Erich Fromm

Strach ze svobody

 Erich Fromm, 1941,1969 Pedmluva II Erich Fromm, 1965 Epilogue Zdenk Jank, 1993 Translation Vlastislava ihlov, 1993 All right reserved Holt Rinehart & Winston, Inc., New York.

ISBN 80-206-0290-9

Jestlie nejsem sm pro sebe, kdo bude pro mne? Jestlie jsem pouze s m pro sebe, km jsem? Ne-li nyn kdy vbec? Talmudsk pslov Mishnah, Abot

Nestvoili jsme t ani boskho, ani pozemskho, ani smrtelnho, ani nesmrtelnho, ale tak, abys byl svobodn podle sv vlastn vle a dstojnosti, abys byl svm vlastnm tvrcem a budovatelem. Jenom tebe jsme obdaili rstem a rozvojem, zvisejcm na tv vlastn svobodn vli. Ty nos v sob zrodky univerzlnho ivota. Pico della Mirandola Oratio de Hominis Dignitate Nic nen nezmniteln, a na vrozen a nezciziteln lidsk prva. Thomas Jejferson

Tato knhaje soust Obshlho bdn, tkajcho se struktury charakteru lovka a problm vzjemnho psoben psychologickch a sociologickch faktor, jm jsem se zabval mnoho let a jeho dokonen si patrn vyd del dobu. Souasn politick vvoj a nebezpe, kter obsahuje pro nejvt vymoenosti modern kultury individualitu a jedinenost osobnosti m pimly k rozhodnut peruit prci na rozshlejm vzkumu a soustedit se na jeden aspekt, kter je pro kulturn a spoleenskou krizi naich dn rozhodujc: vznam svobody pro modernho lovka. Mj kol v tto knize by byl leh, kdybych mohl tene odkzat na kompletn studii charakterov struktury lovka v na kultue, protoe vznam svobody lze pln pochopit pouze na zklad rozboru celkov struktury charakteru modernho lovka. Takhle se musm odvolvat na urit pojet a zvry bez jejich bliho objasnn, co bych udlal, kdybych ml prci dokonenou ve vt i. Pokud se tk jinch velmi dleitch problm, mohl jsem se o nich zmnit asto jen mimochodem, nkdy vbec ne. Mm vak pocit, e psycholog by ml nabdnout ve, co m, aby bez odkladu pispl k pochopen souasn krize, i kdy mus obtovat potebu plnosti. Z poukazovn na vznam psychologickch zetel ve vztahu k souasn scn podle mho mnn nevyplv peceovn psychologie. Zkladn entitou spoleenskho procesu je jedinec, jeho touhy a obavy, jeho vn a ro zum, jeho sklony k dobru a ke zlu. Abychom pochopili dynamiku spole enskho procesu, musme pochopit dynamiku psychologickch proces, kter psob v jedinci. A stejn tak, abychom pochopili jedince, musme ho vidt v kontextu s kulturou, je ho utv. Zkladn mylenkou tto knihy je, e modern lovk, osvobozen od pout pedindividualistick spolenosti, kter mu poskytovala bezpenost, ale souasn ho omezovala, nedoshl svo body v kladnm smyslu realizace sv individuality, co znamen, e se jet nenauil dovst sv intelektuln, citov a smyslov monosti k plnmu vyjden. Akoli mu svoboda pinesla nezvislost a racionalitu, uinila ho izolovanm a tm zkostlivm a bezmocnm. Tato izolace je nesnesiteln. Je postaven ped nsledn alternativy: bud bemenu svobody uniknout do novch zvislost a podzenost, nebo uspit plnou realizaci pozitivn svobody, je spov v jedinenosti a individualit lovka. Jakkoli je tato kniha spe diagnzou ne prognzou spe rozborem ne eenm jej zvry se naeho smru jednn tkaj, protoe pedpokladem jakkoli innosti smujc k vtzstv nad totalitmmi silami je pochopit dvody totalitmho tku ped svobodou. Vzdvm se poten podkovat vem tm ptelm, kolegm a stu -

dentm, jim jsem zavzn za podnty a konstruktivn kritiku mho mylen. Z odkaz v poznmkch ten pozn, kterm autorm se ctm za mylenky vyjden v tto knize nejvce zavzn. Nicmn chci svou vdnost vyslovit obzvlt tm, kdo pmo pispli k dokonen tto knihy. Pedevm chci podkovat Elizabeth Brownov, kter mi byla pi prav tto knihy neocenitelnou pomocnic jak svmi podnty, tak i kritikou. Dle mj dk pat T. Woodhousovi za velkou pomoc pi vydn rukopisu a dr. A. Seide - mannovi za pomoc v oblasti filosofickch problm, o nich se v tto knize strun zmiuji. Podkovat chci tak ne vyjmenovanm nakladatelstvm za vsadu pout rozshl pase z jejich publikac: Board of Christian Education, Philadelphia, citace z Institutes of the Christian Religion, autor John Calvin, peloil John Allen; Columbia studies in History, Economics and Public Law (Columbia University Press), New York, citace ze Social Reform and the Reformation, autor Jacob S. Schapiro; W. B. Eerdmans Publishing Co., Grand Rapids, Mich., citace z The Bondage of the Will, autor Martin Luther, peloil Henry Cole; John Murray, London, citace z Religion and the Rise of Capitalism, autor R. H. Tawney; Houghton Mifflin Company, Boston, citace z Mein Kampf autor Adolf Hitler; Macmilllan Company, New York, citace z The Civilization of the Renaissance in Italy, autor Jacob Burckhardt. E. F.

Tm dvacet pt let uplynulo od prvnho vydn tto knihy. Za tu dobu pe etli odbornci, laici a hlavn studenti dvacet tyi publikovanch vydn a jsem rd, e jej vydn v Avon Library ji snze zpstupn vce tenm. Strach ze svobody je analzou jevu zkosti lovka, vznikl rozpadem stedovkho svta, v nm se navzdory mnohm nebezpem ctil bt bezpenm a jistm. Po staletch boj ml takov spch v budovn ma terilnho bohatstv, o jakm se mu ani nesnilo; v sti svta vybudoval demokratick spolenosti a nen to dlouho, co zvtzil v sebeobran proti novm totalitmm schmatm, a pece, jak se analza v knize Strach ze svobody sna ukzat, je modern lovk stle zkostn a v pokuen odevzdat svou svobodu dikttorm veho druhu, anebo ji rozmlnit petvoenm sebe sama v mal roubek stroje, dobe iven a dobe oblkan, kter vak nebude svobodnm lovkem, ale automatem. Po ptadvaceti letech je na poadu otzka, zda spoleensk a psycholo gick tendence, kter tato kniha analyzuje, dle existuj, i slbnou. Je nepochybn, e se v poslednm tvrtstolet tendence lovka ke strachu ze svobody, k zkosti a ochot stt se automatem trvale, a dokonce znan zesilovaly. Nadmru dleitou udlost v tomto ohledu je objev atomov energie a jejho monho uit jako niiv zbran. Nikdy pedtm nestlo lids tvo tv v tv tak totlnmu vyhlazen, a u vbec ne jako dlu svch vlastnch rukou. A pece jen ped relativn krtkou dobou, bhem Kubnsk krize, po nkolik dn stovky milin lid v Americe a v Evrop nevdly, zda se svmi dtmi spat druh den. Navzdory skutenosti, e se od t doby vyvjej snahy redukovat nebezpe podobn krize, existuj jet niiv zbran, tlatka a lid s povenm je v ppad nutnosti na rozkaz stlait, jet tuje zkost a bezmocnost. Krom nuklern revoluce se rozvjela revoluce kybernetick, mnohem rychleji, ne se ped ptadvaceti lety dalo pedvdat. Vstoupili jsme do druh prmyslov revoluce, v n stroje nahradily nejen lidskou fyzickou slu rukou a pa, ale i lidsk mozek a nervov reakce. V mnoha rozvinutch pr myslovch zemch, jako jsou Spojen stty, se rozila nov zkost ped hrozbou vzrstajc strukturln nezamstnanosti; lovk se ct bt jet menm, kdy je konfrontovn nejen s jevem obrovskch podnik, ale i s tm samoinn se regulujcm svtem pota, kter mysl daleko rychleji a asto pesnji, ne on sm. Tak jin nebezpe populan exploze spe vzrostlo, ne aby se zmenilo. Rovn zde jeden z produkt lidskho pokro ku spchy v lkastv vyvolal zvlt v rozvojovch zemch takov nrst populace, e vzrst materiln produkce st me udret krok s narstajcm potem lid.

V tchto ptadvaceti letech narostly ve spolenosti obrovsk sly ohroujc lidsk peit odtud i tendence lid uniknout svobod. Hitlerova a Stalinova diktatura zmizely. V sovtskm bloku, zvlt v mench sttech akoli zstvaj ultrakonzervativn a totalitsk je jasn vidt, e smuj k rstu liberalizace. Spojen stty prokzaly, e odolvaj vem totalitskm pokusm o zskn vlivu. Vznamn se pokroilo smrem k politick a sociln svobod ernoch, v em siln zapsobili eln pedstavitel boje za ernoskou svobodu, a to jak ern, tak i bl, protoe byli odvn a dis ciplinovan. Vechna tato fakta ukazuj, e sil o svobodu je lidsk pirozenosti vrozen a i kdy me bt korumpovno a potlaovno, m ten denci prosazovat se znovu a znovu. Toto uklidujc zjitn ns vak neme zavdt k mylence, e nebezpe niku ped svobodou dnes u nen tak velk i spe vt, ne tomu bylo v dob, kdy byla tato kniha publikovna poprv. Dokazuje to, e teoretick postehy sociln psychologie, pokud je jejich inek na lidsk vvoj nejist, nejsou prospn? Pesvdiv odpovdt na tuto otzku je tk a spisovatel je mon ve vci spoleensk hodnoty dla svho i svch koleg nepatin optimistick. I s vekerm patinm zetelem k tto monosti se vak moje mnn o dleitosti uvdomn si individuln a spoleensk skutenosti pece jen ponkud poslilo. Mohu krtce uvst, pro tomu tak je. Mnoz, kdo se zabvaj studiem lovka a souasn scny, si v pibvajc me ujasuj, e kritick nesnze, s nimi jsme kon frontovni, spovaj ve faktu, e vvoj intelektulnch schopnost lov ka daleko pedstihl rozvoj jeho emoc. Lidsk mozek ije ve dvactm stolet, ale srdce vtiny lid jet v dob kamenn. Vtina lid jet nesloila zkouku zralosti z nezvislosti, rozumnosti a objektivnosti. Potebuj mty a idoly, aby unesli skutenost, e lovk je ve vem sm sebou, e krom lovka samho neexistuje dn autorita, kter by dvala ivotu smysl. lovk potlauje iracionln destruktivn vn, nenvist, zvist, pomsty chtivost; zbouje moc, penze, suvernn stt, nrod; i kdy slovn vyznv uen velkch duchovnch vdc lidstva Buddhy, prorok, Sokrata, Jee, Mohameda pemnil tato uen v dungli povrivosti a modlosluby. Jak se me lidstvo za tohoto rozporu intelektuln technick vyzrlosti a emo cionln zaostalosti zachrnit ped vlastn zkzou? Pokud mohu dohldnout, existuje jen jedin odpovd: ped pchnm ne napravitelnch poetilost se dostaten brnit vdomm, vzrstajcm uvdomovnm si nejpodstatnjch fakt na spoleensk existence a zvyovat ten tak mal rozsah na kapacity pro rozum a objektivitu. Nememe doufat, e nejvt poetilosti srdce, jejich kodliv vliv na nai pedstavivost a mylen budou pekonny v jedn generaci: mon to potrv tisc let, ne se lovk povznese ze statiscilet pedlidsk historie. Nicmn petka hlubho proniknut do problematiky objektivita me v tomto kritickm okamiku pipravit lidstvu cestu k pochopen rozdlu ivota a smrti. Z tohoto dvodu je vvoj vdeck a dynamick sociln psychologie ivotn dleit. Pokrok v sociln psychologii je nezbytn k pararalyzovn nebezpe, je plod pokrok ve fyzice a v lkastv.

Sotvakdo si me bt vce vdom nedostatenosti naeho vdn ne ba datel na poli sociln psychologie. Doufm, e snad takov knihy, jako je tato, tm, e uk potebu vytenho druhu vzkumu a nedostatek tm veho pinejmenm dotac povzbud studenty, aby tomuto oboru vnovali svou energii. Mon se ode m oekv odpov na otzku, zda bych neml provst dkladnou revizi svch teoretickch zvr z doby ped ptadvaceti lety? Musm se piznat k nzoru, e vechny podstatn sti tto analzy jsou dosud platn; to, co potebuj, je rozpt a interpretace v mnoha smrech. Nco z toho jsem se od t doby, co jsem napsal Strach ze svobody, snail udlat. V knize The Sane Society jsem analzu souasn spolenosti iroce rozvedl a prohloubil. V prci Man for Himself (esky vylo pod nzvem lovk a psychoanalza -pozn. pekladatel) jsem rozvinul tma etickch norem, zaloench spe na naem vdn o lovku ne na autorit a zjeven; v Umn milovat jsem analyzoval rozlin hlediska na lsku; v knize The Heart of Man (esky vyla pod titulem Lidsk srdce jeho nadn k dobru a zlu pozn. pekladatele) jsem sledoval koeny destruktivity a nenvisti; v knize Beyond the Chains of Illusion jsem analyzoval pbuznost dvou velkch teoretik dynamick vdy o lovku: Marxe a Freuda. Doufm, e toto vydn Strachu ze svobody bude dalm pspvkem k rstu zjmu o obor dynamick sociln psychologie a podnt mlde, aby vnovala svj zjem oboru, kter prv proto, e je na samm potku, skrv mnoho intelektulnho vzruen. Erich Fromm

I.

SVOBODA PSYCHOLOGICK PROBLM? Modern evropsk a americk djiny se sousteduj na sil osvobodit se od politickch, ekonomickch a duchovnch pout, kter lidi svazuj. Svj zpas o svobodu probojovvali utlaovan a ti, kdo poadovali nov svobody proti lidem hjcm sv privilegia. Protoe tda, kter prv bojovala za sv osvo bozen od nadvldy, vila, e tm bojuje za lidskou svobodu jako takovou, byla schopna apelovat na idel, na touhu po svobod zakoennou ve vech utlaovanch. Nicmn se tdy, kter po dlouhm a prakticky nepetritm boji zvtzily nad tlakem, po jist dob pidaly na stranu neptel svobody. Kdy doshly vtzstv, musely hjit nov privilegia. Pes mnoh ztrty byla svoboda vybojovna. Mnoz v tchto bojch zemeli v pesvden, e zemt v zpase proti tlaku je lep ne nesvobodn t. Takov smrt byla nejzazm uplatnnm jejich individuality. Zdlo se, e historie dokazuje, e lovk si me vldnout sm, sm o sob se roz hodovat, myslet a ctit, jak to povauje za sprvn. Zdlo se, e pln vyjden lidskch monost je slibnm clem, k nmu se spoleensk rozvoj rychle pibliuje. Principy ekonomickho liberalismu, politick de mokracie, nboensk svobody a individualismus v osobnm ivot byly vrazem tueb j)0 svobod a souasn se zdlo, e pibliuj lidstvo k jeho seberealizaci. lovk zpetrhal jedno pouto za druhm, odvrhl nadvldu prody a sm se uinil jejm pnem; zniil nadvldu crkve a zpsobil pevrat absolutistickho sttu. Odstrann vnj nadvldy se zdlo bt nejen nezbytnou, ale i dostatenou podmnkou k dosaen vytouenho cle: svo body jednotlivce. Na I. svtovou vlku mnoz pohleli jako na konen boj a jej skonen povaovali za konen vtzstv svobody. Existujc demokracie z n vyly posleny a nov zaujaly msta starch monarchi. Uplynulo vak jen nkolik let a vynoily se systmy nov, kter popely ve, o em lovk vil, e ve staletch boj zskal. Podstatou tchto novch systm, je spn ovldly veker spoleensk i osobn ivot lid, bylo podzen vech jen mal autoritativn hrstce lid, nad nimi nebyla dn kontrola. Nejprve se mnoz utovali mylenkou, e vtzstv autoritskho systmu odpovd lenstv nkolika jednotlivc a to e v prav as povede k jejich pdu. Jin samolib vili, e italsk nebo nmeck lid nebyl dostaten dlou hou dobu pro demokracii vychovvn a e by se mlo klidn vykvat, a doshne politick zralosti zpadnch demokraci. Jinou obecnou iluz snad nej nebezpenj ze vech bylo, e lid jako Hitler nezskali moc nad oh romnm sttnm apartem nim jinm ne prohnanost a podvody, e oni a jejich nohsledi vldnou naprostm nsilm; e cel populace je jen objektem zrady a teroru proti jej vli.

V letech, je od t doby uplynula, se klam tchto argument stal zejmm. Museli jsme poznat, e miliny Nmc byly tak dychtiv vzdt se svobody, jako byli jejich otcov dychtiv za ni bojovat; e msto aby svobodu chtly, hledly jak j uniknout; e miliny jinch byly indiferentn a nevily, e obrana svobody se za cenu boje i smrti vyplat. Poznali jsme tak, e krize demokracie nen zvltnm problmem Ital nebo Nmc, ale e j mus elit kad modern stt. Nezle ani na tom, jak symboly si neptel lidsk svobody vol; i kdy je napadna ve jmnu antifaismu, nen ohroena mn ne otevenm faismem.1 Tuto skutenost formuloval John Dewey tak vrazn, e ji vyjdm jeho slovy: Vnou hrozbou pro nai demokracii, k, nen existence cizch totalitmch stt, ale totalita v naich vlastnch osobnch postojch, v naich vlastnch institucionlnch podmnkch, kter daly v cizch zemch zvtzit vnj autorit, discipln, uniformit a zvislosti na Vdci. Bitevn poleje tud zde v ns samch a v naich institucch.2 Chceme-li bojovat proti faismu, musme mu rozumt. Mylen pn nm nepomohou. A odkvn optimistickch formul se uke stejn nepimenm a neuitenm jako je ritul indinskho deovho tance. Vedle problmu ekonomickch a socilnch podmnek, je vedly ke vzniku faismu, je tu jet jeden lidsk problm vyadujc pochopen. Clem tto knihy je analza tch dynamickch initel v charakterov struktue modernho lovka, kter ho ve faistickch zemch pimly vzdt se svobody a kter pevldaj i u milin naich vlastnch lid. Toto jsou vznamn otzky, je se vynouj, pozorujeme -li lidsk aspekt svobody, touhu po podzenosti a dostivost moci. Co je svoboda jako lidsk zkueno st? Je touha po svobod nco, co je lidsk pirozenosti vrozeno? Je to stejn zkuenost bez ohledu na druh kultury, v n lovk ije, anebo je to cosi odlinho podle stupn individualismu, dosaenho v t kter spolenosti? Je svoboda jen absenc vnjh o tlaku, neboje to tak ptomnost ehosi a pokud ano, pak eho? Jak sociln a ekonomick faktory pispvaj ve spolenosti k sil o svobodu? Me se svoboda stt bemenem, pli tkm pro lovka, aby je unesl, msi, co ho ene k tomu, aby j unikl? Pro je pak svoboda pro mnoh vytouenm clem a pro jin ohroenm? Neexistuje snad vedle vrozen touhy po svobod i instinktivn pn po podzenosti? Nen-li tomu tak, jak meme vysvtlit pitalivost, kterou dnes pro tolik lid m podroben se vdci? Je podroben se vdycky podrobenm veejn autorit, anebo podrobenm intemalizovanm autoritm, jako jsou povinnost i svdom? Vnitnm tlakm, nebo anonymnm autoritm, jako je veejn mnn? Existuje skryt uspokojen z podroben? Jak je jeho podstata? Co je to, co v lidech vytv nenasytnou touhu po moci? Je to sla jejich ivotn energie, nebo zkladn slabost a neschopnost provat ivot spontnn

1 Termnu faismus uvm jako oznaen dikttorskho systmu typu nmeckho nebo italskho. Mm-li na mysli pouze systm nmeck, uvm termn nacismus. 2 John Dewey, Freedom and Culture, G. P. Putmans Sons, New York 1939.

a s lskou? A naopak: jak sociln pedpoklady utvej zklad psycho logickch podmnek? Analza lidskho aspektu svobody a autoritstv ns vede k tomu, abychom uvaovali o hlavnm problmu, toti o roli, jakou hraj psychologick faktory coby aktivn sly ve spoleenskm procesu. To ns konen vede k problmu vzjemnho psoben psychologickch, ekonomickch a ideo logickch faktor ve spoleenskm procesu. Kad pokus porozumt pitalivosti, jakou na velk nrody psob faismus, ns nut rozpoznat roli psychologickch faktor, protoe tu mme co init s politickm systmem, jen se ve vlastnm zjmu neobrac na racionln sly, ale kter v lovku probouz a mobilizuje sly dbelsk, o nich jsme mli za to, e neexistuj, nebo e u pinejmenm dvno vymely. V poslednch staletch byl v povdom obraz lovka jako racionln bytosti, jej iny jsou determinovny jeho vlastnm zjmem a schopnost podle toho jednat. Dokonce pisatel jako Hobbes, kte v mocichtivosti a neptelstv poznali lidsk stimuly, jejich existenci vysvtlovali jako logick dsledek vlastnho zjmu: lid jsou stejn a tud maj stejnou touhu po tst; protoe bohatstv vak nen tolik, aby mohlo uspokojit vechny stejnou mrou, nutn dochz k tomu, e jedni proti druhm bojuj a chtj mt moc, aby si i do budoucna zajistili takov poitky, jak maj v ptomnosti. Hobbesv obraz vak vyel z mdy. S m vtm spchem rozbjela stedn tda moc dvjch politickch a nboenskch vldc, tm vce lid ovldali produ, a m vce milin jedinc se stvalo ekonomicky nezvislmi, tm vce lid vili v racionln svt a v lovka jako racionln bytost. Temn a dbelsk sly lidsk pirozenosti byly vypovzeny do stedovku a jet starch historickch dob, piem se vysvtlovaly nedostatkem vdn i prohnanmi zmry podvodnch krl a kn. Na tato obdob se pohlelo, jako by to byla njak sopka, kter u dvno pestala hrozit. lovk se ctil bezpen a jist tm, e vymoenosti modern demokracie vyhladily vechny temn sly; svt vypadal jasn a bezpen jako dobe osvtlen ulice modernho msta. Na vlky se pohlelo jako na posledn relikty dvjch as a panovala domnnka, e sta jen mlo, aby se s nimi skoncovalo vbec; ekonomick krize se pokldaly za nhodn, i kdy k tmto nhodm dochzelo s jistou pravidelnost. Kdy piel k moci faismus, vtina lid byla teroreticky i prakticky nepipravena. Nebyli schopni uvit, e by lovk mohl prokzat tolik nchylnosti ke zlu, tolik mocichtivosti, tolik nevmavosti k prvm slabch nebo tolik touhy po podzenosti. Jen mlokte si uvdomovali dunn sopky, pedchzejc vbuch. Sebeuspokojiv optimismus 19. stolet z jeho klidu vyruil Nietzsche; jinak to udlal Marx a o nco pozdji jet jinak varoval Freud. Oveme Freud a vtina jeho stoupenc mli jen velmi naivn pont, o ve spolenosti jde, a vtina jejich aplikac psychologie na sociln pro blmy byla zavdjcmi konstrukcemi; nicmn tm, e svj zjem vnoval jevm individulnch, emocionlnch a mentlnch poruch, ns zavedl na vrchol sopky a dal nm pohldnout do vroucho krteru. V zamen pozornosti na sledovn a analzu iracionlnch a nevdomch

sil urujcch sloky lidskho chovn, el Freud dl ne kdokoli ped nm. On a jeho nsledovnci nejen odhalili iracionln nevdom sektor lidsk pirozenosti, jeho existenci modern racionalismus opomenul, ale tak prokzal, e tyto iracionln jevy probhaj podle jistch zkon, a mohou proto bt racionln pochopeny. Uil ns rozumt ei sn a somatickm symptomm stejn jako ir acionalitm lidskho chovn. Objevil, e tyto iracionality jsou prv tak jako celkov struktura individulnho charakteru reakcemi na vlivy vnjho svta a zvlt na jejich vskyt v ranm dtstv. Freud vak byl natolik prostoupen duchem kultury sv doby, e nemohl jt za jist, j stanoven hranice. Tyto opravdov hranice se staly omezenmi dokonce pro jeho pochopen nemocnho lovka; pekely mu v porozumn normlnmu individuu i iracionlnm jevm psobcm v ivot spolenosti. Protoe tato kniha zdrazuje v celkovm spoleenskm procesu roli psy chologickch faktor a protoe tento rozbor je zaloen na nkterch zkladnch Freudovch objevech zejmna tch, je se tkaj psoben nevdomch sil v lidskm charakteru a jejich zvislosti na vnjch vlivech myslm, e bude uiten, aby v vodu ten poznal nkter hlavn zsady naeho pstupu a tak hlavn rozdly mezi tmto pstupem^ klasickmi freu- dovskmi koncepcemi.3 Freud pijal tradin domnnku o dichotomii mezi lovkem a spolenost, stejn jako tradin doktrnu o zlu jako lidsk pirozenosti. lovk je pro nj od zklad antisociln. Spolenost ho mus zkrotit, mus pipustit njak uspokojen biologickch a tedy nevykoenitelnch pud, ale vtinu zkladnch lidskch impuls mus spolenost oistit a dovedn potlait. V dsledku potlaen pirozench impuls spolenost se stane cosi zzranho: potlaen pudy se promn v sil, je je kulturn hodnotn, a stv se proto lidskm zkladem kultury. Pro tuto neobyejn ou transformaci do civilizovanho chovn Freud zvolil slovo sublimace. Pokud je potlaen vt ne kapacita sublimace, lovk se stv neurotickm a je nutn potlaen zmrnit. Obecn vak mezi pudovm uspokojenm a kulturou existuje i opan vztah: m vce potlaen, tm vce kultury (a tm vt nebezpe neurotickch poruch). Vztah jedince ke spolenosti je ve Freudov teorii esen ciln a statick: jedinec zstv vlastn stejn a mn se jen potud, pokud na jeho pirozen pudy vyvj spolenost vt tlak (a vynucuje si tak vt sub limaci), anebo dovoluje vt uspokojen (a obtuje tak kulturu). Vzhledem k takzvanm zkladnm lidskm instinktm, kter akceptovali dvj psychologov, byla Freudova koncepce lidsk pirozenosti v podstat reflex nej dleitjch pud, patrnch v modernm lovku. Pro Freuda

3 Psychoanalyticky pstup, sice zaloen na zkladnch vsledcch freudovsk teorie, ale od Freuda se v mnoha dleitch aspektech lic, lze najt u autor, jako jsou: Karen Homey, New Ways in Psychoanalysis, W. W. Norton & Company, New York 1939, a Harry Stack Sullivan, Conceptions of Modem Psychiatry The First William Alans on White Memorial Lectures, Psychiatry 1940, sv. 3, No. 1 Akoli se tito dva autoi sami mezi sebou v mnohm li, m mnou nabdnut hledisko s nzory obou dvou mnoho spolenho.

jedinec jeho kultury reprezentoval lovka. Na vn a zkosti, kter jsou charakteristick pro lovka modern spolenosti, se dval jako na vn sly zakoenn v biologick konstituci lovka. I kdy bychom k tomuto bodu mohli uvst adu ilustrac (napklad sociln zkladnu neptelstv, je dnes pevauje v modernm lovku, Oi - dipv komplex, tzv. kastran komplex u en), chtl bych k nim pidat jet jednu, kter je zvl dleit, protoe se tk celho pojet lovka jako spoleensk bytosti. Freud vdy uvauje o jedinci v jeho vztazch k druhm. Tyto vztahy, jak je vid Freud, jsou ovem podobn ekonomickm vztahm k druhm, je jsou charakteristick pro jedince v kapitalistick spolenosti. Kad pracuje sm pro sebe, individualisticky, na sv vlastn riziko, a ne v kooperaci s druhmi. Robinsonem Crusoe vak nen: potebuje druh jako zkaznky, zamstnance nebo jako zamstnavatele. Mus nakupovat a prodvat, dvat a brt. Trh, a u je to trh zbo nebo prce, tyto vztahy reguluje. Tak jedinec, pvodn sm a sobstan, vstupuje do ekonomickch vztah s druhmi s clem prodvat a kupovat. Freudovo pojet lidskch vztah je v podstat tot: objevuje se jedinec pln vybaven danmi bio logickmi pudy, kter potebuj bt uspokojeny. Aby je uspokojil, vstupuje do vztahu s druhmi objekty. Tak jsou pro nj druz jedinci vdy prostedkem k jeho vlastnmu elu, k uspokojen usilovnch snah, kter v nm byly jet pedtm, ne vstoupil do kontaktu s druhmi. Pozad lidskch vztah ve Freudov smyslu je podobn trhu je to vmna uspokojovn biologicky danch poteb, piem vztah k druhmu jedinci je vdy pouze prostedkem k elu, ale nikdy ne elem o sob. Proti Freudovu hledisku je analza uveden v tto knize zaloena na pedpokladu, e klem psychologickho problmu je specifick vztaenost jedince ke svtu a ne jeho uspokojen i frustrace, nebo istinktivn poteby per se\ dle na pedpokladu, e vztah mezi lovkem a spolenost nen statick. Nen tomu tak, jako by na jedn stran existoval jedinec od prody vybaven uritmi pudy a na druh stran spolenost, jako cosi o sob specifickho, uspokojujc nebo frustrujc jeh o vrozen pudy. Existuj urit poteby hlad, ze, sex -, kter jsou obecn lidsk; jsou vak i pudy pispvajc k rozdlm v lidskch charakterech lska i nenvist, mo- cichtivost a pn se podrobovat, radost ze smyslov rozkoe a bze ped n - a to vechno jsou produkty spoleenskho procesu. Nejkrsnj i nejohavnj lidsk pudy nejsou st pevn uren a biologicky dan lidsk pirozenosti, ale vsledkem spoleenskho procesu, kter lovka utv. Jinmi slovy: spolenost m nejen potlaovac funkci, ale tak funkci tvr. Lidsk pirozenost, jej vn a zkosti jsou produktem kultury; ve skutenosti nej dleitjm vtvorem a velkm vdobytkem nepetritho lidskho sil, jeho zaznamenn nazvme djinami, je lovk sm. A kolem sociln psychologie je prv porozumt procesu lidskho utven v djinch. Pro od jedn historick epochy k druh dochz k nespornm zmnm lidskho charakteru? Pro je duch renesance odlin od stedovku? Pro je charakterov struktura lovka v monopolnm kapitalismu jin, ne byla v devatenctm stolet? kolem sociln psychologie

je vysvtlit, pro vznikly nov schopnosti a nov vn, patn i dobr. Tak napklad objevujeme, e od renesance a po nae dny jsou lid naplnni havou dostivost po slv, zatmco u lovka stedovk spolenosti se toto sil, kter se nm dnes zd tak pirozen, vyskytovalo velmi mlo.4 V tme obdob lid rozvjeli svj smysl pro krsu prody, kter dve nemli. 5 Naopak zase v zemch severn Evropy od 16. stolet vyvinuli lid takovou pracovn posedlost, kter svobodnmu lovku v pedchozm obdob chybla. lovk vak nen djinami jen vytven lovk djiny tvo. een tchto zdnlivch protiklad vytv po le pro sociln psychologii. 6 Jejm kolem je ukzat nejen to, jak se vn, touhy, zkosti v dsledku spoleenskho procesu mn a vyvjej, ale tak jak se lidsk energie, rovn promnn do specifickch zpsob, obratem mn v produktivn sly utvej c spoleensk proces. Tak napklad dychtn po slv a spchu, po sedlost pracovat jsou sly, bez nich by se modern kapitalismus nemohl vyvinout; bez nich a ady jinch lidskch sil by lovku chybl popud jednat podle spoleenskch a ekonomickch poadavk modernho obchodnho a prmyslovho systmu. Z toho, co jsme u ekli, vyplv, e hledisko uveden v tto knize se od Freudova li tou mrou, jak drazn odporuje jeho interpretaci historie, tj. zvru, e psychologick sly nejsou spoleensky podmnny. Stejn tak odporuje teorim, kter opomjej lidsk faktor jako jeden z dynamickch prvk spoleenskho procesu. Tato kritika je zamena nejen proti sociologickm teorim, je vysloven chtj psychologick problmy ze sociologie vylouit (jako Durkheim a jeho kola), ale tak proti tm teorim, kter jsou vcemn zabarveny behavioristickou psychologi. Vem tmto teorim je spolen pedpoklad, e lidsk pirozenost nem dn vlastn dynamismus a e se psychologick zmny maj chpat v termnech vvoje k novm nvykm jako adaptace na nov kulturn vzory. Akoli tyto teorie mluv o psychologickm faktoru, redukuj ho na stn kulturnch vzor. Pouze dynamick psychologie, k n poloil zklady Freud, se me dostat dl ne k pouhmu mluven o lidskm faktoru. I kdy pevn uspodan lidsk povaha neexis tuje, nememe na ni pohlet jako na nco nekonen formovatelnho a schopnho pizpsobovat se jakmukoli druhu podmnek, ani by rozvjela svj vlastn psychologick dynamismus. Pestoe je lidsk pirozenost pro duktem historickho vvoje, m jist vrozen mechanismy a zkony, jejich odhalen je kolem psychologie. Pro pln pochopen toho, co bylo a jet bude eeno, povauji za potebn pohovoit o pojmu adaptace. Toto pojednn zrove nabz vysvtlen, co oznaujeme pojmy psychologick mechanismy a zkony.

4 Srv. Jacob Burckhardt, The Civilization of the Renaissance in Italy, The Macmillan Company, New York 1921, s. 139 ad. 5 Jacob Burckhardt, The Civilization of the Renaissance in Italy, The Macmillan Company, New York 1921, s. 299. 6 Srv. pspvky sociolog J. Dollarda a H. D. Lasswella, antropolog R. Benedicta, J. Hallowella, R. Lintona, M. Meada, E. Sapira a Kardinerovu aplikaci psycho- analytickch pojm v antropologii.

Zd se bt uiten rozliovat mezi statickou a dynamickou adaptac. Statickou adaptac myslme takov pizpsoben se vzorm, kter celkovou strukturu charakteru nechv nezmnnou a znamen jen pijet novho zvyku. Pkladem takov adaptace je zmna nskho obyeje pi jdle na zpadn pouvn vidliky a noe. an, kter prv piel do Ameriky, se chce pizpsobit novm vzorm; toto pizpsoben jako takov m na jeho osobnost velice mal inek; nevyvol v nm dn nov sil nebo cha rakterov rysy. Dynamickou adaptac mnme takov druh pizpsoben, k nmu dochz napklad tehdy, kdy se chlapec ze strachu jednat jinak podd svmu psnmu a vyhroujcmu otci a stv se tak dobrm chlapcem. Zatmco se sm pizpsob nutnosti situace, nco se v nm stane. Me se vyvinout prudk neptelstv vi otci, kter potla, protoe projevit je, nebo si je do konce uvdomit, by bylo velmi nebezpen. Ale toto potlaen neptelstv, i kdy nen zjevn, je nicmn v jeho charakterov struktue dynamickm faktorem. Me dt vyrst nov zkosti a vst tak k jet hlubmu podroben; me se dostavit przdn vzdor, nezamen vi nikomu uritmu, spe proti ivotu vbec. I kdy se zde, stejn jako v prvnm ppad jedinec pizpsob jistm vnjm okolnostem, tento druh adaptace v nm vzbud cosi novho, nov usilovn a nov zkosti. Kad neurza je pkladem tto dynamick adaptace; je v podstat pizpsobenm takovm vnjm podmnkm (zvlt v ranm dtstv), akoli jsou samy o sob iracionln a obecn eeno pro rst a vvoj dtte kodliv. Stejn i sociln psycho logick jevy srovnateln s jevy neurotickmi (pro by rovnou nemly bt oznaovny za neurotick, rozeberu pozdji) a jim podobn s vskytem de struktivnch nebo sadistickch pud v socilnch skupinch jsou pkladem dynamick adaptace na sociln podmnky pro vvoj lid iracionln a kodliv. Krom otzky, o jak druh adaptace jde, je teba zodpovdt dal otzky: Co lovka nut pizpsobovat se skoro kad mysliteln ivotn podmnce? Jak jsou hranice tto adaptability? Prvnm jevem, o nm je teba pi zodpovdn tchto otzek pojednat, je skutenost, e v lidsk pirozenosti jsou jist faktory manipulativnj a pizpsobivj ne jin. Znanou prunost a tvrnost vykazuj snahy a charakterov rysy, jimi se lid od sebe li: lska, destruktivita, sadismus, ten dence podizovat se, mocichtivost, odluovn se, touha po vzestupu, spoivost, radost ze smyslov rozkoe a obava ze smyslnosti. Takov a jin snahy a zkosti nachzme v lidskm vvoji jako reakce na urit ivotn podmnky. Jakmile se jednou stanou soust-osobnho charakteru, nejsou u zvl manipulovateln, u tak snadno nezmiz, ani se nezmn v jin tendence. Jsou vak manipulovateln v tom smyslu, e jednotlivci pedevm v ranm dtstv v zvislosti na celkovm zpsobu ivota, v nm ij, rozvjej tu i onu potebu. dn z nich nen tak pevn a strnul, jako kdyby byly vrozenou soust rozvjejc se lidsk pirozenosti, kter mus bt za vech okolnost uspokojena. Na rozdl od tchto poteb existuj i jin, je jsou podstatnou soust lid -

sk pirozenosti a nalhav si vyaduj uspokojen jsou toti zakoenny ve fyziologick organizaci lovka hlad, ze, poteba spnku atd. Pro kadou z tchto poteb existuje urit prh, za nm je nedostaten uspokojen nesnesiteln. Je -li takov prh pekroen, sil uspokojit potebu se stv vemocnm. V echny tyto fyziologicky podmnn poteby meme zahrnout pod pojem poteby sebezchovn. Jsou soust lidsk pirozenosti, kter potebuje uspokojen za kadch okolnost, a proto tvo primrn motivy lidskho chovn. Jednodue eeno: lovk mus jst, pt, spt, chrnit se ped neptelem atd. Aby to vechno mohl dlat, mus pracovat a vyrbt. Prce nen nic obecnho nebo abstraktnho. Prce je vdy prac konkrtn, to je specifickm druhem prce ve specifickm druhu ekonomickho systmu. Za feud alismu lovk pracuje jako nevolnk, v indinskm pueblu jako rolnk, v kapi talistick spolenosti jako nezvisl obchodnk, jako prodavaka v modernm obchodnm dom, jako dlnk u nekonenho vrobnho psu velk tovrny. Tyto rozdln druhy prce vyaduj pln odlin osobn rysy a pispvaj i k vytven odlinch vztah k jinm lidem. Kdy se lovk narod, jevit ivota je u pro nj dno. Mus jst a pt, a proto mus pracovat; a to znamen, e mus pracovat za zvltnch podmnek a zpsob, kter jsou pro nj ureny druhem spolenosti, do n se narodil. Oba faktory, jeho poteba t a sociln systm jsou pro nj jako jednotlivce v zsad nezmniteln a uruj vvoj tch rys, je prokazuj vt plastinost. Tak se zpsob ivota, jak je jednotlivci uren zvltnost ekonomickho systmu, stv primrnm faktorem urujcm celkovou strukturu jeho charakteru, protoe jeho poteba sebezchovy ho nut pijmout podmnky, v nich mus t. To neznamen, e se neme spolu s jinmi snait realizovat jist ekonomick a politick zmny, jeho osobnost je vak primrn utvena osobitm zpsobem ivota, jemu byl postaven tv v tv ji v ra nm dtstv jako len rodinnho prosted, kter pedstavuje vechny typick rysy dlho spoleenstv nebo td y.7 Fyziologicky podmnn poteby nejsou jedinou imperativn vlastnost lidsk pirozenosti, kter nekoen v tlesnch procesech, ale v pravm byt zpsobu a praxe lidskho ivota: je to poteba bt ve vztahu s vnjm svtem, poteba zbavit se osamlosti. Pocit naprost osamlosti a izolovanosti

7 Chtl bych varovat ped zmnou, s n se v souvislosti s tmto problmem bn setkvme. Ekonomick struktura spolenosti determinuje zpsob ivota jednotlivce jako podmnka rozvoje osobnosti. Tyto ekonomick podmnky jsou pln odlin od subjektivnch ekonomickch motivac , jako je touha po materilnm bohatstv, ji mnoz spisovatel od renesance a po jist marxistick autory, kte patn pochopili Marxovy zkladn pojmy, povaovali za dominantn motiv lidskho chovn. Ve skutenosti je srav touha po materilnm bohatstv potebou vlastn jen uritm kulturm, a odlin ekonomick podmnky mohou naopak vytvoit takov rysy osobnosti, e bude lovk materilnm bohatstvm opovrlrovat nebo mu bude lhostejn. Tento problm jsem detailn prodiskutoval ve stati ber Methode und Aufgabe einer analytischen Sozialpsychologie, Zeitschrift fr Sozialforschung, Hirschfeld, Leipzig 1932, sv. 1, s. 28 ad.

vede k mentln dezintegraci prv tak, jakc fyzick vyhladovn vede ke smrti. Vztah k druhm nen toton s fyzickm kontaktem. Jednotlivec me bt mnoho let ve fyzickm smyslu sm, a pece prov vztah: k idem, hodnotm nebo alespo k socilnm vzorm, je mu sktaj pocit spoleenstv a sounleitosti. A naopak: me t mezi lidmi, a pece ho pepadne pocit pln izolace, kter me v ppad pekrosn jist hranice stit do stavu nepetnosti, projevujc se schizofrennmi poruchami. Tento nedostatek vztahu k hodnotm, symbolm, vzorm lze nazvat mravn osamlost. Mravn osamlost je pitom prv tak nesnesiteln jako osamlost fyzick, nebo spe lze ci, e fyzick osamlost se stv nenosnou, pokud zahrnuje i osamlost mravn. Duchovn vztah ke svtu m e mt mnoho forem: mnich, osamocen ve sv cele, vc v Boha a v izolaci dren politick vze majc pocit sounleitosti se svmi spolubojovnky, nejsou mravn osamo ceni. Osamocen nen ani anglick gentlemar,, pohybujc se se svm smo- kinkem ve velmi exotickm prosted, ani od svch spolublinch siln izolovan malomk, kter ct sounleitost svm vlastenectvm nebo jeho symboly. Vztaenost ke svtu me bt noblesn nebo triviln, ale dokonce i vztaenost k nej zkladnjmu druhu vzor j nezmrn preferovanj ne bt sm. A jsou nboenstv a nacionalismus jako kad zvyk nebo vra jak koli absurdn a degradujc, jestlie vzjemn spojuj individua, pak jsou toitm ped tm, eho se lovk hroz nejvce: ped izolovanost. Tato nalhavost poteby uchrnit se ped mravn izolac je velmi psobiv popsna v pasi Balzakovch Ztracench iluz: Ale, toto si zapamatuj, pevn si to vryj do toho svho jet mkounkho mozeku: lovk se ds samoty. A samota morln ds lovka ze v eho nejvc. Prvn poustevnci obcovali s Bohem, ti ili ve svt nejvce zalidnnm, ve svt duchovnm Prvn mylenkou kadho lovka, a jde o malomocnho nebo galejnka, lovka niemnho anebo churavcho, je mt druha ve svm postaven. V silou, v moc, l celho srdce se sna, aby vyhovl tto poteb, protoe to je sm ivot. Byl by snad satan nael njak pomocnky, kdyby nebylo tto neodbytn touhy? O tom by se dala napsat cel bse, kter by mohla bt pedobrazem k Ztracenmu rji, protoe tato bse nen nim jinm ne apologi revolty. (pekl. Miroslav Vlek, Praha 1958, s. 592) Jakkoli pokus zodpovdt otzku, pro je strach z izolovanosti v lovku tak mocn, by ns odvedl od hlavnho smru, kter v tto knize sledujeme. Nicmn, ab ych ve teni nevzbudil dojem, e poteba pocitu sounleitosti s druhmi m njakou mysterizn kvalitu, rd bych naznail, kterm smrem je podle m teba odpovd hledat. Dleitm prvkem je fakt, e lid nedovedou t bez njakho druhu souinnosti s druhmi. Chce-li lovk pet v jakmkoli pedstavitelnm druhu kultury, mus spolupracovat s druhmi bud aby se ubrnil ped nepteli i prodnm nebezpem, nebo aby mohl pracovat, vyrbt. I Ro binson Crusoe ml svho Ptka, bez nho by nejsp nejen zelel, ale pmo zahynul. Kad tuto potebu pomoci druhch velice drasticky zakou u jako dt. Uvme-li faktickou neschopnost dtte postarat se o sebe z hle

diska vech dleitch funkc, je komunikace s druhmi pro dt vc ivota a smrti. To, e me bt nechno o samot, je nutn nejvnjm ohroenm samotn existence dtte. Existuje ovem jet jin prvek, kter si vynucuje potebu sounleitosti: fakt subjektivnho sebeuvdomn, schopnosti myslet, dky nim si lovk sebe uvdomuje jako individuln entitu, odlinou od prody i od jinch lid. Akoli je stupe tohoto uvdomn jak ukeme v pt kapitole variabiln, jeho existence lovka konfrontuje s problmem, kter je bytostn lidsk: tm, e si uvdomuje svou odlinost od prody a ostatnch lid, e ije vdom a velice temn smrti, nemoci a strnut, nutn ho v porovnn s univerzem a se vemi ostatnmi, kdo nejsou on, pepad pocit bezvznamnosti a malosti. Kdyby nkam nepatil, kdyby jeho ivot neml njak smysl a smr, ml by pocit, e je zrnkem prachu, a byl by zdoln svou individuln bezvznamnost. Kdyby nebyl schopen vztahovat se k njakmu systmu, kter by jeho ivotu dal vznam a smr, byl by pln ne jistoty a tato nejistota by eventuln mohla paralyzovat jeho schopnost jednat - to znamen t. Ne budeme pokraovat, bude snad uiten shrnout to, na jsme ve vytyovn naeho hlavnho pstupu k sociln psychologii poukzali. Lidsk povaha nen ani biologicky dan, vrozen souhrn pud, ani neivotn stn kulturnch vzor, jim se hladce pizpsobuje; je produktem lidsk evoluce, m vak tak jist vnitn mechanismy a zkonitosti. V lidsk povaze jsou urit faktory pevn a nemnn; nutnost uspokojit fyziologicky podmnn pudy a nutnost vyvarovat se izolace a mravn osamlosti. Vidli jsme, e jednotlivec mus pijmout zpsob ivota vychzejc ze systmu vroby a rozdlovn, pznanho pro kadou danou spolenost. V procesu dy namickho se pizpsobovn kultue dochz k rozvoji mnostv mocnch pud, kter motivuj individuln jednn a ctn. Jednotlivec si tchto pud me nebo nemus bt vdom, kadopdn jsou vak pln sly a jakmile se jednou rozvinuly, vyaduj si uspokojen. Stvaj se mocnmi pkami, je pak zptn psob ve spoleenskm procesu. Jak na sebe ekonomick, psychologick a ideologick faktory vzjemn psob a jak podstatn zvry bude mono z tohoto vzjemnho psoben vyvodit, o tom pojednm ve sv anylze reformace a faismu.8 vaha bude vdy soustedna kolem hlavnho tmatu tto knihy: e m vce lovk zskv svobodu ve smyslu vychzen z pvodn jednoty s prodou, m vce se stv individuem, nem jinou volbu ne se bud sm sjednotit se svtem ve spontaneit lsky a tvoiv prce, nebo se shnt po njakm druhu jistoty, kterm ho svt spout, a tak si sm svobodu a integritu sv individuality zni. 9

8 O hlavnch aspektech vzjemnho psoben psychologickch a sociln ekonomickch sil zevrubnji pojednm v Dodatku. 9 Po dokonen tohoto rukopisu byla uveejnna studie o rozlinch aspektech svobody pod nzvem Freedom, Its Meaning, vyd. R. N. Ansehen, Harcourt, Brace & Co., New York, 1940. Rd bych poukzal zvlt na spisy H. Bergsona, J. Deweyho, R. M. Mac Ivera, K. Riezlera, P. Tillicha. Srv. tak Carl Steuermann Der Mensch auf der Flucht, S. Fischer, Berlin 1932.

II

VYLENN INDIVIDUA A DVOJZNANOST SVOBODY Ne pistoupme k naemu hla vnmu tmatu k otzce, co pro modernho lovka znamen svoboda, pro a iak se i sna uniknout musme se nejdve dotknout pojet, je se me zdt bt ptomnosti znan vzdlena Je to vak pedpoldad nezbytn pro pochopen analzy svobody v moHm spolenosti. M m na mysli takovou koncepci, podle n svoboda ch arakterizuje lidskou existenci jktakovou a iei vvznam se mn po stupn uvdomn lovka a pojetf seb'sam~a'jak0~ezvisl a samostatn osobnosti. Djiny lidsk spolenosti maj svj potek v vylenn lovka ze stmj jednoty s prodnm svtem a uvdomn si sebe jako jsoucna oddlenho od ostatnch lid a od prody, kter ho obklopuje. Toto vdom vak po dlouh historick dob zstv velmi nejasn. Jedinec byl nadle tsn pipoutn k prodnmu a socilnmu svtu, z nho vzeel; zatmco se sten uvdomoval jako oddlen jsoucno, zrove se ctil bt tak st svta kolem sebe. Slc proces vyleovn jedince z jeho pvodnch vazeb, proces, kter meme nazvat individualizac, podle veho doshl v modernch djinch svho vrcholu ve stoletch mezi reformac a souasnost. V ivotn historii jedince nachzme stejn proces. V okamiku zrozen dt pestane bt v jednot se svou matkou a stv se biologickou entitou, od n oddlenou. Nicmn, a je toto biologick odlouen zatkem in dividuln lidsk existence, nezanedbatelnou dobu dt funkn s matkou zstv v jednot. Do t mry, jakou obrazn eeno jedinec jet pln nezpetrhal pupen ru, kter ho pipoutv k vnjmu svtu, nem svobodu; tyto vazby mu vak poskytuj bezpenost a pocit sounleitosti a zakoenn. Tyto vazby existujc ped procesem individualizace, kter je vsledkem plnho vylenn individuality, nazvm vazby primrn. Jako soust normlnho lidskho vvoje jsou to vazby organick; implikuj nedostatek individuality, jedinci vak poskytuj bezpenost a orientaci. Dt spojuj s je ho matkou, lena primitivnho spoleenstv s jeho kmenem a s prodou, stedovkho lovka s crkv a jeho spoleenskou kastou. Jednou je vak stupn pln individualizace dosaeno a jedinec je od tchto primrnch vazeb osvobozen a postaven tv v tv ped nov kol: orientovat se a zapustit sv koeny do svta sm, najt bezpe jinmi zpsoby, ne jak byly charakteristick pro jeho pedindividuln existenci. Svoboda m pak odlin vznam, ne mla ped dosaenm tohoto stupn vvoje. Zde je nutn se za stavit, abychom si ujasnili pojmy konkrtnjm vkladem individulnho a spoleenskho vvoje. Pomrn nhl zmna existence od zroden v lidskou a pestien

pupen ry znamenaj nezvislost dtte na matin tle. Tato nezvislost je vak skuten jen v hrubm smyslu oddlen dvou tl. Ve funknm smyslu dt zstv st matky. Matka je krm, nos, obklopuje je svou p v kadm ohledu. Dt pomalu pozoruje, e matka a jin pedmty existuj jako takov mimo n. Jednm faktorem v tomto procesu je neurologick a celkov tlesn vvoj dtte, jeho schopnost chpat pedmty fyzicky i mentln a ovldat je. Svou vlastn innost zakou svt mimo sebe. Proces individualizace podporuje vchova. Pin adu zklamn a zkaz, kter mn matinu roli v roli osoby s odlinmi nzory, stetvajcmi se s pnmi dtte a asto v roli takovou, jako by za n stla osoba neptelsk a nebezpen.1 Tento antagonismus, kter je jednou st vchovnho procesu, i kdy ne zdaleka celou, je dleitm initelem pro vyosten rozlien mezi , j a ty. Po narozen uplyne nkolik msc, ne dt vbec rozpozn jinou osobu jako takovou a je schopno smvem reagovat. A roky trv, ne si dt pestane plst sebe s univerzem. 2 Teprve potom projev zvltn druh ego - centrismu, typickho pro dti, egocentrismu, kter nevyluuje nnost vi jinm a zjem o n, protoe jin nezakou jet s konenou platnost jako skuten oddlen od nho samho. Z tho dvodu m tak oprn se dt o autoritu v jejich prvnch letech odlin vznam ne vztah k autorit pozdji. Rodie i a u je autoritou kdokoli dt jet nepovauje za bytosti naprosto oddlen. Jsou st dtskho vesmru a tento vesmr je stle soust dtte; podizovn se jim je proto kvalitativn odlin od podizovn, k nmu dojde, jakmile se dva jedinci skuten oddl. Pozoruhodn bystr polen nhlho uvdomn si sv vlastn in dividuality u desetilethojdtte uvd R. Hughes ve sv knize A High Wind in Jamaica: ,,'A pak se Emily pihodila udlost znanho vznamu. Nhle si uvdomi la, kdo je. Tm nem smysl snait se pochopit, pro sej to nestalo o pt let dve nebo o pt let pozdji; a vbec ne, pro k tomu dolo toho zvltnho odpoledne. Hrla si prv na dm v kout na pdi za rumplem (na kter zavsila pohrab jako kleptko na dvee); a kdy se toho nabaila, la krok co krok jen tak na zd pemlejc neurit o njakch velkch a pohdkov krlovn, kdy j nhle kmitlo mysl, e ona je ona. Zstala stt jako pimraen a zaala si na sob prohlet vechno, co mohla vidt. Moc toho krom svch at a zvednutch rukou nevidla; i to vak stailo, aby si utvoila jistou pedstavu malho tla, kter si nhle uvdomila jako sv. Zaala se smt, spe posmvat. ,To je dobr, 1 ekla si v duchu: ,Pedstav si, ze vech lid ti pipadne a pslu prv tohle! U se toho nezbav, ani ted, ani za dlouho, bude muset bt dttem, vyrst, zestrnout, ne tuhle blznivou ndheru vyerp. 1

1 Zde bych ml poznamenat, e instinktivn frustrace per se nevyvolv neptelstv. Je to zken pln rozpnavosti, brzdn dtskch pokus o prosazen, neptelstv vyzaujc z rodi co v dtti vytv pocit bezmocnosti a z nho vyvrajc neptelstv. 2 Jean Piaget, The Moral Judgement of the Child, Harcourt, Brace & Co., New York, s. 132,407. Srov. H. S. Sulivan, op. cit., s. 10 ad.

Rozhodnuta vyvarovat se peruen tto dleit phody zaala plhat po provazovm ebku ke svmu oblbenmu mstu na pici storu. Po c elou dobu, co v tto jednoduch innosti pohybovala rukama a nohama, byla znovu a znovu v asu nad tm, jak ochotn ji poslouchaj. Pam j sice kala, e tomu tak bylo i vdycky pedtm, ale dve si nikdy neuvdomovala, jak pekvapujc to je. Konen, kdy se usadila ve svm msteku, zaala s krajn pelivost zkoumat pokoku svch rukou, protoe byla jej. Ramenem vyklouzla z vrku svch at a kradmo se pitom ubezpeovala, e to, co pod jejm odvem pokrauje, je opravdu ona; pokrila rameny, aby se dotkla sv tve. Tento dotek a teplo jejch pln holch ramen v n vyvolaly pjemn rozechvn, jako by to bylo pohlazen milho ptele. Kter z obou pocit, je ctila ve sv tvi i rameni, byl lichotivj, j vak nemohla vysvtlit dn anal za. Jakmile se pln pesvdila o tomto udivujcm faktu, e je nyn Emily Bas Thomtonov (pro uvedla ono ,nyn, nevdla, ale urit nepomyslela na njak nesmysl o sthovn du, jako by byla pedtm nkm jinm), zaala s vnost odhadovat dsledky toho veho. m vce dt roste a jak se peruuje spojen s prvotnmi vazbami, tm vce ptr po svobod a nezvislosti. Osud tohoto hledn lze vak pln pochopit, jen kdy si uvdomme dialektickou kvalitu tohoto procesu vzrstajc individualizace. Spov v tom, e na sebe vzjemn psob rozpory, kter se stle vyvjej a mn. Tento proces m dva aspekty: Pokud jde o prvn, dt fyzicky, emocionln, mentln roste. V kad z tchto oblast vzrst intenzita a aktivita. Souasn se tyto ob lasti vce a vce integruj. Vyvj se organizovan struk tura, provzen individuln vl a rozumem. Nazveme-li tento organizovan a integrovan celek osobnosti vlastnm j, meme tak ci, e jednou vlastnost tohoto rostoucho individualizanho procesu je rst sly vlastnho j. Hranice rstu individualizace a vlastnho j jsou urovny sten podmnkami individulnmi, v podstat vak podmnkami spoleenskmi. Akoli se zd, e rozdly mezi jednotlivci jsou v tomto ohledu velk, kadou spolenost charakterizuje urit rove individualizace, za kterou normln jedinec neme jt. Druhm vrazem individualizanho procesu je rst osamlosti. Primrn vazby nabzej bezpe a zkladn jednotu s okolnm svtem. Cm vce se dt z tohoto svta vyleuje, tm vce si uvdomuje, e ie samo, e ie bvtost oddlenou od ostatnch. Toto odlouen od svta, je je v porovnn s vlastn individuln existenc nepekonateln siln a mocn, asto hroziv a nebezpen, vytv pocit bezmoci a zkosti. Pokud byl lovk nedlnou st tohoto svta a nebyl si vdom monosti individulnho inu a zodpovdnosti za nj, nemusel se osamlosti bt. Jakmile se stane individuem, ocitne se sm tv v tv svtu se vemi jeho nebezpenmi a mocnmi strnkami. Vyvstanou popudy vzdt se vlastn individuality, pekonat pocit osamlosti a bezmocnosti plnm podzenm se okolnmu svtu. Ale tyto impulsy a nov vazby, kter z nich vzely, nejsou toton s vazbami primrnmi, je byly bhem procesu vlastnho rstu perueny. Prv jako se

dt nikdy neme tlesn vrtit do matina lna, nikdy nelze zvrtit proces individualizace. Pokusy o to nutn nabydou rysu podroben, piem zkladn rozpor mezi autoritou a podrobujcm se dttem nikdy nezmiz. Vdom me mt dt pocit bezpe a uspokojen, podvdom vak ct, e se to dje za cenu vzdn se sv sly a integrity. A tak je vsledek podroben se pln opan, ne jak ml bt: podrobovnm se dtsk nejistota vzrst a zrove se rod neptelstv a vzpoura, co je mnohem dsnj, protoe jsou zameny prv proti tm osobm, na nich dt zstv, nebo vi nim se stv zvislm. Podroben se vak nen jedin zpsob jak se zbavit osamlosti a zkosti. Jinm zpsobem, jedinm, jen je tvoiv a nekon v neeitelnm konfliktu, j spontnn vztah k lovku a k prod, kter jedince spojuje se svtem, ani vyluuje jeho individualitu. Tento druh vztahu, jeho nejvznamnjmi projevy jsou lska a tvoiv prce, je zakotven v integraci a sle cel osobnosti, a proto pro nj plat stejn hranice jako pro vlastn rst. Problm podrobovn se a spontnn aktivity jako dvou vsledk rostouc individualizace vysvtlm podrobn pozdji; zde se chci zamit pouze~ra hlavn princip, na dialektick proces, kter vyplv jak z pibvajc individualizace, tak z rstu svobody jednotlivce. Dt se me vyvjet svobodnji a vyjadovat svou vlastn individualitu, ani by je brzdily omezujc vazby. Dt se vak tak osvobozuje od svta, jen mu poskytuje bezpe a jistotu. Proces individualizace je procesem rstu sly a integrace jeho in dividuln osobnosti, souasn je vak procesem, v nm se ztrc pvodn totonost s ostatnmi a v nm se dt m dl tm vc od nich odluuje. Tato rostoudjeparaca,me vst k izolaci, kter m kvalitu oputnosti a vyvolv intenzivn zkost a nejistotu; me vst k novmu druhu sblen a solidarity, jestlie je dt schopno vyvinout vnitn slu a tvoivost, je jsou pedpokladem tohoto novho vztahu ke svtu. Kdyby kad krok separace i individualizace odpovdal vlastnmu rstu, byl by vvoj dtte harmonick. Tomu tak ale nen. Zatmco proces in dividualizace probh automaticky, vlastn rst brzd ada individulnch a spoleenskch pin. Zpodn mezi tmito dvma trendy m za nsledek nesnesiteln pocit izolace a bezmocnosti, a ten zptn vede k psychickm mechanismm, kter ne popisuji jako mechanismy niku. I fylogeneticky meme lidsk djiny charakterizovat jako proces rstu in dividualizace a svobody. lovk se z pedlidskho stadia vydluje tm, e se nejdve zamuje na osvobozovn od ntlakovch instinkt. Chpeme -li instinkt jako specifick model innosti, determinovan vrozenmi neurologickmi strukturami, meme smr jeho vvoje zeteln pozorovat v ivoin i.3 m je ivoich na vvojov stupnici ne, tm vt je jeho pizpsoben prod a tm vce vechny jeho aktivity kontroluj instinktivn a reflexn mechanismy. Povstn organizace spoleenstv nkterch druh

3 Tato koncepce instinktu nem bt matena tm, kdy se o instinktu mluv jako o fyziologicky podmnnm nalhn (hlad, ze atd.), k jeho uspokojen dochz zpsoby, kter nejsou v instinktu fixovny ani ddin ureny.

hmyzu vytvej pouze instinkty. Naopak, m je ivoich na vvojov stupnici ve, tm vt flexibilitu model innosti a tm nedokonalej strukturln pizpsobivost u nho nachzme pi narozen. Tento vvoj dosahuje svho vrcholu u lovka. V dob narozen je nejbezmocnjm ze vech ivoich. Jeho pizpsobivost prod je v podstat zaloena na procesu uen a nikoli na instinktivn determinaci. Instinkt je u forem vych ivoich, zvlt u lovka, kategori stle se zmenujc, ne -li mizejc.4 Lidsk existence zan tehdy, kdy nedostatek organizace innosti zen instinkty dospl k uritmu bodu; kdy pizpsobovn se prod ztrc svj ntlakov charakter; kdy zpsob innosti u nadle neuruj ddin dan mechanismy. Jinmi slovy: lidsk existence a svoboda j sou od potku neod - luiteln. Slovo svoboda zde nen pouito v jeho pozitivnm smyslu ( svoboda k, ale ve smyslu negativnm osvobozen od, zejmna osvobozen od pudov determinace jeho innosti. Svoboda v prv uvedenm vznamu je dvojznan dar. lovk se narod bzvVbaven k pimen innosti, ktere m ivoich; 5 je zvisl na svch rodicch del dobu ne kad jin ivoich jeho reakce na okolTsou mn Dohotav jX-nin &eknvnT:M::aUfoWatickv reFulovanliTtinktivn innosti. Prochz vemi nebezpemi a zkostmi, kter z tohoto nedostatku in - stinktivnho vybaven vyplvaj. Ale prv tato bezmocnost lovka je zkladem, z nho vyvr lidsk vvoj: biologick slabost lovka je. podmnkou lidsk kultury. Od potku sv existence je lovk postaven ped volbu mezi odlinmi smry aktivity. U ivoicha existuje nepetrit etz reakc, uvedench do chodu stimuly, jako je hlad a konc pesn urenm postupem innosti, kter ukon napt vytvoen stimulem. V lovku je etz peruen. Stimul existuje, ale zpsob jeho uspokojen je oteven, to znamen, e lovk mus volit mezi rznmi zpsoby aktivity. Namsto pedem uren instinktivn innosti mus ve sv mysli rozvaovat rzn postupy; zan mys let. Svou roli vi prod mn z ist pasivnho pizpsobovn v pizpsobovn aktivn: tvo. Vyml nstroje a zatmco si tak podrobuje produ, vce a vce se od n odluuje. Zan si nejasn uvdomovat sebe sama nebo spe svou skupinu jako bytost, kter s prodou nen toton. Svt mu, e jeho osud je tragick: je soust prody, a pece ji pesahuje. Zan si uvdomovat smrt jako ultimativn ftum, i kdy se ji rozmanitmi fantaziemi sna popt. Jedno zvl psobiv zpodoben zkladnho vztahu mezi lovkem a prodou meme najt v biblickm mtu o vyhnn z rje. Mtus ztotouje potek lidskch djin s aktem volby, ale veker draz klade na hnost prvnho aktu svobody a z toho vyplvajc pykn. Mu a ena ij v zahrad Edenu v pln harmonii jeden s druhm i s prodou. Panuje pokoj a nen teba pracovat; nen tam dn volba, svoboda ani mylen. Mui je zakzno jst ze stromu poznn dobra a zla. On vak jedn proti

4 L. Bernard, Instinct, Holt & Co., New York 1924, s. 509. 5 Ralph Linton, The Study of Man, D. Appleton-Century Company, New York 1936, kap. IV.

bomu pkazu a tm naru stav harmonie s prodou, jej soust je, a pitom ji nepesahuje. Ze stanoviska crkve, kter pedstavovala autoritu, to byl v podstat h ch. Z hlediska lovka to vak byl potek svobody. Jednat proti bom pkazm znamen osvobodit se od donucovn, vydlit se z nevdom existence ivota pedlidskho obdob na rove lovka. Jednn proti pkazu autority a tedy doputn se hchu je ve svm pozitivnm lidskm hledisku prvnm aktem svobody, prvnm lidskm aktem. V mtu je pojdn ovoce ze stromii poznm z iormlmft hledisfcrhfrem. Jako akt svobody je akt neposlunosti potkem rozumu. Mtus vak hovo o jinm dsledku prvnho ak tu svobody. Pvodn harmonie mezi lovkem a prodou byla rozbita. Bh mezi muem a enou a mezi prodou a lovkem vyhlsil vlku. lovk se odlouil od prody, udlal prvn krok k lidskosti tm, e se stal individuem. Dopustil se prvnho aktu svobody. Mtus zdrazuje, e z tohoto aktu vyplv utrpen. Spov v pesahovn prody, v odcizenosti prod a ostatnm lidskm bytostem. lovk shledv, e je nah, styd se. Je sm a svobodn, ale bezmocn a pln obav. erstv zskan svoboda se jev jak o proklet: je svobodn od sladkho nevolnictv rje, nen vak svobodn k sebeovldn, k realizaci sv individuality. Osvobozen se od nen toton s pozitivn svobodou, se svobodou k. Vylenn lovka z prody je dlouhotrvajcm procesem; ve znan me zstv vzn na svt, z nho se vylenil; zstv st prody pdy, na n ije, slunce, msce a hvzd, strom a kvtin, ivoich a skupiny lid, s nimi je spojen krevnm poutem. Primitivn nboenstv pinej svdectv o tom, e lovk ml pocit jednoty s prodou. iv i neiv proda jsou st lidskho svta i jak to tak lze vyjdit lovk je stle soust prodnho svta. Primrn vazby blokuj jeho pln lidsk vvoj; stoj v cest vvoji jeho ro zumu a jeho kritickch schopnost; nechvaj ho poznat sebe a druh jen prostednictvm primrnch vazeb, prostednictvm lenstv v klanu, v sociln nebo nboensk komunit, ale ne jako lidskch bytost; jinmi slovy, blokuj jeho vvoj jako svobodnho, sebeurujcho, tvoivho jedince. Existuje vak i jin hledisko. Tato identita s prodou, klanem, nboenstvm poskytuje individuu bezpe. Pat k nim, je v nich zakoenn, jsou struk turovanm celkem, v nm m sv nesporn msto. Me trpt hladem nebo potlaovnm, netrp vak nejhorm ze vech utrpen naprostou osamlost a nejistotou. . Vidme, e proces rstu lidsk svobody m t rozporn charakter, jak jsme pozorovali v procesu individulnho rstu. Na jedn stran je to proces rostouc sly a integrace, ovldn prody, rstu moci lidskho rozumu a ros touc solidarity s jinmi lidskmi bytostmi. Na druh stran vak tato rostouc individualizace znamen rst izolovanosti, nejistoty a tm rst pochyb o jeho vlastn roli ve vesmru, o smyslu jeho ivota a tm vm se ivc pocit vlastn bezmocnosti a bezvznamnosti jako jednotlivce. Kdyby byl proces vvoje lidstva harmonick, kdyby se drel uritho plnu, potom by byly ob strnky vvoje rst sly a rst individualizace pesn vyveny. Je tomu vak tak, e djiny lidstva jsou konfliktn a pln

boj. Kad krok smrem k vy individualizaci hroz lidem novmi nejistotami. Primrn vazby jednou zpetrhan nemohou bt opraveny; rj je jednou provdy ztracen; lovk se k nmu neme vrtit. Existuje jen jedna monost: tvoiv een vztahu lovka jako individuality a svta; jeho aktivn solidarita se vemi lidmi a jeho spontnn aktivita, lska a prce, kter ho opt spoj se svtem, a to ne u primrnmi vazbami, ale jako svobodnho a nezvislho jedince. Jestlie ovem ekonomick, spoleensk a politick podmnky, na nich cel proces lidsk individualizace zvis, neposkytuj zklad pro realizaci individuality ve smyslu, o nm jsme se prv zmnili, pak tento nedostatek z hlediska lid, kte ztratili vazby poskytujc jim bezpe, dl ze svobody nesnesiteln bemeno. To se pak ztotouje s pochybami, se zpsobem ivota, jemu chyb smysl a smr. Vyvstanou mohutn tendence k niku od tohoto druhu svobody bud do podroben se, nebo do jakhokoli vztahu k lidem a ke svtu, kter slibuje ulehen od nejistoty, i kdy piprav jed notlivce o jeho svobodu. Evropsk a americk djiny jsou od konce stedovku djinami plnho vyleovn individuality. Je Tcfproces, jen zaal za renesance v Itlii a kter, jak se zd, vrchol teprve nyn. Trvalo pes tyi stolet, ne se stedovk svt zhroutil a ne se lid osvobodili od nejzjevnjho potlaovn. Zatmco vak v mnoha ohledech jedinec vyrostl, mentln a emocionln se vyvinul a podl se na kulturnch vymoenostech stupnm pedtm neslchanm, vvojov zpodn svobody k za svobodou od velice vzrostlo. Dsledkem tohoto nepomru mezi osvobozenm od njak vazby a nedostatkem monost k pozitivn realizaci svobody a individuality dolo v Evrop k panickmu tku od svobody do novch vazeb nebo aspo do pln lhostejnosti. Svou studii vvznamu svobody pro modernho lovka zaneme analzou kulturn situace v Evrop ve stedovku~~ potku novovku. .Vjeto dob prola ekonomick zkladna zpadn spolenosti radiklnmi zmnami, kter doprovzely stejn radikln zmny ve stavb lidsk osobnosti. Tehdy se vyvinulo nov pojet svobody, je nalo'nj vraznj vyjden v novem nboenskm uen reformace. Kad chpn svobody v modern spolenosti mus vychzet z tohoto obdob, v nm byly poloeny zklady mo dern kultury, protoe toto tvr stadium modernho lovka nm dovoluje jasnji ne jakkoli doba pozdj poznat dvojznanost vznamu svobody, j se vyznauje cel modern kultura. Na jedn stran rostouc nezvislost lovka na vnjch autoritch, na stran druh jeho vzrstajc izolovanost a nsledn pocit individuln bezvznamnosti a bezmocnosti..Nae porozumn novm prvkm ve stavb osobnosti lovka je nutno prohloubit studiem jeho zdroj, protoe analza podstatnch rys kapitalismu a in dividualismu v jejich pravch koenech nm me pomoci k jejich porovnn s nam ekonomickm systmem a typem osobnosti, a i k tomu, v em se podstatn li. Prv takov postup nm poskytne lep vyhldky k pochopen zvltnost modernho spoleenskho systmu i k tomu, jak vytvel charakterovou strukturu lid, kte v nm ij, i novho ducha, v jeho dsledku dolo k tto zmn osobnosti.

