KNIHY MANESA SVAZEK I

JULIEN

BENDA

-::f{V * lF-C

ZRADA VZDELANCU
.-&-4&'t

.A - 6r-4--/v7--d'tz-i

pRnr.oZrLA

VERA URBANOVA

V PRAZE

Spolek vftvarnfch

1929

umdlcrl MAnes

/'r:ef

Sodt trpt nedostatkem atry o tanscendentnf

RENOUVIER

praadu

PREDMLUVA

Toktoj oypraouje, ie kdyi byl dfrstojnikeffia oidil

F r n a n a o u z s ks6l o v o c l e r c
(z latinsk6hoclericus,
dlovdrk duchovni, v opak laiku, dlovdku sv6tsk6mu), jimd
autor o,znad,ujetyp lirdf, iejichZ dinnost nesm6iuje k ci_
hirn praktickftm - urnElce, u,ince, filosofy - bylo velmi
t6iko

pieloiiti

vzd6lanci,

d,o dcstiny. proto uzito v titu,lu slova

v t e x t u p a k v i r r a z ul i d 6 d u c h o v n f .
Pozn6rnka pi.ekladatele

pii pochodu,jak jeden z jeho druhfi bije ilwdka, jeni

se uch'jtlilz iadyrpraoil mu.: ,rNestydite sezacfuizeti
takto se svtm bliinfm ? Coi jste ncietl Eztangelia?"
NaCeEmu tentoodpwdddl: ,rCoi jsteneietl aojenskjch
piedpisfi ?"
Takozttito odpndd' stilmc o{dycky duchoonl spraaedlrnst,jei chcefiditi spraaedlnostsadtskou.Zdci se
mi aelmi moudrd. Ti, kdoi oedou Clwdka k dobjztdni
odci, nemaji co iiniti sesprooedlnostia milosrdcnstairn.
Piesto o{ak zdd se mi &fileiitd, ie existuji lidd,
kteif, i kdyi jsou pro posmich, oybizej{ x;d bliini
h, oiie a jiru iddU,rci je idd wdtsk!. Ti o{ak, jimi
ruileiela tato illoha a jei nazlodm lidmi duchwn{mi,
neim ie ji nedbaji, ale dbaji ,ilohy opairrc. Vdt{ina
moralisttl,jim{ sepo padesdtlet v Eoropd nnslouchd,

lidstao, aby nedbalo Eztangelia o itlo

ZRADA YZDELA}.{CIT
,

Zapoinu to prtivd dokazoztati.

-.,4,.
; /;,-:7*r-/l '-r,.{:"',r-

I
MODERNf ZOOTONALENf

'

. z,''

./-i

/.
14

't
/

)
c-.7

J.''.:

/l

//t

t,

,'/

'),"

t . )
. . t f

POLITICKYCHJASN

UvaZujme o tdchto v65nfch' zvanych politickf'mi, pro n6Z lid6 povst6vaj i proti sob6 navzeiem
a z nichil jsou hlavni v55n6 rasov6, v53n6 tfidni
a v65nd nSrodnostni. I lid6 nejpiesv6ddendji v6Iiciv osudovy pokrok lidsk6ho rodu' piesndji iedeno v jeho nutn6 smdiovSni k vdt5imu miru a
l5sce, nemohou popfiti, Le tyto v63nd dospivaji
v dobd iednoho stoleti a den ze dne vice, v mnoha'
a to nejdfileZit6jBich sm6rech, ke stupni dokonalosti,' idnoil historie nikdy nespatiila.
A piedevSim tfkaji se mnoZstvi lidi, jehoZ se
nikdy netykaly. KdeZto jsme piekvapeni, zabyv6me-li se na piiklad obdanskfmi v6lkami, jeZ zmitaly Francii v XVI. a dokonce i koncem XVIII'
stoleti, malfm mnoZstvim osob, kterfm vlastnd
znepokojovaly du3i, kdeito jsou d6jiny naplndny
ail do XIX. stoleti dlouhfmi evropskfmi vSlkami,
k nimZ piihliZela velk6 v6t5ina obyvatelstva naprosto lhostejn6 mimo hmotn6 Skody, ieL mu

I
I

1
{
I

jakoZto v63n6, zachovitvaji, zd6, se, heslo i v citdni. Je zcela zlejm6, jakou posilu tim zfskaly.
Tento vzrtst jednotnosti je provazen u ndkterych znich piibyv6nim piesnosti.
Vfme
na piiklad, jak socialismus,jenZ byl je5td pied
sto lety v davu svych adeptri v55ni mocnou, ale
neurditou, vymezil dnes l6pe piedmdt sv6ho risili,
urdil piesnf bod, kde chce napadnouti odprirce,
Irnutf, jeil chce podniknouti, aby dobyl risp6chu,
jak tyil pokrok lze zjistiti u antidemokratismu.
Vime t6il, jak nen6vist vyhraiujic se, silf.
Jin6 zdokonaleni politickfch v65nf. AZ do dne3nich dnri vidim v historii, jak tyto v55nd postupuji v pferfvk6ch, jak lze v nich znamenati
skoky a piest6vky, zdchvaty a ochabnuti;
u vSSni rasovych a tiidnfch vidim, jak po vybuSich, zajist6 hrtmnich a detnych, nSsleduji
dlouh6 obdobi klidu nebo alespoi diimoty; mezi
n6rody trvaly l6ta viilky, nikoliv v5ak nendvisti,
i kdyil piipustim, io existovaly. Pohl6dn6me
v5ak dennd rdno do jakf'chkoli novin a zjistime,
Ze politick6 v65n6 nejsou ani den v nedinnosti.
Nanejvy5 ndkter6 z nich na okamZik umlkaji ve
prospdch jedn6 z nich, kter6 vyZaduje n6hle
v5ech sil jedince; je to hodina >posvdtnfch
svazkri<<,kter6 v5ak neohla5uji nikterak vlSdu
ldsky, ale v5eobecn6 nendvisti, jeh plechodnd
ovl6d6 nenS,visti d6stedn6. Politick6 v55n6 ziskaly dnes vlastnost, tak lfdkou v citov6 oblasti:
nepietri.itost.

Zamyslerne se nad timto hnutim, jimZ nenSjin6, v3evisti d6stedn6 ustupuji ve prospdch
obecn6jSi,jeil vyvozuje z citdni sv6 vSeobecnosti
viru v sebe a tim i silu zeela novou. Snad
nebylo je5td dosti zdfrazndno, ile ie toto hnuti
jednim z hlavnich rysfi XIX. stoleti. Toto sto'
leti spatiilo nejen ve dvou opakov6nich, v N6mecku a v Italii, jak stalet6 nen5visti malfch
st6tri zanikaii ve prospdch velk6 nSrodnostni
v65n6, ale pr6v6 ono (piesn6ii konec XVIII'
stoleti) vid6lo ve Francii, jak nen6vist mezi
Slechtou dvorni a Slechtou venkovskou hasne
ve prosp6ch nenS.visti obou ke v5emu' co neni
Slechtick6, iak se nendvist mezi Slechtou
mede a Slechtou riiednickou tozplivd v tfimi'e
nStlaku, jak nendvist mezi vySSim a niZSim
duchovenstvem mizi ve spoledn6 nendvisti
k stavu laick6mu, jak se nen6vist mezi duchovenstvem a Slechtou trati ve prospdch nen6visti
obou k ttetimu stavu, jak se posldze za na3ich
dnri spoledn6 nen6vist tii stavri rozplyvit" v jedinou nenrlvist osob majetnych k tfid6 d6lnick6.
Zhu3tdnf politickfch v55ni v malli podet v65ni
velmi prostfch, kter6 vyplyvaii z neihlub5ich
koienfi lidsk6ho srdce, je vymoZenosti moderniho v6ku.")

12

L3

') Plipomeime
si, Ze je5td asi pied sto lety se francouzSti d6lnici, rpoch6.zejici z rilznfch krajri, velnai iasto
pou3tEli d,o vz6jernnfch krvavfch
bojt (Manhin Nadaud: M6rnoi,res de L6onard, str, 93).

',1

Soudim t6L, ile lze spatiovati velikf pokrok

politickfch v6Snf v tom, jakf vztah zaujimaji
dnes u toho, kdo je jich divadlem, k jeho ostatnim v65nim. Kdeilto zd6 se jisto, ile u m6sfana
star6 Francie, piesto Ze v65nd politick6 zaajimaly vfce mista, neil bychom se zpravidla donrnfvali, zaujimaly piece jen men5f neZ vri5efi
zisku, chtivost rozko5f, city rodinn6, potieby
marnivosti - muZno ifci pii nejmen3fm o jeho
modernim druhu, Ze, vstupuji-li vd3n6 politick6
do jeho srdce, vstupuji tam za stejn6ho kursu
jako ostatni. Srovnejme na piiklad nejniisi
misto, jet zaajimaji politick6 v65n6 u francouzsk6ho m63tl5ka, jak se jevi ve fabliaux (franc.
verSovanfch povfdk6ch LZ, a 18. stol., pozn.
piekl.), v komedii stiedovdkd, v romdnech
Scarronovfch, Fureti0rovfch
a Charles Sorela,') s mistem, jeL zaujimaji u tlhoil m65fana,
vylidenrSho Balzacem, Stendhalem, Anatolem
Francem, Abelem Hermantem a paulem Bourgetem (nemluvim ov5em o dobich krise, jako
byla Li$') nebo Fronda,6) kdy politick6 v65n6,
zmocni-li se jedinee, z,mocfuji se ho cele). pravda
') Petit de
Julleville, La Com6die
et le s
M o e u r s e n F r a n c e a u m o y e n d g e . Andr6 Le
B r e ' t o nL e r o m a n a u X V I I e s i b c l e .
') KatolickS liga
ve Francii, zaloiaytd r. 1576 proti
kalvindstrun (porzn.'pielcl.).
') OAUo; pnoti
vl6d6 Arury Rak. a kardindla Marrafina
(1648-51) (pozn. ptukt.).

14

je, ile i dnes politick6 v55ndzmocf,uji se u tohoto

md3tlana vdt5iny ostatnich vftini a pozmdfiuji
je ve svrij prospdch. Je znilmo, jak jsou za
naSich dnri rodinnS, soupeistvi, obchodnf nepi6telstvi, karierni ctiZddost a destn6 zSvod6ni pros6ikl6,politickf'mi v5,5n6mi. P o I i t i k a piedev3im, i,6d,6,apo3tol moderni du5e, politika viude,
lze mu zjistiti, st6le a jedin6 politika.u) Jakou
posilu zisk6'v6, politick6 v5Sef, sludujici se
s ostatnimi v5Sndmi, tak detnymi, tak vytrvalfmi a tak silnfmi - jen se rozhl6dn6me kolem
a uzlime to. - Co se tf'de dlovdka z lidu, moZno
zmdiiti, jak moderni dobou vzrostl vztah t6chto
politickfch vSBni k jeho ostatnim v63nim, uv6,ilim*ll jak dlouho se omezovala ieho ve3ker6
v55ei podle slov Stendhalovych na piSni: 1. aby
nebyl zabit,2. aby m6l p6kny teplf' kab6't; jak
potom, kdy? pon6kud men5i bida mu dovolila jakfsi rozhled v3eobecn6jSihordzn, trvalo dlottho,
neZ se jeho neurdit6 touhy po zm6ndch spoledenskfch promdilovaly ve v65eil, totiil neil
jeji
projevily
dva hlavnf karakteristick6
rysy: utkvdlou mySlenku a nutnost piech6rzeti
') Novinkou je piedev3irn, Ze piirpouBtime, Ze v5e je
politi,ck6, le to hl6s5,me, Ze se ti'm honrosi,me. Ji,nak je
zeela zilejm6, Le lid6, jako oibchodnici nebo bSsnici, nedekatri teprve do dne$ni do,by, kdyZ se pokou5eli o'dpraviti
odprirce tim, Le jej politic,ky dirskvalifikovali.
Vzpomeime, jakfmi prostiedrky soupeli La Fo,ntaino'vi zabnaiovarli nur po deset let pffstu,p do Akademie.
Z.rada vzdElancrl.

_-*"qrqF*

15

v din.') Mohu lici, ile politick6 vdsnd dosahuji

d n e sv e v 5 e c ht i i d d c h s t u p n 6p i e v a h y
nad
ostatnimi
v55ndmi, jak6 nikdy neznaly.
cten6i jiZ uhodl hlavnfho dinitele hnutf, jeZ
zde zaznamendvf,me:ile se staly politick6 v65n6
vSeobecnymi, soudrZnymi, jednotnymi, trvalfmi a pftev'llnymi, v tom pozni, katdy z velk6
d6sti dflo politickfch dennfch a lacinfch novin.
Nelze se nezarnysliti nad ot6zkou, neni-li pravd6ltodobno, Ze teprve podfnaji v6lky mezi lidmi,
piemf5lime-li
o tomto kulturnfm
ndstroji
jejich vlastnich v65nf, jejZ lid6 vynalezli, anebo
alespoi piivedli ke stupni moci, jak6 nikdy nebylo lze spatiiti, a jemuZ se odd6vajf celou sdilnostf srdce kaZdodenn6,jak se probudi.
Poukfnali jsme pr6vd na to, co lze nazvati zdokonalenim politickfch v5,Snina povrchu, ve formzich vice m6n6 vn6j5fch. Zdokonalily se v5ak
t6Z podivuhodn6 v hloubce, ve vnitini sile.
A piedevlim zvlir5td pokrodily ve znalosti sebe
samych. Je zfejmo, i,e si dnes (a to tEL znalnou
mdrou ridinkem novin) du5e, zasailendpolitickou
v55ni, uv6domuje svou vlastni vd5eil, formuluje
si ji a vymezuje si ji s urditosti, jak6 neznala
pied padesSti lety a o niil netieba zdtrazfiovati,
jak se ji zesiluje. Cht6l bych pii t6to piileZitosti
') Projevily je podle
hlubok6 pozn6rnky Tocquevillovy
ai v den, kdy poi6tek zlep5enfch Zivotnich podrninek
pod,nitil dlov6ka z lidu, aby chGl vice, totiil konrcern
XVIII. stoleti.

16

vytknouti dv6 v55n6, ieiichi; vznik na5e doba

jejich existence, ale
spatiila, nikoliv ov5em
jejicft uv6domdni, plizndni a hrdosti na sebe
samy.
Prvni nazval bych jistf'm i'idovskfm
KdeZtoat' dosud Zid6,
Aaeionalismem.
odsouzeni v mnohfch zemieh k tomu, aby byli
rasou m6n6cennou' nebo alespoil odli5nou a nesplynutelnou, odpovidali popirSnim t6to odli5nosti, snaZfce se setiiti jeji zd6'ni a odmitajice
piipustiti realitu rasovou, vidime dnes, jak se
tnnozi z nich od ndkolika let snali prohlaSovati tuto odli5nost, vymeziti jeji znaky nebo to,
co za n6 poklSdajf, honosi se jimi a tepaji kaZdou
snahu po splynuti se svymi odpfirci (viz dilo
Israele Zangwilla, Andr6 Spira, Revue Juive).
Nejde zde o to, abychom p6trali, od je hnuti
tdchto Zidfi u5lechtilejSi neZ risili mnoha jinych'
jimiZ se omlouvS jejich pfivod, jde o to piipomenouti tomu, iei? zaiimd mirovy pokrok ve
svdt6, ile k pfch6m, I<ter6 pozvedaji lidi proti
sobd navz6"jem, piibude tim o jednu vice, alespoi pokud je uv6domdlS a na sebe hrda.8)
Jin6 hnuti, kter6 m6m na zfeteli, je b u r Z oa s i s m u s, minim tim v65eil tiidy m65tl5ck6,
zaji5tujici se proti tffd6, kter6 ji ohroZuje.
') Mluvim zde
o Zidech zitryadu a m65t'ansk6 vrstvy;
Zidrcnrskf prroletari6t nedekal tepnve aL do dne$ni doby,
aby se poh:r,ouZirldo cirtu ,w6 rasov6 zvlS5hriosti. Pfusto
vBak trird to bez nrroivokace.

17

MoZno iici, ile ai do dne5nich dnfi byla

>tiidni nendvist<<,pokud jde o nendvist uv6dorndlou a na sebe hrdou, pi'edev5fmnend,vistid6lnika k svdtu md5tiSck6mu, nen6vist opadnd
projevovala se m6nd patrnd; burZoasie,stydic se
za egoismus,jejZ poklddala zavlastni sv6 vrstv6,
vyt6dela se z tohoto egoismu, piipoultdjic jej
nelib6 i mezi sebou, chtdla, aby byl poklSdSn
a sama jej poklSdala za nepi'imou formu p6de
o blaho v5ech.') Proti dogmatu tiidniho zftpasu
odpovidalapopienim, ie jsou vskutku tiidy, projevujic takto, ile citila-li svou oposici k svdmu
odprirci nezm6nitelnou,nechtdla piipustiti, ile ji
citila. Uved'me dnes italskf >fa5ismus<<,
C h v A,lu francovzsk6ho
m65t,6,ka a jin6
projevy tohoto rdzulo) a sezn5,me,Le si burZoasie pln6 uvddomuje svfrj zvl65tni egoismus,Ze jej
hiSsd a uctfv6 jako egoismus, spjaty s vrcholnymi zdjmy tifdy, Ze se honosi tim, Ze jej uctiv6
a vyzved6 proti egoismfim, kter6 usiluji o jeji
zk*za. NaSe doba spatiila, jak se vytv6"fi m y stika
burZoasni vdSn6, z oposice k v5Snim
o) Takor'6,to chtdni vyjadioval jeBtd
Benedikt XV.,
kdyi, vy,zfval chud6, >aby m61i zalibenl v blahoby,tu osob
vzne5enfch a'aby odekS,vali s drivErou jejich podlrom<.
'o) Na pi. Barik6da
Paula Bourgeta, kde a.utor,
Z6k Georges Sorela, vyzfvh burZoasii, aby ne,ponech5vala
p:roletariS,tu monopol tiidnf v5Sn6 a n6,silf. Yiz t6l, Andr6
B e a u n i e r aL e s d e v o i r s
(Povinde la Violence
nosti n6sili) (citovSno Halpdrine-Kaminskirn v ptedmlu,vd rlila Tolst6ho: Z6"kon l5,sky a zdkon n6sill).

18

piindsi k mor6lni biiin6 tiidy.") I zde n65 vdk

pln6
ianci lidsk6ho rodu nastoleni nov6 v63n6
sebou vlSdnoucf'
Pokrok politickfch v6Sni do hloubkv v dobd
jednoho stoleti zd6, se mi zvl66td vyzna(,ny
u v65ni n6rodnostnich. Piedev3im tim, ile ie citi
dnes davy, jsou tyto v5,3n6m n o h e m v 5 5 niv 6 j B i. Kdeilto diive, kdy bvlo ndrodnostni cit6ni p6stov6,notoliko krdli nebo iejich ministrv,
opiralo se piedev3im o sklon k prospEchu, (chtivost fizemi, vyhled6vdni obchodnfch ziskri a vS'hodnych svazkfi), moZno ifci, ile se zaklildfi
clnes,kdy je citi (a to neustSle) du5e lidu, piedev5im v p6st6ni pirchy. Kail'dy piipustf, Le n6rodnostni v65ef, je vytvoiena u moderniho
obdana ne tak z chS,pdni prospdchu sv6ho n6roda - prospdch, jejZ Spatnd tozpoznitvS",iehoil
pojeti vyZaduje informaci, jichi' nem6, a o n6il
nedb6 (zndme ieho lhostejnost k ot{'zkitm
ale ile je vytvoiena
zahraniEni politiky)
piedevSim z hrdosti nad nSrodem, z vfile
vcititi se v n6j, reagovati na pocty a urffiky,
o nichZ se domnivd,, Le jsou udindny jemu.
n*da oviem, aby jeho nSrod ziskSval (tzemi,
aby se mu dobie daiilo, aby mdl mocn6 spo") Slovo >>vzne5enfm6ilJik<<, iei. by bylo je5t6 pied
dvacehi lety budilo smich, nabfv6, ve francouzsk6 burZoasii rnrrstick6 plmrosti ,splfvajici s nejvy55imi hodnotamti socielrdmi a n6rodnfmi (Chv6la
francouzsld6ho m65f Aka, str. 284.).

19

t
I

jence, ale i,6d6 to ne tak pro hmotn6 vfsledky,

jeZ tim ziskdv6, (co m6 osobnd z tdchto vysledkfi ?) ale pro sl5vu, jeil z nich vyplfv6. Ndrodnostni citdni, zpopularisovav5i se, prom6nilo se
piedev5im v nSrodni pychu, nSrodni citlivost.")
Chceme-li zmdiiti, od je timryzeji v55niv6, pln6ji
iraciondlni a tim silndjSi, piipomeime si Sovinismus, formu patriotismu vynalezenou v prav6m slova smyslu dernokraciemi. Jak je tato
pycha ostatnd v opak b6Zn6mu mindni vdSni
silndjSi neZ prospdch, piesv6ddime se, pozorujeme-li, jak se lid6 ddvaji zad,ast6 zabiti pro
") Vytkndme piesnd, jakS zde novota. Obian XVII.
stoleti m6l jiZ pojern nirodni cti; d,okazuji to dostatednE
dopisy Racinovy (viz vlznamnou str6nku v Pam6tech
Pontisovfch, kniha XIV.) (Louis de Ponti,s, franc. kapit6n, 1"583-1670, pozn. ,pi.), ale ponech6,val kr6li, aby
usoudil, deho vyiaduje tato dest; 'pohor5erri, jako bylo
kterf
Vaubanovo, nad rnirem ryswickfm,
>>zneuctiv6
kr6le a celf n6rod<<,je hnurtim zcela vjrjiimeinfm za:sta"r6ho reZiimu. Moderni obdan se do,rmniv6,il,e clti s6m, ieho
vyZaduje dest jeho,nS,norda,a je hotov rpovsrtatipnoti sv6rnu
vfldci, citi-li j'i tenrto jinak peZ on. Tato novota nerri
orstatnd nijak zvlti5tni tr n6rodii dernokratick6ho reZimu;
i,' r. 191L obda,n6rno,narchie ndmeck6, pokl6d,ajice zra rLeclostatedn6 ko,nce,se,ieZ d6vala Fr:ancie jejich zemrt v n6hrad,u za od,stourpeni Maroka., go:zydli se velrrni p,rmdce
proti
piijal
sv6mu vlSdci, kterf
tyto p'odrnfnky
a rpodle nioh >zahodil< ,n6meckou dest. MoZno hvrdtti, te
stejn6 by tomu bylo ve Francii, kdyby byla op6t rnonarchii a kdyby jeji kr5;l po6al cititi z|jrrly rn5;rrod,nicti
ji'nak neZ j e h o poddani. Ostatn6 se tak d6lo po celou
vlSdu Lurdvika Filipa.

20

pychy, zlidka pro rijmu sv6ho

arDnku sv6
prospEchu.
, , ,,v
'cit6nf,
iito cilivost, jiL se odiv5, n6rodnostni
jest
moZnost
je
pro
niz
v6c,
popularisujic se,
dnes, nez kdv diive' Je
v6t5i
mnohem
iiibv
a sklon t6chto novfch >vl6d:"r"t, ile nhrodov6
jakmile se domnivaji' ile
pohan6,
ur"piiti se
"iru
vztfl,stajicimu nebez.
mit
ji zakousejf, vyd6vaji
kdyi' zdvisel jen na kr6'lich
ieli, iehoil, neznal,
spiSe
; jejich ministrech, lidech mnohem
ochota
dosti
ovl6dajicich
se
zna'n6
praktickych,
of.h sn63eti urfuilku, neciti-li se pr6v6 nejsiljiZ, koliktht bsr
ntj5i.'3) A vskutku neuvaZujeme
jen proto, ile
nyla v6lka za sto let zapil"lilasv6t
je
:uralen ve sv6
se n6ktery ndtod, clomnival, Le
skyt6
citlivost
n5rodni
Le
tato
cti.1n) Dodejme,
1') Pifkld z poniLeni olornouck6 z r. t850 (t' zv' punktace olo,rnouck, smlouvy mezi Pruskem a Rakouskem'
pozn. rpi.), o n6mZ moZno tvrditi, Ze by ho nesne'sla
jakou jevil
iaa^a denaokrasie, aspoi 's talkovou filo'sof,ii,
prurskf kr6il. a jeho vl6da- M6.m vytkniouiti, iak6 zv!nraopak hrozi,l,o miru zua kr51i? Stadi,
leno nebeu*li
uvedu-li slova Montesquieuova: Duch rnonarchie je v6lka
a dpbfva,ni.
") R. 1886 af6ra Schnoebelova' r. 1883 af6ra 3pan6lsk6ho k'r6le, jeni byl wrpisk6n v Paii'Zi jako hu'l6nskf
plrukov,nik, r. 189,1 af6r'a n6meck6 cisraiovny, projiZd6ji'cf
PatTLi, 189? af6r'a Fa5ody, 1904 af6ra anglickfch lodi
potopenf'ch ruskjrm lods'tvem atd. - NepiedpoklS'dime
adko'l'iv
crv5em, Ze kr6lov6 vedli jen praktick6 vilky,
tvrzenl ura,ien6 cti bylo velmi iasto ien z6rrlitrrrkou.

21

vtidcfim n6roda, af, koiistf doma nebo u sousedir,

novy a velmi jist:f prostiedek k rczpoatilni v6lek, jich? potlebuji, coL tak6 pochopili, jak ukazuje v hojn6 miie piiklad Bismarckriv a prostiedky, jimiZ dos6hl vdlek proti Rakousku a,
proti Francii. S tdchto hledisek zdd se mi dosti
oprdvndno ifci s francouzskfmi monarchisty, ile
>>demokracie,totj vdlka<, s podminkou, Ze minime demokracii ndstup ndrodnostni ciilivosti
davfi a ile uzndme, l,e tddn6 zm6na vl6dy neudini pftitrl, tomuto zjevu.")
Jin6 zna1n6 prohloubenf ndrodnostnich v65nf
je v tom, jak n6rodov6 ch6pou dnes citEnf nejen
Lud,vf,k XIV. nevedl zajist6 v6lku s llola,ndskem pnoto,
i,e nazilo medajle urhz,ejici jeho sl6vu. piirpustfme ddle,
ze kr5lov6 vedli das o'd iasu v6,riky >>parddni<<;elegance,
kt'*r6, iak se zd6, lf,j*| dfm d6le tftn m6n6 dennokracii;
ne,dovedem,esi jiZ piedstaviti, te by byl mir sv6ta ',Een
kavalkSdami, iraiko byly kavark6dy Karla VIII. v Italii
nebo Karla XII. v Urlcrajin6.
'o) Netieba piirpominati,
Le v6lky rozpoutan obecnou
v65ni a proti vrili vl6dcrl lze rspatiiti velmi zhusta za
m,onarchii, a to nejen za 'nanarchii konstitu,Enich,
iako
byla v6lka Francie pr,oti Spa,ndlsku r. 1g2B nebo proti
Tureoku r. 1826, ale i za mcrnarchii absolmtnich; na pI.
v5lka o d6dictvi rakousk6 wucen6 Fleuryrnu veiejnfm min6nirn; za Ludvfika Xvr. vd,rke za nezbvisrostt
americkou, r. 1806 vrllka Pr:uska proti Narpoleonovi, r.
18L3 v6lka sask6. Zdt, s,e tA,L,i,e i v roce 1g14 byla v6lka
vnucena absoluhrfm vl6dcrim, ia"ko Mikul65i II. a vil6mu
II., vS5ndmi lidu, iet Livili po l6ta a jichi, uZ nemohli
zadrileti-

22

svdho hmotn6ho Livota, vojensk6 sily, fzemniho

vlastnictvi, hospod6isk6ho bohatstvi, ale i sv6ho
ilivota morSlniho. S uvddomdnfm, jak6ho jsme
dotud nespatiili (jei, rczdmychuji mocnd spisovatel6) , uzavirS, se kai'dy nSrod nyni do sebe
a stavi proti druhfm svfij jazyk, sv6 umdnf, svou
literaturu, svou filosofii, svou civilisaci, svou
>kulturu<. Patriotismus je dnes uplatfiovSnim
jist6ho duchovniho ftvaru proti jinfm duchovnim ritvarfim.16) Vime, jak v63eil zisk5,v6 takto
na vnitini sile a od v6lky, ieil vede, jsou krutdj5i
ne? ty, kter6 poiSdali krdlov6, dychtivi toliko
stejn6ho fseku zem6. Proroctvi star6ho sask6ho
barda se pln6 ushutediluje: Vlasti budou jednou
vpravd6 tim, dim dosud nejsou: osobnostmi.
Budou nendviddti, a tyto nendvisti zprisobf
'o) >>Alernnohem dtleZiGj5i neZ h,m,otn6 f'akta je dule
nSrodri. Mezi vBemi n5^rody lze cltiti jak6si kva5en{,
jedni h6,ji urdit6 principy, druzi principy opadn. Tvoifce
soudri,st Spoleinosti n6rodt, n6rody neupou3.tEjf od sv6
n6rodnl mor6lhy.< (Rei n6rneck6ho ministra ,zahranidi
v Zenevd pii vstupu NEmecka do Spolednosti nr6rodrl 10.
zSIi L926.) Rednik pokraduje: >>Ztoho v5ak nechtl vyplfv6, aby n6,rodov6 povst6va,li rproti sobd navz6jern.< Je
s pordivem, Ze nedod,al >Naopak<. Od hrd6jBi a ,zdtovei,
pravdiv6jii je ied Treitschkeho: >>Toto sebev6domi, jei,
clr6pou nra^rod,ov6a jei. kultura jen zesiluje, toto rsetrevddomf prisobf,,l,e v6.lka nikdy nemriZe'mnizsti, pies uZEi
spojenl z6,jrnri, pies sblfZenl rnrav& a vndj5foh forem
Zivota<. (CitovSno Ch. Andlere,m, Poidtky
pangermanismu,
str. 228.)

23

vdlky hrozn6j5i, neil viechny ty, kter6 jsme

sPatiovali dosud.l')
Nelze v6ru dosti zdtrazniti, jak je tato forma patriotismu v d6jin6ch nov6. Souvisi zajist6
s tim, te byla tato v53efi piijata lidovfmi wstvami, a byla, jak se 2d6",zah*,jenar. 1818 N6mechem, kter6 bylo ziejm6 skutednfm uditelem lidstva, co se.tfde demokratick6ho patriotismu, rozumime-li timto slovem vrili ndroda vystupovati
proti ostatnfm n6rodrim ve jm6nu sv6ho nejzdkladn6j5fho charakteru.,s) (Francie za revoluce
a za cisaistvi nepomy5lela nikdy na to, aby povst6vala proti ostatnim n6rodfim ve jm6nu
sv6ho jazyka nebo sv6 literatury.) Tato forma
patriotismu byla za minulych vdkri tak m6lo
zndma, Ze neuvaZujeme jii, o pffpadech, kdy n6rody piijimaly ve sv6m hin6 kulturu ostatnich
ndrodfi, ba i t6ch, s nimiZ v6ldily, a dokonce ji
uctivaly. Mdm uv6sti fctu fr,ima ke geniu frecka,
o ndmZ soudil, Ze bylo politicky poraZeno? Octu
Ataulfa a Theodoricha, vit6zfi nad F,fmem, ke
") Piedvidal to, jak se zd6, Mirabeau, kdyZ hl6sal
irstavoddrn6rnu shrom abd&li, ie p,ro v6lky >,srnoibodnfch
nS,rodfr<'budeme ieleti v6lek kr6lfi.
'u) Vira
v n6rod,ni duSi je ziej,m6 a logicky vfronern li'd,ov6 du5e. Byla ostatn6 op6vovdna liter&fuurrou
v! zna1n6 demokratickou : romantismem. Je pozoruhodno,
Ze nejhor5i nerpiSteld romantis,nru a denao,krracieji pi{jali; nachS,zime ji neust6le v Action frangaise. Jak nemoZno dnes bfti patriotem, an\il lichotime de,mokratickf'm v65nim.

24

qeniu iimsk6mu ? A konedn6 ndm bliZ5iho Ludiilr^XIV., ieni; po aneksi Elsaska nepomy3lel nikterak na to, aby tam zakdzal ndmeckou ied ?'e)
Viddli jsme dokonce, ile n6rodov6 projevovali
sympatii ke kultuie n6rodfi, s nimiZ vdldili, nebo
jim i nabizeli svou: v6voda z Alby snaZil se
zabezpeEitiuience holandskfch mdst, proti nimZ
vysilal legie, mal6 n6meck6 st6ty, spojen6
v XVIII. stoleti s Bediichem II. proti n6m, piiiimaly vice neil kdy jindy na5e ideje, naSemravy,
na5i literaturu,2o) vl6da konventu uprostied boje
s Anglii vyslala poselstvi k tomuto ndrodu, yyzfvajic jej k piijeti na5i rnetrick6 soustavy.2l)
Politickd v6lka vedouci k vdlce kulturni je v prev6m slova smyslu vynf,lezem naSi doby a zaji5tluje ji proslul6 misto v mordlnich ddjindch
lidstva.
Jinfm zesflenfm nS,rodnostnfchvdSnf je vrile,
jiZ projevuji dnes ndrodov6 tim, Ze si uvddomuji
s v o u m i n u I o s t, piesndji iedeno, Le citi sv6
ctiZddosti, jakoby sahajici ail k piedkfim, Ze se
rozechvivajf >staletfmi< aspiracemi, Le ulpfvajf
na >historickych< prSvech. Tento romantickir
patriotismus je vlastnictvfm patriotismu, jejl;
") Viz pozn6mku B na konci knihy.
') Brunot,
Histoire de la langue frangaise (D6jiny
francouzsk6ho j,a7yfta), sv. V., kniha III.
o) Yiz
o tom kr6snou str6nku v Augusta Comta
Pledn6Sk6ch
,o positivni
fil,orsofifll 57.
lekce.

25

u
i

p6stujf duchov6 populS,rni (nazyvdm zde polrulSrnimi v5echny duchy ovl6dan6 obr azotvornosti,
to znamen6 piedevSim lidi sv6tsk6 a liter6ty).
Myslim, ie piSl-li si Hugues de Lionnezz) pro
svrij nSrod ziskdni Flanderska, nebo Si6yds")
ziskdni Nizozemf, nedomnivali se, Ze v nich oZivuje du3e starych Galhi, ani Bismarck, dychtil-li
po v6vodstvich d6nskych, nemyslil (nemluvim
o tom, co ifkal), Ze kifsi vfili iSdu n6meckych
rytii'ri.tr1 Piesv6ddimese s dostatek, jakf piinos
nSsili vn65i do ndrodnostni v5,5n6toto posvdceni
jejich pi5ni, popatiimeJi, ved se promdnilo toto
cit6nf u N6mcfi s jejich nSrokem pokradovaLi
v duchu svat6 ii5e germdnsk6 a u Itahi, od
doby, kdy stavEji sv6 chtdni jako vzkii5eni vrile
ii5e ifmsk6.'5) Zbytelno piipominati, ile i tu
nallzaji vridci stitu v populSrni sentimentalitd
novf a dobry ndstroj k uskutediovdni svych
") Franc. ministr (1611-1671), kterf jednal o mir
pyrenejsk! (:pozn. piekl.).
") Abb6 Si6yds (1748-1836), franc. politik a jeden
ze tti ko,nsuifr (pozn. pYekl.).
'") Ve skutednosti n5rodov6 nevdii no.vnl7, Ze by jejich ctii,ildosti sahaly aZ k jejich piedkrim; nestarajlce
se o ddjiny, nev6ii tomiu ani, kdyZ je to pravda; vdii,
Ze tornu v6ii, piesn6ji cht6ji vdiiti, Ze tomu v6fi. Ostatn6
stalf, aby je to rozlitilo snad vfce, nel kdy,by tonru
vskutku v6}ili.
") Francie se zde ziejm6 nevyrovnSvS svjrm souaedtr,m; modernl Francourzi dini pram6lo n5ro,ku na to, aby
vrtdl'ovali znoviu e,tiZ6do,sti I{arla Velik6ho nebo Ludvika
XIV., piesto, i,e to n6ktefi spisovatel6 prohla5urjf.

poui'ivati;
waktickich zdm6rfi a ile ho dovedou
jen, chceme-liuv6sti jen ned6vny
si
ofipomefme
podiofitrtua, jakf, zisk vytdi:ila italskd vlSda z
vuhodn6 schopnosti svych krajanfi, kteii citili
jako nSrok >stalety<<.
ndtokna Rjeku
fici, Le n6rodnostni v65n6, tim,
moLno
Celkem
dnes du5emi plebejskjrmi, piip6stoviny
le jsou
jimaji 16,z mystidnosti, n6boZensk6ho zboilndmi,
jehoil bylo jen mSlo v praktick6 du5i mocnfch,
a o n6mil netleba zditazilovati, jak tyto vf,5nir
prohlubuje a zesiluje. I je tato plebejsk6 forma
patriotismu pfejfmdna r,Semi, kdoil pdstuji tuto
v5Seir,byU i byli nejhludn6j5imi zhstilnci Slechtictvi ducha: Maurras mluvi stejnd jako
Viktor Hugo o >bohyni Francii<. Dodejme, i,<',
se toto mystick6 rhoiiovhni n6roda nevysv6tluje
toliko povahou zbolfiovatelir, ale i promdnami,
jeZ nastaly v zboililovan6mpiedmdtu; piesto, ile
vojensk6 sila a organisace byla kdysi divadlem
mnohem imposantn6j5im, ch6,peme, vidime-li,
kterak moderni st6ty vedou nekonednou v6lku,
i kdyZ nemaji lidi, a udrZuji se po dlouhd l6ta,
i kdyZ nemaji pendz, Ze bychom ochotn6 uvdiili'
m6me-li jen trochu n6,boZenskoudu3i, Ze jsott
jin6 podstaty neZ piirozenl bytosti.
Zaznamendm je5t6, dim vzrostla znadn6 moc
ndrodnostniho cit6ni v posledni polovin6 stoleti: zminim se o mnoha velmi silnych politickfch v5Snich,kter6 jsouce pfivodn6 nez6,visl6na
tomto eitu, piidruZily se za na5ich dnfi k n6mu.

\
t

Tyto v6Sn6 jsou 1. hnutf protiZidovskt!, 2. hnuti

tiid majetnfch proti proletari6,tu,3. hnuti autoritdfri proti demokratrim. Je zndmo, Ze se ka1d,6
z tdchto vdSnf ztotoilituje dnes s n6rodnostnim
cft6nfm, o nEmE prohla5u je, i,e jeho odpfirce je
popfrS.Dodejme t4il,ile skoro vildy jedna ztdehto
tif v55ni souvisi u toho, koho ovl6d5, s existenci
obou ostatnich, taki,e se citdni n6rodnostni zesiluje je5td souborem ti.i. Toto zesfleni jest
ostatn6 vzdjemn| a molno iici, Ze antisemitismus, kapitalismus a autoritdistvi projevuji dnes
silu naprosto novou svfm svazkem s nacionalismem (o pevnosti tdchto svazkfi viz pozn6,mku
C na konci knihy).
Nemohu zanechati tohoto moderniho zdokonaleni politickfch v65ni, ani? vytknu jeStd jeden,
jeho rys: v kaZd6m ndrodd je podet osob, citicich
pifmf z*"jem na tom, aby tvoiily souddst mocn6ho n6roda, za nalich dnri nesrovnateln6 vy5Si
neil kdysi. Vidim dnes ve vSech velkfch stitech, kterak nejen svdt prfimyslovy a velkoobchodnf, ale i znalny podet maloobchodniktr, drolon6ho m65tl6ctva, jakoil i l6kairi, advok6tfi, ba
i spisovatelfi, umElet - ano i ddlnikri, citi, jak
jim z6,leli pro zdar jejich osobnich podnikri na
tom, aby patiili k mocn6 a obdvan6 skupinE.
Osobnosti, kter6 jsou s to, aby odhadly takov6to
promdny, dozndvaji, ile toto cit6ni neexistovalo
ani zdaleka, alespoi v t6 urditosti, jakou na ndm
spatiujeme dnes, v svdtd maloobchodnictva,

pied tiiceti lety. U lidi

na piiklad ve Francii
je je5td nov6j5i;
povol6ni
tak zvanlich volnych
jak
umdlci zhusta
ie zajistd nov6, sly5fmeJi,
>>ile
nezjednilvS,
dosti v6il'
vl6,d6:
sv6
vylitaii
jejich
vnutila
umdni
cizin6<.
aby
nosti n6rodu,
je
tak6 velmi ned6vn6 cit6nf, projeU d6lnikri
vujici se tim, Ze maji s profesion6lniho hlediska
zfijem na tom, aby tvoiili souddst mocn6ho n5roda; strana >n6rodnich socialistti<, bez niil je
snad toliko Francie, je politickym ftvarem
zcela modernim. Co se tfde prrimyslnikfi, zd6'
. se nov6, nikoliv, i'e citi, jak jejich zdiem vyi,aduje, abfbyl jeiich nSrod silny, alei'e se toto
citdni promdiluje dnes v din, ve vfslovny n5tlak na jejich vl5,dy.'?o)Piesto, i'e se roz5iiil
tento patriotismus vyplf'vajici z prospdchu, neni
zajist6 tato forma patriotismu, iak jsme pov6ddli vf5e, tolik roz5fiena jako forma vypli-

28

29

')

Na pliklad v-kv6tnu 1914 piipis >5esti velikfch

ndmeckfch svazri prfimyslovfch a hospod5iskych< Bethrnarunr Hollwegiovi, ostatnd m6l'o odli5nf od pidpisu, ieiL
sty,lisovali r. 1815 pruSti Lelezdliti prrimysLrici, aby naznadili vlid6 anrek'se,jeZ by mdla udiniti v z6juniu jejich
prumyslu (viz Vidal'de la Blache, La Frarrce de lEsrt,
(Vfchodni Fra.ncie), kapit. XIX.). Mmozi N6mci prohla3nji nadto je5t6 s oblibou hospod6isk! r6uz sv6ho
nacionalis,mu. >>Nezapomeime,<<pravi proslulf pangerru.nista, >Ze n6meckd ltrEe,kter6 je poklSd6na v5eobecnd
v cizi.rG rae, sb6fr,vfludn6 vojenskf, je evfrn pfivodern
(Zollverein) piedev5inr hospodAi'skfm st6tem<< a d6le:
>Pm n6.s je v6l+ka jen poknaiovinfm
na,Si iinnosti

\
I

1il
t,ajici z pychy,zr) nicm6n6 vnri5f novou posilu
do ndrodnostnich v55ni.
Nakonec vytknu posledni znadnf zdokonaleni,
jeZ se projevuje dnes ve v5ech politickfch v55nfch, ati rasovych, atl tffdnich, af, stranickfch
nebo nSrodnostnich. PohliZimJi na tyto v65n6
v minulosti, vidfm, Ze se zaklildaly na pouhfch
vd5nivyeh nStlacich, D& naivnich vf'buiich instinktu, jeZ nemdly, alespofr u velk6 d5sti, dalSiho prodlouZenf v ideje, v soustavy; yzpoury
ddlnikri XV. stoleti proti majetnym osobSm nebyly provdzeny, jak se zd6, nijakou naukou o privodu vlastnictvi nebo o povaze kapit6lu, vzpoury
vrai,ednikfi Gheta nijaklim ndzorem o filosofick6
hodnot6 jejich dinu, a nezd6 se nikterak, Ze
by ftok rot Karla V. na obr6nce M6zidres byl
podndcovdn teorii o piedurdeni rasy germdnsk6
a mordlnf nfzkosti svdta latinsk6ho. Dnes vidim,
jak je kai,dd politick6 v5,Sefivyzbrojena celou
siti doktrin ostie vyhran6nych, jejichZ jedinou
rilohou je, aby se t6to v65ni dokilzala se v5ech
hospod6isk6 v rnfnre jinfm'i sice p,ros'tiedky, ale ttrr,i?
metodarni< (Naurnann, S ie d ni E v r o p a, str. LLz, 247,
viz ceil,6dilo). N6mecko je, iak se zd6, iedrinein6 v tom,
nikoliv Ze pdstuje oibchodnl patriotisrnus
(AngUe jej
p6stuje ,pr6v6 tak a rnaohem d6le), ale Ze se jfm
honosi.
n) A nevytvSii
rpatriotismus tak nhraLivli
piiporneime ,si trainsakce s cizinou, jeZ piijim6 patriotismu,s p/rospchu (na pi. i,elezitiskS sml,ouva francouzskondmeckS), proti nirnZ se bouii patriotisrnus pfchy.

30

hodnota jejfho podin6ni, a

hledisek svrchovan6
piirozend svott
do nich? se promit6, zndsobujic
Chceme-li
vvtknouti
k jak6mu
silu.
vd3nivou
piivedla
na5e
doba tyto souvrcholu dokonalosti
stavy, s jakou bedlivosti a houZevnatostf dovedla kat'd6, v55ei vybudovati teorie po viech
sfi5'nkdch vhodn6 k sv6mu ukojeni, s jakou
piesnosti byly tyto teorie upraveny k tomuto
ukojeni, s jakou hojnosti vyzkumfi, s jakou
praci a s jaklim prohloubenim byly vystupfiovdny v kaild{m sm6ru, uved'nte jen ideologickou
soustavu nEmeck6honacionalismu, zvandho pangermanismem, a francouzsk6ho monarchismu.
NaSe stoleti bylo v prav6m slova smyslu stoorganis ace poletim intelektu6lnf
nen6visti.
Bude to jeden
litickfch
z jeho velkych titulfr v mor6lnich ddjindch
lidstva.
Tyto soustavy, jakmile se vyskytnoa, zaklddaji se u katdf v55n6 v tom, Ze prohla5uje, Ze
je dinitelem dobra na sv6td a te jeji nepiitelkynd
je geniem zla. A to dnes prohla5uje nejen jiZ
v oblasti politick6, nybr? i v oblasti intelektu6lni,
estetick6: antisemitismus, pangermanismus,
francouzskf monarchismus a socialismus nejsou
jen projevy politickymi, ale h6ji zvll"ltni
zpfisob
monilky, inteligence, citovosti, Iiteratury, fitosofie, umdleck6 koncepce. Dodejm e t6L, Ze naSe
doba zavedla do teoretick6 soustavy politickych
v6Sni dv6 novoty, kter6 je jen podivuhodnd
zesiZrads \rzdllanct.

SI

lil
Itrji. Prvni je, i,e kaid6 dnes piedpokl6d6, Le jeji
hnuti odpovidS,>vyvojov6mu smyslu<<a >hlubok6mu ddjinn6mu vyvoji<; je zndmo, Le
r'Sechny soudasn6 v65nd, atl Marxova, Maurrasova nebo Chamberlainova objevily >historicky
podle n6hoZ sleduje jejich hnuti toliko
zdkon<<,
ducha d6jin a nutnd zvitdzi, kdeZto jejich odpttrce protivi se tomuto duchu a sklidi jen
hlamn6 vit6zstvi. Je to ostatn6 jen antickS,vfile
ziskati pro sebe osud, piedvedend,viak ve v6deck6 rou5ce. A to nds vede k druh6 novot6:
k tomu, Ze v5echny politick6 ideologie dini dnes
n6rok na to, aby se opiraly o v6du, aby
byiy vysledkem >piisn6ho pozorov6ni faktfi<.
Je zndmo, jak6 pfesv6ddivosti, jak6 drsnosti a
jak6 nelidskosti, v d6jin6ch politickfch v55ni
zna(nd nov6, jejimi; pdknym piikladem je francouzskf monarchismus,dod6v6 tento n6rok dnes
tdmto v5,Snim.
Chrnem dospivaji dnes politick6 v65nd stupnd
vBeobecnosti,soudrZnosti,jednotnosti, urditosti,
nepietrZitosti a pievahy vzhledem k ostatnim
vd,Snim, stupn6, jakf, byl alz dotud nezn6m. Zisk6vaji sebev6domi, jak6ho ail dosud nebylo
lze u nich spatiiti, ndkter6 z nich, ail dosud
3patn6 plizniman6, probouzeji se k tomuto sebedomi a piidruZuji se k starym, jin6 jsou ryzeji
v55niv6 rnZ kdysi, ovl6daji srdce dlovdka v oblastech mor6lnich, kam nevnikaly, piijfmaj i 16z
mystidnosti, jei; nebyla na nich po stoleti
32

posl6ze se vyzbrojuji ideolooatrna, v5echny

si hludn6 samy vemlouni"t y^i apatdty, iimii:
svrchovanou
hodnotu sv6ho
jm6nu
vddy
iaji ve
jeho
historickou nutnost. Na povrchu
po1inl,ni a
i u hloubce, v hodnot6ch prostorovfch i ve
vnitini sile dospivaji politick6 v6Snd dnes
jehoZ ddjiny dosud neznaly.
stupn6 dokonalosti,
je
v pravtim slova smyslu dobou
Soudasn6doba
politickou.

3*

II
VVZNAIV{

TOHO'TO

HNUT'I.

