ZLATOVLÁSKA (celkový čas: 73 minut)

(ZNĚLKA – UVODNÍ MELODIE)

(v kuchyni)

Jiřík: To zas bude křiku! Kluci! Nejvyšší čas k snídani!

(u krále)

Král: Každý den mě budí rána jako z děla! Každý den mám pokoj plný sazí!

(sluhové chytí polštáře, které na ně král hází a snaží se otevřít okno)

Král: Ne! Je tu průvan! A kde je snídaně, lenoši? Každému dám vysázet pět ran lískovkou!

(„Tak už to v našem zámku chodí“) = Písničky z pohádek a dětských filmů 3. díl

(v kuchyni)

Jiřík: Tak už to v našem zámku chodí…

Kuchtíci: Každé ráno, každé ráno.

Jiřík: Slunce je velkou zlatou lodí…

Kuchtíci: Každé ráno, každé ráno.

Jiřík: Už od časné ranní doby každý by se smál, jenom kamna trochu zlobí, zlobí i pan král.

Vidí svět černý plný sazí…

Kuchtíci: Každé ráno, každé ráno.

Jiřík: Hubuje, spílá, prostě kazí…

Kuchtíci: Krásné ráno, krásné ráno.

Jiřík a kuchtíci: Slunce je přesto zlatou lodí – každé ráno, každé ráno.

Tak už to v našem zámku chodí – každé ráno, krásné ráno.

(na chodbě zámku)

Komorné: Jiříku, vítej, přejeme ti…

Jiřík: Dobré ráno, dobré ráno!

Komorné: Modravým nebem ptáci letí…

Jiřík: Krásné ráno, krásné ráno.

Komorné: Na lovu jsme nezahlídly, ani jeden mrak, a teď jen mávnout křídly, vzlétnout jak ten
pták.

Jiřík: Na co se na svět mračit babi, každé ráno, každé ráno. Ke zpěvu, tanci, smíchu vábí…

Uklízečka: Krásné ráno, krásné ráno.

Zahradnice: Jiříku hezký mladý pane, dobré ráno.

Jiřík: Dobré ráno!

Zahradnice: Ať celý den se milý stane, jak to ráno…

Jiřík: Krásné ráno!

(u krále)

Král: Němá tvář vyžaduje lásku a pečlivost. Kdypak jsi měnil naposledy vodu, lotře? A oblázky? A
rostlinky, hm, co?

(Jiřík klepe na dveře)

Jiřík: Dobrý den!

(sluha odchází, Jiřík prostírá a servíruje snídani)

Král: Tu tvojí holotu z kuchyně jsem měl dávno předhodit psům!

Jiřík: Pane králi…

Král: V mém království musí panovat pořádek a přísný řád!

(„Vojenská píseň“) = nejspíš v žádném zpěvníku není

(vojáci cvičí na nádvoří)

Všichni: My jdem, my jdem, vojenským pochodem, jsme moc a zbraň našeho pána.

On rád má řád, každý krok akorát – raz, dva, tři!

Kapitán: Čelem vzad, zastavit stát!

Vojáci: Cvičíme pilně a správně!

Kapitán: Vlevo vbok a vpravo hleď!

Vojáci: Aby měl radost pan král!

Všichni: Pan král, pan král, velký úkol nám dal, ten zní, ať je zavřena brána!

Když tou by chtěl na hrad jít nepřítel – v boj, v boj, v boj!

Kapitán: K zemi vztyk a k zemi vztyk!

Vojáci: Nikdy se nezadýcháme!

Kapitán: Pochodem vchod a poklusem klus!

Vojáci: Aby měl radost pan král!

Všichni: Aby měl radost pan král!

(na nádvoří, kořenářka klepe na vrata)

Kapitán: Stát! Pohov!

(klepání pokračuje)

Kapitán: Pozor! Bránu otevřít!

Vojáci: Bránu otevřít!

Kapitán: Poklus!

(vojáci otevírají bránu)

Kapitán: Co tady chceš takhle po ránu?

Kořenářka: Dobré jitro, synáčku! Jdu k panu králi.

Kapitán: Pan král právě snídá!

Kořenářka: Ba právě! Něco mu nesu na zub.

Kapitán: Není hlášená a bez ohlášení nikoho nesmíme pustit!

(zavírají bránu, kořenářka se protáhne)

Kořenářka: Synáčku, pusť mě alespoň k vrchnímu kuchaři, ať sem nemusím znova vážit cestu.