Nsledujc kapitola tak uke, e doba reformace je modern situaci podobn vc, ne by se na prvn pohled mohlo zdt. Pes vechny prkazn odlinosti obou dob toti pravdpodobn od 16. stolet nenastala dn ta kov epocha, kter by se z hlediska dvojznanosti vznamu svobody tak vrn podobala na. Reformace je jednm z pramen ideje lidsk svobody a autonomie, jak je reprezentuje modern demokracie. Zatmco se vak zvlt v nekatolickch zemch zdrazuje tato strnka , jej strnka druh zvraznn patnosti lidsk pirozenosti, bezvznamnosti a bezmocnosti jed notlivce, nutnosti individulnho podroben se vnj sle je zanedbvna. Tato idea bezcennosti jedince, jeho zkladn neschopnosti spolhat se sm na seb e a jeho poteba podzen se je hlavnm tmatem Hitlerovy ideologie, kter u ovem draz na svobodu a mravn principy, je jsou v protestantismu obsaeny, postrd. Zmnn ideologick podobnost nen jedinou, kter studium 15. a 16. stolet in zvl plodnm pi snaze o pochopen souasn situace. Existuje i zkladn podobnost v sociln situaci. Pokusm se ukzat, jak tato podobnost odpovd podobnosti ideologick a psychologick, dle jak byla ohromn st populace ohroena ve svm tradinm zpsobu ivota revolunmi zmnami v ekonomick a sociln organizaci. Byla to tehdy stejn jako dnes zvlt stedn tda, kdo byl ohroen moc monopol a pevahou kapitlu, a toto ohroen vznamn ovlivovalo ducha a ideologii ohroen sti spolenosti, zesi lovalo pocity osamlosti a bezvznamnosti jedince.

III

SVOBODA V DOB REFORMACE

1. Stedovk pozad a renesance

Obraz stedovku1 je dvojm zpsobem pekroucen: Modern racionalismus v podstat na stedovk pohl jako na dobu temna. Poukazuje na veobecn nedostatek osobn svobody, na vykoisovn lidovch mas meninou, na zkoprsost, kter dl ze sedlka okolnch vesnic nebezpenho a podezelho cizince vi obyvateli msta nemluv o lidech z jinch vesnic -, uvd se stedovk povrivost a nevdomost. Na druh stran byl stedovk idealizovn vtinou reaknmi filosofy, ale nkdy i pokrokovmi kritiky modernho kapitalismu. Ti poukazovali na smysl pro soli daritu, podzenost ekonomickch poteb potebm lidskm, bezprostednost a konkrtnost lidskch vztah, nadnrodn princip katolick crkve a pocit jistoty, jen byl cha rakteristick pro stedovkho lovka. Oba obrazy maj pravdu; to, co je faluje, j e vyzvedvn jednoho z nich a zavrn o ped druhm. Stedovk v kontrastu k modern spolenosti charakterizuje nedostatek in dividuln svobody. V tomto obdob byl kad ke sv roli ve spoleenskm du pikovn. Ml malou anci pohybu od jedn spoleensk tdy k druh, tko byl schopn se pohybovat dokonce v zempisnm mtku z jednoho kraje do jinho. A na pr vjimek musel kad zstat tam, kde se narodil. asto se ani nemohl oblkat, jak by se mu lbilo, nebo jst, co by rd. emeslnk musel prodvat za uritou cenu a sedlk na urenm mst mstskho trit. len cechu ml zakzno prozrazovat nkter technick tajemstv vroby

1 Hovome-li o stedovk spolenosti a duchu stedovku v kontrastu s kapitalistickou spolenost, mluvme o idelnch typech. Ve skutenosti ovem stedovk neskonil nhle v jednom okamiku a modern spolenost se nezrodila v okamiku druhm. Vechny ekonomick a spoleensk sly, kter jsou charakteristick pro modern spolenost, se vyvjely u ve stedovk spolenosti 12., 13. a 14. stolet. V pozdnm stedovku vzrostla role kapitlu, a tak zeslil antagonismus mezi socilnmi tdami ve mstech. Jako v djinch vdycky vechny prvky novho spoleenskho systmu se vyvjely ji ve starm du, kter nahradil nov. Zatmco je vak dleit pozorovat, kolik modernch prvk existovalo v pozdnm stedovku a kolik stedovkch prvk pokrauje v modern spolenosti, blokuje jakkoli teoretick porozumn historickmu procesu, jestlie se nkdo sna zdrazovnm souvislosti sniovat zkladn rozdly mezi stedovkou a modern spolenost, anebo sp zavrhovat pojmy stedovk spolenost a kapitalistick spolenost jako nevdeck interpretace. Takov snahy, pod zminkou vdeck objektivity a pesnosti, sniuj ve skutenosti spoleensk vzkum na pouh shromaovn nespoetnch detail a blokuj jakkoli porozumn struktue spolenosti a jej dynamice.

tomu, kdo do jeho cechu nepatil, se svmi cechovnmi spolu leny se musel podlet na vhodn koupi surovin. Osobn, ekonomick a spoleensk ivot ovldala pravidla a povinnosti nebyl z nich vyat dn okruh innosti, I kdy vak lovk nebyl v modernm smyslu svobodn, netrpl osamlost a izolovanost. Tm, e ml od narozen ve spolenosti urit nezmniteln a nesporn msto, e byl svmi koeny zaputn ve strukturovanm celku, ml jeho ivot vznam, o nm se nedalo pochybovat a ani to nebylo nutn. lovk se ztotooval se svou rol ve spolenosti; byl rolnkem, emeslnkem, a ne jedincem, kter nhodou m to i ono zamstnn. Spoleensk d byl pojmn jako d prodn a byl nespornou st toho, co lovku dvalo pocit bezpe a sounleitosti. Existovala pomrn mal konkurence. lovk se narodil do uritho ekonomickho postaven, kter mu garantovalo ivobyt uren tradic, prv tak jako ukldalo ekonomick povinnosti tm, k;do ve spoleensk hierarchii stli ve. S tmito omezenmi ve sv spoleensk rovni ml vak jedinec ve skutenosti dost svobody vyjdit se ve svm dle a v citovm ivot. Akoli neexistoval dn individualismus v modernm smyslu neomezen volby mezi mnoha monmi zpsoby ivota (svoboda volby je znan abstraktn), existovalo velk mnostv konkrtnho individualismu v relnm ivot. Bylo mnoho utrpen a bolesti, byla vak tak crkev, kter inila utrpen snesitelnjm tm, e je vysvtlovala jako dsledek hchu Adamova a individulnch hch kadho lovka. I kdy crkev pstovala vdom viny, zrove ujiovala je dince o sv nepodmnn lsce ke vem svm dtem a nabzela mu cestu jak nabt pesvden, e mu Bh odpout a e ho miluje. Vztah k Bohu spoval spe na dve a lsce ne na nejistot a strachu. Jako se vesnian a obyvatel msta dostali zdka za hra nice svho geografickho prostoru, tak omezen a prost chpali i vesmr. Zem a lovk byli jeho centrem, nebe i peklo byly budoucmi msty ivota a vechny aktivity od na rozen do smrti byly ve svch kauzlnch vzjemnch vztazch transparentn. Akoli byla spolenost takto strukturalizovan a poskytovala lovku bezpe, pece ho svazovala. Byl to druh nevolnictv, odlin od autoritstv a utlaovn zavedench v pozdjch stoletch. Stedovk spolenost individuum nezbavovala svobody, protoe individuum jet neexistovalo; lovk se ke svtu vztahoval jet svmi primrnmi vazbami. Jet se nezaal jako individuum vyleovat z prosted sv spoleensk role ( ta byla jet i jeho rol prodn). Jet ani jin osoby nepojmal za individua. Ve nkovan, kter piel do msta, byl cizincem, a dokonce i uvnit msta na sebe lenov rznch socilnch skupin pohleli jako na cizince. Vdom vlastnho individulnho j, druhch a svta jako oddlench existenc se jet pln nevyvinulo. Nedostaten sebeuvdomn individua ve stedovk spolenosti klasicky vyjdil v popisu stedovk kultury Jacob Burckhardt: Ve stedovku ob strnky lidskho vdom ta, je je obrcena dovnit, a ta, kter je obrcena ven jet sn, nebo jsou jen napl probuzen zahaleny spolenm zvojem. Zvoj byl utkn z vry, iluz a dtskch gedsudk a svt a historie byly dky nim vidny ve zvltnch barvch. lovk si uvdomoval sebe jen jako lena rasy, nroda, skupiny, rodiny nebo korporace pouze prostednictvm njak obecn kategorie.2

Struktura spolenosti a osobnosti se v pozdnm stedovku mnila. Jednota a centralizace stedovk spolenosti se oslabily. Co do dleitosti vzrostly kapitl, individuln ekonomick iniciat iva a konkurence. Vyvinula se nov zmon tda. Rostouc individualismus byl patrn ve vech spoleenskch tdch a ovlivnil vechny oblasti lidsk innosti, vkus, chovn, umn, filosofii a teologii. Rd bych zde zdraznil, e tento cel proces ml rozdln vznam pro malou skupinu zmonch a prosperujcch kapitalist na stran jedn, na stran druh pro masu venkovan a zvlt pro mstskou stedn tdu, pro ni tento nov vvoj do jist mry znamenal rozen bohatstv a anc individuln iniciativy, ale v podstat i hrozbu jejmu tradinmu zpsobu ivota. Tyto diference je teba mt na pamti u od potku, protoe prv jimi jsou ureny psychologick a ideologick reakce tchto rznch skupin. Nov ekonomick a kulturn vvoj se uplatnil mnohem intenzivnji a se zetelnjm vlivem na filosofii, umn a celkov styl ivota v Itlii ne v zpadn a stedn Evrop. V Itlii se lovk poprv vylenil z feudln spolenosti jako individuum a zpetrhal vazby, kter mu dosud poskytovaly bezpe, ale zrove ho ome zovaly. Ital renesance se stal podle Burckhardta prvorozenm synem Evropy, prvnm individuem. V Itlii, dve ne ve stedn a zpadn Evrop, zpsobila ada ekono mickch a politickch faktor zhroucen stedovk spolenosti. Mezi nimi byly: geografick poloha Itlie a z n vyplvajc obchodn vhody Stedozem tehdy leelo na velk obchodn trase Evropy; existence velkho potu nezvislch politickch jednotek vyplvajc z boj mezi papeem a csaem; blzkost Orientu, v dsledku eho se urit dovednosti, dleit pro vvoj prmyslu (napklad zpracovn hedvb), dostaly do Itlie daleko dve ne do jinch st Evropy. Jako vsledek tchto a dalch podmnek vyrostla v Itlii mocn zmon tda, jej lenov byli naplnni duchem iniciativy, sly a ctidosti. Feudln tdn rozvrstven pozbvalo na dleitosti. Od 12. stolet ili lechtici a man spolen uvnit mstskch hradeb. Ve spoleenskm styku se zaaly stavovsk rozdly strat. Narozen i pvod se staly postupn mn dleitmi ne bohatstv. Na druh stran se rozkolsalo i tradin sociln rozvrstven mas. Msto nho nachzme mstsk masy vykoisovanch a politicky utlaovanch dlnk. Ji v roce 1231, jak ukazuje Burckhardt, politic k opaten Friedricha . smovala k pln destrukci feudlnho sttu, k transformaci lidu v masu bez vle a bez niylenky na odpor, zato vak nanejv vnosnou pro sttn pokladnu.3 Vsledkem tto progresivn destrukce stedovk sociln struktury bylo vylenn individua v modernm smvln Rrirrlcimdt k tomu opt poznamenv: Tento zvoj (vry, iluz a dtskch pedsudk) se rozplynul vnive nejdve v Itlii; bylo umonno objektivn posuzovn a uvaovn o sttu a o vech vcech tkajcch se tohoto svta. Zrove se kupedu s pimenm drazem drala subjektivn strnka lovk se duchovn stal individuem a

2 Jacob Burckhardt, The Civilization of the Renaissance in Italy, The Macmillan Co., New York, 1921, s. 129. 3 Jacob Burckhardt 1. c., s. 5.

poznval sebe sama jako takovho. Stejn tak se kdysi ek odlioval od bar bara a Arab se ctil jako individualita, piem ostatn Asiaty povaoval jen za leny rasy.4 Burckhardt v popis tohoto novho individua objasuje to, o em jsme hovoili v pedchoz kapitole v souvislosti s vystoupenm individua z prvotnch vazeb. lovk sebe a druh objevuje jako individua, oddlen jsoucna, produ jako nco vn sebe ve dvou aspektech: 1) jako objekt teoretickho a praktickho ovldn; 2) objevil krsu prody jako pedmt poten. Objevuje svt prakticky objevovnm novch kontinent a duchovn rozvjenm kosmopolitnho ducha, ducha, jeho Dante vyjdil slovy: Mou vlast je cel svt.5 Renesance byla kulturou bohat a mocn vy tdy na hebenu vlny, kte rou vzedmula boue novch ekonomickch sil. Masy, kter se na bohatstv a

4 Jacob Burckhardt, 1. c., s. 129. 5 Burckhardtovy stejn teze nkte autoi potvrzovali a rozvjeli, jin neuznvali. Vcemn tho zamen je prce W. Diltheye (Weltanschauung und Analyse des Menschen seit Renaissance und Reformation, Gesammelte Schriften, Teubner, Leipzig, 1914) a studie E. Cassirera, Individuum und Cosmos in Philosophie der Renaissance. Na druh stran Burckhardta jin oste napadali. J. Huizinga poukazoval (Das Problem der Renaissance in Wege der Kulturgeschichte, Drei Masken Verlag, Mnchen 1930, s. 89 ad.; srv. t Herbst des Mittelalters, Drei Masken Verlag, Mnchen 1924) na to, e Burckhardt podcenil stupe podobnosti ivota mas v Itlii a v jinch zemch Evropy v pozdnm stedovku; e pedpokld zatek renesance kolem roku 1400, zatmco vtina materilu, jeho uv pro ilustraci svho tvrzen, pochz z 15. anebo zatku 16. stolet, e podceuje kesansk rysy renesance a peceuje zvanost pohanskho prvku v n; e povauje individualismus za pevldajc rys renesann kultury, zatmco byl jen jednm mezi jinmi; e stedovk netrpl nedostatkem individulnosti v t me, jak pedpokld Burckhardt, a e je tedy jeho pstup stavn stedovku do kontrastu k renesanci nesprvn; e renesance setrvvala v oddanosti autorit tak, jak tomu bylo za stedovku; e stedovk svt nebyl tak neptelsk vi svtskm radovnkm a renesance nebyla tak optimistick, jak se domnval Burckhardt; e postoj modernho lovka, toti jeho sil o dosaen a rozvoj osobn individuality se vyskytuje v renesanci jen v zrodku a e ji ve 13. stolet ili trubadi mylenku vzneenosti srdce, zatmco renesance se nerozela se stedovkou pedstavou oddanosti a sluby ve postavenmu ve spoleensk hierarchii. Podle mho mnn, i kdy jsou tyto dvody dokonce v podrobnostech sprvn, Burckhardtovy hlavn teze nicmn nezeslabuj. J. Huizinga se ve svm zdvodovn dr zsady: Burckhardt se ml, protoe st jev, kter pisuzuje renesanci, existovala v zpadn a stedn Evrop ji v pozdnm stedovku, zatmco jin se projevily teprve po obdob renesance. To je t zpsob zdvodovn, jakm se argumentuje proti vem pojetm, je stavj stedovkou spolenost do kontrastu k mo dern kapitalistick spolenosti; to tak plat pro kritick posuzovn Burckhardta. Burckhardt pochopil podstatn rozdly, kter byly kvantitativn, jako kvalitativn; zd se mi vak, e byl nadn schopnost jasn rozpoznat zvltnosti a dynamiku tch tendenc, je se v prbhu evropskch djin mnily z kvantitativnch na kvalitativn. O celm problmu pojednv vborn studie Charlese E. Trinkhause, Adversitys Noblemen. Columbia University Press, New York, 1940, kter obsahuje konstruktivn kritiku Burckhardtova dla, piem analyzuje nzory italskch humanist na problm tst v ivot. Se zetelem na problmy, o nich pojednv tato kniha, jsou velice zvan jeho poznmky, tkajc se nejistoty, rezignace a beznadje jako dsledk vzrstajcho zpasu o sebeprosazen (s. 18).

moci vldnouc skupiny nepodlely, ztratily jistotu svho dvjho spoleenskho postaven a staly se beztvarm davem, jemu se lichotilo nebo vyhroovalo kter vak byl vdy manipulovan a vykoisovan tmi, kdo byli u moci. Tak vedle sebe vyrostly nov despotismus a individualismus. Svoboda a tyranie, individualita a zmatek byly nepedstaviteln propleteny. Renesance nebyla kulturou malch obchodnk a drobn buroazie, ale bohat lechty a buroazie. Jejich ekonomick aktivita a bohatstv jim dodvaly pocit svobody a vdom individuality. Zrove vak tito lid i nco z tratili: jistotu a pocit sounleitosti, je poskytoval stedovk spoleensk systm. Byli svobodnj, ale tak osamlej. Moc a bohatstv jim slouily k tomu, aby plnmi douky uvali ivotnch radovnek; museli vak pitom pouvat vech neltostnch prostedk od tlesnho muen a po psychologickou manipulaci, aby zvldli masy a vyachovali sv konkurenty z vlastn tdy. Vechny lidsk vztahy byly otrveny tmto vnivm bojem na ivot a na smrt pro udren moci a bohatstv. Solidaritu s blinm nebo aspo s leny vlastn tdy nahradil cynick odstup; jin individua byla nazrna jako pedmt uitku i manipulace nebo byla nemilosrdn niena, jestlie to vy hovovalo njakmu elu. Jedinec byl zahlcovn vnivou sebevztaho - vanost a nenasytnou lanost po moci a bohatstv. Dsledkem toho veho bylo, e se postupn otravoval i vztah jedince k sob sammu, pocit jistoty a dvry. Stai se sm pro sebe natolik objektem manipulace, jako byli pro nj jin. Mme dvody pochybovat, ?da mocn renesann kapitalist byli tak astn a sebejist, jak jsou asto zobrazovni. Zd se, e nov svoboda jim pinesla dv vci: vzrstajc pocit sly a zrove pibvajc osamlost, nejistotu, skepticismus,6 a v dsledku toho veho zkost. Je to stejn rozpor, jak nachzme ve filosofickch spisech humanist, kte ruku v ruce se zdrazovnm lidsk dstojnosti, individuality a sly projevovali ve sv filosofii nejistotu a beznadj.7 Nejistota jako dsledek postaven izolovanho jednotlivce v neptelskm svt nm me vysvtlit vznik povahovho rysu, kter byl podle Burck - hardta8 pznan pro lovka renesannho a nevyskytoval se (alespo se stejnou intenzitou) u lena stedovkho spoleenskho systmu rys vniv dychtivosti po slv. Kdy byl zpochybnn smysl ivota, kdy jeho vztahy k druhm i k sob u nenabzej jistotu, pak jedinm prostedkem k umlen nejistoty je slva. Pln funkci srovnatelnou s funkc egyptskch pyramid i kesansk vry v nesmrtelnost: povzn lovka nad jeho omezen a nestlost k nezniitelnosti; jestlie je jeho jmno jeho souasnkm znmo a jestlie to bude trvat po stalet, pak m jeho ivot smysl a vznam prv tm, e se zrcadl v ocenn druhch. Je samozejm, e toto een individuln nejistoty bylo mon pouze u spoleensk skupiny, kter vlastnila skuten prostedky pro zskn slvy. Toto nemohlo bt eenm bezmocnch mas te kultury, ani se s tm nepotkme u mstsk stedn tdy, je byla pte reformace. Zaali jsme pojednnm o renesanci, protoe toto obdob znamen zatek

6 Viz Huizinga, s. 159. 7 Viz Diltheyova analza Petrarky a Trinkhaus, Adversitys Noblemen, (op. cit. s. 19 ). 8 op. cit., s. 130.

modernho individualismu a tak protoe dla historik tto doby vrhaj trochu svtla prv na takov faktory, je jsou pznan pro hlavn proces, kter tato studie analyzuje, toti na vylenn lovka z pedindividuln existence do takov, kdy si je pln vdom sm sebe jako oddlenho jsoucna. Avak pesto e ideje renesance nebyly bez vlivu na dal vvoj evropskho mylen, bytostn koeny modernho kapitalismu, jeho ekonomick systm a jeho du cha nenajdeme v italsk kultue pozdnho stedovku, ale v ekonomick a spoleensk situaci stedn a zpadn Evropy a v uench Luthera a Kalvna. Hlavn rozdl mezi renesanc a reformac je tento: renesann obdob pedstavovalo pomrn vysok stupe vvoje obchodnho a prmyslovho kapitalismu; byla to spolenost, v n mal skupina bohatch a mocnch lid ovldala a utvela spoleensk zklad pro filosofy a umlce, kte vyjadovali ducha tto kultury. Naproti tomu reformace je v podstat nboenstvm stednch a nich mstskch td a sedlk. I Nmecko mlo sv bohat obchodnky jako Fuggery, ale to nebyli ti , na n psobily nov nboensk nauky, a ani netvoili hlavn zklad, od nho se odvjel modern kapitalismus. Jak ukzal Max Weber, pte modernho kapitalistickho vvoje v zpadnm svt se stala stedn mstsk tda.9 U z pouhho rozdlu spoleen skho pozad obou hnut musme pedpokldat, e se odlioval i duch renesance a reformace. 10 Nkter rozdly se osvtl z vkladu Lutherovy a Kalvnovy teologie. Svou pozornost soustedme na otzku, jak osvobozen od individulnch pout ovlivnilo charakte rovou strukturu stedn mstsk tdy; pokusme se ukzat, e protestantismus a kalvinismus vyjdily nov pocit svobody a zrove konstituovaly nik od n jako od bemene. Nejprve pojednme o ekonomick a sociln situaci v Evrop, pedevm ve stedn, n a potku 16. stolet, pak bude nsledovat analza vlivu tto situace na osobnost lid ijch v tomto obdob, spojitosti uen Luthera a Kalvna s tmito psychologickmi faktory a pomru novch nboenskch doktrn k duchu kapitalismu. 11 Ve stedovk spolenosti byla hospodsk organizace ve mstech pomrn statick. emeslnci byli od pozdnho stedovku spojeni ve svch

9 Srv. Max Weber, The Protestant Ethic and the Spirit of Capitalism, Charles Scribners Sons, New York, 1930, s. 65. 10 Srv. Ernst Troeltsch, Renaissance und Reformation, sv. IV., Gesammelte Schriften, Tbingen, 1923. 11 Nsledn prezentace ekonomickch djin pozdnho stedovku a obdob reformace je zaloena hlavn na tchto pracech: Lamprecht, Zum Verstndnis der wirtschaftlichen und sozialen Wandlungen in Deutschland vom 14. zum 16. Jahrhundert, Akademische Verlagsbuchhandlung J. C. B. Mohr, Zeitschrift fr Sozial- und Wirtschaftsgeschichte, Freiburg i. B. und Leipzig, 1893 Ehrenberg, Das Zeitalter der Fugger, G. Fischer, Jena, 1896 Sombart, Der Moderne Kapitalismus, 1921, 1928 v. Below, Probleme der Wirtschaftgeschichte, Mohr, Tbingen, 1920 Kulischer, Allgemeine Wirtschaftsgeschichte des Mittelalters und der Neuzeit, Druck und Verlag von H. Oldenburg, Mnchen und Berlin, 1928 Andreas, Deutschland vor der Reformation, Deutsche Verlagsanstalt, Stuttgart und Berlin, 1932

cech. Kad mistr ml jednoho nebo dva uednky, poet mistr byl urovn potebami komunity. Akoli vdy existovali takov, kte museli tvrd bojovat, aby mli dostatek prostedk pro peit, len cechu si mohl bt jist, e se svm emeslem uiv. Kdy dlal dobr idle, boty, chlb, sedla apod., dlal tm ve, co bylo nezbytn k zabezpeen ivota na rovni, je tradin odpovdala jeho spoleenskmu postaven. Mohl se spolehnout na sv dobr dlo, pouijeme-li zde tohoto vrazu ne v teologickm, ale v ist ekonomickm vznamu. Cechy brzdily silnou konkurenci svch len a vyadovaly spoluprci v oblasti nkupu surovin, vrobn techniky a ceny vrobk. Proti snahm cechovn systm a cel ivot ve stedovku idealizovat poukazuj nkte historikov na to, e cechy mly vdy pms monopolnho ducha, co se projevovalo v ochran mal skupiny a znemoovalo vstup nov pchozm. Vtina autor snacch se jakkoli idealizace vyvarovat, se ovem shoduje v tom, e cechy byly zaloeny na vzjemn spo luprci a poskytovaly svm lenm pimenou jistotu. 12 Stedovk obchod, jak uvd Sombart, provozovalo obvykle mnostv malch obchodnk. Prodej v malm a ve velkm jet nebyly oddleny a kad z tch, kdo jako lenov severonmeck hanzy odchzeli za obchodem do cizch kraj, se zabvali i obchodem v malm. Akumulace kapitlu byla ke konci 15. stolet tak velmi nzk. Tak ml mal obchodnk odvodnn pocit jistoty ve srovnn s ekonomickou situac pozdnho stedovku, kdy nabvaly na dleitosti velk kapitl a monopoln obchod. Mnoh, co je dnes mechanick, uvd profesor Tawney, bylo tehdy osobn, dvrn a pm a existoval mal prostor pro organizaci v pli vzrostlm mtku vzhledem k individuln uvanmu standardu; nebylo ani msto pro zsadu, e vekerou zkostlivost uml a vechny ty uzave konen zdvodnn ekonomickou elnost.13 To ns vede k tomu, co je podstatn pro pochopen situace jednotlivce ve stedovk spolenosti, k etickmu nazrn na ekonomick aktivity, jak to bylo vyjdeno nejen v uen katolick crkve, ale tak ve svtskch zkonech. Pikln me se k Tawneyovu vkladu, protoe jeho postoj neme bt podezvn z pokusu idealizovat stedovk svt nebo ho brt romanticky. Zkladn domnnky, tkajc se ekonomickho ivota, jsou dv: Ze ekonomick zjmy jsou podzeny relnmu ivotnmu zamstnn, jm

Weber, The Protestant Ethic and the Spirit of Capitalism, Charles Scribners Sons, New York, 1930 Schapiro, Social Reform and the Reformation, Thesis, Columbia University, 1909 Pascal, The Social Basis of the German Reformation, Martin Luther and His Times, London, 1933 Tawney, Religion and the Rise of Capitalism, Harcourt, Brace & Co., New York, 1926 Brentano, Der wirtschaftende Mensch in der Geschichte, Meiner, Leipzig, 1923 Kraus, Scholastic, Puritanismus und Kapitalismus, Dunker & Humblot, Mnchen, 1930.

12 Srv. literaturu o tomto problmu citovanou u J. Kulischera, op. cit., s. 192 ad. 13 Tawney, op. cit., s. 28.

je spasen, a e ekonomick chovn je jednou strnkou chovn osobnho a e jako pro ostatn chovn jsou pro n zvazn mravn pravidla. Tawney pak vypracovv stedovk nzor na ekonomickou aktivitu: Materiln dostatek je nezbytn; m dvoj dleitost, protoe bez nho by se lovk neuivil a ani by nemohl pomhat druhm Ekonomick motivy jsou vak podezel. Protoe tu jde o mocn choutky, lovk se jich boj, ale ne maj zas tolik vhy, aby jim tleskal Ve stedovk teorii nen msta pro dnou ekonomickou aktivitu, je by se nevz tahovala k morlnmu elu, a zaloit sociln vdu na pedpokladu, e dostivost zisku je konstantn a mitelnou silou, uznvanou jako jin pirozen sly za nevyhnutelnou a sa mozejmou danost, to by stedovkm myslitelm pipadalo iracionlnj a nemorlnj ne uinit vchodiskem sociln filosofie neomezen operovn takovmi nezbytnmi lidskmi atributy, jako jsou bojovnost a sexuln pud Bohatstv, jak k sv. Antonn, je pro lovka, a ne lovk pro bohatstv Pro kad ppad jsou tu tedy li mity, restrikce, varovn, aby se uznvan ekonomick zjmy nepletly s vnmi zleitostmi. Je sprvn, aby lovk usiloval o takov majetek, kter je nutn pro ivot v jeho postaven. Usilovat o vc nen podnikavost, ale hrabivost a hrabivost je smrteln hch. Obchod je zkonn. Rzn prodn bohatstv v rznch zemch prokazuje, e obchod byl zamlen Prozetelnost. Ale je to nebezpen zamstnn. lovk si mus bt jist, e ho provozuje pro veejn blaho a e zisk, kter z nho m, nen nic vc ne mzda za jeho prci. Soukrom vlastnictv je nezbytnou instituc, ales po v hnm svt; lid vce pracuj a mn se hdaj, kdy je majetek soukrom a ne spolen. Ale mlo by se k nmu pistupovat tak, e je to stupek lidsk slabosti, a ne, e je douc sm o sob; idelem je kdyby k tomu ovem vbec mohla lidsk pirozenost dospt komunismus. ,Communis enim, pe Gratian ve svm decretum, ,usus omnium, quae sunt in hoc mundo, omnibus hominibus esse debuit.1 Majetek je vskutku jakousi pt. Mus bt zskn zkonit. Mus bt v co mon nejvtm potu rukou. Mus se pijmout opaten na podporu chudch. Jeho uvn mus bt, pokud je to mon, spolen. Jeho vlastnci mus bt pipraveni se o nj podlet s tmi, kdo ho potebuj, i kdy prv netrp nouz.14 I kdy tyto nzory vyjaduj normy a nedvaj pln pesn obraz o skutenm ekonomickm ivot, sta k vaze o rozmru aktulnho ducha stedovk spolenosti. Pomrn stabilita postaven emeslnk a obchodnk, charakteristick pro stedovk msto, byla v pozdnm stedovku pomalu podkopvna, a se v 16. stolet zhroutila pln. U ve stolet trnctm nebo dokonce dve se cechy zaaly v rostouc me vnitn diferencovat a pes veker sil tto diferenciaci zabrnit v n pokraovaly. Nkte lenov cech mli vt kapitl ne ostatn a zamstnvali msto jednoho i dvou pt nebo est tovary. Nkter cechy brzy pijmaly za leny jen lidi s uritm nostvm kapitlu. Jin se staly mocnmi monopoly, snaily se ze sv ho monopolnho postaven tit a exploatovat sv zkaznky, jak to jen lo. Na druh stran mnoz

14 op. cit., s. 31 ad.

lenov cech zchudli a pokoueli se sehnat penze k obiv mimo sv tradin zamstnn; asto se stali malmi pokoutnmi obchodnky. Mnoz z nich ztratili svou ekonomickou nezvislost a jistotu, protoe zoufale lpli na tradinm idelu ekonomick nezvislosti.15 V souvislosti s tmto vvojem cechovnho systmu se m dl tm vce zhorovala situace tovary. Zatmco v italskch a flanderskch manufakturch existovala tda nespokojench dlnk u ve 13. stolet nebo dokonce dve, situace tovary v ivnostenskch cech byla jet pomrn jist. Akoli nebylo pravidlem, e kad tovary se stane mistrem, mnohm se to podailo. Jak ale narstal poet tovary pod jednm mistrem, bylo zapoteb stle vtho kapitlu, aby se stali mistry, a m vce nabvaly cechy vlun monopolnch rys, tm mn pleitost bylo pro tovarye. Zhoren jejich ekonomickch a spoleenskch podmnek se projevilo v jejich vzrstajc nespokojenosti, ve vytven vlastnch organizac, ve stvkch a dokonce v nsilnch vzpourch. Co bylo eeno o kapitalistickm vvoji uvnit emeslnch cech, je daleko patrnj v oblasti obchodu. Zatmco stedovk obchod spoval pevn v drobnm obchodovn vnit mst, ve 14. a 15. stolet rychle vzrstal obchod nrodn a mezinrodn. I kdy si historikov odporuj prv ve vymezen potku vvoje velkch obchodnch spolen ost, shoduj se na tom, e v 15. stolet se vyvjely stle mocnj monopoly, kter svou kapi tlovou pevahou siln ohroovaly stejn tak drobnho kupce jako i spotebitele. Reforma csae Zikmunda v 15. stolet se zkonnmi prostedky snaila moci monopol nasadit uzdu. Postaven malho kupce se vak stvalo stle nejistjm: ml prv tolik vlivu, aby jeho stnost byla vyslechnuta, ale ne tolik, aby si vynutil inn opaten.16 Rozhoen a hnv drobnho kupce proti monopolm byly vmluvn vyjd eny v Lutherov pamfletu O kupcch a lichvch17, vytitnm v roce 1524: Vechno zbo maj pod kontrolou a nezakryt provdj vechny podvody, na jak lze vbec pomyslet; zvyuj a sniuj ceny, jak se jim zlb, utiskuj a ni vechny drobn kupce jako ve vod tiky mal ryby, prv tak, jako by byli pny nad vemi bomi tvory a nevzni dnmi zkony vry a lsky. Tato Lutherova slova by mohla bt napsna i dnes. Strach a hnv, kter pociovala vi monopolm stedn vrstva v 15. a 16. stolet, jsou v mnoha smrech podobn pocitm, jak charakterizuj pocity stedn tdy vi monopolm a mocnm kapitalistm na doby. Role kapitlu vzrstala tak v prmyslu. Pozoruhodnm pkladem je hor nictv. Pvodn byl podl, kter pobral kad len horni ckho cechu, v pomru k mnostv odveden prce. Ale v 15. stolet tomu bylo v mnoha ppadech tak, e podly patily kapitalistm, kte sami nepracovali, a pibvajc mrou dochzelo k tomu, e prci vykonvali dlnci a byla jim za ni vyplcena nominln mzda, ne vak podl z podnikn. Stejn vvoj byl

15 Srv. Lamprecht, op. cit., s. 207; Andreas, op. cit., s. 303. 16 Schapiro, op. cit., s. 59. 17 Works of Martin Luther, A. J. Holman Company, Philadelphia, Sv. IV, s. 34.

i v jinch oblastech prmyslu a slila tendence vyplvajc z rostouc role kapitlu v

emeslnch cech a v obchod: rostouc dlen na chud a bohat, rostouc nespokojenost v chudch vrstvch. Pokud se tk situace sedlk, mnn historik se li. Nicmn nsledujc Schapirova analza je dostaten podepena poznatky vtiny historik: Pes dkazy prosperity se podmnky selskho stavu prudce zhorily. Na zatku 16. stolet bylo vskutku velmi mlo nezvislch vlastnk pdy, kterou obdlvali, a pitom mli msto a hlas v obecn rad, co bylo ve stedovku znakem selsk nezvislosti a rovnovhy. Ohromnou vtinu tvoili poddan, kte byli sice osobn svobodn, ale museli odvdt dvky z pdy a jednotlivci museli podle dohody robotovat Poddan byli pte vech selskch povstn. Tato stedn tda ijc v napl nezvisl komunit na panstv pna, si uvdomila, e nrstem dvek a roboty zskala statut stenho nevolnictv a pospolit vesnice se promnila v soust pnova statku.18 Prvodnm jevem ekonomickho vvoje kapitalismu byly vznamn zmny v psychologick oblasti. Ke konci stedovku zaal ivotem pronikat duch neklidu. V modernm smyslu se zaal vyvjet pojem asu. Cennmi se stvaly i minuty; pro toto nov pojet asu je pznan fakt, e hodiny na vi v Norimberku zaaly od 16. stolet odbjet tvrthodiny.19 Pli mnoho svtk se zaalo povaovat za netst. as byl tak cenn, e lovk ml pocit, e by ho neml utrcet pro njak neuiten ely. Prce vzrostla v nej- vy hodnotu. Vyvinul se k n nov vztah, kter byl tak siln, e stedn tda rozhoen vystupovala proti ekonomick neefektivnosti crkevnch ustanoven. Na ebrav dy se pohlelo jako na neproduktivn, a proto se povaovaly za nemorln. Idea vkonnosti se stala jednou z nej vtch mravnch ctnost. Souasn s n se stala touha po bohatstv a materilnm spchu vestravujc vn. Cel svt, k kazatel Martin Butzer, se ted hon za takovmi zleitostmi a aktivitami, kter pinesou nejvt zisk. Na kor humanitnch a prodnch vd se dv pednost t nejobyejnj manuln prci. Vechny bystr hlavy, je byly Bohem nadny schopnostmi k nejulechtilejmu sil, se vnuj obchodovn, kter je dnes tak nasyceno nepoctivost, e to je ten nejposlednj zpsob innosti, jakmu by se ml estn mu horliv vnovat.20 Jeden vznamn dsledek ekonomickch zmn, kter jsme prv popsali, ovlivnil kadho. Stedovk spoleensk systm se zhroutil a s nm i stabi lita, pevnost a relativn jistota, je poskytoval jedinci. Nyn s potkem kapitalismu se daly do pohybu vechny spoleensk tdy. Pro jedince pestalo existovat pevn msto v ekonomickm du, kter mohlo bt povaovno za dan od prody, za nesporn. Jedinec byl ponechn sm sob; ve bylo zvisl na jeho vlastnm sil, ne na jistot jeho tradinho postaven. Kad tda byla ovem v tomto vvoji postiena rznm zpsobem. Pro mstskou chudinu, dlnky a uednky to znamenalo rostouc nezamstnanost a zbdaen; zvil se ekonomick a osobn tisk rolnk; tebae jinm

18 Schapiro, op. cit., s. 54-55. 19 Lamprecht, op. cit., s. 200. 20 Citovno u Schapira, op. cit., s. 21-22.

zpsobem, do zhuby upadala i ni lechta. Pro tyto vrstvy byl nov vvoj v podstat zmnou k hormu, jet komplikovanj situaci mla vak mstsk stedn tda. O rostouc diferenciaci, k n dochzelo v jejch adch, jsme u mluvili. Jej etn skupiny se octly ve velmi patnm postaven. Mnzi emeslnci a drobn kupci museli elit vt moci monopol a jinm konkurentm s vtm kapitlem a mli rostouc nesnze s udrenm sv nezvislosti. Bojovali asto proti nepemoitelnm silm, pro mnoh to byl boj zoufal a beznadjn. Jin skupiny stedn tdy vak rostouc mrou prospv aly a podlely se na slcm kapitalistickm trendu. Ale i kdy mli tito lid vt tst, rostouc role kapitlu, trhu a konkurence zmnily jejich osobn situaci ve smru k nejistot, izolovanosti a zkosti. Fakt, e kapitl zskal rozhodujc vznam, znamenal, e pro jejich ekono mick a tedy i osobn ivot se stala rozhodujc nadosobn moc. Kapitl pestal bt jejich sluebnkem a stal se jejich pnem. Kdy doshl separtn a nezvisl ivotnosti, pisvojil si prvo nadazenho partnera diktovat ekonomick organizaci v souladu s vlastnmi psnmi poadavky.21 Podobn efekt mla i nov funkce trhu. Stedovk trh byl relativn mal, jeho fungovn bylo snadno pochopiteln. Poptvka a nabdka byly v pmm a konkrtnm vztahu. Vrobce piblin vdl, kolik m produkovat, a mohl si bt relativn jist, e sv vrobky za pimenou cenu prod. Nyn musel vyrbt pro znan rozen trh a pedem nemohl urit prodejn monosti. Proto u nestailo jen vyrbt uiten zbo. Pestoe to byla jedna z podmnek prodeje, to, zda se vechny vrobky prodaj a jak bude zisk, urovaly nepedvdateln zkony trhu. Mechanismus novho trhu se zdnliv podobal kalvnskmu uen o predestinaci, je hlsalo, e lovk se stle mus snait bt dobr, ale zda bude spasen i ne, to je rozhodnuto u ped jeho na rozenm. Den trhu se stal pro produkty lidskho sil dnem soudu. Jinm dleitm faktorem v tomto kontextu byla vzrstajc role konkurence. I kdy konkurence sten existovala i ve stedovk spolenosti, byl feudln ekonomick systm zaloen na principu kooperace a byl regulovn i reglementovn pravidly, kter drely konkurenci na uzd. S rstem kapitalismu tyto stedovk zsady stle vce ustupovaly principu individuln podnikavosti. Kad jedinec se musel snait a zkouet sv tst. Budto plaval, nebo se topil. Ostatn u s nm nebyli spojeni ve spolenm podnikn, stali se konkurenty a asto byl staven ped volbu bud je zniit, nebo bt sm znien.22 Role kapitlu, trhu a individuln soutivosti urit nebyla v 16. stolet dleit tolik, jako pozdji. Ovem u v tto dob se vyvinuly vechny roz hodujc prvky kapitalismu a psychologicky jedince ovlivovaly. Zatmco jsme prv popsali jednu strnku obrazu, je tu jet jin: ka pitalismus osvobodil individuum. Osvobodil lovka od naizovn korporativnho systmu; umonil mu postavit se na vlastn nohy a zkusit tst. Stal se pnem svho osudu, jeho bylo riziko, jeho byl zisk. Individuln sil

21 Tawney, op. cit., s. 86. 22 O tomto problmu souvisejcm s konkurenc srv. M. Mead, Cooperation or Competition among Primitive Peoples, Me Graw Hill Book Company, New York, 1937, L. K. Frank, The Cost of Competition, in Plan Age, sv. VI, listopadrprosinec 1940.

ho mohlo vst k spchu a ekonomick nezvislosti. Penze se staly velkou vyrovnvac pkou lovka a dokzaly bt mocnj ne pvod a kasta. Tato strnka kapitalismu byla jen zatkem jeho vvoje v ranm obdob, o nm prv pojednvme. Hrla vt roli u mal skupiny bohatch kapita list ne maloburoazie. Nicmn i vzhledem k tomuto rozsahu byla efektivn, vznamn psobila na vytven osobnosti lovka. Pokusme-li se shrnout, co jsem uvedl o dopadu socilnch a ekonomickch zmn na jednotlivce v 15. a 16. stolet, dospjeme k nsledujcmu obrazu: Nachzme tut dvojznanost svobody, o n jsme hovoili. Jedinec je osvobozen od omezujcch ekonomickch a politickch pout. Dosahuje tak pozitivn svobody svou aktivn a nezvislou rol, kterou mus v novm systmu hrt. Souasn je vak osvobozen od tch vazeb, je mu poskytovaly jistotu a pocit sounleitosti. ivot se pestal t v uzavenm svt, jeho centrem byl lovk; svt ztratil omezen a zrove nabyl hrozivosti. Ztrtou pevnho msta v u zavenm svt ztratil lovk odpovd na otzku po vznamu ivota; vsledkem bylo, e ho pepadla nejistota tkajc se jeho a tnho a smyslu jeho ivota. Je ohroovn moc nadosobnch sil, kapitlu a trhu. Jeho vztah k blinm, z nich kad z nich je pro nj monm konkurentem, se stal neptelskm a odcizenm; je svobodn to znamen, e je sm, izolovan, ze vech stran ohroen. Tm, e nem ani bohatstv, ani moc, kterou ml renesann kapitalista, a tak e ztratil pocit jednoty s lidmi i s vesmrem, je zaplaven pocitem sv individuln nicotnosti a bezmocnosti. Rj je nadobro ztracen, jedinec stoj sm tv v tv svtu cizinec hozen do neomezenho a hrozivho svta. Nov svoboda je spjata s tvoenm hlu bokho pocitu nejistoty, bezmocnosti, pochybovn, osamocenosti a zkosti. M-li lovk spn jednat, mus bt tyto pocity utieny.

2. Obdob reformace
V tomto bod vvoje vzniklo luternstv a kalvinismus. Nov nboenstv nebyla nboenstvmi bohat horn tdy, ale stedn mstsk tdy, mstsk chudiny a sedlk. Oslovila je, protoe vyjadovala jejich nov pocit svobody a nezvislosti, ale i bezmocnosti a zkosti, jimi byli pslunci tchto skupin prostoupeni. Nov doktrny jim vak poskytovaly jet cosi vce ne jen artikulovan vyjden jejich pocit vyvolanch zmnou ekonomickho du. Novm nboenskm uenm tyto pocity jet zeslily, ale souasn se nabzela een, je jedinci umonila vyrovnat se s jinak nesnesitelnou nejistotou. Dve ne pistoupme k analze socilnho a psychologickho vznamu tchto novch nboenskch doktrn, dovolte pr poznmek, kter snad pispj k porozumn tohoto rozboru. Pi studiu psychologickho vznamu nboensk nebo politick doktrny musme mt pedevm na mysli, e psychologick analza nezahrnuje posouzen pravdivosti analyzovan doktrny. Tuto otzku je mono posuzovat jenom v pojmech logick struktury problmu samho. Analza psycho logickch motivac, je jsou v pozad uritch doktrn nebo idej, nikdy neme nah radit racionln posouzen platnosti doktrn a hodnot, kter im

plikuje, i kdy me vst k lepmu pochopen skutenho vznamu doktrn, a tm me i ovlivnit posouzen jejich hodnot. To, co me psychologick analza doktrn y ukzat, jsou subjektivn moti vace, je pivedou lovka k uvdomn si uritch problm a k hledn odpovd na n v uritm smru. Kad druh mylen, pravdiv i falen, je v ppad, e jde o vc ne jen o povrchn pizpsoben se konvennm idem, motivovn subjektivnmi potebami a zjmy pemlejc osoby. Stv se, e nkter zjmy podporuj hledn pravdy, jin toto hledn znemouj. Ale v obou ppadech je psychologick motivace dleitm podntem pro dosaen jistch zvr. Meme jt dokonce jet dle a ci, e ideje, kter nejsou zakoenny v nalhavch potebch osobnosti, budou mt najednn a cel ivot osoby jen mal vliv. Analyzujeme-li nboensk nebo politick doktrny se zetelem k jejich psychologickmu vznamu, musme rozliovat mezi dvma problmy. Jednak meme studovat charakterovou strukturu jedince, kter novou doktrnu vytv, a snait se vysledovat, jak povahov rysy jeho osobnosti jsou zod povdn za osobit smr jeho mylen. Konkrtn eeno to napklad zna men, e musme analyzovat charakterovou strukturu Luthera i Kalvna, abychom objevili, jak osobnostn zamen je pivedlo k zvrm a formulacm jejich uen. Jinm problmem je studovat psychologickou mo tivaci ne pvodce doktrny, ale spoleenskch skupin, je tato doktrna oslo vuje. Vliv kad doktrny nebo ideje zvis na me, jakou apeluje na psychick poteby v charakterov struktue tch, jim je adresovna. Mocnou djinnou silou se stane idea jen tehdy, kdy odpovd nalhavm psycho logickm potebm uritch spoleenskch skupin. Oba problmy, psychologie vdce a psychologie jeho stoupenc, jsou ovem zce propojeny. Jestlie je oslovuj tyt ideje, mus bt dleit as pekty jejich charakterov struktury podobn. Nehled na takov faktory, jako je ze strany vdce zvltn talent k mylen a jednn, jeho charakterov struktura pedvd mnohem extrmnji a zetelnji zvltn osobnostn strukturu tch, jich se dovolv; pro ty sv stoupence, kte jsou ji psychologicky pipraveni, me doshnout jasnj a otevenj formulace svch idej. Fakt, e charakterov struktura vdce vykazuje urit rysy mnohem osteji, ne jak je meme najt u jeho stoupenc, lze pist jednomu z faktor nebo kombinaci obou: za prv, e jeho spoleensk pozice je pznan pro podmnky, je formovaly osobnosti cel skupiny; za druh, e tyt charakterov rysy, kter u skupiny vyvolalo jej spoleensk postaven, se u nho npadn vyvinuly vlivem nahodilch okolnost jeho vchovy a in dividulnch zkuenost. V na analze psychologickho vznamu doktrn protestantismu a kal vinismu nebudeme diskutovat o osobnostech Luthera a Kalvna, ale o psy chologick situaci tch spoleenskch td, kterch se Lutherovy a Kalvnovy ideje dovolvaly. Ne zanu pojednn o Lutherov teologii, chci se jen velmi krtce zmnit o tom, e Luther byl jako osobnost typickm pedstavitelem autoritativnho charakteru , jak to bude popsno ne. Byl vychovn neobyejn psnm otcem a jako dt zakusil mlo lsky i bez

pe; jeho osobnost byla rozpolcen konstantn ambivalenc k autorit; nenvidl ji a rebeloval proti n, zatmco ji souasn obdivoval a ml sklon se j podizovat. Po cel ivot byl proti jedn autorit v opozici a druhou obdivoval; v dob jeho mld to byl na jedn stran otec a na druh nadzen v kltee; pozdji pape a knata. Byl naplnn krajnm pocitem osamlosti, bezmocnosti, hnosti, souasn vak i vn ovldat. Byl trznn pochybnostmi, jak jen jimi me bt kompulsivn charakter trznn, a stle hledal nco, co by mu dalo vnitn bezpe a osvobodilo ho od muk nejistoty. Nenvidl jin, zvlt chtru, nenvidl sm sebe, nenvidl ivot; a ze v t nenvisti vznikala vniv a zoufal touha bt milovn. Jeho cel bytost byla proniknuta strachem, pochybnostmi a vnitnm osamocenm. Toto osobn zaloen ho pedurovalo stt se pednm bojovnkem tch spoleenskch skupin, je byly ve velmi podobn psychologick pozici. Pokud jde o metodu nsledn analzy, je myslm oprvnn jtet jedna poznmka. Kad psychologick analza individulnch mylenek nebo ideologie smuje k pochopen psychologickch koen, z nich tyto mylenky nebo ideje vyrstaj. Prvn podmnkou takov analzy je pln porozumt lo gickmu kontextu mylenky a tomu, co vdom chce jej autor ci. Vme vak, e i kdy je lovk subjektivn estn, me bt asto podvdom puzen motivem odlinm od toho, o nm si mysl, e ho podncuje; me se stt, e uije pojem, kter logicky implikuje jist vznam, ale on jm nevdom mn vznam ponkud odlin od oficilnho. Dle vme, e se me snait uvst v soulad urit rozpory ve vlastnm ctn ideologickou konstrukc, nebo zakrt njakou ideu, kterou potla racionalizac tak, e vyjd jej prav opak. Pochopen operac nevdomch element ns nauilo bt vi slovm skeptickmi a nepikldat jejich tvnosti platnost. Analza idej m asto co init se dvma otzkami: prvn je urit zvanost, jakou m urit idea v celku ideologickho systmu; druh je urit, zda tu jde o racionalizaci, je se li od skutenho vznamu mylenek. K prvnmu bodu meme napklad uvst nsledujc: V Hitlerov ideologii hraje obrovskou roli draz na nespravedlnost Versaillesk smlouvy, piem je pravdou, e byl touto smlouvou skuten pobouen. Jestlie vak analyzujeme jeho politickou ideologii jako celek, vidme, e jejm zkladem je siln chtivost moci a ovldn. Akoli tedy vdom klade velk draz na ne spravedlnost vi Nmecku, m ve skutenosti tato idea v celku jeho mylen jen nepatrnou vhu. Pklad rozdlu mezi vdom zamlenm vznamem ideje a jeho skutenm psychologickm vznamem nm me poskytnout analza Lutherova uen, kterou se v tto kapitole prv zabvme. Jeho vztah k Bohu je vztahem podzenosti na zklad lidsk bezmocnosti. On sm o tto podzenosti hovo jako o dobrovoln, vyplvajc nikoli ze strachu, ale z lsky. Logicky bychom tedy mohli namtnout, e to podzen nen. Psychologicky vak z cel struktury Lutherova mylen vyplv, e jeho druh lsky nebo vry podzenm skuten je; akoli vdom mysl v termnech dobrovolnho a lskyplnho charakteru sv podzenosti Bohu, je proniknut pocitem bezmocnosti a hnosti, a prv to dl z povahy jeho vztahu k Bohu podzenost. (Pesn tak, jako je masochistick zvislost

na njak osob vdom pojmna za lsku!) Z hlediska psychologick analzy m tedy nmitka, e Luther k nco odlinho od toho, co podle naeho nzoru, i kdy nevdom mn, nepatrnou vhu. Domnvm se, e urit rozpory v jeho systmu mohou bt pochopeny jen prostednictvm analzy psychologickho vznamu jeho pojm. V nsledujcm rozboru uen protestantismu interpretuji nboensk doktrny podle toho, co znamenaj v kontextu celho systmu. Necituji vty, je jsou v njakm rozporu s Lutherovou a Kalvnovou doktrnou, pokud jsem doel k zvru, e jejich zvanost a vznam nejsou takov, aby vytvely skuten rozpory. Mnou podvan interpretace vak nen zaloena na metod vybrn zvltnch vt, kter by zapadly do mho vkladu, ale na studii celho Lutherova a Kalvnova systmu, jejich psychologick bze, a tedy na interpretaci jednotlivch prvk ve svtle psychologick struktury celho systmu. Cheme-li pochopit, co novho bylo v uench reformace, musme pedevm uvit, co bylo v teologii stedovk crkve podstatn. 23 Ve snaze tak uinit stojme tv v tv stejn metodologick obti, o n jsme hovoili v souvislosti s pojmy stedovk spolenost a kapitalistick spolenost. Stejn jako v ekonomick oblasti nedochz k dnm nhlm zmnm z jedn struktury do druh, tak neexistuje dn nhl zmna ani ve sfe teologie. Urit Lutherovy a Kalvnovy pouky jsou tak podobn uen stedovk crkve, e je nkdy nesnadn mezi nimi rozeznat njak pod statn rozdl. Jak protestantismus a kalvinismus, tak katolick crkev vdy popraly, e by lovk mohl doshnout spsy silou svch vlastnch ctnost a zsluh, bez milosti Bo jako nezbytnh o prostedku ke spse. Pes vechny spolen prvky star a nov teologie byl vak duch katolick crkve pod statn odlin od ducha reformace, zvlt pokud lo o problm lidsk dstojnosti a svobody i o vliv jednn lovka na jeho vlastn osud. Pro katolickou crkev byly v dlouhm obdob ped reformac charakteristick urit principy: uen, e lidsk povaze, pestoe byla pokaena Adamovm hchem, je vrozen snaha o dobro; e je na vli lovka chtt dobro; e vlastn sil lovka pispv k jeho spse; e hnk me bt zachrnn pomoc crkevnch svtost zaloench na zsluhch Kristovy smrti. Ovem i kdy nkte z nej pednjch teolog jako Augustin a Tom Ak - vinsk zastvali ve uveden nzory, souasn uili doktrnm hluboce odlinho ducha. Pestoe Tom Akvinsk u o predestinaci, nikdy nepestv zdrazovat svobodu vle jako jednu ze svch fundamentlnch zsad. Aby peklenul rozpor mezi uenm o svobod a predestinac, je nucen pout nanejv komplikovanch vklad; akoli vak tyto vklady nejsou s to uspo kojiv vyeit rozpory, od doktrny svobody vle a lidskho sil pispvajcho ke spasen neustupuje, i kdy je ke spse potebn i bo milost. 24

23 Vychzm hlavn z prac: R. Seeberg: Lehrbuch der Dogmengeschichte, Deutsche Verlagsbuchhandlung, Leipzig, sv. III., 1936; sv. IV., 1, 1933; sv. IV, 2, 1920 a V. Bartmann, Lehrbuch der Dogmatik, Herder, Freiburg, 1911. 24K tomu prav: Kdo je uren ke spse, ten se mus snait konat dobr skutky a modlit se; tmito prostedky se napln peduren nejjistji peduren me bt lidmi podpoeno, ale neme bt jimi ohroeno Summa theologica of St. Thomas Aquinas; Bums Oates Washboume, Ltd., London, 1929, Part I, Q 23, Art. 8.

