-2-

Peloila:
JARMILA EMMEROV

Ray Bradbury: Tudy pijde nco zlho

Vydn prvn.
Copyright 1962, 1997 by Ray Bradbury
Published by arrangement with Don Condon Associates, Inc.
All rights reserved.
Vydalo nakladatelstv Baronet a.s., Izraelsk 6, Praha 10, www.baronet.cz v
roce 2007 jako svou 1284. publikaci.
Peloeno z anglickho originlu Something Wicked This Way Comes
vydanho nakladatelstvm Avon Books, An Imprint of
HarperCollinsPublishers, New York v roce 1998.
esk peklad 2007 Jarmila Emmerov.
Odpovdn redaktorka Milena Perglerov.
Pebal a vazba 2007 Ricardo a Baronet.
Ilustrace na pebalu 2007 Valentino Sani.
Sazba a grafick prava Ricardo, Pemyslovsk 38, Praha 3.
, s. r. o, esk Tn.
Tisk a vazba:
Veker prva vyhrazena.
Tato kniha ani jakkoli jej st nesm bt petiskovna, koprovna i jinm
zpsobem roziovna bez vslovnho povolen.
Nzev a logo BARONET jsou ochrann znmky zapsan
adem prmyslovho vlastnictv pod sly zpisu 216133 a 216134.
ISBN 978-80-7384-060-0
BARONET
Praha 2007

-3-

Tudy pijde
nco zlho

-4-

Tuto knihu s lskou vnuji

pamtce
GENE KELLYHO,
jeho vystoupen ovlivnila
a zmnila mj ivot

-5-

lovk se zamiluje a miluje to, co miz.

W. B. YEATS

Neusnou, pokud nespchaj nco zlho,

o spnek jsou pipraveni,
dokud nkoho nepivedou k pdu.
Nebo chlebem svvole se iv,
vnem nsil se napjej.
Pslov 4:16-17

Nevm, co vechno me pijt, ale a je to cokoli,

pjdu tomu vstc s smvem.
STUBB v romnu Bl velryba

-6-

Prolog
Tak pedevm byl jen, msc, kter m pro chlapce zvltn
kouzlo. Ne e by ostatn msce roku sv zvltn kouzlo nemly. Ale
jsou patn a dobr, jak kaj pirti. Napklad z je msc patn:
zan kola. Nebo srpen, ten je dobr: kola jet nezan. Ovem
ervenec, ervenec je dobr stoprocentn: na celm svt nem kola
anci. A erven, erven je bezesporu ze vech nejlep, dvee kol se
otvraj dokon a z je vzdlen miliardu let.
Ale zptky k jnu. kola je u cel msc, lovk si jaktak zvykl na jej ote a den za dnem se v nich vlee. M as myslet na smet, kter by se dalo vysypat na verandu ped vchodem spoluka
Pricketta anebo na kostm chlupat opice chystan na veer, kter
posledn den tohoto msce pod YMCA. A kdy je v jnu kolem
dvactho a vechno p kouem, obloha je oranov a popel za soumraku ed, to se zd, e Halloweenu se zstupy koat a prostradly
vlajcmi za kadm rohem se lovk nedok.
Ale v jednom podivnm, boulivm, temnm a udlostmi nabitm
roce piel Halloween dv, ne ml.
Jednoho roku piel Halloween 24. jna ti hodiny po plnoci.
Jamesovi Nightshadeovi z ulice Oak Street . 97 bylo v tu chvli
tinct let, jedenct msc a tiadvacet dn. Jeho sousedovi, Williamu
Hallowayovi, bylo tinct let jedenct msc a tyiadvacet dn. Oba
mli trnct let na dosah, u u je dreli v rukou.
A prv v tomhle jnovm tdnu dospli pes noc, a tak o mld
navdy pili.

-7-

I.
PCHODY

-8-

Kapitola 1
Obchodnk s hromosvody dorazil krtce ped boukou. Toho podmranho dne ke konci jna el po ulici v msteku Green Town ve
stt Illinois a pokradmu se ohlel pes rameno. Kdesi nepli daleko biovaly obrovsk blesky zem. Kdesi se nedala nevzt na vdom
boue jako velik zve cenc straliv zuby.
Ten obchodnk chrastil a inel velikm koenm vakem s neviditelnmi nadmrnmi skldakami elezskho zbo, kter vak jeho
venost obratn skldala dm od domu, a nakonec skonil u travnat plochy, kde se mu nco nezdlo. Ne, nebyla to trva. Obchodnk
zvedl pohled. To ti dva kluci v trv nahoe na mrnm svahu. Stejn
velc, stejn rostl, sedli tam, z vtviek vyezvali palky, mluvili
o minulch a budoucch asech spokojen, e v uplynulm lt zanechali otisky prst na kadm pemstitelnm pedmtu v msteku a
od t doby, co zaala kola, stopy nohou na kad dostupn cestice
mezi zde a jezerem a tam a ekou.
au, kluci! kikl ten lovk v atech barvy boue. Jsou vai
doma?
Kluci zavrtli hlavou.
A co vy, mte aspo penze?
Kluci zavrtli hlavou.
Tak uvidme. Obchodnk kousek popoel, zstal stt a nahrbil
se. Jako by si najednou uvdomil, e mu zezadu na krk civ okna
dom nebo ta chladn obloha. Pomalu se otoil a nasl vzduch. Opadanmi stromy cloumal vtr. Skulinou mezi mraky se prodraly slunen paprsky a rabou pozlatily pr poslednch dubovch list. Jene
slunce zalo, mince zmizely, vzduch zeedl; obchodnk se protrhl
z oblouzen.
Zvolna se inul vzhru po travnat ploe.
Mladej, ozval se. Jakpak se jmenuje?
A prvn chlapec, s vlasy svtlmi dobla jako ml zelinn, zamhouil oko, naklonil hlavu a pohldl na obchodnka druhm, otevenm okem, zivm a jasnm jako kapka letnho det.
Will, ekl. William Halloway.
Boukov expert se otoil. A ty?
-9-

Druh chlapec se ani nehnul, zaduman leel na bie v podzimn

trv, skoro jako by njak jmno vymlel. Vlasy ml hust, rozepen, leskly se v barv navoskovanch katan. Oi upen na jaksi vzdlen bod ve vlastnm nitru byly kilov zelen jako mta.
Po chvilce si lhostejn dal do pusy stblo such trvy.
Jim Nightshade, ekl.
Boukov obchodnk pokval hlavou, jako by to celou dobu vdl.
Nightshade. To je zvltn jmno.
Ale sed, ekl Will Halloway. J jsem se narodil minutu ped
plnoc tictho jna. Jim se narodil minutu po plnoci a to u bylo
tictho prvnho.
Halloween, ekl Jim.
Tenhle pbh vyprvli kluci kad po svm odmalika, pyn na
sv maminky, bydlc v tsnm sousedstv, kter do porodnice spchaly spolu a syny pivedly na svt v rozmez vtein jednoho svtlho, jednoho tmavho. Mli za sebou u pknou dku spolench
oslav. Dort byl jeden, Will na nm zaplil svky minutu ped plnoc, Jim minutu po plnoci, posledn den msce zaal a kluci svky
sfoukli.
To naden pevyprvl Will, to tie odsouhlasil Jim. To vyslechl
obchodnk prchajc ped bou, kter tu vhav stl a pejdl pohledem z jednoho na druhho.
Halloway. Nightshade. Penze dn, je to tak?
Mu zaskoen vlastn starostlivost prohrbl koen vak a vythl
z nj jaksi elezn pedmt.
Tohle si vemte, zadarmo! Pro? Do jednoho z tchhle dom uhod blesk! Bez t tye prsk! Plameny a popel, vepov peen splen na kvarek! Berte, dokud je!
Obchodnk pedmt pustil. Jim se ani nehnul. Zato Will elezo
chytil a vyjekl.
Pni, to je tha! A jak divn to vypad. Takovhle hromosvod
jsem v ivot nevidl. Koukni, Jime!
A Jim se prothl jako koka a konen otoil hlavu. Zelen oi se
rozily a vzpt zily na trbinky.
Ten kovov pedmt byl vykovan zpola jako plmsc, zpola jako k. Ke stednmu dlu byly dodaten piletovan mal ozdbky
a velijak pvsky. Cel povrch toho pedmtu byl umn popsn
vyrytmi slovy cizch e, jmny, pi nich by si lovk udlal na
jazyku uzel nebo si vyvrtil elist, piktografy rznho hmyzu, jeatho, sam drpek a kusadla.
- 10 -

Tohle je z Egypta. Jim ukzal nosem na brouka pilepenho k

elezu. Skarabeus.
Svat pravda, chlape!
Jim zamoural. A tamhleto jsou stopy z doby Fnian.
Sprvn!
Ale pro? zeptal se Jim.
Pro? opakoval obchodnk. Pro egyptsk, arabsk, habesk,
indinsk? Inu, jakou e mluv vtr? Jak nrodnosti je boue? Ze
kter zem pochzej det? Jakou barvu m blesk? Kam jde hrom,
kdy odezn? Vte, kluci, lovk mus bt pipraven na vechny
mon jazyky, vechny mon tvary a styly, kdy chce zaklnat to,
emu nmonci kaj ohn sv. Elma, ty koule modrho svtla, kter
se po zemi kradou za koist jako najeen koky. Na celm svt
jenom j mm hromosvody, kter sly, ct, poznaj a odraz kadou
boui bez ohledu na jej jazyk, hlas, projev. dn ciz hrom neburc
tak hlasit, aby ho tenhle hromosvod nedokzal ztiit!
Ale Will te upen hledl dl, za obchodnka.
Do kterho? zeptal se. Do kterho domu uhod?
Do kterho? Pokej. Vydr. Obchodnk zaptral v jejich tvch.
Jsou lidi, kte blesk pitahuj, vthnou ho do sebe jako koky dech
nemluvat. Nkdo m pitalivost zpornou, nkdo kladnou. Nkdo
ve tm z. Nkdo vyhasn. A te, vy dva j
Jak si mete bt tak jist, e blesk tu nco zashne? najednou
se ozval Jim, oi se mu leskly.
Obchodnk jako by se schoulil do sebe. Mm pece nos, oko a
ucho. Oba tamhlety domy, jejich trmy! Poslouchejte!
Naslouchali. Chladn odpoledn vtr mon jejich domy lomcoval.
Mon ne.
Blesk potebuje koryto stejn jako eka , aby mohl vlett
dovnit. Jedna z tamhletch mansard je dnem vyschl eky a cel se
tese, aby mohla nechat blesk tudy proltnout. Dnes veer!
Dnes veer? Jim se spokojen posadil.
A nebude to dn obyejn bouka! ekl obchodnk. k vm
to Tom Bouk. Pkn jmno pro lovka, kter prodv hromosvody, co? Myslte, e jsem se tak pejmenoval? Ale kdepak! e m to
jmno dohnalo k mmu podnikn? Sprvn! Jak jsem vyrstal, uvdomoval jsem si, e se na svt z oblak vrhaj plameny a lidi ped nimi
utkaj a schovvaj se. A m napadlo: J si udlm diagram hurikn,
boue zmapuju a pak pobm ped nimi se svoj zzranou obranou,
s eleznmi holemi v rukou! U jsem ochrnil a ped zkzou zabez- 11 -

peil sto tisc bohabojnch domov, to nepehnm. Take kdy vm,

kluci, tvrdm, e zoufale potebujete pomoc, poslouchejte m! Ne
padne tma, vylezte tamhle na stechu, tenhle hromosvod nahoe pipevnte a uzemnte ho do thle poctiv zem!
Ale kter myslte dm? Kter? nalhal Will.
Obchodnk se otoil, velikm kapesnkem si utel nos a pak pomalouku krel pes travnat prostranstv, jako by se blil k obrovsk
asovan bomb, kter tam potichu tik.
U verandy ped domem Willa se chytil za sloupky zbradl, rukou
pejel devnou podpru a prkno podlahy, pak zavel oi a naklonil se
k domu, aby k nmu mohla promluvit jeho kostra.
Po chvilce vhn se opatrn vydal k Jimovu domu v sousedstv.
Jim se napmil, aby dobe vidl.
Obchodnk nathl ruku a prsty se lehce dotkal starho ntru,
pejdl ho a hladil.
Tenhle, ekl konen, tenhle to je.
Jim se zatvil hrd.
Obchodnk, ani se ohldl, ekl: Jime Nightshade, tady bydl
ty?
Ano, tady, ekl Jim.
Mohlo m to napadnout, ekl obchodnk.
No a co j? ekl Will.
Mu znovu zavtil u Willova domu. Ne, ne. Mon e pr jisker
pesko do vaich okap. Ale skuten cirkus bude v sousedstv, u
Nightshadeovch! Bude to tak!
Rozbhl se pes trvnk pro svj velik koen vak.
J bm. Boue se bl. Posp si, Jime. Jinak prsk! A t najdou, vechny tvoje niklky a desetnky a kovov penze elektrolza
roztav. Abraham Lincoln se na nich rozplyne na Miss Columbia, orel
bude na rubu tvrk okuban dohola, vechno se ti to roztee v
dnech. A co vc se me stt! Koho zashne blesk, kdy se mu povythne vko, na on bulv je posledn scna, kterou ten kluk v ivot vidl, hledn vyveden jako Oten na ozdobn broi. Na mou
dui! Kabinetn fotografie toho zblesku, jak se sn z nebe, nafoukne lovka jako paprovou palku, a jak se palka zase svinuje,
vysaje mu dui! Padej, hochu! Pitlu hromosvod hezky vysoko nebo
rna nedoije!
Na podpatku se otoil, elezn tye v objemnm vaku zainely,
rozbhl se po cest, pohledy vrhal na oblohu, na stechu, na stromy,
a nakonec oi zavel, pohyboval se poslepu, nasval vzduch a pro
- 12 -

sebe si mumlal: Je to tak, zle je, u se to bl, ctm to, zatm hodn
daleko, ale t se to rychle.
Mu v atech temn boue s kloboukem v barv mraen staenm
hluboko do o zmizel a list na stromech elestilo, nebe najednou
jako by zestrlo, Jim s Willem zkoueli, jestli ve vtru zachyt elektinu, a mezi nimi na zemi leel hromosvod.
Nestj tady, Jime, ekl Will. Mluvil o vaem dom. Pipevn
pece na stechu ten hromosvod, nebo ne?
Nepipevnm, usml se Jim. Pro bych kazil takovou podvanou?
Podvanou? Zblznil ses? Jdu pro ebk! Ty pines kladvko,
hebky a drt!
Ale Jim se ani nehnul. Will ho nechal bt a rozbhl se. Vrtil se se
ebkem.
Jime, mysli na maminku. Ty chce, aby uhoela?
Will lezl vzhru po stran domu, sm, shora se podval dol. Jim
se posunul k pat ebku a zaal lzt.
Kdesi daleko v kopcch zataench mrany zahml hrom.
Na hebenu stechy Jima Nightshadea byl vzduch erstv a ezav.
To uznal i Jim.

- 13 -

Kapitola 2
Na svt irm nen nic lepho ne knihy o tom, jak se nepoctivci
vsad do koe a mchaj ve vod, jak se rozsekaj na tisce kousk
anebo jak se dobla rozhaven lva lije ze zmeckch hradeb na
rzn kapary a mastike.
Tvrdil to Jim Nightshade, nic jinho neetl. Kdy to prv nebylo
o vyloupen Prvn tuzemsk banky, pak to byl nvod, jak vyrbt
praky anebo vytvarovat bachrat ern detnk na kostm netopra
pro blzniv rej veer ped Halloweenem.
Jim to jednm dechem vechno vylil.
A Will jednm dechem do sebe nasl.
Ne pipevnili hromosvod k Jimovi na stechu Will pyn jako
pv, Jim zahanben, povaoval to za spolenou zbablost , u se
pipozdvalo. Po veei nastala chvle, kdy tden co tden poklusem
vyreli do knihovny.
Jako vichni kluci nikdy neli pomalu. Stanovili cl a letli k
nmu cestou necestou. dn nevyhrl. Patilo k jejich ptelstv, e
jen chtli pod bet bok po boku. Spolen braly jejich ruce za kliku knihovny, spolen protrhla jejich hru clovou psku, tenisky
vylapaly soubn cestiky pes travnat plochy, sesthan koviny
a koruny strom s veverkami, nikdo neprohrval, vyhrvali oba a tak
si sv ptelstv pstovali na hor asy.
Tak tomu bylo i toho veera, kdy se v osm hodin nechali hnt vtrem zprvu teplm, pak chladnm dol do msteka. Na loktech a
konecch prst jako by se jim tepotala kidlka, pak se najednou
vnoili do novch poryv vtru a ta przran podzimn eka je
stemhlav vrhla smrem, kterm potebovali jt.
Schody vzhru, ti, est, devt, dvanct! Plesk! Jejich dlan dopadly na dvee knihovny.
Jim s Willem se na sebe zazubili. Byla to ndhera tyhle tich vtrn jnov veery, kdy na n uvnit ek knihovna s letitmi zaprenmi svazky a lampikami se zelenm stnidlem.
Jim se zaposlouchal. Co je to?
Mysl ten vtr?
Jakoby njak hudba Jim zamoural k obzoru.
- 14 -

dnou neslym.
Jim zatsl hlavou. U je to pry. Mon tam ani nic nebylo.
Jdeme!
Oteveli dvee a veli dovnit.
Zstali stt, ped sebou poklady knihovny, kter ekaly na n.
V okolnm svt se toho moc nedlo. Zato tady, v ten jist veer, v
zemi z papru a ke, se mohlo stt cokoli a vdycky se taky stalo.
Stailo se zaposlouchat! A bylo slyet tak vysok hlasy tisc lid, e
je vtili jen psi. Miliony lid obsluhovaly kanony a brousily gilotiny.
ani ve tystupech pochodovali v nekoncch adch. Pravda, tie
a neviditeln, ale Jim a Will byli obdaeni uima a nosem a tak nadnm na jazyky. Tohle byla tovrna na koen z dalekch zem. Tady
dmaly cizokrajn pout. Vpedu byl stoleek, u nho mil star
dma, slena Watrissov, vypjen knihy oznaila nachovm raztkem, ale tam dl, tam dole byl Tibet, Antarktida i eka Kongo. Tam
prochzela druh knihovnice, slena Willsov, pes Vnj Mongolsko a tie penela fragmenty Pekingu, Jokohamy a ostrova Celebes.
Jet dl, ve tet ulice mezi knihami, njak star lovk ustil ve
tm kottem a smetal vypadl koen
Will na nho zstal koukat.
Tenhle star lovk, jeho prce, jeho jmno pokad pekvapen!
Je to Charles William Halloway, ekl si v duchu Will, dn ddeek, dn zapomenut strc odkudsi zdaleka, jak by si nkdo mohl
myslet, ale mj tatnek.
Take tam v t ulice se ohl tatnek uasl nad tm, e vlastn
syna, kter se piel podvat na tenhle uzaven svt v hloubce 20 000
sh? Kdy se Will ped nm objevil, vypadal tatnek vdycky ohromen, jako by se nevidli u cel lidsk vk, bhem nho jeden zestrl a druh zstal mlad, a ten fakt se postavil mezi n
Staec se z dlky usml.
Jsi to ty, Wille? Od rna jsi povyrostl. Charles Halloway pootoil hlavu. A Jim? Oi tmav, tve bled, ty si dld cestu do hrobu, Jime?
erta starho, ekl Jim.
Nic takov neexistuje. Zato peklo mme pmo tady pod A
Alighieri.
Tomu nerozumm, ekl Jim.
Trochu jsem to pehnal, zasml se otec. Mm na mysli Peklo
od Danta Alighieriho. Podvej se na tohle. Jsou to kresby male Do- 15 -

rho, na nich je vechno. dn peklo nevypad lp. Tady se due

propadaj v dkm bahnu. A tady nkdo vis hlavou dol, doista
petoen.
Pni! Jim si prohlel listy z obou stran a listoval jimi dl. Mte
taky obrzky dinosaur?
Otec zavrtl hlavou. Ty jsou tamhle v dal ulice. Popoel tam s
hochy a ukzal prstem. Tady je mme: Pterodaktyl, dravec zkzy! A
co tohle Varovn osudu: Sga o obch jetrech! Spokojen, Jime?
V tom si medm!
Otec mrkl na Willa a ten na nho. Stli vedle sebe, chlapec s vlasy
barvy zralho obil a mu s vlasy msnho svtla, chlapec s tv
letnho jablka, mu s tv zimnho jablka. Jak to, e mj tta, letlo
Willovi hlavou, vypad jako j v rozbitm zrcadle!
Will si najednou vybavil noci, kdy se ve dv rno vzbudil, el na
zchod a pitom za oknem mroval po msteku, vidl to jedin svtlo ve vysokm okn knihovny a uvdomil si, e tatnek je po nocch
sm, mluv si pro sebe a te ve svtle lamp se stnidly v barv zelen
dungle. Rozesmutnilo ho a ml z toho divn pocit, kdy te to svtlo vidl a vdl, e ten star lovk zarazil se a opravil jeho otec,
je tu v tom stlm poloeru.
Wille, ekl mu, kter byl tak vrtn a shodou okolnost jeho
otec, a co ty?
Co j? Will sebou trhl.
Potebuje knihu blho nebo ernho klobouku?
Jakch klobouk?
To m tak, Jim kousek popoli, otec pejdl prsty po hbetech knih nos obrovsk ern klobouk a te knihy, kter tomu
odpovdaj. Jim Moriarty Nightshade, je to tak, Jime? Te kadm
dnem postoup od romnovho zloducha Fu Manu k Machiavellimu
to je stedn velk mkk plstn klobouk s podln promknutm dnkem. Anebo tamhle k dr. Faustovi co je mimodn irok
ern stetson. To ovem penechv ty blokloboue tob, Wille.
Tady je Gndh. Ve vedlej mstnosti svat Tom. A na vy rovni
sm Buddha.
Nebude ti vadit, ekl Will, kdy zstanu u Tajuplnho ostrova?
Co je to tu za e o blch a ernch kloboukch? nevrle se zeptal Jim.
Inu otec podal Willovi romn Julese Vernea to proto, e
jsem se ped mnoha lety sm musel rozhodnout, kterou barvu budu
- 16 -

nosit.
No a kterou jste si vybral? zeptal se Jim.
Otce to pekvapilo. Nervzn se zasml.
Udivuje m, Jime, e se mus ptt. Wille, vyi mamince, e
jsem za chvli doma. A te pry odsud, oba dva. Sleno Watrissov!
tie zavolal na knihovnici u stolku. Dinosaui a tajupln ostrovy
odchzej!
Bouchly dvee.
Venku v povt na ocenu oblohy pluly jasn hvzdy.
ert aby se v tom vyznal! Jim zavtil na sever, Jim zavtil na
jih. Kde je bouka? Ten niema obchodnk ji slbil. J prost chci
vidt, jak mi blesk prolet nohavic!
Will si nechal vtrem echrat, upravovat a hladit obleen, tve i
vlasy. Po chvli mdlm hlasem ekl: Do rna je tady.
Jak to v?
Ctm to v kostech. Ty to vd.
Bezva!
Jima hnal vtr pry.
Will podobn paprov drak se vznesl za nm.

- 17 -

Kapitola 3
Charles Halloway sledoval, jak hoi v dlce miz, a potlail v sob
nhle nutkn spojit se s nimi, pidat se do houfu. Dobe vdl, co s
nimi vtr dl, e je un na spoustu tajnch mst, kter u pt tak
tajn nebudou. Kdesi v jeho nitru se truchliv pevrtil jaksi stn.
lovk mus s takovouhle noc dret krok, aby ho netrpil smutek.
Podvej! kal si v duchu. Will b jen tak, aby bel. Jim, protoe
sleduje nco ped sebou.
A pitom kupodivu oba b spolu.
Jak to vysvtlit, lmal si Charles Halloway hlavu a prochzel budovou knihovny, zhasnal, zhasnal a zhasnal, mme to napsan v
rhch palc a prst? Pro nkte lid jako kobylka lun jen fidlaj a
cvrkaj, tepotaj tykadly, jsou jeden velk ganglion vn se zauzlujc, napevno i voln. Po cel ivot se cpou, potem ros sv rty, svt si
oima, a to u od kolbky. Caesarovi huben a hladov ptel. Kdo
jen stoj a dch, iv se tmou.
Jim, jeat jako ostruin a svdiv jako plevel.
A Will? To je posledn broskvika vysoko v letn korun stromu.
Jsou hoi, nad nimi by lovk zaplakal. Je z nich dobr pocit, dobe
vypadaj, jsou dob. To ovem neznamen, e neuraj z mostu anebo
e si pleitostn nepivlastn v levnm zbo oezvtko, to ne. Ale
kdy je lovk vid jt kolem, v, jac budou cel ivot: zaij strky,
bolest, rny, modiny a pokad se budou divit, jak je to mon, pro
to tak je? Jak je mon, e se to dje jim?
Zato Jim, ten v, e se takov vci dj, sleduje je, vid je zanat,
vid je konit, le si rnu, kterou ekal, a nikdy se nept pro: on to
prost v. V to odjakiva.
Kdosi u to vdl ped nm, kdosi, kdo ml za kamardy vlky a se
lvy vedl non rozpravy. Jim to v dnm ppad nev rozumem. V
to jeho tlo. A zatmco Will si na nejnovj krbanec ve obvaz,
Jim miz, klikuje, uskakuje ped rnou, kter ho sraz, ale urit pijde.
A tak je tu mme, Jim b pomaleji, aby drel krok s Willem,
Will b rychleji, aby drel krok s Jimem. Jim rozbj dv okna v
dom, kde stra, protoe je s nm Will, Will rozbije jedno, akoli by
- 18 -

normln nerozbil dn, protoe se na nho dv Jim. Paneboe, jak

my si vzjemn hnteme hlnu, z n jsme stvoen! To je ptelstv
kad z ns pebr roli hrne, aby zjistil, jak doke druhho vytvarovat.
Jim a Will, kal si v duchu Charles Halloway, kad jin. Jen si
bte. Jednou se k vm pipojm
Dvee knihovny se rozltly a zabouchly.
O pt minut pozdji veel Charles Halloway do malho vepu na
kadodenn jednu skleniku ve chvli, kdy zaslechl, jak tam kdosi
k:
doetl jsem se, e kdy vynalezli alkohol, Italov si mysleli,
e to je ta vc, na kterou se tili u celou vnost. Elixr ivota! Vdl jste o tom?
Ne. Barman se otoil.
Jasn, pokraoval mluv. Destilovalo se vno. V devtm,
mon v destm stolet. Vypadalo to jako voda. Ale plilo jako ert.
Myslm tm nejenom v puse a v aludku, dalo se to i zaplit. A tak si
mysleli, e smsili vodu s ohnm. Ohniv voda, elixr vitae, na mou
dui. A mon e mli docela pravdu, kdy ji povaovali za velk, za
vc, co doke divy. Dejte si skleniku!
J ji nepotebuju, ekl Halloway. Ale nkdo ve mn ano.
Kdopak?
Ten kluk, kterm jsem kdysi byl, kal si v duchu Halloway, ten,
co na podzim b v noci po chodnku jako spadl list.
Ale tohle ct nemohl.
A tak se napil se zavenma oima a poslouchal, jestli se ten stn v
nm obrac zas zptky a pejd po hlubokch vrstvch navrench
ke splen, ale nikdy nesplench.

- 19 -

Kapitola 4
Will se zastavil. Dval se na msto v pten veer.
Kdy se ozval prvn z devti der velikch hodin na budov soudu, vypadalo to, e v celm msteku se jet svt a v krmech se ile
obchoduje. Ale kdy posledn, devt der, vem zatsl plombami
zub, holii odhodili bl pltnky, zkaznky pepudrovali a poklusem vyprovodili z krmu. V bufetu pestal mixr umt syiv jako
klubko had, utichl hmyz bzukot neon a ta ohromn blytiv plocha
lacinho obchodu s miliony kovovch, sklennch a paprovch
lovk, ekajcch na chtiv rybe, se najednou octla ve tm. Stahovaly se aluzie, bouchaly dvee, kle se skpav otely v zmcch,
lid spchali se spoustou my z odpadu v patch.
Prsk! A byli pry!
Pni! vyjekl Will. Lidi se enou, jako by si mysleli, e bouka
u je tu!
Vdy taky je! kiel Jim. A co my!
Hlun dusali pes elezn me, ocelov poklopy, kolem tuctu
neosvtlench krm, tuctu zpola osvtlench a tuctu zahalench
temnotou. Ve mst bylo mrtvo. Kdy zahbali za roh u obchodu
firmy United Cigar Store, zahldli ve tm devnho indina, stl
sm.
Hej!
Pan Tetley, jeho majitel, vykoukl indinovi pes rameno.
Vystrail vs, co, kluci?
Vbec ne!
Ale Will se tsl, ctil, e se studen pboj neznmho det sune
prri jako na oputn beh. A tohle msto zashne blesk, chce na
sob mt estnct vrstev pikrvek a polt.
Pane Tetley? ekl tie Will.
Protoe te u tam v t naprost tm trafiky vzpmen stli deven indini dva. Pan Tetley uprosted vtipkovn nhle ztuhl, brada
mu spadla a naslouchal.
Pane Tetley?
Zaslechl ve vtru cosi vzdlenho, ale nedokzal ct, co to je.
Hoi se sthli.
- 20 -

On je nevnmal. Ani se nehnul. Jen naslouchal.

Nechali ho bt. Rozbhli se.
Ve tvrtm przdnm bloku od knihovny narazili na tetho devnho indina.
Pan Crosetti ped holistvm s klemi od domu v roztesench
prstech si neviml, e zstali stt.
Co je zastavilo?
Slza.
Leskla se a stkala panu Crosettimu po lev tvi. Tce oddychoval.
Crosetti, neblznte. Nco je ve vzduchu, ale nic se nedje a vy
brete jako mimino!
Pan Crosetti zajkav nabral dech a popothl nosem. Copak vy to
nectte?
Jim a Will do sebe vthli vzduch.
Lkoice!
erta starho! Cukrov vata!
Tu vni jsem nectil u hodn dlouho, ekl pan Crosetti.
Jim ironicky poznamenal: Vdy je tu vude.
Je, ale kdo si toho vimne? A kdy? Mj nos mi najednou ekne,
nadechni se! A j se rozbrem. Pro? Protoe se mi vybav, jak jsme
se ped lty jako kluci tou vatou cpali. Pro jsem se za poslednch
ticet let nezastavil, abych vzpomnal a vdechoval tu vni?
Mte spoustu prce, pane Crosetti, ekl Will. Nemte na to
as.
No jo, as. Pan Crosetti si utel oi. Ale kde se tu ta vn bere?
Cukrovou vatu v tomhle mst nikdo neprodv. Dostane se jen na
pouti.
To mte pravdu, ekl Will.
Zkrtka Crosetti se z toho rozbreel. Holi si utel nos a otoil
se ke dvem zamknout krm. Will mezitm pozoroval bl sklenn
vlec ped holrnou, v nm se z nieho nic objevovala erven spirla, vedla jeho pohled stoupav nkolikrt kolem a rozplynula se v
dal nic. Will tu u prostl mnoho poledn a snail se tuhle stuhu
rozmotat, pozorovat, jak se vynouje, stoup a kon bez konce.
Pan Crosetti nathl ruku k vypnai pod sklennou spirlou.
Ne, ozval se Will. Pak tie zamruel: Nevypnejte to.
Pan Crosetti se podval na svj pouta, jako by si prv uvdomil
jeho zzran schopnosti. Zvolna pokval hlavou, oi mu zjihly.
Odkud to pichz, kam to miz, o to jde. Kdo v? Ty ne, on ne, j ne.
- 21 -

Paneboe, to jsou zhady! Take co? Nechme to svtit!

Jsem rd, e to bude svtit a do rozednn, pomyslil si Will, my
budeme spt a spirla se bude vinout odnikud nikam.
Dobrou noc!
Dobrou noc!
A hoi nechali holie stt ve vtru lehounce prosycenm vn lkoice a cukrov vaty.

- 22 -

Kapitola 5
Charles Halloway vhav poloil na ltac dvee vepu dla, ediv chloupky na hbetu ruky, vztyen jako tykadla, jako by tuily,
e cosi v t jnov noci mj kolem. Mon e nkde vzplly obrovsk pory a zvany horkho vzduchu z jejich pece ho varuj, aby
neel dl. Anebo se mon po zemi hroziv dal doba ledov a
jej mraziv pkrov u kadou hodinu zni miliony lid. Mon e
sm as odtk obrovskmi pespacmi hodinami, msto nho se
sn prach temnoty a vechno pohbv.
Ale mon e to byl jen ten mu v tmavm obleku, kterho bylo
vidt oknem vepu na druh stran ulice. Pod jednou pa ml roli
velikch plakt, ve voln ruce kbelk a ttku, hvzdal si njakou
psniku, z velk dlky.
Ta psnika byla z jinho ronho obdob a kdykoli ji Charles Halloway slyel, vdycky ho rozesmutnla. K jnu se nehodila, ale bez
ohledu na den nebo msc, kdy se zpvala, vdycky dojmala:
Vzpomnm na as vnon,
kdy odevad koledy zn
a rolniek hlas
v ten svat as
o mru a tst vyzvn.
Charles Halloway se zachvl. Zase tu z nieho nic bylo to znm
zastraujc i radostn vzruen, kdy se mu chtlo smt i plakat pi
pohledu, jak se den ped Vnocemi prochzej v ulicch nevinn tohoto svta mezi unavenmi mui a enami s oblieji popinnmi vinou, nesmytm hchem, rozttn jako okenn tabulka ivotem,
kter ude bez varovn, z msta utee, skrv se, vrt se zptky a
ude znova.
Z ve zvon lidem oznm,
e Bh bd v nebi nad nmi,
vechno zl
jednou pomine,
- 23 -

kad ve tst vit sm.

(Peklad J. Josek)
Hvzdn ustalo. Charles Halloway vykroil ven. Kousek cesty odtud lovk, co hvzdal ten npv, pohyboval paemi u telegrafnho
sloupu, v tichosti pracoval. Te zmizel v otevench dvech jednoho
krmu.
Charles Halloway bezdn peel na druhou stranu ulice, aby
mohl sledovat, jak ten mu lep jeden z plakt uvnit przdnho nepronajatho krmu.
Te vyel ze dve se ttcem, s kbelkem lepidla, s rol plakt.
Pohled, pronikav a dychtiv, upel na Charlese Hallowaye. Usml se
a otevenou rukou mu pokynul.
Halloway vytetil oi.
Dla t ruky byla pln ernch vlas jemnch jako hedvb. Vypadaly jako
Ruka se pevn sevela v pst. Zamvala. Mu hbit zael za roh.
Uasl Charles Halloway, rozplen nenadlm letnm vedrem, se
zapotcel a otoil, aby se rozhldl po przdnm krm.
Na jedinm osvtlenm mst tam rovnobn stly dv kozy na
ezn deva.
Na tch dvou kozch byl umstn asi sto osmdest centimetr
dlouh kvdr ledu podobn rakvi ze snhu a kilu.
Ve svtle poulin lampy se na stran u okna na malm blm plaktku dalo pest toto kaligraficky napsan oznmen:
Cooger a Dark Pandemonick rej pelud
Fantoccini, man marionet, zbavn show
u vs na louce! Pijede co nevidt!
K nahldnut uvdme jednu
z naich mnoha atrakc!
NEJKRSNJ ENA NA SVT!
Halloway stoil pohled k plaktku za oknem.
NEJKRSNJ ENA NA SVT!
A zptky k tomu dlouhmu studenmu kvdru ledu.
Byl to stejn blok ledu, na jak si pamatoval z dtstv, vdal ho pi
- 24 -

putovnch pedstavench kouzelnka. Mstn ledask spolenost dodala podn palek zimy a v n po celch dvanct hodin leely zaputn dvky, nvtvnci si je prohleli, po hrub bl zstn se
linuly komick scnky, stdala se rzn kouzla a nakonec ty bled
dmy, kter z ledu vysekali zpocen arodjov, vyklouzly ven cel
ojnn a s smvem na rtech byly odvedeny do tmy za zvsy.
A pitom ten velik palek mrazivho skla neobsahoval nic ne
zmrzlou vodu z eky.
Vlastn ne. Nebyl pln przdn.
Hallowayovi se rozbuilo srdce.
V tom obrovskm zimnm klenotu nen tam jaksi zvltn vakuum? Drdiv dutina? Pedlouh przdno vlnc se od piky k pat
toho ledu? A neek tohle vakuum, tahle przdnota, e ji vypln letn
tk, nen vlastn vytvarovan jako ena?
Je to tak.
Ledov blok. A pvabn dutiny, horizontln tok przdnoty uvnit
ledu. Pvabn przdno. Dokonal splvn neviditeln mosk vly
provokujc led, aby se j zmocnil.
Ten led byl studen.
Przdno uvnit ledu bylo tepl.
Charles Halloway chtl odtud pry.
Msto toho zstal v t podivn noci dlouho stt na mst, dval se
do przdnho krmu na dv devn kozy s pipravenou studenou
arktickou rakv umstnou ve tm jako obrovsk d Indick
hvzdy

- 25 -

Kapitola 6
Jim Nightshade se na chvli zastavil na rohu ulic Hickory a Main,
lehce oddychoval, oi lskypln zahledn na tmu, kterou v Hickory
Street vytvelo listov.
Wille?
Ne! Will zstal stt pekvapen vlastn rozhodnost.
Vdy je to tamhle. Ten pt dm. U jen minutku, Wille, tie
nalhal Jim.
Minutku? Will nahldl do ulice.
Byla to ulice Divadla.
A do letonho lta pln obyejn, denn tam chodili krst
broskve, vestky a meruky. Ale koncem srpna, prv kdy plhali po
vtvch pro nezral jablka, stala se ta vc, kter promnila domy,
chu ovoce, a dokonce i vzduch mezi klevetcmi stromy.
Wille! Je to pipraven. Mon e se nco dje prv te! sykl
Jim.
Mon e se nco dje. Will namhav polkl a uvdomil si, e mu
Jim prsty tiskne pai.
Protoe to u nebyla ulice jejich jablek, vestek a merunk, byl to
ten jeden dm s oknem z boku a to okno, jak tvrdil Jim, bylo jevit s
oponou tedy roletou , kter je vytaen. A uvnit v pokoji, na tom
podivnm jeviti, byli herci hovoc v zhadch, deklamovali fantastick vci, smli se, vzdychali a pli asto mluvili nezeteln. Pli
bylo epotu, ktermu Will nerozuml.
U jen jednou, naposled, Wille.
J znm to tvoje naposled!
Jim zrudl v oblieji, tve mu hoely, oi planuly zelenm leskem.
Myslel na tu noc, kdy spolu byli na jablkch a on najednou polohlasn vykikl: Podvej, tamhle!
A Will pist jako klt ve vtvch stromu a nanejv rozruen
zral do mstnosti na Divadlo, na to podivn jevit, kde lid bezdn
mvali koilemi nad hlavou, aty nechali spadnout na koberec, stli
vysvleen a stekujc, naz s rukama napaenma k vzjemnm
dotekm.
Co to dlaj! proltlo Willovi hlavou. Pro se smj? Co to s nimi
- 26 -

je, co se to dje!?
Pl si, aby svtlo v okn zhaslo.
Pesto se ze vech sil drel nhle kluzkho stromu, dval se na
osvtlen okno Divadla, poslouchal ten smch, a mu zmrtvly prsty,
a nakonec se pustil, sjel, upadl a zstal omren leet, pak v t tm
vstal a pohldl vzhru na Jima, kter se pod jet drel vysoko v
korun siln vtve. Jim rozplen jako kovsk vhe, tve v
jednou ohni, s pusou otevenou upen hledl dovnit. Jime, Jime,
polez dol! Ale Jim neslyel. Jime! A kdy se pak Jim konen
podval dol, vidl ve Willovi cizho lovka, kter poetile d, aby
zanechal it a sestoupil na zem. A tak Will odeel sm, lmal si s tm
hlavu, nic si nemyslel, nevdl, co si m myslet.
Wille, prosm t
Will se vrtil do ptomnosti, podval se na Jima, kter drel v rukou knihy z knihovny.
Byli jsme v knihovn. To ti nesta?
Jim zavrtl hlavou. Vezmi mi je, prosm t.
Pedal knihy Willovi a potichu bel pry provzen syivm elestem strom. O ti domy dl se otoil a kikl: V, co ty jse,
Wille? Trouba, zabednnec a zatracenej knourskej baptista!
A zmizel.
Will si knihy pitiskl na hru. Zmel je rukama.
Neobracej se! vilo mu hlavou.
To m ani nenapadne! To m ani nenapadne!
A s pohledem upenm k domovu krel tm smrem. Hodn
rychle.

- 27 -

Kapitola 7
V polovin cesty ctil, e za nm sup njak stn.
Divadlo nehraje? zeptal se, ani se ohldl.
Jim s nm vyrovnal krok a dlouho el mlky, ne ekl: Nejsou
doma.
Fajn!
Jim vyjel: No jo, pounej baptistickej velebnk!
A zpoza rohu vyklouzlo jaksi bl, velik mkk koule vybledlho papru, nkolikrt poskoila a pak se chvjiv pitiskla Jimovi k
nohm.
Will se dal do smchu, nathl se pro papr, odtrhl ho a vyhodil do
vzduchu! Smch ho peel.
Oba hoi sledovali, jak se bled letk prodr stromy, a najednou
ztuhli.
Pokat vhav ekl Jim.
Najednou se oba s kikem rozbhli a skkali po nm. Opatrn!
Neroztrhni ho!
Letk jim drnel v rukou jako mal bubnek.
PIJEDE DVACTHO TVRTHO JNA!
Nmm pohybem rt opakovali slova vysazen ozdobnm psmem.
Cooger a Dark
Zbavn show!
Dvactho tvrtho jna! To je ztra!
To nen mon, ekl Will. Po zatku z pece vechny pout
kon
Na tom vbec nezle! Koukej, tisc a jeden div! MEFISTOFELES, POLYKA LVY! PAN ELEKTRIKO! MONSTRZN
MONTGOLFIER?
To je balon, ekl Will. Montgolfier je vzdun balon.
MADEMOISELLE TAROT! etl Jim. OBENEC! BELSK GILOTINA! ILUSTROVAN MU! Pni!
To je obyejn chlap s tetovnm.
Nen. Jim vzruen oddychoval na letk. Je ilustrovan. A jak!
Koukej! Jedna pera vedle druh. pln zvinec! Oi mu lezly z
- 28 -

dlk. Koukej! KOSTLIVEC! To je! Co, Wille? dnej hubeour,

kdepak, rovnou KOSTLIVEC! Vid! POPELIV ARODJNICE!
Co je to popeliv arodjnice, Wille?
Star pinav ciknka
To nen pravda. Jim pimhouil oi, vidl vci po svm. Je to
ciknka, kter se v prachu narodila, v prachu vyrostla a jednoho dne
zas v prachu skon. A jsou tu dal atrakce: EGYPTSK ZRCADLOV BLUDIT! UVIDTE SE DESETTISCKRT! CHRM
POKUEN SVATHO ANTONNA!
NEJKRSNJ etl Will.
ENA NA SVT, dokonil Jim.
Chlapci se na sebe podvali.
Mysl, Wille, e nejkrsnj ena na svt me bt na pouti
jednou z atrakc?
Copak ty jsi, Jime, ty krsky z pouti jet nikdy nevidl?
Vidl, baby ediv. Ale jak to, e se na tomhle letku tvrd
Dej u s tm pokoj!
Ty m na m vztek, Wille?
Nemm, j jen chy ho!
Vtr jim vytrhl papr z rukou.
Letk se vznesl nad koruny strom, ztetn zakepil a zmizel.
Stejn to nen pravda, vyhrkl Will. Takhle pozd na podzim
pouov atrakce nejezd. Byla by to hloupost. Kdo by tam chodil?
J. Jim zstal ve tm tie stt.
J, ekl si v duchu Will a pedstavil si, jak se blsk gilotina,
egyptsk zrcadla roztahuj harmoniku pohyb a bel s k ze sry
usrkuje lvu, jako by to byl zelen aj.
Ale ta hudba brblal si Jim pro sebe. To je orchestrion. Urit
pijede dnes veer!
Pout jezd brzy rno.
Jo, ale co ta vn lkoice a cukrov vaty, to bylo zblzka!
Will si pipomnl ob vn i zvuky, kter s sebou nesl vtrn
proud odnkud z dlky za ztemnlmi domy, pipomnl si pana Tetleyho, jak naslouchal u svho devnho indina, pana Crosettiho,
jemu po tvi tekla jedin slza, i holiv pouta, na nm erven
jazyk odnikud vn klouzal kolem dokola vzhru a mizel navdy.
Rozklepal se.
Poj, jdeme dom.
My u jsme doma! pekvapen vykikl Jim.
Nebo ani si to uvdomili, dospli ke svm domovm a u li
- 29 -

kad po sv cest ke dvem.

Jim se vyklonil z pedn verandy a tie zavolal.
Wille, nem na m vztek?
Dej s tm pokoj, nemm.
Na tu ulici, k tomu domu, k tomu Divadlu nepjdem aspo msc. Nebo rok! Psahm.
Jasn, Jime.
Oba u mli ruku na klice svch domovnch dve a Will se jet
podval na Jimovu stechu, kde se na pozad netench hvzd leskl
hromosvod.
Bouka pijde. Bouka nepijde.
A u to dopadne, jak chce, byl rd, e Jim ten zzran vynlez
na stee m.
Dobrou noc!
Dobrou!
Bouchly dvoje dvee.

- 30 -

Kapitola 8
Will otevel dvee a znovu je zavel. Tentokrt tie.
Takhle se zavr, bylo slyet matin hlas.
V rmu pedsovch dve vidl Will jedin divadlo, kter ho te
zajmalo rodinn jevit, kde sedl tatnek /To je dost, e jde! Urit jste s Jimem ltali bhv kde!/ s knihou v ruce, ale etl msta nepotitn. Na idli u krbu pletla maminka a repetila jako konvice na aj.
Chtl i nechtl jim bt nablzku, vidl je blzko, vidl je daleko.
Najednou byli stran malinc v pli prostornm pokoji v pli velkm mst a pespli obrovskm svt. Zdlo se, e v tomhle nezamenm dom jsou vydni na milost a nemilost emukoli, co by
mohlo z thle noci vtrhnout dovnit.
A j taky, napadlo Willa. J taky.
Najednou je ml pro tu jejich nepatrnost mnohem radi, ne kdy
vypadali velc.
Mamininy prsty se jen mhaly, sta potala, spokojenj enu
nikdy nevidl.
Vzpomnl si, jak jednou v zim odhrnul ve sklenku dungli list a
v t houtin objevil vzpmenou osamocenou ri, krmovou s rovm okrajem. Takov byla jeho maminka v tomhle pokoji, vonla
jako erstv mlko, spokojen, zabran do sebe.
Spokojen? Jak to a pro? Jen kousek od n je ten vrtn, ten z
knihovny, ten neznm, uniformu u nem, ale jeho tv je pod
tv lovka spokojenjho, kdy je v noci sm v hlubokch mramorovch sklepench a tr smetkem v chodbch, ktermi se hon
prvan.
Will je pozoroval a kladl si otzku, pro je ta ena tak spokojen a
ten mu tak smutn.
Tatnek upen hledl do ohn, jednu ruku ml voln poloenou v
kln. V pooteven dlani mu leela kulika zmuchlanho papru.
Will pimhouil oi.
Vzpomnl si, jak vtr hnal ten vybledl letk poletujc mezi stromy. Te zmakan papr te barvy, ozdobn psmo nebylo vidt,
leel v tatnkovch prstech.
Posly!
- 31 -

Will postoupil do obvacho pokoje.

Maminka okamit nasadila smv, vel, jako by se zaehl druh
ohe.
Sklen tatnek vypadal vyden, jako by byl pistien pi kriminlnm proheku.
Will chtl ct: Posly, co si mysl o tom letku?
Jene tatnek letk prv usilovn zastrkoval co nejhloubji do alounn idle.
A maminka listovala v knihch vypjench z knihovny.
Tos dobe vybral, Willy!
A tak Will stl s Coogerem a Darkem na jazyku, ale ekl:
Pni, ten vtr ns dom opravdu hnal. V ulicch lt spousta papru.
Otec se na to nechytil.
Je nco novho, tati?
Tatnek ml ruku pod zasunutou z boku do idle.
Pozvedl k synovi popelav, znepokojen a velmi unaven pohled:
Kamenn lev se vypail z knihovnho schodit. Pl se te po
mst, hled slun lidi. dn nenajde. Jedinou takovou bytost drme v zajet u ns, je moc dobr kuchaka.
Hlouposti! ekla maminka.
Will el nahoru po schodech a zaslechl pitom, co vcemn oekval.
Lehouk zaustn, jak nkdo cosi pihodil na ohe. V duchu vidl, e u krbu stoj tatnek a pozoruje, jak se papr krout a mn na
popel:
COOGER DARK POUOV ATRAKCE ARODJNICE DIVY
Chtl se vrtit dol, postt s tatnkem, vzthnout k ohni ruce a
oht si je.
Msto toho pomalu stoupal vzhru a zavel dvee svho pokoje.
Kdy v noci leel Will v posteli, obas pitiskl ucho na stnu, poslouchal, a pokud jeho rodie mluvili o vcech dobrch, u stny vydrel, pokud ne, odpadl. Kdy mluvili o nm, o mst, o tom, co se dlo
a dje, anebo prost zeiroka o tom, jak Bh spravuje tento svt, poslouchal oddan, spokojen a potaj, protoe vtinou mluvil tatnek.
asto nedokzal promluvit si s tatnkem nikde jinde, doma ani venku,
tohle bylo nco jinho. V tatnkov hlasu tu bylo cosi, co se vznelo,
pelvalo a klesalo lehce jako ruka vln plynouc vzduchem, jako
- 32 -

bl krouc ptk, a co v uchu vzbuzovalo dychtivost naslouchat a v

pedstavch vidt.
A na tatnkov hlasu bylo zvltn, e ml zvuk vysloven pravdy.
Zvuk pravdy uprosted l neuspodan roztkan krajiny velkomsta anebo vednho venkova rozhodn zapsob na kadho
chlapce. Will mnoho noc takhle prodmal, jeho smysly se zastavily
jako hodiny o hodn dv, ne utichl tatnkv lehce zpvav hlas.
Tatnkv hlas, to byla plnon kola vyuujc s hlubokm ponorem
jedin pedmt ivot.
Bylo tomu tak i tto noci. Will zavel oi a hlavu naklonil k chladn omtce. Zpotku otcv hlas africk buben dunl tie, z velk
dlky. Matin hlas przran jasn soprn uplatovala maminka v
baptistickm pveckm sboru nezpval nic krom odpovd. Will si
pedstavoval, jak tatnek le na zdech a mluv k przdnmu stropu:
Will pijdu si hrozn star mu by ml se svm synem
hrt baseball.
To nen nutn, ekl laskav ensk hlas. Ty jsi dobr lovk.
patn naasovan. Kristapna, vdy mn bylo tyicet, kdy
se Will narodil! A podvej se na sebe. Kter je vae dcera? ptaj se m
lidi. Paneboe, kdy si lovk lehne, m z toho v hlav gul. Sakra
prce!
Will slyel pesun vhy, tatnek se potm posadil. krtnut sirky,
pukni z dmky. Okna drnela pod nporem vtru.
mu s plakty pod pa
pou ekl maminin hlas, tak pozd na podzim??
Will se chtl odvrtit, ale nedokzal to.
nejkrsnj ena na svt, piduen se ozval tatnkv
hlas.
Maminka se tie zasmla. Ale to v, e nejsem.
Pokat! ekl si v duchu Will, to je z toho plaktu! Pro to tatnek
neekne!!?
Protoe, sm si odpovdl. Nco se dje. Nco se urit chyst!
Will vidl ten kus papru skotait v korunch strom, na nm slova NEJKRSNJ ENA, a tve se mu rozhoely vzruenm.
Rovnal si v hlav: Jim, ulice s Divadlem, naz lid na jeviti v okn Divadla, blzinec jako v nsk opee, potrhl vstednost jako ta
nsk opera, dudo, diu-ditsu, skldaky s indiny a te tatnkv
hlas, slbnouc, smutn, smutnj, nejsmutnj tomu se ned rozumt. A najednou se vydsil tatnek nechtl mluvit o tom letku,
kter potaj splil. Will se zahledl z okna. Tamhle! Jako pro z na- 33 -

echran vaty! Ve vzduchu tam tan bl papr.

Ne, zaeptal, dn pouov atrakce nepijd takhle pozd.
To nen mon! Schoval se pod deku, rozsvtil baterku a otevel si
knihu. Na prvnm obrzku, kter uvidl, byl prehistorick jetr biujc non oblohu ped milionem let.
Krucinl, ekl si v duchu, v tom zmatku jsem popadl Jimovu knihu
a on m jednu moji.
Ale ten jetr je docela fajn.
A u v polospnku si uvdomil, e zdola sly, jak se tatnek neklidn pevrac. Domovn dvee se zavely.
Tatnek zase bude pracovat dlouho do noci, bhv pro, se smetkem, mon s knihami, dole ve mst, pry odtud pry
A maminka spc, spokojen, nev, e odeel.

