Hvezdne Valky 5 Temna Sila Na Vzestupu

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.
html
C:\Users\Plazma\Desktop\Knhy pdf\Nová složka

(2)\Zahn_Timothy-Hvezdne_valky_5-Temna_sila_na_vzestupu.pdb
PDB Name: Hvezdne valky-5 Temna sila na v

Creator ID: REAd
PDB Type: TEXt
Version: 0
Unique ID Seed: 0
Creation Date: 15.5.2005
Modification Date: 15.5.2005
Last Backup Date: 1.1.1970
Modification Number: 0
TIMOTHY ZAHN
STAR WARS - TEMNÁ SÍLA NA VZESTUPU
KAPITOLA 1
Přímo před nimi se vznášela hvězda podobná mramorovanému žlutooranžovému míči; její zář tlumila jen vzdálenost a
automatická clona průzoru. Hvězdu a loď obklopovaly další hvězdy, přehršle svítivě bílých špendlíkových hlaviček v
hluboké temnotě vesmíru. Pod lodí, v západní části Velkého severního pralesa planety Myrkr, svítalo.
Pro mnohé to byl poslední úsvit.
Kapitán Pellaeon stál po straně můstku u průzoru imperiálního hvězdného destruktoru Chimaera a sledoval, jak se
rozechvělá linie oddělující den od noci plazí k cílové zóně na planetě. Pozemní vojsko, obkličující cíl, před deseti
minutami hlásilo, že je připraveno; Chimaera udržovala blokující pozici již téměř hodinu. Zbývalo pouze vydat povel k
útoku.
Pomalu, skoro kradmo Pellaeon pootočil hlavu o několik centimetrů. Napravo za ním seděl na velitelském stanovišti
velkoadmirál Thrawn, obličej s modrou pletí bez výrazu, žhnoucí rudé oči upřené na řady monitorů plných
počítačových hlášení. Nepromluvil a nepohnul se od chvíle, kdy dorazilo poslední hlášení pozemních vojsk, a Pellaeon
začínal pociťovat, jak se osazenstva můstku zmocňuje neklid.
Co se týče Pellaeona, ten se už dávno přestal pokoušet předvídat Thrawnovy činy. Ať měl Thrawn důvod pro
odkládání útoku jakýkoli, Pellaeon věděl, že je to dobrý důvod.
Stejně pomalu se otočil zpátky k průzoru. Ale jeho pohyby zřejmě vzbudily pozornost. "Nějaký dotaz, kapitáne?"
Thrawnův jemně modulovaný hlas proťal tichý šum hovoru na můstku.
"Ne, pane," ujistil ho Pellaeon a znovu se otočil k nadřízenému.
Okamžik si ho ty svítící oči prohlížely a Pellaeon se podvědomě připravil na výtku nebo něco ještě horšího. Ale
Thrawn, jak Pellaeon stále zapomínal, neměl onen legendární a vražedný temperament, který byl tak charakteristický
pro lorda Dartha Vadera. "Možná jste zvědav, proč jsme zatím nezaútočili?" pokračoval velkoadmirál stejně zdvořilým
tónem jako dosud.
"Ano, pane, byl jsem zvědav," připustil Pellaeon. "Zdá se, že všechna naše vojska už zaujala své pozice."
"Naše vojska ano," souhlasil Thrawn. "Ale nikoli pozorovatelé, které jsem poslal do Hyllyard City."
Pellaeon zamrkal. "Hyllyard City?"
"Ano. Připadalo mi nepravděpodobné, že by si tak prohnaný muž jako Talon Karrde zřídil základnu uprostřed pralesa,
aniž by zároveň nenavázal bezpečnostní kontakty vně této oblasti. Hyllyard City je příliš daleko od Karrdovy základny,
takže nikdo ve městě nemůže přímo sledovat náš útok; jakýkoli náhlý vzrůst aktivity ve městě bude znamenat, že
existuje jakési spojení. Podle něj dokážeme Karrdovy kontakty identifikovat a vzít je pod dlouhodobý dohled. Nakonec
nás k němu zavedou."
"Ano, pane," řekl Pellaeon, ale čelo mu zbrázdily vrásky. "Takže předpokládáte, že nikoho z Karrdových lidí nenecháme
naživu."
Velkoadmirálův úsměv ochladí. "Naopak. Předpokládám, že naše vojska najdou základnu prázdnou a opuštěnou."
Pellaeon vrhl průzorem pohled na částečně osvětlenou planetu. "V tom případě, pane… proč na ni útočíme?"
"Existují pro to tři důvody, kapitáne. Za prvé, dokonce i takoví lidé jako Talon Karrde občas dělají chyby. Docela dobře
se mohlo stát, že ve spěchu při evakuaci základny zanechal na místě nějakou klíčovou informaci. Za druhé, jak jsem se
už zmínil, útok na základnu nás může zavést k jeho kontaktům v Hyllyard City. A za třetí je to pro naše pozemní vojska
možnost k polnímu cvičení, které už potřebují jako sůl."
Žhnoucí oči se upíraly na Pellaenovu tvář. "Nikdy nezapomínejte, kapitáne, že naším cílem už nejsou pouze
politováníhodné ústupové akce posledních pěti let. S Mount Tantissem a sbírkou spaartských válců po našem
posledním císaři znovu přebíráme iniciativu. Teď už velmi brzy začneme od povstalců získávat planety zpátky; a proto
budeme potřebovat armádu vycvičenou stejně dobře jako jsou důstojníci a posádka flotily."
"Rozumím, admirále," řekl Pellaeon.
"Dobrá." Thrawn skropil oči k displejům. "Nastal čas. Dejte znamení generálu Covellovi, že může začít."
"Ano, pane," odpověděl Pellaeon, opustil hlavní můstek a vrátil se na své stanoviště. Rychle přehlédl počítačová
hlášení a stiskl tlačítko komlinku, přičemž periferním viděním zahlédl, že totéž provedl Thrawn. Nějaká soukromá zpráva
pro špióny v Hyllyard City? "Tady Chimaera," řekl Pellaeon. "Vyrazte do útoku."
Page 1
ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html
* * *
"Rozumím, Chimaero," odpověděl generál Covell do komlinku v přilbě a pečlivě se přitom snažil, aby do jeho hlasu
nepronikl ani stín pohrdání, které cítil. Bylo to typické - typické a nechutně předvídatelné.
Člověk se štve jako blázen, aby dostal vojáky a stroje na zem a do určeného postavení… a pak tvrdne a čeká, než se
frajírkům z flotily v čisťounkých uniformách a hezounkých lodích uráčí dopít čaj a konečně vydat rozkaz.
Natáhl se k ovládacímu pultu před sebou a vyťukal frekvenci velení. "Generál Covell všem jednotkám: máme zelenou.
Jdeme na to."
Ostatní potvrdili příjem; ocelová paluba se mu otřásla pod nohama a mohutný kráčející kolos ATAT se vydal na
zdánlivě nejistých nohou pralesem ke kilometr vzdálenému táboru. Před ATAT bylo průzorem z průhledné oceli
chvílemi vidět pár pěchotních průzkumných ATST, běžících ve formaci před ATAT a vyhledávajících nepřítele a léčky.
Žádnou léčkou by si však Karrde nepomohl. Covell za své letité služby v císařském vojsku řídil doslova stovky útoků a
dokonale věděl, čeho všeho jsou bojové stroje pod jeho velením schopné.
Pod průzorem svítil jako dekorace holografický taktický displej, světélka blikala červeně, bíle a zeleně a ukazovala, jak
se stahuje kruh Covellových ATAT, ATST a útočných vznášedel kolem Karrdova ležení.
Energetický senzor pípáním upozornil na skutečnost, že se přibližují k táboru. "Připraveni?" zeptal se osádky.
"Všechny zbraně jsou nabité a připravené," ohlásil dělostřelec s očima upřenýma na zaměřovači displeje.
"Žádné známky odporu, aktivního ani pasivního," dodal řidič.
"Zůstaňte ve střehu," nařídil Covell a znovu vyťukal frekvenci velení. "Všem jednotkám: vpřed."
Drcená vegetace naposled zaúpěla a átéčka vtrhla na mýtinu.
Byl to působivý pohled. Ze čtyř stran najednou se z předjitřního pralesa vynořily ATAT, od jejichž nohou se rozvinuly
roje ATST a vznášedel a obklíčily temné budovy.
Covell rychle, ale důkladně prozkoumal senzory. Dva energetické zdroje stále fungovaly, jeden v centrální budově,
druhý v jedné venkovní stavbě, která vypadala jako kasárna. Žádná stopa po operačních senzorech, zbraních nebo
energetickém poli. Analyzátor forem života prošel své komplikované algoritmy a dospěl k závěru, že v těchto budovách
život není.
Na druhé straně ta rozlehlá hlavní budova…
"Z hlavní budovy jsem dostal signály o přibližně dvaceti formách života, generále," hlásil velitel čtvrtého ATAT.
"Všechny v centrální sekci."
"Ale nezdá se, že to jsou lidé," zamumlal Covellův řidič.
"Možná, že jsou pod štítem," zabručel Covell a zahleděl se průzorem ven. V táboře se stále nic nehýbalo. "Zjistíme to.
Útočné čety, na zteč!"
Vznášedla sklopila záďové poklopy a z každého vyběhlo osm vojáků, laserové pušky pevně tiskli k hrudním pancířům.
Vojáci se přískokem přibližovali k hlavní budově, malé skupinky se vždycky oddělily od hlavního oddílu, aby
prozkoumaly různé přístřešky. Muži v čele se dostali k ústřední budově - oslnivý záblesk osvětlil prales, když stříleli do
dveří - následovala trochu zmatená tlačenice, jak se zbytek vojáků hrnul dovnitř.
A pak nastalo ticho.
Ticho trvalo několik minut, zvýrazňovaly je pouze ojedinělé krátké příkazy velitelů. Covell poslouchal, sledoval
senzory… konečně přišlo hlášení. "Generále Covelle, tady poručík Barse. Zabezpečili jsme cílovou zónu, pane. Nikdo
tu není."
Covell přikývl. "Dobře, poručíku. Jak to vypadá?"
"Jako by utíkali narychlo," zněla odpověď. "Nechali tu spoustu materiálu, ale všechno to vypadá jako šrot."
"O tom rozhodne průzkumná skupina," pověděl mu Covell. "Nasvědčuje něco, že na nás nachystali nějakou past nebo
jiné nepříjemné překvapení?"
"Vůbec nic, pane. Ach - a ty formy života, které jsme zachytili, jsou jenom ta dlouhá chlupatá zvířata, která žijí na
stromě, co prorůstá střechou."
Covell znovu přikývl. Ysalamiriové, tak se jim říká, vzpomněl si. Thrawn se těmi zvířaty už několik měsíců usilovně
zabýval, i když k jakému užitku mohou ve válce být, o tom neměl Covell ponětí. "Zaujměte obranné postavení," nařídil
poručíkovi. "Až budete hotovi, dejte znamení průzkumné skupině. A uvolněte se. Velkoadmirál chce tohle místo
rozebrat, a přesně tohle my uděláme."
* * *
"Velmi dobře, generále," ozval se hlas, který skoro nebylo slyšet, i když byl mohutně zesilovaný a signál čistil počítač.
"Pokračujte v demontáži."
Mara Jade, usazená u kormidla Wild Karrdu, se napůl otočila k muži, který stál za ní. "Myslím, že už je to tady," řekla.
Chvilku se zdálo, že ji Talon Karrde neslyší. Jen stál a hleděl průzorem na vzdálenou planetu, drobný modrobílý
půlměsíc, který vykukoval za nepravidelným okrajem asteroidu, ke kterému se tiskl Wild Karrde. Mara už chtěla svou
poznámku opakovat, když tu se pohnul. "Ano," řekl klidným hlasem, v němž nebylo ani stopy po citech, které v něm
určitě zuřily. "Asi máš pravdu."
Mara si vyměnila pohled s Avesem, který seděl na postu druhého pilota, a pak se podívala zase na Karrda. "Takže
bychom měli vypadnout, ne?" opáčila.
Karrde se zhluboka nadechl… a jak se tak na něj Mara dívala, zachytila v jeho výrazu náznak toho, co pro něj základna
na Myrkru znamenala. Byla to víc než základna, byl to jeho domov.
S námahou tu myšlenku zaplašila. Takže Karrde ztratil domov. Skvělé. Ona v životě ztratila mnohem víc a přežila docela
dobře. Karrde se z toho dostane. "Ptala jsem se, jestli bychom neměli vypadnout."
"Slyšel jsem tě," odpověděl Karrde a záblesk citu se opět proměnil v mírně sardonický výraz ve tváři. "Myslím, že
Page 2
bychom snad měli ještě chvilku počkat. Zjistit, jestli jsme tam nenechali něco, co by je mohlo navést k naší základně na
Rishi."
Mara se znovu podívala na Avese. "Byli jsme důkladní," řekl Aves. "Myslím, že tam žádná zmínka o Rishi není, jenom
v hlavním počítači, a ten zůstal s první skupinou venku."
"Souhlasím," řekl Karrde. "Chcete na tomhle dohadu stavět svůj život?"
Aves zkřivil rty. "Moc ne."
"Ani já ne. Takže počkáme."
"Co když nás zahlédnou?" nedala se Mara. "Schovávačka za asteroidy je hodně starý trik."
"Nezahlédnou nás." Karrde byl klidný a sebejistý. "Pochybuji, že by je ta možnost vůbec napadla. Průměrný člověk,
který utíká před typy, jako je velkoadmirál Thrawn, nepřestane utíkat, dokud není pořádně daleko."
Chceš na tomhle dohadu stavět svůj život? pomyslela si Mara trpce. Ale nahlas nic neodsekla. Nejspíš měl pravdu; a
každopádně bylo jisté, že kdyby Chimaera nebo některá stíhačka TIE vyrazila za Wild Karrdem, nedělalo by jim
problémy zažehnout motory a získat nadsvětelnou rychlost dlouho před útokem.
Taková logika a taktika vypadaly průzračně. Ale Mara přesto měla pocit, že jí něco hlodá v mysli. Něco ji stále
zneklidňovalo.
Se skřípáním zubů nastavila lodní senzory na nejvyšší citlivost a ještě jednou zkontrolovala, jestli je předstartovní
sekvence založená v počítači a v pohotovosti. A pak se usadila a čekala.
* * *
Průzkumná skupina byla rychlá, výkonná a důkladná; trvalo jim jen půl hodiny, než z materiálu vyždímali veškeré
možné informace.
"Takže moc toho není." Pellaeon se ušklíbl, když viděl, jak negativní hlášení přebíhají po displejích. Možná je to dobré
cvičení pro pozemní vojska, ale jinak celé ty manévry vypadaly dost zbytečně. "Pokud vaši pozorovatelé nezjistili
nějaké reakce v Hyllyard City," dodal a otočil se k Thrawnovi.
Velkoadmirálovy svítivé rudé oči se upíraly na displeje. "Zjistili jsme drobný rozruch, rozplynul se skoro dřív, než začal,
ale myslím, že závěr je jasný."
No, tak aspoň něco. "Ano, pane. Mám přikázat, aby pozorovatelé sestavili dlouhodobý pozemní tým?"
"Trpělivost, kapitáne," řekl Thrawn. "Možná to nakonec nebude nutné. Nastavte si skanování středního dosahu a
povězte mi, co vidíte."
Pellaeon se otočil k ovládacímu pultu a přivolal si příslušné hlášení. Byl tady samozřejmě Myrkr a kolem Chimaery
obranný houf standardních stíhaček TIE. Jediný další objekt ve střední vzdálenosti byl - "Myslíte tamhleten malý
asteroid?"
"Přesně tak," přikývl Thrawn. "Není na něm nic pozoruhodného, že? Ne, nezaměřujte na něj senzory," dodal ještě dřív,
než taková myšlenka Pellaeona napadla. "Nechceme přece, aby nám kořist předčasně upláchla."
"Kořist?" opakoval Pellaeon a znovu se zamračil na údaje senzorů. Rutinní senzorické skanování asteroidu, které bylo
provedeno před třemi hodinami, bylo negativní, a od té doby k němu nemohlo proklouznout nic bez povšimnutí. "Při
vší úctě, pane, nevidím žádné známky toho, že by tam něco bylo."
"Já taky ne," souhlasil Thrawn. "Ale je to jediný vhodný úkryt na deset miliónů kilometrů kolem Myrkru. Jinak Karrde
nemá odkud sledovat naše operace."
Pellaeon stáhl rty. "S vaším svolením, admirále, ale já pochybuji, že Karrde je takový blázen, aby tu zůstával a čekal, až
přiletíme."
Svítící rudé oči se maličko zúžily. "Zapomínáte, kapitáne," řekl tiše, "že já jsem se s tím mužem setkal. A co je důležitější,
viděl jsem, jaká umělecká díla sbírá." Otočil se zpátky k displejům. "Ne; je tam. Jsem si tím jistý. Talon Karrde není
jenom pašerák, chápete. Možná vůbec není pašerák. Jeho opravdovou láskou není zboží nebo peníze, ale informace.
Víc než po čemkoli jiném v galaxii dychtí po znalostech… a poznatek o tom, co jsme zde našli nebo nenašli, je pro něj
příliš drahý klenot, než aby si ho nechal ujít."
Pellaeon hleděl na velkoadmirálův profil. Podle jeho názoru to byla pěkně vratká logika. Ale na druhé straně byl již
mnohokrát svědkem podobných vratkých logických smyček, než aby tuhle bral na lehkou váhu. "Mám nařídit, aby
asteroid prozkoumala letka stíhaček TIE, pane?"
"Jak už jsem řekl, kapitáne, trpělivost. I při tlumeném senzorickém modu a vypnutých motorech bude mít jistotu, že
může odstartovat a uniknout dřív, než ho dostihne útočná letka." Usmál se na Pellaeona. "Nebo jakákoli útočná síla z
Chimaery."
Pellaeonovi se vybavila bezděčná vzpomínka: Thrawn, který sahal po komlinku právě ve chvíli, kdy Pellaeon vydával
pozemním silám rozkaz k útoku. "Poslal jste zprávu zbytku flotily," řekl, "ve stejném okamžiku, kdy jsem vydával rozkaz
k útoku, takže jsem vaše vysílání překryl."
Thrawnovo modročerné obočí se maličko pozvedlo. "Správně, kapitáne. Velmi správně."
Pellaeon ucítil, jak mu hoří tváře. Velkoadmirál byl na pochvaly skoupý. "Děkuji vám, pane."
Thrawn přikývl. "Přesněji řečeno, zprávu jsem poslal jediné lodi, Constraineru. Dorazí sem přibližně za deset minut. V té
chvíli zjistíme -" oči mu zablýskly, "- jak přesně jsem Karrda odhadoval."
* * *
Z reproduktorů na můstku Wild Karrdu se začala ozývat hlášení průzkumné skupiny. "Vypadá to, že nic nenašli,"
prohodil Aves.
"Jak jsi říkal, byli jsme důkladní," připomněla mu Mara, ale sotva slyšela vlastní slova. Ta neznámá věc, která jí hlodala
v mysli, se stále zesilovala. "Už můžeme odletět?" zeptala se a otočila se ke Karrdovi.
Zamračil se na ni. "Uvolni se trochu, Maro. Nemůžou přece vědět, že jsme tady. Na asteroid se nezaměřil žádný senzor
Page 3
a bez něho nemůžou zjistit, že tu nějaká loď je."

"Pokud nejsou senzory hvězdného destruktoru lepší, než si myslíš," zavrčela Mara.
"Víme o jejich senzorech všechno," uklidňoval ji Aves. "Jen klid, Maro, Karrde ví, co dělá. Wild Karrde má určitě
nejlepší tlumič senzorů na téhle straně -"
Dveře na můstek se za nimi otevřely a Aves zmlkl; Mara se otočila zrovna ve chvíli, kdy do kabiny vtrhli dva Karrdovi
mazlíčci, vornskrové.
Svého ošetřovatele doslova táhli za sebou.
"Co tu děláš, Chině?" zeptal se Karrde.
"Promiňte, kapitáne," supěl Chin, zarýval podpatky do paluby a trhal napnutými vodítky. Jeho úsilí bylo úspěšné jen z
části; dravci ho stále táhli pomalu vpřed. "Nemohl jsem je zastavit. Myslel jsem si, že vás třeba chtějí vidět."
"Tak co je s vámi, vy dva?" plísnil Karrde zvířata a pak si k nim dřepl. "Copak nevíte, že máme práci?"
Vornskrové se na něj nepodívali. Vypadalo to, že si ho vůbec nevšimli. Dívali se dál před sebe, jako by tam Karrde
vůbec nebyl.
Hleděli přímo na Maru.
"Hej," řekl Karrde a plácl jedno zvíře lehce přes čumák. "Mluvím s tebou, Sturme. Co to do vás vjelo?" Podíval se
směrem, kterým tak upřeně zírali -
Zarazil se a podíval se tam pečlivěji. "Děláš něco, Maro?"
Mara zavrtěla hlavou, ale po zádech jí přejel mráz. Ten pohled už víckrát viděla u divokých vornskrů, na které narazila
při oné dlouhé, třídenní strastiplné cestě s Lukem Skywalkerem přes prales na Myrkru.
Až na to, že tehdy se pohledy vornskrů neupíraly na ni. Byly určené Skywalkerovi. Obvykle těsně před tím, než na něj
zaútočili.
"To je Mara, Sturme," chlácholil Karrde zvíře jako malé děcko. "Mara. No tak - už jsi ji přece doma viděl."
Pomalu, téměř neochotně Sturm přestal táhnout a obrátil pozornost k pánovi. "Mara," opakoval Karrde a díval se
vornskrovi pevně do očí. "Přítel. Slyšíš, Drangu?" dodal a chytil za čumák druhého vornskra. "Je to přítel. Rozumíte?"
Zdálo se, že Drang o tom uvažuje. Potom, stejně neochotně jako Sturm, sklonil hlavu a zastavil se. "Tak je to lepší," řekl
Karrde, krátce podrbal oba vornskry za ušima a narovnal se. "Radši je odveď dolů, Chině. Třeba se s nimi projdi po
hlavním skladišti - trochu je prožeň."
"Jenom jestli mezi vším tím harampádím najdu trochu místa," zabručel Chin a trhl vodítky. "No tak, kluci, jdeme."
S nepatrným zaváháním mu vornskrové dovolili, aby je odvedl z můstku. Karrde se díval, jak za nimi dveře zapadly. "To
by mě zajímalo, co to mělo znamenat," řekl a zamyšleně se podíval na Maru.
"Nevím," odpověděla napjatým hlasem. Teď, když dočasné rozptýlení pominulo, se podivný strach, který pociťovala,
vrátil v plné síle. Obrátila se zpátky k ovládacímu pultu, zpola očekávala, že uvidí, jak se na ně řítí letka stíhaček TIE.
Ale nic tam nebylo. Jenom Chimaera, stále se vznášející na orbitu kolem Myrkru. Nehrozilo, že by mohla zachytit
některý přístroj na Wild Karrdu. Ale to šimrání bylo stále silnější…
A najednou už to nemohla vydržet. Hmátla do ovládací desky a namačkala přípravu ke startu.
"Maro!" vyjekl Aves a vyskočil ze sedadla jako uštknutý. "Co to k čertu -?"
"Blíží se k nám," vyštěkla Mara, v hlase se jí promísilo půl tuctu různých pocitů. Kostky byly neodvolatelně vrženy -
aktivace strojů na Wild Karrdu způsobí, že se po celé Chimaeře rozječí senzory. Nezbývalo, než uprchnout.
Podívala se na Karrda, najednou se zalekla toho, co by v jeho tváři mohla uvidět. Ale on tam jen stál, díval se na ni a
trochu zmateně se mračil. "Nevypadá to, že by se blížili," upozornil ji mírně.
Zavrtěla hlavou, očima se obhajovala. "Musíš mi věřit," řekla, ale stísněně si uvědomila, že doopravdy nevěří ani sama
sobě. "Připravují se k útoku."
"Věřím ti," řekl konejšivě. Nebo si snad také uvědomil, že jim nezbývá jiná možnost. "Avesi: výpočet světelné
rychlosti. Nejsnazší kurz, který nesměřuje k Rishi; později uděláme zastávku a nastavíme jiný kurz."
"Karrde -"
"Mara je zástupce velitele," přerušil ho Karrde. "Jako taková má právo a povinnost udělat důležitá rozhodnutí."
"Jo, ale -" Aves zmlkl, poslední slovo zaznělo pisklavě, jak je spolkl. "Jo," ucedil přes zuby. Vrhl na Maru vzteklý
pohled, otočil se k navigačnímu počítači a pustil se do práce.
"Tak nás odtud vyveď, Maro," pokračoval Karrde, překročil prázdné sedadlo u komunikátoru a posadil se. "Drž se tak,
aby asteroid zůstal co nejdéle mezi námi a Chimaerou."
"Ano, pane," odpověděla Mara. Zmatené pocity se už začaly rozplývat a zbývala po nich jenom směs vzteku a
nesmírného zmatku. Znovu to udělala. Naslouchala svým vnitřním pocitům - pokusila se dělat věci, o kterých věděla
moc dobře, že by je dělat neměla - a přitom se znovu zranila o ostří bajonetu, který svírala.
A bylo to nejspíš naposledy, co slyšela, že je Karrdovou zástupkyní. Jednotné velení před Avesem je jedna věc, ale
jakmile odtud vypadnou a Karrde s ní zůstane o samotě, čeká ji horká chvilka. Bude mít štěstí, jestli ji z organizace
úplně nevyrazí. Zlostně bušila do tlačítek na ovládacím pultu, opsala s Wild Karrdem zatáčku, obrátila ho přídí pryč od
asteroidu a zamířila do hlubokého vesmíru -
A v té chvíli se tu mihlo cosi rozmazaného, vynořovalo se to ze světelné rychlosti, až se to zřetelně objevilo v
normálním prostoru ani ne dvacet kilometrů od nich.
Imperiální dělový křižník.
Aves vyrazil překvapené zaklení. "Máme společnost," vyhrkl.
"Vidím," řekl Karrde. Klidný jako vždy… ale Mara v jeho hlase zaslechla záchvěv překvapení. "Kolik času nám zbývá
do světelné rychlosti?"
"Ještě minutku," řekl Aves napjatě. "Venku je spousta smetí, se kterým se počítač musí vypořádat."
Page 4
"Takže si dáme závod," řekl Karrde. "Maro?"

"Máme nula sedm tři," řekla a ždímala z dosud studených strojů co nejvíc energie. Měl pravdu; čeká je honička. Dělové
křižníky se čtyřmi mohutnými generátory gravitačních vln dokázaly simulovat hmotnost planety, takže byly oblíbenou
imperiální zbraní, která dokázala uvěznit nepřátelskou loď v normálním prostoru, zatímco ji stíhačky TIE roznášely na
kopytech. Ale jestliže se křižník sotva vynořil ze světelné rychlosti, bude potřebovat nějakou chvíli, než budou mít
generátory dostatek energie. Kdyby jen do té doby dokázala dostat Wild Karrde z dosahu…
"Další návštěvníci," oznámil Aves. "Od Chimaery se odpoutalo několik letek stíhaček TIE."
"S energií se blížíme na nula osm," hlásila Mara. "Jakmile od navigačního počítače obdržím kurz, můžeme zmizet ve
světelné."
"Co křižník?"
"Gravitační generátory zesilují," řekl Aves. Na taktickém displeji Mary se objevil přízračný kužel, ukazující oblast,
kterou brzo zaplaví silové pole tlumící rychlost světla. Mírně změnila kurz, zamířila k bližšímu okraji kužele, a riskovala
pohled na displej navigačního počítače. Byl skoro připraven. Nezřetelný gravitační kužel byl každou chvílí hustší…
Počítač pípl. Mara popadla všechny tři páky pro hyperprostor, které měla před sebou na ovládacím pultu, a jemně je
přitáhla. Wild Karrde se trochu otřásl a na vteřinu se zazdálo, že křižník v závodě na život a na smrt vyhrál. Potom se
najednou hvězdy venku proměnily ve světelné čáry.
Dokázali to.
Aves úlevně vydechl, když světelné čáry vybledly do bezbarvého nebe hyperprostoru. "Co myslíte, jak vypátrali, že
jsme tam byli?"
"Nemám ponětí," řekl Karrde chladně. "Maro?"
"Já taky nevím." Mara nezvedla oči od displejů, neodvažovala se ani na jednoho podívat. "Thrawn možná něco tušil.
Občas se to stane."
"Máme štěstí, že tušení nemá jenom on," začal Aves zvláštním tónem. "Dobrá práce, Maro. Promiň, že jsem na tebe
vyjel."
"Ano," přidal se Karrde. "Byla to skvělá práce."
"Díky," zamumlala Mara, oči stále přilepené na ovládacím pultu, a usilovně mrkala, aby se nerozslzela. Takže se to
vrátilo. Horoucně doufala, že ty podivné duševní stavy, kterými trpěla, když tehdy vystopovala Skywalkerův Xplán v
hlubokém vesmíru, byly výjimkou. Že ho našla spíš náhodou, díky Skywalkerově chybě než vlastní zásluhou.
Ale nebylo tomu tak. Všechno se to vracelo, jako už tolikrát v uplynulých pěti letech. Tušení a záblesky vjemů, nutkání
a puzení.
Což znamenalo, že nejspíš také brzo začnou ty sny.
Vztekle si otřela oči a namáhavě oddělila zaťaté zuby. Znala to všechno docela dobře… ale tentokrát se věci vyvinou
jinak. Dosud nemohla s těmi hlasy a nutkáním nic dělat, jenom celý ten cyklus protrpět.
Jenomže teď už nebyla servírkou v hospodě na Phorlissu ani volavkou pro loupežnou bandu na Capriorilu a ani
opravářkou hyperdrajvů, zastrčenou v závětří Isonského koridoru. Byla zástupkyní nejmocnějšího pašeráka v galaxii, k
dispozici měla takové zdroje a možnosti, jaké nepoznala od smrti císaře.
Takové možnosti, díky kterým znovu najde Luka Skywalkera. A zabije ho.
Potom ty hlasy možná zmlknou.
* * *
Thrawn stál dlouho u průzoru a díval se na vzdálený asteroid a teď už zbytečný dělový křižník. Pellaeon si stísněně
uvědomil, že admirál zaujal skoro stejný postoj jako nedávno, když z podobné pasti unikl Luke Skywalker. Pellaeon
zadržoval dech, díval se na Thrawnova záda a uvažoval, jestli bude další člen posádky Chimaeary za toto selhání
popraven.
Thrawn se otočil. "Zajímavé," řekl konverzačním tónem. "Povšiml jste si sledu událostí, kapitáne?"
"Ano, pane," řekl Pellaeon opatrně. "Cíl se začal odpoutávat dřív, než dorazil Constrainer."
"Ano," přikývl Thrawn. "A to znamená tři věci. Buď chtěl Karrde odletět v té chvíli náhodou, nebo zpanikařil z jiného
důvodu -" Rudé oči zablýskly. "Nebo ho někdo varoval."
Pellaeon cítil, jak mu tuhne hřbet. "Doufám, že nenaznačujete, pane, že mu některý z našich lidí dal echo."
"Ne, jistěže ne." Thrawn poněkud zkřivl rty. "Nehledě na věrnost posádky, nikdo na Chimaeře nevěděl, že Constrainer
je na cestě; a nikdo z Constraineru sem nemohl poslat žádnou zprávu, aniž bychom ji nezachytili." Vykročil ke svému
velitelskému stanovišti a se zamyšleným výrazem se posadil. "Zajímavý oříšek, kapitáne. Budu o něm muset přemýšlet.
Zatím však máme naléhavější záležitosti. Například úkol získat nové válečné lodi. Došly v poslední době nějaké
odpovědi na naši výzvu?"
"Nijak zvláštní, admirále," řekl Pellaeon, přivolal si komunikační záznamník a rychle ho prohlédl, aby si osvěžil paměť.
"Osm z patnácti skupin, které jsem kontaktoval, projevilo zájem, i když nikdo se nechtěl zavázat k něčemu určitému.
Pořád ještě čekáme na ostatní."
Thrawn přikývl. "Dáme jim několik týdnů. Jestli ani do té doby nebudeme mít výsledky, učiníme naši nabídku poněkud
přitažlivější."
"Ano, pane." Pellaeon zaváhal. "Je tu ještě jeden záznam z Jomarku."
Thrawn obrátil svoje svítící oči na Pellaeona. "Velmi bych ocenil, kapitáne," řekl a odsekával každé slovo, "kdybyste se
pokusil objasnit našemu exaltovanému mistru Jedi C'baothovi, že pokud nám nepřestane posílat svoje depeše,
znehodnotí tak veškeré důvody, pro které jsme ho odeslali na Jomark. Pokud povstalci zachytí jakýkoli náznak spojení
mezi námi, může zapomenout na možnost, že se tam Skywalker kdy ukáže."
"Já už jsem mu to vysvětloval, pane," pokrčil Pellaeon rameny. "Mockrát. Vždycky odpoví, že Skywalker se ukáže. A
Page 5
pak se začne domáhat termínu, kdy mu pošlete Skywalkerovu sestru."

Thrawn dlouho nic neříkal. "Nejspíš nezmlkne, dokud nedostane, co chce," řekl konečně. "Do té doby se u něj nedá
počítat s nějakou slušnou spoluprací."
"Ano, stěžoval si, že jste po něm chtěl koordinaci útoku," přikývl Pellaeon. "Několikrát mě upozornil, že nemůže přesně
předpovědět, kdy Skywalker na Jomark dorazí."
"A to znamená, že na naše hlavy padne strašný trest, pokud tam mistr nebude, až k tomu dojde," zavrčel Thrawn.
"Ano, je to obvyklá rutina. A už mě trochu unavuje." Zhluboka se nadechl. "Dobrá, kapitáne. Příště, až C'baoth zavolá,
můžete ho informovat, že operace na Taanabu bude prozatím jeho poslední. Skywalker se pravděpodobně na Jomarku
nejméně další dva týdny neukáže - ten drobný politický zmatek, který jsme způsobili v nejvyšším velení povstalců, by
ho měl aspoň tak dlouho zaměstnat. Co se týče Organy Solo a jejích nenarozených Jedi… můžete ho také informovat,
že od této chvíle beru tuto záležitost do vlastních rukou."
Pellaeon se rychle ohlédl na osobního strážce velkoadmirála, Rukha, který mlčky stál poblíž vchodu na můstek.
"Znamená to, že z té práce odvoláváte Noghrie?" zeptal se tiše.
"Vadí vám to snad, kapitáne?"
"Ne, pane. Přesto bych velkoadmirálovi uctivě připomněl, že Noghriové neradi nechávají úkoly nedokončené."
"Noghriové jsou sluhové Impéria," odbyl ho Thrawn chladně. "A navíc jsou mně osobně věrní. Udělají, co jim řeknu."
Odmlčel se. "Přesto vezmu vaše starosti v úvahu. V každém případě je náš úkol zde na Myrkru u konce. Nařiďte
generálovi Covellovi, aby stáhl vojska."
"Ano, pane," řekl Pellaeon a dal znamení spojovacímu důstojníkovi, aby zprávu odeslal.
"Generálovo hlášení chci mít za tři hodiny," pokračoval Thrawn. "Za dalších dvanáct hodin chci od něj doporučení na
tři nejlepší členy pěchoty a dva nejlepší vojáky, kteří se účastnili útoku. Těchto pět mužů bude převeleno na operaci
Mount Tantiss a okamžitě odletí do Waylandu."
"Rozumím," přikývl Pellaeon a poslušně založil příkazy do Covellova souboru.
Thrawn se znovu podíval průzorem na planetu pod nimi. "A zatímco budeme čekat, než se generál vrátí, zařiďte, aby
naši lidé začali s dlouhodobým pozorováním v Hyllyard City." Usmál se. "Galaxie je velmi rozlehlá, kapitáne, ale ani muž
jako Talon Karrde nemůže utíkat věčně. Nakonec si bude muset odpočinout."
* * *
Vysoký zámek na Jomarku si své jméno tak docela nezasloužil. Aspoň podle názoru Joruuse C'baotha. Zámek byl malý
a špinavý, kamenné kvádry místy do sebe špatně zapadaly, a celá stavba mu byla tak cizí, jako dávno vymizelá rasa,
která zámek postavila. Chmurně se tiskl mezi dva velké útesy, které tu zbyly po vrcholu sopky. Přesto díky kopcům na
obzoru a zářivě modré hladině jezera blýskající se téměř o čtyři sta metrů níž C'baoth uznával, že domorodci našli pro
svůj hrad příjemnou scenérii. Pro mistra řádu Jedi to bylo dobré místo, už jenom proto, že je kolonisté patrně měli v
úctě. Navíc ostrov, který se zvedal uprostřed kráteru, byl vhodnou skrytou přistávací plochou pro nekonečný proud
raketoplánů, které sem Thrawn posílal.
Jenomže C'baothovy myšlenky teď nepatřily ani krajině, ani moci, dokonce ani Impériu. Jeho mysl zaměstnávalo
podivné chvění, které před chvilkou pocítil v síle.
C'baoth se rozhlédl po terase. Ano. Ano; tohle nebyl ten domov, město a svět, které si vybral, aby je utvářel a řídil po
svém. Tohle nebyl Wayland, který si vydobyl na Temném Jedi, kterého císař ustanovil jako strážce skladiště v hoře
Tantiss. Tohle byl Jomark, kde čekal… na někoho.
Prohrábl si prsty dlouhý bílý vous a donutil se k soustředění. Čekal na Luka Skywalkera. Přijde sem, stejně jako Lukova
sestra a její dosud nenarozená dvojčata, a on z nich udělá své následovníky. Velkoadmirál Thrawn mu to slíbil,
oplátkou za pomoc Impériu.
Při té myšlence se shrbil. Služba, kterou velkoadmirál požadoval, byla obtížná. Silně se musel soustředit na to, co chtěli;
musel udržet své myšlenky a pocity přísně na uzdě a vždycky po dlouhou dobu. Na Waylandu nic takového nemusel
dělat, od té doby, co naposled bojoval proti císařovu strážci.
Usmál se. Byla to velká bitva, ten boj proti strážci. Ale i když se snažil vzpomenout si, podrobnosti se rozptylovaly jako
stébla ve větru. Bylo to příliš dávno.
Dávno… jako ta chvění, která se objevila v síle.
C'baothovy prsty sklouzly z vousů k medailónku, který mu spočíval na hrudi. Stiskl teplý kov v dlani, bránil se mlhám v
minulosti, snažil se je prohlédnout. Ano. Ano, nemýlil se. Stejná chvění se objevila třikrát v uplynulých několika letech.
Přišla, nějakou dobu trvala, a pak znovu utichla. Jako by se někdo určitou dobu učil, jak sílu využívat, ale pak to
zapomněl.
Nerozuměl tomu. Ale necítil žádnou hrozbu, a tak to nebylo důležité.
Vysoko nad sebou cítil, jak imperiální hvězdný destruktor sestupuje na vysoký orbit, vysoko nad mraky, kam nikdo
jiný z Jomarku nedohlédl. Až padne noc, přiletí raketoplán, a odvezou ho - pomyslel si, že na Taanab -, aby pomohl
koordinovat další ze stále častějších imperiálních útoků.
Netěšil se na tu námahu a bolest. Ale všechno bude stát za to, pokud bude mít své Jedi. Přetvoří je k obrazu svému,
budou jeho sluhy a následovníky až do konce života.
KAPITOLA 2
"Promiň, Luku," ozval se v komlinku hlas Wedge Antillese, přerušovaný prskáním statické elektřiny. "Zkusil jsem
všechny možné fígle, oháněl jsem se hodnostmi, které mám i které nemám, a k ničemu to nebylo. Někdo, kdo láduje data
do počítačů, vydal příkaz, že obranné lodě Sluisských mají při opravách naprostou prioritu. Dokud toho chlapíka
nenajdeme a nevyrazíme z něho zvláštní povolení, nikdo na tvůj Xplán nesáhne."
Page 6
Luke Skywalker se zamračil, cítil, jak ho čtyři hodiny čekání frustrují. Čtyři vzácné hodiny promarněny a konec nebyl na
dohled, zatímco na Koruskantu budoucnost celé Nové republiky balancovala na ostří nože. "Víš, jak se ten chlap
jmenuje?" zeptal se.
"Ani to mi neřekli," řekl Wedge. "Všechny nitky nadřízených se ztrácejí po třetím stupni nad mechaniky. Pořád to
zkouším, ale je tady pěkný zmatek."
"Pořádný imperiální útok by hned objasnil, kdo je čí nadřízený," uzavřel Luke s povzdechem. Chápal, proč si Sluisští
stanovili své priority; jenomže Luke se nechtěl proletět jen tak pro zábavu. Na Koruskant to odtud bylo dobrých šest
dnů letu, a každá hodina zdržení znamenala další hodinu navíc pro politické síly snažící se vypudit admirála Ackbara,
po kterou si mohly dál upevňovat své pozice.
"Víš, s tímhle nic nedokáže ani Jedi," utěšoval ho Wedge.
"Já vím," souhlasil Luke neochotně. A Han je dávno na zpáteční cestě, Leia už tam byla… "Prostě nesnáším, když
musím čekat a nemůžu nic ovlivnit."
"Já taky." Wedge ztišil hlas. "Jak si vede generál Calrissian?"
"Je na tom zhruba stejně jako můj Xplán," řekl Luke suše. "Všichni doktoři a medidroidi mají plno práce s ošetřováním
válečných zranění. Vytahování kousků kovu a skla z někoho, kdo zrovna nekrvácí, je v téhle chvíli na jejich seznamu
priorit pěkně hluboko."
"Vsadím se, že z toho má radost."
"Už jsem ho viděl spokojenějšího," přiznal Luke. "Radši doktory popoženu. Zatlač na ty sluisské byrokraty taky - když
se do toho opřeme společně, možná se někde uprostřed té mašinérie sejdeme."
Wedge se zasmál. "Správně. Ozvu se později."
Komlink ještě naposled zaprskal a ztichl. "A hodně štěstí," dodal Luke tiše, když vstával od veřejného komlinku a
zamířil do nemocničního koridoru. Jestli byl zbytek sluisského zařízení poškozen stejně, jako jejich komunikační systém,
bude trvat skutečně dlouho, než si někdo najde čas a namontuje nové hyperdrajvové motivátory do civilního Xplánu.
Nemocniční křídlo bylo stejně zalidněné jako zbytek mohutné sluisské kosmické stanice Van Central, ale tady aspoň
velké procento obyvatel tiše sedělo nebo leželo kolem stěn. Proplétal se mezi křesly a zaparkovanými transportními
polštáři, až došel do velkého pokoje, který byl přeměněn v čekárnu pro pacienty, se kterými se tak nespěchalo. Ve
vzdáleném rohu seděl Lando Calrissian, jeho výraz a pocity kolísaly někde mezi netrpělivostí a nudou, jednou rukou si
tiskl k hrudi moderátor citlivosti, zatímco v druhé přidržoval vypůjčený záznamník. Právě se na něj mračil, když k němu
Luke přišel. "Špatné zprávy?" zeptal se Luke.
"O nic horší než to ostatní, co se mi v poslední době přihodilo," odpověděl Lando a hodil záznamník na prázdné křeslo
vedle sebe. "Cena hfredia na trhu znovu klesla. Jestli příští měsíc aspoň trochu nestoupne, přijdu o pár set tisíc."
"Ach je," politoval ho Luke. "To je hlavní produkt, který se vyrábí v tvém Nomádském městě, že?"
"Jeden z několika hlavních produktů," opravil ho Lando s úšklebkem. "Jsme dost všestranní, takže normálně by nás to
nemělo příliš poškodit. Problém je v tom, že v poslední době jsem si toho materiálu dost nakřečkoval, protože jsem
čekal, že ceny půjdou nahoru. A teď se stal přesný opak."
Luke potlačil úsměv. To byl celý Lando. Ať byl vážený a úctyhodný jak chtěl, pořád nemohl odolat, aby po straně
nepokoušel štěstí v obchodu. "Jestli ti to nějak pomůže, mám pro tebe dobré zprávy. Protože všechny lodě, které se
imperiální pokusili ukrást, patřily přímo Nové republice, nebudeme muset projít veškerou tou sluisskou byrokracií,
abychom dostali tvé krtky zpátky. Bude stačit, když předložíš příslušné hlášení vojenskému veliteli, a odvezeš si je."
Rysy v Landově obličeji se trochu uvolnily. "To je skvělé, Luku," řekl. "To je moc fajn - kdybych za ně musel hledat
náhradu, pekelně by mě rozbolela hlava."
Luke jeho díky odmávl. "Za daných okolností to bylo to nejmenší, co jsme mohli udělat. Jestli chceš, zajdu na stanici
zjistit, jestli se ta záležitost nedá popohnat. Už ten záznamník nebudeš potřebovat?"
"Díky, tady ti ho vracím. Je něco nového s tvým Xplánem?"
"Ani ne," Luke si vzal záznamník. "Pořád říkají, že to bude pár hodin trvat, než -"
Zachytil náhlou změnu Landovy pozornosti vteřinu předtím, než ho Landova ruka popadla za paži. "Co je?" zeptal se
Luke.
Lando, pohled upřený do prázdna, zamračeně začichal ve vzduchu. "Kde jsi byl před chvilkou?" naléhal.
"Prošel jsem přijímací halou a zavolal si z veřejného komlinku," řekl Luke. Lando nečichal jen vzduch, uvědomil si
najednou: očichával Lukovi rukáv. "Proč?"
Lando pustil Lukovu paži. "To je karababbský tabák," řekl pomalu. "S příměsí koření armudu. Necítil jsem tu vůni už…"
Pohlédl na Luka a jeho pozornost se napjala ještě víc. "To byl Niles Ferrier. Určitě."
"Kdo je Niles Ferrier?" zeptal se Luke a cítil, jak mu srdce začíná rychleji tlouci. Landův neklid byl nakažlivý.
"Člověk - statný a dost tlustý," řekl Lando. "Tmavé vlasy, pravděpodobně vousy, i když ty se dají shodit.
Pravděpodobně kouří dlouhá tenká cigára. Jistěže kouřil - přinesl sis trochu toho kouře s sebou. Nevzpomínáš si, jestli
jsi ho viděl?"
"Počkej." Luke zavřel oči a sáhl po síle. Zesílení krátkodobé paměti bylo jedno z jediovských umění, která se naučil od
Yody. Obrazy pomalu plynuly zpátky časem: cesta do nemocničního křídla, rozhovor s Wedgem, hledání veřejného
komlinku -
A už ho viděl. Přesně takového, jak ho popsal Lando, míjel ho ve vzdálenosti necelých tří metrů. "Mám ho," řekl
Landovi a pozdržel obrázek v mysli.
"Kam jde?"
"Ehm…" Luke si vzpomínku znovu přehrál. Ten muž se chvílemi objevoval v jeho zorném poli a zase mizel, a nakonec
zmizel úplně, když Luke našel komlink. "Zdá se, že ještě s někým šel do koridoru šest."
Page 7
Lando vyťukal na záznamníku schéma stanice. "Koridor šest… krucinál." Vstal, odhodil záznamník i moderátor
citlivosti na křeslo. "Radši to prověříme."
"Co jako?" zeptal se Luke a rychle vykročil, aby chytil Landa, který vyrazil mezi čekajícími pacienty ke dveřím. "Kdo je
vlastně ten Niles Ferrier?"
"Je to jeden z nejlepších zlodějů kosmických lodí v galaxii," sykl Lando přes rameno. "A koridor šest vede k areálu, kde
se lodě opravují. Radši se tam mrknem, než nám sbalí korelliánskou loď a upláchne s ní."
Prošli přijímací halou a pod obloukem s nápisem Koridor šest, vyvedeném v jemných sluisských kariogryfech i
hranatějším basicu. Luka překvapilo, že davy lidí zde zmizely, pouze sem tam někdo prošel. Sotva ušli stovku metrů,
Luke s Landem osaměli.
"Říkal jsi, že to vede k opravárenské hale, ne?" zeptal se Luke a nastražil všechny smysly Jediho. Zdálo se, že světla a
zařízení kanceláří a dílen kolem normálně fungují, vycítil také hrstku droidů, kteří spěchali za svými úkoly. Ale jinak se
zdálo, že místo je opuštěné.
"Ano, říkal," řekl Lando pochmurně. "Podle schématu se používají také koridory pět a tři, ale tenhle by měl být zrovna
tak vytížený. Nemáš s sebou náhodou jeden blaster navíc?"
Luke zavrtěl hlavou. "Já už blaster nenosím. Myslíš, že bychom měli zavolat staniční ostrahu?"
"Ne, pokud chceme zjistit, co tu Ferrier chce. Určitě se už touhle dobou napojil na staniční počítač a komlink - zavoláš
ostrahu a on prostě odstartuje a zmizí." Nakoukl do jedněch otevřených dveří, které míjeli. "To je jasně Ferrier. Jeho
oblíbeným trikem je zfalšovat pracovní příkazy tak, aby museli všichni z areálu vypadnout a -"
"Zadrž," přerušil ho Luke. Na okraji mysli mu… "Myslím, že je máme. Šest lidí a dva cizinci, asi dvě stě metrů přímo
před námi."
"Jací cizinci?"
"Nevím. Dosud jsem na takový druh nenarazil."
"Tak je sleduj. Ferrier si cizince najímá do party místo goril. Jdeme."
"Možná bys měl zůstat tady," navrhl Luke a odepjal meč od opasku. "Nevím, jestli bych tě mohl chránit, kdyby se
rozhodli bojovat."
"Já to zkusím," řekl Lando. "Ferrier mě zná; možná to zmáknu tak, že se bojovat nebude. Kromě toho mám nápad."
Už byli asi dvacet metrů od skupiny, když Luke zachytil změnu v myšlení lidí. "Vědí o nás," zamumlal k Landovi a
posunul pěst po rukojeti meče. "Chceš s nimi zkusit promluvit?"
"Nevím," odpověděl Lando tlumeně a natahoval krk, aby si prohlédl zdánlivě opuštěnou chodbu před nimi. "Možná
bychom se měli dostat trochu blíž -"
V jedněch dveřích se zablesklo a Luke pocítil zčeření v síle. "Přikrč se!" vykřikl Luke a zažehl meč. Oslnivá zelenobílá
čepel se rozsyčela -
A pohnula se jako by o své vůli tak, aby zablokovala blasterový výboj, který se k nim hnal.
"Běž za mě!" nařídil Luke Landovi, když vzduchem zasvištěl další výboj. Lukovy ruce, vedeny silou, znovu postavily
čepel útočné střele do cesty. Od čepele se odrazil třetí výboj, následoval čtvrtý. Ze dveří hlouběji v chodbě vykoukl
další blaster a přidal svůj hlas k prvnímu.
Luke držel pozici, cítil, jak se do něj a do paží vlévá síla a vyvolává zvláštní efekt tunelového vidění, který směroval
duševní reflektor pouze na útok a všechno ostatní bylo v relativní temnotě. Lando, který se krčil za ním, se proměnil
jenom v neurčitý vjem na okraji mysli; ostatní Ferrierovi lidé byli ještě rozmazanější. Pevně stiskl čelisti a nechal sílu,
aby ho bránila, a oči neustále zkoumaly koridor, připraveny na nové útoky.
Zrovna se díval na podivný stín, když tu se stín oddělil od stěny a vydal se vpřed.
Dlouho nemohl uvěřit tomu, co vidí. Stín neměl žádnou strukturu nebo detail; byl to proměnlivý tvar a byl skoro úplně
černý. "Lando!" překřičel ječeni Masterových střel. "Pět metrů před námi - čtyřicet stupňů vlevo. Co tomu říkáš?"
Slyšel za zády sípavé nádechy. "Nikdy jsem nic takového neviděl. Stáhneme se?"
Luke namáhavě odvrátil od útoku tolik pozornosti, kolik se odvážil, a přenesl ji na blížící se stín. Něco tam určitě bylo -
jedna z těch cizích inteligencí, které už kdysi cítil. Což znamenalo, že patří k Ferrierovi…
"Drž se mě," řekl Landovi. Bude to riskantní, ale kdyby se otočili a vzali do zaječích, nic by nevyřešili. Pomalu, rozvážně
zamířil přímo ke stínu.
Cizinec se zastavil, určitě ho překvapilo, že se potenciální oběť přibližuje, místo aby ustupovala. Luke využil
chvilkového zaváhání, aby se přesunul blíž ke stěně koridoru. První blaster, který tím pádem musel střílet těsně kolem
stínu, náhle zmlkl. Stín se lehce posunul, Luke měl dojem, jako by se to ohlíželo. Dál postupoval doleva a donutil tak i
druhý blaster, aby ho sledoval; a blaster také jakoby neochotně zmlkl.
"Dobrá práce," zamumlal mu Lando uznale do ucha. "Pusť mě."
Odstoupil na krok od Luka. "Ferriere?" zavolal. "Tady je Lando Calrissian. Poslouchej, jestli chceš, aby ten tvůj
kamarád zůstal pohromadě, radši ho odvolej. Je tu taky Luke Skywalker, rytíř Jedi. Chlapík, který zvládl Dartha Vadera."
Což nebyla tak docela pravda. Ale skoro. Luke koneckonců Dartha Vadera porazil v posledním mečovém souboji, i
když ho ve skutečnosti nezabil.
Jenomže schovávající se muži v chodbě dobře věděli i tak, s kým mají tu čest. Luke vycítil jejich pochybnosti a zmatek;
a když pozvedl světelný meč trochu výš, stín se zastavil. "Jak se jmenuješ?" zavolal kdosi.
"Lando Calrissian," opakoval Lando. "Vzpomeň si na tu zrušovanou frétiskou akci asi před deseti lety."
"Aha, vzpomínám si," řekl hlas pochmurně. "Co chceš?"
"Chci ti nabídnout obchod," pokračoval Lando. "Vylez a popovídáme si."
Okamžik váhání. Potom zpoza hromady beden, které se vršily u stěny koridoru, vystoupil statný člověk, jak si ho Luke
Page 8
pamatoval, mezi zuby mu stále doutnalo cigáro. "Všichni," nedal se Lando. "No tak, Ferriere, vytáhni je ven. Pokud si
vážně nemyslíš, že je můžeš schovat před Jedim."
Ferrierovy oči zalétly k Lukovi. "Tajemné schopnosti Jediů se vždycky přeháněly," zavrčel. Ale jeho rty se neslyšně
pohnuly; a z úkrytů se postupně vynořilo pět lidí a jeden vysoký, hubený cizinec podobný hmyzu se zelenými
šupinami.
"To je lepší," pochválil ho Lando a ukázal se taky. "Verpin, že?" dodal a ukázal na hmyzovitého cizince. "To se ti musí
nechat, Ferriere - jsi rychlý. Třicet hodin od chvíle, co odtáhli imperiální, a ty už jsi na palubě. A se cvičeným Verpinem.
Znáš Verpiny, Luku?"
Luke přikývl. Vzhled cizince mu nebyl známý, ale jméno ano. "Prý jsou to géniové na opravy a seřizování jemné
techniky."
"A tuhle pověst si zaslouží," dodal Lando. "Říká se, že to oni pomohli admirálovi Ackbarovi s designem Bplánů.
Přeorientoval ses na kradení poškozených lodí, Ferriere? Nebo se ten Verpin ocitl na palubě jenom náhodou?"
"Říkal jsi něco o obchodě," řekl Ferrier chladně. "Tak mluv."
"Chci nejdřív vědět, jestli jste se účastnili útoku na Sluis Van od začátku," řekl Lando stejným tónem jako Ferrier.
"Jestli pracujete pro Impérium, nemůžeme se dohodnout."
Jeden z bandy s blasterem v ruce se tiše, napjatě nadechl. Luke jeho směrem varovně otočil meč a okamžitý nápad na
hrdinství rychle vyprchal. Ferrier se podíval na onoho muže, pak zase na Landa. "Impérium rozhlásilo, že potřebuje
lodě," řekl vzdorně. "Zvlášť válečné. Připlatí dvacet procent k tržní ceně za všechno, co má víc než sto tisíc tun a je
schopno bojovat."
Luke a Lando si vyměnili rychlé pohledy. "To je divná výzva," uvažoval Lando. "Ztratili třetinu lodního parku nebo
co?"
"Nic neříkali a já se neptal," řekl Ferrier kysele. "Jsem obchodník; dám zákazníkovi to, co žádá. Chcete se dohodnout
nebo si jenom popovídat?"
"Přišel jsem se dohodnout," ujistil ho Lando. "Víš, Ferriere, mně se zdá, že ses ocitl v pěkné kaši. Nachytali jsme tě, jak
se pokoušíš ukradnout Nové republice válečné lodě. Už jsme taky docela dobře dokázali, že Luke vás všechny může
dostat levou rukou. Stačí mi hvízdnout na ostrahu a celý ten váš spolek se ocitne na pár let v trestné kolonii."
Stín, který dosud stál nehnutě, učinil krok vpřed. "Jedi by možná přežil," zahučel Ferrier temně. "Ale ty ne."
"Možná ano, možná ne," řekl Lando lehkomyslně. "Když to pomineme, není to zrovna situace, ve které by se
obchodník jako ty rád nacházel. Tak tady je ta nabídka: okamžitě odletíš a my tě necháme uniknout ze systému Sluis
Van, než spustíme poplach."
"Jak jsi štědrý," posmíval se Ferrier. "Co chceš doopravdy? Zkazit nám operaci? Nebo jenom hromadu peněz?"
Lando zavrtěl hlavou. "Nechci tvoje peníze. Chci jenom, abys odtud vypadl."
"Já se jen tak nějaké hrozby neleknu."
"Tak to ber pouze jako přátelské varování vzhledem k dávnému spojenectví," řekl Lando ostře. "Ale ber je vážně."
V koridoru bylo dlouho slyšet pouze vzdálené hučení strojů. Luke zůstával ve střehu a snažil se rozeznat proměnlivé
pocity Ferriera. "Tvoje ,nabídka' nás bude stát spoustu peněz." řekl Ferrier a přehodil si cigáro z jednoho koutku úst do
druhého.
"To si uvědomuju," připustil Lando. "A věř nebo nevěř, je mi to líto. Ale Nová republika si nemůže dovolit v téhle
chvíli ztrácet nějaké lodě. Mohl bys to ale zkusit v systému Amorris. Naposledy jsem slyšel, že ho používá kavrilhský
gang pirátů jako základnu, a ti vždycky potřebují odborníky." Podíval se uznale na stín. "A pořádnou sílu taky."
Ferrier sledoval jeho pohled. "Ach, ty myslíš moje strašidlo, že?"
"Strašidlo?" zamračil se Luke.
"Říkají si Defelové," řekl Ferrier. "Ale myslím, že ,strašidla' se na ně hodí lip. Jejich těla absorbují všechno viditelné
světlo - je to nějaký mechanismus pro přežití." Zahleděl se na Luka. "A co si myslíš o tomhle obchodě ty, Jedi? Takový
zastánce práva a spravedlnosti?"
Luke tu otázku očekával. "Ukradl jsi tady něco?" opáčil. "Nebo jsi provedl něco ilegálního kromě toho, že ses vloupal
do staničního počítače?"
Ferrier zkřivil rty. "Vystřelili jsme na pár čmuchalů, kteří strkali nos, kam neměli," řekl sarkasticky. "Takže?"
"Nezasáhli jste je," odvětil Luke klidně. "Co se mě týče, můžete odejít."
"Jsi velice laskav," zavrčel Ferrier. "Domluveno?"
"Domluveno," přikývl Lando. "Ach, a chci taky karty s přístupovými kódy."
Ferrier se na něj zuřivě zadíval, ale pokynul Verpinovi, který stál za ním. Vysoký zelený cizinec mlčky postoupil vpřed a
podal Landovi několik karet. "Děkuji," řekl Lando. "Dobře. Dám vám hodinu, abyste odstartovali a zmizeli ze soustavy,
a pak to tu spustíme. Hezky se proleťte."
"Jo, to my zase jo," ucedil Ferrier. "Rád jsem tě viděl, Calrissiane. Příště možná já prokážu tobě laskavost."
"Zkuste to na Amorrisu," naléhal Lando. "Vsadil bych se, že tam mají pár starých sienarských hlídkových lodí, o které
byste jim mohli ulehčit."
Ferrier neodpověděl. Celá skupina mlčky Landa a Luka minula a zamířila prázdným koridorem k přijímací hale. "Myslíš,
že to byl dobrý nápad, povědět jim o Amorrisu?" zabručel Luke, když se za nimi díval. "Impérium díky tvému obchodu
nejspíš získá jednu nebo dvě hlídkové lodě."
"Byl bys radši, kdyby dostalo kalamarský hvězdný křižník?" odsekl Lando. "Ferrier by byl schopný klidně nějaký
ukrást. Určitě, když je všude takový zmatek." Zavrtěl zamyšleně hlavou. "Zajímalo by mě, co se děje v Impériu. Nejde
mi na rozum, že by platili prémie za použité lodě, když mají prostředky na to, aby si postavili nové."
"Možná mají potíže," řekl Luke, zhasl meč a vrátil ho k opasku. "Nebo ztratili některý hvězdný destruktor, ale posádka
Page 9
se zachránila, a tak pro ni potřebují lodě."

"To by bylo možné," připustil Lando pochybovačně. "Těžko si umím představit situaci, ve které by byla loď zničena
tak, že by se nedala opravit, a posádka zůstala naživu. No, můžeme to ohlásit Koruskantu. Ať si kabrňáci v rozvědce
zjistí, co to znamená."
"Pokud nemají moc práce s politikou," poznamenal Luke. Jestli se skupina kolem radního Fey'lyi snažila ovládnout
vojenskou rozvědku… Odehnal tu myšlenku. "Tak co teď? Dáme Ferrierovi hodinu a pak předáme ty kódy Sluisským?"
"Ach, dáme Ferrierovi hodinu," řekl Lando a zamyšleně se mračil za odcházející skupinou. "Ale ty kódy jsou jiná věc.
Napadlo mě cestou sem, že pokud je Ferrier používal na odvolání dělníků z téhle části stanice, není zvláštní důvod,
proč bychom je také nemohli použít, abychom dostali tvůj Xplán na první místo žebříčku."
"Aha," řekl Luke. Věděl, že to není zrovna legální a Jedi by něco takového dělat neměl. Ale za takových okolností - a
když byla situace na Koruskantu tak naléhavá - bylo obcházení předpisů asi oprávněné. "Kdy se do toho pustíme?"
"Hned," řekl Lando a Luka potěšila ta nevyslovená úleva, která zazněla v Landově hlase. Určitě se trochu bál, že Luke
poukáže na etickou stránku problému. "Se špetkou štěstí budeš moct odstartovat dřív, než to předám Sluisským. Tak
jdeme, musíme najít terminál."
KAPITOLA 3
"Žádost o přistání přijata a potvrzena, Millennium Falcon," ozval se v komlinku hlas ředitele letové kontroly bývalého
císařova paláce. "Máte volný dok osm. Radní Organa Solo vás uvítá."
"Díky, kontrolo," řekl Han Solo, navedl loď k Imperial City a hleděl s nechutí na temné mračno, které viselo nad celým
krajem jako nějaká hrozba. Nikdy nepřikládal valný význam znamením, ale tyhle mraky jeho náladu nijak nevylepšily.
Zmáčkl knoflík lodního interkomu. "Připrav se na přistání," zavolal. "Jdeme na to."
"Děkuji vám, kapitáne Solo," ozval se upjatý hlas C3PO. Trochu upjatější než obvykle; droid Threepio si nejspíš stále
hýčkal pošramocené ego. Nebo co to droidi místo ega mají.
Han vypnul interkom a trochu zkřivil rty, protože měl taky vztek. Nikdy neměl droidy moc rád. Občas je používal, ale ne
víc, než bylo nutné. Threepio nebyl tak špatný jako někteří z těch, které Han poznal… ale dosud nikdy s nimi nestrávil
šest dní o samotě v hyperprostoru.
Falcon už pronikl mračným příkrovem a ocitl se na dohled příšernosti, kterou byl starý císařský palác. Han loď mírně
naklonil, ujistil se, že osmička je prázdná, a spustil se dolů.
Leia musela čekat v přístupovém tunelu, protože byla u lodi, sotva Falcon spustil rampu. "Hane," řekla trochu sevřeně.
"Děkuji síle, že ses vrátil."
"Ahoj, srdíčko," řekl a objal ji opatrně, aby jí příliš nezmáčkl narůstající břicho. Cítil, jak se jí na ramenou a zádech
napjaly svaly, jak se k němu přitiskla. "Taky tě rád vidím."
Za okamžik se jemně odtáhla. "Pojď - musíme jít."
Chewbacca na ně čekal v přístupovém tunelu, kuši přehozenou přes rameno v pohotovostní poloze. "Hele, Chewie,"
Han na něj kývl a Wookie na pozdrav zavrčel. "Díky, že ses postaral o Leiu."
Chewbacca zarachotil v odpověď cosi nesrozumitelného. Han na něj chvíli hleděl, ale pak se rozhodl, že teď není
vhodná chvíle, aby se vyptával na podrobnosti jejich pobytu na Kašyyyku. "O co jsem přišel?" zeptal se.
"Moc toho nebylo," řekla, zatímco ho odváděla z rampy do paláce. "Po první záplavě obvinění se Fey'lya zřejmě
rozhodl, že věci nechá v klidu. Přemluvil Radu, aby mu svěřila některé Ackbarovy povinnosti ve vnitřní ostraze, ale
chová se spíš jako domovník než nový správce. Taky se všemožně snaží naznačit, že by byl schopen převzít nejvyšší
velení, ale zvláštní tlak v tomto směru zatím nevyvinul."
"Nechce nikoho zpanikařit," prohodil Han. "Obvinit někoho jako je Ackbar ze zrady, je pořádné sousto. Kdyby přidal
ještě něco, mohli by se lidi zadusit."
"Taky mám ten pocit," souhlasila Leia. "Což nám dává aspoň trochu prostoru, abychom prozkoumali tu věc s bankou."
"Jo, co vlastně zjistili?" zeptal se Han. "Řekla jsi mi jenom, že nějaká běžná bankovní kontrola našla na jednom
Ackbarově účtu hromadu peněz."
"Ukazuje se, že to nebyla jenom běžná kontrola," řekla Leia. "To ráno, co začal útok na Sluis Van, došlo k rafinovanému
elektronickému průniku do centrální clearingové banky na Koruskantu, bylo zasaženo několik velkých účtů.
Vyšetřovatelé prozkoumali všechny účty v bance a objevili, že stejného rána došlo k velkému převodu na Ackbarův
účet z centrální banky na Palanhi. Říká ti něco Palanhi?"
"Každý zná Palanhi," řekl Han kysele. "Malá planeta na kosmické křižovatce, která si myslí, že je důležitost sama."
"A pevně věří, že pokud dokáže zůstat dost dlouho neutrální, může hrát s oběma stranami a vydělat na tom," řekla Leia.
"Každopádně tamní centrální banka tvrdí, že ty peníze nepocházejí přímo z Palanhi a byly jenom transferovány. To naši
lidé dokázali vystopovat."
Han pokývl. "Vsadím se, že Fey'lya už má nějaký nápad, odkud peníze pocházejí."
"On takovými nápady oplývá," vzdychla Leia. "Přišel s nimi vždycky jako první, to je to."
"A získal pro sebe pár bodů na Ackbarův účet," zavrčel Han. "Kam vlastně Ackbara uklidili? Do staré věznice?"
Leia zavrtěla hlavou. "Má volné domácí vězení, je u sebe v bytě, dokud probíhá vyšetřování. Další důkaz, že Fey'lya se
snaží nečechrat víc peří, než je nutné."
"Jinak řečeno ví moc dobře, že další háčky na toho skvělého Jawu nemá," opáčil Han. "Vytasil se ještě s něčím kromě
té banky?"
Leia se sklesle usmála. "Jenom s tím, že u Sluis Vanu to bylo skoro fiasko. A pak se skutečností, že to byl Ackbar, kdo
tam poslal v první linii všechny válečné lodě."
"To je trefa," připustil Han. "Kolik z radních je na straně Fey'lyi?"
Page 10
"Pokud myslíš pevně na jeho straně, tak jenom pár," odpověděla. "Pokud myslíš, kolik se jich k němu kloní… to můžeš
za chvíli posoudit sám."
Han zamrkal. Celý zabraný do úvah si nevšiml, kam ho Leia vede. Teď si s úlekem všiml, že kráčejí velkým koridorem,
který spojoval Radní komoru s mnohem rozlehlejším Shromážděním. "Počkat," bránil se. "Hned?"
"Promiň, Hane," vzdychla. "Mon Mothma na tom trvala. Jsi první, kdo se vrátil po útoku na Sluis Van, a oni se tě chtějí
vyptat na milion věcí."
Han se rozhlédl po koridoru: po vysokém, klenutém stropu; ozdobně broušených oknech ve zdech; řadách nízkých,
zeleně rudých lián, které lemovaly chodbu po obou stranách. Hlavní koridor patrně navrhoval císař osobně, což
nejspíš vysvětlovalo skutečnost, že to místo Han nesnášel. "Věděl jsem, že jsem měl Threepio poslat ven jako
prvního," zamručel.
Leia ho vzala za paži. "No tak, vojáku. Zhluboka se nadechni a vydrž to. Chewie, radši počkej venku."
"Čí to byl nápad?" mumlal Han, když s Leiou kráčeli uličkou směrem ke křeslu u stolu Mon Mothmy.
"Zařídila to Mon Mothma," zašeptala. "Ale vsadila bych se, že to byl nápad Fey'lyi."
Han se zamračil. Byl přesvědčen, že zdůraznit vedoucí roli Mon Mothmy v Radě by bylo to poslední, co by Fey'lya
chtěl. "To nechápu."
Kývla k zasedacímu stolu. "Když padá světlo hlavně na Mon Mothmu, nejsou Fey'lyovy intriky tak nápadné. Když
přitom rozeštve radní a jejich pobočníky do malých skupin, radní se budou méně stýkat."
"Už chápu," kývl Han. "To je ale křivák."
"Je," řekla Leia. "A on z té akce u Sluis Vanu vyždímá všechno, co se dá. Dej si pozor."
Došli dopředu a rozdělili se, Leia zamířila do první řady a posadila se vedle své pobočnice Winter, Han pokračoval k
Mon Mothmě a křeslu pro svědka. "Chcete, abych nějak přísahal?" zeptal se bez úvodu.
Mon Mothma zavrtěla hlavou. "To nebude nutné, kapitáne Solo," řekla formálně a trochu napjatě. "Laskavě se
posaďte. Rada by se vás ráda zeptala na nedávné události v loděnicích na Sluis Vanu."
Han se posadil. Viděl, že Fey'lya a jeho přátelé Bothani seděli pohromadě v první řadě vedle Leiy. Nikde nebylo volné
místo, které by tam mělo zůstat po nepřítomném admirálovi Ackbarovi. Další důvod pro domněnku, že v téhle akci má
prsty Fey'lya, řekl si Han: Ackbarovo místo u oválného stolu mělo zůstat volné.
"Ze všeho nejdřív, kapitáne Solo," začala Mon Mothma, "nám popište svou roli v útoku na Sluis Van. Kdy jste přiletěl,
co se pak stalo a tak dál."
"Dostali jsme se tam, zrovna když bitva začínala," řekl Han. "Dorazili jsme těsně před hvězdnými destruktory. Zachytili
jsme Wedgovo volání - to je velitel letky Rogue -, že v loděnicích jsou stíhačky TIE -"
"Promiňte," přerušil ho Fey'lya mírně. "Co to znamená my?"
Han se na Bothana zadíval. Na ty fialové oči, hebkou, krémově zbarvenou srst, ten dokonale zdvořilý výraz. "V
posádce byl Luke Skywalker a Lando Calrissian." Což Fey'lya nepochybně věděl. Jenom laciný trik, jak Hana vyvést z
míry. "Ach, a dva droidi. Chcete jejich sériová čísla?"
V místnosti to zašumělo a Hana trochu uspokojilo, když viděl, jak ta krémová srst trochu polehla. "Děkuji, ne," řekl
Fey'lya.
"Letka se zabývala skupinou asi čtyřiceti stíhaček TIE a padesáti ukradenými hloubicími krtky, kteří byli nějak
propašováni do loděnic," pokračoval Han. "Pomohli jsme jim se stíhačkami, domysleli jsme si, že imperiální se
pokoušejí za pomoci krtků ukrást některé velké lodě, které byly donuceny plnit přepravní povinnost, a dokázali jsme je
zastavit. To je tak všechno."
"Jste příliš skromný, kapitáne Solo," ozval se znovu Fey'lya. "Podle hlášení, které jsme obdrželi, byl jste to vy s
Calrissianem, kdo dokázali zhatit plán Impéria."
Han se zatvrdil. Už to přišlo. S Landem sice imperiální… jenomže museli seškvařit nervová centra více než čtyřiceti
velkých lodí, aby to dokázali. "Je mi líto, že jsme zničili ty lodě," řekl a díval se Fey'lyovi přímo do očí. "Byl byste radši,
kdyby je imperiální dostali netknuté?"
Bothanovi se lehce zježila srst. "Opravdu, kapitáne Solo," řekl konejšivě. "Nemám zvláštních výhrad proti vaší metodě,
kterou jste zastavil ten grandiózní pokus Impéria o krádež, i když byla drahá. Nic jiného vám nezbývalo. V takové tísni
jste si všichni vedli skvěle."
Han se zamračil, trochu vyvedený z rovnováhy. Očekával, že Fey'lya se pokusí udělat hlavního viníka z něj. Zatím se
zdálo, že Bothanovi se to nepovedlo. "Děkuji vám, radní," řekl, protože ho nic lepšího nenapadlo.
"Což neznamená, že téměř úspěšný loupežný pokus Impéria se dá opominout," řekl Fey'lya a jeho srst se tentokrát
zježila opačným směrem, když se rozhlédl po místnosti. "Naopak. Přinejlepším vypovídá o špatném úsudku, který mají
naši vojenští velitelé. A při nejhorším… může vypovídat o zradě."
Han cítil, jak se mu křiví rty. Takhle to tedy bylo. Fey'lya se nezměnil; prostě se rozhodl nepromarnit vzácnou příležitost
na takové nule, jako je Han. "Se vší úctou, radní," ozval se rychle, "to, co se stalo na Sluis Vanu, nebyla chyba
admirála Ackbara. Celá operace totiž -"
"Promiňte, kapitáne," přerušil ho Fey'lya. "A se vší úctou vůči vám mi dovolte zdůraznit, že ty lodě kotvily na Sluis
Vanu téměř bez posádek a zranitelné díky tomu, že je tam admirál Ackbar odvelel."
"V tom přece není žádná zrada," nedal se Han. "Už víme, že se nám Impérium napíchlo na komunikace -"
"A kdo je zodpovědný za takové selhání ostrahy?" vypálil Fey'lya. "Vina znovu padá zcela na hlavu admirála
Ackbara."
"Tak si teda sám najděte tu díru, kterou unikají informace," odsekl Han. Koutkem oka viděl, jak na něj Leia významně
vrtí hlavou, ale byl příliš rozčilený, než aby se staral, jestli je dost uctivý. "A když už jsme u toho, rád bych viděl vás,
jak byste se vyznamenal přímo proti imperiálnímu velkoadmirálovi."
Page 11
Tlumený hovor, který se před chvílí začal v místnosti ozývat, náhle utichl. "Co jste to říkal?" zeptala se Mon Mothma.
Han se v duchu proklel. Nechtěl to nikomu vyklopit, dokud si to nebude moci osobně prověřit v palácových archivech.
Ale už bylo příliš pozdě. "Impérium vede nějaký velkoadmirál," zamumlal. "Sám jsem ho viděl."
Ve vzduchu viselo napjaté ticho. Mon Mothma se vzpamatovala první. "To je nemožné," řekla a znělo to spíš, jako by
tomu chtěla věřit, než že by tomu věřila. "Vypořádali jsme se se všemi velkoadmirály."
"Sám jsem ho viděl," opakoval Han.
"Popište ho," pobídl ho Fey'lya. "Jak vypadal?"
"Nebyl to člověk," řekl Han. "Aspoň ne docela. Postavu měl skoro lidskou, ale měl světle modrou kůži, modročerné
vlasy a oči, které červeně svítily. Nevím, co to byl za druh."
"My ale víme, že císař neměl rád cizince," připomněla mu Mon Mothma.
Han se podíval na Leiu. Měla napjatý obličej, oči se dívaly skrz něj v němé hrůze. Ona tedy věděla, co to znamená.
"Měl na sobě bílou uniformu," řekl Mon Mothmě. "Jiní imperiální důstojníci žádné takové nenosí. A kontakt ho přímo
označil jako velkoadmirála."
"Zřejmě nějaký samozvanec," řekl Fey'lya bryskně. "Obyčejný admirál nebo zbylý Moff, který se snaží soustředit
kolem sebe zbytky Impéria. Každopádně o to teď nejde."
"O to teď nejde?" ozval se Han. "Podívejte se, radní, jestli tu volně pobíhá velkoadmirál -"
"Jenom jestli," přerušila ho Mon Mothma pevně, "brzo to budeme vědět určitě. Do té doby nemá smysl o tom
debatovat. Vyšetřovací komise Rady je tímto pověřena, aby zjistila, zda je možné, aby některý velkoadmirál zůstal
naživu. Dokud nebude vyšetřování ukončeno, budeme pokračovat ve zkoumání okolností útoku na Sluis Van."
Podívala se na Hana, pak se otočila a kývla na Leiu. "Radní Organo Solo, smíte klást otázky."
* * *
Hlava admirála Ackbara, vysoce klenutá a lososově růžová, se mírně sklonila na stranu, a velké kulaté oči se v důlcích
protáčely v nějakém kalamarském gestu, které Leia dosud nikdy neviděla. Vyjadřovalo překvapení? Nebo snad strach?
"Velkoadmirál," řekl Ackbar nakonec hlasem ještě pochmurnějším než obvykle. "Císařský velkoadmirál. Ano. To by
skutečně vysvětlovalo mnoho věcí."
"My vlastně ještě nevíme, jestli to je opravdový velkoadmirál," upozornila ho Leia a vrhla pohled na kamennou tvář
svého manžela. Han očividně pochybnosti neměl. Ona vlastně také ne. "Mon Mothma to nechává prošetřit."
"Nic nezjistí," zavrtěl Ackbar hlavou. To už bylo lidštější gesto, obvykle se je snažil používat, když jednal s lidmi.
Dobrá; to znamenalo, že zase nabývá rovnováhu. "Sám jsem nechal provést rozsáhlé vyšetřování v císařských
záznamech, když jsme znovu získali od Impéria Koruskant. Není tam nic, jenom seznam velkoadmirálských jmen a něco
málo o jejich úkolech."
"Vymazali to, než odrazili," zavrčel Han.
"Nebo tam třeba nic nebylo," pravila Leia. "Nezapomeň, že to nebyli nejlepší a nejchytřejší velitelé, které císař mohl
najít. V jeho plánu bylo mít císařskou armádu osobně více pod kontrolou.
"Stejně jako projekt Hvězdy smrti," řekl Ackbar. "Souhlasím, radní. Dokud se velkoadmirálové plně angažovali jak
vojensky, tak politicky, nebyl důvod publikovat podrobnosti o jejich totožnosti. Naopak byly důvody je tajit."
"Takže slepá ulička," řekl Han.
"Vypadá to tak," souhlasil Ackbar. "Všechny informace, které získáme, budou pocházet ze současných zdrojů."
Leia se podívala na Hana. "Zmínil ses o nějakém kontaktu, ale neřekl jsi nám jeho jméno."
"Správně," přikývl Han. "Neřekl. A taky neřeknu. Aspoň ne teď."
Leia se zamračila na ten nevyzpytatelný obličej a napjala veškeré své nevelké jediovské schopnosti, aby vycítila jeho
úmysly a pocity. Nedostala se moc daleko. Kéž bych měla více času cvičit, pomyslela si smutně. Ale Rada dosud
vyžadovala veškerý její čas, a teď ho bude vyžadovat ještě víc. "Mon Mothma to nakonec bude chtít vědět,"
upozornila ho.
"A já jí to nakonec řeknu," opáčil. "Do té doby to bude malé tajemství."
KAPITOLA 4
JORUS C'BAOTH. ČLOVĚK. NAROZEN V REITHCASU NA BORTHRASU 4\3\112 PŘED IMPÉRIEM.
Luke protáhl obličej, když uviděl ta slova, která se objevila na počítačové obrazovce ve staré senátní knihovně. Pro
každý nový režim bylo příznačné, uvažoval, že jedním z prvních oficiálních nařízení se vždycky upravoval datasystém,
podle kterého se pak zpracovaly i všechny dosavadní historické záznamy. Udělalo to Galaktické Impérium, stejně jako
před ním Stará republika. Mohl jenom doufat, že Nová republika nebude následovat příkladu. Už tak bylo dost těžké
zachovat tvář historie.
MIRNICKOU UNIVERZITU NAVŠTĚVOVAL OD 6\4\95 DO 4\32\90 PI. VÝCVIKOVÉ CENTRUM JEDI NA

