ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (84 min.

[práce na scénáři: 20 minut + 40 minut + 40 minut + 4,5 hod + 1,5 hod = cca 7,5 hod]

(předehra)

(příjezd prince s králem a doprovodem)

(princ se snaží utéct z kočáru)

Král Jindřich: Vidím, i když spím.

Voják: Hej, ty tam!

(troubí na vůz se sedlákem)

Král Jindřich: (lekne se) Co je?!?

Voják: No, uhni! (na sedláka)

Sedlák: Ty mezuláne!

(záběr na dopravní značku kde mají jet vozy a kde kočáry)

Princ: Tati, ještě je čas se vrátit…

Král Jindřich: Vezmi laskavě na vědomí, že v tvých letech jsem už byl dávno ženatý.

Princ: Copak ty…

Král Jindřich: Měl jsem za sebou tři bitvy…

Princ: Všechny tři jsi samozřejmě vyhrál, já vím, já vím…

Král Jindřich: To netvrdím. Vyhrál jsem pouze dvě. Ta třetí byla nerozhodně. Právě ta nešťastná
plichta.

Princ: Křížek?

Král Jindřich: Křížek? Kříž, milý synu, kříž. Musel jsem uzavřít příměří s králem Dobromyslem a slíbit
mu rukou dáním…

Princ: … že až dospěje jediná dcera krále Dobromysla, vezme si ji jediný syn krále Jindřicha za
manželku, aby se obě království spojila a tím už nikdy nevyvstal důvod k válce.

Král Jindřich: Dost! Tady není místo k žertování.

Princ: Mně taky není do legrace, tati, já jsem ji v životě neviděl.

Král Jindřich: V životě jsi taky nebyl ženat.

Princ: No ještě toho trochu. Co když je nějaká, to…

Král Jindřich: Ať je jaká chce, vezmeš si ji stejně, poněvadž jsem dal své slovo.

Princ: A slovo dělá muže.

Král Jindřich: Královské slovo dělá…

Princ: Co?

Král Jindřich: No co, co?

Princ: No co například? Řekni.

Král Jindřich: S korunou, kterou vložil Bůh na naši hlavu, vložil zároveň i povinnost na naše královská
bedra.

Princ: Ale tati, ty mluvíš jako z dějepisu. Zkus to trochu civilně. Vážně.

Král Jindřich: Tak kuš!

(přijíždí ke hranicím království)

Princ: Tati?

Král Jindřich: Už jsem řekl!

Princ: No prosím, já jenom…

Král Jindřich: No…

(princ králi šeptá do ucha)

Král Jindřich: No když je tomu tak, no… Prrr! … Počkat! Žádné podfuky. Dva jděte s ním!

(princ odchází do křoví, odkládá sáčko a korunu na halapartny vojáků)

Princ: Huš! Jedeš! Huš! (na krávu)

(kráva s princem utíká pryč)

(král Jindřich zatroubí)

Král Jindřich: Jedeme! Je-de-me! Tak dělejte něco!

(vojáci hledají prince v křoví)

Král Jindřich: No tak co je?

(křoví je prázdné)

Král Jindřich: Hledat! Najít! Přivést!

Rádce Y: Dva jezdci napravo, dva nalevo. Prohledat okolí! Řadou pročesat les!

(kráva s princem dojela k úlům, princ plaší včely a odjíždí pryč na krávě)

(fanfáry – příjezd vojáků krále Dobromysla)

Mluvčí krále Dobromysla: Jménem krále Dobromysla vítáme Tě v našem království! Králi Jindřichu,
přijmi náš doprovod.

Král Jindřich: Bude nám potěšením, ale jak vidíte, bohužel máme polední pauzu. Vydáme se na cestu
hned, jakmile se k nám připojí můj syn, tedy princ. Trochu se omeškal…

Rádce Y: Ze zdravotních důvodů.

Král Jindřich: Ano.

Mluvčí krále Dobromysla: Snad bych mohl zatím královskou milost seznámit s programem, který jsme
pečlivě připravili. Prvním bodem slavnosti bude poprava!

(úvodní znělka, titulky)

(princ přijíždí na krávě k bráně do zámecké zahrady)

Princ: Počkej! Stůj! Krávo!

(přichází princezna, a když vidí prince, jak čeká na krávu, až se napije, rozesměje se)

Princ: Ha, ha, ha.

Princ: To se dělá? Smát se ušlým pocestným? Má žízeň, no. To je toho. Náhodou je to starší typ, ale tu
spotřebu podává ještě výkony. Kam se jde? Kam se jde?

Princezna: Ven.

Princ: Škoda, já dovnitř. (kráva se rozejde) Jéé, stůj!

Princezna: Tudy ale ne!

(princ princezně ukousne jablko, které princezna celou scénu jí)

Princ: Podívej, já jako nevím, že chodíš panu králi na nezralý jablka a ty jako nevíš, že jsem mu vnikl
do zahrady, jo? Tak pusť.

Princezna: Ne! (přiskřípne mu ruku v brance)

Princ: Au! … Au, au, au…

Princezna: Ukaž, to jsem nechtěla. (podívá se mu opatrně na ruku)

Princ: Au, au. (oběhne princeznu a pronikne do zahrady)

Princezna: Ty simulante, tam nesmíš! To se řekne! (běží za princem)

(princezna běží na loďku na rybníku v zahradě)

(princ k ní na loďku přiskočí a vyplouvají)

(„Znám jednu starou zahradu“)

Princ: Znám jednu starou zahradu, kde hedvábná je tráva. Má vrátka na pět západu a mně se o ní
zdává. Tam žije krásná princezna, má opálenou pleť, jen já vím, jak je líbezná… Tak neblázni a seď!

Princ: Na na nanananáááá…

Princezna: Na na nanananáááá…

Oba: Na na nanananáááá…

Princ: V té zahradě je náhodou i studna s černou mříží, a stará vrba nad vodou, co v hladině se
shlíží. Ten rybník s loďkou dřevěnou tu čeká na nás dva. Tak pojď a hraj si s ozvěnou a zpívej to, co
já.

Princ: Na na nanananáááá…

Princezna: Na na nanananáááá…
Oba: Na na nanananáááá…

Princezna: Jestli mi okamžitě neřekneš, kdo jsi, tak tě vyklopím!

Princ: Kde má okna vaše princezna?

Princezna: (naštvaně) Támhle! (ukáže rukou)

(princ hledí do oken zámku)

(princ leze po vrbě, princezna ho sleduje z břehu)

Princ: Hihi.

(princ se snaží nahlédnout do oken princezny)

Princezna: Pozor! Ta je suchá! (ukazuje suchou větev)

Princ: Neradit! Všechno vím, všechno znám! (frajírkovsky)

(princ stoupne na suchou větev, ta se s ním zlomí a princ padá do rybníka)

(princezna se mu začne smát)

(když se princ nevynoří, přestane se smát a volá o pomoc)

Princezna: Pomóc!

(přibíhají stráže)

Princezna: Honem, rychle! Topí se!

(princ se vynoří z rybníka)

Princ: Ty ses o mě bála?

Princezna: To určitě. Koho mají oběsit, ten se hned tak neutopí.

Voják 1: Co pohledáváš v královské zahradě?

Voják 2: Tak pojď, no.

Princ: Nesahat, jdu sám.

Princezna: Hahaha.

Princ: No to je náramná legrace! Přivést člověka do maléru a pak se tomu smát.

Princezna: (všimne si princových roztržených kalhot) Jůůů….

(princezna se směje)

(na zámku – poprava)

(fanfáry)

Tajemník: Jeho královská Milost – Dobromysl, řečený Veselý!