- 34 -

Kapitola 9
Na celm svt nem nikdo jin tak snadno vysloviteln jmno.
Jim Nightshade. To jsem j.
Kdy Jim stl, byl vysok, a dlouh byl, kdy te leel v posteli
svzan s n matrac, kosti voln ve svalech, svaly voln na kostech.
Knihy vypjen z knihovny leely neoteven u jeho pohodln open prav ruky.
ekal. Oi ml tmav jako soumrak a pod oima stny od t doby
jak kala jeho maminka , kdy mlem umel, byly mu tenkrt ti
roky, ale dodnes se na to pamatoval. Vlasy ml tmav, jako jsou
katany na podzim, a ly na spncch, na ele, na krku i ty pulzujc
na zpst a na hbetu tlch rukou tmav modr. Tmavmi stny byl
mramorovan tenhle Jim Nightshade, chlapec, kter s pibvajcmi
lty m dl m mluvil a m se usmval.
S Jimem byla pot, e se pod dval na svt, nedokzal pohled
odtrhnout. A kdy lovk za cel ivot neodtrhne zrak, ve tincti
jako by ho ten svt propral u dvacet let.
Will Halloway v tom bylo odmalika dvat se kousek dl, nad
nco nebo stranou. Take do tincti nashromdil jen est let, kdy se
na nco opravdu koukal.
Jim bezpen znal kad centimetr svho stnu, dokzal by ho vystihnout z dehtov lepenky, svinout a vythnout na stor jako
svoji korouhev.
Will obas udiven zjistil, e ho jeho stn kamsi sleduje, ale tm to
konilo.
Jime? Ty jsi vzhru?
Jo, mami.
Dvee se rozltly a te zavely. Uctil, e si matka sedla na postel.
Prosm t, Jime, vdy ty m ruce jako led. Neml bys nechvat
okno dokon. Mysli na sv zdrav.
Jasn.
Nekej jasn tmhle tnem. lovk nem zdn, o jde, dokud
nem ti dti a a na jedno o n pijde.
J dti mt nebudu, ekl Jim.
To jsou plan ei.
- 35 -

J to vm. J vm vechno.
Na chvilku se odmlela. Co v?
Nem cenu dlat dal lidi. Lidi umraj.
Hlas ml klidn, tich, tm smutn.
Tak to je.
Skoro to tak je. Ale ty jsi tu, Jime. Kdybys nebyl, u dvno bych
byla vechno vzdala.
Mami. Dlouh ticho. Um si vybavit ttv obliej? Jsem mu
podobn?
V den, kdy ty odtud odejde, on odejde navdy.
Kdo prosm t odchz?
Jime, vdy ty, i kdy tu le, hrozn rychle utk. Nikdy jsem
nevidla nikoho tak se pohybovat i ve spnku. Nco mi slib, Jime. A
pjde kamkoli, vra se se spoustou dt. A se vyd. A je jednou
mu rozmazlovat.
Nehodlm mt nikdy nic, kvli emu bych mohl trpt.
To si chce podit sbrku kamen, Jime? Kdepak, jednou to pijde, i ty mus trpt.
Ne, j nebudu.
Podval se na ni. Na oblieji mla stopy dvnch ran. Podlitiny kolem o nikdy nezmizely.
Bude t a trpt, pronesla do tmy. Ale a pijde tvj as, ekni
mi to. Dej mi sbohem. Jinak bych t mon jt nenechala. Popadla
bych t a nepustila, to by pece bylo hrozn!
Najednou se zvedla a la zavt okno.
Pro chtj mt kluci okna dokon?
Maj horkou krev.
Hork krev. Stla oputn. To je pozad veho naeho trpen.
A neptej se pro.
Dvee se zavely.
Jim osaml, otevel okno a vyklonil se do absolutn bezmran
noci.
Bouko, jsi tam, ptal se v duchu.
Ano.
Je to ctit z dlky smrem na zpad podn nez a ene se
sem!
Na pjezdov cest pod oknem leel stn hromosvodu.
Jim nasl studen vzduch a rozjaen vydechl nadenm.
Co kdybych vylezl nahoru, uvaoval v duchu, hromosvod sundal a
zahodil?
- 36 -

A pak uvidm, co se bude dt?

Ano.
A pak uvidm, co se bude dt!

- 37 -

Kapitola 10
Krtce po plnoci.
ourav kroky.
Pustou ulic el obchodnk s hromosvody, rukou v baseballov rukavici pohupoval tm przdnm koenm vakem, tvil se spokojen. Zahnul za roh a zstal stt.
Na vkladn sk przdnho obchodu dorely mry, bl a hebk
jako jemn papr, a nahlely dovnit.
A v t vkladn skni jako velik plovouc rakev ze skla posetho hvzdami, vytaen na dv devn kozy leel kus ledu od Alaska Snow Copany, odseknut v takov velikosti, e mohl zit v prstenu obra.
A v tom ledu byla zalit nejkrsnj ena na svt.
Z tve obchodnka s hromosvody se vytratil smv.
Ta ena byla ve snovm chladu tohoto ledu jako nkdo stren lavinou, spc ve snhu tisc let a vn mlad.
Byla krsn jako dnen rno, sv jako ztej kvtiny a nn
jako kad dvka, kdy mu zave oi a zachyt si ji s dokonalost
medailonku na lastue svch vek.
Obchodnk s hromosvody si uvdomil, e se mus nadechnout.
Jednou, u hodn dvno, kdy se pohyboval mezi mramorovmi
pamtkami ma a Florencie, vidl takovhle eny zachycen v
mramoru msto ledu. Kdy se kdysi v Pai prochzel Louvrem, i
tam nael takovhle eny v barv lta a zachycen malbou. Kdysi,
kdy se jako mal kluk cestou k przdnmu sedadlu plil asnmi
zkoutmi za pltnem biografu, zvedl hlavu a uvidl nahoe a po cel
i t straideln tmy obliej eny, jak od t chvle u nikdy nespatil. Tak velk a krsn, z kost jako mlko a pleti msn, e zstal
sm pimrazen za jevitm, unesen vlnnm jejch rt, mihotnm
ptach kdel jejch o a snnou mrtvolnou bledost chvjiv vyzaujc z jejch tv.
Tak se z dvnch let draly na svtlo obrazy, splvaly a naly novou podstatu tady v tom ledu.
Jakou m barvu vlas? Byly plav dobla, ale jakmile se zbav ledu, barva se mon zmn.
- 38 -

Jak je vysok?
Hranol ledu patrn nsob nebo naopak zmenuje jej rozmr podle
toho, jak lovk pechz kolem przdnho obchodu, vkladn skn
a mr, kter na ni potichouku a nenavn jemnmi dotyky zlehka a
zkoumav narej.
To nen dleit.
To jsou malikosti obchodnk s hromosvody se zachvl , vdl
nco opravdu pozoruhodnho.
Kdyby se njakm zzrakem v tom ledovm safru otevela enina
vka a ona na nho pohldla, vdl, jakou barvu by mly jej oi.
Kdyby se do tohohle oputnho nonho obchodu velo
Kdyby se nathla ruka, teplota t ruky by co asi?
Rozpustila led.
Obchodnk s hromosvody tam po dlouh okamik stl, zaven
vka mu kubala.
Vypustil zadren dech.
Ten byl pro zuby tepl jako lto.
Rukou se dotkl dve obchodu. Rozltly se. Kolem nho vyvanul
zevnit studen arktick vzduch. Veel dovnit.
Dvee se zavely.
Na vkladn sk jako snhov vloky dorely bl mry.

- 39 -

Kapitola 11
Pak nastala plnoc a hodiny na vi odbjely as do jedn hodiny,
do druh a pak do tet brzkho rna, duniv zvuk velikch hodin
setsal prach z odloench hraek vysoko v podkrov, odlupoval
stbrnou flii ze starch zrcadel v jet vych mansardch a oivoval sny o vnch hodinch ve vech postlkch, kde spaly dti. Will
cosi zaslechl.
Supn lokomotivy, za n ln, plaziv pohyb vlaku.
Will se na posteli posadil.
Pes cestu se jako zrcadlov otisk posadil tak Jim.
Milion ml odtud zaal tichounce a lkav hrt orchestrion.
Jedinm jednotnm pohybem se vyklonil z okna Will stejn jako
Jim. Beze slova oba upen hledli na rozkymcen vlnobit strom.
Oba mli pokoj vysoko, jak m chlapeck pokoj bt. Z zkch
oknek mohli na dlosteleckou vzdlenost stlet pohledem pes
knihovnu, radnici, skladit, kravny, farmy a na pustou prrii!
Tam, na okraji svta, se thla leskl ne cestika eleznin trati
a citronov nebo teov semafor zuiv vyslal signly ke hvzdm.
Tam, na ohybu zem, se vyhouplo peko pry jako prvn z mrak boue, kter mla teprve pijt.
Objevil se i vlak, pkn seazen, lokomotiva, uhlk a poetn slovan vagony pln sp, podimujcch a sncch, nsledovaly za
vrem jiskrnch svtluek, za monotnnm supnm ospal podzimn
vhn. Pekeln ohn ozaovaly asnouc okoln kopce. I pi pohledu z
takov dlky lo si pedstavit, jak mui s buvol silou v pach lduj
sprky meteor ernho uhl do otevench pec lokomotivy.
Ta lokomotiva!
Oba hoi zmizeli a vrtili se s dalekohledem.
Ta lokomotiva!
Z doby Obansk vlky! Od roku 1900 se takov komn nedl.
I vechno ostatn, cel vlak je star!
Ty vlajky! Ty klece! To jede pou!
Napjat poslouchali. Willovi se zpotku zdlo, e jen sly hvzdat vzduch ve svch nozdrch. Ale ne byl to vlak a ve vlaku vzdy- 40 -

chal a kvlel orchestrion.

Zn to jako hudba v kostele!
Ksakru! Pro by na pouti hrla kosteln hudba?
Nekej ksakru, zasyel na nho Will.
Ksakru! Jim se natvan vyklonil ven. Dval jsem si pozor cel
den. Vichni sp, tak co ksakru!
Hudba se nesla kolem jejich oken. Willovi naskoila na rukou hus
ke velk jako neity.
To je kosteln hudba. Upraven.
Pro krindy pindy, j jsem z toho jelen, poj, pjdeme se podvat,
jak stavj.
Ve ti rno?
Ve ti rno!
Jim z okna zmizel.
Will ho chvilku pozoroval, jak pobh po pokoji, strk ruce do koile, souk se do kalhot, zatmco v dlce v chomch jisker sup non krajinou ten pohebn vlak, vozy s ernmi chocholy, klece v barv
lkoice a zaouzen orchestrion, ten lomozn vytlouk ti rzn nbon psn, pomchan a ztracen, mon u v nm ani nejsou.
Dlej!
Jim sklouzl po okapov roue na svm dom smrem ke spcm
trvnkm.
Jime! Pokej!
Will se rval do at.
Jime, necho sm!
A rozbhl se za nm.

- 41 -

Kapitola 12
Paprov drak nkdy lt tak vysoko a tak mazan, jako by se znal
s vtrem. Prohn se, prohn, pak se rozhodne pistt tady a nikde
jinde, a a jm kubete, jak chcete, bhte sem tam, on si prost petrhne provzek, najde si msteko, kde si lehne, a nut vs, abyste bez
dechu dobhli k nmu.
Jime! Pokej na m!
Takovm drakem byl te Jim, neovladateln, provzek petren,
bhv co ho hnalo pry od Willa, kter mohl jen utkat po pevn zemi
za nkm, kdo byl stran vysoko, temn, mlc a nhle ciz.
Jime, jdu za tebou!
Will bel a v duchu si kal, pni, to je pod dokola. J mluvm.
Jim bh. J obracm kameny, Jim vyhrbne, co je pod nimi, a
fofrem pry. J lezu po kopcch. Jim vsk z kostelnch v. J mm
bankovn konto. Jim m na hlav vlasy, v puse kletby, jednu koili,
na nohou tenisky. Pro j si pod o nm myslm, e je bohat, e m
veho vc? Protoe, v duchu si odpovdl Will, j sedm na kameni a
vyhvm se na slunku, Jimekovi se naje chlupy a tan pi msku s ropuchami. J mm na starosti krvy. Jim krot jedovat jetrky. Ty blzne! kim na Jima. Zbablce! ki Jim na m. A pesto
jsme tu zas!
Vybhli ven z msta, utkali pes pole a oba zstali na mst stt
pod elezninm mostem. Za okolnmi pahorky pomalu stoupal msc, louky se chvly koeinkou rosy.
Drrr!
Po most rachotil vlak s pout. Orchestrion truchliv kvlel.
Nikdo na nj nehraje! vykoukl vzhru Jim.
Nedlej si legraci, Jime!
Na mou dui, podvej!
Orchestrion se sunul pry, v rojch jisker se leskly jeho paly, ale
nahoe u klaviatury nikdo nesedl. Hudbu vyluzoval vtr, kter palami prohnl ledov studen vzduch.
Hoi se znovu rozbhli. Vlak zmizel za zatkou, udeil na svj
hlubinn pohebn zvonec, klesl ke dnu, zrezivl, obrostl mechem, a vyzvnl. Pak pala na lokomotiv vyfoukla chom pry a
- 42 -

na Willovi vyrazily ledov perliky.

V pozdnch nonch hodinch Will slchval jak asto? paly vlak chrlit pru jako lem ke spnku, osaml, oputn, vzdlen,
i kdy vlak jel docela blzko. Nkdy se probudil a na tvi ml slzy.
Divil se pro, znovu si lehl, poslouchal a piel na to. Je to tak! To ty
vlaky, ty za to mou, jezd na vchod, jezd na zpad, no se hluboko do krajiny a tam je zaplavuje pboj spnku valc se z mst.
Ty vlaky a jejich truchliv houkn se mezi stanicemi navdy vytrat, nepamatuj si, kde byly, nemaj tuen, kam jedou, naposled
matn vydechnou na obzoru a jsou pry. Tak to bylo vdycky, se
vemi vlaky.
Ale pala tohohle vlaku?!
V t se nahromadil z jinch noc v jinch prospanch letech pl z
celho jednoho ivota; vyt ps, o nich se sn v msn noci, poryvy
ledovho vtru od eky, kter v lednu prorej sov pletivo na
pednch verandch a pi nich tuhne v ilch krev, plativ zvuk
pornch sirn anebo jet h! unikl fragmenty dechu, protesty
milion lid zemelch a umrajcch, kte nechtj bt mrtv, jejich
stnn, vzdechy c se po cel zemi!
Willovi se nahrnuly do o slzy. Pedklonil se. Klekl si. Pedstral,
e si zavazuje tkaniku.
Pak ale uvidl, e i Jim si zakrv ui, e m v och slzy. Lokomotiva zapskala. Jim zapitl na ni. Pala zajeela, Will zajeel na
ni.
A ty miliony hlas v okamiku ztichly, jako by vlak vjel do ohniv
boue mimo tuto zemi.
Vlak se dl pohyboval zlehka a potichu, jen se sunul, ern vlajky
atrakc vlly, ern konfety mizely v zvanech vn cucavch bonbon, sjdl dol z kopce, chlapci za nm v tak studenm ovzdu, e
s kadm ndechem polykali zmrzlinu.
Vybhli na posledn vyveninu a pohldli dol.
Pni, vydechl Jim.
Vlak zaboil na Rolfovu msn louku, kalo se j tak, protoe
vichni zamilovan z msteka se sem chodili dvat, jak vychz msc nad pl tak irokou a dlouhou, e pipomnala vnitrozemsk moe, na jae pokryt trvou, v pozdnm lt senem, v zim zasnen,
vdycky zvouc k prochzkm po svm pjemn poddajnm behu,
kdy se stoupajc msc mihotav vlnil s plivem a odlivem.
A te tam dosedl do podzimn trvy na starou kolej pobl lesa
pouov vlak, chlapci se k nmu piplili, zalehli pod keem a ekali.
- 43 -

Je tam pln ticho, eptal Will.

Vlak zstal stt uprosted vyschlho podzimnho pole, v lokomotiv nikdo, na tendru nikdo, nikdo v dnm z pipojench vagon,
jen ern obrysy ve svtle msce a obasn klepnut na koleje, jak
chladl kov.
Psst, ekl Jim. Mm pocit, e se vevnit nco hbe.
Will ctil, jak se mu na tle je kad chloupek.
Mysl, e jim vad, e se na n koukme?
Mon, ekl Jim spokojen.
Tak pro maj tak hlasit orchestrion?
A na to pijdu, usml se Jim, tak ti to povm. Podvej!
epot.
Jako by se odtrhl pmo z oblohy, u msce se objevil mechov zelen balon.
Vznel se ve vce dvou set metr a poklidn se nechal unet
vtrem.
Podvej na ko balonu, nkdo v nm je!
Ale v tu chvli z ploiny sluebnho vozu vlaku sestoupil vysok
mu jako kapitn, kter jde zjistit smr pbojovch vtr na tomhle
vnitrozemskm moi. V ernm obleku, obliej zastnn, brodil se
doprosted louky v koili ern jako rukavice na rukou, kter vzthl k
nebi.
Udlal rozmchl gesto.
A vlak oil.
Nejdv se v jednom okn objevila hlava, pak ruka a pak dal hlava jako v maskovm divadle. A najednou dva mui v ernm nesli
ustc trvou temn stor cirkusovho stanu.
To ticho zpsobilo, e se Will sthl, pestoe Jim se vyklonil a oi
mu zily jako msc.
Pou by mla cel hluet tartasem, jako kdy se dv skld, hz
na hromadu, kutl a prat, vude piliny ze lvch klec, mui rozplen prac, lhve bouchaj, kon tepou postroji, sloni se pla v deti
potu a zebry i a tesou se jako vzni v zajateckm tboe.
Ale tady to vypadalo jako ve starch filmech, na nm scn se
mhali ernobl duchov, ze stbitch st vychzel dm msnho
svtla, gesta byla v tom klidu tak potlaen, e bylo slyet, jak lovku vtr echr vlasy kolem tv.
Z vlaku se odlepily dal stny, proly kolem klec, jimi se kradla
tma s nerozsvcenma oima, a orchestrion stl onml a na slabounk banln popvek vyluzovan vnkem, kter tanil v pa- 44 -

lch.
Uprosted thle pevniny stl cirkusov editel. Vzdun balon se
drel pitisknut k obloze jako ohromn kus zelenho plsovho
sra. A pak pln tma.
Ne zael msc za mraky, Will jet zahldl, jak se balon sn k
zemi.
V non tm ctil, e mui spchaj plnit koly, kter nebylo vidt.
Vytuil, e ten baln jako velk tlust pavouk manipuluje s lany a
story a k obloze zved pevn pltno.
Mraky se rozestoupily. Balon stoupal vzhru.
Na louce stla kostra stednho apit z nejdleitjch stor a
ocelovch lan a ekala na svou pltnou ki.
Pes bl msc pluly dal mraky. Stn padl na Willa a ten se zatetelil strachy. Zaslechl, e se Jim plaz vped, popadl ho za kotnk a
ctil, jak ztuhl.
Pokej! ekl Will. Vynej plachtu!
Ne, ekl Jim. To nen mon
Protoe msto toho oba se o tom pesvdili lana na hrotech
stor chytala bc oblaka, rvala je vtru v crech, kter nastehovan a seit jakmsi nestvrnm stnem vytvely dal a dal celtovinu a stan zskval tvar. Nakonec se ozval zuriv zvuk, to kdy se
rozevlly velik vlajky.
Vechen pohyb ustal. Tma ve tm ztichla.
Will leel se zavenma oima a slyel tlukot velikch olejov
ernch kdel, jako by njak obrovsk ptk ze zalch as bubnoval na poplach, snail se nabrat dech a na t non louce pet.
Mraky odpluly.
Balon odletl.
Mui odeli.
Stany se na storech vlnily jako ern d.
Do msteka se to najednou zdlo stran daleko.
Will se bezdn rozhldl za sebe.
Nikde nic, jen elestc trva.
Zvolna vrtil pohled zptky k mlenlivm, temnm, zdnliv tichm stanm.
Mn se to nelb, ekl.
Jim od nich nedokzal oi odtrhnout.
To je! eptal si. To je.
Will vstal. Jim leel na zemi.
Jime! ekl Will.
- 45 -

Jim trhl hlavou, jako by ho nkdo udeil. Klekl si a vyhoupl se do

stoje. Tlem se otoil, ale oi zstaly pibit na tch ernch vlajkch,
na velikch poutach na men pouov atrakce pln neekanch
kulis, klaxon a belskch kleb.
Nkde vykikl ptk.
Jim vyskoil. Prudce oddychoval. Stny oblak je hnaly v panickm prku pes pahorky na kraj msta.
Odtamtud u ti dva beli sami.

- 46 -

Kapitola 13
Oknem otevenm dokon vnikal do knihovny studen vzduch.
Charles Halloway u toho okna dlouho bez hnut stl.
Najednou oil.
Dole na ulici uhnly dva stny, nad nimi bok po boku dva chlapci
stnm podobn. Na nonm vzduchu potichu zanechvali otisky podrek.
Jime! zavolal mu u okna. Wille!
Ale ne nahlas.
Chlapci mili k domovu.
Charles Halloway se rozhldl po krajin.
Kdy osamle prochzel knihovnou a nechal si kottem vyprvt
vci, kter nikdo jin neslyel, zaslechl palu lokomotivy a trhav
ryvky nbonch psn z orchestrionu.
Jsou ti, ekl tentokrt polohlasem. Ti rno
Na louce ekaly stany, ekala pou. ekaly, a se nkdo, kdokoli,
trvou k nim pebrod. Velik stany se nadmaly jako mchy. Pozvolna vypoutly vzduch, v nm jako by byl ctit pach dvnch
zvat.
Ale do t vydut temnoty, do tch tajemnch dutin, nahlel jen
msc. Venku na kolotoi stly ve strnulm vskoku non elmy.
Dle pak byly destky metr Zrcadlovho bludit, kter poskytovalo
pste velijak pokroucenm skupinkm nesmyslnch nicotnost,
vln za vlnou, nehybnm, tichm, postbenm vkem, vyblenm
asem. Kad stn vren ke vchodu mohl rozvit odrazy zabarven
strachem.
Kdyby tu stl lovk, vidl by, jak se jeho podoba odvj v milionech obraz dl a dl, k vnosti? Ohldl by se ten milion podob
zptky, jeden obliej, druh obliej, tet obliej a dal za nm star, star, nejstar? A ten lovk, ml by pocit, e se propad jemoukm prachem hloub a hloub, ne e je mu padest, ale edest, ne
edest, ale sedmdest, ne sedmdest, ale osmdest, devadest, devadest devt let?
Bludit nekladlo otzky.
Bludit neodpovdalo.
- 47 -

Jen stlo a ekalo jako velik polrn kra.

Ti hodiny
Charles Halloway se zachvl chladem. Ki ml najednou jakoby
jet. aludek pln zrezivl krve. V stech chu nonho vlhka.
Pesto se od okna nedokzal odtrhnout.
Na louce se v dlce cosi zalesklo.
To msc vrhl svtlo na velik zrcadlo.
Mon to svtlo nco kalo, mon se vyjdilo zaifrovan.
Pjdu tam, napadlo Charlese Hallowaye, nepjdu tam.
Lb se mi to, ekl si v duchu, nelb se mi to.
Za okamik bouchly v knihovn dvee.
Cestou dom el Charles Halloway kolem vkladn skn przdnho krmu.
Uvnit stly dv oputn kozy na ezn dv.
Mezi nimi kalu vody. V t vod plavalo pr kus ledu. V tom ledu bylo nkolik pramen dlouhch vlas.
Charles Halloway se dval, ale rozhodl se nevidt. Zaboil za roh a
pry. Ulice byla zakrtko stejn przdn jako vklad elezstv.
Daleko odtud se na louce v Zrcadlovm bluditi mhaly stny, jako
by se tam zachytily kousky ivota dosud nezrozenho, ekajcho na
monost t.
A tak bludit ekalo, chladn pohled pipraven, e se mon pijde podvat njak ptk, nahldne dovnit a s kikem odlet.
Ale dn ptk nepiletl.

- 48 -

Kapitola 14
Ti, ozval se njak hlas.
Will naslouchal, jet mu byla zima, ale trochu se u zahl, byl
rd, e je doma, m stechu nad hlavou, podlahu pod nohama, stnu a
dvee mezi sebou a pli velkm vpdu vnjch vliv, pli velkou
svobodou, pli temnou noc.
Ti
Tatnek, piel dom, jde halou, mluv si pro sebe.
Ti
Ale to je doba, kdy pijel ten vlak, domyslel si Will. e by ho byl
tatnek vidl, slyel a sledoval?
Ne, to nesm! Will se cel schoulil. Ale pro ne? Roztsl se. eho
se boj?
e se pouov prvod ene jako ern rodeo bounch vln na beh
a pod dl? e on, Jim a tatnek o tom vd a spc msto ne, toho se
boj?
Je to tak. Will se sthl do sebe jet hloub. Ano
Ti
Ve ti rno, opakoval si v duchu Charles Halloway a posadil se na
kraj postele. Pro ten vlak pijel v takovou hodinu?
Protoe to je hodina mimodn, pokraoval v mylenkch. eny
se v tu dobu nebud, sp spnkem nemluvat a dt. Zato mui stednho vku? Ti tuhle hodinu moc dobe znaj. Boe mj, o plnoci to
jet jde, lovk se probud a zase usne, v jednu a ve dv taky, sice se
pevaluje, ale nakonec usne. V pt a v est rno u m nadji, e za
obzorem svt. Ale ve ti, paneboe, ve ti rno! Doktoi tvrd, e tlo
je v tu dobu ve vrcholcm odlivu. Due nkde bloud. Krev tee pomalu. lovk je blzek smrti, bl u je jen ve svou posledn hodinku.
Spnek je vzorek smrti, ale bdn ve ti hodiny rno, s oima doiroka otevenma, to je smrt zaiva! lovk sn s otevenma oima.
Kdyby ml slu se zvednout, povradil by ty polosny ranou z brokovnice! Ale to nejde, le pitlaen na dno vyschl hlubok studny.
Msc se pekul kolem a obliejem idiota na vs dol zr. Zpten
cesta k veeru je dlouh, cesta vped, ke svtn, dalek, a tak probrte rzn poetilosti svho ivota, pjemn banalitky s lidmi, kter jste
- 49 -

tak dobe znali a kte jsou u nezvratn mrtv. A vbec, nen to tak
nkde se o tom psalo , e ve ti hodiny rno zeme v nemocnicch
vc lid ne v jinou dobu?
Pesta! okikl se nehlasn.
Charlie? oslovila ho ena ze span.
Pomalu si zul druhou botu.
Jeho ena se ve snu usmla.
Pro?
Je nesmrteln. M syna.
Je to i tvj syn!
Ale kter otec to tak opravdu bere? Nen obtkn, nem bolesti.
Kter mu jako ena ulehne do temnoty a vstane s dttem? Tohle
velik tajemstv pat tm laskavm a usmvavm bytostem. Ach, ty
eny, ty jsou vlastn zvltn obdivuhodn hodiny. Jsou ukotven v
ase. Vytvej lidstvo, kter petrvv a poj se s vnost. Provaj
ten vrozen dar, znaj svou moc a pijmaj svj dl, ani o tom mluv. Pro mluvit o ase, kdy lovk asem je a petv okamik v
lskypln in? Jak my mui zvidme, asto i nenvidme ty oddan
hodiny, ty manelky, kter vd, e budou t vn. A co pak dlme? Stanou se z ns neuviteln slaboi, protoe se nedokeme pimknout k svtu, k sob, k niemu. Nevidme kontinuitu, vechno se
hrout, pad, rozpout, kon, prchniv anebo prch. A protoe nedokeme modelovat as, co to s nmi, mui, dl? Nespme. Leme
s otevenma oima.
Ti hodiny. To je n dl. Ti rno. Pro dui je nejdleitj plnoc. Pak nastv odliv, due ustupuje. A v hodin zoufalstv pijd
vlak Pro asi?
Charlie?
enina ruka hledala jeho.
Nen ti nco Charlie? zeptala se v polospnku.
Neodpovdl.
Nemohl j ct, jak mu je.

- 50 -

Kapitola 15
Slunce vylo lut jako citron.
Obloha byla modr a klenut.
Ptci krouili vzduchem.
Nic se nezmnilo.
Krom vrazu v Jimovch och.
Vera v noci, zaal Will, stalo se to, nebo ne?
Oba se dvali ke vzdlenm loukm.
Vzduch byl provonn vn sladkou jako sirup. Nedokzali zahldnout dn stny, nikde, ani pod stromy.
est minut! vykikl Jim.
Pt!
O tyi minuty pozdji, aludek pln kukuinch vloek, u uhnli z msteka.
Cel udchan zvedli pohled ze zem.
A pou tam byla.
Pni
Nebo stany mly barvu citronu jako slunce a mdi jako penin
pole ped pr tdny. Vlajky a prapory barevn jako mod ptci salanci pleskav vlly nad stanem v barv lv hvy. Ze stnk pomalovanch barvou cukrov vaty se po vtru linula vn vajec na slanin,
prk v rohlku a sladkch lvanc. Vude kolem bhali kluci. Vude
se za nimi vlekli nedospal otcov.
Je to pln obyejn pou jako vdycky.
To urit! ekl Jim. Vera v noci jsme pece nebyli slep. Poj,
jdem!
Uli dalch sto metr dl do pouti. A m hloubji postupovali,
tm bylo jasnj, e nenajdou non postavy mkce nalapujc na stn
vzdunho balonu a ty podivn stany, kter nadouvaly sv tvary jako
boukov mraky. Nic takovho. Zblzka byla na pouovch lanech
plse, plachty proran moly, lacin ndhera oprel a vybledl.
Poutae mench atrakc visely na erdch jako smutn ptci, tepetaly
se, shazovaly vloky prastarho ntru a souasn odhalovaly neobdivuhodn divy, jakmi jsou huben mu, tlust mu, tetovan mu,
tanenk hula hula
- 51 -

hav postupovali dl a dl, ale nikde dn zlovstn plnon

atmosfra pipoutan orientlnmi uzly k dkm zabodnutm do tmav zem, dn maniaci pipraven ke straliv odplat. Orchestrion
postaven vedle pokladny ani smrteln nechroptl, ani si pro sebe
nebroukal banln popvky. A vlak? Odstaven v proht trv na
vedlej koleji byl sice star a pouze rez ho drela pohromad, pesto
vak vypadal jako titnsk magnet, kter ze hbitov vyslouilch
lokomotiv po cel zemi k sob pithl hnac psty, setrvanky, komny a tuctov druhoad pzraky.
Nebyl ernou pohebn siluetou. Nechtl vc ne mrtv leet v
podzimn podestlce a vypoutt znavenou pru a elezn prach.
Jime! Wille!
Stedem pouti se k nim s smvem blila slena Foleyov, jejich
pan uitelka ze sedm tdy.
Co je s vmi, kluci? zeptala se. Vypadte, jako by vm uletly
vely.
No, vte, zaal Will, slyela jste vera v noci ten orchestrion
Orchestrion? Ne
Tak pro jste sem la tak brzy, sleno Foleyov? zeptal se Jim.
J pout zbouju, ekla slena Foleyov, drobn proedivl
ena po padestce, rozdvajc smvy. Koupm prky v rohlku, vy
si je tu snte a j se zatm porozhldnu po svm rozjvenm synovci.
Nevidli jste ho?
Vaeho synovce?
Roberta. Pr tdn bude u m bydlet. Tatnek mu umel, maminka ve Wisconsinu je nemocn. Vzala jsem ho k sob. Bel na pou
hned po rnu. kal, e se tu sejdeme. Ale vte, jak to chod! Propnakrle, vy se tvte jako na pohbu! Strila jim rohlky do ruky.
Najezte se a hlavu vzhru! Atrakce otvraj za deset minut. J mezitm nakouknu do Zrcadlovho bludit, jestli
Ne, ekl Will.
Co ne? zeptala se slena Foleyov.
Do bludit ne. Will tce polkl. Vidl tam hlubiny, kde se ned
narazit na dno. Jako by tam stl mrz a chystal se zabjet pohledem.
Sleno Foleyov, ekl po chvli a samotnho ho pekvapilo, co kaj jeho sta, nechote tam.
Pro ne?
Jim nevcn hledl Willovi do tve. No jo, ekni nm, pro
ne?
Lidi se tam ztrcej, odpovdl Will nepesvdiv.
- 52 -

Tm sp tam musm. Robert se mon nkde mot a nenajde cestu ven, jestli ho nechytm za ucho
Tko ct Will nedokzal odtrhnout pohled od tch nekonench ml netench zrcadel, co tam me plout
Plout! smla se slena Foleyov. Ty jsi, Wille, due poetick.
No dobr, ale j jsem zkuen ryba. Take
Sleno Foleyov!
Slena Foleyov zamvala, napmila se, vykroila a ponoila se
do ocenu zrcadel. Pozorovali, jak se tam zabydluje, bloud, kles
hloub a hloub a nakonec se rozplv e uprosted stbra.
Jim popadl Willa. Co to bylo?
Co, Jime? Zrcadla! Vbec se mi to nelb. V pro? Jsou jako
vera v noci.
Prosm t, ty snad m pal, uklbl se Jim. V tom bluditi,
odmlel se. Vdechl studen vzduch vanouc mezi prothlmi odrazy
z ledovho domu.
Jime? Co jsi kal?
Jim nic nekal. Po del odmlce si zezadu plcl rukou na krk.
Ono to tak doopravdy je! vykikl ohromen.
Co tak je?
Vlasy! Odmalika o tom tu. Ve vech straidelnch povdkch
vstvaj na hlav. A mn vstvaj prv te!
Safra, Jime, mn taky!
Stli v transu nad tm, jak se jim po cel hlav najeily i nejmen
chloupky.
Najednou se mihlo svtlo a stn.
Uvidli, jak se dv, tyi, tucet narejcch sleen Foleyovch dere Zrcadlovm bluditm.
Nevdli, kter je skuten, a tak pro jistotu zamvali na vechny.
Ale dn ze sleen Foleyovch je nevidla a nezamvala na n.
la poslepu. Poslepu narela nehty do studenho skla.
Sleno Foleyov!
Oi oslnn jako bleskem fotografa mla son. V hloubi pod zrcadlem mluvila. Brumlala si. Mumlala. Te plakala. Te vykikla.
Te zajeela. Narela do zrcadel hlavou, lokty, motala se opile jako
svtloplach mra, zdvien ruce zatnala v psti. Proboha! Pomozte
mi! kvlela. Ach, Paneboe, pomoc!
Jim s Willem vbhli dovnit, v zrcadlech te vidli vlastn bled
oblieje, sv vlastn oi dokon.
Sleno Foleyov, tudy! Jim narazil elem.
- 53 -

Tudy! Will ale zjistil, e m ped sebou jen chladn zrcadlo.

Z przdnho prostoru vyletla ruka. Ruka star eny klesajc ke
dnu. Chytala se veho, co bylo v cest, aby se zachrnila. To vechno
byl Will. Thla ho dol.
Wille!
Jime! Jime!
Jim drel Willa, Will drel ji a vythl ji z pboje zrcadel, kter se
bez hlesu tila z beztnch mo ve vlnch bl a bl.
Vyli ven do slunenho svtla.
Slena Foleyov s rukou na pohmodn tvi blekotala, cosi nezeteln kala, pak se krtce zasmla, nadechla se a utela si oi.
Dkuju ti, Wille, Jime, mockrt ti dkuju, j bych se snad utopila!
Vlastn v, Wille, ty jsi ml pravdu! Paneboe, tys ji vidl, je ztracen, utopila se tam, chudk dve, chudinka ztracen, lbezn
zachrnit ji, my ji musme zachrnit!
Sleno Foleyov, to bol! Will se rzn vymanil ze seven pst
zaatch na jeho pai. Nikdo tam nen!
Vidla jsem ji! Jdi se tam prosm t podvat! Zachra ji!
Will piskoil ke vchodu do bludit a zstal stt. Bilet si ho
pemil pohrdavm pohledem. Ustoupil zptky ke slen Foleyov.
Psahm, e nikdo neel dovnit ped vmi ani po vs. Je to moje
chyba. Z legrace jsem ekl, e se tam d plout, vs to zmlilo, ztratila
jste se a dostala strach
Slena Foleyov ho sotva vnmala, neustle se kousala do hbetu
ruky, mluvila hlasem lovka, kter vyel z moe, kde bez vzduchu
strvil hrzyplnou dobu v hlubinch, bez nadje na ivot a te je
vysvobozen.
Je tam na dn! Chudk dve. Poznala jsem ji. J t znm! ekla
jsem, kdy jsem ji uvidla. Zamvala jsem na ni a ona na m. To je
pekvapen! Rozbhla jsem se a prsk! Upadla jsem. Ona taky.
Padlo jich tucet, sto, tisc. Pokej! ekla jsem. Vypadala tak hezky,
tak mile, tak mlad. Ale m to vydsilo. Co tady dl? zeptala jsem
se. Co bych dlala, myslm, e odpovdla, j jsem skuten. Ty
ne! smla se hluboko pod vodou. Odbhla do bludit. Musme ji
nalzt, dv ne !
Will vzal slenu Foleyovou kolem ramen, ona se naposled zajkav nadechla a podivn ztichla.
Jim zabodl do tch lhostejnch zrcadel pohled a ptral po ralocch, kter nebylo vidt.
Sleno Foleyov, ozval se, jak vlastn vypadala?
- 54 -

Hlas sleny Foleyov byl slab, ale klidn.

Skuten vypadala jako j ped mnoha a mnoha lety. U pjdu
dom, dodala.
Sleno Foleyov, my s vmi
Ne, ne. Zstate tu, hoi. Jsem v podku. Hezky si to tu uijte.
A pomalu a sama odchzela pout.
Kdesi se vyprazdoval njak obrovsk ivoich. Vtr, kter letl
kolem, naichl prastarm pavm pachem.
J jdu odsud! ekl Will.
Wille, ekl Jim. Zstanem tu, dokud slunce nezapadne, a do
setmn, a pijdeme vemu na kloub. Nejsi pece zbablec!
To nejsem, zahuel Will. Ale m nkdo chu se do toho bludit znova ponoit?
Jim se soustedn zahledl do bezednho moe, kde se te na sebe dvalo jen ir svtlo a ped oi jim stavlo przdnotu za przdnotou, nic ne przdno.
Myslm, Jim povolil srdci dva tepy, e nem.

- 55 -

Kapitola 16
Pi zpadu slunce se stala zl vc.
Jim zmizel.
Bhem poledne a odpoledne dili na vtin atrakc, sreli lhve
od mlka, strefovali se do pomalovanch tal, nasvali pouov
pachy, poslouchali a pozorovali vechno kolem sebe mezi tm podzimnm davem nvtvnk zdupvajcch pran nnos spadanho
list.
A pak z nieho nic byl Jim pry.
A Will neobrtil se na nikoho jinho ne na sebe, bez vysvtlen,
ale absolutn si jist , kdy u se obloha barvila do vestkov modi,
klidnm krokem proel hlouky pozdnch nvtvnk k bluditi,
zaplatil vstupn, veel dovnit a jen jedenkrt tie zavolal:
Jime?
A Jim tam byl, zpola zobrazen, zpola ne, na chladnch zrcadlovch plochch, pipomnajc osamlho lovka na moskm pobe, odkud si vyel jeho blzk ptel na dalekou vychzku a vbec nen
jist, jestli se vrt. Stl tm bez hnut, oi vytetn, sta pooteven, a ekal, a doraz dal vlna a uke mu vc.
Jime! Koukej odtud vypadnout!
Wille Jim si tie povzdychl. Nech m bt.
To jsou npady! Will byl skokem u nho, chytil ho za psek a ze
vech sil vlekl s sebou. Jim se vzpral, zdlo se, e nev, odkud ho
Will vlee, protoe neustle protestoval, e m hrzu z njak neznm podivuhodn vci: Wille, kdybys vdl, Willy, kdybys vdl,
kdybys ty vdl, Willy
Co blzn, Jime, chci t dostat dom.
Co? Coe? Coe?
Byli venku na chladnm vzduchu. Obloha u byla tmav ne zral
vestky a na n pr poslednch mrk planoucch odleskem slunce.
Ten ozil i Jimovy pooteven rty, horenat tve a iroce oteven
oi, jiskc a syt zelen.
Jime, cos tam vidl? Tot, co slena Foleyov?
Co? Coe?
J ti jednu vrazm! Jde se! Will tohohle horenatho, rozruen- 56 -

ho, ochablho kamarda postrkoval, thl, sunul, napl nesl.

J ti to nemu ct, Wille, ty bys mi nevil, prost nemu, tam
je, to si neum pedstavit, tam je, tam je
Nech toho! Will ho plcl pes ruku. Chce m vydsit k smrti,
jako ns vydsila ona? Jde mi na nervy. U mme bt na veei.
Nai si budou myslet, e je po ns a leme nkde pod drnem.
A tak se na cestu vydali spolu, za hranic pouovch stan botami
drtili podzimn trvu na polch voncch senem a tlejcm listm. Will
se upnal k mstu, Jim se ohlel zptky na vysoko vlajc, nyn potemnl prapory, protoe se u i posledn prouek slunce skryl za
zemskm obzorem.
Wille, musme se vrtit. Dnes veer
O.K. Vra se sm.
Jim se zastavil.
Pece bys m nenechal jt samotnho! Ty se mnou bude vdycky, vi, Wille? Bude m chrnit?
Tak ty potebuje ochranu! Will se dal do smchu, ale brzy pestal, protoe se na nho dval Jim, posledn zbloudil paprsky svtla
skomraly v jeho stech, zachytily se v tenkch dutinch jeho nozder
a v nhle zapadlch och.
Vdycky bude se mnou, vi, Wille?
Jim na nj jen tak ptelsky eptl a Willovi rozproudila krev star
samozejm odpov: ano, ano, ty to pece v, budu.
Spolu se otoili a oba zakopli o tmav inc pahorek koen
brany.

- 57 -

Kapitola 17
Nad tou velikou koenou branou zstali hodnou chvli stt.
Will do n lehce kopl. Ozval se zvuk rachotcho eleza.
Pni, ta pat tomu obchodnkovi s hromosvody!
Jim prostril ruku koenm otvorem a vythl tudy kovovou ty
ovnenou mytologickmi chimrami a nskmi draky s pemrou
zub a tak mechov zelen krun sam k a plmsc. Po celm
svt posbran nejrznj symboly dajn zaruujc lidem bezpe
zatily jeho ruce svou vhou i vznamem.
Vbec dn bouka nepila, ale on odeel.
Kam? A pro tu nechal tu branu?
Oba se ohldli na pou, kde u rozvlnn plachty stan zbarvil
soumrak. Vynoily se stny a ty je pln pohlt. Nvtvnci se sunuli
dom v kolonch houkajcch aut. Kluci na rozhrkanch kolech hvzdali na sv psy. Pou u co nevidt pevezme do vlastnictv noc a
stny se vyvezou na oblbenm blov kole zakrt hvzdy.
Lidi nenechvaj cel svj ivot jen tak nkde povalovat, ekl
Jim. Tohle je vechno, co ten obchodnk ml. Nco moc dleitho
ho pimlo na vechno zapomenout. Tak prost odeel a nechal to tu.
Ale co? Co je tak dleit, e lovk na vechno zapomene?
To pece Jim si kamarda zkoumav prohlel, obliej zachmuen to ti nikdo neekne. Na to mus pijt sm. Je to zhada
nad zhadu. Obchodnk s boukou. Jeho brana. Kdy se do n te
nepodvme, nedozvme se to mon nikdy.
Jime, za deset minut
J vm! Na pouti bude tma. Vichni doma u veee. Jen my sami.
To bude skvl pocit! Jen my dva! Tak jdem, zptky!
Kdy li kolem Zrcadlovho bludit, vidli, jak se dv armdy
miliarda Jim, miliarda Will stetaj, rozplvaj, miz. A stejn
jako tyhle armdy zmizela i skuten armda lid.
Jim s Willem stli sami mezi tbory era a mysleli na to, jak
vichni kluci ve mst usedaj v osvtlench pokojch k teplmu jdlu.

- 58 -

Kapitola 18
Npis hlsal ervenm psmem: MIMO PROVOZ! NEVSTUPOVAT!
To tu vis u cel den. J tmhle npism nevm, ekl Jim.
Vydali se na prohldku kolotoe, kter stl pod vtrem zmtanmi
duby, chrastcmi suchm listm. Kon, kozy, antilopy, zebry ve hbetu probodnut mosaznm kopm. Visely na nm strnule jako ve smrteln kei, vydenma oima prosily o milost, strachem poznamenanmi zuby touily po pomst.
Mn se nezd, e by byl rozbit.
Jim opatrn pelezl iniv etz a skoil na prkna tony velik jako msc mezi ta zoufal, navdy zaklet zvata.
Jime!
Wille, tohle je jedin atrakce, kterou jsme si neprohldli. Take
Jim se na ton pohupoval. Ten blzniv svt kolotoe se naklnl
jako jeho hubeouk tlo. Zvolna se vydal lesem mosaznch ty
mezi rozvnn zvata. Obkromo se vyhoupl na vestkov tmavho hebce.
Hej, ty tam, ty ulinku!
Z era obslun kabiny vystoupil njak mu.
Jime!
Ze stn mezi palami kolotoovch varhan a msnm svtlem
potaench bubnk nathl ten mu ruku a jecho Jima zvedl vysoko do vzduchu.
Pomc, Wille, pomc!
Will se skokem prodral mezi zvaty.
Mu se pousml, rozmchlm gestem ho pivtal a vyhoupl do ve k Jimovi. Oba hoi te s asem hledli dol na vlasy v barv ziv ervenho plamene, na oi v barv ziv modrho plamene a na
vlnivou hru biceps.
Mimo provoz, ekl ten lovk. Neumte st?
Postav je na zem, ozval se jaksi mrn hlas.
Jim a Will, pod jet z vky, pejeli pohledem na druhho mue, kter se tyil na vnj stran etz.
- 59 -

Na zem, opakoval.
Prvn mu je pronesl mosaznou oborou vzpnajcch se, a pesto
pokornch zvat a postavil do prachu.
My jsme byli zaal Will.
Zvdav? Ten druh mu byl vysok jako kandelbr. Jeho bled
obliej, podoban srpeky dolk, vrhal svtlo na ty, kdo stli pod
nm. Nosil vestu v barv erstv krve. Obo, vlasy i obleen ml
ern jako lkoice a slunen lut kmen zasazen v jehlici do kravaty ml t stl odstn a ziv jas jako jeho oi. Ale Willa okamit a jednoznan zaujal jeho oblek jakoby utkan z kanch ttin,
hodinskch prek, n a jakhosi chvjivho a tpytivho konop.
Na oblek dopadlo svtlo a oblek se oil jako trs trn neodbytn
svdivch a rozehrl na tom dlouhm tle pohyb, jako by mu muiv trpl, chystal se vykiknout a aty ze sebe servat. Ve skutenosti
stl ve svdivm obleku s klidem msce a lutma oima pozoroval
Jimova sta. Na Willa se nepodval ani jednou.
Jsem Dark.
Zamval blou navtvenkou. Zmodrala.
epot. Zervenala.
leh. Jaksi zelen mu visc ze stromu na ni dupl.
Chvn. S.
Dark. A tamhle mj ptel s rudmi vlasy je pan Cooger. Ze spolenosti Cooger a Dark.
Chvn zblesk .
Na bl ploce vyskakovala a mizela jmna:
kombinovan Stnohry
Odkrtnuto.
Houbovit arodjnice kvedlala trouchnivjcmi kvtini.
a divadeln spolenost Pandemonium vystupujc po celm
kontinentu.
Podal vizitku Jimovi. Te na n stlo:
***
Nae specialita: revize, mazn, letn a opravy umrlch
brouk, co tiknm oznamuj smrt v dom.
***
Jim si to v klidu a beze spchu peetl. V klidu a beze spchu stril
ruce do svch mnoha poklady vyboulench kapes, zahrabal v nich a
jednu ruku vyndal.
Na dlani mu leel mrtv hnd brouk.
- 60 -

Tady ho mte, ekl Jim. Spravte ho.

Pan Dark se hlun rozesml. Vborn! Taky e to udlm. Naphl ruku. Rukv koile se mu kousek vyhrnul.
Na zpst se odhalili ervi, htka a ozdobn zvity oste nachov, ern, zelen a modr jako blesk.
Pni! vykikl Will. Vy jste urit ten mu s tetovnm!
Ne. Jim si neznmho pozorn prohlel. Ten Ilustrovan mu.
To je rozdl.
Pan Dark poten kvl. Jak ty se jmenuje?
Nekej mu to! napadlo Willa, ale jen na okamik. Pro ne? Ptal se
sm sebe, pro?
Jim sotva pohnul rty.
Simon, odpovdl.
Usml se na dkaz, e nemluv pravdu.
Pan Dark se usml na dkaz, e to v.
Chce vidt vc, Simone?
Pomalouku s potenm smvem si pan Dark povythl rukv a
k lokti.
Jimovi lezly oi z dlk. To pedlokt se podobalo kobe, kter se
souk, pohupuje, chyst se zatoit.
Pan Dark zatnul pst a pohyboval prsty. Svaly se roztanily.
Will ml tisc chut obhat ho a dvat se ze vech stran, ale dokzal
jen pihlet a myslet na Jima.
Protoe Jim a ten vysok lovk stli proti sob a jeden druhho si
prohlel jako odraz ve vkladn skni nkdy o plnoci. Pichlav
oblek vysokho mue byl te u sam stn, kter smetl barvu z Jimovy tve a jeho vdycky oste zelen koi oi, hlubok a doiroka
oteven, pekryl zvojem det. Jim stl jako vyprahl bec, kter
po dlouh cest natahuje ruce a d o njak dar. A v tu chvli byly
tm darem obrzky sklouben v pantomimu, jak pan Dark pokubval
chladnou ilustrovanou k na pulzujcm zpst. Nad hlavou jim
vyly hvzdy. Jim se od podvan nedokzal odtrhnout. Will nic nevidl. Kus cesty odtud odjdli posledn nvtvnci ve vyhtch
autech do msta. Jim povzdechl: Pni a pan Dark si shrnul rukv.
Pedstaven skonilo. Je as na veei. Pou se do sedmi zavr.
Vichni ven. Ty zas pij, Simone, a svez se na kolotoi, a bude
spraven. Vem si tuhle kartiku. M jzdu zdarma.
Jim si stril kartiku do kapsy, oi upen na zahalen zpst.
Sbohem!
Jim se rozbhl. Will se rozbhl.
- 61 -

Jim se toil na mst, ohlel se, poskakoval a v jedn hodin u

podruh zmizel.
Willa napadlo podvat se do koruny stromu, Jim se tam schovval
pitisknut k vtvi. Rozhldl se kolem sebe. Pan Dark a pan Cooger k
nim byli zdy, pracovali na kolotoi.
Rychle, Wille!
Jime?
Vimnou si t. Vysko!
Will vyskoil, Jim ho vythl nahoru. Velik strom se zatsl. Vysoko nad nm se pehnal bouliv vtr. Will namhav oddychoval,
Jim mu pomhal udret se ve vtvch.
Jime, tohle nen pro ns!
Dr zobk a koukej! eptal Jim.
Odnkud z trob kolotoe se ozvalo ukn a klapot, piduen zakvien a skpot orchestrionu. Co ml na t ruce, Jime?
Kresbu. 79
No jo, ale jakou?
Byl to Jim zavel oi. Byla to njak kresba hada jo
hada. Ale kdy oi otevel, na Willa se nepodval.
O.K, kdy mi to nechce ct, tak si to nech.
Vdy jsem ti to ekl, Wille, m tam hada. J ho pak pimju, aby
ti ho ukzal, chce?
Ne, ekl si v duchu Will, nechci.
Sklopil oi k milionu lpj otisknutch v pilinch na przdnm
prostranstv pout a najednou byla mnohem bl plnoc ne poledne.
J jdu dom
Jen si jdi, Wille. Zrcadlov bludit, nae bval pan uitelka,
zapomenut brana s hromosvody, zmizel obchodnk s hromosvody,
tancujc tetovn hada, koloto a ty chce jt dom!? Jak mysl, kamarde, sbohem.
J Will zaal lzt ze stromu, ale najednou ztuhl.
Je vzduch ist? ozvalo se zdola.
Je! kikl kdosi z druhho konce pouti.
Pan Dark se necelch patnct metr odtud posunul k erven
ovldac sknce vedle pokladny kolotoe. Ptrav se rozhldl na
vechny strany, prohlel i korunu vysokho stromu.
Will se tiskl k vtvi, Jim se tiskl k vtvi, oba zplotl, co to lo.
Spus to!
kubnut, praskot, inen etz, zdvih a pd, npor mosazi a koloto se dal do pohybu.
- 62 -

Ale vdy je rozbit, letlo Willovi hlavou, mimo provoz!

Mrkl na Jima, kter zuiv ukazoval dol.
Koloto se opravdu toil, jene
Toil se pozptku.
Mal orchestrion uvnit jeho mechanismu rachtav cvakal na sv
bubnky ovajc se jako nervzn hebci, tloukl inely, niil kastanty a chraplav tkal svmi palami, palkami a baroknmi fltnami.
Ta hudba, napadlo Willa, taky hraje pozptku!
Pan Dark pechzel sem tam, dval se vzhru, jako by jeho mylenku slyel. Npor vtru lomcoval ernmi stromy.
Koloto se roztoil rychleji, skpl, trhal sebou, obhal pozptku!
Te se na posledn obhldku pouti vydal pan Cooger s ohniv ervenmi vlasy a oima jako modr plamen. Pod jejich stromem zstal
stt. Will by byl mohl na nj plivnout. Pak ale orchestrion vydal obzvl drsn zvuk hanebn vrady, po nm se ozvalo vyt ps z velik dlky, a pan Cooger se na podpatku otoil, rozbhl se a naskoil na
pozptku krouc svt zvat, kter ocasem naped, hlavou pozadu
opisovala nekonen kruh k neznm a nikdy nezjistiteln destinaci.
Rukoval po mosaznch tych, a dopadl na sedtko, zstal na nm
mlky sedt erven jeat vlasy, rov tve, neuviteln pronikav modr oi a krouil zpt, nazptek, hudba ho vetiv dohnla, jako kdy se nabr dech.
Co je to za hudbu, zamyslel se Will. A jak j vlastn vm, e se to
hraje odzadu? Pevn objal vtev, pokusil se zachytit hran npv a v
duchu si ho zanotovat zptky na zatek. Ale ty mosazn zvonky a
bubnky mu tak buily na hru a zrychlovaly tep jeho srdce, a ctil,
e se mu puls mn, krev se vrac nepirozenm nporem v celm tle
zpt, take mlem spadl a nedokzal vc ne se keovit dret a vnmat pohled na pozptku bc koloto a pana Darka u obslunho
mechanismu.
e se dje nco novho, toho si jako prvn viml Jim, kopl Willa,
ten se na nho podval a Jim usilovn potrhval hlavou smrem k
mui na kolotoi, kdy jel pt kolem.
Obliej pana Coogera mkl jako rov vosk.
Z jeho rukou se stvaly ruce panenky na hran.
Kosti se mu pod aty propadaly a aty se pak scvrkly na jeho
zmenujc se objem.
Rysy oblieje se pi kad dal otce vc a vc rozpoutly.
Will si viml, e Jim hbe a ot hlavou.
- 63 -

Koloto se otel, devn kon ho dohnly, hudba namhav za

nimi a pan Cooger mldl. A mldl. A mldl.
Pokad, kdy ho bylo vidt, sedl sm s kostmi vytvarovanmi
jako svce, kter se propaluj do mladch let. Vyrovnan hledl na ty
hoc konstelace a nos ml m dl men a jeho roztomil voskov
ouka se vytvarovala na rov riky.
Pan Cooger u nebyl tyictnk, jako kdy po zptn spirle nastoupil tuhle cestu, bylo mu devatenct.
Kolem dokola pozptku mjela pehldka: k, ty, hudba, msto
mue mladk, z mladka zakrtko chlapec
Panu Coogerovi bylo sedmnct, estnct
Dal a dal otka pod klenbou oblohy a strom. Will si eptal.
Jim otky potal a non vzduch zaht na letn vedro tenm
kovov slunen mosazi a prkem couvajcch zvat rozpoutl
toho voskovho muka vc a vc za zvuku jet podivnj hudby a
najednou vechno ustalo, vechno se zastavilo, orchestrion ual svj
beskn tn, strojov zazen doskplo a koloto naposled tie zasvitl jako poutn psek v arabskch pespacch hodinch, narazil
na mlinu a zstal stt.
Figurka usazen v bl vyezvan idli byla pln mal.
Panu Coogerovi bylo dvanct let.
To nen mon. Willova sta tvoila slova bez hlesu. To nen
mon. Jim dlal tot.
Postavika vykroila z toho mlcho svta, obliej ve stnu a ruce
mladistv narovl, ale vrsit osvtlen primitivn pouovou
lampou.
Ten podivn mu-chlapec pejel pohledem vzhru dol, nkde v
blzkm okol vytuil strach, zkost a obdivnou bze. Will se pikril a zavel oi. Ctil, jak ten hroziv pohled pronik listovm jako
vystelen ipka a jde dl. Pak postavika vyrazila jako krlk przdnou pout pry.
Jim odhrnul list jako prvn.
V tom veernm tichu zmizel i pan Dark.
Jim skoil ze stromu, ale pipadalo mu jako vnost, ne dopadl na
zem. Will seskoil za nm a oba zstali stt pronsledovan obavami,
otesen nporem pantomimickch vjev vyvolanch udlostmi jet
dsivjmi, protoe skonily prkem do noci a do neznma. Kdy
zahldli, e se po louce ene drobn stn a z dlky je k sob lk,
vzjemn se chytili za pedlokt a zase to byl Jim, kdo jako prvn
promluvil o zmatenm neklidu a strachu, kter oba pociovali.
- 64 -

J, Wille, hrozn chci, abychom mohli jt dom. Abychom se

mohli jt najst. Ale na to je pozd, my jsme u nco vidli! Musme
vidt vc! Co mysl?
Paneboe, neastn se ozval Will, asi m pravdu.
Spolen se rozbhli a nevdli za m, ven a pry odtud k nkomu, kdo mon v kam.

