SYRINX

Pan pronsleduje najdu Syrinx. Ona dobhne k ece a neme dl. I pros n sestry,
aby ji celou zmnily. Pan, jist, e u ji dr v nru, najednou m v loktech msto jejho
tla bahenn rkos. Vtk rozv v rkos tkliv zvuky a Pan je okouzlen jejich hudbou.
Nestejn tyinky rkosu spoj, slep voskem a podle nymfy nazve svj nstroj syringou.

Z Ovidia
Malou promnu zpvm.
Aby uniklo smrti, vechno se stle mn,
rezav podzim v zimu, zima v jaro.
Tak svt jen promnou trv.
Odpus mi, Ovidie!
Je veer
a je pozdn jen.
Z oblaku msc vystril rky,
z mue rky vystril chlapec.
Oba, mu i chlapec, jdou v jednom tle.
Maj dohromady jedno srdce.
Mu ct, jak to srdce je stran seven,
bolestn ct, jak chlapcova touha
pbojem bije do jeho stn.
Oba, mu i chlapec jdou.
Maj dohromady jedno srdce.
Chlapec js, jak je to srdce prostorn,
jak se rozpn a tam, kam sah vzduch,
a ticet dlouhch let tlukouc buchar
muovch trampot
ct v nm jako z nesmrn dlky
jen sametov tepat.
Ale kdyby mui puklo srdce,
chlapec by padl mrtev.
Oba, mu i chlapec jdou.
Po boku mlky jim kr dvka,
s pvabem a zvolna jako v pomalm tanci.
Ale mui je, jako by prchala,
jako by byla na fantastickm tku ped nm,
jako by u byla v budoucnu
(jenom eveln zvuk),
jako by u byla budoucnu

(jenom vzpomnka).
I vyds mu chlapce a jejich spolen srdce
po celou tu imaginrn honbu
len bu.
Zvra je mnohem vc ne lehounk krouen
padajcho list,
je mnohem vc ne smrteln kubn vtru,
je vc ne oten ernho kola na Kamp:
vry zvrat v svm stedu
stdav povoluj
a utahuj
ep srdce.
Tu zstane dvka stt u kaln eky
podzimn Karmelitsk ulice,
bubliny svtel ped n krou.
Mu je si jist, e u ji dr v loktech,
ale namsto dvky le mu na prsou
proudn msta.
Lsko,
takhle se budeme stkat navdy!
V msto se u promnilo tisce a tisce dvek
a tisce a tisce dvek se v n ustavin mn.
Za hvzdnch noc na bezch mlnho Pacifiku
jako zlat syrinx le Praha
a ek na siln dech mladho pokolen.
Je pozdn veer
a je jen.
Do oblaku schoval rky msc,
jen chlapec nechal rky vystren.
Nebo kdyby zael chlapec v mui,
nic by nezbylo z lsky,
nic by nezbylo z poezie.
Frantiek Hrubn / Zpvm
Odeon 2002