Karkulka: ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA

Obsazení verze č. 1 verze č. 2

Princ Láďa Souček Lenka Kubátová / Adéla Jiřincová

Princezna Karolína Bóriková Veronika Kaasová / Kristýna Nováková

Král Dobromysl Kristýna Mošnová Kristýna Mošnová

Král Jindřich Šárka Jindřichová Šárka Jindřichová

Rádce X Zbyněk Pražák Kristýna Nováková / Veronika Kaasová

Rádce Y Emil Průša Adéla Jiřincová / Lenka Kubátová

Chůva Evička Šrédlová Pája Kubátová / Majda Huclová

Kokoška Majda Huclová / Pája Kubátová Majda Huclová / Pája Kubátová

Kat Adam Jindřich Adam Jindřich

Kráva Pája Kubátová, Majda Huclová Pája Kubátová, Majda Huclová

Tajemník, záskoky Pepa Štaif Pepa Štaif

OBRAZ 1
(předehra – Znám jednu starou zahradu)

(příjezd prince s králem a doprovodem)

(princ se snaží utéct z kočáru)

Král Jindřich: Vidím, i když spím.

Princ: Tati, ještě je čas se vrátit…

Král Jindřich: Vezmi laskavě na vědomí, že v tvých letech jsem už byl dávno ženatý.

Princ: Copak ty…

Král Jindřich: Měl jsem za sebou tři bitvy…

Princ: Všechny tři jsi samozřejmě vyhrál, já vím, já vím…

Král Jindřich: To netvrdím. Vyhrál jsem pouze dvě. Ta třetí byla nerozhodně. Právě ta nešťastná
plichta.

Princ: Křížek?

Král Jindřich: Křížek? Kříž, milý synu, kříž. Musel jsem uzavřít příměří s králem Dobromyslem a slíbit
mu…

Princ: … že až dospěje jediná dcera krále Dobromysla, vezme si ji jediný syn krále Jindřicha za
manželku, aby se obě království spojila a tím už nikdy nebyl důvod k válce.

Král Jindřich: Dost! Tady není místo k žertování.

Princ: Mně taky není do legrace, tati, já jsem ji v životě neviděl.

Král Jindřich: V životě jsi taky nebyl ženat.

Princ: No ještě to tak. Co když je nějaká, to…

Král Jindřich: Ať je jaká chce, vezmeš si ji stejně, poněvadž jsem dal své slovo.

Princ: A slovo dělá muže.

Král Jindřich: Královské slovo dělá…

Princ: Co?

Král Jindřich: No co, co?

Princ: No co například? Řekni.

Král Jindřich: Korunu vložil Bůh na naši hlavu…

Princ: Ale tati, ty mluvíš jako z dějepisu. Zkus to trochu jinak. Vážně.

Král Jindřich: Tak kuš!

(přijíždí ke hranicím království)

Princ: Tati?

Král Jindřich: Už jsem řekl!

Princ: No prosím, já jenom…

Král Jindřich: No…

(princ králi šeptá do ucha)

Král Jindřich: No když je tomu tak, no… Prrr! … Počkat! Žádné podfuky. Ypsilon, jdi s ním!

(princ odchází do křoví)

Princ: Huš! Jedeš! Huš! (na krávu)

(kráva s princem utíká pryč z jednoho portálu do druhého, před kočárem, princ jde před krávou
směrem k publiku)

Král Jindřich: Tady má přednost kdejaká kráva…

Král Jindřich: Jedeme! Je-de-me! Tak dělej něco!

(rádce Y hledá prince v křoví)

Král Jindřich: No tak co je?

(křoví je prázdné)

Král Jindřich: Hledat! Najít! Přivést!

(fanfáry – příjezd vojáků krále Dobromysla)

Rádce X: Jménem krále Dobromysla vítáme Tě v našem království! Králi Jindřichu, přijmi náš
doprovod.
Král Jindřich: Bude nám potěšením, ale jak vidíte, bohužel máme polední pauzu. Vydáme se na cestu
hned, jakmile se k nám připojí můj syn, tedy princ. Trochu se omeškal…

Rádce Y: Ze zdravotních důvodů.

Král Jindřich: Ano.

Rádce X: Máme pro vás program slavnosti. Prvním bodem bude poprava!

OBRAZ 2
(princ přichází s krávou k bráně do zámecké zahrady)

Princ: Počkej! Stůj! Krávo!

(přichází princezna s vědrem vody, dá napít krávě, rozesměje se, když si všimne prince)

Princ: Ha, ha, ha.

Princ: To se dělá? Smát se ušlým pocestným? Má žízeň, no. To je toho. Náhodou je to starší typ
(poplácá krávu), ale na tu spotřebu podává ještě výkony. Kam se jde? Kam se jde?

Princezna: Ven.

Princ: Škoda, já dovnitř. (kráva se rozejde) Jéé, stůj!

Princezna: Tudy ale ne!

(princ nakoukne do svázaného šátku s jablky, který má princezna v ruce)

Princ: Podívej, já jako nevím, že chodíš panu králi na nezralý jablka a ty jako nevíš, že jsem mu vnikl
do zahrady, jo? Tak pusť.