KAMPARASU NAVŠTĚVOVAL OD 2\15\90 DO 8\33\88 PI. SOUKROMÝ VÝCVIK JEDI ZAČAL 9\88 PI;
INSTRUKTOR NEZNÁMÝ. TITUL RYTÍŘE JEDI UDĚLEN 3\6\86 Pí. TITUL MISTRA JEDI OFICIÁLNĚ PŘIJAL
4\3\74. ZÁZNAM KONČÍ. DALŠÍ DETAILY O ŠKOLENÍ A VÝCVIKU?
"Ne," řekl Luke a zamračil se. C'baoth přijal titul mistra Jedi? Vždycky měl dojem, že tento titul, stejně jako hodnost
rytíře Jedi, udělovala celá komunita řádu Jedi a nějaké vlastní prohlášení nestačilo. "Ukaž mi jeho záznamy o činnosti
jako Jediho."
Page 12
ČLEN ANDOSKÉ DEMILITARIZAČNÍ POZOROVACÍ SKUPINY OD 8\82 DO 7\81 PI. ČLEN SENÁTNÍHO
MEZIDRUHOVÉHO PORADNÍHO VÝBORU OD 9\81 DO 6\79 PI. OSOBNÍ PORADCE SENÁTORA PALPATINA OD
6\79 DO 5\77 -
"Stop," nařídil Luke, najednou ho zamrazilo v zádech. Poradce senátora Palpatina? "Podrobnosti o C'baothově službě u
senátora Palpatina."
Zdálo se, že počítač o jeho žádosti uvažuje. NEDOSTUPNÉ INFORMACE, zněla nakonec odpověď.
"Nedostupné, nebo tajné?" zeptal se Luke.
NEDOSTUPNÉ INFORMACE, opakoval počítač.
Luke se zachmuřil. Ale v téhle chvíli s tím nemohl moc dělat. "Pokračuj."
ČLEN VOJSK JEDI. POVOLÁN PROTI POVSTÁNÍ TEMNÉHO JEDIHO NA BPFASSHI OD 7\77 DO 1\74 PI.
ASISTOVAL PŘI ROZKLADNÉM PROCESU NA ALDERAANU 11X70 PI. ASISTOVAL MISTRU JEDI TRA'S
M'lNSOVI PŘI DUINUOGWUINSKÉM ZPROSTŘEDKOVÁNÍ - GOTALSKÝ KONFLIKT OD 1\68 DO 4\66. SENÁTEM
JMENOVÁN VELVYSLANCEM V SEKTORU XAPPYH 8\21\62. VYSOCE SE ANGAŽOVAL PŘI PŘESVĚDČOVÁNÍ
SENÁTU PŘI SCHVALOVÁNÍ A TVORBĚ KOSMICKÉHO LETOVÉHO PROJEKTU. JEDEN ZE ŠESTI MISTRŮ JEDI,
PŘIDĚLENÝCH K PROJEKTU 7\7\65 Pí. NEEXISTUJÍ ŽÁDNÉ ZÁZNAMY PO ODSTARTOVÁNÍ PROJEKTU Z YAGY
MINOR 4\1\64. ZÁZNAM KONČÍ. DALŠÍ INFORMACE?
Luke se v židli opřel, hleděl na displej a tiskl čelisti. Takže C'baoth nejenom že byl kdysi poradce muže, který se jednoho
dne prohlásil za císaře, ale taky se účastnil útoku proti Temnému Jedimu, který se vedl ze sluisského sektoru, o kterém
mu Leia vyprávěla. Jeden z těch, kdo žili dost dlouho, aby se střetl s mistrem Yodou na Dagobahu…
Za zády se mu ozvaly tiché kroky. "Veliteli?"
"Ahoj, Winter," řekl Luke, aniž se otočil. "Hledáš mě?"
"Ano," řekla Winter a postavila se vedle něj. "Princezna Leia by vás ráda viděla, jakmile tu skončíte." Kývla na displej
a prohrábla si hedvábné bílé vlasy. "Další jediovský výzkum?"
"Tak trochu," pravil Luke a vložil kartu do zdířky terminálu. "Počítači: zkopíruj úplný záznam o mistru Jedi Jorusu
C'baothovi."
"Jorus C'baoth," opakovala Winter zamyšleně. "Neúčastnil se toho hrozného zmatku tehdy na Alderaanu?"
"To tvrdí záznam," přikývl Luke. "Ty o tom něco víš?"
"Nic víc, než každý Alderaanian," řekla Winter. I když se dokázala skvěle ovládat, do hlasu jí proniklo trochu bolesti.
Pro Leiu, jak věděl, bylo zničení Alderaanu a ztráta rodiny srdcervoucí, ale pomalu vyhasínající bolestí. Pro Winter,
která měla dokonalou a nesmazatelnou paměť, ta bolest bude patrně trvat věčně. "Vyvstala otázka, jestli řada potomků
Viceroye sahala až k otci Bail Organy nebo k jiné větvi rodiny," pokračovala Winter. "Po třetím nerozhodném hlasování
apelovali na Senát, aby věc zprostředkoval. C'baoth byl členem delegace, kterou vyslali, a té trvalo necelý měsíc, než
rozhodla, že nárok Organů je oprávněný."
"Viděla jsi někdy nějakou fotografii C'baotha?" zeptal se Luke.
Winter uvažovala. "V archívech bylo pár holografů, na kterých byla celá zprostředkovací skupina," řekla po chvíli.
"C'baoth byl - no, průměrné postavy. Docela svalnatý, vzpomínám si, že mi to připadalo na Jediho zvláštní." Podívala
se na Luka a trochu změnila barvu. "Promiňte; nechtěla jsem, aby to znělo urážlivě."
"To nic," ujistil ji Luke. Zjistil, že je to rozšířený omyl: lidé si mysleli, že když Jedi zvládne sílu, nemá už důvod pěstovat
tělo. Lukovi také trvalo několik let, než docenil jemné nitky, kterými bylo spojeno ovládání těla s ovládáním mysli. "Co
ještě?"
"Měl prošedivělé vlasy a krátce zastřižený vous," pokračovala Winter. "Na sobě měl hnědé šaty a bílou tuniku, jakou
Jedi hodně nosí. Kromě toho na něm nebylo nic zvláštního."
Luke si promnul bradu. "Na kolik let vypadal?"
"Ach… řekla bych asi na čtyřicet. Možná plus minus pět let. Věk se podle obrázku dá těžko poznat."
"To by souhlasilo s tímhle záznamem," souhlasil Luke a vytáhl kartu ze zdířky. Pokud ovšem ten záznam byl správný…
Odešli z knihovny a vydali se křížovým koridorem, který spojoval informační areál s Radní a Shromážďovací komorou.
"Víš něco o planetě Bortras?" zeptal se Winter za chůze. "Zvlášť o tom, jak dlouho tam lidé žijí?"
Chvilku přemýšlela. "Nikdy jsem o tom nic nečetla. Proč?"
Luke zaváhal; ale ať už imperiální získávali informace z nejtajnějších zdrojů Nové republiky, Winter byla určitě mimo
podezření. "Problém je, že pokud ten údajný Jedi na Jomarku je opravdu Jorus C'baoth, muselo by mu teď být přes sto
let. Vím, že existují druhy, které žijí ještě déle, ale on má být člověk."
Winter pokrčila rameny. "Vždycky se najdou výjimky z pravidla," zdůraznila. "A zvlášť Jedi by mohl znát techniky,
které by mu pomohly prodloužit život."
Luke se nad tím zamyslel. Věděl, že je to možné. Yoda měl nepochybně dlouhý život - dobrých devět století - a menší
druhy podle obecného pravidla obvykle žily kratší dobu než větší. Ale obvykle neznamenalo vždy; a ani po mnoha
hodinách prohlížení záznamů Luke nezjistil, k jakému druhu Yoda patřil. Možná by bylo lepší nejdřív zjistit, jak dlouho
žil císař.
"Takže si myslíte, že Jorus C'baoth žije?" vpadla mu Winter do myšlenek.
Luke se rozhlédl. Už došli k velkému koridoru, který byl díky své poloze obvykle pěkně rušný. Ale dnes tu bylo skoro
prázdno, jenom několik lidí a jiných druhů postávalo ve skupinkách zabraných do hovoru, nikdo tajně nenaslouchal.
"Když jsem byl na Nkllonu, měl jsem krátký mentální kontakt s jiným Jedi," řekl potichu. "Potom mi Leia řekla, že se
Page 13
povídá, že někdo viděl C'baotha na Jomarku. Nevím, jaký jiný závěr by z toho mohl vyplývat."
Winter mlčela. "Tak co?" pobídl ji Luke.
Pokrčila rameny. "Všechno, co má něco společného s Jedi a sílou, se vymyká mé zkušenosti, veliteli. Opravdu to
nemůžu nijak komentovat. Ale… měla bych říct, že na mě C'baothova úloha v alderaanské historii neudělala valný
dojem."
"Proč?"
"Je to jenom dojem, chápete," zdůraznila Winter. "Vůbec bych se o tom nezmínila, kdybyste se neptal. C'baoth mi
připadal jako člověk, který je rád středem pozornosti. Takový, který když nemůže vést, řídit nebo pomáhat v určité
situaci, je aspoň všem na očích."
"Myslím, že to zapadá do toho, co jsem četl," řekl Luke zamyšleně. "Nevím, jestli jsi to věděla, ale zřejmě se sám povýšil
z rytíře Jedi na mistra. To vypadá dost domýšlivě."
"To tedy určitě," souhlasila Winter. "Ačkoliv v době, kdy přišel na Alderaan, se o tom asi nijak nediskutovalo. Podle
mého názoru by někdo, kdo má tolik rád pozornost, nezůstal úplně mimo válku proti Impériu."
"A je to dobrý názor," připustil Luke. Ten kontakt s tajemným Jedi tehdy na Nkllonu trval jen krátce, a zmizel beze
stopy. Bylo možné, že C'baoth už tak docela neovládá své schopnosti? "A teď něco jiného. Co víš o tom kosmickém
projektu, který dala dohromady Stará republika?"
"Nic moc," zamračila se v soustředění. "Byl to nejspíš pokus hledat život mimo naši galaxii, ale všechno bylo tak
utajené, že nikdy žádné podrobnosti neuveřejnili. Ani nevím, jestli nakonec odstartovali."
"Podle záznamů ano," řekl Luke. "Stojí tam také, že do projektu byl zapojen C'baoth. Znamená to, že byl na palubě?"
"To nevím," řekla Winter. "Povídalo se, že poletí i několik mistrů Jedi, ale oficiálně to nikdo nepotvrdil." Podívala se na
něj. "Myslíte, že to byl důvod, proč se neúčastnil povstání?"
"Je to možné," řekl Luke. "To by samozřejmě vyvolalo další otázky. Jako třeba co se s mistry stalo a jak se on dostal
zpátky."
Winter pokrčila rameny. "Myslím, že existuje způsob, jak to zjistit."
"Jo. Letět na Jomark a zeptat se ho. Myslím, že to budu muset udělat."
Leina kancelář byla pohromadě s ostatními kancelářemi radních v chodbě, která spojovala velký koridor s intimnější
schůzovní místností užší Rady. Luke a Winter vstoupili do vnější přijímací haly a zjistili, že tam na ně čeká starý známý.
"Ahoj, Threepio," řekl Luke.
"Pane Luku - to jsem rád, že vás zase vidím," vyhrkl zlatý droid. "Doufám, že se máte dobře?"
"Mám se fajn," odpověděl Luke. "Artoo říkal, že tě mám pozdravovat, až tě uvidím. Nechali si ho v docích, aby
pomáhal při údržbě mého Xplánu, ale později večer ho sem přivedu. Pak ho uvidíš."
"Děkuji vám, pane." Threepio mírně naklonil hlavu, jako by si vzpomněl, že by se zde měl chovat jako recepční.
"Princezna Leia a ostatní vás očekávají," řekl a dotkl se knoflíku, který rozevíral dveře. "Laskavě vstupte."
"Děkuji," řekl Luke a vážně přikývl. Bez ohledu na to, jak směšně Threepio v jakékoli situaci vypadal, zachoval si
vždycky určitou dávku důstojnosti, na kterou se Luke obvykle snažil přiměřeně reagovat. "Dej nám vědět, kdyby přišel
ještě někdo."
"Samozřejmě, pane," řekl Threepio.
Vešli do komnaty, kde Leia a Han tiše hovořili nad počítačovým displejem na stole. Chewbacca, který seděl poblíž dveří
s kuší přes kolena, na pozdrav zabručel.
"Ach - Luke," řekla Leia, když vzhlédla. "Díky, že jsi přišel." Její pohled sklouzl na Winter. "To je zatím všechno,
Winter."
"Ano, Výsosti," přikývla Winter. S obvyklým půvabem vyklouzla z místnosti.
Luke se podíval na Hana. "Slyšel jsem, že jsi včera shodil na Radu dvojitou termální bombu."
Han se ušklíbl. "Pokusil jsem se. Nezdá se, že by mi někdo věřil."
"Byl to jeden z těch okamžiků, kdy politici sklouznou do říše zbožných přání," poznamenala Leia. "To poslední, čemu
by chtěli věřit, je, že jsme při zátahu nějak opomenuli jednoho císařského velkoadmirála."
"Mně to připadá spíš jako úmyslné popírání skutečnosti než zbožné přání," řekl Luke. "Nebo mají jinou teorii, jak je
možné, že jsme na Sluis Vanu skoro padli do pasti?"
Leia se ušklíbla. "Někteří tvrdí, že v tom je nějaké Ackbarovo tajné srozumění."
"Aha," zamumlal Luke. Takže tohle bylo jádro Fey'lyova plánu. "Ještě jsem neslyšel žádné podrobnosti."
"Fey'lya to zatím hraje pěkně naostro," zamručel Han. "Tvrdí, že se snaží být fér; já si myslím, že se jenom snaží
nepodkopat všechny pilíře najednou."
Luke se na něj zamračil. Přítel měl v tváři a v mysli ještě cosi… "Nechceš říct ještě něco?" pobídl ho.
Han a Leia si vyměnili pohledy. "Možná," řekl Han. "Všimni si, jak brzy po útoku na Sluis Van uhodil Fey'lya na
Ackbara. Buď vycítil největší příležitost svého života -"
"Což už víme," vložila se Leia.
"- nebo šlo o něco jiného," pokračoval Han pochmurně, "věděl předem, co se stane."
Luke se podíval na Leiu. V tom napjatém obličeji a v mysli… "Uvědomuješ si, co říkáš? Obviňuješ člena Rady z toho, že
je špiónem Impéria."
Zdálo se, že Leiny myšlenky zakolísaly. Hanovy naopak byly pevné. "Jo, já vím," řekl Han. "Není to totéž, z čeho on
obviňuje Ackbara?"
"Problém je v tom, že teď není vhodná doba, Hane," řekla Leia, jako by jí docházela trpělivost. "Jak už jsem se ti snažila
vysvětlit. Jestli z něčeho teď Fey'lyu obviníme, bude to jenom vypadat, že se snažíme odvrátit útok na Ackbara tím, že
oplácíme Fey'lyovi stejným. I kdyby to byla pravda - a to si nemyslím -, pořád by to vypadalo jako laciný a trochu
Page 14
hloupý trik."
"Možná proto si tak pospíšil, aby ukázal na Ackbara první," zavrčel Han. "Abychom mu to nemohli vrátit. Napadlo tě
to?"
"Ano, napadlo," řekla Leia. "Naneštěstí to situaci nemění. Dokud Ackbara neočistíme, nemůžeme Fey'lyu obvinit."
Han si odfrkl. "Ale no tak, Leio. Politické přešlapování je prima, když k něčemu je, ale my mluvíme o přežití Nové
republiky."
"Která by se kvůli tomuhle mohla naprosto rozpadnout, a nikdo by nemusel ani střílet," odsekla Leia rozčileně.
"Pochop to, Hane - nás zatím drží pohromadě hlavně naděje. Vypustíš pár divokých dohadů a polovina ras ze staré
povstalecké Aliance by se mohla rozhodnout odtrhnout se a jít vlastní cestou."
Luke si odkašlal. "Jestli bych směl něco říct…"
Podívali se na něj, napětí v pokoji trochu polevilo. "Jistě, chlapče, copak?" řekl Han.
"Myslím, že se všichni shodneme na tom, že ať se Fey'lya pokouší o cokoliv nebo ať ho podporuje kdokoliv, tak v
něčem jede," řekl Luke. "Možná by nám pomohlo, kdybychom zjistili, v čem. Leio, co víme o Fey'lyovi?"
Pokrčila rameny. "Je to očividně Bothan, i když vyrůstal na bothanské kolonii Kothlisu a ne přímo na Bothawui. Připojil
se k povstalecké Alianci hned po bitvě u Yavinu, přivedl s sebou velkou skupinu svých bothanských přátel. Jeho lidé
sloužili hlavně v zázemí a jako průzkumníci, i když se občas účastnili i nějaké akce. Než se připojil k Alianci, byl to velký
podnikatel - lodě, obchody, dolování, některé další podniky. Jsem si jistá, že něco provozuje doteď, ale nevím co."
"Je to v záznamu?" zeptal se Luke.
Zavrtěla hlavou. "Prohlížela jsem záznamy pětkrát a zkontrolovala všechny odkazy na něj. Nic."
"Takže tam začneme s pátráním," rozhodl Han. "Obchodování bokem je vždycky vhodné políčko, kde se dá vykopat
nějaká špína."
Leia na něj vrhla trpělivý pohled. "Galaxie je velká, Hane. Ani nevíme, kde začít hledat."
"Myslím, že na to přijdeme," ujistil ji Han. "Říkala jsi, že se Bothanové účastnili po Yavinu nějaké akce. Kde?"
"Na spoustě míst," zamračila se Leia. Otočila si počítač k sobě a vyťukala příkaz. "Podíváme se…"
"Můžeš přeskočit všechny bitvy, do kterých je někdo odvelel," řekl jí Han. "Taky když se jich pár přidalo k nějaké
jednotce složené z více druhů. Chci jenom případy, kde se do něčeho pustila horda Fey'lyových lidí."
Z Leina výrazu bylo jasné, že nechápe, kam Han míří, a Luke s ní ten pocit sdílel. Ale Leia bez komentáře zadala údaje.
"Zdá se, že jediná bitva, která vyhovuje parametrům, byla krátká, ale tvrdá bitva u New Cov v sektoru Churba. Čtyři
bothanské lodě se vrhly na hvězdný destruktor a zdržovaly ho tak dlouho, dokud jim nepřišel na pomoc hvězdný
křižník."
"Takže New Cov?" opakoval Han zamyšleně. "Je o něm zmínka v souvislosti s Fey'lyovým obchodováním?"
"Hm… ne, není."
"Fajn," kývl Han. "Tak tam začneme."
Leia vrhla na Luka nechápavý pohled. "Nerozumím."
"Ale no tak, Leio," řekl Han. "Sama jsi říkala, že Bothanové při každé příležitosti válku proseděli. Nevrhli se na hvězdný
křižník u New Cov jen tak pro legraci. Něco chránili."
Leia se zamračila. "Myslím, že jsi na to kápl."
"Možná," souhlasil Han. "Možná ne. Dejme tomu, že to byl Fey'lya a ne imperiální, kdo propašoval ty peníze na
Ackbarův účet. Převod takového balíku přes Palanhi ze sektoru Churba by byl snazší než je posílat z některého
systému imperiálních."
"Což nás zase zavádí k domněnce, že Fey'lya je imperiální agent," upozornil ho Luke.
"Třeba ne," odporoval Han. "Možná se to časově shoduje jenom náhodou. Nebo možná některý Bothan vyčmuchal,
jaké má Impérium záměry, a Fey'lya si spočítal, že by toho mohl využít a svrhnout Ackbara."
Leia zavrtěla hlavou. "Pořád to nestačí, abychom to mohli přednést Radě."
"Já to Radě přednášet nebudu," řekl Han. "Vezmu Luka a poletíme na New Cov a zkontrolujeme to sami. Pěkně
potichu."
Leia pohlédla na Luka, v mysli jí vytanula nevyslovená otázka. "Tady s ničím nemohu pomoci," řekl Luke.
"Každopádně by to stálo za pokus."
"Dobrá," vzdychla Leia. "Ale udržte to v tajnosti."
Han se usmál. "Věř mi." Zvedl na Luka obočí. "Jsi připraven?"
Luke zamrkal. "Ty myslíš hned teď?"
"Jasně, proč ne? Leia tu zůstane, bude nás skvěle politicky krýt."
Leiny myšlenky zakolísaly, a Luke se ohlédl právě včas, aby viděl, jak sebou trhla. Podívala se Lukovi do očí, v duchu
ho prosila, aby mlčel. Co se děje? zeptal se mlčky.
Nikdy se nedozvěděl, jestli by mu odpověděla. Ode dveří to všechno bručivě vyklopil Chewbacca.
Han se otočil a zahleděl se s otevřenými ústy na ženu. "Cože jsi to slíbila?" vydechl.
Viditelně polkla. "Hane, neměla jsem na vybranou."
"Neměla jsi na vybranou? Ty jsi neměla na vybranou? Já ti dám na vybranou - nikam nepoletíš."
"Hane -"
"Omluvte mě," přerušil je Luke a vstal. "Musím jít zkontrolovat svůj Xplán. Uvidíme se později."
"Jasně, chlapče," zamručel Han, aniž se na něj podíval.
Luke přistoupil ke dveřím, zachytil Chewbaccův pohled a kývl směrem k předpokoji. Wookie zřejmě došel ke stejnému
závěru. Postavil své mohutné tělo na nohy a následoval Luka ven.
* * *
Page 15
Dveře za nimi zapadly a ti dva na sebe jen dlouho hleděli. Leia přerušila ticho první. "Musím letět, Hane," řekla tiše.
"Slíbila jsem Khabarakhovi, že se s ním setkám. Nechápeš to?"
"Ne, nechápu," odsekl Han a snažil se ze všech sil, aby se ovládl. Ten sžíravý strach, který pocítil na Bpfasshi, se vrátil
a zakousl se mu do útrob. Strach o Leiu a o dvojčata, která nosila pod srdcem. Jeho syn a dcera… "Ti bůhví-kdojsou -"
"Noghriové," napověděla.
"- ti Noghriové na tebe přece střílejí na potkání. Vzpomeň si na Bpfassh a jak se nás snažili dostat do nepravého
Falconu. A předtím útok na Bimmisaari - málem nás dostali uprostřed tržiště. Kdyby tam nebyl Luke a Chewie, taky by
se jim to podařilo. Ti hoši to myslí vážně, Leio. A teď mi říkáš, že chceš sama odletět na jejich planetu? To bys to mohla
obrátit rovnou k Impériu a ještě trochu času ušetříš."
"Neletěla bych, kdybych si to myslela," nedala se. "Khabarakh ví, že jsem dcera Dartha Vadera, a jim to z nějakého
důvodu připadá velmi důležité. Možná bych mohla použít právě tuhle páku, aby se odklonili od Impéria a přiklonili na
naši stranu. Každopádně to musím zkusit."
Han zavrčel. "Co to má znamenat? Zase nějaká jediovská bláznivost? Luke se taky vždycky vrhal hrozně ušlechtile do
všemožných trablů."
Leia mu položila ruku na paži. "Hane… Já vím, že je to riskantní," řekla klidně. "Ale možná je to jediná šance, jak to
vyřešit. Noghriové potřebují pomoc - Khabarakh to přiznal. Když jim tu pomoc budu moci poskytnout - když je dokážu
přesvědčit, aby přešli na naši stranu - bude to znamenat, že náš nepřítel bude slabší." Zaváhala. "A nemůžu věčně
utíkat."
"A co dvojčata?"
Pocítil provinilé uspokojení, když viděl, jak sebou škubla. "Já vím," zachvěla se a přitiskla si ruku na břicho. "Ale jaká je
jiná možnost? Zamknout je někde ve věži v Paláci s řetězem wookijských stráží okolo? Nebudou nikdy moci vést
normální život, dokud se je Noghriové budou snažit unést."
Han zaskřípal zuby. Takže to věděla. Nebyl si zatím jistý. Leia věděla, že Impérium celou dobu pase po jejich
nenarozených dětech.
A i když to věděla, chtěla se setkat s agenty Impéria.
Dlouho na ni hleděl, očima pátral v rysech tváře, kterou si za ty roky hluboce zamiloval, a hlavou mu letěly vzpomínky.
Mladistvé odhodlání v jejím obličeji, když uprostřed přestřelky popadla Lukův blaster a prostřílela jim únikovou cestu
na Hvězdě smrti. Zvuk jejího hlasu uprostřed smrtelného nebezpečí u Jaby, hlas, který mu pomáhal ze slepoty, strachu
a dezorientace, kterými trpěl následkem nucené hibernace. Moudřejší, dospělejší odhodlání, které přehlušovalo bolest
v očích, když zraněná ležela před bunkrem na Endoru a přesto dokázala sebrat dostatek sil a zručnosti, aby
chladnokrevně zastřelila dva vojáky, kteří stáli Hanovi v zádech.
A také si vzpomněl na bolestné poznání, které tehdy zároveň pocítil: ať se bude snažit jak chce, nikdy nebude schopen
ji dokonale chránit před nebezpečími a úskalími vesmíru.
"Můžu aspoň letět s tebou?" zeptal se tiše.
Pohladila ho po tváři, usmála se vděčně, i když se jí náhle zamžily oči. "Slíbila jsem, že poletím sama," zašeptala hlasem,
který se chvěl pohnutím. "Nedělej si starosti, budu v pořádku."
"Jistě." Han se rychle zvedl. "Když chceš letět, tak leť. Pojď - pomůžu ti připravit Falcon."
"Falcon?" opakovala. "Ale já myslela, že letíte na New Cov."
"Vezmu si Landovu loď," zavolal přes rameno cestou ke dveřím. "Stejně mu ji musím přivézt."
"Ale -"
"Už žádné námitky," přerušil ji. "Jestli ti tvoji Noghriové mají něco za lubem, budeš mít lepší šanci ve Falconu než v
Lady Luck." Otevřel dveře a vstoupil do předpokoje.
A na místě se zarazil. Přímo mezi ním a dveřmi stál Chewbacca jako obrovské chlupaté mračno, a hleděl na něj. "Co je?"
zeptal se Han.
Wookieho komentář byl krátký, ostrý a šel k věci. "No, mně se to taky nelíbí," řekl mu Han bez obalu. "Co po mně
chceš, abych ji někde zamkl?"
Cítil, že za ním stojí Leia. "Budu v pořádku, Chewie," ujistila ho. "Opravdu."
Chewbacca znovu zavrčel, dávaje zřetelně najevo, co si myslí. "Jestli máš nějaké návrhy, sem s nimi," řekl Han.
Nikdo se nedivil, že se Chewie nedal pobízet. "Chewie, je mi to líto," řekla Leia. "Slíbila jsem Khabarakhovi, že přiletím
sama."
Chewbacca zuřivě zavrtěl hlavou a ukazoval zuby, když ryčel svůj názor na takový nápad. "Nelíbí se mu to," přeložil
Han diplomaticky.
"To jsem pochopila," odsekla Leia. "Poslouchejte, vy dva, naposledy-"
Chewbacca ji přerušil takovým zařváním, až uskočila. "Podívej, srdíčko," řekl Han, "já si fakticky myslím, že bys ho měla
nechat, aby letěl s tebou. Aspoň k místu té schůzky," dodal rychle, když na něj vrhla rozzlobený pohled. "No tak -
přece víš, jak vážně Wookijové berou tyhle životní dluhy. Stejně potřebuješ pilota."
V očích jí na vteřinu zahlédl zřejmý protiargument: že s Falconem umí dokonale létat sama. Ale jenom na vteřinu. "Jak
chceš," vzdychla. "Myslím, že Khabarakh proti tomu nebude nic namítat. Ale jakmile doletíme na místo, Chewie, uděláš
to, co ti řeknu, ať se ti to líbí nebo ne. Dohodnuto?"
Wookie o tom přemýšlel, a pak zarachotil na souhlas. "Dobrá," řekla Leia s ulehčením. "Tak jdeme. Threepio?"
"Ano, Vaše Výsosti?" řekl droid váhavě. Pro jednou měl dost rozumu a seděl potichu u recepce a nijak do diskuse
nepřispíval. To byl značný pokrok oproti tomu, jak se choval obvykle, pomyslel si Han. Možná by měl nechat
Chewbaccu rozčilovat se častěji.
"Chci, abys letěl se mnou," řekla Leia droidovi. "Khabarakh docela dobře mluví basicem, ale ostatní Noghriové možná
Page 16
ne, a já nechci být závislá na jejich tlumočníkovi."

"Samozřejmě, Vaše Výsosti," řekl Threepio a lehce naklonil hlavu.
"Dobrá." Leia se otočila, podívala se na Hana, olízla si suché rty. "Myslím, že radši půjdeme."
Mohl jí říct ještě milion věcí. Chtěl jí je všechny říct. "Myslím," pravil místo toho, "že to bude lepší."
KAPITOLA 5
"Odpustíš mi," řekla Mara konverzačním tónem, když dokončila vysílání ze svého komlinku, "když řeknu, že tohle místo
jako skrýš smrdí?"
Karrde pokrčil rameny, vytáhl senzory z krabice a položil je na boční stolek vedle ostatního vybavení. "Souhlasím, že to
není Myrkr," řekl. "Na druhé straně to má své výhody. Kdo by kdy hledal pašerácké hnízdo uprostřed bažiny?"
"Nemám na mysli místo doskoku," řekla Mara, sáhla si pod volný rukáv tuniky a posunula si malé pouzdro blasteru
pod levé podpaždí. "Myslím tohle město."
"Aha. Tohle město." Karrde vyhlédl z okna. "Nevím. Možná trochu rušné, ale to má taky své výhody."
"Trochu rušné?" opakovala Mara a sama se podívala z okna na úhlednou řádku krémově bílých budov, které od nich
stály sotva pět metrů, a davy pestře oblečených lidí a cizinců, spěchajících kolem. "Tomuhle říkáš trochu rušné?"
"Uklidni se, Maro," řekl Karrde. "Když se na planetě dá žít jenom v několika hlubokých údolích, je samozřejmé, že je v
nich trochu těsno. Lidé jsou na to tady zvyklí a naučili se, jak si vzájemně poskytnout rozumnou míru soukromí.
Každopádně i kdyby chtěli čenichat, k ničemu by jim to nebylo."
"Zrcadlové sklo dobrou senzorovou sondu nezastaví," odsekla Mara. "A davy lidí znamenají úkryt pro imperiální
špióny."
"Imperiální nemají ponětí, kde jsme." Odmlčel se a vrhl na ni zvláštní pohled. "Pokud si nemyslíš něco jiného."
Mara se otočila. Takže tentokrát to bude takhle. Předchozí zaměstnavatelé reagovali na její podivné předtuchy
strachem nebo vztekem, nebo vyloženou nenávistí. Karrde se zřejmě chystal ji zdvořile využít. "Nemůžu tu schopnost
zapnout a vypnout jako senzor," zavrčela přes rameno. "Už ne."
"Aha," řekl Karrde. To slovo znamenalo, že pochopil; ovšem tón naznačoval něco jiného. "Zajímavé. Je to nějaký
pozůstatek dávného jediovského tréninku?"
Otočila se a podívala se na něj. "Řekni mi o těch lodích."
Zamračil se. "Prosím?"
"O těch lodích," opakovala. "Velkých válečných lodích, o kterých jsi pečlivě zametl všechny informace, aby se na
Myrkru nedostaly do rukou velkoadmirála Thrawna. Slíbil jsi mi, že mi podrobnosti sdělíš později. Teď nastalo to
později."
Pozorně na ni hleděl, na rtech mírný úsměv. "Dobrá," řekl. "Slyšela jsi někdy o flotile Katana?"
Musela zapátrat v paměti. "To byla skupina, které se taky říkalo Temná síla, ne? Asi dvě stovky bitevních těžkých
křižníků, které se ztratily asi deset let před tím, než vypukly války klonů. Všechny lodě byly vybavené nějakým novým
systémem na principu podřízeného obvodu, a když ten systém selhal, celá flotila skočila společně do světelné rychlosti
a zmizela."
"Skoro správně," řekl Karrde. "Ty křižníky tehdy byly strašně náročné na posádky, každý vyžadoval až šestnáct tisíc
mužů. Podřízený obvod lodí v Kataně ten počet snížil na dvě tisícovky."
Mara si vzpomněla na těch pár bitevních křižníků, které znala. "To musela být drahá konverze."
"Byla," kývl Karrde. "Zvlášť proto, že to hráli spíš na veřejnost, z vojenského hlediska to tak nutné nebylo. Taky
přemalovali pláště na tmavě šedou, proto se jim přezdívalo Temná síla, i když se objevily názory, že to souvisí se
slabším vnitřním osvětlením, než jaké by potřebovala loď s dvěma tisíci lidmi. V každém případě tím Stará republika
demonstrovala, jak efektivní může být flotila s podřízeným okruhem."
Mara zavrčela. "To se teda předvedli."
"Souhlasím," řekl Karrde suše. "Ale problém nebyl v samotném podřízeném okruhu. Záznamy jsou trochu kusé -
nepochybně v tom má prsty tehdejší velení -, ale zdá se, že někdo z posádky chytil v jednom z přístavů při prvním letu
flotily včelí virus. V latentním stadiu se rozšířil po všech dvou stovkách lodí, což znamenalo, že když nemoc propukla,
sklátila skoro všechny najednou."
Mara se zachvěla. Už slyšela o tom, jak včelí viry vylidnily celé planety před válkami klonů, než medicína Staré
republiky a později Impéria konečně zjistila, jak se s nimi vypořádat. "Takže posádka zemřela dřív, než jí mohl kdokoli
pomoci."
"Zřejmě to byla záležitost několika hodin, i když to je jenom dohad," řekl Karrde. "Ovšem to, co celou katastrofu
změnilo v debakl, byla skutečnost, že tenhle včelí virus měl tu kouzelnost vlastnost, že než svoje oběti zabil, přivedl je k
šílenství. Umírající lidé vydrželi tak dlouho, aby ještě stačili spojit lodi do podřízeného okruhu… což znamenalo, že
když velení Katany také zešílelo a odstartovalo, celá flotila šla s nimi."
"Už si vzpomínám," kývla Mara pomalu. "To bylo pravděpodobně podnětem k decentralizaci automatizovaných
lodních funkcí. Odešlo se od velkých, všemocných počítačů ke stovkám droidů."
"Vývoj už k tomu stejně směřoval, ale fiasko Katany to jenom zpečetilo," řekl Karrde. "Každopádně flotila zmizela
někde v hlubinách vesmíru a už o ní nikdo neslyšel. Pár let se po ní pídili vrakoví prospektoři, kteří měli víc nadšení než
rozumu. Nakonec jim došlo, v jak prázdném prostoru se ztratilo pár set lodí, a zájem utichl. Každopádně Stará republika
brzy měla větší problém. Občas se najde podfukář, který se ti pokusí prodat mapu s jejich lokalizací, ale jinak už o flotile
neuslyšíš."
"Správně." Teď už bylo jasné, kam Karrde míří. "A jak jsi ji našel?"
"Čistě náhodou, to tě ubezpečuju. Vlastně jsem si uvědomil až po několika dnech, co jsem přesně našel. Myslím, že
Page 17
zbytek posádky to vůbec nevěděl."