POL,ITICKYCH

POVAIIA

VASNT

Jaky je vfznam tohoto hnuti? Jak6 prost6 a

hlubok6 lidsk6 snahy je pokrokem a triumfem?
Opdtuje se zde oti,zka, jak{, je povaha politick:ich v53ni, jak6 vyjadiuji vleobecndj5i a 26,kladndj3i du5evni hnuti, jakj, je, jak pravi Skola,
jejich psychologickf z6"klad.
Tyto v55nd mohou se vztahovati, jak se 2d6,,
ke dv6ma zdkladnfm vfilirn: 1. chtdni skupiny
lidi osvojiti si (nebo zachovati) pozemsk6
statky : itzemi, hmotny blahobyt, politickou
moc s dasnymi vyhodami, je,t z ni vyplyvaji,
2. chtdni skupiny lidi cititi se zvlS5tnfmi a odli5nymi vzhledem k ostatnirn lidem. MoZno iici,
Ze se vztahuji na dv6 vtile, z nichil jedna usiluje o ukojeni zisku, druh6 o ukojeni pfchy.
Tyto dv6 vfile vnikaji do politickych v55ni ve
vztazich velmi finnych podle v5Sn6, kterou sledujeme. Zd6"se jisto, Ze vdSeil rasovS,pokud se
nesmd5uje s v63ni n6,rodnostni, je vytvoiena
piedev5im z vrile skupiny lidi, jeviti se odliSnjrmi, moZno rovndZ tak iici o v65ni nhboilen-

ji v jeJi ryzosti. V55ei

sk6, piipomindmeJi si
jaliou vidime u tifdy d6ltiidni naopak, takov6',
v pouh6m chtdni osvoziejm6
se
nick6, zakl6d6'
pozemskd;
snahy po odli5nosti,
iiti si statky
George Sand a apo3tol6
iei; ji podali vSt6povati
jaksi zffk6,, alespoii
d6lnik
dnes
se
1848,
z r.
tyde
se
v6Bn6 nSrodnostni,
Co
iedech.
ve svfch
pieje si miti povlastenec
dinitele:
spojuje dva
jeviti
jako odli5nf.
zemsky statek a zStoveil se
V tom je tajemstvi ziejm6 siln6 svrchovanosti
t6to v5Sn6,pokud je vskutku v55nf, nad ostatnimi v65ndmi politickymi, zvl6Etd nad socialismem: v65efi, ieiit' pruZinou je toliko prosp6ch, neni s to, aby soupeiila s onou, kterit
mobilisuie zdrovei prosp6ch i pfchu. V tom je
t6Z slabina socialismu, vzhledem k v65ni tiidni,
tou, jei je pdstovdna burZoasif, jeilto m65ti5rk
chce miti i v6ci pozemsk6 i se cititi odli5nym.
Dodejme t6Z, i,e tyto dvd vfile, z nichZ jedna
vyply'vd z prospEchu, druh6" z pfchy, obsahuji
v sob6, jak se zdd, soudinitele v55niv6 sily,
velmi nestejn6, a ile podle na5eho risudku a jair
jsme jiil podotkli vy5e, neni mocndj3i z obou
ta, jei, r,6de ukojeni prosp6chu.
T6ti-li se ostatn6, co znamen6, kaild6 o sob6
z tdchto zikladnich vrili politickfch v65nf, jevi
se mi jako dvd podstatn6 sloZky vrile dlovdka,
jenZ se chce uplatniti v redlni existenci. Chtiti
re6lni existenci znamenS": L. chtiti n6jaky pozemsky statek, 2. cititi se odli5nym. KatdS exi-

35

stence, jeZ pohrdd tdmito dvdma touhami,kaildi.

existence, jeL usiluje toliko o statek duchovni
nebo se projevuje piimo ve vSeobecnosti, vystupuje mimo re6,lno. Politick6 v55nd a
zvl5.5t6 v65n6 n6rodnostni, pokud spojuji ob6
vytden6 vfile, jevf se ndm hlavnd v65ndmi r ealistickymi.
Zde v5ak se ozve mnoho lidf : >Ano, vtile, kter6
vytvdieji politick6 v55n6, jsou vfilemi realistickymi, ale jednotlivec pienS5f tyto vrile na celek,
jehoi, je souddstf; pro svou ti'idu a nikoliv pro
svou omezenouosobu chce bfti d6lnfk drZitelem
hmotnych statkri, pro svrij n6rod a nikoliv pro
sv6 tizk6 j6, chce bfti patriot majitelem irzemi,
ve sv6m ndrodd chce se cititi odli5nfm od ostatnfch lidi. Nazvete realisticklimi v65n6, jeZ pfipou5tdji takov6to pieneseni jednotlivce do kolektiva ?< Md,m odpovdddti, Le jednotlivec, pien5Seje svd chtdni na celek, jehai, se dovol6v6,
nem6ni tim nilcterak jejich rdz? Ze tim jen zvdtSuje nesmfrn6 jejich rozmdry? usilf, smEiujici
k vlastnictvf pozemsk;ichvdci ve sv6m n5.r o d 6, snaha po odli5nosti ve sv6m ndrod6, toli
vildy snaha o vlastnictvi pozemskfch vdcf, toti
vLdy fsili o odli5nost. Znamend to jen, jsme-li
Francouzi, chtiti, abychom byli drZiteli Bretan6, Provence, Guyenne, AlZiru, Indodiny; totl
chtiti, abychom byli odliSni v Jeanne dArc,
v Ludviku XIV., v Napoleonu,v Racinovi, ve Voltairovi, ve Viktoru Hugovi, v Pasteurovi. Do-

zdtoveir vztahovati tato

Aeite, ile to znamen6"
a pomfjejici bytost,
chabou
na
nikoliv iiZ
lii.ni
-nfArnna
to do drisledku'
cititi
&
>vddnou((,
bytost
pgoir*ut ndrodnostni nejen nepiestdvS' biti
protoile ie nSrodnostnf, ale prom6,g-oirtn.*,28)
>posvdtny<. Doplilme tudiZ
egoismus
n-uje se v
Ze v65n6 politick6 vyplirceme'
n"Si A"finici a
piispivS
vaji z realismu zvl6"3tni hodnoty, ienL
j
s
o
u
jejich moci;
realismem
nemdlo k
zbof;F;tEnYm''n)
Chceme-li tudiil vyjSdiiti zdokonaleni v6Sni
politickf ch, jei, isem prSvd popsal, v prisobeni
iauluanlj5iho a hlub5iho obecn6ho i5du, mfiilemeiici,ile lid6 projevuji dnes se znalosti a uv6domdnim, iehoil dotud neznali, vfili uplatniti se
*) >L6ska k vlasti je skr-rtedn6l6.ska k sob6< (Saint
Evremonrd).
') ZboZStEni reali'smu, na ndmZ se piedevlim zaklildd
patriotis,mus, je vyj5dieno se v5i Lhdouci urpiimnostl
v >f,eiecrh k n6meck6mu nirod,u<< (8. ied). Fichte bouff
se proti poZadavku nS.boZenstvi, stav6ti Zivot vy55i nad
vEeolren zhjem sm6iujici k pozemskfm v6cern: >>Tof,
zneuZivati or6"boZenrstvi,nutime--l,i ie, jak udiniio mnohokr6t kiestlanstv{, aby hl6salo jako skutednf n6boZenskf cit naprostou nefrdast k z1.lelIhorstemst5tu a 'n6r''o'da<<.
>dlov6k<, prohla5uje, >>chcenadnilzefi. nebe jiZ nra t6to
zemi a pnosycovati svou p'ozernsl{ou pr6ci dinrrsi tnvalirrn<.
Ilkazurje velmi ,ohniv6, Ze je tato vrile podstato,u patriotismu, a je zi'ejrrao, ,ile se proil pozernsk6 v6ci, tirn,
i'e s! rstSvaji trsalfmi,
pnomEfi,uji v boZsk6. Je to
ostabnE jedinf zprisob, ji,mZ tid6 objevili, jak zbo,Z5titi
sv6 affzerrf.

v reAlnfm
nebo praktick6m
zptrsobu Livota,
v opak zptrsobu neziStn6mu
nebo met af y sick6mu.
je
pozoruhodno, spatiujeme-li, jak za
Nadto
naiich dnfi politick6 v65n6 snaZi se stdle vyslovndji, aby vyplyvaly z tohoto realismu, a to
jedin6 z n6ho. Viechen socialismus prohla5uje
b6Zn6, i,e se jiil nestard o lidskou vieobecnost
ani o to, aby ji piinesl spravedlnost nebo n6jakS, >metafysicky fantom<<, nybrl ile se snaZi
toliko, aby si osvojil pozemske statky ve prospdch sv6 tifdy. Zde se n6rodni du5e honosi
v5ude tim, Le je dist6 realistick6; francouzsky
ndrod, ktery se bil za to, aby pi'inesl druhjrm
doktrinu, kterou poklSdal za Stdsti (pravim
n5rod, nebotl jeho vladaii nebyli nikdy tali
bezeistni), tento n6rod rd6l by se nyni za to,
kclyby byl jen podezifv6n, Ze se bije >>za
principy<.30) Neni-li zajimavl, pozurujeme-li, ile
jedin6 vdlky, jic}ri, lidstvo zbaveno, a ktere
kdysi uvSd6ly do jist6 miry do pohybu v5,5nd
jen pondkud nezi3tn6,jsou v6lky n6boZensk6?")
") Netleba piipomenouti, Ze Spojen6 st6ty nevs,toupirly dro posledrni vSlky nikterak proto, >aby h5jily principy<, ale za irdelem velmi praktickfm, aby u'drZely svou
pnestiZ, jei, byla za'sai,ena lim, Le N6mecko torrpedovalo
ffikr6t jejich lodi. Piesto v5ak tieba za'znatnenati jejich
snailru, aby byly pokl6d6,ny za ryzi idealisty.
") MoZno [ici, Ze niboZensk6 v6,5n6, ales,poi na Z5pad6, existuji toliko, aby posilily v63nd n6.rodnrostnf. Ve

hnuti' jako bviy kiiZoye

te ohromnSidealistick6
alespoi u prostich lidi' nuti moderi,ii"u\,
fr";6ka k fsm6vu, jako pohled na d6tskou
nirodnostni
"ifi"
;;;1 Neni-li d6le vvznamn6,Le
jsou
z politijsem
Le
ukl'zal'
v55n6,o nrcnz
jsem
mohl
realistick6,
#"n v65ni nejripln6ji
pohlcuji za na5ich dnt
ii"uftiti jako ty, iei'
Le tyto v55n6'
*""ft6 ostatni?") Dodejme,
snaZicichse
lidi,
skupiny
jsou chtdnim
*l"a
r-- ' a!'v '---1i,
.rV

jeviti odltsnYn

dosahuji takov6ho stupn6 se-

kdo jako katolik' chce se jeviti

"t.upuje-li
3im<, v N6n"recku vystupuje j ako prote'stant'
"fr"**rStEi
aby se Projevil n6medt6j5im'
,') Vizrne 'dva vfznadn6 piipad'y idealistickfch v5'3ni'

;"r*t,

yn',esestav6lykdysip.rotiv65rnin5rodnostnfakter6
Francii r. r7g2 zvit'zila
i, &res podiizenyi 1. ve
ir*
nad cifi6nim
monarchi'stiskS
v5,5ei
u wf'oh vyznavadri
n6rrodrrostnimat.LSLAzcelaplednimustoupiia(kazdj/
a*tAAOi,Zepiichylm,ostkurditeform6vl6dni'tbjest'
je v6!ni ne1, fodstat6 k urdite koncepci metafysick6,
nepiedcit$ni;
n6rodnrostni
nez
irdealistidtEj,si
korrein6
polcl6d6rn ov5ern, Le iby te'nto idealismus inspiroval
vy'sthovatrce), 2. v N6mecku vynikarla v5'5ei
"S*ft"V
n6.boZenrsk6 je5td pied pul srborl'etirntr p'olovj'ny N6mcri
podnad cftlndm narod,nostn(m 'a dnes je mu zcnla
N6por5Zku
pi5li
si
iizeura (r. 1866 ,n6medt( lcatol{ci
se'
Zdh
jeho
virt6zstvi)'
,cht6li
woucnd
m,ecka, v r. 1914
ie dne$ni Ewop,a, rs,rovn6v6,nias diiv6j'5i, skyt6 mnohern
m6nd vyhlid,ek ma v6lky obda'niskt5a mnohem vice vyhlidek 'na v6}ky n6rodnostni i coi' ukazuje neji6pe' jak
ztratila ,,iidealisrnus. O vztahu rnode,rnich kato,likri ke
katolicisneu, Foklrd pie,k6,Zi jejich naci'onalismu, viz
poznimku D na konci knihy).

ill
I

bevddomi, jaklho nebylo lze dosud spatfiti.33)

Posl6ze i nejvy55i znak, jejZ jsme seznali na
v6,5nich politickych, zboZSt6ni jejich realismu,
je doznirn s urditosti aZ dotud nezndmou, stdt,
vlast, tiida jsou dnes pifmo bohy, moZno i iici,
Ze mnoha lidem (a mnozi se tim i honosi) jsou
bohy jedinymi.sn) Lidstvo vyjadiuje nyndj3im
p6stov6nim politickj'ch v53ni, Ze je realistidt6j5i, vyhradn6ji a n6boZen3tdji realistick6,
neZ kdy dosud bylo.
") Na pi. ve slovech jaJ<ojrsou furto, jed pronesl v Ben6tkSctr 11. prosinrce 1926 italskf
mi,ni,str Skol,stvt a
osv6ty: >>Jenutno, aby se um6lci piipravili k nov6 imperialistick6 trloze, jili, rnd na5e um6ni naplniti. Piedevifrm je tieba kategoricky urklddati princip italskos,ti.
Kdokoliv napo,dobuje ciziuu, je vinien vlastizradou, jako
vyzv6dad, kterf pou,Sti nepiirbele tajnfirni dviiky. Slova,
jel m6 ar,narti ilrahdg vyznanai >irntegr6lnih,o naeiomatrirsmu<. Ostatn6 je to skoro toted, co s,llich6me ve
Francii od nEkterfch odprlrct romantismu.
") >Disciplina od zdala vzhriru m6 bfti z6k\adni an6boZenskeho rdzu,< (Mussoli,ni 25. Iijna L925.) F,ei zcetra
nov6 z frs,t st6hdrka, bytl i nej,realistiit6j5iho;
moZno
tyrditi, d,e anu Rictrelieu ani Bismarck neuZili slova n 6b,oZenskf
o dinnosti, jejil piedmdt je vfluind svEtsllqf.

uI
{

III
LIDfr DUCHOVNI.

_ ZRADA T'TOI DUCHOVNf CH

Udinil jsem jej bytosti duc,honrni

v tEle a nyni je t6lesnf i v d'uchu.
Bossuet El6vations VII.

Ve v5em, co piedchdzi, uvaZoval jsem jen o da\rech,md5tiSckfch i lidovych, krSlich, ministrech,

politickfch vridcich, totil' o t6 d6sti lidsk6ho
rodu, yi? nazvu laickou, ieiii; dinnost zakl5d6. se
v podstatd v tom, Ze jde za Easnym prosp6chem
a jen skj/t6 celkem jen, co moZno od ni oiek6vati, projevujic se st5,le jednotnEji a soustavnEji realistickou.
Vedle tohoto lidstva, jeZ b6snik lidi slovy
O curvae in terram animae et coelestium inanes,
bylo rnoZnoail do poloviny minul6ho stoleti rozezn6vati druh6, podstatn6 odli3n6 a jeil je do
jist6 miry brzdilo; myslim totiil tiidu lidi,
kter6 nazvu lidmi duchovnimi, oznaduje timto
im6nem v5echny, jejichZ dinnost nesleduje praktickfch cihi, ale jiZ, hledajice svou radost v pdstovf,nf um6ni nebo v6dy nebo metafysick6 spekrr41

iace, kr6tce ve vlastnictvi statku nikoliv pozernr

sk6ho, pravi jaksi: >Moje krSlovstvi neni z tohoto svdta<. A vskutku po dva tisice let aZ do poslednf doby vidfm v ddjindch nepietrLitou iadu
filosoffi, ndboZenskfch myslitehi, spisovatelt,
um6lct, udencri - moino ifci b6hem tohoto obdobi skoro v5echny, - jejich? hnuti je vfslovnym opakem realismu davfi. Pokud jde zejm6nt
o v65n6 politick6, stavdli se jim tito duchovni
lid6 dvojfm zprisobem na odpor: bud jsouce
zcela odvrdceni od tdchto vdini, ddvali jako
Vinci, Malebranche nebo Goethe piiklad n6klonnosti k dinnosti duchovni zcela nezi5tn6 a
vytvoiili viru ve svrchovanou hodnotu t6Lo Zivotni formy, nebo, jsouce moralisty ve vlastnim slova smyslu a sklondni nad konflikteni
lidsk6ho sobectvf, hlSsali jako Erasmus, Kant
nebo Renan pod jm6nem lidskosti a spravedlnosti piijeti abstraktniho principu, svrchovan6ho a pi'imo protichridn6ho tdmto v[,Snim. Zajist6 - piesto ie zaloZili moderni st6t v t6 miie,
pokud ovl6d6,indivitiudlni egoismus - byla dinnost t6chto duchovnich lidi piedev5fm teoretick6 ; nezabrdnili laikfim, aby nezaplnili cel6
d6jiny hlukem svych nenSvisti a vraLd, ale br6nili jim, aby si udinili
n6boilenstvi
z t6chto hnuti, aby vEiiIi
ve svou
pracuji-li
velikost,
o jejich
zdokon a I e n f. Dik jim moZno iici, Ze po dva tisice
let lidstvo dinilo zlo, ale uctivalo dobro. Tento

42

ilf
cti lidsk6ho rodu a vvtvhlel trhlinu,
-zpr by1
mohla vniknouti civilisace.
i."jy
Na konci XIX. stol. v5ak se ddje velikS
podintrii
sloun m 1 n al:i d 6 d u c h o v n i
Ti, kdoZ
v55nim.
politichfm
biti
jeho podndrodfi,
st6vaji
se
realismu
bylibrzdou
pievrat v mor6lni dinno:iti lidnlcovateli. Tento
mnohYmi
cestami.
se
stva ddje
1 . D u c h o t t n tl i d d o s a o j u i t s i p o l i t i c k d a d i n d .

Apiedev5im lid6 duchovni osvojuji si politick6

v6Bn6. Nikdo neupie, i'e dnes po cel6 Evropd
ohromn6 v6t5ina spisovatelfi, umdlcfi, znadny
poiet udencfi, filosofri, >sluhri boZich< pozveCit
svfij hlas ve sboru zitlti rasovych, stran politickfch ; tim m6n6 lze popiiti, Ze pii j imaj i
v63n6n6rodnostni. Jm6no Dantovo, Petrarkovo,
d'Aubign6, n6kter6ho obhSjce Caboche") nebo
kazafr,eleLigy poudi zaiist6, s dostatek, ile n6kteii duchovni lid6 nevydk6vali teprve na5i
doby, aby pEstovali tyto v5,5ndse v5i prudl<osti
sv6 duSe,ale tito duchovni lid6 fora jsou celkem
vfjimkou, alespof, mezi velkymi duchy, a piipomeneme-li si mimo mistry, jeil jsme uvedli
vf'Se, falanx TomSSri Akvinskych, RogerfiprBaconfi, Rabelaisfi, Galilefi, Montaignfi, Descartfi,
Racinri, Pascalfi, Leibnizfi, Keplerfi, Huyg*) Simon
Lecoustellier Caboche, paiiZskir iezndk,
vfidoe li,dov6 strany burgunrdsk6 za Karla VI. (po,zn.
piekl.).

43

hensfi, Newtonrl , ba i Voltairri, Buffonrl,

Montesquieufi, abychom uvedli jen n6kter6, mfi_
ileme, zdt, se, opakovati, ile ail do dne3nich dnu
sbor myslitelfi bud zfist6v6 politickf.m v6snfni
cizi a pron6si s Goethem: >>ponech6vejmepoli_
tiku diplomattm a voj6krim,<<nebo, zabfvl,li se
tdmito v5Sndmi, jako Voltaire, n6 k nim kritick6 stanovisko, nevyhrazuje si je pro sebe,
jakoito v6Sn6; moLno i iici, ile, leLi-li mu
na
srdci jako Rousseauovi,de Maistrovi, Chateaubriandovi, Lamartinovi, ano i Micheletovi, je
v tom v5eobecnost citdni, sklon k abstraktnfm
ndzorfim, pohrddnf bezprostiedno sti, coil vlastnE
vyluduje ndzev v55n6. Stadi dnes, uvedeme-li
Mommsena, Treitschkeho, Ostwalda, Brunetidra,
Barr6sa, Lemaitra, p6guyho, Maurrase, Annunzia a Kiplinga, a piesv6ddfme se, Ze duchovni
lid6 pdstuji politick6 v65nd se v5emi v6snivfmi
rysy: s risilim o din, Lizni po bezprostiednfm
vfsledku, jedinou starosti o cil, pohrddnim dfikazu, krajnosti, zdlti, utkv6lou my5lenkou. Moderni duchovni dlovdk zcela upustil od toho, Ze
ponechdval druhdy laikovi, aby sestupoval s6m
na veiejn6 ndm6stf; chce si vytvoiiti du5i
obdana a dfirazn6 ji uplatilovati; je hrd na tuto
du5i, jeho literatura je plna pohrddnf k tomu,
kdo se azavirS"ve sv6 umdni nebo v6du a nemd
fdasti ve v65nfch obce;Bo) mezi Michelange") 2"j"t6"8 co ,s tfde Renana a jeho >srpelul,ativnftro
imoralis'm,u< (H. Massis, J u g e rn e nt s. I.).

Vincimu ieho lhostejnost

Iem vytfkaiicim
; ne5tlastnym osudrim Florencie a mistrem
posledni vedeie, odpovidajicim, Lebaddai o kr6se
cel6 jeho srdce, piid6v6 se
zaujim6, vskutku
prudce na stranu prvniho. Je vzdillena doba,
ptuton poZadoval, aby filosof byl spout6n
i,ay
fetdzy a piinucen zabyvati se stdtem. NIit'i za
rikol risilf o vEci v6dn6 a vdiiti, Ze se po- takovJ' je v5ak
vzn66iten, kdo se zabyvfi, obci,
- Jak
fsudek moderniho duchovniho dlovdka.
tento souhlas duchovniho dlov6ka s v65n6mi
laikfi tyto v55n6 v jejich srdci posiluje, je
pr6vd tak piirozen6 iako patrn6: piedev3im
zbavuje je sugestivniho divadla, o n6mZ jsme
mluvili vf5e, ieL' skytd tlida lidi, kteii upinaii
svfij z6jem mimo sv6t praktickf'. Posl6ze a piedeviim duchovnf dlov6k, osvojuje si politick6
v63n6, vn63i do nich znadnf piinos sv6 citovosti, jeJi um6lcem, sv6 pfesvdddivosti, jeli
myslitelem, sv6 mor6lni prestiZe v obou pfipadech.s')
Soudim, ile je nutno, neZ budu pokradovati,
vysv6tliti n6kter6 v6ci:
1. Mluvil jsem o souboru myslicich lidi piedehfl,zejieich n65 vdk. A vskutku dfm-li, Ze 4{i-- -

@"jids:egs9g-ueli""I9.3lrsi]y-lui.k-q

a Ze drle5ni_-Tlljlgg1i,. -.uvaZuji o kald6 t6to

skupind v jejfm souboru, v jejim celku, srovnS") O t6to prestiili a pokud je v djinhch nov6, iz
Pozn6rmku E m;akonai knihy.

vdm v5eobecnf karakter se vBeobecnfm karakterem. To znamen6,,Le bych neuzndval, kdyby

mi dtenSi odporoval a dfimyslnd dokazoval, Le
byl v prvni skuJrind ten, kdo nebyl realistou a
v druh6 onen, kdo jim nenf, jakmile tento
dtendi by byl nucen piipustiti, ile ve svt5mcelku
l<aidd z tdchto skupin skft6 rysy, kter6 na nich
naznaduji. - Prdv6 tak, mluvfmJi o duchovnfnt
dlovdku jednotliv6m, sleduji jeho dila v jehc
lrlavnich rysech, v t6 z jeho nauk, kte:r.a.ovld,d6
vSecky ostatni, i kdyZ ostatni ndkdy vyvraceji
tuto hlavni. To znament,,ile pokl6d6m st6le Malebranche za uditele liberalismu, piesto, Ze ndkter6 i6dky jeho Mor 6.lky zdaji se ospravedlf,ovdnfm otro ctvi, nebo Nietzsch eho za moralistu v6lky, piesto, Ze l<onecZ ara t h u s t r y
je hlSsSnim sbratieni, kter6 by chtdlo piedditi
i Evangelium. Soudim, Ze mohu tak udiniti tirn
spiSe,Ze Ma_lebranehejakq qbh-6jces!-rygctv!4ebo

l-L

j ako hum-anisfa"
Nie-tzseh"e
yliygi lgpriF.grrupr_.bili a"ryfm nim6tem je dinnost,jfi,lidd du-c.[gr,ni
pfisobifi na sv6t, a nikoliv, dim byli o so$.
2. Nfinozin6m namitnou: Jak mfrZ.t" pai.fadati za Iidi duchovnfa kirati, Ze se prohie5ujf
proti duchutohoto stavu, lidi jako Barrdsa,jako
F6guyho, jiZ jsou tak naprosto muZi dinu,
u nichZ je politickd my5lenka tak samoziejm6
zaujata jedin6 nutnostmi piitomn6 chvile, podndcovdna jedin6 ostnem dne,z nichl, prvni ji
dokonce vyjadioval skoro jen novin6iskfmi

ile tato my5lenka, ktet6'

il6,nky? Odpovidhm,
jakousi
jen
formou bezprostied;; vskutku
t's'
t6chto
autorfi jako plorl
vyddv6'
se
i-,ifroeinu,
dinnosti
intelektufini, fspekulativnf
,rejWse
-r,ihy
filosoficli6.
Nil<tly
by nebyli Barnejdist6ji
piipustili, aby bvli pokldddni, a
Plgrty
rds'ani
polemickych, za pouh6 poto i ve svych spisech
lid6,
hteii
nejsou vpravdd lidmi
Tito
lemiky.")
se
za
n6, a jsou za n6 poduchovnimi, vyddvaji
lrl1ddni (Barr0s se vydival vlastnd za myslitele,
jenil r6dil sestoupiti do ar6ny) a takto se
tdsi zvl65tni vililnosti mezi lidmi dinu. Na5inr
n6m6tem v t6to studii neni dlovdk duchovni,
pokud jim je, ale pokud ie za ndho pokl5,d6na
prlsobina svdt Pod touto vlajkou.
Odpovim tot6i; vzhledem k Maurrasovi a ostatnim udencttmz Action Frangaise, o nichZ mi bude
tim spi5e iedeno, Ze jsou lidmi dinu a ile ie neudriitelno uvSd6ti je jako lidi duchovnf. Tito
lid6 piedpoklSdaji, ile prov6d6ji svou dinnost na
z6,l<lad|doktrinSr vypiyvajici z naprosto objektivniho studia d6jin, z nejdistSiho v6deck6ho
ducha, a pro tento nAroh udencfi, lidi, kteii
") Br""b" psal r. 1891 redaktorovi La Plurne: Stoji-Ii
za n6oo tyto kndhy, je to ,iogikou a dri'slednosti, ji,Z jsem
d,o nich po p6t let vklS;clal. Tdrndto knihami rozurni se
jerho kampai boulangistickS (Bo:rilangiste - stoupenec
geql. Boularngera, rpozn. piekl.). A ve rsv6 piedrmluv6 ke
sbirce di6,nkri nuavanl Scdnes et doctrine,s du nationali,srne: >>Myslim, Ze s vdtsiho odsbupu shled6 Doumic
v m6m d('le nikoliv- protiklady, ale vfrno,j.<
Zrada vzdElanct.

47

lj,

".!
i

,,'il
bojuji za pravdu nalezenou v pifsnosti labora.
toie, pro tento postoj duchovnich lidi v6ldicfc\.
ale lidf duchovnich, t65i se zvlS5tnimu slyieni
mezi lidmi dinu.
3. Posl6z chtdl bych je5t6 piesn6 vyloZiti svoq
mySlenhu v jedn6 v6ci a ifci, Ze podle m6ho nri.
ndni neprohie5uje se dlovdk duchovni proti svs
funkci tim, Ze sestupuje na veiejn6 n6m6sti, ale
jestliZe tam sestupuje, jako ti, jeL, jsem prd,vd
jmenoval, aby dopomohl k vitlzstvi realisticke
v5.5nitfidni, rasovrSnebo ndrodnostnf. Kdyi Gerson vystoupil na kazatelnu Notre Dame, aby
tepal vrahy Ludvika Orlednsk6ho, kdyZ Spinoza,
vyddvaje v Sanc ilivot, napsal
ai'.f" *bnt
hralli*Wi--ttq- (Corneille de Witt"a 1G2g-1672 a

d;;;-wilt

L6IE-.L672,holandsrisrdtnici,

pozn. piekl.) ,Ullllni barbaroruffi((, kdyZ Vol-Crd$

taire se bil A"eal-ds;-?J"*
oblrrodnik
toulousskf, 1698-1762, kiiv6 usv6ddenf a odsouzenf, pozn. piekl.) , kdyil Zola a Duclaux piiSli svddditi v proslul6m procesu, plnili tito duchovni lid6 zplna a nejvy53im zprisobem svfij
rikol lidi duchovnfch; byli kn6Zimi abstraktni
spravedlnosti a nepotifsnili se nijakou v65ni
k piedm6tu pozemsk6mu.se)Ostatn6 existuje
'n) B,udou mi jmenov6ni
duchovnf lid6, kteii se kdysi,
anttL, zFejm6 klesli se sv6 vf5e, zast|vali v6ci r,asy, n6ro'ds,, a.moi ,sv 6 rasy, s v 6 h,o n6,roda. Je to proto, Ze
v6c t6,to raisy nebo tohoto nSrod,a se jim rsrh,odovala
r: t6 chvf,li s ot6zkou abstraktnf spravedlnosti.

chcemeli zvdddti, odv,,6i bezpeilnl kriterium,

pfisobeni
duchovniho dlov6ka
ffivfdl+li veiejn6
je
potupen
ihned
laikem, jehoq
i.trn riiadu;
piekilZi (Sokrates, JeZiS). MoZno
orosp6chu
ile dlovdk duchovni chvdlenf lidmi
Iici,
of"du*
sv6tskfmi ie ztddcem sv6ho fiadu. AIe vratlme
6e k souhlasu moderniho duchovniho dlov6ka
s politickfmi v65ndmi'
Tento souhlas zd5,se mi zvld5td novy a velmi
rliinnf, co se tfde v65n6 n6rodnostni. Opakuji
jeitd jednou, zajist6, ile lidstvu nebylo tieba
Eekati ai, do dneSni doby, aby uzielo lidi duchovnf pocitlujici tuto v65eil; netieba se zmiiovati o bSsnicich, jejichZ n6Zn6 srdce vt'dy
vzdychdvalo:
Nescio qua natale dulcedine solum cunctos
Ducit,
a netieba jiti, co se tfde filosofri, aL do antick6
doby, kdy pied stoiky byli v5ichni horoucirni
patrioty: dEjiny vid6ly od piichodu kiestlanstvi
a drivno pied naSi dobou spisovatele, udence,
umdlce, moralisty, ano i sluhy cfrkve >obecnrS<
projevujicf vfce m6n6 zjevnd zvl65tni ndklonnost
ke skupin6, z niZ pochdzeji. Ale u tdchto lidi
zfistdval tento cit na podklad6 rozumu, byl s to,
aby posoudit svfij piedm6t, vytkl mu chyby, D&Sel-li na n6m jak6. M6m plipomenouti dtrtky
F6nelonovy nebo Massillonovy nad n6hterymi
vdlkami Ludvika XIV. ? Odsouzeni jeil pronesl
4*

YF1"''

Voltaire nad zpusto5enim Falcka, Renan nad na.

silnostmi Napoleonovjzmi? Buckle nad nesndsen.
livosti Anglie vzhledem k francouzsk6 revoluci ?
a za na5ich dnfi Nietzsche nad surovostmi N6.
mecka k Francii ?no)Bylo vyhradou na5f doby,
aby spatiila, kterak lid6 my5lenky nebo ti, jiZ
se tak nazyvaji, vyzndvaji, ile nepodiizuji svfij
ilatriotismus l<ontroiesv6ho fsudku, kterak prohlaSuji (Barrds), Ze >>vlasti,i kdyZ nemd,pravdri,
je nutno d6fti za pravdu<<,kterak prohla5uji za
zrSdce ndroda ty ze svych krajanri, kteif si zachovSvajf svoboduducha nebo alespoilslova; nezapomenuteln6 jsou ve Francii za posledni v6lk;,r
fitoky tolika >myslitehi< na Renana pro jeho
svobodn6 fisudky o ddjin6ch sv6 vlastial) a rovndZ pon6kud di'fve povst6nf cel6 skupiny mlaclfch lidi, tvrdicich o sobd, te nfleteji k duno) Nal6zdme
i u starfch autorfr tato hnnrti, na pi.
Cieero vytfkal
svfm rspoluobdanrlm, Le zntdili Kori,nth,
aby pomstili ur6zku udin6nou jejich vyslarnci. De officiis
I. XI.
^) Ji'vtr. 1911 rspisovatel
ur'dd6jfci tuto v6tu: >>Jenemozno ;pi'ipustiti, ze by lidstvo bylo v6z6no na nekoneiin6
.stoieti siatliy, bitvarni, smlouvami omezenfch, nw6dotnfch a,sobeckfch tvorri, ktei'i ve stiedovku vlSdli v6c,mi
to,hoto svd,ta,<<
rsoudil, ie nutno piipojiti: Na Stdsti naprsal
tyto i'5dkiy Renan, dnes b1' jich nemohl jii nil<do napsati,
aniZ bvl o,itvin5n,L,e je Spatnfm Francouzem (G. Guy_
G r a n d ,L a p h i l o s o p h e
nationaliste
(Nd,rodnostni firlosofie), s;tr. 165). Je zajirnav6: anLl, byl ob.iin6n I i dm i rn y 5 I e nil<y.

.hovnirnUilivotu,protijednomuzesvychuditelfi
je udil patriotismu nevvludujicimu
f i""iAl, jent
Moino tvrditi, Ze slovo n6meck6ho
:;;;;;itikv.
i.ijnu 1914, po porugeni
l,io"", jenL proht6sii v
Belgie a ostatnich n6silnostech sv6ho
ii"iatity
se z deho omlouvati,<<n')bylo
'il,
iiArA^: >Nem6me
kdyby se jejich zemd'
proneseno'
'ittuvlfouto
v6t5inou tehdejokolnostech,
podobnfch
duchovnich vfidcfr, Barrdsem z,a Francii,
;6
Kiplingem za Anglii, usuzuennurri"m za Italii,
j"m.-fi z ieho chovSni zahnutijeho n6roda proti
Ameriku, piipobur,im, Williamem Jamesem 7'a
jeho
pii
obsazenf ostrostanovisko
minitme-li si
zcela
va Kuby jeho krajany.as) Jsem ostatnd
dini
patriotismus
pr6v6
slepy
ze
doznati,
ochoten
nebo
6nelonfiv
F
paLtiotisnius
i,e
a
n6rody silnymi
Renanriv neni z t6ch, iel zaiiltluji ii*e. Je ot6zkou, jeJi rikolem duchovnich lidi zajistlovati iise.
Tento souhlas lidi duchovnich s v55ni nSrorinostni je zvl65t6, vyznadny u t6ch, kter6 nazvu
duchovnimi po vytce, myslim kndZstvo' Nejeit
Zeohromnd vdt5ina t6chto lidi souhlasila po pedes6t let ve v3ech zemich evropskych s cit6nirn
n6rodnostnimu*) a neposkytovala jiil sv6tu di')

Uvedeno Msgrem Chaponeln v jeho podir'-uhodn6

devant la doctrine
studii La France et lAllemagne
chrtienme (Corrresrpo'ndant15. stpna 1915).
") V jeho Dopisech II. str. 31.
') UvaZujme, jak
snadno pilijirmaji dnes vojenskou
slud.bu. Yiz powrhmku F na konrci knihy.

51

p'vn':'t
vadla srdci zaujatich jedind Bohem, ale zdd se,
Ze si osvojili toto citdni se stejnou v6Snf,jiZ jsme
vytkli u spisovatelstva, a Zejsou i oni hotovi podporovati svou zemi v nejnespornEj5fch bezprd.
vfch. To jsme viddli naprosto jasn6 za posledni
v6lky u duchovenstva ndmeck6ho, z ndhoZ ne.
bylo lze vydobyti ani stfn protestu proti n6silnostem pdchanym jeho ndrodem a jehoil mldeni
nebylo mu, jak se zd6, diktov6no toliko opatrnosti.o') Vedle tohoto chovdni piipomenu chovSni Span6lsk;ichteologfi XVI. stoletf, jako byli
Barth6lemy, Las Casas, Vittoria, tepajfci, jak
zndmo, ohniv6, ukrutnosti pdchan6 jejich kranu) Znirme, jak6
d.ri,vody ud6val ndmeoklf katolik o isbanovitsku wlich souv6rcri: >1. jejich nedostateinou znalos,t
falstt a nr5,z,o'rriv zernich v6ldicich a ne,r.rtr6ln(ch, 2. j eji,ch rpatriotismus,
kterf
se nesrnf uchylovati
od svazku,
k,terf
vii,e n6meckf
n 6 r,o d, 3. bdzei. pied dn:utr.,f,m >kuilturkamqrfem<,
kte,rf by byl dvojrnisorb ,nebe,zpednli, kdyby n6meEti
katolici v,zbazovali je,n zd.dni, Ze ,souhlasi s taZenim ved,enfm ve Francii prroti zprisobu vdldeni N6mecka.< (Do_
pis uveiejndnlf Figarem 1?. iijna 191b.) pov5imn6me si
drr*h6ho drivod'u: vrile bfti zajedno rs nirodern, af je
jak6koliv mror6lka v6ci. B'rssuet nedovolival ,se
asrpofi
tohoto drivodu, lcdyZ kryl n6,silnosti Ludvika XIV.
Pilpcrmeime si, Le v r. tgL4, kdyZ kancldi Beilrm,annHollweg pokusil ,se il& tribun6 Reichstagu o jak6si zd,6"n1
omluvy p.o rporuSenf 'belgick6 neutraiity, byl kiestianskfm mirnirstrem vcrn Harnack os,tie napaden, ,Ze chtdl
omlouvati n6oo, demu nanf tieba cm,luvy. (A. Loisy,
V6lka a n Sboi,enstvi, str. 14.)

pied-." nfi dobi'vini Indie' nikoliv' Ze bych

,r!lr^I;i. ile takov6to hnuti bylo pravidlem u lidi
tdzal, jeli dnes jen jedinfi
se t['zal'
ahvch se
Tffi", ale.abvch
si alespoi
-^,nb kde ny existovalo, nebo hde by
jeho
existence'a6)
bvla dovolena
T;;; aby
rys' iimil se jevi pa"'Tiytunu jiny povahovy
moderniho duchovniho dlov6ka: netriofismus
dlovdka k >dlov6ku
l'iJrt k cizincrim. Nen6vist
zavrhovS"nia pohrdS'ni vsim' co
#ii^"ienimu<<,
vsechna tato hnuti u n5'rodri tai<
olJ;a"*a,ci<<,
nutn6 k jeiich zivotu, byla
;r8ta a bezpochyby
tak zvanymi myslicimi lidmi, a to s v6i'
;fiir"
c o Zp i i " n o nt * f t o u a b e z ev S i n a i v n o s t i '
.spivl,nem6loktomu,Letotopiijetizas|ouili
jak soustavnd prohlaiuje sbor
imfnkr. Zn5,me,
ripadek v5i
ndrneckfcfr udencri po padesS't let
jeiich rasy' a jak
civilisace mimo civilisaci
lrdysi ve Fran cit zachhzeli se ctiteli I'{ietzscheouit*i nebo Wagnerovymi, ano i Kantovymi
neboGoethovymi,Francouzi,l<tefisedomnivali'
Duchovenstvo nr6rodri spojeneckfch vytirkS r6do
k'rdistvtl n6meck6mu jeho soiii'daritu s be'zpr5viml zneniltvd Stiastn6 n5'hody, Le nd\elel'o k n6rodrirn' iejichZ
vp bvla strrravedlivil. Kdyi, r. L9?3 v z6lezitosfti Korfu
poCinala si lfialie vfrEi Recku tak nespravedlivE' jako
Rako,usko r. tgir4 vzhlerdem k Srbrsku, rrevim, Le
by bytro bf"valo italsk6 duchovenstvo ti'm pohorSeno' Nev,4romin6m si rovn6Z, i,e by r. 1900 pii zakroderri ewopsk6 affin6dy v din6 (v zilleLibosti Boxeru) a pii nisilnostecilr ipS,chanfch vojSky, bylo kn6Zstvo dotydnych 'n6*)

rodri Zir'6 protestovalo.

53

I
t

Le nilleieji duchovnimu Zivotu.o') piesv6ddirne

se, kterak tato forma patriotismu je u licli my"
Slenky nov6,,zejm6na ve Francii, vzpomeneme-fi
na Lamartina, Viktora I{uga, }Iicheleta, proud_
hona, Renana, abychom uvedli jen patrioticke
duchovni lidi piedch6z ejici piimo dobu, jfil se za_
byvdme. Je-li ti.eba zdtnazniti, jak i zde posilili
duchovnf lid6 v55eil laikfi tim, ile si ji osvojovali ?
Dokilile se ndm, i,e byly vztahy ciziny k Francii v druh6 polovind stoleti a zvt61t6 po dvacet
let, kter6 piedch6zely v6lku, takov6, Ze Francouzfirn, ktei'i chtdii chrdniti sviij ndrod, bylo vnuceno nejprud5i ndrodnostnf stranictvi, a i,e je_
din6, ti, kdoZ schvalovaii tento fanatismus, byli
pravyrni vlastenci. Netvrdime opak, pravime
jen, ie duchovnf lid6, kteii provdd6li tento fanatismus, zradtli svrij fiad, jen? se zakl6dl,
pr5v6 v tom, aby postavili proti ndrochim a nespravedlnosti, I< nft je nuti jejich pozemsk6 n6,boZenstvf, sbor, jehoi, jedin:im kultem je hult
spravedlnosti a pravdy. Je pravda, ile tito novi
duchovnf lid6 prohla5ujf, Le neznaji spravedlnosti, pravdy nebo jinych metafysickfch >mlhavych pojmfi<<,ile pro n6 pravda je urdovfunauLitednosti, spravedlnost okolnostmi. V5echny v6ci,
*)

ZvI63t6
virz,nadn6 bylo
stanovisko
filosofa
Boutroux. Najdeme o tom pdk,nou dritku z pera Ch.
Andlera, Pod6tky
p an ge r{n,ani,srnu, VIII.

54

jiZ udit Kallikles, s tim vsak rozdilem,

kterfm
;n pobuioval vyznamn6 mysiitele sv6 doby'
lide
diuSi doznati, Le pr5'v6 n6medti duchovni
vzddlance
raoderniho
souhlas
-s
nahl,jili tento
vlasteneckym fanatismem. Francouziti vzd6'
- a je3t6 dlouho zrist6vali - prolanci byli
k cizim
dchnuti nejdokonalej5i spravedlnosti
rokosmopolitismus
(piipomeime
si
kdtur6m
Schiegel,
mantikfi, v dob6, i{dy iIi) Lessing,
Fichte a Goerres pi'ipravovali v srdci sv6m hoje n6meck6<<,pohr'
rouci obdiv ke >>viemu,co
jim
N6rodni vzd6lanec
neni).
d6ni nad v3im, co
je hlavn6 objevem n6niecirym. Je to ostatnd
ndmfit, kterf se v tomto dile dasto vtaci: Le
jeL
vdt5ina mor6lnich a politickfch stanovisek,
byla za padesAt let pi'ijimAna v Evrop6 svdtem
vzd6lanym, ie ndmeci"eho piivodu a ile 1e nyni
v duchovni oblasti vit6zstvi Ndmecka ve svdt6
j'':,
ripln6.
doma
si
vytvoiiv5i
ile
N6mecko,
MoZno lici,
n6rodniho vzd6iance a vytdliv5i z toho, jak
znSumo,posilu, ud,iniio tento druh nutnym ve
r'Sech ostatnich zemich. Je nepopiratelno, L,e
zvl55t6 Francie ve chviii, kdy N6mecko m6lo
sv6 Mommseny, musila rniti sv6 Barrdsy, nebotJ
iinak byla by zfistala za nirodnostnim fanatismem, a tfm by byla vid6la ohroZenu svou existenci. KaildV tr'rancouz lpici na zachovdni sv6ho
n6roda, mtfie se t65iti z toho, Ze m6l v posledni
polovin6 stoleti fanaticky n6rodni literaturu.

T
i

W
Piesto v5ak bylo ni{,m milej5i, kdyby byl tento
Francouz, pozvednuv se na chvili nad svrij
prospdch a v6ren v tom cti sv6 rasy, zesmutn6l
nad tim, i.e jej bdh svdta nuti, aby se t6Sil
z takovfto vdci.
V5eobecndji moZno pfipustiti, Ze realisticke
stanovisko bylo vnuceno modernim vzd6lancrim,
a to hlavnd francouzskym, vn6j5imi i vniti'nimi politickfmi okolnostmi, kter6 nastaly pro
jejich n5rod. Jakkoliv je tento zjev v6,Lni,
byla by jeho vdZnost znadn6 zmirn6na tim,
kdybychom spatiovali, Ze se mu duchovni lid6
podrobuji s politov6nfm, Ze citi, jak jejich
hodnota je tim sniZena, jak je tim ohroZena
civilisace, jak je tim zhyldEn vesmfr. A toho
pr6v6 nevidime. Vidime naopak, Le p6stuji
tento realismus s radosti, vidime, jak soudi, Ze
nSrodnostni n6ruZivost je povzndl| Le slouZf
civilisaci, Ze zkra5luje humanitu. I citime, ile
m6me pied sebou n6co zcela jin6ho neZ flohu,
jejfi; provdd6ni je ztii,eno udSlostmi chvfle, ale
pievrat mordlnich pojmri u tdch, kdoZ vychov6"vaji sv6t.
Chtdl bych vytknouti jeBt6 dva rysy, kter6 se
mi zdaji nov6 v patriotismu modernich vzddlancri
a z nichil druhf posiluje mocn6 tuto vd5efi u n6rodri.
Prvni vynikne l6pe toliko kontrastem se strinkou spisovatele XV. stoleti, strdnkou tim vfznadn6j5i, ile ten, kdo ji napsal, dokhzal svfmi

svri l6sky ke sv6 obci: >VBechny

Ciny hloubku
pravi
Guichardin, >v5echny st6ty,
obe,e,<
jsou smrtelnS, kaildi, vdc
kr6lovstvi
vgeehna
piirozenosti,
bud neitdstim, dojde
bud svou
konce.
Proto
obdan, kterf piihliZi
sv6ho
iednou
nemriZe
vlasti,
se
rmoutiti nad jejf
sv6
lonci
jako
tolik,
zarmoutf
se
nad svou
pohromou
podlehla
sv6mu osudu, jevlastni zkS,zou:vlast
muZ nutnd musila podlehnouti; v naprost6 nemilosti je ten, jehoZ smutnym riddlem bylo, Ze
se zrodil v dob6, kdy se udSla tato zkhza.<<
Tfuilemese, jeli jedinf moderni myslitel lpici
na sv6 vlasti tak, jako lpdl autor tohoto vffiatku
na sv6, kterf by se odv6Zil utvoiiti si o ni - a
tfm m6n6 jej formulovati - fsudek tak podivuhodn6 svobodny ve sv6m smutku. DotykSme se
zde nadto jedn6 z velkfch modernich bezbo1nosti: popieni viry, Ze nad n6rody existuje vfv.oj vy55iho i6du, jimil budou uchvSceny jako
vBecky vdci. Antidti lid6, tak vtislovni ctitel6
svd obce, stav6li ji piesto niile ne? osud. Antick6
obecddvala se pod boZskouochranu, ale nedomnivala se nikterak, Ze je sama boZskd a nutn6
vEin6. CelS literatura star;ich spisovatehi ukazuje, kterak podle nich tw6ni jejich lidskfch
z*tzeni bylo v6ci nejistou, zivislou jedin6 na
Pfizni bohfi, kteii ji mohou vildy odvolati.+ayZd,e
To t e ,srpatiiti zvl65t6 p6kn6 v choru Sedmi
]
proti
Th6b6rn:
>Bohovt6tohoto m6sta, nedopiustlte,
aby bylo znideno s na5imi d,omy ,a na5irni krby. 6, vy,
o/

je to Thukydides, kterf piipou5ti obraz

svdta,
kde nebude Ath6n, tam polybos, ktery ndnr
ukazuje vitlze nad Karthagem snfcfho nad po_
i;irem tohoto mdsta:
A Rim tc6, spatii

osudny

svrij

den,

a opdt Vergilius uctivajici dlovdka poli, pro n6jZ

jsou bez ceny
res romanae

et peritura

reglra.

Byio vyhrazeno modernfm lidem, aby udinili

ze sv6 obce - a to snahami svych vzd6lancfi,
,,rdZ,ktetd vzdoruje nebi.
Jinfm novym rysem patriotismu modernich
vzddrancfije vfile odvozovati formu sv6ho ducha
z duchovni formy ndrodni, jii, vztyduji ov5em
proti jinfm duchovnim formdm n6rodnim. Vfme,
kolik udencfrs obou stran Ryna potvrzuje po padesdt let svou my5lenku ve jm6nu v6dy f r a ncouzsk6, vddy n6meck6, jali tvrdo5ijnd
c:hce tolik na5ich spisovatelfi od t6i,e doby
cititi v sobd z|"chvlvy f rancouzsk6
ci_
tovosti, f r a n c o u z s k 6 inteligence. f r a n-

couzsk6 rlosorie;
zatim
co,iart"rip"or,ru_

-Ften laK
,- <[!otlho piebi'vate
ns naBi zemi, chaete ji zraditi?<To lze s'patii i iest po resti stoletich v A e n e i d 6,
kde se piiprisuje zieJ'mi udrieni obce trol'sk v noilch toliko ochran6 Junonin a nikoliv jak6*i vnitini
hodnoti troisk6 krve, kter6 by ji zajiltlovala nesmrtelnosL
bg

$uji i,e vtEluji arijskou my5lenku, arijsko..r

malbu, arijskou hudbu, odpovidaji jini tim, ile
tnn ktery mistr mdl Zidovskou babidku a uctivaji v n6m semitsk6ho genia. Nejde zde o to,
abychom pilfuali, ie-li du5evni forma udence
nebo umdlce znakem jeho nSrodnosti nebo
jeho rasy a do jak6 miry, jde o to, abychom
zaznamenali vfili modernfch vzddlancfi, aby
tomu tak bylo a jak je to nov6. Racine a La
BruyDre nepomy5leli nikterak na to, aby ukatpvali svd, dila sobd a sv6tu jako projev..7
francouzsk6 duSe, ani Goethe nebo Winckelmann, aby odvozovali svd z genia germdnsk6ho.ne)Je zde hla-rn6 u umdlcri, velmi pozoruhodnf zjev. Je velmi pozoruhodno,spatiujeme-li,
kterak lid6, jejichZ dinnost zakl[dil se, rnoZno
iici, profesion6lnE, v uplatilovdni individuality a
kteii si vytvoiili pied sto lety romantismem
*) I zde, jak se zd6, o,bjevili N6rnci
v55ei, jiir
oznainjeme;
Lessi,ng a Schlegel byli z,aji,s,t6 p,rrni,

IdoZ stavdli sv6 b6smikyjako r{'ra,zn6rodn{duBe(v roz-

ilfi#;ftJ:tlT"1i:il' ;f:XT"_r1:?-:nHI
nr4rozi jaiko protikla.d,
(L.ixodni

chtdli d6ti ev6 cito,yosti

rfrrazod zpisob, rdrodni ied; nezamfileli nii6dy, aby
urtovtali sah6!t!u tomufo ci ini n6rodnl 162, aby je stav6li proti jinjm narodnim citErftr. soustal'ni nacionalisece diuchaje zajist6 objevem modernJch dob. - co se
tfie utencri, iyla-ziejm6
podporov6na odstran6nim latiny j'ako vdeck6 iedi, odstranEnf, o n6mi nelze doati
zdfuaaiti, jarkou bylo brzdicl s,loikou civilisqce,

59

z t6to pravdy tak vdSnivti pi'esvdddeni, zadinaii

se dnes zlikati jaksi tohoto piesv6ddeni a cht6ji
se cititi jako vyraz v5eobecn6 existence, jako
projev kolektivni du5e. Je pravda, ile toto zieknuti se individua ve prospdch >velikr5ho, nadosobniho a v6d,n6hocelku<<uk6ji jiny romantis.
mus, je pravda, Le toto hnutf umdlce moZno
i vysvdtlili vfili (jiZ Barrds nikterak neskr!,v6r),
zvf5iti rozko3 ze sebe sama sebou samyrn,
iei,to uvddomdni individuilniho ji n6sobi svotr
hloubku uvEdomdnim n6rodniho jd (a z6rovei
derp6 um6lec z tohoto druh6ho uv6dom6ni nove
lyrick6 n6mdty) ; moZno t6Z piipustiti, Ze um6Iec nenf hluch k sv6mu prospchu, nazfvaje se
vyrazem nSrodniho genia a vyzfvaje takto cely
rod, aby se sob6 podivoval v dile, jeZ mu pfedkl6d5.oo)Ati jsou jejich pohnutky jak6koliv, netieba poznamendvati, jak velci duchov6 nebo ti,
kdoZ jsou za nE pokliddni, vyvozujfce takto - a
jak zndmo, hludnd
ve5keru hodnotu sv6ho
dila ze sv6ho ndroda, pracovali o opaku toho, co
se od nich odekdvalo,tim, Ze lichotili marnivosti
'W,agnerri.v,
byl, podl,e Niefuzsoheho, pfipad
se,svfm krajanrlm za MessiiSe ndrrneckdho
ie zde bylo pro nEj >p6kn6 misto<, kdeZto
urn6leok6 tvoient, jakoil i jeho hlu,bok6 filosofie byla vpodrstatd univers5lnf. (Ilcce homo, srtr.
58. >Ni,kdy jrsem neodpu,stil Wagnerovi; i,e hovl N6meoku<.') TLLerne se, nebylo-li by moino ilci tot6fi, o torn
kter6,m apoStolu >genia lotrinsh6ho< nebo provengalsk6ho.

*) Tahovy
jenZ vyd6vaje
unri6ni, viddl,
v5echno jeho

domyslivost, s nii, kaady nSrod

n6rodti a Zivili
ve tv5'i svi'ch sousvrchovanost
vrb; svou
'"il"*otto
sedfi.u')
l6pe vyznatiti vSe, co j e nov6ho
led piipomenu-li
v iomto postaveni vzcldlance,
mohli podepsati vsichni
slovo Renanovo, ieL by
nepatii ani svrSmu
>dlov6k
inyslitel6 od Sokrata:
jen
sob6 sam6mu'
patii
sv6 rase'
i*VU" ani
to znamen6 bytosti
itrf"t je bytosti svobodnou'
za hludn6ho
Barrds
odpovidS
*"uuri.u Nadez
toti nechtiti
>Mravni,
roof,fut" sob6 rovnfch:
jaki to
Hle,
r. osvobozovati od sv6 rasy'<<
n6rodovti
,fuj^a oslava houfn6ho cit6ni, iif;
ducha'
kn6Zi
od
slychali
,dosud mSlo
prohlasuji'
Moderni duchovni lid6 d,ini 16pe:
dobr6ho
nenese
Ze jejich my5lenka neni dobrS a
pridy,
nejsouJi
ovoce,led neopou3t6ji-Ii sv6 rodn6
di
>vylr?eni z koiene<<; blahopieje se tomu
jin6mu
onomu, te pracuje ve s v 6 m Bearn,
ve sv6m Berry, jindmu ve sv6 Bretani'
A tento z6kon je hl5s6n nejen um6lcrim' ale
i kritikrim, moralistfim, filosofrlm, sprivcfinr
dinnosti ryze intelektuillni. Duch je prohl65en
velkjrmvt6miie,jakouodpirSosvoboditiseod
o') Nacionalisace ducha skft6 nCkdy vfsledky, jejichz
chut nroni je5t; do,statedrn6 okoulen'a: v r' 1904 pii v'frodnich slavnrostech Petrarkov:ich nebyly pii'zv5,rrry n6rody Goe.thtrv ani Shakespeartrv, jeZ nej'sou latinsk6'
Ale byli pozv6"ni Rumuni' Nevime, byli-li t6L rpazvimi
Lt-,ruguayci.

6L

zem6; hle, co zaji5fuje modernim duchovnirn

lidern vyznaEn6mfsto v letopisech ducha. Citdni
t6to tifdy se zilejml zmdnilo od doby, kdy uiil
Plutarch: >dlov6k neni rostlinou, stvoieno'.r
k tomu, aby byla nehybnS a aby mdla upevndnS'
sv6 koieny v pfid6, kde je zrozena<<,
nebo kd.r'
Antisthenes odpovfdal svfTm soudruhfim, pylnym na sv+5praobyvatelstvi, Ze sdilejf tuto dest
s hlemyidi a jeXtdrkami.
Nutno [ici, i,e odsuzuji zde vrili vzd6lance
jent se cfti urdovSn svou rasou a chee zfistati
spjat se svou pridou, jen pokud je u n6ho politickfm stanoviskem, ndrodnostnf provokaci"
Nemohu oznaEiti l6pe tuto vfhradu, led cituji-ti
h;'rnnu modernfho duchovniho dlovdka, naprosto nedotdenou politickou v53ni, >zemi a jejim
m.rtvym<.
>A starf dub, pod nfmZ jsem usedl, mluvf a
pravi ke mn6:
dti, dti v m6m stfnu gotick6 pisn6, jejichZ
nSpdrzyjsem. l<d}zslslychal splyvati s Snrn6nim
sv6ho listi. DuSe tvych pi'edkfi je v t6chto
lrfsirfch, starXfch neZ jsem sfm. Poznej tyto nezn5,m6piedky, sdflej jejich radosti a jejich minul6 bolesti. ProZijeS tahto, pomijejici bytosti, dlouhS. stoieti v milo letech. Ilud
zboi,ny,uctivej pfidu sv6 vlasti. Nebei nikdy ani
jeji hrstku do ruky, anit pomyslfS, Ze je posv6tn6. Miluj v5echny ty star6 rodide, jejichZ
I,rrach,smiSen s touto zemi, mne iivil po staletf,
62

pie3el v tebe, jeiich Benjamina,

a jejieht' duch
piedkfim ani jejich
dlt6 lep5ich dnri. Nevvditej
jejich
my5lenky ani
pevEdomost, ani slabost
je dinily n6kdy krutfmi.
kter6
strachu,
oiizraky
pfiivE tak bylo by moZno vyditati tob6, Ze isi bvl
ditdtem. Ydz, Ze pracovali, trpEli a doufali pro
tebe a Ze jim za vle vd6diS!<")
i uchoztnt.
Z , V n d t e j f s a dp o l i t i c k i o d { n d d o s q d C i n n o s t d

Lid6 duchovnf nejen Ze si osvojuji politick6

v63n6, rozumime-li tim, Ze vedle d,innosti, jimiZ
t') Anatole France Le vie litt6raire, sv. II., str. 274.
spiiswateltr,
iii, tu vyzuu,&rji'
Snaha franoourzskfch
politick6;
ner:,vEfili
rneZ
ridinky
toliko
mnoh6
m6la
ihe
byc&rorn, kolik jich ,za pades5t le't poru5ilo sv&j talent,
rLeilaup)owLalosvlich sku,tednfch dart pro starost, eby
citili >po francou,z,sku<. Dobrfm piikl'adem je C e s t a d o
Spar ty, jeii'il mnoh str6,nky trkazuji, jak6 by to bylo
cititi
bfval'o kr5sn6 dilo, ldyby se byl a,u,tor nenutil
pod ieokfm nebem podle lotrinsk6 duie. Dotfk6me se
de melzajfmav6j5ich rysri spisovatehi t6to dobyz zhlfin
d,nEevni,svobodysob6 samf m, ilizefi po >>disciBlin6<
(v5eehen osud Mau,r,rrasriv a Maritainfiv poch6zi odtud)
ilft2eft, jet je u v6t5iny vfsledkem zdkladnlho intelektu6,lnfiho rrihilismm. (O to nto nihi'lirsmu u Barrb,sa viz
zdklady
C u n ' t i a :> > B a r r d s a i n t e l e k t u 6 l n i
f r a n c o t r z s k 6 h o n a c i o n a l i r sm u < < rr r f r i a t k y
v >>Uni,onpour la v6riLt6< kvEtem L925, u Maurra,se vi'z
G u y - G r a , n d aN:6 r o d n o s t n i
filosofie
a L. Dimiera: >>Dvace,tlet Ac,tion frangaise<, s,tr. 330. >>Nevid6l jrsem nikdy zoufalej5i du5e, neZ byla jeho.<) Ale
psychologie soudasnfch spisovatehi o sob6 a rnirno po'Iit'iskou dinnlorst ne,ni na5im n6.m6t'sm.
Zrada vzdllancri.