Princezna: Ne! (pleskne ho přes ruku)

Princ: Au! … Au, au, au…

Princezna: Ukaž, to jsem nechtěla. (podívá se mu opatrně na ruku)

Princ: Au, au. (oběhne princeznu a pronikne do zahrady)

Princezna: Ty simulante, tam nesmíš! To se řekne! (běží za princem)

(princezna běží na loďku na rybníku v zahradě)

(princ k ní na loďku přiskočí a vyplouvají)

(„Znám jednu starou zahradu“)

Princ: Znám jednu starou zahradu, kde hedvábná je tráva. Má vrátka na pět západu a mně se o ní
zdává. Tam žije krásná princezna, má opálenou pleť, jen já vím, jak je líbezná… Tak neblázni a seď!

Princ: Na na nanananáááá…

Princezna: Na na nanananáááá…

Oba: Na na nanananáááá…
Princ: V té zahradě je náhodou i studna s černou mříží, a stará vrba nad vodou, co v hladině se
shlíží. Ten rybník s loďkou dřevěnou tu čeká na nás dva. Tak pojď a hraj si s ozvěnou a zpívej to, co
já.

Princ: Na na nanananáááá…

Princezna: Na na nanananáááá…

Oba: Na na nanananáááá…

Princezna: Jestli mi okamžitě neřekneš, kdo jsi, tak tě vyklopím!

Princ: Kde má okna vaše princezna?

Princezna: (naštvaně) Támhle! (ukáže rukou)

(princ hledí do oken zámku)

Princ: Hihi.

(princ se snaží nahlédnout do oken princezny)

Princ: Neradit! Všechno vím, všechno znám! (frajírkovsky, spadne do vody, odtrhne záplatu)

(princezna se mu začne smát)

(když se princ nevynoří, přestane se smát a volá o pomoc)

Princezna: Pomóc!

(přibíhá kat)

Princezna: Honem, rychle! Topí se!

(princ se vynoří z rybníka)

Princ: Ty ses o mě bála?

Princezna: To určitě. Koho mají oběsit, ten se hned tak neutopí.

Kat: Co pohledáváš v královské zahradě? (odvádí ho do vězení)

Princ: Nesahat, jdu sám.

Princezna: Hahaha.

Princ: No to je náramná legrace! Přivést člověka do maléru a pak se tomu smát.

Princezna: (všimne si princových roztržených kalhot) Jůůů….

(princezna se směje)

OBRAZ 3
(na zámku – poprava)

(fanfáry – všichni nástup)

Tajemník: Jeho královská Milost – Dobromysl, řečený Veselý!

Sbor: (skanduje) Ať žije král! Ať žije král! Ať žije král! …

Tajemník: Není známo, proč se zdrželi, králi.

Král Dobromysl: Ještě počkáme.

(sbor píská, stěžuje si)

Král Dobromysl: To už nestihnou. Musíme začít, stejně už máme hodinu zpoždění.

(bubnuje se na popravu)

Tajemník: My, Dobromysl, řečený Veselý, plníce zákony královské, jsme nuceni každého, kdo pivo
z přísad náležitých a poctivých, kteréžto chmel a slad jsou, nevaří, alébrž z lebedy a pelyňku odporný
lektvar připravuje a za poctivý mok vydává, každého takového šibala na hrdle ztrestati dáti.

Sbor: Kokoška! Ať mluví Kokoška! My chceme Kokošku!

(Kokoška se naparuje)

Král Dobromysl: Dál bude číst nejvyšší královský obveselovatel Kokoška z Kokořína.

Sbor: Kokoška! Kokoška!

(Kokoška jde a zakopne, dav se směje, král také)

Kokoška: A p…proto se ho...hostinský J…Janek k…katu vydává.

(schyluje se k popravě, bubny bubnují, kat přivede odsouzence s pytlem na hlavě)

Kokoška: Ještě m…m…moment! Ještě m…m…moment! U…u…u pří…příležitosti za…zasnoubení

na…naší p…princezny se o…odsouzenci u…uděluje mi...mi…mi…milost.

Sbor: Ať žije král! Sláva!

OBRAZ 4 – dvě scény a forbína

(zatažená opona – mezihra Miluju a maluju – kočár pryč)

(do vězení přichází princezna a odemyká celu)

Princezna: Kalhoty!

(princ se stydí, přichází tajně rádce X)

Princezna: Tak bude to? … Proč jsi chtěl vědět, kde má okna princezna?

(princ se schovává)

Princezna: Vylez ven, víš, jaká je tam hloubka? … Tak proč jsi chtěl vědět, kde má okna princezna?

Princ: No asi abych se podíval, jak vypadá, ne?

Princezna: Vždyť jsi o ní zpíval.

Princ: Ta písnička patřila tobě.

Princezna: Kdo vlastně jsi?

Princ: Teď momentálně vězeň. A ty?

Princezna: Můžeš třikrát hádat.

Princ: Není náhodou pan otec žalářník?

