zhadu vech ebrk, co jich kdy bylo.
Na O'Connellov most? zeptala se m ena. Na O'Connellov most,
odpovdl jsem.
A li jsme dl v mrholivm deti. V polovin cesty k mostu, prv jsme si
prohleli ve vklad krsn irsk kil, popadla m za ruku jaksi ena, hlavu
mla zabalenou v tku.
Jsme na dn! nakala. Chudk sestra. Doktor k, e m rakovinu,
nevydr vc ne msc. A j zstanu sama s hladovmi krky! Ach Boe, kdyby
byl aspo penny! Ctil jsem, e m ena tiskne pevnji. Dval jsem se na ni
rozpolcen jako vdycky. Jeden hlas ve mn kal: Chce jedin penny!, druh
pochyboval: Ta v tom um chodit, v, e kdy si ekne o mlo, pid j! a j
jsem se za spor tch dvou hlas nenvidl. Zhluboka jsem nadechl: Vy jste ...
Co jsem, pane?
Vy jste pece ta osoba, kter byla ped chvl u hotelu s dttem v nru!
Jsem nemocn! Skryla se do stnu. Nemocn ltost
nad ubohou sestrou!
Dt jsi nkomu vrazila, uvaoval jsem, msto ed ly m na hlav zelenou
a letla jsi celou cestu, abys ns tu chytila.
Rakovinu ... Mla jen jeden zvon ve sv zvonici, ale vdla, kdy ho
rozhoupat. Rakovinu . ..
Moje ena se do toho vloila. Promite, ale nevidli jsme
se u ped hotelem? ena i j jsme byli oteseni tmto hrubm poruenm
kzn. To se nemlo stt!
Jej obliej jako by se zmuchlal. Podval jsem se na ni hod-n zblzka. Na mou
dui, ten obliej byl jin. Proti sv vli jsem se j obdivoval. Ona vdla, vyctila
a nauila se to, co vd, ct a u se herci: e toti rozpnavost, kikem a

velkohubou aroganc vytvo uritou postavu, a v ptm okamiku, kdy se

celkov uvoln, povol svaly, sklop oi a sthnou sta politovnhodnou
grimasou, jsou nkm jinm. Je to t ena, ale t obliej a t role? Rozhodn
ne.
Dala mi posledn rnu pod ps: Rakovinu.
Kapituloval jsem.
Nsledoval krtk zpas, jaksi rozsnouben s jednou enou a zasnouben s
druhou. Manelka pila o mou ruku a ta ena zskala m penze. Vzlykla tstm
a zmizela za rohem tak rychle, jako by jela na kolekovch bruslch.
Paneboe! Nbon jsem za n hledl. Ta studovala Stanislavskho. V
jednom dle k, e kdy lovk sto jedno oko a jeden ret povythne na stranu,
zmn se k nepoznn. Jsem zvdav, jestli bude mt tu drzost stt zase u hotelu, a
se vrtme!
J jsem zase zvdav, ekla m ena, kdy mj mu pestane obdivovat a
zane kritizovat tahle ochotnick pedstaven.
Ale co kdy to je vechno pravda? ije v tom u tak dlouho, e nedoke
plakat. Mus to sehrt, aby se uivila. Co kdy to tak opravdu je?
To neme bt pravda, uvaovala m ena. J tomu nevm. Ale ten
jedin zvon stle jet nkde vyzvnl ve tm ern jako kou z komna.
Tady musme odboit k mostu, ekla m ena.
Ano, tady.
Po naem odchodu osiel ten roh v deti na hodn dlouho.
Ped nmi stl ediv kamenn most nesouc jmno velikho O'Connella a pod
nm valila sv ed vody eka Liffey-Akoli jsme k mostu jet mli kousek
cesty, zaslechl jsem zpv. V mysli jsem se penesl do prosince.
Vnoce, huel jsem si pro sebe, ,jsou nejlep doba v Dublinu.
Pro ebrky, tak jsem to myslel, ale nahlas jsem to neeklNebo v pedvnonm tdnu se dublinsk ulice hem hejny dt, o n peuj
uitel nebo jeptiky. Tla se u dve, vykukuj z vchod do divadel, vrej do
vs v ulicch, tst,
zdrav, pokoj svat maj na rtech. Tichou noc, svatou noc v och, v rukou nos
tamburny a snhov vloky jim vykrou kolem krku pvabn lmeek. Tyhle
noci se v Dublinu zpv prost vude. Chodvali jsme tehdy se enou denn po
Grafton Street poslechnout si Jak jsi krsn Jezultko, co se zpvalo u fronty do
biografu, nebo na Vesel vnon hody ped hospodou U ty provinci. Celkem
jsme v thle Bo sezn napotali za jedin veer na padest sbor klternch

chovanek a chlapc ze soukromch kol, je zdobily svm dechem mraziv

vzduch z jednoho konce Dublinu na druh. Kdy lovk chod v snhov
chumelenici, cht necht vid vloky, a kdy chodil mezi nimi, nebylo mon
nebrat je na vdom. kal jsem jim hodn ebrci, protoe lovku jeho tdrost
na mst oplceli.
Pod vlivem jejich znho vzoru si i nejzatvrzelej ebrci v Dublinu umyli
ruce, opravili pokiven smvy, vypjili si benda nebo si koupili housle a
vrzali ostoest. Dokonce se spojili ve tyhlas. Jakpak mohli mlet, kdy polovina
lidstva zpvala a druh polovina, kter se nechala unet rozezpvanm proudem,
byla ochotna stejn tde a s radost zaplatit i dalmu tlesu?
Take vnoce byly nejlep pro vechny. ebrci pracovali - falen, to je
pravda, ale jedinkrt za cel rok mli opravdu co dlat.
Jene vnon doba minula, dti v lkoicovch atech se vrtily do svch
volir a mstn ebrci zmlkli, radovali se z ticha a vrtili se k zahlce. Vichni, a
na ebrky na O'Con-nellov most. Ti se vtinou po cel rok snaili revanovat.
Zachovali si sebectu, ekl jsem v chzi en. Jsem rd, e tenhle drnk na
kytaru a ten dal fidl na housle. Ale tamhle, podvej se, uprosted mostu!
To je ten, kvli ktermu jsme sem li?
To je on. Tah harmoniku. Napohled je vechno v podku. Aspo myslm,
e je.
Co tm mysl? Ten lovk je slep, ne?
Tato pm slova mnou tak otsla, jako by m ena ekla nco neslunho.
Drobn prelo na ed Dublin, na ed kamenn nbe, na edou, jako lva
tekouc eku.To je prv ten problm, ekl jsem po chvli. J nevm.
A kdy jsme li kolem, oba jsme se dvali na mue, kter stl pesn uprosted
O'Connellova mostu.
Nebyl pli vysok, vypadal jako pokroucen socha pi-hran sem odnkud z
venkovsk zahrady, jeho aty jako aty vtiny lid v Irsku byly pli asto pran
v deti a vlasy pli asto pibarven kouem ze vzduchu, tve ml zapopelen
vousy, z odstlch u mu trely ttiky chlup a tve mu hoely jako lovku,
kter stoj pli dlouho na mrazu a pli si pihb v krm, aby zase mohl
dlouho na mrazu stt. Na och ml ern brle a tko se dalo ci, co je za nimi.
U dlouho jsem se muil pochybnostmi, zda m jeho zrak nenpadn provz a
prokln mj provinil spch, nebo zda jen ui zachyt ptomnost trznnho
svdom. Ml jsem hrzu z toho, e jednou, a zase pjdu kolem, strhnu mu brle
z nosu. Ale jet vc jsem se bl, e spatm propast, do n se se stralivm

vkikem zt m smysly. Jestlie za kouovmi skly zeje uml oko nebo

mezihvzdn prostor, je lpe t v nevdomosti.
Navc jsem ml jet zvltn dvod, pro mi ten lovk nedval spt.
Po cel dva msce, kdy lilo, foukal vtr a snilo, neml nikdy na hlav ani
klobouk ani epici.
Byl jedin, koho jsem vidl v Dublinu stt o samot v lijku a v mlze po cel
hodiny, vlhko mu ojnilo ui, rozbrzdilo popelav rud vlasy, piplclo mu je na
hlavu, razilo si eit jeho obom a stkalo po hmyzch och brl, ernch jako
uhel, na nos, kde trnily perliky kapek.
Poas pospchalo vyjetmi rhami na jeho tvch, kolem st a dol z brady
jako boue sty chrlce. piat brada vystelovala proud neustlmi poryvy do
vzduchu na tvdov l a kabt neurit barvy.
Pro nenos klobouk? zeptal jsem se najednou.
Co kdy dn nem? odpovdla mi ena.
Urit njak m, ekl jsem.
Nemluv tak nahlas.
Mus pece njak mt, tvrdil jsem tieji.
Co kdy si ho neme koupit?
Tak chud nen v Dublinu nikdo. Kad m aspo epici.
Co kdy mus platit njak dluhy nebo mu nkdo stn? Ale stt v deti
cel tdny a msce a nehnout brvou, vbec ten d nebrat na vdom, to je proti
prod. Zavrtl jsem hlavou. Nemu si pomoct, hraje to na ns. Jinak to nen
mon. Je stejn jako ti druz, m jen jin zpsob, jak budit soucit kolemjdoucch.
Kdy ho lovk vid, pijde si stejn zmrzl a uboh jako on, a d mu vc.
Vsadm se, e je ti ho lto, odpovdla mi ena. Je mi ho lto. Nebo akoliv
jsem ml epici, tekla mi voda po nose potkem. Ale pro Boha ivho, co je
pravda?
Pro se ho nezept? Nechci. Vyptvn jsem se bl.
A pak se stalo jet nco, co souviselo s jeho eknm ve studenm deti s
nepokrytou hlavou.
Zatmco jsme kousek od nj hovoili, na chvli pestal hrt. A pak, jako by ho
poas probudilo k ivotu, prudce zmkl harmoniku. Skldnm a rozkldnm
vymkl z t hadovit bedny pr dchavinch tn, kter nebyly v dn souvislosti s tm, co nsledovalo. Otevel sta. Zpval.

Po O'Connellov most se nesl pjemn jasn baryton, nosn a pevn, krsn

posazen a ovldan, vyrovnan a ist. Ten lovk otevel sta, ale souasn
povolila vechna tajn dvka v jeho tle. Ani tak nezpval, jako spe dal prchod
sv dui.
Krsn zpv, ekla m ena.
Krsn, souhlasil jsem.
Poslouchali jsme a ebrk zpval tu ironickou pse o krsnm mst Dublinu,
kde v zim msc co msc napr dvanct palc vody, a nato navzal melodi o
Kathleen Mavour-neenov, przran jako bl vno, o Macushlahovi a o vech
tch ostatnch jinoch a dvuchch, o jezerech a kopcch, o slavn minulosti a
bdn ptomnosti, a vechno to zhadn oilo, omldlo a nabylo novch barev v
jarnm detku, v nj se nhle zmnil zimn d. Jestli ten lovk dchal, musel
snad uima, protoe melodie plynula bez peruen a slova na sebe tsn
navazovala.Ten lovk by mohl zpvat v opee, ekla m ena.
Mon e tam kdysi zpval.
Je ho tu koda.
To u m napadlo mnohokrt.
Manelka hledala penenku. Podval jsem se na ni a pak na zpvka, na jeho
holou hlavu padal d, proudil mezi vlasy, v kapkch visel na unch boltcch.
Moje ena otevela penenku.
Vtom dolo k podivn zvrcenosti. Ne k nmu ena mohla vykroit, chytil
jsem ji pod pa a vedl ji pry po druh stran mostu. Na okamik se vzepela,
podvala se na m, ale pak se dala vst.
Kdy u jsme li po nbe Liffey, zaal zpvat dal pse. Slchali jsme ji v
Irsku asto. Ohldl jsem se a uvidl jsem ho s hlavou hrd vztyenou, po ernch
brlch mu stkal d, sta ml oteven a ist pjemn hlas zpval:
Rda budu, a na funus ti pudu,
starej, a do hrobu t dm, jo, rda budu, a na funus ti pudu,
starej, a do hrobu t dm, jo, rda budu, a na funus ti pudu,
a kytky hzet budu a za tovarye pak se vdm.
A mnohem pozdji, teprve kdy se lovk ohl nazptek, pijde na to, e
akoli dlal v ivot vechno mon psal v hotelu, na jeho stechu bubnoval
d, lnek o jedn sti Irska, doprovzel manelku k obdu, prohlel muzea
tak si podvdom vmal ulice a tch, kte se dokzali o sebe postarat, i tch,
kte jen stli a ekali.

Dublint ebrci. Kdopak se namh zamyslet se nad nimi, podvat se na n,

vidt je, poznat je a porozumt jim? Ovem vnj slupka oka vid a vnitn slupka
mysli zaznamenv a lovk, uvznn mezi nimi, nebere na vdom, jak vzcnou
slubu mu prokazuj tyhle dv poloviny bystrho smyslu.
peloil Radoslav Nenadal
Take j jsem se ebrky zabval i nezabval. Obas jsem ped nimi prchal a
obas jsem je vyhledval. Obas jsem slyel a obas neslyel, obas jsem pemtal
a obas ne, co znamen:
U je ns jen pr!
Jednou jsem byl pesvden, e ten kamenn chrli, kter pijm svou denn
sprchu na O'Connellov most a zpv pitom opern rie, nen slep. A pt mi
jeho hlava pipadala jako kalich temnoty.
Jednou odpoledne jsem se pistihl, e pelapuji u obchodu s textilem nedaleko
O'Connellova mostu a nemohu odtrhnout oi od hromady pknch teplch epic.
Novou epici jsem nepoteboval, mm jich v kufru, e s nimi vydrm do konce
ivota, a pesto jsem vydal penze za krsnou teplou hndou epici a v jakmsi
transu jsem ji bez ustn obracel
v rukou.
Pane, ekl mi prodava. To je sedmika. Mm dojem, e vy mte hlavu
sedm a pl.
Urit mi bude dobe. Nacpal jsem si epici do kapsy.
Dm vm sek, pane ...
Nechci! vybhl jsem z krmu cel rud a najednou mi bylo jasn, co vlastn
dlm.
Most stl nedaleko v zvoji det. Sta, abych tam doel...
Mj zpvajc ebrk uprosted mostu nebyl.
Na jeho mst stl staec se staenou, toili klikou veliknskho kolovrtku,
kter skpal a skytal, jako kdy se do mlnku na kvu nasype sklo a kamen, a
nevydval dn zvuk, jen dstojn a melancholick kruen eleznch vnitnost.
ekal jsem, a pse, dalo-li se to tak nazvat, dohraj. Novou tvdovou epici
jsem hntl zpocenou dlan a kolovrtek pod spal, hrkal a dunl.
K ertu s vrna! zdlo se, e k staec i staena, zuiv to klikou, oblieje
otesn bled a oi detm zrudl. Za-Plate! Slyte! Ale hrt u pro vs
nebudeme! Hrajte si sm! kaly jejich nm rty.
Stl jsem na mst, kde vdycky zpval ten ebrk bez epice, a myslel jsem si:
Pro neobtuj padestinu toho, co ka- msc dostanou, a nedaj si ten krm

naladit? Kdybych j toil klikou, chtl bych psniku aspo pro sebe! Kdybys toil klikou, odpovdl jsem si. Jene ty klikou neto. A tihle lid zejm ebraj
neradi, to nen divu, a nemaj zjem, aby se odvdili znmou psnikou.
V tom je rozdl proti mmu pteli s nepokrytou hlavou. Mmu pteli?
Zamrkal jsem pekvapenm, pak jsem k nim pistoupil a kvl na pozdrav.
Promite, ten lovk s tahac harmonikou . .. ena pestala toit klikou a
dvala se na m. Co?
Ten lovk, kter ani v deti nenosil epici. , ten! tkla ena. Ten tu
dnes nen?
Vy ho tu nkde vidte? rozilila se ena. Znovu zaala toit klikou toho
belskho instrumentu. Hodil jsem penny do plechovho talku. Podvala se na
m, jako bych byl na talek plivl. Vte, kde je? zeptal jsem se.
V posteli, je nemocnej. To je ta sakramentsk zima! Slyeli jsme ho kalat,
kdy el odsud'. Vte, kde bydl?
Ne.
Vte, jak se jmenuje? Co bych se starala!
Stl jsem a nevdl jsem, kam jt, myslel jsem na toho lovka, kter je
bhvkde ve mst sm. Jako blzen jsem koukal na novou epici.
Staci m rozpait pozorovali.
Hodil jsem na talek ilink.
Bude zas v podku, ekl jsem povzbudiv ne jim, ale nkomu, sm sob.
ena zdvihla kliku. Dchavin nstroj vydal ze svch odpornch vnitnost
inkot skla a haraburd.
Jak je to psnika? zeptal jsem se otrle.
Jste hluchej? tkla na m staena. Je to sttn hymna. Smeknte epici.
Ukzal jsem j novou epici, kterou jsem drel v ruce.
Pohldla vzhru: Svou epici, pane, svou epici. Aha! Zardl jsem se a
strhl si starou epici z hlavy.
Te jsem ml epice v obou rukou.
Staena toila klikou. Hudba hrla. D mi padal na obo, na vka, na
sta.
Na konci mostu jsem se zastavil, abych uinil tk a zvan rozhodnut:
kterou epici si posadit na mokrou hlavu?
Nsledujc tden jsem chodil pes most asto, ale byli tam bu ti dva staci
se svm belskm nstrojem, nebo nikdo.

Posledn den naeho pobytu chystala se m ena zapakovat novou tvdovou

epici s ostatnmi do kufru.
Prosm t, nebal ji. epici jsem j vzal. Nechme ji venku, tady na krbu.
Veer k nm piel do pokoje editel hotelu a pinesl lhev na rozlouenou.
Dobe jsme se bavili, nvtva se prothla hodn dlouho, ohe v krbu plpolal
jako oranov lev, velik a iv, brandy stlo ve sklenkch a na chvli zavldlo v
pokoji ticho, snad proto, e jsme si vimli, e ticho se sn ve velkch hebkch
vlokch kolem naich francouzskch oken.
editel se sklenkou v ruce pozoroval tu nekonc ru, pak se podval dol
na plnon kameny a nakonec utrousil polohlasem: U je ns jen pr.
Podval jsem se na manelku a ona na m.
editel si toho viml.
Vy ho znte? Taky vm to ekl?
Ano. Ale co ta vta znamen?
editel pozoroval postavy dole ve stnu a upjel ze sklenky.
Kdysi jsem si myslel, e tm mn, e bojoval v obansk vlce v
devatenctm roce a e u jich je jen pr, kdo zbyli z Irsk republiknsk armdy.
Ale nen to tak. Anebo e si mysl, e v dnenm bohatm svt jsou ebrci na
vymen, a chce tm ct, e u nen moc lid, kte se dvaj kolem, vid, na co se
dvaj, a chpou, e jeden d a druh dv. Dneska m kad plno prce, tam
mus lett, tady mus bt a na blinho nem as. Ale podle mn je to jen vst,
fukav hra na city lid.
Otoil se od okna k nm.
Take vy znte toho Ujensjenpr?Oba jsme pikvli. A znte taky tu
enu s dttem? Ano, odpovdl jsem. A tu s rakovinou?
A toho, co potebuje na vlak do Corku? Ano, ekla moje ena. Do
Belfastu, opravil jsem ho. Do Galway, opravila ho moje ena. editel se
smutn usml a obrtil se zas k oknu. A co ty dva s kolovrtkem, kter nehraje?
Hrl vbec nkdy? zeptal jsem se. J se nepamatuju. editelv obliej nhle
zvnl. Znte ebrka na O'Connellov most? Kterho?
Ale vdl jsem, kterho mysl, protoe jsem se dval na epici u krbu.
etli jste dnen noviny? zeptal se editel.
Ne Ne.
V Irish Times byla dole na pt strnce mal zprvika. U ho to asi pestalo
bavit. Hodil harmoniku do eky a skoil za n.
Tak vera tam byl zas! pomyslil jsem si. A j tudy neel!

Chudk, ale byl to trouba, sml se editel duniv. Takhle smn a pitom
hrozn umt! Ta pern harmonika -snte je? J ne -- kviela pi pdu jako
nemocn koka a on letl za n. Smju se a stydm se za to. No, co se d dlat.
Tlo se nenalo. Jet po nm ptraj.
Boe mj! vykikl jsem a vstal. To je k vzteku!
editel se na m podval pekvapen mou ast. Tomu jste nemohl zabrnit.
Mohl! Nikdy jsem mu nedal ani penny! Vy jste mu nco dal?
Kdy si te vzpomnm nedal.
Tak jste jet hor ne j! vrhl jsem se na nj. Vidl jsem vs, jak chodte
po mst a rozhazujete drobn plnmi hrstmi. Pro jste nedal jemu?
Mm dojem, e se mi zdlo, e to dl moc okat.
Pesn tak! Stl jsem te vedle nj u okna a dval se dol snhovou
chumelenic. Myslel jsem si, e hlava bez klobouku je bouda na m, abych ho
vc litoval. Boe mj, lovk za chvli bude povaovat vechno za podvod.
Chodval jsem tam v zim, kdy v noci hust prelo, vdycky tam stl a mn z nj
byla takov zima, e jsem nenvidl jeho vytrvalost. Rd bych vdl, kolik
dalch lid ho za to nenvidlo. Msto penz ml przdnou misku. Hzel jsem ho
do jednoho pytle s ostatnmi. Ale co kdy on byl jeden z tch skutench ebrk,
novek, kter zaal teprve letos v zim, nikdy dv ne-ebral, take musel
zastavit aty, aby nakrmil aludek, a roziloval pak lidi tm, e stl v deti bez
klobouku.
Snilo te tak hust, e nebylo vidt ani lampy, ani sochy v jejich stnu.
Jak je m lovk rozeznat? zeptal jsem se. Podle eho se m posoudit, kdo
z nich je poctiv a kdo ne?
To nejde, odpovdl editel. Nen mezi nimi dn rozdl. Nkte u to
dlaj dlouho, take jsou mazanj a zapomnli u, jak to kdysi zaalo. V sobotu
mli co jst. V nedli u ne. V pondl kupovali na dluh. V ter si vypjili prvn
sirku. Ve stedu cigaretu. A o nkolik ptk pozdji, sm Pn Bh v jak, se octli
ped Krlovskm hotelem Hibernia. Neumli nikomu vysvtlit, co se stalo a pro.
Jedno je ale jist: dr se nad propast za koneky prst. Tomu chudkovi na
O'Connellov most asi nkdo lpl na ruce, a tak on vypustil dui a vechno
rozeil. K emu tm dochzme? Nemete dokzat, aby se na vs nedvali, a
nemete je nevidt. Nemete ped nimi utct, ani se nemete schovat. Mete
jedin dvat vem. Jakmile zanete rozliovat, nkoho pokodte. Hrozn m te
mrz, e jsem tomu slepmu zpvkovi nedal pokad ilink. Co se d dlat.

Musme se utit vrou, e to neudlal kvli penzm, ale kvli nemu v rodin
nebo v minulosti. U se to nedozvme. V novinch nepou, jak se jmenoval.
Snh se nm tie snel ped oima. Dole ekaly tmav stny. Tko ci, zda
snh, kter halil jejich ramena, zda, klobouky a ly, oblkal vlka do roucha
bernho anebo padal Jen na oveky.
O chvilku pozdji jsem sjdl noc ve straidelnm vtahu a objevil jsem, e v
ruce drm novou tvdovou epici.Bez kabtu, jen v koili jsem vyel do noci.
epici jsem dal prvnmu, kdo piel. Nikdy jsem se nedozvdl, jak mu byla.
Penze, kter jsem ml po kapsch, byly za chvli pry.
Kdy jsem pak zstal sm, roztsl jsem se zimou a nhodou jsem pohldl
vzhru chumelenic, mlenlivou chumelenic oslepujcho snhu. Vidl jsem
francouzsk okna hotelu, svtla, stny.
Jak to je tam nahoe? napadlo m. Maj zatopeno? Je tan pjemn teplo?
Co to tam je za lidi ? Popjej? Jsou astni?
Vd vbec, e j jsem TADY?

HYMNOV SPRINTEI
Doone je nejlep, to je hotovka.
Jdi se s Doonem vycpat!
Bosky reaguje, vybhne vzhru jako kepelka, a ne si nasad klobouk, je
venku.
Hoolihan je lep, vdycky!
Vdycky, chm! A to doke!
Sedl jsem vzadu ve vepu na konci Grafton Street a naslouchal
prozpvovn tenor, porn he harmonik a argumentm, kter se nesly kouem
jako vzva protivnkm. Hospoda se jmenovala U ty provinci a na Dublin u
zanala bt pokroil hodina. Ve vzduchu visela jist hrozba, e za chvli se
vechno zave ppy sud, vka pian, zmlknou harmoniky, slist, tria, kvarteta,
zavou hospody, kavrniky a kina. A jednou pijde soudn den, polovina
dublinskch oban vypadne na prudk svtlo lamp a v zrctku u automatu na
vkaky zjist, e k nemu takovmu vbec nejsou zpsobil. Jejich due budou
jako omren, protoe najednou ztrat morln i fyzickou potravu, chvli se
budou potcet jako jepice a pak zam k domovu.
Ale te jsem byl svdkem debaty, jej r, kdy u ne zcela jej idea, ke mn
doltal na vzdlenost padesti krok.

Doone!
Hoolihan!
Vtom se nejmen debatr na druhm konci vepu ohldl, uvidl v mm
oblieji vmluvnou zvdavost a kiel: Vy jste Amerian, to je jasan. A rd byste
vdl, vo co de! Pijdu vm dvryhodnej? Vsadil byste podle mho tipu na
sportovn udlost obrovskho mstnho vznamu? Jestli jo, pojte k nm!
Vzal jsem si pivo, peel tyi provincie a pisedl k povy-kujcm chlapkm.
Houslista zatm pestal vrzat, ale vystdal ho pianista s celm ansmblem.
J jsem kej Timulty! Muek mi podal ruku.
Douglas, ekl jsem. Pu pro film.
Pro bisky! vykikli sborem.
Pro biografy, pipustil jsem skromn.
To je klika! K neve! Timulty m tiskl, a mi klouby pratly. Lepho
soudce jsme nemohli najt a szet bude taky. Jste velkej fanda? Vyznte se
napklad v pespolkch, vte, co jsou tafety a takov vci?
Vidl jsem dv olympidy.
Bisky a navc svtov zvody! Timulty byl udoln. Vy jste rarita. No, a
copak vte o speciln celoirsk discipln, kter pat do desetiboje, ale m co
dlat s kinama?
Jakou disciplnu myslte? To je otzka! Hoolihane!
Vyskoil jet men usmvav lovek a cpal si do kapsy foukac
harmoniku. To jsem jako j. Nejlep hymnov sprinter v celm Irsku! Jak
sprinter? zeptal jsem se.
Hymnovy, slabikoval pepeliv Hoolihan. Hymnov. Sprinter.
Nejrychlej.
Byl jste u v Dublinu v kinu? vmsil se Timulty.
Vera jsem vidl film s drkem Gablem, odpovdl jsem. Pedevrem
jsem byl na Charlesi Laughtonovi...
Sta! Jste stejnej fanda jako vichni Irov. Kdybysme nemli biky a
hospody, kde si chudej nebo nezamstnanej vodpoine nebo se napije, u dvno
bysme to tu vodpuntovali a poslali tenhle ostrov ke dnu. Tak teda, zatleskal,
jestlipak jste si po skonen veernho pedstaven viml jist na zvltnosti?
Po skonen pedstaven? uvaoval jsem. Pokejte! Myslte sttn
hymnu?Myslme, hoi? zaval Timulty.
Myslme! kieli vichni.

Pod, kadej den, u destky praivejch let nm ji na konci kadho

pitomho filmu orchestr spust, jako bysme tu zatracenou psniku jet
neslyeli, hoekoval Timulty. A co se stane v tom okamiku?
No, ekl jsem u skoro jejich tnem, Jestli m lovk kus cti v tle, pokus
se vypadnout z kina bhem nkolika drahocennch okamik mezi koncem filmu
a zatkem hymny.
Pesn tak.
Kupte tomu Yankeeovi panka!
Vte, pokraoval jsem s ledabylou samozejmost, jsem v Dublinu u tyi
msce. Hymna se mi oposlouchala. Tm j ovem nechci ubrat na vnosti,
honem jsem pipojil.
To ne! souhlasil Timulty. To by ani nikdo z ns, vetern irsk
republiknsk armdy, co jsme peili obanskou vlku v devatenctm roce a
milujeme svou zemi, nemoh dopustit. Ale kdy m lovk dejchat stejnej vzduch
milinkrt, je to na nj moc. Proto, jak jste si vim, se v tch pr vod Boha
seslanejch vteinch obecenstvo ene ven teba pes mrtvoly. A nejlep z nich je
...
Doone, doplnil jsem. Nebo Hoolihan. Vai hymnov sprintei!
Usmli se na m. smv jsem jim oplatil.
Byli jsme vichni tak pyn na mj pronikav intelekt, e jsem vem objednal
dal pivo.
Kdy jsme olzli pnu ze rt, byli jsme si vichni bli.
A prv te, ekl Timulty, hlas pikrcen vzruenm a oi pimhouen
vidinou t scny, v tomhle moment necelch sto metr dol z kopce sed v
pjemn tm kina Grafton Street u uliky ve tvrt ad uprosted ...
Doone, ekl jsem.
Ten chlap je jasnovidec, prohlsil Hoolihan a smekl pede mnou epici.
No ..., Timulty spolkl nmitku, je tam Doone. Ten film jet nevidl,
opakujou na veobecnou dost Durbinku, a te prv je ...
Vichni se podvali na nstnn hodiny.
Peset hodin! proneslo cel shromdn. Za pouhch patnct minut vypust
kino posledn vrku svjch nvtvnk.
,No a? zeptal jsem se.
A, opakoval Timulty, o to prv jde. Jestli tam polm Hoolihana, aby se
zmili v rychlosti a obratnosti, Doone urit pijme.
Copak on el do biografu jen pro hymnov sprint?

Co vs vede! el se podvat na Durbinku a poslechnout si psniky. Doone tu

hraje na pino, aby si vydlal na ivobyt. Ale jestli si jen koutkem oka vimne, e
tam Hoolihan vchz, a ten bude dost npadnej, kdy pijde tak pozd a vejde
zrovna vchodem naproti Doonovi bude Doone hned vdt, kolik uhodilo.
Pozdrav se spolu a oba budou poslouchat oblbenou muziku, dokud se na pltn
neobjev KONEC.
Pesn tak. Hoolihan zaklusal na pikch a pokril pedlokt. Puste m na
nj!
Timulty se mi naklonil a skoro do oblieje. Pane Douglas, vidm, e nm
nevte. Tyhle podrobnosti se vm nezdaj. Vrt vm hlavou, jak je mon, e
dospl lidi maj na nco takovho as. Vte, as je to jedin, eho mme v Irsku
fry. Tady nen do eho pchnout, a tak eho je u vs jako afrnu, mus se u ns
patin nafouknout. V ivot jsme nevidli slona, ale uili jsme se, e tnice pod
mikroskopem je nejvt zve na svt. A tak i kdy to jet neproniklo za hranice, je hymnov sprint prima sport, jen kdy vs to chytne. Hned vm vysvtlm
pravidla!
Kdy u je te zasvcenej, nejdv se ho zeptejte, jestli si vsad, ppadn
navrhl Hoolihan.
Oi vech se na m upely se zvdavou otzkou, na jakou Pdu padla jejich
slova.
Vsadm, ekl jsem.
Zavldl veobecn nzor, e jsem tak dobr, e snad ani nejsem lovk.
Tak to bychom mli, ekl Timulty. Tohle je Fogarty, hlavn soudce u dve.
Nolan a Clannery jsou jeho pomocnci v ulikch, Clancy je asomi. Stl
obecenstvo O'Neil, Bannion a brati Kellyov. Jdeme!
Ml jsem pocit, e m zachytil obrovsk istic vz, srat nestvra sam knr
a krbajc kart. Rozjaen banda m unela z kopce k roji blikavch svtlek
a tam ns pohltilo kino. Timulty v rychlosti vykikoval dleit podrobnosti.
Samozejm hrozn zle na tom, jak biograf vypad! Samozejm!
souhlasil jsem stejn hlun. Jsou volnomylenksk biografy, kde mj irok
uliky, irok vchody a ze veho nejir krsn prostorn zchody! Nkde jsou
samej porceln a vechno se tam tak rozlh, e z toho lovku bh mrz po
zdech. Pak jsou kudliv bisky jak my dry, s ulikama, kde se lovk neme
podn nadejchnout, na sedadle si obrous kolena o adu ped sebou, a kdy si
chce skoit pes ulici na pivo, aby lez ze dve bokem. Kadej biograf peliv
prohldnem ped zvodem, pi zvod a po nm a fakta se zapou. Hodnotme

sprintera a taky jeho as je bu dobrej, nebo neslavnej podle toho, jestli se musel
prodrat mezi mui a enami en masse, nebo jestli tam byli vtinou mui nebo
vtinou eny anebo jestli to bylo dtsk pedstaven, to je vbec nejhor. U dt
to lk kosit je jak pi senosei, odhazovat je do dek napravo i nalevo, proto
jsme to zruili. Te dlme zvody vtinou veer tady v Graftonu!
Tlupa se zastavila. Blikav svtlka nad biografem plla v naich och a
malovala nm tve. Ideln biograf, ekl Fogarty. Pro? zeptal jsem se.
Uliky, vykldal Clannery, nejsou ani irok, ani zk, vchody jsou na
sprvnm mst, dvee jsou namazan, obecenstvo m bu sportovnho ducha,
nebo jsou to lidi uznal a uskoej stranou, kdy se sprinter ene jako as ulikou.
Nhle m nco napadlo. Jestlipak taky sprintery handicapujete?
Jasn! Obas vymnme vchody, kdy ty star u kadej zn. Nebo jednomu
dme svrchnk a druh mu zimnk. Nebo jednoho posadme do est ady a druhej
sed ve tet. A kdy se z nkoho vyklube namydlenej blesk, zatme ho nejvy
znmou zt.. . Alkoholem? zeptal jsem se.
Sprvn! Doone napklad je tak mrtnej, e m dva handicapy. Nolane!
Timulty vythl lhev. Sko s tm dovnit-A si Doone dvakrt lokne, ale
podn.
Nolan odbhl.
Timulty pokraoval ve vkladu: Tadyhle Hoolihan, kterej u dneska m za
sebou tyi provincie, je zatenej dostaten. Podmnky musej mt stejn!
Do toho, Hoolihane, ekl Fogarty. Nae penze ti daj kdla. Za pt minut a
t vidm vylett z tohohle vchodu jako jistho vtze!
Naite si vichni hodinky! ekl Clancy.
J si mu nadit leda holej zadek, odpovdl Timulty. My tady mme na
zpst nejvej pinavj flek. Ty jedinej m as, Clancy. Hoolihane, na vc!
Hoolihan nm vem podal ruku, jako by se louil ped cestou kolem svta. Pak
nm jet mval, dokud ho nepohltila tma biografu.
V tm okamiku se pitil Nolan a nad hlavou tmal poloprzdnou lhev.
Doone je handicapovanej.
Dobr, Clannery, sko zkontrolovat zvodnky, podvej se, jestli sed proti
sob pes uliku ve tvrt ad, jak je to dohodnut, jestli maj epice na hlav,
kabty napl zapnut a ly sprvn zatoen. Pak mi podej hlen.
Clannery odbhl do tmy.
A co uvadi? zeptal jsem se.