63

maji byti zaujati jako vzd6lanci, vyhrazaji si

misto tdmto v6,3nim; vnS5eji tyto v55n6 do t6to
dinnosti, dopou5t6ji
ano chtdji
aby se
mfsily do jejich pr6ce umdleck6, v6deck6, filosofick6, aby zbarvovaly jeji podstatu, aby urdovaly jeji vfsledky. A vskutku nikdy nebylo
lze spatiiti tolik ddl politickfch mezi dily, kterd
by mdla byti zrcadly nestrann6 inteligence.
Co se tjrde poesie, nelze se tomu diviti. Na bdsnfcich se neZSdalo, aby odddlovali sv6 dila od
sv:ich v55nf; tyto jsou podstatou on6ch a jedinou otdzkou je, tvoiiJi b6snd proto, aby vyjadiovali sv6 v55n6, nebo vyhleddvaji.-li vd5n6,
aby tvoiili bdsn6. V tom i onom piipadd neuzn6vdme, prod by vyludovali ze sv6 vibradni ldtky
v65ei ndrodnostni nebo stranick6ho ducha. NaSi
politidti bdsnici, ostatn6 nepiili5 detnf, sledujf
toliko pifklad Vergihi, Klaudianfi, Lukanfi,
Dantfi, dAubign6, Ronsardfi, Hugfi. Nelze v3ak
popiiti, Ze politick6 v6Sei, takov6, jako je vyjddiena Claudelem nebo Annunziem, tato uvdd o m 6 l 5 a o r g a n i s o v a n dv 6 5 e f i ,p r o s t 6
vSi
naivity,
chladn6 pohrdajfcf odprircem, talo
v55ei, jeL je u druh6ho z tdchto bdsnikri tak
vyslovend politickS, tak umnd piizprisobena
skrytym choutk6m svych krajanfi, piesn6 zranitelnosti ciziny, je cosi jin6ho, neZ byly vym l u v n 6 v 5 e o b e c n o s tTi r a g i k
nebo Stra5n 6 h o r o k u. Dilo jako Kordb se svym ndrodnim zdmlrem tak piesnym a praktickym,

kde je uZito lyrismu, aby

iako byl Bismarckriv, a
oslaven tento prakticky 16z, zdd se mi
lyf
'iovfm
zjevem v d6jindch poesie' ano i politikv.
novoty na laiky, akilzala
bo r" tfde ridinku t6to
co
nynEj5i du3e italsk6ho n6roda s dostatek,
piikladem
snahy
nejvfznadn6j5im
Ale
urnf.u')
dne3nich bdsnikri, ddvati sv6 um6ni do sluZby
v6,5nf, je literSrni obor, ieiL moZno
oolitickfch
-nazvat'i
jelyrismem'
f ilosofick:im
hoZ nejskvdlej5im symbolem ie dilo Barrdsovo,
lenil zapodav tim, i.e udinil vibradnimi stiedisky
du3evni stavy vskutku filosofick6 (panteismus,
vysokf skeptickf intelektualismus); dal se
potom vfludnE do sluZeb rasovr5v55n6 a ndrodnostniho cit6nf. Je znilmo, jak timto literdrnim
oborem, kde se lyrick6 ridinnost ndsobi prestiZi
abstraktniho ducha (Barrtss vystihl podivun6"iadi,
h o d n 6z d 6 , n it o h o t o d u c h a , u k r a d l
jak pravil kterfsi filosof), zostiili vzd6lanci,
byt i jen ve Francii, politick6 v5Sn6 u laikri,
alespoil u t6 vyzna1n6 vrstvy mezi nimi, kterS
cte a domnfvd s, Ee myslf. Je ostatnE tlZ,ko
urtiti, co se tf'de b6snikfi a zejm6na toho, jejZ
i,e je nov6, aby b5snik vzbazwal u svfch
\S""di*,
kmjanri ges,to tak prakticld6ho rdzu, jako je pnojev N6m'oimi trigy ben6tsk,5 A,nnunziovi po prwedeni Kor6bu:
>V den, kdy z6li tvrij genius nov:im leskern nad
d*vnou vl6dkyri >>naSehomoie<<, nad Ben6tkami, dnes
vzhledern k Porl,eodzbrojenfmi, Nimoini
liga ben6rtsk6
ti ddkuje z pohnrut6 du5e, piejic, aby tleti lta,lie posl6z
vyzbrojila lod a vyplula p,roti sv6tu.<<
5*

jsme uvedli, piispdl-li lyrismus na pomoc

politick6 v6Sni pfedem existujici a skutedne,
nebo dalaJi se naopak tato vdsei do sluZeb ly_
rismu hledajicfmupotravu. Alius
judex
erit.
Ale vizme jin6 duchovnf lidi, kteif vndsejf po_
Iitickou v65ei do sv6ho dila, a to t6Z se zvld5L
ni znalosti, a u nich? toto prohi'e5eni proti
jejich riiadu zdd se mi je5t6 pozoruhodndjii neZ
u bdsnfkfi. Chci promluviti o romanopiscfch,
dramaticich, totiil, duchovnich lidech, jejichi
fkolem je liditi pokud moZno objektivnd hnuti
lidsk6 du5e a jeji konflikty - riloha, jii, jak
dok6zali Shakespeare, Molibre a Balzac, moZno
provdd6ti se v5f distotou, jiZ ji zd,evykazujeme.
Ze je tato riloha vice neZ kdy jindy poru5ovdna
tim, ile se podiizuje politickfm fdehim, dokazuje
pifklad mnoha soudobfch romanopiscri, nikoliv
proto, Ze Siii ve svych dilech tendendnf rivahy
(Balzac to dini rovn6Z), ale pondvadZ,mfsto ab;;.
propfijdovali svym hrdinrim city a diny vyply_
vajici ze spritvn6ho pozorovl,ni pifrody, proprij_
duji jim ty, jicht vyZaduje autorova vi5ei.
MoZno uv6sti romd,n}r, v nichZ tradicionalista,
nechtl jsou jeho omyly jak6koliv, projevuje
ironec koncfi u5lechtilou du5i, kdeZto osoba be;:
n6boZenstvi md osudn6 a pi'es v5ecko usili jen
tnrzkS, hnuti'a) jin6, v nichZ dlovEk z lidu mft
") Sr""""jme s Ba"lzacern,jehoZ konservatismus nev6h5, piedv6sti sv6 konservativni lidi, zejrn6na kiesf,anky,

rBechny ctnosti, kdeZto Spatnost ie riddlem jen

jin6, v nichZ autor ukazuje sv6 kramd5t6kti,ss)
iany ve styku s cizinci a pfizn6,v5, vice m6ud
oteviend v5echnu mor6lni piednost prvnim.su)
je
Skodlivosttohoto procesu dvoji: nejen Ze podn6cuje znaEndpolitickou v65eil v srdci dtendie,
ale potladuje v n6m svrchovand civilisad,niridinky
umdleck6ho dila, mfnfm onen nfvrat k sob6,
k ndmuZ smdiuje kai;di divdk, vylidili se
mu lidskS bytost, o niil citi, ie je pravdivd a jedin6 dbalS pravdy.") Dodejme t6Z, Ze i s pouh6ho hlediska umdlcova a vyznamu jeho dinnosti, je toto stranictvi ptriznakem velii<6ho
ripadku: hodnota umdlce, pro ni? je svrchovanou ozdobou sv6ta, tkvi v tom, Ze si zahrdv6"
s lidskfmi v65n6mi, misto aby je proilival, a Le
nal6z5 v tomto pocitu hry tyi, zdroj tuch, radostf a utrpeni jako obydejnli dlovdk v dom6hdni vdci skutednych; ddvS-li se nyni tento
ve svdtle m6lo lichotiv6,rn, scnrdi-li, Ze to odpovid6 pravd6.
Viz piikiady v E. Seillidrovi (BaLzac et la morale romantique, sbt. 27 a sl., 84 a usl.), jen"Z mru to ostie
vydit6.
*) Y zk
f i S en i, J a n K r y 5 t o f, ob,novujici ostatnd
v tom vfvody George Sandov6. Soudirn naorylak, i,e lze
zjistiti rnnoho spravedlnosti vridi mditj6krim v Bidnicfch, rom6n6 piesto tak tendendnfm.
*) Na pi.
francouzsk6 rominy pied vSIk ou, jei, piedvad6ly Francouze ursazen6 v El,sasku-Lotrinsku. Budme
listi, Ze od r. 1918 N6mci pi5i romin obdobnf.
o')
Viz pozn6naku G na konci knihy.

svrchovany typ dinnosti piepychovrS do sluieb

ndroda nebo tiidy, st6v5-li se tento vykv6t ne_
zi5tnosti utilitdiskym, pravfm jako bdsnflr
P a n e n v e s k a l S c h , v e c h v i l i ,k d y a u t o r
Siegfrieda naposled vydechl: >>A svdt ztratil
svou hodnotu.<<
Lid6 duchovni, o nichZ jsem dokazoval, Ze d6vaji svou dinnost duchovni do sluZeb politickych
v65ni, jsou b6snici, romanopisci, dramatikove,
kr6tce um6lci, totii, 1id6, pro n6il je nadvld,da
v5,5n6v jejich dflech, a to i dobrovolnS, celkenr
dovolenouvdcf. Ale v5imn6me si jinfch duchovnich lidi, u nieht piestupek proti nepiedpojate
ciuchovni dinnosti je mnohem pohor5liv6j3i a jejrcht prisobeni na laika je mnohem hlub5i vzhledem k vdZnosti, jeL je spjata s jejich zvl65tni
flohou: chci promluviti o historicich. Zde je
jako pied chvfli u b6snfkri vdc piedev5im novd
tim, k jak6 dokonalosti dospiv6. Lidstvu zajist6 nebylo tieba dekati ail do nyn6j5f doby,
aby spatiilo, kterak se ddvd historie do sluZeb
stranick6ho ducha nebo nSrodnostni vd5n6, ale
mohu, myslim, tvrditi, Le nespatiilo dosud,
aby tak dinila s takovou metodiinosti, s uv6domdlou intensivnosti, jako spatiujeme po pfil
stoleti u historikri ndmeckfch a po dvacet let
u francouzskych monarchistri. pifpad tEchto
je tim pozoruhodndjif, i,e ndlei,eji ndrocln,
jehoZ vddnou ctf v ddjindch lidsk6 inteligence
bude, Ze pronesl tlsty Beaufortt, Fr6retri, Vol-

birfi, Thierryfi, Renantr, Fustelfi de Coulanges

proufslovn6 odsouzeni historie pragmatick6 a
jaksi vysadu historie vddecky nehffisil
je viak zde piistrann6u') Skutednou novotou
snaha,
ifi: ie jasnd nannhrLrtohoto stranictvi,
jako
opr6vn6n6 mez1rateno,vEnovati se mu
prohlaBuje
N6mecka,<<
historik
>Pravy
tod6.
piedeviim
fakta,
>md
uv6d6ti
uditel,
ndmeckjr
r.
tS'Z
udenec
N6mecka,
jeil vyzdvihuji velikost
ehv{ili Mommsena, ien? se ostatnd honosil, Ze
vytvoiil historii iimskou, ,rieil je historii n6meckou s iimskfmi jm6ny,< jiny (Treitschl<e) se
vychloubal tim, Ze nedb6, >chudokrevn6 objekkterd je protikladem historick6ho
tiyity,
smyslu<, jinf (Guisebrecht) uli, >>ie se vdda
'nem6
vznS5eti nad hranicemi, ale mh biti
n6rodni, m5, byti n6meck5.<<NaSi monarchist6
neztst6vaji pozadu a ned6vno jeden z nich,
autor D6jin Francie, ieil piedpoklildaii, ile
u') Viz na p,i. studii Fusbela de Coul'anges: >>De I a
en Fr,ance et
Ihistoire
nlanibre
d6crire
(Jak se pi5i dd'jiny ve Frarrcii a
en Al,lemagne(<.
v Ndmecku.) Zji'stime, Le se autorova obi,aLaba n6meckfch historikfr hodi piesnd na n6kter6 historiky
francou,zsk6 z posiednfch let, s tim v3ak rozdile'm, Ze
svfij n5.rod, a
N6mec zkres,luje historii, aby vyvfiil
politicky
Francouz, aby vyvf5il
rc:zim. PovSechn6
rnoino lici, Ze tsndendni filosofie N6mct vede k v6lce
n6rodnostnl a filosofie Francouzri k vSlce obdansk6. M6me znqvtr ,po vlem ostatnim o.pakovati, i'e to dokazuje
rnor6,l,ni rsvrclnovanost tdchto ?

ril

.1ji,

na5i kr6lov6 pomfsleli jit od Chlodvika na to,

aby zamezili vSlku LgL4, h6jil historika , jen|
piedv6di minulost s hlediska vdsnf sv6 doby.s,)
Toto stranictvi, jeil chce vnd,Seti moderni duchovnf dlov6k do historick6ho lidenf, je metodou,
jfi; se prohi.eiuje nejvice proti sv6 floze, pfi_
pou5ti-li se, jako dinime my, ie je touto rilohou
brzd6ni laikovych vdSni. Nejen Le posiluje
takto znaledtdji neil kdy jindy jeho v65eil, nejen
Ze ho zbavuje sugestivni podivan6 na dlov,6ka
zaujatdho jedin6 touhou po pravd6, ale zakazuje mu, aby naslouchal slovu, jel; je cizi na
vei'ejn6m ndm6sti, onomu slovu (jehot snad
nejkrSsndj5i piiklad skf tal Renan), jeil, hl6sd,,
Ze s v;iSi, odkud mluvf, jsou vd5n6 nejvice odpfirn6 stejnd opr6vndn6, stejnd nutn6 pro pozemskou obec, a vyzyv6, tfm dtendie, jen pon6kud schopn6ho vystoupiti ze sebe sama, aby
povolil alespoil na okamZih krutost v65n6 sv6.
Uznejme v5ak, Ze lid6 jako Treitschke a jeho
francotrzSti druhov6 nejsou vpravdE historiky,
jsou politiky, kteii uilivaji historie,
aby podpo_
rovali v6c, o jejfi, vftdzstvf usiluji. Je tudiZ piirozeno, ile jejich uditelem historick6 metody
nenf Lenain de Tillemont, ale Ludvik XIV.,
kterf vyhroZovalMfzerayovi, ile ho zbavi pense,
on) Revue universelle
1b. dubna LgZ4. Je to zajlmavd
snaha rnodernich historikri
povo,l,ovati surbjektivisrnru,
kdeZto jejich star5f druhov6 snaZili se jej naopak potinati.

dokazovati zloi6dy stard monarbudeJi nad6le

pov6iil policejniho
chie, nebo Napoleon, ierfr
nad
tim,
aby
d6jiny Francie
abY
bd6l
ninrstra,
podle konvenci jeho trrinu. Piesto
ps6ny
byly
v3ak pravi chytr6ci si nasazujf masku nestrannosti.60)
Soudfm, ile mnozi z t6,ch,o nichZ zde dokazuii,
l,e se prohie5uji proti sv6mu duchovnimu fiadu,
proti nestrann6 dinnosti, iii' prohla5uji, vyd6vajice se za historiky, psychology a moralisty, by
mi odpovdddli, kdyby toto dozn6'ni ne5kodilo
jejich vdZnosti: >>Nejsmenikterak sluhov6 iSdu
duchovniho, jsme sluZebniky iSdu svdtsk6ho,
politick6 strany, n6roda. Jenle, misto abychom
jim slouZili medem, slouZime jim pismem.
pozemvoisko
duchovni
Jsme
s
v
6
t
a
.
<
sk6ho
Mezi t6mi, kdo/zby m61i skytati svdtu divadlo
intelektu6lni nestrann6 dinnosti a iii; obraceji
svou rilohu k cilfim praktickym, uvedu jeSt6
kritiky. KatdSr vi, Le je dnes mezi nimi nespodetn6tdch, kteii dokazujf,l,e je dflo kr6sntl, pokud slouZi strand, jeil je jim dratr6, nebo pokud
>projevuje genia jejich nSroda<<,
nebo oslavuje
literdrni doktrinu, jei.se shoduje s jejich politickou soustavou, nebo jin6 drivody t6i,e ryzosti.
Moderni duchovni lid6, jak jsem pravil, cht6ji,
aby uZitednost urdovala spravedlnost, chtdji
*)

Viz pozn6mku H na konci knihy.

71

t6t, aby urdovala kr6sno; nebude to jejich nej_

menSi originalitou v d6jin6ch. piesto v5ak ti,
kdoZ si osvojuji takovouto kritiku, nejsou
vpravdd kritiky, ale politiky, kteii podiizuji kri_
tiku svfm praktickf'm z6mdrrim. Zdokonaleni
politickd v55nd je v prav6m slova smyslu ctf
modernfch lidi; Ludvik XIV. nebo Napoleon
nepomf5leli zajist6 na to, aby uZili literdrni kritiky k zaji5t6ni sociSlnich ritvarfi, v n6il v6iili.u')
Dodejme, ile tato novota nese ovoce: vyiknouti
na piiklad s francouzsk;imi monarchisty, ie
demokratichi ide6l nutn6 souvisi se Spatnou
literaturou,
znamenS, v zemi literdrnf fcty,
jako je Francie, zasaditi skutednou rdnu tomuto ide6lu, alespoi u tdch, kdoZ jsou ochotni
poklSdati Viktora Huga a Lamartina za bfidilY.u'?)
Ale v t6to vrili modernfho vzd6lance, uvriddti
politickou v63efi do sv6ho dfla, je nejvfznadn6j5f,
i;e ji udinil filosofii, piesndji iedeno metafysikou.
MoZno fici, il,e ail do XIX. stoleti zristdvala metafysika neporu5enoutvrzi nezaujat6 spekulace;
mezi viemi formami du5evnf pr6,cebylo moZno
piiiknouti ji dest, jii vzdal matematik mezi oclu') Jesuit6 v3ak
na to pomlf5leli, potirajice jansenism,u,s (Racine Port Royal, I. iist).
o') O neschopnosti
lite,rSrrriho citdnf, je? prwilzi
tuto politik6iskou
kriti,ku u toho kte,r6ftro ?,e svlich
adeptri, rs,rv. pronikaiv6 i6dky L. Dirniera, V,i rn g t a n s
dAction
frangaise,
str. BB4.

jest
v6tvfmi matematiky teorii dfsel, ika: >Toto
vskutku distf obor naSf v6dy, totii, ten, ienL
neni potiisndn stykem s aplikacemi.<
A vskutku nejen myslitel6 osvobozeni ode
v3i pozemsk6 z6,liby, jako Plotinus, TomSd
Akvinsky, Descartes nebo Kant, nybrt i mysll
tel6 mocnd pronikli pocitem pievahy sv6 tiidy
nebo sv6ho n6roda, jako Platon nebo Aristoteles,
nepomisleli nikdy na to, aby namiiili sv6 transcendent6lni rivahy k hl6s5ni t6to pievahv
a nutnosti, abY byia piijata veikerenstvem.
Mordlka ieckych filosofrl je, jak iedeno, n6rodnostni, jejich metafysika je univers6lni. Sama
cfrkev, ve sv6 mor6lce tak dasto pliznivit' z6imrim tifdnim nebo nirodnim, uznS'v['ve sv6 metafysice jen boha a dlov6ka. Bylo vyhrazeno naSemuv6ku, aby spatiil, kterak metafysiirov6, a to
nejvySiho rodu, obraceji sv6 teorie k oslavd sv6
vlasti a k sniZovi,ni ostatnfch a posiluji v5i silou
abstraktniho genia vfili svych krajanri k nadvl5d6: vime, Ze Fichte a Hegel stavEji vit6zstvi
germ5nsk6ho sv6ta jako vrcholny a nutny cil
Zivotniho vfvoje, a historie uk6,zala, iak fdinnd
ptisobila dinnost t6chto duchovnich lidi na srdce
jejich laikri. Dodejme bez me5k6ni, ile divadlo patriotick6 metafysiky skf't5 toliko N6mecko; ve Francii i v na5em stoleti vzd6lancri
nSrodnfch jsme je3t6 nespatiili filosofa, alespoil
takov6ho, jerfi je vhlnF- za nltro poklSdin a ienil
by vytv6.iel metafysiku k sl6v6 Francie. Auguste

73

Comte, Renouvier nebo Bergson nezamySleli

nikdy prohla3ovati francouzskou hegemonii jako
nutny cil vfvoje sv6ta. M6m opakovati jako pied
chvili o umdni, jaky to ripadek metafysiky ?
Bude vddnou hanbou ndmeckych filosoffi, Ze promdnili patricijskou pannu, jeL uctivala bohy,
ve furii vykiikujicf sl6vu svych d6ti.
3. Lidi

duchoani ddvaji se do sluieb politickgch

ztdinl svimi doktrinami.

Ale duchovni lid6 rozeili se nejrozhodn6ji se

svou tradici a dali se odhodland do sluZeb laika,
v jeho snaze po uplatn6ni v reSlnim Zivot6, ve
svych doktrin6ch, stupnici hodnot, ji? se jali
svdtu nabizeti. Vid6li jsme, kterak ti, ji7 hl6,sali
po dvacet stoleti potir6ni reaiistickych v5,Sni
ve prospdch hodnot transcendentnich, jali se
s v6dou a znalosti, nad nii, silasne historie, prohla5ovati tyto v55n6 a hnutf, jei, je posiluji, za
nejvy55i ctnosti a opovrhovati hluboce existenci,
kter6 se ndjakym zprisobem stavi mimo dasnost.
Promluvfm pr6v6 o t6chto hlavnich zjevech.
A. Vychoalujl
oieobecnosti.

sklon k zulditnosti,

kdraji

c{.tdni

A piedev5im jsme je spatiili, jak se jali vychvalovati lidskou vuli smdiujici k odli5nosti a
vyhla3ovati pohrdSni nad kaZdou snahou po
vieobecnosti. Vyjma n6kolik autorfi, jako Tolstr5honebo Anatola France, jejiehi; nauka vzbu-

jejich druhri ritrpnost,

zuje ostatn6 u vdt5iny
po
padesdt
let' v5ichni moralistti,
ile
moi,no Lici,
jirnL se v Evrop6 naslouchS, Bourgetov6, Barresov6, Maurrasov6, P6guyov6, Annunziov6,
Kiplingov6, ohromnS, vdt5ina n6meckych myslitehl, oslavovali snahu lidi vcititi se ve svfij n5je odliSuji a stavdji
rd, ve svou rasu, pokud
proti sob6, a kdrali kaild| risili cititi jako dlovdk,
co ju v t6to hodnosti v etnickych koncovkdch
v5eobecn6hoa transcendentniho. Ti, kdoZ se od
stoikri zabyvali tim, Le hlS,sali rozplynuti nSrodnostniho egoismu v pocitu abstraktniho a v6d'n6ho Ziti, iati se tepati kaZd6 takov6to citdni
a prohla5ovati vysokou mor6lnost tdchto egoismrl; na3e doba viddla, Ze potomci Erasmfi, Montaignri a Voltairri prohlaiuji humanitSfrstvi za
mor6lni ripadek, di l6pe za ttpadek intelektualni,
pon6vadZ je v n6m naprosty nedostatek >praktick6ho smyslu<<a jeilto prakticky smysl je pro
tyto zvlSltni duchovni lidi m6iitkem hodnoty
intelektu6ini.
Rdd bych rozli5il humanitSistvi, jak je ch5pu
zde, citlni abstraktni hodnoty toho, co je lidsk6,
>celkov6 formy lidstvi< (Montaigne) - od ci
t6ni, je? oznadujeme zpravidla timto jm6nem
a ieil je ldskou k tidshi'm bytostem existujicim
ve sv6td konkr6tnim. Prvni z tdchto hnuti (iez
bychom nazvali spr6vn6ji humanismem), lne
k pojmu, je distou v63ni inteligence, nezahrnujicf
v sob6 pozemsk6 l5.sky; lze si velmi dobie pied-

75

*qrff

.m'
J 4ffi,1'.
f

staviti bytost, jeZ se hrouZi v pojeti lidskosti a

nem6 nejmen5f touhy ani spatiiti dlov6ka; js
formou, jiZ piijfmS lSska k lidstvu u velkych pa_
triciri ducha, Erasma, Malebranche, Spinozy a
Goetha, lidi, kteii pramdlo dychti po tom, aby se
vrhli do n6rudf sv6ho bliZniho. Druh6 hnutf je
stavem srdce a tim projevem du5f plebejskych;
objevuje se u moralistfi v dob6, kdy mizi u nich
vysoky intelektudlni postoj a ustupuje citove
exaltaci, totii, v XVIII. stoletf, a to hlavn6 s Diderotem; dospivS sv6ho vrcholu v XIX. stoleti
s Micheletem, Quinetem, Proudhonem, Romain
Rollandem, Georges Duhamelem. Tato sentimentSlnf forma humanitdi.stvi a zapomenutf jeho
formy prvotni vysvdtluji nepopul6rnost t6to
doktriny u tolika vybranych duchri, kteii nal6zaji v arsenSlu politick6 ideologie dvd >kli56<,
kter6 je stejn6 odpuzujf : >>vlasteneckdpisnidka< a >>v5eobecn6
sbratienf<<.0')
Doddv6m, Ze je toto humanit6istvi, jeil uctiv6,
o') Ten,to rozdfl obou
hurnanisrnrl dobie vystihl
Goethe, kdyZ za"znamendv6, (Dichtung und 'Wahrheit)
lhostejnost rsrvou a svfch pi6,tel k ud6,trostam r. 1?gg.
>>Vna5ern krouZku nezablivali jsme se ani dasopisy ami
apriwaani;5lo n6m o to, abychom poznali dlov6ka; co se
tfie lidf, necrh6,vali jsme je jednati ,po sv6m.<<Vzpomeime si, Ze studilrrn hurnanitni, jak bylo s,tanoveno v XVII.
stoleti jesuity, >istudia humanitas<, js,ou studiem toho,
co je pod,statou lidstvi a nikdy p6stovdnim altruis;rnu.
Yiz o tom (pozn. I. na konci lcnihy) z,ajimav! text star6ho
autona.

76

r'**qF

lt,
I

!',r!,

obstraktni hodnotu lidstvi, t6Z jedin6, ieil dovo1tlje milovati vsechny lidi; je jasno, Ze jakmile
lpzorujeme lidi v konkr6tnim Livot6, shled{vhme tuto hodnotu rozd6lenou v rfiznh mnoilstvi a nutno iiei s Renanem: >Ve skutednosti
jsme vice nebo m6nd lidmi, vice nebo m6n6 syny
bailimi. . . Nevidfm drivodri, prod by byl Papu6n
nesmrtelnym.< Modernf egalit5fi, nechdpajice
iti, ile rovnost je moZn6 toliko v abstrakciua) a
tre podstatou konkrdtnosti je nerovnost, dokd,eli mimo proslulou politickou neobratnost
svl65tnf hrubost sv6ho ducha.
Humanismus, jejZ jsem pr6vd vymezil, nemd
'rovn*t
co diniti s internacionalismem. Tento je
protestem proti n6rodnostnimu egoismu, nikoliv
ve prospdch v65n6 duchovni, nybi? ve prosp6ch
jin6ho egoismu,jin6 pozemsk6v65n6; je to hnuti
jist6 kategorie lidi - ddlnikfi, bank6ifi, prrimyslnikfi - jeil se sdruZuje mimo hranice, ve jmdnu
svfch zvlL,Stnich a praktickfch ziljmfi a pozvedd
se proti n6rodnimu duchu jen proto, Le ji piek6Zi v ukdjeni tdchto zhjmfiju) Vedle tdchto
dobie rozum6la cirkev, a vzhledem k t6to
") T"*"
pravdd: Ze nen( mo mro vytvoiiti
l6sku mezi lidmi, led
ie-li v nich vyvinuto cit6ni k dlov6ku abs'traktnlmu, potf'r6-li se v 'nicrh z6jem o dlo'6lca konkrdtniho, obraceji-li
ee k meditaci metafysick6 a odvraceji-li se od studia
ddjin (Ma,tebranc,he). Sundr zcela,protichridnli sm6ru rnodernr.ictr duchovnich lidi: ti v$ak, opakujerme, nedrbaji
niktenak o to, aby vytviieli
l6sku ,mezi lid.mi.
*)
Pr6vd tak zase piijim6 n6rod,niho ducha, silrled6-

.T
hnuti zd6 se n6rodnostni v63ei hnutim idealistickym a nezi5tnfm. - A posl6zeje humanismus t,6i. dimsi naprosto odliiinym od kosmopolitismu, jenZ je pouhym piSnfm tdziti z vyhod
v5ech nSrodfi a v5ech jejich kultur, a to zpra^
vidla beze v5eho mor6lniho dogmatismu..u) Ate
vratime se k hnuti vzddlancri nabddajicich n5rody, aby si uvEdomovali, co je dinf odli5nfmi.
V tomto hnuti duchovnich lidi historie se piedev5im podivi tomu, jak dokonale je prov6ddli.
Nab6dali ndrody, aby si uv6domovali to, co je
nejvice rozliSuje, svd legendy, spi3e neZ svou
filosofii, nebotj poesie je mnohem ndrodn6j5i,
separStn6j5i, jak dobie pochopili, neZ vftvory
dist6 inteligence.u')
Yyzyvali je, aby mdli
v6-Ii, Ze slouZi t6mto z6.jmfum; dosv6dduje ,strana >n5rodnlch socialistii<.
uu) Ndktfi nacionalirst6, chGjice uctivati kosrnopoiitismus, jehoZ hodno'tu vznixd jejich inteligence a necht6jice piesto ob6tovati nacionalismus, ,prohla5uji, Ze je kosrn orpolitismu,s >>
osvicenfm nacionali srnern<. Paul Bo,urget,
kter;i pod6v6 tuto definici (Paris-Ti,mes, derven L924),
cirtuje jako pilki'ad Goetha a Stendhala, z nichZ >>jeden
zrisital 'tak hluboce ndmeckf.rn a s,naZil se pochoqliti hnuti
francouz,sk6 my5lenky, druhf, zristav hluboce francottzskfm, usiloval prroniknouti Italii<. Thterne se, v ieon tito
dva mirstii, zrist6vajice jeden hlu,boce n6meckfm a dnrhf
hluboce francouzskfm, projevili sebe men5i >>nacionalismus<<,a dokornce osvfcenf. Bourge,t sm6Suje patrn6 n6rodnf a n5;rodnos,tni.
u') Skoro v5echna dfla n5rodni propagandy
maljrch
n6,rnodiivf chodoevropskfch jsou b5,snick6 anrtologie, velrni

78

t fietd svrij ndrodni fim, pokud je jim vlastni,

pokud neni univers5lni; mlady' italsky spisovatel opdvoval ned6vno svrij jazyk, pondvadZ
se ho uiliv*, toliko v Italii a vyjadioval se pohrdavd o francouzsk6m jazyku, pon6vadZje univers6lni.6?) Yyzyvali je, aby si uv6domovali
svou odli5nost nejen ve sv6m jazyce, v umdni,
v literatuie, ale i ve sv6m ristroji, obydli, zalizeni, potrav6. Spatiujeme velmi zhusta v posledni polovind stoletf, jak vililni spisovatel6 nabidaji sv6 krajany - mluvimeli toliko o na5i
zemi - aby zttsti,vali vdrni francouzsk6 m6d6,
francouzsk6mu fdesu, francoazsk6 jfdeln6, franiouzsk6 kuchyni, francouzsk6 karoserii. . . Vyzfvali je, aby se citili odli5nymi i ve svfch
vad6ch: ndmedti historikov6, pravi Fustel de
Coulanges, vyzyvaji svfij n6rod , aby se opdjel
svou osobnosti, ato i ve sv6m barbarstvi; francouzski moralista mu nezad6,vit,
a chce, aby jeho
krajan6 piijali >>ndrodni determinismus<< ve
sv6 >neddliteln6 riplnosti<, se svfm bezprdvim
i moudrosti, se svym fanatismem i jasnosti, se
svou chudobou i velikosti, jiny (Maurras) prohla5uje: >NaSe z6liby, atl dobr6 di 5patn6, jsou
ziidka dfla myrslite,lsk6. - Y'iz slova, jeZ pro,nesl Ern.
Boutroux v srpnu 1915 vliboru Srdein6 dohody (Entenbe
conliale) proti nSrodrim, >kteii piikl6dajf piiti5 velkf
v$znam irnte,lrigenci,jeZ se snaZi, aby byla jedin6 a spolein6 v5ewr ibytostem schopnfm p,orzn6ni.<<
u') Les
Nouvelles libb6raires. 25. zLIi 1926,
Zrsda \rzddlanct.

79

na5e a je ndm dovoleno, abychom je udinili jsdinymi soudci a vzory na5eho Livota<<.Opakujeme znovri, je to pozoruhodno nikoliv proto, Ze
tyto v6ci byly vyideny, ale ile byly vyideny vzd6lanci, tiidou lidi, jejichZ dinnost zaklS,dalase aZ
dosud v tom, ile vyzfvali sve spoluobdany,aby
citili, co je jim spoledn6 s ostatnimi lidmi, i,e
byly vyldeny ve Francii, potomky Montaignovymi, Pascalovfmi, Voltairovymi, Renanovfmi.
Toto uctivilni ndrodnfho partikularismu tak
nenadil6 u lidi duchovnich, je zvlilStl neoiek6van6 u t6ch, jeZ jsem nazval duchovnimi po
vytce: lidf cirkevnich. Je neobydejnd pozoruhodno, spatiujeme-li, jak ti, kteff po staletf hl6.
sali lidem - alespofi teoreticky - aby potladovali v sob6 citEni sv6 rozdilnosti a ch6pali tim
boZskoupodstatu, jeL vSechny spojuje, podfnaji
je chvdliti - podle mfsta kSzdni - za jejich
>>vdrnostfrancouzsk6 duBi<<,za >>neporu5enost
jejich ndmeck6hosvddoffii<<,
jejich
za >>yroLtcnost
italsk6ho srdce<<.68)
MoZno se tdzaLi, co by si pomyslil ten, jenil pronesl risty sv6ho apoitola:
>>Nenfani F,eka, &d Zida, ani Scytha, ale Krio') Uvedme uk6zku akrobatiky, jiL provorzuji
tito
udeni ,rrntLov6, aby uvedli ve shodu kiesfanskou nauku
s hl6,s6,nim n6rodniho rpar'tikularismu: >>Chcemeuv6sti
universalisticky ide6l v positivni vztah se souda.snouskuf,ednosti n5r,od,ni for,my, jei; je fornmoiu vieho Lirtoba,
i kfestlansk6ho. (Pastor Witte, ,uvedeno v dile A. Loisyho
Guerre et religion, rstr. 18.). Hle, duchov6, pro nEZ
k v a d r a t u r ak r u h u j e s t z l e j r n 6 j e n h i l i k o u .

stus, jenl, jest ve v5ech v6cech<,kdyby vstoupil

dnes do n6kter6ho. ze svych kostelfi a spatiil
Iasn ndrodni hrdinku vystavenon k uctiv6ni v6ficich s medem po boku a praporem v ruce.6e)
Nelze dosti zdfirazniti, jak je v ddjindch
cirkve nov6 toto uctivdni nirodniho partikularismu, alespoil v t6 zi'etelnosti, jakou v n6m
dnes spatfujeme. Netieba ani jiti do cloby, kdy
svatf Augustin kdzal zdnik v5ech patriotismfi
netieba ani jfti k Bosv objeti >vddn6homdsta<<,
suetovi, jenil ndm ukazoval JeZiSepohor5en6ho
jsme odd6leni n6nad tim, i,e zjill)oval, >>protoZe
Irolika iekami nebo n6kolika horami, zapomin5me, Ze jsme stejnd piirozenosti<; ale vidime
je5t6, jak roku 1849 prohla5uje nejvy53i sbor
preldtri, Ze >hnuti ndrodnostnf je zbytkem pohanstvf, rfiznost jazyktt n6sledkem hiichu a
p6du dlov6ka<. Ov3em toto prohl65enf, jeil vyvolal velmi katolickf Franti3ek Josef, aby potladil separatistickd vtile nirodri sv6 iiSe, bylo
zaujat6, ale troufdm si [ici, Ee ani jako zaujat|
by ho cirkev dnes neudinila. Mnozi mi namitnou, Ze nemohla by tak udiniti, i kdyby cht6la,
nebotl by odsoudila sv6 sluZebnlky k straBn6
nepopul6rnosti u pifslulnfch ndrodrl. Jako by
') Neni-li t6Z zajfrmav| zjirstiti, Ze clrkev
od doby
d.rrnacetilet nahradila piikaz
Nezabije$ ani 6inem ani souhlasem,
pifkazem
Nezabije5 bezprSvn6 ani dobrovolnE.

81

-?

TgpF

6*

nebylo rilohou duchovniho dlov6ka iikati laikfini

pravdy, jeZ se jim nelibi, a platiti za to svynr
klidem.
NeZidejme tolik. Je-li v5ak v evropsk6 kazatelnd jen jediny prel6t, jen? by se jeSt6 odvdZil
prohlSsiti: >Kiestlan je zSr.oveitkosmopolitou
i vlastencem. Tyto dvd vlastnosti nejsou nesmiiiteln6. Sv6t je vskutku spolednouvlasti, anebo,
abychom mluvili kiesfan5t6ji, spolednym vyhnanstvfm.< (Pastfisky list L,e Franca de Pompignan, biskupa z Puy r. 1763: >>Otak zvan6 filosofii modernich nevdrcri<<. Nev6rci jsou zde
ti, kteii odpiraji cfrkvi pr6vo na kosmopolitismus.)
Ndkteii duchovnf lid6 podfnajf si je5t6 l6pe a
piedpokl{"daji, i,e uctivajfce ndrodni partikularismus, jsou v pln6 shodd se zdkladnim
duchem cirkve, zejmlna s udenim velkych stiedovdkych doktortr. (Je to t6se, kter6 stavf
proti sobd katolictvf a kiesfanstvf.) Mdm piipomenouti, ie nejnSrodnostn6jSi z tlchto doktorri omezili se na to, le poklSdali n6rodnf partikularismus za nevyhnutelnou podmfnku pozemsk6ho a niZ5iho sv6ta, jiZ nutno respektovati jako kaZdou vfili boZi? Ze nikdy nenabSdali lidi, aby rozndcovali tento cit ve sv6ni
srdci a tim m6n6 ukazovali jim toto roznicenf
jako tikol mor6lniho zdokonalovini ? Cirkev
uctivala aL do na5ich dnfi v patriotismu, uctivala-li jej, pr6vd bratrstvi mezi obdany, lSsku

qr1ffiIp

dlovdka k druhym lidem, nikoliv jeho odpor

f jinfm lidem, patriotismus, pokud je roz5iienim lidsk6 l5sky, nikoliv pokud je jejim omenenim.'ol.- Ale v tomto sm6ru je nejvfznamn6j5i, ie od jist6 doby - piesndji od posledni
v6,lky, kdy bylo vytyk6no Benediktu XV., ile nekdral vypinavost n6meck6ho nacionalismu
utvoiila se v lfin6 cirkve Skola dokazujici, ile
Svaty Otec, takto jednaje, byl poslu5en toliko
udeni sv6ho boZsk6ho Mistra, jenl vyslovnd
kdzal lSsku dlovdlia k sv6mu nSrodu. Symbolisuje co l6pe rozhodnuti modernich duchovnich,
d6vati svou dinnost do sluZeb laickfch v65ni,
'o) Na ,pi. v tomfo vyfatku z Boss,ueta: >M6,me-1imllovati vieclany lidi, a jeito v pravd6 neni pro kiestlana
eizfuwe, tf'm spi5e m6me milovati
sv6 srpoluobdany.
V$echrra l6ska, jii, mhme k sob6, ke sv6 rodin6 a ke
sv"f-rn pi'6teltrnr, se spojmje v l6sce, jiZ m6me ke s.,'6
vlasrti.< (Poli,tique 'tir6e de l'Ecriture Sainte I. VI. Polititka podle Pisem Svattic,h.) VBimndte si >Vdechna l6ska,
jiZ ,m6rmp k so,b6<. Totl p'1n6 ospravedln6ni s'lov SaintEvrenaorndovlich: >L6ska k vlas,ti je ,skutedn6 l6ska
k rsob6.<< Cirrkev ,by cht6la, jak se zd6, (viz anketu
v Lettres o cir:kvi a naci,onalismiu 1922-1923), ien poknadovati v tom, Ze piedvS,di takto rpa,triotisrnuispouve
s hlerdiska 16,sky, aoi by jf dovolovalo uctivati turto
v6$eil, jak vyZaduje jeji popularita, antti, ,poru5i'la kiestlarrskf princi,p. BohuZel v5ak vyvstfvaji positivni lid6,
kteii jf piiporninaji, Le partriotis,mus je je5t6 cosi jin6ho
tteZ laska a :ze z nFlto vyalfvS, >>nendvirst k cizin6<
(Maurras, Dilernne de Marc Sangnier). Kdo n6.s zb,avi
Prarvrdornluvnfeh ?

'r
nei. muiov6 cirkve, dinici z Jeiile apo5tola nacionalismu?
Tito zvl65tni kiestlan6 vyslovuji se takto:
>JeZiSnepohliZi za hranice svti vlasti, aby Sel
prokazovati jinym sv6 dobrodinf. Zen6,ze zem6
Kanaan, jejfl; dceru piesto uzdravil, vysvdtluje,
te je poslS,n totiko pro ztracen| cvce dornu
Izraele (I\{at. I'V. 24.). Sve prvni ridedniky posflS k Izraelskym. A v5imn6me si, jak vytrvale je odvraci od toho, aby zamilili jinam.
Nechodte
na
pohanfi
cestdch
a
nevstupujte
do mdst Samaritdnjddte
skych,
nejprve
ke ztracenyin ovcim dotltu Izraelsk6ho
(Mat.
X. 6.). Pozddji bude na dase don6sti dobrou
zvdst cizincrim, ale nejprve m6me ji d6ti svym.
To prdvd d6,v6 na srozumEnou tdmito slovy
plnymi vlasteneck6ho smyslu lSsky: d ri m
T zr a e 1e. Skupina lidskfch bytosti stejn6
l<rve, stejn6ho jazyka, stejn6ho ndboZenstvf,
stejn6 tradice tvoif d ri m. Tyto zvls5tnosti jsou
nepiekroditelnymi piekdlhami<<.") Pravi dd,le:
>>Kdyi,JeZiS dovoluje platiti dai C6sarovi nebo
odmit6 korunu, jit mu nabizi dav na pou5ti, pi.el<vapuje hlavn6 ne tak jeho obezietnost nebo
nezi5tnost, jako jeho patriotismus. . . prvnim
znakern JeZi5ova kdz6,ni je jeho absolutn| nd") A.
Iamour

Lugan, La gra,nde
loi sociale
d e s h o m r n e s . k n i h a II., III. kap.

de

dtenSi uz[i, liboli mv, ztvaZnost

rcdni rdz<<.72)
tito doktoli opiraji sv6 t6se
nln
o
f,ttkaz:iu,
je,
i'e JeZiSlpdl znadn6 na insti(jednou z nidn
tucich sv6ho nSroda, coZ projevil tfm, Ze piijal
obiizku za tyden po sv6m narozeni) ; zdtrazfujeme toliko, jak n6ruZivd dini tito kiesfan6
ze sv6ho mistra - alespoi v j ednom okamZiku
jeho Zivota - uditele ndrodniho egoismu.
Tyto nShledy o vztahu cirkve k nacionalismu
nebyly, zdd s, pozmdndny ned6vnym prohlSSenim Svat6 stolice vzhledem k francouzsk,Smu
nacionalismu, prohlS5enim, jeZ odsuzuje toliko
nacionalismus vysloven6 protikiestjansky, totii,
velmi vyjimednfl, a nemS ani slova hany nad
snahou ndrodtr usilujicich o odliSnost a odpirajfcich universSlnost. Pohledme, jak odpovid6
ostatnd universalistovi publikace, ieil je jakfmsi
oficiSlnim vfrazem papeZsk6 my5lenky: >>Ano,
v5ichni lid6 jsou synov6 t6hoi' otce, ale jsouce od
pod6tku rozd6leni, iir' se neshromSZdili. RoztiiBt6nA rodina se jiZ nespojila, naopak. Uznhvftm
zajist6 rdd bratrstvi v5ech Zivoucfch bytosti,
ale jsou-li v5ichni mrtvi naSimi otci ? MilovaliJi
n6s v3ichni ? TrpdliJi v5ichni a pracovali pro
n6s ? Jedni Zili na druh6 strand zem6koule a jakoby v jin6m sv6t6, druzi pracovali proti ndm
nebo pom6hali na5im piedkfim v nad6ji, Le zabezpedf, nebo obohati svr5 vlastni dddictvi pro
' ) P . O l l i v i e rL e s a m i t i 6 s

85

"*"rq6$-tfr

de J6sus, str. 142.

'r
jin6 neZ pro nds. Kde je tu dluh ? Je-li domdci
krb piistupny kaZd6rnu,kdo piijde, neni krbern,
ale krdmou.<'s) ZdA se, ile tleba hledati mezi
tdmi, kdoi, opustili cirkev, a naslouchati kiestlanskym sluhfim, ktei-i kdi.i prav6 udeni sv6ho
mistra a prohlaSuji bez okolkri: >JeZiiovo evan_
gelium nepiipou5ti vlast, poiladuje ji.<'n)
Moderni duchovnf dlov6k jal se k6,rati cit vieobecnosti nejen ve prosp6ch n6roda, ale i ve proslrdch tiidy. NaSe doba uzlela moralisty, kteii
iikali sv6tu m65ti5ck6mu (nebo sv6tu ddlnick6mu) nikoliv, aby se snaZili zeslabiti cit sve
rriznosti a cftili piirozen6 spoledenstvf, ale aby
se naopak snaZili cftiti tuto rfiznost ve v5f hloubce, v cel6 sv6 nezmdnitelnosti, a ie prdv6 toto
tisili je krdsn6 a uSlechtil6, kdeZto kaid6, vfl,:
k jednot6 je znamenim nizkosti a zbab6losti,
jakoi, i slabosti ducha. Je to, jak vime, t6se
uvah
o ndsilf,
o s l a v o v a n dc e l o u p l e j a d o r i
apo5tolfi modernf du5e. V tomto stanovisku duchovnfch lidi je zajiste je3t6 podivndj5i novota,
apolog6tique
") Dictionnaire
de la f oi
c'a th o I i q u e 1919. (Apo,logetiokf slovnfk katoUck6
viry) dl6nek >>vlast<<.v3irnndme si zvl6stnfho prarktick6ho
d,u,chatohoto il5nku: vrile milovati toliko ty, kdoZ pro
n6s n6co iinf.
'n) Loisy
Guerre et Religion
(V6lka a n6bo_
Zenrsbvi), str. 60. Pies,to n6kteii du,chovnf v riiad6
mtruvi v t6rn1 smyslu (G'uillot de Givry, Le Chri,st et
la Patrie.

86

neb v jejich vztahu k n6rodu. Co se tf'de odpovddnosti t6to nauky a vzrfistu nendvisti aZ dotud
neznitm6,, jil vn55i toto udeni do kai'de ti'idy,
sttaiici se zn6silniti sv6ho odptirce, moZno ji
zmEIiLi u tiidy m65tj6ck6 italskym fa5ismem,
u druh6 ruskym bol5evismem.")
I zde jsme vid6li, jak se realismus snaZi hledati utodi5i;dv cfrkvi; viddli jsme, jak katolidti
udenci snaZi se dokdzati, i.e vyzyvajili md5tj6c k o ut i i d u v e j m 6 n u m o r d l k y , a b y c i t i l a
spr6,vn6svou odli5nost od tiidy odprirn6, aby se
zahloubala zboln6 nad pozn6nim znakfi,,jeZ jsou
ji vlastni, zejmfna (Johannet) aby zesilila
s h o d u j is e t o v s o b 6i d e u v l a s t n i c t v i ,
fiko s udenim cfrkve.'') Pozorujeme, na jaktim
'o) Je znStmo,i,e jak italskli falisrn,us tak nuskf botielli.srnus se d,ovoi6vaji autora Ovah o n5,siti; tento hlasal
v'slsubku tfidni egoisrnus jaksi v5eohecn6, nred5vaje rpiednost, alespofi fornr,6lnd, z6jinm t6 di on6 tifdy. V to,mtro
hl6s6ni egoisrrm je jakS,si nestrarunost, nikolirv be,z velikosti, jii; nezdildili jeho Z6ci.
") A rovn6Z s JeZiSem Kristem. >>Cht6ljsem uk5zati,
pravi R. Johanrnet (cit. v uv. dile str. 153.) ohromnoru
d6rnku kie,stianstvi, iei, je o,b'saZenav ,burZoas,ni,mtyp,u,
je-li distf. Napadati ve jm6nu Kristov6 m65tJ5ka, p,rotoZe je m6Btl6kem, zdh se mi trochu sm6l:i,m paradoxe,m.<<
Autor neuvddi ostatn6 text Evangelia, ale jen'om n6ko,Iik
iarterpretri svat6ho Tom5.5e, je/, chvilli pro jejich >>a:rcireali,stickf obchodnf smysl<< a jiZ podle n6ho zt6leisiluji
ziejrnd my,Sienku Kri,s,tovu. Dilo je z arejdokonalej3icLr
dolaladri v&le mode,rniho d,uchor',rnihodlov6ka, smdiu jicillo

87

'-ctqail!*!ry

dvojsmyslu se zaklfdd toto n6rodn6 tvrzeni:

cirkev piipou5ti vskutku rozdil tfid, vyzyvit v6iici, aby jej uznali, ano i respektovali jako hfisn6mu svdtu bohem uloZeny,vyzyvfi, privilegovane
osoby, aby piijaly svou hodnost, aby p6stovaly
dinnost, jin s sebou piin65i, aby zachovdvaly
>povinnosti sv6ho stavu<, ffkil jim t6L, ile zachov6vajili tyto povinnosti, libi se Bohu a >>vykon6vaji modiitbu<<,ale nikdy jich nevyzyvala,
aby uctivaly v sob6 cit t6to povy5enosti, tinr
nr6nd je k tornu vyzyvala ve jm6nu mor6lky;
doporudovalajim naopak ve jm6nu mordlky, aby
potladovaly pies tento privilegovany ilivot kaLdou viru v podstatnou zvl65tnost sv6 osoby, aby
citily lidstvi, jei: je spoledn6vSem lidem rfiznf eh
hodnosti i stavfi.'?) >JeZiSKristus,<<pravi cfrkev
v y s l o v n d a n e u s t 6 l e ,> ) F i ' i j i m i , j e n d l o v 6 k a u s m f i e n t 5 h o , r . t o t i i , t o h o , j e r r Lz r u Sil ve sv6m srdci ka:zdy cit odporu mezi sebou
a ostatnimi lidmi (viz k6z6,ni Bossuetovo
o Usmiieni). Myslim, te by bylo zbytedno zdttrazi"ovati tento nepopiratelny rhz kiestiansk6
nauky (rnluvfm o nauce,nikoliv o praktikovS,ni).
Ale nelze n6m v6ru dosti uvailovati o horlivosti
toiika modernich udenc&,snaZicfch se nachb"zeti
k i,dealisaci praktick6ho d,ucha (O klerstlansk6 dokrtrind
vtrastnictvi viz P. Thomassina Trait6 de lAumdne, pojedn5nf o almuZn6).
") Bylo hy |ze lici, i,e m65tlanskf stav je pro kiesf,anskou teologii funkci, nikoliv hodnosti.

v kiestlansk6m plikdzani posv6ceni burZoasniho egoismu.'8)

V3imn6me si jin6, velmi pozoruhodn6 formy
tohoto uctivdni partikularismu u vzddlance:uctivdni zvlS.Stnich morSlek a pohrdS,ni mordlkou
v5eobecnou.Vime, i,e po ptrlstoleti udi ceISSkola
nejen lidi dinu, ale i v6'Lnfch filosoffi, ile
n6,rodmi si vytvoiiti pojeti svych pr6,v a svych
povinnosti, pojeti inspirovan6 studiem sv6ho
zvlSltnitro genia, svych d6j in, sv6 polohy zem6pisn6, zvlS5tnich okolnosti, v nichZ ilije, a nikoliv
plikazy tak zvan6ho lidsl<6hosv6domi v5ech dob
a v5ech mist, Le tlida m6 si vytvoiiti stupnici
dobra a zla urdenou zkoum6nim svych zvl65tnich
potieb, zvlS5tnich cilii, zvlS5tnich podminek,
kter6 ji obklopuji, a netarasiti si jiZ cestu cit6o sob6<,>lidskosti o sob6<,a
nim >>spravedlnosti
jinfch >>cetek<v5eobecn6morSlky. PiihliZime
') ZAklrd"i postaveni cirkve vzhledem k t6to olilzce
(pravi,m zdkladni, neboti co rse tfde aplikace, urajdeme
texty pro t6si odprirnou, ale crpakuji, prfv6 tato aplikace
je podivnS) zdd se mi definovSno v t6chto iSdk6ch:
>>Malebrancheklonf se jako Bos,suet k tomu, Ze pokl5,d6
spoledensk6 nerovnosti a nespl'avedlnosti za n6sledky
hiichfi, jirfi, je ti'eba se podiiditi a piizprisobiti podie
nich vn6j5f chov6nf. . . Nepoldou5ejme se o n6pravu tdchto
nespravedlnosti jinak led dobrodinnosti, nebof, jinak
bychom zajist6 r-u3ili mir a nedos6hli bychom asi niiak6ho vfsledku. Jenom nem6me v hloubi du5e pIikl6dati t6mto okolnostem a podmfnk6m nijak6ho vfznamu,
nebotl 'pravf Livot, neni v nich.< (H. Jolg M a I eb r a'n c h e, str. 262.)

,r
dnes s Barrbsy, Maurrasy, Sorely, ba i s Durckheimy") naprost6mu ripadku on6 du5evni formy
vzddlancfr,jeil od Platona at po Kanta hledala
pojem dobra v lidsk6m srdci vddndm a nezi5tn6m. K demu vede toto udeni, jeil vyzyvS"
skupinu lidi, aby byla sama soudcem mor6lky
svych dinri, k jak6mu zboi,St6nijejich choutek,
k jak6mu uzS,kon6nijejich n6silnosti, k jak6rnu
klidn6mu provSddni jejich pl6nri, viddli jsme na
piikladu N6mecka v r. 1914.To uziime snad jednou v cel6 Evrop6 na piikladu tifdy burZoasni,
leda Ze bychom to uzieli, kdyby se jeji doktriny
obr6tiiy proti ni, na pifkladu sv6ta d6lnick6ho.'o)
Troufdm si iici, i,e md velmi udivuje pohor5eni
n6kterych francouzskych moralistfi nad podinSnim N6mecka r. L9L4, pomyslfm-l| Ze pied Sestn6cti lety, pii prSvni z*,leilitosti, o niil jsem jiZ
mluvil, hldsali tito moralist6 svtim krajanfrnr
pr6v6 tutdi: doktrinu; vybizeli je, aby odvrhli
*) O vz,tahu t6si Durckheirnovych k t6sirn fra,nco'u,zskfoh tradicionalistri viz D. Parodiho >La philosophie
conternporaine en France<< (Soudasn6 filosofie ve Francii) str. 148.
'o) >N6mecko je samo soudcem svfch metod<< (rnajor
von Disf,urttr, listopad 1914). Filosofie nSrodnich,morSlek
je, zdd se, hlavn6 ,ndmeok5. I,treni-li velrni p,o,zoruhodrno,
vidime-li, kterak Hegel a Zeller c,htdji me,rmornocf dok6,zati, Ze Platon ve sv6 Republice stanovil dobro, kter,6
je platn6 jen pro freky a ni,koliv ,pro ostatni n6rody.
P. Janet, Histoire des id6es politiques (Ddjiny politickfcir
ideji) 'sv. f., str. L40.

pojem absolutni spravedlnosti, jeji: vytydili

>sm65ni metafysikov6<, a aby tddali jen spravedlnost >piizpfisobenou Francii,<< jejimu
zvl65tnfmu geniu, jeji zvlilStni historii, jejim
vddnym i dasnym potiebdm.Sl) NamlouvSme si
fidi pro dest t6chto mysliteltr, totiil pro dest
jejich dfislednosti, Ze se jejich pohorSeni v r.
19t4 nei'idilo nikterak morSlnim piesvdddenim,
ale toliko piSnim uv6sti nepiitele sv6ho nSroda
pi'ed naivnim ve5kerenstvem do 5patn6 posice.
Toto hnuti vzddlancfr ukazuje, zd6, se ffii,
nejl6pe, jak6 je dnes jejich rozhodnuti
a jejich mistrovstvi - slouZiti laickym v5Snim.
Yyzyvati sv6 krajany, aby vyznS,valitoliko osobni mor6lku a zavrhovali veSkeru mor6lku universdlnf, totl projevovati mistrovstvf v umdnf, jiml;
jsou podn6covSni,aby se citili odli3nymi mezi
v5emi lidmi - totil, k umdnf , jimil se zdokonaluje v nich alespor-rjednfm zprisobem v65efi
n6rodnostni. Vrile, uzndvati toliko sebe za
8') >>HIe,na dom jsou jeStd profesofi,<< psral Barrds r.
1898, >kteii diskutuji o spravedlnosti, pravd6, kdeZto
kahd! dlov6k, kterf se respektuje, vf, i,e je tieba tT-tati
na rtom, aby se zjistilro, ieJi tern kterf v,ztbah spr6vnf
mezi dvdma urditjrmi lidmi, v urdit6 dob6, za zylilStnich
okolnosti.< To pr6v6 odpovi N6mecko z ir. 1914
sqirn ZaJobcrirm.- Mim-li opakovati, ile nenajdeme ve
Francii pied Barrdsem jedin6ho moralisty, byt to byl
i de Maistre r,b,o Bonald, kterf by prohlaSoval, i,e
kaidf dlov6k, kterf se respektuje, m6 uznirtrati toliko
spravedlnost pifleZitostnou ?