Princezna: Přihořívá. (zašívá kalhoty)

Princ: Náhodou vrchní žalářník?

Princezna: Nejvyšší žalářník.

(změna stran) (chůva chystá princezně slavnostní šaty, přichází Kokoška)

Kokoška: Kde je princezna?

Chůva: Někde venku.

Kokoška: A kdy se ráčí navrátit? … Já s tím taky praštím! Ať si dělá ceremoniáře, kdo chce. Od rána nic
neklape. V 10:00 příjezd královské Milosti a následníka trůnu. Pomalu bude dvanáct a Jindřich a princ
nikde. Teď už nám hoří i slavnostní hostina. Já mám pronést zásnubní projev. Ještě jsem to ani nečetl
a mám to… A mám to umět koktat. „Krá…krá…lovská vý…vý…“ Už to člověku leze z krku. Pořád sebou
mlátit o zem. Jak se tomu může náš pan král pořád smát, to nevím, to nevím, to nevím…

Chůva: Ale víš, ale víš, ale víš.

(změna stran) (fanfáry, příjezd krále Jindřicha)

Princezna: Už jsou tady. (utíká pryč z vězení nalevo)

Princ: Sss… kalhoty! (princezna hází princi kalhoty)

(rádce X sleduje princeznu)

(na forbíně)

(na forbínu přichází král Dobromysl)

Král Dobromysl: Princezna! Princezna! Kde je princezna? Kokoška!

Kokoška: Ne…ne…ne…

Král Dobromysl: Nevíš? Kde je? Kam šla?

Kokoška: Ne…ne…ne…

Král Dobromysl: Tak mluv, k čertu, a nekoktej!

Kokoška: Nevím.

Rádce X: Vaše Veličenstvo, šla se převléknout.

Král Dobromysl: (chválí ho) Jediný člověk, který tady něco ví.

(princezna se ve svých komnatách převléká, princ se vyplížil z vězení a sleduje princeznu zpoza
toaletky na středu)

Princezna: Chůvo, zapnout!

Chůva: Už, už! (zapne šaty)

(princ se lekne a utíká pryč)

OBRAZ 5
(králové přichází do vstupní síně za doprovodu fanfár – jeden zleva, druhý zprava)

Král Dobromysl: Králi!

Král Jindřich: Králi!

Král Dobromysl: Kde je princ?

Král Jindřich: Ochořel.

Král Dobromysl: Vážně?

Král Jindřich: Nevěříte?

Král Dobromysl: Ale ne, já jenom, jestli to není vážné.

Král Jindřich: Nebojte se, já už ho vykurýruju.

(králové odchází opačnými směry, rádci přichází zezadu na střed a rozejdou se k telefonům do stran)

Rádce Y: Kdo tam?

Rádce X: Tady Iks.

Rádce Y: Neříkejte tady, když jste tam. Nelze zapomínat, že stojíme každý na jiné straně fronty.
Jasný?

Rádce X: Jasný.

Rádce Y: Ovšem za daných okolností nesmíme jít proti sobě, ale musíme naopak co? No! Držet spolu.

Rádce X: No jo, no jo. Držet spolu. Ale proč?

Rádce Y: Protože k svatbě nesmí dojít. Za žádnou cenu. To by byl náš konec.

Rádce X: Ještě, že princ ochořel, viďte?

Rádce Y: Neochořel, utek!

Rádce X: Chyba.

Rádce Y: Žádná chyba. Utek, protože ji nechce.

Rádce X: To se ovšem náš král nesmí dozvědět.

Rádce Y: Naopak! Musí!

Rádce X: Heleďte, ale ona ho asi taky nechce.

Rádce Y: Jak to víte?

Rádce X: Já nevím, já něco viděl.

Rádce Y: Co jste viděl?

Rádce X: Chodí za nějakým trhanem do hladomorny a taky mu zašívala kalhoty. … Není tam u vás
někdo? A co vám to tam tak šustí?

Rádce Y: To si mnu ruce radostí.

Rádce X: (zkusí taky mnout ruce) A jo!

(oba odchází do portálů) (zavěsit na kulisu ceduli Hladomorna)

OBRAZ 6
(princezna přichází zezadu za princem do hladomorny a dá mu facku)

Princ: Au! Za co, princezno?

Princezna: Za to, že jedna a jedna jsou dvě.

Princ: A to je přece v pořádku, ne?

Princezna: Zaprvé – princ onemocněl. Zadruhé – objeví se tu ničema, kterého nejvíc zajímá to, jak
vypadá princezna…

Princ: Dobře, já se teda přiznám.

Princezna: Všechno vím, všechno znám. Poslal tě sem princ.

Princ: Jsi rozená jasnovidka. Když tak všechno víš a znáš, tak mi teda řekni, proč by mě sem princ asi
posílal?

Princezna: Aby nekupoval zajíce v pytli!

Princ: No, to tedy ne.

Princezna: Jsem princezna. Dobře si mně prohlídni, ať mu můžeš říct, jak vypadám.

Princ: Spolehni se. Já tě vymaluju, jak se patří.