Kapitán: No, do královské kuchyně bychom ji mohli vpustit. Co to neseš?

Kořenářka: Nic pro vaše mlsné jazýčky. Synáčkové, tak já jdu. Děkuju ti.

Kapitán: Pozor!

Vojáci: My jdem, my jdem, vojenským pochodem. Jsme moc a zbraň našeho pána. On rád má řád,
každý krok akorát – raz, dva, tři!

(u krále)

(král dosnídal, kořenářka klepe na dveře a vstupuje)

Kořenářka: Dobrý den, králi.

Král: Dobrý den.

Kořenářka: Něco ti nesu, králi! Pochoutku!

Král: Ale! A copak?

Kořenářka: Vzácného hada!

Král: Hada?

(kořenářka mu ukáže v košíku mrtvého hada)

Král: Jsi tak opovážlivá, že se ze mě děláš legraci?

Kořenářka: Ne! Jsi mocný, králi, vzdělaný a chytrý. Jen jedno jsi nikdy neuměl… a neumíš.

Nerozumíš řeči zvířat!

Král: To nikdo neumí!

Kořenářka: Ale mohl bys, kdybys chtěl…

Král: A to bych chtěl.

Kořenářka: Kdo toho hada sní, bude rozumět všemu, co které zvíře v povětří, na zemi i ve vodě mluví.
Král: To není možné!

Kořenářka: Na mou pravdu! Dej si ho přistrojit k obědu a uvidíš!

Král: Je-li tomu tak, bohatě tě odměním.

Kořenářka: Já stará osoba peněz nepotřebuji. Buď zdráv, králi!

(kořenářka odchází)

(král zvoní na sluhu)

Král: Zavolej mi vrchního kuchaře Jiříka!

(„Vy moje rybky zlaté“) = v žádném zpěvníku asi není

Král: Vy moje rybky zlaté, má radost jediná, jestlipak už to znáte, že bude hostina. Jestlipak už to
znáte, že bude hostina.

Ke štěstí už mi chybí, oběd a k němu had, pak s vámi řečí rybí budu si povídat. Pak s vámi řečí rybí
budu si povídat.

Kdo je nejmocnějším králem? Já, já, já!

Kdo na světě Bůh je málem? Já, já, jen já!

Kdo zná všechno, všechno umí? Já, já, já!

Kdo i ptákům porozumí? Já, já, jen já!

Zkrátka prostě bez řečí, na světě jsem největší! Já, já, jen já! Já, já, jen já! Jenom já!

(zaklepe a vstoupí Jiřík)

Jiřík: Volal jste mě, pane králi?

Král: Milý Jiříku, připravíš mi k obědu tuto vzácnou rybu.

Jiřík: Ano, pane králi.

Král: To ti ale povídám, ať jí ani kousek neochutnáš, sic mi to hlavou zaplatíš! Rozumíš?

Jiřík: Ano, pane králi.

(v kuchyni)

Kuchtík 1: Jakživ jsem takovou rybu neviděl.

Kuchtík 2: Vypadá zrovna jako had.

Jiřík: Jděte si po svém, no…

Jaký by to byl kuchař, kdyby neokusil, co strojí…

(Jiřík ochutná rybu)

(slyší včely mluvit)

Včely: Bzz, bzz… nám taky něco, nám taky něco… bzz, bzz….

(slyší housera a husy)

Houser: Kampak? Kampak?

Husy: Do mlynářova ječmene! Do mlynářova ječmene!

Jiřík: Tak taková je to tedy ryba!

(usmívá se a zavírá okno z kuchyně)

(u krále)

(Jiřík podává rybu)

Král: Tak, chutnals?

Jiřík (provinile): Ne, pane králi.

Král: Hm, hm…

(ochutná rybu)

(slyší akvarijní rybky)

Ryby: Ten si dává! Ten si dává! Tomu chutná! Tomu chutná!

(Jiřík slyší zvířata také, usmívá se)

(na dvorku štěkají a mluví psi)

Psi: To to voní! Neboj se, taky dostanem! To to voní! Ale taky dostanem!

Král (k Jiříkovi): Co jsi slyšel?

Jiřík: Pane králi, slyšel jsem psy štěkat.

Král: Štěkat? Hm, hm…

Zdá se mi ta pečeně málo slaná, copak jsi jí nechutnal?

Jiřík: Vždyť jste mi to zakázal, pane králi.