O svobod vle Tom Akvinsk k, e by odporovalo podstat Boha a lidsk pirozenosti, kdyby lovk neml svobodu rozhodovn, a e dokonce me svobodn odmtnout Bohem nabzenou milost.25 Jin teologov jet vce ne Tom Akvinsk zdrazuj roli lidskho sil v jeho spse. Podle Bonaventury je bom zmrem nabdnout lovku milost, dostanou ji vak jen ti, kdo jsou pro ni svmi zsluhami pipraveni. Toto stanovisko bylo m dl tm vce zdrazovno bhem 13., 14. a 15. stolet v systmech Dunse Scota, Ockama a Biela. Tento vvoj je zvl dleit pro pochopen novho ducha reformace, protoe Lutherovy toky byly zameny specieln proti scholastikm pozdnho stedovku, kter nazv svinskmi teology. Duns Scotus zdrazuje roli vle. Vle je svobodn. Naplnnm sv vle lovk realizuje svou individualitu a tato seberealizace je nejvym za - dostiuennm individua. Protoe vle je podle boho pikzn aktem sa motnho individua, nem na lidsk rozhodovn pm vliv ani Bh. Biel a Ockam zdrazuj roli vlastnch zsluh lovka jako podmnky jeho spsy a i kdy hovo i o pomoci bo, jej zkladn vznam, tak jak byl pedpokldn starmi uenmi, opoutj. 26 Biel mn, e lovk je svobodn, me se vak vdy obrtit k Bohu, jeho milost mu pijde na pomoc. Ockam u, e lidsk pirozenost se ve skutenosti pdem do hchu nepokazila; hchem je podle nho jen jednotliv in, kter na podstat lovka nic nemn. Tridentsk koncil jasn stanovil, e svobodn vle spolupracuje s bo milost, ale e se tto spoluprce i nemus astnit. 27 Obraz lovka, jak ho uvd Oc kam a jin pozdj scholastici, neznzoruje lovka jako bdnho hnka, ale jako svobodnou bytost, jej prav pirozenost ji uschopuje pro kad dobro a jej vle je nezvisl na prodn nebo jakkoli vnj sle. Praxe obchodovn s odpustky, kter hrla v pozdnm stedovku velkou roli a proti n byly nameny hlavn Lutherovy toky, souvisely s tmto slcm zdrazovnm vle lovka a prospchu z vlastnho sil. Koup od- pustk od papeskch posl se hnk vykoupil z asnch trest s pedpokladem, e je to nhraka za tresty vn, a jak zdrazoval Seeberg,28 ml vechny dvody oekvat, e dostane rozheen za vechny hchy. Na prvn pohled se me zdt, e tato praxe kupovn odpustk od papee za tresty v oistci odporuje mylence o innosti lidskho sil ve vlastn spse, protoe implikuje zvislost na crkevn autorit a jejch svtostech. I kdy je to do urit mry pravda, pravdou je tak to, e tato praxe zahrnuje i ducha nadje a jistoty; jestlie se lovk mohl sm tak lehce osvobodit od trestu, bemeno viny se mu velmi ulehilo. Relativn snadno se mohl osvobodit od zte minulosti a doshnout osvobozen od zkosti, kter ho stle obchzela. Pitom nesmme zapomenout na to, e v souladu s explicitn i im plicitn teori crkve byla innost odpustk zvisl na pedpokladu, e se kupec odpustk vyzpovdal ze svch hch a inil pokn.29

25 26 27 28

Srv. Summa contra Gentiles, sv. III., Kap. 73, 85, 159. R. Seeberg, op. cit., s. 766. Viz Bartmann, op. cit., s. 468. op. cit., s. 624.

Tyto ideje, oste se odliujc od ducha reformace, najdeme i ve spisech mystik, v kznch a v soupisu zpovdnch pravidel. Nachzme v nich du cha potvrzen dstojnosti lovka a legitimnosti jeho plnho sebevyjden. Tento postoj provz i mylenka napodobovn Krista, velmi roen ji ve 12. stolet, a vra, e lovk me usilovat o to, aby byl podobn Bohu. Zpovdn zsady vykazovaly velk porozumn pro konkrtn situaci jedince a rozeznvaly subjektivn individuln rozdly. Hch nepokldaly za bemeno, pod nm by lovk pokoen klesal, ale za lidskou slabost, pro ni se mlo projevit pochopen a ohled.30 Shrme ted, co bylo eeno: stedovk crkev zdrazovala dstojnost lovka, svobodu jeho vle a fakt, e jeho snaen mu bude ku prospchu; zdrazovala podobnost mezi Bohem a lovkem a prvo lid vit v bo lsku. Lid mli pocit, e si jsou svou podobnost Bohu rovn jako brati. V pozdnm stedovku vznikl v souvislosti s potky kapitalismu zmatek a nejistota; souasn vak narstaly i tendence zdrazujc lohu vle a lidsk aktivity. Meme se domnvat, e jak renesann filosofie, tak uen katolick crkve pozdnho stedovku odrely ducha, kter pevaoval v tch spoleenskch skupinch, jim jejich spoleensk postaven poskytovalo pocit sly a nezvislosti. Lutherova teologie na stran druh vyjadovala pocity stedn tdy, kter jednak bojovala proti proti autorit crkve a nelib nesla novou zmonou tdu, jednak se ctila ohroena vzmhajcm se ka pitalismem a pemhna bezmocnost a individuln bezvznamnost. Lutherv systm, pokud se odliuje od katolick tradice, m dv strnky, piem v obrazu jeho uen, jak je obvykle podvn v protestantskch zemch, je jedna zdraznna vce ne druh. Tento zdraznn aspekt poukazuje na to, e nov uen uinilo lovka nboensky nezvislm; zbavilo crkev jej autority a peneslo ji na individuum; jeho pojet vry a spsy je subjektivn, individuln zkuenost, za ni je pln odpovdn jedinec a ne dn jin autorita, je mu neme poskytnout to, eho neme doshnout on sm. Existuj dobr dvody pochvlit tuto strnku Lutherova a Kalvnova uen, nebo jsou zdrojem vvoje politick a duchovn svobody v modern spolenosti; vvoje, kter je zvlt v anglosaskch zemch neoddliteln spjat s idejemi puritanismu. Druhm aspektem modern svobody je izolovanost a bezmocnost, je in dividuu svoboda pinesla. I tento aspekt m sv koeny v protestantismu.

29Praxe a teorie odpustk je podle veho zvl dobrou ilustrac vlivu rostoucho kapitalismu. Idea, e by si nkdo mohl koupit svoji beztrestnost, nevyjaduje jenom nov cit pro roli penz, ale teorie odpustk, jak ji formuloval Kliment VI. v roce 1343, projevuje tak ducha novho kapitalistickho mylen. Kliment VI. ekl, e pape m ve svm opatrovn neomezen mnostv zsluh, je pijal za sv od Krista a svtch, a e proto me st z tohoto pokladu rozdlit mezi vc (viz. R. Seeberg, op. cit., s. 621). Nachzme zde pojem papee jako vlastnka monopolu s ohromnm morlnm kapitlem, kter ho uv pro sebe v zjmu finannho prospchu a pro sv zkaznky v zjmu prospchu morlnho. 30 Jsem zavzn Charles Trinkhausovi za zamen pozornosti na dleitost mys tick a kazatelsk literatury a za mnoho podnt, uvedench v tomto odstavci.

Protoe tato kniha je vnovna pedevm svobod jako b emenu a nebezpe, nsledn analza zmrn jednostrann zdrazuje tu strnku Lutherova a Kalvnova uen, v n je zakoenn negativn aspekt svobody: jejich vyzvedvn fundamentln patnosti a bezmocnosti lovka. Luther pedpokldal existenci vrozen patnosti v lidsk povaze, kter smruje jeho vli ke zlu a jakmukoli lovku na zklad jeho povahy znemouje vykonat jakkoli dobr skutek. lovk je povahy zl a neestn (naturaliter et inevitabiliter mala et vitiata natura). Zkaenost lidsk povahy a jej naprost nedostatek svobody volit to, co je sprvn, je jednm ze zkladnch koncept Lutherova mylenkovho celku. V tomto duchu zan sv poznmky k Pavlovu listu manm: Podstatou tohoto listu je: zniit, vykoenit a vyhladit veker rozum a prvo tla, a se v naich i v jinch och jev jakkoli pozoruhodnmi a opravdovmi To, na em zle, je, aby nae prvo a rozum, je se ped naima oima rozvinuly, byly vykoenny a znieny nam srdcem a na sebenicotnost.31 Toto pesvden o lidsk zkaenosti a nemohoucnosti svmi vlastnmi zsluhami uinit cokoli dobrho je podstatnou podmnkou bo milosti. Jen kdy lovk sm sebe poko a zni svou individuln vli a pchu, sestoup na nj bo milost: Nebo Bh ns chce spasit, ne vak prostednictvm naeho vlastnho, ale cizho (fremde) prva a rozumu. To jest, prvu se musme uit tak, e pichz vlun zven a e nm samm je pln ciz.32 Jet radiklnji se Luther vyslovil o lidsk bezmocnosti o sedm let pozdji ve svm pamfletu De servo arbitrio, co byl tok na Erasmovu obhajobu vle. Takto je lidsk vle hovadem mezi tmi dvma. Sedne -li si na n Bh, chce a jde, kam chce Bh; jak prav alm: ,Jsem ped tebou jako hovado, pesto jsem ustavin s tebou1 (almy 73, 22, 23). Jestlie si na n sedne satan, chce a jde, jak chce satan. Nen v moci jeho vlastn vle volit, ke ktermu jezdci pob, ani kterho bude hledat; jezdci vak zpas, kdo ho bude mt a podr si ho.33 Luther prohlauje, e pokud se nm nezlb pln opustit toto tma (svobodn vle), (co by bylo nejbezpenj a tak nejzbonj), mli bychom nicmn s dobrm svdomm uit, e pokud vbec lze lidskou .svobodnou vli* pipustit, pak m bt uvna nikoli vi tm, kdo jsou nad lovkem, ale vi tm bytostem, kter jsou pod nm lovk pod bo ochranou nem .svobodnou vli, je jen zajatec, otrok a sluebnk bud vle bo, nebo satanovy.34 Toto uen, e lovk je jen bezmocnm nstrojem v boch rukou a e je od zkladu patn, e jeho jedinm kolem je podrobit se bo vli, e ho Bh me zachrnit v dsledku nep ochopitelnho aktu spravedlnosti nebyla konenou odpovd pro lovka, kter byl tolik pronsledovn beznadj, zkost, pochybnostmi a souasn tak havou touhou po jistot, jako byl Luther. Nakonec na sv pochybnosti

31 Martin Luther, Vorlesung ber den Rmerbrief, kap. I. Mj vlastn peklad. 32 op. cit., Kap. I. 33 Martin Luther, The Bondage of the Will. Peloil Henry Cole, A. A., W. M. Eerdmans Publishing Co., Grand Rapids, Michigan, 1931, s. 74 34 op. cit., s. 79 Tato dichotomie podzenost silm nahoe a dominace vi tm dole je, jak pozdji uvidme, charakteristick pro postoj autoritskho charakteru.

nael odpov V roce 1518 se mu dostalo zjeven. lovk neme bt spasen na zklad svch ctnost; neml by ani uvaovat o tom, zda ten i onen skutek by se zalbil Bohu; pokud vak v, me mt jistotu o sv spse. Vra je dna lovku od Boha; lovk, kter jednou osobn zakusil siln proitek vry, si me bt svou spsou jist. Jedinec je v podstat v tomto vztahu k Bohu pjemcem. Jakmile pijme bo milost zkuenost vry, jeho povaha se zmn, nebo se aktem vry sjedn ot s Kristem a Kristovo^prvo nastoup na msto jeho vlastnho, ztracenho Adamovm pdem. lovk vak neme bt pln ctnostn po cel svj ivot, protoe jeho pirozen zkaenost neme nikdy zmizet pln.35 Lutherova doktrna vry jako nepochybn subjektivn zkuenosti vlastn spsy individua ns na prvn pohled me zarazit jako krajn rozpor se silnm pocitem pochybnosti, charakteristickm pro jeho osobnost a uen a do roku 1518. Le psychologicky tato zmna pochybnosti v jistotu rozpor zdaleka nepedstavuje, m kauzln vztah. Musme si pipomenout, co jsme si ekli o povaze tto pochybnosti: nelo tu o racionln pochybovn, je spov v svobod mylen a sna se zpochybnit pevn stanoven nzory. Byly to pochybnosti iracionln pramenc z izolovanosti a bezmocnosti lovka, jeho pomr ke svtu je pln zkosti a nenvisti. Tyto iracionln pochybnosti ne mohou bt vyleny dnou racionln odpovd; mohou zmizet jedin tm, e se lovk stane integrln soust smysluplnho svta. Nepoda-li se to, jako se to nepodailo Lutherovi a stedn td, kterou reprezentoval, me bt nejistota pouze umlena, repektive zatlaena do pozad, a to lze uinit pomoc njak formule slibujc absolutn jistotu. Nutkav hledn jistoty, jak ho vidme u Luthera, nen vrazem prav vry, ale je zakoenno v poteb zvtzit nad nesnesitelnou nejistotou. Lutherovo een je jednm z tch, je i dnes nachzme u mnoha lid, kte nemysl v teologickch pojmech; hledaj toti jistotu prostednictvm eliminace svho izolovanho J, tm e se stanou nstrojem v rukou nepekonateln siln moci mimo svou individualitu. Pro Luthera byl touto moc Bh, hledal tedy jistotu v bezpodmnen podzenosti Bohu. Akoli se mu do jist mry podailo sv pochybnosti umlet, ve skutenosti ale nikdy nezmizely. A do svho poslednho dne proval npory novch a novch nejistot, je musel pemhat obnovovanm silm o podzen se. ^Psychologicky m vra dva podstatn vznamy. Me bt vrazem vnitn spznnosti s lidstvem a pitaknm ivotu, nebo me bt reakc na zkladn pocit nejistoty pramenc z izolovanosti lovka, z jeho ne gativnho postoje k ivotu. Lutherova vra m tuto kompenzan kvalitu. Zvl dleit je pochopit vznam pochybnost a pokus je umlet, protoe to nen jen problm tkajc se Lutherovy a jak uvidme i Kalvnovy teologie, ale jako jeden ze zkladnch problm modernho lovka zstv trvalm. Pochybovn je vchodiskem modern filosofie; poteba umlet je byla velice silnm podntem pro vvoj modern filosofie a vdy. I kdy vak byly mnoh racionln pochybnosti vyeeny racionlnmi odpovdmi, iracionln pochybnosti jet nezmizely a zmizet nemohou, pokud lovk ne -

35 Srv. Sermo de duplici iustitia (Luthers Werke, Weimar ed., sv. II).

pokro od negativn svobody k pozitivn. Modern snahy o jejich umlen, a u spovaj v nutkavm zvodn o spch ve ve, e zodpovdt otzky po jistot me neomezen mnostv faktickch znalost, nebo podzen se vdci, kter odpovdnost za jistotu bere na sebe vechna tato een mohou jen eliminovat uvdomn si pochybnost. Samotn pochybnosti nezmiz, pokud lovk nepekon svou vnitn izolovanost a pokud jeho msto ve svt smyslupln neodpovd jeho lidskm potebm. Jak je souvislost Lutherova uen s veobecnou psychologickou situac vyjma bohatch a mocnch ke konci stedovku? Jak jsme vidli, star d se zhroutil. Jedinec ztratil bezpenost jistoty a byl ohroen novmi ekono mickmi silami, kapitalisty a monopoly; cechovn systm byl nahrazen vol nou sout; ni tdy se ctily bt utlaovny rostoucm vykoisovnm. Vzva luternstv nim tdm se odliovala od jeho apelovn na tdu stedn. Mstsk chudina a jet v ce sedlci byli v zoufal situaci. Byli neltostn vykoisovni a zbavovni prv a privilegi. Byli v revolun nlad, kter se projevovala v selskch povstnch a revolunch hnutch ve mstech. Evangelium vyjadovalo jejich nadje a oekvn, jako tomu bylo u otrok a dlnk v ranm kesanstv, a podntilo chud, aby se doadovali svobody a spravedlnosti! Pokud Luther toil na autoritu a inil slovo evangelia centrem svho uen, apeloval na tyto neprobuzen masy, jako to dlala jin nboensk hnut evangelickho charakteru ped nm.j Akoli Luther pijmal jejich nklonnost a podporoval je, mohl tak init jen do uritho bodu; jakmile li sedlci dl za pouh toen proti crkvi a kladen si mench poadavk k zlepen svho osudu, musel spojen ectv vypovdt. Sedlci se postupn stali revolun tdou, je hrozila podvrcenm veker autority a znienm zklad spoleenskho du, na jeho udren mla vtina stedn tdy zjem. Nehled ke vem ve uvedenm tkostem mla tato stedn tda a dokonce i jej ni vrstva privilegia, kter proti poadavkm chudiny hjila; proto byla siln neptelsk vi revolunm hnutm, je mla za cl zniit nejen privilegia aristokracie, crkve a monopol, ale prv tak i privilegia stedn tdy. Postaven stednho stavu mezi velmi bohatmi a velmi chudmi zpsobovalo, e jeho reakce byla sloit a namnoze rozporupln. Jeho pslunci chtli udret zkon a d, a pesto sami byli vzmhajcm se kapitalismem ohroeni. Ani nejspnj z nich nebyli natolik bohat a mocn, jako byla mal skupina velkokapitalist. Museli tvrd bojovat, aby se uivili a prosadili. Luxus zmon tdy zvtil jejich pocit malosti a naploval je zvist a hokost. Celkov stedn tdu kolaps feudlnho du a rst ka pitalismu spe ohrooval, ne j pomhal. Lutherv obraz lovka odr prv tento rozpor. lovk je svobodn od vech vazeb, je ho poutaly k duchovnm autoritm, ale tato prav svoboda ho ponechv izolovanho a plnho zkosti, pemh ho pocit jeho vlastn individuln bezvznamnosti a bezmocnosti. Tento svobodn, na sebe od kzan osaml jedinec je drcen zkuenost sv individuln bezvznamnosti. Lutherova teologie tento pocit bezmocnosti a pochybnost vy jaduje. Obraz lovka, nartnut v nboenskc h termnech, popisuje

lidskou situaci, jak k n dolo tehdejm sociln ekonomickm vvojem. Pslunk stednho stavu byl vi novm ekonomickm silm tak bezmocn, jak je v Lutherov teologii popisovn lovk ve vztahu k Bohu. Luther vak udlal vc ne jen to, e ukzal na pocit bezvznamnosti, ktermi byly naplnny spoleensk tdy, jim kzal nabdl jim een. lovk me doufat, e bude pijateln pro Boha jen tehdy, kdy nejen ak ceptuje svou vlastn bezvznamnost, ale i se poko, a to natolik, e se vzd jakhokoli nznaku sv vlastn vle, e se zekne svho vlastn sil a bude ho denunciovat. Lutherv vztah k Bohu byl naprostm podzenm. V psychologickch termnech jeho pojet vry znamen: jestlie se pln podd, jestlie akceptuje svou individuln bezvznamnost, pak se snad vemocn Bh uvol t milovat a zachrnit. Kdy se zbav sv individuality, spolu s vekerou nedostatenost a nejistotou a po nejzaz vymazn svho J, pak se sm osvobod od pocitu nicotnosti a me se podlet na bo milosti. Tak Luther na jedn stran lidi osvobodil od autority crkve, na druh stran je vak poddil tm vt tyransk autorit, autorit Boha zdrazujcho naprost podzen lovka a vyhlazen lidsk i ndividuality jako zkladn podmnky spasen. Lutherova vra svm pesvdenm, e lovk bude mi lovn jen za pedpokladu sv pln podzenosti, byla eenm, je m mnoho spolenho s principem plnho podzen se individua sttu a vdci. Lutherova bzliv cta k autorit a jeho lska k n vyjaduj i jeho politick pesvden. Akoli bojuje proti crkevn autorit a je naplnn rozhoenm proti nov zmon td jej st byla horn vrstva klerikln hierarchie a akoli a k uritmu stupni podporuje revolun tendence sedlk, pece poaduje poddit se svtskm autoritm, knatm, a to v nejdrastitj form: I kdy jsou ve sv autoritzl a bez vry, pesto je jejich autorita a sla dobr a pochz od Boha Proto, kde existuje sla a kde prospv, je tu a tady zstane, protoe tak stanovil Bh.36 Nebo k: Bh by dal pednost tomu, aby se spe trpla existence vldy bez ohledu na to, e je patn, ne aby se pipoutly vtrnosti chtry nehled na to, jak spravedliv si pitom pon Kne by ml zstat knetem, nezle na tom, je -li snad tyransk. Stn hlavy nutn jen mlo, protoe mus mt poddan, aby byl vldcem. Jin aspekt jeho vazby na autoritu a cty k n se projevuje v jeho nenvisti a opovrhovn bezmocnmi masami, chtrou, zvlt kdy pekrauj ve svm revolunm sil jist meze. V jednom ze svch ostrch vpad k povstn slova: Proto a kad, kdo me, ni, zabj, skryt nebo zjevn bod, maje na pamti, e nen nic jedovatjho, kodlivjho i beltjho ne rebel. Je tomu prv tak, jako kdy se mus zabt vztekl pes; nesraz-li ho, sraz on tebe a s tebou celou zemi. 37 Jak Lutherova osobnost, tak jeho uen vykazuj dvojznan postoj k auto

36 Rmerbrief 13, 1. 37 , Against the Robbing and Murdering Hordes of Peasants (1525); Works of Martin Luther, pekl. C. M. Jakobs, A. T. Holman Company, Philadelphia, 1931, sv. X., IV., s. 411. Srv. H. Marcuseho vahu o Lutherov postoji ke svobod v Autoritt und Familie, F. Alcan, Paris, 1926.

rit. Je k n pehnan uctiv to v ppad autority svtsk a autority ty ranskho Boha i se proti n bou (crkevn autorita). T dvojznan postoj zaujm vi masm. Pokud se bou v mezch, kter stanovil, je s nimi. Kdy vak to na autority, je uznv, propuk v nm siln nenvist a opovren masami, k nim pedtm patil. V kapitole pojednvajc o psycho logickch mechanismech niku, ukeme, e souasn lska k autorit i nenvist vi bezmocnm jsou typick rysy autoritskho charakteru. V tomto bod je dleit vdt, e Lutherv postoj ke svtsk autorit ml zk vztah k jeho nboenskmu uen. Tm, e dal individuu poctit bez - cennost a bezvznamnost z hlediska zsluh, to, e je stejn bezmocnou hrakou v rukou Boha, oloupil ho o jeho sebedvru a pocit lidsk dstojnosti jako pedpoklad jakhokoli odporu proti svtskm autoritm. V prbhu historickho vvoje byly dsledky Lutherova uen jet dalekoshlej. Jakmile lovk jednou ztratil svj smysl pro hrdost a dstojnost, byl psychologicky pipraven ztratit pocit, kter byl tak charakteristick pro stedovk mylen, toti e smyslem ivota je lovk, jeho v n spsa a duchovn cle; byl pipraven pijmout roli, v n se jeho ivot stal prostedkem k elm mimo sebe sama, k elm ekonomick produktivity a akumulace kapitlu. Luthe rovy nzory na ekonomick problmy byly typicky stedovk, jet vraznji, ne tomu bylo u Kalvna. Toho, e by se lidsk ivot ml stt prostedkem pro ekonomick cle, by se zhrozil. Zatmco vak jeho uvaovn o ekonomickch prostedcch bylo tradin, jeho draz na nicotnost individua s tm byl v rozporu a pipravoval cestu pro vvoj, v nm lovk nejen pos louchal svtsk autority, ale svj ivot poddil clm ekonomick vkonnosti. V na dob doshl tento trend vrcholu ve faistickm tvrzen, e clem ivota je obtovat se vy moci, vdci nebo rasovmu spoleenstv. Kalvnova teologie, kter se stala vznamnou pro anglosask zem, ja ko Lutherova pro Nmecko, projevuje v podstat tho ducha, teologicky i psychologicky. Akoli se Kalvn tak vzpr autorit crkve a slepmu pijmn jejch doktrn, nboenstv podle nho koen v bezmocnosti lovka; hlavnm nmtem jeho mylenkov s oustavy je sebepokoen a znien lidsk hrdosti. Jen ten, kdo tmto svtem pohrd, se me zasvtit pprav pro pt svt. 38 U, e bychom se mli pokoit a e prv takov sebepokoen je prostedkem k odevzdn se bo sle: Nebo nic ns nepovzbud k tomu, abychom vloili veker spolhn a dvru v Pna tolik, jako nedvra v sebe sama a zkost vychzejc z vdom na vlastn ubohosti.39 Ke, e lovk by neml mt pocit, e je svm vlastnm pnem. Nejsme svmi pny; proto ani n rozum, ani nae vle by nemly v naich vahch a jednn pevldat. Nejsme svmi pny; proto si nekladme za cl hledat, co by bylo prospn naemu tlu. Nejsme svmi pny; pokud je to mon, pak tedy zapomeme na sebe a na vechny sv vci. Naopak, patme Bohu; pro

38 John Calvin, Institutes of the Cristian Religion, pekl. John Allen, Presbyterian Board of Christian Education, Philadelphia, 1928, Kniha UI, Kap. IX, 1. 39 op. cit., Kniha III, Kap. II, 23.

to ijme a umrejme jen pro nj! Nebo jako je tm nej kodlivjm morem hubcm lidi to, kdy poslouchaj sami sebe, tak jedinm pstavem spsy je sm nic nevdt ani nectit, ale nsledovat Boha, kter kr ped nmi.40 lovk by se neml snait bt sm pro sebe ctnostn. To by nevedlo k niemu jinmu ne k domlivosti: Pokud jde o to, vskutku odedvna pozorujeme, e v srdci lovka je skryt cel svt neest. Na to nenajde jin lk ne ten, e se pope, vzd se vekerch ohled na sebe a vekerou svou pozornost vnuje usilovn o takov vci, jak od tebe d Pn. Ml by ses k tomu pimt z toho prostho dvodu, e to je prv to, co se Jemu lb.41 Kalvn tak popr, e ke spse mohou vst dobr skutky. Toho jsme naprosto neschopni: Neexistuje dn skutek zbonho mue, kter by pi posouzen psnm soudem bom nebyl shledn zavrenhodnm.42 Sname-li se pochopit psychologick vznam Kalvnova systmu, plat v zsad pesn to, co bylo eeno o uen Lutherov. Kalvn tak kzal kon zervativn stedn td, lidem, kte pociovali velikou osamlost a strach; je jich pocity vyjadovalo jeho uen o bezvznamnosti a bezmocnosti in dividua a o marnosti jeho sil. Nicmn mm za to, e tu existoval jaksi rozdl; zatmco Nmecko se v Lutherov dob nachzelo ve stavu veobecnho socilnho rozvratu, piem vznikem kapitalismu byla ohroovna nejen stedn tda, ale i sedlci a mstsk chudina, Zeneva byla pomrn pro sperujcm spoleenstvm. Zde se v prvn polovin 15. stolet konal jeden z nej vtch evropskch trh a i kdy byla v Kalvnov dob eneva v tomto ohledu ji zastnna Lyonem,43 udrela si velk podl ekonomick stability. Celkov lze s jistotou ci, e Kalvnovi stoupenci patili pedevm ke konzervativn stedn td44 a e i ve Francii, Nizozem a Anglii nebyli jeho

40 op. cit., Kniha III, Kap. 4, 1 od Nebo, jako je je mj peklad z latinskho originlu Johannes Calvini Christianae Religionis, Editionem curavit A. Tholuk, Ber- olini, 1835, Par. I., s. 45. Dvodem tto nhraky je, e Allenv peklad nepatrn mn originl ve smyslu zjemnn rigidity Kalvnova mylen. Allen tuto vtu pekld: Nebo jako povolnost svm vlastnm sklonm vede lidi co nejjistji ke zkze, tak jedinou cestou k jistot je nepipustit dnou zvislost na svm vlastnm vdn nebo vli, ale pouze nsledovat Pna. Ale latinsk sibi ipsis obtemperant neznamen povolnost svm vlastnm sklonm, ale poslouchat sm sebe. Zapovdn bt povoln svm sklonm m mrnou kvalitu Kantovy etiky, e lovk byl ml potlaovat sv pirozen sklony a tm, e tak in, nsledovat pkazy svho svdom. Na druh stran zkaz poslouchat sm sebe je popenm autonomie lovka. T jemn zmna vznamu nastala v pekladu ita unicus est salutis portis nihil nec saperes nec velle per se ipsum jako nepipustit dnou zvislost na naem vdn a vli, zatmco formulace originlu oteven odporuje mottu osvcensk filosofie: sapere aude odvit se vdt Allenv peklad varuje jen ped zvislost lovka na svm vlastnm vdn, varovn, kter zdaleka nen v rozporu s modernm mylenm. Uvdm tyto odchylky pekladu od originlu, protoe poskytuj dobrou ilustraci skutenosti, e duch autora je zmodernizovn a zabarven urit bez zmru tak uinit prv jeho pekladem. 41 op. cit., Kniha III., Kap. 7, 2. 42 Tamt, Kap. 14, 11. 43 Srv. J. Kulischer, op. cit., s. 249. 44 Srv. Georgia Harkness, John Calvin, The Man and His Ethics, Henry Holt & Co., New York, 1931, s. 151 ad.

hlavnmi pvrenci lenov prosazujcch se kapitalistickch skupin, ale emeslnci a drobn kupci. Nkte z nich prospvali vce ne druz, jako skupina byli vak rstem kapitalismu ohroeni.45 U tto spoleensk vrstvy nael kalvinismus stejnou psychologickou odezvu, s jakou jsme se setkali u lute- rnstv. I kalvinismus vyjadoval pocit svobody a zrove individuln bez vznamnosti a bezmocnosti. Kalvinismus tak nabzel een pouovnm jedince, e jen plnm podzenm se a sebepokoenm me doufat, e nalezne novou jistotu. Mezi Kalvnovm a Lutherovm uenm existuje ada jemnch diferenc, ty vak pro hlavn tma tto knihy nejsou dleit. Je teba zdraznit jen dv. Jednou z nich je Kalvnovo uen o predestinaci. Na rozd l od predestinace, jak ji nachzme u Augustina, Tome Akvinskho a Luthera, stv se u Kalvna helnm kamenem, snad dokonce centrln doktrnou celho syst mu. Ve sv nov interpretaci predestinace pedpokld, e Bh nejen nkter lidi peduruje pro milost, ale zrove rozhoduje o druhch, e jsou ureni pro vn zatracen. 46 Spsa nebo zatracen nejsou podle nho vsledkem dobrch i patnch lidskch skutk, ale jsou pedureny Bohem u ped narozenm lovka. Pro Bh jednoho vyvolil a jinho zatratil, je tajemstvm, po nm se lovk nem snait ptrat. Bh to tak uinil, protoe se mu zalbilo ukzat tmto zpsobem svou neomezenou moc. Pes veker snahy zachrnit ideu bo spravedlnosti a lsky m Kalvnv Bh vechny znaky tyrana bez jakkoli jiskiky lsky i dokonce spravedlnosti. V kiklavm rozporu s Novm zkonem Kalvn popr nadazenou roli lsky a k: Pokud scholastici dvaj pednost lsce ped vrou a nadj, tak je to spe vplod chorobn fantazie47 Psychologick vznam uen o predestinaci je dvoj. Vyjaduje a zvyuje pocit individuln bezmocnosti a bezvznamnosti. Bezcennost lidsk vle a lidskho sil nemohlo dn jin uen vyjdit jasnji ne toto. Rozhodovn lovka o vlastnm osudu je pln mimo jeho dosah a neexistuje nic, m by toto rozhodnut mohl lovk zmnit. Je bezmocnou hrakou v boch rukou. Druh vznam tohoto uen stejn jako u Lutherovy nauky spov v jeho funkci umlet iracionln pochybnosti, kter Kalvna a jeho nsledovnky naplovaly stejn jako Luthera. Na prvn pohled se zd, e uen o predestinaci pochybnosti spe jet posiluje, ne umluje. Nemus se lovk pochybnostmi trpit jet vce ne pedtm, kdy se dozv, e u ped svm narozenm byl uren k vnmu zatracen i k spse? Jakou jistotu vbec me mt o svm osudu? Akoli Kalvn neuil, e pro takovou jistotu existuje konkrtn dkaz, on i jeho stoupenci byli skuten pesvdeni, e pat k vyvolenm. Tohoto pesvden nabyli stejnm mechanismem sebe - ponen, jak jsme analyzovali v souvislosti s Lutherovou doktrnou. Kdy o tom byli pesvdeni, pak je uen o predestinaci naplovalo nejvy jis

45 Srv. F. Borkenau, Der bergang vom feudalen zum brgerlichen Weltbild, F. Alcan, Paris, 1934, s. 156 ad. 46 op. cit. Kniha HL, Kap. 21, 5. 47 op. cit. Kniha III., Kap. 2,41.

totou; lovk nemohl dlat nic, co by stav jeho spsy ohrozilo, protoe jeho spsa nezvisela na jeho vlastnch skutcch, ale bylo o n rozhodnuto u ped narozenm. Zkladn nejistota opt jako u Luthera vystila v nalezen absolutn jistoty. I kdy vak doktrna predestinace takovou jistotu poskytovala, pochybnosti zstaly v pozad a musely bt opt a opt umlovny stle fanatitj vrou, e prv ta nboensk komunita, k n lovk patil, pedstavuje onu st lidstva, kterou Bh vyvolil. Kalvnova teorie m jeden dsledek, o nm bychom se tu mli vslovn zmnit, protoe k jeho silnmu oiven dolo v ideologii nacismu. Je to prin cip zkladn lidsk nerovnosti. Pro Kalvna existuj dva druhy lid jedni vyvoleni pro spsu a druz pedureni k vnmu zatracen. Protoe jejich osud je uren ped jejich narozenm, ani by byli schopni cokoli jakkoli ve svch ivotech zmnit, je v zsad popena lidsk rovnost. Lid jsou stvoeni sob nerovn. Tento princip tedy implikuje, e mezi lidmi neexistuje dn solidarita, protoe je popen faktor, kter je nejpevnjm zkladem lidsk solidarity: rovnost lidskho osudu. Kalvinist si skuten naivn mysl, e oni jsou vyvoleni a e ostatn Bh odsoudil k vnmu zatracen. Je samozejm, e tato vra psychologicky pedstavovala hlubok pohrdn a nenvist k jinm lidskm bytostem byla to stejn nenvist, kterou vybavili Boha. I kdy modern mylen vedlo k rostoucmu prosazovn rovnosti lid, kalvn- sk princip nikdy nezmizel. Uen, e lid jsou si od zkladu nerovn podle rasovho pvodu, potvrzuje stejn princip s odlinou racionalizac. Psychologick implikace jsou tyt. Jinm a velmi vznamnm rozdlem Kalvnova uen oproti Lutherovu je vt draz na dleitost morlnho sil a ctnostnho ivota.re proto, e jedinec me njakm inem zmnit svj osud, ale ponvad u samotn fakt, e jedinec je takovho sil schopen, je znmkou jeho pslunosti k vy volenm. Ctnosti, kter by si lovk ml osvojit, jsou: skromnost a umrnnost (sobrietas), spravedlnost (iustitia) v tom smyslu, e kad lovk m dostat podl, jak mu nle, a zbonost ( pietas), kter spojuje lovka s Bohem.48 V dalm vvoji kalvinismu se stle silnji zdrazuje ctnostn ivot a neutuchajc sil, na vznamu nabv mylenka, e znamenm spsy je prv spch v pozemskm ivot jako vsledek takovho sil. 49 Zvltn draz na ctnostn ivot, charakteristick pro kalvinismus, ml vak tak zvltn vznam psychologick. Kalvinismus zdrazoval potebu nenavnho lidskho sil. lovk se mus ustavin snait t podle slova boho a nikdy v tomto sil neochabovat. Zd se, e to je v rozporu s uenm o marnosti kadho lidskho sil o spsu. Pimenj odpovd by byl .fa talistick postoj vbec se nenamhat. Nkter psychologick vahy vak ukazuj, e tomu tak nen. Stav zkosti, pocit bezmocnosti a bezvznamnosti, a pedevm pochybnosti o vlastn budoucnosti po smrti pedstavuj stav mysli, kter je prakticky pro kadho nesnesiteln. Sotvakdo sklen ta

48 op. cit. Kniha III., Kap. 7, 3. 49 Posledn zmnn mylence vnuje zvltn pozornost ve svm dle M. Weber. Povauje ji za dleit lnek mezi Kalvnovou naukou a duchem kapitali smu.

kovm strachem by se byl schopen uvolnit, radovat se a bt lhostejn k tomu, co se stane pozdji. Jedinm monm zpsobem jak nesnesitelnmu stavu nejistoty a ochromujcmu pocitu vlastn bezvznamnosti uniknout je prv t akov povahov rys, kter se stal typick pro kalvinismus: vyvinut horen aktivity a neustl snaha nco dlat. Aktivita v tomto smyslu na sebe bere kompulsivn kvalitu: individuum mus bt aktivn, aby uniklo svmu pocitu pochybnost a bezmocnosti. Tento druh sil a aktivity nen vsledkem vnitn sly a sebedvry: je to zoufal pokus uniknout zkosti. Tento mechanismus meme snadno pozorovat u lid, kte jsou zachvceni panickou zkost. lovk oekvajc bhem nkolika hodin od svho lkae diagn zu sv nemoci je me bt osudov se zcela pirozen ocitne ve stavu zkosti. Obyejn neme zstat klidn sedt a ekat. zkost pokud ho neochrom v nm nejastji vyvol vce i mn keovitou aktivitu. Zane pech zet sem a tam po pokoji, navazovat hovor s kadm, koho potk, pst dopisy. Mon e bude pokraovat v navykl innosti, ale horlivji a vzruenji ne jindy. Jakkoli forma jeho sil vyjaduje, e je puzen zkost a sna se uniknout pocitu bezmocnosti horenatou innost. sil m v kalvinismu jet jin psychologick vznam. Fakt, e ten, kdo v tomto nenavnm sil neochabl a ve sv morlce byl natolik spn, jak jen to pozemskou prac lze, bylo vcemn poznvacm znamenm, e dotyn je jedn m z vyvolench. Iracionalita takovho nutkavho snaen spov v tom, e aktivita nesleduje douc tvr cl, ale slou k indikaci neho, k emu bud dojde, nebo nedojde, co u bylo pedem ureno nezvisle na jeho vlastn aktivit i kontrole^ Tento mechanismus je dobe znmm rysem kompulsivnch neurotik. Jsou -li takov osoby v oekvn odpovdi, jak asi dopadne jejich dleit podnik, potaj plny zkosti okna na domech nebo stromy na ulicch. Pokud jim vychz sud poet, maj pocit, e vci dopadnou dobe; je-li poet lich, je to znamen, e dopadnou patn. asto se takov nejistota nevztahuje na urit ppad, ale zasahuje cel ivot takovho lovka. Pevldne tedy nutkavost vyhlet znamen. Souvislost mezi potnm kamen, vykldnm pas insu, hazardnmi hrami atp. a zkost i pochybnostmi nen asto vbec vdom. Nkdo si me vykldat pasins s vgnm pocitem oddechu a jen analza by mohla odhalit skrytou funkci jeho aktivity: odhalen budoucnosti. V kalvinismu byl smysl sil soust nboensk doktrny. Pvodn to bylo v podstat sil morln, pozdji se vak m dl tm vc zdrazovalo sil v zamstnn a jeho vsledky, tj. spch nebo nespch v podnikn. spch se tak stal znamenm bo milosti, nespch znamenm zavren. Tyto vahy ukazuj, e nutkavost k nenavnmu sil a prci vbec nebyly v rozporu se zkladnm pesvdenm o lidsk bezmocnosti; spe se jedanlo o psychologick vsledek. sil a prce v tomto smyslu zskvaly v podstat iracionln charakter. Nebyly tu pr oto, aby mnily osud, kter byl peduren Bohem bez ohledu na jakkoli sil ze strany individua. Slouily jen jako prostedky k pedvdn pedurenho osudu; horenat sil bylo vak zrove i utienm jinak nesnesitelnho pocitu bezmocnosti. ',

Tento nov postoj k sil a prci jako samoelu me bt povaovn za velice dleitou psychologickou zmnu, k n u lovka od konce stedovku dolo. V kad spolenosti, chce-li lovk t, mus pracovat. Mnoh spolenosti eily tento problm tak, e za svobodn lidi pracovali otroci, a svobodn se mohli vnovat ulechtilejmu zamstnn. I ve stedovk spolenosti bylo pracovn bemeno rozdleno nerovnomrn mezi rzn tdy sociln hierarchie a bezohledn vykoisovn existovalo ve znanm mnostv. Postoj k prci byl vak odlin od toho, kter se vyvinul v nslednm novovku. Prce nemla abstraktn rys vroby zbo jen za tm elem, aby se se ziskem prodalo na trhu. lovk pracoval na konkrtn ob jednvce a s konkrtnm clem: vydlat si na ivobyt. Jak ukazuje zvlt Max Weber, neexistovalo, aby se nkdo namhal pracovat vc, ne bylo teba k udren tradin ivotn rovn. Zd se, e pro nkter skupiny stedovk spolenosti byla prce ve smyslu realizace tvrch schopnost radost; mnoz jin pak pracovali, e museli, a mli pocit, e tuto nutnost podmiuje vnj tisk. V modern spolenosti bylo nov to, e lid zaali bt k prci pohnni ani ne tak vnjm tlakem, jako spe vnitn nutkavost, kter je nauila pracovat tak, jak to v jinch spolenostech dokzal u svch lid jen velmi psn zamstnavatel. Pro vyuit veker pracovn energie bylo vnitn nutkn innj, ne co mohlo dokzat jakkoli donucovn zven. Proti vnjmu ntlaku vdy existuje urit stupe vzpoury, kter spoutv vkonnost, nebo lovku oderpv schopnosti nutn k kolm vyadujcm inteligenci, iniciativu a zodpovdnost. Vlastn puzen k prci, piem se lovk sm stv svm vlastnm otrokem, tmto schopnostem na jmu nen. Kapitalismus by se bezpochyby nemohl tak vyvinout, kdyby nejvt st lidsk energie nebyla vkldna do pracovnho zamen. V historii neexistuje dn jin obdob, v nm by svobodn lovk vkldal tolik energie do jedinho elu: prce. Neod olateln puzen k tvrd prci bylo jednou ze zkladnch kreativnch sil a pro rozvoj naeho prmyslovho systmu bylo nemn dleit ne pra a elektina. A dosud jsme hovoili hlavn o zkosti a pocitu bezmocnosti, kter prostupovaly osobnost pslunka stedn tdy. Nyn se musme zabvat jeho jinm charakteristickm rysem, o nm jsme se zmnili jen letmo; neptelstvm a nevraivost. Ze se ve stedn vrstv vyvinulo siln neptelstv, nen pekvapiv. Kad, komu byly zkeny plny v jeho citovm a smyslovm vyjadovn a kdo je ve sv prav existenci ohroen, bude normln reagovat neptelsky; jak jsme vidli, stedn tda jako celek a zvlt ti z jejch len, kte se jet nemohli tit z pednost rostoucho ka pitalismu, byli frustrovni. Jejich neptelstv poslil jet jeden faktor: luxus a moc, je mal vrstva kapitalist vetn vysokch crkevnch hodnost stavla na odiv. Siln zvist vi nim byla pirozenm dsledkem. I kdy se vak neptelstv a zvist rozvjely, pslunci stednho stavu pro n nemohli najt pm vyjden, jak to bylo mon u len nich vrstev. Ti nenvidli bohat, kte je vykoisovali, chtli svrhnout jejich moc r a proto si mohli dovolit svou nenvist pociovat a dvat j pln prchod. I horn vr stvy

si mohly dovolit vyjadovat svou agresivitu pmm poadavkem moci. Pslunci stednch vrstev byli v podstat konzervativn; chtli spolenost stabilizovat a ne ji vyvrtit z koen; kad z nich doufal, e se stane spnjm a bude se podlet na veobecnm rozvoji. Proto se zvist nesmla projevovat oteven, ba ani bt vdom pociovna; musela bt potlaovna. Potlaenm vak neptelstv nezmiz, jen se vzdl uvdomn. Neptelstv naopak tm, e se neme pmo projevit, narst, a prostoup celou osobnost, vechny vztahy k blinm i k sob ale v racionalizovanch a zastench formch. Luther a Kalvn toto ve pronikajc neptelstv zobrazuj. Nejen v tom smyslu, e oba osobn patili k nejvtm nevraivcm z historickch vdc, z vdc nboenskch zcela urit. Dleitj vak je, e tmto neptelstvm byly zabarveny jejich doktrny a mohly oslovit jen tu skupinu, je byla sama puzena silnm potlaenm neptelstvm. Jeho nejnpadnj vraz najdeme v pojet Boha, zvlt u Kalvna. Tebae jsme se s nm blzce seznmili, asto si nedokeme pln uvdomit, co znamen pedstava Boha tak svvolnho a bezcitnho, jako je Bh Kalvnv, Boha, kter st lidstva peduril k vnmu zatracen bez jakhokoli ospravedlnn nebo dvodu vyjma zdvodnn Bo moc. I sm Kalvn se zabval samozejmmi nmitkami, kter proti tto koncepci Boha mohly bt vzneny; avak vce i mn subtiln konstrukce, jimi se snail udret obraz Boha spravedlivho a milujcho, nejs ou pesvdiv. Obraz despotickho Boha, kter chce mt nad lidmi neomezenou moc, chce je podrobit a ponit, byl projekc neptelstv a zvisti vlastnch stedn td. Neptelstv a nevraivost nachzely vyjden i v povaze vztahu k bli nm. Jeho hlavn formou bylo morln rozhoen charakterizujc stedn tdu od as Lutherovch a po Hitlera. Pestoe tato tda zvidla vlastn vem, kdo byli bohat a mocn a mohli se tit ze ivota, svou zvist racionalizovala mravnm rozhoenm a pesvdenm, e ti, 50 kdo jsou postaveni ve, budou potrestni pekelnmi trapami . Neptelsk zamen vi jinm se vak projevilo jet jinak. Kalvnv reim v enev cha rakterizovala podezvavost a neptelstv vech proti vem, jeho despocie zcela jist do volovala jen nepatrnho ducha lsky a bratrstv. Kalvn nedvoval bohatstv, souasn ml vak i mlo soucitu s chudobou. V pozdjm vvoji kalvinismus dokonce varuje ped ptelskm vztahem k cizincm; asto dochzelo ke krutm vstupm vi chud m a celkov atmosfra byla nasknuta 31 podezrnm. Krom projektovn neptelstv a rlivosti a na Boha a jejich nepmho vyjden ve form mravnho rozhoen, se neptelstv projevuje jet jinm zpsobem, a to jeho zamenm proti sob sammu. Mohli jsme pozorovat, jak plamenn Luther i Kalvn zdrazovali hnost lovka a uili, e zkladem vech ctnost je sebe -

50 Srv. Ranulf, Moral Indignation and Middle Class Psychology studie je velmi dleitm pspvkem k tezi, e mravn rozhoen je povahov rys, charakteristick pro stedn tdu, zvlt pak pro jej ni vrstvy. 51 Srv. M. Weber, op. cit., s. 102; Tawney, op. cit., s. 190; Ranulf, op. cit., s. 66 ad.

ponen a sebepokoen. To, co mli vdom na mysli, nebylo jist nic ne extrmn stupe ponen. Kdokoli, kdo je dvrn obeznmen s psycho logickmi mechanismy sebeobviovn a sebeponiovn, vak nepochybuje, e tento druh pokory m koeny v siln nenvisti, je je z rznch dvod ped pmm projevem vi vnjmu svtu blokovna a zamuje se proti vlastn osob. Pro pln pochopen tohoto jevu je teba si uvdomit, e postoje k druhm a k sob zdaleka nejsou rozporn, ale v zsad probhaj paraleln. Zatmco neptelstv vi druhm je vak asto vdom a me bt oteven projevovno, neptelstv vi sob sammu je obvykle (krom patologickch ppad) neuvdoml a vyjaduje se nepmmi a racionalizo vanmi formami.j Jednou takovou formou aktivity osobnosti je zdrazovn vlastn hnosti a bezvznamnosti, jak jsme o tom prv mluvili; jinak se projevuje pod zminkou svdom i povinnosti. Prv tak, jako existuje pokora, kter nem nic spolenho s nenvist vi sob, existuj opravdov poadavky svdom a smyslu pro povinnost, je nepramen z neptelstv. Toto opravdov svdom je soust integrovan osobnosti a tm, e jednme podle jeho poadavk, posilujeme celistvost sv osobnosti. Ovem vznam povinnosti, jak je j v nboenskch a svtskch racionalizacch proniknut ivot modernho lovka od obdob reformace a po souasnost, je siln zabarven neptelstvm vi sob sammu. Svdom je otrokem, kterho si do sebe vloil lovk sm. Pohn ho, aby jednal podle pn a cl, je povauje za vlastn, i kdy jsou ve skutenosti intemalizac vnjch socilnch poadavk. Pohn ho psn a krt, zakazuje mu radost a tst a z 52 jeho celho ivota dl kajcn vykupovn jakchsi tajemnch hch . To je tak zklad niternho svtskho asketismu, kter je tak charakteristick pro ran kalvinismus a pozdj puritnstv. Neptelstv, v nm je zakoenn modern druh pokory a smysl pro povinnost, vysvtluje jinm zpsobem tko vysvtliteln rozpor: e takovto pokora jde ruku v ruce s pohrdnm druhmi a e na msto l sky a soucitu nastoupila spravedlnost podle sebe. Ryz pokora a opravdov smysl pro povinnost by to druhm nemohly udlat; sebeponiovn a sebepoprajc svdom jsou vak jen jednou strnkou neptelstv, druhou je pohrdn jinmi a nenvist k nim. Na zklad tto strun analzy vznamu svobody v obdob reformace je patrn vhodn shrnout zvry, k nim jsme dospli, jak co se te specificky svobody, tak obecnho problmu interakce ekonomickch, psychologickch a ideologickch faktor ve spoleenskm pr ocesu. Zhroucen stedovkho systmu feudln spolenosti mlo pro vechny tdy spolenosti jeden velk vznam: jedinec se stal osamlm a izolo -

52 Freud chpal toto neptelstv lovka, zamen proti sob, jako soust toho, co nazval superego. Zastval tak nzor, e superego bylo pvodn vnj a nebezpenou autoritou, kterou lovk pijal za svou. Nerozlioval vak mezi spontnnmi idely, je jsou jeho vlastn soust, a pkazy zven, kter ho ovldaj, je vak pijal za sv Zde prezentovan hledisko jsem podrobn rozvedl ve studii o psychologii autority (Autoritt und Familie), vyd. Horkheimer, Alcan, Paris, 1934). Karen Homeyov zdrazuje kompulsivn charakter pkaz superega v New Ways in Psychoanalysis.

vnm. Byl svobodn. Tato svoboda mla dvoj dsledek. lovk byl zbaven jistoty, kter dosud poval, nespornho pocitu sounleitosti a byl odtren od svta, v nm nachzel ekonomickou a duchovn jistotu. Pocioval osamlost a zkost. Souasn vak byl svobodn jednat a myslet nezvisle, stal se svm vlastnm pnem a se svm ivotem mohl nakldat tak, jak chtl, a ne, jak mu bylo eeno, aby s nm nakldal. Oba tyto druhy svobody vak mly pro leny rznch socilnch td vzhle dem k jejich skuten ivotn situaci nesrovnatelnou hodnotu. Jen ti nejspnj mli z rostoucho kapitalismu takov prospch, e doshli bo hatstv a moci a mohli se rozpnat, dobvat, vldnout a hromadit bohatstv jako vsledek vlastn aktivity a racionlnch kalkulac. Tato nov penn aris tokracie, kombinovan s rodovou, se ve svm postaven mohla tit z plod nov svobody, co j dodvalo nov pocit mistrovstv a individuln iniciativy. Na druh stran vak museli ovldat masy a bojovat proti kadmu jinmu, a tak ani jejich postaven nebylo prosto zkladn nejistoty a zkosti. Vcelku vak byl pro novho kapitalistu dominantn pozitivn vznam svobody. To bylo vyjdeno v kultue vyrstajc z pdy nov aristokracie, v kultue renesance. V jejm umn i filosofii nae l vraz nov duch lidsk dstojnosti, vle a mistrovstv, asto vak i zoufalstv a skepticismu. Stejn draz na slu individuln aktivity a vle nachzme v teologickch uench katolick crkve pozdnho stedovku. Tehdej scholastici se nevzpouzeli autorit, pijmali jej veden, ale zdrazovali pozitivn vznam svobody, podl lovka na urovn vlastnho osudu, jeho slu, dstojnost a svobodu vle. Ni tdu, mstskou chudinu a zvlt sedlky na druh stran pohnla nov touha po svobod a horouc nadje na ukonen rostoucho ekon omickho a osobnho tlaku. lenov tto tdy mli mlo co ztratit a hodn co zskat. Nezajmaly je subtilnosti v dogmatech, ale spe zkladn principy bible: bratrstv a spravedlnost. Sv nadje aktivn vyjadovali v ad politickch povstn a nboenskch hnut, pro n byl charakteristick nekompromisn duch, typick pro prvopotky kesanstv. N hlavn zjem vak platil reakci stedn tdy. Pestoe vzmhajc se kapitalismus podporoval rostouc nezvislo st a iniciativu, znamenal pro n ohroen. Na potku 16. stolet nemohl len tto stedn vrstvy jet od nov svobody zskat mnoho moci a jistoty. Svoboda mu pinela spe izolovanost a osobn bezvznamnost ne slu a dvru. Mimo to ho naplnila palivou nevraivost proti luxusu a moci bohatch vrstev vetn hierarchie msk crkve. Protestantismus dal tmto pocitm bezvznamnosti a nevraivosti vyjden; zniil dvru lovka v bezpodmnenou bo lsku, nauil ho pohrdat sm sebou a nedvovat sob ani druhm; uinil ho msto cle prostedkem; kapituloval ped svtskou moc a zekl se zsady, e svtsk moc nem oprvnn pro svou dal existenci, jedn -li v rozporu s mravnmi principy: tm vm se zekl prvk, je byly zkladem idovsko -kesansk tradice. Jeho doktrny podvaly takov obraz lovka, Boha a svta, v nm pocity bezvznamnosti a bezmocnosti, kter lovk proval, opravovalo pesvden, e pramen z kvalit lovka jako takovho a e by je tedy ml jako pirozen ctit.

L Nov nboensk doktrny tak vyjadovaly nejen to, co prmrn pslunk stedn tdy ctil, ale tm, e tento postoj racionalizovaly a system - atizovaly, prohlubovaly a posilovaly. Udlaly vak jet vce ne jen to: ukzaly jedinci zpsob, jak m svou zkost zdolat; uily ho, e pokud pln uzn bezmocnost a patnost sv pirozenosti a uv-li, e jeho ivot je poknm za jeho hchy, me co nejvtm sebeponenm a nenavnm silm sv pochybnosti a zkost pekonat, a podd-li se pln, me bt Bohem milovn nebo aspo doufat, e pat k tm, o nich Bh rozhodl, e bu dou spaseni. Protestantismus byl odpovd na lidsk poteby vystraench, vykoennch a osamTycrjednotlivc, kte se museli orientovat v novm svt a najt k nmu svj vztah. Nov struktura charakteru vyplvajc z ekonomickch a socilnch zmn a umocnn nboenskmi doktrnami se zptn stala dleitm faktorem pi formovn dalho sociln ekonomickho vvoje. Ve struktue charakteru byly zakoenny tyto opravdov kvality: nutkn pracovat, smysl pro etrnost, ochota uinit svj ivot nstrojem pro zmry mimoosobn moci, odkavost a kompulsivn smysl pro povinnost charakterov rysy, je se staly tvoivmi silami kapitalistick spolenosti a bez nich by byl modern sociln ekonomick vvoj ne mysliteln; byly specifickmi formami tvarujcmi lidskou energii, formami, v nich se lidsk energie stala jednou z produktivnch sil spoleenskho procesu. Jednat v souladu s nov formovanmi charakterovmi rysy bylo vhodn z hlediska ekonomickch poteb; bylo to tak psychologicky uspokojujc, ponvad takov innost odpovdala potebm a zkostem tohoto novho typu osobnosti^ Pevedme tyto principy do obecnjch termn: spoleensk proces utv charakterovou strukturu lovka tm, e uruje jeho zpsob ivota, jeho vztah k druhm a k prci; z toho vyplvaj nov ide ologie nboensk, filosofick i politick, kter apeluj na tuto zmnnou charakterovou strukturu a tm ji posiluj, uspoko juj a stabilizuj; nov vytvoen charakterov rysy se naopak stvaj dleitmi faktory v dalm ekonomickm rozvoji a ovlivuj spoleensk proces; zatmco se pvodn vyvinuly jako reakce na ohroen novmi ekonomickmi silami, stvaj se postupn sila mi produktivnmi, kter podporuj a posiluj nov ekonomick vvoj.

IV

DVA ASPEKTY SVOBODY MODERNHO LOVKA Pedchoz kapitola byla vnovna analze psychologickho vznamu hlavn ch doktrn protestantismu. Ukzalo se, e nov nboensk doktrny odpovdaly psychickm potebm vyvolanm zhroucenm stedovkho spoleenskho systmu a potky kapitalismu. Analza se soustedila na problm svobody v jejm dvojm aspektu: e i kdy osvobozen od tradinch pout stedovk spolenosti poskytlo individuu nov pocit nezvislosti, vyvolalo v nm zrove pocit osamlosti a izolovanosti, naplnilo ho nejistotou a zkost a zahnalo ho do nov podzenosti, do nutkav a iracionln aktivity. V tto kapitole chci ukzat, e dal vvoj kapitalistick spolenosti petvel osobnost lovka ve smru, jak naznaila reformace. Doktrnami protestantismu byl lovk psychologicky pi praven na roli, kterou ml hrt v modernm prmyslovm systmu. Tento systm, jeho praxe a duch, kter z nho vyrostl a zashl kadou oblast ivota, vtiskl zkladn rysy cel jeho osobnosti a navc zeslil rozpory, o nich jsme mluvili v pedchoz kapitole; to ve ovlivnilo vvoj individua a uinilo ho jet bezmocnjm; zvtilo jeho svobodu a zrove vytvoilo zvislosti novho druhu. Neza mlme popsat inky kapitlismu na celou charakterovou strukturu lovka, protoe jsme se soustedili jen najeden aspekt tohoto obecnho pro blmu: dialektick charakter proc esu rstu svobody. Nam clem je ukzat, e struktura modern spolenosti psob na lovka dvojm zpsobem: jedinec se stv nezvislejm, sobstanjm a krititjm, zrove~vaFTzolo - vanjm, osamlejm a zkostlivjm. Pochopen celho problmu svobody zvis na dostaten schopnostvdeTub strnky tohoto procesu a pi sledovn jedn nepoutt ze zetele druhou. Je to obtn, protoe obvykle myslme v nedialektickch pojmech a mme sklon pochybovat o tom, e dv protikladn tendence mohou vychzet z jedn a te piny. Krom toho negativn strnka svobody, bemeno, je na lovka nakld, si st uvdomuj pedevm ti, jim le svoboda na srdci. V zpasu za svobodu v modernch djinch se toti zamovala pozornost na boj proti starm formm autority a tlaku a lovk ml pirozen pocit, e zskal tm vce svobody, m vce tradinch omezen odstranil. To nm vak pro pochopen nesta, nebo i kdy se lovk osvobodil od starch neptel, povstali nov neptel nejrznjho druhu, neptel, jimi u nejsou vnj omezen, ale faktory vnitn, blokujc plnou realizaci osobn svobody. Mme napklad za to, e jedno z konench vtzstv boje za svobodu zakld svoboda vry. Pitom si vak dostaten neujasujeme, e zatmco tu lo o vtzstv nad tmi silami crkve a sttu, kter lovku nedovolovaly vit podle jeho vlastnho svdom, modern lovk ztratil velk rozmr vnitn

schopnosti vbec vit v nco, co nelze dokzat metodami prodnch v d. Nebo jin pklad: pociujeme, e poslednm krokem na vtznm pochodu za svobodu je svoboda projevu. I kdy znamen dleit vtzstv v boji proti starm zpsobm potlaovn svobodnho projevu, zapomnme, e modern lovk je v situaci, kdy mnoh z toho, co mysl a k on, je tot, co si mysl a k kad druh; e nedoshl schopnosti myslet originln tj. sm za sebe -, co jedin dv smysl jeho nroku, e nikdo nem prvo zasahovat do projevu jeho mylen. Nebo jsme hrdi na to, e se lovk stal v rozhodovn o svm ivot nezvislm na vnjch autoritch, je mu kaly, co m nebo nem dlat. Pehlme vak roli anonymnch autorit, jako je veejn mnn a selsk rozum, kter jsou natolik mocn, e jsme pipraveni pizpsobit se tomu, c o od ns vichni kolem oekvaj, protoe se bojme, abychom se neprojevili jinak ne oni. Jinmi slovy, jsme nadeni rstem osvobozovn se od sil mimo ns a slep k faktu vnitnho omezovn, nutkavostem a obavm, je hroz vsledky vtzstv svobody nad tradinmi nepteli podminovat. Piklnm se proto k mnn, e u problmu svobody jde vhradn o to, abychom zskali svobodu jet vt, ne byla ta, kter jsme ji v prbhu modernch djin doshli, a e je naprosto nutnji v moc hjit proti takov m silm, je tuto svobodu popraj. Akoli si uvdomujeme, e kadou ze svobod, kter jsme zskali, musme s co nejvt rznost hjit, zapomnme, e problm svobody nen jen kvantitativn, ale i kvalitativn; e musme nejen roziovat a chrnit svobodu tradin, ale e musme doshnout novho druhu svobody, je ns uschopn realizovat sv vlastn individuln J, mt dvru v sebe sama a v ivot. Kad kritick hodnocen ink prmyslovho systmu na tento druh vnitn svobody mus vychzet z plnho pochopen nesmrnho pokroku, jak pro vvoj lidsk osobnosti znamenal kapitalismus. Z kadho kritickho hodnocen modern spolenosti, kter tto strnky jejho obrazu nedb, je vskutku jasn patrn, e je poplatno iracionlnmu romantismu, a je po dezel z kritizovn kapitalismu ne se zetelem k pokroku, ale s clem znien nejdleitjch vymoenost lovka v modernch djinch. Kapitalismus mentln, sociln a politicky pokraoval v tom, co pro testantismus nastartoval pro osvobozen lovka duchovn. Zkladem tohoto vvoje byla ekonomick svoboda, jeho prkopnkem pak stedn tda. Jedinec u nebyl vzn pevnm spoleenskm systmem zaloenm na tradici s pomrn zkm prostorem pro osobn vzestup nad tradin hranice. Povaoval se za schopnho a oekval v osobnm podnikn spch, pokud proke pli, inteligenci, odvahu, hospodrnost a bude -li ho provzet tst. Jeho byla ance na spch, on byl ten, kdo riskoval ztrtu, zrann i smrt v ltm ekonomickm boji, v nm bojoval kad proti kad mu. Za feudlnho systmu byly jeho ivotnmu rozpt poloeny hranice u ped jeho'narozenm; v kapitalistickm systmu ml jedinec, zvlt pslunk stedn tdy, pes mnoh omezen nadji na spch na zklad svch vlastnch zsluh a in'. Vidl pe d sebou cl, na kter se mohl upnout, a asto ml anci doshnout ho. Uil se spolhat sm na sebe, odpovdat za sv rozhodnut, vzdvat se jak uklidujcch, tak dscch povr. m dl tm vc

se osvobozoval z panstv prody, prodn sly ovldal takovou mrou, o jak se mu dve ani nesnilo.^Lid se stali vzjemn rovnmi; kastovn nebo nboensk rozdly, kter kdysi jako pirozen hranice pekely sjednocen lidskho rodu, zmizely a lid se uili uznvat jeden druhho jako lidsk bytosti. Svt se m dl tm vc osvobozoval od prvk klamu; lovk se zaal na sebe dvat objektivnji, se stle menmi iluzemi. I politick svoboda vzrstala. Silou svho ekonomickho postaven si vzrstajc stedn tda mohla vydobt politickou moc a tato nov zskan moc vytvela nov a nov monosti hospodskho pokroku. Velk revoluce v Anglii a Francii a boj o americkou nezvislost jsou milnky, je tento vvoj vyznauj. Vrcho lem rozvinut svobody v politick oblasti byl modern demokratick stt, zaloen na principu rovnosti vech lid a rovnho prva kadho podlet se na vld prostednictvm jm zvolench zstupc 4Pedpokldalo se, e kad je schopen jednat podle svch vlastnch zjm souasn mt na zeteli spolen blaho n roda. Zkrtka, kapitalismus nejen osvobodil lovka od tradinch pout, ale tak nesmrn pispl k rozen pozitivn svobody, k rstu aktivnho, kritickho zodpovdnho J. Toto byl ovem jen jeden inek, kter ml kapitalismus na proces vzrstajc, svobody, souasn pispl k osamlosti a izolovanosti jedince a naploval ho pocitem bezvznamnosti a bezmocnosti. Prvnm faktorem, o nm se zde musme zmnit, je faktor obecn charakterizujc kapitalistickou ekonomiku: .princip individualistick aktivity. V protikladu k feudlnmu systmu stedovku, za nho ml kad pevn msto v uspodanm a prhlednm spoleenskm systmu, kapitalistick hospodstv postavilo jedince pln na vlastn nohy. Co dlal a jak to dlal spn i nespn bylo jen jeho vc. e tato zsada podporovala proces individualizace, je nabledni a stle plat za dleitou poloku na stran aktiv I modern kultury. Avak tm, jak podporoval tento proces osvobozovn se od , napomhal k petrhn vech vazeb lovka k druhmu lovku, a tak jedince izoloval a, oddloval od jeho blinch. Tento vvoj byl pipraven uenm reformace v katolick crkvi byl vztah individua k Bohu zaloen na pslunosti jedince k crkvi. Crkev byla pojtkem mezi nm a Bohem, m jednak omezovala jeho individualitu, na druh stran mu vak dovolovala, aby byl ped Bohem nedlnou st cel skupiny. Protestantismus zpsobil, e jedinec stl ped tv Bo sm. V Lutherov smyslu byla vra vnitn osobn zkuenost a Kalvnovo pesvden o spse bylo rovn ist osobn.J lovk, kter nhle - stanul ped Bohem sm bez pomoci, se musel ctit rozbit, a hledal spsu v naprost podzenosti. Psychologicky tento duchovn individualismus nen pli odlin od individualismu ekonomick ho. V obou ppadech je jedinec pln sm a ve sv osamlosti se ocit tv v tv vy moci, a u je to Bh i konkurenti nebo neosobn ekonomick sly. Individualistick vztah k Bohu byl psychologickou ppravou na in dividualistick pojat svtskch Kaltmr lovka. Zatmco individualistick zpsob ekonomickho systmu je neoddiskuto vatelnm faktem a pochybnm by se mohl jevit jen inek tohoto ekono -

mickho individualismu na prohlouben osamlosti jedince, strnka, kterou prv hodlme vysvtlit, odporuje nkterm zvlt rozenm konvennm pedstavm o kapitalismu. Ty vychzej z nzoru, e se lovk v modern spolenosti stal centrem a clem veker iniciativy, e to, co dl, dl pro sebe, e principy sebezjmu a e goismu jsou vemocnmi motivacemi lidsk aktivity. Z toho, co bylo eeno na zatku tto kapitoly, vyplv, e i my to do urit mry povaujeme za sprvn. lovk pro sebe v poslednch tyech stoletch udlal mnoho. Ale mnoh z toho, co povaoval za svj cl, jeho clem nebylo, pokud lovkem nemnme dlnka, vrobce, ale konkrtn lidskou bytost se vemi jejmi citovmi, rozumovmi a smyslovmi monostmi. Kapitalismus krom stvrzen individua pispl i k jeho sebezapen a k asketick mu postoji, co je pmm pokraovnm protestantsk ho ducha. Pro vysvtlen tto teze se musme nejprve zmnit o tom, co bylo uvedeno v pedchoz kapitole. Ve stedovkm systmu byl kapitl sluebnkem lovka, v modernm systmu se vak stal jeho pnem. Ve stedovkm svt byly ekonomick aktivity prostedkem k cli; clem byl sm ivot nebo jak to chpala katolick crkev duchovn spsa lovka. Ekonomick aktivity byly nutn, bom clm me slouit i bohatstv, veker svtsk innost m vak vznam a vnost jen potud, pokud podporuje cle ivota. Ekonomick aktivita a touha po zisku jen kvli nim samm pipadaly stedovkmu mysliteli prv tak iracionln, jako modernmu mylen pipad jejich absence. V kapital kynuse-ekonomick aktivita, rspr.h materiln zisk stvai_ , samoelem. Pispvat k rstu ekonomickho systmu, hromadit kapitl ne s clem vlastnho tst i spsy, ale jako samoel, se stv lidskm osudem. lovk se stal roubem obrovskho ekonomickho soustroj pokud ml hodn kapitlu, tak dleitm, neml -li dn, tak bezvznamnm vdy vak roubem sloucm elu vn sebe sama. Tato pohotovost poddit se mimolidskm clm byla pipravena prv protestantismem, pestoe Lu - therovu a Kalvnovu mylen nebylo nic tak vzdlen jako schvalovn takov svrchovanosti ekonomickch aktivit. Svmi teologickmi doktrnami vak poloili tomuto vvoji zklad, nebo zlomili duchovn pte lovka, jeho ctn, dstojnost a hrdost uenm, e aktivita lovka nesm bt zamen k clm mimo nj.