Ty jsou vevnit a koukaj na film, odpovdl Timulty. Dlouh stn nohm

neprospv. Nemchaj se do toho.
Je deset tinct, ohlsil Clancy. Za dv minuty ...
... to zane, doplnil jsem.
Vy jste poklad, uznale ekl Timulty.
Clannery se pihnal zptky.
Pipraveni! Jsou na svejch mstech a vechno klape!
U je skoro konec! To se pozn ke konci vech film Muzikanti vdycky
slej!
Hroznej rmus, souhlasil Clannery. Zpvaka, orchestr na pln pecky a
jet zpv sbor. Zejtra se sem vypravm na cel pedstaven. Je to trhk.
Vn? zajmal se Clancy a ostatn.
Jak jsou tam psniky?
Dejte pokoj s psnikama! zashl Timulty. Zbejv nm minuta asu a vy se
shnte po psnikch! Te se sz. Kdo je pro Doona? Kdo pro Hoolihana?
Nsledovala il vmna penz, vtinou ilink, a il vmna nzor.Vythl
jsem tyi ilinky.
Na Doona, ekl jsem.
Vdy ho vbec neznte.
Szm na ernho kon, zaeptal jsem.
To je vono! Timulty se obrtil. Clannery a Nolan dovnit, ujmte se funkce
ulikovejch rozhodch! Dvejte pozor, aby nevyrazili ped KONCEM.
Clanner a Nolan vbhli dovnit astni jak mal kluci.
My tu udlme palr. Pane Douglasi, vy zstanete se mnou tady.
Mui se rozbhli do palru po obou stranch dvou hlavnch vchod.
Fogarty, poslouchej za dvema!
Fogarty uposlechl rozkazu. Oi ml na stopkch.
Krucinl, ta muzika dneska ve!
Jeden Kelly ouchl do bratra: Za chvli je po vem. U se to tam jist houfn
objm.
ve to hrozn! oznmil Fogarty, ucho ml na dvech a rukama kroutil, jako
kdy lad rdio. Te! Tohle je urit intrda, kterou hrajou, kdy se na pltn
objev KONEC.
U vybhli! zahuel jsem.
Vydit se! kikl Timulty.
Nespoutli jsme oi ze dve.

Hymna!
P-zor!
Stli jsme jako svce. Nkte salutovali.
Ale stle jsme nespoutli oi ze dve.
Slym dusot, ekl Fogarty.
Ten ml pknej odpich, ne zaala hymna ...
Dvee se rozltly.
Vytil se Hoolihan s smvem vyerpanho vtze.
Hoolihan! jsali spn szkai.
Doone! kieli nespn. Kde je Doone?
Nebo Hoolihan byl sice prvn, ale soupe nedorazil.
Skupinka se rozbhla po ulici.
e si ten trouba spletl dvee?
ekali jsme. Za chvli bylo vechno obecenstvo venku.
Prvn se do przdnch chodeb odvil Timulty.
Doone?
Nic.
Je vbec mon, aby byl vevnit?
Kdosi otevel dvee s npisem PNI. Doone?
dn ozvna, dn odpov.
Pro Boha ivho, zvolal Timulty, co kdy si zlomil nohu a le nkde
vevnit v poslednm taen?
M pravdu!
Lidsk ostrvek vyklonn jednm smrem zmnil pitali-vost a vyklonil se
na druhou stranu, k vnitnm dvem, proplul jimi, inul se ulikou a j s nm.
Doone!
ekal tam na ns Clannery s Nolanem a beze slova ukzali dol. Dvakrt jsem
si povyskoil, abych vidl pes hlavy. V rozlehlm biografu bylo ero. Nevidl
jsem nic.
Doone!
Pak jsme najednou stli v jednom chumlu v ulice u tvrt lady. Kdy uvidli
ostatn, co jsem vidl i j, uslyel jsem jejich vkiky pekvapen.
Doone sedl ve tvrt ad u uliky, ruce ml v kln, oi
zaven. Mrtev? Kdepak!
Po tvi mu stkala velik, ziv a krsn slza. A jet vt a lesklej se
objevila v druhm oku. Bradu ml celou mokrou. Urit u plakal hezkou chvli.

Chlapi ho obchzeli, naklnli se k nmu a skoro do oblieje.

Doone, je ti zle?
Nco vnho?
Ach, Boe, nakal Doone. Otsl se, aby nabral slu k ei.
Ach Boe, ekl po chvli, vona zpv jako andl.
Jakej andl?
Tamhleten. Pohodil hlavou.
Vichni se otoili k przdnmu stbrnmu pltnu.
To jako Durbinka?
Doone vzlykal. Pilo mi to jako hlas moj milovan mrtv babiky ...
Jdi s babikou nkam! zaval Timulty. Kam se na ni hrabe!Mn nebude
nic vykldat! Doone si utel nos a otral si oi.
Chce nm tvrdit, e kvli Durbince jsi nebel?
Kvli n, ekl Doone. Jen kvli n! Dy by to byla sva-tokrde hnt se z
kina po takovmhle pedstaven. To u by lovk mohl pi oddavkch brt olt s
rozbhem nebo si dt pi pohbu skonou.
To jsi ns nemoh aspo upozornit, e se nezvod? Timulty ho probodval
pohledem.
Kdy? Padlo na m bosk vytren. Pi tom poslednm lgru, jak se to
jmenuje, Clannery, Ostrvek Innisfree?
Co jet zpvala? zeptal se Fogarty.
Co jet zpvala? zaval Timulty. Poloviku ns tu obere o celodenn
vejdlek a ty se pt, co jet zpvala! Jdi do hje!
Penze vldnou svtem, to m pravdu, souhlasil Doone, kter pod sedl
se zavenma oima. Ale muzika ho dr pohromad.
Co se to tam dje? kikl nkdo.
Z balknu se naklnl mu s cigaretou. Co je to tam za pozdvien?
To je promta, zaeptal Timulty. A nahlas ekl: Nazdar, Phile, ty kluku!
Jsme tu s manaftem! Mme tu problm, etickej, Phile, etickej! Rdi bysme
vdli, jestli by se dala hymna pustit znova.
Znova?
Tbor vtz se zavlnil, nastalo pouchovn a reptn.
To je npad! zvolal Doone.
Sprvn, souhlasil Timulty a byl zas ve svm ivlu. Doone byl
znemonnej Bom zsahem.
Ten vohranej film ze sedumatictho roku ho vzal za srdce, ekl Fogarty.

Take by bylo sprvn . . ., v tu chvli Timulty pevn jdouc za svm clem

pohldl k nebesm, Phile, ty kluku, m tam jet posledn kotou toho filmu s
Durbinkou ?
Bodej ho budu mt na DMCH, odpovdl Phil s cigaretou v stech.
Ty jsi vtiplek! A co mysl, Phile, lo by to, abys nm tam hodil znova ten
KONEC?
Vn byste to chtli? zeptal se Phil. Nastala tk chvle rozhodovn. Ale
pedstava dalho boje byla pli lkav, aby si ji nechali uniknout, tebae byly v
szce u vyhran penze. Jeden po druhm souhlasili. Tak to si vsadm! kikl
Phil z balknu. ilink na Hoolihana!
spn szkai se smli a pokikovali; vili v optn vtzstv, Hoolihan jim
pvabn kynul. Nespn szkai se vrhli na svho mue.
Sly, jak t urej, Doone? Seber se, love! ert vem tu enskou, zacpi
si ui, kdy zpv. Na msta! ujal se organizace Timulty. Nen tu obecenstvo,
pipomnl Hoolihan. Nemme nikoho v cest, to nen dn zvod.
Vte co, Fogarty se rozhldl kolem sebe, budeme dlat divky sami.
Vborn! vichni se rozjaen vrhli na sedadla. Mm npad, hlsil
Timulty od pltna, udlme z toho zvod drustev. Hlavn zstane Doone a
Hoolihan, ale za kadho Doonova nebo Hoolihanova bce, kterej to stihne, ne
ho hymna vbodne do zem, se pite bod, souhlaste? Hur! kieli vichni.
Promite, vloil jsem se do toho. Nemme venku soudce.
Vichni se otoili ke mn.
Ach, povzdechl Timulty. Mte pravdu, Nolane, jdi ven!
Nolan zaklel, ale vlekl se ulikou k vchodu. Phil vystril hlavu z projekn
kabiny. Tak co, jste tam dole pipraveni? Hlavn jestli je pipraven Durbinka
a hymna! Svtla zhasla.
Uvdomil jsem si, e sedm vedle Doona a ten mi vzruen ept: ouchej
do m, love, koukej, a se drm pi zemi, msto abych se vznel v oblacch,
jo?
Drte hubu! kikl nkdo. To je zzrak! A skuten, ta mlad zpvajc
dvka na pomjejcm obraze byla zzrak, zzrak spojem psn, umn a ivota,
chcete-li. Spolhme na vs, Doone, zaeptal jsem.Coe? odpovdl. Usml
se ped sebe. No eknte, nen roztomil? Slyte ji?
Nae szka, Doone, ekl jsem. Pipravte se.
No jo, zabruel. Musm si prothnout nohy. Mj ty Kriste!
Co je?

e m to nenapadlo dv! Ta prav noha! hnte si. , to nepoznte. Je

devn, fakt!
Mte v n mravence? vydsil jsem se.
kejte tomu, jak chcete, ale j jsem vyzenej! Kamarde, mus bet msto
m! Vem si mou epici a lu!
Tvou epici...
Kdy vyhraje, uke se a vysvtl jim, e jsi bel, protoe moje noha
trucuje!
Narazil mi epici a uvzal lu.
Ale to pece . .., brnil jsem se.
Doke to! Jenom nezapome, e nesm vybhnout dv, ne bude
KONEC! Psnika u je skoro dozpvan. M trmu?
To bych ekl!
Vyhrv slep ve, kamarde. e se hlava nehlava. Kdy na nkoho
lpne, ne aby ses ohld! Pozor! Doone uhnul nohama stranou, abych ml
volno. Psnika skonila. Vo ji lb ...
KONEC! vykikl jsem.
Skokem jsem byl v ulice.
Vybhl jsem k vchodu. Jsem prvn! napadlo m. Mm nskok! To nen
mon! Tamhle jsou dvee!
Vrazil jsem do dve pi prvnch tnech hymny.
Pibouchl jsem je za sebou a stl jsem v chodb!
Zvtzil jsem! pomyslil jsem si nevcn. Doonova epice a la m vnily
jako vavny. Zvtzil jsem. Vyhrl jsem pro drustvo!
Kdo je druh, tet, tvrt?
Otoil jsem se k rozkvanm dvem.
Teprve pak jsem uslyel zevnit kik a voln.
Paneboe, napadlo m, to se asi vt skupinka vrhla najednou k nesprvnmu
vchodu, nkdo zakopl, upadl a ostatn spadli na nj. Jak by jinak bylo mon, e
jsem tu prvn
a sm? Te se to tam v tichu asi vechno mydl, drustva jsou si ve vlasech
nad sedadly i pod sedadly, jinak to nen mon!
Vyhrl jsem! Chtlo se mi kiet, abych je odtrhl.
Prudce jsem otevel dvee.
Zral jsem do propasti, kde se nic nehbalo.
Nolan mi nakoukl pes rameno.

To jsou cel Irov, pokval hlavou. Vc ne zvody je thne mza.

Vte, co to vali v tom eru?
Ho to tam znova! Jet jednou! Tu posledn psniku, Phile!
Sednout! Boe, to je krsa. Donne, u ti rozumm!
Nolan m obeel a sedl si dovnit.
Dlouho jsem stl a dval se ped sebe na ady sedadel, v nich sedlo drustvo
hymnovch sprinter, nikdo ani nedchal a utrali si oi.
Phile, ty kluku, ozval se nkde zdola Timulty.
Jedem! zavolal Phil.
A tentokrt, dodal Timulty, bez hymny.
Vichni mu zatleskali.
Tlumen svtla zhasla. Pltno zilo jako velik tepl krb.
Ohldl jsem se do normlnho rozsvcenho svta Grafton Street, na hospodu
U ty provinci, na hotely, obchody a non promendu. Chvilku jsem se
rozmlel.
Pak jsem si pi Ostrvku Innisfree sundal epici a lu, nacpal ty sv vavny
pod sedadlo a pomalu, jako bych ml vechen as jen pro sebe, jsem se uvelebil
na sedadle ...

JAK JEN PEKAT NEDLI

Nedle v Dublinu. Ta slova sama zn jako posledn soud. Nedle v Dublinu.
Svrhnte takov slova z tesu a nikdy nedopadnou na dno. Budou klesat
przdnotou k pt hodin edivho odpoledne.
Nedle v Dublinu. Jak ji jenom pekat. Rozeznte pohebn zvony.
Pethnte si pikrvku pes ui. Slyte, jak sy ern opeen nenvist, kdy
chest zavena na vaich tichch dvech. Naslouchejte tm przdnm ulicm
pod vam hotelovm pokojem, kter haj, aby vs pohltily, jestlie se odvte
vyjt ped polednem. Necht si na ki proniknout mlhu, kter kloue vlhkm
flanelovm jazykem po okennch msch, le hotelovou stechu a z jejho
velkho tla ukapv nuda.
Nedle, pomyslel jsem si. Dublin. Hospody jsou hermeticky uzaven vyjma
jedin prchav hodiny. Kina maj vyprodno na dva i ti tdny dopedu. Nic, co
by se dalo dlat, jedin civt na moov zbarven lvy v zoo v parku Phoenix. na
supy, kte vypadaj, jako by spadli pomazni klihem do vozku njakho hadre.

Prochzet se kolem eky Liffey, dvat se na vodu barvy mlhy. Prochzet se

stromoadmi, dvat se na nebe barvy Liffey.
Ne, pomyslel jsem si zuiv, zstanu v posteli, vzbute m pi zpadu slunce,
dejte mi svainku, strte m zptky do postele a dobrou noc vespolek!
Msto toho jsem se potcel jako hrdina pod drtivmi dery nedle, oholil jsem
se a ve slab panice jsem v poledne koutkem oka pozoroval den ped sebou. Byl
tam, pust chodba hodin, zbarven jako mj jazyk za chmurnho rna. V takov
dny se v severnch zemch mus nudit i sm Bh. Nemohl jsem odolat mylence
na Siclii, kde je nedle krlovskm svtkem, oslavnou pehldkou s ohostrojem,
nebo jarn hejna kuat a lid spokojen pechzej po alejch horkch jako kol,
mvaj kidlky, rukama, nohama, pivraj oi ped pronikavm sluncem a zatm
hudba marnotratn prt, pekypuje ze vech oken, kter se nikdy nezavraj.
Ale Dublin! Dublin! Ach ty velk mstsk mrino! To jsem si myslel a dval
jsem se oknem na zasnenou a sazemi pokrytou mrtvolu. Tu m dv mince a
zatla si oi!
Pak jsem otevel dvee a vystoupil do t nejvraednj nedle, kter ekala jen
na m.
Zavel jsem dal dvee. Stl jsem v hlubokm tichu hospody, kter byla ve
znamen sedmho dne. Bez hlesu jsem pistoupil bl a eptem podal o nejlep
drink a pak jsem dlouhou chvli stl a utoval svou dui. Pobl se star mu
rovn zabval hlednm smyslu svho ivota v hlubinch skleniky.
Uplynulo nejmn deset minut, kdy staec velice pomalu zvedl hlavu a zadval
se do hloubky za muinci na zrcadle, mimo n, mimo sebe.
Co jsem tento den uinil, zahoekoval, pro alespo jednu smrtelnou dui?
Nic! A proto jsem tak zbdovan.
ekal jsem.
m jsem star, ekl mu, tm m toho dlm pro lidi. m m dlm, tm
vc se ctm jako obalovan. Nco rozmltit a ukrst, to jsem cel j!
No . . ., ekl jsem.
Ne! zvolal star mu. Svt je tak zazen, aby nm dval vci a to je hrozn
odpovdnost. Tak teba: zpady slunce. Vechno je rov a zlat, vypad to jako
ty melouny, co je voz ze panlska. To je dar, nebo ne?
To ano.
No a komu dkujete za zpady slunce? A te sem netahejte Pnaboha!
Vechno, co se k na jeho adresu, je pli tich. Myslm nkoho, koho mete
popadnout a poplcat po zdech a ct mu: dk za to fajnov svtlo dneska brzo po

rnu, kamarde, nebo: dlum ti za podvanou na ty legran kytiky dneska u

silnice a za trvu, kterou sklnl vtr. To jsou taky dary, me to nkdo popt?
J ne, ekl jsem.
Vzbudil jste se nkdy vprosted noci a ctil, e lto prv opravdu pichz,
oknem, po dlouhm chladnu? Zatsl jste svou enou a vyslovil j svou vdnost?
Ne, leel jste tam jako paez a blaen jste si funl jen pro sebe, vy a nov poas.
Chpete podstatu toho, o co mi jde?
Naprosto, ekl jsem.
No a nejste teda vy sm hrozn vinn? Nekiv vm to bm zda? Vechny
ty pkn vci, co jste od ivota dostal a nedal za n ani penny? Nejsou ukryt tam
nkde ve tm vaeho masa, neprosvtluj vm dui, ta krsn lta a slunn
podzimy anebo jen to, jak vechny ty dary chutnaj istotou a slou a vy se ctte
jako blzen, kdybyste ml njakmu smrtelnkovi za sv tst dkovat. Co ek
chlpky jako my, to se ptm, kte si vdnost schovvaj po cel ivot a nikdy z
n nic nevydaj, jako hotov lakomci? Nerozlomme se jed-noho dne jako
rozpolcen trm a neodhalme hnilobu? Nezadusme se jedn noci? Nikdy jsem
nemyslel...
love, tak myslete! vykikl. Dv ne bude pozd. Jste Amerian, e ano,
a mlad? Mte stejn pirozen vlohy jako j? Ale protoe neumte pokorn
podkovat nkomu nkde njak, hrb se vm zda a krt dech. Dlejte nco,
love, ne z vs bude chodc mrtvola!
S tm se tie uzavel do zvren sti svho snn a lek mu nad hornm
rtem vlhce kreslil knrek z pny. Vyel jsem z hospody do nedlnho poas. Stl
jsem a dval se na ediv kamenn ulice a ediv kamenn mraky, pozoroval
zmrzl lidi, jak se udruj v pohybu namhavm vyfukovnm ediv koudele ze
zimnch st, obleeni do kouov zbarvench odv a do kabt ernch jako
saze, a ctil jsem, jak mi vlasy prorstaj blou barvou. Takov dny, pomyslel jsem
si, se do lovka pust vechny vci, kter kdy neudlal, rozvazuj mu tkaniky,
svrb ho ve vousech. Bh pomoz lovku, kter v ten den nem zaplacen dluhy.
Beznadjn jsem se otoil jako korouhvika ve slabm vtru a piml sv
vzdlen nohy k cest zpt do hotelu. V t chvli se to stalo.
Zastavil jsem se. Stl jsem velice tie. Poslouchal jsem. Nebo se zdlo, e vtr
nabral jin smr a vane te od zpadu a nese s sebou jaksi imrn a
pocinkvn: zvuk harfy.
No tohle, zaeptal jsem.

Jako kdy se vythne ztka, vechny tk ed vody moe zmizely s evem

drou v m bot; ctil jsem, e m trpkost zmizela.
A zahnul jsem za roh.
Sedla tam enika, asi zpli tak vysok jako jej harfa, ruce mla rozpjat na
rozechvlch strunch jako dt, kter se dotk jemnho istho det.
Struny harfy zbrkle drnely; zvuky se rozpadaly jako zmaten voda narejc
na beh. Z harfy se zjevil Danny Boy. Za nm obleen Zelen aty. Pak Limerick
je moje msto a j jsem Sean Liam a pln nejhlasitj probuzen. Pi zvuku
harfy jste mli pocit toho druhu, jako kdy vs ampask nalit do velk
sklenice tpe do vek a vlh vm lce.
Rozthl jsem sta od ucha k uchu. Tve jsem ml jako v ohni. Dech mi pskal
v nose. M nohy zkouely potajmu tanit v krytu mch nehybnch bot.
Harfa spustila notoricky americkou Yankee Doodle.
To m snad ta pan vidla, e tu opodl stojm v pihloupl horece? Ne,
pomyslel jsem si, to je shoda okolnost.
A pak jsem znovu posmutnl.
Protoe koukej, ekl jsem si, vdy ona tu svou harfu nevid. Ona tu svou
hudbu nesly!
Opravdu. Ruce j, samy od sebe poskakovaly a hrly ve vzduchu, nachzely
struny a drnkaly na n, dva prasta pavouci zamstnan rychlou stavbou st a
jejich novm spdnm, kdy je potrhal vtr. Nechala prsty hrt samotn, pro n
sam, a tv obracela tam i onde, jako by bydlela v blzkm dom a tu a tam
vyhldla ven, zda se jejm rukm nic nestalo. Ach ... M due ve mn vzdychla.
Pak:
Te m anci! Mlem jsem vykikl. Paneboe, samozejm!
Ale udrel jsem se a nechal jsem eniku oesat posledn bohat padajc hrsti
Yankee Doodle.
Pak jsem se srdcem v krku ekl:
Pkn hrajete.
Pl metrku se vyplavilo z mho tla.
ena pikvla a spustila Lto na pobe a jej prsty tkaly mantily z pouhho
dechu.
Opravdu hrajete moc pkn, ekl jsem.
Z mch d odpadlo dalch ticet kil.
Kdy hrajete tyicet let, ekla, tak vm to ani nepijde.

Klidn byste mohla hrt v divadle. Dejte pokoj! Dva vrabci klovali v
bcm stavu. Pro bych mla myslet na orchestry a kapely?
Je to prce pod stechou, ekl jsem.
Mj tatk, ekla a jej ruce vzltly a zase dosedly, udlal tuhle harfu, moc
dobe na ni hrl a m to nauil. U vech vudy, povdal, dr se stranou od
stech.Staena zamrkala, jak se rozpomnala. Hraj vzadu, hraj ped divadlem,
hraj si z boku, kval tatk, ale nehraj tam, kde rdous muziku. To bys rovnou
mohla hrt v rakvi!
A nevad ten d vaemu nstroji?
Harfm kod prv to horko a pra, co je v domech, kal tatk. Bu s n
venku, nech ji dchat, pkn tny a barvy chytej ze vzduchu. A navc, kal tatk,
kdy lidi koup lstek, tak si kad mysl, e na tebe me hulkat, kdy nehraje
nahoru, dol a kolem dokola akort pro nj. Na to si dvej pozor, kal tatk; jeden
rok t budou vynet, a druh t nakopou. Bu tam, kudy prochzej; kdy se jim
tvoje psnika bude lbit, no tak slva! Ti, kterm se lbit nebude, zmiz z tvho
ivota. Tmhle zpsobem, holiko, bude potkvat jenom ty, kte se z
pirozenosti klon na stejnou stranu s tebou. Pro by ses mla zavrat s uctvai
bla, kdy me t na erstvm povt v ulicch s andly, kte s tebou
zstanou. Jene j ve skutenosti jdu dl. A pro asi?
Poprv na m pohldla, jako nkdo, kdo vyel z tmav mstnosti a mhou oi.
Kdo jste? zeptala se. Rozvzal jste mi jazyk! O co vm jde?
Jet ped chvl, ne jsem zahnul za tenhle roh, o nic dobrho, ekl jsem.
Chtlo se mi skcet Nelsonv sloup. Chtlo se mi provokovat frontu ped
divadlem, prodrat se j, napl pitom plakat a napl se rouhat...
Nepozoruju, e byste nco takovho dlal. Utkala rukama dal metr psn.
Pro jste si to rozmyslel?
Kvli vm, ekl jsem.
Jako bych j vystelil do oblieje z dla.
Mn? ekla.
Kvli tomu, e jste zvedla den z dlaby, postrila ho, e jste ho pimla, aby
se znovu s pokikem rozbhl.
To e jsem udlala?
Poprv jsem zaslechl, e z melodie vypadlo nkolik tn.
Nebo jestli chcete, tak kvli vaim rukm, kter si jdou po sv prci, ani je
nemuste hldat.
Kdy je teba vyprat aty, tak je vyperete.

Poctil jsem, e se mi do d zavuje elezn te.

Nekejte to! zaprosil jsem. Pro bychom my, kte jdeme kolem, mli z
thle vci bt astni a vy ne?
Svsila hlavu; ruce se j pohybovaly jet pomaleji.
A pro byste se vy ml zabvat tm, co se lb mn?
Stl jsem ped n, ale mohl jsem zat vykldat to, co mi kal onen mu v
uspvajcm tichu Dooleyho hospody? Mohl jsem popisovat tu horu krsy, kter
se mi bhem ivota navrila v dui a sebe s dtskou lopatikou, jak ji po hrstkch
rozdluji zptky svtu? Ml jsem vypotvat vechny sv dluhy vi lidem na
jevitch a stbrnm pltn, kte m rozesmli nebo rozplakali nebo prost jen
probrali k ivotu, a pitom jsem v setmlm divadle i kin neml nikoho, ke
komu bych se obrtil a s odvahou zvolal: Kdybys nkdy poteboval pomoc, tak
j jsem tvj ptel! Ml jsem pro ni znovu vyvolat obraz toho lovka ped deseti
lety v autobuse, kter se na sedadle pln vzadu sml tak uvolnn a lehce, e tm
zvukem rozehl lidi k smvu, s nm i kad v dobr nlad vystupoval, ale
nikdo neml dost smlosti, aby se zastavil, dotkl se pae toho mue a ekl:
love, vy jste ns ale dneska veer potil; a vm to Bh vynahrad! Mohl
jsem vykldat, e ona je prost jednou polokou v knize dvno splatnch dluh?
Ne, nic z toho jsem ci nemohl. Zkusil jsem to jinak:
Zkuste si nco pedstavit. ..
No prosm, ekla.
Zkuste si pedstavit, e jste Amerian, pete lnky pro noviny, sbrte
materil daleko od domova, manelky, dt, ptel, za kared zimy, ve smutnm
hotelu, e je ediv den, kter v sob ctte jako stepy skla, rozvkan tabk a
zaa-zen snh. Pedstavte si, e chodte nevldnmi zimnmi ulicemi a zahnete za
roh a tam je tato mal ena se zlatou harfou a vechno, co hraje, je jin ron
doba, podzim, jaro, lto, pichz to jedno pes druh. A snh taje, mlha se zved,
ve vtru pl erven a vy se ctte o deset let mlad. Zkuste si to pedstavit.
Pestala hrt.
Z nhlho ticha byla otesena.
Vy jste ale cvok, ekla.
Pedstavte si, e vy jste j, ekl jsem. Jak jdu te zptky do svho hotelu.
A cestou bych chtl nco slyet, cokoli. Hrajte. A a budete hrt, zajdte za roh a
poslouchejte.
Vloila ruce na struny a zarazila se, pohybovala rty, j jsem ekal. Nakonec
vzdychla, pak zapla. Nhle vykikla:Bte pry! Coe ...?

Mm kvli vm ruce jako ze deva! Podvejte se! Zkazil jste to!

Chtl jsem jen podkovat...
Str si to ...! vykikla. Syku, mizero! Starej se o sebe! Hle si svho!
Nech m, love! Moje uboh prsty, jsou vyzen, vyzen!
Dvala se na n a na m planoucm, hroziv upenm pohledem.
Zmiz! vykikla.
Zoufale jsem zabhl za roh.
No nazdar, myslel jsem si, ty jsi tomu dal! A jak! Niiv dky, tak by se mohl
jmenovat jej pbh. Tvj taky a mus s tm t! Pitome, pro jsi nedrel jazyk
za zuby?
Podklesl jsem v kolenou a opel se o ze jakhosi domu. Odtikala nejmn
minuta.
Prosm, eno, myslel jsem si, pokrauj! Hraj! Ne pro m. Hraj pro sebe!
Zapome, co jsem kal! Prosm!
Zaslechl jsem pr slabch zkusmch zaeptn harfy.
Dal pestvka.
Pak znovu zavl vtr a pinesl zvuky velmi pomal hry.
Byla to star pse, znal jsem slova. kal jsem si je pro sebe:
Jdi zlehka podle hudby, nepokiv stbla trav. ivot s poasm plyne jak psek v
hodinch.
Ano, pomyslel jsem si, pokrauj, dl!
Pluj voln mezi stny, ln se v slunci hej, za r i chlad vzdej dky, za krm,
vna, dvky. Vz, ivot rychle vadne, jdi loukou jako vnek a nezra lsky dn.
A kdy se ivot skln pozdrav a dkvzdn, po dobrm dlu spi sv
zaslouen sny.
Ach, pomyslel jsem si, jak moudr je ta staena.
Jdi lehce, podle hudby.
,
Nejradi bych ji umakal vdnost. A nezra lsky dn.
Zato ona byla sam modina, jak jsem ji zraoval svou tupou laskavost.
Nyn vak psn, kter byla vmluvnj ne cokoli jsem j mohl ci, utovala
sama sebe.
ekal jsem, dokud nedola ke tetmu refrnu, a pak jsem znovu proel kolem
a nadzvedl klobouk.

Mla vak zaven oi a naslouchala svm rukm, kter se pohybovaly mezi

strunami jako panensk ruce velmi mlad dvky, kter poprv poznv d a
omv si dlan v jeho istm proudu.
Mla za sebou naprostou nevmavost, pak plinou citlivost a te dbala, aby
byla citliv pesn v nezbytn me.
Koutky st mla lehce povytaen.
To bylo o vlsek, pomyslel jsem si. O nejten vlsek. Opustil jsem ji a harfu
jako dva ptele, kter jsem potkal na ulici.
Bel jsem do hotelu, abych j podkoval jedinm zpsobem, kter jsem
dovedl: abych vykonal svou prci a vykonal ji dobe. Cestou jsem se ale zastavil
u Dooleyho.
Jet pod se lehce chodilo podle hudby a loukou jako vnek a dn lska
nebyla zraovna a j jsem potichu zavel dvee hospody a rozhldl jsem se po
mui, jemu jsem nejvc mezi vemi chtl potst rukou.

McGILLAHEEOVIC SKVRN
V roce 1953 jsem strvil est msc v Dublinu psanm scne. Od t doby
jsem tam nebyl.
Te jsem se po patncti letech vrtil lod, vlakem a taxkem a zastavili jsme
tady, ped Krlovskm hotelem Hibernia, a tady jsme vystoupili a li nahoru po
schodech k hotelu, kdy nm ebrck strila do oblieje sv pinav dcko a vykikla:
Pro Pnaboha, slitovn! Slitovn potebujeme! Mte ho?
Ml jsem ho nkde u sebe a plcal jsem se po kapsch, a jsem ho nael a
prv jsem ho podval, kdy se mi vydral mal vkik nebo zvoln. Mince se mi
vysypaly z ruky.
V tom okamiku se dcko dvalo na m a j na n.
Pak je ena strhla pry. Shbla se pro mince a vyplaen ke mn vzhldla.
Co, prosm t, m? Manelka m odvedla do recepce, kde jsem ve svm
ohromen zapomnl nad knihou host sv jmno. Co je s tebou? Co se tam
venku stalo?
Vidla jsi to dcko? zeptal jsem se.
To ebrck dt .. .?
Je to to sam.
Jak to sam?

To sam dcko, ekl jsem strnulmi rty, kter nm ta ensk strkala do

oblieje ped patncti lety.
Ale b.
Ano, pob. A vrtil jsem se ke dvem, otevel a vyhldl.
Jene ulice byla przdn. ebrck se svm uzlkem utekla nkam jinam, do
jin ulice, k jinmu hotelu, vstc jinm pijdjcm nebo odjdjcm.
Zavel jsem dvee a vrtil se ke knize host.
Coe? ekl jsem.
Najednou jsem si vzpomnl, jak se jmenuji, a podepsal se.
Dt nechtlo jt pry.
Toti vzpomnka.
Vzpomnka na jin roky a dny v deti a mlhch, na matku
a jejho malho tvoreka, saze v t drobouk tvi a kik t eny, kter znl
jako skpn brzdy, je chrn ped zhubou.
Nkdy jsem ji slchval pozd v noci, jak kvl, kdy dl krok z tesu irskho
poas dol na skly, kde moe nikdy nepestv pichzet a odchzet a zstv
vn rozbouen.
Ale dt tak zstvalo.
Kdy m manelka pistihla, jak dumm nad ajem nebo po veei nad kvou,
kala: U zase?
U zase.
Je to hloupost.
Jiste je to hloupost.
Vdycky sis dlal legraci z metafyziky, astrologie, ten z ruky . ..
Tohle je genetika.
Zkaz si celou dovolenou. Manelka mi podala merukov kole a dolila
mi lek. Poprv za cel roky cestujeme bez zte scn nebo romn. Ale
dneska rno ses v Galway ohlel pes rameno, jako by bela za tebou se svm
vrnm obrazem.
Opravdu?
V to sm. Genetika, k? To mi vyhovuje. Je to ta sam ensk, kter ped
patncti lety ebrala ped hotelem, ano, ale m doma dvacet dt jako stupnky a
vechny jsou si podobn jako pytel brambor. Nkter rodiny jsou takov. Horda
tatnkovch dt nebo horda mamininch absolutnch dvojnk a nic mezi tm.
Ano, dt vypad jako to, kter jsme vidli ped lety. Ale ty pece vypad jako

tvj bratr a je mezi vmi dvanct let rozdlu, ne? Mluv dl, ekl jsem. Dl
mi to dobe.
To jsem ovem lhal.
el jsem ptrat do dublinskch ulic.
Tak jsem si to ovem neekl. Ale pesto jsem ptral.
Od koleje svat Trojice pes celou O'Connellovu ulici a zptky k
Svatotpnskmu parku jsem pedstral velk zjem o vynikajc architekturu, ale
tajn jsem vyhlel ji a jej alostn bemeno.
Narazil jsem na obvyklou smsici hr na bendo a lidovch tanenk a
zpvk nbonch psn a vrkajcch tenor a baryton vzpomnajcch na
pohbenou lsku nebo kladoucch kmen na matin hrob, ale svou koist jsem
nikde nepistihl.
Nakonec jsem el za portrem Krlovskho hotelu Hibernia.
Miku, ekl jsem.
Ano, pane? ekl on.
Co ta ensk, co tu stvala u schod ...
Myslte tu s dckem?
Znte ji?
No jestli! Je, vdy m tady mu od mch ticti let a podvejte se na moje
ediny!
To u ebr tak dlouho?
A dvno pedtm.
Jmenuje se ...
Snad Molly. Myslm McGillaheeov. Jist. McGillaheeov. Jestli prominete,
pane, pro se ptte?
Podval jste se nkdy na jej dt, Miku?
Pokril nos. Toho jsem nechal u ped lety. Tyhle ebrcky dr sv dti v
dsnm stylu, vcemn v morovch podmnkch. Neutraj, nekoupou,
nezavaj. istota ebrot nesvd, vte? m pinavj, tm lep, to je jejich
zsada, no ne?
Mte pravdu, Miku. Take jste si to dt nikdy podn neprohldl?
J jsem vskrytu due estt, take umm skvle odvracet pohled. Jsem prost
slep, pane. Nemu vm pomoct. Odpuste.
Ve odputno, Miku. Podal jsem mu dva ilinky. Vlastn ... vidl jste ty
dva posledn dobou?