Král: Ale je nějak menší!

Jiřík: Pane králi, při pečení každého masa trochu ubyde.

Král: No dobře, dobře. Můžeš jít.

(Jiřík se uklání a odchází)

(král zvoní na sluhu)

Král: Po obědě dej osedlat koně, trochu se projedu. A chci, aby mě doprovázel Jiřík!

Sluha: Vrchní kuchař?

Král: Tak bude to?!

(král a Jiřík odjíždí na projížďku na koních ze zámku)

(koně řehtají)

Jiříkův kůň: Hohó bratře, mně je tak lehko, že bych chtěl přes hory skákat!
Králův kůň: Což o to, já bych taky rád skákal, ale na mně sedí starý. Skočím-li, svalí se na zem jako
měch a srazí si vaz.

Jiříkův kůň: Ať si srazí! Místo starého budeš nosit mladého, ho hó!

(král koně zastaví a vrací se zpět do zámku)

(u krále)

(Jiřík uklízí nádobí)

Král: Nalej mi víno, Jiříku! Ale tvá hlava za to, jestli nedoleješ, nebo přeleješ!

(Jiřík začne nalévat víno do poháru)

(přílétají dva holubi)

Holub 1: Dej mi ten zlatý vlas, však je můj!

Holub 2: Nedám, můj je, já si jej zdvihl!

Holub 1: Hm, hm… Ale já viděl, jak upadl, když se Zlatovláska česala.

(holubi odletí a Jiřík přeleje pohár s vínem)

Král: Prozradil ses, Jiříku! A zasloužíš si smrt! Když mi ale tu zlatovlasou pannu do roka a do dne
přivedeš, dovolím ti dokonce svatební hostinu vystrojit.

Tu Zlatovlásku chci za manželku!

Jiřík: Ale kde ji mám hledat?

Král: Na to jsi měl pomyslet dřív! Proto se nyní vydáš do světa a když se vrátíš bez Zlatovlásky, přijdeš
o hlavu!

(Jiřík odejde)

Král: Chce rozumět tomu, čemu jen já rozumím…

(„Proč jsem chutnal rybu“) = Písničky z pohádek a dětských filmů 4. díl

(Jiřík ve stájích připravuje koně na cestu)

Jiřík: Proč jsem chutnal rybu? Proč a proti slibu? Proč a nač řeč zvířat znám?

Proč mám panu králi, proč vézt pannu zdáli?

Proč a odkud nevím sám…

Já jsem jen pouhým sluhou královým, můj pán poručil, já na cestu se dám…

Mládí mám, ale víc o světě málo vím, asi krásnou dívku nikdy nezískám…

Proč se trápit krásou, proč ji zlatovlasou, proč jí jenom přivést mám?

Proč, když nevím ani, proč je milování, proč je láska nevím sám…

Leť můj koni strání, leť, kam nemám zádní, leť, král spí, my jdem se prát…

Leť, jak ptáci létnou, leť, než mi hlavu setnou, proč když život mám tak rád…
Leť koníčku můj, leť za princeznou…

(Jiřík přijede na kraj lesa k tůňce)

Mravenci: Pomoz, Jiříku, pomoz! Jiříku, uhoříme, i naši mladí ve vajíčkách!

(Jiřík mravence před ohněm zachrání)

Mravenci: Děkujeme ti, Jiříku! Až budeš potřebovat, vzpomeň si na nás a my ti taky pomůžem!

(Jiřík pokračuje dál v cestě, zní instrumentální verze „Proč jsem chutnal rybu“, Jiřík usíná pod širým
nebem)

(ráno se Jiřík probudí a slyší ptáčata volat o pomoc)

Ptáčata: Pomoc! Pomoc! Otec i matka nám uletěli, máme si potravu sami hledat a my, ubohá písklata
ještě lítat neumíme. Pomoz, Jiříku, pomoz, nasyť nás, sic umřeme hlady. Píp, píp, píp…

(Jiřík ptáčata nakrmí pečivem)

Ptáčata: Děkujeme ti, Jiříku! Až budeš potřebovat, vzpomeň si na nás a taky ti pomůžeme!

(Jiřík přijíždí na břeh jezera, kde se hádají rybáři)

(„Rybáři“) = asi v žádném zpěvníku není

Rybář 1: Má je ryba!

Rybář 2: Má je ryba!

Rybář 1: Má je ryba!