Karrdovi se zamlžily oči vzpomínkami. "Bylo to asi před patnácti lety," začal nepřítomně. "Pracoval jsem jako
specialista pro navigátorovy senzor v malé, nezávislé pašerácké skupině. Nabrali jsme náklad a museli se prostřílet
kolem dvojice karrackých křižníků. Zvládli jsme to, ale protože jsem neměl čas dodělat výpočty pro světelnou, vyloupli
jsme se do reálného vesmíru o půl světelného roku dál." Zkřivil rty. "Představ si naše překvapení, když jsme zjistili, že
nám v patách visí pár bitevních křižníků."
"Trčely nehnutě ve vesmíru."
Karrde zavrtěl hlavou. "To vlastně ne, což mi prvních pár dnů vrtalo hlavou. Lodě vypadaly v každém směru jako
funkční, vnitřní i provozní světla zapnutá a dokonce měly senzory v pohotovosti. Přirozeně jsme předpokládali, že patří
ke skupině, které jsme zrovna utekli, a kapitán provedl nouzový skok do světelné rychlosti, abychom se odtamtud
dostali."
"To nebyl dobrý nápad," zamumlala Mara.
"Tehdy to vypadalo jako menší zlo," řekl Karrde chmurně. "Jak se ukázalo, málem to byl fatální tah. Loď vletěla do
ohonu velké komety, hlavní hyperdrajv shořel a z lodi byl na místě skoro vrak. Pět lidí z posádky při srážce zahynulo a
další tři zemřeli na zranění, než jsme se se záložním hyperdrajvem dobelhali zpátky k civilizaci."
Rozhostilo se ticho. "Kolik vás zbylo?" zeptala s Mara nakonec.
"Zbylo nás šest. Ale jak jsem říkal, myslím, že si nikdo neuvědomil, co jsme to našli. Až když jsem se vrátil k záznamům
senzoru, tak jsem zjistil, že tam bylo mnohem víc křižníků než jenom dva, a až tehdy jsem začal mít podezření."
"A ty záznamy?"
"Vymazal jsem je. Samozřejmě až poté, co jsem se naučil koordináty nazpaměť."
Mara přikývla. "Říkáš, že to bylo před patnácti lety?"
"Přesně tak. Pomýšlel jsem na to, že se vrátím a něco s loděmi udělám, ale nikdy jsem na to neměl dost času. Přijít na
volný trh se dvěma stovkami bitevních křižníků nemůžeš bez důkladné přípravy. I kdybys měla pro všechny odbyt, což
je vždycky problém."
"Až do dneška."
Pozvedl obočí. "Chceš říct, že je prodám Impériu?"
"Shánějí se po válečných lodích," připomněla mu. "A nabízejí plnou cenu plus dvacet procent."
Zamyšleně se na ni díval. "Myslel jsem, že se o Impérium nezajímáš."
"Taky že ne," odsekla. "Jaká je jiná možnost - dát je Nové republice?"
Nespouštěl z ní oči. "To by mohlo být z dlouhodobého hlediska výhodnější."
Mara sevřela levou ruku v pěst, nitro se jí zmítalo smíšenými pocity. Nechat bitevní lodě padnout do rukou Nové
republiky, následnice povstalecké Aliance, která jí zničila život, to bylo nesnesitelné pomyšlení. Ale na druhé straně,
Impérium bez císaře bylo jenom bledým stínem bývalé slávy, téměř si své jméno ani nezasloužilo. Dát jim Temnou sílu
by bylo jako házet perly sviním.
Nebo ne? Když se velitelem imperiální flotily stal opět velkoadmirál, snad byla šance, že Impérium znovu získá kus staré
slávy… "Co budeš dělat?" zeptala se Karrda.
"V téhle chvíli nic," řekl Karrde. "Je to vlastně stejný problém, jaký jsme měli se Skywalkerem: Impérium bude v pomstě
rychlejší, jestli půjdeme proti nim, ale vypadá to, že nakonec zvítězí spíš Nová republika. Když dáme Thrawnovi flotilu
Katana, jenom se tím odloží to, co je nevyhnutelné. V téhle chvíli je nejrozumnější zůstat neutrální."
"Až na to, že kdybychom Thrawnovi dali ty lodě, možná by nás nechal na pokoji," zdůraznila Mara. "To by za ten
obchod stálo."
Karrde se pousmál. "Ale no tak, Maro. Velkoadmirál je možná taktický génius, ale sotva je vševědoucí. Nemůže mít ani
ponětí, kde jsme. A určitě má na práci důležitější věci než plýtvat silami na nějakou honičku."
"To určitě," připustila Mara neochotně. Ale nemohla zapomenout na to, že i v dobách nejvyšší moci a s tisíci jiných
starostí si císař často udělal čas, aby se důkladně pomstil tomu, kdo mu zkřížil cestu.
Zabzučel komlink a Mara vyladila frekvenci. "Ano?"
"Lachton," ozval se známý hlas. "Je tam Karrde?"
"Jsem zde," zavolal Karrde a přistoupil k Maře. "Jak pokračujete s kamufláží?"
"Už skoro končíme," řekl Lachton. "Ale došla nám flešová síťovina. Máme ještě nějakou?"
"Ve skladu by měla nějaká být," řekl mu Karrde. "Pošlu Maru, aby ji vyzvedla; můžeš pro ni někoho poslat?"
"Jistě, bez problémů. Pošlu Dankina - stejně zrovna nemá co dělat."
Karrde kývl a Mara spojení vypnula. "Víš, kde je čtyřka sklad?" zeptal se jí.
Přikývla. "Čtyři dvanáct, ulice Wozwashi. Tři bloky na západ a dva na sever."
"Správně." Vyhlédl z okna. "Naneštěstí je ještě moc brzo, abys mohla jet repulzátorovým vznášedlem. Budeš muset jít
pěšky."
"To nic," ujistila ho Mara. Stejně se už potřebovala protáhnout. "Budou stačit dvě bedny?"
"Jestli tolik uneseš," řekl a prohlédl si ji od hlavy k patě, jako by se chtěl přesvědčit, jestli je oblečená podle místních
zvyklostí. Nemusel se obávat; jedno z prvních pravidel císaře si vtloukla do hlavy už dávno, takže dokázala dokonale
splynout s okolím. "Pokud ne, Lachtonovi bude nejspíš jedna stačit."
"Dobře. Zatím nashle."
Jejich městský dům stál v řadě kolem jednoho z několika set tržišť, která pokrývala celé obydlené údolí. Mara chvilku
stála ve výklenku u vstupních dveří, mimo proudící zástupy chodců, a rozhlížela se. Mezerami mezi nejbližšími domy
viděla vzdálenější části města, většinou zbudované ze stejně krémově zbarveného kamene, jaký měli místní v oblibě.
Místy dohlédla až na okraj údolí, kde se ke skalnatým horám tisklo několik malých domků, a hory se ostře zdvíhaly do
Page 18
nebe na všech stranách. Vysoko ve skalách, jak věděla, žili volně ptačí kmeny domorodých raishiů, kteří nepochybně s
úžasem shlíželi na podivná stvoření, která si k životu vybrala nejnepohodlnější a nejvlhčí místa planety.
Mara sklouzla pohledem z hor a rychle přehlédla bezprostřední okolí. Naproti stály další domy; mezi ní a jimi jako
obvykle proudili chodci, spěchající na východ na trh. Bezděčně pohledem přejela domy, i když každé okno bylo
opatřené zrcadlovým sklem a nic neprozrazovalo. Opět bezděčně prohlédla všechny úzké cesty pro chodce mezi domy.
Mezi dvěma z nich, až úplně vzadu, takže skoro nebyl vidět, stál nehybný muž s modrým šálem a vzorovanou zelenou
tunikou.
Hleděl směrem k ní.
Mara nechala pohled sklouznout, jako by ho neviděla, i když jí srdce vyskočilo až do krku. Vyšla z výklenku, zamířila na
východ k trhu a přidala se k proudícím chodcům.
Ale dlouho s nimi nezůstala. Jakmile byla z dohledu tajemného cizince, začala se prodírat mezi chodci napříč na
opačnou stranu ulice. Podařilo se jí to o tři domy dál, vběhla do uličky a spěchala dozadu. Pokud opravdu sledoval
Karrdův dům, měla šanci, že neznámému vpadne do zad.
Doběhla dozadu a otočila se… jenomže kořist zmizela.
Chvilku tam stála a rozhlížela se po nějaké stopě a uvažovala, co teď. Necítila žádné předtuchy, které je dostaly v
poslední chvíli od Myrkru; jak řekla Karrdovi, nedokázala tuhle schopnost vypínat a zapínat.
Podívala se na zem, kde muž stál. V tenké vrstvě prachu zůstalo několik slabých otisků, takže to vypadalo, že muž tam
byl dost dlouho a přešlapoval. O půl tuctu kroků dál, přímo uprostřed další vrstvy prachu, byla jasně vidět stopa
směřující za domky na západ.
Mara se tím směrem podívala, cítila, jak se jí křiví rty. Určitě je tam nastražil schválně - stopy v prachu nikdy nejsou tak
zřetelné, pokud je tam někdo pečlivě nevyšlápne. A měla pravdu. Stovku metrů přímo před ní se ten muž s modrou
šálou loudal směrem k severojižní ulici. To bylo přímočaré pozvání, aby ho sledovala.
Dobrá, příteli, pomyslela si a vyrazila za ním. Chceš si hrát? Zahrajeme si.
Vzdálenost mezi nimi se zmenšila na devadesát metrů, když muž došel k proudu chodců a zamířil na sever. Další přímé
vyzvání, tentokrát aby se ještě víc přiblížila, jinak by ho ztratila.
Ale Mara neměla v úmyslu ho dohnat příliš rychle. Hned první den zde se naučila zpaměti mapu města, a bylo zřejmé,
že ji chce zavést do méně obydlených průmyslových částí na severu, kde by se o ni mohl postarat beze svědků. Kdyby
se tam dostala první, získala by výhodu. Zkontrolovala blaster pod levým rukávem, prolétla uličkou mezi domy vpravo
a zamířila na sever.
Samozřejmě byla tu možnost, že zabočí do některé jiné severojižní ulice nebo změní směr nebo se úplně rozmyslí a vrátí
se ke Karrdovu domu. Když ale opatrně nahlédla za roh do ulice, kam zabočil, zjistila, že jeho představivost je stejně
omezená jako jeho sledovací technika. V polovině bloku se nehybně přikrčil za řadou barelů, zády k ní, modrý šál
přehozený dozadu, a v ruce pravděpodobně svíral zbraň. Nepochybně čekal, až Mara vpadne do pasti. Amatér,
pomyslela si a opovržlivě se ušklíbla. Nespouštěla z něj oči, ani nevytahovala blaster, proklouzla kolem rohu a tiše se
vydala k němu.
"To stačí," ozval sejí za zády škodolibý hlas.
Mara ztuhla. Postava přikrčená před ní se ani nepohnula… příliš pozdě si uvědomila, že muž byl příliš nehybný, než
aby na ni číhal. Příliš nehybný, než aby vůbec žil.
Pomalu, s rukama podél boků, se otočila. Muž, kterého uviděla, byl středně vysoký, trochu tělnatý a s temnýma,
zamyšlenýma očima. Tunika se mu rozevřela tak, že pod ní bylo vidět lehký prsní pancíř. V ruce samozřejmě držel
blaster. "Ale ale ale," posmíval se. "Copak to tu máme? Už bylo na čase, že ses ukázala - už jsem si myslel, že ses
ztratila."
"Kdo jsi?" zeptala se Mara.
"Ale ne, Zrzko, tady přece já kladu otázky. Ne že bych to potřeboval. Ta tvoje čupřina mi prozradí všechno, co
potřebuju vědět." Ukázal blasterem na její zlatorudé vlasy. "Měla by ses toho zbavit - schovat nebo obarvit, chápeš."
Mara se zhluboka nadechla a ze všech sil se snažila, aby se jí svaly nestáhly v křeči. "Co po mně chceš?" zeptala se
zdánlivě klidně.
"Něco, co chce každý pravý muž," zazubil se vychytrale. "Hromadu zlaťáků."
Zavrtěla hlavou. "V tom případě je mi líto, ale vybral sis nesprávnou osobu. Mám u sebe sotva padesátku."
Zazubil se ještě víc. "Jsi moc roztomilá, Zrzko, ale maříš čas. Já dobře vím, kdo jsi. Ty a tvoji kamarádi mě zahrnete
zlatem. Tak jdeme."
Mara se nehýbala. "Možná bychom se mohli dohodnout," navrhla a cítila, jak jí mezi lopatkami stéká pot.
"Dohodnout?" protáhl líně. "Jak dohodnout?"
"Co by sis tak představoval?" opáčila. Kdyby měla někde poblíž nohy nějakou krabici, mohla by ji po něm kopnout.
Ale i když se po téhle čtvrti válela spousta odpadků, nic vhodného nebylo v dosahu. Její polovysoké boty pevně
seděly, bylo nemožné, aby se nepozorovaně zula. Rychle v myšlenkách probrala všechno, co měla u sebe - nic.
Ale při intenzivním výcviku u císaře se naučila také přímo manipulovat se silou, stejně jako komunikovat na dálku, což
bylo jejím hlavním úkolem ve vládě. Tyto schopnosti zmizely v okamžiku, kdy císař zemřel, a v následujících letech se
objevovaly jen krátce a náhodně.
Ale když se jí vrátily ty předtuchy a nutkání, možná se vrátila také síla…
"Jsem přesvědčená, že můžeme zdvojnásobit to, co ti nabídli jiní," řekla. "A možná přihodit ještě něco navíc."
Zle se zašklebil. "To je fakticky štědrá nabídka, Zrzko. Moc štědrá. Spousta lidí by po ní skočila. Ale já -" pozvedl
blaster "- já mám radši vrabce v hrsti."
"I když to znamená spokojit se s půlkou peněz?" Dva metry za ním, u opěrné stěny, se vršila hromada halabala
Page 19
naházených kovových odpadových součástek. Zvlášť jedna trubka se vratce opírala o otlučený plášť energetické
buňky.
Mara zaťala zuby, co nejlépe si pročistila myšlenky a upřela svou mysl k trubce.
"Co mě se týče, lepší je poloviční jistota než dvojnásobný nic," řekl muž. "A kromě toho nečekám, že byste mohli
přetrumfnout v nabídce Impérium."
Mara polkla. Měla podezření od počátku; ale když se potvrdilo, stejně jí po zádech přeběhl mráz. "Možná by tě
překvapilo, jaké možnosti máme," řekla. Trubka se pohnula, a pomalu se překulila o pár milimetrů -
"Ale, to bych neřekl," řekl muž nevzrušeně. "Tak jdeme."
Mara píchla prstem dozadu k mrtvému muži, který se krčil za krabicí. "Nechtěl bys mi nejdřív vysvětlit, co se tu stalo?"
Útočník pokrčil rameny. "Co říct? Potřeboval jsem volavku; nachomýtl se na nesprávném místě v nesprávnou dobu.
Konec." Jeho úšklebek náhle zmizel. "Už jsme se tu flákali dost dlouho. Otoč se a běž… pokud nechceš, abych si
vybral odměnu jenom za mrtvolu."
"Ne," zamumlala Mara. Zhluboka se nadechla, napjala veškerou sílu, kterou měla, věděla, že je to její poslední šance -
A za útočníkem se ozvala rána, protože trubka s tlumeným rachtáním dopadla na zem.
Byl opravdu dobrý. Sotva potrubí dopadlo, muž zaklekl, bleskově se otočil a pokropil okolí střelbou, zatímco pátral po
neznámém vetřelci, který se za ním plížil. Netrvalo mu ani vteřinu, než si uvědomil chybu, a s rozpáleným blasterem se
otočil zpět.
Ale Mara potřebovala právě tu vteřinu. Nestačil ji zasáhnout, protože ho trefila přesně do hlavy.
Dlouho jenom stála a ztěžka dýchala, každý sval se jí chvěl. Potom se rozhlédla, aby se ujistila, že sem nikdo neběží
podívat se, co má znamenat ten randál, pak zastrčila zbraň do pouzdra a poklekla k neznámému.
Jak čekala, moc toho u něj nenašla. Jakousi identifikační kartu - nejspíš falešnou - na jméno Dengar Roth, několik
náhradních baterií do blasteru, záložních vibronožů, záznamníkovou kartu a záznamník, a trochu peněz v místní a
imperiální měně. Zastrčila si identikit a datakartu do tuniky, peníze a zbraně nechala na místě a vstala. "Tady máš to své
dvojnásobné nic," zamumlala a podívala se na tělo. "Užij si ho."
Naposledy se rozhlédla a zamířila domů.
* * *
Karrde a Dankin už na ni čekali, když se vrátila do domu, Dankin netrpělivě přešlapoval. "Konečně jsi tady," vyštěkl,
když proklouzla zadním vchodem. "Kdes ksakru -"
"Máme problém," přerušila ho Mara a podala Karrdovi identikartu Dengara Rotha. Odstrčila krabici s kabely, našla
záznamník a vložila do něj kartu.
"Jaký problém?" zeptal se Karrde a postavil se za ni.
"S nájemným lovcem," odpověděla Mara a podala mu záznamník. Uprostřed displeje v úhledném rámečku pod
číslovkou 20 000 se skvěl Karrdův obličej. "Jsme tam nejspíš všichni," řekla. "Nebo aspoň tolik z nás, o kolika ví
velkoadmirál Thrawn."
"Takže já už stojím dvacet tisíc," zabručel Karrde a rychle listoval kartou. "To mě dojímá."
"Víc k tomu neřekneš?" ozvala se Mara.
Podíval se na ni. "Co bys po mně chtěla, abych říkal?" zeptal se mírně. "Že jsi měla pravdu, když jsi říkala, že nás
Impérium vyčenichá?"
"Nezajímá mě nějaké obviňování," řekla stroze. "Já chci vědět, co s tím uděláme."
Karrde se znovu podíval na záznamník a na okamžik stiskl čelisti. "Uděláme jedinou rozumnou věc," řekl. "Nazvěme to
ústupem. Do půlnoci vypadneme z Rishi."
Karrde vrátil záznamník Maře. "Měli bychom si pospíšit."
Zarazila se, položila mu ruku na paži. "A co se stane, až nám nezbude ani jedna základna?"
Zadíval se jí upřeně do očí. "Nevzdáme se bitevních lodí pod nátlakem," řekl a skoro šeptal. "Thrawnovi ne; ani nikomu
jinému."
"Možná budeme muset," zdůraznila.
Pohled mu ztvrdl. "Možná budeme mít na vybranou," opravil ji. "Nikdy nebudeme muset. Je to jasné?"
Mara se pro sebe ušklíbla. "Ano."
"Dobrá." Karrde se ohlédl na Dankina, který už komlinkem vydával rozkazy. "Máme spoustu práce. Pustíme se do
toho."
KAPITOLA 6
Z dálky to vypadalo jako standardní křižník: starý, pomalý, minimálně ozbrojený, v boji skoro k ničemu, působil jenom
svou velikostí. Ale už v mnoha bitvách se ukázalo, že zdání klame; a kdyby nebyl na můstku Chimaery velkoadmirál
Thrawn, Pellaeon by musel přiznat, že by byl asi překvapen.
Ale Thrawn byl na můstku a okamžitě rozeznal, jak je nepravděpodobné, že by povstalečtí stratégové nechali chránit
tak důležitý konvoj tak slabou lodí. A tak když se z poklopů křižníku najednou vyřinuly letky Aplánů, už byly stíhačky
TIE z Chimaery v prostoru a uháněly vstříc útočníkům.
"Zajímavá taktika," prohodil Thrawn ve chvilce, která zbývala, než konvoje Chimaery a povstalců začaly světélkovat
laserovými výboji. "I když nijak nová. Nápad přeměnit obyčejný křižník na mateřskou letadlovou loď se tu objevil už
před dvaceti lety."
"Nevzpomínám si, že by kdy byl realizován," řekl Pellaeon, a trochu se znepokojil, když se podíval na taktické displeje.
Aplány byly rychlejší než ty proklaté Xplány, a on si vůbec nebyl jistý, jak si s nimi stíhačky TIE poradí.
Page 20
"Skvělé stíhačky, ty Aplány," řekl Thrawn, jako by četl Pellaeonovy myšlenky. "I když mají své hranice. Zejména zde -
takové vysokorychlostní plavidlo je vhodnější pro bleskové operace než pro eskortu. Když je donutíme držet se poblíž
konvoje, potom skoro ztratí výhodu rychlosti." Povytáhl modročerné obočí na Pellaeona. "Možná je to výsledek
odstranění admirála Ackbara z místa nejvyššího velitele."
"Možná." Zdálo se, že stíhačky TIE se proti Aplánům dobře drží; a sama Chimaera určitě s křižníkem neměla žádné
problémy. Zbytek konvoje za bojovou linií se snažil semknout se dohromady, jako by mu to mohlo pomoct. "Ale
Ackbarovi lidé jsou stále u velení. Očividně."
"Už jsme na jejich území, kapitáne," řekl Thrawn a hlas mu mírně ochladl. "Kdybychom proti Ackbarovi nashromáždili
pádné důkazy, zničilo by ho to až moc rychle. Mírnější útok ho zneutralizuje, ale zároveň způsobí nejistotu a zmatek v
celém politickém systému povstalců. Přinejmenším je to zmate a oslabí zrovna ve chvíli, kdy budeme zahajovat tažení
na Mount Tantiss. A v nejlepším případě to může Alianci rozštěpit." Usmál se. "Ackbar je nahraditelný, kapitáne. To
se nedá říct o křehké politické rovnováze, kterou si Rebelie vytvořila."
"Tomu všemu rozumím, admirále," zabručel Pellaeon. "Starosti mi dělá vaše přesvědčení, že ten Bothan v Radě je
natolik spolehlivý, že dožene věci tak těsně k vašemu teoretickému bodu zlomu."
"Ach, zvládne to, nebojte se," řekl Thrawn se sardonickým úsměvem, zatímco sledoval boj, který se rozpoutal kolem
nepřátelského konvoje. "Strávil jsem spoustu hodin studováním bothanského umění, kapitáne, a rozumím té rase velmi
dobře. Není pochyb, že radní Fey'lya sehraje svůj part báječně. Tak báječně, jako bychom sami tahali za provázky."
"A co se stane, jestli Fey'lya vyhraje?" pokračoval Pellaeon. "V nejbližší době, tedy dřív než se stačí ten politický
zmatek usadit. Každý Bothan, který se dostal na tak vysoké místo, musí být podle vaší analýzy velmi inteligentní."
"Inteligentní ano, ale ne tak, aby nám byl nebezpečný," řekl Thrawn. "Určitě to bude on, kdo přežije politické otřesy,
ale slovní obratnost se ne vždy přeměňuje ve vojenské schopnosti." Pokrčil rameny. "Vítězství Fey'lyi by vlastně
jenom nepříteli prodloužilo nepříjemnou situaci. Když se Fey'lyovi dostane podpory, kterou si získává v armádě
povstalců, budou muset politikové podstoupit další polarizační zápas, až si uvědomí svou chybu a pokusí se ho
nahradit."
"Ano, pane," řekl Pellaeon a potlačil povzdech. Tohle byla rafinovanost, ve které se nikdy necítil dobře. Jenom doufal,
že se velkoadmirál nemýlil v odhadu zisku; byla by pro rozvědku ostuda, kdyby zosnovala tak skvělou bankovní práci
a pak z ní nic pořádného nezískala.
"Důvěřujte mi, kapitáne," řekl Thrawn na jeho nevyslovené obavy. "Odvažuji se říct, že mrhání politickým úsilím už
vlastně začalo. Ackbarovi nejskalnější spojenci by Koruskant stěží opustili v této kritické chvíli, pokud by zoufale
nehledali důkaz, jak ho očistit."
Pellaeon se na něj zamračil. "Chcete říci, že Solo a Organa Solo míří do systému Palanhi?"
"Myslím, že jenom Solo," opravil ho Thrawn zamyšleně. "Organa Solo a Wookie se nejspíš stále snaží najít místo, kde
by se ukryli před našimi Noghrii. Ale Solo poletí do Palanhi, přesvědčen díky eskamotérství naší rozvědky, že stopa
vede oním systémem. Proto tam zrovna teď také míří Smrtihlav."
"Chápu," zamumlal Pellaeon. Všiml si onoho příkazu v palubním deníku a uvažoval, proč Thrawn odvolává jeden z
nejlepších imperiálních hvězdných destruktorů z bitvy. "Doufám, že na ten úkol bude stačit. Solo a Skywalker v
minulosti prokázali, že se těžko dají chytit."
"Nevěřím, že Skywalker letí do Palanhi," pověděl mu Thrawn s poněkud kyselým výrazem. "Náš ctihodný mistr Jedi to
zřejmě odhadl správně. Skywalker se rozhodl navštívit Jomark."
Pellaeon se na něj zahleděl. "Víte to jistě, admirále? Nečetl jsem od rozvědky nic, co by tomu nasvědčovalo."
"Ta informace nepochází od rozvědky," řekl Thrawn. "Přišla ze zdroje Delta."
"Ach," řekl Pellaeon a cítil, jak se sám začíná tvářit trochu kysele. Sekce rozvědky na Chimaeře ho trápila už celé
měsíce, aby zjistil, co přesně ten zdroj Delta je, když velkoadmirálovi dokáže poskytnout tak jasnou a dokonalou
informaci přímo ze srdce císařského paláce.
Rozvědka nedokázala ani zjistit, jestli je zdroj Delta osoba, droid nebo nějaký exotický záznamový systém, který byl
schopen unikat prohlídkám kontrarozvědky, které se konaly v paláci každou hodinu. Bezmezně je to popuzovalo; a
Pellaeon musel přiznat, že ani jemu se moc nelíbí tápat ve tmě. Ale zdroj Delta aktivoval osobně Thrawn a dlouholetý
nepsaný protokol v takových záležitostech mu dával právo udržovat kontakt v tajnosti, když se mu zlíbilo. "C'baoth
bude určitě rád, až se to dozví," řekl. "Předpokládám, že mu budete chtít tu zprávu sdělit sám."
Myslel, že skryl svůj vztek na C'baotha docela dobře, ale zřejmě se mu to nepodařilo. "Stále se zlobíte kvůli Taanabu,"
řekl Thrawn a stočil pohled k bitvě. Neptal se.
"Ano pane," řekl Pellaeon stroze. "Znovu jsem probíral záznamy a došel jsem k jedinému možnému závěru. C'baoth
úmyslně překročil rámec bitevního plánu, který stanovil kapitán Aban - překročil ho do té míry, že porušil přímý rozkaz.
Nestarám se, kdo je C'baoth nebo jestli se cítí v právu. To, co udělal, je začátek vzpoury."
"To jistě je," souhlasil Thrawn klidně. "Mám ho vyhodit z imperiální vojenské služby nebo ho jenom degradovat?"
Pellaeon se na velkoadmirála zahleděl. "Mluvím vážně, admirále."
"Já také, kapitáne," opáčil Thrawn náhle studeným hlasem. "Vím velmi dobře, co je v sázce. Potřebujeme využít každou
zbraň, kterou máme k dispozici, pokud chceme povstalce porazit. C'baothova schopnost zlepšit koordinaci a bojovou
účinnost našich vojsk je jednou z těchto zbraní; a pokud neumí dodržovat správnou vojenskou disciplínu a protokol,
pak ta pravidla přizpůsobíme."
"A co se stane, až přizpůsobíme pravidla natolik, že se obrátí proti nám?" nedal se Pellaeon. "U Taanabu ignoroval
přímý rozkaz - příště to možná budou dva rozkazy. Pak tři, čtyři, až si nakonec bude s Impériem dělat, co chce. Co ho
zastaví?"
"Tak hlavně ysalamiriové," řekl Thrawn a máchl rukou k podivným válcovitým konstrukcím, rozestavěným po můstku,
Page 21
v každé sedělo protáhlé chlupaté stvoření. Kolem těchto tvorů zůstávala v síle prázdná bublina, ve které nefungoval
žádný jediovský trik C'baotha. "Proto jsou také tady."
"To je všechno moc hezké," řekl Pellaeon. "Ale v dlouhodobém výhledu -"
"V dlouhodobém výhledu ho zastavím já," přerušil ho Thrawn. Otočil svítivé oči na Pellaeona. "Chápu vaše obavy,
kapitáne," řekl tiše. "Vám se nedaří pochopit jedno - jako ostatně vždy -, že muž s C'baothovou mentální a citovou
nevyrovnaností nás nemůže nikdy ohrozit. Ano, má hodně moci a každou chvíli by mohl našim lidem a zařízení
způsobit velkou škodu. Ale ve své podstatě není schopen používat tuto moc dost dlouho. Soustředění, zaměření,
myšlení dopředu - to jsou vlastnosti, které oddělují válečníka od pouhého rváče. A tyto vlastnosti C'baoth nikdy
nebude mít."
Pellaeon ztěžka přikývl. Stále nebyl přesvědčený, ale nemělo smysl se dál hádat. Aspoň ne teď. "Ano, pane." Zaváhal.
"C'baoth bude také chtít něco vědět o Organě Solo."
Thrawnovi zasvítily oči; ale ten vztek, jak Pellaeon věděl, nepatřil jemu. "Řeknete mistru C'baothovi, že jsem se rozhodl
dát Noghriům poslední šanci, aby ji našli a zajali. Až tady skončíme, přivezu jim tu zprávu. Osobně."
Pellaeon se ohlédl ke vchodu na můstek, kde stál osobní noghrijský strážce Rukh, jako obvykle zasmušile mlčenlivý.
"Svoláte poradu noghrijského velení?" zeptal se a potlačil zachvění. Jednou byl na podobném masovém setkám, a když
tak stál tváří v tvář shromážděným tichým zabijákům s šedivou kůží, nepovažoval to za zkušenost, kterou by si chtěl
zopakovat.
"Myslím, že věci pokročily dál, než aby je stačilo svolat," řekl Thrawn chladně. "Nařiďte navigátorům, aby připravili
kurz od místa setkání do systému Honoghr. Myslím, že všechno noghrijské obyvatelstvo potřebuje připomenout,
komu slouží."
Pellaeon se zamračeně díval ven z průzoru. Modifikovaný křižník a záložní fregata skoro znehybněly na místě, ale sám
konvoj zůstal nepoškozen. "Necháme je letět?"
"Není potřeba je ničit," řekl Thrawn. "Když je obereme o ochranu, bude to v této chvíli přiměřená lekce."
Zmáčkl knoflík a objevil se taktický hologram zdejší části galaxie mezi jejich dvěma stanicemi. Modré čáry označovaly
hlavní obchodní trasy povstalců; linky označené červeně označovaly trasy, na které v posledním měsíci uhodila
imperiální vojska. "Jakmile tahle skupina bude vyprávět, co se jí stalo, všechny další konvoje od Sarky budou
požadovat zvýšenou ochranu. Když bude podobných útoků dost, Rebelie bude stát před volbou, jestli má vázat velký
počet lodí na eskorty nebo výrazně snížit nákladní transfery přes zdejší hraniční sektory. Každopádně budou ve vážné
nevýhodě, až vyrazíme na Mount Tantiss." Ponuře se usmál. "Ekonomika a psychologie, kapitáne. Čím více civilistů tu
přežije, aby mohlo rozšiřovat historky o síle Impéria, tím lépe. Později bude dost času, abychom je zničili." Pohlédl na
ovládací pult a podíval se zpátky z průzoru. "Když mluvíme o síle Impéria, je něco nového s loděmi?"
"Získali jsme pět dalších bojových lodí, které byly v posledních deseti hodinách odvezeny na imperiální základny," řekl
mu Pellaeon. "Z větších plavidel je mezi nimi jen jedna stará hvězdná galeona, ale to je začátek."
"Budeme potřebovat víc než jen začátek, kapitáne," řekl Thrawn a mírně povytáhl krk, aby sledoval, jak se vracejí
stíhačky TIE. "Víte něco o Talonu Karrdovi?"
"Od toho upozornění z Rishi nic," řekl Pellaeon a vyťukal si nejnovější údaje z lodního deníku. "Nájemný lovec, který
tu zprávu poslal, byl chvíli poté zabit."
"Sledujte ho dál," nařídil Thrawn. "Karrde ví hodně o tom, co se děje v téhle galaxii. Pokud tady někde leží nevyužité
bitevní lodě, on ví, kde jsou."
Pellaeon si osobně myslel, že je velmi nepravděpodobné, aby obyčejný pašerák, dokonce i s Karrdovými konexemi, měl
lepší informační zdroje než rozlehlá síť imperiální rozvědky. "Jde po něm spousta lidí," řekl velkoadmirálovi. "Dřív nebo
později ho jeden z nich najde."
"Dobrá." Thrawn se rozhlédl po můstku. "Všechny jednotky zatím budou dál znepokojovat Rebelii." Jeho svítící rudé
oči se zabořily Pellaeonovi do obličeje. "A budou také dál sledovat Millennium Falcon a Lady Luck. Když byli
Noghriové tak dokonale připraveni na svůj úkol, chci, aby o svou kořist nepřišli."
KAPITOLA 7
Velmi jemně, jak by člověk neočekával u bytosti tak statné, vmanévroval Chewbacca Falcon na přesně vybraný orbit
nad šťavnatě zeleným měsícem Endoru. Něco si pro sebe brumlal a přepínal energetické spoje a stroje do pohotovosti.
Leia, usazená na sedadle druhého pilota, se zhluboka nadechla, trošku sebou škubla, jak ji jedno z dvojčat koplo.
"Nezdá se, že by tu Khabarakh už byl," prohodila a vzápětí si uvědomila, jak zbytečnou větu řekla. Pozorovala senzory
od chvíle, kdy vystoupili ze světelné rychlosti; v tomhle systému nebyly žádné další lodě, takže nemohli Noghriho
minout. Ale teď, když důvěrně známé burácení motorů přešlo do tichého předení, připadalo jí to ticho zvláštní a trochu
i zlověstné.
Chewbacca zahuhlal otázku. "Myslím, že počkáme," pokrčila Leia rameny. "Vlastně jsme tu o den dřív - dostali jsme se
sem rychleji, než jsem čekala."
Chewbacca se otočil zpátky k ovládacímu pultu a vrčel si své vlastní vysvětlení, proč tu Noghriové nejsou. "Ale no
tak," chlácholila ho Leia. "Kdyby se rozhodl, že tohle setkání nastraží jako past, pak by na nás čekalo pár hvězdných
destruktorů a bojový křižník, nemyslíš?"
"Vaše Výsosti?" ozval se Threepio z chodbičky. "Promiňte, že vás ruším, ale jsem přesvědčen, jsem našel chybu v
karbantském ochranném bloku. Mohla byste požádat Chewbaccu, aby sem na chvilku zašel?"
Leia zvedla překvapeně obočí a podívala se na Chewbaccu. U Falconu bylo zoufale normální, že krátce po startu z
Koruskantu vypovědělo několik součástek. Chewbacca měl plné ruce práce s důležitějšími opravami, méně naléhavé
úkoly na karbantu přidělil Threepio. Leia neměla námitek, i když podle výsledků, jakých Threepio naposledy dosáhl,
Page 22
když se snažil pracovat na Falconu, příliš mnoho neočekávala. "Nakonec z něho uděláme opravářského droida," řekla
Chewbaccovi. "Nepochybně je to tvoje zásluha."
Wookie zavrčel, vstal z křesla a zamířil dozadu. Dveře kokpitu se rozevřely a za zády se mu zavřely.
Kokpit ztichl ještě víc.
"Vidíte tu planetu dole, miláčkové?" broukla Leia a jemně si hladila břicho. "To je Endor. Tam povstalecká Aliance
nakonec zvítězila nad Impériem a vznikla Nová republika."
Nebo to tak aspoň jednoho dne budou psát v dějepise, opravila se v duchu. Že na Endoru zahynulo Impérium a jeho
zbytky se zmohly už jenom na nahodilé akce.
Nahodilé akce, které už trvají pět let. A mohly by trvat dalších dvacet, když to tak půjde dál.
Z hloubi chodbičky se ozvalo Chewbaccovo tázavé zařvání. "Vydrž, zkontroluji to," zavolala Leia. Naklonila se nad pult
a zmáčkla spínač. "Objevilo se ,pohotovost/modul'," hlásila. "Počkej chvilku - teď je tam ,systém připraven'. Chceš,
abych -?"
A najednou, bez varování, jí zrak zastřela černá opona…
Pomalu si začínala uvědomovat, že ji volá nějaký kovový hlas. "Vaše Výsosti," opakoval stále. "Vaše Výsosti. Slyšíte
mě? Prosím, Vaše Výsosti, slyšíte mě?"
Otevřela oči, trochu překvapená, že je vůbec měla zavřené, a zjistila, že se nad ní sklání Chewbacca s otevřenou
lékárničkou a rozrušený Threepio za ním vykukuje jako nervózní ptačí matka. "Jsem v pořádku," vypravila ze sebe. "Co
se stalo?"
"Zavolala jste o pomoc," vyložil jí Threepio dřív, než mohl Chewbacca odpovědět. "Aspoň jsme mysleli, že o pomoc,"
poopravil se snaživě. "Mluvila jste stručně a trochu nesouvisle."
"O tom nepochybuji," řekla mu Leia. Začalo se to vracet, jako měsíční světlo prosakující mrakem. Hrozba, zuřivost;
nenávist, zoufalství. "Ty jsi to necítil, že?" zeptala se Chewbaccy.
Zamručel na znamení záporu a pozorně si ji prohlížel. "Já taky ne," ozval se Threepio.
Leia zavrtěla hlavou. "Nevím, co to mohlo být. Před chvilkou jsem tu seděla, a vzápětí -"
Zmlkla, napadla ji nečekaná hrozná myšlenka. "Chewie - kam nás ten orbit nese? Neprochází pozicí, kde vybuchla
Hvězda smrti?"
Chewbacca na ni chvíli hleděl a v hloubi hrdla cosi bručel. Potom si přehodil lékárničku do druhé ruky a natáhl se za
Leiu k ovladači počítače. Odpověď přišla skoro okamžitě.
"Před pěti minutami," zamumlala Leia, po zádech jí přeběhl mráz. "To by tak souhlasilo, že?"
Chewbacca souhlasně zabručel, pak se na cosi zeptal. "To opravdu nevím," musela přiznat. "Vypadá to trochu jako ten
zážitek, kterým prošel Luke na - během výcviku na rytíře Jedi," opravila se, včas si vzpomněla, že Luke stále chce, aby
Dagobah zůstal utajen. "Ale on měl vidění. Cítila jsem jenom… nevím. Byl to vztek a hořkost; ale zároveň v tom bylo
cosi smutného. Ne - smutek není správné slovo." Zavrtěla hlavou, oči jí náhle zalily nevysvětlitelné slzy. "Nevím. Ale
už jsem v pořádku. Můžete se zase vrátit k práci."
Chewbacca si zase cosi pro sebe zamručel, zřejmě nebyl přesvědčen. Ale už nic neříkal, když zavíral lékárničku a protáhl
se kolem Threepio. Dveře kokpitu se před ním rozevřely; s příslovečným wookijským pohrdáním pro opatrné zacházení
s věcmi je v té pozici zablokoval, než zmizel v chodbičce.
Leia se zaměřila na Threepio. "Ty taky," řekla mu. "Běž - máš tam pořád ještě práci. Jsem v pořádku. Opravdu."
"Jistě… jistě, Vaše Výsosti," řekl droid, zřejmě o nic šťastnější než Chewbacca. "Pokud je to vaše přání."
"Je. Pokračuj, pohyb."
Threepio ještě chvilku otálel, pak se poslušně vyšoural z kokpitu.
A znovu se rozhostilo ticho. Ticho, které teď ještě zhoustlo. A potemnělo.
Leia pevně zaťala zuby. "Nedám se zastrašit," pronesla hlasitě do ticha. "Tady ne; nikde."
Ticho jí neodpovědělo. Po chvilce se Leia natáhla k ovládacímu pultu a vyťukala změnu kurzu, která zabezpečí, že už
nebudou procházet místem, kde zemřel císař.
A potom už zbývalo jen čekat. A uvažovat, jestli Khabarakh skutečně přijde.
* * *
Kopule obezděného města Ilic vykukovala houštinou stromů v džungli, která se na město tiskla, a shlížela na Hana jako
stříbřitý droid s oblým vrchlíkem, topící se v moři zeleného písku. "Máš ponětí, jak tam přistaneme?" zeptal se.
"Nejspíš těmi průduchy poblíž kopule," řekl Lando a ukázal na hlavní displej Lady Luck. "Podle údajů by měly být dost
veliké pro všechno třídy W."
Han přikývl, prsty neklidně zabubnoval do měkkých opěrek sedadel druhého pilota. V galaxii bylo málo věcí, které by
ho znervóznily, ale jednou z nich bylo, když musel sedět, zatímco někdo jiný se pokoušel o krkolomné přistání. "Tohle
je ještě bláznivější místo k životu než to tvoje Nomádské město," zabručel.
"To nepopírám," řekl Lando a trochu upravil výšku. O několik vteřin později, než by to udělal Han. "Aspoň se na
Nkllonu nemusíme strachovat, že nás sežere nějaká exotická zelenina. Ale to je ekonomika. Při posledním sčítání v téhle
části New Cov bylo osm měst a další dvě se stavěla."
Han se ušklíbl. A to všechno kvůli těm exotickým rostlinám. Přesněji kvůli exotickým biomolekulám, které se z nich daly
získat. Coviané patrně usoudili, že zisky stojí za život v opancéřovaných městech. Nikdo nevěděl, co si o tom myslí
rostliny. "Ale i tak to jsou cvoci," řekl. "Dávej pozor - můžou mít na těch průchodech magnetické uzávěry."
Lando se na něj trpělivě podíval. "Uklidni se laskavě. Já už jsem předtím lítal."
"No jo," zamumlal Han. Sevřel zuby a usadil se, aby přetrpěl přistání.
Nebylo tak zlé, jak čekal. Lando dostal z kontrolního stanoviště volno a vedl Lady Luck docela zručně do
nálevkovitého ústí, pak letěl zakřiveným tunelem dolů a dovnitř na jasně osvětlenou přistávací plochu pod kopuli z
Page 23
průhledné oceli, která překrývala zdi města. Celní prohlídka byla jen formalita, i když kontrola při odletu bude vzhledem
k závislosti planety na exportu pravděpodobně přísnější. V Hicu je přivítal profesionální vítač s profesionálním
úsměvem, dostali záznamníky s mapou města a okolí, a pak byli propuštěni.
"To nebylo zlé," prohodil Lando, když sjížděli po spirálové rampě dolů prostorným otevřeným středem. Na každém
patře vedly ven z rampy chodníky k obchodní, správní a obytné části města. "Kde se máme s Lukem setkat?"
"O tři patra níž, v jednom zábavním okrsku," řekl Han. "Imperiální knihovna neměla moc podrobností o tomhle místě,
ale našel jsem v ní zmínku o malé kavárně Mishra, která sousedí se zdejší menší verzí starého divadla Grandis Mon z
Koruskantu, kterou si tu postavili. Nabyl jsem dojmu, že je to hlavní místní napajedlo."
"Zdá se, že je to vhodné místo pro schůzku," souhlasil Lando. Po straně se na Hana podíval. "Tak už mi svěříš ten
kšeftík?"
Han se zamračil. "Kšeftík?"
"Ale no tak, starý piráte," zavrčel Lando. "Sebereš mě na Sluis Vanu, necháš se zavézt na New Cov, pošleš Luka
napřed s pláštěm a dýkou - a čekáš, že budu věřit, že mi jenom zamáváš na rozloučenou a necháš mě odletět zpátky na
Nkllon?"
Han se na přítele podíval svým nejuraženějším pohledem. "Hele, Lando -"
"Ten kšeftík, Hane. Podíváme se na ten kšeftík."
Han teatrálně vzdychl. "Žádný kšeft není, Lando," řekl. "Můžeš odletět na Nkllon, kdy chceš. Samozřejmě," dodal
jakoby lhostejně, "když se tu budeš trochu potloukat a přičiníš se, možná seženeš nějakou smlouvu a vyklopíš trochu
těch zbytečností, které vláčíš s sebou. Jako třeba hromadu hfredia."
Pečlivě upíral oči před sebe, ale i tak cítil žár Landova pohledu. "Luke ti to vykecal, co?" vyletěl Lando.
Han pokrčil rameny. "Možná se o tom zmínil," připustil.
Lando zasykl přes sevřené zuby. "Uškrtím ho," oznámil. "Jedi Nejedi, uškrtím ho."
"Ale no tak, Lando," uklidňoval ho Han. "Pár dní se tu zdržíš, poslechneš si, co si lidi povídají, možná z toho
vyloupneš zrnko o tom, co tu provádí Fey'lya a tak podobně. Vrátíš se domů ke svému dolování, a už tě nebudeme
obtěžovat."
"Tohle jsem už slyšel," odsekl Lando. Ale stejně rezignoval. "Proč si myslíš, že Fey'lya má kontakty na New Cov?"
"Protože tohle bylo během války jediné místo, o které jeho Bothani projevili zájem -"
Zmlkl, popadl Landa za paži a zatáhl ho vpravo ke středu spirálového chodníku. "Co je -" bránil se Lando.
"Ticho!" zasyčel Han a snažil se schovat obličej a zároveň sledovat postavu, kterou zpozoroval, jak schází z rampy o
patro níž. "Ten Bothan vlevo dole - vidíš ho?"
Lando se pootočil, vykoukl naznačeným směrem koutkem oka. "Co je s ním?"
"To je Tav Breil'lya. Jeden z Fey'lyových vrchních pobočníků."
"Kecáš," řekl Lando a mračil se na cizince. "Jak to poznáš?"
"Ten přívěšek, co má na krku - něco jako rodinný kříž. Viděl jsem to mnohokrát na jednáních Rady." Han si skousl ret,
usilovně přemýšlel. Kdyby tak zjistili, proč tu Breil'lya je, ušetřilo by jim to spoustu času. Ale Luke v tuhle chvíli
nejspíš čeká v kavárně dole… "Budu ho sledovat," řekl Landovi a strčil svůj záznamník a mapu města Landovi do
rukou. "Běž rovnou do Mishry, popadni Luka a dožeňte mě."
,Ale-"
"Pokud mě nedoženete do hodiny, zkusím komlink," přerušil ho Han a vyrazil z rampy ven. Už byli skoro na Bothanově
patře. "Nevolejte mi - mohl bych být zrovna v situaci, kdy by se mi nějaké pípání nehodilo." Vyskočil z rampy na
chodník.
"Hodně štěstí," zavolal za ním Lando potichu.
Po Hicu se potulovala mezi lidmi pestrá směsice cizinců, ale Breil'lyova krémová srst byla v davu dost nápadná, a tak se
dal snadno sledovat. Ovšem jestli Han poznal Bothana, Bothan by ho pravděpodobně poznal taky, bylo tedy riskantní
příliš se přibližovat.
Naštěstí cizince patrně ani nenapadlo, že by ho mohl někdo sledovat. Kráčel pořád stejně rychle, neotáčel se a mířil
kolem příčných ulic a obchodů a atrií k vnější městské zdi. Han se držel za ním a litoval, že tak ukvapeně dával Landovi
mapu města. Bylo by pěkné mít ponětí, kam jde.
Prošli posledním atriem a ocitli se ve čtvrti se skladišti, přilehlými ke zdi. Breil'lya šel přímo k jedné budově poblíž stěny
a zmizel v hlavních dveřích.
Han se přikrčil do příhodného výklenku asi třicet metrů od skladiště. Viděl, že na dveřích, kterými Breil'lya prošel, visel
vybledlý znak Ametystových přepravců a skladů. "Jenom doufám, že je to na mapě," zamumlal potichu a vytáhl z
opasku komlink.
"Je," ozval se za ním tichý ženský hlas.
Han ztuhl. "Prosím?" zeptal se opatrně.
"Nazdar," odpověděla neznámá. "Obrať se laskavě. Samozřejmě pomalu."
Han uposlechl, komlink stále v ruce. "Jestli je to loupež -"
"Nebuď hlupák." Žena byla malá a štíhlá, možná o deset let mladší než on, s krátkými prošedivělými vlasy a drobným
obličejem, který by za jiných okolností vypadal docela přátelsky. Blaster, namířený jeho směrem, byl nějaký neznámý
samoděl, původně BlasTech Dl18 - nebyl tak silný, jako jeho DL44, ale za těchto okolností na rozdílu příliš nezáleželo.
"Polož komlink na zem," pokračovala. "Blaster taky, když už se budeš shýbat."
Han se mlčky sehnul a vytahoval zbraň s přehnanou opatrností. Při tom pohybu nenápadně zapojil komlink. Když obojí
leželo na zemi, narovnal se a ukročil, aby dokázal, že ví, jak se vězni mají chovat. "A co teď?"
"Zdálo se mi, že stojíš o společnost," řekla a přistoupila k blasteru a komlinku. "Možná by se ti líbila prohlídka města s
Page 24
průvodcem."
"To by bylo skvělé," ujistil ji Han, zvedl ruce a doufal, že ji nenapadne podívat se na komlink, než ho zastrčí do kapsy
kombinézy.
Nepodívala se na něj. Jenom ho vypnula. "To mě přímo uráží," řekla klidně. "To je určitě nejstarší trik v galaxii."
Han pokrčil rameny, odhodlaný zachovat si aspoň špetku důstojnosti. "Neměl jsem čas vytasit se s nějakým novým."
"Omluva se přijímá. Tak jdeme. A dej ty ruce dolů - přece nechceme, aby nějaký kolemjdoucí strkal nos, kam nemá, že?"
"Jistěže ne," souhlasil Han a spustil ruce k bokům.
Když už byli v polovině cesty k Ametystu, z dálky k nim dolehlo vytí sirén.
* * *
Luke se rozhlížel po kavárně Mishra a přemýšlel o tom, jak se ta situace podobá jeho první návštěvě kantýny Mos
Eisley před lety na Tatooinu.
Pravda, Mishra byla na světelné roky vzdálená zchátralé kantýně s příslušně zchátralými návštěvníky. Ale bar a stolky
byly obsazené stejně širokým sortimentem lidí a cizinců, pachy a zvuky byly stejně různorodé, a kapela v rohu hrála
podobnou hudbu - její styl byl očividně šitý na míru tak, aby vyhovoval množství různých ras.
A byl tu ještě jeden rozdíl. Ať už bylo narváno jak chtělo, štamgasti nechávali Lukovi u baru uctivě místo.
Napil se ze sklenky - místní varianty horké čokolády, se kterou ho seznámil Lando, tato měla příchuť máty - a pohlédl
ke vchodu. Han a Lando by měli mít jenom pár hodin zpoždění, což znamenalo, že by každou chvíli mohli přijít. Aspoň v
to doufal. Chápal Hanovy důvody, když chtěl, aby lodě přiletěly do Ilicu každá zvlášť, ale když nad Novou republikou
viselo tolik nebezpečí, nemohli si moc dovolit mařit čas. Znovu se napil -
A za zády se mu ozvalo nelidské zařvání.
Bleskově se otočil, ruka automaticky vytáhla světelný meč z opasku právě ve chvíli, kdy se za řevem ozval zvuk
tříštěné židle jako vykřičník. Pět metrů od něj, uprostřed ztuhlých štamgastů, stáli proti sobě nad stolem Barabel a
Rodian s vytasenými blastery.
"Žádné blastery! Žádné blastery!" volal obslužný droid SE4 a mával důrazně pažemi, když uháněl do ohniska hádky.
Barabel mžikem přesunul mušku, rozčísl droida a otočil blaster na Rodiana dřív, než mohl někdo zareagovat.
"Hej!" ozval se barman rozhořčeně. "Tohle tě bude stát -"
"Držet hubu!" odsekl Barabel a zavrčel. "Rodian ti zaplatit. Až zaplatit mně."
Rodian se vztyčil v plné výšce - přesto mu scházelo dobrého půl metru do výšky jeho protivníka - a zaprskal cosi v
jazyce, kterému Luke nerozuměl. "Kecy," prskl Barabel. "Chtít mě podvést. Jasné."
Rodian řekl ještě něco. "Nelíbit se ti to?" opáčil Barabel nadutě. "Stejně to udělat. Řeknu Jedimu, on nás rozsoudit."
Všechny oči v kavárně se upíraly na rozhádané muže. Teď se skoro všechny najednou stočily k Lukovi. "Cože?" zeptal
se opatrně Luke.
"Chce, abyste je rozsoudil," řekl barman s úlevou v hlase.
Lukovy pocity ovšem měly do úlevy daleko. "Já?"
Barman se něj podivně podíval. "Jste přece rytíř řádu Jedi Luke Skywalker, ne?" zeptal se a ukázal na světelný meč v
Lukově ruce.
"To jsem," přiznal Luke.
"Tak vidíte," uzavřel barman a mávl rukou k rozhádaným mužům.
Jedi Nejedi, Luke neměl žádné právní pravomoci. Otevřel ústa, aby to barmanovi řekl -
A pak se mu ještě jednou podíval do očí.
Pomalu se otočil, výmluvy mu uvázly v krku. Všiml si, že to není jenom barman. Všichni v kavárně se na něj dívali se
stejným výrazem. S výrazem očekávání a důvěry.
Důvěry v úsudek Jediho.
Klidně se nadechl, přísně nařídil bušícímu srdci, aby se utišilo, a zamířil davem k místu hádky. Ben Kenobi mu ukázal
sílu; Yoda ho učil, jak sílu používat pro sebeovládání a sebeobranu. Ani jeden z nich ho neučil nic o tom, jak dělat
prostředníka.
"Dobrá," řekl, když došel ke stolu. "První věc, kterou uděláte - oba: odložte zbraně."
"Kdo první?" nedal se Barabel. "Rodianové zákeřní - vystřelit, když já beze zbraně."
To určitě nebyl dobrý začátek. Luke potlačil vzdech, zažehl světelný meč a napřáhl ho tak, aby svítící zelená čepel byla
přímo mezi blastery. "Nikdo z vás nevystřelí," řekl nevzrušeně. "Odložte je."
Barabel mlčky uposlechl. Rodian zaváhal o vteřinu déle, pak udělal totéž. "Teď mi vysvětlete, v čem je problém," řekl
Luke a vypnul meč, ale držel ho připravený v ruce.
"On mě najmout na stopování," začal Barabel a ukázal keratinovým prstem na Rodiana. "Já udělat, co mi on říct. Ale on
neplatit."
Rodian cosi popuzeně řekl. "Okamžik - hned se k vám dostaneme," řekl mu Luke a uvažoval, jak si poradí s křížovým
výslechem. "Jaká to byla práce?"
"On po mně chtít najít zvířecí pelech," řekl Barabel. "Zvířat, co kazit lodi - žrát je. Já udělat, co on říct. On spálit pelech,
on dostat peníze. Ale pak mě zaplatit ne dobré peníze." Ukázal na rozházenou hromádku zlatavých kovových střípků.
Luke jeden zvedl. Byl to malý trojúhelník se složitým vzorkem ve středu, v každém rohu byla vyrytá malá stovka. "Už
někdo viděl takovou měnu?" zavolal a podržel minci ve vzduchu.
"To je ten nový imperiální šunt," řekl kdosi oblečený v drahý obchodnický plášť se špatně zastřeným opovržením.
"Můžete je utratit jenom na imperiálních planetách a stanicích."
Luke se ušklíbl. Další připomínka, pokud nějakou potřeboval, že válka o nadvládu nad galaxií zdaleka neutichla. "Řekl
jsi mu předem, že mu zaplatíš tímhle?" zeptal se Rodiana.
Page 25
Ten cosi řekl ve vlastním jazyce. Luke se rozhlédl po okolostojících a uvažoval, jestli žádost o překladatele zmenší jeho
vážnost. "Říká, že tak byl sám zaplacen," ozval se známý hlas; Luke se otočil a uviděl Landa, jak se prodírá davem
dopředu. "Prý se kvůli tomu hádal, ale neměl na vybranou."
"Impérium v poslední době takhle obchoduje," ozval se kdosi v davu. "Aspoň tady v okolí."
Barabel se otočil k neznámému. "Já nechtít vaše soudy," zavrčel. "Jenom Jedi dát rozsudek."
"Dobrá, uklidni se," řekl mu Luke, převaloval plíšek v dlani a uvažoval, co udělá. Jestli byl Rodian takhle skutečně
zaplacený… "Je tu nějaká možnost, jak to vyměnit za jinou měnu?" zeptal se Rodiana.
Odpověděl. "Prý ne," překládal Lando. "Můžeš za ně dostat zboží a služby na imperiálních planetách, ale protože nikdo
z Nové republiky je nebere, neexistuje oficiální kurz."
"Dobrá," řekl Luke suše. Možná, že neměl Landovy zkušenosti v pokoutních kšeftech, ale nebyl včerejší. "A jak zní
neoficiální kurz?"
"To vlastně nemám ponětí," řekl Lando a rozhlédl se po okolí. "Ale musí tu být někdo, kdo pracuje pro obě strany."
Zvýšil hlas. "Je tu někdo, kdo obchoduje s Impériem?"
Pokud byl, držel pusu. "Stydíte se, co?" zamumlal Luke.
"Aby se přiznali Jedimu, že pracují pro imperiály?" opáčil Lando. "To bych se styděl taky."
Luke přikývl a cítil, jak mu klesá srdce, když se díval na Rodianův tapírský rypák a nehybné, fazetové oči. Doufal, že by
mohl prostě problém urovnat a tím se vyhnout nutnosti vydávat skutečný rozsudek. Teď neměl na vybranou a musel
určit, jestli se Rodian úmyslně pokoušel partnera podvést.
Přivřel oči, zklidnil mysl a našpicoval smysly. Věděl, že je to nejistý pokus; ale většina živočišných druhů vykazuje
jemné fyziologické změny, když jsou ve stresu. Pokud Rodian lhal - a pokud si myslel, že by ho Lukovy jediovské
schopnosti mohly při tom chytit - mohl by se prozradit.
Ale když Luke vyzkoušel všechny techniky zlepšující vnímavost, upoutalo jeho pozornost něco jiného. Byla to vůně:
slabý závan karababbského tabáku a armudu. Stejná kombinace, na kterou ho upozornil Lando na vesmírné stanici
Sluis Van…
Luke otevřel oči a rozhlédl se po zástupu. "Nilesi Ferriere," zvolal. "Laskavě předstup."
Rozhostilo se ticho, zvýrazněné jenom ostrým zasyknutím, jak se Lando při Ferrierově jméně prudce nadechl. Potom se
kruh zavlnil a do popředí se prodrala známá statná postava. "Co chceš?" řekl nepřátelsky s rukou na přezce pouzdra s
blasterem.
"Potřebujeme znát neoficiální kurz mezi imperiální měnou a měnou Nové republiky," řekl Luke. "Myslel jsem, že bys mi
ho mohl povědět ty."
Ferrier se na něj díval se špatně skrývaným pohrdáním. "To je tvůj problém, Jedi. Mě z toho vynech."
Z davu se ozvalo nespokojené reptání. Luke neodpověděl, ale nespouštěl z Ferriera oči; a po chvíli se Ferrierovi
zkřivily rty. "Naposledy, když jsem obchodoval na druhé straně, jsme se dohodli na kurzu pět ku čtyřem," zamručel.
"Děkuji ti," řekl Luke. "Teď je to jasnější," pokračoval a otočil se k Rodianovi. "Zaplať svému společníkovi měnou
Nové republiky v kurzu pět ku čtyřem a vezmi si to imperiální smetí zpátky, utratíš to příště na jejich území."
Rodian cosi odsekl. "To být lež!" zavrčel Barabel.
"Říká, že nemá dost peněz v měně Nové republiky," přeložil Lando. "Jak znám Rodiany, souhlasil bych spíš s
Barabelem."
"Možná." Luke se tvrdě zahleděl do Rodianových fazetových očí. "Možná ne. Ale možná je tu jiná cesta." Podíval se
znovu na Ferriera a tázavě zvedl obočí.
Ferrier byl ostrý chlapík. "Na to ani nemysli, Jedi," varoval ho.
"Proč ne?" zeptal se Luke. "Pracuješ na obou stranách hranice. Budeš mít možnost utratit to imperiální smetí spíš než
Barabel."
"A co když nechci," odsekl Ferrier. "Co když se v nejbližší době nechci vrátit? Nebo se nechci nechat chytit s tolika
imperiálními penězi. Vyřeš si to sám, Jedi - já ti nedlužím žádnou laskavost."
Barabel se k němu prudce otočil. "Mluvit uctivě," zavrčel. "On být Jedi. Mluvit uctivě."
Zástupem se ozval souhlasné brumlání. "Radši ho poslechni," poradil mu Lando. "Myslím, že by se ti nechtělo do
rvačky, zvlášť s Barabelem. Pro Jedi měli vždycky slabost."
"Jo - v těch svým rypácích," odsekl Ferrier. Ale jeho oči poletovaly po zástupu a Luke zachytil mírný posun v jeho
pocitech, jak si Ferrier začal uvědomovat, nakolik je se svým názorem na Luka v menšině.
Nebo si třeba začal uvědomovat, že by mu takové pozdvižení na veřejném prostranství mohlo přivodit větší pozornost,
než po jaké toužil. Luke sledoval, jak se Ferrierovy myšlenky zahlcují nejistotou, a čekal, až se rozmyslí.
Když se to stalo, stalo se to rychle. "Dobře, ale bude to muset být v kurzu pět ku třem," vymiňoval si Ferrier. "Ten kurz
pět ku čtyřem byl výjimečný - nedá se předpovědět, jestli ještě takový někdy dostanu."
"To podvod," prohlásil Barabel. "Já zasloužit víc."
"Ano, zasloužíš," souhlasil Luke. "Ale za těchto okolností je to pravděpodobně nejlepší nabídka." Podíval se na
Rodiana. "Pokud to nějak pomůže," dodal k Barabelovi, "pamatuj, že můžeš varovat zbytek svých lidí před
obchodováním s tímhle Rodianem. Nebude si moci najmout žádné barabelské lovce, a to mu nakonec uškodí víc než to,
co by ti měl zaplatit."
Barabel vydal vrzavý zvuk, který patrně znamenal smích. "Jedi mluvit pravdu," řekl. "Trest dobrý."
Luke se odhodlal mluvit dál. Barabel se tak moc radovat nebude. "Přesto budeš muset zaplatit za opravu droida,
kterého jsi zničil. Ať Rodian řekl nebo udělal cokoliv, za tohle není zodpovědný."
Barabel upíral na Luka zuřivý pohled, jeho jehlovité zuby zacvakaly. Luke pohledem neuhnul, smysly nastražené, aby
vycítil jakýkoli podnět k útoku. "Jedi znovu mluvit pravdu," řekl cizinec nakonec. Neochotně, ale jasně. "Já přijmout
Page 26
rozsudek."
Luke potichu vydechl úlevou. "Tím je záležitost uzavřena," řekl. Podíval se na Ferriera, pak pozvedl světelný meč k
čelu, aby pozdravil oba cizince, a otočil se k odchodu.
"Dobrá práce," zamumlal mu Lando u ucha, když se zástup začal rozcházet.
"Díky," zabručel Luke, v ústech mu vyschlo. Vyšlo to… ale měl víc štěstí než rozumu, a věděl to. Kdyby tam Ferrier
nebyl - nebo kdyby se zloděj lodí rozhodl neustoupit - Luke neměl ponětí, jak by tu hádku vyřešil. Leia se svým
diplomatickým výcvikem by si v téhle situaci poradila lépe; dokonce i Han a jeho bohaté zkušenosti se smlouváním by
tu byly spíš na místě.
Tohle byl aspekt jediovské zodpovědnosti, o kterém dosud neuvažoval. Ale radši by se mu měl věnovat, a to rychle.
"Han sleduje jednoho Bothana od Fey'lyi na čtvrtém patře," vysvětloval Lando, když se prodírali zástupem k východu.
"Zahlédl ho ze západní rampy a poslal mě, abych - "
Zarazil se. Zvenčí sem dolehlo kvílení sirén. "To by mě zajímalo, co to je," řekl neklidně.
"Poplach," ozval se jeden ze štamgastů, čelo zvrásněné soustředěním, jak poslouchal. Melodie sirény se změnila; a
znovu se změnila… "To znamená nálet."
"Nálet?" Luke se zamračil. Neslyšel o tom, že by se v tomhle sektoru objevili piráti. "Kdo vás přepadá?"
"Kdo asi?" zavrčel muž. "Impérium."
Luke se podíval na Landa.
"Jo," souhlasil Lando. "Jdeme."
Vyběhli z Mishry a zamířili ven na širokou ulici. Bylo zvláštní, že nikdo nejevil známky paniky, jak by Luke očekával.
Naopak, občané Hicu patrně pokračovali v denní práci, jako by se nic nedělo. "Možná si neuvědomují, co se děje,"
prohodil nejistě, když mířili k jedné spirálové rampě.
"Nebo mají tichou dohodu s Impériem," opáčil Lando kysele. "Možná jejich vedení považuje za politicky výhodné
přidat se k Nové republice, ale zároveň chtějí vycházet dobře s Impériem. Protože nemůžou otevřeně platit kontribuce,
tak dovolí imperiálním, aby si sem zaletěli, kdy chtějí a vyplenili jim zásoby čistých biomolekul. Už jsem to zažil dřív."
Luke se rozhlédl po nevzrušených davech kolem. "Jenomže tohle by se jim mohlo nevyplatit."
"Třeba když imperiální zahlédnou v přistávacích záznamech Lady Luck a tvůj Xplán."
"Správně. Kde je Han?"
"Naposledy jsem ho viděl, jak na čtvrtém patře míří na západ," řekl Lando a vytáhl komlink. "Říkal, abych ho nevolal,
ale myslím, že tohle je nepředvídaná okolnost."
"Počkej chvilku," zarazil ho Luke. "Jestli je někde poblíž toho Fey'lyova pobočníka - a jestli má Fey'lya s Impériem
stejnou dohodu…"
"Máš pravdu." Lando potichu zaklel, když komlink odkládal. "Tak co uděláme?"
To už došli k rampě a vstoupili na sekci směřující nahoru. "Půjdu najít Hana," řekl Luke. "Ty zajdi do přistávacího
areálu a zjisti, co se děje. Jestli imperiální ještě nepřistáli, možná by ses mohl dostat do počítače letové kontroly a
vymazat nás ze seznamu. Artoo ti může pomoct, jestli ho dokážeš dostat z mého Xplánu a k terminálu dřív, než vás
chytí."
"Pokusím se."
"Dobrá." Lukovou myslí zableskla vzpomínka - "Lady Luck asi není vybavená tím podřízeným okruhem, o kterém jsi
mluvil na Nkllonu, že?"
Lando zavrtěl hlavou. "Jenom částečně, může se jenom rovnoměrně pohybovat vpřed a svede jednoduché manévry.
Do takhle opevněného města by se ke mně nikdy nedokázala sama dostat."
A i kdyby dokázala, musel Luke připustit, že by jim k ničemu nebyla. Jediným východem z Hicu pro letouny velikosti
kosmické lodě byly ty naváděcí tunely nad přistávacím areálem. "Byl to jenom takový nápad," řekl Luke.
"Tady Han vystoupil," ukázal Lando prstem. "Mířil tamhle."
"Dobrá." Luke sestoupil z rampy. "Brzy se uvidíme. Buď opatrný."
"Ty taky."
KAPITOLA 8
Prošedivělá žena zavedla Hana do malé místnosti v budově Ametystu, která vypadala jako kancelář, předala ho jiným
strážím, a pak zmizela s jeho blasterem, komlinkem a identikartou v kapse. Han se pokusil se strážnými zapříst hovor,
nedostalo se mu však odpovědi, ale sotva to vzdal a jen tiše usedl a naslouchal sirénám, žena se vrátila.
Doprovázela ji jiná, vyšší žena, ze které vyzařovala nepochybná autorita. "Dobrý den pro tebe," řekla vysoká žena a
kývla na Hana. "Kapitán Solo, předpokládám?"
Když má jeho identikit v ruce, nemělo smysl zapírat. "Správně," řekl.
"Jsme poctěni vaší návštěvou," řekla, ale její tón dodal těm zdvořilým slovům kyselou příchuť. "I když nás trochu
překvapila."
"Nevím proč - ta návštěva byl váš nápad," odsekl Han. "Často takhle seberete člověka na ulici?"
"Jenom některé." Obočí vysoké ženy se trochu pozvedlo. "Chcete mi říct, kdo jste a kdo vás poslal?"
Han se zamračil. "Jak to myslíte, kdo jsem? Máte přece můj identikit."
"Ano, mám," přikývla žena a převracela kartu v ruce. "Ale vyskytly se rozdílné názory na její pravost." Vyhlédla ze
dveří a někomu pokynula -
Kolem ní se do místnosti protáhl Tav Breil'lya. "Měl jsem pravdu," řekl Bothan, jeho krémově zbarvená srst se zježila.
"Jak jsem vám říkal, když jsem uviděl jeho identikit. Je to podvodník. Určitě imperiální špeh."
"Cože?" Han na něj zazíral, celá ta situace nabírala nečekaný směr. Pohlédl na přívěšek cizince - byl to Tav Breil'lya.
Page 27
"Cos to řekl?"
"Jsi imperiální špeh," opakoval Breil'lya a srst se mu znovu zježila. "Přišel jsi zničit naše přátelství nebo nás všechny
pozabíjet. Ale nedožiješ se toho, abys mohl svým pánům podat hlášení." Otočil se k vysoké ženě. "Musíte ho okamžitě
zničit, Seno," naléhal. "Než bude mít možnost přivolat sem vaše nepřátele."
"Jenom se neukvapujte, pobočníku Breil'lyo," uklidňovala ho Sena. "Irenez má dobrý přehled o situaci." Podívala se na
Hana. "Chtěl byste odpovědět na obvinění pobočníka?"
"Nezajímá nás blábolení imperiálního špeha," nedal se Breil'lya, ještě než Han mohl promluvit.
"Naopak, pobočníku," odsekla Sena. "Tady nás zajímá spousta věcí." Otočila se zpátky k Hanovi a zdvihla jeho
identikit. "Máte ještě nějaký důkaz kromě tohohle o tom, kdo jste?"
"Nezáleží na tom, kdo je," skočil jí Breil'lya znovu do řeči a hlas měl čím dál nervóznější. "Viděl vás a musí určitě vědět,
že máme jakousi dohodu. Nezáleží na tom, jestli je z Impéria nebo Nové republiky - obojí jsou naši nepřátelé a obě
strany by použily takovou informaci proti vám."
Sena znovu povytáhla obočí. "Takže na jeho totožnosti nezáleží," řekla chladně. "Znamená to, že už si nejste tak jist,
jestli je podvodník?"
Breil'lyova srst se zase zježila. Zřejmě nebyl tak pohotový jako jeho šéfka. "Je to velmi pravděpodobné," zamumlal. "I
když důkladná pitva by rychle určila, kdo je."
Sena se pousmála. Ale byl to úsměv plný pochopení, nikoli humoru … a najednou si Han uvědomil, že tahle
konfrontace je zkouškou jak pro Hana, tak pro Breil'lyu. A pokud se z výrazu Seny dalo něco vyčíst, pak to, že Bothan
právě propadl. "Budu na vaše doporučení pamatovat," řekla mu suše.
Ozvalo se tiché pípnutí, šedovlasá žena vytáhla komlink a tiše do něj promluvila. Poslouchala, znovu něco řekla a
podívala se na Senu. "Hlídka hlásí, že se blíží další muž. Středně vysoký, špinavě blond, oblečený v černém -" Vrhla
pohled na Breil'lyu, "- a má u sebe něco, co vypadá jako světelný meč."
Sena se také podívala na Breil'lyu. "Věřím, že tím naše dohadování končí," řekla. "Ať se s ním jeden z hlídky setká,
Irenez, a požádá ho, aby se k nám připojil. Ať je jasné, že je to žádost a ne rozkaz. Pak vraťte kapitánovi Solovi zbraň."
Obrátila se k Hanovi a vážně na něj kývla, když mu vracela identikit. "Omlouváme se, kapitáne. Pochopte, musíme být
opatrní. Zvlášť když dojde k takové náhodě." Ukázala na vnější zeď.
Han se zamračil, uvažoval, co asi mínila. Pak mu to došlo: ukazovala na sirény, které venku stále vyly. "To je v
pořádku," ujistil ji. "Co ty sirény vlastně znamenají?"
"Imperiální nálet," řekla Irenez a podávala mu blaster s komlinkem.
Han se zamračil. "Nálet?"
"Nic zvláštního," ujistila ho Sena. "Létají sem každých pár měsíců a seberou určité procento čistých biomolekul,
zabalených na export. Je to skrytá forma zdanění, kterou si s nimi dohodla městská vláda. Nebojte se, nejdou nikdy dál
než na přístavní patro."
"Jo, dobrá, ale je možné, že tentokrát trochu změní zvyklosti," zavrčel Han a zapojil komlink. Napůl očekával, že se ho
někdo pokusí zastavit, ale nikdo se ani nepohnul. "Luku?"
"Jsem tady, Hane," ozval se hlas mladšího muže. "Můj doprovod mi říká, že mě vedou tam, kde jsi ty. Jsi v pořádku?"
"Jenom malé nedorozumění. Radši si pospěš - máme společnost."
"Dobrá."
Han komlink vypnul. Viděl, že Sena a Irenez se mezitím potichu domlouvaly. "Jestli jste na imperiální tak citlivé, jak
naznačoval Breil'lya, možná byste měly koukat, kde nechal tesař díru," poradil jim.
"Naše úniková cesta je připravena," ujistila ho Sena, když Irenez odešla z místnosti. "Otázkou zůstává, co s vámi a
vaším přítelem."
"Nemůžete je prostě pustit," nedal se Breil'lya, stále se nevzdával. "Víte moc dobře, že jestli se Nová republika o vás
dozví -"
"Zpravíme o tom velitele," přerušila ho Sena. "On rozhodne."
"Ale -"
"To je všechno, pobočníku," přerušila ho znovu a hlas jí náhle ztvrdl. "Připojte se k ostatním u šachty výtahu.
Doprovodíte mě na loď."
Breil'lya vrhl na Hana poslední nevyzpytatelný pohled a pak mlčky odešel.
"Kdo je váš velitel?" zeptal se Han.
"To vám nemohu říci." Sena si ho chvíli prohlížela. "Ale neobávejte se. Přes to, co říkal Breil'lya, nejsme nepřátelé Nové
republiky. Aspoň ne v této chvíli."
"Ach," řekl Han. "Skvělé."
Z chodby se ozvaly kroky. O pár vteřin později do místnosti vstoupil Luke, provázený dvěma mladíky s blastery v
pouzdrech.
"Hane," pozdravil Luke přítele a vrhl na Senu rychlý pohled. "Jsi v pořádku?"
"Je mi fajn," ujistil ho Han. "Jak jsem říkal, malé nedorozumění. Tady ta dáma - Sena -" Vyčkávavě se odmlčel.
"Prozatím bude stačit Sena," řekla.
"Aha," řekl Han. Doufal, že řekne své příjmení, ale zřejmě to neměla ve zvyku. "Sena si myslela, že jsem imperiální špeh.
A když mluvíme o imperiálních -"
"Já vím," přikývl Luke. "Lando se šel podívat, jestli by mohl vymazat naše lodě z přistávacích záznamů."
"To nedokáže," Han zavrtěl hlavou. "Nestihne to. A oni si ten seznam určitě vyzvednou."
Luke souhlasně přikývl. "Tak se tam radši podíváme."
"Pokud nechcete jít radši s námi," nabídla jim Sena. "Na naší lodi je spousta místa a je schovaná tak, že ji nenajdou."
Page 28
"Díky, ale ne," řekl Han. Nechtělo se mu odcházet s těmi lidmi, dokud se o nich nedozví víc. Pro začátek třeba to, na čí
straně stojí. "Lando nebude chtít opustit svou loď."
"A já potřebuji získat zpátky svého droida," dodal Luke.
Irenez vklouzla zpátky do pokoje. "Všichni už jsou na cestě a loď se připravuje," řekla Seně. "A já jsem byla u velitele."
Podala vysoké ženě záznamník.
Sena na něj pohlédla, přikývla a otočila se zase k Hanovi. "Kousek odtud je pomocná šachta, která ústí na západním
okraji přistávacího areálu," řekla mu. "Pochybuji, že o ní imperiální vědí; není na žádné běžné mapě města. Irenez vás
tam zavede a pomůže vám."
"To opravdu není nutné," řekl Han.
Sena zvedla záznamník. "Velitel mě instruoval, abych vám poskytla veškerou možnou pomoc," řekla pevně. "Ocenila
bych, kdybyste mi umožnili, abych vykonala své rozkazy."
Han se podíval na Luka, zvedl obočí. Luke mírně pokrčil rameny; jestli se v té nabídce skrývala zrada, jeho jediovské
smysly ji nezachytily. "Dobrá, může se k nám připojit," řekl. "Jdeme."
"Hodně štěstí," řekla Sena a zmizela ve dveřích.
Irenez jim také pokynula ke dveřím. "Tudy, pánové."
Pomocná šachta byla kombinací schodiště a výtahové šachty, zasazené do vnější městské zdi, její vchod byl skoro
neviditelný na propleteném vzoru na zdivu. Výtahová kabina nebyla nikde vidět - Han si řekl, že nejspíš odváží Seninu
skupinu na místo, kde schovali svoji loď. Irenez je vedla, vydali se po schodech vzhůru.
K přistávacímu areálu zbývala jenom tři poschodí. Ale tři poschodí ve městě jako Ilic, které si libuje ve vysokých
stropech a spoustě schodů. První patro obnášelo padesát tři schody; potom Han přestal počítat. Ve chvíli, kdy
proklouzli dalšími maskovanými dveřmi na přistávací areál a ukryli se za masivním diagnostickým analyzátorem, se mu
nohy začínaly třást únavou. Irenez se naproti tomu ani nezadýchala.
"A co teď?" zeptal se Luke a opatrně vyhlížel zpoza analyzátoru. Taky nebyl zadýchaný.
"Najdeme Landa," řekl Han, vytáhl komlink a zmáčkl knoflík. "Lando?"
"Jsem tu," ozval se okamžitě tichý hlas. "Kde jste vy?"
"Vzadu v přistávacím areálu, asi dvacet metrů od Lukova Xplánu. Co ty?"
"Asi devadesát stupňů od vás na jih," odpověděl Lando. "Jsem za hromadou přepravek. Asi pět metrů odtud stojí
voják na stráži, uvízl jsem tady."
"Co nás čeká za průšvih?"
"Vypadá to na vojsko v plné parádě," řekl Lando zachmuřeně. "Viděl jsem přilétat tři výsadkové lodě, a myslím, že
jedna nebo dvě už přistály, než jsem se sem dostal. Jestli byly plně naložené, znamená to sto šedesát až dvě stě mužů.
Většinou obyčejní vojáci, ale zahlédl jsem tam taky pár specialistů. Tady nahoře jich zatím moc není - většina z nich
zamířila před pár minutami dolů po rampách."
"Nejspíš nás šli hledat do města," zamumlal Luke.
"Jo." Han vystrčil hlavu nad analyzátor. Vršek Lukova Xplánu vykukoval nad nosem vesmírného korábu W23.
"Vypadá to, že Artoo je pořád v Lukově lodi."
"Jo, ale viděl jsem, že s ním vojáci cosi kutí," varoval je Lando.
"To zvládneme." Han prozkoumal areál, kam až dohlédl. "Myslím, že k Xplánu bychom měli doběhnout nepozorovaně.
Cestou sem jsi mi říkal, že Lady Luck slyší na hvízdnutí, že?"
"Správně, ale nebude to k ničemu," řekl Lando. "Je tu všude spousta krámů a musel bych se vystavit přímé palbě."
"Neboj se," řekl Han, cítil, jak se mu na rtech usadil úšklebek. Luke měl možná sílu a Irenez možná dovedla běhat do
schodů a vůbec se nezadýchat; ale on by se vsadil o co by chtěli, že by je oba přetrumfl ve vymýšlení různých triků.
"Až ti řeknu, tak si loď přitáhni k sobě."
Vypnul komlink. "Jdeme k Xplánu," řekl Lukovi a Irenez a položil dlaň na blaster. "Připraveni?"
Dostalo se mu souhlasného kývnutí, naposledy se rozhlédl a vyrazil co nejrychleji a nejtišeji vpřed. Bez nehody doběhl
k vesmírné lodi, která mu stála v cestě, zastavil se u ní a čekal, až ho dostihnou ostatní -
"Šššš!" sykl Luke.
Han ztuhl, přitiskl se k zrezivělému trupu lodi. Ani ne čtyři metry vzdálený voják se začal otáčet jejich směrem.
Han zaťal zuby a zvedl blaster. Ale při tom pohybu koutkem oka zahlédl, jak mu Luke dává rukou nějaké znamení; a
imperiální se bleskově otočil opačným směrem a zamířil blaster do prázdna. "Myslí si, že slyšel nějaký zvuk," zašeptal
Luke. "Jdeme."
Han přikývl a sunul se na opačnou stranu lodi. O několik vteřin později se krčili vedle přistávacích vzpěr Xplánu.
"Artoo?" zašeptal Han nahoru. "No tak, kraťáku, probuď se."
Z vršku Xplánu se ozvalo tiché a trochu nedůstojné pípnutí. Což znamenalo, že zpomalující svorka, kterou mu nasadili
imperiální, nevypnula droida úplně, jenom mu zablokovala možnost kontroly nad systémy Xplánu. Dobrá. "Dobrá,"
zavolal na droida. "Zahřej si komunikační senzory a připrav se."
Další pípnutí. "A co teď?" zeptala se Irenez.
"Teď jim něco předvedeme," řekl jí Han a vytáhl komlink. "Lando? Jsi připravený?"
"Víc připravený být nemůžu," ozval se Lando.
"Fajn. Až ti dám znamení, zapojíš ten přivolávači signál a uvedeš Lady Luck do pohybu. Až ti znovu řeknu, vypneš ji.
Rozumíš?"
"Jasně. Doufám, že víš, co děláš."
"Důvěřuj mi." Han se podíval na Luka. "Tobě je jasné, co máš dělat?"
Luke přikývl a zvedl světelný meč. "Jsem připraven."
Page 29
"V pořádku, Lando. Teď."

Dlouho se nic nedělo. Potom se nad hlukem přistávacího areálu vzneslo zřetelné hučení aktivovaných repulzátorů. Han
se napůl vztyčil, právě včas, aby viděl, jak se Lady Luck hladce zdvíhá nad ostatními dokujícími loděmi.
Odněkud z její strany se zároveň ozval křik, následovaný hromadnou blasterovou palbou. Skoro vzápětí se přidaly
další tři zbraně, všechny sledovaly Lady Luck, která se poněkud těžkopádně otočila a vydala se plavně směrem k
místu, kde byl schovaný Lando.
"Víš, že se tam nemůže dostat," zamumlala Irenez Hanovi do ucha. "Jakmile zjistí, co se děje, vrhnou se na něho."
"Právě proto nepoletí až k němu," opáčil Han a nespouštěl z Lady Luck oči. Ještě několik vteřin a každý specialista a
imperiální voják v docích se bude dívat jenom na neposlušnou loď… "Připrav se, Luku… teď."
A Luke byl najednou pryč, jediným skokem se dostal na Xplán. Přes všechen randál Han zaslechl cvakssss, jak Luke
zapnul světelný meč, a zahlédl zelenou zář odraženou od nejbližších lodí. Zář a zvuk mírně zakolísaly, jak Luke mírně
máchl paží -
"Zpomalující svorka odstraněna," zavolal Luke. "A teď?"
"Ještě ne," řekl mu Han. Lady Luck už byla ve čtvrtině cesty ke vzdálenější stěně, blasterové výboje se odrážely od
jejího obrněného spodku. "Řeknu mu kdy. Připrav se, poletíš napříč jejím směrem."
"Dobrá." Xplán se lehce zhoupl, jak se Luke přesunul dopředu a vklouzl do kokpitu, repulzátory začaly vrnět, když je
Artoo aktivoval.
To vrnění nemohl nikdo v nastalém zmatku slyšet. Lady Luck už byla v polovině cesty ke zdi… "Fajn, Lando, vypni
to," nařídil Han. "Artoo, teď ty. Zavolej ji sem."
Pro droida bylo jednoduché Landův signál napodobit. Lady Luck se trhaně zastavila, přeorientovala se na nové volání
a vydala se přes přistávací areál k Xplánu.
Tohle imperiální nečekali. Na vteřinu blasterová palba zakolísala, jak se vojáci pronásledující loď zarazili; a než se
střelba znovu spustila, Lady Luck byla skoro u Xplánu.
"Teď?" zavolal Luke.
"Teď," odpověděl Han. "Posaď ji na zem a vyčisti nám cestu."
Artoo zacvrlikal, Lady Luck se znovu zarazila ve vzduchu a tentokrát hladce dosedla. Imperiální vyrazili vítězný
pokřik… ale ten netrval dlouho. Lady Luck se dotkla země -
A Xplán se bez varování vznesl do vzduchu. Luke těsně obletěl Lady Luck a zamířil zpátky, lasery na křídlech lodi
vypalovaly koridor v linii překvapených vojáků.
Kdyby imperiální měli čas, znovu by se zhoufovali. Han jim ten čas nemínil poskytnout. "Jdeme," štěkl na Irenez,
vyskočil a vrhl se k Lady Luck. Ocitl se na rampě dřív, než si ho vojáci všimli, a proklouzl poklopem, aniž někdo stačil
po něm střelit. "Zůstaň u poklopu," křikl na Irenez, když se Irenez vrhla za ním. "Půjdu vyzvednout Landa."
Luke pořád ještě rozséval zkázu, když se Han vyškrábal do kokpitu a zapadl na sedadlo pilota. Všechny systémy byly
patrně v pořádku. "Chyť se něčeho!" křikl na Irenez a odstartoval.
Specialista, o kterém se Lando zmínil, že stojí poblíž něho, nebyl nikde vidět, když Han zvedl Lady Luck nad hromadu
přepravek. Luke se k němu přidal, lasery Xplánu se zarývaly do přistávací plochy a udržovaly tak imperiální v šachu.
Han klesl s lodí na půl metru, vstupní rampa se stočila k bednám. Cosi se tam bleskově pohnulo, bylo to vidět jenom na
vteřinku -
"Máme ho," zakřičela Irenez od poklopu. "Leť!"
Han otočil loď, spustil repulzátory naplno a zamířil nahoru do jednoho mohutného výstupního tunelu nad hlavou.
Lehce to s nimi trhlo, když procházeli magnetickým uzávěrem na konci tunelu, a pak už byli na volném prostranství a s
ječícími motory uháněli do vesmíru.
Těsně nad městem se potloukaly čtyři stíhačky TIE, přímo si říkaly o potíže. Ale zřejmě nečekaly, že přijdou tak rychle.
Luke tři z nich dostal v letu a Han sundal čtvrtou.
"Není nad to, když někdo přijde včas," lapal Lando po dechu, když vklouzl na sedadlo druhého pilota a začal se
věnovat palubní desce. "Tak co tu máme?"
"Zdá se, že se na nás řítí ještě pár letadel," řekl mu Han zamračeně. "Co to děláš?"
"Provádím multisenzorovou letovou analýzu," řekl Lando. "Ukáže nám všechny větší nepravidelnosti na povrchu. Pro
případ, že by na nás někdo připíchl signální majáček."
Han pomyslel na jejich útěk z první Hvězdy smrti a jejich skoro katastrofický let na Yavin, kdy měli podobnou štěnici
nastrčenou na palubě. "Škoda, že podobný systém nemám na Falconu."
"To by nikdy nefungovalo," prohodil Lando suše. "Jeho trup je tak nepravidelný, že by se ten systém zbláznil, kdyby
se ho pokoušel zmapovat." Vypnul displej. "V pořádku; jsme čistí."
"Skvělé." Han se podíval vlevo. "Těm letadlům už jsme pláchli. Teď už nemají šanci nás chytit."
"Ano, ale tohle by nás chytit mohlo," řekla Irenez a ukázala na radar středního dosahu.
Ten je upozorňoval, že je za nimi imperiální hvězdný destruktor, už opouštěl orbit a mířil za nimi. "Skvělé," opakoval
Han a nakopl hlavní drajv. Zapojení takhle nízko nad zemí nijak neposlouží rostlinám na New Cov, ale tohle byla v této
chvíli Hanova poslední starost. "Luku?"
"Vidím ho," ozval se Luke v reproduktoru. "Máš jiný nápad než vzít do zaječích?"
"Myslím, že vzít do zaječích je prima nápad," řekl Han. "Lando?"
"Už počítám skok," ozval se Lando a obíral se navigačním počítačem. "Až budeme dost daleko, měli bychom být
připraveni."
"Zdola se blíží další loď," řekl Luke. "Přímo z džungle."
Page 30
"To jsou naši," řekla Irenez, která nakukovala Hanovi přes rameno. "Můžete letět po paralele, když změníte kurz na
jedna dvacet set třicet."
Hvězdný destruktor nabíral rychlost, radar ukazoval letku stíhaček TIE, které uháněly před ním. "Radši bychom se měli
rozdělit," řekl Han.
"Ne - držte se naší lodi," řekla Irenez. "Sena říkala, že vám musíme pomoct."
Han se znovu podíval na loď, která šplhala do vesmíru. Malý transportér, měl slušnou rychlost. Další pohled na
přibližující se stíhačky TIE -
"Budou na dostřel dřív, než zvládneme skok," zamumlal Lando jako ozvěnou na Hanovy myšlenky.
"Jo. Luku, jsi tam ještě?"
"Ano. Myslím, že Lando má pravdu."
"Já vím. Radši skočíme hned," řekl Lukovi. "Sena se prostě bude muset postarat sama o sebe."
Sotva ta slova vypustil z úst, kolem kokpitu Lady Luck zasvištěla oslnivě zelená střela. "Stíhačky TIE se blíží od
přístavu," štěkl Lando.
"Snaží se nás odříznout," řekl Luke. "Zbavím se jich."
Nečekal na odpověď, zaletěl s Xplánem pod vektor Lady Luck a s burácejícími hlavními motory se vrhl vlevo vstříc
stíhačkám TIE. "Dávej na sebe pozor," zamumlal za ním Han a podíval se na obrazovku zadního radaru. Smečka
stíhaček se rychle přibližovala. "Má vaše loď nějaké zbraně?" zeptal se Irenez.
"Ne, ale je dobře obrněná a má silný deflektorní štít," řekla mu. "Možná byste ji měli pustit napřed, aby schytala hlavní
nápor ona."
"Jo, rozmyslím si to," řekl Han, užaslý nad takovou neznalostí vzdušných soubojů. Piloti TIE se nezajímají, která loď letí
první, když zaútočí; a držet se těsně za lodí v dosahu jejího deflektoru by znamenalo vzdát se možnosti manévrovat.
Skupina stíhaček TIE letící od přístavu se rozdělila, když jejich formací proletěl Luke s rozpálenými lasery. Druhá vlna
imperiálních mu odřízla ústup, Luke prudce otočil a uháněl v patách první vlně. Han zadržel dech; ale Xplánu se nějak
podařilo proplést se bez pohromy tím mlýnem a s prudkým zrychlením odpálit v ostrém úhlu od Lady Luck, s celou
letkou v patách.
"Takže bychom je měli z krku," prohodila Irenez.
"A Luka možná taky," zachraptěl Lando a zmáčkl komlink. "Luku, jsi v pořádku?"
"Trochu mě to škráblo, ale všechno pořád funguje," ozval se Lukův hlas. "Myslím, že se k vám nebudu moct vrátit."
"Nezkoušej to," řekl mu Han. "Jakmile se dostaneš do volného prostoru, skoč do světelné a vypadni."
"A co vy?"
Lukovo poslední slovo částečně přehlušilo náhlé zapípání z komlinku. "To je ten signál," řekla Irenez. "Tamhle jsou."
Han se zamračil, zkoumal nebe před průzorem. Kam až dohlédl, neviděl nic než hvězdy -
A pak se přímo před nimi z mimoprostoru vynořily v dokonalé souhře tři lodě v trojúhelníkové formaci.
Lando se prudce nadechl. "To jsou staré bitevní křižníky."
"Letí nám na pomoc," řekla Irenez. "Leťte přímo středem trojúhelníku - budou nás krýt."
"Dobrá," ucedil Han, zvýšil vektor Lady Luck o několik stupňů a snažil se vyždímat z motorů ještě trochu rychlosti.
Nová republika měla spoustu bitevních křižníků, a při svých šesti stovkách metrů délky to byly úctyhodné válečné
lodě. Ale i když byly tři pohromadě, těžko by dokázaly zvládnout jeden imperiální hvězdný destruktor.
Bylo zřejmé, že velitelé bitevních křižníků jsou stejného názoru. Jakmile hvězdný destruktor za Lady Luck rozpálil
mohutné turbolaserové baterie, bitevní křižníky začaly bombardovat větší loď zuřivou přehradní palbou z iontových
kanónů, aby dočasně ochromily nepřátelské elektronické systémy a stačily uprchnout.
"Dobře, já mizím," řekl Luke suše. "Kde se setkáme?"
"Nikde," řekl mu Han. Taková odpověď se mu moc nelíbila, a měl dojem, že Lukovi se bude líbit ještě míň. Ale nemohla
znít jinak. Domlouvat místo schůzky třeba i přes údajně tajný kanál, když je mezi Lady Luck a Xplánem tucet stíhaček
TIE, to by znamenalo otevřené pozvání pro Impérium, aby jim vyslalo vstříc uvítací výbor. "Lando a já tu výpravu
zvládneme sami," dodal. "Jestli narazíme na problém, kontaktujeme tě přes Koruskant."
"Je to jasné," řekl Luke. Měl dost rozumu, aby uznal, že neexistuje jiná bezpečná cesta. "Buďte opatrní, vy dva."
"Nashle," řekl Han a přerušil spojení.
"Takže teď je ze mě účastník výpravy, co?" zabručel Lando z místa druhého pilota tónem, ve kterém se mísil vztek s
rezignací. "Já to věděl. Já to věděl."
Han letěl stále mezi bitevními křižníky, držel se malému transportéru Seny v patách. "Chcete, abychom se odpoutali na
nějakém určitém místě?" zeptal se Irenez.
Ta se dívala průzorem ven na břicho bitevního křižníků, pod kterým zrovna letěli. "Náš velitel vlastně doufá, že s námi
poletíte na naši základnu," řekla.
Han vrhl na Landa postranní pohled. V jejím tónu bylo něco, co naznačovalo, že ta žádost je něčím víc než jen návrhem.
"A jak moc v to váš velitel doufá?" zeptal se Lando.
"Velmi." Odtrhla oči od bitevního křižníku. "Aby nedošlo k nedorozumění - to není rozkaz. Ale když jsem s ním mluvila,
velitel měl velký zájem na tom, aby se s vámi znovu setkal, kapitáne Solo."
Han se zamračil. "Znovu?"
"Opakuji jen jeho slova."
Han se podíval na Landa, ten mu pohled beze slova vrátil. "Nějaký starý přítel, o kterém ses zatím nezmínil?" zeptal se
pak Lando.
"Nevzpomínám si, že by některý z mých přátel vlastnil bitevní křižník," odsekl Han. "Co si myslíš?"
"Myslím, že tě tady zahánějí pěkně do rohu," řekl Lando kysele. "Ať je ten velitel kdo chce, nejspíš je v kontaktu s těmi
Page 31
vašimi Bothany. Jestli se snažíš zjistit, v čem Fey'lya jede, mohl by ses zeptat toho velitele."
Han o tom přemýšlel. Lando měl samozřejmě pravdu. Na druhé straně to celé mohla být klidně past a ty řečičky o
starém příteli jenom návnada.
Jenomže Irenez měla blaster po ruce, takže nebylo možné z toho elegantně vycouvat, kdyby se se Senou rozhodly na
ně zatlačit. Mohly si dovolit být zdvořilé. "Oukej," řekl Irenez. "Jaký kurz nabereme?"
"Žádný," řekla a kývla nahoru.
Han sledoval její pohled. Jeden z bitevních křižníku letěl paralelně s nimi. Senina loď nahoře mířila vzhůru k páru jasně
osvětlených doků. "Nechej mě hádat," řekl.
"Jenom se uvolni a přenech řízení nám," řekla s prvním náznakem humoru v hlase za celou dobu.
"Fajn," vzdychl Han.
V pozadí stále blýskaly výstřely, ale nechal Lady Luck stoupat k doku. Připomněl si, že Luke zřejmě necítil u Seny a
jejích lidí žádnou zradu.
Jenomže tehdy, když na ně poprvé Noghriové zaútočili, také necítil žádnou past.
Tentokrát by se ten kluk plést neměl.
* * *
První bitevní křižník se zablýskl a zmizel v hyperprostoru, sebral transportér a Lady Luck s sebou. Po několika
vteřinách zbylé dva křižníky přestaly zasypávat hvězdný destruktor iontovým krupobitím a v turbolaserové palbě z
neúnavných imperiálních baterií také uprchlý.
A Luke osaměl. Samozřejmě když nepočítal letku stíhaček TIE.
Zezadu se ozvalo netrpělivé a trochu ustrašené pípání. "Já vím, Artoo, už letíme," ujistil droidka. Zatáhl za páku
hyperdrajvu; a hvězdy se proměnily v čáry, pak se nebe ustálilo, a byli s Artoo v bezpečí.
Luke se zhluboka nadechl a vydechl. Han a Lando byli pryč, někde, kam je odvezli Sena a její tajuplný velitel, a nebylo
způsobu, jak by je mohl vystopovat. Dokud se někde nevynoří a nenavážou s ním spojení, do té doby se nemůže jejich
mise zúčastnit.
Ale takhle to možná bylo lepší.
Zezadu se ozvalo další pípání, tentokrát tázavé. "Ne, nevracíme se na Koruskant, Artoo," řekl droidovi. "Zaletíme si na
takové místečko, kterému se říká Jomark. Navštívit mistra Jediho."
KAPITOLA 9
Rychlá útočná patrolní loď se vyloupla z hyperprostoru a přiblížila se až na sto kilometrů k Falconu, ještě než si lodní
senzory uvědomily její přítomnost. Než se Leia dostala do kokpitu, pilot už navazoval spojem.
"To jsi ty, Khabarakhu?" zavolala a vklouzla na sedadlo vedle Chewbaccy.
"Ano, lady Vader," mňoukl kočičí hlas Noghriho vážně. "Přišel jsem sám, jak jsem slíbil. Ty jsi taky sama?"
"Je se mnou Chewbacca jako pilot," řekla. "A ještě je tu protokolární droid. Ráda bych si vzala droida s sebou, aby mi
pomohl s tlumočením, jestli smím. Chewbacca, jak jsme se dohodli, zůstane tady."
Wookie se k ní se zavrčením otočil. "Ne," řekla pevně, včas si vzpomněla a zakryla mikrofon. "Je mi líto, ale tohle je ten
slib, který jsem Khabarakhovi dala. Zůstaneš tady na Falconu, a to je rozkaz."
Chewbacca zavrčel znovu, tentokrát neodbytněji… a Leia si náhle s mrazením v zádech uvědomila něco, o čem celé
roky vlastně nepřemýšlela. Konkrétně to, že ten Wookie byl schopen nevšímat si rozkazů, které se mu nelíbily.
"Musím jít sama, Chewie," řekla tiše. Síla vůle tady nepomůže; bude muset vsadit na logiku a rozum. "Nechápeš to?
Tak jsme se dohodli."
Chewbacca mručel. "Ne," vrtěla Leia hlavou. "Moje bezpečnost už není záležitostí síly. Moje jediná šance je přesvědčit
Noghrie, že se mi dá důvěřovat. Že když dám slib, dodržím ho."
"Ten droid nepředstavuje žádný problém," rozhodl se Khabarakh. "Jdu s lodí na dokování."
Leia znovu zapojila mikrofon. "Dobrá," řekla. "Mám ještě příruční kufřík s osobními věcmi, ráda bych si ho vzala s
sebou. K tomu senzoranalyzátor, ke zkoušce vzduchu a půdy, pro případ, že by mi mohlo být něco nebezpečné."
"Tam, kde budeme, jsou vzduch a půda bezpečné."
"Věřím ti," řekla Leia. "Ale nezodpovídám pouze za svou bezpečnost. Nosím v sobě dva nové životy, a musím je
chránit."
Reproduktor zasyčel. "Dědice lorda Vadera?"
Leia zaváhala; ale vzato geneticky, nikoli filozoficky, to byla pravda. "Ano."
Další zasyčení. "Můžeš si přinést, co chceš," řekl. "Ale musíš mi dovolit, abych je oskanoval. Přineseš si zbraně?"
"Mám svůj světelný meč," řekla Leia. "Jsou na tvé planetě nějaká zvířata, která by mi byla tak nebezpečná, abych
potřebovala blaster?"
"Už ne," řekl Khabarakh chmurně. "Tvůj světelný meč je též přijatelný."
Chewbacca zavrčel cosi zlověstného, jeho zahnuté drápy bezděky vylézaly a zase se zatahovaly do konců prstů. Leia si
najednou uvědomila, že se ovládá z posledních sil… a možná se chystá vzít záležitosti do svých mohutných pracek -
"V čem je problém?" ozval se Khabarakh.
Leie se sevřel žaludek. Upřímnost, připomněla si. "Mému pilotovi se nelíbí představa, že bych měla jít k vám sama,"
přiznala. "Má - no, tomu byste nerozuměl."
"Dluží ti život?"
Leia zamžikala na reproduktor. Nečekala, že by Khabarakh slyšel o tomto wookijském dluhu, že by vůbec věděl, že něco
takového existuje. "Ano," řekla. "Původně dlužil život manželovi, Hanovi Solo. Chewie během války do dluhu pojal
mého bratra i mě."
Page 32
"A teď i děti, které nosíš?"