- 65 -

Kapitola 19
Venku na silnici mizely za okolnmi pahorky posledn nznaky
akvarelovch barev slunce a rychle se propadaly do tmy.
Osmadvacet! prudce oddychoval Jim. Osmadvacetkrt!
Pesn tak! Will pohodil hlavou. Ten koloto se pozptku otoil osmadvacetkrt! J jsem to potal.
V dlce ped nimi se zastavila ta drobn figurka a ohldla se.
Jim s Willem se pikrili u stromu a pokali, a se zas pohne.
Ono to ekl si v duchu Will. Pro km ono? Je to pece
kluk, je to mu vlastn ne je to nco, co se promnilo, tak to je.
Rychlm poklusem dobhli na hranici msteka, minuli ji a Will
zaal: Jime, u t atrakce byli urit dva lidi, pan Cooger a tenhle
kluk, a
Urit ne. J jsem z nho ani na vteinu nespustil oi.
Beli kolem znmho holistv. Will vidl, ale nevnmal oznmen ve vloze. etl je, ale nepeetl. Vzpomnl si a zapomnl. til
se dl.
Koukej! Zaboil do Culpepper Street! Rychle!
Zahnuli za roh.
Je pry!
Ulice osvtlen poulinmi lampami byla przdn.
Po chodncch pomalovanch kdovmi panky se honilo spadl
list.
Wille, v thle ulici bydl slena Foleyov.
No jo, ve tvrtm barku, ale
Jim zvolnil a pohvizdoval si, jako by nic, ruce v kapsch. Will
udlal tot.
Ped domem sleny Foleyov zpozornli.
U jednoho spoe osvtlenho okna v prel nkdo stl a dval se
ven.
Njak chlapec ani vc, ani m ne dvanctilet.
Wille! tie volal Jim. Ten kluk
Je to ten synovec?
Synovec, to urit! Nato hlavu stranou. Um mon odezrat. Jdi
pomalu na roh a zptky. Vid ten jeho obliej? Ty oi, Wille! Mlad,
- 66 -

star, est nebo edest, oi se lidem nemn! Je to obliej kluka, to je

jasn, ale ty oi jsou oi pana Coogera!
Nejsou!
Jsou!
Oba zstali stt, aby mohli sledovat, jak splaen bije tomu druhmu srdce.
Pohyb! Pohnuli se. Jim svral Willovu pai a postrkoval ho
vped. Ty jsi pece oi pana Coogera vidl, ne? Kdy ns zvedl do
vky a chystal se nm srazit hlavu? Ty jsi pece vidl toho kluka,
kdy slezl z kolotoe? Byl jsem schovan ve strom, on koukal nahoru jen kousek ode m a na mou dui bylo to, jako kdy se oteve
ohniv pec! Na ty oi v ivot nezapomenu! A te jsou tamhle v tom
okn. Oto se. Pjdeme zptky, hezky pomalu, jako by nic Musme
varovat slenu Foleyovou, co se skrv v jejm dom, nemysl?
Netvi m, Jime, tob je slena Foleyov a co je v jejm dom
pln fuk, nehnul bys pro ni prstem.
Jim na to neodpovdl. Pod el do Willa zaven, na kamarda
se jen otoil a jednou mrkl, spustil vka pes sv ziv zelen oi a
zase je zvedl.
A Will ml v Jimov ptomnosti znovu pocit, kter zail s jednm
starm, u pozapomenutm psem. Tenhle pes kad rok akoli
vtinu msc byl poslun najednou vyrazil do svta, adu dn byl
pry, a kdy se konen vrtil, pikulhal sam lopuch, vyhubl na
kost a pchl puchem mokin a hald odpadk. Vyvlel se ve pinavch
korytech a smrdutch odkladitch tohoto svta a vrtil se jakoby nic
s vnm smvem na umku. Tatnek tomu psovi kal Platon po
samorostlm filozofovi, protoe se mu z o dalo vyst, e neexistuje
nic, co by nevdl. Kdy se pes vrtil, cel msce se zas choval nevinn, ba vzorn, pak ale najednou zmizel a vechno se opakovalo.
Jak te spolu li, Willovi se zdlo, e si Jim pro sebe nco bruml.
Ctil, jak se cel najeil, jak se mu zplotily ui, vidl, jak nosem
vdechuje tu novou tmu. Jim ctil vn a pachy, kter nikdo neznal,
slyel tikn hodin ukazujcch jin as. I jeho jazyk byl te zvltn,
jak pejdl po dolnm a pak hornm rtu, kdy se znovu zastavili ped
domem sleny Foleyov.
Okno v prel bylo przdn.
Dojdu k domu a zazvonm, ekl Jim.
Coe? Ty se s nm chce setkat tv v tv?!
Panenko skkav, Wille. Musme to pece zjistit, nemysl?
Stisknout mu ruku, podvat se mu do o nebo tak njak, a jestli to je
- 67 -

doopravdy on
Nememe pece slenu Foleyovou varovat, kdy on bude u toho!
Zavolme j pozdji, ty hlavo skopov. Jdeme!
Will vzdychl a nechal se vst nahoru po schodech, chtl, ale ve
skutenosti nechtl vdt, jestli ten kluk v tomhle dom nkam pana
Coogera schoval a jen tu a tam ho uke.
Jim zazvonil.
Co kdy on pijde otevt? zeptal se Will. Pni, j mm takov
strach, e se tesu jako osika. Jime, jak to, e ty strach nem, jak to?
Jim si pozorn prohlel ob ruce. dn se nezachvla. ert aby
to vzal, vyrazil ze sebe. M pravdu. J strach nemm.
Dvee se rozltly.
V nich se na n smla slena Foleyov.
Jime! Wille! To je mil nvtva.
Sleno Foleyov, vyhrkl Will, jste v podku?
Jim se na nj zamrail. Slena Foleyov se smla.
Pro bych nebyla?
Will zrudl. V tch pitomejch zrcadlech na pouti
To je nesmysl, u jsem na to zapomnla. Tak co, hoi, pjdete
dovnit?
Drela dvee dokon.
Will jednou nohou vykroil a zstal stt.
Za slenou Foleyovou ped vstupem do salonu visel korlkov zvs jako tmavomodr boukov d.
V mst, kde ty barevn proudy padaly na podlahu, vykukoval pr
malch zaprench bot. A hned za tm lijkem okounl ten zl kluk.
Zl? Will zamrkal. Pro zl? Protoe. Protoe bylo dostaten
vysvtlen. Ano, je to kluk a zl.
Roberte? slena Foleyov se otoila a volala skrz ty tmavomodr nenavn padajc korlky det. Vzala Willa za ruku a vldn ho
postrila dovnit. Poj se pozdravit s mmi studenty.
D se zaal lt stranou. Pronikla jm mladistv cukrovinkov rov ruka, jen tak, jako by chtla zjistit, jak je v hale poas.
To mi jet schzelo, dsil se v duchu Will, on se mi podv do
o! Uvid koloto a sm sebe, jak jezd pozptku. Vm, e to mm na
nich vyraen, jako kdyby do m uhodil blesk!
Sleno Foleyov! ozval se Will.
Matnm sklennm nhrdelnkem boue vyhldl te rov obliej.
- 68 -

Musme vm ct nco stranho.

Jim mu nemilosrdn stiskl loket, aby zmlkl.
Te tm tmavm proudem korlk prola postava. D se za malm chlapcem ztiil.
Slena Foleyov se k chlapci naklonila a napjat ekala. Jim zuiv tiskl Willv loket. Ten zrudl, zaal koktat a pak to z nho vyjelo:
Pan Crosetti!
Z nieho nic jasn vidl tu vvsku ve vklad holistv. Vvsku,
kterou vidli, ale nevnmali, kdy beli kolem:
PRO NEMOC ZAVENO
Pan Crosetti! opakoval a hned dodal, je mrtv!
Coe ten holi?
Ten holi? ozval se Jim jako ozvna.
Podvejte na moje vlasy, rozruen Will se otoil, ruku u hlavy.
Jet m osthal. li jsme nhodou kolem, tahle vvska tam byla a
lidi nm kali
Je ho koda! Slena Foleyov postrila cizho kluka dopedu.
Moc je mi to lto. Hoi, tohle je Robert, mj synovec z Wisconsinu.
Jim mu podal ruku. Ruku Roberta Synovce si zkoumav prohlel.
Na co se dv? zeptal se Robert.
Pipad mi njak povdom, ekl Jim.
Jime! vykikl Will v duchu.
Podob se mmu strkovi, klidn a ptelsky pokraoval Jim.
Synovec lehl oima po Willovi, ten vytrvale koukal do zem, bl
se, e ten ciz kluk uvid na jeho och krouiv pohyb kolotoe. Ml
dokonce poetil nutkn pobroukvat si tu pozptku znc hudbu.
Te, vyzval se v duchu, se mu postav elem.
Podval se chlapci zpma do tve.
Bylo to neuven, poetil gesto a podlaha se pod nm doslova
propadla, protoe ped nm stla leskl rov halloweensk maska
hezkho malho chlapce, ale kde mly bt vyznut otvory, svtily
star oi pana Coogera, star, ale jasn jako oste modr hvzdy, jejich svtlo k nm let milion let. Malmi nosnmi otvory proznutmi v masce z lesklho vosku vstupoval tepl dech pana Coogera a
vychzel ledov. A za vyrovnanou dkou zub jako cukrovch perliek kmital jazek barvy pouovho cukrov.
Pan Cooger kdesi za tmi trbinami o blikl zornikami typu
hmyzho Kodaku. Jeho oky bleskly jako slunce, vzpt zchladly a
- 69 -

byly zas klidn.

Otoil pohled k Jimovi. Blik-klik. Jima si zaostil, vyfotografoval,
vyvolal, usuil, zaregistroval a uloil do tmy. Blik-klik.
Pitom to byl jen chlapec stojc v hale se dvma dalmi hochy a
jednou enou
Jim se v naprostm klidu po celou dobu upen dval zpt a dlal
si vlastn obrzky Roberta.
U jste, hoi, veeeli? zeptala se slena Foleyov. Zrovna se
chystme
My u musme jt!
Vichni se obrtili k Willovi, jako by je pekvapilo, e tu nechce
zstat navdy.
Jime, vymkl ze sebe, tvoje maminka je doma sama
Hm, m pravdu, zdrhav pipustil Jim.
J vm co. Synovec se odmlel, aby upoutal jejich pozornost.
Kdy se k nmu otoili, pan Cooger uvnit synovce udlal blik-klik,
blik-klik, naslouchal rovmi ouky, dval se lbeznma oima panenky a pejdl si mal sta jazkem nskho pine. Meme si
pozdji spolen zajt na zmrzlinu.
Na zmrzlinu?
J beru tetiku na pou. Hladil slen Foleyov ruku, a z toho
znervznla.
Na pou? vyjekl Will, ale hned ztiil hlas. Sleno Foleyov,
vdy jste kala
kala jsem, e jsem se vydsila vlastn hloupost, prohlsila
slena Foleyov. Je sobota veer, nejlep pleitost navtvit atrakce a provst synovce po naem mst.
Tak pijdete? zeptal se Robert a pod drel slenu Foleyovou
za ruku. Pijdete za nmi?
Bezva! ekl Jim.
Jime, ozval se Will. Jsme pry cel den. Tvoje maminka je
nemocn.
J na to zapomnl. Jim po nm hodil pohled pln nejprudho
hadho jedu.
Blik. Synovec oba hochy zrentgenoval, bezpochyby jako chladn
kosti tetelc se v teplm mase. Podval jim ruku.
Tak ztra. Sejdeme se u tch mench atrakc.
Senzace! Jim tu malou ruku dychtiv popadl.
Sbohem! Will vybhl ze dve, ale jet se obrtil s posledn
zoufalou prosbou na svoji uitelku.
- 70 -

Sleno Foleyov!
Co je, Wille?
Nechote s tm klukem, kal v duchu. Nechote k tm atrakcm.
Zstate doma, moc vs prosm! Msto toho ekl:
Pan Crosetti je mrtv.
Slena Foleyov dojat pokvala hlavou, ekala, e Willovi vyhrknou slzy. Ale Will u thl Jima z mstnosti, dvee se za slenou
Foleyovou zavely a ten rov obliejk s okami uvnit cvakal
blik-klik, zabral dva rozdln chlapce. Ti jnovou tmou tpali dol ze
schod, Willovi se v hlav zase objevil koloto, toil se dokola a nad
nm poslednm listm na stromech chrastil vtr a shazoval je. Will
polohlasn drmolil: Jime, ty sis s nm podal ruku! S panem Coogerem! A t ani nenapadne se s nm sejt!
Dobr, tak je to pan Cooger. Pni, ty jeho oi. Kdybych se s nm
dnes veer seel, vechno bychom vyeili. Co t na tom ere,
Wille?
Co m ere! Dole pod schody se rozpoutala ostr slovn potyka
zuivm epotem, vrhaly se pohledy na przdn okna, v nich se tu a
tam mihl njak stn. Will zstal stt. Hudba, kterou ml v hlav,
zaala hrt skladbu od zatku. divem vyvalil oi. Jime, ta hudba!
Ta, kterou hrl orchestrion, kdy pan Cooger omldl
Co je s n?
To byl Pohebn pochod! Hrli ho pozptku!
Jak Pohebn pochod?
Jak! Jime, Chopin napsal jen jeden! Marche funbre!
Ale pro ho hrli pozptku?
Pan Cooger pece pochodoval pry od hrobu, ne k nmu, kdy
byl pod mlad a mlad, msto aby strnul a umel.
Willy, ty jsi hlavika!
No jo, ale Will ztuhl. Je tam. Zase v tom okn. Zamvej na
nho. Sbohem! A te poj a nco pskej. Proboha, ne Chopina
Jim zamval. Will zamval. Zaali hvzdat Zuzano, nepla pro
m vc
Stn v tom vysokm okn nepatrn pokynul.
Oba hoi vzali ulici prkem.

- 71 -

Kapitola 20
Ve dvou domcnostech ekaly dv veee.
Jeden rodi kiel na Jima, dva rodie na Willa.
Oba byli poslan do pokoje hladov.
Zaalo to pesn v sedm, skonilo ti minuty po sedm.
Prskly dvee. Otoily se kle v zmku.
Tikaly hodiny.
Will stl u dve. Telefon byl venku za zamenmi dvemi. A i
kdyby zavolal, slena Foleyov by sluchtko nezvedla. Ted u je
nkde za mstem paneboe! A stejn, co by vlastn mohl ct?
Sleno Foleyov, ten synovec dn synovec nen? Ten kluk nen
kluk? Nevysmla by se mu? Vysmla. Protoe synovec byl synovec a
kluk byl kluk, aspo to tak vypadalo.
Otoil se k oknu. Jim ve vedlejm dom stl ve svm pokoji a eil stejn dilema. Oba vedli tk vnitn boj. Otevt okno a na dlku
se domlouvat jevitnm epotem na to bylo moc brzy. Rodie dole
jet picovali ui, aby zachytili i sebemen zvuk.
Jim a Will padli kad na svou postel, kad ve svm dom, ze
skre v matraci vythli okoldov palek odloen na huben lta a
mrzut zaali ukusovat.
Hodiny tikaly.
Devt. Pl dest. Deset.
Tie zachrastil zmek, jak tatnek odmykal dvee.
Tat! volal v duchu Will. Poj dovnit! Musme si spolu popovdat!
Ale tatnek se zatajenm dechem stl v hale. Za dvemi se dal vytuit jen jeho zmaten, stle rozpait a trochu bezradn obliej.
Ten dovnit nevejde, kal si v duchu Will. Chodit okolo vci,
mluvit vyhbav, ze veho vycouvat, to je jeho. Ale vejt, sednout si a
poslouchat? Udlal to nkdy, udl to?
Wille?
Will oil.
Wille ekl tatnek, bu opatrn.
Opatrn? rozkikla se maminka a vela do haly. To je vechno,
nic jinho mu neekne?
- 72 -

Co jinho? Tatnek el po schodech dol. On ske, j se ploum. Jak chce dva tak rozdln lidi dt dohromady? Je moc mlad, j
jsem moc star. Paneboe, j si nkdy vytm, e jsme vbec
Zaklaply dvee. Tatnek po chodnku odchzel.
Will ml sto chut rozrazit okno a zavolat na nj. Tatnek je najednou v t noci tak sm! O m nemus mt strach, tati, letlo mu hlavou, ty, tati, ty zsta doma! Venku je to nebezpen! Necho nikam!
Ale nahlas nic nezavolal. Kdy nakonec opatrn a potichu okno
pece otevel, ulice byla przdn a on vdl, e je pouze otzkou asu,
kdy se na druhm konci msta rozsvt svtlo v knihovn. Kdy se
rozlije eka ze beh, kdy z nebe ude ohe, nen lep msto ne
knihovna, ady jejch mstnost a knih. M-li lovk tst, nikdo ho
tam nenajde. Jak by taky mohl, kdy dotyn je v Tanganice roku
1998, v Khie 1812, ve Florencii 1492!?
bu opatrn
Co tm tatnek myslel? Vytuil njak ten rozruch, slyel tu hudbu,
potuloval se snad kolem pouovch stan? Urit ne. Kdepak tatnek!
Will hodil na Jimovo okno kamnek.
uk. Ticho.
Pedstavoval si, e Jim sed sm potm, sm si odtikv as a jeho
dech ve vzduchu svtlkuje.
uk. Ticho.
To bylo moc divn, to se Jimovi nepodobalo. A dosud se okno
pokad otevelo a vykoukla z nj Jimova hlava nabit vkiky, syivm epotem, chichotnm a npady na velijak vylomeniny a
vzpouru.
Jime, vm, e jsi tam!
uk.
Ticho.
Tatnek je nkde venku ve mst. Slena Foleyov bhv s km!
napadlo ho. Jime, my proboha musme nco udlat! Dnes veer!
Naposled hodil dal kamnek.
uk
Kamnek spadl dol do trvy, ani to nebylo slyet.
Jim k oknu nepiel.
Dnes veer, opakoval si v duchu Will. Hryzl si klouby na rukou.
Vlezl do postele a strnule leel na zdech.

- 73 -

Kapitola 21
V zk ulice za domem byl irok starodvn chodnek z borovicovch prken. Byl tam, co Will pamatoval, byl tam od t doby, co
civilizace bezmylenkovit zaala vyrbt fdn tvrd chodnky z
betonu, co pitom nic nevydr.
Willv ddeek, mu zsadnch postoj a velk vbunosti, u nho se nic neobelo bez kiku, napel svaly ve prospch tto ustupujc tradice a s tuctem dalch veuml pemstil dobrch dvanct metr devnho chodnku do thle uliky, kde po lta leel jako kostra
nedefinovatelnho netvora, pekl se na slunci a vydatn trouchnivl
dky deti.
Hodiny odbily deset.
Jak tak Will neinn leel na lku, uvdomil si, e mysl na ddekv velkolep dar z jin doby. ekal, e ten devn chodnk
usly promluvit. Ale jakou e? Nakonec
Vichni kluci jsou znm tm, e je nebav jt pro kamarda rovnou, zazvonit u domu a vyzvednout ho. Mnohem radi hod na devnou stnu domu kus blta, strefuj se aludy do taek na stee anebo
nechvaj zhadn sdlen povvat na paprovch dracch uvzlch na
parapetech mansard.
Jim a Will nebyli vjimkou.
Kdy se v noci daly obkromo peskakovat nhrobn kameny anebo protivnm lidem hodit do komna chcpl koka, jeden nebo druh
se v msnm svtle vyplil ven a jako po xylofonu petanil pes
ten star, devnou ozvnou dut znjc hudebn chodnk.
Za ta lta chodnk vyladili, vyourali nkde prkno A, pibili je
tam, jinde vytrhli prkno F a pitloukli je jinam, a nakonec chodnk
znl skoro stejn dobe jako povt a ti dva interpreti ho mohli rozehrvat po svm.
Podle vylapan melodie se dalo soudit, o jak non dobrodrustv jde. Kdy Will slyel, jak Jim vydupv nkolik tn psn Way
Down Upon the Swanee River, vyhrabal se z postele, protoe vdl,
e svt msc na potok vedouc k tkm v ece.
Kdy slyel Jim, e je venku Will, ske po prknech jako veverka
a ten zvuk vzdlen pipomn Marching Through Georgia, zname- 74 -

nalo to, e vestky, broskve nebo jablka za mstem u jsou natolik

zral, e se jimi d pecpat.
A tak dnes v noci Will se zatajenm dechem ekal, jak psnika
ho pivol.
Co asi Jim zvol, aby to symbolizovalo pou, slenu Foleyovou,
pana Coogera anebo toho zlho synovce?
tvrt na jedenct. Pl jedenct.
dn hudba.
Willovi se nelbilo, e si Jim sed v pokoji a peml ale o em?
O Zrcadlovm bluditi? Co tam vidl? A protoe nco vidl, co plnuje?
Nervzn se zvedl z postele.
Obzvl nerad myslel na to, e Jim nem otce, kter by stl mezi
nm a atrakcemi a vm ostatnm, co tam potm le na tch loukch.
A m maminku, kter ho tak stran moc chce mt kolem sebe, e on
prost mus utkat, mus se dostat ven, nadchat se erstvho nonho
vzduchu, poznat svobodn non proudy tekouc do vtch a svobodnjch mo.
Jime! oslovil ho v duchu. Co je s tou hudbou!
Pt minut po pl jedenct na ni dolo.
Will slyel, anebo si myslel, e sly, jak Jim venku za svitu hvzd
vyskakuje jako mrouskav kocour a dopad na vechny tyi na obrovsk xylofon. A ten npv! Bylo to nebo nebylo podobn smutenmu alozpvu hranmu pozptku staikm orchestrionem na pouti?!!
Will zkusil otevt okno, aby si byl jist. Najednou se potichu otevelo i okno Jima.
Tak on nen na devnm chodnku! Vechno je to vtvor rozjiten fantazie! Will zaal eptat, ale zarazil se.
Protoe Jim beze slova sjel po okapov roue na zem.
Jime! zavolal v duchu Will.
Jim dole na trvnku ztuhl, jako by sv jmno slyel.
Pece nepjde beze m, Jime!
Jim prudce zvedl hlavu vzhru.
Willa mon vidl, ale nedal to najevo.
Jime, pokraoval Will v mylenkch, vdy jsme pod kamardi,
ctme vci, kter nikdo jin nect, slyme vci, kter nikdo jin
nesly, mme stejnou krev, jdeme stejnou cestou. Ty se te poprv
tajn pl ven! Chce vzt roha!
Ale pjezdov cesta k domu u byla przdn.
- 75 -

lehnut v ivm plot tudy Jim proel.

Will vylezl z okna, spustil se na zem a pelezl iv plot dv, ne si
uvdomil: jsem sm. A jestli Jima ztratm z o, budu taky poprv
sm venku v noci. A kam vlastn jdu? Tam, kam jde Jim.
Paneboe, a ho doenu!
Jim se pohyboval lehce jako temn sova za my. Will bel houpavmi skoky jako lovec beze zbran za sovou. Jejich stny plachtily
po jnovch trvncch.
A kdy zstali stt
Byli u domu sleny Foleyov.

- 76 -

Kapitola 22
Jim vrhl pohled za sebe.
Z Willa se stal ke za keem, stn mezi stny se dvma sklennmi
hvzdikami svtla, oima, v nich ulpl obraz Jima, jak eptem vol
do oken ve druhm poschod.
Hej, ty tam hej
Proboha, pomyslel si Will, on snad chce, aby ho rozezalo a zavalilo rozbit sklo Zrcadlovho bludit.
Hej! tie volal Jim. Ty!
Nahoe se na matn osvtlen aluzii objevil stn. Mal stn. Synovec pivedl slenu Foleyovou dom, kad el do svho pokoje
anebo . Paneboe, j doufm, e je pan uitelka v podku doma,
kal si v duchu Will. Mon e jako ten obchodnk s hromosvody i
pan uitelka
Hej!
Jim zvedl hlavu s tm podivn vzruenm pohledem napjatho
oekvn, jak mval za letnch veer pi stnohrch za oknem Divadla v dom o pr ulic dl. Hledl vzhru s lskou, s oddanost a
jako koka ekal, e odnkud z temnoty vybhne jedinen my. Byl
pikren, ale te jako by zvolna rostl, jako by mu kosti vytahovalo
cosi v tom hoenm okn a te to najednou zmizelo.
Will skpal zuby.
Ctil, jak se ten stn z okna sune domem n a n jako mraziv
dech. U nedokzal ekat. Vyskoil z kov ven.
Jime!
Popadl Jima za pai.
Wille, co ty tu dl?
Jime, nemluv s nm! Poj pry. Pro pt ran, vdy on t sevejk
a vyplivne jen kosti!
Jim se mu vykroutil.
Jdi dom, Wille! Vechno zkaz!
J z nho mm strach, Jime, co vlastn po nm chce!? Dnes odpoledne v tom bluditi, tys tam nco vidl!!?
ano
Co, krucinl!
- 77 -

Will chytil Jima vpedu za koili, ctil, jak mu pod hrudnm koem
tlue srdce. Jime
Nech toho. Jim byl chladnokrevn klidn. Jestli v, e jsi tady,
ven nevyjde. Willy, jestli to nenech bt, pipomenu ti to, a
A co?
A sakra budu star, star, rozum!
Jim plivl.
Will uskoil jako zasaen bleskem.
Podval se na sv przdn ruce, jednu zdvihl a otel si plivanec z
tve.
Jak je tohle mon, Jime, ekl ltostiv.
Slyel, jak se rozt koloto, kloue po ernch nonch vodch
kolem dokola, Jim jede na ernm hebci, miz a zase se vrac, krou
ve stnu strom a chtlo se mu kiet: Podvej na ten koloto! Chce
pece, aby se toil dopedu, Jime, dopedu, ne zptky! Sed na nm,
jednou se oto a tob je patnct, dal otka a je ti estnct, tikrt
dokola a je ti devatenct! Hudba! Je ti dvacet a vc, u ne tinctilet
a brzy trnctilet Jim na liduprzdn pouti se mnou, malm, mladistvm, vydenm!
Will zmnil taktiku a v silou pratil Jima do nosu.
Pak na nj skoil, pevn ho sevel, shodil na zem a jecho odvalil
do kov. Dal mu do zub, zacpal mu pusu, strkal mu do n prsty, aby
se Jim ohnl, kousal mu do nich a zdusil tak zlostn nadvky a vkiky.
Otevely se domovn dvee.
Will z Jima vyrazil dech, leel na nm celm tlem, sta mu drel
zaven.
Na verand ped domem cosi stlo. Drobn stn pejdl po celm
mst, hledal Jima, ale nenachzel.
Ve skutenosti to byl jen ten kluk, ten Robert, ptelsk synovec,
octl se venku vlastn nhodou, ruce v kapsch, tie si hvzdal, el se
nadchat nonho povt, jak to kluci dlvaj v touze po dobrodrustvch, kter si mus sami vymyslet, protoe ke skutenm dochz
jen zdka. Will pomlcen, zaklesnut do Jima upel pohled
vzhru a zdrtilo ho jet vc, e vid normlnho kluka s nenucenm
pohledem, nevbojnm vystupovnm, drobnou postavu, v n poulin svtlo rozhodn neodhalovalo mue.
Kadm okamikem mohl Robert s kikem skoit mezi n a hrt si
s nimi v jednom propletenm klubku rukou a nohou, toit jako mjov tn a vechno to mohlo skonit v salvch smchu na zelenm
- 78 -

trvnku. Hrza se vytratila, strach roztl v rose, sen o hloupostech

rychle zmizel, jak se takovm snm stv, kdy lovk oteve oi,
protoe ped domem opravdu stl rolc synovec s tv hebkou
jako broskvika.
Viml si tch dvou kluk zaklnnch do sebe na trv a usml se
na n.
Pak rychle zmizel v dom. Schody do patra urit vybhl, nco
tam vyhledal a hned se til dol, protoe na ty dva, co v trv zpasili, dreli se v pevnm seven a vzjemn se osoovali, se najednou
snesl zvoniv d lesklch ozdob.
Synovec peskoil zbradl verandy a na trv pistl mkce jako
elma, obklopen vlastnm stnem. Ruce ml poset hvzdami. Zmrn jimi pohazoval. Padaly, blikaly a klouzaly k Jimovi. Oba hoi leeli zasaen detm zlatch a diamantovch plamnk.
Pomoc, policie! vykikl Robert.
Will se tak lekl, e Jima pustil.
Jim se tak lekl, e pustil Willa.
Oba se ve stejnm okamiku nathli pro rozsypan kousky ledu.
Propna, to je nramek!
Prsten! Nhrdelnk!
Robert kopl. Spadly dv popelnice a rachotily na chodnku.
Nahoe v lonici se rozsvtilo.
Policie! Robert jim hodil k nohm posledn sprku leskl ndhery, ual smv sv broskviky, jako kdy se likviduje vbunina, a
utkal pry.
Pokej! vyskoil ze zem Jim. My ti nic neudlme!
Will o nj zakopl a Jim upadl.
V pate se otevelo okno. Vyklonila se z nj slena Foleyov. Jim
kleel a v ruce drel dmsk nramkov hodinky. Will s asem hledl na nhrdelnk, kter ml v rukou.
Kdo je tam? volala slena Foleyov. To jsi ty, Jime? A ty,
Wille? Co to tam mte?!
Ale to u Jim letl pry. Will se zastavil jen na okamik, zahldl,
e okno je przdn, zaslechl zapn pan uitelky, kdy se sthla do
pokoje. Pak ji slyel kiet a bylo mu jasn, e loupe objevila.
Rozbhl se s vdomm, e dl pesn to, co si peje synovec. Ml
by se vrtit, posbrat perky a ct slen Foleyov, co se stalo. Ale
mus pece zachrnit Jima!
Z dlky se k nmu nesly dal vkiky sleny Foleyov a ze dalch rozsvcench svtel. Will Halloway! Jim Nightshade! Prchaj
- 79 -

noc! Zlodji! To je o ns, napadlo Willa. Paneboe! To jsme my! Od

teka nm nikdo nebude nic vit! Nic o pouti, o orchestrionu, o bluditi a zlm synovci, o niem!
A tak vichni utkali, ti ivoichov za svitu hvzd. ern vydra.
Kocour. Krlk.
J jsem ten krlk, ekl si v duchu Will.
Byl bl a hrozn vystraen.

- 80 -

Kapitola 23
K pouti dobhli rychlost dobrch ticeti kilometr za hodinu,
mon o kilometr rychleji, mon pomaleji, synovec vedl, Jim v patch za nm, Will o kus vzadu, prudce oddychoval, exploze navy mu
vystelovaly do nohou, do hlavy, do srdce.
Synovec se neusmval, vyden utkal, ohlel se.
Vyzrl jsem na nho, napadlo Willa, potal, e j ho nebudu sledovat, e zavolm policii, ta m chytne a nebude mi vit, anebo e se
nkam schovm. Te m strach, e mu vymltm dui z tla, a chce
naskoit na koloto a jezdit dokola, dokud nebude star a vt ne
j. Jime, Jime, my ho musme zastavit, aby zstal takhle mal, a sthnout ho z ke!
Ale podle toho, jak se Jim hnal, bylo jasn, e od Jima se pomoci
nedok. Jim nebel za njakm synovcem. Bel se zdarma svzt.
Synovec daleko vpedu obhl stan a zmizel. Jim za nm. Kdy na
pou dorazil Will, koloto prv procital k ivotu. Ve hmotu kolotoe a kravlu hudby, ve vru plnonho prachu jezdil dokola na velik
ton mal rolc synovec.
Jim ze vzdlenosti t metr sledoval, jak se kon chystaj ke skoku, do o mu peskoila jiskra z o vzepjatho hebce.
Koloto se toil vped!
Jim se k nmu naklonil.
Jime! vykikl Will.
Synovec unikl jejich pohledm, jak se s nm stroj otel. Kdy ho
zas vezl zptky, podval synovec rov prsty a potichu nalhal:
Jime?
Jim kubl nohou vped.
Nedlej to! Will se k nmu vrhl.
Jima pratil, popadl a v silou drel. Ztratili rovnovhu a upadli
na sebe na zem.
Synovec, zejm tm pekvapen, dl svitl tmou, u o rok star.
O rok star, dsil se v duchu Will, o rok vy, silnj, niemnj.
Proboha, Jime, dlej! Will vyskoil na tonu, bel ke spnac
skni, k neproniknuteln zhad mosaznch spna, porcelnovch
jisti a syivch drt.
- 81 -

Will jeden spna vypnul. Jim za nm nco blbolil a snail se mu

ruce odtrhnout.
Wille, ty to zni! Nech toho!
Jim spna znovu zapnul.
Will se prudce otoil a dal mu facku. Chytili se do kku, cloumali sebou a zasypvali se ranami. Spolen padli na spnac sk.
Will zahldl, jak ten zl kluk, zase o rok star, kloue do noci.
Jet ptkrt, estkrt kolem a bude vt a silnj ne oni dva dohromady!
Jime, on ns zabije!
M urit ne!
Will uctil tpnut elektiny. Zajeel, odthl se, pratil do pky
spnae. Sk zaala prskat na vechny strany. Blesky mily k obloze. Jim a Will, kter nraz odhodil, leeli na zemi a dvali se, jak se
koloto splail.
Ten zl kluk kolem nich pesvitl pist na mosazn strom. Chrlil nadvky. Plival kolem sebe. Zpasil s vtrem, s odstedivou silou.
Snail se perukovat skrze kon a mosazn tye k vnjmu okraji
kolotoe. Jeho obliej se objevil, zmizel, objevil, zmizel. Chapal
kolem sebe. Vetl. Ze spnac skn vylehly modrav sprky. Koloto poskoil a trhl sebou. Synovec sklouzl. Upadl. Kopla ho ocelov podkova ernho hebce. Z ela mu tekla krev.
Jim sykal, pevaloval se z boku na bok, mltil kolem sebe, Will ho
ml pevn v rukou, tlail ho do trvy, vkik oplcel vkikem, oba
bled strachem, srdce jim do sebe buila. Elektrick blesky ze spnae
vrhaly vzhru proudy blch hvzdiek, tryskajc ohostroj. Koloto
se otoil ticetkrt, tyicetkrt: Wille, nech m vstt! otoil se padestkrt. Orchestrion vyvval, la z nho pra, praskal starobou, pak
u nehrl nic, klapky jen nesmysln drmolily, protoe ventily nechaly
projt jen brebentiv trky. Nad zpocenmi kluky se rozklikatil
blesk, dopravil plamen k mlenlivmu prku koskho stda, aby
posvtil na jejich krouen kolem a kolem i s postavou lec na ton.
U nebyla chlapcem, ale muem, u ne muem, ale nkm vc ne
muem, a dokonce jet vc a vc, mnohem vc v kadm kole.
On je , on je , podvej, Wille, on je zajkal se Jim a zaal
vzlykat, sraen a pitlaen k zemi nic jinho dlat nemohl. Proboha, Wille, vsta! Musme ten koloto donutit, aby se toil pozptku!
Ve stanech se najednou rozsvtila svtla.
Ale nikdo nevychzel.
Pro ne? pomyslel si Will. Jsou to exploze? Nebo elektrick bou- 82 -

e? Mysl si ti komedianti, e se cel svt poene k nim na pou? Kde

je pan Dark? Ve mst? Ten jist nem nic dobrho za lubem! Co,
kde, pro?
Zdlo se mu, e sly, jak srdce t trznn postavy rozvalen na
ton kolotoe bu stran rychle, pak pomalu, rychle, pomalu, hodn rychle, hodn pomalu, neuviteln rychle a pak stejn pomalu,
jako postupuje v bl zimn noci msc dol k obzoru.
Na kolotoi nkdo nkde sotva slyiteln zapl.
Dky Bohu, e je tma, kal si v duchu Will. Dky Bohu, e nic nevidm. Tady nkdo jde. Tady nco pichz. Tamhle tko ct co
u zas jde. Tady tamhle
Kaln stn na otsajc se ton se pokouel vrvorav zvednout,
ale u bylo pozd, pozdji, ne se zdlo, hodn pozd, nejpozdji,
moc pozd. Stn se rozpadl. Koloto krouc jako zem smetl
vzduch, slunen svit, rozum a cit a ponechal jen tmu, chlad a vk.
Pi poslednm chrlen jisker a koue se spnac sk roztrhla.
Vechna svtla na pouti zhasla.
Koloto se studenm nonm vtrem otel m dl pomaleji.
Will Jima pustil.
Kolikrt to bylo dokola, ptal se Will sm sebe. edestkrt, osmdestkrt devadestkrt?
Kolikrt? ptal se Jimv obliej, vystraen k smrti. Dval se, jak se
nefunkn koloto otsl a zastavil v such trv, byl to svt, kter se
zastavil, a nic ani jejich srdce, hlava, ruce to nemohlo zvrtit.
Blili se k nmu volnm krokem.
Ta pzran postava leela s odvrcenm obliejem na devn
podlaze ble k nim.
Jedna ruka j visela z tony.
Nebyla to ruka chlapce.
Vypadala jako obrovsk pae z vosku, vysuen ohnm.
Vlasy toho lovka byly dlouh, pavuinkov a bl. Povvaly ve
tm jako bab lto.
Will s Jimem se pedklonili, aby vidli obliej.
Oi byly zaven a seschl jako u mumie. Nos se propadl na chrupavku. sta byla povadl bl kvtina, z jejch svinutch korunnch
pltk se stal tenk voskov kryt na zaat zuby, jimi se dral slabouk um. Ten lovk se v atech propadal, byl drobn jako dt,
ale vysok, vythl a star, tak star, tak stran star, ani devadest,
ani sto, dokonce ani sto deset, ale sto dvacet nebo sto ticet neuvitelnch let.
- 83 -

Will se ho dotkl.
Byl studen jako ab albn.
Pchl mscem ozenou bainou a bandemi starch Egypan.
Byl cosi, co bv v muzech ovinut naputnm pltnem a zaplombovan ve sklenn vitrn.
Jene tenhle byl iv, koural jako mimino a rychle se sesychal k
smrti, velmi rychle, ped jejich oima.
Will zaal pes okraj kolotoe zvracet.
Pak se Will s Jimem popadli, zmrzlmi teniskami jako perlkem
buili do toho lenho list, neuviteln trvy, pzran pdy a pdili z pout pry

- 84 -

Kapitola 24
Na vysokou lampu s plechovm stnidlem, kter se osamle pohupovala nad rozcestm, narely non mry. Zdola, z oputn benzinov pumpy uprosted voln krajiny, se ozvaly jin nrazy. Do telefonn budky velikosti rakve se vmkli dva kluci s oblieji jako kda,
pi kadm peletu netopra, pi kadm mrku, kter zakryl
hvzdy, se k sob pitiskli a souasn mluvili s nkm, kdo byl kdesi
za kopci zahalenmi noc.
Will zavsil sluchtko. Policie a sanitka u byly na cest.
Zpotku pi tom kloptavm bhu na sebe Will s Jimem kieli
spali eptali:
Mlo by se jt dom, usnout, na vechno zapomenout ne! Radi
naskoit na nkladn vlak a jet na zpad ne! Protoe jestli pan Cooger peil tu zmnu, co s nm udlali, ten star, stran star, prastar
chlap za nimi bude sldit po celm svt, dokud je nenajde a neroztrhne jako hada! Rozklepan strachem a hdkou skonili v telefonn
budce a te u vidli, e se k nim t policejn auto se zapnutou sirnou a za nm sanitka. Cel posdka se vyklonila z oknka na dva kluky, kte pod lampou atakovanou mrami drkotali zuby.
Za ti minuty u vichni spolen prochzeli temnou pout, Jim je
vedl a nezadriteln drmolil.
Je iv. Urit je iv. My jsme tohle nechtli udlat! Moc ns to
mrz! Upen hledl na ern stany. Slyte? Mrz ns to!
Jen klid, mldene, ozval se jeden policista, pokrauj.
Dva policisti v plnon modrch uniformch, dva zdravotnci
podobn duchm a dva chlapci zaboili kolem posledn atrakce, blova kola, a stli u kolotoe.
Jim zapl.
Kon v opatrnm vskoku dusaly non vzduch. Na mosaznch
tych se odrela ze hvzd. To bylo ve.
Je pry
Psahme, e tu byl! ekl Jim. Bylo mu sto padest, mon dv
st let a na to umral!
Jime, ekl Will.
Policist a zdravotnci rozpait pelpli.
- 85 -

Urit ho odnesli do stanu. Will se pohnul. Policista ho chytil za

loket.
kal jsi, e mu bylo sto padest let? zeptal se Jima. Pro ne
teba ti sta?
Mon e mu bylo! Paneboe! Jim se otoil a kiel. Pane Coogere! Pivedli jsme pomoc!
U stanu s nevdanou, kurizn podvanou se rozsvtily reflektory.
Kdy obloukem pejdly obrovsk vlajc poutae, bylo vidt, jak
sebou kubou a o sebe pleskaj. Policist etli npisy: PAN KOSTRA, ARODJNICE VLASTNC PRACH OSUDU, VELK
LIKVIDTOR, VESUVIO POLYKA LVY! Tanily jim ped
oima, velik, namalovan kad na vlastnm praporu.
Jim zstal stt u vchodu do stanu s tmihle monstry.
Pane Coogere? zavolal prosebn. Jste tam?
Chlopn stanu vypustily ven tepl vzduch proskl zvecm pachem.
Co to znamen? zeptal se policista.
Jim etl z pohybu chlopn.
ekli Ano. ekli Pojte dovnit
Jim proel vchodem. Ostatn za nm.
Uvnit se pimhouenma oima rozhleli skrze zken stny
hlavnho storu po policch s nejrznjm stvrami, po celm svt
zcestovalmi cizky, zmrzaenmi v oblieji, kostech, na duchu,
ekajcmi na vystoupen.
Kousek dl sedli u vratkho karetnho stolku tyi mui a hrli
karty, byly oranov, limetkov zelen, slunen lut, potitn zvecmi podobami z Msce a okdlenmi mui se symboly Slunce.
Sedl tam Kostra s rukama v bok, na toho se dalo hrt jako na xylofon, vedle Nadutec, ten se dal kad veer propchnout a za svitu
znovu napumpovat. Pak skrek znm jako Bradavice, balkovou
potou se dal poslat skoro zadarmo. A vedle nho jet skrenj
nehoda buky a asu trpaslk malik a pikren takovm zpsobem, e za kartami v tesoucch se artritidou zdeformovanch rukch vbec nebylo jeho obliej vidt.
Ten trpaslk! Will strnule zral. Ty jeho ruce! Jakoby znm, urit
u je vidl. Kde? U koho? Kdy? Ale oi ho hnaly dl.
Tamhle stoj pan Gilotina, v ernm trikotu, v ernch punochch, pes hlavu ern kapuce, ruce zken na prsou, vzpmen
ztuhl u svho popravho nstroje, ost vytaen vysoko k obloze
stanu, hladov n se leskne, z jako meteor a tou rozsnout
- 86 -

prostor. Dole v lku pro hlavu le figurna a ek na rychl konec.

A tam velk Likvidtor, sam sval a lacha, ocel a elezo, zdatn
kefta s kostmi, drti elist.
Tamhle Polyka lvy, Vesuvio, s rozedenm jazykem a seehnutmi zuby, do ve rozt destky sycch ohnivch kuliek, jejich
plamnky vrhaj stn po cel ploe stechy stanu.
Vedle v jednotlivch kjch tomu pihlelo ticet dalch monster
a do chvle, kdy si Polyka lvy viml vetelc a svj vesmr nechal
padnout. Jeho slunce se utopila v kdi vody.
Pra se rozplynula. Vechno ztuhlo v iv obraz.
Jaksi hmyz pestal bzuet.
Will se rychle rozhldl.
Na nejvt jevitn ploe, s tetovac jehlou namenou jako ipka v
ruce poset remi, stl pan Dark, Ilustrovan mu.
Tlo ml zahlcen mnostvm obrzk. A po pupek byl nah a
sm se tetoval, do lev dlan pidval tm tenoukm hmyzm vynlezem dal vjev. Kdy hmyz v jeho ruce skonil, otoil se. Will,
kter se vytetn dval za nj, vykikl:
Tamhle je! Tamhle je pan Cooger!
Policist a zdravotnci oili.
Za panem Darkem trnilo Elektrick keslo.
V nm sedl znien lovk, kter byl naposled vidn leet jako
spajc hromdka kost a vyblenho vosku na nefungujcm kolotoi.
Te byl napmen, podepen a pipoutn v tom zazen sly blesku.
To je on! On tam umral.
Nadutec se zvedl.
Kostra se vysoukal do vky.
Bradavice se blem skokem snesl do pilin.
Trpaslk upustil karty a kroutil oima tu lence, tu idiota vpravo,
vlevo i dokola.
Toho j pece znm, kal si v duchu Will. Paneboe, co to s nm
udlali!
Obchodnk s hromosvody!
Ano, je to on. Zplotl, zmknut, jakmsi stralivm zpsobem
vtsnan do seven psti lidstv
Prodava hromosvod.
Vtom ale nsledovaly dv udlosti vhodn naasovan.
Pan Gilotina si odkalal.
A to ost nahoe v pltn obloze sjelo dol jako jestb vracejc
se do hnzda. epot-kubnut-leh-hrom-let-cvak!
- 87 -

Useknut hlava figurny spadla.

A pi tom pdu vypadala jako hlava Willova, jako jeho tv, znien.
Chtl i nechtl se rozbhnout a hlavu zvednout, obrtit ji a podvat
se, jestli m jeho profil. Ale copak by se lovk mohl neho takovho odvit? Nikdy, ani za miliardu let by nedokzal vysypat ten proutn ko.
Stalo se i to druh.
Mechanik, kter pracoval zezadu na kabince podobn vzpmen
rakvi se sklennm vkem, uvolnil zarku. To zpsobilo, e ve strojku zacvaklo posledn ozuben koleko pod oznaenm MLLE TAROT, ARODJNICE VLASTNC PRACH OSUDU, vtkyn.
Voskov figurna eny kvla ve sklenn kabince hlavou, a kdy
kolem n li Jim s Willem v ele zchrann posdky, piatm nosem
ukzala na n. Studenou voskovou rukou otela Prach osudu na lit
uvnit rakve. Oi mla nevidom, zaven vka seit krajkovou
pavuinou ern vdovy. Byla dnm a poctivm straidlem z vosku,
policisti se pi pohledu na ni pousmli, ale li dl, usmli se i na pana
Gilotinu za jeho vkon, a jak postupovali, nlada se zlepovala a zdlo se, e jim nevad ten non vjezd do zbavnho podniku, do zkulis svta akrobat a pochybnch kejkl.
Pnov! pan Dark a jeho smeka ilustrac se na devnm pdiu
posunuli vped, pod kadou pa dungle a kolem obou biceps ovinut egyptsk zmije. Bute vtni! Pichzte v pravou chvli! Prv
zkoume vechna nov sla! Pan Dark rozmchlm gestem pokynul, na jeho hrudi vycenily zuby pitvorn pery, a kdy vykroil, na
bie mu ucukl Kyklop, jeho debiln ilhavm okem byl Darkv
pupek.
Paneboe, kal si v duchu Will, nos pan Dark ten dav pod s sebou anebo ho naopak ten dav vlee za ki?
Uvdomil si, e ze vech vrzavch regl a ploch, z tepla pilin se
vysunuly pouov zrdy a spolu s policisty a zdravotnky okouzlen
hledly na obrzkov zstup lidstva jedinm pohybem promnn v
masu, kter ovldla a naplnila okoln vzduch a oblohu stanu mlenlivm vkikem k zskn pozornosti.
A pak st t tetovan populace promluvila. Ozvala se sty nad
tou kaligrafickou exploz, nad tou vavou monster podobnou elezninmu netst na zpocen ki pana Darka. To on vyluzoval z hrudi tny varhan. Jeho modrozelen obyvatelstvo se chvlo stejn, jako
se chvla skuten pouov monstra na pilinami vysypan podlaze
- 88 -

stanu, stejn chvn proniklo do morku kost Jimu i Willovi a pipadali si zrdnj ne stvry skuten.
Ven pnov! Chlapci! Prv jsme dovedli k dokonalosti nov
slo! Budete prvn, kdo je zhldne! vyhlsil pan Dark.
Prvn policista s rukou mimodk pitisknutou na pouzdro pistole
kosem pohldl na irokou hradbu monster a velijakch patvor.
Tenhle chlapec kal
kal?! Ilustrovan mu vybuchl smchem. Monstra nrazem
dovdiv poskoila, ale hned se uklidnila, protoe majitel pouovch
atrakc nenucen pokraoval, popleskval a konejil sv ilustrace, co
svm zpsobem uklidovalo i ptomn figurny.
e nco kal? Ale co vidl? Klukm pece vdycky pouov
atrakce nahnj strach, ne? Kdy dojde na velijak hky prody,
vezmou nohy na ramena. A co teprve dnes veer!
Policista se dval na mont napmenou karovanou trosku pipoutanou v elektrickm kesle.
Kdo je to?
Ten? Will si viml, jak z kouem zastench o pana Darka vylehl plamen, a vidl, jak ho pan Dark stejn rychle zadusil. To je
nae nov slo. Pan Elektriko.
Ne, ne! Podvejte se na toho starce! Podvejte! Will kiel ze
vech sil. Policist se k nmu obrtili a snaili se jeho zbsil kik
vyhodnotit.
Copak to nevidte? zeptal se Will. Je mrtv! V tch popruhch
ho jen nco dr vzpmen!
Zdravotnci pekvapen sledovali, jak do ernho kesla vltla velik vloka zimy a drela se tam.
Pni, napadlo Willa, my jsme si mysleli, jak to bude vechno prost. Ten staec, pan Cooger, umral, tak zavolme doktora, zachrnme
ho a on nm odpust, mon nm ani pou nic neudl a nech ns jt.
A te tohle! Co bude dl? On je mrtv! Na vechno je pozd! Vichni jsou proti nm!
Will stl mezi ostatnmi a ctil, jak se line chladn vzduch z nepohben mumie, ze studench st a studench o uzamench v zamrzlch vkch. ebra pana Coogera pod zhroucenou koil byla
tvrd jako kmen a zuby pod hlinnmi rty jako such led. Kdyby se
v poledne vynesl ven, zvedne se nad nm mlha.
Zdravotnci si vymnili pohled a kvli.
Policista nato o krok postoupil.
Pnov!
- 89 -

Pan Dark pavou rukou vybhl k mosazn rozvodn desce.