Rybář 2: Má je síť!

Rybář 1: Já ji viděl!

Rybář 2: Já ji tahal!

Oba rybáři: Ty si jinou rybu chyť!

Jiřík: Čí je ryba, rybáři? Dohoda se nedaří? Hromy blesky ve tváři, kdo si rybu uvaří.

Rybář 2: Co bys dělal, jak bys chytal, rybu lovil bez sítě?

Rybář 1: Beze mne bys to tu chytil…

Oba rybáři: Ryba má je určitě!

Jiřík: Čí je ryba, rybáři? Dohoda se nedaří? Hromy blesky ve tváři, kdo si rybu uvaří.

Hej hola, mládenci, nehádejte se, já vás porovnám! Prodejte mi tu rybu, dobře vám zaplatím. Peníze
si můžete rozdělit.

Rybář 2: Co s ní?

Rybář 1: Kolik dáš?

(Jiřík dá rybářům měšec plný mincí)

Rybář 2: No, ryba je tvá!

(Jiřík rybu pustí zpět do jezera)

Ryba: Děkuju ti, Jiříku, odsloužím se ti!

Rybář 1: Blázen!

Rybář 2: Nech ho být, asi má peněz nazbyt.

Ryba (k Jiříkovi): Až mě budeš potřebovat, zavolej!

Rybář 2: Kam jedeš?

Jiřík: Jedu svému králi pro nevěstu, pro zlatovlasou pannu, ale nevím, kde ji hledat.

Rybář 2: To my ti povíme, to je Zlatovláska. Dcera krále ze zámku na jezeře.

Rybář 1: Má zlaté vlasy až na zem. Každé ráno, když je rozčesává, jde od nich záře po nebi i po jezeře.

Rybář 2: Ale po souši se k zámku nedostaneš, je uprostřed jezera.

Jiřík: Mládenci, prodejte mi loďku. Dám vám za ni svého koně.

Rybář 1: Je krásný!

Rybář 2: Dobře, loďka je tvá!

(Jiřík odplouvá s loďkou na jezero)

Rybář 1: Dej pozor abys pravou pannu vybral!

Rybář 2: Je dvanáct dcer královských, jen jedna však má zlaté vlasy!

(„Nes mě, loďko…“) = Písničky z pohádek a dětských filmů 3. díl

Jiřík: Nes mě, loďko, ke břehu… Jedu, jedu pro něhu… Jedu, jedu pro krásu… Pro dívku s vlasy do
pasu... Zlatovlásko, krásko, kdo ví, co bude dál? Zlatovlásko, krásko, chce tě bohatý král…

Jedu, jedu pro pannu… Jakpak se k ní dostanu… Když ji najdu, vyhraji… Můj pan král tak získá ji…

Zlatovlásko, krásko, kdo ví, co bude dál? Zlatovlásko, krásko, chce tě bohatý král…

(Jiřík přijíždí k zámku na jezeře)

(na břehu jezera)

Jiřík: Dobrý den!

Král: Dobrý den!

Jiřík: Ty jsi zdejší?

Král: Hm..

Jiřík: A znáš Zlatovlásku?

Král: Hm..

Jiřík: A viděl jsi jí někdy?

Král: Každý den.

Jiřík: A krále taky?

Král: Hm..

Jiřík: Jsem zdaleka. A chci krále poprosit, aby dal svou Zlatovlásku mému králi za manželku.

Král: Poprosit?

Jiřík: Ano.

Král: Dám ti svou zlatovlasou dceru pro tvého krále.

Jiřík: Ty jsi…?

Král: Jsem. Musíš si jí ale vysloužit. Každý den vykonáš práci, kterou ti uložím. Tak tomu bude po tři
dny. Hm? Jdi do zámku, sloužící se již o tebe postarají.

Jiřík: Děkuju ti, pane králi.

Král: Prosím, prosím…

(„Mám doma dvanáct mladých dcer“) = asi v žádném zpěvníku není

Král: Mám doma dvanáct mladých dcer krásných jak vějíř paví. Smějí se z rána na večer, nikdy se
neunaví. Jen ryby mlčí jako hrob, dcerky si v háji hrají. Hlásky jim zvoní, zlob se zlob, stejně dál
štěbetají. Voda a ticho to je lék, jako král se tu cítím. Proč není dvanáct dcerušek, jak dvanáct rybek
v sítích.

(v zámeckém parku si princezny hází s míčem)

Princezna 1: Kateřina!