Dav: (skanduje) Ať žije král! Ať žije král! Ať žije král! …

Písař: Není známo, proč se zdrželi, králi.

Král Dobromysl: Ještě počkáme.

(ve vězení)

(vedou ven na popravu hostinského Janka, přivádí dovnitř prince)

Voják 1: Máš štěstí, uvolnil ti místo.

Princ: To ani nemuselo bejt.

Vojáci: (zamknou mříže) Otoč se! (schovají klíč do plechovky)

(na popravišti)

(dav píská)

Král Dobromysl: To už nestihnou. Musíme začít, stejně už máme hodinu zpoždění.

(vojáci bubnují na popravu)

Tajemník: My, Dobromysl, řečený Veselý, plníce zákony královské, jsme nuceni každého, kdo pivo
z přísad náležitých a poctivých, kteréžto chmel a slad jsou, nevaří, alébrž z lebedy a pelyňku odporný
lektvar připravuje a za poctivý mok vydává, každého takového šibala na hrdle ztrestati dáti.

Dav: Kokoška! Ať mluví Kokoška! My chceme Kokošku!

(Kokoška se naparuje)

Král Dobromysl: Dál bude číst nejvyšší královský obveselovatel Kokoška z Kokořína.

Dav: Kokoška! Kokoška!

(Kokoška jde a zakopne, dav se směje, král také)

Kokoška: A p…proto se ho...hostinský J…Janek k…katu vydává.

(schyluje se k popravě, bubny bubnují)

Kokoška: Ještě m…m…moment! Ještě m…m…moment! U…u…u pří…příležitosti za…zasnoubení

na…naší p…princezny se o…odsouzenci u…uděluje mi...mi…mi…milost.

Dav: Ať žije král! Sláva!

(do vězení přichází princezna a odemyká celu)

Princezna: Kalhoty!

(princ se stydí, přichází tajně rádce X)

Princezna: Tak bude to? … Proč jsi chtěl vědět, kde má okna princezna?

(princ se schovává ve studni)

Princezna: Vylez ven, víš, jaká je tam hloubka? … Tak proč jsi chtěl vědět, kde má okna princezna?

Princ: No asi abych se podíval, jak vypadá, ne?

Princezna: Vždyť jsi o ní zpíval.

Princ: Ta písnička patřila tobě.

Princezna: Kdo vlastně jsi?

Princ: Teď momentálně vězeň. A ty?

Princezna: Můžeš třikrát hádat.

Princ: Není náhodou pan otec žalářník?

Princezna: Přihořívá.

Princ: Náhodou vrchní žalářník?

Princezna: Nejvyšší žalářník.

(chůva chystá princezně slavnostní šaty, přichází Kokoška)

Kokoška: Kde je princezna?

Chůva: Někde venku.

Kokoška: A kdy se ráčí navrátit? … Já s tím taky praštím! Ať si dělá ceremoniáře, kdo chce. Od rána nic
neklape. V 10:00 příjezd královské Milosti a následníka trůnu. Pomalu bude dvanáct a Jindřich a princ
nikde. Teď už nám hoří i slavnostní hostina. Já mám pronést zásnubní projev. Ještě jsem to ani nečetl
a mám to… A mám to umět koktat. „Krá…krá…lovská vý…vý…“ Už to člověku leze z krku. Pořád sebou
mlátit o zem. Jak se tomu může náš pan král pořád smát, to nevím, to nevím, to nevím…

Chůva: Ale víš, ale víš, ale víš.

(fanfáry, příjezd krále Jindřicha)

Princezna: Už jsou tady. (utíká pryč z vězení)

Princ: Sss… kalhoty!

(rádce X sleduje princeznu)

(přichází král Dobromysl)

Král Dobromysl: Princezna! Princezna! Kde je princezna? Kokoška!

Kokoška: Ne…ne…ne…

Král Dobromysl: Nevíš? Kde je? Kam šla?

Kokoška: Ne…ne…ne…

Král Dobromysl: Tak mluv, k čertu, a nekoktej!

Kokoška: Nevím.

Rádce X: Vaše Veličenstvo, šla se převléknout.

Král Dobromysl: (chválí ho) Jediný člověk, který tady něco ví.

(princezna se ve svých komnatách převléká, princ se vyplížil z vězení a hledá princezniny komnaty,
nakonec je najde a sleduje princeznu)

Princezna: Chůvo, zapnout!

Chůva: Už, už! (zapne šaty)

(princ se lekne a utíká pryč)

(král Dobromysl přichází do vstupní síně přivítat krále Jindřicha za doprovodu fanfár)

Král Dobromysl: Králi!

Král Jindřich: Králi!

(objímají se, rádcové X a Y na sebe potutelně koukají)

(králové v objetí fotí siluetu)

Král Dobromysl: Zdařilá siluetka!

Král Jindřich: Výborná!

Král Dobromysl: Kde je princ?

Král Jindřich: Ochořel.

Král Dobromysl: Vážně?

Král Jindřich: Jaké to pochyby o pravdivosti slov krále?

Král Dobromysl: Ale ne, já jenom, jestli to není vážné.

Král Jindřich: Nebojte se, já už ho vykurýruju.

(králové odchází, rádci se schází tajně u okna)

Rádce Y: Kdo tam?

Rádce X: Tady Iks.

Rádce Y: Neříkejte tady, když jste tam. Nelze zapomínat, že stojíme každý na jiné straně fronty.
Jasný?

Rádce X: Jasný.

Rádce Y: Ovšem za daných okolností nesmíme jít proti sobě, ale musíme naopak co? No! Držet spolu.

Rádce X: No jo, no jo. Držet spolu. Ale proč?

Rádce Y: Protože k svatbě nesmí dojít. Za žádnou cenu. To by byl náš konec.

Rádce X: Ještě, že princ ochořel, viďte?

Rádce Y: Neochořel, utekl!

Rádce X: Chyba.

Rádce Y: Žádná chyba. Utekl, protože ji nechce.

Rádce X: To se ovšem náš král nesmí dozvědět.

Rádce Y: Naopak! Musí!

Rádce X: Heleďte, ale ona ho asi taky nechce.

Rádce Y: Jak to víte?

Rádce X: Já nevím, já něco viděl.

Rádce Y: Co jste viděl?

Rádce X: Chodí za nějakým trhanem do hladomorny a taky mu zašívala kalhoty. … Není tam u vás
někdo? A co vám to tam tak šustí?

Rádce Y: To si mnu ruce radostí.

Rádce X: (zkusí taky mnout ruce) A jo!

(princezna přichází za princem do hladomorny a dá mu facku)

Princ: Au! Za co, princezno?

Princezna: Za to, že jedna a jedna jsou dvě.

Princ: A to je přece v pořádku, ne?

Princezna: Jedna velká lež a jedna ještě větší náhoda. Když někdo tvrdí, že princ ochořel, a náhodou
se tu objeví nějaký mladík, který se ze všeho nejvíc zajímá o to, jak vypadá princezna, dovedu si
spočítat, že…

Princ: Dobře, já se teda přiznám.

Princezna: Všechno vím, všechno znám. Poslal tě sem princ.

(princ si sedne na jeden z mučicích nástrojů)

Princ: Au!

Princezna Copak? Vždyť už to dávno nefunguje.

(princ si ze zašitých kalhot vytáhne jehlu)

Princ: Jsi rozená jasnovidka, ale švadlena z tebe asi nikdy nebude. Když tak všechno víš a znáš, tak mi
teda řekni, proč by mě sem princ asi posílal?

