Matematika V Kostce

Zdenk Voick
2
Matematika v kostce pro S
Zdenk Voick
Matematika v kostce pro stedn koly
Text Zdenk Voick
Obrzky Pavel Kantorek
Oblka a grafck prava Nakladatelstv Fragment, s. r. o., Kamila Flonerov
Odborn korektura Miroslav Rozlonk
Jazykov korektura Zita Peineltov
Odpovdn redaktorka Romana Homonick
Technick redaktorka Darue Singerov
Vydalo nakladatelstv Fragment, Humpoleck 1503, Havlkv Brod,
jako svou 1097. publikaci
1. vydn, 2007
Sazbu zhotovilo Nakladatelstv Fragment, s. r. o.
Vytiskly Tiskrny Havlkv Brod, a. s.
Copyright Fragment, 2007
Text Zdenk Voick, 2007
Illustrations Pavel Kantorek, 2007
Typo and cover Nakladatelstv Fragment, s. r. o., Kamila Flonerov, 2007
Uebnice/ odborn literatura/ stedokolsk vuka/ opakovn/ Edice Maturita v kostce

Vechna prva vyhrazena. dn st tto publikace nesm
bt roziovna bez psemnho souhlasu majitel prv.
Kontaktn adresa: Radiov 1, 102 27 Praha 10 Hostiva
e-mail: fragment@fragment.cz; http://www.fragment.cz
ISBN 978-80-253-0191-3 (1. vydn, 2007)
3
PedMluva
Matematika v kostce je pehledem zkladnch poznatk stedokolsk matematiky.
Je vhodn pro nejir okruh uivatel, pedevm je vak urena studentm stednch
kol jako nepostradateln pomocnk pi procviovn, opakovn a prohlubovn znalost
matematiky a pi pprav na rzn typy zkouek. Publikace nezastupuje a nenahrazuje
uebnici, nebo je koncipovna jako pracovn seit s klem a testy, a je urena zejmna
pro domc samostudium.
Uivo v tomto pehledu je rozdleno do deseti kapitol, kter obsahov vychzej
z uebnic matematiky pro gymnzia a stedn koly. Jednotliv poznatky jsou podle
vnjch hledisek shrnuty v celky tak, aby vynikly jejich typick vlastnosti. Na konci
kad kapitoly jsou zaazeny pklady k procvien uiva tematickho celku a test, kterm
lze provit rove matematickch znalost a dovednost z dan oblasti stedokolsk
matematiky. Na vypracovn testu je uren asov limit ticet minut. Za kadou chybnou
odpov i nezodpovzenou otzku je teba k vslednmu asu pipotat deset minut.
Hodnocen testu je dno vslednm asem.
Celkov as: Vsledek:
do ticeti minut vborn
od ticeti do ptatyiceti minut dobr
od ptatyiceti do padesti minut vyhovujc
nad padest minut nevyhovujc
Pprava tto publikace byla nron jak pro autora, tak pro cel realizan tm. Rd
bych touto cestou podkoval odpovdn a technick redaktorce, pracovnkm DTP studia,
grafkm a jazykov korektorce za jejich vstcnost a podporu, kterou mi poskytovali po
celou dobu ppravnch prac na knize.Vdy se s pochopenm snaili zapracovat vechny
pipomnky, a asto i velmi nron pravy, v prbhu redigovn tto publikace. Zvltn
podkovn pat ing. Miroslavu Rozlonkovi za jeho odbornou konzultaci a pelivou
kontrolu sprvnosti een pklad a test.
Autor
4
OBSaH
1. vod do teorie matematick logiky a teorie mnoin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
1.1. Matematick logika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
1.2 Kvantifkovan vroky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
1.3 Negovn kvantifkovanch vrok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
1.4 Logick vstavba matematiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
1.5 Mnoiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
2. seln mnoiny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
2.1 Pirozen sla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
2.2 Cel sla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
2.3 Racionln sla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
2.4 Reln sla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
2.5 Komplexn sla. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
3. Mocniny, odmocniny, algebraick vrazy, algebraick rovnice a nerovnice . . . . . . . . 32
3.1 Mocniny a odmocniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
3.2 Algebraick vrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
3.3 pravy algebraickch vraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
3.4. Rovnice a jejich een . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
3.5. Linern rovnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
3.6. Kvadratick rovnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
3.7. Rovnice s neznmou v odmocnnci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
3.8. een rovnic s absolutn hodnotou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
3.9. Soustava rovnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
3.10. Rovnice s parametrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
3.11. Algebraick rovnice vych stup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
3.12. Nerovnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
4. Funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
4.1 Zaveden pojmu funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
4.2 Operace s funkcemi, zkladn vlastnosti funkc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
4.3 Polynomick funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56
Linern funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56
Kvadratick funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
4.4 Mocninn funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
Mocninn funkce s pirozenm mocnitelem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
Mocninn funkce se zpornm celm mocnitelem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
4.5 Lomen racionln funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
5
4.6 Exponenciln a logaritmick funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
Exponenciln funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
Logaritmick funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64
Logaritmick rovnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
Exponenciln rovnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68
Exponenciln a logaritmick nerovnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68
5. Goniometrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
5.1 Velikost hl v me obloukov a stupov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
5.2 Orientovan hel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72
5.3 Goniometrick funkce ostrho hlu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
5.4 Rozen defnic goniometrickch funkc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
5.5 Vlastnosti goniometrickch funkc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77
5.6 Grafck znzornn sinusovch funkc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
5.7 Vztahy mezi goniometrickmi funkcemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
Vztahy mezi goniometrickmi funkcemi doplkovch hl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
Vztahy mezi funkcemi stejnho argumentu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
Soutov vzorce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
Vzorce pro dvojnsobek a polovinu argumentu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
Souty a rozdly goniometrickch funkc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
Souiny goniometrickch funkc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
5.8 Goniometrick rovnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82
5.9 Trigonometrick een obecnho trojhelnku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
6. elementrn geometrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
6.1 Rozdlen geometrie, zkladn geometrick pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
6.2 hly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90
6.3 Trojhelnk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92
6.4 tyhelnk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
6.5 n-helnk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98
6.6 Krunice a kruh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98
Mocnost bodu ke krunici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100
6.7 Shodn geometrick zobrazen v rovin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100
6.8 Shodn zobrazen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100
Pklady uit shodnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
6.9 Podobnost a stejnolehlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
6.10 Stereometrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109
6.11 Geometrick tlesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
7. analytick geometrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116
7.1 Soustava souadnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116
6
7.2 Linern tvary v rovin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122
7.3 Linern tvary v prostoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125
7.4 Kueloseky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130
Krunice a kruh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131
Elipsa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133
Hyperbola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134
Parabola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136
Vzjemn poloha pmky a kueloseky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138
Vzjemn poloha dvou kueloseek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141
7.5 Kvadratick tvary v prostoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142
8. Posloupnosti a ady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145
8.1 Posloupnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145
8.2 Aritmetick a geometrick posloupnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146
8.3 Limita posloupnosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148
8.4 Nekonen ada a jej souet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150
9. Kombinatorika, pravdpodobnost, statistika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154
9.1 Variace a permutace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154
9.2 Kombinace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155
9.3 Binomick vta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156
9.4 Rovnice a nerovnice s kombinanmi sly a faktorily . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157
9.5 Zklady potu pravdpodobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158
9.6 Statistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161
9.7 Charakteristika statistickho souboru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163
9.8 Koefcient korelace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165
10. Zklady diferencilnho a integrlnho potu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168
10.1 Limita funkce, spojitost funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168
10.2 Derivace funkce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170
10.3 Vty o derivacch funkc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171
10.4 Prbh funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172
10.5 Ukzky uit diferencilnho potu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175
10.6 Neurit integrl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177
10.7 Urit integrl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180
10.8 Aplikace uritho integrlu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180
Kl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185
Rejstk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192
7
8
1. vod do matematick logiky
a teorie mnoin
1.1. MATEMATICK LOGIKA
Matematick logika se zabv formlnm studiem jazyka matematiky a matematickch pracovnch postup.
Zkladn vznam maj v matematick logice vroky.
Nap.
Snka je nejvy hora v Krkonoch. pravdiv vrok1
Msc je cel z gumy. nepravdiv vrok0
Bude pret? nen vrok (nen to oznamovac vta)
Jednoduch vroky se oznauj velkmi psmeny, nap. A, B, V,
Nap.
A: Dnes pr. B: Venku je blto. V: slo 12 nen prvoslo.
Negac vroku a je vrok, kter m opanou pravdivostn hodnotu ne vrok A. Negaci vroku A
oznaujeme (pop. Al, A, ~A, non A).
Nap.
Vrok Negace vroku
A: Dnes pr. A: Nen pravda, e dnes pr.
B: Venku je blto. A: Dnes nepr.
Sloen vroky jsou souvt, vytvoen z jednoduchch vrok prostednictvm spojek (v matematice zpra-
vidla uvme logick spojky: a; nebo; jestlie, pak; prv tehdy, kdy).
Konjunkce vrok a, B je sloen vrok ve tvaru A a B, kter se oznauje A / B.
alternativa (disjunkce) vrok A, B je sloen vrok ve tvaru A nebo B, kter se oznauje A 0 B.
Implikace vrok a, B je sloen vrok tvaru Jestlie A, pak B (z A vyplv B), kter se oznauje A & B.
ekvivalence vrok a, B je sloen vrok ve tvaru A prv tehdy, kdy B (A tehdy jen tehdy, kdy B),
kter oznaujeme A + B.
Nap.
A: Dnes pr. B: Venku je blto.
A / B: Dnes pr a venku je blto. A & B: Jestlie dnes pr, pak je venku blto.
A 0 B: Dnes pr nebo je venku blto. A + B: Dnes pr, prv kdy je venku blto.
Pravdivostn hodnoty sloench vrok ukazuj defnin tabulky:
a B a / B a 0 B a & B a + B
1 1 1 1 1 1
1 0 0 1 0 0
0 1 0 1 1 0
0 0 0 0 1 1
zapamatuj si
vrokem je kad oznamovac vta, kter srozumiteln sdluje nco, co me bt jen pravdiv (pak
prav divostn hodnotu vroku oznaujeme slem 1 nebo psmenem p - pravda), nebo nepravdiv (pravdi-
vostn hodnota vroku je oznaena slem 0 nebo psmenem n - nepravda).
9
Poznmka: V praxi se uvaj rzn zpsoby oznaen a ten vrok:
Znaka Nzev nebo ten
A, B, p, q vroky
(Al; A; ~A; non A) negace vroku A
A / B (A & B; A $ B; A et B) konjunkce vrok (A a zrove B, A i B)
A 0 B (A + B; AvelB) alternativa, disjunkce (A nebo B)
A & B (A " B) implikace (z A plyne B; A implikuje B) jestlie plat A, pak plat i B
A + B (A ) B) ekvivalence (A plat tehdy a jen tehdy, kdy plat B; A plat prv tehdy,
kdy plat B)
Psmena A, B atd. oznauj libovoln vroky - jsou to vrokov promnn. Z vrokovch promnnch lze
pomoc zvorek a symbol /, 0, &, + podle logickch pravidel sestavovat vrokov formule, jejich prav-
divostn hodnoty ovujeme zpravidla pomoc tabulek. Vrokov formule, kter pi vech hodnotch svch
promnnch nabv pravdivostn hodnoty pravda, se nazv tautologie; nabv-li vdy hodnoty nepravda
nazv se kontradikce.
Nap.
Ovte, zda vrokov formule je tautologi:
a) ( & B) /
een: Do tabulky vypeme postupn A, B, z defnin tabulky. Dle urme pravdivostn hodnoty & B.
Obdobn urme pravdivostn hodnotu A 0 B z defnin tabulky, pak jej negaci a na zvr
ovme konjunkci ( &B) / .
A B &B A 0 B ( & B) /
1 1 0 1 1 0 0
1 0 0 1 1 0 0
0 1 1 1 1 0 0
0 0 1 0 0 1 0
Zvr: Vrokov formule ( & B) / nen tautologi (je kontradikc).
b) ( 0 B) + (A & B)
een: Postupujeme obdobn: A, B, , 0 B, A & B, ( 0 B) + (A & B). Vypeme do tabulky a urme jejich
pravdivostn hodnoty.
A B 0 B A & B ( 0 B) + (a & B)
1 1 0 1 1 1
1 0 0 0 0 1
0 1 1 1 1 1
0 0 1 1 1 1
Zvr: Vrokov formule ( 0 B) + (A & B) je tautologi.
Pi urovn pravdivostnch hodnot sloench vrok se asto uvaj tautologie zvan de Morganova pravidla:
+ ( 0 ) + ( / )
10
V praxi se uplatuj dal tautologie:
(A / B) + (B / A)
2
(A 0 B) + (B 0 A)
komutativnost konjunkce a alternativy
(A / A) + A
(A 0 A) + A
+ A zkon negace negace
(A & B) + ( 0 B)
(A & B) + ( & ) ekvivalence implikace a jej obmny
(A / (B / C)) + ((A / B) / C)
2
(A 0 (B 0 C)) + ((A 0 B) 0 C)
asociativnost konjunkce a alternativy
(A / (B 0 C)) + ((A / B) 0 (A / C))
2
(A 0 (B / C)) + ((A 0 B) / (A 0 C))
distributivn zkony
Pomoc pravdivostnch tabulek lze snadno odvodit vztahy pro negovn sloench vrok:
vROK NeGace vROKu
a 0 B (Pijde Adam, nebo Boena.) / (Nepijde Adam a nepijde Boena.)
a & B (Jestlie pijde Adam, pijde Boena.) a / (Adam pijde a Boena nepijde.)
a + B (Adam pijde prv tehdy, kdy pijde Boena.) (a / ) 0 ( / B) (Adam pijde a Boena
nepijde, nebo Adam nepijde a Boena pijde.)
a / B (Pijde Adam a Boena.) 0 (Adam nepijde, nebo Boena nepijde.)
NeGace vROKu vROK
1.2. KVANTIFIKOVAN VROKY
Vyjadovn mnostv (potu, kvanta) se nazv kvantifkace. Slova nebo slovn spojen, kter vyjaduj daj
o potu objekt se nazvaj kvantifktory.
Krom slovek pat mezi kvantifktory ada slov hovorovho jazyka. vichni, kad, vdy, nkdy, dn,
nic, nikdo, nijak atd. Zkuenosti matematik ukazuj, e nejastji uvme obecn a existenn kvantifktor.
Obecn kvantifktor 6 vyjaduje, e kad uvaovan objekt (nebo dn) m (nebo nem)
vlastnost, o kterou jde. Uv se slov: kad, dn, vichni, libovoln, kterkoliv
existenn kvantifktor 7 vyjaduje, e nkter (alespo jeden) objekty maj vlastnost, o kterou jde.
Uv se slov: alespo jeden, nkte, lze nalzt, existuje
Vroky obsahujc kvantifktory nazvme kvantifkovan vroky.
zapamatuj si
Nap.
Zpis vroku: teme:
6n!N: n 2 0 Kad pirozen slo n je vt ne nula.
7x!R: 2;x Existuje sud reln slo x.
11
Nap.
Pklady vrok s obecnm a existennm kvantifktorem a s udnm potu:
A: Kad tverec je rovnobnk.
B: vechny rovnostrann trojhelnky jsou rovnoramenn.
C: dn prvoslo nen zporn.
D: Nikdo nen dokonal.
E: Existuje sud prvoslo.
2
F: Existuje tyhelnk, kter m aspo dv strany stejn dlouh.
G: Prv jedno prvoslo je sud.
H: Je-li tyhelnk tverec nebo kosotverec, pak m aspo ti strany stejn dlouh.
I: V kadm trojhelnku je nejve jeden prav hel.
J: Jestlie m pirozen slo mn ne tyi dlitele, pak je to prvoslo nebo jeho druh mocnina.
1.3. NEGOVN KVANTIFIKOVANCH VROK
PRavIdlO PRO NeGOvN vROK S KvaNtIFIKtORy 6, 7.
V negovanm kvantifkovanm vroku zamnme kvantifktor 6 kvantifktorem 7 a naopak kad
kvantifktor 7 kvantifktorem 6.
Vrokovou formu v negovanm kvantifkovanm vroku nahradme jej negac:
zapamatuj si
vROK NeGace vROKu
Kad je Existuje alespo jeden , kter nen
Alespo jeden je Pro kad plat, e nen
NeGace vROKu vROK
Nap.

a) 0: Kad trojhelnk je pravohl.
: existuje (alespo jeden) trojhelnk, kter
nen pravohl.
: alespo jeden trojhelnk nen pravohl.
b) 0: alespo jedno prvoslo je sud.
: Pro kad prvoslo plat, e nen sud.
: Kad prvoslo je lich.
c) 0: Nikdo nen dokonal.
: aspo jeden lovk je dokonal.
d) 0: dn prvoslo nen zporn.
: aspo jedno prvoslo je zporn.
NeGOvN dalcH vROK S udNM POtu:
zapamatuj si
vROK NeGace vROKu
Alespo n je Nejve (n - 1) je (n $ 2)
Nejve n je Alespo (n + 1) je (n $ 1)
Prv n je Nejve (n - 1) je nebo
alespo (n + 1) je (n $ 2)
NeGace vROKu vROK
6
7
12
Nap.

a) 0: alespo dva vnitn hly trojhelnka jsou prav.
: Nejve jeden vnitn hel trojhelnka je prav.
b) 0: Nejve dv sla jsou koenem rovnice x
2
- 1 = 0.
: aspo ti sla jsou koenem rovnice x
2
- 1 = 0.
c) 0: Prv ti studenti jsou piln.
: Nejve dva nebo aspo tyi studenti jsou piln.
1.4. LOGICK VSTAVBA MATEMATIKY
Zkladem logick vstavby matematiky je soubor axim, tj. vchozch matematickch vrok, kter se
povauj za pravdiv a nedokazuj se. Pomoc tchto axim (postult) se zavdj zkladn matematick
pojmy. Soustava axim mus bt:
1. bezesporn nelze z n vyvodit vrok a zrove jeho negaci
2. nezvisl nelze vyvodit jeden axim z ostatnch axim
3. pln ze soustavy axim je mon vyvodit pravdivost nebo nepravdivost libovolnho
matematickho vroku, kter nen aximem
K zaveden dalch matematickch pojm slou deFINIce, kter stanov nzev novho pojmu a ur
jeho charakteristick vlastnosti pomoc pojm zkladnch, pop. dve zavedench.
Nap.
Nekonen posloupnost je funkce defnovan na mnoin vech pirozench sel. (Tato defnice zavd nov
pojem posloupnost pomoc dve zavedenho pojmu funkce.)
MateMatIcK vta je pravdiv matematick vrok, kter je mon logicky odvodit z axim,
defnic a dve dokzanch vt. Vty slou k budovn matematick teorie i k vyuit matematickch
poznatk v praxi.
existenn vta m tvar existennho vroku 7x!d: V(x) (ti: Existuje takov x patc do d, e plat 0(x).)
Nap.
Existuje rovnoramenn trojhelnk, kter je rovnostrann.
Existuje zporn reln slo, kter je men ne -5.
Existuje tyhelnk, jeho hlopky jsou stejn dlouh.
Existuje sud prvoslo.
Obecn vta m tvar obecnho vroku 6x!d: V(x) (ti: Pro kad x patc do d plat V(x).)
Nap.
V kadm rovnobnku se hlopky navzjem pl.
V kadm trojhelnku je nejve jeden hel prav.
dn prvoslo nen dliteln tymi.
Vechny mocniny pirozench sel jsou nezporn.
U obecn vty tvaru implikace 6x!d: A(x) & B(x) nazvme:
A(x) pedpoklad (vchodisko) vty.
B(x) zvr (tvrzen) vty.
Aby vta platila, je platnost pedpokladu A(x) postaujc podmnkou pro platnost zvru B(x) a platnost
B(x) nutnou podmnkou pro platnost pedpokladu A(x) pro kad x!d.
zapamatuj si
13
Nap.
Jestlie le dva rzn body v rovin, pak v tto rovin le i cel pmka tmito body uren.
14444444444244444444443 1444444444444444424444444444444443
pedpoklad vty zvr vty
Nap.

a) Vta: Jestlie se hlopky tyhelnku pl a m aspo ti strany stejn dlouh, pak je to tverec
nebo kosotverec.
Obrcen vta: Jestlie je tyhelnk tverec nebo kosotverec, pak se jeho hlopky pl a m aspo ti
strany stejn dlouh.
Obmnn vta: Jestlie tyhelnk nen tverec ani kosotverec, pak se jeho hlopky nepl nebo m
nejv dv strany stejn dlouh.
Negovan vta: Existuje tyhelnk, kter m aspo ti strany stejn dlouh, jeho hlopky se pl a nen
to tverec ani kosotverec.
b) Vta: 6n!N: 2;n & 2;n
2

Vta obrcen: 6n!N: 2;n
2
& 2;n
Vta obmnn: 6n!N: 2)n
2
& 2)n
Vta negovan: 7n!N: 2;n / 2)n
2
Plat-li i vta obrcen, pak je meme spolen vyjdit jedinou obecnou vtou ve tvaru ekvivalence:
6x!d: A(x) + B(x) (ti: Pro kad x patc do d plat A(x) tehdy a jen tehdy, plat-li B(x).)
Nap.
K funkci f existuje funkce inverzn f
-1
prv tehdy, kdy funkce f je prost na defninm oboru D(f).
Logick postup, kterm se ovuje platnost matematick vty pomoc axim, defnic a dve dokzanch
vt, se nazv dKaZ MateMatIcK vty.
Pro obecnou vtu tvaru implikace zavdme pojmy: obrcen vta, obmnn vta, negovan vta.
zapamatuj si
Nzev Symbolick zpis Pravdivostn hodnota
Obecn vta 6x!d: A(x) & B(x)
Obrcen vta 6x!d: B(x) & A(x)
Vta me, ale nemus mt stejnou
pravdivostn hodnotu jako pvodn tvrzen.
Obmnn vta 6x!d: (x) & (x)
Vta je ekvivalentn s vtou pvodn, tzn.
ob maj stejnou platnost.
Negovan vta 7x!d: A(x) / (x) Vta neguje pvodn tvrzen.
14
Podle pouitch postup rozliujeme tyto typy dkaz:
PM dKaZ implikace A & B se provd pomoc etzce pravdivch implikac.
A & A
1
, A
1
& A
2
, A
2
& A
3
, A
n
& B
Nap.
Vtu 6n!N: 2;n & 2;n
2
dokeme pmo takto:
6n!N: 2;n & 7k!N: n = 2k & n
2
= 4k
2
& n
2
= 2 $2k
2
& 2;n
2
c.b.d.
Poznmka: 2;n znamen, e n je sud slo; 2)n znamen, e n je lich slo.
NePM dKaZ implikace A & B provdme jako pm dkaz jej obmny , nebo ob
jsou ekvivalentn.
Nap.
Vtu 6n!N: 2;n
2
& 2;n dokeme pomoc pmho dkazu jej obmny 6n!N: 2)n & 2)n
2
.
6n!N: 2)n & 7k!N: n = 2k + 1 & n
2
= (2k + 1)
2
& n
2
= 2(2k
2
+ 2k) + 1 & n
2
= 2kl + 1 &
2)n
2
. Plat vta obmnn, tzn. plat i vta pvodn.
dKaZ SPOReM vroku V (nap. A & B) se provd tak, e se dan vrok V neguje a pomoc e-
tzce implikac se dospje k logickmu sporu. Ze sporu vyplv, e negovan tvrzen V neplat, mus
tedy platit pvodn vrok V.
Nap.
Vtu 6n!N: 3;n & 3;n
2
dokeme sporem tak, e pedpokldme platnost jej negace:
7n!N: 3;n / 3)n
2
a pomoc etzce implikac dospjeme k logickmu sporu:
6n!N: 3;n & 7k!N: n = 3k & n
2
= 9k
2
& n
2
= 3 $ 3k
2
& 3;n
2
spor se zvrem
negovan vty 3)n
2
. Odtud plyne, e negace vty neplat, tedy plat vta pvodn.
dKaZ MateMatIcKOu INduKc pouvme u obecnch vt typu 6n,n
0
!N, n $n
0
: V(n).
Dkaz spov ve dvou krocch a zvru.
I. krok: Dokeme, e tvrzen plat pro nejmen mon n, tedy e pro n = n
0
plat V(n
0
).
(Je-li to mon, volme n
0
= 1).
II. krok: Z prvnho kroku vyplv, e existuje alespo jedno takov n = n
0
, e plat tvrzen V(n) (in-
dukn pedpoklad). Z platnosti tvrzen V(n) dokeme tvrzen V(n + 1) tedy V(n) & V(n + 1).
Zvr: Podle prvnho kroku plat V(n
0
). Podle druhho kroku z platnosti V(n
0
) vyplv platnost
V(n
0
+ 1). Opt podle druhho kroku z platnosti V(n
0
+ 1) vyplv platnost V(n
0
+ 2) atd.,
tedy tvrzen V(n) plat pro vechna n $ n
0
.
Nap.
Dokate matematickou indukc: 6n!N: 31 ; (5
n+1
+ 6
2n-1
)
I. krok: Pro n = 1 je tvrzen sprvn, nebo
5
1+1
+ 6
2$1-1
= 25 + 6 = 31 & 31 ; 5
2
+ 6
1
II. krok: Za pedpokladu, e existuje n!N takov, e plat 31; (5
n+1
+ 6
2n-1
) mme dokzat, e
plat: 31 ; 5
(n+1)+1
+ 6
2(n+1)Z1
Pak: 5
n+2
+ 6
2n+1
= 5 $ 5
n+1
+ 36 $ 6
2n-1
= 5 $ 5
n+1
+ 5 $ 6
2n-1
+ 31 $ 6
2n-1
= 5(5
n+1
+ 6
2n-1
) + 31 $ 6
2n-1
Tento vraz je dliteln 31, nebo je soutem dvou sel dlitelnch 31.
Zvr: Jeliko podle I. kroku je dan vraz dliteln slem 31 pro n = 1, je podle II. kroku dliteln
slem 31 pro n = 2 a opt podle II. kroku slem n = 3 atd. Tedy vta plat pro kad pirozen slo n.
zapamatuj si
Dkaz matematickou indukc se asto uv u ad a posloupnost.
Nap.
Dokate matematickou indukc: 6n!N:
I. krok: Pro n = 1 je tvrzen sprvn, nebo
15
II. krok: Existuje alespo jedno n takov, e plat:
(Napklad pro n = 1 z prvnho kroku)
Mme ovit, e plat:

pravou lev strany dostvme:

Tm je druh krok dokzn - tvrzen plat pro n=1, podle II. kroku pro n=2 a opt podle II. kroku pro
n=3, atd., tedy pro kad pirozen slo n.
Zvr: Plat 6n!N:
1.5. MNOINY
Zaveden pojmu mnoina
Mnoinou intuitivn rozumme soubor libovolnch, navzjem rznch objekt, kter maj uritou
vlastnost V. Mnoina je uren, jestlie o kadm objektu mnoiny - prvku mnoiny - lze jednoznan
rozhodnout, zda danou vlastnost V m, nebo nem, tj. zda do uvaovan mnoiny pat, nebo nepat.
Mnoina bv nejastji urena jednm z tchto zpsob:
a) Vtem prvk, tj. uvedenm vech jejch prvk. To lze provst jen u mnoin s konenm
potem prvk.
Nap.
a = {2; 3; 4; 5}; B = {b; c; d; e}; l = {smrk, dub, buk}
Vyskytuj se i lohy, kdy je nejmen mon n 2 1:
Nap.
Dokate matematickou indukc, e pro kad pirozen slo n 2 2 plat: 2
n
2 2n + 1.
I. krok: Pro n = 3 plat: 2
3
2 2 $ 3 + 1
II. krok: Pedpokldme, e existuje n (nap. n = 3), pro kter plat 2
n
2 2n + 1.
Mme ovit, e tak plat: 2
n+1
2 2(n + 1) + 1
Dkaz: 2
n+1
= 2
n
$ 2 2 2 $ (2n+1) 2 2n+6 2 2n+3, nebo (2n+1) $ 2 = 2n+2(n+1)
a pro n $ 3 je n + 1 2 3 a tedy 2(n+1) 2 6 c.b.d.
Zvr: Uveden vta plat.
zajmavost
K oznaovn mnoin uvme zpravidla velk psmena latinsk abecedy a, B, , M, atd., prvky
zname malmi psmeny a, b,
zapamatuj si
16
b) Charakteristickou vlastnost V, kterou maj jen prvky tto mnoiny. Ovovn vlastnosti V provdme v tzv.
zkladn mnoin u, kter obsahuje vechny objekty, kter ns v dan situaci zajmaj.
Nap.
a = {x!u; V(x)} i a = {x!N; x < 6}
Grafcky se mnoiny znzoruj pomoc tzv. mnoinovch
diagram, z nich nejznmj jsou tzv. Vennovy diagramy.
Zpis a!a teme: a je prvkem (elementem) mnoiny a
b"a teme: b nen prvkem mnoiny a
Nap.
a = {x!N; x < 6} & 1!a, 7"a
Poznmka:
V praxi se setkvme asto s nsledujcmi Vennovmi diagramy:
Existuje prv jedna mnoina, kter neobsahuje dn prvek a nazv se przdn mnoina;
oznauje se 5 , pop. { }.
doplnk (komplement) mnoiny a v mnoin B tvo vechny prvky,
kter pat do mnoiny B a nepat do mnoiny a. Zname Al
B
.
Nap.

a) a = {1; 2; 3}
2
B = {1; 2; 3; 4; 5}
& al
B
= {4; 5}
b) a = {6x!N: 4<x<7} = {5; 6}
2
B = {6x!N: x # 10} = {1; 2; 3; 4; 5; 6; 7; 8; 9; 10}
& al
B
= {1; 2; 3; 4; 7; 8; 9; 10}
17
Oznaen a nzev defnice vennv diagram
a 3 B Inkluze
mnoin a, B; a je podmnoinou
(st) mnoiny B
a 3 B + (6x!u; x!a & x!B)
a je podmnoinou B, prv kdy
kad prvek mnoiny a je zrove
prvkem mnoiny B.
a = B Rovnost
mnoin a, B
a = B + a 3 B / B 3 a
Mnoiny a a B jsou si rovny,
prv kdy a 3 B a zrove
B 3 a, tzn. vech ny prvky
mnoin a, B jsou tyt.
a 1 B Ostr inkluze
mnoin a, B
a 1 B + (a 3 B / a ! B)
Mnoina a je podmnoinou
mnoiny B. Mnoina a se nesm
rovnat mnoin B.
a , B Sjednocen
mnoin a, B
a , B = {x!u; x!a 0 x!B}
Sjednocenm mnoin a, B je
mnoina vech prvk ze zkladn
mnoiny u, kter pat alespo do
jedn z mnoin a a B.
a + B Prnik
mnoin a, B
a + B = {x!u; x!a / x!B}
Prnikem mnoin a, B je mnoina
vech prvk ze zkladn mnoiny u,
kter pat do a a zrove do B.
Rozdl a - B, pop. a \ B
mnoin a, B
a - B = {x!u; x!a / x " B}
Rozdl mnoin a, B je mnoina
vech prvk ze zkladn mnoi-
ny u, kter pat do mnoiny a
a zrove nepat do mnoiny B.
Nap.

a) Inkluze a = {1; 2; 3}
2

& a 3 B (Zde ostr inkluze a 1 B)
B = {1; 2; 3; 4; 5}
b) Rovnost a = {1; 2; 3}
2
& a = B
B = {6n!N: n < 4}
c) Sjednocen a = {1; 2; 3}
2

& a , B = {1; 2; 3; 4; 5}
B = {3; 4; 5}
d) Prnik a = {1; 2; 3}
2

& a + B = {3}
B = {3; 4; 5}
e) Rozdl a = {1; 2; 3}
2
& a - B = {1; 2}
B = {3; 4; 5}
(Mnoiny a a B se rovnaj, jsou pouze ureny
kad jinm zpsobem.)
18
Pro vztahy mezi mnoinami a mnoinov operace plat:
a = a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . refexvnost rovnosti
a = B + B = a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . symetrinost rovnosti
a = B / B = c & a = c. . . . . . . . . . . . . . . . . tranzitivnost rovnosti
a 3 a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . refexvnost inkluze
a 3 B / B 3 a + a = B . . . . . . . . . . . . . . . . . ekvivalence uvan pi dkazech rovnosti dvou mnoin
a 3 B / B 3 c & a 3 c . . . . . . . . . . . . . . . . . tranzitivnost inkluze
a , a = a
a , B = B , a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . komutativnost sjednocen
a , 5 = a
a , (B , c) = (a , B) , c = a , B , c. . . . asociativnost sjednocen
a 3 B & a , B = B
a + a = a
a + B = B + a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . komutativnost prniku
a + 5 = 5
a + (B + c) = (a + B) + c = a + B + c. . . . asociativnost prniku
a 3 B & a + B = a
a , (B + c) = (a , B) + (a , c)
2
a + (B , c) = (a + B) , (a + c)
. . . . . . . . distributivn zkony
je-li a + B = 5 , kme, e mnoiny a, B jsou disjunktn
a - a = 5
a - 5 = a
5 - a = 5
a - B 3 a
a ! B & a - B ! B - a. . . . . . . . . . . . . . . . . rozdl mnoin nen komutativn
a - B = 5 + a 1 B
zavdme tak symetrick rozdl mnoin a ' B = (a - B) , (B - a)
al + a = 5
(a , B)l = al + Bl
2
(a + B)l = al , Bl
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . de Morganova pravidla
a - B = a + Bl
Nap.
Pomoc Vennova diagramu ovte, ze plat distributivn zkon a , (B + c) = (a , B) + (a , c).
een: lohy o rovnostech mnoin lze eit pomoc Vennovch diagram tak, e znzornme levou stranu
rovnosti a pravou stranu rovnosti pomoc Vennova diagramu a vsledky porovnme.
Zvr: Rovnost plat!
19
Mnoina sel s uritou vlastnost, ve kter jsou defnovny bez omezen operace stn a nsoben, se naz-
v seln obor. Pouvme:
obor pirozench sel (celch kladnch): N = {1; 2; 3; 4; 5; }
obor nezpornch celch sel: N
0
= {0; 1; 2; 3; }
obor celch sel: Z = { -3; -2; -1; 0; 1; 2; 3; }
obor racionlnch sel: Q
obor relnch sel: R
obor kladnch relnch sel: R
+
obor nezpornch relnch sel: R
0
+
obor zpornch relnch sel: R
-
obor komplexnch sel: c
Plat inkluze: N 1 N
0
1 Z 1 Q 1 R 1 c.
Vennovy diagramy asto uvme k een slovnch loh.
Nap.
astnci kongresu mohou sv pspvky pronst v anglitin, nmin nebo francouztin. Kad
ze 120 astnk kongresu ovld alespo dva tyto jazyky. 10 astnk ovld anglitinu, nminu
i francouztinu. Jen anglicky i nmecky hovo prv tolik astnk, kolik ovld anglitinu
i francouztinu, ale neum nmecky. Nminu i francouztinu, ale bez anglitiny ovld stejn poet
astnk jako je tch, kte hovo vemi jazyky. Kolik astnk ovld jednotliv jazyky?

een: 1) Vyzname jednotliv mnoiny ve Vennov diagramu.
2) Vyzname poty astnk, kter jsou znm (tj. kad ovld alespo dva jazyky, tedy mnoiny ozna-
ujc znalost jen jednoho, pop. dnho jazyka jsou przdn a vechny jazyky ovld 10 astnk.)
3) Zbvajc mnoiny ozname psmeny (a, b, c).
4) Na zklad textu zadn sestavme soustavu rovnic, kterou vyeme:
(1) b = a (Jen anglicky a nmecky hovo prv tolik astnk, kolik ovld anglitinu
i francouztinu, ale neum nmecky.)
(2) c = 10 (Nminu i francouztinu, ale bez anglitiny ovld stejn poet astnk jako je tch,
kte hovo vemi jazyky.)
(3) 10 + a + b + c + = 120 (celkov poet astnk)
Odtud: 2a = 100 & a=50, b=a=50, c=10.
Zvr: Anglicky um 110 astnk. (a + b + 10)
Nmecky hovo 70 astnk. (b + c + 10)
Francouzsky se domluv 70 astnk. (a + c + 10)
20
Mnoina relnch sel, jejich obrazy na seln ose vypluj jej souvislou podmnoinu se nazv interval.
Druhy interval, jejich zpisy, nzvy i znzornn na seln ose uvd tabulka:
Nzev
intervalu
Zpis pomoc
zvorek
Zpis charakteristickou
vlastnost
Grafck
znzornn
Uzaven interval Ga;bH a # x # b
Oteven interval (a;b) a < x < b
Polouzaven
(polooteven interval)
Ga;b)
(a;bH
a # x < b
a < x # b
Neomezen interval
Ga;3)
(a;3)
(-3;aH
(-3;a)
a # x < 3
a < x < 3
-3 < x # a
-3 < x < a
Oboustrann
neomezen interval
(-3;3) x!R
Intervaly Ga;bH, (a;b), Ga;b), (a;bH se nazvaj ohranien, Ga;3), (a;3), (-3;aH, (-3;a), (-3;3) neohranien.
Jeliko jsou intervaly vlastn mnoiny sel, lze s nimi provdt mnoinov operace.
Nap.
Pomoc interval vypite mnoinu:
a) A = {6x!R; x # 3} een: a = (-3; 3>
b) B = {6x!R; ;x+2; < 1} een: B = (-3; -1)
Nap.
Jsou dny mnoiny a = < -3; 2) B = (-1; 4> c = {6x!R; x > 1} Urete a , B, a + B + c, cl
R
.
21
Pomoc mnoinovch operac lze zavst geometrick obrazce, tlesa atd.
Nap.
a) TABC = 7 ABC + 7 ACB + 7 BCA b) :ABCD = T ABC , T ACD
Cvien

1
1.1. Negujte vroky:
a) A: Svt slunce.
b) B: Kad k je piln.
c) C: Plat prv dv tvrzen.
d) D: Vechna prvosla jsou lich.
e) E: Existuje alespo jeden pravohl rovnora-
menn trojhelnk.
1.2. Zapite slovy kvantifkovan vroky:
a) 6 n ! N: n $ 0
b) 6 n ! Z: 2 ; n & 2 ; n
2
c) 7 x ! R: cos x = 1
d) 7 x ! c: x
2
+ 1 = 0
1.3. K dan vt vyslovte vtu obrcenou, obmn-
nou, negovanou a rozhodnte, kter z vt vdy
plat.
Vta: Je-li trojhelnk rovnostrann, pak je tak
rovnoramenn.
1.4. Vhodnm zpsobem dokate, e plat:
a) 6 n ! N: 2 C n & 16 ; (n
4
- 1)
b) 6 n ! N: 2 C n
3
& 8 C n
c) 6 m ! Z: 2 ; m & 2 ; m
3
1.6. Zakreslete Vennv diagram pro podmnoiny a,
B, c mnoiny U a zapite vtem prvk a , B,
a + B, a + B + c, al
U
, B - a, je-li:
u = {x ! N: x#10}
a = {x ! u: 3 ; x}
B = {x ! u: ;x-2;15}
c = {x ! u: x
2
-5x+6=0}
1.7. Dokate, e plat:
a) (a , B)l = al + Bl
b) (a + B)l = al , Bl
c) a - B = a + Bl
1.8. Z 29 sbratel sbr 12 odznaky, 3 jenom po-
hlednice. Tch, kte sbraj odznaky i pohledni-
ce je 6. Kolik sbr odznaky, kolik pohlednice,
kolik jenom odznaky a kolik ani odznaky, ani
pohlednice?
1.9. Znzornte na seln ose a je-li to mon,
zapite jako interval:
a) a = {6 x ! N: n15}
b) B = {6 x ! R: ;x-2;13}
c) {6 x ! R
+
: x # 5}
1.5. Ovte matematickou indukc, zda plat:
a) 6n ! N: 1 + 3 + 5 + + (2n - 1 ) = n
2
b) 6 n ! N:
22
Test

1
1.1. Negac vroku Je-li slo dliteln esti, pak je
sud je vrok:
a) slo je dliteln esti, nen-li sud.
b) slo nen dliteln esti, nen-li sud.
c) slo nen sud, nen-li dliteln esti.
d) slo je dliteln esti a nen sud.
e) slo nen sud, je-li dliteln esti.
1.2. Symbolick zpis obmnn vty k vt Tet
mocnina libovolnho pirozenho sudho sla
je slo sud. M tvar:
a) 6 n ! N: 2 ; n & 2 ; n
3
b) 6 n ! N: 2 ; n / 2 ) n
3
c) 7 n ! N: 2 ) n & 2 ) n
3
d) 7 n ! N: 2 ) n / 2 ) n
3
e) 6 n ! N: 2 ) n
3
& 2 ) n
1.3. Rozhodnte, kter z danch vrok jsou pravdiv:
a) Kad rovnoramenn trojhelnk je rovno-
strann.
b) Existuje rovnoramenn trojhelnk, kter
nen rovnostrann.
c) Nejve ti prvosla jsou jednocifern.
d) dn prvoslo nekon nulou.
e) Pro vechna cel sla x je .
1.4. Alternativa dvou vrok m hodnotu nepravda,
jestlie:
a) oba vroky jsou pravdiv
b) jeden z vrok m opanou pravdivostn
hodnotu ne druh
c) oba vroky jsou nepravdiv
d) alespo jeden z vrok je nepravdiv
e) vdy
1.5. Pi dkazu sporem pouvme vtu:
a) obrcenou
b) obmnnou
c) negovanou
d) pvodn
e) Pythagorovu
1.6. Zapite symbolicky vtu: Nen-li druh moc-
nina libovolnho pirozenho sla slo sud,
pak nen sud ani toto pirozen slo. Vtu
dokate.
1.7. Pro mnoiny a, B, c plat distributivn zkon ve
tvaru:
a) (a , B) + c = (a , B) + c
b) (a , B) + c = (a + c) , (B + c)
c) a , (B + c) = (a , B) + (a , c)
d) (a , B) , c = (a + B) + c
e) (a + B) , cl = (al , Bl) + c
1.8. Je dna mnoina u = {6n!N: n # 8} a mnoi-
na a = {6n!N: 2;n / ;n; 1 5}. Doplnk al
U
je:
a) {1; 2; 3; 4; 5}
b) {1; 3; 5; 6; 7; 8}
c) {1; 3; 5; 7; 8}
d) {1; 3; 5; 6; 7; 8}
Vypite mnoiny ul, a, al
U
vtem prvk.
1.9. Ze 30 student e kad alespo jednu olym-
pidu. Jen MO nee dn student. Tch, kte
MO i FO e souasn, je dvakrt vce ne
tch, kte e jen FO. Poet eitel MO je:
a) 10
b) 20
c) 30
d) nezjistiteln, nebo nejsou zadny potebn
daje
1.10. a je mnoina vech sudch pirozench sel
B je mnoina vech pirozench sel dlitel-
nch temi, c mnoina vech pirozench sel
dlitelnch esti. Pak plat:
a) a 1 c
b) B 1 c
c) c = a , B
d) c 1 a
e) c 1 B
f) c = a + B
23
2. seln mnoiny
Z rozshl teorie sel se zamme na roziovn selnch obor, zpsoby zpis sel a zkladn vlastnosti
sel s drazem na jejich dlitelnost.
2.1. PIROZEN SLA
Obor pirozench sel N obsahuje sla 1, 2, 3 Pirozen sla udvaj poet prvk v konench
neprzdnch mnoinch, pop. poad prvk v uspodanch n-ticch. Lze je zapisovat v pozinch selnch
soustavch (destkov, dvojkov, estnctkov atd.) nebo v nepozinch selnch soustavch (nap. msk
seln soustava). V mnoin N je defnovno uspodn, stn a nsoben.
Nap.
(15 601)
10
= 1 $ 10
4
+ 5 $ 10
3
+ 6 $ 10
2
+ 0 $ 10
1
+ 1 $ 10
0
144444444444424444444444443
rozvinut zpis sla v dekadick seln soustav
Pozin seln soustavy o zkladu Z umouj vyjdit slo a ve tvaru:
a = a
n
$ Z
n
+ a
nZ1
$ Z
nZ1
+ a
nZ2
$ Z
nZ2
+ + a
1
$ Z
1
+ a
0
$ Z
0
destkov (dekadick) pozin soustava m Z = 10 a pouv cifry (slice) 0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9.
slo a vyjaduje ve tvaru a = a
n
$ 10
n
+ a
nZ1
$ 10
nZ1
+ + a
3
$ 10
3
+ a
2
$ 10
2
+ a
1
$ 10
1
+ a
0
$ 10
0

tisce stovk
y destky jednotky
zapamatuj si
Oznaen destkov seln soustavy se zpravidla vynechv: (15 601)
10
= 15 601.
dvojkov (binrn) pozin soustava m zklad Z = 2 a pouv cifry 0, 1.
estnctkov (hexadecimln) pozin soustava m zklad Z = 16 a pouv znaky 0, 1, 2, 3, 4, 5,
6, 7, 8, 9, A, B, C, D, E, F.
poznmka
Vzjemn pevody sel z jednotlivch soustav:
(29)
10
= 1 $ 2
4
+ 1 $ 2
3
+ 1 $ 2
2
+ 0 $ 2
1
+ 1 $ 2
0
= (11101)
2
(29)
10
= 1 $ 16
1
+ 13 $ 16
0
= (1d)
16
(5a)
16
= 5 $ 16
1
+ 10 $ 16
0
= (90)
10
(1011)
2 =
1 $ 2
3
+ 0 $ 2
2
+ 1 $ 2
1
+ 1 $ 2
0
= (11)
10
zajmavost
Strun (dlme Z a peme zbytky)
29 :2
14 1
7 0
3 1
1 1
0 1
vsledek
dlen

zbytek
29 :16
1 13(=D)
0 1
vsledek
dlen

zbytek
s
l
o

v
e
d
v
o
j
k
o
v

s
o
u
s
t
a
v
s
l
o

v

e
s
t
n
c
t
k
o
v

s
o
u
s
t
a
v
24
V praxi se setkvme asto s vjimkami (nap. IV = IIII).
Nap.
VIII = 8 XXXII = 32 XLVII = 47 MMCMLXXIX = 1979
kme, e slo a je dliteln slem b, prv kdy existuje takov pirozen slo k, e plat a = b $ k
(pak b je dlitelem a a slo a je nsobkem b). Peme b ; a (pokud b nedl a peme b)a).
Pouvme tato kritria dlitelnosti: Pirozen slo je dliteln:
2 prv tehdy, kon-li nkterou z cifer 0, 2, 4, 6, 8
3 (resp. 9) prv tehdy, je-li jeho cifern souet dliteln 3 (resp. 9)
4 (resp. 20, resp. 25, resp. 50) prv tehdy, je-li jeho posledn dvojsl dliteln 4 (resp. 20, resp. 25, resp. 50),
5 prv tehdy, kon-li slic 0 nebo 5
8 (resp. 40, resp. 125, resp. 200, resp. 500) prv tehdy, je-li jeho posledn trojsl dliteln 8 (resp. 40,
resp. 125, resp. 200, resp. 500)
10 prv tehdy, kon-li nulou
11 prv tehdy, jestlie souet cifer lichch d je roven soutu cifer sudch d, pop. se tyto souty li
o nsobek jedencti
Je-li pirozen slo dliteln dvma nesoudlnmi sly a, b, pak je dliteln i jejich souinem.
Nap.
3 ; 228 nebo 3 ; (2 + 2 + 8) 11 ; 4214573 nebo 4 + 1 + 5 + 3 = 2 + 4 + 7
3 ; 228 / 2 ; 228 & 6 ; 228 8 ; 5168 nebo 8 ; 168
Libovoln pirozen slo n 2 1, kter je dliteln jen 1 a sebou samm (tzv. samozejmmi dliteli),
se nazv prvoslo. Nejmen prvoslo je 2, dal nap. 3, 5, 7, 11 Kad pirozen slo, kter m
alespo ti rzn dlitele, se nazv sloen slo.
Kad sloen slo n 2 1 lze podle Zkladn vty aritmetiky jednoznan rozloit v souin
n = p
1
l
1