Princezna: No moment! Co mu řekneš?

Princ: Malinko šilháš, do nosánku nám kapánek prší a o pase, o tom bych radši nemluvil, protože ten
prostě neexistuje. A nohy? No tak ty naštěstí nejsou vidět…

Princezna: Ty uličníku! Proč mu neřekneš pravdu? Řekni mu, že ho nechci, i kdyby byl ze všech princů
nejprincovatější a jediný na světě.

Princ: Tak to ne, tohle po mně nechtěj.

(políbí jí ruku, pak na tvář – ona nastaví druhou a princ ji opět políbí)

Princ: Prince nechceš a mě si vzít nemůžeš.

Princezna: Pročpak?

Princ: Řekneš „Milý tatíčku, tohohle chlápka já jsem poznala v base. Krávu má zaparkovanou za
parkem, ale jinak je éňo ňéňo.“ No tak to já chci vidět, jak nám pantáta žehná. Ačkoliv, teď si
vzpomínám, byla jednou jedna, ta to dokázala. Ale to bylo jenom v pohádce…

Princezna: Znám ji?

Princ: Koho? Tu dotyčnou?

Princezna: Ne, tu pohádku.

Princ: No určitě. Celé město je v černém, král se trápí, protože jeho jediná milovaná dcera je…
Princezna: Smutná princezna! To je vono!

Princ: To je vono, ale dokázat to, víš?

Princezna: Uvidíš, jak to zvládnu. Já budu šíleně smutná princezna. Smutná jak pondělí, jak Hamlet.
Pojď!

(zamkne prince v hladomorně, políbí ho přes mříže a rázem je z veselé princezny šíleně smutná)

(„Miluju a maluju“)

Princ: Dejte mi malíři barvy všech druhů, já budu do mraků malovat duhu. Řekněte básníci, jak se
verš skládá, ona mne ona mne asi má ráda. Já nejsem ani Leonardo ani Michelangelo, paletu mám
amatérsky chudou, ale když mne paní múza políbila na čelo, rozhod jsem se skoncovati s nudou.
Samým blahem, jedním tahem srdce z lásky maluju, protože já, protože já, protože já miluju a
miluju a miluju, a miluju a miluju a miluju a maluju a miluju a maluju. Já neměl nikdy nadání, mě
nehýčkaly uměny, z kreslení jsem vždycky míval pětky. Ale dneska vlastní duší kreslím fresky na
stěny, fagule mi slouží místo štětky. Samým blahem, jedním tahem srdce z lásky maluju, protože já,
protože já, protože já miluju a miluju a maluju a miluju a maluju.

(dozpívá a odejde do portálu)

OBRAZ 7
(u oběda, princezna je smutná, král Dobromysl nechápe)

Král Jindřich: Netruchlete pro prince, princezno. Až mu o vás řeknu, vyskočí z lože jako ryba. Zdráv
jako ryba, jako rrrybička.

Král Dobromysl: Jako kapr, jako kapr, jako kapr.

Kokoška: Kapr, kapr, kapr, kapr, kapr prrrr…

(dvořané se smějí)

Král Dobromysl: (šeptá) Kokoška! Udělej něco!

(Kokoška vezme talíř a začne si s ním s dvořany házet… když se rozbije, vezmou další, až talíř skončí u
krále Dobromysla, který ho hodí směrem k princezně – „Hop!“ – ve snaze ji rozveselit… talíř spadne
na zem a princezna rozzlobeně odchází pryč k chůvě a se smíchem odchází do jejích komnat)

OBRAZ 8
(králové jdou dopředu k telefonům)

Král Dobromysl: Haló?

Král Jindřich: Haló?

Král Dobromysl: Má váš chlapec doktora?

Král Jindřich: Tři!

Král Dobromysl: Hlavně aby dlouho neležel…

Král Jindřich: Dobrou noc!

Král Dobromysl: Dobrou noc.

(oběma králům přinesou rádci zprávu, nevěří svým očím a sejdou se na prostředku)

Král Jindřich: Vaše dcera prince nechce!

Král Dobromysl: Váš syn nechce princeznu!

(vymění si zprávy a zkontrolují pravdivost svých tvrzení)

Král Jindřich: To by znamenalo válku…

Král Dobromysl: Kdyby alespoň člověk věděl, že vyhraje.

Král Jindřich: No právě! Já bych se taky nerozmýšlel.

(oba roztrhají své zprávy a obejmou se)

Král Dobromysl: Jindřichu!

Král Jindřich: Dobromysle! (objímají se)

OBRAZ 9
(u snídaně)

Král Dobromysl: Král Jindřich odjel ještě v noci. Svatba sice nebude, ale jsme kamarádi.

(princezna naštvaně odchází)

Král Dobromysl: Dceruško, počkej! Dceruško, slyšíš? … Poslyš, chůvo, to děvče se mi nějak nelíbí, co
říkáš? Kdypak se zasmála naposledy?

Chůva: Už si ani nepamatuju. (s přehraným vzdychem, následně se potutelně usmívá)

Král Dobromysl: To by nám tak ještě chybělo.