Princezna: Aby nekupoval zajíce v pytli a to je to, co mě nejvíc uráží. Jenže to se chytrák přepočítal. Já
nejsem zajíc!

Princ: No, to tedy ne.

Princezna: Jsem princezna. Teď jdi a vyřiď svému opatrnému pánovi, že si ho nevezmu. Ať je bez
obav. Nikdy! A dobře si mně prohlídni, ať mu můžeš říct, jak vypadám.

Princ: Spolehni se. Já tě vymaluju, jak se patří.

Princezna: No moment! Co mu řekneš?

Princ: Tak zaprvé: malinko šilháš, ale z profilu se to ztratí. Zadruhé: do nosánku nám kapánek prší,
ne? Figura, ta je celkem ucházející, konečně, šaty dělají člověka. Ovšem o pase, o tom bych radši
nemluvil, protože ten prostě neexistuje. A nohy? No tak ty naštěstí nejsou vidět…

(princezna vyhrne šaty a ukáže nohy)

Princ: Jo pardon, tak pro ty mám výraz největšího obdivu: Ó!

Princezna: Ty uličníku! Proč mu neřekneš pravdu?

Princ: Princezno, kdybych mu řekl jen z poloviny pravdu, byl by tu jako na koni, a to bych teď, když
jsem tě poznal, strašně… nerad… viděl. (poslední tři slova co slovo to polibek na ruku)

Princezna: Bolelo to moc?

Princ: Jak kde.

Princezna: To nepatřilo tobě.

Princ: Takže má jen nepatrnou naději, viď?

Princezna: Vůbec žádnou. Řekni mu, že ho nechci, i kdyby byl ze všech princů nejprincovatější a
jediný na světě.

Princ: Tak mu vraž ještě jednu. (nastaví tvář a princezna ho políbí)

Princ: Tak to ne, tohle po mně nechtěj. Tenhle vzkaz nevyřídím. Ten ti totiž musím vrátit. (vymění si
pár polibků)

Princezna: To nepatřilo jemu, rozumíš?

(líbají se)

Princ: Dost. Ani královská dcera nesmí dělat dluhy, které nemůže nikdy splatit. (políbí ji na nos)

Princ: Jedna a jedno jsou sice dvě, ale to ještě není pár. Prince nechceš a mě si vzít nemůžeš.

Princezna: Pročpak?

Princ: Nezapomínej, že s korunou, kterou vložil Bůh na tvou krásnou hlavu, vložil i povinnosti na tvá
něžná, to… bedra. Jak bys mě asi představila? „Milý tatíčku, tohohle chlápka já jsem poznala v base.
Krávu má zaparkovanou za parkem, ale jinak je éňo ňéňo.“ No tak to já chci vidět, jak nám pantáta
žehná. Kdepak, tohleto se stává jenom v dívčích románkách…. Ačkoliv, teď si vzpomínám, byla jednou
jedna, ta to dokázala. Ale to bylo jenom v pohádce…

Princezna: Znám ji?

Princ: Koho? Tu dotyčnou?

Princezna: Ne, tu pohádku.

Princ: No určitě. Celé město je potaženo černým flórem, král se trápí, neboť jeho jediná milovaná
dcera je…

Princezna: Smutná princezna! To je vono!

Princ: To je vono, ale dokázat to, víš?

Princezna: Uvidíš, jak to zvládnu. Já budu šíleně smutná princezna. Smutná jak pondělí, jak Hamlet.
Pojď!

(zamkne prince v hladomorně, políbí ho přes mříže a rázem je z veselé princezny šíleně smutná)

(„Miluju a maluju“)

Princ: Dejte mi malíři barvy všech druhů, já budu do mraků malovat duhu. Řekněte básníci, jak se
verš skládá, ona mne ona mne asi má ráda. Já nejsem ani Leonardo ani Michelangelo, paletu mám
amatérsky chudou, ale když mne paní múza políbila na čelo, rozhod jsem se skoncovati s nudou.
Samým blahem, jedním tahem srdce z lásky maluju, protože já, protože já, protože já miluju a
miluju a miluju, a miluju a miluju a miluju a maluju a miluju a maluju. Já neměl nikdy nadání, mě
nehýčkaly uměny, z kreslení jsem vždycky míval pětky. Ale dneska vlastní duší kreslím fresky na
stěny, fagule mi slouží místo štětky. Samým blahem, jedním tahem srdce z lásky maluju, protože já,
protože já, protože já miluju a miluju a maluju a miluju a maluju.

(u oběda, princezna je smutná, král Dobromysl nechápe)

Král Jindřich: Netruchlete pro prince, princezno. Až mu o vás řeknu, vyskočí z lože jako ryba. Zdráv
jako ryba, jako rrrybička.

Král Dobromysl: Jako kapr, jako kapr, jako kapr.

Kokoška: Kapr, kapr, kapr, kapr, kapr prrrr…

(dvořané se smějí)

Rádce X: (ke králi Dobromyslovi, šeptá) Důvěrná zpráva. Doneslo se nám, že princ…

Král Dobromysl: Až potom! Kššš…

Rádce Y: (ke králi Jindřichovi, šeptá) Šššššš……

(král Jindřich ho odežene a pokračuje v jídle)

(král Dobromysl při pohledu na znak království „Vždy s úsměvem“ neví co si počít se smutnou
princeznou)

Král Dobromysl: (šeptá) Kokoška! Udělej něco!

(Kokoška vezme talíř a začne si s ním s dvořany házet… když se rozbije, vezmou další, až talíř skončí u
krále Dobromysla, který ho hodí směrem k princezně – „Hop!“ – ve snaze ji rozveselit… talíř dopadne
na lžíci s omáčkou, která ušpiní princeznu a ta rozzlobeně odchází z jídelny, a když je pryč, tak udělá
chůvě z omáčky vousy a se smíchem odchází do jejích komnat)

(večer v ložnicích králů, domluva po „telefonu“)

Král Dobromysl: Haló?

Král Jindřich: Haló?

Král Dobromysl: Nespíte? To by mě mrzelo. Já nemohu usnout. Pořád myslím na toho vašeho
chlapce. Má doktora?

Král Jindřich: Tři!

Král Dobromysl: Ó… tři. A co teploty? Měřili jste ho?

Král Jindřich: Já ho změřím, jen co se objeví… eee… chci říci, uzdraví.

Král Dobromysl: Hlavně aby dlouho neležel, aby se ta naše pro něho dlouho netrápila.

Král Jindřich: no to hlavně. Dobrou noc!

Král Dobromysl: Dobrou… dobrou.

(oběma králům přijde potrubní poštou zpráva, nevěří svým očím a vychází ven na chodbu)

Král Jindřich: Strachoval jste se, aby se vaše dcera netrápila. Můžete být bez obav.
Král Dobromysl: Taky že jsem.

Král Jindřich: Dostalo se nám zpráv, že vaše princezna našeho syna nechce!

Král Dobromysl: I nám se dostalo zpráv. Váš syn neochořel. Utek. Před naší dcerou.

(vymění si zprávy a zkontrolují pravdivost svých tvrzení)

Králové (oba): To je konec! (jsou na odchodu, ale vrátí se)

Král Dobromysl: Ovšem to by znamenalo válku.

Král Jindřich: Jak to znamenalo? Znamená! (zase odchází a zase se vrací)

Král Jindřich: Válka je válka. Může skončit všelijak.

Král Dobromysl: Kdyby alespoň člověk věděl, že vyhraje.

Král Jindřich: No právě! Já bych se taky nerozmýšlel.