$
p
2
l
2

$
p
k
l
k
(kde p
1
, p
2
, p
k
jsou vzjemn rzn prvosla a l
1
, l
2
l
k
pirozen sla).
Pomoc tto vty provdme rozklad sloenho sla na souin prvosel.
Nap.
1800 = 2
3
$ 3
2
$ 5
2
422037 = 3
3
$ 7
2
$ 11 $ 29 42750 = 2 $ 3
2
$ 5
3
$ 19
Spolenm dlitelem pirozench sel n
1
, n
2,
n
k
je kad pirozen slo, je je dlitelem kadho z nich.
Nejvt z tchto dlitel se nazv nejvt spolen dlitel sel n
1
,n
2
,n
3
n
k
a oznauje se D(n
1
,n
2
,n
3
n
k
).
Nap.
Nejvt spolen dlitel sel se uruje pomoc prvoselnho rozkladu:
a) 422037 = 3
3
$ 7
2
$ 11 $ 29 = 3 $ 3 $ 3 $ 7 $ 7 $ 11 $ 29
1800 = 2
3
$ 3
2
$ 5
2
= 2 $ 2 $ 2 $ 3 $ 3 $ 5 $ 5
b) 210 = 2 $ 3 $ 5 $ 7
60 = 2 $ 2 $ 3 $ 5
msk seln soustava uv 7 znak:
I = 1, V = 5, X = 10, L = 50, C = 100, D = 500, M = 1000 a sla se v n zapisuj podle tchto pravidel:
a) sla zapsan stejnmi znaky vedle sebe se staj (Nap. XX = 10 + 10 = 20).
b) Znaky I, X a C lze zapsat nejve tikrt bezprostedn za sebou, znaky V, L a D nejve jednou;
znak M se me libovolnkrt opakovat.
c) Je-li znak vtho sla zapsn za znakem menho sla, pak se od vtho sla odet slo
men Nap. CMXLIV = (1000 - 100) + (50 - 10) + (5 - 1) = 994.
d) Je-li znak menho sla zapsn za znakem vtho sla, pak se ob tato sla staj
(Nap. MCLXI = (1000 + 100) + (50 + 10) + 1 = 1161).
e) Pruh nad znakem znamen jeho nsoben tiscem (Nap. X = X $ 1000 = 10 000).
zapamatuj si
Poznmka: asto se uv k uren nejvtho spolenho dlitele vpoetn technika, pop. se vpoet prov-
d pomoc upravenho Euklidova algoritmu.
Nap.
a) D(840; 600) = 120 b) D(55; 88) = 11
Vpoet:
840 600 88 55
1) 840 Z 600=240 240 600 2) Sepeme men slo 33 55
3) Sepeme men slo 240 360 4) 600 Z 240=360 33 22
5) Sepeme men slo 240 120 6) 360 Z 240=120 11 22
8) 240 Z 120=120 120 120 7) Sepeme men slo 11 11
Pirozen sla, kter maj alespo jednoho spolenho dlitele d 21 se nazvaj soudln sla, nemaj-li
dnho spolenho dlitele d 21, jsou to sla nesoudln.
Nap.
sla 12 a 36 jsou soudln, 12 a 19 jsou sla nesoudln, nebo plat:
12 = 2
2
$ 3 = 2 $ 2 $
36 = 2
2
$ 3
2
= 2 $ 2 $ $ 3
12 = 2
2
$ 3
19 = 19 $ 1
Spolenm nsobkem pirozench sel n
1
,n
2
,,n
k
je pirozen slo, kter je nsobkem kadho z nich.
Nejmen z tchto nsobk se nazv nejmen spolen nsobek a oznauje se n(n
1
,n
2
,,n
k
).
Nap.
Nejmen spolen nsobek sel se ur pomoc prvoselnho rozkladu:

422037 = 3 $ 3 $ 3 $ 7 $ 7 $ 11 $ 29
1800 = 2 $ 2 $ 2 $ 3 $ 3 $ 5 $ 5

n(722037,1800)=3 $ 3 $ 3 $ 7 $ 7 $ 11 $ 29 $ 2 $ 2 $ 2 $ 5 $ 5 = 84407400
Obor N je uzaven vzhledem k operaci stn a nsoben (tzn. lze v nm provdt tyto operace bez omezen
a jejich vsledkem je vdy pirozen slo), nen uzaven vzhledem k operacm odetn a dlen (tzn.
vsledkem tchto operac nemus bt vdy pirozen slo).
2.2. CEL SLA
V oboru pirozench sel nelze urit rozdl a - b pro ppad, e a 1 b. Rozme-li tento obor o nulu a
sla opan k slm pirozenm (tj. o -1; -2; -3; ), dostaneme obor celch sel Z, kter je uzaven
tak k operaci odetn (tzn. odeteme-li od sebe dv libovoln cel sla, bude vsledkem vdy cel slo).
Pomoc celch sel lze urit nejen poty prvk, ale tak jejich prstky, bytky apod.
Kad cel slo a lze jedinm zpsobem vyjdit ve zbytkovm tvaru: a = k $ b + z, kde k!Z / 0 # z 1 ; b ;.
slo z se nazv zbytek pi dlen sla a slem b a slo k nepln podl. Tento zpsob zpisu se asto pou-
v nap. pi vyjadovn sudch a lichch sel, v matematickch dkazech a podobn.
Nap.
slo a=52 dv po dlen slem b=11 zbytek 8, nebo 52=11 $ 4 + 8.
slo a= -85 dv po dlen slem b=7 zbytek 6, nebo -85 = -13 $ 7 + 6.
Pro libovolnou dvojici celch sel a, b, kde b ! 0 kme, e slo a je dliteln slem b (b je dlitelem a),
existuje-li takov cel k, e plat a = b $ k. slo a je pak nsobkem b. Peme b;a (pokud b nedl a peme
b)a). Cel sla a, b jsou nesoudln, jsou-li jejich spolenmi celoselnmi dliteli pouze sla 1 a -1.
26
Nap.
-5 ; 40 nebo 40 = (-5) $ (-8) (sla -5 a 40 jsou soudln), ale -5)42 (sla -5 a 42 jsou nesoudln).
Kad cel slo, kter je dliteln dvma, se nazv sud slo. Lze ho pst ve tvaru a = 2k / k!Z. Kad
slo, kter nen dliteln dvma, se nazv lich slo a lze ho vyjdit jako a = 2k + 1 resp. a = 2k - 1,
kde k!Z.
Nap.
Sud slo: 12 = 2 $ 6, -14 = 2 $ (-7)
Lich slo: 13 = 2 $ 6 + 1, 13 = 2 $ 7 - 1
Rozdlem celch sel a, b (v tomto poad) se nazv slo d, pro kter plat a = b + d. Peme d = a - b,
kde a je menenec, b menitel. Rozdl 0 - a zapisujeme (-a) a nazvme ho slo opan k slu a.
Nap.
5 - 3 = 2
menenec menitel rozdl
2.3. RACIONLN SLA
Obor racionlnch sel Q je uzaven nejen k operacm stn, odtn a nsoben, ale tak vzhledem
k dlen slem rznm od nuly.
Racionln sla se zapisuj pomoc zlomk, pop. pomoc desetinnch sel. Umouj urit nejen poty
prvk, ale tak daje o zmnch a potech dl uritho celku atd.
Kad racionln slo lze zapsat ve tvaru zlomku , kde p!Z je itatel zlomku, q!Z / q ! 0 je jmenovatel
zlomku.
Zpis nen jednoznan, nebo krcenm (tj. vydlenm itatele i jmenovatele zlomku slem rznm od
nuly) nebo roziovnm (tj. vynsobenm itatele i jmenovatele zlomku slem rznm od nuly) lze zskat
nekonen mnoho dalch zpis stejnho sla.
Nap.
a) Zlomek lze krtit 5 a pevst na zkladn tvar (tj. tvar, ve kterm je itatel
nesoudln se jmenovatelem zlomku):
b) Zlomek po rozen 5 dv:
Nap.

Kad racionln slo lze vyjdit ve tvaru konenho nebo nekonenho periodickho rozvoje a naopak.
Jestlie ve zlomku , kter je v zkladnm tvaru, plat p = 2
r
$ 5
s
, kde r, s!N
0
, pak ho lze vyjdit konenm
desetinnm rozvojem ve tvaru , kde n
0
!N
0
a n
i
!N
0
(i = 1, 2, , n), 0 # n
i
# 9.
Zkrcen tento rozvoj peme ve tvaru !n
0
,n
1
n
2
n
3
n
n
.
desetinn rka desetiny setiny tisciny
Nap.
a)
b)
c)
27
V nekonenm periodickm desetinnm rozvoji tvaru ! n
0
,n
1
,n
2
,n
3
n
n
, oznaujeme prvkem skupinu
cifer, kter se opakuje a nazvme ji periodou desetinnho rozvoje. Rozliujeme sla ryze periodick
(Nap. 1/3=0,3333 ) a neryze periodick (Nap. 43/6 = 7,1666 = 7,16).
2.4. RELN SLA
V oboru racionlnch sel nelze provdt bez omezen odmocovn kladnch sel. Neexistuj zlomky,
ktermi bychom zapsali dlku hlopky tverce jednotkov dlky, hodnotu atd. Proto byla zavedena
sla iracionln, kter dopluj sla racionln na obor relnch sel R.
Nap.
jsou neperiodick sla.
V relnm oboru R je kad reln slo znzornno na seln ose prv jednm bodem a naopak, kad bod
seln osy je obrazem prv jednoho relnho sla. Vzdlenost obrazu relnho sla a od potku seln
osy udv absolutn hodnotu relnho sla ;a;, kter je defnovna:
pro a $ 0 je ;a; = a, pro a < 0 je ;a; = -a (Vdy nezporn slo!)
Nap.
;-5; = -(-5)=5
Pro kad reln slo a plat: ;a; $ 0, ;-a; = ;a;, ;a; $ a, ;a; $ -a.
Nap.
;5; = 5, ;-5; = ;5;
Pro kad dv reln sla a, b: ;a$b; = ;a; $ ;b;, ;a+b; # ;a; + ;b;, pro b!0 je .
V praxi pouvme (za pedpokladu, e zlomky maj itatele rzn od nuly):
rovnost zlomk
Nap.

nebo

roziovn zlomk zlomek byl rozen
Nap.

krcen zlomk (zlomek byl krcen k ! 0)
Nap.

poetn operace
stn:
Nap.

Nap.

odetn:
Nap.

Nap.

nsoben:
Nap.

dlen:
Nap.

sloen zlomek vedlej zlomkov ra
hlavn zlomkov ra
vedlej zlomkov ra
zapamatuj si
(Sloen zlomek pevedeme na
jednoduch tak, e souin vnjch
len p a s dlme souinem vnitnch
len q a r).
28
Kad iracionln slo je vyjdeno nekonenm neperiodickm rozvojem. V praxi urujeme iracionln
slo pomoc jeho aproximace (Nap. ) pedpisem, kter umon vypsat cifru na libovol-
nm mst desetinnho rozvoje (vyuv se ve vpoetn technice), pop. pracujeme se zaokrouhlenou
hodnotou relnho sla nebo s odmocninami.
Zaokrouhlen sla a na jednotky danho du k (nebo na urit poet cifer) provdme takto:
a) Vechny cifry nich d vypustme, pouze pro ;a; " G0; 10) / a ! Z nahradme vyputn slice mal-
mi nulami nap. pi k = 3 je 405327 0 405000.
b) Ostatn cifry ponechme s ppadnou zmnou podle pravidel zaokrouhlovn dle platn normy.
Plat: Je-li prvn z vyputnch cifer men ne 5, pak posledn ponechan cifra se nemn.
(Nap. 12,623 0 12,6
o
) - zaokrouhlen dol.
Je-li prvn z vyputnch cifer vt ne 5, pak posledn ponechanou cifru zvtme o 1.
(Nap. 12,683 0 12,7) - zaokrouhlen nahoru.
Platnmi ciframi hodnoty piblinho sla pi zaokrouhlen na jednotky du k jsou vechny jej cifry bez
nul vlevo od prvn nenulov cifry a bez ppadnch nul d mench ne k (znaeny malmi nulami).
Nap.
Zaokrouhlen hodnoty 0,0405; 405; 40,5; 40500 maj ti platn cifry 4, 0, 5.
Pi potn s relnmi sly se v praxi uv tak aproximace sel.
Nap.
3 < r < 4
3,1 < r < 3,2
3,14 < r < 3,15
h
2.5 KOMPLEXN SLA
V oboru relnch sel nelze urit odmocninu ze zpornho sla, nen tedy mon eit nap. kvadratickou
rovnici se zpornm diskriminantem, adu algebraickch rovnic atd. Tyto lohy jsou eiteln v oboru kom-
plexnch sel C.
Komplexnm slem a nazvme uspodanou dvojici relnch sel a
1
, a
2
(zapisujeme a = (a
1
; a
2
)),
kde a
1
je reln st, a
2
imaginrn st komplexnho sla a.
Mnoinu vech komplexnch sel lze vzjemn jednoznan zobrazit na mnoinu bod roviny, ve kter je
zavedena kartzsk soustava souadnic. Tato rovina se nazv rovina komplexnch sel nebo Gaussova
rovina. Osa x se v Gaussov rovin nazv osa relnch sel (reln osa), osa y je osa ryze imaginrnch
sel (imaginrn osa).
Reln slo je komplexn slo, kter m imaginrn st rovnu nule. Je-li imaginrn st od nuly rzn,
hovome o imaginrnm sle.
absolutn hodnota komplexnho sla a = (a
1
; a
2
) vyjaduje vzdlenost obrazu komplexnho sla od pot-
ku Gaussovy roviny. Plat: .
Komplexn jednotka m absolutn hodnotu ;a; = 1. Obrazy komplexnch jednotek vypln v Gaus sov rovin
jednotkovou krunici se stedem O (0;0). slo (0;1) se oznauje i a nazv se imaginrn jednotka.
Nap.
je komplexn jednotka, nebo
29
Pro komplexn sla a = (a
1
; a
2
), b = (b
1
; b
2
) defnujeme:
rovnost dvou komplexnch sel (a
1
; a
2
) = (b
1
; b
2
) + a
1
= b
1
/ a
2
= b
2
souet dvou komplexnch sel (a
1
; a
2
) 5 (b
1
; b
2
) = (a
1
+ b
1
; a
2
+ b
2
)
souin dvou komplexnch sel (a
1
; a
2
) 9 (b
1
; b
2
) = (a
1
b
1
- a
2
b
2
;a
1
b
2
+ a
2
b
1
)
podl dvou komplexnch sel , kde b ! 0
Nap.
a = (2; 3) b = (4; -5)
Souet a 5 b = (2 + 4; 3 + (-5)) = (6; -2)
Rozdl a 6 b = (2 - 4; 3 - (-5)) = (-2; 8)
Souin a 9 b = (2 $ 4 - 3 (-5); 2 (-5) + 3 $ 4) = (23; 2)
Podl =
Pro komplexn sla a = a
1
+ a
2
i, b = b
1
+ b
2
i defnujeme:
opan slo k slu a -a = -a
1
-a
2
i
pevrcen slo k slu a
slo komplexn sdruen k slu a a = a
1
-a
2
i
souet komplexnch sel a 5 b = (a
1
+ b
1
) + (a
2
+ b
2
)i
rozdl komplexnch sel a 6 b = (a
1
- b
1
) + (a
2
- b
2
)i
souin komplexnch sel a 9 b = (a
1
b
1
- a
2
b
2
) + (a
1
b
2
+ a
2
b
1
) i
podl komplexnch sel , kde b ! 0
rovnost komplexnch sel a = b + (a
1
= b
1
/ a
2
= b
2
)
Nap.
Jsou dna komplexn sla a = 2 - i, b = 2 + i, pak
a) a 5 b = (2 - i) + (2 + i) = 2 - i + 2 + i = 4

b) a 6 b = (2 - i) - (2 + i) = 2 - i - 2 - i = -2i

c) a 9 b = (2 - i)(2 + i) = 4 - 2i + 2i - i
2
= 4 - i
2
= 4 - (-1) = 5
d)
e) a
2
= (2 - i)
2
= 2
2
- 4i + i
2
= 3 - 4i
Zavdme tyto tvary komplexnch sel:
a) defnin tvar a = (a
1
;a
2
)
b) algebraick tvar a = (a
1
;a
2
) = (a
1
;0) + (0;a
2
) = (a
1
;0) + (a
2
;0) $ (0;1) = a
1
+ a
2
i
c) goniometrick tvar a = a
1
+ a
2
i = ;a; cosa + i $ ;a; sina = ;a;(cosa + i $ sina), kde a!G0;360)
(pop. a!G0; 2r)) je argument komplexnho sla a, pro kter plat
Vyjde-li velikost orientovanho hlu a pi poetnch operacch s komplexnmi sly vt ne 360
(resp. 2r), pak pracujeme pouze se zkladn velikost tohoto hlu.
zapamatuj si
Nap.

Nap.
Pomoc Moivreovy vty vypotte a
5
, je-li a = -1-i.
Komplexn slo pevedeme na goniometrick tvar:

Mocninu urme pomoc Moivreovy vty:

(lohu lze eit tak pouitm vzorce (A + B)
5
= A
5
+ 5A
4
B + 10A
3
B
2
+ 10A
2
B
3
+ 5AB
4
+ B
5
a
5
= (-1 -i)
5
= (-1)
5
$ (1+ i)
5
= -(1 + i)
5
= -(1
5
+ 5 $ 1
4
$ i + 10 $ 1
3
$ i
2
+ 10 $ 1
2
$ i
3
+ 5 $ 1 $ i
4
+ i
5
) =
= -(1 + 5i -10 -10i +5 +i) = -(-4-4i) = 4 + 4i
Nap.
Pomoc Moivreovy vty lze odvodit vztah pro mocniny i:
i = 1 $ (cos90 + i $ sin90) = i
i
2
= i $ i = 1 $ 1 $ [cos(90 + 90) + i $ sin(90 + 90)] = -1
i
3
= i
2
$ i = 1 $ 1 $ [cos(180 + 90) + i $ sin(180 + 90)]
= -i atd.
Pro nenulov komplexn slo a = ;a; (cosa + isina), n!N existuje
prv n rznch komplexnch sel, kter jsou jeho n-tou komplexn odmocninou:

Pro komplexn sla a = ;a;(cosa + i $ sina), b = ;b; (cos b + i $ sin b), n!N plat:
souin a $ b = ;a; $ ;b; $ [cos(a + b) + i $ sin(a + b)]
n-t mocnina a
n
= ;a;
n
[cos n a + i $ sin n a] Moivreova vta
podl
zapamatuj si
i
2
= -1
31
Nap.
Urete

Tedy:

Cvien

2
2.1. Zapite v destkov soustav ve zkrcenm
i rozvinutm tvaru:
a) (568)
10
b) (1101)
2
c) (A5)
16
2.2. Pomoc mskch cifer zapite:
a) 2579 b) 1524 c) 4263
2.3. Vypotte:
a) D (15; 35) b) D (150; 200)
c) D (284; 524)
2.4. Vypotte:
a) n(15; 20) b) n(8; 60) c) n(12; 280)
2.5. Upravte na zkladn tvar, pop. vyjdete jako
smen slo:
a) b)

2.6. Vyjdete jako periodick slo a pak zaokrou-
hlete na setiny:
a) b) c)

2.7. Vyjdete v algebraickm tvaru komplexn sla:
a)

b)
2.8. Pevete na goniometrick tvar komplexn sla:
a) a = 5 + 5i b)

Rozhodnte, zda se jedn o komplexn jednotku.
2.9. Vypotte:
a) a 5 b b) a 6 b c) a 9 b
d)
je-li: a = 3 + 4i; b = 2 - i
2.10. Vypotte (1 + i)
5
a vsledek vyjdete v algeb-
raickm i goniometrickm tvaru.

Test

2
2.1. Zapite slo 2979 pomoc mskch slic.
2.2. slo je dliteln 8:
a) kon-li cifrou 8
b) kon-li cifrou 4 nebo 2
c) je-li dliteln souasn 4 i 2
d) je-li jeho posledn trojsl dliteln 8
2.3. Urete nejvtho spolenho dlitele a nejmen-
spolen nsobek sel 455 a 364.
2.4. Rozenm zlomku zskme:
a) jin tvar tho sla
b) stejn tvar jinho sla
c) vt zlomek
d) men zlomek
e) vdy zlomek v zkladnm tvaru.
2.5. Vyjdete jako periodick slo
a vsledek zaokrouhlete na setiny.
2.6. Zapite v destkov soustav (1011)
2
2.7. slo opan k slu je:
a) b) 3 c) d) -3 e)
2.8. Upravte sloen zlomek na zkladn tvar
a je-li to mon, vyjdete ho pomoc
smenho sla:
(Vsledkem jsou dv opan
komplexn sla, jejich
obrazy jsou v Gaussov rovin
soumrn podle potku 0.)
2.9. Jsou dna komplexn sla a = 3+4i,
.
Pak plat:
a) a 5 b = 3 + 8,2i
b) a 5 b = -1,2 + 0,2i
c) a 6 b = 3 + 8,2i
d) a 9 b = 12,6 - 16,8i
e) a 9 b = -16,8 - 12,6i
2.10. slo

a) je komplexn jednotkou
b) nen komplexn jednotkou
c) je vt ne komplexn jednotka
d) m v goniometrickm tvaru vyjden

e) dn odpov nevyhovuje
3. Mocniny, odmocniny, algebraick vrazy,
algebraick rovnice a nerovnice
3.1. MOCNINY A ODMOCNINY
Mocniny s pirozenm exponentem
Pro libovoln reln slo a a pro kad pirozen slo n je defnovna v mnoin relnch sel
n-t mocnina a a a a a
n
$ $ f =
1 2 3 444 444
.

n-krt
a je mocnnec (zklad) mocniny, n je exponent (mocnitel), a
n
je mocnina.
Nap.
5
3
= 5 $ 5 $ 5 = 125 2
5
= 2 $ 2 $ 2 $ 2 $ 2 = 32 m
3
= m $ m $ m
Mocniny s celoselnm exponentem
Pro kad reln slo a ! 0 a pro kad n!N defnujeme: a
0
= 1, .
Nap.

Odmocniny
Ke kadmu nezpornmu slu a a ke kadmu pirozenmu n existuje prv jedno nezporn slo
x, pro n plat x
n
= a. Peme , kde x je n-t odmocnina z sla a, a je odmocnnec (zklad
odmocniny), n je odmocnitel.
Nap.

Je-li n lich pirozen slo, pak je defnovna n-t odmocnina i ze zpornho
relnho sla: .
poznmka
33
Nap.

Nap.
a) b)
c) d)
Pro a > 0, m!Z, n!N lze odmocniny pst ve tvaru mocniny s racionlnm exponentem
Nap.
a)
3 3
/ 2
5
2 5
=
b) c)
Pravidla pro potn s odmocninami
pro a $ 0 / b $ 0 Odmocniny se stejnmi odmocniteli nsobme tak, e
souin zklad odmocnme spolenm odmocnitelem.
pro a $ 0 / b > 0 Odmocniny se stejnmi odmocniteli dlme tak, e podl
zklad odmocnme spolenm odmocnitelem.
pro a $ 0 Odmocninu umocnme tak, e umocnme zklad
a zskanou mocninu odmocnme.
pro a $ 0 Odmocninu odmocnme tak, e jej zklad odmocnme
souinem odmocnitel.
pro a $ 0 / k!N
zapamatuj si
Pravidla pro potn s odmocninami
Pro kad reln r, s a kad a > 0, b > 0 (resp. pro kad cel r, s a kad reln a ! 0, b ! 0) plat:
a
r
$ a
s
= a
r+s
Pi nsoben mocnin se stejnm zkladem umocnme zklad soutem exponent.
a
r
: a
s
= a
r-s
pro a ! 0 Mocniny se stejnm zkladem rznm od nuly dlme tak, e zklad
umocnme rozdlem exponent dlence a dlitele.
(a
r
)
s
= a
rs
Mocninu umocnme tak, e jej zklad umocnme souinem exponent.
(ab)
r
= a
r
$ b
r
Souin umocnme tak, e umocnme kadho initele.
pro b ! 0 Podl umocnme tak, e umocnme dlence i dlitele.
zapamatuj si
34
Nap.
S vyuitm pravidel pro potn s mocninami a odmocninami upravte:
a) (2
2
)
4
= (2
4
)
2
= 16
2
= 256
b)
c)
d)
Nap.
Odstrann odmocnin ze jmenovatel (usmrovn zlomk):
a)
b)
c)

3.2. ALGEBRAICK VRAZY
algebraick vraz je zpis, kter je sprvn vytvoen z matematickch operanch znak, sel,
promnnch, vsledk operac a hodnot funkc. Neobsahuje-li algebraick vraz odmocniny, nazv se
racionln algebraick vraz (vraz s odmocninami se nazv iracionln).
asto se setkvme s racionlnmi celistvmi vrazy - mnoholeny (polynomy):
a
n
x
n
+ a
n-1
x
n-1
+ + a
1
x + a
0
, kde n!N, a
n
! 0, a
0
, a
1
, , a
n
, jsou reln sla, x promnn, n je stupe
polynomu, jednotliv stanci se nazvaj leny polynomu.
Uspodn mnoholenu me bt:
vzestupn: a
0
+ a
1
x + a
2
x
2
+ + a
n-1
x
n-1
+ a
n
x
n

Nap.
0,5 + 2x + 8x
2
+ x
5
- 3x
7
+ 3x
8
sestupn: a
n
x
n
+ a
n-1
x
n-1
+ + a
2
x
2
+ a
1
x + a
0

Nap.
3x
8
- 3x
7
+ x
5
+ 8x
2
+ 2x + 0,5
Nap.
Operace s mnoholeny ukazuj pklady:
stn provedeme tak, e seteme koefcienty u len se stejnmi exponenty:
(4x
3
+ 3x
2
- 5x + 3) + (7x
2
- 2x - 1) = 4x
3
+ 3x
2
+ 7x
2
- 5x - 2x + 3 - 1 = 4x
3
+ 10x
2
- 7x + 2
odetn provedeme tak, e odstranme zvorky (v meniteli zmnme znamnka na opan) a sete-
me koefcienty u len se stejnmi exponenty:
(4x
3
+ 3x
2
- 5x + 3) - (7x
2
- 2x - 1) = 4x
3
+ 3x
2
- 5x + 3 - 7x
2
+ 2x + 1 =
= 4x
3
+ 3x
2
- 7x
2
- 5x + 2x + 3 + 1 = 4x
3
- 4x
2
- 3x + 4
nsoben - leny nsobme dle schmatu a pak seteme:
(3x
2
+ 2x - 1) $ (5x - 3) = 15x
3
+ 10x
2
- 5x - 9x
2
- 6x + 3 = 15x
3
+ x
2
- 11x + 3
35
dlen
a) beze zbytku b) se zbytkem

Pedpoklad: x ! 4
Postup:
Dlence i dlitele uspodme sestupn.
Vydlme prvn len dlence prvnm lenem dlitele (dostaneme prvn len podlu).
Vynsobme tmto lenem dlitele a vsledn polynom odeteme od dlence a zskme dlence pro dal postup.
Opakujeme tento postup vdy s novm dlencem tak dlouho, a je zbyl polynom niho stupn ne dlitel.
Uvedeme pedpoklady (dlitel mus bt rzn od nuly!).
rozklady, tj. vyjden mnoholenu jako souin mnoholen niho stupn provdme asto nktermi
z tchto zpsob:
a) vyuitm binomickch vzorc
a
2
! 2ab + b
2
= (a ! b)
2
a
2
- b
2
= (a + b)(a - b) a
3
- b
3
= (a - b)(a
2
+ ab + b
2
)
a
3
! 3a
2
b + 3ab
2
! b
3
= (a ! b)
3
a
3
+ b
3
= (a + b)(a
2
- ab + b
2
) atd.
Nap.
a) x
2
- 2x + 1 = (x - 1)
2
= (x - 1)(x - 1)
b) x
2
- 9 = x
2
- 3
2
= (x - 3)(x + 3)
c) 25x
2
- 16y
2
= (5x)
2
- (4y)
2
= (5x - 4y) $ (5x + 4y)
d) 125a
3
- 27b
3
= (5a)
3
- (3b)
3
= (5a)
3
- (3b)
3
= (5a - 3b)(25a
2
+ 15ab + 9b
2
)
b) rozkladem kvadratickho trojlenu v souin koenovch initel
Jsou-li x
1
, x
2
koeny kvadratickho trojlenu ax
2
+ bx + c / a ! 0, resp. x
2
+ px + q, pak plat:
ax
2
+ bx + c = a(x + x
1
)(x - x
2
); resp. x
2
+ px + q = (x - x
1
)(x - x
2
) kde -p = x
1
+ x
2
/ q = x
1
x
2
Nap.
a) x
2
+ 11x + 24 = (x + 8)(x + 3), nebo -11 = -8 -3 24 = (-8)(-3)

b) x
2
+ 2x - 15 = (x - 3) (x + 5), nebo -2 = +3 -5 -15 = 3 $ (-5)

c)
36
3.3. PRAVY ALGEBRAICKCH VRAZ
Pi pravch vraz vyuvme poznatk o mocninch, odmocninch, zlomcch a mnoholenech tak, aby-
chom vraz pevedli na co nejjednodu tvar. Podmnky, kter stanovuj, kdy jsou vrazy defnovny (nap.
zklady mocnin nezporn, jmenovatel zlomk a dlitel rzn od nuly atd.), jsou nutnou soust een.
Pklad pravy racionlnho vrazu:
= [2x - 3x + y + y][2x + 3x + y - y]4xy = (2y - x) $ 5x $ 4xy =
= (2y - x) $ 20x
2
y = 40x
2
y
2
- 20x
3
y
Jinak:
= (10xy - 5x
3
)4xy = 40x
2
y
2
- 20x
3
y pro x ! R, y ! R
Pklad pravy racionlnho vrazu:

Vraz m smysl (zlomek je defnovn) pro
kad reln slo a, b, c, kde b ! 1, c ! 1.
Pklady prav iracionlnho lomenho vrazu:
a)
pro x > 0 a y > 0
b) pro x > 0, y > 0 a x ! y
c) pro x > 0, y > 0
Pklady prav vraz se sloenmi zlomky:
a)
pro a!R
b)
37
=
pro x > 0, y > 0, x ! y
Pklad prav vrazu s absolutn hodnotou: Upravte vraz
Stanovme podmnky pro promnnou a, aby ml dan vraz smysl. Jmenovatel zlomku mus bt rzn od
nuly, tedy (a
2
+ 3a + 2 ! 0 / a - 1 ! 0) & a ! -2 / a ! -1 / a ! 1
Vraz upravme:

Na zklad defnice absolutn hodnoty budeme eit lohu pro:
a - 1 > 0 & ;a - 1; = a - 1 a plat: = 1 pro a! (1; 3)
a - 1 < 0 & ;a - 1; = -a + 1 a plat: pro a! (- 3; -2) , (-2; -1) , (-1;1)
Zvr: a = -1 pro a ! (-3; -2) , (-2; -1) , (-1; 1)
a = 1 pro a ! (1; 3)
3.4. ROVNICE A JEJICH EEN
Nech f a g jsou funkce promnn x defnovan na mnoin d 1 R. loha: Urete vechna x ! d, pro kter
plat f(x) = g(x), se nazv rovnice o jedn neznm x.
Mnoina d se nazv defnin obor rovnice, f (x) je lev strana rovnice, g(x) prav strana. eenm rovnice
(koenem) je slo x
0
, kter po dosazen za x pevede rovnici na pravdivou rovnost f (x
0
) = g(x
0
).
eit rovnici znamen urit mnoinu koen rovnice K 1 d. Postupujeme zpravidla tak, e provdme pra-
vy, m zskme posloupnost rovnic, a dojdeme k rovnici, jej koeny umme urit. Provdme-li pouze
ekvivalentn pravy (tj. zmnu stran rovnice, piten funkce defnovan v D k obma stranm rovnice,
nsoben obou stran rovnice nenulovm slem), pak m pvodn i nov rovnice stejn obor pravdivosti
a zkouka nen nutnou soust een. Pi pouit dsledkovch prav, kter nejsou ekvivalentn (nap. umoc-
nn, odmocnn rovnice) je nutn provst zkouku (dosazenm x zvl do lev strany rovnice a zvl do
prav strany rovnice a porovnnm vsledk).
Pi grafckm een rovnice f (x) = g(x) sestrojme grafy funkc f a g. Hledan een jsou urena souadni-
cemi prsek tchto graf. (Uvme zejmna tehdy, sta-li urit piblinou hodnotu koen, pop. jejich
poet.)
38
3.5. LINERN ROVNICE
linern rovnice o jedn neznm x ! R lze pst ve tvaru ax + b = 0, kde a ! R, b ! R, a ! 0. M prv
jeden koen
.
Nap.
ete v R poetn i grafcky rovnici .
a) numericky b) grafcky

Obecn m rovnice ax + b = 0, kde a ! R, b ! R tyto koeny:
pro a ! 0 pro a = 0 / b = 0 pro a = 0 / b ! 0
x = t, kde t ! R x neexistuje
koenem je kad reln slo mnoina koen je Q
(rovnice m prv jedno een) (rovnice m 3 een) (rovnice nem een)
K = {-b/a} K = R K = Q
Grafcky urme koeny linern rovnice jako prseky pmky f: y = ax + b s grafem funkce g: y = 0
(osa x).
pro a ! 0 pro a = 0 / b = 0 pro a = 0 / b ! 0
zapamatuj si
39
3.6 KVADRATICK ROVNICE
Kvadratickou rovnici o jedn neznm x ! c (x ! R) lze pst ve tvaru ax
2
+ bx + c = 0, kde a, b, c jsou
reln sla, a ! 0. ax
2
je kvadratick len, bx linern len, c absolutn len kvadratick rovnice.
Nap.
Rovnice ax
2
+ c = 0, a ! 0 se nazv ryze kvadratick a e se rozkladem:
a) 4x
2
- 9 = 0 b) 4x
2
+ 9 = 0 nem een v R, je eiteln v c
(2x - 3)(2x + 3) = 0 (2x - 3i)(2x + 3i) = 0

x
1
= 3/2 x
2
= -3/2 x
1
= 3i/2 x
2
= -3i/2
K = {-3/2; 3/2} K = {-3i/2; 3i/2}
Nap.
Rovnice ax
2
+ bx = 0, a ! 0 se nazv kvadratick rovnice bez absolutnho lenu. e se vytknm:
a) 5x
2
- 4x = 0 b) 2x
2
+ 3x = 0
x(5x - 4) = 0 x(2x + 3) = 0

x
1
= 0 x
2
= 4/5 x
1
= 0 x
2
= -3/2

K = {0; 4/5} K = {-3/2; 0}
Nap.
Rovnice ax
2
+ bx + c = 0, a ! 0 je pln kvadratick rovnice, jej poet een udv diskriminant
D = b
2
- 4ac.
Pro d 2 0 m dva rzn reln koeny

Nap.

5
-2
K = {-2;5}
Pro d = 0 m jeden dvojnsobn reln koen

Nap.

K = {1}
Pro d 1 0 m dva komplexn sdruen koeny (nem reln koeny)

Nap.

1 + 2i
1 - 2i
K = {1 -2i; 1 + 2i}
40
Grafcky jsou koeny kvadratick rovnice ureny prseky grafu kvadratick funkce f: y = ax
2
+ bx + c (parabo-
la) s grafem funkce konstantn g: y = 0 (osa x):
Poznmky:
Rovnici ax
2
+ bx + c = 0, kde a ! 0 lze vydlit a a pevst na normovan tvar x
2
+ px + q = 0, pi-
em pro jej koeny x
1
, x
2
plat: x
1
+ x
2
= -p / x
1
$ x
2
= q.
Tak ryze kvadratickou rovnici i rovnici bez absolutnho lenu lze eit pomoc vztahu .
Je-li sud b, lze vztah upravit na .
Nap.
Rovnici x
2
+ 4x - 12 = 0, kter je v normovanm tvaru, lze eit i
a) rozkladem: (x - 2)(x + 6) = 0 & x
1
= 2 / x
2
= -6 K = {-6;2}
b) vztahem pro sud b:
-6
2
K = {-6;2}
3.7. ROVNICE S NEZNMOU V ODMOCNNCI
Rovnice s neznmou v odmocnnci obsahuj odmocniny z vraz s neznmou. Odmocniny odstraujeme
neekvivalentn pravou (umocnnm), proto je zkouka nezbytnou soust een tchto rovnic. een typo-
vch loh ukazuje pklad:
Nap.
ete v R:
a) . . . . . . . . . . . . . . . . . . osamostatnme odmocninu na jedn stran rovnice
. . . . . . . . . . . . . . . . . . umocnme ob strany rovnice (neekvivalentn prava)
. . . . . . . . . . . . . . . . . . doeme rovnici
. . . . . . . . . . . . . . . . . . provedeme zkouku a zapeme vsledek

= K = {19}
41
b) . . . . . . . . . . . . rozlome symetricky odmocniny a dle
postupujeme analogicky jako v ppad a)

K = {4; -3}
c) . . . . . . . . . . . . rovnici umocnme (levou stranu jako dvojlen!)
. . . . . . . . . . . . osamostatnme odmocninu a pokraujeme ve
uvedenm zpsobem
K = {16}
d) . . . . . . . . . . . . rovnici umocnme
. . . . . . . . . . . . opt umocnme a upravme
K = {10}
3.8. EEN ROVNIC S ABSOLUTN HODNOTOU
Pi een rovnic s absolutn hodnotou vychzme z defnice absolutn hodnoty. een ukazuje pklad.
Nap.
ete v R: ;x + 1; + ;x - 3; -2;x; = 3
poetn: Anulovnm vraz v absolutnch hodnotch dostaneme kritick body, pomoc kterch rozdlme
selnou osu na jednotliv intervaly.
x + 1 = 0 & P
1
= -1 x - 3 = 0 & P
2
= 3 x = 0 & P
3
= 0
P
1
= -1 P
3
= 0 P
2
= 3

I
1
= (-3; -1) I
2
= G-1; 0) I
3
= G0; 3) I
4
= G3; 3)

42
Na zklad defnice absolutn hodnoty odstranme absolutn hodnoty v jednotlivch intervalech a
rovnice vyeme.
I
1
= (-3; -1): -x - 1 - x + 3 + 2x = 3 & -1 = 0 & spor & K
1
= Q
I
2
= G-1;0): x + 1 - x + 3 + 2x = 3 & 2x = -1 & K
2
= {-1/2}
I
3
= G0;3): x + 1 - x + 3 - 2x = 3 & -2x = -1 & K
3
= {1/2}
I
4
= G3;3): x + 1 + x - 3 - 2x = 3 & 0 = 6 & spor & K
4
= Q
Jednotliv een sjednotme a dostaneme vsledek: K = K
1
, K
2
, K
3
, K
4
= {-1/2;1/2}.
grafcky:
Sestrojme graf funkce f(x) = ;x + 1; + ;x - 3; -2;x;:
a) Pomoc kritickch bod P
1
, P
2

urme body B[P
1
, f (P
1
)] = [-1;2], D[P
2
; f (P
2
)] = [3; -2], C[P
3
; f (P
3
)] = [0;4].
b) V krajnch intervalech I
1
a I
4
zvolme body nap. P
4
= 4 ! I
1
a P
5
= 5 ! I
4

a urme A[P
4
; f (P
4
)] = [-4;2], E[P
5
; f (P
5
)] = [5; -2].
c) Graf dostaneme spojenm bod A, B, C, D, E (viz obr.).
Sestrojme graf funkce g(x) = 3.
Urme prseky tchto graf (pokud existuj). V ppad, e prseky neexistuj, je eenm przdn
mnoina. Koeny rovnice jsou ureny x-ovmi souadnicemi prsek graf: K = {-1/2; 1/2}.
3.9. SOUSTAVA ROVNIC
Nkolik rovnic o dvou a vce neznmch, kter maj bt splnny souasn, tvo soustavu rovnic. eenm
soustavy rovnic je prnik een jednotlivch rovnic. Soustavu eme metodou stac nebo dosazovac, pop.
dalmi postupy (nap. pomoc maticovho potu atd.).
43
Nap.
V R x R lze eit soustavu rovnic x + y = -3 / y - 2x = 6
a) metodou dosazovac (substitun)
dosadme za y

dosadme za x
K = {[-3;0]}
b) metodou stac (eliminan)
. . . . . . . rovnice vhodn upravme a seteme tak, abychom vylouili
jednu neznmou

. . . . . . . vylouen x

viz a)

. . . . . . . vylouen y
K = {[-3;0]}
Poznmka: Geometricky se jedn o uren souadnic prseku pmek v O
xy
.
Nap.
ete v R x R soustavu rovnic .
K een uijeme substituci . Pak

Dosazenm u
2
do druh rovnice dostaneme:
(2) (5 - v)
2
+ v
2
= 13 & 25 - 10v + v
2
+ v
2
- 13 = 0 & 2v
2
- 10v + 12 = 0
Odtud: tedy K
1
= {[1/3;1/2]}
tedy K
2
= {[1/2;1/3]}
Zvr: K = K
1
, K
2
= {[1/3;1/2];[1/2;1/3]}
3.10. ROVNICE S PARAMETREM
Rovnice s parametrem obsahuje krom neznmch dal promnn, kterm se k parametry. Je to zpis
mnoiny vech rovnic, kter bychom zskali dosazenm vech hodnot, jich mohou parametry nabvat. ee-
n rovnic s parametry spov v uren jejich koen v zvislosti na ppustnch hodnotch parametr.
Pi een linern rovnice s parametrem rovnici postupn upravujeme v zvislosti na hodnotch parametru.
Vsledek shrneme do tabulky.
44
Nap.
ete v R, kde p ! R je parametr: Zvr:
p
3
x - 1 = px + p
p
3
x - px = p + 1
p(p + 1)(p - 1)x = p + 1

p = 0 p ! 0, pak celou rovnici vydlme p a dostaneme:
0x = 1
K
1
= Q

p = -1

p ! -1, celou rovnici vydlme (p + 1)
0x = 0
K
2
= R

p = 1

p ! 1, celou rovnici vydlme (p - 1)
0x = 1
K
3
= Q

U kvadratick rovnice s parametrem zjiujeme, pro kter hodnoty parametru se redukuje rovnice na line-
rn a dle pomoc diskriminantu D diskutujeme poet koen pro ty hodnoty parametru, pro n je rovnice
kvadratick.
Nap.
ete v R, kde p ! R je parametr: (p + 5)x
2
- 2px + (p - 1) = 0.
pro p + 5 = 0, tedy p = -5 je rovnice linern: 10x - 6 = 0 & x = 3/5
pro p ! -5 je D = 4p
2
- 4(p + 5)(p - 1) = 20 - 16p = 4(5 - 4p)
2 0 2 reln rzn koeny
Plat: 4(5 - 4p) = 0 jeden reln (dvojnsobn koen)
1 0 2 komplexn sdruen koeny
Zvr:
parametr een
p = 0 K
1
= Q
p = -1 K
2
= R
p = 1 K
3
= Q
p ! R - {-1;0;1}
parametr een
p = -5 linern rovnice K
1
= {3/5}
p = 5/4 jeden dvojnsobn koen K
2
= {1/5}
p ! (-3; -5) , (-5;5/4) dva reln rzn koeny
p ! (5/4; 3) dva imaginrn koeny
2 reln koeny 2 imaginrn koeny (komplexn sdruen)
linern rovnice 1 dvojnsobn reln koen
45
3.11. ALGEBRAICK ROVNICE VYCH STUP
Na stedn kole se e zpravidla algebraick rovnice vych stup, kter lze pevst na souinov tvar a
rovnice binomick, pop. rovnice reciprok. Postupy een tchto rovnic ukazuj nsledujc pklady.
Nap.
ete v c rovnici pevedenm na souinov tvar:
een: a) x
4
- 16 = 0 rovnice je ekvivalentn s rovnic (x
2
)
2
- 4
2
= 0
(x
2
- 4)(x
2
+ 4) = 0 prava pomoc vzorce a
2
- b
2
= (a - b)(a + b)
(x - 2)(x + 2)(x - 2i)(x + 2i) = 0 prava pomoc vzorc a
2
- b
2
= (a - b)(a + b) a
5 . . 4 a
2
+ b
2
= (a - bi)(a + bi)
x
1
= 2 x
2
= -2 x
3
= 2i x
4
= -2i koeny rovnice zskme anulovnm zvorek
(souin je nulov, je-li nulov alespo jeden initel souinu)
K = {-2; 2; -2i; 2i}
b) x
3
+ 2x
2
+ 9x + 18 = 0 rovnici upravme pomoc vytkn
x
2
(x + 2) + 9(x + 2) = 0 opt vytkneme (x + 2)
(x
2
+ 9)(x + 2) = 0 uitm vztahu a
2
+ b
2
= (a + bi)(a - bi)
pevedeme na souinov tvar
(x + 3i)(x - 3i)(x + 2) = 0 koeny rovnice zskme anulovnm zvorek
5 . 4
x
1
= -3i x
2
= 3i x
3
= -2
K = {-2; !3i}
Nap.
ete v c binomickou rovnici ax
n
+ b = 0 / a, b ! c / a ! 0, n ! N.
een: m rovnici upravme na vhodn tvar a komplexn slo m na prav stran
vyjdme v goniometrickm tvaru:
x
n
= ;m;[cos(a + k $ 360) + isin(a + k $ 360)] odmocnnm zskme obecn een
konkrtn koeny dostaneme
k = 0 &

dosazenm k
k = 1 &
k = 2 &
Poznmka: asto lze eit binomickou rovnici pevedenm na souinov tvar (viz pedchoz pklad).
Konkrtn postupy ukazuj nsledujc pklady:
Nap.
a) ete v c pevedenm na souinov tvar:
x
3
- 8 = 0 + (x - 2)(x
2
+ 2x + 4) = 0
5 4
x
1
= 2

46
b) ete v c pomoc komplexnch sel:
x
3
- 8 = 0 + x
3
= 8 + x
3
= ;8;[cos(0 + k $ 360) + isin(0 + k $ 360)]
Obecn een:
koeny rovnice: k = 0 & x
0
= 2(cos0
0
+ isin0
0
) = 2
k = 1 & x
1
= 2(cos 120 + isin 120) =
k = 2 & x
2
= 2(cos 240 + isin 240) =

c) Urete obecn een rovnice v c:
/ k = 0, 1, 2, 3, 4
Obecn een:
d) ete v c a koeny rovnice znzornte v Gaussov rovin komplexnch sel:
x
3
+ 8 = 0 + x
3
= -8 + x
3
= ;-8;[cos(180 + k $ 360) + isin(180 + k $ 360)]
Obecn een:
Koeny rovnice: k = 0 & x
0
= 2(cos 60 + isin 60) =
k = 1 & x
1
= 2[cos(60 + 1 $ 120) + isin(60 + 1 $ 120)] = -2
k = 2 & x
2
= 2[cos(60 + 2 $ 120) + isin(60 + 2 $ 120)] =

Poznmka:
Geometricky se jedn o dlen krunice
na n stejn dlouhch oblouk
(konstrukce pravidelnho n-helnku).
Nap.
ete v c reciprokou rovnici.
een: a) Reciprokou rovnici sudho stupn eme pomoc substituce.
6x
4
- 5x
3
- 38x
2
- 5x + 6 = 0 rovnici vydlme vrazem a spojme prvn len

s poslednm, druh s pedposlednm atd.
zavedeme substituci
6(y
2
- 2) - 5y - 38 = 0 rovnici upravme a urme y
1
a y
2
dopotme x nvratem do substituce
47
koeny reciprok rovnice jsou navzjem pevrcen
(reciprok) sla
zapeme vsledek

b) Reciprokou rovnici lichho stupn pevedeme na een rovnice sudho stupn:
6x
5
+ x
4
- 43x
3
- 43x
2
+ x + 6 = 0 vhodn spojme leny a vytkneme
6(x
5
+ 1) + x(x
3
+ 1) - 43x
2
(x + 1) = 0 vytkneme (x + 1) ped zvorku
(x + 1)[6(x
4
- x
3
+ x
2
- x + 1) +x(x
2
- x + 1) - 43x
2
] = 0 odtud dostaneme koen x
1
= 1
. 4 a z rove reciprokou rovnici sudho
x
1
= -1 6x
4
- 5x
3
- 38x
2
- 5x + 6 = 0 stupn, kterou eme ve
uvedenm zpsobem

3.12. NEROVNICE
Jsou-li f, g funkce promnn x defnovan na mnoin d 1 R, pak loha: najdte vechna x ! d, kter po
dosazen do jednoho ze vztah f(x) 2 g(x), f(x) 1 g(x), f(x) $ g(x), f(x) # g(x) daj pravdivou nerovnost, je
nerovnice s neznmou x.
Pi een nerovnic lze ut tyto ekvivalentn pravy:
1) Zmna stran nerovnice se souasnou zmnou znaku nerovnice:
f(x) 1 g(x) + g(x) > f(x).
2) Piten konstanty nebo funkce h(x) defnovan v d k obma stranm nerovnice:
f(x) 1 g(x) + f(x) + h(x) 1 g(x) + h(x).
3) Nsoben nenulovou konstantou nebo funkc h(x) defnovanou v d:
a) h(x) 2 0 pro x ! d: f(x) 1 g(x) + f(x) $ h(x) 1 g(x) $ h(x),
b) h(x) 1 0 pro x ! d: f(x) 1 g(x) + f(x) $ h(x) 2 g(x) $ h(x).
4) Umocnn pro ppad nezpornch stran nerovnice:
0 # f(x) 1 g(x) & f
n
(x) 1 g
n
(x), n ! N.
5) Odmocnn pro ppad nezpornch stran nerovnice:
N.
zapamatuj si
48
Pouijeme-li pi een nerovnic jen ekvivalentn pravy, nen teba provdt zkouku (jinak lze zkouku
provst nap. obrcenm postupu een).
Konkrtn zpsoby een nerovnic ukazuj pklady:
Nap.
ete v N linern nerovnici 3x + 1 1 2(x - 2) + 10.
een: 3x + 1 1 2(x - 2) + 10 vraz 2(x - 2) upravme roznsobenm
3x + 1 1 2x - 4 + 10 pevedeme x na jednu stranu nerovnice, zbytek na druhou stranu nerovnice
3x - 2x 1 -4 + 10 - 1
x 1 5 zapeme vsledek (v N)
K = {1;2;3;4}
Nap.
ete v R nerovnici pevedenm na podlov tvar.
een: nerovnici anulujeme (nelze nsobit vrazem 2 - x, nebo nevme, zda je
kladn i zporn)
pevedeme na podlov tvar: vraz 2 - x mus bt rzn od nuly, aby byl
zlomek defnovn*)

*)

Z prvn zvorky vyplv: Z druh zvorky plyne:

K = K
1
, K
2
= (-3; 3/2H , (2; 3)
POZOR! slo 2 nerovnici nevyhovuje (zlomek by nebyl defnovn).
Poznmka: Postup een nerovnice *) lze zjednoduit:
nulov body x = 3/2 a x = 2 vraz 2x - 3 a 2 - x rozdl R na intervaly (-3;3/2H;G3/2;2) a (2;3).
Urme znamnka vraz v jednotlivch intervalech, z nich znamnko podlu a vsledek:
- 3 3/2 2 3
(-3; 3/2H G3/2; 2) (2; 3)
2x - 3 - + +
2 - x + + -
podl - + -
K = (-3;3/2H , (2;3)
Nap.
ete v R nerovnici x
3
- 4x + x
2
- 4 2 0 pevedenm na souinov tvar.
een: x
3
- 4x + x
2
- 4 2 0 vraz na lev stran nerovnice upravme pomoc vytkn
x
2
(x + 1) - 4(x + 1) 2 0 opt pouijeme vytkn vrazu (x + 1)
(x + 1)(x
2
- 4) 2 0 vraz x
2
- 4 rozlome podle vztahu a
2
- b
2
a dostaneme nerovnici
v souinovm tvaru
(x - 1)(x - 2)(x + 2) 2 0 anulovnm zvorek urme nulov body: x = 1, x = +2 a x = -2.
Pomoc nulovch bod dostaneme intervaly na seln ose a dosazenm hodnot z danch interval zjistme,
kter x vyhovuj zadan nerovnici (tzn. vraz V(x) = x
3
- 4x + x
2
- 4 na lev stran nerovnice je kladn).