Tlo pana Elektrika te seehne sto tisc volt!
Ne, nedovolte mu to! vykikl Will.
Policist postoupili o dal krok. Zdravotnci oteveli sta, chystali
se nco ct. Pan Dark vrhl na Jima nalhav pohled. Jim vykikl:
Ne! To je v podku!
Jime!
Wille, ano, je to O.K.!
Odstupte! Pavou prsty sevely pku spnae. Ten lovk je v
transu! Udruji ho v hypnze, je to soust naeho novho sla!
Kdybyste ho z toho stavu vyruili, mohl by utrpt zrann!
Zdravotnci sta zaveli. Policisti zstali stt.
Zapnu sto tisc volt! A pesto vstane iv, duch i tlo nepokozen!
Ne!
Policista Willa strhl.
Ilustrovan mu, vechny stvry i lid naladn proti nmu se te
vrhli ke spnai.
Svtla ve stanu zhasla.
Policistm, zdravotnkm i obma chlapcm naskkala hus ke
velk jako neity.
V tch plnonch vbojch se elektrick keslo jevilo jako topenit a staec na nm vzpll jako bezbrann strom.
Policist uskoili, zdravotnci se vyklonili vped a stejn tak voskov figurny s modravmi plamnky v och.
Ilustrovan mu s rukou na vypnai toho starho, prastarho mue pozorn sledoval.
Staec byl mrtv jako kmen, to byl, ale elektina ho oblila ivotem. Toila se kolem studench muliek jeho u, probleskovala v
nozdrch hlubokch jako oputn kamenn studna. Mod elektrit
hoi se plazili po prstech podobnch kudlance nbon a po kolenech z rodu lunch kobylek.
Rty Ilustrovanho mue se otevely dokon, mon e val, ale
vbec ho nebylo slyet v tom nesmrnm smaen, vbojch, praskn
a sykotu elektrickho proudu, kter se plazil kolem, pes mue, nad a
pod nm a keslem, v nm byl uvznn. Vsta iv! volalo vechno
to hemen. Vsta iv! volaly barvy a svtla toc ze vech stran.
Probu se k ivotu! vala sta pana Darka, co slyel pouze Jim, kter uml odezrat a st v duchu nahlas. Tot si pl Will, chtl, aby
staec il, aby znovu nastartoval srdce, plce, krev, sliny, osvobodil
- 90 -

ducha a nechal roztt voskovou dui

Je mrtv! Jene a se Will snail sebevc, ten hlomoz a ryk se
mu pekiet nepodailo.
iv! Rty pana Darka se olzly a slovo si vychutnvaly. iv.
Vsta iv. Nastavil spna k nejvy rysce. Kdesi se vzprala jec
dynama roztoen jako vr, s nkem vyrbla nelidskou energii.
Svtlo bylo najednou lahvov zelen. Je mrtv, mrtv, opakoval si v
duchu Will. Vydr naivu! Kiely stroje, kiel r i jeho jas, kiely
smeky popelavch elem na ilustrovanm tle.
Ve tiplavm dmu vstvaly starci vlasy na hlav. Tpytiv slzy
kanouc z jeho neht dopadaly na devnou podlahu jako klokotav
ckance. Nehybnmi vky se draly dovnit a ven zelen vboje elektiny.
Ilustrovan mu se nad tu prastarou, doista mrtvou vc prudce
sklonil, smeka jeho elem se topila v potu a prav ruka tepala do
vzduchu nalhavou dost:
ij, ij.
A staec se probudil k ivotu.
Will vytrvalm kikem ochraptl.
Pesto ho nikdo neslyel.
Protoe v tu chvli jako by zapsobila sla hromu, jako by elektrick r nabyl novou slu pomalu, pomalouku se jedno nehybn
vko zvolna otevelo.
Pouovm stvrm spadla elist.
V nastal boui zdnliv daleko odtud vetl i Jim. Will ho pevn
drel za loket, ctil, jak vskot pronik Jimovi i kostmi, kdy se starci
rozestoupily rty a mezi nimi a vystouplmi zuby cik cak probhal
soptiv prskot.
Ilustrovan mu snil vkon na slab vrnn. Pak se otoil, padl
na kolena a naphl ruku ped sebe.
Stranou od nho nahoe na pdiu se pod koil starce cosi nepatrn
pohnulo, asi jako spadl list.
Pouov figurny vypustily zadren dech.
Prastar mu si povzdechl.
Je to jasn, kal si Will v duchu, dchaj za nho, pomhaj mu
vypadat, e ije.
Ndech, vdech, ndech, vdech pod to vypadalo jako pouov atrakce. Co m ct, co me udlat?
plce tak tak tak eptal kdosi.
Je arodjnice s Prachem osudu na svm mst ve sklennm bo- 91 -

xu?
Ndech. Figurny vthly vzduch. Vdech. Ramena jim poklesla.
Rty prastarho mue se zachvly.
srden tep jedna dva ano ano
e by ta arodjka? Will se bl podvat.
Ve starcov hrdle roztikala njak la mal hodinky.
A te se jeho prav oko otevelo pln, zaostilo a zstalo zrat
jako rozbit kamera. Jako by se dval drou v prostoru, kde nikdy
nenaraz na konec. Pomalu se zaal zahvat.
Hoi dole pod nm zanali tuhnout.
A te to star a dsivmi sny pouen oko bylo v tom zpustoenm porcelnovm oblieji tak velik, tak hlubok a tak pln sly, e
odnkud z jeho dna moural zl synovec na pouov monstra, na
zdravotnky, na policisty a na
Willa.
Na tom oku vidl Will sebe, vidl Jima, zrcadlily se na nm dv
malink postaviky. Kdyby staec mrkl, ty dv postaviky by rozmakalo jeho vko!
Ilustrovan mu, stle na kolenou, se konen obrtil a smvem
vechny uklidnil.
Pnov a chlapci, zde vidte na vlastn oi lovka, kter ije s
bleskem v tle!
Druh policista se dal do smchu. Pohyb mu smetl ruku z pouzdra
na pistoli.
Will ukroil doprava.
To star oko pipomnajc plivanec se otelo s nm a vysvalo ho
svou przdnotou.
Will proklouzl doleva.
Tot udlal slizk hlen starcovo oko, zatmco mraziv rty se
doiroka rozevely a vytvoily a pak jet zopakovaly tk vzdech,
nervzn vzruen. Starcv hlas vyrazil odkudsi z hloubi trob, odrel se od vlhkch kamennch stn tla, a nakonec vypadl z st:
vtejte mmm
Slovo zapadlo zptky.
v tejte mmm
Policist do sebe ouchli s identickm smvem.
Ne! vykikl z nieho nic Will. To nen dn pouov slo!
Byl mrtv! A zeme zas, jestli vypnete proud !
Will si sm piplc ruku na sta.
Paneboe, kal si v duchu, co to dlm? Chci, aby il, aby nm
- 92 -

odpustil, aby ns nechal na pokoji! Ale Paneboe, j chci jet mnohem vc, aby byl mrtv, chci, aby byli mrtv vichni, mm z nich
takovou hrzu, a se mi svr aludek!
Promite zaeptal.
Nen co! kikl pan Dark.
Pouov figury zaaly zmaten mrkat a zlobn civt. Co jet se
d ekat od t son postavy v tom mrazivm prskajcm kesle? To
jedno oko prastarho mue se zalepilo. sta sklapla jako bublina
lutho blta v sirn lzni.
Ilustrovan mu pratil do spnae a divoce se pitom zaklebil do
przdna. Do starcovy przdn ruky podobn rukavici vrazil ocelov
me.
Z uvadlch hrot strnit na prastarch neholench tvch lehala
elektina. Hlubok oko se odhalilo jako dra po kulce. Bailo po Willovi, nalo jeho odraz a zahryzlo se do nho. Ze rt se mln linulo:
Vvvvvvidl jsssem ty klukyyyy vlzt do
sssstanu ssss
Vyschl plce se znovu naplnily a pak tenkou skulinou kvliv vypoutly smrdut vzduch:
Zkoueli jsssme tttak jsem myslelvyssstel si zzz nich
dlej, e jsi rnrrrrtv.
Opt pauza, kyslk se pil jako voda, elektina jako vno.
padl jsssem jjjako e umrm Kkkkluci zaali
kiet
Utekli!
Staec chraplav vyrel slabiku po slabice.
Ha. Pauza. Ha. Pauza. Ha.
Elektina obila ty hvzdav rty ozdobnou aurou.
Ilustrovan mu si lehce odkalal. Tohle slo pana Elektrika
velmi unavuje
Pochopiteln, rychle zareagoval jeden policista. Omlouvme
se. Zasalutoval. Je to pkn pedstaven.
Dobr, pidal se jeden zdravotnk.
Will se chtl podvat, jak se pitom tv, ale Jim mu stl v cest.
Chlapci, tady mte deset volnch vstupenek! Pan Dark je drel v
ruce.
Jim ani Will se nehbali z msta.
Co je? zeptal se policista.
Will se pro ohniv rud vstupenky rozpait nathl, ale zarazil se,
kdy pan Dark dodal: Jak se jmenujete?
- 93 -

Policist na sebe mrkli.

eknte mu to, kluci.
Ticho. Pouov figury napjat pihlely.
J jsem Simon, ozval se Jim. Simon Smith.
Ruka pana Darka se vstupenkami se pevn sevela.
J jsem Oliver, ekl Will. Oliver Brown.
Ilustrovan mu do sebe mohutn nasl vzduch. Pouov figury se
nadechly! Ten obrovsk ndech zejm vyburcoval i pana Elektrika.
Jeho me sebou kubl. Hrotem poskoil k Willovu rameni, zajiskil
na nm a pak modrozelenmi vboji pesvitl k Jimovi. Rameno mu
zashl blesk.
Policist se dali do smchu.
iroce oteven oko starce se zablytlo.
Passssuji vs na osssly a hlupky passssuji vs pane
Padavko a pane Bleour!
Pak Elektriko domluvil. Me jim poklepal na rameno.
Krtk ssssmutn ivot pro oba!
Pak se trbina jeho st stiskla, oteven oko se zalepilo. Zadrel
zatuchl dech, aby mu elektrick jiskiky oivily krev jako temn
ampask.
Tady jsou ty vstupenky, huel pan Dark. Nvtva atrakce
zdarma. Zdarma. Pijte kdykoli. Urit pijte. Pijte.
Jim popadl vstupenky, Will popadl vstupenky.
Skokem vystelili ze stanu.
Policist mvali, rozdvali smvy na vechny strany a volnm
krokem vyli za nimi.
Zdravotnci se neusmvali, v blch kombinzch odchzeli podobn duchm.
Chlapce nali pikren na zadnm sedadle policejnho vozu.
Zdlo se, e by nejradji jeli dom.

- 94 -

II.
PRONSLEDOVN

- 95 -

Kapitola 25
Vytuila, e zrcadla na ni ekaj ve vech mstnostech, podobn
jako lovk v zim tu, ani oteve oi, e za okny pad prvn snh.
Slena Foleyov si ped nkolika lety vimla, e m dm pln
svch przranch stn. Usoudila proto, e bude nejlep nevmat si
studench povlak z prosincovho ledu v hale, nad sekretem, toaletnm stolkem i ve van. Po tenkm led je lpe chodit po pikch.
Kdyby nad tm lovk dumal, mohl by plinou pozornost tenkou
skopku prolomit. A kdyby tt propadl, mohl by se utopit v hlubinch tak chladnch a vzdlench, e tam vytesna do mramorovch
nhrobnch kamen le cel Minulost. Ledov voda by se mu prodrala do il. V transu by zstal pikovn u rmu zrcadla a stl tam navky, protoe by nedokzal odtrhnout pohled od svdectv asu.
Ale dnes veer, souasn s doznvajc ozvnou uhnjcch nohou
tch t chlapc, se nemohla zbavit pocitu, e na zrcadla v jejm dom
pad snh. Mla chu prorazit jejich rmy a zjistit, jak je u nich poas. Nakonec se toho neodvila z obavy, aby se zrcadla njakm
zpsobem nespojila v miliardovm znsoben a na pochod se nedala
armda en, z nich by se postupn staly dvky, ty by se daly na pochod a staly se z nich malilink dti. Tolik lid namakanch v jedinm dom by mohlo vst k uduen.
Take co je te teba udlat s tmi zrcadly, s Willem Hallowayem,
Jimem Nightshadem a tm synovcem? Zvltn vaha. Pro nect s
mm synovcem? Protoe, kala si v duchu, od chvle, kdy veel do
dve, sem jaksi nepatil, jeho svdectv dnm svdectvm nebylo,
pod ekala na co?
Dnen veer. Ta pou. Synovec kal, e je tam hudba, kter se
mus slyet, na pouovch atrakcch se lovk mus svzt. Do bludit
ne, tam sp zima. Na koloto, kde lto sladk jako jetelek, medov
trva a mta lesn trv svj pekrsn as.
Vyhldla z okna na trvnk pikryt noc, z nho jet nezachrnila rozhzen perky. Njak si domyslela, e to pro synovce byl zpsob, jak se zbavit tch dvou chlapc, kte by j mon chtli zabrnit,
aby vyuila lstek lec na mse krbu:
KOLOTO. JEDNA JZDA
- 96 -

ekala, a se synovec vrt. Ale nejde, tak mus jednat na vlastn

pst. Mus udlat nco, ne aby potlaila, to ne, ale aby omezila zsahy
takovch, jako jsou Will a Jim. Nikdo se nesm stavt mezi ni a synovce, mezi ni a koloto, mezi ni a pjemn, dokola se toc lto.
Synovec vechno ekl tm, e nic nekal, jen ji drel za ruce a z
malch rovch st na ni dchal vni jablenho kole.
Zdvihla telefonn sluchtko.
Na druh stran msta vidla v kamenn budov knihovny svtlo,
jako je vdalo cel msto po adu let. Vytoila slo. Ozval se tich
hlas. ekla:
Je to knihovna? Pan Halloway? Tady slena Foleyov, uitelka
vaeho Willa. Meme se, prosm, za deset minut sejt na policii
Pane Hallowayi?
Ticho.
Jste tam jet?

- 97 -

Kapitola 26
Byl bych na to psahal, ekl zdravotnk. Kdy jsme pijeli na
msto ten staec byl mrtv.
Sanitka a policejn vz na zpten cest do msta zastavily ve
stejnm okamiku na kiovatce. Jeden zdravotnk na policisty zavolal a policista volal na nho:
To si dlte blzny!
Zdravotnci v sanitce pokrili rameny.
Jo. Mte pravdu. Dlm si blzny.
Vyrazili dl jako prvn, oblieje stzliv a bl jako jejich uniformy.
Policist jeli za nimi, na zadnm sedadle se kril Jim s Willem,
pokoueli se nco ct, ale policisti se zaali bavit a smt, jeden druhmu vyprvl, co vechno zaili, a tak Will s Jimem zstali u lhan,
znovu udali falen jmna a ekli, e bydl blzko stanice, za rohem.
Nechali se vysadit u dvou neosvtlench dom pobl policie, vybhli kad k pedn verand, vzali za knoflk u dve a ekali, a
hldkov vz zahne za roh do stanice, pak sebhli k ulici a li za nm,
zstali stt a pozorovali lut svtla sluebny, o plnoci zbarven
jako slunce. Will se ohldl a vyetl z Jimovy tve, e mu hlavou b
vechno, co se za ten veer udlo, a Jim nespoutl oi z oken policejn stanice, jako by se kadou vteinu mohla ve vech mstnostech
rozhostit tma a svtla navdy zhasnout.
Cestou zptky do msta, napadlo Willa, jsem zahodil lstky, kter
jsem dostal. Ale vida
Jim sv m, dr je v ruce.
Will se zachvl.
Co si te asi Jim mysl, co chce, co plnuje, kdy se ukzalo, e
mrtv ij a e ij pouze dky ru dobla rozplench zazen elektrickho kesla? Pod jet m pout tak stran rd? Will se toho
snail doptrat. A nznaky odpovdi skuten pichzely, Jim je ml
v och, protoe Jim byl zkrtka Jim, i kdy tu jen stl s tv osvtlenou neosobnm svtlem orgnu Spravedlnosti.
Jejich nadzen by urit poslouchal, co kme ozval se Will.
Jo, ekl Jim. Ten by se tomu vnoval jen pr chvil, ne by ns
- 98 -

apli. Sakra, Williame, dej si k ertu ct, ani j sm nevm tomu, co

se za poslednch tyiadvacet hodin stalo.
Ale musme pece najt njakho nadzenho, musme se o to
snait, kdy vme, jak je situace.
No dobe, ale jak je? Co se na t pouti stalo patnho? e v Zrcadlovm bluditi vystraili njakou enskou? Vystraila se sama,
ekne policie. e se nkdo vloupal do domu? Dobr, ale kde je ten
lupi. e se skrv v ki starce? Kdo by nemu takovmu vil?
Kdo by uvil, e staec byl taky dvanctilet kluk? A co jinho se
stalo? e zmizel obchodnk s hromosvody? e zmizel a nechal tu svj
vak? Ale vdy pece mohl odjet z msta
A co ten trpaslk na jedn atrakci
J ho vidl, tys ho vidl, jene je to jako s tm obchodnkem, urit tam byl, ale me dokzat, e dv byl velk? Neme, zrovna
jako neme dokzat, e Cooger byl taky mal, take tu, Wille, stojme na chodnku, nemme jin dkaz, ne co jsme vidli, ale jsme
mal kluci, svt pout stoj proti naemu a policajti si v nm docela
uili. Pni, to je zmatek! Kdyby, kdyby tak jet byla monost panu
Coogerovi se njak omluvit
Omluvit? zajeel Will. Tomu krokodlovi, co ere lidi? Panenko skkav! Tob jet nedolo, e s almery a gofy se nebavme?
S almery a gofy? zaduman opakoval Jim, protoe tak kali bytostem, kter se pliv draly do jejich sn a plouily se jimi. Kdy
ml zl sen William, kvleli a repetili v nm almei bez tve. Kdy
ml stejn zl sen Jim, gofov, jak jim kal, rostli jako obrovit
houby z tsta na snhov pusinky. Ty houby se ivily krysami, kter
se ivily pavouky tak velkmi, e se mohli ivit kokami.
S almery! S gofy! ekl Will. To ti mus spadnout na hlavu pavla, abys to pochopil? Podvej, jak dopadl pan Elektriko a ten blzen
trpaslk! Ta zatracen maina um s lovkem udlat, co se j zamane.
My to vme, my jsme to vidli. Mon e toho obchodnka s hromosvody tak zmkla schvln anebo se mon nco pokazilo. Je fakt,
e zkrtka skonil v lisu na vno, pejel ho parn vlec kolotoe. A
te je z nho pouk, vbec se k nm nezn! Ani to ti nesta, Jime?
Vdy prosm t mon i pan Crosetti
Pan Crosetti m dovolenou.
Mon m, mon nem. A co jeho krm. Je tam vvska: PRO
NEMOC ZAVENO. Pro jakou nemoc, Jime? e by se na pouti pejedl cukrov? e by se mu udlalo patn na kolotoi, kdy se tak rd
voz?
- 99 -

Nech toho, Wille.

Ne, miste, nenechm. Chpu, ten koloto vypad lkav. Ale ty
si mysl, e bych chtl, aby mi vn bylo tinct? To jsi na omylu!
Prokristapna, Jime, piznej si, e netou po tom, aby ti te bylo
dvacet!
Vdy jsme cel lto nemluvili o niem jinm!
No jo, ale ei jsou jedna vc a vrhnout se bez rozmyslu do mainy, kter vechno nathne jako karamelku, a nechat si vythnout kosti, Jime, to je vc druh, co s nimi pak bude dlat?
To nech na m, ekl Jim do noci. J bych si vdl rady.
Jasn, Jime. Sebral by ses, el pry a m tu nechal.
To nen pravda, nenechal bych t tu, Wille, brnil se Jim. Zstali bychom spolu.
Spolu? Ty o dv hlavy vy, koukal bys na m spatra, Jime, a o
em by se asi tak dalo mluvit? J mm v kapse provzek na draka,
velijak kamnky a cucav bonbony, ty bys ml kapsu krsn istou
a przdnou a dlal by sis ze m legraci, vdycky bys m pedbhl a
vykalal se na m
Nikdy bych se na tebe nevykalal, Wille.
Ale vykalal. V co, Jime, jdi si, jdi si a m nech, mm v kapse
n, klidn si sednu pod strom a budu ho hzet a ty se klidn zblzni
z tch kon, co se honj pod dokola, natst u jim to nejde
A za to me ty! vykikl Jim. Zarazil se.
Will strnul a zaal psti. Chce ct, e jsem ml nechat toho
mladho parchanta zestrnout natolik, aby ns pipravil o hlavu.
Prost ho nechat, a si krou kolem dokola a plive nm do o? A ty
mon s nm, zamv sbohem, objede kolem dokola, zamv na
shledanou a co mi zbyde, taky ti zamvat, Jime, tohle chce ct?
Pst! ekl Jim. Sm jsi ekl, e u je pozd. Koloto se polmal

A a ho nkdo sprav, zas na nj posad toho starho Coogera a

omlad ho natolik, aby mohl promluvit a vzpomenout si na nae jmna, a pak se na ns vrhnou jako kanibalov, nebo mon jen na m,
pokud se ty chce s nimi udobit, ekne jim, jak se jmenuju a kde
bydlm
To bych neudlal, Wille. Jim se ho dotkl.
Jime, prosm t, vdy pece vid, jak to je! Vechno m svj
as, jak kal pan pastor minul msc, vechno pkn jedno po druhm, ne dva po dvou, pamatuje?
Vechno, ekl Jim, m svj as
- 100 -

Vtom zaslechli z policejn stanice njak hovor. V mstnosti vpravo od vchodu byl slyet jeden ensk hlas a hlasy musk.
Will na Jima souhlasn kvl a spolen potichu beli prodrat si
cestu kovm, aby se do t mstnosti mohli podvat.
Sedla tam slena Foleyov. Sedl tam Willv tatnek.
J to nechpu, kala slena. To pomylen, e se Will s Jimem
vloupou do mho domu, vykradou m a uteou!
Vy jste jim vidla do oblieje? zeptal se pan Halloway.
Kdy jsem zaala kiet, otoili se pod lampou.
O synovci ani slovo, napadlo Willa. O tom se pan uitelka samozejm nezmn.
Vid, Jime, chtlo se mu kiet, byla to past! Ten synovec ekal,
a se tam my piplme. Chtl ns dostat do takovho malru, aby a
ekneme, co ekneme o pouti, o nonch phodch, o kolotoi, policie, rodie, nikdo ns nebude poslouchat, protoe na nae slova se
ned!
J je nechci zaalovat, kala slena Foleyov, ale jestli jsou ti
hoi nevinn, kde jsou?
Tady! ozvalo se.
Wille! ekl Jim.
Pozd.
Protoe Will si nadskoil a u se vytahoval do okna.
Tady, oznmil prost, kdy dopadl na podlahu.

- 101 -

Kapitola 27
Dom li po chodncch zalitch msnm svtlem beze slova,
pan Halloway uprosted. Kdy doli ped dm, Willv tatnek si povzdechl:
Jime, nevidm dvod, pro takhle pozd tvoji maminku trpit.
Kdy mi slb, e j vechno ekne u sndan, nechm t jt. Dostane se dovnit, ani bys ji vzbudil?
Jasn. Podvejte, co mme.
Co mme?
Jim pikvl, odvedl je kousek dl a tam zaali mtrat po chomch vysokho mechu a list po stran domu, a nali elezn ple,
kter tam s Willem potaj umstili a pipevnili jako tajn ebk do
Jimova pokoje. Pan Halloway se krtce a tm bolestn zasml a
mysl mu zastel podivn bezuzdn smutek.
Jak dlouho u to tu mte? Ale ne, vlastn mi to nekejte. Ve vaem vku jsem dlal tot. Podval se vzhru na bean pnouc se k
Jimovu oknu. Je to krsn pocit bt v noci venku voln jako ptk.
Najednou si uvdomil, komu to k, a pokraoval: Ale nezstvte
venku dlouho, e ne ?
Tenhle tden jsme poprv byli venku pes plnoc.
Tatnek se na chvilku zamyslel. Potm, e kdybyste to mli dovolen, nebylo by to ono. Nepozorovan se v letn noci vytratit k
jezeru, na hbitov, na koleje, do broskvovho sadu, to je to prav
Pni, pane Hallowayi, vy jste kdysi
Ano. Ale ne abyste povdli maminkm, e jsem vm to piznal.
Tak honem nahoru. Naznail kam. A cel pt msc ani jeden
non vlet!
Ano, pane!
Jim se jako opice vyhoupl ke hvzdm, mihl se oknem, zavel je a
sthl roletu.
Tatnek pejel pohledem schovan ple sestupujc od svtcch
hvzd k poklidnmu svtu chodnk zvoucch k bhu na tisc metr, k
vysokm pekkm z temnch ke, k mm hbitova a zdi vhodn
ke skoku o tyi
V, co m nejvc trp, Wille? e u nedoku bhat jako ty.
- 102 -

Ano, tatnku, odpovdl syn.

Tak a te aby bylo jasno, ekl tatnek. Ztra zajde ke slen
Foleyov a znovu se j omluv. Prohled jej trvnk. Mli jsme jen
sirky a baterky, mohli jsme nco z tch ukradench vc pehldnout. Pak pjde k nelnkovi policie a pod mu hlen. M tst,
e ses sm pihlsil. A m tst, e slena Foleyov nebude nalhat
na obvinn.
Ano, tatnku.
Vrtili se zptky k boku vlastnho domu. Tatnek prohrbl bean.
U ns je to taky?
Rukou zachytil pli, kterou Will zatloukl mezi list.
Taky.
Zstali stt u beanu, kde skryt ple vedly vzhru do tepla postel, do bezpe pokoj, tatnek vythl pytlk na tabk, nacpal si
dmku, zaplil ji a pak ekl: J t znm. Ty nepsob provinile. Ty
jsi nic neukradl.
Ne.
Tak pro jsi na policii ekl, e jsi kradl?
Protoe slena Foleyov bhv pro chce, aby to bylo na ns.
Kdy ekne, e jsme to udlali, tak jsme to udlali. Viml sis, jak byla
pekvapen, kdy ns vidla lzt dovnit oknem? Ve snu ji nenapadlo,
e se piznme. Vid a my jsme to udlali. Mme u tak dost neptel
i bez obaloby. Potal jsem, e kdy se piznme, budou k nm shovvav. A byli. A slena Foleyov vlastn taky vyhrla, protoe z ns
jsou te kriminlnci. Nikdo nebude vit tomu, co kme.
J ano.
Vn? Will si ptrav prohlel stny na otcov tvi, vidl
mln blou ple, oko a vlasy.
Tati, tuhle v noci, ve ti rno
Ve ti rno
Will vidl, jak se tatnek schoulil jako ped studenm vtrem, jako
by celou tu vc tuil a znal a jen se nedokzal pohnout, nathnout
ruku, doknout se Willa a poklepat mu na rameno.
A ten vdl, e nic ct neme. Ztra ano, nkdy jindy ano, protoe mon, a vyjde slunce, stany budou pry, zrdy se rozejdou po
svt a nechaj kluky na pokoji, vd, e je vydsily natolik, e u nic
neeknou, budou dret pusu. Mon e to vechno pomine, mon
mon
Ano, Wille? vypravil ze sebe tatnek, dmka v ruce mu vyhasla.
- 103 -

Pokrauj.
Ne, ekl si v duchu Will, a Jima a m teba seerou, ale nikoho
jinho. Kad, kdo nco v, na to doplat. Take se to nikdo dal
nesm dozvdt. Nahlas ekl:
Za pr dn ti to, tati, vechno povm. Psahm. Na mou dui.
Ta due, ekl otec po chvli, mi sta.

- 104 -

Kapitola 28
Noc byla provonn prachem podzimnho list pipomnajcm
jemn psek starovkho Egypta, kter jako by se nesl k dunm za
mstem. Jak je to mon, thlo Willovi hlavou, e j v tuhle chvli
doku myslet na to, e tyi tisce star prach starovkch lid obh
kolem svta, a j jsem smutn, protoe si toho nikdo nevm krom
m a mon tady tatnka, ale ani my dva si to neekneme.
Byla to doslova jaksi chvle uprosted asu, jednu vteinu se jejich vahy podobaly jeatmu erdelovi, pt hlaounk dmajc
koce. Byl as jt spt a oni pod otleli a jako mal kluci se brnili
podlehnout a oddat se nonmu snn na polti. Byla to chvle, kdy
se dalo ct mnoho, ale ne vechno. Chvle po prvnch odhalench, ale
ne poslednch. Byla to vle dozvdt se vechno a vle nedozvdt se
nic. Byla to nov sympatie mu, kte zanaj hovoit, jak je teba.
A tak pestoe mli u dvno bt nahoe v lonicch, nedokzali
opustit chvli, kter slibovala, e budou nsledovat dal v nocch
nepli vzdlench, kdy mu a chlapec, z nho se stv mu, se
mon i vc rozhovo. A tak se Will nakonec opatrn zeptal:
Tati? Jsem j dobr lovk?
Myslm, e jsi. Ano, vm, e jsi.
A a pomh to, kdy jde opravdu do tuhho?
Pomh.
Zachrn m to, kdybych poteboval? Myslm, kdybych byl mezi
sammi zlmi lidmi a nkdo jako j na mle daleko, co pak?
Pome to.
To pece samo nesta, tati!
Dobro nen bezpe pro tv tlo. Je dleit pedevm pro klid v
dui
Ale obas se stane, tati, e se lovk tak stran vyds, e ani
due nezstane v klidu? Tatnek pokval hlavou, obliej znepokojen.
Tati, ekl Will sotva slyiteln. Jsi ty dobr lovk?
K tob a k mamince se o to snam. Ale dn lovk nen sm
sob hrdinou. iju se sebou cel ivot, Wille, vm o sob vechno, co
za to stoj
- 105 -

A kdy to vechno sete?

Mysl, jak je vsledek? Vci pichzej a odchzej a j vtinou sedm pln klidn a nehbm se z msta, ano, j jsem v podku.
Pak ale, tati, pro nejsi astn? zeptal se Will.
Trvnk ped domem kolik u je? v pl druh rno nen
mstem na filozofick
J to jen chtl vdt, nic vc.
Nsledovala dlouh odmlka. Tatnek si povzdychl.
Vzal Willa pod pa, dovedl ho ke schdkm na pedn verandu,
posadil ho tam a znovu si zaplil dmku. Nkolikrt zabafal a ekl:
Tak dobe. Maminka sp. Nev, e jsme jet venku na tkch jako
kocoui. Meme pokraovat. Podvej, od kdy si mysl, e bt dobrm lovkem znamen bt astn?
Odjakiva.
Tak ode dneka si pamatuj, e je to jinak. Nkdy lovk, kter
vypad nejastnj v celm mst a usmv se na potkn, je obten nejvtm bemenem hchu. Je toti smv a smv, mus se
nauit rozliovat jeho temnou variantu od svtl. Kdo rd mluv o
tom, co je sprvn, a hlun se smje, povtinou nco maskuje. Uil
si sv a m pocit viny. A lidi he rdi, Wille, hrozn rdi, o tom nen
pochyb, hch je lk ve vech podobch, velikostech, barvch i vnch. Jsou chvle, kdy ne stl, ale koryto vyhovuje naim choutkm.
Kdy sly nkoho pli hlasit vychvalovat druh, sna se zjistit,
jestli prv nevyel z pknho chlvku. Na druh stran ten bled
zkrouen vyuvan kolemjdouc, kter vypad jako ztlesnn
hch, to asto me bt tvj dobr lovk s velkm D, Wille. Bt
dobrm je toti hrozn pozice. lovka to strh a nkdy rozdvoj. J
jsem pr takovch znal. lovk mus pracovat dvojnsob usilovn,
aby z nho byl farm, ne aby z nho bylo jeho prase. ekl bych, e
vahy o tom, jak bt dobr, jsou tak rozpnav, a jednou v noci od
nich poprask stna. Tot plat o lovku s vysoko nastavenou lakou. Sta, aby na nj padl pouh vlsek, a u se hrout. Nedoke
sm sob dt pokoj, nedoke se vzept, dokud nen dokonalost sama.
Bylo by skvl, kdyby lovk prost mohl bt sprvn, vdycky
se sprvn zachovat a pitom na to vbec nemyslet. Ale to jde ztuha,
nemysl? V lednice je posledn kousek citronovho kole, nen
tvj, je plnoc, ty neme usnout, jakou na nj m chu, tak co?
Nemusm to rozvdt. Anebo je tepl jarn den, prav poledne, ty
- 106 -

sed ve koln lavici a nkde v dlce se chladn eka ile proplt

pes kamen. Takovou przranou vodu sly kluci na mle daleko. A
tak minutu po minut, hodinu po hodin, po cel ivot, nikdy to neskon, nikdy se to nezastav, pod m na vybranou, v tuhle chvli,
v pt a v pespt, bu dobr, bu patn, tak tikaj hodiny, to
svm tikotem kaj. B si zaplavat, anebo zsta v tom vedru, b
se najst, anebo zsta leet o hladu. A tak zstane, ale jakmile zstane, Wille, ty pece v, jak to dopadne, ne? Na eku vc nepomysl. Anebo na ten kol. Protoe kdyby ses k tomu neustle vracel,
musel by ses z toho zblznit. Kdy si sete vechny eky, ve kterch
sis nezaplaval, vechny kole, kter jsi nesndl, ve chvli, kdy je ti
tolik co mn, Wille, je tch vc, k nim nedolo, dlouh seznam. Ale
lovk se vdycky me utit vahou, e m astji se neovldne,
tm sp se v ece utop, nebo se udus zaskoenm soustem. Me se
ovem stt, e z obyejn hloup zbablosti se lovk zbyten piprav o mnoh, pod jen vykv a sz na jistotu.
Podvej se na m: enil jsem se, kdy mi bylo devtaticet, Wille,
devtaticet! Byl jsem tak zabran do mlo spnch zpas sm se
sebou, e jsem si myslel, pece se nemu oenit dv, ne se ze m
stane dobr lovk napod. Pli pozd jsem piel na to, e lovk
neme ekat, a bude dokonal, mus se s nkm stkat a provat
pdy a vzestupy jako kad jin. Take kdy jsem nakonec jednou
veer zvedl pohled od toho horlivho zpasu sm se sebou, pila do
knihovny tvoje matka a msto knihy zskala m. A j jsem vidl, e
kdy lovk vezme mue napl patnho a enu napl patnou a spoj
jejich dobr poloviny, zsk lidskou bytost dobrou a o ni se podl. A
to jsi podle mho nzoru ty, Wille. Zvltn a taky smutn na tom,
synu, je, e akoli ty tady vn lt jen ped domem na trvnku a j
vysoko na stee bych radji vidl knihy msto indel a ivot porovnvm s knihovnami, zhy jsem piel na to, e jsi od mld moudej, ne budu kdy j
Dmka panu Hallowayovi vyhasla. Odmlel se, aby ji mohl vyklepat a znovu nacpat.
Ne, tak to nen, ekl Will.
Je, ekl jeho otec. Byl bych trouba, kdybych nepoznal, e jsem
trouba. Prozrav jsem jen v jednom: ty jsi chytr.
Je to zvltn, ozval se Will po dlouhm mlen. Tys mi dnes
ekl vc ne j tob. Jet si to rozmyslm. Pi sndani ti mon eknu
vechno. O.K.?
J jsem pipraven, zle na tob.
- 107 -

Protoe j chci, abys byl spokojen a astn, tati.

Zastydl se za slzy, kter mu vyhrkly z o.
Neboj, Wille, j budu v podku.
Kdybych mohl nco ct nebo udlat, abys byl spokojen a astn, udlm to.
Ty mj Willy! Tatnek znovu zaplil dmku a sledoval, jak kou
odplouv a jemn se rozplv. Jen mi ekni, e budu t vn. To
pln posta.
Ten jeho hlas, napadlo Willa, nikdy jsem si toho neviml. M stejnou barvu jako jeho vlasy.
Tati, pro ty mluv tak smutn?
J? Protoe jsem v podstat smutn lovk. tu knihu a to m rozesmutn. Dvm se na film je mi smutno. A divadeln hry? Ty m
ubjej.
A existuje nco, co t nerozesmutn? zeptal se Will.
Jedin vc. Smrt.
Pni! Will sebou kubl. Myslel jsem, e to je naopak.
Ne, ekl mu s hlasem, kter ladil s jeho vlasy. Smrt vechno
ostatn rozesmutn. Ale sama o sob jen ds. Kdyby neexistovala
smrt, vechny ostatn vci by se nemly s m srovnvat.
A co ta pou, uvaoval v duchu Will, Smrt jako chrasttko v jedn
ruce, ivot jako cukrtko ve druh; zates jm a vyds se, nabdni a
budou se ti sbhat sliny. A mme tu dal atrakci a ob ruce pln!
Postavil se.
Tati, prosm t, poslouchej! Ty bude t vn! V mi, nebo to
patn dopadne! Jasn, ped nkolika lety jsi byl nemocn ale to je
za nmi. Jasn e ti je tyiapadest, ale to jsi pod mlad! A je tu
dal vc
Jak, Willy?
Tatnek ekal na odpov. Will se pohupoval. Hryzal si rty a pak
vyhrkl:
Nepibliuj se k pouti.
To je zvltn, ekl tatnek, to jsem se chystal ct j tob.
J bych se tam nevrtil ani za milion!
Jene to nezabrn pouti, aby neprohledvala msto a nepila ke
mn, dodal v duchu.
Slb mi to, tati?
Pro nechce, abych tam chodil, Wille?
To je jedna z tch vc, kter ti povm ztra nebo pt tden nebo
pt rok. Mus mi prost vit, tati.
- 108 -

Vm ti, synu. Uchopil ho za ruku. Slibuju.

Jako na njak pokyn se oba obrtili k domu. as vyprel, hodina
byla pozdn, dosti bylo eeno, sprvn vyctili, e je teba jt.
Jak ses dostal ven, ekl tatnek, tak se vra dovnit.
Will beze slova doel k eleznm plm pod ustivm beanem.
Tati, vi, e je nevytrh?
Tatnek jednu pejel prsty.
Jednoho dne, a t omrz, vynd je sm.
Ty m nikdy neomrz.
Tak ty to vid? M pravdu, ve tvm vku se ti zd, e t nikdy
nic neomrz. Dobr, synu, tak u lez.
Will si viml, e se tatnek dv vzhru na bean a tajnou cestiku.
Chce tudy taky vylzt?
Ne, ne, rychle odmtl tatnek.
Me, beze veho.
Dky. Nezdruj se, ekl tatnek.
Pesto se nepestal dvat, jak se v kalnm svtle rna bean e.
Will vyskoil, zachytil se na prvn, druh, tet pli a pohldl dol.
Prv z thle vzdlenosti se zdlo, jako by se tatnek dole na zemi
scvrkal. Najednou ho tam nechtl v t non tm nechat jako lovka,
koho kdosi hodil pes palubu, ruku u m napaenou, ale nehb se.
Tati, zaeptal. Ty na to nedoshne!
Kdo to tvrd!? beze slov volala otcova sta.
A tatnek povyskoil.
Chlapec a mu, bez hlesu rozesmt, rukovali po stran domu,
ruka po ruce, noha po noze.
Will slyel, e tatnek kloue, mtr kolem sebe, chyt se.
Pevn se dr! radil v duchu.
Aaach!
Mu zhluboka dchal.
Will zavel oi a modlil se: chy se tamhle te!!
Star mu si prudce odfoukl, nasl vzduch, sveepm eptem zaklel a lezl dl.
Will otevel oi, pokraoval a zbytek u el hladce, v a v,
bezvadn, krsn, skvle, hotovo! Pehoupli se dovnit a zstali sedt
na parapetu, stejn velikost, stejn vha, stejn zbarven svtlem
hvzd, sedli znovu obklopeni ndhern pjemnm pocitem vyer- 109 -

pn, zalykali se spolykanm smchem a ze strachu, aby neprobudili

Pnaboha, celou zem, manelku, maminku a peklo, vzjemn si na
sta pitiskli mkkou dla, ctili pod n tu vibrujc srdenou rozjaenost, a zstali proto sedt o chvilku dle, oi rozzen vzjemnmi
pohledy a slzc lskou.
A pak posledn pevn stisk, tatnek odeel, dvee lonice se zavely.
Opil dnm v prbhu t dlouh noci, zbaven strachu a zamen na lep, bjenj vci, kter objevil u otce, podrouenma rukama a pjemn obolenma nohama ze sebe Will setsl aty a jako
kus deva padl do postele.

- 110 -

Kapitola 29
Spal pesn jednu hodinu.
A pak jako by si vzpomnl na nco, co vidl jen jako mimochodem se probral, na posteli se posadil a zadval se na heben Jimovy
stechy.
Ten hromosvod! vykikl. Je pry!
Bylo to tak.
e by ho nkdo ukradl? To ne. e by ho sundal Jim? Ano! Ale
pro? Jen tak, z hlouposti. S smvem vylezl nahoru a eleznou ty
sundal, dn boue se pece neodv zatoit na jeho dm! e by se
bl? Taky ne. Strach byl nov oblek nabit elektinou, Jim si mus
vyzkouet, jestli mu padne.
Jim! Will ml sto chut rozbt to jeho pitom okno. Jt znovu pipevnit hromosvod na stechu. Jime, jet ne se pln rozedn, ta
niemn pou urit vyle nkoho zjistit, kde bydlme, nemme tuen, kdo pijde, ani jak bude vypadat, ale ta tvoje stecha je tak stran
przdn! Mraky let rychle, t se na ns bouka a
Will se zarazil.
Jak zvuk vydv balon unen vtrem?
dn.
Ne, nen to tak docela. Je slyet, elest, jako kdy vtr nadouv
zclony bl jako dech pny. Anebo vydv stejn zvuk jako hvzdy
otejc se ve snu. Anebo se ohlauje jako vychzejc a zapadajc
msc. To posledn pirovnn je nejlep: jako msc plujc hlubinami vesmru tak kloue vzduchem balon.
Jak ho uslyte, jak se o nm dozvte? Sly ho ucho? Nesly. Zato
chloupky na ztylku a jemn chm v uch, ty ho usly, a chloupky
na pedlokt se vm rozezvu, jako kdy o sebe nokami te kobylka,
a chvj se tou zvltn hudbou. A v tu chvli lovk, akoli le v
posteli, v, ct, je si naprosto jist, e do ocenu oblohy se no
vzdun balon.
Will zaznamenal v dom Jima jaksi pohyb. I Jim svmi jemnmi
tmavmi antnkami urit zachytil vysoko nad mstem pohyb vod,
aby mohl tudy projt leviatan.
Oba hoi vyctili, e na pjezdovou cestu mezi domy dopadl stn.
- 111 -

Oba oteveli okno, oba se vyklonili ven a oba s otevenou pusou pekvapen zrali, jak jedinen a na vteinu pesn jsou naasovan
jejich setkn, tahle perfektn pantomima intuice a porozumn, jejich
tmov spoluprce po adu let. A pak s obliejem postbenm
svtlem vychzejcho msce oba vzhldli k obloze.
Balon jim peplul nad hlavou a zmizel.
U vech kozl, co tady ten balon dl? zeptal se Jim, ale nestl o
odpov.
Dl za nm upen hledli s vdomm, e balon je pro obhldku ternu tm nejlepm prostedkem: dn ev motoru, dn skpn
pneumatik, dn kroky v ulicch, jen vtr prorejc v mracch irokou eku pro dstojnou plavbu proutnho koe a boun plachty nad
nm.
Ani Jim, ani Will okno nezabouchl a nesthl roletu, nemohli si
pomoct, zstali stt a ekat, protoe ten zvuk zachytili znovu jaksi
zamruen ve snu nkoho jinho
Teplota klesla o dvacet stup.
A dvod eplajc balon vyblen bou se prudce snel dol,
jeho slon stn zchladil orosen trvnky, zastnil slunen hodiny a
Will s Jimem se snaili pornm pohledem jm proniknout.
A vidli cosi vyklonnho v zavenm proutnm koe. Je to
hlava a ramena? Ano je, s mscem jako stbrnou pltnkou v pozad. To je pan Dark! uvdomil si Will. Likvidtor! uvdomil si Jim.
Bradavice! uvdomil si Will. Kostlivec! Polyka lvy! Obenec! Pan
Gilotina!
To nen mon!
arodjnice s Prachem osudu.
arodjnice, kter do Prachu nakresl lebky a hnty a pak je kchnutm rozpr.
Jim se podval na Willa, Will na Jima, oba etli na rtech toho druhho: arodjnice!
Ale pro se voskov jeibaba vydala v balonu na non ptrac akci? ptal se v duchu Will, pro ne nkdo z ostatnch, nkdo s jetm
jedem, vlm ohnm, hadma oima? Pro poslat zhroucenou postavu
s vky nevidomho mloka seitmi nit ern vdovy?
Ale kdy vzhldli, bylo jim to jasn.
Protoe ta arodjnice, a z podivnho vosku, byla podivn iv.
Byla slep, ale to j nebrnilo, aby nevytrila ezem pockan prsty,
uznale jimi poklepvala na vzduch a hladila zdymadla, kter protnala
a rozhrnovala vtr, odlupovala vrstvy vesmru, oslepovala mihotav
- 112 -

tanc hvzdy, dokud se prsty nezklidnily a nezapiatly jako jej

nos.
A hoi o n vdli jet vc:
Vdli, e je slep, ale zvltnm zpsobem. Dokzala spustit ruce
a nahmatat vechny nerovnosti svta, dotknout se stech dom, prohledat odloen haraburd v podkrov, vit prach, provit prvan v
chodb i due kolujc od lovka k lovku. Stejn jako ony vnmaly,
e se balon sn k zemi jako podzimn d, arodjnice ctila, jak
due opoutj chvjc se chp a znovu se v nm zabydluj. Kad z
dvou ptomnch du byla jin a ona ji v ruce hntla jako hrnskou
hlnu. Kad mla jinou vni, Will slyel, jak ich k jeho ivotu.
Kad jinak chutnala a ona je okouela sty s primitivnmi dsnmi a
jazykem ton zmije. Kad mla jin zvuk a ona si jednm uchem
nacpala due dovnit a druhm je protlaila ven!
Rukama zpracovvala prostor, jeden kvli Willovi, jeden kvli
Jimovi.
Stn balonu je polil panickm strachem a oplchl je hrzou.
arodjnice vydechla.
Balon osvobozen od trochy tto trpk zte o nco stoupl. Stn
se posunul dl.
Paneboe! dsil se Jim. U vd, kde bydlme!
Oba zalapali po dechu. Po indelch Jimovy stechy se sunul jaksi
monstrzn pedmt.
Wille! Dostala m!
Ne! Myslm, e
Ten tah, ten a ramot postupoval z dolnho okraje stechy vzhru. Will uvidl, e se balon prudkm vrem zved a odlt smrem ke
kopcm za mstem.
Je pry, tamhle let! Jime, dlala nco na va stee. Str mi sem
ty, a mu pelzt!
Jim k nmu vysunul dlouhou zkou ty na podprn ry na
prdlo, Will ji upevnil na okennm parapetu, vyhoupl se ven, perukoval k Jimovi, ten ho vythl do svho okna, bosi spolen pebhli
do Jimovy atny, odtud se vythli na pdu, starou, tmavou a pespli
tichou, vonlo to tam jako na pile. Rozechvl se usadili na hebenu
stechy a Will vykikl: Tamhle to je, Jime.
A bylo, svtil na to msc.
Stopa jako had namalovan na chodnku. Leskla se. Stbrn a
kluzk. Ale byla to cestika, kterou za sebou nechal gigantick had.
Pokud existuje, v aspo padest kilo. Ta stbrn stuha byla metr
- 113 -

irok. Zanala dole u okapu plnho list, tpytila se a k hebenu

stechy a na druh stran se zas klikatila dol.
Pro to udlala? vyhrkl Jim. Pro?
Je to jednodu ne hledat ulici a slo. Oznaila tvoji stechu
tak, aby byla ve dne v noci viditeln zdaleka a ze vech stran.
Proboha! Jim se shbl a stopy se dotkl. Na prst mu zstal
pchnouc klih. Co budeme dlat, Wille?.
Ctm v kostech, e do rna u se nevrt, eptal Will. Nemou jen tak z nieho nic zat dlat brajgl. Urit maj njak pln.
My te u to mm, co udlme!
Stoen dole na trvnku jako obrovsk hrozn krlovsk na n
ekala zahradn hadice.
Will se til dol, podailo se mu nic nesrazit a nikoho nevzbudit.
Jim zstal na stee a zkoprnl pekvapenm, kdy co by dup pihupkal nahoru udchan Will se stkajc hadic v ruce.
Wille, ty jsi gnius!
Jasn! Dlej!
Vythli hadici a stkali na indele, aby se smylo stbro a odplavil
ten hroziv rtuov ntr.
Will zvedl hlavu od prce, zadval se na przranou barvu noci
pechzejc v rno a uvidl, e se balon sna dospt k njakmu
rozhodnut. Vt a vrt se? Ozna arodjnice stechu znova? To by
ji zas museli umt a ona oznait, oni umt a tak a do svtn? Museli, pokud to bude teba.
K bych uml tu arodjnici zastavit nadobro, kal si v duchu
Will. Oni nevd, jak se jmenujeme, ani kde bydlme, a pan Cooger je
na umen, ten si nevzpomene, ten nic nepov. Trpaslk jestli je to
ten obchodnk s hromosvody je pomaten , a kdy Pnbh d, nic
si nevybav! A slenu Foleyovou se nikdo neodv obtovat dv
ne rno. Proto odnkud za mstem se skpajcmi zuby vyslali na
przkum tu arodjnici
J pitomec, tie si ll Jim, kdy omval stechu v mst, kde byl
hromosvod. Pro j ho tam nenechal?
Blesk jet neuhodil, ekl Will. A kdy sebou hodme, ani neuhod. Koukni jet tamhle!
Dkladn stechu osprchovali.
Dole pod nimi nkdo zavel okno.
To je maminka, neastn se zasml Jim. Mysl si, e pr.

- 114 -

Kapitola 30
Pestalo pret.
Stecha byla ist.
Nechali hadici, aby se sama sesunula a uchla do non trvy kdesi
hluboko dole.
Za mstem dosud vykval balon mezi nic neslibujc plnoc a
pslibem a nadj na vchod slunce.
Pro ek?
Mon vt, co mme za lubem.
Slezli dol pes pdu a za chvli u byl kad ve svm pokoji a v
posteli a po mnoha vzruench vmnch nzor te leeli tie a
kad sm naslouchal svmu srdci a hodinm pli rychle se blcm
ke svtn.
Cokoli chtj udlat oni, uvaoval Will, musme my udlat dv.
Zalitoval, e se balon nevrt, e arodjnici nenapadne, e jej znamen na stee umyli, a nesnese se dol stechu znova oznait. Pro?
Protoe.
Pistihl se, jak upen hled na svoji skautskou vbavu na lukostelbu, na krsn velik luk a toulec se py umstn na vchodn
stn pokoje.
Promi, tati, ekl v duchu a s smvem se na posteli posadil. Tentokrt jdu ven sm. Nechci, aby se ta jeibaba vrtila a cel hodiny,
mon dny, o ns podvala zprvy.
Sundal ze stny luk a toulec se py, zavhal a chvilku pemlel,
pak se pikradl k oknu a vyklonil se ven. Nen nutn dlouze vyvvat,
to tedy ne. Hlavn usilovn pemlet. Mylenky oni st neumj. To
vm, to je jist, to by tu babu neposlali, ona mylenky st taky neum,
ale um vyctit teplotu tla a jej vkyvy, rozpozn jednotliv pachy,
rozpozn vzruen, a jestli j si tu budu poskakovat a dobrou nladou
j dm najevo, e jsem ji pevezl, mon, mon e
tyi rno odbily ospal hodiny odkudsi z jin zem.
arodjnice, kal si Will v duchu, vra se.
arodjnice myslel si u draznji, srdce se mu rozbuilo ta
stecha je ist, sly!?
Vyrobili jsme si vlastn d! Mus se vrtit a znova ji oznait!
- 115 -

arodjnice?
A arodjnice se pohnula.
Ctil, e zem pod balonem se ot.
Tak jen poj, ty jeibabo, jsem tu jen j, kluk beze jmna, moje
mylenky st neum a j na tebe kalu! Vykikuju, e jsme t pevezli, u to v kad, tak poj, honem! Troufni si! Do toho!
Ve velik dlce se zvedlo souhlasn zafunn a sunulo se bl.
Panenko skkav, j pece nechci, aby se vrtila do tohohle domu,
dolo mu najednou. Rychle! Rval se do at.
Se svmi zbranmi v podpa seplhal po plch v beanu a
dopadl na vlhkou trvu.
arodjnice tady! Bel a dosavadn prbh nechval za sebou,
bel a ctil se skvle, uhnl jako zajc, kter zchrupal jaksi tajemn bjen lehce jedovat koen, kter ho te ene lenm tryskem.
S koleny u brady se penesl pes iv plot, botami drtil mokr list,
ruce pln zbran najeench jako dikobraz, v stech namchanou
sms kamnk radosti a strachu.
Ohldl se. Balon se piblil! Nadechoval se a vydechoval od
stromu ke stromu, od mrku k mrku.
Kam j vlastn mm? uvaoval Will. Pokat! K Redmanovi! V
tom dom nikdo nebydl u hezky dlouho! Jet dva bloky!
Rychl ustot jeho nohou ve spadanm list provzel mohutn ustot t kreatury nkde na obloze a na vechno se snely vloky msnho svtla a tpyt hvzd.
Zastavil se ped Redmanovm domem, v kad plci pochode, v
stech krev, a bez hlasu volal: tady! Tohle je mj dm!
Ctil, jak na obloze jaksi mohutn eka mn koryto.
Vborn! ekl si v duchu.
Vzal za kliku toho starho staven. Paneboe, blesklo mu hlavou,
co kdy oni u jsou uvnit a ekaj na m?
Dvee se otevely do temnoty.
Ve tm se rozvil a vzpt usadil prach a po svch stch se rozbhli pavouci. Nic jinho.
Will vzal rozpadajc se schody po dvou, vybhl ven na stechu,
zbran stril za komn a zstal vzpmen stt.
Balon zelen jako sliz potitn titnskmi obrazy okdlench
korpion, starovkch fnix, koue, plamen, oblan oblohy
spav snel proutn ko k zemi.
arodjnice je tu! blesklo Willovi hlavou.
Nepjemn provlhl stn do nj narazil jako kdlo netopra.
- 116 -

Will se zakymcel, ruce mu vyltly vzhru. Ten ern stn byl

tm hmatateln, do o bijc.
Will upadl. Zachytil se komnu.
Stn ho zahalil a zstal stt.
V t tm byla zima jako v mosk jeskyni.
A najednou vtr sm od sebe zmnil smr.
arodjnice syela zklamnm. Balon ve zptnm proudu opsal
kruh a vznesl se vzhru.
Ten vtr! zajsal v duchu Will, stoj pi mn!
Ne, nepibliuj se! porouel j. Vra se!
Bl se, e arodjnice jeho pln vymuchala.
Byla to pravda. Prahla po nm. Vidl, jak nehty piluje a krbe
vzduch, jako by pejdla profilovan vosk a hledala v nm otisky.
Otela dlan dovnit a ven, jako by Will pedstavoval lehce rozhaven kamnka kdesi dole na svt a ona si k nmu la oht ruce. Jak
se proutn ko rozkmihem vyhoupl vzhru, uvidl Will jej zkosen
slep a seit oi, ui zarostl mechem, sta jako scvrkl meruka
mumifikujc vstupujc dech a pokouejc se okusit, jak to je s jeho
mylenm a chovnm. Will byl pli dobr, pli vjimen, pli
jemn, pli dostupn, aby to vechno mohla bt pravda. Tm si byla
jist.
A protoe to vdla, zadrela dech.
Balon tm uvzl uprosted ndechu a vdechu.
arodjnice se opatrn, zkusmo, ve snaze zjistit situaci, nadechla.
Balon tm zaten klesl. Vydechla a vzdun plavidlo zbaven par se vzneslo v.
Nsledovalo vykvn, zadrovn vlhkho zkyslho dechu ve
vysuench tknch jejho tm dtskho tla.
Will si protepal prsty a palec dal k nosu.
arodjnice nasla vzduch. Vha jejho jedinho nadechnut sthla
balon dol.
Je bl! napadlo Willa.
Ale arodjnice zmrn zaala svm plavidlem krouit, protoe
ctila, jak se z Willovch pr line zven adrenalin.
Will sledoval otky balonu, toil se dokola, a zavrvoral. Ty jeibabo, ty chce, aby se mi zvedl aludek! kal si v duchu. Chce m
utancovat. Chce, abych omdlel?
Mohl se pokusit u jen o jedinou vc.
Stl bez hnut zdy k balonu.
arodjnice, kal v duchu, tuhle pleitost si neme nechat ujt.
- 117 -

Uvdomil si pohyb slizkho zelenho oblku, zadrovan vak

zkyslho vzduchu, kvikot a rozruch v koatin a na nohy, na zda a
na krk mu padl studen stn.
Je blzko!
arodjnice do sebe vthla vzduch, zt, bm noci, vechnu pt hvzd a studenho vtru.
Je bl!
Slon stn mu pejel po uch.
Will povystril pipraven zbran.
Stn ho celho pohltil.
Njak pavouk mu zavadil o vlasy e by jej ruka?
Will potlail vkik a na podpatku se otoil.
arodjnice se vyklonila, byla od nho jen destky centimetr.
Shbl se. Chopil se luku.
arodjnice zavtila, zamtrala a poznala, co dr.
Zdsila se a na opltku popadla dech, nasla vhu a zatila balon.
Zaala prohledvat stechu.
Will uvolnil napjatou ttivu.
Luk se zlomil na dva kusy. Will zral na nevystelen py, kter
drel v ruce.
arodjnice vypustila dech jedinm mocnm povzdechem triumfln levy.
Balon se vyhoupl vzhru. Narazil pitom do Willa vyschlm, ustivm a tce zatenm koem.
arodjnice se rozjeela nepetnm tstm.
Will se jednou rukou keovit chytil za okraj koe, volnou ruku
sthl za sebe a v silou mrtil p do tla balonu.
arodjnice onmla. Vrhla se mu k oblieji.
Pak ale p zdnliv letc pedlouhou hodinu prorazil v balonu
mal otvor. Rychle jel dol, jako by ezal obrovsk zelen sr. Puklina se rozvrala jako irok smv po celm povrchu t gigantick
hruky, slep arodjnice nco drmolila, kvlela, na rtech j naskkaly
puche, jeela na protest, Will se pevn drel, kopal nohama, ruce
zaat do koe, a balon nakal, zmtal se, truchlil nad vlastn rychlou
plynnou smrt, nebo uvznn vzduch se horliv dral ven, inul se
dra dech a vak jm pohnn znovu stoupal vzhru.
Will se pustil. Kolem nho hvzdal przdn prostor. Otoil se, dopadl na indele, sklouzl po star ikm stee a na okraj, tam se nohama naped pehoupl do dal przdnoty, s vkikem se prsty zachytil okapu, pevn se drel, ale ctil, jak plech skpe a povoluje, zatm- 118 -

co on ptr po nebi a pozoruje balon, jak se sykav smruje, kube

sebou jako porann zve a sna se sv vyden exhalace dopravit
do oblak; postelen mamut brnc se zniku, straliv promnn,
vykalvajc pchnouc plynatost.
A to ve v jedinm okamiku. Will pak s roztaenma rukama padal do prostoru, ani neml as se zaradovat, e m pod sebou strom,
kter ho zachytil, poranil, ale peruil jeho pd matrac z vtviek,
haluz a siln vtve. Jako paprov drak leel obliejem k msci na
mst, kde mohl naposled slyet nek arodjnice na stri u umrajcho, protoe balon ji vvrtkou vzdaloval od domu, od ulice, od msta
za ukrutnho truchlen.
Ten smv, ta trhlina u zashla cel balon v deliriu vrvorajc
zemt na loukch, odkud pvodn piel, klesajc k zemi daleko od
spcch, neznalch a nevdoucch dom.
Will se hezkou chvli neodvil pohnout. Nesly ho vtve, ale bl
se, e by jimi mohl proklouznout a zabt se dole o ernou zem. ekal
taky, a mu v hlav pestane buit kovsk kladivo.
Otsalo jm i buen srdce, i to ho mohlo setst, ale poslouchal
ho s radost, vdl, e ije.
Teprve kdy se pln uklidnil, zkontroloval vechny dy a peliv
vybral modlitbiku, slezl ze stromu na zem.