(oba spálí své zprávy a spálené papíry rozšlapou)

Král Dobromysl: Jindřichu!

Král Jindřich: Dobromysle! (objímají se)

(ráno nese kat snídani princi do hladomorny a vidí pomalované zdi srdíčky)

Kat: Aló, aló! To se dělá, ty šuligán? Takhle čmárat po zdi? Nedávno jsme malovali.

(u snídaně)

Král Dobromysl: Král Jindřich odjel ještě v noci. Vrátili jsme si slovo. Ze svatby sešlo, ale jinak jsme se
rozešli docela v dobrém. Dokonce si po včerejšku tykáme.

(princezna si tajně vodou udělala na tváři slzy)

Král Dobromysl: Tak už na to nemysli.

Princezna: Já na to nemyslím, tatínku. (smutně)

Král Dobromysl: A na solení je sůl a ne slzy! (naštvaně) A nevzdychej a jez! Jsi celá zelená, co je ti?

Princezna: Nic. Nic mi není, tatínku. (odchází)

Král Dobromysl: Dceruško, počkej! Dceruško, slyšíš? … Člověk by myslel, že bude ráda a zatím…
Poslyš, chůvo, to děvče se mi nějak nelíbí, co říkáš? Kdypak se zasmála naposledy?

Chůva: Už si ani nepamatuju. (s přehraným vzdychem, následně se potutelně usmívá)

Král Dobromysl: To by nám tak ještě chybělo.

Chůva: Co, Vaše královská Milosti?

Král Dobromysl: Abych já – my, král Dobromysl Veselý, nakonec měli…

Chůva: Co, Vaše královská Milosti?

Král Dobromysl: Smutnou princeznu! Taková ostuda po celém našem rodu. … Nebo… nebo myslíš, že
není smutná, co? (chůva si povzdychne) Hm… je, viď? Ach jo, toho jsem se vždycky bál. Co budeme
dělat?

Chůva: (důležitě) Vaše královská Milost může přece všechno.

Král Dobromysl: Má pravdu. Od čeho jsem král? … Kokoška! Kokoška!

(rádci loví u studny)

Rádce X: Co je? Někdo jde?

Rádce Y: Nikdo.

Rádce X: Co je ve studni?

Rádce Y: Nic. Proč?

Rádce X: Kdyby někdo přišel, musíme mluvit stejně. Co chytáme?

Rádce Y: Lelky!

Rádce X: Ty tam jsou?

Rádce Y: Svatbu jsme šťastně zažehnali, nebezpečí trvá. Musíme podniknout další co?

Rádce X: Pletichy.

Rádce Y: Fuj! Kroky ve společném zájmu.

Rádce X: To je totéž.

Rádce Y: Ale zní to líp. Musíme vymyslet něco, co by popudilo vašeho krále proti našemu králi.

Rádce X: To už jsem zkoušel kolikrát, on se nikdy dlouho nepudí.

Rádce Y: Asi jste na to nešel dost chytře.

(rádce X přemýšlí)

Rádce X: Už to mám. Víte co? Ode dneška na to musíme jít chytře.

(všimnou si klubíčka vlny, co se přikutálelo)

Rádce X: (nadšeně) Klubíčko!

(sledují, odkud se přikutálelo, vidí babku, jak plete)

Rádce X: Slyšela nás?

Rádce Y: Pšš!

(rádce Y místo klubíčka pošle zpět bombu)

Rádce Y: Hej, hej, šup! (výbuch) … Neslyšela nás.

Rádce X: Hm, hm…

(babka plete dál, jen na stromě)

(v hladomorně princ bílí stěny a hvízdá si u toho refrén „Znám jednu starou zahradu“)
Princ: Budu potřebovat trávovou.

Kat: La couleur vert…

Princ: A pompejskou červenou, ty vem dvě. A kdyby neměli, tak cinobrrumělku, jo?

Kat: Oui.

Princ: Jo a špagát! Na linkování. A pravítko, delší.

Kat: Zamykat nebudu, jsem tu toute suite (fr. hned).

Kokoška: A začneme pěkně od začátku. Chacha! Cheche! Chichi! Chacha! Cheche! Chichi! Probereme
si základní lekci. Za A – je nutno pochopiti, v čem vtip vězí. A tím se, za B, dobrati, čemu jest se smáti.
A za C, co? Následuje, co? Veselý… co? Veselý s-m-í…

Princezna: Ch. (znuděně)

Kokoška: Správně.

(následuje promítání veselohry)

Kokoška: Pozor! Začínáme! (výbuch u promítačky, lidé se smějí) Moment, ještě ne! Smích až potom.

(i princezna se pousmála pod závojem, lidé se smějí Laurelovi a Hardymu, princezna je opět smutná)

(po skončení filmu se všichni přestanou smát a s očekáváním se obrací na princeznu)

Princezna: Chacha! Chocho! Chichi!

Král Dobromysl: Tohle už je schválnost, dcero!

Princezna: Odpusť, tatínku, ale nemohu se smát, když mi není do smíchu.

Král Dobromysl: To nám mnohdy taky ne, dcero. Ale každá živnost má své povinnosti. Co by si národ
pomyslel, kdyby už ani vládce se neusmíval vstříc radostné budoucnosti. Nařizuji ti…

Princezna: Ani na rozkaz se nebudu smát každé blbině.

Král Dobromysl: Blbině? To je klasika, dcero! Klasika! Tomu se musí smát každý! … Oznamte
nejjasnější princezně naši nejvyšší vůli. Do té doby, než ji bude do smíchu, udělujeme jí přísné domácí
vězení.

(princezna trucovitě odejde)

Král Dobromysl: To platí pro všechny! (všichni se začnou smát) Nařizuji smích! (i rádci se smějí)

Král Dobromysl: Královskou znělku!

(Kokoška na gramofonu pouští znělku – hlasitý smích)

(král jde chodbami zámku k princezně a chodbami zní hlasitý smích)

(princezna se češe a jí sladkosti u sebe v komnatách)

(před princezninými komnatami král slyší mlaskání – stráže jedí princeznino jídlo)

Voják: Milost, králi, princezna zahájila hladovku. Báli jsme se, že by to Vaší královskou Milost
zarmoutilo, a tak to radši… (král si vezme kuřecí stehno a pokračuje dál)
(„Slza z tváře padá“)

Princezna: Slza z tváře padá a té já se ptám, pročpak já ač tak mladá jen zármutek mám. Proč mi
víno chutná jak hlína a blín, proč jen já jsem tak smutná a mám v duši stín. Měl by v moll hrát klavír
a vlát černý flór, v mé komnatě znít jen církevní chór. Proč mě stále studí a tísní ten chlad a proč
pláčem se budím, když mám k ránu spát, a spát... Kdo ten můj žal vyléčí, kdo má na bolest fáč?
Nikdo jiný nepředčí ten můj zoufalý pláč. Nikdo jiný nepředčí můj pláč, můj pláč, ten můj smutný
pláč. Nač jste páni učení, no nač, řekněte, nač? Když se ve smích nezmění, ten můj zoufalý pláč.
Když se ve smích nezmění můj pláč, můj pláč, ten můj smutný pláč... Ach ouvej, můj bože, můj bože
na nebesích, nás už ten smutek děsí. Já nevím, jak říkám, já se snad uvzlykám.

Král Dobromysl: Tak tohleto jsem nechtěl, dceruško. Tohleto ne. Když ti to nejde od srdce, nemusíš se
smát. To já zařídím! Od čeho jsem král?