Jak jsme vidli v minul kapitole, hlavnm tmatem Lutherova uen byl draz na patnost lidsk povahy, marnost jej vle i sil. Kalvn rovn zdrazoval zkaenost lovka a do stedu celho systmu vloil mylenku, e lovk mus co nejvce pokoit svou pchu; dle pak, e clem jeho ivota je vhradn slva bo a nikoli jeho vlastn. Tak Luther a Kalvn psychologicky pipravili lovka na roli, kterou ml v modern spolenosti pevzt: ctit se bezvznamnm a vdy bt pipraven poddit svj ivot pouze clm, je nejsou jeho vlastn. Kdy u byl jednou pipraven nestt se nim jinm ne prostedkem pro slvu Boha, jen nepedstavoval ani spravedlnost, ani lsku, byl dostaten' pipraven pijmout roli sluebnka ekonomick mainrie, ppadn Fhrera. Podzenost jedince jako prostedku k ekonomickm clm je zaloena na

zvltnostech kapitalistickho zpsobu vroby, kter z akumulace kapitlu vytv zmr a cl ekonomick aktivity. lovk pracuje pro zisk, zisk vak neslou spoteb, nbr novm kapitlovm investicm; tento zvten kapitl pin nov zisky, je jsou opt investovny, a stle kolem dokolaj Vdycky ovem existuj kapitalist, kte vynakldaj penze na luxusn zbo nebo je jako zjevn marnotratnci utrcej, ale klasit reprezentanti kapitalismu maj poitek z prce, ne z utrcen. Princip akumulace kapitlu msto jeho spotebnho uit se stal pedpokladem velkolepch vymoenost naeho prmyslovho systmu. Kdyby lovk tento asketick postoj k prci neml a nepl si investovat plody svho dla do vvoje produktivnch kapacit ekonomickho systmu, nikdy by nemohlo dojt k pokroku v ovldn prody; jen tento nrst produktivnch sil spolenosti nm poprv v djinch umouje pedstavit si budoucnost, v n neustl boj za uspokojen materilnch poteb ustane. Zatmco vak m zsada prce v zjmu akumulace kapitlu pro pokrok lidstva objektivn ohromnou hodnotu, subjektivn vzato zpsobila, e lovk pracuje pro mimoosobn cle, e se stal sluhou velkho stroje, kter postavil, a tm zskal pocit osobn bezvznamnosti a bezmocnosti. A dosud jsme se v modern spolenosti zabvali tmi jedinci, kte mli kapitl a byli schopni sv zisky obrtit v kapitlov investice. Bez ohledu na to, zda to byli kapitalist velc i mal, zasvtili svj ivot plnn sv ekonomick funkce, hromadn kapitlu. Co vak ti, kdo dn kapitl nemli a museli si na ivobyt vydlvat prodejem sv prce? Psychologick efekt je jich ekonomickho postaven se pli neliil od kapitalist. Pedn, bt zamstnn znamenalo bt zvisl na zkonech trhu, na prosperit a depresi, na inku technickch vylepen, je ml v rukou jejich zamstnavatel. Byli manipulovni pmo jm, stal se pro n pedstavitelem vy moci, kter se museli poddit. To platilo zvlt pro postaven dlnk a do konce 19. stolet. Pozdji dalo dlnkovi do rukou uritou moc odborov hnut, take se jeho situace zmnila a dnes u nen pouhm objektem manipulace. Nehled vak na tuto pmou a osobn zvislost dlnka na zamstnavateli byl jako cel spolenost naplnn duchem asketismu a podizoval se mimo - osobnm clm, je jsem popsal jako charakteristick pro vlastnky kapitlu. To nen nic pekvapujcho. V kad spolenosti je duch cel kultury urovn tmi skupinami, kter jsou ve spolenosti nejmocnj. To je sten proto, e maj moc kontrolovat systm vchovy, koly, crkev, tisk, divadlo, a tud jejich vlastn ideje prostupuj celou populaci; nadt o jsou tyto mocn skupiny nositeli tak velk prestie, e ni tdy jsou vce ne pipraveny jejich hodnoty pijmout a napodobit a psychologicky se s nimi ztotonit. A dosud jsme zastvali nzor, e kapitalistick zpsob vroby udlal z lovka prostedek k nadosobnm ekomickm clm a poslil ducha aske tismu i individuln bezvznamnosti, jej psychologicky pipravil protestantismus. Tato teze je vak v rozporu s faktem, e modernmu lovku se zd, e je ve svm postoji motivovn ne obtavost a asketismem, ale naopak krajnm egoismem a sledovnm vlastnch zjm. Jak uvst do souladu skutenost, e objektivn se stal sluebnkem cl, kter nebyly jeho, ale pesto se subjektivn domnval, e je motivovn svm vlastnm zjmem? Jak

meme smit ducha protestantismu a jeho draz na nesobeckost s modern zsadou egoismu hlscmu se k Machiavelliho vrokm, e egoismus je nejsilnj motivan silou lidskho chovn, e touha po osobnm prospchu je silnj ne mravn vahy a e lovk by radji vidl svho otce mrtvho, ne by piel o sv jmn? Me se tento protiklad vysvtlit domnnkou, e zdrazovn nesobeckosti bylo jen ideologi, je mla zahalit za n skryt egoismus? Akoli na tom me bt dost pravdy, nemyslm, e je to odpovd dostaten. Abychom mohli urit smr, kde se zd, e odpovd le, 1 musme se zamyslet nad psychologickou spletitost problmu sobectv . Pedpokladem tvocm zklad mylen Lutherova, Kalvnova, ale i Kan tova a Freudova, je nzor, e sobectv je toton se sebelskou. Milovat dru hho je ctnost, milovat sebe je hch. A navc, lska k druhm a lska k sob se navzjem vyluuj. Teoreticky se tu setkvme s omylem tkajcm se povahy lsky. Lska nen prim rn vyvolna uritm objektem, ale dme a urit objekt ji pouze probud. Nenvist je vniv pn niit; lska je vniv pitakn objektu ; nen to afekt, ale aktivn 2 usilovn o vnitn spznnost. Jejm clem je tst, rst a svoboda jejho o bjektu. Je v pohotovosti a me se v zsad obrtit ke kad osob a objektu vetn ns samch. Vlun lska je sama sob rozporem. Jist, to, e se urit osoba stane objektem manifestace lsky, nen nhodn. Faktor, je takovou zvltn volbu podmiuj, je bezpoet a jsou pli sloit, ne abychom je zde mohli vysvtlit. Dleit je vak bod, e lska k uritmu objektu je jen aktualizac a soustednm stle pohotov lsky na uritou osobu; nen to tak, jak by to chtla mt romantick lska, e na svt je jen ta jedna osoba, kterou lovk me milovat, e to je v ivot lovka velik nhoda takovou bytost najt a e lska k n m za nsledek vzdlen se druhm. Druh lsky, je me bt zaita jen k jedn osob, dokazuje, e to nen lska, ale sadomasochistick zvislost. Zkladn afirmae obsaen v lsce je zamena na milovanou osobu jako ztlesnn bytostnch lidskch kvalit. Lska k urit osob v sob zahrnuje lsku k lovku jako takovmu. Lska k lovku vbec nen, jak se asto mn , abstrakc pichzejc po lsce k urit osob, i rozenm zkuenosti se specifickm objektem. Premisou takovho mnn, tebae genetickou, je, e lska je dosahovna v kontaktu s konkrtnmi individui. Z toho vyplv, e m vlastn J me bt v zsad stejn tak objektem m lsky jako jin osoba. Pitakn vlastnmu ivotu, tst, rstu, svobod, m koeny v zkladn pipravenosti a schopnosti udlat to. Jestlie m tuto pipravenost jedinec vbec, m ji i pro sebe; me-li milovat jen druh, p ak neme milovat vbec.

1 Podrobnj pojednn o problmu viz Erich Fromm, Selfishness and Self-Love, Psychiatry, sv. 2, No. 4, November 1939. 2 Sullivan se pibliuje tto formulaci ve svch pednkch. Zjiuje, e obdob dospvn je charakterizovno impulsvnost v mezilidskch vztazch, piem jde o nov druh uspokojen namsto starho (kamardstv). Lska je podle nj situac, v n je uspokojen milovan osoby prv tak dleit a douc jako uspokojen osoby milujc.

Sobectv nen tot co sebelska, ale je jejm pmm opakem. Sobectv je druhem chtivosti. Jako kad chtivost implikuje nenasytnost, jejm dsledkem je vn neukojitelnost. Chtivost je bezedn jma, kter lovka vyerpv nikdy nekoncm vyptm, aby uspokojil sv poteby, ani toho kdy doshne. Bedliv pozorovn uke, e i kdy se sobec stle sousteduje na sebe, nen nikdy uspokojen, ale stle neklidn, stle hnan strachem, e nezsk dost, e me nco ztratit, e utrp kodu. Napluje ho planouc zvist vi kadmu, kdo by mohl mt vc. Pokud jet pelivji sledujeme zvlt nevdom dynamick sly, dojdeme k zvru, e se v podstat tento typ lovka nejen nem rd, ale e sebou hluboce pohrd. Hdanku tohoto zdnlivho rozporu lze snadno rozlutit. Sobectv m koeny ve velikm nedostatku sebelsky. lovk, kter nem rd sebe, kter nen sm se sebou srozumn, je stle zkostliv soustedn na sebe. Nem vnin jistotu, je me existovat jedin na zklad oprav dov lsky a afir- mace. Sobec mus bt soustedn na sebe, chtiv dostat ve pro sebe, protoe v podstat postrd jistotu a uspokojen. Tot plat pro tzv. narcistickho lovka, kter nen ani tolik soustedn na zskvn vc pro sebe, ale na sebeob divovn. I kdy se podle povrchnho pohledu zd, e tito lid jsou do sebe velice zamilovni, nemaj se rdi a jejich narcismus stejn jako sobectv je pehnanou nhrakou podstatnho nedostatku sebelsky. Freud vychzel z toho, e narcistick lovk svou lsku odvrtil od jinch a soustedil ji na vlastn osobu. I kdy je prvn st tohoto tvrzen pravdiv, druh je myln. Takov lovk nemiluje ani jin, ani sebe. Vrame se nyn k otzce, je ns zavedla k tto psychologick analze so bectv. Ocitli jsme se ped rozporem, kdy se lovk domnv, e je moti vovn vlastnm zjmem, ve skutenosti vak svj ivot zasvtil clm, kter nejsou jeho vlastn; pesn tak povaoval Kalvn za jedin cl existence lovka slvu bo, a ne jeho vlastn. Snaili jsme se ukzat, e sobectv je zakoenno v nedostatku afirmace a lsky k svmu skutenmu J, tj: k celmu konkrtnmu lidskmu byt se vemi jeho potencialitami. J, v jeho zjmu modern lovk jedn, je spoleensk J, bytostn konstituovan rol, k terou podle oekvn druhch lovk hraje a kter je ve skutenosti pou hou subjektivn maskou objektivn sociln funkce lovka ve spolenosti. Modern sobectv je chtivost pramenc z frustrace skutenho J a jeho objektem je J sociln. Pestoe se zd, e lovk je charakterizovn plinm sebeprosazovnm, ve skutenosti se oslabuje a redukuje na pouhou vse celho svho J na intelekt a slu vle s vylouenm vech ostatnch st cel osobnosti. I kdy je to pravdav nen rostouc ovldn prody zakotveno v rostoucm sil o individuln J? To je sprvn jen do urit mry, a pokud tomu tak je, tk se to pozitivn strnky individulnho vvoje, kterou bychom nechtli ztratit ze zetele. I kdy vak lovk doshl pozoruhodnho stupn ovldm prody, spolenost nem pod kontrolou sly, kter vyvolala. Racionalitu vrobnho systmu po strnce technick provz jeho iracionalita po strnce sociln. Hospodsk krize, nezamstnanost, vlky, to je to, co vldne osudu lovka. lovk vybudoval svj svt. Postavil tovrny a domy,

vyrb automobily a ltky, sklz obil a ovoce. Vtvoru svch vlastnch ru kou se vak odcizil, vldcem svta, kter postavil, ve skutenosti nen a ni kdy jm nebyl, naopak jm vytvoen svt se stal vldcem lovka, kter se mu klan a sna se, jak nejlpe me, usmit ho i zmanipulovat. Dlo jeho vlastnch rukou se mu stalo Bohem. Zd se mu, e je puzen svm vlastnm zjmem, ve skutenosti se vak jeho cel J se vemi jeho konkrtnmi po- tencialitami stalo prostedkem pro cle prv t mainrie, kterou vlastnma rukama vybudoval. Setrvv v iluzi, e je stedem svta, a pesto je pro niknut silnm pocitem bezvznamnosti a bezmocnosti, kterho si byli vdomi jeho pedkov ve vztahu k Bohu. Pocit izolace a bezmocnosti modernho lovka zeslil rys, jm byly po znamenny vechny lidsk vztahy. Konkrtn vztah jedince k blinmu ztratil svj pm a lidsk charakter a osvojil si ducha manipulace a instrumentality. Ve vech spoleenskch a osobnch vztazch plat zkony trhu. Je nabledni, e vztahy mezi konkurenty mus bt zaloeny na vzjemn lidsk lhostejnosti. Jinak by byl kad z nich ochromen, nemohl by plnit sv ekonomick koly bojovat jeden proti druhmu a v ppad nutnost i se nezaleknout ani skutenho ekonomickho znien svho protivnka. Lhostejnost charakterizuje i vztah mezi zamstnavatelem a zamstnancem. Anglick vraz pro zamstnavatele employer (od employ = vyut, pout - pozn. pekl.) vyjaduje ve: vlastnk kapitlu vyuv jinou lidskou bytost, jako vyuv stroje. Oba se vyuvaj navzjem pro cle svch vlastnch ekonomickch zjm; jejich vztah je takov, e oba mysl na svj cl, oba jsou si navzjem nstrojem. To nen vztah dvou lidskch bytost, je mimo vzjemnou uitenost maj njak zjem jeden o druhho. Tent vztah vzjemn instrumentality obvykle panuje i mezi obchodnkem a zkaznkem. Zkaznk je objektem manipulace, ne konkrtn osobou, o ni by se obchodnk zajmal v zjmu uspokojen jej ch pn. Postoj k prci m tut kvalitu; v protikladu k stedovkmu emeslnkovi se modern vrobce nijak zvl nezajm o to, co vyrb; vyrb v podstat pro zisk z investovanho kapitlu a to, co vyrb, zvis hlavn na trhu, jestli slibuje, e ka pitl investovan do uritho odvtv pinese zisk. Nejenom ekonomick, ale i osobn vztahy mezi lidmi maj rys odcizen; namsto podoby vztah mezi lidskmi bytostmi nabyly znaku vztah mezi vcmi. Nejnalhavjm a nejdestruktivnjm pkladem tohoto du cha instrumentality a 3 odcizen je ale snad vztah jedince k sob sammu . lovk prodv nejen zbo, ale i sebe, sm sebe pociuje jako zbo. Manuln pra covnk prodv svou fyzickou energii; obchodnk, lka, duchovn prodvaj svou osobnost. Chtj-li prodat sv vrobky i sluby, mus mt osobnost. Mla by bt pjemn, ale krom toho by jej vlastnk ml dostt ad dalch poadavk: ml by bt energick, iniciativn, takov i onak, jak to vyaduje jeho zvltn situace. Jako u kadho jinho zbo i zde existuje trh, kter rozhoduje o hodnot lidskch vlastnost, ano, dokonce o reln exis -

3 Zklady pro pochopen problmu odcizen poloili Hegel a Marx. Srv. Marxovo pojet zbonho fetiismu a odcizen prce.

teni jejich nositele. Nen -li poteba vlastnost, je osoba nabz, nem dn', pesn tak, jako je neprodejn zbo bezcenn, i kdyby svou uitnou hodnotu mlo. Tud sebedvra, sebevdom jsou jen poukazem na to, co se o uritm lovku soud. Nen to on, kdo je pesvden o sv hodnot bez ohledu na popularitu a spch na trhu. Je -li po nm poptvka, je nkdo; kdy populrn nen, jednodue nen nikdo. Tato zvislost sebecty lovka na spchu osobnosti je dvodem, pro je pro modernho lovka tak dleit popularita. Na n zvis nejen to, da -li se mu v praktickch zleitostech i ne, 4 ale tak zda si udr svou sebectu, i propadne hlubokmu pocitu mncennosti . Pokusili jsme se ukzat, e nov svoboda, kterou ped individuem pedestel kapitalismus, na nj zapsobila jet silnji ne pedchoz nboensk svoboda protestantismu. Prohloubila jeho osamlost, jet vce ho izolovala, stal se pedmtem v rukou nesmrn mocnch vnjch sil; stal se individuem, avak individuem zmatenm a nejistm. Zabrnit zjevnmu projeven tto vnitn nejistoty mu pomhaly urit faktory. Jeho J na prvnm mst podpral majetek. On jako osoba a majetek, kter vlastnil, nemohli bt oddleni. Jeho obleen nebo dm byly st jeho J stejn jako jeho tlo. m mn osobn pocioval, e je nkdo, tm vce poteboval mt majetek. Pokud dn neml nebo ho ztratil, pak mu chybla dleit soust jeho J a jako do urit mry mncenn lovk nepoval cty d ruhch ani sv vlastn. Jinm faktorem podporujcm jeho J byly presti a moc. Zsti byly od vozeny od majetku, zsti vsledkem spchu na poli konkurence. Obdiv jinch a moc nad nimi se pipoetly k zkladu, kter pedstavoval majetek, a podp raly nejist individuln J. Pro ty, kdo mli mal majetek i spoleenskou presti, byla zdrojem dstojnosti rodina. Zde mohl mt jedinec pocit, e je nkdo. Tady ho poslouchala ena a dti, tady hrl hlavn roli a pijmal ji prost jako pirozen prvo. I kdy ve spoleenskch vztazch nebyl nikm, doma byl krlem. Ve dle rodiny mu k pocitu dleitosti pispvala tak nrodn hrdost (v Evrop asto tdn hrdost). I kdy osobn nebyl nikm, byl hrd na to, e pat ke skupin, je se v porovnn s jinmi mohla ctit nadazena. Faktory, kter byly oslabenmu J uritou podporou, mus bt odlieny od tch, o nich jsme hovoili na zatku tto kapitoly: od skuten ekonomick a politick svobody, pleitosti pro individuln iniciativu, od roziujc se racionalistick osvty. Tyto faktory skuten J poslily a vedly k rozvoji in - idividuality, nezvislosti a racionality. Na druh stran podprn faktory pouze pomhaly kompenzovat nejistotu a zkost. Neodstranily je, jen je za kryly, m pomhaly jedinci zskat vdom pocit jistoty; ten byl vak jen sten, povrchn a trval pouze tak dlouho, dokud byly ptomny podprn faktory.

4 Rozborem sebecty se jasn a vstin zabv Ernest Schachtel v nepublikovanm pspvku Self-feeling and the Sale of Personality (Sebevdom a prodej osobnosti).

Jakkoli detailn analza evropskho a americkho historickho obdob mezi reformac a dnen dobou by mohla ukzat, jak uvnit evoluce soubn probhaj dva protikladn smry od osvobozovn od neho k svobod pro nco nebo spe, jak jsou vzjemn tsn propojeny. Takov analza bohuel pesahuje rozsah tto knihy a mus j bt vnovna jin publikace. V nkterch obdobch a v uritch spoleenskch skupinch pevl dla lidsk svoboda ve svm pozitivnm smyslu sly a dstojnosti J; v irokm smyslu slova k tomu dolo v Anglii, Francii, Americe a Nmecku, kde stedn tda zvtzila nad pedstaviteli starho du ekonomicky i politicky. V tomto boji za pozitivn svobodu se mohla stedn tda utci k protestantismu, kter zdrazoval lidskou autonomii, zatmco katolick crkev se spojila s tmi skupinami, je bojovaly proti osvobozen lovka, aby zachrnily sv privilegia. Ve filosofickm mylen novovku tak pichzme k nzoru, e oba aspekty svobody jsou vzjemn propojen, jako tomu bylo u v reformanch teologich. Tak pro Kanta a Hegela byly autonomie a svoboda lovka centrlnmi poadavky jejich systmu, pesto vak jedince podizovali clm vemocnho stt u. Filosofov francouzsk revoluce a v 19. stolet Feuerbach, Marx, Stimer a Nietzsche naopak zase nekompromisnm zpsobem vyjdili mylenku, e individuum nesm bt pedmtem vnjch zmr nepihlejcch k jeho vlastnmu rstu i tst. Reakn filosofov tho stolet vslovn poadovali podzenost jedince duchovn a svtsk autorit. Druh polovina 19. a zatek 20. stolet ukazuj trend lidsk svobody v pozitivnm smyslu k jejmu vrcholu. Toho se zastnila nejen tda stedn, ale zakti - vizovala se i tda dlnick, je bojovala za sv ekonomick cle a souasn i za irok cle humanitn. Zd se, e s monopolistickou fz kapitalismu, rozvjejc se zvlt v po slednch desetiletch, se pslun vha obou trend lidsk svobody zmnila. Faktory smujc k oslaben individulnho J, pevily, protoe faktory posilujc individuln J relativn ztratily na vze. Individuln pocity bezmocnosti a osamlosti narostly, bylo oteven vyhleno osvobozen od vech tradinch pout, monost indiv idulnho ekonomickho spchu ubylo. Jedinec se ct bt ohroen obrovskmi silami a situace se v mnoha smrech podob situaci z 15. a 16. stolet. Nejdleitjm faktorem v tomto vvoji je vzrstajc moc monopolnho kapitlu. Koncentrace kapitlu (ne bohatstv) v uritch odvtvch naeho ekonomickho systmu omezila monosti spchu individuln iniciativy, odvahy a inteligence. V odvtvch, v nich monopoln kapitl zvtzil, byla zniena ekonomick nezvislost mnoha lid. Pro ty, kdo bojuj dl, zvl t pro znanou st stedn tdy, se boj stal nerovnm, take msto dvry v osobn iniciativu a odvahu nastoupila bezmocnost a beznadj. Nesmrnou, i kdy skrytou moc nad celou spolenost vykonv mal skupina, na jejch rozhodnutch zvis osud velk sti spolenosti. Inflace v Nmecku roku 1923 nebo krach na americk burze v roce 1929 zvily pocity nejistoty a zniily nadji mnohch dostat se kupedu vlastn silm, vzaly jim vru v neomezen monosti pokroku.

Mal nebo stedn obchodnk, kter je znan ohroen vemocnou silou velkokapitlu me sice nadle pracovat se ziskem a chrnit svou nezvislost, ale temn a zl pedtucha zvila jeho nejistotu a bezmocnost daleko vce, ne tomu bylo dve. V boji proti monopolnm konkurentm se dv v zstavu proti obrm, zatmco obvykle bojoval proti sob rovnm. I psychologick situace tchto nezvislch obchodnk, pro n vvoj modernho prmyslu vytvoil nov ekonomick funkce, je odlin od situace starch kupc. Ilustrac tohoto rozdlu je typ nezvislho obchodnka, kter bv uvdn jako pklad nov vzniklho typu stedostavovsk existence: vlastnk benznov erpac stanice. Mnoz z nich jsou ekonomicky nezvisl. Vlastn svj obchod tak, jako dve nkdo vlastnil hokynstv i krejovnu. Jak je to vak rozdl mezi starm a novm typem nezvislho obchodnka! Vlastnk hokynstv poteboval dobrou dvku znalosti a obratnosti, musel si z ady velkoobchodnk vybrat toho, u nho bude nakupovat, a mohl si vybrat toho, o nm soudil, e m nejlep ceny a kvalitu; ml adu in dividulnch zkaznk, jejich poteby dobe znal, jim doporuoval, co maj koupit, a s ohledem k tomu se rozhodoval, komu poskytne vr a komu ne. Vcelku mla role obchodnka starho stihu nejen nco z nezvislosti, ale vyadovala tak obratnost, individuln sluby, znalosti a aktivity. Situace majitele benznov pumpy na druh stran je podstatn odlin. Ve sv obchodn pozici je omezen olejskmi spolenostmi. Mechanicky opakuje tyt pohyby pi plnn ndr benznem nebo olejem stle dokola. M mn prostoru pro obratnost, iniciativu, individuln aktivitu, ne ml za starch as hokyn. Jeho zisk je urovn dvma faktory: cenou, kterou mus zaplatit za benzn a olej, a potem motorist, kte u jeho pumpy za stav. Oboj je mimo dosah jeho kontroly. Je jen zprostedkovatelem mezi velkoobchodnkem a zkaznkem. Psychologicky je to sotva njak rozdl, zda je zamstnn u njakho koncernu, nebo zda je nezvisl obchodnk; v obou ppadech je pouhm roubkem v obrovskm distribunm stroji. Co se tk stedn tdy blch lmek, jejich poet vzrostl s rozpnavost velkoobchodu, je jejich situace samozejm velmi odlin od sta rho typu malho nezvislho obchodnka. Nkdo by mohl namtnout, e i kdy nejsou v irm a formlnm smyslu nezvisl, ve skutenosti jsou jejich monosti pro rozvoj iniciativy a inteligence jako zkladu spchu bud stejn velk, nebo dokonce vt, ne ml za starch as krej i majitel ho kynstv. To je v jistm smyslu pravda, i kdy by se o jej i mohlo pochybovat. Ale psychologicky se situace blho lmeku li. Je soust velkho ekonomickho apartu, m vysoce specializovan kol a v zuiv konkurenci se stovkami jinch, kte jsou ve stejnm postaven, je nemi losrdn vyhozen, opozd-li se. Krtce, i kdy jsou jeho ance na spch nkdy vt, ztratil velkou st jistoty a nezvislosti starho obchodnka; promnil se v mal i vt roubek mainrie, kter mu uruje tempo. Ko ntrolovat ji neme a ve srovnn s n je naprosto bezvznamn. Rozshl a podmaniv moc velkho podniku psychologicky psob i na dlnka. V menm podniku starch dob znal zamstnanec svho fa osobn, byl obeznmen s celm podnikem, kter byl pro nj pehledn, a

akoli byl najmn a propoutn podle zkona trhu, existoval mezi nm a fem jievn vztah. Zamstnn mu poskytovalo pocit, e zn pdu, na n stoj. lovk v tovrn s tisci zamstnanci je v odlinm postaven. f se pro nj stal abstraktn postavou nikdy ho neuvid, management je anonymn silou, s n jedn nepmo a je pro nj jako jedinec bezvznamn. Podnik m takov rozmry, e je z malho seku svho pracovit ani nedohldne. Tato situace byla ponkud vyrovnna odborovmi svazy. Nejene zlepily ekonomickou situaci pracovnka, ale mly tak dleit psychologick vznam, protoe mu dodaly pocit sly a vznamu vi obrm, s nimi ml co do inn. Nanetst i mnoh odbory vyrostly v tak mamut organ izace, e je v nich mlo prostoru pro iniciativu individulnho lena. Ten plat sv pspvky, as od asu odevzd svj hlas pi volbch, ale i zde je opt malm roubkem v obrovskm stroji. Je nanejv dleit, aby se odbory zmnily v orgny podporujc aktivn spoluprci kadho lena. Mly by se organizovat tak, aby se kad len mohl podlet na ivot organizace a ml pocit zodpovdnosti za jej chod. Bezvznamnost individua v na e se netk jen role obchodnka, zamstnance, dlnka, ale i zkaznka. V poslednm desetilet dolo k drastick zmn v roli zkaznka. Zkaznk, kter veel do malho krmu nezvislho obchodnka, si byl jist jeho osobn pozornost; osobn zkaznkova koup byla pro majitele krmu dleit, pijal ho jako nkoho, na kom mu zle, zamil se na jeho pn. Opravdov akt nkupu dval zkaznkovi pocit dleitosti a dstojnosti. Jak odlin je vztah zkaznka k obchodnmu domu. Je ovlivnn velkm rozmrem stavby, potem prodava, hojnost vystavovanho zbo; to ve v nm pi srovnn vzbuzuje pocit malosti a bezvznamnosti. Jako jedinec nen pro obchodn dm dleit. Je dleit jako njak zkaznk; obchod by ho nerad ztratil, protoe by to mohlo naznait, e tu nco vzne, co by pro obchod mohlo znamenat i ztrtu jinch zkaznk. Jako abstraktn zkaznk je dleit, jako konkrtn naprosto ne. Nen nikdo, koho by potilo, e piel, nikdo, kdo by se specieln zajmal o jeho pn. Akt nkupu se stal podobnm tomu, jak se nkupuj znmky na pot. Tuto situaci jet vce zdrazuj metody modern reklamy. Rozhovor ob chodnka starho stihu pi prodeji byl bytostn racionln. Znal sv zbo, znal poteby zkaznka a na zklad tchto znalost se snail prodat. Jist, jeho povdn pi prodeji nebylo v jdru objektivn, pemlouval zkaznka, jak jen mohl. Aby vak e zainkovala, musela bt racionln a smys lupln. Velk st modern reklamy je jin; nedovolv se rozumu, ale emoc; jako kad druh hypnotizujc sugesce se sna nejprve na sv objekty udlat siln emocionln dojem, aby si je pak mohla intelektuln pizpsobit. Tento typ reklamy ovlivuje zkaznky vemi druhy postedk: stlm opakovnm te formule; nap. njak dmy ze spolenosti nebo slavnho boxera, kter kou cigaretu urit znaky; lknm zkaznka sexuln pitalivost hezk dvky a souasn oslabovnm jeho kritickch schopnost; nahnnm strachu ze zpachu z st i potu; vzbuzovnm vidin

nhl zmny celho ivota, bude -li kupovat uritou koili nebo mdlo. Vechny tyto metody jsou bytostn iracionln; nemaj nic spolenho s kvalitou zbo, dus a hub kritick schopnosti zkaznka jako opity nebo pln hypnza. Poskytuj urit uspokojen dennho snn zkaznka tak, jako to dl biograf, zrove v nm vak zvyuj jeho pocity malosti a bezmocnosti. Tyto metody vlastn otupuj schopnost naeho mylen a jsou pro nai de mokracii nebezpenj ne mnoh oteven toky proti n; ze stanoviska lidsk integrity jsou nemravnj ne neslun literatura, jej zveejovn je trestno. Hnut spotebitel se pokou obnovit kritickou schopnost, dstoj nost a vznam zkaznka, pracuje tedy podobn jako hnut odborov. Jeho rozsah vak zdaleka nepeshl skromn zatky. Co bylo eeno o oblasti ekonomick, plat i v sfe politick. V ran dob demokracie existovaly rzn druhy zazen, v nich se svobodn jedinec mohl konkrtn a aktivn astnit hlasovn o uritch rozhodnutch, nebo o uritch kandidtech na ad. Otzky, o nich mlo bt rozhodnuto, dvrn znal, stejn jako kandidty. Hlasovn se podalo pi shromdn vech oban msta, mlo konkrtn obsah a potalo se v nm opravdu s kadm. Dnes je voli konfrontovn s mamutmi stranami, kter jsou mu vzdleny a psob stejnm dojmem jako ma mut organizace prmyslov. Otzky jsou spletit a navc je snaha je jet vemi monmi zpsoby zamlit. Voli se snad ped volbami nco o kandidtovi dozv, ale od t doby, co je rozhlas, nen asto pravdpodobn ho ani vidt. Tak se ztrc posledn mon ost svho kandidta odhadnout. Ve skutenosti se nabz volba mezi dvma nebo temi kandidty stranickho apartu; tito kandidti nejsou vak jeho volbou; znaj se navzjem mlo a jejich vztah je prv tak abstraktn, jako tomu bylo u vech ostatnch vztah. ! Jako psob na prohlouben pocitu bezvznamnosti zkaznka reklama, tak psob i metody politick propagandy na individulnho volie. Opakovn slogan a zdrazovn vc, je nemaj s pedmtem vbec nic spolenho, szej na znecitlivn jeho kritickch schopnost. Jasn a rozumn apel na jeho mylen je v politick propagand spe vjimkou ne pravidlem dokonce i v demokratickch zemch. Jednotliv voli, postaven tv v tv moci a velikosti strany, jak se ukazuje ve sv propagand, je bezmocn proti pocitu malosti a bezvznamnosti. To vechno vak neznamen, e politick propaganda bezvznamnost je dince zdrazuje. Prv naopak lichot mu tm, e v nm vzbuzuje zdn jeho dleitosti a e apeluje na jeho kritick sudek. Vechna tato pedstrn jsou vak v podstat metodou otupovn pochybnost jedince a jen napomhaj k tomu, aby se povaoval za osobnost, kter se rozhoduje individuln.! Pirozen tato propaganda, o n jsem prv hovoil, nen pln iracionln a v zvanosti racionlnch hledisek propagandy rznch stran a zvlt pak kandidt existuj rozdly. K nrstu bezmocnosti jedince pispla i jin hlediska. Ekonomick a poli tick scna je sloitj a ir ne bvala; a jedinec je mn schopn do n vidt. Velice v zrostla i ohroen, jim je vystaven. Mnohamilionov strukturln nezamstnanost zvila pocit nejistoty. Akoli podpora nezamst -

nanch z veejnch prostedk do znan mry zmrnila patn dsledky pro nezamstnan nejen ekonomicky, ale i psychologicky, zstv pesto pro valnou vtinu lid bemeno mon nezamstnanosti psychologickou zt a hrza z n vrh stn na cel ivot. Mt zamstnn bez ohledu na jeho druh znamen pro mnoh vechno, co by mohli od ivota chtt a za by byli vdni. Pro nezamstnanho je tak hrozbou st. U mnohch zamstnn se poaduj jen lid mlad a dokonce nezkuen, kte jsou jet pizpsobiv; to znamen, ti, kdo jsou jet tvrn a bez pot se petvo v ony rouby, kter jsou prv v tom uritm osazenstvu douc. Ohroen vlkou rovn pisplo k pocitu individuln bezmocnosti. Jist, vlky byly v 19. stolet tak. Od posledn vlky vak hroziv vzrostly monosti nien poet lid postiench vlkou narostl do t mry, e to zashlo kadho bez vjimky. Tak se hrozba vlky stala non mrou, kter, i kdy si ji mnoz, dokud se jejich nrod do vlky skuten ne zaplete, neuvdomuj, zachmuila jejich ivoty a poslila jejich pocit strachu a bezmocnosti. ivotn styl cel doby odpovd obrazu, kter jsme nartli. Velik msta, v nich je jedinec ztracen, stavby jako hory, stl akustick bombardovn rozhlasem, dlouh titulky mnc se tikrt denn neponechvaj lovku monost volby rozhodovat o tom, co je dleit, revue, v nich stovka dvat s pesnost hodinek pedvd svou schopnost vyadit individualitu a inkovat jako mocn, by pjemn stroj; bubnujc rytmus jazzu tyto a mnoh drobnosti vyjaduj konstelaci, kdy jedinec stoj tv v tv nekontro lovatelnm rozmrm a je v porovnn s nimi zrnkem prachu. Nezbv mu nic ne dret krok jako pochodujc vojk nebo dlnk u nekonenho psu. Me jednat, smysl pro nezvislost a vznamnost je vak ten tam. Jak velik je pocit strachu a bezvznamnosti prmrnho Ameriana, vyplv podle veho jasn z oblbenosti filmu s Mickey -Mousem. Je to jen jedno tma i kdy v mnoha variacch vdy jde o tot: nco velice malho pronsleduje a ohrouje nco ohromn silnho, co hroz, e to mal zabije nebo pohlt. Mal tvor utk, ppadn se mu poda uniknout nebo dokonce neptele znekodnit. Lid by nebyli s to se stle dvat na tolik variac jednoho tmatu, kdyby se za tm malm tvorem neskrval jejich vlastn citov ivot.) Zejm je tm malm tvorem ohroenm mocnm nebezpenm neptelem divk sm; je to takov, jak to ct on a je to stejn situace, s n se on sm me ztotonit. Kdyby ovem nebylo happy endu, nebylo by toto tma stle atraktivn. Divk tm vm prov jaksi sv vlastn obavy a pocity malosti a nakonec se mu dostv uspokojujcho pocitu, e pese vechno bude zachrnn a dokonce toho nejsilnjho poraz. Ale a to je dsledek a smutn st tohoto happy endu jeho zchrana zvis vtinou na jeho schopnosti utci a na nepedvdan nhod, je umon netvora polapit! Situaci, v n se jedinec nalz v na dob, pedvdali u jasnoziv mys litel v 19. stolet. Kierkegaard popisuje bezmocnho jedince, rozervanho a trznnho pochybnostmi, zaplavenho pocitem osamlo sti a bezvznamnosti. Nietzsche pedvdal, e se dostav nihilismus kter se skuten projevil v nacismu a rsuje obraz nadlovka jako popen bezvznamnho a nerozhodnho jedince, kterho pozoroval ve skutenosti. Franz Kafka postihl

tma bezmocnosti lovka s pronikavou pesnost celm svm dlem. Ve svm Zmku popisuje lovka, jen chce navzat spojen s tajemnmi obyvateli zmku, o nich pedpokldal, e by mu mohli ci, co m dlat a ukzali by mu jeho msto ve svt. Veker jeho ivot se vyerpv lenm silm doshnout setkn s nimi, to se mu vak nikdy nepoda a on zstv sm se svm pocitem naprost bezvznamnosti a bezmocnosti. Pocit izolovanosti a bezmocnosti vyjaduje pekrsn nsledujc ukzka Juliena Greena: Vdl jsem, e ve srovnn s Vesmrem znamenme jen velice mlo, vdl jsem, e nejsme nim; ale tuto nesoumitelnost s nim se mi zd bt nutn njak pekonat a uklidnit se. Ony postavy, ony rozmry za hranic lidskho mylen jsou naprosto pemhajc. Existuje nco, eho se meme jakkoliv pidret? Uprosted chaosu iluz, do nich jsme po hlav vreni, vynv jedna prav vc, a tou je lska. Vechno ostatn je nicota, jedin pust przdnota. Zrme do hlubok, temn prop asti. A 5 bojme se. 1 Pocit individuln izolovanosti a bezmocnosti, vyjden tmito spisovateli a provan rovn mnohmi tzv. neurotiky, si vak prmrn normln lovk neuvdomuje. Pli se toho boj. Pekrv to rutina jeho kadodennch innost , sebedvra a uznn, je mu poskytuj jeho soukrom a spoleensk vztahy spolu s spchem v podnikn a mnostv vemonch rozptlen, zbavy, uzavrn znmost, cestovn.! Hvzdn v temnot vak nepin svtlo. Osamlost, strach a zmatek zstvaj; natrvalo je to nesnesiteln. Bemeno svobody je nenosn. A nepoda-li se lovku dospt od negativn svobody k pozitivn, mus se snait svobod uniknout. Hlavnmi spoleenskmi cestami niku na doby je podzen se njakmu fhrerovi, jako je tomu ve faistickch zemch, a nutkav konformita, jak k n dochz v na vlastn demokracii. Ne pistoupme k popisu tchto dvou model niku, musm podat tene, aby se mnou sledoval vysvtlen spletitch psychologickch mechanism niku. Nktermi z tchto mechanism jsme se ji zabvali v pedchozch kapitolch, pro pln pochopen psychologickho vznamu faismu a zautomatizovn lovka v modern demokracii je vak nutn pochopit psychologic k jevy nejen obecn, ale i v jednotlivostech a v jejich konkrtnm psoben. ten by to mohl chpat jako odboen, ve skutenosti je to vak nutn soust naeho celho vkladu. Prv tak jako nelze nleit pochopit psychologick problmy bez znalosti jejich spoleenskho a kulturnho pozad, nelze ani porozumt spoleenskm jevm bez znalosti psychologickch mechanism jako jejich zklad. V nsledujc ka pitole se pokusme tyto mechanismy analyzovat, odhalit, co se pitom v lovku odehrv, i ukzat, jak jsme ve sv snaze uniknout osamlosti a b ezmocnosti pohotov ochotn vzdt se svho vlastnho J tm, e se poddme novm formm autority, anebo e se z vnitn nutkavosti pizpsobme veobecn pijmanm konvennm vzorm chovn.

5 Julian Green, Personal Record 1928-1939. Peloil J. Godefroi, Harper Brothers, New York, 1939.

V.

MECHANISMY NIKU Ve svm pojednn jsme dospli k souasn dob a chtl i bychom pokroit k diskusi o psychologickm vznamu faismu a v znamu svobody v autorifskchry^mechXra sT vlastnTdemokracii. Protoe^ vak hodnota~ naich vekerch argumeiluzvis na platnosti naich psychologickch pedpoklad, povauji za douc peruit obecn mylenkov proud a vnovat kapitolu podrobnjmu a konkrtnjmu vysvtlen onch psychologickch mechanism, o nich jsme se ji zmnili a k nim se pozdji vrtme. Tyto pedpoklady vyaduj podrobn vklad, protoe jsou zaloeny na koncepcch souvisejcch s nevdommi silami a se zpsoby jejich vyjadovn v racionalizacch a charakterovch rysech. Tyto koncepce, pokud nejsou pro mnoh tene vbec ciz, si pinejmenm zasluhuj promylen. V tto kapitole se zmrn odvolvm na individuln psychologii a na pozorovn zskan zevrubnm stu diem jednotlivc pi psychoanalytickm vyetovn. I kdy psychoanalza nedosahuje onoho idelu, k nmu mnoho let smovala akademick psychologie, toti piblit se experimentlnm metodm prodnch vd, pesto je naprosto empirickou metodou, zaloenou na pelivm pozorovn necenzurovanch mylenek, sn a fantazi lovka. Jen psychologie, kter pracuje s koncepc nevdomch sil, me proniknout do matoucch racionalizac. Celme jim analzou jedince nebo kultury. Mnoh zdnliv neeiteln problmy najednou zmiz, vzdme-li se pedstavy, e motivy, o nich si lid mysl, e je motivuj, jsou nezbytn tyt, kter je ve skutenosti nut jednat, ctit a myslet prv tak, jak to in. Mnoh ten vznese otzku, zda je mono aplikovat poznatky zskan pozorovnm jednotlivc na psychologickou explanaci skupin. Nae odpovd to pln potvrzuje. Kad skupina se skld z jednotlivc a psychologick mechanismy, jejich fungovn ve skupin sledujeme, mohou bt proto jen mechanismy psobc v jednotlivcch. Studium individuln psychologie jako zkladu pro porozumn sociln psychologii bychom mohli porovnat se studiem objektu pod mikroskopem. To nm umouje odhalit skuten jednotlivosti psychologickch mechanism, jejich fungovn sledujeme v ir m mtku spoleenskho procesu. Nen -li n rozbor sociln psychologickch jev zaloen na podrobnm studiu chovn jednotlivce, postrd empirick charakter, a proto i platnost. I kdy vak pipustme, e studium chovn jednotlivce takov vznam m, mohl by se nkdo zeptat, zda studium lid, kter obvykle oznaujeme za neurotiky, me bt njak uiten pro posouzen problm sociln psychologie. Opt se domnvme, e i tuto otzku je teba zodpovdt kladn. Jevy, je pozorujeme u neurotick osoby, se v podstat neli od tch, kter

nachzme u lid normlnch. U neurotick osoby jsou jen draznj, zetelnj, pstupnj uvdomn ne u osoby normln, kter si mnohdy problm, je by si zasluhoval studia, ani neuvdomu je. Abych to lpe objasnil, povauji za uiten vysvtlit krtce pojmy neurotick a,,normln Pojem normln neb s^drav* meme definovat dvojm zpsobem. Za prv: ze stanoviska fungujc spolenosti me bt oznaen za normln nebo zdravou osobu ten, kdo je schopen plnit spoleenskou roli,, je mu v dan spolecnostL -pipad. Konkrtnji to znarften, ejp -scfiopen pracovat podle doucho stihu urit spolenosti a dj, je schopen podlet se na jej ob nov, to znamen, e je schopen zaloit rodinu. Za druh: ze stanoviska jedince rozumme pod zdravnfa-nermlnost jeho co nejvt rst a tst. Kdyby byla dan spolenost strukturovan tak, aby nabdla co nejvt monosti pro jeho tst, pak by se ob hlediska kryla. Nen tomu tak vak ve vtin spolenost, je znme, vetn na vlastn. I kdy se li co do stupn podpory cl individulnho rstu, mezi clem hladce fungujc spolenosti a clem plnho rozvoje jednotlivce existuj rozdly. Tento fakt nm pikazuje rozliovat pesn ob pojet zdrav. Jedno pojet uruj spoleensk poteby, druh hodnoty a normy tkajc se ivotnch cl jedince. Toto rozliovn se nanetst opomj. Pro mnoh psychiatry je struktura jejich spolenosti nco tak samozejmho, e nepli pizpsoben lovk m vyplen znamen mncennosti. Na druh stran dobe adaptovan osoba se povauje v pojmech stupnice lidskch hodnot za lovka hodnotnjho. Kdybychom oba pojmy normln a neurotick rozliovali, dospjeme k nsledujcmu zvru: lovk, kter je normln v chpn dobr adaptace, je asto v pojmech lidskch hodnot mn zdrav ne neurotik. asto je dobe pizpsoben jen proto, e se vzdal svho vlastnho J, aby se stal vce i mn takovou osobou, o jak se domnv, e se od nj d. Vechna skuten individualita a bezprostednost se tm me ztratit. Na druh stran neurotickou osobu meme charakterizovat jako nkoho, kdo nen pipraven vzdt se pln boje za sebe sama. Zejm se jeho snaha o zchranu vlastnho J setkala s nespchem a msto aby tvoiv sv J vyjdil, nael een v neurotickch pznacch a sthl se do ivota fantazie. Nicmn je ze stanoviska lidskch hodnot mn zmrzaen ne typ normln osoby, je svou individualitu ztratila pln. Nen teba kat, e existuj lid, kte neurotici nejsou, a pesto svou individualitu v procesu adaptace neutopili. Ale stigma, vyplen neurotickmu lovku, se nm zd neopodstatnn. Oprvnn je jen tehdy, mme-li na mysli neurotika v pojmech spoleensk vkonno sti. Pokud jde o celou spolenost, neme se pojmu neurotick ve zmnnm smyslu pout, protoe by spolenost nemohla existovat, kdyby jej lenov spoleensky nefungovali, ze stanoviska lidskch hodnot by vak mohla bt spolenost oznaena za neurotickou v tom smyslu, e jsou jej lenov zmrzaeni v rstu sv osobnosti. Protoe se pojmu neurotick tak asto uv pro oznaen nedostatku spoleenskho fungovn, dal bych pednost tomu, abychom nemluvili o spolenosti jako o neurotick, ale o tom, co stoj v cest lidskmu tst a seberealizaci.

Mechanismy, o nich budeme v tto kapitole mluvit, jsou mechanismy niku, vyplvajc z nejistoty osamlho jedince. Jakmile se rozpadnou primrn vazby, je jedinci poskytovaly jistotu, jakmile jedinec stane vi vnjmu svtu tv v tv sm jako pln oddlen veliina, otevraj se mu dv cesty jak uniknout nesnesitelnmu stavu bezmocnosti a osamlosti. Jednou cestou me postoupit k pozitivn svobod; me se dobrovoln spojit se svtem v lsce a prci, v opravdovm vyjden svch citovch, smyslovch a rozumovch schopnost; me se tak opt sjednotit s lidstvem, prodou i se sebou samm, ani se souasn vzd nezvislosti a integrity svho jedine nho J. Druh cesta, kter se ped nm otevr, ho vede k tomu, aby se vzdal sv svobody a aby se snail uniknout sv osamlosti^ tm, e se vyhne propasti, je se rozevela mezi jeho individulnm J a svtem. Tato druh cesta ho nikdy znovu nesjednot se svtem tak, jak s nm byl spznn pedtm, ne se z nho vynoil jako individuum, protoe jeho vydlen z nho je nezvratn; je to nik z nesnesiteln situace, je by mohla uinit ivot nesnesitelnm, kdyby se prodlouila. Pro tuto cestu niku je pznan nutkav tlak, jako tomu je u kadho tku ped hrozc panikou; vyznauje se tak tm, e se lovk vcemn pln vzd individuality a integrity svho J. Nen proto eenm vedoucm ke tst a pozitivn svobod. Je to v podstat een, s nm se setkvme u neurotickch jev. Zmruje nesnesitelnou zkost a umouje t vyhnutm se panice, avak problm, kter le pod povrchem, nee a za to plat zpsobem ivota, jen se skld asto jen z automatickch nebo nut kav-ntlakovch innost . Nkter z tchto mechanism nik maj pro spolenost pomrn mal spoleensk vznam, setkvme se s nimi v nepatrn me jen u jednotlivc s tkmi mentlnmi a emocionlnmi poruchami. V tto kapitole pojednm jen o tch mechanismech, je jsou vznamn z hlediska kultury a jejich pochopen je nutnm pedpokladem pro psychologick rozbor spoleenskch jev, jimi se budeme zabvat v nsledujcch 1 kapitolch faismu a mo dern demokracie.

1. Au tor it st v
Prvnm mechanismem niku ped svobodou, kterm se hodlme zabvat, je tendence vzdt se nezvislosti svho vlastnho individulnho J, slouit je s nkm nebo s nm mimo sebe sama, a tak zskat slu, kter jeho vlastnmu J chyb. Anebo, eeno jinmi slovy, hledat nov sekundrn vazby jako nhradu za vazby primrn, kter ztratil. Vraznj formy tohoto mechanismu nachzme v pokusech o podzenostjnebo ovldnut, nebo, jak bychom se spe vyjdili, v masochis -

1 Z jinho hlediska ve svch neurotickch trendech dospla K. Homeyov (New Ways in Psychoanalysis) k pojet, kter se v uritm smru podob mmu pojmu mechanismy niku . Hlavn rozdly mezi obma koncepcemi jsou: neurotick ten dence jsou hnacmi silami v individuln neurze, zatmco mechanismy niku jsou hnacmi silami u normlnho lovka. Dle Homeyov klade vt draz na zkost, zatmco j na osamlost jedince.

tickch a sadistickch snahch, jak se s nimi setkvme v rznch stupnch u normlnch, poppad neurotickch osob. Nejprve tyto tendence popeme a pak se pokusme ukzat, e ob jsou nikem ped nesnesitelnou osamlost. Nejastjmi formami, v nich se projevuj masochistick snahy, jsou po- i'j city mncennosti, bezcitnosti, individuln bezvznamnosti. Analza osob, je jsou jimi posedl, ukazuje, ,e si tyto pocity pln uvdomuj a rdy by se jich zbavily, ale existenci njak sly v jejich nitru, kter je k pocitu mncennosti nebo bezvznamnosti dohn, si neuvdbmuj. Jejich pocity jsou vc ne jen uvdomn si, skutench nedostatk a/slabost (akoli jsou obvykle racionalizovny, jako by jimi byly); tito lid vykazuj tendence podceovat se, stavt se slabmi, neschopnmi zvldat sv vci. Zcela pravideln vykazuj zjevnou zvislost na vnjch silch, n jinch lidech nebo in stitucch i na prod. asto jsou zcela neschopn^Zakouet pocit J chci nebo J jsem. ivot jako celek pociuj jako npco tak je pekonvajcho, co nemohou zvldnout nebo kontrolovat. V krajnch ppadech a tch je mnoho se vedle sklon k sebe - podceovn a podizovn vnjm silm objev i tendence k sebezraovn a k pivolvn bolesti. Tento sklon me na sebe vzt rzn formy. Jsou lid, kte se oddvaj ta kovm sebeobalobm a sebekritice, kter by proti nim nevznesl ani jejich nejhor neptel. Jsou jin, k nim pat urit typ kompulsivnch neurotik, kte maj sklon trat se nutkavmi rituly a mylenkami. U uritho typu neurotick osobnosti nachzme snahu stt se tlesn nemocnm a ekat, vdom nebo nevdom, na nemoc, jako by to byl dar z nebes. asto je potkaj nehody, k nim by bylo nedolo, kdyby k tomu nepispl nevdom sklon si je zpsobit. Tyto tendence, zamen proti sob, se prozrazuj i v mn otevench nebo dramatickch formch. Existuj napklad lid, kte nejsou schopni odpovdt pi zkouce na otzky, pestoe odpovd ped zkoukou i po n velmi dobe znaj. Existuj jin, kte vystupuj neptelsky proti tm, je miluj nebo na nich jsou zvisl, akoli k nim ve skutenosti pociuj ptelstv a jinak by je ani nenapadlo nco takovho vyslovit. Zd se, jako by takov lid poslouchali rady naeptvan neptelem, aby se chovali tak, aby je to co nejvce pokodilo. Tyto masochistick sklony se asto povauj za zjevn patologick a iracionln. astji jsou racionalizovny. Masochistick zvislost se pojm jako lska a loajalita, pocity mncennosti jako pimen vraz skutench nedostatk a vlastn utrpen se pite zcela na vrub nezmnitelnm okol nostem. Vedle tchto masochistickch sklon existuj pln opan sadistick sklony, je zpravidla nachzme u tho typu charakter. Jejich slaje variabiln, jsou vcemn vdom, nikdy vak nejsou opomenuty. Rozliujeme ti druhy sadistickch tendenc, kter jsou spo lu zce spjaty. V prvn se sadista sna, aby na nm byly zvisl jin osoby, aby ml nad nimi absolutn, neomezenou moc, aby z nich mohl uinit nic ne prostedky, podobn jako hrn hnte v ruce jl. Jin druh sadismu spov v touze druh nejenom ovl dat, ale i je vykoisovat, vyuvat jich, okrdat je a pivtlit si takkajc vechno, co je

na nich vyuiteln. Tato dosse me vztahovat jak na vci materiln, tak i nemateriln, jako jsou emocionln i intelektuln hodnoty, kter mu me druh nabdnout. Tetm druhem sadismu je zpsobit nkomu utrpen nebo ho vidt trpt. Utrpen me bt tlesn, astji je to vak utrpen duevn. Jeho clem je druhho zranit, pokoit, uvst do rozpak, nebo ho vidt v trapnch a pokoujcch situacch. Sadistick tendence jsou ze zejmch dvod obyejn mn vdom a vce racionalizovan ne spoleensky mn kodliv sklony masochistick. asto se skrvaj za reakcemi, vytvejcmi dojem velk laskavosti a hlu bokho zjmu o dr uh. Nkter nejastj racionalizace jsou napklad: Ovldm t, protoe vm, co je pro tebe nejlep a ve svm vlastnm zjmu bys m ml poslouchat bez odporu Nebo: j jsem tak obdivuhodn a jedinen, e mm prvo oekvat, aby se jin stali na mn zvislmi. Jin racionalizace, kter asto zakrv snahu po vykoisovn: U jsem toho udlal pro tebe tolik a ted mm prvo si od tebe vzt, co chci j! tonj druh sadistickho impulsu lze nejastji nalzt ve dvou formch racionaliza ce: Jin m zraovali a e chci ted zranit j, nen nic jinho ne odveta, nebo: Jestlie uhodm prvn, brnm sebe nebo sv ptele ped nebezpem, e budu zrann sm Ve vztahu sadistick osoby k objektu jejho sadismu existuje jeden faktor, kter se asto opomj, a proto si zasluhuje, abychom ho zde zdraznili; je jm zvislost na objektu svho sadismu. Zatmco zvislost masochistick osoby je samozejm, u sadistick osoby oekvme prav opak: zd se tak siln, vede si tak zpupn a objekt sadismu je tak s lab a poddajn, e je je tko si o tak siln osob myslet, e je zvisl na tom, koho ovld. A pece bedliv analza ukazuje, e je to naprosto pravda. Sadista potebuje nkoho, koho by ovldal, potebuje ho velmi nutn, protoe jeho vlastn pocit sly je zakoenn ve faktu, e je nad nkm pnem. Jeho zvislost me bt naprosto nevdom. Tak napklad mu me zachzet se svou enou velmi sadisticky a stle j opakovat, e me opustit domov kad den, jak se j zlb, a on e bude jen rd, kdy to udl. Ona je asto tak zdrcen, e se neodv ani se o to pokusit a oba pokrauj proto dle ve ve, e to, co on k, je pravda. Kdy vak sebere dostatek odvahy, aby mu ekla, e ho chce opustit, dojde k nemu, co by ani jeden z nich vbec nikdy neekal: on propadne zoufalstv, zhrout se a pros ji, aby ho neopoutla: ekne, e bez n neme t, ujiuje ji, jak velice ji miluje atd Protoe ona se obyejn boj prosadit jakmkoli zpsobem svou vli, bude nchyln mu uvit, zmn sv rozhodnut a zstane. V tom okamiku zane hra znovu. On se zane znovu chovat postaru, ona pociuje m dle tm vce za obtnj zstat s nm, znovu vybuchne, on se opt zhrout, ona zstane a tak dle do nekonena. Existuj tisce a tisce manelstv nebo jinch osobnch vztah, v nich se tento cyklus opakuje opt a opt a dbelsk kruh se nikdy nerozlom. Lhal, kdy ji ubezpeoval o sv lsce, e by bez n nemohl t? Co se te lsky, zle na tom, co kdo za lsku povauje. Pokud jde o jeho prohlen, e bez n neme t, je to nebudeme-li to brt pln do psmene skuten prav-

da. Neme bez n t nebo alespo bez nkoho takovho, koho pociuje tak, e je bezmocnm prostedkem v jeho rukou. Zatmco se v tomto ppad pocity lsky objev, jen kdy vztahu hroz peruen, jin sadistick osoba zcela manifestan miluje ty, nad nimi m pocit sly. A je to jeho ena, jeho dt, jeho pomocnk, nk i ebrk na ulici, pociuje cosi jako lsku a dokonce vdnost vi tmto objektm sv. nadvldy. Mon si mysl, e si peje bt pnem jejich ivot, protoe je tolik miluje. On je skuten miluje, protoe je nad nimi pnem. Podplc si je rznmi drky, chvlou, vyznvnm lsky, rozehrvnm sv chytrosti a dvtipu, anebo pehnanou starostlivost. Snad jim nco dv, krom jedn vci: prva, aby byli svobodn a nezvisl. Tento pomr nachzme asto zvlt ve vztahu rodi a dt. Zde je tento postoj pevahy a vlastnn skryt za zdnlivm pirozenm zjmem nebo pelivou ochranou dtte. Dt je vsazeno do zlat klece a me mt ve s podmnkou, e neprojev pn klec opustit. Dsledkem je asto hlubok strach z lsky u dtte, kdy dorst, protoe lska pro n znamen nebezpe, e bude polapeno a omezeno ve vlastnm hledn svobody. Sadismus se zdl bt mnohm pozorovatelm men hdankou ne maso - chismus. e si nkdo peje druh zraovat nebo je ovldat jim pipadalo, i kdy ne prv dobr, pece jen vak naprosto pirozen. Hobbes pedpokldal obecnou nklonnost veker lidsk existence k soustavn a nenavn touze po moci a zase moci, kter kon jen ve 2 smrti. Pro nj pn po moci nen hodnotou dbelskou, ale pln racionlnm dsledkem lidsk touhy po poitku a bezpenosti. Od Hobbese po Hitlera, kter hls, e touha vldnout je logickm dsledkem biologicky podmnnho boje o peit tch nejschopnjch, se dostivost moci vykldala jako soust lidsk piro zenosti, kter je tak samozejm, e nepotebuje dn vysvtlen. Maso chistick snahy, zamen proti vlastnmu J, se vak zdaj bt hdankou. Jak vbec pochopit skutenost, e se lid chtj nejen podceovat, oslabovat i zraovat, ale dokonce mt z toho poten? Neodporuj tyto masochistick jevy na celkov pedstav lidsk due, je je pece zamena na radost a sebezchovu? Jak si vysvtlit, e pro nkter lidi je lkav, maj -li se vydat tomu, emu je podle ns nutno za vech okolnost zabrnit: bolesti a utrpen? Existuje vak jev, kter dokazuje, e utrpen a slabost m e bt clem lidskho snaen: masochistick perverze. Zde poznvme, e lid zcela vdom chtj tak i onak trpt a maj z toho poten. V masochistick perverzi pociuje dotyn osoba sexuln vzruen, zakou-li bolest, kterou j zpsobil nkdo jin. Toto nen vak jedin forma masochistick perverze. asto to nen aktuln utrpen z bolesti, po nm dotyn tou, ale vzruen a uspokojen zpsoben tlesnm spoutnm a pinucenm bt bezmocn a slab. asto ve, po em se v masochistick perverzi tou, je pn bt uinn morln slabm, touha po tom, aby se s nm zachzelo nebo mluvilo jako s dttem, nebo aby byl rznm zpsobem plsnn i poniovn. U sadistick perverze se setkvme s uspokojenm, jeho se dosahuje odpovdajc vy