Leia se podívala na Chewbaccu. "Ano."
Komlink dlouho mlčel. Patrolní loď k nim stále mířila, a Leia pevně svírala opěrky sedadla, když uvažovala, o čem
Noghri přemýšlí. Jestli dojde k závěru, že Chewbaccovy námitky zrazují jejich dohodu…
"Wookijský zákon cti je podobný našemu," řekl Khabarakh nakonec. "Smí přijít s tebou."
Chewbaccovi v hrdle zarachotilo překvapením, které však vzápětí přešlo do podezření. "Byl bys radši, kdyby ti řekl, že
tu musíš zůstat?" odsekla Leia, sama překvapená svolením Noghriho, ale překvapení vzápětí nahradila úleva, že se
všechno tak lehce vyřešilo. "Děkuji, Khabarakhu, přijímáme," řekla Leia Noghrimu. "Budeme připravení, až se k nám
dostaneš. Mimochodem, jak dlouho bude trvat cesta ke tvé planetě?"
"Asi čtyři dny," řekl Khabarakh. "Očekávám, že mě poctíš návštěvou na mé lodi."
Komlink ztichl. Čtyři dny, pomyslela si Leia a přeběhl jí po zádech mráz. Čtyři dny, během kterých se bude muset
dozvědět všechno možné o Khabarakhovi i lidu Noghri.
A připravit se na nejdůležitější politickou misi svého života.
* * *
Během letu se však o noghrijské kultuře mnoho nenaučila. Khabarakh byl dost samotář, dělil svůj čas mezi uzavřený
kokpit a svou kabinu. Občas zašel za Leiou na kus řeči, ale rozhovory byly krátké a vždycky v ní zanechávaly pocit, že
Khabarakh v podstatě nesouhlasí se svým rozhodnutím vzít ji k sobě domů. Když si tohle setkání domlouvali na
wookijské planetě Kašyyyk, navrhla mu, aby tuhle otázku probral s přáteli nebo důvěrníky; ale když se blížil konec letu
a jeho temná nervozita narůstala, začala mít dojem, že to asi neudělal. Rozhodl se úplně sám.
Uprostřed čtvrtého dne doletěli k planetě Noghriů… a bylo to ještě horší, než čekala.
"To je neuvěřitelné," vydechla a hrdlo se jí sevřelo, tiskla se k Chewbaccovi, když hleděla jediným lodním průzorem pro
pasažéry na svět, který se rychle blížil. Pod bílými mračny se zdálo, že povrch planety je jednolitě hnědý, jenom
chvílemi se ukázala tmavá modř jezer a malých moří. Žádná zelená ani žlutá, žádná jasná červená nebo modrá - žádné
barvy, které obvykle znamenaly planetární život. Připadalo jí, že celá planeta je mrtvá.
Chewbacca zabručel připomínku. "Ano, já vím, Khabarakh říkal, že zem byla zničena ve válce," souhlasila věcně. "Ale
neuvědomila jsem si, že byla zasažena celá planeta." Zavrtěla hlavou, bolelo ji u srdce. Uvažovala, která strana nesla za
tuhle katastrofu větší zodpovědnost.
Najednou ucítila, jak vedle ní Chewbacca ztuhl a o zlomek vteřiny později vzduch pročíslo jeho zařvání, až jí zalehlo v
uchu. "Cože -?"
A pak to uviděla, a hrdlo se jí stáhlo leknutím. Za planetou se vynořoval imperiální hvězdný destruktor.
Zrada.
"Ne," vydechla a nespouštěla oči z mohutného trupu lodi. Nebylo pochyb - byl to hvězdný destruktor. "Ne, nemohu
věřit, že by to Khabarakh udělal."
Jenomže to už Chewbacca uháněl koridorem ke kokpitu.
"Ne!" vykřikla a rozběhla se co nejrychleji za ním. "Chewie, ne!"
Věděla, že je každá její snaha marná. Wookie měl vraždu v očích a dostane se ke Khabarakhovi, i kdyby měl holýma
rukama rozbourat dveře do kokpitu.
Jenomže dveře se k úžasu Leiy samy otevřely.
Chewbaca taky vypadal překvapeně, ale moc dlouho neotálel. Proklouzl dveřmi dřív, než se stačily pořádně otevřít a
vtrhl dovnitř s wookijským válečným řevem. Jenomže Khabarakh, usazený na místě pilota, zvedl pravou paži a
Chewbacca se s řevem svalil pod ovládací panel.
Leia se na místě zarazila, nevěřila vlastním očím. "Khabarakhu, cos to -"
"Já jsem je nevolal," řekl Noghri. "Neporušil jsem čestné slovo. Musíš toho Wookieho zastavit," překřikoval řev
Chewbaccy. "Musí být zticha. Musím se ohlásit, jinak jsme ztraceni."
Chewbacca jenom zavrčel a vrhl se Noghrimu po krku. "Takže nemám na vybranou," zasípal Khabarakh.
Kokpitem se bez varování rozlilo modré světlo a srazilo Chewbaccu na zem jako pytel zrní. "Khabarakhu!" vykřikla Leia
a vrhla se k nehybnému Wookiemu.
"Jenom jsem ho omráčil," řekl Noghri udýchaně a rychle se otočil k ovládacímu pultu. "Teď buďte zticha," řekl
Khabarakh, zapojil komlink a řekl cosi ve svém jazyce. Ozval se další mňoukavý noghrijský hlas, několik minut spolu
hovořili. Leia zalitovala, že s sebou do kokpitu nevzala Threepio.
Ale nakonec hovor skončil a Khabarakh spojení přerušil. "Teď jsme v bezpečí," řekl a trochu se na sedadle uvolnil.
"Přesvědčil jsem je, že to zdržení zavinila porucha."
"To doufám," řekla Leia.
Khabarakh se na ni podíval s podivným výrazem v děsivém obličeji. "Nezradil jsem tě, lady Vader," řekl klidně, tvrdě a
přece prosebně. "Musíš mi věřit. Slíbil jsem, že tě budu chránit, a to dodržím. I kdybych měl položit vlastní život."
Leia se na něj zahleděla… a díky své citlivosti nebo diplomatické zkušenosti pochopila, v jaké situaci se Khabarakh
ocitl. Ať byly jeho pocity při letu jakékoliv, nečekané objevení hvězdného destruktoru všechny jeho pochybnosti
zahnalo. Bylo v sázce Khabarakhovo čestné slovo. Možná že kultury Noghriů a Wookijů jsou si bližší, než si dosud
uvědomovala.
"Věřím ti," řekla a posadila se na sedadlo druhého pilota. "A co teď?"
"Chtěl jsem tě odvézt do města Nystao, počkat do tmy a představit tě monarchovi svého kmene. Ale teď je to nemožné.
Náš imperiální lord přišel a svolává sněm monarchů."
Leie přeběhl po zádech mráz. "Vaším imperiálním pánem je velkoadmirál?" zeptala se opatrně.
"Ano," řekl Khabarakh. "Tohle je jeho vlajková loď Chimaera. Vzpomínám si na ten den, kdy ho k nám lord Vader
Page 33
přivedl poprvé. Lord Vader nám řekl, že jeho povinnosti v boji proti nepřátelům císaře budou vyžadovat jeho plnou
pozornost, a tak naším pánem a velitelem bude velkoadmirál. Ten den nás bylo mnoho smutných. Lord Vader byl
jediný kromě císaře, kdo se staral o blaho Noghriů, náš život měl smysl."
Leia polkla. Ten smysl spočíval ve službě pod velením Impéria. Ale nic takového říkat Khabarakhovi nemohla. Aspoň
zatím. "Kam tedy letíme, Khabarakhu?"
Noghri se zhluboka nadechl. "Poletíme ke mně domů, do malé vesnice na okraji Čisté Země. Schováte se tam, dokud
velkoadmirál neodletí."
* * *
Pellaeon se nudil. Stál za zářícím trůnem, v němž velkoadmirál přijímal pocty místních monarchů. Thrawn měl patrně
důvody pro tak zdlouhavé obřady, ale Pellaeon si přál, aby už byly u konce. Musejí přece dobýt zpátky celou galaxii, a
poslouchat cizince se šedivou kůží, drmolící slova loajality, bylo vyložené mrhání časem.
"Kapitáne?" oslovil ho kdosi tiše z bezprostřední blízkosti - poručík Tschel. "Promiňte, ale velkoadmirál nařídil, aby byl
okamžitě informován, kdyby se stalo něco neobvyklého."
Pellaeon pokývl hlavou, byl rád, že se rozptýlí. "Co je?"
"Nevypadá to nebezpečně ani důležitě. Jedna noghrijská velitelská loď se při příletu neohlásila včas. Pilot tvrdil, že má
závadu na vysílačce. Jenomže divné je, že nepřistál v Nystao. Člověk by řekl, že když má někdo závadu na lodi, chce ji
mít co nejrychleji opravenou."
"Porouchaná vysílačka není nic strašného," zabručel Pellaeon. Ale Tschel měl pravdu; a Nystao bylo jediné místo na
Honoghru, kde byla možnost kosmické lodě opravovat. "Máme identifikaci pilota?"
"Ano, pane. Jmenuje se Khabarakh, kmen Kihm'bar." Podával Pellaeonovi záznamník. Thrawn zbystřil pozornost. Zvedl
ruku, zarazil proud výmluvnosti noghrijského hodnostáře a otočil žhnoucí rudé oči na Pellaeona. "Chcete mi něco
hlásit, kapitáne?"
"Jenom drobná anomálie, pane," řekl Pellaeon a vypjal se do pozoru. "Přilétající velitelská loď odpověděla na signál s
časovým odstupem a pak odmítla přistát v Nystao. Nejspíš jenom problém s vysílačkou."
"Nejspíš," souhlasil Thrawn. "Skanovali jste loď?"
"Ehm…" Pellaeon nahlédl do záznamníku. "Skanování nebylo provedeno. Rušení z lodi bylo tak silné, že -"
"Ta loď byla kryta rušením?" přerušil ho Thrawn a ostře se podíval na Pellaeona.
"Ano, pane. Máme se ji pokusit zastavit, velkoadmirále?"
Thrawn se zahleděl na záznamník, obličej soustředěný. "Ne," řekl nakonec. "Nechte ji přistát, ale neztraťte ji. A nařiďte
technikům z Chimaery, aby na nás počkali u konečného cíle té lodě." Jeho oči prolétly řadou monarchů, až se u
jednoho zastavily. "Monarcho Ir'khaime z kmenu Kihm'bar, předstup."
Noghri uposlechl. "Co si přeješ, můj pane?"
"Jeden z tvých lidí se vrátil domů," řekl Thrawn. "Půjdeme ho uvítat do tvé vesnice."
Ir'khaim se uklonil. "Jak si pán přeje."
Thrawn vstal. "Nařiďte, aby připravili raketoplán, kapitáne," řekl Pellaeonovi. "Okamžitě odlétáme. Zdá se, že jste pilota
nepoznal; ale Khabarakh, z kmenu Kihm'bar, patřil do komanda dvacet dva. Nepřipomíná vám to něco?"
Pellaeonovi se stáhl žaludek. "To byl tým, který šel na Kašyyyku po Leie Organě Solo."
"A z toho týmu přežil jenom Khabarakh," přikývl Thrawn. "Bude poučné poslechnout si přímo od něj podrobnosti o té
neúspěšné výpravě. A zjistit, proč mu návrat domů trval tak dlouho." Oči mu zasvítily. "A zjistit," dodal tiše, "proč se
nám záměrně vyhnul.."
KAPITOLA 10
Už byla úplná tma, když Khabarakh přistál u vesnice, skupinky shluklých chýší s jasně osvětlenými okny. "Přistávají
tady lodě často?" zeptala se Leia.
"Není to obvyklé," řekl Khabarakh, vypnul repulzátory a nechal běžet motory jenom v pohotovostním režimu, "ale
stává se to. Vesničané jsou všichni spříznění s kmenem Kihm'bar," dodal Khabarakh jako v odpověď na vrčené otázky
Wookieho, který se mezitím probral. "Vezmou můj slib za svůj. Pojďte."
Leia a Chewbacca následovali Noghriho k hlavnímu poklopu, cestou vyzvedli i Threepio. "Musím jít první," řekl
Khabarakh, když došli k východu. "Podle zvyku musím o příletu přijít sám k dukhce kmenu Kihm'bar. Zákon žádá,
abych ohlásil cizí návštěvníky hlavě rodiny."
"Rozumím," řekla Leia a potlačila neklid. Nelíbilo se jí, že Khabarakh bude mluvit se svými přáteli a ona u toho nebude.
Ale nemohla s tím nic dělat. "Počkáme tu na tebe."
"Pospíším si," slíbil Khabarakh. Vyklouzl ven.
Chewbacca zamručel cosi nesrozumitelného. "Brzy se vrátí," konejšila ho Leia a uvažovala, co asi Wookieho
zneklidnilo.
"Jsem přesvědčen, že mluví pravdu," dodal Threepio nadějně. "Takové zvyky a obřady jsou u sociálně méně
vyspělých předkosmických kultur velmi časté."
"Až na to, že tahle kultura není předkosmická," zdůraznila Leia. Khabarakh mohl aspoň nechat otevřené dveře, aby ho
viděli, až se bude vracet.
Pokud samozřejmě nechtěl, aby ho při návratu neviděli.
"To je evidentní, Vaše Výsosti," souhlasil Threepio profesionálním tónem. "Přesto jsem si jist, že v tomhle ohledu se
jejich status změnil teprve nedávno - no tak!" přerušil se, když se kolem něj náhle prodral Chewbacca, který zamířil
zpátky do středu lodi.
"Kam jdeš?" zavolala Leia. "Chewie, vrať se," rozkázala. "Khabarakh se každou chvíli vrátí."
Page 34
Ale Wookie se neobtěžoval s odpovědí. "Skvělé," zamumlala Leia. Jestli se Khabarakh vrátí a zjistí, že tu Chewbacca
není -
Poklop se najednou s trhnutím otevřel. "Pojďte," řekl Khabarakh. Temnýma očima přelétl Leiu a Threepio - "Kde je
Wookie?"
"Vrátil se do lodi," vysvětlovala Leia. "Nevím proč. Chceš, abych ho našla?"
Khabarakh vydal jakýsi zvuk, něco mezi syčením a předením. "Není čas," řekl. "Maitrakh čeká."
Otočil se a scházel po rampě. Odváděl je k osvětlenému domu; když přišli k němu, dva malí Noghriové, stojící ve stínu,
otevřeli dvojkřídlé dveře. Leia se zhluboka nadechla a následovala Khabarakha dovnitř.
Podle množství světla, které pronikalo okny, Leia čekala, že uvnitř domu bude až nepříjemně světlo. Jenomže v
místnosti byla větší tma než venku. Pohled stranou jí odhalil příčinu: jasně osvětlená "okna" byla vlastně standardními
osvětlovacími panely na vlastní pohon, které byly otočené směrem ven. Vnitřek byl jen slabě osvětlený paprsky
unikajícími po stranách. Threepio zřejmě věděl, co říká.
Uprostřed stálo mlčky čelem k ní pět Noghriů.
Leia polkla, vycítila, že první musejí promluvit oni. Khabarakh postoupil vpřed a klesl na kolena, dotkl se čelem země a
ruce položil k bokům. "Ilyr'us mir kah svoril'lae," řekl. "Mir'lae karah siv Mal'ary'us vir'ae Vader'us."
"Rozumíš mu?" zamumlala Leia na Threepio.
"Do určité míry," odpověděl droid. "Zdá se, že je to dialekt starověkého obchodního jazyka -"
"ŠaVah!" křikla jedna Noghrijka ve středu.
Threepio se schoulil. "Řekla ,Ticho'," přeložil zbytečně.
"To jsem pochopila," řekla Leia a narovnala se v plné důstojnosti, kterou jí poskytla výchova na královském
alderaanském dvoře. Úcta k místním zvyklostem a monarchům byla v pořádku; ale ona byla dcerou jejich lorda Dartha
Vadera, a zde se k ní chovali s jistou nezdvořilostí, s čímž by se ve svém postavení neměla spokojit. "Takhle mluvíte s
Mal'ary'us?" pronesla.
Šest Noghriů se k ní rázem otočilo. Leia zapátrala silou v jejich myslích; ale tyto cizí mozky jí byly zcela uzavřené. "Na
něco jsem se ptala," řekla do ticha.
Noghri uprostřed vykročil vpřed a při tom pohybu si Leia poprvé všimla na jeho hrudi pod volnou tunikou dvou
malých výstupků. Žena? "Maitrakh?" zamumlala k Threepio, vzpomněla si, že to slovo už Khabarakh použil.
"Žena, která vede místní rodinu nebo kmen," překládal droid nervózně a skoro neslyšně. Threepio nesnášel, když na
něj někdo křičel.
"Děkuji ti," řekla Leia a nespouštěla z Noghrijky oči. "Jsi maitrakh této rodiny?"
"Jsem," řekla Noghrijka s těžkým přízvukem, ale srozumitelným basicem. "Jaký důkaz nabízíš, když tvrdíš, že jsi
Mal'ary'us?"
Leia mlčky natáhla ruku. Maitrakh zaváhala, pak k ní přistoupila a opatrně k ní přičichla. "Není to tak, jak jsem říkal?"
zeptal se Khabarakh.
"Buď zticha, třetí synu," řekla maitrakh a podívala se Leie do očí. "Zdravím tě, lady Vader. Ale nevítám tě."
"Smím se zeptat, proč ne?" zeptala se Leia.
"Sloužila jsi císaři?" opáčila Noghrijka. "Sloužíš teď našemu pánovi, velkoadmirálovi?"
"Ne," pověděla Leia.
"Potom mezi nás přinášíš nesvár a jed," uzavřela maitrakh temné. "Nesvár mezi to, co bylo a co je teď." Zavrtěla
hlavou. "Na Honoghru už nepotřebujeme další nesvár, lady Vader."
Sotva to dořekla, rozletěly se za Leiou dveře a dovnitř vtrhl Chewbacca.
Maitrakh při pohledu na Wookieho strnula. Ale všechny reakce zarazil Chewbacca varovným zavrčením. "Víš jistě, že
jsou to imperiální?" zeptala se Leia a srdce jí sevřel chlad.
Wookie zamručel: několik raketoplánů třídy Lambda blížících se po orbitu od města Nystao nemůže být nic jiného.
Khabarakh cosi naléhavě řekl maitrakh. "Říká, že nám přísahal ochranu," překládal Threepio. "Žádá, aby slovo
dodrželi."
Dlouho se zdálo, že maitrakh odmítne. Potom s povzdechem sklonila hlavu. "Pojď se mnou," řekl Khabarakh Leie a
proklouzl ke dveřím. "Maitrakh souhlasí, že vás schová před naším pánem velkoadmirálem, aspoň prozatím."
"Kam jdeme?" zeptala se Leia, když vyběhli do noci.
"Tvého droida a zavazadla schovám mezi naše droidy, které ukládáme na noc do kůlny," vysvětlila Noghrijka a ukázala
na dům bez oken padesát metrů od nich. "Ty s Wookiem budete horší problém. Jestli imperiální mají s sebou senzory,
zaregistrují jiné živočišné formy než Noghrije."
"Já vím." Leia se zahleděla do nebe a snažila se vzpomenout na všechno, co věděla o identifikačních algoritmech
živočichů. "Potřebujeme zdroj tepla," řekla Khabarakhovi. "Co největší."
"Pekárna," řekl Noghri a ukázal na další dům kousek od nich, z jehož komína se kouřilo.
"Zdá se, že je to nejlepší možnost," souhlasila Leia. "Khabarakhu, schovej Threepio; Chewie, ty pojď se mnou."
* * *
"Zdravím tě, můj pane," zamňoukal Khabarakh vážně v pokleku a s pažemi roztaženými. "Moje rodina a kmen Kihm'bar
jsou poctěni tvou návštěvou."
"Vstaň," řekl Thrawn. "Ty jsi Khabarakh z kmene Kihm'bar?"
"Jsem, pane."
"Byl jsi členem imperiálního noghrijského komanda dvacet dva," řekl Thrawn. "To komando na planetě Kašyyyk
zaniklo. Pověz mi, co se stalo."
Khabarakh sebou nepatrně trhl. "Odeslal jsem zprávu, pane, hned když jsem z planety odletěl."
Page 35
"Ano, četli jsem ji," řekl Thrawn chladně. "Jenomže několik otázek zůstalo nezodpovězeno. Například jak je možné, že
jsi přežil, když všichni ostatní byli zabiti. A proč ses po tom neúspěchu okamžitě nevrátil na Honoghr nebo některou
naši základnu."
Tentokrát sebou skutečně trhl. Snad při slově neúspěch. "Wookijové mě nechali po prvním útoku ležet v bezvědomí,"
řekl Khabarakh. "Když jsem se probral, byl jsem sám. Vrátil jsem se do lodě. Nejspíš nečekali, že se tak rychle
vzpamatuji a vezmu si loď. A potom, můj pane -" zaváhal, "sem odvysílal zprávu a pak jsem chtěl být nějakou dobu
sám."
"Proč?"
"Abych přemýšlel, můj pane, a meditoval."
Thrawn si ho chvíli zamyšleně prohlížel. "Odpověděl jsi se zpožděním, když letová kontrola žádala tvůj signál," řekl.
"Pak jsi odmítl přistát v Nystao."
"Neodmítl, můj pane. Nikdo mi nepřikázal, abych tam přistál."
"Chápu ten rozdíl," řekl Thrawn suše. "Pověz mi, proč jsi místo toho letěl sem."
"Chtěl jsem mluvit se svou maitrakh. Pohovořit s ní a požádat ji o odpuštění za to mé… selhání."
Vzadu se rozletěly dveře a do dukhy rázně vešel jeden z techniků. "Máte zprávu, Ensigne?" zeptal se Thrawn.
"Ano, admirále," odpověděl technik a obezřetně obešel hlouček Noghriů. "Myslím, že jsme tu poruchu lokalizovali,
pane. Hlavní obvod vysílačky byl patrně zahlcený a probíjel do rušičky, takže poškodil několik vedlejších obvodů."
"To je zajímavá náhoda," řekl Thrawn a nespouštěl oči z Khabarakha. "Myslíte, že k ní došlo přirozenou cestou nebo jí
někdo pomohl?"
Technik zaváhal. Rozhodl se, že uprostřed Noghriů bude volit slova pečlivě. "To se nedá zjistit, pane."
"Dobrá." Pokud Thrawn zuřil, že nenachytal Khabarakha při činu, nedal to na sobě znát. "Vezměte loď do Nystao k
opravě."
"Ano, pane." Technik zasalutoval a odešel.
Thrawn se znovu podíval na Khabarakha. "Když byl tvůj tým zničen, budeš samozřejmě přidělen do jiného," řekl. "Až
bude tvá loď opravená, poletíš s ní na základnu Valrar v sektoru Glythe a budeš se tam hlásit."
"Ano, pane," řekl Khabarakh.
Thrawn vstal. Pellaeon ho následoval ke dveřím a o chvilku později se znovu ocitli na chladném nočním vzduchu.
Thrawn počkal, až došli do raketoplánu, a řekl: "Khabarakh něco tají. Jsem si tím jist."
"Ano, pane," řekl Pellaeon a uvažoval, jak to velkoadmirála napadlo. Obvyklé senzorické skanování, které právě
proběhlo, nic neprokázalo. "Mám nařídit, aby senzory zaměřili na vesnici?"
"To jsem neměl na mysli," zavrtěl Thrawn hlavou. "Ne, jde o ten měsíc, o kterém nám nechce nic říct. Ten měsíc, během
kterého prý o samotě meditoval."
"Mohli bychom se dozvědět něco z jeho lodi," navrhl Pellaeon.
"Snad. Nechejte ji oskanovat, než půjde do opravy. Zvenčí i zevnitř. A nechejte Khabarakha sledovat."
"Ach - ano, pane," řekl Pellaeon. "Někým z našich lidí nebo z Noghriů?"
"Ne, budeme muset improvizovat. Ať technici předělají jednoho našeho droida typu Viper na pomocného droida
zdejšího typu a vybavte ho sluchovými a zrakovými senzory a nahrávačem. Zařadíme ho do skupiny, která pracuje v
Khabarakhově vesnici."
KAPITOLA 11
"Hane?" ozval se Landův hlas v interkomu kabiny vedle lehátka. "Vzbuď se."
"Jo, už jsem vzhůru," zabručel Han a přejel si rukou oči. Za ty roky, které strávil na nesprávné straně zákona, se naučil
rázem přejít z hlubokého spánku do střehu. "Co je?"
"Už jsme tady," oznámil Lando. "I když nevím kde."
"Hned jsem tam."
Než se oblékl a dorazil do kokpitu Lady Luck, měli na dohled cílovou planetu. "Máš představu, kde jsme?"
"Ani ne," řekl Lando. "Tranzit trval čtyřicet sedm hodin, a to nám moc neprozradí."
Han přikývl, pátral v paměti. "Bitevní křižník to vytáhne maximálně na čtyřku, že?"
"Asi tak," souhlasil Lando. "Ale jenom když má fakticky naspěch."
"To znamená, že jsme od New Cov maximálně sto padesát světelných let."
"Já bych řekl, že jsme blíž. Nemělo by pro ně smysl zřizovat si na New Cov kontaktní bod, kdyby byli tak daleko. Třeba
nás chtěli jenom zmást."
Han vzhlédl k bitevnímu křižníku, který je táhl s sebou hyperprostorem celé dva dny. "Nebo chtěli získat čas pro
přípravu uvítacího výboru."
Zapraskal komlink. "Lady Luck, tady Sena," ozval se známý hlas. "Jsme na místě. Peregrine zruší magnetické pole,
jakmile budete připraveni k letu."
Han se zahleděl na mikrofon, ani neslyšel, co Lando říkal. Ta loď se jmenuje Peregrine…?
"Slyšíš?"
Han zaostřil na Landa, trochu překvapený, že rozhovor se Senou už skončil. "Jo," řekl. "Jasně. Jenom - to jméno,
Peregrine, mi něco připomnělo."
"Už jsi o něm slyšel?"
"O té lodi ne," zavrtěl Han hlavou. "Peregrine byl hrdina staré korelliánské legendy, kterou jsem slýchal jako malý kluk.
Byl to strašidelný chlapík, kterého kdosi proklel, takže musel věčně bloudit světem a nikdy nenašel domov. Míval jsem
z toho husí kůži."
Page 36
Shora se ozvalo zařinčení; a s trhnutím se od bitevního křižníku oddělili. Lando odplul od mohutné válečné lodě,
nespouštěl přitom oči z jejího břicha. "Jenom nezapomeň, že to byla legenda," připomněl Hanovi.
Han se podíval na bitevní loď. "Jasně," řekl trochu překotně. "To přece vím."
* * *
Následovali Senin frachťák a brzy klouzali nad rozsáhlou travnatou plání posetou jehličnany. Přímo před nimi se tyčily
rozeklané útesy - ideální místo pro ukrytí nákladu, napověděly Hanovi staré pašerácké instinkty. Za pár minut doletěli
do tábora.
Tábor byl daleko větší než by se slušelo na servisní základnu. Pláň pod útesy byla zaplněná řadami maskovaných
staveb: od obytných baráků až po obrovské hangáry. Celý areál byl posetý protipěchotními bateriemi a několika
většími speizockými protipancéřovými zbraněmi, a v obranných pozicích parkovalo několik útočných transportérů.
Lando tiše hvízdl. "Vidíš to? Co to je, soukromá armáda?"
"Vypadá to tak," souhlasil Han a cítil, jak se mu ježí kůže v zátylku. Už dřív narazil na soukromé armády, a vždycky z
toho byly potíže.
Lando kývl na Hanův blaster. "Myslíš, že budou něco namítat proti tomu, že jejich hosté přijdou ozbrojení?"
"Ať nám to řeknou sami," řekl Han pochmurně. "Pak o tom budeme diskutovat."
Lando přistál s Lady Luck vedle frachťáku a s Haněni se vydali k zadnímu poklopu. Čekala tam na ně Irenez, sama měla
u boku připoutaný blaster. Když sešli z rampy, objevila se vzadu Sena s hrstkou doprovodu.
"Vítejte na naší operační základně," řekla Sena. "Laskavě nás následujte, velitel vás očekává."
"Máte tu pěkně rušno," prohodil Han, když nastupovali na skif. "Chystáte se začít válku?"
"My války nezačínáme," řekla Sena chladně.
"Ach," kývl Han a rozhlížel se. Něco mu to tady připomínalo.
Lando to řekl první. "Víte, vypadá to tady skoro jako na staré povstalecké základně, pro kterou jsme kdysi pracovali.
Jenomže je postavená na povrchu a ne v podzemí. Znamená to, že máte něco společného s Aliancí?" zkoušel to
opatrně.
Sena neodpověděla. Lando se podíval na Hana, povytáhl obočí. Han v odpověď pokrčil rameny.
Skif se zastavil před správní budovou, nerozeznatelnou od ostatních, až na to, že u dveří hlídali dva uniformovaní
strážní. Zasalutovali, když se Sena přiblížila. "Velitel by s vámi rád mluvil chvíli o samotě, kapitáne Solo," řekla Sena a
zastavila se u otevřených dveří. "My tu s generálem Calrissianem počkáme."
"Dobrá," řekl Han. Zhluboka se nadechl a vkročil dovnitř.
Mírně ho překvapilo, že uvnitř našel plně vybavené centrum válečného štábu. Stěny byly plné komunikačních a
sledovacích obrazovek, našel nejméně jeden receptor krystalové gravitační pasti a něco, co vypadalo jako ovládání
iontového děla, podobného, jaký musela Aliance zanechat na Hothu. Velký holografický displej uprostřed místnosti
ukazoval hvězdy v místním sektoru se stovkami barevných značek a vektorových čar.
A vedle hologramu stál muž.
Jeho tvář byla trochu znetvořená podivnými barvami displeje; a každopádně to byla tvář, kterou Han vídal pouze na
obrázcích. Ale i tak ho to poznání zasáhlo jako blesk. "Senátor Bel Iblis," vydechl.
"Vítejte v Hnízdě Peregrina, kapitáne Solo," řekl vážně neznámý a vykročil k němu. "Jsem dojat, že si mě stále
pamatujete."
"Žádný Korellián by na vás nezapomněl, pane," řekl Han a jeho otupělý mozek si neurčitě uvědomil, že v galaxii je
jenom málo lidí, kteří se od Hana dočkají automatického ,pane'. "Ale vy…"
"Jste zemřel?" doplnil Bel Iblis a pousmál se.
"Nu - ano," zaváhal Han. "Tedy aspoň si všichni mysleli, že jste zahynul na Anchoronu."
"V určitém smyslu se tak stalo," řekl muž tiše a úsměv zmizel. "Císař mě nedokázal na Anchoronu zabít, ale mohl to
klidně udělat. Vzal mi všechno kromě života: rodinu, práci, všechny kontakty s hlavní korelliánskou společností. Udělal
ze mě psance."
Han se rozhlédl po místnosti. "Jak dlouho tady jste - v tom Hnízdě Peregrina?"
"Ach, my se nikde nezdržíme dlouho," řekl Bel Iblis, položil Hanovi ruku na rameno a jemně, ale pevně ho vedl ke
dveřím. "Když jste dlouho na místě, imperiální vás nakonec najdou. Ale o práci si pohovoříme později. Váš přítel venku
by už mohl být nervózní. Pojďte mě představit."
Lando opravdu vypadal trochu napjatě, když Han a Bel Iblis vystoupili znovu do slunečního světla. "Je to v pořádku,"
ujistil ho Han. "Jsme u přátel. Senátore, tohle je Lando Calrissian, kdysi generál povstalecké Aliance. Lando, senátor
Garm Bel Iblis."
Nečekal, že by Lando poznal to jméno z dávných časů korelliánské politiky. Měl pravdu. "Senátore," kývl Lando
neutrálně.
"Je mi ctí, že vás poznávám, generále," řekl Bel Iblis. "Hodně jsem o vás slyšel."
Lando pohlédl na Hana. "Říkejte mi Calrissian," řekl. "Ten generál je jenom zdvořilostní titul."
"To jsme na tom stejně," usmál se Ben Iblis. "Já už také nejsem senátorem." Ukázal na Senu. "Už jste se seznámili s
mou hlavní poradkyní a neoficiální velvyslankyní, Senou Leikvold Midanyl." Rozhlédl se. "Vyrozuměl jsem, že je s
vámi Irenez."
"Musela se vrátit do lodě," řekla Sena. "Náš další host potřeboval trochu uklidnit."
"Ano, pobočník Breil'lya," řekl Bel Iblis a pohlédl směrem k přistávací plošině. "Může způsobit nepříjemnosti."
"Ano, pane," řekla Sena. "Možná jsem ho sem neměla brát, ale v dané chvíli jsem neviděla jinou možnost."
"Ach, souhlasím," ujistil ji Bel Iblis. "Nechat ho uprostřed imperiálního náletu by mohlo způsobit ještě větší potíže."
Han pocítil, jak mu po zádech přeběhl mráz. Ve vzrušení nad setkáním s Bel Iblisem úplně zapomněl, co se na New Cov
Page 37
udalo. "Zdá se, že máte s Breil'lyou dobré vztahy, senátore," řekl opatrně.
Bel Iblis se na něj zahleděl. "A vy byste rád věděl, co ty dobré vztahy obnášejí?"
Han se vzchopil. "Vlastně… ano, pane."
Muž se usmál. "Stále je ve vás zakořeněno, že se autoritám nepoddáváte, že? Dobrá. Zajdeme do kantýny a já vám
vysvětlím všechno, co chcete vědět." Úsměv mu trošku ztvrdl. "A potom se budu ptát já."
* * *
Po Thrawnově levici pípl komlink. "Admirál Thrawn? Máme požadovaný kontakt s Relentless."
"Děkuji," řekl Thrawn a zmáčkl spínač. Před dvojitým okruhem opakovačích displejů se objevil tříčtvrteční hologram
postaršího imperiálního důstojníka. "Velkoadmirále," řekl důstojník a vážně pokývl hlavou.
"Dobrý den, kapitáne Dorjo," řekl Thrawn. "Máte vězně, o kterého jsem vás žádal?"
"Je zde, pane," řekl Dorja. Pohlédl stranou a kývl rukou; do hologramu vstoupil trochu tělnatý muž, ruce svázané před
sebou, výraz pečlivě neutrální za úhledně střiženým vousem. "Jmenuje se Niles Ferrier," řekl Dorja. "Sebrali jsme ho i s
jeho partou při nájezdu na New Cov."
"Při nájezdu, ze kterého vyklouzl Skywalker, Solo i Calrissian," řekl Thrawn.
Dorja sebou trhl. "Ano, pane."
Thrawn se zadíval na Ferriera. "Kapitáne Ferriere," kývl. "Naše záznamy ukazují, že se specializujete na krádeže
kosmických lodí. Přesto vás sebrali na New Cov s nákladem biomolekul na palubě. Chtěl byste to vysvětlit?"
Ferrier trhl rameny. "Sbalit loď nemůžete každý den," řekl. "Chce to příležitost a dobrý plán. Když občas něco převezu,
líp vyjdu."
"Jste si vědom toho, že biomolekuly nebyly proclené?"
"Ano, kapitán Dorja mi to řekl," vyhrkl Ferrier s tou správnou dávkou údivu a pobouření. "Věřte mi, kdybych věděl, že
se zaplétám do takové špinavosti proti Impériu -"
"Předpokládám, že jste si také vědom," přerušil ho Thrawn, "že za takový čin vám můžeme zkonfiskovat nejen náklad,
ale i loď."
"V minulosti jsem byl Impériu velmi užitečný," řekl klidně Ferrier. "Pašoval jsem náklady z Nové republiky a nedávno
jsem doručil vašim lidem tři sienarské hlídkové lodě."
"A za všechno jste už dostal bohatě zaplaceno," připomněl mu Thrawn. "Nesnažte se nám naznačit, že vám něco
dlužíme. Přesto je tu způsob, jak byste tento nový dluh mohl splatit. Všiml jste si těch lodí, které útočily na Relentless,
zatímco jste se snažil vyklouznout z planety?"
"Samozřejmě," řekl Ferrier, do hlasu se mu vkradl tón zraněné profesionální pýchy. "Byly to rendilské bitevní křižníky.
Podle vzhledu staré, ale dost výkonné. Nejspíš je vylepšili."
"To tedy ano," pousmál se Thrawn. "Chci je."
Ferrierovi chvíli trvalo, než si uvědomil, co vlastně bylo řečeno. Když mu to došlo, otevřel ústa. "Vy chcete… to jako
já?"
"Nějaký problém?" zeptal se Thrawn chladně. "Máte tri standardní měsíce na to, abyste mi ty lodi přivezl nebo přesně
určil jejich polohu," dodal. "Kapitáne Dorjo?"
Kapitán Dorja předstoupil. "Ano, admirále?"
"Propustíte kapitána Ferriera a jeho posádku a poskytnete jim neoznačenou loď rozvědky. Jejich vlastní loď zůstane na
palubě Relentless, dokud Ferrier nedokončí misi."
"Rozumím," kývl Dorja.
"A ještě něco, kapitáne Ferriere. Pro případ, že byste podlehl pokušení nesplnit úkol a utéct, vybavíme vám loď
výkonným a naprosto nezničitelným destruktivním mechanismem. Spínač nastavíme přesně na tři měsíce. Doufám, že
rozumíte."
Ferrierův obličej nad vousy zbělel. "Ano," vypravil ze sebe.
"Dobrá. Podrobnosti nechávám na vás, kapitáne Dorjo. Průběžně mě informujte."
Přerušil spojení a hologram zmizel. Pellaeon, který mezitím vstoupil, mu podal datakartu. ,Admirále, skanovací tým mi
předal zprávu o Khabarakhově lodi."
Thrawnovy oči se chvíli vpalovaly Pellaeonovi do tváře, jako by se snažil vyčíst důvod, proč je podřízený tak napjatý.
Potom beze slova vzal kartu a vložil ji do přístroje. Pellaeon čekal se sevřenými rty, zatímco velkoadmirál zprávu
pročítal.
Thrawn došel na konec textu, opřel se v křesle, obličej nehybný. "Wookijské chlupy," řekl.
"Ano, pane," přikývl Pellaeon. "Po celé lodi."
Thrawn se opět na okamžik odmlčel. "Vaše vysvětlení?"
Pellaeon se vzchopil. "Vidím jenom jedno, pane. Khabarakh Wookijům na Kašyyyku vůbec neutekl. Chytili ho… a pak
ho pustili."
"Po měsíci věznění." Thrawn vzhlédl. "A výslechů."
"To je skoro jisté," souhlasil Pellaeon. "Otázkou zůstává, co jim řekl?"
"Je jediný způsob, jak to zjistit." Thrawn zapojil komlink. "Hangár, tady velkoadmirál. Připravte můj raketoplán; letím na
zem. Jako doprovod chci vojenský raketoplán a dva úderné oddíly, k tomu dvě letky scimitarských útočných
bombardérů jako krytí ze vzduchu."
Dostalo se mu potvrzení, přerušil spojení. "Možná, kapitáne, že Noghriové zapomněli, komu jsou věrní," řekl
Pellaeonovi, vstal a obešel displeje. "Myslím, že nastal čas, abychom jim připomněli, že tady poroučí Impérium. Vrátíte
se na můstek a připravíte vhodnou demonstraci síly."
"Ano, pane." Pellaeon zaváhal. "Chcete jenom připomínku a nikoli opravdovou destrukci?"
Page 38
Thrawnovi zaplály oči. "Zatím ano," řekl ledovým hlasem. "A ať se všichni modlí, abych si to nerozmyslel."
KAPITOLA 12
Když se Leia pomalu probouzela, nejdřív si všimla vůně: vůně kouře, připomínala ohně Ewoků na Endoru, ale byla
trochu štiplavější.
A pak se probudila a uvědomila si, kde je - ležela na hrubé rohoži v rohu noghrijské pekárny.
Posadila se, trochu se jí ulevilo. Vlastně čekala, že se probudí v cele hvězdného destruktoru. Zřejmě podcenila
noghrijské čestné slovo.
U zdi u dveří byla rozprostřená rohož pro Chewbaccu, byla však prázdná. Znovu se ozval strach; ale když se
soustředila na sílu, všechny obavy zmizely. Chewbacca byl někde poblíž a nic nenaznačovalo nebezpečí. Uvolni se,
nařídila si Leia přísně a převlékla se do čisté kombinézy. Ať byli Noghriové jací chtěli, určitě to nebyli divoši. Byli to
čestní lidé, kteří ji Impériu nevydají. Aspoň dokud ji nevyslechnou.
Vyšla před pekárnu a rozhlédla se. Na trávníku přede dveřmi si tři malé noghrijské děti hrály s míčem, jejich šedobílá
kůže se v jasném ranním světle leskla potem. Když ji uviděli, přerušily hru a seřadily se před ní. "Ahoj," řekla a pokusila
se na ně usmát.
Dítě uprostřed pokročilo vpřed a padlo na kolena, podobně jako to dělávali dospělí. "Mal'ary'us," zamňoukalo.
"Miskh'ha'ra isf chrak'-mi'sokh. Mir'es kha."
"Aha," řekla Leia a zoufale zatoužila po společnosti Threepio. Zrovna uvažovala, jestli si může dovolit zavolat ho
komlinkem, když dítě znovu promluvilo: "Zdrhavím thě, Mal'ary'us," řeklo trochu zkomoleným, ale srozumitelným
basicem. "Maitrakh thě čheká v dukhe."
"Děkuji ti," pokynula Leia vážně dítěti. Včera večer stráže u dveří; dnes ráno oficiální pozdravy. "Prosím, doprovoď
mě."
Kousek od dukhy zachytila jakýsi pohyb: Chewbacca a Khabarakh stáli proti sobě a zabývali se jakousi činností, která
jim plně zaměstnávala ruce a zápěstí. Wookie se zarazil a podíval se tázavě na Leiu. Leia mu kývla na pozdrav, ujistila
ho, že je v pořádku, a snažila se z jeho mysli vyčíst, co to s Khabarakhem dělají. Nezdálo se, že by Chewbacca násilím
tahal Noghriům ruce z kapes. Aspoň to.
"Lady Vader," ozval se vážný hlas. Leia se otočila a uviděla, že k ní přichází maitrakh. "Zdravím tě. Spala jsi dobře?"
"Docela dobře," řekla Leia. "Děkuji za pohostinství." Ohlédla se po Threepio, který seděl uprostřed houfu dětí a cosi
vykládal. Leia uvažovala, jestli ho nemá zavolat, aby jí překládal.
Maitrakh špatně pochopila. "Děti mají lekci dějepisu," řekla. "Váš stroj se laskavě nabídl, že jim bude vyprávět konec
příběhu našeho lorda Dartha Vadera."
Vaderovu poslední, sebevražednou vzpouru proti císaři, když Lukův život visel na vlásku. "Ano," zamumlala Leia.
"Vytrval až do konce, ale nakonec se dokázal vymanit ze sítě císařových lží."
Maitrakh chvíli mlčela. Potom se pohnula. "Pojď se mnou, lady Vader."
Vydaly se podél zdi. "Můj třetí syn si začal tvého Wookieho vážit," řekla a ukázala na Chewbaccu a Khabarakha. "Náš
pán velkoadmirál včera večer přišel hledat důkaz, že můj třetí syn ho podvedl, když tvrdil, že se mu porouchala létající
loď. Díky tvému Wookiemu nenašel žádný důkaz."
Leia přikývla. "Ano, Chewie mi to včera říkal. Máme štěstí, že měl tolik předvídavosti a zručnosti."
Obešly skoro čtvrtinu dukhy, než maitrakh znovu promluvila. "Proč jsi sem přišla?"
"Khabarakh mi řekl, že jeho lidé potřebují pomoci," pravila Leia prostě. "Myslela jsem, že bych mohla něco udělat."
"Někteří říkají, že jsi přišla mezi nás vnést rozkol."
"Ty sama jsi to včera říkala," připomněla jí Leia. "Mohu jenom dát své slovo, že nemám v úmyslu vás rozeštvat."
Maitrakh dlouze zasyčela a ostře zacvakala jehlovitými zuby. "Cíl a výsledek nejsou vždycky stejné, lady Vader. Teď
sloužíme jenom jednomu pánovi. Ty bys žádala, abychom sloužili jinému. To je sémě rozkolu a smrti."
Leia stiskla rty. "Takže služba Impériu vás uspokojuje?" zeptala se. "Je život vašich lidí lepší nebo čestnější?"
"Sloužíme Impériu jako jeden kmen," řekla maitrakh. "Kdybys požadovala naše služby ty, vrátily by se všechny dávné
konflikty." Došly k nástěnné mapě a Noghrijka na ni ukázala. "Zde vidíš strašné ztráty na životech, které způsobily
dávné boje," řekla maitrakh a Leia si uvědomila, že mapa je vlastně genealogický strom. "Nechci, aby se ty dny vrátily,"
pokračovala maitrakh. "Ani kvůli dceři lorda Dartha Vadera."
"Rozumím," řekla Leia tiše a zachvěla se, jako by na ni sáhli duchové Yavinu, Hothu, Endoru a stovky dalších. "Viděla
jsem v životě bitev a smrti víc, než jsem považovala za možné. Nechci k nim přidávat další."
"Potom musíš odejít," řekla maitrakh pevně. "Musíš odejít a nevracet se, dokud Impérium žije."
Znovu se začaly procházet. "Není jiná možnost?" zeptala se Leia. "Co kdybych přesvědčila všechny vaše lidi, aby
přestali sloužit Impériu? Pak by mezi vámi žádný nešvár nebyl."
"Císař nám pomohl, když nám nepomohl nikdo jiný," připomněla jí maitrakh.
"To jenom proto, že jsme nevěděli, co potřebujete," řekla Leia, hryzlo ji svědomí, protože to byla poloviční pravda.
Ano, Aliance opravdu neznala zdejší zoufalou situaci; ale Mon Mothma a ostatní velitelé by určitě chtěli pomoci,
kdyby ji znali. Ale jiná otázka byla, jestli by měli prostředky k takové pomoci. "Teď už víme a nabízíme vám svou
pomoc."
"Nabízíte nám pomoc nezištně, nebo proto, abychom vám začali sloužit? Nechceme, abyste se o nás přetahovali jako
hladové stava."
"Císař vás zneužil," řekla Leia chabě. "Stejně jako vás teď zneužívá velkoadmirál. Stojí ta jejich pomoc za syny, které
vám odvádějí na smrt?"
Ušly dalších dvacet kroků, než maitrakh odpověděla. "Naši synové odešli," řekla tiše. "Ale jejich služba nám koupila
Page 39
život. Přiletěla jsi v létající lodi, lady Vader. Viděla jsi, co se stalo s naší zemí."
"Ano," řekla Leia a otřásla se. "Já - nevěděla jsem, jak moc to tu bylo zničeno."
"Život na Honoghru byl vždycky boj," řekla maitrakh. "Museli jsme vložit do země spoustu práce, abychom ji zkrotili.
Ale po té bitvě na nebi…" Otřásla se. "Bylo to jako bitva bohů. Teď už víme, že to byla jenom veliká létající loď vysoko
nad zemí. Ale tehdy jsme nevěděli nic. Blesky létaly po nebi, celou noc a celý den, zuřivě osvětlovaly vzdálené hory.
Ale nebylo slyšet žádný hrom, jako kdyby bohové byli příliš zuřiví, že už ani na sebe nemohli křičet. Vzpomínám si, že
jsem se nejvíc bála toho ticha. Jenom jednou se ozvalo vzdálené dunění. Teprve později jsme se dozvěděli, že jedna
naše vysoká hora přišla o vrchol. Potom blesky pohasly a my jsme se odvážili doufat, že bohové šli válčit jinam.
Jenomže pak přišlo zemětřesení."
Odmlčela se a znovu se otřásla. "Blesky byly hněvem bohů. Zemětřesení bylo jejich válečným kladivem. Celá města
zmizela v otevřených ústech země. Ohňové hory, které byly už dávno klidné, najednou začaly chrlit oheň a dým, až v
celé zemi potemnělo nebe. Lesy a pole vzplály, stejně tak shořela města a vesnice, které přežily zemětřesení. Od těch,
kdo zemřeli, pošla nemoc a ta se šířila. Jako by hněv nebeských bohů sestoupil na pozemské bohy a ti také začali
bojovat.
A potom, když už jsme se konečně odvážili doufat, že všechno pominulo, začal padat podivně páchnoucí déšť."
Leia přikývla, všechny ty události jí byly bolestně jasné. Jedna z válčících lodí havarovala, způsobila ohromné
zemětřesení a uvolnila toxické chemikálie, které vítr a déšť roznesl do všech koutů planety. Pokud ty chemikálie byly
tak zkázonosné, muselo se jednat o nějakou starší loď.
Starší loď… takové byly všechny, se kterými musela povstalecká Aliance od počátku bojovat.
Nový pocit viny jí sevřel hrdlo. To jsme udělali my, pomyslela si zničeně. Naše loď. Naše vina. "Ten déšť zabil
rostliny?"
"Císařští měli jméno pro to, co bylo v tom dešti," řekla maitrakh. "Nevím, co to bylo."
"Takže přišli brzy po katastrofě. Lord Vader a ostatní."
"Ano." Maitrakh rukama opsala kolem sebe kruh. "Sešli jsme se zde, všichni, kdo zůstali naživu a mohli podstoupit
cestu. Tohle místo bylo vždy místem příměří mezi kmeny. Přišli jsme sem, abychom se pokusili najít cestu jak přežít. A
tady nás našel lord Vader."
Chvilku kráčely mlčky. "Někteří mysleli, že je to bůh," řekla maitrakh. "Všichni se ho báli, i jeho veliké stříbrné lodi,
která ho snesla z nebe i s jeho průvodci. Ale i když měli strach, zůstal v nich vztek na bohy za to, co nám udělali, a
skoro dvě desítky válečníků se rozhodly zaútočit."
"A byly prostě zmasakrovány," řekla Leia zasmušile. Při pomyšlení na primitivní lidi bez pořádných zbraní, jak útočí na
císařské vojáky, se jí dělalo zle.
"Nebyli zmasakrováni," odsekla maitrakh s pýchou v hlase. "Jenom tři z nich zahynuli v bitvě. Naopak, zabili hodně
průvodců lorda Vadera, i když průvodci měli světelné zbraně a kovové pancíře. Jenom když lord Vader sám zasáhl, pak
naši válečníci padli. Ale nezničil nás, jak mu radili někteří průvodci, místo toho nám nabídl mír. Mír a požehnání a
pomoc Impéria."
Leia přikývla, další kousek zapadl do mozaiky. Uvažovala, proč císař tolik stál o to, aby se k němu přidala hrstka
primitivních tvorů. Ale ti primitivní tvorové, kteří oplývali přirozeným talentem k boji, byli ve skutečnosti úplně jiní.
"Jakou pomoc přinesl?"
"Všechno, co jsme potřebovali. A později, když déšť začal ničit naše obilí, poslal kovové droidy, aby odstranili jed z
půdy."
Leia se polekala, znovu si uvědomila, jak jsou její dvojčata zranitelná. Ale analyzační přístroje nenašly ani stopu po
toxinech ve vzduchu, když letěli k vesnici, a Chewbacca a Khabarakh otestovali i půdu. Droidi odvedli dobrou práci.
"A v očištěné zemi pořád nic neroste?"
"Jenom tráva kholm," řekla maitrakh. "Je to ubohá rostlinka, nedá se jíst. Ale aspoň že roste a už tolik nepáchne."
Maitrakh se narovnala, zřejmě zaháněla vzpomínky. "Lord Vader nám pomohl i jinak. Poslal své průvodce, aby naučili
naše syny a dcery způsobům a zvykům Impéria. Vydal nové zákony, podle kterých všechny kmeny mohly sdílet Čistou
Zemi."
Stočila své černé oči na Leiu. "Máme mír, lady Vader. Ať stojí co stojí, platíme za něj rádi."
Děti na opačné straně místnosti se začaly zvedat, nejspíš jim hodina skončila. "Vyučování dnes skončilo," řekla
maitrakh. "Děti teď musí splnit svůj podíl na pracích ve vesnici. Později, večer, se budou učit věci, které budou
potřebovat, až budou sloužit Impériu."
Leia zavrtěla hlavou. "To není správné," řekla. "Nikdo by neměl být nucen prodávat své děti jako splátku za život."
Maitrakh dlouze zasyčela. "Je to náš dluh," řekla. "Jak jinak ho máme splatit?"
Leia se zamyslela. Opravdu, jak jinak? Bylo zřejmé, že Impériu taková dohoda vyhovuje; a pokud sami Noghriové
považují svou službu za splátku čestného dluhu za záchranu života… "Nevím," musela přiznat.
Její pozornost upoutal jakýsi pohyb: Khabarakh, sedící na podlaze kus od nich, najednou přepadl na bok, a Chewbacca
mu svíral zápěstí. Vypadalo to jako rvačka, až na to, že z Chewbaccy nebyl cítit vztek. "Co to vlastně dělají?" zeptala se
Leia.
"Tvůj Wookie požádal mého třetího syna, aby ho naučil našim způsobům boje," odpověděla maitrakh, v hlase se jí
opět ozvala pýcha. "Wookijové mají velkou sílu, ale neznají jemnosti boje."
Mlčky je chvíli sledovaly. "Tak teď už znáš cyklus našeho života, lady Vader," řekla maitrakh tiše. "Určitě sis
uvědomila, že stále visí na pavučince. Ani teď nemáme dost čisté země, abychom si vypěstovali dostatek obilí. Dál
musíme kupovat od Impéria."
Page 40
"A splatit budou muset vaši synové službou," přikývla Leia. Trvalý dluh - nejstarší forma otroctví v galaxii.
"Musíme naše syny posílat pryč," dodala maitrakh hořce. "I kdyby to Impérium dovolilo, nemohli by se všichni naši
synové vrátit domů. Neměli bychom pro ně dost jídla."
Leia znovu kývla. Byla to nejčistší a nejdůkladnější past, jakou kdy viděla. Od Vadera a císaře ani nemohla očekávat nic
jiného. "Nikdy se toho dluhu nezbavíte," řekla Leia bez obalu. "Vy to víte, že? Dokud jim budete užiteční, velkoadmirál
si to ohlídá."
"Ano," řekla maitrakh tiše. "Trvalo to dlouho, ale teď tomu věřím. Kdyby tomu uvěřili všichni Noghriové, mohlo by
snad dojít ke změně."
"Jenomže ostatní Noghriové stále věří, že Impérium je jejich přítel?"
"Ne všichni. Ale je jich dost."
"Co kdybych si promluvila se všemi vůdci Noghriů najednou?"
"A co bys jim řekla?" opáčila maitrakh.
Leia si skousla ret. Opravdu, co by jim řekla? Že je Impérium zneužívá? Ale Noghriové to berou jako čestný dluh. Že
Impérium postupuje s očistou planety právě tak rychle, aby je udržovalo pod hranicí soběstačnosti? Jenomže to by
mohla těžko dokázat. Že by jim Nová republika mohla vrátit jejich přirozená práva? Ale proč by jí měli věřit?
"Tak vidíš, lady Vader," pronesla maitrakh do ticha. "Věci se možná jednoho dne změní. Ale do té doby je tvoje
přítomnost zde nebezpečná pro nás i pro tebe. Budu ctít slib ochrany, který ti dal můj třetí syn, a neprozradím tě
našemu lordu velkoadmirálovi. Ale musíš odejít."
Leia se zhluboka nadechla. "Ano," řekla, to slovo se jí málem vzpříčilo v krku. Tolik doufala ve své diplomatické a
jediovské umění.
Jenomže zkouška minula, aniž vůbec začala. "Odejdu," řekla nahlas, "protože nechci tobě ani tvé rodině způsobit
potíže. Ale přijde den, maitrakh, kdy tvoji lidé sami pochopí, co s nimi Impérium dělá. Až se to stane, nezapomeň, že
budu připravena vám pomoci."
Maitrakh se hluboce uklonila. "Možná ten den přijde brzy, lady Vader. Čekám na něj, stejně jako mnozí další."
Leia přikývla a nucené se usmála. Je po všem… "Pak se musíme dohodnout, jak -"
Zmlkla, protože na druhé straně místnosti se rozletěly dveře a dovnitř vběhlo jedno z dětí. "Maitrakh!" skoro ječelo.
"Mira'kh saar khee hrach'mani vher ahk!"
Khabarakh byl v mžiku na nohou; koutkem oka Leia zahlédla, že Threepio ztuhl. "Co se děje?" vyhrkla.
"Létající loď lorda velkoadmirála," řekla maitrakh, a její tvář i hlas byly najednou velmi unavené a velmi cizí.
"A letí sem."
KAPITOLA 13
Leia na okamžik ztuhla leknutím. Ne - to přece není možné. Velkoadmirál tu byl včera večer - určitě by se už nevracel.
Aspoň ne tak brzo.
Ale pak z dálky zaslechla slabý zvuk repulzátorů a ochromení zmizelo. "Musím se odtud dostat," řekla. "Chewie -?"
"Není čas," zvolal Khabarakh a rozběhl se k nim s Chewbaccou v patách. "Raketoplán už je určitě na dohled."
Leia se rychle rozhlédla, v duchu se proklínala za ten okamžik váhání. Žádné okno; žádný zadní východ; žádný úkryt
kromě malého výklenku, který byl na opačné straně dukhy než genealogická mapa.
Žádné východisko. Snad kdyby světelným mečem vyřízla otvor ve stěně -
Najednou kolem dukhy cosi proletělo s příliš známým kvílením.
"Scimitarské útočné bombardéry," vydechla Leia. Když tu létají imperiální bombardéry, nebudou moci vyklouznout
nepozorovaně.
Takže jim zbývala jediná možnost. "Budeme se muset schovat v tom výklenku," řekla Chewbaccovi a v běhu rychle
odhadovala, jestli se dovnitř vejdou. Jestli ta skosená střecha dukhy nebyla jen pro parádu, sotva tam budou mít s
Chewbaccou dost místa -
"Přejete si, abych se k vám připojil, Vaše Výsosti?"
Leia se bleskově zarazila a otočila, tahle nová starost ji polekala. Threepio - úplně na něj zapomněla.
"Nebude tam dost místa," syčela maitrakh. "Tvoje přítomnost nás zradila, lady Vader -"
"Ticho!" vykřikla Leia a znovu se zoufale rozhlédla po dukhe. Ale žádný další úkryt tam nebyl.
Jenom…
Vzhlédla k mísovitému lustru, který visel nad středem místnosti. "Budeme ho muset dát tam," řekla Chewbaccovi a
ukázala mu kam. "Myslíš, že bys -?"
Nemusela otázku dokončovat. Chewbacca už Threepio popadl a nejvyšší rychlostí zamířil k nejbližšímu pilíři, divoce
protestujícího droida si v běhu přehodil přes rameno. Třemi rychlými pohyby se dostal nahoru; a s napůl hysterickým
droidem vybalancovaným na ramenou začal ručkovat po řetězu. "Ticho, Threepio," volala Leia od dvířek do přístěnku.
"Radši ho vypni - možná mají zapojené senzory," dodala.
Jenomže jestli imperiální mají zapnuté senzory, pak dávno prohráli. Chewbacca vhodil droida do talíře, natáhl za ním
ruku a vypnul ho uprostřed proudu protestů. Se zaduněním dopadl na zem zrovna ve chvíli, kdy repulzátory venku
ztichly.
"Honem!" sykla Leia a držela mu dveře otevřené. Chewbacca přelétl dukhu a vnořil se do úzkého otvoru, vyskočil na
lavici, otočil se obličejem dopředu, hlavu skloněnou pod skoseným stropem a kolena roztažená. Leia vklouzla za ním a
posadila se do úzké mezery mezi Wookieho koleny.
Sotva zavřeli dvířka, dvojité dveře dukhy se rozletěly dokořán.
Leia se přitiskla dozadu na stěnu mezi nohama Chewbaccy, donutila se dýchat pomalu a klidně a prošla jediovským
Page 41
cvičením na vylepšení smyslů, které ji naučil Luke.

Dukhou se rozlehl hlas.
"Dobré ráno, maitrakh," řekl klidný, studený hlas. "Vidím, že tvůj třetí syn, Khabarakh, je tu s tebou. To se velmi hodí."
Leia se otřásla. Ten hlas mohl patřit jenom velkoadmirálovi.
Leia se na něj dívala skrz pletivo dveří a po zádech jí přebíhal mráz. Slyšela, jak ho Han popisoval, když ho viděl na
Myrkru - bledě modrá kůže, svítící rudé oči, bílá imperiální uniforma. Také slyšela Fey'lyovy náhodné zmínky o tom, že
ten muž je podvodník nebo v nejlepším případě Moff, který se sám povýšil. Tehdy uvažovala, jestli se Han nemohl
splést.
Teď už věděla, že se nespletl.
"Khabarakhu, jsi rád, že jsem zde?"
"Samozřejmě, lorde," odpověděl Khabarakh. "Proč bych neměl být?"
"Jakým tónem to mluvíš s velkoadmirálem?" ozval se neznámý noghrijský hlas.
"Omluvám se," řekl Khabarakh. "Nemyslel jsem to neuctivě."
Leia se přikrčila. Jistě to tak nemyslel; ale chybu už udělal. I když Leia neznala jemnosti noghrijské řeči, ta slova zazněla
příliš rychle a příliš obranně. A velkoadmirál, který znal tuhle řeč daleko lépe než ona…
"Tak jak jsi to myslel?" zeptal se velkoadmirál a otočil se přímo ke Khabarakhovi a maitrakh.
"Já -" Khabarakh tápal. Velkoadmirál mlčky čekal. "Promiňte, můj lorde," vyrazil nakonec Khabarakh. "Taková
návštěva v naší prosté vesnici mi prostě vyrazila dech."
"Tvá omluva je nabíledni," řekl velkoadmirál. "Možná se jí dá i věřit… až na to, že včera večer ti moje návštěva dech
nevyrazila. Nebo je to tím, že jsi nečekal, že se se mnou tak brzy setkáš?"
"Můj lorde -"
"Jaký mají Noghriové trest pro toho, kdo lže lordovi všech kmenů?" přerušil ho velkoadmirál a jeho chladný hlas náhle
zdrsněl. "Je to smrt, nebo to smrt v dávných dobách bývala? Nebo Noghriové už nepřikládají cenu tak zastaralým
pojmům jako je čest?"
"Můj lord nemá právo vznášet takové obvinění proti synovi z kmene Kihm'bar," ozvala se maitrakh napjatě.
Velkoadmirál k ní stočil pohled. "Bude vhodnější, když si své rady necháš pro sebe, maitrakh. Tenhle váš syn mi lhal, a
já takové věci neberu na lehkou váhu." Žhnoucí pohled se stočil zpátky. "Pověz mi, Khabarakhu, o tvém věznění na
Kašyyyku."
Leia pevně sevřela světelný meč. Během krátkého věznění na Kašyyyku přesvědčila Khabarakha, aby ji vzal na
Honoghr. Jestli Khabarakh všechno prozradí -
"Nebyl jsem zajat," řekl Khabarakh pevně. "Z Kašyyyku jsem utekl, jak jsem už vypověděl."
Velkoadmirál na něj chvíli mlčky hleděl. "A já tvrdím, že lžeš, Khabarakhu z kmene Kihm'bar," řekl tiše. "Ale na tom
nesejde. Ať chceš nebo nechceš, dozvím se pravdu o tom, co jsi ten měsíc dělal… a jakou cenu jsi zaplatil za svou
svobodu. Rukhu?"
"Lorde," ozval se třetí noghrijský hlas.
"Khabarakh z kmene Kihm'bar je vězněm Impéria. Odveď ho na palubu vojenského raketoplánu a odvezte ho na
Chimaeru k výslechu."
Ozvalo se ostré zasyčení. "Můj lorde, to je násilí -"
"Ty budeš zticha, maitrakh," řekl velkoadmirál mrazivě. "Jinak se ocitneš ve vězení s ním."
"Nebudu zticha," zavrčela maitrakh. "Noghri obviněný ze zrady představeného musí být podle starodávných pravidel
vydán kmenovým monarchům, aby se zjistila pravda a vynesl rozsudek. To je zákon."
"Nejsem vázán noghrijskými zákony," řekl velkoadmirál chladně. "Khabarakh je zrádcem Impéria. Bude souzen a
potrestán podle imperiálních pravidel. Chceš, abych ti připomněl, co to znamená vzpírat se Impériu?"
Leia zaslechla slabý vzdech. "Ne, můj lorde," řekla maitrakh malomyslně.
Velkoadmirál si ji prohlížel. "Přesto ti to rád připomenu."
Dotkl se komlinku -
A celá dukha se najednou rozsvítila oslepujícím zeleným světlem.
Leia si po celou jednu děsivou vteřinu myslela, že dukha dostala přímý zásah turbolaserem. Později si neurčitě
vzpomínala na několik dalších turbolaserových výbuchů, kterými hvězdný destruktor na orbitu pálil do hor kolem
vesnice. Když se její dunící hlava konečně trochu pročistila, bylo kolem ticho.
Opatrně otevřela oči, mrkala bolestí. Velkoadmirál stál pořád na svém místě, uprostřed dukhy… "Já jsem zákon
Honoghru, maitrakh," řekl klidným a ledovým tónem. "Je to jasné?"
Hlas, který se pak ozval, nebyl skoro k poznání. Pokud účelem představení, které velkoadmirál uspořádal, bylo
vystrašit maitrakh k smrti, nepochybně se to podařilo. "Ano, můj lorde."
"Dobrá." Velkoadmirál nechal třeskuté ticho ještě chvíli viset ve vzduchu. "Když jde ovšem o věrné sluhy Impéria,
jsem připraven činit kompromisy. Khabarakh bude vyslechnut na palubě Chimaery; ale předtím dovolím, aby se
provedlo šetření podle dávných zákonů. Rukhu, převezeš Khabarakha do Nystao a předvedeš ho kmenovým
monarchům. Možná, že tři dny veřejného ostouzení Noghriům připomenou, že jsme stále ve válce."
Velkoadmirál došel ke dveřím, zmizel Leie z očí, a pak se ozval zvuk otevíraných dveří. Kroky se zastavily; a po chvíli se
k nim přidaly tišší kroky maitrakh. Oba odešli a Leia s Chewbaccou osaměli.
Byli sami. Na nepřátelském území. Bez lodě. Jejich jediného spojence čekal výslech u imperiálních. "Myslím, Chewie,"
řekla Leia tiše, "že nás čekají potíže."
KAPITOLA 14
Page 42
Luke jemně poklepával prsty po okraji ovládací desky a hleděl ven na zelenohnědou zemi, která se objevila před
Xplánem. Cítil přítomnost jiného Jediho - cítil ji vlastně hned poté, co se vyloupl z hyperprostoru -, ale dosud
nedokázal navázat bližší kontakt. Mistře C'baothe? zkoušel znovu mlčky volat. Tady Luke Skywalker. Slyšíte mě?
Žádná odpověď. Buď si Luke nepočínal správně, nebo C'baoth odpovědět nemohl… nebo to byl test Lukových
schopností.
"Artoo, zaměř senzory na hlavní kontinent," řekl Luke. Přistávací plocha Jomarku ležela na jedné malé pevnině - ne
větší, než rozsáhlejší ostrov -, ale v širém oceánu byly roztroušeny tisíce mnohem menších ostrůvků. "Skanuj
technologii a zjisti nejzalidněnější centra."
Artoo pro sebe tiše pípal, když zpracovával hlášení senzorů. Potom několikrát pískl a na displeji se objevil vzorec teček.
"Díky," řekl Luke a prohlížel si mapku. Většina obyvatel se soustředila na pobřeží. Ale několik menších center se
objevilo také ve vnitrozemí. A bylo tu pár vesnic na jižním pobřeží téměř dokonale kruhového jezera.
Luke se zamračil a nechal si jezero zvýraznit. Všiml si pak, že to není obyčejné jezero, ale že se vytvořilo uvnitř
zhroucené kuželovité hory, v jehož středu vytvořil menší kužel rozlehlý ostrov. Soudě podle hornatého terénu v okolí
bylo jezero pravděpodobně vulkanického původu.
Divoká hornatá krajina, kde by mistr Jedi mohl dlouho nerušené žít.
Tady mohli začít. "V pořádku, Artoo, tady přistaneme," řekl droidovi a udělal do mapy značku. "Jdeme na sestup; ty
sleduj senzory a dej mi vědět, když zahlédneš něco zajímavého."
Artoo pípl trochu nervózní otázku. "Ano, nebo cokoli podezřelého," souhlasil Luke.
Pronikli atmosférou, přepojili repulzátory na poloviční výkon a prolétli těsně kolem vrcholů nejvyšších hor. Blížili se k
jezeru z jihozápadu, když tu Artoo zahlédl hrad tyčící se na ostrově.
"Nikdy jsem nic podobného neviděl," prohodil Luke. "Zaznamenal jsi nějaké známky života?"
Artoo chvíli bzučel: nic průkazného. "Tak to zkusíme," rozhodl se Luke a zadal přistávací cyklus. "Jestli jsme se spletli,
budeme to aspoň odtud mít všude z kopce."
Luke přelétl s lodí plot kolem dvora a posadil stroj několik metrů před jedinou bránu. Zrovna vypínal systémy, když ho
varovné pípnutí Artoo přimělo vzhlédnout.
Před bránou stál muž a hleděl na ně. Byl starý, měl šedobílé vlasy a dlouhý vous, které mu ve větru povívaly. Ale jeho
oči byly ostražité, držel se zpříma a hrdě, poryvy větru s ním nijak nelomcovaly a napůl otevřený hnědý plášť
odhaloval svalnatou hruď.
Luke se vztyčil a lehce se přehoupl přes bok kokpitu na zem.
Stařec se pohnul. Luke se zhluboka nadechl a zamířil k němu. "Mistře C'baothe," řekl a lehce se uklonil. "Jsem Luke
Skywalker."
Muž se pousmál. "Ano, já vím. Vítej na Jomarku. Čekal jsem tě už před časem," řekl vyčítavě.
"Ano, pane," řekl Luke. "To je mi líto. Okolnosti se mi v poslední době vymkly z rukou."
"Proč?" opáčil C'baoth.
Luka ta otázka překvapila. "Nerozumím."
Oči toho muže se přivřely. "Cože, ty nerozumíš? Jsi nebo nejsi Jedi?"
"No, ano -"
"Potom bys měl mít všechno pevně v rukou," řekl C'baoth příkře. "Měl bys ovládat sebe; ovládat lidi a události kolem
sebe. Vždy."
"Ano, mistře," řekl Luke překvapeně a snažil se zakrýt zmatek. Jediný mistr Jedi, kterého dosud poznal, byl Yoda… ale
Yoda takhle nikdy nemluvil.
Zdálo se, že C'baoth si ho prohlíží. Potom najednou přísnost z jeho hlasu zmizela. "Ale už jsi tady," řekl a vrásky v
obličeji se mu poskládaly do úsměvu. "To je důležité. Nedokázali tě zastavit."
"Ne," řekl Luke. "Ale snažili se. Musel jsem projít čtyřmi imperiálními útoky od chvíle, kdy jsem se vydal na cestu."
C'baoth k němu ostře vzhlédl. "Byly namířené přímo proti tobě?"
"Jenom jeden," řekl Luke. "K těm ostatním jsem se prostě nachomýtl, ocitl jsem se v nesprávnou dobu na nesprávném
místě. Nebo možná ve správnou dobu na správném místě," opravil se.
C'baoth se zahleděl do dálky k okraji útesů a na okrouhlé jezero hluboko dole. "V nesprávnou dobu na nesprávném
místě," zamumlal. "Epitaf tolika Jedi." Podíval se znovu na Luka. "Impérium je zničilo."
"Ano, já vím," řekl Luke. "Císař a Darth Vader je lovili jako zvěř."
"A pomáhal jim jeden nebo dva Temní Jedi," řekl C'baoth pochmurně a zahleděl se do sebe. "Temný Jedi jako Vader. S
posledním z nich jsem bojoval na -" Přerušil se a pomalu zavrtěl hlavou. "Už je to dávno."
Luke stísněně přikývl, měl pocit, jako by stál na pohyblivém písku. Všechny ty divné náměty a změny nálad se daly
těžko sledovat. Byl to důsledek C'baothova osamění? Nebo to byla další zkouška, tentokrát Lukovy trpělivosti?
"Dávno," souhlasil Luke. "Ale řád Jedi může znovu ožít. Máme šanci ho znovu vybudovat."
C'baoth znovu soustředil pozornost na něj. "Tvoje sestra," řekl. "Ano. Brzy dá život dvěma Jedi."
"Možným Jedi," řekl Luke, trochu překvapený, že C'baoth slyšel o tom, že je Leia těhotná. Publicisté Nové republiky tu
novinku velmi rozšířili, ale měl za to, že Jomark je příliš vzdálený hlavnímu proudu, než aby se na něj zprávy donesly.
"Vlastně jsem sem přišel kvůli těm dvojčatům."
"Ne," opravil ho C'baoth. "Přišel jsi, protože jsem tě zavolal."
"Nu… ano. Ale -"
"Žádné ale, Jedi Skywalkere," přerušil ho C'baoth ostře. "Být Jedi znamená sloužit síle. Zavolal jsem tě prostřednictvím
síly; a když síla zavolá, musíš poslechnout."
"Rozumím," přikývl Luke znovu. Přeháněl snad C'baoth? Nebo to byla oblast, kterou Luke při výcviku přeskočil?
Page 43
"Když říkáte, že síla zavolá, mistře C'baothe, myslíte tím -?"

"Jsou dva důvody, proč jsem tě zavolal," přerušil ho C'baoth znovu. "Za prvé, dokončit tvůj výcvik. A za druhé…
potřebuji tvou pomoc."
Luke zamrkal. "Pomoc?"
C'baoth se prchavě usmál, jeho oči náhle vypadaly velmi unaveně. "Blížím se ke konci života, Jedi Skywalkere. A ty se
budeš ode mne učit. Otevřeš mi svou mysl; vstřebáš do sebe mou moudrost, zkušenosti a moc. Potom budeš
pokračovat v mém životě a práci."
"Chápu," přikývl Luke a uvažoval, o jaké práci přesně mluví. "Jenomže vy také pochopte, že mě čekají moje vlastní
úkoly -"
"A jsi připraven k činu?" řekl C'baoth a povytáhl obočí. "Plně připraven? Nebo jsi sem přišel a nic po mně nežádáš?"
"No, vlastně ano," musel přiznat Luke. "Přišel jsem jménem Nové republiky, požádat vás o pomoc v boji proti Impériu."
"Co tím chcete získat?"
Luke se zamračil. Měl za to, že důvody jsou nasnadě. "Chceme zabránit tyranii Impéria. Nastolit svobodu a
spravedlnost pro všechny bytosti v galaxii."
"Spravedlnost." C'baoth zkřivil rty. "Nehledej spravedlnost pro nižší bytosti, Jedi Skywalkere." Udeřil se do hrudi. "My
jsme spravedlnost galaxie. My dva a noví dědicové řádu Jedi, ze kterých ukováme své následovníky. Malicherné bitvy
nechej jiným a připrav se na budoucnost."
"Já…" Luke zakolísal, nevěděl, jak odpovědět.
"Co potřebují ta nenarozená dvojčata tvé sestry?" pokračoval C'baoth.
"Potřebují - nu, jednoho dne budou potřebovat učitele," řekl Luke neochotně. Nebyl si vůbec jist, jestli by chtěl, aby
jeho neteř se synovcem učil zrovna takový člověk. C'baoth mu připadal příliš vznětlivý, skoro na pokraji
nevyrovnanosti. "Až budou děti dost staré, budu je učit, jako učím Leiu. Jenomže to, že jsem Jedi, ještě neznamená, že
jsem dobrý učitel." Zaváhal. "Myslel jsem si, že byste mě snad mohl naučit správným metodám jediovského výcviku -"
"Ztráta času," řekl C'baoth bez obalu. "Přiveď je sem. Budu je učit sám."
"Ano, mistře," řekl Luke a pečlivě vybíral slova. "Vážím si té nabídky. Ale jak říkáte, máte spoustu práce. Opravdu
potřebuji jenom naznačit -"
"A co ty, Jedi Skywalkere?" přerušil ho C'baoth znovu. "Ty sám nepotřebuješ další výcvik? Třeba v soudních
záležitostech?"
Luke zaskřípal zuby. Při tom rozhovoru se cítil daleko víc průhlednější, než se mu líbilo. "Ano, mohl bych potřebovat
několik pokynů v tomto oboru," připustil. "Někdy si myslím, že mistr Jedi, který mě učil, očekával, že si poradím sám."
"Je to pouze záležitost naslouchání síle," řekl C'baoth bryskně. Na chvilku se zdálo, že se mu rozostřil zrak; potom se
oči znovu stočily na Luka. "Ale pojď. Pojedeme do vesnice, provedu tě."
Luke povytáhl obočí. "Hned teď?"
"Proč ne?" pokrčil C'baoth rameny. "Přivolal jsem řidiče; čeká na nás na cestě." Pohled mu sklouzl na něco za
Lukovými zády. "Ne - ty zůstaň zde," vyštěkl.
Luke se otočil. Ze zdířky v Xplánu se zvedl Artoo a už mířil po plášti dolů. "To je jenom můj droid," řekl C'baothovi.
"Zůstane tam, kde je," štěkl C'baoth. "Droidi jsou hnusní - ta stvoření myslí, ale nejsou součástí síly."
Luke se zamračil. Droidi skutečně měli tuhle zvláštnost, ale to ještě nebyl důvod označovat je za hnusné. Jenomže na
takové hádky nebyl čas ani místo. "Pomůžu mu zpátky k jeho zásuvce," uklidnil C'baotha a spěchal k lodi. "Promiň,
Artoo, ale mistr C'baoth nechce, abys šel s námi. Zůstaň tady - takhle si aspoň budeš moct povídat s palubním
počítačem."
Droid žalobně a trochu nervózně zacvrlikal. "Ne, myslím, že žádné nebezpečí nehrozí," ujistil ho Luke. "Jestli se bojíš,
můžeš na mě dávat pozor přes senzory Xplánu." Ztišil hlas. "A když už budeš u toho, chci, abys začal kompletní
senzorické skanování okolí. Zjisti, jestli tu není nějaká zdeformovaná vegetace, jako ten pokroucený strom, co rostl nad
jeskyní Temné strany na Dagobahu. Dohodnuto? Uvidíme se později," řekl Luke a seskočil na zem. "Jsem připraven,"
řekl C'baothovi.
C'baoth kývl. "Tudy," řekl a pustil se po stezce vedoucí dolů.
Luke si pospíšil za ním. Věděl, že trochu tápe: i kdyby to místo, které hledal, bylo v dosahu senzorů Artoo, nebylo
zaručeno, že droid dokáže rozeznat zdravé cizí rostliny od nemocných. Ale stálo to za pokus. Měl dávné podezření, že
se Yodovi podařilo skrývat se před císařem a Vaderem jenom díky tomu, že jeskyně temné strany poblíž Yodova domu
nějak překrývala Yodův vliv na sílu. Když C'baoth dosud zůstal nepovšimnut, muselo být na Jomarku podobné
ohnisko temné strany síly.
Ledaže by císař o něm všechno věděl a úmyslně ho nechal na pokoji. Což by naopak znamenalo… co?
To Luke netušil. Ale měl by to raději zjistit.
* * *
Usadili se do vozu s koly, který táhl spídr. Zdálo se, že je skoro celý vyrobený ze dřeva. Vyrazili dolů.
"Jak dlouho tady jste?" zeptal se Luke.
C'baoth zavrtěl hlavou. "Nevím," řekl. "Čas mě nikdy zvlášť nezajímal. Žil jsem, přemýšlel, meditoval. To bylo vše."
"Pamatujete si, kdy jste sem přišel?" vyzvídal Luke. "Myslím, že to bylo po velké kosmické výpravě."
C'baoth k němu pomalu otočil tvář, oči ledové. "Tvé myšlenky tě zrazují, Jedi Skywalkere," řekl chladně. "Chceš
ujištění, že jsem nebyl sluhou císaře."
Luke se donutil ten pohled vydržet. "Mistr, který mě cvičil, mi říkal, že jsem poslední Jedi," řekl. "Nepočítal Vadera a
císaře."
"A ty se bojíš, že jsem Temný Jedi jako oni?"
Page 44
"A jsi?"
C'baoth se usmál; k Lukovu překvapení se rozhihňal. Byl to divný zvuk, vycházející z toho napjatého obličeje. "Císař
mě nezničil, Jedi Skywalkere, z toho prostého důvodu, že po většinu jeho vlády jsem byl mimo jeho dosah. A když jsem
se vrátil…"
Prudce zavrtěl hlavou. "Je tady ještě někdo. Kromě tvé sestry. Není Jedi; ještě ne. Ale ucítil jsem čeření v síle. Vzdula
se a opadla."
"Ano, vím, o kom mluvíš," řekl Luke. "Potkal jsem ji."
C'baoth se k němu otočil, oči se mu leskly. "Ty jsi ji potkal?"
"No, aspoň si to myslím," opravil se Luke. "Předpokládám, že je možné, že existuje ještě někdo, kdo -"
"Jak se jmenuje?"
Luke se zamračil, bez úspěchu se pokoušel pátrat v mysli C'baotha. Bylo v ní něco, co se mu vůbec nelíbilo. "Říká si
Mara Jade."
C'baoth se opřel v sedadle a znovu měl ten nepřítomný pohled. "Mara Jade," opakoval tiše.
"Povězte mi víc o tom kosmickém projektu," řekl Luke, odhodlaný neuhnout od tématu. "Odstartovali jste z Yaga
Minor, pamatujete, a vydali jste se hledat další život mimo galaxii. Co se stalo s lodí a ostatními mistry Jedi, kteří byli s
vámi?"
"Zemřeli, samozřejmě," řekl C'baoth nepřítomně. "Všichni. Přežil jsem jenom já." Najednou se podíval na Luka.
"Změnilo mě to."
"Rozumím," řekl Luke potichu. Takže proto C'baoth vypadal tak divně. Něco se mu při tom letu stalo… "Povězte mi o
tom."
C'baoth dlouho mlčel. "Ne," řekl nakonec a zavrtěl hlavou. "Možná později." Pokývl hlavou vpřed. "Jsme zde."
Luke uviděl půl tuctu domků, ve kterých se kombinovaly přirazené stavební prvky s určitými prvky moderní
technologie. V okolí viděl asi dvacet lidí, většinou se zarazili, když uviděli spídr a vůz. Řidič zastavil uprostřed vesnice
před křeslem podobným trůnu z leštěného dřeva, chráněném klenutou stříškou.
"Nechal jsem to přinést z Vysokého zámku," vysvětlil C'baoth a ukázal na křeslo. "Myslím, že pro bytosti, které to
vyřezaly, to byl symbol autority. Teď je to místo, odkud obvykle vydávám rozsudky." C'baoth vystoupil z vozu. "Ale
dnes nebudeme tak formální. Pojď."
Luke zapátral v myslích lidí, stojících kolem. Vycítil očekávání, trochu překvapení, určitě úctu. Žádný strach, ale ani ne
náklonnost. "Jak dlouho mezi ně chodíte?" zeptal se C'baotha.
"Necelý rok," řekl C'baoth a vydal se kolem lidí dál do vesnice. "Přijímali mou moudrost pomalu, ale nakonec jsem je
přesvědčil."
"Jak přesvědčil?"
"Naznačil jsem jim, že je v jejich zájmu, aby mě poslouchali." C'baoth ukázal na jeden domek. "Zapátrej ve svých
smyslech, Jedi Skywalkere. Pověz mi něco o tom domu a jeho obyvatelích."
Luke okamžitě vycítil, jak z domku tryská vztek a nepřátelství. Dokonce záblesk vražedného úmyslu - "Ehm," odkašlal
si. "Myslíte, že bychom měli?"
"Samozřejmě," řekl C'baoth. "Jdeme." Přistoupil k domku a strčil do dveří.
V pokoji stáli dva muži, jeden napřahoval proti druhému velký nůž, oba však ztuhli a zahleděli se na rušitele. "Odlož ten
nůž, Tarme," řekl C'baoth přísně. "Svane, ty také odložíš svou zbraň."
Muž pomalu odložil nůž na zem. Druhý se podíval na C'baotha, pak znovu na neozbrojeného protivníka - "Řekl jsem
odlož ji!" vyštěkl C'baoth.
Muž se přikrčil, spěšně vytáhl z kapsy malý vrhač broků a hodil ho vedle nože. "A teď vysvětlete, o co jde," řekl
C'baoth klidně, ale přísně.
Oba muži najednou začali chrlit svůj příběh, hlasitě a zmateně, jednalo se o jakýsi pokažený obchod. C'baoth mlčky
poslouchal, patrně mu nedělalo potíže vyznat se v té smršti faktů, domněnek a obvinění. Luke čekal vedle něj a
uvažoval, jak by takovou spletitou věc vyřešil. Pokud tomu rozuměl, oba muži měli stejně pádné argumenty.
Nakonec muži ztichli. "Dobrá," řekl C'baoth. "Rozsudek C'baotha zní, že Svan zaplatí Tarmovi plnou cenu, na které se
dohodli. Rozsudek bude proveden okamžitě."
Luke se překvapeně podíval na C'baotha. "To je všechno? Myslel jsem, že by byl na místě určitý kompromis."
"Nebude se dělat žádný kompromis," řekl C'baoth pevně. "Vina je na Svanovi a bude tedy platit."
"Ano, ale -"
Luke postřehl nekalost půl vteřiny předtím, než se Svan shýbl pro vrhač broků. Luke jediným pohybem vytasil
světelný meč a zažehl ho. Ale C'baoth byl rychlejší. Zvedl ruku a z konečků prstů vyletěly syčící, klikaté, příliš dobře
známé modré blesky.
Svan dostal plný zásah do hlavy a hrudi, padl s bolestným výkřikem. Na zemi se znovu rozkřičel, protože C'baoth na něj
poslal druhý výboj. Vrhač broků mu vyletěl z ruky, lemovaný září výboje.
C'baoth spustil ruku a v pokoji bylo dlouho slyšet jenom tiché skučení muže na zemi. Luke se na něj v hrůze díval, z
pachu ozónu se mu dělalo zle. "C'baothe -!"
"Budeš mě oslovovat mistře," přerušil ho C'baoth klidně.
Luke se zhluboka nadechl. "Mohl jste ho zastavit jiným způsobem!"
"Žádný z nich by si nepamatoval tak dlouho jako tento." C'baoth se zahleděl Lukovi do očí. "Pamatuj si to, Jedi
Skywalkere."
* * *
Na nebi zářily hvězdy, když Luke otevřel dolní bránu Vysokého zámku a vyšel ze dvora. Artoo si ho zřejmě všiml; když
Page 45
Luke za sebou zavíral bránu, droid zapnul přistávací světla Xplánu a osvětlil tak cestu. "Ahoj, Artoo," řekl Luke. "Jak
jsi pořídil s tím senzorickým skanováním?"
Artoo broukl, neznělo to nijak nadšeně, a pak tázavě zacvrlikal. "To nevím," řekl Luke. "Zůstaneme tu asi ještě několik
dní." Vzdychl. "Je to zvláštní, Artoo. Čekal jsem, že tu najdu někoho, jako byl mistr Yoda… Jenomže ten se nikdy
nezachoval tak krutě jako C'baoth. C'baoth dneska někomu ublížil. A vnutil se jako soudce do hádky, i když ho nikdo
nevolal, a -" Bezmocně mávl rukou. "Takhle by se Ben ani Yoda určitě nezachovali. Ale je to přece Jedi, jako byli oni."
Artoo elektronicky broukl a na obrazovce se objevil dlouhý seznam argumentů, které droid Lukovi předkládal. Bylo
zřejmé, že Artoo o C'baothovi dlouho přemýšlel.
"Jsi hodný, Artoo. Ale nemyslím, že je Temný Jedi. Dělá chyby a je náladový, ale není kolem něj ta aura zla, kterou jsem
cítil u Vadera a císaře." Zaváhal. Neříkalo se mu to lehce. "Myslím, že mistr C'baoth je nejspíš šílený. Nevím jistě, jak se
něco takového může stát, ale něco mě napadlo."
Sepnul prsty na zátylku a protáhl se, ulevil si trochu od zvláštní tíhy, která ho svírala. Unaveně uvažoval, jestli ve
zdejším ovzduší není nějaká látka, kterou biosenzory Xplánu nezachytily. "Tys o tom nemohl vědět, ale když Ben
zahynul - na Hvězdě smrti -, občas jsem v duchu slýchal jeho hlas. A v době, kdy byla Aliance vyhnána z Hothu, jsem
ho také viděl. Navíc po bitvě u Endoru jsem viděl nejen Bena, ale také Yodu a svého otce. Domnívám se, že když Jedi
umírá, nějak se - ach, já nevím, ale nějak se přimkne k jinému Jedimu, který je nablízku."
Zdálo se, že Artoo o tom přemýšlí, a pak poukázal na trhliny takové úvahy. "Neřekl jsem, že je to nejlepší teorie v
galaxii," zavrčel Luke, únavou prosakovalo podráždění. "Ale pokud se nemýlím, pak je možné, že těch pět Jedi, co se
účastnilo letu mimo galaxii, se přimklo k mistru C'baothovi. Mně osobně nevadí, když mám Bena nablízku - uvítal bych,
kdyby se mnou hovořil častěji. Avšak mistr C'baoth je mnohem mocnější než já. Možná že u něj je to jiné."
Artoo zakňoural a na obrazovce se objevil trochu ustrašený návrh. "Nemohu ho jen tak opustit, Artoo," zavrtěl Luke
unaveně hlavou. "Nemůžu, když pořád zbývá možnost, že mu mohu pomoct."
Stáhl koutky úst, protože v těch slovech zaslechl ozvěnu minulosti. Darth Vader také potřeboval pomoc a Luke se
pokusil ho vyvést z temné strany. A málem při tom pokusu zahynul.
Luku?
Luke namáhavě soustředil myšlenky zase na přítomnost. "Musím jít," řekl. "Mistr C'baoth mě volá. A uklidni se, Artoo.
Budu v pořádku. Jsem přece Jedi, ne? Jenom dávej dobrý pozor, co se v okolí děje."
KAPITOLA 15
"Tangrene byl náš vrcholný úspěch," řekl senátor Bel Iblis, dopil sklenku a pozvedl ji vysoko nad hlavu. Barman mlčky
přikývl a pospíšil si u pípy. "Ostřelovali jsme imperiální po tři roky," pokračoval Bel Iblis. "Útočili jsme na malé
základny a vojenské základny a vůbec jsme je znepokojovali, jak to šlo. Ale do Tangrenu nám moc pozornosti
nevěnovali."
"Co se stalo u Tangrenu?" zeptal se Han.
"Rozstříleli jsme jim počítačové centrum na prášek," řekl Bel Iblis se zřejmým uspokojením. "A pak jsme odplachtili před
nosem třem hvězdným destruktorům, které to tam měly hlídat. Tehdy si nejspíš uvědomili, že nás budou muset brát
vážně."
"To bych řekl," souhlasil Han a vrtěl obdivně hlavou. Už jenom se dostat na dohled některého imperiálního
výpočetního střediska rozvědky byl kumšt, a což teprve je vyhodit do vzduchu a uniknout. "Co vás to stálo?"
"Strašně moc, museli jsme vytáhnout se všemi pěti loděmi," řekl Bel Iblis. "Samozřejmě byla všude spousta škod, a
jedna válečná loď byla vyřazená z provozu skoro sedm měsíců. Ale stálo to za to."
"Myslel jsem, že jste říkal, že jste měli šest bitevních křižníků," ozval se Lando.
"Teď jich máme šest," přikývl Bel Iblis. "Tehdy jsme jich měli jenom pět."
"Aha," řekl Lando a znovu ztichl.
"A od té doby jste začali základnu stěhovat?" zeptal se Han.
Bel Iblis hleděl na Landa ještě chvilku, než se znovu otočil k Hanovi. "Tehdy jsme museli naší mobilitě věnovat
nejvyšší pozornost, ano," řekl. "I když ani před tím jsme neseděli pořád na jednom místě. Seno, tohle je naše třinácté
stanoviště v sedmi letech?"
"Čtrnácté," řekla Sena. "Pokud počítáte základny na Womirku a asteroidu Mattri."
Barman dorazil s další rundou. Bel Iblis těm drinkům říkal lomcováky: byla to směs korelliánské brandy a nějaké
neznámé, ale velmi kyselé ovocné šťávy. Takové pití by Han ve vojenském táboře nečekal, ale nebylo to špatné.
Senátor vzal z tácu dvě sklenky a podal je Hanovi a Seně; vzal další dvě -
"Já ještě mám, díky," řekl Lando dřív, než mu Bel Iblis mohl nabídnout.
Han se na přítele zamračil. Lando seděl v křesle ztuhle, obličej bez výrazu, sklenku stále zpola plnou. První sklenku,
uvědomil si Han najednou - Lando si za celou tu hodinu a půl, co tu s Bel Iblisem seděli, ani jednou nedolil.
"Asi za měsíc po Tangrenu," pokračoval Bel Iblis, "jsme se poprvé setkali s Borskem Fey'lyou."
Han se k němu zase otočil, hryzlo ho svědomí. Tak se zabral do vyprávění Bel Iblise, že úplně zapomněl, proč se s
Landem vydali na tuhle výpravu. Možná proto se Lando dívá tak nevraživě. "Jo - Fey'lya," řekl. "Co s ním máte?"
"Pozoruhodně méně, než by chtěl, ujišťuji vás," řekl Bel Iblis. "Fey'lya nám v nejhorších válečných letech prokázal
nějaké laskavosti a patrně si myslí, že bychom mu měli být více vděční."
"Jaké laskavosti?" zeptal se Lando.
"Malé," pověděl mu Bel Iblis. "Na začátku nám pomohl založit zásobovací spojení přes New Cov, a jednou, když
imperiální začali čenichat kolem toho systému v nevhodnou chvíli, přivolal několik hvězdných křižníků. S několika
dalšími Bothany nám také přesunuli nějaké fondy, což nám umožnilo koupit si vybavení dřív, než by to jinak bylo
Page 46
možné. A podobné věci."