Chůva: Co, Vaše královská Milosti?

Král Dobromysl: Abychom v našem království měli…

Chůva: Co, Vaše královská Milosti?

Král Dobromysl: Smutnou princeznu! Taková ostuda! Co budeme dělat?

Chůva: (důležitě) Vaše královská Milost může přece všechno.

Král Dobromysl: Má pravdu. Od čeho jsem král? … Kokoška! Kokoška!

(odchází král, přichází Kokoška s princeznou)

Kokoška: A začneme pěkně od začátku. Chacha! Cheche! Chichi!

Princezna: Chacha! Cheche! Chichi!

Kokoška: Klaun na scénu! (klaunské představení)

(po skončení představení se všichni přestanou smát a s očekáváním se obrací na princeznu)

Princezna: Chacha! Cheche! Chichi!

Král Dobromysl: Tohle už je schválnost, dcero!

Princezna: Odpusť, tatínku, ale ani na rozkaz se nebudu smát každé blbině.

Král Dobromysl: Udělujeme ti domácí vězení!

(princezna trucovitě odejde)

Král Dobromysl: Nařizuji smích! (všichni se začnou smát, i rádci se smějí)

(za smíchu všichni odchází, přichází princezna a začíná zpívat, král Dobromysl ji tajně pozoruje
z portálu / zpoza kulis)

(„Slza z tváře padá“)

Princezna: Slza z tváře padá a té já se ptám, pročpak já ač tak mladá jen zármutek mám. Proč mi
víno chutná jak hlína a blín, proč jen já jsem tak smutná a mám v duši stín. Měl by v moll hrát klavír
a vlát černý flór, v mé komnatě znít jen církevní chór. Proč mě stále studí a tísní ten chlad a proč
pláčem se budím, když mám k ránu spát, a spát... Kdo ten můj žal vyléčí, kdo má na bolest fáč?
Nikdo jiný nepředčí ten můj zoufalý pláč. Nikdo jiný nepředčí můj pláč, můj pláč, ten můj smutný
pláč. Nač jste páni učení, no nač, řekněte, nač? Když se ve smích nezmění, ten můj zoufalý pláč.
Když se ve smích nezmění můj pláč, můj pláč, ten můj smutný pláč... Ach ouvej, můj bože, můj bože
na nebesích, nás už ten smutek děsí. Já nevím, jak říkám, já se snad uvzlykám.

Král Dobromysl: Tak tohleto jsem nechtěl, dceruško. Tohleto ne. Když ti to nejde od srdce, nemusíš se
smát. To já zařídím! Od čeho jsem král?

Král Dobromysl: Kokoška! V celém království se zakazuje smích!

(princezna odchází do hladomorny za princem)

(oba rádci schovaní za kulisami se na sebe potutelně usmívají)

(„Kujme pikle“)

Rádce X: Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé.

Rádce Y: Kujme pikle, pikle kujme, snad se pikle s piklí ujme.

Oba: Budeme pikliti za královské ti ti ti.

Rádce X: Kujme pikle, kujme pikle, správná pikle lidi zvikle.

Rádce Y: Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme.

Oba: Lepšího nic není nad pořádný piklení.

Rádce X: Hledá vězně, však my víme a my jí to překazíme.

Rádce Y: V tom vám musím odporovat, my to budem podporovat.

Oba: Vlákáme jí do sítí a budem dále pikliti. Vlákáme jí do sítí a budem dále pikliti. Vlákáme jí do
sítí a budem dále pi-kli-ti.
OBRAZ 10
(HLADOMORNA)

(princ spí, je od „krve“ – barvy, princezna přichází, políbí ho na tvář, on se probudí)

Princ: Trochu se protahuju po práci.

Princezna: A co ta krev?

Princ: To je barva…

Princezna: Kdo ví, jestli se odtud vůbec dostaneš.

Princ: Copak, něco nám vybouchlo?

Princezna: Poslechni, co udělal král v tý pohádce?

Princ: Co udělal… To přece víš, ne? Dal vyhlásit: Půl království a princeznu tomu, kdo ji rozesměje.

Princezna: Tak náš táta to udělal úplně obráceně.

Princ: (směje se) Půl princezny a celé království?

Princezna: Zakázal smích!

Princ: No nazdar! Že von to nečet?

(telefony)

Rádce X: (šeptá za rohem) Ypsilon! To se musí podporovat, to se musí podporovat… (prozpěvuje si)

Rádce Y: Hňupe! Vždyť je to náš princ!

Rádce X: Tenhle trhan?

Rádce Y: Jo.

(jdou omráčit a unést prince – X si nasadí černý závoj)

(za princem přijde do hladomorny rádce X převlečený za princeznu)

Princ: (probudí se) Princezno!

(když přijde blíž, pozná podfuk a odstrčí rádce X pryč, rádce Y prince praští obuškem po hlavě)

Rádce Y: Pojďte sem! (na rádce X) Co tam děláte? Pojďte sem, rychle! No tak!