Je to divn. Kdy o tom pemlm, nebyli tu u ..., potal na prstech a

dval najevo pekvapen, no urit u deset dn! To jet nikdy neudlali.
Deset!
Deset, ekl jsem a tajn jsem si tak nco spotal. To by bylo od toho dne,
kdy jsem j pijel do hotelu.
Nepovdejte!
Povdm, e ano, Miku.
A loudal jsem se ze schod, pemleje, co jsem to ekl a co jsem tm myslel.
Bylo zejm, e se schovv.
Ani chviliku jsem nevil, e je nemocn ona nebo dt.
Nae stetnut ped hotelem, to, jak m oi a oi dtte vy-ksly jiskry, ji
vyplailo jako liku a zahnalo ji to kdovkam, do njak jin uliky, na jin
bulvr, do jinho msta.
Ctil jsem, jak mi unik. Ano, byla to lika, ale j jsem se ctil den ode dne
lepm honcm psem.
Zaal jsem chodit na prochzky asnji, pozdji, do nejpodivnjch konin.
Vyskakoval jsem z autobusu v Billsbridge a obchzel v mlze nebo jsem se vyvezl
taxkem na pl cesty do Kilcocku a schovval se po hospodch. Dokonce jsem
poklekl v kostele dkana Swifta, abych zaslechl ozvnu jeho hvajninimskho
hlasu, ale nastrail jsem se pi nejslabm zafukn dtte nesenho kolem.
Bylo to lenstv jt za takovou nehorznost. Pesto jsem el; svdilo m na
mst, kde m ta zatracen vc krbla.
A pak, ryz a asnou nhodou v lijku, kter naplnil stoky parou a ovoval
mi klobouk milinem deovch kapek za vteinu, kdy jsem podnikal svou non
plavbu, se to stalo ...
Vychzel jsem z kina po filmu s Wallacem Beerym z tictho roku, v puse
posledn okoldov bonbon, zahnul jsem za roh ...
A tahle ensk mi strila pod nos raneek a ozval se znm vkik: Jestli
mte v dui kouska milosrdenstv...!
Zstala, jako by ji pibil. Zvrtla se. Rozbhla se.
Okamit toti vdla. A dt v jejm nru s tou zdenou tvikou a
bystrma, jasnma oima m tak poznalo! Oba vykikli lekem.
Boe, ta ensk ale umla utkat.
Byla ode m pes cel blok, ne jsem nabral dech, abych kikl: Chyte
zlodje!

Zdlo se mi to jako pimen pokik. Dcko bylo zhada, kterou jsem si pl

rozlutit. A ona mi s nm prchala. Vypadala tedy jako zlodjka.
A tak jsem se vrhl za n a pokikoval: Stt! Pomoc! Ty tam!
Prvnho pl kilometru mezi nmi udrovala stometrov odstup, nahoru po
mostech pes Liffey a nakonec Graftono-vou ulic, a jsem dobhl do
Svatotpnskho parku a nael ho ... przdn.
Naprosto zmizela.
Pokud ovem, pomyslel jsem si, otel se na vechny strany a pitom jsem jen
tak bloudil oima, nezala do hospody U ty provinci.
el jsem tam.
Byl to dobr odhad.
Tie jsem za sebou zavel.
U baru byla ta ebrck, obracela do sebe pintu leku a dcku dvala tamprli
dinu na astn sn.
Pokal jsem, a se mi trochu zti srdce, pak jsem si stoupl k baru a ekl:
Prosil bych bombajsk din.
Kdy m dcko slyelo, kublo sebou. Z st mu vyprskl din. Zaalo se dusit a
kalat.
ena je obrtila a bouchla je do zad. aby se uklidnilo. Tak jsem ml proti sob
ervenou dtskou tviku, s oima zamhouenma, sty dokon. Konen
zchvat peel, tviky pobledly a j ekl:
Ty, dcko.
Udlalo se ticho. Vichni v baru vykvali.
Doekl jsem:
Potebovalo bys oholit.
Dcko sebou zazmtalo v matin nrui s podivnm hlasitm ublenm
kikem, kter jsem prost ual slovy:
To je v podku. Nejsem od policie.
ena se uvolnila, jako kdy j vechny kosti zmknou na kai.
Pus m na zem, eklo dt.
Postavila je na podlahu.
Dej mi mj din.
Podala mu jeho skleniku dinu.
Pojme do slu, tam si meme popovdat.
Dcko lo naped jako mal vtlen dstojnost, jednou rukou si pidrovalo
plenky, ve druh tmalo skleniku dinu.

Sl byl przdn, jak vytuilo. Dcko bez m pomoci vylezlo na idli u stolu a
dopilo din.
Kristepane, bodnul by jet jeden, eklo tenounkm hlskem.
Zatmco la matka pro nov, posadil jsem se a dlouze jsme se na sebe s
dckem dvali.
No tak, eklo nakonec, co si o tom myslte? Nevm. ekm, co to se
mnou udl, ekl jsem. Kadou chvli se bu zanu smt nebo breet. Radi
se smjte. To druh bych nesnesl. Bez rozmlen mi podal ruku. Pijal jsem.
Jmenuju se McGillahee. Znaj m ale sp jako McGillaheeovic kvrn. Zkrcen
Skvrn. Skvrn, ekl jsem, Smith. Pevn mi sevel ruku malinkmi prsty.
Smith? Vae jmno nek nic. Ale takov Skvrn, nevede snad takov jmno
deset tisc kilometr dol? A ptte se, co e tu dole dlm? A vy tam nahoe
takovej velikej a pknej a dejchte si tam v povt? Ale u nm jde pit. Hote to
do sebe a poslouchejte.
ena se vrtila se sklenikami pro oba. Napil jsem se, zadval se na ni a ekl:
Vy jste matka ...?
Je to moje sestra, eklo dcko. Nae matika u dvno odela za svou
odmnou: plpence denn pro nejbli tiscilet, pak ani hal a studen lta na
milin rok.
Vae sestra? Moje nevra musela bt znt, protoe se odvrtila a srkala pivo.
To byste neuhod, vite? Vypad desetkrt star ne j. Ale kdy
nezestrnete zimou, tak chudobou urit. A zima a chudoba, to je cel ta historie.
V tomhle poas porceln prask. A ona bejvala ten nejhez porceln z letn
pece. Jemn ji ouchl: Ale u ticet let je to matka ... To jste ticet let...!
Ped Krlovskm hotelem Hibernia? Jet vc! A pedtm nae mma a taky
n tta a jeho tta, cel klan! V den, kdy jsem se narodil, sotva m zavinuli do
plenek, u jsem byl na ulici a matka vykikovala Smilovn a svt byl hluchej,
lpj, nemj jako kmen. Ticet let se sestrou, deset s matkou je v provozu
McGillaheeovic Skvrn!
tyicet? vykikl jsem a napil se dinu, abych si urovnal
mylenky. Opravdu je vm tyicet? A cel ty roky jak?
Jak jsem k tyhle prci piel? eklo dcko. K tomu se
nepichz, k tomu se lovk, jak se k, rod. Veer co veer,devt hodin,
dn nedle, dn pchaky, dn vplatn pska a vtinou prach a drobeky
z kapes boh na prochzce.
Ale pod nechpu, ukzal jsem na jeho velikost, vzezen, ple.

To j taky jakiv nepochopm, eklo McGillaheeovic Skvrn. Narodil jsem

se jako trpaslk? Jsou to lzy? Nebo m nkdo varoval, abych neriskoval a zstal
malej? To by snad ...
e by to nelo? Ale lo! Jen poslouchejte. Tisckrt jsem to slyel a jet
tisckrt piel tta dom ze ebroty, stril mi prst do postlky a povd: ,kvrn,
za dnou cenu neros, dn svaly, dn fousy! Venku je Skutenost, Svt.
Sly m, Skvrn? Tam dl je Dublin a za nm Irsko a nad nma vema sed
svm tvrdm zadkem Anglie. Vyrst a snait se njak vyjt nestoj za to
pemejlen, za tu dinu, za to plnovn, a tak poslouchej, Skvrn, my ti zarazme
rst historkama, pravdou, varovnm a pedpovma, odkojme t dinem a
budeme t okuovat panlskejma cigaretama, a z tebe bude uzen irsk
unika, rovouk a chutn a mrav, sly, Skvrn mrav! J jsem t
nechtl pivst na svt. Ale kdy u na nm jsi, pkn se pikr, necho, lez, nemluv, bre, nepracuj, le si, a kdy bude na tebe, Skvrn, svt pli velikej, dej
mu znt svoje mnn: porej se! Tady m, Skvrn, svou koalku na noc, lupni ji
do sebe. U eky Liffey ekaj tyi apokalyptick jezdci. Chce je vidt? Dr se. A
jdem!'
A vyrazili jsme na veern obchzku, tta drnkal na bendo a j mu leel u
nohou s miskou, nebo tancoval, pod jednou pa m, pod druhou nstroj, a jedno i
druh valo falen. Pozd veer jsme potom doma leeli tyi v jedny posteli
jako nevydaen roda brambor, zbytky starho hladomoru. A nkdy uprosted
noci, kdy neml tta co dlat, vyskoil z postele do zimy a bel ven a hrozil
pstma obloze, vzpomnm si, vzpomnm si, slyel jsem, vidl jsem, jak vyzv
Boha, aby na nj vzthnul ruku, Je, kdyby tak on mohl vzthnout ruku na
Boha, to by ltalo pe a fousy, svtla by zhasnaly a velkolepej cirkus stvoen by
ml na vnost za-vno! Sly, Boe, ty pitome, s tvejma vnejma deovejma
mrakama, co na m vystrkujou ernej zadek, zle ti vbec na nem?
Obloha odpovdala plem a mma plakala taky celou
noc, celou noc.
A rno jsem el zase ven, tentokrt v jej nrui a zptky a zase ven mezi nima
, den co den a ona nakala pt milin mrtvch za hladomoru v jednapadestm a
on dval sbohem tyem milinm, co odpluly do Bostonu ...
Pak jednou v noci zmizel i tta. Mon e odplul na njak blzniv lodi jako
ti ostatn, aby na ns vecky zapomnl. Odpoutm mu. Byl chudk zdivoelej
hladem a peskoilo mu z toho, jak nm chtl nco dt, a nebylo co.

A mma se potom rozplynula ve vlastnch slzch, roztla, aby se tak eklo jako
cukrov svat a byla pry, ne se rozhrnula rann mlha, a trva ji vzala a moje
dvanctilet sestra pes noc vyrostla, ale j? J? J jsem zakrsnul. Vidte, kad
jsme se samozejm u dvno pedtm rozhodli, jakou cestou kdo pjde.
J jsem se ovem zsti rozhodnul hodn brzo. Pisahm, e jsem vdl, jak
vbornej jsem herec!
Slyel jsem to od kadho slunho ebrka v Dublinu, kdy mi bylo devt
dn. ,To je pece ebrck dt!' vykikovali.
A kdy mma stla v deti ped divadlem Abbey a mn bylo tiadvacet dn,
herci a reisi, kte vychzeli a natahovali ui na moje gaelsk lamentovn,
kali, e by m mli pijmout a vykolit! Kdybych byl vrost, patilo by mi
jevit, ale j nevyros. A v Shakespearovi nejsou role pro kvrata. Snad Puk, ale
co jinho? Zatm jsem se teda tyicet dn a padest noc po narozen pedvdl
tak, e se jeily chlupy a ebrci dundali, a jim mma aspo sem tam na hodinku
pj mou ki, maso, dui a hlas. Kdy matka stonala, pronajmala m na cel
pldne. A kdo si m koupil a odnes, vracel se s chvlou. ,Paneboe,' vykikovali,
,ten je, e by vtah prachy z papeovy kasiky!'
A jednou v nedli rno zstal stt jeden americkej kardinl ped katedrlou
jako pikovanej nad tm, jak jsem zajeel, kdy jsem vidl jeho pardn sutanu a
tu barevnou ltku.
ekl: ,Ten kik, to je Kristv prvn vkik, kdy se narodil, smenej s
hroznm jekem Lucifera, kterho vyplouchli z nebe jako blto do pekelnejch
splak!'
To ek ten milej kardinl. J? Kristus a bel v jednom, moje vskn napl
ztracen, napl nalezen? Doved byste si vymyslet nco lepho? Nedovedl,
ekl jsem.
A jednou, za moc let, pijel takovej divokej americkej fil-movej reisr, kterej
lovil Bl velryby. Jen m vidl, rychle si m prohldnul... a mrknul! A vtah
librovou bankovku a nedal ji do ruky seste, ale vzal mou vlastn strupatou pstiku, stril mi do n tu libru, zmknul ji, mrknul jet jednou a byl pry.
Pozdj jsem vidl jeho fotku v novinch, jak zapichuje Blou velrybu stranou
harpunou, celej vzteklej, a kdykoli jsme se potkali, kal jsem si, e m prokouk,
ale nikdy jsem na nj nezamrkal. Hrl jsem nmho. A vdycky jsem na tom
vydlal libru a on byl hrdej na to, e si nezadvm a nedm mu najevo, e vm, e
on v.

Ze vech, co kolem m proli na tomhle obrovskm kolotoi, byl jedinej, kdo

se mi kdy podval do o, krom vs! Vichni ostatn se tak stydli ped ivotem,
e dvali almunu a ani nekoukali.
Take myslm, e ten filmovej reisr a ti herci z Abbey a kardinlov a ti
ebrci, co mi kali, a zstanu se svm pirozenm j a nadnm a gniem jako
dtko, to vechno mi zamotalo hlavu.
K tomu jsem pod poslouchal o hladomorech a neminul den, abych nevidl
kolem jt poheb nebo pochodovat stvkujc nezamstnan, chpete? Ubjenej
detm a proudama lid a tm, e jsem tolik vdl, nemyslte, e m to muselo tlait dol a zptky?
Nemete trpit dcko hladem a mt z nj mue; nebo snad zzraky fungujou
jinak ne zastar?
Bylo snad pravdpodobn, kdy mi kapali do u vechnu tu hrzu, e se mi
bude chtt prohnt ve vech tch kladech a hchu a nechm si ubliovat
pirozenou prodou a nepirozenm lovkem? Kdepak! Chtl jsem jenom svou
kom-reku, a protoe z n jsem byl u dvno venku a vtlait se zptky nelo,
prost jsem se schoulil do klubka proti deti. A a si m trpen hled.
A vte, jak to dopadlo? Vyhrl jsem.
To ano, Skvrn, pomyslel jsem si, to ano.
Tak to by byl asi mj pbh, eklo stvoenko na vysok idli v przdnm
sle.
Poprv za tu dobu, co vypravoval, se na m podval.
I ena, kter byla jeho sestra, ale vypadala jako jeho ediv matka, se te
odvila zvednout pohled.
Vd o vs lidi v Dublinu? zeptal jsem se.
Nkte. A zvidj mi. A asi m nenvid, protoe se mi podailo vyvznout
lehce Bohu a jeho rnm a osudu.
V to policie?
Kdo by jim to ekl?
Dlouho bylo ticho.
D buil do oken.
Kdesi zaply steje dve jako trznn due, kdy nkdo vychzel a nkdo
jin vchzel.
Ticho.
J ne, ekl jsem. Kristepane, Kristepane ... A seste se po tvi valily
slzy. A slzy tekly po usmolen podivn tvice dtte. Oba nechali slzy plynout,

nestrali je, a nakonec pestaly, a dopili jsme din, jet jsme chviliku posedli a
pak jsem ekl: Nejlep hotel ve mst je Krlovsk hotel Hibernia. Pravda,
souhlasili. A vy jste se ze strachu pede mnou vyhbali nejbohatmu
zem? Ano. Noc je mlad, ekl jsem. Tsn ped plnoc pilet ze
Shannonu letadlo boh. Vstal jsem.
Kdy dovolte ... Rd tam te s vmi pjdu. Kalend svatejch je plnej,
ekla ena, ale my u tam pro vs msto najdem.
Potom jsem el s McGillaheeovou a jejm kvrntem detm zptky ke
Krlovskmu hotelu Hibernia a cestou jsme hovoili o spoust lid, kte tsn
ped dvanctou pijedou z letit, budou popjet a zapisovat se v tu pozdn hodinu,
tu skvlou hodinu pro ebrotu, kter se s tm studenm detm a se vm nesm
propst.Kus cesty jsem dcko nesl, protoe vypadala unaven, a kdy jsme byli na
dohled hotelu, dal jsem j je zptky a ekl:
Je to pln prvn?
e m odhalil turista? Jo, eklo dcko. Mte oko jako rys.
Jsem spisovatel.
No to m podr, ekl, to m mohlo napadnout! Vite, e...
Ne, ekl jsem. Nenapu o tom, o vs, ani slovo jet nejm patnct let.
Ruku na to?
Ruku.
Byli jsme ticet metr od schod hotelu.
Tady musm zmlknout, eklo Skvrn v sestin nru, po dinu sv jako
mtov pokroutka, s kulatma oima, vlsky rozcuchan, zavinut ve pinavch
hadcch, pstiky v mrnm pohybu. Mme s Makou pravidlo: v prci se nekec. Podejte mi ruku.
Uchopil jsem tu malou pstiku, ty prstky. Jako bych drel moskou sasanku.
Bh vm ehnej, ekl.
A a se Bh o vs star, ekl jsem j.
, eklo dcko, za rok budeme mt naeteno na lo do New Yorku.
Urit, ekla.
A u nikdy nebudu ebrat, u nikdy nebudu pinav dcko, co bre v noci za
bouky, ale dostanu njakou slunou prci na erstvm vzduchu, vte, umte si to
pedstavit? Vite, e mi na to zaplte sviku? U ho. Tak bte. Jdu,
ekl jsem.
A rychle jsem krel k prel hotelu, kam zanaly pijdt taxky z letit.

Slyel jsem za sebou, jak ena vybh, vidl jsem, jak zved pae a nastavuje
Svat dtko deti.
Jestli v sob mte kousek milosrdenstv! kiela. Slitovn!
A slyel jsem mince zvonit v misce a slyel jsem kysel dtsk pl a
pijdly dal vozy a ena volala Milosrdenstv a Dky a Slitovn a Bh ehnej
a Bu pochvlen a j si utral slzy a pipadal jsem si, e sm mm sotva pl
metru, njak jsem se vykrbal po vysokch schodech do hotelu a do postele, kde
celou noc harail a padal na okna studen d a za svtn, kdy jsem se probudil
a vyhldl ven, byla ulice przdn a na ten stle padajc pval...

ERTK V KRABICE
Vyhlel okny do chladnho rna, v rukou drel krabiku s provm ertkem
a prsty dloubal pod zarezavl vko. Ale a se snail sebevc, ertk ne a ne
vyskoit na svtlo, kiknout nebo tlesknout do vzduchu sametovmi palenicemi
anebo se rozhoupat na vechny strany a usmvat se od ucha k uchu namalovanm
smvem. Zstval namakn ve svm vzen, stlaen do krajnosti pod vkem.
Kdy se ke krabice piloilo ucho. dal se v n postehnout tlak, strach i panika
polapen hraky. Bylo to, jako by lovk drel v ruce n srdce. Edwin
nedokzal ci, zda pulsuje krabika, anebo zda na vko bu jeho krev.
Odhodil krabiku a pohldl k oknu. Za oknem stly stromy a obklopovaly
dm, kter obklopoval Edwina. Za stromy nevidl. Kdy se za nimi pokouel
nalzt jin Svt, vtr stromy hust propletl a tak ztiil jeho zvdavost a zakryl mu
vhled.
Edwine! Za nm pervan oddechuje maminka pi rann kv. Nech toho
vyhlen. Poj jst.
Ne, zaeptal.
Coe? ustot kroben ltky. Zejm se otoila. Co je dleitj, sndan,
nebo to okno?Okno ..., zaeptal a zrakem peltl stezky a pinky, kter
zkoumal u tinct let. Je pravda, e ty stromy pokrauj jet tisc kilometr a
kon v przdnu? To nemohl ci. Zrak se poraenecky vrtil k trvnku ped
domem a ke schodm a ruce se mu chvly na okenn tabulce.
Bez chuti se pustil do merunk, sm s matkou v ohromn jdeln, kde se
vechno rozlhalo. Pt tisc sndan u tohoto stolu a tohoto okna a za tmi stromy
nikdy nic.
Jedli mlky.

Matka byla bled ena, kterou vidli jen ptci v oknech vysokch kulatch
viek na starch venkovskch sdlech kad rno v est, odpoledne ve tyi,
veer v devt a tak minutu po plnoci. Vdycky tam byla, ve sv vi, mlenliv,
osamocen a klidn v t vi. Bylo to, jako kdy lovk prochz oputnm
sklenkem, v nm posledn plach bl kvt zved hlavu k msci.
A jej dt, Edwin, byl jak chm bodlku, kter vtr jedinm nporem me
odvt, a dozraje as. Vlasy ml jak hedvb a oi syt modr a horenat. V tvi
ml vyplaen} vraz, jako by neklidn spal. Kdyby prskly jist dvee, mon e
by se rozpadl jako semena netykavky.
Matka zaala hovoit, pomalu a obezetn, pak rychleji a rozzlobenji a
nakonec se sotva ovldala:
Pro mus bt kad rno neposlun? Nemm rda, kdy tak vyhl z
okna, sly m? Co chce? Chce je uvidt? vykikla a keovit zkroutila prsty.
Plla roztomile jak rozzloben bl kvt. Chce uvidt ty Stvry, kter pibhnou
po cestice a zhltnou lovka jako jahodu?
Ano, pomyslel si, rd bych ty Stvry vidl, i kdy jsou tak stran.
Chce jt ven, chce za nimi, kiela, jako to udlal tvj otec, jet ne ses
narodil, a nechat se zabt, jako zabili jeho, dt se cestou srazit od tch Bs, to by
se ti lbilo?
Ne . . .
Nen dost na tom, e zavradili tvho otce? Pro o tch Stvrch vbec
peml! Mvla rukou k lesu. Dobr, jestli si tak pnliv peje umt, jdi si!
Uklidnila se, ale prsty stle jet nervzn pokubvala ubrus. Edwine,
Edwine, cel tenhle Svt do poslednho kamnku postavil tvj otec; pro nj byl
krsn a ml bt i pro tebe. Za tmito stromy nen nic, nic ne smrt. Nechci, aby
ses j piblil! Tohle je Svt! dn jin nestoj za to, aby sis jim lmal hlavu.
Znien pikvl.
Tak se zasmj a dojez sndani, ekla.
Jedl pomalu a ve stbrn lice tajn pozoroval odraz okna.
Mami...? Nemohl to vyslovit. Co to je ... umt? Ty o tom mluv. Je to
njak pocit?
Ano, pro ty, kdo mus nkoho pet, je to okliv pocit. Nhle vstala.
Pijde pozd do koly! U utkej!
Polbil ji a pitom popadl knihy. Sbohem!
Pozdrav pan uitelku!

Vyltl od n jako kulka z pistole. Bel vzhru po nekonench schoditch,

probhal chodbami, halami a kolem oken, kter blmi vodopdy zalvala stny
tmavch ochoz. Stle v dalmi svty, lecmi na sob jak poschoov dort
spojovan tlustmi vrstvami orientlnch koberc a ozdoben jasnmi svkami.
Z nejvyho schodit shlel dol tymi stupni Vesmru. V Nin je
kuchy, jdelna a saln. Pak dvoje Stedoho s obrazrnami, hudebnm
salnkem, hernami a adou zamench, zakzanch pokoj. A tady roztoil se
tady je Vysoina vlet, dobrodrustv a uen. Tady se cestou do koly
potuluje, neinn postv anebo sed a osamle si zpv dtsk psniky.
Tohle je tedy Vesmr. Otec (anebo Bh, jak mu maminka asto kala) tu
kdysi vztyil tyhle hory ze stn pokrytch tapetami. To Otec-Bh zpsobil, e
otoenm vypnae se rozho hvzdy. A slunce je maminka a maminka je slunce,
kolem nj obh a to se cel svt. Edwin, mal temn meteor, v po temnch
kobercch a tpytivch alounech prostoru. Bv ho vidt, jak pi przkumnch
potulkch stoup i miz na rozlezlch kometch schodi.
Nkdy si s maminkou uspodaj na Vysoin piknik, rozprostou chladiv
snn pokrvky na rudch trvncch mkkch perskch koberc, na
karmnovch loukch vzcn ploiny na vrcholku Svt, kde na jejich jdlo a
vesel shlej prothlmi tvemi z ady portrt zaloutl cizinci. Vodu si
poutj ze stbrnch kohoutk skrytch v kachlkovch vklencch, pohrky
rozbjej o dladice ped krbem a ki pi tom smchy. Hraj si na schovvanou v
zaarovanch vinch, v neznmch, divokch a skrytch krajch, v nich ho
objevuje zamotanho jako mumii do sametovch zvs u oken, anebo pod
potahy nbytku jako vzcnou kvtinku, chrnc se ped vtrem. Jednou se ztratil
a putoval cel hodiny po nezdravch boch prachu a ozvn, kde na vcch a
ramnkch ve sknch vis jen noc. Ale matka ho nala a snesla ho uplakanho
nkolika rovinami Vesmru do salnku, v nm smteka prachu, stle stejn a
dvrn znm, padaj v jiskrnch sprkch proslunnm vzduchem.
Bel po schoditi.
Tady klepe na tisce dve, zamench a zapovzench. Tady mlky ki z
azylu svch plten Picassovy dmy a Dalho pnov a zlat oi jim planou, kdy
se kolem nich potlouk.
Tihle ij tam venku, ekla mu kdysi matka a ukzala na Dalho a Picassovy
vtvory.
Kdy te utkal kolem, vyplzl na n jazyk.
Pestal utkat.

Jedny ze zakzanch dve byly oteven.

Prodralo se jimi tepl slunce a drdilo ho.
Za dvemi spirlovit stoupalo vzhru toit schodit, zalit tichm sluncem.
Stl a tce oddychoval. Po vechna lta dvee zkouel a vdycky byly
zaven. Co by se stalo, kdyby tyhle oteve! dokon a vylezl po schoditi?
Skrv se nahoe njak Obluda?
Hal!
Jeho hlas se vznesl po zatoenm slunenm paprsku. Hal ..., zaeptala
slab, ln ozvna vysoko, vysoko nahoe, a doznla.
Prosm t, moc t prosm, nic mi neudlej, zaeptal t sluncem ozen
vin.
Lezl nahoru, na kadm schodu se zastavil, oekvaje trest, a oi ml zaven
jako kajcnk. Ted' u postupoval rychleji, kolem dokola, v a v, kolena ho
bolela, dech se mu dral
z plic, hlava zvuela jak zvon, ne se konen dostal na obvan vrchol a
stanul v oteven, sluncem vyprahl vi.
Slunce ho udeilo do o. Nikdy, nikdy nevidl tolik slunce. Dokloptal k
eleznmu zbradl.
Tamhle to je! S otevenou pusou se otel vemi smry. Tamhle je to!
Bhal dokola. Tam!
Byl nad chmurnou barirou strom. Poprv v ivot stl vysoko nad kltivmi
katany a jilmy a kam dohldl, vude byla zelen trva, zelen stromy a bl
stuky, po nich uhnli brouci, a druh polovina toho svta byla modr a nekonen, slunce se ztrcelo a rozpoutlo v neuviteln hlubokm prostoru, tak
obrovskm, a se mu zdlo, e sm do nj pad, vykikl, pevn se chytil msy, a
tam za stromy, za tmi blmi stukami, po nich bhali brouci, uvidl cosi jako
vzhru zdvien prsty, ale dn hrzy z Picassovch a Dal-ho obraz, jen
njak mal ervenomodrobl kapesnky, tepotajc se vysoko na mohutnch
blch tych.
Z nieho nic se mu udlalo patn; a zas.
Otoil se a tm sletl po schoditi. Zabouchl zakzan dvee a dopadl na
n. Te oslepne! Pitiskl si ruce na oi. Neml jsi to vidt, neml, neml!
Padl na kolena, keovit se zkroutil na podlaze a pikryl si obliej. Za chvilku
urit oslepne.
O pt minut pozdji stl u obyejnho okna na Vysoin a vyhlel do svho
znmho Zahradnho svta.

Zase uvidl jilmy, oeky i kamennou ze a les, o nm se domnval, e je

takovou nekonc zd, za n nen nic ne hrza non przdnoty, mlha, d a
vn noc. Te bylo jis-t, e Vesmr tmhle lesem nekon. Existovaly i jin
svty ne ty v Nin a na Vysoin. Znovu zkusil zakzan dvee. Byly
zamen. Je to vbec pravda, e byl nahoe? Objevil skuten ty napl zelen a
napl modr prostory? Vidl ho Bh? Edwin se Zachvl. Bh. Bh, kter kouil
zhadn ern dmky a tmal kouzeln vychzkov hole. Bh, kter ho mon
pozoruje i te!
Edwin nco zahuhlal a dotkl se svho zrudlho oblieje. Vidm, dkuji ti,
dkuji. J pod vidm!V pl dest zaukal s plhodinovm zpodnm na
koln dvee.
Dobr den, pan uitelko!
Dvee se rozletly. Uitelka ekala ve vysok kutn ze siln edav ltky s
kp staenou pes obliej. Na och mla jako obvykle stbrn brle.
Gestikulovala rukama v edch rukavicch.
Jde pozd.
Za n se prostrala zem knih, ozen svtlem z krbu. Byly v n stny vyzdn
encyklopediemi a ohnit, do nho se lovk mohl postavit a vbec se neuhodil
do hlavy. Divoce v nm plpolalo poleno.
Zaveli dvee a nastalo tepl ticho. Stl tu psac stl, u nho kdysi sedl Bh,
po tomhle koberci chodil, cpal si pitom dmku silnm tabkem a mrail se z toho
irokho barevnho okna. V pokoji bylo ctit vni Boha, vyletnho deva,
tabku, ke a stbrnch minc. Uprosted tch vc znl uitelin hlas jako zpv
osaml harfy. Vyprvl o Bohu a o zalch asech, o svt, kdy se jet tsl
ped Bom rozhodnutm a chvl se jeho dvtipem, o asech, kdy Svt vyrstal
pod Boma rukama, od pln, od npad, od prvnch trm. Otisky Boch prst
lply dosud jako polorozbedl vloky snhu na spoust oezanch tuek v
zamench sklennch vitrnch. Nikdy, nikdy se jich nikdo nesm dotknout, aby
otisky nezmizely navdy.
Tady na Vysoin se z tichho toku uitelina hlasu uil Edwin vemu, co se
oekvalo od jeho ducha i tla. M se z nj stt Nkdo, mus dozrt pro velikost a
burcujc Bo hlas. Jednoho dne mus stanout vysok a planouc bledm rem u
tohoto okna, aby smetl prach z trmov Svt; sm mus bt Bohem! Nic tomu
nesm zabrnit. Ani obloha, ani stromy, ani Vci za tmi stromy.
Uitelka se pohybovala po mstnosti jako pra.
Pro jsi piel pozd, Edwine?

Nevm.
Zeptm se t jet jednou, Edwine. Pro jsi piel pozd?
Jeden jedny zakzan dvee byly oteven ... Slyel, jak uitelka sykla.
Vidl, jak pomalu sklouzla a zapadla do irok run vyezvan idle, jak ji pohltila temnota a od brl se j
odrazil zblesk svtla, ne zmizely. Ctil, e se na nj dv ze stnu, a jej hlas byl
hluch a tolik podobn hlasu, kter nkdy slyel v noci, ne se vlastnm vkikem
probudil z dsivho snu. Kter dvee? Kde to bylo? zeptala se. Urit byly
zaven!
Ty u Dalho a Picassa, odpovdl vystraen. S uitelkou byl vdycky
zadobe. Je te vemu konec? Co to vechno pokazil? Vylezl jsem nahoru po
schodech. Musel jsem! Prost jsem musel! J u to neudlm, opravdu neudlm!
Prosm vs, nekejte nic mamince.
Uitelka se ztrcela v dutin idle i kp. Brle matn odrely tpytiv
zblesky svatojnskch muek ve studni jej samoty. A co jsi tam nahoe vidl?
zamumlala. Velik modr pokoj!
Pokoj?
A tak zelen pokoj a stuky, po kterch bhali brouci, ale j jsem tam
nezstal dlouho, opravdu ne, na mou dui, psahm!
Zelen pokoj a stuky, m pravdu, stuky a po nich bhaj brouci, m
pravdu, ekla a jej hlas ho rozesmutnl.
Chtl ji vzt za ruku, ale ona ji spustila do klna a tpav penesla v temnot na
hru. el jsem rovnou dol, zabouchl sem dvee a u se tam nikdy nepjdu
podvat! vykikl.
Muvila tak slabm hlasem, e sotva slyel, co povd. Jen-e u jsi to vidl, a
bude chtt vidt vc, bude u stle zvdav. Kp se zvolna pohupovala sem
tam. Jej hloubka se nahnula k nmu s otzkou: A lbilo se ti, co jsi vidl?
Polekalo m to. Bylo to velik.
Velik, ano, pli velik. Rozshl, stran rozshl, Ed-wine. Ne jako n
svt. Velik, rozshl a pln nejistoty. Ach, pro jsi to udlal? Vdl jsi pece, e
dl nco patnho!
Ohe v krbu se rozhoel a pak odumral a ona stle ekala na odpov.
Nakonec, kdy odpovdt nedokzal, zeptala se tm nehybnmi rty: Je to kvli
matce?
Nevm!

Je nervzn, omezuje t, okikuje t, dr t moc zkrtka a ty bys chtl mt

taky chvilku pro sebe, je to kvli tomu, je to kvli tomu, povdej,
odpovz?Ano, je, prudce se rozvzlykal.
Utk proto, e si dl prvo na vechen tvj as, na kadou tvoji
mylenku? Hlas znl smutn a ztracen. Povz mi...
Ruce ml ulepen slzami. Ano! Kousal se do prst a do hbet rukou.
Ano! Neml pipoutt takovhle vci, ale vdy vlastn nemusel nic kat, to
ona, ona je vyslovovala, a stailo, kdy jen souhlasil, pikyvoval, kousal se do
kotnk a mezi plem vykikl.
Uitelka zestrla o milin let.
Vichni se stle ume, ekla unaven. Vstala ze idle, ed roucho se j
zvolna rozvlnilo, a pela k psacmu stolu, kde rukou v rukavice dlouho hledala
pero a papr. Vichni se stle ume, ach, Boe, ale ume se pomalu a bolestn.
Myslme si, e to dlme dobe, a zatm stle jen zabjme. Pln ... Sykla a nhle
pohodila hlavou. Kp se roztsla, ale jako by byla docela przdn. Napsala na
papr pr slov.
Dej tohle mamince. Pu j, e mus mt kad odpoledne dv hodiny jen pro
sebe, aby sis mohl zalzt, kam chce. Kam ty chce. Jen ne ven. Sly m, dt?
Ano. Osuil si obliej. Ale ... Jen pokrauj.
Lhala mi maminka o tom tam venku a o tch Stvrch?
Podvej se na m, ekla. Jsme spolu ptel, nikdy jsem
t pece nebila jako nkdy tv matka. Ob jsme tu, abychom
ti pomohly porozumt vcem a vyrst tak, abys nebyl znien,
jako byl znien Bh.
Vstala a pitom natoila kpi, a j svtlo z krbu zalilo cel obliej. Jas ohn v
miku vyhladil etn vrsky.
Edwin zalapal po dechu. Srdce se mu rozbuilo. Ohe!' Uitelka strnula.
Ohe! Edwin pohldl do ohn a zpt na jej obliej. Kp ukubla jeho
pohledu, obliej zmizel v hlubok studni a byl ten tam. V obliej, vypravil ze
sebe Edwin. Vypadte jako maminka!
Rychle pistoupila ke knihm a jednu vzala do ruky. Vysokm zpvavm
tnem svho monotnnho hlasu promlouvala k policm. Vechny eny vypadaj
stejn, to pece vis
Zapome na to! ti! Tady ti! Pinesla mu knihu. ti prvn kapitolu! ti
denk!

