Havran

Edgar Allan Poe

Jednou o plnoci, maje horeku a rozjmaje nad divnmi svazky vdy prastar a zslun kdy jsem klmal v polospan, ozvalo se znenadn velmi jemn zaukn na dve - a pak u ne. "Je to nvtva, i zdn, bylo to tak nezvun jednou je a pak u ne." Ach, ji pi vzpomnce blednu! Myslm, e to bylo v lednu, kad uhlk vrhal stn jen pede mne a dl u ne. Touil jsem po kuropn; - marn hledaje v svm ten ulehen od hoe nad Lenorou - ji poslun svtice zvou Lenora - nad jmnem dvky nadvzdun, je byla mou a te u ne. Smutn elest zclon vlaje z hedvb a ohb je s hrzou - ji jsem do t doby neznal ani piblin; abych skryl sv polekn, kal jsem si bez ustn: "Je to host, jen z nenadn zaklepal tak neslyn pozdn host, jen z nenadn zaklepal tak neslyn jednou jen a pak ji ne." Tu m due vzmuila se; ek jsem bez rozpak v hlase; "Prosm, pane, nebo pan, odpuste mi velmon; avak byl jsem v polospan, kdy jste piel znenadn, peslechl jsem zaklepn - je to skoro nemon, e jste klepal vy" - a pot otevel jsem slun -

venku tma a vc u ne. Hled dlouho do tmy z prahu, stoje v pochybch a v strachu, dlouho snil jsem, jak si nikdo netroufal snt mimo mne; ale ticho bez ruen, ani slvka na znamen, jenom plach osloven "Lenoro!" zn zimnin, to j eptm "Lenoro!" - a ozvna zn zimnin jenom to a vc u ne. Vrtil jsem se do pokoje, velmi div se a boje, kdy jsem zaslech trochu silnj nov ramot pobl mne. "Jist cos za chumelice padlo mi na okenice; podvm se ze svtnice, co jsi za, kdo bud mne ztlumm na okamik srdce, najdu t, kdo bud mne;" vtr a nic jinho u ne. Vyrazil jsem okenici, kdy tu s velkou motanic vstoupil starodvn havran z dob, je jsou tak zslun; bez poklony, bez vhn, vzneen jak pn i pan usadil se znenadn v pze velmi vhrun na poprs Pallady - a v pze velmi vhrun si sedl jen a vc u ne. Ptk v svm ebenovm zjevu ponoukal mne do smvu vnm, psnm chovnm, je bylo velmi vybran "A ti lys chochol v chzi, jist nejsi havran hrzy, jen se z podsvtnho era v bludn pouti namane ekni mi sv prav jmno, plutonovsk havrane!" Havran dl: "U vckrt ne."

as jsem nad nevzhledem ptka, jen tak bez okolk krk bezobsanou odpov, je prozrazuje bezradn; velmi dobe vm, e nen skoro ani k uven ptk i zve, je si len v pze velmi zhadn na poprs nade dvemi - v pze velmi zhadn a k si: "U vckrt ne." Potom, sed na mramoru, ustal havran v rozhovoru jako due v jedno slovo samotsky zabran a jsem si ek v duchu, take nedolo mu to a k sluchu: "Vm pevn na pedtuchu, osud asto okrad mne jak m nadje, i on se k rnu odtud vykradne." Vak havran d: "U vckrt ne." Zaraen an na mne hled s pilhavou odpovd, km si: "To bezpochybypochyt velmi obratn od pna, jej osud vedl netstm a navdy svedl, take nic u nedovedlzpvat ne ty bezradn pohebn a smutn psn, refrny, tak bezradn, jako je: U vckrt ne!" Kdy vak havran bez ustn ponoukal mne k usmvn, pistril jsem keslo mysle, e mne nco napadne, kdy se vhroum do sametu ve vzpomnkch na tu vtu, pemleje, co as je tu, nad m ek sv bezradn, nad m pern ten ptk zde k svoje bezradn "u vckrt ne". Tak jsem sedl nad dohady, mlky, marn, bez nlady

pod ptkem, jen v hloubi prsou nepestval bodat mne, kles jsem s zamylenou tv do poduky na polti, na ni pad lampa, v zi matn, mdl a maltn, ale do n nevbo sv ruce, mdl a maltn, ona vckrt, vckrt ne. Zdlo se, e u stnidla houstne svtlo od kadidla, e bezpochyby andl v zvoncch z nebe propadne. "Chudku, tvj Bh ti v zpvu posl sem pro levu balzm na tvou starou nhu, po nm navdy vychladne, po nm lska k Lenoe v tv mysli navdy zapadne" vak havran dl: "U vckrt ne." "Proroku," dm,"mene tekel, a jsi ptk anebo z pekel, synu podsvt, a pece proroku, poj hdat mn staten, by oputn iji zaklet v tto zemi, dm mm hrzou obklen, zda tv vtba uhdne, zdali najdu balzm v smrti, zda tv vtba uhdne" havran d: "U vckrt ne." "Proroku," dm,"mene tekel, a jsi ptk anebo z pekel, pi nebi, je nad nmi je, pi Bohu, jen lek mne, rci t dui, je al taj, zdali aspo jednou v rji tu, ji svat nazvaj Lenora, kdy pivine, jasnou dvku Lenoru kdy v nru sv pivine" havran d: "U vckrt ne." "Tos ek jist na znamen, e se chyst k rozlouen, thni zptky do boue a do podvt, satane! -

nenech mi tu, star lhi, ani prka na polti, neru pokoj mho st, opus sochu, havrane! Vyndej zobk z mho srdce, opus sochu, havrane!" Havran d: "U vckrt ne." Pak se klidn ulebed, stle sed, stle sed jako bel na blostnch adrech Pallas Athn; oi v snn pimhoueny na pozad bl stny, lampa vrh beze zmny jeho stn, jm uhrane a m due z toho stnu, jm mne navdy uhrane, nevzchop se - vckrt ne.