91

soudce a pohrdati kai,dym mindnim druhym, je

vskutku pro n6rod nepopiratelnou silou, jeZto
katd6 pdstdni pychy je silou pro instituci, jeiimi: organickym principem je, ati o tom soudime jaltkoli, uplatn6ni >jAu proti >>ne-j5<.
Ndmecko nezahubila za posledni vdlky nikterak
jeho >vydrfZd6n6 pycha.,, jak pravf tito osvfcenci, kteii mermoci dokazuji, Le zloba du3e
je piidinou slabosti v praktickdm Zivot6, ale to,
Ze jeho hmotnd sila nebyla fmdrn6 jeho pyde.
NachSzi-li pfcha hmotnou silu podle sv6 vy5e,
nehubi nikterak ndrody, jak dokazuje F,im a
Prusko Bismarckovo. Duchovnf lid6, kteif pled
tiiceti lety vyzyvali Francii, aby se udinila soudcem svjrch dinfi a vysmS,lase v6dn6 mordlce, dokazovali, Ze mdli v nejvdt5i miie smysl pro prosp6ch ndroda, pokud je tento prosp6ch vyslovn6
realisticky a nem6,co diniti s nezaujatou v65ni.
Je otdzkou, opakuji je5t6 jednou, jeli rikolem
vzddlancfi, aby slouZili takovlimto prospdchrim.
AIe modernf duchovni lid6 vydali pohrd6ni lid,
sk6mu nejenom vSeobecnou mor6lku, nfbr:z
i vieobecnou pravdu. Zde projevili duchovni lid6
skutednou genialitu ve sv6 snaze, aby slouZili
vd5nim laick:im. Je zlejmo, i.e pravda je velikou
piekdZhou pro ty, kdo? se chtdjf jeviti odli3nymi; k6"2ejim, aby citili v5eobecnost,jakmile
ji piijfmaji. Jakou je pro nd radosti, zvldi-Li, Ze
je tato v5eobecnostjen fantomem, Ze existuji
toliko zvl65tnf pravdy, >pravdy lotrinsk6, pravdy

92

provengalsk6,pravdy bretoisk6, jejichZ shoda,

Iizend staletimi, stanovi, co je blahod6rn6, fctyve Francii<<'r) (souh o d n 6a p r a v d i v 6
je
pravdiv6 v N6mecku),
sed mluvi o tom, co
i.e jinymi slovy Pascal je jen drsny duch, a ile,
co je pravdou za Pytenejemi, je naprosto omylem pied nimi. - Lidstvo slych6 tut6t nauku,
co se tfde tiidy: dovidd se, Ze je pravda mEStl6"ckd a pravda d6lnick6, dili l6pe, le dinnost
naSeho ducha m6, se li5iti podle toho, jsme-li
ddlniky nebo m63tl5ky. Zfuojem va3ich strasti,
pouduje Sorel d6lniky, je, ile nemyslite podle
mentality, kter6, je vhodn6 pro va5i tlidu; jeho
nLk Johannet pravi tot6i sv6tu kapitalistickdmu. Uztime moLni" brzo vfsledky tohoto
vskutku svrchovan6ho umdni modernich vzdd,lancfi, jimL, rozjitiili v tlid6"ch cit6nf jejich odliSnosti.
Yira ve zvl65tnost a pohrd6ni v5eobecnostije
zvrdcenim hodnot, jeil karakterisuje zcela vieobecnd udeni moderniho vzd6lance a jeil pro") l,'Appel au Soldat (Y!,zva k voj6ku).
Srovnejte s tradiini francouzskou naukou, jejfrni dEdicem se
Barrds naz!.ral: >Atl jste z jak6koli zem6, m6.tev6iiti jen
tornu, demu byste byli ochotni v6iiti, kdybyste byli z jin6
zem6.<<(Logika Po'rt-Royal,u III., XX.) - Netieba se
dornnivati,'Ze 'dogrna o pravd6ch n6rodnlch tfki se toliko
pravdy mordlni. Viddli jsme ned6vno, kterak se francouz5ti myslitel6 pohor5ovali nad f,irn, ie jejich krajan6 piitali bez velk6ho odporu doktriny Einsteim,wy.

hla5uje i v myilenkov6 oblasti mnohem vy5Si

ne? politick6. Vime, i,e metafysika, piijiman6
po dvacet let t6m6i veikeryrn souborem tdch,
lrdoZ mysli, nebo kdoZ si na tom zakl{"da1i,stavi
jako svrchovany stav lidsk6ho vddomi onen stav
- >trv6ni< - v n6mZ dospivSme k pochopeni
toho, co je v nds nejindividuSlndj5iho, nejodliSndj5iho od v5eho, co nejsme my, k osvobozeni
od on6ch mySlenkovych forem (pojmu, pravd;',
s1'yklosti jazyka), jimiZ se mriZeme poznaLijen
tfm, co je v nds spoledn6hos ostatnimi; ile stavi
jako svrchovanou formu poznSni sv6ta vndjiiho
onu, jet ch6pe kaZdou vdc v jeji jedinednosti,
v odliSnosti od kaid6 ostatni a opovrhuje hluboce duchem, ktery se snaZf objeviti v5eobecnou jsoucnost. NaSe doba uziela ziev aZ dotud
nezn6"mir,alespoi v tom stupni, v jak6m jej
spatiujerne: metafysiku hl6sajici rictu k nahodilosti a pohrddni vddnosti.s') Nic nedokazuje
") Cc?u k nahodilosti pro ni 'samu; jinak a iakoLto
s,tupei k v6dnosti dopo,ruiovali Leibniz a i Spinoza dtra,zn6 znalosrt >>v6cizvl65tnich<< Renouvier, tak n'epiStelskf k jist6rnu universalisrnu, orpiiklSdal nikdy filosofick6 hodnrorbyznalosti pl'edrn6tu, pokud je jedinednf a
de
n e v y s l o v i ' t e l n f . <( G . S 6 a i l l e s L e P l u r a l i s m e
Renouvierriv)
er,
Pluralismus
Renouv
Rev,ue de M6tarphysique et de Mo,rale 1925. Nikdy;byl by
tuto v$sadu modernfch metafysikt: >Ze filonepode,p,s,al
so{ov6 zfiiodili od Sokrata o to, kdo nejvice pohrd5 z,nalasti mtl,6"Stnos,tia kd,o nejvice uctivS znalost v5eobecno,sti, totl t6Zko pochopiti. Nebotl nenili kcvnein6 nei-

94

l6pe, jak hlubokS je u modernich dlovdka vtrle

zprisob nioslavovati reSlni - prakticky
idedlni,
zprisob
neboli
a
sniZovati
v prav6m
vota
Piipomeilme
si, Le
slova smyslu metafysickf.
je
v d6jindch filototo uctivSni individu6lnosti
sofie vkladem n6meckych myslitehi (Schlegel,
Nietzsche, Lotze), kdeZto metafysick6 ndboZenstvi v5eobecnosti,k n6muZ se druZi i jak6si pohrdSnf experiment6lnostf, je lidsk6mu duchit
dddictvim Fecka, taki,e i zde, jakoil i ve vSem
nejhlub5im, znali udeni modernfch vzddlancri
vitdzstvi hodnot germ6nskych a ripadek helenismu.
. Konednd r6d bych vytkl jinou a nikoliv nejm6n6 vyznalnou formu, jiZ piijfmd toto hl6s6ni
partikularismu u lidi duchovnich: promluvim
o jejich nauce, aby se uvaZovalo o kaZd6 vdci,
dim je v dase, totiil pokud vytvdii stiiddni
zvlS5tnich stavt, >d6ni<, ,ddj< a nikdy pokud
skftS st6lost mimo das pod timto stiiddnim
rozlidnych piipadfi. Zvl6,3td chci uv6sti jejich
tvrzeni, podle nEhoZ je tento ndzor na vdci
s hlediska ddje jedinE zdvaLny, jedind filosoficky, kdeZto potieba pohliZeti na nd s hlediska vddnosti, je vyrazem ddtsk6 zilliby ve
fantomech a zasluhuje rism6vu. M6m ukdzab|
tictyhodndj*i znalosti znalost nejcenn6'j5fch skru,teE,nosti
?
Je-li cenmS sku,'tedn:ost, ieL ne,ni kunkr6tni a indivird'u61ni?< (\Milliam James.)
Zrada wddlanc&.

95

Ze tato koncepce inspiruje v5echno moderni

rnySleni? Ze existuje v cel6 skupin6 literd,rnich
kritikfi, jii) podle vlastniho dozndni p6traji
v dfle mnohem m6n6, jeJi krdsn6, led vyjadiujeli >aktuSlnf chtdni< >>soudasn6
du5e<<,'n)i,e
ji spatiujeme v cel6 Skole historikri-moralistrl, kteii se obdivuji doktrin6 nikoliv proto,
i,e je sprdvnd nebo dobri, nybri, proto, Ze ztdlesiluje pln6 moralku sv6 doby, vddeck6ho
d u c h a s v 6 d o b y ( h l a v n 6 z t o h o t o d r i v o d us e
Sorel obdivuje bergsonismu a Nietzsche filosofii Nicolause de Cusa), ile ji piedev5im spatfujeme u v5ech na5ich metafysikfi, i,e tito, at,
keLi Vyvoj
nebo Trvdni
nebo Vyvoj
tvoiivy,
neboPluralismus,
neboIntegr6lni
zkulenost
n e b oK o n k r 6 t n i
. , r S e o b e c n o s t u d i , L e s e a b s o l u t n ov y v i j i
v dase, v podmin6nosti a prohla5uji ripadek on6
duchovni formy, jeZ od Platona po Kanta posv6cuje existenci, pojatou mimo zm6nu.85)
'o) Vyznamn6 liter6rni revue vyditala ned6vno kritikovi (Pierre Las,serovi\,'L'e ne,ni s to, aby pochopil )>so,udasnou literaturu<.
'u) ZvlilEtni v&, tuto metafysiku d6je lze spatiiti
i u b6,snikri: zn6me n6,boZnou rictu Claudelovu k >piitomn6 minut6<<1 (pon6vadZ se li5i ode v5ech os,tatnich
minu't 'tim, Le neni mezi stejn6ho mnoZstvi minulositi);
jiZ Rirnibaud pravil: >Nutno byti nap,rosto modernf.<<_Pli,pomeilm,e si tdi, ie pro mnoh6 kiestlany platf dogma
toliko relativnE, pro jistf ias. I zde byl partikularisf,nus

96

Piedpokl6dS,mJi s Pythagorem, Ze Kosmos je

mistem vyrovnan6 a jednotn6 existence a Uranos
mistem d6ni a pohybu, moZno iici, Ze v5echna
moderni metafysika vyn65i Urana na vrchol
svych hodnot a m6"jen nevalnou rictu ke Kosmu. Neni-li i zde pozoruhodno,vidfme-li, kterak
duchovni d1ov6k,a to i z vysok6ho rodu metafysikfi, udi laika, Le rcillno je jedind znamenit6
a nadsmyslno je jen hodno posmd5ku?'u)
zahhjen N6meckem: >Neni vfkladu morSlkyo jenZ by
mohl bfti nemdnnf ve viech dob6ch kiesdansk6 cirkve,
l<ai;df rn6 plncxu a napro,stou platnost jen pro ji'stou
dobu.< (Scheiermacher.) O torn, co je ge'rm6nsk6ho
v t6to vrili, nazirati na kaZdou vEc v jejirm d6ni, viz Paftt'or2.l et la Pens6e
rodiho Le Probldrne
s t r . 2 2 5 ( t r { o r 6 l n ip r o b l 6 m a s o u contemporaine
6asn6 my3lenka).
'o) Tyto nilzory o rnoderni viie ve zvlSitnosrb oslabila,
zd6 se mi, jen m5.1onedimo se orbjeviv5i Skola (neot'homi,stickS), jeZ stavi n5boZen,stvi bl'ti p'roti nSrboZe'n'strvi
d6nf. Je jasn,o, Ze podle vridcri t6to Skoly, pies n6kterS
unive'rsalistickS prohl65enf, natii li'dski bytost vskutku
jen jim a jejich ,skurpin6 (aikoliv zde ,skuipina je vy55i
neZ n6,rod). Jeden z nich iikal by r6d jako ffIen ki'stJan
z druh6ho stoleti: >Kiestla.rr6 jsme rny, ostatni jsou jen
vepii a psi.<< NermVslim rovnEZ, Le by bylo tleba
Le ptavz.n6,vati piitir5 parti,kularismu,s, jenZ piedstir|,
eu,jeJi pro seh, pracuje pro v5eobecnost, ie?to skupina,
jii podporuje, je profi v5eobecnostf. >>JsemFiman, jsem
(Maurras).
ilov6k<
>Jsern GermSn, j,sem dlovEk<
(Fiohte) atd. Tyto niroky v5ak dokazuji, jak je v3eobec"nos,tklarnn6 pies vSeohny doktriny.

97

7*

B. Vychoaluji sklon k praktiCnosti, kdraji

h duchoanosti,

lr

ldsku

Ale duchovni lid6 podndcovali svymi doktrinami realismus laikri mnohem vice ned chvSlenim zvlflStnosti a k6r6nim v5eobecnosti.Yyznaiili na vrchole mor6lnich hodnot vlastnictvi
konkr6tnich vyhod, sv6tsk6 moci a prostiedkri,
jet je ziskdvaji, a vydali lidsk6mu pohrddni risili
o statky pouze duchovni, hodnoty nikoliv praktick6 nebo nezi5tn6.
Ud,inili tak nejdifve, co se tfd,e st6tu. Viddli
jsme, jak ti, kdoZ po dvacet stoleti kdzali sv6tu,
te st6,t md bfti spravedlivy, jali se hl6sati, ile
st6t m6, bfti silnjr, a nedbati toho,, aby byl spravedlivy (piipomfnime si stanovisko vyznadnych
francouzskfch udencfi za af&y Dreyfusovy).
Viddli jsme, kterak jsouce piesvdddeni, /,e
st6ty jsou siln6 jen tehdy, jsou-li autorit6isk6,
obhajuji autokratickf' reilim, vlSdu z libovfile,
stitniho dfivodu, a nSboZenstvi, kter6 hlSsajf
slepou poslu3nost autority, a stihaji klatbami
instituce zaloLen| na svobodd a diskusi.s') Tupeni liberalisma, zejm6na nesmirnou vdt5inou
soudasnych spisovatelfi, patii k dobovjrm jevum,
jeZ nejvice udivi ddjiny, a to zejm,6navzhledem
ke spisovateltrmfrancouzskym. Viddli jsme, kterak s odima upienyma na silnf' st6t chvili st6,t
uk6zn6ny po prusk6m vzotu,,kde kaZdy na sv6m
")

Viz ,pozn6,mku J ,na konci knihy.

98

mfstd a pod vy55imi rczkazy pracuje k velikosti

ndtoda, anril je kter6 mfsto vyhrazeno zvl6stnfm
snah5m.e8)Vid6li jsme, kterak ve sv6 neustdl6
rict6 k siln6mu st6tu (jakoZ i pro jin6 dfivody,
kter6 uvedeme ddle) cht6ji ve st6td pievahu
vojensk6ho iivla, jeho vysadni prd,vo, uzni,ni
t o h o t o p r S v a Z i v l e m o b d a n s k y m ,( v i z y y z v u
k v o j 6 t<u, prohl65eni mnoh6ho spisovatele za
Dreyfusovy af6ry) ; lid6 mySlenky, hldsajici pokoieni togy pied medem - totl pr6vd nov6
v jejich cechu, zvl6,3tf v zemi Montesqiueuov6
a Renanov6. Posl6ze jsme vid6li, jak kAZi, Le
m5 st6t usilovati, aby byl silnf a nedbati toho,
aby byl spravedlivli, a to i pledev5im ve svych
vztazich k ostatnim st6tfim ; viddli j sme, kterak
chv6li za tim ridelem snahu vridce n6roda po
roz5iiovSni, dychtivost po >dobrfch hranicich<<,
risili udrieti sousedy pod nadvlddou, a oslavuji
prostiedky, jeil se jim zdaji vhodn6 k zajidtdni
tdchto statkti: nenaddljzvfpad, fskok, nepoctivost, pohrdSni smlouvami. Je zndmo, ie tato obhajoba macchiavellismu inspiruje po padesdrt
let v5echny n6meck6 historiky, ile je hl6s6na u n6s udenci velmi uzndvanymi, kteii vyzyvaji Francii, aby uctivala sv6 krdle, jeilto
byli vzory ducha ryze praktick6ho, beze v3f
*) O rict6 k prusk6mu
vzoru i u angliokfch vzd6lancri viz Elie Hal6vyho DEjiny anglick6ho n6roda, kniha
II., kap. I.

ricty k ndjak6 hloup6 spravedlnosti ve vztazich

k sousedrim.
Nemohu 16pevytknouti, co je zde nov6ho ve
stanovisku vzddlance, led uvedu-li slavnou odpovdd Sokratovu realistovi Piatonova G o rg i a: >Chvdlf5 v osobd Themistoklfi, Kimonfi a
Perikl{r muy'.e, ktei'i piipravovali hody svym
spoluobdanfim,skytajice jim v5e, deho si pi5,li,
nedbajice o to, aby je poudili, co je clobr6 a
destn6, co se tyd,e potravy. Zv6t3ili st5t, zvolali
Ath6fian6, ale nevidi, ile toto zv6t5eni je ien
otokem, viedem plnym hniloby. Hle, to v5e udinili tito staii politikov6, aby zaplnili mdsta piistavy, zbrojnicemi, zdmi, poplatky a podobnymi
poletilostmi, anii, k nim piidali umfrndnost a
spravedlnost<<.MoZno iici, i,e ail do dneSnich
dnfi, alespoil v teorii (a pojednivSme zde o teoriich)
duchovni svrchovanost, prohla5ovanS,
v t6chto iSdkdch, byla piijim6na v5emi, kdoZ,
atl vyslovnd di nikoli, piedklSdali svdtu stupnici
hodnot: cirkvf, renesanci,XVIII. stoletim; dnes
uhadujeme rism6Sek Barrdsfiv nebo toho kter6ho italsk6ho moralisty (mluvime-li jen o latinskfch) nad timto pohrddnim sfly ve prosp6ch spravedlnosti a jejich piisnost k pojeti,
jimi; toto ath6nsk6 ditd soudf ty, kdoZ dodasn6
zvdt5ili moc sv6 obce. Pro Sokrata, jenil je dokonalym vzorem duchovnfho dlov6ka vdrn6ho
sv6 podstat6, jsou piistavy, zbrojnice a hradby
>po5etilostmi<,spravedlnost a umirnEnost jsoit

mu zilvailnVmi vdcmi; pro ty, kdoZ dnes zaujimaji jeho misto, je spravedlnost po5etilosti >mlhavym pojmem(<a zbrojnice a hradby jsou
v6cmi zdvaLnymi; duchovnf dlov6k se stal za
na5ich dnri ministrem vdlky. - A nadto je5t6
modernf moralista, a to z nejvice uzndvanfch,
souhlasil vyslovn6 se soudci, kteii, jako dobii
strililci pozemskych zdjmri, Sokrata odsoudili ;8n)
vdc, jiil nebylo lze spatiiti r-rvychovatehi lidsk6
du3e od onoho vedera, kdy Kriton zatla(il vicka
sv6ho ui,itele.
Pravim, Le moderni vzddlanci k6z ali, ile
st6t m6 byti silny, a nedbati toho, aby byl spravedlivy, a vskutku piiklSrdali tomuto tvrzeni rhz
khzdni, mordlni nauky. V tom je jejich velkd,
originalita, jii, nelze dosti zdfirazniti. KdyZ Macchiavelli radi knii,eti zn6m6 skutky, nepiipisuje t6mto skutkfim ani morSlky ani kr6sy;
mor6lka je proi tim, dim je pro kaLd6ho, a zis,st6v5 i naddle, neboti konstatuje, nikoliv bez
melancholie, Ze je nesmiiitelna s politikou. >>Je
tieba,<< pravi, >aby mdl kniZe porozumdni pro
st6l6 kondni dobra, ale aby se um6l vpraviti ve
zlo, je-li k tomu donucen;< tfm ukazuje, ile zlo
i kdyZ slouZi politice, nepiest6v6,proto bfti zlem.
Modernf realist6jsou moralisty
realismu.
Podle nich din, jeni, posiluje stdt, ati je jakykoliv, nabyvit jtt tim mor6lniho karakteru; zlo,

100

101

tn) Sorel, Le procds de Socrate.

kter6 slouZi politice, neni iiil zlem a stdv6 se

dobrem. Toto stanovisko je patrn6 u Hegela,
u pangermanisttr, u Barrbsa, pr6v6 jako u realistri, jako Maurras a jeho ilit'ci, pies jejich
vytrval6 tvrzeni, ile nehl6saji mor6lky. Tito
udenci nehl6saji snad morSlku, alespoi vyslovn6, co se tyde ilivota soukrom6ho, ale hl6saji ji velmi jasn6 v oblasti politickl, nazyvS,'
meli mor6lkou v5e, co skft6 stupnici dobra
i zla; pro n6 je jako pro Hegela v politicke
ot6,zcepraktick6 morSlnfm, a co kaildy nazyvS"
piidi-li se praktimordlnim, je nemorSlni,
je
piesn6
smysl - zcela mock6mu,
takovy
proslul6 tak zvan6 fale5nd patrioralisticky
tick6 kampan6. Bylo by dokonce moZno iici, Ze
pro Maurrase je praktick6 boZskym a Ze se jeho
>>ateismus<<
zakl[dd ne tak v tom, i'e popirS
boha, ale i,e ho piemistluje a vkl5d6 v dlov6ka a
j eho politick6 dilo ; charakterisuj i, myslim,
dosti spr6,vn6 sprdvnd dinnost tohoto spisov a t e l e ,i k a , i l e j e z b o Z S t 6 n i m p o l i t i c k 6
Toto piesunuti mor5lky je za'
dinnosti.e.)
no) Poistiehli to velmi do'bi'e sfuilLci d'uchovnrosti, kteii
jej odsoudili, af, byly os'tatn6 jak5koliv jejitch pohruutky.
Piesrn6ji vzato, pro dil,o Maunasovo je lidskS vhiefi za'
kl6,dati st5t (nebo jej qpevfiovati), piedmEtem n6"bolen'
sk6 iroty; jsou to vl,astn6 pozenask6 v6ci udin6n6 transcendenbrimi. V tornto piemist6ni transcendentSlna je tajemstvi velk6ho vlivm Maurrasova nra jeho soudasniky;
tito byli - zvli5td v hezboLn6 Francii - zfejmd chtivi
takov6to doktriny, soudime-li tak z vfbuchu vdEdnosti,

102

jist6 nejvyznamn6j5im dilem modernich vzd6lanc&, dilem, k ndmuZ dluZno nejvice upnouti
historikovu pozornost. Ch6peme, jaky to obrat
v d6jindch dlov6ka, iikaji-li ti, kdoil mluvi ve
jm6nu rozv6i,n6 my5lenky, i.e jeho egoismy
jsou boZsk6, a i,e je sniZujici v5e, co sm6iuje
k jejich uvoln6ni. Co se tfde ridinku t6to nauky,
vid6li j sme j ej na piikladu Ndmecka pied deseti lety.'1) MoZno ddle vytknouti toto novotdistvi duchovnich lidi, uvedeme-li, Ze ail do
s iniZ ho uvitali a jeZ asi voi6: >Konodnd jrsrne osvobozeni od boha, konedn6 je n6m dovoleno zboi,iovati
sebe, a to v naSi snaze po velikosti, nikoliv po dobrot;
je nri,m lu,k6,z6nide5,l ve iskutednosti, na zemi a nikoliv
v nebi.< V tormto smyslu je ditro Maurrasovo tfrn, iim
bylo Nietzsciheovo (zristaite v6rni zomi) s tim ro,zdi'lem,
Ze n6meckf 'my,sli'tel z,boZ5fuje dlov6ka v jeho vi3nich
aniarohiekfch a francouzskli v jeho v6,5nich 'organisadnich.
Je row6Z tim, iim je dilo Bergsonovo a Jamesovo, pokud
di jako oni: skutednost je jedinfm ide6iern. Molno tEL
srovnati tcxto zesv6t5t6ni boZstvi s di,lem Lutherovfm.
n') MorSlka rnaschilavellismu je prohlaSovSna naprosto
jra/srr6v Gchto i6dk6ch, kde pozn5, kai:df poctivy du,ch,
aZ na t6n, nauku v 5 e c h soudasnfch doktorti realiismu,
atl jak6koli n6rodnos,ti: >Ve svych vztazich k ostatnim
stStrim nem6, knlLe azndvati ani z6kona, ani prfua,
leda prSvo siln6jSiho. Tyto vztahy vkl6daji do jeho
rukou, v jeho odpov6dnost 'boZsk6 p,ri,va orsru'dLua
Iizeni isv6ta a povznS,Seji ho nad piedpisy individu6lni
mo'r5J,\y v mor6lni oblast vy55i, jejiZ o,bsah uzavien
jest v t6chto slovech: S a l,u s p o p u I i s u p r e m a I e x
rst o (Fichte cit. Andlerem v 'dfle uv. na str. 23). Vidime tu pokrok nad Macchiavellirn.

103

na5ich dnfi lid6 slychali o vzlazich mezi politikou a mor6lkou toliko dv6 nauky: jednu Platonovu, jeil pravila: >Mordlka urduje politiku<,
druhou Macchiavelliho, jeZ pravila: >Politika
nesouvisi s mor6lkou<. Dnes slyBi tietf : Maurras udi: >Politika urduje mor6lku<.n') Piesto
v5ak neni skutednou novotou, Ze se jim toto
dogma piedkl6d6,, nybril Le jsou ho poslu5ni.
JiZ Kallikles hlSsal, ile jedinou mordlkou je sila,
ale myslici svdt jim pohrdal. (Vzpomeime si t6i,
Ze Macchiavelli byl zahrnut potupami od vdt3iny
moralistti sv6 doby, alespoi ve Francii.)
Moderni sv6t naslouchd je5td jini'm moralistrim realismu, jiZ se t65i v6Znosti jako moralist6: promiuvim o stS,tnicich. Vytknu zde tut6Z zm6nu jako vySe. Vfidci st6tu pdstovali
druhdy realismus, ale neuctivali ho; Ludvik XL,
Karel V., Richelieu a Ludvik XIV. nepiedstiraii,
Ze jsou jejich diny morSlni, vidEli morilku tam,
kde jim ji uk6zalo evangelium,a nesnaZilise piemistiti ji, pon6vadt ji neuplatiovali;e3) zn6sil-

nili sice mor6lku, ale mor6lni pojmy zfistaly ned o t d e n ya, p r o t o p i e s v e s k e r 6 s v 6 n 5 neporuSili
nijak
silnosti
civilis a c i. Mussolini v5ak prohlaSuje mravnost sv6
politiky sily - a nemravnost v5eho, co se ji
ptfli; katdy, kdo jako spisovatel nebo stS,tnik
byl druhdy jen realistou, je dnes apo5tolem
realismu a je znfimo, jak majest6t jeho fiadu,
- neni-li ho v jeho osob6,doddvri vdZnosti jeho
apoitolsk6 dinnosti. V5imndme si ostatn6, ile
moderni vl6dce tim, Le se obraci k davfim, je
nucen byti moralistou, piedklSdati sv6 diny jakoby ve spojeni s morSlkou, s metafysikou,
s mystikou. Richelieu, jeni, skl6d5 ridty jen sv6mu krdli, mfiZe mluviti toliko o praktidnosti a
ponech6vati ostatnim pohledy do v6dnosti;
Mussolini, Bethman Hollweg nebo Herriot jsou
odsouzeni do t6chto vySin.n') Vidime nadto, jak

XIV.
Ludvika
stament politique) v PamEtech
b y l b y m o h l d e s k ud o b r a
k nauEeniDauphinovu
a zla podepsati Vincenc de Paula. dteme tam: Kr6lov'6
rnaji dorble :uvhi-rti smlou,vy, kter6 uzavfraji, ale jsou-li
uzavieny, rnaji je s rictou zaeltovfrr'afi. Vim dobie, Ze

nrnoho politikri ,udi opaku, ale i kdyZ nepiihlfZim k ,tomu,

co n6m uv6di proti tEmrto zhsadflim kie,stiansk6 vira,
tvrndim, Ze jelikoZ ztrdta cti znamen{ vice nel dbrdta
ilivota, 'm6 vel,kf knile
spi5e d6ti v s6zku svo,rl
osobu, ano i ziljerm sv6ho st5tu, neZ nedost6ti sv6rnru
slov-rr, jeL nemtfie zruSiti, anil z,trilci svou pov6st, a tim
nejv6t5i sflu vladaie. (Testament politique, 2. iast
kap. VI.).
nn) Stejn6 je
tomu rse E)isovateli: Macchiavelli, krterg
ml,uvi k sob6 rovnfrn, m:iute si popiSti luxus, aby nebyl
rnoralistou, Maur"ras, jeni mluvi k davtm, nernriZe tak
udirniti; nepfie se beztresitr.rd v demokracii. Po[itick6 Einnost, jeZ se chce nadto n6sobiti iillnosti rnor6lni, do-

104

105

") Nauku tohoto s,pisovatele moZno 'uv6sti v t6to

for.m6: >>Vie,co je dobr6 s hlediska politick6ho, ie dobr6;
kriteria
dobra,<< eoi,rnu
a nezn6,rn jin6ho
dovoluje fr,ci, le neprohlaiuje nic o morStrce soukrom6.
*) V Politick6
(Tezdv6ti Richelieuov6

velikj/ je dnes podet t6ch, kter6 mohu nazyvati

lidmi duchovnimi, rozumimli timto slovem ty,
kteii mluvi k sv6tu zpfrsobem transcendentnim - a na nichZ proto i'6d6'm prSvem odpov6dnost z jejich dinnosti.
Hlasatel6 politick6ho realismu se dasto dovolSvaji udeni cirkve, nazyvaji ji pokryteckou, odsuzuje-li jejich t6se. Tento n6rok, m6lo opr6vndny, jdeJi o udeni cirkve diiv6jii' aL do XIX.
stoleti, je mnohem opr5vn6n6j3i, uvaZujeme-li
o dob6 nyn6j5i. Pochybuji, Le bychom na5li
jeSt6 z pera moderniho teologa text, ierril by tat<
krut6 zavrhoval dobyvadnou v5lku jako tento:
>Vidime, jak nespravedlivd a kiiklav6, je v5,lka
toho, ienil ji prohla5uje toliko ze ctii'6"dosti a
z touhy, aby roz3ii'il sv6 panstvi nad z6'konn6
meze, d6,lez pouh6 obavy pied velkou moci sousedniho vladafe, s nimL i;iie v miru, z touhy
zmocniti se pohodlndjii zemd a usaditi se tam;
nebo posl6ze z' pi6ni zbaviti soupeie jedind
lrroto, i,e iei pokl6d5,za nehodn6ho, statkri nebo
dristojenstvi, jimiZ vl6dne, nebo pr6v, iick.t' zAkonn6 nabyl, pondvadZmu z toho pochhzi n6jak6

obtiil, jiZ se chce zbaviti zbran6mi.es) Dnes naopak je nesdislnd textri, kterych se moZno dovolfvati, aby byly ospravedln6ny dobyvadn6
podniky, na pifklad t6se, podle niL je vSlka
spravedlivS, vyZaduje-li ji nutnost ochrany
obecn6hoblaha a velejn6 bezpednosti, dobyti
v6ci nespravedlivd odiatych, potladeni buiidri,
obrana nevinnych, jind,,no)jeil hl5s6, ie v6lka
je spravedlivS, jeJi n6rodu nutnS bud jako
obrana proti vpddu nebo jako vyvrSceni
piekit,ilek, jeL se piidf
prov6ddni
jeho
pr5v.e')
Je nanejvy5 z6vailn6, i,e
cirkev, jeZ udila je5td na pod6tku minul6ho stoleti, i,e v*,lka mezi dv6ma v6ldieimi mriZe bfti
spravedlivS,toliko pro jednu stranu,gs) upustila

kaztrje, ie mh smysl pro pr'av6 podminky sv6ho ris'p6chu'

Vyikl to mistr tohoto uEeni: >Neni hlubok6 politicik6
nSboZensitrvi a rnor6N<u<
nereformujeme-Ii
reformy,
f ran(Heget). Je jasno, i,e ztil63tni ilsp6ch Action
g a i,s e mezi v5emi konservativnfmi org6ny vyplfvS
z baho, Ze ,se jeji rpo'litick6 hnuti nSsobi rrauko'u mor6lni, piesto Ze jin6 z6'imy ji nuti, aby ji popinala.

n') Dictiornnaire deis Cas de

conscience (Slovnik ot6rzek
svddornf, vydanf r. I72l), dlanek V6lka. Namftne se, ie
s tcruto ,mor6trko,unebyl,a by molnd irzernni forrnace Lddn6ho evropsk6ho st5tu. Je to typ uden( nepraktich6ho,
totii, podle n5,s udeni p,rav6ho duchovniho dlov6ka.
(O tom, jak m5 piijimati pozernskf svdt toto u'd,enf,viz
pozn6mku E nra konci knihy). Tak6 Victoriovi ne"ni ro,zSfien{ ii5e rspp2ysrdlivou piidinou.
'u) Je to t6se Alfonse
de Liguori, jei, vtt6zl d'ne,s
v udeni cirkve nad udenfm Victoriov,jrm.
") Kardin6l Gousset (Th6ologie morale 184b).
") Je to tak zvand rscholastickS doktrina v6lky, formuiovan6 ve v5i ,piisnosti Tom65em Akvirnshjrm. podte
ni kniZe (nebo n6rod), jenZ prohla5uje vdlku, jedn5 jako
soudce (minister Dei), jehoi, pravomoci piisluff cizi
nSrod p,ro bezprhvi. kter1 srf ehal a jel, se zdr6h6 napraviti. Z toho zvl5,St6 vy'rplfv5, i,e kr:f.i,e, kf,erf vyhl6sil

106

107

naprosto od t6to t6se a hl5s6 dnes, i'e v6lka

mfiZe bfti spravedliv6 pro obd strany, jakmile
kai:di z obou protivniki, antil je si jist svym
prSvem, poklSdS je, uvdi'iv n6hled svych
Je dojista
rddcri, jako prost6 pravd6podobn6.ee)
mohla
druhdy
kteri
z|,valnou v6ci, ile villka,
jen
proti
odbfti prohl65ena za spravedlivou
prirci, kterf spAchal bezpr|vi provS'zen6
mtfie dnes biti
rimYslem,
mordlnim
i
prohl6Sena za spravedlivou tehdy, sm6fujeli
toliko proti hmotn6mu po3kozeni sp6chan6mu
bez vSi z16 vrile,',') (na pi. n6hodn6 uchv6ceni
hranic). Je jisto, ile by Napoleon nebo Bismarck na5li dnes v udeni cirkve vice neZ kdy
v6lku, m6, je-li vlt6zem, trestati jen vinika, a nst}]Ltrli
ze sv6ho vitEzstvi niiak6ho osobnlho prospEcbu. od t6to
doktriny, iei, ie vysoce mor6lni, cirkev dnes napro'sto
upoustf (Vaflrdeoryol: La gruerre devant le chri'stianisme

Ix.).
*) Tuto t6si piijal'a ziej,m6 Svat6 'stolice r. 1914
za konfliktu francouzsko-ndmeck6ho, pii demZ Ndmecko
t6Zilo podle ni z toho, co nazfv6 'teologie >>nepiekonatelnou nev6dorno,sti<, z nfZ vyplfvd totia, Ze 'se hledSlo
v5emoZn6,se v5irn ilsilirn, jehoZ je ElovEk schopen, aby se
porozum6lo vfkladrim odprircovf m. Lze jasn6 posouditi,
Ze bylo tieba dobr6 vfrle k tomu, aby rse arsnalo, ile md
Ndmecko pr6vo na tuto vfhodu.
'') Je to jako t6E t6se v6lky spravedliv6 prno ob6
strany - doktrina Molinova, iel zcela nahratlila v uieni
duchovnfm, v othzce v6ledn6ho pt6va, doktrinu scholastickou.

108

jindy, dfm by ospravedlnili svd villelnd tai,eni.tot1

Moderni vzd6lanci hlSsali tento realismus nejen ndrodfim, ale i tiidSm. nikali jak tiidd d6lnick6 tak i m65tl6ck6:organisujte se, budte pokud
moilno nejsilndj3f, zfsk6vejte moc nebo snaZte
se ji udrZeti, mSte-li ji jiZ; nedbejte toho, abyste
zavedli do sv;ich vztahi s tifdou odpfirdi vfce
rnilosrdenstvf, vice spravedlnosti nebo ndjakf
jeni jiZ dosti dlouho je v6m namlou>>l,vdst<<,'o')
vdn. A ani zde neifkali: budte takovi, pon6vadZ
to il6d6,nutnost, pravili (a to je nov6) : budte
takovi, pon6vadi,to tdd*, mor6lka, estetika, chtfti
101) Nal6z6me v teologick6m
slovniku Vacant-Mangenotov6 (Dictionnaire th6ologique 1922, ElSnek V6lka)
text, jejZ doporuduji v5ern ritoinfkrim, kteii se ,snaZi
krfti se vysokou mor6lnf autoritou: >>VridcenSroda mi
nejen pr6vo, ale i poviliinost uliti tohoto p,rostiedku
(v6lky), aby chrSnirl obecn6 z6Xmy, jeZ jsou mru uloZeny.
Toto pr6vo i tato povinnost shodujf se nejen s v6lkou
piisn6 defensivnf , nfbri, i s v5lkou ofensivnf, je-li nutn6
z jednS,nf s,oused,ndhost5,tu, jeho? ctiZ6dostiv fskotrry
1'sou skutednjrnr nebe,zpedfrn.<
Na16z6me v t6mi,
dlaa:ku teorii v6lek ko,IoniSlnich, shodnoru s rteorif Kiplingovou, jenil je nazfvS: >biemenem bildho ilov6ka<.
'') Je to slovo
Soretrovo (srovne,j J. Bendy Serrtirnents
de Criti,as, str. 258) a d6le R6flexions sur la violence
(Ovahy o n6si'ii, kap. II.): >Je nutno naprosto zavrhovati lidi, kfufi udi n5rrod, Le md provid6ti jakSsi svrchorand idealistiokf manrd6t spravedtrnosti do budoucna.<<
Autor hl5s5 ostatnE tatli; nenSvist k t6m, kdod ukl6daji tento manid6t bulZoasii.

109

sflu je znakem duSe vzne5en6, chtiti spravedlnost je znakem du3e nizk6. Je to udeni Nietzscheovo'o3)a Sorelovo, jeL schvaluje celS tak
zvanft"myslici Evropa, je to nad5enitrStoEvropy,
pokud ji l6ka socialismus, doktrinou Marxovou, ieji pohrdSnf doktrinou Proudhonovou.lol)
A duchovni 1id6vedli tut6il ied ke stran6m, kter6
spolu z{ryasi uvniti t6hoi, nSroda: budte pokud moZno nejsiln6j5i, pravili k jedn6 nebo druh6 stran6 podle sv6 v55n6,potladte vSe,co je v6m
na piek6i,ku, zbavte se hlouposti, jei, vils vyzyv1",
abyste dali odpfirci, coZ jeho jest, abyste zavedli s nfm fed spravedlnosti a miru. Znilme
obdiv cel6 armddy >myslitehi< v5ech zemi
k italsk6 vl5d6, jet stavi prost6 mimo zdkon
v5echny obdany, kteif ji neschvalujf. An do
dne3nich dnri vychovatele lidsk6 du5e, tdci Anstotelovi, vyzyvali dlov6ka, aby kdral stdt, jeni,
je organisovanou stranou; Z6"ciMussoliniho a
Maurrasovi jej udi, aby takovyto stdt uctival.105)
'o') Viz porzn6miku K na konci lrnihy.
'oo) R6flexion,s surr la virolence, kap. VI. (uvahy o n5sili: >>mor6lkandsili<.) Namitne se n6m, te spravedlnost,
jii, kdrS Sorel, je spr.arvedlnorstisoudt, jei, je podle n6ho
tolirko fale5nou 'sprave'dlnosti, >>n6silims maskou rpr5va<<.
Nepozorujeme v5ak, ',Le by ziskatra u n6ho vice ricty
spravedlnost, kterS 'by byla ,pravou spravedlnrorsrtf.
'06) Pfi t6 ipii'leZitosti ,nrutno zdrirarzniti u n6kterfch
politiakfch udencri obihajobu nesn65enlivo,sti, provdd6rlou ,s uv6do'm6nirn a hrdostf, iejiZ piiklad skfrtali al,

110

Obdiv pro >siln;i st6t< jevi se

u moderniho
vzdLlance i n6kterfmi naukami,
o nichZ moilno
tvrditi, i,e by hluboce udivily jeho piedky,
alespofi ty velik6.
1. Potvrzovdnf pr6v zvyku,
d6jin, minu_
Iosti (pokud ov5em ospravedhuji
lrtaao sfly)
proti prdvtim rozumovym. pra
vim, po,tvrzovani
pr6v zvyku; moderni tradicionaliste
vskutku
neudf jen prostd jako Descartes
nebo Male_
branche, Ee zvyk je celkem v6c
dosti dobrd,
jfi; je moudiejsi se podrobit
i neE .u p"otiuiti,
udi, Le zvyk o sob6 m6 jak6si
pr6rro, urdit6
prdvo, a ie tadit f,6d,e
nejen p"o*pi.t,
ale
i spravedlnost, aby ho
bylo db6no. T6se
o >historick6m pr6vu<<Ndmecka
na Elsasko a
o historick6m prdvu francouzskd
monarchie nejsou jen postavenim
vfludnd politickfrm, l*ou
stanovisky mordlnimi; chtdjf
*. uru.orrii :_e_
nem svat6 spravedlnosti<<,o
ni| jeji odprirci,
jak prohlaSujf, maji
faleSnf poje"m.,ou)!p"udrosud nEkdy plnomoe,nfcd zjeven6ho
n6,bol,emistvi;majde_
rne ukdzku uvedenroruG. Guy_Grandem
(La phiiosorphie
nati,onali,ste str. 47, viz tei, iakovou,to
obh,ajobu iu L. Ro_
miera Nation et civilisation,
str. 1g0).
'*)
>r1!Xodea-,rri
v6da stancrvila rnEiftkem p,raivdy
ni,ko,liv
poZadavky, vyvozen' soudnostf,
nfb'i, existenici,ko,nsta_
tovanou fakteirn.< (paul Bourget.)
>>pravdou<<
je ziejm6
pravda rnor6lni; oo ,se
tlide v6deck6 pravdy byla by
r'6ta tau,tol,ogif. O akuji, fakt je
zde jedrind ten, jenil
je vhod
autorovfm
v6Bnfm." ]Kdyz, dHamssonville
uvddf Bourgetovi, Ze demokracie je
faktem , a to fakrem
Zrada rzddlancrl.

111

vedlnost, jeil je urdov6na hotovou ud6lostf, totl

zajistl nov6 udeni, zejmtina u n6rodfi, kteii po
clvacet stoleti piijimali sv6 pojeti spravedlnosti
od druhfi Sokratovych. M5m i zde uk6zat, iak
du5e frecka ustupuje u vychovatele dlovdka
duli Pruska ? Duch, ienil zde mluvi - a to
u v5ech udencfi Evropy stiedomoisk6 i germ6nsk6 - totl duch Hegelfiv: >Sv6tov6 dEjiny
jsou soudem svdta<<.(Weltgeschichte ist Weltgericht.)
2. Nad5enp
i ro p o I i t i k u z aloZ eno u n:1
rozum6jte tfm tu, podle niil
zkasenosti,
spolednost m6 se iiditi principy, iimiil bylo dokdzSno, te ii dini silnou, a nikoliv >chim6rami<,
jeZ se snaliji udiniti spravedlivou. Pr6vd v tomto :iuzcepraktick6m smyslu je vira v experimentdlni politiku novou v6ci u vzd6lancfi; nebof,
pokud rozumfme timto slovem rictu k principtrm, ieil se :ukdzaly vhodn6, aby udinily spolednost nejen silnou, nybri' i spravedlivou, objevuje se v myslfcfm svdt6 doporudovilni tako'
v6to politiky proti politice d'istd racion6lni
je3td dSvno pied piivrZenci Tainovfmi a
Auguste Comta.1.') JeSt6 d6vno pied naSimi
organis6tory<< ilildal Spinoza,
>empirickf'mi

aby politickd vdda byla vddou experiment6lni,

aby podminky twdni stdtfi byly vyvozovdny
r, pozorov6ni, pr6v6 tak jako z rozumu (viz
jeho vfpad proti utopistfim, T?ait6 I. I.),
ale dovfdal se z p.ozorovdni, ile tyto podminky nezaklildaji se pro stSty v tom, aby
mdly siln6 armddy a poslu5n6 nSrody, ale aby
dbaly pr6v obdanfi, ano i sousednich ndrodt.los)
Yiya v experiment6lni politiliu provdzena je dnes
gestem, jeL chce
u tdch, kdoZ ji piijimaji,
ziejmd zafideti a jei, m6 risp6ch: vime, s jakou osudovou tvdinosti, s jakou pohrdavou
piisnosti a chmurnou jistotou o dosaZenf abso
Iutna hl6sajf, Le v otdzce politick6 >znaji jen
fakta<<. Je to zejmlna u francouzskfch myslitelri romantismus nov6ho tdzu, jej7 nazvu r G.
positivismu
mantismem
a j e h o ?v e l c i
zdstupci se objevuji, ani? je nutno je jmeno.
vati, v obraznosti m6ho dtendie. Tato vira
dSvd nadto vynikati
duBevni jednostran-

irevyhnutelnym, usrnysli 'si iici, Ze tato vira je >>piedsudkem<< a dovid6me ;se najednoiu, Le >lodky jsou
k tomu, aby pluly proti proudu<<. Revolucion6fi nemluvl jinak.
'o') Viz pozrndmku L na konci knihy.

108)Jinlf myslitel,
k ndrnuZ nali em.pirist6 jsou obzvl65t6 nevd6dni, je autor t6chto i6dek: >Sud,me, jak6
nebezpedi vzniklo by n6hlfm
poboulenirn ohromnfch
m,&s's,znich? se skl6d6, franco,uzsklf n6rod. Kdo by nnohl
zadrteti tento otles nebo piedvidati v5echny irdinky, jeZ
v1ruol6? Kdyby i v3echny Whody nov6ho pl6nu byly nepo,piratelny, kterf dlovdk zdravlho rozurnu odvilZil by se
poruSiti starr5 zvyky, zm6niti star6 zinady a d6ti jinou
formu st6tu, neZ je ta, k nfd jej postupn6 dovedla d,oba
1300 rokri?< (J. J. Rousseau.)

112

113

nosti,r'e) jeZ se mi zd6 v prav6m slova smyslu

stoleti: piesv6ddenf, i,e
vlastnictvim Xil(.
nauky, jeil lze vyvoditi z minulosti, piipou5time-li, ile existujf, vzejdou zcela ze zkoum6ni
faktfi, totil ze zho"umSnfvrili, ieL se uskutedniiy; jako by vtile, ieil se neuskutednily, nebyly prdv6 tak zfwai,n'6 a snad i z6"vai"
ndj3i, pomyslime-li, Le by pr6v6 ony mohly naDodejme, Ze vira ve
plniti nyni ievi5t6 sv6ta.110
fakt chce tAZ, objeviti >>smysl d6jin<, >filosofii d6jin<, a Le i tu osv6tluje slabost duSevni,
jiZ nemdly, jak se 2d5,,vdhy piedchfzeiici. Kdyz
Bossuet a Hegel vytvSieli filosofii ddjin, byli za'
jist6 pr6v6 tak metafysiky jako Taine nebo Comte, nebo kterysi z jejich hludnych Zekfr,,ale ales100)Yiz poznramil<uM na ko'nci knihy.
110) >Duch rarravdd v6decky,<< pravi jeden z t&ht'o
piivrZencri fakta, >neciti nutnost ospravedlfiovati prir ilegium, jel se jevi nezm6nite'lnfm z6kladem spoleienrsk6 povahy.<< (Faul Bourget.) Ale tenrtirZ >vpravdd
v6deckf< d,uch citi nrutniost pohor5iti se nad Yzpourou
prroti tommrto privileginr, iei' ie v5ak orrr6Z >>nerzm6nitelnfrm zhkladerrrr spoledenrsk6 povahy.< Namit'ne 'se mi,
le tato vzpourrla neni zitkla"dem spoleiensk6 povahy, ale
v65niv6 povahy, pokud je pr6v6 protispoiedenskS. A ba'
kov5 je vskutiku v podrs,tat6'posicetohoto dogmat'u: uvaZaje se o soci6l'nirn Liv,oti bez ohledu na s1'oZku
v65n6: bud Ze byla udin6na soci5lni (katolickou vychovou) nebo hebyl:aumiiena (silou, Skoil'aMau,n'as'ova, nebo
:ze ti,
obratnosti, Skola Bainvillova). Nejzajimav6iSi je,
kd.oZ rozumiuji takto o soci6lnich vdcech o so,b6, usvddduji w6 odprirce, ie si libuji v abs,trakcich.

114

poi v6d6li, ie jimi jsou, Ze nemohou jimi nebyti

a nedomnivali se naivn6, Le jsou >distymi v6cici<.
3. Tvrzeni, Le politick6 ritvary maji bfti pii_
zprisobovdny >dlov6ku, jakf, je a st6le bude<<
(rozumdjte nesocidlni a krvela(ny, tnfin
vyLa_
dujici v6dnd donucovacich iddfi a vojenskfch instituci). - Tento vyklad tolika modernfch pastyiri, potvrzujici nezdokonaritelnost ridsk6 povahy,
je jednim z jejich nejpodivn6j5ich
stanovisek,
uvSilime-li, Le sm6fuje toliko k tomu, aby prohlSsil naprostou zbytednost jejich filohy a aby
dok6,zal,Le neuzn|vaji jiZ vribec jeji podstaty.
Je jasno, i,e vidime-li, jak moralist6, vychova_
tel6 a patentovani duchovnf sprdvci hl6sajf nad
divadlem lidsk6ho barbarstvi, de >dlov6k
le ta_
kovir<<,ie >je nutno jej takto br6ti< a >>Zese
nikdy nezmdni<<,jsme v poku5eni tfuzati se jich,
jakf ie tedy jejich existendnf
drivod, a siysimeJi je odpovidati, Ze >jsou positivni duchovd
a nikoliv utopist6<, >>rzese zabvvaji tim, co
jest, a nikoiiv tim, co by mohlo
bi/ti<, jsme
zmateni tim, ile nev6di, ile moralista je
v pod_
statd utopistou a ile vlastni dinnost mordlnf
tkvi v tom, ie vytvdfi svrij piedmdt potvrzo_
v5nim. Ale vzpamatujeme se, zjistime_li, Ze
nejen to v5e dobi'e v6di, ale i,e v6di zvldstd
velmi dobie, Ze tfmto potvrzov6nim vytvoii
onu v6dnost barbarstvi, nutn6ho k udrZeni instituci, jeZ jsou jim drah6."')
111)

Sbnovisko,

je,il ,ade naznaluji,

115

nemd nic spoiled_

Dogma o nevyl6diteln6 lidskd zlob6 m6 ostatn,S

u ndkterfch svfch piivrilencil iiny koien: rornantickou rozko5 z toho, Ze se zjevuje lidsky rod,
zazddny v osudnou a vddnou bidu. S tohoto hiediska moZno [ici, Le za naSich dnfi vytvoiili nektei'i politidti spisovatel6 skutedny romantismus
pesimismu, pr6vd tak fale5ny ve svtim absolutismu, jako byl optimismus Rousseauriv a Micheletriv, z nendvisti k n6muZ vznikl; jeho vzne3en6 a tak zvan6 vddeck6 stanovisko pfisobi
znalnoa m6rou na prostd du3e."') Nelze neuznati, i,e tato doktrina piinesla ovoce i mimo
sv6t literdrni a Ze se na jeji hlas zvedlo lidstvo,
lrter6 vdii jen svym egoismrim a md jen posm6Sek nad naivnimi lidmi, kteii se domnivaji
je5t6, Ze se mriZe polepBiti. Moderni duchovni
dlovdk vykonal tuto zajtst6 novou pr6ci: naudil
dlovdka popirati sv6 boZstvf. Citime dosah
tohoto dila: stoikov6 piedpoklfdali, i,e potlan6ho se stanoviskern ned6vn6 ikoly moralistri (Raueh'
ji, cht6ji tak6, >>abychom brali ilov6ka
L6vy-Bruhl),
takov6ho, jak je<, ale aby se l5pe vid6lo, jak by jej
bylo lze polepSiti.
"2) Tento pesimismu,s, af o n6m twdi cokoli n6kteii
jeho hlasatel6, nem6 nic spoledn6ho s pesimismem mistrri
XVII. stoletf; La Fontaine a La Bruybre neprohlaSuji
pranic osudn6ho a v6dn6ho o Spatnosteeh, jeL lidi. Pfipomeilme t6Z, Ze ve sv6 snaze, abY odstra3ili nad6ji,
nemohou romantikov6 pesimisrnu nikterak piedpoklSdati
(jal< jim naznadoval Georges Goyau), Ze Wehi"zeif
z katolick6 tradice.