Edwin vzal knihu, ale vbec nectil jej vhu v rukou. Kdy zaal st, ohe
zapraskal a ohnivmi jazyky vylehl a do komna. Pokraoval a uitelka sklesla
do idle, usadila se a ztiila, a m dle etl, tm astji ed kp pikyvovala a
skryt obliej nabyl dstojn strnulosti jako srdce usazen ve svm zvonu. etl a
ohe ozaoval zlat npisy na knihch v policch. Vyslovoval slova, ale ve
skutenosti myslel na knihy, z nich byly iletkou vyznuty nebo seznuty
nkter strnky, nkter dky vykrtny, nkter obrzky vytreny, nkter knihy
mly koen elisti pevn zaklen a ped jinmi byl jako ped vzteklm psem
chrnn tkmi bronzovmi sponami. To vechno mu vilo mysl, zatmco jeho
rty v ti-chu ruenm jen ohnm vyslovovaly:
Na potku byl Bh. A ten vytvoil Vesmr a vechny Svty uvnit Vesmru,
vechny pevniny uvnit Svt i vechny zem uvnit pevnin a svm duchem a
svma rukama vymodeloval milujc enu a dt, kter, a pijde as, stane se
samo Bohem...
Uitelka zvolna pikyvovala. Ohe tie pohasl v dmajc uhlky. Edwin etl
stle dl.
Sotva dechu popadaje sklouzl po zbradl do salnu. Mami, mami!
Leela bez dechu v mkkm karmnovm kesle, jako by tu dlouhou cestu
ubhla tak.
Mami, mami, vdy ty jsi mokr skrz naskrz! Vn? zeptala se, jako by
bylo jeho vinou, e tak spchala. No tak jsem, co na tom. Zhluboka nabrala
dech a vzdychla. Pak ho vzala za ruce a ob polbila. Upen se na nj dvala a
oi se j rozily. Dobe m te poslouchej, mm pro tebe pekvapen! V, co
bude ztra? To bys neuhodl! M narozeniny!
Ale od minulch je to teprv deset msc! Ztra je m! km ti, e si
trochu zakouzlme. A co j km, je pravda.
Zasmla se.
A oteveme dal tajemn pokoj? zeptal se zmmen.Samozejm,
oteveme trnct pokoj! Patnct pt rok, pak estnct, sedmnct a tak pod
a do jednadvactch narozenin, Edwine! Pak pak oteveme na ti zpady
zaven dvee nejdleitjho pokoje a ty se stane Pnem tohoto domu, Otcem,
Bohem, Vldcem vesmru!
Slva, vykikl a znovu: Slva! Knihy vyhodil do vzduchu. Vybuchly, jako
kdy se rozlet hejno holubic, a ustiv se snely dol. Sml se a ona tak. Jejich
smch vyltl a snesl se s knihami. S vskotem se rozbhl sjet jet jednou po
zbradl.

ekala na konci schodit s rozevenou nru, aby ho mohla chytit.

Edwin leel v posteli zalit msnm svtlem, prsty oural do ertka v
krabice, ale vko zstvalo zaven. Bezmylenkovit toil krabikou v ruce a
nedval se na n. Ztra m narozeniny ale pro? Copak byl tak hodn? Ne, to
nebyl. Tak pro jsou tu ty narozeniny tak brzo? Asi proto, e vechno je te njak
jak by se to jenom eklo? Neklidn? Ano, vechno se te ve dne v noci chvje.
Vidl bl napt, vidl, jak msn svtlo prosv neviditeln snh na matin
obliej. Budou muset oslavit jet nkoliker jeho narozeniny, ne se maminka
zas uklidn.
Moje narozeniny, povdal stropu, budou te stle astji. Vm to, urit to
vm. Maminka se tak hodn a nahlas smje a oi m tak divn ...
Pozve na narozeniny pan uitelku? Nepozve. Matka a uitelka se nikdy
nesetkaly. A pro ne? Protoe, odpovdla mu maminka. Vy se nechcete
seznmit s moj maminkou, pan uitelko? A jednou, ekla uitelka nevrazn
a jej hlas se zavlnil jako pavuiny v hale. A .. . jednou . . .
Kam asi chod pan uitelka na noc? Vystoup tmi tajemnmi hornatmi kraji
vzhru a skoro k msci, k lustrm slepm nnosem prachu, anebo vyjde ven za
stromy a jde stle dl a dl? Ne, to jist ne!
Kroutil hrakou v zapeench rukou. A vloni, kdy se vechno zaalo chvt a
tst, to maminka jeho narozeniny ne-posunula o nkolik msc? Ale ano,
posunula, urit posunula.
Mysli na nco jinho. Na Boha. Na Boha, kter postavil studen plnon
sklep, proslunnou pdu a cel ten zzrak mezi tm. Mysli na jeho posledn
hodinku, kdy ho zniil njak ten nestvrn brouk za zd. Jak se asi Svty
otsaly pi je-ho odchodu!
Edwin si pithl ertka k oblieji a eptal vku: Hal! Hal! Hal, hal ...
dn odpov, jen napjat tlak zmknutch pruin. J t dostanu ven,
pomyslel si Edwin. Jen pokej, pokej! Mon e to zabol, ale jinak to nejde.
Pokej, uvid ...
Vylezl z postele k oknu a hodn se vyklonil, aby uvidl na
mramorovou cestiku ozenou mscem. Zvedl krabiku
nad hlavu, uctil, e mu v podpa stk pramnek potu,
a uvdomil si, jak se mu sevely prsty a jak sebou trhla pae.
S vkikem vyhodil krabiku ven. Krabika se zakymcela
v chladnm vzduchu a padala. Dlouho trvalo, ne narazila na
mramorov chodnk.

Edwin se nahnul jet vc a vzruen oddychoval. Tak co? kikl. Tak co?
zeptal se znovu. Co ty! Co? Ozvny doznly. Krabika leela v lesnm stnu.
Nevidl, zda se pi pdu otevela. Nevidl, zda usmvav ertk vyskoil z
ohavnho vzen nebo zda se pohupuje vtrem sem tam, sem tam a tie cink
stbrnmi rolnikami. Naslouchal. Celou hodinu stl u okna, upen vyhlel a
naslouchal, ne se konen vrtil do postele.
Rno. Jasn hlasy vchzely a vychzely ze Svta kuchyn, znly zblzka i
zdlky a Edwin otevel oi. jsou to hlasy, jen to mohou bt? Njakch
boch pomocnk? Nebo lid z Dalho obraz? Ne, ty pece maminka nem rda.
Hlasy se rozplynuly v mruivm hmotu. Ticho. Z velk dlky se ozvaly kroky,
jejich zvuk zesiloval a slil, a se rozletly dvee.
Vechno nejlep k narozeninm!
Tancovali, jedli polvan kolky, pochutnvali si na citrnov zmrzlin, pili
rov vna, a kdy matka rozeznla piano lavinou zvuk a otevela sta ke
zpvu, objevil se dort se snhovou epic a s jeho jmnem. Matka se s nm
roztoila a znovu ho thla k jahodm, k vnu a smli se tak, a roztsli lustry v
chvjiv d. Pak se blskl stbrn kl a spn se vydali odemknout trnct
zapovzen dvee.Hotovo! Dvej pozor!
Dvee zajely do stny.
Ach, vydechl Edwin.
Nebo k jeho velkmu rozarovn byl tenhle trnct pokoj jen obyejn
zapren hnd sk. Neslibovala nic z toho, co mu pinesly pokoje pi ostatnch
vroch! Drek k estm narozeninm byl koln pokoj na Vysoin. Pi sedmch narozeninch otevel hrac pokoj v Nin. Pi osmch hudebn pokoj, pi
devtch kuchy se zzranm pekelnm ohnitm! Pi destch otevel pokoj, v
nm syely fonogra-fy nepetritmi vzdechy duch, kte zpvali z jemnch zkrut. Jedenct byl ten obrovsk zelen pokoj zahradn, v nm byl koberec,
kter se msto zametn musel sekat!
Nebu zklaman, jen jdi dovnit! matka ho se smchem strila do skn.
Pokej, a uvid, jak v tom je kouzlo! Zavi dvee!
Edwin vykikl: Ne!
Nebo pokoj se rozechvl, dal se do pohybu a drel je v elistech jako elezn
tlama; pokoj se rozjel a stna klouzala podl nho dol.
Neboj se, neboj, milku, tiila ho. Dvee projely podlahou a kolem nich se
jako elestc had sunula dlouh, nepirozen pust stna a pinela s sebou dal
a dal dvee, u nich se nezastavovali, nbr jeli dl, a Edwin celou cestu svral

matino zpst. V jednom mst pokoj zavrzal a odkalal si; chvn ustalo a
pokoj zstal stt. Edwin vyjeven zr! na neznm nov dvee a slyel, jak mu
matka k, tak jdi, otevi je, no, tamhle. A ty nov dvee se rozltly k dal zhad. Edwin nevil svm om.
Vysoina! Jsme na Vysoin! Jak jsme se sem dostali? Kde je saln, mami,
kde je saln?
Vyvedla ho ze dve. Vyskoili jsme pmo nahoru a letli jsme. Jednou za
tden nepjde do koly oklikami, ale polet!
Stle se jet nemohl pohnout, jen stl a dval se na zhadnou promnu jedn
zem v druhou, jedn krajiny v druhou, vzdlenou a ve poloenou.
Ach maminko, maminko ..., vypravil ze sebe.
Ve vysok trv na zahrad strvili ndhern odpoledne v sladkm
nicnedln. Z velkch popjeli jablen mot, oprali se o hedvbn
purpurov poduky, odkopli stevce a nohy ponoili do hokch pampeliek a
sladkho jetele. Dvakrt matka vyskoila, kdy uslyela z dlky za lesem ev
Netvor. Edwin ji polbil na krk. Neboj se, ekl, ,j t ochrnm.
J vm, odpovdla, ale odvrtila se a zadvala se na seskupen strom, jako
by ten chaos tam venku mohl v ktermkoli okamiku jedinou ranou smst cel
les, dolpnout na n titnskou botou a rozdrtit je v prach.
Pozdji za toho dlouhho modrho odpoledne uvidli hmotn prolett cosi, co
se podobalo chrmovmu ptku, svtlou trhlinou ve velik vce mezi stromy.
Rozbhli se do salnu a kryli si hlavy jako ped boukou s lijkem a zelenmi
blesky, nebo mli pocit, e je ten zvuk oblv ze vech stran oslepujcmi
sprkami.
Prsk, prsk narozeniny splaskly v celofnov nic. V tichm zeeelm
salnku vdechovala matka pi zpadu slunce jemnm chpm ampask a jej
bled sta, podobn letn ri, zahnala ospalho Edwina do pokoje a zavela ho
tam. Svlkal se pomalu, jako ve snch, a pemlel: letos, napesrok, a kter
pokoj pijde za dva, za ti roky ode dneka? Jak je to s tmi Stvrami a Netvory?
Co je to bt rozdrcen a Bh by! zabit. Co znamen zabt? Co je smrt? Je smrt
pocit? Lbila se Bohu tak, e se u nikdy nevrtil? Je tedy smrt njak cesta?
Kdy se matka vracela dol, upustila v hale lhev ampaskho. Edwin to
uslyel a strnul, nebo mu hlavou probleskla mylenka, e tak si pedstavuje
matku. Jestli upadla, jestli se rozbila, najde ztra rno milin lomk. Jasn sklo a
ist vno na parketch, vc svtn neodhal...

Rno vonlo v jeho pokoji rvou, hrozny i mechem, vn era a chladu. Dole
se v tomto okamiku se v pravdpodobnost prostr na osamlch stolech.
Edwin vstal, umyl se, oblkl a ekal a bylo mu docela pkn. Te bude
alespo cel msc vechno sv a nov. Dnes se jako kad den nasnd, pjde
do koly, naobdv se, pus-ti psn v hudebnm pokoji, hodinu i dle zstane u
elektrickch her a pak se nasva venku na ziv trv. V podveer se vrt
jet asi na hodinku do koly a mon e budou s pan uitelkou prolzat
zcenzurovanou knihovnu a on si nebude vdt rady se slovy a mylenkami o
Svt tam venku, kter nen pro jeho oi.
Zapomnl na vzkaz, kter poslala pan uitelka. Mus jej dt mamince!
Otevel dvee. Hala byla przdn. Hlubinami Svt plul mln opar a nesl se
tichem, je neruily dn kroeje; pahorky byly klidn; stbrn kropenky se
netpytily v rannm slunci a zbradl, noc se z mlhy, bylo prehistorickou nestvrou, kter nakukovala do jeho pokoje. Odthl se od toho stvoen a pitom se
rozhlel po matce jako bl lun pohnn rannm pbojem a stoupajcmi
parami.
Nen tu. Rozbhl se dol tichmi krajinami a volal: Maminko!
Nael ji v salnu zhroucenou na zemi v stbit zelench spoleenskch
atech. V jedn ruce drela i na ampask a koberec kolem n byl poset
rozbitm sklem.
Maminka zejm spala, a tak se posadil ke kouzelnmu stolu se sndan.
Nkolikrt se podval na przdn bl ubrus a vyletn tale. Nikde dn jdlo.
Odjakiva tu na nj ekaly zzran pokrmy. Dnes ne.
Maminko, vzbu se! Bel k n. Mm jt do koly? Kde je jdlo? Vzbu
se!
Vybhl po schodech.
Na Vysoin bylo chladno a pochmurno a ze strop nezila bl sklenn
slunce, akoliv byl tak zamraen a mln den. Edwin pospchal tmavmi
chodbami a zeeelmi pevninami ticha. Vytrvale klepal na koln dvee.
Zaskply a otevely se samy od sebe.
kola byla przdn a tmav. V krbu neplpolal ohe a jeho stny se neodrely
na trmov stropu. Neozval se ani hlsek, ani prasknut.
Pan uitelko?
Opatrn postoupil doprosted przdnho studenho pokoje.
Pan uitelko! vykikl.
Rozhrnul zvsy; barevnm oknem se prodral slab paprsek slunenho svtla.

Edwin zamval rukama. Poruil ohni, aby vybuchl, jako kdy se do krbu hod
katany. Poruil mu, aby se rozhoel! Zavel oi, aby popl uitelce as se
objevit. Otevel je a byl omren objevem na jejm stole.
Peliv sloeny tam leely jej aty i se edou kp, navrch se tpytily stbrn
brle a jedna ed rukavika. Dotkl se jich. Druh ed rukavika chybla. Na
atech leel kousek mastnho lidla. Kdy je chtl vyzkouet, pomral si ruku
temnmi vrskami.
Poodstoupil a u vytren zral na przdn uiteliny aty, na brle a mastn
lidlo. Rukou nahmtl kliku dve, kter byly vdycky zameny. Dvee se
pomalu otevely. Nahldl do mal hnd skn.
Pan uitelko.
Veel dovnit a dvee se hmotn zavely. Stiskl erven knoflk. Pokojk
klesal n a n a s nm klesal i pliv smrteln chlad. Svt byl mlenliv, tich a
studen. Pan uitelka je pry a maminka sp. Pokojk, kter ho svral v
eleznch elistech, dopadl.
Stroj zainel. Dvee se klouzav otevely, Edwin vybhl.
Byl v saln!
Za nm nebyly dvee, vynoil se z vysokho dubovho sloupu.
Maminka nevmav leela a spala. Kdy ji otoil, leela pod n sloena tak, e
ji sotva postehl, jedna uitelina tenk ediv rukavika.
Stl u matky hodn dlouho a v ruce drel tu neuvitelnou rukaviku. Nakonec
se rozvzlykal.
Znovu vybhl na Vysoinu. Krb byl studen a pokoj przdn. ekal. Uitelka
nepichzela. Sebhl dol do majesttn Niny a poruil stolu, aby se prostel
koucmi pokrmy! Nestalo se nic. Sedl si k matce, mluvil na ni, prosil ji, hladil,
ale jej ruce byly studen.
Hodiny ubhaly, den nepostupoval a matka sebou ani nehnula. Ml hlad a
vzduchem se po vech Svtech snel mlenliv prach. Pemlel o pan uitelce
a uvdomil si, e nen-li nikde nahoe v horch ani v ninch, zbv u jen jedno
msto, kde me bt. Omylem zabloudila ven a je ztracena, jestli ji nkdo
nenajde. Mus jt ven, zavolat na ni a pivst ji, aby vzbudila maminku, nebo tu
bude leet navky a v tch velikch tmavch prostorch bude padat prach.
Probhl kuchyn a zadem vyel ven. Zastihl podveern slunce a houkn
Stvr, kter sem slab dolhalo pes hradbu Svta. Pitiskl se k zahradn zdi,
neodvauje se postoupit, a v dlce ve stnu spatil rozttnou krabiku, kterou
vyhodil oknem. Ostrvky slunenho svitu se tsly na rozbitm vku a chvjiv

pejdly po oblieji ertka, kter vyskoil z krabiky a vzthl ruce nad hlavu
vnm gestem osvobozen. Hraka se stdav usmvala a neusmvala, podle
toho, jak j slunce ozilo sta, a Edwin nad n stl u vytren a hypnotizovn
nm, co nedovedl pochopit. Hraka rozvrala ruce k cest potsnn olejovmi
skvrnami z Netvor. Cesta leela docela tie, slunce Edwina hlo a ve stromov
slyel lehce povvat vtr. Konen se odtrhl od zahradn zdi.
Pan uitelko?
Popoel nkolik krok po cest.
Pan uitelko!
Boty klouzaly po skvrnch z tch zvat a on zral slep ped sebe nehybnm
tunelem. Cesta ubhala pod nm a stromy nad nm.
Pan uitelko!
el pomalu, ale bez ustn. Otoil se. Za nm leel jeho Svt i s tm docela
novm tichem. Jak se zmenil, jak je mal! Pipadalo mu divn, e se mu te zd
men ne obvykle. Vdycky mu pipadal tak rozlehl. Ctil, e se mu srdce zastavilo. Udlal krok nazpt. Ale pak, ze strachu ped tichem ve Svt, otoil se tv
k lesn stezce.
Vechno ped nm bylo nov. Vn naplnily jeho chp, barvy, podivn tvary
a neuviteln rozmry jeho oi.
Jestlie zajdu za ty stromy, umu, napadlo ho, to pece kala maminka. Ume,
ume!
Jene co je umrn? Je to dal pokoj? Modr a zelen pokoj, mnohem vt
ne vechny dosavadn pokoje! Ale kde je kl? Tamhle, daleko vpedu, jsou
velik pooteven elezn dvee, jaksi tepan vrata. Za nimi je pokoj velik jako
obloha a cel zelen stromy a trvou! Ach, maminko, pan uitelko ...
Dal se do bhu, kloptal, padal, vstval, bel dl, znecitli-vl nohy mu
docela vypovdly slubu, kdy opustil stezku a s nkem a kikem padal po srzu
pahorku a pak u bez kiku a nku, ale vydvaje nov zvuky. Dostal se k velik
zarezivl elezn brn a skokem byl venku. Vesmr se ztrcel nkde vzadu a
Edwin se ani neohldl na sv star Svty, jen bel a bel a ony zanikaly a
mizely.
Na obrub chodnku stl strnk a dval se ulic. Tyhle dti! Nikdy se v nich
nevyznm.
Jak to? zeptal se nhodn chodec.
Strnk se zamyslel a svratil elo. Ped pr vteinami tu pebhl mal
chlapec. Sml se a tekly mu pitom slzy. Poskakoval jako kzle a vechno

ohmatval. Story lamp, telegrafn tye, hydranty, psy, lidi, chodnky, ploty,
branky, automobily, vkladn skn, vvsn tabule. Na mou dui, chytil si i m a
prohlel si m. Prohlel si oblohu a ml jste vidt ty jeho slzy! Ale celou dobu
pitom mlel a mlel nco stran divnho.
A co to bylo? zeptal se chodec.
Drmolil v jednom kuse: ,J jsem umel, j jsem umel, to jsem rd, e jsem
umel, j jsem umel, j jsem umel, j jsem umel, to jsem rd, e jsem umel, j
jsem umel, j jsem umel, to je krsa, kdy se ume!' Strnk se pomalu pokrbal na brad. Nejsp to bude zas njak nov dtsk hra.

A TAK ZEMELA RIABOUCHINSKA

Sklep byl studen cement, mrtv mu byl studen kmen, vzduch byl pln
neviditelnho mrholen a lid se pili podvat na mrtvho, jako by ho bylo moe k
rnu vyvrhlo na oputn beh. Do tto sklepn mstnosti smovala zemsk pitalivost - pitalivost tak obrovsk, e prothla jejich oblieje, svsila koutky
jejich st a propadla jejich tve. Ruce jim ztkle visely a nohy vrostly do zem,
take kdy se pohnuli, vypadalo to, jako kdy krej pod vodou.
Njak hlas volal, ale nikdo neposlouchal.
Hlas zavolal znovu, trvalo vak hodn dlouho, ne se lid otoili a na chvli se
podvali do vzduchu. Byli na listopadovm pobe a hlas patil rackovi, kter jim
v edivm svtn kiel nad hlavami. Byl to smutn kik jako kik ptk, kte
thnou na jih, ne pijde ocelov zima. Byl to zvuk ocenu u tak vzdlenho
pobe, e zbyl jen epot psku a vtru v mosk muli.
Lid ve sklepn mstnosti obrtili zrak ke stolu, na nm stla zlat skka
dlouh sotva edest centimetr s npisem Riabouchinska. Hlas se konen
definitivn usdlil pod vkem thle mal rakve, lid ze skky nespoutli oi a
ten mrtv leel na podlaze a neslyel tich pl.
Puste m, puste m, prosm vs, prosm vs, puste m nkdo ven.
Pan Fabin, bichomluvec, se nakonec naklonil nad zlatou skkou a zaeptal:
Ne, Rio, tohle je vn vc. A pozdji. Pesta a bu hodn. Zavel oi a
pokusil se zasmt.
Zpod naletnho vka ekl jej klidn hlas: Nesmj se, prosm t. Ml bys bt
daleko laskavj po tom, co se stalo.
Vyetujc poruk Krovitch se dotkl Fabinova ramene. Necht si ty
produkce na potom. Te si nejdv musme vyjasnit tohle. Podval se na enu,

kter se prv posadila na skldac idli. Pan Fabinova? Kvl na mladho

mue, kter sedl vedle n. Pane Douglasi, vy dlte panu Fabinovi tiskovho
tajemnka a manaera?
Mlad mu pisvdil. Krovitch se podval do tve mue na podlaze.
Fabine, pan Fabinova, pane Douglasi, vichni tvrdte, e neznte tohoto
lovka, kter tu byl vera v noci zavradn, a e jste nikdy neslyeli jmno
Ockham. A pitom Ockham kal inspicientovi, e Fabina zn a e s nm musm
mluvit o nem hrozn dleitm.
Hlas ve skce se znovu tie ozval.
Krovitch zaval. Sakra, pestate s tm, Fabine.
Hlas pod vkem se zasml. Znlo to jako piduen cinkot zvonek.
Nevmejte si j, pane poruku, ekl Fabin. J? Vs, k sakru! Co to m
znamenat? Jste spolu jedna ruka.
U nikdy nebudeme spolu, ekl tich hlas, u nikdy po
tom, co se dnes v noci stalo.
Krovitch naphl ruku. Dejte mi kl, Fabine. Do ticha zarachotil kl v
malm zmku, vrzly miniaturn panty a odklopen vko dosedlo na desku stolu.
Dkuji vm, ekla Riabouchinska. Krovitch se zarazil, pohldl dol, vidl
Riabouchinskou ve skce a nemohl uvit svm om.
Obliej byl bl, vytesan z mramoru nebo vyezan z nej-blejho deva,
jak kdy vidl. Mohla bt tak vytesna ze snhu. A krk nesouc hlavu kehkou
jako lek z porcelnu, jeho tenkmi stnami prosvt slunce, byl tak bl. Ruce
jako ze slonoviny, tl vciky s titrnmi nehtky a s papilrn-mi rhami na
bkch prst z pavuiny spirl a ar.
Cel byla z blostnho kamene, jm pronikalo svtlo,
a svtlo vychzelo i z temnch o s modrm ndechem barvy
erstvch moru. Vzbudilo to v nm pedstavu lhve mlka
a smetany nalit do kilovho pohru. Obo bylo klenut,
ern a tenk, tve propadl, na obou spncch zarovl
ly a sotva viditeln modr ilka nad thlm klenutm nosu
mezi zcma tmavma oima.
Rty mla pooteven a jakoby lehce zvlhl, nosn drky mla
klenut a skvle vymodelovan prv tak jako ui. Vlasy ern, uprosted
rozdlen a sesan za ui. Byly prav poruk vidl kad jednotliv vlas.
aty mla ern jako vlasy a it tak, aby j odhalovaly ramena vyezan ze deva

blho jako kmen, kter se dlouho blil na slunci. Byla pekrsn. Krovitch
Hatil, e se mu svr hrdlo, zarazil se a neekl nic.
Fabin vyndal Riabouchinskou ze skky. M lbezn pan, ekl. Vyezan
z nejvzcnjho dovenho deva. Vystupovala v Pai, v m, v Istanbulu.
Cel svt ji m rd a mysl si, e je skuten lidsk bytost, jaksi neuviteln
kehk trpaslice. Nikdo si nechce piznat, e kdysi patila hlubokm lesm, kter
rostou daleko od msta a od blznivch lid.
Fabinova manelka Alyce pozorovala svho manela a nespoutla oi z
jeho st. Za celou dobu, kdy vyprvl o loutce a drel ji v nru, ani jednou
nemrkla. On naopak zejm vnmal pouze loutku, sklep, a lid se ztrceli v mlze,
kter se rozestela kolem.
Ale za chvli se ta mal postavika zavrtla a otsla se. Nemluv o mn,
prosm t! V, e to Alyce nem rda.
Alyce to nikdy nemla rda.
Pesta! okikla ho Riabouchinska. Ne tady a ne te. Pak se prudce
obrtila ke Krovitchovi a jej rtky se pohybovaly. Jak se to stalo? Myslm s
panem Ockhamem, s panem Ockhamem.
Fabin ekl: Jdi radi spt, Rio.
J nechci, odpovdla, mm stejn prvo poslouchat a mluvit, patm k t
vrad stejn jako Alyce nebo nebo dokonce pan Douglas!
Tiskov tajemnk odhodil cigaretu. Nezatahujte m do toho, vy... A zmil si
loutku, jako by se nhle vythla na metr osmdest a stla ped nm iv.
J jen chci, aby se kala pravda. Riabouchinska otoila hlavou, aby
pehldla celou mstnost. A jestli m zamknete do rakve, pravdu se nedozvte,
protoe John je obratn lh, pod na nj musm dohlet, vi Johne?
Ano, odpovdl se zavenma oima. Je to tak.
John m m nejradji ze vech en, j mm rda jeho a snam se pochopit
jeho nesprvn zpsob mylen.
Krovitch pratil pst do stolu. Zatracen prce, k sakru s tm, Fabine! Jestli
si myslte, e mete ...
Nemu nic dlat, ekl Fabin.
Ale vdy ona ...
J vm, co chcete ct, uklidoval detektiva Fabin. Chcete ct, e ji mm v
hrdle, vite. Kdepak. Nemm ji v hrdle. Je nkde jinde. Nevm kde. Tady nebo
tady. Dotkl se hrudnku a hlavy.

Unik snadno. Nkdy jsem pln bezmocn. Nkdy je pouze sama sebou,
nem ze m vbec nic. Nkdy mi k, co mm dlat, a j to musm dlat. Hld
m, hubuje m, je upmn, kde j jsem neupmn, je dobr, kdy j jsem zkaen vemi hchy svta. ije svm vlastnm ivotem. Postavila v m hlav ze a
za n ije, nevm si m, kdy se ji
pokoum pimt, aby mluvila nevhodn, a spolupracuje, kdy j navrhnu
sprvn slova i chovn. Fabin povzdechl. Take jestli chcete ve vyetovn
pokraovat, bude asi Ria muset bt pi tom. Kdy ji zamknu, niemu se
nepome, vbec niemu.
Poruk Krovitch chvli tie sedl a pak se rozhodl. Dobr. A zstane venku.
Ne tahle noc skon, budu mon tak unaven, e budu vyslchat i
bichomluvcovu loutku.
Krovitch vybalil nov doutnk, zaplil ho a vyfoukl kou. Tak vy toho
mrtvho nepoznvte, pane Douglasi?
Pipad mi trochu povdom. Mon e to je njak herec.
Krovitch zaklel. Co kdybyste u konen pestali lht? Podvejte se na
Ockhamovy boty a na jeho obleen. Je jasn, e poteboval penze a e si je sem
veer piel vyebrat, vypjit nebo ukrst. Chtl bych se vs na nco zeptat,
Dougla-si. Jste zamilovn do pan Fabinov?
Tak pomalu, pomalu, ohradila se Alyce Fabinova.
Krovitch ji usadil: Vy dva tu sedte spolu, vedle sebe. J nejsem pln slep!
Kdy sed tiskov tajemnk na mst, kde by ml sedt manel a utovat
manelku, to nen samo sebou. A kdybyste se vidla, pan Fabinova, jak se
dvte na rakev t loutky a jak se nasupte, kdy se objev! Kdy promluv,
zatnte psti. Kruci, to je jasn.
Proboha, nebudu pece rlit na kus deva!
Ale rlte.
Ne, ne, nerlm!
Fabin se do toho vloil. Nemus mu nic kat, Alyce. Jen a mluv!
Vichni sebou trhli a hledli na malou figurnu, jej sta se pomalu zavrala. I
Fabin zstal na loutku koukat, jako by mu dala rnu.
Po del odmlce zaala Alyce Fabinova mluvit.
Vzala jsem si Johna ped sedmi lety, protoe kal, e m m rd, a protoe
jsem j mla rda jeho a mla jsem rda Riabouchinskou. Aspo zpotku. Ale
pak jsem si uvdomila, e John j vlastn vnuje cel ivot a vtinu pozornosti a
j e jsem stn, kter ek veer co veer v zkulis.Padest tisc dolar utratil

ron za jej garderobu sto tisc dolar za domeek se zlatm, stbrnm a

platinovm nbytkem. Kad veer ji peliv uloil do atlasov postlky a
povdal si s n. Zpotku jsem si myslela, e je to skvle vymylen ert, a
vborn jsem se bavila. Ale kdy mi konen dolo, e opravdu jen pihlm,
zaala jsem pociovat neuritou nenvist a nedvru ne vi t loutce, protoe
to koneckonc nedlala ona, ale vzrstala ve mn nechu a nenvist k Johnovi,
protoe za to mohl on. On ji pece vedl a veker jeho vypotavost a pirozen
sadismus vyel najevo jeho vztahem k devn pann.
A pak jsem, j blzen, opravdu zaala rlit! Byl to nejvy hold, kter jsem
mohla projevit Johnovi a jeho zpsobu, jm zdokonalil umn ovldat hlas.
Vechno to bylo nesmysln, vechno to bylo stran divn. A pitom jsem si byla
vdoma, e John je nm ovldn, zrovna jako lid, kte pij, maj nkde v sob
nenasytn zve umrajc zn.
A tak jsem se potcela mezi vztekem a soucitem, mezi rlivost a
porozumnm. Po dlouhm obdob ve mn nebyla ani stopa nenvisti a nikdy
jsem nemla nic proti tomu, e Ria je v nm, protoe ona byla tou lep plkou,
jeho dobrou st, upmnou a milou. Byla vm, o se on nikdy ani nepokusil.
Alyce Fabinova zmlkla a ve sklepn mstnosti zavldlo mlen.
Povz o panu Douglasovi, zaeptal njak hlas.
Pan Fabinova se nepodvala na loutku. S velkm vyptm dokonila
vyprvn. Lta ubhala, a kdy pro m ml John tak mlo lsky a porozumn,
myslm, e bylo docela pirozen, e jsem se sblila s panem Douglasem.
Krovitch pikvl. U nm to zan hrt. Pan Ockham byl velice chud
lovk. tstna mu nepla, a tak el vera veer do divadla, protoe vdl nco
o vs a o panu Douglasovi. Mon e vyhrooval, e nco ekne panu Fabinovi,
jestli mu podn nezaplatte. To by byl pro vs dostaten dvod, abyste se ho
zbavili.
To jste piel na nco ohromnho, ekla Alyce Fabinova unaven. J jsem
ho nezabila.
Co kdy ho zabil pan Douglas a nic vm neekl.
Pro bych ho zabjel? zeptal se Douglas. John o ns vdl vechno.
To je fakt, zasml se John Fabin.
Pestal se smt, kubl rukou ponoenou do snhoblho vnitku panenky a jej
sta se otevrala a zavrala. Pokouel se penst smch na ni, kdy u se nesml,
ale neozval se ani hlsek, jedin przdn epot jejch pohybujcch se rt. Fabin
upen hledl do jejho obliejku a na tvi se mu objevily leskl krupiky potu.

Druh den odpoledne poruk Krovitch prolezl neosvtlenm zkulism, nael

elezn schody a rozvn stoupal vzhru na kadm schod setrval tak
dlouho, jak to povaoval za nutn do aten ve druhm podla. Zaklepal na
jedny tenk dvee.
Dle, ozval se Fabinv hlas jakoby z velk dlky. Krovitch veel, zavel za
sebou dvee, zstal stt a dval se na mue, kter sklesle sedl ped zrcadlem.
Mm tu nco, co bych vm rd ukzal, ekl Krovitch. S kamennou tv otevel
sloku z tuhho papru, vythl lesklou fotografii a poloil ji na toaletn stolek.
John Fabin povythl obo, letmo pohldl na Krovitche a pak se pomalu
zvrtil do idle. Poloil si prsty na koen nosu a zaal si peliv masrovat obliej,
jako by ho bolela hlava. Krovitch obrzek otoil a zaal st daje napsan strojem na rubu: Ilyana Riamonovov. Svobodn. tyicet pt kilo. Oi modr.
Vlasy ern. Obliej ovln. Narozena 1914 v New York City. Zmizela v roce
1934. Pravdpodobn ztrta pamti. Ruskho nebo slovanskho pvodu. Et
cetera. Et cetera.
Fabinovi zacukal ret.
Krovitch poloil fotografii na stolek a rozvn pokyvoval hlavou. Bylo to
ode m blznovstv hrabat se v policejnm archvu kvli obrzku loutky. Ml jste
slyet ten smch nahoe. Paneboe! A prosm tady ji mme, je to
Riabouchinska. dn karovn, devo nebo loutka, ale ena, kter kdysi ila,
chodila a zmizela. Nespustil z Fabina oi. Doufm, e ostatn je jasn.
Fabin se pokusil o smv. To s tm vbec nesouvis.Kdysi dvno jsem vidl
fotografii thle eny a tak se mi lbily jej rysy, e jsem podle n udlal svou
loutku.
Tak to s tm nesouvis! Krovitch se zhluboka nadechl, pak vydechl a
obrovskm kapesnkem si otel elo. Fabine, zrovna dneska rno jsem se
probral takhle vysokm stohem starch divadelnch asopis. V ronku 1934
jsem nael zajmav lnek o jakmsi pedstaven, kter hrl na druhoadch
scnch jaksi Fabin a mal Vilk. Vilk byl mal masek. Mli asistentku
Ilyanu Riamonovovou. U toho lnku sice nebyl jej obrzek, ale zskal jsem
aspo jmno, .jmno osoby, kterou jsem mohl sledovat. Pak u bylo snadn
prohrabat policejn archvy a vytrachat tuhle fotografii. Nemusm snad
zdrazovat, e podobnost mezi skutenou enou a va loutkou je nabledni.
Doufm, e si to rozmyslte a povte mi jet jednou, jak to bylo.
Byla moj asistentkou, to je vechno. Pouil jsem j pouze jako modelu.