Pak zapeme vsledek: K = (-2;1) , (2;3).
Nap.
ete v R kvadratickou nerovnici x
2
- 2x - 3 2 0.
een: Pomoc rozkladu kvadratickho trojlenu pevedeme nerovnici na souinov tvar a eme vhodnm
zpsobem dl:
1. zpsob
x
2
- 2x - 3 2 0 + (x - 3)(x + 1) 2 0 + [(x - 3) 2 0 / (x + 1) 2 0] , [(x - 3) 1 0 / (x + 1) 1 0]
Odtud:
K = K
1
, K
2
= (-3; -1) , (3; 3)
2. zpsob pomoc nulovch bod -1 a 3:
- 3 -1 3 3
(-3; -1) (-1; 3) (3; 3)
x - 3 - - +
x + 1 - + +
souin + - +
K = (-3; -1) , (3; 3)
Poznmka: Zkrcen lze 2. zpsob zapsat
jako v pedchozm pklad
K = (-3; -1) , (3; 3)
3. zpsob Grafcky:

K = (-3; -1) , (3; 3)
50
Nap.
ete v R nerovnici s absolutn hodnotou: ;x; - ;x - 1; $ 0.
een: 1. zpsob
Nulov body vraz v absolutnch hodnotch, tj. x = 0 a x = 1 rozdl R na ti intervaly, ve kterch
nerovnice eme.
Pro x ! (-3;0H: -x + x - 1 $ 0 & spor & K
1
= Q
Pro x ! G0;1H: x + x - 1 $ 0 & 2x $ 1 & x $ 1/2 & K
2
= G1/2;1H
Pro x ! G1;3): x - x + 1 $ 0 & x $ 1 & K
3
= G1;3)
K = K
1
, K
2
, K
3
= G1/2;3)
2. zpsob ;x; - ;x - 1; $ 0 upravme na tvar ;x; $ ;x - 1;. Uitm vztahu pro mocninu nerovnosti mezi
nezpornmi sly dostvme: x
2
$x
2
- 2x + 1 & 0 $ -2x + 1 & 2x $ 1 & x $ 1/2 & K = G1/2;3).
Nap.
ete v R nerovnici s neznmou v odmocnnci: .
een: Urme defnin obor nerovnice
x
2
+ x - 6 $ 0 + (x + 3)(x - 2) $ 0, tedy x ! (-3; -3H , G2;3)
Abychom mohli umocnit ob strany nerovnice na druhou, mus bt ob strany nerovnosti nezporn!
Pro kad x z defninho oboru je lev strana nerovnice nezporn slo. Prav strana nerovnice je
nezporn pro x # 4. Za pedpokladu, e x ! (-3;-3H , G2;4H meme nerovnici umocnit:

x
2
+ x - 6 1 16 - 8x + x
2
x 1 22/9
x ! [(-3;-3H , G2;4H] + (-3; 22/9) & K = (-3;-3H , G2;22/9)
Nap.
ete v R soustavu nerovnic .
een: Vyeme samostatn prvn a druhou nerovnici:
(1) nerovnici anulujeme
pevedeme na spol.
jmenovatele
eme pomoc
nulovch bod 0 a 1
(2)
Defnin obor nerovnice: x ! (-3;1/2H , G2;3)

eme pomoc nulovch bod 2 a 7:

Ob nerovnice mus bt splnny souasn, tedy: K = K
1
+ K
2
= (2;7).
51
Cvien

3
3.1 Vypotte:
a) 2
3
$ 3
2
$ 5
1
$ 7
0
b) 2
5
$ 3
4
$ 4
-1
$ 9
-2
c) 9
3/2
$ 8
-5/3
$ 3
-3
$ 25 $ (-3)
0
d) (25
1/4
$ 9
1/8
) $ (15
1/3
27
-1/2
)
-3
3.2 Vypotte:
a)
b)
c) d)
3.3 Zjednodute:

a) b)

c) d)
3.4 Odstrate odmocniny ze jmenovatele zlomku
(usmrnte zlomek):

a)

b)

c)

d)
3.5 Za pedpokladu, e vrazy jsou defnovny
zjednodute:
a)

b)

c)

d)
3.6 Pevete na souinov tvar:
a) x
2
+ 4x 77 b) 4x
2
8x + 3
c) 3x
3
+ x
2
42x d) x
5
81x
3.7 Za pedpokladu, e vrazy jsou defnovny,
zjednodute:

a)
b)
3.8 ete v R a provete zkouku:
a) x 10 (x 3) 3[x (5x 4)] = 0
b)
c)
3.9 ete v R a provete zkouku:
a) x
2
4x = 0
b) x
2
625 = 0
c) x
2
+ 4x 12 = 0
d) (x + 3)(x + 4) + (x1)(x 2) = 30
3.10 Urete hodnotu parametru p ! R tak, aby
rovnice (p 1)x
2
(p 2) x + 2p 1 = 0
mla prv dva rzn reln koeny.
3.11 ete v R:
a)
b)
c)
3.12 ete v R:
a) |x 2| = 3
b) |x 2| + |x 1| = 1
c) |x + 3| 1 4
3.13 ete v RxR:
a) 4x 3y = 3
3x y = 1
b) 4x + 3y z = 7
3x + 4y + z = 0
5x + y + 2z = 5
c) x
2
+ y
2
= 100
3x + 4y = 50
3.14 ete v c:
a) z
4
= 1
b) 4 (z 3)
2
= (z + i)
2
3.15 ete v c:
a) 2z
3
$ 3z
2
3z + 2 = 0
b) 12z
4
4z
3
41z
2
4z + 12 = 0
3.16 ete v R:
a) x Z 3 1 -2x

b)

c) ;3x + 1; - ;x 2; - 7 1 0
3.17 ete v R:
a)
b)
c)
Test

3
3.1 Vypotte:
3.2 Vypotte a vsledek vyjdete ve tvaru
desetinnho sla.
3.3 Po usmrnn je zlomek roven:
a)
b)
c) Z
d)
3.4 Pro ppustn hodnoty lze vraz

zjednoduit na tvar:
a) 9x
4
yz b) x
4
y
2
z c) x
5
yz d) x
4
y
4
z
3.5 Pevete na souin: x
2
+ 6x 16
3.6 ete v R: (x + 3)
2
+ 9 = x
2
3.7 ete v c: x
4
= 16
3.8 ete v R:
3.9 ete v R: ; x - 2 ; # 1
3.10 Urete hodnotu parametru p ! R tak, aby rov-
nice px
2
2x
2
+ 2px 4x + 2 = 0 nemla reln
koeny.
4. Funkce
4.1. ZAVEDEN POJMU FUNKCE
Pi studiu prodnch jev, ekonomickch vztah nebo pi een technickch problm se asto setkvme
s tm, e se hodnoty jedn veliiny mn v zvislosti na hodnotch veliiny jin. Procesem abstrakce dospla
matematika k zachycen tto zvislosti pomoc pojmu funkce jako zobrazen v R.
defnice
Mjme a a B neprzdn mnoiny relnch sel. Piadme-li kadmu slu x ! a podle njakho pedpisu
prv jedno slo y ! B, kter ozname y = f (x), pak mnoina uspodanch dvojic [x; f(x)] se nazv
reln funkce reln promnn x (strun funkce f ). Zapisujeme f : y = f(x), resp. f : x " f(x).
Mnoinu a oznaujeme d(f) a nazvme defninm oborem funkce f :
x ! d(f) je nezvisle promnn, ili argument funkce f.
slo y piazen slu x se nazv funkn hodnota funkce f v bod x.
Mnoinu prv tch prvk y ! B, z nich ke kadmu existuje alespo jeden takov prvek x ! a, e
[x, y] ! f nazvme oborem hodnot funkce f a zname H( f ).
poznmka
53
Nap.
Nsledujc kvadratick funkce f me bt zadna:
explicitn rovnic: grafem:
f : y = x
2
/ x ! G-1;2H
implicitn rovnic:
f : x
2
- y = 0 / x ! G-1;2H
4.2. OPERACE S FUNKCEMI, ZKLADN VLASTNOSTI FUNKC
defnice
Nech f a g jsou dv funkce s defninmi obory d(f) a d(g) a plat a 3 d(f) + d(g) (a ! Q). Pak zavdme
na mnoin a:
rovnost funkc f = g + 6 x ! a: f(x) = g(x)
souet funkc s = f + g + 6 x ! a: s(x) = f(x) + g(x)
(analogicky defnujeme rozdl f - g, souin f $ g a pro vechna x ! a, pro kter je g(x) ! 0 i podl f/g)
Nap.
Pro funkce f: y = 1 a g: plat: d(f) = R, d(g) = R - {0}, a = d(f) + d(g) = R - {0}.
Pak plat 6 x ! a: f(x) = g(x).
defnice
Funkce f defnovan na mnoin a 3 d(f) se nazv funkce na a:
rostouc + 6 x
1
,x
2
! a: x
1
1 x
2
& f(x
1
) 1 f(x
2
)
klesajc + 6 x
1
,x
2
! a: x
1
1 x
2
& f(x
1
) 2 f(x
2
)
neklesajc + 6 x
1
,x
2
! a: x
1
1 x
2
& f(x
1
) # f(x
2
)
nerostouc + 6 x
1
,x
2
! a: x
1
1 x
2
& f(x
1
) $ f(x
2
)
prost + 6 x
1
,x
2
! a: x
1
! x
2
& f(x
1
) ! f(x
2
)
Grafem funkce f v kartzsk soustav souadnic je mnoina vech bod roviny, jejich souadnice jsou
[x, f(x)]. Grafem bvaj zpravidla rovinn kivky. Nezvisle promnnou x vynme podle mluvy na
vodorovnou osu (osa x), funkn hodnoty na svislou osu (osa y). Grafck zadn funkce je nzorn,
proto se uplatuje v praktickm ivot (barograf, termograf, kardiograf, potaov grafka, ).
Funkce je zadna, znme-li jej defnin obor d(f ) a funkn pedpisy y = f (x). Funkn pedpis
bv uren:
a) analyticky (explicitn rovnic, implicitn rovnic) nejrozenj, umouje snadn
vpoty funknch hodnot, mlo nzorn
b) grafem - nzorn, ne vdy pesn
c) tabulkou - vtem prvk [x, f (x)] - pouze u funkc s konenm defninm oborem
d) slovnm pedpisem - praktick nvody
poznmka
54
Nap.

Funkce f: y = log x je rostouc, funkce f: y = -x
3
je klesajc. Ob funkce jsou prost.
Funkce f: y = x
2
v intervalu (-3;0) kles, v intervalu (0;3) roste, nen prost,
nebo nap. pro x
1
= -2 a pro x
2
= 2 je f (-2) = f(2).
defnice
Funkce f, jej d(f) je soumrn podle potku soustavy souadnic, tj. pro kterou plat
x ! d(f) & (-x) ! d(f) se nazv:
sud funkce + 6 x ! d(f): f(-x) = f(x)
lich funkce + 6x ! d(f): f(-x) = -f(x)
Nap.

Graf sud funkce (nap. x = cos x) je osov soumrn podle osy y.
Graf lich funkce (nap. y = sin x) je stedov soumrn podle potku souadnic.
defnice
Je-li funkce f defnovan v mnoin a 3 d(f), pak se nazv:
na a zdola omezen (ohranien), prv kdy existuje takov slo d ! R, e pro 6 x ! a: f(x) $ d
na a shora omezen (ohranien), prv kdy existuje takov slo h ! R, e pro 6 x ! a: f(x) # h
na a omezen (ohranien), prv kdy je na a omezen shora i zdola
Nap.

f: y = sin x je omezen shora i zdola na celm defninm oboru, je tedy omezen
g: y = x
3
nen omezen
h: y = x
2
je omezen zdola
defnice
Je-li f funkce, a 3 d(f ), a ! a, b ! A, pak funkce m na a:
v bod a minimum (nejmen hodnotu), prv kdy pro vechna x ! a je f(x) $ f(a)
v bod b maximum (nejvt hodnotu), prv kdy pro vechna x ! a je f(x) # f(a)
Nap.
f: y = x
2
/ x ! R m minimum v bod x = 0, g: y = -;x; + 1 / x ! R m v bod x = 0 maximum.
defnice
Funkce f se nazv periodick funkce, existuje-li takov p 2 0, e pro kad k ! Z plat:
1. Je-li funkce defnovna v bod x, pak je tak defnovna v bodech (x + kp)
2. Pro vechna x ! d(f) plat: f(x) = f(x + kp)
Nap.
Goniometrick funkce sinus a kosinus maj zkladn periodu 2r (ale jsou periodick tak s periodou
4r, 6r atd.)
55
defnice
Jestlie funkce y = f(x) je prost v celm defninm oboru d(f) a m obor hodnot H(f), pak lze na H(f)
defnovat funkci, kter kadmu slu y ! H(f) piazuje prv to slo x ! d(f), pro kter je f(x) = y.
Tato funkce se nazv inverzn funkce k funkci f a zna se f
-1
.
Nap.

Plat D(f) = H(f
-1
): D(f
-1
) = H(f).
Grafy funkc f a f
-1
jsou navzjem soumrn
podle osy y = x.
Je-li pvodn funkce nap. rostouc (klesajc),
je tak inverzn funkce rostouc (klesajc).
Inverzn funkce k prost funkci je opt prost.
Nap.
V praxi se asto setkvme s tmito inverznmi funkcemi:
f: y = e
x
f
-1
: y = ln x
f: y = sin x / x ! G-r/2; r/2H f
-1
: y = arcsin x / x ! G-1; 1H
f: y = cos x / x ! G0; rH f
-1
: y = arccos x / x ! G-1; 1H
f: y = tg x / x ! (-r/2; r/2) f
-1
: y = arctg x / x ! R
f: y =cotg x / x ! (0; r) f
-1
: y = arccotg x / x ! R
defnice
Nech f je funkce defnovan v jistm okol bodu a. kme, e funkce f je spojit v bod a, jestlie ke
kadmu f 2 0 existuje d 2 0 tak, e pro vechna x, pro kter je ;x - a; 1 d, plat ; f (x) - f (a); 1 f.
Nap.

Funkce f: y = sin x, g: y = cos x, h: y = x
2
jsou spojit
v kadm bod x ! R.
Funkce f: y = sgn(x) nen spojit v bod x = 0.
defnice
Funkce f je spojit na otevenm intervalu (a; b), je-li spojit v kadm bod tohoto intervalu.
Nap.
Funkce f: y = sin x, g: y = cos x, h: y = x
2
; i: y = x
3
jsou spojit v R, nebo jsou spojit v kadm
bod x ! (-3; 3).
56
4.3. POLYNOMICK FUNKCE
defnice
Polynomick funkce n-tho stupn (cel racionln funkce) je kad funkce f promnn x ! R, kterou
lze vyjdit ve tvaru: f: y = P
n
(x) = a
n
x
n
+ a
n-1
x
n-1
+ +a
1
x + a
0
, kde n ! N, a
n
, , a
0
! R / a
n
! 0.
Rozebereme nejdve jej speciln ppady: funkci linern (n = 1) a kvadratickou: (n = 2):
LINERN FUNKCE
defnice
linern funkce je kad funkce f dan pedpisem f: y = ax + b, kde a ! R / b ! R.
Grafem linern funkce je pmka rznobn s osou y.
Zkladn vlastnosti jsou uvedeny v tabulce:
zapamatuj si
a 1 0 a = 0 a 2 0
D( f) = (-3; 3) H( f) = (-3; 3)
Nen omezen ani shora, ani zdola.
Je klesajc, tedy prost.
Nem maximum, ani minimum.
Je spojit v R.
D( f) = (-3; 3) H( f) = {b}
Je sud (pro b = 0 je lich).
Je omezen.
Je nerostouc a neklesajc.
Nen prost.
M maximum a minimum
pro kad x ! R.
Je spojit v R.
D( f) = (-3; 3) H( f) = (-3; 3)
Nen omezen ani shora, ani zdola.
Je rostouc, tedy prost.
Je spojit v R.
Pm mrnost je specilnm ppadem linern funkce, pro kterou plat a ! 0 / b = 0. Zpravidla se zapisu-
je ve tvaru f: y = kx, kde k je tg a - smrnice grafu funkc (nap. f: y = 2x, g: ).
asto zapisujeme rovnici linern funkce ve tvaru f: y = kx + q, kde k = tg a je smrnice grafu linern
funkce, q udv prsek grafu s osou y.
Je-li a = 0, jde o funkci konstantn f: y = b (resp. f: y = konst.). Nap. f: y = 3.
Pklady uit: rovnice pmky v rovin, Ohmv zkon (U = R $ I), drha rovnomrnho pohybu (s = s
0
+ vt) atd.
v praxi se setkvme s funkcemi typu:
KVADRATICK FUNKCE
defnice
Kvadratickou funkc nazvme kadou funkci f: y = ax
2
+ bx + c, kde a ! R -{0}, b ! R, c ! R.
Grafem kvadratick funkce je parabola s osou o ;; y.
Prsek osy o s parabolou se nazv vrchol paraboly:
Zkladn vlastnosti ukazuje tabulka:
zapamatuj si
a 1 0 a 2 0
D(f ) = (-3, 3), H(f ) = (-3; c - b
2
/4aH
Pro b = 0 je sud, jinak ani sud, ani lich.
Je shora omezen, nen zdola omezen.
Je rostouc pro x ! (-3;-b/2aH.
Je klesajc pro x ! G-b/2a;+3).
Je konkvn; m ostr maximum [-b/2a; c-b
2
/4a].
Nen prost.
Je spojit v R.
D(f) = (-3, 3), H(f) = Gc - b
2
/4a; 3H
Pro b = 0 je sud, jinak ani sud, ani lich.
Je omezen zdola, nen shora omezen.
Je rostouc pro x ! (-b/2a;+3).
Je klesajc pro x ! (-3;-b/2a).
Je konvexn; m ostr minimum [-b/2a; c-b
2
/4a].
Nen prost.
Je spojit v R.
58
Graf funkce f: y = ax
2
+ bx + c dostaneme, jestlie parabolu vyjadujc graf funkce f
1
: y = ax
2
s vrcholem
V [0;0] pesuneme nejprve do vrcholu [x
0
; 0] funkce f
2
: y = a(x - x
0
)
2
a pak jeho vrchol pejde do
vrcholu grafu funkce f.
Nap.
Sestrojte graf funkce f: x = 2x
2
+ 4x - 6
Funkci f postupn upravujeme:
f: y = 2(x + 2x) - 6
f: y = 2(x + 1)
2
- 6 - 2
f: y = 2(x + 1)
2
- 8 & V [-1;-8]
Prsek s osou y (x = 0): y = -6
Prsek s osou x (y = 0):
2x
2
+ 4x - 6 = 0 & x
1
= -3, x
2
= 1
Konstrukce grafu f
1
, f
2
a f plyne z obrzku:
(Vrchol V lze urit i jako extrm funkce pomoc
derivanho potu).

S kvadratickou funkc se setkvme pi een kvadratickch rovnic a nerovnic, uruje rovnici paraboly,
je pouvna ve fyzice (nap. ) atd.
Nap.

ete grafcky v R: Znzornte zvislost drhy tlesa na ase pro voln
pd tlesa ve vakuu v prvnch tech sekundch, je-li
.

59
V matematice pracujeme s polynomickmi funkcemi n-tho stupn napklad pi een rovnic a nerovnic.
Uvme nsledujc defnice a vty:
defnice
Nulov bod polynomick funkce f stupn n $ 1 (nebo tak koen algebraick rovnice f(x) = 0) je kad
reln slo x
0
, pro kter plat f(x
0
) = 0. Dvojlen (x - x
0
) je koenov initel funkce f.
vty o polynomick funkci
Je-li x
0
nulov bod polynomick funkce stupn n $ 1, pak existuje polynomick funkce g stupn (n - 1)
takov, e pro vechna reln x plat f(x) = (x - x
0
) $ g(x
0
).
Kad polynomick funkce stupn n $ 1 se d vyjdit jako souin polynomickch funkc stupn nejve 2.
Nech f je polynomick funkce; a, b ! R / a 1 b. Pak funkce f nabv kad hodnoty mezi f(a) a f(b) aspo
pro jedno x ! (a;b).
Polynomick funkce lichho stupn m aspo jeden nulov bod.
Nech f je polynomick funkce stupn n $ k, k ! N. slo x
0
se nazv k-nsobnm koenem rovnice
f (x) = 0, kdy existuje polynomick funkce g tak, e plat f (x) = (x - x
0
)
k
$ g(x) / g(x
0
) ! 0.
Nap.
ete v R: (*) 4x
3
+ 4x
2
- 13x + 5 = 0.
1. Odhadem urme koen x
0
= 1 (4 $ 1
3
+ 4 $ 1
2
- 13 $ 1 + 5 = 0)
2. Na zklad vt o polynomick funkci meme rovnici pst ve tvaru: (x - 1)(ax
2
+ bx + c) = 0
3. Po roznsoben dostvme:
ax
3
+ bx
2
- ax
2
+ cx - bx - c = 0 & ax
3
+ (b - a)x
2
+ (c - b)x - c = 0
4. Porovnnm se zadanou rovnic (*) dostvme:
5. Pvodn rovnici lze upravit na tvar: (x - 1)(4x
2
+ 8x - 5) = 0
6. eenm rovnice v souinovm tvaru dostvme: x
1
= 1,
7. een rovnice (*) je
60
4.4. MOCNINN FUNKCE
MOCNINN FUNKCE S PIROZENM MOCNITELEM
defnice
Mocninn funkce s pirozenm mocnitelem je funkce f: y = x
n
, n!N.
Grafem tto funkce je pro n = 1 pmka (osa I. a III. kvadrantu),
pro n 2 1 parabola n-tho stupn.
Zkladn vlastnosti funkce jsou uvedeny v tabulce:
zapamatuj si
n lich n sud
D( f ) = (-3; 3), H( f ) = (-3; 3)
Je lich.
Nen ani shora, ani zdola omezen.
Nem ani maximum ani minimum.
Je spojit v R.
D( f ) = (-3; 3), H( f ) = G0; 3)
Je sud.
Je rostouc pro x!G0; +3).
Je klesajc pro x!(-3; 0H.
Nen prost.
Nem maximum, m minimum (0;0).
Je spojit v R.
Nap.
Na zklad vlastnost mocninn funkce seate podle velikosti sla:
a) (0,5)
3
, (-0,5)
3
, (1,5)
3
, (-2)
3
, (2)
3
, -0,25
3
een plyne z grafu: (-2)
3
1 (-0,5)
3
1 -0,25
3
1 0,5
3
1 1,5
3
1 2
3
.
b) (0,5)
2
, (-0,5)
2
, (1,5)
2
, (-2)
2
, (2)
2
, -0,25
2
een plyne z grafu: -0,25
2
1 (-0,5)
2
= (0,5)
2
1 1,5
2
1 (-2)
2
= 2
2
.
c) 0,5
2
, 0,5
4
, 0,5
6
een plyne z grafu: 0,5
6
1 0,5
4
1 0,5
2
.
61
MOCNINN FUNKCE SE ZPORNM CELM MOCNITELEM
defnice
Mocninn funkce se zpornm celm exponentem je funkce f: y = x
-n
, n!N.
Nap.
Vypotte:

Mocninnou funkci se zpornm celm exponentem lze pst ve tvaru
Nap. f: y = x
-3
jako
Grafem tto mocninn funkce je hyperbola n-tho stupn.
vlastnosti mocninn funkce se zpornm celm mocnitelem:
zapamatuj si
n lich n sud
D(f) = (-3; 0) , (0; 3), H(f) = (-3;0) , (0;3)
Je lich.
Kles pro x ! (-3; 0) a x!(0; 3).
Nem ani maximum, ani minimum.
Je spojit pro x ! (-3; 0) a x ! (0; 3).
Je prost.
D(f) = (-3; 0) , (0; 3), H(f) = (0; 3)
Je sud.
Je rostouc pro x ! (-3; 0).
Je klesajc pro x! (0; 3).
Nen prost.
Je spojit pro x ! (-3; 0) a x ! (0; 3).
62
4.5. LOMEN RACIONLN FUNKCE
defnice
lomenou racionln funkc nazvme kadou funkci f, danou pedpisem , kde P(x), Q(x) jsou
nesoudln polynomy, Q(x) nen nulov polynom.
defninm oborem D( f ) racionln lomen funkce je mnoina vech x ! R,
kter nejsou koeny rovnice Q(x) = 0.
Dleitm ppadem racionlnch lomench funkc jsou linern lomen funkce: ,
kde c ! 0 / ad ! bc.
Grafem tto funkce je rovnoos hyperbola, kter m sted a jej asymptoty

prochzej stedem S tak, e jedna je rovnobn s osou x, druh s y.
zapamatuj si
Nap.
Graf funkce se sestroj takto:
D( f ) = R -{1}
pravou: sted hyperboly

Asymptoty: x = 1; y = 2
Prseky s osami: y = 0 & x = 5/2 X[5/2;0]
x = 0 & y = 5 Y[0;5]
Poznmka: V praxi se asto setkvme s nepmou mrnost .
Nepm mrnost se asto vyskytuje jak v matematickch, tak fyziklnch a chemickch lohch
(nap. - Boylv Mariottv zkon, ).
Pi een slovnch loh se asto pouv trojlenka.
Nap.
Dva zednci omtnou chodbu nov budovy za 54 hodin. Za kolik hodin by tuto chodbu omtlo 9 zednk?
een:
2 zednci ............................. 54 hodin
hodin
9 zednk ............................ x hodin
Devt zednk omtne chodbu za 12 hodin.
4.6. EXPONENCILN A LOGARITMICK FUNKCE
EXPONENCILN FUNKCE
defnice
exponenciln funkce o zkladu a je dna pedpisem: f: y = a
x
, kde a 2 0 / a ! 1.
vlastnosti nepm mrnosti
zapamatuj si
k 1 0 k 2 0
D( f ) = (-3;0) , (0;3), H( f ) = (-3;0) , (0;3)
Je lich.
Je rostouc pro x!(-3;0) a x!(0;3).
Je prost.
Je spojit pro x!(-3;0) a x!(0;3).
D( f ) = (-3;0) , (0;3), H(f) = (-3;0) , (0;3)
Je lich.
Je klesajc pro x!(-3;0) a x!(0;3).
Je prost.
Je spojit pro x!(-3;0) a x!(0;3).
Grafem exponenciln funkce je exponenciln kivka (exponencila).
vlastnosti exponencilnch funkc f: y = a
x
:
zapamatuj si
0 1 a 1 1 a 2 1
D(f) = (-3;3), H(f) = (0;3)
Nen sud, ani lich.
Je omezen zdola (a
x
2 0), nen shora omezen.
Je klesajc, a tedy prost.
Je inverzn k funkci logaritmick.
Je spojit v R.
D(f) = (-3;3), H(f) = (0;3)
Nen sud, ani lich.
Je omezen zdola (a
x
2 0), nen shora omezen.
Je rostouc, a tedy prost.
Je inverzn k funkci logaritmick.
Je spojit v R.
64
Exponenciln funkce o zkladu 10 se nazv dekadick exponenciln funkce f: y = 10
x
.
Je-li zkladem tzv. Eulerovo slo nazv se funkce f: y = e
x
pirozen
exponenciln funkce.
Exponenciln funkce se asto vyskytuje v praxi, nap. zkon radioaktivn pemny N = N
0
e
-mt
, zkon ab-
sorpce zen I = I
0
e
-ax
, een exponencilnch rovnic a nerovnic atd.
Nap.
Pevedenm na spolen zklad a porovnnm exponent ete exponenciln rovnice a nerovnice v R:
a) 3
2x -1
= 27
3
2x -1
= 3
3
Porovnnm exponent:
2x - 1 = 3
x = 2
K = {2}
b)

Porovnnm exponent:

x = 1
K = {1}
c)

Porovnnm exponent:
x 1 -1/2
K = (-3, -1/2)
Funkce 10
x
a e
x
naleznete na kadm dobrm kalkultoru " vyhledvn hodnot viz nvod.
LOGARITMICK FUNKCE
defnice
logaritmick funkce o zkladu a, kde a 2 0 / a ! 1, je funkce inverzn k exponenciln
funkci o tme zkladu. Oznauje se f: y = log
a
x (kde x!(0; 3)).
Grafem logaritmick funkce je logaritmick kivka.
Funkn hodnoty logaritmick funkce se nazvaj logaritmy. Podle defnice plat: y = log
a
x + x = a
y

pro kad a 2 0 / a ! 1, x ! (0;3), y ! R.
zapamatuj si
Nap.
log 100 = 2, nebo 10
2
= 100
log
2
32 = 5, nebo 2
5
= 32
1000 = -3, nebo
, nebo
Nejastji se jedn o dekadick logaritmy (a = 10), kter zname log x, pop. o pirozen (Napierovy)
logaritmy ln x se zkladem a = e. Obecn vztah mezi soustavami logaritm je: .
65
Nap.
a) se nazv modul soustavy

dekadickch logaritm
b) se nazv modul soustavy pirozench logaritm
c)
d)
vlastnosti logaritmick funkce ukazuje tabulka:
0 1 a 1 1 a 2 1
D(f) = (0; 3), H(f) = (-3; 3)
Nen ani sud, ani lich.
Nen omezen ani zdola, ani shora.
Je klesajc, tedy prost.
Je inverzn k funkci exponenciln.
Je spojit v (0; 3).
D(f) = (0; 3), H(f) = (-3; 3)
Nen ani sud, ani lich.
Nen omezen ani zdola, ani shora.
Je inverzn k funkci exponenciln.
Je spojit v (0; 3).
Pro potn s logaritmy uvme vty o logaritmech:
Nech a 2 0 / a ! 1 a x
1
, x
2
!(0;3). Pak plat: (1) log
a
x
r
= r $ log
a
x / x!R
(2)
(3) log
a
(x
1
$ x
2
) = log
a
x
1
+ log
a
x
2
(4)
Nap.
a) log (5x
3
y
2
) = log 5 + 3 log x + 2 log y; x 2 0, y 2 0
b)

c)
d) log (a - b) + 2 log c = log [(a - b) $ c
2
]; a - b 2 0, c 2 0
e)
f)
S logaritmy se setkvme pi een logaritmickch a exponencilnch rovnic a nerovnic i v technick praxi,
(nap. ).
prava a
y
= x na tvar y = log
a
x se nazv logaritmovn, obrcen prava odlogaritmovn.
Nap.
a) Zlogaritmujte vraz:
b) Odlogaritmujte:
asto pracujeme s grafy sloench funkc:
Nap.
Grafy:
LOGARITMICK ROVNICE
defnice
logaritmickou rovnic je rovnice, v n se vyskytuj logaritmy vraz s neznmou x!R.
een zkladn logaritmick rovnice log
a
x = b, kde a 2 0 / a ! 1, b!R
je podle defnice logaritmu x = a
b
(Nap. log
2
x = 3 + x = 2
3
).
Sloitj logaritmick rovnice nejprve upravme na tvar log
a
f (x) = log
a
g(x),
kde a 2 0 / a ! 1 a funkce f (x), g(x) nabvaj kladnch hodnot. Jeliko je logaritmick
funkce prost v celm svm defninm oboru, pak: log
a
f (x) = log
a
g(x) + f (x) = g(x).
zapamatuj si
67
Nap.
ete v R:
a) log
2
(x - 6) = 3
Pedpoklady: x - 6 2 0 & x 2 6
pravou: log
2
(x - 6) = log
2
8
x - 6 = 8
x = 14
*)
K = {14}
b)
Pedpoklady: x 2 0 / log x ! 0 & x!(0;1) , (1;3)
Substituce: log x = u vede k rovnici
u
2
- 2u + 1 = 0, jej koen u = 1
Je-li log x = 1, pak x = 10
*)
K = {10}
c)
Pedpoklady:
Roznsobenm: log (x
2
+ 5) = 2 $ log (3 - x)
pravou: log (x
2
+ 5) = log (3 - x)
2
Rovnice x
2
+ 5 = (3 - x)
2
m een x =
*)

d) log 2x - + log x
2
= log 2 - log x
-3
+ 1
Pedpoklady: x 2 0
pravou:

*)

K = {0,001}
*) Udme-li podmnky een a provdme-li jen ekvivalentn pravy, nen zkouka nutn.
68
EXPONENCILN ROVNICE
exponenciln rovnice je rovnice, ve kter se neznm x!R vyskytuje v exponentu njak mocniny.
Zkladn rovnice a
f(x)
= a
g(x)
, kde lev i prav strana maj stejn zklad mocniny a 2 0 / a ! 1
eme porovnnm exponent.
Rovnice typu a
f(x)
= b
g(x)
, kde a 2 0 / a ! 1 / b 2 0 / b ! 1, kde a ! b, tj. rovnice
o rznm zkladu mocniny eme logaritmovnm: f(x) $ log a = g(x) $ log b.
Sloitj exponenciln rovnice pevedeme na jeden z ve uvedench tvar.
zapamatuj si
Nap.
ete v R:
a) 2
x+1
= 4;
2
x+1
= 2
2
Porovnnm exponent:
x + 1 = 2
x = 1
K = {1}
b) 3
2x+1
= 5
x
Zlogaritmovnm:
(2x + 1)log 3 = xlog 5
2xlog 3 - xlog 5 = -log 3
x(2log 3 - log 5) = -log 3

EXPONENCILN A LOGARITMICK NEROVNICE
pro 0 1 a 1 1: a
f(x)
1 a
g(x)
+ f (x) 2 g(x)
a
f(x)
2 a
g(x)
+ f (x) 1 g(x)
log
a
f(x) 1 log
a
g(x) + f (x) 2 g(x)
log
a
f(x) 2 log
a
g(x) + f (x) 1 g(x)
pro a 2 1: a
f(x)
1 a
g(x)
+ f (x) 1 g(x)
a
f (x)
2 a
g(x)
+ f (x) 2 g(x)
log
a
f(x) 1 log
a
g(x) + f (x) 1 g(x)
log
a
f(x) 2 log
a
g(x) + f (x) 2 g(x)
poznmka
een exponencilnch a logaritmickch nerovnic vychz ze vztah:
Nap.
ete v R:
a) 3
x+4
1 9
3
x+4
1 3
2
+x + 4 1 2
x 1 -2
K = (-3;-2)
b) log
1/2
(x + 3) $ -2

Pedpoklad: x + 3 2 0 & x 2 -3

log
1/2
(x + 3) $ log
1/2
4 + x + 3 # 4

x # 1
K = (-3;1H
c) log
1/2
(x
2
- 5x - 7) 2 1 Vdy plat x
2
- 5x + 7 2 0
4
log
1/2
(x2 - 5x - 7)
2 4
0
+ log
1/2
(x
2
- 5x + 7) 2 0
log
1/2
(x
2
- 5x + 7) 2 log
1/2
1 + x
2
- 5x + 7 1 1
x
2
- 5x + 6 1 0
K!(2;3)
c) 9
x
+ 2$3
x
- 3 = 0
Substituce: 3
x
= y
y
2
+ 2y - 3 = 0

y
1
= -3 y
2
= 1

3
x
= -3 3
x
= 1
nevyhovuje 3
x
= 3
0
x = 0
K = {0}
69
Nap.
ete v R:
Pro 1 0 plat: log x - 1 1 0 & x !(0;10)
& K
1
= G10
-5
;10H
Pak # 2 /$3 & -log x + 1 # 6 & log x $ -5 & x $ 10
-5
Pro $ 0 plat: log x - 1 $ 0 & log x $ 1 & x !G10;3)
& K
2
= G10;10
7
H
Pak # 2 /$3 & log x - 1 # 6 & log x # 7 & x # 10
7
Zvr: K = G10
-5
;10
7
H
Cvien

4
4.1 Popite defnin rovnic funkci f, kter vyjadu-
je zvislost:
a) obvodu tverce O na dlce jeho strany a
b) obsahu tverce S na dlce jeho strany a
c) polomru r krunice tverci opsan na dlce
jeho strany a
4.2 Ovte, zda graf vyjaduje funkci. Pokud ano,
urete jej defnin obor D( f) a obor hodnot
H( f), rozhodnte, zda je sud, lich, omezen.

4.3 Urete defnin obor funkc:
a) f:
b) f:
c) f:
4.4 Napite defnin rovnici kvadratick funkce,
jej graf prochz body A[1;0], B[2;3], C[0;1].
Pak urete, pro kter x!R m funkce absolutn
minimum.
4.5 K dan funkci f urete funkci inverzn f
-1
.
Urete D(f), H(f), D(f
-1
) a H(f
-1
), je-li funkce f
popsna defnin rovnic:
a) f: y = 3x + 1 / x! G-1;5)
b) f: y = ln (x-2) / x! (2; 3)
4.6 Urete obsah tvaru U, jeho hranici tvo grafy
funkc f a f
-1
, je-li f: y = x
2
/ x!G0;1H.
tvar U narsujte.
4.7 Sestrojte graf funkce f:
4.8 Urete a tak, aby platilo:
a) a
7/4
1 a
3/4
b) a
-1/2
$ a
1/2

c) 2
a+1
1 4
b)
c)
a)
70
4.9 ete v R:
a) 3
2x-1
= 81
b)
c) 81 $ 9
x
- 3 $ 9
2x
+ 3
2x-2
- 3 = 0
4.10 ete v R:
a) log (x + 1) = 2
b)
c)
4.11 ete v R:
a) x
log x
= 10
9
b) ln e
x
= 10
0
4.12 Urete prseky graf funkc f a g:
a) f: y = 7
x
+ 23; g: y = 7 $ 7
x
- 19
b) f: y = x
2log x+1
; g: y = 100 $ x
log x
Test

4
4.1 Popite defnin rovnic funkci f, kter vyja-
duje zvislost polomru r krunice vepsan do
tverce na dlce strany tverce a.
4.2 Rozhodnte, zda graf vyjaduje funkci. Pokud
ano, popite ji defnin rovnic a urete jej def-
nin obor a obor hodnot.

4.3 Vyberte tvrzen, kter nejsou pravdiv:
a) Funkce f: y = x
2
2x + 1 m maximum
v bod x
0
= 1.
b) Funkce f: y = x
2
2x + 1 je omezen zdola.
c) Funkce f: y = x
2
2x + 1 je sud.
d) Funkce f: y = x
2
2x + 1 je prost.
e) Funkce f: y = x
2
2x + 1 je inverzn
k funkci g: .
4.4 Vyberte tvrzen, kter jsou pravdiv:
a) Funkce f: y = e
-x
je inverzn k funkci
g: y = ln (-x).
b) Funkce f: y = e
-x
je klesajc.
c) Funkce f: y = e
-x
je omezen zdola.
d) Funkce f: y = e
-x
je lich.
e) Funkce f: y = e
-x
je periodick.
4.5 Urete x!R, pro kter plat:
4.6 Vyberte pravdiv tvrzen:
a) Grafem funkce je hyperbola
s vrcholem [-2;-1].
b) Grafem funkce je hyperbola
se stedem [-2;-1].
c) Grafem funkce je hyperbola
se stedem [4;-2].
d) Grafem funkce nen hyperbola.
4.7 Urete a!R tak, aby platilo: a
7/4
1 a
3/4
4.8 Urete souadnice prsek graf funkc f a g:
, g: y = 4
4.9 Urete defnin obor funkce
4.10 Urete xdR tak, aby platilo:
2 ln (x+1) = ln 2(x+5)
71
5. Goniometrie
5.1 VELIKOST HL V ME OBLOUKOV A STUPOV
V goniometrii se hly m zpravidla v me obloukov (jednotka radin, znaka rad) a v me stupov
(jednotka stupe, znaka c).
Je-li dna jednotkov krunice k se stedem ve vrcholu V hlu , m hel v obloukov me veli-
kost 1 radin (1 rad) prv, kdy je dlka krunicovho oblouku , kter je prnikem hlu s jednotko-
vou krunic k rovna 1.
Nap.
Plat: a = 30c x = x = a = 15c
a = 45c x = x = a = 300c
a = 225c x = x = a = 315c
V praxi se velikost hlu povauje za veliinu, proto se k seln hodnot vyjadujc velikost hlu pipojuje znaka
hlov jednotky (Nap. 60c). U daj v obloukov me lze znaku rad vynechat. (Nap. r/3 rad lze pst r/3).
Plat: hlov stupe (c) se dl na 60 hlovch minut (l) a hlov minuta na 60 hlovch vtein (ll):
1 c = 60l = 3600ll.
Nap.
5c30l = 330l, 10c2l15ll = 36135ll, 20,5c = 20c30l = 1230l
Jeliko dlce cel jednotkov krunice 2r v me obloukov odpovd pln hel 360c v me stupov,
plat: pln hel = 2r rad = 360c.
Tedy:
Na obrzku jsou znzornny hly o velikostech r/6; r/2; 3r/4 a 4r/3.
Je-li a seln hodnota hlu ve stupnch, x seln hodnota tho hlu v radinech,
pak z pm mrnosti
dostaneme:
zapamatuj si
Nap.
72
5.2. ORIENTOVAN HEL
Orientovanm hlem AVB (strun ) nazvme uspodanou dvojici polopmek VA, VB se spolenm
potkem V, kde VA je poten rameno, VB koncov rameno a bod V vrchol orientovanho hlu.
Pi VA ! VB je tedy .
Zkladn velikost orientovanho hlu je velikost neorientovanho hlu a, jeho vemi body probhne
poten rameno VA pi otoen do polohy koncovho ramena VB v kladnm smyslu.
velikost orientovanho hlu

je ve stupov me: = a + k $ 360c / a ! G0;360c), k!Z

v obloukov me: = a + k $ 2r rad / a ! G0;2r), k!Z
Nap.

a) Orientovan hel o velikosti 735c m zkladn velikost 15c,
nebo 735c = 15c + 2 $ 360c
b) Obdobn: -3060c = 180c - 9 $ 360c & Zkladn velikost je 180c (resp. r).
Pro prci s goniometrickmi funkcemi
budeme zpravidla umsovat oriento-
van hel tak, aby jeho vrchol
V splynul s potkem P kartzsk sou-
stavy souadnic P
xy
a poten rameno
VJ smovalo v kladnm smru osy x.
Bod K koncovho ramena VK pak m
souadnice K[x
k
;y
k
].
poznmka
Dohoda:
Ot-li se poten rameno VA kolem vrcholu V tak, aby splynulo s koncovm ramenem ve smru
pohybu hodinovch ruiek, bude hodnota hlu zporn, v opanm ppad kladn (viz obrzek).
zapamatuj si
5.3. GONIOMETRICK FUNKCE OSTRHO HLU
Funkce sinus (sin), kosinus (cos), tangens (tg) a kotangens (cotg) se oznauj spolenm nzvem goniomet-
rick funkce.
Z ve uvedench vztah vyplv pro ostr hel a:
Zkladn hodnoty goniometrickch funkc lze odvodit z pravohlch
trojhelnk pomoc ve uvedench defnic:
Nap.

