GYMNÁZIUM OLGY HAVLOVÉ

NAUČENÁ BEZMOCNOST

Půlroční projekt

Klára Musálková

OSTRAVA 2021

1. ročník

Vyučující: Pavla Střílková

Martin Seligman
Martin Elias Pete Seligman se narodil roku 1942 v New Yorku, USA. V dětství
navštěvoval veřejnou školu a poté studoval na Albany Academy. ,,V roku 1964
absolvoval Summa Cum Laude a počas svojho posledného roku dostal niekoľko ponúk
na pokračovanie v štúdiu v tejto oblasti. Dve z týchto možností boli študovať analytickú
psychológiu na University of Oxford alebo experimentálnu psychológiu zvierat na
University of Pennsylvania. Seligman si vybral túto poslednú možnosť av roku 1967
získal titul PhD v odbore psychológia.“ 1

Martina Seligmana velmi inspiroval jeho profesor Aron T. Beck, který byl významným
odborníkem na léčbu deprese. Beckova teorie byla založena na tvrzení, že negativní
myšlenky lidí jsou pravou příčinou jejich depresivních stavů. Seligmana to natolik
zaujalo, že v 60. letech 20. století začal testovat tuto teorii na zvířatech. Díky těmto
pokusům vyvinul jednu ze svých nejslavnějšich teorií, jež se nazývá Naučená
bezmocnost. Seligman se tak stal odborníkem na depresi.

V roce 2000 založil oblast pozitivní psychologie a ve své kariéře se začal věnovat studiu
pozitivních emocí. Pozitivní psychologie je tedy psychologická disciplína, která říká že
emocionální zdraví je víc než absence choroby. Převážne se zaměřuje na pozitivní
vlastnosti a jak je dále rozvíjet, aby byl člověk schopný mít více spokojený a šťastný
život.

Mezi další Seligmanovy teorie patří Teorie autentického štěstí z roku 2002 . Tato teorie
nám říká, že štěstí je výsledek spokojenosti se životem, což znamená, že člověk
s velkým množstvím pozitivních emocí a se smyslem života by měl být nejšťastnější
osobou. Dá se tedy říct, že teorie Martina Seligmana je pouze jinou formulací
Aristotelovy teorie o štestí, která zní takto: Vše, co člověk dělá, je za účelem získání
štěstí.

Seligman napsal poměrně velké množství knih. Mezi ty úplně nejznámější, které byly
přeloženy do češtiny, patří například Naučený optimismus, Vzkvétání, ale třeba i What
you can change and what you can’t a Characters strenghts and virtues.

Martin P. E. Seligman také získal řadu ocenění. Mezi známé patří například William
James Fellow Award, kterou dostal v roce 1991, a v roce 1995 obdržel James McKeen
Cattell Fellow Award. V roce 2006 mu byla udělen Cena Americké psychologické
asociace za význačný vědecký přínos psychologii .

Naučená bezmocnost
Naučená bezmoc nebo bezmocnost, anglicky Learned helpness, je pojem, který roku
1975 zavedl Martin Seligman. Je to stav, kdy člověk věří, že nemůže změnit situaci
nebo mít ji pod kontrolou, a proto se o to ani nepokusí, přestože mu to eventuálně
možnosti dovolí. Tento jev popsal na základě testů prováděných na psech. ,, Pes, který
dostával elektrické šoky z podlahy, se jim snažil vyhnout únikem do bezpečného
prostoru přeskočením nízké překážky. Pokud mu možnost úniku nebyla dána a byl
připoután v místě, kde opakovaně dostával elektrošoky, chvíli se ještě marně pokoušel o
únik, ale pak rezignoval. Zjednodušeně řečeno se naučil, že je jeho snaha marná a
bolestivé situaci se nemůže vyhnout. Situaci vlastní snahou nedokáže ovlivnit. Toto
přesvědčení u něj přetrvávalo i ve chvíli, kdy jej výzkumníci uvolnili z popruhů a opět
mu umožnili únik ze situace. Pes rezignoval a přestal se snažit.“2

Následovaly další pokusy, které Seligmanovi jeho doměnku potvrdily.

,,Bezmocnost ovlivnit situaci se člověk „učí“ v kontaktu s osobami, u kterých čelí

stresovým situacím, které nemůže ovlivnit. Tímto mechanismem dotyčný ztratí motivaci
a přestože nové okolnosti umožňují ovlivnit situaci, nejsou tyto osoby ve stavu jednat a
konat tak, aby uplatnily svůj vliv a kontrolu nad situací nebo jen učinily samostatné
rozhodnutí.“ 3

Naučená bezmoc je poměrně často ovlivněna výchovou rodičů a vzorem, který daný
člověk dostává taktéž v rodině. Je to také obvyklý stav týraných osob a obětí domácího
násilí. Bezmocnost se rozvíjí s narůstajícím počtem neúspěšných pokusů řešit danou
situaci a to má za následek fatalní snížení sebevědomí a naděje na ukončení složité
situace, ve které se oběť nachází.

Tento jev vede často k depresi, melancholii a úzkostem, je ale také velmi často spjat
s posttraumatickou stresovou poruchou. ,,  U bezmocného člověka se častěji rozvine
posttraumatická stresová porucha, jejímž zdrojem je pocit, že nelze učinit nic proti
ohrožení.“ 3
Bezmocnost lze ale překonat, nejčastěji ale za pomoci zkušeného odborníka. V delším
časovém horizontu lze správným postupem naučené myšlenkové vzorce a reakce změnit.
Dle mého názoru by se terapie měla zaměřit převážně na budování sebevědomí, důvěry a
sebelásky, naučení se rozpoznávat a konkretizovat případy, kdy je člověk zneužíván a jak
identifikovat a následně také předejít bezmoci a beznaději.
Zdroje
1- https://sk.thpanorama.com/articles/felicidad/martin-seligman-biografa-y-teoras-
principales.html
2- https://klett.cz/blog/2018/05/25/naucena-bezmocnost/
3- https://cs.wikipedia.org/wiki/Nau%C4%8Den%C3%A1_bezmocnost

https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_Seligman
https://cs.celeb-true.com/martin-seligman-american-psychologist-educator-researcher-
author?__cf_chl_jschl_tk__=8e5be6d144337db582bcda56e7b57fe8b73a825f-
1610787564-0-ARna4Yfv3L_tawEhYmbMKEfzNwVAcS2Rme8sJua6rSt3-9n-
bbFwkgabMkBP1Sbjm53h5RE0Kv_IeX0tVnz0a9eot7NRzwzW6jAt75NVjOuPENCJ
5mEYkCEbLJ1ZXIQm7tp04fnh_2rCHI4wVNvX8K_3AJQxMvEyeYGtMi8F0E54X
ZLGzOqmsfRdSxwgy8bi0zbYHY7jyApAinMP9FbHs5SkaOZ6ozLxJ5EX2s01MBQ
1RB6szLsg4nQ6UBVbjIJ4Tu4GwygZGr5JkTfDBYr4L08PAizEVim9wdcOOfJXaQ
02zbX7ZLtzKN1gYOdksapzSmLHreGaWOp8_7Y1KSyEGOYrX6p8CiT1EUWH63
ETXkbikpucWvbXUBm8if_cEOYIovhzr3etulQhxRbmZbDutCw