Vy mi dvte zabrat! ekl detektiv. Vy si myslte, e jsem idiot? Myslte, e

nepoznm lsku? Pozoroval jsem vs, jak s tou loutkou zachzte, vidl jsem vs,
kdy jste s n mluvil, vidl jsem, e ji vedete k tomu, aby na vs reagovala. Nen
na tom nic zvltnho, e jste do t loutky zamilovn, protoe jste k smrti miloval
jej originl. Jsem u dost star, abych to pochopil. Jemarj, Fabine, necht u
tch vytek.
Fabin zvedl tl bled ruce, otoil je dlanmi vzhru, prohldl si je a zase je
spustil.
Tak dobr. V roce 1934 jsem vystupoval v programu Fabin a mal Vilk.
Vilk byl masek s nosem jako cibulka, kterho jsem kdysi vyezal. Byli jsme v
Los Angeles, kdy se tahle dvka objevila jednou veer u divadla. Sleduje pr
mou prci u hodn dlouho. Zoufale shn msto a douf, e ji vezmu za
asistentku ...
Vidl ji znovu ped sebou v chabm svtle uliky za divadlem a vzpomnl si,
jak byl ohromen jejm svm zjevem a touhou pracovat s nm a pro nj, vidl tie
padat chladn d zkou ulikou, jeho kapky se chytaly jako drobn stpky v
jejch vlasech splvajcch s teplm pem, a d se perlil na jej ruce z blho
porcelnu, j si u krku pidrovala kabt.
Vidl ve tm pohyb jejch rt, slyel jej hlas, vychzejc jakoby ze
zvukovho zznamu, zdlo se mu, e k nmu mluv v podzimnm vtru, a
vzpomnl si, e ani ekl ano nebo ne nebo uvidme, octla se najednou s nm na
jeviti v obrovskm pvalu jasnho svtla a za dva msce on, kter byl vdycky
hrd na svj cynismus a nevru, vykroil za n ze svch vyjetch kolej a ponoil
se do bezednho prostoru beze svtla a bez hranic.
Pak pily hdky a vc ne to dolo ke slovm a k inm, je se pily
zdravmu rozumu a slunosti. Nakonec se od nj odpoutala, co ho popudilo k
nepetnosti a vyvolalo u nj hysterick zchvaty. V zchvatu rlivosti splil
celou jej garderobu. Pijala to klidn. Ale pak j jednou dal tdenn vpov,
obvinil ji z hnusn nevry, val na ni, vrhl se na ni, fackoval ji, zastraoval ji,
nakonec ji vyhodil ze dve a prskl jimi za n! T noci zmizela.
Kdy druh den zjistil, e je opravdu pry a nen k nalezen, pipadal si jako v
centru obrovsk exploze. Svt byl srovnn se zem a mnohonsobn ozvna
vbuchu se ve vlnch vracela o plnoci, ve tyi rno a za svtn. Vstal asn a
omril ho zvuk vac se kvy, krtn sirek a zapalovn cigaret, pokouel se
holit, ale byl znechucen zkreslenm obrazem zrcadel.

Vystihoval vechny inzerty, kter dal do novin, a lepil je v hlednch adch

do alba -- vechny uvdly jej popis a daly, aby se vrtila. Najal si dokonce
soukromho detektiva. Zaaly kolovat rzn povsti. Ppadu se ujala policie a
vyetovali ho. Povsti neustaly.
Ale ona zmizela jako cr neuviteln jemnho hedvbnho papru hnanho
vtrem po obloze. Policie rozeslala jej popis do vech vtch mst a tm to pro
ni skonilo. Nikoli vak pro Fabina. Mon e byla mrtv, mon e prchala, ale
a byla kde byla, vdl, e ji njakm zpsobem dostane
zptky.
Jednou v noci piel dom se svou vnitn tmou, kterou si te nosil s sebou,
zhroutil se na idli, a ani si to uvdomil, zaal v pln temnm pokoji
rozmlouvat s Vilkem.
Vili, vechno je ztraceno. U to nevydrm!Zbablce! Zbablce! kiel
Vilk ze vzduchu nad jeho hlavou, z przdnho prostoru. Me ji mt zptky,
kdy bude chtt!
Celou noc Vilk pitl a dorel na nj: Samozejm, e me. Pemlej!
nutil ho. Vymysli nco. Me to udlat. Odlo m, zamkni m nkam. Zani
znova. Zat znova?
Ano, eptal Vilk a temn stn se pohnul tmou. Ano. Kup si devo. Nov
vzcn devo. Kup si tvrd devo. Kup si ndhern erstv nov devo. A
vyezvej. Vyezvaj pomalu a peliv. Oezvej. Pracuj precizn. Takhle
vymodeluj jemn nosn chp. A vye jej tenk ern obo, hezky do oblouku a
zdvien, a do tv j udlej dolky. Vyezvej, vyezvj . ..
Ne! To je hloup npad. Nikdy bych to nedokzal! Ale dokzal bys to.
Urit bys to dokzal, dokzal, dokzal, dokzal . . .
Hlas zmizel jako vlnka v podzemnm proudu. Proud zmo-hutnl a pohltil ji.
Hlava mu klesla na prsa. Vilk zavzdychal. A pak oba leeli jako kameny
pohben pod vodopdem. Nazt si John Fabin koupil nejtvrd, nejjemnji
ilkovan devo, jak sehnal, pinesl je dom, poloil na stl, ale nedokzal se ho
dotknout. Dlouh hodiny sedl a upen se na n dval. Zdlo se neuviteln, e
by z tohoto chladnho kusu materilu dokzaly jeho ruce znovu pivst na svt
nco teplho, poddajnho a dvrn znmho. Jak jen se piblit vlastnostem
det a lta a prvnho popraku snhu na przranou sklennou plochu uprosted
prosincov noci. Ned se, ned chytit snhov vloka. Hned se rozplyne v
nemotornch prstech.

A po plnoci Vilk znovu pesvdoval, vzdychal a eptal: Ty to doke,

urit, doke to!
Tak se dal do dla. Trvalo cel msc, ne vyezal jej ruce do tvaru tak
pirozenho a krsnho jako mule lec na slunci. Uplynul dal msc a jako
zkamenl obtisk, po kterm se pdil, objevila se vtisknuta a ukryta do deva
kostra, cel rozplen a tak neskonale kehk, e budila pedstavu ilek v blm
mase jablka.
Po celou tu dobu leel Vilk pod nnosem prachu, v krabici, kter se kvapem
mnila ve skutenou rakev. Vilk do toho skehotal a spal sv bezzub sarkasmy,
zahokle kritizoval, nkdy radil a nkdy pomhal, ale po celou tu dobu umral,
vytrcel se, brzy ml zstat zapomenut, brzy ml bt jako pleva, kter se v lt
sloupne a zstane napospas vtrm.
Tdny plynuly, Fabin stle modeloval, krbal a letil to nov devo a Vilk
leel m dl tm dle ve skliujcm tichu. A jednoho dne, kdy Fabin vzal
loutku do ruky, Vilk jako by se na nj chvli dval nechpajcma oima a pak se
v jeho hrdle ozvalo smrteln zachroptn. Vilk pestal existovat.
Pak Fabin pi prci uctil, jak nkde hluboko v hrdle se ohlsil slab nznak
slova, odrel se znova a znova ozvnou a jen eptal, jako kdy si vnek pohrv
suchm listm. A pak si poprv pidrel pannu v rukou uritm zpsobem a vzpomnky mu sjely po pach do prst a z prst do vydlabanho deva a drobn ruky
se zachvly a tlo nhle zvlnlo, oi se otevely a podvaly se na nj.
Mal sta se sotva znateln pootevela, jen promluvit, a Fabin vdl o vem,
co mu bude muset ci, a vdl celou adu vc, o kterch ji nech promluvit.
Ozval se epot, epot, eptn.
Mal hlavika se zlehka otela ze strany na stranu. sta se znovu pootevela
a zaala mluvit. A jak mluvila, naklonil hlavu a uctil tepl dech samozejm,
e dchala! z jejch st a pak si ji pidrel k hlav, zavel oi, a kdy se pozorn zaposlouchal, je to mon, e j tak tie a jemn tlouklo srdce?
Kdy Fabin domluvil, zstal Krovitch jet chvli sedt bez hnut. Pak ekl:
Aha. A co vae ena?
Alyce? Alyce byla samozejm moje druh asistentka. Pracovala velmi piln,
a Bh j to odpla, mla m rda. Dnes u tko mu ct, pro jsem si ji bral.
Bylo to ode m neestn.
A co ten mrtv Ockham?
Vidl jsem ho poprv, kdy jste mi vera ukzal v divadelnm sklep jeho
mrtvolu. Fabine, ekl detektiv. Je to pravda.Fabine.

Je to pravda, je to pravda, hrome, psahm, e je to pravda!

Pravda. Ozval se epot, jako kdy se moe pi rozbesku bl k edmu
behu. Pliv vytvoil na behu jemnou krajku. Obloha byla studen a przdn. Na
behu nikdo nebyl. Slunce zalo. Jen ten epot znovu opakoval: Pravda.
Fabin se napmil a tenkma rukama si objal kolena. Tv mu ztuhla.
Krovitch se pistihl, e dl stejn pohyb jako vera podval se na ediv strop,
jako by to byla listopadov obloha, po n odlt osaml ptk, ediv v chladn
edi.
Pravda. nik. Pravda.
Krovitch se zvedl a co nejopatrnji se pesunul na druh konec atny, kde
leela zlat skka a v n to, co mluvilo, eptalo, nkdy se smlo, nkdy zpvalo.
Pinesl zlatou krabici k Fabinovi, poloil ji ped nj a ekal, a jeho iv prsty
sklouznou do jemnch dutin jako do rukavice, ekal, a se ta hezk mal sta
zachvj a oi se zaost. Nemusel ekat dlouho.
Prvn dopis piel ped mscem. Ne
Prvn dopis piel ped mscem.
Ne, ne!
V tom dopise stlo: ,Riabouchinska, narozen 1914, zemela 1934. Znovu se
narodila 1935'. Pan Ockham byl eskamotr. Ped lty vystupoval ve stejnm
divadle jako John a Vilk. Pamatoval si, e ped loutkou existovala skuten
ena.
Ne, to nen pravda!
Je, ekl hlas.
V tichu, ve stle se prohlubujcm tichu atny padal snh. Fabinova sta se
chvla. Zral na przdn stny, jako by hledal nov dvee, kudy uniknout. Povstal
ze idle. Prosm ..
Ockham vyhrooval, e o ns promluv veejn.
Krovitch si viml, jak se loutka chvje, vidl, e j pokub-vaj rty, vidl, jak
se Fabinovi roziuj oi a dostvaj strnul vraz, jak se jeho hrdlo stahuje v
kei, jako by chtlo zarazit ten epot.
Byla jsem v mstnosti, kdy pan Ockham piel. Leela
jsem ve skce, poslouchala jsem, slyela jsem, vm, jak to bylo. Hlas
dokonil zasten, pak se opt vzpamatoval a pokraoval. Pan Ockham hrozil, e
m roztrh a spl na popel, jestli mu John ned tisc dolar. Pak bylo slyet
njak pd. Ozval se vkik. Pan Ockham zejm padl na hlavu. Slyela jsem

Johna kiet, slyela jsem ho klt a slyela jsem ho vzlykat. Slyela jsem, e nkdo
lap po dechu a e se dus.
Nic jsi neslyela! Jsi hluch, jsi slep! Jsi kus deva! kiel Fabin.
Ale slym! odpovdla a zmlkla, jako by j nkdo pitlail ruku na sta.
Fabin vyskoil a stl s loutkou v ruce. sta dvakrt tikrt zaklapala
naprzdno a pak vytvoila slova: Namhav dchn ustalo. Slyela jsem, jak
John thne pana Ockhama dol po schodech v suternu divadla do star atny,
kter se ji mnoho let nepouvala. Dol, dol, slyela jsem je vzdalovat se
dol ...
Krovitch ustoupil o krok, jako by se dval na film a obrzky najednou pern
vyrostly. Postavy ho dsily, byly obrovsk a nly do vky. Zachvtila ho hrza.
Hrozily ho zavalit svou velikost. Nkdo pustil zvuk a film vskal.
Vidl Fabinovy zuby, grimasy, epot, vidl, jak zatn psti. Vidl, jak Fabin
nsilm zavr, oi.
Tich hlas znl nyn tak vysoko a slab, a zanikal v przdnot.
Nemu takhle existovat. Nejde to. Nic nm u nezbv. Kdekdo se to dov,
kdekdo. Kdy jsi ho zabil, usnula jsem a snila jsem. Vdla jsem to, vechno jsem
si uvdomila. Oba jsme to vdli, oba jsme si uvdomili, e tohle budou nae
posledn dny, nae posledn hodiny. ila jsem s tvmi slabostmi, ila jsem s tvm
lhanm, ale nemohu t s nm, co zabj a vradnm zrauje. Te u se ned
pokraovat. Jak bych mohla t, kdy vechno vm ...?
Fabin ji drel v paprscch slunce, kter kaln zilo malm oknkem hereck
atny. Dvala se na nj a v jejch och nebylo nic. Jeho ruka se tsla a chvn se
penelo na loutku. Jej sta se zavela a otevela, znovu se zavela a otevela,
opt a opt. Ticho.
Fabin si nevcn poloil prsty na sta. Jemn povlak mu zakalil oi.
Vypadal jako lovk, kter se ztratil v ulicch a sna se vzpomenout si na slo
uritho domu, sna se nalzt jist okno s jistm svtlem. Kymcel se zraje na
zdi, na Krovitche, na loutku, na volnou ruku, otel prsty, dotkal se hrdla, otvral
sta. Naslouchal.
Na kilometry odtud vybhla z moe do jeskyn jedin vlna, zpnila se a
odumla zpt. Nehlun plachtil racek, ne-zamval kdly, pouh stn.
Odela. Odela. Nemohu ji najt. Utekla. Nemohu ji najt. Nemohu ji najt.
Pokoum se, snam se, ale utekla daleko. Pomete mi? Pomete mi ji najt?
Pomete mi ji najt? Prosm vs, pomete mi ji najt?

Riabouchinska mu ochable vyklouzla z bezvldn ruky, pepadla a sjela

bezhlun dol, zstala leet na chladn podlaze, oi zaven, sta pevn
stisknut.
Kdy ho Krovitch vyvdl ze dve, Fabin se na ni ani nepodval.

TRPASLK
Aimee tie pozorovala oblohu.
Byla zase jednou takov hork letn noc, kdy se nehnul ani lsteek. Betonov
promendn molo bylo pust a erven, bl a lut rovky navleen na e
svtily ve vzduchu nad jednotvrnou przdnotou jako svatojnsk muky. Po cel
dlce mola stli u zbavnch stnk majitel jako roztkajc se voskov panci,
neptomn se dvali ped sebe a mleli.
Ped hodinou tu proli dva zkaznci. Ti dva osaml lid jedou te na horsk
drze a vraedn je, kdy se jejich klec vrh horkou noc jako olovn zva z
jedn przdnoty do druh.
Aimee se pomalu pustila pes pl, do vlhkch dlan se j lepilo nkolik
ooupanch devnch obru. Zastavila se za pokladn budkou ped vchodem do
ZRCADLOVHO BLUDIT. Spatila se velijak zpitvoen ve tech zvlnnch
zrcadlech ped bluditm. ada jejch unavench odraz se rozplvala dozadu do
chodby, rozplen obrazy ve stzlivm chladu.
Vstoupila do budky, hezky dlouho zstala stt a dvala se na tenk krk Ralpha
Bangharta. Tiskl v dlouhch nepravidelnch zaloutlch zubech nezaplenou
cigaretu a opotebovanmi kartami vykldal na pokladn desku pasins.
Teprve kdy zavyla horsk drha a klec se jako pern lavina znovu vytila,
probrala se z mlen. Kdo to chod na tu horskou drhu?
Ralph Banghart se celch ticet vtein zabval cigaretou. Lidi chtj umrat. Ta
drha je ze veho, co mme, smrti nejbl. Sedl a naslouchal slabm vstelm
z puek na stelnici. Celej tenhle zatracenej zbavn krm je blznvej npad.
Vem si jen teba toho trpaslka. U jsi ho vidla? Noc co noc zaplat svj niklk,
mae si to zrcadlovm bluditm a na konec komrky Krle smchu. Mla bys
tam toho mrouse vidt. Paneboe!
M pravdu, rozpomnala se Aimee. Kolikrt m napadne, jak to asi je,
bt trpaslkem. Vdycky mi ho je lto, kdy ho vidm.
Znm ho jak sv boty. To nekej! Co ti mm vykldat! Ralph se
volnou rukou plcl do stehna. Ty toho tak v o tchhle lidech, vdy ses s nima

ani nikdy nesetkala. Pohodil hlavou a uchechtl se. A to jeho tajemstvko! Jene
on nev, e j o nm vm, to je na tom to nejlep. Pni, to je psina!
Dneska je hork noc. Ve vlhkch prstech nervzn svrala velk devn
obrue.
Jen to nezamlouvej. Ten pijde, a leje nebo je hezky. Aimee pelpla z
nohy na nohu. Ralph ji chytil za loket. Hele! Co blzn? Vdy pece toho
trpaslka chce vidt, ne? Pst! Ralph se otoil. U jde! Objevila se hnd
chlupat trpaslkova ruka, jen ruka se stbrnm penzem, a nathla se k
pokladnmu oknku. Kdosi neviditeln zavolal vysokm dtskm hlasem:
Jeden! Aimee se proti sv vli naklonila kupedu. Trpaslk k n vzhldl. Tko
ho k nemu pirovnat! Nejsp se podobal oklivmu mui s temnma oima a
tmavmi vlasy, kterho zaveli do vinnho lisu, makali a tiskli, tlaili, kroutili a
skldali v bolestnch mukch, dokud jej nevybhli na zneuctnou hmotu s
beztvrn nafouklm obliejem, kter docela urit le se iroce otevenma
oima vzhru ve dv, ve ti a ve tyi hodiny rno, bezmocn rozloen na
posteli, v n sp jen tlo.
Ralph petrhl lut lstek: Jeden!
Trpaslk, jako by se bl blc se boue, pithl si ern klopy kabtu tsn ke
krku a kolbavm krokem rychle vykroil. V ptm okamiku se tisce
ztracench a do neznma putujcch trpaslk svjelo jak len temn brouci v
zrcadlovch plochch a pak zmizeli.
Poj honem!
Ralph cpal Aimee temnou chodbou za zrcadly. Ctila, jak ji popleskv na
zda po celou cestu tunelem a k tenk pepce, v n byla kvra na dvn.
Tohle je za vechny prachy, chechtal se. Honem podvej se.
Aimee zavhala a pak pitiskla obliej k otvoru.
Vid ho? eptal Ralph.
Aimee ctila, jak j tlue srdce. Ubhla cel minuta.
Uprosted mal modr mstnosti stl trpaslk. Oi ml zaven. Jet nebyl
pipraven je otevt. A te, te otevel vka a pohldl do velikho zrcadla ped
sebou. Obraz v zrcadle jej piml k smvu. Zamrkal, zatoil se na jedn noze,
poodstoupil, zamval, uklonil se, a dokonce udlal nkolik neohrabanch
tanench krok.
Zrcadlo odrelo kad pohyb dlouhmi tenkmi paemi, vysokm,
vysoknskm tlem, obrovskm mrknutm a opakovalo asn tanec, konc
gigantickou klonou.

Kad veer dl to sam, eptal Ralph Aimee do ucha. No, nen to za

vechny prachy?
Aimee otoila hlavu, nehybnm obliejem se dlouze zadvala na Ralpha a
neekla nic. A pak, jako by si nemohla pomoci, pomalu sklonila hlavu a vhav se
jet jednou podvala tou kvrou.
Ralph do n ouchl a zaeptal:
Co tam te dl ten pina?
Kdy za pl hodiny vychzel trpaslk z bludit, pili u v pokladn kvu, ale
ani na sebe nepohldli. Trpaslk smekl
klobouk, zamil k budce, avak kdy uvidl Aimee, spn
odchzel.
Nco chtl, ekla Aimee.
Chtl. Ralph bezmylenkovit rozmkl cigaretu. A j vm co. Ale nem na
to nervy, aby se zeptal. Jednou veer mi tu tm svm hlskem zapitl: ,Ta zrcadla
jsou asi drah, e?' No, j ze sebe dlal nemluvu. ekl jsem jo, e jsou. On se na
m tak podval, chvli ekal, a kdy jsem u nic nekal, el dom, ale druh den
zas zaal: ,e stoj pt ptek nebo i kilo?' To teda jo, ekl jsem. A vykldal jsem si
pasins.
Ralphe, ozvala se.
Pohldl na ni. Pro se na m takhle dv?
Ralphe, ekla, pro mu neprod jedno zrcadlo z tch, co m navc?
Koukej, Aimee, radm ti j, jak m vst ten svj obruovej podnik?
Co stoj ta zrcadla?
Mu je mt z druh ruky za ptaticet babek.
Tak pro mu neekne, kde si to zrcadlo me koupit?
Aimee, ty nic nepochop. Poloil j ruku na koleno. Uhnula mu. I kdybych
mu ek, kam m jt, ty si mysl, e by si ho koupil? Za ivho boha ne. A v
pro? Je hrozn plachej. Kdyby ten vdl, e vm, jak se vykrauje ped tm
zrcadlem u Krle smchu, nikdy by sem u nepiel. Dl, e chod do bludit,
aby se tam ztratil, jako to dlaj vichni ostatn. Stav se, jako by se o tu speciln
mstnost vbec nezajmal. Pok si vdycky hodn pozd do noci, kdy u se
obchody nehejbaj, aby ml tu mstnost pro sebe. m se bav ty dny, kdy jdou
obchody dobe, to v bh. Kdepak, ten by se neodvil jt si nkam koupit
zrcadlo. Nem dn ptele, a i kdyby ml, nedokzal by jim ct, aby mu nco
takovho koupili. M taky svou hrdost, paneboe. Jedinej dvod, e se o tom
zmnil mn, je ten, e jsem vlastn jedinej lovk, kterho zn. A pak vdy se

na nj podvej ten nem penze na takovhle zrcadlo. Mon e by si naetil,

ale to mi ekni, kde se dneska najde na svt pro takovho trpaslka prce? M
jich za babku tucet a nejdou na odbyt, leda nkde v cirkusu.
Je mi hrozn. Je mi z toho smutno. Aimee sedla a upen se dvala na
przdn prkenn vchod. Kde bydl?Bydl v tch kurnkch u vody. V Ganghes
Arms. Pro se pt?
Protoe jsem se do nj len zamilovala, kdy to mus vdt.
Vycenil zuby nad doutnkem. Aimee, ekl, to jsou zas ty tvoje velevtipn
vtipy.
Po tepl noci hork rno a slajc poledne. Moe bylo jako hoc plocha skla a
blskavho pozltka.
Ulikami zavench zbavnch podnik nad teplm moem pichzela Aimee,
drela se ve stnu a pod pa nesla hromadu sluncem vybledlch asopis.
Otevela oprskan dvee a zavolala do hork tmy: Ralphe? Prodrala se ernou
chodbou za zrcadly a podpatky se zapichovala do devn podlahy. Ralphe?
Nkdo se ln zavrtl na visutm pltnm lku. To jsi ty, Aimee?
Posadil se a zarouboval kalnou rovku do objmky na toaletnm stolku.
Zamoural na ni oslnn svtlem. love, ty vypad jako koka, kdy seere
kanra.
Ralphe, pila jsem kvli tomu liliputnovi!
Trpaslkovi, milku, trpaslkovi. Liliputn je z poruen buky, ten u se tak
narod. Trpaslk to m ze lz ...
Ralphe! J jsem se o nm dovdla nco asnho!
Boe na nebesch, prohlsil ke svm rukm a vzthl je ped sebe jako
svdky svch pochybnost. Co je tohle za enskou! Koho by napadlo teba jen
hnout prstem pro mravho eredu ...
Ralphe! Se zcma oima mu podvala asopis. Pedstav si, on je
spisovatel!
Dneska je pro m moc horko na pemejlen. Zase si lehl, bedliv si ji
prohlel a usmval se.
Nhodou jsem la kolem Ganghes Arms a zrovna vidm domcho, pana
Greeleyho. kal, e v pokoji pana Hory se psac stroj celou noc nezastav.
Coe, on se jmenuje Hora? Ralph val smchy.
Pe detektivky pro lacin pltky a vydl si tm tak zrovna na ivobyt. Nala
jsem jednu jeho povdku ve stnku s antikvrnmi asopisy a v co, Ralphe?
Aimee, j jsem unavenej.

Ten chlapk m dui zrovna tak velkou jako vichni ostatn. V hlav to m v
podku!
Tak pro teda nepe do znmejch asopis, smm-li se ptt?
Mon e se boj mon e ani nev, jestli by to dovedl. To se stv. Lidi
si nev. Ale kdyby to zkusil, tak se vsadm, e by mohl prodvat povdky po
celm svt.
Pro teda nen bohatej, to bych rd vdl?
Mon e mu npady pichzej pomalu, kdy je pod tak sklen. A kdo by
nebyl? Vsadila bych se, e asi sotva me myslet na nco jinho ne na to, e je
mal a e bydl v jedn lacin mstnosti.
Jdi s tm, prosm t! vytkl Ralph. Mluv jako babika Florence
Nightingalov.
Zdvihla asopis. Petu ti kousek z jeho kriminlnho pbhu. Jsou tam
pistolnci a ost hoi, jak to m bt, ale vypravuje to trpaslk. Vsadila bych se, e
redaktora ani ve snu nenapadlo, e autor zn, o em pe. Ralphe, prosm t, nese tam tak! Poslouchej!
Aimee zaala st nahlas.
. Jsem trpaslk a jsem vrah. Ty dv vci nelze rozliit. Jedna podmiuje
druhou.
lovk, kterho jsem zabil, m zastavoval na ulici, kdy mi bylo jedenadvacet
let, zdvihal m do nrue, lbal m na elo, zuiv m konejil, zpval mi Hajej
dadej, brouku malej, do-vlekl m na masn trh, hodil m na vhu a kiel: ,Kolik
to je? Hal, eznku, nevate si tam palec!'
Je vm jasn, jak jsme oba spli k vrad? Ten blzen, co ten se
napronsledoval mho tla i due!
Vrame se vak k mmu dtstv: moji rodie byli mal, ale nebyli trpaslci, ne
docela. Z rozhodnut mho otce jsme se zdrovali v domeku pro panenky, ve
zvltnm staven podobnm svatebnmu koli s blmi ornamenty mal
pokojky, mal idliky, miniaturn obrazy, kameje, jantarov ozdoby s brouky
zalitmi uvnit, vechno malik, drobouk, nepatrn! Svt Obr byl od ns
daleko, dovdal jsem se o nm jen jako o nem ohavnm za na zahradn zd.
Chudk maminka, chudk tatnek! Chtli pro m jen to nejlep. Chovali m pro
sebe jako malou drahocennou porcelnovou vziku v naem mravenm svt, v
pokojch jako vel buky, v mikroskopick knihovn, v na zemi, kde dvemi
prolezl jen brouk a okna byla pro motly. Teprve dnes si pln uvdomuji asnou
psychzu svch rodi! Urit snili o tom, e budou t navky a m budou

chovat jako motlka pod sklennm pklopem. Avak nejdve zemel otec a pak
ohe pohltil n domeek, to vos hnzdo, kde zrcadla nebyla vt ne potovn
znmky a skn byly jako slnky. Maminka tak odela! Ocitl jsem se sm tv v
tv rozpadlm uhlkm popela, vyvren do svta Oblud a Titn, chycen na
ikm ploe skutenosti, a til jsem se, koulel a byl jsem stren a na dno srzu!
Trvalo mi cel rok, ne jsem se s tm vyrovnal. Prce v zbavnm podniku
byla pro m nemysliteln. Zdlo se, e na celm svt nen pro m msto. A pak,
prv ped mscem, vstoupil do mho ivota Pronsledovatel, piklepl epici na
mou nic netuc hlavu a vykikl na sv ptele: ,Chci, aby sis nael enuku!'
Aimee pestala st. Oi j bloudily, a kdy podvala asopis Ralphovi, tsl se
j v rukou. Doti si to. Zbytek u je ta vrada. To u je jako normln. Ale copak
to nechpe? Ten mal mu! Ten mal lovk!
Ralph odhodil asopis a ln si zapaloval cigaretu. J mm radi kovbojky.
Ralphe, mus si to pest. Potebuje nkoho, kdo by mu ekl, e je dobr, a
piml ho, aby psal dl.
Ralph se na ni po stran podval. A kdopak to asi bude? Mme si zahrt na
Spasitelovu pravou ruku?
Tohle nebudu poslouchat!
ensk, vem rozum do hrsti! Jak se k nmu pibl, bude si myslet, e ho
jde litovat. Poene t ze svho pokoje, e ti nohy nebudou stait.
Posadila se, chvli uvaovala a pokouela se vidt vechna pro i proti. J
nevm. Mon e m pravdu. Ale Ralphe, na mou dui, to nen jen ltost. Jene
jemu by to asi tak pilo. Musm bt hrozn opatrn.
Zlehka j tiskl prsty do ramene a cloumal j sem tam. erta starho, nechci na
tob nic jinho, ne abys od nho la
dl. Nezsk za svou nmahu nic ne nepjemnosti. Paneboe Aimee, v
ivot jsem t nevidl takhle do neho havou. Podvej, Aimee, co kdybychom si
spolu udlali pknej vejlet, vzali si jdlo, koupili trochu benznu a jen se tak projeli po pobe, kam a nm to vysta. Zaplaveme si, naveeme se, nkde si tam
zajdeme na nco veselho a tady ta akrna a jde k ertu, co tomu k? Byl
by to krsnej den a vbec dn starosti. Mm uetno pr ptek.
A to proto, e vm, e on je pln jin, ekla a zadvala se do temnoty. e
on je nco, co my, ty a j a vichni tady na tom molu nikdy nememe bt. Je to
zvltn, hrozn zvltn. ivot ho udlal takovho, e se nehod jinam ne do
zbavnch atrakc, a on je pesto na pevnin. Ns udlal ivot takov, e bychom
nemuseli pracovat v zbavnm parku, a stejn jsme tu, a chceme nebo nechceme,

daleko v moi na molu. Nkdy se mi zd, e ke behu je milin kilometr. Jak to

pijde, Ralphe, e my jsme dostali tlo, a on ducha, a me proto pemlet o
vcech, o kterch my nemme ani potuchy?
Tys m vbec neposlouchala! ekl Ralph.
Sedla a on stl nad n, ale jeho hlas byl stran daleko. Oi mla piven a
rukama pokubvala v kln. Nemm rd, kdy nasad tenhle bystrej pohled,
ekl po chvli.
Pomalu otevela penenku, vyndala svazek bankovek a zaala potat. Ticet
pt, tyicet dolar. Tak. A te jdu zavolat Billiemu Fineovi a zadm, aby poslal
jedno prodlu-ovac zrcadlo panu Horadolovi do Ganghes Arnis. Ano, jdu!
Coe?
Pedstav si, Ralphe, jak to bude pro nj bjen, kdy ho bude mt ve
vlastnm pokoji, kdykoliv se mu zachce. Mu si zatelefonovat?
Kdy se chce mermomoc znemonit.
Ralph se prudce otoil a vyel z tunelu. Nkde prskly dvee.
Aimee ekala, teprve po chvli vzthla ruce k telefonu a bolestn pomalu
zaala vytet slo. V polovin sla se zastavila, zadrela dech, zavela oi a
pedstavovala si, jak to asi je, kdy je lovk cel ivot mal a najednou mu
jednoho dne nkdo pole zvtovac zrcadlo. Zrcadlo do jeho pokoje, kde se me
schovat ped svtem s velikmi odrazy sama sebe a rozradostnn me pst a pst
a nevychzet do svta, pokud nemus. Jak to asi je, kdy je lovk s touhle
bjenou iluz v pokoji sm. M z toho radost, nebo al, pome mu to pst,
anebo ho to zni? Pokyvovala hlavou dopedu dozadu. Kdy nic jinho, aspo se
nikdo na tebe nebude dvat, pomyslela si. Bude si moci noc co noc tajn vstt ve
ti hodiny do studenho rna a mrkat, tancovat, smt se a mvat na sebe velikho,
hrozn velikho, hezkho a velikho v jasnm zrcadle.
Z telefonu se ozvalo: Billie Fine.
Ach, Billie! vykikla.
Na molo se snesla noc. Pod prkennou podlahou leel temn huc ocen.
Ralph sedl ve sv sklenn rakvi studen a jako z vosku, oi nehnut upen
ped sebe, sta seven a vykldal karty. Vedle nj rostla pyramida cigaretovch
pak. Kdy la kolem pod rozplenmi ervenmi a modrmi rovkami
Aimee, usmla se na nj a zamvala mu, ale on nepestal pomalu, docela
pomalouku vykldat karty. Hal, Ralphe! zavolala.
Jak pokrauj nmluvy? zeptal se a napil se ze pinav sklenice vody s
ledem. Jak se m ten tvj Charlie Boyer, nebo je to Cary Grant?

la jsem si jen tak pro nic za nic koupit nov klobouk, odpovdla s
smvem. Paneboe, mn je krsn! V ty pro? Ztra pole Billie Fine zrcadlo!
Dovede si pedstavit obliej toho pidimourka?
Nejsem v tom pedstavovn tak nhlej.
Proboha, snad si nemysl, e si ho chci vzt nebo tak nco?
A pro ne? Mohla bys ho s sebou nosit v kufru. Kdyby se lidi ptali: Kde mte
manela?, mohla bys otevt kabelu a vsknout: Tady! Mla bys ho jako stbrnou
trubku. Mohla bys ho vythnout z pouzdra, kdy by sis vzpomnla, zahrt na nj a
zas si ho ulejt. A taky bys pro nj mohla mt za dvema bedniku s pskem.
Mla jsem takov krsn pocit, ekla.
k se mu dobroinnost. Ralph se na ni nedval a sta ml trpk. Dobroinnost. Asi se moc nemejlm, e to vechno vzalo zatek v tom mm koukn
kvrou, vi? Proto jsi mu poslala to zrcadlo? Lidi jako ty tu obhaj kolem s
tambu-rnama a berou mi vechnu radost ze ivota.
U m sem zvt na kvu nemus. To budu radi sama, ne abych chodila se
sproskem.
Ralph se zhluboka nadechl. Aimee, Aimee. Copak ty nev, e tomu
chlpkovi neme pomoct? Trochu mu peskoilo. A tenhle tvj blznvej
podnik je to sam, jako bys ekla: Jen do toho, vyvdj jet vc, j ti pomu,
kamarde.
To je jedno, jednou za ivot je docela hezk se splst, kdy si lovk mysl,
e to nkomu bude k nemu dobr, odpovdla.
Boe, ra m ped dobrodinci chrnit.
Pesta, pesta! vykikla a vc nic.
Chvli ticho neruil, ale pak vstal a odsunul omakan sklo. Ohldala bys to tu
za m?
Samozejm. Pro?
Sklennmi chodbami mezi zrcadly vidla kret tisce jeho studen blch
odraz. sta ml staen a prsty si nervzn hrly.
Sedla v pokladn dobrou minutu a pak se nhle zachvla. V pokladn tikaly
hodinky, Aimee obracela karty jednu po druh a ekala. V dlce uvnit bludit
slyela buit kladivo, pak njak klepn a znovu buen; pak ticho, zase ekala a
nakonec uvidla tisce odraz, jak se pekrvaj, postupuj a miz, a vyel Ralph
a pohldl na tisce jejch odraz v pokladn. Sestupoval po prkennm pdiu a
slyela, e se tie smje.
Co ti, prosm t, tak spravilo nladu? zeptala se podez- rav.

