Archeologické Nálezy Skel V Česku

Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav archeologie a muzeologie
Bakalářská diplomová práce
Brno 2013 Anna Koudelková

Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav archeologie a muzeologie
Archeologie
Anna Koudelková
Nové nálezy skla z archeologických výzkumů

v Olomouci, Uničově a Litovli
Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: prof. PhDr. Zdeněk Měřinský, CSc.
2013
Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracovala samostatně a všechna vyuţitá díla
jsou uvedena v seznamu pouţitých pramenů a literatury
…………………………….
podpis autorky práce
PODĚKOVÁNÍ
Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, bez nichţ by tato práce nikdy nespatřila
světlo světa. V prvé řadě velmi děkuji panu prof. PhDr. Zdeňku Měřínskému, CSc.,
za vedení této práce, paní PhDr. Hedvice Sedláčkové, CSc., bez které by tato práce nemohla
vzniknout, panu Mgr. Pavlu Šlézarovi, za skvělou komunikaci v zastoupení NPÚ
v Olomouci a zapůjčení materiálu a dokumentace z výzkumů a panu
Mgr. Martinovi Hloţkovi z Technického muzea v Brně za provedení analýz.
Nesčetné díky patří i mým kamarádům z řad kolegů, zejména Bc. Margitě Filipové
a Mgr. Marii Salvetové za mnohé ţivot zachraňující rady a pomoc s nespolupracující
technikou. Zároveň děkuji i všem ostatním kolegům, kteří mi dodávali morální podporu,
věřili, kdyţ morálka upadala, či mi alespoň podrţeli dveře. Bylo to důleţitější, neţ se zdálo.
Veliké díky patří Bc. Nině Duchoňové za neocenitelnou psychickou podporu a její
vţdy logické argumenty a připomínky. Děkuji Bc. Lucii Fabiánové, Bc. Evě Machovské,
Bc. Petře Výskalové, Janě Kieckové, Aneţce Doleţalové a Kristíně Piačkové za to, ţe to
se mnou vydrţely a Ondřeji Sitkovi za četná příjemná rozptýletní v temných chvílích
a schopnost vidět věci tak, jak jsou.
Děkuji mému bratrovi, za jeho moudrost, loajalitu a morální podporu
a Bc. Janě Chovancové za její rady, starostlivost a povzbuzení.
Děkuji mé rodině, která za mnou vţdy stála a neustále mi poskytuje zázemí
a inspiraci.
Děkuji všem, kteří se (byť i nevědomky) podíleli na vzniku této práce.
Děkuji.
OBSAH
1. Úvod ..................................................................................................................... 9
2. Historický kontext výroby skla v českých zemích ............................................. 10
2.1. Evropské tendence výroby skla od 12. století ................................................ 10
2.2. Historie výroby skla v Čechách a na Moravě ................................................. 10
3. Sklárny v českých zemích .................................................................................. 13
3.1. Sklárny v Čechách .......................................................................................... 14
3.2. Sklárny na Moravě.......................................................................................... 15
4. Časné nálezy skla na našem území .................................................................... 17
4.1. Doba Laténská ................................................................................................ 17
4.2. Doba římská .................................................................................................... 17
4.3. Raný Středověk............................................................................................... 18
4.4. Časný středověk .............................................................................................. 18
5. Vybrané typy skla podle tvaru ........................................................................... 19
5.1. 13. století ........................................................................................................ 19
5.1.1. Benátské Importy ..................................................................................... 19
5.1.2. Německé importy ..................................................................................... 20
5.1.3. Sklo domácí provenience ......................................................................... 22
5.2. 14. století ........................................................................................................ 22
5.2.1. Importy..................................................................................................... 22
5.3. 15. století ........................................................................................................ 25
5.3.1. Importy..................................................................................................... 25
5.4. 15. – 16. století ............................................................................................... 26
5.4.1. Importy..................................................................................................... 27

5.5. 16. – 17. století ............................................................................................... 30
6. Typy skel podle sloţení ...................................................................................... 31
6.1. Sodné sklo....................................................................................................... 31
6.2. Draselné sklo .................................................................................................. 32
6.2.1. Draselno-vápenaté sklo českého typu ...................................................... 32
6.2.2. Vlastnosti draselno-vápenatého skla ........................................................ 32
6.2.3. Exempláře z Čech a Moravy .................................................................... 33
6.3. Olovnaté sklo .................................................................................................. 33
6.3.1. Vlastnosti olovnatého skla ....................................................................... 34
6.3.2. Barva ........................................................................................................ 34
6.3.3. Olovnaté sklo v raném a vrcholném středověku ...................................... 36
7. Středověké nálezy skla v Moravských městech ................................................. 38
7.1. Brno ................................................................................................................ 38
7.1.1. Importy..................................................................................................... 38
7.1.2. Dominikánské náměstí ............................................................................. 39
7.1.3. Dominikánská ulice ................................................................................. 39
7.1.4. Dům pánů z Lipé...................................................................................... 40
7.1.5. Kozí ulice ................................................................................................. 40
7.1.6. Mečová ulice ............................................................................................ 41
7.1.7. Minoritská ulice ....................................................................................... 43
7.1.8. Námeští svobody č. p. 9 ........................................................................... 43
7.1.9. Panenská ulice.......................................................................................... 43
7.2. Opava .............................................................................................................. 44
7.2.1. Situace v Opavě v průběhu historie ......................................................... 45
7.2.2. Dolní náměstí ........................................................................................... 46
7.2.3. Drůbeţí trh ............................................................................................... 46