(společně odnášejí omráčeného prince do portálu)

(přichází král Dobromysl a čte si pohádku o šíleně smutné princezně)

Král Dobromysl: To je ono! Tady je to! Kokoška! Kokoška!

(Kokoška přichází)

Král Dobromysl: Dej vyhlásit půl království a ruku princezny tomu, kdo ji rozesměje!

(přichází chůva a princezna)

Chůva: (k princezně) Přede mnou si na smutnou hrát nemusíš.

Princezna: Když já jsem. Zmizel. V žaláři není a dole taky ne.

Chůva: Sama sis tím vinna. A teď se ti ještě může stát, že tě některý z těch komediantů rozesměje a
co potom? Budeš si ho muset vzít.

Princezna: To radši skočím z okna!

Chůva: To radši neskákej! To radši uděláme něco, aby tě ten smích přešel. To je cibule! (dá ji škapulíř)
Dej si jí na krk!

(rádcové – telefony … během rozhovoru rádců se sbor-kejklíři na pozadí snaží rozesmát princeznu)

Rádce Y: Ať je to jak chce, zatím je u ledu.

Rádce X: Kdo?

Rádce Y: Princ.

Rádce X: On se šel klouzat.

Rádce Y: Když říkám u ledu, tak myslím támhle. V nosítkách.

Rádce X: Neměli jsme ho vynést ze zámku hned v noci?

Rádce Y: Jakpak, když byla brána zavřená? Nedá se nic dělat, musíme počkat, až se ta chátra rozejde a
potom ho odstraníme.

Rádce X: A nač se s ním máme pořád dřít, když ona ho nechce?

Rádce Y: Tak podle vás ona chodila za princem do vězení jen proto, že ho nechtěla?

Rádce X: Nechodila za princem, chodila za tím druhým.

Rádce Y: Za jakým druhým? Je jenom jeden!

Rádce X: Dva! Ten trhan a princ. Trhana miluje, prince nechce.

Rádce Y: Trhan a princ je jeden!

Rádce X: Dva! Vždyť mu řekla, že si prince nikdy nevezme.

Rádce Y: Komu?

Rádce X: No trhanovi. Proto dělá smutnou princeznu, aby si mohla vzít…

Rádce Y: Koho?

Rádce X: No koho? Prince ne, na toho má vztek. (kroutí hlavou) Já nevím, jak někdo nemůže tak
jednoduchou věc pochopit.

Kokoška: Vyslechněte dovětek k výnosu našeho nejmilostivějšího krále. Kdo se přihlásí, avšak naši
princeznu nerozesměje, bude o hlavu kratší.

(sbor-kejklíři utíkají do portálu)

Kokoška: Kdo je první? A kdo je da…da…da…další?

Princ: Nemáte nic proti tomu, když půjdu první já? (ke Kokoškovi)

Kokoška: Ježíši! S radostí! Jen račte. Pojďte.

Princ: A nebude vám vadit, když princeznu rozesměju?

Kokoška: No proč by to vadilo? Spíš vadí, že na to nevypadáte.

(Kokoška prince přivádí před princeznu)

Tajemník: Podmínky jsou ti, doufám, známy, mladý muži. Dříve, než se pokusíš princeznu rozesmát,
řekni, kdo jsi – jméno, stav, bydliště… No!

Princ: Princezna mě dobře zná.

Rádce Y: (vyjde z davu) Můj princi!

(všichni jsou překvapeni)

Rádce Y: Královská Milosti, mám tu čest vám představit… princ Václav, jediný syn krále Jindřicha.

Král Dobromysl: Pojď sem, ty můj Smolíčku Pacholíčku! Tys nám ale nadělal starostí. Kdepak jsi se
toulal? Kokoška! Kokoška! Posly pošli, posly pošli… no vidíš, to už mám po tobě! Pošli posly… Počkej,
dyť nevíš kam! Pošli posly…

Kokoška: Krá…krá…krá…

Král Dobromysl: Nekrákej! Drahý Jindřichu, stop. Syn se našel, stop. Vydej se neprodleně na cestu,
stop. Nebo ne, to by bylo moc drahý. Všecko to škrtni.

Kokoška: Ja…ja…já si nic ne…ne…nepíšu.

Král Dobromysl: Tak to zapomeň. Zkrátka aby přijel, stop. Jakýpak copak, ne? Na co čekáš?

Kokoška: Říkal jste s-s-stop, tak ja…ja…jakýpak copak…

Král Dobromysl: Jdeš už?!? … Děti moje zlatý, to mám radost! Jak se to tváříš? Nekoukej jako vdova,
když jsi nevěsta. Dej mu pusu a zasměj se. (Tajemník něco šeptá králi Dobromyslovi) Co? Jak? Jak to?
Ovšem, samozřejmě, jinak bychom museli tuhle prince dát… Teď se musíš zasmát. To je vážná věc.

Princezna: Ráda, tatínku. Jen co mě rozesměje. Prosím, princi.

Princ: To se nedá nutit. Když jsem tě nerozesmál, aspoň jsem tě rozplakal.