Aimee, odpovdl jako by nic. Nemli bysme se hdat. kalas, e Billie

pole zrcadlo panu Horovi ztra?
Doufm, e mu nehodl nco vyvst?
J? Vystril ji z pokladny, vzal karty, pobrukoval si a oi mu zily.
Kdepak, co t vede. Ani na ni nepohldl a rychle zaal vyhazovat karty na stl.
Stla za nm. Prav oko se j trochu stoilo. Zaloila si ruce a zase je spustila.
Odtikala minuta. Bylo slyet jen ocen pod nonm molem. Ralphv tk dech a
jemn ustot karet. Obloha nad molem byla parn a obtkan mraky. V dlce
nad moem se obas slab zablsklo.
Ralphe, ozvala se konen.
Pus to vechno z hlavy, Aimee, ekl.
S tm vletem, jak jsi kal, na pobe...
Dost asu ztra, odpovdl. Snad pt msc. Snad pt rok. Ralph
Banghart, trouba starej, um ekat. J si nedlm starosti, Aimee. Podvej. Nathl
ruku. J jsem klidnej.
Pokala, a na moi odumel rachot hromu.
J jen nechci, abys blznil, nic jinho. Nechci, aby se stalo nco patnho,
slib mi to.
Po molu tanil vtr v teplch a studench nrazech. Ve vtru byl ctit d.
Hodinky tikaly. Aimee se zaala stran potit, kdy pozorovala, jak se karty
neustle pohybuj. Z dlky bylo slyet zsahy do ter a pistole ze stelnic.
A pak se objevil.
Kolbal se osielou zbavn tdou pod hmyzmi rovkami, obliej temn a
zkroucen, kad pohyb jako by mu psobil nmahu. Pichzel a z druhho
konce mola a Aimee ho po celou dobu pozorovala. Chtla mu ci: Dnes je to naposled, dnes naposled muste pemhat sm sebe a chodit sem a naposled se
budete ukazovat ped Ralphem, kter se tajn dv. Nejradji by vykikla, zasmla
se a ekla to zrovna tady ped Ralphem. Jene neekla nic.
Hal, hal, kiel Ralph. Dnes se jede zadarmo! Zvltn prmie pro star
zkaznky!
Trpaslk poplaen vzhldl, mal ern oka jezdila sem tam, tonul v
rozpacch. sta vytvoila slova dk, trpaslk se obrtil, zvedl ruku ke krku, tsn
si pithl drobn klopy k rozilenmu hrdlu a v druh ruce tajn stiskl stbrn
dese-ticent. Ohldl se, nepatrn pokynul a pak u sklennmi chodbami putovaly
stovky obliej staench grimasou a planoucch pi osvtlen podivn temnou
barvou.

Ralphe, Aimee ho chytila za loket. Co se bude dt?

Zaklebil se. Prv dlm dobr in, Aimee, dobr in.
Ralphe, ekla.
Pst, okikl ji. Poslouchej.
ekali v rozplen boud a dlouho bylo ticho.
Pak se z velik dlky ozval tlumen vkik.
Ralphe! ekla Aimee.
Poslouchej, poslouchej! odpovdl.
Znovu se ozval vkik, dal a jet jeden a mlcen, bou-chn, inkot a prk
bluditm. Hned tu a hned zas jinde bylo vidt pana Horu, jak divoce nar na
zrcadla, otlouk se, vzlyk a hystericky je, slzy mu teou po tvch a sta m
dokon. Vypadl do ziv noci, divoce se rozhldl, zaskuel a rozbhl se po
molu.
Ralphe, co se stalo?
Ralph sedl, sml se a pleskal se do stehen.
Udeila ho do oblieje. Co jsi to udlal?
Ani te se nepestal docela smt. Poj! Uku ti to!
V ptm okamiku byla v bluditi, spchala od jednoho do bl rozplenho
zrcadla ke druhmu, svou rtnku vidla jako tiscinsobn rud plamen v hocch
stbrnch slujch, jimi podivn hysterick ena, hodn j podobn, nsledovala
rychle krejcho usmvajcho se mue. Jen poj! volal. Vpadli do mal,
zatuchl mstnosti.
Stli spolu na prahu mstnstky, kam chodil trpaslk veer co veer po cel
rok. Stli na mst, kde se kadou noc trpaslk zastavil, ne otevel oi a spatil
ped sebou zzran obraz.
Aimee se s napaenou rukou pomalu posunula do er mstnosti.
Zrcadlo bylo vymnn.
To nov zmenovalo i normln lidi na docela malik; sniovalo a
rozmazvalo i vysok lidi, a kdy se lovk piblil, zkroutilo ho jet vc.
Aimee stla ped nm a do hlavy se j neodbytn vkrdala mylenka, co asi
zrcadlo, kter zmen velk lidi, kdy se sem postav, co asi proboha udl z
trpaslka, droboukho trpaslka, chmurnho, vyplaenho a osamlho trpaslka?
Obrtila se a zavrvorala. Ralph stl a dval se na ni. Ral-phe, ekla. Proboha,
pro jsi to udlal?
Aimee, poj zptky.S plem bela mezi zrcadly. Tko hledala
zakalenma oima cestu ven, ale nala ji. Zastavila se na przdnm molu, otela si

oi, rozbhla se jednm smrem, druhm a tetm a pak se zastavila. Ralph piel
za n, nco j povdal, ale slyela ho jen jako vzdlen a ciz hlas hovoc pozd v
noci za stnou.
Nemluv na m, ekla.
Po molu nkdo pibhal. Byl to pan Kelly ze stelnice. Hal, vy tam, nevidli
jste tu te nkdy takovho mrousa? Ten hlupk u m lohnul nabitou pistoli a
zmizel, ne jsem ho mohl popadnout! Pomete mi ho hledat?
Kelly zmizel rychlm poklusem, strkal hlavu mezi pltn boudy a hledal pod
girlandami z rozplench modrch, ervench a lutch rovek.
Aimee se zapotcela a vykroila.
Aimee, kam jde?
Pohldla na Ralpha, jako by se byli dva ciz chodci -prv stetli na rohu a
vrazili do sebe. J mu asi pjdu pomoct hledat.
Stejn nic nesvede.
Ale aspo se musm pokusit. Proboha, Ralphe, vechno je to moje vina!
Nemla jsem volat Billiemu Fineovi! Nemla jsem objednvat zrcadlo a rozzuit
t tak, a jsi udlal tohle! Nemla jsem chodit k panu Horovi a nemla jsem
kupovat nco tak lenho. Te ho najdu, i kdyby to mlo bt to posledn, co v
ivot udlm.
Zavrvorala, tve mla mokr slzami a tu si najednou vimla rozvlnnch
zrcadel ped bluditm a v jednom z nich spatila Ralphv odraz. Nemohla od
toho obrazu oi odtrhnout, fascinoval ji tak, e ztuhla a chvla se s sty dokon.
Aimee, co se dje? Na co ...
Vyctil, kam se dv, a otoil se, aby se podval, co se dje. Oi se mu
rozily.
Zamrail se zlostn do lesklho zrcadla.
Jaksi stran mrav ohava, sotva pl metru vysok, s bledm obliejem
rozplcnutm pod starodvnm slamkem se na nj zamrail zpt. Ralph zstal na
sebe civt neschopen pohybu.
Aimee la pomalu, pak pidala do kroku a nakonec se rozbhla. Bela po
przdnm molu a po celou dobu, co bela, po n hzel vtr krpanci horkho
det.

PLUKOVNK A TELEFON
A pak nastane ten den, kdy vude, vude kolem sebe usly, jak ze strom
padaj jablka, jedno po druhm. Nejprve jedno tu, druh tamhle a pak u ti a tyi
a pak devt a dvacet, a budou pret v provzcch jako d a padat jako kosk
podkovy do mkk tmavnouc trvy; a ty bude to posledn jablko na strom;
bude ekat na vtr, aby t pomalu odpoutal od oblohy a spustil n a n. Dvno
ped tm, ne se dotkne trvy, zapomene u, e nkdy existoval njak strom
nebo jin jablka nebo lto a zelen trva pod nm. Bude padat do temnoty ...
Ne!
Plukovnk Freeleigh zprudka otevel oi a vzpmil se v invalidnm kesle.
Studenou ruku dychtiv nathl po telefonu. Jet tu je! Zamrkal a na chvli si ho
pitiskl k hrudi.
Takov sny nemm rd, ekl przdnmu pokoji.
Po chvli zvedl rozechvlmi prsty sluchtko, zavolal mezimstskou stednu,
ohlsil slo, ekal a pitom pozoroval dvee do lonice, jako by se v ktermkoli
okamiku na nj mohla pitit otravn smeka syn, dcer, vnouat, sester a
doktor a odnst mu tento posledn pepych, kter v ivot povolil svm
chadnoucm smyslm. Ped mnoha dny ne- bo snad lty kdy jeho srdce
bodalo jako dka skrze ebra i maso, uslyel zdola ty chlapce . .. jakpak se
jmenovali? Charles, Charlie, Chuck, ano! A Douglas! A Tom! U si vzpomn!
Volali mu dole z haly, ale protoe jim zaveli ped nosem, odeli. Nesmte se
rozruovat, ekl doktor. dn nvtvy, pamatujte, dn nvtvy. Slyel, jak
hoi pechzej ulici, vidl je a zamval jim. Taky mu zamvali. Pane
plukovnku . . ., pane plukovnku ... Te sed oputn s edivm kvrntem
srdce, kter se tu a tam slabounce zate-pot nkde v hrudi.Plukovnk
Freeleigh? zeptala se telefonistka. Mte tu ten hovor. Mexiko, Erickson 3899.
Nyn se ozval vzdlen, ale nekonen zeteln hlas:
Bueno.
Jorge! vykikl staec.
To je seor Freeleigh! U zase! Vdy to stoj moc penz.
A stoj! Vte, co dlat.
Si. To okno?
Okno, Jorge, prosm vs.
Moment, ekl hlas.
A tisce kilometr odtud, v jin zemi, v jedn kanceli jist budovy v t zemi
se ozval zvuk kroej, odchzejcch od telefonu. Staec se naklonil kupedu,

sluchtko pevn pitiskl k svratlmu uchu, kter se rozbolelo oekvnm

ptho zvuku.
Okno se zvedlo.
Ach, povzdechl si staec.
Zvuky z horkho, lutho poledne v Mexiku stoupaly otevenm oknem do
ekajcho telefonu. Vidl, jak tam Jorge stoj a pidruje sluchtko ven, ven do
zivho dne.
Seore...
Ne, ne, prosm, vs. Necht m poslouchat.
Naslouchal houkn smsice kovovch trubek, skpotu brzd a vyvolvn
poulinch prodava, kte ze stnk nabzeli purpurov erven pomerane a
banny dozrl v dungli. Nohy plukovnka Freeleigha, visc pes okraj invalidnho kesla, zaaly komhat pohyby krejcho mue. Oi se pevn sevely.
Mnohokrt za sebou zhluboka nadechl, jako by chtl zachytit vni masa
rozvenho ve slunenm jasu na eleznch hcch a posetho mouchami jako
hrozinkami; vni kamennch td, zvlhlch rannm detm. Dokzal uctit slav
slunce na zarostlch tvch a bylo mu znova dvacet pt let, chodil a prochzel se,
dval se, usmval, asten, e ije, il a opjejc se barvami a vn.
Nkdo zaukal na dvee. V rychlosti skryl telefon pod deku na kolenou.
Vstoupila sestra. Dobr den, pozdravila. Vede se vm dobe?
Ano. Staec odpovdl mechanicky. Tm nevidl. ok z obyejnho
zaukn na dvee byl tak siln, e dosud dlel v tom druhm mst, daleko odtud.
ekal, a se mysl pit dom mus tu bt, aby odpovdala na otzky, hrla si
na zdravho a byla zdvoil. Pila jsem vm zmit tep. Te ne! ekl staec.
Copak se nkam chystte? usmla se. Upen se na sestru zadval. Nebyl nikde
u deset let. Pjte mi zpst.
Jej prsty, pesn a tvrd jako noky krutka, vyhmataly nemoc v jeho tepu.
Co jste dlal, e jste se tak rozruil? zeptala se. Nic.
Klouzala pohledem a zastavila se na przdnm telefonnm stolku. V tom
okamiku, ti tisce kilometr odtud, slab za-houkala trubka.
Vythla sluchtko zpod deky a pidrela mu je ped oblie-jem. Pro to
dlte? Slbil jste, e u nebudete. kod vm to ze veho nejvc, vdy to vte.
Nesmte se rozruovat a moc mluvit. Ti hoi, co tu kolem vs poskakovali...
Sedli tie a poslouchali, ozval se plukovnk. Vyprvl jsem jim o vcech,
o kterch nikdy neslyeli. Vyprvl jsem jim o buvolech a o bizonech. Stlo to za
to. O sebe nedbm. Byl jsem ve skutenm zpalu a il jsem. Co na tom zle,

jestli takov it lovka zabije? Vdycky je lep dostat rychl zpal. A te mi

dejte ten telefon. Kdy nechcete povolit, aby ke mn pili hoi a slun tu sedli,
mohu alespo mluvit s nkm zven.
Nezlobte se, pane plukovnku. V vnuk se o tom bude
muset dovdt. Zabrnila jsem mu, aby vm vzal telefon u
minul tden. Te se ale zd, e mu to budu muset dovolit.
Tohle je mj dm, mj telefon. J si vs platm! ekl.
Chcete-li bt v podku, nesmte se rozilovat. Pela se
idl po pokoji. A te s vmi do postele, mladku!
Z postele znovu pohldl k telefonu a nespustil z nj oi. Odskom na pr
minut do krmu, ekla sestra. A abych si byla jist, e zas nebudete telefonovat,
schovm vm keslo do haly.Vyjela s przdnm keslem ze dve. Slyel, e se
zastavila dole u vchodu a e telefonuje z druhho apartu. e by volala Mexiko?
Rd by byl vdl. Toho se neodv! Domovn dvee se zavely.
Myslel na minul tden v tomto osamlm pokoji a na tajn narkotizujc
hovory nap pevninami, na zemsk je, na dungle s detivmi pralesy, na
nhorn ploiny, na jezera a hory . .. hovory .. . hovory ... s Buenos Aires ... Limou .. . Rio de Janeirem.
Nadzdvihl se v chladn posteli. Ztra bude telefon pry! e byl takov
blzniv nenasyta! Spustil kehk nohy jako ze slonoviny dol z postele a bylo
mu samotnmu divn, jak jsou vysuen. Vypadaly jako nco, co mu pidlali k
tlu, kdy jednou v noci spal, zatmco jeho mlad nohy odali a splili v koteln.
Bhem let ho zniili celho, oddlali mu ruce, pae i nohy a zanechali ho s
nhrakami, kter byly tak kehk a nepotebn jako achov figurky. A te si
pohrvali s nm, co se nedalo tak snadno nahmatat s pamt; pokoueli se
odznout drty, kter vedly zpt k minulm ltm.
Kloptavm bhem se dostal pes pokoj. Popadl telefon a sthl ho s sebou v
okamiku, kdy sklouzl po stn a dosedl na podlahu. Spojil se s mezimstskou
srdce v nm vybuchovalo, rychleji a rychleji, a v och ml tmu. Pospte si,
pospte si!
Cekal.
Bueno?
Jorge, peruili ns.
Nesmte u volat, seore, ekl vzdlen hlas. Volala mi sestra. kala, e
jste tce nemocn. Musm zavsit.

Ne, Jorge! Prosm vs! staec adonil. Poslouchejte m. je to naposled.

Ztra mi vezmou telefon. U nikdy nebudu moct volat.
Jorge nic nekal.
Staec pokraoval. Pro lsku Bo, Jorge! Nebo pro nae ptelstv, pro ty
zal asy! Vy nevte, co to znamen. Jste star jako j, ale mete se hbat! J
jsem se nepohnul u celch deset let!
Upustil telefon a sebral ho jen s nmahou. Stran bolest mu svrala hru.
Jorge! Jste tam jet, e?
Bude to naposled? zeptal se Jorge.
Slibuji vm to!
Tisce kilometr odtud dolehlo sluchtko na psac stl. Znovu se ozval ten
zeteln, dvrn znm zvuk kroej, peruen a konen zdvihn okna.
Poslouchej, eptal staec sm sob.
A v novm slunenm jasu slyel tisce lid a slab, drkotav zvuk kolovrtku,
kter vyhrval La Marimbu paneboe, to je npv do tance!
S oima pevn sevenma vzthl staec ruku, jako by si chtl promtnout
obrzky jaksi star katedrly, a jeho tlo ztklo masem, bylo mlad a pod
nohama uctil rozplen chodnk.
Chtl ci: Jste tam jet, e? Jste v tom mst ve chvli, kdy zan siesta,
obchody se zavraj a mal hoi vyvolvaj Lotera nacionl para hoy!, aby
rozprodali losy. Jste tam vichni, lid v tom mst. Nemohu uvit, e jsem vbec
kdy byl mezi vmi. Kdy lovk z njakho msta odejde, stv se msto fantazi.
Kterkoli msto, New York, Chicago, i jeho obyvatel se s odstupem zdaj
neskuten. Zrovna jako j jsem neskuten tady, v Illinoisu, v malm msteku
na behu klidnho jezera. Vichni jsme si navzjem neskuten, protoe nejsme
navzjem ptomn. Proto je dobr slyet zvuky a vdt, e Mexiko je tam dosud a
e se jeho obyvatel pohybuj a ij. ..
Sedl a sluchtko pevn tiskl k uchu.
A nakonec se ozval nejzetelnj, nejmn pravdpodobn zvuk ze vech
zvuk zelen tramvaje zahbajc za roh tramvaje obten hndmi, cizmi,
krsnmi lidmi a zvuk dalch lid, kte beli, s vtznm vkikem naskoili,
vyhoupli se na ploinu, zmizeli za rohem na skpjcch kolejch a byli uneni
pry do sluncem rozplen dlky, zanechvajce za sebou jen zvuk smacch se
tortillas na kamnech trhovc, anebo to snad byl jen slc a slbnouc um a
praskot statickho vlnn na tech tiscch kilometr mdnho vodie...?
Staec sedl na podlaze.

as plynul.
Dole v pzem se pomalu otevely dvee. Vely lehk kroky, zavhaly a pak se
odvily vzhru po schodech. Bylo slyet piduen hlasy.
Nemli bychom sem chodit!
Vdy vm km, e mi telefonoval. Hrozn nvtvy potebuje. Nememe
ho nechat na holikch.
Je nemocn!
To je! Ale ekl mi, abychom pili, kdy je sestra pry. Zstaneme tam jen
vteinku, pozdravme ho a ...
Dvee lonice se otevely dokon. Ti chlapci zstali stt a hledli pekvapen
na starce sedcho na zemi.
Pane plukovnku, ekl Douglas tie.
V jeho mlen bylo nco, co je pimlo zavt sta.
Blili se k nmu tm po pikch.
Douglas se sklonil a vyprostil telefon ze starcovch prst, kter byly ji tm
studen. Douglas zdvihl sluchtko k uchu a naslouchal. Pes praskot drt uslyel
podivn, vzdlen, posledn zvuk.
Ti tisce kilometr odtud nkdo zavel okno.

A U NIKDY NEPESTALO PRET

Hotel trel jako dut vysuen kost pod samm stedem poutn oblohy, kde
od rna do veera slunce prailo do stechy. A celou noc prochvvala kad pokoj
vzpomnka na slunce jako pzrak dvnho lesnho poru. Jet dlouho po
setmn zstvala za okny tma, protoe svtlo s sebou pin r. Obyvatel
hotelu se radji poslepu ourali pi stnch chodeb v nekonenm hledn zvanu
chladnjho vzduchu.
Majitel hotelu, pan Terle, a jeho dva jedin njemnci, pan Smith a pan
Fremley, kte vypadali i pchli jako dva dvno vyschl vance tabku, vysedvali
toho veera dlouho na verand. Do zvonkohry kesel, vrzajcch ve tm dopedu
dozadu, lapali po dechu a snaili se rozhoupat vtr.
Pane Terle ...? Nebylo by skvl ..., kdybyste si mohl ... jednoho dne ...
koupit klimatizaci...?
Pan Terle zavel oi a nechal se chvli kolbat keslem.
Na nco takovho nemm penze, pane Smithi.
Oba sta njemnci zrudli rozpaky. Jednadvacet let u neplatili et.

Po del odmlce si teskn povzdechl pan Fremley. Ale, pro to tady vlastn
nezabalme, nesebereme si svch pt vestek a nevypadneme nkam do slunho
msta? Pestaneme se pait, smait a potit.
Kdo by si v liduprzdnm mst koupil hotel? zeptal se tie pan Terle.
Kdepak. My tu zstaneme sedt a budeme ekat, ekat na n velik den,
devtadvactho ledna.
Vichni ti se zvolna pestali houpat.
Devtadvactho ledna.
Jedin den v roce, kdy se deti ur podn zapret.
To nebudeme ekat dlouho. Panu Smithovi zazily na dlani zlat
eleznisk hodinky jako vlah letn luna. Devtadvactho ledna bude za dv
hodiny a devt minut. Ale na tisc kilometr odsud nevidm ani mrek.
Prelo kadho devtadvactho ledna od roku, kdy jsem se narodil! Pana
Terleho samotnho zarazilo, jak se rozkikl. Jestli to letos pijde o den pozdji,
nehodlm Pnubohu zavazovat tkaniky.
Pan Fremley ztka polkl a rozhldl se po pouti a kopcch na obzoru od
vchodu na zpad. Myslte ..., e by se sem mohla jet nkdy vrtit zlat
horeka?
Se zlatem je amen, ekl pan Smith. A navc se s vmi vsadm, e nezapr.
Nesprchne ani ztra, ani pozt. Cel tenhle rok u nespadne ani kapka.
Trojice mlky zrala na velk, sluncem do oranova seehnut msc, kter
jim nad hlavou vypaloval dru do nehybnho nebe.
Po dlouhm mlen se opt zaali houpat, jet zatrpkleji ne pedtm.
V prvnch zchvvech horkho jitnho vnku chrastily na oprskan eln
stn hotelu strnky kalende jako zteeln had ke.
Trojice obyvatel, palce zahknut pod kandami na vyzblch ramenou,
pipomnajcch sp vk na klobouky, sela bosky dol a mourala na
pihlouple usmvavou oblohu.Devtadvactho ledna ...
Nikde ani kapika milosrdenstv.
Den je jet mlad.
J u ale nejsem. Pan Fremley se otoil a zamil dovnit.
Trvalo pt minut, ne se lenm dusnem chodeb dokobrtal do sv hork,
erstv upeen postele.
V poledne k nmu nahldl pan Terle.
Pane Fremley.. .?

Jsme jak ubohouk kaktusy na mizern pouti! lapal pan Fremley po dechu
a vypadalo to, jako by se jeho tv mla kadou chvli snst v hrstce havho
popela na hrubou prkennou podlahu. Ale i ten nejbdnj kaktus mus dostat
alespo kapku vody, ne se zase na rok do t zatracen vhn vrt. km vm,
e jestli na t stee neuslym nic jinho ne pta drpky, u se ani nehnu,
zstanu tu leet a umu.
Nachystejte si prostou modlitbiku a paraple, vyzval ho pan Terle a po
pikch odeel.
Za soumraku na stee dut zaznl chab pleskot kapek.
Z lka pana Fremleyho se vznesl truchliv hlas.
To nen dn d, pane Terle! To jenom vy stkte zahradnickou hadic
vodu ze studn na stechu! Dkuju vm za nmahu, ale u toho necht.
Pleskot ustal. Ze dvorka se ozval povzdech.
Kdy se pan Terle za chvilku vracel do hotelu, vzduchem zasvitl kalend a
dopadl do prachu.
ert vem devtadvact leden! houkl kdosi. Dalch dvanct msc
ekat!
Ve dvech stl pan Smith. Otoil se, zael dovnit, vynesl na verandu dva
zvetel kufry a postavil je, a to buchlo.
Pane Smithi! vykikl pan Terle. Po ticeti letech si nemete odejt jen
tak!
V Irsku pr pr dvacet dn v msci, odsekl pan Smith. Seenu si tam prci
a budu chodit bez klobouku a otvrat pusu k nebi.
Nemete odejt! Pan Terle zoufale hledal zminku -a luskl prsty. Dlute
mi devt tisc dolar njemnho!
Pan Smith sebou trhl. V och se mu objevil bezmocn, doten vraz.
Promite. Pan Terle sklopil hlavu. Nemyslel jsem to tak. Podvejte jete
jen do Seattlu. Tdn tam napr est centimetr. Zaplatte mi, a budete mt m,
nebo na to zapomeneme. Ale udlejte pro m nco pokejte do plnoci.
Alespo u pak bude chladnji. Udlte si hezkou non prochzku do msta.
Stejn se u do plnoci nic nezmn. Muste vit. I kdy je vechno v hji,
muste pod jet doufat, e se nco stane. Jenom tu tak se mnou postjte, nemuste si ani sedat, a myslete na d. To je to posledn, co po vs budu chtt.
Na pouti si nepravideln zvany nonho vnku pehazovaly v drobnch
vrech psek. Pan Smith pehlel obzor zarudl zpadem slunce.
A co si mm jako myslet? Deti, deti, pij? Nco takovho?

Cokoliv. pln co vs napadne.

Pan Smith stl nehybn mezi svmi odenmi kufry. Uplynulo est minut. V
soumraku bylo slyet pouze dech obou mu.
Nakonec se pan Smith sklonil, nasadil rozhodn vraz a chystal se sevt
rukojeti zavazadel.
V tu chvli pan Terle zamikal. Nachlil se kupedu a piloil si dla k uchu.
Pan Smith ztuhl s rukama na dradlech. V dlce za obzorem se ozval temn
mrukot, provzen tichm, sotva slyitelnm lomozem. Pichz bouka! sykl
pan Terle.
Pan Smith se zvedl na piky a strnul. Nahoe se pan Fremley vztyil na loi
jako Lazar.
Pan Terle vyvaloval oi vc a vc, aby neuniklo nic z toho, co mlo pijt.
Svral zbradl verandy jako kapitn lodi uvzl v bezvt, kter prv uctil prvn
zchvv tropickho vtru, voncho limetkami a ledovou kokosovou den. Po bolestn napjatm chp ho jako po st dobla rozhavenho komna pohladil
tm neznateln vnek. Tamhle! vykikl. Podvejte.
Nad nejvzdlenjm kopcem se objevil oblak, roztsajc pe ohnivho
prachu a blil se s boulivm rachotem a hmnm.Poprv po dvaceti dnech se do
dol vtilo auto, provzen pskotem, kvlenm a hmotem.
Pan Terle se neodvaoval na pana Smithe ani pohldnout.
Pan Smith si vzpomnl na pana Fremleyho nahoe v pokoji a zvedl hlavu.
Pan Fremley vykoukl a vidl, jak vz ped hotelem vydechl naposled a zhasl.
Auto toti skuten vydalo zvuk siln podobn smrtelnmu chropotu.
Pijdlo z velk dlky po rozplench sirnatch cestch, pes soln pln
oputn ped deseti miliny let vlnami ocenu. A te se tento originl Kissel z
roku 1924, z nj trely roztepen drtky jako vlasy kanibal a jeho mohutn
pltn stecha peklopen za zadn sedadlo se roztekla do barvy mtov
vkaky, zachvl, jako by hodlal vypustit dui.
Star dma za volantem trpliv vykvala a dvala se na trojici mu a na
hotel s vrazem: promite, mj ptel stn; znm ho lta a v jeho posledn
hodince musm zstat s nm. Sedla tedy ve voze, ekala, a drobn zchvvy
ustanou a vechny kosti s levou znehybn na znamen, e posledn hodinka je u
konce. Urit sedla jet o plnou minutu dle a naslouchala svmu vozu.
Vyzaovala tak neobyejn klid, e se k n pan Terle a pan Smith z verandy
bezdn naklonili. Konen se na n se smutnm smvem otoila a zvedla ruku
na pozdrav.

Pan Fremley si s pekvapenm viml, e i jeho ruka se vysunuje z okna a mv

v odpov.
Pan Smith na pavlai zamumlal: To je zvltn. Nen to bouka. A pitom
nejsem zklaman. Jak je to mon?
To u pan Terle seel po cestice k vozu.
Mysleli jsme, e je to ... e jste ... Nedoekl. Jmenuji se Terle, Joe Terle.
Stiskla mu ruku a pohldla na nj naprosto przranma ziv modrma
oima, pipomnajcma vodu, kter nkde tisc kilometr daleko roztla ze snhu
a dola a sem, proitn vtrem i sluncem.
Blanche Hillgoodov, ekla tie. Absolventka Grinnellovy akademie,
uitelka hudby, svobodn, po ticet let dirigentka stedokolskho pveckho
spolku a studentskho orchestru v Green City v low, dvacet let soukrom
uitelka zpvu a hry na harfu a piano. Te jsem u msc v dchodu a iji z
penze. Dneska jsem vytrhla koeny z rodn hroudy a mm nameno do
Kalifornie. Vypad to, e u odsud nikam nedojedete, sleno Hillgoodov.
Taky mm ten pocit. Dvala se, jak oba mui obezetn krou kolem vozu.
Sedla jen tak zlehka, jako dt na kln revmatickho ddeka. Nememe s tm
nco udlat?
Z kol udlme plot k zahrdce, z brzdovho bubnu gong do jdelny a ze
zbytku krsnou skalku pro kytiky.
Z nebes zaznl hlas pana Fremleyho: Je kaput? Povdm, je to auto kaput?
Ctm to a sem! Poslyte u jsme dvno mli veeet!
Pan Terle mchl rukou za sebe. Sleno Hillgoodov, ped vmi je Poutn
hotel Joea Terleho, oteven estadvacet hodin denn. Jedovat plazy a ptactvo
nebesk pihlaste v recepci, ne se ubytujete. Hezky se vyspte, zadarmiko, a rno
ranko seoupneme ze palk forda a odvezeme vs do msta.
Pijala nabzenou dla a vystoupila z vozu. Stroj zastnal, jako by j vytal, e
ho opout. Tie, opatrn zaklapla dvka.
Jeden ptel mi odeel, ale druh mi zstal. Pane Terle, odnesl byste ji prosm
vs do domu?
Ji, milostiv?
. Promite, vdycky beru vci, jako by to byli lid. Auto bylo nejsp mu,
protoe m vozilo z msta na msto. Ale harfa, to je pece ena, nemyslte?
Kvla k zadnmu sedadlu. Tam se k obloze zvedalo pouzdro jako prastar, do
voluty kroucen koen p lodi roz-esvajc vtr a tyilo se nad idiem, a u
se plavil tiinou pout i runou mstskou dopravou.

Pane Smithi, ozval se pan Terle, pomozte mi.

Odvzali mohutn futrl a nesmrn opatrn ho mezi sebou zvedli.
Co to tam mte? zahulkal shora pan Fremley.
Pan Smith kobrtl. Slena Hillgoodov zalapala po dechu. Pouzdro se jim
zakymcelo v rukou.
Uvnit to tie zadrnelo istmi tny.Uslyel je i pan Fremley. Tato odpov
mu staila. S otevenou pusou pihlel, jak prvod sloen z dmy, obou mu a
ptelkyn v pouzde miz na prostorn verand.
Pozor! ozval se pan Smith. Njak zatracen trouba tu nechal stt kufry...
Zarazil se. Zatracen trouba? Vdy jsem to byl j!
Pnov se na sebe podvali. U se nepotili. Odnkud se objevil vtr, lehk
vnek, kter jim ovval ztylky a obracel listy v pohozenm kalendi.
Moje kufry..., pitl pan Smith.
Vichni zali dovnit.
Jet trochu vna, sleno Hillgoodov? U lta jsme nemli na stole vno.
Jenom kapiku, jestli smm prosit. Sedli ve svtle jedin svky, ale i ta
hla jako pec. Vykesvala jiskry z nefalovanch stbrnch pbor a
zachovalho porcelnu. Jedli, pili zteplal vno a povdali si. Co se s vmi dlo
dl, sleno Hillgoodov? Cel ivot, vyprvla, m zamstnvali Bach,
Beethoven a Brahms, ani jsem nepostehla, e je mi devtadvacet. Ne jsem se
vzpamatovala, bylo mi tyicet. A vera jedna-sedmdest. Ale ano, sem tam se
objevil njak mu. Jene obvykle pestal v deseti zpvat a ve dvancti ltat.
Vdycky jsem se toti domnvala, e jsme se narodili, abychom se -tak i onak
nauili ltat, a nemohla jsem vystt, kdy se vtina mu ourala kolem m se
vm elezem na Zemi v krvi. Nikdy jsem nepotkala muskho, kter by vil
m ne pl tuny. Kdy m mjeli ti obchodnci v ernch oblecch, mla jsem
pocit, e kolem slym drkotat pohebn vz. A co vy vy jste nakonec
odletla? Pouze v pedstavch, pane Terle. Trvalo mi edest let, ne jsem se
konen rozhoupala. Celou tu dobu jsem se chytala pikol, flten a housl, protoe
teou vzduchem, vte, jako potoky a eky teou po zemi. Sjela jsem kad ptok a
prozkoumala kad sladkovodn proud od Handela a po celou tu Straussovskou
bandu. Dorazila jsem a sem podnou oklikou.
A co vs nakonec pimlo odejt? zeptal se pan Smith.
Minul tden se vm tak rozhldnu kolem sebe a km si: Jen se podvej,
vdy lt sama. Nikomu v Green City ve skutenosti vbec nesejde na tom,
jestli lt nebo do jakch vek. Vdycky sly jenom ,Moc pkn, Blanche',

nebo Dkujeme za kulturn vloku na rodiovskm sdruen, sleno Hillgoodov'.