Princezna 2: Daniela!

Princezna 3: Markéta!

Princezna 4: Karolína!

Princezna 5: Adélka!

Princezna 6: Magdaléna!

Princezna 7: Bohdana!

(míček chytí Jiřík)

Princezna 8: Pane, prosím tě, vrať nám náš míč!

Jiřík: Ano, ale dám ho jen Zlatovlásce!

Princezna 9: Tak pojď a najdi si jí mezi námi!

(Jiřík prochází mezi princeznami a hledá Zlatovlásku, doprovod hraje instrumentální „Nes mě, loďko“)

(princezny se chytí za ruce a utíkají)

(na břehu jezera další den)

Král: Má Zlatovláska měla tkanici drahých perel. Tkanice se přetrhla a perly se vysypaly do trávy tady
na louce. Než slunce zapadne, musíš všechny perly sebrat, aby ani jedna nechyběla, hm?
Jiřík: Ano, pane králi.

(Jiřík dostane tkanici / šňůru na perly)

Jiřík: Kdyby tady byli moji mravenci, snad by mi pomohli.

Mravenci: Však tu jsme, abychom ti pomohli. Co potřebuješ?

Jiřík: Mám sbírat perly, a nevidím ani jednu.

Mravenci: Malinko jen počkej, my je za tebe sebereme.

(mravenci posbírají perly)

Mravenci: Už běžíme, Jiříku, nastav ruku!

Jiřík: Děkuji vám, kamarádi.

Mravenci: Nemáš zač, Jiříku.

(v zámku král počítá perly)

Král: Dobře, dobře jsi udělal svou věc. Nuže dnes si již odpočiň. Zítra ti uložím jinou práci.

(Jiřík odchází)

(na břehu jezera sedí Jiřík, přibíhají princezny)

(„Pluj planá růže“) = Písničky z pohádek a dětských filmů 3. díl

Princezna 1: Pluj planá růže, dál a dál, z očí se ztrácej nám. Tak jak ty daleko dopluješ, tak daleko já
se vdám.

Všechny princezny: Tak jak ty daleko dopluješ, tak daleko já se vdám.

Princezna 2: Když budeš dál než bárky plout jezerem stříbrným, bude hoch ze země vzdálené
mužem a pánem mým.

Všechny princezny: Bude hoch ze země vzdálené mužem a pánem mým.

(Zlatovláska odhodí kvítek růže a píchne se do prstu)

Zlatovláska: Ach! (Au?)

Princezna 1: Pomoz nám, sestřička si zapíchla trn do prstu!

Jiřík: Podíváme se na tu bolístku.

(„Král má dvanáct panen“ – zpívá Jiřík ve své hlavě, při zpěvu zamilovaně sleduje Zlatovlásku) =
Písničky z pohádek a dětských filmů 4. díl

Jiřík (zpěv): Král má dvanáct panen, jsou jak růže plané, já snad viděl luční bál. Smích a krása k pláči
jsou jak pírka ptačí, snad i vánek by je svál.

Jiřík (nezpívá): Trošku to zabolí!

Zlatovláska: Já se přece nebojím!

Jiřík (pokračuje ve zpěvu): Já jak oheň planu jen pro jednu pannu, kéž bych ty oči nezahlíd. Jsou jak
tůňka čirá, z níž se voda sbírá, já z těch tůní chtěl bych pít.
Zlatovláska: Děkuji. Ani trošku to nezabolelo.

(další den na břehu jezera)

Král: Moje dcera se včera koupala v jezeře. Ztratila zlatý prsten. Ten musíš do slunce západu najít a
přinést, chceš-li Zlatovlásku vysloužit svému králi za manželku.

Jiřík: Ano, pane králi.

(král odchází)

Jiřík: Ach, kdyby tu byla má zlatá ryba, ta by mi mohla pomoct.

Ryba: Však jsem tady, abych ti pomohla. No, co potřebuješ?

Jiřík: Mám v jezeře najít zlatý prsten, ale dna nedohlédnu.

Ryba: Právě jsem potkala štiku, nesla zlatý prsten na ploutvi, jen maličko počkej, hned ti jej přinesu,
Jiříku.

(Jiřík přináší králi zlatý prsten)

Král: Mám radost, chlapče. Dobře jsi splnil i druhý úkol. Věřím, že zítra si též dobře povedeš.

Jiřík: Vynasnažím se, pane králi. Dobrou noc!