Defnice: V pravohlm
trojhelnku s peponou
AB o dlce c, odvsnou BC
o dlce a a odvsnou AC
o dlce b pro ostr hel
B CAB o velikosti a plat:
=
dlka protilehl odvsny
=
dlka protilehl odvsny
dlka pepony dlka pilehl odvsny
=
dlka pilehl odvsny
=
dlka pilehl odvsny
dlka pepony dlka protilehl odvsny
zapamatuj si
Tabulka zkladnch hodnot goniometrickch funkc:
zapamatuj si
a 0c (0) 30c (r/6) 45c (r/4) 60c (r/3) 90c (r/2)
sin a
0 1
cos a
1 0
tg a
0 1
cotg a
1 0
74
Hodnoty goniometrickch funkc urujeme pomoc tabulek, pop. kalkultoru (viz nvod).
een pravohlho trojhelnku pouvme asto v praxi (viz dle uveden pklady).
Nap.

Naklonn rovina

uren vky
Zmme
h
2
, s, |CL|, f a pak vypoteme: H = h
1
+ h
2
:
H = s $ tg f + h
2
&
vzdlenost nepstupnho msta
Ze znmch vzdlenost a, x a z hl a, b plyne:
plat:
x $ tg a = (a x) tg b
x $ tg a + x $ tg b = a $ tg b

Tedy:
Stereometrie
(nap. odchylka stn TETRAEDRU = pravidelnho
tystnu)

a 0 70c31l44m
75
zapamatuj si
5.4. ROZEN DEFINIC GONIOMETRICKCH FUNKC
Defnici goniometrickch funkc sin a cos ostrho hlu a lze rozit i na goniometrick funkce, jejich
defninm oborem bude mnoina R vech relnch sel. Funkn hodnoty funkc sinus a kosinus orien-
tovanho hlu budeme defnovat pomoc kartzskch souadnic prseku K[x
k
, y
k
] koncovho ramene
tohoto hlu (jeho vrchol V le v potku soustavy souadnic P
xy
a poten rameno splv s kladnou st
osy x) s jednotkovou krunic takto:
sin a = y
k
, cos a = x
k
, kde a je velikost orientovanho hlu a x
k
, y
k
souadnice bodu K
Pomoc funkc sinus a kosinus defnujeme ostatn goniometrick funkce:
pro 6a!{a!R / a ! (2k + 1)r/2; k ! Z}
(Hodnoty lze urit grafcky pomoc teny hodnot funkce tangens.)
pro 6a!{a!R / a ! kr; k ! Z}
(Hodnoty lze urit grafcky pomoc teny hodnot funkce kotangens.)
Zaveden goniometrickch funkc orientovanho hlu:
Znamnka hodnot jednotlivch funkc v kvadrantech urme nzorn z graf, pop. z defnic:
Nap.
sin 2 0, cos (- ) 2 0, tg 2 0, cotg 2 0 I. kvadrant
sin 2 0, cos 1 0, tg (- ) 1 0, cotg 1 0 II. kvadrant
sin (- ) 1 0, cos 1 0, tg 2 0, cotg (- ) 2 0 III. kvadrant
sin 1 0, cos (- ) 2 0, tg (- ) 1 0, cotg 1 0 IV. kvadrant
V geometrickch a trigonometrickch lohch se z tradinch dvod zpravidla uv stupov mra a argu-
menty goniometrickch funkc se zna psmeny eck abecedy (nap. sin 60c, sin a). V matematick analze
a vpoetn technice bv preferovn argument v me obloukov (reln slo bez oznaen rad) a zapisuje
se ve tvaru nap. y = sin x, y = sin 2r, y = sin 5 atd.
a) sin =
sin = sin (r - ) = sin =
sin = sin (r + ) = -sin = -
sin = sin (2r - ) = -sin = -
sin = sin =
sin = sin =
sin = sin = -
sin = sin = -
b) tg =
tg = -
tg =
tg = -
tg = tg =
tg = tg = -
tg = tg =
tg = tg = -
77
5.5. VLASTNOSTI GONIOMETRICKCH FUNKC
Na zklad defnice
goniometrickch
funkc lze sestrojit
jejich grafy a odvodit
vlastnosti:
zapamatuj si
sin x cos x tg x cotg x
Defnin
obor
x!R x!R
x!R {(2k+1) }
/ k!Z
x!R {2k }
/ k!Z
Obor hodnot y!G-1; 1H y!G-1; 1H y!R y!R
Sudost,
lichost
lich
sin(-x) = - sin x
sud
cos(-x) = cos x
lich
tg(-x) = -tg x
lich
cotg(-x) = -cotg x
Funkce roste
x!G- +2kr; + 2krH
/ k!Z
x!Gr+2kr; 2r + 2krH
/ k!Z
x!(- + kr; + krH
/ k!Z
---
Funkce kles
x!Gr/2+2kr; 3r/2 + 2krH
/ k!Z
x!G2kr; r + 2krH
/ k!Z
---
x!(kr; r + kr)
/ k!Z
Omezenost
omezen v celm defninm
oboru zdola i shora
omezen v celm def ni-
nm oboru zdola i shora
funkce nen omezen ani
zdola, ani shora
funkce nen omezen
ani zdola, ani shora
Maximum,
minimum
max [r/2+2kr; 1]
min [3r/2 + 2kr; -1]
/ k!Z
max [2kr; 1]
min [ r + 2kr; -1]
/ k!Z
neexistuje neexistuje
Periodinost
zkladn perioda 2r
sin x = sin (x + 2kr)
/ k!Z
zkladn perioda 2r
cos x = cos (x + 2kr)
/ k!Z
zkladn perioda r
tg x = tg (x + kr) / k!Z
zkladn perioda r
cotg x = cotg (x + kr)
/ k!Z
Spojitost spojit v R spojit v R
nen defnovno pro
x = (2k + 1) / k!Z
nen defnovno pro
x = 2k / k!Z
78
5.6. GRAFICK ZNZORNN SINUSOVCH FUNKC
V aplikacch se sinusov funkce vyskytuj nejastji ve tvaru: y = a $ sin (~t+{), kter pedstavuje rovnici
harmonickho pohybu. Z fyziky vme, e harmonick pohyb lze znzornit prmtem prvodie pi rovno-
mrnm kruhovm pohybu do prmru (viz obr.) piem:
a je dlka prvodie (amplituda)

~ je kruhov frekvence, tj. hel, o kter se oto prvodi za 1 sekundu

( je perioda, tj. doba jedn otky (cyklu) prvodie)
{ je fzov posun vzhledem k promtac ose pi x = 0 (resp. t = 0)
je frekvence, kter udv poet cykl za 1 s
Nap.
Konkrtn prbh funkc ve srovnn se zkladn funkc f: y = sin x.
Obdobn lze zskat prbh funkc odvozench od goniometrickch funkc kosinus, tangens a kotangens.
5.7. VZTAHY MEZI GONIOMETRICKMI FUNKCEMI
VZTAHY MEZI GONIOMETRICKMI FUNKCEMI DOPLKOVCH HL
Pomoc jednotkov krunice, pop. z graf goniometrickch funkc meme vyvodit tyto vztahy:
sin x = cos cos x = sin tg x = cotg cotg x = tg
Nap.
sin 60c = cos(90c 60c) = cos 30c
cos 30c = sin(90c + 30c) = sin 120c
tg 60c = cotg (90c 60c) = cotg 30c
cotg 15c = tg(90c 15c) = tg 75c

Kadou goniometrickou funkci libovolnho argumentu x (pro kter je defnovna) lze pevst na funkci argu-
mentu a!G0; r/2H:
Funkce
s argumentem x
-a
! a
r ! a
! a
2r a
sin x -sin a cos a "sin a -cos a -sin a
cos x cos a "sin a -cos a !sin a cos a
tg x -tg a "cotg a !tg a "cotg a -tg a
cotg x -cotg a "tg a !cotg a "tg a -cotg a
Nap.
sin = sin (r - ) = sin = cos = cos (2r - ) = cos =
tg = tg (r + ) = tg = 1 cotg = cotg (2r - ) = -cotg =
VZTAHY MEZI FUNKCEMI STEJNHO ARGUMENTU
Pro ppustn x plat:
sin
2
x + cos
2
x = 1

Pomcka:
80
SOUTOV VZORCE
Pro kad x, y ! R, pro kter jsou funkce
defnovny, plat:
sin (x!y) = sin x $ cos y ! cos x $ sin y
cos (x!y) = cos x $ cos y " sin x $ sin y
sin (x + y) $ sin (x - y) = cos
2
y - cos
2
x
cos (x + y) $ cos (x - y) = cos
2
y - sin
2
x
Nap.
=
=
cos 2x = cos (x+x) = cos x $ cos x sin x $ sin x = cos
2
x - sin
2
x
VZORCE PRO DVOJNSOBEK A POLOVINU ARGUMENTU
Z ve uvedenho pkladu vyplv odvozen vztah pro dvojnsobek argumentu:
sin 2x = 2 sin x $ cos x cos 2x = cos
2
x sin
2
x
Pro ppustn hodnoty plat:

Nap.
sin = 2sin $ cos =
cos = cos
2
sin
2
=
Dle plat: cos 2x = cos
2
x - sin
2
x = 1-sin
2
x - sin
2
x = 1-2 sin
2
x &
cos 2x = cos
2
x-sin
2
x = cos
2
x - 1 + cos
2
x = 2cos
2
x - 1 &
Pro ppustn hodnoty dostaneme:

Vztahy lze vyvodit nap. z defnice
funkc a jejich znzornn pomoc
jednotkov krunice.
poznmka
Nap.

SOUTY A ROZDLY GONIOMETRICKCH FUNKC
Pro ppustn hodnoty x, y plat:

Nap.

SOUINY GONIOMETRICKCH FUNKC
Pro ppustn hodnoty x, y plat:

82
Nap.

Nap.

Nap.

5.8. GONIOMETRICK ROVNICE
Goniometrickmi rovnicemi nazvme rovnice, kter krom konstant obsahuj neznmou x
nebo vrazy s neznmou x jako argumenty jedn nebo nkolika goniometrickch funkc,
tj. rovnice tvaru: f(sin x, cos x, tg x, cotg x, x) = 0.
Zkladn goniometrickou rovnic s neznmou x je rovnice tvaru f(x) = c,
kde f je goniometrick funkce, c je reln slo.
V praxi se uvaj i dal vztahy,
kter lze vyhledat v tabulkch,
pop. odvodit.
poznmka
Goniometrick rovnice eme numericky nebo grafcky.
Pi numerickm een pevedeme goniometrick funkce s ppadnmi rznmi argumenty na funkce
s tm argumentem a zskme zkladn goniometrick rovnice. Dle postupujeme takto:
I. Najdeme pomocn een xl rovnice f (xl) = |c|, lec v intervalu G0; r/2H. Takov een je nejve
jedno, nebo kad goniometrick funkce je v tomto intervalu monotnn. (Pokud neexistuje xl, kter
vyhovuje rovnici f(xl) = |c| je eenm goniometrick rovnice przdn mnoina).
II. Je-li rovnice f(xl) = |c| eiteln v intervalu G0; r/2H, urme obecn een pvodn rovnice
(nejprve v period, pak v celm defninm oboru, pop. pro x ze zadanho intervalu).
III. een ovme dosazenm do vchoz rovnice a zapeme vsledek.
poznmka
83
Nap.
ete pro x!G-2r;2rH: sin 2x = sin x.
a) grafck een

b) numerick een
sin 2x = sin x & 2 sin x cos x - sin x = 0 & sin x $ (2 cos x - 1) = 0

I. Pomocn een: sin x = 0 nebo 2 cos x - 1 = 0
(I. kvadrant) sin xl
1
= |0| cos xl
2
=
xl
1
= 0 xl
2
=
II. een pro x!G-2r;2rH:
K
1
= {-2r;-r;0; r;2r} K
2
= {- ;- ; ; }
III. Vsledek: K = K
1
,K
2
=
Nap.
ete numericky v R: 7 cos x+2 sin
2
x - 5 = 0.
7cos x + 2 (1 cos
2
x) 5 = 0 & 2 cos
2
x 7 cos x + 3 = 0

cos x
1
= 3 cos x
2
=
I. Pomocn een: cos x
1
l = |3| & x
1
l neexistuje cos x
2
l = & x
2
l =
II. Obecn een (I. kvadrant): K
1
= Q K
2
= { + 2kr; + 2kr} / k ! Z
III. Vsledek (v R): K = K
1
, K
2
= / k!Z
Nap.
ete numericky v R: 2 sin x cos x = cos 3x $ sin 2x.
sin 2x - cos $ 3x sin 2x = 0 & sin 2x $ (1 - cos 3x) = 0

sin 2x
1
= 0 nebo 1 - cos 3x
2
= 0
I. Pomocn een: sin 2xl
1
= |0| cos 3xl
2
= |1|
2xl
1
= 0 3xl
2
= 0
II. Obecn een: 2x
1
= 0+kr & x
1
= k $ / k ! Z 3x
2
= 0 + 2kr & x
2
= / k ! Z
K
1
= {k $ } / k ! Z K
2
= {k $ } / k ! Z
III. Vsledek: K = K
1
, K
2
= / k ! Z
84
Nap.
ete pro a ! G0c;360cH: 2 sin a + cos a = 2.
1. zpsob een
Rovnici pevedeme na tvar cos a = 2 2 sin a. Ob strany tto rovnice umocnme dvma (*neekviva-
lent n prava) a dostaneme rovnici cos
2
a = 4 8sin a + 4sin
2
a a tu dle upravujeme:
1 sin
2
a = 4 8 sin a + 4 sin
2
a
5 sin
2
a - 8 sin a + 3 = 0
1

I. sin al
1
= |1| sin al
2
=
al
1
= 90c al
2
= 36c52l
II. a
1
= 90c a
21
= 36c52l
a
22
= 143c8l
III. Zkouka (*nutn) dosazenm do pvodn rovnice zjist, e a
22
rovnici nevyhovuje.
Vsledek: K = {36c52l;90c}
2. zpsob een
Rovnice typu a $ sin a + b $ cos a = c / a,b!R {0} lze eit pomoc substituce tg b = b/a.

Po zaveden substituce plat: sin a + tg b $ cos a = 1

sin a $ cos b + sin b $ cosa = cos b & sin (a + b) = cos b
sin(a + b) = cos 26c34l & sin(a + b) 0 0,8944
(a + b)
1
= 63c26l & a
1
= 36c52l
(a + b)
2
= 116c34l & a
2
= 90c
Vsledek: K = {36c52l;90c}
5.9. TRIGONOMETRICK EEN OBECNHO TROJHELNKU
Ekvivalentn pravy & zkouka nen nutn.
poznmka
Oznaen:
A, B,C vrcholy trojhelnku ABC
a, b, c velikosti vnitnch hl
a, b, c dlky stran trojhelnku
S obsah
O obvod
r polomr krunice opsan
u polomr krunice vepsan
CZ cyklick zmna
85
Nap.
Urete strany a vnitn hly TABC, je-li:
a = 81,2 cm, b = 118 cm, a = 38c20l.
een: Protoe a 2 b $ sin a m loha 2 een.
TABC m zadny dv strany a velikost hlu lecho proti jedn
ze zadanch stran uijeme sinovou vtu:

Splnno:

Pro T ABC plat: a = 81,2 cm, b = 118 cm, c = 127,7 cm, a = 38c20l, b = 64c20l, c = 77c20l
nebo al = 81,2 cm, bl = 118 cm, cl = 57,4 cm, a = 38c20l, b = 115c40l, c = 26c.
Nap.
Urete vslednici dvou sil F
1
= 50N, F
2
= 35N, jestlie sly
svraj hel f = 60c (viz obr.).
een: ABC je uren podle vty sus uijeme kosinovou vtu:

Vslednice m velikost asi 74N.
zapamatuj si
Plat: , (CZ)
Kosinov vta (sss, sus): (CZ)
Sinov vta (usu, Ssu):
tangentov vta (sus): (CZ)
Mollweidovy a cagnoliovy vzorce: (CZ), (CZ)
(CZ), (CZ), (CZ)
Sloitj lohy o trojhelnku, ve kterch se vyskytuj i dal prvky (nap. tnice, vky, osy
hl atd.) pevdme zpravidla na lohy o zkladnch prvcch trojhelnka. Trigonometrick
lohy o mnohohelncch i prostorovch tvarech (tlesech) eme pevedenm na lohy
o trojhelncch.
poznmka
86
Nap.
V trojhelnku ABC je: a = 12,5 cm, b = 5,3 cm, c = 24c15l. Urete vnitn hly trojhelnku.
een: ABC je uren pomoc vty sus & lze ut tangentovou vtu (nebo vtu kosinovou).

vnitn hly TaBc jsou: a = 139c54l3ll, b = 15c50l57m, c = 24c15l.
Nap.
Urete vnitn hly ABC, je-li: a = 52,46 cm, b = 39,37 cm, c = 45,21 cm.
een: ABC je uren pomoc vty sss & lze ut kosinovou vtu nebo vzorce pro polovin hly.

Oven:

Plat: b 1 c 1 a & b 1 c 1 a
vnitn hly TaBc jsou: a = 76c19l12m, b = 46c49l06m, c = 56c51l42m.
Nap.
Odvote vztah pro uren vky h (viz obrzek), znte-li:
a) a, b, c, s
een: (1) h = x $ sin a
(2)
(3) f = b + (180c c)
(4) v = c a
Odtud: .
87
Cvien

5
5.1 Vyjdete v me stupov:

5.2 Velikost hlu vyjdenou v radinech pevete
na stupovou mru: r; 1; 5; 100;
5.3 Vyjdete v radinech: 36c; 105c; 156c; 315c
5.4 Urete hodnoty vech goniometrickch funkc
v pravohlm trojhelnku ABC, kter m polo-
mr krunice opsan r = 2,5 m, dlku odvsny
b = 4 m a prav hel pi vrcholu C.
5.5 Rovnobnk m obsah 96 cm
2
, hlopky maj
dlky 24 cm a 13 cm. Jak hel hlopky
svraj?
5.6 Urete defnin obor funkce, pak sestrojte jej
graf:
/ x ! G-2r;2rH
5.7 Ovte, zda pro vechna reln x, pro kter jsou
vztahy defnovny, plat:
a)
b)
c)

d)

e)
f)
g)
5.8 Urete vechna x ! G0;2r), pro kter plat:

a) |sin x| =
b) tg x = -1
c) |cotg x| = 1
5.9 ete pro x ! G0;2rH:
a) 2 sin
2
x + 3 cos x = 0
b) sin
2
x + 3 cos
2
x + cos x = tg x $ cotg x
5.10 ete v R:
a)
b)
5.11 ete v R:
a) tg x sin 2x = 0
b) sin x $ cos x = sin
2
2x
c) sin x sin 2x sin 3x = 0
d)
5.12 Urete vnitn hly trojhelnku ABC,
je-li a = 13 cm, b = 14 cm, c = 15 cm.
Jak je obsah tohoto trojhelnku?
b) c, f, d, s
een: (1) h = z $ tg f
(2) z = s $ sin d / sin v =
= s $ sin d / sin (180c - (c + d)) =
= s $ sin d / sin (c + d)
Odtud: .
88
Test

5
5.1 Plat:
a) sin 45c 1 cos 45c
b) tg 45c $ cotg 60c
c) sin = cos
d) tg = cotg
5.2 Neplat:

a) tg 2 0

b) cos 2 tg

c) sin 2 tg
d) cotg 2 cos
5.3 Hodnota t z funkc f
1
: y = sin x, f
2
: y = cos x,
f
3
: y = tg x, f
4
: y = cotg x je souasn zporn
pro hel x:
a) z prvnho kvadrantu
b) z druhho kvadrantu
c) z tetho kvadrantu
d) ze tvrtho kvadrantu
5.4 Pro x ! G0; rH maj grafy funkc
f
1
: y = sin x, f
2
: y = 4 $ sin 2x:
a) prv jeden spolen bod
b) prv ti spolen body
c) alespo tyi spolen body
d) nekonen mnoho spolench bod
5.5 Pro ppustn hodnoty x, y plat:
a) sin x + sin y = sin (x + y)
b) sin x sin y = sin (x y)
c)
d)
5.6 Obsah trojhelnka ABC, pro kter plat:
a = 5 cm, b = 4 cm, c = 30c, je:
a) 5 cm
2
b) 4 cm
2
c) 8 cm
2
d) 10 cm
2
5.7 eenm rovnice

je:
a) K = {kr / k ! Z}

b) K =

c) K =

d) K =
5.8 Urete vechna x ! R, pro kter plat
cos
2
x sin
2
x = 0.
5.9 Urete vechna x!G- ; H, pro kter plat
cotg x $ 1 / sin x #1/2.
5.10 Urete velikosti sil F
1
a F
2
na naklonn rovin
pomoc hlu a a vslednice F
g
.
89
6. Elementrn geometrie
6.1. ROZDLEN GEOMETRIE, ZKLADN GEOMETRICK POJMY
Geometrie vznikla a rozvjela se na zklad poteb eit lohy, kter souvisely napklad se stavebnictvm,
s moeplavectvm, s astronomi, s urovnm obvod, ploch, objem atd. Prvn zdail pokus o axiomatickou
vstavbu geometrie uinil ve 3. stolet p. n. l. Euklides, kter ve tincti knihch zvanch Zklady utdil
zkladn geometrick poznatky do pehlednho systmu, v nm ze zkladnch pojm a tvrzen (axim) vy-
vodil dal pojmy a logicky dokzal platnost novch vrok. plnou soustavu axim euklidovsk geometrie,
kterou pouvme prakticky dodnes, publikoval roku 1899 matematik Hilbert v knize Zklady geometrie. Tato
soustava vychz ze zkladnch pojm bod, pmka, rovina a umouje dokzat vty uvan v elementrn
geometrii a zavst mnoiny bod na pmce (nap. polopmku, seku), v rovin (nap. hel, trojhelnk,
n-helnk, kruh atd.) a v prostoru (nap. hranol, vlec, kouli a dal geometrick tlesa).
Nap.
Prvnch pt Euklidovch postult lze vyslovit takto:
I. Dvma rznmi body lze vst vdy jedinou pmku.
II. Kadou seku lze neomezen prodlouit.
III. Kadmu bodu lze opsat krunici s libovolnm polomrem.
IV. Vechny prav hly jsou shodn.
V. Kad dv pmky proat v rovin tet pmkou, kter s nimi na te stran svr vnitn (pilehl)
hly, jejich souet je men ne dva hly prav, se po prodlouen protnaj na t stran tet
pmky, na n le hly (pilehl) o soutu menm ne dva hly prav.
Nap.
seka je prnik dvou polopmek:
AB = 7AB + 7BA
Krunice je mnoina vech bod v rovin,
kter maj od pevnho bodu S (sted)
konstantn nenulovou vzdlenost r (polomr).
V 19. stolet pronikl do geometrie vraznji apart
vybudovan v jinch stech matematiky a objevily
se tzv. neeuklidovsk geometrie (Lobaevskij, Bolyai),
kter vychzely z jinch axim.
Geometrie
v rovin " planimetrie
v prostoru " stereometrie
90
6.2. HLY
hel
velikost hlu (|B AVB| = a) se v planimetrii udv zpravidla ve stupnch (c), minutch (l) a vteinch (m):
Nap.
2,5c = 2c30l
10c15l = 10 $ 60l + 15l = 615l
3c10l15ll = 3 $ 3600ll + 10 $ 60ll + 15ll = 11415l
konvexn B AVB
je prnik dvou polorovin:
B AVB = 7 AVB + 7 VBA
nekonvexn AVB
je sjednocen polorovin opanch k polorovinm
7 AVB a 7 BVA
zapamatuj si
Nap.
|B AVB| = 60c hel ostr
|B AVB| = 90c hel prav (oznaujeme a jeho velikost R)
4
konvexn
|B AVB| = 120c hel tup
| AVB| = 210c hel nekonvexn
Rozdlen hl podle velikosti
hel
konvexn
(0c# a # 180c)
nekonvexn
(180c 1 a # 360c)
nulov
(a= 0c)
kos prav
(a = 90c)
pm
(a = 180c)
pln
(a = 360c)
ostr
(0c 1 a 1 90c)
tup
(90c 1 a 1 180c)
Rozdlen hl podle polohy
hly styn hly vedlej
(souet je pm hel)
hly doplkov
(souet je prav hel)
hly vrcholov
(shodn velikosti)
hly pilehl hly souhlasn hly stdav
Pro trojhelnky plat:
Souet velikost vnitnch hl v trojhelnku je 180c:
a + b + c = 180c.
Velikost vnjho hlu trojhelnku je rovna soutu
velikost vnitnch hl u zbvajcch vrchol:
al = b + c, bl = a + c, cl = a + b.
Proti shodnm stranm le shodn hly a naopak.
Proti vt stran le vt hel a naopak.
Pro konvexn n-helnk plat:
Souet velikost vnitnch hl kterhokoli konvexnho
n-helnku se rovn (n 2) $ 180c.
Pro krunici plat:
Znaen hl: b obvodov hel pslun k oblouku AB
(jeho vrcholem je libovoln bod krunice, kter
nenle k danmu oblouku AB)
a stedov hel pslun k oblouku AB (jeho
vrcholem je sted krunice a ramena tvo polo-
pmky 7 SA a 7SB; uvnit tohoto hlu le cel
oblouk AB)
c sekov hel pslun k oblouku AB (c = b)
zapamatuj si
tena
krunice
v bod B
92
Vlastnosti hl v krunicch:
V kad krunici je velikost obvodovho hlu (sekovho hlu) rovna polovin velikosti stedovho
hlu pslunho k tmu oblouku.
Kad dva obvodov hly pslun k tmu oblouku krunice maj shodnou velikost.
Obvodov hly psluejc k plkrunici jsou prav (thaletova vta).
Nap.
Urete velikost nejmenho hlu v trojhelnku, jeho vrcholy na hodinovm cifernku spojuj slice 5,
10 a 12.
een: Nejmen hel bude u slice 5. Je to
obvodov hel pslun k oblouku
spojujcmu 10 a 12, k nmu pslu
stedov hel o velikosti 60c.
Hledan hel m velikost 30c
(polovina hlu stedovho).
Nap.
Dopotejte velikosti vyznaench hl:
een: d = 90c 70c = 20c
a = d = 20c hly souhlasn
c = 90c hly vrcholov 4 a + b + c = 180c
b = 70c hly stdav
bl = 180c - b = 110c hly vedlej
al = 180c - a = 160c hly vedlej
bm = b = 70c hly vrcholov
velikosti hl jsou: a = 20c, al = 160c, b = 70c, bl = 110c, bm = 70c, c = 90c, d = 20c.
6.3. TROJHELNK
trojhelnk je prnik t polorovin: 3ABC = 7 ABC + 7 CBA + 7 ACB.
Trojhelnk je jednoznan uren, jsou-li zadny jeho urovac prvky:
a) dlka strany a velikosti dvou k n pilehlch hl, jejich souet velikost je men ne 180c (vta usu)
b) dlky dvou stran a velikost hlu jimi sevenho (vta sus)
c) dv rzn dlky stran a velikost hlu protilehlho k del z nich (vta Ssu)
d) dlky t stran, pro n plat trojhelnkov nerovnost |a b| 1 c 1 a + b (vta sss)
Znaen:
A, B, C vrcholy
a, b, c strany
a, b, c vnitn hly
al, bl, cl vnj hly
v
al
v
bl
v
c
vky (kolmice sputn z vrcholu
k pslun stran, V prsek vek)
t
al
t
bl
t
c
tnice (pmka spojujc vrchol se stedem
protj strany, prsek tnic je tit T
dl tnici v pomru 2:1)
o
al
o
bl
o
c
osy stran (0 = o
a
+ o
b
+ o
c
je sted krunice opsan)
o
al
o
bl
o
c
osy hl (S = o
a
+ o
b
+ o
c
je sted krunice vepsan)
s
al
s
bl
s
c
stedn pky (spojnice sted stran)
r polomr krunice opsan
u polomr krunice vepsan
93
cyklick zmna cZ
ostrohl pravohl tupohl rovnoramenn rovnostrann
v trojhelnku plat:
hly a + b + c = 180c
al = b + c (CZ)
Obvod O = a + b + c polovin obvod
Obsah
; ;
(r polomr krunice opsan)
Heronv vzorec
(u polomr krunice vepsan)
vta sinov
(Trojhelnk uren podle vt usu, Ssu.)
vta kosinov a
2
= b
2
+ c
2
2bc cos a (CZ)
(Trojhelnk uren podle vt sss, sus.)
vta tangentov (CZ);
(Trojhelnk uren podle vty sus.)
hly ; ;
;
zapamatuj si
Trojhelnk
Nap.
Sestrojte 3 ABC, je-li dno s
a
= 2 cm, s
b
= 3cm, s
c
= 4 cm. Pak vypotte jeho obvod, obsah a velikosti
vnitnch hl. Urete velikosti polomr r, u.
een: Konstrukce vychz z vlastnost stednch pek, kter jsou rovnobn s pslunou stranou a maj
polovin dlku ne tato strana:
KONSTRUKCE:
1. 3S
a
S
b
S
c
(sss)
2. c; S
c
! c / c || S
a
S
b
3. a; S
a
! a / a || S
b
S
c
4. b; S
b
! b / b || S
a
S
c
5. 3 ABC
VPOET:
a = 2 $ s
a
= 4 cm, b = 2 $ s
b
= 6 cm, c = 2 $ s
c
= 8 cm
O = a + b + c = (4 + 6 + 8) cm = 18 cm

0

28c57l

0

46c35l

104c28l
Obvod je 18 cm, obsah 135 cm
2
, a = 28c57l, b = 46c35l, c = 104c28l, r 0 4,13 cm, u 0 1,29 cm.
Pravohl trojhelnk
hly: c = 90c, a + b = 90c, , , ,
Obsah:
Pythagorova vta: c
2
= a
2
+ b
2
euklidova vta
pro vku: v
c
2
= c
a
. c
b
(Obsah tverce sestrojenho nad vkou
pravohlho trojhelnka se rovn obsahu
obdlnka sestrojenho z obou sek na pepon.)
pro odvsnu: a
2
= c . c
a
b
2
= c . c
b
(Obsah tverce sestrojenho nad odvsnou pravohlho
trojhelnka se rovn obsahu obdlnka sestrojenho z pepony a seku odvsn pilehlho.)
Polomr krunice opsan (thaletova krunice):
zapamatuj si
95
Nap.
Sestrojte seku dlky (stedn geometricky mrn; geometrick prmr).
Euklidova vta o vce Euklidova vta o odvsn Pythagorova vta

Nap.
Do krunice o polomru r je vepsn pravideln estihelnk. Vyjdete obsah tohoto estihelnku
pomoc polomru r.
een: Pravideln estihelnk vepsan do krunice
o polomru r m stranu dlky r. Lze ho tedy
rozdlit na est rovnostrannch trojhelnk
se stranou dlky r.
Obsah jednoho z tchto trojhelnk je
Obsah estihelnku je
Rovnostrann trojhelnk
Strany: a = b = c
hly: a = b = c = 60c
vka:
Obsah:
Polomr krunice opsan:
Polomr krunice vepsan:
zapamatuj si
6.4. TYHELNK
tyhelnk lze vytvoit sjednocenm dvou
trojhelnk ABCD = 3 ABC , 3 ACD
Znaen:
A, B, C, D vrcholy
a, b, c, d strany
a, b, c, d vnitn hly
e, f hlopky
tyhelnk
Rovnobnky (zahrnuj pod sebou obdlnk, tverec, kosodlnk a kosotverec) jsou zvltn ppady kon-
vexnch tyhelnk, pro kter plat:
protj strany maj stejn dlouh a rovnobn
jsou stedov soumrn
hlopky rovnobnku se navzjem pl
souet vech vnitnch hl je 360c
rovnobnky pravohelnky vechny vnitn hly jsou prav (obdlnk, tverec)
kosohelnky dva vnitn hly kos (kosodlnk, kosotverec)
konvexn vechny vnitn hly jsou konvexn
nekonvexn m nekonvexn vnitn hel
Rovnobnky
zapamatuj si
Obdlnk
Obvod: O = 2(a + b)
Obsah: S = ab
hlopka:
Krunice vepsan neexistuje.
tverec
Obvod: O = 4 . a
Obsah:
hlopka:
Polomr krunice vepsan:
zapamatuj si
Kosodlnk
Obvod: O = 2(a + b)
Obsah: S = a $ v; S = a $ b $ sin a
hly: a + b = 180c
Nelze mu krunici ani vepsat, ani opsat.
Kosotverec
Obvod: O = 4 . a
Obsah: S = a $ v; ; S = a
2
. sin a
hly: a + b = 180c
lze mu vepsat krunici.
lichobnk
Obvod: O = a + b + c + d
Obsah:
( stedn pka lichobnku)
deltoid
je soumrn podle osy AC a m
hlopky navzjem kolm.
Obvod: O = 2(a + b)
Obsah:
ttivov tyhelnk
je tyhelnk, ktermu lze opsat krunici.
Plat: a + c = b + d
tenov tyhelnk
je tyhelnk, ktermu lze vepsat krunici.
Plat: a + c = b + d
98
Nap.
Zapite postup konstrukce obdlnka
ABCD, je-li dno u, a + b.
een: Princip een lohy vychz
z rovnoramennho 3 BBlC.
1. ABl; |ABl| = a + b
2. B ABlX; |BABlX| = 45c
3. k; k = (A; o = u)
4. C; C = k + 7 BlX
5. B BlCY; |BBlCY| = 45c
6. B; B = 7ABl + 7 CY
7. ABCD; 3 ABC doplnme na rovnobnk ABCD
(Je mon i jin zpsob een, nap. s vyuitm osy o atd.)
6.5. n-HELNK
Obecn n-helnk
Pravideln n-helnk
Obvod: O = n . a
Obsah:
Poet hlopek:
Souet vnitnch hl: (n 2) . 180c
Lze mu opsat i vepsat krunici.
zapamatuj si
Pi een loh o n-helnku postupujeme zpravi-
dla tak, e lohu pevedeme na lohu o tvarech,
ze kterch lze n-helnk sjednocenm vytvoit
(trojhelnky, tverce, obdlnky atd.)
6.6. KRUNICE A KRUH
Krunice je mnoina vech bod v rovin, kter maj od bodu S (sted krunice) konstantn nenulovou vzd-
lenost r (polomr krunice).
Kruh je mnoina vech bod v rovin, jejich vzdlenost od bodu S (sted kruhu) je nejve rovna kladnmu
slu r (polomr kruhu).
Nap.
tverci o stran dlky 3 cm opite krunici k.
Pak vypotte:
a) dlku krunice k
b) obsah kruhu, kter je uren krunic k
c) dlku kruhovho oblouku, kter na krunici vymezuj
sousedn vrcholy tverce
een:
a)
b)
c)
Kruhov vse je prnik kruhu a hlu, jeho vrchol je ve
stedu kruhu.
Obsah kruhov vsee:
(l je dlka pslunho oblouku krunice, a je velikost pslunho
stedovho hlu v me stupov)
Kruhov se je prnik kruhu a poloroviny, jej hranin
pmka m od stedu kruhu S vzdlenost men ne jeho polomr.
Obsah kruhov see se rovn rozdlu obsahu kruhov vsee
a obsahu trojhelnka ASB:

Mezikru je mnoina vech bod v rovin, kter maj od
pevnho bodu S zvanho sted mezikru vzdlenost alespo
r a nejve R.
Obsah mezikru:

dlka krunice: O = 2rr = rd
Obsah kruhu:
dlka kruhovho oblouku:
(a v me stupov)
zapamatuj si
MOCNOST BODU KE KRUNICI
|MT|
2
= |MA| . |MB| = v
2
r
2
Nap.
Uit mocnosti bodu ke krunici
pi konstrukci teny veden
z bodu M ke krunici k.
6.7. SHODN GEOMETRICK ZOBRAZEN V ROVIN
Piadme-li kadmu bodu X roviny prv jeden bod Xl te roviny, dostaneme mnoinu uspodanch
dvojic [X;Xl], kter se nazv geometrick zobrazen v rovin. Bod X je vzor, Xl jeho obraz. Zapisujeme
X " Xl.
Pokud obraz bodu splyne s jeho vzorem, nazv se bod X = Xl samodrun bod geometrickho zobrazen.
Obrazem tvaru u v danm zobrazen je ul. Zapisujeme u " ul. Jestlie obrazem tvaru u je tvar ul, kter
se svm vzorem u splv, kme, e tvar ul = u je samodrun tvar danho zobrazen (body Xl tvaru
u nemus splvat se svm vzorem X).
Pokud lze tvary u
1
, u
2
pemstit tak, e se navzjem kryj, nazvme je shodnmi tvary a zapisujeme
u
1
, u
2
.
6.8. SHODN ZOBRAZEN
Geometrick zobrazen v rovin nazvme shodnm zobrazenm (shodnost), je-li kadmu bodu X roviny
piazen prv jeden obraz Xl tak, e pro kad dv uspodan dvojice [X; Xl] a [Y; Yl] vzor a obraz plat:
|XlYl| = |XY|.
Pm shodnost (identita I, posunut (translace) t, otoen (rotace) R, stedov soumrnost S) zobraz
kad orientovan hel v souhlasn orientovan hel.
Nepm shodnost (osov soumrnost O) zobraz kad orientovan hel v hel opan orientovan.
pm shodnost nepm shodnost
101
Jsou-li dva tvary u a ul shodn, pak lze najt takov shodn zobrazen, e se tvar u pevede na tvar ul.
Identita I je zvltnm ppadem shodnosti, pi nm obrazem kadho bodu X roviny je tent bod Xl = X.
Posunut (translace) t je pm shodnost, kter je jedno-
znan urena nenulovm vektorem posunut u = aal.
Kadmu bodu roviny X je piazen jeho obraz Xl tak, e
plat XXl = u.
Velikost (dlka) vektoru posunut uruje dlku posunut,
smr vektoru posunut uruje smr posunut
(tzn. seky XX a AA jsou stejn dlouh, rovnobn a souhlasn orientovan).
Jeliko u ! o, nem posunut dn samodrun body.
Samodrunmi pmkami jsou vechny rovnobky s vektorem posunut.
Otoen (rotace) R je shodn zobrazen, jednoznan
uren stedem otoen S a orientovanm hlem otoen
a, jeho velikost je z intervalu (0c; 360cH. Bodu S je pia-
zen t bod Sl = S a kad bod roviny X ! S m obraz Xl,
pro kter plat |SX| = |SXl| a = a.
Obraz bodu X le na krunici otoen k(S;r = SX),
piem jeho poloha je dna orientovanm hlem
otoen: =a.
Otoen m pro a = 360c vechny body samodrun, jinak m jedin samodrun bod S.
Samodrun pmky pro a ! 180c a a ! 360c nejsou dn, pro a = 180c jsou samodrun vechny pmky
prochzejc stedem S, pro a = 360c jsou samodrun vechny pmky roviny.
Otoen vznikne sloenm dvou osovch soumrnost s rznobnmi osami.
Stedov soumrnost S se stedem S je pm shodnost,
kter stedu S piazuje t bod Sl = S a kadmu bodu
roviny X ! S piazuje takov bod Xl, e bod S je stedem
seky XXl.
Stedov soumrnost je jednoznan ruena stedem
soumrnosti S. Lze ji povaovat za otoen uren
stedem otoen S a hlem otoen a= ! 180c.
Jedinm samodrunm bodem stedov soumrnosti je jej sted S.
Samodrunmi pmkami stedov soumrnosti jsou vechny pmky, kter prochzej stedem soumrnosti S.
102
Osov soumrnost O s osou o je nepm shodnost, kter
je jednoznan uren osou soumrnosti o.
Le-li bod X na ose o, pak jeho obraz Xl = X.
Obrazem bod X ! o jsou body Xl, kter le na kolmici
k ose o, piem seka XXl je osou plena.
Samodrunmi body osov soumrnosti jsou prv
vechny body osy soumrnosti.
Samodrunmi pmkami osov soumrnosti jsou osa o
a vechny pmky k ose o kolm. Obrazem pmky p rovnobn s osou o je rovnobka pl s osou soumr-
nosti. Obrazem pmky q D o je pmka ql D o; prsek pmek q a ql le na ose o.
Sloenm dvou pmch nebo nepmch shodnost vznikne pm shodnost:
Nap.
Sloenm pm a nepm shodnosti vznikne nepm shodnost:
Nap.
tvary, pro kter existuje osov soumrnost, v n je tvar samodrun, nazvme osov soumrn tvary
(nap. obdlnk, rovnoramenn lichobnk, rovnoramenn trojhelnk, ).
tvary, k nim existuje stedov soumrnost, v n je dan tvar samodrun, se nazvaj stedov soumrn
tvary (nap. tverec, krunice, ).
PKLADY UIT SHODNOSTI
Nap.
Je dna krunice k(S;r), jejm stedem prochz pmka p. Na pmce qDp je dna seka AB
dlky |AB| 1 r. Sestrojte body P ! p, K ! k tak, aby platilo |PK| = |AB| / PK;AB.
een: Rozbor:
V posunut t ve smru udanm pmkou q
o dlku a (vektor posunut je u = aB,
resp. ul = aB) pejde pmka p v pmku pl
(resp. pm) pejdou body P ! p v body K ! k.
Odtud plyne konstrukce.
103
Konstrukce:
1. Sestrojme zadanou krunici k, pmky p, q a seku AB.
2. pl; pl je obraz pmky p v posunut urenm vektorem posunut u = AB
(pm je obraz pmky p v posunut urenm vektorem posunut ul = BA).
3. K; K = k + pl (resp. K = k + pm)
4. l; l ; q / K ! l
5. P; P = l + p
6. PK
Zvr: Bod K je obrazem bodu P v posunut urenm vektorem u = AB resp. u = BA. Odtud plyne
|PK| = |AB| / PK ; AB, P ! p, K ! k. Tedy podmnky lohy jsou splnny.
loha m pro zadan hodnoty 4 een.
Nap.
Jsou dny dv rzn rovnobky a ; b, uvnit psu, kter vymezuj, le bod C a dle je dn dut hel
o velikosti c. Sestrojte rovnoramenn 3 ABC tak, aby A ! a, B ! b, |BBCA| = c.
een: Rozbor:
Pedpokldejme, e hledan 3ABC existuje. V otoen R kolem bodu C o hel c pejde pmka b
v obraz bl a bod B v Bl. Vzhledem k tomu, e trojhelnk ABC je rovnoramenn, plat |CB| = |CA|,
tedy Bl = A. Pro bod A pak plat A ! a / A ! bl. Odtud A = bl + a.
Konstrukce:

1. Sestrojme zadan rovnobky a ; b a bod C podle zadn.
2. bl; bl je obraz pmky b v otoen se stedem C o hel c (b
1
v kladnm smyslu, b
2
v zpornm smyslu).
3. A; A = bl+ a
4. B; B ! b / |BC| = |AC|
5. 3 ABC
Zvr: Z konstrukce vyplv, e v danm otoen je |AC| = |BC|, A ! a, B ! b a |B BCA| = c, tedy 3 ABC
spluje podmnky zadn. Pmky a, bl jist nejsou rovnobn, nebo c 1 180c. Proto maj vdy
prsek a 3 ABC existuje. Vzhledem k tomu, e meme pout otoen o hel c v kladnm
nebo zpornm smyslu, m loha dv een.
Nap.
Sestrojte 3 ABC, je-li dno b, c, t
al
.
een: Rozbor:
Sestrojme-li obraz hledanho 3 ABC ve
stedov soumrnosti se stedem S, pro kter
plat |SC| = |SB|, pak dostaneme rovnobnk
ABAlC, jeho hlopky se pl v bod S.
V tomto rovnobnku plat |AS| = |AlS|,
|AC| = |AlCl|. Lze tedy sestrojit podle vty
sss 3 ABAl a pomoc nho i hledan 3 ABC.
104
Konstrukce:
1. 3ABAl; |AB| = c, |BAl| = b, |AAl| = 2t
a
(sss)
2. S; S ! AAl / |SA| = |SAl|
3. 7BS
4. C; C ! 7 BS / |CS| = |BS|
5. 3 ABC
Zvr: Z konstrukce 3ABAl vyplv, e AB = c, SA = t
a
. Z konstrukce bodu A plyne, e AS je tnice
3ABC a e tyhelnk ABAlC je rovnobnk. Odtud plat AC = BAl = b. Je-li pro 3ABAl splnna
trojhelnkov nerovnost |c - b| 1 2t
a
1 c + b, m poloha v polorovin s hranic AB jedin een.
Nap.
Pro dva sklady A a B m bt vybudovno nov
eleznin pekladit (viz obrzek) tak, aby dlka
silnic spojujcch s obma sklady byla co nejmen.
Urete polohu pekladit P.
een: lohu pevedeme na matematick problm: Jsou dny
dva body A, B lec v jedn polorovin s hranin
pmkou z. Urete na pmce z bod P tak, aby dlka
ry APB byla co nejmen.
Rozbor:
lohu budeme eit pomoc osov soumrnosti s osou z.
V tto soumrnosti je obrazem bodu B bod Bl a seka ABl m nejmen monou dlku, piem plat
|PB| = |PBl|. Odtud vyplv, e tak dlka lomen ry APB je rovna dlce seky ABl a je tedy
minimln. Hledan bod P je prsekem seky ABl s pmkou z. Pro vechny ostatn body X ! z / X ! P
je dlka ry AXB vt ne dlka ry APB.
Konstrukce:
1. Sestrojme zadan body A, B a pmku z.
2. Bl; Bl je obrazem bodu B v osov soumrnosti s osou z.
3. P; P = ABl + z
Zvr: Z vlastnost osov soumrnosti vyplv, e pro zadanou polohu sklad A, B a eleznice z existuje jedin
bod P poadovanch vlastnost. (Ke stejnmu zvru bychom doli, kdybychom pouili obraz bodu Al
v osov soumrnosti s osou z a urili P = z + AlB.
6.9. PODOBNOST A STEJNOLEHLOST
Geometrick zobrazen v rovin nazvme podobnm zobrazenm (podobnost), je-li kadmu bodu
roviny X piazen jeho obraz Xl tak, e pro kad dv uspodan dvojice [X;Xl] a [Y;Yl] vzor a obraz
plat: |XlYl| = k |XY|, kde k 2 0 je konstanta zvan koefcient podobnosti.
lohu lze eit tak doplnnm
TABAl na rovnobnk ABAlC
na zklad toho, e rovnobnk
m protj strany rovnobn
a stejn dlouh.
poznmka
105
Zvltnm ppadem podobnosti je pro k = 1 shodnost.
Je-li k 2 1 nazv se podobnost zvten, pro 0 1 k 1 1 zmenen.
Dva tvary u a ul nazvme podobnmi, je-li mon najt podobn zobrazen, kter pevd tvar
u v tvar ul. Peme u ~ ul.
Dva trojhelnky TaBc a TalBlcl jsou podobn, prv kdy existuje takov kladn slo k, e plat:
Podobn trojhelnky lze odpovdajcmi vkami nebo tnicemi nebo osami hl rozloit v podobn troj-
helnky. V podobnch trojhelncch jsou pomry dlek odpovdajcch si vek stejn jako pomry dlek od-
povdajcch si stran. Pomry obvod podobnch trojhelnk jsou stejn jako pomry odpovdajcch si stran:
o
1
: o
2
= a
1
: a
2
= b
1
: b
2
= c
1
: c
2
= k (obdobn u mnohohelnk).
Obsahy podobnch trojhelnk jsou v pomru druhch mocnin dlek odpovdajcch si stran:
S
1
: S
2
= a
1
2
: a
2
2
= b
1
2
: b
2
2
= c
1
2
: c
2
2
= k
2
(obdobn u mnohohelnk).
V praxi vyuvme podobnost k zvtovn a zmenovn geometrickch tvar, konstrukci pln a map,
dlen seek v danm pomru (tvrt geometricky mrn), pi dkazovch lohch atd.
Stejnolehlost (homotetie) H(S; ) se stedem S a koefcientem stejnolehlosti !R {0} je podobn
zobrazen v rovin, kter bodu S piazuje jeho obraz Sl = S a kadmu bodu roviny X ! S piazuje bod Xl
takov, e pro vektory SX a SX plat: SX = $ SX.
Kad stejnolehlost s koefcientem je podobnost s pomrem podobnosti k = | |.
Je-li = -1, jedn se o stedovou soumrnost, pro = 1 o identitu.
Pro ! 1 m prv jeden samodrun bod, jm je sted stejnolehlosti S.
Je-li = 1 jsou v dan stejnolehlosti samodrun vechny body roviny.
tvar u a jeho obraz ul ve stejnolehlosti H(S; ) nazvme tvary stejnolehl podle stedu S.
Je-li | | 2 1 je tvar ul zvten, pro | | 1 1 zmenen vzhledem k tvaru u.
Zkladn vlastnosti stejnolehlosti:
1. Obrazem libovoln pmky p je v kad stejnolehlosti H(S; ) pmka pl s danou pmkou rovnobn.
2. Obrazem libovoln seky AB je v kad stejnolehlosti H(S; ) seka AlBl, pro kterou plat:
AB ; AlBl / |AlBl| = | | . |AB|. Kad dv rovnobn seky, kter nejsou shodn, jsou stejnolehl
dvma zpsoby.
V praxi se uvaj tato kritria podobnosti trojhelnk:
Dva trojhelnky jsou podobn, jestlie:
a) se shoduj ve dvou hlech .......................................................................................................... (uu)
b) se rovnaj pomry dlek pslunch stran a jsou-li shodn hly tmito stranami seven ..... (sus)
c) jsou si rovny pomry dlek dvou stran a rovnaj se velikosti hl proti vt z nich ................ (Ssu)
zapamatuj si
106
Nap.
Stejnolehlost rovnobnch seek:
Plat: |SA| : |SAl| = |SB| : |SBl| nebo |SA| : |AAl| = |SB| : |BBl|
Odtud tvrt geometricky mrn je seka dlky x,
pro kterou plat a : b=c : x.
Pomoc stejnolehlosti lze zskat bod D, kter dl
seku aB v danm pomru m : n
|AD| : |DB| = m : n
Kad dv krunice k(O;r) a kl(Ol;rl) s rznmi polomry jsou stejnolehl prv dvma zpsoby.
Stedy stejnolehlost S
1
a S
2
le na pmce prochzejc stedy krunic a koefcienty stejnolehlost jsou
, . Bod S
2
, kter le uvnit seky OOl je vnitn sted stejnolehlosti, bod S
1
lec vn
seky OOl je vnj sted stejnolehlosti.
Maj-li dv krunice spolen teny, pak tyto teny prochzej pslunmi stedy stejnolehlosti.
Nap.
Stejnolehlost krunic a konstrukce spolench teen krunic s rznmi polomry.
107
Stedy stejnolehlosti S
1
, S
2
zskme takto: Stedy O, Ol zadanch krunic k, kl vedeme dv libovoln rovnobky
OX ; OXl. Obrazem libovolnho bodu X ! k ve stejnolehlosti je bod X
1
l ! kl, ve stejnolehlosti
je to bod X
2
l ! kl. Prsek pmek OOl a XX
1
l je S
1
, prsek pmky OOl a XX
2
l je S
2
. Teny ke
krunicm sestrojme pomoc Thaletovy krunice t
n
, jej prmr je dn stedem stejnolehlosti a stedem krunice.
Body dotyku T = t
n
+ k.
Nap.
Zlat ez seky dlky a je dlen seky bodem Z na dv sti tak, e pomr dlky x vt st seky
a jejho zbytku dlky a x je roven pomru dlky cel seky a vt sti x: a : x = x : (a - x). Zlat ez
se uplatuje v architektue a ve vtvarnm umn. V geometrii se uv ke konstrukci pravidelnch pti-
helnk a desetihelnk. Tak v prod se meme setkat s pomry dlek odpovdajcch zlatmu ezu.
Plat: a : x = x : (a - x)
x
2
+ ax = a
2

zlomek , a 2 0,
tedy po odmocnn:
Nap.
Sestrojte 3ABC, je-li a : b = 3 : 4, c = 90c,
v
c
= 4,8 cm. Vypotte jeho obvod a obsah.
Rozbor:
Hledan 3ABC je obrazem 3AlBlCl ve
stejnolehlosti H(C; ), kter m sted v bod C
a zobrazuje bod Pl do bodu P, kde Pl je pata
vky v
c
l, P pata vky v
cl
tedy = .
108
Konstrukce:
1. 3AlBlCl; |BlCl| = 3 cm, |AlCl| = 4 cm, cl = 90c
2. Pl (pata vky v
c
l v 3AlBlCl)
3. P; P ! 7 ClPl / |PCl| = v
c
4. A; A je obrazem bodu Al ve stejnolehlosti H(C; )
5. B; B je obrazem bodu Bl ve stejnolehlosti H(C; )
6. 3ABC
Zvr: Z konstrukce 3ABC vyplv, e tento trojhelnk je stejnolehl s 3AlBlCl. Proto je c = 90c,

Na polopmce CPl existuje jedin bod P, pro kter je |CP| = v
c
. Podmnkm lohy vyhovuje jedin
trojhelnk aBc.
Vpoty: 3ABC je pravohl, tedy . Jeho obsah .