7.2.4. Kolářská ulice .......................................................................................... 47
7.2.5. Masařská ulice ......................................................................................... 48
7.2.6. Vnitroblok Horní náměstí-Pekařská–Kolářská ........................................ 49
7.3. Olomouc ......................................................................................................... 49
7.3.1. Barvířská ulice ......................................................................................... 50
7.3.2. Biskupské náměstí ................................................................................... 50
7.3.3. Dolní náměstí ........................................................................................... 50
7.3.4. Hrnčířská ulice č. p.42 ............................................................................. 51
7.3.5. Hrnčířská ulice, blok parcel u hradeb ...................................................... 52
7.3.6. Pavelčákova ulice .................................................................................... 53
7.3.7. třída Svobody ........................................................................................... 54
7.3.8. Riegrova ulice .......................................................................................... 54
7.3.9. Ulice 8. května ......................................................................................... 55
7.3.10. Václavské náměstí – areál Přemyslovského paláce ............................... 56
7.3.11. Ţerotínovo náměstí ................................................................................ 56
8. Zpracovávané výzkumy ..................................................................................... 57
8.1. Fotografická dokumentace ............................................................................. 57
8.2. Kresebná dokumentace ................................................................................... 57
8.3. Katalog............................................................................................................ 58
8.3.1. Typologie ................................................................................................. 60
8.4. Olomouc ......................................................................................................... 62
8.4.1. Vyhodnocení souboru .............................................................................. 63
8.5. Uničov ............................................................................................................ 74
8.6. Litovel ............................................................................................................. 75
9. Analýza vybraných kusů skla z Hrnčířské ulice v Olomouci ............................ 80

9.1. Analogické kusy na území Moravy ................................................................ 80
9.2. Analogické kusy na území Čech .................................................................... 81
9.3. Analogie ze středoevropského prostoru ......................................................... 82
10. Závěr................................................................................................................... 83
11. Seznam pouţitých zkratek .................................................................................. 85
12. Seznam příloh ..................................................................................................... 86
13. Zdroje a literatura ............................................................................................... 87
13.1. Zdroje .......................................................................................................... 87
13.2. Literatura ..................................................................................................... 87

1. ÚVOD
Předkládaná bakalářská práce se zabývá především zpracováním nových nálezů

středověkého skla z Olomouce, Litovle a Uničova, a jejich uvedení v širším kontextu,
se zaměřením na Moravu. Ačkoliv se můţe zdát, ţe o tomto tématu nebyly popsány stohy
papíru a jakkoliv je tato myšlenka podporována reálnou situací, zejména v posledních dvaceti
letech je moţno v této oblasti zaznamenat postupné zaplňování bílých míst, o které
se zasluhuje například H. Sedláčková, E. Černá, či O. Drahotová. Situace se zřetelně zlepšuje
a je třeba doufat, ţe tomu tak bude i nadále, neboť historické sklo poskytuje cenné informace
o ţivotě lidí ve středověku, bez kterých nemůţe být naše představa o dobové situaci
kompletní.
Tato práce je rozdělena do dvou částí. První se zabývá počátky vyuţitíí a výroby
dutého skla u nás, v chronologickém pořadí představuje nejvýznačnější typy a podává přehled
o nálezech středověkého skla na Moravě. Cílem tohoto přehledu není postihnutí všech
moravských nálezů, nýbrţ nástin celkové situace. Druhá část předkládané práce zpracovává
soubory skla z Hrnčířské ulice v Olomouci, z Litovle a Uničova. Katalog v podobě databáze
spolu s kresebnou a fotografickou dokumentací pokrývají všechny fragmenty z těchto
nalezišť. K zpracování mnoţství dat byl pouţit program Access 2007, ve kterém byl vytvořen
katalog všech exemplářů.
Snahou této práce je poukázat na vývoj Moravy ve středověku prostřednictvím jeho
odrazu v hmotné kultuře.
9
2. HISTORICKÝ KONTEXT VÝROBY SKLA
V ČESKÝCH ZEMÍCH
2.1. EVROPSKÉ TENDENCE VÝROBY SKLA OD 12. STOLETÍ

