Dlouhý, široký a krátkozraký

Divadlo Járy Cimrmana

DRUH: drama

FORMA: proza

ŽÁNR: pohádka

HLAVNÍ TÉMA: originální pohádka – netypické postavy (důležitý humor, parodie)

strastiplné putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu

MYŠLENKY: Touha po penězích, po slávě, zlost, chamtivost

MOTIVY: Láska, dobré srdce, čestnost, pravdivost, zákeřnost, moudrost

ČASOPROSTOR: Smyšlené království, čas neurčen

LITERÁRNÍ SMĚR:

PROMLUVY, VYP. ZPŮSOB: Pouze dialogy, nevlastní přímá řeč, Repliky, scénické poznámky, ich forma
jednotlivých postav

VYPRAVĚČ: bez vypravěče, div. Hra

JAZYK:

 spisovný jazyk, hovorové výrazy, západočeské chodské nářečí (Krátkozraký), slovenština

(Krátkozraký)
 přímá řeč: Zlatovláska: „Chtěla bych zas svůj zlatý vlas, maličkou nožku a útlý pas, okrouhlý bok a
ňadra dmoucí, dědečku ty náš vševědoucí!“
 vulgarismy (návštěva děda Vševěda), frazeologismy (konverzace s obrem), s dědem
 Vševědem se mluví ve verších, přirovnání (měla tváře jako slabikáře)
 oslovování publika: Krátkozraký: „Kampak se nám ti čerchmanti poděli? Neschovali se, děti.
Umřeli¨

KOMPOZICE:

Jako většina divadelních her z repertoáru Járy Cimrmana má 2 části – besedu a samotnou hru
Chronologický děj, 9 obrazů, veršování

1) Beseda
 odborná beseda a referáty ze života Járy Cimrmana – přednáška „Cimrmanova cesta za
českou pohádkou“ – popis jak získával Cimrman lidové pohádky na venkově
 Svěrák,,demonstrátorem" - uvádí celou 1. Část
 Proměna jedné osoby na druhou při otevřeném hledišti (Ing. Kotek)
 Zpochybňování stravovacích návyků v Červené Karkulce -> jde zejména o vlka = Cimrman
chtěl vytvořit reálnou pohádku pro děti.
2) Hra
POSTAVY:

Krátkozraký – starý, má špatné oči – zkazil si je při učení jazyků, hraje si na velice chytrého a
světaznalého muže
Princ Jasoň a Drsoň – hraje je jedna postava
 Jasoň – statečný princ, vydal se zachránit Zlatovlásku, byl do ní
zamilovaný
 Drsoň – jednovaječné dvojče Jasoně, podlý, zákeřný, chce Zlatovlásku
pouze pro peníze a majetek, nadává slovem sakra
Princezna Zlatovláska
 Krásná, mladá, chytrá, zakletá do muže, čeká na záchranu princem
Jasoněm, na konci je zachráněna a opět proměněna v ženu
Král – chtěl by provdat zakletou dceru, není moc chytrý
Vševěd – starý, požaduje mluvit ve verších, vypravuje různé historky ze svého života (trpaslíci),
údajně je moudrý, často se opakuje
Pocestný – osel zakletý v pocestného, nemluví, až když ho král kopancem do zadku vysvobodí, tak
promluví
Koloděj – obr; chtěl se oženit; smutný; začal brečet, když se dozvěděl, že se ho vymyšlená obryně
Stáňa (Maruška) štítí

DĚJ:

Jednovaječná dvojčata princ Jasoň a princ Drsoň si jdou do království pro princeznu Zlatovlásku.
Ta je ale zakletá a vypadá jako chlap. Má vousy a je škaredá. Král nabízí za princeznu vysoké věno.
Jasoňovi nejde jen o peníze, ale rozhodne se princeznu osvobodit. Drsoňovi vzhled nevadí, jde mu jen o
nabízené věno.

Princ Jasoň se spolu s králem a princeznou vydají najít obra Koloděje, který Zlatovlásku očaroval.
Princ Drsoň jde nenápadně za nimi. Cestou potkají Bystrozrakého, který jim vypráví o tom, jak se stal
krátkozraký. Bystrozraký převezme vedení skupiny a nařídí, že než půjdou porazit obra Koloděje, musí se
nejdříve stavit u Děda Vševěda, aby jim dal radu. Když k němu dorazí, musí mluvit pouze ve verších. Děd
je povětšinu času ignoruje a povídá o tom, jak loví trpaslíky.

Nakonec se celá výprava vydává za obrem Kolodějem, kterého ale mečem nejde přemoci. Je moc
vysoký a silný. Potřebují mu vzít zlatý prsten. Nakonec to zkusí tak, že si vymyslí fiktivní obryni. Potom mu
vypráví, že se ho obryně štítí. Koloděj začne brečet, a když z kapsy vytahuje kapesník, prsten mu z ní
vypadne.