Odtud . Pak = .

Obvod Ol = al + bl + cl & Ol = 12 cm.
Stejnolehl trojhelnky jsou tak podobn, proto pro jejich obvod a obsah plat:
O = 2 $ 12 cm = 24 cm S = 4 $ 6 cm
2
= 24 cm
2
Obvod TaBc je 24 cm, obsah 24 cm
2
.
Nap.
Dokate, e tit trojhelnku dl tnici
v pomru 2 : 1.
dkaz pomoc stejnolehlosti:
Stedn pky trojhelnku jsou rovnobn
s jeho stranami. Ze zkladnch vlastnost stej-
nolehlosti vyplv, e 3S
a
S
b
S
c
je stejnolehl
s 3ABC ve stejnolehlosti se stedem v titi T.
Jeliko je dlka stedn pky rovna polovin
dlky pslun strany trojhelnku, jedn se
o stejnolehlost s koefcientem = -1/2.
V tto stejnolehlosti plat: |AT| = 2|TS
a
|, |BT| = 2|TS
b
|, |CT| = 2|TS
c
| c.b.d.
Nap.
Urete dlku strany x nejvtho tverce, kter je mon vyznout z plechov tabule tvaru plkruhu
a polomru r.
een: Narsujeme pomocn tverec AlBlClDl o stran dlky 2j, kter umstme tak, aby sted strany AlDl byl
stedem stejnolehlosti S. V tto stejnolehlosti zskme bod B jako prsek polopmky SB s krunic k,
bod C je prsek polopmky SCl s krunic k. seka CB je stranou hledanho tverce. tverce AlBl-
ClDl a ABCD jsou stejnolehl. Stejnolehl (a tedy i podobn) jsou tak 3SAlBl a 3SAB.
Odtud:
Nejvt tverec, kter bude vyznut z dan
tabule plechu, m stranu dlky .
109
6.10. STEREOMETRIE
Stereometrie se zabv geometrickmi tvary v prostoru.
Dv pmky v prostoru nazvme:
a) rznobky, maj-li spolen prv jeden bod
b) rovnobky, le-li v jedn rovin a nemaj spolen dn bod
c) mimobky, nele-li v jedn rovin a nemaj spolen dn bod
Nap.
Pi een praktickch loh zpravidla urujeme

a) odchylku rznobek b) vzdlenost dvou rovnobek c) vzdlenost a odchylku mimobek

a ! (0c; 90cH

(je-li a = 90c, jsou pmky na sebe kolm) (lohu pevedeme na odchylku rznobek
pl, q a vzdlenost rovnobek p a pl.)
Pmka a rovina mohou mt tuto vzjemnou polohu:
a) pmka p le v rovin u, je-li kad bod pmky bodem roviny (p 1 u)
b) pmka p je rovnobn s rovinou u, nem-li s rovinou dn spolen bod (p + u = Q)
c) pmka p je rznobn s rovinou u, m-li s rovinou prv jeden spolen bod (P = p + u)
Nap.

a) pmka p le v rovin u b) pmka p je rovnobn s rovinou u c) pmka p je rznobn s rovinou u
Vzdlenost pmky p od roviny
u urme pomoc vzdlenosti
pmky p od jejho pravohlho
prmtu pl do roviny u.
Odchylka pmky a roviny je
dna odchylkou pmky p od
jejho pravohlho prmtu
pl do roviny u.
Nap.
Vzdlenost bodu A od pmky p urme pomoc
roviny u veden bodem A kolmo k pmce p:
v(p,A) = v(P, A).
Nap.
Postup pi uren odchylky rovin
(a !G0c, 90cH):
1. Libovolnm bodem prsenice vedeme
pmku p kolmou k prsenici a lec
v rovin u a pmku q kolmo k prsenici
a lec v rovin v.
2. Odchylka rovin u a v je dna odchylkou
pmek p a q.
Je-li a = 90c, jsou roviny navzjem kolm.
Nap.
vzdlenost bodu od roviny
urme jako vzdlenost bodu P od jeho
pravohlho prmtu Pl do roviny u.
vzdlenost rovnobnch rovin pevedeme na
vzdlenost bodu od roviny.
Vzjemnou polohu t rznch rovin znzoruj obrzky
Dv rzn roviny u a v jsou:
a) rovnobn, pokud nemaj dn spolen bod
b) rznobn, maj-li spolenou pmku zvanou prsenice rovin
111
6.11. GEOMETRICK TLESA
tleSa zobrazujeme zpravidla ve volnm rovnobnm promtn, kter m tyto vlastnosti:
a) rovinn obrazce lec v rovinch rovnobnch s nkresnou se zobraz jako shodn tvary
b) prmty dvou rovnobek jsou rovnobky, nebo dva rzn body
c) dv rovnobn a shodn seky se zobraz bu jako rovnobn shodn seky, nebo jako dva body
d) sted seky se zobraz do stedu jejho obrazu
Nap.
Sestrojte ez krychle ABCDEFGH rovinou
MNP, kde M je sted strany EF, N le na
polopmce DC tak, e |DC| : |CN| = 5:1,
B je stedem seky FP.
een: 1. Pmka PM le v rovin ABFE a protn
hranu krychle v bod Q.
2. Pmka SN ; MP, nebo ob pmky le
v rovnobnch rovinch. Vedeme-li
bodem N rovnobku s pmkou MP, protne
tato rovnobka hranu krychle GC v bod T
a hranu krychle HG v bod S.
3. Pmka QN protn hranu krychle BC
v bod R.
4. Body MQRTS uruj ez krychle rovinou
MNP.
Mnohostn je mnoina vech bod v prostoru lecch uvnit a na mnohostnov ploe, kter je sjednocenm
n hraninch mnohohelnk (n $ 4) lecch v rznch rovinch tak, e strana kadho z nich je zrove
stranou jinho mnohohelnku.
Nap.
Existuje prv pt pravidelnch mnohostn (stny jsou pravideln mnohohelnky):
tystn
(tetraedr)
estistn
(hexaedr)
osmistn
(oktaedr)
dvanctistn
(dodekaedr)
dvacetistn
(ikosaedr)
112
Nap.
Vypotte povrch a objem krychle, je-li dlka
tlesov hlopky tto krychle cm.
een:

V = a
3
& v = 125 cm
3
S = 6a
2
& S = 150 cm
2
Jehlan je mnohostn, jeho podstavou je mno-
hohelnk a bon stny jsou trojhelnkov.
Spolen bod vech bonch stn je vrchol
jehlanu. Vzdlenost vrcholu od roviny pod-
stavy je vka jehlanu. Podle potu bonch
stn rozeznvme jehlan trojbok, tybok
atd. Jehlan se nazv kolm, jestlie existuje
krunice vepsan jeho podstav a kolmice
veden vrcholem jehlanu prochz prv jejm
stedem. Je-li podstavou jehlanu pravideln
mnohohelnk, hovome o pravidelnm jehla-
nu. Jehlan, kter nen kolm, se nazv kos.
Rovina rovnobn s rovinou podstavy rozdl
jehlan na dv tlesa jehlan a komol jehlan.
Pltm jehlanu nazvme sjednocen vech
jeho bonch stn. Povrchem jehlanu je sjedno-
cen vech jeho stn (vetn podstav).
zapamatuj si
Objem
Povrch S = S
p
+ S
pl
S
p
plocha podstavy
S
pl
plocha plt
v vka
Hranol m dv shodn podstavy, kter le
v rovnobnch rovinch. Vzdlenost podstav
je vka hranolu. Pl hranolu tvo ostatn
stny (rovnobnky) hranolu. Podle potu stn
rozliujeme hranol trojbok, tybok, ptibok
atd. Kolm hranol m roviny stn kolm k rovi-
nm podstavy. Je-li podstavou kolmho hranolu
pravideln n-helnk je to hranol pravideln.
tybok hranol, jeho podstavou je rovno-
bnk, se nazv rovnobnostn. Kvdr je
kolm rovnobnostn, jeho podstavou je
pravohelnk. M vechny tlesov hlopky
stejn dlouh. Krychle je kolm hranol, jeho
vechny stny jsou tverce.
zapamatuj si
Objem V = S
p
. v
Povrch S = 2S
p
+ S
pl
S
p
plocha podstavy
S
pl
plocha plt
v vka
Zvltn ppady mnohostn jsou hranol a jehlan:
113
Nap.
V krychli o hran dlky a urete vzdlenost
hrany krychle od jejho stedu.
een: Stedem krychle S prolome rovinu u kolmou
k dan hran krychle. Urme prsek P tto
roviny s hranou krychle. Vzdlenost stedu
krychle S od hrany je rovna dlce seky SP.

Nap.
ezem krychle ABCDAlBlClDl rovinou
u / S
AB
S
BC
B vznikne jehlan.
Vypotte jeho objem.
een: Objem jehlanu je:
Podstavou je pravohl rovnoramenn
trojhelnk, jeho obsah je:
Vka jehlanu je rovna dlce hran krychle a.
Odtud:
Rotan tlesa vzniknou rotac vhodnho rovinnho tvaru kolem osy o.
Rotan kuel je tleso, kter vznikne rotac
pravohlho trojhelnku kolem jeho jedn
odvsny vky kuele v. Druh odvsna je
polomr podstavy r a pepona
je dlka strany rotanho kuele. Podstavou
rotanho kuele je kruh. Rozvinutm jeho
plt do roviny dostaneme kruhovou
vse. Povrch kuele je sjednocen jeho
podstavy a plt. Komol kuel vznikne
jako prnik kuele a vrstvy uren rovinou
podstavy a rovinou s n rovnobnou, kter
m s kuelem spolen alespo dva body.
Tlouka vrstvy je pak vkou komolho
kuele.
zapamatuj si
Objem
Povrch
S =rr
2
+ rrs = rr (r + s)
Nap.

Rotan vlec vznikne rotac
obdlnku kolem jeho jedn strany.
Tato strana je osa vlce, jej dlka
uruje velikost vky v, dlka druh
strany obdlnku uruje polomr
podstavy vlce r. Vlec m kruhov
podstavy a pl, kter po rozvinut
do roviny dv obdlnk. Rotan
vlec m stny kolm na roviny
kruhovch podstav, je to kolm
kruhov vlec. Povrchem vlce je
sjednocen obou podstav a plt.
zapamatuj si
Objem V = rr
2
. v
Povrch S = 2rr(r + v)
Koule je rotan tleso vytvoen rotac
kruhu kolem jeho prmru. Sted kruhu
je stedem koule, polomr kruhu je
polomr koule r. Povrch koule je kulov
plocha, kter je tvoena vemi body,
jejich vzdlenost od stedu koule S je
rovna polomru koule r. Pi ezu koule
rovinou dostaneme dv kulov see
(rovina prochzejc stedem S dl kouli
na dv polokoule) a kulov plocha se
rozdl na dva vrchlky. Dv rovnobn
roviny dl kouli na kulovou vrstvu, jej
pl se nazv kulov ps. Prnik koule
s rotanm kuelem, kter m vrchol ve
stedu koule a vku vt ne polomr
koule, je kulov vse.
zapamatuj si
Objem
Povrch S = 4rr
2
Kulov se a vrchlk Kulov vrstva a ps Kulov vse
S
pl
= 2rrv = r(u
2
+ v
2
)
(obsah kulovho vrchlku)
S = r(2rv + u
2
) =
= r(v
2
+ 2u
2
) = rv(4r v)
S
pl
= 2rrv
(obsah kulovho psu)
S = r(2rv + u
1
2
+ u
2
2
) =
= r(dv + u
1
2
+ u
2
2
)
S = rr(2v + u)
115
Cvien

6
6.1 Na cifernku hodinek vyznate trojhelnk,
kter spojuje body odpovdajc slm 1, 4 a 9.
Vypotte vnitn hly tohoto trojhelnku.
6.2 Vypotte velikosti hl, kter svraj tnice
v rovnostrannm trojhelnku.
6.3 Sestrojte trojhelnk ABC, je-li dno t
a
, t
b
, v
a
.
6.4 Sestrojte seku dlky cm.
6.5 Je dna krychle ABCDAlBlClDl o hran dlky a.
Urete vzdlenost prsenice rovin u = ACCl
a v = DBBl od hrany krychle AlDl.
6.6 Je dna krychle ABCDAlBlClDl. Urete odchyl-
ku pmek ABl a BDl.
6.7 Dokate Euklidovu vtu o vce v pravohlm
trojhelnku.
6.8 O kolik procent se zvt objem krychle, jestlie
se jej hrana zvt o jednu ptinu?
6.9 V jakm pomru je objem krychle a objem nej-
vt koule, kterou lze do tto krychle vepsat?
6.10 Z jak vky nad Zem spat kosmonaut 10 %
zemskho povrchu?
6.11 Parcela m tvar rovnostrannho trojhelnka
o dlce strany 50 m. Jak dlouh mus bt cesta
veden pes parcelu rovnobn s jej jednou
stranou tak, aby plochu parcely plila?
6.12 Sestrojte kosotverec o stran dlky a = 5 cm,
jestlie pro jeho hlopky plat e : f = 6 : 2.
Jakou dlku maj hlopky?
6.13 V zemnm vrtu tvaru vlce dosahuje voda do ve
11 m. Vnome-li do vrtu vlcovitou ty o polom-
ru 2 cm tak, aby doshla a na dno, stoupne voda
ve vrtu o 4,4 m. Jak je prmr vrtu?
6.14 Zobrazte ez krychle ABCDAlBlClDl rovinou
u / S
AD
S
DC
S
AB
a vypotte objem jehlanu,
jeho podstavou je ez krychle rovinou a hlavn
vrchol je bod Bl.
Test

6
6.1 Jak jsou velikosti vnitnch hl v trojhelnku,
jeho strany tvo seky, kter na cifernku hodi-
nek spojuj body odpovdajc slm 2, 4 a 11?
6.2 Sestrojte trojhelnk ABC, je-li: c = 90c,
b = 60c, t
c
= 2,5 cm. Pak vypotte dlku
strany a.
6.3 Pomoc Euklidovy vty sestrojte seku dlky
cm.
6.4 Vyjdete dlku tnice t rovnostrannho troj-
helnka pomoc dlky jeho strany a.
6.5 Je dna krychle ABCDAlBlClDl. Jak je vz-
jemn poloha prsenice rovin ABCl a DCAl
a tlesov hlopky krychle?
6.6 Je dn kvdr ABCDAlBlClDl. Ozname S
1

sted jeho hrany AB, S
2
sted hrany BC, S
3
sted
hrany BBl. Pi ezu hranolu rovinou S
1
S
2
S
3

vznikne tystn S
1
S
2
S
3
B. Kolik tchto tystn
je poteba ke sloen pvodnho hranolu?
6.7 Je dna krychle ABCDAlBlClDl. Jak je od-
chylka rovin ABCl a ACAl?
6.8 Do paprov krabice tvaru krychle je vloeno
pouzdro tvaru vlce co nejvtho objemu a do
tohoto pouzdra je uloena co nejvt koule.
V jakm pomru jsou objemy tchto tles?
6.9 Sestrojte trojhelnk ABC, je-li:
t
a
= 6 cm, t
b
= 4,5 cm, t
c
= 3 cm.
6.10 Osovm ezem vlce je tverec o obsahu
36 cm
2
. Urete povrch vlce.
116
V praxi se nejastji pracuje s pravohlou soustavou souadnic, kter m osy kolm, na vech osch jednotky
stejn dlky a nazv se kartzsk soustava souadnic (ortonormln soustava).
V takto zvolen soustav souadnic je kadmu bodu piazena uspodan n-tice relnch sel zvanch sou-
adnice bodu a naopak kad uspodan n-tice relnch sel udv polohu prv jednoho bodu ve zvolen
soustav souadnic.
soustava souadnic na pmce 0
x
:
slo x se nazv souadnice bodu a. Zpis A[x] teme: bod A o souadnici x.
Nap.
A[2,3]; B[-2]; C[3]
soustava souadnic v rovin 0
xy
:
slo x je prvn souadnice bodu A (souadnice x),
slo y se nazv druh souadnice bodu A (souadnice y).
Nap.
A[2,6; 2]; B[-2; 1]; C[2; -1,5]
Soustava rozdl rovinu na tyi sti (kvadranty).
Soustava se pouv tak pi potn
s komplexnmi sly, v goniometrii atd.
Soustavu souadnic zavdme takto:
1) zvolme potek soustavy souadnic 0
2) potkem 0 vedeme pmky zvan osy souadnic (v prostoru x, y, z, v rovin x, y, na pmce osa x)
3) osy zorientujeme (urme kladn a zporn smr od potku, m se osa souadnic rozdl na
kladnou a zpornou poloosu, kladn poloosa se asto zna ipkou)
4) zvolme jednotky na osch
zapamatuj si
7. Analytick geometrie
7.1. SOUSTAVA SOUADNIC
analytick geometrie pevd geometrick problmy na algebraick a e je pomoc vektorov algebry
a metody souadnic. Nejprve vyjd geometrick tvar poetn pomoc souadnic, dan poetn problm al-
gebraicky vye a vsledek opt geometricky vylo. Podstata tto metody vychz z piazen bod prostoru,
pop. roviny i pmky selnm mnoinm zavedenm soustavy souadnic.
Pro transformaci souadnic pi rovnobnm
posunut os plat (viz obr.):
xl = x m; yl = y n & x = xl + m; y = yl + n
117
Pro een pklad je v danm ppad
vhodnj soustava 0l
xlylzl
.
V soustav 0
xyz
plat:
a[0;3;0]
B[5;3;0]
c[5;-3;0]
d[0;-3;0]
v[2,5;0;5]
V soustav 0l
xlylzl
plat:
Al[-2,5;3;0]
Bl[2,5;3;0]
Cl[2,5;-3;0]
Dl[2,5;-3;0]
soustava souadnic v prostoru 0
xyz
:
Nap.
A[3;3;3], B[0;0;1],
C[3;3;0], D[0;-1;0]
v praxi se uv soustava pravotoiv a levotoiv:
slo x je prvn souadnice bodu A (souadnice x), slo y je druh souadnice bodu A (souadnice y),
slo z je tet souadnice bodu A (souadnice z).
Pro transformaci souadnic pi
rovnobnm posunut (podle obr.) plat:

Nap.
Transformace souadnic:
118
Uv se t nzev voln vektor. Vzhledem k tomu, e se budeme zabvat volnmi vektory,
pvlastek voln vynechme (bude uveden jen v ppad nutnosti upesnit lohu s vektory).
Kadou orientovanou seku AB, kter pedstavuje vektor u nazvme umstnm vektoru u. Je-li vektor
u jednoznan uren svm umstnm aB, pak peme u = AB. Jsou-li dv orientovan seky AB, CD
umstnm tho vektoru, pak kme, e vektory AB a CD jsou si rovny a peme AB = CD.
Mnoina vech orientovanch seek, u nich splv poten
bod s koncovm, se nazv nulov vektor a zna se o.
velikost vektoru u = AB je dna velikost orientovan seky
AB. Oznauj se |a|, resp. |AB|. Plat |o| = 0.
Jsou-li orientovan rovnobn seky AB, CD souhlasn
(nesouhlasn) orientovny, pak se vektory AB, CD nazvaj
souhlasn (nesouhlasn) rovnobn.
Vektory u a v se nazvaj kolinern, prv kdy jejich libovoln umstn jsou navzjem rovnobn (jsou-li
souhlasn rovnobn, peme u -- v, jsou-li nesouhlasn rovnobn u -. v).
Le-li libovoln umstn vektor u, v v navzjem rovnobnch rovinch, kme, e vektory jsou komplanrn.

Vektorov souet u + v provdme v praxi pomoc vektorovho rovnobnku
(nap. ve fyzice skldn sil, rychlost).
Stn vektor lze zobecnit: w = u
1
+ u
2
+ + u
n
(vektorov n-helnk).
Pro stn vektor plat komutativn, asociativn a distributivn zkon.
vektorem nazvme mnoinu vech souhlasn
orientovanch seek te velikosti.
zapamatuj si
Souet vektor u + v zavdme takto:
umstme vektor u tak, aby jeho pote-
nm bodem byl bod A, koncovm bodem
B. Pak umstme vektor v, aby ml po-
ten bod B, koncov C.
Vektor w = AC je soutem vektor u, v.
Nap.
a) skldn rychlost:
v
2
rychlost proudu eky
v
1
rychlost lunu na klidn
hladin
v rychlost lunu v proudc
ece
v = v
1
+ v
2
= v
2
+ v
1
b) skldn sil:
1. Postupnm skldnm

2. Pomoc n-helnku
119
Vektor u je kolinern s vektorem ku. (Zpis v = ku pro nenulov vektory znamen, e v a u jsou vdy rovnobn).
Vynsobme-li vektor u slem k = -1, dostaneme vektor opan k vektoru u. Oznaujeme ho u. Vektor
opan u vznikne z vektoru u tak, e v kadm jeho umstn zamnme poten bod za koncov a naopak.
Velikost opanho vektoru je stejn jako velikost vektoru pvodnho: |u| = |-u|.
Nap.
Pklady linernch kombinac vektor:
Rozdl vektor u v dostaneme, kdy k vektoru u piteme
vektor opan k vektoru v, tj. vektor v.
w = u + (-v); w = u v
hlem dvou nenulovch vektor u = AB, v = AC, kter maj
umstn AB, AC se spolenm potkem A, je konvexn hel
BAC o velikosti { = |BBAC|, kde {!G0;180H. Je-li alespo
jeden z vektor nulov, hel dvou vektor nedefnujeme.
Nsoben vektoru slem. Je-li k libovoln reln slo, u libovoln vektor, pak
souinem sla k a vektoru u nazvme vektor, kter m velikost |k| $ |u| a je pro k 2 0
s vektorem u souhlasn rovnobn (u--ku), pro k 1 0 nesouhlasn rovnobn
(u-.ku). Je-li k = 0, je ku nulov vektor.
linern kombinac vektor v
1
, v
2
, , v
n
nazvme vektor v, kter lze vyjdit ve tvaru: v = k
1
v
1
+ k
2
v
2
+ + k
n
v
n
,
kde k
1
, k
2
,,k
n
jsou reln sla. Vektory v
1
, v
2
, , v
n
(n!N,n21) se nazvaj linern zvisl vektory, lze-
li jeden z nich vyjdit jako linern kombinaci ostatnch. Nejsou-li linern zvisl, nazvaj se linern
nezvisl vektory.
120
Pro vektor u = AB pouvme symbolickou rovnici u = B A.
Pracujeme-li v rovin, vypustme tet souadnice. Obdobn na pmce tet i druh souadnice. (Tato mluva
plat i pro vztahy v dalm textu, pokud maj v rovin, pop. na pmce smysl.)

Nap.

Analytick geometrie
Je-li u = AB libovoln nenulov vektor s potenm bodem A [a
1
;a
2
;a
3
] a koncovm bodem B [b
1
;b
2
;b
3
],
pak souadnice vektoru u jsou rovny rozdlm souadnic bod B a A (v uvedenm poad) u
1
= b
1
a
1
,
u
2
= b
2
a
2
, u
3
= b
3
a
3
, co zapisujeme u = (u
1
;u
2
;u
3
). Je-li A = B, pak dostvme nulov vektor o = (0;0;0).
Je-li u = (u
1
;u
2
;u
3
), v = (v
1
;v
2
;v
3
), pak plat:
Velikost vektoru:
Rovnost vektor: u = v + (u
1
= v
1
) / (u
2
= v
2
) / (u
3
= v
3
)
Souet vektor: u + v = w; w = (u
1
+ v
1
; u
2
+ v
2
; u
3
+ v
3
)
Rozdl vektor: u v = w; w = (u
1
v
1
; u
2
v
2
; u
3
v
3
)
Opan vektor k u: -u = (-u
1
;-u
2
;-u
3
)
k-nsobek vektoru u o: k $ u = (ku
1
;ku
2
;ku
3
), k!R
Skalrn souin vektor: u $ v = u
1
v
1
+ u
2
v
2
+ u
3
v
3
(reln slo)
hel dvou nenulovch vektor {:
, G0;180H

Vztahy plat jak v prostoru, tak v rovin.
Skalrn souin dvou nenulovch vektor se uv k uren kolmch vektor. Ze vztahu pro hel dvou vektor
pak vyplv u = v + u $ v = 0. (Odtud v rovin: u = v + 7 k!0; u = (u
1
;u
2
) / v = (-k $ u
2
; k $ u
1
).
V prostoru zavdme tak vektorov souin uv, jeho vsledkem je vektor:
w = (u
2
v
3
v
2
u
3
; u
3
v
1
v
3
u
1
; u
1
v
2
v
1
u
2
).
Velikost |w| = |v| $ |u| $ sin{ (odpovd geometricky velikosti plochy rovnobnka, kter je uren u a v).
Vektor w je kolm k u i v a jeho smr uruje pravidlo prav ruky.
V praxi se pouv k uren souadnic vektorovho souinu uv schema:
u v = (u
2
v
3
v
2
u
3
; u
3
v
1
v
3
u
1
; u
1
v
2
v
1
u
2
)
u
1
u
2
u
3
u
1
u
2
4 4 4 3 3 3
v
1
v
2
v
3
v
1
v
2
121
Nap.

Jsou dny vektory u = (16;4;7), v = (3; 9;4). Pak:
a) velikosti vektor:
b) vektory si nejsou rovny: u ! v, nebo u
1
! v
1
atd.
c) souet vektor w = u + v: w = (16 + 3; 4 ; (-9); -7 + (-4)) & w = (19; -5; 11)
d) rozdl vektor w = u v: w = (16 3; 4 (-9); -7 (-4)) & w = (13; 13; 3)
e) opan vektor k u: u = (16; 4; 7)
opan vektor k v: -v = (-3; 9; 4)
f) dvojnsobek vektoru u: w = 2u. Pak w = (2 $ 16; 2 $ 4; 2 $ (-7)) & w = (32; 8; -14)
g) skalrn souin u $ v: u $ v = 16 $ 3 + 4 $ (-9) + (-7) $ (-4) = 40
Nap.
Je dn pravideln tybok jehlan ABCDV, jeho vka je 8j, dlka podstavn hrany a = 6j.
Zvolte vhodn soustavu souadnic a urete:
a) velikost bon hrany jehlanu
b) velikost hlu vektor BD a AV
c) odchylku roviny podstavy a roviny bon stny
jehlanu
een:
Zvolme-li soustavu O
xyz
podle obrzku, pak plat:
a) pravideln tybok jehlan m vechny bon hrany
stejn dlouh. Velikost bon hrany AV je rovna veli-
kosti vektoru a = AV souadnice vektoru a jsou:
AV = V A & a = (3; 3; 8)

b) a = AV & a = (3; 3; 8) b = BD & b = (-6; 6; 0)
Velikost hlu { vektor a a b urme ze vztahu

c) Odchylku a roviny bon stny urme pomoc normlovch vektor n a m: (tj. vektor kolmch k danm ro-
vinm). Rovina podstavy je souadnicov rovina xy a jej normlov vektor je n (0; 0; 1). Normlov vektor
m roviny bon stny ABV urme pomoc vektorovho souinu vektor AV = (3; 3; 8) a AB = (6; 0; 0).
m = (3 $ 0-0 $ 8; 8 $ 6 - 0 $ 3; 3 $ 0 - 6$3) = (0; 48; -18)

Protoe se jedn o uren hlu vektor, meme pout i vektor estkrt krat: m = (0; 8; -3). Pak plat:
(Absolutn hodnota zajist, e odchylka rovin bude a = G0c;90cH.)
a = 69c27l
3

3

8

3

3
4 4 4 3 3 3
6

0

0

6

0
122
7.2. LINERN TVARY V ROVIN
Souadnice bod:
A[a
1
;a
2
] nebo X[x;y]
Sted seky aB:
dlka seky aB: (velikost vektoru )

Nap.

Parametrick rovnice pmky p:
Je-li pmka p urena bodem A[a
1
; a
2
] a nenulovm smrovm vektorem s = (s
1
; s
2
), pak je:
parametrick rovnice pmky je parametr
symbolick rovnice p: X = A + ts / t!R
Vhodnou volbou parametru lze zskat rovnici polopmky, pop. seky.
Obecn rovnice pmky p:
1
;a
2
] a smrovm vektorem s = (s
1
;s
2
), lze ji vylouenm parametru z para-
metrick rovnice vyjdit ve tvaru s
2
x s
1
y (s
2
a
1
a
2
s
1
) = 0 a dostaneme:
obecnou rovnici pmky p: ax + by + c = 0, kde n = (a,b) ! 0 je normlov vektor kolm k pmce p
Smrnicov tvar rovnice pmky p: (1)
Je-li v rovnici p: ax + by + c = 0, b ! 0, pak ji lze upravit na tvar: , co je:
smrnicov tvar rovnice pmky (1) p: y = kx + q, kde k, q!R
Rovnice nezahrnuje pmky rovnobn s osou y (b = 0).
k = tg a je tzv. smrnice pmky
a) A[-4;1] B[3;2]
b)
c)
123
Smrnicov tvar rovnice pmky p: (2)
Je-li pmka p urena body A[a
1
; a
2
], B[b
1
; b
2
], lze urit rovnici
pmky ve tvaru:
smrnicov tvar rovnice pmky (2)
slo je smrnic pmky p.
Tuto rovnici nelze pout pro pmky rovnobn s osou y.
sekov tvar rovnice pmky p:
Znme-li seky p, q, kter vytn pmka rznobn se
souadnicovmi osami na osch x a y, pak lze ut
sekov tvar rovnice pmky
vzjemn poloha bodu a pmky: (1)
Bod X[x
0
; y
0
] le na pmce p, jestlie jeho souadnice vyhovuj
rovnici pmky, tedy X!p + ax
0
+ by
0
+ c = 0
nebo X!p + y
0
= kx
0
+ q atd.
vzjemn poloha bodu a pmky: (2)
vzdlenost bodu X[x
0
; y
0
] od pmky p:
ax + by + c = 0 je dna vztahem
Nap.
V rovin jsou dny body A[0; 2], B[1; 5], kter le na pmce p.
Potom je:
a) smrov vektor pmky p:
s = AB = B A = (1 0; 5 2) = (1; 3)
b) normlov vektor pmky p:
Protoe n = s + n $ s = 0 lze zskat souadnice normlovho vektoru
tak, e zamnme souadnice vektoru smrovho a u jedn z nich
zamnme znamnko na opan: s (1; 3) & n = (3; -1) nebo n = (-3; 1).
c) parametrick rovnice pmky p:
X = A + ts / t!R
d) parametrick rovnice seky aB:
X = A + ts / t!G0; 1H

Hodnota parametru t uruje
polohu libovolnho bodu X
na pmce p vi potenmu
bodu A a smrovmu vektoru s.
Je-li nap.
t = 0 & X = A
t = 1/2 & X je sted seky AB
t = 1 & X = B atd.
124
e) parametrick rovnice polopmky Ba:
f) obecn rovnice pmky p:
Obecn rovnice pmky uren vylouenm parametru z rovnice parametrick:

Uren obecn rovnice pmky pomoc p: ax + by + c = 0, pomoc normlovho vektoru n = (3; -1) viz b.
p: 3x y + c = 0. Jeliko A!p, mus souadnice bodu A [0; 2] rovnici pmky p vyhovovat:
3 $ 0 2 + c = 0 & c = +2. Tedy: p: 3x - y + 2 = 0
Obecn rovnice pmky uren pomoc rovnice y - a
2
= (x a
1
).
p: y 2 = (x 0)
y 2 = 3x & 3x y + 2 = 0 (Nelze pout pro pmky p < y.)
Obecnou rovnici pmky p lze zskat dosazenm souadnic bod do smrnicovho tvaru p: y = kx + q.

Poznmka: Obecnou rovnici pmky lze zskat i dalmi postupy.
g) vzdlenost bodu c [5; 3] od pmky p:
h) Bod D[2;y] bude leet na pmce p, bude-li jeho druh souadnice tak rovnici pmky vyhovovat:
y = 2 + 3x & y = 2 + 3 $ 2 = 6 & D[2; 6]
Odchylka { dvou pmek p
1
, p
2
: (1)
Jsou-li pmky v obecnm tvaru p
1
: a
1
x + b
1
y + c
1
= 0
p
2
: a
2
x + b
2
y + c
2
= 0, pak plat pro
odchylku { pmek p
1
, p
2
.
Odchylka { dvou pmek p
1
, p
2
: (2)
Jsou-li pmky ve smrnicovm tvaru a maj-li smrnice k
1
, k
2
,
pak plat pro
odchylku { pmek p
1
, p
2
pokud k
1
, k
2
existuj
a k
1
k
2
! -1 je {!G0c; 90c). Pro k
1
$ k
2
= -1 je { = 90c.
Pmky jsou rovnobn prv tehdy, kdy maj rovnobn smrov vektory (resp. normlov vektory) a tedy
plat: . Lze-li pmky vyjdit ve smrnicovm tvaru, pak mus bt jejich smrnice stejn k
1
= k
2
.
Pmky jsou kolm prv tehdy, kdy maj navzjem kolm smrov vektory (resp. normlov vektory) a tedy
plat a
1
a
2
+ b
1
b
2
= 0. Lze-li pmky vyjdit ve smrnicovm tvaru, pak pro jejich smrnice plat .
125
Nap.
a) Pmka p
1
: 2x 3y + 1 = 0 je rovnobn s pmkou p
2
: 4x 6y + 3 = 0, nebo maj rovnobn
normlov vektory n
1

=

(2; -3) a n
2

=

(4; -6), (resp. stejnou smrnici a ).
b) Pmka p
1
: 2x 3y + 1 = 0 je kolm k pmce p
2
: 6x + 4y + 3 = 0, nebo maj kolm normlov
vektory n
1
= (2; -3) a n
2
= (6; 4) a jejich skalrn souin je roven nule 2 $ 6 + (-3) $ 4 = 0
(resp. smrnice pmky p
1
je , smrnice druh pmky a tedy ).
Nap.
Bodem C[3; 1] vete pmku q rovnobnou s pmkou p: 2x + 4y 5 = 0.
een: Existuje nekonen mnoho pmek, kter jsou rovnobn s pmkou p a navzjem se li pouze
posunutm. Vechny tyto pmky lze popsat rovnic q: 2x + 4y + d = 0 / d!R. Hledanou pmku
q, kter prochz bodem C urme na zklad toho, e souadnice bodu C mus rovnici tto pmky
vyhovovat. Odtud: 2 $ 3 + 4 $ 1 + d = 0 & d = -10.
Rovnice pmky q je 2x + 4y 10 = 0.
Nap.
Tabulka udv tvary obecn rovnice pmky ve specilnch polohch vi soustav souadnic O
xy
.
Poloha pmky Podmnky Obecn rovnice Obrzek
Pmka prochz potkem
soustavy souadnic 0
c = 0 ax + by = 0
Rovnobka s osou x
(kolmice k ose y)
a = 0, b ! 0 by + c = 0
Rovnobka s osou y
(kolmice k ose x)
b = 0, a ! 0 ax + c = 0
Souadnicov osa x a = 0 / c = 0 y = 0
Souadnicov osa y b = 0 / c = 0 x = 0
7.3. LINERN TVARY V PROSTORU
Souadnice bod:
Sted seky aB:
dlka seky aB:
A[a
1
; a
2
; a
3
], B[b
1
; b
2
; b
3
] nebo X[x,y,z]
126
Nap.
Je-li A[2; -1; 3], B[3; 2; 5], pak:
a) sted seky AB:
b) dlka seky AB:
Parametrick rovnice pmky p:
1
; a
2
; a
3
] a nenulovm smrovm vektorem s = (s
1
; s
2
; s
3
), pak:
parametrick rovnice pmky
p: x = a
1
+ t $ s
1
y = a
2
+ t $ s
2
/ t!R je parametr.
z = a
3
+ t $ s
3
Symbolick rovnice p: X = A + t $ s / t!R.
Ze symbolick rovnice vyplv, e vyjaduje vlastn polohu libovolnho bodu X!p vzhledem k bodm A, B.
Vhodnou volbou parametru t pak lze zskat bu vechny body dan pmky (t!R), nebo jen body patc sti tto
pmky, nap. pro t!G0; 1H zskme seku AB, pro t!G0; 3) polopmku AB.
Nap.
Jsou dny body A[3; 2; 1], B[4; 6; -8]. Urete:
a) parametrickou rovnici pmky p = AB
b) parametrickou rovnici seky AB a urete hodnotu parametru pro sted seky
c) parametrickou rovnici polopmky BA
een: een vychz z toho, e pro libovoln bod X!p
mus platit AX = t $ AB (vektory jsou linern zvisl).
Odtud plyne:
a) pro libovoln bod pmky p plat AX = t $ AB / t!R & X A = t $ (B A) & X = A + t(B A) / t!R
dosazenm konkrtnch hodnot dostaneme rovnici pmky p:
p: {x = 3 + t; y = 2 + 4t; z = 1 9t / t!R}
b) volme-li t = 0, pak z rovnice pmky zskme bod A, je-li t = 1, zskme bod B, volbou t!G0; 1H
zskme vechny body seky AB:
AB: {x = 3 + t; y = 2 + 4t; z = 1 9t / t!G0; 1H
Sted S seky AB dostaneme dosazenm t = 1/2
S: {x = 3 + t; y = 2 + 4t; z = 9 - t / t = 1/2} & S[3,5; 4; -3,5]
c) parametrick rovnice polopmky AB:
7 AB: { x = 3 + t; y = 2 + 4t; z = 1 9t / t!G0; 3)}
Kanonick rovnice pmky p:
Nen-li s = (0;0;0), lze pst rovnici pmky p v kanonickm tvaru
Poznmka: Rovnici pmky p lze v prostoru urit tak jako prsenici dvou rovin.
127
Parametrick rovnice roviny u:
Rovina me bt v prostoru urena:
a) temi rznmi body,
kter nele v pmce
b) dvma rznobkami c) dvma rznmi
rovnobkami
d) pmkou a bodem B,
kter na n nele
Vechny tyto ppady lze pevst na uren roviny bodem A[a
1
; a
2
; a
3
] a dvma nenulovmi rznobnmi
vektory u = (u
1
; u
2
; u
3
), v = (v
1
; v
2
; v
3
). Tak dostaneme parametrickou rovnici roviny.
u: x = a
1
+ t $ u
1
+ s $ v
1
y = a
2
+ t $ u
2
+ s $ v
2
t, s!R jsou parametry
z = a
3
+ t $ u
3
+ s $ v
3
Symbolick rovnice u: X = A + t $ u + s $ v / t,s!R.
Poznmka: Vhodnou volbou parametr lze zskat rovnici poloroviny, psu atd.
Nap.
Urete parametrickou rovnici roviny u = ABC, je-li
A[3; 2; 0], B[1; -3; 4], C[2; 0; 0].
een: Plat: A[3; 2; 0], u = (-2; -5; 4), v = (-1; -2; 0).
Rovnice roviny u m parametrick tvar:
u: {x = 3 2t s; y = 2 5t 2s; z = 0 + 4t + 0s / t,s!R}
Obecn rovnice roviny u:
Nap.
Urete rovnici roviny u tak, aby mla normlov vektor n
u
= (2; -1; 3) a aby v n leel bod A[4; 5; 0].
een: Obecn rovnice roviny u m tvar ax + by + cb + d = 0, kde n
u
= (a,b,c)
u: 2x 1y + 3z + d = 0
Jeliko bod A le v rovin u, mus jeho souadnice obecn rovnici
roviny u vyhovovat a plat:
2 $ 4 1 $ 5 + 3 $ 0 + d = 0 & d = -3
Obecn rovnice roviny u m tvar: u: 2x y + 3z 3 = 0.
Vylouenm parametr t, s z parametrick rovnice roviny zskme
obecnou rovnici roviny u: ax + by + cz + d = 0, kde alespo
jeden z koefcient a, b, c je rzn od nuly a vektor n = (a,b,c) je
normlov vektor roviny.
128
Nap.
Tabulka udvajc tvary obecn rovnice roviny ve specilnch polohch vi soustav souadnic O
xy
:
Poloha roviny Podmnky Obecn rovnice Obrzek
Rovina rznobn
s rovinami xy, xz, yz
a neprochzejc
potkem
a ! 0, b ! 0,
c ! 0, d ! 0
ax + by + cz + d = 0
Rovina rovnobn
s osou x
a = 0, b ! 0, c ! 0 by + cz + d = 0
Rovina rovnobn
s osou y
b = 0, a ! 0, c ! 0 ax + cz + d = 0
Rovina rovnobn
s osou
c = 0, a! 0, b ! 0 ax + by + d = 0
Rovina rovnobn
s rovinou xy
a = 0, b = 0, c ! 0 cz + d = 0
Rovina rovnobn
s rovinou xz
a = 0, b ! 0, c = 0 by + d = 0
Rovina rovnobn
s rovinou yz
a ! 0, b = 0, c = 0 ax + d = 0
Rovina prochzejc potkem m d = 0; u: ax + by + cz = 0 (Obdobn v dalch ppadech: by + cz = 0,
ax + cz = 0, ax + by = 0, z = 0, y = 0, x = 0.)
Nap.
Urete vzjemnou polohu pmky p uren body
A[2; 3; -1], B[3; 7; 4] a roviny u = CDE, kde
C[0; 0; -4], D[1; 0; -6], E[0; 2; 2].
een: 1) Nartneme situaci:
129
2) Urme parametrickou rovnici pmky p pomoc symbolick rovnice p: X = A + (B A)t.
Tedy p: {x = 2 + t; y = 3 + 4t; z = -1 + 5t / t!R}.
3) Rovina u: ax + by + cz + d = 0 m normlov vektor n
u
= (a,b,c), kter je dn vektorovm
souinem n
u
= u v. Souadnice normlovho vektoru n
u
urme pomoc schmatu:

Jeliko potebujeme znt pouze smr normlovho vektoru, meme pracovat s vektorem polovinm
n
u
= (2; -3; 1). Rovnice roviny je u: 2x 3y + 1z + d = 0. Bod C v rovin le, tedy jeho souadnice
mus rovnici roviny vyhovovat. Odtud plyne 2 $ 0 3 $ 0 + 1 $ (-4) + d = 0 & d = 4. Rovnice roviny
u je: u: 2x 3y + z + 4 = 0.
4) Jeliko n
u
Ds protn pmka rovinu v bod P, jeho souadnice mus vyhovovat rovnici roviny
u i pmky p.
Dosazenm za x, y, z z rovnice pmky do rovnice roviny dostaneme:
2(2 + t) 3(3 + 4t) + (-1 + 5t) + 4 = 0 & t = -2/5. Prsek P zskme dosazenm t = -2/5 do
rovnice pmky p: P[8/5; 7/5; -3].
5) Odchylku a pmky p od roviny u urme pomoc smrovho vektoru s = (1; 4; 5) a normlovho
vektoru roviny n
u
= (2; -3; 1) (viz nrt).
Zvr: Pmka protn rovinu v bod P[8/5; 7/5; -3] a svr s rovinou hel 11c54l.
vzdlenost bodu X[x
0
; y
0
; z
0
] od pmky p
v prostoru urme tak, e bodem X prolome rovinu u kolmou k pmce
p, urme prsek roviny u s pmkou p, tj. P = u+p a pak urme
vzdlenost bodu P od pmky p jako dlku seky XP.
vzdlenost bodu X[x
0
; y
0
; z
0
] od roviny u:
Je-li u: ax + by + cz + d = 0, pak vzdlenost bodu X od roviny u
.
vzdlenost pmky p||u od roviny u
urme jako vzdlenost jejho libovolnho bodu (kter si na pmce
p zvolme) od roviny u. Analogicky se ur vzdlenost dvou
rovnobnch rovin.
vzdlenost dvou rovnobnch pmek p, q v prostoru
urme tak, e vedeme libovolnou kolmou rovinu k obma rovnobkm,
urme prseky P
p
, P
q
s tmito pmkami p a q a pak vzdlenost tchto
rovnobek p||u je vzdlenost prsek P
p
a P
q
.
Odchylka dvou rznobek p, q:
Odchylku dvou pmek se smrovmi vektory u, v urme pomoc
skalrnho souinu: ,
kde {!G0; 90H (pmky jsou kolm, je-li u $ v = 0).
Odchylka a dvou rznobnch rovin u, v:
Pomoc normlovch vektor rovin n
u
, n
v
lze urit odchylku rovin u a v,
pro kterou plat .
Je-li n
u
$ n
v
= 0, jsou roviny kolm.
Odchylka a pmky p(A; u) od roviny u:
Je-li smrov vektor pmky u a normlov vektor roviny n
u
,
pak odchylka a pmky od roviny je .
7.4. KUELOSEKY
Kueloseka je mnoina bod v rovin,
kterou lze zskat jako prnik rotan
kuelov plochy s a roviny u, kter
neprochz jejm vrcholem V.
Podle vzjemn
polohy roviny
u a plochy s
vzniknou:
asto se povauje za kueloseku i prnik plochy s s rovinou u, kter prochz bodem V. Pak se jedn
o degenerovanou kueloseku, kter se redukuje na bod V, resp. na jednu nebo dv pmky.
S kuelosekami se setkvme nap. v astronomii, mechanice, optice, deskriptivn,
projektivn a analytick geometrii.
Pi vhodn volb soustavy souadnic v rovin meme kueloseku v analytick
geometrii vyjdit kvadratickou rovnic.
poznmka
Nestedov kueloseka
parabola rovina u nen kolm k ose
o a rovina v < u, kter prochz bodem
V, je tenou rovinou plochy s
Stedov kueloseky
hyperbola nen-li rovina u kolm
k ose o a rovina v < u, kter prochz
bodem V, m s plochou s spolen
dv pmky
krunice je-li rovina u kolm k ose
plochy o, protnaj se v jednom bod
elipsa jestlie rovina u nen kolm
k ose plochy o a rovina v < u, kter
prochz bodem V, nem s plochou
s dn dal spolen bod
nestedov kueloseka
(nem sted soumrnosti)
stedov kueloseky
maj sted soumrnosti
131
Krunice je mnoina vech bod M
v rovin, kter maj od stedu S
konstantn vzdlenost r 2 0.
S sted krunice
r polomr krunice
M libovoln bod
krunice
zapamatuj si
KRUNICE A KRUH
Vhodnou volbou soustavy souadnic zskme
stedovou rovnici krunice, pop. obecnou rovnici
krunice se stedem S a polomrem r i rovnice dal-
ch geometrickch tvar v analytick geometrii.
Geometrick tvar
Pro libovoln
bod M[x; y]
tvaru plat
Nzev geometrickho tvaru
a jeho analytick vyjden v O
xy
|SM|
2
= r
2
Krunice k(S; r) se stedem S[m; n] a polomrem r > 0
Stedov rovnice (x-m)
2
+ (y-n)
2
= r
2
resp.
obecn rovnice x
2
+ y
2
+ Ax + By + C = 0 / A
2
+ B
2
4AC 2 0
|SM| 1 r
2
vnitn oblast krunice k(S; r)
2
+ (y n)
2
1 r
2
resp.
obecn rovnice x
2
+ y
2
+ Ax + By + C 1 0 / A
2
+ B
2
4A 2 0
|SM|
2
# r
2
Kruh K(S; r)
2
+ (y-n)
2
# r
2
resp.
obecn rovnice x
2
+ y
2
+ Ax + By + C # 0 / A
2
+ B
2
4AC 2 0
|SM|
2
2 r
2
vnj oblast krunice k(S; r)
2
+ (y-n)
2
2 r
2
resp.
obecn rovnice x
2
+ y
2
+ Ax + By + C 2 0 / A
2
+ B
2
4AC 2 0
Je-li sted S v potku soustavy souadnic, tedy S[0; 0], r 2 0, pak je:
stedov rovnice krunice x
2
+ y
2
= r
2
stedov rovnice kruhu x
2
+ y
2
# r
2
atd.
Nap.
Rovnice x
2
+ y
2
= 25 popisuje krunici se stedem S[0; 0] a polomrem r = 5.
Krunici lze v soustav 0
xy
vyjdit pomoc polomru r a smrovho hlu { pmky SM pa rametricky.
Nap.
Je-li S[0; 0], r 2 0, pak parametrick vyjden krunice je
Uit analytickho zpsobu vyjden krunice ukazuj nsledujc pklady.
Nap.
Urete obecnou rovnici krunice, kter m prmr d = |AB|, kde A[1; 1], B[7; 9].
Zjistte, kde le body C[4; 0], D[1; 2], E[-1; 6].
een: Protoe A ! B, dan krunice existuje.
Jej sted S je stedem seky AB: , tedy S[4; 5].
132
Polomr r je roven dlce seky SM, tedy:

Rovnice krunice ve stedovm tvaru:
(x-4)
2
+ (y-5)
2
= 25
Provedeme umocnn dvojlen a dostaneme:
x
2
8x + 16 + y
2
10y + 25 = 25
Odtud rovnice krunice v obecnm tvaru:
x
2
+ y
2
8x 10y + 16 = 0
Polohu bodu C, D, E vyetme porovnnm lev strany L rovnice krunice ve stedovm tvaru s pravou stranou P:
C[4; 0]: (4-4)
2
+ (0-5)
2
= 0
2
+ 5
2
= 25 & L = P & C le na krunici k
D[1; 2]: (1-4)
2
+ (2-5)
2
= (-3)
2
+ (-3)
2
= 18 & L 1 P & D le uvnit krunice k
E[-1; 6]: (-1-4)
2
+ (6-5)
2
= (-5)
2
+ 1
2
= 26 & L 2 P & E le vn krunice k
Nap.
Urete obecnou rovnici krunice k, kter prochz body R[6; 9], P [7; 8], T[0; 1].
een: Protoe plat RP ! k $ RT, nele body v jedn pmce, a jeliko jsou od sebe rzn, uruj prv jednu krunici k.
1. zpsob: (Dosadme souadnice bod R, S, T do rovnice krunice ve stedovm tvaru a urme m, n, r):
(1) R[6; 9]: (6-m)
2
+ (9-n)
2
= r
2
117 12m 18n + m
2
+ n
2
= r
2

(2) S[7; 8]: (7-m)
2
+ (8-n)
2
= r
2
& 113 14m 16n + m
2
+ n
2
= r
2
&
(3) T[0; 1]: (0-m)
2
+ (1-n)
2
= r
2
1 2n + m
2
+ n
2
= r
2

116 12m 16n = 0 29 3m 4n = 0
112 14m 14n = 0 - 32 + 4m + 4n = 0
Rovnice krunice ve stedovm tvaru je (x-3)
2
+ (y-5)
2
= 25.
(pravou dospjeme k vsledku x
2
+ y
2
6x 10y + 9 = 0; (sted S[3; 5] polomr r = 5).
2. zpsob: (Dosadme souadnice bod R, P, T pmo do obecn rovnice krunice a eenm soustavy rovnic
urme A, B, C):
R[6; 9]: 36 + 81 + 6A + 9B + C = 0
P[7; 8]: 49 + 64 + 7A + 8B + C = 0 & A = -6; B = -10; C = 9
T[0; 1]: 1 + 1B + C = 0
Obecn rovnice krunice je x
2
+ y
2
6x 10y + 9 = 0.
3. zpsob: Krunici lze urit tak jako krunici opsanou TRPT (Sted S je prsekem os stran, polomr
vypoteme jako vzdlenost stedu S od libovolnho vrcholu TRPT).
Obecn rovnice krunice je x
2
+ y
2
6x 10y + 9 = 0.
Nap.
Ovte, zda dan rovnice je obecnou rovnic krunice, pak urete sted a polomr tto krunice:
a) x
2
+ y
2
8x + 6y 24 = 0
b) x
2
+ y
2
8x + 6y + 25 = 0
een: a) Rovnici upravme na tvar (x-m)
2
+ (y-n)
2
= r
2
takto:
(x
2
-8x) + (y
2
+6y) = 24 & (x
2
-8x+16) + (y
2
+6y+9) = 24 + 16 + 9 & (x-4)
2
+ (y+3)
2
= 49 &
m = 4, n = -3, r
2
= 49 & r = 7
Jedn se o obecnou rovnici krunice, kter m sted S[4; -3] a r = 7j.
Odetenm tet rovnice
od prvn a pak od druh
dostaneme:
Setenm dostaneme m = 3,
zptnm dosazenm n = 5, r = 5
133
b) Analogickou pravou dostvme: (x
2
-8x+16) + (y
2
+6y+9) = -25 + 16 + 9 & (x+4)
2
+ (y+3)
2
= 0
Nejedn se o rovnici krunice (r = 0).
ELIPSA
Vhodnou volbou soustavy souadnic zskme stedovou rovnici elipsy, pop. obecnou rovnici elipsy se ste-
dem S a poloosami a, b:
Poloha elipsy v Oxy Rovnice elipsy
Stedov rovnice / a 2 b
S[0;0]: / a 2 b
Obecn rovnice Ax
2
+ By
2
+ Cx + Dy + E = 0, A 2 0, B 2 0, A ! B
Stedov rovnice / a 2 b
S[0;0]: / a 2 b
Obecn rovnice Ax
2
+ By
2
+ Cx + Dy + E = 0, A 2 0, B 2 0, A ! B
Je-li S[0; 0], nazvme stedovou rovnici tak osovou rovnic elipsy: resp.
Elipsu se stedem S[0; 0] lze urit parametricky: x = a $ cos{
y = b $ sin{
Krunici lze povaovat za speciln ppad elipsy, kdy a = b = r.
Bod L[x; y] je vnitnm bodem elipsy, je-li Ax
2
+ By
2
+ Cx + Dy + E 1 0, kde A 2 0, B 2 0, A ! B.
vnjm bodem elipsy, je-li Ax
2
+ By
2
+ Cx + Dy + E 2 0, kde A 2 0, B 2 0, A ! B.
Nap.
Urete osovou i obecnou rovnici elipsy, je-li a = 10, e = 8, o
1
< x.
een: a = 10, e = 8, S[0; 0], e
2
= a
2
b
2
& b
2
= 36
Osov rovnice elipsy je: . pravou dostaneme obecnou rovnici: 36x
2
+ 100y
2
3600 = 0.
elipsa je mnoina vech
bod M v rovin, kter
maj od dvou rznch
bod E, F (ohnisek)
z tto roviny stl
souet vzdlenost,
kter je vt ne
vzdlenost tchto
ohnisek: |EM| + |FM| = 2a.
zapamatuj si
S sted elipsy
a hlavn poloosa elipsy
b vedlej poloosa elipsy
o
1
hlavn osa elipsy
o
2
vedlej osa elipsy
E, F ohniska elipsy
M libovoln bod elipsy
e vstednost (excentricita) elipsy
e
2
= a
2
b
2
Nap.
Urete dlky poloos, ohniska a sted elipsy o rovnici: 36x
2
+ 25y
2
= 900.
een: Rovnici vydlme 900 a pevedeme ji na tvar: , co je osov rovnice elipsy se stedem S[0; 0],
hlavn osou y a vedlej osou x; a = 6, b = 5, ,
ohniska .
Nap.
Zjistte, zda rovnice 9x
2
+ 4y
2
36x + 72y + 324 = 0 je rovnic elipsy.
een: Danou rovnici postupn upravujeme takto:
9x
2
36x + 4y
2
+ 72y = -324 & 9(x
2
-4x) + 4(y
2
+18y) = -324 & 9(x
2
-4x+4) + 4(y
2
+18y+81) =
= -324 + 9 $ 4 + 4 $ 81 & 9(x-2)
2
+ 4(y+9)
2
= 36 &
a
2
= 9 & a = 3 b
2
= 4 & b = 2
Jedn se o rovnici elipsy se stedem S[2; -9], a = 3, b = 2, o
1
< y.
HYPERBOLA
Vhodnou volbou soustavy souadnic zskme rovnice hyperboly:
Poloha hyperboly v 0
xy
Rovnice hyperboly
Stedov rovnice
S[0;0]:
Obecn rovnice Ax
2
By
2
+ Cx + Dy + E = 0, (A 2 0, B 2 0)
Stedov rovnice
S[0;0]:
Obecn rovnice Ax
2
+ By
2
+ Cx + Dy + E = 0, (A 2 0, B 2 0)
Hyperbola je mnoina
vech bod M v rovin, pro
kter je absolutn hodnota
rozdlu jejich vzdlenost
od dvou rznch bod E,
F tto roviny rovna kladn
konstant (2a 1 |EF|)
|ME| - |MF| = 2a.
zapamatuj si
S . . . . . . sted hyperboly
a . . . . . . hlavn poloosa hyperboly
b . . . . . . vedlej poloosa hyperboly
E, F. . . . ohniska
M . . . . . libovoln bod hyperboly
e . . . . . . vstednost (excentricita) hyperboly
e
2
= a
2
+ b
2
135
Je-li S[0; 0], nazv se stedov rovnice tak osov rovnice hyperboly.
Hyperbola se skld ze dvou vtv lecch v hlech vy-
mezench asymptotami. Jdou-li souadnice bodu M k 3,
bl se bod M k asymptot hyperboly.
Rovnoos hyperbola m ob poloosy stejn dlouh (a = b).
asto je umisujeme tak, e S = 0, osami jsou osy kvad-
rantu a asymptotami souadn osy. Pak je rovnice rovnoos
hyperboly: . (V praxi se uv nap. ke grafckmu
znzornn nepm mrnosti).
Tak hyperbolu lze vyjdit parametricky. Napklad hyperbola, kter m S[0; 0], hlavn osa splv s osou x,
dlka hlavn poloosy je a, vedlej b, je parametricky urena takto:
Hyperbola m asymptoty . Analogicky zskme asymptoty v dalch
ppadech.
Hyperbola dl rovinu na ti sti. Dv sti, ve kterch le ohniska hyperboly, se nazvaj vnitkem hyper-
boly kad jejich bod je vnitnm bodem hyperboly. Zbvajc st se nazv vnj st hyperboly a kad
jej bod je vnjm bodem hyperboly. Body hyperboly do dn z tchto st nepotme.
Ozname-li levou stranu obecn rovnice hyperboly f(x,y), pak pro libovoln bod L[x,y] plat:
a) f(x,y) = 0, je-li L bodem hyperboly
b) f(x,y) 2 0, je-li L vnitnm bodem hyperboly
c) f(x,y) 1 0, je-li L vnjm bodem hyperboly
Nap.
Urete sted a dlky poloos hyperboly .
een: Jedn se vlastn o osovou rovnici hyperboly , z eho plyne, e: a = 7, b = 4, S[0; 0].
Nap.
Napite osovou rovnici hyperboly, kter m na ose x hlavn poloosu a = 3 a prochz bodem M[5; 2].
een: Osov rovnice takto zadan hyperboly je . Dosazenm souadnic bodu M, tedy
x = 5, y = 2 a dlky poloosy a = 3 dostaneme: . Odtud . Rovnice m tvar .
Upravujeme na x
2
4y
2
= 9.
Rovnice hyperboly je x
2
- 4y
2
= 9.
Nap.
Urete osovou rovnici hyperboly s hlavn osou v ose x, kter prochz bodem A[5/3; 4/9] a jej asymptoty
jsou .
136
een: Porovnnm rovnic asymptot s rovnic dostvme . Odtud a = 3b. Dosadme-
li do osov rovnice hyperboly s hlavn osou v ose x, dostaneme: . Souadnice bodu A mus
rovnici hyperboly vyhovovat, tedy: a osov rovnice hyperboly je rovnice,
tedy x
2
- 9y
2
= 1.
Nap.
Napite rovnici rovnoos hyperboly, jejmi asymptotami jsou souadnicov osy a kter prochz bodem
M[-3; 2].
een: Jedn se o rovnoosou hyperbolu, kterou lze vyjdit rovnic . Bod M mus rovnici hyperboly
vyhovovat, tedy . Rovnice hyperboly je , neboli xy = -6.
Nap.
Zjistte, zda dan rovnice je rovnic hyperboly, a je-li tomu tak, urete jej sted, ohniska a dlky poloos:
a) 9x
2
16y
2
36x + 32y 124 = 0
b) 9x
2
16y
2
36x + 32y + 20 = 0
een: a) Rovnici postupn upravujeme takto:
9x
2
36x 16y
2
+ 32y = 124 & 9(x
2
-4x) 16(y
2
-2y) = 124 & 9(x
2
-4x+4) 16(y
2
-2y+1) =
124 + 9 $ 4 16 $ 1 & 9(x-2)
2
16(y-1)
2
= 144 &
a
2
= 16 & a = 4, b
2
= 9 & b = 3
Odtud vyplv, e se jedn o rovnici hyperboly, kter m a = 4, b = 3, sted S[2; 1], hlavn osu
rovnobnou s osou x, e
2
= 16 + 9 = 25, e = 5, m e = 2 5 = -3, m + e = 2 + 5 = 7,
tedy E[-3; 1], F[7; 1].
b) Analogickou pravou dostaneme: 9x
2
16y
2
36x + 32y + 20 = 0 &
Odtud vyplv, e se nejedn o rovnici hyperboly.
PARABOLA
Parabola je mnoina vech
bod M v rovin, kter
maj stejnou vzdlenost od
danho bodu F (ohniska)
a dic pmky d, kter
ohniskem neprochz.
|KM| = |MF|.
zapamatuj si
V . . . . . vrchol paraboly
F . . . . . ohnisko paraboly
o . . . . . . osa paraboly
d . . . . . . dic pmka
M . . . . . libovoln bod paraboly
p . . . . . . parametr paraboly
137
Vhodnou volbou soustavy souadnic dostaneme vrcholovou rovnici paraboly, pop. obecnou rovnici paraboly.
Poloha paraboly v 0
xy
Rovnice paraboly
vrcholov rovnice (y-n)
2
= 2p(x - m), p 2 0
Obecn rovnice y
2
+ Ax + By + C = 0, A ! 0
vrcholov rovnice (y-n)
2
= -2p(x - m), p 2 0
Obecn rovnice y
2
+ Ax + By + C = 0, A ! 0
vrcholov rovnice (x - m)
2
= -2p(y - n), p 2 0
Obecn rovnice x
2
+ Ax + By + C = 0, B ! 0
vrcholov rovnice (x - m)
2
= -2p(y - n), p 2 0
Obecn rovnice x
2
+ Ax + By + C = 0, B ! 0
Je-li V[0; 0], pak vrcholov rovnice paraboly je: y
2
= 2px, je-li o < x x
2
= 2py, je-li o || y
Ozname-li levou stranu obecn rovnice paraboly f(x;y), pak pro libovoln bod L[x;y] je:
a) f(x;y) = 0, je-li L bodem paraboly
b) f(x;y) 1 0, je-li L vnitnm bodem paraboly
c) f(x;y) 2 0, je-li L vnjm bodem paraboly
Nap.
Urete vrcholovou rovnici paraboly, ohnisko a rovnici dic pmky, je-li vrchol V[0; 0], osa paraboly
o = x a parabola prochz bodem A[1; -6].
een: Je-li V[0; 0] a osa paraboly le v ose x, pak m parabola rovnici y
2
= 2px. Bod A na parabole le, tedy
jeho souadnice mus rovnici paraboly vyhovovat: (-6)
2
= 2p $ 1 & 2p = 36.
Rovnice paraboly je y
2
= 36x. Jeliko , je F[9; 0].
dic pmka d m rovnici d: x = -9.
138
Nap.
Urete vrchol, osu, ohnisko a dic pmku pa-
raboly vyjden rovnic: x
2
8x 3y + 10 = 0.
een: Rovnici postupn upravujeme takto:
x
2
8x = 3y 10.
x
2
8x + 16 = 3y 10 + 16
(x-4)
2
= 3(y+2) & m = 4 2p = 3 n = -2
Vyuitm vztah: V[m;n], d: , dostaneme vsledek (viz obr.):
Parabola m vrchol v[4; -2], osu o: x = 4, dic pmku d: y = -11/4.
Nap.
Urete rovnici, vrchol a ohnisko paraboly, kter m osu rovnobnou s osou y a prochz body
K[5; 2], L[-1; 5], M[3; 1].
een: Pokud hledan parabola existuje, je dna rovnic x
2
+ Ax + By + C = 0, kde B ! 0.
Body K, L, M le na parabole, proto jejich souadnice mus rovnici vyhovovat:
K[5; 2]: 5
2
+ 5A + 2B + C = 0
L[-1; 5]: (-1)
2
+ (-1)A + 5B + C = 0 & A = -6; B = -4; C = 13
M[3; 1]: 3
2
+ 3A + 1B + C = 0
Dosazenm A, B, C do rovnice paraboly dostvme x
2
6x 4y + 13 = 0, neboli (x-3)
2
= 4(y-1).
Odtud m = 3, n = 1, .
Parabola m vrchol v[3; 1], ohnisko F[3; 2], rovnici x
2
6x 4y + 13 = 0.
VZJEMN POLOHA PMKY A KUELOSEKY
Pi vyetovn vzjemn polohy pmky a kueloseky vyjdme tyto tvary pomoc soustavy rov-
nic. Jestlie soustava sloen z linern rovnice (pmka) a rovnice kvadratick (kueloseka) v R
2
:
m prv dv een, m kueloseka s pmkou spolen dva body
m jedno een, m kueloseka s pmkou spolen jeden bod
nem dn reln een, nem kueloseka s pmkou dn bod spolen
tena kueloseky t je pmka, kter neobsahuje dn bod vnitn oblasti kueloseky a m s kue-
losekou spolen prv jeden bod t (bod dotyku).
Sena kueloseky s m s kuelosekou bu spolen prv dva body, nebo m s kuelosekou spo-
len prv jeden bod, ale nen tenou kueloseky. (Se senami, kter maj s kuelosekami jedin
spolen bod, se meme setkat pouze u paraboly (pmka rovnobn s osou paraboly) a hyperboly
(pmka rovnobn s asymptotou). Spolen body kueloseky a pmky nazvme prseky pm-
ky a kueloseky.
vnj pmka kueloseky n nem s kuelosekou dn spolen bod.
Pokud existuje prsek dvou teen, nazv se pl kueloseky. Spojnice bod
dotyku tchto teen s kuelosekou je polra p.
zapamatuj si
139
Polohu pmky a kueloseky popisuje tabulka:
Kueloseka a pmka Rovnice kueloseky a jej teny v dotykovm bod t[x
0
; y
0
]
k: x
2
+ y
2
= r
2
t: xx
0
+ yy
0
= r
2
k: (x-m)
2
+ (y-n)
2
= r
2
t: (x-m)(x
0
-m) + (y-n)(y
0
-n) = r
2
p: (x - m)
2
= 2p(y - n) t: (x-m)(x
0
-m) = p(y+y
0
-2n)
p: (x - m)
2
= -2p(y - n) t: (x-m)(x
0
-m) = -p(y+y
0
-2n)
p: (y - n)
2
= 2p(x - m) t: (y-n)(y
0
-n) = p(x+x
0
-2m)
p: (y - n)
2
= -2p(x - m) t: (y-n)(y
0
-n) = -p(x+x
0
-2m)
Je-li S[0; 0], resp. V[0; 0] lze rovnice zjednoduit, nap.

Rovnici polry (spojnice bod dotyku) dostaneme,
dosadme-li do rovnice teny msto souadnic bod dotyku
souadnice plu (tj. prseku teen) P[x
1
; y
1
].
Tena krunice pro T[x
0
; y
0
]:
t: (x-m)(x
0
-m) + (y-n)(y
0
-n) = r
2
Polra krunice s plem P[x
1
; y
1
]:
p: (x-m)(x
1
-m) + (y-n)(y
1
-n) = r
2
Analogicky pro ostatn kueloseky a jejich polry.
Polru lze vhodn pout, hledme-li napklad rovnice teen uvedench z bodu (plu) ke kuelosece.
140
Pmka kolm k ten se nazv normla. Jej rovnici snadno dostaneme z rovnice teny (normlov vektor
teny je smrovm vektorem normly).
V praxi se asto udvaj rovnice teen i kueloseek v upravenm tvaru (s odstrannmi zlomky) nap.
rovnici upravme na b
2
x
2
+ a
2
y
2
= a
2
b
2
a jej tenu na tvar b
2
xx
1
+ a
2
yy
1
= a
2
b
2
.
Nap.
Urete vzjemnou polohu krunice x
2
+ y
2
= 25 a pmky p:
.
een: Budeme hledat spolen body krunice a pmky. Z rovnice pmky dosadme za x a y do rovnice krunice:
(5 + 3t)
2
+ (4t)
2
= 25 & 25t
2
+ 30t = 0 & t
1
= 0, t
2
= -6/5
Dosazenm za t do rovnice pmky dostaneme spolen body pmky a krunice: P
1
[5; 0]; P
2
[7/5; -24/5].
Pmka je senou krunice.
Nap.
Napite rovnice teen elipsy , kter se protnaj v bod P[0; -3], a urete hel, kter teny
svraj.
een: Rovnici elipsy eme s rovnic polry (bod P[0; -3] je prsekem teen, tedy plem) a dostaneme
body dotyku:

Odtud x = -2 a y = -5/3, tedy T
1
[-2; -5/3] nebo x = 2 a y = -5/3, tedy T
2
[2; -5/3].
Dosazenm souadnic bod dotyku do rovnice teny urme rovnice teen v T
1
a T
2
:
T
1
[-2; -5/3]: t
1
/ 5x(-2) + 9y(-5/3) 45 = 0 & t
1
/ 2x + 3y + 9 = 0
T
2
[2; -5/3]: t
2
/ 5x(2) + 9y(-5/3) - 45 = 0 & t
2
/ 2x 3y 9 = 0

Teny svraj hel {:

.
Nap.
Urete k!R tak, aby pmka y = kx 8 byla tenou hyperboly 8x
2
18y
2
= 144.
een: K tomu, aby pmka (1) y = kx 8 byla tenou hyperboly (2) 8x
2
18y
2
= 144, mus mt soustava
rovnic (1) a (2) prv jedno een a pmka nesm bt rovnobn s asymptotou hyperboly. eme
soustavu: y = kx 8 / 8x
2
18y
2
= 144. Dosazenm za y do rovnice (2) dostvme:
8x
2
18(kx 8) 144 = 0. Po pravch: x
2
(4-9k
2
) + 144kx 648 = 0.
Tato kvadratick rovnice m jedin een, je-li jej diskriminant roven nule. Uitm vzorce pro sud b
dostvme: D = (-72k)
2
+ (4-9k
2
) $ 648. Anulovnm diskriminantu dostvme:
72
2
k
2
+ 648(4-9k
2
) = 0 & 8k
2
+ (4-9k
2
) = 0 & (2-k)(2+k) = 0. Odtud: k
1
= 2, k
2
= -2.
Ob smrnice jsou rzn od smrnic symptot (tzn. pmka nen senou rovnobnou s asymptotou)
a rovnice y = 2x 8 i y = -2x 8 vyjaduj teny hyperboly.
Nap.
Napite rovnici teny paraboly y
2
= 18x, kter je rovnobn s pmkou p: 3x 4y + 17 = 0. V bod
dotyku urete normlu paraboly.
een: 1. zpsob: Jestlie takov tena existuje, pak m rovnici yy
1
= p(x+x
1
), kde T[x
1
; y
1
] je bod dotyku, p je
parametr paraboly. Z rovnice y
2
= 18x vyplv, e p = 9.
Upravme rovnici teny a urme jej smrnici: .
Tato smrnice mus bt rovna smrnici dan pmky p, tedy . Odtud .
Z rovnice y
2
= 18x dostaneme 144 = 18x
1
& x
1
= 8. Tedy T[8; 12].
Rovnice teny je y $ 12 = 9(x + 8). Po prav t: 3x 4y + 24 = 0.
141
2. zpsob: Existuje-li tena rovnobn s pmkou p: 3x 4y + 17 = 0, lze ji pst ve tvaru 3x 4y + c = 0.
eme tedy soustavu rovnic:
(1) 3x 4y + c = 0 (2) y
2
= 18x. Z druh rovnice je . Po dosazen do (1) dostaneme po
pravch y
2
24y + 6c = 0.
Diskriminant D = 576 24c. Hodnotu c urme z podmnky pro tenu anulovnm diskriminantu:
D = 0 & c = 24. Rovnice teny je t: 3x 4y + 24 = 0. Tena m normlov vektor (3; -4).
Normla je k ten kolm, proto m normlov vektor (4; 3) a plat pro ni rovnice 4x + 3y + c = 0.
Jeliko bod T[8; 12] na normle le, mus jeho souadnice tto rovnici vyhovovat:
4 $ 8 + 3 $ 12 + c = 0 & c = -68. Rovnice normly je n: 4x + 3y 68 = 0.
VZJEMN POLOHA DVOU KUELOSEEK
V analytick geometrii urujeme vzjemnou polohu dvou kueloseek eenm soustavy rovnic, ktermi jsou
kueloseky vyjdeny. asto hledme nejen spolen body obou kivek, ale zajm ns odchylka jejich
teen ve spolench prsecch tzv. hel kivek.
Nap.
Urete prseky elipsy x
2
+ 2y
2
6 = 0 a hyperboly x
2
y
2
3 = 0.
Vypotte odchylku teen v jednom jejich prseku.
een: Prseky urme eenm soustavy rovnic:
(1) x
2
+ 2y
2
= 6
(2) x
2
y
2
= 3
+
Odetenm (2) od (1) dostaneme: 3y
2
= 3 & y = !1
Dosazenm do (2) za y urme x: x
2
1 = 3 & x = !2
Prseky jsou vzhledem k poloze kueloseek symetricky
rozloeny: P
1
[2; 1], P
2
[-2; 1], P
3
[-2; 1], P
4
[2; -1]
Teny kivek v prseku P
1
[2; 1] jsou:
t
e
: xx
0
+ 2yy
0
= 6 & 2x + 2y = 6 & t
e
: x + y 3 = 0
t
n
: xx
0
yy
0
= 3 & 2x 1y = 3 & t
n
: 2x y 3 = 0
Pro odchylku teen (hel kivek) plat:

Poznmka:
Jeliko rovnice x
2
+ 2y
2
6 = 0 / y 2 0 je implicitnm vyjdenm funkce y = f(x) a obdobn
x
2
y
2
3 = 0 / y 2 0 implicitn vyjaduje funkci y = g(x), lze k uren hlu kivek vhodn vyut
derivaci implicitn funkce (podrobnji viz literatura). Ve uvedenm zpsobem urme prsek P
1
.
Smrnici teen funkc f, g urme jako hodnotu prvn derivace tchto funkc v bod P[2; 1]:
f l: 2x + 2 $ 2yyl = 0 &
gl: 2x 2 $ yyl = 0 &
Pro odchylku teen a dostaneme:
142
7.5. KVADRATICK TVARY V PROSTORU
Kouli, rotan elipsoid, hyperboloid i paraboloid nazvme kvadratickmi tvary, nebo je lze v analytick
geometrii popsat v 0
xyz
kvadratickmi rovnicemi. Na stedn kole se zamujeme jen na kouli a kulovou plochu.
Kulov plocha S[m; n; p] r 2 0 S[0; 0; 0]
(x-m)
2
+ (y-n)
2
+ (z-p)
2
= r
2
x
2
+ y
2
+ z
2
= r
2
Koule S[m; n; p] r 2 0 S[0; 0; 0]
(x-m)
2
+ (y-n)
2
+ (z-p)
2
# r
2
x
2
+ y
2
+ z
2
# r
2
ten rovina S[m; n; p] T[x
0
, y
0
, z
0
] S[0; 0; 0]
(x-m)(x
0
- xm) + (y-n)(y
0
-n) + (z-p)(z
0
-p) = r
2
xx
0
+ yy
0
+ zz
0
= r
2
Kulovou plochu lze vyjdit kvadratickou rovnic zvanou obecn rovnice kulov plochy:
x
2
+ y
2
+ z
2
+ Ax + By + Cz + D = 0, kde je sted plochy a jej polomr
, piem A
2
+ B
2
+ C
2
2 4D.
(Ne kad rovnice tohoto typu vak vyjaduje kulovou plochu!)
lohy o kulovch plochch a jejich tench rovinch se e obdobnmi postupy jako lohy o krunicch
a jejich tench.
Nap.
Rozhodnte, zda dan rovnice vyjaduje kulovou plochu; pokud ano, urete jej sted a polomr.
a) x
2
+ y
2
+ z
2
2x + 6y 4z 86 = 0
een: 1. zpsob: +1 +9 +4 +1+9+4
(x
2
-2x) + (y
2
+6y) + (z
2
-4z) = 86
(x-1)
2
+ (y+3)
2
+ (z-2)
2
= 100 & Jedn se o kulovou plochu se stedem S[1; -3; 2]
a polomrem r = 10j
2. zpsob: Porovnnm s obecnou rovnic dostaneme: A = -2; B = 6; C = -4; D = -86.
=

Rovnice vyjaduje kulovou plochu se stedem S[1; -3; 2], polomrem r = 10.
b) x
2
+ y
2
+ z
2
2x + 6y 4z + 86 = 0 & (x-1)
2
+ (y+3)
2
+ (z-2)
2
= -72
r
2
1 0 & Rovnice nevyjaduje kulovou plochu.
Nap.
Napite rovnici kulov plochy, je-li jej sted S[1; 0; 2] a le na n bod A[1; 2; -4].
Pak urete rovnici ten roviny kulov plochy v bod A.
143
een: Polomr kulov plochy .
Z rovnice (x-m)
2
+ (y-m)
2
+ (z-p)
2
= r
2
dostaneme po dosazen souadnic stedu S[m; n; p]
a polomru r: (x-1)
2
+ (y-0)
2
+ (z+2)
2
= 40.
pravou zskme rovnici kulov plochy: x
2
+ y
2
+ z
2
2x + 4z 35 = 0.
Rovnice ten roviny (x-m)(x
0
-m) + (y-n)(y
0
-n) + (z-p)(z
0
-p) = r
2
dv po dosazen A[x
0
; y
0
; z
0
]:
(x-1)(1-1) + (y-0)(2-0) + (z+2)(4+2) = 40.
Po prav je rovnice ten roviny v bod A ve tvaru: y + 3z 14 = 0.
ten rovina k dan kulov ploe v bod
a je x: y + 3z 14 = 0.
Cvien

7
7.1 Jsou dny body A[2; 1], B[-3; 4], C[3; 5].
Urete:
a) souadnice vektoru u = AB a jeho velikost
b) souadnice vektoru v = AC a jeho velikost
c) souadnice vektoru w = u + v
d) souadnice vektoru s = 2u - 3v
e) skalrn souin u $ v
7.2 Urete vektorov souin vektor:
u = (1; 3; -1), v = (-2; -4; 0)
7.3 V rovnobnku ABCD jsou dny vrcholy
A[2; 3], B[-2; 0] a sted S[3/2; -2].
Urete souadnice zbvajcch vrchol a ty-
helnk narsujte v soustav O
xy
.
7.4 Pmka p je urena body A[0; 10] a B[1; 15],
pmka q body C[-1; -1/4], D[-9/8; 0].
a) urete prsek tchto pmek P = p + q,
b) bodem P vete pmku r tak, aby byla kolm
k pmce l: x + 3y = 0 a urete jej obecnou
rovnici.
7.5 Urete vzdlenost bodu K[-3; -2; 1], od
ro viny ABC, je-li A[-2; 10; 0], B[0; 0; -7],
C[1; 6; -5].
7.6 Pmka a prochz body A[1; -1; 3]
a B[3; 0; 0], pmka b je urena parametrickou
rovnic b: {x = -1-t, y = 1+t, z = -3+3t /
t!R}. Urete vzjemnou polohu pmek a, b
v prostoru. Jsou-li pmky rznobn, stanovte
jejich prsek a odchylku.
7.7 Napite rovnici krunice opsan trojhelnku
ABC, jeho strany le na pmkch
x + y + 3 = 0, x + y 3 = 0 a x + 2y 3 = 0.
Urete souadnice vrchol trojhelnku a jeho
obvod.
7.8 Napite obecnou rovnici elipsy, kter se dotk
os souadnic, m sted S[5; -2] a osy rovno-
bn s osami souadnic.
7.9 Urete vzdlenost stedu kueloseky
x
2
4y
2
+ 6x + 32y 155 = 0 od vrcholu
paraboly y
2
4y 6y + 1 = 0.
7.10 Urete prseky hyperboly x
2
y
2
= 16
s parabolou . Pak napite rovnice teen
k obma kivkm tak, aby tyto teny prochzely
prsekem kivek, kter le v prvnm kvadran-
tu. Urete hel tchto teen.
7.11 Urete hodnotu parametru q!R tak, aby pmka
p: y + q = 0 byla tenou kueloseky
x
2
+ 4y
2
+ 4x 8y 28 = 0.
7.12 Napite rovnici plochy kulov |, kter m sted
toton se stedem koule x
2
+ y
2
+ z
2
# 25
a prochz bodem A[1; 2; 3]. Pak urete obec-
nou rovnici ten roviny x tto kulov plochy
v bod dotyku A.
144
Test

7
7.1 M-li seka krajn body A, B a sted S a je-li
A[1/2; 3], S[-3/4; 17/8], pak plat:
a) B[-1/4; -5/4]
b) B[-2; -5/4]
c) B[2; -5/4]
d) B[-2; 5/4]
e) B[-8; -7/8]
7.2 Pro vektory u = (3; -2), v = (4; 6) plat:
a) vektory jsou navzjem kolm
b) vektory maj opan smr
c) vektor v je dvojnsobkem vektoru u
d) vektory nejsou rovnobn
e) u # v = 0
7.3 Vektor u = (-3; -2) je vzhledem k pmce p:
3x + 2y 1 = 0
a) normlovm vektorem pmky p
b) smrovm vektorem pmky p
c) vektorem rovnobnm s pmkou p
d) vektorem kolmm k pmce p
e) vektorem opanm ke smrovmu vektoru
pmky p
7.4 Napite obecnou rovnici krunice, jejm prm-
rem je seka s krajnmi body A[-1; 1] B[1; -1].
7.5 Je dna rovina
u: {x = -1 + 3s t, y = 1 6s + 3t,
z = 2 + 4s 3t / s,t!R}a bod P[1; 1; -2].
Pak plat:
a) rovina u prochz bodem P
b) bod P nele v rovin u
c) bod P le v rovin u
d) bod P m vzdlenost od roviny u rovnu 5j
e) bod P je bodem, jeho vzdlenost od roviny
u je nulov
7.6 Parabola m ohnisko F[4; 2] a dic pmku
d: y = -2. Pak plat:
a) osa paraboly je rovnobn s osou x
b) osa paraboly je rovnobn s osou y
c) parabola m s osou x spolen prv jeden
bod
d) parabola protn osu y ve dvou rznch
bodech
e) parabola osu y neprotn
7.7 Urete hodnoty parametr a!R, b!R, aby
rovnice ax
2
+ by
2
= 81 byla rovnic krunice
s polomrem r = 3.
7.8 Urete vzdlenost sted kueloseek
9x
2
16y
2
+ 64y 208 = 0

a .
7.9 Napite rovnici teny kueloseky
x
2
8x 3y + 10 = 0 v bod T[x
0
; -2].
7.10 Nech S je stedem kueloseky
9x
2
16y
2
36x + 32y 124 = 0,
bod O je potkem soustavy O
xy
.
Pro polopmku 7 SO plat:
a) prvn souadnice libovolnho bodu polo-
pmky 7 SO je rovna druh souadnici
tohoto bodu
b) vechny souadnice bod dan polopmky
jsou nezporn,
c) ob souadnice bod dan polopmky maj
vdy stejn znamnka, pop. se ob rovnaj
souasn nule,
d) souadnice maj hodnotu vdy men ne 4
8. Posloupnosti a ady
8.1. POSLOUPNOSTI
defnice
Posloupnost je funkce defnovan v mnoin pirozench sel N.
Funkn hodnoty posloupnosti piazen pirozenmu slu n se nazvaj leny posloupnosti a
zna se nap. a
n
, b
n
,
Konen posloupnost (defninm oborem je mnoina prvnch k pirozench sel) se zapisuje:
a
1
, a
2
, a
3
,, a
k
,resp. {a
n
}
k
n=1
Nekonen posloupnost (defninm oborem je cel mnoina N) se zapisuje:
a
1
, a
2
, , a
n
,, resp. {a
n
}
3
n=1
, pop. (a
n
)
3
n=1
Grafem posloupnosti je ada izolovanch bod [n; a
n
], kde n ! N
Zadn posloupnosti slovnm pedpisem,
vtem prvk (u konench posloupnost),
grafcky (u konench posloupnost),
rekurentnm vzorcem (zadny prvn leny a vztah pro vpoet dalch len,
pomoc len pedchzejcch),
vzorcem pro n-t len.
Nap.
Posloupnost je slovnm pedpisem zadna takto: leny posloupnosti tvo prvnch pt pirozench
lichch sel uspodanch vzestupn. Vyjdete tuto posloupnost dalmi zpsoby.
een: Posloupnost lze urit:
vtem prvk: {1;3;5;7;9} grafcky
rekurentnm vzorcem:
a
1
= 1
a
1
= 1 a
2
= 1 + 2 = 3
a
n + 1
= a
n
+ 2 a
3
= 3 + 2 = 5

n ! {1;2;3;4}
a
4
= 5 + 2 = 7
a
5
= 7 + 2 = 9
vzorcem pro n-t len
a
n
= 2n 1 a
n
= {2n 1}
5
n = 1
vlastnosti posloupnosti i jej nzvy vychzej z vlastnost funkc:
Posloupnost {a
n
}
3
n=1
se nazv:
rostouc n ! N: a
n+1
2 a
n
klesajc n ! N: a
n+1
1 a
n

monotnn posloupnosti,
_
`
a
b
b
bb
nerostouc n ! N: a
n+1
# a
n
neklesajc n ! N: a
n+1
$ a
n
omezen shora existuje takov h ! R, e pro kad n ! N je a
n
# h,
omezen zdola existuje takov d ! R, e pro kad n ! N je a
n
$ d,
omezen posloupnost je omezen shora i zdola zrove.
Nap.
Posloupnost je omezen zdola (nebo a
n
$ d = 1/2) i shora omezen (nebo a
n
1 h = 1) a
rostouc (nebo 6n ! N: ).
Nap.
Posloupnost je omezen shora (nebo a
n
# d = 2) i zdola omezen (nebo a
n
2 h = 1) a
klesajc (nebo 6n ! N: ).
8.2. ARITMETICK A GEOMETRICK POSLOUPNOST
aritmetick posloupnost Geometrick posloupnost
rekurentn defnice
Je-li d (diference) libovoln reln slo,
pak a
n + 1
= a
n
+ d.
Je-li q (kvocient) libovoln reln slo,
pak a
n + 1
= a
n
q.
n-t len posloupnosti
a
n
= a
1
+ (n - 1)d
pro n 2 1 aritmetick prmr:
a
n
= a
1
q
n - 1
pro n 2 1 geometrick prmr:
libovoln leny a
r
, a
s
(r 2 s)
a
r
= a
s
+ (r - s) d a
r
= a
s
q
r - s
souet prvnch n len
pro

q ! 1:

pro q = 1: s
n
= n a
1
graf
Mnoina izolovanch bod lecch
na pmce (a
n
= d n + (a
1
d)).
Je-li q 2 0 / q ! 1, je grafem mnoina
izolovanch bod lecch na exponenciln
kivce (a
n
= a
1
q
n-1
).
zapamatuj si
147
Nap.
V aritmetick posloupnosti je a
2
= 10, d = 15. Urete prvnch pt len tto posloupnosti,
dvact len a souet prvnch dvaceti len.
een: a) ze vztahu a
n + 1
= a
n
+ d plyne:
a
2
= a
1
+ d a
1
= a
2
d = 25
a
3
= a
2
+ d a
3
= 5, analogicky a
4
= a
3
+ d a
4
= 20, a
5
= a
4
+ d a
5
= 35
Plat: a
1
= 25, a
2
= 10, a
3
= - 5, a
4
= - 20, a
5
= 35
b) ze vztahu a
n
= a
1
+ (n 1) d dostvme:
a
20
= 25 + (20 1) (-15) a
20
= - 260
c) souet prvnch dvaceti len je , kde n = 20

Nap.
Urete souet prvnch pti len geometrick posloupnosti, pro kterou plat:
a
1
+ a
2
+ a
3
= 26 / a
1
+ a
3
= 20.
een: Ze vztahu a
n + 1
= a
n
q dostvme: a
2
= a
1
q, a
3
= a
1
q
2
. Tedy:
(1) a
1
+ a
1
q
2
= 20
(2) a
1
+ a
1
q + a
1
q
2
= 26
Po dosazen do rovnice (1): a
1
+ a
1
= 20 a
1
2
20a
1
+ 36 = 0
loha m 2 een
Souet prvnch pti len geometrick posloupnosti je bu 242 nebo .
Nap.
Velikosti stran pravohlho trojhelnku tvo ti po sob jdouc leny
aritmetick posloupnosti. Pepona m dlku 30 cm. Urete dlky odvsen.
een: Ozname-li: a = x d, b = x, c = x + d, pak:
(1) d = 30 x (pepona)
(2) (x-d)
2
+ x
2
= 30
2
(Pythagorova vta)

pravou (2l): (x - 30 + x)
2
+ x
2
= 30
2
5x
2
120x = 0 (x
1
= 0), x
2
= 24
diference d = 30 24 = 6 a = x d = 24 6 = 18
Strany jsou 18 cm, 24 cm a 30 cm.
Dkazy vzorc pro a
n
, s
n
lze snadno provst matematickou indukc.
V praxi maj vznam aritmetick posloupnosti, kde d 0
(obdobn geometrick posloupnosti, kde a 0 q 0).
Geometrick posloupnost vede ke vzorcm fnann aritmetiky.
poznmka
148
Nap.
Mezi sla 3 a 18 vlote dv sla tak, aby prvn ti tvoila geometrickou posloupnost a posledn ti
posloupnost aritmetickou.
een: 3; a
2
; a
3
geometrick posloupnost (1)

a
2
; a
3
; 18 aritmetick posloupnost (2) 8 a
3
= a
3
a
2

Dosazenm z (2) do (1) dostaneme 2a
2
2
3a
2
54 = 0 a odtud nebo 6.