- 119 -

Kapitola 31
Po zbytek noci se u celkem nic nedlo.

- 120 -

Kapitola 32
Za svtn se po strnul obloze pehnal burciv hrom, a jiskry ltaly. Na mstsk bn tie padal d, tryskal z okapovch rour a
hovoil neznmmi podzemnmi jazyky pod okny, kde neklidn snili
Jim a Will. Z jednoho snu se pekulili do nsledujcho, ale zjistili, e
jsou vechny stien z te tmav zpuchel ltky.
Pi tom rachotivm ven bubn dolo k dal vci:
Na promen ploe pout se najednou keovit probral k ivotu
koloto. Jeho orchestrion vypoutl pchnouc vpary hudby.
Nejsp jen jedna jedin osoba v mst slyela a uhdla, e se koloto zase to.
Dvee domu sleny Foleyov se otevely a zavely, jej spn
kroky znly ulic.
Kdy se pak blesk zmrzaen roztanil po chvli pln obnaen,
chvli navdy zmizel zemi, hust se rozprelo.
V dom, kde bydlel Jim, i v dom, kde bydlel Will, kdy se d
pi sndani lsal na okna, bylo slyet neustvajc tich hovor, pak kik
a znovu klidn hovor.
Ve tvrt na deset se do tohohle nedlnho poas vytrachal Jim v
plti do det, v epici a galoch.
Zastavil se a zamil pohledem na stechu, kde vera smyli cestiku po obm hadovi. Pak upel oi na Willovy dvee, aby se otevely.
Stalo se. Objevil se v nich Will. Za nm hlas jeho otce: Chce, abych
el s tebou? Will rozhodn zakroutil hlavou.
Oba chlapci, omvan z nebe, dstojn kreli k policejn stanici,
kde budou vyprvt, ke slen Foleyov, kde se znovu omluv, te li
jen s rukama v kapsch a vzpomnali na verej straideln zhady.
Ticho po chvli prolomil Jim:
Kdy jsme vera veer umyli tu stechu a j pak usnul, zdlo se
mi o pohbu. el po Hlavn td, sp jako njak nvtva.
Mysl prvod nebo pehldka?
Pesn tak! Tisc lid v ernm, ern kabty, ern klobouky,
ern boty a rakev byla tinct metr dlouh!
To m podr!
Prv! Co tinct metr dlouhho potebuje pohbt?! napadlo
- 121 -

m. A v tom snu jsem k rakvi dobhl a nakoukl jsem dovnit. A te

se nesmj.
Moc legran mi to nepipad, Jime.
V t velik dlouhatnsk rakvi byla velk dlouh svratl vc,
nco jako vestka nebo ohromn zrnko vna vysuen na slunci. Jako
velik ke anebo hlava obra nechan vyschnout.
Ten balon!
No jo! Jim se zarazil. To se ti asi zdlo tot! Jene balon
neme umt, nemysl?
Will mlel.
A pohby se pro balony taky nedlaj!
Jime, j
Balon zatracenej, leel tam jako hroch, ze kterho nkdo vypustil
vzduch
Jime, vera veer
Vlajc ern chocholy, hudba bubnuje na ernm sametem zahalen bubny, ernou slonovinu, pni, to bylo! A j jsem k tomu vemu
jet musel rno vstt a ct to mamince, ne vechno, ale stailo to,
aby zaala breet a jeet a zase breet, ensk plou s radost, nemysl? kala, e m syna kriminlnka, ale my jsme pece nic
patnho neudlali, vi, Wille?
Vm o jednom, co se mlem svezl na kolotoi.
Jim s nm v deti drel krok. Myslm, e o to mi u nejde.
Ty jenom mysl!? Po tom vem? J se z tebe zblznm! Co ta
arodjnice, Jime, ten balon! Vera veer jsem pln sm
Neml as vtu dokonit.
Neml as ct, e balon propchl, ten se odpotcel umt nkde na
oputnm mst a tu slepou jeibabu nesl pi pdu s sebou.
Neml as, protoe v tom studenm deti najednou zaslechli pesmutn zvuk.
Mjeli prv przdn prostranstv, na nm v jist vzdlenosti stl
ohromn dub. Pod nm z detivch stn vychzel ten zvuk.
Jime, ekl Will, nkdo tam ple.
Ne, neple, Jim el dl.
Je tam njak mal holka.
Nen. Jim se nechtl ani podvat. Co by njak holka dlala pod
stromem, kdy pr? Jdeme!
Jime! Vdy ji sly!
Ne! Neslym!
Ale pl nesouc se nad zvadlou trvou zeslil, jako smutn ptek
- 122 -

letl detm a Jim se k nmu musel otoit, protoe Will u se vydal

pes nerovnou pl.
Jime j ten hlas znm!
Wille, necho tam!
Jim se nehbal, ale Will kloptal dl, a vstoupil do stnu zmoklho stromu, kde konila obloha a ztrcela se v podzimnm list, stkala
v lesklch kch po vtvch a kmenu, u nho se krila holika,
obliej v dlanch, nakala, jako by msto a vichni lid v nm zmizeli
a ona se ztratila v hustm lese.
Nakonec se vhav piinul i Jim, zstal stt u hranice stnu a ekl:
Kdo je to?
J nevm. Ale Will souasn ctil, e se mu hrnou slzy do o,
jako by st jeho bytosti dokzala uhdnout, kdo to je.
Jenny Holdridgeov to nen, vi?
Ne.
Jane Franklinov?
Ne. V stech jako by ml novokain, jazykem sotva pohnul, rty
nectil. ne
Holika plakala i v jejich ptomnosti, ale hlavu nezdvihla.
mi mi nepome ni nikdo mi mi nepome j
Kdy se trochu vzpamatovala a uklidnila, zdvihla hlavu. Oi mla
od ple opuchl na mal trbinky. Nejdv se lekla, e tu nkdo je,
pak ji to pekvapilo.
Jime! Wille! To jste vy!
Chytila Jima za ruku. Vykroutil se j a zavetl: Ne! J t neznm, nech m!
Wille, pomoz mi, Jime, prosm t, necho pry, neodchzej!
vzlykala pervan a slzy se j zase zaaly hrnout do o.
Ne, ne, nech m! hulkal Jim, ermoval rukou, vytrhl se j, upadl na zem a vyskoil s napaenou pst. Cel se tsl, ale spustil ruku
podl tla.
Wille, Wille, prosm t, jdeme odsud, nezlob se. Paneboe!
Holika se ve stnu rozloitho dubu prothla, oi se j rozily,
jak se na ty dv zmokl postavy upnula, pak zastnala, objala si kolena a pohupovala se vped vzad, houpala sama sebe jako miminko a
konej ila lokty nebylo vyloueno, e si zane sama pod tm temnm stromem i zpvat, a to bez ustn a tak, e se k n nikdo nebude
moct pidat, ani tu pse utnout.
nkdo mi mus pomoct nkdo mus pomoct j truchlila
- 123 -

jako za mrtvou, nkdo j mus pomoct nikdo j nepome nikdo

j nepomohl pomozte j, kdy ne mn co si ponu co si ponu.
Ona ns zn! neastn zvolal Will, sten naklonn k holice, sten obrcen k Jimovi. J ji tu nemu nechat!
Ta holka le! rozhorlil se Jim. Le! Nezn ns! J ji nikdy nevidl!
Je pry, pivete ji zptky, je pry, pivete ji zptky, nakala
holika se zavenm oima.
Koho mme hledat? Will si klekl na jedno koleno, ale vzt za
ruku se ji neodvil. Popadla ho sama. Tm okamit si uvdomila,
e se spletla, protoe se j snail vytrhnout. Pustila ho a znovu se rozplakala. Will pobl vykval, zatmco Jim, stojc kus dl ve vyschl
trv, volal, a jdou pry, e se mu to vbec nelb, e prost musej
jt.
Je pln ztracen, vzlykala holika. Utekla tam na tom mst a
u se nevrtila. Najdete mi ji? Prosm, prosm
Rozechvl Will ji pohladil na tviku. Tak u nepla, eptl.
Vechno se sprav. J njakou pomoc pivedu, povzbuzoval ji. Otevela oi. J jsem Will Halloway, v? Na mou dui se k tob vrtme. Za deset minut. Ale nesm odsud odejt. Zavrtla hlavou. Pok tu na ns pod tmhle stromem? Beze slova zakvala hlavou.
Will vstal. Ten pln pirozen pohyb ji vydsil, trhla sebou. Will
proto zstal chvli stt, dval se na ni a ekl: J vm, kdo jsi. V tom
ztrpenm obliejku vidl velk ed povdom oi. Vidl dlouh
detm zmen ern vlasy a bled tve. Vm, kdo jsi, ale musm
si to ovit.
Kdo tomu bude vit? zabdovala.
J, odpovdl Will.
Znovu se opela o strom, ruce sloila do klna, tsla se po celm
tle, hubeouk, bleouk, malik, zmaten.
Mu u jt? zeptal se.
Kvla hlavou.
Will odeel.
Jim na konci toho prostranstv nevcn podupval, tm hystericky se vztekal a vykikoval.
To nen mon!
Je, ekl Will. Ty oi. Podle nich se to d poznat. Jako to bylo s
panem Coogerem a tm zlm klukem. Je jen jeden zpsob, jak se o
tom pesvdit. Poj, jdeme!
Prothl Jima mstekem, nakonec zstali stt ped domem sleny
- 124 -

Foleyov, v rannm pe pejeli pohledem neosvtlen okna, vyli

po nkolika schdcch a zazvonili, jednou, dvakrt, tikrt.
Ticho.
Domovn dvee se pomalouku pohnuly, skply v pantech.
Sleno Foleyov, tie zavolal Jim.
Nkde na druh stran domu se pohnuly stny deovch kapek na
vzdlench okennch tabulkch.
Sleno Foleyov?
Stli v hale u zvsu z korlkovho det, naslouchali, jak se na
pd v lijku krout trmy a stnaj.
Sleno Foleyov! Tentokrt hlasitji.
Jedinou odpovd bylo krbn myek uhnzdnch v teple po
dom.
Nen doma, la nakupovat, ekl Jim.
Ne, ne, ekl Will. Pece vme, kde je.
Sleno Foleyov, j vm, e tu jste! vykikl najednou Jim a zbsile se hnal po schodech nahoru. Nechte toho, vylezte!
Will ekal, a vechno prohled a zkrouen pithne zptky.
Kdy se Jim vrtil pod schody, oba zaslechli hudbu, domovnmi
dvemi ji pivl vtr spolu s vn svho detku a uvadl trvy.
Mezi okolnmi pahorky skehotal orchestrion kolotoe pozptku
Pohebn pochod.
Jim otevel dvee dokon a stl v hudb, jako se stoj v deti.
Spravili koloto!
Will kvl. Urit tu hudbu slyela a brzy rno vyla ven. Nco
nebylo v podku. Mon e koloto neopravili, jak bylo poteba.
Anebo se vdycky me jet nco stt. Vem si toho obchodnka s
hromosvody, vechno je u nj vzhru nohama a on je pouk. Na pouti
se mon havrie vtaj, pispv to k oiven. Anebo s n nco udlali
mysln. Mon e se chtli co nejvc dozvdt o ns, jak se jmenujeme, kde bydlme, mon e chtli, aby jim pomohla nm ublit. Co
my vme? Mon e mla sv podezen anebo se bla. A oni j vyli
vstc vc, ne by ji ve snu napadlo anebo by chtla.
J nechpu
V tch otevench dvech, ve studenm deti, se te bylo teba
zamyslet nad slenou Foleyovou, kter se boj bludit, slenou Foleyovou nedvno samotnou na pouti, mon e kiela, kdy s n dlali, co nakonec takhle dopadlo, toili ji kolem, kolem, dokola, mnohem vc let, ne by si byla pomyslela, deli ji na de, malikou,
oputnou a zmatenou, protoe sama sebe nepoznvala, kolem a ko- 125 -

lem, a vechna lta zmizela, koloto se nkolika poskoky zastavil

podobn jako kolo rulety a nikde dn zisk, vechno ztraceno, nem
kam jt, ta podivnost se ned vyjdit a ned se dlat nic jinho ne
plakat pod stromem, oputn, v podzimnm deti
Takhle pemlel Will. Takhle pemlel Jim a ekl:
Chudk chudk pan uitelka
Musme j pomoct, Jime. Nikdo jin j nebude vit, kdy ekne:
J jsem slena Foleyov. To je nesmysl, eknou j. Slena Foleyov
odjela z msta, zmizela! Nepovdej, holiko! Jime, j se vsadm, e
dnes u klepala na hodn dve, prosila o pomoc, ale spoustu lid kikem a brekotem vydsila, proto utekla, vzdala to a schovala se pod
tm stromem. Policie u mon slenu Foleyovou hled, no ale co?
Tohle je njak neposlun ubreen holka, zavou ji za me a ona
se zblzn. Ta pou! Ta v, jak potrestat, aby se lovk nemohl brnit!
Podn ti daj zabrat a zmn t tak, e u t nikdy nikdo nepozn.
Pak t nechaj bet, v podku, jen si b a povdej, lidi ds, nebudou poslouchat. Jenom my dva, Jime, vme, co se dje, a j mm
momentln pocit, jako bych sndl syrovho studenho hada.
Naposled se ohldli na stny det stkajc jako slzy po oknech salonu, kde je pan uitelka tolikrt hostila kolky a horkou okoldou
a mvala jim z okna. Vyli ven, zabouchli dvee a beli zptky na to
przdn prostranstv.
Musme ji schovat, ne seeneme pomoc
Pomoc? udchan vyrazil Jim. Nedovedeme pomoct ani sami
sob!
Urit maj njak zbran, mme je pmo ped sebou, ale jsme
tak slep, e
Zastavili se.
Tlukot jejich srdc pehluil tlukot daleko vtho srdce. Vskaly
trubky. Vetly trombony. Stdo tub, z neznmch dvod vyplaen, podnikalo slon tok.
Pou! zajkl se Jim. To ns nenapadlo! Me se dostat pmo
do msta. Prvod, defil mstem! Anebo je to poheb toho balonu, o
kterm se mi zdlo?
Poheb to nen a jako prvod to jen vypad, sld po ns, Jime, po
ns nebo po slen Foleyov, jestli ji chtj dostat zptky. Mou
klidn projt, kudy budou chtt, troubit, bubnovat a pitom sldit. Jime,
musme pro ni dojt, dv ne oni
Nedoekl, protoe se tryskem rozbhli zkou ulikou, ale najednou zabrzdili a skokem se skryli v kov.
- 126 -

Na druhm konci uliky se objevil pouov orchestr, vozy se zvaty, akov, voskov figurny a dal a s rmusem se vklnily mezi
n a przdn prostranstv s velikm dubem.
Urit trvalo adu minut, ne prvod peel. D jako by se odsunul dl, oblaka letla s nimi. Pestalo pret. Ven bubn u jen doznvalo. Hoi poklusem probhli ulikou a pes ulici a zastavili se a
u przdnho prostranstv.
Holika pod stromem nebyla.
Obeli ho, dvali se do koruny, zavolat jmno se neodvili.
Pak se k smrti vystraen rozbhli schovat nkam do msta.

- 127 -

Kapitola 33
Zazvonil telefon.
Pan Halloway ho zdvihl.
Tati, tady Will, my na tu policii jt nememe, mon ani dnes
nepijdeme dom, ekni to mamince a taky Jimov mm.
Willy, kde jste?
Musme se schovat. Oni ns hledaj!
Kdo, proboha?
Nechci t do toho namoit, tati. Mus mi vit, schovme se na
pr dn, dokud neodjedou. Kdybychom li dom, sledovali by ns a
ublili by tob nebo mamince nebo Jimov mm. Musm u jt.
Willy, nedlej to!
Tati, ekl Will, dr mi palec.
Klik.
Pan Halloway vyhldl z okna na stromy, na domy, na ulice, z dlky slyel hrt hudbu.
Willy, ekl peruenmu spojen, hodn tst.
Oblkl si kabt, vzal klobouk a vyel do podivn jasnho svitu
detivho slunce, kterm byl prostoupen studen vzduch.

- 128 -

Kapitola 34
Ped obchodem United Cigar Store v tuto nedli ped polednem
kdy se pes nj neslo vyzvnn vech mstnch kostel, nad nm do
sebe vrelo, a kdy te dola zsoba det, mrholil z nebe hlas zvon ped tm obchodem stl devn indin, na vyezvanch prech
elenky se perlily kapky vody, nevdl, jestli zvony jsou katolick
nebo baptistick, ani si nebyl vdom, e se bl slunen ziv inely, buc pohansk srdce pouov kapely. Tue bubn, chraptiv
vskot orchestrionu, pomal krok figurn, podivnjch ne on, nemly dn magick inek na indinv strnul drav pohled. Bubny
ale zatsly kostely a vytepaly z nich tlupy kluk, zvdavch a toucch po jakkoli zmn, a tak kdy kosteln zvony pestaly s kovov
stbrnm detm, vc, ztuhl sezenm v kostelnch lavicch, se
promnili v dav rozjaench pihlejcch, kdy pouov prvod
vkvt es, nach sametu, majesttn krok, mamut dusot, tepetav
prapory el kolem.
Na kovov mi zaputn do chodnku ped obchodem s doutnky leel stn tomahavku devnho indina. Po thle lehce rezonujc
mi po lta chodili lid, odhzeli na ni tuny obal mtovch vkaek, zlatch psk od doutnk, pak cigaret a mdnch cent,
kter pod n navdy zmizely.
Kdy se te ekalo na prvod, stovky nohou o ni zazvonily a pak
se na n makaly, kdy pou na chdch krela kolem za zvuk
tygho evu, rachotu vulkn a vbuch barev.
Pod m se tsly dv siluety.
Nad n, jako velik barokn pv mc dlouhmi kroky cihly i asfalt, se doiroka otevraly oi monster a figurn, upen prohlely
stechy ad, ve kostel, etly si tabulky zuba a vvsn tty
onch optik, kontrolovaly obchody s lacinm zbom, a bubny pitom lomcovaly sklennmi tabulemi vklad a voskov figurny se
tsly napodobovanm strachem. Prvod spousty horlivch a neuviteln pronikavch oi postupoval za vytouenm clem, kterho nedokzal doshnout.
Protoe vytouen objekty skrvala tma.
Jim a Will byli pod m v chodnku ped obchodem s doutnky.
- 129 -

Skren, bradu u kolen, hlavu zvrcenou, oi na stopkch, nasvali

dech, jako se cuc zmraen vodov ledo. Studen vtk nad nimi
nadouval enm aty. Mui nad nimi se naklnli k obloze. Kapela s
besknmi inely svm nporem tiskla dti ke kolenm matek.
Podvej! vykikl Jim. Ten prvod! Je pmo ped obchodem s
doutnky! Na co jet ekme, Wille? Jdem pry!
Ne, zaval Will, a ochraptl, a pevn chytil Jima za koleno.
Tohle je nejnepravdpodobnj skr, ped zraky vech! Vbec je
nenapadne tady hledat! Sklapni!
Drrrnnnn
M nad nimi se rozdrnela dotekem musk boty a olapanch
cvok na n.
Tatnek! mlem vykikl Will.
Povstal, klesl zptky, hryzl si rty.
Jim vidl mue nad sebou zatoit sem, zatoit tam, dkladn se
rozhlet, tak blzko, a pitom tak daleko, metr odsud.
Mohl bych se jen nathnout napadlo Willa.
Jene tatnek, bled a nervzn, spchal dl.
A Will ctil, jak se mu duika taslav propad do nitra.
Bum!
Kluci sebou trhli.
M propadla kulika rov vkaky na hromdku starho papru vedle Jimovy nohy.
Nahoe si k mi depl ptilet kluk a vyjeven ptral po zmizel pochoutce.
To snad nen mon! kal si v duchu Will.
Hok si klekl, ruce nathl k mi.
Koukej jt dl! hnal ho v duchu Will.
Nesmysln si pl popadnout vkac gumu a nacpat ji chlapekovi zptky do pusy.
Pouov buben jet jednou zavil a pak ticho.
Jim s Willem se na sebe podvali.
Ten prvod, napadlo oba, se zastavil!
Hok prostril do me jednu ruku a k lokti.
Nahoe v ulici se pan Dark, Ilustrovan mu, ohldl na svoji eku
zrd a klec, na blytiv tuby a plechov hady lesnch roh. Kvl
hlavou.
Prvod se rozpadl.
Monstra a zrdy se rozbhly na prav i lev chodnk, vmsily se
do davu, rozdvaly letky, oi jim jiskily a pohotov toily jako
- 130 -

hadi.
Stn malho chlapce ochladil Willovi tv.
Prvod skonil, domyslel si, te zan ptrn.
Podvej, maminko! chlapeek ukazoval prstem skrz m.
Tamhle!

- 131 -

Kapitola 35
Charles Halloway, vyerpan nespavost, neustlm pemlenm
a nekonenmi pochody, prv dopjel v Nedov non kavrn kousek cesty od obchodu s doutnky druhou kvu a chystal se platit, kdy
ho pepadla zkost z nhlho ticha venku na ulici. Sp vytuil, ne
zahldl, urit ven, kdy se prvod rozplynul v davech na chodnku.
Ani vdl pro, stril penze zptky do kapsy.
D mi dal, Nede?
Ned prv nalval kvu, kdy se rozltly dvee, kdosi vstoupil a
pravou ruku zlehka rozloil na pult.
Charles Halloway zstal zrat.
Ruka zrala na nj.
Na hbetu kadho prstu bylo vytetovan oko.
Mami! Tam dole! Podvej!
Kiel chlapeek a ukazoval na m.
Dal stny ly kolem a otlely s odchodem.
Vetn Kostlivce.
Kostlivec, pan Lebka, vysok jako uschl strom v zim, tenk, jen
lebka a kosti poskldan na straka, vrhl svj xylofonov stn na
studen star papry, rozplen couvajc chlapce a na vci skryt pod
m.
Jdi dl! kal v duchu Will. Jdi!
Baculat prstky dtte gestikulovaly v mi.
Jdi.
Pan Lebka odeel.
Dky Bohu, v duchu zajsal Will a vzpt zalapal po dechu. Ne,
to ne!
Protoe najednou se objevil Trpaslk kolbal se z nohy na nohu,
na lemu pinav koile piit zvoneky lehce cinkaly, pod nm ropue podobn stn, oi jako odlman tpiny hndho mramoru vyletn na povrchu do pomatenho lesku a hledal, co se ned nalzt,
kdesi ztracen j, na okamik hledal ztracen kluky, pak zase ztracen j, dv sti toho zmuchlanho muka bojovaly o to, kam strhnout jeho blikav pohled, sem, tam, vzhru, dol, kolem dokola, jed- 132 -

na hledala minulost, druh bezprostedn ptomnost.

Maminko! volalo dt.
Trpaslk se zastavil a koukal na chlapeka o nic vtho ne on.
Pohledy tch dvou se stetly.
Will se vrhl nazad, pokouel se tlo vmknout do betonu.
Tuil, e Jim dl tot, nehbe sebou, ale hbe mozkem a du,
vrh je do tmy schovat ped tou dramatickou scnkou nahoe.
Jdeme, mladku! ensk hlas.
Chlapeek byl postaven na nohy a odtaen.
Pozd.
Dol se msto nho dval Trpaslk.
V jeho och byly poztrcen zbytky a potrhan kousky mue
jmnem Fury, kter prodval hromosvody ped bhvkolika dny,
bhvkolika roky v tom dlouhm, poklidnm, bezpenm a skvlm
obdob, ne se zrodila tahle makara.
Pane Fury, kal si v duchu Will, co to s vmi udlali! Hodili vs
pod beranidlo, drtili vs v ocelovm lisu, vytlaili z vs vechny slzy
a nky a namakali vs jako ertka do krabiky a vznili, a u z vs
nic nezbylo, pane Fury nic ne tenhle
Trpaslk. Jeho obliej byl u mn lovk, spe stroj. Vlastn kamera.
Zaclonn nevidom oi se pipravily a otevely do tmy. Cvak.
Dv oky se rozily a sthly bezprostedn za sebou: momentka
kovov me.
A taky zbr toho, co je pod n?
Dv se na ten kov anebo na mezery mezi nm, uvaoval Will.
Na nekonen okamik si Trpaslk ten zborcen splcnut hlinn fek pidepl. Fotografick oi s bleskem ml vyvalen,
mon dosud poizovaly zbry.
Will a Jim nebyli vidni skuten, fotografick oi trpaslka si vypjily jen jejich siluetu, barvu a velikost. Byli zaklapnuti do ern
sknky v lebce. Pozdji kdy asi? bude obrzek vyvoln lenou,
mravou, zapomntlivou, tkavou a zmatenou mysl. Co je pod m,
bude pak skuten vidt. A vsledek? Odhalen! Pomsta! Zhuba!
Klik-cvak-tik.
Nahoe pebhly rozesmt dti.
Trpaslk-dcko, pilkan jejich radostnm poskakovnm, se jako
pominut rozbhl s nimi. Ale vzpamatoval se, plchl a el hledat nco, sm nevdl co.
Slunce skrze mraky ozaovalo celou oblohu.
- 133 -

Dva hoi, zatarasen v acht s prouky svtla, zaatmi zuby tie

cedili dech.
Jim Willovi stiskl ruku a pevn ji drel.
Oba ekali, kolik o tu jet pejde a kovovou m prohrbne.
Ty modro-erveno-zelen vytetovan oi, vech pt, odpadly od
pultu.
Charles Halloway se pi tetm lku kvy pootoil na otec stolice.
Ilustrovan mu ho pozoroval.
Charles Halloway kvl na pozdrav.
Ilustrovan mu nekvl ani nemrkl, upen si ho prohlel, dokud
vrtn nepojal mysl se odvrtit, ale neodvrtil se, prost se na toho
drzho vetelce jen co nejklidnji dval.
Co to bude? zeptal se majitel kavrny.
Nic. Pan Dark nespoutl oi z Willova otce. Hledm dva kluky.
Nejsi sm. Charles Halloway vstal, zaplatil a odchzel. Dky,
Nede. Pi odchodu jet zahldl, jak mu s tetovnm naphl ruce k
Nedovi, dlanmi vzhru.
Kluky? kal Ned. Jak star?
Dvee se zabouchly.
Pan Dark sledoval, jak Charles Halloway odchz kolem okna.
Ned nco kal.
Ale Ilustrovan mu neposlouchal.
Willv otec se nejprve vydal ke knihovn, zastavil se, pokraoval
k soudu, zastavil se, ekal, a ho povede njak lep vnuknut, prohrbl kapsu, kuivo nenael, a tak se vydal k United Cigar Store.
Jim pohldl vzhru, uvidl povdom nohy, bled obliej, proedivl vlasy. Wille! Je to tvj tatnek! Zavolej na nj. Pome nm!
Will nedokzal promluvit.
Tak na nj zavolm j!
Will ouchl Jima do ruky a zuiv vrtl hlavou, ne!
Pro ne? naznail pusou Jim.
Protoe, odpovdly Willovy rty.
Protoe obrtil oi vzhru tatnek tam nahoe vypadal jet
men ne pedelou noc po stran domu. Bylo by to jako zavolat na
dalho kolemjdoucho chlapce. Ale oni nepotebuj dalho kluka,
potebuj generla, ani to ne, potebuj generlmajora! Pokouel se
- 134 -

zahldnout otcv obliej ve vkladn skni obchodu a zjistit, jestli

opravdu vypad star, energitj a silnj ne vera veer v mlnch barvch msce. Jene z otce nevidl vc ne nervzn pokubvajc prsty a sta, kter jako by se neodvaovala vyslovit, co od pana
Tetleyho potebuje
Jedno tedy jeden doutnk za ptadvacet cent.
Boe na nebesch, ekl pan Tetley tam nahoe, to je nkup bohe!
Charles Halloway si dal pi odstraovn celofnu naas, ekal na
njak pokyn, na njak pohyb ze strany vesmru, kter mu nazna,
kam vlastn jde, pro se sem vrtil pro doutnk, kdy ho ve skutenosti nechce. Ml dojem, e zaslechl, jak na nj nkdo vol, dokonce
dvakrt, rozhldl se po davech lid, vidl, jak klauni rozdvaj letky,
pak si zaplil doutnk, kter nechtl, namodralm vnm plamnkem
plynu hocm ve stbrnm zapalovai na pult, vydechl kou, volnou
rukou zahodil paprov krouek z doutnku, vidl, jak poskoil na
kovov mi a zmizel, oima ho sledoval dol, kde
Pistl u nohou Willa Hallowaye, jeho syna.
Charles Halloway se kouem z doutnku mlem zadusil.
Jsou tam dva stny, urit! A ty oi! Z t tmav studny pod ulic
vzhru vyhl strach. U u se shbal, aby m odstranil.
Msto toho vude kolem plno lid, poas se zlepilo jen nevcn potichu vyhrkl:
Jime? Wille! Co se to tu, k ertu, dje?
Ve stejnou chvli tyicet metr odsud vyel Ilustrovan mu z
Nedovy non kavrny.
Pane Hallowayi ekl Jim.
Vylezte odtamtud, ekl Charles Halloway.
Ilustrovan mu, klubko postav mezi davy lid, se na mst zvolna
otoil a vykroil smrem k obchodu s doutnky.
Tati, my nememe! Nedvej se dol na ns!
Ilustrovan mu byl asi ticet metr odtud.
Kluci, zaal Charles Halloway, policie
Pane Hallowayi, ekl Jim staenm hrdlem, jestli se sem nepestanete dvat, je po ns! Jestli ten Ilustrovan mu
Kdo? zeptal se pan Halloway.
Ten lovk s tetovnm!
Pt elektrickch o modrm inkoustem z pultu kavrny oivilo
panu Hallowayovi pam.
Tati, dvej se na hodiny na soudu, my ti pi tom povme, co se
- 135 -

stalo
Pan Halloway se napmil.
A Ilustrovan mu byl tu.
Stl a Charlese Hallowaye si prohlel.
Pane, oslovil ho.
tvrt na dvanct. Charles Halloway s doutnkem v stech zhodnotil as hodin na soudn budov a nadil si podle nich sv nramkov. O minutu se zpouj.
Pane, opakoval Ilustrovan mu.
Dva pry bot nahoe pelapovaly, pohupovaly se a zvedaly. Dole
v acht zneitn tabkem a obaly od vkaek se k sob tiskli Will
s Jimem.
Pane, ekl mu jmnem Dark a ptral v oblieji Charlese Hallowaye, jestli se jeho lcn kosti daj pirovnat ke kostem jinch, dosti
podobnch lid, pouov spolenost Cooger a Dark vybrala dva
mstn chlapce, dva! jako estn hosty po dobu na jubilejn nvtvy.
Co j Willv otec se snail nedvat na chodnk.
Ti dva chlapci
Will sledoval, jak cvoky ostr jako tesky na botch Ilustrovanho mue, jisk na mi.
ti chlapci se budou moct svzt na vech atrakcch, navtvit
vechna pedstaven, pozdravit se se vemi inkujcmi, dom si
odnesou kouzelnickou vbavu, baseballovou plku
Kdo jsou ti astlivci? peruil ho pan Halloway.
Dva mldenci vybran ze snmk, kter jsme vera dlali na na
pouti. Identifikujte je, pane, a budete se podlet na jejich odmn.
Tady jsou!
Paneboe, on ns tu vid! v duchu se dsil Will.
Ilustrovan mu rozhodil ruce.
Willv tatnek zavrvoral.
Z dlan muovy prav ruky na nho vyhldl Willv obliej tetovan jasn modrm inkoustem.
Jimova tv byla inkoustem nesmazateln vyit do lev dlan a
vypadala jako iv.
Znte je? Ilustrovan mu vidl, jak se panu Hallowayovi stahuje hrdlo, jak mu pokubvaj vka, jak mu vibruj kosti jako po rn
perlkem. Jak se jmenuj?
Tati, pozor! nabdal ho v duchu Will.
J ne ekl Willv tatnek.
- 136 -

Vy je znte.
Ruce Ilustrovanho mue se protepaly, vystavily naodiv a daly,
aby darem dostaly jmna, ukzaly na sob Jimovu tv, Willovu tv
Jimovu tv schovanou pod ulic, Willovu tv schovanou pod ulic
, jak se chvje, krout, scvrk.
Jist byste, pane, nechtl, aby o to pili
Nechtl, ale
Jakpak ale? Velkolep pan Dark s obrazovou galeri na svm
tle o krok postoupil, jeho oi, oi vech zvat a zmrzaench bytost
se mu propalovaly koil, kabtem, kalhoty, na Willova otce dorely
a plamenn toily. Pan Dark pistril ob dlan bl. Ale?
Pan Halloway poteboval nco trznit, a tak se zakousl do doutnku. Na okamik se mi zdlo
Co se vm zdlo? Poten na stran pana Darka.
Jeden z nich vypadal jako
Jako kdo?
Jde po ns, to pece mus vidt, tati, kal si v duchu Will.
Pane, ozval se Willv tatnek, pro jste na ty dva tak vysazen?
Vysazen?
smv pana Darka se rozplynul jako cukrov vata.
Jim se skril na trpaslka, Will se stsnal na sktka, oba hledli
vzhru a vykvali.
Pane, ekl pan Dark, takhle vy hodnotte moji nabdku? e
jsem vysazen?
Willv tatnek si viml ry sval na pach, svazovaly se a rozvazovaly, svjely se jako chesti a zmije ton.
ekl bych, e na jedn t fotografii, protahoval pan Halloway
afektovan, je Milton Blumquist.
Pan Dark zatnul pst.
Jima udeila do hlavy oslepujc bolest.
Ten druh, Willv otec se tm dokonale ovldal, vypad jako
Avery Johnson.
Tati, ty jsi senzan, jsal v duchu Will.
Ilustrovan mu zatnul druhou pst.
Will s hlavou jako ve svrku div e nevykikl.
Oba hoi, pipojil pan Halloway, se ped nkolika tdny pesthovali do Milwaukee.
Lete, ekl pan Dark odmen.
Willv otec byl vrohodn otesen.
- 137 -

J e lu? A pipravuji se tak o cenu?

Faktem je, ekl pan Dark, e jsme ped deseti minutami jmna
tch chlapc zjistili. Chceme si to jen ovit.
Jak se jmenuj? nevcn se zeptal Willv otec.
Jim a Will, odpovdl pan Dark.
Jim se ve tm svjel. Will sthl hlavu hluboko mezi ramena, zavel
oi a pevn stiskl vka.
Tv Willova otce byla rybnkem, do nho zapadly dva temn
kameny se jmnem, ani vlnka se nezeila.
Jmenuj se Jim a Will? Jim a Will je v naem mst spousta,
nkolik set.
Skren Will se oil a uvaoval, kdo je prozradil. e by slena Foleyov? Ale ta je pece pry, jej dm je przdn a pln stn det.
Jen jeden dal lovk
Ta mal holka, co vypadala jako slena Foleyov a plakala pod
tm stromem? Ta holika, co ns tak vydsila? kladl si otzku. Pouov prvod ji bhem minul plhodiny mohl objevit a ona, vystraen a zmoen dlouhm plem, byla ochotn udlat cokoli, ct cokoli, jen kdy j za pomoci hudby, kon ve vskoku a uhnjcho svta
zase pomohou otenm zestrnout, zaraz ten pl, zastav tu hrzu a
udlaj ji takovou, jak byla. Co j naslibovali, co j nalhali, kdy ji
nali pod tm stromem a pimli, aby odtamtud utekla? Holika plakala, ale pln vechno nepovdla, protoe
Jim, Will, to jsou rodn jmna, ekl Willv otec. A jejich pjmen?
Ta pan Dark neznal.
Z jeho kosmu zvat a kreatur se mu na ki lil pot, kysl v podpa,
pchl, mlaskal mezi lachovitma nohama.
Tak podvejte, ekl Willv tatnek s pro sebe dosud neznmm,
bjenm, protoe novm klidem, ekl bych, e lete. Pjmen neznte. Ale pro vy, neznm lovk, kter s pout zas odjede, mi le
na ulici msta, kde liky dvaj dobrou noc?
Ilustrovan mu v silou zaal ob kaligrafick psti.
Willv otec se na okamik zamyslel nad zkmi prsty, kotnky,
zarytmi nehty, kter vznily oblieje dvou chlapc, drtily je temnm
svrkem sval a urputnm vztekem.
Dole se dva stny zmtaly v nesnesitelnch mukch.
Ilustrovan mu ovldl vraz sv tve.
Ale z prav psti mu vypadla leskl kapka.
Leskl kapka vypadla i z lev psti.
- 138 -

Ob kapky propadly ocelovou m v chodnku.

Will zalapal po dechu. Na obliej mu padlo cosi vlhkho. Zdvihl k
tomu ruku a pak prohlel dla.
Ta vlhkost na jeho tvi byla jasn erven.
Pejel pohledem k Jimovi, kter u byl tak klidn, protoe drcen
jejich tv a u skuten nebo pedpokldan skonilo. Oba
mrkli vzhru, kde boty Ilustrovanho mue tenm kovu o kov vykesvaly na mi drobn jiskiky.
Willv otec si viml, e ze zaatch pst Ilustrovanho mue
zvolna vytk krev, ale kdy promluvil, donutil se hledt mu jen do
oblieje:
Lituji, vc vm nepomu.
Vzadu za Ilustrovanm muem vyla zpoza rohu arodjnice obleen v harleknskm kostmu ciknskch barev, obliej voskov,
oi za vestkov modrmi brlemi, mvala rukama na vechny strany
a nco huhala.
V nsledujcm okamiku zvedl Will oi vzhru a arodjnici
uvidl.
Tak ona nen mrtv! zdsil se. Balon ji odnesl, spadla s nm, potloukla se, ale je tu zas a bsn! Paneboe, bsn a hled hlavn m!
Uvidl ji i Willv otec. Pouh instinkt mu krev v prsou srazil na
pudink.
Divci arodjnici radostn uvolovali cestu, glosovali jej potrhan, ale barvami hc kostm a snaili se zapamatovat si jej rmovaky, aby je nkdy mohli pout. Postupovala a prsty ohmatvala
msto, jako by bylo nesmrn sloitou a pepychovou tapiseri. Pitom
deklamovala:
Pistup bl a usly, co t ek, co t lek, pistup bl, pochop, kdo je ti souzen, pro mue, pro eny, vyjevm osud, jak nikdo
dosud. Pistup bl, vm, jak t bude mt rd, vm, jak ti bude lht,
vm, jakou m barvu o, vm, co zane, vm, co skon, vyjevm ti
tajnosti, vm o budoucnosti. Pij do stanu, co j vm, to ti vechno
odhalm.
Dti se j bly, na dti zapsobila, rodie byli naden, rodie byli
v dobrm rozmaru a ciknka z Prachu ivota vzel zpvala dl. V
jejm mumln krel as. Mezi prsty rukou si vytvoila a propletla
mikroskopick pavuinky a jimi hmatala piltajc saze a odltajc
dech. Dotkala se much kdel, du neviditelnch bakterii, vech
smtek, steek, lesklch prk sncch ve slunenm svtle, prosvanch pohybem a jet daleko vc skrytmi emocemi.
- 139 -

Ve Willovi a Jimovi pratly kosti, jak se strachem krili k zemi,

kdy slyeli:
Jsem slep, ano, jsem slep. Ale vidm, co vidm, vidm a sldm, kala arodjnice. Je tu njak lovk ve slamnm klobouku, akoli je podzim. Zdravm ho. A podvejme, je tu pan Dark a
njak star lovk staec.
Nen vbec tak star! kiel si pro sebe Will a moural vzhru na
ty ti postavy. arodjnice zstala stt a jej stn dopadl na schovan
chlapce jako studen slizk ba.
staec
Pana Hallowaye to zashlo jako nkolik bodnch ran studenou epel noe do bicha.
staec staec opakovala arodjnice.
Odvrtila se jinam. aa Chloupky v nose se j najeily.
Otevela sta, aby okusila vzduch. aa
Ilustrovan mu se pohnul.
Pokat! vzdychla ciknka.
krbavmi nehty pejela neviditelnou tabuli vzduchu.
Will se pistihl, e kour, tk, ku jako zrann oha.
Prsty arodjnice jely zvolna dol, zkoumaly spektrum, vily
svtlo. V ptm okamiku mohl ukazovek zajet do me v chodnku s gestem: tam! tam!
Tati! v duchu volal Will. Udlej nco!
Ilustrovan mu, te pjemn a snenliv, kdy tu byla jeho slep, ale nesmrn vdouc z prachu vzel kamardka. Dval se na ni s
lskou.
Take Prsty arodjnice se pokubvaly.
Ano, ano! nahlas ekl Willv tatnek.
arodjnice sebou trhla.
Ano, tohle je vborn doutnk! kiel na cel kolo Willv tatnek a s okzalm gestem se otoil zptky k pultu.
Ticho ekl Ilustrovan mu.
Kluci se podvali vzhru.
Take arodjnice nasvala vtr.
Musm si ho znova zaplit! Pan Halloway stril doutnk do
modrho vnho plamnku.
Ticho pipomnl pan Dark.
Zkusil jste nkdy kouit? zeptal se ho tatnek.
arodjnici nrazem jeho vniv vyrench ovilnch slov
klesla k boku porann ruka, ona z n setela pot, jako se otr antna,
- 140 -

aby byl lep pjem, hned ji zase zvedla a nosn drky se j naduly
vtrem.
A! Willv tatnek vyfoukl hutn mrek doutnkovho koue. Ten vytvoil kolem arodjnice lehk, ale hust oblak.
Mchmm! dusila se arodjnice.
Blbec! vytkl Ilustrovan mu, ale jestli to myslel na mue nebo na enu, to kluci dole nedokzali ct.
Pojte, j vm jeden koupm! Pan Halloway vyfoukl dal kou
a podval doutnk Ilustrovanmu mui.
arodjnice hromov kchla, ucukla a odpotcela se pry. Ilustrovan mu chytil pana Hallowaye za pai, vzpt si uvdomil, e zael pli daleko, pustil ho a toporn se vydal za svou ciknkou, tak
totln porku neekal. Ale pi odchodu jet zaslechl, jak Willv
tatnek vol: Peji vm dobr den, pane!
To jsi neml, tati! blesklo Willovi hlavou.
Ilustrovan mu se vrtil.
Jak se jmenujete, pane? zeptal se bez okolk.
Nekej mu to! protestoval v duchu Will.
Tatnek chvilku uvaoval, vyndal si doutnk z st, odklepl popel a
klidn ekl:
Halloway. Pracuji v knihovn. Stavte se nkdy.
Urit se stavm, pane Hallowayi, o tom nepochybujte.
arodjnice ekala kousek od rohu.
Pan Halloway si navlhil ukazovek, zjistil, odkud vane vtr, a
oblak koue vyslal jejm smrem.
Rozhodila rukama a zmizela.
Ilustrovan mu strnul, na podpatku se obrtil a krel pry, v pstch drtil eleznou silou inkoustov portrt Jima a Willa.
Ticho.
Dole pod m byl takov klid, a pana Hallowaye napadlo, jestli
ti dva kluci strachy neumeli.
A dole Will, oi uslzen, pusu dokon, si pi pohledu vzhru kal, Paneboe, pro jsem to nevidl dv?
Tatnek je formt, tatnek je opravdu formt.
Charles Halloway se na m vbec nepodval, sledoval kometky
erven rozstknut na chodnku, jejich chvost zahbal za roh a kapal
ze zaatch pst zmizelho pana Darka. Sm na sebe taky hledl s
pekvapenm a smil se s tm, s novm zmrem, napl ze zoufalstv,
napl vyrovnan, kdy u k tomu neuvitelnmu skutku dolo. A se
nikdo nept, pro udal prav jmno; ani on to nedokzal zhodnotit a
- 141 -

odhadnout pslunou zvanost. Te nemohl udlat vc ne s pohledem na soudn budovu mluvit k hodinm, aby to hoi dole slyeli.
Jime a Wille, nco se dje. Mete vylzt z krytu a schovvat se
nkde po zbytek dne? Musme zskat as. Ovem za thle situace, kde
zat? dn zkon nebyl poruen, aspo ne ten psan. Pesto mm
pocit, e jsem mrtv a u cel msc pod drnem. Tesu se po celm
tle. Schovej se, Jime, schovej se, Wille. eknu maminkm, e pomhte na pouti, je to pijateln vmluva, pro nepijdete dom. Zstate v krytu do setmn, v sedm pijte do knihovny. J mezitm
projdu policejn hlen o poutch, novinov archiv v knihovn, knihy, star folianty, vechno, co by se mohlo hodit. Do chvle, ne se po
setmn objevte, budu mt s pomoc Bo njak pln. Zatm bute
opatrn. Bh vm ehnej, Jime a Wille.
Mal tatnek, ve skutenosti velk formt, zvolna odchzel.
Neviml si, e mu z ruky vypadl doutnk a mkou propadla do
achty sprka jiskiek.
Leely na zemi ve tvercov acht, jedinm npadn rovm
okem svtily na Jima a Willa, ti je pozorovali a nakonec zamkli a
zhasli.

- 142 -

Kapitola 36
Trpaslk mil po Hlavn td k jihu a divoce koulel dementnma
oima.
Najednou zstal stt, v hlav si vyvolal filmov psek, zbn ho
prohldl, nco zamektal, zaal se prodrat lesem nohou zptky k Ilustrovanmu mui a sthl si ho k sob, aby mohl eptat. Pan Dark ho
vyslechl a rozbhl se, trpaslka nechal daleko vzadu.
Kdy dobhl k indinovi ped obchodem s doutnky, padl na kolena. Rukama popadl kovovou m a moural do achty.
Dole leely zaloutl noviny, zmakan paprky od bonbon, vyhasl doutnky a vkac guma.
Pan Dark vyjekl potlaovanm vztekem.
Nco jste ztratil?
Pan Tetley na nho mrkl od pultu.
Ilustrovan mu kvl a m svral dl.
J pod tou m jednou za msc uklzm, bvaj tam penze, ekl pan Tetley. O co jste piel? O deseticent? O tvrk? O pldolar?
Bink!
Ilustrovan mu zdvihl hlavu.
V oknku registran pokladny vyskoil ohniv erven npis:
POKLADNA ZAVEN

- 143 -

Kapitola 37
Mstsk hodiny odbily sedm.
Ozvna hlasitch der bloudila po neosvtlench chodbch
knihovny.
Kdesi ve tm se k zemi lehounce snesl ustiv podzimn list.
Ve skutenosti se jen obrtila strnka v knize.
Docela vzadu sedl v jedn z tch katakomb Charles Halloway,
nahrben nad stolkem pod lampou se zelenm stnidlem, rty seven,
oi pimhouen, rukama otel strnky, bral knihy a rzn je seskupoval. Kadou chvli vybhl vyhldnout do podzimnho veera, pozorn sledoval hlavn ulice. Pak se zas vrtil spnat strnky svorkami,
zakldat je paprky, vypisovat citty a pod si pitom eptal. Jeho
hlas se vracel trky ozvn odraench od klenby knihovny:
Podvejte tady!
tady!
Tenhle obrzek!
obrzek! ekly chodby.
A tohle!
tohle Zven prach se usadil.
Byl to nejdel den, na jak se v ivot pamatoval. Pohyboval se
mezi cizmi, ale ne pln neznmmi lidmi, v patch za tm neuspodanm pouovm prvodem ptral po ptrach. Odolal pokuen
ct Jimov a Willov mamince vc, ne potebovaly vdt, aby mohly trvit pjemnou nedli, a mezitm zkil svj stn se stnem Trpaslka, vymnil pozdrav s ulpasem a s Polykaem ohn, drel se stranou stinnch uliek a dokzal nezpanikait, kdy cestou zptky uvidl, e achta pod m u obchodu s doutnky je przdn, a vdl, e
kluci se schovvaj nkde pobl, anebo dky Bohu nkde hodn
daleko.
Pak se s davy posunul a na pou, neveel do dnho stanu, nesvezl se na dn atrakci, jen pozoroval okol, sledoval, jak se slunce
chl k zpadu, a krtce pedtm, ne se zeeilo, se soustedil na studen sklenn vody Zrcadlovho bludit. Ze behu vidl dost na to,
aby se sthl dv, ne se utop. Ne ho zastihla noc, zmen a promrzl na kost se nechal davem nvtvnk chrnit, zaht a odnst
- 144 -

do msta, do knihovny, k tm nejpotebnjm knihm, kter rozloil na stl v podob velikch literrnch hodin jako nkdo, kdo se u
znt jaksi nov as. A ty obrovsk hodiny obchzel kolem dokola a
poilhval na zaloutl strnky, jako by to byla kdla mrtvch motl
pendlkem pipchnut do deva.
Leel tam portrt Vldce temnoty. Vedle nho ada skic k Pokuen sv. Antonna. Dle lepty Giovanniho Battista Bracelliho Bizzarie,
zachycujc stylizovan postavy, roboty podobn lidem. Za pt minut
dvanct piel na adu Dr. Faustus, ve dv Okultn ikonografie. V est
se pod prsty pana Hallowaye odvjely djiny cirkus, pout, stnoher,
loutkovch menaeri obydlench arlatny, potulnmi zpvky,
kouzelnky na chdch a jejich pomocnky. A dle: Manul vzdunch krlovstv. Pesn v devt: kniha Posedl dmony lec na
Egyptskch npojch lsky, ty na Mukch zatracenc drtcch naplocho aromoc zrcadel. V pozdjch asech tchto literrnch hodin se
naly Lokomotivy a vlaky, Tajemstv spnku, Mezi plnoc a svtnm,
Sabat arodjnic, Smlouvy s dmony. Vechno to bylo rozloen do
kruhu. Vidl cel cifernk.
Ale ruiky na tchhle hodinch nebyly.
Nemohl ct, ve kter non hodin ivota se nachz on, hoi a
nevdouc msto.
Nebo krtce eeno podle eho se dit?
Byl tu ten pjezd ve ti hodiny rno, groteskn Zrcadlov bludit,
nedln prvod mstem, vysok mu s rojem elektricky modrch
vjev kroutcch se na zpocen ki, pr kapek krve, kter propadly
m v chodnku, dva vyden chlapci vzhlejc vzhru ze zem a
on sm, osaml v mauzoleu ticha, sestavujc tu skldanku.
Co ho na tch dvou chlapcch pimlo uvit jim kad slovo eptan m? Dostatenm dkazem byl pro nho strach, zail ho v
ivot dost, aby ho poznal stejn bezpen jako pach eznickho krmu v letn podveer.
Co na tom mlen ilustrovanho majitele pout mluvilo tisci zuivch, podvodnch a nevraivch slov?
Jak to bylo s tm starcem, kterho odkrytou chlopn stanu vidl v
pozdn odpoledne sedt v kesle s npisem PAN ELEKTRIKO pes
hru, elektrick vboje mu bhaly a propltaly se mu po tle jako
zelen jetrky?
A vechno dal! A te tyhle knihy. Napklad tato. Vzal do ruky
svazek Fyziognomie. Tajemstv charakteru jedince vyten z jeho
oblieje.
- 145 -

Kdy Jim s Willem skrze m vyhleli na krejc teror, mli ve

tvi rysy andlsk, ist, tm nevinn? Pedstavuj ti hoi idel pro
vai enu, mue, anebo pedstavuj dt bezchybnho chovn, barvy,
vnitn harmonie a slunn dispozice?
A na druh stran Charles Halloway otoil strnku maj ty
pobhajc zrdy a monstra elo Hnvu, Krutosti, Chamtivosti, sta
Oplzlosti a Nevry, zuby skonosti, Vrtkavosti, Smlosti, Jeitnosti
a zabijckch zvat?
Ne, tak to nen. Kniha se mu vysmekla a zavela. Pokud by se
soudilo jen podle oblieje, ta monstra by na tom nebyla o nic h ne
mnoz teni, kter za svoji dlouhou kariru vidl pozd v noci odchzet z knihovny.
Jist je jen jedno.
Je to ve dvou verch, kter k arodjnice ze Shakespearova
Macbetha. Ty by ml vepsat doprosted cifernku z knih, zachycuj
podstatu jeho obav:
Hdm z palce bolavho:
tudy pijde nco zlho.
Obav neuritch a pitom nedozrnch.
Nechtl s nimi t.
Pitom vdl, e pokud se v prbhu thle noci s nimi nedoke
vyrovnat, bude mon s nimi muset t do nejdel smrti.
el k oknu, vyhldl ven a v duchu se ptal, Jime, Wille, jste u na
cest? Dostanete se sem?
ekal a cel jeho tlo prostoupila bledost kost.