Ale ve skutenosti nikdo neposlouch. A kdy jsem kdysi dvno vykldala o
Chicagu nebo o New Yorku, lidi m plcali po rameni a smli se. ,Pro byste
mla bt mal abika ve velkm rybnku, kdy mete bt nejvt ba v Green
City!' J zstvala, zatmco lid, kte mi udleli rady, se bu odsthovali nebo
zemeli nebo oboj. A zbytek ml v uch vosk. Minul tden jsem se konen
oklepala a povdm si: ,Tak moment! Odkdy maj by kdla?'
Take te mte nameno na zpad? zeptal se pan Terle.
Mon budu hrt ve filmu nebo v tom orchestru pod hvzdami. Prost musm
konen nkde hrt pro nkoho, kdo m usly a bude doopravdy poslouchat...
Sedli mlky v horkm eru. Povdla jim vecko, a u to znlo nebo neznlo
hloup, tie se napmila a opela se vzadu o opradlo.
Nahoe nkdo zakalal.
Slena Hillgoodov ho uslyela a vstala.
Panu Fremleymu chvli trvalo, ne rozlepil vka a rozeznal enskou postavu,
kter se k nmu sklnla a pokldala vedle zvlenho lka tc.
O em si to tam pod vykldte?
Pozdji se vrtm a povm vm to slovo od slova, ekla slena Hillgoodov.
Te se najezte. Ten salt je moc dobr. Zamila ke dvem.
Spn se zeptal: Zstanete u ns?
Zastavila se a snaila se rozeznat ve tm vraz jeho zpocenho oblieje.
Nevidl j ani na sta, ani do tve. Chvilku mlky postla a pak sela ze schod.
Urit m neslyela, zabruel pan Fremley.
Ale vdl, e tomu tak nen.
Slena Hillgoodov prola halou a v eru mtrala po zpadkch na stojcm
koenm pouzde.
Musm vm zaplati za veei.Jste hostem podniku, ekl pan Terle.
Do tmy se zalesklo zlato.
Oba muov napjat poposedli. Mourali na starou dmu, nad n se tyil
srdcovit tvar veliknskho nstroje. Z blytivho podstavce zdobenho holoubky
na n shlela mrn eck tv s gazelma oima s tm nebeskm klidem jako
slena Hillgoodov pod n.
Oba mui po sob vrhli zkostn pohled, jako by oba uhodli, co vzpt pijde.
Rychle pebhli halu, tce oddychujce usedli na sam krajek rozhaven
sametov pohovky a utrali si zavlhlmi kapesnky obliej.

Slena Hillgoodov si pithla idli, sklonila si zlatou harfu zlehka k rameni a

piloila prsty ke strunm.
Pan Terle se nadechl rozplenho vzduchu a ekal.
Verandou nhle pebhl zvan vtru z pout a opel se do kesel, a se
rozhoupala jako loky na non hladin jezera.
Pan Fremley zavolal shora vytav: Co se to tam dole dje?
A pak se ruce sleny Hillgoodov pohnuly.
Pejela prsty po prost tapiserii strun od oblouku u svho ramene ke krsnm,
by nevidomm om eck bohyn na sloupku a zase zptky. Na okamik
znehybnla a nechala tny stoupat slajcm horkem do przdnch pokoj.
Pokud pan Fremley nahoe nco kiel, nikdo ho neslyel. Nebo pan Terle a
pan Smith spn vyskoili a s bou v hrudi zkamenli ve stnech, neslyce nic
ne div tlukot vlastnho srdce a vyden supn vzduchu z plic. S vytetnma
oima a pootevenmi sty, posedl jakmsi irm lenstvm, zrali na ty dv
eny ped sebou, slepou Mzu, hrd se vypnajc na zlatm pili, a tu druhou,
kter s nn pivenma oima vztahovala drobn ruce do prostoru.
Jako dvtko, pomysleli si oba blzniv, jako dvtko, kter natahuje ruce z
okna, aby uctilo co ? No ano, jist, jist!
Aby do dlan zachytilo d.
Ozvna prvn sprky zanikla daleko na cestikch a v okapech.
Pan Fremley se vztyil na posteli, jako by ho zvedly vlastn ui.
Slena Hillgoodov hrla.
I kdy tu hudbu nepoznvali, slyeli ji za svj dlouh ivot tisckrt, slova
nelov, melodie nemelodie. Hrla, a s kadm kmitnutm prst pleskal temnm
hotlkem d. Chladil oteven okna, smel speen prkna verandy. Dopadal na
stechu, na syc psek, na zrezivl auto a przdnou stj a uschl kaktusy na
dvorku. Umval okenn tabule, splachoval prach, plnil plechov sudy pod okapy a
do dve zavoval zclony z korlk, kter se rozhrnou a zaeptaj, kdy jimi
projdete. Ale pedevm nn chladil pana Smithe a pana Terleho. Jeho hebk
tha a tlak je tiskly n a n, a se nakonec znovu posadili. Jak je pleskal do tv
a koulel se jim po ele, piml je zavt oi i sta a zastt si obliej rukama. Ctili
vak, e se jim hlavy zaklnj a dovoluj deti dopadat, kam se mu zlb.
Ten prudk pval trval minutu, pak zvolna ochaboval, jak prsty stle pomaleji
klouzaly po pedivu strun, vrtil se v nkolika poslednch poryvech a ustal.

Harfa zavsila do vzduchu posledn akord, fotografii, na n zachycen vboj

blesku osvtl na vteinu miliardu kapek v jejich pdu. Blesk pohasl. Tmou
dopadaly do ticha posledn kapky.
Slena Hillgoodov sthla ruce ze strun, ale oi nechvala
zaven.
Pan Terle a pan Smith se naopak pekvapen rozhldli a vidli, e ty dv
podivuhodn ensk na protj stran haly pekaly boui netknut a such.
Cel se chvli. Naklonili se kupedu, jako by chtli promluvit. Vyhleli
bezmocn a nevdli, co v tu chvli pot.
Vtom jim napovdl osaml zvuk nesouc se shora hotelovou chodbou. Oba
vzhldli a naslouchali.
Pan Fremley.
Pan Fremley ve svm pokoji tleskal.
Panu Terlemu trvalo pt vtein, ne si uvdomil, co se dje. ouchl do pana
Smithe a sm zaal buit dlanmi o sebe. Snaili se ze vech sil. Vbuchy
potlesku roznela ozvna hlubinami hotelu, narela do stn, zrcadel a oken a
pokouela se vysvobodit z uzavench prostor.
Slena Hillgoodov zamikala, jako by ji tahle nov boue zastihla pod irm
nebem nepipravenou.Pnov podali vlastn koncert. Plcali tak nruiv, a se
zdlo, e maj hrsti pln kapslk. Pan Fremley nco kiel. Nikdo ho neslyel.
Ruce od sebe odskakovaly a opt se srely, a otkaly prsty. Konen se obma
stakm rozbuilo srdce a zkrtil dech. Sloili dlan do klna.
Pan Smith vstal, s oima upenma na harfu vyel ven a pinesl si kufry.
Zastavil se pod schoditm v hale a dlouze se zadval na slenu Hillgoodovou.
Pohldl na jej oputn zavazadlo, stojc u prvnho schodu. Znovu se otoil na ni
a tzav zvedl obo.
Slena Hillgoodov pejela zrakem harfu, kufk, pana Terleho a znovu pana
Smithe. Pikvla.
Pan Smith se sklonil, zastril si vlastn kufk pod pai, uchopil jej kufr do
voln ruky a pomalu se vydal vldnm erem vzhru. Slena Hillgoodov opt
piloila harfu k rameni, a zda hrla do rytmu jeho krok nebo on pizpsobil
krok tempu jej melodie, to se v tu chvli nedalo poznat.
V polovin cesty potkal pana Fremleyho, kter se oural ve vybledlm upanu
dol.
Oba chvli postli a dvali se dol do haly na mue ve stnech na protj stran
a na dv eny pod sebou, z nich nevidli nic ne pohyb a zlat tpyt. Oba vak

mysleli na tot. Na lbezn tn harfy a na to, e ode dneka budou veer co veer
naslouchat pleskotu chladivho det. U nebude teba kropit stechu
zahradnickou hadic. Sta jen sedt na verand nebo leet v posteli a poslouchat,
jak pad ... pad .. . pad...
Pan Smith pokraoval vzhru, pan Fremley se vydal do haly.
Harfa, harfa. Naslouchejte, poslouchejte! Padest let sucha skonilo. Nadeel
dlouh as de.

JAK LAZAR IJ NKTE

Nebudete asi vit mmu vyprvn, jak jsem pes edest let ekala na vradu,
jak jsem celou svou enskou du doufala, e k n dojde, a jak jsem ani prstem
nehnula, abych j zabrnila, kdy se konen piblila na dosah. Anno Marie,
kala jsem si, vn neme bt ve stehu. Vrada po deseti tiscch dn je u
vc ne pekvapen, to je zzrak.
Chy m! Vid, e padm!
Hlas pan Harrisonov.
Slyela jsem ho nkdy za to plstolet eptat? Nebo vdycky jen kiel, jeel,
doadoval se, vyhrooval?
Ano, vdycky.
Poj, maminko. U to jde, maminko.
Hlas jejho syna Rogera.
Slyela jsem ho za vechna ta lta pozvednout se k zarept-n, k odporu nebo
jen k nznaku hateivosti?
Ne. Vdycky stejn, milujc tn.
Dnes dopoledne, kter bylo navlas stejn jako vechna prvn dopoledne, pijeli
v ohromnm ernm pohebnm voze na kadoron letn byt do Green Bay. No
ovem, u strk dovnit ruku a vytahuje figurnu z vkladn skn, prastar pytlk
kost a talkovho prku, kter se nazv a to je hrub kanadsk ertk
matka.
Opatrn, maminko.
Tiskne m, e budu mt modinu!
Promi, maminko.
Pozorovala jsem z okna jezernho pavilnku, jak ji strk v invalidnm vozku
po cestice a jak ona tm napaenou hl jako muketu a chyst se rozdrtit
kadou nepze osudu, kter by se jim snad chtla piplst do cesty.

Pozor, ne abys zajel do zhonu! Jet e jsme si to nakonec rozmysleli s tou

Pa! Co by sis se mnou poal v tom blzinci. Nemrz t to, vi?
Ne, maminko.
Do Pae se podvme pt rok.
Pt rok ... pt rok ... dn rok, slyela jsem nkoho reptat. Samu sebe a
m prsty drtily okenn parapet. Protoe tohle jsem slyela u tm sedmdest let
slibovat chlapci,mladkovi, mui lunmu konkovi a te ivouc kudlance
nbon v musk podob, j se stal, jak tlail tu vn zmrzlou a do koein
zahrabanou enu kolem verand hotel, na nich se kdysi dvno tepotaly paprov
vje jako orientln motli v rukou sluncch se dam.
Tak maminko, tady ve vilce ..., jeho slab hlas se ztrcel vc a vc, vn
mlad ve st, vn star i v nejtlejm mld.
Kolik j te asi je? pemlela jsem. Devadest osm, ne, devadest devt
luovitch let. Pipomn straideln film promtan kadoron znovu, protoe
zbavn fondy hotelu nesta na nkup novho, kter by bel po veerech ve
vlokch kdel nonch mr.
A tak jsem se v duchu vrtila monotnnm opakovnm pjezd a odjezd k
dob, kdy se kladly zklady hotelu v Green Bay a kdy slunenky byly listov
zelen a citrnov lut. Bylo mu pt let, ale oi ml u tehdy star, moudr a
unaven.
Stl na trv u pavilnku, a kdy jsem k nmu pila, pozoroval slunce a pestr
praporky.
Nazdar, ekla jsem.
Jen se na m podval.
Zavhala jsem, dala jsem mu babu a rozbhla jsem se.
Ani se nehnul.
Vrtila jsem se a bouchla jsem ho znova.
Podval se na rameno, kde jsem se ho dotkla, u by se byl rozbhl za mnou, ale
vtom se z dlky ozval jej hlas.
Rogere, neuma si aty!
A tak se loudav vrtil k jejich vilce, ani se neohldl.
Tehdy jsem ho zaala nenvidt.
Slunenky se vystdaly v tisci letnch barev, srpnov vnky odnesly cel roje
motlch vj, paviln vyhoel a na jeho mst postavili nov, navlas stejn,
jezero se seschlo jako vestka a stejn tak se m nenvist mnila, narstala,
ustoupila lsce, vrtila se a pak se s lty zmrnila.

Pamatuji se, e kdy mu bylo sedm let, pijeli v koe, vlasy ml tehdy
dlouh, a mu padaly na vystoupl nervzn ramena. Dreli se za ruce a ona
kala: Jestli bude letos moc hodn, napesrok pojedeme do Londna. Nebo
nejpozdji za dva roky.
Prohlela jsem si jejich oblieje, porovnvala jsem jejich oi, sta, a kdy
tehdy v lt piel jednou v poledne pro sodovku, la jsem mu naproti a vykikla
jsem: To nen tvoje maminka!
Coe? Zden se rozhlel, co kdyby byla nkde pobl.
Nen to ani tvoje tetika, ani babika! kiela jsem. Je to arodjnice a
ukradla t, kdy jsi byl miminko. Nev, kdo je tvoje maminka a tatnek. Vbec
nevypad jako ona. Hld t, aby za tebe dostala milinov vkupn od njakho
vvody nebo krle, a ti bude jednadvacet!
Nekej to! kiel.
Pro ne? odsekla jsem. Co sem vlastn leze? Nesm dlat tohle a
tamhleto, nesm si hrt, nic s tebou nen. Dl jen to, co ekne a chce ona. Vm o
n vechno! O plnoci vis v ernch atech v lonici ze stropu hlavou dol!
Nekej to! Byl bled a vyden.
Pro to nemm kat?
Protoe, pothl, je to pravda.
A tryskem vybhl ze dve.
Do ptho lta jsem ho u nespatila. A pak jen jednou, krtce, kdy jsem
nesla ist prdlo do jejich vilky.
To lto, kdy nm obma bylo dvanct^ jsem ho na njak as pestala
nenvidt.
Stl ped pavilnkem, zavolal na m, a kdy jsem vyhldla, ekl docela vn:
Anno Marie, a mi bude dvacet a tob taky, vezmu si t.
A kdo ti to dovol? zeptala jsem se.
J to dovolm, aby sis m vzala, ekl. Pamatuj si to, Anno Marie. Pok na
m, vi? Slib mi to.
Kvla jsem hlavou. Ale co ...
Ta u tu nebude, ekl trudnomysln. Je star. Je hrozn
star.
Pak se otoil a odeel.
Nsledujc rok nepijeli na letn byt. kalo se, e je nemocn. Kad veer
jsem se modlila, aby umela.

Ale o dva roky pozdji tu byli zas a pak kad rok, a u bylo Rogerovi i mn
devatenct a pak konen dvacet, a tehdy dolo k jedn z dkch nvtv
restaurace, kter za vechna ta lta podnikli. Pili spolu, ona u na vozku,
zachuml-na do koein hloubji ne dv a jej obliej byl bl prach a
zmuchlan pergamen.
Loupla po mn oima, kdy jsem ped ni stavla zmrzlinov pohr, a loupla
oima po Rogerovi, kdy kal: Maminko, rd bych t seznmil s ...
Neseznamuji se s dvaty, kter obsluhuj v restauraci, ekla. Vm, e
existuj, e pracuj a e berou penze. Ale jmno hned zapomenu.
Po kouskch udibovala likou zmrzlinu, po malch dibkch, a Roger
sedl a vbec se zmrzliny nedotkl.
Toho roku odjeli o den dv ne obyejn. Vidla jsem Ro-gera platit et v
recepci. Podal mi ruku na rozlouenou a j jsem si nedokzala odpustit
poznmku: Nco jsi zapomnl.
Poodstoupil, pak se otoil, pejdl po kapsch.
Zavazadla jsou v podku, et jsem zaplatil, penenku mm, ne, myslm, e
je to vechno, ekl.
Rogere, ekla jsem, je mi dvacet. Tob taky.
Prudce m chytil za ruku, jako by padal z paluby lodi, a j la od nj a nechala
jsem ho bez pomoci se utopit.
Jet rok, Anno! Nejv dva ti!
Ne, ekla jsem znien.
V krajnm ppad tyi! Doktor k .. .
Doktoi nevd, co vm j, Rogere. Ta bude t vn. Peije tebe i m a jet
nae pohby podn zapije.
Anno, je nemocn! Paneboe, u to neme dlouho trvat!
Ta vydr, protoe my j dvme slu. V, e chceme, aby umela. To j dv
vli vechno pet.
J nemu takhle mluvit, j nemu! Popadl kufry a vykroil do haly.
Nebudu ekat, Rogere, ekla jsem.
Ve dvech se otoil a podval se na m tak bezbrann, bled jako motl
pipchnut na stn, e jsem to nedokzala opakovat.
Dvee se zabouchly. Lto skonilo.
Pt rok piel Roger rovnou k nlevnmu pultu a ekl: Je to pravda? Kdo je
to?

Paul, odpovdla jsem. Zn ho. Jednou tenhle hotel povede. Vezmeme se

na podzim.
To tedy nemm moc asu, ekl Roger.
U je pozd, ekla jsem, u jsem mu dala slovo.
Dala slovo! Co je mi po tom! Nem ho rda!
Myslm, e mm.
Mysl! Co mysl, je jedna vc, a co v, je druh. V, e m rda m!
Vn, Rogere?
Pesta o tom tolik uvaovat! V moc dobe, jak to je! Anno, bude
neastn!
Takhle jsem taky neastn, ekla jsem.
Anno, prosm t, Anno, pokej!
ekala jsem hodn dlouho. Ale vm, co se stane.
Anno! Vyhrklo to z nj, jako by na to byl prv piel. Co kdyby co
kdyby umela letos v lt?
Neume.
Ale co kdyby, co kdyby se j pitilo za tyhle dva msce . .. Zkoumal vraz
mho oblieje. Pak to zkrtil. Za msc, Anno, za trnct dn, sly, co kdyby
umela za dva tdny, mohla bys pokat, vzala by sis m?
Dala jsem se do ple. Prosm t, Rogere, vdy jsi m nikdy ani nepolbil.
To nen mon.
Povz mi, kdyby umela za tden, ode dneka za sedm dn . . . Chytil m za
ruce.
Kdo mi to zaru?
J to zarum! Psahm, e do tdne ume, jinak t vckrt nebudu
obtovat!
irokm pohybem rozrazil sov dvee a vybhl do dne, kter mi najednou
pipadal pli jasn.
Rogere, to nesm . . ., vykikla jsem.
Ale moje due volala, Rogere: udlej nco, udlej cokoli, a u to jednou
zane nebo skon.
Tehdy jsem v noci na lku pemlela, jakm zpsobem se d lovk
zavradit, aby se na to nepilo. Mysl Roger, kter v t chvli byl ode m asi sto
metr, na tot? Vyprav se ztra do lesa na muchomrky, kter jsou k
nerozeznn od jedlch hub? Anebo lpne na plyn, a pojedou autem, a v zatce
oteve dvka na jej stran? Vidla jsem tu voskovou jeibab figurnu, jak let

vzduchem v ndhernm oblouku, a rozpleskne se smn jako bursk oek

nkde na dub, na jilmu, na javoru. Posadila jsem se na posteli a smla jsem se, a
mi tekly slzy. A se slzami v och jsem se znovu rozesmla. Ne, tak ne, kala
jsem si, vymysl nco lepho. V noci ji lupi vyds k smrti, smrt se j u nepust
a bba se zadus strachem.
A pak m napadla ta nejernj, nejstar a nejdtintj mylenka. Je jen
jeden zpsob, jak se zbavit ensk, kter m sta od krve. Vdy ona nen dn
pbuzn, ani tetika ani prababika, pro j znenadn nevrazit dku do srdce.
Slyela jsem ji zajeet. Bylo to tak nahlas, e vichni non ptci vyletli z
kryt a zakryli hvzdy.
Lehla jsem si. Anno Marie, jsi kesanka, napadlo m. A chce zabt? Chci,
pro bych nezabila vraha, enu, kter zakrtila dt v kolbce a od t doby mu
neuvolnila smyku? Chudk, jak je hrozn bled, nikdy v ivot voln nevydechl.
Pak se mi v hlav mimodk vynoily vere star bsn. Kde jsem je etla nebo
kdo je napsal nebo jestli jsem je napsala sama za ta lta pemlen, to jsem
nevdla. Ale vere byly tu a etla jsem je ve tm:
Jak Lazar ij nkte
v hrobce ivobyt
a vychzej v pozdnm ase do pitl nonch
a erch mrnic
dky zmizely. Na chvli jsem si je nedokzala vybavit, ale pak jsem je zas
nedokzala setst, protoe se objevily samy od sebe. Ze tmy vystoupil posledn
zlomek:
Je lip, kdy na severnm nebi chladn oblak z, ne kdy jak slepec strne v
tupm proklet. Kdy Rio ztratils, dej lsku arktickmu objet. Lazare
vkuvn, vyjdi ji!
Tady bse konila a pestala m trpit. Konen jsem usnula neklidnm
spnkem a doufala jsem, e rno pinese dobr a rozhodn zprvy.
Druh den jsem ho vidla tlait vozk po molu a napadlo m: To je ono! Zmiz
a najdou ji za tden nkde na behu, vyplave jako mosk pera, sam hlava a
dn tlo.
Den peel. Tak ztra u urit, kala jsem si...
Minul druh den toho tdne, tet, tvrt a jet pt a est, a sedm den
letla jedna pokojsk po cestice a kiela jako pominut.
To je hrza, hrza!

Pan Harrisonova? vykikla jsem. S hrzou jsem si uvdomila, e se proti

sv vli usmvm.
Kdepak, jej syn! Povsil se!
Povsil se? Opakovala jsem nesmysln a ommen jsem si uvdomila, e j
vysvtluji: Ne, on nechtl umt, on chtl..., zakoktala jsem se. Zmlkla jsem,
protoe pokojsk mi svrala pai a thla m s sebou.
Odzli jsme ho, dky Bohu jet ije, rychle, pojte na pomoc!
Jet ije? Jet dch, to ano a vechna dal lta se pohyboval, to ano, ale
neil.
Jeho pokus o nik peila ona a naerpala z nj slu. A nikdy mu nezapomnla,
e chtl utct.
Co to m znamenat, co to m znamenat? jet dnes slym, jak na nj
kiela, kdy jsem vbhla do dve vilky, kde leel se zavenma oima, ochabl,
rukama si ohmatval krk. Co tm chce dokzat, co, co?
A kdy jsem se tam na nj dvala, pochopila jsem, e chtl utct od ns od
obou, ob jsme pro nj byly bemenem. Po njakou dobu jsem mu to tak
neodpustila. Ale ctila jsem, e m star z vi nmu se promnila v jakousi
tupou bolest ve chvli, kdy jsem se vrtila a bela pro doktora.
Co to m znamenat, co je to za hloupost? kiela ona.
Paula jsem si vzala na podzim tho roku. Pak lta rychle protkala tenkm
hrdlem asu. Roger si rok co rok piel jednou sednout do restaurace, dal si
mtovou
zmrzlinu, jedl ji rukama, kter pipomnaly splaskl rukavice, a nikdy u m
neoslovil jmnem ani nepipomnl dvn slib.
V tch stovkch msc, kter mezitm ubhly, m obas napadlo, jen kvli
nmu, ne pro nkoho jinho, e se nkdy njak mus vzchopit a zniit tu draici s
odporn odulm obliejem a s rukama ze upinat rzi. Protoe to mus udlat
jedin Roger, jedin on a jedin pro sebe.
Letos u urit, myslela jsem si, kdy mu bylo padest, padest jedna, padest
dva. Po sezn jsem se obas pistihla, jak prohlm chicagsk noviny s nadj,
e tam najdu obrzek, jak le rozkuchan jako ohavn lut kue. Ale nic, nic,
nic...
Ne se tu dnes objevili, u jsem na n skoro zapomnla. On u je hrozn star,
vypad sp jako pestrl manel ne jako syn. Je vyplen ed socha s vybledle
modrma oima, bezzubmi sty a pstnmi nehty, kter vypadaj silnj,
protoe vechno maso kolem se vysuilo.

Dnes v poledne chvli otlel venku - - osaml ediv jestb bez kdel
pozorujc oblohu, k n se nikdy nevznesl ani nedoletl pak veel dovnit a
oslovil m zvenm hlasem.
Pro jsi mi to neekla?
Co jsem ti neekla?
Jedna pokojsk se zmnila, e tvj manel zemel u ped pti lety! Mla jsi
mi to ct!
No co, tak to v te, odpovdla jsem.
Pomalu se posadil. Paneboe, ekl, pustil se do zmrzliny a se zavenma
oima ji pevaloval v stech, jak je to hok. Po dlouh odmlce pokraoval:
Anno, nikdy jsem se neptal. Mli jste dti?
Ne, odpovdla jsem. Ani nevm pro. Asi se to u nikdy nedovm.
Nechala jsem ho sedt a la jsem mt ndob.
V devt veer jsem zaslechla, e se nkdo smje u jezera. Neslyela jsem, e
by se Roger byl nkdy od dtskch let zasml, take m nenapadlo, e by to byl
on, a do chvle, kdy se otevely dvee, dovnit se vpotcel Roger neschopn se
ovldnout a sml se, a skoro plakal. Rogere! zeptala jsem se. Co se dje?
Nic! Vbec nic! vykikoval. Vechno je v nejlepm podku! Velk pivo,
Anno! A jedno pro tebe! Napij se se mnou!
Popjeli jsme, on se sml, ibalsky mrkal a najednou pln ztichl. A jak se
stle jet usmval, vypadal najednou ndhern mlad.
Anno, eptal rozjaen a naklnl se pes stl, v ty co? Ztra letm do
ny! Odtamtud do Indie! Pak do Londna, do Madridu, do Pae, Berlna,
ma, do Mexika!
Vn, Rogere?
Vn, ekl. Letm, letm, letm ne letme, letme, letme, jenom j, Roger
Bidwell Harrison, j, j, j!
Podvala jsem se na nj, on klidn mj pohled optoval, ale j jsem asi zatajila
dech. Protoe tehdy jsem pochopila, co konen dnes udlal, te, ped nkolika
minutami.
Ale ne, to moje rty zavradily.
Ale ano, ano, odpovdly mi jeho oi, neuviteln zzrak nad zzraky po
vech tch ltech ekn. Konen dnes. Konen.
Nechala jsem ho mluvit. Z ma polet do Vdn a do Stockholmu, za tyicet
let si nashromdil tisce jzdnch d, letovch d a hotelovch prospekt,
znal as plivu i odlivu, odjezdy a pjezdy veho na vod i ve vzduchu.

Ale v, co bude nejlep, ekl nakonec, poje se mnou, Anno. Naetil

jsem spoustu penz, nenech se pemlouvat! Anno, povz mi, pojede?
Pomalu jsem obela pult a sledovala jsem se v zrcadle sedmdestilet ena,
kter jde na verek s plstoletm zpodnm.
Sedla jsem si vedle nj a zavrtla jsem hlavou.
Podvej, Anno, pro ne, nem k tomu dvod!
Mm, odpovdla jsem. Kvli tob.
Kvli mn? Na m se neohlej!
Ba ne, Rogere, musm.
Anno, mohli bychom se mt spolu bjen . . .
Taky myslm. Ale, Rogere, vdy jsi byl enat sedmdest let. Teprve te jsi
neenat. Pece se nechce obratem oenit znovu?
Mysl? zeptal se a vka se mu chvla.Nechce, v mi, e nechce.
Zaslou si alespo na chvli nkam vyjet sm, aby ses podval do svta, abys
poznal, kdo je Roger Harrison. Zaslou si chvli odlouen od en. A objede
svt a vrt se sem, bude as myslet na jin vci.
Kdy mysl ...
Ne. Nesm udlat nic, co j myslm nebo vm nebo ti km. Ode dneka si
mus kat ty, co m vdt, na co se podvat, co dlat. Je a mj se skvle. A
jestli to doke, bu astn.
Bude tu na m ekat, a se vrtm?
ekat u neumm, ale budu tady.
Vykroil ke dvem, ale zastavil se a pohldl na m, jako by ho pekvapila
nov otzka, kter se mu nhle vynoila v hlav.
Anno, ekl, kdyby se tohle vechno bylo stalo ped tyiceti, ped padesti
lety, byla bys tehdy odjela se mnou? Byla by sis m opravdu vzala?
Neodpovdla jsem.
Anno? zeptal se.
Dlouho jsem otlela s odpovd: Jsou otzky, kter by se nikdy nemly
klst.
Protoe, pokraovala jsem v duchu, na n nejsou odpovdi. Kdy jsem tak
pehlela zpt ta lta u jezera, nedokzala jsem si je vybavit, take jsem nemohla
ct, zda bychom byli spolu astni. Mon e jsem u jako dt vyctila to
nemon v Rogerovi a zajala jsem to nemon, a tud vzcn do svho srdce
prost proto, e to bylo nemon a vzcn. Byl snlkou odchzejcho lta
lisovanou ve star knize, kter se jednou za rok vythla, otevela a obdivn

prohldla, ale bylo nco vc? Kdo v? J urit ne za tak dlouh den a tak pozd
veer. ivot jsou otzky, ne odpovdi.
Roger pistoupil docela blzko, aby mi mohl st v oblieji i v mylenkch,
kdy jsem o tom uvaovala. Ped tm, co uvidl, odvrtil pohled a zavel oi. Pak
m vzal za ruku a pitiskl si ji na tv.
Vrtm se. Psahm, e se vrtm.
Pede dvemi se na chvilku zmaten zastavil v msnm svtle, dval se na
svt a vechny jeho strany, na vchod, na zpad, na sever, na jih, jako kolk,
kter m poprv przdniny, a nev, kudy se rozbhnout dv, jen dchal,
poslouchal, dval se.
Nespchej! ekla jsem vroucn. Ach Boe, a udl cokoli, prosm t,
provej to, nepospchej.
Vidla jsem, jak b k autu u vilky, kde rno zaklepu, a nikdo mi neodpov.
Ale vdla jsem, e nepjdu dovnit a e tam nepustm ani dvata, protoe star
pan si nepeje bt ruena. To poskytne Rogerovi as, kter potebuje na vpravu.
Za tden, za dva nebo za ti mon zavolm policii. Jestlie pak zastihnou
Rogera, jak se vrac lunem z boulivho vletu, nebude u to vadit.
Zavolm policii? Mon e to nebude nutn. Mon e umela na mrtvici a
chudk Roger si jen mysl, e ji zabil, hrd te vyplouv do svta a pcha mu
nedovoluje pipustit si, e se osvobodil jedin dky jej vlastn smrti.
Ale jestlie nakonec pece jen vraedn mysl, kter oddaloval sedmdest let,
ho dnes donutil vzthnout ruku na tu odpornou krtu, nenala jsem ve svm srdci
ani kousek ltosti nad n, nbr pouze nad nesmrnou dobou, kter uplynula, ne
byl rozsudek vykonn.
Na silnici je ticho. Je to u hodinu, co po n hlun odjela znm limuzna.
Prv jsem zhasla svtla, stojm sama v pavilnku, dvm se na ziv jezero,
kde v jinm stolet a pod jinm sluncem jsem dala babu chlapekovi s obliejem
starce, aby si se mnou hrl, a on mi ji te, tak stran pozd, vrtil, polbil mi
ruku a rozbhl se, a tentokrt jsem j zstala jako pimraen a nebela jsem za
nm.
Je toho dnes v noci moc, emu nerozumm.
Ale jedno vm jist.
U nechovm nenvist k Rogeru Harrisonovi.

ILUSTROVAN ENA
Kdy do ordinace vstoup nov pacient, polo se a zajkav ze sebe souk
telegrafick zznam volnch asociac, je lohou psychiatra pohotov proniknout
za n, do nich i snadn a rozhodnout, ktermi vnlky kostry se jeho klient dotk pohovky.
Jinmi slovy, kde se pacient stk se skutenost.
Jsou lid, kte jako by se vzneli centimetr nad povrchem ehokoli. Pevnou
zem nevidli tak dlouho, e tm stle trp leteckou nemoc.
Jin zase natolik dbaj pitalivosti, tak tisknou, tla, pi-strkuj sv tla ke
skutenosti, e jet dlouho po jejich odchodu najdete jejich obrys a stopy
zaatch prst vyraen do alounn.
V ppad Emmy Fleetov se dr. George C. George dlouho nemohl
rozhodnout, co je nbytek a co ena a kde se co eho dotk.
Nebo, abychom to vzali od potku, Emma Fleetov se podobala pohovce.
Pan Emma Fleetov, pane doktore, ohlsila ji sestra,
Dr. George C. George obrtil oi.
Nebo to byl okujc zitek vidt, jak se tahle ena sune dvemi bez pomoci
vhybke nebo pozemnho personlu, kter pi startovnm manvru reklamnch
baln kontroluje provazy a vede tu mohutnou kouli smrem na vn hangr
kdesi v nedohlednu.
Do mstnosti vkroila Emma Fleetov svin jako jej jmno a podlaha klesla
jako obrovsk miska vah pod jej thou.
Dr. George zejm obrtil oi podruh, odhaduje ji na dva metrky iv vhy,
protoe Emma Fleetov se usmla, jako by mu etla mylenky.
Dv st jedno kilo patnct deka, chcete-li to vdt pesn, ekla.
Dr. George si uvdomil, e s obavami pozoruje nbytek.
Nebojte se, ten vydr, ekla pan Fleetov intuitivn.
Posadila se.
Pohovka zapla jako pilpnut psisko.
Dr. George si odkalal. Jet ne se dme do hovoru, ekl, ctm se vzn
piznat docela oteven, e v oboru psychiatrie jsme dosud nedoshli vtch
spch v omezovn chuti k jdlu. Komplexn problm zvislosti vhy a
pijmn potravy se dosud vymyk spnmu een. M piznn se vm mon
zd zvltn, ale pokud nezjevme pacientm

i sv zraniteln msta, vydvme se v nebezpe, e se zesmnme a pijmeme

honor na zklad falenho pedstrn. Proto jestlie ke mn pichzte hledat
pomoc pro svoji postavu, musm vs upozornit, e nejste na sprvn adrese.
Dky za vai upmnost, pane doktore, ekla Emma Fleetov. Jene j
nechci zhubnout. Potebovala bych, abyste mi pomohl padest a sto kilo pibrat.
To nemyslte vn! vykikl dr. George.
Myslm. Bohuel srdce se zdrh povolit mi to, co by m due s nejvt
radost vydrela. M tlesn srdce by mohlo zklamat v tom, co od nj milujc
srdce i due daj.
Vzdychla. Pohovka vzdychla.
Dovolte, abych vm povdla vechno od zatku. Jsem vdan. Mm
manelem je Willy Fleet. Pracujeme v zjezdovm divadelnm a cirkusovm
souboru Dillbecka-Horseman-na. Vystupuji jako ena obdaen vnadami. A
Willy ...
Jako ve snch se zvedla z pohovky a sunula se, i spe doprovzela svj stn
pes mstnost. Otevela dvee.
Za nimi v ekrn, v jedn ruce hlku, v druh slamek, toporn sedl a zral
do przdna drobn muek, noiky, ruiky jako pro panenku, z malink
hlaviky mu svtila modr oka. Kdyby mu chtl lovk hodn pidat, odhadl by
ho na metr a ven v podnm lijku mohl mt ticet kilo. Avak z toho malho
oste ezanho obliejku vyzaoval hrd, v sebe uzaven, tm divok pohled
gnia.
To je Willy Fleet, ekla Emma zamilovan a zavela
dvee.
Sedla si a pohovka znovu zapla.
Dti samozejm nemte, slyel svj hlas.
Nemme. Stle se usmvala. Ale ani to m netrp. Willy je do jist mry
m dt. A j zas, do jist mry, jsem jeho ena i matka. Podle mho nzoru to
vechno njak souvis s na velikost a jsme astni, jak krsn se nm to
podailo vyeit.
Jestli ovem vs netrp bezdtnost nebo velikost vae a vaeho manela nebo
to pibvn na vze, co tedy...
Emma Fleetov se shovvav zasmla. Byl to pjemn smch, jako by se
smla dvka skryt v tom obrovitm tle a hrdle.Nepedbhejte, pane doktore.
Budu vm asi muset povdt vechno od Adama, to je od prvnho setkn s
Willym.