116

W
I

dime bolest, popfrajice ji; je to v6c sporn6,

jdeJi o bolesti, ale je krut6 pravdivd, pokud
jde o mor6lni zdokonalitelnost.
Vytknu jeit6 clv6 nauky, jei byly inspirovdny
modernim duchovnim lidem hl6sd,nim >siln6ho
st6tu<; netieba mi o nich zdtxazilovati, jak
jsou u duchovnich sluhfi nov6.
Prvni je nauka, jff) hbsaji dlov6ku, ie je
velikf potud, pokud se snaZf jednati a mysliti
jako jeho pfedci, jeho rasa, jeho prostiedi,
a nedb6 >individualismu<<, zn6me, jak6 klatby
vyfkli pied tiiceti lety za af6ry Dreyfusovy
mnozi francouzStf udenci nad dlovdkem, >>jeni,
chce hledati pravdu na svrij vrub<<,vytvoiiti si
osobni ndzor, mfsto aby piijal mfndnf sv6ho
ndroda, jejZ bddli vridci poudili, demu md v6iiti.
NaSe doba viddla, jak htds aji kn6i;f ducha, Ze
chvalitebnou my5lenkovou formou je forma
houfnd a ie samostatnd myilenka je hodna
pohrddni. Je ostatnd jisto, Ze skupi na, jeZ
chce
bfti siln5, nemd co diniti s dlovdkem,
ienZ chce
mYsliti na svfij vrub."s)
Druh6 je nauka, jil, hldsaji lidem, Ze podet_
nost zarulaje skupinE prdvo. Tuto mordlku slf-

'') Takov6to
skupina dochSzi logicky k t6mto pro_
hlSSenim, jimZ je nucen se obdivov ati kaild!,
adept >in_
tegr6lnfho nacionarismu<<:>od tohoto vedera nutno
skonditi s hloupou utopif, podle nti, kai,d!,
mriZe myslirti po
sv6m< (Impero 4. listopadu tg24) viz poztr,
N na ko,nqi
knihy.

L17

chaji pielidn6n6 ndrody od mnoha svych myslibelri, zatim co jini dovidaji se od svych, ile
setrvaji-li ve sv6 chab6 populaci, jsou piedvyhynuti. Pr5,vo mnoZstvi
urdeni >>z5,konn6mu<<
pi'ijat6 lidmi, iin i'fkaji o sob6, Le nfi"lei'ejik duchovnimu Zivotu, hle, co spatiuje moderni lidstvo. Je ostatnd jisto, 1e ni*od musi byti detny'
chceJi byti silnfm.
Toto ndboZenstvi sily a tnordlnich f,orem,kter'-'
ji zaji5tluji, hlSrsativzd6lanci lidem i mirno oblas'i
politickou, ale podle pl6nu zcela v5eo'becn6ho"Je
jemuZ udili po
t o h l S s S n ip r a g m a t i s m u ,
padesSt let skoro v5ichni vlivni moralist6
v Evropd a ieZ je z nejvyznadnli5fch obratfi mor6lnich d6jin tidsk6ho rodu. Nelze dosti zd:0.raz'
niti vyznam hnuti, iimt ti, kdoZ po dvacet stoleti udili dlov6ka, ile mor5.lnim kriteriem dinu
je jeho nezi5tnost, ile dobro je pi'ikazem jeho
rozumu, pokud sm6iuje k v5eobecnosti,Ze jeho
vfile je morSlni toliko tehdy, hled6li svrij zikon
mimo sv6 ridely, se jali hlSsati, ile morSlni din
je ten, jimL' si zaji5tiuje svou existenci proti
prosti'edi, jeL, mu ji odpirS, Ze jeho vfile je mor6lni, pokud je vrili >>kmoci<<,Ze jeho duBevni
sloZkou urdujici dobro, ie jeho >>vfilek Zivotu<,
pokud je >nejvzd6len6j5i rozumu<<,ie mor6"lka
dinu mriZe biti hodnocena podle toho, iak se
piizpfisobuje k ridelu, a ile jsou toliko mordlky
pifleZitostn6. Ze vychovatel6 lidsk6 du5e h'eii
nyni Kallikla proti Sokratovi, v tom spatiuji
118

revoluci, o nit, si troufdm iici, Ze se mi zd6" vyznadnl,jli ne? v5echny pievraty politick6."n)
Cht6l bych poukdzati na ndkterd zvl65t6 vfzna1n6,hlediska, jeL snad nejsou z L6to nauky
dosti patrn:d.
Moderni duchovni lid6 udi dlov6ka, jak jsem
pravil, Ze jeho cht6nf je mordlnf, pokud sm6iuje k zajiitdni jeho existence, na tikor prostiedi, jeZ mu ji odpir6. Udi ho zvl65td, ile jeho
rod je posvStny, pokud dovedl zajistiti svou
existenci na fkor sv6ta, jerfi jej obklopuje..'.,)
Jinymi slovy: star6 mor6lka iikala dlov6ku, Ze
je boZsky, pokud spljrv6 s vesmirem, moderni
mu pravi, i,e jim je, pokud se mu protivi, prvni
vyzyvala jej, aby nechtdl bfti v piirod6 >jako

"n) O ipragmatirsrnru, zejrn6,nanietzscheovsk6,m,a,otlorm,

jak6 mfsto za'ujirn6, pokud byt di nebyl do,z,nSvdnt6rn6i
ve v5ech morSlnich nebo politicklfch nauk6ch vpravdd
vhodnlich pro tuto dobu, viz R. Berthelota: IJn romantisme utilitaire, ,sv. f., srtr. 28 a sl.). Mohu nejl6pe vytknouti, jak je pragrnatiok6 ,stanrovi,sko nov6, rvILEtE
n fraloouzskfch moralis'hi, plipomenuJi slova Montaiffnova, o nichZ moZar,otvrditi, te by je byli schvdlili
r'Sichni pied Barrdsem: >>Dokazujeme 3pafn6 cenu a
kr6su dinru uZitednosti<<.
Nezaponaeirne r'5ak, Ze Nietzsche, nev6ren vZdy svfm
piivrZenctrm, prohlaSuje, Le je uZiteinost konec koncri
jako ostatek hrou naii obraznosti a m:irle biti i osudnou hlouposti, na niZ jednou zahyneme (Radostn6 vdda,
$ 354).
"6) Proto nazfvS se t6i, pragmatismu,s humarrismem
(F. Schiller, Protagoras or Plato).

119

i'i5e v fisi<, druhd vyzyvit, jej, aby ji byl' aby

zvolal s py3nymi and6ly pisma: >Chceme bf'ti
nyni v sob6 samych a nikoli v Bohu<<,prvni
hl6sala s mistrem Kontemplaci: V6iiti, ale nikoli v sebe, druh5, odpovidS s Nietzschem a
Maurrasem: Vdfiti, ale v sebe, jedin6 v sebe'
Piesto v5ak neni zde prav6 originalita pragmatismu . JiZ, kiestlanstvi vyzyvalo dlov6ka, aby
se stavdi proti piirod6, ale vyzyvalo ho k tomtt
ve jm6nu svfch duchovnich a nezi5tnfch vlastnosti, pragmatismus vyziv6, ho k tomu ve jmrSnu
svych vlastnosti praktickfch. dlov6k byl druhdv
boZsky, pon6vadZ ziskal pojem spravedlnosti,
ideu z6,kona,smysl Boha, dnes je jim, pon6vadZ
si dovedl vytvoiiti ndstroje, jimiZ je pSnem
l r m o t y ( v i z , j a k o s l a v u j ih o m o f a b e r N i e t z sche, Sorel a Bergson).
Piipomeime ostatn6, Ze moderni duchovni li<i6
uctivaji kiestlanstvi, pokud je zeimlna Skolou
praktickych zakladatetsk:ich ctnosti, piizpttsobenych k upevndni mocnfch lidskf'ch instituci'
Toto podivn6 znetvoi'eni doktriny, v sv6m
principu tak ziejmd smdi'ujici k lSsce pouze
duchovni, neni jen hldsSno laiky, kteii jsou ve
sv6 riloze, snaZi-li se dSti sv6 praktickS cht6ni
pod ochranu vy55ich morSlnich autorit: udi ji
sami sluhov6 Kristovi; kiestjanskf pragmatismus, jak jej zde ch6pu, je hl6sin dnes ve
v5ech kiestianskfch kazatelndch."u)
'*l lurrar o, jak se d6je to'to vyrovnfuit JeZirS
prf
120

Nab6ddni ke konkr6tnf vfhod6 a duSevni

form6, kter6 ji sklitS, projevuje se u moderniho
duchovniho dlov6ka velmi vgznamnou naukou:
chv6lou ilivota v6ledn6ho a citri, je| jej prov6zeji a pohrdSnim ilivotem eivilnim a mordlkou,
o ntL se o pir 6,. Je zndma doktrina, jii kfuzali
po padesS,tlet v EvropE nejvfznadn6j5i moralist6, jejich obhajoba vdlky, jeZ >odi5f,uje<,jejich uctivi"ni vdlednika jako >>pravzormor6lni
krSsy<<,jejich hl6srini svrchovan6 mor6lky >ndsili<<,nebo tdch, kdoZ ieSf sv6 spory na kolbi5ti
a nikoliv pied porotou, kdeZto ficta k smlouvd
je prohla5ov6na za >>zbrait slabych<, potieba
spravedlnosti >>viastnostiotrokfi<. Neni zradoa
i,e}rit Nietzscheovych nebo Sorelovych - totiil
velk6 v6tiiny souriobjrch literdtri, pokud piedkl6daji svdtu stupnici mordlnfch hodnot - rceme-li, Ze podle nich je Colleoni mnohem vy33fm
lidskynr piikladem neil nemocnice. Hodnoty
hlSsan6 v Cestd kondottierov6 nejsou vlastni
jen autoru tohoto dila. Je to iclealisace praktick6 d,innosti, jiZ lidstvo dosud nesljrchalo od
svfch uditelti, alespoi od tdch, kdoZ k ndmu
mluvf dogmatickym zpfisobem.
Namitne se n5m, Ze Nietzsche a jeho Skola
nehlfsajf vdlednf Zivot proto, i,e skft6 praktick6 vyhody, ale naopak jako typ dinnosti
k6;zal obEtavost, jeZ je zdkladem v3ech lid,skfch zifzeni. Jako by byl JeZfi kdzal ob6tavost, jeL vyhrSxd
bitvy a zaji5fuje if5e.

121

nezi5tn6 a protiklad k realismu, ien? podle nich

je vlastni Zivotu civilnimu. Piesto je v5ak nem6n6 jisto, ile tento zprisob i,ivota vychvalovany
tdmito moralisty je zajist6 Zivotem, ktery poskytuje hlavn6 pozemsk6 statky. Nechtl i'ika
autor uvah o nSsili a jeho t6"ci cokoliv, vSlka
vyn65i vice neil kancel6i, br6,ti je vyhodndj5i
neZ vym6iovati, Colleoni m6, vice neZ Franklin.
(Mluvim ov3em o vdledniku, ierfi vyhrS'v6,,
neboti i Nietzsche a Sorel nemluvi nikdy o kupci,
jent ztroskothv6.)
Nikdo ostatnd nepopie, Ze i dinnost iraciondlni,
a nii, vdledny instinkt je toliko vn6j5i, je uctivSna velkymi modernimi apo5toly pro svou praktickou hodnotu. Jejich historik iekl velmi sprdvn6: romantismus Nietzschefiv, Sorehiv a Berg"
sonfiv je romantismem utilit6iskym.
Vsimndme si dobi'e, Le vyt:ikdme u moderniho vzddlance nejen uctivd,ni vojensk6ho ducha,
ale i v6ledn6ho instinktu. Je to vyznSxdttt v6,ledn6ho instinktu mimo vlechen soci6lni smysl
pro disciplinu a obdt, coL vyjadiuji
vfroky
Nietzscheovy, uctfvan6 francouzskfm moralistou, jenil ftL vytv6li Skolu: >Oceiov6ni v6"ledn6 aristokracie zakl5d6" se na mohutn6 t6lesn6 konstituci a kvetoucim zdravi, aniil je
opomenuto, co je nutn6 k udrZeni t6to piekypujici svdZesti: vdlka, dobrodruLstvi, hon, tanec
a t6lesn6 cvideni, celkem v5e, co vede k robustni, svobodn6 a radostn6 dinnosti<, >>tato

122

smdlost u5lechtilfch ras, po5etild, absurdni a

spont6nni smdlost. . . jejich lhostejnost a po_
hrdd,nf t6lesnou bezpednosti,Zivotem, blahoby_
tem .. .< >nddhern6 plav6 Selma potulujici se
a vyhleddvajici koiist a hrveprolitf ...<<, stra5_
Iivd veselost a hlubokd raclost, iiz okousejf hrdinov6 pii v5i zkdze, pii vsech rozkos ich vit6zstvi a krutosti<. Moralista, jenl uvddf tyto vyiiatky (Sorel, R6flexions sur la violence, uvahy
o ndsili, str. BO0) dod6vd, aby nebylo pochybnosti, iak6 doporudeni tfm d6tv6,svym bliZnfm:
Je zcela zlejmo, te by svoboda byla znadn6 po_
rusena, kdyby lid6 pohlizeli na vlastnosti homerick6 (jei; podle n6ho uctival Nietzsche)
jakoby vlastnf toliko ndrodrim barbarskym.
Mdm poznamenati, jak i zd,eje mor6lka jeZ
je nyni u uditelfi svdta svrchovand, podstatd
v
ndmeckd a znadi ripadek my5lenky iecko-ifm_
sk6 ? Nenachdzime pled na5i dobou ve Francii
nejen jedin6ho zfwaln6ho moralisty (i s de
Maistrem), ale ani jedin6ho bdsnfka, pfihliiime-li k velikjrm, jen? by oslavoval >rozko5e
vitlzstvi a krutosti<,"')
ale stejnd je tomu
i v Fimd, u ndroda, jemu?, v6"lka piinesla sv6_
tovou ii5i; nejen u Cicerona, Seneky, Taeita,
ale ani u Vergilia, Ovidia, Lukana a Klaudiana
nenallzdme textu, Fro nlji; by uchvatitelsk6 in_
stinkty byly svrchovanou formou lidsk6 mo_
*) Up"*tied krve, jiZ prol6v6,
pravf v6zttst6"t6i

lednik liLdskf. (De Maistre.)

123

r6lky; shled6vSm naopak mnoho tdch, kter6

piizn6vaji tuto hodnost instinktrlm' na nichZ se
zaklildd ilivot obdansky.'18) I v primitivnim
fr.ecku,a to je5t6 ddvno pied filosofy, piispivaly
myty znadnd k obdansk6 mordlce; v Hesiodovd
bdsni je hrob Kyknfiv na rozkaz Apollonriv pohlcen vodami, pondvadil tento hrdina byl lupidem. Obhajoba v6ledni'ch instinktt moralistv
latinskymi bude pro historii piekvapenim.
Ndkteii znich to ostatn6, jak se 2d5,,tu3i' a hledi
piedstirati, Le homerick6 hodnoty (vid6li jsme,
co tim mysli) >jsou blizk6 hodnot6m corneillovskfm;<<"n) jako by hrdinov6 francouzsk6ho
bdsnika, pln6 chit'paiici pojmy povinnosti a
st6tu, mdli co spoledn6ho s milenci dobrodruZstvi, koiisti a krveproliti.
Zjistime, Le tyto Nietzscheovy texty oslavuji
ilivot v6ledny beze v5eho fdelu politick6ho.120)
A vskutku moderni vzddlanec udi lidi, ile v6"lktt
piinS5i morS,lku o sob6 a m6, se v6sti bez ve3ke16 uZitkovosti. Tato t6se, dobie zndm6, u Bar"') N,a piiklad, promlouv6-1i v nich v6lednik vnebi:
V6ite, pi6tel6, i,e ze v*eho, co se d6je na zemi, neni nic
piijemn6j5iho zrakrim t6ch, k'doi lidt vesmir, neZ lidsk6
ieL nazitv6rne obspolednosti zaloy',en6na vl6d6 zStkon:iu',
(Cicero,
Scipifrv).
Sen
cemi
"') Sorel v uv. dile.
'') A beze vieho patriotismu. Nietzsehe a Sorel dokazuji spr6vn6, le lSska k vSlce je vdci naprosto rozdilnou od l5sky k vlasti, piesto Ze se s ni nejdastEji
shoduje.

124

rdsa, byla podepiena ve v5i sv6 sldv6 mladfm

hrdinou, ienL byl vychovateremduse v cer6jedn6
generaci francouzsk6: >v mti vlasti milujeme
v6lku a tajnd po ni toulime. vidycky jsme vedli
vr4lku. Nikoliv proto, abychom ziskl,vari provincie, nikoliv, abychom hubili ndrod, nikoliv, abychom urovnali konflikty z|,jmfi . . . Vedeme
vskutku v6lku pro v6lku beze v5i jin6 idey.<<'r')
staii francouzsti moralistd, a to i v6lednici (vauvenargues, Vigny), pokl6dali vdl}rJ za smutnou
nezbytnost, jejich potomci ji doporuduji jako
u5lechtilou zbytednost. piesto v5ak je i tu vyzndni, iet je hldsdno mimo praktick6 cile a ve
zprisob6 um6nf, svrchovand piiznivr5 praktickfm
cihim: v6lka neuZitednd je nejlep5i prfipravou
k vdlce uZitedn6.
Toto udeni vede moderniho duchovniho clo1 E""*t Psichari Terrersde soleil et de sornmei,l

(ZanE slunce a spinku). A ve Volini

d o zbrand
6sty osobnosti, jeZ se t6ii ziejrnE autorovjrm sympatifm:
>Uzn6v5m za nabn6, Le je ve sv6t6 mnoZstvf iifi,
;iZ ,"
nazfvajt voj6ky a j,i,E vidf sv&j ide6l v bojov6nf,
kteif
maji zSlibu v bitv6, nikoliv ve vft6zstvf nfbril v z6pa'o,
,
jako honci maji zdlibu v honu,
nikoriv ve zv6ii. NaFi
rilohou je, nem6me -li zttatiti existendnl drivod a
v5eche.n
smysl, iudrZovati tento vojenskf ide6l, pw5imEte
si
dobie, nikoliv n6rod.n6 vojenskf, ale vojearsky vojenskf.<
Vyzn6nim tohoto rno.ralisty je podle jeho vjrrazu, inr,te_
gr5lni militarismus.
>>Kanony, pravf, jsou nejskutein6jsf ze vlech skutednostf,
iedind skuteinosti mode,rniho
svEta<. A ,tyto skutednosti jsou vsku,tku
boZstvy pro
tohoto >spiritualistu<< ,s, jeho piivrZence.

125

v6ka (jak jsme pr6vd spatiili u Nietzsc.heho)

k tomu, i.e uzniwS, mordlni hodnotu cvideni t6l e s n 6 h oi,e h l 6 s 6 ,m o r d l k u
sportu;
velmi
pozoruhodnd v6c u t6ch, kdo1 po dva tisice let
vyzyvali dlovdka, aby spatioval dobro toliko ve
v6cech duchovnich. Moraiist6 sportu nezastiraji
ostatn6 v5ichni praktickou podstatu sv6 doktriny; ml6det, udi vyslovn6 Baruds, m6, se v6sti
k tdlesn6, zdatnosti pro velikost vlasti. Moderni
vychovatel hledd svou inspiraci nikoliv jiZ u peripatetikri Aristotelova Lycea ani u poustevniktr
z Clairvaux, nybrZ u zakladateie mal6ho hnizda
peloponnesk6ho.NaSe doba spatlila nadto tuto
novou vdc: lid6, kteii se dovolilvaji duchovniho
smyslu, udf, i,e F.ecko hodn6 ricty je Sparta
se svymi gymnasii, nikoliv obec Platonova nebo
Praxitelova; jini tvrdi, ile z antiky dluZno uctivati frim a nikoliv frecko. V3echny vdci svrchovand dfisledn6 u t6ch, kdoZ cht6ji doporudovati lidstvu toliko mocn6 t6la a pevn6 hradby.'"")
1") Totio sniZov6mi F,eoka, jeZ spatiujeme u mnohfch
poiinajic
francourzsfu?ch tradicionalistri,
de Mais,trem,
v}'skytuje
se neurst6le u pangerrnanistri (viz zvli",StiH. L. Chamberlaina Zdklady XIX. stoletf, sv. I.,
str.57.)
ctu v dasopirse s dogmatickym n6rokern (Notre
Tamps, srpe,n 1927) pod timto zajim,avfm titulem >>Pr.o
praktickf
idealisrnus<<. >MlSdeZ takto veden6, spide
sportovni neZ ideologick6, d5.vd za pravdu Gm, kdoZ
se thLi, nejsrne-li nra fisvitu velk6ho stoleti.< Ani tu

126

HISsSni realismu vede modernfho

duchovnfho
dlovdka k urditfm nauk6h,
o nichil nelze vdru
dosti zdtvazniti, jakjsou v
d6jin6ch
se
rozchd,zeji s
";;;;;ak
po
ieil
dva tisice
fui ;ufro
.udenim,
tiida drivala lidem.
1. Chvrita odv ahy, piesndji
f e d e n on a _
b6'ddni k to*},_
..hopro*t
dlovdka
deliti
-aby
smrti byra prohr6*ena
jako svrchovan6
ctnost,
aby vSecky ostatni, ad jakkoliv
vysok6, byly
vyznad,enyjen pod nf. Tato
nauka, i"Z i"pifmo
naukou Nietzscheovou,
Sorelovou, p6guyovou,
Barrdsovou, ieZ byla po
v5echen das naukou
b6snfkri a vojevfidcti, je
zcela novd u duchovnich lidf, totii, a lidi, jiZ
a*uii sv6tu stupnici
hodnot ve jm6nu titosofickj
nvahy nebo t,6, jeZ
mfiZe byti za ni pokldddna.
Od Sokrata ^L po
Renana poklddali odvahu
za ctnost, ale druho_
iadou, vSichni udili vice
m6n6 v;islovnE s platongm: V prvnf iadd
ctnosti je moudrost a
umfrndnost, odvaha ndsleduje
teprve Fotorn;rrr1
neztst5vajf cirrkevnf Lid6 pozadu.
Nach6zfme v La vie
catholique (24. ,26i6 LgZ+)
,r"aS"r* ohv6lu boxer_
sk6ho z6:pasnfka;qrravda,tato
chv6la kondi slovy: Uved_
me posl6ze,ie Tunney je piesv6ddenfm
a plfsnlim kato_
lfkem a Ze dvE z jeho ,"rtu"l.oo
jepti5ky.
'') Zilkwry,
I. pfesurf text plartonriv jest:
Yl" je
>V fad6 ctnostl
prurnf _ora"ort,
pak piiiltS,zi
umfrnEnost,odvaha_,uiii*e
porruani misto.<<plato roz_
umf odvahou (viz kontlxt;
,"r.*1"" misto o vojdcich,
kteff >opovdZlivf,nerspravedlivi
a nemorSlnf, jdou piece
do boje<) schopnost dlov6ka
ietiti ,*"ri. Je jisto, Ze by
Zrrda vzdilsnct.

IZr

I
t

hnuti, jeL md podle nich dlov6k chtiti, neisou

hnutfmi, kterymi se snaZi hasiti svou ilizefi po
ji
uplatiov6ni v re6ln6rn ilvot6, nybril jimil'
zmiriuje. Bylo vyhradou naieho v6ku, aby
nziel, ie knliJ clttchovniho i'5,du stavdji z dubyl nestavEl na prvni misto odvahu jako duserr'ni silu,
jako odolnrost ne5t6sti, j,ak iini stoikov6; dm,Sevni rsitra
bytabyproivZdynSisledova|azajehospravedlnosti
(jestpodlejehodo.ktrirrytolikojejimdrirsled,kem).
ostatn6 odvaha, pov:i5en6 Barrbsem na piedni rni's,tor
ale aktivnirn vzdoruvanim
neni stoi,ckou trpElivosti,
srnrti; u Nietzscheho a sorela je vlastn6 srn6l,orsti,pokud
je iracion 6\nr,- odvaha, jeZ byla sniZov6na vBerni st'arynri moralisty a jejictr L6tr<y:Plato Lach6s, Aristoteles
Eth. VIII., Spinoza Ethi[<a IV. 69, anro i b5'sniky: >NAS
l'ozllm, jenZ iidi odvahu<<.(Ronsard.)
'pro spnavedlmost,
Zdd sle, Ze 'odvaha deliti 'srnrti, i
jako
nebyla u starfch filosofri uctiv6nra do t6 miry
je
pro
svou
chv5len
u moderrnich. Sorkrates ve Phedonu
spravedlno,st, je ohv6len ne tak hludn6 za bo', Le dovedl zemfiti pro spravedlnost. Myllenka starfch filosofri o tomto hledi,sku zdi se mi ostatnE vyslovena
Spinozou: ,>V&, na nti' svobod,nf dlov6k nejm6nd mysli,
je smrt,<<myilenka, v nIL je m6lo obdivu k tornu, kdo ji
6eli. Neobdivujeme se dlov6ku, kterf 6eli r'6ci, le6 je-li
tato v6c v9znain6. Mo'Zno ,se f6zatt, nevytvofiloJi VlaStn6
kiestlanstvi il,ctu k 'o'dva,ze,alespoi u moralishi tim, ie
vyznam ,srnrti (piedstourpeni pied
piikl5d6
takovli
.tsoha). Nemohu zanechati t6to v6ci, aniZ uved'u mis'to,
kde Saint-Sirrnon rnluvi o SlechG, jei je >>zvykl6 ne;bfti
k nidernu, lei d6ti ise zabiti.<< (M6m. sv, XI', stt' 427,
vyd. Ch6ruelovo.) MoZno tvrditi, Ze neni jedindho moderniho spisovatele a nradto frarlcotlzsk6ho v6vody, jenZ
bv rniuvil timto t6nern o odvaze.

128

ievnich forem do piednf i.ady tu, jeZ je v dlonevyhnutelnd I< dobfv 6ni a zakld"ddni.tz4)
u_qlo.
1g
vsak tato praktick6 cena odvahy, jasnd
Piesto
jf',
vyjfrdlenS Nietzschem a Sorelem, neni vyja_
dtov6'na stejn6 vsemi soudasnymi moralistSz,
kteif tuto ctnost oslavuji. To ndm piedvddi jinou z jejich nauk.
2. Chvdla
c t i ; p o d t i m t o s l o v e ms e r o z _
umi soubor hnuti, jimil dlovdk vyddvd v sanc
svfij ilivot mimo prakticky zdjem _ piesndji
touhou po sl6vd - ale jeZ jsou vftednou skolou
praktick6 odvahy a ji/; vi,dy hl6sali
ti, kdoil
vedou lidi k dobyvdni v6cf. uvazme, v jak6 rict6
byly ve v5ech arm6d,6ch piedpisy o soubojfch,
pfes n6kter6 pifsnosti vnukan6 jedind praktickfmi fvahami.',')
Mfsto, jei; vykazuji t6mto
hnutim mnozi moderni moralist6, je v jejich
cechu novou vdcf, zvl6st6 v zemi M,i"iuignri, eas.
calfi, La Bruydrfi, Montesquieufi, Voltairfi a
Renanfi, kteii uctfvajf-li dest, mysri tim n6co zcera
jin6ho ne?, nd,boZnouviru dlovdka
ve sl6vu.rro)
"') A k
"drkw6"rn.
"o) Nal6z6me v Ba^rrdsovi (Une Enqudte aux pays du
Levant, kap. vII.) vistii;nir pifklad oMivu
nad n6bozenstvim cti, pokud bobo nlrbol,enstvi, jsouc
vyuZito cihytrfrrn
i
vtidcem, mriZe skftati ,praktickr6 vlfisledky.
"u) Takovf je zejm6na plipad Montaignfrv, kterf,
iak zn6mo, activd dest, pokud je ciflivosti dlov6ka k
ri_
sutdku jeho sv6domi, rndlo viak, prokud je
staro,s,tf
o sl6rvu (zanechte kroim6 ostatnfch
rozko5f ie, i"Z uyplWA z chvdly druheho).
Barrds vidf proto v Morntai-

129

q*

t
orpiipomenouti lekci, jrzud6lil pravi
i6k JeZi',.,
Bfiv kiestiansk6;nu udenci, ieni zapomndl ftn, po:1 divuhodn6 slova sv6ho uditele: >pozoroval jste,
ile ani v osmi blahoslavenstvich, ani v k6"z6ni
na hoie, ani v Evangeliich, ani ve v5i kiesfan_
sk6 literatufe nenf jedin6ho slova, jeZ by sta_
vdlo vojenske ctnosti mezi ctnosbi, jimiZ se
ziskdvS krSlovstvi nebesk6?< (Renan, Frvni
dopis Straussovi.'r8)
Pozorujme, i,e nevytfkdme kiestjansk6mu
kazateli, Ze piispivi svim podilem k vdsni sldvy
.
a jinfm pozemskfm vdsnim, ale vytfk6me mu,
Ze se snaZi namlouvati, Ze din6 tak, je ve shod6
se svou instituci. NeZdddme na kiestjanu, aby
neporu5oval kiestlansk6ho zdkona, il6d,6rne na
ndm, aby, poru5ujeJi jej, v6d6l, i,e jej poru5uje.
Toto rozdvojeni zdd se mi podivuhodnd vy_
jddieno slovem kardindla Lavigerie, jenl byl
t6z6"n: >>Cobyste udinil, monsignore, kdyby vdm
kdo dal polidek na pravou tv6i ?r<& jeni; odpo-

W
Piesto v5ak je neivy3 vfznamn6, Ze lidskou
rictu k sl6v6 hlSsaji dnes cirkevni lid6, a to
jako ctnost, jeZ vede l< bohu. Nejsme-li zaraileni, sly5imeli zniti s kiesfansk6 kazatelny
slova, jako jsou tato: >Ldska k velikosti je
cestou k bohu a heroicky vzlet, ienil se pln6
shoduje s vyhledf,vdnim piidiny sl6vy, dovoluje
t;omu, kdo zapomnEl boha nebo se domniv6, i,e
ho nezn6, aby ho objevil znovu, aby odkryl tento
posledni vrchol, kdyZ iej uvykly prozatimni se'
stupy zfwati a vzduchu vySek.<<12')Nelze si
gRovi >cizince, jenrZ nern6 na5ish pfudzudkri<. Barrbs
sm65uje moralirsty a b6snikyl meznlrrr. pied nim ani jedin6ho franoouzsk6ho autora, ien? chce bfti dogmatickf,
a pro n6jZ by byl,a l6ska k sl6v6 vysokou rnorSlnl hodnotou. Francouz5ti moralist6 pied r. 1890 jsou velmi
na6lo militaristid,ti, 'a to i voj5ci, jako Vauvenarrgues a
(Srv. vfbednou 'studii G. Le Bidois >dest
Vigny.
v zrcadle na5ich dopisri<, zvl6,5t6 rpokud se tfde Montesquieua.)
"') Abb6 Sertillanges, L'H6roisme et Ia Gloire (Hdinstvi a slSva). Srovnejte s dv6ma ki,zhnimi Bossuetovf'mi
>o cti sv6ta<<. ZmdITme, jakf pokrok udinila citkev za
tii stoleti v ir,stupku v65nf,m laickfm (viz teZ Nicole:
De la v6ritable id6e de la valeur) . Kdzdnl abb6 Sertillanges (La vie h6roique) \ze dirs'ti veskrze jarlio doklad
nadSeni mriZe cirlcve pno v6,leEn6 instinkty. Je to vskutku
projev klerika v piilb6. Na'l6z6me tam h.nmtf, o nioh?
Ze jsou
rnutandis,
b y c h o r n s e d o m r n f v a l im u t a t i s
plukovnfka
smrti:
poiSdku
husarsk6ho
vftahem denniho
Poiledte, Guynemere, na toto hrdirnsk6 dit6' tohoto nevinn6ho mladika s orl{rn zrakern, ritl6ho Het'ku,la, Ach'irlla'
jenZ se neuchyluje ve svrlj stan, Rolanda v oblacich a

Cidra fra^ncouzsk6ho nebe: viddl-ti kdo kruGjiiho

a
v65nirv6j5fho reka nedbajiciho smrti svt6 ni smrti
sv6ho odprirce ? Tento >>chlapec<,jak ho nazfvali zrya_
vidla jeho soudruzi, chutnal jen divou radost ,ritoku,
hthho boje, dist6ho vit6zstvi a domfilivost vit6ze byla
u n6ho privabn6 i stra5n6 z|roveil.
*) Pfipomeime
si Ef, definici cti rpodle Torn65e
Akvinskeho, ieil neni pr6vd cti, lrterou vychvalufe abb6
Sertillanges:
>dest je spr6vn6 (iako l6ska k lidsk6
sl6vd) s podmJnkonr, Ze rnilosrdensrtvl a sl6va boZt je
iejfrn princi,pe,m, neb,o dobro bli?nffio jejfrn cilem.<

131

130

v6d6l: >Vim dobie, co bych mdl udiniti, ale nev i m , c o b y c h u d i n i l . <V i m d o b i e , c o b y c h

a t u d i i , , d e m u m 6 , mu d i t i ; t e n ,
m6l udiniti,
kdo takto mluvi, mriZe se oddSvati v5em n6silnostem, a zachovavd ki'esf,anskou mor6lku.
diny zde nejsou nidim, soud nad diny je v5irn.
Netieba opakovati, Ze nejde o to, Ze bychonr
Zeleli, Le je nSboZenstvi cti a odvahy hlSsSno
lidem; litujeme, Le jest jim hi5,s6nolidmi d uc h o v n i m i. Civilisace, opakujeme,zdt se n6m
rnoi.nd jen tehdy, zachovil-li lidstvo rozd6leni
riloh; jestliZe vedle t6ch, kJoil p6stuji v55nd
laick6 a vychvaluji ctnosti, vhodn6 k tomu, ab;'jim slouZily, existuje tiida lidi, kteii zlehduii
tyto v65n6 a uctivaii statky, ieil jsou vy5Si neZ
sv6tsk6. ShleddvSme zdvain6, Le pr6vd tato lidsk6 tiida nevykonfw1" sv{ri tiiad a ile ti, jimZ
bylo uloZeno, aby potladovali lidskou pychu,
k r,i ffin du5evni hnuti jako vojevridci.
Namitne se ndm, Ze takovlto kdzdni je, alespoi v das vdlky, vnuceno duchovnim lidem
laiky, st6ty, jeZ cht6ji dnes mobilisovati ve
svrij prosp6ch v5echny morSlni sily ndroda."n)
RovndZ nezarilili nds tolik, vidime-h, Le to duchovni lid6 hlSsaji, ale spatiujeme-li, jak to
dini snadno, jak bez odporu, s jakym nad5enim,
s jakou radosti. . . Pravda je, ile jsou lid6
pr5v6 tak laidti jako laikov6.
"n) Yiz nedivnf in6vrh vojenisk6ho z6[<wm' piedneseny
Paulem Boncou,rem.

132

3. Chv6la
tvrdosti
a p o h r d d n li i d s k o u
l6skou (soucitem, milosrdenstvim, laskavosti).
I tu byli moderni duchovni lid6 moralisty realismu; nejen ile piipominali svdtu, i,e tvrdost
je nutnS k >>realisovdnf<
a milosrdenstvi piek6,Zkoa, nejen :ze hklsaii sv6mu n6rodu nebo
sv6 stran6 jako Zarathustra sv:im i,dkttm:
>Budte tvrdi, budte nefprosni a povl6dnete;<
prohla5ovali mor6lni uSlechLilost tvrdosti a
nfzkost milosrdenstvi. Tato
* _-&gll4* NZ-"jg-:?:.."
klg{e_n-.-dile-.Xi etzscheova ; J ;epre f iapu: e
",

v-zent,.-e*:i,AlBvjp__pE_+a.*'sp6lig*_r_e_Js.ff
i?*

sy-djqj -e_dins!.q*-_u_ell._.h9
._?ppl!glfl1) j e zvt6St6

vyznadnS"v zemi Vincence de paula a obhdjce

Calasova; iSdky jako tyto, o nichZ bychom sc-'nd i l i , Z ej s o u v y i a t y z R o d o k m e n u m o r d l ky, zdaji se mi naprosto nov6 z pera francouzsk6ho moralisty: >Tento nepiirozeny soucit snfZil l5sku."') Nazval se milosrdenstvfrn. Kaldy
se domnival, ile je ho hoden. Hlupci, slaboii i nrrzeici piijimali jeho vl6hu. Noc od noci se Eiiilo
sim6 tohoto zla. DobfvS zem6.Napliruje sarnoty.
NemoZnojfti kteroukoli lcrajinou, antd se setkdme jednoho dne s touto zvadlou tvdi.i s chabym
gestem, oZivenoujedinym pieinirn, jak prodlou'40) Tuto zajirnavua
poz,nAmku udinil Lavisse (Etudes
ilHistoire de Prusse, str. 80. yiz ce|! vfiatek).
*') L5,ska je
ade ziejrn6 Ldskoru k vyi,Sf,rn;u d,nuhu
(jehoi rscxudS.stije ovSem kazate,l). Takov6to ldska pfiporu5tf asi tei, ,soucit, jenZ nenf >>nopfir.,ozenf<.

133

Ziti svfij mrzkf ilivot.<l}z) I zde moZnozmEfiti

pokrok modernichrealistfi nad jejich piedchtidci: kdyZ prohla3ujeMacchiavelli,ile >kniile,aby
udrZel sv6 st6ty, je dasto nucen jednati proti
milosrdenstvi,proti lidskosti<<,
vyjadiuje toliko,
Ze prohie5iti se proti milosrdenstvi mfiZe bfti
praktickou nutnostf, neudi vSak nikterak, ile
milosrdenstvije potupoudu5e.Tato nauka byla
vkladem xlx'
stoleti v mor6lni vj'chovu
lidskou.
Moderni duchovni 1id6 piedpoklildaii mnohdy,
Ze hl6sajice nelidskost, pokraduji jen v nauce n6kterych svych velkych pi'edchridcri, zejm{na
Spinozy podle jeho slavn6ho vyroku. >Soucit
o sobd je Spatny a zbytedny v du5i, ieil iliie podle
rozumu.<<Netieba piipominati, ie soucit je zde
sniZovSn nikoliv ve prospdch nelidskosti, nvbril
ve prosp6ch lidskosti iizenrSrozumem, pon6vadil:
rozum toliko >n6m dovoluje, abychom s jistotou
piisp6li druh6mu na pomoc.(< Autor dod6v6,
snaZe se spr6vn6 naznaditi, jak proi soucit je
jen niZ5i, ne? rozumnS" dobrota. >Rozumi se
vyslovn6, Ze mluvim zde o dlov6ku, ierfi i'iie
podle rozumu. Nebotl neni-li dlovdk veden
132)Ch. Maur"ras, Actiron frangaiise, srv. IV., sttr 669.
Vzpomin6me na rnfkiik Nietzscheriv: >Lid,stvo! bylo kdy
staienami<;
straBn6jSi staieny rnezi v5emi straEnfmi
n6meckf mistr dod6v6 ve shod6, jark uvidime nfile,
frarcouzskfrm
>leda, ln je to
s mnohfrm mistrern
pravda<.

134

nikdy ani rozumem ani soucitem k tomu, aby

piispEl na pomoc druhdmu, zas\ouli zajist6
n6zva dlov6ka neiidsk6ho, nebotj nem6 jiZ s clovdkem i;6dn6 podobnosti.< - Dodej me, ile apoStolov6 tvrdosti nemohou se nadto dovol6vati
fanatikti spravedlnosti (Micheleta, proudhona,
Renouviem), jii; ob6tujice id,sku spravecllnosti,
dospivaji snad k tvrdosti, aie nikoliv k tvrdosti
radostn6, jakou je pr6v6 ta, jii; hl6saji moderni realist6, a o ntL fikaji snad pr6vem, Le je
jedin6 frodn6.'.3)
Chv6la tvrdosti zdd se mi jednou z nauk moderniho vzddlance, jei piinesla nejhojndji vfsledkfi. MoZno bdZn6 naznaditi, jak na piiklad
ve Francii u velk6 v6t5iny tak zvan6 myslici
mlSdeZe tvrdost je dnes piedm6tem icty,
kdeZto lidsk6 L{ska ve v5ech svych formdch je
poklSd6na za vdc dosti smdsnou. Je znlrma vira
t6to mlSdei,e v tyto doktriny, jeL chtdji uzn6vati toliko silu a nedbati nikterak steskti
utrpeni, jei; prohlaiuji osudovost v6lky a
otroctvi a opovrhuji tdmi, jeL tyto perspektivy
zarmucuji a ii? je chtdji zm6niti. R6d bych,
aby byla srovndna s timto vyznfunim jistd liter6rni estetika t6to mld d,eZe,jeji ricta k n6ktes') Jejich
tvrdost ,nem6 ziejm6 aric spotredn6ho s tvrdostf, iiZ opdvu,ji ,lato krisn6 slova: >dl,ov6k spravedlnosti podiizuje v65ei rozumu, coZ ,se zdi smutn6, je-li
jeho ,srdce chladn6, coi ,se v5ak uk6,Ze
vznerend, iesilize
t6Z miluje.< (Renouvier.)

135

rym soudasnym mistrirm, romanopiscum nebo

bSsnikrim, u nichZ nedostatek lidsk6 sympatie
dospivd ziejmd k vzdcn6, dokonalosti a ieil
uctivS, jak je zcela zftejmo, zvlS5td pro tento
rys. Piedev5im bych rad, aby bylo zdrirazndno
s jakou chmurnou piisnosti a pychou prov6"zi tato mlild,eil svtrj souhlas s t6mito >>Lelez'
nymi< doktrinami. Moderni duchovni lid6 vytvoiili, zd6 se mi, v tak zvan6m kulturnirn
s v 6 t 6 s k u t e d n yr o m a n t i s m u s t v r d o s t i .
Vytvoiili teL, alespof ve lirancii (zvla5'u6
s Barrdsem, ve skutednosti v5ak od Flauberta
a B a u d e l a i r a r) o m a n t i s m u s p o h r d 6 n i .
Pi'esto v3ak bylo pohrdSni, myslim, pdstov6no
v poslednich dobSch u nds ze zcela jinfch dfivodir neZ estetickych. Pochopilo se, Ze pohrdati
neznamen6 jen popiSvati si radost z hrd6 p5zy,
znameni to, jeJi kdo opravdu zku5eny v tomto
cviku, zas6hnouti to, dim pohrdS, zptisobiti mu
skutednou 5kodu, a vskutku pohrd6nf, iei;
Barrds d6val na jevo Zidfim, nebo jeZ ndkteii
francouz5ti royalistidti doktoii udileji po dvacet let Stddie kaZddho jitra demokratickym
institucim, uSkodilo opravdu tdmto vdcem,
alespoi u on6ch urn6leckych a velmi detnfch du5i, pro n6Z svrchovan6 exekudni gesto
m5 platnost dtikazu. Moderni duchovni lid6 zaslouZi si destn6 mfsto v ddjin6ch realismu: porozum6li praktick6 cend pohrdSni.
Bylo by moZno t6i, i'ici, Le vytvoiili jak6si n 5136

krutosti
boilenstvi
( N i e t z s c h ep r o h i a _
Suje, ile vSechna vy55i kultura je vytvoiena
krutosti<, doktrina, jiiJ vyjadiuje na mnoh6m
mfst6 a vyslovn6 autor Knihy krve, rozko5e a smrti). Piesto v5ak kult krutosti
jii; moZno ftf, shleddvati nutnou k >>realisovSni<"n1
omezil se alespoi. ve Francii na
ndkolik zvld3td umdlecky citicich osobnostf; nevytvoiil naprosto Skoly jako ndboZenstvi tvrdosti nebo pohrdSni. I zde lze pozorovati, jak
je tento kult novy v zemi t6ch, l<doZpravili:
>Zbab6lost je matkou krutosti< (Montaigne),
nebc, chceme-li uvdsti v6ledn6ho moralistu:
>Hrdina nevidf slSvu v tom, aby piind,Selhlad
a bfdu cizincfim, ale aby je trp6l pro st6t; ni_
koliv, aby rozddval smrt, ale aby jf vzdoro.ral<.
(Vauvenargues).'85)
134)Je to nfuzor
Macchiave'lliriv (kap. XVIII.), jenZ
v5ak piesto nopokl6dh kruto,st za znak vysok6 kultury.
'*) dtu
z pera hrrdiny prvniho cisalstvi >Ob6val jsern
se, abych nesqratioval rozko5
(podtrhuje zde autor)
v ,tom, kdybych vraZdil svou rukou n6kter6 z tlchto
zlosynri (jde o N6mce, kteii porbili po bitv6 u Lipska
francouzsk6 zajabce). zastrlil jsern tudiE me6,do rpo.hvy
a pienechal naSim kavalirrim, aby vyhu,bili tyto rrr,aZed_
niky< (Pamti generdla de Marbot, sv. III., str. 844.).
Jak6 to zavrkovdni radosti z vrai,d&ti, jeZ by pok6,nal
mnohf ,soudasnf liter5t. TJetivdni v6lednfch instinktfi
lze spatiiti ve Francii ne tak u lidi mede jako u lidi
pera. Marbot je mnohem m6n6 krveladnf neZ Barrds.

137

4. V ira v rispdch, totit nauka, podleniZ

vfile, jei; se uskutedf,uje, m6, iin tim morSlni
hodnotu, kdeZto ta, jeL ztroskot6"v6,ie jiZ proto
hodna pohrd6ni. Tato filosofie, iiL hl6sajf
mnozi moderni udenci v oblasti politick6
moZno iici v Ndmecku v3ichni od Hegela, ve Francii zna(n6: mnoZstvi od de
je hl6s6na v Zivotd soukrom6m
Maistra
a piinS3i ovoce: v myslicim sv6t6 je dnes nesdetn6 osob, jeZ dokazuji, jak myslf, sv6 mor6lni
Slechtictvi tim, i,e prohlaBuji svou soustavnou
rictu k t6m, kdoZ >maji risp6ch< a sv6 pohrdSni
nad fsilim nezdaienfm. N6kterf moralista piiEfte k du5evni hodnot6 Napoleonov6 jeho pojiny dini tak s Mazarinem,
hrddni >>smolaii<<,
jiny s Vaubanem, jinv s Mussolinim. Neize popiiti, Ze duchovni dlov6k mh zde vytednou Skolu
realismu, jeilto vira v risp6ch a pohrd6ni nerisp6chem jsou ziejmd dobrymi morS,lnimi podminkami k zisk 6,v6'ni vfhod ; nelze rovn6Z popiiti, te je tato nauka u n6ho zcela nov5, zvlilStf
u vzd6lance latinsk6 rasy, toti? u toho, jehoZ
pi'edci udili lidi ctiti zdsluhu mimo jeji vf'sledky,
uctfvati Hektora pr6,vEtak jako Achilla a Kuriace pr6vd tak jako jeho Stlastn6hosoupeie."u)
Vid6li jsme, Ze moderni moralist6 uctivaji
dlov6ka zbran| na rikor dlov6ka spravedlnosti,
',ol A iest ctnosti z,akl6d6 se v zSpasenf, nikol'irv v zabijeni. (Montaigne).

uctivaji jej t6t, na rikor dlovdka bad6ni, a i tu

hlSsaji sv6tu rictu k praktick6 dinnosti na rijmu
dinnosti nezi3tn6. Je znilm hludny odpor Nietzscheriv ke knihomolu
udenci - >dlov6ku,
jerfi je reflexem<, jenil nem6 jin6 vd5n6, neZ pozndvdn| - jeho ricta k Zivotu duchovnimu, jen
pokud je vzru3enim, lyrismem, dinem, stranictvfm, jeho rismdsky nad metodickfm a >objektivnim< zkoumdnim, oddanym >t6to stra3n6
staien6, jeZ se nazyvS, pravdou<<;Sorelovy vipady proti spolednosti, jeL >vykazuje vyludn6
mfsto ctitehim v6ci distd intelektu6lnfch<"'),
a pied tiiceti lety vfpady Barrdsovy, Lemaitrovy a Bmnetidrovy, pfikazujfci >intektu6him<, aby si piipomndli, ile jsou lidskfm
typem, >niZ3im ne? vojensky<<, ritoky P6guyho, jeni se obdivoval filosofifm, pokud byly
>>bojovn6ho ducha<<, Descartesovi, pon6vadZ
'"') La Rufure d'u rnonde
aintique str. 76. Yiz t6L, (Les
Illusions dtr progrds ,str. 259. ) rismd5ky Sorelovy nad
rnyslitelem, jenL pokl6dS nadvl6d,u i,nteiektu6lnich eanoci
za 'z;tfrJr-vy55fch spolednosti.
MoZno iici, vracirne-li
se k proslaven6 dirstinkci Sainte-Beuvov6, Ze moderni
rn5rslitel6 vychvaluji in'fuligenci+mei a pohrdaji inteligeneT-zrcadlem; podl,e sv6ho d,ozn6nf uctivaji
pnrni
u Nietzscheho, Sorela, P6guyho, Mauirrase (R. Gillouim, Esquisses litt6rai,res et m,o,rale,s,str. 52.). Piipomefime, Le pohrd5ni inteligenci-zrcadlern vede k pohrd6ni Arisrtotelem, Sp nozou, Baconem, Goethem, Renanem. Nezd6 se mi vBak, Ee by Paul Val6ry byl pr6vd
inteligenci-medern.

138
139

v6ldil, dialektikfim francouzsk6ho monarchismu jedind proto, Ze jsou ochotni d6ti se zabiti
pro svou my5lenku."') Namftne se mi, Ze jsou
to nejdastdji rozmary liter6tti, l)'rick6 p6zy,
jimil netieba piipisovati dogmaticky vyznam,
ile je to bisnicky temperament, ienL pozved6
Nietzscheho, Barrdse, P6guyho proti iivotu uden6mu, jejich odpor ke viemu, v dem neni pitoresknosti a dobrodruZn6ho ducha, nikoliv
rimysl sniZovati nezi5tnou dinnost. Odpovid6,m,
Ze se tito b6snici vyddvaji za vililne myslitele
(viz jejich t6n prostf
vSi naivnosti),
Ze ohromn6 vdt5ina tdch, kdoZ je dtou, je za n6
pokl6daj i, Ze, bytl bychom i piipustili, Ze zlehdujili dlov6ka badajiciho, neni jejich pohnutkou, aby sniZovali nezi3tnou dinnost, je nem6nd
jisto, Le Livotni zpfisob, jejil vyddvaji posm6chu
lidi, je typ Zivota nezi5tn6ho a onen, jeji; }r'lilsaji na jeho fikor, je typem dinnosti praktick6
(alespoil praktidt6jSf neil dinnost badatele;
uzndme, ile dinnost Guesclinova nebo Napoleonova je vhodndj5i k ziskdvdni pozemskfch statkri neZ dinnost Spinozova nebo Mahillonova); Le nadto tito myslitel6 pohrdaji
v badateli dlovdkem, jenL nezakl6d6,, jenl nedobyv6, jerfr nepodporuje vf'boj lidsk6ho rodu
na sv6m prostiedf, nebo podporujeJi jej jako

udenec svymi objevy, tELi z n6ho toliko radost z pozndni a pienechdv6 ostatnim praktick6 vyui'iti. U Nietzscheho je pohrdilni bade"telem ve prospdch v6lednika jen episodou v&ie,
o niL nikdo nepopie, Ze inspiruje cel6 jeho dilo,
jakoil i dilo Sorelovo, Barrdsovo a P6guyovo:
pozn6"ni pied hodhodnoty
sniZiti
notami dinu."n)
Tato vfile neinspiruje dnes jen m,rralistu, nybril i jin6ho duchovniho dlov6ka, ieni, mluvi
s mnohem v6t5i vf5e: chci naznaditi nauku
modernf metafysiky, nabddajici dlo'z6ka,aby mdi
jen v nevaln6 vSZnosti vlastni oblast myslici sv6
bytosti a aby uctival celym svym kultem sloZku
dinnou a volni. Je zndmo, i,e teorie pozn6,ni,z niil
piejim5 lidstvo po pfil stoleti sv6 hodnoty,
vykazuje podruZn6misto duSi, jeL pracaje v dis-

t.

138V
) ict'or

Marie,
2r6;rtku O na konci krdhy.

cornte

140

H u g o. Yiz

p'o-

"') Je fio teL jedirrf dtirvod, pro ndjZ trctiv6 rumnf a

proh'la5uje - jako viechen moderni mora^lismus -,piednost u,mdlce pied filosofem; um6ni zd6 se mu hodnotou
dinu. Krom6 ,tohoto hlediska zd.6're opr6v,ndno soudi,ti
>>Nietzsche v podstatd oces jedrnim z jeho kritikri:
fioval urndnf a umdlce.. . Odsuzuje v u,mdni Zenskf
princr:p, hereakf mimetirsntus, z6libu v okrase, v torn,
co se tfrpyti. . . Piipomefime si qfonluv,nou str6,nk'u, kde
chv6lf Shakespeara, nejv6t5iho z b5snikri, za to, Ze snfZil
postavu b6,snika, s nirmZ zachdz,el. jako s histrionom,
pied C6sarem, tirr,to boZskfrn
(C.
ilovEkeon.<
Schuwer, Revue de M6taphy'siqu,e e,t Mrorale, duiben L926).
Pro Sorela je um,6ni velik6, protoZe je >anticipari zv!Sen6 produktivnosti, jeZ se projevu'je s,t61e vice v naSi
opoleinosti<.

141

W
tfch a jasnych idedch, v kategoriich a slovech,
a ile stavi na nejvy53i stupei duSi, jeZ se osvobozuje od tdchto intelektudlnfch mravt a jeZ se
pojfmd jako >dist6,snaha<<,
>dist5 vrile< a >dist6
jedn6ni<. Filosofie, jeL druhdy vychovdvala dlovdka, aby citil, ile ilije, protoile mysli, aby prohla3oval: >Myslim, tedy jsem<, vychov6vd jej
nyni, aby iikal: >Jedndm,tedy jsem,<<>Myslfm,
tedy nejsem,<<leda Ze by piihliilel k my5lence
jen v on| nizk6 oblasti, kde se sm65uje s dinem.
Udila jej druhdy, Ze jeho du5e je boZsk6,pokud
se podobS du5i Pythagorovd, sluduiicf poimy,
ohla3uje mu nynf , ile ie bo1sk6, pokud je podobna du5i kuiete, j"i, klove svou skoiSpku.l{0)
Moderni vzddlanec uji5tiuje dlov6ka se sv6 nejvy55i katedry, i,e je veliky, pokud je praktickf'.
M6m piipomenouti, jak vytrvale provolSv6
cel5,literatura po pades6ftlet, zvl63td ve Francii
(viz BarrEsa a Bourgeta) prim6t instinktu, podv6doma, intuice, vrile (v n6meck6m smyslu, t'otii'
jako protiklad inteligence) a provolSvi, iei ve
jm6nu praktick6ho ducha, pondvadil vi instinkt
") Vfvoj trvoiivf, ,str. 216. Pravir, forrmule bergsonismu by zn6tra >Dornf3lim si, tedy jsern<. PovBimn6me si tet snahy moderni filos,ofie, aby pro,irl6sila
hlavnim znakem my5lemky jejf praktiekf t6z a vddomf,
jel, mh o sob6, znakem podiadnfm: >>Snadn'noZnosrpi5e
jako
schopnost, kombinovati
defincvvati rnySlenku
prostiedky k ;isty'm irdelt,m, neZ jako jedinou vlastnost, aby si'byla jasna sam,a sob6. (D. Roustan, Legons
de Psychologie, srtr. 73).