(král odejde a princezna se překulí po posteli a rozesměje se)

(král přijde do sálu, kde se lidé stále smějí spolu s puštěným gramofonem, vezme desku a rozbije ji o
hlavu Kokoškovi, lidé se smějí)

Král Dobromysl: V celém království pod trestem pětadvaceti ran holí, se zakazuje smích! Rozchod!

(Kokoška si podrazí nohy a upadne, král se tomu od srdce zasměje)

Král Dobromysl: No, stalo se. Pojď! Jen pojď, pojď, pojď. (na kata)

Písař: Královská Milosti, podle prejudice se zákony vyhlášené vaší královskou Milostí, nevztahují na
Vaši královskou Milost osobně. Prosím. (ukazuje knihu na své hlavě)

Král Dobromysl: To by naše královská Milost brzy dokralovala. Osobně. Pojď! (na kata)

(oba rádci schovaní za obrazem se na sebe potutelně usmívají)

(„Kujme pikle“)

Rádce X: Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé.

Rádce Y: Kujme pikle, pikle kujme, snad se pikle s piklí ujme.

Oba: Budeme pikliti za královské ti ti ti.

Rádce X: Kujme pikle, kujme pikle, správná pikle lidi zvikle.

Rádce Y: Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme.

Oba: Lepšího nic není nad pořádný piklení.

(princezna tajně odchází do hladomorny)

Rádce X: Hledá vězně, však my víme a my jí to překazíme.

Rádce Y: V tom vám musím odporovat, my to budem podporovat.

Oba: Vlákáme jí do sítí a budem dále pikliti. Vlákáme jí do sítí a budem dále pikliti. Vlákáme jí do
sítí a budem dále pi-kli-ti.

(princezna přichází do hladomorny a leká se prince visícího na mučidlech od krve, začne ho líbat a
princ se probudí)
Princ: Trochu se protahuju po práci.

Princezna: A co ta krev?

Princ: To je cinobrrumělka. Pojď, pojď se podívat. (zavede ji do cely) Že to tady ale prokouklo, co?

Princezna: Moc.

Princ: Ani se mi odtaď nebude chtít.

Princezna: Kdo ví, jestli se odtud vůbec dostaneš.

Princ: Copak, něco nám vybouchlo?

Princezna: Poslechni, co udělal král v tý pohádce?

Princ: Co udělal… To přece víš, ne? Dal vyhlásit: Půl království a princeznu tomu, kdo ji rozesměje.

Princezna: Tak náš táta to udělal úplně obráceně.

Princ: (směje se) Půl princezny a celé království?

Princezna: Zakázal smích!

Princ: No nazdar! Že von to nečet?

Rádce X: (šeptá za rohem) Ypsilon! To se musí podporovat, to se musí podporovat… (prozpěvuje si)

Rádce Y: Hňupe! Vždyť je to náš princ!

Rádce X: Tenhle trhan?

Rádce Y: Jo.

(král Dobromysl a kat jsou v noci na obchůzce, zda je dodržován zákaz smíchu)

(slyší plakat malé dítě)

Král Dobromysl: To je v pořádku.

(u dalšího domu slyší manželskou hádku)

Král Dobromysl: Tady to není v pořádku, ale proti zákonu taky ne.

(z hostince U Volů se line hlasitý smích)

(Martin a hospodský Janek sedí u stolu a baví se)

Martin: (k Jankovi) Už víš, jak to bylo? No řekni, vyšlo to?

(přijde král Dobromysl a kat)

Král Dobromysl: Zdá se, že je tady veselo.

Martin: Aby nebylo v krčmě veselo! Pojďte dál a vemte místo. Já jsem Martin, Chechták mně říkají.
Copak? Náhodou jste tu správně. Tady toho krčmáře chtěli pošimrat na hrdle, že vaří patoky. (Janek
donese dva korbely piva) Schválně, co řekneš. Oni tomu nerozumějí.

Král Dobromysl: (k Jankovi) Napřed ochutnej sám.

Janek: Na zdraví pana krále! (napije se)

Martin: Na zdraví! Ať žije! Jo kluci, znáte tu poslední královskou? (Janek se zakucká)

Král Dobromysl: Já neznám žádnou.

Martin: Nepovídej. (na kata) A ty?

Kat: Já nemám na vtipy paměť. Tady tam a tady ven.

Martin: Jestlipak víte, proč má král na zámku tolika stráží? Nevíte? Protože by nám mohl být
ukradenej!

(Martin se směje, Janek odešel)

Martin: Dobrý, co?

(král Dobromysl si nasadí korunu a Martin okamžitě ztichne)

Král Dobromysl: Pětadvacet!

Martin: Za co? Kdybych věděl, co jste zač, tak jsem ani necek!

Král Dobromysl: Těch pětadvacet není za to, že děláš vtipy na krále, ale že se jim směješ. To se nesmí!

Kat: Taky dobrý, co? Hihihi.

Král Dobromysl: (vrátí se) Hahaha, slyším! To platí pro každého! Až budeš hotov, vyplatí Martin tebe!
Taky pětadvacet!

Kat: Merci!

Martin: Ty mně máš dát pětadvacet, já ti mám dát pětadvacet, tak to smažme a jsme si kvit. (mlátí
rákoskou do kožešiny a jednohlasně s katem odříkávají „Au“)

(za princem přijde do hladomorny rádce X převlečený za princeznu)

Princ: (probudí se) Princezno!

(když přijde blíž, pozná podfuk a odstrčí rádce X pryč, rádce Y prince praští obuškem po hlavě)

Rádce Y: Pojďte sem! (na rádce X) Co tam děláte? Pojďte sem, rychle! No tak!

(společně nakládají omráčeného prince do nosítek)

Martin: Já už pamatuju hodně královských výnosů, ale tenhle z nich je nej…

(přichází král Dobromysl s Jankem, Martin pokračuje v mlácení rákoskou, praští kata doopravdy)

Kat: Au! Imbecile! To přece bolí!

(král Dobromysl si čte pohádku o šíleně smutné princezně)

Král Dobromysl: To je ono! Tady je to! To se musí oslavit! Hej, krčmáři, vyval sudy!

Všichni zpívají: Vyvalte sudy, vyvalte sudy piva…

(kukačky odbíjí 6 hodin ráno)

Král Dobromysl: Šest! Trochu jsme to přetáhli. Ale nasmáli jsme se, až mě všechno bolí.

Martin: Jo, pane král, smích je prevít.

Král Dobromysl: Už dlouho jsem se tak nepobavil.

Martin: Ale až potom, co jsi zrušil ten zákaz smíchu.

Král Dobromysl: Já vím! Vy si myslíte, že si nic nepamatuju. … Kam se šlo potom?

Martin: Nikam. Kam by se šlo? Potom jsi přece poslal tuhle Káťu pro heroldy a nechals to vytroubit.
To už taky nevíš?

Král Dobromysl: (naštvaně) Jakýpak taky?!? Já vím náhodou všecko.

(král se pustí do škvarek)

Král Dobromysl: Hmm… To je dobrý. Copak to jíme?

Martin: Škvarky. (taky si pár vezme)

Král Dobromysl: Hmm, tak to jsou škvarky! A pročpak to nikdy nepřijde na královskou tabuli? To je
samej bažant a ala bažant a… … A co lidi, když se to dalo vytroubit?

Martin: Koukni se z okna, co to provedlo s národem.

(král venku vidí frontu lidí, čekajících na to, až rozesmějí princeznu)

Král Dobromysl: Propánakrále! Co jsem to dal vlastně vytroubit?

Martin: Půl království a ruku princezny tomu, kdo ji rozesměje. To tě přece napadlo, když jsi četl ty
pohádky, co jsi našel na klozetě. Proč myslíš, že jsem tady asi já?