2 Hobbes, Leviathan, London, 1951, s. 47.

nalzavost v tlesnm zraovn jinch osob, svazovnm provazy nebo etzy, i morlnm pokoovnm skutky nebo slovy. Masochistick perverze se svm vdomm a mysln pivozenm poitkem z bol esti a ponen upoutala pozornost psycholog a spisovatel spe ne masochistick charakter (nebo tzv. morln masochismus). m dle tm vce vak poznvme, jak zce jsou masochistick sklony toho dru hu, kter jsme popsali, pbuzn s perverz sexuln a e oba typy maso - chismu jsou v podstat jednm a tm fenomnem. Nkte psychologov pedpokldaj, e pokud existuj lid, kte se chtj podrobit a trpt, mus existovat njak instinkt, jen m tent cl. Sociologov, jako nap klad Vierkand, doli ke stejnmu zvru. Prvnm z tch, kdo se pokoueli o dkladnj teoretick vysvtlen, byl Freud. Jeho originln mylenkou bylo, e sadomasochismus je bytostn sexuln fenomn. Tm, e pozoroval sadomasochistick zvyky malch dt , ml za to, e sado masochismus je parciln pud , kter se pravideln objevuje pi vvoji sexulnho instinktu. Vil, e sadomasochistick sklony v dosplosti je nut no pist fixaci psychosexulnho vvoje lovka na ranou rove, anebo pozdjmu nvratu k n. Pozdji si byl Freud stle vce vdom dleitosti tchto fenomn, je oznail termnem morln masochismus , tendenci trpt nikoli tlesn, ale duevn. Zdraznil tak skutenost, e masochistick a sadistick sklony najdeme navzdory zdnlivmu rozporu vdy-spolen. Pozdji vak Freud teoretick vklad masochistickch jev zmnil. Tm, e se piklonil k nzoru, e existuje biologicky dan sklon k destrukci, kter me bvt zamen proti jinm nfio proti sobirFeud naznail, e masochismus je v podstat vtvorem takzvanho pudu smrti. Dle se domnval, e tento pud smrti, kter nememe pozorovat pmo, splv se sexulnm pu dem a projevuje se v tomto splynut jako masochismus, smuje -li proti vlastn osob, a jako sadismus, je-li zamen proti jinm. Domnval se, e prv toto smen se sexulnm pudem chrn lovka ped nebezpenm inkem, kter by ml ir instinkt smrti. Krtce, podle Freuda zbv lovku jen volba bud zniit sm sebe, nebo zniit druh, nepoda-li se mu smsit svou destruktivitu se sexem. Tato teorie se podstatn li od pvodnho Freudova pojet sadomasochismu. Tehdy byl sadomasochismus sexulnm jevem, v novj dob je vak v podstat jevem nesexulnm, sexuln faktor je v nm obsaen jako nutn ke smen instinktu smrti s instinktem sexulnm. Zatmco Freud vnoval nesexuln agresi po mnoho let jen mlo pozornosti, uinil Alfred Adler tyto tendence, o nich jsme prv hovoili, cen trem svho systmu. Zabv se jimi vak ne ve smyslu sadomasochismu, ale jako s pocity mncennosti a vl k moci. Adler vid jen racionln strnku tchto jev. Zatmco my mluvme o racionln tendenci k sebe- podceovn a mncennosti, on povauje pocity mncennosti za pimenou reakci na skutenou mncennost jako napklad na organickou nedostatenost nebo plnou bezmocnost malho dtte. Zatmco my vidme v pn po moci. iracionln impuls podnt ovldat druh Adler na to pohl z racionlnho hlediska a hovo o pn po moci jako o pimen re

akci, jejm kolem je chrnit lovka ped nebezpem, vyvrajcm z jeho nejistoty a mncennosti. Adler zde jakovdy sice vnesl cenn postehy, pokud vkjd sloitosti motivace, setrvv vdy na povrchu a nikdy ne - sestoup do propasti iracionlnch impuls, jak to dlal Freud. V psychologick literatue uveejnili hlediska odlin od Freudovch Wilhelm Reich 3, 4 5 Karen Homeyov a j. Akoli jsou Reichovy nzory zaloeny na pvodnm pojet Freudovy te orie libida, zdrazuje, e masochistick osobnost hled co nejdslednj poitek a e vytrpn bolest je vedlejm produktem, a ne clem jako ta kovm. Karen Homeyov poznala jako prvn, jakou zkladn roli hraje masochistick usilovn v neurotick osobnosti, vyerpvajcm zpsobem podrobn popsala masochistick charakterov rysy a vysvtlila je teoreticky jako vsledek celkov struktury charakteru. V jejch statch, jako i v mch, je msto pojmn masochistickch charakterovch rys, jako by vyrstaly ze sexuln perverze, chpna sexuln perverze jako projev duevnch sklon zakotvench v uritm druhu charakterov struktury. Nyn pichzm k hlavn otzce: Co je koenem jak masochistick per verze, tak masochistickho charakteru? Dle pak, co je spolenm koenem masochistickch a sadistickch snah? Smr k nalezen odpovdi jsme ji vytyili na zatku tto kapitoly. Jak masochistick, tak sadistick usilovn slou jedinci k tomu, aby mu pomoh ly uniknout nesnesitelnmu pocitu osamn a bezmocnosti. Psychoanalyt ick a jin empirick pozorovn masochistickch osob poskytuj dostaten dkazy (kter tu nemohu citovat, ani bych pekroil dan rozsah tto knihy), e jsou naplnny hrzou z osamlosti a bezvznamnosti. asto jsou tyto pocity bezdn. asto je zakr vaj nhradn pocity nadazenosti a dokonalosti. Pronikneme-li vak jen trochu hloubji do nevdomch proces takov osoby, najdeme je neomyln. Takov lovk se ct bt svobodn v negativnm smyslu, to jest osaml se svm J a konfrontovn s odcize nm, neptelskm svtem. V tto situaci abych citoval vyprvn v Dos - tojevskho knize Brati Karamazovi nem dnou jinou nalhavj potebu ne najt nkoho, komu by mohl odevzdat dar svobody, s nm se on, neastn tvor, narodil, tak rychle, jak jen mono. zkostn lovkiiled nkoho nebo nco, k emu by se pipoutal; neme nadle unst sv individuln J, horen se ho sna zbavit a poctit opt jistotu eliminac tohoto bemene: sebe sama. Masochismus- -je-jednou cestou k tomuto cli. Rzn formy, kter na sebe masochistick usilovn bere, m jeden cl: uniknout svmu individulnmu J, ztratit sebe sama\ jinmi slovy: zbavit se bemene svobody. Tento cl je obvykl u takovch masochistickch snah, kdy dotyn hled jinou osobu nebo moc, kterou by pocioval jako bytost nadmru silnou. (Mimochodem pesvden o pevaze je vdy nutno chpat relativn. Me bt zaloeno

3 Charakteranalyse, Wien, 1933. 4 The Neurotic Personality of Our Time, W. W. Norton & Comp., New York, 1936. 5 Psychologie der Autoritt, in Autoritt und Familie, ed. Max Horkheimer, Alcan, Paris, 1936.

bud na skuten sle jin osoby, nebo na pesvden o, vlastn naprost bezv znamnoti a bezmocnosti. V takovm ppad me nabt hrozivch rys i my i list.) I u jinch forem masochistickch snah je cl v podstat stejn. V masochistickm pocitu mncennosti nachzme tendenci, kter jet posiluje pvodn pocit bezv znamnosti. Jak tomu mme rozumt? Meme mt za to, e strach je tm vt, m vce se ho lovk sna potlait? Ovem, to je prv tm, co masochistick lovk dl. Pokud bojuji mezi touhou bt nezvisl a siln a svm pocitem bezvznamnosti nebo bezmocnosti, vzm v muivm konfliktu. Poda -li se mi zredukovat sv individuln J na nic, mohu-li pemoci vdom sv vlastn odlouenosti jako jedince, mohu se z tohoto konfliktu zachrnit. Ctit se naprosto malm a bezmocnm je jen jednou cestou k tomuto cli; bt pemoen bolest a trpenm, je druhou; bt pekonn inky opojen jet dal. Pedstava sebevrady je posledn nadj, kdy vechny ostatn prostedky pro ulehen bemene osamlosti selhaly. V uritch podmnkch jsou tyto masochistick snahy pomrn spn. Najde -li dotyn kulturn vzory, je tato masochistick usilovn uspokoj (jako podzen se vdci ve faistick ideologii), zsk uritou jistotu tm, e se ct spojen s miliny druhch, kte sdlej stejn pocity. Pesto vak i v tchto ppadech je masochistick een sotva nm jinm, ne s m se setkvme u neurotickch projev: dotynmu se sice poda odstranit nejnalhavj utrpen, ale neodstran konflikt, kter je pod povrchem, ani svou umlovanou neastnost. Kdy si masochistick snaha dotynho dn takov kulturn vzor nenajde nebo kdy pekrauje prmrn masochismus spoleensk skupiny, pak masochistick een nic nee. Vznik toti z neeiteln situace, sna se j uniknout, znovu se vak ocit v novm utrpen. Kdyby bylo lidsk chovn vdy racionln a eln, pak by byl masochismus prv tak nevysvtliteln, jako je tomu veobecn u neurotickch jev. Studium emocionlnch a duevnch poruch ns vak pouuje o tom, e lidsk chovn mohou motivovat sly, je jsou vyvolny zkost nebo njakm jinm nesnesitelnm stavem mysli. Sly pokouejc se tento emocionln stav pemoci, vak pDuze pnkfvaj^Bo nejviditelnj projevy, nebo nedojde ani k tomu. Neufetick_proievv se podobaj iracionlnmu chovn v panice, Tak napklad lovk, pekvapen vypuknutm poru si stoupne do okna a vol o pomoc a pln zapomene, e ho nikdo nesly a e se me jet zachrnit schoditm, kter bude za pr minut v plnm ohni. Ki, protoe chce bt zachrnn a v tu chvli se mu zd, e je jeho chovn krokem k zchran a pece to skon plnou katastrofou. Prv tak je tomu u masochistickch snah, je maj svj pvod v pn lovka vzdt se svho individulnho J se vemi jeho nedostatky, konflikty, riziky, pochy bnostmi a nesnesitelnou osamlost, poda se jim vak jen odstranit nejprud bolest nebo dokonce vedou k utrpen vtmu. Iracionalita masochismu,, jako je tomu u vech neurotickch jev, tkv v naprosl neelnosti prostedk zvolench pro een nesnes iteln emocionln situace. Tyto vahy poukazuj na dleit rozdl mezi neurotickou a racionln ak tivitou. V aktivit racionln odpovd vsledek jej motivaci lovk jedn,

aby doshl uritho cle. U neurotick ch snah se jedn z nutkavho tlaku, kter m v podstat negativn charakter: uniknout nesnesiteln situaci. Snahy probhaj ve smru, v nm existuje jen zdnliv een. Ve skutenosti je vsledek pesnm opakem tohb, eho se chtlo doshnout; tlak unikno ut nesnesitelnmu pocitu byl tak silW, e dotyn nebyl schopn zvolit pln po stupu, kter by mohl bt eenirrvj inrrurez fiktivnm smyslu. Z toho pro masochismus vyplv, e lovk je hnn nesnesitelnm pocitem osamlosti a bezvznamnosti. Pokou se tomuto pocitu uniknout tm, e se vzd sm sebe (jako psychologick, nikoli fyziologick entity); jeho zpsob jak toho doshnout spov v tom, e sm sebe sn, trp a uin se bezvznamnm. Bolest a utrpen nejsou vak to, co chce: bolest a utrpen jso u cenou, kterou plat za cl, jeho chce mermomoc nutkavm konnm doshnout. Cena je drah. Mus platit m dl vc jako zadluen farmsk dlnk: dostv se jen do vtho dluhu, ani se mu kdy dostane toho, za zaplatil: vnitnho mru a klidu. Hovoil jsem o masochistick perverzi, protoe bezpochyby dokazuje, e utrpen me bt nm, po em se tou. Utrpen vak nen skutenm clem ani v masochistick ^perverzi, ani v morlnm msochismu, V obou ppadech je jen prostedkem |c cli: zapomenout na sv Jykozdl mezi perverz a rysy masochistickho chrakteru v podstat spov v nsledujcm: e u perverze je tendence zbavit se vlastnlhorJ vyjdena pomoc tla a je spojena se sexulnmi pocity, zatmco v morlnm. msochismu se masochistick tendence zmocn celho lovka a smuje ke znien vech cl, jich se J sna vdom doshnout; v perverzi jsou masochistick snahy vcemn omezeny na tlesnou oblast; mimoto se svm smenm se sexem podlej na uvolnn napt, k nmu v sexuln sfe dochz, a pinej proto bezprostedn levu. v Anihilace individulnho J, snaha o nik z nesnesitelnho pocitu bezmocnosti je jen jedna strnka masochistickch snah. Druhou strnkou je sil stt se st vtho a mocnjho celku mimo sebe sama, ponoit se do nho a podlet se na nm. Touto moc me bt osoba, instituce, Bh, nrod, svdom nebo duevn nutkn. Tm, e se lovk stane st njak moci, kterou pociuje jako neotesiteln silnou, vnou a okouzlujc, podl se na jej sle a sl v. lovk j vyd sv J a zekne se veker sly a hrdosti se sebou spojen, ztrat vlastn integritu jako individuum a vzd se svobody; zsk vak novou jistotu a novou hrdost svou ast na moci, j se podizuje. Zskv tedy jistotu proti trznivm nejistotm. Masochistick lovk a u je jeho pnem autorita mimo nj nebo si do svho nitra umstil pna jako svdom i duevn nutkav tlak, je zachrnn ped vlastnm rozhodovnm, ped konenou zodpovdnost, a tak i od nejistot, jak k takovm rozh odnutm dospt. Je tedy zachrnn od pochybnost, tkajcch se smyslu jeho ivota nebo toho, kdo vlastn je. Na vechny tyto otzky odpovd vztahem kmoci, k n se pidal. Smysl jeho ivota a jeho vlastn totonost jsou urovny vtm celkem, do nho se ponoil celm svm J. Masochistick vazby jsou podstatn odlin od vazeb prvotnch tedy tch, kter existuj ped dokonenm individualizanho procesu. Individuum

je jet st svho prodnho a spoleenskho svta, jet se pln nevydlilo ze svho okol. Prvotn vazby mu poskytuj prvou jistotu a vdom, kam pat. Masochistick vazby jsou nikem. Individuln J se vynoilo, je vak neschopn uskutenit svou svobodu; J se pokou najt jistotu v druhotnch vazbch, jak bychom mohli nazvat vazby masochistick, tento po kus vak nikdy nevede k spchu. Vznik individulnho J je nezvratn, vdom individua me vdom pociovat jistou sounleitost, ale v podstat zstv bezmocnm atomem, kter tm, e se ponoil do njak mimoosobn moci, trp. On a moc, na ni se povsil, se nikdy nestanou jedno, zkladn rozpor zstane a s nm i podnt i kdy je naprosto nevdom pemoci masochistickou zvislost a stt se svobodnm. Co je podstatou sadistickch pud? Ani zde nen podstatnou snaha zpsobit jinm bolest. Vechny rzn formy sadismu, je meme po zorovat, se vracej k jednomu podstatnmu popudu, toti mt plnou nadvldu nad jinou osobou, uinit z n bezmocn pedmt sv vle, stt se nad n absolutnm pnem. Ponit ji, zotroit jsou prostedky k tomuto cli a nejzazm clem je zpsobit j bolest, ponvad nen dn vt moci nad jinm lovkem nad tu, kter mu zpsobuje bolest, znsiluje ho, aby pod stupoval utrpen, ani je schopen se sm brnit. Poitek z plnho ovldn jinho lovka nebo 6 jinch ivch objekt je pravou podstatou sadistickho pudu . Zd se, e tento sklon uinit se absolutnm pnem jinho lovka je pesnm opakem sklonu masochistickho a mate ns, e by tyto dv ten dence mohly bt tsn vzjemn spojeny. Bezpochyby z hlediska prak tickch dsledk je pn bt zvisl nebo trpt opakem touhy ovldat jin a trat je. Psychologicky vzato jsou vak ob tyto tendence vsledkem jedn zkladn poteby, vyvrajc z neschopnosti unst osaml a slab vlastn J. Navrhuji, aby se tento cl, jen je zMadem obou tendenc, jak msochismu, tak sadismu, pojmenoval symbiza. Symbiza v tomto psychologickm smyslu znamen spojen jednoho individulnho J s jinm J (nebo jinou moc mimo vlastn J) tak, e oba integritu vlastnho J ztrcej a uin se pln zvislmi jeden na druhm. Sadista potebuje svj objekt prv tak, jako ho potebuje masochista. Pouze msto hledn jistoty v pohlcen

6 Markz de Sade zastval nzor, e podstatou sadismu je ovldn jinch, jak vyplv z nsledujc citace pase jeho romnu Juliette II. (cit. z vyd. G. Gorer, Liveright Publishing Corporation New York, 1934): To nen rozko, kterou chce dt poctit svmu partnerovi, ale chce na nj zapsobit; pocit utrpen je daleko silnj ne pocit rozkoe to si lovk uvdom potebuje to a je uspokojen. Gorer ve sv analze Sadova dla definuje sadismus jako rozko, pociovanou z pozorovanch modifikac vnjho svta produkovanch pozorovatelem. Tato definice je bli mmu vlastnmu hledisku na sadismus ne nzorm jinch psycholog. Myslm vak, e Gorer se ml, kdy ztotouje sadismus s rozko z ovldn nebo produktivity. Sadistick ovldn je charakterizovno tm, e sadista mn objekt ve svch rukch v prostedek bez vlastn vle, zatmco nesadistick radost z ovlivovn jinch respektuje integritu druh osoby a je zaloena na pocitu rovnosti. V Gorerov definici sadismus ztrc svou specifickou vlastnost a je staven na roven kadho druhu produktivity.

vlastnho J ji zskv tm, e pohlt jinho. V obou ppadech je integrita in dividulnho J ztracena. V jednom ppad rozpustm sm sebe ve vnj moci. Ztratm sm sebe. V druhm ppad rozm sebe tm, e si osvojm jinou bytost a zskvm tak slu, kterou jako nezvisl J postrdm. Je to vdy neschopnost unst samostatnost svho vlastnho individulnho J, co vede k touze vstoupit do symbiotickho vztahu s nkm jinm. Z toho je jasn, pro jsou masochistick a sadistick sklony vdy vzjemn propleteny. Akoli se na prvn pohled zd, e jsou protikladn, jejich koeny tkv v podstat ve stejn zkladn poteb. Lid nejsou ani sadistit, ani masochistit, existuje tu vak stl oscilace mezi aktivn a pasivn strnkou symbiotickho komplexu, take je asto tk urit, kter strnka prv v danm okamiku psob. V obou ppadech se individualita i svoboda ztratily. Uvaujeme-li o sadismu, myslme tm obvykle destruktivitu a neptelstv , kter jsou s nm npadn spojeny. Jist, vdy lze najt vt nebo men de struktivitu spojenou se sadistickmi sklony. Je tomu tak vak i u maso - chismu. Kad rozbor masochistickch rys prokazuje toto neptelstv. Zd se, e hlavn rozdl spov v tom, e v sadismu je neptelstv obyejn vdom a projevuje se pmo v chovn dotynho, zatmco v msochismu je neptelstv vtinou nevdom a projevuje se nepmo. Pokusm se pozdji ukzat, e destruktivita je vsledkem zmaen individuln smyslo v, emocionln a intelektuln rozpnavosti; lze proto pedpokldat, e je vsledkem tch podmnek, kter vytvej symbiotickou potebu. V tomto bod chci zdraznit, e sadismus nen toton s destruktivitou, i kdy je s nm do znan mry smen. Destruktivn lovk chce objekt zniit, to znamen od klidit a zbavit se ho. Sadista chce svj objekt ovldnout, utrp proto ztrtu, jestlie jeho objekt zmiz. Sadismus, jak jsme tohoto slova pouili, me bt tak od destruktivismu relativn oprotn a spojen se svm objektem ptelskm postojem. Tento typ milujcho sadismu klasicky vyjdil Balzac ve Ztracench iluzch, kde rozvd kvalitu vztahu, jen chpeme jako potebu symbizy; popisuje vztah mezi mladm Lucienem a vznm Bagnem, kter se vydv za abbho. Krtce potom, co se seznmil s mladkem, kter se prv pokusil o sebevradu, abb k: tento mlad mu u nem nic spolenho s bsnkem, kter prv zemel. Vythl jsem si vs z vody, vrtil jsem vm ivot a patte mi jako vtvor svmu tvrci, jako v arabskch pohdkch pat sktek dobrmu duchu, jako ioglan sultnovi a jako tlo dui! J vs budu pevnou rukou dret na cest za moc, a pesto vm slibuji, e budete t v rozkoch, poctch a vnch radovnkch Penze vm nikdy chyb t nebudou Vy se budete skvt a pynit, kdeto j se budu hrbit v blt zklad a zajiovat tam ndhernou budovu vaeho tst. J miluji moc pro moc samu! Budu se vdycky radovat vaimi radostmi, kter jsou pro mne nedostupn. Prost, j budu vmi! Chci milovat svj vtvor, chci ho zformovat, uhnst ho podle svch zkuenost a milovat ho, jako otec miluje vlastn dt. Budu se projdt v tvm tilbury, budu se, mj hoku, radovat z tvch spch u en a budu si kat: ,Ten krsn mladek, to jsem j ! Toho markze de Ru- bempr jsem j udlal, j jsem ho uvedl do aristokratickch kruh. Jeho

spoleensk vha je mm dlem, ml anebo mluv mm hlasem, o vem se radj se mnou.* (pekl. Miroslav Vlek, Praha 1958, s. 588, 59 2-593) asto a nejen v lidovm pojet se sadomasochismus zamuje s lskou. Zvlt masochistick jevy se povauj za lsku: postoj plnho sebezapen kvli jin osob, vzdn se vlastnch prv a nrok vi jin osob bv chvleno jako pklad velk lsky. Zdnliv neexistuje dn vt dkaz pro lsku ne obtovat se a bt pipraven vydat sm sebe kvli milovanmu lovku. V tchto ppadech je lska v podstat masochistickou tubou, kter m koeny v poteb symbiotickho spojen s dotynou osobou. Mnme-li lskou vniv souhlas a aktivn vztah k byt uritho lovka, mnme-li j sjednocen s jinm lovkem na zklad nezvislosti a integrity obou osob, pak jsou masochismus a lska protikladem. Lskaje zaloena na rovnosti a svobod. Je-li zaloena na podzenosti a ztrt integrity jednoho partnera, je to masochistick zvislost, bez ohledu na to, jak je vztah racionalizovn. I sadismus se asto objevuje pod maskou lsky. Ovldn jin osoby, i kdy s ujitnm, e je ovldna pro jej vlastn dobro, se jev asto jako projev lsky, podstatnm initelem je vak poitek z ovldn. V tomto bod me vyvstat v myslch mnohch ten otzka: Nen sa dismus, jak jsme ho zde popsali, toton s dychtnm po moci? V odpovd na tuto otzku je teba ci, e akoli destruktivnj formy sadismu, jejich clem je zraovat a muit jinho lovka, nejsou toton s touhou po moci, prv ony jsou nej vraznjm projevem sadismu. Je to problm, jeho vznam v souasn dob znan vzrostl. Od H obbese lid vid v moci zkladn motiv lidskho chovn. Nsledujc stolet nicmn kladla stle vt vhu na pn a morln faktory smujc k tomu, aby byla moc drena na uzd. Se vznikem faismu doshly touha po moci a pesvden o jejch prvech n ovho vrcholu. Na miliny lid uinila vtzstv moci siln dojem a vid v n znaky sly. Jist, moc na lidmi je v ist materilnm smyslu pro jevem sly. Mm-li moc druhho lovka zabt, jsem silnj ne on. Ale v psychologickm smyslu touha po moci nekoen v sle, ale v slabosti. Je vrazem neschopnosti individulnho J vydret sm t. Je to zoufal pokus zskat druhotnou slu tam, kde prav sla chyb. Slovo moc m dvoj vznam: jednak je to drba moci nad nkm, schop nost ovldat ho, druh vznam je mt slu nco dlat, bt schopen, bt siln. Tento druh vznam nem s ovldnm nic spolenho, vyjaduje dokonal ovldn neho ve smyslu mistrovstv, schopnosti. Hovome -li o bezmocnosti, mme na mysli tento vznam, nemyslme osobu, kter nen schopn ovldat druh, ale takovou, kter nen schopna dlat to, co chce. Tak me moc znamenat dv vci dominaci nebo potenci. Jsou vzdleny tomu bt toton, navzjem se vyluuj. Impotence, uijeme -li tohoto pojmu nejen na sexuln oblast, ale na v echny oblasti lidskch monost, vysuje v sa distick usilovn o nadvldu; tou mrou, jakou je nkdo potentn, to jest schopn uskuteovat sv monosti na zklad sv svobody a integrity, je mu dostivost moci ciz. Moc ve smyslu ovldn je perverz potence pesn tak, jako je sexuln sadismus perverz sexuln lsky.

Sadistick a masochistick rysy meme pravdpodobn najt u kadho. Jednm extrmem jsou ti, jejich cel osobnost je tmito rysy ovldna, na druh stran jsou ti, pro n sadomasochistick rysy nejsou charakteristick. Jen v souvislosti s prvnm extrmem meme mluvit o sadomasochistickm charakteru. Pojmu charakter zde pouvm v dynamickm smyslu, jak ho chpe Freud. V tomto smyslu se pojem nevztahuje na cel soubor model chovn, charakteristickch pro njakou osobu, ale na pevldajc pudy, kter motivuj chovn. Protoe Freud pedpokldal, e zkladnmi motivanmi silami jsou sly sexuln, instinkty, dospl k pojmm jako orln, anln nebo genitln charakter. Nesdlme-li tento pedpoklad, jsme nuceni rozliovat charakterov typy jinak. Dynamick chpn vak zstv stejn. Pudy nejsou nutn vdom, tak jako u osoby, jej charakter je jimi pln ovldn. lovk me bt pln ovldn sadistickmi snahami a vdom v, e je motivovn jen smyslem pro povinnost. Me tomu bt dokonce i tak, e k dnm otevenm sadistickm projevm nedojde, a protoe dotyn sv sadistick sklony dokonale potla, jev se jako lovk, kter vbec sadistick nen. Pesto peliv analza jeho chovn, fantazi, sn a gest by ukzala sadistick impulsy, je pracuj v nejhlubch vrstvch jeho osobnosti. I kdy charakter, v nm sadomasochistick sly pevldaj, me bt uren jako sadomasochistick, nej sou takov lid nutn neurotit. To zvis do znan mry na specilnch kolech, je by mli ve svm spoleenskm postaven plnit, a na tom, jak jsou vzory ctn a chovn v jejich kultue, zda je jejich zvltn druh charakterov struktury neurotick nebo normln. Ve skutenosti je sadomasochistick charakter pro velkou st ni stedn tdy v Nmecku a v jinch evropskch zemch typick a, jak pozdji uku, je to prv tento druh charakterov struktury, kter oslovila nacistick ideologie nejsilnji. Protoe pojem sadomasochistick je spojen s pedstavou perverze a neurzy, dvm msto pojmu sadomasochistick charakter pednost pojmu autoritsk charakter. Zvlt nejde-li o lovka neurotickho, ale normlnho. Tato terminologie je opr vnn, protoe sadomasochistickho lovka charakterizuje vdy jeho postoj k autorit, j Miluje autoritu a m sklon se j poddit. Souasn vak chce bt autoritou sm a poddit si druh. Existuje dostaten dvod pro volbu tohoto pojmu. Faistick systmy se samy oznauj za autoritsk pro pevldajc roli au tority v jejich spoleensk a politick struktue. Z pojmu autoritsk charakter vyplv, e pedstavuje strukturu osobnosti, kter je lidskm zkladem faismu. Ne pejdeme k pojednn o autoritskm charakteru, mli bychom jet vysvtlit pojem autority. Autorita nen dn vlastnost, kterou njak lovk m ve smyslu majetku nebo tlesnch vlastnost. Autorita se tk vztahu mezi lidmi, v nm jeden lovk povauje nkoho za jemu nadazenho. Existuje vak zkladn rozdl mezi druhem nadazenosti podazenosti, kter je mono nazvat racionln autoritou a takovm, jej je mono popsat jako omezujc autoritu . Uki na pkladu, co mm na mysli. Vztah mezi uitelem a studentem a vzt ah mezi otrokem a otrokem. Oba jsou zaloeny na nadazenosti jednoho

nad druhm. Zjmy uitele a ka sleduj t zmr. Uitel je spokojen, kdy se mu poda podpoit ka; nepoda -li se mu to, je to nespch jak jeho, tak i kv. Na druh stran otrok chce otroka vykoistit, co nejvc me; m vc se mu to da, tm je spokojenj. Otrok se pitom, jak jen me, sna uhjit sv nroky na minimum tst. Tyto pojmy si jasn odporuj, protoe co je prospchem pro jednoho, je kodou pro druhho. Nadazenost m v obou ppadech odlinou funkci: v prvnm je to podmnka pro pomoc osob, kter je autorit podzena, ve druhm to je podmnka pro vykoisovn. Rovn dynaminost autority je u obou tchto typ jin: m vce se student u, tm men je mezera mezi nm a uitelem. m dl tm vc se uiteli podob. Jinmi slovy: autoritativn vztah smuje ke svmu zruen. Kdy vak nadazenost slou k vykoisovn, odstup se tm vce prohlubuje, m dle trv. Pokud jde o autoritu, je psychologick situace v obou tchto ppadech odlin. V prvnm pevauje lska, obdiv nebo vdnost. Autorita je souasn pkladem, v nm by se k s uitelem rd sten nebo pln ztotonil. V druhm ppad vznikne nevole nebo z vi otroki, podzenost otroka je ohroenm jeho vlastnch zjm. asto vak jako v ppad otroka vede nenvist ke konfliktm jen tehdy, mus -li poddan otrok trpt, ani m nadji na vhra. Proto se obvykle sna svou nenvist potlait a nkdy ji dokonce obrt v slep obdiv. To m dvoj el: 1) od stranit bolestn a nebezpen pocit nenvisti a 2) zmrnit pocit ponen. Jestlie je ten, kdo mne ovld, tak obdivuhodn a dokonal, pak bych se neml stydt, e ho poslouchm. Nikdy mu nemohu bt rovn, protoe je o tolik silnj, moudej, lep atd. ne jsem J. U omezujcho druhu autority se nenvist nebo iracionln peceovn a obdiv prohlubuj. U racionlnho druhu autority dochz naopak k jejmu ubvn v tm pomru, v jakm se podzen osoba sama stv silnj a tm i autorit podobnj. Rozdl mezi racionln a omezujc autoritou je jen relativn. Dokonce ve vztahu mezi otrokem a jeho pnem existuj pro otroka urit prvky vhod. Dostv minimum potravy a ochrany, take je alespo schopn pro svho pna pracovat. Ve vztahu mezi uitelem a kem na druh stran je rozdl jen ideln, take tu nedochz k dnmu stetu zjm. Mezi obma extrmnmi ppady existuje mnoho stup, jako napklad ve vztahu tovrnho dlnka a jeho fa nebo mezi selskm synkem a jeho otcem i mezi hospodyn a jejm muem. I kdy vak bvaj oba typy autority promseny, jsou v podstat rzn a analza autority v konkrtn situaci mus vdycky urit specifickou vhu kadho jejho druhu. Autoritou nemus bt nutn osoba nebo instituce, kter ekne: mus to udlat nebo to nesm udlat. I kdy tento druh autority meme pojmenovat jako autoritu vnj, me se pod nzvy povinnost, svdom nebo superego jevit jako autorita vnitn. Vlastn cel vvoj modernho mylen od protestantismu po Kantovu filosofii meme charakterizovat jako proces nhrady vnj autority autoritou vnitn. Politick vtzstv vznikajc stedn tdy zpsobila, e vnj autorita ztratila presti a na jej msto, kter kdysi

zaujmala, nastoupilo vlastn svdom lovka. Tuto zmnu mnoz pitaj vtzstv svobody. Podizovat se vnjm nazenm (alespo v duchovnch vcech) povaoval svobodn lovk za nedstojn, ale v ovldn piro zench sklon a upevovn nadvldy jedn sti svho byt, rozumu, vle a svdom, nad druhou st, vlastn pirozenost, vidl pravou podstatu svobody. Analza ukazuje, e svdom je prv tak psn tyran jako vnj autorita, dle, e obsah pkaz urovanch lidskm svdomm nen v posledn ad urovn poadavky, je vyvraj z vnosti etickch norem. Vlda svdom me bt psnj ne vnj autorita, protoe jedinec pociuje jeho nazen tak, e jsou jeho vlastn jak me nkdo rebelovat sm proti sob? V poslednch desetiletch ztratilo svdom hodn na svm vznamu. Zd se, e u v ivot lovka nehraje dnou roli ani autorita vnj, ani vnitn. Kad je pln svobodn, jen kdy nikdo jin nezasahuje do jeho legitimnch nrok. Dochz me vak k tomu, e msto aby autorita zmizela, stala se neviditelnou. Msto oteven autority vldne autorita anonymn. Je zamaskovna zdravm rozumem, vdou, duevnm zdravm, normlnost nebo veejnm mnnm. Nepoaduje nic ne to, co je samozejm.j Zd se, e neuv dnho ntlaku, jen mrnho pemlouvn. Jako kdy mluv matka ke sv dcei: J vm, e nechce jt na prochzku s tm chlapcem, nebo kdy nm reklama sugeruje Kute tuto znaku cigaret budete nadeni jej svest. Je to t atmosfra jemn sugesce, je ve skutenosti prostupuje cel n spoleensk ivot. Anonymn autorita je innj ne autorita oteven, protoe ji nikdo nepodezv, e bude nsledovat njak pkaz. U vnj autority je jasn, e existuje pkaz a ten, kdo ho d; lovk me proti n bojovat a v tomto boji se me rozvjet nezvislost a mravn odvaha. Avak zatmco u vnitn autority zstv pkaz i kdy je vnitn viditeln, u anonymn autority se jak pkaz, tak ten, kdo ho dal, stali ne viditelnmi. Jako bychom byli zachvceni njakm neviditelnm neptelem. Nen nikdo a nic, proti emu by se dalo bojovat. Vrame se nyn k pojednn o autoritskm charakteru. Musme probrat jeho velmi dleit rys, jm je jeho postoj k moci. Pokud se autoritsk ho charakteru tk, existuj takkajc dva ply: mocn a bezmocn. Lsku, obdiv a pipravenost k podzen probouz moc, a je to lovk nebo instituce. Moc ho okouzluje ne pro njakou zvltn hodnotu, ale prv proto, e je to moc. Prv jako jeho lsku samoinn vzbuzuje moc, tak bezmocn lid nebo instituce samovoln vzbuzuj jeho pohrdn. U jen pohled na bezmocnho lovka v nm vzbuzuje pn napadnout ho, ovldat, pokoovat. Zatmco jin charakter se zhroz nad mylenkou, e nkdo napad bezmoc nho, autoritsk charakter je tm vce povzbuzen, m je jeho objekt bezmocnj. Existuje jeden rys autoritskho charakteru, kter uvd mnoh pozo rovatele v omyl: jeho sklon vzdorovat autorit a ctit odpor vi kadmu druhu vlivu zeshora. Nkdy tento odpor zastn cel obraz a sklony k ponenosti, je jsou v pozad. Takov typ lovka se bude stle vzprat kadmu druhu autority, i kdy ta ve skutenosti jeho zjmy podporuje a nem v sob dn prvky potlaovn. Nkdy je postoj k autorit rozpolcen. Takov lid, dejme tomu, bojuj proti uritm autoritm zvlt kdy jsou

zklamni svm zjitnm, e moc jejich autority je nedostaten a souasn nebo pozdji se podrobuj tm, u nich tu vt moc a vt psliby pro naplnn svch masochistickch poadavk. Konen existuje typ, u nho jsou jeho vzpurn sklony pln potlaeny a vyno se jen tehdy, oslab -li se vdom kontrola; mohou se tak poznat dodaten podle nenvisti, kter proti autorit propukne, kdy jej moc oslbla a zan se hroutit. U lid prvnho typu, u nich je vzpurn postoj jdrem dojmu, kter u ns vzbuzuje, jsme snadno svedeni k pedpokladu, e jejich charakterov struktura je pravm opakem poddajnho masochistickho typu. Vypad to tak, jako by tito lid oponovali kad autorit na zklad mimodnho stupn nezvislosti. Vyhlej jako lid, kte na zklad sv vnitn sly a in tegrity bojuj proti silm blokujcm jejich svobodu a nezvislost. Avak u boje autoritskho charakteru proti moci jde v podstat o vzdor. Jde o pokus prosadit se a uniknout svmu pocitu bezmocnosti tm, e bojuje proti autorit, akoli touha po podzenosti zstv a vdom i nevdom pohotov. Autoritsk charakter nen nikdy revolun, sp bych ho nazval rebelem. Existuj mnoz jedinci a mnoh politick hnut, je jsou hdankou pro povrchn pozorovatele, protoe na pohled je pro n zmna od radikalismu ke krajnmu autoritstv nevysvtliteln. Z psychologickho hlediska jsou tito lid typic kmi rebely. Postoj autoritskho charakteru k ivotu, jeho cel filosofie jsou urovny jeho emocionlnmi snahami. Autoritsk charaktery m zalben v takovch podmnkch, kter omezuj lidskou svobodu, miluje stav podzenosti osudu. Zvis na jeho spoleenskm postaven, co pro nj znamen osud. Pro vojka to me znamenat vli nebo rozmar jeho pedstavenho, jemu se rd podizuje. Pro malho obchodnka jsou osudem ekonomick zkony. Krize a prosperita nejsou pro nj spoleensk jevy, je by mohl zmnit lidskou innost, ale vrazem vy moci, kter se mus poddit. Pro ty, kdo jsou na vrcholu pyramidy, to nen v podstat jin. Rozdl spov jen v me a dosahu moci, j se nkdo podizuje, ne vak v pocitu zvislosti jako takov. Jako nezmniteln osud jsou pociovny nejen sly, kter pmo uruj n vlastn ivot, ale i ty, je podle veho uruj ivot veobecn. Je osudem, e existuj vlky a e jedna st lidstva ovld druhou. Je osudem, e mnostv utrpen neme bt nikdy men, ne vdycky bylo. Osud me bt filosoficky racionalizovn jako prodn zkon nebo jako uren lovka, nboensky jako vle Pn, eticky jako povinnost pro autoritsk charakter je to vdy vy moc nad jedincem, vi n lovk neme dlat nic jinho, ne se j poddit! Autoritsk charakter uctv minulost. Co bylo, bude vn. Pt si nco nebo pracovat pro to, co jet nebylo, je zloin nebo lenstv. (Zzrak tvoen -tvoen je vdy zzrak -je mimo obsah jeho emocionln zkusenosti. Schleiermacherova definice nboensk zkuenosti jako zkuenosti na prost zvislosti je definic masochistick zkuenosti obecn; zvltn roli v tomto pocitu zvislosti hrl hch. Pojem prvotnho hchu, kter zatuje vechny budouc generace, je pro autoritskou zkuenost charakteristick. Morln jako kad jin zpsob lidskho chybovn se stv osudem, jemu lovk neme nikdy uniknout. Kdokoli jednou zheil, je svm hchem na

vky spoutn eleznmi okovy. Co lovk jednou uinil, se stv moc, kter ho ovld a nikdy nepropust na svobodu. Dsledky viny mohou bt zmrnny odpyknm, odpykn 7 vak nikdy vinu ze svta nesprovod . Izaiova slova: I kdyby byly tvoje hchy jako arlach, budou tak bl jako snh, vyjaduj pln opak autoritsk filosofie. Rysem, kter je spolen vekermu autoritskmu mylen, je pesvden, e ivot je urovn silami mimo lovka samho, mimo jeho zjmy a pn. Jedin mon tst le v podzen se tmto silm. Bezmocnost lovka je hlavnm nmtem masochistick filosofie. Jeden z ideologickch otc nacismu, Moeller van der Bruck vyjdil tento pocit velice jasn. Pe: Konzervativec v spe v katastrofu, v bezmocnost lovka j 8 zabrnit, v jej nutnost a v hrozn zklamn svedenho optimisty. V Hitlerov dle se najde vce ilustrac tho ducha. Autoritskmu charakteru nechyb aktivita, odvaha a vra. Tyto vlastnosti maj vak pro nj pln odlin vznam ne pro lovka, jen netou po podroben. U atoritskho charakteru spov aktivita v zkladnm pocitu bezmocnosti, kter se sna pekonat. Aktivita v tomto smyslu znamen jednat ve jmnu neho vyho, ne je on sm. Me to bt ve jmnu Boha, minu losti, prody, povinnosti, nikdy vak ne ve jmnu budoucnosti, neho jet nezrozenho, neho, co nem moc, nebo ivota jako takovho. Autoritsk charakter zskv svou slu k jednn tm, e se ope o nadazenou slu. Tato sla nen nikdy zraniteln nebo vymniteln. Nedostatek moci je vdy ne klamnm znamenm viny a mncennosti. Kdy u autority, v ni v, objev nznak slabosti, jeho lska a cta se zmn v pohrdn a nenvist. Chyb mu ton potence, s n me napadnout etablovanou moc bez pedchozho pocitu sluebnosti k jin a silnj moci. Odvaha autoritskho charakteru je v podstat odvahou k utrpen, kter mu uril osud, jeho zosobnl pedstavitel i vdce. Trpt bez nku je pro nj nejvy ctnost nen to odvaha pokusit se skoncovat s utrpenm nebo je alespo zmrnit. Ne osud zmnit, al e poddit se mu, je pro autoritsk cha rakter hrdinstvm. M vru v autoritu, pokud je siln a naizujc. Jeho vra m koeny hlu boko v jeho nejistotch a zakld pokus je vyvit. Opravdovou vru vak nem, mnme -li j pevnou dvru v uskutenn neho novho, co existuje jen jako monost. Autoritsk filosofie je v podstat relativistick a nihili - stick, pestoe asto tak pesvdiv tvrd, e nad relativismem zvtzila, a pestoe prokazuje aktivitu. Je zakoenna v krajnm zoufalstv, 9 v plnm nedostatku vry a vede k nihilismu, k popen ivota . V autoritsk filosofii neexistuje pojem rovnosti. Autoritsk charakter pouije slova rovnost bud konvenn, nebo vyhovuje -li to jeho prospchu.

7 Victor Hugo vyjdil velice vrazn mylenku o nemonosti uniknout vin v Ja- vertov charakteru v Bdncch. 8 Moeller van der Bruck, Das dritte Reich, Hanseatische Verlagsanstalt, Hamburg, 1931, s. 223,224. 9 Rauschning popsal velice dobe nihilistick charakter faismu v Revolution of Nihilism, Alliance Book Corporation, Longmans, Green & Co., New York, 1939.

Nem vak pro nj dn skuten vznam nebo vnost, protoe se tk neho, co je mimo dosah jeho emocionln zkuenosti. Pro nj je svt sloen z lid s moc a tch bez n, z nadazench a podzench. Na zklad svch sadomasochistickch snah zn jen nadvldu a podzenost, nikdy vak solidaritu. Rozdly a v sexu i v rase jsou pro nj proto jen znaky nadazenosti i mncennosti. Rozdl bez tto pchuti je pro nj nemysliteln. Popis sadomasochistickch snah autoritskho charakteru se tk extrmnjch forem bezmocnosti a jim odpovdajcch t extrmnjch forem niku do symbiotickho vztahu k objektu cty nebo ovldn. I kdy najdeme tyto sadomasochistick snahy obecn, za typicky sado masochistick meme oznait jen urit jedince nebo spoleensk skupiny. Existuje vak i mrnj forma zvislosti, kter je v na kultue tak veobecn, e chyb snad jen ve vjimench ppadech. Tato zvislost nem nebezpen a vniv vlastnosti sadomasochismu, je vak natolik dleit, e ji v naem pojednn nelze opomenout. Odvolvm se na typ lid, kte v celm svm ivot maj citliv vztah k moci mimo 10 sebe. Neexistuje nic, co by ne dlali, nectili nebo nemysleli, a nemlo by to pitom njak vztah k tto moci. Od n oekvaj ochranu, pej si, aby jim vnovala pi a in ji tak zodpovdnou za cokoli, co me vyplvat z jejich vlastnch in. asto si dotyn tuto skutenou zvislost vbec neuvdomuje. A i kdy njakou zvislost nejasn tu, osoba nebo moc, na nich je zvisl, zstvaj asto mlhav. Neexistuje dn urit obraz, kter by se k nim pojil. Jejich podstatnou vlastnost je, e pedstavuj uritou funkci, toti e jedince chrn, pomhaj mu a rozvjej ho, e jsou s nm a nikdy ho nenechaj osamlho. Toto X, je m jmenovan kvality, meme pojmenovat magickm pomocnkem. Ovem asto je tento magick pomocnk personifikovn: je pojmn jako Bh, jako zsada, jako skuten osoby: vlastn rodie, manel, ena nebo nadzen. Je dleit si uvdomit, e i kdy roli magickho pomocnka zastvaj skuten osoby, jsou vybaveny magickmi vlastnostmi a vznamnost, co vyplv z toho, e personifikuj magickho pomocnka. Tento proces personifikace meme po zorovat v ppad falling in love zamilovn se. Osoba tohoto typu spznnosti s magickm pomocnkem se sna najt ho v lovku z masa a krve. Z toho nebo jinho dvodu asto motivovanho sexuln t ouhou pisuzuje urit osob, podle sebe, magick schopnosti a vid v n svou sou- patinost a povauje svj cel ivot spojen s n a na n zvisl. Fakt, e si druh osoba peje tot, na obraze nic nemn, jen pomh poslit dojem, e tento vztah je to, emu se k prav lska. Potebu magickho pomocnka meme studovat experimentln v pod mnkch psychoanalytick procedury. Analyzovan osoba si asto vytv hlubokou vazbu na psychoanalytika a jeho nebo jej cel ivot, vechny innosti, mylenk y a city jsou spojeny s nm. Vdom nebo nevdom se

10 V tto souvislosti srv. Karen Homey, New Ways in Psychoanalysis , W. W. Norton Company, New York, 1939.

analyzovan pt sm sebe: byl by (analytik) s tm i onm spokojen i nespokojen, souhlasil by, pokral by mne za to? V mileneckm vztahu fakt, e si nkdo zvol tu i onu osobu za partnera, je povaovn za dkaz, e urit osoba je milovna prv proto, e je to ona, v psychoanalytick situaci neme vak tato iluze obstt. Velice rozlin lid rozvjej tyt city k velice rozlinm psychoanalytikm. Vztah vyhl jako lska: asto jej provz i sexuln tuba; v podstat je to vak vztah k personifikovanmu magickmu pomocnkovi, v jeho roli je obvykle psychoanalytik i jin lid, kte maj njakou autoritu (lkai, duchovn, uitel) a jsou schopni uspokojiv hrt roli osoby, je vyhl jako ztlesnn magick pomocnk. Dvody, pro je nkdo vzn na magickho pomocnka, jsou v zsad tyt, s jakmi jsme se setkali u symbiotickch podnt: neschopnost stt se samostatnm a pln vyjadovat sv vlastn individuln monosti. V sado masochistickch silch vede tato neschopnost k tendenci zbavit se svho individulnho J zvislost na magickm pomocnkovi, zatmco v mrnj form zvislosti, o n prv hovom, vede jen k pn po veden a ochran. Intenzita spznnosti s magickm pomocnkem je v opanm pomru ke schopnosti vyjadovat bezprostedn vlastn intelektuln, emocionln a smyslov monosti. Jinmi slovy: dotyn douf, e ve, co od ivota oekv, dostane od magickho pomocnka a ne od sv vlastn aktivity. m vce tomu tak je, tm vce se centrum ivota posunuje od vlastn osoby k ma gickmu pomocnkovi a jeho personifikacm. Otzkou u pak nadle nen jak provat vlastn ivot, ale jak s magickm pomocnkem manipulovat, aby ho dotyn neztratil a pitom aby on jednal podle jeho pn a dokonce aby ho uinil zodpovdnm za vci, za n je zodpovdn sm. V krajnch ppadech sestv cel osobn ivot takovho lovka tm pln z pokus manipulovat pomocnkem; lid se li pouze v uitch prostedcch; nkdy je hlavnm prostedkem manipulace poslunost, nkdy dobro, nkdy utrpen. My pak vidme, e neexistuje dn cit, mylenka nebo emoce, kter by nebyly alespo zabarveny potebou manipulovat jm, jinmi slovy: dn duevn akt nen ve skutenosti pirozen a svobodn. Tato zvislost, je vyplv z blokace pirozenosti a souasn k blokaci vede, vyvolv i pocity slabosti a otroctv. Pok ud tomu tak je, pak m lovk zvisl na magickm pomocnkovi asto pocit, by neuvdoml, e je jm zotroen a vce nebo mn se mu vzpr. Tato odbojnost prv proti tomu lovku, do nho vlastn vkldal nadje na jistotu a tst, vytv nov konflikty. lovk ji mus potlaovat, aby ho neztratil, ale neptelstv, kter se skrv pod povrchem, ve vztahu hledanou jistotu ohrouje. Jestlie je magick pomocnk ztlesnn ve skuten osob, povede to k ustavinm konfliktm, jednou pro nevyhnuteln zklamn, k nmu dojde, nejsou-li splnna oekvan pn a protoe jsou vskutku iluzorn, mus je reln lovk nutn zklamat a podruh, protoe se pidru i hnv z vlastnho zotroen. Konflikty asto kon odlouenm, nae si dotyn vol jin objekt spojen s magickm pomocnkem, od nho oekv naplnn vech nadj. Uke -li se, e i tento vztah je omylem, me se stt, e se dotyn zhrout, nebo z toho vyvod, e prv to je ivot a rezignuje.

Nepozn vak, e jeho chybou vlastn nebyla nesprvn volba magickho pomocnka, ale e to byl pm dsledek jeho snahy zskat manipulac magickou silou to, eho lovk me doshnout jen sm svou vlastn spontnn aktivitou. Fenomn celoivotn zvislosti na njakm o bjektu mimo sebe sama probdal Freud. Vysvtloval ho jako pokraovn ranch, v podstat sexulnch vazeb na rodie v celm dalm ivot. Tento objev na nho udlal tak hlubok dojem, e za jdro vekerch neurz oznail Oidipv komplex a v jeho spnm zvldnut vidl nejvt problm normlnho vvoje. Odhalenm Oidipova komplexu jako stednho psychologickho fenomnu uinil Freud nejdleitj objev v psychologii. Mlil se vak v jeho adekvtn interpretaci, nebo pestoe skuten jevy sexuln pitalivosti mezi rodii a dtmi existuj a z nich vznikl konflikty pispvaj k neurotickmu vvoji, ani sexuln pitalivost, ani z n vyplvajc konflikty ne jsou podstatn pro to, e se dti upnou na sv rodie. Pokud je dt mal, je jist pirozen zvisl na rodich. Tato zvislost vak nutn jeho vlastn dtskou pirozenost neomezuje. Kdy rodie zanou potlaovat dtskou spontaneitu a nezvislost tm, e jednaj jako agenti spolenosti, rostouc dt se ct vce a vce neschopn postavit se n a vlastn nohy, a proto vyhl njakho magickho pomocnka, jeho si asto personifikuje ve svch rodich. Pozdji pen jedinec tyto pocity na nkoho jinho, na instanci, uitele, manela nebo psychoanalytika. Rovn poteba bt zce spjat se symbole m autority nen zpsobena tm, e by pokraovala pvodn sexuln pitalivost jednoho z rodi, ale tm, e byla zmaena dtsk vbojnost a spontaneita a e z toho vznikla zkost. Pozorovn ukazuj, e jdrem kad neurzy jako i u normlnho vvoje - je boj za svobodu a nezvislost. Pro mnoh normln lidi skonil tento zpas tak, e se pln vzdali svho individulnho J, dobe se pizpsobili a povauj se za normln. Neurotik je takov lovk, kter se nevzdal boje proti pln podzenosti, nadl e se vak ve na magickho pomocnka, a je jeho tvnost nebo podoba, kterou na sebe vzal, jakkoli. Jeho neurzu je teba vdy chpat jako pokus v podstat nespn vyeit konflikt mezi zkladn zvislost a hlednm svobody.

2. D e st ru kt i vit a
Zmnili jsme se ji o tom, e sadomasochistick snahy musme odliovat od destruktivity, akoli jsou s n velmi asto vzjemn propojeny. Destruktivita je odlin, protoe jejm clem nen aktivn nebo pasivn symbiza, ale odstrann jejho objektu. Je vak tak zakoenna v nesnesiteln bezmocnosti a osamocen jednotlivce. Pocitu sv vlastn bezmocnosti vi okolnmu svtu mohu uniknout tm, e ho znim. Jiste, pokud se mi poda ho odstranit, zstvm osaml a odlouen, zskm vak ndhernou osamlost, v n nemohu bt rozdrcen nepekonatelnou moc objekt mimo mne. Destrukce svta je poslednm, vtinou zoufalm pokusem zachrnit se ped nebezpem, e jm budu rozdrcen. Clem sadismu je pivtlen objektu;

clem destruktivity jeho odstrann. Sadismus se sna poslit atomizovan in dividuum tm, e ovldne jin, destruktivita neptomnost jakhokoli ohroen zven. Na kadho, kdo pozoruje lidsk vztahy v na spolenosti, mus hluboce zapsobit mnostv vude se vyskytujc destruktivity. Vtinou je jako takov nevdom, ale rznm zpsobem racionalizovan. Faktem je, e vskut ku neexistuje nic, co by nebylo uvno jako racionalizace destruktivity. Pro zamaskovn znien j inch lid nebo sebe se uvalo a uv pojm lsky, povinnosti, svdom, vlastenectv. Musme ovem rozliovat dva rzn druhy destruktivnch tendenc. Existuj destruktivn tendence, je jsou vsledkem specifick situace; jako reakce jedince na toky na vlastn ivot nebo ivoty jinch, na jeho integritu i na ideje, s nimi se ztotonil. Tento druh de struktivity je pirozenm prvodnm jevem pitakn ivotu. Destruktivita, o n pojednvme, vak nen onm racionlnm nebo jak by se mlo spe oznait reaktivnm neptelskm protiderem, ale stlou snahou v lovku, kter takkajc pohotov ek na vhodnou pleitost, aby se projevila. Neexistuje -li pro destruktivita dn objektivn dvod, nazvme takovho lovka mentln nebo emocionln nemocnm (akoli on si obyejn vytvo njak druh racionalizace). Vtinou jsou vak destruktivn impulsy racionalizovny tak, e nkte lid nebo cel spoleensk skupina podlejc se na tto racionalizaci vytvej zdn, e destruktivita je pro leny takov skupiny realistick. Objekty iracionln destruktivity a zvlt pro ni zvolen dvody maj vak pouze sekundrn dleitost; destruktivn impulsy jsou vn v lovku a vdy se jim poda njak objekt najt. Kdy se z njakho dvodu nemohou stt objektem dan destruktivity jin osoby, stane se snadno objektem dotyn sm. Kdy to doshne znanho stupn, dochz asto k tlesnmu onemocnn a dokonce i k po kusu o sebevradu. Pedpokldali jsme, e destruktivita je nikem ped nesnesitelnm poc item bezmocnosti, protoe usiluje o odstrann vech objekt, s nimi se mus vy rovnat. Ovem z hlediska ohromn role, kterou destruktivn tendence v lid skm chovn hraj, se tato interpretace nezd bt dostatenm vysvtlenm. Ke skutenm podmnkm destruktivity, izolaci a bezmocnosti, se pidruuj dal dva prameny: zkost a zken ivotnch pln. Pokud jde o roli zkosti, nen teba o n pli hovoit. Kad ohroen 11 ivotnch (materilnch nebo emocionlnch) zjm vyvolv zkost a destruktivn tendence jsou vtinou nejobvyklej reakc na tuto otzku. Ohroen me za urit situace vychzet z uritho okruhu lid. V takovm ppad vznik destruktivita proti tmto osobm. Me vak jt tak o stlou i kdy nikoli nutn vdomo u zkost, kter prt z rovn stlho pocitu ohroen vnjm svtem. Tento druh stl zkosti vyplv z postaven izolovanho a bezmocnho jedince a je dalm pramenem hromadn destruktivity, je se vyvj v jeho nitru. Jinm dleitm vsledkem te zkladn situace je to, co jsem prv na

il Srv. Diskuse o nzoru v New Ways in Psychoanalysis Karen Homey, W. W. Norton Company, New York, 1939.

zval zmaenm ivotnch pln. Izolovan a bezmocn jedinec je blokov n v uskuteovn svch smyslovch, emocionlnch a intelektulnch mo nost. Chyb mu vnitn jistota a spontaneita, kter jsou podmnkou takovho uskutenn. Toto vnitn blokovn posiluje jet kulturn tabu poitk a tst. K tomu se pidvaj tabu nboensk a mravy stedn tdy od doby reformace. Tato tabu jsou u tatam, pes vdom souhlas se smyslovm poitkem vak vnitn blokace zstv. Na problm vztahu zmaen ivotnch pln a destruktivitu poukzal Freud. Pi vysvtlen jeho teorie uvedu i nkter sv podnty. Freud si byl vdom toho, e ve svm pvodnm pedpokladu, e sexuln pud a pud sebezchovy jsou dv motivace lidskho chovn, opominul zvanost a dleitost destruktivnch impuls. Protoe pozdji poznal, e de struktivn tenden ce jsou prv tak dleit jako tendence sexuln, dospl k nzoru, e existuj dv zkladn hnac sly v lovku: pud zamen na ivot, kter je vcemn toton se sexulnm libidem, a instinkt smrti, jeho clem je ukonen ivota. Pedpokldal, e ins tinkt smrti je spojen se sexuln energi a e je zamen bud proti sob, anebo proti objektm mimo sebe. Dle se domnval, e instinkt smrti je zakoenn v biologick kvalit, kter je vlastn vem ivoucm organismm, a je proto nutnou a nemnnou soust ivota. Pedpoklad instinktu smrti je do jist mry uspokojujc, nebo bere v vahu zvanost destruktivnch tendenc, kter byly opomenuty v dvjch Freudovch teorich. Nen vak uspokojujc do t mry, e se uchyluje k biologickmu vysvtlen, je opomj vzt dostaten v vahu skutenost, e rozmr destruktivity se vrazn li jak mezi jednotlivci, tak ve spoleenskch skupinch. Kdyby byly Freudovy pedpoklady sprvn, mohli bychom pedpokldat, e mra destruktivity jak proti sob, tak pr oti jinm li dem je vcemn stejn. Co vak pozorujeme, je prav opak. V na kultue je jej zvanost rzn nejen mezi jednotlivci, ale ani u rznch spoleenskch skupin nen stejn. Tak napklad v Evrop je urit vt v charakteru len ni sted n tdy ne u tdy dlnick a hornch vrstev obyvatelstva. Antropologick studia ns obeznmila s nrody, pro n je charakteristick zvl siln destruktivita, zatmco jinm npadn chyb jak ve form neptelstv vi jinm, tak vi sob. Zd se, e kad pokus porozumt koenm destruktivity mus zat po zorovnm prv tchto rozdl, abychom se pak ptali, kter dal rozdly meme zjistit a zda prv ty nemohou bt dvodem pro rozdlnou slu de struktivity. S tmto problmem jsou spojeny velk obte, je by si vyadovaly podrobnj zpracovn, jm se zde vak nememe zabvat. Pesto bych tu rd poukzal na to, v jakm smru bychom mohli najt odpovd. Zd se mi, e stupe destruktivity u jednotlivch lid je pomrn ke stupni, v jakm je omezovna jejich ivotn rozpnavost. To se netk individulnch zmaen tch i onch instinktivnch dost, ale zmarnn celho ivota, blokovn spontaneity rstu a ^vyjadovn lidskch smyslovch, citovch a rozumovch schopnost. ivot m svou vlastn vnitn dynaminost. M tendenci rst, vyjadovat se, t. Je -li tato tendence zmaena, pak se zd, e energie

kopisu. Dokonce pokrauje dle: Na podporu vrohodnosti svho tvrzen, e C je zlodj, uvd A dvody. k, e slyel od jinch lid, e C velmi nutn ten rukopis potebuje, nyn e ml k tomu velmi dobrou pleitost a tak podobn. Slyme, e C nejen obalovv, ale e i pohotov uvd adu racionalizac, kter maj navc potvrdit hodnovrnost obaloby (nic z toho ovem nen pravda a A by na nco takovho pedtm ani nepomyslil). Pedpokldejme, e v tomto okamiku vstoup do mstnosti dal osoba. Ta ani trochu nezapochybuje o tom, e to, co A k, je to, co mysl a ct; jej jedinou otzkou ml o bt, zda obaloba je i nen sprvn, zda mylenky osoby A odpovdaj skutenm faktm. Avak nm, kte jsme byli svdky cel procedury od samho potku, nejde o to, ptt se, zda je obaloba pravdiv. Vme, e to nen dn problm, protoe si jsme jisti, e to, co A nyn ct a mysl, nejsou jeho mylenky a pocity, ale e jsou to ciz elementy, je mu do jeho hlavy nasadila jin osoba. Osoba, kter prv vstoupila doprosted experimentu, mla uinit asi takovto zvr: Zde je A, kter jasn vyjevuje vechno to, co mysl. On jedin mus vdt, co mysl a neexistuje pro to dn lep dkaz ne jeho vlastn vpovd o tom, co ct. Jsou tu vak i jin, kte kaj, e jeho mylenky mu byly podloeny a e jsou to ciz mylenky a pichzej zven. Ve v poestnosti nemohu rozhodnout, kdo m tady pravdu, kad se me mlit. Protoe jsou tady ovem dva proti jednomu, vt nadji na pravdu m vtina. My vak, kdo jsme byli svdky po celou dobu experimentu, nemme dn takov pochybnosti a neml by je ani nov pchoz, kdyby se byl pedtm astnil jinch hypnotickch experiment. Byl by vak vidl, e tento typ experimentu se me bezpotukrt opakovat s rznmi lidmi a s rznm obsahem. Hypnotik me vsugerovat, e syrov brambor je la hodn ananas, a subjekt ho bude pojdat s takovm poitkem, jako by jedl ananas. Nebo, e subjekt neme nic vidt, a on se stane slepm . Nebo tak, e mysl, e svt je ploch, a ne kulat a subjekt se bude tvrdohlav pt, zeje ploch. Co dokazuje hypnotick a zvl posthypnotick pokus? Dokazuje, e meme mt mylenky, city, pn a dokonce i smyslov vjemy, kter subjektivn pociujeme jako sv vlastn a provme je, i kdy nm byly vnuceny zven, e jsou v podstat ciz a e to nen to, co ve skutenosti myslme, ctme atd. Co nm ukazuje specifick experiment, z nho jsme vyli? (1) Subjekt nco chce, toti st svj rukopis; (2) nco mysl, toti e mu ho vzal C a (3) ct, toti zlost na C. Vidli jsme, e vechny ti duevn procesy jeho voln impuls, mylen, ctn nejsou jeho vlastn ve smyslu vsledku jeho vlastn duevn innosti; e nevznikly v nm, ale byly mu dodny zven, on je vak subjektivn pociuje, jako kdyby byly jeho vlastn. Vyslovuje adu mylenek, je mu nebyly vsugerovny hypnzou, toti ony racionalizace, ktermi vysvtluje svou domnnku, e C mu ukradl rukopis. Pesto vak jsou tyto mylenky jeho vlastn jen ve formlnm smyslu. Akoli zdnliv vysvtluj jeho podezen, my vme, e podezen tu bylo naped a e racionalizujc vahy jsou jen vymyleny, aby jeho pocit uinily dvryhodnm; nejsou tedy vbec dnm vysvtlenm, ale pichzej post factum.