- 146 -

Kapitola 38
Knihovna tehdy v nedli veer v sedm patnct, sedm ticet, sedm
tyicet pt, obehnan poryvy ticha a prostoupen lavinou knih umstnch na policch nkdy tak vysoko, e tam neviditeln snh asu
padal cel rok.
Venku msto chodilo na pou a zptky, stovky lid mjely msto,
kde leeli Jim a Will zamaskovan v kov po stran knihovny, tu
vystrili hlavu, tu se nosem zaryli do zem.
Bacha!
Oba zalehli do trvy.
Na druh stran ulice el kdosi mohl to bt chlapec, mohl to bt
trpaslk, mohl to bt kluk s rozumem trpaslka, mohlo to bt cokoli
pivt sem jako krabovit pobhajc list na sldou nmrazy potaench chodncch. Ale a to bylo, co bylo, odelo to pry. Jim se posadil, Will dosud leel, obliej ukryt v bezpe ist pny.
Co zas m, co se ti nezd?
Ta knihovna, ekl Will. J se j te dokonce bojm. Tolik
knih, uvaoval v duchu, haduj tam na reglech, stovky let star,
ke se z nich loupe, opraj se o sebe jako miliony sup. Kdy se
prochz kolem jejich ad, vechny vyzlacen tituly na lovka svt
oima. Mezi starou znmou pout, knihovnou a jeho vlastnm tatnkem vechno je znm ale
Vm, e je v n tatnek, ale je to tatnek? Co kdy se tam dostali
oni, zmnili ho k hormu, slbili mu nco, co nemohou splnit, ale on
jim uvil a my tam te pijdeme a jednoho dne tam po padesti letech nkdo oteve knihu a vypadneme z n na podlahu ty a j jako dv
vyschl kdla motla, Jime. Nkdo ns slisuje a schov mezi strnky
a nikdo nikdy nepijde na to, jak jsme zmizeli
Tak tohle bylo na Jima trochu moc. Poteboval nco udlat, aby si
dodal kur. Pt vc, kterou Will zaznamenal Jim bu v knihovn
na dvee. Buili pak oba, zoufale touc hupnout z t venkovn noci
do teplej noci uvnit, kde dchaj knihy. Pi monosti vybrat si tmu,
byla tahle urit lep: kdy se otevely dvee, zavanula vn knih a
ve dvech stl tatnek s vlasy, jak maj pzraky. Po pikch proli
oputnmi chodbami a hluboko dozadu, Will ml pitom blzniv
- 147 -

nutkn si pskat, co asto dlval, kdy el za soumraku kolem hbitova. Tatnek se ptal, co je zdrelo, a oni se snaili vypotat vechna
msta, kde ten den byli.
Skrvali se ve starch garch, skrvali se ve starch stodolch,
skrvali se ve vtvch strom, nejv kam dokzali vylzt, ale nebavilo je to tam a nuda je hor ne strach, a tak slezli dol, pihlsili se na
policii, pkn si tam popovdali, co jim navc zajistilo dvacet minut
v bezpe stanice, Willa pak napadlo navtvit kostely, vylezli na
vechny ve ve mst a ve zvonicch vyplaili holuby. Jestli bylo
bezpenj skrvat se v kostele a zvlt pak ve vi mezi zvony,
tko ct, ale pocit, e to bezpenj je, tu byl. Jene znovu se pihlsila nuda a nava z opakovn a u se mlem vydali pouti napospas, jen aby se nco dlo, kdy natst prv zapadlo slunce. Od
slunce zpadu do tto chvle se mli vborn, plili se ke knihovn,
jako by to kdysi byla ptelsk pevnost, te mon v rukou Arab.
Tak jsme tu, zaeptal Jim a hned se zarazil.
Pro j vlastn eptm? Je zaveno, krucinl!
Rozesml se, ale taky pestal.
Zdlo se mu, e v klenutch podzemnch chodbch zaslechl tich
kroky.
Ve skutenosti to byl jeho smch, kter se na tlapch pumy vracel
vysokmi stohy knih.
A tak kdy si zase zaali povdat, pod eptali. Hlubok les, tmav jeskyn, zeeel kostel, sten osvtlen knihovna vyjde to
nastejno, lovka utlum, zchlad jeho zpal, pivede ho k ukn a
potlaenm vkikm ze strachu, e by mohl vyvolat pzran dvoje ke svmu hlasu a to by mohlo strait v chodbch jet dlouho potom, kdy tu proel.
Doli a do mal mstnosti a obeli stl, na kterm ml Charles
Halloway rozloen knihy a u kterho po mnoho hodin tval, poprv si s nm pohldli pmo do tve, uvidli tu stralivou bledost, ale
nic k tomu neekli.
Zante od zatku. Willv tatnek pistril idle. Posate se.
A tak kad, co vdl, podle svho vypravoval, o pivandrovalm
obchodnkovi s hromosvody, o pedpovdi velkch bou, o vlaku,
kter pijel dlouho po plnoci, o nhle zaplnn louce, o mscem
vztyench stanech, o orchestrionu, kter se rozvzlykal bez sputn,
pak o svtle jako v prav poledne nad crkevn pout se stovkami
kesan a nikde dn lev, aby mu byli pedhozeni, jedin bludit,
kde se ve vodopdech zrcadel potc as dopedu a zptky, pak kolo- 148 -

to MIMO PROVOZ, pan Cooger a ten chlapec s oima, kter vidly

vechno pozltko svta ve tvaru na e povench odkapvajcch
hch, vechny hchy na skipci, zrudl a prolezl ervy, a tenhle
kluk s oima mue, kter ije vn a pli mnoho u toho vidl, by
docela rd umel, ale nev jak
Chlapci se museli nadechnout.
Slena Foleyov a znovu pou, koloto, kter se pomtl, mumie
prastarho Coogera vdechujc msn svtlo a vydechujc stbrn
prach, vzken v kesle, v nm zelen blesky zaehnou jeho kostru,
vechno je to bouka bez det, bez hromu, pak pouov prvod,
sutern obchodu s doutnky, hledn skr a nakonec pchod sem a
konec vyprvn.
Willv otec chvli jen sedl, oi nevidom upen na sted stolu.
Pak pohnul rty:
Jime. Wille. J vm to vm.
Vechno?
Vechno.
Will si promnul oi. Pni, ekl stroze, j snad zanu breet.
Na to nemme as, ekl Jim.
Nemme. Willv tatnek vstal, nacpal si do fajfky tabk, po
kapsch hledal sirky, vythl otluenou foukac harmoniku, kapesn
n, zapalova, kter nezapaloval, a zpisnk, do nho ml v myslu
si zapisovat vzneen mylenky, ale nikdy k tomu nedolo, a tyhle
zbran nechal nastoupit do trpasli vlky prohran mon dv, ne
zane. Po pehldce toho zahlejcho smet potsl hlavou, konen
objevil rozmakanou krabiku sirek, zaplil si dmku, vydal se na
pochod po mstnosti a zamyslel se.
Zd se mi, e se chystme mluvit pod dokola o jedn urit
pouti. Odkud pijela, kam jede, co sleduje? Mli jsme dojem, e u ns
jet nikdy nebyla. Ale podvejte tady!
Poklepal na zaloutl noviny s datem 12. jna 1888 a nehtem podtrhl tyto dky:
J.C. COOGER A G.M. DARK UVDJ PANDEMONICKOU
DIVADELN SPOLENOST A DAL ATRAKCE VETN MUZEA MEZINRODNCH ABNORMALIT!
J.C. G.M. ekl Jim. To jsou stejn inicily jako tento tden na
reklamnch plaktech po celm mst. Ale to pece nemou bt
stejn lid
Mysl, e ne? Willv tatnek se krbal na lokti. Moje hus ke m jin nzor.
- 149 -

Pedloil dal star noviny.

1860. 1846. Stejn inzert. Stejn jmna. Stejn inicily. Dark a
Cooger, Cooger a Dark, objevovali se a mizeli, ale jen jednou za dvacet, ticet, tyicet let, take na n lid zapomnli. Kde byli vechna
ostatn lta? Na cestch. A dal zajmavost. Vdycky v jnu: jen
1846, jen 1860, jen 1888, jen 1910 a jen te, dnes veer. Odmlel se. Stete se lid podzimu
Coe?
Star nboensk traktt. Napsal ho myslm pastor Newgate Phillips. etl jsem ho jako kluk. Jak ono to je?
Snail se vzpomenout. Olzl si rty. A vzpomnl si.
Pro nkter pichz podzim brzy a dr se dlouho v ivot, kde
jen nsleduje po z a listopad lape jnu na paty a potom msto
prosince a Kristova narozen, betlmsk hvzdy a radostnch oslav,
msto toho se zas vrt z a znm jen a tak dl po vechny roky,
dn zima, dn jaro ani ivotodrn lto. Pro tyhle bytosti je podzim provdy bnou ron dobou s jedinm pijatelnm poasm, nen
teba nabzet jin. Odkud se berou? Z prachu. Kam smuj? Do hrobu. Koluje v jejich ilch krev? Nikoli: non vtr. Co jim tik v hlav? erv. Co mluv jejich sty? Ropucha. Co hled z jejich oka? Had.
Co sly jejich uchem? Propast mezi hvzdami. Jed duinu rozumu,
pln hrobky hnky. Vyvjej horenou innost. Tu spn cupitaj
jako brouci, tu se pl, propltaj, pronikaj dovnit, pohybuj se, msc na obloze zastou a docela jist zkal vechny przran toky.
Kdy je usly pavuina, zachvje se a potrh. Takov jsou lid
podzimu. Stete se jich.
Po krtk odmlce oba hoi spolen vydechli zadren dech.
Lid podzimu, ozval se Jim. To jsou urit oni!
Znamen to Will polkl, e my jsme lid lta?
To se ned tak jednodue ct. Charles Halloway zavrtl hlavou.
Ty jsi bl ltu ne j. Pokud j jsem vbec nkdy byl uniktn, istou bytost lta, je to u hodn dvno. Vtina z ns je namchan
napl. Srpnov poledne v ns pracuje na zahnn listopadovch
mrazk. Pevme proto, e mme dost dvtipu, abychom si ulili
trochu ze tvrtho ervence. Ale jsou taky obdob, kdy jsme vichni
lid podzimu.
Ty ne, tati!
Vy ne, pane Hallowayi!
Chvatn se otoil, aby vidl ty dva, co ho hodnot, bled, ruce na
kolenou, jako by chtl vyrazit pry.
- 150 -

Jde o zpsob vyjadovn. Mn zle na faktech. Wille, me

ct, e svho otce opravdu zn? Neml bys znt m a j tebe, jestli
napt budeme my proti nim?
To je pravda, vyhrkl Jim. Kdo vy jste?
Krucinl, my pece vme, kdo je! protestoval Will.
Opravdu? ekl jeho otec. Uvidme! Charles William Halloway.
Nic zvltnho na mn nen krom toho, e mi je tyiapadest, to je
pro lovka, jeho se to tk, vdycky zvltn. Narodil jsem se ve
Sweet Water, il v Chicagu, ivoil v New Yorku, zasmuile hloubal
v Detroitu, potloukal jsem se na mnoha mstech, sem jsem dorazil
dost pozd po mnoha letech v knihovnch po cel zemi, protoe jsem
byl rd sm, rd jsem srovnval, jak se pe v knihch o tom, co jsem
vidl na cestch. Pak uprosted toho neustlho tku odnkud, emu j jsem kal cestovn, v devtatictm roce ivota m tvoje
matka uhranula jedinm pohledem a od t doby jsem tu. Pod nejspokojenj v noci v knihovn, schovan ped detm lid. Je to moje
posledn tace? Mon. A pro vbec tu jsem? Prv te se zd proto,
abych vm pomohl.
Odmlel se a zahledl se na ty dva kluky a na jejich hezk mlad
oblieje.
Ano, je to tak, ekl. Abych vm pomohl. Na posledn chvli.

- 151 -

Kapitola 39
Vechna noc oslepen okna knihovny inela chladem. Mu a dva
chlapci ekali, a se uti vtr. Pak ekl Will: Tati, ty pomh
vdycky.
Dky, ale nen to pravda. Charles Halloway si prohlel jednu
doista przdnou ruku. Jsem hlupk. Vdycky ti nahlm pes rameno, abych vidl, co pijde, msto abych se na tebe dval pmo a
vidl, co je tu. Ale koneckonc on je kad lovk hlupk. Co znamen, e cel ivot pikld ruku k dlu, pomh druhm z nesnz,
zatlouk prkna, utahuje provazy, vyspravuje omtku, hlad tviky,
lb na elo, smje se, ple, um vyjt s mlem a nakonec je nejvt
trouba ze vech a ki Pomoc! A pitom nepotebuje vc ne ast
jedin osoby. Vidm to jasn, po cel zemi jsou dnes veer velkomsta, msta i venkovsk dry pln hlupk. A tak pisup pou, zatese
prvnm stromem, co j pijde do cesty, a vsledek: pr hlupci. Individuln oslov, dalo by se ct, jednotlivci, kte nemaj nikoho, anebo alespo nikoho konkrtnho, kdo by reagoval na jejich Pomoc!
Hlupci bez zzem na tyhle n pivezla pou s smvem svoji
mltiku.
Proboha, ekl Will. To je beznadjn!
Ba ne. U proto, e ns znekliduje rozdl mezi ltem a podzimem, jsem si jist, e existuje cesta, jak z toho ven. lovk nemus
zstat hlupkem nadosmrti a nemus bt patn, zl, hn, i jak to
chcete nazvat. Oni, ten chlap Dark a jeho ptel, nemaj v ruce
vechny karty, dnes jsem na to piel v tom obchodu s doutnky. Bojm se ho, ale vidl jsem, e on se boj m. Strach je tedy na obou
stranch. Otzka je, jak toho meme vyut ve svj prospch?
Jak?
Musme zat pkn od zatku. Zopakujme si djiny. Kdyby byl
chtl lovk zstat navdy zl, byl by mohl, je to tak? Je. A zstali
jsme venku v prod s dravci? Ve vod s barakudou? Nezstali.
Kdesi jsme se vzdali skvlch gorilch nohou. Kdesi jsme pestali
pouvat trhky masoravc a zaali jsme vkat stbla trvy. Po adu
generac jsme zapracovvali do sv filozofie stejnm dlem kompost
a krev. Od t doby se na stupnici vzestupu vzdalujeme od opic, ale
- 152 -

vi andlm nejsme ani v polovin. Byl to dobr nov npad, ale

mli jsme strach, aby nezapadl, proto jsme ho zachytili na papr a
kolem nj nastavli budovy, jako je tahle. Do tch budov pichzme
a z nich odchzme a neustle pevykujeme tot, to nov sladk
stblo trvy, a sname se pijt na to, jak to vechno zaalo, kdy jsme
udlali prvn krok, kdy jsme se rozhodli bt jin. Podle m se to stalo
ped stovkami tisc let jednou v noci, v jeskyni u nonho ohn, kdy
se jeden ze zarostlch mu probudil, pes rozhzen uhlky se zadval na svoji enu, na dti a pedstavil si, e jednou budou studen,
mrtv, odejdou navdy. Urit se rozplakal. V t non tm vzthl
ruku k en, kter jednou mus zemt, a k dtem, kter ji mus nsledovat. Druh den rno se k nim chvli choval o trochu lpe, protoe
vidl, e ony i on v sob maj sm noci. To sm ctil ve svm tepu
jako sliz, kter stahuje jeho tlo do tmy. A tak ten mu jako prvn
zjistil, co my dnes vme: nae hodina je krtk, vnost je dlouh. S
tmto poznnm se zrodila ltost a soucit, a tak jsme ostatn pipravili
na pozdj mnohem sloitj, mnohem zhadnj pnos lsky.
Seteno a podtreno, kdo my vlastn jsme? Jsme vdouc bytosti,
kter vd pli mnoho. Je to takov zt, e zase stojme ped volbou smt se, nebo plakat. To taky dn jin ivoich nedl. Jen
my dlme oboj, zle na dob a na poteb. Mm dojem, e pou
ns pozoruje, zjiuje, co z toho udlme, jak a pro, a vyraz na ns,
a usoud, e jsme k tomu zral.
Charles Halloway se odmlel, protoe hoi mu viseli na rtech tak
soustedn, a se zardl a musel se odvrtit.
Pni, pane Hallowayi, polohlasn zvolal Jim, to je asn. Pokraujte!
Tati, pekvapen dodal Will, j jsem netuil, e um takhle
mluvit.
To byste m mli slyet po nocch v knihovn, tady si pod povdm! Charles Halloway pokval hlavou. Ano, mli jste m slyet.
Byl bych vm toho spoustu ekl i v minulosti. Sakra prce! Kde jsem
to pestal? Myslm, e jsem mil k lsce. Ano k lsce.
Na Willovi bylo vidt, e ho to u nebav, na Jimovi, e tomu slovu moc nedvuje.
Pohled na n vedl Charlese Hallowaye k dal odmlce.
Co ct, aby tomu porozumli? M ct, e lska je pedevm spolen pohnutka, sdlen zkuenost? e je pojivem nezbytnm pro
ivot? M ct, jak prov, e jsou dnes veer spolu na tomhle rozhranm svt, kter obh kolem velikho Slunce, kter propadlo jet
- 153 -

vtm prostorem padajcm daleko rozmrnjm nekonenem

vesmru mon Nemu vstc, mon od nho pry? Me jim ct:
thle jzdy rychlost stamilion kilometr za hodinu se astnme
vichni? Proti noci stojme v jednom iku. Spolen postoj zan od
malikost. Pro mme rdi kluka pobhajcho na poli s drakem u
nebe? Protoe ns pl prsty taky si pohrt s jeho provzkem. Pro
milujeme dve, kter vidme z vlaku, jak se nakln u venkovsk
studny? Protoe se n jazyk rozpomene na ledov studenou vodu v
dvno minul poledne. Pro pleme nad neznmm mrtvm u silnice? Podob se pteli, kterho jsme nevidli tyicet let. Pro se smjeme, kdy na klauny ltaj kole? Ctme chu pudinku, chu ivota.
Pro lovk miluje enu, kter je jeho manelkou? Vdechuje nosem
vzduch svta, kter j znm, proto ten nos miluji. Jej ui sly hudbu,
kterou si zpvm po vtinu noci, proto miluji jej ui. Oi se kochaj
ronmi obdobmi v krajin, proto miluji jej oi.
Jazyk je obeznmen s kdoul, broskv, arni, mtou i limetou,
stran rd ho slym mluvit. Protoe jej tlo zn r, chlad i trpen,
vm, co je ohe, snh a bolest. Sdlen a opakovan sdlen zkuenost.
Miliardy rdivch struktur. Kdy vyadte jeden smysl, vyadte
st ivota. Vyadte dva smysly ivot se vmiku rozpl. Milujeme,
co znme, milujeme, co jsme. Spolen pohnutky, spolen vci,
spolen tma st, oka, ucha, jazyku, ruky, nosu, tla, srdce a due.
Jene jak to ct?
Podvejte, pokusil se bt srozumiteln, posate dva mue do
elezninho vagnu. Jeden je vojk, druh farm. Jeden bude mluvit
o vlce, druh o penici. Svmi emi se vzjemn tak otrv, a
usnou. Ale eknme, e jeden zane o tom, jak bhal dlouh trat, a
jestli ten druh teba jen jedinkrt bel mli, budou oba bhat jako
mal kluci celou noc a ze vzpomnek vykesaj ptelstv. A jedno
tma maj vichni mui spolen: eny, o tch mohou mluvit do rna
a ani to nesta. Sakra prce!
Charles Halloway se odmlel, opt zrudl a zrozpaitl, tuil, e
smuje k cli, ale nebyl si jist, jak ho doshnout. Hryzl si rty.
Tati, neml, vyzval ho v duchu Will. Kdy mluv, je to tu prima.
Zachrn ns. Pokrauj.
Charles Halloway si to v och svho syna peetl a tot vidl v
Jimov pohledu. Beze spchu se proel kolem knih na stole, tu poloil
ruku na njakou non elmu, tu na skupinku bab v crech, na hvzdu,
na srpek Msce, na starovk Slunce, na pespac hodiny, v nich
msto psku ukazoval as prach z rozdrcench kosti.
- 154 -

Mluvil jsem u o tom, jak bt dobr? Boe, j sm nevm. Neznmho lovka nkdo na ulici zastel a vy nic. Ale pokud byste pl
hodiny pedtm strvili s tm lovkem pouhch deset minut, dovdli
se nco o nm a o jeho rodin, je docela mon, e byste se vrahovi
postavili a snaili se ten in pekazit. Je to tak vdt je sprvn.
Nevdt anebo odmtat poznn je patn, anebo pinejmenm nemorln. Kdy nevte, nemete jednat. Poutt se do neho bez znalosti
vci je tot jako vrhnout se ze skly. Paneboe, vy si urit myslte,
e jsem se zblznil, kdy takhle mluvm! Asi si myslte, e bychom
mli bt venku, stlet a obmi zbranmi toit na balony, jako jsi to
udlal ty, Wille, jene my se naped musme o tch zrdch a o tom
lovku, co jim fuje, dozvdt vechno, co se d. Nememe jednat
sprvn, pokud nevme, co je patn. koda e mme tak mlo asu.
Pedstaven skon a v nedli veer pjdou lidi brzy dom. Mm tuen, e pak u ns podzimn lid vykonaj nvtvu. Take nm zbvaj piblin dv hodiny.
Jim stl u okna a pes msto vyhlel do dlky k ernm stanm a
orchestrionu, kter hrl dky tomu, e se svt ot.
Je tohle patn? zeptal se.
patn? zlostn vykikl Will. Je! Na co se pt!?
Uklidni se, ekl Willv otec. Je to dobr otzka. Urit st t
pouti psob skvle. Ale hod se na ni star ren: ned se zskat nco
za nic. Pravda je, e od nich nedostane nic za nco. Naslibuj ti hory
doly, ty nasad krk a tum!
Kde se vzali? zeptal se Jim. Co jsou za?
Will peel s tatnkem k oknu, kde stl Jim, oba vyhleli ven a
Charles Halloway mluvil k tm stanm v dli:
Kdysi to mon byl jen jeden lovk, putoval Evropou jet ped
Kolumbem, zvonil rolnikami kolem kotnk a loutna, kterou nosil
pes rameno, mnila jeho stn v hrbe. Ped miliony let tu mon
chodil lovk v ki opice, ldoval se netstm druhch lid, cel den
vkal jejich bolesti jako mtovou vkaku, nebo chu bolesti byla
sladk a osobn tragdie obnovovaly jeho sly, mohl skkat rychleji.
Jeho syn mon jet vylepil smrteln pdy, pasti na lidi, lmn
kost, obnaovn du, kter sbral jeho otec. Z nich se vytvoil lem
na zapadlch rybncch, kde se lhli komi vdechovan nosem a
moskyti usedajc v letn noci na odhalen msta. Jejich pchnut zpsobilo na ki tvrd hrbolky, kter tak miluj a hkaj pouov frenologov, pedpovdaj z nich budoucnost. A tak z jednoho lovka
tady, jednoho tamhle, pdcch jako jejich lisn pohledy, se staly
- 155 -

smeky sldil, pro n byly milodarem trapy a starosti. Nadbhaly

bd a netst, neunikla jim dn non zkost a poslouchaly za
dvemi lonic, jak se lid svjej pod thou vitek a sn o dsivch
chorobch.
Non mry jsou pro tyhle lidi dennm chlebem. Mslem na nm
je bolest. Hodiny si na naizuj podle brouk z blzkosti mrtvch a
vzkvtaj po cel stalet. Byli mezi nimi lid s karabem z koench
hdk, kte si vstup na pyramidy osvovali potem a puklmi srdci
jinch. Po Evrop jezdili na blm koni Moru. Naeptvali Caesarovi,
e je nesmrteln, a pitom prodvali dky za vprodejn cenu. Urit
mezi nimi byli zahliv aci, slouc vldcm, princm a epileptickm papem. Pak se v jistm ase vynoili cikni, jejich populace
rostla stejn, jako se rozrstal svt, ili se do vech kout a u tu
byla dal skvl odrda utrpen, z n se dalo tt. Vlaky podsunuly
tmhle vtenkm kola a po dlouh cest z gotiky a baroka je mme
tu. Jen se podvejte na jejich vagony a kory, zdoben jako stedovk svatostnky, vechny tyhle povozy kdysi thli kon, muly a
mon i lid.
Tolik let! Jimv hlas se ztrcel. A pod stejn? Vy myslte, e
panu Coogerovi a panu Darkovi u je nkolik set let?
Kdy se svezou na tom kolotoi, mou si kdykoli pr let ubrat,
je to tak?
To ale u Willovch nohou se rozevela propast, to by mohli
t vn!
A ubliovat lidem. Jim si to probral ze vech stran. Ale pro,
pro psobit takov utrpen?
Aby pou fungovala, odpovdl pan Halloway, k tomu je teba
palivo, njak pohon, to je jasn. eny ij z drb a co jsou drby jinho ne vmna informac o nm trpen, poplivn, o artritickch
kostech, o porouchanm a vyspravenm tle, jsou to netaktnosti, rozvnn boue a po nich klid. Pokud by nkte lid nemohli ohryzvat tunou kost, zuby by jim odely a s nimi i due. Znsobte poten, jak maj takov lid z pohb, jak se pi sndani pochechtvaj nad
nekrology, pihote k tomu vechna manelstv podobn ringu, kde
partnei trv ivot stahovnm ke z toho druhho a hojiv nplasti
lep vzhru nohama, pidejte mastike a arlatny, kte lovka
rozeou, aby mohli hdat z jeho vnitnost jako z ajov sedliny, pak
ho pevn seij upadanou nit, umocnte tovrnu na dynamit na kvadriliontou a vyjde vm v kandelch vyjden svtivost thle jedin
pouti.
- 156 -

Vechnu lakotu a sprostotu, kterou v sob chovme, si Oni pisvojuj v dvojnsobn hojnosti. Jsou milinkrt horlivj pi vyhledvn
bolesti, zrmutku a nemoc ne obyejn lovk. My si solme ivot
hchy druhch. Nae tlo je pro ns sladk. Ale pouti je jedno, jestli
pchne pi msku msto na slunci, hlavn e se me cpt strachem
a bolest. To je to palivo, ta pra, kter rozt koloto: syrov materil hrzy, nesnesiteln muka viny, kik ze skutench i imaginrnch
ran. Pou tyhle pohonn ltky nasaje, zapl je a putuje dl svou cestou.
Charles Halloway se nadechl, zavel oi a pokraoval:
Jak tohle vechno vm? To nevm! J to ctm. Mm to na jazyku.
Ped dvma dny to bylo splen spadl list v letcm vtru. Byl to
pach podobn kvtinm v mrnici. J slym tu hudbu. Slym, co mi
kte, a sten i co mi nekte. Mon jsem cel ivot o takovhle
pouti snil a ekal, a pijede, abych ji jedinkrt vidl a pozdravil. A
te to pedstaven ve stanu hraje na m kosti jako na marimbu.
Moje kostra vechno v.
k mi to.
J to km vm.

- 157 -

Kapitola 40
Mou, ekl Jim, jak je to? Mou kupovat due?
Pro by je kupovali, kdy je mou mt zadarmo? odpovdl
pan Halloway. Vtina lid se pece chyt pleitosti vzdt se veho
za nic. Nen snad nic jinho, s m zachzme tak rozmaile, ne nae
vlastn nesmrteln due. Krom toho ty naznauje, e je na t pouti
bel. J tvrdm, e to je urit typ bytosti, kter se nauila t mimo
dui, e v tom due nejsou. S tm jsem ml vdycky problm v tradinch mtech. Kladl jsem si otzku, pro vlastn chtl Mefistofeles
dui? Co s n dl, kdy ji dostane, k emu je mu dobr? Vylom te
svou teorii na stl. Ty kreatury chtj zskat pohonn r od lid, co
nemohou v noci spt a ve dne se trp kvli starm zloinm. Mrtv
due nen dv na podpal. Zato due iv a v plnm rozkvtu, poznamenan sebezatracovnm, to je ta prav pochoutka pro jejich tlamu.
Jak to vm? Dvm se. Pou je jako lidi, jene dslednj. Mu a
ena, msto aby se rozeli anebo navzjem zabili, jeden se po druhm
cel ivot voz, rvou si vlasy, trhaj nehty, bolest psoben druhmu
psob jako droga, kter stoj za nmahu. Pou pozn zhnisan ega na
mle daleko a dlouhmi skoky si pispch oht ruce na t bolesti.
Na vzdlenost dvaceti tisc mil uct chlapce bolestn se klubouc v
mue jako velik nemoudr zub moudrosti.
Vyct roztrpen mu stednho vku, jako jsem j, kte vzdychaj po dvno minulch srpnovch odpolednch, a nen jim to nic
platn. Poteby, dosti, pn spalujeme v tlesnch tekutinch,
okysliujeme je v duch, kter vysteluj svazky paprsk naimi rty,
nosnmi drkami, oima, uima, z prst-antn vyslaj dlouh i krtk
vlny, Pnbh v jak, ale monstra mistrovsky postehnou Svdn a
krabm cupotem pispchaj Podrbat. Pou projd dlouh vzdlenosti po map celkem jednoduch, na kad kiovatce je dost lid
ochotnch propjit j danou mru utrpen, aby na nm mohla jet
dl. Tak se zejm pou dr pi ivot, iv se jedem hch, kter na
sob peme, a fermentem naich dsivch al.
Charles Halloway popothl.
Boe m netrestej, kolik jsem toho za poslednch deset minut ekl
jen pro sebe a kolik nahlas?
- 158 -

Mluvil jste nahlas, ekl Jim.

Sakra! A jakou e? vykikl Charles Halloway, protoe si najednou uvdomil, e se choval jako jin noci, kdy chodil nesmrn
osamocen chodbami knihovny, vybran jim pedkldal sv mylenky, chodby je jedenkrt vrtily ozvnou a pak je nechaly navdy zmizet. V rozlehlch mstnostech rozlehlch budov psal cel ivot knihy
do vzduchu a vtracmi otvory je nechal vylett ven. I te se mu zdlo, e spustil ohostroj podan kvli barvm, zvuku, vzneen architektue slov, aby oslnil chlapce a pikrlil sv ego, ohostroj bez
nejmen stopy na stnici nebo v mysli, a barvy vyblednou a zvuk
odezn. Pouh cvien v seberecitaci. Rozpait oslovil sm sebe.
Kolik z toho mlo njak dopad? Jedna vta z pti, dv z osmi?
Ti z tisce, ekl Will.
Charles Halloway se dokzal jen usmt a vzdychnout.
Za chvilku Jim vyrukoval s otzkou:
Je je to Smrt?
Ta pou? Pan Halloway si zaplil dmku, vyfoukl kou a vn
se zamyslel. Ne. Ale myslm, e pouv Smrt jako hrozbu. Smrt
neexistuje. Nikdy neexistovala a nikdy existovat nebude. Ale za
vechna ta lta u jsme nakreslili tolik jejch podob ve snaze si ji njak zachytit, pochopit ji, e jsme na ni zaali myslet jako na entitu
podivn ivou a nenasytn chamtivou. Avak ve skutenosti je smrt
jen zastaven as, ztrta, konec, temnota. Nic. A pou moude v, e
se vc bojme Nieho ne Neho. Nco mete porazit. Ale Nic?
Kam je udete? M srdce, dui, zadek, mozek? Ne, nem. A tak pou
na ns z misky velkho krupira vytese Nic a sthne si ns k sob,
kdy hnni strachem horempdem prchme pry. Je pravda, e nm
uke Nco, co by eventuln mohlo vst k Niemu. Ta roda zrcadel
na louce s pout, to je urit surov Nco. Je to rna pod ps, snaha,
abyste se vidli po devadesti letech, lehk pry vnosti z vs stoupaj jako mraziv dech ze suchho ledu. A kdy pak zmrznete na kus
ledu, zane hrt ta krsn, sladk, dui jmajc hudba, vonc erstv
vypranmi zami en tancch v mji na prdelnch rch v zahrdkch za domem, hudba, kter zn jako kupky sena zalapan do
vna, hraje npv, v nm se promt modr obloha a letn noc u jezera tak dlouho, dokud se vm hlava nerozbu s bubny v podob msnho plku, bubnujc s orchestrionem. Jak prost! Paneboe, jak
j obdivuji jejich pm pstup. Zato na starce zrcadly a sleduj, jak
se rozpad na dlky ledovch skldanek, kter um sloit dohromady
jedin pou. Jak? Tancem waltzu na kolotoi jedoucm pozptku pi
- 159 -

tnech Krsnho Ohia a Vesel vdovy. Oni si ovem daj dobr

pozor, aby lidem, kte se jdou svzt pi jejich hudb, jednu vc neekli.
Kterou? zeptal se Jim.
Neeknou, e kdy je lovk bdn hnk v jedn podob, je
bdn hnk i v jin. Se zmnou velikosti se nemn mozek. Kdybych ztra doshl, Jime, aby ti bylo ptadvacet, myslet bude pod
jako kluk a bude to znt! Anebo kdyby te oni ze m udlali desetiletho kluka, mj mozek bude pod padestilet a kluk se bude chovat
podivnji, dospleji a zhadnji, ne se kluci chovaj. I v tom ppad
je doba vyklouben as, jene jinak.
Jak? zeptal se Will
Kdybych j byl najednou zas mlad, vem mm ptelm a znmm by pod bylo padest nebo edest, to je jasn. Moje vztahy s
nimi by byly navky peruen, protoe bych jim pece nemohl ct,
co se to se mnou stalo. Vadilo by jim to. Nenvidli by m. Jejich
zjmy by u nebyly mmi zjmy, i to je jasn. A pedevm by ns
vzdalovaly rozdln starosti. Pro n nemoci a smrt, pro m nov ivot. Existuje na svt msto pro lovka, kter vypad na dvacet a ve
skutenosti je star ne Metuzalm? A kter lovk by dokzal takovouhle zmnu vydret? Pou nikoho nevaruje, a pitom se proveden
zmna rovn pooperanmu oku a pocity jsou mon jet hor!
Co se tedy stane? Dostane se vm odmny v podob lenstv. Za
prv je to zmna tlesn podoby, zmna reakce okol. Za druh pocit
provinn za to, e manelku, manela, ptele nechvte zemt, jako
umraj vichni lid Paneboe, to samo by lovkem podn zacloumalo. Take dal strach, dal trze, kterou pou posnd. Nad
vam zdrcenm svdomm se vzn zelen mlha a vy se ozvete, e
se chcete vrtit a vypadat jako dv! Pou pikyvuje a naslouch. Ano,
slibuj, budete-li se chovat podle jejich pkaz, za chvilku vm zas
bude padest nebo kolik m bt. Jen na zklad slibu, e bude navrcen normln vk, cestuje ten vlak svtem, prvodn atrakce se hem
lenci, kte ekaj na proputn z podru. Zatm slou pouti, dodvaj koks pro jej pece.
Will si nco mruel.
Co je?
Slena Foleyov, ekl zarmoucen. Chudk slena Foleyov, tu
dostali pesn, jak jsi kal. Jakmile se j splnilo, co chtla, vydsilo ji
to, nechtla to, kdybys vdl, jak stran plakala. Urit j slbili, e j
zas bude padest, kdyby j to vadilo. Chtl bych vdt, co s n dlaj
- 160 -

te, je to hrza, tati, hrza, Jime!

Pnbh ji ochrauj! Willv tatnek zaal ztklou rukou pejdt v knihch portrty ze starch pout.
Nejsp ji pidali k ostatnm zrdm. A kdo ty jsou? Hnci, kte v nadji na vysvobozen jezd s pout u tak dlouho, e pijali podobu svch pvodnch hch? Teba Tlusoch, m kdysi byl? Jestli
sprvn odhaduji smysl pout pro ironii, zpsob, co s chut klade na
misku vah, byl ten lovk kdysi posedl vemi druhy a formami
chlpnch rozko. Nakonec je to jedno, te ije tady nasoukan do
praskajc ke. Hubeour ili Kostlivec, jak se mu k, ten asi moil
hladem tlesnm i duevnm vlastn enu a dti. A Trpaslk? Je to
nebo nen v znm, ten obchodnk s hromosvody, cel ivot na
cestch, nikdy se neusadil, pod v pohybu, nikdy ve stetu, dorazil
vdycky dv ne blesky a prodval hromosvody, to je pravda, ale s
boukou si museli poradit ostatn. A tak mon dlem nhody nebo
uritho plnu, kdy souhlasil, e se sveze na kolotoi, nescvrkl se na
chlapce, ale na kouli grotesknch lidskch blbstek soustednch jen
na sebe. A ta ciknsk vtkyn, arodjnice vzel z Prachu? To je
mon nkdo, kdo jako j il ztkem, dneek nechval proklouznout
bez povimnut a nakonec byl potrestn tm, e mus hdat jinm
bujar vchody slunce a smutn zpady. Vy mi muste ct, jak to je,
vy jste ji vidli zblzka. Trouba? Pasek? Polyka ohn? Siamsk
dvojata, paneboe, m dv byli? Ta dvojata, e by tandemov
narcisismus? Nikdy se to nedozvme. Nikdy nm to neeknou.
Vechno si jen domlme, za posledn plhodinu to byly destky
vc, mon pochopen nesprvn. Tak a te, jak je n pln. Kam
odtud vyrazme?
Charles Halloway rozloil mapu msta a pakem tuky na nj zakreslil stanovit pouti.
Budeme se i nadle skrvat? Ne. Nememe v tom nechat slenu
Foleyovou a mnoho dalch.V tom ppad ovem jak zatoit, aby
oni dv nepochytali ns? Jak zbran
Stbrn kulky! vykikl Will.
Nepichz v vahu, ohrnul nos Jim. Nejsou to upi!
Kdybychom byli katolci, mohli bychom si dojt pro svcenou
vodu a
Pkn pitomost! To m z film, napadl ho Jim. Ve skutenm
ivot to tak nechod. Anebo je to jinak, pane Hallowayi?
Bohuel nen, Jime.
Will rozezlen blskal oima, Tak dobr. Zbv jen jedno: do- 161 -

bhnout na tu louku s nkolika galony petroleje a krabikou sirek

To se nesm, na to je zkon! vykikl Jim.
Kdo to tu mluv?
Moment!
Vichni okamit ztichli.
epot.
Nevelk pliv vtru proplul chodbami knihovny a k nim do
mstnosti.
Domovn dvee, eptal Jim. Nkdo je prv te otevel.
Z dlky se ozvalo lehk cvaknut. Prvan, kter chlapcm krtce
obltl manety na kalhotch a panu Hallowayovi naechral vlasy,
pestal.
Nkdo je prv te zavel.
Ticho.
Nic ne velik tmav knihovna s labyrintem a umn projektovanmi bluditi spcch knih.
Nkdo je vevnit.
Hoi se sten napmili, v krku dusili blekotav skeky.
Charles Halloway vykval a po chvli tie pronesl dv slova.
Schovejte se.
Nememe t tu nechat
Schovejte se.
Hoi se rozbhli a zmizeli v temnm bluditi.
Charles Halloway strnule nadechl, vydechl, pinutil se pomalu si
sednout, oi upt na zaloutl noviny a ekat, ekat, pak ekat dl.

- 162 -

Kapitola 41
Mezi stny se mihl stn.
Charles Halloway ctil, e je v nm mal duika.
Trvalo hodnou chvli, ne stn a mu, jeho provzel, doli ke dvem a zstali u nich stt. Zdlo se, e stn vol pomal pohyb mysln,
aby mohl upravit sv tlo a zpeetit neustle potebn klid. A kdy
stn konen dospl do dve, ukzalo se, e dovnit nahl ne jeden,
ne sto, ale tisc lid.
Jmenuji se Dark, ekl hlas.
Charles Halloway vypustil dv psti vzduchu.
Znm vc jako Ilustrovan mu, pokraoval ten hlas. Kde jsou
kluci?
Kluci? Willv otec se konen obrtil, aby posoudil, co je ten
vysok mu ve dvech za.
Ilustrovan mu vthl naloutl pyl, kter se zvedl ze starch tisk, a protoe si Willv tatnek najednou uvdomil, e knihy le oteven pmo jemu ped oima, skoil k nim, zarazil se a pak je zaal,
jakoby mimochodem, jednu po druh zavrat.
Ilustrovan mu dlal, e si toho nevm.
Chlapci nejsou doma. Oba domy, kde bydl, jsou przdn. Je to
smla, e nevyuij ty slben voln vstupenky na atrakce.
Zatracen! To je koda, e nevm, kde jsou. Charles Halloway
zaal knihy roznet na police. Kdyby vdli, e jste volsky pinesl, skkali by radost.
Myslte? Pan Dark nechal smv rozplynout jako rovoblou
cukrovou tyinku, na kterou pestal mt chu. Potichu dodal: Mohl
bych vs zabt.
Charles Halloway kvl hlavou a el s knihami hodn pomalu.
Slyel jste, co jsem ekl? tkl Ilustrovan mu.
Ano. Charles Halloway knihy v ruce potkal, jako by z nich
erpal svj nzor. Ale zabjet te nebudete. Na to jste moc rozumn.
Prv proto, e jste rozumn, da se vm provozovat pou tak dlouho.
Aha, vy jste si peetl pr strnek a myslte si, e o ns vte
vechno!
- 163 -

Ne, vechno ne. Ale dost, abych z toho ml hrzu.

Tak j ji jet piivm, ekl zstup plivch nonch ilustrac
uzavench pod ernm oblekem, mluvcch tenkou trbinou st.
Jeden z mch ptel, stoj venku, si s vmi porad, aby to vypadalo,
e jste umel na pln pirozen selhn srdce.
Krev buila Charlesi Hallowayovi v srdci, tloukla ve spncch a
dvojnsob rychle tepala v zpst.
arodjnice! napadlo ho.
Jeho rty zejm to slovo vykrouily.
arodjnice. Pan Dark pokval hlavou.
Ten druh vracel knihy na police, s jednou otlel.
Copak to mte? zamoural pan Dark. Bibli? Kouzeln npad,
mile dtinsk, osv svou staromdnost.
Vy jste bibli etl, pane Darku?
Jestli jsem ji etl? Vechny strnky, vechny odstavce, kad slovo, mil pane! Pan Dark si beze spchu zaplil cigaretu, kou vyfoukl na upozornn KOUEN ZAKZNO a pak Willovu otci ekl:
Vy si skuten myslte, e knihy mi mohou ublit? Je prostoduchost
opravdu vae jedin zbra? Dobe se podvejte!
A ne se Charles Halloway dokzal vzpamatovat, pan Dark k nmu popobhl a bibli mu vzal. Drel ji obma rukama.
To je pekvapen, co? Jak vidte, j se j dotkm, j ji drm, j z
n dokonce tu.
Pan Dark se probral strnkami a vyfoukl na n kou.
ekal jste, e se tu ped vmi rozpadnu na tolik kus, kolik je
svitk nalezench u Mrtvho moe? Jsou to bohuel sam bje. ivot
a ivotem j myslm spoustu asnch vc jde dl, sm si um
poradit, pev bujae a j rozhodn nejsem njak bernek mezi
mnohmi jinmi. V krl Jakub a jeho literrn zpracovn pomrn
vyplch bsnickch materil nestoj ani za kapku mho asu a
potu.
Pan Dark mrtil bibl do koe a vc se na ni nepodval.
Slym, e vm rychle bije srdce, ekl Hallowayovi. J sice
nemm tak tenk ui jako nae arodjnice, ale sly dost. Vae oi
mi skou pes rameno. Kluci se skrvaj nkde mezi krmy tamhle v
tch chodbch? Dobr. Nechtl bych, aby plchli. Ne e by nkdo
uvil jejich breptm, vlastn je to pro nae vystoupen dobr reklama. Lidi polecht, v noci se zpot a pak se pikradou na ns podvat,
jazykem pejdj rty a uvauj o investici do naeho zvltnho zabezpeen. Vy jste piel, vy jste se pikradl a nebylo to z pouh zv- 164 -

davosti. Kolik je vm let?

Charles Halloway pevn stiskl rty.
Padest? pedl pan Dark jako koka. Padest jedna? zamruel.
Padest dva? Chtl byste bt mlad?
Ne!
Nemuste hned kiet. Zdvoileji, prosm. Pan Dark krel po
mstnosti, pobroukval si a rukou pejdl knihy, jako by to byly
roky, kter se maj spotat. Bt mlad je pece krsn. Co kdyby
vm zas bylo tyicet? tyictka je o deset let lep ne padestka a
tictka lep dokonce o dvacet let.
Nechci nic slyet! Charles Halloway zavel oi.
Pan Dark naklonil hlavu k rameni, zathl z cigarety a poznamenal:
Zvltn, vy zavrte oi, abyste neslyel. Lep by bylo pitisknout
si na ui ruce
Willv otec si ui pikryl rukama, ale hlas stejn slyel.
J vm nco povm, jakoby mimochodem ekl pan Dark a ermoval cigaretou. Jestli mi v ptch patncti vteinch pomete,
daruji vm tyict narozeniny. Za deset vtein mete slavit ptaticetiny. V porovnn se souasnost byste byl mlem zelen! Budu se
dvat na hodinky a potat, a jestli sebou hodte a pomete mi, mohu
na mst z vaeho ivota odkrojit ticet let! Tisce vhod, jak tvrd
reklamy. Uvaujte o tom! Vechno by zaalo znova, vechno krsn,
nov, ndhern, co vechno by se dalo udlat, vymyslet a zat. Mte
posledn anci! Zanme. Jedna. Dva. Ti. tyi
Charles Halloway se nachlil, pikril, opel se o police, skpal
zuby, aby pehluil hlasit potn.
Nepropaste pleitost, staku, kamarde mil, ekl pan Dark.
Pt. Ztrcte. est. Prohrvte. Sedm. Opravdu prodlvte. Osm.
Promarnte pleitost. Devt. Deset. Paneboe, vy jste hlupk! Jedenct. Hallowayi! Dvanct. Mal ance. Tinct! Vechno je pry!
trnct! Ztraceno! Patnct! Ztraceno navdy!
Pan Dark spustil ruku s hodinkami.
Charles Halloway sotva popadal dech, otoil se a zaboil obliej
do pachu starch knih, hebkosti zal ke, chuti smutenho prachu
a lisovanch kvtin.
Pan Dark se na odchodu zastavil ve dvech.
Zstate tu, nadil. Poslouchejte hlas svho srdce. Polu nkoho, aby to zadil. Ale nejdv, kde jsou kluci
Dav bdlch kreatur, kter osedlaly vysok tlo, klidnm krokem
vykroil do tmy nesen panem Darkem. Poznmky, skuen a vki- 165 -

ky svdc o muivm podrdn se slvaly v chraptivm voln

jejich pna:
Kluci? Jste tam? A jste, kde jste odpovzte!
Charles Halloway vyskoil, pak ctil, jak se mstnost ot a v s
nm, a pitom ten tich, nenucen, vbiv hlas pana Darka vol temnotou. Charles Halloway padl na idli a v duchu si kal: Srdce, poslouchej m! Klesl na kolena a kal: Poslouchejte m srdce! Puk!
Paneboe, roztrhne se! a vc neslyel.
Ilustrovan mu mkce jako koka probhal labyrintem uskladnnch a ve tm ekajcch knih.
Kluci? Slyte m?
Ticho. Kluci?

- 166 -

Kapitola 42
Kdesi na malm prostoru v odlehlm mst, mezi milionovmi zstupy nehybnch knih, v labyrintu dvaceti odboek vpravo a ticeti
vlevo, zkch prchod, irokch chodeb, slepch zakonen, zamench dve a poloprzdnch polic, kdesi v literrnm spadu Dickensova Londna, Dostojevskho Moskvy a step daleko od n, kdesi
v pergamenovm prachu atlasu a asopisu Geografic, kde potlaovan kchnut je nastraenou past, se krili, stli i leeli Will s Jimem a
bez ustn z nich lil studen pot.
Kdesi schovan Jim si v duchu kal: U jde!
Kdesi schovan Will si v duchu kal: Je blzko!
Kluci?
Pan Dark piel se svou panopli ptel, se perkovnic vybranch,
kaligraficky provedench plaz sluncch se o plnoci na jeho tle. S
nm dorazil i tetovac jehlou vypchan Tyrannosaurus rex, kter
hdm propjil mechanick, prastarm minerlnm olejem iven
klouzav pohyb. Jak krel tenhle hromov jetr, zahalen ndherou
sklennch korlk, tak krel pan Dark, opancovan ohavnmi
mazanicemi elem a ovc seehnutch bleskem a prchajcch ped
toky obrovskho tla. Paprov drak v podob pterodaktyla a kosa
zvedaly jeho pae, jen jen se rozlett po mramorem obloench klenbch. A s tmi podle ablony vypchanmi npadn pokroucenmi i
bitkmi symboly zniku se dostavil i obvykl zstup jeho nohsled,
umilov pist na vech konetinch, na lopatkch, vykukujc z
jeho dungl pokrytou hrudi, v mikroskopickm proveden zaven
hlavou dol v jamkch podpa, netopm pitnm se doadujc
stet, pipraven k pronsledovn, a bude-li teba, k zabjen. Jako
vlna ernho pboje valc se na pust pobe, jako temn srocen
zaplnn fosforeskujcmi krasavicemi a zmetky sn, tak vypadal pan
Dark, sunouc chodidla, nohy, tlo i ostr obliej vped.
Kluci?
Ten tich hlas byl trplivost sama, vdy oddan ptel prochladlch stvoen zavrtanch v doupti, uhnzdnch mezi strohmi knihami. Proto pobhal, plil se, krel, pohyboval se, cupital po pikch, vznel se, stl bez hnut mezi primty, egyptskmi pamtkami
- 167 -

a ke zvecm bkm, opril ponurou historii vymel Afriky,

chvli pobyl v Asii a loudav se vydal k novjm zemm.
Kluci, j vm, e m slyte! Je tu npis TICHO, proto eptm:
jeden z vs pod chce, co nabzme. Je to tak?
Jim, blesklo hlavou Willovi.
J, blesklo hlavou Jimovi. Ne! Ne, ne! Jet ne! Ne j!
Pojte ven. Pan Dark ptelsky pobrukoval mezi zuby. Zaruuji odmnu! Kdo se zastn, celou ji zsk!
Buch, buch, buch!
Moje srdce! napadlo Jima.
Jsem to j? ptal se v duchu Will, nebo Jim!!?
Slym vs. Panu Darkovi se chvly rty. Jsi bl, Wille? Nebo
Jime? Jim, to je ten chytr? Poj, hochu, ven!
Ne! kiel v duchu Will.
Nic nevm! zuiv se ohradil Jim.
Tak, Jime Pan Dark se vydal jinm smrem. Jime, uka mi,
kde je ten tvj kamard. Potichouku. Jeho zamkneme a ty dostane jzdu, kterou by bval dostal on, kdyby chvilku pemlel. Spokojen, Jime? cukroval hrdliin hlas. Poj bl. Slym, jak splaen ti
bije srdce.
Nech toho! naizoval Will sv hrudi.
Nech toho! Jim zadrel dech. Pesta!!
Zajmalo by m jste v tomhle vklenku?
Pan Dark se nechal obzvltn pitalivost jist skupiny skladovanch knih posunout vped.
Jsi tu, Jime? Anebo tamhle za?
Bezmylenkovit tlail ped sebou na gumovch kolekch vozk
s knihami a vrel do noci. Po dlouh cest se vozk s nm srazil a
nklad se vysypal na podlahu jako hromada mrtvch ernch havran.
Na schovvanou si umte hrt vborn, oba dva, ekl pan Dark.
Ale jsou i chytej ne vy. Slyeli jste dnes veer hrt u kolotoe
orchestrion? Vdli jste, e nkdo vm blzk na koloto el? Wille?
Willy? Williame Hallowayi! Kde je te tvoje maminka?
Ticho.
Vyla si na projku v nonm vtru, Willy, Williame. Kolem
dokola. Posadili jsme ji na koloto. Kolem dokola. Nechali jsme ji
jezdit. Kolem dokola. Sly, Willy? Dokola, jeden rok, dal rok a
dal, kolem dokola!
Tati! volal v duchu Will. Kde jsi?
- 168 -

Charles Halloway sedl s bucm srdcem v mstnosti daleko odtud, vechno slyel a kal si: Dark je nenajde, j se nehnu, pokud je
nenajde, neme je nalzt, neposlechnou ho! Neuv mu! Dark odejde.
Tvoje maminka, Wille! tlumen zvolal pan Dark. Dokola, kolem dokola, uhdl bys, Willy, kterm smrem?
Pan Dark ve tm mezi policemi knih tenkou straidelnou rukou
objel kruh.
Kolem dokola. Kdy jsme tvoji maminku nechali vystoupit a la
se na sebe podvat do Zrcadlovho bludit, ml jsi slyet ten jeden
jedin zvuk, co z n vyel.
Byla jako koka, kter se chce zbavit chuchvalce chlup, ale ten
u je tak velk a slepen, e se ned vyvrhnout, ani kik se kolem nj
neprodere, chlupy vychzej z nosnch drek, z u a o a ona je star,
prastar. Naposled jsme ji zahldli, Willy, jak utk pry od toho, co
vidla v zrcadlech. Bude tlouct u Jima na dvee, ale a jeho maminka
uvid osobu dv st let starou slintat u klov drky a adonit, aby se
nad n slitovali a zastelili ji, bude mt Jimova maminka stejn pocit
jako ta koka, kter se sna vyzvracet chuchvalec chlup, ale nedoke to. Poene tu osobu pry, ebrat na ulici, kde nikdo neuv,
Wille, uzlku kost a chrchl, e to byla kvetouc krasavice, tvoje mil
a laskav pbuzn! Te je to na ns, Wille musme ji hledat a zachrnit, protoe my vme, kdo je je to tak, Wille, je to tak, Wille, je,
je?!
Sykot hlasu skonil v tichu.
Nkde v knihovn te kdosi tichounce vzlykal.

