ČTENÁŘSKÝ DENÍK

Název knihy: Devatero pohádek

Autor: Karel Čapek

Narodil se 9. Ledna 1890 v Malých Svatoňovicích v rodině venkovského lékaře. S rodiči se

brzy přestěhoval do Úpice, kde byl v místním kostele 13. ledna 1890 pokřtěn. V Úpici také
absolvoval základní školu Na Blahovce. Poté studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud
musel přestoupit na gymnázium v Brně. Roku 1915 ukončil studium na Filosofické fakultě
Univerzity Karlovy v Praze a získal doktorát. V letech 1910–1911 byl Karel Čapek na
studijním pobytu v Paříži a v Berlíně. Stal se redaktorem v několika denících a časopisech: v
Národních listech (1917–1921), v týdeníku Nebojsa (1918–1920) a v Lidových novinách (od
roku 1921). V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. Zemřel
na plicní edém dne 25. prosince 1938. Byl pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Dílo Karla Čapka bývá děleno na dvě základní části a to na část, která se zabývá vnitřním
životem člověka jako jedince a druhou, utopickou. Věnoval se próze (Továrna na abolutno,
Krakatit, Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy, Válka s mloky a mnoho dalších),
psal dramata (Lásky hra osudná, Loupežník, R.U.R., Ze života hmyzu, Věc Makropulos, Bílá
nemoc, Matka a další), věnoval se cestopisům (Italské listy, Výlet do Španěl, Cesta na sever a
další), psal knihy pro děti (Devatero pohádek, Dášeňka čili život štěněte, Pudlenka a další).
Ve jeho tvorbě pak najdeme také filozofická díla, překlady a politická díla.

Obsah:

Kniha obsahuje deset pohádek (jedna je od Josefa Čapka jako přívažek): Velká
Kočičí pohádka, Pohádka psí, O začarovaném tulákovi, pohádka o zdvořilém
loupežníkovi, O šťastném chalupníkovi, Pohádka vodnická, Král František, Pohádka ptačí,
Velká policejní pohádka a Velká doktorská pohádka.
Ve Velké kočičí pohádce se dočtete o příběhu jedné kočičky, Kterou dostala malá princezna
od staré babičky výměnou za tolary, co se vejde nejlepšího stříbra pod čepec královi
maminky. Ale ta babička nemyslela, kolik se do čepečku vejde tolarů, ale stříbrných vlasů
královi maminky.
Druhá pohádka vypráví o příhodách psa jménem Voříšek.
Třetí pohádka je o němém tulákovi, který cestuje světem. Jednoho dne, kdy spí v hlídačově
boudě, tak za ním vleze zloděj a schová se tam. Nad tulákem se objeví tři stařeny a říkají, že
kde bude pochován, tam bude poklad. Zloděj to uslyšel a na dalších cestách tuláka se předhání
stovky lidí, aby získali poklad po tulákově smrti.
Čtvrtá pohádka vypráví o zdvořilém loupežníkovi Lotrandovi, kterému moc loupežnictví
nejde, ale slíbil pantátovi, že bude loupežníkem po jeho smrti.
Pátá pohádka je o chalupníkovi, který byl chudý a pořád si na něco stěžoval. A jednou když
se vracel z hospody a začal naříkat, tak mu boží hlas dal tři přání.
 Šestá pohádka je o vodnících, kteří se jednou do roka scházejí a vyprávějí si různé příhody a
příběhy.
Sedmá pohádka je o tulákovi, který se jmenoval František Král a o tom, jak jednomu pánovi
hlídal kufřík, když mu uletěl klobouk. Ale když ho viděli strážníci, tak si mysleli, že ho
ukradl.
Osmá pohádka je o ptácích, kteří si vypráví různé příběhy, historky a příhody.
Devátá pohádka je o policistech, kteří v noci hlídají Prahu. Ale někteří jsou na strážnici a
čekají, až někoho budou bolet nožičky, aby ho mohli vystřídat. A přitom čekání si povídají, co
se kde stalo, různé historky a příběhy.
A poslední, desátá pohádka je o tom jak tři doktoři, hronovský doktor, kostelecký doktor a
skalický doktor léčili kouzelníka Magiáše.

Charakteristika hlavní postavy:

Ve všech deseti pohádkách je mnoho hlavních postav.

Vlastní názor na knihu:

Kniha se mi docela líbila. Některé pohádky mě bavily více a některé zase méně. Knihu
bych doporučila spíše mladším čtenářům.

Úryvek z knihy:
„V zemi Taškářů panoval král, a můžeme říci, že panoval šťastně, protože když to musilo
být, všichni poddaní ho poslouchali ochotně a s láskou. Jen někdo ho občas neposlechl, a to
byla jeho dceruška, malá princezna.
Dobře jí král poručil, aby si nehrála s míčem na zámeckém schodišti; ale kdežpak! Sotva
si jednou její chůva chvilinku zdřímla, princezna už byla na schodech se svým míčem, a tu,
jestli ji snad pánbůh potrestal nebo jí čert nastavil nohu, upadla a rozbila si koleno. Seděla
na schodech a plakala – kdyby to nebyla princezna, řekli bychom, že křičela na celé kolo.“

Proč jsem si knihu vybrala:

Knihu jsem si sama nevybrala, ale přečetla jsem si jí, protože je na seznamu povinné četby
ve škole.

Tereza Lochmanová datum: 30.12. 2019