Vyli jsme z hypnotickho experimentu, protoe nm naprosto neomyln ukazuje, e je mon, aby byl lovk pesvden o spontnnosti svch duevnch proces, i kdy vlastn vyplvaj z urit situace, z vlivu osoby jin ne on. S tmito jevy se vak setkvme nejen v hypnotick situaci. Pro toe obsahy naeho mylen, ctn, chtn jsou navozovny zven v tak irokm mtku a nejsou pvodn, vzbuzuje to dojem, e tyto pseudoakty jsou pravidlem a akty ryz i vlastn mentln vjimkou. Pseudocharakter, kter pedstr mylen, je vce znm, ne t jev v oblasti voln a citov. Proto bude lpe, pojednme-li o rozdlu mezi pravm mylenm a pseudomylenm. Pedpokldejme, e jsme na ostrov, kde jsou rybi a letn host z msta. Chceme vdt, jak bude poas, a ptme se rybe a dvou lid z msta, o nich vme, e poslouchali pedpovd poas z rozhlasu. Ryb se svou dlouholetou zkuenost, jeho se navc problm poas dotk, zane pemlet, pokud to u neudlal jet pedtm, ne jsme se ho ptali. Protoe v, e zkladem pedpovdi poas jsou smr vtru, teplota, vlhkost a dal podmnky, bude zvaovat rzn faktory podle jejich pslunho vznamu a dospje k vcemn uritmu sudku. Pravdpodobn si vzpomene na pedpovd rozhlasu a poznamen, zda odpovd jeho mnn i nikoli; je -li v rozporu, bude mon ve zvaovn svch dvod opatrnj, ale, a to je to podstatn, to, co nm ekne, je jeho mnn, vsledek jeho mylen. Prvn ze dvou letnch host z msta je mu, kter, kdy se ho zeptme na jeho mnn, v, e poas moc nerozum, a ani nem dnou potebu nemu takovmu rozumt. Jen odpov: Nemohu posoudit. Vechno, co vm, je, e pedpovd rozhlasu je takov a takov. Druh mu, jeho se ptme, je odlin typ. Je pesvden, e toho o poas zn hodn, akoli ve skutenosti toho v jen mlo. Je to typ lovka, kter ct, e mus odpovdt na kadou otzku. Na minutu se zamysl a pak vyslov sv mnn, je je ve skutenosti toton s pedpovd rozhlasu. Ptme se ho, jak m proto dvody, a on nm ekne, e k svmu zvru doel ze zven smru vtru, te ploty atd. Vidno zven je chovn tohoto mue tot jako rybe. Kdy ho vak pelivji rozebereme, oividn se vyjev, e poslouchal rozhlas a hlen pevzal. Protoe mus mt stj co stj pocit, e je to jeho mnn, zapomene, e jednodue jen opakuje m nn njak autoritativn osoby, a je pesvden, e k tomuto mnn dospl svm vlastnm mylenm. Domnv se, e dvody, je nm uvedl, pedchzely jeho mnn, kdy je vak pezkoumme, vidme, e by nebylo mon, aby ho k njakmu zvru o poas dovedly, kdyby si nebyl utvoil mnn u naped. Jsou to skuten jen pseu - dodvody, kter maj ten el, aby pedstraly mnn, e jsou vsledkem jeho vlastnho mylen. M iluzi, e dospl k vlastnmu mnn autority, ani si je tohoto procesu vdom. Mohlo by tomu bt docela dobe tak tak, e m o poas pravdu a e se ryb ml, ani v tomto ppad by vak nebylo jeho mnn tm pravm, i kdyby se ryb ve skutenosti ve svm vlastnm nzoru mlil, f T jev meme pozorovat, studujeme -li mnn lid o uritch subjektech,

napklad o politicch. Ptejte se prmrnho tene novin, co si mysl o urit politick otzce. Pod vm jako svj vcemn pesn souhrn toho, o em etl a dokonce a to je podstatn vc je pesvden, e to, CQ k, je vsledek jeho vlastnho mylen. ije-li v malm spoleenstv, kde politick mnn pechzej z otce na syna, je jeho vlastn pesvden ovldno daleko vce, ne by tomu by jen na okamik uvil, protoe autorita psnho otce nem konce. Jin nzor tene me vychzet z momentlnch rozpak, zkosti, e by byl povaovn za neiformovanho, a proto se jeho mnn jen tv, e jm je, akoli nen vsledkem pirozen kombinace zkuenosti, pn a vdn. T jev nachzme i u estetickch sudk. Prmrn lovk, kter jde do galerie a dv se na obrazy slavnho male eknme Rembrandta usoud, e je to pekrsn a psobiv obraz. Ro - zebereme-li tento sudek, seznme, e obraz v nm nevyvolal ani zrnko odezvy, e jen tak mluv, protoe v, e se o nm pedpokld, aby si myslel e obraz je krsn. Tot plat o sudku lid o hudb a tak o jejm vnmn. Kdy se mnoz lid dvaj na pamtihodnosti, stv se asto, e ve skutenosti maj na mysli jen reprodukce, je vidli tisckrt, eknme na pohlednicch, a zatmco jsou pesvdeni, e vid ony scenrie, maj ped oima jejich obrazy. Anebo pi provn netst, k nmu dolo v jejich ptomnosti, vid a sly situaci v termnech novinsk reporte, kterou pedjmaj. Pro mnoh lidi je vlastn zitek z divadelnho pedstaven nebo politickho shromdn, jich se zastnili, skutenm zitkem a pot, kdy o tom tou v novinch. Potlaen kritickho mylen zan obvykle brzy. Napklad ptilet dve me poznat neupmnost sv matky bud dvtipem, e matka mluv o lsce a ptelstv a pitom je ve skutenosti chladn a sobeck, anebo krutm postehem, e matka m pomr s jinm muem a pitom stle zdrazuje svou vysokou morln rove. Dt ct rozpor. Jeho smysl pro spravedlnost a pravdu je zrann. Protoe je vak zvisl na matce, kter dn druh kritiky nedovol, a protoe m, eknme, slabho otce, na nho se neme spolehnout, je dt nuceno svou kritickou prozravost potlait. Za velice krtkou dobu u vbec nebude zaznamenvat matinu neupmnost nebo nevru. Ztrat schopnost kriticky myslet, protoe se mu zd, e udret oboj naivu by bylo jak beznadjn, tak nebezpen. Na druh stran psob na dt nzor, e by mlo vit v upmnost a slunost sv matky a ve astn manelstv svch rodi a brzy si tuto pedstavu osvoj, jako by byla jeho vlastn. Ve vech tchto ukzkch pseudomylen je problmem, zda mylen je vsledkem vlastnho osobnho mylen, to jest vlastn osobn aktivity; pro blmem nen, zda obsah mylen je sprvn i nikoli. Jak u bylo uvedeno v ppad rybe pedpovdajcho poas, jeho mylen me bt dokonce myln, a mnn mue, kter jen opakuje mylenku do nho vloenou, me bt sprvn. Pseudomylen me bt tak d okonce logick a racionln. Jeho pseudocharakter nemus bt vbec nelogick. Meme studovat jeho racionalizace, jimi se sna vysvtlovat njak jednn nebo pocit ra cionlnmi a realistickmi dvody, akoli jsou ve skutenosti urovny fak

tory iracionlnmi a osobnmi. Racionalizace me bt v rozporu s fakty nebo s pravidly logickho mylen, sama vak bv logick a racionln. Jej iracionalita tkv v tom, e nen skutenm motivem jednn, e jeho pinu p edstr. Pklad iracionln racionalizace vystihuje velmi dobe znm vtip: Njak ena si vypjila od sousedky sklenn dbn, rozbila ho, a kdy byla podna o jeho vrcen, odpovdla: Jednak jsem vm ho u vrtila, za druh jsem si ho od vs nikdy nevypjila a za tet byl u rozbit, kdy jste mi ho dala. Pkladem racionln racionalizace je, kdy osoba A, kter se nachz v ekonomick tsni, d svho pbuznho B, aby j pjil njakou stku penz. B odmtne a zdvodn to tm, e by pjenm jen podporoval sklony A k nezodpovdnosti a spolhn se na podporu jinch. Takov zdvodnn me dokonale souhlasit, pesto vak to bude racionalizace, protoe nechtl pjit penze A v dnm ppad, a i kdy sm v, e byl mo tivovn starostlivost o dobro A, byl ve skutenosti motivovn svou vlastn lakotou. Nememe poznat, zda mme co init s racionalizac, urujeme -li jen lo- ginost osobn vpovdi jako takovou, musme vak tak pihldnout k psy chologickm podntm prv probhajcm v danm lovku. Rozhodujcm nen, co kdo k, ale jak to k.]Mylenka, kter je vsledkem aktivnho mylen, je vdy nov a pvodn; pvodn nikoli nezbytn v tom smyslu, e jin takovou pedtm nemli, vdycky vak v tom smyslu, e osoba, kter mysl, pouila mylen jako nstroje k odkryt neho novho ve svt mimo sebe nebo uvnit sebe sama. Racionalizace v podstat znamen, e lovku tato vlastnost odkrvn a odhalovn chyb; racionalizace jsou jen sebe utvrzovnm se ve vlastnch emocionlnch p edpojatostech. Racionalizovn nen nstroj k pronikn do skutenosti, ale pozdn pokus uvst do souladu vlastn pn s existujc realitou. Stejn jako pi mylen, tak musme i pi ctn rozliovat ryz cit, kter vychz od ns samch, od pseudopocitu, jen ve skutenosti n vlastn nen, akoli jsme pesvdeni, e tomu tak je. Zvolme si pklad z vednho ivota, kter je typick pro klamn rys naich cit ve styku s jinmi lidmi. Pozorujeme njakho mue na spoleenskm verku. Je vesel, smje se, ptelsky hovo a zd se, e je celkem astn a spokojen. Pi odchodu se ptelsky usmv a k, jak dobe se ten veer bavil. Dvee se za nm zavou - a to je ten moment kdy se na nj pozorn zadvme. Jeho vraz tve se nhle zmn. smv je tentam, co se ovem dalo ekat, protoe nyn je sm a nen nic ani nikdo, kdo by vzbuzoval smch. Avak zmna, o n prv mluvm, je vc ne to, e se vytratil smch. Vzezen jeho tve vyjaduje hlubok smutek, tm zoufalstv. Trv to snad jen pr vtein a pak se na tvi objev obvykl vraz jako maska. Mu sedne do vozu a mysl na veer, rd by vdl, zda udlal dobr dojem a m pocit, e se tak stalo. Byl vak on po cel veer astn a vesel? Byl ten letm vraz smutku a zoufalstv, kter jsme zachytili na jeho tvi, jen okamitou reakc bez vtho vznamu? Odpovdt na tuto otzku bez vt znalosti onoho mue je tm nemon. Je to jen nahodil udlost, je vak me poskytnout kl k porozumn, co jeho veselost vlastn znamenala.

T noci ml sen, e je s A. E. F. ve vlce. Dostal pkaz, aby pronikl pro tivnkovou lini do tbu neptele. Oblkne si dstojnickou uniformu zejm nmeckou a nhle se objev ve skupin nmeckch dstojnk. Je pekvapen, e hlavn stan vrchnho velitelstv je tak pohodln a e kad je k nmu tak ptelsk, m dl tm vce vak stoup jeho zkost, e ho poznaj jako pina. Tu se k nmu pibl jeden mlad dstonk, kter se mu zvlt zalbil, a ekne: Vm, kdo jste. Existuje pro vs jedin cesta niku. Zante vyprvt anekdoty. Smjte se a rozesmjte vechny svmi vtipy tak, e nebudou vnovat dnou pozornost vm. Je velmi vdn za tuto radu a zane vyprvt vtipy a smt se. Konen jeho vtipkaen u pestv mt meze a druz dstojnci zanaj mt podezen a jeho vtipkovn se jejich podezen zd posilovat. Nakonec ho napln takov pocit hrzy, e u neme dl; vysko nhle ze idle a vichni se enou za nm. Pak se scna zmn: on sed ve voze poulin drhy, kter stav ped jeho domem. Je v civilu a m pocit uklidnn pi mylence, e vlky je konec. Pedpokldejme, e se ho meme druh den zeptat, jak je to s nm v sou vislosti s jednotlivmi stmi snu. Zaznamenme zde jen mlo asociac, je jsou zvl vznamn pro pochopen hlavnho problmu, o kter se zajmme. Nmeck uniforma mu pipomn, e pedelho veera byl na verku host, kter hovoil se silnm nmeckm pzvukem. Pipomnl si, e jm byl znepokojen, protoe mu nevnoval moc pozorno sti, akoli n mu se snem se tolik namhal, aby prv na nj uinil dobr dojem; e na chvli ml na verku pocit, e ten mu s nmeckm pzvukem si z nj trop legraci a drze se smje eem, je vedl. Kdy pemlel o pohodln mstnosti hlavnho tbu , pipad mu, e vypadala jako mstnost, v n byl spoleensk verek, okna se vak podobala oknm slu, kde jednou propadl pi zkouce. Pekvapen tmito asociacemi zaal si vybavovat, e pedtm, ne na verek el, byl dosti soustedn na dojem, kter chtl udlat sten proto, e jednm z host byl bratr dvete, o n se zajmal a chtl je zskat, a sten proto, e hostitel ml velk vliv na jeho pedstavenho, na jeho mnn o nm velice zvisel jeho spch v zamstnn. Kdy mluv o pedstavenm, k, jak se mu nelb, jak se jm ct bt poniovn, kdy mu mus ukazovat ptelskou tv a e pocioval nechu ke svmu hostiteli, akoli si toho veho nebyl vdom. Jinou z jeho asociac je, e vyprvl legran phodu o pleatm mui a pak e se t rochu bl, aby se nedotkl svho hostitele, protoe ten bude u tak brzy tm holohlav. Poulin drha mu pipadala podivn, protoe se mu nezdlo, e by tam byly njak koleje. Zatmco o tom mluv, vzpomn si na poulin drhu, kterou jezdval do koly jako chlapec, a napadaj ho dal podrobnosti, toti e ve snu byl idiem poulin drhy a e byl udiven, jak se jej zazen jen mlo li od zen automobilu. Je jasn, e poulin drha zastupovala jeho vlastn vz, jm jel dom a e jeho nvrat dom mu pipomnal jeho nvraty dom ze koly. Kadmu, kdo je obeznmen s vkladem vznamu sn, bude nyn vysvtlen snu a s nm sdruench pedstav jasn, akoli jsme se zmnili jen o sti jeho asociac a prakticky nebylo eeno nic o struktue osobnosti z minul a souasn situace mue. Sen prozrazuje jeho skuten pocity

z pedchozho spoleenskho verku. Byl zkostn, obval se, e neudl dojem, jak si pl, ml zlost na nkter lidi, ped nimi si pipadal smn a jim nebyl dostaten po chuti. Sen ukazuje, e jeho veselost byla prostedkem k zatajen jeho zkosti a hnvu a zrove k usmen tch, na n se zlobil. Cel ta veselost byla maskou, nepramenila z jeho srdce, skrvala jen to, co on ctil: strach a zlobu. To tak inilo cel jeho posta ven nejistm, take ml pocit, e je pehem v neptelskm tboe a e me bt kadm okamikem odhalen. Letm vraz smutku a zoufalstv, kter jsme u nj zaznamenali, prv kdy se rozlouil, se nyn potvrzuje a tak vysvtluje: v tento okamik jeho tv vyjadovala, co on skuten ctil, akoli to bylo nco, eho si vbec nebyl vdom. Sen popisuje tento pocit dramaticky a zeteln, akoli se oteven nezmiuje o tch lidech, kterch se jeho pocity tkaly. Tento mu nen neurotick ani nen pod hypnotickm psobenm; je spe normlnm jedincem s tou zkost a potebou souhlasu, jak to bv u modernho lovka zvykem. Nebyl si vdom toho, e jeho veselost nebyla jeho, protoe je tak zvykl pociovat to, co se od nho pedpokld, ct e v urit situaci by to byla spe vjimka ne pravidlo, kdyby ho napadlo nco neobvyklho. Co plat o mylen a ctn, plat i o volnm procesu. Vtina lid je pesvdena, e pokud nejsou oteven donuceni vnj silou nco dlat, jsou jejich rozhodnut jejich rozhodnutmi a chtj -li nco, je to jen to, co chtj oni. To je vak jen jedna z velkch iluz, kter o sob samch mme. Velk poet naich rozhodnut nen ve skutenosti nam vlastnm, ale je nm vsugerovn zven; nm se jen podailo pesvdit sebe sam, e jsme to byli my, kdo se tak rozhodli, zatmco jsme se ji pizpsobili oekvnm jinch, hnni zkost z osamlosti a z astho pmho ohroovn naeho ivota, svobody a pohodl. Kdy se zeptme dt, zda chtj chodit do koly kad den, je jejich odpovd: Ovem, chci, pravdiv? V mnoha ppadech urit ne. Dt snad chce chodit do koly skuten pravideln, avak velmi asto by si rdo hrlo, anebo msto toho dlalo nco jinho. Jestlie ct Chci chodit do koly kad den, asi potlailo svoji nechu k pravidelnosti koln dochzky. Ct, e se od nj oekv odpovd, e chce chodit do koly kad den a tento tlak je dost siln, aby potlail pocit, e do koly chod tak asto jen proto, e mus. Dt by mlo astnj pocit, kdyby mohlo ve skutenosti vdt, e nkdy do koly chce jt a nkdy e tam jde, protoe tam jt mus. Ale tlak smyslu pro povinnost je dost velk na to, aby mu dal pocit, e ono chce to, co se od nj oekv, aby chtlo. Veobecn se pedpokld, e vtina mu uzavr manelstv dobrovoln. Urit existuj takov pklady mu, kte se en na zklad po vinnosti, anebo zvazku. Jsou ppady, kdy mu se en, protoe on skuten chce. Existuje vak tak nemlo ppad, v nich mu (nebo ovem tak ena) je vdom pesvden, e chce uzavt manelstv s uritou osobou, protoe se prv ocitl v ad udlost, kter ho vedou k manelstv a zd se, e blokuj jakkoli nik. Po vechny msce ped manelstvm je pevn

pesvden, e on se enit chce, a prvnm, spe vak opodnm nznakem toho, e tomu asi tak nen, je fakt, e v den sv svatby propadne panice a poct popud utct pry. Je-li soudn, trv tento pocit jen nkolik minut, a on na otzku, zda m mysl uzavt satek, s neotesitelnm pesvdenm odpov, e ano. Mohli bychom se zmnit o velmi mnohch pkladech ze vednho ivota, kdy se lidem zd, e sami rozhoduj a sami nco chtj, ale ve skutenosti podlhaj vnitnmu nebo vnjmu tlaku, e mus chtt to, co potom tak udlaj. Kdy pozorujeme, jak se lid rozhoduj, jsme vlastn ohromeni, jakou mrou jsou lid myln pesvdeni, e to, co uinili, se stalo na zklad jejich rozhodnut, zatmco se jen poddili ko nvenci, povinnosti, anebo zcela jednodue ntlaku. Tm se zd, e skuten vlastn rozhodnut je ve spolenosti, kter dajn in rozhodnut jedince helnm kamenem jeho existence, pomrn dkm jevem. Rd bych vylil podrobn jet jeden pklad onoho pseudochtn, je meme pozorovat pi analze lid, kte nemaj vbec dn neurotick symptomy. Akoli m tento individuln ppad mlo co spolenho s velkmi kulturnmi problmy, jimi se v tto knize zabvm, uvedu ho, protoe poskytuje teni, kter nen obeznmen s fungovnm nevdomch sil, navc pleitost, aby se s tmto fenomnem seznmil. Mimoto klade tento pklad draz na problm, o nm jsem se ji zmnil, kter si vak zasluhuje bliho vysvtlen: je to spojitost represe s problmem pseudofakt. Akoli pohlme na represi vtinou z hlediska psoben potlaovanch sil v neuro tickm chovn, snech atd., zd se dleit zdraznit, e kad potlaen vyazuje st vlastnho skutenho J a vynucuje si nahradit pseudopocitem to, co bylo prv potlaeno. V ppad, kter chci prv uvst, jde o 221etho studenta medicny. Zajm se o svou prci a s blinmi vychz celkem dobe. Nen nijak zvl neastn, akoli se ct bt ponkud unaven a ivot nem pro nj dn zvltn pvab. Dvod, pro chce bt analyzovn, je teoretick, protoe se chce stt psychiatrem. Nak si jen na urit druh blokovn ve svm studiu lkastv. asto si neme vzpomenout na vci, je etl, pi pednkch je mimodn unaven a pi zkoukch m pomrn slab vsledky. Je mu to hdankou, protoe se mu zd, e co se te jinch pedmt, m o mnoho lep pam. Nepochybuje o sv vli studovat lkastv, velmi asto vak siln pochybuje, zda m pro to potebn schopnosti. Po nkolika tdnech analzy vypravuje sen, v nm je v poslednm pate mrakodrapu, kter postavil, a pohl dol na ostatn domy s lehkm pocitem triumfu. Nhle se mrakodrap zhrout a on se ocitne pod jeho troskami. Uvdomuje si, e se nkdo sna pohnout troskami, aby ho osvobodil, a sly nkoho prohlaovat, e je tce zrann a e lka pijde velmi brzy, m vak pocit, e ekn na lkae je nekonen. A kdy se doktor konen dostav, zjist zase, e si zapomnl pinst s sebou sv nstroje a neme mu tedy nikterak pomoci. Popad ne ho siln hnv vi doktorovi a nhle zpozoruje, e stoj a vbec nen zrann. Doktorovi se vysmje a v ten okamik se probud. Neml mnoho asociac ve spojitosti se snem, zato vak nkter o to

vznamnj. Mylenka, tkajc se mrakodrapu, kter postavil, m pinnou spojitost s tm, e se vdy zajmal o architekturu. V dtskch letech bylo jeho nej oblbenj zbavou sestavovat stevebn kostky a kdy mu bylo sedmnct, rozhodl se, e bude architektem. Kdy se o tom zmnil svmu otci, ekl mu docela ptelsky, e je ovem zcela na nm, aby si svobodn zvolil sv povoln, on (otec) je vak jist, e ten npad je jen pozstatek jeho dtskch pn a e ve skutenosti dv pednost studiu medicny. Mlad mu myslel, e otec m pravdu, a nikdy u s nm o tom nehovoil, zaal vak studovat lkastv, jako by to bylo samozejm. Jeho asociace s lkaem, kter piel pozd a pak zase zapomnl nstroje, byly neurit a spor. Zatmco vak mluvil o tto sti snu, napadlo ho, e termn pravidelnch nvtv na psychoanalzu se zmnil, a i kdy proti zmn nic nenamtal, e ho to ve skutenosti docela rozzlobilo. Zatmco o tom mluv, jeho zlost stoup. Ob vin analytika, e si s nm dl, co chce, a konen ekne: Dobr, koneckonc j stejn nemohu dlat, co chci. Je docela pekvapen svm vzdo rem a touto mylenkou, protoe dn neptelstv vi analytikovi i analytick innosti nikdy nepoctil. Po njakm ase m jin sen, z nho si vak pamatuje jen zlomek: jeho otec je zrann pi automobilovm netst. On sm je lka a pedpokld se, e se o otce postar. Zatmco se ho vak sna oetit, ct, e je naprosto ochromen a neme udlat vbec nic. Pepadne ho zden a probud se. V tchto asociacch se s odporem zmn, e v poslednch nkolika letech ho napadly takov mylenky, e jeho otec by mohl nhle zemt a e ho podsily. Nkdy dokonce pomyslil na ddictv, je by mu zanechal, a na to, co by s penzi udlal. S tmito fantaziemi nedospl daleko, jakmile je vak potlail, hned se zase objevily. Kdy srovnv oba sny, pekvap ho, e v obou ppadech nen lka schopen poskytnout jakoukoli innou pomoc. Uvdomuje si jasnji ne kdy dve pocit, e lkaem neme nikdy bt. Kdy je upozornn na to, e u v prvnm snu ml po cit zlosti a vysmval se neschopnosti lkae, vzpomn si, e pokad, kdy sly nebo te o ppadech, kdy lka nen schopen pacientovi pomoci, m urit pocit triumfu, eho si pedtm nebyl vdom. V dalm prbhu analzy se objev dal potlaen materil. Ke svmu pekvapen odhal svj siln pocit hnvu vi svmu otci a dle, e jeho po cit neschopnosti bt lkaem je jen st obecnjho pocitu bezmocnosti, kter ho provz cel ivot. Akoli se povrchn domlel, e si svj ivot zadil podle svch vlastnch pln, nyn ct, jak hluboko byl naplnn rezignac. Zpozoruje, e byl pesvden, e neme dlat, co chce, e se mus pizpsobit tomu, co se od nho oekv. m dl tm jasnji vid, e se ve skutenosti lkaem nikdy stt nechtl a to, co povaoval za nedostatek schopnost, e nebylo nic jinho, ne vraz pasivn resistence. Tento ppad je typickm pkladem toho, e lovk sv opravdov pn potla a pijme za sv ta, kter se od nho oekvaj, a to tak, e se myln doml, e jsou to pn jeho vlastn. Mohli bychom ci, e prav pvodn pn je nahrazeno pseudopnm. Tato nhraka opravdovho mylen, ctn a chtn pseudoakty vede na

konec k tomu, e opravdov J je nahrazeno pseudoj. Opravdov J je skutenm pvodcem vech duevnch innost. Pseudoj je jen zstupcem, kter pedstavuje prv tu roli, je se od nj oekv, dje se to vak pod jmnem J. lovk me vskutku hrt mnoho rol a bt subjektivn pesvden, e on je v kad ro li on. Ve vech tchto rolch hraje vak jen to, co se od nho oekv. U mnoha lid, i kdy ne u vtiny, je opravdov J onm pseudoj pln udueno. Nkdy ve snu, ve fantazich nebo kdy se lovk napije, se nco z opravdovho J mon projev city a mylenky, kter lovk po lta nezakusil. asto jde o ty patn, je potlail, protoe se jich bl, anebo se za n stydl. Nkdy ovem jde o to nejlep v nm, co potlail ze strachu ped zesmnnm, nebo napadenm za to, e takov ctn m. 14 Ztrta vlastnho J a jeho nhraka onm pseudoj ponechv jedince v napjatm stavu nejistoty. Tm, e je v podstat odrazem oekvn jinch lid, je posedl pochybnostmi, protoe do urit mry ztratil svou totonost. A aby pemohl paniku, kter vznik z tto ztrty, je donucen se pizpsobovat a hledat svou totonost v ustavinm pitakvn a souhlasu ze strany jinch lid. Protoe sm nev, kdo je, budou to snad vdt druz bude-li se chovat podle jejich oekvn; vd -li to oni, pak to bude vdt i on, jen kdy jim bude, co se toho te, dvovat. Automatizac jedince v modern spolenosti vzrostla bezmocnost a ne jistota prmrnho lovka. Je proto pipraven podrobit se novm autoritm, je mu nabdnou jistotu a zmrn jeho pochybnosti. V nsledujc kapitole se chci zabvat zvltnmi podmnkami, nezbytnmi pro pijet tto nabdky v Nmecku; uke se, e pro jdro nacistickho hnut malomckou tdu - byl autoritsk mechanismus zvl charakteristick. V posledn kapitole si pak vysvtlme psoben automat konformismu na kulturu na vlastn de mokracie.

14 Psychoanalyticko procedura je v podstat proces, v nm se lovk sna odhalit sv

opravdov JA. Voln asociace jsou prostedky k vyjden vlastnch prapvodnch pocit a mylenek, tm, e se vyprv pravda; pravda v tomto smyslu se vak nevztahuje ke skutenosti, e nkdo k, co si mysl, ale k mylen prapvodn vlastnmu, ne k osvojen si mylen oekvanho. Freud zdraznil potlaen patnch vc; zd se, e nedomyslel, jakou mrou se stvaj pedmtem potlaen i vci dobr.

VI

PSYCHOLOGIE NACISMU

V pedchoz kapitole se soustedila nae pozornost na dva psychologick typy: autoritsk charakter a automat konformity. Doufm, e podrobn vysvtlen tchto typ pome k porozumn problmm, jimi se budeme zabvat v nsledujcch kapitolch: psychologi nacismu na jedn stran a psychologi modern demokracie na druh. V pojednn o psychologii nacismu musme pedevm vzt v vahu vchoz otzku zvanost psychologickch faktor pro porozumn nacismu. Ve vdeckm a tm spe v populrnm vkladu nacismu se bn pedkldaj dva protichdn nzory: za prv, e psychologie nenabz dn vysvtlen pro ekonomick a politick fenomn, jakm je faismus, a za druh, e faismus je problm zcela psychologick. Prvn nzor pohl na nacismus bud jako na vsledek vlun ekono mickho dynamismu expanzivnch tendenc nmeckho imperialismu, nebo jako na bytostn politick jev vboj sttu prostednictvm jedn poli tick strany, podporovan prmyslnky a junkery. Krtce: nacismus je povaovn za vsledek podvodu a nsil meniny na vtin obyvatelstva. Druh nzor naopak tvrd, e nacismus me bt vyloen jen v pojmech psychologickch nebo spe psychopatologickch. Hitler je povaovn za lence nebo neurotika a o jeho stoupencch se soud, e to jsou lid stejn pomaten a mentln nevyrovnan. Podle tohoto vkladu, kter zast v L. Mumford, je teba hledat prameny faismu v lidsk dui, nikoli v nrodohospodstv. Dle Mumford pokrauje: Vysvtlen faismu nespov ve Versaillesk smlouv nebo v nezpsobilosti Vmarsk republiky, ale v nepekonateln pe, zalben v kru tosti, neurotick dezintegraci. 1 Podle naeho mnn nen sprvn ani jedno vlun vysvtlen, a ji zdrazuje jen politick i ekonomick faktory bez ohledu na psychologick, nebo naopak. Nacismus je psychologick problm, psychologick problmy se v ak mus chpat ve spojitosti se sociln ekonomickmi faktory; nacismus je ekonomick a politick problm, e ho vak navc podporoval cel nrod, lze pochopit jen z hlediska psychologickho. Proto se v tto kapitole sousteduji na jeho zklad v lovku. Vnucuj se pitom dva problmy: struktura charakteru lid, kte jm byli osloveni, a psychologick rysy nacistick ideologie, je z nacismu vytvoily inn prostedek k ovlivovn prv ta kovch lid. Uvaujeme-li o psychologickm pozad spchu nacismu, musme od potku rozliovat, e jedna st obyvatelstva sklonila svou ji pod na

1 L. Mumford, Faith for Living, Harcourt, Brace & Co., New York, 1940, s. 118.

cismem bez jakhokoli odporu, ale tak bez obdivu k nacistick ideologii a politickm praktikm. Na druh stran byli novou ideologi siln pitahovni a fanaticky se k n piklnli ti, kdo ji hlsali. Prvn skupinu tvo vtinou dlnick tda a liberln i katolick buroazie. Pes svou vbornou organizaci, zvlt pokud lo o dlnictvo, a svj neptelsk postoj k nacismu od jeho potku do roku 1933, neprokzaly vak dn vnitn odpor, kter se na zklad jejich politickho pesvden od nich mohl oekvat. Jejich vle se rychle zhroutila, a proto nepsobily reimu velk pote (ovem krom mal meniny, je proti nacismu po cel lta heroick bojovala). Z psychologickho hlediska vzela tato pipravenost poddit se nacistickmu reimu asi z vnitn navy a rezignace, kter jsou jak se uke v nsleduj c kapitole v souasn dob charakteristick pro jednotlivce i v demokratickch zemch. V Nmecku k tomu pibyla dal podmnka souvisejc s porkou dlnick tdy po jejch prvnch vtzstvch v revoluci 1918. Dlnick tda vstoupila do povlen dob y s velkmi nadjemi na naplovn viz socialismu nebo pinejmenm na urit zlepen svho politickho, ekonomickho a socilnho postaven. Z rznch pin vak utrpla adu porek, take se dostavilo naprost zklamn ve vech jejch oekvnch. Na zatku roku 1930 byly plody vech potench dlnickch vtzstv pln znieny a v dsledku toho vznikl hlubok pocit rezignace, nedvra k vlastnm vdcm a pochybnost o cen jakhokoli druhu politick organizace a aktivity. Dlnci jet zstali l eny svch vlastnch stran a ve ve ve sv politick zsady, ale hluboko ve svm ni tru se mnoz z nich vzdali nadj na innost njak politick akce. Hitlerv pchod k moci se stal psobivm podntem pro loajalitu vtiny obyvatelstva k nacistick vld . Pro miliny lid se tenkrt nacistick vlda ztotonila s Nmeckem. Jakmile Hitler uchvtil vldn moc, znamenal jakkoli odpor proti nmu vylouit se z nmeckho spoleenstv; kdy byly ostatn strany zrueny a nacistick strana byla nmeckou, opozice vi n znamenala opozici vi Nmecku. Zd se, e pro prmrnho lovka nen nic tivjho ne pocit, e nepat k dn skupin. Mon bylo proti principm nacismu mnoho nmeckch oban, kdy vak mli volit mezi osa mocenm a pocitem spol upatinosti k Nmecku, vtina z nich se rozhodla pro to druh. Lze pozorovat, e i lid, kte vbec nejsou nacist, nacismus ped kritikou cizinc obhajuj, protoe maj pocit, e tok na nj je tokem na Nmecko. zkost z izolace a pomrn slab mravn zsady pomhaj zskvat loajalitu velk sti obyvatelstva kad stran, jakmile jednou uchvt moc ve stt. Z tto vahy vyplv dleit zvr pro problmy politick propagandy: kad tok na Nmecko a kad nactiutrhan propaganda tkajc se Nmc (jako tomu bylo za I. svtov vlky s jejich oznaenm Hunov), jen zvyuj loajalitu i tch, kdo se s nacistickm systmem pln neztotouj. Tento problm se vak ned eit sebeobratnj propagandou, ale jen tm, e ve vech zemch se prosad zsada, e existenci nroda pesahuj etick principy a e ten, kdo jako jedinec toto pesvden zastv, pat ke spoleenstv vech, kdo je sdlej, sdleli a budou sdlet i v budoucnosti. V protikladu k negativnmu postoji nebo rezignaci dlnick tdy a l iberln

i katolick buroazie pijala nacistickou ideologii horliv ni vrstva stedn tdy, sloen z maloobchodnk, emeslnk a blch lmek. 2 Pslunci star generace tvoili v tchto tdch pasivnj zkladnu; jejich synov a dcery byli o to vce aktivnmi bojovnky. Pro n byla nacistick ideologie jej duch slep poslunosti k vdci a nenvisti k rasovm a politickm meninm, jej dychtivost po moci a nadvld, povyovn nmeckho nroda a nordick rasy ohromnou emocionln vzvou a byla to tato vzva, kter z nich uinila zaplen souvrce a bojovnky za na cistickou vc. Odpovd na otzku, pro byla nacistick ideologie tak pitaliv pro malomstsk vrstvy, je nutno hledat ve spoleenskm cha rakteru. Ten byl jasn odlin od charakterovch rys dlnk, vy vrstvy manstva, lechty a hornch td. Pro malomstskou st obyvatelstva byly urit rysy charakteristick odedvna: zalben v sle, nenvist k slabosti, malost, neptelstv, skrblictv, jak krejcrkov, tak citov, a zvl aske - tismus. Jejich ivotn rozhled byl zk, podezvali a nenvidli cizince, byli veten a zvidli svm znmm, zvist vak racionalizovali jako mravn rozhoen; jejich cel ivot byl zaloen na zsad pehnan etrnosti hospodsk i psychologick. Rekneme-li, e spoleensk charakter malomstsk vrstvy se li od spoleenskho charakteru dlnick tdy, neznamen to, e u n bychom rovn takov nenali. Typick byl ale pro maloburoazii, zatmco v ppad dlnick tdy se vrazn projevoval jen u meniny. Jeden nebo druh rys jako pehnan cta k autorit nebo pehnan etrnost se ovem v men intenzit najde i u vtiny dlnk. Z druh strany se zd, e velk st blch lmek pravdpodobn vtin a se vce podob struktue charakteru manuln pracujcch (zvlt ve velkch tovrnch) ne pslunkm starho stednho stavu, kte se nepodleli na vzestupu monopolnho ka pitalismu a naopak jm byli podstatn ohroeni. 3 I kdy je pravda, e spoleensk charakter ni stedn tdy byl stejn dvno ped vlkou 1914, je tak pravda, e povlen udlosti tyto charakteristick rysy jet zeslily a prv na n zapsobila nacistick ideologie: na touhu po podzenosti i na chtivost moci. U v dob ped nmeckou revoluc 1919 se zhorovalo ekonomick postaven nich vrstev star stedn tdy maloobchodnk, emeslnk, jet vak ne bylo zoufal a existovala ada faktor, kter zajiovaly jejich uritou stabilitu.

2 Srv. tuto celou kapitolu a zvlt roli ni vrstvy stedn tdy v ilustran studii Ha- rolda D. Lasswellse The Psychology of Hitlerism in The Political Quarterly, sv. IV. 1933, MacMillan & Co., London, s. 374 a prci F. L. Schumana, The Nazi Dictatorship, Alfred A. Knopf, New York, 1939. 3 Uveden nzor je zaloen na vsledcch nepublikovan studie Character of German Workers and Employees in 1929/30, autoi: A. Hartoch, E. Herzog, H. Schachtel a E. Fromm (historick vod od F. Neumanna) pod ztitou stavu International Institute of Social Research, Columbia University. Analza odpovd 600 osob na podrobn otzky prokzala, e menina respondent projevila autoritsk charakter, u piblin stejnho potu pevld hledn pravdy a nezvislosti, velk vtina projevila mn vyhrannou sms rznch rys.

Autorita monarchie byla nesporn, lenov ni stedn tdy se o ni oprali a ztotoovali se s n, erpali z n pocit jistoty a narcistick hrdosti. I autorita nboenst v a tradin morlka mly jet zaputn koeny. Rodina nebyla dosud otesena a sktala bezpen toit ped neptelskm svtem. Jednotlivec ml pocit, e nle k stlmu spoleenskmu a kulturnmu systmu, v nm ml sv urit msto. Jeho podzen ost a loajalita k existujcm auto ritm byly uspokojujcm eenm pro jeho masochistick snahy; dosud nedolo ke krajnosti, aby se jedinec vzdal sm sebe, a tak jet ml pocit dleitosti sv vlastn osobnosti. To, co mu chyblo na jistot a agresivit, si nahradil silou autorit, jim se sm podrobil. Krtce, jeho ekonomick postaven bylo jet dost spolehliv a poskytovalo mu pocit vlastn hrdosti a rela tivn jistoty; autority, o ni se opel, byly natolik siln, e mu dostaten poskytovaly bezpe, o n se on sm ze sv individuln pozice nemohl postarat. Povlen doba tuto situaci znan zmnila. Pedn, ekonomick padek starho stednho stavu postupoval rychle a navc byl zrychlen inflac, vrcholc v roce 1923, kter tm pln zniila spory z mnohalet prce. I kdy lta 1924 a 1928 pinesla ni stedn td ekonomick zlepen a nov nadje, byly nov zisky opt znieny depres v roce 1929. Stedn tda, vtsnan mezi dlnictvo a horn tdu, byla v obdob inflace skupinou nejbezmocnj, a proto velice tvrd postienou. 4 Krom ekonomickch faktor situaci zhorovaly iet psvchologick dvody. Jeden z nich souvisel s vlenou porkou a pdem monarchie. Protoe pro maloburoazii byly v psychologickm smyslu monarchie a stt pevnou sklou, na n si postavila svou existenci, jejich pd a porka otsly zklady jejho ivota. Kdy se mohlo stt, aby se nkdo veejn vysmval csai a napadal dstojnky, kdy stt zmnil svou formu a musel pijmout za ministry rud agittory a za prezidenta sedle, do eho ml mal lovk vloit svou dvru? Ve sv navykl podzenosti se s tmito vemi institucemi ztotonil; co si ml nyn pot, kdy byly vechny tytam? Tak inflace hrla nejen ekonomickou, ale i psychologickou roli. Byla smrtelnou ranou jak pro autoritu sttu, tak pro zsadu spoivosti. Kdy mohl lovk bez vlastnho zavinn pijt o mnohalet spory, pro n si odkal mal radosti, jak smysl pak mlo eten? Kdy mohl stt zruit sv sliby, vytitn na bankovkch a pjk ch, jakm slibm pak ml vbec vit? Nebyla to jen ekonomick pozice ni stedn tdy, co po vlce rapidn upadlo, ale stejn tak i jej spoleensk presti. Ped vlkou mohl mt jej pslunk pocit, e je nco lepho ne dlnk. Po revoluci vznamn vzrostla spoleensk presti dlnick tdy a mrn tomu poklesla presti ni stedn tdy. Nebyl tu u nikdo, na koho by se mohlo pohlet svrchu, zmizela vsada, kterou obchodnci a jim podobn povaovali ve svm ivot za jednu z nejpevnjch hodnot. K tomu vemu se rozbila i posledn pevn jistota buroazie: r odina. Povlen doba, v Nmecku snad vce ne v jinch zemch, otsla autoritou otce a morlkou starho stednho stavu. Mlad generace si dlala, co chtla 'a nesaralaT^zlTto, jestl i sUmTodie souhlas, nebo ne.

4 Schuman, op. cit., s. 104.

Dvody tohoto vvoje jsou pli rozmanit a komplexn, ne abychom je zde uvdli podrobn. Zmnm se jen o nkterch. padek starch symbol spoleensk autority, jako byla monarchie a stt, postihl i roli autorit in dividulnch, toti rodi. Kdy se ukzalo, e autority kter se mlad generace nauila od svch rodi respektovat jsou prokazateln slab, pak ztratili vnost a autoritu i rodie. Jinou pinou bylo, e star generace byla zmnnmi podmnkami zmatena vce ne obratnj mlad generace. Proto se tato generace ctila nad star nadazenou a u ji vetn svch uitel nemohla brt zcela vn. Dal pinou bylo, e hospodsk padek stedn tdy odal rodim ekonomickou roli ochrnc ekonomick budoucnosti svch dt. Star generace se stvala m dl zahoklej a rozmrzelej, zstvala vak pasivn; mlad generace se naproti tomu drala k inu. Jej hospodsk postaven bylo zhoreno tm, e zklad pro nezvislou ekonomickou existenci, jak ji mli jej rodie, byl ztracen; pracovn trh byl nasycen a nadje uivit se jako lka nebo prvnk byly nepatrn. Ti, kdo bojovali ve vlce, mli pocit, e maj prvo na lep dl, ne jakho se jim prv dostv. Zvl mnoz mlad dstojnci, kte byli zvykl po lta rozkazovat a zcela pirozen pouvat moci, se nemohli smit s tm, e se stali ednky nebo obchodnmi cestujcmi. Tato vzrgtaje spoleen sk-fmstrace_ vgdla k nsledn projekci, je se sta la dleitm zdrojem nacionlnho socialismu: namsto uvdomn si ekono - Tnickho a socilnho osudu star stedn tdy si jej lenov svj osud rozvaovali v pojmech nroda. Nrodn porka a Versaillesk smlouva se staly s ymboly jejich aktuln frustrace. asto se tvrd, e smlouva Nmecka s vtzi v roce 1918 byla jednou z hlavnch pin vzniku nacismu. Toto tvrzen si d upesnn. Vtina Nmc pociovala mrovou smlouvu jako nespravedlivou, zatmco vak stedn tda reagovala se znanou hokost, byla dlnick tda Versailleskou smlouvou zklamna daleko mn. Byla vi starmu reimu v opozici a prohran vlka znamenala porku tohoto reimu. Dlnici mli pocit, e bojovali staten a e nemaj dn dvod se za sebe stydt. Na druh stran vtzstv revoluce bylo umonno jen porkou monarchie a to jim pineslo ekonomick, politick a lidsk zisky. Hnv proti Versaillesk smlouv ml svj zklad v ni stedn td; nacionalistick nenvist byla racionalizac, p romtnm spoleensk mncennosti do mncennosti nrodn. Tato projekce je zcela zjevn z Hitlerova osobnho vvoje. Byl typickm pedstavitelem ni stedn tdy, nikm, bez nadj do budoucnosti. Ml siln pocit vyvrence. V knize Mein Kampf mluv asto o sob jako o nikom, neznmm lovku, jakm byl ve svm mld. Akoli vak byl tento pocit v podstat jeho vlastnmu spoleenskmu postaven pimen, dovedl ho racionalizovat do nacionlnch symbol. Tm, e se nenarodil v i, nectil se ani tak vyazen sociln, jako nacionln a velkonmeck e, k n se mohli obrtit vichni jej synov, se pro nj stala symbolem spoleensk prestie a jistoty. 5

5 Adolph Hitler, Mein Kampf Reynal & Hitchcock, New York, 1940, s. 3.

Pocity bezmocnosti a zkosti star stedn tdy, jej izolovanost od spoleenskho celku i pocit znienosti, vyplvajc z jej situace, nebyly je dinmi psychologickmi zdroji nacismu. Sedlci nenvidli mstsk vitele, jim byli dluni, zatmco dlnci byli hluboce zklamni a zbaveni odvahy stlmi politickmi stupky po svch prvnch vtzstvch v roce 1918 za veden vdc, kte ztratili vekerou strategickou iniciativu. Valn vtiny .obyvatelstva se zmocnily pocity individuln bezvznamnosti a bezmocnosti, kter jsme popsali jako typick pro monopoln kapitalismus obecn. Tyto psychologick podmnky nebyly pinou nacismu. Tvoily sice jeho lidskou zkladnu, bez n by se nemohl vyvinout, kad analza celho feno mnu vzniku a vtzstv nacismu se vak mus zabvat ekonomickmi, politickmi a psychologickmi podmnkami v jejich zkm sept. Vzhledem k literatue zabvajc se tmto aspektem a k uritm clm tto knihy nen teba tyto ekonomick a politick otzky vysvtlovat. teni je vak asi teba pipomenout roli, jakou v nacistickm zzen hrli pedstavitel vel- koprmyslu a napolo zbankrotovan junkei. Bez jejich podpory, je mla koeny spe v jejich pojet ekonomickch zjm ne v psychologickch fak torech, by Hitler nemohl nikdy zvtzit. Majetn tda byla konfrontovna s parlamentem, v nm tyicet procent poslanc tvoili socialist a komunist zastupujc skupiny nespokojen s existujcm spoleenskm systmem a v nm narostl i poet nacistic kch poslanc reprezentujcch tdu, kter byla v tvrd opozici proti nejmocnjm pedstavitelm nmeckho kapitalismu. Parlament, jen takto ve sv vtin pedstavoval tendence zamen proti ekonomickm zjmm majetnch, povaovali tedy pslunci tto tdy za nebezpen. Proto tvrdili, e demokracie nefunguje. Ve skutenosti by se vak mohlo ci, e fungovala velmi dobe. Parlament byl pomrn pimenm zastoupenm rznch td nmeckho obyvatelstva podle jejich zjm a to byl prav dvod, e parlamentn systm nemohl bt u nadle smliv k snahm velkoprmyslnk a polofeudlnch velkostatk zachovat si sv vsady. Pedstavitel tchto privilegovanach skupin oekvali, e nacismus odvede emocionln hnv, kter jim hrozil, jinm smrem a souasn zaphne nrod do slueb pro jejich vlastn ekonomick zjmy. Nebyli vcelku zklamni, je vak jist, e v mench podrobnostech se zmlili. Hitler a jeho byrokracie nebyli z tch, kdo provdj ciz rozkazy a nechaj se sekrovat od Thyssena a K ruppa. Ti se naopak museli dlit o moc s nacistickou byrokraci a asto se j i podizovat. I kdy vak nacismus dokzal vechny ostatn tdy ekonomicky pokodit, zjmy nejmocnjch skupin nmeckho prmyslu podporoval. Nacistick systm je jen formou j ednoho toku nmeckho pedvlenho im perialismu a jeho pokraovatelem od pdu monarchie. (Vmarsk republika ve skutenosti nejen vvoj nmeckho monopolnho kapitalismu neperuila, ale prostedky, kter mla k dispozici, ho jet podpoila). Mnohm tenm vytane nyn na mysli otzka: Jak si dt do souladu vpovd, e psychologickm zkladem nacismu byla star stedn tda, s tvrzenm, e nacismus se udruje v innosti v zjmu nmeckho imperialismu? Odpovd na tuto otzku je v zsad stejn, jako byla odpovd na

otzku tkajc se role stedn tdy v obdob vzniku kapitalismu. V povlen dob to byla stedn tda, zvlt jej ni vrstva, kdo byl ohroen monopolnm kapitalismem. Jej zkost a tm i jej nenvist vzr ostla; to ji pivedlo do stavu paniky a naplnilo touhou jak po podzenosti, tak i po nadvld nad bezmocnmi. Tyto pocity vyuila pln odlin tda pro systm, kter ml pracovat pro jej vlastn zjmy. Hitler dokzal, e je vhodnm vkonnm nstrojem, protoe ztlesoval kombinaci charakterovch rys zvistivho, nenvistnho malomka, s nm se mohla ni stedn tda ztotonit, i oportunisty, kter byl pipraven slouit zjmm nmeckch prmyslnk a junker. Hitler se pvodn vydval za mesie star stedn tdy, sliboval zruen obchodnch dom, zlomen nadvldy bankovnho kapitlu, atd. Pamatujeme si to naprosto jasn. Tyto sliby nedoly nikdy naplnn. Na tom vak nezle. Nacismus neml nikdy dn opravdov politick a ekonomick zsady . Podstatn je, abychom pochopili, efoprav dovou zsadou nacismu je jeho radikln oportunismus. Rozhodovalo to, e stovky a tisce malomk, kte by nemli za normlnho vvoje tu nej - men anci zskat penze nebo moc, dostali nyn jako funkcioni nacistick byrokracie velik kus z kole bohatstv a vsad hornch vrstev tm, e je donutili, aby se s nimi o n dlily. Jinm, kte nebyli leny nacistick mainrie, dali obchody a msta zabaven idm a politickm odprcm. Zbytek nedostal sice vce chleba, zato vak hry. Emocionln zadostuinn dopvan sadistickou podvanou a ideologi jim poskytovalo pocit nadazenosti nad zbytkem lidstva, a tak je alespo na as odkodovalo ze ekonomicky a kulturn oebraen ivot. Pozorovali jsme, e psychologick inek uritch sociln ekonomickch zmn, zvlt padek stedn tdy a rostouc moc monopolnho kapitalismu, byl hlubok. Stupoval se soustavnou politickou ideologi, kter mla elov zamen, jako je mly nboensk ideologie v 16. stolet. Duevn sly se sice probudily a staly se schopnmi vkonu, byly vak nasmrovny k clm, je byly v plnm protikladu k pvodnm ekonomickm zjmm tchto td. Nacismus psychologicky oivil ni vrstvu stedn tdy, i kdy se podlel na znien jejch starch sociln ekonomickch pozic. Mo bilizoval jej emocionln energii, aby se stala dleitou v boji za ekono mick a politick cle nmeckho imperialismu. Na nsledujcch strnkch se pokusme ukzat, e Hitlerova osobnost, jeho uen a nacistick systm byly extrmn formou struktury charakteru, kter jsme nazvali autoritsk, a e prv proto mocn oslovil tu st obyvatelstva, je mla charakterovou strukturu vce i mn stejnou. Hitlerv vlastn ivotopis je dobrou ilustrac autoritskho charakteru, a protoe je nejtypitjm dokumentem nacistick literatury, pouiji ho jako hlavnho pramene pro rozbor psychologie nacismu. Podstata autoritskho charakteru byla popsna jako simultnn vskyt sa distickch a masochistickch sil. Sadismus jsme chpali jako usilovn po neomezen moci nad jinm lovkem, vcemn smen s destruktivitou, masochismus jako touhu rozmlnit se ve vnj moci a zrove se podlet na jej sle a slv. Jak sadistick, tak masochistick tendence ma j pinu

v neschopnosti izolovanho jedince stt samostatn na vlastnch nohch a v poteb symbiotickho vztahu, kter toto osamn pekonv. Sadistick dychtn po moci je porznu vyjdeno v knize Mein Kampf. Charakteristick je Hitlerv typicky sadistick vztah jak k nmeckm masm, kter miluje a souasn jimi pohrd, tak k politickm odprcm, svdc o destruktivnch prvcch, dleit sloce jeho sadismu. Mluv o uspokojen, jak maj masy v dominaci: To, co chtj, je vtzstv silnjho a znien nebo bezpodmnen kapitulace slabho.6 Jako ena, kt^r se chce spe poddat silnmu mui, ne vldnout slabochovi, tak masy miluj spe vldce ne prosebnka a v nitru jsou daleko vce uspokojeny doktrnou, kter nestrp vedle sebe dnho soupee, ne poskytnutm liberln svobody; asto jsou v rozpacch, co si s n pot a dokonce snadno upadaj do pocitu oputnosti. Nejsou si vdomy ani drzosti, kterou jsou duchovn te rorizovny, ani nsilnho zkrcen svch l idskch svobod a vbec jim nepijde na mysl klamnost doktrny.7 Zlomen vle poslucha pevahou enka povauje za podstatnou sloku propagandy. Naprosto se nerozpakuje doznat, e tlesn nava poslucha je douc podmnkou pro vnucovn ciz vle. Na otzku, kter denn doba je pro politick shromdn nejphodnj, k: Zd se, e rno a rovn pes den se lidsk vle s nejvy energi vzpr pokusu o znsilnn jinou vl a jinm nzorem. Veer pevldajcmu ntlaku silnj vle podlh snze. Kad takov shromdn pedstavuje skuten zpasnick utkn dvou opozinch sil. Vynikajcmu enickmu talentu apotolsk povahy, kter dovede uplatnit svou pevahu, se snze poda spn zskat pro novou vli ty, kte ped spnkem u pirozen provaj oslaben svch sil k odporu, ne kdy jsou jet svmi pny nad vlastnm mylenm a silou vle.8 Hitler si je velice dobe vdom podmnek, je navozuj touhu po podzenosti a podv excelentn popis situace jednotlivce astncho se masovho mtinku. Masov shromdn je nutn jen z toho dvodu, e jednotlivec kter se stv pslunkem novho hnut, se ct osaml a snadno propad strachu z toho, e bude sm dostane poprv obraz vtho spoleenstv, neho, co velmi siln a povzbudiv inkuje na vtinu lid Kdy poprv vykro ze sv dlniky i velkho podniku, v nich pociuje svou malost, a pijde na velk shromdn, kde je najednou obklopen tisci lidmi tho pesvden sm podlh tajemnmu vlivu toho, co nazvme masovou sugesc. 9 Goebbels popisuje masy tm zpsobem: Lid nechtj nic jinho ne bt slun ovldni, pe ve svm romnu Michael. 10 Nejsou pro nj nim jinm ne tm, co je kmen pro sochae. Vdce a masy to je asi tak mal problm jako mal a barva.11

6 op. cit., s. 469. 7 op. cit. s. 56. 8 op. cit. s. 710 ad. 9 op. cit. s. 715, 716. 10 Joseph Goebbels, Michael, F. Eher, Mnchen, 1936, s. 57. 11 op. cit. s. 21.

V jin knize Goebbels pesn popisuje zvislost sadistickho lovka na jeho objektech; jak slepm a marnm se ct bez moci nad nkm a jak mu tato nov moc dv vt slu: Obas je lovk pepaden hlubokou depres. Me ji pekonat jen tehdy, kdy se opt dostane do ela mas. Pramenem na m oci jsou lid. 12 Zvltn zpsob moci nad lidmi, kter nacist nazvaj vdcovstvm, psobiv l pedk nmeck pracovn fronty Ley. Pi vysvtlovn vlastnost poadovanch od nacistickho vdce a cl vchovy tchto vdc, pe: Chceme poznat, zda tito muov maj vli, aby byli vdci, pny, jednm slo vem, aby ovldali jin Chceme, aby ovldali jin a mli z toho poitek Naume tyto mue jezdit na koni, aby mli pocit absolutnho ovldn ivho tvora.13 Stejn draz na moc je obsaen v Hitlerov formulaci vchovnch cl. k, e pln vchova a rozvoj (ka) mus bt zameny na pedvn pesvden, e je bezpodmnen nadazen ostatnm.14 To, e jinde prohlauje, e k se mus nauit i snet nespravedlnost, ani se j vzepe, by, jak doufm, nemla tene pekvapit. Tento protiklad je typick pro sadomasochistickou ambivalenci mezi dychtivost po moci a touhou po podzenosti. Pn mt moc nad masami je to, co leny elity, nacistick vdce pohn. Ja k ukazuj ve uveden citty, pn po moci je msty prozrazovno s tm udivujc otevenost. Nkdy je vyjadovno mn ofenzvn formou zdrazovnm, e bt ovldn je prv to, co si masy pej. Jindy nutnost vlichotit se masm a tedy zakrt cynick pohrdn jimi vede k skokm, jako je nsledujc: kdy Hitler mluv o instinktu sebezchovy, kter je pro nj, jak pozdji uvidme, vcemn toton s pudem moci, k, e v rijci doshl nejulechtilej formy protoe dobrovoln podizuje sv vlastn j ivotu spoleenstv a vyd-li si toho hodina, bude ho za n i obtovat.15 I kdy vdcov jsou pedevm tmi, kdo uvaj moci, ani masy nejsou oloupeny o sv sadistick uspokojen. Realistick a politick meniny v Nmecku a ppadn jin nrody, k ter jsou popisovny jako slab a rozpadajc se, jsou objekty sadismu, jm se ukjej masy. Zatmco Hitler a jeho byrokracie maj poitek z moci nad nmeckmi masami, tyto masy byly ueny mt poitek z moci nad jinmi nrody a vniv usilovat o svtovo u nadvldu. Hitler se nerozpakuje vyjdit pn po svtovld jako cl svj a sv stra ny. Kdy se vysmv pacifismu, k: Vskutku, pacifisticko-humnn mylenka je snad celkem dobr, kdy u mu vysokho standardu dobyl svt a poddil si ho tak, e je jedinm vldcem zemkoule.16

12 Goebbels, Vom Kaiserhof zur Reichskanzlei, F. Eher, Mnchen, 1934, s. 120. 13 Ley, Der Weg zur Ordensburg, Sonderdruck des Reichsorganisationsleiters der NSDAP fr das Fhrerscorps der Partei; citovno z Konrada Heidena, Ein Mann gegen Europa, Zrich, 1937. 14 Hitler, Mein Kampf s. 618. 15 op. cit. s. 408. 16 op. cit. s. 394 ad.

Nebo tvrd: Stt, kter se v dob rasov nkazy vnuje pi o nejlep ra sov prvky, mus se stt jednoho dne vl dcem svta.17 Obyejn se Hitler pokou sv pn po moci racionalizovat a ospravedlovat. Hlavnmi ospravedlnnmi jsou: nadvlda nad jinmi nrody pro jejich vlastn dobro a pro dobro svtov kultury; touha po moci m koeny ve vnch prodnch zkonech a on tyto zkony jen uznv a dr se jich; on sm jedn na pkaz vy moci Boha, Osudu, Historie, Prody; jeho sil o nadvldu je jen obranou proti pokusm jinch o nadvldu nad nm a nad nmeckm nrodem. On chce jen mr a svobodu. Pkladem prvnho druhu racionalizace je nsledujc odstavec z knihy Mein Kampf: Kdyby byl nmeck nrod ve svm historickm vvoji doshl takovho sjednocen, jako tomu bylo u jinch nrod, pak by dnes byla Nmeck e pravdpodobn vldkyn tto zemkoule. Nmeck nadvlda by vedla, mn Hitler, k mru, podepenmu nikoli palmovmi vtvemi uslzench pacifis - tickch profesionlnch plaek, ale zaloenmu na vtzstv mee nroda vldc, uvdjcho svt do slueb vy kultue.18 S ujitnmi, e jeho clem nen jen blaho nmeckho nroda, ale e jeho iny slou nejlepm zjmm civilizace veobecn, se v poslednch letech velice dobe seznmil kad ten novin. Druh racionalizace, e jeho vle k moci m koeny v prodnch zkonech, je vce ne pouhou racionalizac; vyvr tak z pn po podzenosti vnj sle, jak je vysloveno v Hitlerov zvl primitivn popularizaci dar - winismu. V instinktu zachovn druh vid Hitler prvn pinu vytven lidskch spoleenstev.19 Tento pud sebezchovy vede k boji silnjho o nadvldu nad slabm a ekonomicky ppadn k zniku mn schopnho. Ztotonn pudu sebezchovy s moc nad jinmi vyjaduje zvl vrazn Hitlerv nzor, e prvn kultura lidstva byla urit zvisl vce na vyuvn podadnjch lid ne ochoench zvat.20 Promt svj vlastn sadismus do Prody, kter je krutou krlovnou absolutn Moudrosti 21 a jej zkon sebezchovy je svzn s tvrdm zkonem nutnosti a prvem na vtzstv toho nejlepho a nej - silnjho v tomto svt.22 Je zajmav pozorovat, e ve spojitosti s primitivnm darwinismem se socialista Hitler zastv liberlnch zsad neomezen soute. V polemice proti spoluprci rznch nacionalistickch skupin k: Takovm spolovnm je podvzna voln hra energi, je potlaen boj pro vbr nejlepch a je tud navdy zabrnno tomu nej zdravjmu a nejsilnjmu mui, aby nezbytn a konen zvtzil.23 Na jinm mst mluv o voln he energi jako o moudrosti ivota.

17 op. cit. s. 994. 18 op. cit. s. 598 ad. 19 op. cit s. 197. 20 op. cit. s. 405. 21 op. cit. s. 170. 22 op. cit. s. 396. 23 op. cit. s. 761.