Ilustrovan mu poten vypustil vzduch z ernch plic.

Taaaak
Tady mruel si pro sebe. Kde? Je zaazen pod K, kluci? D,
dobrodrustv? , kryt, T, tajemstv, S, strach? Anebo pod J, Jim a
N, Nightshade, W, William, H, Halloway? Kdepak jsou m dv nejvzcnj lidsk knihy, abych mohl zalistovat v jejich strnkch?
Na jedn vysok polici si kopnutm udlal msto pro nohu na prvnm reglu.
Pravou nohou tam nalpl, penesl na ni vhu a levou nechal voln
viset.
Vida!
Lev noha zashla druh regl, vynutila si msto. Popolezl. Prav
noha vykopla dru na tetm reglu, knihy odtlaila a tak stoupal v a
- 169 -

v, vylezl na tvrt regl, na pt, na est, ve tm hledal cestu ke

knihovnm nebesm, rukama se chytal prkennch polic a drpal se
v listovat noc a nalzt kluky, jestli jsou nkde mezi knihami jako
zloky.
Prav ruka, krlovsk tarantule ovnen remi, srazila jako peko dol do nedohledn propasti knihu o tapiserii z Bayeux. Zdnliv trvalo celou vnost, ne tapiserie dopadla na zem cel ponien,
troska krsy, lavina zlatch, stbrnch a nebesky modrch nit.
Udchan a remcajc doshl levou rukou na devt regl a nahmatal przdn prostor knihy dn.
Kluci, jste tu na Everestu?
Ticho. A na tich vzlyky u o nco bl.
Jak to tu vypad? Voda? Sam voda?
Oi Ilustrovanho mue se dostaly na rove jedenctho reglu.
Tam deset centimetr od kraje jako ztuhl mrtvola leel obliejem
dol Jim Nightshade.
Ve stejnm vklenku o regl v leel William Halloway, oi pln
slz.
No ne! ekl pan Dark.
Nathl ruku a pohladil Willa po hlav.
To je pekvapen.

- 170 -

Kapitola 43
Dla ruky, kter se vynoila, pipadala Willovi jako vychzejc
msc.
Byl na n jeho portrt, vrazn proveden modrm inkoustem.
Jimovi se taky objevila ped obliejem ruka.
Z dlan na nj vyhlel jeho portrt.
Ruka s Willovou podobiznou chapla po Willovi.
Ruka s Jimovou podobiznou chapla po Jimovi.
Jekot a vetn.
Ilustrovan mu zvedl cosi tkho.
Jako had se otoil, skoil a dopadl na podlahu.
Jec a kopajc kluci spadli s nm. Dopadli na nohy, svalili se,
zhroutili, ale pan Dark je obma rukama popadl za koile, zvedl, postavil a pevn drel.
Jime! Wille! oslovil je. Co tu, kluci, dlte? Nekejte, e si
tete!
Tati!
Pane Hallowayi!
Ze tmy vystoupil Willv otec.
Ilustrovan mu si chlapce tlocitn poskldal pod pai jako devo
na podpal, pak s afektovanou zvdavost pohldl na pana Hallowaye a
nathl k nmu volnou ruku.
Ne stail chytit, stisknout a pidret jeho leviku, Willv otec ho
pravou rukou pratil.
Jim s Willem kieli, sledovali, co se dje, a vidli, e Charles
Halloway namhav dch a pad na koleno.
Pan Dark tiskl jeho leviku ze vech sil a souasn druhou rukou
zvolna a energicky vyvjel tlak na chlapce, drtil jim ebra, a se jim
vzduch inul z st.
Noc se odvjela v prudkch zvitech jako velik otisky prstu na
stnici Willovch o.
Jeho otec stnal, padl na ob kolena a mltil kolem sebe volnou
pravic.
ert vs vem!
U se stalo, klidn podotkl majitel pouti.
- 171 -

ert vs vem, krucinl!

Kdepak slova, kamarde, ekl pan Dark. Kdepak slova v knihch nebo ve vaich stech, jedin opravdov mylenky, opravdov
iny, pohotov mylenky a pohotov iny se prosad. Jasn?
Naposled mocn stiskl pst.
Chlapci slyeli, jak panu Hallowayovi prat kosti v prstech. Naposledy vykikl a v bezvdom padl na zem.
Ilustrovan mu si pohybem, jako by vytel slavnostn pavanu,
nklad v podpa hochy vykopvajc knihy z polic srovnal.
Pevnm stiskem drcen Will, kolem nho ltaly zdi, knihy, podlahy, si jako blzen v duchu kal: Vdy ten pan Dark je ctit jako
vpary z orchestrionu!
Najednou byli oba chlapci voln. Ne se mohli vzpamatovat a nabrat dech, nkdo je popadl za vlasy a jako marionety zdvihl k oknu na
ulici.
tete, hoi, Dickense? eptal pan Dark. Literrn kritici nemohou jeho shody nhod vystt. To my vme sv, e? ivot jsou sam
shody nhod. Zato smrt a shoda nhodnch okolnost z n bude
padat jako blechy z poraenho vola. Podvejte!
Oba chlapci se zmtali v eleznm stisku hladovch jetr a sratch opic.
Will nevdl, jestli m breet radost nebo novm zoufalstvm.
Dole cestou dom z kostela prv pechzela ulici jeho a Jimova
maminka.
Nejezd na kolotoi, nen star, pomaten, mrtv, ve vzen, je
venku na erstvm jnovm vzduchu. Poslednch pt minut byla v
kostele ani ne ti sta metr odsud!
Mami! vykikl Will do dlan, kterou si v pedtue jsotu pevn
tiskl na pusu.
Mami, posmn lkal pan Dark, poj m zachrnit!
Ne, proltlo Willovi hlavou, zachra sebe, utkej pry!
Jene ob maminky spokojen ly z kostela prochzkou po mst.
Mami! vykikl Will znova a kousek toho zduenho zamruen
zpocen tlapka neuhldala.
Maminka se na tom tisce mil vzdlenm chodnku zastavila.
Nemohla m slyet! letlo Willovi hlavou. A pesto
Podvala se na knihovnu.
Vborn, vzdechl pan Dark. Bjen, skvle.
Tady jsme! volal v duchu Will. Podvej se na ns, mami! Utkej
pro policii!
- 172 -

Propak se nepodv na nae okno? zeptal se tie pan Dark.

Vidla by ns tu vechny ti jako skupinku pro apart fotografa.
Podvejte se tam a pak honem dol. Pustme ji dovnit.
Will zdusil v hrdle vzlyk. Ne, to ne!
Maminin pohled putoval od hlavnho vchodu k oknm v prvnm
poschod.
Tady jsme, ekl pan Dark. Ve druhm pate. Pkn shoda nhod, proveme to nleit.
Te bylo vidt, e mluv Jimova maminka. Ob eny stly spolu
na obrubnku.
Ne, nechote sem, pl si v duchu Will.
eny se otoily a v nedlnm podveeru odchzely do msta.
Will ml pocit, e se Ilustrovan mu o kousek zmenil.
dn shoda okolnost, dn krize, nikdo nen ztracen ani zachrnn. koda. Co se d dlat!
Klouzal ke vchodu otevt, hochy thl za nohy.
Mezi stny tam nkdo ekal.
Studen jetr ruka pebhla Willovi po brad.
Halloway, zachraplal hlas arodjnice.
Na Jimov nosu se usadil chameleon.
Nightshade, vihl hlas renho kotte.
Za arodjnic mlky stl Trpaslk a Kostra, nejist pelapovali.
Vzhledem k okolnostem by byli hoi dali prchod nejdokonalejmu jekotu, jak mli v repertoru, ale Ilustrovan mu okamit
poznal, k emu m, polapil ten zvuk dv, ne se ozval, a pak odmen kvl na starou arodjnici.
arodjnice se kymcela vped, vka leguna z ernho vosku seit na pevn ev, ohromn sosk s nosnmi drkami upatlanmi jako
tabkem zernal kalky dmky, prsty hmatala stopy a pro mysl
tkala nmou litu symbol.
Chlapcm lezly oi z dlk.
Nehty arodjnice kmitaly, vystelovaly, tuprovaly vzduch studen jako voda v zim. Z jejho nakyslho abho dechu jim naskakovaly po tle puchky, inul se na n, jak tie zpvala, kourala,
broukala si a oslavovala sv milky, sv hochy, sv ptele ze stechy s had stopou, vystelen p a znien, na nebi utopen balon.
dlo jehlou ltalo, tahle sta zailo, a tak nemluv!
Pilo, seij, pilo, seij, bodal jej nehet na palci, propchnout,
prothnout, bodal, propchnout, prothnout, po celm dolnm i hornm rtu bodal, a se z nich stal vek staen neviditelnou nit.
- 173 -

dlo jehlou ltalo, tyhle ui zailo, a tak nesly!

Willovi se do u dostal chladn psek a ten hlas arodjnice pohbval.
Ztlumen, jakoby z velk dlky, hlas se zvolna vytrcel, ale arodjnice deklamovala dl, tpajcma rukama pitom evelila, tikala,
imrala, poklepvala a mchala.
Jimovi v uch narostl mech a rychle mu je zapeetil.
dlo jehlou ltalo, tyhle oi seilo, a tak nevid!
Dobla rozplenmi otisky prst zatlaila postien on bulvy a
sthla pes n vka tak hlun, jako kdy prsknou velk plechov
dvee.
Will vidl vybouchnout miliardu bleskovch rovek vzpt pohlcench tmou, zatmco ten neviditeln hmyz s ltac jehlou kdesi v
neznmu poletoval a bzuel jako bzu hmyz pilkan na sluncem
vyhtou sklenici medu, a zbranou odstnn hlas protepoval smysly obou hochu navdy a jet o den dle.
dlo s jehlou ltac skonilo s oima, uima, rty a zuby, obroubilo lem a seilo ruby, nakupilo prach a lehk podimovn, u mu zbvaj jen uzly k zavzn, do il napumpuje ticho a klid, jak jen v
hlubinch eky lze mt. Tak, tak.
arodjnice mimo dosah chlapc spustila ruce.
Hoi stli bez hlesu. Ilustrovan mu uvolnil seven a ustoupil od
nich.
arodjnice oichala svj dvoj triumf a vytvoen plastiky naposled lskypln pejela rukou.
Kolem stn obou chlapc se zmaten batolil Trpaslk, pochutnval si na jejich nehtech a tie je volal jmnem.
Ilustrovan mu hodil hlavou k budov knihovny.
Hodiny ve vrtnici. Zastavte je.
arodjnice se vydala mramorovm lomem k vchodu a otevenou pusou vychutnvala znik.
Pan Dark zavelel: Lev, prav. Raz, dva.
Chlapci li ze schod, vedle Jima Trpaslk, vedle Willa Kostra.
Za nimi Ilustrovan mu, zamlkl jako smrt.

- 174 -

Kapitola 44
Nedaleko odtud, v peci rozhaven dobla, leela ruka Charlese
Hallowaye roztaven na nerv a bolest. Halloway otevel oi. Ve stejnm okamiku zaslechl prudk vdech, to se zavely dvee a dvoranou se nesl zpvav ensk hlas:
Stare, stare, stare, stare?
Tam, kde mla bt jeho lev ruka, byl otekl krvav pudink pulzujc tak prudkmi zchvaty bolesti, e to udrovalo pi ivot jeho,
jeho vli a pozornost. Pokusil se posadit, ale bolest ho srazila jako
rna kladivem.
Stare?
Nejsem star! tyiapadest nen dn st, uvaoval rozilen.
A vtom vela po vylapan kamenn podlaze, motlky prst tpala
kolem sebe, pejdla tituly knih psan slepeckm psmem a chpm
vypoutla stny.
Charles Halloway se vyhrbil a popolezl, vyhrbil a popolezl k nejblimu reglu, bolest tlail jazykem zptky do hrdla. Mus se odplazit na msto, kde by se knihy mohly stt zbran namenou na kadho
noc se plcho pronsledovatele
Stare, slym t dchat
Plula na jeho vln, nechala se nst kadm bolestnm zasyknutm.
Stare, ctm, e jsi zrann
Kdyby tak mohl tu ruku, tu bolest vyhodit oknem! Mohla by tam
leet, tepat jako srdce, odlkat arodjnici, obelstit ji, aby la ten paliv ds hledat. U ji vidl, jak se na ulici skln a dlanmi se spe na
pulzujc oputn palek deliria.
Ale kdepak, ruka zstala, kde byla, hnula, do vzduchu vypoutla
jed a zrychlovala tm krok t podivn ciknsk eholnice, jej hrabiv sta jed dychtiv nasvala.
ert t vem! vykikl Charles Halloway. U a to mm za sebou! Tady jsem!
Vbec se na ni nepodval. O jeho pozornost bojovaly takov tlaky
a kalibry zoufalstv a vypt, e dokzal osvobodit pouze oi a sledovat rub vek, na nich se objevovaly etn a neustle se mnc podoby hrz, skotaiv tam dovdly a kepily.
- 175 -

Je to docela snadn. epot klesl n. Zastav srdce.

Pro ne, znejistl.
Pomalu, zamumlala.
Ano, souhlasil v duchu.
Pomalu, pomalouku.
Jeho srdce, dve jako roub, te polevilo, ustoupilo neznm nemoci, neklid, pak klid, pak uvolnn.
Mnohem a mnohem pomaleji radila.
Sly to, srdce, jsi pece unaven? ptral.
Srdce slyelo. Zaalo se uvolovat jako seven pst, prst po prstu.
Zastav se navdy, navdy na vechno zapome, eptala.
Vlastn, pro ne?
Pomaleji nejpomaleji.
Srdce zavrvoralo.
A pak bez dvodu snad krom toho, e se naposled chtl rozhldnout kolem, protoe se opravdu chtl zbavit t bolesti a spnek
byl k tomu cestou otevel Charles Halloway oi.
Uvidl arodjnici.
Vidl, jak prsty zpracovv vzduch, jeho obliej, tlo, srdce v tle
a dui v srdci. Kdy hnn zvdavost potal rhy na jejch vrsitch
prostehovanch och, dval se na jedovat mrholen z st, na krk
jedovatho jetra, ui pltno z mumie a obo jako n psek z
vyschlho potku, zaplavil ho jej bahenn dech. Nikdy v ivot se
na nikoho nesoustedil tak porn, arodjnice jako by byla skldankou, a pokud se dlky dobe poskldaj, mohlo by se objevit nejvt
tajemstv ivota. V n bylo rozlutn, jasn se uke v tomto okamiku, vlastn ne, v ptm, taky ne, v dalm, pozor na ty t prsty!
slyte monotnn pobrukovn, jak pch vzduch, ano, ona vzduch
pch, drd, lecht. Pomalu! eptala. Pomalu! A poslun srdce
pithlo uzdu. Ruce si pohrvaly dl.
Charles Halloway se tie zachechtal.
Uvdomil si to. Pro? Pro j se chechtm v takovhle chvli?
arodjnice se o tvrt palce sthla, jako by ji pratil elektrick
proud ze zsuvky, kter se nkdo dotkl mokrou rukou.
Charles Halloway ji vidl, ale nevidl couvnout, postehl, ale nevzal v vahu jej stup, protoe tm bezprostedn na to pevzala
iniciativu, vrhla se vped, jeho hrudi se sice nedotkla, ale bez hlesu
nad n gestikulovala zpsobem vhodnm snad na oarovn kyvadla
starch hodin.
Pomalu! vykikla.
- 176 -

Bhvpro povolil smvu idiota, aby se odkudsi vznesl a bezstarostn usadil jemu pod nosem.
Jet pomaleji!
Jej obnoven horlivost, neklid, kter se mnil v zlost, ho pobavily
jet vc. A dosud zvdavost sten skrval, ale te se pedklonil
a zblzka si prohlel kad pr jejho halloweenskho oblieje. Najednou se neodbytn dralo do poped: na niem nezle. ivot je
koneckonc fr takovch rozmr, e z odstupu na konci thle chodby se d rozpoznat jeho bezvznamn dlka a zbyten vka, je horou navrenou do takov obrovitosti, a je v jejm stnu z lovka
trpaslk zesmujc jej okzalost. A tak v bezprostedn blzkosti
smrti vzpomnal Charles Halloway ochromen, ale s istou hlavou
na miliony malichernost, pchod, odchod, idiotskch exkurs
chlapce, chlapce-mue, mue a mue-starho kozla. Sebral a shromdil vechny mon slabstky, npady a hky svho egoismu a
te se tu ty hraky jeho ivota pohupovaly mezi nesmyslnmi koridory knih. A dn nebyla legranj ne ta ciknsk arodjnice vtc z Prachu, kter lecht, to je ono! Ona lecht vzduch! Blzen! Copak vn nev, co dl!
Otevel sta.
Sm od sebe jako dt narozen nic netucmu rodii z nich
vybuchl nevzan smch.
arodjnice se skcela.
Charles Halloway to nevidl. Byl pli zamstnn tm, jak se mu
lechtn dere prsty, jak mu bujarost z vlastn vle peskakuje do hrdla
a pivr oi tamhle let a vybuchuje na vechny strany!
Ty! kiel na nikoho, na vechny, na sebe, na ni, na n, na
vechno. S tebou je legrace!
Nen! protestovala arodjnice.
Pesta lechtat! vyjekl.
Ne! brnila se zbsile. Ne! Pomalu! Hodn pomalu! Spi!
Ne, hrozn to lecht! iel smchy. Pesta! Zastav!
Ano, zastav srdce, kuela arodjnice. Zastav krev.
Srdce j muselo skkat jako tamburna, ruce se j tsly. Uprosted
t gestikulace najednou ztuhla a uvdomila si, jak hloup si ponaj
jej prsty.
Paneboe! ronil Charles Halloway radostn slzy. Nech moje
ebra na pokoji a ty, srdce, vytrvej!
Tvoje srdce!
Paneboe! Charles Halloway vytetil oi, zalapal po dechu a
- 177 -

najednou mu bylo vechno jasn, neuviteln jasn. Vechno jsou

to hraky! V zdech maj klek! Kdo vs nathl!?
Na enu se vrhl hurnsk smch, oehl j ruce, splil obliej nebo
to aspo tak vypadalo, protoe odskoila jako od rozplen pece,
osmahl ruce si zabalila do egyptskch tk, hupla vzad, vykvala
a pak zaala pomalu couvat, p po pdi, krok za krokem, ouchala,
strkala, buila kolem sebe, narela do stojan a polic na knihy, snaila se nahmatat kvry, kde se zachytit. elem narela do temn
historie, do planch teori, navtho asu, slibnch i rozplizlch let.
Hnan, zhmodn a zbit jeho smchem, kter zvoniv plynul mramorovmi klenbami a ozvnou se vracel, nakonec zavila, paty
proala roztoen vzduch a prchala padat dol ze schod.
O chvilku pozdji se j podailo vecpat se do domovnch dve a ty
prskly!
Ten pd a prsknut dve ho rozesmly k pli.
Prokristapna, u dost, prosm t, nech toho! adonil na svm
vesel.
Takov prosb se nelo nepodvolit.
Burciv ehot konen zeslbl na poctiv smch, bublav chichotn, slabouk hihn, pak se Halloway spokojen nadechl, vydechl,
potsl astnou i utrpenou hlavou, v hrdle a ebrech poctil pjemnou bolest ze zsahu, ta v rozmakan ruce pominula. Leel open o
regly, hlavu na njak sptelen knize, slzy nespoutanho vesel ve
slanch cestikch po tvch, a najednou si uvdomil, e arodjnice
je pry.
Jak to? divil se. Jak jsem toho doshl?
Jet jeden zchvat smchu a pak se pomalu zvedl.
Co se to stalo? Propnakrle, to se mus vysvtlit! Nejdv do lkrny pro hrst aspirin, aby ruka dala aspo na hodinu pokoj, pak se
zamyslet. V nkolika poslednch minutch jsi pece nco vyhrl! Jak
chutn vtzstv? Zamysli se nad tm! Zkus si to zapamatovat!
S novm smvem pohldl na levou ruku absurdn poloenou jako mrtv zve do ohnutho lokte ruky prav, rychle proel nonmu
chodbami a vydal se do msta.

- 178 -

III.
ODCHODY

- 179 -

Kapitola 45
Krtk prvod nehlun peel kolem vn se otejc, konc,
ale nekonc, cukrtkov zbarven spirly nad obchodem pana Crosettiho, kolem zhasnajcch nebo u zhasnutch obchod, a pokraoval m dl przdnjmi ulicemi, protoe lid u byli doma z veern
bohosluby anebo jet venku na pouti u posledn atrakce i na pedstaven akrobata snejcho se jako pp z vysokho ebku do
noci.
Daleko od nj a mnohem n dusaly po chodnku Willovy nohy.
Raz, dva, kal si, nkdo mi k lev, prav. dlo ept: raz, dva.
Je v tomhle prvodu Jim?! Willv pohled sjel na vteinku stranou.
Je tu! Ale kdo je ta druh mal postava? Ten magor Trpaslk, vechno, co je zajmav, osahv, od veho, co je dobla rozplen, se radi
dr stranou. Trpaslk! Plus Kostra. A za nm, kdo jsou ty stovky, ne,
tisce lid, kte pochoduj a dchaj mu na zda?
Ilustrovan mu.
Will pokval hlavou a tie zaskuel tak vysokm tnem, e ho
mohli slyet jen psi, psi, kte nemohou pomoct, psi, kte neumj
mluvit.
A vskutku, kdy se podval stranou, uvidl ne jednoho, ne dva, ale
ti psy, kte vtili pleitost k vlastnmu prvodu, chvli beli
vpedu, chvli vzadu, ocasy vztyen jako korouhve pelotonu.
tkejte! porouel v duchu Will, jako ve filmu. tkejte, pivete
policii.
Ale psi jen radostn pobhali kolem.
Shodu nhod prosm, kal si Will. Docela malou.
Pan Tetley! To je ono! Will vidl a nevidl pana Tetleyho! Valil
devnho indina dovnit a zavral krm na noc.
Otote hlavy, zahuhlal Ilustrovan mu.
Jim otoil hlavu. Will otoil hlavu.
Pan Tetley se usml.
Usmjte se, huhlal pan Dark.
Oba hoi se usmli.
Ahoj! ekl pan Tetley.
eknte ahoj, kdosi zaeptal.
- 180 -

Ahoj, ekl Jim.

Ahoj, ekl Will.
Psi se roztkali.
Svezeme se zadarmo na pouti, mumlal pan Dark.
Svezeme se zadarmo, ekl Will.
Na pouti! kdkl Jim.
A pak jako sprvn automaty vypnuli smv.
Dobrou zbavu! volal pan Tetley.
Psi radostn tkali.
Prvod el dl.
Bude zbava, ekl pan Dark. Jzda zdarma. Asi za pl hodiny,
a nvtvnci odejdou dom. Svezeme na kolotoi Jima. Jet pod
to chce, vi, Jime?
Will, uzaven do sebe, slyel a neslyel, a v duchu kal, Jime,
neposlouchej!
Jimovy oi klouzaly: vlhk nebo zaolejovan, tko ct.
Ty bude jezdit s nmi, Jime, a jestli se pan Cooger nevzpamatuje
(vypad to tak, zatm jsme ho nezachrnili, znovu se o to pokusme),
ale jestli nepeije, jak by se ti, Jime, lbilo stt se mm spolenkem?
Dorostl bych t do pjemn statnho vku, co tomu k? Dvaadvacet? Ptadvacet?! Dark a Nightshade, Nightshade a Dark, moc pkn
jmna pro lidi, jako jsme my, s atrakcemi, jak mme. Jezdili bychom
po celm svt! Co ty na to, Jime?
Jim na to nic, jet psobila prce arodjnice.
Neposlouchej! kvlel jeho nejlep kamard, kter nic neslyel a
slyel vechno.
A Will? ekl pan Dark. Toho taky svezeme pozptku, co kte? Udlme z nho mimino v peince, mimino pro Trpaslka, nosil
by ho jako pi klaunid, denn by s nm hopsal v prvodu ptch
padest let, lbilo by se ti to, Wille? Lbilo by se ti bt navdy miminem? Neumt mluvit o vech tch zajmavch vcech, kter v?
Ano, myslm, e to bude pro tebe nejlep. Hraka, pouran kamard
Trpaslka!
Will urit vykikl.
Ale ne nahlas.
Jen psi se roztkali, kvieli hrzou, pdili pry, jako by po nich
nkdo hzel kamenm.
Zpoza rohu vyel njak mu.
Policista.
Kdo je to? zabruel pan Dark.
- 181 -

Pan Kolb, ekl Jim.

Pan Kolb! ekl Will.
Ltac jehla, eptal pan Dark. dlo.
Willovi v uch zabuila bolest. Oi mu zacpal mech. Zuby slepila
vkaka. Na obliej mu cosi vytrvale klepalo, sem tam po nm pejdlo, krouilo, a znecitlivl.
eknte panu Kolbovi ahoj.
Ahoj, ekl Jim.
Kolb ekl ommen Will.
Ahoj, kluci. Pnov.
Tady zahnte, ekl pan Dark.
Zahnuli.
A pochod bez hudby pokraoval smrem k louce, pry od hejivch svtel, od tulnho msta a bezpench ulic.

- 182 -

Kapitola 46
Na ploe vt ne mle se te ten nesourod prvod pohyboval
nsledovn:
Na samm okraji pouovho prostranstv zdupvali trvu k smrti
unavenma nohama Jim a Will a udvali tempo dalm dvma, kte
neustle omlali asn vyuit dla s ltac jehlou.
O dobrou polovinu mle pozadu je kloptav dohnla zhadn
porann arodjnice a vila prach do rznch symbol.
A jet dl vzadu el vrtn-otec, tu se opoujc pod thou vku,
tu krejc jako mladk s mylenkou na krtk prvn setkn a vtzstv, levou ruku si hkal na hrudi a vytrvale polykal lky.
Ne se dostali na kraj pout, pan Dark se ohldl zpt, jako by mu
njak vnitn hlas jmenoval opozdilce v tomhle roztahanm manvru. Ale to se hlasu nepodailo a pan Dark si pestal bt jist. Energicky kvl a Trpaslk, Kostra, Jim a Will se tlaili davem.
Jim ctil, jak ho omv eka veselch lid, ale nikdo se ho nedotk. Will slyel vodopd smchu tu i tamhle a sm tm vodopdem
prochzel. Na nebi rozkvetla kytice svtluek. Nad nimi se rozestelo
blovo kolo, jsajc jako titnsk ohostroj.
Pak doli k Zrcadlovmu bluditi, kde se kluci hodn jim podobn
tisckrt objevili a zase zmizeli, vklouzli na scnu, sreli se, nareli
do zrcadel a kymceli se na ubhajcch ledovch jezrkch.
To jsem j! ekl si Jim.
Ale pomoct si nedoku, uvaoval v duchu Will, i kdy jsem se tu
znsobil tisckrt!
A tak se zstupy chlapc plus zstupy zrcadlench ilustrac pana
Darka svlkl si toti kabt i koili makaly a tlaily bluditm k
voskovm figurnm na samm konci.
Posate se, zavelel pan Dark. Zstate na mst.
Hoi sedli mezi voskovmi postavami zavradnch, zastelench, popravench, ukrcench mu a en jako dv egyptsk koky,
nemrkali, nekubali sebou, nepolykali.
Pr rozesmtch opozdilch nvtvnk pelo kolem. Ke kad
voskov figurn mli poznmky.
Nevimli si tenoukho pramnku slin vytkajcch z koutku st
- 183 -

jednoho voskovho chlapce.

Nevidli v pohledu druhho voskovho chlapce lesk, kter najednou petekl a po tvi mu tekla ist voda.
Venku kulhala arodjnice ulikami provaz a kolk mezi stany.
Dmy a pnov!
Posledn vrka nvtvnk tohoto veera, ti a tyi sta lid, se
obrtila jako jeden mu.
Ilustrovan mu byl svleen do pl tla a vechno hrzn zmije, avlozub tygr, prostopn opice, speen sup, lososov srov
obloha se napmilo, kdy vyvolval:
Posledn pedstaven tohoto veera, vstup voln! Podvan pro
kadho, podvan pro vechny!
Dav se nahrnul k velikmu pdiu ped stanem se zrdami a monstry. Stl na nm Trpaslk, Kostra a pan Dark.
Uvidte nejnebezpenj, ohromujc, asn vzruujc, asto
osudn svtov proslaven trik s kulkou!
Dav se poten rozvlnil.
Puku, prosm!
Hubeour otevel vyrovnanou pehldku lesklch zbran.
arodjnice se drala dopedu, ale ztuhla, kdy pan Dark vyvolal:
A tady ji mme, osobu, kter doke vzdorovat smrti, zachytit kulku, nasadit ivot Mademoiselle Tarotovou!
arodjnice vrtla hlavou, nco blekotala, ale Darkova ruka u letla dol, aby ji vythla na pdium jako dt, ona se vytrvale brnila,
co umonilo panu Darkovi malou pauzu, po n pokraoval:
Prosil bych na pdium dobrovolnka, kter z puky vystel!
V davu tie zahmlo, sbral odvahu se ozvat.
sta pana Darka se nepatrn pohnula. Polohlasem se zeptal: Zastavil nkdo hodiny?
Ne, zakuela arodjnice plativ, nestoj.
Ne? skoro se rozkikl.
Propaloval arodjnici oima, ale obrtil se k obecenstvu a dovolil stm dokonit ten vstup, sm prsty poklepval na puky.
Potebujeme dobrovolnka!
Zastavte to, potichu nalhala arodjnice a lomila rukama.
Bude se pokraovat, ert nebo sm as t vem, babo jedna, zaeptal a zlostn hvzdl.
Nepozorovan shrnul na zpst kousek ke, kde byla vytetovan
slep ern eholnice, a bolestn ji nehty tpl.
arodjnici chytla ke, popadla se za hru, stnala a skpla zu- 184 -

by. Milost! syela polohlasn.

Dav mlel.
Pan Dark spn kvl.
Vzhledem ke skutenosti, e se nenael dn dobrovolnk
Pokrbal se na ilustrovanm zpst. arodjnice se rozklepala. Posledn slo zrume a
Tady! Dobrovolnk!
Dav se otoil.
Pan Dark couvl a zeptal se: Kde?
Tady.
A na samm konci zstupu se zvedla ruka a ped n se rozevela
cestika.
Pan Dark zeteln vidl lovka, kter tam stl, pln sm.
Charles Halloway, oban, otec, introspektivn manel, tulk po
nocch a vrtn mstsk knihovny.

- 185 -

Kapitola 47
Doznlo uznal voln shromdnho davu.
Charles Halloway stl bez hnut.
ekal, a se pinka prodlou a povede pmo k pdiu.
Nevidl vraz na tvch zrd, kter tam stly. Pejel pohledem
obecenstvo a zastavil se u Zrcadlovho bludit, msta irho zapomnn, kter vbilo tisci milion svtelnch let zrcadlen a zptnch
odraz, nepmch a zpt navrcench, hluboko se nocch do nicoty,
do n pad obliej a aludek kles k jet odpornjmu zaten
przdnem.
A pitom stbrn povlak na rubu zrcadel jako by zachytil ozvnu dvou chlapc. Vnmal Charles Halloway, nebo nevnmal ne-li
okem, aspo chvjivm konekem asy , e tudy proli, e se zdruj
vzadu, tepl vosk mezi studenm, a ekaj, a je klkem nathne
hrza a ds a ve zmatenm tku se osvobod?
Ne, porouel si Charles Halloway, nepemlej. Pokrauj v tom,
co jsi zaal!
U jdu! vykikl.
Jdi jim to natt, tako! volal kdosi.
Ano, nebojte se, odpovdl Charles Halloway.
Vydal se ulikou mezi obecenstvem.
arodjnice se pomalu natela, hypnotizovan blc se postavou
dobrovolnka-tulka po nocch. Za tmavmi brlemi j cukala vka
seit nitmi z ernho vosku.
Pan Dark, proskl ilustracemi, totln zamoen celou civilizac
lid, se z pdia vyklonil a radostn si hryzl rty. Letc mylenky se mu
v och roztoily v taskajc ohostroj, honem, honem, co je, co je,
coe!
A strnouc vrtn, na tvi strnul smv podobn blostn ad
zub na krabici suenek Cracker Jack, dstojn krel dl obecenstvo se ped nm otevelo jako moe ped Mojem a za nm se zase
zavelo, kladl si otzku, co m dlat, pro tu je, ale pesto neustle
postupoval vped.
Noha Charlese Hallowaye se dotkla prvnho schodu na pdium.
arodjnice se potaj tsla strachy.
- 186 -

Pan Dark skrvan strach vyctil, vrhl na ni psn pohled a okamit se rukou spal po zdrav prav ruce toho tyiapadestiletho
chlapa.
Jene tyiapadestilet mu zavrtl hlavou, nedovolil na ruku
shnout, dret ji, ani zdvhat. Ne, nic takovho.
Z pdia Charles Halloway pokynul davu.
Obecenstvo odpovdlo opakovanm vbuchem potlesku.
Ale, ale , podivil se pan Dark, co vae lev ruka, pane, nedokete dret puku a zmknout spou, kdy vldnete jen jednou
rukou!
Charles Halloway zbledl.
Doku to! ekl. Jednou rukou.
Hur! vykikl njak kluk pod pdiem.
Pus se do toho, Charlie, volal kdosi zezadu.
Obecenstvo se smlo, tleskalo jet boulivji a pan Dark zrudl.
Zvedl ruce a zastavil vlnu osvujcho zvuku plouchajcho na pdium jako d.
Dobr, dobr! Uvidme, jestli to doke!
Ilustrovan mu neurvale strhl z puky zvr a mrtil s n vzduchem.
Obecenstvo zalapalo po dechu.
Charles Halloway shbl hlavu a zdvihl pravou ruku. Puka mu
pleskla o dla. Chapl po n. Neupadla. Podailo se.
Obecenstvo ielo, ozvaly se hlasit vkiky, co si to pan Dark
dovoluje, co ho pimlo na okamik se otoit a potichu sm na sebe
zanadvat.
Willv tatnek s rozzenm obliejem puku zdvihl.
Dav lel.
A ve chvli, kdy vlna potlesku bela k pdiu, ttila se a slbla,
Charles Halloway znovu upel pohled k bluditi, kde tuil, i kdy
nevidl, stnov obrysy Willa a Jima, stsnan mezi titnsk bity
pravdy a iluze, a pak zpt na pana Darka s vrazem Medzy, rychle si
ho ohodnotil a namil dl, k zaltan a zpanikaen nevidom eholnici plnoci, sunouc se jet vc do pozad. Kdy u se dl odsunout
nemohla, na samm konci pdia se tm pisla na sted tere z ernch a ervench kruh.
Potebuju chlapce! vykikl Charles Halloway.
Pan Dark ztuhl.
Potebuju dobrovolnka, aby mi puku pidrel! volal Charles
Halloway.
- 187 -

Potebuju nkoho! Kohokoliv! kiel.

Pr kluk v obecenstvu se nerozhodn ovalo.
Wille! zavolal tatnek.
Will sedl bez hnut v muzeu voskovch figurn.
Wille! volal ho otec, tak poj, chlape!
Obecenstvo se rozhldlo doleva, doprava, dozadu.
Nikde nic.
Will sedl v muzeu voskovch figurn.
Pan Dark dn pozoroval s uritm respektem, s jistm obdivem a
znepokojenm. Zdlo se, e vykv stejn jako Willv otec.
Wille, poj na pomoc stakovi! oviln vyzval pan Halloway.
Will sedl v muzeu voskovch figurn.
Pan Dark se usml.
Wille! Willy! Poj sem!
dn odpov.
Pan Dark se usmval.
Willy! Copak svho ttu nesly?
Pan Dark se pestal usmvat.
Protoe to posledn zvoln, to byl hlas z obecenstva, njak
gentleman se rozhodl zakroit.
Lid se zaali smt.
Wille! volala jedna pan.
Wille! volala druh.
Hal, Wille! Pn s plnovousem.
Koukej vylzt, Williame! Njak kluk.
Smch se il, nastala strkanice.
Volal Charles Halloway. Volalo obecenstvo. Charles Halloway
kiel na okoln kopce. Obecenstvo kielo na okoln kopce.
Wille! Willy! Williame!
V zrcadlech sem tam pebhl a propletl se stn.
Z arodjnice se inuly korlkov zvsy potu.
Tamhle!
Obecenstvo pestalo volat.
Tak Charlesi Hallowayovi uvzlo jmno syna v hrdle a onml.
Protoe ve vchodu do bludit stl Will jako voskov figura, j
vcemn byl.
Wille, tie zavolal tatnek.
Zvuk toho jmna zvoniv smetl pot z arodjnice.
Will nevidom postupoval davem.
- 188 -

Otec mu dol podal puku, aby se j chytil jako hole a on ho mohl

vythnout na pdium.
Tahle ruka je v podku! oznmil mu.
Will ani nevidl, ani neslyel, jak se obecenstvem vytrvale povzbudiv potlesk.
Pan Dark stl bez hnut, akoli si Charles Halloway viml, e celou dobu v duchu natahuje a spout revolver. Ale rna ani jednou
nevyla. Pan Dark nedokzal odhadnout, co maj za lubem.
Co se toho te, nevdl to a nedokzal odhadnout ani Charles
Halloway. Jako by byl v knihovn po nocch cel lta psal tuhle hru
pro sebe, a kdy se pak text nauil zpamti, roztrhal ji a te ne a ne si
vzpomenout, co si ml pamatovat. Spolhal, e to nkde v sob objev, kousek po kousku, hrt bude podle sluchu, ne! podle srdce a due!
A u to m?!
Ziv blost jeho zub jako by arodjnici jet vc oslepila. To
nen mon! Hodila ruku na brle, na seit on vka.
Vichni pistupte bl! volal Willv otec.
Obecenstvo se semklo. Pdium bylo ostrov. Moem byli lid.
Sledujte zastelovae, zam na sted tere!
arodjnice se ve svch hadrech rozpustila.
Ilustrovan mu se otoil doleva, pohled na Kostru ho nepotil,
zdl se jet ten. Nepotil ho ani pohled doprava na Trpaslka, ten
spokojen setrvval v blznovstv pomakanho idiota.
Kulku, prosm! pvtiv podal Willv otec.
Tisce malvek na pokubvajcm koskm tle neslyelo, tak
pro by ml slyet pan Dark?
S vam dovolenm, tu kulku, ekl Charles Halloway, abych
mohl odstranit blechu z bradavice t star ciknky!
Will stl bez hnut.
Pan Dark vhal.
Na zeenm moi blskaly smvy, tady, tamhle, sto, dv st, ti
sta blch rek, jako by pitalivost Msce vyvolala obrovsk vzdut
vod. Potom nastal odliv.
Ilustrovan mu velmi zvolna se zdvoilou klonou pedal kulku.
Jeho pae, dlouh zvlnn melasa, s vydnm kulky chlapci otlela,
aby se ukzalo, jestli si j vimne nebo nevimne.
Willv otec kulku pevzal.
Oznate ji inicilami, rutinn pipomnl pan Dark.
Ne, symbol je vc! Charles Halloway zdvihl ruku syna a piml
ho, aby kulku podrel. Sm pak zdravou rukou vyryl kapesnm no- 189 -

kem do olova jaksi zvltn symbol.

Co se to dje? v duchu uvaoval Will. J vm, co se dje. Nebo
nevm, co se dje? Co?
Pan Dark uvidl na kulce srpek Msce, nezdlo se mu na nm nic
divnho, zasunul ji do puky, puku hodil zptky Willovu otci a ten ji
zas ikovn chytil.
Pipraven, Wille?
Ospal broskvov tvika chlapce sotva znateln kvla.
Charles Halloway naposled mrkl na bludit s mylenkou: Jime,
jsi tam jet? Piprav se!
Pan Dark se otoil a el poplcat po zdech, zapsahat a uklidnit
svou kamardku arodjnici, ale zlomil se v pase pi cvaknut zvru,
kter Willv otec znovu otevel a kulku vyal, aby ujistil obecenstvo,
e tam opravdu je. Vypadala hodnovrn, ale kdysi dvno etl, e to
je kulka podstren, vymodelovan z velmi tvrdho vosku, na ocelovou barvu staila barevn tuka. Pi vstelu se rozpust a z hlavn
puky vylet jen pra a kou. V tme okamiku sklouzla prav, dn
oznaen kulka z ruky pana Darka do roztesench prst arodjnice.
Kulky se mu podailo prohodit. arodjnice si ji schov do tve. Po
vstelu se naoko zakymc pedstranm nrazem a pak uke kulku
v zaloutlch krysch zubech. Fanfry! Potlesk!
Ilustrovan mu zvedl hlavu a vidl Charlese Hallowaye s otevenou pukou a voskovou kulkou. Pan Halloway nedal najevo, co v,
jen jakoby mimochodem ekl: Tu kulku radji ozname zetelnji,
vi, chlape? Will podrel kulku v necitliv ruce, otec kapesnm
nokem oznail tuhle novou voskovou neoznaenou kulku stejn
zhadnm symbolem srpku Msce a pak ji rychle zasunul do puky.
Pipraveni?!
Pan Dark se podval na arodjnici.
Zavhala, ale pak jednou, sotva znateln kvla.
Pipraven! ohlsil Charles Halloway.
Vude kolem stany, oddychujc dav nvtvnk, vyjeven zrdy,
arodjnice zmrazen hysteri, Jim schovan, dokud se nenajde, prastar mumie dosud usazen mezi namodralmi vboji v elektrickm
kesle, ekajc koloto. A tohle pedstaven skon a nvtvnci se
rozejdou, pou zato s chlapci a polapenm vrtnm po svm.
Wille, ekl Charles Halloway, jako by o nic nelo, a zvedl pitom najednou nezvykle tkou puku. Tvoje rameno je moje opera.
Vezmi puku uprosted zlehka do jedn ruky. Vem ji, Wille. Chlapec zvedl ruku. Tak je to sprvn, synu. A eknu zadr, zadr
- 190 -

dech. Sly m?
Chlapcova hlava se zachvla nepatrnm souhlasem. Will spal.
Snil. Zdl se mu zl sen. Zdlo se mu tohle.
Pan Halloway pokraoval zvolnm:
Dmy a pnov!
Pan Dark zaal pst. Willova podobizna, ukryt v n jako kvt,
popraskala.
Will se cel zkroutil.
Puka spadla.
Charles Halloway dlal, e si toho neviml.
J spolen s Willem, moj levou rukou, kterou nemohu pout,
te pedvedeme jedinen, mimodn nebezpen, nkdy dokonce
fatln trik s kulkou!
Potlesk. Smch.
tyiapadestilet vrtn, kter by si rd lta ubral, poloil puku
zptky na chlapcovo pokubvajc rameno.
Sly, Wille? Poslouchej! Tohle je pro ns!
Chlapec poslouchal. Byl u klidnj.
Pan Dark stiskl pst pevnji.
Willa chytila mrn ke.
Strefme se do stedu tere, vi, chlape!
Zase smch.
Will u se pln uklidnil, puku ml na rameni. Pan Dark tiskl ze
vech sil broskvovou tv choulc se v ki jeho dlan, ale chlapec
zstal navzdory smchu ze vech stran klidn a vyrovnan. Jeho otec
piivil povznesenou nladu davu vzvou:
Vyce na tu dmu zuby, Wille!
Will vycenil na enu u tere zuby.
Z oblieje arodjnice zmizela vechna krev.
Pak na ni vycenil zuby, ne u tak zachoval, i Charles Halloway.
V arodjnici se rozhostil mrz.
Pni, ta je dobr! bylo slyet z obecenstva. Dl, e m strach!
Podvejte!
J se dvm, kal si v duchu Willv otec, levou ruku neinn
sputnou po boku, pravou na spouti puky, obliej napjat, protoe
syn dr puku bezchybn namenou do stedu tere, obliej arodjnice je tam podvodn nastren, as vyprel a v komoe je voskov kulka, co ta me udlat? Kulka, kter se pi prletu hlavn rozpust! Jakou to m cenu? Pro tu vlastn jsou? Co mohou doshnout?
Vdy je to hloupost!
- 191 -

Ne! ekl si Willv otec. Tohle mus pestat!

Zahnal vechny pochyby.
Ctil, e jeho sta tvo slova bez hlasu.
Jene arodjnice slyela, co k.
Nad odlivem smchu, jet ne ten pjemn zvuk naisto utichl,
krouily jeho rty bez hlesu tato slova:
Ten srpek Msce, kterm jsem oznail kulku, nen srpkem Msce.
Je to mj smv.
Svj smv jsem vloil na kulku do puky.
ekl to jednou.
ekal, a arodjnice porozum.
Potichu to ekl podruh.
A ne si Ilustrovan mu pro sebe peloil pohyb jeho rt, Charles
Halloway bez vhn polohlasn kikl: Zadr! Will zadrel dech.
Kdesi daleko Jimovi skrytmu mezi voskovmi figurnami stekla z
brady slina. Mrtv-iv mumii pipoutan v elektrickm kesle zabzuel mezi zuby proud. Pan Dark naposled stiskl pst, a se ilustrace
svjely zalit potem, ale u bylo pozd! Will s vnou tv zadrel
dech a sevel zbra. Jeho otec s vnou tv ekl: Te.
A stiskl spou.

- 192 -

Kapitola 48
Jedin vstel!
arodjnice se nadechla.
V muzeu voskovch figurn se nadechl Jim.
Stejn tak ve spnku Will.
Stejn tak jeho otec. Stejn tak pan Dark.
Stejn tak vechna monstra.
Stejn tak obecenstvo.
arodjnice zajeela.
Jim mezi voskovmi panky vydechl vzduch z plic.
Will se na pdiu vzbudil vlastnm vkikem.
Ilustrovan mu vypustil vzduch z st zlostnm hknutm a
mrskal rukama ve snaze bh udlost zastavit. Ale arodjnice se
zhroutila. Spadla z pdia. Spadla do prachu.
Charles Halloway s kouc pukou ve zdrav ruce ekal, a se mu
dech zpomal, a ctil, jak z nho unik. Pod jet zral hledkem
puky na ter, u nho ped chvl stla ta baba.
Z kraje pdia sledoval pan Dark kic obecenstvo a co to vlastn
ki.
Vdy omdlela
Kdepak, uklouzla!
Je zastelen!
Charles Halloway nakonec doel k Ilustrovanmu mui sledujcmu dn pod pdiem. V oblieji se mu zrailo pekvapen, zden,
ale i trocha zvltn levy a zadostiuinn.
enu zvedli a poloili na pdium. sta j ztuhla oteven, tm s
vrazem uznn.
Vdl, e je mrtv. Za okamik se to dozv i obecenstvo. Sledoval
ruku Ilustrovanho mue, jak se k n shb, jak se j dotk, jak hled
stopy ivota. Pak j dokonce jako panence zvedl ruce, aby, podobn
jako u marionety, naznail pohyb. Ale tlo to odmtlo.
A tak jednu pai arodjnice podal Trpaslkovi, druhou Kostrov,
oni jimi tsli a pohybovali v hrznm zdn optnho procitnut. Dav
zaal ustupovat.
mrtv
- 193 -

Ale nikde dn rna.

Mon ok?
ok, proltlo hlavou Charlesi Hallowayovi, paneboe, ten e by ji
zabil? Anebo ta druh kulka? Kdy jsem vystelil, e by vdechla tu
druhou kulku? Udusila se mm smvem? Boe na nebi!
Vechno je v podku! Pedstaven skonilo! Jen omdlela!
oznmil pan Dark. Je to jeden vstup! Soust pedstaven! dodal,
nepodval se na enu, nepodval se na obecenstvo, ale na Willa, kter
se zmaten rozhlel kolem sebe, jedn hrzy se zbavil a rovnou do
druh, tatnek vedle nho a pan Dark ki: Vichni dom! Pedstaven skonilo! Svtla! Svtla!
Svtla na pouti se rozblikala.
Dav nvtvnk, srocen, jet ne nastalo to nedostaten osvtlen, se otoil jako velik koloto, a protoe lampy postupn zhasnaly, tlail se k nkolika zbvajcm jezrkm svtla, jako by se chtl
oht, ne vyjde vzdorovat vtru. A svtla skuten zhasnala, jedno
po druhm, jedno po druhm.
Svtla! kikl pan Dark.
Sesko! ekl Willovi tatnek.
Will seskoil z pdia. Will bel s tatnkem, kter nesl zbra, co
vystelila na smv, jen zabil arodjnici a vrtil ji do Prachu.
Je tam Jim?
Byli u bludit. Za jejich zdy na pdiu val pan Dark: Svtla!
Jdte dom! Vechno skonilo! Konec!
Je tam Jim? Will si nebyl hned jist. Ano! Ano, je tam!
V muzeu voskovch figurn se Jim dosud ani nepohnul, ani nezamrkal.
Jime! Hlas letl bluditm.
Jim se pohnul. Jim zamrkal. Zadn vchod byl oteven dokon.
Jim se k nmu potcel.
Jdu pro tebe, Jime!
Ne, tati!
Will otce zadrel v prvnm ohybu zrcadel. Stl tam, protoe bolest
v ruce se vrtila, po nervovch drhch se tila udeit kulovm bleskem u srdce. Tati, necho dovnit! Will ho chytil za zdravou pai.
Pdium za nimi bylo przdn, pan Dark utkal ale kam? Nkam
a noc se snela, svtla zhasnala, zhasnala, zhasnala, noc nasvala
vechno kolem sebe, shnla, kupila, pohvizdovala a klebila se a dav
nvtvnk odvla z pouti jako spadan list velikho stromu, a Willv tatnek stl elem k pboji zrcadel, k vlnm, elezn rukavici
- 194 -

hrzy, vdl, e na nj ekaj, aby jimi proplaval, proel a bojoval

proti sesychn, proti zniku tla i due jedince, kter tam ek. Vidl
toho dost, aby vdl. Zave-li lovk oi, je ztracen. S otevenma
oima pozn tak naprost zoufalstv, thu takovho utrpen, e se patrn nikdy nedostane za dvanct ohyb. Pesto Charles Halloway
odstril Willovy ruce. Je tam Jim. Jime, ekej! Jdu dovnit!
A Charles Halloway udlal do bludit dal krok. Ped nm pluly
pruhy stbrnho svtla, zludn plty stnu, oitn, vyletn,
oplchnut s obrazy sebe samch i jinch, jejich due pi odchodu
vydrhly sklo svm utrpenm, okoenily chladn led svm narcisismem a na rozch i ploinch zanechaly svj strach.
Jime!
Jim utkal. Will utkal. Oba se zastavili.
Protoe svtla tady uvnit pomalu slepla, jedno po druhm, kalila
se, mnila barvu, hned modr, hned fialov jako letn blesk, kter
vzpll ve svatozch, a za nm mihotav svtlka podobn tisci starodvnch svc hocch ve vtru.
A mezi Charlesem Hallowayem a Jimem, kterho bylo teba zachrnit, stla armda milionu mu s bledmi rty, vlasy jako jinovatka a blou bradkou do piky.
Tolik! A vichni stejn! napadlo ho. Vdy jsem to j!
Tati! kal si Will stojc za jeho zdy, neboj se. To jsi jen ty.
Vichni jsou jeden mj tatnek!
Ale nelbilo se mu, jak vypadaj. Byli sta, stran sta a dokonce
m dl star, jak kreli hloubji a vzruen gestikulovali, kdy tatnek rozhodil rukama, aby zahnal ten jev, tu fantastickou podobu opakovanou k zblznn.
Tati! kal si Will v duchu, jsi to ty!
Ale bylo to jet nco vc.
Vechna svtla zhasla.
A oba k sob pitisknut, v tichu, kdy tlumili i dech, zstali strachy
stt.

- 195 -

Kapitola 49
Ruka zavrtan jako krtek ve tm.
Ruka Willova.
Vyprazdovala jeho kapsy, ryla, vyazovala, kutala dl. Will vdl, e dokud je tma, ty miliony starc mohou pochodovat, spchat,
poskokem se tit, tatnka zniit tm, co jsou. V thle noci zavench
st, kdy na vahy o nich je pr vtein, mohou tatnkovi provst cokoli! Pokud si on, Will, neposp, tyhle iky z asu budoucho, vechny
obavy ptho ivota, drsn a pravdiv, nedaj se popt takhle bude
vypadat tatnek ztra, pozt a popozt ten prk stda monch
budoucch let me tatnka smst!
Tak honem!
Kdo m vc kapes ne kouzelnk?
Kad kluk.
kapsy v sob skrvaj vc bohatstv ne kapsy kouzelnka?
Kapsy kluka.
Will vythl krabiku sirek!
Slva, tati, podvej!
krtl sirkou.
prk stda se blil!
Pihnali se. Zastavilo je svtlo, oi se jim rozily stejn jako tatnkovi, sta v asu nad vlastnmi dvnmi zitky a pevleky. Zastavit stt! kiela sirka. ety vlevo, roje vpravo, velely bombastick
vazby k nrazovmu odpoinku, k zlovstnm pohledm, nemohly se
dokat, a tenhle zpas vyum. Jen co dostanou dal povolen bet,
vrhnou se na tohohle starho, prastarho, mnohem starho, straliv
starho mue a vmiku ho za pomoci Sudiek udus.
Ne! ekl Charles Halloway.
Ne. Milion neivch rt se pohnulo.
Will postril sirku ped sebe. V zrcadlech scvrkl mnohonsobek
hocha-opice udlal tot s pouptem modrolutho plamnku.
Ne!
Kad zrcadlo vrhalo otpy svtla, ty neviditeln pronikaly hluboko dovnit, naly srdce, dui, plce, zmrazily cvy, odzly nervy,
hnaly Willa zniit si, paralyzovat a pak znovu vykopnout srdce do
- 196 -

hry. Za nm ochromen prastar mu klesl na kolena stejn jako jeho

mnohoetn odrazy v zrcadle, jeho kongregace vydench vlastnch
j tden, msc, dva roky, dvacet, padest, sedmdest, devadest let
ode dneka! Kadou vteinu, minutu a hodinu dlouho po plnoci jeho
monho it v nepetnosti vechno pokleslo do vt edi a bylo
lut, jak si ho zrcadla podvala dl, zbavila ho krve k bezivot,
vyprahla mu sta a pak pohrozila, e ho rozfouk na kostn prek a
jeho popel vysype na podlahu.
Ne!
Charles Halloway vyrazil synovi sirku z ruky.
Tati, nedlej to!
Protoe v t obnoven tm se vzpurn stdo starc belhalo vped,
srdce jim bila jako zvon.
Tati, my musme vidt!
Zaplil druhou a posledn sirku.
A jak vzplla, uvidl, e tatnek kles k zemi, oi zaven, psti
seven, a s nm vichni ostatn mui, kte by museli lzt, drpat se a
plazit po kolenou, jakmile zhasne tohle posledn svtlo. Will chytil
tatnka za rameno a zatsl jm.
Tati, tatnku, mn je a vdycky bylo jedno, jak jsi star! Mn to
vbec nevad! Tatnku, vzlykal, j t mm rd!
Na ta slova otevel Charles Halloway oi, uvidl sebe a ty ostatn
sob podobn a za sebou syna, kter drel jeho a chvjiv plamnek,
vidl taslav slzy na Willov oblieji a najednou jako se mu u
jednou stalo ped nm plula podoba arodjnice, vzpomnka na
knihovnu, porka jednoho, vtzstv jinho, a do toho se msil zvuk
vstelu z puky, let oznaen kulky, vzedmut vlna prchajcho davu.
Na vechny ty podoby sama sebe a na Willa se jet chvli dval. Z
st se mu vydral pikrcen zvuk. Podruh zvuk o nco silnj.
A pak konen dal tomu bluditi, tm zrcadlm a asu v budoucnosti, vemu za hranic horizontu, kolem sebe, nad sebou, za sebou,
pod sebou i vemu rozptlenmu v sob tu jedinou monou odpov.
Otevel sta dokon a osvobodil nejhlunj zvuk ze vech.
arodjnice by ten zvuk poznala, kdyby byla iv, a umela by
znovu.