Výroba skla ve 12. a 13. století dosáhla v západní Evropě (zejména v Německu,
Anglii, Francii, Belgii a Porýní) oproti předcházejícím staletím velkého rozvoje. Sklárny
v těchto zemích začaly produkovat nejrůznější typy nádob s rozmanitou výzdobou: stolní
nádoby jsou zdobeny natavovanými nálepy, vlákny či nitěmi (často modré nebo zelené barvy)
různého zpracování (kroucené, taţené, štípané či hladké), také se rozvíjelo sklo foukané
do formy a sklo s optickým dekorem.
Tvarová rozmanitost a technologické postupy se rozvíjely nejen v souvislosti se sklem
dutým, ale od 12. století i jako součást gotické chrámové architektury, v podobě zasklených
oken. Od 13. století byly sestavovány stále sloţitější vitraje, dokonce jiţ z barevného skla.
Díky podrobnému zájmu E. Baumgartnera a I. Kruegerové (Baumgartner –
Krueger 1988) se podařilo vyvrátit dlouho ţivenou chiméru o nesamostatném vývoji
sklářských technik v Evropě a o převzetí výrobních postupů z Itálie. Dnes uţ víme, ţe výroba
skla nebyla do západní Evropy přenesena z benátského prostředí, ale ţe zde probíhal vývoj
téměř izolovaně a v průběhu 13. století dospěl k vysokému stupni estetické i technické
dokonalosti (Hejdová 1994, 25-26).
2.2. HISTORIE VÝROBY SKLA V ČECHÁCH A NA MORAVĚ

Ve světle evropských tendencí se dá předpokládat, ţe se v našich zemích výroba skla
rozšířila na základě impulzů ze západu, o čem uţ svědčí i nálezy pozůstatků sklářských hutí
na západě a severozápadě našich zemí – zejména v Krušných a Luţických horách – které jsou
podle nálezů keramiky datovány do druhé poloviny 13. století. Toto období rámcově spadá
do doby vlády Přemysla Otakara II. a Václava II., za jejichţ panování je zaznamenán rozvoj
po ekonomické stránce, budování nových měst a prospěch řemesel. Kvůli extrémním
poţadavkům sklářských dílen na neustálý přísun dřeva je nebylo moţné stavět v městských
centrech, a tak si skláři vytvářeli soběstačné jednotky v lesích a na horách
(Hejdová 1994, 26).
Za vlády Karla IV. docházelo veskrze k rozkvětu řemesel, obchodu a vzdělanosti
10
v našich zemích, čímţ byly utvořeny ideální podmínky ke zdomácnění skla u hodovních
tabulí. Jednou z příčin mohla být i výchova mladého Lucemburka na francouzském dvoře –
je pravděpodobné, ţe se pokusil uchovat navyklý a bezpochyby sofistikovanější způsob
stolování i v českých zemích. Tuto skutečnost dokládají i dobová vyobrazení, ve kterých bývá
sklo zpodobněno. Od 1. poloviny 14. století se sklo stalo součástí nejen církevního
a dvorského prostředí, ale proniklo i do bohatých měšťanských vrstev.
V této době lze podle archeologických nálezů z českých hutí uvaţovat o víceméně
svébytném vývoji sklářství u nás. Na základě vlivů z okolních zemí čeští skláři zmodifikovali
například tzv. schaffhausenský typ (datován do přelomu 13. a 14. století) na nízké číšky
s miskovitým ústím a nálepy. Nově také vznikly vysoké štíhlé (píšťalovité nebo kyjovité) číše
s drobnými nálepy či optickým dekorem, baňaté nádoby velkých rozměrů s miskovitým ústím
a se ţebry z natavených vláken zdobených povětšinou kobaltovými krupičkami. Za domácí
typ lze rovněţ povaţovat ţebrované lahve s baňatým tělem.
Často vyuţívanými technikami byly volné foukání nebo předfukování do ţebrované
formy. Sklo bylo téměř výhradně draselno-vápenatého sloţení s výrazným podílem vápníku,
téměř bezbarvé, jen slabě naţloutlé či nazelenalé (Hejdová 1994, 27-28).
Propad v pozitivních tendencích vývoje výroby českého skla způsobila aţ husitská
revoluce. I kdyţ podmínky nebyly příznivé, činnost českých skláren, včetně jejich tvarových
a typových inovací, zřejmě neustala, ačkoliv byla bezpochyby značně omezena. Podle
písemných pramenů bylo v 1. polovině 15. století české sklo vyváţeno do Německa, své
uplatnění si však našlo i v českých zemích. Sklo se stalo dostupnějším zboţím.
Po vizuální stránce bylo české sklo čiré, slabě nazelenalé či naţloutlé, zdobené nálepy,
natavenými vlákny (kobaltové barvy), nebo natavenými ţebry ve tvarech zachovaných
z předchozích období. Tímto se dá odlišit od produkce Porýnské, kde převládalo sklo
silnostěnné, sytě zelené, foukané do forem a zdobené optickým dekorem. Nacházejí se zde
například tzv. maigeleiny, nebo krautstrunky. Ve srovnání se sklem předchozího období
působí tyto typy neohrabaným a méně dokonalým dojmem, coţ vzhledem k jiţ vyspělému
umění nemůţe být označeno za nepovedené kusy, nýbrţ za záměr (Hejdová 1994, 28).
V 16. století díky vládě Ferdinanda I. přišla do českých zemí vlna opoţděné renesance,
která se ve skle projevila sílícím vlivem benátského sklářství. V zemích západní Evropy
se začalo zhusta vyrábět sklo po benátském způsobu (částečně i díky dovozu sody – benátské
sklo bylo vápenato-sodné), ale i kdyţ k nám tyto vlivy zasahovaly prostřednictvím
Tyrolských a Saských rodin přistěhovaných na naše území, místní podmínky donutily vyrábět
tvrdší sklo draselno-vápenaté, které neumoţňuje výrobu tak tenkostěnného skla, jako je sklo
11
benátské (Hejdová 1994, 29). Přesto došlo v tomto století ke zkvalitnění výroby
a intenzivnímu vývozu skla. Podle písemných zpráv se české sklo na německých
a rakouských trzích prodávalo velmi dobře, o čemţ svědčí i několikrát opakovaná stíţnost
huťmistra Höchstettera ze sklárny v Hallu, ţe je ničen českou konkurencí
(Vondruška 1992, 22). Důkladněji se čistily suroviny, čeřila tavená sklovina a odstraňovaly
nečistoty. Odbarvovaním skla pomocí burelu bylo moţné dosáhnout opravdu čistého skla.
Z benátských technik se uplatnilo malování emailem, malba za studena olejovými
či pryskyřičnými barvami, a s omezeními technika latticinio a rytí diamantem.
V období baroka se díky značné podpoře šlechty i zdokonalení výrobních postupů
stala česká sklářská výroba jednou z prvních v celoevropském kontextu (Hejdová 1994, 29).
Jiţ v 17. století se přistoupilo k modelu diferenciace výroby, kdy většina hutí vyráběla pouze
sklářskou surovinu a samostatné osoby se potom zabývaly výrobou jednotlivých tvarů
(Hetteš 1974, 259).
12
3. SKLÁRNY V ČESKÝCH ZEMÍCH
Základy sklářských dílen, archeologicky objevených v některých řemeslnických