Je jist, e Darwinova teorie jako takov dn sadomasochistick rys nevyjaduje. Naopak odpovd nadjm jejch mnohch vyznava na dal vvoj lidstva k vym stupm kultury. Pro Hitlera vak byla vrazem a souasn ospravedlnnm vlastnho sadismu. Naprosto naivn odhaluje, jak psychologick vznam mla Darwinova teorie pro nj. Kdy jet jako neznm lovk il v Mnichov, ml ve zvyku vstvat v pt hodin rno a navykl si dvat drobty chleba nebo tvrdch krek mykm, kter tou dobou trvily svj as v kout a pak tyto smn mal tvory pozoroval, jak dovdj a rvou se o tch pr lahdek.24 Tato hra byla darwinkm bojem o ivot v malm. Pro Hitlera to byla maloburoazn nhraka cirku Caesarova ma a pedehra pro historick cirkus, kter ml pedvst. Posledn racionalizaci jeho sadismu, jeho ospravedlnn obranou proti tokm jinch, najdeme v rznch Hitlerovch psemnch projevech. On a nmeck nrod jsou vdy ti, kdo jsou nevinn, sadistickmi bestiemi jsou protivnci. Velk dl tto propagandy jsou zmrn, vdom li. sten je vak prv tak emocionln upmn, jako tomu bv u paranoidnho obviovn. To je vdy elov, aby se pedelo odhalen vlastnho sadismu nebo destruktivity. d se pravidlem: To jsi ty, kdo m sadistick mysl, proto jsem j nevinn Hitlerv obrann mechanismus je extrmn iracionln, protoe obviuje sv odprce z vc, kter docela oteven prohlauje za sv vlastn cle. Tak obviuje idy, komunisty a Francouze prv z tch vc, o nich sm mluv jako o naprosto zkonitch clech svch vlastnch in. Ani se nenamh zakrt tento rozpor racionalizac. Obviuje idy z piveden tlup z francouzsk Afriky k Rnu se zmrem, aby zpo- tvoili blou rasu a aby se tak obratem osobn domohli postaven pna.25 Hitler musel zjistit rozpor mezi odsuzovnm jinch za tot, co sm prohlauje za nejulechtilej cl sv rasy, a proto se sna racionalizovat tento rozpor tm, e mluv o idech tak, e jejich pud sebezchovy postrd idealistick rys, jen se naopak nachz prv v arijskm usilovn o panstv. 26 Stejn obvinn m vi Francouzm, e chtj zakrtit N mecko a oloupit ho o jeho slu. I kdy tohoto obvinn uv jako argumentu pro nutnost zniit francouzsk sil o evropskou nadvldu ,27 piznv se, e bt on na Clemenceauov mst, jednal by prv tak.28 Komunisty obviuje z brutality a spch marxismu pipisuje jeho politick vli a aktivistick brutalit. Souasn ovem prohlauje: Co chyblo Nmec- kuvbyla pln spoluprce brutln moci s genilnm politickm clem. 29 esk krize v roce 1938 a tato souasn vlka (psno v r. 1941 pozn. pekl.) pin mnoh pklady tho druhu. Neexistuje dn in na cistickho tlaku, kter by nebyl vysvtlovn jako obrana ped tiskem jinmi. Tato obviovn se mohou povaovat za pouh li, nemaj onu para - noidn upmnost, kterou jsou zabarveny toky na idy a Francouze. Maj

24 25 26 27 28 29

op. cit. s. 295. op. cit. s. 448 ad. srv. op. cit., s. 414. op. cit. s. 996. srv. op. cit., s. 978. op. cit. s. 783.

vak pod uritou propagandistickou hodnotu a st obyvatelstva, zvlt ni vrstvy stedn tdy, kter jsou na tato paranoidn obalovvn chyt - lav, protoe jejich vlastn struktura charakteru je rovn takov, jim v. Hitlerovo pohrdn bezmocnmi je zvl zjevn, kdy mluv o lidech, jejich politick cle boj za nrodn svobodu jsou podobn tm, kter on vydv za sv. Snad nikde nen neupmnost Hitlerova zjmu o nrodn svobodu kiklavj, ne kdy tuje s bezmocnmi revolucioni. Tak mluv ironicky a pohrdav o mal skupin nrodnch socialist, kte se zastnili pvodnho setkn v Mnichov. Toto byl jeho dojem z prvnho shromdn: Stran, stran; to je spolkaen nejhorho druhu a zpsobu a do tohoto spolku mm nyn vstoupit? Pak se diskutovalo o novch lenech, to znamen, jednalo se o tom, abych byl polapen. 30 Mluv o smn malm zkladu, pouhm vyuit toho, co se nabzelo, ance pro skutenou osobn aktivitu.31 k, e nikdy nechtl vstoupit do dn existujc velk strany a tento postoj je pro nj charakteristick. Musel zanat ve skupin, u n ml pocit, e je podadnj a slab. Jeho iniciativa a odvaha by nebyly podncovny v pomrech, kde by se musel bt s existujc moc, nebo soutit se sob rovnmi. Stejn pohrdn dv najevo, kdy pe o indickch revolucionch. T mu, kter uval hesla nrodn svobody pro sv vlastn cle vce ne kdo jin, nem nic ne pohrdn pro revolucione, kte byli bezmocn, a pesto se odvili zatoit na mocn britsk imprium. Hitler vzpomn a k: nkte asiatt fakirov nebo jin, snad na vechny si dvm pozor, nkte skuten indit bojovnci za svobodu, benci po cel Evrop, i kdy docela inteligentn lid, si usmysleli vet bulky na nos utkvlou mylenkou, e britsk imprium, jeho zkladnm kamenem je Indie, je prv tam na pokraji zhroucen jakkoli to indit vzbouenci chtj, nikdy toho nedoshnou je to prost nemon pro koalici s mrzkem napadnout mocn stt nemohu jednodue proto, protoe jsem poznal jejich rasovou podazenost, spojit osud vlastnh o nroda s osudem tchto takzvanch utlaovanch nrod.32 Lska k moci a nenvist k bezmocnosti, kter jsou tak typick pro sadomasochistick charakter vysvtluje valnou st politickch in Hitlera i jeho pvrenc. Zatmco si republiknsk vlda myslela, e by mohla nacisty uklidnit pokojnm vyjednvnm, nejen e se j uklidnit je nepodailo, naopak jejich nenvist projevem aktulnho nedostatku sly a pev nosti jet vyburcovala. Hitler nenvidl Vmarskou republiku, protoe byla slab, a obdivoval prmyslov a vojensk vdce, protoe mli moc. Nikdy nebojoval proti zaveden siln moci, ale vdy proti skupinm, o nich si myslel, e jsou v podstat bezmocn. Hitlerova a co se toho te i Musso- liniho revoluce se udly pod ochranou existujc moci a jejich oblbenmi objekty byli ti, kdo se nemohli brnit. Je mono se dokonce domnvat, e Hitlerv postoj k Velk Britnii byl urqen krom jinch initel tmto

30 op. cit. s. 298. 31 op. cit. s. 300. 32 op. cit. s. 995 ad.

psychologickm komplexem. Pokud ml pocit, e je Britnie mocn, miloval ji a obdivoval. Jeho kniha tuto lsku k Britnii vyjaduje. Kdy poznal sla bost britskho postaven ped Mnichovem a po nm, jeho lska se zmnila v nenvist a v pn zniit ji. Z tohoto hlediska byly politick stupky politikou, kter byla pro osobnost, jako byl Hitler, spojena s vyburcovnm nenvisti, nikoli ptelstv. Posud jsme mluvili o sadistick strnce Hitlerovy ideologie. Jak jsme vak vidl i v pojednn o autoritskm charakteru, obsahuje se strnkou sa distickou i masochismus. Vedle touhy mt moc nad bezmocnmi je tu pn poddit se velmi siln nadazen moci, rozmlnit v n sv J. Tato masochi stick strnka nacistick ideologie a praxe se samozejm u mas setkv s co nejvy pzn. Opakuje se jim stle tot: jedinec nen nic a nic neznamen. Ml by tuto osobn bezvznamnost akceptovat, rozplynout se ve vy moci a s pchou se podlet na jej sle a slv. Hitler vyjaduje tuto ideu jasn ve sv definici idealismu: Idealismus sm vede lidi k dobrovolnmu uznn moci a sly, a tak zpsobuje, e se stvaj zrnkem prachu onoho du, kter utv a formuje cel vesmr.33 Goebbels podv podobnou definici toho, co nazv socialismem: Bt socialistou, pe, znamen, e moje J se podd tvmu J; socialismus znamen, e jedinec se obtuje celku.34 Obtovn individua a jeho redukovn na zrnko prachu, atom, znamen podle Hitlera zeknout se prva vyjadovat vlastn individuln mn n, zjmy a nadje. Toto sebezapen je podstatou politick organizace, v n se jedinec zk zastoupen svch osobnch nzor a zjm35 Cen si nesobeckosti a u, e v honb za svm tstm padaj lid tm vce z nebe do pekla.36 Clem vchovy je uit lidi mlet nejen v ppad jejich spravedlivho obvinn, ale, je -li to nutn, i mlky snet nespravedlnost.37 Kdy se sousteuje na nejzaz cl, pe: V nacionlnm stt se mus nakonec nacionlnmu nzoru na ivot podait nastolit vzneenj ru, kde lid u cl svho ivota nevid v lepm chovu ps, kon a koek, ale spe v po vznesen lidstva samho, ru, kdy se jeden vdom a mlky odk a druh se s radost dv a obtuje.38 Tato mylenka ponkud pekvapuje. lovk by oekval, e po popisu jed noho typu jedince kdo se vdom a mlky odk, bude popsn opan typ, snad takov, kter d, nese zodpovdnost nebo nco podobnho. Msto toho vak Hitler tento jin typ definuje tak jeho schopnost k obti. Je nesnadn poch opit rozdl mezi mlenlivm odknm a radostnou obt. Smm-li se odvit vyslovit svou domnnku, myslm si, e Hitler ml skuten na mysli rozdl mezi masami, je by se mly odkat a vldci, kte

33 34 35 36 37 38

op. cit.s. 411. Goebbels, Michael, s. 25. op. cit. s. 408. op. cit. s. 620 ad. op. cit. s. 620 ad. op. cit. s. 610.

by mli ovldat druh. Ale i kdy obas svou touhu i touhuelity po moci pipout docela oteven, asto ji naopak popr. V tto mylence nechtl bt zejm natolik oteven, a proto nahradil pn po ovldnut pnm radostn se dvat a obtovat. Hitler jasn poznv, e jeho filosofie odkn a obtovn je tu pro ty, jim jejich ekonomick situace nedovoluje, aby byli astn. Nechce pivodit spoleensk d, v nm by mohl doshnout osobnho tst kad jedinec; chce vyut skuten chudoby, aby uvili v jeho evangelium sebeznien. Stejn oteven prohlauje: Obracm se na velkou armdu tch, kdo jsou tak chud, e jejich osobn ivoty sotva znamenaj nejvy tst na svt.39 Cel kzn o sebeobtovn m obvykl el. Masy se mus odkat a podizovat se, kdy se m pn po moci na stran vdc a elity naplnit. Tuto masochistickou touhu najdeme vak i u Hitlera. Pro nj je nevy moc, j se podizuje, Bh, Osud, Nutnost, Historie, Proda. Ve skutenosti pro nj vechny tyto termny znamenaj tot, co symboly nepekonateln siln moci. Svj ivotopis zan poznmkou: astnou nhodou uril Osud za msto mho naro zen Braunau am Inn.40 Pak pokrauje, e cel Nmecko mus bt sjednoceno v jeden stt, protoe jen potom a bude tento stt pro vechny pli mal, nezbytn mu bude dno morln prvo dobvat pdu a zem.41 Porka ve vlce 1914 -1918 je pro nj zaslouenm trestem vn odplaty.*2 Nrody, kter se ms s jinmi rasami, he proti vli vn Prozetelnosti43, nebo, jak poznamenv jindy, proti vli Vnho Stvoitele.44 Nmeck posln je nazeno Stvoitelem vesmru. 45 Nebe je nadazeno lidem, natst je mono oklamat lidi, ale Nebe podplatit nelze .46 Moc, jak ji vyjaduje Hitler, je pravdpodobn vc ne Bh, Prozetelnost a Osud, je to Proda. Zatmco historick vvoj v poslednch tyech stoletch smoval k nahrazen vldy nad lidmi nadvldou nad prodou, Hitler tvrd, e lovk me a ml by ovldat lidi, Produ vak ovldat neme. Ti jsme zaznamenali jeho vrok, e/historie lidstva nezaala chovem zvat, ale ovldnutm podadnjch IId. jVysmv se mylence, e lovk me dobt produ a vysmv se tm, kdo v, e se stanou dobyvateli prody zatmco nemaj k dispozici jinou zbra, ne ideu.'' k, e lovk neovld produ, e jen na zklad poznn nkolika zkon a tajemstv Prody vy rostl do postaven pna tch ivch bytost, jim toto vdn chyb)!47 A opt najdeme stejnou mylenku: Proda je velk moc, j se musme podrobit, iv bytosti bychom vak mli ovldat.

39 op. cit. s. 610. 40 op. cit. s. 1. 41 op. cit. s. 3. 42 op. cit. s. 309. 43 op. cit. s. 452. 44 op. cit. s. 392. 45 op. cit. s. 289. 46 op. cit. s. 972. 47 op. cit. s. 393 ad.

Snail jsem se na Hitlerovch psemnch projevech ukzat dv tendence, kter jsme ji popsali jako zklad autoritsk ho charakteru: touhu po moci nad lidmi a touhu podrobit se nepekonateln siln vnj moci. Hitlerovy mylenky jsou vcemn toton s ideologi nacistick strany. Mylenky, kter vyjdil ve sv knize hlsal v bezpoetnch projevech, jimi zskval masy pznivc pro svou stranu. Tato ideologie vyplv z jeho osobnosti, je je se svm pocitem mncennosti, nenvisti vi ivotu, asketismem a zvist vi tm, kdo maj radost ze ivota, ivnou pdou sadomasochistickch pud; byla adresovna takovm lidem, kte sej dky sv podobn charakterov struktue ctili bt pitahovni a vzruovni a stali se horlivmi stoupenci mue, jen vyjadoval, co ctili. Nebyla to vak jen nacistick ideologie, co uspokojovalo ni vrstvy stedn tdy; politick praxe uskuteovala to, co ideologie slibovala. Rostla hierarchie, v n ml kad nad sebou nkoho, aby se mu podizoval, a kad nkoho pod sebou, aby ml nad nm pocit moci; lovk na vrcholu, vdce, ml nad sebou Osud, Historii, Produ jako moc, j se mohl poddit. Tak nacistick ideologie i praxe uspo kojuj touhu pramenc ze struktury charakteru jedn sti obyvatelstva a poskytuj smr a orientaci tm, kdo nemaj poitek z nadvldy a souasnho podrobovn se, kdo u rezignovali a vzdali se vry v ivot, ve sv vlastn rozhodovn, ve vechno. Poskytuj nm tyto vahy njak kl k pedvdn, je by se tkalo pev nosti nacismu do budoucnosti? Nectm se bt natolik kvalifikovan, abych dlal njak zvry. Uvedu vak nkolik bod tak, jak vyplvaj z psycho logickch pedpoklad, kter byly prv vysvtleny a kter by asi mohly bt cennm vchodiskem. Nenapluje nacismus danmi psychologickmi podmnkami emocionln poteby obyvatelstva a nen tato psychologick funkce jednm z faktor, je pispvaj k rstu stability? Na zklad veho, co bylo eeno, je jist, e odpovd na tuto otzku je zporn. Lidsk individualizace, znien vech prvotnch vazeb jsou nezvratnou skutenost. Proces rozpadu stedovkho svta trval tyi sta let a jeho dokonen probh prv v naem vku. Kdy nechceme zniit cel prmyslov systm, cel zpsob vroby a vrtit se na pedprmyslovou rove, zstane lovk individuem, vzniklm tm, e se zcela oddlil od okolnho svta. Pozorovali jsme, e negativn svoboda je vak pro lovka nesnesiteln a e se j proto sna uniknout do novch vazeb, kter maj bt nhradou za ony prvotn vazby, jich se zekl. Tyto nov vazby vak skutenou jednotu se svtem nezakldaj. lovk plat za novou jistotu tm, e se vzd sv vlastn integrity. Faktick dichotomie mezi nm a tmito autoritami nikdy nezmiz. Ohrouj a mrza jeho ivot, i kdy on si mysl, e se poddil dobrovoln. Souasn ije ve svt, v nm se nejen mus promnit v atom, ale kde jsou mu tak nabzeny v echny monosti, aby se stal in dividuem. Modern prmyslov systm m tu pednost, e doke nejen vyrbt prostedky pro ekonomicky jist ivot pro kadho, ale tak vytvet materiln zklad pro pln vyjden lidskch intelektulnch, smyslovch a emocionlnch monost, piem se vznamn sniuje pracovn doba. Fungovn a praxi autoritsk ideologie lze srovnat s funkc neurotickch

symptom. Takov neurotick symptomy vyplvaj z nesnesitelnch psycho logickch podmnek a zrove nabzej een umoujc t dl. Nejsou vak eenm vedoucm ke tst nebo k rstu osobnosti. Podmnky nutn vyvolvajc neurotick een ponechv nezmnn. Dynamismus lidsk pirozenosti je dleitm faktorem, kter vede lovka k hledn uspokojivjch een, existuje -li monost doshnout jich. Osamlost a bezmocnost jedince, jeho touha realizovat schopnosti, je se v nm vyvjej, objektivn skutenost rstu vrobn kapacity modernho prmyslu jsou dynamickmi faktory, kter se stvaj zkladem jeho vzrstajc touhy po svobod a tst. nik do symbizy me na as utrpen zmrnit, nikdy je vak neodstran. Historie lidstva je histori rostouc individualizace) ale tak histori rostouc svobody. Touha po svobod nen metafyzicko u silou a neme se vysvtlovat prodnm zkonem; je nezbytnm dsledkem procesu individualizace a kulturnho rstu. Autoritsk systmy nemohou sprovodit ze svta podmnky vyvolvajc touhu po svobod; ani nemohou vyhladit touhu po svobod, kter z tchto podmnek vyplv.

VII

SVOBODA A DEMOKRACIE

1 . I l u z e i n d i vi d u a l i t y V pedchoz kapitole jsem se snail ukzat, e v modernm prmyslovm sys tmu obecn a v jeho monopolnm obdob zvlt pispvaj urit faktory k vvoji osobnosti, je pociuje bezmocnost a osamocenost, zkost a nejistotu. Hovoil jsem o specifickch podmnkch v Nmecku, jejich psobenm se st obyvatelstva stala ivnou pdou pro ideologickou a politickou praxi, je oslovuje prv takov charakter, kter jsem popsal jako autoritsk. Ale jak je tomu s nmi? Je nae demokracie ohroena jen faismem za At lantikem, nebo ptou kolonou v naich adch? Je-li tomu tak, pak je situace v n, ne vak kritick. I kdy vnitn i vnj hrozbu faismu musme brt vn, bylo by vtm omylem a vnj hrozbou, kdybychom nevidli, e ve sv vlastn spolenosti stojme tv v tv jevm, kter jsou ivnou pdou pro vznik faismu kdekoli vi bezvznamnosti a bezmocnosti jedince. Toto zjitn je vzvou konvenn ve, e osvobozenm individua od vech vnjch ntlak doshla modern demokracie opravdovho individualismu. Jsme hrdi na to, e nejsme podzeni vnj autorit, e meme svobodn vyjadovat sv mylenky a pocity a pedpokldme, e tato svoboda zaruuje nai individualitu tm automaticky. Prvo vyjadovat sv mylenky m vak vznam jen tehdy, jsme -li schopni vlastn mylenky vbec mt: osvobozen od vnj autority je trvalm ziskem jen tehdy, jsou-li vnitn psychologick podmnky takov, e jsme schopni svou vlastn individualitu udret. Doshli jsme cle, nebo jsme se mu aspo piblili? Nae kniha pojednv o lidskm faktoru; proto je nam kolem kriticky rozebrat prv tuto skutenou otzku. Pitom pokraujeme v tom, co jsme navodili v pedchozch kapitolch. Pi vysvtlovn dvou aspekt svobody modernho lovka jsme poukzali na ekonomick podmnky, kter pisply k prohlubovn osamocenosti a bez mocnosti individua v na dob; pi vysvtlovn psychologickch dsledk jsme ukzali, e bezmocnost vede k druhu niku, jak tomu je u autoritskho charakteru, nebo ke kompulsivn adaptaci v procesu, v nm se osamocen jedinec stv automatem a ztrc sm sebe, akoli je osobn pesvden, e je svobodn a podzen jen sm sob. Je dleit zvit, do jak mry pstuje nae kultura tento sklon k pizp sobivosti, i kdy mme msto jen pro nkolik vraznch pklad. Potlaen spontnnch cit a tm i vvoje skuten individuality zan velmi brzy, vlastn u v samm potku cepovn dtt.1 Tm nen eeno, e vchova 1 Podle zprvy Anny Hartochov (z pipravovan studie Sarah Lawrence Nursery School Children). Rorschachovy testy t a ptiletch dt ukzaly, e snaha o udren spontaneity vyvolv hlavn konflikty mezi dtmi a dosplmi autoritami.

mus vst nevyhnuteln k potlaovn spontnnosti, je -li skutenm clem vchovy posilovat vnitn nezvislost a individualitu dtte, jeho rst a in tegritu. Omezen, kter takov zpsob vchovy asi mus rostoucmu dtti ukldat, jsou pouze doasnmi opatenmi, je ve skutenosti podporuj proces rstu a rozvoje. V na kultue vak vchova vede pli asto k eliminaci spontnnosti a k nahrazovn pvodnch duchovnch akt navrstvenmi city, mylenkami a pnmi. (Dovolte mi, abych zopakoval, e slovem pvodn nemnm mylenku takovou, kterou neml nikdo jin pedtm, ale takovou, je je vsledkem vlastn aktivity lovka a te dy v tomto smyslu jeho mylenkou.) Zvolme si teba pklad ranho potlaovn pocit neptelstv a odporu. Vtina dt projevuje uritou mru neptelstv a vzpurnosti jako vsledek konflikt s okolnm svtem, kter m snahu blokovat jejich rozpnavost, a jemu mus jako slab odprce zpravidla ustoupit. Jednm z podstatnch cl vchovnho procesu je tyto neptelsk reakce odstranit. Metody jsou rzn, mn se od pohrek k trestm, je dtti nahnj strach, k metodm podplcen a vysvtlovn, kter dt matou a zpsobuj, e se svho neptelstv vzd. Dt pak pestane dvat najevo sv city a ppadn pestane mt prav pocity. Navc se mu vtpuje, aby potlaovalo vnmn neptelstv a neupmnosti u druhch; nkdy to nen lehk, protoe dti maj schopnost zpozorovat u druhch lid zporn vlastnosti a nedat se jen tak jejich slovy klamat, jak tomu bv u dosplch. Stle jet maj nkoho nerady jen tak, bezdvodn, krom velmi dobrch dvod, kdy vyciuj neptelstv nebo neupmnost, je z takovch lid vyzauj. Tto reakce se brzy zbav; dtti netrv dlouho, aby doshlo zralosti prmrnho dosplho lovka a ztratilo smysl pro rozliovn slunch lid a lotr, pokud se takov lotr nedopust neho bijcho do o. Na druh stran se z hlediska vchovnho procesu brzy u dt mt city, kter vbec nejsou, jeho; zvlt se u, aby mlo rdo lidi, aby k nim bylo nekriticky ptelsk a aby se na n usmvalo. Co nestihne vchova, doene obyejn spoleensk tlak v pozdjm ivot. Jestlie se neusmv, nejsi v och jinch rozkonou osobnost a ty potebuje bt rozkonou osobnost, chce -li prodat sv sluby, a u jsi servrkou, obchodnm cestujcm nebo lkaem. Jen ti, kdo jsou na dn spoleensk pyramidy a krom sv fyzick prce nic jinho na prodej nemaj, a ti, kdo jsou na vrcholu, nepotebuj bt zvl rozkon. Ptelstv, bodrost a ve, co jet me vyjdit smv, se stv automatickou reakc, kterou lovk zapn a vypn jako elektrick pepna. 2 Je jist, e mnohdy jde o pouh gesta vdom; ve vtin ppad se vak toto vdom ztrc, a tud i schopnost rozliovat mezi pseudopocitem a upmnou nklonnost.

2 Rd bych uvedl npadn pklad komercializace nklonnosti citac reporte asopisu Fortune The Howard Johnson Restaurants (Fortune, z 1940, s. 96). Johnson zamstnv cel regiment zkaznk, kte chod do restaurac, aby ptrali po nepstojnostech Vechno se toti va podle stlch recept a mtek, vydvanch vedenm podnik, inspektor v, jak velk m bt porce masa a jakou chu m mt zelenina. Tak v, jak dlouho me trvat, ne bude obslouen a pesn tak zn stupe nklonnosti, kterou by mu mla prokzat hosteska a servrka.

Nen to jen neptelstv, je se pmo potlauje, a nklonnost, kter je ubjena nahrazovnm petvkou. I cel ada spontnnch cit je potlaovna a nahrazovna city pedstranmi. Freud jeden druh potlaen uinil stedem svho celho systmu potlaen sexu. I kdy myslm, e sexuln potlaen nen nejzvanjm potlaenm spontnnch reakc, ale jen jednm z mno hch, urit se jeho dleitost nesm podceovat. Bezpochyby vede k ppadnm sexulnm zbranm, tak vak k tomu, e sex nabude nutkavho charakteru, j e konzumovn jako alkohol nebo droga a nem dn zvltn posln ne dokzat zapomenout na sebe. Bez ohledu na ten i onen efekt potlaen sexu, protoe je zredukovnm intenzity sexuln touhy, se ne dotk jen sexuln sfry, ale oslabuje i osobn odva hu k spontnnm reakcm ve vech ostatnch oblastech. Na spolenost se veobecn citm brn. Zatmco nen pochyby, e kad tvr mylen tak jako kad jin tvr innost je nerozlun spjato s citem, stalo se idelem myslet a t bez cit. B t citov se stalo synonymem nezdravosti i nevyrovnanosti. Pijetm tohoto mtka se jedinec oslabuje, jeho mylen je ochuzen a zplotl. Na druh stran vak, protoe city nelze pln vyhladit, musej existovat pln oddlen od rozumov strnky oso bnosti; dsledkem toho je ona lacin a neupmn sentimentalita, kterou krm filmy a populrn songy miliny citov vyhladovlch zkaznk.; Existuje jeden cl, kter se pokld za tabu a o nm se chci zmnit zvl, protoe jeho potlaen zasahuje hluboko koeny osobnosti: smysl pro tragdii. Jak jsme vidli v pedchoz kapitole, vdom smrti a tragick hledisko ivota, a je temn i jasn, je jednm ze zkladnch charakterovch rys lovka. Kad kultura se vypodv s problmem smrti po svm. Pro spolenosti, v nich proces individualizace pokroil jen mlo, je konec individuln existence menm problmem, protoe zkuenost individuln existence jako takov je mlo vyvinuta. Smrt nen jet pojmna jako nco, co se bytostn li od ivota. Kultury, v nich individualizace doshla vyho stupn, se vyrovnvaly se smrt tak, jak to odpovdalo jejich spoleensk a psychologick struktue. ekov poloili veker draz na ivot a malovali smrt jen jako stinn a beztn pokraovn ivota. Egypan zaloili svou nadji na ve v nezniitelnost lidskho tla, pinejmenm u tch, kte mli za ivota, nezniitelnou moc. id vzali skutenost smrti realisticky na vdom a byli schopni smit se s mylenkou zniku ivota pomoc vize stavu tst a spravedlnosti, jeho lidstvo jednoho dne doshne. Kesanstv uinilo smrt neskutenou a snailo se utit neastnho lovka sliby na ivot po smrti. N vlastn vk jednodue smrt popr a tm i jeden ze zkladnch aspekt ivota. Msto toho, aby si lovk vdom pipustil, e mus jednou zemt, a aby se utrpen stalo jednm z nejsilnjch podnt pro ivot, zkladnou lidsk solidarity, zkuenost, bez n radost a naden postrd slu a hloubku, je donucovn je potlait. Ale jako ve vech ppadech potlaen elementy odklizen z dohledu nepestanou existovat. A tak strach ze smrti ije mezi nmi ilegln. Zstv iv, i kdy se ho pokoume popt, protoe vak byl potlaen, zstv jalov. Je jednm z pramen plochosti jinch zitk, neklidu, kter prostupuje cel ivot, a odvauji se ci, e vysvtluje i pemrtn sumy penz, je dnen lid plat za pohby.

V procesu tabuizovn cit hraje modern psychiatrie dvojznanou roli. Na jedn stran jej nejvt pedstavit el, Freud, pekonal vmysl racionlnho, elovho rysu lidsk mysli a otevel cestu, kter dovoluje nahldnout do propasti lidskch vn. Na druh stran psychiatrie, obohacen Freudovmi spchy, se sama stala nstrojem obecnho smovn k manipulaci osobnosti. Mnoz psychiati vetn psychoanalytik zobrazili normln osobnost jako tu, kter nen nikdy pli smutn, pli rozzloben nebo pli rozilen. Uvaj slov jako infantiln nebo neurotick pro nepzniv posouzen rys nebo typ osobnost, kter se nepizpsobuj navyklm vzorm normlnho jedince. Tento druh vlivu je snad jet nebezpenj ne star a pm formy nadvek. lovk nakonec poznal, e ho kritizuje njak lovk nebo njak doktrna, a mohl jim to vrtit. Kdo vak me zpolit s vdou? Stejn jako city a emoce se pekrucuje i pvodn mylen. Od potku je sr vchova a do hlav lid jsou nasazovny hotov mylenky. Jak se to provd s dtmi, poznme dost snadno. Jsou plny zvdavosti na vechno, co se tk svta, chtj ho chpat fyzicky i intelektuln. Chtj znt pravdu, protoe to je nejjistj cesta, jak se orientovat v cizm a mocnm svt. Msto toho nejsou brny vn a nezle na tom, m -li tento postoj formu otevenho pohrdn nebo jemn povenosti, kter se projevuje obvykle vi vem, kdo jsou bezmocn (dti, lid sta nebo nemocn). I kdy toto jednn samo o sob znan odnm odvahu nezvisle myslet, existuje tu jet hor handicap: neupmnost asto nezamlen -, typick pro chovn prmrnho dosplho vi dtti. Tato neupmnost spov sten ve smylenm obraze svta, jak se dtti podv. Jeho uitenost lze srovnat s uitenost nvod tkajcch se ivota v Arktid pro toho, kdo se chce pipravit na expedici do Saharsk pout. Vedle tchto veobecn klamnch pedstav o svt existuje ada l, jejich kolem je zatajit urit skutenosti, protoe dospl z jistch osobnch dvod nechtj, aby o nich dti vdly. Od patn nlady, kterou racionalizuj jako oprvnnou nespo kojenost s chovnm dtte, k utajovanm sexulnm vztahm rodi a jejich sporm, o tom vem dt nepotebuje vdt a jeho dotazy se setkvaj s neptelskm nebo zdvoilm odmtnm. Takto pipraven dt pichz do zkladn a pozdji vy koly. Zde se chci krtce zmnit o nkterch naich dnench vchovnch metodch, kter pokrauj v oslabovn odvahy k vlastnmu mylen. Jednou z nich je kladen drazu na znalosti fakt, nebo bych ml spe ci, informac. Pevauje dojemn povra, e znalost stle vtho mnostv fakt se doshne poznn reality. Do hlav student se vtloukaj stovky nesouviskch fakt bez vzjemnho vztahu, jejich as a energii zabr uen se m dl vtmu mnostv informac, take maj mlo asu na mylen. Je jist, e mylen bez znalosti fakt zstv przdn a neskuten, ale pouh informace mohou bt pro mylen prv tak pekkou jako jejich nedostatek. Jin cesta posilovn obav z vlastnho mylen je relativn pojmn pravdy. 3

3 Srv. in R. S. Lynd Knowledge for What? Princeton University Press, Princeton, 1939. Filosofick hlediska srv. in M. Horkheimer, Zum Ratinalismusstreit in der Gegenwrtigen Philosophie, Zeitschrift fr Sozialforschung, sv.3,1934,Alcan, Paris.

Pravda se chpe jako metafyzick pojem a jestlie nkdo mluv o tom, e chce odhalit pravdu, progresivn myslitel naeho vku ho povauj za zpte nka. Pravda se prohlauje za naprosto subjektivn zleitost, tm za vc vkusu. Vdeck sil mus bt oddleno od subjektivnch faktor a na vdeck cl se pohl jako na svt bez vn a zjmu. Vdec mus pistupovat k faktm s rukama zbavenma vech zrodk jako chirurg pistupuje ke svmu pacientovi. Vsledkem tohoto relativismu, kter se asto vydv za empirismus nebo pozitivismus nebo se sm doporuuje tm, e db na pesn uvn slov, je, e mylen ztrc svj podstatn podnt pn a zjmy myslcho lovka; msto toho se lovk stv strojem na zaazovn fakt. Ve skutenosti stejn jako se mylen vyvinulo z poteby zvldnout materiln ivot, tak m hledn pravdy koeny v zjmech a potebch jednotlivch lid a spoleenskch skupin. Bez takovho zjmu by podnt pro hledn pravdy chybl. Existuj vdy skupiny, jejich zjmy pravda podporuje a jejich pedstavitel jsou prkopnky mylen, ale existuj i skupiny, jejich zjmy podporuje zastrn pravdy. Jen v tomto ppad je zjem vci pravdy na kodu. Problmem proto nen, e je v szce njak zjem, ale jak druh zjmu je v szce. Ml bych ci, e pokud njak touha po pravd existuje v kad lidsk bytosti, je to proto, e kad lidsk bytost pravdu potebuje. To, co bylo eeno, plat na prvnm mst pro orientaci lovka ve svt, kter ho obklopuje a zvl to plat pro dt.i Kad lovk prochz jako dt stavem bezmocnosti a pravda je jednou z nejsilnjch zbran bezmocnch. Pravda vak nen dleit v zjmu jedince jen proto, aby se orientoval v okolnm svt; jeho vlastn sla do znan mry zvis na jeho znalosti pravdy o sob samm. Pstuje-li si o sob iluze, mohou mu poslouit jako berliky, protoe neum stt na vlastnch nohch, jeho slabost vak jen zvyuj. Nejvt sla lovka spov v co nejvt celistvosti jeho osobnosti, to znamen, e je mrn maximu toho, jak je sm sob prhledn. Poznej sama sebe je jednm ze zkladnch pkaz, jeho clem je sla a tst ivota. K faktorm, o nich jsme se prv zmnili, pat jet dal, kter mate po sledn zbytky schopnosti prmrnho lovka samostatn myslet. S ohledem na vechny zkladn otzky ivota jedince i spolenosti, s ohledem na pro blmy psychologick, ekonomick, politick i morln m jedna oblast na kultury funkci zamlovat vci. Jednm druhem kouov clony je tvrzen, e problmy jsou pro chpn prmrnho lovka pli sloit. Prv naopak se zd, e mnoh ze zkladnch problm osobnho a spoleenskho ivota je velmi jednoduch, tak jednoduch, e se me od kadho pedpokldat jeho pochopen. Kdy se mu ovem pedkldaj jako nadmru komplikovan, e jim me rozumt jen odbornk, a to kad jen ze svho vlastnho omezenho oboru, ve skutenosti to vede asto zmrn k odrazovn lid od dvry ve svou vlastn schopnost pemlet o takovch problmech, na nich jim skuten zle. lovk m pocit, e bezmocn uvzl v chaotick spoust daj a s dojemnou trplivost ek, a odbornk objev, co se m dlat a jakm smrem se dt. Dsledek tohoto druhu ovlivovn je dvoj: vyvolv skeptick a cynick postoj ke vemu, co se k nebo tiskne, zatmco na druh stran vede a

k dtinsk dve ve ve, o em mluv njak autoritativn lovk. Tato kom binace cynismu a naivity je velmi typick pro modernho lovka. Podstatnm vsledkem je, e ho to odrazuje, aby dal n a vlastn mylen a rozhodovn. Jinm zpsobem ochromovn schopnost myslet kriticky je rozbit ja khokoli uspodanho obrazu o svt. Fakta ztrcej svou zvltn kvalitu, kterou mohou mt jen jako sti uspodanho celku a podruj si jen ab straktn, kvantitativn vznam; kad fakt je prv jen jet jednm faktem a vechno zle jen na tom, zda jich znme vce nebo mn. Rozhlas, film a tisk maj na tto devastaci svj dl. Zprva o bombardovn msta a stovkch mrtvch lid je bezostyn perue na nebo nsledovna reklamou na mdlo i vno. T hlasatel stejnm sugestivnm, zavdujcm se a autoritativnm tnem, kterho prv pouil, aby ve vs vyvolal siln dojem z vn poli tick situace, vnucuje nyn svmu posluchastvu pednosti zvltn znaky mdla, jeho vrobce si plat rozhlasovou reklamu. Filmov aktuality ukazuj torpdovn lodi a po nich nsleduje mdn pehldka. Noviny nm pinej banln mylenky nebo zprvy o tom, co je zvykl sndat njak umleck debutantka a na te stran ns se stejnou vnost seznamuj s dleitmi vdeckmi a umleckmi vsledky. Proto jsme pestali mt ke vemu, co slyme, opravdov vztah. U pestvme bt vzrueni, nae city a n kri tick sudek se nm staly pekkou a koneckonc n postoj k tomu, o ve svt jde, zplotl a znetenl. Ve jmnu svobody ztrc ivot kadou strukturu; je sloen z mnoha malch kousk, oddlench jeden od druhho a postrdajcch jako celek vbec njak smysl. Jedinec je zanechn osaml s tmito kousky jako dt pi he s kostkami; ovem s tm rozdlem, e dt v, co je dm, a proto me poznat v malch kostkch sti domu, zatmco dospl nechpe vznam celku, jeho kousky se dostaly do jeho rukou. Je zmaten a pln zkosti zr dle na sv mal bezvznamn kousky. Co bylo eeno o nedostatku pvodnosti ctn a mylen, plat i o chtn. Poznat to je zvlt tk. Modernmu lovku se zd, e m pokud m vbec nco mnoho pn a jeho jedinm problmem asi je, e v, co chce, ale neme to mt. Vydvme vekerou svou energii na to, abychom doshli toho, co chceme, a vina lid se nept na pedpoklad tto aktivity: vdt, co vlastn opravdu chtj. Nezaml se nad clem, o kter usiluj, ale ani nad tm, co by sami skuten chtli. Ve kole chtj mt dob r znmky, jako dospl chtj vce a vce spchu, vydlvat vce penz, mt vy po staven, koupit si lep vz, cestovat, atd. Kdy se vak uprosted cel t blzniv aktivity zamysl, mohlo by je napadnout: Kdy dostanu to nov zamstnn, kdy si opatm ten lep vz, kdy budu moci podniknout tu cestu k emu to vechno je? Je to skuten to, co chci? Nehonm se za njakm clem, o nm si myslm, e m uin astnm, aby mn pak vyklouzl z rukou dve, ne ho doshnu? Kdy takov otzky vyvstanou, jsou tsniv, nebo zpochybuj vechno, na em stav dotyn svou vekerou aktivitu, svou pedstavu toho, co chce. Lid se proto sna takov mylenky zahnat. Ct, e by se museli tmito otzkami trpit, protoe jsou navn a skliujc a pokrauj dl, aby doshli tch cl, je povauj za sv vlastn. Vechno to nasvduje tuen nsledujc pravdy: modern lovk ije

v iluzi, e v, co chce, zatmco ve skutenosti chce to, o em se domnv, e chce. Aby to nahldl, je nutn si uvdomit, e vdt, co vlastn chceme, nen tak lehk, jak si vtina lid mysl, ale e je to jeden z nejtch problm, jak mus lovk eit. Je to kol, jemu se sname keovit vyhnout tm, e pijmeme za sv hotov cle, jako by byly nae vlastn. Modern lovk je pipraven vzt na sebe rizika, kdy se sna doshnout cl, o nich se domnv, e jsou jeho, velice se vak boj rizika a odpovdnosti uloit si cle opravdu vlastn. Horliv aktivita je asto myln pokldna za dkaz innosti determinovan nam J, akoli vme, e nen nic mn spontnnjho, ne chovn herce nebo hypnotizovan osoby. Kdy jsou hlavn role rozdleny, me kad herec hrt urenou roli s el -nem a pitom s ohledem na text a v uritch detailech n co improvizovat, pesto vak hraje jen roli, kter mu byla pidlena. Skutenost, e je zvl tk poznat, do jak mry nejsou nae pn stejn jako nae mylenky a city skuten nae, ale vloen do ns zven, zce souvis s problmem autority a svobody. V asovm vvoji modernch djin byla autorita crkve nahrazena autoritou sttu, na jeho msto nastoupilo svdom a v naem vku je nahradila anonymn autorita selskho rozumu a veejnho mnn jako prostedky konformity. I kdy jsme se sami osvobodili od starch otevench forem autority, nevidme, e jsme se stali koist autority novho druhu. Stali jsme se automaty, kter ij v iluzi, e jsou jedinci s vlastn vl. Tato iluze pomh lovku neuvdomovat si svou nejistotu, tm se vak tak cel pomoc, kterou iluze me dt, vyerpv. V podstat je jedinec tak oslaben, e m pocit bezmocnosti a krajn nejistoty. ije ve svt, k nmu ztratil pvodn vztah a v nm se kad a vechno sta lo prostedkem, kde se stal st stroje, kter postavily jeho ruce. Mysl, ct a chce, co od nho oekvaj jin; v tomto procesu ztrc sm sebe, jedin mon zklad pro kadou pravou jistotu svobodnho lovka. Ztrta sebe sama poslila potebu se pizpsobit, a proto kon hlubokou pochybnost o sv vlastn identit. Kdy nejsem nic ne to, co ode mn oekvaj jin, km pak jsem? Vidme, jak pochybnostem o sob samm dalo potek zhroucen stedovkho du svta, v nm ml jedinec nepochybn msto v pevnm du. Identita jedince je hlavnm problmem modern fi losofie od Descarta. Dnes pokldme za samozejm, e my jsme my. Pochybovn o sob samch vak stle existuje, nebo dokonce vzrostlo. Tento pocit modernho lovka vyjdil ve svch hrch Pirandello. Zan otzkou: Kdo jsem j? Jakj jin dkaz mm pro svou vlastn identitu ne trvn svho tlesnho JA? Jeho odpovd nen odpovd Descartovou potvrzenm vlastnho J ale jeho popenm. Nemm dnou identitu, neexistuje dn J ne to, kter je odrazem toho, co ode mne oekvaj druz: Jsem takov, jakm si mne pejete mt! Tato ztrta identity pikazuje pizpsobit se jet nalhavji; lovk si me bt jist sm sebou, jen ije -li podle oekvn jinch. Neijeme -li podle jejich pedstavy, riskujeme nejen nesouhlas a hlub osamocen, ale i ztrtu identity sv osobnosti, m dvme v szku duevn zdrav. Kdy se pizpsobme oekvn jinch tm, e se od nich nelime,

utime pochybovn o sv vlastn totonosti a zskme tm uritou jistotu. Kdy se vak lovk vzd sv spontnnosti a individuality, vede to k zmaen ivota. Psychologicky se stv automatem, a pestoe je biologicky iv, je citov i duevn mrtev. Akoli prochz zmnami ivota, ivot mu unik mezi prsty jako psek. Za fasdou sp okojenosti a optimismu je modern lovk hluboce neastn a ve skutenosti je na pokraji zoufalstv. Zoufale se dr domnl individuality; chce bt odlin a nelze mu nco doporuit lpe, ne ekne -li se o tom, e je to jin. Jsme informovni o jmn elezninho ednka, od nho si kupujeme sv jzdenky; kabelky, hrac karty, penosn radiopijmae jsou personifikovny tm, e se na n dvaj inicily vlastnk. Vechno to ukazuje hlad po odlinosti, jsou to vak vtinou posledn zbytky individuality, kter jet zstaly. Modern lovk hladov po ivot. Protoe je vak automatem, neme provat ivot spontnn a sah po rznch nhrakch vzruen a drdn: po alkoholu, sportu, provn vzruen s fiktivn postavou na filmovm pltn. Jak vznam pro modernho lovka pak m svoboda? Osvobodil se od vnjch pout, ker mu brnily, aby jednal a myslel tak, jak to povauje za sprvn. Jednal by svobodn podle sv vlastn vle, kdyby vdl, co m vlastn chtt, myslet a ctit. On to vak nev. Pizpsobil se anonymnm autoritm a pijal za sv J, kter nen jeho. m dl tak in, tm silnji pociuje svou bezmocnost a tm vce se mus pizpsobovat. Pes optimismus, stavn na odiv, a pes svou iniciativu je modern lovk zaplavovn hlubokm pocitem bezmocnosti, kter zpsobuje, e strnule jako ochromen zr vstc blc se katastrof. Pi povrchnm pohledu se zd, e si lid ponaj docela dobe v ekono mice a spoleenskm ivot, bylo by vak nebezpen pehlet za uspo kojivm vnjm povrchem hlubok netst. Jestlie ivot ztrc svj smysl, protoe se neprov, lovk se stv zoufalm. Lid neumraj klidn z tlesnho hladu, neumraj klidn ani z hladu duevnho. Kdy se starme jen o ekonomick poteby normlnho lovka a jsme slep k nevdommu utrpen prmrn automatizovan osoby, pak se nm nepoda vidt nebezpe, je ohrouje nai kulturu v sam lidsk podstat: pipravenost ak ceptovat kadou ideologii a kadho vdce, jen kdy slb vzruen a nabdne politick ou strukturu a symboly, kter daj dajn ivotu jedince vznam a d. Zoufalstv lidskho automatu je ivnou pdou pro politick cle faismu.

2 . S vo b o d a a s p o n t a n e i t a
A dosud se tato kniha zabvala jednm aspektem svobody: bezmocnost a nejistotou izolovanho jedince v modern spolenosti, kter se osvobodil od vech vazeb, je jeho ivotu poskytovaly smysl a jistotu. Vidli jsme, e jedinec neme unst svou izolovanost; jako izolovan bytost je ve srovnn s okolnm svtem naprosto bezmocn, a proto pln hlubok zkosti; jeho osamocenm se pro nho zhroutila jednota se svtem a on ztratil vechny orientan body. Pepadaj ho proto pochybnosti o sob samm, o smyslu ivota a koneckonc o jakmkoli principu, podle nho by se ve sv innosti

mohl dit. Jak bezmocnost, tak pochybnosti ochromuj ivot a aby lovk mohl vbec t, sna se utci ze svobody negativn svobody. ene se do novho otroctv. Toto otroctv se li od prvotnch vazeb, od nich se dosud pln neodlouil, akoli se zvislosti na autoritch nebo spoleensk skupin vzdal. nik ztracenou jistotu neobnov, ale jen individuu pome na sebe jako na oddlenou entitu zapomenout. Nachz novou a kehkou jistotu tm, e obtuje integritu svh o individulnho J. Vol ztrtu sebe sama, protoe neme unst sv osamocen. Tak vede svoboda jako osvobozen od neho k novm poutm. Vyplv snad z naeho nzoru, e existuje nevyhnuteln kruh vedouc od svobody k nov zvislosti? in osvobozen od prvotnch vazeb jedince natolik osamlm a izolovanm, e mus nevyhnuteln utci do novho otroctv? Jsou nezvislost a svoboda toton s izolovanost a strachem? Ane bo existuje pozitivn svoboda, v n je jedinec nezvislm J a pesto nen izolovan, ale sjednocen se svtem, s druhmi lidmi a s prodou? Vme, e na tuto otzku existuje kladn odpovd, e toti proces vzrstajc svobody nevytv nevyhnuteln kruh a e lovk me bt svobodn a vbec ne osaml, kritick a nikoli pln pochybnost, nezvisl a pece integrln st lidstva. Tto svobody me lovk doshnout seberealizac, tm, e se stane sm sebou. Co rozumme uskutennm sebe sama? Idealistit filosofov vili, e je mono doshnout seberealizace jen z intelektulnho hlediska. Trvali na tom, e lidsk osobnost je roztpena tak, e lidsk pirozenost m bt potlaovna a drena na uzd rozumem. Z tohoto roztpen vyplynulo, e byl zmrzaen nejen citov ivot lovka, ale i jeho intelektuln schopnosti. Tm, e se rozum stal strcem s kolem dohlet na svho vzn pirozenost, se sm stal vznm; tak byly zmrzaeny ob strnky lidsk osobnosti, rozum i citov ivot. Domnvme se, e sebe realizace se dosahuje nejen aktivnm mylenm, ale tak realizac cel lidsk osobnosti, aktivnm vyjadovnm jejch citovch i intelektulnch schop nost. Tyto schopnosti m kad, uskuteuj se jen tou mrou, jakou se vyjaduj. Jinmi slovy: pozitivn svoboda spov ve spontnn aktivit cel integrovan osobnosti. Zde se dostvme k nej dleitjmu psychologickmu problmu: pro blmu spontaneity. Pokus nleit vysvtlit tento problm by si vyadoval dal knihu. Na zklad toho, co bylo eeno, je vak mon porozumt spontnn aktivit pomoc kontrastu. Spontnn aktivita nen aktivitou nut kavou, k n je lovk puzen svou izolovanost a bezmocnost, nen innost automatu, nekritickm osvojenm vzom vnucovanch zven. Spontnn ak tivita je svobodn aktivita vlastnho J a psychologicky zahrnuje to, co doslovn znamen koen latinskho slova sponte: z vlastn svobodn vle. Aktivitou nemnme nco dlat, ale kvalitu tvr aktivity, kter me operovat v jednot citovch, rozumovch a smyslovch zitk i vlastn vle lovka. Pedpokladem tto spontaneity je souhlas cel osobnosti a vy louen roztpen na rozum a pirozenost, nebo jen tehdy, kdy lovk nepotlauje podstatn sti svho J, jen kdy se stane sm sob itelnm, jen kdy rzn duevn procesy doshnou zkladn integrace, je spontnn a ktivita mon.

I kdy je spontaneita v na kultue dkm jevem, pece vak pln ne chyb. Aby tomu mohl ten porozumt, chtl bych mu pipomenout nkter pklady, kdy meme zachytit zblesk spontaneity. Pedevm znme lidi, kte jsou nebo byli spontnn, jejich mylen, ctn a jednn bylo vrazem jich samch a ne njakho automatu. Tito je dinci jsou znmi vtinou jako umlci. Vskutku, umlec me bt definovn jako lovk, kter se um vyjdit spontnn. Je -li tato definice umlce <> sprvn Balzac ho definoval zrovna tak pak mus bt jist filosofov a vdci rovn nazvni umlci, protoe se li od ostatnch tak, jako se od sebe li staromdn fotograf a tvr mal. Existuj jin lid, kterm je spontnnost vlastn, i kdy jim chyb schopnost nebo snad jen cvik v sebevyjden, v objektivnm prosted, jak je tomu u umlc. Pozice umlce je zraniteln, protoe ve skutenosti se individualita nebo spontnnost cen jen u spnho umlce; nepoda -li se mu sv umn prodat, zstv pro sv souasnky snlkem a neurotikem. Co se toho te, je umlec po celou dobu historie v podobnm postaven jako revolucion. spn revolucion je sttnkem, nespn zloincem. Mal dti nabzej jin pklad spontnnosti. Jsou schopny mt skuten sv city a mylenky; jejich spontnnost se projevuje v tom, co kaj a mysl, a v pocitech, je se odrej v jejich tvch. Kdy se lovk pt, co je na dtech pro vtinu lid tak pitalivho, myslm, e mimo sentimentln a konvenn zvry mus odpovd znt, e je to prv spontnnost. Najde hlubokou odezvu u kadho, kdo jet sm sob natolik neodumel, e u nen schopen ji vnmat. Co se toho tk, nen nic pitalivjho a pesvdivjho i u lid, kte do tto skupiny podle vku i povoln nepat. Vtina z ns me pozorovat alespo okamiky sv vlastn spontnnosti, kter jsou souasn i momentem opravdovho tst. A je to sv a spontnn vnmn krajiny nebo zblesk njak pravdy jako vsledek naeho mylen i smyslov radost, je nen stereotypn, anebo vytrysknut lsky k druhmu lovku v tchto momentech vme, co je to spontnn akt a meme si pedstavit, jak by mohl bt lidsk ivot, kdyby takov zitky nebyly tak dkmi a nekul tivovanmi nhodami. Pro je spontnn aktivita odpovd na problm svobody? ekli jsme, e negativn svoboda sama o sob in z lovka osamocenou bytost, jej vztah ke svtu je vzdlen a nedviv a jej J je slab a ustavin ohroen. Spontnn ak tivita je jedinou cestou, kterou me lovk pekonat hrzu osamocenosti bez obtovn sv vlastn integrity, nebo ve spontnn seberealizaci se lovk sjednocuje opt se svtem s lovkem, prodou i se sebou. Hlavn slokou takov spontnnosti je l ska ne vak lska jako rozplynut individulnho J v jin osob, jako vlastnn jin osoby, ale lska jako spontnn potvrzen druhch, jako spojen jedince s druhmi na zklad uchovn svho individulnho J. Dynamick kvalita lsky spov prv v tto polarit: prt z poteby pekonat odlouenost tm, e vede k jednot a pece nen vylouena individualita. Prce je dal slokou: ne jako nutkav aktivita s clem utci ped osamlost, ne jako vztaenost k prod se zmrem podmanit si ji nebo s clem udlat si z vrobk

lidskch rukou modlu a stt se jejm otrokem, ale prv jako tvorba, v jejm aktu se lovk sjednot s prodou. Co plat o lsce a prci, plat pro kadou spontnn innost, a jsou to smyslov rad osti nebo ast na politickm ivot spoleenstv. To upevuje vlastn individualitu a souasn spojuje J s lovkem a prodou. Zkladn dichotomie, kter je svobod inherentn zrozen individuality a utrpen osamlosti je na vy rovin vyeena li dskou spontnn aktivitou. V kad spontnn aktivit objm lovk cel svt. Pitom jeho in dividuln J zstv nejen nedoteno, ale stv se silnjm a pevnjm. Sla J je v jeho aktivit. Prav sla netkv ve vlastnn jako takovm ani v materilnm bohatstv, ani v duevnch vlastnostech, jako jsou city nebo mylenky. Sla nespov ani v uvn objekt i v manipulaci s nimi: to, co uvme, nen nae prost jen proto, e toho uvme. Nae je jen to, k emu mme opravdov vztah svou tvoivou aktivitou, a je to lovk i neiv objekt. Jen ty hodnoty, je jsou vsledkem na aktivity, dvaj naemu J slu, a proto vytvej zklad jeho integrity. Neschopnost jednat spontnn, vyjadovat to, co lovk opravdu ct a mysl a z toho vyplvajc nutnost pedvdt druhm i sob pseudoj m koeny v pocitu mncennosti a slabosti. A jsme si toho vdomi i ne, neexistuje nic, za bychom se mli vc stydt ne to, e nejsme sami sebou a neexistuje nic, na bychom mli bt hrdj a pro bychom mli bt astnj, ne e myslme, ctme a kme to, co je nae vlastn. Toto ve vede k zvru, e v aktivit jde o proces, nikoli o vsledek. V na kultue se zdrazuje opak. Nevyrbme pro konkrtn potebu, ale pro abstraktn el prodej svho zbo. Mme pocit, e koup meme zskat vechny hmotn i nehmotn vci, a tak se vci stvaj nezvislmi na jakmkoli tvoivm sil ns samch ve vztahu k nim. Stejn pohlme na sv vlastnosti a vsledky svho sil jako na vci, je se mohou prodvat za penze, presti a moc. Tak se posunuje draz od okamitho uspokojen z tvoiv aktivity na hodnotu konenho vtvoru. Tm lovk jenom ztrc uspokojen, pomoc nho me doshnout skutenho tst zitek momentln aktivity a ene se za pzrakem, kter pro nj v okamiku, kdy mysl, e ho u doshl, znamen zklamn za klamnm tstm zvanm spch. Kdy se lovk seberealizuje ve spontnn aktivit, zskv tak vztah ke svtu, pestv bt izolovanm atomem: on i svt se stvaj sou st strukturovanho celku; m sv prvoplatn msto a miz jeho pochybnosti o sob samm a smyslu ivota. Tyto pochybnosti vy vely z jeho odlouenosti a mizen ivota. Kdy me t ani nutkav, ani automaticky, ale spontnn -, pochybnosti zmiz. Uv domuje si sebe jako aktivn a tvoiv individuum a poznv, e existuje jen jeden smysl ivota: provat ho. fiPekonli jedinec zkladn pochybnosti tkajc se jeho samho a jeho msta v ivot, najde -li vztah ke svtu tm, e ho svm spontnnm ivote m obshne, zsk slu a tm i jistotu. Tato jistota se vak li od jistoty charakterizujc pedindividualistick stav prv tak, jako se li nov vztah ke svtu od vztahu k prvotnm vazbm. Nov jistota nevyrst z ochrany, kterou jedinec poval od vy vnj moci, ani nen tou jistotou, z n je vylouena

tragick kvalita ivota. Nov jistota je dynamick, nem zklad v ochran, ale v lidsk spontnn aktivit. Je jistotou, je je v kadm momentu dosa hovna lidskou spontnn aktivitou, nepotebuje dn iluze, protoe odstrauje podmnky nutn pro jejich existenci. Pozitivn svoboda jako seberealizace zahrnuje pln potvrzen jedinenosti individua. Lid se narodili sob rovni, narodili se vak tak rozdln. Zklad tt o rozdlnosti tkv ve vrozench fyziologickch a duevnch vlohch, s nimi jsme se narodili a k tomu se pipojuje zvltn konstelace okolnost a zkuenost, kter zavme. Tento individuln zklad osobnosti je stejn tak mlo identick s jinm, jako js ou stejn dva organismy fyzicky. Prav rst J je vdy rstem na tomto indvidulnm zklad; je to organick rst, rozvoj jdra, kter je pznan pro tuto jednu osobu a jen pro ni. Vvoj auto matu naproti tomu nen organickm rstem. Rst na zklad J je blokovn a na toto J je navrstveno pseudoj, je je jak jsme vidli v podstat in - korporac vnjch model mylen a ctn. Organick rst je mon jen za podmnky nejvyho respektovn zvltnosti J jinmi i sebou samm. Tato cta k jedinen osti J a jej pstovn je nejcennj vymoenost lidsk kultury a je to ona, co je dnes v nebezpe. Jedinenost J neodporuje principu rovnosti. Tvrzen, e lid se narodili sob rovn, znamen, e se podlej o tyt zkladn lidsk vlastnosti, o zkl adn osud lidskch bytost, e nezciziteln nrok na svobodu a tst maj vichni. Znamen to dle, e jejich vztah je vztahem solidarity, nikoli vzta hem ovldn a podizovn se. Pojem rovnosti neznamen, e vichni lid jsou stejn. Takov koncept je odvozen od role, kterou hraje jednotlivec v ekonomickch aktivitch dnes. Ve vztahu mezi tm, kdo kupuje, a tm, kdo prodv, jsou konkrtn rozdlnosti osobnosti vyloueny. V tto situaci zle jen na jedn vci, aby ml jeden co prodvat a druh za kup ovat. V hospodskm ivot se lovk jeden od druhho neli; jako skuten osobnosti se vak li a pstovn jejich jedinenosti je podstatou individuality. Pozitivn svoboda obsahuje tak zsadu, e neexistuje dn vy moc ne toto jedinen individuln J, e lovk je stedem a clem svho ivota; e rst a realizace lidsk individuality je konenm clem, kter neme bt nikdy podzen clm dajn hodnotnjm. Toto vysvtlen me vzbudit nmitky. Neznamen tento poadavek pustit z uzdy egoismus? Neznamen popen ideje obtovat se pro idel? Nevedl by souhlas s nm k anarchii? Na tyto otzky jsem odpovdl u v pedchozm vkladu, zsti vslovn, zsti naznaenm. Jsou vak pro mne natolik dleit, e se pokusm o jet jasnj odpovd, abych zabrnil neporozumn. Kdy eknu, e by lovk neml bt podzen niemu vymu ne jen sm sob, neznamen to popen hodnoty idel. Naopak je to jejich nejsilnj potvrzen. To vak vyaduje kritick rozbor toho, co je idel. lovk m dnes veobecn sklon povaovat za idel kad cl, kter v sob nezahrnuje dn materiln zisk, nco, za je lovk pipraven obtovat sv sobeck cle. Toto je ist psychologick a proto relativistick pojem idelu. Z takovho subjektivistickho hlediska m faista hnan touhou poddit se vy moci a souasn ji zskat nad jinmi lidmi prv tak idel, jako ten, kdo

bojuje za lidskou rovnost a svobodu. Na tomto zklad neme bt problm idel nikdy vyeen. Musme poznat rozd l mezi ryzmi a klamnmi idely, kter je prv tak podstatn jako rozdl mezi pravdou a l. Vechny ryz idely maj spolenou jednu vc: vyjaduj touhu po nem, eho nebylo jet dosaeno, co je vak douc pro cle rstu a tst lovka.4 Nkdy nememe poznat, co tomuto cli poslou, meme se rozchzet v nzorech na to, zda ten i onen idel je pro lidsk vvoj smyslupln, neexistuje tu vak dn dvod pro relativismus tvrdc, e nememe vdt, co ivot podporuje nebo brzd. Nejsme si vdy jisti, jak potrava je zdrav a jak ne, nedlme vak zvr, e vbec nememe poznat jed. Stejn tak meme kdy chceme poznat, co je jedovatho pro duevn ivot. Vme, e chudoba, zastraovn, izolovanost jsou pmo proti ivotu; e cokoli, co slou svobod a podporuje odvahu a slu bt sm sebou, je pro ivot. Co je pro lovka dobr nebo patn nen otzkou metafyzickou, ale empirickou, kterou meme zodovdt na zklad analzy lidsk pirozenosti a psoben uritch podmnek na lovka. Co vak dlat s tmi idely, jako jsou faistick, s idely zcela urit namenmi proti ivotu? Jak lze pochopit to, e lid jdou za tmito falenmi idely tak horliv, jako jin za opravdovmi? Odpovd na tuto otzku pedpokld urit psychologick vahy. Fenomn msochismu uka zuje, e zakouen utrpen nebo podzenosti me bt pro lidi pitaliv. Utrpen, podroben nebo sebevrada jsou nepochybn protiklady pozitivnch ivotnch cl. Tyto cle vak mohou bt subjektivn chpny jako atraktivn a slibujc ukojen. Tato pitalivost neho, co je pro ivot kodliv, je fe nomnem, kter si vc ne cokoli jinho zasluhuje pojmenovn patologick perverze. Mnoz psychologov se domnvali, e proitek rozkoe a vy varovn se bolesti jsou jedin prvoplatn zsady provzejc lidsk jednn, dynamick psychologie vak me dokzat, e subjektivn poitek nen dostatenm kritriem pro hodnotu uritho chovn ve smyslu lidskho vvo je. Analza masochistickch jev je toho dkazem. Takov analza ukazuj e, e pocit rozkoe me bt dsledkem patologick perverze a vypovd o objektivnm smyslu proitku prv tak mlo, jako by sladk chu jedu vy povdala o jeho funkci pro organismus. 5 Dochzme tak k definici, e ryzm idelem je takov cl, kter podporuje rst, svobodu a tst J a e smylen idely jsou nutkav a iracionln cle, je jsou subjektivn vzato pitalivmi zitky (jako popud k podzen se), ve skutenosti vak ivotu kod. Sou

4 Srv. Max Otto, The Human Enterprise, T.S. Croft, New York, 1940, Kap. IV a V. 5 Diskutovan otzka m velk vznam, o nm se chci zmnit: etick problmy se mohou vysvtlovat dynamickou psychologi. Psychologov mohou bt v tomto sm ru npomocni, jen kdy pochop zvanost etickch problm pro pochopen osobnosti. Kad psychologie vetn psychologie Freudovy, kter zpracovv takov problmy v pojmech principu slasti, upad do neporozumn dleit sti osobnosti a ponechv voln pole dogmatickm a neempirickm doktrnm morlky. Analza sebelsky, masochistick obti a idel, j je vnovna tato kniha, pin pro zmnnou oblast psychologie a etiky ilustrace, je potvrzuje dal vvoj.