Princezna: Snad si nemyslíš, že brečím pro tebe? To bys mě rozesmál. (strhne si škapulíř a korále
z krku a ty hodí na podlahu)

Princ: Chopte se mě, pochopové! (vykročí a uklouzne po korálech, všichni i princezna se smějí)

Kokoška: Hotovo. Da…da…da…další!

Princezna: Dost té komedie, tatínku.

Kokoška: Ko..ko…konec soutěže.

(rádcové - telefony)

Rádce Y: Tady orel! Tady orel! Slyšíte? Od tohoto okamžiku stojíme opět každý na jiné straně fronty.
Jasné? Přepínám.

Rádce X: Jasné, rozumím, přepínám.

Rádce Y: Končím. Míru…

Rádce X: Zdar!

Rádce Y: Ne zdar! Zmar! Zmar! Zmar! (odchod)

OBRAZ 11
(princezna přichází s černým závojem za princem do hladomorny, ten ji praští botou po hlavě
v domnění, že je to opět rádce X)

Princ: Lotře! Ježíš, odpusť. To nepatřilo tobě. Bolelo to moc?

Princezna: Seber si saky paky, ať už tě tady nevidím.

Princ: Ale! To vypadá na vyhazov. A co, popravička se nekoná? Pokud se pamatuju, tak jsem svou
mladou nerozvážnou hlavu prohrál.

Princezna: Rozesmáls mě, ani o tom nevíš.

Princ: To ovšem podstatně mění situaci. V tom případě jsem vyhrál půl království a celou princeznu.

Princezna: Okamžitě mě pusť!

Princ: E-e.

Princezna: Nemysli si, že ti někdy odpustím! Takhle mě vodit za nos! Já káča mu dělám smutnou
princeznu a pán se při tom královsky baví, jak ho miluju. Jak já tě nenávidím!

Princ: Heleno, počkej! Miláčku… … Helenko?

Princezna: Co, ty moje princátko? (už zamilovaně)

Princ: Teď jsi má, jediná.

Princezna: To se neví.

Princ: To se ví.

Princezna: Neví.

Princ: Ví.

Princezna: Neví.

(„Já už to vím…“)

Princezna: Já už to vím, já vím, vím už, co to všechno znamená, už to vím, já vím, proč jsem
veselá a blažená.

Oba: Ááá...

Princ: Já už to vím, já vím, vím už co je láska jako trám. Už to vím, já vím, vím už jak je dobře že tě
mám.

Oba: Ááá... Pro nás modré z nebe padá, všechno se dnes může stát.

Princezna: Mně se líbí mít tě ráda.

Princ: Mně se líbí mít tě rád.

Oba: Já už to vím, já vím, vím už, co je láska jako trám, už to vím, já vím, vím už, jak je dobře že tě
mám. Ááá...

(zamknou se v hladomorně a klíč hodí do studny)

Král Dobromysl: Pojď, pojď, pojď.

Král Dobromysl: Jak se dá uprchnout ze žaláře?

Kat: Těžko.

Král Dobromysl: Při troše dobré vůle jde všecko. Co podhrabat se? Nebo vypáčit mříže?

Kat: Je vidět, že jsi nikdy nebyl v kriminále…

Král Dobromysl: A co kdyby někdo podplatil žalářníka?

Kat: Co? Přijdu o místo.

Král Dobromysl: Jak jsi to s touhle inteligencí mohl dotáhnout na kata? Chápeš vůbec, do jaké
šlamastyky jsem se dostal?

Kat: No to nevím.

Král Dobromysl: Aha. … Mohu já zrušit své královské slovo? Nemohu. Mohu já poslat na popraviště
jediného syna krále Jindřicha?

Kat: No proč ne?

Král Dobromysl: Nemohu, to prostě nejde. Já nemohu vůbec nic. A ty přitom máš klíč od té zamotané
situace.

Kat: Já?

Král Dobromysl: Hm hm…

(ukáže na klíče, které kat drží v rukou)

(fanfára, přichází král Jindřich)

Král Dobromysl: Jindro! Jindřichu! Králi!

Rádce Y: (nandá si klobouk a je z něj generál) Uvrhli jste do žaláře našeho prince a chcete ho připravit
o hlavu! Za trest srovnáme vaše království se zemí! (hodí rukavici před krále Dobromysla)

(rádce X nanda klobouk a je z něj generál)

Rádce X: Jménem krále Dobromysla boj přijímáme. Do zbraně! Do zbraně!

Král Dobromysl: Zadrž, Jindřichu! Neukvapujme se. Dal jsem uvěznit prince, ale zároveň jsem dal
pokyn, aby mu byl umožněn útěk.

Král Jindřich: Pojďme tedy! (králové, kat a Kokoška odchází do hladomorny)

Král Dobromysl: Dcero!

Oba: My se máme rádi, tatínku!

Král Dobromysl: (ke katovi) Otevři!

(telefony)

Rádce X: Co když to stihnou?

Rádce Y: Neexistuje. (usype písek z přesýpacích hodin / posune ručičku hodin …)

(v cele - hladomorna)

Král Jindřich: Tohle do nejdelší smrti nepochopím. On před ní uteče, já se mohu zbláznit starostí, kde
je, a pak ho najdu s ní v hladomorně.