"A jak jste vděční?" nedal se Lando odbýt.
Bel Iblis se pousmál. "Jinými slovy, co přesně ode mě Fey'lya chce?"
Lando úsměv neoplatil. "To by pro začátek stačilo," souhlasil.
"Lando," zavrčel Han.
"Ale to je v pořádku," řekl Bel Iblis, ale jeho úsměv se ztratil. "Než však odpovím, byl bych rád, kdybyste mi něco řekli
o hierarchii v Nové republice. Jakou má Mon Mothma pozici v nové vládě, jaký k ní má Fey'lya vztah -"
Han pokrčil rameny. "To je ve zveřejněných záznamech."
"Tam je jenom oficiální verze," řekl Bel Iblis. "Ptám se, jak je to doopravdy."
Han pohlédl na Landa. "Nerozumím," řekl.
Bel Iblis upil svého lomcováku. "Takže budu přímočařejší," řekl a prohlížel si tekutinu ve sklenici. "Po čem vlastně Mon
Mothma doopravdy jde?"
Han pocítil záchvěv vzteku. "Tohle vám řekl Breil'lya?" vyjel. "Že Mon Mothma po něčem jde?"
Bel Iblis se zadíval přes okraj sklenice na Hana. "To s Bothany nemá nic společného," řekl klidně. "Týká se to Mon
Mothmy."
Han se na něj zadíval a snažil se potlačit zmatek a sebrat myšlenky. Na Mon Mothmě se mu nelíbily určité věci - vlastně
spousta věcí. Počínaje vytěžováním Leiy diplomatickou prací, místo aby jí dovolila soustředit se na jediovský výcvik.
A spousta dalších věcí ho rozčilovala. Ale když se to tak vezme… "Pokud vím," řekl klidně Bel Iblisovi, "jediná věc, o
kterou se pokouší, je sestavení nové vlády."
"S ní v čele?"
"Neměla by být?"
"Fey'lya má pocit, že Mon Mothma soustředí ve svých rukou příliš mnoho moci," řekl Bel Iblis. "Předpokládám, že
byste s takovým uspořádáním věcí nesouhlasili?"
Han zaváhal. "Nevím," připustil. "Je ale pravda, že celý ten cirkus už neřídí sama, jako za války."
"Ale válka pokračuje," připomněl mu Bel Iblis.
"Jo. Ale…"
"Co si myslí Fey'lya, že by se s ním mělo udělat?" ozval se Lando.
Bel Iblis zkřivl ret. "Ach, Fey'lya má určité osobní a nanejvýš všední představy o tom, jak by se měla moc přerozdělit.
Ale to jsou prostě Bothanové. Podejte jim prst a chňapnou celou ruku."
"Zvlášť když můžou tvrdit, že jsou cennými spojenci vítězné strany," řekl Lando. "Podobně jako další, které bych mohl
jmenovat."
Sena se zavrtěla; ale než něco stačila říct, Bel Iblis ji zarazil pohybem ruky. "Ptáte se, proč jsem se nepřipojil k Alianci,"
řekl klidně. "Proč jsem se místo toho rozhodl vést soukromou válku proti Impériu."
"Správně," řekl Lando podobným tónem.
Bel Iblis se na něj dlouze, zkoumavě zadíval. "Mohl bych uvést několik důvodů, proč jsem považoval za lepší zůstat
nezávislý," řekl nakonec. "Například bezpečnost. Různé jednotky Aliance spolu hodně komunikovaly, a to s sebou
neslo nebezpečí, že ty informace zachytí Impérium. Nějakou dobu se zdálo, že každá pátá povstalecká základna je
ztracena jenom díky čirému zanedbání bezpečnostních opatření."
"Jasně," ozval se Lando. "Bezpečnost. Teď ty další důvody."
"Jenom klid, Lando," řekl Han a zahleděl se přísně na přítele. "Tohle není výslech nebo -"
Zmlkl, protože Bel Iblis máchl rukou. "Děkuji, Solo, ale dokážu se obhájit sám," řekl senátor. "A velmi rád tak učiním…
až uznám, že k takové diskusi nastal čas."
Podíval se na Landa a pak na hodinky. "Ale zrovna teď mě čekají jiné povinnosti. Připozdilo se a já vím, že jste ještě
neměli možnost si po cestě odpočinout." Vstal. "Snad později po večeři budeme v rozhovoru pokračovat."
Han se podíval na Landa. Skvělé načasování, četl v jeho výrazu; ale nechal si tu myšlenku pro sebe. "To se hodí," řekl
Han Bel Iblisovi za oba.
"Dobrá," usmál se Bel Iblis. "Potřebuji, aby šla Sena se mnou, ale na odchodu vám ukážu, kterým směrem je vaše
ubytovna. Pokud nechcete, abych vám přidělil průvodce."
"My to najdeme," ujistil ho Han.
"Dobrá. Před večeří pro vás někoho pošleme. Do té doby na shledanou."
* * *
Ušli skoro polovinu cesty na ubytovnu, než Lando konečně promluvil. "Nechceš se do toho pustit, abys to měl z
krku?"
"Co jako?" zamručel Han.
"Seřvat mě za to, že nepadám na zadek před tvým kamarádem senátorem," řekl Lando. "Tak jen do toho, protože si
musíme promluvit."
Han se díval upřeně před sebe. "Tys nejenže nepadal na zadek, kamaráde," ucedil. "Ale i Chewie ve špatné náladě umí
být zdvořilejší."
"Máš pravdu," připustil Lando. "Chceš se ještě chvíli rozčilovat nebo si chceš poslechnout, co mě k tomu vedlo?"
"Ach, to by mohlo být zajímavé," řekl Han kousavě. "Určitě máš dobrý důvod k tomu, abys byl sprostý na bývalého
císařského senátora, co?"
"On nemluví pravdu, Hane," řekl Lando vážně. "Každopádně ne úplnou."
"No a?" řekl Han. "Kdo tvrdí, že musí cizím lidem všechno vyklopit?"
"On nás sem přivedl," opáčil Lando. "Proč to udělal? Snad proto, aby nám lhal?"
Page 47
Han se na přítele po straně zamračil… a poprvé si všiml, jaké napětí se zračí v Landově obličeji. "Dobrá," řekl klidněji.
"V čem lže?"
"Na příklad co se týče tohoto tábora," řekl Lando a ukázal k nejbližší budově. "Senátor říkal, že se hodně stěhují -
čtrnáctkrát za sedm let, pamatuješ? Ale tady jsou mnohem déle než půl roku."
Han se podíval na budovy, které míjeli. Uviděl na hladkém plastiku vrásky, známky únavy základů… "A jiné věci,"
pokračoval Lando. "Ta kantýna v ústředí - všiml sis, jak je to tam všechno vyzdobený? Nejméně tucet soch plus
spousta světelných tyčí. A to nepočítám miliony serepetiček na stěnách. Nad hlavním barem byl celý starožitný
opakovači displejový panel, vedle východu lodní chrono -"
"Já tam taky byl, nemyslíš?" přerušil ho Han. "Kam míříš?"
"Chci tím říct, že tahle základna se nedá sbalit a naložit na loď za tři minuty," řekl Lando tiše. "Teď už ne. A člověk se
přece takhle neuvelebí a nezabydlí, když stále podniká velké útoky na imperiální základny."
"Možná se rozhodli, že si dají na nějakou dobu pohov," řekl Han. Nutnost bránit Bel Iblise mu začínala být na obtíž.
"Možná," řekl Lando. "V tom případě otázka zní, proč? K čemu by si měl šetřit svoje lodě a vojáky?"
Han zcela pochopil, kam Lando míří. "Myslíš si, že se dohodl s Fey'lyou."
"To je jasný jako facka," souhlasil Lando střízlivě. "Slyšel jsi, jak mluvil o Mon Mothmě, jako by čekal, že se prohlásí
každým dnem za císařovnu. Fey'lyův vliv?"
Han se nad tím zamyslel. Pořád to vypadalo šíleně, ale už ne tak šíleně, jako v první chvíli. I kdyby si Fey'lya myslel, že
něco svede se šesti soukromými bitevními křižníky, mělo ho čekat nemilé překvapení.
Ale na druhé straně - "Počkej, Lando, to je bláznovství," řekl. "Kdyby se spikli proti Mon Mothmě, proč by nás sem
vezli?"
Lando tiše sykl mezi zuby. "Tímhle se dostáváme k nejhorší možné variantě, kamaráde. Konkrétně že tvůj přítel senátor
je dokonalý podvodník… a že tohle všechno je kolosální imperiální bouda."
Han zamrkal. "Teď jsem teda úplně vedle."
"Mysli trochu," naléhal Lando potichu, protože je zrovna míjela skupina uniformovaných mužů. "Garm Bel Iblis, údajně
zabitý, najednou vstává z mrtvých? A nejenom že je naživu, ale stojí v čele osobní armády? Armády, o které ani jeden z
nás zatím neslyšel?"
"Jo, jenomže když jsem byl malý, existovala spousta záznamů a hologramů. Bylo by hrozně pracné najít někoho, kdo by
vypadal a mluvil jako on."
"Kdybys měl po ruce ty záznamy, určitě bys to mohl porovnat," souhlasil Lando. "Jenomže ty máš jenom vzpomínky.
A v tom případě udělat kopii nedá moc práce. A my víme, že tahle základna je tady víc než rok. Možná ji opustil někdo
jiný; a dát dohromady falešnou armádu by nedalo zvláštní námahu. Pro Impérium by to byla hračka."
Han zavrtěl hlavou. "Slyšíš trávu růst, Lando. Impérium by se nenamáhalo s takovým tyátrem jenom kvůli nám."
"Možná že ne," řekl Lando. "Možná z toho má profitovat Fey'lya a my jsme se k tomu náhodou připletli."
Han se zamračil. "Fey'lya?"
"Jasně," řekl Lando. "Začne to imperiální fintou s Ackbarovým bankovním účtem. Tím je Ackbar v podezření a je
vhodná chvíle svrhnout ho z pozice. Vstupuje Fey'lya, přesvědčený, že má podporu legendárního Garm Bel Iblise a
jeho soukromé armády. Fey'lya se pokusí urvat díl moci, hierarchie Nové republiky se hroutí; a zatím, nikým
nepozorováno, přijde Impérium a zabere několik sektorů. Rychle, čistě a prostě."
Han zavrčel: "Tomu říkáš prostě?"
"Máme co dělat s velkoadmirálem, Hane," připomněl mu Lando. "Možné je všechno."
Han zavrtěl hlavou. "Myslím, že slyšíš trávu růst."
"Možná," řekl Lando temně. "A ty možná příliš důvěřuješ tomu duchovi korelliánského senátora."
Došli k ubytovně, jednomu z řady krychlových domků. Uvnitř bylo vybavení přísné a prosté, ale přitom dostatečně
funkční. "Útulné," prohodil Lando.
"Nejspíš se to dá sbalit a naložit na loď za tři minuty," řekl Han.
"Souhlasím," přikývl Lando. "Přesně takový pocit to má vyvolávat, jenomže se to moc nepovedlo." Dřepl si k jedné
židli a podíval se na polštářování. "Nejspíš je sem přenesli z některého bitevního křižníku." Zkusmo dloubl do šedivého
materiálu. "Zdá se, že je ani znovu nevycpávali, než je potáhli tímhle -"
Zmlkl a obličej mu celý tuhl. "Co je?" zeptal se Han.
Lando se k němu pomalu otočil. "Tahle židle," zašeptal. "Není zespodu šedá. Je zlatomodrá."
"No a co?" zamračil se Han.
"Nerozumíš. Flotila nemá interiéry vojenských lodí vyvedené v zlatomodré. Nikdy je tak nedělala. Ani za Impéria, ani za
Nové republiky, ani za Staré republiky. Až na jednu výjimku." Lando se zhluboka nadechl. "Flotila Katana."
Han na něj zíral, po zádech mu přeběhl mráz. "To nemůže být pravda, Lando," řekl. "Určitě se pleteš."
"Vůbec se nepletu, Hane," zavrtěl Lando hlavou. Zabořil prsty hlouběji a vytáhl okraj šedého potahu, aby byl vidět
materiál pod ním. "Jednou jsem strávil celé dva měsíce hledáním Temné síly. Je to ona."
Han hleděl na vybledlou modrozlatou látku a měl pocit neskutečna. Flotila Katana. Temná síla. Ztracená půl století… a
teď tak náhle objevená.
Možná. "Potřebujeme lepší důkaz," řekl Landovi. "Tohle nestačí."
Lando přikývl, stále napůl v šoku. "To by vysvětlovalo, proč nás celou cestu sem drželi na palubě Lady Luck," řekl.
"Nedokázali by zatajit fakt, že jejich bitevní křižník potřebuje jenom dva tisíce členů posádky místo normálních
šestnácti. Flotila Katana."
"Potřebujeme se podívat do jedné z těch lodí," trval na svém Han.
"Já si myslím, že to ani není nutné. Mně stačí, když se pořádně zblízka podívám na ten opakovači displejový panel v
Page 48
baru."
"Dobrá," přikývl Han zachmuřeně. "Tak se na to podívejme."
KAPITOLA 16
Za pár minut byli zpátky v baru. Cestou Han nespouštěl oči z chodců a vozidel, doufal, že je ještě dost brzo, aby v baru
bylo prázdno. "Co přesně hledáme?" zeptal se, když se ocitli na dohled budovy.
"Vzadu by měly být speciální zásuvky pro vstupy plně podřízeného obvodu," řekl mu Lando. "A taky by tam měla být
sériová výrobní čísla."
Han kývl. Takže budou tu věc muset dostat ze zdi. Skvělé. "Jak to, že toho víš o té flotile tolik?"
"Jak jsem říkal, hodně jsem toho nastudoval," zavrčel Lando potichu. "Když už to musíš vědět, dostala se mi do ruky
falešná mapa, to jsem ještě prodával použité lodě. Myslel jsem si, že když se o flotile hodně dozvím, budu vypadat jako
odborník, mapu střelím někomu jinému a dostanu své peníze zpátky."
Měli štěstí. Kromě barmana a několika deaktivovaných pomocných droidů za barem nikdo jiný v místnosti nebyl.
"Vítejte zpátky, pánové," zdravil je barman. "Čím mohu sloužit?"
"Potřebujeme něco na pokoj," řekl mu Han a rychle přehlédl police za barem. Byl tam slušný výběr - dobrá stovka lahví
různých tvarů a velikostí. Ale byla tam také dvířka, která nejspíš vedla do malého skladu. Na to vsadí. "Ale brandy
Vistulo určitě nemáte, co?"
"Myslím, že máme," řekl barman a ohlédl se na police. "Ano - tam je."
"Jaký ročník?" zeptal se Han.
"Ach -" Barman láhev obrátil. "Je to devětačtyřicátý."
Han protáhl obličej. "Nemáte šestačtyřicátý? Třeba zastrčený někde ve skladu?"
"To asi ne, ale podívám se," řekl barman ochotně a zamířil ke dvířkům.
"Půjdu s vámi," nabídl se Han, podlezl bar a připojil se k němu. "Kdybyste nic nenašel, snad vybereme něco jiného."
Chvilku se zdálo, že barman bude něco namítat. Jenomže nedávno ty dva viděl, jak přátelsky popíjeli se samotným Bel
Iblisem; a Han už byl stejně v půli cesty ke dvířkům. "Tak dobře," souhlasil.
"Skvělé," řekl Han, otevřel dvířka a dal barmanovi přednost.
Nevěděl, jak dlouho bude Landovi trvat, než sundá panel ze stěny, zkontroluje ho a pak ho vrátí na místo. Vzhledem k
tomu, že lepší je mít jistotu, podařilo se mu protáhnout hledání patřičného ročníku brandy na plných pět minut.
Nakonec vzal s radostným uspokojením zavděk kibšají z roku osmačtyřicet. Barman zamířil ven ze skladu; Han si v
duchu mnul ruce a následoval ho.
Lando stál na stejném místě za barem, jako když ho Han opouštěl, ruce na baru, obličej neutrální. A měl pro to důvod.
Pár kroků za ním, s prstem na spoušti blasteru, stála Irenez.
"Ahoj, Irenez," řekl Han s tím nejnevinnějším pohledem. "To je zvláštní, že se tu setkáváme."
Nevinný pohled mu nebyl nic platný. "Není to tak zvláštní," řekla Irenez stroze. "Sena mi nařídila, abych na vás dala
pozor. Dostali jste, pro co jste sem přišli?"
Han se podíval na Landa, ten nepatrně přikývl. "Myslím, že jo." řekl Han.
"To ráda slyším. Tak jdeme - ven."
Han podal láhev barmanovi. "Nechte si ji," řekl. "Zdá se, že večírek se konat nebude."
* * *
Venku čekal starý pětimístný landspídr. "Nasedněte," řekla Irenez a kývla k zadním dveřím.
Han a Lando poslechli. Uvnitř, netypicky vážná, seděla Sena Leikvold Midanyl. "Pánové," řekla klidně, když
nastoupili. "Posaďte se laskavě."
Han si vybral jednu sedačku a otočil se k Seně. "Už je čas k večeři?"
"Irenez, převezmi řízení," řekla Sena, Hana si nevšímala. "Jezdi po táboře - to je jedno kudy."
Irenez se mlčky přesunula k předním dveřím vozidla; s mírným trhnutím odstartovali. "Nezůstali jste ve svém pokoji
dlouho," řekla Sena Hanovi.
"Nevzpomínám si, že by senátor říkal, že bychom měli domácí vězení," odsekl Han.
"To ne," souhlasila Sena. "Ovšem dobře vychovaný host by měl vědět, že by se neměl potulovat bez doprovodu po
neznámém území."
"Omlouvám se," řekl Han a snažil se, aby to neznělo moc sarkasticky. "Nevěděl jsem, že sklep s kořalkou je na indexu."
Vyhlédl oknem ven. "Jestli se nás snažíte zavézt zpátky do ubytovny, jedeme špatně."
Sena si ho chvíli prohlížela. "Přišla jsem vás požádat o laskavost."
To bylo to poslední, co by Han od ní čekal, a okamžik mu trvalo, než našel hlas. "Jakou laskavost?"
"Chci sama mluvit s Mon Mothmou. Požádat ji a celou Radu, aby pozvali senátora Bel Iblise, aby se připojil k Nové
republice."
Han pokrčil rameny. Proto ho sem s Landem táhli takovou dálku? "K tomu žádné speciální pozvání nepotřebuje. Stačí
kontaktovat někoho v Radě a nabídnout své služby."
Seně zaškubl sval ve tváři. "Obávám se, že v senátorově případě to nebude tak snadné," řekla. "Nejde ani tak o
připojení k Nové republice, jako spíš o znovupřipojení."
Han vrhl na Landa zamračený pohled. "Ano?" řekl opatrně.
Sena vzdychla a napůl se otočila k oknu. "Stalo se to dávno," řekla. "Než se různé odbojové skupiny proti Impériu
sjednotily v Alianci. Víte něco o tomhle období?"
"Jenom to, co je v oficiálních záznamech," řekl Han. "Mon Mothma a Bail Organa na Alderaanu soustředili tři největší
skupiny a přesvědčili je, aby utvořily Alianci. Pak už to všechno vzalo spád."
Page 49
"Slyšel jste někdy jméno té první dohody?"

"Jistě. Říkalo se jí Korelliánská dohoda."
Han se zamyslel. "Korelliánská dohoda?"
"Ano," kývla Sena. "Byl to senátor Bel Iblis, nikoli Mon Mothma, kdo přesvědčil ty tři odbojové skupiny, aby
souhlasily se schůzkou. A navíc to byl on, kdo jim zaručil ochranu."
Dlouho nebylo slyšet nic, jenom hučení repulzátorů spídru. "Co se stalo?" zeptal se Lando nakonec.
"Zjednodušeně řečeno, Mon Mothma začínala mít převahu," řekla Sena. "Senátor Bel Iblis byl daleko lepší stratég a
taktik než ona, lepší než většina povstaleckých generálů a admirálů té doby. Ale ona měla dar inspirace, schopnost
sjednotit různé skupiny a druhy ke společné práci. Postupně začala být nejviditelnějším symbolem Rebelie, a Organa a
senátor ustupovali do pozadí."
"To muselo být pro Bel Iblise těžké," zamumlal Lando.
"Ano, bylo," řekla Sena. "Ale musíte pochopit, že to nebyla jenom pýcha, která ho přiměla stáhnout svou podporu.
Bail Organa výrazně mírnil vliv Mon Mothmy - jako jednoho z mála ho respektovala a důvěřovala mu. Poté, co byl zabit
při útoku Hvězdy smrti na Alderaan, nezbyl nikdo, kdo by se jí mohl postavit. Získávala větší a větší moc; a senátor
začínal mít podezření, že chce svrhnout císaře jen proto, aby se sama mohla postavit na jeho místo."
"Takže vystoupil z Aliance a začal soukromou válku proti Impériu," řekl Lando. "Věděl jsi to, Hane?"
"Nic takového jsem neslyšel," zavrtěl Han hlavou.
"To mě nepřekvapuje," řekla Sena. "Vy byste rozhlašovali, že jste odpadlíci, kdybyste byli senátory? Zvlášť uprostřed
války?"
"Nejspíš ne," připustil Han. "Jediným překvapením pro mě nejspíš je, že nevycouvalo víc skupin jako ta vaše. Mon
Mothma umí být pěkně neomalená, když chce."
"Jenomže za války nebylo pochyb, kdo má velení," dodal Lando suše. "Jednou jsem viděl, jak přinutila admirála
Ackbara a generála Madina, aby se vzdali svých oblíbených projektů, když se rozhodla, že se jí nelíbí."
Han se podíval na Senu, najednou ho něco napadlo. "Proto jste přerušili svoje nájezdy proti Impériu? Abyste mohli
vytáhnout proti Mon Mothmě, pokud změní Novou republiku v diktátorský režim?"
"Přesně tak," řekla Sena. "Přestěhovali jsme se sem do Peregrinova Hnízda před necelými třemi lety, odložili všechny
operace, kromě nutných zásobovacích letů, a začali vypracovávat taktické plány. A čekáme na triumfální ospravedlnění
senátora." Znovu jí cuklo v tváři. "Dosud na ně čekáme."
Han se podíval z okna, za kterým se míhaly stavby tábora, a zalil ho pocit zklamání. Legendární senátor Bel Iblis… čeká
na návrat k moci, který nikdy nepřijde. "To se nestane," řekl Seně tiše. "Já to vím."
Zaváhala. "V hloubi duše to ví i senátor."
"Až na to, že nedokáže polknout pýchu, aby zašel za Mon Mothmou a požádal ji, aby mu umožnila návrat." Han kývl.
"Takže vás přiměl, abyste nás požádala -"
"Senátor s tím nemá nic společného," přerušila ho Sena ostře. "Ani neví, že s vámi mluvím. To je na mou
zodpovědnost."
Han se trochu stáhl. "Jistě," řekl.
Sena zavrtěla hlavou. "Promiňte," omluvila se. "Nechtěla jsem na vás tak vyjet."
"To je v pořádku," řekl Han, pocítil podobnou bolest jako ona. Na její straně mohly stát veškeré dobré úmysly a logika
celé galaxie, ale pravděpodobně to stále vypadalo a jí připadalo jako zrada. Vybavila se mu vzpomínka: na Lukův
obličej, těsně před bitvou u Yavinu s první Hvězdou smrti. Když si Luke myslel, že Han uteče a nechá je plavat…
"Hane," řekl Lando potichu.
Han vzpomínku setřásl. Lando pozvedl obočí, aby mu připomněl přítomnost. "Uděláme dohodu, Seno," řekl Han. "My
promluvíme s Mon Mothmou o senátorovi. Vy nám povíte o flotile Katana."
Senin obličej ztuhl. "Flotile Katana?"
"Ze které pochází šest vašich bitevních křižníků," řekl Lando. "Nesnažte se to zapřít - dobře jsem si prohlédl ten
opakovací displej, který máte nad barem."
Sena se zhluboka nadechla. "Ne. O tom vám nic říct nemohu."
"Proč ne?" zeptal se Lando. "Jsme přece skoro spojenci?"
Hana nepříjemně zamrazilo v zádech. "Pokud jste tu flotilu už neslíbili Fey'lyovi."
"Fey'lyovi jsme neslíbili nic," řekla Sena nevýrazně. "Ne že by si o nic neříkal."
Han se zašklebil. "Takže se snaží získat vojsko."
"Vůbec ne," zavrtěla Sena hlavou. "Fey'lya by nevěděl, co si s vojskem počít, i kdybyste mu je darovali převázané
mašlí na podnose. Musíte chápat, že Bothani myslí v termínech politiky a nátlaku, nikoli vojenské síly. Typickým
bothanským cílem je prožít život a přitom získávat stále více lidí, kteří by jim naslouchali. Fey'lya si myslí, že když
přivede senátora zpátky do Nové republiky, bude to velký krok vytčeným směrem."
"Zvlášť když mu v tom nebude bránit Ackbar?" zeptal se Han.
Sena přikývla. "Ano, to je naneštěstí další typicky bothanský tah. Když klopýtne bothanský vůdce, nevyhnutelně po
něm skočí všichni, kdo touží převzít jeho pozici. V dávné minulosti útočili doslova smrtelně - nožem. Nyní používají
mírnějších, verbálních prostředků. Řekla bych, že je to pokrok."
"Ackbar není Bothan," zdůraznil Lando.
"Tato technika se dá lehce použít i na jiné rasy."
Han zabručel. "To jsou mi teda spojenci. Takže oni člověka jenom zapíchnou, nebo mu taky pomůžou, aby klopýtl?"
"Myslíte ten bankovní převod?" Sena zavrtěla hlavou. "Ne, to určitě není Fey'lyova práce. Bothanové nevystrkují
hlavy moc daleko, když chystají léčku. K tomu raději využijí někoho jiného."
Page 50
"Takže jsou spíš mrchožrouti než lovci," řekl Han kysele. To nejspíš vysvětlovalo, proč Fey'lyu a jeho skupinu
nesnášel. "Co s ním uděláme?"
Sena pokrčila rameny. "Stačí, když očistíte Ackbara. Jakmile ho nebude moci ohrozit žádný útok, Fey'lya by se měl
stáhnout."
"Skvělé," zavrčel Han. "Problém je v tom, že když Impériu velí velkoadmirál, nemusíme mít na to dost času."
"A jestli ho nemáme my, nemáte ho ani vy," dodal Lando. "Uražená ješitnost stranou, Seno, ale senátor by se měl
postavit faktům čelem. Jste malá, izolovaná skupina, která ví o flotile Katana, a na druhé straně je Impérium, které
dychtí po nových válečných lodích. Ve chvíli, kdy velkoadmirál padne na to, co máte, celá imperiální flotila poletí na
vás, než stačíte mrknout. Přivezte flotilu Katana Nové republice, a jste hrdinové. Když budete příliš dlouho čekat,
ztratíte všechno."
"Já vím," řekla Sena skoro neslyšně. "My vlastně netušíme, kde ta flotila je," řekla. "Naše bitevní křižníky jsme dostali
od muže, který tvrdí, že o ně zakopl před patnácti lety. Je hubený, pomenší, vypadá dost prohnaně. Měl krátké bílé
vlasy a vrásčitý obličej, skoro jsem měla dojem, že za to spíš může nějaká přestálá nemoc nebo zranění než věk."
"Jak se jmenuje?" zeptal se Han.
"Nevím. Nikdy nám to neřekl." Znovu zaváhala, pak se rozhodla. "Ale hrozně rád hazardně hraje. Všechny naše
schůzky se odehrály na palubě Coral Vandy, obvykle u hracích stolů. Personál ho zřejmě dobře znal, i když podle toho,
jak rozhazoval peníze, to nemuselo nic znamenat. Krupiéři vždycky rychle poznají ty, kdo prohrávají."
"Na Coral Vandě?" zeptal se Han.
"To je luxusní podmořské kasino na Pantolominu," pověděl mu Lando. "Vždycky jsem se tam chtěl podívat, ale nějak
to nevyšlo."
"No, tak teď budeš mít šanci," řekl Han. Podíval se na Senu. "Předpokládám, že další potíž je v tom, jak se odtud
dostaneme."
"To nebude problém," řekla stísněně. Nejspíš jí dělalo starosti něco jiného. "Harrier vás vezme zpátky na New Cov.
Kdy chcete odletět?"
"Hned teď," řekl Han. Viděl Senin výraz - "Podívejte se, nezáleží na tom, kdy poletíme, stejně budete muset senátorovi
leccos vysvětlit. Závodíme s Impériem - může záležet i na několika hodinách."
"Myslím, že máte pravdu," řekla a neochotně kývla. "Irenez, zavez nás k jejich lodi. Všechno zařídím odtamtud."
***
Velkoadmirál četl depeši dvakrát, než otočil své žhnoucí oči na Pellaeona. "Ručíte za spolehlivost téhle zprávy,
kapitáne?"
"Jak jen mohu ručit za zprávu, která nepochází od imperiálního agenta," řekl Pellaeon. "Na druhé straně, tenhle pašerák
nám dodal padesát dvě hlášení za posledních deset let, a čtyřicet osm z nich bylo přesných. Řekl bych, že se mu dá
věřit."
Thrawn se otočil zpátky k displeji. "Endor," zamumlal spíš k sobě. "Proč Endor?"
"Nevím, pane," řekl Pelaeon. "Možná že se snaží najít jiný úkryt."
"Mezi Ewoky?" zavrčel Thrawn posměšně. "To už by bylo zoufalství. Ale na tom nesejde. Jestli je tam Millennium
Falcon, pak je tam Leia Organa Solo. Vyhlašte navigaci a strojovně pohotovost; okamžitě odlétáme k Endoru."
"Ano, pane," kývl Pellaeon a vyťukal rozkazy. "Mám odvolat Khabarakha z Nystao?"
"Khabarakh." Thrawn to jméno zamyšleně opakoval. "Všimněte si té zajímavé časové shody, kapitáne. Khabarakh se
vrací na Honoghr po měsíční nepřítomnosti, zrovna když Solo a Organa Solo míří za tajnými úkoly na New Cov a na
Endor. Náhoda?"
Pellaeon se zamračil. "Nerozumím, pane."
Thrawn se usmál úzkými rty. "Myslím, kapitáne, že jsme svědky vzniku nové rafinovanosti u našich nepřátel. Věděli, že
návrat toho, kdo přežil neúspěšnou operaci na Kašyyyku, upoutá mou pozornost. Proto naaranžovali jeho propuštění
tak, aby se časově shodovalo s jejich vlastními misemi, a doufali, že budu mít příliš mnoho práce, než abych si jich
všiml. Až zlomíme Khabarakha, nepochybně se dozvíme spoustu věcí, a bude nás stát bezpočet hodin, abychom
nakonec dokázali, že všechno je jinak." Thrawn znovu zavrčel. "Ne, necháme ho tam, kde je. Můžete informovat
monarchy, že jsem se rozhodl povolit jim plných sedm dní veřejného zostouzení, a potom můžou provést své vlastní
obřady. Bez ohledu na to, jak nepotřebné jsou jeho informace, Khabarakh stále může posloužit Impériu tím, že bolestivě
zemře. Jako odstrašující příklad pro svou rasu."
"Ano, pane." Pellaeon zaváhal. "Mohl bych ale zdůraznit, že takové drastické psychologické rozštěpení a následná
obnova se naprosto vymyká obvyklému postupu povstalců."
"Souhlasím," řekl Thrawn temně. "Tím spíš to znamená, že to, co Organa Solo hledá na Endoru, je spojeno spíše s
válečným úsilím Rebelie než s jejím útočištěm."
Pellaeon se zamračil a snažil se vymyslet, co by na Endoru mohlo být, aby to někdo chtěl. "Nějaké materiály, které
zbyly z projektu Hvězdy smrti?" zkusil to.
"Něco cennějšího," zavrtěl velkoadmirál hlavou. "Informace, které císař mohl mít u sebe, když zemřel. Informace, o
kterých si myslí, že by mohli třeba ještě vyvolat."
A pak to Pellaeonovi došlo. "Poloha Mount Tantissu."
Thrawn přikývl. "To jediné podle mého názoru stojí za tolik úsilí z jejich strany. V každém případě se takovému riziku
nemůžeme vystavit. Teď ne."
"Souhlasím." Ovládací pult před Pellaeonem zabzučel; navigace a strojovna dávaly znamení, že jsou připraveny. "Mám
opustit orbit?"
"Jak je libo, kapitáne."
Page 51
Pellaeon kývl na kormidelníka. "Vyveď nás ven. Podle kurzu, jak ho stanovila navigace."
Planeta za průzory se začala vzdalovat; a zároveň se ozvalo krátké písknutí, znamenající prioritní zprávu. Pellaeon ji
převzal, přečetl si záhlaví. "Admirále? Hlášení z Adamantu ze systému Abregado. Zajali jeden frachťák Talona Karrda.
Tohle je přepis předběžného výslechu." Zamračil se, když si zprávu prohlédl. "Je trochu krátký, pane."
"Děkuji vám," řekl Thrawn s tichým uspokojením, když si přetáhl hlášení na svůj displej.
Začetl se do něho, zatímco Chimaera skočila do světelné rychlosti. Četl je velmi, velmi pozorně.
KAPITOLA 17
Mara dosud nikdy nebyla v kosmickém přístavu Abregadorae; ale když tak procházela jeho ulicemi, došla k závěru, že
si zaslouží špatnou pověst, o kterou se tak usilovně ucházel.
Na povrchu nebylo nic znát. Naopak, všechno bylo úhledné a skoro úzkostně čisté, i když ta nesnesitelná čistota
ukazovala, že je výsledkem nátlaku vlády a nevychází z přání obyvatel. Taky tu byl poměrně klid, jako v obyčejných
přístavech, se spoustou strážců v uniformách, kteří patrolovali kolem přistávacích doků.
Ale pod třpytivým povrchem prosakovala hniloba. Byla znát v lehce zlodějských manýrech místních obyvatel; v
arogantních způsobech patrol; v prodlévajících pohledech civilních, zřejmě tajných členů ostrahy. Celý přístav - a
možná celá planeta - držela pohromadě díky pevné ruce a dobře nabitým blasterům.
Když šla k vybledlým dveřím s nápisem "Přistávací dok 21", kysele si pomyslela, že to snad není past. Hrozně nerada
by umřela na takovém místě.
Dveře doku byly odemčené. Zhluboka se nadechla, palčivě si uvědomovala dva páry hlídkujících strážných, kteří byli
na dohled, a vešla dovnitř.
Byla tam Etherway, stejně ošuntělá a sešlá, jako když ji Fynn Torve musel opustit v přistávacím doku 63 ve stejném
přístavu. Mara se rychle rozhlédla po všech výklencích a zákoutích, kde by mohla v záloze číhat přepadová četa, a
nakonec se zaměřila na tmavovlasého mladíka, rozvaleného v židli u spuštěné rampy frachťáku. Ani v té nedbalé pozici
se nedokázal zbavit vojenského držení těla. "Nazdárek," zavolal na ni. "Pěkný den pro let. Chcete si najmout loď?"
"Ne," řekla, zamířila k němu a snažila se dívat na všechny strany najednou. "Spíš bych něco koupila. Co je tohle za loď,
tahle kraksna?"
"Je to NarknersBalix devět nula trojka," odfrkl si muž tónem uražené pýchy. "Žádná kraksna."
Dobrý herec to nebyl, nejspíš si z téhle frašky s pláštěm a dýkou dělá legraci. Mara v duchu proklela Torva, že si
vymyslel tak směšný identifikační obřad. "Mně připadá spíš jako devět sedmnáctka," odříkávala poslušně. "Nebo
devět dvaadvacítka."
"Ne, je to devět nula trojka," nedal se. "Věřte mi - můj strýc u nich dělával přistávací vzpěry. Pojďte dovnitř a já vám
ukážu, jak se pozná rozdíl."
"Ach, to by bylo skvělé," zamumlala Mara a následovala ho po rampě nahoru.
"Jsem rád, že jste se sem konečně dostala," prohodil muž přes rameno, když se ocitli nahoře. "Už jsem si začínal myslet,
že vás chytili."
"To se pořád ještě může stát, když nebudete držet klapačku," zavrčela Mara. "Nějaké problémy, než jste tu loď dostali z
obstávky?"
"Ani ne," odpověděl. "Správce přístavu říkal, že je to všechno proti předpisům, ale moc se kvůli tomu netrápil." Zazubil
se. "I když je to možná zásluhou tučného úplatku, který jsem mu podstrčil. Mimochodem, jmenuji se Wedge Antilles.
Jsem přítel kapitána Sóla."
"Těší mě," řekla Mara. "Solo to nemohl udělat sám?"
Antilles zavrtěl hlavou. "Musel odletět z Koruskantu na nějakou zvláštní misi, tak mě požádal, abych vám tu loď
vyzvedl já. Stejně jsem měl o pár systémů dál nastoupit hlídku, takže to nebyl problém."
Mara si ho rychle prohlédla. Podle postavy a chování… "Pilot Bplánu?" zkusila to.
"Xplánu," opravil ji. "Musím se vrátit dřív, než můj konvoj převezme náklad. Chcete, abych vám dělal cestou ven
eskortu?"
"Děkuji, ne." Odolala, aby neřekla něco kousavého. První pravidlo pašování je zůstat co nejméně nápadný, a odletět z
přístavu třetího řádu v doprovodu nablýskaného Xplánu Nové republiky by nebylo to pravé. "Vyřiďte Solovi, že
děkuju."
"Dobrá. Ach, ještě něco," dodal Antilles, když už byla na odchodu. "Han taky chtěl, abych se vás zeptal, jestli by vaši
lidé neměli zájem prodat informace o našem příteli s očima."
Mara se na něj ostře zadívala. "O našem příteli s očima?"
Antilles pokrčil rameny. "Tak to říkal. Prý budete vědět."
Mara cítila, jak se jí křiví rty. "Rozumím velmi dobře. Povězte mu, že mu pošlu vzkaz."
S přátelským pokynutím sešel z rampy. Mara stále napůl očekávala nějakou léčku. Zajistila poklop a přešla na můstek.
Čtvrt hodiny trvalo, než loď prošla předletovými sekvencemi, skoro stejně dlouho trvalo přístavní kontrole, než jí
potvrdila odlet. Spustila repulzátory, vysunula se z doku a zamířila do volného vesmíru.
Už byla dost vysoko, aby mohla zapojit podsvětelný drajv, když ji najednou zamrazilo v zátylku.
Rychle přehlédla všechny displeje; nic. Jenomže takhle blízko u planety se nedalo na skanování spoléhat. Stíhačky TIE
nebo hvězdný destruktor se mohly skrývat na druhé straně…
Šlápla na plyn, až ji rychlost zatlačila do sedadla. Rychle zadala počítači výpočet kurzu ve světelné a ohlédla se
průzorem k planetě.
A tam, přímo nad obzorem, se vynořoval masivní trup hvězdného destruktoru.
A mířil k ní.
Page 52
"Frachťák Etherway," zaburácel v komlinku studený hlas. "Hovoří hvězdný destruktor Adamant. Nařizujeme vám
vypnout motory a připravit se na nalodění."
Tak. A bylo to. Za několik minut bude jejich vězněm.
Pokud ovšem…
Rychle zapnula mikrofon. "Hvězdný destruktore Adamante, tady Etherway," řekla bryskně. "Gratuluji vám k bdělosti;
už jsem se bála, že budu muset prohledat pět soustav, než najdu nějakou imperiální loď."
"Vypněte všechny deflektory -" Hlas v polovině obvyklé výzvy zakolísal, když mluvčímu došel fakt, že takhle normální
císařský vězeň nereaguje.
"Jakmile se ocitnu na palubě, chci mluvit s vaším kapitánem," vpadla Mara do odmlky. "Potřebuji, aby mi zařídil slyšení
u velkoadmirála Thrawna a dopravil mě k němu. A připravte si tažný paprsek - nechci se pokoušet přistávat s tímhle
monstrem ve vašem hangáru."
Na toho ubožáka se valila překvapení příliš rychle. "Ehm - frachťáku Etherway -" zkusil to znovu.
"Opakuji, sežeňte kapitána," přerušila ho Mara. Měla iniciativu a byla odhodlaná si ji udržet co nejdéle.
Nastala chvilka ticha. Mara pokračovala v kolizním kurzu, ale její odhodlání začal nahlodávat červíček pochybností. Je
to jediná cesta, řekla si přísně.
"Tady kapitán," ozval se nový hlas. "Kdo jste vy?"
"Někdo, kdo má důležitou informaci pro velkoadmirála Thrawna," řekla Mara a přešaltovala na mírně povýšený tón.
"Zatím nepotřebujete víc vědět."
Ale kapitán se nedal odbýt tak lehce jako jeho mladší důstojník. "Ale," řekl suše. "Podle našich zdrojů jste členkou
pašeráckého gangu Talona Karrda."
"A vy si myslíte, že takový člověk nemůže říct velkoadmirálovi nic užitečného?" odsekla mrazivě.
"Ale jistě," řekl kapitán. "Jenom nechápu, proč bych ho měl obtěžovat běžným výslechem."
Mara zaťala levačku v pěst. Za každou cenu se musí vyhnout tomu výplachu mozku, na který kapitán očividně narážel.
"To bych vám neradila," řekla mu a nasadila do hry veškerou důstojnost a moc starého císařského dvora.
"Velkoadmirál by byl s vámi velmi nespokojen. Velmi nespokojen."
Krátká pauza. Kapitán si začal zřejmě uvědomovat, že ji podcenil. Ale také se nemínil vzdát tak lacino. "Mám své
příkazy," řekl bezbarvě. "Potřebuji něco víc než nějaké neurčité narážky, než udělám výjimku."
Mara se vzchopila. Už je to tady. Po všech těch letech skrývání před Impériem a přede všemi, to bylo tady. "Pak
pošlete velkoadmirálovi vzkaz," řekla. "Povězte mu, že poznávací kód je Hapspir, Barrini, Corbolan, Triaxis."
Chvilka ticha, a Mara si uvědomila, že toho druhého konečně přesvědčila. "A vaše jméno?" zeptal se kapitán náhle
uctivě.
Etherway sebou mírně trhla, jak ji tažný paprsek Adamantu zachytil. Teď už byla odsouzena. Jediný způsob jak
vyváznout, bylo všechno podstoupit. "Povězte mu, že mě znal jako Císařovu ruku."
* * *
Ubytovali ji v kabině pro vyšší důstojníky, zamkli ji a pak zamířili od Abregada jako mynok, kterému hoří chvost. Po
čtyřiadvaceti hodinách dorazili na místo určení. Pro Maru to bylo pořádné překvapení. Bylo to poslední místo v celé
galaxii, kam by se jí chtělo letět. Na tom místě zahynul celý její vesmír náhlou a násilnou smrtí.
Endor.
* * *
"Velkoadmirál vás přijme," řekl velitel vojenské hlídky, ustoupil ode dveří a pokynul jí rukou. Mara vrhla pohled na
mlčenlivého Noghriho, který stál na hlídce u dveří, a prošla.
"Ach," ozval se známý hlas od velitelského centra v pokoji. Velkoadmirál Thrawn seděl ve dvojitém prstenci displejů,
rudé oči mu svítily nad zářící bílou uniformou. "Pojď dál."
Mara se nepohnula. "Proč jste mě přivezli na Endor?"
Svítící oči se zúžily. "Prosím?"
"Slyšel jste. Na Endor. Kde zemřel císař. Proč jste si vybrali právě tohle místo?"
Zdálo se, že admirál o tom uvažuje. "Bylí jsme k tomu donuceni jinou záležitostí, která s tímhle nemá co dělat."
Modročerné obočí se lehce pozvedlo. "Aspoň ne tak docela. To se ještě uvidí. Pověz mi, opravdu zde cítíš císařovu
přítomnost?"
Mara se zhluboka nadechla, cítila, jak se jí vzduch bolestně chvěje v plicích. Viděl Thrawn, jak na tomhle místě Mara
trpí? Kolik je v systému Endoru natěsnáno vzpomínek a pocitů?
Určitě to viděl. Poznala to podle toho, jak se na ni díval. "Cítím důkaz jeho smrti," řekla. "Není to příjemné. Radši bych
co nejrychleji vypadla."
"Dobrá. Začněme zjištěním toho, kdo jsi byla. Ten kód není sám o sobě žádným důkazem."
"Dobrá," řekla Mara. "Kdysi jsme se setkali, během veřejného svěcení Nového shromažďovacího křídla císařského
paláce na Koruskantu. Při obřadu mě vám císař představil jako Liannu, oblíbenou tanečnici. Později, při soukromé
oslavě, vám prozradil moji pravou totožnost."
"A co to bylo za soukromou oslavu?"
"Vaše tajné povýšení na velkoadmirála."
Thrawn stáhl rty, nespouštěl z ní oči. "Měla jsi při obou obřadech bílé šaty," řekl. "Kromě šerpy měly ty šaty jedinou
ozdobu. Vzpomeneš si jakou?"
Mara musela zapátrat v paměti. "Malá brož," řekla pomalu. "Na levém rameni. Xyquinská práce, pokud si vzpomínám."
"Přesně tak. Vítám tě zpátky, Císařova ruko. Dlouho trvalo, než ses vrátila."
Rudé oči se jí zapíchly do tváře, otázka zůstala nevyslovena, ale visela ve vzduchu. "Co by mě tu předtím čekalo?"
Page 53
odsekla. "Kdo kromě velkoadmirála by mě přijal jako legitimní?"

"Byl to jediný důvod?"
Mara zaváhala, vycítila nástrahu. Thrawn byl velitelem Impéria už déle než rok, a dosud se mu vyhýbala. "Byly tu ještě
jiné důvody," řekla. "Zrovna teď se mi o nich s vámi nechce mluvit."
Obličej mu ztvrdl. "Stejně jako nechceš mluvit o tom, proč jsi pomohla Skywalkerovi uprchnout před Talonem
Karrdem?"
ZABIJEŠ LUKA SKYWALKERA.
Mara sebou trhla, v první ochromující vteřině nejistá, jestli ten hlas slyšela doopravdy nebo jenom v hlavě. Podivné
bzučení zesílilo a na chvilku skoro viděla seschlý císařův obličej, jak jí hledí do tváře. Obraz se zostřoval, okolí sejí
začalo houpat před očima…
Zhluboka se nadechla, nutila se do klidu. Nesesype se. Ne tady; ne před velkoadmirálem. "Nebyl to můj nápad nechat
Skywalkera utéct," řekla. "Byli jsme na Myrkru. Pod vlivem ysalamiriů, kterých je ta planeta plná. Pochybuju, že jste
zapomněl, jaký účinek mají na sílu."
"Ach, vzpomínám si velmi dobře," kývl Thrawn. "Vlastně jejich tlumení síly pomohlo Skywalkerovi utéct. Potřebuji
jenom vědět, jestli to byl sám Karrde, kdo vydal ten rozkaz, nebo jestli někdo z jeho skupiny jednal samostatně."
Aby věděl, kam namířit svou pomstu. Mara se zahleděla do jeho svítících očí, začínala si vzpomínat, proč císař učinil
tohoto muže velkoadmirálem. "Na tom nezáleží, kdo za to může," řekla. "Jsem tady, abych nabídla dohodu, která ten
dluh smaže."
"Poslouchám," řekl Thrawn, obličej nehybný.
"Chci, abyste přestali obtěžovat Karrda a jeho organizaci. Abyste zrušili všechny odměny, které jsou na nás vypsané,
a odvolali všechny imperiální vojáky a umožnili nám přístup na planety, které máte pod kontrolou. Také chci, abyste na
Karrdovo jméno otevřeli úvěr na imperiální zboží a služby ve výši tří miliónů."
"Vskutku," řekl Thrawn, rty se mu zvlnily v pobaveném úsměvu. "Obávám se, že Skywalker mi za tolik nestojí. Nebo mi
zároveň nabízíš celý Koruskant?"
"Nenabízím Skywalkera ani Koruskant," řekla Mara. "Nabízím flotilu Katana."
Pobavený úsměv zmizel. "Kde je?"
Znovu ten rozkazovačný tón; ale tentokrát na něj byla Mara připravená. Stejně mu nepomůže. "Nevím," řekla mu. "Ale
Karrde to ví."
Thrawn se na ni dlouho mlčky díval. "Kde ho najdu?" zeptal se nakonec.
"Aby ho rozvědka mohla pořádně propláchnout?" Mara zavrtěla hlavou. "Ne. Dovolte, abych se k němu vrátila a tu
informaci vám pak předám. Potom uzavřeme obchod. Předpokládám, že takové obchodování se vám líbí."
Na Thrawnově obličeji se rozprostřel temný stín. "Neodvažuj se mi diktovat, Maro Jade," řekl tiše. "Ani v soukromí."
Mara se zachvěla. Ano; dobře si pamatovala, proč se Thrawn stal velkoadmirálem. "Byla jsem Císařovou rukou,"
připomněla mu co nejpevněji. "Mluvila jsem za něj… a dokonce velkoadmirálové museli naslouchat."
Thrawn se posměšně usmál. "Opravdu. Paměť ti slouží uboze, Císařovo ruko. Když bylo všechno řečeno a dokonáno,
nezbylo z tebe nic než vysoce specializovaný kurýr. Prováděla jsi jenom jeho vůli. Nezáleží na tom, jestli jsi slyšela jeho
rozkazy jasněji než ostatní jeho Ruce. Byli jste stále poslušni jeho rozkazů."
"Co tím myslíte, jaké ostatní Ruce?" zbystřila Mara. "Byla jsem jediná -"
Zmlkla. Ten Thrawnův pohled… a všechen vzdouvající se vztek z ní vyprchal. "Ne," vydechla. "Ne. Mýlíte se."
Pokrčil rameny. "Věř si, čemu chceš. Ale nepokoušej se ostatní zaslepit přehnanými vzpomínkami na to, jak jsi byla
důležitá." Natáhl se k ovládacímu pultu a zmáčkl spínač. "Kapitáne? Jaké je hlášení od dozorčí čety?"
Odpověď nebyla slyšet; ale Maru stejně nezajímalo, co Thrawnovi muži dělají. Určitě se mýlil. Copak jí sám císař
neudělil titul Císařova ruka? Copak ji sám neodvedl z domova na Koruskant a nevycvičil ji, neučil ji, jak má využívat
vzácnou citlivost na sílu, aby mu mohla sloužit?
Přece by jí nelhal. Nemohl.
"Ne, na tom nezáleží," řekl náhle Thrawn. Podíval se na Maru. "Nevíš náhodou, proč Leia Organa Solo přiletěla na
Endor?"
Mara namáhavě soustředila myšlenky. "Organa Solo je tady?"
"V každém případě je tady Millennium Falcon," řekl ponuře. "Zůstal na orbitě, takže naneštěstí nemůžeme zjistit, kde
může Leia Organa být. Pokud tu vůbec je." Obrátil se zpátky k pultu. "Kapitáne. Vezměte loď na palubu. Snad nám
bližší prohlídka prozradí víc."
Potvrdil příjem a vypnul obvod. "Tak dobrá, Císařovo ruko," řekl a znovu se věnoval Maře. "Dohodli jsme se. Temná
síla za Karrda. Jak dlouho ti bude trvat, než se vrátíš na Karrdovu momentální základnu?"
Mara zaváhala; ale taková informace by velkoadmirálovi mnoho neposloužila. "S Etherway asi tři dny. Dva a půl, když
na to šlápnu."
"Nepochybně na to šlápneš," řekl Thrawn. "Protože máš přesně osm dní na to, abys získala požadovanou informaci a
přivezla ji sem ke mně."
Mara ztuhla. "Osm dní? Ale to -"
"Osm dní. Nebo ho najdu já a dostanu to z něj sám."
Hlavou jí blesklo tucet ostrých odpovědí. Ale pohled do těch žhnoucích červených očí všechny umlčel. "Udělám, co
budu moct," vypravila ze sebe. Otočila se a zamířila ven z místnosti.
"Jsem o tom přesvědčen," řekl za ní. "A potom se posadíme a důkladně si pohovoříme o těch letech, kdy jsi byla mimo
službu Impéria… a proč ti tak dlouho trvalo, než ses vrátila."
* * *
Page 54
Pellaeon ztuhle hleděl na svého velitele, srdce mu skoro slyšitelně bušilo v hrudi. "Flotila Katana?" opakoval opatrně.
"Tak mi to řekla ta mladá Císařova ruka," řekl Thrawn. Pohled nehybně upíral na jeden z displejů před sebou.
"Samozřejmě je možné, že lže."
Pellaeon pohledem klouzal po místnosti, očima bez zájmu bloudil po sochách a reliéfech, které dnes Thrawn vystavil.
Temná síla. Ztracená skoro padesát pět let. Teď ji mají na dosah…
Thrawn stiskl spínač a část galerie zmizela. "Podívejte se."
Pellaeon se otočil. Byla to stejná scéna, kterou mu Thrawn ukázal před několika dny: tři bitevní křižníky u New Cov,
kryjící palbou Lady Luck a neznámý frachťák, které unikají do mimoprostoru -
Prudce se nadechl, najednou pojal podezření. "Tyhle lodě?"
"Ano," řekl Thrawn chmurně a se zadostiučiněním. "Rozdíly mezi obyčejným křižníkem a křižníkem s podřízeným
obvodem jsou nepatrné, ale dostatečně viditelné, když víte, kde je hledat."
Pellaeon se mračil na hologram a usilovně přemýšlel. "S vaším svolením, admirále, ale přece by nedávalo smysl, aby
Karrde dodával tomu odpadlému Korelliánovi tyhle lodě."
"Souhlasím," přikývl Thrawn. "Je zřejmé, že si někdo v té nešťastné pašerácké lodi uvědomil, o co vlastně klopýtl. A
my toho neznámého najdeme. Chci, abyste se spojil s Nilesem Ferrierem."
Pellaeon musel zapátrat v paměti. "To je ten zloděj lodí, kterého jste poslal hledat Korelliánovu základnu?"
"Ano, ten," řekl Thrawn. "Povězte mu, aby na Korelliána zapomněl a místo toho se zaměřil na Sola a Calrissiana."
Pozvedl obočí.
"Koneckonců, pokud ten Korellián má opravdu v plánu připojit se k Rebelii, jaké lepší věno by mohl přinést než flotilu
Katana?"
Ozvalo se pípnutí komlinku. "Ano?" zeptal se Thrawn.
"Pane, cíl skočil do světelné rychlosti," ohlásil jakýsi hlas. "Z majáku vychází silný signál; nyní provádíme
pravděpodobnostní extrapolaci."
"Nechceme, aby měla před námi velký náskok," řekl Thrawn Pellaeonovi, když vypínal komlink. "Raději se vraťte na
můstek, kapitáne, Chimaera okamžitě vyrazí za Marou Jade."
KAPITOLA 18
Seděli kolem stolu v domě maitrakh od brzkého rána, studovali mapy a diagramy, hledali plán akce, která by byla něčím
víc než komplikovaným způsobem, jak se vzdát. Nakonec, těsně před polednem, Leia vyhlásila přestávku. "Už se na to
nemohu dívat," řekla Chewbaccovi, přivřela oči a promnula si spánky. "Pojďme na chvíli ven."
Chewbacca zabručel nějaké námitky. "Ano, jistěže je to riskantní," souhlasila unaveně. "Ale celá vesnice stejně ví, že
tu jsme, a nikdo to ještě představeným neřekl. Pojď, bude to v pořádku."
Chewbacca šel za ní, ale stále si něco brumlal.
"To nejde," zavrtěla Leia hlavou. "Nebylo by to o nic lepší než přímý útok na přístav. Musíme se pokusit, aby škody
na Nystau a jeho obyvatelích byly minimální."
Wookie netrpělivě zavrčel.
"Já nevím, co jiného udělat," odsekla. "Já jenom vím, že smrt a velké ničení nás jenom vrátí tam, odkud jsme vyšli.
Určitě to Noghrie nepřesvědčí o tom, že by měli opustit Impérium a přejít na naši stranu."
"Lady Vader," mňoukl za ní vážný hlas.
Leia sebou trhla. "Dobré ráno, maitrakh," řekla a vážně Noghrijce pokývla na pozdrav. "Věřím, že je vám dnes ráno
dobře?"
"Nejsem nemocná," řekla zkrátka.
"Dobře," řekla Leia poněkud nepřesvědčivě. Maitrakh nebyla tak nezdvořilá, aby něco říkala nahlas, ale bylo jasné, že
je přesvědčená, že se nachází v bezvýchodné situaci, když na její rodinu čeká zneuctění a možná smrt, jakmile
velkoadmirál zjistí, co Khabarakh udělal. Leia věděla, že je to nejspíš jenom záležitost času, než maitrakh dojde k závěru,
že vydání vetřelců Impériu bude tou nejméně bolestivou cestou, která jí zbývá.
"Tvoje plány," řekla maitrakh. "Jak pokračují?"
Leia pohlédla na Chewbaccu. "Děláme pokroky," řekla. Byla to docela pravda, svým způsobem: vylučovací metoda
technicky vzato mířila kupředu. "Ale čeká nás ještě dlouhá cesta."
"Ano," řekla maitrakh. Pohlédla do krajiny. "Tvůj droid strávil hodně času s našimi stroji."
"Nemá tu tolik práce, jak jsem si původně myslela," řekla Leia. "Ty i tvoji lidé mluvíte basicem lépe, než jsem
předpokládala."
"Velkoadmirál nás dobře učil."
"Stejně jako před ním můj otec, lord Darth Vader," připomněla jí Leia.
Maitrakh chvíli mlčela. "Ano," připustila neochotně.
Leia pocítila mrazení v zádech. Prvním krokem ke zradě bude vložit klín mezi Noghrie a jejich pána.
"Tohle území bude brzy vyčištěné," řekla maitrakh a ukázala na pracující droidy. "Jestli skončí do deseti dnů, budeme
tam moci na tuhle sezónu zasít."
"Bude vám tahle nová půda stačit, abyste byli soběstační?" zeptala se Leia.
"Pomůže to. Ale ne dost."
Leia přikývla, zaplavila ji nová vlna frustrace. Plán Impéria jí byl nad slunce jasnější: s pečlivým načasováním
dekontaminačního procesu mohou udržovat Noghrie u hranice nezávislosti nekonečně dlouho, aniž jim dovolí, aby se
přes tu hranici dostali. Věděla to; sama maitrakh měla stejné podezření. Ale dokázat to…
"Chewie, znáš všechny ty pomocné droidy?" zeptala se najednou. "Tak, abys mohl zjistit, jak dlouho by trvalo všem
Page 55
droidům na Honoghru dekontaminovat půdu?"

Wookie souhlasně zamručel a pustil se do výčtu příslušných čísel - bylo jasné, že ta otázka už ho také napadla.
"Zrovna teď všechny analýzy nepotřebuji," přerušila Leia proud odhadů a extrapolací. "Máš základní hranici?"
Měl. Osm let.
"Chápu," zamumlala Leia, krátký záblesk naděje pohasl. "To by naznačovalo, že tak dlouho počítají s válkou, že?"
"Pořád věříš, že velkoadmirál nás podvádí?" vyčítala jí maitrakh.
"Já vím, že vás podvádí," odsekla Leia. "Jenom to nemohu dokázat."
Maitrakh byla chvíli zticha. "Co tedy uděláte?"
Leia se zhluboka nadechla. "Musíme z Honoghru odejít. To znamená dostat se do přístavu v Nystau a ukrást loď."
"To by pro dceru lorda Dartha Vadera neměl být problém."
Leia se ušklíbla, vzpomněla si, jak nenápadně za nimi maitrakh před chvilkou slídila. Stráže v přístavu budou mladší a
daleko lépe vycvičené. Tihle lidé museli být fantastičtí lovci, než je císař přeměnil v soukromé stroje na zabíjení.
"Ukrást loď nebude tak těžké," řekla Leia a uvědomovala si, jak si pravdu přizpůsobuje. "Potíž tkví v tom, že s sebou
musíme vzít Khabarakha."
Maitrakh se na místě zarazila. "Co jsi to řekla?" zasyčela.
"Je to jediná cesta," řekla Leia. "Jestli Khabarakha necháme Impériu, přinutí ho, aby řekl všechno, co se tu stalo. A
potom oba zemřete. Možná celá tvá rodina. To nemůžeme připustit."
"Potom budeš vystavena nebezpečí smrti i ty," řekla maitrakh. "Stráže jen tak nedovolí, aby byl Khabarakh
osvobozen."
"Já vím," řekla Leia a náhle si uvědomila ty dva malé životy, které s sebou nosila. "Musíme to riskovat."
"V takové oběti nebude žádná čest," zavrčela stará Noghrijka. "Kmen Kihm'bar si ji do historie nezapíše. Ani lidé
Noghri si ji nebudou dlouho pamatovat."
"Nedělám to kvůli chvále," vzdychla Leia. "Dělám to proto, že mě unavuje vidět umírat lidi kvůli mým chybám. Požádala
jsem Khabarakha, aby mě vzal na Honoghr - a následky si mohu přičíst sama. Nemůžu prostě utéct a ponechat vás
velkoadmirálově pomstě."
"Náš pán velkoadmirál by s námi tak hrubě nezacházel."
Leia se zadívala maitrakh přímo do očí. "Impérium kdysi kvůli mně zničilo celou planetu," řekla tiše. "Nechci, aby se to
ještě někdy opakovalo."
Odvrátila se. Zadržovala slzy, rukou si podpírala břicho. Han by jí rozuměl. Rozmlouval by jí takové riziko, ale v hloubi
duše by ji chápal. Jinak by ji sem vůbec nepouštěl.
Pokud se Leia nevrátí, nejspíš si to bude klást za vinu on.
"Období zostuzování bylo prodlouženo o další čtyři dny," zamumlala maitrakh. "Za dva dny budou měsíce vydávat
své nejslabší světlo. Bude nejlepší počkat do té doby."
Leia se na ni zamračila. Maitrakh její pohled klidně vydržela, nelidský, nevypočitatelný obličej. "Nabízíš mi pomoc?"
zeptala se Leia.
"V tobě je čest, lady Vader," řekla maitrakh potichu. "Pro život a čest svého třetího syna, půjdu s tebou. Možná
zemřeme spolu."
Leia kývla, zabolelo ji u srdce. "Snad ne."
Leia nezemře. Maitrakh, Khabarakh a možná i Chewbacca zemřou. Ale ona ne. Lady Vader ponechají naživu a ušetří ji
jako dárek pro velkoadmirála.
Který se bude usmívat a zdvořile hovořit a pak jí děti vezme.
Rozhlédla se po polích, litovala, že tu s ní není Han. A uvažovala, jestli se někdy dozví, co se s ní stalo.
"Pojď," řekla maitrakh. "Vrátíme se do domu. Musíš se o Nystau dozvědět spoustu věcí."
* * *
"Jsem ráda, že jste nakonec zavolal," ozval se v reproduktoru Lady Luck hlas Winter. "Už jsem si začínala dělat
starosti."
"Jsme v pořádku - jenom jsme nějakou dobu museli letět potichu," ujistil ji Han. "Měla jsi problémy?"
"Ani ne. Imperiální pořád útočí na naše transporty a nikdo nevymyslel, co s tím udělat. Fey'lya se snaží přesvědčit
Radu, že by obranu zvládl líp než Ackbarovi lidé, ale Mon Mothma zatím jeho nabídku nepřijala. Mám pocit, že někteří
členové Rady začínají mít podezření, co se týče motivů veškeré té náhlé aktivity."
"Dobrá," zamručel Han. "Možná mu řeknou, aby dal pokoj, a vrátí Ackbarovi velení."
"Fey'lya má naneštěstí pořád příliš mnoho příznivců, než aby ho mohli ignorovat," řekla Winter. "Zvlášť mezi
vojskem."
"Jo." Han se vzchopil. "O Leie jsi asi neslyšela."
"Ještě ne," řekla Winter; a Han vycítil napětí v jejím hlase. Také si dělala starosti. "Ale slyšela jsem o Lukovi. Proto
jsem se vlastně s vámi chtěla spojit."
"Má problémy?"
"Nevím - to ve zprávě nestojí. Chce, abyste na něj počkal na New Cov."
"New Cov?" Han se zamračil na mráčky potřísněnou planetu, která se pod nimi otáčela. "Proč?"
"To ve zprávě nebylo. Jenom že se s vámi setká, cituji, v penězoměneckém středisku, konec citátu."
"Cože -?" Han se významně podíval na Landa. "Co to má znamenat?"
"Mluví o té kavárně Mishra v Hicu, kde jsme se my dva setkali, když ty jsi sledoval Breil'lyu," řekl Lando. "Soukromý
vtípek - vysvětlím později."
"To znamená, že není pochyb, že tu zprávu poslal Luke?" zeptala se Winter.
Page 56
"Počkej chvilku," vložil se Han, než Lando stačil odpovědět. "Ty jsi s ním nemluvila osobně?"
"Ne, ta zpráva přišla vytištěná," řekla Winter. "Ani nebyla kódovaná."
"On na Xplánu kódovač nemá, že?" zeptal se Lando.
"Ne, ale mohl by si nechat zprávu kódovat na jakékoli diplomatické poště Nové republiky," řekl Han pomalu. "Ten
soukromý vtip je něco, o čem víte jenom vy dva?"
"My dva, plus asi stovka zevlounů," připustil Lando. "Myslíš, že je to past?"
"Mohla by. V pořádku, Winter, díky. Od teďka se budeme hlásit častěji."
"Dobrá. Buďte opatrní."
"To se můžeš vsadit."
Přerušil spojení a podíval se na Landa. "Je to tvoje loď, kamaráde. Chceš tam zaletět a podívat se na to, nebo to
necháme plavat a omrkneme to tvoje plovoucí kasino?"
Lando sykl mezi zuby. "Myslím, že nemáme moc na vybranou," řekl. "Jestli ta zpráva byla od Luka, je nejspíš důležitá."
"A jestli nebyla?"
Lando ho počastoval křečovitým úšklebkem. "Hele, už jsme se dostali z lepších pastí imperiálních. Jedem dolů."
Po tom poprasku, s jakým před několika dny odstartovali z Ilicu, se dalo pochybovat, že místní úřady budou zvlášť
nadšené, když zjistí, že Lady Luck se znovu vrací do jejich města. Lando naštěstí využil uplynulých volných dnů k
dobrému účelu; a tak, když dosedali na přistávací plochu pod klenutou střechou, přístavní počítač poslušně
zaznamenal přílet prázdninové jachty Tamara's Folly.
"Je to skvělé, být zase zpátky," prohodil Han suše, když s Landem scházeli z rampy v přístavišti. "Nejspíš se tu trochu
porozhlédneme, než zamíříme do Mishry."
Lando vedle něj ztuhl. "Myslím, že se až do Mishry nebudeme muset obtěžovat," řekl potichu.
Han se po něm podíval a rukou zabloudil k blasteru, když přesunul pohled stejným směrem, kam se díval Lando. Pět
metrů od rampy Lady Luck stál obtloustlý muž ve zdobené tunice, přežvykoval cigáro a usmíval se na ně se slizkou
nevinností.
"Tvůj kamarád?" zamumlal Han.
"Takhle hluboko bych neklesl," ucedil Lando. "Jmenuje se Niles Ferrier. Zloděj lodí a příležitostný pašerák."
"Zapletl se do té věci v kavárně Mishra, je to tak?"
"Vlastně to byl jeden z hlavních aktérů."
Han kývl, očima bloudil po přístavišti. Kromě desítek lidí, kteří spěchali za svými záležitostmi, zahlédl tři nebo čtyři, kteří
se potloukali poblíž. "Tak zloděj lodí?"
"Jo, ale něco tak malého jako Lady Luck by ho nezajímalo," ujistil ho Lando.
Han zabručel. "Stejně ho sleduj."
"Jasně."
Ferrier se usmál ještě šířeji a pomalu jim vyšel vstříc. "Nazdar, Calrissiane," řekl. "Máme na sebe štěstí, co?"
"Nazdar, Luku," ozval se Han dřív, než mohl Lando promluvit. "Změnil ses."
Ferrierův úsměv zjízlivěl. "Jo - to je mi líto. Nepočítal jsem, že byste se tu stavili, kdybych se podepsal vlastním
jménem."
"Kde je Luke?" vyjel Han.
"Prohledej si mě," pokrčil Ferrier rameny. "Vypadl odtud zároveň s váma - to jsem ho viděl naposledy."
Han mu zapátral v obličeji, hledal lež. Žádnou neviděl. "Co chceš?"
"Chci uzavřít obchod s Novou republikou," řekl Ferrier tišším hlasem. "Týká se nových válečných lodí. Máte zájem?"
Hana zamrazilo. "Možná," řekl a snažil se, aby to znělo ledabyle. "O jakých lodích to mluvíme?"
Ferrier máchl k rampě. "Co si takhle promluvit uvnitř?"
"Co si takhle promluvit tady?" odsekl Lando.
Zdálo se, že to Ferriera zarazilo. "Jenom klid, Calrissiane," konej-šil Landa. "Co si o mně myslíš, že odjedu s vaší lodí v
kapse?"
"O jaké lodi jde?" opakoval Han.
Ferrier se na něj chvíli díval a pak se okatě rozhlédl. "O velké lodě, bitevní křižníky." Ztišil hlas ještě víc. "O flotilu
Katana."
Han měl co dělat, aby na sobě nedal nic znát. "Flotila Katana. Jasně."
"Nedělám si legraci," nedal se Ferrier. "Katana se našla… a já mám spojení na chlapa, který ví, kde je."
"Jo?" řekl Han. Cosi ve Ferrierově obličeji -
Rychle se otočil, napůl čekal, že zahlédne někoho, jak se snaží vkrást se do Lady Luck. Ale kromě obvyklé změti stínů
tam nic nebylo. "Viděl jsi něco?" ozval se Lando.
"Ne," řekl Han a otočil se zpátky k Ferrierovi. "Proč si myslíš, že ten chlapík něco má?"
Ferrier se prohnaně usmál. "Informace zadarmo, Solo? Ale no tak - přece nejsi včerejší."
"Tak dobře," řekl Lando. "Co po nás chceš a co za to nabízíš?"
"Znám jméno toho chlapa," řekl Ferrier a znovu zvážněl. "Ale nevím, kde je. Myslel jsem, že bychom mohli spojit své
síly a zkusit ho sehnat dřív než Impérium."
Han cítil, jak se mu stáhlo hrdlo. "Proč si myslíš, že po něm jde Impérium?"
Ferrier se na něj pohrdavě podíval. "Když jim velí velkoadmirál Thrawn? Ten ví o všem."
Han se křivě usmál. Konečně měli jméno té uniformy. "Takže Thrawn? Díky, Ferriere."
Ferrier ztuhl, když si najednou uvědomil, co právě prořekl. "To je bez poplatku," ucedil.
"Zatím jsme neslyšeli, co za to nabízíš," připomněl mu Lando.
Page 57
"Víte, kde je?" zeptal se Ferrier.