hlasme-li s touto definic, vyplv z toho, e prav idel nen njak skryt, jedi nci nadazen sla, ale vslovn vraz nejvyho stupn potvrzen sama sebe. Kad idel, kter je v rozporu s takovm potvrzenm, prv tm dokazuje, e nen idelem, ale patologickm clem. Odtud dospvme k dal otzce, k problmu obti. Vyluuje def inice svobody jako nepodizovn se njak vy moci ob, vetn obti vlastnho ivota? To je zvl dleit otzka dnes, kdy faismus prohlauje sebeobtovn za nejvy ctnost a tmto idealistickm rysem psob na mnoho lid silnm dojmem. Odpovd na tuto otzku logicky vyplv z toho, co bylo eeno. Jsou dva odlin druhy obti. Jeden pramen z tragick ivotn skutenosti, e nroky J tlesnho a cle naeho J duevnho, si mohou odporovat; e musme vlastn sv tlesn J obtovat, abychom prosadili integritu naeho J duchovnho. Tato ob nikdy neztrat svou tragickou hodnotu. Smrt nen nikdy sladk, ani kdy se podstupuje za nejvy idel. Zstv nevslovn hok a pesto me bt nejvym potvrzenm na individuality. Takov ob je zsadn odlin od obti, kterou hls faismus. Tam nen ob nejvy cenou, jakou mus lovk zaplatit, aby potvrdil sv J, ale elem sama o sob. Tato masochistick ob vid naplnn ivota v jeho popen, ve znien sebe sama. Je jen nejvym vrazem toho, co faismus sleduje ve vech svch odrdch vyhlazen individulnho J a jeho naprost podzen vy moci. Je perverz opravdov obti tak, jako je sebevrada naprostm pevrcenm ivota. Prv ob pedpokld dsledn pn dospt k duchovn integrit. Ob tch, kdo tuto integritu ztratili, jen zakrv jejich mravn bankrot. Musme se dotknout posledn nmitky: Kdy je lidem dovoleno, aby ve smyslu spontnnosti jednali svobodn a neuznvali dnou vy autoritu mimo sebe, nepovede to nevyhnuteln k anarchii? Pokud se slovem anarchie mn na nic se neohlejc egoismus a destruktivita, pak je urujcm faktorem vlastn sudek o lidsk pirozenosti. Mohu jenom poukzat na to, co jsem uvedl v kapitole pojednvajc o mechanismu niku, e lovk nen ani dobr, ani patn, e ivot m vrozenou snahu rst, rozpnat se, vyjadovat sv monosti; je -li ivot ohroen, jedinec izolovn a pemoen pochybnostmi nebo pocitem osamlosti a bezmocnosti, potom je puzen k destruktivit a snaze po moci nebo podzenosti. Kdy je svoboda pevn ustavena jako svoboda pro nco, kdy se lovk me pln a dsledn seberealizovat, zkladn pina pro jeho asociln pudy zmiz a nebezpen bude jen lovk nemocn a abnormln. Tato svoboda se jet nikdy v djinch lidstva nerealizovala, byla vak idelem, jemu lidstvo zstalo vrno, i kdy se asto vyjadoval tko pochopitelnmi a iracionlnmi formami. Neexistuje dn dvod divit se, pro historick archivy vykazuj tolik krutosti a destruktivity. Je -li tu nco k divu a souasn i k povzbuzen pak je to podle mho mnn skutenost, e si lidstvo se zetelem na to, co je potkalo, udrelo a dokonce rozvj takov vlastnosti, jako jsou dstojnost, odvaha, slunost, laskavost, jak to u bezpoetnch jedinc nachzme po celou dobu historie i dnes. Kdyby nkdo anarchi mnil, e jedinec neuznv vbec dn druh auto rity, pak je teba hledat odpovd v tom, co bylo eeno o rozdlu mezi auto

ritou racionln a iracionln. Racionln autorita jako kad prav idel pedstavuje cle rstu a rozpt jedince. Proto nen nikdy zsadn v rozporu s jedincem a jeho skutenmi, nikoli patologickmi cli. V tto knize jsme zastvali nzor, e svoboda m pro lovka dvoj vznam, e se osvobodil od tradinch autorit a stal se individuem, souasn vak osamocenm, bezmocnm nstrojem vnjch el, odcizenm sob sammu a druhm lidem: dle, e tento stav podkopal jeho J, oslabil ho, uinil zkostnm a pipravil ho k podze n se novmu druhu otroctv. Pozitivn svo boda na druh stran je toton s plnou realizac individulnch monost, se schopnost t aktivn a spontnn. Svoboda doshla kritickho bodu, kdy j hroz, e hnna svou vlastn logickou dynamikou se zmn ve svj opak. Budoucnost demokracie zvis na realizaci individualismu, kter je ideologickm clem modernho mylen od dob renesance. Kulturn a politick krize naich dn nespov v tom, e existuje pli individualismu, ale e to, co za individualism us povaujeme, se stalo pouhou slupkou. Svoboda me zvtzit, jen kdy se demokracie vyvine ve spolenosti, v n jednotlivec, jeho rst a tst budou clem a elem kultury, v n ivot nepotebuje dn ospravedlovn spchem nebo nm jinm a v n se jedinec nepodizuje ani nen manipulovn dnou moc mimo sebe sama, a je to stt nebo ekonomick byrokratick apart. Konen jde o spolenost, v n jeho svdom a idely nejsou intemalizac externch poadavk, ale skuten jeho a vyjaduj cle vyplvajc z jeho vlastn, osobn zvltnosti. Tyto cle se nemohly pln re alizovat v dn pedchoz dob modern historie, byly pouze ideologickmi cli, protoe chybl materiln zklad pro vvoj opravdovho individualismu. Kapitalismus tento pedpokl ad vytvoil. Problm vroby je vyeen pinejmenm v zsadnch otzkch a my si meme pedstavovat budoucnost hojnosti, v n u nen nedostatek zkladnch potravin, a tedy u nen boj za ekonomick vhody nadle nutn. Problm, jemu stojme tv v tv dnes, je takov organizace spoleen skch a ekonomickch sil, aby se lovk jako len organizovan spolenosti stal jejich pnem a pestal bt jejich otrokem. Zdraznil jsem psychologickou strnku svobody, snail jsem se vak tak ukzat, e psychologick problm neme bt oddlovn od materilnho zkladu lidsk existence, od ekonomick, sociln a politick struktury spolenosti. To vyplv z pedpokladu, e uskutenn pozitivn svobody a individualismu je tak spojeno s ekonomickmi a spoleenskmi zmnami, kter umon jedinci, aby se stal svobodnm ve smyslu sv seberealizace. Nen clem tto knihy zabvat se ekonomickmi problmy vyplvajcmi z tchto pedpoklad nebo nartnout ekonomick projekty pro budoucnost. Nechtl bych vak zanechat njak pochybnosti, pokud jde o smr, o nm se domnvm, e vede k een. Pedem mus bt eeno: nesmme se vzdt dnch zkladnch vymoe nost modern demokracie ani zkladn formy zastupitelsk vldy, to jest vldy volen lidem a odpovdn lidu, ani dnch prv, kter zaruuje kadmu obanovi Bill of Rights (Zkon o lidskch prvech), ani nesmme ustoupit od nov demokratick zsady, e nikdo nesm zemt hlady, e

spolenost je zodpovdn za vechny sv leny, e nikdo nesm mt strach, e se dostane do podru a pijde o svou lidskou hrdost, e ztrat zamstnn a bude mt hlad. Tyto zkladn vymoenosti mus bt nejen zachovny, ale i potvrzeny a rozeny. Pestoe je tato mra demokracie i kdy ne zcela naplnna, nesta to. Pokrok demokracie spov ve zlepen souasn svobody, iniciativy a spontaneity jedince, nejen v jistch soukromch a duchovnch zleitostech, ale pedevm v aktivit, zkladn pro kadou lidskou existenci, v jeho prci. Jak jsou pro to zkladn podmnky? Iracionln a bezplnovit charakter spolenosti mus bt nahrazen plnovitm hospodaenm, kter pedstavuje plnovit a vzjemn podmnn sil spolenosti jako takov. Spolenost mus zvldnout spoleensk problm tak, jak zvldla problm prodn. Jed nou podmnkou pro to je odstranit skryt panovn tch, kdo akoli jich je jen mal poet tmaj velkou ekonomickou moc bez jakkoli zodpovdnosti k tm, jejich osud maj ve svch rukou. Tento nov d meme nazvat demokratickm socialismem, na jmnu vak nezle; zle na tom, aby se ustavil racionln ekonomick systm slouc potebm lid. Dnes nejenom e valn vtina lid nem dnou kontrolu nad ekonomickou mainri, ale nem ani tu nejmen anci rozvjet skutenou iniciativu a spontaneitu, zvlt pokud jde o prci, kterou dlaj. Jsou zamstnni a neek se od nich nic jinho, ne aby dlali, co se jim ekne. Jen v plnovanm hospodstv, v nm cel nrod racionln d ekonomick a spoleensk sly, se me jedinec podlet na zodpovdnosti a vyut svou tvoivou inteligenci ve sv prci. Jde o to, aby se jedinci vrtila pleitost k opravdov aktivit, aby se cle spolenosti ztotonily s jeho vlastnmi, nikoli ideologicky, ale ve skutenosti; aby ve s v prci uplatnil sv sil a rozum; v nem, za me pociovat svou zodpovdnost, protoe prce je vznamn a eln jen ve smyslu jeho lidskch cl. Manipulaci s lidmi musme nahradit aktivn a inteligentn spoluprac a platnost zsady vldy lidu, lide m a pro lid z oblasti formln politick rozit i do oblasti ekonomick. Otzku, zda ekonomick a politick systm podporuje lidskou svobodu, nelze zodpovdt jen v pojmech politickch a ekonomickch. Jedinm krit riem pro realizaci svobody je, zda jedinec spoluuruje svj ivot a ivot spolenosti, i ne, a to nejen ve volbch, ale i ve sv kadodenn prci a ve svch vztazch k druhm. Kdy se modern demokracie omezuje na ist politickou sfru, neme dostaten psobit proti vsledkm ekonomick bezvznamnosti prmrnho lovka. Ale ani ist ekonomick pojet, jako je zespoleentn vrobnch prostedk, nedostauje. Nemm tu ani tak na mysli tolik zavdjc pouvn slova socialismus, jak je tomu z dvod taktick elnosti u nacionlnho socialismu. Mm na mysli Rusko, kde se slovo socialismus stalo podvodem; i kdy byly zespoleentny vrobn prostedky, ve skutenosti jsou irok vrstvy obyvatelstva manipulovny mocnou byrokraci; to nutn brn vv oji svobody a individualismu, i kdy tu snad me bt inn vldn kontrola ekonomickch zjm vtiny lid. Nikdy se nezneuvalo slov k zastrn pravdy tolik jako dnes. Zrada spojenc se nazv zachovnm mru; vojensk agrese je zamaskovna obranou

proti toku; podroben malch nrod se provd ve jmnu paktu o ptelstv a brutln potlaen veho obyvatelstva se pch ve jmnu nacionlnho so cialismu. I slova demokracie, svoboda a individualismus se stvaj pedm tem zneuvn. Existuje jedna monost definovat skuten vznam rozdlu mezi demokraci a faismem. Demokracie je systm vytvejc ekonomick, politick a kulturn podmnky pro pln rozvoj jedince, faismus je systm, kter bez ohledu na to, jak se jmenu je, podizuje jedince cizm zmrm a oslabuje vvoj prav individuality. Jednou z nejvtch pot pi vytven podmnek uskutenn demokracie je bezpochyby rozpor mezi plnovanm hospodstvm a aktivn spoluprac kadho jedince. Ekonomick plnovn kadho velkho prmyslovho systmu potebuje znanou mru centralizace a v dsledku toho byrokracii, aby dila centralizovanou mainrii. Na druh stran aktivn kontrola a spoluprce kadho jedince i tch nejmench jednotek celho systmu vyaduje rozshlou decentralizaci. Kdyby se plnovn shora nepropojilo s aktivn ast zdola, kdyby se proud spoleenskho ivota nepetrit nepelval zdola nahoru, vedlo by plnovan hospodstv k obnov manipulace s lidmi. Vyeit tento problm propojen ce ntralizace s decentralizac je klovm kolem spolenosti. Nen vak mn eiteln, ne byly technick problmy, kter jsme ji vyeili a je nm umonily tm pln ovldnut prody. Je vak eiteln jen za pedpokladu, e poznme nutnost to udlat a budeme mt vru v lidi a v jejich schopnost starat se o sv skuten zjmy jako lid. Je to opt do jist mry problm individuln iniciativy, jm jsme se u zabvali. Individuln iniciativa byla jednm z nejsilnjch podnt jak pro ekonomick syst m, tak i pro osobn vvoj v dob liberlnho kapitalismu. Jsou tu vak dv omezen. Vyvjely se pouze vybran vlastnosti lovka, jeho vle a rozumnost, ale jinak byl podzen ekonomickm clm. To byl princip, kter nejlpe fungoval ve vysoce individualizovanm a soutivm obdob kapitalismu, je dvalo prostor bezpotu nezvislch ekonomickch jednotek. Dnes se tento prostor zmenil. Jen mal poet lid me dnes rozvjet individuln iniciativu. Chceme -li tento princip realizovat a rozit ho tak, aby se stala svobodnou cel osobnost, bude to mon jen na zklad rozumnho a vzjemn dohodnutho sil spolenosti jako celku a rozshl decentralizace, je me zaruit skutenou, opravdovou, aktivn spoluprci a kontrolu i tmi nejmenmi jednotkami systmu. Jen kdy lovk zvldne spolenost a podd ekonomick apart clm lidskho tst a jen kdy se bude aktivn podlet na spoleenskm procesu, me pemoci to, co ho znovu dohn k zoufalstv svou osamocenost a pocit bezmocnosti. lovk dnes netrp tolik chudobou jako tm, e se stal roubem velkho stroje, automatem, e se jeho ivot stal przdnm a ztratil svj vznam. Vtzstv nad vemi druhy autoritskho systmu bude mon, jen kdy demokracie neustoup, ale zahj ofenzvu a postoup k uskutenn toho, co mli na mysli ti, kdo bojovali za svobodu po celou dobu minulch stolet. Bude triumfovat nad silami nihilismu, jen kdy bude moci naplnit lidi co nejsilnj vrou, kter je lidsk due schopn: vrou v ivot, v pravdu a svobodu i v aktivn a spontnn uskutenn individulnho J.

DODATEK

CHARAKTER A SPOLEENSK PROCES

V cel knize jsme se zabvali vzjemnmi vztahy sociln ekonomick mi, psychologickmi a ideologickmi, piem jsme analyzovali urit historick epochy, obdob reformace a dobu souasnou. V tomto dodatku se pokusm vysvtlit krtce tenm, kte se zajmaj o teoretick problmy obsaen v tomto rozboru veobecn teoretick zklad, na nm konkrtn analza spov. Pi studiu psychologickch reakc spoleensk skupiny se zabvme struk turou charakteru jejch len, to jest individulnch osob; nezajmali jsme se vak o zvltnosti, jimi se tyto osoby jedna od druh li, ale o tu st struk tury jejich charakteru, kter je vtin len skupiny spolen. Tento charakter meme nazvat charakterem spoleenskm. Spoleensk charakter je ovem mn specifick ne charakter individuln. Pi popisu individulnho charakteru jsme se zamili na soubor rys, kter svou zvltn sestavou utvej strukturu osobnosti toho i onoho jedince. Spoleensk charakter obsahuje jen vbr rys, podstatn jdro charakterov struktury vtiny len skupiny, je se vyvinulo jako vsledek zkladnch zkuenost a zpsobu ivota, spolenho cel skupin. Akoli budou vdy existovat devianti s pln odlinou charakterovou strukturou, vtina len skupiny tvo obmny tohoto jdra, jednak dan zrozenm, jednak zskan ivotnmi zkuenostmi a li se od sebe tak, jako se li jeden lovk od druhho. Chceme -li pln pochopit jedince, jsou prv tyto rzn elementy velice dleit. Chceme -li vak vyrozumt, jakm smrem si lidsk energie raz cestu a psob jako tvr sla v danm spoleenskm du, potom si n hlavn zjem zaslou spoleensk charakter. Pojet spoleenskho charakteru je pro porozumn spoleenskmu procesu klov. Charakter v dynamickm smyslu analytick psychologie je zvltn forma, kterou na sebe bere lidsk energie dynamickm pizpsobovnm se lidskch poteb zvltnmu zpsobu existence dan spolenosti. Charakter pak uruje mylen, ctn a jednn jednotlivc. Vidt to je obtn s ohledem na nae mylenky, protoe vichni mme sklon sdlet konvenn nzor, e mylen je vlun intelektuln proces nez visl na psychologick struktue osobnosti. Tomu tak vak nen, a to tm vc, m hloubji se nae mylenky zabvaj etickmi, filosofickmi, politickmi, psycho logickmi nebo socilnmi problmy, mn u kdy se zabvaj empirickou manipulac s konkrt nmi objekty. Takov mylenky, krom ist logickch prvk u zahrnutch v procesu mylen, uruje struktura myslc osobnosti. To plat pro celou doktrnu nebo cel teoretick systm, stejn jako pro jed notliv pojmy napklad lsku, spravedlnost, rovnost, ob. Kad takov

pojem a kad doktrna m citov zklad a tento zklad koen ve struktue charakteru. V pedchozch kapitolch jsme pro to uvedli adu pklad. V ppad celch doktrn jsme poukzali na citov koeny ranho protestantismu a mo dernho autoritstv. V ppad jednotlivch pojm jsme na pkladu sado - masochistickho charakteru uvedli, e lska pro nj znamen symbiotickou zvislost a nikoli vzjemn potvrzen a spojen na zklad rovnosti, ob pak je nejvy mrou podzenosti individulnho J nemu vymu a nikoli prosazovn vlastnho duchovnho a mravnho J. Rozdlnost znamen rozdlnost v sle, nikoli v uskutenn individuality na zklad rovnosti; spra vedlnost zna, e kad by ml dostat, co si zaslou, ne to, e jedinec m bezpodmnen nrok na realizaci svch vrozench a nezcizitelnch prv. Odvaha se chpe jako pipravenost se poddit a schopnost snet utrpen, nikoli jako nejvy potvrzen individuality proti sle. Mluv-li dva lid rozdln osobnosti stejnmi slovy napklad o lsce, vznam tchto slov je zsadn odlin podle struktury jejich charakteru. Opravdu bychom se vyvarovali mnohch intelektulnch zmatk, kdybychom tyto pojmy pesn psycho logicky analyzovali, protoe kad pokus o ist logickou klasifikaci mus nutn selhat. Skutenost, e mylenky maj citov zklad, je nesmrn dleit, je klem k porozumn duchu kultury. Rzn spoleenstv nebo tdy v jedn spolenosti maj specifick charakter a na jeho zklad se rozvjej rzn mylenky a stvaj se mocnmi. Tak napklad mylenka, e prce a spch jsou velkmi ivotnmi cli, m velkou pitalivost pro modernho lovka, protoe se ct bt a k zoufn osamocenm, zatmco snaha zskat nkoho pro mylenku stlho usilovn o spch, adresovan Indinm v pueblech nebo mexickm venkovanm, by vyla pln naprzdno. Tito lid s pln jinou strukturou charakteru by tko chpali, o em osoba s ve naznaenmi cli mluv, i kdyby jejmu jazyku rozumli. Stejnm zpsobem i Hitler a st nmeckho obyvatelstva se stejnou strukturu charakteru jako on, maj docela upmn pocit, e kad, kdo tvrd, e by se s vlkami mlo skoncovat, je bud pln hlupk, nebo zjevn lh. Na zklad jejich spoleenskho cha rakteru je pro n ivot bez utrpen a netst prv tak mlo pochopiteln jako svoboda a rovnost. Urit skupiny asto vdom pijmaj ideje, ani by jimi byly vzhledem k zvltnostem svho spoleenskho charakteru skuten doteny. Takov ideje zstvaj zsobou vdomch pesvden, lid vak podle nich v kritickch okamicch nejednaj. To se ukzalo napklad na nmeckm dlnickm hnut, kdy zvtzil nacismus. Ped Hitlerovm nstupem k moci volila valn vtina nmeckch dlnk socialistick nebo komunistick strany a vila v ideje tchto stran, to znamenalo, e rozsah tchto mylenek byl v dlnick td velice irok, avak jejich vha mu nebyla pimen. Vpad nacismu se u politickch odprc nesetkal s jejich pipravenost za sv ideje bojovat. I kdy mnoz z pslunk tch nejlevjch stran, pokud mly tyto strany autoritu, v jejich program vili, byli ochotni v hodin krize rezignovat. Pesn analza struktury charakteru nmeckch dlnk me

ukzat jeden urit ne jen jedin dvod, pokud jde o tento jev. Velk poet jejich charakterovch struktur mlo mnoho rys, kter jsme popsali jako charakteristick pro autoritativn charakter. Hluboce respektovali auto ritu a touili po jej pevn form. Socialismem zdrazovanou nezvislost na autorit, solidaritu namsto individuln odlouenosti mnoz dlnci na zklad sv struktury osobnosti vlastn nechtli. Bylo chybou radiklnch vdc, e slu svch stran oceovali jen podle rozsahu uznvanch idej a pehldli u svch len nedostatek jejich skuten vhy. V kontrastu s tm nae analza protestantskch a kalvnskch doktrn ukzala, e jejich ideje byly pro stoupence novho nboenstv mocnmi silami, protoe odpovdaly potebm a zkostem, obsaenm v charakterov struktue lid, jim byly adresovny. Jinmi slovy: Ideje se mohou stt mocnmi silami, ale jen tou mrou, jak odpovdaj lidskm potebm pevldajcm v danm spoleenskm charakteru. Nejenom mylen a ctn lovka jsou ureny lidskou strukturou cha rakteru, ale tak jeho jednn. Je Freudovou zsluhou, e na to poukzal, i kdy jeho teoretick rmec vysvtlen nen sprvn. e je jednn njakho lovka urovno pevldajcmi rysy jeho struktury charakteru, je patrn z ppad neurotik. Je snadn porozumt, e nutkn potat okna domu a dlaebn kostky na chodnku je innost, kter m pvod v pudech kom- pulsivnho charakteru. Jednn normlnho lovka se vak zd bt urovno pouze racionlnmi vahami a poadavky reality. Ale s pomoc novch p ozorovn, kter nabz psychoanalza, meme poznat, e takzvan racionln chovn uruje do znan mry struktura charakteru. V naem pojednn o vznamu prce pro modernho lovka jsme se zabvali pkladem, kter se toho dotkal. Vidli jsme, e siln pn po ustavin innosti m sv koeny v osamlosti a zkosti. Toto puzen k prci se li od postoje k prci v jinch kulturch, kde lid pracuj tolik, kolik je teba, kde je vak neenou dn dal sly uvnit jejich charakterov struktury. Protoe vichni normln lid maj dnes asi stejn motiv k prci a pracovn intenzita je nutn, chce-li lovk vbec t, snadno se v tomto rysu pehldne iracionln sloka. Musme se nyn otzat, jak funkn charakter je pro jedince a pro spolenost douc. Ani tato odpovd, stejn jako ty pedchoz, nen tk. Kdy se individuln charakter vcemn pizpsob charakteru spoleensk mu, dominantn hnac sly v jeho osobnosti ho vedou k tomu, co je nutn a douc z hlediska zvltnch spoleenskch podmne k jeho kultury. Je-li napklad vniv etrn a opovrhuje utrcenm penz za luxus, pak mu tato ve za pedpokladu, e je majitelem malho obchodu, znamenit pome. Kdy chce pet, mus etit a bt hospodrn. Vedle tto ekono mick funkce maj charakterov rysy ist psychologick vznam, kter je mn dleit. lovk, u nho je etrnost pnm prtcm z jeho osobnosti, zskv pitom tak hlubok duevn uspokojen, e je schopen v souladu s n jednat. To znamen, e kdy et, prospv mu t o nejen prakticky, ale uspokoj ho to i psychologicky. Lze se o tom lehce pesvdit, pozoruje me-li napklad enu z ni mstsk vrstvy, kter nakupuje na trhu a je astn, e uetila asi dva centy, jako m nkdo s jinou charakterovou struk

turou radost z njakho smyslovho poitku. Toto psychologick uspokojen se dostavuje tehdy, kdy lovk jedn v souhlasu s poadavky vychzejcmi ze struktury charakteru, ale tak, i kdy jen te nebo poslouch mylenky od povdajc jeho charakteru. Pro autoritsk charakter je nadmru pitaliv ideologie popisujc produ jako mocnou slu, j se musme poddit, nebo e, kter dv prchod sadistickm popism politickch udlost akt ten nebo naslouchn st v psy chologickm uspokojen. Zvrem: Subjektivn funkce charakteru u normlnho lovka spov v tom, e ho vede k jednn v souladu s tm, co je pro nj potebn z praktickho hlediska, m ho uspo kojuje i psychologicky. Kdy pozorujeme spoleensk charakter z hlediska jeho psoben ve spoleenskm procesu, musme vyjt ze zjitn, k nmu jsme doli u jeho funkce pro jedince: e pizpsobovnm se spoleenskm podmnkm se u lovka vyvjej takov charakterov rysy, je v nm vzbuzuj pn, aby jed nal tak, jak se po nm chce. Kdy je charakter vtiny lid v dan spolenosti - tj. charakter spoleensk takto pizpsoben objektivnm kolm, energie lid jsou zformovny tak, e se stvaj tvoivmi silami, nepostradatelnmi pro fungovn prv tto spolenosti. Pipomeme si jet jednou pklad prce. N modern prmyslov systm vyaduje, aby se vtina energie zamila na prci. Kdyby lid pracovali jen pod tlakem vnj nutnosti, pak by dochzelo k tecm plochm, co mus dlat a co by se jim lbilo dlat. To by oslabilo aktivitu. Pizpsob -li se vak charakter spoleenskm poadavkm dynamicky, lidsk energie msto aby zpsobovala tec plochy, vytv takov formy, je podncuj jednn pimen uritm ekonomickm potebm. Tak je modern lovk, msto aby musel bt k prci donucovn, sm do n pobzen vnitnm tlakem, jeho psychologick vznam jsme se pokusili rozebrat. Nebo si vytvoil namsto zjevn autority autoritu vnitn svdom a povinnost je ho kontroluj daleko innji, ne by dokzala jakkoli vnj autorita. Jinmi slovy: spoleensk charakter intemalizuje vnj poteby a in tak lidskou energii uitenou pro koly danho ekon omickho a spoleenskho systmu. Jak jsme vidli, je kad chovn odpovdajc potebm, k ter se vyvinuly ve strukturu charakteru, uspokojujc jak psychologicky, tak i z hlediska materilnho spchu prakticky. Pokud spolenost jedinci nabz souasn oboj uspokojen, mme co init se situac, kdy psychologick sly stmeluj spoleenskou strukturu. Dve nebo pozdji dojde k posunu. Tradin struktura charakteru jet existuje, zatmco vznikly ekonomick podmnky, pro n u nejsou tradin charakterov rysy uiten. A protoe lid maj sklon dit se ve svm jednn dle svou strukturou charakteru, je jejich zpsob jednn jejich ekonomickm clm bud na pekku, nebo maj dostatek pleitost najt takov postaven, kde by se mohli uplatnit po svm. Pkladem toho je struktura charakteru star stedn tdy, zvlt v zemch se strnulm tdnm rozvrstvenm, jako je Nmecko. Star mansk ctnosti hospodrnost, etrnost, opatrnost, podezvavost pozbyly v modernm obchod na cen ve srovnn s novmi ctnostmi, jako je iniciativa, pipravenost riskovat, vbojnost, atd. Pokud jsou tyto star ctnosti jet hodnotou jako u

malch obchodnk prostor monost pro takov druh zamstnn se natolik zil, e jen menina syn star stedn tdy by mohla tyto charakterov rysy spn pouvat pro sv ekonomick cle. Zatmco se jejich vy chovnm vyvinuly charakterov rysy, je byly pizpsoben spoleensk situaci jejich tdy, ekonomick vvoj postupoval rychleji ne vvoj charakteru. Toto zpodn psychologickho vvoje proti ekonomickmu vystilo v situaci, v n se u nemohly duevn poteby obvyklmi ekonomickmi aktivitami uspokojovat. Tyto poteby existovaly nadle a hledaly si uspokojen v njakm jinm zpsobu. zkoprs egoistick sil o vlastn osobn prospch, kter je charakteristick pro maloburoazii, se posunulo z roviny individuln do roviny nrodn. Tak sadistick impulsy, jich se uvalo v boji soukrom konkurence, se sten posunuly na spoleensk a politick jevit, sten byly posleny frustrac. Pak zbaveny omezujcch faktor hledaly uspokojen v aktech pronsledovn odprc a ve vlce. Tak smchny se ztm, zpsobenm frustrujcmi hodnotami, staly se psycho logick sly msto tmelu existujcho spoleenskho du dynamitem, kter vyuily skupiny, jejich zmrem bylo znien tradin politick a ekonomick struktury demokratick spolenosti. Nemluvili jsme jet o roli, kterou pi utven spoleenskho charakteru hraje vchovn proces. Vzhledem k tomu, e mnoz psychologov povauj metody vchovy v ranm dtstv a vchovn techniky vi dorstajcmu dtti za pinu vvoje charakteru, zd se, e nkolik poznmek by bylo na mst. Pedevm bychom se mli sami sebe zeptat, co mnme vchovou. I kdy vchovu lze definovat rzn, pohled na ni z hlu spoleenskho p rocesu je asi takov: spoleenskou funkc vchovy je kvalifikovan pipravit jedince k fungovn v roli, kterou bude hrt pozdji ve spolenosti, to jest, u pedem formovat jeho charakter tak, aby se piblioval spoleenskmu charakteru tm, e se jeho pn budou krt s potebami jeho spoleensk role. Vchovn systm kad spolenosti je urovn jej funkc, proto nememe strukturu spolenosti nebo osobnosti jejch len vysvtlovat vchovnm procesem ale vchovn systm potebami, vyplvajcmi ze spoleensk a ekonomick struktury dan spolenosti. Metody vchovy jsou vak velice dleit jako mechanismy, jimi je jedinec modelovn do poadovanho tvaru. Mohou bt chpny jako prostedky, jejich pomoc se promuj spoleensk poadavky v osobn vlastnosti. I kdy vchovn metody nejsou pinou specifickho druhu spoleenskho charakteru, jsou jednm z mecha nism, kter charakter formuj. V tomto smyslu je znalost a pochopen vchovnch metod dleitou st cel analzy fungovn spolenosti. To, co jsem prv ekl, plat rovn pro specifickou st celho vchovnho procesu: pro rodinu. Freud poukzal na to, e ran zkuenosti dtte maj rozhodujc vliv na utven struktury jeho charakteru. Je -li to pravda, jak potom meme pochopit, e dt, kter pijde alespo v na kultue do styku se ivotem spolenosti mlo, je j utveno? Odpovd nen jen v tom, e rodie nehled na urit individuln obmny aplikuj vchovn vzory spolenosti, v n sami ij, ale tak v tom, e reprezentuj svmi vlastnmi osobnostmi spoleensk charakter sv spolenosti nebo tdy.

Penej na dt to, co nazvme psychologickou atmosfrou nebo duchem spolenosti, a jsou prv tm, m jsou pedstaviteli tohoto ryzho ducha. Tak meme povaovat rodinu za psychologickho agenta spolenosti. Kdy jsem uvedl, e spoleensk charakter se utv zpsobem existence dan spolenosti, chci teni pipomenout, co jsem ekl v prvn kapitole o problmu dynamick adaptace. I kdy je pravda, e lovka utvej poteby ekonomick a spoleensk struktury spolenosti, nen pizpsobiv nekonen. Neexistuj jen fyziologick poteby imperativn volajc po uspokojen, ale rovn jist vrozen psychologick vlastnosti, kter musej bt uspokojeny a, jsou-li maeny, vyvolvaj urit reakce. Jak jsou to vlastnosti? Nejdleitj se zd bt tendence rst, rozvjet se a realizovat monosti, je v sob lovk rozvj po celou dobu sv historie napklad monost tvrho kritickho mylen a citovch i smyslovch proitk. Kad z tchto monost m svj vlastn dynamismus. Jakmile se jednou v procesu evoluce vyvinuly, maj snahu se projevovat. Tato tendence me bt potlaena nebo zmaena, potlaen vak vyvolv nov reakce, pedevm destr ktivitu a symbiotick impulsy. Tak se zd, e veobecn tendence k rstu kter je psychologickm ekvivalentem tendence biologick vysuje v takovch specifickch tendencch, jako je touha po svobod a nenvist proti tlaku, protoe zkladn podmnkou kadho rstu je svoboda. Touha po svobod vak me bt opt potlaena a zmizet z vdom lovka. I kdy se to vak stane, nepestane existovat jako monost a projevuje svou existenci vdomou nebo nevdomou nenvist, kterou je takov potlaovn vdyc ky provzeno. Mme tak dvod domnvat se, jak ji bylo eeno, e i sil o spra vedlnost a pravdu je vrozenou tendenc lidsk pirozenosti, i kdy me bt rovn potlaeno a zvrceno jako sil o svobodu. S tmto mnnm se ocitme teoreticky na nebezpen pd. Bylo by snadn, kdybychom se mohli vrtit k nboenskm a filosofickm pojetm, je vysvtluj existenci takovch tendenc vrou, e lovk je stvoen z bo vle, anebo se odvolvaj na prodn zkon. My vak nememe Svj argument takovm vys vtlenm zdvodnit. Podle naeho nzoru jedin zpsob, jak vysvtlit toto sil o spravedlnost a pravdu, spov v analze cel historie lovka, spoleensk i individuln. Zjistme pak, e pro kadho, kdo je bezmocn, jsou spravedlnost a pravda nej dleitjmi zbrnni v boji za jeho svobodu a rst. Vedle skutenosti, e vtina lidstva se musela za dobu sv historie brnit proti silnjm skupinm, je ji mohly potlaovat a vyhlazovat, prochz kad jedinec v dtstv obdobm, kter je charakterizovn o bezmocnost. Zd se nm, e v tomto stavu bezmocnosti se vyvinuly rysy, jako je smysl pro spravedlnost a pravdu, a staly se monostmi pro kadho lovka jako takovho. Tm jsme dospli k faktu, e akoli vvoj charakteru utvej zkladn ivotn podmnky a akoli neexistuje dn biologicky uren lidsk pirozenost, m pirozenost lovka svj vlastn dynamismus, kter psob aktivn ve vvoji spoleenskho procesu. I kdy jet nejsme schopni stanovit jasn v psychologickch pojmech, jak je pesn c harakter tohoto lidskho dynamismu, musme uznat jeho existenci. Ve snaze vy

varovat se omyl biologickch a metafyzickch pojet, nesmme podlehnout stejn vnmu omylu sociologickho relativismu, pro nj nen lovk nic ne loutka zen provzky spoleenskch pomr. Nezciziteln prva lovka na svobodu a tst spovaj ve vrozench schopnostech: jeho touze t, rozpnat se a vyjadovat sv monosti, kter se v nm vyvinuly v procesu historick evoluce. V tomto bod meme znovu zformulovat nej dleitj rozdly mezi psy chologickm pojetm prosazovanm v tto knize a pojetm Freudovm. Prvn rozdl jsem vysvtlil podrobn v prvn kapitole, take je mon se zde o nm zmnit jen krtce: lidskou pirozenost povauji za v podstat historicky podmnnou, i kdy nemohu podceovat vznam biologickch faktor a nejsem toho mnn, e otzku je mono hledat v rozporu mezi pojmy kulturnmi a biologickmi. Za druh: Freud podle sv bytostn zsady pohl na lovka jako na entitu, uzaven systm vybaven prodou uritmi fyziologicky podmnnmi pudy a interpretuje vvoj jeho charakteru jako reakci na uspokojen nebo frustraci tchto pud. J oproti tomu zastvm nzor, e zkladnm pstupem k lidsk osobnosti je pochopen vztahu lovka ke svtu, k druhm, k prod a k sob sammu. Jsem toho nzoru, e lovk je primrn sociln bytost, a ne, jak tvrd Freud, primrn sobstan a jen sekundrn potebujc jin, aby uspokojil sv pudov poteby. V tomto smyslu jsem pesvden, e psychologie je v zkladu sociln psychologi nebo eeno v Sullivanovch pojmech psychologi mezilidskch vztah; klovm problmem psychologie je specifick druh vztaenosti jednotlivce ke svtu a ne uspokojen i frustrace prostch pu dovch dost. Problmu, o nj u tchto dostivost jde, je podle mne teba rozumt jako sti celkovho problmu vztahu lovka ke svtu a niko li jako problmu lidsk osobnosti. Proto jsou v naem pojet poteby a pn soustedn kolem vztahu lovka ke druhm jako lska, nenvist, nnost, symbiza zkladnm psychologickm fenomnem, zatmco Freud je chpe jen jako sekundrn vsledky frustrac nebo uspokojen pudovch poteb. Rozdl mezi Freudovou biologickou a mou sociln orientac m zvltn v znam pro problmy charakterologick. Freud a na zklad jeho poznatk Abraham, Jones a jin m za to, e dt prov slast v takzvanch eroto - gennch znch (stech a iti) ve spojitosti s procesy krmen a vymovn, e tyto erotogenn zny si podruj bud jako dsledek zven drdivosti, frustrace i vrozen zven citlivosti svj libidzn charakter do pozdjch let, kdy bhem individulnho vvoje u mla zskat primrn dleitost geni - tln zna. Pedpokld, e toto upnut se na pregenitln rove vede k sublimacm a vytven reakc, je se stvaj st struktury charakteru. Tak napklad lovk me bt puzen k hromadn penz nebo jinch objekt, protoe sublimuje nevdom pn zadret svou stolici. Anebo njak lovk me oekvat, e od nkoho nco dostane darem a ne zsluhou vlastnho sil protoe je puzen nevdomm pnm bt nakrmen, kter je subli - movno do pn dostat pomoc, znalosti atd. Freudova pozorovn jsou velmi dleit, jsou vak myln interpretovna. Sprvn vidl vnivou a iracionln povahu tchto orlnch a anlnch

charakterovch rys. Poznal tak, e takov pn prostupuj vechny oblasti osobnosti, sexuln, citov a intelektuln ivot lovka a e zabarvuj vechny jeho aktivity. Mlil se vak v pinnm vztahu mezi erotogennmi znami a charakterovmi rysy tm, e ho obrtil naruby, ne tomu je ve skutenosti. Pn dostat ve, c by lovk chtl zskat lsku, ochranu, vdn, materiln vci pasivn, z vnjho zd roje, bez vlastnho piinn, se vyvj v chrakteru dtte jako reakce na jeho zkuenosti s jinmi. Kdy v nm tyto zkuenosti vyvolvaj strach, kter oslabuje jeho pocit vlastn sly, kdy je iniciativa a sebedvra ochromovna, kdy vyvstane neptel stv a dt je potla, kdy mu souasn jeho otec nebo matka vnuj lsku nebo pi pod podmnkou, e se podd, vede takov souhra k postoji, v nm se dt vzd aktivnho zvldn vc a vechnu svou energii zam smrem ven, k pramenm, je spluj vechno, co si peje a co ho napadne. Tento postoj na sebe bere velmi vniv rys, protoe je to jedin cesta, kte rou se takov osoba me pokusit naplnit sv pn. e tyto osoby asto sn a fantazruj o tom, e jsou krmeny, oetovny atd., je nutno pist tomu, e sta sp ne njak jin orgn jsou vhodn pro vyjden tohoto receptivnho postoje. Orln vjem vak nen pinou tohoto postoje, je to vraz postoje ke svtu v ei tla. Tot plat pro anln osobu, je se na zklad svch zkuenost vc od ostatnch odtahuje ne orln osoba, hled jistotu tm, e si vytvo sobstan systm a ct lsku nebo njak jin ze sebe se vydvajc postoj jako ohroen sv jistoty. Je pravdou, e v mnoha ppadech se tyto postoje vyvjej nejprve v souv islosti s krmenm nebo vymovnm, co jsou v ranm vku dtte jeho nejvt aktivity a tak hlavn oblast, v n se ze strany rodi vyjaduj lska i potlaen a ze strany dtte ptelstv nebo vzdor. Avak pehnan stimulace a frustrace ve spojen s erotogennmi znami sama sebou nevede k fixaci takovch postoj v charakteru lovka; akoli dt ve spojitosti s krmenm a vymovnm zakou urit slastn smyslov pocity, nejsou dleit pro vvoj charakteru a ani ve fyzick rovin nepedstavuj postoje koenc v celkov struktue charakteru. Pro dt, je m dvru v bezpodmnenou lsku sv matky, nemus mt nhl peruen kojen njak tk charakterov dsledky; dt, kter vytu, e se na matinu lsku neme spolehnout, si me orln rysy osvojit dokonce procesem krmen, i kdy probh bez njakho zvltnho naruovn. Orln nebo anln fantazie nebo smyslov poitky v pozdjch letech nejsou dleit proto, e pinej tlesnou slast i njakou tajemnou sublimaci tchto slastnch pocit, ale jen proto, e jsou specifickm druhem vztaenosti ke svtu, kter je jim podkldn a kter vyjaduj. Jen z tohoto hlediska mohou bt Freudovy charakterologick poznatky pro sociln psychologii plodn. Pokud napklad pedpokldme, e anln charakter, typick pro evropskou ni stedn tdu, m pinu v uritch ranch zkuenostech ve spojitosti s vymovnm, jsou to st njak daje, je ns povedou k porozumn, pro by mla mt urit tda anln spoleensk charakter. Jestlie je vak chpeme jako jednu formu vztaenosti k jinm, zakoennou ve struktue charakteru a vyplvajc ze

zkuenosti s okolnm svtem, mme kl pro porozumn tomu, pro je cel ivotn styl ni stedn tdy, jeho zkoprsost, izolace a neptelstv vrobn znakou pro vvoj tohoto druhu struktury charakteru. 1 Tet dleit bod rozdlu souvis zce s pedchozmi. Freud se na zklad sv instinktivistick orientace a tak z hlubokho pesvden o hnosti lidsk pirozenosti klon k vysvtlen, e ideln motivy v lovku jsou vsledkem jaksi podlosti. Kupkladu smysl pro spravedlnost vykld jako nsledek pvodnho pocitu zvisti dtte k nkomu, kdo m vce ne ono. Jak jsem u pedem uvedl, i kdy jsou tyto idely asto spe frzemi ne ra cionalizacemi, mohou bt snahami pravmi, a analza, kter je neuznv za dynamick faktory, je myln. Tyto idely nemaj metafyzick charakter, jsou vak zakoenny v podmnkch lidskho ivota a jako takov je lze analy zovat. Strach z nvratu k metafyzickm a idealistickm pojetm by neml stt takov analze v cest. Je kolem psychologie jako empirick vdy, aby stu dovala nejen motivaci podncenou idely, ale i morln problmy, kter jsou s nimi spojeny, aby tak osv obodila nae mylen o tchto vcech od neempi - rickch a metafyzickch element, je zamluj vchodiska tradinho zachzen s nimi. Konen bych se ml zmnit jet o jednom bodu, v nm se lime. Tk se rozdlu mezi psychologickm jevem poteby a nadbytku. Primitivn rove lidsk existence zn jedin potebu. Existuj imperativn poteby, je mus bt uspokojeny ped mkoli jinm. Jen kdy lovku po uspokojen primrnch poteb zbv as a energie, me se vyvjet kultura a s n sil provzejc j evy nadbytku. Svobodn (nebo spontnn) akty jsou vdy fenomny pebytku. Freudova psychologie je psychologi poteb. Definuje slast jako uspokojen vyplvajc z odstrann bolestivho napt. Jevy nadbytku jako lska nebo nha nehraj vlastn v jeho systmu dnou roli. Nejenom, e takov jevy opominul, ml dokonce omezen porozumn i pro jevy, jim vnoval velkou pozornost: pro sex. Podle jeho cel definice slasti vidl Freud v sexu jen element fyziologickho tlaku a v sexulnm uspokojen levu z bo lestivho napt. Sexuln pud jako jev nadbytku a sexuln rozko jako spontnn radost kter svou podstatou nen dnm negativnm uvolnnm napt nemly v jeho psychologii msta. Jak princip interpretace jsme v tto knize pouili, abychom porozum li lidskmu zkladu kultury? Ne zodpovm tuto otzku, zd se uiten pipomenout hlavn smry odlinch interpretac. 1) Psychologick pstup, charakterizujc Freudovo mylen podle nho maj kulturn jevy koeny v psychologickch faktorech vyplvajch z instinktivnch pud, kter spolenost ovlivuje jen uritou mrou potlaen. Ve smyslu tto interpretace vysvtluj freudovt autoi kapitalismus jako

1 Podobn jako j se pokusil nov formulovat Freudovy charakterologick poznatky F. Alexander (Srv. F. Alexander, The Influence od Psychological Factors upon GastroIntestinal Disturbances, Psychoanalytic Quarterly, sv. XV., 1934.) I kdy je vak jeho pojet ve srovnn s Freudem pokrokem, nepodailo se mu pemoci zkladn biologickou orientaci a pln pochopit mezilidsk vztahy jako zklad a podstatu tchto pregenitlnch pud.

vsledek anln erotiky a vvoj ranho kesanstv jako vsledek ambivalence k obrazu otce.2 2) Ekonomistick pstup, jak je prezentovn ve patn aplikaci Marxo va vkladu djin. Podle tohoto nzoru jsou pinou kulturnch jev, jako jsou nboenstv a politick ideje, subjektivn ekonomick zjmy. Z takovho pseudomarxistickho hlediska3 by se ml protestanismus vysvtlovat pouze ekonomickmi potebami buroazie. 3) Konen je tu idealistick postoj, kter pedstavuje analza Maxe Webera The Protestant Ethic and the Spirit of Capitalism. Weber zastv nzor, e za vvoj novho typu ekonomickho chovn a nov ho typu ducha kultury jsou zodpovdn nov nboensk ideje, i kdy klade tak draz na to, e toto chovn nebylo nikdy determinovno vlun nboenskmi doktrnami. Proti tmto vkladm jsme zaujali stanovisko, e ideologie a kultura jsou veobecn zakoenny ve spoleenskm charakteru; e sm spoleensk charakter je utven zpsobem existence dan spolenosti a e dominantn charakterov rysy se zptn stvaj produktivnmi silami, je utvej spoleensk proces. S ohledem na problm ducha protestantismu a kapitalismu jsem se snail ukzat, e zhroucen stedovk spolenosti ohrozilo stedn tdu; e toto ohroen vyvolalo pocity bezmocn izolace a pochybovn; e tato psychologick zmna odpovdala apelu Lutherovy a Kalvnovy doktrny; e tyto doktrny zesilovaly a upevovaly charakterov zmny a e charakterov rysy, je se vyvinuly, se pak staly tvoivmi silami ve vvoji kapitalismu, kter sm o sob vzeel z ekonomickch a politickch zmn. Pokud jde o faismus, aplikoval jsem na jeho vklad tyt principy: ni stedn tda reagovala na urit ekonomick zmny, jako byly rostouc moc monopol a povlen inflace, posilovnm uritch charakterovch rys, toti jejich sadistickho a masochistickho sil. Nacistick ideologie tmto rysm odpovdala a zintenzvovala je, take nov charakterov rysy se pak staly djinnmi silami pro podporu expanze nmeckho imperialismu. V obou ppadech vidme, e vdycky, kdy je urit tda ohroena novmi ekonomickmi tendencemi, reaguje na toto ohro en psychologicky a ideologicky, piem psychologick zmny pinesou touto reakc dal vvoj ekonomickch sil, i kdy jsou v rozporu s ekonomickmi zjmy tto tdy. Poznvme, e ekonomick a psychologick sly psob tak, e lovk re

2 Pro pln vysvtlen tto metody srv. E. Fromm, The Dogma of Christ, Holt, Rinehart and Winston, Inc., New York, 1964. 3 Tento nzor nazvme pseudomarxistickm, protoe marxistickou teorii o determinaci djin ekonomickmi motivy interpretuje ve smyslu usilovn o mat eriln zisky a ne tak, jak Marx ve skutenosti mn ve smyslu objektivnch podmnek, kter mohou vst k rznm ekonomickm postojm, z nich intenzivn pn po zskn materilnho bohatstv je jen jednm z nich. (Bylo zdraznno v Kapitole I.) Podrobn vklad lze nalzt ve Frommov pspvku: ber Methode und Aufgabe einer analytischen Sozialpsychologie, Zeitschrift fr Sozialforschung, sv. I, 1932, s. 28 n., srv. tak vklad u Roberta S. Lynda Knowledge for What?, Princeton University Press, Princeton, 1939, kap. II.

aguje na zmnu vnj situace zmnou v sob samm a e tyto psychologick faktory obratem pomhaj utvet ekonomick a spoleensk proces. Eko nomick sly jsou inn, mus se vak ch pat ne jako psychologick motivace, ale jako objektivn podmnky: i psychologick sly jsou inn, ale musme je chpat jako historicky podmnn; ideje jsou inn, ale musme je chpat jako zakoenn v cel struktue charakteru len spoleensk sku piny. Pes tuto vzjemnou zvislost ekonomickch, psychologickch a ideologickch sil m vak kad z nich tak uritou nezvislost. To plat pedevm o ekonomickm vvoji, kter je sice zvisl na objektivnch fak torech, jako jsou prodn produktivn sly, technika a geografick faktory, probh vak podle svch vlastnch zkon. Pokud jde o psychologick sly, ukzali jsme, e pro n plat tot, formuj je vnj ivotn podmnky, maj vak tak svj vlastn dynamismus, co znamen, e jsou vrazem lidskch poteb, kter, akoli mohou bt formovny, nemohou bt vykoenny. V ideologick oblasti nachzme podobnou autonomii, je m sv koeny v logickch zkonech a v tradici, v souboru znalost zskanch v prbhu djin. Ve uveden princip meme pro spoleensk charakter zformulovat tak to: spoleensk charakter vyplv z dynamick adaptace lidsk pirozenosti na strukturu spolenosti. Zmny spoleenskch podmnek vysuj ve zmny spoleenskho charakteru, tj. v nov poteby a zkosti. Tyto nov poteby vyvolvaj nov ideje a psob na lidi, aby je vnmali; nov ideje zptn smuj k stabilizaci a intenzifikaci novho spoleenskho charakteru a uruj jednn lovka. Jinmi slovy: spoleensk podmnky ovlivuj ideologick jevy prostednictvm ch arakteru; charakter na druh stran nen vsledek pasvn adaptace na spoleensk podmnky, ale dynamickou adaptac na zkladnu prvk, kter byly bud lidsk pirozenosti inherentn biologicky, nebo se staly inherentnmi v dsledku historick evoluce.

Kniha, kterou jste prv peetli, vyla v prvnm anglickm vydn z roku 1941 pod nzvem Escape from Freedom (tk ze svobody). Oba tituly nejsou ovem ve skutenosti natolik protichdn, jak by se mohlo na prvn po hled zdt. Frommova kniha, ladn pedevm psychologicky, se dotk jak strachu ze svobody, tak i tku ped n. Autor sm charakterizuje svou knihu jako soust obshlho bdn, kter se snail prakticky aplikovat na souasn politick vvoj ve 40. letech expanzi nacismu ohroujcho zdaleka ne ovem poprv ani naposled svobodu modernho lovka. Jento jist^hvat, zcela pochopiteln a pro snahu aktuln pomoci v tomto ppad i omluviteln, se ovem na dle projevuje. Kniha je pedevm dlem psychologick m a z tohoto zornho hlu je teba se na ni dvat. Jej velk a nesporn klad spov v tom, e autor pizval k sympoziu o problmech etickch a sociologickch i nkdy a pli okat odstavovanou Popelku psychologickho spoluzdvodnn etickch a sociolo gickch norem chovn. Nkdy mi vak pipad abych jet chvli u svho pmru zstal e z Popeliny do krlovsk role postaven psychologie utk oprvnn ped plnoc ped plnm odhalenm. K neoddiskutovatelnm pnosm dosud asto neoprvnn pez ranho podlu psychologie plat Frommv vynikajc odborn fundovan rozbor skuten svobody jedince, strachu z n i tkem ped n, ale i co je po mm soudu ze veho nejobjevnj procesu nahrazovn jednoho niku z nesvobody pdem do nesvobody jin. Stejn tak pnosn je i dynamick chpn svobody proti omezujcmu pojmn statickmu, nebo objev prokazateln spojitosti charakteru a mylen, vyvracejc dosavadn konvenn nzor, e mylen je vlun intelektuln proces, nezvisl na psychologick struktue osobnosti. Plat to napklad i pro jednotliv pojmy jako lska, spravedlnost, rovnost a ob. Fromm obohacuje nejen psychologii, ale i etiku a sociologii o pnosn rozlien svobody negativn (svobody od neho , freedom from) od svobody kladn (svobodn rozhodovn se k nemu, freedom for) Svou teorii konfrontuje s jinmi psychologizujcmi, sociologizujcmi a ekonomizu- jcmi teoriemi. V tom vidm dal podstatn pnos, protoe tch prvnch, psy chologizujcch teori je nm dnes nadmru teba. Autor prokazuje svou teorii o negativn i pozitivn svobod i o strachu z n a tku ped n na nkolika vraznch obdobch novovkch djin: obdob reformace (pevn lutersk a kalvnsk) a obdob nacismu. 1 kdy psycho logii jejich vzniku a rozen by neml dn psycholog a filosof ani sociolog a politik znevliv pominout, m i sv nedostatky. Je jist velkm pnosem obnait beze vech omezujcch tabu psychologick koeny

zmnnch obdob, nen je vak mono absolutizovat a vidt v nich koeny jedin. Vysvtlovat osobnost a dlo Luthera, Kalvna stejn jako Hitlera pevn jen jako dsledek jejich osobnosti, pedevm masochistick, sado masochistick a destruktivistick deviace, nm neme dt jejich pln a tedy i maximln pravdiv obraz. Stejn tak je nepln vysvtlovat si jen takto rst jejich hnut a individuln spoleensk profil jejich pvrenc. Psychologick rozbor, s nm Fromm ve sv knize pichz, je ovem pro poznn tchto osobnost i hnut, i profilu jejich pvrenc nadmru pnosn a potebn, protoe i v nich le vysvtlen, pro tak jednali, pro zskali na svou stranu tolik lid i pro se tak i onak v dan dob tolik lid chovalo. Je jen koda, e nepodrobil stejn analze i dal nemn nebezpen autoritsk reim, jakm byl nesporn i stalinsk komunismus. Pro tomu tak bylo, nevm. Fromm ostatn nebyl v t dob jedin, kdo tak uinil. Vdy i na komunismus bylo mono aplikovat Frommova hlediska o psychologick d eviaci jejho nejelnjho pedstavitele Stalina i dalch rozhodujcch pedstavitel strany i sovtsk moci par excellence. Mon tu sehrla svou lohu i iluze mnoha tehdejch intelektul, e na sovtsk komunismus je teba pohlet jako na spojence proti nacismu, co byl ovem hlubok omyl, na kter mnoho z nich vetn Fromma nakonec doplatilo. Zmnn obdob Fromm konfrontuje s pohledem na souasnou americkou demokracii tyictch let. O jeho snaze o co jobjektivnejs! pohled svd i jej kritika. Fromm trkazje, e dn spoleensk zzen nemus bt prosto nesvobody, ani e naplovn svobody samo o sob jet nezaruuje. Autoritativn reimy jsou svobod nebezpen pedevm proto,, e mezi de - viantnm charakterem jejich tvrc i vtiny pvrenc je od potku jejich existence prhledn oscilace, stc a do realizace jejich sadomaso chistickho a destruktivnho charakteru. Fromm ukazuje, e svobodu jedince neohrouj jen sly zvnjku, ale i zevnit. Vidme, e^SKuten svobody se lid boi a e z~ri uffiai. o -zou- falstv nebo do asocilnho jednn i jen vymuj jednu formu nesvobody za jinou. Platnost tohoto Frommova zjitn vidme i dnes na kadm kroku. Tak napklad Vclav Havel mluv ve svm projevu v Salcburku o strachu, e na sv koly nebudeme stait, strachu z vlastn nedostatenosti, tedy stra chu ze sebe samotnch . Podle nho ,jsme vzni, kte uvykli vzen a proputni znieho nic na vytouenou svobodu nevd, jak s n naloit, a jsou zoufal, e se mus neustle rozhodovat . Poznvme, e lid si asto nejsou sv nesvobody ani pln vdomi a mysl si, e svobodn jsou. Obrovsk vliv hromadnch sdlovacch prostedk a re klamy bere lovku stle vce jeho svobodnou tv a promuje ho v m dl nesvobodnj objekt svho psoben. Anonymita tchto novch pn vede mnoho lid k tomu, e si je ani jako sv pny neuvdomuj a ztrty sv individuln svobody si nejsou vdomi. Frommovo pozorovn potvrzuje napklad esk ekolog M. Vodrka, kdy k, e technokratick a neeko logick pstup, kter jsme zddili po starm reimu, ns odnauil svobodn myslet a svobodn jednat. Nalhavost Frommovch mylenek potvrzuj i nkte umlci. O nepznivm psoben propagandy a snaze po uniformit

hovoil letos na Svtovm kongresu eskoslovensko, Evropa a svt tak spisovatel Karel Pecka. Nazval sil o zglajchaltovanou rovnost snem hrbatch du. Pedstava o zplanrovn povrchu zem, snesen horstev a zasypn do lin je nejen fantaskn, ale i odpuzujc, k. Nemn hroziv je mylenka uniformity lid v jednotn podob robot. Kdyby piel lenec s uenm, e lenstv je vlastn optimln stav normality a jednonoh s tm, e kulhavost je nejefektivnjm a nejkrsnjm zpsobem pohybu, nemohli by uspt. Avak teorie rovnosti vdy nalzaly a dojista i nadle, tebae jinmi formami ne dosud, budou nalzat stoupence, a to z dvodu, e rovnost je sen hrbatch du. V kadm ppad jsou rovnostsk teorie v razem horizontlnho vidu svta Vertikln vid uspodn nen omezen jen na pomry spoleensk, do pojmu svt zahrnuje i vy struktury. Vertikln idea je hierarchick, jedince vdy pesahuj transcendentn sly, k nim se lid rznm zpsobem v rzn ch dobch vztahuj . Vertikln chpn svta, vychzejc ze souladu s prodnmi zkony, je realistick. Lidsk spoleenstv je diferencovan, kad jedinec je osobit a odliuje se od druhho. V prod neexistuje rovnost nebo stejnost; ani dv mosk vlny nejsou toton. lovk je pak suvernn individualitou a nikoli zamnitelnm pslunkem rasy nebo tdy. A tady jsme u u prvnho otaznku. Svoboda, jak ji chpe Fromm, je toti .msty velice vgn. Vymezena primrn psychologicky a sociologicky, po strd potebn nboj etick, nboensk, filosofick, chyb j sklouben ostatnmi hodnotami, mus toti u ve Frommov pojet samotnm bt svobodou k nemu, neme stt vypreparovan, an sich. Frommv argument obecnho konsensu je asto pli neurit a i kdy je to jist pmo pravm opakem autorovch zmr, m v sob prv svou neuritost a vce mn piznanou-nepiznanou relativitou nebezpe svho opaku nemonosti svobodn a demokraticky ke konsensu dojt. A tu opt sklouzv Fromm obas k eenm u v souasnosti bud pekonanm nebo iluzornm jako napklad k demokratickmu socialismu a plnovanmu hospodstv. Je to stejn utopie jako byla praxe jeho pm demokracie v knize Mt nebo bt?. Nebezpe bezbehosti individuln svobody, kdy by realizace svobody jednoho mohla ohroovat nebo dokonce vyluovat svobodu druhho, pebj Fromm psychologizujcm optimismem, operujcm s jakmsi neuritm vnitn svobodnm jedincem bez bzn a hany. Ve vzduchu ovem vis ono potebn zalenn svobody individua do vertikln hierarchie hodnot. Je napklad tk stanovit normu normlnosti jednnm v souladu s tm, co je pro jedince potebn z praktickho hlediska a co jeho innost uspokojuje i psychologicky. Kolik je - i normlnch jedinc, tolik je i poteb, kter se mohou a budou liit a ne mus bt toton ani podobn. Jak praktick hlediska jsou normln? Vdy vme, e i normlnho jedince asto psychologicky uspokojuj ty nejrznj innosti. Odmt -li autor jako potencilnho tyrana v jistch ppadech i institut svdom, ocit se na nebezpen pd sociln nesladiteln relativity a morln polyvalence, jdouc a k anarchii, i kdy to drazn popr. Frommova velikost spov v odhalen psychologick spoluasti na problmu svobody, stv se vak nejistm v praktick aplikaci pro utopinost domlen svch objev v jejich mon realizaci.

Jinm spornm problmem je vchova. Ani vchova k nej plnj mon svobod kadho jednotlivce se neme obejt bez jistho formovn a omezovn dtte prv v nejtlejm vku. A to i za cenu, e me nkdy vst i k ppadnm deformacm. Nechat dt prv v jeho prvnch mscch a letech, kdy se kladou zklady jeho char akteru, etickch norem a sociability, spontnn se vyvjet, vede nezdka prv k tomu, co meme vidt na nkterch americkch kolch, kde programov laissez faire, laissez passez st v nechtnm rozvjen sadomasochistickch a destruktivnch sklon, pr otoe deviace se nevyvjej jen jako alternativa svobodnho projevu. Je tedy vidt, e kniha, kterou jste prv doetli, je nejen pln novch plodnch mylenek, ale i otaznk. Sprvn pochopena a domylena je vak souasnmu teni velkm pomocnkem pedevm pi vlastnm sebeuv - domovn. Nastavuje nm zrcadlo, abychom vidli, jac opravdu jsme, a ne, jakmi se chceme zdt bt svmu okol a nakonec nkdy i sami sob. Napadaj m man slova jednoho aforismu, e nejvt l je obelhvat sm sebe. Toto sebeobelhvn zail na sob snad kad z ns. Ovem snaha pipodobnit se njakmu vzoru, modelu, jac bychom mli, a tedy i chceme bt, je lovku stejn tak vrozen, dan a potebn jako svoboda. Nesm vak bt tkem od , ale smovnm k Ped tmto pirozenm smovnm k idelu a usilovnm o svoji promnu v nj, by ml kad lovk vdt, jak skuten je, a ne, jak se chce jet vnitn nepromnn svmu okol a konen nkdy i sm sob jen zdt. V tomhle jsou psychologick poznatky Frommovy prc e nedoceniteln. Co nejvt svoboda spov jist v rozvoji co nej vtho mnostv pozitivnch hodnot ovem v souladu nejen s vnitn svobodou jednotlivce, ale i v souladu s potebami a cli o svobodu usilujc spolenosti. Snad nejvtm pnosem Frommo vy knihy je objev a propracovn psychologick podmnnosti svobody, jejho ohroen a strachu z n i tku ped n. V tom je Frommova nejvt sla. Kde vak opout dokonale zmapovan hjemstv psychologie, dostv se obas na tenk led a hroz mu, e s e probo prv tam, ped m ns jinde varuje, do mlhavho relativismu, kter rozhodn tou plnou pozitivn svobodou nen. Svoboda kadho zn je opravdu jednou z nej vtch hodnot, je mme. Je i pedpokladem k naemu nejplnjmu rozvoji. Pat bezesporu k naim ne- zcizitelnm prvm. Na cest k n nm vak stle jet mnoho chyb. lovk je opravdu jedinou stvoenou bytost na Zemi se svobodnou vl. A tak se stv, e asto znovu a znovu jen myln vymuje jho jedn nesvobody za druh v domnn, e m je toto jho neviditelnj a anonymnj, tm je on sm svobodnj. Jene skuten svoboda je nkde jinde. Neme nikdy stt mimo rozliovn dobrho a zlho. Pestala by bt sama sebou a lovk by si nasadil jen neznatelnj, ve svch dsledcch vak jet zhoubnj jho. V tom, co nm o naem hledn a naplovn svobody z psychologickho hlediska ekla novho, vidm nejvt pozitivn vklad knihy, kterou jste si peetli a ke kter je dobr se pi zamlen nad sebou znovu a znovu vracet. Zdenk Jank

Pedmluva I 7 Pedmluva II 9 I. Svoboda psychologick problm? 13

II. Vylenn individua a dvojznanost svobody 23 III.

Svoboda ve vku reformace 31 1. Stedovk pozad a renesance 31 2. Obdob reformace 42 IV. Dva aspekty svobody modernho lovka 62 V. Mechanismy niku 77 1. Autoritstv 79 2. Destruktivita 97 3. Automat konformity 100 VI. Psychologie nacismu 111 VII. Svoboda a demokracie 127 1. Iluze individuality 127 2. Svoboda a spontaneita 134 Dodatek: Charakter a spoleensk proces 144 Doslov (Zdenk Jank) 155

Srch ze svobody rozhodn pat k nejznmjm dlm Ericha Fromma, jeho psychologicko-filosofickosociologick prce si vydobyly mezinrodn presti a naly irokou odezvu i u eskch ten. Nmi uvdnou knihu napsal Erich Fromm po osmi letech exilovho pobytu ve Spojench sttech, kam musel utci ped Hitlerovm faismem. Vzhledem k tomu, e lidem z demokratickch spolenost se navzdory faktm zdlo neuviteln, e by nacistickou ideologii i praxi aktivn podporovaly irok vrstvy nmeckho nroda, povaoval Erich Fromm za nutn vysvtlit psychologick koeny tohoto dsnho jevu. Znamenm velikosti Frommoyy osobnosti je, e s ptrnm po psychologickch pinch lidsk touhy po podzen se vld pevn ruky i vdce nezaal v obdob kolem 1. svtov vlky ale u mnohem dve na rozhran stedovku, renesance a reformace. Nebudeme a ani nememe vykldat celou Frommovu objevnou cestu, vimnme si pouze jednoho Frommem vstin formulovanho paradoxu, e koeny nenvistnch ideologi zatracujcch lidskou svobodu nejsou v temnm a spoutanm stedovku, ale v osvobozujc reformaci. Jak je to mon? Fromm toti velice vstin ukzal na fakt, kter byl sice

ad spoleenskovdnch badatel znm, ale nikdo ped Frommem ho explicitn psychologicky ne- propracoval fakt dvojznanosti lidsk svobody. V konkrtn historick skutenosti to znamen, e stedovk lovk byl sice spoutn cechovnmi, rodovmi a jinmi omezenmi, ale ve sfe duchovn mu byla v rmci crkevn obce zaruena spsa, pokud se o ni sm svm ctnostnm ivotem zaslou, nebo jak kali podle socialistickho slovnku tmt scholastit dogmatici lovk je od pirozenosti dobr, a tedy kad lovk je ped tv Bo roven ostatnm, kadmu bez rozdlu je nabzena Bo milost, kterou vak lovk me i odmtnout natolik m svobodu vle. A co nm k v tomto smru plamenn hlasatel reformace Luther? lovk je od pirozenosti patn a neme si sm zaslouit spsu kdo to tvrd, je podle nho svinsk teolog. Dal protestantsk vdce Kalvn jde pak jet dle lovk je u ped svm narozenm peduren k spse nebo k vnmu zatracen nepipomn vm to ideologii rasov nadazenosti? Ale abychom nebyli jednostrann: reformace pin svobodu od crkevn podzenosti s n ovem pin i nenvist, kter me stt u zrodu takovch zrdnch ideologi, jako byla na cistick.

Z anglickho originlu Escape from Freedom, vydanho nakladatelstvm Holt, Rinehart & Winston, New York 1941, peloila PhDr. Vlastislava ihlov. Doslov napsal Zdenk Jank. Oblku navrhl Pavel Koln. Vydn 1., Praha 1993. Vydalo a sazbu zhotovilo Nae vojsko, nakladatelstv a knin obchod, s. p. v Praze, jako svou 6247. publikaci, stran 160. Odpovdn redaktor PhDr. Milan Va. Vtvarn redaktorka Larisa Dakov. Technick redaktorka Eva Baumov. Vytiskly Tiskrny Vimperk, s. p. AA 14,00. VA 14,49. 28-029-93. 02/03. FROMM, Erich Strach ze svobody / Erich Fromm ; Z angl. pel. Vlastislava ihlov ; Doslov Zdenk Jank. 1. vyd. Praha : Nae vojsko, 1993 (Vimperk : Tiskrny Vimperk). 160 s. Orig.: Escape from Freedom ISBN 80-2060290-9 316.6 * svoboda spolenost lidsk stol. 16.-20. analzy sociln psychologick monografie