Král Dobromysl: No ne!

Martin: Ale jo!

Král Dobromysl: Ty že by jsi jako princeznu…

Martin: No rozesmál, samo sebou. Přece ze mě bude zeťák, jak když vyšije.

(král Dobromysl dá Martinovi do ruky vařečku a na hlavu korunu)

Král Dobromysl: Projdi se trochu. (Martin se promenáduje, kat se směje) To je strašný! Něco
takovýho jsem přece nemohl dát vytroubit se zdravým rozumem. Anebo tam chyběly listy. Hoši, jak je
to doslova v těch pohádkách? No každý dítě to zná…

Kat: Půl království a ruku princezny, když jo. A když ne, tak… (usekne kus papriky)

Král Dobromysl: Správně! Tak je to.

Martin: Ale nedalo se vytroubit.

Král Dobromysl: Tak se dá. (ke katovi) Zařiď to! Dej to vytroubit!

Kat: Hned, jen co si dooberu tu kostičku.

Král Dobromysl: Jen si posluž, pan král počká, až si doobereš kostičku.

Kat: Oui…

Král Dobromysl: (naštvaně) A dej mi taky kousek!

Kat: Oui!
Král Dobromysl: (naštvaně) A libovej!

Kat: Oui!

Král Dobromysl: A dej to vytroubit!

Kat: Oui!

(princezna hledá v hladomorně prince)

(kejklíři a baviči si trénují proslovy, kterými chtějí princeznu rozesmát)

(chůva se směje z okna kejklířům)

Chůva: (k princezně) Přede mnou si na smutnou hrát nemusíš.

Princezna: Když já jsem. Zmizel. V žaláři není a dole taky ne.

Chůva: Sama sis tím vinna. A teď se ti ještě může stát, že tě některý z těch komediantů rozesměje a
co potom? Budeš si ho muset vzít.

Princezna: To radši skočím z okna!

Chůva: To radši neskákej! To radši uděláme něco, aby tě ten smích přešel.

(rádcové koukají z oken paláce)

Rádce Y: Ať je to jak chce, zatím je u ledu.

Rádce X: Kdo?

Rádce Y: Princ.

Rádce X: On se šel klouzat.

Rádce Y: Když říkám u ledu, tak myslím támhle. V nosítkách.

Rádce X: Neměli jsme ho vynést ze zámku hned v noci?

Rádce Y: Jakpak, když byla brána zavřená? Nedá se nic dělat, musíme počkat, až se ta chátra rozejde a
potom ho odstraníme.

Rádce X: A nač se s ním máme pořád dřít, když ona ho nechce?

Rádce Y: Tak podle vás ona chodila za princem do vězení jen proto, že ho nechtěla?

Rádce X: Nechodila za princem, chodila za tím druhým.

Rádce Y: Za jakým druhým? Je jenom jeden!

Rádce X: Dva! Ten trhan a princ. Trhana miluje, prince nechce.

Rádce Y: Trhan a princ je jeden!

Rádce X: Dva! Vždyť mu řekla, že si prince nikdy nevezme.

Rádce Y: Komu?

Rádce X: No trhanovi. Proto dělá smutnou princeznu, aby si mohla vzít…

Rádce Y: Koho?
Rádce X: No koho? Prince ne, na toho má vztek. (kroutí hlavou) Já nevím, jak někdo nemůže tak
jednoduchou věc pochopit.

Rádce Y: A honem pro něj!

(baviči nesou nosítka)

Bavič 1 (Jedlička): Račte dovolit!

Bavič 2 (Effa): Místo! Nosítka pro princeznu!

Bavič 1: Z cesty!

(když se otevře brána, vejdou i s nosítky dovnitř a všechny předběhnou)

(rádci hledají marně nosítka)

Bavič 2: To by člověk nevěřil, jak se ten prevít pronese.

Bavič 1: A to jsme šli s prázdnem.

Bavič 2: No hlavně že jsme tady. A čí to byl nápad?

Bavič 1: Váš, váš. Ale neříkejte hop, ještě nejsme u princezny.

Bavič 2: Nebýt těch nosítek, tvrdli jsme tady ve frontě a princezna se na nás nedostala.

Bavič 1: A takhle jsme první!

Bavič 2: O to právě jde, pane kolego, kdo jde první? První jdu já, pak jdou nosítka, potom dlouho nic a
teprve vy. Kuku!

(chůva strouhá křen a brečí)

Tajemník: Všem na vědomost!

Bavič 1: Počkejte, něco hlásají!

Tajemník: Vyslechněte dovětek k výnosu našeho nejmilostivějšího krále. Kdo se přihlásí, avšak naši
princeznu nerozesměje, bude o hlavu kratší.

Bavič 1: Slyšel jsem. Nezevluju! Nosítka a rychle pryč!

Kokoška: Kdo je první? A kdo je da…da…da…další?

(baviči se schovají do nosítek)

Kokoška: Už jste se do…do…dohodli? Tak kdo bude da..da…da… Co blbnu? … Další! Slyšíte?

Princ: (v nosítkách k bavičům) Pánové nemáte nic proti tomu, kdyý půjdu první já?

Bavič 1: Ježíši! S radostí! Jen račte. Pojďte. (vylezou ven z nosítek)

Princ: A nebude vám vadit, když princeznu rozesměju?

Bavič 2: No proč by nám to vadilo, dětino? Nám spíš vadí, že na to nevypadáte.

(Kokoška prince přivádí před princeznu)

Písař: Podmínky jsou ti, doufám, známy, mladý muži. Dříve, než se pokusíš princeznu rozesmát, řekni,
kdo jsi – jméno, stav, bydliště… No!

Princ: Princezna mě dobře zná.

Rádce Y: (vyjde z davu) Můj princi!

(všichni jsou překvapeni)

Rádce Y: Královská Milosti, mám tu čest vám představit… princ Václav, jediný syn krále Jinřicha
Spravedlivého.

Král Dobromysl: Pojď sem, ty můj Smolíčku Pacholíčku! Tys nám ale nadělal starostí. Kdepak jsi se
toulal? Kokoška! Kokoška! Posly pošli, posly pošli… no vidíš, to už mám po tobě! Pošli posly… Počkej,
dyť nevíš kam! Pošli posly…

Kokoška: Krá…krá…krá…

Král Dobromysl: Nekrákej! Ke králi Jindřichovi. Počkej, nevíš co! Drahý Jindřichu Spravedlivý, stop. Syn
se našel, stop. Vydej se neprodleně na cestu, stop. Nebo ne, to by bylo moc drahý. Všecko to škrtni.

Kokoška: Ja…ja…já si nic ne…ne…nepíšu.

Král Dobromysl: Tak to zapomeň. Zkrátka aby přijel, stop. Jakýpak copak, ne? Na co čekáš?

Kokoška: Říkal jste ssstop, tak ja…ja…jakýpak copak…

Král Dobromysl: Jdeš už?!? … Děti moje zlatý, to má radost! Jak se to tváříš? Nekoukej jako vdova,
když jsi nevěsta. Dej mu pusu a zasměj se. (písař něco šeptá králi Dobromyslovi) Co? Jak? Jak to?
Ovšem, samozřejmě, jinak bychom museli tuhle prince dát… Teď se musíš zasmát. To je vážná věc.

Princezna: Ráda, tatínku. Jen co mě rozesměje. Prosím, princi.

Princ: To se nedá nutit. Když jsem tě nerozesmál, aspoň jsem tě rozplakal.