Lka pokril rameny, taky se zasml, vzpamatoval se z divu a pikvl: To

bude nejlep.
Na stedn kole, zaala Emma Fleetov, ,jsem vila devadest kilo, a kdy
mi bylo jednadvacet, vyhnala jsem ruiku na vze na jeden a tvrt metrku.
Nemusm vm dlouze vykldat, e ctitel se o m nepetrhli. Vtinou jsem byla
na suchu. Pesto jsem mla spoustu kamardek, kter se m drely. Skoro
vechny vily kolem osmdesti kilo a v m ptomnosti si pipadaly thl. Ale to
u je dvno. To m nemrz. Willy vechno zmnil.
Zd se, e Willy je pozoruhodn mu. Dr. George se zase pistihl, e mluv
proti vem zsadm.
To je, urit je! Je pmo nabit schopnostmi, talentem, kter dosud nebyl
objeven, ani se jet nerozvinul! ekla a rozplvala se nhou. Boe, jak ti
dkuji, e sjel do mho ivota jako blesk! Ped osmi lety jsem la veer s kamardkami na oslavu Svtku prce. Kdy u se to rozchzelo, vechny dvky kolem
m si rozebrali mladci, kte se jen mihli .a zmizeli s nimi v noci. Zstala jsem
sama se temi panenkami ze stelnice a s kabelkou z imitace krokodl ke a nemla jsem na prci nic jinho ne znervzovat mue u vhy tm, e jsem kolem
nho pechzela a pokad jako bych zavhala, e snad oelm pr estk a
pjdu se zvit.
Ale mu u vhy nebyl nervzn! Kdy jsem pela kolem nho potet, vimla
jsem si, e se na m upen dv, S ctou, a dokonce s obdivem! Kdo myslte,
pane doktore, e byl u t vhy? Willy Fleet, kdo jin! Kdy jsem kolem nj la
potvrt, zavolal na m a ekl mi, e dostanu zdarma cenu, jestli se nechm zvit.
Hoel nedokavost a vzruenm. Zaal m obskakovat. V ivot se o m nikdo
tak oividn nezajmal. Zrudla jsem. Bylo mi bjen. Posadila jsem se na vhu.
Slyela jsem, jak ruika svit po cifernku a jak Willy hvzdl upmn
rozradostnn.
,Sto tyicet pt kilo!' vyjekl. ,Ach holiko, jste skvl!'
,Co jsem?' zeptala jsem se.
,Jste nejskvlej ena na svt,' ekl Willy a zadval se mi pmo do o.
Znovu jsem zrudla. Zasmla jsem se. Oba jsme se smli. Pak jsem se asi
rozplakala, protoe jsem si uvdomila, e m astn bere za loket. Hledl mi
poplaen do oblieje.
,ekl jsem, co jsem neml?' ptal se.
,Ne,' jet jsem vzlykla a ovldla jsem se. ,Udlal jste pro m moc, opravdu
moc. Stalo se mi poprv, e nkdo ...'

,Co?' ekl.
,Snesl moji tlouku,' ekla jsem.
,Vy nejste tlust,' ekl. ,Jste mohutn, velik, jste bjen. Michelangelo by se
do vs zamiloval. Tizian by se byl do vs zamiloval. D Vinci by vs byl miloval.
Tehdy tomu lid rozumli. Velikost. Velikost je vm. Mn mete vit. Podvejte se na m. est let jsem jezdil se skupinou Zpvajcch trpaslk jako Pepa
Paleek. Ale vy, ven sleno, vy jako kdy vystoupte z nejslavnjho obdob
renesance. Bernini, kter postavil kolondu v prel svatho Petra a vyzdobil
sloupy olt, by zaprodal svou nesmrtelnou dui, kdyby mohl poznat dvku, jako
jste vy.'
,Pestate!' vykikla jsem. ,Nechci bt takhle astn. A skonte, bude to
bolet dvojnsob.'
,Neskonm,' ekl. ,Sleno ...'
,Jsem Emma Gertzov.'
,Emmo,' ekl. ,Jste vdan?'
,Pro si ze m dlte blzny?' ekla jsem.
,Emmo, cestujete rda?'
,Nikdy jsem necestovala.'
,Ernmo,' ekl, ,tahle pou bude ve vaem mst jet tden. Chote sem kad
veer, kad den. Povdejte si se mnou, abyste m vc poznala. A koncem tdne,
kdo v, teba pojedete se mnou.'
,O em to mluvte?' ekla jsem a u jsem se nezlobila, ani jsem nebyla
pobouen, nic, byla jsem milostn ommen a unesen, e se nael nkdo, kdo si
viml dcery Bl velryby.
,O satku!' Willy Fleet ze m nespoutl oi, dchal pervan a mn se zdlo,
e ho vidm v alpinistick vstroji, s ty-rolckm kloboukem, horolezeckmi
botami, skobami a lanem pehozenm pes dtsk ramnko. Kdybych se ho byla
zeptala: ,Pro to kte?' nepekvapila by m odpov: .Protoe jste tu vy.'Ale
nezeptala jsem se a on neodpovdl. Stli jsme v noci uprosted pouti a j jsem se
najednou odpotcela po hlavn cest. Jsem opil!' kiela jsem. ,Jsem hrozn opil
a pitom jsem nic nevypila.'
,Pamatujte si, e kdy jsem vs konen nael,' volal za mnou Willy Fleet,
,neuniknete mi!'
Ommena munmi slovy, zazpvanmi jeho soprnkem, potcela jsem se a
kloptala jako opilec a vbec nevm, jak jsem se vymotala z pouti a dovlekla se
dom.

Nsledujc tden jsme se vzali.

Emma Fleetov se odmlela a prohlela si ruce.
Nezlobil byste se, kdybych vm povdla o naich lbnkch? zeptala se
ostchav.
Ne, ne, ekl lka a hned ztlumil hlas, aby se nezdlo, e se tese na
podrobnosti. Prosm, jen pokraujte.
Nae lbnky, Emma rozeznla svj vox humana. Rezonance kad buky
jejho tla rozechvla pohovku, mstnost i doktora do morku kost.
Nae lbnky ... nebyly, jako to bv.
Lka nepatrn povythl obo. Podval se na enu a pak na dvee, za nimi
sedl miniaturn obraz Edmunda Hillaryho, pemoitele Mount Everestu.
V ivot jsem nevidla spch, s nm m Willy jakoby mvnutm hlky
dopravil dom, do rozkonho domeku pro panenky s jedinm pokojem
normln velikosti, kter byl uren pro m, vlastn pro ns. Tam m nesmrn
zdvoile, protoe Willy je vdycky laskav, pozorn a rozvn gentleman,
podal, abych si odloila blzu a pak sukni, a j jsem mu vyhovla. Podvala
jsem mu kusy odvu, jak o n kal, a u ... Vil byste, e se lovk me
ervenat od hlavy k pat? Je to mon. Bylo tomu tak. Stla jsem doslova jako
rozplen ohnit, iven ze vech sran rumncem pohybliv barvy, kter se
vzdouvala a ve vlnch rozlvala po mm tle v stdavch odstnech rov a
erven.
,Boe!' zvolal Willy. Jsi nejkrsnj a nejvt kamlie, kter se kdy rozvila.'
Nato se ve mn uvolnily pvaly rumnce ze skrytch lavin, je pronikly k
povrchu jen proto, aby obarvily schrnku mho tla, tu vnj a pro Willyho
nejcennj mou pokoku.
Hdejte, co pak Willy udlal? To si netroufm, ekl doktor, sm vzruen.
Obchzel m kolem dokola. Krouil kolem vs?
Obchzel m kolem dokola jako socha, kter si prohl obrovsk balvan
snhobl uly. Sm to ekl. uly nebo mramoru, do nj me zhmotnit
pedstavy dosud nevdan krsy. Obchzel m kolem dokola, vzdychal a astn
pohazoval hlavou u vytren nad svm majetkem, tleskal rukama a oi mu zily.
Kde zat, myslel si zejm, kde jen zat?
Pak promluvil: ,Emmo,' zeptal se m, ,pro mysl, e jsem cel lta jezdil po
poutch s vhou? Pro? Protoe jsem cel ivot touebn hledal nkoho, jako jsi
ty. Vechna ta lta jsem veer co veer pozoroval ruiku vhy, jak vyskakuje a

komh. A te konen mm prostedky, stnu, pltno, abych mohl uplatnit svho

gnia.'
Pestal m obchzet a koukal na m, a mu oi lezly z dlk. ,Emmo,' ekl tie,
,smm t podat o dovolen, abych s tebou mohl dlat cokoli, absolutn vecko,
co budu chtt?' ,Ach Willy, Willy, co bude chtt!' vykikla jsem. Emma Fleetov
se odmlela.
Lka si uvdomil, e sed u docela na krajku idle. Ano, ano. A pak?
A pak, pokraovala Emma Fleetov, pak si pinesl lahviku rznch
inkoust, krabice se ablonami a svtiv stbrnmi jehlami na tetovn. Jehlami
na tetovn?
Lka se zvrtil do idle. On ... vs tetoval? Ano, tetoval m.
Willy byl umlec, kter se zabv tetovnm? Byl, vlastn je umlec.
Shodou okolnost forma, j se jeho umn projevuje, je tetovn.
A vy, kal doktor zvolna, Jste byla pltnem, kter hledal cel sv mld?
Byla jsem pltnem, kter hledal cel ivot. Nechala slova psobit a slova
skuten zapsobila a pronikala do doktora hloub a hloub. Kdy vidla, e se
dostala a ke dnu a rozvila obrovsk mnostv bahna, dstojn pokraovala.Tak
zaalo nae velkolep souit! Milovala jsem Willy-ho, Willy miloval m a oba
jsme milovali to, co bylo silnj ne my a co jsme dlali spolen. Vytveli jsme
nejdokonalej obraz, jak kdy ml svt spatit. ,Dokonalost je mj cl!' hlsal
Willy.,Dokonalost je mj cl!' hlsala jsem s nm.
Byla to astn doba. Proili jsme spolu tisce rozkonch hodin v piln prci.
Neumte si pedstavit, jak jsem byla pyn na to, e mohu bt irokm pobem,
kter omv gnius Willyho Fleeta pbojem barev.
Cel rok jsme strvili na prav a lev pai, pl roku na prav noze, osm
msc na lev a to byla jen pprava na velkolep gejzr pestrch scn, kter
ovnily kln kost a lopatku, stoupaly od mch bok a spojily se v pestr prvod
vtrnk, Tizianovch akt, Giorgionovch krajin a El Grecovch kiujcch se
blesk na mm prel a v pichlavch elektrickch vbojch se prohnly po m
ptei.
Jak je Bh nade mnou, lska jako ta nae nikdy nebyla a nebude. Lska, v n
se dva lid upmn oddali jedinmu cli: rovnm dlem pispt ke zkrlen svta.
Den za dnem jsme si vychzeli vstc, a jak lta plynula, jedla jsem vc a vc, byla
jsem stle mohutnj a Willy naden souhlasil. Znamenalo to vc msta, vc
prostoru pro zachycen novch vjev. Nesnesli jsme ani chvilku odlouen,
protoe jsme ctili, byli jsme pesvdeni, e jakmile Dlo bude dokoneno,

budeme moct opustit cirkus, pout a estrdy navdy. Dlo bylo grandizn, ale
vdli jsme, e jakmile je dokonme, budou m pjovat z Institutu umn v
Chicagu do Kressovy sbrky ve Washingtonu, do Tateovy galerie v Londn, do
Louvr, do galerie Uffizi a do Vatiknskho muzea! Do konce ivota budeme
cestovat se sluncem!
Tak nm roky ubhaly. Nepotebovali jsme svt ani lidi, mli jsme sebe. Ve
dne jsme normln pracovali a pak a pes plnoc Willy u mho kotnku,
Willy na lokti, Willy na przkumu nevdanho oblouku mch zad stoupal k snn ochmenmu ztylku. Willy vtinou nedovolil, abych se dvala. Nechtl,
abych se mu dvala pes rameno, a abych pravdu ekla, nechtl, abych se dvala
ani pes sv rameno. Zvdavost m mlem dohnala k lenstv, ne mi po mnoha
mscch konen povolil sledovat, jak postupuje centimetr
za centimetrem, jak m zaplavuje pestrmi barvami a j se topm v duze jeho
inspirace. Osm let, osm bjench, zzran krsnch let. Ale jednou jsme
skonili, Dlo bylo hotovo. Willy padl na zem a spal bez pestvky osmatyicet
hodin. J spala vedle nj, mamut lhajc s ernm jehtkem. Stalo se to ped
tymi tdny. Ped tymi krtkmi tdny nae tst skonilo.
U rozumm, ekl lka. Vy i v manel trpte tvr obdobou porodn
deprese, kterou pociuje matka po narozen dtte. Vae dlo je skoneno. V
takovm ppad vdycky nsleduje nava a skleslost. Ale uvdomte si, e te
budete sklzet ovoce sv dlouholet nmahy. Podniknete pece tu cestu kolem
svta?
Ne, zvolala Emma Fleetov a slzy j vstoupily do o. Willy ode m utee
a vckrt se nevrt. U se zaal toulat po mst. Vera jsem ho pistihla, jak ist
vhu. Dnes jsem ho poprv po osmi letech vidla u vhy pracovat.
Proboha, ekl psychiatr. On zas ...?
Ano, v nov eny. Shn nov pltna. Nic neekl, ale j to vm, vm to
urit. Tentokrt najde jet t enu, dv st padest, ti sta kilo! Tuila jsem,
e to tak dopadne, u ped mscem, kdy jsme mistrovsk Dlo dokonili. Jedla
jsem, co jsem mohla, a roztahovala jsem ki, jak jsem mohla, take se jet tu a
tam objevily mal ploky, mal bl msta, kter Willy musel opravit, vyplnit je
novmi detaily. Ale te jsem u konce svch sil, jsem vyerpan, pecpala jsem
se k prasknut a vechno u je pln. Neexistuje milintina centimetru od kotnku
ke krku, kam by se dal nacpat jeden jedin dmon, dervi nebo barokn andl. Pro
Willyho jsem vyzen. Ale on chce dl. Mm strach, e se oen jet aspo

tyi-krt, pokad s mohutnj enou, s vt plochou pro vt nstnnou

malbu a grandiznj vyvrcholen svho talentu.
A pak tak minul tden zaal Dlo kritizovat.
Coe? Sv Dlo s velkm D? zeptal se lka.
Jako vichni umlci tou po dokonalosti a te objevuje drobn kazy; tenhle
obliej nem sprvn osvtlen nebo v- raz, tady se trochu pokroutila ruka
nsledkem mho pekot- nho sil o ztloustnut, aby ml nov prostor a j
zskala jeho zjem. Pro nj jsem pedevm byla zatkem. Te mus postupovat
od let uednickch ke skuten mistrovskm dlm. A j, pane doktore, j mm
bt odsunuta na vedlej kolej. Ale m je ena, kter v dv st kilo a je
ilustrovan? Jestli m opust, co mm dlat, kam mm jt, kdo m te bude chtt?
Mm zase bt na svt oputn, jako jsem byla, ne pilo m blzniv tst?
Psychiati, ekl psychiatr, obvykle nerad. Ale ...
Ale, ale, ale? volala plna oekvn.
Psychiati pomhaj nalzt pacientovi pinu jeho choroby, aby se mohl lit.
Abyste si udrela lsku svho manela ...
Abych si udrela jeho lsku, tak co?
Lka se usml. Muste Dlo zniit.
Coe?
Muste ho zahladit, zbavit se ho. Tetovn se pece d odstranit. Jednou jsem
nkde etl...
Pane doktore! Emma Fleetov vyskoila. Vy jste moje spsa! Samozejm,
e to jde! A ke vemu to me udlat Willy! Bude mu trvat urit aspo ti
msce, ne to smyje, ne ze m dostane Dlo, kter ho te drd. A pak, a budu
zase panensky bl, zane pro ns novch osm let, a potom zas a zas. Pane
doktore, on to urit udl! Mon e jen ekal, a mu to navrhnu a j jsem
takov husa, e m to nenapadlo! Pane doktore, ach pane doktore!
Emma ho drtila v nru.
Kdy se lka astn osvobodil, odstoupila od nj a kruhem se otoila.
To je neuviteln, ekla. Bhem plhodiny jste vyeil otzku mch
budoucch t tisc dn a po nich cel mj ivot. Jste moudr lovk. Zaplatm
vm, co budete chtt.
Nechci vc, ne dm obvykle, ekl lka.
Nemu se dokat, a to povm Willymu! Ale nejdv, ekla, protoe jste
tak moudr, zasloute si, abyste vidl Dlo, ne je znime.
To nen nutn, pan...

Muste sm posoudit nevedn npaditost, vidn a umleck rukopis Willyho

Fleeta, ne navdy zanikne, abychom mohli zat znovu! zvolala a rozpnala
objemn pl. Opravdu to nen...
Prosm! ekla a jedinm pohybem rozhalila pl.
Lkae celkem nepekvapilo, e byla pod kabtem pln nah.
Popadl dech. Oi se mu rozily. Brada mu klesla. Pomalu dosedl na idli,
akoli vlastn chtl zstat stt, jako stval kdysi jako desetilet kolk pi
vztyovn vlajky, po nm tyicet taslavch hlsk zaplo v nbonm
zancen:
Tv krsy hoden prostor vesmru
a zralch klas jantarov vlni
i purpurov opar Pamru
tam ve vkch nad obtkanou pln...
Msto toho sedl udoln a tup zral na nedohlednou pevninu t eny.
Nebyl na n jedin vpich, jedin tah tuky nebo ttce, ani stopa po tetovn.
Byla nah, nezdoben, nedoten, nepokreslen, neilustro-van.
Znovu nabral dech.
Zahalila se do plt s vtznm smvem akrobata, kter prv dokonil
vrcholn slo. Pak se sunula ke dvem.
Pokejte .. ., ekl lka.
Ale ona u byla za dvemi a v ekrn mazliv eptala: Willy, Willy.
Sklnla se k manelovi, syela mu do ouka a najednou jemu zasvtily oi,
zatrpkle stisknut rty se otevely, Willy hlasit vykikl a v povznesen nlad
zatleskal rukama.
Pane doktore, mockrt vm dkuji, dkuji vm!
Vrazil do ordinace, popadl doktora za ruku a pevn mu ji stiskl. Lkae
zarazilo, kde se v nm vzal takov zpal a tolik sly. Tiskla ho ruka lovka
oddanho umn a stejn r pll z temnch o divoce rozzenho oblieje.
Vechno zas bude v podku! pitl Willy.
Lka vhav pohldl z Willyho na vzdlen obrysy mohutnho balnu, kter
u nalhal na odlet.
A nebudeme vckrt potebovat vai pomoc, e ne?
Boe na nebesch, pomyslel si lka, mysl si on, e ji ilustroval od hlavy k
pat, a ona to hraje, protoe mu dl, co mu na och vid? Je on blzen?Anebo
ona trp pedstavou, e ji tetoval po celm tle, a on hraje kvli n? Je ona blzen?

Anebo, ale to snad vbec nen mon, v oba tomu, e po n plhal jako po
strop Sixtinsk kaple a celou ji pokryl nevdanm dlem nezapomenutelnch
krs? Oba v, anebo to oba vd a jeden druhmu chce vyhovt v tom jejich
svt zvltnch rozmr?
Nebudeme u potebovat vai pomoc? zeptal se Willy Fleet podruh.
Ne. Lka se eptem modlil. Snad ne.
Pro? Protoe v jakmsi idiotskm zchvatu milosrdenstv dokzal, co se od
nj chtlo. Vdl sice sotva, o jde, ale vylil dokonale. Je pln jedno, jestli ona
nebo on nebo oba dva v v Dlo. Navrhl, aby se obrazy vyhladily a zniily, a tak
j naznail, jak se promnit v ist, krsn a pitaliv pltno, kdykoli to ona bude
potebovat. A jestlie naopak on chtl mt novou enu, na kterou by mohl mrat,
drpat a pedstrat, e ji tetuje, prosm, vyhovl i v tomto ppad. Protoe ist a
nedoten bude urit.
Dkujeme, pane doktore, tisckrt vm dkujeme.
Mn nedkujte, ekl lka. Nic jsem neudlal. A mlem dodal: Vechno je
to nhoda, vtip, zjeven! astn mi to vylo!
Sbohem, sbohem!
Vtah klouzal achtou, obryn s mukem klesali z dohledu do zem, kter
najednou nebyla dost pevn a jej atomy se ped nimi rozestupovaly.
Sbohem, dky, dky ... dkujeme ...
Hlasy slbly, ale volaly jeho jmno a chvlily jeho moudrost jet dlouho
potom, co odjeli ze tvrtho poschod.
Lka se rozhldl a nejist se vracel do ordinace. Zavel dvee a opel se o n.
Doktore, zamumlal, kdo tob pome?
Vykroil. Pipadal si neskuten. Mus si lehnout, aspo na chvilku.
Kam?
Na pohovku, samozejm, na pohovku.

LTO

S PICASSEM

George a Alice Smithovi vystoupili jednoho letnho poledne z vlaku v

Biarritzu, bhem jedin hodiny se ubytovali v hotelu, vyrazili na pl, vykoupali
se v moi a vylezli z vody, aby se mohli opkat na psku.
Kdy se nkdo dval na George Smithe, jak tam le rozplen do ruda,
pomyslil si nejsp, e to je obyejn turista, kter byl erstv jak zmrazen

salt dopraven do Evropy a zanedlouho se zas poplav dom. Ve skutenosti

ml ped sebou mue, kter by dal ivot za umn.
Tady ... George Smith povzdechl. Po hrudi mu stkal dal pramnek potu.
Hle ze sebe vypait vodu z ohijskch vodovod, pomyslil si, a pak se zhluboka
napije nejlepho vna z Bordeaux. Proms svou krev mocnou esenc francouzskho vna a tak prohldne oima domorodc!
Ale pro? Pro jst, dchat a pt vechno francouzsk? Jen proto, aby mohl
skuten zat chpat gnia jedinho mue.
Jeho sta se pohnula a vytvoila jmno.
Georgi? ena se nad nm posadila. Vm, na co mysl. Vidm ti to na
rtech.
Leel pln tie a ekal.
Na co?Na Picssa.
Otsl se. Kdy se u Alice nau vyslovit to jmno!
Prosm t, pus to z hlavy, ekla. Vm, es rno zaslechl, co se tu povd,
ale ml by ses vidt u m zas v oblieji ten tik! Tak dobr, Picasso je nkde
tady na pobe pr mil odtud na nvtv u ptel v nkter rybsk vesnici. Ale
na to mus zapomenout, nebo mme dovolenou pln zkaenou.
K bych to nebyl vbec zaslechl, odpovdl upmn.
Kdybys tak ml rd taky jin male, namtla.
Jin? No ovem, existuj i jin. Jako pedkrm by mu docela vyhovovala
Caravaggiova zti s vyzrlmi hrukami a do ern zbarvenmi vestkami. Jako
hlavn chod pak Van Go-ghovy slunenice, z nich slal r a jejich kvty mohl
rozeznat i slepec, pejel-li jen jedinkrt seehlmi prsty po ohnivm pltn. Ale co
bylo pro nj opravdovou pochoutkou? Pro kresby si etil chu? Kdo to tam
zastiuje obzor jako Neptun vystoupiv z vod, ovnen chaluhami, alabastrem,
korlovou erven, v drpovitch prstech tmaje malsk ttce jako trojzubce a s
rybm ocasem tak mohutnm, e by jm mohl rozehnat vechny letn pehky
nad celm Gibraltarem -- kdo jin ne tvrce Dvky ped zrcadlem ne tvrce
Guernicy?
Alice, zaal trpliv, jak jen bych ti to vysvtlil? Kdy jsme sem jeli v tom
vlaku, paneboe, j ml pocit, e cel tenhle kraj je Picassem prostoupen.
A je tomu skuten tak? zeptal se vzpt sm sebe. Ta obloha, zem, lid,
zardle rov cihly dom, ocelov modr balknky z tepanho mov, tisckrt
ohmatan mandolna lec jako zral plod v nch rukou, cry plakt povvajc
z vvsnch tabul jako konfety v nonm vtru kolik z toho je Picasso a kolik

George Smith, kter obzr svt pronikavma Picassovma oima? Odpovdt u

nedokzal. Ten starec proskl George Smithe svm terpentnem a lnnm olejem
tak dokonale, e ony te vytvely jeho byt, kter bylo modrm obdobm pi
setmn a rovm obdobm za svtn.
Nemohu se zbavit mylenky, ekl nahlas, e kdybychom etili...
Nikdy nenaetme pt tisc dolar.
J vm, odpovdl klidn. Ale stejn je to pkn pomylen, e bychom to
nkdy dali dohromady. Nemysl, e by bylo skvl, kdybychom k nmu mohli
prost pistoupit a ct: ,Pablo, tady je pt tisc! Dej nm sv moe, psek, oblohu
anebo cokoliv ze svch vc a my budeme astni...'
Po chvli ho ena uchopila za pai.
Myslm, e bys ml jt do vody, ekla.
M pravdu, odpovdl, to je to nejlep, co mohu udlat.
Kdy rozrazil vodu, vystkla oslniv bl sprka.
Cel odpoledne se George Smith noil do ocenu a opt z nj vychzel a
stkal ve vod tmi rozmchlmi pohyby jako lid, kterm je hned horko, hned
zas chladno, a kte nakonec, kdy slunce zapadne, rud jako raci anebo kuata i
perliky peen na roni, se vleou k hotelm, do nich pijeli na svatebn cestu.
Pobe leelo na mnoho mil daleko pust, a na dva lidi. Jednm z nich byl
George Smith, kter s runkem pes ramena vyel vzdt posledn hold
zhasnajcmu dni.
Dle na behu krel v klidnm podveeru jin osamocen mu, mal a
rozloit. Byl do hnd osmahl, vyholenou hlavu ml sluncem oplenou do
mahagonov a z oblieje mu zily oi jasn jako voda.
Jevit na moskm behu bylo pipraveno a za nkolik minut se ti dva mui
setkaj. Osud si zas jednou pichystal svj rejstk nhlch pekvapen, pchod a
odchod. Pitom oba osaml poutnci ani na okamik nepomysleli na nepedvdanou nhodu, na ten neprobdan proud, kter prodlv po boku vech lid, a jsou
kdekoli. Ani nehloubali o tom, e odv-li se lovk do toho proudu ponoit,
zachyt obma rukama zzrak. Jako vtina lid krili nad takovou hloupost
rameny a dreli se radji behu, aby je Osud nestrhl.
Ciz mu stl sm. Zbn se rozhldl kolem, uvidl svou samotu, uvidl vody
rozkonho zlivu, uvidl slunce, jak kloue po ervncch hasnoucho dne, pak
se pootoil a v psku vyptral kousek dvka. Byla to jen tenk pejle od mraen
citrnov pochoutky, kter se u dvno rozpustila. Usml se a dvko zvedl. Jet
jednou se ohldl, aby se ubez-peil, e je docela sm, znovu se shbl, jemn

dvko stiskl a lehkmi rozmachy ruky zaal dlat to, co uml ze veho na svt
nejlpe.
Zaal do psku kreslit neuviteln postavy.
Nartl postavu, poposedl, a s hlavou sklonnou a soustedn jen na prci,
nakreslil druhou, tet, po n tvrtou, ptou a estou.
George Smith, kter mil linii pobe svmi kroky, pozoroval hned to, hned
ono, a spatil ped sebou onoho mue. Kdy se dostal bl, uvidl, e se ten do
hnd oplen mu k nemu shb. el jet bl a pak u bylo zejm, m se
ten mu zabv. George Smith se uchechtl. No ovem, ovem ... Ten lovk
kolik mu asi je? Ptaedest? Sedmdest? je na pobe docela sm, a tak si pro
sebe mr a krbe do psku. Ale e se mu ten psek opravdu vln! A jak se ty
nazdabh dlan podobizny vzpnaj po behu! Jak ...
George Smith postoupil jet o krok a zstal tie stt.
Neznm kreslil a kreslil a zdlo se, e nem pont, e nkdo stoj hned za
nm a za svtem jeho psench kreseb. Byl tak pln zaujat svm osamlm
tvrm vytrenm, e i kdyby te v zlivu vybuchly hlubinn bomby, nezastavily
by jeho kmitajc ruku, dokonce by se ani neohldl.
George Smith hledl na psek. Dval se dlouho a pak se roztsl.
Nebo tam na plochm behu se rsovaly obrazy eckch lv a divokch koz,
portrty dvek, jejich tla z psku byla jako zlatem ojnn, satyi pskali na run
vyezvan rohy, dti tanily a sypaly beh kvtinami, za dtmi dovdla
jehtka, muzikanti se chpali harf a lyr a jednoroci uhnli za jinochy ke
vzdlenm loukm, lesnatm porostm, k zceninm chrm a k sopkm. Mu se
sklnl v horece zalvn potem a jeho ruka s devnm rydlem rtala po behu
nepetrit sled vjev, svazovala je stuhami, poutala je dohromady, pevazovala,
rozvdla, spojovala a zdobila. Mu si nco zaeptal, nhle ustal a pak se vrhl do
dla, jako by se ty pokraujc bakchanlie musely rozbujet a k vyvrcholen dve,
ne slunce bude pohlceno moem. Na dvaceti, ticeti, snad i vce metrech povstaly
z nerozlutitelnch hieroglyf nymfy a drydy i letn studnky. Psek se v
slbnoucm svtle dne
zbarvil odstnem roztaven mdi, je byla nyn rozryta poselstvm, kter si
mohl kdykoli pest kterkoli lovk a vychutnvat je po cel stalet. Vechno tu
vilo vlastnm vtrem a drelo se pitahovno vlastn t. Tu vnem zbrocen
nohy tancch dcer vina makaly vu z hrozn, tu ze zamlench mo
povstvali upinat netvoi a kvtinami ovnen luci rozneli vni na plujcch
oblacch ... tu... tu... tu...

Umlec se zarazil.
George Smith se sthl a postavil se stranou.
Umlec pekvapen vzhldl, kdy zjistil, e je nkdo nablzku. Pak prost
zstal stt a dval se od George Smithe k svmu vtvoru, kter byl jen tak
pohozen jako nhodn stopa. Nakonec se usml a pokril rameny, jako by chtl
ci: Tak to vid, co jsem udlal, jsem jako mal dt. Ale ty mi to odpust, vi?
Kad z ns udl obas njakou ztetnost... Ty snad taky, ne? Tak pej starmu
blznovi tohle. Dkuju ti, dkuju.
George Smith se nezmohl na nic jinho, ne e se na toho malho mue s
temn oplenou plet a jasnma pronikavma oima dval a jednou si sm pro
sebe zaeptal jeho jmno.
Tak stli snad jet dalch pt vtein. George Smith zral do psku na vlysy a
umlec si George Smithe prohlel s pobavenou zvdavost. George Smith otevel
sta, zavel je, naphl ruku a zase ji sthl. Udlal krok k obrazm a zase
odstoupil. Pak vykroil podl vjev jako lovk, kter si prohl drahocenn
mramorov relif, vyvren na beh z njak star zceniny. Neodvil se ani
miknout okem. Jeho ruka se chtla dotknout dla, ale neodvila se. Chtl utkat,
ale neutkal.
Nhle pohldl k hotelu. Ml by utkat, samozejm, ml by utkat! Anebo
popadnout lopatu, kopat, hloubit, zachrnit kus tohohle psku, kter se mu sype
pod rukama? Nebo nalzt konzervtora a zahnat ho sem se sdrou, aby udlal
odlitek nkter kehouk steky toho vjevu? Ne, to ne. Je to nesmysl,
nesmysl! Co kdyby .. .? Oima zabloudil k oknm svho hotelu. Fotografick
apart! Utkej, vezmi ho, pines sem a chvtej po behu, tiskni spou, vym film
a znovu tiskni spou, dokud ...George Smith se otoil ke slunci. Slab mu ozilo
obliej. V slunenm svtle vypadaly jeho oi jako dva mal ohnky. Slunce bylo
ji zpoloviny ve vod a v nkolika vteinch zapadne docela.
Umlec pistoupil bl a hledl Georgi Smithovi do oblieje tak ptelsky, jako
by mu uhdl mylenky. Te pokvl hlavou a trochu se uklonil. Dvko od
zmrzliny mu samovoln vypadlo z prst. Te ekl dobrou noc, dobrou noc, a
odchzel po behu smrem na jih.
George Smith stl a hledl za nm. Teprve po chvli udlal to jedin, co mohl
dlat. Zaal na zatku fantastickho vlysu hemcho se satyry a fauny, dvkami
brodcmi se vnem, vzpnajcmi se jednoroci a mladky s palami a pomalu
postupoval po behu. Uel pkn kousek cesty a po celou dobu pozoroval
rozevlt bakchanlie. Kdy doel na konec, otoil se, vykroil opanm smrem

a upen zral na zem, jako by byl nco ztratil a nevdl, kde to hledat. Dlal to
tak dlouho, a u na obloze ani na psku nezbyl jedin paprsek svtla.
Zasedl k veei.
Jde pozd, ekla mu manelka. la jsem k veei sama. Mm hlad jako
vlk.
To je v podku, odpovdl.
Vidl jsi na prochzce nco zajmavho? zeptala se.
Ne, odpovdl.
Vypad njak divn. Georgi, e tys plaval moc daleko do moe a mlem ses
utopil? J to na tob poznm. e jsi plaval moc daleko do moe, vi?
Ano, odpovdl.
U to nikdy nedlej, ekla a zkoumav si ho prohlela. Co si d k veei?
Uchopil jdeln lstek, zaal ho st a nhle se zarazil.
Co je? zeptala se ho ena.
Odvrtil hlavu a na chvilku zavel oi.
Poslouchej.
Naslouchala.
Nic neslym, ekla.
Nic?
Ne. Co m bt?
Ale jen pliv, odpovdl po chvli a sedl stale s oima zavenma. To jen
pichz pliv.