Král: Dobrou noc!

(Jiřík odchází)

Král: Zlatovlásko, dcerko moje!

(Zlatovláska se prochází se svíčkami po zámku, potká Jiříka)

Zlatovláska: Myslela jsem, že se zdržíš u otce.

Jiřík: Celý den jsem tě neviděl.

Zlatovláska: Přinesla jsem ti šátek.

Jiřík (o jejím prstu): Ještě bolí?

Zlatovláska: Ne, ani trochu. Už musím jít. Sestry mě jistě hledají.

(před odchodem se Zlatovláska otočí na Jiříka)

Zlatovláska: Ať se ti zítra dobře vede. Budu na tebe vzpomínat.

(Zlatovláska odchází)

(„Líbí“) = asi v žádném zpěvníku není (ale mám dojem, že jsem to v nějakém viděl)

Zlatovláska: Líbí, mně se líbí bílý smutný půlměsíc. Líbí, mně se líbí, ale on snad ještě víc. On tu
slouží a strádá, já mu smím jen tajně přát. Já ho mám asi ráda, i on možná má mě rád. Líbí, mně se
líbí víc, než slunce v nebesích. Líbí, mně se líbí, snad to není vážný hřích.

(třetí den v zámku)

Král: Chceš-li, abych dal Zlatovlásku tvému králi za manželku, musíš jí přinést živou a mrtvou vodu.
Hm?
Jiřík: Ano, pane králi.

(král odchází)

Jiřík: Kdyby tady byli moji ptáčci, snad by mi pomohli.

Ptáčkové: Však tu jsme, abychom ti pomohli. Co potřebuješ?

Jiřík: Mám přinést Zlatovlásce mrtvou a živou vodu a nevím, kde ji hledat.

Ptáčkové: O té my dobře víme. Maličko jen počkej, my ti ji přineseme.

(Jiřík při čekání hraje na loutnu)

(ptáčkové donesou mrtvou a živou vodu)

Jiřík: Děkuji vám, kamarádi!

(Jiřík vidí mušku lapenou v pavoučí síti, zabije pavouka mrtvou vodou a mušku vzkřísí vodou živou,
podkres – instrumentální melodie „Já, já, jen já“)

Muška: Tvé štěstí Jiříku, žes mě vzkřísil. Beze mne bys sotva uhodl, která z dvanácti panen je
Zlatovláska.

Král: Nuže, dám ti Zlatovlásku pro tvého krále. Musíš si ji však vybrat.

(vchází do místnosti, kde sedí dvanáct princezen s obličejem zakrytým šátkem)

Král: Mé dcery už znáš. Uhodneš-li, která z nich je Zlatovláska, můžeš ji hned s sebou odvést.
Neuhodneš-li, není ti souzena. Musíš odejít bez ní.

(Jiřík váhá, přiletí muška)

Muška (šeptá Jiříkovi): Jdi okolo stolu, já ti povím, která to je.

(Jiřík začíná vybírat – hraje instrumentální „Nes mě loďko“)

Jiřík: Tahle panna to není… Ta taky ne… Ta taky ne… Ta taky ne… Ta taky ne… Ta taky ne… Ta taky
ne… Ta taky ne… Tahle je Zlatovláska!

(Zlatovláska odkryje svou tvář)

Jiřík: Tuto dceru mi dej. Tu jsem vysloužil svému králi.

Král: Uhodls! Moje Zlatovláska je tvá!

(princezny se loučí se Zlatovláskou, objímají se, letmo se políbí)

Princezny: Sestřičko!

(„Jiříku, co v očích máš“) = Písničky z pohádek a dětských filmů 3. díl

Zlatovláska: Jiříku, co v očích máš? Proč se smutně usmíváš? Já s tebou tak šťastná jsem. Už se
těším na tvou zem.

Jiřík: Zlatovlásko, krásko, kdo ví, co bude dál. Zlatovlásko, krásko, chce tě bohatý král.

(zpět na zámku zlého krále)

(král obědvá, slyší psy štěkat / mluvit)

Pes: Jiřík se pořád nevrací! Už tomu bude rok, co odešel. Byl by hloupý, kdyby se vracel, stejně přijde
o hlavu.

Král: Ticho!