Princezna: Snad si nemyslíš, že brečím pro tebe? To bys mě rozesmál. (strhne si korále z krku a ty se
rozsypou po podlaze)

Princ: Chopte se mě, pochopové! (vykročí a uklouzne po korálech, všichni i princezna se smějí)

Kokoška: Hotovo. Da…da…da…další!

Princezna: Ničevo! Dost té komedie, tatínku.

Kokoška: Ko..ko…konec soutěže.

Bavič 1: Jak to?

Bavič 2: Zase nějaká protekce.

Bavič 1: Amatér a vyžere nám princeznu.

Bavič 2: Snad jste to nechtěl vyhrát vy?

Bavič 1: Vždyť vidíte, že je nádvoří prázdné.

Bavič 2: Odešli.

Bavič 1: Zabalili, prchli, když viděli, že jsem tady já. (odchází, zastaví je vojáci) Vždyť je konec?
Voják: Nosítka! Kdo to bude za vás tahat?

Bavič 1: Ano, prosím.

Bavič 2: Prosím, ano.

(vezmou nosítka a odnesou je na nádvoří a prchají)

Rádce Y: Tady orel! Tady orel! Slyšíte? Od tohoto okamžiku stojíme opět každý na jiné straně fronty.
Jasné? Přepínám.

Rádce X: Jasné, rozumím, přepínám.

Rádce Y: Končím. Míru…

Rádce X: Zdar!

Rádce Y: Ne zdar! Zmar! Zmar! Zmar!

(princezna jde v noci za princem do hladomorny, ten ji praští botou po hlavě v domnění, že je to opět
rádce X)

Princ: Lotře! Ježíš, odpusť. To nepatřilo tobě. Bolelo to moc?

Princezna: Seber si saky paky, ať už tě tady nevidím.

Princ: Ale! To vypadá na vyhazov. A co, popravička se nekoná? Pokud se pamatuju, tak jsem svou
mladou nerozvážnou hlavu prohrál.

Princezna: Rozesmáls mě, ani o tom nevíš.

Princ: To ovšem podstatně mění situaci. V tom případě jsem vyhrál půl království a celou princeznu.

Princezna: Okamžitě mě pusť!

Princ: E-e.

Princezna: Nemysli si, že ti někdy odpustím! Takhle mě vodit za nos! Já káča mu dělám smutnou
princeznu a pán se při tom královsky baví, jak ho miluju. Jak já tě nenávidím!

Princ: Heleno, počkej! Miláčku… … Helenko?

Princezna: Co, ty moje princátko? (už zamilovaně)

Princ: Teď jsi má, jediná.

Princezna: To se neví.

Princ: To se ví.

Princezna: Neví.

Princ: Ví.

Princezna: Neví.

(„Já už to vím…“)

Princezna: Já už to vím, já vím, vím už, co to všechno znamená, už to vím, já vím, proč jsem
veselá a blažená.
Oba: Ááá...

Princ: Já už to vím, já vím, vím už co je láska jako trám. Už to vím, já vím, vím už jak je dobře že tě
mám.

Oba: Ááá... Pro nás modré z nebe padá, všechno se dnes může stát.

Princezna: Mně se líbí mít tě ráda.

Princ: Mně se líbí mít tě rád.

Oba: Já už to vím, já vím, vím už, co je láska jako trám, už to vím, já vím, vím už, jak je dobře že tě
mám. Ááá...

(zamknou se v hladomorně a klíč hodí do studny)

Král Dobromysl: Pojď, pojď, pojď.

Král Dobromysl: Jak se dá uprchnout ze žaláře?

Kat: Těžko.

Král Dobromysl: Při troše dobré vůle jde všecko. Co podhrabat se?

Kat: Sedmimetrovou zeď? Na skále? Čet jsi někdy Monte Christo?

Král Dobromysl: Nebo vypáčit mříže…

Kat: Je vidět, že jsi nikdy nebyl v kriminále…

Král Dobromysl: A co kdyby někdo podplatil žalářníka?

Kat: (rozhlédne se kolem sebe) N‘existe pas!

Král Dobromysl: Pourquoi?

Kat: Co? Přijdu o místo.

Král Dobromysl: Jak jsi to s touhle inteligencí mohl dotáhnout na kata? Chápeš vůbec, do jaké
šlamastyky jsem se dostal?

Kat: No to nevím.

Král Dobromysl: Aha. … Mohu já zrušit své královské slovo? Nemohu. Mohu já poslat na popraviště
jediného syna krále Jindřicha?

Kat: No proč ne?

Král Dobromysl: Nemohu, to prostě nejde. Já nemohu vůbec nic. A ty přitom máš klíč od té zamotané
situace.

Kat: Já?

Král Dobromysl: Hm hm…

(ukáže na klíče, které kat drží v rukou)

Kat: Ah, oui, c‘est ca! Tak ty myslíš…?

Král Dobromysl: Já nemyslím vůbec nic. Ty musíš myslet. Já nesmím ani pomyslet na to, co ty myslíš…
Kat: Olala, je comprends! (odchází)

(vojenské fanfáry)

Voják: Do zbraně! Do zbraně!

(přichází král Jindřich)

Král Dobromysl: Jindro! Jindřichu! Králi!

Rádce Y: (shodí rádcovské roucho a je z něj generál) Uvrhli jste do žaláře našeho následníka s
úmyslem věrolomně ho připravit o hlavu! Za trest a v odvetu srovnáme vaše království se zemí! (hodí
rukavici z brnění před krále Dobromysla)

(rádce X shodí rádcovské roucho a je z něj generál)

Rádce X: Jménem krále Dobromysla boj přijímáme. Do úplného rozhodnutí, do posledního muže! Do
zbraně! Do zbraně!

Vojáci: Do zbraně! Pochodem vchod!

Král Dobromysl: Zadrž, Jindřichu! Neukvapuj se, -me se. Dal jsem uvěznit prince, ale zároveň jsem dal
pokyn, aby mu byl umožněn útěk. Musí tady být každým okamžikem.

Král Jindřich: Budiž, sečkejme tedy. Ale jen do času. Než se hodiny jedenkrát přesypou.

(v hladomorně princezna spí na klíně princi)

Princ: Teď se lísáš, viď? A klidně bys mi dala setnout hlavu.

Princezna: Pochop, to jen kvůli lidem. U nás jsou zakázaný turnaje. Zakázaný…

Princ: A proč?

Princezna: Každou chvíli si při tom někdo zlomil nohu nebo vypíchl oko. Táta nemůže vidět krev.

Princ: Páni, a do týhle rodiny já se mám přiženit. Tatíček nemůže vidět krev, tak pořádá popravy.

Princezna: Pořádá, ale nekoná. Udělujeme každému milost.

Kat: (odemkne) Všechno ven, tady se všechno bude dělat bílý!

Princ: Pšt! Vypadni! Vypadni!

Kat: Ty vypadni ven! … U nás v cizině vězeň pryč, pryč a ty pořád tady! Je ne comprends pas! Jak
může někdo dělat s takovou intelligence prince? … Oui, oui, je compris…

(princ zavírá mříž)

Princezna: Véno!

Princ: Ano, miláčku?

Princezna: Kdo se nám to tady pořád courá? Zamkni.

Princ: Vidíš, to je nápad. Ani ve vězení člověk nemá chvilku pro sebe.

(princ zamkne, uvnitř cely je s ním a princeznou i kat, princ klíče hodí do studny)

Kat: Pardon. (otočí se k nim zády a na hlavu si dá kýbl)

(v hale)

Král Dobromysl: Co tam tak dlouho dělá? Skoč do hladomorny! (ke Kokoškovi) Nebo ne, počkej!
Jindřichu! Pojď, přesvědč se sám! Prosím tě!