Z toho plynou 2 een: 3, - 9/2, 27/4, 18 nebo 3, 6, 12, 18.
Nap.
Ve mst prmrn ron pibv 50 obyvatel na 1000 lid. Za kolik let se poet obyvatel msta tmto
tempem rstu zdvojnsob?
een: Ron prstek obyvatel je p = 5 %.
Poet obyvatel na potku N
0
Poet obyvatel na konci 1. roku
Poet obyvatel na konci 2. roku
h
Poet obyvatel na konci n-tho roku
Pro zadanou lohu je N
n
= 2N
0
a tedy plat:
Poet obyvatel ve mst se zdvojnsob piblin za 14 let.
8.3. LIMITA POSLOUPNOSTI
defnice:
kme, e reln slo a je limitou posloupnosti {a
n
}
3
n=1
, prv kdy ke kadmu relnmu slu f 2 0
existuje takov n
0
! N, e pro vechna pirozen sla n 2 n
0
je a
n
! (a - f, a + f), tj. plat
|a
n
- a| 1 f. Zapisujeme a.
Geometrick vznam limity:
M-li posloupnost limitu a, pak ke kadmu (libovoln mal-
mu) f 2 0, existuje takov pirozen slo n
0
, e pro vechna
n 2 n
0
le vechny body grafu posloupnosti uvnit psu,
jeho hranin pmky jsou rovnobky prochzejc body
a + f, a f kolmo ke svisl ose grafu.
Posloupnost, kter m vlastn limitu (a ! R) se nazv
konvergentn.
Posloupnosti, kter nejsou konvergentn, se nazvaj divergentn (diverguj k + 3 nebo k - 3, nebo jsou
oscilujc), zapisujeme , resp. .
149
Pro limity posloupnost plat vty:
(1) Kad posloupnost m nejve jednu limitu.
(2) Je-li posloupnost konvergentn, pak je omezen (obrcen vta neplat).
(3) Jsou-li posloupnosti {a
n
}
3
n=1

, {b
n
}
3
n=1
konvergentn, pak plat:
a) Limita soutu je rovna soutu limit.
b) Limita rozdlu je rovna rozdlu limit.
c) Limita souinu je rovna souinu limit.
d) Pro je limita podlu rovna podlu limit.
e)
Nap.
a)
b)
c)
Lze dokzat, e dn aritmetick posloupnost s d 0, a dn geometrick posloupnost s |q| 2 1
nem vlastn limitu. M-li geometrick posloupnost |q| 1 1, pak .
Posloupnost je rostouc a zdola omezen slem 2, shora slem 3. M tedy limitu,
kterou oznaujeme e (Eulerovo slo): . eulerovo slo e = 2,718281 je zkladem
pirozench logaritm.
Pi een pklad vyuvme , kde k ! N. (Nap. , atd.).
poznmka
150
8.4. NEKONEN ADA A JEJ SOUET
defnice:
Je-li {a
n
}
3
n=1
, posloupnost, kter m leny a
1
, a
2
,, a
n
,, pak vraz a
1
+ a
2
+ a
3
+ + a
n
+ =
se nazv nekonen ada. slm a
1
, a
2
,, a
n
, se k leny nekonen ady.
Pklady nekonench ad:
a) c)
b) d)
Pro danou nekonenou adu vytvome posloupnost stench
sout {s
n
}
3
n=1
: s
1
= a
1
s
2
= a
1
+ a
2
s
3
= a
1
+ a
2
+ a
3

h
s
n
= a
1
+ a
2
+ + a
n
Existuje-li pro posloupnost , pak tuto limitu nazvme soutem nekonen
ady a kme, e nekonen ada je konvergentn (v opanm ppad je ada divergentn).
Zapisujeme ( zna tedy nejen nekonenou adu, ale i jej souet).
vty o konvergenci, resp. divergenci nkterch nekonench ad:
(1) Jestlie ada konverguje, pak nutn podmnka konvergence.
(2) Kad aritmetick nekonen ada a
1
+ (a
1
+ d) + + [a
1
+ (n - 1)d] + , kde d 0 je divergentn.
(3) Geometrick nekonen ada a
1
+ a
1
q + a
1
q
2
+ + a
1
q
n - 1
+ je:
a) konvergentn prv tehdy, je-li |q| 1 1 a pro jej souet plat
b) divergentn, je-li |q| $ 1
(4) Harmonick ada je divergentn.
Nap.
a) ada + nekonverguje, nebo nespluje nutnou podmnku
konvergence . Je to ada divergentn.
b) ada + konverguje, nebo je to geometrick ada a plat |q| 1 1.
ada spluje nutnou podmnku konvergence:
souet . Tedy .
151
Nap.

Jedn se o nekonenou geometrickou adu, kde
.
Plat
.
Nap.
ete v R: a)
b) 3
x
+ 9
x
+ 27
x
+ 81
x
+ = 1
een: a) Lev strana rovnice je tvoena nekonenou geometrickou adou, kter pro
konverguje a plat:

Odtud x
2
7x + 6 = 0 (x = 1) 0 (x = 6).
Vyhovuje een K = {6}.
b) Rovnici lze upravit na tvar 3
x
+ (3
x
)
2
+ (3
x
)
3
+ (3
x
)
4
+ = 1. Lev strana rovnice je dna ne ko-
nenou geometrickou adou s kvocientem q = 3
x
, kter pro |3
x
| 1 1 tedy pro x 1 0 konverguje a plat:

Pomoc nekonench ad lze defnovat nap.:

(Leibnizova ada)
ady umouj pevst racionln slo dan periodickm desetinnm rozvojem na zlomek.
poznmka
152
Nap.
Je dn tverec o stran dlky a. Spojnice sted jeho stran utvo opt
tverec. Do tohoto tverce je vepsn tverec stejnm zpsobem atd.
Vypotejte, ke kter hodnot se bl souet obvod a souet obsah
vech tverc, kter vzniknou ve uvedenm zpsobem.
een: Strany uvaovanch tverc maj dlku: , , , atd.
Odtud pro obvody tverc vyplv: O
1
= 4a, , O
3
= 2a, atd.

Tato sla tvo geometrickou posloupnost s kvocientem .
Souet obvod je pak dn nekonenou konvergentn geometrickou adou:
, kter m souet

Pro obsahy tverc plat: atd.
Souet obsah je dn nekonenou konvergentn geometrickou adou , kter m
souet .
Zvr: Souet obvod tverc dan vlastnosti je , souet obsah tchto tverc je 2a
2
.
Cvien

8
8.1 Vypite prvnch pt len posloupnosti
a urete o jakou posloupnost se
jedn.
8.2 Vynlezce achu chtl za odmnu na prvn
polko achovnice jedno zrno penice, na kad
dal polko vdy dvojnsobek potu zrn, kter
byly na pedchozm poli. O jak uren posloup-
nosti se jedn? Pokuste se popsat posloupnost
vhodnm vzorcem. Kolik zrn bude na posled-
nm poli achovnice?
8.3 Vypite prvnch pt len posloupnosti zadan
rekurentnm vztahem a
1
= -1, a
n + 1
= -2a
n
+ 3.
8.4 Urete, zda posloupnost je rostouc,
neklesajc, omezen.
8.5 Urete souet prvnch padesti len posloup-
nosti:
a) b)
8.6 Urete souet prvnch esti len aritmetick
posloupnosti, pro kterou plat:
a
1
+ a
2
= 22 / a
3
a
4
= 88.
Vypotte tak a
1
, a
6
.
8.7 V geometrick posloupnosti je a
2
= 12,
a
4
= 48. Urete a
5
.
8.8 Urete obsah pravohlho trojhelnka, jeho
dlky stran tvo ti po sob jdouc leny aritme-
tick posloupnosti a polomr krunice tomuto
trojhelnku opsan je 5 cm.
153
8.9 V lese pibv kadm rokem 7,18 % devn
hmoty. Za kolik let se pi stlm ronm prst-
ku devn hmota v lese zdvojnsob?
8.10 Vypotte:
a)
b)
c)
8.11 Rozhodnte, zda je ada konvergentn
a v kladnm ppad urete jej souet:
a)
b)
c)
8.12 ete v R:
a)
b)
c)
8.13 Pevete na zlomek:
a)
b)
8.14 Do tverce je vepsn kruh, do kruhu opt
tverec, do novho tverce opt kruh atd. Urete
souet obsah vech kruh, m-li pvodn tve-
rec stranu dlky m.
Test

8
8.1 Posloupnost {-4;-2;0;2;4} je:
a) konen
b) geometrick
c) aritmetick
d) rostouc
8.2 Souet prvnch n lichch pirozench sel je:
a) 2n-1
b) 2n + 1
c) n
2
d) 3
8.3 Urete souet prvnch t po sob jdoucch len
aritmetick posloupnosti, pro kterou plat:
a
4
= 12 / a
6
= 18.
8.4 Posloupnost nen:
a) rostouc
b) klesajc
c) omezen shora
d) omezen zdola
8.5 Hladina jezrka se pokrv leknny tak, e se
plocha pokryt leknny za den zdvojnsob. Ti-
ct den byla hladina pln leknn. Kolikt den
byla zakryta leknny polovina hladiny jezrka?
8.6 Stecha tvaru lichobnka je pokryta takami.
U okapu jich je 100, v kad nsledujc ad
o 1 mn. V posledn ad je 85 taek. Kolik
taek je celkem na stee?
8.7 V posloupnosti zadan rekurentn plat:
a
n + 1
= 2a
n
/ a
3
= 5. Urete jej prvn len.
8.8 Vypotte: .
8.9 Pevete na zlomek slo .
8.10 Je dn tverec o stran 4 m. Spojnice sted
jeho stran tvo opt tverec. Do tohoto novho
tverce je opt stejnm zpsobem vepsn tve-
rec a postup se opakuje do nekonena. Jak je
souet obsah vech takto vytvoench tverc?
154
9. Kombinatorika, pravdpodobnost,
statistika
9.1. VARIACE A PERMUTACE
Poet v
k
(n) vech variac bez opakovn je V
k
(n) = n(n 1)(n 2)(n k + 1).
Nap.
V
3
(10) = 10 $ 9 $ 8 = 720 V
2
(6) = 6 $ 5 = 30 V
5
(5) = 5 $ 4 $ 3 $ 2 $ 1 = 120
Je-li n=k, pak variace bez opakovn n-t tdy z n prvk se nazvaj permutace bez opakovn.
Poet P(n) vech monch permutac n prvk bez opakovn je P(n) = n $ (n 1)(n 2)3 $ 2 $ 1 = n!
(ti n-faktoril)
Defnujeme 0! = 1
Plat: n! = n(n - 1)! = n(n - 1)(n - 2)! = n(n - 1)(n - 2)(n - 3)! = atd.
1! = 1 2! = 2 $ 1 = 2 3! = 3 $ 2 $ 1 = 6 4! = 4 $ 3 $ 2 $ 1 = 24 (ti n-faktoril)atd.
Pak
Nap.
Kolika zpsoby lze z 30 len organizace zvolit pedsedu, mstopedsedu a pokladnka?
een: Ze 30 prvk vybrme 3, piem zle na poad jedn se tedy o variace:
V
3
(30) = 30 $ 29 $ 28 = 24360.
Nap.
Kolik rznch pirozench sel lze sestavit z cifer 1, 2, 3, 4, 5, jestlie se cifry v sle neopakuj?
een: Jedn se o permutace: P(5) = 5! = 5 $ 4 $ 3 $ 2 $ 1 = 120.
Pokud nemus bt prvky k-tice rzn (tj. mohou-li se opakovat), hovome o variacch s opakovnm resp.
permutacch s opakovnm.
Poet k-lennch variac s opakovnm z n prvk je Vl
k
(n) = n
k
.
Nap.
Kolik rznch vrh lze provst 4 kostkami s oznaenmi stnami jednou a esti tekami?
een: Jde o tylenn variace s opakovnm ze 6 prvk. Jejich poet je Vl
4
(6) = 6
4
= 1296.
zapamatuj si
variace k-t tdy z n prvk bez opakovn dan zkladn n-prvkov mnoiny (0 # k # n) je kad
uspodan k-tice sestaven z tchto prvk tak, e zle na poad prvk (a prvky se neopakuj).
155
Pro poet Pl(k
1
,k
2
,,k
n
) vech permutac k prvk s opakovnm z danch n prvk (k 2 n), piem se
prvn prvek opakuje k
1
-krt, druh k
2
-krt atd. je Pl(k
1
,k
2
,,k
n
) = , kde k = k
1
+ k
2
+ k
n
.
Nap.
Kolik permutac s opakovnm lze vytvoit z psmen slova OKOLO?
een: Vech psmen je 5. O se opakuje tikrt; poet vech permutac s opakovnm je:
.
9.2. KOMBINACE
Pro poet kombinac c
k
(n) plat:
Symbol se nazv kombinan slo (ti n nad k).
Nap.

Nap.
Fotbalov utkn vyhrli domc pomrem branek 10 : 2. Po prvnm poloase byl stav utkn 2 : 1.
Kolika zpsoby mohl zpas probhat?
een: Prbhem zpasu rozumme poad, v jakm stelili gly host a domc. V prvnm poloase padly ti
gly, z toho domc vstelili dva, co lze provst zpsoby. V druhm poloase vstelili domc osm
gl, host jeden, celkem padlo devt gl. Domc mohli skrovat zpsoby. Z kombinatorickho
hlediska jsou prbhy poloas zpasu navzjem nezvisl a celkov poet zpsob prbhu zpasu je
dn souinem .
Fotbalov utkn mohlo probhnout 27 rznmi zpsoby.
Je-li (0 # k # n), pak pro kombinan sla plat:
(1) (2) (3)
zapamatuj si
Kombinace k-t tdy z n prvk bez opakovn dan zkladn n-prvkov mnoiny (0 # k # n) je kad ktice
rznch prvk sestaven z prvk zkladn mnoiny tak, e nezle na poad prvk (a prvky se neopakuj).
156

Nap.
Kolika zpsoby lze vybrat dv karetn barvy?
een: vytvme dvouprvkov kombinace ze ty monch barev (srdce, piky, kra, ke).
C
2
(4) = 6 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Pro poet kombinac k-t tdy z n prvk s opakovnm vytvoench z prvk zkladn mnoiny tak,
e se kad prvek me a k-krt opakovat je:
Nap.
V prodejn maj 4 druhy okold. Kolika zpsoby lze zakoupit 7 okold?
een: Jedn se o kombinace sedm tdy ze ty prvk s opakovnm, pro jejich poet plat:
= 120
9.3. BINOMICK VTA
Jednotliv stance v tomto binomickm rozvoji vrazu (a + b)
n
nazvme leny binomickho rozvoje. Pro
k-t len plat: . Kombinan sla se nazvaj binomick koefcienty. Tyto
koefcienty tvo n-t dek Pascalova trojhelnku. (Na zklad vlastnost kombinanch sel vyplv,
e kad dek zan a kon jednikou a je symetrick. Kad slo uvnit Pascalova trojhelnku je rovno
soutu dvou nejblich sel z pedchozho dku):
n = 0
1
n = 1
1 1
n = 2
1 2 1
n = 3
1 3 3 1
n = 4
1 4 6 4 1
atd. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
zapamatuj si
Pro libovoln reln nebo komplexn sla a, b a libovoln pirozen slo n plat binomick vta:
157
Nap.
a)
b)

Nap.
Tet len rozvoje , kde x 2 0 je:

9.4. ROVNICE A NEROVNICE S KOMBINANMI SLY A FAKTORILY
een tchto typ rovnic a nerovnic vychz z defnic a vlastnost kombinanch sel a faktoril.
Nap.
ete v N rovnici:
een: Rovnice m smysl pro n $ 3.
Pak

pravou:
2n - n (n - 1)(n - 2) = 0
n [2 - (n - 1)(n - 2)] = 0
Odtud: n
2
(n - 3) = 0
(n
1
= 0) n
2
= 3
K = {3}
Pouit vztahy:

158
Nap.
ete v N nerovnici:
een: Nerovnice m smysl pro n $4.

Tto nerovnici vyhovuj pirozen sla 1, 2, 3, 4. Vzhledem k podmnce n $ 4 m nerovnice een
K = {4}.
9.5. ZKLADY POTU PRAVDPODOBNOSTI
Poet pravdpodobnosti se zabv matematickmi zkonitostmi, kter se projevuj v nhodnch pokusech,
tj. v innostech, jejich vsledek je zvisl na nhod (nap. hod hrac kostkou, hod minc, losovn loterie,
stelba do tere atd.). Zkonitosti potu pravdpodobnosti maj hromadn charakter, tj. plat jen pi dostate-
n velkm potu pokus.
Mnoina vech monch vsledk nhodnho pokusu se zna X. Kadou jej podmnoinu nazvme
nhodnm jevem a oznaujeme A, B apod. Vyjaduje tvrzen o vsledku nhodnho pokusu, o kterm lze po
proveden pokusu rozhodnout, zda je pravdiv (jev nastv), nebo nepravdiv (jev nenastv). Cel mnoina
X pedstavuje jev jist, przdn mnoina jev nemon.
Nap.
Pi hodu hrac kostkou je X = {1;2;3;4;5;6}. Ta vyjaduje jist jev Padne prv jedno z sel 1, 2, 3, 4,
5, 6. Jev Padne slo vt ne 6 je jevem nemonm. Monm nhodnm jevem je nap. jev Padne
slo lich., kter pedstavuje mnoinu A = {1;3;5}.
Kadmu jevu A, tj. kadmu vsledku nhodnho pokusu lze piadit slo P(A), zvan
pravdpodobnost jevu a, pro n plat 0 # P(A) # 1.
Spluje-li nhodn pokus tyto pedpoklady:
1. vech monch vsledk je konen poet,
2. vechny vsledky jsou stejn mon,
3. dn dva vsledky nemohou nastat souasn,
pak lze pout klasickou (Laplaceovu) defnici pravdpodobnosti.
Pouit vztahy:
n! = n $ (n - 1) (n - 2) 3 $ 2 $ 1
159
Nap.
S jakou pravdpodobnost padne pi hodu kostkou lich slo?
een: Mon vsledky hod jsou X = {1;2;3;4;5;6}, tedy n = 6. Pzniv vsledky jevu A jsou A = {1;3;5},
tedy m = 3.

Pro nhodn jevy jako mnoiny zavdme nsledujc pojmy:
Jev A je st jevu B (A 1 B), jestlie nastane vdy, kdy nastane jev B.
Nap.
Pi hodu hrac kostkou. Jev B: Padne 1 nebo 5. je st jevu A: Padne lich slo.
Jev A je roven jevu B (A = B) prv kdy A 1 B / B 1 A.
Nap.
Pi hodu kostkou jsou si rovny jevy A: Padne sud prvoslo. a B: Padne slo 2.
Sjednocen jev A, B je jev A , B, kter nastane prv tehdy, kdy pi realizaci pokusu nastane jev A nebo B.
Nap.
Pi hodu kostkou je sjednocenm jevu A: Padne lich slo. a B: Padne prvoslo.
jev A , B: Padne nkter z sel 1, 2, 3, 5.
Prnik jev A, B (A + B) je jev, kter nastane, pokud nastane souasn jev A i jev B.
Nap.
Pi hodu kostkou je jev A: Padne slo men ne 3. B: Padne prvoslo.
a jejich prnik A + B: Padne slo 2.
Opan (doplkov) jev k jevu A (Al) je takov jev, kter nastv prv tehdy, kdy nenastv jev A.
Nap.
Pi hodu kostkou je jev Al: Padne slo 6. doplkovm jevem k jevu A: Padne jedno z sel 1, 2, 3, 4, 5.
Disjunktn (vzjemn nesluiteln) jevy jsou takov, kter nemohou nastat zrove.
Nap.
Pi hodu kostkou jsou jevy A: Padne sud slo. a B: Padne lich slo. navzjem disjunktn.
Vzjemn nezvisl jevy jsou takov, kdy pravdpodobnost realizace jednoho nezvis na tom, jak probhne
druh dj.
Nap.
Pi hodu dvma hracmi kostkami nezvis vsledek hodu na jedn kostce na vsledku hodu na zbvajc
kostce.
vty o pravdpodobnostech:
1. 0 # P(A) # 1 pravdpodobnost jistho jevu P(X) = 1.
pravdpodobnost nemonho jevu P(Q) = 0.
2. Pravdpodobnost, e nastane alespo jeden z jev A, B: P(A , B) = P(A) + P(B) P(A + B)
Speciln, pokud se jevy A, B vyluuj, tj. jsou disjunktn, pak: P(A , B) = P(A) + P(B)
3. P(A + B) = P(A) . P(B) pro vzjemn nezvisl jevy.
zapamatuj si
Klasick defnice pravdpodobnosti zavd pravdpodobnost nhodnho jevu P(A) jako pomr potu m
vech vsledk pznivch jevu A k potu n vech monch vsledk nhodnho pokusu: .
Nap.
Urete jak je pravdpodobnost, e pi hodu dvma kostkami:
a) padne na prvn kostce jedno z sel 1, 2, 3, 4, 5, 6
b) padne na druh kostce slo 10
c) na jedn kostce padne jednika, nebo sud slo
d) na obou kostkch padne souasn lich slo
een:a) A: Na kostce padne jedno z sel 1, 2, 3, 4, 5, 6. je jev jist P(a) = 1
b) B: Na kostce padne slo 10. je jev nemon P(B) = 0
c) C: Padne jednika D: Padne sud slo.
Plat
d) E: Na prvn kostce padne lich slo. F: Na druh kostce padne lich slo.

Vty o pravdpodobnostech lze zobecnit i pro vce jev.
Nap.
Urete, jak je pravdpodobnost, e pi hodu esti kostkami padnou aspo tyi jedniky.
een: Jev padnou aspo tyi jedniky rozlome na ti disjunktn jevy:
A: Padne prv est jedniek.
B: Padne prv pt jedniek.
C: Padnou prv tyi jedniky.
Pro vechny jevy A, B, C plat, e poet monch vsledk je n = 6
6
.
Pro jev a je jeden pzniv vsledek (na vech kostkch jednika) m = 1 a .
Pro jev B je 6 . 5 pznivch vsledk (kostku, na kter nepadne jednika, meme vybrat esti zpsoby
a tato kostka me padnout pti zpsoby) m = 30 a P(B) = .
Pro jev c meme vybrat dv kostky, na kterch nepadne jednika zpsoby a na kad z nich me
padnout cokoliv vyjma jedniky, tedy

Protoe se jevy A, B, C navzjem vyluuj, plat:

Pravdpodobnost, e pi hodu esti kostkami padnou aspo tyi jedniky, je 0,0087.
Podmnn pravdpodobnost jevu a za podmnky, e nastal jev B, je pravdpodobnost jevu A urovan
za podmnky, e jev B ji pedem nastal s pravdpodobnost P(B) 0. Plat:
Pro pravdpodobnost, e nastanou vzjemn zvisl jevy A, B s podmnnmi pravdpodobnostmi
P(A/B) a P(B/A) plat: P(a + B) = P(a) $ P(B/a) = P(B) $ P(a/B).
161
Nap.
Vythneme-li z karetn hry, kter obsahuje 32 karet (z toho 4 esa) jednu kartu, pak pravdpodobnost,
e to bude eso, je . Je-li taen karta eso a vythneme-li opt dal kartu, pak
pravdpodobnost, e je to opt eso, je . Vythneme-li z uveden karetn hry dv karty po
sob, pak pravdpodobnost, e to budou dv esa, je .
Statistick defnice pravdpodobnosti
Nejsou-li splnny vechny podmnky pro pouit klasick defnice pravdpodobnosti, provedeme hromadn
opakovn nhodnho pokusu. Je-li poet pokus, ve kterch nastal jev A, roven n(A) (tzv. etnost jevu A)
a celkov poet pokus je n(p), pak .
(V praxi se pi dostaten velkm potu pokus pouv: ).
Nap.
Z 10 000 kontrolovanch soustek bylo 20 vadnch. Piblin hodnota pravdpodobnosti P(A)
jevu A: Soustka je vadn. je podle statistick defnice pravdpodobnosti:
(t.j. 0,2%)
Bernoulliho schma
Nech pi n-nsobnm opakovn nhodnch pokus je stle stejn pravdpodobnost P(A) = p jevu A.
Pak pravdpodobnost P
k
(A), e pi n-nsobnm opakovn tohoto pokusu nastane jev prv k-krt je:
Nap.
Jak je pravdpodobnost, e pi opakovn 5 hod hrac kostkou za sebou padne estka prv tikrt?
een: Protoe pravdpodobnost jevu A: padne estka je stle stejn: , meme dosadit do Bernoulliho
schmatu n = 5, k = 3 a dostaneme:

9.6. STATISTIKA
Statistick soubor je konen neprzdn mnoina M objekt statistickho pozorovn shromdnch na z-
klad toho, e maj jist spolen vlastnosti. Prvky tto mnoiny jsou nazvny prvky statistickho souboru
(statistick jednotky). Poet vech prvk statistickho souboru se nazv rozsah souboru n.
Statistick znak x je spolen vlastnost prvk statistickho souboru, jej promnnost je pedmtem statistic-
kho zkoumn. Jednotliv daje znaku se nazvaj hodnoty znaku a zna se x
1
, x
2
, , x
n
. Znaky kvanti-
162
tativn maj hodnoty vyjdeny sly (nap. vka, vha, poet k), znaky kvalitativn slovnm popisem
(nap. mu ena, povoln, nrodnost ).
absolutn etnost hodnoty znaku x
i
je slo, kter udv kolikrt se v souboru M vyskytuje hodnota znaku x
i
.
Zna se n
i
.
Relativn etnost hodnoty znaku x
i
je dna podlem , kde n
i
je absolutn etnost hodnoty znaku x
i
, n rozsah

souboru M. Udv se zpravidla v procentech: $ 100%.

Zpracovn statistickho souboru provdme nap. pomoc tabulek a graf s vyuitm vpoetn techniky.
Nap.
V maturitnm ronku prosplo s vyznamennm 21 student, 42 student prosplo, 9 neprosplo a 3
nebyli klasifkovni. Situaci statisticky zpracujte.
een: statistick soubor studenti maturitnho ronku
prvek statistickho souboru student
znak (kvalitativn) prospch
statistick soubor zpracujeme pomoc tabulky a graf.
a) tabulka prospchu
Prospch
Prospl
s vyznamennm
Prospl Neprospl Neklasifkovn Celkem
etnost absolutn 21 42 9 3 75
etnost relativn (%) 28 56 12 4 100
b) Sloupkov diagram (histogram) prospchu c) Kruhov diagram
9.7. CHARAKTERISTIKA STATISTICKHO SOUBORU
a) charakteristiky polohy hodnot znaku jsou sla, kter uritm zpsobem charakterizuj prmrnou hod-
notu sledovanho kvantitativnho znaku. Pat mezi n zejmna aritmetick prmr, geometrick prmr,
harmonick prmr, medin a modus.
defnice:
aritmetick prmr x hodnot x
1
, x
2
, , x
n
kvantitativnho znaku x je dn podlem soutu hodnot znaku
a jejich potu:
defnice:
Geometrick prmr x
G
hodnot x
1
, x
2
, , x
n
kvantitativnho znaku x je:
defnice:
Harmonick prmr hodnot znaku x
1
, x
2
, , x
n
je:
defnice:
Medin Med(x) je prostedn len mezi hodnotami x
i
, jsou-li uspodny podle velikosti. U soubor, jejich
rozsah n je sud slo, se medin rovn aritmetickmu prmru prvk s indexy .
1. Maj-li hodnoty x
i
etnost n
i
, pouv se vzorec pro:
ven aritmetick prmr:
(Nap. Jede-li auto 2 hodiny rychlost 70 km/h a 3 hodiny rychlost 90 km/h, pak prmrn rychlost
nen aritmetickm, ale venm prmrem rychlost: )
2. Aritmetick prmr charakterizuje dobe soubor, jeho hodnoty znaku se navzjem extrmn neli.
poznmka
Geometrickho prmru se v praxi pouv nap. k uren prmrnho ronho tempa vroby.
poznmka
Medin se uv se tehdy, jsou-li v souboru prvky s extrmn odlinmi hodnotami znaku.
poznmka
164
Modus Mod(x) je nejastji se vyskytujc hodnota mezi hodnotami x
i
, tj. hodnota, kter m
nejvt etnost.
b) charakteristiky variability (rozptlen) hodnot znaku ukazuj, jak se hodnoty znak prvk souboru M li
od zvolen charakteristiky polohy, resp. od sebe navzjem. Uvaj se zejmna: varian rozpt, prmrn
absolutn odchylka, rozptyl, smrodatn odchylka a varian koefcient.
defnice:
varian rozpt R je rozdl nejvt a nejmen hodnoty znaku prvk danho souboru M: .
defnice:
Prmrn absolutn odchylka je aritmetick prmr absolutnch hodnot odchylek hodnot znaku vech
prvk souboru od aritmetickho prmru hodnot znaku: .
defnice:
Rozptyl s
2
je aritmetick prmr druhch mocnin odchylek hodnot znaku od aritmetickho prmru:
.
defnice:
Smrodatn odchylka s je druh odmocnina z rozptylu: .
defnice:
varian koefcient je podl smrodatn odchylky a aritmetickho prmru sledovanho znaku x: .
Uv se k odhadu stedn hodnoty, m-li statistick soubor velk rozsah, nebo kdy m modus pro
soubor specifck vznam.
poznmka
Smrodatn odchylka charakterizuje citlivji variabilitu hodnot znaku ne prmrn absolutn odchylka,
nebo zesiluje vhu odchylek pro extrmn hodnoty.
poznmka
v se vyjaduje v procentech
poznmka
9.8. KOEFICIENT KORELACE
V praxi asto sledujeme, zda jsou na sob zvisl dva znaky x a y (nap. vka a vha osob). Mru zvislosti
popisuje koefcient korelace.
defnice:
Jsou-li x
1
, x
2
, , x
n
hodnoty znaku x, y
1
, y
2
, , y
n
hodnoty znaku y, pak koefcient korelace r znak x a y je:
, kde , ,
Nap.
Urete charakteristiky polohy a charakteristiky variability pro ti soubory, kter maj rozsah n = 10 a
tyto hodnoty znak x:
a) 8; 8; 8; 8; 8; 8; 8; 8; 8; 8
b) 4; 5; 6; 7; 8; 8; 9; 10; 11; 12
c) 0; 1; 5; 6; 8; 8; 10; 11; 15; 16
een: zskan dosazenm do defninch vztah shrnuje tabulka:
soubor a) soubor b) soubor c)
charakteristiky polohy:
aritmetick prmr
medin Med(x) = 8 Med(x) = 8 Med(x) = 8
modus Mod(x) = 8 Mod(x) = 8 Mod(x) = 8
charakteristiky variability:
prmrn absolutn odchylka:
rozptyl s
x
2
= 0 s
x
2
= 6 s
x
2
= 25,2
smrodatn odchylka
varian rozpt R = 8 8 = 0 R = 12 4 8 R = 16 0 = 16
varian koefcient
Vdy plat . m se tato hodnota bl vc k 1, tm povaujeme zvislost x, y za vt.
poznmka
Vechny soubory maj shodn charakteristiky polohy, ale navzjem se vrazn li.
V souboru a) jsou hodnoty znaku stejn. Lze ho dobe popsat charakteristikami polohy.
m vce rostou charakteristiky variability (soubory b), c)), tm mn reprezentativn
jsou pro tyto soubory charakteristiky polohy hodnot znaku.
poznmka
166
Nap.
Vypotte koefcient korelace mezi vkou v
i
(v cm) a hmotnost m
i
(v kg) 10 osob podle daj
uvedench v tabulce.
i v
i
m
i
1 162 60 - 7,4 - 7,6 54,76 57,76 56,24
2 164 65 - 5,4 - 2,6 29,16 6,76 14,04
3 165 68 - 4,4 0,4 19,36 0,16 - 1,76
4 166 66 - 3,4 - 1,6 11,56 2,56 5,44
5 166 68 - 3,4 0,4 11,56 0,16 - 1,36
6 170 66 0,6 - 1,6 0,36 2,56 - 0,96
7 170 70 0,6 2,4 0,36 5,76 1,44
8 175 68 5,6 0,4 31,36 0,16 2,24
9 177 75 7,6 7,4 57,76 54,76 56,24
10 179 70 9,6 2,4 92,16 5,76 23,04
! 1694 676 - - 308,4 136,4 154,6
; ; ; ;
Mezi vkou a hmotnost je pomrn tsn vazba.
Cvien

9
9.1. Urete poet pirozench tycifernch sel,
kter lze vytvoit z slic 1, 2, 3, 4, 5, 6, jestlie
a) slice se nesmj opakovat,
b) slice se mohou opakovat.
9.2. Z kolika prvk lze vytvoit dvacet variac druh
tdy bez opakovn?
9.3. Kolika zpsoby lze postavit do jedn ady pat-
nct cvienc?
9.4. Kolik rovin je ureno devti rznmi body,
jestlie dn tyi body nele v te rovin?
9.5. Kolika zpsoby se me rozdlit dvanct re-
kreant do dvou volejbalovch drustev po
esti hrch?
9.6. Pota generuje z cifer 0, 2, 4, 6, 7, 8, 9 ptici-
fern sla s rznmi ciframi. Jak je pravdpo-
dobnost, e vygenerovan slo bude sud?
9.7. Zmen-li se poet prvk o ti, zmen se poet
kombinac druh tdy bez opakovn vytvoe-
nch z tchto prvk desetkrt. Urete pvodn
poet prvk.
9.8. ete rovnice s neznmou n ! N
0
:
a)
b)
c)
167
9.9. Hokejov trenr m k dispozici tinct tonk,
pt obrnc a dva branke. Kolika zpsoby
me na led vyslat sestavu tvoenou temi to-
nky, dvma obrnci a jednm brankem?
9.10. Jak je aritmetick prmr sel, kter tvo
prvnch pt dk Pascalova trojhelnku?
Jak je modus tohoto souboru sel?
9.11. Jak je pravdpodobnost, e pi hodu dvma
hracmi kostkami souasn padne na obou kost-
kch lich slo?
9.12. Hrany pti krychl jsou dlouh 110 mm,
100 mm, 90 mm, 80 mm a 60 mm. Urete
hodnotu medinu pro povrch tchto krychl.
9.13. Sms koen obsahuje 7 kg koen v cen
80 K/kg a 3 kg v cen 100 K/kg.
Kolik stoj jeden kilogram smsi?
9.14. Urete n ! N tak, aby tet len binomickho
rozvoje vrazu neobsahoval pro-
mnnou x.
Test

9
9.1. Kolik rznch lichch tycifernch sel lze
sestavit z slic 2, 4, 6, 7, 8, pokud se nesm
v sle dn slice opakovat?
9.2. Pt chlapc se vydalo do kina. Kolika zpsoby
se mohou posadit do jedn ady, chtj-li z nich
dva brati vdy sedt vedle sebe?
9.3. Z kolika prvk lze vytvoit 5040 variac tvrt
tdy bez opakovn?
9.4. Kolika zpsoby lze srovnat vedle sebe do penlu
est pastelek rznch barev?
9.5. Kolik trikolr lze ut z ltky barvy bl, modr,
erven a zelen, jestlie se v kad trikole
me vyskytovat kad barva jen jednou?
9.6. Hokejov trenr m k dispozici deset ton-
k, pt obrnc a dva branke. Kolik rznch
sestav tvoench temi tonky, dvma obrnci
a jednm brankem z nich me vytvoit?
9.7. Urete n ! N tak, aby pt len binomickho
rozvoje vrazu neobsahoval
promnnou x.
9.8. Jak je pravdpodobnost, e pi tahu Sportky
bude ze 49 sel vylosovno prv 6, kter jsme
vsadili?
9.9. Vypite prvnch pt dk Pascalova trojheln-
ku a pak vypotte aritmetick prmr z sel,
kter tyto dky tvo.
9.10. ete v N
0
: .
168
10. Zklady diferencilnho
a integrlnho potu
10.1. LIMITA FUNKCE, SPOJITOST FUNKCE
V matematick analze asto pouvme pojmu okol bodu (sla) a. Je to kad oteven interval, kter
slo a obsahuje. Zpravidla pracujeme se symetrickm okolm bodu a, tj. s intervalem (a - d; a + d), kde d
je libovoln kladn slo. d - okolm bodu a je tedy mnoina vech x ! R, pro kter plat: x ! (a - d; a + d)
resp. |x - a| 1 d:
Symbolicky: lim f (x) = L + f 2 0 7 d 2 0: x ! (a-d; a + d) / x a & f(x) ! (L - f; L + f), nebo jinak:

x " a
lim f (x) = L + f 2 0 7 d 2 0: 0 1 |x - a| 1 d & |f(x) L| 1 f

x " a
Geometrick vznam limity:
Zvolme libovoln f 2 0 a sestrojme ps s hraninmi pmkami
y = L + f a y = L f. Pak a je ka 2f tohoto psu libovoln
mal, existuje vdy takov d-okol bodu a, e pro kad x ! D(f),
x a, z tohoto d-okol le pslun bod [x; f(x)] grafu funkce f
uvnit psu zvolench rovnobek y = L + f, y = L f. Symetrick
d-okol bodu x dostaneme, zvolme-li d = min(d
1
; d
2
). Nelze-li tuto
konstrukci provst, pak funkce nem v bod a (vlastn) limitu.
Nap.

Defnici uvme k odhadm limity funkce v danm bod a k dkazm vt o limitch.
zapamatuj si
kme, e funkce f m v bod a ! R, v nm nemus bt defnovna, limitu L ! R, prv
kdy ke kadmu kladnmu slu f existuje takov kladn slo d, e pro vechna x a z
d-okol bodu a le funkn hodnoty f(x) v f - okol bodu L. Skutenost, e m funkce f v bod a
limitu L, zapisujeme: (teme: limita f(x) pro x jdouc (blc se) k a je rovna L.)
169
Pro limity funkc v bod plat vty:
(1) Funkce f m v bod a ! R nejve jednu limitu.
(2) Limita konstantn funkce f(x) = c je pro kad x ! R rovna c.
(3) Maj-li funkce f, g v bod a limity, pak maj v tomto bod limitu i funkce f + g, f g, f $ g, c $ f
(c ! R je konstanta) a je-li , pak tak funkce m limitu a plat:

(4) Jestlie pro vechna x a z jistho okol bodu a plat f(x) = g(x) a , potom tak funkce f(x)
m v bod a limitu a plat: .
Nap.
Odhadnte a odhad ovte uitm defnice.
een: Funkce f: m D(f) = R {2}.
Pro kad x ! D(f) lze funkci f nahradit funkc g: y = x + 2.
Grafem tto funkce je pmka s vjimkou bodu [2;4].
Pro x " 1 bude f(x) " 3, tedy odhadem je .
Podle defnice limity mus ke kadmu f 2 0 existovat d 2 0 takov, e pro vechna x ! D(f), pro kter
je 0 1 |x 1| 1 d plat . Odtud pro vechna x 2 plyne |x 1| 1 f. Zvolme-li d = f je
podmnka pro existenci limity splnna, tedy plat: .
zapamatuj si
Funkce f je v bod a ! R spojit, prv kdy existuje a plat: .
Geometricky spojitost funkce f v bod a ! R m. j. znamen, e graf funkce f je v bod x = a neperuen,
tzn. obsahuje bod [a; f(a)]. Lze dokzat, e vechny elementrn funkce (nap. polynomick, logaritmick, ex-
ponenciln, mocninn funkce, goniometrick funkce) jsou spojit v bodech, kter pat i s pslunm okolm
do jejich defninho oboru.
Plat: (1) Je-li funkce f v bod a spojit a f(a) je jej funkn hodnota v tomto bod, pak .
(2) Je-li funkce u=g(x) spojit v bod a, tj. a funkce y = f(u) spojit v bod g(a),
tj. , pak existuje a plat: .
Nap.
Vypotte: a) b) c)
een: Protoe se jedn o funkce v danch bodech spojit, rovnaj se jejich limity hodnotm funkc v tchto bodech.
a) b)
c)
170
Nap.
Vypotte: a) b) c)
een: a)
b)
c)
10.2. DERIVACE FUNKCE
Derivace funkce f v bod x
0
je tedy slo ,
pop. pi oznaen x = x
0
+ h a x x
0
= h: .
K oznaen derivace funkce v bod uv nejen symbol f l(x
0
), ale tak yl(x
0
), pop. .
Geometrick vznam derivace funkce v bod:
Smrnice seny ST grafu funkce f je . Jestlie se bod S
bude pibliovat k bodu T, bude se poloha seny blit poloze teny
v bod T[x
0
; f (x
0
)]. Pro smrnici teny dostaneme:
.
Odtud vyplv, e pokud v bod x
0
existuje derivace funkce f, pak tena ke grafu funkce f v bod T [x
0
; f(x
0
)]
m rovnici: y - f(x
0
) = f l(x
0
) $ (x - x
0
).
K limit funkce tho typu dospjeme i pi een ady fyziklnch loh. Tmto zpsobem zavedl derivaci I. Newton.
Nap.
Pi pohybu hmotnho bodu lze vyjdit zvislost drhy s, kterou hmotn bod uraz jako funkci asu t.
Pak prmrn rychlost v asovm intervalu Gt
0
; t
0
+ tH je a okamit
rychlost v v ase t
0
je .
zapamatuj si
Je-li funkce f defnovna v okol bodu x
0
a existuje-li limita , potom
tuto limitu oznaujeme f l(x
0
) a nazvme ji derivac funkce f v bod x
0
.
Pokud m funkce f derivaci v kadm bod x jist mnoiny M 1 D(f), pak je tato derivace vlastn funkc
promnn x, co zapisujeme symbolem yl = f l(x). Existuje-li k funkci yl = f l(x) opt derivace, zname ji
yll = f ll(x) a nazvme druhou derivac funkce f. Analogicky lze zavst tet, tvrtou a obecn n-tou deriva-
ci funkce f. Dosazenm x
0
do funknho pedpisu, kter vyjaduje pslunou derivaci, zskme hodnotu tto
derivace v bod x.
V praxi se uv k oznaen derivac speciln terminologie.
Nap.
prvn derivace drhy podle asu
prvn derivace rychlosti podle asu, druh derivace drhy podle asu
10.3. VTY O DERIVACCH FUNKC
zapamatuj si
Na zklad defnice derivace lze s vyuitm vt o limitch odvodit vztahy pro derivovn funkc:
Funkce f: y = f(x) vzorec pro derivaci funkce Podmnky pro x
y = konst. (konst. ! R) yl = 0 x ! R
y = x
n
, n ! N yl = n $ x
n-1
x ! R
y = x
k
, k ! Z yl = k $ x
k-1
x ! R {0}
y = y
r
, r ! R yl = r $ x
r-1
x ! R
+

y = a
x
, a 2 0 a 1 yl = a
x
$ ln a x ! R
y = e
x
yl = e
x
x ! R
y = ln x x ! R
+
y = log
a
x, a 2 0 a 1 x ! R
+
y = sin x yl = cos x x ! R
y = cos x yl = -sin x x ! R
y = tg x x ! R {(2k + 1)r/2}, k ! Z
y = cotg x x ! R {kr}, k ! Z
Analogicky se postupuje pi odvozen vztah pro derivace dalch funkc (viz literatura).