"My se ptali první," řekl Lando. "Co nabízíš?"
Ferrier zašmejdil očima kolem. "Dám vám půlku lodí, které získáme," řekl nakonec. "Plus možnost pro Novou republiku
koupit zbytek za rozumnou cenu."
"Co to je, rozumná cena?" zeptal se Han.
"Záleží, v jakém jsou stavu," odsekl Ferrier. "Určitě se dokážeme dohodnout."
"Hmm." Han se podíval na Landa. "Co si myslíš?"
"Zapomeň na to," řekl Lando tvrdě. "Chceš nám dát jeho jméno, dobrá - jestli je ovšem pravé. Zajistíme, abys byl dobře
zaplacený, až lodě dostaneme. Jinak odprejskni."
Ferrier sebou trhl. "Tak dobrá," řekl spíš ublíženě než rozzlobeně. "Chcete to všechno provést sami, jak račte. Ale jestli
se dostaneme první k lodím my, ta vaše vzácná Nová republika za ně zaplatí mnohem víc. Mnohem víc."
Otočil se a rázoval pryč. "No, Hane, vypadneme," zamumlal Lando a nespouštěl oči z Ferrierových zad.
"Jo," řekl Han a rozhlédl se po zevlounech, které předtím zahlédl. Také mizeli. Zdálo se, že žádné potíže nebudou; ale
stejně nespouštěl ruku z blasteru, dokud se neocitli za zavřeným poklopem Lady Luck.
"Připravím odlet," řekl Lando, když zamířili do kokpitu. "Ohlas to kontrole, ať nám povolí start."
"Dobře," řekl Han. "Víš, kdybychom ještě trochu smlouvali -"
"Nevěřím mu," přerušil ho Lando a prsty se mu rozběhly po klávesách. "Nějak moc se usmíval. A vzdal se příliš
snadno."
Proti tomu se nedalo mnoho namítat. A jak už Han poznamenal, byla to Landova loď. Pokrčil rameny a zavolal letovou
kontrolu.
Během deseti minut byli venku. "Doufám, že to bylo naposledy, co jsme sem museli letět," řekl Han a zamračil se na
Landa. "Mám pocit, že už místní unavuje nás pořád vítat."
Lando na něj vrhl kosý pohled. "No no. Od kdy se staráš, co si o tobě myslí ostatní?"
"Od doby, co jsem se oženil s princeznou a začal nosit vládní identikartu," zavrčel Han. "Z tebe by přece taky mělo být
úctyhodné zvíře."
"Všechna sláva polní tráva. Ha ha." Nevesele se zasmál. "Zdá se, že zatímco jsme mluvili s Ferrierem, někdo proklouzl
nahoru a něco přilípl na plášť. Deset ku jedné, že je to maják."
"To je mi překvapení," řekl Han a vyvolal si na displej jeho lokalizaci. Objevil se vzadu dole, na trupu blízko rampy. "Co
s tím chceš dělat?"
"Systém Terrijo je více méně na cestě k Pantolominu," řekl Lando a kontroloval údaje na displeji. "Zaletíme k němu a
tam se toho zbavíme."
"Oukej." Han se na svůj displej mračil. "Věčná škoda, že to nemůžeme přilepit na nějakou loď hned tady. Nevěděl by
pak, kterým směrem letíme."
Lando zavrtěl hlavou. "Bylo by mu jasné, že jsme na to přišli, kdybychom to teď nalepili na nějakou loď z New Cov.
Pokud to nechceš hodit na nějakou prolétající loď." Mrkl na Hana; podíval se na něj pořádně. "Nebudeme to zkoušet,
Hane," řekl pevně. "Nedívej se tak."
"No tak dobře," zabručel Han. "Ale tím bychom ho setřásli."
"A přitom bys možná natáhl bačkory," odsekl Lando. "A pak bych to musel Leie vysvětlovat já. Na to zapomeň."
Han zaskřípal zuby. Leia. "Jo," vzdychl.
Lando se na něj znovu podíval. "Ale no tak, kamaráde, uvolni se. Ferrier nemá nejmenší šanci, že by na nás vyzrál. Věř
mi - tentokrát vyhrajeme my."
Han přikývl. Ale ve skutečnosti nemyslel na Ferriera. Ani na flotilu Katana. "Já vím," řekl.
* * *
Lady Luck hladce vyklouzla propustí v kopuli z průhledné oceli, a Ferrier přesunul cigáro do druhého koutku. "Víš
jistě, že ten druhý maják nenajdou?" zeptal se.
Vedle něj, vedle hromady přepravek, se pohnul podivně tvarovaný stín. "Nenajdou," řeklo to hlasem podobným
tekoucí studené vodě.
"Radil bych ti, abys měl pravdu," upozornil ho Ferrier hrozivě. "Nenechal jsem si ty sprosťárny líbit jen tak pro nic za
nic." Zahleděl se přísně na stín. "Málem se ti to nepovedlo," řekl vyčítavě. "Solo se jednou podíval přímo na tebe."
"Nehrozilo žádné nebezpečí," řekl přízrak nevzrušeně. "Lidi zachytí pohyb. Nehybných stínů si nevšimnou."
"No, tentokrát ti to vyšlo," Ferrier byl ochotný leccos připustit. "Stejně máš štěstí, že se díval Solo a ne Calrissian - ten
už tě přece jednou viděl. Příště ty svoje hnáty šoupej potichu."
Přízrak nic neřekl. "Tak jdeme do lodi," nařídil Ferrier. "Řekni Abricovi, aby se připravil k odletu. Musíme si na sebe
vydělat."
Vrhl nahoru poslední pohled. "A možná," dodal se spokojeným úsměvem, "převézt jednoho velkohubého hráče."
KAPITOLA 19
Etherway už byla jasně vidět, vyloupla se jako nepravidelný kámen z nebe a zamířila k určenému doku. Karrde stál ve
stínu tunelu, sledoval její let, hladil jemně špičkami prstů rukojeť blasteru a snažil se nevšímat si neklidu, který se v něm
vzmáhal. Mara se opozdila o tři dny, než se s frachťákem z Abregada vrátila - za normálních podmínek to není nijak
zvláštní zpoždění, ale tahle cesta se dá těžko považovat za normální. Když však vstoupila na orbit, nesledovaly ji žádné
lodě a odvysílala všechny příslušné kódové signály, než se pustila do přistávacího manévru.
Etherway už byla velmi blízko, rotovala na repulzátorech, aby se otočila poklopem k východovému tunelu. Karrde
odhadl Hana Sola správně. I když nebyl tak důvěřivý, aby poslal na Myrkr hvězdný křižník Mon Cal, aspoň dodržel
Page 58
slib, že vyzvedne Etherway. Všechny Karrdovy starosti uplynulých tří dnů byly zřejmě zbytečné.
Ale ten neklid nechtěl zmizet.
Karrde, s očima upřenýma na zavřený poklop, vytáhl od opasku komlink a zavolal člověka, který mu kryl záda.
"Dankine? Něco podezřelého v dohledu?"
"Ani smítko," ozval se okamžitě Dankin. "Vypadá to tu naprosto klidně."
Karrde přikývl. "Dobrá. Drž se z dohledu, ale buď v pohotovosti."
Vrátil komlink k opasku. Přistávací rampa Etherway začala klesat, Karrde posunul ruku k rukojeti blasteru. Jestli to byla
past, nejspíš teď by měla sklapnout.
Poklop se otevřel a objevila se Mara. Rozhlédla se po doku, než sestoupila, a okamžitě ho zahlédla ve stínu. "Karrde,"
zavolala.
"Vítej doma, Maro," řekl a vstoupil do světla. "Trochu ses opozdila."
"Vzala jsem to oklikou," zamumlala a zamířila k němu.
"To se může stát," řekl a zamračil se. Pořád se rozhlížela po doku, v obličeji jakési napětí. "Nějaké potíže?" zeptal se
tiše.
"Nevím," zamumlala. "Mám pocit -"
Nestačila dokončit větu. Komlink u Karrdova opasku najednou zakvílel, krátce zaskřípal elektronickým přetížením
celkového rušení, a pak ztichl. "Uteč," vyštěkl Karrde, vytáhl blaster a bleskově se otočil k východu. Na vzdáleném
konci tunelu zahlédl pohybující se postavy; pozvedl blaster a vystřelil na ně -
Hromové dunění sonického výbuchu otřáslo vzduchem, tvrdě mu dopadlo na hlavu a skoro ho srazilo k zemi. Zvonilo
mu v uších, vzhlédl, zrovna když nad ním pomalu přelétly dvě stíhačky TIE, které vychrlily laserovou střelbu k ústí
tunelu. Dlažba vybuchla do kouřících bloků napůl roztavené keramiky, takže nebylo možno tím směrem uniknout.
Karrde reflexně a zbytečně poslal krátkou dávku za stíhačkami TIE; a zrovna přesunoval mušku k postavám v tunelu,
když najednou k hornímu okraji přistávacího doku seskočil tucet vojáků, kteří spustili k zemi lana. "K zemi!" zařval na
Maru, sotva slyšel vlastní hlas, jak měl ochromené smysly. Vrhl se k zemi, bolestivě si narazil levou paži a zamířil blaster
na nejbližšího vojáka. Vystřelil, ale minul o půl metru… a zrovna si začínal uvědomovat zvláštní skutečnost, že
imperiální střelbu neopětují, když tu mu kdosi blaster vykopl z rukou.
Napůl se překulil a ohromeně se zahleděl na Maru. "Co to -"
Stála nad ním, obličej tak znetvořený city, že ji sotva poznával, rty se jí pohybovaly v neslyšných slovech.
Ale žádné vysvětlení vlastně nepotřeboval. Kupodivu ani necítil vůči ní vztek; nezlobil se, že před ním celou dobu
skrývala svou imperiální minulost, nezlobil se, že se teď vrátila tam, odkud vyšla. Vadilo mu pouze, že se nechal tak
snadno a důkladně podvést… a zalitoval také, že ztratil tak obratného spojence.
Vojáci ho postavili na nohy a hrubě ho dostrkali k raketoplánu, který dosedl na dlažbu vedle Etherway, a jak se tak tím
směrem potácel, bezděčně ho napadla jedna myšlenka.
Zradila ho, zajali ho a nejspíš ho čeká smrt… ale aspoň teď měl částečné vysvětlení pro tajemství, proč Mara chce zabít
Luka Skywalkera.
* * *
Mara zuřivě hleděla na velkoadmirála, ruce zaťaté v pěst, celá se chvěla vztekem. "Osm dní, Thrawne," zavrčela. "Řekl
jste osm dní. Slíbil jste mi osm dní."
Thrawn jí vracel pohled se zdvořilým klidem, který v ní budil touhu spálit ho na místě, kde stál. "Rozmyslel jsem si to,"
řekl chladně. "Napadlo mě, že Karrde by mohl nejenom odmítnout prozradit, kde je flotila Katana, ale mohl by dokonce
odletět, kdybys mu navrhla, aby s námi uzavřel takovou dohodu."
"Čerta starého," vyštěkla Mara. "Od začátku jste si plánoval, že mě takhle využijete."
"A tím jsme dostali to, co jsme chtěli," řekl rudooký podvodník mírně. "To jediné je důležité."
Hluboko v nitru Mary cosi cvaklo. Nevšímala si ozbrojených vojáků, kteří stáli těsně za ní, a vrhla se na Thrawna, prsty
zahnutými jako dravci drápy mu vyjela po krku -
A v okamžiku ji zastavil Thrawnův noghrijský osobní strážce, až jí kosti zapraštěly, skočil po ní ze vzdálenosti dvou
metrů, pákou předloktí jí zmáčkl krk a rameno a strhl ji stranou a skoro k zemi.
Popadla tu železnou paži, která jí svírala hrdlo, a zároveň udeřila pravým loktem proti tělu strážce. Ale minula; a i když
popadla jeho paži oběma rukama, začaly jí zrak zamlžovat bílé tečky. Předloktí jí pevně tlačilo na krční tepnu, hrozilo, že
upadne do bezvědomí.
Kdyby omdlela, nic by tím nezískala. Přestala se tolik zmítat, ucítila, že stisk povolil. Thrawn stále stál na svém místě a
pobaveně ji sledoval. "To bylo od tebe velmi neprofesionální, Císařova ruko," domlouval jí.
Mara na něj zuřivě hleděla a znovu vyrazila, tentokrát pomocí síly. Thrawn se trochu zamračil, prsty si přejel po krku,
jako by se snažil smést nehmatatelnou pavučinu. Mara se ze všech sil opřela do toho neviditelného sevření kolem
Thrawnova krku; a ten si znovu přejel po hrdle, než konečně porozuměl. "Dobrá, to stačí," řekl náhle změněným
hlasem, začínal se zlobit. "Nech toho, nebo ti Rukh bude muset ublížit."
Mara si rozkazu nevšímala a zaťala se co nejvíce. Thrawn jí bez mrknutí vracel pohled, jen krční svaly se napínaly, jak
se vzpíraly sevření. Mara zaťala zuby, čekala na rozkaz nebo pohyb ruky, který bude znamením pro Noghriho, aby ji
uškrtil, nebo pro vojáky, aby ji spálili.
Ale Thrawn dál mlčel a nehýbal se… a o chvilku později Mara zalapala po dechu a musela přiznat porážku.
"Věřím, že jsi zjistila, kde jsou hranice tvých nepatrných sil," řekl Thrawn chladně a ohmatával si krk. Ale už to neříkal
nijak pobaveně. "Drobný trik, který tě naučil císař?"
"Naučil mě spoustu triků," ucedila Mara a nevšímala si bušení ve spáncích. "Například jak zacházet se zrádci."
Thrawnovy žhnoucí oči zasvítily. "Dej si pozor, Jade," řekl měkce. "Já jsem nyní hlavou Impéria. Ne nějaký dávno
Page 59
mrtvý císař; a určitě ne ty. Jedinou zradou je neuposlechnutí mých rozkazů. Jsem ochoten dovolit ti, aby ses vrátila na
své právoplatné místo v Impériu - možná jako první důstojník jednoho z bitevních křižníků Katana. Ale stačí ještě jeden
podobný výbuch jako dnes a tato nabídka pozbude platnosti."
"A pak mě nejspíš zabijete," zahučela Mara.
"Moje Impérium nemá ve zvyku mrhat cennými zdroji," odsekl velkoadmirál. "Místo toho bychom tě vydali mistru
C'baothovi jako malý dárek navíc. A domnívám se, že brzy bys litovala, že jsem tě nepopravil."
Mara na něj překvapeně hleděla, proti vůli ji zamrazilo v zádech. "Kdo je C'baoth?"
"Jorus C'baoth je šílený mistr Jedi," řekl jí Thrawn temně. "Uvolil se pomáhat nám ve válce, výměnou za to, že bude
moci Jedi přizpůsobit svým pokřiveným představám. Tvůj přítel Skywalker už uvízl v jeho pavučině; jeho sestru,
Organu Solo, mu doručíme co nejdříve."
Mara se zhluboka nadechla. "Rozumím," řekla namáhavě. "Vyhrál jste. Už se to znovu nestane."
Chvíli se na ni díval, pak kývl. "Omluvu přijímám," řekl. "Pusť ji, Rukhu. A teď pověz, chápu správně, že si přeješ
znovu se připojit k Impériu?"
Noghri jí pustil krk - trochu neochotně, pomyslela si Mara - a poodstoupil. "A co zbytek Karrdových lidí?" zeptala se.
"Jak jsme se dohodli, budou moci odejít za svými záležitostmi. Už jsem zrušil všechna imperiální pátrání a rozkazy k
zadržení, které se jich týkaly, a kapitán Pellaeon v této chvíli odvolává nájemné lovce."
,A Karrde?"
Thrawn z ní nespouštěl oči. "Zůstane na palubě, dokud mi neřekne, kde je flotila Katana. Když při tom promrhá
minimálně našeho času a úsilí, obdrží náhradou tri milióny, na čemž jsme se ty a já dohodli u Endoru. Pokud ne…
možná z něho nezbude tolik, aby bylo možné kompenzaci vyplatit."
Mara zkřivila rty. Ale on neblafoval. Už viděla, co dokáže důkladný imperiální výslech. "Můžu s ním mluvit?" zeptala
se.
"Proč?"
"Možná bych ho dokázala přesvědčit."
Thrawn se pousmál. "Nebo ho aspoň ujistit, že jsi ho vlastně nezradila?"
"Bude přece zavřený ve vaší cele," připomněla mu Mara a nutila se, aby se jí ustálil hlas. "Není důvod, aby se
nedozvěděl pravdu."
Thrawn zvedl obočí. "Naopak," řekl. "Pocit naprosté opuštěnosti je jedním z našich nejužitečnějších psychologických
nástrojů. Několik dní strávených s podobnými myšlenkami ho může přesvědčit, aby spolupracoval, aniž sáhneme k
tvrdším prostředkům."
"Thrawne -" Mara umlkla, zadržela náhlý záchvat vzteku.
"To už je lepší," ocenil ji velkoadmirál, s očima upřenýma na její tvář. "Zvlášť když uvážíme, že druhou možností je pro
mě předat ho rovnou výslechovému droidovi. To chceš?"
"Ne, admirále," řekla a cítila, jak trochu povadla. "Jenom… Karrde mi pomohl, když jsem neměla kam jít."
"Chápu tvé pocity," řekl Thrawn a obličej mu znovu zpřísněl. "Ale tady nejsou na místě. Neujasněná loajalita je luxus,
který si nemůže dovolit žádný důstojník císařské flotily. Zvlášť ne tehdy, když si ten důstojník přeje, aby mu jednou
bylo předáno velení."
Mara se vztyčila v plné výšce. "Ano, pane. Už se to znovu nestane."
"Věřím." Thrawn jí pohlédl přes rameno a kývl. Její vojenská eskorta se s harašením stáhla. "Stanice palubního
důstojníka je hned pod kontrolní věží," řekl a máchl rukou k velké bublině z průhledné oceli, usazené mezi seřazenými
stíhačkami TIE. "Přidělí ti raketoplán a pilota, který tě vezme zpátky na povrch."
Zřejmě byla propuštěna. "Ano, admirále." Prošla kolem něj a zamířila ke dveřím, které jí ukázal.
Ano; velkoadmirál vyhrál. Ale ne tak přesně, jak si představoval. Tímhle jediným zrádným činem, kterého se dopustil
jen tak mimochodem, nakonec zničil její poslední nostalgickou naději, že nové Impérium by se jednou mohlo rovnat
tomu, které jí zničil Luke Skywalker.
To Impérium, kterému kdysi s hrdostí sloužila, bylo pryč. Navždycky.
Bylo to bolestné poznání a také drahé. A mohlo by stát Karrda život. A ten by mohl zemřít s přesvědčením, že ho
úmyslně Thrawnovi vydala.
To pomyšlení ji zabolelo, jako by ji proťal rozžhavený nůž, mísil se v ní hořký vztek na Thrawna, že jí lhal, a stud, že
byla tak naivní a důvěřovala mu. Bez ohledu na to, jaký měla sama názor, tenhle zmatek zavinila ona.
A bylo na ní, aby ho napravila.
Vedle dveří do kanceláře palubního inženýra zel mohutný oblouk tunelu, který vedl z hangáru do servisních a
pomocných doků. Mara se za chůze ohlédla. Zdálo se, že těch dvacet třicet lidí, pracujících v doku, jí nevěnuje zvláštní
pozornost.
Pravděpodobně to byla jediná šance, jež se jí mohla naskytnout. S ušima nastraženýma, jestli nezaslechne pokřik nebo
střelbu, který by znamenal, že si jí všimli, minula dveře k palubnímu důstojníkovi a vstoupila do pomocného doku.
V průchodu byl počítačový terminál, vestavěný do zdi tak, aby byl přístupný jak z pomocného doku, tak z předního
hangáru. Byl velmi lehce přístupný, proto bude proti vetřelcům nepochybně chráněn složitým vstupním kódem. Jak
znala Thrawna, kód se určitě měnil každou hodinu; ale ani velkoadmirál zřejmě nevěděl, že císař měl soukromé vstupy
vestavěné do hlavního počítače každého hvězdného destruktoru. Byly mu zárukou, že ho žádný velitel nebude moci
odříznout od velení vlastní lodě. Ani císaře, ani jeho nejlepší agenty.
Mara vyťukala kód vstupu a dovolila si přitom jízlivý úsměv. Thrawn ji mohl považovat za přeceňovaného kurýra. Ale
ona věděla svoje.
Kód zapípal a Mara byla v počítači.
Page 60
Nechala si vypsat seznam zadržených a rychle ho pročítala. A už to měla: nechala si nakreslit diagram celého
vězeňského bloku. Následovali strážní, hlavně jejich směny, potom zpátky do denních rozkazů a k přehledu
připravovaného kurzu Chimaery a jejích cílů v následujících šesti dnech. Thrawn naznačil, že bude čekat několik dní,
než začne s formálním výslechem, nechá Karrda smažit se ve vlastní představivosti, nudě a napětí, než povolí jeho
odpor. Mara mohla jenom doufat, že se stihne vrátit dřív, než tahle změkčovací kůra skončí.
Po zádech jí stékal čůrek potu, když displej vymazala. A teď ji čekalo to skutečně bolestné. Prošla si tu věc logicky
snad tucetkrát, a pokaždé jí vyšla stejná odporná odpověď. Karrde určitě pověřil pozorovatele v záloze, aby sledoval
přílet Etherway, a ten zpozoroval past imperiálních jako první. Jestli se teď Mara vrátí volná a bez poskvrnky z
Chimaery, nikdy nedokáže Karrdovy lidi přesvědčit, že ho nevydala imperiálním. Bude mít štěstí, jestli ji neoddělá,
jakmile ji uvidí.
Nemohla Karrda osvobodit sama. Od jeho organizace nemohla čekat žádnou pomoc. Takže jí zbýval jediný člověk v
galaxii, kterého mohla vzít v úvahu. Jenom jediný člověk, který měl možná pocit, že Karrdovi něco dluží.
Zaťala zuby a zadala počítači otázku, týkající se současného místa pobytu mistra Jedi Joruuse C'baotha.
Zdálo se, že počítači to trvá neobyčejně dlouho, než tu informaci ze sebe vydoloval, a Maře už naskakovala husí kůže,
když stroj konečně vyplivl odpověď. Zapamatovala si jméno planety - Jomark -a okamžitě zrušila příkaz. Hnala věci
příliš do krajnosti; a jestli ji chytí u počítače, ke kterému by vůbec neměla mít přístup, nejspíš se ocitne v cele vedle
Karrda.
Stihla to tak tak. Sotva vymazala displej a vydala se znovu do průchodu, propochodovali sem z hangáru mladý
důstojník a tři vojáci, a jejich oči a zbraně nevěštily nic dobrého. Jeden z vojáků ji zahlédl, cosi zamumlal důstojníkovi -
"Promiňte," zavolala Mara, když se k ní všichni čtyři otočili. "Můžete mi říct, kde najdu palubního důstojníka?"
"Já jsem palubní důstojník," řekl mladík a mračil se, když se celá skupinka přeď ní zastavila. "Vy jste Mara Jade?"
"Ano," řekla Mara s co nejnevinnějším a bezstarostným výrazem. "Řekli mi, že vaše kancelář je někde tady, ale nemohla
jsem ji najít."
"Je na druhé straně stěny," zavrčel důstojník. Proklouzl kolem ní a přistoupil k terminálu, od kterého před chvilkou
odskočila. "Dělala jste s tím něco?" zeptal se a vyťukal několik příkazů.
"Ne," ujistila ho Mara. "Proč?"
"To nic - stejně je vypnutý," zamumlal důstojník polohlasně. Chvilku se rozhlížel, jako by hledal jiný důvod, proč se tu
Mara potulovala. Ale nebylo tu nic; a skoro neochotně se soustředil znovu na ni. "Mám rozkaz nechat vás dopravit
dolů na planetu."
"Já vím," přikývla. "Jsem připravena."
* * *
Raketoplán se vznesl, otočil se a zamířil do nebe. Mara stála u rampy Etherway, pach spálené dlažby ji štípal v nose, a
sledovala, jak imperiální loď mizí za okrajem přistávacího otvoru. "Avesi?" zavolala. "No tak, Avesi, někde tady určitě
jsi."
"Otoč se a dej ruce nahoru," ozval se hlas ze stínů uvnitř průlezu do lodě. "A nezapomeň, že vím o té malé pistoli,
kterou máš v rukávě."
"Tu teď mají imperiální," řekla Mara, když se otáčela a zvedala ruce. "A nepřišla jsem bojovat. Přišla jsem pro pomoc."
"Chceš pomoc, tak si zajdi za svými novými přáteli nahoru," odsekl Aves. "Třeba to vždycky byli tví přátelé, co?"
"Nezradila jsem ho, Avesi," řekla. "Imperiální mě sebrali a zkalili vodu tak, že jsem si myslela, že bych mohla získat pro
nás čas, abychom se z toho dostali. Nepovedlo se."
"Nevěřím ti," řekl Aves mechanicky. Ozvalo se tlumené řinčení bot po kovu, jak opatrně scházel po rampě.
"Ne, ty mi věříš," zavrtěla Mara hlavou. "Jinak bys sem nepřišel."
Ucítila v zátylku závan dechu, jak k ní přistoupil. "Nehýbej se," nařídil. Opatrně jí sáhl po levé ruce, vyhrnul jí rukáv, až
se ukázalo prázdné pouzdro. Zkontroloval druhý rukáv, pak přejel rukou po stranách těla. "Dobrá, otoč se," řekl a
ustoupil.
Poslechla. Stál metr od ní, obličej napjatý, blasterem jí mířil na břicho. "Otočíme tu otázku, Avesi," navrhla. "Kdybych
Karrda zradila imperiálním, proč bych se sem vracela? Zvlášť sama?"
"Možná jsi potřebovala něco z Etherway," odsekl chraptivě. "Nebo je to jenom trik jak na nás vyzrát."
Mara se vzchopila. "Kdybys tomu opravdu věřil," řekla tiše, "rovnou bys střílel. Já z toho Karrda nedostanu bez vaší
pomoci."
Aves dlouho mlčel. Mara se mu dívala do tváře, snažila se nevšímat si zbělelých kotníků na ruce, svírající blaster.
"Ostatní ti nepomůžou," řekl. "Polovina si myslí, že jsi s Karrdem mávala od chvíle, kdy ses k nám přidala. Většina tě
otipovala na podvodnici, co mění barvy dvakrát ročně."
Mara se ušklíbla. "To byla kdysi pravda," připustila. "Ale už není."
"Můžeš to nějak dokázat?"
"Jo - tím, že z toho Karrda dostanu," odsekla Mara. "Podívej se, nemám čas na klábosení. Pomůžeš mi nebo budeš
střílet?"
Okamžik váhal. Potom blaster neochotně sklonil, až mířil k zemi. "Nejspíš jsem si podepsal rozsudek smrti," zamručel.
"Co potřebuješ?"
"Pro začátek loď," řekla Mara a potichu vydechla, dosud si neuvědomovala, že dech zadržovala. "Něco menšího a
rychlejšího než Etherway. Taky potřebuji jednoho z ysalamiriů, které jsme měli na Wild Karrdu."
Aves se zamračil. "Na co chceš ysalamiria?"
"Budu mluvit s Jedim," řekla krátce. "Potřebuji se ubezpečit, že mě bude poslouchat."
Aves si ji chvilku prohlížel, pak pokrčil rameny. "Já vlastně nechci nic vědět. Co ještě?"
Page 61
Mara zavrtěla hlavou. "To je všechno."

Oči se mu zúžily. "Všechno?"
"Ano. Jak brzo mi to můžeš opatřit?"
Aves zamyšleně našpulil rty. "Řekněme za hodinu," řekl. "Ta velká bažina asi padesát kilometrů za městem - znáš ji?"
Mara přikývla. "U jejího východního okraje je rašelinový ostrůvek."
"Správně. Vezmi Etherway na ten ostrůvek a tam lodě vyměníme." Pohlédl na frachťák, který se nad ním tyčil. "Pokud
si myslíš, že je bezpečné s tímhle vzlétnout."
"Zatím by mělo," řekla Mara. "Thrawn mi řekl, že odvolal všechna pátrání a rozkazy k zadržení zbytku skupiny. Ale až
odletím, stejně bys měl zmizet. Jestli Karrda vysvobodím, vrhne se nám celá flotila po krku. A Etherway radši důkladně
oskanuj - měl by na ní být maják, aby mi Thrawn mohl zase skočit na záda, což s oblibou dělá." Zkřivila rty. "A jak znám
Thrawna, nejspíš mě taky nechal někým sledovat. Budu se ho muset zbavit, ještě než z planety odletím."
"S tím ti můžu pomoct," řekl Aves temně. "Takže mizíme, co?"
"Správně." Mara se odmlčela, zamyslela se, jestli zbývá ještě něco, co by mu měla říct. "Myslím, že to je všechno.
Jdeme na to."
"Dobrá." Aves zaváhal. "Pořád stejně nevím, na čí straně stojíš, Maro. Pokud na naší… tak hodně štěstí."
Pokývla, cítila, jak se jí v krku vytvořil knedlík. "Díky."
* * *
Za dvě hodiny už byla upoutaná v kokpitu skipreje a měla podivný a nepříjemný pocit, když mířila do hlubokého
vesmíru. V podobné lodi před několika týdny uháněla nebem nad lesem na Myrkru, v divoké honičce za uprchlým
vězněm. Teď se historie opakovala jako v pokřiveném zrcadle, protože opět pořádala hon na Luka Skywalkera.
Jenomže tentokrát se ho nebude snažit zabít nebo zajmout. Tentokrát ho bude prosit o pomoc.
KAPITOLA 20
Poslední dva vesničané se oddělili od skupiny stojící vzadu u zdi a prošli k vyvýšenému soudcovskému křeslu.
C'baoth v něm seděl a díval se na přicházející; a potom, jak Luke tušil, mistr Jedi povstal. "Jedi Skywalkere," řekl a
pokynul Lukovi ke křeslu. "Poslední případ tohoto večera je tvůj."
"Ano, mistře C'baothe." Luke se s určitým sebezapřením posadil. Podle jeho mínění to bylo naprosto nepohodlné
křeslo: příliš teplé, příliš velké a přespříliš zdobené. Vydávalo neznámou vůni a podivně zneklidňující auru, o které se
Luke dohadoval, že se zde udržuje díky mnoha hodinám, jež v křesle strávil mistr Jedi a soudil svůj lid.
A teď byla řada na Lukovi.
Zhluboka se nadechl, snažil se potlačit únavu, která ho zde neustále provázela, a pokynul oběma vesničanům. "Jsem
připraven," řekl. "Prosím, začněte."
Byl to poměrně jednoduchý případ, jak už to bývá. Dobytek prvního vesničana pronikl plotem druhého a očesal půl
tuctu ovocných keřů, než ho zahnali zpátky. Majitel zvířat byl ochoten zaplatit náhradu za zničené keře, ale ten druhý
trval na tom, že musí také znovu postavit plot. První se bránil, že správně postavený plot by určitě jen tak nepovolil a
navíc jeho dobytek utrpěl poranění od ostrých hran, když plotem prolézal. Luke tiše seděl, nechal je mluvit a čekal, až
padly všechny argumenty a protiargumenty.
"Dobrá," řekl. "Ve věci ovocných keřů můj rozsudek zní, že ty -" kývl na prvního vesničana, "- zaplatíš náhradu za keře,
které jsou úplně zničené, navíc zaplatíš náhradu za ovoce, které tvůj dobytek sežral nebo rozdupal. Tuto částku určí
vesnická rada."
C'baoth se vedle něj zavrtěl a Luke sebou trhl, jak ho zasáhla vlna nesouhlasu, kterou vycítil u mistra Jediho. Chvilku
váhal, uvažoval, jestli by rozsudek neměl vzít zpátky a pokusit se o jiné řešení. Ale změnit tak náhle své rozhodnutí, to
nebyl dobrý nápad. A stejně by nic lepšího nevymyslel.
"Co se týče plotu, zítra ráno ho prohlédnu," pokračoval. "Než se rozhodnu, chci vidět, do jaké míry byl poškozen."
Oba muži v uctivém předklonu vycouvali. "Tímto prohlašuji dnešní slyšení za ukončené," zvolal C'baoth. Jeho hlas
mohutně zaduněl, přestože místnost byla poměrně malá. Zajímavý efekt, Luke zauvažoval, jestli je to nějaké akustické
kouzlo nebo další jediovská technika, kterou ho mistr Yoda nenaučil. I když si Luke neuměl představit, k čemu by ji
někdy potřeboval.
Poslední vesničané vyklouzli z místnosti. C'baoth si odkašlal; Luke se reflexně nastražil. "Někdy váhám, Jedi
Skywalkere," začal stařec vážně, "jestli jsi mi v posledních několika dnech naslouchal."
"Je mi líto, mistře C'baothe," řekl Luke a v krku mu zadrhlo. Bez ohledu na to, jak velmi se snažil, nikdy nedokázal splnit
C'baothova očekávání.
"Líto?" C'baoth výsměšně povytáhl obočí. "Líto? Jedi Skywalkere, měl jsi soud pevně v rukou. Měl jsi zarazit to jejich
žvanění daleko dřív - tvůj čas je příliš drahý, než abys ho mařil malichernými hádkami. Sám jsi měl rozhodnout o výši
náhrady. A co se týče plotu -" Poněkud znechuceně zavrtěl hlavou. "Naprosto nebyl důvod, abys v tomto bodě
odkládal rozsudek. Povědomí o té škodě měli oba uloženo v hlavě. Neměl by být ani pro tebe problém tu informaci z
nich vytáhnout."
Luke polkl. "Ano, mistře C'baothe. Ale takhle číst něčí myšlenky mi připadá nesprávné -"
"Když té schopnosti chceš využít, abys mohl někomu pomoci?" opáčil C'baoth. "Jak by to mohlo být nesprávné?"
Luke bezmocně mávl rukou. "Snažím se pochopit, mistře C'baothe. Ale je to pro mě příliš nové."
C'baothovo husté obočí v údivu vylétlo vzhůru. "Vskutku, Jedi Skywalkere? Chceš říct, že jsi nikdy neporušil něčí
osobní zájmy, abys mu pomohl? Nebo žes neobešel nějaký nevýznamný byrokratický předpis, který stál mezi tebou a
tím, co mělo být učiněno?"
Luke cítil, jak rudne, vzpomněl si, že Lando použil ilegální kód, aby Lukovi v loděnicích na Sluis Vanu opravili Xplán.
Page 62
"Ano, toho jsem se občas dopustil," přiznal. "Ale tohle je něco jiného. Je to… já nevím. Jako bych přebíral víc
odpovědnosti za životy těch lidí, než bych měl."
"Chápu tvé obavy," řekl C'baoth, tentokrát méně přísně. "Ale to je právě jádro věci. Přijetí a zacházení s odpovědností,
která staví Jediho stranou všech ostatních v galaxii." Zhluboka povzdechl. "Nesmíš nikdy zapomenout, Luku, že tito
lidé jsou v podstatě primitivy. Jenom s naším vedením mohou vůbec doufat, že dosáhnou jakési vyspělosti."
"Nenazýval bych je primitivy, mistře C'baothe," řekl Luke váhavě. "Mají moderní technologii, poměrně účinný vládní
systém -"
"Pasti civilizace bez podstaty," zavrčel C'baoth opovržlivě. "Stroje ani společenské struktury neznamenají kulturní
vyspělost, Jedi Skywalkere. Vyspělost je určena pouze mírou pochopení a využitím síly."
Jeho oči zabloudily kamsi do minulosti. "Kdysi taková společnost existovala, Luku," řekl tiše. "Velký a zářný příklad
výšin, o které mohli všichni usilovat. Po tisíc generací jsme stáli vysoko mezi nižšími bytostmi galaxie jako strážci
spravedlnosti a pořádku. Tvůrci opravdové civilizace. Senát mohl debatovat a vydávat zákony; ale byl to Jedi, kdo
uváděl tyto zákony ve skutečnost."
Ústa se mu zkřivila. "A galaxie nás oplátkou zničila."
Luke se zamračil. "Myslel jsem, že to byl císař a několik Temných Jedi, kdo řád Jedi vymýtili."
C'baoth se hořce usmál. "Opravdu věříš, že by se třeba i císaři podařil takový úkol bez souhlasu celé galaxie?" Zavrtěl
hlavou. "Ne, Luku. Nenáviděli nás - všechny nižší bytosti. Nenáviděli nás pro naši moc, naše znalosti a naši moudrost.
Nenáviděli nás pro naši vyspělost." Úsměv zmizel. "A ta nenávist stále existuje. Čeká jenom, až se Jedi znovu objeví,
aby znovu vzplála."
Luke pomalu zavrtěl hlavou. Příliš se to neshodovalo s tím málem, co věděl o zničení řádu Jedi. Ale na druhé straně, on
v té době nežil. C'baoth ano. "Tomu se dá těžko uvěřit," zamumlal.
"Věř tomu, Jedi Skywalkere," bručel C'baoth. Jeho oči se zabořily do Lukových a náhle vzplály studeným ohněm.
"Proto musíme stát při sobě, ty a já. Proto nikdy nesmíme polevit v pozornosti před vesmírem, který by nás zničil.
Rozumíš?"
"Snad ano," řekl Luke a promnul si koutek oka. Jeho myšlenky byly tak pomalé, když ho zahlcovala taková únava.
"Takovou nenávist jsem ještě nezažil."
C'baoth na něj hleděl zpod hustého obočí. "Zažiješ," řekl temně. "Stejně jako tvoje sestra. A její děti."
Lukovi se sevřelo srdce. "Můžu je chránit."
"Můžeš je taky učit?" opáčil C'baoth. "Máš moudrost a obratnost, abys je mohl naučit plně znát všechna tajemství
síly?"
"Myslím, že ano."
C'baoth zavrčel. "Pokud si to myslíš a nevíš, potom hazarduješ s jejich životy," ucedil. "Riskuješ jejich budoucnost
díky svému sobeckému vrtochu."
"To není vrtoch," nedal se Luke. "Leia a já to společně můžeme dokázat."
"Jestli to zkusíš, budeš riskovat, že propadnou temné straně," řekl C'baoth nevzrušeně. Vzdychl, jeho oči opustily Luka
a bloudily po místnosti. "To si nemůžeme dovolit, Luku," řekl tiše. "Je nás už tak málo. Stále zuří nekonečná válka o
moc - galaxie se zmítá ve zmatku. My, kdo zbýváme, musíme stát pospolu proti těm, kteří by zničili všechno." Najednou
znovu stočil oči na Luka. "Ne; nemůžeme riskovat, že budeme zase rozděleni a zničeni. Musíš mi přivést svou sestru a
její děti."
"To nejde," řekl Luke. C'baothův výraz se změnil - "Aspoň ne teď," opravil se Luke spěšně. "Pro Leiu by nebylo
bezpečné zrovna teď cestovat. Imperiální po ní pasou už celé měsíce a Jomark není od jejich území tak vzdálený."
"Pochybuješ, že ji mohu ochránit?"
"Já… ne, nepochybuji o vás," řekl Luke a opatrně vybíral slova. "Jenom -"
Odmlčel se. C'baoth najednou ztuhl, jeho oči hleděly do prázdna. "Mistře C'baothe?" zeptal se. "Jste v pořádku?"
Žádná odpověď. Luke k němu přistoupil, zapátral v síle a neklidně uvažoval, jestli snad mistr není nemocný. Ale mysl
mistra Jedi mu byla jako vždy uzavřená. "Pojďte, mistře C'baothe," řekl a vzal ho za paži. "Pomohu vám do vaší
komnaty."
C'baoth dvakrát zamrkal a jakoby s velkým úsilím se znovu zadíval na Luka. Trhaně se nadechl; a náhle byl opět
normální. "Jsi unavený, Luku," řekl. "Odejdi do svých komnat a vyspi se."
Luke byl unavený, to musel přiznat. "Jste v pořádku?"
"Je mi dobře," ujistil ho C'baoth, jeho hlas zněl podivně zlověstně.
"Protože jestli potřebujete mou pomoc -"
"Řekl jsem odejdi!" vykřikl C'baoth. "Jsem mistr Jedi. Nepotřebuji ničí pomoc."
Luke zjistil, že už je na dva kroky od C'baotha, aniž by si vzpomínal, že ustoupil. "Promiňte, mistře C'baothe. Nechtěl
jsem být neuctivý."
Mistrův obličej poněkud zvlídněl. "Já vím." Zhluboka se nadechl a tiše vydechl. "Přiveď mi svou sestru, Jedi
Skywalkere. Ochráním ji před Impériem; a poskytnu jí takovou moc, jakou si ani neumíš představit."
V hloubi Lukova mozku se rozezvučel malý poplašný zvonek. Něco na těch slovech… nebo způsob, jakým je C'baoth
vyslovil…
"Teď se vrať do svých komnat," nařídil mu C'baoth. Znovu se zdálo, že jeho pohled kamsi odplouvá. "Vyspi se, a ráno
budeme pokračovat v rozhovoru."
* * *
ZABIJEŠ LUKA SKYWALKERA!
Mara sebou v bezpečnostních pásech trhla a rázem se probudila. Znovu ten sen. Stejný sen, který ji pronásledoval po
Page 63
celé galaxii už pět let. Rozhlédla se po rozmazaném nebi hyperprostoru, který se prostíral kolem jejího skipreje, a pomalu
se vzpamatovala. Ne, nechystá se Skywalkera zabít. Chce -
Chce ho požádat o pomoc. Skywalker přece Karrdovi hodně dluží. Později, až Luke dluh splatí, bude dost příležitostí ho
zabít.
Mara sledovala, jak indikátor přiblížení cílové planety doběhl k nule, a pak jemně stiskla páky hyperdrajvu. V neurčitém
nebi se objevily světelné čáry, a pak se vesmír ustálil. Přímo před ní se objevila temná planeta.
Dorazila k Jomarku.
Indikátor už lokalizoval ostrov, na kterém chtěla přistát. Měla štěstí, že Thrawnovi lidé používali stále stejný naváděcí
systém. Napojila se na něj, přešla na podsvětelný pohon a začala sestupovat. Stále se snažila zahnat z mysli obraz
císařovy tváře…
Najednou ji z omámení probralo kvílení palubního poplachu. Nevysvětlitelným způsobem se ocitla hluboko v
atmosféře, dávno pod minimální výškou, ve které měla zapojit repulzátory. Pochmurně se usmála. Jak se zdálo,
Thrawnův šílený mistr Jedi nestál o její společnost. Se zaťatými zuby zapnula repulzátory a rychle přehlédla obrazovku
skanu. Nikde nebyly známky po zbraních nebo ochranných štítech. Třeba si C'baoth myslel, že nic tak primitivního jako
turbolasery k ochraně nepotřebuje.
Už byla skoro u kráteru, když přišel nečekaný útok - zespodu do skipreje cosi udeřilo, až celé plavidlo poskočilo.
Vzápětí následoval další náraz. A loď sebou škubla potřetí, než Mara konečně zjistila, o jakou zbraň se jedná: nebyly to
žádné střely nebo laserové výboje, ale malé, rychle létající kameny, které složité palubní senzory nedokázaly zachytit.
Čtvrtý náraz vyřadil repulzátory, a skiprej se začal propadat.
KAPITOLA 21
Mara potichu zaklela, přehodila ovládání skipreje na modus plachtění a vyťukala na klávesnici příkaz pro konturovací
skanování skály pod domem na útesu. Přistání na tom místě už bylo nemožné; posadit stroj na omezené prostranství
tam nahoře bez repulzátorů by snad šlo, ale ne v situaci, kdy s ní celou dobu bojuje mistr Jedi.
Skřípala zuby a přitom si prohlížela kontury, které jí nakreslil skaň. Letoun se přestal zmítat po čtvrtém nárazu - mistr
Jedi nepochybně čekal, jestli se Mara rozbije bez dalšího úsilí z jeho strany. S trochou štěstí by ho mohla přesvědčit, že
se zřítila, aniž by přitom rozbila loď. Kdyby jenom našla na tom útesu vhodné místo…
A bylo tam: zhruba polokulová prohlubeň, kde eroze vydrolila vrstvu měkčí skály. Skiprej se do prohlubně mohl
pohodlně vejít.
Zaťala zuby, dávala pozor zároveň na přibližovací radar, rychloměr a regulátor a klesala dolů.
Ještě jí zbývalo pět metrů, pak tri, dva, jeden -
Ozvalo se hrozné skřípění kovu o skálu, jak dolní kýlovka skipreje škrábla o podloží. Mara vypnula tah, pořádně se
chytila a loď zprudka, ocasem napřed, dosedla z výšky jednoho metru. Chvilku se skoro zdálo, že tak zůstane
balancovat. Potom pomalu, s těžkopádnou grácií přepadla dopředu, až přistávací vzpěry zařinčely.
Mara si otřela pot z očí. Měla štěstí. Přistávací vzpěry a dolní kýlovka nevydržely, ale motory, hyperdrajv, recyklovací
systémy a plášť byly celé. Přepnula systémy do pohotovosti, hodila si klec s ysalamiriem na ramena a zamířila k zádi.
Ke svému zklamání zjistila, že se přepočítala. Nebyla patnáct metrů pod vrcholem kráteru, ale skoro padesát.
"Po dlouhém letu není nad rozcvičku," zabručela pro sebe, vytáhla z opasku světelnou tyčinku a přejela jí po skále,
kterou se chystala zlézt. Nebude to legrace, zvlášť s těžkou klecí ysalamiria, ale dalo se to zvládnout. Připevnila si
svítící tyčinku k rameni kombinézy, vytáhla první sadu madel a pustila se do toho.
Byla asi ve výšce dvou metrů, když tu najednou, bez varování, se skála před ní rozsvítila oslňujícím světlem.
Leknutím se pustila a sklouzla po skále na vršek skipreje; ale přistála jako kočka, blaster připravený. Mžourala proti
dvojici světel, která na ni shora svítila; vypálila krátkou dávku, která to levé světlo zhasla. To druhé okamžitě zhaslo
samo; před očima jí tančila jenom červená kolečka, ale zaslechla nepochybně známý zvuk.
Cvrlikání droida R2.
"Hej!" zavolala potichu. "Ty - droide. Jsi Skywalkerův astromech? Jestli ano, tak mě znáš. Potkali jsme se na Myrkru -
vzpomínáš?"
Droid se dobře pamatoval. Ale podle nedůstojného tónu odpovědi to nebyla vzpomínka, kterou by měl R2 zrovna v
lásce. "No dobře, to vynech," řekla kysele. "Tvůj pán je v maléru. Přišla jsem ho varovat."
Další elektronický cvrkot, teď z něho sarkasmus přímo čišel. "Je to pravda," nedala se Mara. Ochromený zrak se jí začal
pročišťovat, takže rozeznala temný obrys Xplánu, vznášejícího se na repulzátorech asi pět metrů nad ní, dva palubní
laserové kanóny jí mířily přímo do obličeje. "Potřebuji s ním hned mluvit," pokračovala Mara. "Než ten mistr Jedi
nahoře zjistí, že ještě žiju, a pokusí se tu situaci napravit."
Čekala další posměšky nebo dokonce nadšený souhlas s takovou možností. Ale droid neřekl nic. Možná byl svědkem
krátké bitvy mezi skiprejem a C'baothovými létajícími balvany. "Ano, to on se mě snažil zabít," potvrdila. "Pěkně v
tichosti, aby si tvůj pán ničeho nevšiml a nekladl mu nepříjemné otázky."
Droid pípl, znělo to jako otázka. "Přiletěla jsem, protože potřebuji Skywalkerovu pomoc," řekla Mara, smysl otázky
jenom odhadovala. "Karrda zajali imperiální a já ho sama od nich nedostanu. Karrde, pokud jsi zapomněl, pomohl tvým
přátelům nastražit léčku proti těm vojákům, co vás dostali na Myrkru. Jsi mu dlužen."
Droid zavrčel. "Tak dobře," odsekla Mara. "Tak to nedělej pro Karrda ani pro mě. Vezmi mě nahoru, protože jinak tvůj
vzácný páníček zjistí, až bude pozdě, že jeho nový učitel, C'baoth, pracuje pro Impérium."
Droid o tom popřemýšlel. Potom Xplán pomalu zarotoval tak, že už na ni nemířil lasery, a přesunul se vedle
poškozeného skipreje. Mara zastrčila blaster do pouzdra a připravila se, zvědavá, jak se do kokpitu zmáčkne s klecí
ysalamiria na zádech.
Page 64
Nemusela si dělat starosti. Namísto aby droid manévroval tak, aby jí umožnil přístup do kokpitu, nabídl jí jednu
přistávací lyžinu.
"To nemyslíš vážně," bránila se Mara a hleděla na lyžinu, která se vznášela ve výši pasu před ní, a myslela na dlouhý
pád do jezera dole. Ale bylo zřejmé, že droid to myslí vážně; a tak se po chvilce neochotně nalodila. "Hotovo," řekla,
když se zajistila, jak jen to šlo. "Jedem. A dej pozor na létající kamení."
Když droid bezpečně posadil Xplán nahoře na zem, Mara zahlédla stinnou postavu muže v plášti, mlčky stojícího u
plotu u domu.
"Ty jsi určitě C'baoth," řekla mu Mara, když sklouzla z přistávací lyžiny a popadla blaster. "Vždycky takhle vítáš své
návštěvníky?"
Muž dlouho nepromluvil. "Navštěvují mě jenom lokajové velkoadmirála Thrawna," řekl nakonec. "Všichni ostatní jsou
proto vetřelci."
"Proč si myslíš, že nepatřím k Impériu?" odsekla Mara. "Pro případ, že to ušlo tvé pozornosti, ti oznamuji, že jsem
zamířila k imperiálnímu majáku na tomto ostrově, když jsi mě shodil z nebe."
V kalném světle hvězd měla dojem, že C'baoth se pod kapuci usmívá. "A co to vlastně dokazuje? Jenom to, že i jiní si
mohou hrát s hračkami velkoadmirála."
"A jiní také mohou mít velkoadmirálovy ysalamirie?" nedala se a ukázala na klec, kterou měla stále na zádech. "Už dost.
Velkoadmirál -"
"Velkoadmirál je tvůj nepřítel," vyštěkl C'baoth najednou. "Neurážej mě dětinským zapíráním, Maro Jade. Když jsi sem
letěla, všechno jsem viděl v tvé mysli. Opravdu jsi věřila, že bys mi mohla vzít Jediho?"
Mara polkla, zachvěla se v chladném nočním větru a v ještě horším chladu v nitru. Thrawn říkal, že C'baoth je blázen, a
skutečně v jeho hlase zaslechla zubaté ostří šílenství. Ale v tom muži bylo daleko víc. Za tím hlasem se skrývala pevná
ocel, bezohledná a vypočítavá, podložená vědomím nejvyšší moci a nejvyšší sebedůvěrou.
Jako by znovu slyšela promluvit císaře.
"Potřebuju, aby mi Skywalker pomohl," řekla, nutila hlas do klidu. "Potřebuju jenom, abys mi ho na chvíli půjčil."
"A pak mi ho vrátíš?" řekl C'baoth posměšně.
Mara zaťala zuby. "Já dosáhnu toho, že mi pomůže, C'baothe. Ať se ti to líbí nebo ne."
Tentokrát nebylo pochyb, že se mistr Jedi usmívá. Jízlivě, strašidelně. "Ach ne, Maro Jade," zamumlal. "Mýlíš se.
Opravdu věříš, že jen proto, že stojíš v mrtvém prostoru, kde není síla, jsem vůči tobě bezmocný?"
"Mám ještě tohle," řekla Mara, vytáhla z pouzdra blaster a zamířila jím na jeho hruď.
C'baoth se nepohnul; ale Mara najednou cítila kolem sebe vlnu napětí. "Nikdo na mě nenamíří zbraň beztrestně," řekl
mistr Jedi tiše a výhružně. "Jednoho dne za to draze zaplatíš."
"Já to risknu," řekla Mara a ustoupila ještě o krok, až se zády opřela o Sfólii letounu. Nalevo nad sebou slyšela, jak si
droid R2 pro sebe cosi brumlá. "Necháš mě na pokoji, abych mohla projít? Nebo to půjde po zlém?"
Zdálo se, že si ji C'baoth prohlíží. "Víš, že bych tě mohl zničit," řekl. Hrozba z jeho hlasu zmizela, zůstal po ní skoro
konverzační tón. "Přímo tam, kde stojíš, ani by sis nestačila uvědomit, že jsem zaútočil. Ale neudělám to. Ne teď. Cítil
jsem tvou přítomnost celé roky, Maro Jade; vzestup a pád tvé moci po císařově smrti, která ti vzala většinu síly. A teď
jsem tě vídal při svých meditacích. Jednoho dne ke mně přijdeš, z vlastní vůle."
"Tohle taky risknu," řekla Mara.
"Nevěříš mi," řekl C'baoth s dalším strašidelným úsměvem. "Ale uděláš to. Budoucnost je dána, má mladá rádoby Jedi,
stejně jako tvůj osud. Jednoho dne přede mnou poklekneš. Předpověděl jsem to."
"Na tvém místě bych jediovským předpovědím moc nevěřila," odsekla Mara, odvážila se rychle se ohlédnout na
potemnělou budovu. Zauvažovala, co by C'baoth udělal, kdyby se pokusila na Skywalkera zavolat. "Císař toho taky
spoustu napředpovídal. Na konci mu to nijak nepomohlo."
"Možná jsem moudřejší než císař," řekl C'baoth. Pootočil hlavu. "Řekl jsem ti, abys šel do svých komnat," pronesl
hlasitěji.
"Ano, vím," potvrdil známý hlas; a ze stínů před domem na druhé straně dvora se vynořila další postava.
Skywalker.
"Tak proč jsi zde?" zeptal se C'baoth.
"Ucítil jsem zčeření v síle," řekl mladší muž, když prošel bránou a vyšel do světla hvězd. Obličej nad černou tunikou
zůstával nehybný, oči upřené na Maru. "Jako by se někde blízko odehrávala bitva. Zdravím tě, Maro."
"Skywalkere," podařilo se jí vypravit mezi suchými rty. Teprve teď jí začalo svítat, jak obrovský úkol na sebe vzala.
Ona, která otevřeně Skywalkerovi řekla, že ho jednoho dne zabije, ho teď bude muset přesvědčit, že sama je
důvěryhodnější než mistr Jedi. "Podívej se - Skywalkere…"
"Nemíříš na nesprávnou osobu?" zeptal se mírně. "Myslel jsem, že jsi tehdy střílela po mně."
Mara skoro zapomněla na blaster, kterým mířila na C'baotha. "Nepřišla jsem tě zabít," řekla. Samotněji ta slova zněla
slabě a podvodnicky. "Karrde má potíže s Impériem. Potřebuju, abys mi pomohl ho z toho dostat."
"Chápu." Skywalker se podíval na C'baotha. "Co se tu stalo, mistře C'baothe?"
"Co na tom záleží?" opáčil mistr. "Ať si teď říká co chce, ve skutečnosti sem přišla, aby tě zničila. Byl bys radši, abych
ji zastavil já?"
"Skywalkere -" začala Mara.
Zarazil ji pozvednutou rukou, oči nespouštěl z C'baotha. "Zaútočila na vás?" zeptal se. "Nebo vás nějak ohrožovala?"
Mara se podívala na C'baotha… a vzduch jí uvízl v plicích. Sebedůvěra z obličeje mistra Jedi zmizela. Na její místo se
vetřelo cosi studeného a smrtonosného. A nepatřilo to jí, ale Skywalkerovi.
A Mara náhle pochopila. Skywalker nebude potřebovat, aby ho přesvědčovala, že C'baoth zradil. Nějak se to dozvěděl
Page 65
sám.
"Co na tom záleží, co přesně udělala?" vyjel C'baoth hlasem ještě studenějším, než byl jeho výraz. "Záleží jen na tom, že
ona je živoucí příklad nebezpečí, před kterým jsem tě od tvého příletu varoval. Nebezpečí, kterému jsou všichni Jedi
vystaveni ze strany galaxie, jež nás nenávidí a bojí se nás."
"Ne, mistře C'baothe," řekl Skywalker skoro něžně. "Určitě chápete, že prostředky nejsou o nic méně důležité než
účinek. Jedi používá sílu pro poznání a obranu, nikdy k útoku."
C'baoth zavrčel. "Otřepaná fráze pro prosťáčky. Nebo pro ty, kdo nemají dost moudrosti, aby se uměli sami
rozhodnout. Já už jsem nad takovými věcmi, Jedi Skywalkere. Jako jednoho dne budeš i ty. Pokud se rozhodneš
zůstat."
Skywalker zavrtěl hlavou. "Je mi líto," řekl. "Nemohu." Otočil se a zamířil k Maře…
"Pak se otáčíš zády k celé galaxii," řekl C'baoth najednou vážně a upřímně. "Jenom pod naším vedením a s naší silou má
naději, že kdy dosáhne skutečné vyspělosti. Víš to stejně dobře jako já."
Skywalker se zastavil. "Ale před chvilkou jste řekl, že nás nenávidí," zdůraznil. "Jak můžeme učit lidi, kteří si naše
vedení nepřejí?"
"Můžeme galaxii vyléčit, Luku," řekl C'baoth tiše. "Společně, ty a já, to můžeme dokázat. Bez nás není naděje. Vůbec
žádná."
"On to možná dokáže bez tebe," ozvala se Mara hlasitě ve snaze porušit slovní zaklínání, které spřádal C'baoth. Už
kdysi zažila, jak to funguje u císaře, a Skywalkerova víčka těžkla.
Těžkla až příliš. Stejně jako její víčka, od chvíle, kdy se přiblížila k Jomarku…
Odstoupila od Xplánu a přešla ke Skywalkerovi. C'baoth se maličko pohnul, jako by ji chtěl zastavit; pozvedla blaster,
zdálo se, že C'baoth od své myšlenky upustil.
Ani se na Luka nemusela podívat, aby poznala, kdy se ocitl v prázdné zóně síly. Prudce se nadechl, ramena, o nichž
nejspíš ani netušil, jak je má pokleslá, se mu narovnala, a přikývl, jako by konečně porozuměl dosud nevysvětlené části
hádanky. "Takhle bys tedy léčil galaxii, mistře C'baothe?" zeptal se. "Nátlakem a falší?"
C'baoth najednou zvrátil hlavu a rozchechtal se. To bylo to poslední, co by od něj Mara čekala, a čiré překvapení ji na
okamžik zmrazilo.
A v tom zlomku sekundy mistr Jedi udeřil.
Byl to jenom malý kámen, ale přiletěl odnikud a vyrazil jí zbraň z rukou s ochromující silou. Blaster odletěl do tmy, ruka
ji pálila jako oheň a zchromla. "Pozor!" vykřikla na Skywalkera, přikrčila se a šmátrala po zbrani, když tu jí kolem ucha
proletěl další kámen.
Vedle ní se ozvalo cvakssss, a nejbližší okolí se najednou koupalo v zelenobílém světle Skywalkerova meče. "Schovej
se za loď," nařídil jí. "Já ho zadržím."
Světelný meč zakmital a Mara zaslechla dvojí křupnutí, jak oslnivá čepel rozčísla další dva letící kameny.
C'baoth, který se nepřestával smát, pozvedl ruku a vyslal k nim modrý blesk.
Skywalker výboj zachytil mečem, a na okamžik se zelená čepel obklopila modrobílou koronou výboje. Další blesk ho
minul a zmizel na okraji prázdné zóny kolem Mary; třetí znovu obalil čepel meče.
Tápající ruce Mary nahmataly cosi kovového: její blaster. Sebrala ho a překotně ho zamířila na C'baotha -
A celá scéna před ní najednou vybuchla oslnivým světlem laserové palby z lodi.
Úplně zapomněla na droida, který seděl v Xplánu. C'baoth na něj zřejmě zapomněl taky.
"Skywalkere?" zavolala, před očima červenou mlhu, nos plný štiplavého ozónu. "Kde jsi?"
"Tady, nad C'baothem," řekl Skywalker. "Ještě žije."
"To se dá napravit," zamručela Mara.
C'baoth ležel na zádech, v bezvědomí, ale klidně dýchal, a Skywalker klečel nad ním. "Ani škrábnutí," vydechla Mara.
"Působivé."
"Artoo nestřílel, aby ho zabil," řekl Skywalker a špičkami prstů jemně přejížděl po starcově obličeji. "Nejspíš ho srazil
sonický šok."
"Nebo ho složila tlaková vlna," doplnila Mara a zamířila blaster na nehybnou postavu. "Odstup. Skoncuju to."
Skywalker k ní vzhlédl. "Nezabijeme ho," řekl. "Takhle ne."
"Budeš radši čekat, než přijde k sobě a bude schopen boje?"
"Vůbec není nutné ho zabíjet," trval na svém Skywalker. "Můžeme být z Jomarku dávno pryč, než se probere."
"Přece si nenecháš nepřítele v zádech," řekla mu užasle. "Aspoň pokud máš rád život."
"Nemusí být nepřítel, Maro," řekl Skywalker s tou svou dráždivou vážností. "Je nemocný. Možná se dá vyléčit."
Mara zkřivila rty. "Neslyšel jsi, co říkal, než ses tady ukázal," řekla. "Je šílený, jasně; ale nejenom to. Je velmi silný a
nesrovnatelně nebezpečnější." Zaváhala. "Podobal se císaři a Vaderovi."
Skywalkerovi cukl na tváři sval. "Vader byl hluboko na temné straně," řekl. "Přesto dokázal to pouto zlomit a vrátit se.
Možná, že C'baoth dokáže totéž."
"Já bych na to nevsázela," řekla Mara. Ale blaster zastrčila. Neměli čas o tom debatovat; a dokud potřebovala
Skywalkerovu pomoc, měl v podobných rozhodnutích právo veta. "Jenom si pamatuj, že to budou tvoje záda, do
kterých vrazí nůž, pokud jsi ho neodhadl správně."
"Já vím." Ještě jednou se podíval na C'baotha a pak na ni. "Říkala jsi, že Karrde má potíže."
"Ano," přikývla Mara, byla ráda, že změnili předmět hovoru. "Dostal ho velkoadmirál. Potřebuju, abys mi ho pomohl
osvobodit."
Připravila se na nevyhnutelné dohadování a smlouvání; ale k jejímu překvapení prostě přikývl a vstal. "Rozumím," řekl.
"Pojďme."
Page 66
* * *
Artoo s posledním elektronickým nářkem umlkl; a s obvyklým klamným náznakem pohybu Xplán zmizel v
hyperprostoru. "Moc šťastný z toho nebyl," řekl Luke, když vypínal vysílačku skipreje. "Ale snad jsem ho přesvědčil,
aby letěl rovnou domů."
"Měl bys vědět jistě, jestli jsi ho přesvědčil," varovala ho Mara z pilotního sedadla, oči upřené na displej navigačního
počítače. "Vetřít se do imperiálního zásobovacího skladiště bude dost těžké, i když nebudeme mít za patami Xplán
Nové republiky."
"Jistě," řekl Luke, pohlédl na ní úkosem a uvažoval, jestli to bylo chytré, když s ní nasedl do jejího skipreje. Mara
odložila ysalamiria dozadu do lodě, a Luke pocítil, jak v jejím podvědomí doutná nenávist. Přivolalo mu to nepříjemné
vzpomínky na císaře, jenž byl učitelem Mary, a Luke krátce zauvažoval, jestli se nejedná o velmi komplikovaný trik, jak
ho obelstít a zabít. Ale zdálo se, že Mara svou nenávist ovládá, a nevycítil u ní žádné postranní úmysly.
Vzpomněl si také na C'baotha. Mistr Jedi svou duševní nevyrovnanost nepředstíral - o tom byl přesvědčen. A
dosahovala takové míry, že bylo možné C'baotha považovat za nemocného. Ale pokud byla pravda, že C'baoth pracuje
pro Impérium, jak říkala Mara… Luke se otřásl. Dám jí tolik moci, že si to ani neumíš představit, řekl C'baoth o Leie. Tato
slova se lišila od těch, která pronesl Vader k Lukovi na Endoru, ale jejich temný smysl byl stejný.
Ať už byl C'baoth v minulosti jakýkoli, Luke už nepochyboval, že se nyní mistr Jedi pohybuje po stezkách temné
strany.
Luke však dokázal pomoci Vaderovi, aby se z temné strany vrátil. Mohl by snad totéž udělat pro C'baotha?
Zahnal tu myšlenku. Prozatím se musel soustředit na nejbližší úkoly, budoucnost přenechal síle. "Jak velkoadmirál
Karrda našel?" zeptal se Mary.
Na okamžik stiskla rty, Luke vycítil záblesk výčitek. "Přilepili mi na loď maják," řekla neochotně. "Zavedla jsem je přímo
do jeho skrýše."
Luke přikývl, vzpomněl si na záchranu Leiy a pustošivý útěk z první Hvězdy smrti na palubě Falconu. "Na nás
vyzkoušeli stejný trik," řekl. "Tak našli základnu na Yavinu."
"Když se vezme v úvahu, jak draho je to přišlo, nemáte si na co stěžovat," řekla Mara kysele.
"Neřekl bych, že to císaře potěšilo," zamumlal Luke.
"Ne, nepotěšilo," odpověděla Mara, hlas jí potemněl vlastními vzpomínkami. "Vader kvůli té chybě skoro zemřel."
Významně se zahleděla Lukovi na ruce. "Tehdy jsi vlastně přišel o pravou ruku."
Luke sevřel prsty své umělé pravice, pocítil vzdálenou ozvěnu sžíravé bolesti, která jí projela, když Vaderův meč proťal
kůži, svaly a kost. Myslí mu bleskl útržek starého přísloví z Tatooinu: cosi o zlu, které přechází z jedné generace na
druhou… "Jaký máš plán?" zeptal se.
Mara se nadechla, Luke cítil, s jakým úsilím setřásá vzpomínky na minulost. "Karrda drží na palubě vlajkové lodi
velkoadmirála, Chimaeře," řekla. "Podle jejich letového plánu budou ode dneška za čtyři dny nabírat zásoby v systému
Wistril. Když na to šlápneme, měli bychom tam být pár hodin před nimi. Zbavíme se skipreje, vezmeme si na starost
jeden zásobovací raketoplán a pak se prostě dostaneme nahoru s ostatními."
Luke o tom přemýšlel. Vypadalo to mazaně, ale nijak prostě. "Co se stane, až budeme na palubě?"
"Podle běžného postupu imperiálních jsou všechny posádky raketoplánů zamknuté ve svých lodích a vykládání
obstarává posádka Chimaery. Aspoň tak to před pěti lety bylo. To znamená, že potřebujeme nějaký zastírací manévr,
abychom se dostali z raketoplánu."
"To zní riskantně," potřásl Luke hlavou. "Nechceme na sebe přivábit pozornost."
"Máš lepší nápad?"
Luke pokrčil rameny. "Zatím ne," řekl. "Ale na přemýšlení máme čtyři dny. Na něco přijdeme."
KAPITOLA 22
Mara ztlumila repulzátory; a nákladní raketoplán přistál se slabým kovovým klepnutím na hlavní palubě v hangáru
Chimaery.
"Raketoplán 37 přistál," oznámil Luke do komlinku. "Čeká na další rozkazy."
"Raketopláne 37, slyším," ozval se z reproduktoru hlas kontrolora. "Vypni všechny systémy a připrav se na
vykládání."
"Rozumím."
Luke se natáhl, aby komlink vypnul, ale Mara ho zastavila. "Kontrolo, tohle je můj první nákladní let," řekla, v hlase ten
správný záchvěv zvědavosti. "Jak dlouho asi bude trvat, než budeme moci odletět?"
"Jen si udělejte pohodlí," řekl kontrolor suše. "Než nějaký raketoplán pustíme, musíme všechny vyložit. Řekl bych
několik hodin, přinejmenším."
"Ach," řekla Mara jakoby zklamaně. "No… díky. Asi se prospím."
Zrušila spojení. "Dobrá," řekla, odpoutala se a vstala. "To by nám mělo poskytnout dost času, abychom se dostali do
vězeňské sekce a zpátky."
"Jenom doufejme, že Karrda z lodi neodstěhovali," řekl Luke a šel za ní po spirálových schůdkách, které vedly dolů do
skladu.
"Určitě to neudělali," řekla Mara v chůzi. "Jediné nebezpečí je, že už možná začali s úplnou procedurou."
Luke se na ni zamračil. "Jakou procedurou?"
"S výslechem." Už se ocitli ve skladišti, a Mara zkoumavě pohlédla nahoru. "Dobrá. Jenom… tohle by mělo stačit."
Ukázala na palubní sekci před sebou. "Jenom se drž dál od hlavních obvodů, a neměl by ses dotknout ničeho
Page 67
důležitého."
Luke zažehl světelný meč a začal opatrně vyřezávat v podlaze díru. Už byl skoro hotov, když z díry zasršely jiskry a
světla ve skladu zhasla. "To nevadí," řekl Luke, zatímco Mara potichu klela. "Světelný meč vydává dost světla, abych
viděl."
"Spíš mi dělá starosti, že asi zkratoval kabel na hangárovou palubu," odsekla. "Museli si toho všimnout."
Luke strnul, zapátral jediovskými smysly. "Zdá se, že nikdo nablízku si toho nevšiml," řekl.
"Doufejme. Tak to dodělej."
Luke prořízl i hangárovou palubu, vyříznuté kusy kovu vtáhli pomocí navijáku do raketoplánu. Mara s blasterem v ruce
lehce seskočila na spodní palubu. Vteřinu se rozhlížela - "Vzduch je čistý," sykla.
Luke se posadil na okraj díry a zadíval se na ovladač navijáku. Napjal sílu, zmáčkl vypínač a následoval Maru.
Paluba dole byla níž, než vypadala, ale jeho jediovsky trénované svaly náraz zvládly bez potíží. Znovu získal
rovnováhu a vzhlédl právě ve chvíli, když kovová zátka zapadla zpátky na místo. "Vypadá to docela dobře," zamumlala
Mara. "Myslím že si toho nikdo nevšimne."
"Pokud se nepodívají přímo nahoru," souhlasil Luke. "Kterým směrem je vězení?"
"Tamhle," řekla Mara a mávla blasterem vlevo. "Ale takhle oblečení se tam nedostaneme. Pojď."
Došli na konec chodby, pak přes křižovatku k další, širší chodbě. Luke měl nastražené smysly, ale jenom občas někoho
zachytil. "Je tu hrozný klid."
"To nevydrží," řekla Mara. "Tohle je pomocné skladiště a většina lidí, co tu normálně pracují, jsou o patro výš a
pomáhají vykládat raketoplány. Ale my se musíme co nejdřív navléct do nějaké uniformy nebo letecké kombinézy."
Luke si vzpomněl na dobu, kdy se poprvé přestrojil za císařského vojáka. "Dobře, ale pokusíme se vyhnout se
pancéřované uniformě komanda," řekl. "Skrz ty helmy není pořádně vidět."
"Myslela jsem, že Jedi nepoužívají očí," odsekla Mara kysele. "Pozor - jsme tady. Tamhle je ubytovací sekce pro
posádku."
Luke náhle vycítil přítomnost dalších lidí. "Myslím, že tolika lidmi neproklouzneme," varoval ji.
"To jsem ani neměla v plánu." Mara ukázala na další chodbu, která mířila vpravo. "Tamhle by mělo být pár přípravných
kabin pilotů TIE. Podíváme se, jestli některá není prázdná a v ní náhradní letecké kombinézy."
Jenomže podle hlasů, slabě slyšitelných přes dveře, byli v každé kabině nejméně dva lidé. "Co teď?" zašeptal Luke.
"Co myslíš?" zavrčela, zastrčila blaster do pouzdra a protáhla si prsty. "Jenom mi řekni, ve které kabině je jich nejméně,
a pak jdi z cesty. Zbytek nechej na mě."
"Počkej okamžik," řekl Luke a úporně se zamyslel. Nechtěl ty muže za dveřmi chladnokrevně zabíjet; ale ani se nechtěl
vystavovat nebezpečné situaci, jakou už zažil při císařském náletu při Landově důlní operaci na Nkllonu před pár
měsíci. Tam se mu podařilo úspěšně použít sílu, aby zmátl útočící stíhačky TIE, ale za cenu, že se pohyboval těsně na
hraně temné strany. Takový zážitek si nechtěl zopakovat.
"Zkusíme to tady," řekl u kabiny, ve které vycítil jenom tři lidi. "Ale do boje se pouštět nebudeme. Myslím, že dokážu
potlačit jejich zvědavost natolik, abych mohl vejít dovnitř, vzít kombinézy a odejít."
"Co když to nedokážeš?" nedala se Mara. "Ztratíme výhodu překvapení."
"Vyjde to," ujistil ji Luke. "Připrav se."
"Skywalkere -"
"Kromě toho pochybuji, že i když je překvapíš, zvládneš všechny tři bez hluku," dodal. "Nebo ano?"
Její oči se do něj zabodly jako laserové paprsky, ale pokynula mu ke dveřím. Důkladně se soustředil na sílu a vyrazil
vpřed. Kovový panel dveří se před ním rozevřel, a on vstoupil dovnitř.
Všichni tři vzhlédli, když se dveře otevřely, a Luke zachytil jejich nedbalý zájem, kdože to přichází. Napjal sílu a jemně
se dotkl jejich myslí, zahnal jejich zvědavost. Zdálo se, že dva muži si ho přeměřili a pak si ho nevšímali; voják se na něj
díval dál, ale stejným pohledem se předtím díval na své kamarády. Luke se choval tak lhostejně a nevzrušeně, jak jen
dovedl, přistoupil k polici s leteckými kombinézami u stěny a tři si vybral. Hovor mužů u monitoru nerušené
pokračoval, i když si Luke oděvy přehodil přes loket a vyšel z kabiny. Dveře za ním zapadly -
"Tak co?" sykla Mara.
Luke přikývl a tiše vydechl. "Jdeme," řekl. "Chci se pokusit zadržet jejich zvědavost ještě několik minut. Dokud
nezapomenou, že jsem tam vůbec byl."
Mara přikývla a začala si natahovat leteckou kombinézu přes oděv. "Musím přiznat, že to byl šikovný trik."
"Každopádně tentokrát vyšel," souhlasil Luke.
Než se připravil, Mara už přistavila turbovýtah. "Dělej, dělej," mávala na něj netrpělivě.
Vězeňská sekce byla na zádi lodě, několik palub pod sekcemi velení a systémové kontroly a přímo nad strojovnou a
mohutnými tryskami podsvětelného drajvu. Turbovýtah několikrát změnil směr, občas jel horizontálně, jindy vertikálně.
Lukovi připadala trasa příliš komplikovaná a přistihl se, jak i teď přemýšlí o tom, jestli se ho Mara nesnaží nějak
podvést. Ale necítil u ní žádnou zradu; a napadlo ho, že se možná úmyslně snaží cestovat tak komplikovaně, aby
vnitřní bezpečnostní systémy Chimaery nic nezvětřily.
Konečně se kabina zastavila a dveře se rozevřely. Vystoupili do dlouhé chodby, ve které zahlédli hrstku mužů v
údržbářských kombinézách, jak vykonávají svou práci. "Tvůj průlez je tamhle," zamumlala Mara. "Dám ti tři minuty, aby
ses připravil."
Luke přikývl a vyrazil, snažil se vypadat, jako by sem patřil. Jeho kroky zaduněly na kovové palubě.
Došel ke dveřím a zastavil se u nich, předstíral, že studuje něco v záznamníku, který byl v kapse letecké kombinézy, a
čekal, dokud se chodba nevyprázdnila. Potom se naposled nadechl čistého vzduchu, otevřel dveře a vstoupil dovnitř.
I když zadržoval dech, zápach ho udeřil jako políček. Ať Impérium za posledních několik let udělalo sebevětší pokrok,
Page 68
jejich lodní odpadní jámy páchly stejně odporně jako kdysi.