Král Jindřich: Pojďme tedy! (králové a Kokoška odchází do hladomorny)

Král Dobromysl: Na co si to tady hraješ, darebáku? (ke katovi)

Král Jindřich: Co vy tady?

Král Dobromysl: Dcero!

Oba: My se máme rádi, tatínku!

Král Dobromysl: (ke katovi) Otevři!

Kat: Nemůžu, nemám klíšé!

Král Dobromysl: Kokoška! Můj klíč! Je pod polštářem nahoře v mé ložnici.

(v hale)

Rádce X: Co když to stihnou?

Rádce Y: Neexistuje. (usype písek z přesýpacích hodin)

(v cele)

Král Jindřich: Tohle do nejdelší smrti nepochopím. On před ní uteče, já se mohu zbláznit starostí, kde
je, a pak ho najdu s ní v hladomorně.

Král Dobromysl: A to ještě nic není proti logice mé dcery. Nejdřív odmítá toho, koho jí dáváme.
Potom dělá smutnou princeznu, aby si mohla vzít toho, koho ona chtěla. A když ho může mít, tak ho
zase nechce, protože to vlastně není ten, koho ona chtěla. A chce toho, koho nechtěla ani vidět.

Král Jindřich: Co budete dělat, když si teď postavíme hlavu my a řekneme ne?

Král Dobromysl: Aha! A teď jste s rozumem v koncích! Hm? Tak co byste dělali?

Princezna: Chceš to vědět? Vážně?

(zamkne celu a klíč hodí do studny)

Král Dobromysl: Nejsou ti dva blázni?

Král Jindřich: No prosím, my máme čas.

Král Dobromysl: To je ta dnešní mládež.

Král Jindřich: Za krejcar rozumu to nemá.

Král Dobromysl: Žádná odpovědnost.

Král Jindřich: Všechno berou na lehkou váhu.

Král Dobromysl: Málem kvůli nim vypukla válka.

Král Jindřich: Ultimatum!

Král Dobromysl: Kokoška!

Kokoška: Zde!

Král Dobromysl: Propánakrále, on je tady taky.

Král Jindřich: Jak se dostaneme ven?

Kat: Těžko.

Chůva: Princezno! Jsi tu? Jé!

Král Dobromysl: Přiveď kováře, nemůžeme se dostat ven!

Chůva: Nebylo by…

Král Dobromysl: Neskákej mi do řeči!

Chůva: … lepší odemknout?

Král Dobromysl: Tohle je typicky ženská logika. Jak, když nemáme klíč?

Chůva: No proč to neřeknete hned? (vezme pírko a odemkne)

(rádci odpočítávají)

Rádce X: Kvin.

Rádce Y: Kvar.

Rádce X: Tri.

Rádce Y: Du.

Rádce X: Unu.

Rádce Y: Nulo!

Král Dobromysl: Válka…

Král Jindřich: Vypukla.

Princ: Tak ji zastavte, dejte odtroubit konec.

Král Dobromysl: Nelze, chlapče.

Král Jindřich: Rozpoutanou válku nelze zastavit.

Princezna: To nemůže být pravda. Udělejte něco, zakročte!

Princ: Vydejte rozkazy! Jste králové!

Král Dobromysl: Na to už je pozdě.

Král Jindřich: Teď už rozkazují generálové.

(ve stanu generála X)

Rádce X: Levé křídlo, pěchota. Pět tisíc mužů – obětujeme. Naše jízda obloukem napadne nepřítele z
týlu a… zničí ho! … Jasné?
Vojáci: Jasné!

(ve stanu generála Y)

Rádce Y: Generál Iks zná jediný taktický manévr. Obětovat levé křídlo. Co uděláme my, pánové?

Voják: Obětujeme pravé křídlo!

Rádce Y: Omyl, pánové. My obětujeme obě křídla.

(zuří válka)

Domobrana krále Dobromysla: Stůj!

Domobrana krále Jindřicha: Ti vaši kanonýři střílejí jako pominutý!

Domobrana krále Dobromysla: A ti vaši nejsou jak pominutý? Co bys rád?

Domobrana krále Jindřicha: Trochu ohně, zvlhnul mi troud. My tam ležíme v takovým marastu! Hele!

Domobrana krále Dobromysla: Vašku! Co tu děláš, uličníku? Ve válce!

Vašek: Maminka ti vzkazuje, že se doma sami bojíme a máš přijít hned, ale hned domů! (domobranec
krále Jindřicha ho pohladí po hlavě) Tati, kdo je ten pán?

Domobrana krále Dobromysla: Toho se neboj, to je nepřítel.

Domobrana krále Jindřicha: Stůj nebo střelím!

Vašek: Jé, naše princezna!

Domobrana krále Jindřicha: Náš princ!

Princ: Mládenci, potřebujeme píchnout.

(princ a princezna se vkrádají do stanu spícího generála Y, spolu s domobranou ho omráčí a svážou do
prostěradla a odnesou)

(princezna hraje náměsíčnou ve stanu generála X, princ mu přetáhne kabát k loktům a tím ho
znehybní, následně ho omotají mucholapkami)

(další den na zámku)

Kokoška: Chtěli boj, m...m...mají ho mít! Do ú...úplnýho r...rozhodnutí! Ring volný!

(generálové bojují v bahně, lidé se jim smějí)

(v rybníce)

Rádce X: Co si počnem? Co budeme dělat?

Rádce Y: Já bych věděl. Tlumočníky. Já u vás, vy u nás.

Rádce X: A co řeči?

Rádce Y: Nejsou zapotřebí. U vás se mluví stejně jako u nás. Ale nikomu ani muk! Lidi na to ještě
nepřišli.

Rádce X: Nikomu ani muk!

(slavnostní svatební fanfáry)

Dvořané: Na zdraví!

Princezna: Když já si ho nemůžu vzít!

Král Dobromysl: Proč?

Princezna: Dyť je menší než já!

Král Jindřich: Narovnej se! (k princi)

Princezna: (ukazuje rozdíl ve výšce, když k sobě stojí zády) O takovýhle kus!

Princ: Přeháníš!

Král Dobromysl: A to jsi nevěděla dřív?

Princezna: Když on chvíli nepostojí.

Král Dobromysl: Zkrátka, vezmeš si ho, ať je jaký chce, a basta!

Král Jindřich: Podívej se na tatínka.

Princezna: A nevemu a nevemu!

Král Dobromysl: Kokoška! Korunu!

Kokoška: Na..na hlavě.

Král Dobromysl: Tu ne, korunovační!

Král Jindřich: (k princi) Proč si nevezmeš podpatky?

Princ: Ale tati!

(král Dobromysl nasadí princi korunovační korunu)

Král Dobromysl: Teď je akorát.

(„Znám jednu krásnou princeznu“)

Princ: Znám jednu krásnou princeznu...

Princezna: Já prince, co se hádá…

Princ: Já štěstí u ní naleznu

Princezna: A já ho chci mít ráda

Oba: Znám starý park, ten s ozvěnou, kde vládne mír a klid. Kdo nemá revma v kolenou, ten s námi
může jít.

Všichni: Náná..........

Kokoška: Moment! Moment! Moment! Ko..ko...konec!

Hlavní postavy:

Princ

Princezna

Král Dobromysl

Král Jindřich

Rádce X

Rádce Y

Chůva

Kokoška

Kat

Menší role:

Martin

Janek

vojáci

domobranci

Vašek

Písař

mluvčí

bavič 1

bavič 2