Král Dobromysl: A to ještě nic není proti logice mé dcery. Nejdřív odmítá toho, koho jí dáváme.
Potom dělá smutnou princeznu, aby si mohla vzít toho, koho ona chtěla. A když ho může mít, tak ho
zase nechce, protože to vlastně není ten, koho ona chtěla. A chce toho, koho nechtěla ani vidět.

Král Jindřich: Co budete dělat, když si teď postavíme hlavu my a řekneme ne?

Král Dobromysl: Aha! A teď jste s rozumem v koncích! Hm? Tak co byste dělali?

Princezna: Chceš to vědět? Vážně?

(vezme klíč z věšáku, zamkne celu a klíč hodí do studny)

Král Dobromysl: Nejsou ti dva blázni?

Král Jindřich: No prosím, my máme čas.

Král Dobromysl: To je ta dnešní mládež.

Král Jindřich: Za krejcar rozumu to nemá.

Král Dobromysl: Žádná odpovědnost.

Král Jindřich: Všechno berou na lehkou váhu.

Král Dobromysl: Málem kvůli nim vypukla válka.

Král Jindřich: Ultimatum!

Král Dobromysl: Kokoška!

Kokoška: Zde!

Král Dobromysl: Propánakrále, on je tady taky.

Král Jindřich: Jak se dostaneme ven?

(přiběhne chůva)

Chůva: Princezno! Jsi tu? Jé!

Král Dobromysl: Přiveď kováře, nemůžeme se dostat ven!

Chůva: Nebylo by…

Král Dobromysl: Neskákej mi do řeči!

Chůva: … lepší odemknout?

Král Dobromysl: Tohle je typicky ženská logika. Jak, když nemáme klíč?
Chůva: No proč to neřeknete hned? (vezme pírko a odemkne)

(rádci odpočítávají - telefony)

Rádce X: Kvin.

Rádce Y: Kvar.

Rádce X: Tri.

Rádce Y: Du.

Rádce X: Unu.

Rádce Y: Nulo! (buben)

Král Dobromysl: Válka…

Král Jindřich: Vypukla.

Princ: Tak ji zastavte, dejte odtroubit konec.

Král Dobromysl: Nelze, chlapče.

Král Jindřich: Rozpoutanou válku nelze zastavit.

Princezna: To nemůže být pravda. Udělejte něco, zakročte!

Princ: Vydejte rozkazy! Jste králové!

Král Dobromysl: Na to už je pozdě.

Král Jindřich: Teď už rozkazují generálové.

(ve stanu generála X - telefon)

Rádce X: Levé křídlo, pěchota. Pět tisíc mužů – obětujeme. Naše jízda obloukem napadne nepřítele z
týlu a… zničí ho! … Jasné?

(ve stanu generála Y – telefon)

Rádce Y: Generál Iks zná jediný taktický manévr. Obětovat levé křídlo. Co uděláme my? My
obětujeme obě křídla.

(sbor se směje rádcům, ti položí telefony a jdou dopředu už bez generálských klobouků)

Rádce X: Co si počnem? Co budeme dělat?

Rádce Y: Já bych věděl. Tlumočníky. Já u vás, vy u nás.

Rádce X: A co řeči?

Rádce Y: Nejsou zapotřebí. U vás se mluví stejně jako u nás. Ale nikomu ani muk! Lidi na to ještě
nepřišli.

Rádce X: Nikomu ani muk!

(slavnostní svatební fanfáry)

Sbor: Na zdraví!
Princezna: Když já si ho nemůžu vzít!

Král Dobromysl: Proč?

Princezna: Dyť je menší než já!

Král Jindřich: Narovnej se! (k princi)

Princezna: (ukazuje rozdíl ve výšce, když k sobě stojí zády) O takovýhle kus!

Princ: Přeháníš!

Král Dobromysl: A to jsi nevěděla dřív?

Princezna: Když on chvíli nepostojí.

Král Dobromysl: Zkrátka, vezmeš si ho, ať je jaký chce, a basta!

Král Jindřich: Podívej se na tatínka.

Princezna: A nevemu a nevemu!

Král Dobromysl: Kokoška! Korunu!

Kokoška: Na..na hlavě.

Král Dobromysl: Tu ne, korunovační!

Král Jindřich: (k princi) Proč si nevezmeš podpatky?

Princ: Ale tati!

(král Dobromysl nasadí princi korunovační korunu)

Král Dobromysl: Teď je akorát.

(„Znám jednu krásnou princeznu“)

Princ: Znám jednu krásnou princeznu...

Princezna: Já prince, co se hádá…

Princ: Já štěstí u ní naleznu

Princezna: A já ho chci mít ráda

Oba: Znám starý park, ten s ozvěnou, kde vládne mír a klid. Kdo nemá revma v kolenou, ten s námi
může jít.

Všichni: Náná..........

Kokoška: (předstoupí před sbor s cedulí: Ko..ko...konec!)