Nechal za sebou zapadnout dveře a sotva se tak stalo, zaslechl slabý zvuk, jak se sepnulo vnitřní relé. Mara už určitě
zapojila cyklus komprese. Dýchal ústy a čekal… a za okamžik, s tlumeným zaduněním těžké hydrauliky, se stěny začaly
přibližovat k sobě.
Luke polkl, pevně chytil svůj meč a snažil se zůstat nahoře na hladině odpadků a vyhozených součástek, která se pod
ním začala vzdouvat a převracet. Byl to jeho nápad, takhle se dostat do vězeňské sekce, a musel mluvit dlouho a tvrdě,
než se Mara dala přesvědčit. Ale teď, když byl doopravdy uvnitř a stěny se k němu přibližovaly, už mu to jako dobrý
nápad nepřipadalo. Jestli Mara nezvládne řízení, nebo ji někdo vyruší -
Nebo jestli na několik vteřin popustí otěže své nenávisti…
Stěny se stále přibližovaly a drtily všechno, co jim stálo v cestě. Luke se snažil udržet se na nohou, příliš dobře si
uvědomoval, že jestli Mara plánovala zradu, pozná to, až bude pozdě. Stěny kompresoru byly příliš silné, než aby v
nich mohl mečem vyříznout díru, a zvedající se masa už ho vyzvedla vysoko nad přístupové dveře. Luke poslouchal
skřípání mučeného kovu a plastu a díval se, jak se mezera mezi stěnami zmenšila na dva metry… pak jeden a půl… pak
jeden…
A stěny se trhaně zarazily necelý metr od sebe.
Luke se zhluboka nadechl, skoro si nevšímal žluklého pachu. Přesunul se na opačnou stranu komory, podřepí a
vyskočil.
Podloží bylo nepevné a stěny kompaktoru hrozně vysoké; dokonce i se svými trénovanými svaly vyskočil jen do jejich
poloviny. Ale v nejvyšším bodě skoku přitáhl kolena a vytrčil chodidla do stran; pevně se vzpříčil mezi stěnami.
Okamžik mu trvalo, než popadl dech a vzpamatoval se, a pak se vydal vzhůru.
Nebylo to tak zlé, jak se obával. Za několik minut se ocitl nahoře na stěnách a u násypné šachty, která vedla - jak
doufal - na vězeňské patro. Pokud Mara četla časový rozvrh správně, zbývalo mu asi pět minut do střídání stráží. Zaťal
zuby, prodral se magnetickou zábranou na dně šachty, a pak už zase za čerstvém vzduchu se vydal vzhůru.
Zvládl to právě za pět minut, zjistil, že údaje od Mary byly správné. Roštem, který zakrýval otvor šachty, slyšel zvuky
hovoru a pohybu, přicházející směrem od kontrolní místnosti, přerušované pravidelným sykotem otevíraných dveří
turbovýtahu. Měnily se stráže; a několik následujících minut budou obě směny v kontrolní místnosti. Ideální doba,
pokud si pospíší, aby jim ukradl vězně před nosem.
Jednou rukou visel za rošt, druhou vytáhl světelný meč a zažehl ho. Opatrně, aby špičku meče nebylo shora vidět,
vyřízl část roštu. Z kombinézy vytáhl hák a s jeho pomocí prolezl otvorem.
Chodba byla pustá. Luke pohlédl na nejbližší číslo cely, aby se zorientoval, a vyrazil k cele, kterou mu Mara označila.
Když se dveře rozevřely, Karrde ležel na lůžku, na tváři ten známý povýšený úsměv. Oči zaměřil na tvář nad leteckou
kombinézou a úsměv náhle zmizel. "Tomu nevěřím," zamumlal.
"Já taky ne," ujistil ho Luke a rychle se rozhlédl. "Můžeš hned vyrazit?"
"Jsem připravený," řekl Karrde, vyskočil rovnýma nohama a spěchal ke dveřím. "Naštěstí mají útlum. Nedostatek jídla a
spánku - víš, jak to tu chodí."
"Slyšel jsem o tom." Luke se rozhlédl na obě strany chodby. Pořád nikdo. "Východ je tamhle. Pojď."
Bez nehody dorazili k roštu. "To není dobrý vtip," řekl Karrde, když se Luke vmanévroval do díry a opřel se nohama a
zády o stěny šachty.
"Na druhé cestě odtud jsou stráže," připomněl mu Luke.
"Pravda," připustil Karrde a neochotně pohlédl do jámy. "Kdybych se ptal po provaze, to už by asi bylo příliš, co."
"Je mi líto. Přivázat by se dal jenom k roštu, a toho by si okamžitě všimli." Luke se na něj zamračil. "Přece se nebojíš
výšek, nebo ano?"
"Starosti mi dělají spíš pády z výšek," řekl Karrde suše. Ale už lezl dolů, i když kotníky na rukou mu zbělely, když se
chytil roštu.
"Sešplháme do drtiče odpadu," řekl mu Luke. "Už jsi někdy šplhal komínem?"
"Ne, ale jsem učenlivý," řekl Karrde. Ohlédl se přes rameno na Luka a zachytil se v podobné pozici jako on. "Řekl bych,
že chceš tu díru zakrýt," dodal a vrátil vyřezaný kus na místo. "I když tím neoblafneš nikoho, kdo se podívá zblízka."
"S trochou štěstí budeme v hangáru dřív, než se to stane," ujistil ho Luke. "Tak už pojď. Pomalu a klidně."
Dokázali se dostat do kompaktoru odpadu bez vážné nehody. "Tvář Impéria, kterou turisté nikdy neuvidí," prohodil
Karrde suše, když ho Luke vedl přes hromadu odpadu. "Jak se dostaneme ven?"
"Dveře jsou tamhle," řekl Luke a ukázal dolů pod nohy, kde se skrývaly dveře. "Mara by měla za pár minut zdi znovu
rozevřít, a tak se dostaneme dolů."
"Ach, takže Mara je tady?"
"Cestou sem mi řekla, jak vás zajali," řekl Luke a snažil se vycítit, co si Karrde myslí. Jestli měl na Maru vztek, dobře ho
skrýval. "Říkala, že ona v té pasti neměla prsty."
"O tom jsem přesvědčený," řekl Karrde. "Už jenom z toho důvodu, že vojáci, co mě vyslýchali, neustále naznačovali
opak." Zamyšleně se podíval na Luka. "Co ti za tvou pomoc slíbila?"
Luke zavřel hlavou. "Nic. Jenom mi připomněla, že jsem ti dlužen za to, že jsi mě nevydal imperiálním na Myrkru."
Karrde se křivě usmál. "Jasně. Ale nezmínila se, proč velkoadmirál chtěl hlavně mě?"
Luke se na něj zamračil. Karrde si ho pečlivě prohlížel… a teď, když se Luke soustředil, poznal, že Karrde před ním něco
tají. "Domyslel jsem si, že to byla pomsta za to, že jsi mi pomohl uprchnout. Je v tom něco víc?"
Karrde odvrátil pohled. "Řekněme jenom, že pokud se odtud dostaneme, Nová republika na tom vydělá."
Při posledním slově se ozvalo tlumené zadunění; a stěny kompaktoru sebou mohutně trhly a pak se začaly pomalu
vzdalovat od sebe. Luke pomáhal Karrdovi udržovat rovnováhu, zatímco čekali, až budou dveře volné, a Luke namáhal
Page 69
smysly, aby zjistil, co se děje v koridoru venku. Procházelo tam dost lidí, ale nevycítil žádné podezření nebo zvláštní
ostražitost. "Tohle zařizuje Mara?" zeptal se Karrde.
Luke přikývl. "Má přístupový kód do lodního počítače."
"Zajímavé," zamumlal Karrde. "Z toho všeho jsem si dal dohromady, že měla k Impériu v minulosti jakési vazby. Zřejmě
byla postavená výš, než jsem si uvědomoval."
Stěny dosáhly limitu a zastavily se. O chvilku později cvaklo relé. Luke počkal, dokud chodba za dveřmi nebyla
prázdná, pak dveře otevřel a vyšli.
Mara čekala u turbovýtahu s rezervní leteckou kombinézou. "Kabina už je na cestě," zamumlala. Na vteřinu, když se její
oči setkaly s Karrdovýma, její obličej ztuhl.
"Ví, že jsi ho nezradila," řekl jí Luke tiše.
"Neptala jsem se," zavrčela. Ale Luke vycítil, že část napětí zmizela. "Tu máš," dodala a strčila kombinézu Karrdovi.
"Malý převlek."
"Díky," řekl Karrde. "Kam jdeme?"
"Přiletěli jsme v zásobovacím raketoplánu," řekla Mara. "Dole v trupu jsme vyřízli díru, ale měli bychom mít dost času
to pořádně svařit, než nás pošlou zpátky dolů."
Kabina výtahu dorazila, zrovna když si Karrde zapínal přezky na půjčené letecké kombinéze. Uvnitř už stáli dva muži se
zdvihovou deskou, na které leželo svítící pohonné relé, takže zabírali většinu místa. "Kam?" zeptal se jeden technik s
neúčastnou zdvořilostí člověka, který myslí na důležitější věci.
"Pilotní přípravná kabina 33129T," řekla Mara stejným tónem.
Technik vyťukal údaj do panelu a dveře zapadly; a Luke si volně vydechl poprvé od chvíle, co Mara před pěti
hodinami posadila skiprej na Wistril. Ještě deset patnáct minut a budou bezpečně ve svém raketoplánu.
* * *
"Dobrý večer, kapitáne," řekl Thrawn, přistoupil k Pellaeonovu křeslu a přehlédl můstek.
"Admirále," kývl Pellaeon a otočil se k němu. "Myslel jsem, že jste na noc odešel."
"Byl jsem ve své velitelské kabině," řekl Thrawn a pohlédl přes Pellaeona na displeje. "Myslím, že bych si měl ještě
jedou projít hlášení z lodi, než odejdu do svých komnat. Tohle je deflektorní štít můstku?"
"Ano, pane," řekl Pellaeon. "Zatím žádné problémy. Náklad se vykládá v zadním doku dva a probíhá podle plánu."
"Dobrá," řekl velkoadmirál. "Něco od patroly na Endoru?"
"Jenom doplněk k předchozí zprávě, pane," řekl Pellaeon. "Potvrdili, že ta loď, která přilétala do soustavy, patřila jenom
pašerákovi, který měl v plánu znovu probrat zbytky imperiální základny. Posádka se dál prověřuje."
"Připomeňte jim, aby tu práci provedli důkladně, než loď pustí," řekl Thrawn ponuře. "Organa Solo by tady na orbitu
jen tak Millennium Falcon nenechala. Dřív nebo později se pro něj vrátí… a až to udělá, chci ji dostat do rukou."
"Ano, pane," kývl Pellaeon. Byl si jist, že to veliteli hlídky na Endoru nemusí připomínat. "Ach, a je tu ještě jedna
zvláštní zpráva, která přišla před několika minutami. Obvyklá patrola na zásobovací základně narazila na jeden skiprej,
který tam nouzově přistál."
"Nouzově přistál?" Thrawn se zamračil.
"Ano, pane," řekl Pellaon a vyvolal hlášení na obrazovku. "Spodek lodi byl v hrozném stavu a celý trup byl ožehlý."
Na displeji se objevil obrázek, Thrawn se naklonil blíž. "Nějaká těla?"
"Ne, pane," řekl Pellaeon. "Na palubě byla jediná věc - a to je právě to divné - byl to ysalamiri."
Cítil, jak Thrawn ztuhl. "Ukažte mi ho."
Pellaeon přivolal další obrázek, detail ysalamiria v biokleci. "Klec není naší výroby," zdůraznil. "Nedá se určit, odkud
pochází."
"Ale dá," ujistil ho Thrawn. Narovnal se a zhluboka se nadechl. "Ohlašte poplach, máme tu návštěvu, kapitáne. A
nařiďte, ať okamžitě zkontrolují Karrdovu celu. Jestli tam ještě je, ať ho ihned přestěhují a budou na něj přímo dohlížet
členové komanda. Další stráže obklíčí zásobovací raketoplány a okamžitě zkontrolují identikarty jejich posádek. A pak
-" odmlčel se, "- nechejte vypnout hlavní počítač Chimaery."
Pellaeonovy prsty strnuly na klávesnici. "Vypnout -?"
"Proveďte rozkazy, kapitáne," přerušil ho Thrawn.
"Ano, pane," Pellaeon sotva pohnul náhle ztuhlými rty. Za všechny ty roky služby u Impéria nikdy nezažil, že by se
hlavní počítač válečné lodi úmyslně vypnul, pokud zrovna nebyl v kosmickém doku. Znamenalo to loď oslepit a
ochromit. S vetřelci na palubě by to mohlo být osudné.
"Trochu nás to zbrzdí, to souhlasím," řekl Thrawn, jako by četl Pellaeonovy myšlenky. "Ale našim nepřátelům to bude
vadit daleko víc. Pochopte, kurz a cíl Chimaery mohli znát jen díky tomu, že se Mara Jade dostala do počítače, když
jsme ji měli s Karrdem na palubě."
"To je nemožné," ohradil se Pellaeon, škubl sebou, když počítačové displeje začaly hasnout. "Všechny přístupové
kódy, které mohla znát, byly před lety změněny."
"Pokud neexistuje kód, který je do systému napevno zabudován," řekl Thrawn. "Jade nepochybně počítá s tím, že jí
ten kód umožní útěk; proto jsem ji od něho odřízl."
Vešel voják v pancíři. "Ano, veliteli?" řekl Thrawn.
"Zpráva z vězení," oznámil elektronicky změněný hlas. "Vězeň Talon Karrde už není ve své cele."
"Dobrá," řekl velkoadmirál temně. "Vzburcujte všechny jednotky, ať prohledají celou oblast mezi vězením a zadním
hangárem. Karrda chyťte živého - nemusí být bez škrábance, ale ať je živý. Co se týče jeho horlivých zachránců, chci je
také živé, pokud to bude možné. A když to možné nebude -" Odmlčel se. "- pochopím to."
Page 70
KAPITOLA 23
Z reproduktoru ve stropu se valilo kvílení poplachu; a o několik vteřin později se kabina turbovýtahu náhle zastavila.
"Hergot," zamumlal jeden ze střelců, kteří nahradili v kabině servisní techniky, a vydoloval ze škvíry za přezkou opasku
malý identikit. "Že to ty na můstku pořád baví, takhle nás prohánět."
"Za takové řeči by si tě mohlo vzít do parády komando," varoval ho druhý a vrhl úkosem pohled na Luka a ostatní.
Protáhl se kolem prvního střelce, vložil identifikační kartu do zdířky v ovládacím panelu a vyťukal osobní kód.
Luke tázavě pohlédl na Karrda, uvažoval, co by teď měli udělat. Ale Mara už k oběma střelcům zamířila, identikartu z
půjčené kombinézy v ruce. Vešla mezi ně, natáhla ruku s kartou ke zdířce…
A hranou ruky tvrdě zasáhla prvního pistolníka do krku.
Hlava mu klesla na rameno a muž se bez hlesu zhroutil k zemi. Druhý pistolník měl sotva čas zachroptět cosi
nesrozumitelného, než ho Mara poslala k zemi jako jeho přítele.
"Honem, vypadneme odtud," vyštěkla a opřela se do dveří v místě, kde zapadaly do válcovité stěny kabiny. "Pevně
zamčené. No tak, Skywalkere, teď ty zapracuj."
Luke zažehl meč. "Kolik máme času?" zeptal se, když řezal úzký průchod dveřmi.
"Moc ne," řekla Mara zasmušile. "Kabiny mají senzory, které si pamatují počet lidí uvnitř. Musím se dostat k nějakému
terminálu dřív, než se informace odtud dostane k hlavnímu počítači a přivede sem vojáky."
Luke dokončil řez, zhasl meč a Mara s Karrdem odříznutý kus vytáhli. Venku byla stěna tunelu, vzhledem ke stěně
kabiny trochu pootočená. "Je to dobré," řekla Mara a protáhla se otvorem. "Zrovna jsme začali rotovat, když se systém
vypojil. Aspoň se můžeme dostat do tunelu."
Tunel turbovýtahu byl zhruba obdélníkového průřezu, na stěnách, stropu a podlaze svítily vodicí dráhy. Luke cítil
chvění elektrických polí, když procházel blízko drah, a do mozku si uložil příkaz, aby se jich nedotýkal. "Kam jdeme?"
zašeptal k Maře.
"Zrovna sem," zašeptala také a zastavila se u červeně orámovaného plátu, zasazeného do stěny mezi vodicí lišty.
"Přístupový tunel - měl by vést do skladiště pomocných droidů a k počítačovému terminálu."
Světelný meč si rychle poradil s bezpečnostním zámkem přístupového panelu. Mara se vrhla do otvoru s blasterem v
ruce a zmizela v temném tunelu. Luke a Karrde ji následovali, míjeli dvojitou řadu deaktivovaných údržbářských droidů,
jejichž paže se ježily vějíři nejrůznějších nástrojů, jako by je nabízeli k přehlídce. Za droidy se tunel rozšiřoval do malé
místnosti, kde byl mezi potrubím a kabely zasazený terminál. Mara se už nad ním skláněla; ale když Luke vstoupil do
místnosti, vycítil její úlek. "Co se děje?" zeptal se.
"Vypnuli hlavní počítač," řekla ohromeně. "Ne že by ho přepojili na pohotovostní režim. Prostě ho vypnuli."
"Velkoadmirál nejspíš zjistil, že se do počítače můžeš dostat," řekl Karrde. "Radši si pospíšíme. Máš ponětí, kde jsme?"
"Asi někde nad zadním hangárem," řekla Mara. "Ti servisní technici vystoupili zrovna před centrální servisní sekcí, a
od té doby jsme moc dolů nesjeli."
"Nad hangárem," opakoval Karrde zamyšleně. "Jinými slovy blízko vnitřního skladiště letounů?"
Mara se na něj zamračila. "Chceš navrhnout, abychom tam sebrali nějakou loď?"
"Proč ne?" odsekl Karrde. "Nejspíš čekají, že půjdeme rovnou do našeho doku. Třeba nebudou čekat, že dorazíme
výtahem pro lodě z vnitřního skladiště."
"A jestli budou, uvízneme v pasti jako chycení mynoci, až na nás vojáci přijdou," zavrčela Mara. "Prostřílet se potom z
vnitřního skladiště…"
"Přestaňte," skočil jí Luke do řeči, bojové smysly Jediho ho varovaly. "Někdo jde."
Mara zamumlala kletbu a přikrčila se za terminál, blaster namířený na dveře. Karrde, pořád beze zbraně, zmizel vzadu v
nevalném úkrytu, který poskytoval servisní tunel a údržbářští droidi. Luke se přitiskl ke stěně vedle dveří, světelný meč
připravený, ale vypnutý. Pevně ho sevřel a čekal…
Náhle, téměř bez varování, se dveře rozevřely a objevili se dva členové komanda, blasterové pušky v pohotovosti.
Luke zvedl meč, palec na spínači -
A v tunelu, ve kterém zmizel Karrde, náhle vzplanula záplava světla, provázená skřípáním kovu.
Vojáci dlouhým krokem vstoupili dovnitř, postavili se každý po jedné straně dveří, blastery bezděčně zaměřili ke světlu
a zvuku, za nimi se do místnosti cpali dva vojáci z námořní pěchoty. Vojáci zahlédli Maru, jak se krčí vedle terminálu, a
blastery opět změnily směr.
Mara byla rychlejší. Její blaster vyšlehl čtyřikrát, dvě rány pro každého vojáka, a imperiální padli na zem, i když jeden z
nich ve smrtelném stahu dál tiskl spoušť. Námořníci za nimi se přikrčili a divoce pálili po útočníkovi.
Jediné máchnutí světelného meče oba umlčelo.
Luke zhasl zbraň, vystrčil hlavu ze dveří a rychle se rozhlédl. "Nikde nikdo," řekl Maře, která už stála za ním.
"Aspoň zatím," odsekla, zasunula blaster do pouzdra a zvedla obě blasterové pušky. "Jdeme."
Karrde na ně čekal u přístupového panelu, kterým vešli. "Vypadá to, že turbovýtahy ještě nikdo neaktivoval," řekl.
"Nějakou dobu by se ještě dalo chodit tunelem bezpečně. Měli jste s hlídkou potíže?"
"Ne," řekla Mara a podala mu jednu pušku. "Mimochodem, to byl efektní trik."
"Díky," řekl Karrde. "Vždycky se hodí, když je poblíž nějaký údržbářský droid. Takže vnitřní skladiště?"
"Vnitřní skladiště," souhlasila Mara neochotně. "Bylo by lepší, kdyby ses v tom svém odhadu nepletl."
"Předem se omlouvám, kdyby to tak nebylo. Jdeme."
* * *
"Admirále," spustil velitel vojáků překotně. "Hlášení od průzkumné skupiny 207, na palubě 98 nexus 326KK."
Pellaeonovy prsty automaticky sáhly po klávesnici; v půli pohybu se zarazily, když si vzpomněl, že nemá k dispozici
žádný počítač, který by mu udanou lokalitu přesně znázornil. "Našla skupinu 102, všichni byli mrtví," pokračoval
Page 71
velitel. "Dva byli zabiti blastery; ostatní dva…" zaváhal. "Zdá se, že s těmi to nějak není jasné."
"Nesmysl, veliteli," vložil se do hovoru Thrawn zlověstně. "Nařiďte jim, aby na tělech hledali téměř mikroskopické řezy
s částečným popálením."
Pellaeon se na něj zahleděl. V očích velkoadmirála vzplál studený oheň, který tam dosud nikdy nebyl. "Částečné
popálení?" opakoval hloupě.
"A pak je informujte," pokračoval Thrawn, "že jeden z těch vetřelců je Jedi Luke Skywalker."
Pellaeonovi spadla brada. "Skywalker?" zalapal po dechu. "To není možné. Je na Jomarku s C'baothem."
"Byl, kapitáne," opravil ho Thrawn ledově. "Teď je zde." Těžce se ovládal, zhluboka se nadechl; a při výdechu záchvat
vzteku zdánlivě pominul. "Zřejmě ho tam náš chlubivý mistr Jedi nedokázal udržet, jak prohlašoval. A já bych řekl, že
teď máme důkaz, že Skywalkerův únik z Myrkru nebyl žádná náhoda."
"Myslíte, že Karrde a Rebelie celou dobu spolupracují?" zeptal se Pellaeon.
"To brzy zjistíme," řekl Thrawn a ohlédl se. "Rukhu?"
Mlčenlivá šedá postava přistoupila k Thrawnovi. "Ano, můj pane?"
"Sežeň dohromady skupinu civilů," nařídil mu Thrawn. "Ať seberou všechny ysalamirie ze strojovny a systémové
kontroly a nažeňte je dolů do hangáru. Není jich dost, aby vykryli celou oblast, takže využij svoje lovecké instinkty a
rozmísťuj je strategicky. Čím víc budeme moci mařit Skywalkerovy jediovské triky, tím rychleji ho chytíme."
Noghri přikývl a zamířil k východu.
Thrawn nahlas přemýšlel. "Budou se pohybovat skrytě, dokud to bude možné. Zatím v tunelech turbovýtahů." Kývl
na dva komunikační důstojníky, kteří stáli u jeho křesla. "Nařiďte kontrole turbovýtahů, aby systém zapojili, kromě
nexu 326KK mezi palubou 98 a zadním hangárem," nařídil jim. "Všechny kabiny v té oblasti budou přemístěny k
nejbližšímu uzlu; tam zůstanou až na další zablokované."
Jeden důstojník přikývl a začal tlumočit rozkazy komlinkem. "Snažíte se je nahnat k hangáru?" ptal se Pellaeon.
"Snažím se je tam nahnat z určitého směru, ano," kývl Thrawn. Čelo se mu vraštilo přemýšlením, oči stále hleděly do
prázdna. "Otázka zní, co udělají, až si to uvědomí. Nejspíš se pokusí dostat se z nexu násilím; ale kterým směrem?"
"Pochybuji, že by byli takoví blázni a vraceli se k zásobovací lodi," začal Pellaeon. "Já bych odhadoval, že se úplně
vyhnou zadnímu hangáru a zkusí se dostat do útočného raketoplánu v předním hangáru."
"Snad," souhlasil Thrawn pomalu. "Pokud by velel Skywalker, bylo by to pravděpodobné. Ale jestli rozkazy vydává
Karrde…" Zmlkl, znovu se hluboce zamyslel.
Najednou se prudce podíval na Pellaeona. "Millennium Falcon," vyštěkl. "Kde je?"
"Ehm -" Pellaeonovy ruce znovu marně sáhly po ovládacím pultu. "Nařídil jsem, aby ho poslali do vnitřního skladiště,
pane. Nevím, jestli už ten rozkaz vykonali."
Thrawn namířil prst na velitele komanda. "Vy - ať vám tu loď někdo na počítači v hangáru najde. A pak tam pošlete
četu."
Velkoadmirál se podíval na Pellaeona… a poprvé od chvíle, kdy nařídil pohotovost, se usmál. "Máme je, kapitáne."
* * *
Karrde odstranil kus stěny kabelovodu, kterou Luke odřízl, a opatrně se podíval otvorem ven. "Zdá se, že tu nikdo
není," zamumlal přes rameno, jeho hlas skoro nebylo slyšet v rachotu strojů, který sem doléhal zespodu. "Myslím, že
jsme na ně vyzráli."
"Pokud sem vůbec chtěli jít," řekl Luke.
"Určitě přijdou," zahučela Mara. "To se vsaďte. Jestli Thrawn v něčem vynikal nad ostatními velkoadmirály, tak to byl
cit pro předvídání strategie nepřítele."
"Venku je půl tuctu lodí," pokračoval Karrde. "Vypadají jako neoznačené lodě rozvědky. Jedna se nám bude hodit."
"Máš představu, kde jsme?" zeptal se Luke a snažil se přes Karrda něco zahlédnout.
"Myslím, že jsme skoro na dně vnitřního skladiště," řekl mu Karrde. "O jednu nebo dvě paluby výš je zadní hangár.
Hlavní potíž nastane, jestli nákladní výtah zůstal viset o palubu níž a zablokuje nám přístup k doku a přístavu."
"Tak tam vlezeme a zjistíme to," vpadla mu Mara do řeči a netrpělivě hladila pažbu blasteru. "Čekáním nic nezískáme."
"Souhlasím." Karrde naklonil hlavu. "Myslím, že slyším jet výtahy. Jedou ale pomalu, my se můžeme krýt za loděmi.
Skywalkere?"
Luke zažehl meč a rychle prořízl větší díru, kterou by se mohli protáhnout. "Hangárový počítač je tamhle," řekla Mara a
ukázala na osamělou konzoli vpravo, když se krčili vedle omláceného světelného frachťáku. "Jakmile výtah projede,
zjistím, jestli se do něj dostanu."
"Dobrá, ale ať ti to moc netrvá," varoval ji Karrde.
Z dolního doku stoupal výtah s jakousi lodí, teď už byl vidět její vršek. Ta loď byla jaksi známá…
Luke otevřel ústa překvapením. "Tohle je - ne. To není možné."
"Ale je," řekla Mara. "Zapomněla jsem na to - velkoadmirál se zmínil, když jsem s ním mluvila u Endoru, že tu loď berou
na palubu."
Luke třeštil oči a v krku se mu tvořil ledový knedlík, když viděl, jak Millennium Falcon klidně dál stoupá otvorem. Na
palubě přece byla Leia s Chewbaccou… "Říkal něco o vězních?"
"Mně ne," odpověděla Mara. "Měla jsem dojem, že ji našli opuštěnou."
"Stáhneme ji dolů," řekl rychle ostatním a zastrčil meč do letové kombinézy. "Kryjte mě."
"Skywalkere -" sykla Mara; ale Luke už běžel k šachtě. To už se objevila i zdvižná plošina a s ní dva muži, kteří se vezli
s Falconem: pěchotní námořník a technik s čímsi, co vypadalo jako záznamník kombinovaný s ovladačem. Zahlédli
Luka -
"Hej!" zavolal Luke a v běhu zuřivě mával. "Počkejte!"
Page 72
Technik zastavil plošinu a Luke vycítil ve vojákově mysli náhlé podezření. "Máme nové rozkazy," řekl, když k nim
doklusal. "Velkoadmirál tu loď chce přestěhovat dolů. Snad že ji použije jako návnadu."
Technik se zamračil na svůj záznamník. Byl mladý, jak Luke viděl, určitě ani ne přes dvacet. "O nových rozkazech tu nic
nestojí," namítal.
"Já jsem o tom taky neslyšel," zamručel voják, vytáhl blaster a ledabyle ho namířil na Luka, a přitom se rychle rozhlédl
po skladišti.
"Zrovna před chvíli jsem se to dozvěděl," pokračoval Luke a kývl směrem k počítači. "Všechno jde dneska nějak
pomaleji."
"To zní moc pěkně," odsekl voják. Blaster už docela určitě mířil na Luka. "Co takhle nějaký identikit?"
Luke pokrčil rameny; napjal sílu a vyrazil blaster vojákovi z rukou.
Muž však ani na okamžik nestrnul, když mu zbraň vyletěla. Vrhl se vpřed, ruce natažené Lukovi po krku.
Blaster, směřující přímo k Lukovi, najednou změnil směr. Voják dostal plný zásah rukojetí do žaludku, muž ještě zbytkem
dechu hekl a svalil se jako špalek.
"Vezmu si to," řekl Luke technikovi a mávl na Karrda a Maru. Technik, v obličeji najednou zešedlý, mu beze slova
podal záznamník.
"Dobrá práce," pronesl Karrde, když dorazil k Lukovi. "Uvolni se, my ti nic neuděláme," dodal k technikovi, dřepl si a
sebral chrčícímu vojákovi komlink. "Pokud se budeš chovat slušně. Odtáhni svého přítele tamhle do té elektrické skříně
a zamkněte se tam. Luku, ty na ně dohlédni. Já začnu s předletovou přípravou. Má ta loď nějaké zabezpečovací kódy, o
kterých bych měl vědět?"
"Myslím, že ne." Luke se rozhlédl, uviděl Maru, která se už věnovala počítači. "Falcon se i takhle dá dost těžko uvést
do chodu."
"Dobře. Připomeň Maře, aby si s tím počítačem moc nehrála."
Shýbl se pod loď a vyběhl nahoru po rampě. Luke počkal, dokud se technik s vojákem nezamkli ve skříni, a pak Karrda
následoval.
"Má to pozoruhodně rychlou startovní sekvenci," poznamenal Karrde, když se Luke objevil v kokpitu. "Dvě minuty,
možná tři, a můžeme letět. Máš ještě ten ovladač?"
"Tady," podával mu ho Luke. "Zajdu pro Maru." Vyhlédl průzorem ven -
Zrovna ve chvíli, kdy se široká vrata na druhé straně rozletěla a v nich se objevila celá četa vojáků.
Mara se přikrčila vedle počítačové konzole, která ji dočasně skrývala před pohledy vojáků.
Ale dlouho skrytá nezůstane… a jak Luke znal Maru, nebude sedět se založenýma rukama a čekat, až si jí imperiální
všimnout. Kdyby ji tak jenom mohl varovat, aby na ně ještě nestřílela…
Možná tu byl jeden způsob. Maro, vyslal myšlenku, počkej s útokem, dokud ti nedám znamení.
Žádná odpověď; ale zahlédl ji, jak na Falcon vrhla rychlý pohled a trochu víc se stáhla do svého nevalného úkrytu.
"Vrátím se k poklopu," řekl Karrdovi. "Pokusím se je chytit s Marou do křížové palby. Zatím se neukazuj."
"Dobrá."
Luke se přikrčil a rozběhl se krátkou chodbičkou kokpitu. Nejvyšší čas; ještě ani nedoběhl k poklopu a už cítil otřesy
obrněných bot na vstupní rampě. Přicházeli čtyři vojáci, jak cítil, a další čtyři zůstali pod lodí, aby sledovali postup.
Ještě vteřinu a uvidí ho - a v další vteřině si někdo všimne Mary - Maro; teď.
Z místa, kde se skrývala Mara, vyrazil zášleh blasteru, těsně po jeho rozkazu, takže Luke nabyl silného dojmu, že Mara
stejně měla v plánu zaútočit právě v tu chvíli, ať už dostala svolení nebo ne. Zažehl meč a skočil na rampu, zastihl
vojáky právě ve chvíli, kdy se začali otáčet k hrozbě za zády. Prvním švihem usekl hlaveň blasteru velitele; pomocí síly
do muže pořádně udeřil, až dotyčný odletěl mezi své průvodce a všichni se skutáleli na hromadu na plošinu. Luke
seskočil z rampy, odrazil ránu od dalšího vojáka a rozčísl ho mečem; zachytil půl tuctu útoků, než blaster Mary dostal
dalšího. Rychlý pohled mu prozradil, že o zbylé dva už se Mara postarala.
Bleskově se otočil, protože vycítil, že ta skupinka, která se sesypala na hromadu, se už vzpamatovala. S výkřikem se na
ně vrhl, světelný meč rozkmital ve velkých kruzích, a čekal, že Mara využije příležitosti a vypálí na ně. Jenomže Mara
nevystřelila; a protože na něj začínaly dotírat blasterové výboje, neměl na vybranou. Světelný meč čtyřikrát máchl a
bylo po všem.
Prudce oddechoval, vypnul meč… a s úlekem si všiml, proč Mara ke konci nestřílela. Zdviž, nesoucí Falcon, neustále
klesala na spodní palubu, a už byla daleko od bodu, kde by Mara mohla účinně zasáhnout. "Maro!" zavolal a vzhlédl.
"Jo, co je?" zakřičela a objevila se na okraji šachty, už pět metrů vysoko nad ním. "Co dělá Karrde?"
"Myslím, že odlétáme," řekl Luke. "Skoč - chytím tě."
Po obličeji Mary přelétl znepokojený výraz; ale Falcon rychle klesal a tak bez váhání poslechla. Sotva dopadla,
rozběhla se a třemi skoky byla v lodi.
Než Luke uzavřel poklop a došel do kokpitu, už seděla vedle Karrda. "Radši se připoutej," zavolala přes rameno.
Luke se posadil vedle ní, potlačil nutkání nařídit jí, aby mu postoupila sedadlo druhého pilota. Znal Falcon lépe než ti
dva, ale oni zase nejspíš měli s létáním daleko víc zkušeností.
"Tenhle výtah asi až dolů do hangáru nepojede," řekl Karrde. "Zřejmě jsme stranou od hangárové šachty. To je až
tamta osvětlená díra v koridoru vpředu."
"Takže co?" zeptal se Luke.
"Zjistíme, jestli tenhle ovladač s výtahem něco svede," řekl Karrde a zvedl technikův záznamník. "Ale pochybuji. Už
jenom kvůli bezpečnosti nejspíš nechali -"
"Podívejte se!" vyštěkla Mara a ukázala kamsi vpřed. Daleko v koridoru se objevila další zdvižná plošina, pohybovala
se k osvětlenému otvoru, na který Karrde před chvilkou ukazoval. Otvor byl určitě východem k hangáru - a jestli se tam
Page 73
plošina zastaví a zablokuje jim cestu -

Karrda napadlo zřejmě totéž. Lukem to tvrdě hodilo do sedadla, jak Falcon poskočil vpřed a vyrazil koridorem jako
opařená tauntauna. Luke se zaťatými zuby sledoval, jak plošina vpředu pomalu uzavírá otvor. Síla stála při něm, ale v té
chvíli nevymyslel způsob, jak ji využít. Falcon se střemhlav řítil ke klesající plošině - Luke se připravil na nevyhnutelný
náraz -
A najednou, s kratičkým zaskřípáním kovu o kov, mezerou proletěli. Falcon se naklonil, když propadl otvorem do
ohromné prostory dole, vyklouzl z vertikálních vodičů plošiny -
A přímo před nimi, kam Karrde bleskově zabočil, zel široký vstup do hangáru. A za ním čerň kosmu.
Zaletělo k nim několik blasterových výbojů, když se řítili hangárem nad různými loděmi. Ale většinou šlo o bezděčnou
střelbu, žádnou cílenou palbu; a pak už se ocitli venku, pronikli atmosférickou bariérou a vzápětí šli na sestup k planetě
dole.
A v té chvíli Luke zahlédl, jak od hangáru na přídi vyrážejí stíhačky TIE, aby jim odřízly cestu. Falcon už se začal
otřásat pod zásahy laseru. Luke vyběhl z kokpitu k žebříku vedoucímu k dělové věži, do poloviny vyskočil a zbytek
vyšplhal. Připoutal se a začal pálit po stíhačkách… Falcon opsal křivku kolem boku Chimaery, kde byly přístavní porty,
mihl se kolem zádě k horní části pláště, a teď na plný plyn uháněl do kosmu ve vektoru přímo nad výfukem mohutných
trysek podsvětelného drajvu hvězdného destruktoru. Karrde to vzal podle Lukova názoru trochu moc těsně; ale bylo
jisté, že zespodu na ně nějakou dobu žádné stíhačky TIE nepoletí.
V uchu mu zabzučel interkom. "Skywalkere?" ozval se Karrde. "Už jsou skoro tady. Připraven?"
"Připraven," ujistil ho Luke. Prsty mu lehce spočinuly na ovladačích, soustředil se a nechal do sebe vplynout sílu.
Bitva byla zuřivá, ale krátká, trochu mu připomínala dávný útěk Falconu z Hvězdy smrti. Tehdy Leia poznala, že vyvázli
příliš snadno; a jak se stíhačky TIE kolem míhaly a vybuchovaly, Luke stísněně uvažoval, jestli i tentokrát imperiální
chystají něco podobně zákeřného.
A pak se nebe rozsvítilo rozmazanými bílými čarami a vzápětí zestrakatělo, a to znamenalo, že jsou volní.
Luke se zhluboka nadechl, když přepínal zdroje pro děla na normál. "Dobrý let," řekl do interkomu.
"Děkuji," řekl Karrde suše. "Zdá se, že máme více méně pokoj, i když máme poškozený energetický konvertor. Mara se
na to podívá."
"Zvládneme to i bez toho," řekl Luke. "Han má celou tu loď tak zadrátovanou, že poletí i s polovičkou systémů. Kam
míříme?"
"Na Koruskant," řekl Karrde. "Abychom tě tam vysadili a taky abych splnil slib, který jsem ti dal."
Luke musel zapátrat v paměti. "Že Nová republika na tvém útěku vydělá?"
"Přesně tak," ujistil ho Karrde. "Jak jsem pochopil ze Solova obchodnického hučení na Myrkru, vaši lidé potřebují
transportní lodě. Je to tak?"
"Strašně je potřebujeme," souhlasil Luke. "Ty sis nějaké ulil bokem?"
"Ne tak docela, ale nebude nijak těžké je získat. Co myslíš, že by Nová republika říkala přibližně dvěma stovkám
klasických těžkých bitevních křižníků z doby před válkou klonů?"
Luke zapomněl zavřít ústa. "To myslíš… Temnou sílu?"
"Polez dolů a probereme to," vybídl ho Karrde.
* * *
Millennium Falcon bleskově vylétl z Chimaery, stíhačkám TIE, které ho pronásledovaly, se vyhnul nebo se jimi
prostřílel, a zamířil přímo do volného kosmu. Pellaeon seděl na svém stanovišti, ruce zaťaté v pěst a mlčky, bezmocně
celé drama sledoval. Bezmocně, protože hlavní počítač Chimaery stále pracoval jen částečně, takže systém ovládající
důmyslné zbraně a tažný paprsek nebyl k ničemu. Loď se zablýskla a zmizela… a Pellaeon se připravil na nejhorší.
Jenomže nic se nedělo. "Přivolejte stíhačky TIE na jejich stanoviště, kapitáne," řekl Thrawn a v jeho hlase se neobjevila
nejmenší známka napětí nebo vzteku. Po chvilce dodal: "Ztratili jsme jedno kolo, kapitáne."
"Jenomže mně připadá, admirále, že jsme ztratili daleko víc," zabručel Pellaeon. "Karrde nyní nepochybně dá flotilu
Katana Rebelii."
"Ach. Ale on nemá ve zvyku jen tak něco dávat," opravil ho Thrawn. "Pokusí se smlouvat. Jednání jim zaberou nějaký
čas, částečně také díky podezíravé politické atmosféře, kterou jsme s takovým úsilím na Koruskantu vytvořili. A trocha
času je právě to, co nyní potřebujeme."
Pellaeon zavrtěl hlavou. "Předpokládáte, že Ferrier dokáže najít dodavatele lodí pro skupinu toho Korelliána dřív, než se
Karrde a Rebelie dohodnou."
"Není třeba něco předpokládat," řekl Thrawn tiše. "Ferrier už jde Solovi po stopě a vypočítal pro nás, kam Solo míří… a
díky skvělé práci rozvědky, kterou odvedla při zkoumání Karrdovy minulosti, teď přesně vím, kdo je ten muž, se kterým
se na konci toho sledování setkáme."
Zahleděl se průzorem ven na vracející se stíhačky TIE. "Dejte pokyn navigaci, ať nastaví kurz k systému Pantolomin,
kapitáne," řekl zamyšleně. "Odstartujeme ihned, jakmile budou zásobovací raketoplány vyloženy."
KAPITOLA 24
Slunce zapadalo nad hnědými kopci Honoghru, v mracích nad obzorem po něm zůstával odstín červené a fialové. Leia
pozorovala blednoucí barvy z dveří dukhy, a cítila ten známý nervózní strach, který přišel vždy, když ji čekalo
nebezpečí a boj. Za několik minut vyrazí s Chewbaccou a Threepio do Nystao, aby osvobodili Khabarakha a uprchlí.
Nebo při tom pokusu zahynuli.
Uslyšela tiché zašustění. "Copak, Threepio?" zeptala se Leia a otočila se k droidovi.
"Vaše Výsosti," začal váhavě, "je tu něco, co byste měla vědět. Jeden z pomocných droidů se chová velmi podivně."
Page 74
"Opravdu?" řekla Leia. "V čem se ta podivnost projevuje?"

"Zdá se mi, že se o všechno nějak moc zajímá," řekl Threepio. "Pořád se na něco vyptává, nejenom na vás a
Chewbaccu, ale i na mě. A taky jsem ho viděl, jak se pohybuje po vesnici, když už měl být na noc vypnutý."
"Nejspíš mu špatně vymazali paměť při posledním programování," řekla Leia, která neměla zrovna náladu probírat
osobní zvláštnosti některých droidů. "Mohla bych jmenovat jednoho nebo dva jiné droidy, kteří jsou zvědavější víc,
než by bylo vzhledem k původnímu naprogramování záhodno."
"Vaše Výsosti!" protestoval Threepio bolestně. "Artoo je úplně jiný případ."
"Nemyslela jsem jenom Artoo." Leia pozvedla ruku, aby předešla dalšímu dohadování. "Ale chápu tvé obavy. Řeknu
ti, co uděláš: budeš mi toho droida hlídat. V pořádku?"
"Jistě, Vaše Výsosti." Threepio se maličko uklonil a odšoural se zase do houstnoucího šera.
Leia vzdychla a rozhlédla se. Při neklidném přecházení po dukhce se ocitla před genealogickou mapou na stěně a na
dlouho se na ni zahleděla.
"Vidíš snad v tom dřevě konec naší rodiny, lady Vader?"
Leia sebou škubla. "Někdy lituji, že jste tak dobří lovci," zabručela, když znovu získala rovnováhu.
"Odpusť mi," řekla maitrakh možná trochu suše. "Nechtěla jsem tě polekat." Zahleděla se také na mapu. "Poslala jsem
všechny své syny do nebezpečí, lady Vader. Do císařových bitev. Nikdy mi při tom nebylo lehko, když jsem je viděla jít
do války a vstříc smrti. Tři z nich zemřeli. Daleko od domova, oplakat je mohli jen jejich přátelé. Z toho čtvrtého se stal
mrzák, vrátil se a dožil svůj ukrácený život v tichém zoufalství beze cti, než ho smrt vysvobodila."
Leia se zachmuřila. Khabarakha za to, že jí pomohl, čekalo stejné zneuctění a smrt -
Proud myšlenek se přetrhl. "Počkat. Říkala jsi, že všichni čtyři tvoji synové šli do války? A že všichni čtyři zemřeli?"
Maitrakh přikývla. "Správně."
"Ale co Khabarakh? To není tvůj syn?"
"Je to můj třetí syn," řekla maitrakh s podivným výrazem. "Syn syna mého prvního syna."
Leia se na ni zahleděla, najednou jí projelo strašlivé poznání. Jestli Khabarakh nebyl její syn, ale pravnuk, a jestli
maitrakh byla osobně svědkem kosmické bitvy, která přivodila Honoghru zkázu… "Maitrakh, jak dlouho už to na vaší
planetě takhle vypadá?" vydechla. "Kolik let?"
Noghrijka na ni hleděla, zřetelně vycítila náhlou změnu nálady. "Lady Vader, co jsem to řekla -?"
"Kolik let?"
Maitrakh sebou trhla. "Čtyřicet osm noghrijských let," řekla. "Podle císaře čtyřicet čtyři."
Leia se opřela o hladké dřevo genealogické mapy, kolena jí náhle zeslábla. Čtyřicet čtyři léta. Ne pět nebo osm či snad
deset, jak předpokládala. "Takže se to nestalo za dob Rebelie," slyšela se, jak říká. "Stalo se to během války klonů."
Rychle se otočila ke dveřím. "Chewie!" zavolala a nestarala se, jestli ji někdo uslyší. "Chewie, pojď sem!"
Nějaká ruka jí sevřela rameno, a když se otočila, spatřila maitrakh, jak na ni hledí svýma nečitelnýma cizíma očima.
"Lady Vader, řekneš mi, co se děje."
"Čtyřicet čtyři roky, maitrakh, to se děje," vyhrkla Leia. Vztek už ji opouštěl, na jeho místo nastupovala chladná
rozhodnost. "Zotročovali vás skoro půl století. Bezostyšně vám lhali, podváděli vás, vraždili vaše syny." Píchla prstem
směrem k zemi pod nohama. "Tohle není dekontaminační práce na čtyřicet čtyři roky. Takže jestli nepročišťují půdu…"
Ve dveřích se objevil Chewbacca, tázavě zařval a svou kuši namířil na maitrakh.
"Nejsem v nebezpečí, Chewie," chlácholila ho Leia. "Jenom jsem se rozčilila. Potřebuji, abys mi přinesl nějaké další
vzorky z kontaminované oblasti. Tentokrát ne půdu: trochu trávy kholm. Jakmile ty vzorky prokáží to, co si myslím,
půjdu v Nystao rovnou za monarchy."
"Co když tě nebudou chtít poslouchat?"
Leia se zhluboka nadechla. "Budou chtít. Už jste ztratili tři generace synů. Nemůžete si dovolit ztratit další."
Noghrijka se na ni chvíli mlčky dívala. "Mluvíš pravdu," řekla. Tiše sykla mezi jehlovitými zuby a pak s obvyklou
vláčnou grácií zamířila ke dveřím. "Za hodinu se vrátím," řekla přes rameno. "Budeš pak moci odjet?"
"Ano," přikývla Leia. "Kam jdeš?"
Maitrakh se ve dveřích zastavila, její tmavé oči se zahleděly do Leiných. "Mluvíš pravdu, lady Vader: musejí ti
naslouchat. Vrátím se."
* * *
Wookie nasbíral pořádnou hrst trávy kholm z různých míst a vyzvedl analyzační soupravu z úkrytu v kůlně pro droidy.
Leia do analyzátoru vložila pár ošklivých hnědých rostlin a pak s maitrakh vyrazili k Nystao. Když jejich landspídr
projížděl vesnicí rychlostí bystré chůze, připojilo se k nim tucet Noghriů, běželi po stranách vozidla jako čestná garda.
Projeli další vesnicí, opět bez nehody, světla měli zhasnutá. A když na severním nebi mezi hustými mraky vyšel větší ze
tří měsíců Honoghru… uviděla Leia s úlekem, že už nejsou s eskortou sami. Všude kolem se rozlévalo moře stinných
postav a pohybovalo se s landspídrem jako tichý příliv.
Leia však zjistila, že jí napětí v hrudi polevuje. Ať už se v Nystau stane cokoliv, už pouhá početnost shromáždění
zaručí, že ji monarchové nebudou moci jen tak uvěznit a zatajit skutečnost, že tu byla.
Maitrakh jí zaručila, že bude moci mluvit. Zbytek bude na ní.
* * *
Dojeli na okraj Nystao před východem slunce… a zjistili, že na ně čeká další zástup Noghriů.
"Zpráva dorazila před námi," řekla maitrakh Leie. "Přišli, aby viděli dceru lorda Vadera a slyšeli od ní zprávu, že čestný
dluh vůči Impériu byl zaplacen. Že jsi přišla nabídnout nový život noghrijské-mu lidu."
Její tmavé oči se zabořily do Leina obličeje v nevyslovené otázce. Leia se podívala na Chewbaccu a zvedla obočí.
Wookie zabrumlal ujištění a naklonil analyzační jednotku tak, aby viděla na displej.
Page 75
"Ano," řekla. "Mohu opravdu dokázat, že dluh je zaplacen."

Těsně před spídrem se objevilo deset mužů s ocelově šedou barvou kůže mladých dospělců. "To je naše oficiální
eskorta," řekla maitrakh. "Doprovodí nás do Velké dukhy, kde nás monarchové očekávají."
Zástup se před landspídrem rozestupoval, až se ocitli před dukhou. Leia vystoupila z landspídru s veškerou královskou
důstojností, jaké byla schopna, a vyšla po schodech nahoru.
"Zdravím vás, hodnostáři Noghriů," řekla hlasitě. "Jsem Leia Organa Solo, dcera vašeho pána Dartha Vadera. Toho,
který k vám přišel v času nouze a poskytl vám pomoc."
"Lord Vader je mrtev," řekl hlavní Noghri. "Náš nový lord velkoadmirál nám nařídil, abychom tě k němu přivedli, Leio
Organo Solo. Půjdeš s námi a vyčkáš transportu."
Zpod schodů se ozvalo varovné vrčení Chewbaccy. Leia ho gestem uklidnila a zavrtěla hlavou. "Nepřišla jsem, abych
se vzdala vašemu velkoadmirálovi," řekla hodnostáři.
"Přesto to uděláš," řekl. Dal znamení a dva strážní přistoupili k Leie.
To byl, jak Leia usoudila, ten správný okamžik. Pohlédla na svůj opasek, soustředila se na sílu celou svou myslí a
sebeovládáním…
A světelný meč vyklouzl z opasku a zůstal viset před ní. Její oči i mysl našly spínač, ozvalo se cvaksss a oslnivá
zelenobílá čepel vyjela a vytyčila hranici mezi ní a řadou hodnostářů.
Zástup zalapal po dechu. Dva strážní ztuhli v půli kroku… a když rozčilené brebentění utichlo, Leia věděla, že jí
konečně všichni věnují plnou pozornost. "Nejsem jenom dcera lorda Vadera," řekla a vložila do hlasu náznak ostří
zloby. "Jsem Mal'ary'us: dědička jeho autority a moci. Prošla jsem mnoha nebezpečími, abych odhalila zradu, která byla
spáchána na lidu Noghri. Vyslechnete mě? Nebo si vyberete smrt?"
Dlouho vládlo ticho. A potom jeden z řady hodnostářů učinil krok vpřed. "Já bych vyslechl slova Mal'ary'us," řekl.
"Snad vidím šanci, jak zachránit čest lidu Noghri. Zůstanu sám?"
Mlčky se k němu přidal další hodnostář. Potom další a další, až se k němu připojilo devět ze třinácti. Hlavní hodnostář
sykl mezi zuby, ale ustoupil. "Hodnostáři Honoghru si vybrali sami," zamručel. "Smíš promluvit."
Leia počkala ještě dvě vteřiny, než vztáhla ruku po meči a zhasla ho. "Budu vám ten příběh vyprávět dvakrát," řekla a
otočila se k zástupu, meč zastrčila za opasek. "Jednou tak, jak vám ho vyprávělo Impérium; a jednou tak, jak zní
doopravdy. Pak se sami můžete rozhodnout, jestli Noghriové dluh splatili.
Všichni víte, jak byl váš svět zničen bitvou ve vesmíru. Jak přišel lord Darth Vader a nabídl vám pomoc. Jak po podivně
páchnoucích deštích všechny rostliny kromě trávy kholm chřadly a zahynuly. Jak Impérium řeklo, že půdu otrávily
chemikálie ze zničené lodi, a nabídlo vám stroje, které půdu vyčistí. A znáte moc dobře cenu, kterou za to požadovalo."
"Ale půda je skutečně otrávená," řekl jeden hodnostář. "Já i ostatní jsme se mnohokrát pokoušeli vypěstovat obilí na
místě, kde stroje nebyly. Ale semeno vyšlo nazmar, protože nevyrostlo nic."
"Ano," přikývla Leia. "Ale otrávená nebyla půda. Aspoň ne přímo."
Dala znamení Chewbaccovi, aby jí přinesl analyzátor s trávou. "Teď vám povím, jak je to doopravdy," řekla Leia, když
už Wookie znovu scházel ze schodů. "Jakmile lord Vader odletěl ve své lodi, přiletěly jiné lodi. Létaly daleko široko nad
vaším světem. Když se někdo zeptal, nejspíš se dozvěděl, že lodě zkoumají zem, nebo hledají další obydlená nebo
obyvatelná místa. Ale to byla lež. Jejich opravdovým cílem bylo osít vaši planetu novým druhem rostliny." Zvedla
trávu kholm do výšky.
"Tvoje pravda je vymyšlená," vykřikl hlavní monarcha. "Tráva kholm rostla na Honoghru od pradávna."
"Neřekla jsem, že to byla kholm," opáčila Leia. "Jenom tak vypadá a dokonce dost podobně voní. Ale ne tak docela. Je
to vlastně drobný výtvor Impéria… a císař ho poslal, aby otrávil váš svět."
Ticho se proměnilo v rozčilené brumlání. Leia jim dala čas a pohledem klouzala po zástupu. A tu najednou její zrak
upoutal záblesk kovu. Mezi posledními řadami shromáždění, napůl schovaný v ranních stínech, byl vidět hranatý
obrys pomocného droida.
Leie přeběhl po zádech mráz. Příliš zvědavý pomocný droid - Threepio se o něm zmiňoval, ale tehdy byla příliš
zaměstnaná, než aby mu věnovala pozornost. A když je pomocný droid v Nystao, padesát kilometrů od určené
pracovní oblasti, je to něco daleko horšího než přehnaná zvědavost. Určitě to je -
"Lidé z Honoghru!" zvolala Leia, aby překřičela hovor. "Dokážu vám hned teď, že mluvím pravdu. Tamhle je jeden z
imperiálních pomocných droidů." Ukázala rukou. "Přineste mi ho."
Všichni se otočili jako jeden muž, Leia vycítila nejistotu. Ale než se kdokoli pohnul, droid náhle zmizel za rohem domu,
kde se schovával. Z taktického hlediska to bylo to nejhorší, co mohl udělat. Útěk se rovnal přiznání viny. Zástup zařičel
a ze zadních řad vyrazilo asi padesát dospělých samců na hon.
Netrvalo dlouho a pronásledovatelé se znovu objevili. Ve vzduchu drželi jako loveckou kořist mrskajícího se droida.
Položili ho na záda na schody před Leiu. Leia zapnula meč, očima pátrala po skryté anténě. Žádnou neviděla, ale to
ještě nic neznamenalo. Vzchopila se k nejhoršímu a prořízla droidovi plášť.
Chewbacca už u něho klečel, velkými prsty se zručně probíral změtí trubiček, kabelů a vláken. Nahoře v otvoru ležela
malá šedá krabička. Chewbacca vrhl na Leiu významný pohled a vytrhl krabičku z kontaktů. Byla to motivační a
nahrávací jednotka imperiálního průzkumného droida. Ale zdířka pro anténu byla prázdná. Štěstí, nebo síla, stálo při
nich.
Chewbacca se teď hrabal hlouběji v otvoru. Leia se dívala, jak vytáhl několik válců, prohlédl si jejich označení a vrátil je
na místo. Zástup začal zase brumlat, když tu Chewbacca se spokojeným zamručením vytáhl velký válec a z nálevky
rezervoáru štíhlou jehlu.
Leia opatrně válec převzala. Nemělo by to být pro ni nebezpečné, ale nemělo smysl riskovat. "Volám hodnostáře, aby
dosvědčili, že tento válec byl skutečně odebrán z útrob tohoto stroje," zvolala.
Page 76
"To je tvůj důkaz?" hleděl hodnostář na válec pochybovačně.

"Přesně tak," kývla Leia. Zvedla jednu rostlinu tak, aby ji všichni viděli. "Imperiální vědci vzali vaši trávu kholm a
změnili ji. Provedli v ní změnu, která by se však v dalších generacích vytratila. Změněnou vůni, které jste si všimli,
způsobila chemikálie, kterou vylučuje stonek, kořeny a listy. Chemikálie, která má jediný účel: zabránit růstu jiných
rostlin. Stroje, o kterých velkoadmirál prohlašuje, že čistí půdu, ve skutečnosti pouze ničí tuhle zvláštní trávu kholm,
kterou zasel císař."
"Znovu je tvoje pravda nesmyslná," posmíval se hlavní hodnostář. "Stroje potřebují skoro dvě desítky dnů, aby
vyčistily jediný pirkha půdy. Moje dcery by dokázaly vytrhat tolik trávy kholm za jediný den."
Leia se chmurně usmála. "Možná že stroje by skutečně nepotřebovaly tolik času, jak to vypadá. Zjistíme to." Podržela
trávu kholm před sebou a špičkou jehly na ni přenesla kapku bledé tekutiny z válce.
Byla to dramatická demonstrace, v jakou doufala. Po několika vteřinách se ozvalo slabé syčení; a potom, bez varování,
rostlina najednou zčernala a seschla. Leia chvilku rostlinu držela před očima užaslého zástupu a pak ji upustila na
schod. Tam se rostlina svíjela jako suchá větev v ohni, až z ní zbyl nepatrný černý uhlík. Leia se ho opatrně dotkla
špičkou boty, a uhlík se rozpadl na jemný prach.
Čekala další výbuch úžasu nebo zlosti. Ale hrobové ticho bylo ještě hrozivější než jiné zvuky. Noghriové tedy
pochopili, co to znamená.
Podívala se na hodnostáře. "Nyní musíte sami rozhodnout, jestli Noghriové dluh splatili." A pak uposlechla náhlého
impulzu, který nedovedla vysvětlit, odepjala si od opasku meč a podala ho hlavnímu monarchovi. Pak přešla ke
Khabarakhovi, který tam dosud stál s řetězi na rukou. "Je mi to líto," řekla tiše. "Netušila jsem, že budeš kvůli mě takhle
trpět."
Khabarakh otevřel ústa v jehlovitém noghrijském úsměvu. "Impérium nás dlouho učilo, že strpět bolest pro svého pána
je bojovníkova pýcha a čest. Měl bych udělat něco méně pro Mal'ary'us lorda Vadera?"
Leia zavrtěla hlavou. "Nejsem tvoje paní, Khabarakhu, a nikdy nebudu. Noghriové jsou svobodní lidé. Přišla jsem,
jenom abych se pokusila vrátit vám svobodu."
"A přilákat nás na svou stranu proti Impériu," ozval se za ní hodnostář kousavě.
Leia se otočila. "Přála bych si to," souhlasila. "Ale nebudu o to žádat."
Hodnostář si ji chvíli prohlížel. Potom jí neochotně meč vrátil. "Hodnostáři Honoghru nemohou a ani nebudou
rozhodovat o tak důležité věci za jediný den," řekl. "Musíme mnohé zvážit a musíme svolat úplné shromáždění lidu
Noghri."
"Tak je svolejte," naléhal Khabarakh. "Je tady Mal'ary'us lorda Vadera."
"A Mal'ary'us nás dokáže ochránit před mocí Impéria, kdybychom se mu vzepřeli?" opáčil hodnostář.
"Ale -"
"Ne, Khabarakhu, má pravdu," řekla Leia. "Impérium by vás radši zabilo, než abyste se mu vzepřeli nebo zůstali
neutrální. A komanda vašich vojáků by nejspíš zmasakrovali. Nechali byste je zemřít, aniž by věděli, proč umírají? V
tom není žádná čest."
"Mluvíš moudře, lady Vader," řekl hodnostář a poprvé Leia nabyla dojmu, že vidí v jeho očích náznak zdráhavé úcty.
"Praví válečníci znají cenu trpělivosti. Teď nás opustíš?"
"Ano," kývla Leia. "Moje přítomnost je pro vás stále nebezpečná. Požádala bych o jedinou laskavost: abyste dovolili
Khabarakhovi dopravit mě na moji loď. Jenom upozorněte vojáky, které posíláte, aby byli opatrní při styku s ostatními
týmy. Jestli se o tom donese Impériu třeba jenom zmínka, zničí vás."
"Neodvažuj se poučovat vojáky o jejich řemesle," zavrčel hodnostář. Zaváhal. "Můžeš získat ještě víc tady toho?"
ukázal na válec.
"Ano," řekla Leia. "Nejdřív musíme zaletět k Endoru a vyzvednout mou loď. Pak mě Khabarakh může doprovodit na
Koruskant a tam mu dám zásoby."
Hodnostář zaváhal. "Není možné to přivézt dřív?"
Leie se vybavil útržek rozhovoru s maitrakh: zmínila se, že doba setí pro tuto sezónu skoro minula. "Možná že ano,"
řekla. "Khabarakhu, kolik času bychom ušetřili, kdybychom přeskočili Endor a letěli přímo na Koruskant?"
"Asi čtyři dny, lady Vader," řekl.
Leia přikývla. Han ji zabije, že nechala jeho milovaný Falcon viset na orbitu u Endoru, ale nemohla jinak. "Dobrá,"
přikývla. "To bude stačit. Ale při výběru, kde to použijete, buďte opatrní - nemůžete riskovat, že přilétající imperiální
lodě spatří obilné lány."
"Nedovoluj si poučovat ani farmáře o jejich práci," řekl hodnostář, ale tentokrát s náznakem suchého humoru v hlase.
"Dychtivě budeme očekávat jejich přílet."
"Takže radši hned odletíme," řekla Leia. Pohlédla přes něj na maitrakh a na znamení díků pokývla hlavou. Konečně -
konečně - všechno začalo jít dobře.
KAPITOLA 25
Coral Vanda se prohlašovala za nejúžasnější kasino v galaxii, a když se tak Han rozhlížel po mohutném a honosném
sálu Tralla, docela chápal, proč ještě nikdy neslyšel, že by někdo tvrdil opak. Místnost plnou nejrůznějších hracích
stolů dělil bar zásobený skoro vším, co si mohlo hrdlo zákazníka přát, ať už zapíjel výhru nebo prohru, a vzadu ve stěně
bylo vestavěné servírovací okno pro ty, kdo chtěli pokračovat ve hře i při jídle.
A když návštěvníky unavilo dívat se pořád do karet nebo do sklenice, pak se mohli zahledět ven skrz průhledný plášť
lodi. Na vlnění modrozelené vody, na stovky zářivě zbarvených ryb a drobných mořských živočichů; všude kolem se
Page 77
prostíraly úžasné záhyby a vějíře slavných korálů při pobřeží Pantolominu.

U baru vedle něj seděl Lando, právě dopíjel sklenku, kterou pak odstrčil. "Takže co teď?" zeptal se.
"Je tady, Lando," řekl mu Han a znovu se rozhlédl. "Někde."
"Ano, ale řekl bych, že tuhle hernu vynechal," souhlasil Lando. "Nejspíš mu došly peníze. Vzpomeň si, co říkala Sena -
ten chlap zachází s penězi jako s otrávenou vodou."
"Jo, ale kdyby byl bez peněz, snažil by se jim prodat další loď," zdůraznil Han. Vypil svou skleničku a vstal. "Tak jdeme
- ještě nám zbývá jedna herna."
"A pak zase celé znovu," zamručel Lando. "A pořád dokola. Je to ztráta času."
"Máš jiný nápad?"
"Vlastně mám," řekl Lando, když zamířili k východu. "Místo abychom se tu potulovali dalších šest hodin, měli bychom
si sednout k sabaccovému stolu a začít vsázet pořádné peníze. Lidi se vždycky začnou stahovat tam, kde se objeví dva
sralbotkové zralí k oškubání; a jestli ten chlap utrácí peníze tak rychle, jak Sena říká, určitě bude mít zájem dostat zase
nějaké zpátky."
Han se na přítele podíval poněkud překvapeně. Sám měl přeď několika hodinami stejný nápad, ale netušil, že by se
Landovi do toho chtělo. "Myslíš, že tvoje hrdost profesionálního hráče snese takovou prohru?"
Lando se mu zadíval přímo do očí. "Jestli se díky tomu dostanu odtud a budu se moct vrátit ke svému dolování, moje
hrdost snese všechno."
Han protáhl obličej. Občas zapomínal, že Landa do toho zatáhl trochu proti jeho vůli. "No jo," řekl. "Tak promiň. Dobře,
tak já ti povím, co uděláme -"
Zmlkl. Na barovém pultu, před prázdným sedadlem, stál popelník s ještě kouřícím cigárem. Cigárem s neobvyklým, ale
velmi známým aroma….
"To není možné," řekl Han, sevřel v ruce blaster a rychle se rozhlédl po nabité místnosti.
"Klidně tomu věř, kamaráde," řekl Lando. Ohmatal polštář na sedadle. "Ještě je teplý. Musí být - tamhle je."
Niles Ferrier stál v celé své kráse pod ozdobným obloukem dveří, mezi zuby věčné cigáro. Zazubil se na ně, škodolibě
jim zasalutoval a zmizel.
"Tak to je skvělé," vzdychl Lando. "Co teď?"
"Chce, abychom ho sledovali," řekl Han a rychle se rozhlédl. Neviděl nikoho známého, ale to nic neznamenalo. Všude
kolem nich byli nejspíš Ferrierovi lidé. "Zjistíme, co má za lubem."
"Mohla by to být past," varoval ho Lando.
"Nebo se chce dohodnout," opáčil Han. "Měj blaster připravený."
Byli v půli cesty k východu, když to zaslechli: krátké, hluboké zadunění, jako vzdálené burácení hromu. Za ním
následovalo další, hlasitější a pak třetí. Šum hovoru v kasinu pohasínal, jak návštěvníci jeden po druhém začali
naslouchat; a když ztichli, zazdálo se, že se Coral Vanda trochu otřásá.
Han se podíval na Landa. "Myslíš si to, co já?"
"Turbolaserové výboje zaměřené do vody," zamumlal Lando pochmurně. "Ferrier si něco vyřizuje. A nejenom s námi."
Han přikývl, sevřel se mu žaludek. Ferrier vyrazil dřív a dohodl se s Impériem… a jestli se imperiálním dostane do rukou
flotila Katana, rovnováha sil se v probíhající válce rychle vychýlí v jejich prospěch.
A pod velením velkoadmirála…
"Musíme toho lodního šíbra najít, a rychle," řekl a rozběhl se k východu.
Stačili doběhnout sotva ke dveřím. Náhle to zaburácelo, teď jakoby přímo nad nimi, a korálový útes za průhledným
pláštěm se rozsvítil zlostným zeleným světlem. Coral Vanda sebou škubla jako poraněné zvíře, Han se chytil okraje
dveří, aby udržel rovnováhu -
Cosi ho chytilo za paži a prudce odtáhlo ode dveří. Bezděčně sáhl po blasteru, ale to už se mu silné chlupaté paže
ovinuly kolem hrudi a obličeje. Bránil se ze všech sil, ale nebylo mu to nic platné, cosi ho táhlo dozadu do chodby.
Další dva výbuchy, které ho i s útočníkem málem srazily k zemi. Zabočili kamsi - loktem udeřil do dveří -
Prudce ho to postrčilo a byl zase volný, jen lapal po dechu. Ocitl se ve skladišti lahví, bedny se vršily u stěn až skoro
ke stropu.
O stěnu u dveří se opíral usměvavý Ferrier. "Nazdar, Solo," pozdravil. "Je milé, že ses tu zastavil."
"Takové pozvání se nedalo odmítnout," řekl Han kysele a rozhlížel se. Jeho blaster visel před hromadou beden dva
metry před ním, uprostřed hustého a podivně soudržného stínu.
"Určitě se pamatuješ na tohle strašidlo," řekl Ferrier dobromyslně a ukázal na stín. "Proklouzlo na Lady Luck a umístilo
do ní majáček. Ten, co byl uvnitř lodi."
Tak proto se sem Ferrier dostal tak rychle. Další výbuch otřásl Coral Vandou a další bedna se naklonila a roztříštila se o
zem. "Ještě pořád se můžeme dohodnout," řekl Ferrierovi.
Ten se na něj překvapeně podíval. "Tohle přece už je to, co jsme si dohodli, Solo," řekl. "Proč jinak bys byl asi tady a
ne venku, kde se začíná střílet? My tě tu prostě budeme držet, pěkně v bezpečí, dokud se to zase neurovná." Zvedl
obočí. "Ale Calrissian - to je jiná."
Han se na něj zamračil. "Co tím míníš?"
"Už mě unavuje, jak se mi pořád plete do cesty," řekl Ferrier tiše. "Takže až se Coral Vanda nakonec vzdá a vypluje na
hladinu, osobně se postarám, aby Calrissian stál v čele a chrabře chránil ubohého kapitána Hoffnera před zlými vojáky.
S trochou štěstí…" Rozpřáhl ruce a usmál se.
"Ten chlap se jmenuje Hoffher?" řekl Han a nutil se do klidu. Rozčilováním by Landovi nijak nepomohl. "Co když není
na palubě? Imperiální z toho nebudou mít radost."
"Ale je na palubě," ujistil ho Ferrier. "I když mu trochu leze na mozek, že jsme ho drželi tak dlouho. Zamkli jsme ho v
Page 78
naší kabině necelou hodinu po přistání."

"Víš jistě, že máte toho pravého?"
Ferrier pokrčil rameny. "Jestli ne, může si velkoadmirál poděkovat sám. To on mi dal to jméno."
Další výbuch otřásl lodí. "Takže jsme si pěkně popovídali, Solo, ale mám ještě práci," řekl Ferrier, chytil rovnováhu a
udeřil do spínače u dveří. "Zase někdy naviděnou."
"Zaplatíme ti dvojnásobek toho, co ti dá Impérium," pokusil se Han naposledy.
Ferrier se ani neobtěžoval odpovědět. Usmál se, proklouzl dveřmi a ty se za ním zavřely.
Han se podíval na přízračný stín. "A co s tebou?" zeptal se. "Chceš být bohatý?"
Přízrak ukázal zuby, ale jinak neodpověděl. Další výbuch, hodilo to s nimi na stranu. Coral Vanda byla dobře stavěná
loď, ale Han věděl, že takové bombardování nemůže dlouho vydržet. Dřív nebo později se bude muset vzdát a
vyplout… a pak přijde komando.
Do té doby musí najít východ.
* * *
Turbolaserové blastery Chimaery znovu vypálily a na holografickém displeji na můstku lodi se krátce zapíchly červené
linky do moře poblíž černého válce, který označoval pozici Goral Vandy. Pellaeon se podíval na údaje. "Nebude dlouho
trvat a budou se muset rozhodnout. Hlavní pohon je vyřízený a ve švech pláště se objevují mikropraskliny. Počítač
předpovídá, že pokud se nevynoří do deseti minut, nevynoří se vůbec."
"Ta loď je plná hazardních hráčů, kapitáne," řekl Thrawn. "Vsadí na sílu své lodi a mezitím budou hledat jinou
možnost."
Pellaeon se zamračil na displej. "Jakou jinou možnost by mohli mít?"
"Sledujte." Thrawn se dotkl klávesy a v hologramu před Coral Vandou se objevil malý bílý kroužek, který se protahoval
dozadu jako červí díra. "Vypadá to na chodbu pod touhle částí útesu, umožnila by jim vyhnout se nám, aspoň
dočasně. Věřím, že právě tam zamíří."
"Nikdy se jim to nepodaří," rozhodl se Pellaeon. "Určitě ne, když to s nimi tak hází. Ale radši se pojistíme. Přímý zásah
vchod roztříští."
"Ano," řekl Thrawn zamyšleně. "Ale škoda toho útesu. Je to pravé umělecké dílo. Rád bych si je blíže prostudoval."
Otočil se k Pellaeonovi a krátce přikývl. "Můžete střílet, až budete připraveni."
* * *
Další výbuch, při kterém začala vařit voda kolem lodi… a když se Coral Vanda naklonila, Han vyrazil.
Nechal se odhodit ke stěně s bednami, v poslední chvíli se k ní otočil zády. Rukama, kterýma se rozháněl, jako by chtěl
udržet rovnováhu, nahmatal rohy horní bedny; a jak se celá hromada zakymácela, překlopil bednu na sebe. Uchopil ji
pevněji a s co největší silou ji hodil k přízraku.
Ten dostal přímý zásah, ztratil rovnováhu a padl na zem.
Han se na něj okamžitě vrhl, vykopl mu z rukou blaster a hned po zbrani skočil. S blasterem v ruce se bleskově otočil.
Přízrak už se zbavil bedny a hrabal se na nohy, které mu klouzaly po rozlité whisky menkooro. "Stůj!" vyštěkl Han a
máchl blasterem.
Jako by mluvil do větru. Přízrak se zvedal dál -
Han spustil vodopád ohně.
Přízrak se rozječel pronikavým nářkem, když couval před tou ohnivou záplavou, hlavu a ramena pokrytá plameny. Ale
Han věděl, že řve spíš vztekem než bolestí - oheň z alkoholu není tak horký. Když bude mít přízrak dost času,
vzpamatuje se a s největší pravděpodobností zláme Hanovi krk.
Jenomže toho času se mu nedostalo. V té chvíli se totiž spustil automatický požární systém a senzory zaměřující zdroj
ohně nasměrovaly hasicí pěnu přízraku přímo do obličeje.
Han nečekal, jak to dopadne. Proklouzl kolem dočasně oslepeného cizince a vyklouzl ze dveří.
Koridor, prve plný zpanikařených lidí, byl už prázdný, pasažéři spěchali do záchranných vaků nebo do domnělého
bezpečí kabin. Han vystřelil na zámek skladiště, aby se nedal otevřít, a vyrazil k hlavnímu lodnímu poklopu. A doufal,
že včas dostihne Landa.
* * *
Zdola, přes výkřiky a naříkání vyděšených pasažérů, Lando zaslechl tlumené hučení zapojených pump. Coral Vanda se
vzdávala dřív, než čekal.
V duchu zaklel a rychle se ohlédl. Kam se vlastně u všech čertů poděl Han? Nejspíš se hnal za Ferrierem.
Tucet členů posádky Coral Vandy zaujímal obranné pozice u hlavního poklopu lodi, když k nim dorazil. "Potřebuju
hned mluvit s kapitánem nebo jiným důstojníkem," volal na ně.
"Vraťte se do kabiny," vyštěkl jeden muž, aniž se na něj podíval. "Zahákují nás."
"Já vím," řekl Lando. "A vím taky, co imperiální chtějí."
Krátký pohled. "Jo? Co?"
"Jednoho cestujícího," řekl mu Lando. "Má něco s Impériem…"
"Jak se jmenuje?"
"To nevím. Ale mám popis."
"Skvělé," zamručel námořník a zkontroloval si blaster. "Tak já vám povím, co máte udělat - zamiřte na záď a otvírejte
jedny dveře po druhých. Až ho najdete, dejte nám vědět."
Lando zaskřípal zuby. "Mluvím vážně."
"Já taky," odsekl muž. "Tak už vypadněte. Jestli ten váš cestující měl dost rozumu, stejně už odpálil v záchranném
vaku."
Page 79
Lando couval chodbou a všechno se mu pomalu skládalo dohromady. Ne, dodavatel lodí nebude v žádném
záchranném vaku. Nejspíš nebude ani ve své kabině. Byl tu Ferrier; a jak znal Ferriera, ten by se takhle úmyslně
neukazoval, pokud by neměl obchod v kapse.
Paluba se mu mírně zhoupla pod nohama: Coral Vanda vyplula na hladinu. Lando se rozběhl na záď, zabočil do
postranní chodby -
Přímo proti němu rázovali čtyři statní muži, mezi nimi štíhlý, bělovlasý člověk. Vůdce skupiny Landa zahlédl, odjistil
blaster a vypálil.
První ranou minul a druhá zasáhla stěnu, když se Lando bleskově přikrčil za roh.
"Takže tím končí hledání Ferrierovy kabiny," zamumlal Lando. Střelba kupodivu ustala. Lando se sunul zády podél
stěny a rychle nahlédl za roh. Byli pryč.
"Skvělé," zamumlal a rozhlédl se pořádně. Nejspíš zmizeli v prostorách určených pro posádku, které se nacházely v
jádru lodi. Honit někoho na místech, která člověk nezná, není zrovna dobrý nápad, ale neměl na vybranou. Ušklíbl se a
pomalu se sunul za roh.
Najednou zaslechl dusot nohou. Kroky se zastavily.
"Lando?"
Lando sklonil blaster s úlevným vydechnutím. "Jsem tady, Hane," zavolal. "Poběž, Ferrierovi lidé mají našeho
člověka."
Han oběhl roh a rozběhl se k němu. "To není všechno, kamaráde," lapal po dechu. "Ferrier má spadeno i na tebe."
Lando se zašklebil. Však ho minul jen o chlup. "O mě nejde," řekl. "Myslím, že zalezli do jádra lodi. Musíme je dohnat,
než se dostanou k hlavnímu poklopu."
"Zkusíme to," řekl Han zachmuřeně a rozhlédl se. "Tamhle - vypadá to na dveře pro posádku."
Byly to ony. A zamčené.
"Ferrierovi lidé se dovnitř dostali," zamručel Lando a zkoumal pootevřený ovládací panel. "Jo. Tady - udělali kraťas.
Uvidíme…"
Opatrně sáhl do mechanismu špičkou malíčku; a panel dveří se s uspokojivým cvak odemkl a rozevřel. "Tak jdeme,"
řekl a vstal -
A ihned uskočil, protože dveřmi proletěla dávka z blasteru.
"Jo, to se ti řekne," řekl Han. Tiskl se ke zdi na opačné straně dveří, blaster připravený, ale neměl možnost vypálit
dovnitř přes střelbu zadního voje. "Kolik má vlastně Ferrier na lodi lidí?"
"Hodně," zavrčel Lando. Dveře, které se zřejmě rozhodly, že už jimi nikdo neprojde, zase zapadly. "Myslím, že na to
půjdeme ostře. Vrátíme se k hlavnímu poklopu a zkusíme je chytit tam."
Han ho popadl za rameno. "Pozdě," řekl. "Poslouchej."
Lando se zamračil a zaposlouchal se. Nad tichým hučením lodních motorů zaslechl rychlé dávky laserových pušek
komanda. "Jsou na palubě," zamumlal.
"Jo," kývl Han. "Jdeme. Na záď do skladiště záchranných vaků. Vypadneme odtud."
Landovi spadla brada. Ale když se podíval na přítele, námitky mu odumřely na rtech. Han měl obličej stažený napětím,
oči zakalené vztekem a nespokojeností. Věděl moc dobře, co to znamená. Možná lépe než Lando.
Záchranný vak se vyhoupl na hladinu moře, kolem něj se na vlnách kolébaly stovky dalších vaků a úlomků korálu.
Malým průzorem Han sledoval, jak v dálce startuje z Coral Vandy poslední imperiální útočný raketoplán a míří do
vesmíru.
"Nemohli jsme nic jiného dělat," ozval se Lando. "Měli jsme snad rozbít celou loď na kousky, aby ho nedostali - bez
ohledu na stovky lidí, které bychom přitom zabili? Takhle aspoň bude mít Koruskant šanci pořádně se připravit, než
lodě z Temné síly začnou zasahovat do bojů."
Lando se snažil ze všech sil Hana utěšit. Ale Han se jen tak rozveselit nedal. "Jak se chceš připravit na úder dvou
stovek bitevních křižníků?" zavrčel. "Už takhle jsme vytíženi na maximum."
"Ale no tak, Hane." Lando začal vypadat trochu popuzeně. "I kdyby ty lodě byly v perfektním stavu a okamžitě
schopné letu, tak pořád každá z nich potřebuje obsluhu čítající dva tisíce lidí. Bude trvat roky, než imperiální seženou
dost rekrutů a naučí je, jak s těmi loděmi lítat."
Han se znovu zahleděl okénkem na moře. Lando si mohl říkat, co chtěl; ale jestli Katanu ztratí, bude to skutečná
katastrofa, a oba to věděli. Musejí Impériu nějak zabránit, aby lodě získalo.
KAPITOLA 26
Mon Mothma udiveně vrtěla hlavou. "Flotila Katana," vydechla. "Po tolika letech. To je neuvěřitelné."
"Dalo by se použít i silnější slovo," dodal Fey'lya ledově, srst se mu ježila, když se tvrdě díval Karrdovi do lhostejného
obličeje. "Dalo by se dokonce dost pochybovat o tom, jestli je to vůbec pravda."
Luke se na židli vedle Karrda zavrtěl, Leia vycítila, jak se snaží ovládnout podráždění. Ale Karrde jenom povytáhl
obočí. "Chcete říct, že vám lžu?"
"Cože, pašerák že by lhal?" odsekl Fey'lya. "To je ale nápad."
"Nelže," ozval se Han zvýšeným hlasem. "Flotila se našla. Viděl jsem některé z jejich lodí."
"Možná," řekl Fey'lya a sklopil oči k naleštěnému stolu. "Možná ne. V galaxii je víc křižníků, které se podobají těm z
flotily Katana."
"Já nevěřím svým očím," ozval se nakonec Luke a díval se z Fey'lyi na Mon Mothmu. "Našla se flotila Katana,
Impérium po ní jde, a my se tu o tom dohadujeme?"
"Možná je problém v tom, že vy tomu příliš nebo příliš snadno věříte," odsekl Fey'lya a stočil pohled na Luka. "Solo
Page 80
tvrdí, že Impérium má v rukou někoho, kdo je může zavést k těm domnělým lodím. A Karrde přesto tvrdí, že on jediný
zná jejich polohu."
"A jak jsem se dnes přinejmenším jednou zmínil," řekl Karrde ostře, "pouze jsem předpokládal, že o tom nikdo jiný neví.
Kapitán Hoffner byl velmi mazaný a umím si představit, že si nahrál souřadnice, než jsem je stačil vymazat."
"Jsem rád, že máte tak vysoké mínění o svém bývalém společníkovi," řekl Fey'lya. "Pro mě je snazší věřit, že se mýlí
kapitán Solo." Znovu se naježil. "Nebo byl úmyslně podveden."
Leia cítila, jak Hanova nálada černá. "Nechcete mi to vysvětlit, radní?" vyjel Han.
"Myslím, že vás obelhali," řekl Fey'lya přímo. "Myslím, že ten váš kontakt - jehož jméno, jak jsem si všiml, pozoruhodně
tajíte -, vám řekl nějakou povídačku a opentlil ji falešnými důkazy. Ten kus vybavení, který prý Calrissian prohlédl,
mohl pocházet odkudkoli. A sám jste přiznal, že jste na palubě žádné z těch lodí nebyli."
"A co imperiální nálet na Coral Vandu?" pokračoval Han "Oni byli přesvědčeni, že je tam někdo, kdo jim za tu
přestřelku stojí."
Fey'lya se jízlivě usmál. "Nebo chtěli, abychom tomu věřili… třeba váš nejmenovaný kontakt pracuje pro ně."
Leia se podívala na Hana. Vycítila něco pod povrchem jeho myšlenek. Nějaký záchvěv pocitů, které nemohla rozluštit.
"Hane?" zeptala se tiše.
"Ne," řekl a nespouštěl oči z Fey'lyi. "Nepracuje pro imperiální."
"To tvrdíte vy," odfrkl si Fey'lya. "Nabídněte nám aspoň malý důkaz."
"Tak dobře," vložil se do toho Karrde. "Dejme tomu, že je to všechno jenom jedna velká prázdná bublina. Co by z toho
velkoadmirál měl?"
Fey'lyovi se znepokojeně zježila srst. "Řekl bych, že je to jasné," řekl Karrdovi upjatě. "Kolik systémů bychom podle
vašeho názoru měli nechat bez obrany, abychom získali dostatek vycvičeného personálu pro oživení a transport dvou
stovek bitevních křižníků? Impérium by z našeho přehnaného spěchu mělo velký prospěch."
"To by mělo i z naší nečinnosti," řekl Karrde ledově. "Pracoval jsem s Hoffnerem dva roky; a můžu vám říct rovnou, že
imperiálním nebude trvat dlouho, než z něj dostanou přesnou pozici flotily. Jestli si nepospíšíte, můžete přijít o
všechno."
"Jestli je vůbec co ztratit," řekl Fey'lya.
Leia konejšivě položila ruku Hanovi na paži. "To by se dalo lehce ověřit," řekla, než Karrde stačil odpovědět. "Můžeme
poslat loď s techniky, aby to místo obhlédli."
Podle Karrdova výrazu soudila, že i to je na něj příliš pomalý postup. Ale přikývl. "Myslím, že je to rozumné."
Leia pohlédla na Mon Mothmu.
"Souhlasím," řekla. "Radní Fey'lyo, okamžitě promluvíte s admirálem Draysonem, aby k misi připravil eskortní fregatu a
dvě letky Xplánů. Nejlépe nějakou loď tady z Koruskantu; nechceme, aby někdo mimo soustavu něco zvětřil."
Fey'lya sklonil hlavu. "Jak si přejete. Bude to stačit zítra ráno?"
"Ano." Mon Mothma pohlédla na Karrda. "Budeme potřebovat souřadnice flotily."
"Jistě," souhlasil Karrde. "Dodám je zítra ráno."
Fey'lya zavrčel. "Chci vám připomenout, kapitáne Karrde…"
"Samozřejmě pokud nechcete, radní," pokračoval Karrde mírně, "abych dnes v noci z Koruskantu odletěl a přenechal
souřadnice vyšší nabídce."
Fey'lya na něj zuřivě hleděl, srst zježenou. Ale nemohl nic dělat a věděl to. "Takže ráno," zamručel.
"Dobrá," kývl Karrde. "Jestli je to všechno, myslím, že se vrátím do svého pokoje a chvíli si před obědem odpočinu."
Podíval se přes stůl na Leiu… a cosi ve výrazu nebo myšlenkách se mu změnilo. Maličko kývla, jeho pohled zase
lhostejně sklouzl a Karrde vstal.
"Uvidíme vás ráno," řekl Fey'lya temně.
Karrdovy rty zvlnil slabý škodolibý úsměv. "Jistě."
"Pak prohlašuji tuto schůzi za skončenou," řekla Mon Mothma oficiálně.
"Jdeme," zamumlala Leia k Hanovi, když si ostatní začali sbírat záznamníky.
"Co se děje?"
"Myslím, že Karrde chce o něčem mluvit. Pojď - nechci tu uvíznout s Mon Mothmou."
"No jo, tak jdi," řekl Han podivně nepřítomně.
Zamračila se. "Určitě?"
"Jo." Jeho oči hleděly kamsi za její rameno, otočila se právě včas, aby viděla z místnosti vycházet Fey'lyu. "Běž.
Dohoním tě. Jenom si potřebuji promluvit s Fey'lyou."
* * *
Fey'lya mířil hlavním koridorem ke shromažďovací komnatě, když ho Han zahlédl, jak kráčí tím zvláštním způsobem
někoho, kdo hrozně spěchá, ale nechce, aby to někdo poznal. "Hej!" zavolal Han. "Radní Fey'lyo!"
Žádná odpověď. Han prodloužil krok a po několika rychlých skocích radního dohnal. "Rád bych s vámi na slovíčko,
radní."
Fey'lya se na něj nepodíval. "Nemáme o čem hovořit."
"Ach, jsem jiného názoru," řekl Han a srovnal s ním krok. "Třeba o tom, jak se dostat z té kaše, ve které jste uvízl."
"Myslel jsem, že diplomatem ve vaší rodině je vaše samička," odfrkl si Fey'lya a vrhl na Hana postranní pohled.
"My se střídáme," prozradil mu Han a opravdu se snažil, aby necítil vůči radnímu takovou nechuť. "Podívejte se, malér
je v tom, že se pokoušíte hrát politiku podle bothanských pravidel. Ta věc s bankou vrhla na Ackbara špatné světlo,
takže jako každý dobrý Bothan jste po něm skočil. Potíž je v tom, že jste po něm skočil jenom vy, takže jenom vy
nastrkujete krk a politickou pověst. Nevíte jak důstojně vycouvat a dospěl jste k závěru, že jediný způsob jak si
Page 81
zachránit prestiž je Ackbara potopit."