Následně princeznu odčarují. Probíhá proměna z muže na ženu, přímo před zraky publika.
Nafouknou se jí ňadra, přiletí blonďatá paruka... Nakonec se princezna Zlatovláska vdá za prince Jasoně.
O AUTOROVI, VLIVY NA JEHO TVORBU:

Svěrák, Smoljak – od 70. let 20. století až do dneška (bez Smoljaka, ten do 6. 6. 2010)
Cimrman – konec 19., začátek 20. století

Divadlo Járy Cimrmana

 vznik r. 1967, první hra Akt

 nyní sídlí v Praze-Žižkov
 hlavní autorská dvojice Ladislav Smoljak (+ 2010) a Zdeněk Svěrák
 herci Petr Brukner, Miloň Čepelka, Jan Hraběta, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Pavel Vondruška...
 autorem her je fiktivní Jára (da) Cimrman: „Podle některých badatelů zapomenutý a znovuobjevený
český génius z přelomu 19. a 20.století, který zasáhl do mnoha oborů. Byl to osobitý dramatik, filozof,
gynekolog-samouk, lyžař, důvěrný přítel a učitel Alberta Einsteina, vynálezce a daltonista, důvěrný
nepřítel T. A. Edisona.“
 herci jsou amatéři a pouze muži
 celkem 15 her, každá hra se skládá z odborného semináře a aktovky (= jednoaktové hry)

Ladislav Smoljak (*9. prosince 1931, +6. června 2010)

 filmový a divadelní režisér, scenárista, herec

 vystudoval matematiku a fyziku na vysoké škole pedagogické (co nebyl přijat na DAMU obor režie)
 asistent na UK – Fakulta technické a jaderné fyziky
 učitel
 redaktor časopisu Mladý svět → podílel se na vzniku čtenářské ankety Zlatý slavík
 společně se Z. Svěrákem a J. Šebánkem založili Divadlo Járy Cimrmana
 vedl také vlastní Divadlo Jára, přejmenováno na Divadlo Láďa

Zdeněk Svěrák (*28. března 1936)

 český humorista, dramatik, scenárista, spisovatel, textař a herec

 vystudoval český jazyk a literaturu na vysoké škole pedagogické
 učitel
 pseudonym Emil Synek
 spolupracuje se skladatelem Jaroslavem Uhlířem
 písničky pro děti, filmová hudba
 filmy od 90. let
 Oscar za film Kolja (nejlepší zahraniční film roku 1996), Český lev za scénář k filmům Kolja a Vratné
lahve

TVORBA:

Hry Divadla Járy Cimrmana v chronologickém pořadí:

Akt (1967)
Vyšetřování ztráty třídní knihy (1967)
Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974)
Dobytí severního pólu (1985)
Švestka (1997)
Afrika (2002)
České nebe (2008)
LITERÁRNÍ/OBECNĚ KULTURNÍ KONTEXT:

Politická situace
- (mocenské konflikty, aj.): tzv. studená válka
- napjatý stav mezi socialistickými a demokratickými mocnostmi (1947-1991); vznik Varšavské
smlouvy
- vojenský pakt socialistických zemí (1955); v Československu probíhá (přibližně od roku 1967)
postupné uvolňování poměrů (zmírňování cenzury, snahy o reformaci komunistické strany) =
tzv. Pražské jaro → vojska Varšavské smlouvy vstupují do Československa (srpen 1968) a
ukončují tendence a snahy o reformy

Základní principy fungování společnosti v dané době: společnost s nadějí vyhlíží reformu
komunistického režimu → všeobecné uvolnění poměrů je podporováno napříč společností

Kontext literárního vývoje: díky uvolnění poměrů (mimo jiné utlumení cenzury) v 60. letech dochází
k rozvoji českého dramatu (tzv. divadla malých forem)

dramatická tvorba po roce 1945

tzv. divadla malých forem satirické drama, mystifikace

divadlo Semafor (Sedm malých forem)

o založeno Jiřím Suchým r. 1959

o hudebně zábavné divadlo
o dominantní dvojice Suchý, Šlitr
o inscenace Jonáš a tingl-tangl, Návštěvní den, Kytice

Divadlo Na zábradlí

o pořady složené z povídek, písniček a komentářů

o Ivan Vyskočil – herec, autor her Kdyby tisíc klarinetů,
o Haprdáns - text-appeal

Divadlo na provázku

o Brno, od 1967, Bolek Polívka, Miroslav Donutil, Jiří Pecha

o adaptace Milana Uhdeho: Profesionální žena, Balada pro banditu, Pohádka máje
o hry Bolka Polívky: Am a Ea, Pépe, Šašek a královna

TYPOLOGIE ČESKÉ PRÓZY 2. POL. 20. STOL.

 tematika války
 Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol
 Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma
 Ota Pavel
 Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky, Postřižiny
 Josef Škvorecký: Zbabělci
 Období normalizace:
normalizace = návrat k „normálu“ – cenzura, vysoká emigrace, stíhání demokratů, čistky, zakázána
periodika, divadla
3 proudy:
o oficiální (Hrabal, Páral, Fuks, Pavel),
o samizdatová (Vaculík),
o exilová (Kundera, Škvorecký, Lustig)
 důležitá byla exilová nakladatelství – nejvýznamnější Sixty-Eight Publishers (Toronto, Škvorečtí)