(král sleduje z okna vojenské cvičení, hodí psům kost)

(na břehu jezera, Zlatovláska s Jiříkem odjíždí na lodi)

(„Pluj moje růže…“) = Písničky z pohádek a dětských filmů 3. díl

Král: Pluj moje růže dál a dál, sbohem buď kvítečku náš. Za hory, za řeky, stráně leť, kam dolétneš,
tam se vdáš.

Princezny: Za hory, za řeky, stráně leť, kam dolétneš, tam se vdáš.

Král: Za hory, říčky, stráně leť, tam čeká příští muž tvůj. Ať má tě rád, jako já tě mám. Ne, nepláču,
jen si pluj.

Princezny: Ať je tak hodný, jak táta náš, ne nepláčem, jen si pluj.

(zlý král stojí s generálem / rádcem uprostřed pláně)

Král: Dnes je tomu rok, co můj vrchní kuchař Jiřík odešel do světa. Nevrátí-li se do tří dnů, tak…

Generál / rádce: Tak?

Král: Tak vyjedete vy!

(vrací se na hrad)

(kořenářka vykoukne zpoza keře)

Kořenářka: Darmo, králi, konáš přípravy ke svatbě. Darmo se na mladou krásnou žínku těšíš.

(Jiřík vede Zlatovlásku na koni)

(„Zlatovlásko, mám tě rád“) = asi v žádném zpěvníku není

Jiřík: Jsi mé slunce nad hlavou se svou zlatou záplavou, proč mě nesmíš stále hřát, Zlatovlásko,
mám tě rád. Proč mám ztratit najednou oči s modří průhlednou. Proč si jiný má tě brát,
Zlatovlásko, mám tě rád. Proč já nejsem král či kníže s velikou družinou. Mohl bych tě blíž a blíže
k sobě přivinout. Já jen sloužím svému králi, dal jsem slib, ten nikdy nezměním. Čeká nás tam u něj
v dáli loučení. Do světa se vypravím se svým srdcem bolavým. Jako bludný kámen sám,
Zlatovlásko, rád tě mám. Zlatovlásko, rád tě mám. Zlatovlásko, rád tě mám. Zlatovlásko… rád tě
mám!

(Zlatovláska políbí Jiříka)

Zlatovláska: Jiříku pojď, obrať koně a pojedeme spolu někam daleko.

Jiřík: Slíbil jsem svému králi, že mu přivezu nevěstu. A svému slibu dostojím! Ale tebe nikdy
nepřestanu mít rád.

Zlatovláska: Jsi spravedlivý, Jiříku! Je dobře, žes tak rozhodl. Tak tedy jeďme co nejrychleji k tvému
králi!

(fanfáry na počest příjezdu Jiříka se Zlatovláskou)

(instrumentální mezihra „Já ti prstýnek dám“)

(Zlatovláska předstupuje před krále)

Král: Vítám tě u nás na zámku, Zlatovlásko. Přistup blíž a odlož loktušku, ať si tě mohu prohlédnout.

(instrumentální mezihra „Já ti prstýnek dám“)

(všichni se diví, jak je Zlatovláska krásná)

Král: Ó, jak jsi krásná!

Lidé: Ta je krásná! Ta je krásná!

Král: Budu mít nejkrásnější nevěstu pod sluncem!

(král se přiblíží ke Zlatovlásce, ta se odtáhne, král je jí odporný)

Král: Komoří, tajemníci, dvořané! Okamžitě konejte přípravu ke svatbě!

(Zlatovláska se poleká)

Král: Generále, vojáci! Okamžik posečkejte! A ty, Jiříku, slyš! Provinil ses proti mému příkazu. A dobře
víš, že za takovou troufalost, tě měla čekat jistá smrt! Ale žes mi tak dobře posloužil… a krásnou
nevěstu mi přivedl… daruji ti život.

Jiřík: Dejte mi raději hlavu srazit, pane králi.

Zlatovláska: Jiříku!

Jiřík: Mám tě rád, Zlatovlásko, ale život bez tebe nemá cenu.

Král: Cože? … Dejte mu srazit hlavu! A to hned!

Zlatovláska: Králi! (prosí krále na kolenou)

Král: Chopte se ho! … Tělo jeho vystavte v zámecké kapli, nechť všichni poddaní vidí, jak král trestá
neposlušnost!