- 197 -

Kapitola 50
Jim Nightshade zadnm vchodem opustil bludit, bloudil po rozlehl plni s pouti, utkal a najednou zstal stt.
Ilustrovan mu bel nkde mezi ernmi stany a zstal stt.
Trpaslk ztuhl.
Kostra se otoil.
Slyeli to vichni.
Nebyl to zvuk, kter vydal Charles Halloway, to rozhodn ne.
Zastavily je hrzu nahnjc zvuky, kter nsledovaly.
Nejdv jen jedno zrcadlo, pak druh, chvilku pauza, po n tet zrcadlo, tvrt, po nm dal a dal a jet dal zrcadla klouzala jako
kostky domina, nrazem pothla sv strnul pohledy pavuinkami a
pak, tu s jemnm cinkotem, tu s hlasitm inkotem spadla.
V jednu chvli tu byl neuviteln Jkobv ebk ze zrcadel, skldal se, rozkldal a mizel, ale odrazy se pesto slisovaly do knihy svtla. V pt minut se vechny rozttily na sprku meteor.
Ilustrovan mu stl, naslouchal a ctil, e souasn s tmi zvuky
se jeho oi mn v krystaly, pavuinky a tpiny.
Bylo to, jako by Charles Halloway, opt len chlapeckho sboru v
neznmm kostele ovldanm nevznamnm dmonem, zpval nejkrsnj vzneenou melodii svho ivota a ta nejdv setsla stbrn
povlak z rubu zrcadel, pak podoby z pednch stran a nakonec zniila
i samotn sklo. Destky, stovky, tisce zrcadel a s nimi prastar podoby Charlese Hallowaye klesly k zemi jako chvatn snen zapadajcch msc a zmrzlho det.
A to ve kvli zvuku, kter nechal z plic projt hrdlem a sty ven.
A to ve, protoe nakonec vechno uznal a pijal, pou, kopce za
n, lidi, kte tam ij, Jima, Willa a pedevm sebe a vechno, co k
ivotu pat. Tak proto zaklonil hlavu dnes veer u podruh a
vstcn postoj dal hlasit najevo.
A ejhle! Trouby a biblick Jericho. V boui zvuku vydala zrcadla
sv duchy. Charles Halloway vykikl a byl osvobozen. Neiv podoby byly pry, pohben pod zlomky inel, ckanci a vlnobitm skla u
jeho nohou.
Svtla svtla!
- 198 -

Vzdlen hlas se dovolval i vc tepla.

Ilustrovan mu, rozmraen, zmizel mezi stany.
Vechno obecenstvo u bylo taky pry.
Tati, co jsi to udlal?
Sirka u plila Willa do prst, tak ji upustil, ale pod jet bylo
dost vidt pana Hallowaye, jak se brod v ttivm odpadu, rozhrnuje
stepy zrcadel a vrac se przdnmi msty, kde bvalo bludit a u
nen.
Jime?
Oteven dvee. Pronikalo jimi slbnouc osvtlen a v nm bylo
vidt voskov figurny vrah a vraedky.
Jim mezi nimi nesedl.
Jime!
Nahleli dovnit otevenmi dvemi, jimi Jim probhl a ztratil se
v nonm hemen mezi ernmi stany.
Posledn elektrick rovka zhasla.
Te u ho nenajdeme, ekl Will.
Uvid, e ho najdeme, ozval se tatnek ze tmy.
Kde asi? ptal se v duchu Will a zstal stt.
O nco dl se dokola kolem lopotil koloto, orchestrion ze sebe
dmal hudbu.
Tam by mohl bt, napadlo Willa. Pokud tu je, el ke kolotoi a za
hudbou, s Jimem je to tk, vsadm se, e volsky na koloto m
pod v kapse. Sakra, Jime, ert t vem! vykikl a hned se v duchu
mrnil. Ne! a t nech, ty u jsi beztoho v pekle nebo pedpekl! Ale
jak Jima v t tm hledat, nemme sirky, nic tu nesvt, jsme tu jen my
dva, oni jsou tu vichni a my pln sami na jejich zem!
Jak nahlas zaal Will.
Ale otec ho zarazil. Tamhle, ekl potichu s vdnost v hlase.
Will postoupil ke dvem, te o nco lpe viditelnm.
Msc! Dky Bohu!
Vychzel nad okolnmi kopci.
Co policie?
Na to nen as. een mus pijt v nejblich minutch. Musme se soustedit na ti osoby
Na ty zrdy!
Na ti lidi, Wille. slo jedna, Jim, slo dv, pan Crooger smac se na elektrickm kesle, slo ti, pan Dark a kamarila na jeho ki. Jedniku musme zachrnit, ty druh dva srazit do pekel a skoncovat s nimi. Myslm, e monstra pjdou s nimi. Jsi pipraven, Wille?
- 199 -

Will pejel pohledem dvee, stany, tmu a oblohu mdle zvraznnou novm svtlem.
Poehnan msc.
Ruku v ruce vyli ze dve.
Jako na pivtanou rozhoupal vtr vechny chlopn stan v psobivm pedstaven prehistorickho hromovho draka s malomocnmi
kdly.

- 200 -

Kapitola 51
Beli pachem moi ve stnu, beli vn przranho ledu v msnm svtle.
V rytmickm hukotu kolotoe bylo slyet um, klepn, trylky.
Hudba! uvdomil si Will, je putn pozptku nebo sprvn?
Kudy? eptal tatnek.
Tudyhle! ukzal Will.
Sto metr odsud, za podhm stan se objevil zblesk namodralho svtla, vyskoilo pr jisker, snesly se a zas byla tma.
Pan Elektriko! napadlo Willa. Urit se ho sna pesunout! Dostat
ho na koloto, zabt, nebo zachrnit! A kdy ho daj do podku, tak,
paneboe, tak mme s tatnkem proti sob zucho Ilustrovanho
mue i Elektrika! A Jim? Kde je Jim? Jednou tady, jednou tamhle a
dnes veer? Na stran skon? Na na! Mj kamard Jim! Samozejm na na! Pesto se Will tsl strachy. M lovk kamardy
navdy? Navky? Napot se jich pkn spolehliv sumika?
Trpaslk stl bez hnut, sten zakryt chlopnmi stanu, a ekal.
Tati, podvej, tie volal Will. A tamhle Kostra.
Jet dl stl Dlouhn, mu z mramorovch kost a egyptskho
papyru, jako uschl strom.
Jak to e se ns nesna zastavit?
Boj se.
Ns?
Tatnek se pikril za jednu przdnou klec a opatrn vyhlel ven.
A je to, jak chce, zashli jsme je. Vidli, co se stalo arodjnici.
Jin vysvtlen nemm. Podvej se na n.
Stli tam jako pravtka, jako stanov story rozset po cel ploe
pouti, skryt ve stnu ekali. Na co? Will tce polkl. Mon e se
vbec neskrvaj, e se rozestavuj na boj, k nmu dojde. Ve vhodnou chvli pan Dark vyjekne a oni ns obkl. Ta chvle jet nenastala. Pak Dark m pln ruce prce. A dokon, co je teba, ozve se
jekot. Take? Take musme dohldnout, aby prost nezajeel.
Willovi v trv ujdly nohy.
Tatnek el pod dl.
Kdy el kolem figurn, sledovaly ho sklennma oima barvy
- 201 -

msce.
Koloto se zmnil. Smutn, sentimentln pohvizdoval kolem
podkovy stan, kolem eit tmy.
To se vped! uvaoval Will. Je to tak! Toil se pozptku, ale te
zastavil, znovu se rozjel a tentokrt vped. Co tm pan Dark sleduje?
Jime, vyhrkl Will.
P! zatsl s nm tatnek.
Ale to jmno vypadlo Willovi z st jen proto, e slyel, jak koloto hodnot budouc zlat asy, a ml pocit, e Jim je nkde od veho
odlouen, pitahovan vbivou t, kolbaj ho melodie jitra a on si
klade otzku, jak by to bylo bt vysok mladk, estncti, sedmncti , osmnctilet a pak devatenctilet a nakonec ale to u je k
neve! dvacetilet! V mosaznch palch dul mohutn vtr asu,
hrl hezk vesel letn melodie, a kdy je zaslechl Will, dokonce i on
bel za hudbou, kter se koatila jako broskvo pln na slunci vyzrlch plod
Ne! poruil si.
Msto toho donutil nohy jt v rytmu svho strachu, skkat podle
svch not, pobrukovn nacpal zptky do hrdla a zadrel v plicch,
co otslo kostmi hlavy, a koloto se z n nadobro vyplavil.
Tamhle, ekl tie tatnek.
Kousek ped sebou v ulice mezi stany spatili groteskn prvod.
Jako sultn v nostkch jela jaksi povdom figura v kesle nesenm
na ramenou nejrznjch rozmr a tvar temnoty.
Prvod slovo pana Hallowaye zaslechl, rozvlnil se a dal se na
tk.
Pan Elektriko! ekl Will.
Nesou ho ke kolotoi!
Prvod mu zmizel.
Stl mezi nimi stan.
Musme kolem! vyrazil Will a thl otce za sebou.
Koloto vbiv vyhrval. Aby Jima nachytal, aby Jima pilkal.
A a k nmu doraz prvod s Elektrikem?
Hudba zane pozptku, koloto pob pozptku, vyhlad mu ki,
posune lta.
Will zakopl a upadl. Tatnek ho zvedl.
A pak
Najednou se zvedl lidsk tkot, afn, kuen a skuen, jako
by upadli vichni. Cel zstup lid s pochroumanmi hrdly vytvoil
sbor, z nho vyel prothl sten, zajknut, taslav povzdech.
- 202 -

Dostali Jima!
Ne, ne podivn si pro sebe huel Charles Halloway. Je mon, e Jim anebo my jsme dostali je.
Obeli posledn stan.
Vtr jim vmetl prach do tve. Will si rukou pikryl nos. Ten
prach, to bylo pradvn koen, splen javorov list, kousky oblohy, kter se snely na zem.
Charles Halloway kchl. Figurny nadskoily a utkaly pry od jakhosi pekocenho pedmtu, nechaly ho uprosted cesty mezi jednm stanem a kolotoem.
Tm pedmtem bylo pevrcen elektrick keslo, z devnch
nohou a pa visely emnky, shora kovov pilba na hlavu.
Ale, kde je pan Elektriko, divil se Will, chci ct pan Cooger!?
To tedy musel bt on.
Co musel bt on?
Odpov byla nasnad, sypala se po pouti ve ven zlch duch
vtru to splen koen, to podzimn kadidlo, kdy zahnuli za tenhle
roh.
Zabij, nebo zachra, napadlo Charlese Hallowaye. Pedstavil si je,
jak poslednch pr minut pobhaly a nosily na odpojen keslo prastar pytle prachu a kost jako jednu monost ze srie pokus ivit, podpoit, zachovat ivot v emsi, co nebylo vc ne odpad z mrnice,
vloky rzi a skomrajc uhlky, v nich u dn vtr plamen nerozfouk. Pesto se o to musely pokusit. Za poslednch tyiadvacet
hodin je mnohokrt zachvtila panika, veho nechaly a rozbhly se,
protoe sebemen otes, nepatrn vydechnut bylo hrozbou pro prastarho Coogera, e se sesune a zbude z nho kvarek. Proto bylo
bhem dne lep nechat ho podepenho v elektricky vytpnm kesle jako trval expont, na kter se neustle chodilo dvat obecenstvo s
otevenou pusou, a pokusit se o jeho promnu znova, nejlpe te, kdy
vude zhasla svtla a stdo nvtvnk odelo do tmy, zastraen
smvem na jedin kulce. Potebovaly, aby byl Cooger jako dv,
vysok, na hlav ryav z, sran katastrofln zbsilost. Ale ped
dvaceti, mon deseti vteinami se nkde odrolil posledn kousek
tmelu, vypadl posledn dleit roubek a ta loutkov mumie, ten
groteskn napimova se osvobodil od svho bemene oblky koue
a listopadovmi listy, zprvou o smrtelnosti vyslanou po vtru. Pan
Cooger, vymlcen pi konen atv, se promnil v miliardu pergamenovch vloek, kutlivch spirlek, kter skota po louce. V pou- 203 -

h prach zven v silu pradvnho obil: byl pry.

Ach, ne, ne, ne, ne, mumlal kdosi.
Charles Halloway se dotkl Willovy pae.
Will pestal vyret: Ach ne, ne, ne, ne. Uvdomil si, e si mysl
tot co otec o t rozdroben mrtvole, rozsypan kostn mouce, minerly obohacen trv
Te u zbylo jen przdn keslo, posledn upinky sldy, tpytiv
smtka podivn neistoty usazen na emenech. A zrdy, kter ten
barokn odpad shromaovaly, te prchly mezi stny. Kvli nm
utkaly, ale nco je pimlo keslo upustit! uvdomil si Will.
Ne, nebylo to nco. Nkdo.
Namhal oi.
Oputn koloto, pln przdn, se toil po sv drze svm tempem vped.
Ale mezi tm rozbitm keslem a kolotoem stoj njak zrda?
Ne
Jim!
Tatnek chytil Willa za loket a ten zmlkl.
Tak Jim!
A kde je tedy pan Dark?
Nkde. Protoe koloto jet roztoil. Ano, urit. Aby je pilkal,
aby pilkal Jima a co jet? Te nebyl as na
Jim se otoil od pevrcenho kesla a pomalu se vydal vyut
volnou jzdu na kolotoi.
el tam, kam musel, vdl to odjakiva. Tsl se na to jako korouhvika za patnho poas, blouznil o tom, vhal uvit zivm
obzorm a lkavm nabdkm, aby nakonec podlehl a jako nmsn se tsl na krouen mosaznch ty za doprovodu letn hudby.
Pohled nedokzal odtrhnout.
Jeden krok, druh, smrem ke kolotoi, tam el Jim.
Jdi pro nj, Wille, ekl otec.
Will el. Jim zdvihl pravou ruku. Mosazn tye leskle krouily do
budoucnosti, tlo vytahovaly jako sirup, kosti natahovaly jako karamelky, slunen barva kovu hnula Jimovi na tvch, kesala jiskiky v jeho och.
Jim byl na mst. Mosazn tye mu zavadily o nehty a brnkaly
svj popvek.
Jime!
Mosazn tye postupn vyjdly jako lut vchod slunce uprosted noci.
- 204 -

Hudba tryskala jako przran fontna.

Eeeeeeeeeeeeeeee.
Jim otevel sta ke stejnmu zvoln:
Eeeeeeeeeeeeeee!
Jime! kiel Will a bel k nmu.
Jim se dlan chytil mosazn tye. Ty mu podjela.
Chytil se dal mosazn tye. Tentokrt se pilepil pevn.
Po prstech nsledovalo zpst, po zpst cel pae, po pai rameno a cel tlo. Nmsnk Jim se odtrhl od svch koen v zemi.
Jime!
Will nathl ruku, ale hned ctil, e se mu Jimova noha vysmekla.
Jim v t truchliv noci jezdil dokola na velikm temnm letnm
kruhu, Will utkal za nm.
Jime, slez z toho kolotoe! Jime, nenechvej m tu!
Taen odstedivou silou se Jim chytil tye jednou rukou, objel
kruh dokola a snad dky jakmusi zbytku instinktu druhou ruku uvolnil a vlekl ji za sebou vtrem, dky kousku sebe sama, malmu, nevinnmu, osamocenmu, kter se jet pamatoval na jejich ptelstv.
Jime, sesko!
Will chapl po t voln ruce, nepodailo se mu ji chytit, zakopl a
mlem upadl. Prvn kolo prohrl. Jednou bude muset objet Jim dokola sm. Will stl a ekal na dal pjezd kon, a a se zas mihne chlapec, kter u tolik chlapcem nen
Jime! Jime!
Jim se probral! Objel kruh do poloviny, v oblieji tu ervenec, tu
prosinec. Chytil se tye a plativ piznval svou beznadj. Chtl a
nechtl. Pl si to, odmtal, znovu si stran pl, pi krouen, v tepl
ece vtru, lesku mosazi, poklusu ervencovch a srpnovch kon,
jejich podkovy dusaly vzduch, jako kdy plcne na zem zral ovoce,
a oi mu pitom svtily. Jazykem mezi zuby sykal svou nespokojenost.
Jime! Sesko! Tati, zastav ten koloto!
Charles Halloway se rozhldl, kde stoj spnac sk, ml ji od sebe asi patnct metr.
Jime! Willovi v boku cukala bolest. J t potebuju! Vra se!
Na druh stran kolotoe, ve stlm pohybu, rychlm pohybu, bojoval Jim s vlastnma rukama, s ty, s liduprzdnou jzdou biovanou
vtrem, s pibvajc noc, otejcmi se hvzdami. Pustil se tye.
Znovu po n chapl. A jeho prav ruka pod jet visela dol a ven a
adonila o posledn zbytek Willovch sil.
- 205 -

Jime!
Jim krouil dokola. Tam dole, ve stanici ern noci, odkud vyjel
tenhle vlak provzen konfetami protpnutch lstk, uvidl Willa
Willyho Willa Hallowaye, mladho kamarda, mladho ptele,
kter se po skonen thle jzdy bude zdt jet mlad, a nejen to,
neznm! nejasn pipomnan v jaksi souvislosti v jinm roce ale
te tenhle kluk, ten kamard, ten mlad kamard, b u vlaku, zved
ruce, chce se svzt? nebo d, abych j vystoupil? Co vlastn?!
Jime! Pamatuje se na m?
Will se naposled vrhl ke kolotoi. Prsty se dotkly prst, dla dlan.
Jimv ledov bl obliej pohldl dol.
Will klusal podl kroucho stroje.
Kde je tatnek? Pro koloto nezastavil!
Jimova ruka byla tepl, znm, ptelsk. Sevela ruku Willovu.
Ten ji tiskl a kiel:
Jime, prosm t!
Ale stejn pod krouili dl, Jim na kolotoi, Will vlen ve
ztetnm poklusu.
Prosm t!
Will sebou kubl. Jim sebou kubl. Jim chytil Willa do pasti, jeho
ruku zashla Jimova ve. Ruka se dala vzt jako ochoen zvtko
a Jim si s n mohl pohrvat jako za starch as. Tm se Willovi ruka
vzdl, odciz se mu, od noci se dozv vci, o nich se on v noci na
lku me jen dohadovat. trnctilet kluk s patnctiletou rukou!
Jim ji dr, pevn svr, nepust! A co Jimv obliej, je star tm, jak
jezd dokola kolem? Je mu patnct a jde mu na estnct!?
Will zathl. Jim thl na druhou stranu.
Will padl na koloto.
Oba jezdili noc.
U cel Will te jezdil s kamardem Jimem.
Jime! Tati!
Nebylo by nic snazho ne zstat stt a jezdit s Jimem dokola,
kdy se mu neda Jima sthnout. Dt mu zkrtka pokoj a mil kamardi, vozte se! vy jeho tla se rozlily, oslepily mu oi, bubnovaly
mu v uch, vystelovaly do beder
Jim kiel. Will kiel.
Jezdili snad pl roku klouzavou vlahou tmou, ne Will pevn stiskl Jimovu pai a odvil se odtrhnout od tak slibn pedstavy, od
tolika krsnch let, kdy by byl vt, zat klikovat, dostat se ven,
- 206 -

pry, dol a Jima sthnout s sebou. Jene Jim se nedokzal pustit

tye, nedokzal se jzdy vzdt.
Wille!
Jim, rozdvojen mezi kamarda a koloto, s jednou rukou na kadm z nich, vykikl.
Znlo to, jako kdy se prudce roztrhne ltka.
Jim ml najednou oi bez vrazu jako socha.
Koloto se roztoil.
Jim vykikl, upadl a ve vzduchu se blzniv toil.
Will se pokusil jeho pd zmrnit, ale Jim se pekulil a dopadl na
zem. Zstal tie leet.
Charles Halloway udeil na ovldac spna.
Przdn koloto zpomalil. Kon zvolnili tempo klusu k jaksi
vzdlen letn noci.
Charles Halloway se synem kleel u Jima, hmatal mu tep na zpst a piloil ucho k jeho hrudi. Jimovy oi s odhalenm blmem
hledly ke hvzdm.
Ach, Boe, vykikl Will. Je mrtv?

- 207 -

Kapitola 52
Mrtv?
Willv otec pejel ten studen obliej a hru rukou.
Nectm
Kdesi v dlce volal nkdo o pomoc.
Zvedli hlavu.
Po pouti utkal njak kluk, narel na budky pokladen, padal pes
lana stan a pod se otel pes rameno.
Pomoc! Hon m! kiel. Je to hrza! Bojm se! Chci dom!
Vrhl se vped a padl na Willova otce.
Pomc, zachrate m, bojm se. Dovete m dom. Ten lovk
s tm tetovnm!
Pan Dark! vyjekl Will.
Ano, ano! drmolil chlapec. Jde sem tadyhle tudy! Zastavte ho,
prosm vs!
Wille Charles Halloway vstal postarej se o Jima. Zkus
uml dchn. Tak jdeme, hochu.
Ten u utkal pry. Tudy!
Charles Halloway el za nm a rozruenho chlapce si prohlel,
hlavu, postavu, jak m pnev pipojenou k ptei.
Mldene, ekl u kolotoe stojcho ve stnu asi sedm metr od
msta, kde se Will sklnl k Jimovi. Jak se jmenuje?
Nemme as! vykikl kluk. Jed. Rychle, honem!
Charles Halloway se zastavil.
Jede, ekl. Chlapec u neutkal, otoil se a tel si lokty. Kolik je
ti let, Jede?
Devt, odpovdl kluk. Prosm vs, na tohle nen as! My
Na tohle as je, Jede, ekl Charles Halloway. Tob je teprve
devt? Ty jsi tak mlad? J jsem nikdy tak mlad nebyl.
Panenko skkav, zlostn se rozkikl kluk.
Nebo neskkav, ekl Charles Halloway a naphl k nmu ruku.
Chlapec couvl. Ty se boj jen jednoho lovka, Jede. A to jsem j.
Vy? Chlapec pod jet couval. To je teda gl! Pro vy,
pro?
Protoe nkdy m zbran dobro a zlo ne. Nkdy se trik nezda.
- 208 -

Lidi se vdycky nepoda chytit, nalkat do pasti. Dnen noc nen

rozdl-a-opanuj, Jede. Kam jsi m chtl zavst, Jede? Do lv klece,
kterou sis pedem pipravil? Na njakou atrakci, napklad do bludit? K nkomu, jako byla arodjnice? Kam, Jede, kam? V co, vyhr si prav rukv koile, Jede.
Na Charlese Hallowaye blskly msn kameny o.
Kluk uskoil, ale Halloway skoil souasn s nm, chytil ho za pai, zezadu ho popadl za koili, a msto aby mu vyhrnul rukv, jak
pvodn chtl, serval z nho celou koili.
Tak vid, Jede, ekl tm klidn. Pesn to jsem si myslel.
Vy, vy, vy, vy!
Ano, Jede, j. Ale hlavn ty, podvej se na sebe.
A e bylo na co se dvat.
Protoe na ruce toho malho kluka, na prstech a dl po zpst lezli mod plazi, modr zlomysln had oi, mod korpioni motajc se
kolem raloch elist, vn hladovch, ivcch se vemi tmi zrdami namakanmi a vypchanmi sanice na sanici, ke na ki,
tlo na tlo na tom malm torzu po celm hrudnku a jet zastrkanmi na tajnch mstech na malm dtskm tle, kter se te tslo
vzteky.
Podvejme, Jede, to m pkn kresbiky.
Vy! Zatoil hoch.
Ano. Jsem to pod j. Charles Halloway dostal rnu do oblieje
a chytil kluka jako do svrku.
Ne!
Ale ano, ekl Charles Halloway, kter mohl pout jen pravou
ruku, zrann lev mu bezvldn visela. Ale ano. Jede, jen si vyskakuj a kru se, jen tak dl. Byl to moc dobr npad. Odlkat m samotnho, upravit si m a pak se vrtit pro Willa. A a pijde policie,
tak co, je ti deset, mon jedenct, a pou? Ta ti samozejm nepat,
jak by mohla! Jen tu pkn zsta. Jede! Pro se mi sna vykubnout? Policie se bude rozhlet, ale majitel atrakc jako by se do zem propadli, je to tak, Jede? Dobe jsi to naplnoval.
Nemete mi ublit! vykikl chlapec.
Vid, a j myslm, e mu, ekl Charles Halloway.
Stiskl kluka tm lskypln, ale do klet.
Vrada! kvlel kluk. Vrada.
J t nehodlm zavradit, Jede, pane Darku nebo kdo i co vlastn jsi. Ty se zavrad sm, protoe nesnese ptomnost lid, jako
jsem j, nesnese jim bt nablzku takhle dlouho.
- 209 -

Zlo! chroptl kluk a svjel se pitom. Vy jste zlo!

Zlo? Willv otec se zasml. Do kluka jako kdy ten zvuk pchne, kubal sebou jet divoeji. Zlo? Ruka dosplho mue byla
jako mucholapka nalepen na mal tlo. Zvltn, e to k prv
ty, Jede. Asi se ti to tak zd. Dobro se zlu zejm jev jako zlo. Take
j ti budu init jen dobro, Jede, budu t dret a dvat se, jak se ni
sm. Budu ti init dobro, Jede, pane Darku, pane Majiteli, chlape,
dokud mi neekne, co je s Jimem. Probu ho. Nech ho bt. Daruj mu
ivot!
Nemu nemu Chlapcv hlas spadl do jaksi studny v
jeho tle, slbl a slbl nemu.
Chce ct nechci?
nemu!
Dobr, dobr, tak jet tady a tady a tohle a tohle
Vypadali jako otec a syn, kte se dlouho nevidli, dolo k nadenmu setkn, znovu a znovu se objmali, mu zdvihl porannou ruku,
lehce se dotkl rny v oblieji, protoe ten dav, to hemen ilustrac se
zachvlo, mikroskopickmi vpady zatoilo tu i tam a rychle se
sthlo. Kluk divoce zakoulel oima a upel pohled na sta svho vznitele. Vidl na nich ten zvltn a svm zpsobem mil smv, vyslan jako blahoeen k arodjnici.
Charles Halloway k sob pitlail kluka jet bl a v duchu uvaoval: Zlo m jen tu moc, kterou mu dme. J ti nedm nic. J si beru.
Zhy hlady. Zhy hlady. Zhy hlady.
Dv svtlka zaplench sirek v och podenho kluka zhasla.
Kluk a jeho zmlcen a zhmodn konklva monster padli k zemi.
Dalo by se ekat hromov burcen, jako kdy se kc vysok hora.
Ozvalo se jen zaustn, jako kdy do prachu padne lampion.

- 210 -

Kapitola 53
Charles Halloway dlouhou chvli stl, zhluboka dchal, na plcch
ctil bolest. Dval se na lec tlo. Mton stny se mhaly ve vech
ulikch mezi stany, v nich se nejrznj zrdy i lid, zhmotnn
vlastnmi hrznmi iny a hchy, dreli sloup a nevcn bdovali.
Na jednom mst vystoupil na svtlo Kostra. Na jinm Trpaslk, ten si
tm uvdomoval, kdo je, a utkal stranou jako krab z jeskyn, po
oku pozorovat Willa sklonnho nad Jimem a Willova otce sehnutho vyerpnm nad nehybnm tvarem mlcho kluka, a nedalek
koloto se konen toil pomaleji a pomaleji, a se zastavil a pohupoval se jako trajektov lo na vlhk ec se trv.
Pou byla velikm temnm ohnitm ozaovanm nhodnmi uhlky, jak se pichzely podvat stny a vrhaly do nho pohledy se scnou u kolotoe.
Tam, zalit msnm svtlem, leel ilustrovan kluk jmnem Dark.
Leeli tam zabit draci, zboen ve, netvoi z temnch dob mezi
zrezivlmi mincemi, pterodaktylov rozmlcen jako dvojplonky z
minulch a vdycky nesmyslnch vlek, kori smaragdov barvy
oputn lec na blm psku pobe, na nm vrcholil odliv ivota.
Jak to mal tlo chladlo, vechny ilustrace se mnily, posunovaly a
smrovaly. Tu sm na sebe mrkl pupk, tu vyhezl duhovka troubcho mastodonta oslepla a vztekala se nad svou slepotou; jeden kad
obrzek, znm z tla vysokho pana Darka, se te pizpsobil miniaturnmu pltnu nabodnutmu a napnutmu jako na tenisov raket na
chlapcovch kostech.
Kolem Charlese Hallowaye a shozenho bemene u jeho nohou
pluly pohybem velikho a neobyejn zvltnho kolotoe dal zrdy, v oblieji mly barvu postele, v n mnoz prohrli svou bitvu o
dui.
Will udlal kratikou pauzu v zoufalm sil stlait, povolit,
stlait, povolit pivst Jima k ivotu. Stvr, kter ho ze tmy pozorovaly, se nebl, na to nebyl as! A i kdyby byl, vytuil, e zrdy dnes v
noci voln dchaj, tak vzcn istm vzduchem se nekrmily u mnoho let!
Charles Halloway byl ve stehu a na rznch mstech byly ve ste- 211 -

hu i pronikav jako lika, vlhk jako humr, hlenem potaen oi. Ten
kluk-co-byl-pedtm-pan-Dark chladl vc a vc, jak smrt kosila zklady nonch mr. Kaligrafick npisy, nartnut adc blesky, kter se
kroutily, krily a vznely jako dsiv prapory prohran vlky, zaaly
jeden po druhm mizet ze svch pozic na tom malm tle.
Skupinka monster se ustraen rozhlela kolem sebe, jako by msc zniehonic dorostl na plnk a otevel jim oi. Teli si zpst,
jako by jim z nich spadly etzy, teli si krk, jako by se jim sesulo
tk bm z ohnutch zad. Po dlouh noci v hrob potciv vykroili, ile zamrkali a nemohli uvit, e balk jejich utrpen le vedle
vyazenho kolotoe. Kdyby se toho odvili, mohli se shbnout a
tesoucma rukama pejet nhlou smrt nasldl sta, mramoru podobn elo. Takhle jen stli ochromen a pihleli, jak vyobrazen
podobizny, ivn pda jejich osudn nenasytnosti, zahoklosti a odporn viny, smaragdov podstata vlastnm piinnm oslepench o,
porannch st a do lky vtaench tl, jedna po druh taje v thle
bezvznamn hromad snhu. Tamhle se rozpout Kostra! Tamhle
Trpaslk, sune se stranou jako langusta! Te se osvobodil Polyka
lvy a za nm ern Kat z londnskch dok, vznesli se, pry byl
unen lidsk Montgolfier, lovk balon, vyputn do posledn
douky vzduchu. Tamhle! Tamhle prch chtra a zloineck tlupy,
protoe smrt vydrhla kreslic prkno do ista!
Na zemi te leel mrtv chlapec, nepomalovan obrzky, a
przdnm pohledem o pana Darka hledl ke hvzdm.
ch
Podivn lid skryt ve stnech vydechli sborovou levou.
Mon e orchestrion naposled zachrchlal editelsk povel. Mon
e se v oblacch otoil spc hrom. Vechno se najednou dalo do pohybu. Zrdy se daly na bezhlav tk. Prchaly na sever, na jih, na
vchod, na zpad, vybhly ze stan, vymanily se z moci svch pn,
z moci temnch zkon a pedevm se zbavily jedna druh a prchaly
jako albnt krlci, divoci bez kl a postelen lenochod ped bou.
Podle veho kad pi tom prku strhl u stanu lano a vythl kolk.
A jak ty obrovsk stany klesaly na zem, obloha se otsala fatln
respirac, vdechy, potlaenm chroptnm a bdovnm hroutc se
temnoty.
Lana a provazy, nesmysln zamotan, klouzaly, poskakovaly a
roztepanmi biky sekaly trvu.
Cel systm Palce hrzy se zmtal v kei, tdil kosti, mal odd- 212 -

loval od stedn velkch, stedn velk od brontosauch. Vechno se

kymcelo a hrozil pd.
Stan, ve kterm byl zvinec, se zavel jako ern panlsk vj.
Ostatn mal stany postavy v pltnce rozset po louce spadly
na rozkaz vtru.
A nakonec Panoptikum zrd ten melancholick velik svinsk
ptakojetr po chvilce vhn do sebe naslo niagarsk vodopd
vichrnho povt a vypustilo na svobodu ti sta had-konopnch lan
a s lomoznm rachotem lmalo pomocn story. Padaly jako zuby z
elisti Kyklopa a prskaly vzduch akry rozpadajcho se kdla, snad
se pokouely vznst se do ve, ale protoe byly pipoutan k zemi,
musely se poddit prost a naprosto pirozen gravitaci, musely se
nechat rozdrtit vlastn vhou.
Ten nejvt stan te vypoutl zatuchl syrov dech, konfety,
kter byly star dv, ne se v Bentkch hloubily kanly, a prameny
rov cukrov vaty pipomnajc zplihl boa z pe. Stan se ke
zbavoval spnm pdem; ltostiv stnal, dokud se vysok muzeln
vztu v ptei tohohle odepsanho monstra za zvuku tech ran jako z
kanonu pln nezhroutila.
Orchestrion debiln bublal, prohnl se v nm vtr.
Vlak stl hraka odloen v poli.
Olejov podobizny zrd vysoko na poslednm stojcm vlajkovm
storu plcaly rukama a pak spadly na zem.
Kostra, jedin, kter z tch kuriozit jet zbyl, se shbl a zdvihl ze
zem mrtv tlo porcelnovho kluka-pana Darka. Odeel do pol.
Will na krtk okamik zahldl hubenho mue s bemenem mit
pes kopec ve stopch zmizel pouov populace.
Willovi probhly ped oima vechny rychl promny, otesy,
vavy, smrt a niky lid. Coogere, Darku, Kostro a Trpaslkuobchodnku s hromosvody, neutkejte, vrate se! Sleno Foleyov,
kde jste? Pane Crosetti, u je to pry! Zachovejte klid! Vechno je v
podku. Vrate se, vrate se!
Ale vtr u z trvy odvl jejich stopy a oni mon pob vn,
kdy se te sna sami sebe dobhnout.
A tak se Will obrtil zptky k Jimovi, rozkromo si k nmu klekl,
stlail mu hrudnk, uvolnil, stlail a uvolnil a pak chvjcmi se prsty
pejel po tvi svho kamarda.
Jime?
Ale Jim byl studen jako erstv zryt zem.
- 213 -

Kapitola 54
Pod tm chladem bylo prchav teplo, v bled ki zbytek barvy,
ale kdy Will stiskl Jimovi zpst, nic nezatepalo, a kdy mu piloil
ucho na hru, taky nic.
Je mrtv!
Charles Halloway doel k synovi a jeho kamardovi, klekl si a piloil ruku na klidn hrdlo a nepohybliv hradn ko.
Ne. Zrozpaitl. Ne docela
Je mrtv!
Willovi vyhrkly z o slzy. A stejn prudce jm to otslo a tce
ho to zashlo.
Pesta! okikl ho otec. Chce ho pece zachrnit?!
Na to je pozd, ach, tati!
Nech toho a poslouchej m!
Ale Will breel.
A tatnek se naphl a uhodil ho. Jednou na pravou, jednou na levou tv, neetil ho.
Vechny slzy odletly; dal se neobjevily.
Wille! Tatnek rozilen bodal prstem na Willa a na Jima. Zatracen prce! Wille, vichni tihle, pan Dark a jemu podobn, se na
pl tesou, paneboe, slzy oni miluj! Kriste na nebi, m vc ve,
tm sp ti mou pt sl z brady. Nakej a oni budou lzat tvj dech
jako koka. Vsta! Sakra, nekle na kolenou! Vysko! Halekej a hulkej! Sly! Ki, Wille, zpvej, ale nejvc se smj, sly, smj!
J nemu!
Mus! To je vechno, co nm zbv. Vm to! Ta arodjnice,
paneboe, jak ta prchala! J ji tm zastelil. Jedinm smvem, Willy,
non lid smv nesnej. Je v nm slunce. To oni nenvid. Nememe je brt vn, Willy!
Ale
dn ale! Vidl jsi ta zrcadla! Zrcadla m do pasu pohbila.
Ukzala m samou vrsku a rozklad. Vydrala m! Vydrala slenu
Foleyovou tak dlouho, a ta se pipojila k velkmu pochodu Nikam,
pidala se k poetilcm, kte chtj vechno! Uboci pitom. Nakonec nemaj nic jako ten hloup pes, kter kost nechal bt a bel za
- 214 -

odrazem kosti v rybnce. Wille, vdy jsi to vidl: Vechna zrcadla se

rozttila. Jako se rozpust led. Neml jsem ani kmen, ani puku, ani
n, jen zuby, jazyk a plce. Zrcadla jsem rozstlel pouhm opovrenm! Srazil jsem na zem deset milion vydench blzn a skutenho lovka postavil na nohy! A te se postav ty, Wille!
Ale Jim
Napl s nimi, napl s nmi. Jim byl vdycky takov. Napl. Te
zael pli daleko a mon e je s nm konec. Ale my udlme
vechno, abychom ho zachrnili, vi? Nathl k tob ruku, aby se
osvobodil od kolotoe? Zaal a my ten boj dokonme za nj. Tak
honem!
Will se zvedl, zapotcel se a kubl sebou.
Utkej!
Will zase zaal potahovat.
Tatnek mu dal pohlavek. Slzy se rozltly jako meteory.
Hopsej! Skkej! Ki!
Postril Willa, inul se s nm dopedu, zdravou rukou mu prohledval kapsy tak dlouho, a z jedn vythl blskav pedmt.
Harmoniku.
Tatnek na ni zahrl jeden akord.
Will se zastavil a pohldl k zemi na Jima.
Tatnek mu vlepil jednu na ucho.
Nekoukej a b!
Will poskoil o krok.
Tatnek zahrl dal akord, kubl Willovi loktem a rozhodil mu ruce.
Zpvej!
Co?
Proboha, cokoliv!
Harmonika nepodaen spustila Swanee River.
Tati. Will sotva oupal nohama, hlava mu padala, byl k smrti
unaven. Je to blb!
Ovem! To nm jet chyblo! Blbej fotr! Blb harmonika. Falen psnika!
Tatnek vykikoval a krouil dokola jako otiv jeb.
Zatm jet nepovaoval vechno za hloupost. Chtl prorazit. Mus
vyut vhodn okamik!
Wille: vc nahlas a veseleji, jak k reisr! Nenech je, sakra, pt
slzy a ekat na dal! Wille! Nenech je, aby tvj brek vyuvali, postav to cel na hlavu, a se smj oni! M ani nenapadne nechat smrt
- 215 -

nosit mj smutek jako svten aty. Nedaruj jim jednu jedinou vc,
Willy, pohni kostrou, zhluboka dchej, do toho!
Chytil Willa za vlasy a zatsl jm.
Nic legranho
Ale samozejm e je! J! Ty! Jim! My vichni! Vechno to funguje! Podvej!
Charles Halloway prothl obliej, vykulil oi, splcl si nos, zamrkal, zaskotail jako impanz, roztanil se s vtrem, zastepoval v prachu, zaklonil hlavu a zavyl na Msc a Willa pod thl s sebou.
Smrt je zbavn, ert ji vem! Otka, dva, ti, Wille. Krok, sun,
krok. Way down upon the Swanee River jak je to dl, Wille? Far
far away! Wille, ten tvj hrozn hlas! Dv soprnek. Vrabk v
plechovce. Spus, chlape!
Will chvli nahoru, chvli dol, tve mu hoely, v hrdle nkolik
citron a v prsou jako by mu rostly balony.
Tatnek foukl do stbrn harmoniky.
Thas where the old folks recitoval Will.
Moment! kikl otec.
oupav krok, klep, poskok, zhoupnut.
Kde je Jim? Na Jima zapomnli.
Tatnek se pobaven pchal do eber a spustil znmou:
The Camptown Ladies sing this song!
Doo-dah! vetl Will. Doo-dah! zpval tentokrt zdatn. Balon se zvtoval. V krku ho krbalo.
Camptown race track, five miles long!
Oh, doo-dah day!
Otec se synem tanili menuet.
A uprosted jedn figury se to stalo.
Will ctil, e balon v nm u je obrovsk.
Usml se.
Co je? Tatnka pekvapilo, e se zub.
Will popothl. Will se zachechtal.
Co je? zeptal se tatnek.
Sla vbuchu teplovzdunho balonu rozrazila Willovi zuby a hlavu hodila do zklonu.
Tati! Tati!
Will piskoil. Chytil tatnka za ruku. Ltal jako blzen, hulkal,
kvkal jako kachna, Dlanmi buil do pulzujcch kolen. Podrkami
vil prach.
Oh, Susanna!
- 216 -

Oh, dont you cry

for me!
For I come from
Alabama with my
Banjo on my
Spolen. Knee!
Harmonika spala a vrela do zub, tatnek dval k lepmu vesel melodie, toil se dokola a poskakoval jako mladk.
Cha cha! Srazili se, mlem upadli, nareli na sebe lokty i hlavami, m rychleji ztrceli dech. Cha! Paneboe, Wille! J u nemu!
Uprosted nejvtho smchu
Nkdo kchl!
Na pat se otoili a ptrav se rozhldli kolem.
Kdo to tam le na zemi zalit msnm svtlem?
Jim? Jim Nightshade?
To on se pohnul? Pootevel sta, chvj se mu vka? M rovj
tve?
Nedvej se! Tatnek pohotov vthl Willa do dalho vru. Prozpvovali, mchali rukama, harmonika hltav nasvala nehotov melodie
od otce, kter zvedal nohy jako p a pae otvral jako krocan pe.
Skkali pes Jima sem a tam, jako by nebyl vc ne kus kamene v
trv.
Someones in the kitchen with Dinah! Someones in the kitchen

I know-oh-oh-oh!
Jimv jazyk vyklouzl z st na rty.
Nikdo si toho neviml. A jestli si viml, nevnoval tomu pozornost
z obavy, e to zas pomine.
Jim udlal posledn krok sm. Otevel oi. Pozoroval ty kepc
blzny. Nemohl tomu uvit. Byl pry, na cest let. Kdy se te vrtil, nikdo mu neekl Ahoj! Vichni poskakuj ve stylu samby. Mlem mu do o vhrkly slzy. Ale ne k tomu dolo, zvlnila se mu sta.
Vyel z nich nznak smchu. Vdy koneckonc tu je ten trouba Will
a dal trouba, jeho otec star vrtn, ltaj tu jako dv gorily, a se
za nimi pr, co si mysl, je zhadou. Potceli se nad nm, tleskali
rukama, tepali uima, sklnli se nad nm a omvali ho mohutnm
kilovm proudem smchu, kter se nedal zastavit, ani kdyby se
obloha ztila a zem pukla, snaili se prolnout sv bujar vesel s jeho,
split pojistky a nastartovat ho detonac, kter bude vybuchovat neza- 217 -

dritelnmi salvami smchu.

Will, roztanen a rozjsan, se podval na lecho Jima a v duchu si ekl: Jim si nepamatuje, e byl mrtv, tak mu to neekneme,
te ne jednou mon, urit, ale ne
Doo-dah! Doo-da!
Vbec neekli Ahoj, Jime nebo Jime, poj si s nmi skoit,
jen mu podali ruku, jako by byl vypadl z jejich roztoen pandemonick vavy a poteboval zvednout a zathnout zptky do roje. kubli
s nm, Jim nadskoil a pustil se do tance.
A Will vdl, e rukou v ruce, horkou dlan na dlani, jekem, zpvem, radostnm kikem vrtili do tla ivot. Nosili Jima jako novorozence, buili mu do prsou, plcali ho po zdech.
Pak udlal tatnek stoliku a Will pes nj skkal, Will udlal stoliku a tatnek pes nj skkal, pak se na chvli zastavili, posadili se
vedle sebe, spali psniky bjen unaven, Jim polykal sliny a sotva
se drel na nohou. Zpola leel na tatnkovi, kdy vichni upadli, vleli
sudy v trv, houkaly jim sovy a hkali oslov, hrly dechy a inely,
jak to asi bylo v prvnm roce Stvoen, kdy jet Radost nebyla vyhnna z Rje.
A nakonec si pithli nohy k brad, pevn objali kolena, pohupovali se, dvali se na sebe rozzen tstm a jako vnem opil hledali
ticho a klid.
A kdy u se na sebe dost dlouho usmvali s tvemi hocmi jako
pochodn, obrtili pohled ven, pes pole.
ern story stan leely na pohebitch slonch rozmr a mrtv stany z nich odltaly jako okvtn lstky z velik ern re.
Jedin ti lid ve spcm svt, vzcn trio kocour vyhvajcch se
v msnm svtle.
Co se to vlastn stalo? konen se zeptal Jim.
Co se nestalo! vykikl otec.
Znova se dali do smchu a Will najednou popadl Jima, pevn ho
sevel a dal se do ple.
Co je, ekl Jim a pod to tie opakoval. Co je co je
Jime, Jime, ekl Will. Vdycky budeme kamardi.
To se v, samozejm. Jim byl tich a klidn.
V podku, ekl tatnek. Jen si popla. Z nejhorho jsme venku. Cestou dom se jet nasmjeme.
Will Jima pustil.
Vichni vstali a dvali se na sebe. Will si prohlel otce a dmul se
pchou.
- 218 -

Tati, tati, tys to dokzal, tys to dokzal!

Ne, dokzali jsme to spolen.
Ale bez tebe by se to nepovedlo. Ach, tati, j jsem t vlastn neznal. Zato te t znm.
Vn, Wille?
Stoprocentn!
Vzjemn se vidli s tpytivou aureolou matnho svtla.
Tak tedy, dobr den. A ty, synu, odpovz se zdvoilou klonou.
Tatnek podal ruku, Will ji stiskl. Oba se smli a utrali si oi. Pak
jet vrhli pohled na stopy rozptlen v trv po vech kopcch.
Tati, mysl, e se jet nkdy vrt?
Ano i ne. Tatnek si stril harmoniku do kapsy. Oni ne. Ale
ano, pijdou jin lid jim podobn. Ne s pout. Bh v, v jak podob
se objev pt. Ale za svtn, v poledne anebo nejpozdji ztra pi
zpadu slunce jsou tu. U jsou na cest.
Ne, to ne, ekl Will
Ale ano, ekl tatnek. Cel ivot musme bt ve stehu. Boj teprve zaal.
Pomalu obeli koloto.
Jak budou vypadat? Jak je poznme?
Co my vme, ekl tatnek tie, mon u jsou tu.
Oba hoi se rychle rozhldli kolem sebe.
Vidli jen louku, koloto a sebe.
Will se podval na Jima, na otce a pak na sv tlo a ruce. Zvedl
pohled k tatnkovi.
Ten vn kvl hlavou, pak kvl smrem ke kolotoi, vystoupil na
nj a dotkl se mosazn tye.
Will se postavil vedle nho, Jim vedle Willa.
Jim pohladil jednoho kon po hv. Will ho poplcal po zdech.
Velk koloto se v pboji noci lehce naklonil.
Jen tikrt kolem, vped, kal si v duchu Will. Hur!
Jen tyikrt kolem, vped, kal si v duchu Jim. Pni!
Jen desetkrt kolem, zpt, kal si v duchu Charles Halloway. Paneboe!
Vzjemn si mylenky etli v och.
Vdy to nic nen, kal si Will.
Jen tentokrt a konec, kal si Jim. Jene jakmile s tm lovk zane, kal si Charles Halloway, bude se pod vracet zpt. Jet jedna
jzda a pak dal. A za chvli bude nabzet jzdu ptelm, po nich
dalm, a nakonec
- 219 -

Ta mylenka je napadla vechny ti ve stejnou poklidnou chvli.

nakonec se z vs stane majitel kolotoe, dritel monster a
zrd vlastnk malikho kousku vnosti v koujcch pedstavench zlovstn pouti
Mon, kaly jejich oi, u jsou tu.
Charles Halloway postoupil do strojovny kolotoe, vyhledal si tam
hask a setrvanky a ozuben koleka rozbil napadr. Pak odvedl
hochy pry a nkolikrt udeil do spnac skn, a z n ltaly blesky,
a rozbil ji.
Mon e to nen nutn, ekl. Mon, e by nefungoval tak jako tak, kdy tu nejsou zrdy, aby dodvaly pohon. Ale Naposled
do skn pratil a hask odhodil.
Je pozd. Urit u bude plnoc.
Hodiny na radnici, na baptistickm kostele, na metodistickm kostele, na episkoplnm, na katolickm, vechny poslun odbily plnoc. Do vtru zasely as.
Kdo bude u elezninho pejezdu posledn, je star bba!
Kluci vyrazili, jako kdy je vystel.
Pan Halloway vhal jen okamik. V hrudi ctil neuritou bolest.
Co se stane, kdy pobm? Je Smrt dleit? Nen. Pot se vechno, co se stane ped smrt. A mn se dnes veer dailo. To neme
zmait ani smrt. Kluci u jsou pry a pro je nensledovat?
Neudlal nic vc.
Ach, Boe! Toho novho rna, najednou podobnho tdroveernmu, se jejich ivot otiskl do rosy na chladnch polch dobrm zpsobem. Hoi uhnli jako dvojspe a vdli, e jednou jeden dobhne k cli prvn a ten druh a za nm anebo vbec ne, ale prvn minuta
tohohle novho rna nebyla minutou, ani dnem nebo rnem, kdy dojde ke ztrt neodvratiteln. Te nebyl as studovat tve a srovnvat,
jestli jedna je star a ty druh o hodn mlad. Dneek byl jen dalm
dnem v msci jnu, v roce najednou mnohem lepm, ne by nkdo
jet ped hodinou ekl, msc a hvzdy se na velkolepm obhu blily neodvratn k rnu a oni si jet naposled tuhle noc zabreeli, Will
se sml a zpval a Jim postupn odpovdal na otzky, jak rozreli
vlny suchho strnit a lehkm poklusem se blili k mstu, kde patrn budou jet pr let bydlet v tsnm sousedstv.
A za nimi te klusal mu stednch let, hlavu plnou tu vnch, tu
pjemnch mylenek.
Hoi mon zvolnili. Nevdli o tom. Charles Halloway mon
zrychlil krok. Tko ct.
- 220 -

Mu stednho vku bel s hochy v jedn e a nathl ruku.

Will se dotkl semaforu, Jim se dotkl semaforu, tatnek se dotkl
semaforu ve stejnm okamiku.
Ti jsav vkiky se nesly vtrem.
Pak pod dohledem msce vichni ti spolen opustili divoinu a
vykroili do msta.

- 221 -

Jen hrstka romn napsanch ve 20. stolet si udruje sv msto v

srdcch a myslch ten tak, jako toto mistrovsk dlo chmurn fantazie.
V podzimnm ase, nkde na stedozpad, se kon karneval jako
pprava na slavnosti Halloweenu. Sladk pse sirn svdiv slibuje
nvrat mld.
Ale v tomto obdob zmrn pijela stnohra, aby zniila kad ivot, kterho se dotkne svm podivnm a neblahm tajemstvm. Dva
zvdav chlapci na prahu dosplosti brzy objevuj tajemstv podvan
satanskho dmu v bluditi zrcadel, a a pli zeteln vid cenu, ji
je teba platit za sv sny.

Americk spisovatel Ray Bradbury m u ns sv tene i mezi

tmi, kte nejsou vysloven fanouky science fiction. Mon to zpsobil jeho tm bsnick jazyk a dokonal literrn styl, mon je to
odraz toho, e na rozdl od tvrd SF nikdy nekladl draz na fyzikln vrohodnost prosted a dje. lo mu vdy o nco zcela jinho:
Rekvizity science fiction pouval jen proto, aby zkoumal lovka,
jeho morln rove, rznost povah a charakter, jeho psychologick
meze, a aby okouzloval tene i sama sebe fantastickm kdyby.
Ray Bradbury se narodil roku 1920 v msteku Waukegan ve stt
Illinois a k psan se dostal jako naden ten Edgara Allana Poea,
Edgara R. Burroughse, Ambrose Bierceho a H. P. Lovecrafta. V
osmncti publikoval svou prvn povdku, aby o rok pozdji u vydval vlastn asopis. Roku 1947 shrnul sv povdky publikovan v ad
SF magazn do sv prvn knky Temn karneval. O ti roky pozdji
vydal proslulou Maranskou kroniku, kter se stala svtovm bestsellerem a autora proslavila. Nsledoval stejn psobiv a spn romn 451 stup Fahrenheita popisujc totalitrn spotebn spolenost. Bradburyho znme jako autora, kter se vznamn zaslouil o
to, aby byl rozboen pedsudek o takzvanch trivilnch nrech (SF,
fantasy, horor) jako o emsi principiln podadnm. Stejn jako v
mnoha jinch svch dlech pronik hlavn citlivmi zkoutmi lidskho srdce, kter odhaluje tak, abychom spatili, co nm doposud
zstvalo skryto.
www.baronet.cz
- 222 -