142

a nikoli inteligence, jakd hnuti n6m tieba diniti - n6m individuu, ndm ndrodu, n6m tfid6
d aby zajistil na5i vfhodu ? Mdm zdfirazfiovati, jak horliv6 vyklildd tato literatura piiklad
hmyzu, jehoZ >instinkt <<,zd*" se, zasdhne svou
koiist v prav6m mist6, kde je tieba ji ochromiti,
aniZ se usmrti, a ddti Zivou potomstvu, jeZ tim
l6pe prospfvd ?1a1)Jinf udenei pozvedaji se ve
jm6nu >>francouzsk6tradice< proti tomuto >>barbarsk6mu uctfvdnf instinktu<<, hlSsajf >prim6t
inteligence<,ale hlSsaji jej, pondvadilpodle nich
dovede inteligence objeviti diny, jiehi; vyZaduje
n53 z6,jem, totiL pr5..r6 tout6i, praktickou v65ni.
To n6m ukazuje jednu z nejvyznadndj5ich a zajist6 z nejnovdjSfch forem tohoto hl6sdnf praktid,nosti, jeZ Biii moderni duchovni dlov6k.
Promluvfm o t6to nauce, podle ni? je d i nnost intelektudlnf
hodna ricty tou
m6rou, Fokud j e praktickd
aj edinE
141)Kutilka. Piilclad
byl dan ve Vj'vo1i tvoii,v6rn a
ml vskutku v li,ter6rnfm svdtE risp6ch. (Je ostatnd vymySlen. Srov. Mari,e Goldsmithov6, Psychologie compa,r6e, str. 211.) - l.tral6z5me ,obhajobu p,raktick6 ceny
ittrstinktu - a ,stejn6 romantick6 poh,rd6,ni racionalistou
jeko ;u Barrdsa - jil u J. J. Rou,ssea,rura:
>>Svddomfnds
nikdy nekiamel je pro du5i, dfm je insrtirnkt tdlu. Moderni filosofie, kter6 piipou5ti jen, co lze vysvdtUti,
nedb6, aby pfipustila tuto nejasnou schopnost nazvajei, vede, jak se 2d,6, zvtlala k urdinou instinktern,
t 6 m r u c i l i , a w | s i t o u , v 6 d o m u j i . <(<y y z n S n i
viry
savojsk6ho
f ar6ie).

Zrrda vzdElancri.

143

l{l

'Wfl
touto m6rou. MoZnoiici, Ze od frekfi byt
zhkladni vztah myslitelfi k dinnosti intelektuSlni takovf , ile ji uctfvali, pokud, podobna jsouc
dinnosti estetick6, nal6zit, sv6 ukojeni v sam6m sv6m provdd6ni, bez ve5ker6ho zietele
k vf'hod6,m, jel mfiZe ziskati; vdt3ina z nich by
schv6lila slavnf hyrnnus Platonfiv na geometrii,
uctivajfci tuto disciplinu mezi vSemi, pondvadZ
je proi typem spekuladni dinnosti, ieil nic nevyn5Sf, nebo rozsudek Renantiv, prohla3ujici, i'e
ten, kdo miluje vddu pro jeji ovoce,dopou5ti se
nejhor3fho rouhadstvi proti tomuto boZstvu.'l2)
Touto rictou skftali duchovni lid6 laikrim divadlo tiidy lidi, pro ndZ je hodnotou Zivota nezi5tnost a brzdili, nebo alespoi zahanbovali jejich praktick6 v65n6. Moderni duchovni lid6
roztrhli prudce tento vysadni list; jali se hl5sati, Ze intelektudlni funkce je hodna ricty, jen
pokud je spojena s vyhled6v6nfm konkr6tni vi,hody, a Ee inteligenee, jeil se nestaril o svri cile,
je iinnosti hodnou pohrdilni. Udi t'u, I'e swchovanou formou inteligence je ta, ieifil koieny tkvi
>ve vit6lnim tlaku,<<jeZ se zabfvd tim, aby ob142) >Kdyby byla mdiitkem nra5i ohvily
uiiteinost,
jeZ vyplfv6'z
lidsk6ho zamdstndni, zasluhoval by ten,
jerlil vynalezl pluh, spi5e pochvaly jako vellcf d,uch
neZ Archimeders, Aristoteleis, Galilei, Descartes< (Bayle)'
Fontenelle a Voltaire srnaZili se dokazov'ati uiiteEnost
nEkterfch studii, jei byly pokl6d6ny 'za naui'itedn6;
necht6li nikdy, aby ti, kdoZ je pokl6dajf za nevi,ite6n6
a odd6vaji se jim, byli hodni poh,rdSnf.

144

rl

jevila, co je nejvhodn6j5i k zaji3tdni na5f existence; jinde (zejm6na ve vdd6 historick6)'.';

uctivaji inteligenci, je? pracuje pod vedenim
z6jmu politick6hol44), a opovrhujf hluboce snahou po >objektivnosti<<, jinde proh.la5uji, i,e
rictyhodnou inteligenci je ta, jeL poddvd sv6
vfvody, dbajfc vildy, aby se udrZela v mezich,
jich? vyZaduje nSrodni zdjem, soci6lni Led,,
kdeZto ta, jeil se d6v6 v6sti jedind touhou po
pravdd, beze vSeho zietele k poZadavkfim spolednosti, je dinnostf >>divokoua bruL4lnf, je|
zneaetivd nejvy53i z lidskf'ch schopnosti(.'.0)
"') Srv. str. 69.
t') Nerb,o rnorditrniho:
Ba,rrds kiral
>nrernon6rlnost<
udence, jenL ukazuje v ddjinicJr podil n6hody. _ Srov_
nejte se slovem Micheletovfm >Octa zabijl historii<.
1 { ' t )J e t o , j a k
z n d m o ,t 6 r s eB u d o u c n o s t i
inteI i g e n c e. Dopouitf, aby jeji stourpenci hl6sali (M an i f e r st s t r a n y i n t e l i g e n c e , F i , g a r oL 9 .d e o n r e n c e
1919; o torn;to rnanifes,tu viz pozn6mku p na konci
knihy), >Ze nejvfznaindj5im
pos'l6nim cirrkve po staletf
bylo, aby br6nila inteligenci pied jeiirni
vla^stm,fmi
omyly<; nezwatn6 'bvrzeni, jakrnile je omyl,ern inteligence
v5e, co prohla5,uje bez ohledu na soci6lnl I6d, (iehol z6_
kl'adem je 'udenf cirlrve). Toto pra,ktiok6 pojetf inteligence vede k definicim tohoto tdzu: >>pravou ,logiku lze
definovati jako norm6lni spoluprisorbenf citrl, obrazri a
znakri, jel, nirm vnukaji koncepce hodicf se na5im po_
ti'eb5m mor5lnim, intelektudlnirn a
$z,siokfrm< (Maurras). Zde budiZ srovurdno s tradidnf nauikou franco,uzskfch uditehi: Logika je urn6nI v6sti spr6vn6 svtj rozum ve znalosti v6cf (Logika port-Royalu).

145

l0*

Vytkndme tAL jejich n6boZnou fictu k t6to

doktrind (Bergson, Sorel), jeil vyZaduje, aby
vdda byla distd utilitdisk6ho privodu (potieba
dlov6ka, aby ovlSdl hmotu; vdd6ti tot piizpfrsobiti se), jejich pohrdduri kr6snou koncepci
Ieckou, podle niZ vyrttstala viida z potieby hry,
jako dokonalf typ nezi5tn6 dinnosti. Posl6ze
jsme uzieli, jak udi lidi, ile pojfm6ni omylu,
jent jim slouZf (mytus), je hnutim, jeil je cti
kdeZto piipouSt6nf pravdy, jeZ jim Skodi, je
v6ci potupnou, ile jinfmi slovy (Nietzsche,
Sorel, BarrBs vyslovn6 to vyjadiuji) schopnost
chSpati pravdy o sob6, mimo v5echen praktickf ridel, je du5evni formou hodnou znadn6ho
pohrddni.tr'; Zde se moderni duehovni dlov6k
projevil v prav6m slova smyslu geniS,lnim v obhajob6 svdtskfch v6ci, je?to svdtsk6 hodnoty
nemaji co diniti s pravdou, nebo abychom mluVtle oceiovati inteligenci podle jejiah praktickfch
vfsledkir objevuje se v t6to podiv,uhodn6 forrrnuli: Kritickf duch m6 vi,mtam iinnro,stf, jiZ vykon6vS pomoci
udin6n6ho pozn6nf (Maunas). Yiz t6i, plfsnast Massisolm (Jugements, I. 87.) vriii Rena.ncxvi, jenZ zvolal:
>Mim hrrizu z alitelmosti<; jinde tfZ unyslirtel (107)
mlunrf o d,u3evnl svorhodE >>jejfL nestrannost je zielcnutirn se podmfnek iTvota, dinnosti a my5lenky.<
'o) Dod5v5 se >,p,mtiv[deckou<, eaL je
ne,zvrarfir6 ve
chvili, kdy v6deck6 znumenS pnaktick6: >>Vychovhvati
d6ti n6boZensky, pravf Paul Bourget, znamend vychov6vati je vddecky<. Slovo velmi piijarteln6, jakmile v6decky znarnenil, jak i;6dd autor, piim6ien6 n5rodnimu
zdjmu.

146

vili sprdvn6ji, nemaji horSiho nepiitele. Duch

Kallikltiv oLiv6, ve v5i sv6 hloubce, ve velkych
mistrech modernf du5e.'o')
Posl6ze moderni duchovni lid6 hldsali dlov6ku
fctu k praktidnosti ve sve! teologii, piedstavd
boha, jiZ se mu jali piedklddati. A tu nejprve
cht6li, aby brih, jeni, od dob stoikri byl nekonedny, stal se konednym, urditym, obdaienfm osobnosti, aby byl potvrzenim existence fysick6,
nikoliv metafysick6; antropomorfismus, jeni,
Zil u bdsnikfi od Prudentia aL k Vil<toru Hugovi
smfSen s panteismem, anii vyznadoval hranice,
bfih byl bud osobnf nebo neurdity, podle
rdzu vzru5enf a potieby lyridnosti, - vztydil se
11?) Francouz5ti
tradicio,nali,srt6 odrsuzujf rpiedev5frn
pravdu o sob6 ve jrm6nu ipravdy >socidlni<; je to ucti_
vdni pledsudkri
- v 6 c o p r a v d r un r o v 6u p o t o m k t
Montaig,novfch a Voltairovlich. IlIoino fiici, ie nikdy ne_
bylo lze spatiiti tolik risilf jako u ndkterfch soudasnfch
rnistrri, aby obh6jeny byly zhjmy spolednosti u t6ch,
jirnZ bfily :u\oieny z|jmy ducha.
Od,souzenfnestrann6 intelektuilni dinnosti je plnd v;,_
sioveno v tom,to Barrdsovd ytrikazu: >v5echny otilzky
maji byti ieBony vzhledem k Francii<<, nalel, odpovfd.4 r.
1920 myslitel n6meckf: >UvaZujeme ,o v5ech vlibojich
antick6 i rnode'rni kultury i v6dy piedwlim
s h,lediska
n6meck6ho<. (Uvedeno Ch. Chabotem, piedmluvra o fi.ancourzsk6 tradici v Fedech k n6rneckrnm n6rodnr, s,tr.
XIX.) - Co se tfde viry v aliteinf
omyl, viz podivuh o ' d n o us t r 6 n k u Z a h r , a d y B e r e n i t i n y ,
uvedenou
a trromentovar-ou Parodim (Tradicionalirsrnurs ,a demokracie, str. 136).

147

u P6guyho nebo u Claudela s nejprudSim sebev6domim, s nejurditdjSi vtrli, aby se odli5il od

sv6ho akolyty a naznadil mu sv6 pohrd6ni ; zALroveil pozvedli se tii, politidti udenci proti viie
v nekonedno, a to s pi.esnou nendvisti a uv6domdlfm zlehdovSnim, jeho? piiklad ned6vala
ani sama cirkev a jeil se zaklildd ve vyslovn6m
tupeni t6to vfry, pon6vadZ neni praktickS, pondvadZ potladuje city, jeL zaklildaji velk6 pozemsk6 skuted,nosti: obec a st5t.'o') Ale modernf duchovni lid6 chtdli piedev5fm obdaiiti
boha vlastnostmi, jeil zaruduji praktick6 vyhody. MoZno tici, ile od Star6ho Z6"konabyl btrh
mnohem spi5e spravedliv;i nei, silny, nebo ile
spi5e podle my5lenky Platonovy jeho sila byla
jen vyrazem jeho spravedlnosti. Jeho moc,
pravi Malebranche a Spinoza,
nemd nic spoled'/atfaaatelfi
n6ho s-miiZi" iii'aiti u
fi5i. ZvlilStd
byla z jeho povahy vyslovnd vyloudena touha
po dobyv6ni, jako? i mor6lni vlastnosti nutn6
k ukojeni t6to touhy: energie, vfile, v5Seil, risilf,
ldkavost vitdzstvi: byl to vysledek jeho dokonal6ho a nekonedn6ho i6du , jimL vytvoien a rdzem
velkerd moLnd skutednost; i z tvoieni, jehoZ
1{8) Maurrras rse zde
rozchdzi ,se svfi"m uiiteLern de
Maistrem, jeni, mluvi >>oboZsk6m oce6nu, jenZ piijme
jednou vie a v5echny ve svrij klin<<. Piesto vlak autor
petrohradskf
Veierri
c h d o d 5 . v 6v e l m i s , p 6 5 n :
>>Piesto vlak se vartrji, ,abyoh se dotfkal osobmosrti,bez
niZ nesrnrtelnost nenJ rIridim.<

148

idea je v podstatd nerozludn6 s idejemi moci a

vzrrlst6ni, se tyto ideje vytratily: sv6t byl ne tak

'qe

tak transcendentni piidinou sv6ta jako jeho

pfidinou immanenfff.i+e1 Pro moderni udence
naopak (Hegel, Scheiling, Bergson, P6guy) je
brlh podstatn6 vdci, kter6 vyrtrstS, jeho z*,kon
jei >neust6l6 zmdna<, >neustdlS novota<<,>>neust6l6 tvorba<,'5,) jeho princip je v z6,kladu
principem vzrfistdni: vrile naptf, vit6lni tlak;
jeJi inteligenci jako u Hegela, je inteligenci,
jeZ se >vyviji<<,jei se stdle vice >>uskutedf,uje<;
bytost vloZenS tSuzemv celou svou dokonalost a
, neznajici v;iboje, je piedm6tem pohrddni, zt6lesf,uje (Bergson) >vddnost smrti(<.'u') - RovnEZ i piivrZenci mySlenky, Ze svdt byl stvoien
na poddtku a nardz, snaili se dnes piedv6sti
tento din v cel6m sv6m praktick em rdzu. Cfrkev
tro) O tomto imrnanentisrnu, jenZ
se vyskytuje u v5ech
kiestlanskfch udencri aZ po na5e dny, srv. Rerrouviera:
Fiedstava
( A n n 6 e p h i l o s o p h i q u e1 8 9 ? ) a
boha
r o w r 6 ZE s s a i d u n e c l a , s s i f i c , a t i o n
des doctrinrs $, vf voj, tvoie,nf.
tt) Pr''o Hegela brih '\rz,rfisti 'neus,t5,le
na fkor sv6ho
protivnika, jeho iinnost je v z6"klad6 dinnostf vSleinou
a vftdznou.
ilr) Zanrwmenejrne
v5ak v >neorttrornismu<< Zivf p,rotest proti t6to koncepci.

149

tffi.$
t {Ili'
'

152) Srovnejte na piiklad odsoruzenl Rosrniniho s odsouzenim rnis'bra Eckharta, kde vdty jako tyto: >Nulla
irn Deo di'stinctio esse aut intelligi potest< >Ornrnes cre'aturae sunt purum nihil< jsou prohl6Beny nikoliv za kaciisk6, ale toliko >Spatn6 zn|jici, sm6l6 a podeziel{r
z kaciistvi<.

nostf, a zprisobil tim, Ze pohrd6ni vS5ndmi laickymi je proil mnohem t6ZSf neZ jeho star5im
druhtm. Tomu, kdo mu vytkne, i,o nem6 jil
vzhledern k n6rodnostnim sportrm kr5,sn6 vyrovnanosti Descartovy nebo Goethovy, mf,Ze duchovni dlovdk odpov6d6ti, ile jeho n6rod rnu
vkl6,d5 torbu na z*da, jeJi napaden, a zatdi,uje
jej dan6mi, i kdyi; je vitdzni,, Le musi mu tudiZ
ziieileti na tom, aby byl mocny a uctivany;
tomu, kdo mu vytyk6,, Ze neni pov;iSen nad soci6lnimi nen6vistmi, uvede, Le minula doba me.
cen65tr,Ze je mu dnes tieba najiti obZivu a te
neni jeho vinou, zajim6,-li se dnes v6,5niv6 o to,
aby se udrZela tiida, jeil m6, zalibeni v jeho vf'tvorech. Tento vj'klad neplati zajist6 pro prav6ho duchor-znihodlov6ka; tento podl6h5, z6,kontim obce, aniZ dopou5ti, aby zasahovaly jeho
du5i, ddv6, C6sarovi, coL jeho jest, to znamen6,
ifeba svfij i,lot, ale nic vice. Vauvenarguesovi,
Lamarckovi a Fresneslovi nevnukalo nikdy dokonal6 pln6ni vlasteneck6 povinosti ndrodnostni
fanatismus, Spinozu, Schillera, Baudelaira, C6sara Francka neodvrdtilo tisili o kaZdodenni
chl6b nikdy od jedinlho zboZ,fovdnikr6sy aboZstvf. Ale tito jsou zajistl jen vzitcni; takov6to
pohrdSni strasti neni zdkonem lidsk6 povahy,
i duchovni; zitkonem je, ile bytost odsouzend
k zdpasu o Livot obraci se k vdsnfm praktickym a odtud i k posv6ceni t6chto v65ni. Novd
vira duchovniho d,lov6ka je ve znaln| miie vf-

150

151

odsoudila s urditosti ail dbtud neznS"moukaZdou

dohtrinu o imrnanentnosti a hi6s5 se v5i piisnosti transcendentnost;'5') brih vytvSieje sv6t,
nefii,astni se jiZ nutn6ho rozvrti sv6ho tvorstva,
vidi, jak se zved{, z jeho moci (ndkteii, aby
zmirnili tuto libovrili, di z jeho blahovrile) v6c
naprosto od ndho odli5n6 a na niil vztahuje ruku;
jeho din je, ati jakkoli o ndm soudime, dokonaiym vzorem svdtsk6ho dobfv6ni. Moderni duchovni dlov6k udi lidi jako stary prorok izraelsky: >Obratlte v5echno sv6 risili k v6dn6mu,
bohu z6stupfi.<
Takov6 je po pril stoleti stanovisko t6chto lidi,
jejichi; rilohou bylo odporovati realismu ndroJtr
a jiil ve5kerou svou moci a z pln6 rozhodnosti
pracovali k tomu, aby jej podn6covali: stanovislro, jeZ si troufdm nazvati z tohoto drivodu
zradou
Hied6mJi piidiny,
vzd6 lancri.
vidim, Ze jsou hlubok6 a brdnt mi, abych vid6l
v tomto hnuti m6du, po niZ mfiZe ndsledovati
zitra opadn6.
Jed.nou z hlavnich piidin je, ile moderni sv6t
udinil z duchovniho dlovdka obdana,podroben6ho
v5em zdvazkttm, jeil jsou spjaty s touto hod-

sledkemsoci6lnichpodminek,jeZ jsou mu vnuceny, a prav6 zlo, jehoil tleba za naiich dnfi Zeleti, neni snad zrada duchovnich lidi, ale z6'nik
duchovnich lidi, nemoZnost,v6sti v nyn6j5im
sv6td ilivot duchovnihodlov6ka.Bude to jednou
z velkfch odpov6dnostimoderniho st6tu, Ze neudrZel (ale mohl-li ?) tiidu lidi, zbavenychobdanskfch povinnosti a jejichZ jedinou 0lohou
bylo, aby udrZovali sv6tlo hodnot nikoli praktickfch. Osv6ddujese proroctvi Renanovo,jenZ
hl6sal,k jakdmu ripadkuspEjenutn6 spoiednosb,
jejii; v5ichni dlenov6 bez vfjimky budou pfinuceni k pozemsk6 robot6, a ieni. plesto byl
typem tdch, jimt tato porobanezabr6nilapodle
slov jednoho z jeho druhfi, aby prahli jen po
'
nebi.
Bylo by velmi nespravedlivovysvdtlovati n5'rodnostniv65eilmodernihovzdElancetoliko prosp6chem;vysvdtluje se t6L, a to mnohem prost6ji lSskou,hnutim, jeZ vede kaZd6hodlovdka
piirozend k tomu, i'e miluje z ndkolika skupin,
jeZ se d6tio zemi,skupinu,zniil poch6zi.Ostatn6
i zde moZnotvrditi, Ze piidinou nov6 viry duchovnihodlov6ka,byly prom6nyXIX. stoleti, jeZ
davii n6rodnostnim skupin6m soudrZnost aft
dotud nezn6mou, poskytlo pastvu v55ni, ieL
v mnohazemichmohla bfti dosudskoro jen virtu6lnf. Je ziejmo, te bylo snadndj5iupnouti se
toliko k duchovnimu sv6tu pro ty, iil' jsou toho
schopni, dokud nebylo n6rod&, jeZ tieba milo1.52

Iffi

I "'f' vati, a je vskutku zajimavl, pozorujeme-li, Ze

skutedn6 objeveni vzddlance spadS do doby p6du
ff5e iimsk6, toti? do doby, kdy velky nfuod zanik6, a mal6 jeBt6 neexistuji, ile doba velkych
milencri duchovniho i6du, Tomdsri Akvinskych,
B,ogerfi,Baconfi, Galilefi a Erasmfi je dobou, kdy
nejvEt5i d5,st Evropy je je5t6 chaosem, jen?
nezni, ndrodri, Ze oblastmi, kde se nejd6le udrZel
iistf spekulativnf typ, byly, zd*, s, Ndmecko
a ltalie,l53) totii; zem6, kterr5 se nejpozdji
znacionalisovaly, a ''ile jej skoro piestaly produkovati prSvd ode dne, kdy se staly ndrody.
Ov5em i zde nezas6hly prom6ny hmotn6ho sv6ta
pravrdhoduchovniho dlov6ka; neSt6sti i rispdchy
vlasti nezabrdnily Einsteinovi a Nietzscheovi,
aby m6li jinou v65eil neZ v55ei myilenky. KdyZ
zvolal Jules Lemaitre, ile pordlka u Sedanu zbavuje ho rozumu, odpovidal mu Renan, Le si zachovSlit svrij a Ee zranitelnost prav6ho kndze
ducha je jinde neil v jeho pozemskfch poutech.'un)
16') UvaZnne, Ze je5t6 v
r. 1806 po bitv6 u Jeny nemEl
Hegel jin6 starosti, neZ aby si na5el konrt k filosofol: v5nf, r. 1813 bytro Schopenhauerovi zcela lhostejn6 po' zdviZeni Ndmecka proti
Napoleonovi.
'o') >Nikd,o nem6 prhva,
aby nedbal neblahfch orsudt
.,
'sv6 zem6, ale filosof
i kiestian rn6 vZdy drivody k Zivotu. Kr6lovstrvi boili nezn6 ant vitdzrl arri poraZenlich,
zakl6d6, se v radosti srdce, d,ucha, obraznosti, ji? zakonBi je5t6 spi5e poradenf meil vitiz, je-li rnor6lnE
povzne5en6jEf a m6-ili vfce d,ucha. Coil n5s neudiU v6E

158

V pifpadech, jeil jsem uvedl, byla ndklonnost

duchovniho d,lov6kak n6rodu nebo tfid6, a+Jlii
byla diktovSna prospdchem nebo lSskou, upiintn6. Piizndvfim v5ak, Ze soudim, Le 1e tato upi'im.
nost nepiili5 dast5. Pdstdni ilivota duchovniho
vede, zdd se mi, nutn6 k universalismu, ke smyslu pro vddnou hodnotu, k viie nepiili5 siln6 v pozemsk6 fikce: co se t:ide zejmlna v55nd nSrodnostni a zvl65t6 u spisovatelstva, piedpoklfida
upiimnost t6to v65n6 ctnost, o ntL kat'dy uzn[,,
Ze mimo lSsku k sobd samym, neni pr6v6 vlastni
tomuto cechu: naivnost: St6Zi by mne t6Z kdo
piesv6ddil, i,e jsou pohnutkami veiejnfch vztahi
umdlcri v6ci tak prost6 jako vfile iliti a jisti. IIled6m a spatiuji v realismu moderniho duchovniho dlovEka jin6 dfivody, jeil piesto, ie nejsou
tak piirozenl, jsou nem6n6 hlubok6. Plat| zd6
se, piedevBim o spisovatelich a zvl6,3t6,o spisovatelich francouzskych: v t6to zemi je stanovisko spisovatelfi za posledni poloviny stoleti
nejmocndj5im kontrastem se stanoviskem jejich
otcrl.
Piedev5fm spatiuji tu z6,jem o karieru. Je dovelkli Goethe, v55 pordivuhodn:f Fichte, jak v6gti Eivot
u5lechtilf a bim Btastnf i za vn6jiiho fipadku vlasti?<
(Pnrni dopis Straurssovi).
MAm piipcxmenouti, ie Nietzsche, jenZ ,se mi zdfi
Spatnfm du,chovnim dlov6kem pro povahu sv6 nauky,
zd6,'se mi jednim z nejdist5ich, pon6vadrZ se rodd6v6 naprosto toliko v5,Snfrn 'du,oha?

154

["W
,khz6,no,Ze v6t5ina liter6tfi, jei. si po dv6 st6 let
ve Francii znadnou sl6vu (Voltaire, Diz,iskfiLvala
Lamartine, Victor Hugo,
Chateaubriand,
derot,
France,
Barrds)
zaajimala politick6
Anatole
stanovisko. Zji5tlujeme dokonce,,Ze se u n6kterfch datuje prav5, sl6va od chvile, kdy zaujali
tuto posici. Tento z6"konneu5el jejich potomkrim
a moilno [iei, ile u kaZd6ho francouzsk6ho spisovatele, touZiciho dnes po slavn6m jm6n6, totit
obdaien6ho pravym spisovatelskym temperamentem, piini3i s sebou tato touha nutnd vfili
hrdti politickou rilohu. Tato vfile vyplfv6 ostatnd
zfirovefi i z jinfch pohnutek: na pi. u Barrbsa
a Annunzia z touhy > jednati<, bfti dimsi jinfm
nei, dlov6kem >usedlfm <<,iliti Zivotem, jeni se
podobS,Zivotu >hrdinfi< a nikoliv >pisairi<, nebo
je3t6 prostdji, jako tomu bylo zajist6 u Renana,
kdyi, se uchdzel o poslaneckf manddt, z mySlenky, i,e lze prokdzati sluZbu veiejn6 v6ci. Dodejme, i,etuto touhu modernfho spisovatele, bfti
politikem, moZno omluviti tim, te je mu dnes
tato filoha jaksi nabizena veiejnfm mfndnfm,
kdeZto kdyby byli Racine nebo La Bruydre zamf5leli uveiejfiovati n5hledy o tom, jeJi vhodno
v6sti v6lky s Holandskem, nebo je-li oprS,vndna
piivt6lovacf komora (1680 za Ludvika XIV.,
pozn6mka piekl.) byli by cftili, Ze by se jim
byli jejich krajan6 vysmdli do odi. I bylo snadn6j5i bfti duchovnfm dlov6kem tehdy, neZ dnes.
Tyto pozn6mky vysv6tluji chtdnf u soudasnr5ho
155

II |'ryi
francouzsk6ho spisovatele tak dast6, zaujimati
politickou posici; ale nikoliv, prod je tato posice tak piesnd autorit6lsk6ho fiizu. Liberalismus je rovn6Z politickou posici; moZno vSak
o ni iici, i,e ji v poslednich dvaceti letech ziidka
zaujim6,. Zde zasahuje druhf dinitel: vrile praktick6ho spisovatele lfbiti se burZoasii, kter6 Siii
povdst a rozddv6, pocty. MoZno dokonce tvrditi,
Ze nutnost Betiiti v65nf t6to tiidy je u tdchto
spisovatelfi v6t5f ne? kdy jindy, soudfmJi
z osudu tdch, kteif si v poslednich dob6ch troufali ji deliti (Zola, Romain Rolland). A nyn6j3i
burZoasie zastra5ena postupem tiidy odprirdi a
dbajic jen toho, &by udrZela zbytek privilegii,
m6 jen odpor k liber6lnim dogmatfim a spisovatel, jerfi f,6de jeji plizeil, je vyslovnd nucen,
vztydujeli politick;i prapor, vztyditi ten, jeni,
lnilji >poiSdek<. S tohoto hlediska je zvlSStEzajimavf pifpad Barrdsfiv , jent, zapoilav velikj'm
skeptickjrm intelektualismem, viddl, jak jeho
sv6tskS sl6va stokrSt vzrostla, alespoil v jeho
vlasti, v den, kdy se prohl6sil apoStolem >uZitednfch piedsudkri<. Tyto nhzory m6 nejvice
opravf,uji k vfie, ile nyn6j5i politickd metoda francouzskfch spisovatelfi potrvS velmi
dlouho ; zjev, jehoZ piidinou je neklid francouzsk6 burZoasie, neni zajist6 blizek z6niku.'5')
Piipomndl jsem, jakf,riddl piipravila v posled1!6)

Ov5em,

nejde

zde o to, abychorn pochyborzali

zvanfclt moudiesrnfElejfcfch

o upiimnosti v5ectr tak

L56

nlch dob6ch burZoasie spisovatelfim, kteii se oclvilfrili odporovati jejfm v5Snim. Je to jen str6nka
zjeva vSeobecnd novrSho a svrchovanE naiimav6ho vzhledem k piedmdtu, jenil n6s zaujim6,:
totiil vEdomi svrchovanosti, k n6muZ dnes laickf'
dav dospiv6 a rozhodnuti, jeil projevuje, aby
pfivedl k rozumu duchovniho dlovdka, jenZ mu
iik6 n6co jin6ho, net co ehce sly5eti. Tato disposice laikova nejevi se toliko v jeho vztazich
ke spisovatehim (a rovnEil i k tisku; list, jenil
neposkytuje dten6irim piesnf' blud, jerfi je
jim drahy, je ihned opuSt6n), ale v6c jeltd vfznadn6jSi,v jeho vztazich k jeho uditeliim v pravt6mslova smyslu duchovnim, jejichZ hlas k nim
promlouv6 ve jm6nu boZfm. MoZno tvrditi, i.e
iednik, jenil by si usmyslil, napadati skutednd
s kiesf,ansk6 kazatelny v63efi ndrodnostni,
umrtvovati skutednd burZoasni pf'chu, spatiil
by brzo, zvlS5td ve Francii, rozptyleni svfch
ovedek. A toto shrom6Zd6nf, jeZ neudriluje jiL
v posv6tn6 hrfize hddnou sankci, jeZ, vdiic jen
redlnfm v6cem, citi se mnohem siln6jSf a vfznamn6jSi neZ on, skldnf se pfed jeho slovem
jen tehdy, Setii-li, a i'ekndme rad6ji, posv6cujeJi v3echny egoismy, jeil toto mnoZstvi uctiv6.156)

liter6tri; ndkter6 osoby maji St6stl, Ze nejvfhodndj5l

posice jsou pr5v6 ty, jich7, se upiimnl'drLl.
lr.) CoZ se pnojevilo jasar6 v nevrili, s jalcou piijala
francouzsk| butioasie ned6r'no tozkaz sv6ho >duchov-

157

mPri
ilf

Moderni lidstvo chce miti v tilch,, jiZ se nazyvaji jeho udenci, nikoliv vfidce, ale siuZebniky.
A to v6tSina z nich prdv6 podivuhodn6 doble pochopila.ls?)
Abychom se v5ak vr6tili k modernimu spisovateli - a k piidin6m jeho politick6ho stanoviska - dod5,vfim,ilenejen slouZinelilidn6 burZoasii, ale ile je s5,m stSle burZoasndj5i, opatien
ri5im spoledenskym postavenim a veikerou vA,Znosti, jiZ se tento stav vyznaluje, nebotl spisovatel >boh6m< je typem skoro vymielym, alespoi
mezi t6mi, kdoZ za:ujimaji veiejn6 mfndni,158)
niho vridce<, zakaztjiciho jf detbu publikaeeo jejiZ doktriny se ji libily. Zrn6lime tuto zm6nu, piipomeneme-li
si, Ze pied sto lety, kdyZ pape7 oznamoval francouzz6kon ploti jeskfm katolikrirn rozkaz, aby piijali
jej?
Ka.rla
X., v5ichni se
vl6da
sudtrim,
dala,o'dh1'asovati
podrobili.
15?)Na konci v6lky o d6dictvi 5pan6l,sk6, za, vp6'da
d,o seve,rrni Franoie, F6.nelon proslovil rrdkolik kdzinl
v nichZ ukazoval piepaden6mu obyvatelstvu jeho utrpenl jako s;pravedlivf trest za jeho hiichy. Uhodnerne,
jak by byl bfval piijat kazatel, kterf by byl takto mluvil
k Francouzrim v srpnu L914. Jakfm zprisobem zachizi
dnes cirkev slyBfci s cfrk'v'f udicf, neilk5Ji ji tato, co
chce sly5eti, lze uvhliti podtre toh,o, jak bylo piijato
pi'ed tiiceti lety kirzhtu P. Olliviera o ob6tech poZ6.ru
pii dobrodinn6m banaru.
il') MioZno udini,ti pod,obn6 pozorw6ni, co se tfie filosofii, ji,chZ vEt5ina, a to nikoliv nej,m6n6 proslruli, neiije dnes jiZ naprosto jrako Dep9lgtgg-_ttgF"q$pinaz_a,..ale
jsou Zeinati, maji d6ti, zaujimaji postavenf, jsou u p r os t i e d i, iv o t a, coil myrslim, nend bez souvislosti

ile tadit byl st6le vice zaehvacovdn formou

burZoasni du5e, jejimi, jednim dobie zndmym
rysem je, ile piedstird politick6 city aristokracie: zSlibu v autoritdfsk6m reZimu, ve vojenskych a kn6Zskych institucich, pohrd6ni spolednostmi zaloi,enymi na spravedlnosti, obdansk6 rovnosti, rictu k minulosti atd. Kolik
spisovatelfi ve Francii, jejicht jm6na zni ze
v5ech fst, domnfvd se za poslednich pades6t
let ziejm6, Ze si udfli Slechtickf diplom svfm
odporem k demokratickfm institucim. (VVsvdtluji stejnd u mnoha z nich, prod si osvojuji
tvrdost, krutost, jeZ se jim zdaj i t6i) du5evnfmi
vlastnostmi mocnfch.)
Piidiny nov6 politick6 posice spisovatelfi, jeZ
jsme prSv6 vytkli, vyplfvaly ze zmdn jejich spoledensk6ho postaveni. Ty, jei, uvedu nyni, souvisi se zm6nami, jeil nastaly ve struktuie jejich
ducha, v jejich liter6rnich snah6ch, v jejich
estetick6m ndboilenstvi, v jejich mordlce. Tyto
piidiny zaslolili, myslfm, je5td spise neil piede5l6, aby upoutaly pozornost historikovu.
Je to piedev5im jejich romantismus, EimL
oznadujemevfili, jeZ se projevila u literStri XIX.
stoleti (ale jeZ se znadnd zdokonalila v poslednich tiiceti letech) vrhati se na t6mata, jet d5vajf piileZitost k literSrnd nipadnfm p6zdm.
S podivuhodnfm bystrozrakem vystihli kolem r.
s >pragmatiokfrrn< tdzem jejioh udeni. (Vi,z o t6to v6ci
mou pr6,ci >O rispdchu bergsonismu< s'tr. 207.)
Zrsda vzderanql.

158

159

ll

ry
1890 liter6ti, zvl63t6 ve Francii a v Italii, Ze
autorit6isk6, disciplindrni a tradidni doktriny,
pohrddni svobodomyslnosti, atvrzovdni v6ledn6
morSlky a otroctvf jsou piileZitosti k pi'fsnym a
vzneienym postojrim, jeil jsou mnohem vhodn6jSi k tomu, aby ridinkovaly na duie prostych
lidi ne? liber6lni a humanit6isk6 sentimentality. A vskutku doktriny zvan6 real<cion6iskfmi
jsou vhod pesimistick6mu a pohrdav6mu romantismu, jeni dinf na lid mnohem silndj5i dojem
neZ nad5eny a optimistickf romantismus ; postoj
Barrdsfiv nebo Annunziriv ridinkuje na naivni
du5e zcela jinak ne7, postoj Micheletfiv nebo
Proudhonriv. Dodejme, Ze se tyto doktriny podSvaji dnes jakoby opieny o vddu, o >distou zkuSenost<<a piipouStdji tudii; t6n klidnd nelidskf
(romantismus positivismu), jehoZ tidinek na
dav neu5el dtivtipu literdtri. (Jde zde ov5em
o dav elegantni; pesimistickf romantismus
nemd vyznamu pro lid).
Jinou prom6nou literdrni du5e spisovatelfi,
v nid spatiuji piidinu jejich nov6ho politick6ho
vyzn*,ni, je snaha, jeil se jevi u nich od ndjak6
doby tim, Ee uctivaji ze svych schopnosti toliko
svou umdleckou sensilibitu a vyZaduji jaksi
na ni v5echny sve ilsuclky. MoZno iici, ile ai do
poslednich tficeti let chtdli spisovatel6, - alespoil latinsk6ho sv6ta, t6,ci frecka, - aby ifdila
jejich risudky - a to i literdrnf - nesrovna1,rln6 spi5e citlivost rozumovS,nei. citlivost um6-

160

leck6,,jiZ si ostatn6 sot'za uvddomovali jako odli$nou od prvnf. Tento vyrok je iasny, pokud
jde o lidi renesandni a o jejich piim6 potornky
(francouzsh6 spisovatele stoleti XVII. a n6sledujiciho), je je5t6 pravdivjr, piesto, Ze by se
zd6"lojinak, o spisovatelfch z poldtku XIX. stoletf ; jeJi nepopiratelnym rysem romantismu zr.
1813, oslabeni citlivosti rozumov6 a vribec v'ysok6 intelektudlnf frovn6, nejevi se v n6m nikterak pohrdS.nitouto citlivosti: nikdy se Victor
Hugo, Lamartine nebo Michelet nehonosili tim,
Le by pohrdali ve vdcech hodnotami rozumovfmi a uctivali v nich toliko hodnoty umdleck6.
A tu se d6je okolo r. L8g0 revoluce,jejii, dosah
nelze dosti zdtnazniti; spisovatel6, osvfceni filosofickou analysou, bergsonismem,uvddomuji si
zt,kladni rozdil, jent existuje mezi citlivosti
intelektuSlni a citlivostf umdleckou a hlastrji
prudce pro druhou. Je to doba, kdy je slp'Sime
hlSsati, Ze dilo je velik6, pohud je zdaiil6 liter6rn6, um6lecky, ie jeho intelektuSlni obsah
neni nikterah zajimavy, te lze hhjiti v3echny
t6se, Ze blud neni fale5n6jSi neil pravda atd."n)
Tato revoluce m6la svrij ozvnk v jejich stano15c)Je to v15.da >>krasroducht<<(je:z je,
zd5 se, ve
Francii nekonednS), s jejich vlastnosti, sprSvn6 vystiZenou Malebranchem v t6to skvostn6 vdt6: >Illup6rk a
krasoduch jsou stejn6 nepiistupni pravd6, s tim v5,ak
rozdilem, Ze hlup6k ji uctfv6, kdeZto krasoduch jf pohrdi5.<

161

ll*

viscich politickfch. Je jasno, ile jakmile uzn6v6me vdci za dobr6 jen potud, pokud vyhovuji
naiim umdleckym potiebdm, jsou autorit6isk6
re/zimy jedin6 spr5vn6; umdleck6 citlivost je
mnohem spi3e uspokojena, spatiujeJi soustavu,
jeZ sm,Siujek realisaci sily a velikosti, neZ soustal'u, kter6 smdiuje k zavedeni spravedlnosti,
pondvadZpodstatou umdleck6 citovosti je l6ska
ke konkr6tnim skutednostem a odpor k abstraktnim a distd rozumovlfon koncepcfm, jejichil vzorem je idea spravedlnosti; piedev5im v5ak um6leck6 citlivosti zvlS3td lahodi, vidi-li souhrn sloilek, jeil se podiizujf
sobd navziljem ail
po vrcholnou mez, jeZ v5echny ovldd5, kdeZto
obraz demokracie, souhrn sloZek, z nich? il6dn6
nenf prvnf, neuspokojuje zdkladni potiebu trSto
citovosti.'60) UvaLujte d6le, te kaid6" doktrina,
jeZ uctiv6, dlovdka vzhledem k v5eobecnosti,
vzhledem k tomu, co je v5em lidem spoledn6ho,
je osobnf urdZkou pro umdlce, jehoZ vlastnictvfm je, alespofi od romantisffiu,'u') Ze vystu'oo) Obr.az dernolcnacie
rnriZe ,uispokojovati jinoru urnleckou citlivosb: onru, jeZ je vzmSena nikoli spatiuje-li
i'6d, nf,bri, vidi-li rovnov6hu dosaZenorumezi sil,ami piirozenS odprirnfrmi (o tomto r,ozli5eni viz kr6sn6 dilo
i{,auriouovo: >Principes de droit purblic (Princirpy veiejrn6ho prava<), karp. I. Plersto v3ak cit6ni rovnov6hy
je rnnohern spiie intelek'tu5.lni net vfhradnd urmdleck6.
- Yiz pozndmku
Q ru konci knihy.
181) Piesn6ji od hrd6ho
rom,antirsnam, o ndrnrZ jrsrne
mluvili vf5e: snaha urndlce, aby ,ss jevil jako bytost

162

W
puje jako bytost vfjimednil. Uvaite d6le, jakou
svrchovanost piik15,d6dnes svym touhdm a jich
vkdjeni (>prdva genia<), a tim jeho piirozenou
nendvist k reZimtrm, iel' omezuji svobodu jedn6ni kaZd6hodlov6ka svobodouostatnich : uvailte
posllz (a odtud jeho n6boZenstvi partikularismu) odpor um6lce ke kaild6 v5eobeenosti,jeZ
je piedmdtem jen koncepce, nikoli sensace.162)
Co se tfde tohoto rozhodnuti liter6tfi poZadovati
sv6 risudky toliko na sv6 um6leck6 citlivosti, je
jen rysem t6to snahy, jei, je nuti od dob romantismu, aby uctivali cit na fkor my5lenky, snahy,
jeil je u nich vysledkem (mezi tisici) ripadku
intelektudlni discipliny. Nov6 politick6 stanovisko duchovnich lidi, souvisi zde, myslim, se
zS,vaiznouprom6nou jejich ducha.
Souvisi, zdt se ffii, i s jinou promdnou:
s omezenim mista, jei, zaujim6" ve formaci tohoto ducha studium antick6 literatury, studium
humanitni, jeil, jak naznaduje jeho jm6no, udi
hlavnd, alespofi od stoicismu, kultu humannosti v5eobecnym zpfisobem.'6') Opadek kulvfjirneinS, se datuje od Flaurbenba; Hugo a Lamartine
ji nikdv nehl6sali.
'o') Tento o,dpor je zvI6StE silnf_ g--.Nie"t-Ap^gh-e"tt9.
(R.a:

dostni-v8&i[ia;#;;i*".el"i-r!t-{,entt;,*p,t-ogr'qqtt,
g_yl*p:"Jfi"?^.1'li9.p-9!I"iNietzsg-ii_ei't"rl*rf
iipalee

olplpyqb._z:pb.1.
. nq$_.
19g:.
-?I I-"p99-b-9p
t|".i e vnim5.g. ""qp
"-s_.
je-t"fpp-ql-e-dnf,ph
_-,tA9-*!yli-gery?:ETn-"ii19e(n*-.s1._-u-o
a p*1|:* j3blkp);
3SS .pse*p-gt'ylpns
.-ptegs!.
tcs; A to do 't6 mfry, f,e p'ra.vi zasttmai >>pow5,hr6ho

163

['w,
tury iecko-iimsk6 u Barrdsa a jeho literdrni
generace vzhledem k tomu, dim byla u Taina,
R,enana,Huga, Micheieta,ba i u France a Bour"geta, je nepopiratelnou v6ci, tim m6n6 lze popi'iti, Ze se znalnd zdtrcaznil u Barrdsovych n6sledovnikri. Pies tento ripadek uctivaji tito spisovatel6 klasick6 studia, jicht v5ak neuctivaji
nikterak proto, aby obnovili vSeobecnd kuit
humzinnosti, ale naopak, aby posilili >>francouzskou< du5i, nebo alespoi >latinskou duSi< v sep6ti jejich vlastnich koienfr, v jejim sebevddomi
jako zvi5Stni. - V5imndme si, Ze tento ripadek
klasick6 kultury souvisel u francouzskych spisovatelti s objevem velkych n6meckych realistii, Hegela a zvl6,3tdNietzscheho, jeji chd gerliem byli tim spi5e uchvdceni, jeilto nemajice
velk6 kiasick6 discipliny, nem6li vlastnE prav6
hrdze, aby mu delili.'ur)
Mezi pifdinami tohoto nov6ho stanoviska spi.sovatelfi vytknu je5t6 Lizeit sensaci, potiebu zd,Zitkfr, jeZ se projevila u nich od jist6 doby a
pro niZ zaujimaji politickou posici podle 'icht,,
jak jim poskytuje sensaci a vzruieni. Belf,egor.
nevlSdne jen na nebi liierSrnim. Je zndma odpoegoismu< je vfslwnd
zakazovali Znhme vftky
Bism'arkovV, Naumannovy, Vil6ma II., H. S. Chamberlaina
proti l<t]asick6rnu vyuiov6ni.
164) Piipomefirne
si, lze Nietzscho ceni vpranrdd
" antickou mySlenku jen po Sokrata, totiZ pokud neuii
vSeobecnosti.

164

vdd francouzsk6ho spisovatele, ien? byi poiil6d6,nji? r. L890 za myslitele a iemuZ se vytykaio,
ile nfl,leirclke stran6, nad jejiZ doktriniini trejsem za
pevnosti uZasne nadlouho historie: >>5eI
jaho
TyZ
rnysiitel
za
fanfarou<.
boulangismem
prohla5oval, i,e >pokouielJi se o vztah s n6rodnd
citicimi du5emi<, bylo prof hlavni v6ci, >aby
piiloZil uhli pod svou citovost, iel ochabovala v dinnosti.lu') Myslim, i'e se nemylim, tvrdim-li, i,e mnoho naiich moralistfi,
kteii zlehduji civilisaci mirovou a uctivaji i'wot
v6,ledny, dini tak proto, pondvadil prvni se jim
zdd i,ivotem plochym a druhy piileZitosti k 26"'
Zitkrim.'uu) PiipomfnSme si slovo mlad6ho myslitele citovan6 r. 1913 Agathonem: >Vdll<a,proc
Je to, namitne se mi,
ne ? Bylo by to z6,bavn6,.<<
mladistvy rozmar, ale sly5te slovo padesS,tnika,
a nad to v6dce (R. Quinton) , ien? piihliZel
jisti na
k dramatu 1914 s vykiikem: >>Budeme

165) Cibujeme slovo t6ho't Barrdsra k >drneyf,usist'orv"i<<

v r. 1898. >>Prodmi mluvite o spravedinosti, Iidskosti ?
Co nriluji ? N6kolik abraztt v Evrop6 a ndkolik hi'bitor-u<<. Jin! z naSi,ch velkych rea'listri piizrnal jed,nou
Sokrates iekl jiZ Plosvou z6kladni potie,bu >>uZivati<<.
tagorwi, i,e z*"kIadem jeho doktriny ie iizefi ,sensaci.
'uu) Je, myslfrn, bilLko popiiti, Ze pacifismus, humanismus a aitruismus jsou nudn6. Um6ni, v6da a filosofie skjrtaji viak piesto dosti piileZitosti k >>z6bav6.<,
aniZ je tleba i,6dati ji na doktrin6eh, kter6 pod,paluji
sv6t. Ale je to rnyElenika ilov6ka, jenZ je m5tro dyohtiv
citri.

165

W
trdv6.< Tento uEenec byl ostatnd podivuhodnym voj6kem, ale ne vice neZ Fresnel nebo Lamarck, o nichZ si trouf6m tvrditi, i,e dosp6li-li
ke schvalov6ni v6lky, nebylo to proto, Ze uspokojovala jejich ziilbu v pitoresknosti. V5ichni,
kdoZbyli blizci autoru uvah o n6sili, v6di,
ile jednim z, velkfch privabri t6to doktriny
bylo, Ze byla >>zdbavn5"rr,
Le byla s to, aby uvedla
v zoufalstvi tak zvan6 rozumnr5 lidi. Kolik
bylo za padesdt let myslitelfi, o nichZ citime,
i,e zilkladni pohnutkou jejich filosofie je pot6Seni z toho, ile vyhla5uj i dr6fidiv6 paradoxy,
kteii jsou St'astni, dopadajiJi jejich rakety
jako mede a ukdjeji potiebu krutosti, o niil uli,
Ze je znakem vzne5enych du5i. Tento neobydejnf' ripadek mor6lky, jakfsi intelektuSlni sadismus (velmi germs,nsky) je ostatn6 provSzen,
a to doznan6, u t6ch, kdoi, jej provozaji, velkfm
pohrd6nfm k prav6mu duchovnfmu dlovdku, jenZ
hledd svou radost jen v pr6"cimySlenkov6 a pohrdd sensadnosti (zvl{t5td sensacemidinu). Nov6
politick6 nSboZenstvfliterdtfi vyplfvS i tu z prom6ny, jeZ nastala v hloubi jejich ducha, jeL
je ostatn6 stSle thi.: ripadek intelektuSlni
rirovn6 - cd neznamenS inteligence.l6?)
Pfijeti realistickych doktrin souvisit6i, u mno10?) Rearlirsrtf nejsoru
dnes jed,irlrf,, jtrm? je jejich politrick6 posice piileZitosti k ;senrs&ci;je jisto, Ze humanit6istvi nern6lo u Victora Huga a Micheleta ani zd,aleka toho di,stiho intelektu6lniho ozvuku jako u Spinozy

166

jejich
ha modernich duchovnich lidi, a to podle
f'lastniho dozndn| se snahou ukonditi mor6lni
zrnatek, do nEjZ je vrh6 pohled na filosofie,
z nichi' i,6dn6,nepiinS5i jistoty a ieL se fiti za
sebou, vyki'ikujice k nebi sv6 protikladn6 absolutnosti. I zde souvisi politick6 stanovisko
duchovniho dlov6ka s velkym ripadkem jeho intelektu6lni frovnd, atJ spatiujeme tento ripadek v jeho viie, Ze filosofie mrlZepi'in6sti jistotu,
nebo atl ji spatiujeme v jeho neschopnosti,aby
zristal pevny na zlicenini"ch Skol a upial se
k rozumu , jenL v5echny iidi a soudi.
Konedn6 piipustil bych je5t6, ile ie piidinou
realismu modernich duchovnich lidi zmatek,
jeji, zpttsobila v nich nauka ndkterfch jejich
star5ich druhri, totiil ndkterych mistrri z roku
1848, s jejich osvicenym idealismem, jejich
virou, i,e se spravedlnost a lSska stanou r5zem podstatou du5e n6,rodfi, zmatek, iert?
vzrostl je5t6 pfi pohledu na straSnf kontrast mezi hlSsdnim tdchto idylikfi a uddlostmi,
jeZ n6,sledovaly. Piesto slu5i zde vytknouti, Ze
moderni duchovni 1id6 odpov6d6li na tyto omyly
idealistickf
tim, ile stihali klatbou katdi
projev, at byl jaklikoliv, osvicenf di nikoliv,
dokazujice tfm, Ze nejsou zprisobili, aby rozeznali druhy, Ze nejsou schopni, aby se pozvedli
a Malebranche. (Viz vfie na5e rozli5eni mezi hurnanitiistvim
a hurnanismem.)