"Vskutku?" řekl Fey'lya chladně. "Napadlo vás někdy, že bych mohl nastrčit krk, jak vy říkáte, protože opravdu věřím,
že se Ackbar dopustil zrady?"
"Ani ne," řekl Han. "Ale spousta lidí si to myslí, a proto jde taky o vaši pověst. Nedovedou si představit, že by někdo
spustil takový poprask, kdyby neměl nějaký důkaz."
"A proč si myslíte, že důkaz nemám?"
"Například proto, že jste se s žádným zatím nevytasil," řekl Han přímo. "Potom je tu fakt, že jste hnal Breil'lyu na New
Cov, aby se pokusil o nějakou vysoce prestižní dohodu se senátorem Bel Iblisem. Tohle tam ve skutečnosti Breil'lya
dělal, že?"
"Nevím, o čem mluvíte," zamumlal Fey'lya.
"Dobře. A pak je tu třetí věc: fakt, že před pěti minutami jste byl připraven hodit Bel Iblise do hry, kdyby vám to
vyneslo dost času, abyste získal flotilu Katana sám."
Fey'lya se náhle zastavil. "Dovolte, abych k vám promluvil upřímně, kapitáne Solo," řekl a stále se na něj přímo
nepodíval. "Ať chápete moje motivy nebo ne, já určitě chápu ty vaše. Doufáte, že flotilu Katana přivezete na
Koruskant vy; a tím způsobíte můj pád a Ackbarovu rehabilitaci."
"Ne," řekl Han unaveně a vrtěl hlavou. "To je jádro věci, radní. Leia a ostatní nehrají podle bothanských pravidel.
Rozhodují se podle důkazů, ne podle prestiže. Jestli je Ackbar vinen, bude potrestán; jestli je nevinný, bude propuštěn.
To je prosté."
Fey'lya se hořce usmál. "Přijměte radu, kapitáne Solo: držte se pašování, bitev a dalších věcí, kterým rozumíte. Tajná
pravidla politiky jsou mimo vaše chápání."
"Děláte chybu, radní," zkusil to Han naposledy. "Teď ještě můžete vycouvat a nic neztratíte - opravdu. Ale jestli
budete takhle pokračovat, riskujete, že stáhnete s sebou dolů celou Novou republiku."
Fey'lya se vypjal v plné výšce. "Nemám v úmyslu někam padat, kapitáne Solo. Moji příznivci v armádě Nové republiky
na to dohlédnou. Ackbar padne a já postoupím na jeho místo. Teď mě omluvte; musím mluvit s admirálem Draysonem."
Han se díval, jak odchází, v ústech cítil pachuť porážky. Copak Fey'lya neviděl, co provádí?
Možná ani nemohl. Možná by jen zkušený hráč viděl, co všechno je v sázce.
Nebo politik, který neuvízl ve vlastní síti.
Han zavrtěl hlavou a zamířil ke Karrdovu apartmá. Nejdřív Coral Vanda a teď tohle. Jenom doufal, že to tak nebude
pokračovat.
* * *
Mara stála u okna v pokoji, hleděla na vzdálené hory Manarai a cítila, jak jí mysl obkličují tísnivé, černé vzpomínky.
Císařský palác. Po pěti letech byla zpátky v císařském paláci. Tady vlastně začala doopravdy žít.
ZABIJEŠ LUKA SKYWALKERA.
"Zkouším to," zašeptala na ta slova, která se jí ozývala v mysli. Ale už když tu větu vyslovila, uvažovala, jestli je
skutečně pravdivá. Pomohla zachránit Skywalkerovi život na Myrkru; přišla ho prosit o pomoc na Jomark; a teď s ním
bez protestů přiletěla na Koruskant.
Nehrozilo jí žádné nebezpečí. Karrdovi taky ne. Nedokázala vymyslet, proč by byl Skywalker užitečný pro ni nebo pro
některého z Karrdových lidí.
Jinými slovy, nic ji už neomlouvalo.
Z vedlejšího pokoje se ozval zvuk otvíraných a zavíraných dveří; Karrde, vrátil se z té schůzky. Otočila se od okna,
vděčná za záminku, proč opustit své myšlenky, a zamířila ke spojovacím dveřím.
Karrde však vešel první. "Maro?" strčil dovnitř hlavu. "Pojď sem, prosím tě."
Stál u počítačového terminálu, když za ním přišla. Stačil jí jediný pohled na jeho obličej. "Co se stalo?" zeptala se.
"Nevím to určitě," řekl a vytáhl ze zdířky terminálu datakartu. "Ten Bothan v Radě se naší nabídce strašně bránil. V
podstatě donutil Mon Mothmu, aby počkala se seriózní záchrannou misí, dokud se ta lokalita neprověří. Na zítra ráno
má připravit loď."
Mara se zamračila. "Past?"
"Možná, ale nevidím v ní žádný smysl." Karrde zavrtěl hlavou. "Thrawn už má Hoffnera. Ten se dostane k flotile dost
brzo. Ne, spíš si myslím, že Fey'lya si tu hraje na svém vlastním politickém písečku, možná to souvisí s tím jeho tažením
proti admirálovi Ackbarovi. Ale radši bych to neriskoval."
"O bothanské vnitřní politice jsem slyšela neuvěřitelné báchorky," souhlasila Mara zachmuřeně. "Co po mně chceš?"
"Chci, abys dnes v noci odletěla do systému Trogan," řekl a podal jí datakartu. "Aves se zašil nejspíš tam. Spoj se s
ním a pověz mu, že chci, aby všechno, co je schopné letu a boje, vyrazilo co nejdřív ke flotile Katana, kde se setkáme.
A Ghentovi řekni, že bych rád, aby přiletěl na Koruskant a ne ke flotile Katana. Setkáme se s ním tady, až bude po
všem."
"Ghent?" Mara se zamračila. "Proč?"
"Chci se podívat, co s tím podezřelým balíkem na Ackbarově kontě dokáže opravdový expert. Skywalker se zmínil o
teorii, že k průniku do databanky a uložení došlo ve stejné době, ale zatím to prý nikdo neuměl dokázat. Vsadím se, že
Ghent to zvládne."
"Myslela jsem, že jsme se dohodli, že se do politiky Nové republiky budeme plést jenom v jediném případě," namítla
Mara.
"Taky že ano," kývl Karrde. "Nechci, abych měl toho ctižádostivého Bothana v zádech, až odletíme."
"To je fakt," připustila. "Dobrá. Máš pro mě nějakou loď?"
Ozvalo se zaklepání na dveře. "Budu ji mít za okamžik," řekl Karrde, přešel ke dveřím a otevřel je.
Page 82
Za nimi stála Skywalkerova sestra. "Chtěl jste se mnou mluvit?" zeptala se.
"Ano," kývl Karrde na pozdrav. "Moji společnici, Maru Jade, určitě znáte, ne?"
"Krátce jsme se setkaly, když jsme přiletěli na Koruskant," přikývla Organa Solo. Jejich oči se na okamžik setkaly, a
Mara stísněně uvažovala, kolik jí toho Skywalker řekl.
"Potřebuju, aby mi Mara něco obstarala," začal Karrde a než zavřel dveře, rozhlédl se na obě strany po chodbě. "Bude
potřebovat rychlou, dálkovou loď."
"Jednu jí můžu dát," řekla Organa Solo. "Bude ti stačit průzkumný Yplán, Maro?"
"Naprosto," řekla Mara krátce.
"Zavolám do přístavu a zařídím to." Podívala se znovu na Karrda. "Ještě něco?"
"Ano," řekl Karrde. "Chci vědět, jestli dokážete sehnat tým techniků a poslat je do vesmíru ještě dnes v noci."
"Svůj tým už posílá radní Fey'lya," připomněla mu.
"Já vím. Chci, aby se tam jako první dostal váš tým."
Chvilku si ho prohlížela. "Jak velký tým máte na mysli?"
"Nijak zvlášť," ujistil ji Karrde. "Malý transportér nebo frachťák a možná i bojovou letku, pokud najdete nějakou, které
by nevadilo, kdyby ji oficiální vedení kvůli tomu eventuálně nemělo v lásce. Jde o to, aby tam neletěli jenom Fey'lyovi
vybraní lidé."
Mara otevřela ústa; ale beze slova je zase zavřela. Kdyby Karrde chtěl, aby Organa Solo věděla, že i jeho lidé tam
přiletí, řekl by jí to sám. Karrde se podíval na Maru, pak zase na Organu Solo. "Můžete to zařídit?"
"Myslím, že ano," svolila. "Fey'lya si získal ve vojsku spoustu příznivců, ale je tam ještě dost lidí, kteří by byli radši,
kdyby jim velel znovu admirál Ackbar."
"Tady jsou souřadnice," řekl Karrde a podal jí datakartu. "Čím dřív tým vyrazí, tím lépe."
"Odletí za dvě hodiny," slíbila Organa Solo.
"Dobrá," kývl Karrde a jeho rysy zase ztvrdly. "Ještě zbývá jedna věc. Chci, abyste chápala, že tohle všechno dělám
jenom ze dvou důvodů. Za prvé, z vděčnosti vůči vašemu bratrovi, že riskoval život, když pomáhal Maře s mým
útěkem; a za druhé, chci konečně setřást imperiální, protože zmizí hlavní důvod, proč mě honí. To je vše. Co se týče
vaší války a vnitřní politiky, moje organizace zamýšlí zůstat naprosto neutrální. Je to jasné?"
Organa Solo kývla. "Velmi jasné."
"Dobrá. Takže už radši vyrazte. Ke flotile je to daleko, a před Fey'lyou byste měli mít co největší náskok."
"Souhlasím." Organa Solo se podívala na Maru. "Pojď, Maro. Přidělíme ti tu loď."
* * *
Komlink u lůžka Wedge Antillese protivně zabzučel. Wedge potichu zaúpěl, zašátral ve tmě a praštil dlaní poslepu do
spínače. "Dejte mi voraz," prosil. "Pořád jsem nastavenej na andoskej čas."
"Tady je Luke, Wedgi," řekl známý hlas. "Promiň, že tě tahám z postele, ale potřebuju od tebe jednu laskavost. Chtělo
by se ti tahat svoje lidi do maléru?"
"A kdy v maléru nejsme?" opáčil Wedge a docela se probudil. "O co jde?"
"Sežeň svoje piloty a počkejte na mě v přístavu, za hodinu jsem tam," řekl mu Luke. "Doková rampa 15. Máme tam
jeden starý transportér; na palubu by se měly vejít všechny tvoje Xplány."
"Takže to bude dlouhá vyjížďka?"
"Pár dní," řekl Luke. "V této chvíli ti nemůžu říct víc."
"Ty jsi šéf," řekl Wedge. "Za hodinu tam jsme."
"Do té doby nashle. A díky."
* * *
S půlnočním startem transportéru z Koruskantu nebyl žádný problém; Leiny pravomoci to zaručovaly. Ale frachťák s
nákladem tuctu Xplánů byl dost neobvyklý, takže vzbudil dohady a komentáře… a ty nevyhnutelně dospěly k uším
Fey'lyových příznivců.
Do rána se všechno dozvěděl.
"Tohle příliš přesahuje rámec vnitřních politických rozbrojů," vrčel na Leiu a srst se mu ježila sem a tam jako obilné
pole napadené prašnými ďábly. "To bylo naprosto protiprávní. Nebo přímo zrada."
"Nejsem si jistá, jestli je nutné zacházet tak daleko," přerušila ho Mon Mothma. Ale vypadala ustaraně. "Proč jsi to
udělala, Leio?"
"Udělala to, protože jsem ji o to požádal," ozval se Karrde klidně. "A protože flotila Katana technicky vzato ještě není
pod jurisdikcí Nové republiky, nechápu, jak by jakákoli činnost, která s ní má něco společného, mohla být považována
za protiprávní."
"Správný zákonný postup ti vysvětlíme později, pašeráku," řekl Fey'lya kysele. "Teď jde o vážné narušení bezpečnosti.
Mon Mothmo, žádám, aby byl vydán zatykač na Sola a Skywalkera."
Zdálo se, že tohle je i na Mon Mothmu moc. "Zatykač?"
"Vědí, kde je flotila Katana," ucedil Fey'lya. "Nikdo z jejich skupiny nebyl ohledně této informace prověřen. Musíme je
izolovat, dokud flotila nepřejde úplně do vlastnictví Nové republiky."
"Nemyslím, že to bude nutné," řekla Leia a podívala se na Karrda. "Han a Luke už v minulosti poskytli spolehlivé
informace…"
"Tohle není minulost," přerušil ji Fey'lya. "A oni nebyli prověřeni. Za těchto okolností bude nejlepší, když se velení
mise ujmu sám."
Leia vrhla pohled na Karrda, poznala, že si myslí totéž, co ona. Kdyby se Fey'lya vrátil s flotilou Katana sám - "Rádi vás
vezmeme s sebou, radní," řekl Karrde Bothanovi. "Radní Organa Solo a já uvítáme vaši společnost."
Page 83
Radnímu chvíli trvalo, než mu to došlo. "O čem to mluvíte?" vyjel Fey'lya. "Nikdo vás neurčil, abyste tam letěli."
"Určuju to já, radní," řekl Karrde studeně. "Flotila Katana je pořád moje a moje zůstane, dokud se nestane vlastnictvím
Nové republiky. Do té doby určuju pravidla hry já."
Fey'lyova srst se urovnala, a Leia si chvilku myslela, že se Bothan vrhne Karrdovi po krku. "Tohle ti nezapomeneme,
pašeráku," zasyčel však. "Tvůj čas přijde."
Karrde se škodolibě usmál. "Možná. Půjdeme?"
KAPITOLA 27
Zabzučení indikátoru je upozornilo, že už jsou u cíle. Luke se v sedadle narovnal. Cestu zvládli za pět dnů. "Tak a je
to," řekl. "Jsi připraven?"
"Jasně," řekl Han, který seděl na místě pilota vedle něj. "Já jsem připravený vždycky. Jenom bych byl rád, kdyby naši
šéfové aspoň jednou našli někoho jiného pro tyhle projížďky po galaxii. Víš, že jsme s Leiou neměli ani den pro sebe?
Neviděli jsme se celý měsíc. Vypadá dvakrát tak těhotná, než byla, když tehdy odlétala. Ani nevím, co se jí tam s
Chewiem přihodilo - stačila mi jenom říct, že Noghriové jsou na naší straně. Co tohle znamená? A z Chewieho nic
nemůžu vypáčit, prý mi to má říct sama. Nejspíš ho uškrtím."
Luke vzdychl. "Musíme se s tím vyrovnat, Hane. Šéfové prostě vědí, že jsme dobří."
Han zavrčel. Ale napětí v obličeji mu trochu povolilo. "No jo." Sáhl po pákách hyperdrajvů. "Připrav se…"
Posunul páky; a za okamžik se znovu ocitli v černé hlubině vesmíru. "Tak jsme tady," oznámil Han.
Luke se rozhlédl a po zádech mu proti vůli přeběhl mráz. "Mrtvý střed nicoty."
"Takový pocit by ti neměl být cizí," prohodil Han a zapojil senzorové skanování.
"Díky," řekl Luke, "ale uvíznout mezi dvěma systémy s hluchým hyperdrajvem není zrovna to pravé, co bych chtěl
zažívat často."
"To jsem nemyslel," řekl Han nevinně, když zapojoval komlink. "Mluvil jsem o Tatooinu. Wedgi?"
"Jsem tu," ozval se hlas v reproduktoru.
"Zdá se, že na nula čtyři sedm čárka jedna šest šest máme cíl," řekl mu Han. "Připraveni k letu?"
"Připravení a celí žhaví."
"V pořádku." Han se naposledy podíval z průzoru a otevřel poklop nákladového prostoru. "Teď."
Luke natáhl krk a podíval se směrem, který Han označil. Z počátku neviděl nic kromě obvyklých seskupení hvězd. Ale
pak to zahlédl: měkčí záři lodních světel. "To je bitevní křižník."
"Hned vedle je ještě jeden," řekl Han. "A další tři jsou vpravo dole."
Luke přikývl, když je pohledem našel, a projel jím podivný záchvěv. Flotila Katana. Teprve teď si uvědomil, jak málo
věřil v existenci té flotily.
"Který zkontrolujeme?" zeptal se.
"Třeba ten nejbližší," řekl Han.
"Ne," řekl Luke pomalu a snažil se zaostřit neurčité dojmy, které na něj působily. "Ne. Zkusíme… tamhleten." Ukázal na
sadu světel o několik kilometrů dál.
"Máš k tomu nějaký zvláštní důvod?"
"To právě nevím," musel Luke přiznat.
Cítil, jak se na něj Han zadíval. Pak Han pokrčil rameny. "Dobrá," řekl. "Vezmeme ho jako první. Wedgi, slyšel jsi?"
"Rozumím, transportére," potvrdil Wedgeův hlas. "Přeskupujeme se v doprovodnou formaci kolem vás. Zatím to tu
vypadá čistě."
"Dobře," řekl Han. "Stejně mějte oči na stopkách." Zapojil do obvodu interkom transportéru a pohlédl na chrono.
"Lando? Kde jsi?"
"Uvnitř nákladové propusti," ozval se Lando. "Naložili jsme tahače a jsme připraveni."
"Rozumím," řekl Han. "Letíme k němu."
Už se přibližovali k určenému bitevnímu křižníku; i když možná nevypadal tak elegantně jako imperiální hvězdný
destruktor, který tento typ nahradil, jeho masivní turbolaserové baterie stále budily respekt. "Jak se dostaneme na
palubu?" zeptal se Luke.
"Tamhle je hlavní dok," řekl Han a ukázal na obdélník kalného světla. "Zavedeme loď dovnitř."
Han jistě a zručně zavedl transportér dovnitř, otočil ho přídí k východu a postavil ho na palubu. "A je to," řekl, přepojil
systémy do pohotovosti a odpoutal se. "Tak se tu projdeme."
Lando s Chewbaccou a čtyřčlenný tým techniků na ně čekali u poklopu nákladového prostoru, když k nim Han a Luke
dorazili; technici vypadali trochu nesví, nebyli zvyklí na blastery připoutané k opaskům. "Zkontroloval jsi vzduch,
Anselme?" zeptal se Han.
"Vypadá dobře," ohlásil vedoucí týmu a podal Hanovi záznamník, aby se podíval sám. "Líp, než by měl po všech těch
letech vypadat. Určitě tu zůstali nějací droidi, co se nepřestali starat."
"Rozdělíme se," řekl Han. "Luku, vezměte si s Chewiem Anselma a Tomruse a zkontrolujte strojovnu. My půjdeme k
můstku."
Pro Luka to byla jedna z nejpodivnějších cest v životě, právě proto, že tu všechno vypadalo naprosto normální.
Ozvěny jejich kroků přehlušovaly slabé mechanické zvuky předoucích systémů, a občas zahlédli starobylého droida,
jak stále vykonává své povinnosti. Zdálo se, že loď byla opuštěna teprve včera.
Jenomže nebyla. Lodě se takhle vznášely v černém prostoru půl století… a členové posádky neodešli, zemřeli tu v
bolestech a šílenství. Když se tak Luke rozhlížel po prázdných koridorech, uvažoval, co s nimi údržbářští droidi udělali.
Z doku to bylo na můstek daleko. Ale nakonec tam došli. "Tak jsme tu," oznámil Han do komlinku, když se
Page 84
bezpečnostní dveře mezi můstkem a monitorovacím předpokojem s nepatrným zaskřípáním rozevřely. "Zdá se, že nic
není vyloženě poškozené. Co jste zjistili u pohonu podsvětelné?"
"Nevypadá to dobře," ohlásil Lando. "Tomrus říká, že šest z osmi hlavních konvertorů je rozhašených. Ještě neskončil
s prohlídkou, ale podle mého odhadu se tahle rachotina nehne bez generálky."
"To mě nepřekvapuje," opáčil Han suše. "A co hyperdrajv? Je naděje, že bychom s tím mohli aspoň odletět někam na
dosah loděnic?"
"Anselm se na to právě dívá," řekl Lando. "Osobně bych si takové naděje nedělal."
"Jo. Stejně to tu máme jenom prohlédnout a ne oživovat. Podíváme se, jaký druh ovládacích systémů tu je k dispozici, a
to bude všechno."
Luke pohlédl nad bezpečnostní dveře. Vteřinu prodlel pohledem na tabulce se jménem, která tam byla připevněna. "To
je Katana," zamumlal.
"Cože?" Han natáhl krk a podíval se také. "Hm." Vrhl na Luka zvláštní pohled. "Proto jsi chtěl jít zrovna sem?"
Luke potřásl hlavou. "Asi ano. Byla to jenom intuice."
"Hane, Luku," vpadl mezi ně náhle Wedgeův hlas. "Máme návštěvu."
Lukovi se rozbušilo srdce. "Kde?"
"Vektor dva deset čárka dvacet jedna. Konfigurace… je to eskortní fregata."
Luke si potichu oddechl. "Radši je zavolej," řekl. "Ať vědí, kde jsme."
"Oni vlastně volají nás," řekl Wedge. "Vydržte; přepojím vám to."
"-tane Solo, mluví kapitán Virgilio eskortní fregaty Quenfis," ozval se v Hano ve komlinku nový hlas. "Slyšíte mě?"
"Tady Solo," řekl Han. "Volám z paluby starorepublikové lodi Katana…"
"Kapitáne Solo, s lítostí vám oznamuji, že vy a vaše skupina jste zatčeni," přerušil ho Virgilio. "Vrátíte se ke svému
plavidlu a vzdáte se.
* * *
Virgiliova slova a ohromené ticho, které následovalo, se rozléhaly po velitelské pozorovací palubě po celém můstku
Quenfisu. Fey'lya, usazený u hlavního ovládacího pultu, vrhl na Leiu škodolibý úsměv, méně sebejistý úsměv na
Karrda a pak obrátil pozornost ke vzdáleným stopám motorů Xplánů. "Zdá se, že vás berou na lehkou váhu, kapitáne,"
řekl do interkomu. "Snad kdybyste poslal svoje letky Xplánů, pak byste je přesvědčil, že to míníme vážně."
"Ano, radní," řekl Virgilio bryskně. "Xplány - start." Ozvala se série tlumených úderů, když dvě letky stíhaček opustily
loď. "Kapitáne Solo, mluví kapitán Virgilio. Odpovězte prosím."
"Kapitáne, tady velitel letky Rogue, Wedge Antilles," vtrhl mezi ně Wedgeův hlas. "Smím vás požádat o pověření,
podle kterého nás zatýkáte?"
"Dovolte, kapitáne," řekl Fey'lya a stiskl spínač komlinku za sebou. "Tady radní Borsk Fey'lya, veliteli Antillesi," řekl.
"I když pochybuji, že si to uvědomujete, kapitán Solo jedná protiprávně."
"Je mi líto, radní," řekl Wedge, "ale nechápu, jak by to bylo možné. Naše rozkazy pocházejí od radní Leiy Organy Solo."
"A tyhle nové rozkazy pocházejí přímo od Mon Mothmy," řekl mu Fey'lya. "Takže pověření je -"
"Můžete to dokázat?"
Fey'lyu to zarazilo. "Příkaz mám přímo před sebou, veliteli," řekl. "S radostí vám ho ukážu, až budete na palubě."
"Veliteli, v této chvíli je původ příkazu k zatčení bezvýznamný," ozval se znovu Virgilio a do hlasu se mu začal vkrádat
vztek. "Jako nadřízený důstojník vám sám nařizuji, abyste se vzdal a přivedl svou letku na palubu mé lodi."
Dlouhé ticho. "Co když odmítnu?" zeptal se Wedge konečně.
"Nech toho, Wedgi," ozval se najednou Han. "Nestojí to za vojenský soud. Jenom leť, už tě nepotřebujeme. Rád jsem
si vás poslechl, Fey'lyo." Následovalo slabé cvaknutí vypínaného komlinku.
"Solo!" vyštěkl Fey'lya a nahrbil se nad komlinkem, jako by si tím mohl pomoct. "Solo!" Otočil se a zuřivě se zahleděl
na Leiu. "Spojte se s ním," poručil jí a ukazoval prstem na komlink. "Chci s ním mluvit."
Leia zavrtěla hlavou. "Je mi líto, radní. Han v takové náladě nebude poslouchat nikoho."
Fey'lyova srst polehla. "Požádám vás ještě jednou, radní. Jestli odmítnete -"
Hrozbu nikdy nedokončil. Leia cosi koutkem oka zahlédla; a v okamžiku, kdy se tím směrem otočila, rozhoukal se na
Quenfisu poplach. "Co to -?" vyštěkl Fey'lya, poskočil na svém sedadle a horečně se rozhlížel.
"Imperiální hvězdný destruktor," křičel na něj Karrde přes řev poplachu. "A míří sem."
"Máme společnost, veliteli Rogue," ucedil jeden pilot Wedgeových Xplánů, když přes komlink zaslechl houkání
poplachu na Quenfisu. "Hvězdný destruktor; směr jedna sedm osm čárka osmdesát šest."
"Mám ho," řekl Wedge, stočil loď z kolizního kurzu se stíhačkami Quenfisu a opsal zatáčku těsně najedná osmdesát.
"Luku?" zavolal.
"Vidíme ho," ozval se Lukův napjatý hlas. "Jsme na cestě do doku."
"Dobře - počkejte," přerušil se Wedge. Na pozadí temného trupu hvězdného destruktoru se náhle zažehla velká
skupina drajvů. "Startují," oznámil. "Je jich dvanáct - nejspíš raketoplány, podle ohňových stop."
"Tak si pospíšíme," ozval se Han. "Díky za varování; teď se vrať ke Quenfisu."
Komlink cvakl a ztichl. "Poženeme se jako čerti," zamumlal Wedge potichu. "Letko Rogue: jdeme na to."
Kapitán Virgilio se pokoušel něco říct do komlinku. Wedge přepojil na vnitřní frekvenci letky, šlápl na plný plyn
Xplánu a uháněl ke Kataně.
* * *
Těsně před Xplány z Quenfisu se letka Rogue stočila a nabrala směr na hvězdný destruktor. "Oni budou útočit,"
vydechl Fey'lya. "Určitě zešíleli."
Page 85
"Nebudou útočit - jenom odvracejí pozornost," řekla mu Leia a sledovala, jak se vyvíjí situace a snažila se odhadnout,
kde se setkají. Bude to příliš blízko. "Potřebujeme se dostat tamhle a krýt je," řekla. "Kapitáne Virgilio…"
"Kapitáne Virgilio, okamžitě odvoláte svoje Xplány," přerušil ji Fey'lya. "Navigace se připraví ke skoku do světelné."
"Radní?" vydechl Virgilio ohromeně. "Chcete říct, že je tu necháme?"
"Naší povinností, kapitáne, je dostat se odtud živí a vyhlásit poplach," odsekl Fey'lya ostře. "Když letka Rogue
ignoruje rozkazy, nemůžeme pro ně nic udělat."
Leia vyskočila. "Kapitáne -"
Ale Fey'lya byl rychlejší a vypojil komlink dřív, než něco stačila říct. "Tady velím já, radní," řekl, když se k němu prudce
otočila. "Pověřila mě sama Mon Mothma."
"K čertu s tím vaším pověřením," vyjela Leia. Několik okamžiků ji dokonce zaplavilo nutkání vytasit světelný meč a
rozseknout ten zdvořilý obličej…
"Mon Mothma nepředpokládala, že se něco takového stane," řekla a snažila se ze všech sil, aby to říkala klidně.
"Fey'lyo, tam venku je můj manžel a můj bratr. Jestli jim nepomůžeme, zahynou."
"A jestli jim pomůžeme, nejspíš zahynou i tak," řekl Fey'lya chladně. "A vaše nenarozené děti s nimi."
Leiu ledově bodlo u srdce. "To není fér," zašeptala.
"Skutečnost nemůže být fér," řekl Fey'lya. "A skutečnost je v tomhle případě taková, že já nebudu mrhat lidmi a loděmi
na prohranou bitvu."
"Není prohraná!" nedala se Leia a hlas se jí zlomil zoufalstvím, když vyhlédla ven. Ne; takhle to nemohlo skončit. Po
tom všem, co s Hanem přežili. Postoupila o krok blíž k Fey'lyovi -
"Quenfis se stáhne," řekl Bothan tiše; a najednou se odkudsi z jeho krémově zbarvené srsti vynořil blaster. "A ani vy,
ani nikdo jiný to nezmění."
* * *
Han se dlouho díval z pozorovacího můstku na blížící se imperiální lodě, rychle odhadoval čas a vzdálenost a nevšímal
si techniků, kteří nervózně přešlapovali ve dveřích. "Neměli bychom vyrazit?" pobídl ho Luke.
Han se rozhodl. "Neodletíme," řekl a zapojil komlink. "Dostali bychom transportér z doku akorát na to, abychom narazili
na ty raketoplány a stíhačky TIE. Lando?"
"Jsem tu," ozval se Lando napjatě. "Co se venku děje?"
"Letí sem imperiální," řekl mu Han, přesunul se k pultu pro řízení palby a mávl na techniky, aby se k němu připojili.
"Letka Rogue je odřízne, ale vypadá to, že Fey'lyova skupina uteče."
Lando potichu zaklel. "Nemůžeme tu sedět a nechat Wedge, aby se s nimi pral sám."
"To neuděláme," ujistil ho Han chmurně. "Omrkni tam dole, v jakém stavu je energetické napájení turbolaserových
baterií. My tady zkontrolujeme ovládaní střelby. A mrskni sebou - jakmile poruší formaci, nedokážeme je zasáhnout."
"Jasné."
Han zastrčil komlink za opasek. "Jak to vypadá, Shene?"
"Docela slušně," ozval se tlumeně technik zpod ovládacího pultu. "Kline?"
"Kontakty jsou tu taky docela dobré," ohlásil druhý technik od pultu na druhé straně kabiny. "Jestli počítač ten
systém zprovozní… a je to." Podíval se na Hana. "Zapojení je hotové."
"Tak jedem," zamumlal Han pro sebe a zaměřil cíl. Doufal, že imperiální nebudou čekat, že starobylá loď začne pálit.
Raketoplány stále udržovaly formaci. Rychlejší stíhačky TIE je už doháněly a po stranách předháněly.
"S tímhle krámem si dáš jenom jednu ránu," zamumlal Luke.
"Díky," zamručel Han. "Přesně to jsem potřeboval slyšet." Nadechl se a jemně zmáčkl spoušť.
Katana sebou trhla, když vyšlehly záblesky turbolaserů, a vzápětí následovalo dvojité krach, jak se dole rozpadával
kapacitor. Luke měl pravdu - první výstřel lodi byl i její poslední. Ale stál za to. Laserové výboje zasáhly střed formace;
a vzápětí se v záři nespočetných druhotných výbuchů začala rozpadat celá imperiální letka.
"Zdá se, že jste dostal pět raketoplánů," hlásil Kině. "A pár stíhaček TIE."
"Pustí se do úhybných manévrů," dodal Luke.
"V pořádku," řekl Han a vytáhl komlink. "Lando, jak to dopadlo?"
"Nevím, cos tam prováděl, ale tady je spoušť. Sebralo to dobíjení ovladače palby a aspoň jeden generátor. Co teď?"
"Připravíme se na výsadkový večírek," řekl mu Han. "Sejdeme se v hlavním koridoru před dokem. Podíváme se, co se
dá udělat s obranou."
* * *
"Kapitáne Virgilio? Kolik času zbývá do světelné?"
"Minuta," ozval se Virgilio. "Nejvýš dvě."
"Pospěšte si, kapitáne," řekl Fey'lya. A vypojil komlink.
Leia povolila stisknuté zuby. Kdyby Fey'lya jenom maličko posunul blaster stranou, mohla by se odvážit skočit na něj.
Ale takhle byla bezmocná. Nedokázala ovládat sílu tak, aby mohla popadnout nebo odvrátit blaster, a radní stál na metr
z dosahu jejího světelného meče.
"Myslím, že nechápete, o co radnímu jde, Leio," řekl Karrde, přešel k ní a nedbale položil vedle ní na konzoli záznamník.
"Vy si děláte starosti o rodinu. Radní Fey'lya má jiný žebříček hodnot."
"Nepochybně," řekla Leia a v ústech jí náhle vyschlo, když pohlédla na záznamník, který odložil Karrde. Na displeji
stálo krátké sdělení.
Zapněte interkom a komlink.
Leia se zaměřila na ovládací pult za Fey'lyou a sáhla po síle… a interkom se zapojil, ani necvakl. Další okamžik
soustředění, a komlink běžel taky. "Nechápu," řekla Karrdovi. "Jaké hodnoty by mohl radní Fey'lya mít na mysli?"
Page 86
"Je to prosté," řekl Karrde. "Radního Fey'lyu zajímá jenom jeho politické přežití. Utíká z boje, protože si na tuhle loď
vzal svoje nejhorlivější zastánce a nemůže si dovolit, aby některého z nich ztratil. Tohle není normální posádka
Quenfisu. Proto potřeboval několik hodin, než z Koruskantu odletěl, aby mohl přehodit směny, chtěl tu mít své
nejvěrnější. Jenomže ani jeden z nich si to neuvědomil. Bylo jim dáno na srozuměnou, že je to zvláštní bezpečnostní
opatření."
Leia přikývla, sevřel ji chlad. Takže nejenom kapitán. Celá loď stála na Fey'lyově straně.
To znamenalo, že prohrála. I kdyby nějak Fey'lyu přemohla, prohrála.
"Takže si umíte představit," pokračoval Karrde lhostejně, "jak nerad by Fey'lya riskoval, že by některého ztratil díky
něčemu tak staromódnímu, jako je věrnost kamarádovi. Zvlášť když se je tak usilovně snažil přesvědčit, jak velmi se
stará o obyčejného bojovníka."
Leia se na Karrda ostře podívala, najednou pochopila, kam míří. "Je to pravda, radní?" zeptala se Fey'lyi užasle.
"Všechno to vaše povídání o tom, že jste na straně vojska, sloužilo jenom k tomu, abyste získal politickou moc?"
"Nebuďte blázen, radní," řekl Fey'lya. "K čemu jinak vojáci politikovi jsou?"
"Proto vás nezajímá, jestli muži z letky Rogue zahynou?" ptal se Karrde. "Protože dáváte přednost politickému
výsluní?"
"Nikoho nezajímá, když hynou nepřátelé," řekl Fey'lya chladně. "A všichni, kdo nejsou na mé straně, jsou nepřátelé."
Pohnul blasterem. "Víc určitě říkat nemusím."
Karrde přesunul pohled z Fey'lyi k průzoru. "Ne, radní. Jsem přesvědčen, že jste řekl dost."
Leia sledovala jeho pohled. Fey'lyovy Xplány letěly Wedgeovi na pomoc.
V té chvíli se rozletěly dveře na můstek. V nich stál kapitán Virgilio, provázen dvěma vojáky. "Radní Fey'lyo," řekl
stroze. "Uctivě vás žádám, abyste se vrátil do své kabiny. Tihle muži vás doprovodí."
* * *
"Zajímavé," prohodil Thrawn. "Zareagovali rychleji, než jsem čekal."
"Karrde se nejspíš rozhodl, že bude štědrý," řekl Pellaeon a prolétl situační zprávu. Pět raketoplánů a tři stíhačky TIE
zničeny; jeden z bitevních křižníků je očividně pod kontrolou Rebelie a zapojuje se do boje. Rýsovala se před nimi
pořádná rvačka. "Doporučuji poslat na pomoc další hvězdný destruktor, admirále," řekl. "Rebelie má možná na cestě
nějaké větší lodi."
"Pustíme se do toho sami, kapitáne," řekl Thrawn. "Navigace: nabrat kurz zpátky ke flotile Katana."
Navigační důstojník se nepohnul. Seděl na svém stanovišti zády k nim nepřirozeně ztuhlý. "Navigace?" opakoval
Thrawn.
"Admirále, hlídka posílá hlášení," ohlásil náhle spojovací důstojník. "Neznámý lancer vstoupil do soustavy a blíží se.
Chtějí mluvit jenom s vámi, osobně a hned."
Thrawnovy žhnoucí oči se zúžily, když zapojoval komlink… a Pellaeon si najednou uvědomil, kdo je určitě na palubě
neznámé lodi.
"Tady Thrawn," řekl velkoadmirál. "Předpokládám, že mluvím s mistrem C'baothem?"
"Předpokládáte správně," zaduněl C'baothův hlas z reproduktoru. "Chci s vámi okamžitě mluvit."
"Zrovna jsme na cestě, abychom pomohli Judicatoru," řekl Thrawn a pohlédl na stále nehybného navigačního
důstojníka.
"Řekl jsem okamžitě, velkoadmirále."
Thrawn sykl mezi zuby. "Kapitáne, přikažte Peremptory, aby pomohla Judicatoru," řekl konečně. "My zůstaneme zde."
Natáhl se k pultu a vypnul komlink. Pokynul strážím. "Na ošetřovnu," řekl a ukázal na navigačního důstojníka, který se
už začal třást.
Pellaeon se díval za odcházející skupinkou, po zádech mu přeběhl mráz. "Tohle se mi moc nelíbí, pane."
"Mně taky ne, kapitáne," souhlasil Thrawn a otočil se k průzoru. "Možná nastal čas," dodal zamyšleně, "abychom
přehodnotili naši dohodu s mistrem C'baothem."
KAPITOLA 28
Turbolasery Katany zablýskly a rozprášily formaci císařských útočných raketoplánů. Wedge se snažil v mračnu
hořících trosek něco rozeznat. Imperiální sice dostali přes nos, ale to je všechno. Měli v zásobě spoustu stíhaček TIE.
"Wedgi?"
Wedge přepojil kanály. "Tady jsem, Luku."
"Rozhodli jsme se, že z lodi neodletíme," řekl Luke. "Vaše letka by mohla zavolat nějakou pomoc."
"Nedokážete se udržet," řekl Lukovi věcně. "Na těch zbylých raketoplánech by mohly být tři stovky vojáků."
"Budeme mít proti nim lepší šanci než vy proti hvězdnému destruktoru," odsekl Luke. "Tak leťte."
"Veliteli Rogue, tady Zlatý velitel," ozval se najednou v komlinku nový hlas. "Žádáme o povolení k připojení."
Wedge se zamračeně rozhlédl po okolí. A byly tam dvě letky Xplánů z Quenfísu, řítily se k nim na plný plyn. "Povolení
uděleno," řekl. "Radní Fey'lya vás sem nejspíš nepustil, co?"
"Fey'lya už do toho nemá co mluvit," ozvalo se chmurně. "Kapitán tvrdí, že na cestě sem je hvězdný křižník. Ale neví,
kdy se sem dostane."
Včas to nejspíš nebude, pomyslel si Wedge.
U doků hvězdného destruktoru se objevily další ohnivé chvosty: odstartovala další vlna stíhaček TIE. Ty budou
posléze představovat problém, ale pro tuto chvíli byly Xplány v převaze. A imperiální to věděli. Roztahovali se, snažili
se roztrhat útočníky, aby se nemohli krýt. Wedge rychle zhodnotil situaci… "Všem Xplánům: půjdeme jeden na
jednoho. Vyberte si cíl a do toho."
Page 87
Sám se zaměřil na jednu stíhačku TIE a vyrazil z formace k ní. TIE pohotově uhnula stranou a zároveň stočila lasery po
směru letu. Wedge strhl Xplán do loopingu a trhl sebou, když palba proletěla tak blízko, že spustila teplotní čidla na
ovládacím pultu. Wedge dokončil looping s otočkou a rozhlížel se po svém protivníkovi.
"Pozor, za tebou, veliteli Rogue!" štěkl mu do ucha Rogue Tři; a Wedge znovu opsal smyčku, zrovna když kolem jeho
kabiny zasyčel laserový výboj. "Nepouští se tě," hlásil Rogue Tři. "Snaž se mu vyhnout - letím k tobě."
"Nestarej se," volal Wedge. Na vířícím nebi zahlédl dalšího imperiálního. Pořádně se opřel do ovládání a prudce zamířil
k novému nepříteli. Stíhačka TIE lehce poskočila, jak si pilot najednou uvědomil, jaká hrozba se na něj snáší, a pokusil
se uhnout z cesty.
Přesně s tím Wedge počítal. Podletěl TIE, strhl Xplán vzhůru a prosvištěl nebezpečně blízko nad poklopem TIE
opačným směrem, než přiletěl. Pronásledovatel, který se Wedge instinktivně pustil, aby nenarazil do vlastní lodi, byl
najednou přistižen bezbranný. Jediný výstřel laserů z Xplánu ho rozprášil po nebi.
"Dobrý let, veliteli Rogue," prohodil Zlatý velitel. "Teď jsem na řadě já."
Wedge rozuměl. Přidal plyn a odpálil od stíhačky TIE, kterou se kryl, a vzápětí stíhačku dostaly lasery Zlatého velitele.
"Jsme hotovi," řekl Zlatý velitel. "Kde jsou raketoplány?" zeptal se.
"Šest z nich jsme dostali, Zlatý veliteli," ozval se nový hlas. "Nevím, co se stalo se sedmým. Nikde ho nevidíme."
Wedge v duchu zaklel. Rychle se blížila nová skupina stíhaček TIE. Pro Katanu nemohl udělat nic, jenom je varovat.
"Luku? Letí k vám společnost."
"My víme," ozval se Lukův napjatý hlas. "Už jsou tady."
* * *
Imperiální vybíhali z útočného raketoplánu s rozpálenými lasery, zahájili přehradní palbu a zároveň se přesunovali ke
dvěma bezpečnostním průlezům, které vedly z doku. Luke na ně z místa, kde stál, neviděl, neviděl ani Hanovu skupinu,
která tiše čekala za bezpečnostním průlezem. Ale slyšel imperiální střelbu a cítil, jak se blíží. A vycítil ještě cosi, z čeho
se mu zježily vlasy na zátylku. Něco s nimi nebylo v pořádku….
Pípl komlink. "Luku?" ozval se potichu Lando. "Jsou tady. Jsi připraven?"
"Všechno je připraveno," řekl Luke. Naposledy přehlédl svou práci a vypnul meč. Velká část stropu v chodbě
nebezpečně visela na několika kovových nitkách, chystala se spadnout při sebemenším podnětu.
"V pořádku. Tak jdeme na to…"
A v tu chvíli se do kakofonie imperiální palby vmísilo vytí nových zbraní, to obránci zahájili střelbu. Několik vteřin
spolu zbraně soupeřily. Potom za skřípotu namáhaného kovu zvuky utichly.
K Lukovi doběhli čtyři technici, v patách s Hanem a Chewbaccou. "Připraven?" zeptal se Luka.
"Ano." Luke ukázal na popraskaný strop a stěny. "Na dlouho je to nezadrží."
"To nebude nutné," bručel Han. "Stačí, když to zadrží pár z nich. Jdeme."
"Počkej," řekl Luke a zapátral v síle. Ty podivně matoucí mozky… "Rozdělují se," řekl Hanovi. "Půlka zůstává u
bezpečnostního průlezu; ostatní jdou do operační sekce na pravoboku."
Od bezpečnostního průlezu se ozvalo tupé zadunění soustředěného výboje. "Takže tihle nás tu mají zaměstnávat,
zatímco ostatní se pokusí vpadnout nám do zad," uvažoval Han. "No, stejně jsme nechtěli udržet celý koridor. Chewie,
ty s Landem seberte ostatní a utíkejte zpátky na můstek. Cestou jich sejměte co nejvíc. Luke a já zajdeme na pravobok a
podíváme se, jestli se ta parta nedá zdržet."
Chewie zabručel na souhlas a vyrazil, čtyři technici už běželi napřed.
Han se podíval na Luka. "Pořád jsou to jenom dvě skupiny?"
"Ano," řekl Luke a namáhal se nepřítele lokalizovat. Ten podivný pocit nechtěl zmizet…
"Dobrá. Jdeme."
Vyrazili. Han zamířil do úzkého příčného koridoru, hustě lemovaného dveřmi, které vypadaly na ubytovnu posádky.
"Kam jdeme?" zeptal se Luke v běhu.
"Do armádního skladiště. Mělo by tam být něco ošklivého, čím bychom mohli zaplavit hlavní koridor - třeba chladicí
kapalina turbolaserů."
"Pokud nemají skafandry," zdůraznil Luke.
"Nemají," řekl Han. "A navíc," dodal zahloubané, "ta kapalina by mohla hořet."
To už byli v hlavním koridoru na pravoboku; v polovině se však Han najednou na místě zarazil. "Zatraceně, co to…"
Luke se ohlédl. Deset metrů od nich ve stínu pod vypálenými osvětlovacími panely seděla nakřivo jakási veliká kovová
krabice se zpola viditelnými propletenými kabely a vzpěrami. Pod úzkým průzorem tomu trčelo blasterové dvojče; stěny
koridoru v bezprostřední blízkosti byly zkrabacené a zčernalé, zelo v nich půl tuctu důkladných děr.
"Vypadá to na starší verzi kráčejícího kolosu," řekl Han. "Podíváme se. Nejspíš ho někdo vytáhl ze skladu, když ty lidi
chytil ten virus," přemýšlel Han. "Buď se snažil chránit velení nebo se prostě zbláznil."
Luke přikývl, při tom pomyšlení se otřásl. "Hlavně to musel být kouzelník, když to sem vůbec zavlekl."
"No, my ho ven určitě tahat nebudeme," řekl Han. "I když… Bylo by pěkné ho zprovoznit - mohli bychom ho postavit
do té velké monitorovací místnosti za můstkem a sejmout každého, kdo by se přiblížil. Ale tady ho využijeme taky.
Zjistíme, jestli se dá vlézt dovnitř."
Zastrčil blaster do pouzdra a šplhal nahoru po zbývající noze. "Už se blíží," varoval ho Luke a neklidně se ohlédl. "Za
pár minut budou na dohled."
"Radši pojď za mnou," řekl Han. Už byl u postranních dvířek kolosu, se zamručením ho otevřel -
"Co je?" zeptal se Luke ostře, když vycítil náhlou změnu Hanových myšlenek.
"Nechtěj to vědět," řekl mu Han chmurně. Očividně se musel zapřít, sklonil se a vlezl dovnitř. "Má to ještě energii,"
Page 88
zavolal. "Zkusíme to…"

Blasterové dělo se nad Lukem posunulo o několik stupňů. "Manévrovat se s ním taky dá," dodal Han spokojeně.
"Skvělé."
Luke už byl skoro nahoře, opatrně se vyhýbal ostrým hranám. V mozku ho zašimralo - "Už jsou tu," zasyčel na Hana a
sklouzl dolů. Přikrčil se a vykoukl mezerou mezi vykloubenou nohou a tělesem kolosu, doufal, že se v šeru skryje.
Schoval se právě včas. Imperiální rychle kráčeli koridorem, seřazení do přesného útvaru. Když zahlédli před sebou ten
nečekaný předmět, průzkumník proklouzl vpřed, zatímco zbytek zalehl nebo se přimáčkl ke stěnám chodby.
Han je nechal dojít až skoro pod kolos. Potom se kanón nad jejich hlavami najednou stočil a začal pálit na hlavní
skupinu.
Okamžitě odpověděli střelbou; ale nemohli se Hanovi rovnat. Han systematicky kropil stěny a podlahu. Zahnal zpátky
hrstku těch, kteří měli dost štěstí a zůstali poblíž dveří a stačili utéct, a zcela ty, kteří to štěstí neměli. Jeden průzkumník
začal střílet do průzoru, druhý šplhal po noze ke dvířkům.
Nahoře na něj čekal Luke. Voják dole odrazil tři výstřely, než si ho našel světelný meč.
Kanóny umlkly. Luke se rozhlédl po chodbě a zapátral v síle. "Ještě tři zbyli," varoval Hana, který otevřel dvířka a
protáhl se ven.
"Nech je plavat," řekl Han, slezl opatrně po noze dolů a pohlédl na své chrono. "Potřebujeme se vrátit k Landovi a
Chewiemu." Nevesele se na Luka usmál. "Kromě toho se zrovna spálily hnací krystaly. Radši zmizíme, než na to
přijdou."
* * *
První vlna stíhaček TIE byla zničena, stejně jako skoro všechny raketoplány. Povstalecká eskortní fregata se svými
Xplány se teď zabývala letkou jedna a tři, a zdálo se, že si vede docela dobře.
A kapitán Brandei se už neusmíval.
"Vyráží letka čtyři," oznámila letová kontrola. "Letky pět a šest čekají na vaše rozkazy."
"Nařiďte jim, aby zůstaly v pohotovosti," řekl Brandei. Stejně neměl na vybranou. Pětka a šestka byly průzkumné a
bombardovací letky - v přímém boji proti povstaleckým Xplánům nebyly moc k užitku. "Ozvali se z Peremptory?"
"Ne, pane. Poslední hlášení z Chimaery - než jsme zapojili ochranný štít - mělo ETA přibližně 1519."
Tedy před necelými sedmi minutami. Ale některé bitvy byly prohrány i za kratší dobu; a podle toho, jak se to vyvíjelo
zde, toto mohla být jedna z nich.
Takže Brandeiovi zbývala jediná reálná možnost. I když se mu vůbec nelíbila představa přesunu na dostřel turbolaserů
bitevního křižníku, bude muset zapojit do boje svůj Judicator. "Vpřed," nařídil kormidelníkovi. "Štíty na plný výkon;
turbolaserové baterie do pohotovosti. A informujte velitele výsadku, že chci ten bitevní křižník dostat do imperiálních
rukou okamžitě."
Ale k řevu motorů se náhle, bez varování, přidalo houkání lodního poplachu. "Za zádí se blíží světelnou rychlostí
bandité," vyštěkl pozorovací důstojník. "Osmnáct plavidel - frachťáky a menší. Útočí."
Brandei hrubě zaklel, když uviděl situaci na displeji. Nebyla to povstalecká plavidla, tahle skupina ne, a on uvažoval,
kdo z Impéria by to mohl být. Ale na tom nezáleželo. "Otočit na dva sedm jedna," nařídil kormidelníkovi. "Zadní
turbolasery zamířit na bandity. A letka šest odstartuje."
Ať to byl kdokoli, brzy je naučí, aby se nepletli do imperiálních záležitostí. A co se týče jejich totožnosti… nu, rozvědka
to později podle vraků zjistí.
* * *
"Pozor, Maro," ozval se v komlinku Aves. "Pokoušejí se otočit. A v cestě máme stíhačky TIE."
"Jasně," řekla Mara a dovolila si kyselý úsměv. Zatím to vypadalo dobře. Stíhačky z hvězdného destruktoru měly plné
ruce práce s letkou Nové republiky, což znamenalo, že všichni Karrdovi lidé nejspíš vyfasují průzkumné lodě a
bombardéry. Nic, s čím by si nedokázali poradit. "Dankine, Torve - do obranného útoku."
Oba piloti potvrdili příjem a Mara zaměřila pozornost na nepatrný bod pod centrální tryskou podsvětelného drajvu
hvězdného destruktoru, kam její lasery Z95 zrovna pálily. Pod štítem v tom bodě byla kritická část záďových senzorů.
Kdyby je dokázala vyřadit, měla by s ostatními přístup k relativně nechráněnému břichu mohutné lodě.
Objevil se obláček vypařeného kovu a plastu, když lasery pronikly. "Mám ho," hlásila Avesovi. "Spodní záďová sekce
je teď slepá."
"Dobrá práce," řekl Aves. "Všichni leťte tam."
Mara stočila svůj Z95 stranou, ráda, že vypadne z toho žáru a záření emisí z drajvu. Wild Karrde a ostatní frachťáky
mohou začít rozebírat hvězdný destruktor zespodu; její malá stíhačka bude užitečnější při odlákávám stíhaček TIE.
Ale teď měla chvilku na kontrolu. "Jade volá Karrda," řekla do komlinku. "Jsi tam?"
"Přímo tady, díky," ozval se známý hlas; a Mara cítila, jak z ní napětí opadává. Znamenalo to, že na palubě lodi Nové
republiky je všechno v pořádku.
"Jaká je situace?" zeptala se.
"Trochu jsme poškozeni, ale nejspíš se udržíme. Na palubě Katany je malá skupinka techniků, zprovoznili turbolasery,
což by mohlo být důvodem, proč se hvězdnému destruktoru nechce moc přibližovat. Nepochybuji však, že nakonec tu
stydlivost překoná."
"Už ji překonali," řekla Mara. "Když jsem dorazila, loď měla zapnuté motory. A my je nedokážeme zdržet dlouho."
"Maro, tady je Leia Organa Solo," ozval se nový hlas. "Na cestě sem je náš hvězdný křižník."
"Imperiální si taky zavolají zálohy," řekla Mara nevzrušeně. "Nebudeme si hrát na takové stupidní hrdiny, jo?
Vyzvedněte svoje lidi z Katany a vypadneme."
"To nejde," řekla Organa Solo. "Jsou tam imperiální. Naši lidé jsou odříznuti od doku."
Page 89
Mara se podívala na temnou masu bitevního křižníku, osvětleného jenom provozními světly a záblesky odraženého
světla z bitvy zuřící kolem. "Tak to je radši odepište," řekla. "Imperiální nejspíš nebudou daleko - jejich záloha se sem
dostane dávno před tou vaší."
A jako by vyslovila heslo, nalevo od ní se na okamžik zamžil kosmos; a z mimoprostoru se vynořily tři bitevní křižníky.
"Maro!" štěkl Aves.
"Vidím je," řekla Mara, když se nad první trojicí vynořila druhá. "Je to tady, Karrde. Zmizte odtud -"
"Vojska Nové republiky, pozor," zaburácel v reproduktoru nový hlas. "Zde je senátor Garm Bel Iblis, na palubě válečné
lodi Peregrine. Mohu nabídnout pomoc?"
* * *
Leia strnule hleděla na reproduktor, cítila podivnou směs překvapení, naděje a nedůvěry. Pohlédla Karrdovi do očí.
Ten lehce pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. "Slyšel jsem, že je po smrti," zamumlal.
Leia polkla. Ona taky… ale byl to hlas Bel Iblise, určitě. Nebo jeho dokonalá kopie. "Garme, tady je Leia Organa Solo,"
řekla.
"Leio!" zvolal Bel Iblis. "Už je to dávno, že? Nečekal jsem, že tu budeš osobně. Ale snad jsem to měl předpokládat.
Tohle všechno byl tvůj nápad?"
Leia se zamračila na průzor. "Nerozumím, co myslíte tím tohle všechno. Co tu vlastně děláte?"
"Kapitán Solo poslal mému asistentovi souřadnice a požádal mě o pomoc," řekl Bel Iblis a do hlasu se mu vplížil tón
opatrnosti. "Předpokládal jsem, že na tvou žádost."
Leia se násilně usmála. "Na mou žádost to sice nebylo, ale nyní vás jménem Nové republiky o pomoc žádám." Pohlédla
na Virgilia. "Zaneste to do palubního deníku, kapitáne."
"Ano, radní," přikývl Virgilio. "A za sebe mohu říci, senátore Bel Iblisi, jsem rád, že jste tu s námi."
"Děkuji vám, kapitáne," řekl Bel Iblis a Leia v duchu uviděla jeho slavný úsměv. "Tak se pustíme do práce, ne?
Peregrine, vpřed."
Šest bitevních křižníků obklíčilo hvězdný destruktor a začalo ho zaplavovat palbou z iontových kanónů, nevšímali si
nepravidelných turbolaserových výbojů, kterými jim destruktor oplácel.
"Mara má pravdu," řekl Karrde a přistoupil k Leie. "Měli bychom ty techniky vyzvednout co nejdřív a prásknout do
bot."
Leia zavrtěla hlavou. "Nemůžeme Impériu jen tak nechat flotilu Katana."
Karrde zavrčel. "Mám dojem, že jste ještě neměla čas spočítat, kolik bitevních křižníků tu zbylo."
Leia se zamračila. "Ne. Proč?"
"Provedl jsem skanování," řekl Karrde chmurně. "Ještě když jste se hádala s Fey'lyou. Z původních dvou stovek lodí…
tu zbylo patnáct."
Leia na něj nehybně hleděla. "Patnáct?" vydechla.
Karrde přikývl. "Obávám se, že jsem podcenil velkoadmirála," řekl a pod pečlivou vybroušeností jeho hlasu zazněla
hořkost. "Věděl jsem, že jakmile bude mít v ruce souřadnice, začne odtud lodě stěhovat. Ale nečekal jsem, že dostane
souřadnice z Hoffnera tak rychle."
Leia se zachvěla. Kdysi sama podstoupila císařský výslech. Ještě po letech ta vzpomínka byla živá. "Zajímalo by mě,
jestli z něho něco zbylo."
"Ušetřete si soucit," poradil jí Karrde. "Takhle zpětně mi nepřipadá, že by Thrawn musel vyvíjet nějaký nátlak. Jestli
Hoffner tak ochotně promluvil, znamená to, že velkoadmirál mu prostě nabídl pořádnou injekci v hotovosti."
Leia se dívala ven na bitvu, a zaplavoval ji temný pocit porážky. Prohráli.
Zhluboka dýchala, snažila se uvolnit se jediovským cvičením. Ano, prohráli. Ale jenom bitvu, ne válku. Impérium
možná získalo Temnou sílu, ale naverbování a vycvičení posádek pro všechny ty bitevní křižníky bude trvat roky. Za
tu dobu se toho může stát spousta. "Máte pravdu," řekla Karrdovi. "Nejlépe bude, když zmizíme. Kapitáne Virgilio,
jakmile budou stíhačky TIE neutralizovány, chci, abyste poslal výsadek na Katanu, aby pomohla našim technikům."
Žádná odpověď. "Kapitáne?"
Virgilio upřeně hleděl průzorem ven, obličej zkamenělý. "Příliš pozdě, radní," řekl tiše.
Leia se otočila. K obklíčené imperiální lodi se blížil druhý hvězdný destruktor, který se vynořil z hyperprostoru.
Imperiální posila dorazila.
* * *
"Ústup!" zařval Aves vztekle. "Všechny lodi, ústup! Druhý hvězdný destruktor v systému!"
Poslední slovo se napůl utopilo v drnčení, upozorňujícím, že Z95 se příliš přiblížil k nějakému tělesu. Mara strhla malou
loď stranou, právě včas, aby se vyhnula střelbě stíhačky TIE. "Kam ustoupit?" křičela a vzala to do vývrtky, takže ji
zrychlení málem zabilo. Útočník, kterému možná dodala sebedůvěru nová posila, prosvištěl kolem ní příliš rychle. Mara
ho chladnokrevně rozstřílela po nebi.
"Máš v počítači nastavené souřadnice," řekl Aves. "Karrde -"
"Souhlasím," ozval se Karrde z eskortní fregaty. "Zmizte odtud."
Mara zaťala zuby a pohlédla na druhý hvězdný destruktor. Nesnášela, když musela brát do zaječích, ale věděla, že mají
pravdu.
Najednou jí poplašně zazvonilo v hlavě. Znovu strhla Z95 stranou; ale tentokrát pozdě. Loď sebou prudce trhla a
zezadu k ní dolehlo syčivé naříkání rozžhaveného kovu, vypařujícího se do kosmu. "Dostali mě!" vykřikla, jednou
rukou automaticky sáhla po bezpečnostních spínačích a druhou hmátla po uzávěru přilby. Právě včas; druhé zasyčení,
které skoro okamžitě utichlo, oznámilo narušení kabiny. "Ztratila jsem pohon, ztratila jsem vzduch. Katapultuji se."
Aspoň namíří ochromenou loď na přístavní otvor hvězdného destruktoru…
Page 90
V okamžiku ji však přibil do sedadla výbuch, který strhl poklop kabiny a vyhodil ji z lodi. A vzápětí bolestně zaskřípala
elektronika v křesle katapultu, a ozvalo se drsné praskání zkratovaných obvodů… a Mara si v hrůze uvědomila, že
právě možná udělala poslední chybu v životě. Když mířila svůj zmrzačený Z95 na hangár hvězdného destruktoru,
zaletěla příliš blízko k obří lodi a katapultovala se přímo do dráhy iontového paprsku z bitevního křižníků.
A tím jediným zapraskáním zmučené elektroniky ztratila všechno. Komlink, světla, manévrovací trysky, regulátor
recyklačních systémů, nouzový maják.
Všechno.
Na vteřinu jí myšlenky zaletěly ke Skywalkerovi. Kdysi byl taky ztracený ve vesmíru. Ale ona měla důvod ho hledat.
Nikdo neměl podobný důvod hledat ji.
Kolem prosvištěla stíhačka TIE a vybuchla. Velký kus kovu jí urazil část keramického pancíře a hlava jí tvrdě udeřila do
stěny přilby.
Když padala do temnoty, uviděla před sebou císařovu tvář. A věděla, že ho opět zklamala.
* * *
Už byli skoro v monitorovacím předpokoji můstku Katany, když sebou Luke trhl. "Co je?" vyštěkl Han a rychle se
ohlédl do chodby. "Mara," řekl Luke s nehybnou tváří.
"Má problémy."
"Zásah?" zeptal se Han.
"Je zasažena… a ztracena," řekl Luke a vraštil čelo soustředěním. "Nejspíš vletěla do některého iontového paprsku."
Ten kluk vypadal, jako by ztratil nejlepšího kamaráda a ne někoho, kdo ho celou dobu chtěl zabít. Han mu to chtěl
připomenout, ale v poslední chvíli si řekl, že zrovna teď mají důležitější věci na práci. "No, teď jí stejně nemůžeme
pomoct," řekl a znovu vyrazil vpřed. "Jdeme."
Z monitorovacího předpokoje vedly jediné bezpečnostní dveře na můstek. Lando a Chewbacca se tiskli po stranách
vchodu do koridoru k přístavu, když k nim dorazil Han s Lukem, krčili se před přehradní laserovou palbou a občas se
odvážili výstřel oplatit. "Co jste zjistili, Lando?" zeptal se Han.
"Nic dobrého, kamaráde," zavrčel Lando. "Zbylo jich nejméně deset. Shen a Tomrus to dostali - Shen nejspíš zemře,
když ho do hodiny nedostaneme k medidroidovi. Anselm a Line se o ně starají, jsou na můstku."
"Myslím, že ve čtyřech to tu neudržíme," rozhodl Han. "Radši se stáhneme na můstek."
"Ze kterého není kam utéct," zdůraznil Lando. "Doufám, že jsi na to myslel?"
Han cítil, jak se Luke vedle něho napjal. "Dobrá," řekl Luke. "Na můstek, všichni. Já to tu zvládnu."
Lando po něm vrhl pohled. "Cože?"
"Zvládnu to," opakoval Luke. S ostrým cvaksss zapjal světelný meč. "Jděte - vím, co dělám."
O chvilku později už zaujali pozice: Han a Lando na můstku těsně za dveřmi, Chewbacca o pár metrů dál kryt
inženýrskou konzolí, Luke stál sám v průchodu s hučícím mečem. Imperiálním chvilku trvalo, než zjistili, že mají chodby
pro sebe; ale pak už se pohybovali rychle. Kolem monitorovacích konzolí začala prskat krycí palba a imperiální se pod
její ochranou jeden po druhém sunuli do předpokoje.
Han se snažil před útokem necouvat, pálil ze všech sil, i když věděl moc dobře, že tím působí jenom hluk. Lukův
světelný meč se pohyboval jako cosi živého a hladového, odrážel příliš dotěrné výboje. Zatím se zdálo, že ten kluk
nemá ani škrábanec… ale Han věděl, že to nemůže vydržet. Jakmile se imperiální soustředí na jediný cíl, ani Jedi
nedokáže odrazit tolik střel. Han skřípal zuby, litoval, že neví, co má Luke v plánu, a střílel o sto šest.
"Teď!" křikl Luke přes ječeni výbojů… a zatímco Han uvažoval, co to má znamenat, ten kluk uskočil zpátky a odhodil
meč stranou. Meč zakroužil předpokojem a zabodl se do stěny -
A s hromovým prasknutím rozpáral předpokoj, až se ukázal černý kosmos.
Luke stačil je taktak vskočit na můstek, než se bezpečnostní dveře zabouchly před dekompresí. Chvilku hvízdaly
poplachy, než je Chewbacca vypojil, a další minutu Han slyšel dunění laserové palby, jak poražení imperiální zbytečně
pálili do bezpečnostních dveří.
A pak se i střelba vytratila… a bylo po všem.
Luke už stál u hlavního průzoru a pozoroval bitvu, která se venku odehrávala. "Jenom klid, Luku," poradil mu Han,
zastrčil blaster do pouzdra a přistoupil k němu. "Vyvázli jsme."
"Ani se mi nezdá," nedal se Luke a neklidně otvíral a svíral umělou dlaň. "Musíme něco udělat, abychom jim pomohli.
Jinak imperiální všechny zabijí."
"Nemůžeme střílet a nemůžeme manévrovat," zamručel Han a sám potlačoval pocit bezmocnosti. Leia byla na té
eskortní fregatě… "Co nám zbývá?"
Luke bezmocně mávl rukou. "Já nevím," přiznal se. "Ty máš být ten chytřejší. Ty něco vymysli."
"No jo," zamumlal Han a rozhlížel se po můstku. "Jasně. Já mám prostě jenom tak mávnout rukou a -"
Zarazil se… a na tváři se mu roztáhl ten známý, pokřivený úsměv. "Chewie, Lando - jděte tamhle k senzorovým
displejům," nařídil a podíval se na konzoli před sebou.
"Co to je?"' zeptal se Lando a přistoupil k displeji, který mu Han označil.
"Chvilku o tom přemýšlej," řekl Han a přehlédl kontrolky. Dobrá; všechno vypadalo zapojené. Jenom doufal, že to
bude fungovat. "Kde vlastně jsme?" dodal, přistoupil ke kormidelní konzoli a zapojil ji.
"Jsme uprostřed nicoty," řekl Lando, kterému docházela trpělivost. "A hraní si s kormidlem nás nikam nezavede."
"Máš pravdu," souhlasil Han a usmíval se. "Nás to nikam nezavede."
Lando se na něj zahleděl… a jeho ústa se taky pomalu roztáhla v úsměvu. "Správě," řekl lišácky. "Správně. Tohle je
flotila Katana. A my jsme na palubě právě Katany."
"Přesně tak," řekl mu Han. V duchu si mnul ruce, a pustil energii do drajvu.
Page 91
Katana se nepohnula, samozřejmě. Ale když tehdy poprvé celá flotila zmizela společně -
"Mám jednu," zavolal Lando a hrbil se nad svým senzorovým displejem. "Na čtyřicet tři čárka dvacet."
"Jenom jednu?" zeptal se Han.
"Jenom jednu," potvrdil Lando. "To je požehnání - po takové době máme dost štěstí a našli jsme aspoň jednu loď,
které fungují stroje."
"Doufejme, že budou fungovat ještě chvíli," zamručel Han. "Dej mi obranný kurz proti tomu druhému hvězdnému
destruktoru."
"Hm…" zamračil se Lando. "Asi patnáct stupňů vpravo a o chlup níž."
"Dobrá." Han opatrně změnil kurz. Byl to zvláštní pocit, řídit jinou loď podřízeným okruhem.
"Ještě kousek vpravo," řídil ho Lando. "Ještě kousek… tak." Podíval se na Hana. "Jsi přesně v linii."
"Tak jedem," řekl Han a trhl rychlostní pákou.
Hvězdný destruktor si určitě všiml bitevního křižníku, který se na něj řítil. Ale jeho elektronické a ovládací systémy
byly stále rušeny iontovou palbou Bel Iblise, takže nemohl uhnout včas.
Dokonce i z Katany vypadal náraz a výbuch velkolepě. Han sledoval rozpínající se ohnivou kouli, jak se pomalu
rozptyluje, a pak se otočil k Lukovi. "Výborně," řekl. "Teprve teď jsme z toho venku."
* * *
Postranním průzorem Judicatoru sledoval kapitán Brandei ochromeně a nedůvěřivě, jak Peremptory hyne v plamenech.
"Hlášení," vyštěkl.
"Jeden z nepřátelských bitevních křižníků byl patrně poškozen při výbuchu Peremptory," hlásil pozorovací důstojník.
"Další dva se sem vracejí."
Aby posílily ty tři, které stále pálí ze svých iontových děl. Brandei rychle pohlédl na taktický displej; ale nemělo smysl
dál rozvažovat. Věděl velmi dobře, že jim zbývá jediný kurz. "Odvolat všechny zbývající stíhačky," nařídil. "Skočíme do
světelné, jakmile se nalodí."
KAPITOLA 29
Opravářská četa z Quenfisu svařila prasklinu v monitorovacím předpokoji v rekordním čase. Loď, o kterou Luke
požádal, na něj čekala v doku, a Luke vyrazil znovu do vesmíru necelou hodinu poté, co byl zničen druhý hvězdný
destruktor a ten první zmizel v hyperprostoru.
Najít jediné nedotčené katapultovací křeslo mezi všemi těmi troskami byl pro Karrdovy lidi skoro beznadějný úkol. Pro
Jediho to však nebylo zvláštní umění.
Mara byla v bezvědomí, když ji našli, díky vyčerpanému vzduchu i mírnému otřesu mozku. Aves ji vzal na palubu Wild
Karrdu a vyrazil nejvyšší možnou rychlostí na ošetřovnu hvězdného křižníku, který konečně dorazil. Luke dohlédl, aby
bezpečně přistáli, a pak zamířil zpátky ke Kataně a transportéru. Ten se s ostatními členy týmu měl vrátit na Koruskant.
Uvažoval, proč pro něj nejdůležitější ze všeho bylo zachránit Maru.
Nevěděl. Mohl si najít spoustu rozumných důvodů, od prosté vděčnosti za pomoc v boji až po chránění životů, které
bylo přirozenou součástí povinností Jediho. Jenomže to všechno byla rozumová zdůvodnění. Jediné, co věděl s
jistotou, bylo, že to prostě musel udělat.
Možná ho vedla síla. Možná, že to byl poslední záchvat mladického idealismu a naivity.
Na ovládacím pultu před ním pískl komlink. "Luku?"
"Ano, Hane, co je?"
"Vrať se na Katanu. Hned."
Luke se podíval z kokpitu na temnou loď přeď sebou a zamrazilo ho. Han mluvil, jako by se procházel po hřbitově…
"Co je?"
"Problém," zněla odpověď. "Už vím, co má Impérium za lubem. A není to legrace."
Luke polkl. "Hned jsem tam."
* * *
Thrawnovy oči svítily studeným ohněm, když pročítal zprávu z Judicatoru. "Díky vaší neodbytnosti, se kterou jste mě
zdržel, jsme ztratili Peremptory. Doufám, že jste spokojen."
C'baoth mu nehybně hleděl do očí. "Nesváděj neschopnost svých bojovníků na mě," řekl stejně ledově. "Ale možná to
nebyla neschopnost, ale obratnost povstalců. Možná, že kdyby tam Chimaera letěla, padl bys i ty."
Thrawnova tvář potemněla. Pellaeon se posunul blíž k velkoadmirálovi do ochranné sféry ysalamiria, který seděl vedle
velitelova křesla, a připravil se na výbuch.
Jenomže Thrawn se uměl ovládat. "Proč jsi zde?"
C'baoth se usmál a odvrátil se. "Dal jsi mi mnoho slibů, když jsi poprvé přiletěl na Wayland, velkoadmirále Thrawne.
Jsem zde, abych se ujistil, že budou dodrženy."
"A jak to chceš udělat?"
"Jsem příliš důležitý, než abych byl, řekněme, příhodně zapomenut. Tímto tě informuji, že se vracím na Wayland… a
převezmu velení nad tvým projektem Mount Tantiss."
Pellaeonovi se stáhlo hrdlo. "Nad projektem Mount Tantiss?" zeptal se Thrawn klidně.
"Ano," řekl C'baoth a znovu se usmál, když jeho oči zalétly k Pellaeonovi. "Ach, vím o něm, kapitáne. Přes vaši
dojemnou snahu skrýt přede mnou pravdu."
"Chtěli jsme vám ušetřit zbytečné starosti," ujistil ho Thrawn. "Nepříjemné vzpomínky, například, které by projekt mohl
vyvolávat."
C'baoth si ho prohlížel. "Snad ano," připustil s nádechem sarkasmu. "Pokud to opravdu byl tvůj motiv, děkuji ti. Ale
Page 92
čas pro takové ohleduplnosti minul. Od té doby, co jsem opustil Wayland, moje moc a schopnosti vzrostly. Už
nepotřebuji, aby sis dělal starosti s mou citlivostí."
Vypnul se do plné výše; a když znovu promluvil, jeho hlas zaduněl a rozlehl se místností. "Jsem C'baoth; mistr Jedi.
Síla, která poutá galaxii, je mým sluhou."
Thrawn pomalu vstal. "A ty jsi zase mým sluhou," řekl.
C'baoth zavrtěl hlavou. "Už ne, velkoadmirále. Kruh se uzavřel. Jedi znovu zavládne."
"Dej si pozor, C'baothe," varoval ho Thrawn. "Pózuj si, jak chceš. Ale nikdy nezapomínej, že ani ty nejsi pro Impérium
nepostradatelný."
C'baothovo huňaté obočí se vyklenulo… a úsměv, který se mu rozhostil na obličeji, způsobil Pellaeonovi mrazení.
Stejný úsměv si pamatoval z Waylandu.
Byl to úsměv, který ho přesvědčil, že C'baoth je skutečně šílený.
"Naopak," řekl mistr Jedi tiše. "Nyní jsem vším, co je pro Impérium nepostradatelné. A teď," řekl, "projednáme nové
uspořádání našeho Impéria."
* * *
Luke hleděl dolů na těla imperiálních vojáků, kteří zemřeli při náhlé dekompresi předpokoje na Kataně. Konečně chápal,
co měl znamenat ten jeho divný pocit. "Myslím, že se nemýlíme," slyšel vlastní hlas.
Han pokrčil rameny. "Leia u nich nechá udělat genetickou analýzu. Ale podle mně je to jasné."
Luke přikývl a hleděl na ty tváře, které před ním ležely. Nebo lépe na jedinou tvář, kterou měla všechna těla.
Klony.
"Takže je to tak," řekl tiše. "Impérium někde našlo soupravu spaartských klonovacích válců. A uvedlo ty klony do
provozu."
"Což znamená, že jim nebude trvat roky, než vyhledají a vycvičí posádky pro ty nové bitevní křižníky," řekl Han
zachmuřeně. "Možná jenom pár měsíců. A možná ani ne tak dlouho."
Luke se zhluboka nadechl. "Mám z toho strašně špatný pocit, Hane."
"Jo. To já taky."
Page 93

Hvezdne Valky 5 Temna Sila Na Vzestupu

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Hvezdne Valky 5 Temna Sila Na Vzestupu

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.

C:\Users\Plazma\Desktop\Knhy pdf\Nová složka

PDB Name: Hvezdne valky-5 Temna sila na v

a bez něho nemůžou zjistit, že tu nějaká loď je."

"Takže si dáme závod," řekl Karrde. "Maro?"

pak se začne domáhat termínu, kdy mu pošlete Skywalkerovu sestru."

se zachránila, a tak pro ni potřebují lodě."

MIRNICKOU UNIVERZITU NAVŠTĚVOVAL OD 6\4\95 DO 4\32\90 PI. VÝCVIKOVÉ CENTRUM JEDI NA

ne, a já nechci být závislá na jejich tlumočníkovi."

zbytek posádky to vůbec nevěděl."

"V pořádku, Lando. Teď."

"A teď i děti, které nosíš?"

cvičením na vylepšení smyslů, které ji naučil Luke.

"Když říkáte, že síla zavolá, mistře C'baothe, myslíte tím -?"

možné. A podobné věci."

"Slyšel jste někdy jméno té první dohody?"

odsekla. "Kdo kromě velkoadmirála by mě přijal jako legitimní?"

droidům na Honoghru dekontaminovat půdu?"

"Víte, kde je?" zeptal se Ferrier.

Mara zavrtěla hlavou. "To je všechno."

jejich lodní odpadní jámy páchly stejně odporně jako kdysi.

plošina zastaví a zablokuje jim cestu -

"Opravdu?" řekla Leia. "V čem se ta podivnost projevuje?"

"Ano," řekla. "Mohu opravdu dokázat, že dluh je zaplacen."

"To je tvůj důkaz?" hleděl hodnostář na válec pochybovačně.

prostíraly úžasné záhyby a vějíře slavných korálů při pobřeží Pantolominu.

naší kabině necelou hodinu po přistání."

zachránit prestiž je Ackbara potopit."

zavolal. "Zkusíme to…"

You might also like