Jestlie maj funkce f, g v bod x
0
derivaci f l(x
0
), gl(x
0
), pak maj v tomto bod derivaci i funkce
f + g, f - g, f $ g, c $ f (c ! R je konstanta) a pro g(x
0
) 0 tak funkce , piem plat:
(f ! g)l(x
0
) = f l(x
0
) ! gl(x
0
)
(f $ g)l(x
0
) = f l(x
0
) $ g(x
0
) + f(x
0
) $ gl(x
0
)
(c $ f)l(x
0
) = c $ f l(x
0
)
Uit vt ukazuj pklady:
Nap.
V ppustnch bodech urete derivace funkc danch pedpisy:
a) f: , x 2 0
b) f: y = 3x
5
6x
2
+ 8x
yl = (3x
5
)l (6x
2
)l + (8x)l = 3 $ (x
5
)l - 6 $ (x
2
)l + 8 $ (x)l = 3 $ 5x
4
- 6 $ 2x + 8 $ 1 = 15x
4
12x + 8
c) f: y = x $ sinx yl = (x)l sinx + x $ (sinx)l = 1 sinx + x $ cosx = sinx + x cosx
d)
Nap.
Urete hodnotu prvn, druh a tet derivace funkce f: y = 4x
5
3x
4
+ 5x 8 v bod x
0
= -1.
een: f l: yl = 20x
4
12x
3
+ 5 yl(-1) = 20 $ (-1)
4
- 12 $ (-1)
3
+ 5 = 37
f ll: yll = 80x
3
36x
2
yll(-1) = 80 $ (-1)
3
- 36 $ (-1)
2
= -44
f lll: ylll = 240x
2
72x ylll(-1) = 240 $ (-1)
2
- 72 $ (-1) = 312
Nap.
Urete derivaci funkce v ppustnch bodech:
a) f: y = cos 4x
b) f: y = ln x
2
, x 0
c)
d) f: y = e
2x
3
+ 4x
yl = (e
2x
3
+ 4x
)l $ (2x
3
+ 4x)l = (6x
2
+ 4)e
2x
3
+ 4x
= 2 (3x
2
+ 2) e
2x
3
+ 4
e) f: y = tg
2
x + x
2
$ 3
x
yl = 2tg
1
x $ (tgx)l + (x
2
)l $ 3
x
+ x
2
$ (3
x
)l =
10.4. PRBH FUNKCE
Metodami matematick analzy lze urit intervaly, v nich je funkce rostouc, resp. klesajc a stanovit jej
extrmy. Postaujc podmnku ryz monotnnosti funkce na intervalu udv vta:
Nech funkce f je spojit na uzavenm intervalu a;b a m v kadm bod x ! (a;b) derivaci f l(x).
Pak plat: a) Je-li f l(x) 2 0 pro kad x ! (a;b), je funkce f rostouc na a;b.
b) Je-li f l(x) 1 0 pro kad x ! (a;b), je funkce f klesajc na a;b.
Jestlie funkce u: u = f(x), v: v = g(x) maj v kadm bod x ! (a,b) derivaci ul a vl,
pak lze strun vzorce pro derivovn pro x ! (a,b) pst:
(u ! v)l = ul ! vl (c $ v) = c $ vl (uv)l = ulv + uvl
poznmka
zapamatuj si
M-li funkce g: u = g(x) v bod x
0
derivaci gl(x
0
) a funkce f: y = f (u) m v bod u
0
= g(x
0
)
derivaci f l(u
0
), pak sloen funkce F: y = f (g(x)) m v bod x
0
derivaci: Fl(x
0
) = f l(u
0
) $ gl(x
0
).
Nap.
Urete intervaly monotnnosti funkce f: y = x
3
27x + 3.
een: 1) Funkci zderivujeme: yl = 3x
2
27.
2) Zjistme, pro jak x plat f l(x) 2 0:
3x
2
27 2 0 x
2
-9 2 0 (x + 3)(x-3) 2 0 x ! (-3; -3) , (3; 3).
3) Urme, kdy funkce roste: Funkce roste pro x ! (-3; -3) a tak pro x ! (3; 3). Vzhledem k tomu,
e je spojit, roste tak pro x ! (-3; -3 a 3; 3) (POZOR! Intervaly nelze sjednotit!)
4) Analogicky urme pro jak x funkce kles: f l(x) 1 0: 3x
2
27 1 0 x ! (-3; 3).
Vzhledem ke spojitosti kles tak pro x ! -3; 3.
Dsledkem ve uveden vty je nutn podmnka pro lokln extrmy spojit funkce na otevenm
intervalu (a;b): Lokln extrm me nastat jen v tch bodech, kde je tena rovnobn s osou x
(tedy f l(x) = 0), nebo v bodech, pro kter graf funkce tenu nem (f l(x) neexistuje). Druh extrmu uruje
postaujc podmnka existence loklnho extrmu:
Nech funkce f je v bod x
0
spojit a m v okol x
0
derivaci (piem v x
0
derivace existovat me, ale nemus).
Pak: 1) Funkce f m v x
0
lokln maximum, je-li pro x 1 x
0
f l(x) 1 0 a pro x 2 x
0
f l(x) 2 0.
2) Funkce f m v x
0
lokln minimum, je-li pro x 1 x
0
f l(x) 2 0 a pro x 2 x
0
f l(x) 1 0.
3) Jestlie funkce f l(x) nemn v x
0
znamnko, nem funkce f v x
0
extrm.
Nap.
Urete lokln extrmy funkce:
a) f: y = x
2
4x + 5
een: Prvn derivace funkce je f l(x) = 2x 4. Nutn podmnka pro extrm je splnna pro 2x 4 = 0. Odtud
x = 2. Jeliko pro x 1 2 je f l(x) 1 0 (funkce kles) a pro x 2 2 je f l(x) 2 0 (funkce roste), mn prvn
derivace v bod x = 2 znamnko a funkce m v bod x = 2 ostr lokln minimum.
b) f: y = x
3
+ 2
een: Prvn derivace funkce je f l(x) = 3x
2
. Nutn podmnka pro extrm je splnna pro 3x
2
= 0. Odtud x = 0.
Jeliko funkce m pro x 1 0 i pro x 2 0 stejnou hodnotu, prvn derivace f l(x) 2 0, nen splnna
postaujc podmnka pro extrm a funkce v bod x = 0 extrm nem.
V praxi se asto uv k uren extrmu tzv. druh vta o postaujcch podmnkch pro lokln extrmy.
M-li funkce f(x) v bod x
0
hodnotu derivace f l(x
0
) = 0 a existuje-li druh derivace f ll(x
0
), pak:
1) Je-li f ll(x
0
) 2 0, m funkce f v bod x
0
lokln minimum.
2) Je-li f ll(x
0
) 1 0, m funkce f v bod x
0
lokln maximum.
3) Je-li f ll(x
0
) = 0, nelze o existenci extrmu rozhodnout pomoc druh derivace.
zapamatuj si
174
Nap.
Urete lokln extrmy funkce f: y = x
3
+ 3x
2
9x.
een: Prvn derivace funkce je f l(x) = 3x
2
+ 6x. Nutn podmnka pro extrm je splnna pro 3x
2
+ 6x = 0.
Odtud x = 0 0 x = -2.
Druh derivace funkce je f ll(x) = 6x + 6.
Plat: f ll(0) = 6 $ 0 + 6 2 0 funkce m v bod x = 0 lokln minimum
f ll(-2) = 6 $ (-2) + 6 1 0 funkce m v bod x = -2 lokln maximum
Spojit funkce f m v intervalu a;b absolutn (globln) extrm v bod x
0
prv tehdy, je-li x
0
bo dem,
v nm nastv lokln extrm nebo krajnm bodem intervalu a;b. Globln extrmy urme po rov-
nnm hodnot f (a), f (b) a funknch hodnot f (x
0
) v bodech x
0
, ve kterch m funkce lokln extrmy.
Je-li funkce spojit v otevenm intervalu (a;b), nemus mt v tomto intervalu dn absolutn extrm (nap. funk-
ce linern). Pokud globln extrm tto funkce existuje, je to minimln (resp. maximln) hodnota z loklnch
extrm funkce (nap. u kvadratick funkce je extrm uren vrcholem paraboly znzorujc graf tto funkce).
Nap.
Urete lokln i globln extrmy funkc: a) f
1
: y = x
3
3x + 1 / x ! 0; 3 b) f
2
: y = x
2
8x + 3
een: a) Urme funkn hodnoty v krajnch bodech intervalu 0; 3:
f
1
(0) = 0
3
- 3 $ 0 + 1 = 1, f
1
(3) = 4
3
- 3 $ 4 + 1 = 53. Dle vyhledme lokln extrm v intervalu
0; 4: f l
1
(x) = 3x
2
- 3; f ll(x) = 6x; f l
1
(x) = 3x
2
3 = 0 pro x
0
= 1 (-1 " 0; 3. V bod x
0
= 1
nabv funkce hodnotu f
1
(1) = -1 / f ll
1
(1) = 6 2 0, tedy v bod x
0
= 1 nastv lokln a zrove
globln minimum. Jeliko plat f(1) 1 f(0) 1 f(3), je v krajnm bod x = 3 globln maximum.
b) Funkce je defnovna pro kad x ! R. Vyetme lokln extrmy:
f l
2
(x) = 2x 8, f ll
2
(x) = 2 / f l
2
(x) = 2x 8 = 0 pro x
0
= 4. V tomto bod je f ll
2
(4) = 2 2 0 a nastv
zde lokln i globln minimum. Globln maximum funkce nem.
Postup pi vyetovn prbhu funkce ukazuje pklad:
Nap.
Vyetete prbh funkce f: y = x
4
4x
3
+ 4x
2
a nartnte jej graf.
een: Urme defnin obor funkce: D(f) = R.
Vyetme spojitost funkce: Funkce f je spojit v R.
Urme intervaly monotnnosti a extrmy funkce: f l(x) = 4x
3
12x
2
+ 8x.
Odtud plyne: 4x
3
12x
2
+ 8x 2 0 funkce roste 4x
3
12x
2
+ 8x 1 0 funkce kles
Jin postup: Nutn podmnka pro extrm f l(x
0
) = 0 je splnna pro 0; 1; 2. Snadno ovme postaujc
podmnku v tchto bodech pomoc druh derivace funkce f ll(x) = 12x
2
24x + 8.
Tedy: f ll(0) = 8 2 0 minimum [0; 0]
f ll(1) = -4 1 0 maximum [1; 1]
f ll(2) = 8 2 0 minimum [2; 0]
Vypoteme hodnoty funkce ve vznanch bodech a urme dal vlastnosti funkce:
Prseky s osou x (y = 0): x
4
4x
3
+ 4x
2
= 0 P
1
[0; 0] a P
2
[2; 0]
Prseky s osou y (x = 0): y = 0 P
1
[0; 0]
Funkce nen periodick, nen sud (nebo x
4
4x
3
+ 4x
2
(-x)
4
4(-x)
3
+ 4(-x)
2
), nen lich, nebo
x
4
4x
3
+ 4x
2
-[(-x)
4
4)-x)
3
+ 4(-x)
2
]), je spojit v R, je omezen zdola, nen omezen shora,
nen prost.
175
Sestrojme graf funkce f:
10.5. UKZKY UIT DIFERENCILNHO POTU
lHospitalovo pravidlo
Nech .
Existuje-li , existuje tak a plat:
LHospitalovo pravidlo pouvme na vpoet limit typu

nebo

. Postup ukazuj pklady:

Nap.
Vypotte pomoc LHospitalova pravidla:
a)

b)

c)

d)

e)

tena t kivky y = f(x) v bod t(x
0
, y
0
) je t: y y
0
= k
t
(x - x
0
), kde k
t
= f l(x
0
).
Nap.
Napite rovnici teny a normly ke kivce f: y = 2x - ln x v bod T [1; ?].
een: y(1) = 2 $ 1 ln 1 = 2, tedy T [1; 2]. Funkn hodnota prvn derivace v bod x
0
je rovna smrnici teny
ke grafu pslun funkce v bod x
0
:

, proto
Tena: Normla:
t: y 2 = 1(x-1) n: y 2 = -1(x-1)
x y + 1 = 0 x + y 3 = 0
Rovnice teny je x y + 1 = 0, rovnice normly x + y 3 = 0.
1) Pi podrobnjm studiu vyhledvme jet nap. asymptoty, infexn body, limity ve vznanch
bodech, sudost, lichost, periodinost funkce atd.
2) Grafy funkc lze snadno zskat pomoc potaovch program.
poznmka
176
Nap.
Hmotn bod kon harmonick pohyb po ose y
kolem potku 0, piem okamit vchylka
z rovnovn polohy je popsna funkc asu
y(t) = r sin(t + ), kde r 2 0, 2 0, ! R jsou konstanty.
Pak okamit rychlost v ase t je popsna funkc:
Okamit zrychlen v ase t urme derivovnm rychlosti podle asu (druhou derivac drhy podle asu)

Nap.
Tleso kon pohyb, jeho drha s(t) uraen za as t od potenho okamiku je popsna rovnic ,
kde g je konstanta (voln pd).
Pak okamit rychlost tlesa v ase t je:
Okamit zrychlen v ase t je:
Slovn lohy na extrmy se zabvaj problmy urit absolutn extrm funkce jedn promnn na uritm
intervalu, na kterm je funkce spojit a m uvnit celho intervalu derivaci. Postup een ukazuje pklad.
Nap.
Urete rozmry vlcov konzervy s objemem V tak, aby se na jej vrobu spotebovalo co nejmn
materilu.
een: Rozbor lohy a volba promnn:
Jedn se o vlec s objemem (1) V = rr
2
v, kter m minimln povrch (2) S = 2rr
2
+ 2rrv.
vyjden veliiny, jej extrm hledme jako funkce jedn promnn a uren extrmu:
Dosazenm za z rovnice (1) do (2) vyjdme promnnou S pouze v zvislosti na r (V = konst.):

Extrm:
Odtud:
Oven extrmu:
Zvr: Na vlcovitou konzervu s objemem V spotebujeme
nejmn materilu, bude-li mt polomr podstavy
a vku .
Jeliko se v aplikacch vyskytuj
vztahy s vce promnnmi, je teba udat
promnnou, vzhledem ke kter se derivace
provd. K tomu se uvaj nap. zpisy
(ti: derivace drhy podle asu),
(ti: druh derivace drhy podle asu) atd.
poznmka
Je-li dna funkn zvislost hodnot libovoln
fyzikln veliiny na ase, pak jej derivace
vyjaduje okamitou rychlost zmny hodnot
veliiny.
10.6. NEURIT INTEGRL
Pi een ady fyziklnch, technickch i matematickch problm znme derivaci njak funkce v otevenm
intervalu a mme tuto funkci najt. Dan problm e integrln poet zavedenm primitivn funkce a integrl.
Funkce F se nazv primitivn funkc k funkci f na intervalu
(a; b), jestlie pro kad x ! (a; b) plat: Fl(x) = f(x).
Kad dv primitivn funkce F, G k funkci f na intervalu (a; b)
se li o relnou konstantu c: F(x) = G(x) + c.
Z toho vyplv, e k dan funkci f, kter m primitivn funkci
F, pslu nekonen mnoho primitivnch funkc. Jejich grafy
jsou kivky, kter vzniknou jedna z druh rovnobnm posu-
nutm ve smru osy y.
Funkce f, k n existuje primitivn funkce F, se nazv integrovateln. Kad funkce spojit v otevenm
intervalu je v tomto intervalu integrovateln.
Uren (vpoet) neuritho integrlu integrl f (x)dx nazvme integrovnm (integrac) funkce f.
Na zklad defnice neuritho integrlu lze ze vztah pro derivovn odvodit vzorce pro integraci funkc.
Vbr zkladnch integrl uvd tabulka:
vzorec pro neurit integrl Podmnky platnosti vzorce
x ! (-3; 3)
n ! N, x ! (-3; 3)
r ! (-3; -1) , (-1; 3), x ! (0; 3)
x ! (-3; 0) , (0; 3)
x ! (-3; 3)
a ! (0; 1) , (1; 3), x ! (-3, 3)
x ! (-3; 3)
x ! (-3; 3)
zapamatuj si
Mnoinu vech primitivnch funkc k dan funkci f nazvme neuritm integrlem
funkce f a zapisujeme: y f (x)dx = F(x) + c, piem Fl(x) = f (x), c ! R.
Funkce f se nazv integrand (integrovan funkce), x integran promnn, c integran konstanta,
y integran znak.
178
Nap.
a) b) c)
Pro vpoet intregrl se uv vta:
Jestlie funkce f(x), g(x) jsou integrovateln a jsou-li c
1
, c
2
libovoln konstanty, pak plat:
Z ve uveden vty vyplvaj vztahy pro integraci:

Nap.

a)
b)
c)
d)
e)
Vzhledem k nronosti integranch postup nazname na pkladech jen pouit zkladnch integranch
metod metodu per partes a metodu substitun.
zapamatuj si
Z pravidla pro derivaci souinu vyplv integran metoda per partes (integrovn
po stech): Maj-li funkce u(x), v(x) v otevenm intervalu J spojit derivace, pak
v tomto intervalu plat: .
Nap.
Integrac po stech (per partes) urete: a) b) c)
een: Pomcka: Pi integraci metodou per partes integrace per partes ul volme tak, aby vpoet u (integrace) byl
snadn, v tak, aby se vrazy vpotem vl (derivace) zjednoduovaly nap. mocniny klesaly

p.p. ul = e
x
" u = e
x
p.p. ul = e
x
" u = e
x
v = x
2
" vl = 2x v = x " vl = 1

179
b)
p.p. ul = cos x " u = sin x p.p. ul = sin x " u = - cos x p.p. ul = cos x " u = sin x
v = x
3
" vl = 3x
2
v = x
2
" vl = 2x v = x " vl = 1

c)
p.p. ul = x " p.p. ul = x "
v = ln x "
Substitun metodu ilustruj nsledujc pklady:
Nap.
Substitun metodou urete: a) b) c) d)

a) Substituce: 3x + 1 = t 3dx = dt dx =

b) Substituce: 2x + 1 = t 2dx= dt

Pak pro x ! -1/2; 3) plat:

c) Substituce: 1 + x
2
=t 2x dx = dt x dx =

d) Substituce: sin x = t cos x dx = dt

zapamatuj si
Substitun metoda pro vpoet integrl vychz z vty o derivaci sloen funkce. Zavedenm nov
promnn t pevedeme pvodn integrovanou funkci promnn x na funkci, jej integrace je snaz.
Plat:
180
10.7. URIT INTEGRL
K zaveden uritho integrlu vedla matematiky mylenka urit obsah rovinnho obrazce jako souet obsah
nekonen malch obdlnk, na kter obrazec rozdlme.
Pro jednoduchost pedpokldejme, e obrazec je omezen osou x, pmkami x = a, x = b a grafem funkce
f(x), kter je v intervalu a; b spojit, nabv pouze nezpornch hodnot a m na tomto intervalu primitivn
funkci F(x). Pi vpotu obsahu obrazce postupujeme takto: Interval a; b rozdlme na n interval dlek
d
1
,d
2
,,d
n
. Pro kad takovto interval uvaujeme souin jeho dlky d
i
, s minimem m
i
, funkce na tomto
intervalu a souin jeho dlky d
i
s maximem M
i
na danm intervalu (viz obrzek).
Pro dan dlen D intervalu a; b dostaneme doln integrln souet a horn integrln
souet . Jestlie n jde k nekonenu a dlky vech interval jdou k nule, pak oba souty maj
tut limitu. Jej hodnota udv hledan obsah obrazce a nazv se urit integrl funkce f od a do b.
Zapisujeme: , a je doln mez, b horn mez integrlu, f(x) integrand (inte-
grovateln funkce), y integran znamnko.
Pro praktick vpoty se uv Newtonv-leibnizv vzorec:
Nap.
a)

b)

Urit integrl lze zavst i jinmi zpsoby, rozit na funkce, kter nejsou spojit atd. Praktick uit uritho
integrlu ukazuj pklady.
10.8. APLIKACE URITHO INTEGRLU
Obsah rovinnho obrazce
a) Obsah kivoarho lichobnku ohranienho grafem
spojit nezporn funkce f(x) v intervalu a; b, osou x
a pmkami x = a, x = b je .
181
b) Obsah obrazce ohranienho grafy spojitch funkc f(x)
a g(x) (kde f(x) $ g(x) $ 0 pro kad x ! a;bH b
a pmkami x = a, x = b (viz obr.) je .
c) Obsah obrazce ohranienho grafem spojit funkce f(x),
kter v intervalu a; b nabv nekladnch hodnot, osou x
a pmkami x = a, x = b je .
Objem rotanho tlesa,
kter vznikne rotac kivoarho lichobnku kolem osy x
(viz obr.) je .
Obsah plt tohoto rotanho tlesa
je .
Nap.
Urete obsah plochy ohranien grafem
funkce f: y = x
3
, pmkami x = 1, x = 2 a osou x.
een: Z defnice uritho integrlu plyne:

Nap.
Odvote integrlnm potem pro vpoet
objem koule a polomru r.
een: Koule vznikne rotac vyrafovanho polokruhu kolem
osy x. Hranin polokrunice tohoto tvaru je dna
grafem nezporn funkce:
Tedy:

182
Nap.
Urete obsah plochy omezen parabolami
y
2
= 9x a y = x
2
4x + 6.
een: Z rovnic parabol dostvme funkce
a g: y = x
2
4x + 6. Integran meze a, b jsou dny
prseky tchto kivek. eenm soustavy rovnic y
2
= 9x a y = x
2
4x + 6 dostaneme
a = x
1
= 1 a b = x
2
= 4. Pak plocha omezen parabolami m obsah:

Nap.
Odvote vztah pro obsah plt rotanho kuele
s polomrem podstavy r a vkou v.
een: Pl kuele vznikne rotac seky AV kolem osy x.
Integran meze jsou a = 0, b = v. Funkce f, jej graf
uruje rotan kuel, je .
Tedy:
Nap.
Vypotte obsah plochy omezen grafem funkce
f: y = sin x, pmkami x = r/2, x = 3r/2 a osou x.
een: Plocha m obsah:
183
Fyzikln aplikace
a) drha pmoarho pohybu, jeho rychlost je v = v(t) je pro t ! Gt
1
; t
2
H .
b) Prce vykonan silou F = F(x), kter posune tleso po pm drze ve smru osy x z bodu a do
bodu b je: .
Nap.
Urete prci, kterou je teba vykonat pi pemstn tlesa o hmotnosti m z povrchu Zem (hmotnost M,
polomr R) do vky h, povaujeme-li gravitan pole Zem za homogenn.
een: Podle Newtonova gravitanho zkona psob na tleso v gravitanm poli Zem sla F = , kde
je gravitan konstanta, x vzdlenost tlesa od stedu Zem. Pi pemisovn tlesa z povrchu Zem
(x = R) do vky h (x = R + h) se vykon prce:

Cvien

10
10.1. Vypotejte:
a)
b)
c)
10.2. Vypotejte:
a)
b)
c)
10.3. Vypotejte:
a)
b)
c)
10.3. Vypotejte:
a)
b)
c)
10.4. Vypotejte:
a)
b)
c)
10.5. Vypotejte prvn derivaci funkce v libovolnm
bod jejho defninho oboru:
a) f: y = 3x
5
4x + 2
b) f: y = 5 sin x 2 cos x
c) f: y = 5
x
+ 4 $ e
x
d) f: y = 5lnx 7log x

e) f:

f) f: y = cotg x + 3tg x
184
10.6. Urete hodnotu prvn derivace funkce f v bod x
0
:
a) f: y = x $ cos x / x
0
= r
b)
c)
10.7. Napite rovnici teny ke grafu funkce
v bod T [r/4; 0].
10.8. Urete lokln extrmy funkc:
a)
b)
10.9. Uitm derivac urete intervaly, ve kterch je
dan funkce rostouc a ve kterch je klesajc.
a) f: y = x
3
+ 3x
2
9x c)
b) f: y = sin x + cos x d) f: y = e
-x
$ x
2
10.10. Vypotte:
a) d)

b) e)

c) f)
10.11. Urete objem tlesa, kter vznikne rotac

kueloseky / x ! -1;1 kolem osy x.
Test

10
10.1. Vypotte:
10.2. Vypotte:
10.3. Vypotte:
10.4. Vypotte f l(-1), je-li f:
10.5. Napite rovnici teny ke grafu funkce
v bod T [-2; y
0
]
10.6. Urete hodnotu druh derivace funkce

v bod x
0
= r/4
10.7. Urete lokln extrmy funkce
10.8. slo 16 rozlote na dva stance tak, aby jejich
souin byl maximln.
10.9. Vypotte:
10.10. Urete obsah plochy omezen grafy funkc
f: y = x
2
a g: y = -x
185
Cvien

1
1.1. a) A: Nesvt slunce. (Nen pravda, e svt slunce.)
b) B: Existuje alespo jeden k, kter nen piln. (Aspo jeden k nen piln.)
c) C: Plat nejve jedno, nebo aspo ti tvrzen.
d) D: Existuje aspo jedno sud prvoslo.
e) E: Neexistuje pravohl rovnoramenn trojhelnk.
1.2. a) Vechna pirozen sla jsou nezporn.
b) Pro kad cel slo plat: Je-li toto slo sud, pak je sud i jeho druh mocnina.
c) Existuje reln slo x, pro kter je hodnota cos x rovna jedn.
d) Existuje komplexn slo x, pro kter plat x
2
+ 1 = 0.
1.3. Vta: Je-li trojhelnk rovnostrann, pak je tak rovnoramenn plat
Vta obrcen: Je-li trojhelnk rovnoramenn, pak je tak rovnostrann neplat
Vta obmnn: Nen-li trojhelnk rovnoramenn, pak nen rovnostrann plat
Vta negovan: Trojhelnk je rovnoramenn a nen rovnostrann neplat
1.4. a) Pm dkaz: Podle pedpokladu vty je n slo lich, tzn., e plat n = 2k + 1, kde k ! N
0
.
Odtud n
4
1 = (n
2
+ 1) (n
2
1) = (4k
2
+ 4k + 2) (4k
2
+ 4k).
Po prav n
4
1 = 2(2k
2
+ 2k + 1) $ 4k(k + 1). Odtud n
4
1 = 8(2k
2
+ 2k + 1) (k + 1) k.
Jeliko jedno z sel (k + 1), k je jist sud, je souin 8(2k
2
+ 2k + 1) (k + 1) k dliteln 8 i 2, tedy 16.
Odtud plyne platnost dokazovanho tvrzen.
b) Nepm dkaz: Ekvivalentn obmnnou vtu n ! N: 8;n & 2;n
3
dokeme pmm dkazem
8|n & 7 k ! N: n = 8k & n
3
= (8k)
3
& n
3
= 512k
3
& n
3
= 2 $ 256 $ k
3
& 2|n
3
c. b. d.
c) Dkaz sporem: Pedpokldme platnost negace: 7 n ! N: 2|n / 2Cn
3
. Pomoc etzce implikac dospjeme ke sporu:
2|n & 7 k ! N: n = 2k & n
3
= 8k
3
= 2 $ 4k
3
& 2|n
3
(SPOR) Negace vdy neplat, proto plat vta pvodn.
1.5. a) I. krok: Pro k = 1 vta plat, nebo
II. krok: Existuje aspo jedno takov k ! N, e plat 1 + 3 + 5 + + (2k 1) = k
2
Mme ovit, zda plat 1 + 3 + 5 + + (2k + 1) [2(k + 1) 1] =
?
(k + 1)
2
Upravme levou stranu a porovnme se stranou pravou:

Zvr: Plat: n ! N: 1 + 3 + 5 + + (2n 1) = n
2
.
b) I. krok: Pro k = 1 vta plat, nebo
II. krok: Existuje aspo jedno takov k ! N, e plat .
Mme ovit, zda plat:

Zvr: Plat .
Kl
186
1.6. U = {1; 2; 3; 4; 5; 6; 7; 8; 9; 10}
A = {3; 6; 9}
B = {1; 2; 3; 4; 5; 6}
C = {2; 3}
A , B = {1; 2; 3; 4; 5; 6; 9}
A + B = {3; 6}
A + B + C = {3}
Al
U
= {1; 2; 4; 5; 6; 7; 8; 10}
B A = {1; 2; 4; 5}
1.7. Jedn se o de Morganova pravidla, kter plat.
1.8. Odznaky sbr 12 sbratel, pohlednice 9, jen znmky 6 a 14 nesbr ani znmky, ani pohlednice.
1.9. a) nelze zapsat intervalem
I
B
= (1; 5)
I
C
= (0; 5
Test

1
1.1. d
1.2. e
1.3. b, d
1.4. c
1.5. c
1.6. n ! N: 2Cn
2
& 2Cn
1.7. c
1.8. d
U = {1; 2; 3; 4; 5; 6; 7; 8}; A = {2; 4}; Al
U
= {1; 3; 5; 6; 7; 8}
1.9. 20
1.10. d, e, f
Cvien

2
2.1. a) (568)
10
= 5 $ 10
2
+ 6 $ 10
1
+ 8 $ 10
0
= 568
b) (1101)
2
= 1 $ 2
3
+ 1 $ 2
2
+ 0 $ 2
1
+ 1 $ 2
0
= 11
c) (A5)
16
= 10 $ 16
1
+ 5 $ 16
0
= 165
2.2. a) MMDLXXIX
b) MDXXIV
c) MMMMCCLXIII
2.3. a) D(15; 35) = 5
b) D(150; 200) = 50
c) D(284; 524) = 4
2.4. a) n(15; 20) = 60
b) n(8; 60) = 120
c) n(12; 280) = 840
2.5. a)
b)
2.6. a)
b)
c)
Pouijeme nepm dkaz. Obmna vty: n ! N: 2;n & 2;n
2
.
Dkaz obmny: 2;n & 7 k ! N: n = 2k & n
2
= (2k)
2
& n
2
= 4k
2
& n
2
= & n
2
= 2k
*
& 2;n
2
c . b . d.
Protoe plat vta obmnn, plat i vta pvodn.
186
187
2.7. a) b)
2.8. a)

b)
2.9. a) 5 + 3i b) 1 + 5i
c) 10 + 5i d)
2.10.

Test

2
2.1. MMCMLXXIX
2.2. d
2.3. D(455; 364) = 91 n(455; 364) = 1820
2.4. a
2.5.
2.6. (1011)
2
= 1 $ 2
3
+ 0 $ 2
2
+ 1 $ 2
1
+ 1 $ 2
0
=
= 8 + 2 + 1 = (11)
10
2.7. c
2.8.
2.9. c
2.10. a, d
Cvien

3
3.1 a) 360 b) 2 c) 1 d) 81
3.2 a) b) 4 c) 0,02 d)
3.3 a) b) c) d) 2
3.4 a) b) c) 2 d)
3.5 a) b) c) d) x
3.6 a) (x 7)(x + 11) b) (2x 1)(2x 3)
c) x (x + 7)(x 6) d) x(x 3)(x + 3)(x 3i)(x + 3i)
3.7 a) x b)
3.8 a) K = {2} b) K = {1} c) K ! Q
3.9 a) K = {0; 4} b) K = {-25;+25}
c) K = {-6; 2} d) K = {2; -4}
3.10 p ! (0; 1) , (1; 8/7)
3.11 a) K = Q b) K = {3} c) K = {18}
3.12 a) K = {-1; 5} b) K = {1; 2} c) K = (-7; 1)
3.13 a) K = {[0; -1]} b) K = {[2; -1; -2]} c) K = {[6; 8]}
3.14 a) K = {-i; i; -1; 1} b) K =
3.15 a) K = b) K =
3.16 a) K = (-3; 1) b) K = (-5; 2) c) K = (-5; 2)
3.17 a) K = Q b) K = (5; 3) c) K = (0; 2)
Test

3
3.1 27
3.2 1,5
3.3 c
3.4 c
3.5 (x - 2)(x + 8)
3.6 K = {-3}
3.7 K = {-2i; 2i; -2; 2}
3.8 K = (- 3; -1)
3.9 K = G1; 3H
3.10 p ! G2; 4)
Cvien

4
4.1 a) f: O = 4 . a / a 2 0
b) f: S = a
2
/ a 2 0
c)
4.2 a) D(f) = (-2; 1,5, H(f) = {1,5},
nen sud ani lich, je omezen
b) D(f) = (-1; 1,5, H(f) = (-2; 2,
nen sud ani lich, je omezen
c) nejedn se o funkci
4.3 a) (0; 3) b) (1; 2) , (2; 3) c) R {kr} / k ! Z
4.4 f: y = 3x
2
5x + 2, x
min
= 5/6
4.5 a) f
-1
: , D(f
-1
) = -2; 16), H(f
-1
) = -1; 5)

b) f
-1
: y = ex + 2, D(f
-1
) = (0; 3), H(f
-1
) = (2; 3)
4.6
4.7 Grafem je rovnoos hyperbola se stedem S [-2;-1].
188
4.8 a) a ! (0;1) b) a ! (0;1 c) a ! (-3; 1)
4.9 a) K = {5/2} b) K = {1} c) substituce 9x = y, K = {-3/2;3/2}
4.10 a) x ! (-1; 3) K = {99} b) K = Q c) K = {-2}
4.11 a) K = {10
-3
;10
3
} b) K = {1}
4.12 a) P[1;30] b) P
1
[10;1000], P
2
[ ;1 000 000]
Test

4
4.1 f: r = a/2 / a 2 0
4.2 f: / -4;3), D(f) = -4;5), H(f) = -1;3)
4.3 a, c, d, e
4.4 b, c
4.5 x ! (-1;0) , (1; 3)
4.6 b
4.7 a ! (0;1)
4.8 [-2;4]
4.9 D(f) = (-2; 3)
4.10 x = 3
Cvien

5
5.1 45; 300; 126; 132; 390
5.2 180; 5717l44,81ll; 28628l44ll; 572934l40ll; 811l42,49ll
5.3 r/5; 7r/12; 13r/15; 7r/4
5.4 sina = cosb = ; tga = cotgb =

sinb = cosa = ; tgb = cotga =
5.5 ~ = 3758l48ll
5.6
Test

5
5.1 b, c
5.2 a, c, d
5.3 b, d
5.4 b
5.5 c
5.6 a
5.7 b
5.8 x = r/4 + kr/2 k ! Z
5.9 x ! (0; r/6 Pozor! Pro x = 0 nen funkce kotangens defnovna.
5.10 F
1
= F
g
$ sina, F
2
= F
g
$ cosa
5.7 Vztahy plat.
5.8 a) r/6; 5r/6; 7r/6; 11r/6
b) 3r/4; 7r/4
c) r/4; 3r/4; 5r/4; 7r/4
5.9 a) K = {2r/3;4r/3}
b) K = {2r/3; 4r/3}
5.10 a) K = {k $ r k ! Z}
b) K = {r/3 + kr; + kr k ! Z}
5.11 a) K = {kr; r/4 + 2kr; 3r/4 + 2kr; 5r/4 + 2kr; 7r/4 +
+ 2kr; k ! Z}
b) K = {k $ r/2; r/12 + kr; 5r/12 + kr; k ! Z}
c) K = {r/4 + kr; r + k $ r; k ! Z}
d) K = {r/4 + kr; r + kr; k ! Z}
5.12 a = 5310l; b = 5930l; c = 6720l; S = 84 cm
2
189
Cvien

6
6.1 45. 60, 75
6.2 60
6.3 1. APS
a
; P je pata vky z A na c, |AS
a
| = t
a
,
|AP| = v
a
, |B APS
a
| = 90
2. T; T ! AS
a
/ |AT| = 2/3t
a
3. k; k (T; r = 2/3t
b
)
4. A; A ! +S
a
T + k
5. C; C ! +S
a
P / |S
a
B| = |S
a
C|
6. ABC
6.4 Nap.
6.5 a/2
6.6 90
6.7 & ca $ cb = v
2
6.8 o 44 %
6.9 6 : r
6.10 asi 1592 km
6.11 m
6.12 Konstrukce vychz z podobnosti (stejnolehlosti)

6.13 d = 7,5 cm
6.14
Test

6
6.1 30, 45, 105
6.2 t
c
= c/2 & c = 5 cm,
a = 90 b = 30,
a = c . sina & a = 2,5 cm
6.3 nap.
6.4
6.5 Pmky jsou rznobn (protnaj se ve stedu krychle).
6.6 48
6.7 60
6.8 12 : 2r : 3r
6.9 een vychz ze stedov soumrnosti:
6.10 54r cm
2
Cvien

7
7.1 a) = (-5; 3); b) = (1; 4); c) = (-4; 7);
d) = (-13; -6); e) $ = 7
7.2 # = (-4; 2; 2)
190
7.3 7.4 a) P[-7/4; 5/4] r: 6x 2y + 13 = 0
7.5 4j
7.6 mimobky (prsek neexistuje)
7.7 A[0; -3], B[-3; 3], C[3; 0]
k x
2
+ y
2
+ x y 12 = 0
7.8 4x
2
+ 25y
2
40x + 100y + 100 = 0
7.9 S[-3; 4], V[-2; 3], ;SV; =
7.10 T
1
[5; 3], T
2
[5; -3]
t
h
5x 3y 16 = 0
t
p
3x 10y + 15 = 0
a = 4220l12m
7.11 q = -4 0 q = 2
7.12 S[0; 0; 0] r =
|: x
2
+ y
2
+ z
2
= 14
x: x + 2y + 3z 14 = 0
Test

7
7.1 d
7.2 a, d
7.3 a, d
7.4 x
2
+ y
2
2 = 0
7.5 a, c, e,
7.6 b, c
7.7 a = b = 9
7.8 S
2
[0; 2]; S
1
[0; 0]; ;S
1
S
2
; = 2j
7.9 Bod T je vrcholem paraboly t: y = -2 je vrcholov tena.
7.10 S[2; 1], c, d
Cvien

8
8.1 {1; 3; 5; 7; 9} nekonen rostouc aritmetick posloupnost
8.2 Rekurentn uren geometrick posloupnosti
a
n+1
= 2 $ a
n
a
1
= 1 n ! {1;2;6}

8.3 {-1;5;-7;17;-31}
8.4 Posloupnost je rostouc i neklesajc, omezen zdola.
8.5 a) aritmetick posloupnost

b) geometrick posloupnost
8.6 a
1
= 2, a
6
= 17, s
6
= 57
8.7 q = 2, a
5
= 96 nebo q = -2, a
5
= -96
8.8 24 cm
2
8.9 Za 10 let.
8.10 a) 3/2 b) -1 c) 0
8.11 a) s = 2, b) diverguje, c) s = 1
8.12 a) {6}, b) {kr / k ! Z}, c)
8.13 a) , b)
8.14 rm
2
Test

8
8.1 a, c, d
8.2 c
8.3 18
8.4 a
8.5 29. den
8.6 1480
8.7 5/4
8.8 1
8.9 4/9
8.10 32 m
2
191
Cvien

9
9.1 a) V
4
(6) = 360; b) V
4
l(6) = 6
4
= 1296
9.2 5
9.3 15!
9.4 C
3
(9) = 84
9.5 924
9.6 72,2 %
9.7 5
9.8 a) K = {4}; b) K = {6}; c) K = {2;8}
9.9 260
9.10 , mod(x) = 1
9.11 25 %
9.12 48 600 mm
2
9.13 86 kg
9.14 n = 8
Test

9
9.1 24
9.2 2 . 4! = 48
9.3 10
9.4 6! = 720
9.5 24
9.6 2400
9.7 n = 12
9.8 1,765 %
9.9

9.10 K= {12}
Cvien

10
10.1 a) 4; b) 5/2; c) e/2
10.2 a) -1; b) 7/8; c) 16
10.3 a) 2; b) 1/9; c) 3
10.4 a) ; b) 1; c)
10.5 a) yl = 15x4 4 / x ! R
b) yl = 5cosx + 2sinx / x ! R
c) yl = 5xln5 + 4 $ e
x
/ x ! R

d)
R
+
e) yl = 3lnx / x ! R
+

f)
10.6 a) 1; b) 4; c) 1
10.7 y = x - r/4
10.8 a) minimum v bod x = 0, f(o) = 0 maximum v bod x = 2,
f(2) = -4
b) minimum v bod x = 0, f(o) = 0
10.9 a) roste pro x ! (-3; -3 a 1; 3), kles pro x ! -3; 1
b) roste pro x ! -3r/4 + 2kr; r/4 + 2kr k ! Z, kles
pro x ! -r/4 + 2kr; 5r/4 + 2kr k ! Z
c) roste pro x ! (-3; - 1 a 1; 3),
kles pro x ! -1; 0) a (0; 1
d) roste pro x 0; 2, kles pro x ! (-3; 0 a 2; 3)
10.10 a)
b)
c)
d)
e)
f)
10.11
Test

10
10.1 -1/2
10.2 3/4
10.3 -8
10.4 -4/27
10.5 y = 3x + 11
10.6 1
10.7 v bod e lokln maximum [e; ]
10.8 16 = 8 + 8
10.9
10.10 (y
2
)
192
ReJStK
a
algoritmus Euklidv 24
alternativa 9
analytick geometrie 116
aproximace 28
asymptota 134
axiom 12, 89
B
binomick rovnice 45
binomick rozvoj 156
bod dotyku 136
bod infexn 175
bod koncov 118
bod nulov 59
bod poten 118
bod samodrun 100
bod vnj 133
bod vnitn 133
c
cifra 22
st komplexnho sla 28
etnost absolutn 162
etnost relativn 162
seln soustava 22
sla cel 25
sla imaginrn 28
sla iracionln 28
sla komplexn 28
sla nesoudln 25
sla opan 26
sla pirozen 23
sla racionln 26
sla reln 27
sla sloen 24
slice 22
leny polynonu 34
leny binomickho rozvoje 156
tverec 96, 152
tyhelnk 96
tyhelnk tenov 97
tyhelnk ttivov 97
d
defnice 13
deltoid 97
derivace funkce 170, 172
dlitelnost 24
diagram kruhov 162
diagram mnoinov 16
diskriminant 39
doplnk mnoiny 16
dkaz matematick vty 14
e
elipsa 130, 133
excentricita 133
exponent 32, 68
extrm globln 174
extrm lokln 173
F
faktoril 154
funkce exponenciln 63, 64
funkce elementrn 169
funkce goniometrick 73, 75, 77
funkce inverzn 55
funkce klesajc 172
funkce kvadratick 57
funkce lich 54
funkce linern 56
funkce logaritmick 64
funkce lomen 62
funkce mocninn 60
funkce omezen 54
funkce periodick 54
funkce polynomick 56
funkce primitivn 177
funkce prost 53
funkce racionln 62
funkce rostouc 172
funkce sloen 66
funkce spojit 55, 172
funkce sud 54
G
graf funkce 53, 56, 57, 60, 61,
62, 63, 64, 66, 78, 175, 177
goniometrie 71
H
histogram 162
hodnota absolutn 27, 28, 41
hrana 113
hranol 112
hyperbola 134, 139
cH
charakteristiky polohy 163
charakteristiky variability 164
I
identita 100
implikace 8, 13, 14
integrl 177, 180
intervaly 20, 41
J
jednotka 28, 161
jehlan 112, 121
jev jist 158
jev nhodn 158
jev nemon 158
K
koefcient algebraickho
vrazu 34
koefcient binomick 156
koefcient korelace 165
koefcient varian 164
kolmost 116, 120, 122
kombinace 155
konjunkce 9
konstanta 56, 177
kontradikce 9
koen rovnice 37
kosinus 73, 75, 79
kosinusoida 77
kosotverec 97
kosodlnk 97
kotangens 73, 75, 79
koule 114, 142, 181
kruh 131, 139
krunice 106, 131
krychle 111, 112
kuel 113, 182
kueloseky 13, 131, 133, 134,
136, 139
kvdr 112
kvantifktor 10
kvocient 146
l
lichobnk 97
limita 148, 168
logaritmus 64, 170
193
M
maximum
medin 163, 165
mez integrlu 180
mezikru 99
minimum 56, 57, 60, 173
mra obloukov 71
mra stupov 71
mnohostn 111
mnohohelnk 98
mnoina 15, 17, 20, 23
mocnnec 32
mocnina 32
mocnitel 32
modus 164, 165
N
nsobek 25
negace 8, 9, 11
nerovnice 47
nerovnost 47
O
obdlnk 96
oblouk 99
obor defnin 53, 56, 57, 60, 61,
63, 65, 174
obor hodnot 53, 56, 57, 60, 61,
63, 65, 174
obory seln 23
obraz 100
obsah 92, 95, 97, 98, 99, 100,
180, 182
obvod 92, 97, 98, 99, 100
odchylka 109, 121, 124, 130
odmocnina 32
odvsna 73
ohnisko 133, 134, 136
okol bodu 168
osa 102, 133, 134, 163
otoen 10
P
parabola 57, 136, 139
parametr 43, 122, 127, 136
perioda 27
permutace 154
planimetrie 89
pl 112
plocha kulov 113
podobnost 104
polomr 99, 113
posloupnost 145
posloupnost aritmetick 146
posloupnost geometrick 146
posunut 100, 102
povrch tlesa 112
pravdpodobnost 158
prbh funkce 174
prnik 17
prvoslo 24
pepona 73, 94
pmka 89, 122, 126
R
radin 71
rameno 72
rovina 89, 116, 127, 128
rovnice 32, 37, 53, 58, 66, 82
rovnobnk 96
rozptyl 164
rozvoj binomick 156
rznobky 118, 124
ada aritmetick 150

ada divergentn 150
ada harmonick 150
ada konvergentn 150
ada nekonvergentn 150
S
sena 100
shodnost 100
sinus 73, 75
sinusoida 76, 77
sjednocen mnoin ?
smrnice pmky 122
soubor statistick 162
souin skalrn 120
souin vektorov 120
soumrnost osov 102
soumrnost stedov 101
souadnice bodu 122
souadnice vektoru 120
soustava souadnic 116
statistika 162
stejnolehlost 105
sted 92, 131, 133, 134
stupe 71
t
tangens 73, 75
tangentoida 77
tautologie 9
ttiva 99
tit trojhelnku 92, 119
trigonometrie 84
trojhelnk 84, 92, 108
u
hel 90,91, 92
hlopka 112
mrnost 56, 62
se 114
seka 122
usmrovn zlomk 34
tvar 99
v
vlec 115
variace 154
vektor 118, 119, 120
vta 12, 13
vrchlk kulov 114
vrok jednoduch 8
vrok kvantifkovan 10
vrok sloen 8
vzorec Heronv 93
Z
zklad logaritm 64
znak statistick 161
zobrazen 100, 104
194
SeZNaM lIteRatuRy
[1] Bartsch, H. J.: Matematick vzorce. Praha, SNTL 1983
[2] Benda, P. a kol.: Sbrka maturitnch pklad z matematiky. Praha, SNP 1986
[3] Boek, L. a kol.: Matematika pro gymnzia Rovnice a nerovnice. Praha, Prometheus 1995
[4] Buek, I.: een maturitn lohy z matematiky. Praha, SPN 1988
[5] Calda, E. a kol.: Matematika pro gymnzia Kombinatorika, pravdpodobnost, statistika.
Praha, Prometheus 1994
[6] Dlouh, Z.: vod do matematick nalzy. Praha, SPN 1965
[7] Houska, J. a kol.: Cvien z matematiky pro I. A II. ronk gymnzi. Praha, SPN 1985
[8] Hrub, D. a kol.: Matematika pro gymnzia Diferenciln a integrln poet. Praha, Prometheus 1997
[9] Kubt, J.: Sbrka loh z matematiky pro ppravu k maturitn zkouce a k pijmacm zkoukm
na vysok koly. Praha, Victoria Publishing, a. s. 1993
[10] Mikulk, J. a kol.: Matematick, fyzikln a chemick tabulky pro stedn koly. Praha, SPN 1988
[11] Odvrko, O.: Matematika pro gymnzia - Posloupnosti a ady. Praha, Prometheus 1995
[12] Polk, J.: Pehled stedokolsk matematiky. Praha, SPN 1983
[13] Petkov, J.: Matematika, pprava k maturit a pijmacm zkoukm na vysok koly.
Praha, Prometheus 1998
[14] Pomykalov, E.: Matematika pro gymnzia - Planimetrie. Praha, Prometheus 1993
[15] Pomykalov, E.: Matematika pro gymnzia - Stereometrie. Praha, Prometheus 1995
[16] Rosick, M, Eliov, L.: Opakovn elementrn matematiky. Pprava k pijmac zkouce.
Praha, VE 1994
[17] indel, J. a kol.: Sbrka loh z matematiky pro gymnzia. Praha, SPN 1969
[18] krek, J., Tich, Z.: Zklady aplikovan matematiky I. Praha, SNTL 1986
[19] Vejsada, F. a kol.: Sbrka loh z matematiky pro gymnzia. Praha, SPN 1969
[20] Voick, Z.: Matematika v kostce. Havlkv Brod, Fragment 2004
[21] Vyn, J. a kol.: lohy z matematiky pro IV. ronk gymnzi. Praha, SPN 1978
[22] Zedek, M. a kol.: Matematika pro I. ronk stednch veobecn vzdlvacch kol. Praha, SPN 1964

Matematika V Kostce

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Matematika V Kostce

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Zdenk Voick

. Postup ukazuj pklady:

ada aritmetick 150

You might also like