167

frryi

rilrl

nad v55eri k risudku, co/zje u nich jen novyrn

ikazem ztr6,ty dobrych mravfi ducha.
Seskupme tyto piid,iny prom6ny duchovnich
lidi - vnucovSni politick;ich z6,jmi v5em lidem
soudrZnost v6ci,
vzrfistajici
bez vfjimky,
jeZ jsou s to, aby ilivily realistick6 v53n6, touha
hr6ti politickou flohu,
a moZnost literdtt
nutnost slouZiti pro sl6va z6,jmfim ti'idy, jeZ je
den ze dne neklidn6jSi, stSle hojn6j5i piistupovSni jejich cechu k burZoasii a k jejim
marnivostem, zdolionaleni jejich romantismu,
ripadek jejich znalosti antiky a jejich intelek:
tu6lni frovn6. Vidirne, i,e tyto piidiny tkvi
v jistfch jevech, jeil karakterisuji nejhloubdji
a nejv5eobecndji nyn6jSi dobu. Politickf realismus duchovnich lidf, neni nikterak povrchnim
ukazem, vyplyvajicim z tozmatu cechu, souvisi,
zdd se mi, se samou podstatou moderniho sv6ta.

w
CELKOVY POHLED. -

PohliZimJi fhrnem na dneSni lidstvo s hlediska jeho morflniho stavu, jak se jevi v jeho
politick6m iivot6, vidim: 1. dav, v ndml realistickd v55ei se svymi dv6ma velkyrni ritvary __
r'55ni tiidni a v55ni n6rodnostni - dostupuje
stupn6 uv6dom6ni a organisace, jeni byl aZ dotud nezn6"m;2. korporaci, jeL druhdy kladla odpor tomuto realismu davfi, a jeil nejen Ze mu
jiZ neodporuje, ale osvojuje si jej, prohlaSujfc
jeho velikost a morSiku; krStce lidstvo, je1, se
odd6vd realismu jed:rohlasn6, bez vyhrady a
s posv6cenim t6to v65n6, jehoil piiklad dosud
historie neskytaia.
Je moZno zjistiti to jinf'm zprisobem. Pfedstavme si ve XiI. stoleti pozorovatele piehlii;ejiciho celkovym pohledem Evropu on6 doby;
i vidi, jak lid6 usiluji, ve skrytu sv6 du5e, aby
vytvoiili n6rody, (abychom vytkli nejndpadndjSi zjev realistick6ho cht6ni), vidi, jak se jim
to zaEinS daiiti, vidi, jak se skupiny ustalujf,
cht6ji si osvojiti d6st zem| a snaLi se odli5iti
se od skupin, jei; je obklopuji, - ale zilroveii vidi
169

iilili

PREPPOVEDI

celou tiidu lidi, a to nejvice uctivanVch, jiL pracuji k tomu, aby zadri,eli toto hnuti, vidi udence,
um6lce, filosofy, jiZ akazuji svdtu clu5i, kterd,
neznSndrodfi, jii: ui.ivaji mezi sebou universSlni
iedi, vidi, jak ti, kdoZ vytvdieji pro tuto Evropu
jeji hodnotu mor6lni, hlSsaji kult lidskosti nebo
alespoi kiestlanstvi, a nikoliv nfrodnosti, a snaLi
se zaloZiti proti vfrli nSrodri velikou universdlni
ii5i duchovniho principu, takle je mu moino
iici: >Ktery z tdchto dvou proudtr zvftdzi? Bude
Iidstvo ndrodni nebo duchovni ? Vzejde se
snah laickfch nebo ze sv6ta duchovniho ?<
A je5td dlouho nezvitdzi zcela realisticky princip, duchovni sbor zfistiwit" znadn6 vdren
sob6, aby mohl n55 p,ozoroyatel pochybovati.
Dnes je riloha dohrdna, lidstvo je ndrodni, laik
zvitilzil. Ale jeho vit6zstvi pieddi v5e, ved
v6iil. Duchovni dlovdk neni jen poraZen,je piizprisoben. V6dec, umdlec i filosof jsou piipoutSni ke sv6mu nSrodu pr6v6 jako ordd a kupec;
ti, kdoZ vytvaieji pro sv6t hodnoty, vytvdieji
je pro vdc n6rodnostni, sluhov6 JeZi5ovi h ji
nSrodnost. Cel6 lidstvo stalo se laickfm, i lid6
duchovnf. Ceki Evropa lla za Lutherem, i Erasmus.
Fekli jsme vy3e, Ze lidstvo diivdj5i, piesn6ji
iedeno, Evropa stiedovdkS, s hodnotami, jet, ji
uklSdali duchovni lid6, dinila zlo, ale uctivala
dobro. MoZno tici, ile moderni Evropa se svymi
udenci, kteif ji kili,i kr6su realistiekfch in-

stinktfi, dini zlo a uctivS, zlo. Podobd se lupidi

z povidky Tolst6ho, o nEmZ pravi s riZasem poustevnik, jemuZ se zpovfdS: >Ti ostatnf se alespoil
styd6li za sv6 lupidtvf, ale co podfti s timto,
jert? se jfm py3ni !<
Ptdme-li se vskutku, kam spEje lidstvo, jehoi
kaidil skupina se hrouZi st6le riporn6ji neZ kdy
diive ve vddomi sv6ho zvldstnih o z6jmu, pokud
je zvl5Stni, a ddv6, si namlouvati svjrmi moralisty, l,e je vzne5en6 v t6 mfie, pokud nezn6 jin6ho zdkona, neZ tento zdjem, mohlo by n6m
odpov6d6ti i dit6: sp6je k v6lce ripln6j5f a dokonalej5i, neil svdt kdy vid6l, at uil mezi n6rody
nebo tifdami. Rasa, jejft jedna skupina vyn63f
do nebe jednoho ze svfch mistrri (Barrdsa), pondvadZ udi: >Nutno, abychom sektdi.sky hdjili
podstatu sebe samfch<<
, zatim co skupina
sousednf oslavuje hludn6 sv6ho vfidce, pon6vadZ
prohlaSuje, kdy7 znSsililuje maly bezbrannf
ndrod: >>Nutnost,neznd zdkona,<<
je ztaldk zviiecim vSlkdm, o nichi, mluvil Renan, jeZ se
budou podobati, jak pravil, t6m, jet, k uh6jenf
ilivota vedou rrizni hlodavci a dravci. A vskutku,
pomysleme jen co se tyd,en6roda, na Italii a co
se tfde tifdy, na Rusko a pozndme, k jak6
vrcholn6 dokonalosti, aZ dotud nezndm6, vede
skupinu lidi nendvistn6 citdni ke v3emu, co nenf
sv6, a to realismem uv6domdlym a konednEosvobozenym ode v5i mordlky, je| nenf praktick6.
Dodejme jeSt6, coZ neplispiv6 k oslabeni na5ich

170

171

piedtuch, Ze jsou tyto dva n6rody oslavovSny

v cel6m svdt6 jako vzory tdmi, kdo? cht6ji bud
velikost sv6ho ndroda nebo vitEzstvi sv6 tiidy.
Na tdchto chmurnych pi'edpovddfch nelze,
myslim, nic zrndniti, jak se domnivaji n6kteii
lid6, i kdyi. spatiujeme diny vyslovn6 smdiujicf
proti v5lce, jako zlizeni supernacionS,lnihoiribun6lu, nebo jako jsou smlouvy neddvno piijat6
nSrody ve vdcechspornych. Byv5e spi5evnuceny
ndrodtim ministry, ne? jimi Zidhny, diktovSny
jedind prospdchem, strachem z v6lky a Skod -nijak zm6nou veiejn6 mordlky, nedotykaji se
tyto novoty, i odporuji-li snad v6,lce,vdledn6ho
ducha, a nic neopraviuje k domndnce,ile n5rod,
ktery respektuje smlouvu jen z drivodri praiitickych, ji neporu3f v den, kdy shled6 poru5eni
se
vfhodndj5i. Mir, existujeJi kdy, nezal<15d6"
na stracha z vdlky, ale na lSsce k miru, neni
zi'eknutim se dinu, ale nastolenim noveho duchovniho i5du.'68)
V tomto smyslu mfiZe mu slouZiti i nejmen5i
spisovatel, pr6vd jako nejmccndjSi tribunSly
nic proi nemohou udiniti. Nadto tyto tribundly
netrestaji hospod6iskych vdlek mezi ndrody a
vSlek tiidnich.
Mir, tiebaJi to znova a znova opakovati, je
moinf toliko tehdy, nespatiujeli jiZ dlov6k sv6
it6sti ve vlastnictvi statkri, >>on6il se ned6li<, a
*t nn- ,.-,"""rdo'b,ou, v ntil neni v5lky, ale c?r,osrtf,jei
se rodi z du5evni sily. (Spinoza.)

172

povzn65iJi se k piijetf abstraktniho principu

vy55iho neil tyto egoismy; jinymi slovy, nemtfi,e ho bfti dosaZenoled zlep5enfm jeho mofilky. A tu nejen, jak jsme jiil lk6zali, utvrzuje
se dnes dlovdk ve smyslu prdv6 opadn6rn, ale
i pninf podminka miru, jeL znamenil uznati nutnost tohoto du3evniho pokroku, je mocnd ohrotena. V XIX. stoleti se vytvoiila Skola, jeil vyzj^t6 dlovdka, aby hledal mfr v prosp6ehu
sprdrrn6 poehopen6m, ve viie, ile v6lka, i vit4zn6,, je zhoubnS, zvlilStl v5ak v prom6nSch
hospoddfskfeh, ve >vfvoji produkee<<,krdtce
v dinitelich naprosto eizieh jeho mordlnfmu
zlep5eni, o nEmZ nadto ifkajf tito myslitel6, Ze
je"m6lo dfileZit6 od n6ho eos odekdvati; takile
lidstvo, kdyby i mdlo jakousi touhu po miru, je
vyzfvdno, aby nedbalo jedin6ho risili, jeZ by mu
jej mohlo pfin6sti, a netdd6, ostatn6 nikterak,
aby se tak dilo. Otdzka mirovd obklopen6 stSle
tivly, jeil pracuji proti ni, na5la za naSich dnrl
o jeden vice: pacifismus s v6deckfm n6rokem.16e)

Vytknu pii

t6to piileZitosti jin6 pacifismy,

'o) Zde je piirklad:

>V3eobecnf mir se jedncxu ruskutiud nikoliv prorto, Ze se lid6 polep5i (nel,ze {r to
d,oufati), ale pon6vadi, nov! i6d v6ci, novd v6da, nov6
hospod6ilsk6 nutnosti jim vnuti mfr,ovf stav, jako druhdy
. tyt6? existenini podminky je piiv6d6ly a udrZwaly ve
stavu v6ledn6m< (A. Flance: Su,r la pierre blanche, Na
, bil6 sk6le). Spatiujerne, jak je zde za;nrrrtnula vira,
o nid
I
"isme vjie mluvili, v rnoZn6 zle,p5eni lidsk6 du5e.

173

ril

o nichZ si troufdm iici, Ze oslabaii otilzku mirovou, alespoi u vdinych duchfi.

1. Piedev5im pacifismus, iejL nazvu obecnym,
oznaduje takto onen, jen? neumi nic jin6ho, neZ
kirati >dlov6ka, ienil vraildi< a posmiv6 se piedsudkrim patriotismu. Plizndvitm s, vidim-li
uden6 muZe, af se nazyvali Montaigne, Voltaire
nebo Anatole France, kteii zaklildali celou svoll
obZalobuvd,lky na tom, Ze prohla3ovali, Ze lupidi
za branou nejsou zlodinn6j5i neZ vojevridci, a de
poklSdalizablSzny lidi, kteii se navz6jem vraZclf,
pondvadZ jedni isou obledeni v Zlut6m a druzi
'jejimil
v modr6m, chce se rni ut6ci od t6to vdci,
zastincr jsou takovito zjednodu5ovatel6, a zamilovati si hnutf hluboce lidskS, i'ei, vytvoiila
n6rody a ieil jsou zde tak hrubd ur6Zena.1'')
2 . P a c i f i s m u s m Y S t i c k Y , E i m i lo z n a duji ten, kterf zn6 im slepou nendvist k vSlce
a zdr6,h6,se vySetfiti, je-li spravedlivS 'di nikoliv, zdali ti, kdoZ ji vedou, ftodi nebo se
brdni, Zddali-Ii ji nebo se ji podrobuif. Tento
pacifismus, jenZ je hlavn6 pacifismem lidu (je
to pacifismus v5ech populirnich tak zvanych pacifickych dasopisri) byl v r. LgL4 driraznd vylite"o) T,ato rpoznr6naka miii na celou protivileinou
raturu aL do na*ich d'nri. Nutno jiti aZ k Renano.;i
(alespoil mezi spisova,teli laickfmi)'
a Renouvierovi
a,bychorn na5li autory, iiL mluvi o v6lce a n5rodnostnich
dravSSnfch s v6Znosti a irctou, jeZ piirslu5i takwfmto
matrim.

174

l'w
j6dien francouzskym spisovatelem, jent maje
souditi mezi dv6ma bojujicfmi n6rody, z nich/t
jeden napadl druhy, nedbaje v3ech svych z6vazkfi, a druhf se br4nil, dovedl jen Zalostnd
bddovati: >Hrozfm se v6lky< a odbjzvati oba
tout6i, dritkou. Nelze dosti zdfvazntti dfisledl<y
gesta, jei, ukdzalo lidem, Ze mystika miru prdv6
jako mystika viilky mtfirc zcela potladiti u t6ch,
kdo? jsou ji zasaLeni, cit pro spravedlnost.
Spatiuji, myslirn, je5t6 i jinou pohnuthu
u francouzskfch spisovatehi, jii; piistoupili r.
1914 k stanovisku Romaina Rollanda: obava,
il,e by se zvrhli v ndrodnostnf straniky, kdyby
dfivali za pravdu svtimu nfrodu. MoZno tvrditi,
lze by zastilvali tito mistii horlivd v6c Francie,
l.;dyby Francie nebyla jejich vlasti. V opak
Barrdsovi, jen? iikal: >D6v5m vildy za pravda
s.z6 zemi, i kdyZ nemd, pravdu<<,ifkali by rdcli
tito zvl65tni piStel6 spravedlnosti: >Ned6','6m
nikdy za pravdu sv6 zemi, i kdyt, m6 pravdu<<.
Spatiili jsme, jak i tu vede vdSefi nestrannosti k bezprdvi, prSvd jako katdd jini.
Uvedu t6Z piisnf risudek t6chto soudcri nad
ehovdnim Francie po vitlzstvi, pro jejf snahu
piinutiti odptrce, aby nahradil Skody, jeil ji
zprisobil, vziti si z6stavy, kdyby se tomu vzpiral.
Pohnutka, jeZ podnEcovalatyto moralisty, anit
to tu5i, zdd se mi velmi pozoruhodnd; je to my5lenka, ile spravedlnost md nutn6 bj'ti slabS
a trp6ti, Ze ob6t je jaksi soudSsti jejf definice.
Zreda vzddlancri.

17 5

t2

JestliZe spravedlivf se st6vd silnfm a md prostiedky, aby si zjednal spravedlnost, piest6v6

bfti pro tyto myslitele spravedlivfm. Kdvbv
byli Sokrates a JeZiS piinutili sv6 katv, aby je
qrdali zplt, neztdlesilovali by ji? prdva; ien
l<rok je5t6 a tito kati, stav5e se ob6tmi, by zt6lesiovali toto pr6vo. Vira v spravedlnost byla
nahrazena v6rou v ne5tdsti, kiesf,anskim romantismem, coil ie dosti neodek6van6 na piiklad u Anatola France. Ov3em uddlosti v r'
1918 zvrdtily v5echny zvyky obhdjcrl prdva;
zn6siln6n6 prSvo stalo se nejsiln6j5im, napaden6 toga piemohla med, Kuriac zvitlzil. Bylo
snad tieba jist6 ehladnokrevnosti, a,by se pG'
znalo, ile pr6vo, tlebaile od6no v silu, ztistalo
pr6vem. Francouz3ti pacifist6 nemdli t6to ehladnokrevnosti. Celkem bylo jeiich stanovisko inspirovSno po deset let toliko citem, a to dokazuje nejl6pe, k jak6mu stupni klesla za na3ich
dnri >intelektuSlni froveil< >knizat ducha<<.l'1)
"') Nernluvinn o tom, pokud byly tyto rn5'roky vl't6zrn6
F amcie ,nepo'1i'Lick6;pr5,v6 tak mys'lite16, s nirniZ zde
disku,tuji, ne'rnluviii o tom, co v nich byl'o podle nich nemor6lniho.
Piipomeilme si rpii t6to piil'elitosti,. Le pacifdsrntu's
cirkr-e, allespoil u jejich velkfch d,oktorri, nebyl ni'kterak
inspir'ov6n citovfrni rivaharni, ale distou mor6lrni vlichovouz >>ZaEk6r6me v6lku ? pravi 'svatf Augustin, za tto,
Ze se ji wai;di lid6, ktefi musi v5ichni jednou umiiti ?
Toliko lird6 mal,icherni mohoru dirniti v6"\ce tubo vftku' nikoliv lide or6boZen5ti. Ve v6lce khtilme tou,luu po niieni,

176

m n53. Pacif ismLls s vlasteneckf

r o k e m, totii, ten, jeni, chce uctivati humanitdistvf, hl6sati uvoln6ni vojenstrr6hoducha,
nS,rodnostni v55n6, a pii tom neubliZiti prospdchu ndroda, nepo5hoditi jeho odolnou silu
virdi cizin6. Tato posice - je,z je posici vSech
parlamentnich pacifistfr, je pifmfm duiim tirn
protivn6j5i, pondvadZ je nutn6 prov6zena tvrzetrim, jeL je skoro vildy opadn6 pravd6, totih
Le nhrod neni nijak ohroZen a Le zloba sousednich n6rodfi je dirym vymyslem lidi, kteii si
pi'eji v6lku. Ale to je jen episodou zjevt velini
r'Seobecn6hoa svrchovand drileZit6ho vzhledem
k piedm6tu, jenZ md zam6stn5v5.
Promluvfm o snaze duchovniho dlovdka, aby
uplatnil sv6 principy v >praktick6< oblasti, aby
je smiiil s obranou vdlednfch vfbojrii Tato
snaha, jeZ prisobf na cirkev po dvacet let stoleti
a moLno iici i na v5echny idealisty (jen mi jrnenujte od JeZiSety, kteif by prohl6sili, Ze nejsou kompetentni v praktick6 oblasti), je pro
dtrehovnfho dlovdka zdrojem v5ech jeho ripadkfi.
i\foZno lici, i,e pordll<a duchovniho dlov6ka poEin6" piesnd ve chvili, kdy se nazve praktickfm.
Jakmile duchovni dlovdk chce uznfvati
z6jmy ndroda nebo zavedenfch tiid, je nutn6
vifm prS,vem pora?,en, pondvadZ je nemoZno
nesmiiitelinou
du3i, zuiivost
odvety, vl6dychti,vost.<
(Toto tdmra je piwzato Tom53em Akvinskfrm Surnma
2,2, othrka XL., dl. I.)

177

*{tlttF;rf

Iz*

li

hlisati ducho.rni a v3eobecnouspravedlnost, anii

se podkopdvS, budova, jejimiZ zilklady jsou
vlastnictvi pozemskfch statkfi a snaha po odliSnosti. Pravy duchovnf dlovdk to skvdle vyj6dfil: >>Vlast je v6ci pozemskou; lcdo chcr'
biti and6lem, je vidy Spatnym vlastencem<<.
Proto vidfme, Le duchovni dlov6k, jeni zamfSli zabezped,ovativ6ci pozemsk6, md volbu
nrezi clr'6ma vychodisky: bud je zabezpe(,ovati
a zpronev6iiti se v5em svym principrim (tou
piipad cirkve, jeil podporuje ndrod a vlastnictvi) nebo udrZeti sv6 principy a uv6sti ve
zkdzu organismy, jeZ chce podporovati (totl pii
pad humanisty, ienL chrdni vdc nSrodnosti) ;
v prvnfm piipad6 ducho'"rnf dlov6k klesd pod
opovrZenim spravedlnosti, jei jej odhaduje
jako chytrdka a vyluduje z iady duchovnfch
lidi, v druh6m hroutf se hludnfm vfsm6chem
davfi, jeZ s nim zachdzeji jako s neschopnim
dlov6kem, a vyvolilvd prudkou a hludnfrn
souhlasem provdzenou reakci realisty (jak
se ddje nyni v Italii) . Z taho v5eho vyplfv6, Le
duchovni dlovdk je silny jen tehdy, uv6domuje-li
si jasnd svou povahu a svou vlastni funkci a dc..
kazuje lidem, Ze si to jasn6 uvddomuje, to znamen6, prohla5ujeJi, Ze jeho krdlovstvi neni z toh o t o s v 6 t a ,L e p r 6 , v 6 t e n t o n e d o s t a t e l r
praktick6
piispivd
hodnoty
k ve.
j
e
h
o
likosti
udenf, a Le pro blahc
krdlovs tv i, j ei; js o u z tohoto svdta,
178

"r6q;rF

mordlka
C6saroYa, nije sprdvnd
p
o
sici je duchovni
t
6
t
o
V
i
e
h
o
.
koliv
je
kiiZovfn,
aie
uctiv6n
a jeho slovo
dlov6k
pam6ti
lidsk6."') Vzhledem k ot*,zce,
sidli v
jetr n6,szajim6", je svrchovand zajimav'6, zji5tiujemeJi, jak je nutno duchovnim lidem tyto
pravdy piipominati (a neni jedin6ho, jenil by
se nebouiil, kdybychom ho poklSdali za utopistu); ukazuje to, jak zev5eobecndla
snaha po
praktid,nosti, jak je tento n6rok nutny, chceme-ii
dnes zfskati jak6si sly5eni, a jak pojem duchovniho i,ivota je zatemndn i u t6ch, kteii snaZi se
jeit6 provdddti tuio rilohu.
Je patrn6,, ile se naprosto rozchfnim s tdmi,
kdoZ by cht6li, aby duchovni dlovdk vl6cl svdtem a piSli si s Iienanem >vlfdu filosoffi<, nebotl
vdci lidskti mohou, zd6"se mi, piijmouti nSboZen^
stvi prav6ho duchovniho dlovdka jen tehdy, stanouli se boZskfini, tofif, zhynou-li jakoZto lidsk6.
Viddli to v5ichni milenci boZskfch 't6ci, jiZ piesto
nechtdli zkitzu lidskjrch; vyjadiuje to podivu112) Pfipomin6rn, Ze spatiuji
ty, kdod rnohoru ffci:
>Moje krSlovstvi neni z tohoto svdta< ve v5ech, jejichZ
dinnost nesmdiuje k praktickfrn ridehim, v urndlci, metafysikovi, udemrci,pokud nal6zali sv6 u,spokojeni v p6st6ni v6dy, nikoliv v jeji,ch vf,s,ledcich. Mnozi rni dokonce i'eknou, Ze jsroru tito p'ravfmi duchowrirni lidmi,
mnohe,,mspi5e neZ kiesfan, jen? ch6pe ideje spravedlnosti a mirlo'srde.rnstvijen pro sv6 srpaseni. Nikdo vSak
nqropie, Ze existuji lid6, i kie,stlan6, jiL ch5,pou tyto
ideje beze v5eho zietele praktick6ho.

179

hodnd jeden z nich, kdyil vkl6d6 clo rist JeZiSo*

vych hlubokS slova pronesend k jeho il6,ku:
>>Nesmim, mfij synu, vyloliti ti jasn6 tvou
podstatu. . . nebotj kdybys vid6l jasn6, dim jsi,
nemohl bys jiZ bi-ti tak itzce spjat se svym
tdiem. Nebcldl bys jiL nad zachovdnim sv6ho
Zivota.<<"3) Ale poklddal-li bych za Spatn6,
kdyby se ndboZenstvi duchovniho dlovdka zmocnilo sv6ta laick6ho, myslim, Ze by bylo je5b6
nrnohem stra5ndj5i, kdyby mu jiZ nebylo vribec
hl6sdno a kdyby mu bylo dovoleno, aby se
oddai svym praktickym vdsnim bez sebe menSiho studu a bez sebe men5iho pf6ni, byf i pokryteck6ho, aby se povznesl nad n6 tieba jen
dost m5lo.< >Je tu ndkolik spravedlivfch, kteii
mi nedajf spdti,< pravil kterfsi realista o svfch
diiv6jiich udencich. Nietzsche, Barr6s, Sorel
nebrdni L6dn6mu realistovi spdti, naopak. Totj
ona novota, jiil jsem chtdl vytknouti, a to se mi
zd*, zfwailn6. Zd6, se mi zdvain64 i,e je lidstvo
vfc ne? kdy jindy ovldddno pozemskfmi vd5ndmi a nasiouchd jakoby plikazu svfch duchovnich vfidcri: Ztrstaite v6rni zemil
Je toto piijeti tipln6ho realismu lidsk6ho rodu
definitivni nebo jen piechodn6? piihliZfme-li,
jali se m'nozi domnivaji, piichodu nov6ho
stiedo_
r'6ku, mnohem v5ak barbar5tdjSfho, neil byl
prvnf, neboti pdstoval-li tento realismus, alespori
"')

M,,alebranche M6ditatio,ns chr6tiennes IX. L9.

180

'rt n6hoZ v5ak vzejde nov6 reho neuctival nesance,novy nSuvtatk n6boZenstvi nezi5tnosii ?
SloZky, jeZ jsme objevili v soudasndmrealismu,
nepiipou5t6ii t6to nad6je. Lze si st6Zi piedstaviti, Ze by se n6rodov6 poctivd snaZili, aby si
rreuvddomovaii svou odli5nost, anebo i kdyby
se o to snaZili, aby to nedinili jedind proto, aby
soustiedili nendvist mezi lidstvem do oblasti
tiidni; st6Zi lze pomysliti, i,e by kndZstvo pievzalo pravou mor6lni moc nad svymi v6iicimi
a mohlo, piedpokl6d6me-li, lze by si toho pi'51o,
jim iil<ati beztrestnd pravdy, jeZ se jim nelibi,
stlli lze si piedstaviti korporaci spisovatelskou
(nebotl korporativni dinnost je st5,le z6;vaZn6j5i) , jeil by se jala klAsti odpor tiid6m
burZoasnim, misto aby jim lichotila, je5t6 tiZe
si piedstavime, i'e by plula proti proudu sv6ho
intelektudlniho ripadku a nedomnivala se iiL,
ile dokazuje svou vysokou kulturu, nedb6,-limor6lky rozumov6 a kledi-li pied historii. Pi'esto
v5ak lze si piedstaviti obraz lidstva, iei: vY'
derpdno jsouc svymi >posv6tnymi egoismy<<
a vzS,jemnynr vraZdiinim, k ndmuZ je vedou,
odhodilo by jednou zbran6, a vr6tilo by s,
jako 3lo pied dv6ma tisici lety, v n6rud dobra,
jei, by st6lo nad nim, a objalo je i mocn6ji neZ
tehdy, vddouc, kolika slzami a krvi zaplatilo, Le
se od n6ho odvrdtilo. Znova by se osvdddilopodivuhodn6 slovo Vauvenarguesovo: >V55n6 naudily lidi rozumu.<< Ale tato udSlost zdd se
181

ffi

mi moZnou jen v dalek6 dob6, ail vi"lka zprisobi

svd'uumrrohem vice zia, neZptrsobila dosud. Lide
nezreviduji svych hodnot pro v6"Iky, kber6
trvajf jen padesdt m6sicri, a zabijeji jen dva
miliony lidi z liaZd6iro ndroda. MoZno ostatn6
pochybovati, Ze by vilka byla kdy dost hroznla,
aby zastra5ila ty, kdo? ji miluji, tim spi5e, Ze
nejsou to vZdy ti, kdoL ji vedou.
Povolujice svym pesimistick:im ndzorfim
tuto v;ihradu a piipou5t6jice, Ze piisti renesance
je v6_cjgi..gilnou.,
domnivfme se, te je ig-n_ggZ!{.
NemriZeme souhlasiti s t6mi, kdoZ hl6sajf, L,eje
j.is_tar.bud ile se jiZ jednou projevila nebo Ze
>civilisace je riddlem lidsk6ho rodu<. Civilisace,
iahii.gg.-"q-hgi-p'u-"=lgg{3llrjsvrchovanostkultu

l'/il

ffi
il

' a
se *m-i
''" nezd
-r-.:-.
.-,

ffi_rest-q-p.p-o-lgbliy9--11!-o.fJrgk

Aristoteiuv, ier.E p-ravil, itp ip" pl'ayg9pg{9F-qo,

.
-"i,e
byly qmdiu a- yigJ .mfl.oil9kf4L*-q$guSgy*
?
-frnohol'$1!q--2!-r
jpgr-Iy,-Sl,anoviskoopadn6,iei;
soudi, i,e civilisace, pies d6stedn6 richylky je
vlc, jiL iidstvo nemtrZe ztratiti, nem6 myslim
jin6 hodnoty - aie tato hotinota je velik6,i pro
ne?
zachovilni sbatku, ieiil chcetne udrZeti
jako dikaz viry. l*Temysiime,ile nd,m udini 25"valnou nSmitku ten, kdo n6m uvede, Ze civilisace, ztracenS, kciysi p6dem antickeho sv6ta,
doznala piesto svou renesanci. Nejen, ile je
kaZd6mu znhmo, ile forma ducha iecko-iim-

F * - " ' ' * _ - - "

. - - - . ; ; * - - - " - - - _

' f

-a ile
s9-yy-miqgla_
$,b"q*_ryjj-ah. y9 p!i-e.dq-yp!.o

4u-c.boJll-iLq*iad"r#:,ei!tuinseqffi-L--zria,,sp JJ_L_si_oJ,-d.4q__i""1"_o4!i"Ig*!l.a"ci._tgbJlgJ+$:q,_
mi-vs-y-xygi:-slgyi.3a-itas!ryo;,1.gsh*o-{o-q;--.\ez:
ale dod6v6m, Ze i kdyby se tato forma duchovni
kvetla v n6m pied tiemi tisici lety shodou okolnosti, jejichi; nahodily rdz vycitii sprdvn6 histo-

lllri

:-'

't

- -

zrodiia e x n i h i I o, piesto by m6 tento piiklad

st6le znepokojoval, a tim, Le je jediny, by m6
nijak neupokojil.
VSimndme si pi'i t6to piileZitosti, Ze jsme si
ggqsnad dostatedn6 neuv 6domili, j ak-.i-e--y[dg-g!99

rjl.,!em"ji:1._?2",i:;jeebtil_3glliya;;;-niiiae

se mi nikterak jako vdc nutn6 lidsk6mu roKu

pro vlastnosti .ieho po,,,ahy; nejevi se mi /nikterak jako takova, jeLto viclim mnoh6 d6sti
tohoto rodu (svdt asiatsky ve starovEku, germdnsky v moderni dob6), jeil se ji zdaji neschopn6 a mohou tak i zristati. To znamen6,,
ileztrati-lilidstvotutoozdobrl..iegA{_o_y.y_1,!id_e*k,
- '::-'najdq; je jich naopak mnoho, Ee ji
?g.ll__gp_g!
nenajde, prdvd jako dlovdk, ient na3el jednou
.,draholiam na dnd moie a pak jej op6t upustil,
,'
182

,il1
ril

:ze jej kdy opdt spati[.

N-i9..
by mdl m61o naddje,

11,
il

gplirpo-d9!"-t-dqh!qprikpdq..yealycb:jis!9li"%.lle"
-gichzp-9-"F-!-qtll^az.asp-qsr,icp-r*-cls9.-plali$-pr9q-elv
Tento (Vico)
minuly i bu&USl-yy-v-qj".-l_idplre,."----g'.

--

-"'-*

prohla5uje, ile historie je iadou stiidavfch promdn mezi obdobim pokroku a obdobim zvratu;
pod6v5 dya piiklady; onen (Saint Simon) , Ze je
kolisavfm postupem mezi dobou organickou a
tieti
dobou hritickou ; pod6v5 dya*pjiklady;

183

(Marx) , ile.je stiiddnim hospod6iskfch reZimri,

v nichZ kai:dy odstrailuje n6silim sv6ho piedchfidce
; podfw6, j_edSppitkb$: Namitne se mi,
,
i,e tyto piiklady nemohou bfti detndj5i, av6Li-li
se, jak kr6tce twd historie, alespoi ta, jeil je
zndma. Pravda je a vyplfvS pr6vd z t6to odpovddi, Ze historie trv5, piiti5 krStkou dobu, abychom mohli z ni vyvozovati zdkony, z nichi, by
bylo lze souditi z minulosti o budoucnosti. Ti,
kdoZ tak dinf, podobaji se matematikovi, jenZ by
usuzoval z rdzu kiivky a tvaru, jejt na ni zji5tiuje, o pod6tcichjejiho ptrvodu.Je jisto, Ze tieba
dtivtipu nikoliv v5edniho, abychom piipustili, i,e
po mnoha tisici letech ddjiny lidsk6 podinaji.
Nemohu
dosti drirazn6 vytknouti, jakou vzS,enou
,
, duchovni hodnotu piiklid6m sv6dectvf La Bruy'
arovu, ktery pi5e tyto I6dky, a to ve stoleti,
, kter6 bylo n6chylno vdiiti, ile je vrcholnou mezi
lidsk6ho vfvoje: >Kdyby trval sv6t jenom sto
,'milionfi
let, je piesto v cel6 sv6 svdZestia teprve
podfn6; my sami jsme spiizndni s prvnimi lidmi
a patriarchy, - a kdo by nas s nimi nesm65oval
ve stoletfch tak vzdillenych? Ale soudimeJi
o budoucnosti podle piitomnosti, jak6 nov6 vdci
jsou ndm nezndmy v umdnf, ve vddSch, v pifrodd a troufdm si iici, i v historii ! Jak6 objevy
',lze je5t6 udiniti !
Jak6 rozlidn6 revoluce snad
I se objevi na cel6m povrchu zem6,v ii5fch I Jak6,
j je na3e nevddomost a jak6, to nepatrn6 zku5e: nost Sesti aZ sedmi tisici let !<
184

f,,eknu je5t6 vice a to, te mtfieli zkoumdni

minulosti v6sti k jak6si platn6 piedpov6di pro
budoucnost dlov6ka, byla by tato piedpovdd pravfm opakem piedpovEdi uspokojujici. Zapomind s, Le hel6nskf racionalismus osv6tloval svdt vlastn6 jen sedm set let, Ze se pak zami bude
haloval (tento verdilct a minima
schv6,len) po dvandct stoleti a Le zazdfil znovu
sotva po dtyi'i, Lakile nejdel5i doba ndsledn6ho
dasu, z nit mfiZeme v lidsk6 historii diniti z6vdry, je celkem dobou intelektualni a morSlni
tmy. Syntetidt6ji moZno snad zajiste iici, Le
sledujeme-li historii, a vyjma dvd nebo tfi
osvicen6 doby velmi kr6tk6ho trv6,ni, jejichZ
svdtlo jako ndkterfch hv6zd ozaiuje sv6t je5t6
dlouho po jejich zhasnutf, Lrlo lidstvo celkem ve
tm6, stejn6 jako Lililiteratury celkem v ripadku
a organismus ve zmatku. Dodejme je5t6,
coil je stejn6 znepokojujiei, Ze se lidstvo nepiizptisobuje tak 5patn6, jak se 2d5",tomuto sklepnimn reilimu a jeho dlouhym obdobfm.
'v5ak
Abychom se
vrStili k realismu svych
soudasnfkfi a jejich pohrd6ni nezi5tnjrm ilivatem, dod6m, tt, -yrlkg-Iq.fuM^Stfagi
{r}nglgdy

v m6m duchs_:t5,Zi;9,-z_dalilidslyp"_gti.druzgjig
- ,.
_ggjge"q_I-_t-o_t1U!gr,{dU'-r_r*eIggLaziFyEJSkUlSgfI;1*"
j jma_horrsis6.Eyqu_p_L4y-olt_d9*U_
,ilLoy-a_nsp_ti
-_boaf_oJr_j1L"-"u"ytgdgu_Alatehq*lgqglpj+r-Ndboienstvi duchovnihoid,,dujevi se mi, jak jsem vytkl
vj'Se, v d6jin6ch lidstva Stlastnou n6hodou,
185

ieknu vice, iqli_s9--Ul-Ue1gl_dgIefn,Zlejmym z6konem lidsk6 povahy, totl dobfvdni vdci i uctivdni hnuti, jei, je zaji5tluji ;..gqi@
gn-vleg bylo, Ze se hrstce sedavych lidi podai'ilo
ji namluviti, Ze svrchovanymi hodnotami jsou
statky duchovni. Dnes se proboazi z tohoto
klamu, pozn6,v5,svou p1AWp. povahu a svd
_g_biltegnrt- piSni a vyfiiLi v6ledny pokiik proti t6m,
l<doil po staleti ji olupovali o sebe samu. Jsou
snad tito usurp6toii (pokud je5t6 zbyvaji) spravedlivdjli, Le, misto aby se pohor5ovaii nad zkdzou sv6 iiSe, se podivuji, i,e trvala tak dlouho?
Orfeus nemohl se oviem domnivaii, i,e se
Selmy aZ do konce v6kfi daji krotiti jeho hudbou.
Piesto v5ak bylo snad moino doufati, ie se
Orfeus sfm nestane Selmou.
Netieba vytknouti, ile konstatujemeJi tyto
realistick6 vrile a jich ndruilivl zdokonaleni,
uznilvitme pii tom podivuhodny vzrtst dobroty,
spravedlnosti a l6sky, zaznamenany dnes ve
zvycich a zdkonech, dimt by byli zajist6 zaraZeni na5i piedci, i nejoptimistidt6j5i. Nemluvfme-li ani o nesmirn6m zjemn6ni vzdjemnlich
vztaht lidskj'ch uvniti skupin, jeil spolu z6pasi, zejm6na uvniti ndroda, kde je bezpednost pravidlem a bezprdvi budf pohor5enf, ale
piihliZimeJi i toliko ke vztahfim, jeZ jsou naSim n6m6tem, neuvddomujeme si snad dosti,
jaky neuvdiitelnf stupei civilisace dokazuje
zachdzeni se zajatci ve v6lkdch ndrodnostnich,
186

fakt, ile katdd armdda o5etiuje ran6n6 nepid,tele, a instituce soci6lni pede, at veiejn6,
all soukrom6, ve vztazich ti'idnich. PopirSnf
pokroku, tvrzeni, i,e barbarstvi srdci nebyio
nikdy hor3i, je obvyklym tematem nespokojencfi a bSsnfkfi a snad je i nutn6 k pokroku. Historik v5ak, atl sleduje v6lku st6tri nebo tifd, je
zarai,en promdnou lidsk6ho rodu, jent' je3t6 pied
dtyimi stoletfmi pekl v6ledn6 zaiatce v pecfch
na chl6b a je3t6 pied dv6ma sty lety brdnil
d6lnikfim, eby zakl{"dali pomocn6 fondy pro
starce. Piesto v3ak namitnu, Ee toto zjemn6nf
nelze piidfsti nyn6j5imu v6ku, Le je vfsledkem
udeni XVI[. stoleti, proti n6muZ se bouii pr6v6
uditel6 moderni my5lenky; zlizeni vdlednych
ambulanci, velky vfvoj veiejn6 sociSlnf p6de
jsou dilem druh6ho francouzsl<6ho cfsaistvi a
souvisi s >>humanitdiskfmi kli56< Victora Huga-,
Micheleta, jiwit moralist6 posledni poloviny
stoleti hluboce pohrdaji. Existujf jaksi proti
t6mto moralistfim, z nichL ani jeden nevedl
v prav6m slova smyslu kampai lidskou, a
z niehi, hlavnf, Nietzsche, Barrbs a Sorel, by
se rd6li, kdyby mohli iici jako Voltaire: >Vykonal jsem trochu dobra, toti m6 nejlep5i dflo<.
Doddvdm, Ze jsou dnes tyto dobr6 skutky jen
zvyklosti, toLii, dinem vykonSvanym dnes ze
zvyktr, anii se jich ridastni vrile, ani? duch uvaZuje o jejich smyslu, a ile l<dyby napadlo jednou
na5e realisty, aby o nich piemy3leli, nezddlo by
187

mezi tvorstvem. Dodejme, Ze je to v z6kladd

y.edu-sr*yelml"sl?dnq"p_r-edslayrli*ohryZ._priptitento im.perialismus lidsk6ho rodu, jejZ hlSsaji
velici rektoii moderniho sv6domi; Nietzsche,
jry.gievglEy,sr_iZ-bJ_mr.od,rq4gdlie_pe"bu4e
lisrcH-J-arri$fs_h"sy4hp_-edpur.s.glayEg-11-.niz Sorel a Bergson, uctivaji dlovdka, nikoliv n6,rod
nebo tiidu, a to v jeho geniilni snaze, aby
ovl6dl zemi; Auguste Cornte vyzfvd lidstvo,
nikoliv n6jakou stranu, aby se pohrouZilo do
vddomi sehe a udinilo se posltiz piedmdtem
sv6ho ndboZenstvi. MoZno si mnohdy pomysliti,
Ze se toto hnuti stSle vice uplatnf a t'e zmizeii
touto cestou vilky mezi lidstvem, Le se dosp6je takto k >v5eobecn6mu sbratfeni<<, ieil
nepi6telfim neni takov6, aby popiralo toto
nebude nikterak potladenim n6rodnostv3ak
7-.,,tvrzeni.Alpderui_lyg"!-nl_igglg*Pry.lr:ell.,y-proti
/ q'.src
ducha s jeho choutkami a pfchou,
nfho
p{ahqel}elli-jds3fpfis]esL"rit;"is._'_u-et
ale naopak jeho svrchovanou formou, ie7to
snyg-_
__suZg_i_e5_!e
n6rod bude se zvdti dlov6kem a nepiitel bude
F,ekli jsme vf5e, Ze logickirm cflem tohoto
se zvdti bohem. A tehdy sjednoceno v ohromnou
ripln6ho realismu hlSsan6ho nyndj5fm lidstvem
je organisovan6 vzdjemnl vraildlni ndrodri nebo
armSdu, v ohromnou tov6rnu, neuzndvajfc led
heroismus,
disciplinu, objev, tepajic kaZdou svotffd. MoZno si v3ak piedstaviti jinf cil, jenZ by
bodnou a neziKtnou iinnost, nekladouc iiil nabyl naopak jejich usmiienim, jelto zem6 sama
prosto dobro mimo svdt skutedny a nemajic jit'
stala by se statkem, jehoZ se nutno zmocniti, a
jin6ho boha neil sebe sama a sv6 cht6nf, dopochopili by konedn6, Ee lze ji sprdvn6 vyuZfti
sp6je lidstvo k velikfrm v6cem, totii' ke skutoliko sjetlnocenostf,kdeZto snaha po odli5nosti
tedn6 velkolep6mu ovlidnuti hmoty, ieL je obbyla by pieddna3Srodem lidsk6mu rodu, py5n6
-;n
klopuje, ke skutedn6 radostn6mu v6domi sv6
vztyden6mu p"oTi--rrs"*u, .o* il;i
sdm.
moci a sv6 velikosti. A d6jiny se usmdji, poA vskutku takov6to hnutf existuje; nacl tiidami
mysliJi, ile Sokrates a JeZiB Kristus zemieli
a ndrody existuje vrile lidsk6ho rodu, ovl6dnouti
za tento rod.
-v(gt,a vzt6tneJil'iditidbvtostV tieribril.a'iioainSch od konee zem6 k druhdmu, chvdje se celir
L924-t927.
lidskd rasa pychou a klanf se sob6 jako odli5n6
se mi nijak nemoZnim, ile by je zakdzali. _Do-

/r' "' '

'1'+

/ t /

'
I.t t')' "' t'

188

POZNAMKY

POZNAMKA A. STRANA 10.

Ze sc politickd

adind

titkaii

dnes mnohem odtiiho

poitu lidi nei iindy...

Je velmi obtiZno zvdddti, do jak6 miry byiy

davy vzruseny politickyrni uddiostmi sv6 doby
(nepiihliZim ovdem li hnutim prav6mu slova
smSrslsiidovym). Davy nepi5i svych pam6ti a
ti, hdoZ sestavuji sv6, nernluvf o nich. Piesto
viak myslim, nebude naie tvrzeni piili5 popirdno. VSfmSme-li si toliko Francie a obou piilrladfi, jeZ uv6dirn, zd6, se mi jisto, Ze kdybychom spatiili znovu v t6to zemi hnutf jako n6boienskd v6lky, neuzieli bychom ohromnou vdtSinu, krajii, jet by nemdly jin6 vriind ne?nend,vist k voj5kfim, af nilleZeji kter6koliv stran6,')
') Ba.beau, Le Village sous la"neien r6gime, fV, III,
L. Gr6gorre, La ligue en Bretagne, kap. VI., Ron:p,nel,
La Vjlle et la Campagne au XVII sidcle, I, I. >Venko-

190

ani vzddlanych m65tl6kfi, kteii by vedli denik,

v ndmil jsou vdnov6ny ud6lostem, jako kdzdrrt
Lutherovu dvd i6dky, jako tisici drobnym pii
hoddm, jeZ vypravuji.') Nemyslim ani, te bychom mdsic po dobyti Bastilly spatiili cizince,
jetfi by cestovalpo Francii a psal: >13.srpna
vart6,< pravi L. Rornier, >>piistup,ev2|1 na jinou vfru
vskurtku jen tam, kde jirn to bylo na prospdch, zvl65t6
tam, kde mistni vrehnosti daly ,svfrj vliv d,o sludeb nov6ho n6,,boZenstvi, ne'bo koned.ni, kde katolick6 limd,Zstvo
opustilo irplnd sv6 farnoisti. Tieba ise miti na pozo,ru,
abychcrm pokl6drali za prote,stanty v5echny >>'sedl6ky<,
kteii se zfi6ashrili rpustoieni opatstvf a zdmki'za
obdanrisk6v6lky.< (Le Royaume de Cath6rine de M6rd'icirs,
sv. II., str. 294.) Roimie,r cituje slova soudasnika: >Ce,l:i
Eirf' kraj nevf vlastn6, co je tato nov6 d,ok0rina<.
') Le livre de rais'on de M. Nicolas Versoris, (H I a v n i
kniha
N i c o I a s e V e r , s o r i ' s e , P a n n d t ih i s t o r i c k 6
,spo,lednosti v PaiiZi, sv. XII.). Au'tor, advok6t palftsk6ho parlameintu, v6nmje rowr6Z dv6 }Sdky tud,5,lostern,
jako je 'zrada kone't6,bla bor-r,rbonsk6ho, podeps6nf
Stejne stanovisko v Denik'tr
smlouvy madridsk6.
p a IIZ sk6h,o irn6 3 I ana (Journa,l d'u,n, Borurgeois
de Parirs 1515-1536); k veiejrnfm ne5tdstim, jei lili,
je a,utor hhnbooe trhostejnf, pohrorna Pavie miu' nernuki komenfr6ie. >>Cose tfde srnlouvy rnadrid,sk6,
je pozoru,hodno,<<'pi5e soudasnik, >Ze pii vyhl6Senf minm
nebyly rpoiSd5ny ve,lk6 radovSnky, rani o&r,n6,pondvadZ
se toho nic nedrbalo.< (I;avi,sse, Hist'oire
de
F r a n c e, V. 49.) Soudasnici vypr6v6li o lhorstejnosti
paffZsk6ho lidm pii
miru
Wes'tf6lsk6m, po birtvE
u Rossbachu, ,ba i po bitv6 u Val,my a Navarinnr. >>26leZitost Val,rny v5rvol6,vala v prvmfch dobSch jenr rn5,lo
vzruiend.<< (Kellermann.)
Zrada vzdclanctr.

191

t3

1789. NeZ opustim Clermont, zaznamenam, Ze

se mi piihodilo, Ze jsem vedeiel p6tkr6t nebo
lestkrd,t u tabule ve spolednosti asi dvaceti nebo
tiiceti osob, kupcfi, obchodnikri, dristojnikt atd.
Nenrohu vyliditi bezvyznamnost a pr6zdnotu
hovorrt; sotva shivko o politice, kdyL uZ se nernyslilo na nic jin6ho. (Arthur Young.)s)
Co se tyde v5,1ekmezi st6ty, bylo stanovisko
lidu asi dlouho takovrS,jak popisuje Voltaire
u tdchto iSrdcich: >Jak6 to opravdu politov6,ni
hodn6 zlo, toto mnoZstvf vojdkri vydrl'ovanych
neustSle v-{emi kniilaty; ale jak jsme ji? pozna^
menali, toto zlo piodi t6Z dobro: nSrody nemisi
se do v6lky, ji, vedou jejich vl6dci, obdan6
obleZenychm6st pfech{,zeji dasto z jedn6 nadvlSdy pod druhou, anit, jediny obyvatel piiehazi
o Zivot; jsou jen odmdnou toho, kdo m5, nejvice
vojSkfi, kanontr a pendz (Essai sur les moeurs,
Je5td v roce 1870
Pojedn6ni o mravech).
pravila pruskd sluZka francoazskemu zajatci,
zamdstnan6mu na statku, kde pracovaXa: >>AZ
v67ka sl<ondi,vezmu si t6; divi5 se tomtt, co
ti lfkdm, ale viS, pro nds vlastenectvi mnoho
neznamenS.<Myslim, he v r. 1914 mnoho sluZek
pruskych i jinych poznalo ve sv6m srdci a dokilzalo skuthem tento nedostatek patriotismu,
ale chci tvrditi, i,e jen mdlo jich by to bylo vyvypr6,vi, Ze kdyZ ,se vy.pt'5val v ml6.di
) lIt-h"l"t
starce, jakf dojem nai udini,l rok 93, d,ostal takovouto
odpov6d: >Byl to rok Spatnf'ch papl,ru.<

1,92

slovilo, a to i pied sebou. Neni snad dnes prdv6

novynr zjevem, ile n6rodovr5pocifuji politick6
v6Bnd, ale i,e je chtdji pocitiovati; tento n6rol<
ostatnd stadf, aby se stali dinnymi a aby ski'tali svym vfidcrim nejlep5i pridu k vykofistlov6ni.
POZNAMKA

B. STRANA

25.

Ludaik XIV. nepomltllelpo aneksi Elsaska nikterak

n a t o , a b y t a m z a k d z a l n d m e c k o ui e C .

Ai, roku L768, napadlo monarchii zaloliti

v Elsasku >Sholy, kde by se vyudovalo francouz5tin6.< Vidal de La Blache, jent vyprSvi
tuto udSlost (La France de IEst, I. VI), dod6,vir: >Nebudme nikterak pohorSeni touto lhostejnosti (t otLzce jazykov6), vyvodme z ni
spi5e poudenf,jeZ obsahuje. Pozdvihuje n6s nad
itzce i,6rliv6 koncepce,jeL potom ozbrojily, pod
zdminkou jazykri, n6rody proti nSrodrim. Pi'en65i n6s do doby, kdy vlfidl jinjr duch v lidskych
vztazich..Nebylo tehdy ot6,zky jazykovl. Stlastn6
XV[I. stoleti, kdy vilka nevedla k trval6 nen6visti, kdy jed n6rodnostnich z63ti nebyl odkov6,n a po libosti jitien v5emi prostiedky, jimiZ
dnes stdt vl6dne, i Skolou.< Yyznalni historik
zapomin*, ile st6t vlSdne tdmito prostiedky .se
s o u h I a s e m n 5"r o d fi. Ndrodov6, nebo aspofi
jejich vzddlan6 tiidy, povst6vaji pod vedenim
svfch spisovatel& po sto let py5nd proti sobd
svou i'edi, svou kulturou; bytl se i setkali jednou
193

l3*

s neodekfivanymi n6sledky tohoto stanoviska,

jako se d6je dnes Francii v hesnhzich s Elsaskem.
pozNAmrA
O svazku kapitalismu,

c. STRANA 28.
antisernitismu, antidemokra-

tismu s nacionalismem.

Neklamme se o pevnosti ndkterych tEchto

svazkfi. JestliZe v65n6 ]<onservativni pochopily
ohromny prosp6ch vypl:ivaj ici z toho, Ze se
ztotoilituji s v66ni n6rodnostni a tEZi takto
z jeji popularity, moZno-li i piipustiti, Le se
vpravily do hry a pdstuji upiimn6 toto hnutf,
je nem6nd jisto, Ze konservatismus (hlavn6 kapitalismus) je v podstatd dimsi naprosto rozdilnym od patriotismu, a Le tento rozdil, ieho?
projevy jsou v d6jin6ch nesdetn6 (kolikrit burZoasie vyjedn6vala s cizinou, kdyil v tom viddla
svrij prosp6ch) mfiZe se jednou znovu projeviti. Lze si velmi dobie piedstaviti, Ze francotzsh6 burZoasie, shled6vajic, i,e je jeii d6dictvi
rozhodnd piili5 ohroZeno z6konoddrstvim republiky, obrdtila by se jednou proti Francii. Vidime to ji? ostatn6 na rodindch, kter6 od n6kolika let nechfvaji unikati svrij kapitdl do ciziny. Tvrdim tot6t o v63ni monarchisiick6.
MoZno si piedstaviti velmi dobie, Ze mnozi
adepti t6to v63n6 odhodlaji se jednoho dne poSkozovati n5rod, jenil odmitS, rozhodn6 provZdy
reilim, jejt vyi,aduji. Mohu to, myslim, iih kon-

194

statovati, vidimJi, jak monarchistidti spisovatel6 prohla5uji, i,e >>odSprevy k Mekongu

cely svdt vi, Le Francie je tak zeslfiblil, te to jii:
hranidi s rozkladem<<.Pies to v5ak tato hnuti
jsou je5t6 vyjimednS,,a ti, kdoZ je pdstuji, bv
nedoznali, a to snad poctiv6, ile chtdji Skoditi
sv6mu n6rodu.
BurZoasie m6, ostatn6 je5t6 jiny zi"jem na
udrZeni nacionalismu a obavy pied v6il<ou. Tyto
city vytvdieji v n6rodd jakousi permanenci
vSledn6ho ducha. Piesndji vzato, piispivaji
v lidu k tomu, Ze piipou3ti snadno hierarchii
a piijirni rozkazy, uzndvS"svrchovanost, toti?,
pr5v6 k vlastnostem, jichil se pieji od ndho ti,
kdoZ cht6ji, aby jim stdle slouZil. Temn6 cit6ni
t6to pravdy vnukS burZoasii podivnou nechut, jiZ
jevi ke kaZd6mu pokusu o mezindrodni sbliZenf,
atl je piedklSdaji jeji vl6dci v jak6koli form6.
Tato nechut pochdzi pry z toho, Le shledivd
naivni a neopatrn6 vdiiti, ile nSrodnostni z65ti
vyhasnou. Pochdzi v podstatE z toho, Ze n echce, aby vyhasly.
Vf, ile udrZov6ni
tdchto z63ti zaplati Zivotem svych ddtf, ale nev6"hdpodstoupiti tuto ob6t, mfiZeJi za tuto cenu
zachovati sv6 statky') a vlSdu nad svymi slu')

,O,bdivujeme se hlubok6 radE M,acchiarve,lliho, jiZ

dfnd knii,eti (kap. XVIII.):
>Pipdev5irn tieb,a se varovati odrnfi,mati'jrrn6nJisvfch poddanfch, nebot
lid6
zaporninaji
spiSe na ztrdtu,
sv6ho otce
neZ ina ztrit,tm dEdictvf.<

195

I
*
$

Zebniky. Je v torir velikost egoismu, jeni' neni

snad s dostatek ocendn.
pozNAurA

D. STRANA 39.

O aztahu moderntch katolikfi

ke katolicisnttt,

pi ekdi i-li j eiich na cionalisrnu.

Dobryrn piikladern je stanovisko ndmeckyc,h

katolikfi, jeL zaajimaji po clvacet let. Bylo vylideno se v3emi Zddoucimi detaill', v kr5sn6
studii Edmonda Blourcla>Nov6 Centrum<<a katolictvi.') TJzI'tme,ile nyn6j5i stanovisko mnoh6ho nen6meck6ho katolika se mu podivn6 podob5.
>Centrum<<prohla5uje, i,e je politickou stranou, jeZ si vytkla za svou vlastni rilohu zastupovati z6jmy cel6ho nSrcda, ve v3ech oblastech
veiejn6ho i,ivota, ve shod6 s principy kiestlansk6 doktriny (Katholische
Weltanschauung,
katolicky svdtovf ndzor). Brzo
nato ohlaluje se politick6 akce zaloZenh na
B a>kiestjansk6m
z 6 k l a d d <( c h r i s t l i c h e
jednim
jejfil
je
s i s) ,
takto definor'in
vyznam
z jejich apoStolfi (Dr. Brauweiler, duben X913):
ur>V oblasti praktick6 dinosti jsou pojmy
d o v S n y c i l e m . F o r m a c i p o l i t i c k y c hp o j m f i
tu moZno srovnati s vytvdienim pojmfi pr6vnickfch. PrSvnik tvoii sv6 pojmy b ez v 3 e h o
')

Uveiejndna r\ze rsbonniku rne";zvartdm llA.liernagre

et les Al,li6s devant tra conscience chr6tienne, (Bloud
a Gay 1915).