Zlatovláska: Jsi zlý, králi! Máš kruté srdce! (rozbrečí se)

(král se chvástá, „Já, já, jen já“) = asi v žádném zpěvníku není

Král: Už neplač do svých dlaní, s úsměvem pojď mi vstříc. Vždyť budeš mojí paní, co můžeš přát si
víc? Vždyť budeš mojí paní, co můžeš přát si víc? Jsi jako zlatý dukát, jak slunce polední. To budou
zlostí pukat králové sousední, to budou zlostí pukat králové sousední. Kdo má nejkrásnější paní? Já,
já, já! Kdo jí splní všechna přání? Já, já, já! Kdo má kopce drahokamů? Já, já, já! Kdo má kočár pro
svou dámu? Já, já, jenom já! Co chceš kvítku rozmilý, všechno splním ve chvíli, já, já, jen já! Já, já,
jen já! Jenom já!

Zlatovláska: Nevím, králi, co bych si měla přát?

Král: Vymysli si, co chceš.

Zlatovláska: Nevím však, zda mi mé přání splníš.

Král: Mé královské slovo.

Zlatovláska: Ať je to přání co nejpodivnější?

Král: Jen ho vyslov.

Zlatovláska: Tvůj služebník, králi, mi prokázal mnohá dobrodiní. Daruj mi ho!

(začne zvonit zvon na nádvoří)

Král: Právě mu kat srazil hlavu, je mrtev.

Zlatovláska: Daruj mi ho tedy mrtvého. Daruj mi jeho tělo.

Král: K čemu ti bude?

Zlatovláska: Sama ho pochovám.

Král: Je to podivné přání!

Zlatovláska: Je tedy můj?

Král: Budiž, je tvůj.

Zlatovláska: Díky, králi.

(Zlatovláska v noci prochází přes nádvoří do kaple, hodiny odbíjí půlnoc)

(Zlatovláska vchází do kaple, kde leží mrtvý Jiřík s useknutou hlavou, král se schovaný ve zpovědnici a
celou scénu tajně sleduje)

(instrumentální mezihra „Zlatovlásko, mám tě rád“)

(Zlatovláska políbí Jiříka na čelo, poleje mu krk mrtvou vodou, ten okamžitě sroste, dále pokropí Jiříka
živou vodou a ten ožije)

Král (šeptem): Zázrak! Je mnohem hezčí než dřív! A mladší!

(Jiřík se Zlatovláskou ruku v ruce odchází z kaple)

(instrumentální téma „Já, já, jen já“)

(král vylézá z úkrytu)

Král: Hezčí a mladší!

(Zlatovláska v kapli nechala mrtvou a živou vodu, král se jich zmocní s posvátnou úctou)

Král: Hezčí a mladší! A mladší! Hezčí a mladší!

(král na sebe vyleje mrtvou vodu a umírá, než se stačí polít živou vodou)

(v zahradě)

(„Já ti prstýnek dám“) = Písničky z pohádek a dětských filmů 3. díl

Jiřík: Já ti prstýnek dám!

Zlatovláska: Já ti za něj dám svůj!

Jiřík: Lásku věrně mi přísahej…

Zlatovláska: Celý život při mně stůj!

Oba: Lásku věrně mi přísahej… Celý život při mně stůj!

Kořenářka: To je pěkné ráno, to pak řeknu ano, lásce jim bude požehnáno, dobro našlo cestu, zlo
neušlo trestu, tak vše končit má!

Kuchtíci: Jiřím naším králem, hostina je v sále, uvaříme jídlo dokonale, jenom samé maso, těš se
naše chaso, to si každý dá!

(na zámku Zlatovlásky)

Král: Rád mu dceru svou dám…

Princezny: Jen ať doplujem tam.

Král: Dlouhá cesta má krásný cíl…

Princezna: Zlatovláska vdá se nám.

Všichni: Dlouhá cesta má krásný cíl… Zlatovláska vdá se nám.

(zpět na zámku)

Zahradnice, komorné, uklízečka: Budou plné stoly, hudba z naší školy, umí hrát tak hezky až to
vábí, bude zpěv a sláva, princezna se vdává, každý rád ji má!

Kořenářka: Buďte spokojeni, Jiřík se nám žení, prý já za to můžu, tak to není! Na co z toho jářku,
vinit kořenářku – láska vyhrává!

Zlatovláska: Já ti prstýnek dám!

Jiřík: Já ti dám za něj svůj!

Zlatovláska: Lásku věrně mi přísahej…

Oba: Celý život při mně stůj!

Všichni: Lásku věrně mi přísahej… Celý život při mně stůj!

KONEC
(závěr, instrumentálně „Líbí“)