196

j in6ho zile tele, lei, toliko k potieb 6,

k f unkci f deIu, jeji; sleduje. Nikdo
nemriZemu vEak vyditati, Ze jeho pr6vnf pojem,
takto stanoveny, je fale5nf. V t6mte smyslu
mriZeme mluviti v politice o ki'esdanstvi nebo
kiesfansk6 doktrin6.< Konedn6 r. 19L4 uveiejiuje Dr. Karel Bachem z Kolina n. R. broZuru
nazvanou >Centrum, katolick6 doktrina, praktick6 politika<, v nit prohlaiuje, Le doktrina
>universdlniho ki'estlanstvi< je jen politickou
formuli k umoZndni spoluprdce katolikri a protestantfi, hlavnd v parlamentE, Ze s hlediska n5boZensk6ho m6 tato formule toliko negativni
vyznam, Ze jen nazna(uje risili bojovati proti
materialismu, ateismu a nihilismu, Le, co se
tyde jejiho positivniho obsahu, je vymezena
pruskou
r i s t a v o u , j e L s t a n o v iv p a r a g r a fech t4 a 18 >kiestianske nfboZenstvi< jako
>,z6"kladstStnfch instituci<.
Takto, vyvozuje velmi spr6vn6 Edmond
I3loud, pro Dra Bachema stfx6, se piedpisem
viry pruskd fstava. Zamlitte pruskou
prospEchem
fistavu
ndrodnim
a,
mdte du3evni stav mnoh6ho soudasn6hokatolika.
Stanovisko n6meckfch katolfkfi je, myslim,
vfrazem jist6ho obecn6ho katolicisrnu, jenZ je
spolednf dnes i jinf'm nSrodrim, prohlSSenirn
tohoto rdza:
Katolidtf dlenov6 >>Centra<<
zristivaji indivi197

du6ln6 katoliky, ale s t r a n 6 j ak o i,t o s tr an6 netieba se stav6ti na pfidu katolick6 koncepce sv6tove.
A ddle:
Papei, a biskupov6 jsou autoritami v otS,zce
n6boZensk6,ale kdykoliv jde o z*,leLitosti politick6, neuzndv6me ani autority papeile ani biskupfi (trdmond Bloud nafiiili na rozhovor, jejL
p i i n d 5 iv d u b n u 1 9 1 4 G a z e t t e d e F r a n c f o r t, kde jeden z piedsedri smi5enych syndik 6 t f i p r o h l S s i l ,, r i l e n d m e d t i
katolici
m a j i p ap eZe n a d h I a v u.<)
Nelze t6Z nev5imnouti si hnuti, jeZ neni jen
vlastni naiim sousedrim, projevujici se tim,
co nazyvd Edmond Bloud >odklerikalisov6nim
Centra<<,a jdsotem velk6ho nacion6lniho orgdnu
ndmeck6ho (Prusk6 andly), konstatujiciho, ile
>katolickd
spEje k odidea stdtu
ultramontanisov6"ni,
aby se znacionalisovala.<<
Stanovisko n6meckfch katolikri, pokud je jim
spoledn6 s jistfmi
katoliky toho kter6ho jin6ho n6roda, zd6 se mi posl6z zvl6,3tl spr6vn6
vystiZeno t6mito dv6ma p6knfmi protesty, jeL
se proti ndmu pozdvihly a jeL uvSdi Bloud.
Jeden R. P. Weisse:
Existuji, pravi vyznalny teolog, detn6 druhy
politick6ho katolicismu. . . I{ejhor5i ze v5ech
zaklfldd se v tom, pohliii-li se na politiku distou,
politiku soci6lni a politiku ndrodni nejen jako

198

$i

lfi
,ft'

'1!ii
',f
'iIi'l
11
lt:. '
"*i,
$'i'

:h

P$r
ttfi

fi'
,f

,i,
i
'ili
1:
,ii'

ff

by byla zcela nez6visl6 na n6boZenstvi, nybri:

jako by byla i m6f itkeffi, podle n6hoZ
do jak6ho stuPnd Ize
lze urdovati,
ci s mu nebo kiestlanZ
i
t
i
k
a
t
o
l
i
vy u
iivot6.
stvi ve veiejn6m
Druhf kardinila Koppa (tehdy biskupa fuldsk6ho) v dopise, jeiil psal tento prelSt r. 1887:
Vitr Silenstvi vdje, bohuZel, mezi n5mi. Diive
jsme se piidrZovali principu: nejprve vira,
potom politika.Nyni se hl6s6: Ne jprve politika!
Cirkev a vira potom.
FranV i d i m e ,Z e n a 3 i k a t o l i c iv A c t i o n
gaise nebyli piili5 vynal6zavi.
Edmond Bloud cituje slova n6meck6ho nacionalisty, o n6mZ bychom soudili, ile je proneseno s na5i strany Rjtna: >>Nutnoznacionalisovati katolicky lid, aby se potom zrekatolisoval.< Zamyslfme se t6Z, kdyi; doddvS, Ze se
v Ndmecku mluvi b6Zn6 o >>gerrnSnsk6mkatolicismu< jako protikladu katolicismu romSnsk6ho.
POZNAMTA

E. STRANA

45.

Duchovnl iloodk osoojuie si politickd odind' und{i

do nich znain! pfinos sad citoaostit je-li umdlcemt
s z t Cp i e s a d d i i a o s t i , i e - l i m y s l i t e l e m , s z t d m o r d l n i
Prestiie v obouPiiPadech.

Tato prestiZ je novotou v d6jinich, aspoil

v tom stupni, v jak6m ii spatiujeme. udinky,
jeZ vyvolalo ve Francii za af.6ry Dreyfusovy
1.99

?,asaLeni>intelektu6trri<,anebo v r. 1914 nejen

v jejich zemi, ale v cel6m sv6t6, tak zvany majsou
nifestn6meckf ch intelektuSlfi,
jimiz
obdobnych nespatiuji v minulosti.
vdci,
Nelze si piedstaviti, ile by iimsk6 republika
byla ve sv6m vj'boji proti Karthagu podporovdna souhiasem Terencia nebo Varrona, ani i.e
by vl6,da Ludvika XIV. byla schv6lenim Racinovym nebo Fermatovym posilena ve v6lce
s ilolandskem. Tato posila ostatn6, jit zisk6,vit,
dnes veiejnS, 2t,le'iitost souhlasem lidi myBlenlry, nebo tdch, jiZ jsou za n6, pokl6d6ni, dini
velkou dest modernimu sv6tu. Je to :6cta vzdilvan6 duchu, jejiil, pilklad lidstvo dosud je5tE
neskftalo.
Ov3em tato prestiZ m6, dvoji ri6inek. PosilujeJi moderni duchovni dlov6k jistou v6c tim,
ji za to naopak
i,e ji d'hv6,sv&j hias, podlcozu,je
velice, odpirSJi ji jej. Kdyby byli v r. 1915
lid6 jako Ostwald nebo Mach neschvalovali
iinfi sv6ho n6roda, znalnf by jej byli poSkodili. Duchovni clovEk, jeni dnes odsuzuje
realismus st5tu, jeho? je souddstf, dinf tak
na rijmu tohoto st6tu.1) Z (,ehot vplyvS, ile
tento ve jrn6nu praktick6ho prospdchu, ieii;
nn6 za rikol chriniti, m6, pr6vo a snad i povinnost jej trestati. Spr6vnf i6d v6ci je tedy
taliovy: duchovnf dlovdk, v6ren sv6 pod-

stat6, k6,r6,realismus st6tri, nateil tyto nem6n6

v6rny sv6, rjcu d6vaji piti bolehlav' Velkf'
zmatek moderniho svdta je v tom, Ze duchovni
fidea,iif, nek6raji realismus st6ttr, ale naopak
jej schvaluji ; tudiil nepiji bolehlavu.')
Dodejme, rze mimo tento zmatek moZno
zjistiti je5t6 clruhy, ien? nast6v6 tehdy, kdr6Ji
duchovni dlovdk realismus st6tu a tento ho netrest6, jak se stalo na piiklad ve Francii za
at6ry Dreyfusovy, trrdy ritd, vyladoval, aby duchovni lid6, jak to ostatnE udinili, dovolSvali
se abstraktni spravedlncsti, ale kdy snad t'6''
vyZatioval,o.by st6t, podkozenjejich idealismern
ve sv6 moci, je uvrhl v i,alfft. Je anarchii, pro'
vadi-li duchovni dlov6k dilo laikovo, ale ie t6i'
anarchii, kdyZ iaik mluvi a jedn6 jako duchovni
dlovdk, kd;;rl ti, iimt, je uloZeno, aby h6jili
n6rod, hl6saji svou viru v odstran6ni hranic'
vseobecnou l6sku nebo jin6 spirituS,lnosti.')
VidimJi, jak tolik fiiosoffi se zabyvS.ien bezpednosti std,tu, zatim co ten ktery z nasich ministrfi
snati se, aby zaved| l6sku rnezi lidmi, myslim
na, proslov Dantfiv:

1) Rcrvm6Zje nr,u k tcvmiutieba vfce odvahy nei dffve.

') Zola, Ro'main Rolland, Einstein piti v5ak pies to

bolehlav.
') Je-ili tieiba jim ifci, jako ierkl TunePt Ludviku
XVI.: >>Sine,va5e krSlovstv{ j e u t o h o t o s v E t a . a
Existuje t6L nrada laikt'

200

201

t1

ir

aby nebyli piisn6 souzeni svymi spoluobd&try,

kdyby byli jednali jinak, nebotl moderni duchovni lid6 ji? nechdpou, ile drikazem stanoviska, jeZ se vskutku shoduje s jejich rilohou, je
prdv6 nepopularita u laikri, jei, z ndho vyplfvS.
Nejvfznadn6j5i v5ak zde je pro historika, Ze
vnucovdnf vojensk6 sluZby kndZim nevzbuzuje,
protestfi cfrkve. Ndkteff
zd{ se, nijakfch
z t6chto doktorfi stanovi dokonce (Msgr. Bapr6vo):
tiffol, Cirkev
a v 6 ,l e d n 6
>O opr6vn6nosti vojensk6 sluZby neni il6dn6
pochybnosti.') Je t6,
zajimavo, vidfmeli
katov Apologetick6m
slovniku
( d l S n e kM f r a v S l k a ) v 6 3 n i v 6
lick6
viry
tisili autora (P. de la Bridre), aby stanovil, Ze
no5eni zbrani, i u duchovnich, nepiidi se nikterak kiestiansh6mu z6konu. Pies to v5ak vy55i
duchovni autority nesdileji, zd6"se, alespof, veiejn6, nilzor tdchto teologfi, nebotj kandf kndz,
jenil b6ie na sebe zbrait, uvali na sebe stejnd
jako v minulosti interdikt - jetfi je v5ak zruSen chvfli pot6, kdy byl pronesen.
Patriotismus kn6ze, jeho souhlas s v6lkou,
jsou v6ci, za n6t ho moderni laikov6 zlejmd
chvdli (viz mnohf text Barrbsriv); difv6jSi

Obracfte k niboilenstvf toho,

jeni, byl zrozen, aby se opdsal medem
a prohla5ujete krdlem toho, kdo m6l bfti
kazatelem.
Proto v55 Zivota bdh jde nepravou cestou.
Piesto v5ak neni na mn6, abych vytykal
tento druhf zmatek a neni mou rilohou proti
ndmu bojovati.
PoZNAMKA
Uaaime,

jah

F. STRANA 51.

snadno piijimaji

dnes knddi oojenskou

sluibu.

Tato snadnost je, myslfm, vskutku s to, aby

upoutala historikovu pozornost. piedpokled|
zilejml u t6ch, kdoi, ji hldsaj i a jejichi: z6"konem je odurnliti kai,d6mu pozemsk6mu poutu,
jakousi upifmnou ndklonnost ke
sv6 zemi.
ZdA se viak jisto, i,e za poslednf v6lky
vdtsina sluhri Jezfse Ifuista schopnfch nositi
zbrair, byla by bfvala Sfastna, kdyby byla mohla
h6jiti svou vlast, atl byla tato vlast jakdkoli
a nechtl m6la jakoukoli piedstavu o ryzosti jeji
vdci. Je to velmi zajimavy zjev: ndkter 6 kleSterni iSdy belgick6 (a jin6 prf tak6) usazen6
za vypuknuti vilky v cizin6 a jimi,
bylo
jejich
vl6dou
uloi,eno, aby
tam
s e t r v a I y, snaZily se vrdtiti se do metro_
pole, aby mohly vykon|vati vojenskou sluZbu.
Je pravda, ile chovdnf tdchto mnichri lze snad
vysvdtliti nikoliv patriotismem, ale obavou,

') Spisy M'sgra Batiffola dokazuji t6s,i, zde obrhajovancxu, tou m6rou, ,2e vShdm citovati auto,ra, jenZ mi
plispiv6
tak
znadnE. SnaZi se na rpiiklad dlourze
vykl5dati, Ze d,uch kierstlarustvi dospdl k doktri'nd mor6lky v5l,ky, &nJitZ,s,por,u5u,je.

203

risq$r!4!!6qssqr

laikov6 mu to spi3e vytfkali a r6di mu piipomfnali eity, o nichZ soudili, Ze se shoduji s jeho
riiadem. YSleEnd horlivost Jana XII. a Julia II.
byla piisn6 k6,rina jejich soudasniky: mimo
Erasma - typ spisovatele, jen? byl proniklf
rrddomfm vysok6 rilohy duchovniho dlov6ka a
neustdle mu to opakoval (>jejich tonsura jim
nepiipominS, te' maji bfti osvobozeni ode
r'Sech v55ni tohoto svdta a piemy5leti o vdcech
nebeskychu) - pi3e Ital Tizio: >Je podivno, Ze
biskupov6, jejichl, rilohou je, aby byli mirumilovni a nezdvislf, spolupracuji na prol6v6,nf
kiestiansk6 krve<. Francouzsky bdsnik Jean
Bouchet ukazuje zarmovcenou cirkev zapiisahajici Julia II., aby ustal ve vdldenf (je pravda,
Ze Julius II. vedl vdlku s Francii) :
V65 patron,
pro svdtsk6

pan Petr
svatf
vdci nikdy n evdldil.

Ve Snu v sad6, jak6msi formul6ii mor6lnich doktrin, b6Znfch ve Francii ve XIV.

stoleti, nachdzime dialog mezi rytiiem a kn6zem, v ndmi tento dovoldvd se pro svtij stav
prdva k vdldeni, a rytif m.u piipominil, >Le zbrandmi l<ndZijsou modlitby a slzy<<.Je zajfmavo
viddti vdlednika, jen? vt-zfv6 sluhu duchovniho
k zachovtvdni jeho rilohy, a jerfi shleddvS, Ze
toto zachovfwini je nutn6 pro sprSvnjz b6h
svEta: je v tom ehdpdni duchovniho stavu a
jeho sociSlniho vyznamu, coh nal6zdme ziidka

204

u modernichlaikri, i u nevoj6kt, iekl bych pfedev3imu nevoj6kfi.')

pozNArvrxA G. STRANA 6?.
Tcnto

ndorat,

k ndtnui

stndfuje

t'ct-t; semu
"':::ri:';;h:r";,:::i.ie

kaid!

dittdk,

vy-

ie Praodiad

Vzhledem k civilisadnimu fdinku takov6hoto

lideni uvedme tuto kr6snou strSnku:
Toto divadlo dlov6ka sklitan6 dlov6ku m5
znadnl mor6lni ridinky. Cenn6 cvideni inteligence, vzrrist tivahy, v5estrannd rozSifeni n6"'
zoru jsou piedev5im vysledkem zvyku, jejZ si
takto osvojujeme, vychS,zime-Iize sebe samych,
abychom vnikli do druh6ho, abychom ch6pali
diny, pi'idruZovali se k v5Snim, citili se strastmi,
hodnotili drivody druhi'ch lidf. Schopnost
') Tu je str6.nlka vyjadiuifci, zdd se, aL na ,svou vaSnivo,st, cit6ni vEt5iny modernich laikri, co se tfde patriotick6 loyality kn6Zi: >Fra'noou,zsk6 kn6Zstvo je woucnE
vlasterreokr5, slouZi statednd v ohni, rozhie6uje a uabivh
v5echny Ciny voj4ka, pokl6d6 ab6Lrnuti z vojonsk6
sluZby za poturlxn6 a soudi je. Je-Ii ve shodd s ev'af,rgeliem, neplistruii n6,m rozhodovati. Jsrne jedin6 Francouzov6 a vlastenci, mriZeme je'n schvalovati a obdivovarti se vlasteneckj'rm f'ranoouzskfrm kndZirn a mmrichrim'
Francou,zsklf kndz, ide-li ,o N6mce, n6mec,k'i kn6z a pastor, jde-,li o Frarrcovze, je bez milosti. Vlast pfederr5firn!
Bij!
Ve jm6rru kiestiansk6ho Boha odpoiuStfme
Bij!
'2e zabl1lte
v6m, kiestlanE, a velebi,me v6,s z'a to,
kiesf,any!< (Urrbain Gohier, La vieille France, uvedeno
Griliotem de Giwy, Le Chrisrt et la Patrie' shr. XII.

um6lce pienS5end na posluchade nebo na divdka, tato schopnost sdileni a piipodobilovdni,

je protikladem egoismu, je podminkou sn65enlivosti, shovivavosti, ano dasto i spravedlnosti.
Posl6zejsou d6ny divdku lekce cnosti, a nikoliv
nejm6nd ridinn6, jii, tim, ile je postaven do situace, kdy je mu chvSliti nebo zavrhovati diny
nebo my5lenky, jeil jsou mu piedv6ddny v piipadech, v nichZ jeho vlastni prospEch neni
zridastndn. Pozndvd neustdle svrij obraz v herci
epopeje, dlovdku jako je sdm, vykonavateli
vrile a v65n6, jeho? zkou5ky, snad zveliden6, rjsou plesto cizi jeho zkuSenosti. I vznikaji
u toho, kdo se spatiuje takto na sc6n6 v osob6
druh6ho, hlavni :fukazy,jeL charakterisuji uv6dom6l6 lidstvi a mordlku: nestrann6 objektivace sebe vzhledem k sob6 sam6mu, generalisace v55n6, motivu a zilsady, risudek zaloienir
na v5eobecnosti,ndvrat k sob6 sam6mu, z nLho?
vyvozuje povinnost, jasny a urditf cit, jak
i'fditi vrili.
Nedomnivejme
se vSak proto, ile
bSsnik mh za rikol uilitednost
nebo
m o r 5 I k u. To pr6vd by znamenalo, Le nemS
dostatek um6leck6ho cit6nf. Uditi, moralisovati,
je nepiimfm cilem umdlcovjzm,totiil nexistuje
proi soustavnd, dospivd k ndmu jen tehdy, nestanovi-li ho piedem, a n6kdy k ndmu dospiv6,,
tehdy, kdyi, se zd6, jako by se od n6ho vzdaloval. Chce ien dojfmati, vzru3ovati. A tu se

206

pr6v6 sthv6, Ze vychov6,v5",

odi5tiuje,moralisuje.
B6snik vsliutku, a mluvim piedev5im o n6m,
o b r a c is e k e v S e m .T o z n a m e n * , , L e n r l U . i , e
vSeobecnost, bytl se
toliko
op6vati
i zd6lo toto spojeni slov bizarni. Op6val by ji
marnd ve fonn6 osobni, neboti jinak by nebylo
lzivota v jeho fikcich, - v5'lu6oval by pr6v6 distou, nepochopitelnou, nevyslovitelnou individu6lnost, jei, by byla zbavena pravdy, kdyby nevy- "
jadioval vztah.') Zev5eobecilujev55ei, zu5lechtluje ji tudiZ a zhroveil ji dini piedmdtem pozorovinf, rivahy a nestrann6hovzru5eni. Posluchad
odpoutin od svych soukromych piedsudkfi, pom6rn6 nizkych, cit6 se pienesen bez nad6je a
bez b6zn6 alespoi piili3 osobni a pifli5 pfftomn6, do v}'i!i oblasti v55n6, lidstvu spoledn6,
zakouSi blahf' ridinek du5evnfho povznesenf;
jeho r'6domi je dodasn6osvobozenood egoismu.
(Renouvier, Introduction i la philosophie analytique de lHistorie, uvod do analytick6 filosofie d6jin, str. 354.)

t
1

p o z N A u K A H . S T R A N A7 1 .
Napoleon,ien| ulodil policejnimu ministru, aby bdll
nad tim, aby ddiiny Francie byly psdny podle kon'
oencij eho trfinu.

PodSvdme n6kolik fragmentfi piipisu, ieii;

diktoval v t6to vdci Napoleon v Bordeaux 1808.
') Vidime zde j,asn6, v jakdrn smyslu je Renoiuvier
inrdividualistou. (Srv. str. 94.)
Ztada uzdlanct.

207

I
,;i

t,l
It

Vidfme, Ze prohla5uje historickou koncepci, jiZ

praktikuji mutatis
mutandis
mnozi
z naSich historikri minulosti:
Neschvaluji principri vyjddienfch v piipisu
Ministerstva vnitra; byly spr6rrn6 pied dvaceti
roky, budou sprdvn6 za Sedesdt, ale nejsou
sprdvn6 dnes. Velly je jedinf pondkud podrobny
autor, jenil psal o d6jindch Francie. Chronologicky vytah presidenta H6naulta je dobr6, klasick6 kniha; je velmi uZitedno pokradovati v t6
i on6.
Je nejvf 5 z6vailn|
zajistiti
si,
v j ak6m duchu budou ps6ti pokradovatel6.
U l o Z i l j s e m p o l i c e j n i m um i n i s t r u ,
aby bddl nad pokradov6nim iVlillota a pieji si,
aby se oba ministii dohodli o tom, aby obstarali pokradov6ni Vellyho i presidenta H6naulta.
Je tieba bf'ti spravedlivfm k Jindiichu IV.,
Ludvfku XIII., Ludvfku XIV. a Ludviku XV.,
av5ak bez pochlebnictvi. Nutno liliti zdlijov|
vrailddni a hrfizy revoluce timZ Stdtcem jako
waidlni Sestndcti.l) Nutno db6ti toho, aby se
vystiihalo veSker6 reakce, mluvi-li se o revoluci, jeito i,6dnf dlov6k nemohl se jf stavdti
na odpor. Vftka nepati'i ani tdm, kdoi, zahynuli, ani tdm, jiZ je pieZili. Nebylo individuSlni
sily, je'z by byia s to, aby zmdnila sloZky a
') ZSistupci SestnScti paiiZskfch
(p,o,zm.'plekl.).

208

dtvdTti zh

Ligy

pi'edvidala ucl6losti, jeZ se rodf z povahy v6ci

a okolnosti.
Je tieba vytknouti neustily nepoi6dek financi, chaos venkovskych shromsZddni, n6roky
parlamentfi, nedostatednostiSdu a soudni moci
v aclministraci: tato pestrd Francie bez jednotnych zdkonfi.a administrativy, byla spi3e svazkem dvaceti kralovstvi ne? jedinjzm stdtem,
takile kaidy si oddechl, kdyZ pii5la doba, kdy
bylo lze t65iti se z dobrodini jednoty z6"konil,
adrninistrativy a 6zemi. Ndzor, vyjSdieny ministrem, jenZ by, kdyby ho bylo db6no, pienech6val tuto prdci soukrom6 vyrob6 a spekulacim n6jak6ho nakladatele, neni sprdvny a
mohl by miti toliko nepiijemn6 vysledkyu.
Autorit6ii nejsou zajistl jedini, kdoZ ukl6daji
historii rozkaz, aby slouZila jejich z6jmttm.
etu u Condorceta(Tableauhistorique,Histop f e h l e d , 1 0 . o d d i l ) , Z e h i s t o r i em 5
rickf
slouZiti k tomu, >>abyse uCrZo..zala
v dinn6 ostraZitosti, aby rozpoznala a udusila tihou rozumu
prvnf zhrodky povdry a tyranstvi, odvSZf-li se
kcly zjeviti<.
pozNAr*xA
Humanitdistai

I. STRANA ?6.
a humanismus.

Uvddim zajimavy text star6ho spisovatele

o tomto rozliSeni.
Ti, kdoZ vytvoiili latinsky jazyk a kdoZ jim
spr6vn6 mluvili, nepiikl6dali slovu humani-

209

I4*

I
j

t a s obecny vyznam, jenZ je synonymem ieck6ho gdau$gania , coil znamena dinnou risluZnost, n6Znou shovivavost he viem lidem. Ale
spojovali s timto slovem vyznam toho, co nazyvaji rtekov6 nudeicc, co nazyvdrne vychovou, znalosti um6ni. Ti, kdoZ projevuji nejvice
ziliby a sklonu k tomuto studiu, jsou t6il neiv f c e h o d n i , a b y b y l i z v 6 , n ih u m a n i s s i m i .
Nebotl mezi vSemi bytostmi jedin6 dlov6l<mfiZe
se odd6vati p6st6ni tohoto studia, ieil bylo
p r o t o n a z v d n oh u m a n i t a s .
Takovy ie vyznam, jejZ piiklSdali tomuto slovu antidti lid6,
zvlSStd Varron a Cicero; skoro vSechna dila
pod6vaji o tom dfikaz, proto uvedl jsem toliko
jedinf piiklad. Vybral jsem zaE6,tek prvni
knihy Varronovy >O lidsk.'ich v6cech<<.P r aqui
propter
artificium
xiteles,
nemini est paulum modo
egregium
(Praxiteles,
ignotus.
humaniori
jend pro sv6 podivuhodn6 um6leck6 nadSni byl
zndm kaZd6mu dlov6ku jen ponEkud vzd6lan6mu v um6nich.) H u m a n i o r nem6 zde
vyznam dlov6ka ochotn6ho, piistupn6ho, shovivav6ho, byti i bez znalosti literatury; tento
vfrznam nevyjadioval by nikterak mySlenku
autorovu; oznaduje dlov6ka vzd6lan6ho, uden6ho, znajicfho Fraxitela z knih a z historie
(Aulu-Gelle
Nuits attiques kniha XIII,

xvl).
210

PozNArvrrA J. STRANA 98.

Viddli jsme, ie

stihaji

klatbami

instituce

zaloiend

na suobodd a diskusi. . .

VSimndme si dobtre,ile novotou v t6to v65ni

je, jah n6ruZiv6 se odsuzuje volnd, diskuse. Vidime sice v historii, lze velkd vdt5ina tak zvanych liberilnich myslitehi uzn6v5 sama nutnost
podiiditi se risudku vl6dce. Spinoza prohla5uje,
>>Zeneni moiln1, v15da, prohla5uje-ti se kai;dy
dlovdli obhSjcem prdv svych i prav ostatnfch<<;
v listech Descartovych nalezi,me texty sv6ddici
ve prospdch dtrvodu stdtu.
Snad jsme si dosud dosti jasn6 neuv6domili,
i,e pro star6 francouzsk6 absolutisty byla
hlavni rilohou vlSdcespravedinost. >Nejvyznamndj5im prSvem krdlfi je,< pravi jeden z tdchto
teoretikri (Guy Coquille, Institution du droit
d e s F r a n g a i sP
, rS,vnf instituce
Franc o u z r i , 1 6 0 8 ) ,> > V y d e v a t i z a k o n y a v 5 e obecn6 nalizeni ke spravovdni sveho kr5lovstvi<. Jiny, (Loyseau, Des Seigneries,
O vrchnostech,
1 6 0 8 ) : > > U i i v d nvi r c h n o s t e n s k 6m o c i m d b j / t i f i z e n o s p r a v e d l n o s t i<. A. Bossuet (Instruction b Louis XIV.,
Nauden i Ludvfku
XIV) : >Vykondv6,-li
krSl sprar;edlnost nebc ddvS-li ji konati piesn6
p o d l ez d k o n f ic, o i l j e j e h o h l a v n i m
f ko1e m . . .< Moderni absolutist6, i francouz5ti, inspirujf se, jak se zd6, ndmeckfrm teoretikem,
jen? pravf : >Stdtu ni,leieji dv6 rilohy: vykonS211

vati spravedlnosta v6sti v6lku. Ale v6lka

j e za j i st 6 hl avni<<. (Treitschke.)
Piipomeilme t6L tuto proslulou strSnku z Bossueta (Politika, kniha VIII., dl. II.).
>Je jin6 v6c, kdyZ je (vl6da) absolutni, iinit
v6c, kdyt je libovolnS,. Je absolutni vzhledem
k ndtlaku: neni i,fi"dndmoci, kter6 by byla s to,
aby dinila ndsili vl6dci, ienil je takto nez6visly
na kaZd6 lidsk6 autorit6. Ale z toho nevyplyvS,
te by byla vlSda libovoln6, nebotl kromd toho,
i,e je v5e podiizeno soudu boilimu, coZ pifslu5i
i vl6d6, jiZ jsme nazvali libovolnou, jsou t6L z6kony ii5i, a v5e, co se ddje proti nim, ie bezpr6vn6.<
Vidfrne, ile obhajoba libovrile je novotou
u francouzskfch doktrindi'ii i vzhledem k BosBossuetosuetovi.(Mluvfm o doktrindch
vfich, nikoli o jeho praktickfch raddch.)
P O Z N A T v T T AK . S T R A N A 1 1 0 .
Je to uienl Nietzscheovo.

Nemohu dosti dfiraznd piipomenouti, il,ev c+

l6m tomto dile uvaZuji o udeni Nietzscheovd
(i Flegelovd), .ien pokud bylo zdminkou k velk6mu mor6lnima kdzdni, pi'i &mZ je mi dobie
zndmo, Le ve skutednosti je toto udeni mnohem
sloZitdj5i. Vzhledem k tomu, Ze ndkteii filosofov6 mohou piiditati toliko sob6 >>znel;lzndni
sv6 prav6 mySienky,,, uvedu tuto moudrou poznSmku:

212

Nietzscheismus byl vydan t6Le zkouScejako

hegelianismus.A zajiste zde i tam slouZila filosofick6 tlmata piedev5fm jaho zdminky, jirniZ
se ma zastfuati vfbojnf
ndvrat barbarstvi.
Ale f akt, Ze j ich bylo ailito, a zpttsob, jakf m jich bylo u:zito, m6, vfz \ a m , j e h o i l n e m : i o i , e m en e v y t k n o u t i .
CoZ neni kriteriem filosofie, jei, mtfi,e bgti bez
vyhrady a bez dvojsmyslnosti zvfma racionSlnf,
ile z:&.stir,v6
neporu5itelnd v6rna sob6 sam6? N aopak vSak syst6my,
piijikter6
protiklad
maji
s dodatednou
vyhradou, ilebudou s to, aby j ej piekon a l y n e b o > v n 6 m Z i L y < < ,p i e c h o v 6 jejich
vaji
u sebe nepiitele:
trestem bude, ile jejich
antit6se
se
j im j eStd podob 6, coZ se prev6 stalo
( L . B r u n s c h v i c g :L e p r o Nietzschemu.
gr6s de la conscience dans la philosophie occidentale, str. 431. V tomto dile najdeme vytedny
vfklad >t6mat hegelovskych< i >t6mat nietzscheovskfchu, pokud se pr6v6 stala politickfmi
breviii.)
pozNAurA
JeYtd ddvn,o pied

idky

L. STRANA 112.
Tainoalmi

a Augusta

Comta.

Mnozi lid6 prohla5ovali, kdy? jsem uveiejiloval toto dilo v dasopise, Le cely n55
frtok na moderniho duchovniho dlov6ka byl
pochybeny, jeilto jsme nevyhradili vice mfsta
213

Francie,
autoru ZAkladfr
soudob6
jenil je, jak iikaji >velkym realistickym duchovnim dlovdkem< z poslednich padesfti let,
irdeZto ti, na ndZ zde vzn63im ilalobu, jsou jen
drobnou minci, (Ze b6ieme na lehkou r'6hu myslenku Barrbsovu a }faurrasovu, je u ndkterych
pi'endhienosti, nad niZ se tieba zamysliti).
Jcle zde o z[ejm6 zneulivdni slova realis m u s. Taine objasnil pravou podstatu skutednosti, zejm6na skutednosti politick6 a piipornndl universalistovi, i,e tato oblast neni
jeho oborem; neuctival
nikdy t6to skutednosti na fkor univers6lnosti, v Eemil je
cely realismus, jeji; zde naznaduji. Udil napak vyslovn6, Ze universalista, jeni; zttst6"v6"
ve sv6 oblasti (viz jeho rictu ke Spinozovi
a Goethovi), je velkym lidskfm piikladem.
SrovnSvejme s Maurrasem, pro ndjZ universaiista i nepolitickjr (infinista, panteista) je hoden
hiubok6hc pohrd6ni. Myslim, i:e je t6il tlilko
spatiovati v Tainovi kmotra tdch, kdoi, uctivaji dlovdka zbranl na rikor dlovdka spravedlnosti a dlov6ka bad6ni,') vyzyvaji n6rody,
aby pdstovaly sv6 pi'edsudliy, pokud' jsou
>naprosto cizi rozumu< (Barr0s) a poklSdaji
inteligenci, nedbajici strdnky soci6lni,za dinnost
divo5skou.Myslim, i,e by Taine iekl r6d o tdch,
kdoZ se ho dovolSvajf, ono slovo, jeL vylkl prf
')

Yitz jelr:o
Woepfkeho.

chvalorztrlEvl na

214

rnaternabiilaa

Fna,nze

Bergson o n6kterych svych i,Scich: >Tito p6novd

jsou velmi origin6ini<.
Jsou v5ak dv6 v6ci, pro n6Z se mi zd6"Taine
vskutku inici6,torem modernich realisttr: prvni
je jeho odsouzeni individualismu, plesn6ji iedeno mor6lni svobody obdana (takovjr je v podstat6 vfznam toho, te i,eli starych korporaci
a vieobecn6ji, ile vyzyv6" h sdruZovdni, jeL
utvdli du5i jedince, misto aby ji ponechdvalo
autonomni vridi st6,tu), druh5, jeL je u francouzskych mistrfi je5t6 novdjSi ne? prvnf, je
jeho odsouzeniidealistick6 vychovy. ToU ziejmd
cel6,vychovn6 t6se rom6"nuZ pfidy vyrvajeZ je vyjddiena v tornto
nych a Etapy,
z d v d r uM o d e r n i h o r e i , i m u :
>>Sesvymi pi6teli, zhoiklymi a skleslymi,
iako je s6m, je mlady dlov6k mnohdy v pokuSeni ndm iici: Vedli jste nis svou vjzchovou
k viie, Ze sv6t je stvoien urditym zprisobem;
oklamali jste nis; je mnohem oSkliv6jSi,ploSSf,
Spinavdj5i, smutndj5f a tvrd5i, alespoi pro na5i
citlivost aobraznost; soudite, ile je piedr6i;d1n6"
a popletenS,,ale, je-li takovS, je to va5f vinou.
Proto proklindme a tupime cely v6S sv6t, a zavrhujeme va5e tak zvan6 pravdy, jeL jsou pro
n6s liem| i tyto z1,kladni a prvotni pravdy,
o nich1 prohlalujete, Ze jsou jasn6 zdrav6mu
rozumu a na nichZ zaklhdftte sv6 zdkony, sv6
instituce, svou spolednost, svou filosofii, sv6
vddy a svd umdni. - Hle, co n5m hlasitd fika
215

po patn6ct let mlSdeZ svymi zdlibam| svymi

n6,zoty u s1'ymi choutkami v literatuie, v um6ni
i v Zivot6.<
Proti t6to zilejm6 obhajobd praktiek6 vychovy
uvedme tento protest pravrlho potomka Montaignova, Pascalova a Montesquieuova:
Ve sve nechuti ke klasickemu duchu a prvotnim pravddm rozumov!,m a filosofickim, jimit
se fidi literdrni vzddldni vlech stupf,ri, dospivd
Taine k tonru, Ze mluvi podobnd jako odpfirci
vyudov6ni antick6 literaturyr) a vSeobecnych
idei, jet jsou s ni nerozludn6 spjaty, jakoil
i objektivni hultury.
Sm6iovalo by se jen
k tomu, aby licl6 byli pfipraveni pro empirickf') sv6t, aby se udili pozndvati svdt takovf,
jakf je, a nech6vali jej jiti, jak jde. Zdkony
Skolsk6 jsou viak piili5 nov6, aby bylo slu5no
klSsti jim za vinu zla stoleti a piiditati jim piidinu nen6visti a pohrddni, jimi, zasypdvaji spolednost lid6 unavenf, vyderpani a vyfazeni. JeJi
viak pravda, Ze srovn6ni vieobecnfch principri
rozumu, mor6lky a krdsy s b6hem empirick6ho
Zivota pfivodi vice odporu neZ kdysi k redlnimu
Zivotu, bylo by smutnym para,doxemidd,ati, aby
se vyloudily z vyudovdni v5echny vzne3en6 n6zory a vBechen ide6l. (Renouvier, philosophie
analytique de I'Histoire, sv. IV., str. bAL.)
) J"l"r Lemaitre je tfmto vfslolrrfm
ordqlrh.cern.
3) >>Proernpiricrkoru
F,rarrcii,< ieknrou vfslovn6 Ba,rrBs
a Bourget.

pozNArvrrA
Toto

uctfvtini

ukazuje

M. sTRANA

(politiky

zaloiend

duieani jednoStrannost, jei

vdm srnyslu slooa ziskem XIX.

tq,s?rr4ti!#ias!'

na

zku{enosti),

se mi zddv pra_
stoleti,

Tato jednostrannost mA jeit6 jinou formu:

viru (formulovanou ve v5i pifsnosti Maurrasem) , xzemoxznoobjeviti v politi ce zdkony piidiny
a n6sledku platn6 tak jist6 jako z6,kony tiile a
elekti'iny. (Politika je v d d a.) Je to povdra
v6dy, jei; je poktdddna za hompetentni ve v5ech
oblastech, i v oblasti mordlni; povdra, jeL, opalruji, je vlastnictvim XIX. stoleti. Je ot6zkou,
zdali ti, kdoi, vztyEuji toto dogma, v n6 v6if,
anebo chtdji-li toliko doclAvati prestiZe v6dechosti vdinim sv6ho srdce, o nichZ v6di velmi
dobie, ie jsou jen v65ndmi. Je pozoruhodno,
Ze toto dogrna, podle ndhoZ je historie poslu5na
vddeckych zhkonk, je hldsdno piedev5fm pfivrZenci autority; coil je vdc piirozen6,, nebotj
vyltrduje dv6 skutednosti, z ntchil majf nejv6t5f
hrfizu: lidsko* svobodu a historickou dinnost
individua.
PoZNAMKA
Nale

doba ztiddla, jak

tebnou formou

N. sTRANA 11?.
knd|l

ducha

uC{, Ed chr.tali-

je forma houfnd a de nezduisld my{lenka je hodna pohrddn{.

myilenky

V6imndme si, Ze v t6to kiiZov6 vfpravE proti

individuahsmu ( jehoZ velk;im apoStolem byl

217

216

114.

Maurras) neni novotou, Ze se uzndv6, Ze >individuum je toliko abstrakci<<,ile je z nejvdt5i d6,sti

pi'edurdov6no rasou, prostiedim, nStodem, tisici
sioZkami, jeL s nim nesouvisi; novy je kult,
jent se piin63i tomuto otroctvi, i5,d, jerfr je
diov6ku ukl6d6n, aby se mu zcela podrobil,
hanba, jei, je nafi uvalena, pokou5i-li se z n6ho
osvoboditi. Je to st6le vira, tak podivnS
u francouzskfch myslitehi, v osudovou
sloZku lidsk6 bytosti, nendvist k jeji sioZce
volni.
V5imn6me si dobi'e, Ze ti, kdoZ i,6daji dnes
poslu5nost ducha, nevyiladuji ji jiZ dnes jen od
nevzd6lan6ho davu, nybrZ, od lidi my5lenky,
pi'edevSim
od lidi my5ienky (antiindividualist6 DreS'fusevy af6ry pozvedli se piedev5fm
proti nezSvislosti udencri, spisovatelfi, filosofri,
>piedrdZddn6<je5itnosti ndkterjrch intelektuStft). Nejzajimav6j5i v3ak je, Le tuto poslu5nost
nejen vyZaduji, ale L,eji ziskdvaji. Kdyi, Maritain prohla5uje, >>iekaidy nemfiZe fiiosofovati a
i,e je hlavni v6ci, aby si lid6 zvolili uditele<<,
kdyZ
prohla5uje Maurras, Ze rilohou vdt5iny duchri
je, aby byli >sluZebniky< a odrSileli my5lenku
sv6ho v{tdce, nachdzeji tito doktoii mnoZstvi
lidi my5lenky, ktei'i jim aplaudujf a zfikaji se
v jejich prosp6ch du5evni svobody. Myslitel6
XVI[. stoleti iikali: >NS.boZenstvije nutn6
pro lid<, mlzslitel6 na5eho stoleti iikaji: >N6boZenstvi je nutn6 pro nds samy.<<KdyZ psal
218

Barrds: >ulohou uditehi je, aby ospravedliovali

zvyky a piedsudky Francie tak, aby piipravili
nejl6pe naEe ddti k tomu, aby se viadily do n5rodniho prfivodu<, soudil zajist6, Le on sdm
i jeho druhov6 maji kr6deti v tomto prrivodu.
Nal6zime tu Lizeit disciplinu, o niil j sem
mluvil vySe, a jeZ se mi zd6" tak pozoruhodnou
u potomkfi Montaignovfch a Renanovfch. Jeji
pifdinou je, jak jsem pravil, jejich snaha n6lei,eti >>kmocn6 skupin6<. Souvisi t6Z u nich
s tim, le citi um6leckou str6nku tohoto se3ikovSnf lidsk6 druZiny, tohoto krSsn6ho >>procesi<,
jakoL i s tim, Ze mnoho du5f citi radost z toho,
i,e jsorr ovlSddny, ile jim netieba risilf samostatn6ho my5leni - coil je vdru zvlS5tni radost
lidi zvanfch lidmi mySlenky.
Kult kolektivni du5e se v5fm, co je v n6m
pro lidsk6 v6domf zndsiliujiciho, zd6, se mi
podivuhodnd sprdvn6 vyjS,dien v tomto vyilatku
Maina de Biran, jejil uvSdi L. Brunschvicg (La
Sociologie de llordre, str. 526.).
Neni to podle Bonalda lidskf duch, nenf to
individudlni soudnost, jeZ je sfdlem, skutednfm
subjektem seskupovSnfpojmfi a pravd (univers6lnich) , o nd? jde; ale je to spolednost,jeZ naddna jsouc jakousi soudnosti kolektivni, rozdilnou od soudnosti individu6lni, byla ji proniklS
od pod6tku darem iedi a podivuhodnym vli-l
vem, jimL pfisobi toliko na dav, nez6visle na
d6stech; individum, dlov6k neni nidfm, existuje
219

6tea##t:'

toliko spolednost; je to du5e mor6lniho sv6ta,

jedin6 ona zfistf,-vil, kdeizto individu6lni osoby
jsou jevy. Chdpej, kdo mriZe5,tuto sociSlni metafysiku. Rozumi-li ji jasn6 sdm autor, pah nejsme v pr5vu. Je tedy tieba nemiuviti jiZ o filosofii a uznati nicotu vddy intelektu6lniho a mordlniho dlov6ka, je tieba doznati, ile celd psychologie, jejimt zdkladem je primiti-rnf fakt v6domi, je jen lZi, a povatovati i vddu za ilusi,
jeZ nds klame a neustdle zavildi, piedvSd6jic
v5e, i na5i vlastni existenci, ve fale5n6m a fantastick6m obraze.
Brunschvicg dod6,v6 velmi spr5,vn6: >Nelze
postaviti antit6si s v6t5i jasnosti - bud primitivni falrt v6domi nebo primitivni fakt ied,i,
bud Sokrates nebo Bonald<.
Barrds a
Bud Sokrates nebo Bonald
llaurras volili.
POZNAMKA

O. STRANA

140.

Pdguy obdiaujicI se filosofi{nr jedind pokud

bojooniho ducha.L)

Tato
ctnosti
i,Jni, je
svych

byly

snaha chv6liti filosofy spiSe pro jejich

dinn6 neZ pro jejich ctnosti intelektudnes velmi dast6 u lidf mySlenky. Ve
na Lagneaua
YzpominkSch

-)
M. Bergson et la philosophie bergsoN"t";t
nienne, Cahiers de l,a Qu'inzaine. (dtrnSctidennrf se3ity.)
(Sur
S r o v . n a S ed i l o O f , s , p 6 c h u b e r g s o n i s m u ,
le succds du Bergsonis,rne), str. 158.

chvSli Allain, cht6je podati vysostnou ideu

sv6ho uditele, skoro pr6v6 tak jeho energii a
rozhodnost, jako jeho inteligenci. Je velmi pozoruhodno, piesto, Le jde toliko o literaturu, vidinreJi, ie profesor morilni vddy (Jacques
Barcloux) piikl6d6 zcela zvl6stnf vfznam t6m
z francoazskych liter6tfl, kteii byli vojdky:
Vauvenarguesovi, Vignyrnu, P6guymu. Co se
tyle literStri samych, piipomenu jen, Ze jeden
znich, a to ve sv6m cechu nejvfce uznavany, prohla5oval ned6vno, Ze se obdivuj'e Annunziovi
hlavnd pro jeho postoj dristojniekfr a Ze lituje,
Ze se vr6til k literatuie.,) Cisai Julian uctival
Aristotela za to, Ze iekl, te citi r'6tif hrdost nad
tim, i,eje autoremPojedndni
o teolog i i, neZ kdyby bl'l znidil moc Persri; snad b}chorn naSli je5td ve Francii voj6ky, kteii by
')

Nachizirne
tot6i, hnuti u Lam,arti,na, jelni, iekl
o Byronovi: >Je vice pravr5 a nehynouci poesie,ve rs,tarnlu,
kam jej uvrhla hor"edka v Missolungi, v jeho zbranlch,
ne? ve vSech jeho dilech.< (Korne,nt6i 2. Meditace.)
Priv6 toto udeni piijali za sv6 Barrbs, Suards, P6guy
(tento v5ak piedch|rrel piikladem), jerxz prohla5uje: >Je
vice rpoesiev hrdinsk6 smrti mei ve v5ech dinech ducha.<
Viinnn6me rsi, ie toto sta;novisrko nenl spolein v5ern romantiiktm. Itrugo, Vigny, Michelet cltili
velmi dobie
poosii dim,u, ale neshled6vali j'i ni,kterak swchovandj5f
ne,Z vfsostn6 forrmy inielektu6lnlrho Livota. Hugo t\ezarnf,Slel nikterak vnhnroruti Hom6ra 'nebo Galileiho na
pospas Napoleonovi - ani Hocheovi - abychom vzali
za piikla.d hrdinu nezi5tn6ho, jej? Lamartine vctlvd
v Byronovi.

221

-sryr-waF:Qq!!4rBsaF

souhlasili s timto risudkern, ale pramdlo spisovatehi. PokouSel jsern se ostatn6 (Les Sentiments de Critias, str. Z}G) podati historii
a vfklad t6to vfile, tak podivn6 u lidf pera,
oslavovati ilivot vdledny a pohrdati Zivotem
sedavym. V5imndme si t6r, l,e tento rys
lze spatiovati u nyndj5ich spisovatehi je5td
d6vno pied vdlkou lgL4, a ile tj, kdo? jej ne.ipovy5endji prohlaBuji, v nf velmi dasto nebyli.
Netieba opakovati, te novotou je zde, nikoliv
Ze vidfme spisovatele uctfvati ilivot vdlednjr a
pohrdati Zivotem klidnfm, ale vidfme-li, Ze sem
vzndieji naprostf nedostatek n a i v n o s t i.
doktorsky
t6n. Voldli Ronsard
6, bohov6, kCo as by chv6lil
toho, hdo -ze svych knih6,ch leii,
a na svdt6 mu nezdleli,"')
nede-n Bertrand de Born, aby dlov6k vzne5en6ho rodu nem6l jine my5lenky, >>neilusekdvati
hlavy a fdy<, op6v5-li Froissart slSvu rytiFu
a vrhf cel6 sv6 opovrZeni ve tv6,i md5tjdkfim,
nepokl6d6 nikdo tyto cudn6 p6vce, jiZ miluji
hrd6 postoje a nevddf an| i,e existuje slovo doktrina, za piedky na5ich vyznamnych profesorfi
v6ledn6 estetiky. Pochybuji ostatn6, ile by autor
Sc6n a doktrin
nacionalismu
pfi') V5imn6me si, Ze Ro,nsard je
ty,pem dl'ovdka, >>lei;icl^ha r' 'lsnih6ch<.
222

pustil, 2e by byl potomkem tdchto prostfch

duchri.
Shledriv6m pohrd6ni Zivotem ducha - prohla5ovan6 ziejm6 dogmatickym t6nem - u spisovatele XVII. stoleti, jenZ velmi piipomin6 nF
kter6 moderni mistry svou dastou snahou sni
Ziti togu pi'ed medem (je pravda, i,e tento spisovatel byl Slechtic velmi nizk6ho rodu) :
Neni zajist6 lep5iho prostiedku, iak zmdkditi
sflu odvahy neZ zamdstndnim ducha pokojnou
a peciv6lskou pracf, a do st5tfi dobie spravovanfch nemflZe zahillka vniknouti chytiej5im
a nebezpedn6jSimklamem, neZ je klam literatury. Tyto zah6,ldiv6a lfn6 osoby, jeZ znidily
ddstedn6 obchod a zem6d6lstvf, jsou piidinou
slabosti na3eho stavu a zbab6losti naSeho stoleti. (J. L. de Balzac, Le Prince 1631. Ndsleduje
uddleni obdansk6ho pr6va literatuie a um6ni,
pokud piispivaji k sile a ozdob6 vlasti.)
Sly5me naopak tento chvalozpEv mistra velk6
francouzsk6 epochy, op6vajici Zivot ducha na
rikor Eivota dinu, a tdi'i se, potvrdil-li by jej kdo
z na5ich modernich lidi, kteii uctivaji tuto dobu
(myslim zvl65td ty, kdoZ se obdivuji myFlence
Georges Sorela).
Je tleba mnoho odhodlanosti a velik6ho du$evniho rozhledu, abY se kdo obe3el ve Francii
bez poct a riiadfi. Skoro nikdo nemd dosti vlohy
k tomu, aby hr6l dristojnd tuto rilohu, ani dosti
fondu, aby zaplnil pr6zdnf das bez toho, co se
Zra<lr vzdclanct.

223

nazfv6, v obecn6rn min6ni zillelitostmi' Piesto

viak chybi jen lep5i jm6no nedinnosti mudrce:
aby se meditace, hovor', dteni a pokojn6 piemil6ni nazfvalo praci (La Bruydre: O osobni
z6,sluze, Du m6rite Personnel)'
P O Z N A U T AP . S T R A N A 1 4 5 .
,rManifest stranY inteligence"
F i g a r o 1 9 . i e r v e n c e1 9 7 9 '

Tento rnanifest podepsanf' 54 francouzskf'mi

spisovat eli, z nichZ mnozi patii k udencfim nejvice uzn6vanfm svf'mi spoluobd&trY,je nejvyS
vyznadnym dokumentem vy5etiov6ni, iei' zde
vedeme. dteme tam mimo zvlsBtni pas6'i' o poslSni cirkve, jiZ isme citovali, vdci, jako tyto:
Nacionalismus, jak iej ch6pe inteligence a
je
uklACS politick6mu vecleni i sv6tov6mu i6'du,
zSkonem piirozenym, lidskym a nadto francottzslifm.
A d6le:
NemSli literatura, ieL se nacionalisuje, universSlndj3i vi'znam, lid5t6ji v5eobecny z6'iem?
A jeSt6:
VEiime a svdt vdii s n6mi, ile ie urdenim na5i
rasy, aby h6jila duchovni z6'imy lidstva ' ' ' Dovol6v6me se Evropy a v5eho, co zbylo lidsk6ho
ve sv6t6. Francouzskd humanita je tu svrcho'
vanou zfi,ttkou.
A zvl63t6:
Yitdznl Francie zaujme misto v duchovnim

224

ffidu, jeni je jedinfin i6dem, jimil lze provdddti

oprdvndnou nadvl6du.
Odtud vrile zaloiliti (coL zdfiraziuje manifest) :
federaci
IntelehtuSlni
evropskou a svdtovou pod egidou
vitEzn6 Irranci e, s tr5 i:kyn6 civilis a ce.
IIle, co hlSsa.jidnes francouz5ti myslitel6: vft6zstvi zbrani udiiejici prdvo na vridcovstvf
spisovatehi
v oblasti intelektudlni !.Vg.p_omintme
jejlclt?
poto.mliy
pe
nazyvaji
lito my1-fmskfch,
yoslitel6, ji-Z byl_g"duchoqi pmi_rni-gig,e-gli"o_
jgnply. p"igm.o_ie-n6,.
vzpomindme rorrndZ na ndmeck6 udence z r. 18?1, kteli se tak6 dovolfr'aii
intelektu6lni hegemonie pro svrij >vitlzny'<
n6rod, jejL pokl6dali ftZ za >strdlce civilisace.t)
irvahy tohoto rhza objevily se, zdd se, po uvei'ejn6ni tohoto manifestu v mysli na5ich velklrch
spisovateltr. V dopise o tomto dokumentu')
lituje Marcel Proust, ile vidi hlS.sati jak6si
)fl"{a.n]itgigb,_"iihq{ gllgp_S biiice literatury
v5ech n6rodfi. Dod6v6 jako pravy knEz ducha:
')

N6meslno je ootr,ranou a piliiern ewopsk6 civilisace. (Larnprecht.) Po v6lce bude Ndmecko pokradovati
ve sv6 hi.storicrk6 snaze, jeZ se zaklildh v torn, aby bylo
sr.dcem Evropy a rpiirpravovalo evropskou hurnani,tu.
(Vil&n II", Ternp's, t4. zdli 1915.)
' ) R o b e r t D r e y f u s ,Y z p o m f n k y , n a M a r c e l a
Prousta, str.336.

,??5

lir*

I
I

>Prod ulivati vrldi druhfm zemim t6nu tak

biitk6ho v othzkileh, jako je literatura, kde
se vl6dne jen piesv6ddenim?<Jsme Stlastni,Ie
mirZemepii t6to piileZitosti vzdd,tidest tomuto
prav6mu >duchovnimudlov6ku<,a iici, Zevime,
Ze jsou jeStEve Francii jini spisovatel6nel ti'
kteii v6ii v silu Zeleza.
PozNAMTA
O t{ch,

hdoi

poiaduit

Q. STRANA 162.
svi

soudy

no

soC utndlechd

citliao sti.

Tento um6leckf privod, z n6hoZ vyplfvS

spisovatelfi jejich stanovisko politiek6,
mnoha
u
byl dok6z6n velmi dfimysln6 u Maurrase Danielem Hal6vym. Ve star3fm dlSnku (La grande
France 1902) cituje Hal6vy trtto kr6snou
o chtrzi Zen, ieZ nesou
strdnku z Anthiney
v rovnov6ze hlin6ny dLb6n na hlav6: >Hrud' se
dme a modeluje jako v6za, rozvird jako kv6tina.
Krk se vztyduje, kydle se nervosnd smrStluji,
krok jsa t6i5f, ohebn6j3i, odm6ien s neocenitelnou moudrosti, rozviii se v duchu jako hudba.
Livouci sloup piechdzi, plouZi se, pohybuje se,
aniZ je pieruSen jakfm trhnutim, ani? trpi
jakou trhlinou. Lne k odstin6n6mu tvaru ptrdy,
pfizprisobuje se v3em nejmen3im relieffim a
podobd se takto stonku krdsn6ho, uvoln6ndho
keie, jen? se pohybuje na zemi, aniZ ji opou3ti
jedinou linif. Nekonedn6 mnoZstvi polopiest6vek dini nilrazy nepostiZnfmi, uv6domujeme si

226

toliko jejich stfid6ni, nepietrditou harmonii, jel

zanech6vrisvou kiivku ve vzduchu. . .< Daniel
Haldvy dod6v6: >Uvedli jsme tuto celou pasdi,
pondvadi v ni nachdzimesarnu my5lenku Charlesa Maurrase. Pro jeho klasick6 my3leni jsou
vdci krdsn6 nikoliv hnutfm citu a v63n6,ale formou a r5rtmem, jeZ jim doddvaji souvislosti,
aneboabychomiekli vfce a l6pe,jeZ jim d6vaji
Zivot v lidsk6m slova smyslu. T\rto zd.libuve
formd pfenri5f Maurras na inteligenci ddjin a
v tom je cel6jeho >sociologie<.
Nelze l6pe definovati tento typ dlov6ka, pro
nEjZ jsou v6ci dobr6,pokud uspokojuji jeho
umdleckousensibilitu.Proti n6mu postavmetyp
pr6v6 opadnJr,ponech6vajicedtendii, aby usoudil, ktery se mriZedovolSvati>inteligenee<.
. . . Nebotl dokonalostv6ci nutno m6iiti podle
jejich povahy,a v6ci nejsou vice nebom6n6dokonal6, podle toho lahodf-li naBim smysltm,
neboje ur6leji. (Spinoza.)

I(

P7s! stazek knih Mdnesa

Julien Benda

ZRADA VZDETANCU

pfeloiila Vdra Urbanosd.

upraail Josef Kaplichj
Vytiskla tiskdrna
Melantich a, s. n Praze
v litd 1929
pro nakladatelstof
S. Y. U. Mdnes o Praze