střediscích Velké Moravy, například v Mikulčicích (Himmelová 1994, 88-91), v Bratislavě
na Devínské kobyle – datována do přelomu 9. – 10. století (Farkaš – Turčan 1998, 31-54),
či ve Starém Městě u Uherského Hradiště - Na Valech (expozice MZM, nepublikováno),
dokazují přítomnost druhotného zpracování skla v českých zemích od 9. století. Poté je zde
uváděna moţnost výroby v omezeném rozsahu mnichy benediktiny, kteří v roce 993 zaloţili
klášter v Břevnově a se zájmem o sklo jsou jasně spojováni (Langhammer 1999, 15).
K dalšímu zpracovávání skelné suroviny zřejmě docházelo ve Vysoké zahradě u Dolních
Věstonic. Zde bylo v objektu č. 2, který představuje šperkařskou dílnu
z 2. poloviny 11. století, nalezeno 49 skleněných krouţků (Měřínský – Himmelová 1987, 131).
Skleněné krouţky z této doby byly nalezeny také v Brně. K jejich výrobě a pozdějším
nálezům v městských celcích se vyjadřují L. Sedláčková a D. Zapletalová (viz Sedláčková –
Zapletalová 2012).
Archeologické doklady prvních skláren jsou na našem území známy aţ od poloviny
13. století (Černá 2000, 45). Vznikaly nejprve v pohraničních lesích a postupně vytvářely
tzv. oblastní jádra sklářské výroby. První taková jádra se utvářela na Šumavě,
v Krušných Horách, Krkonoších a Orlických Horách na přelomu 13. – 14. století
(Langhammer 1999, 16).
Od 13. století bylo sklářství v našich zemích zaloţeno na skle draselno-vápenatém,
jeţ je náročné na základní surovinu – potaš – která se získávala ze dřeva. Tímto způsobem
bylo vyráběno tzv. lesní sklo – čiré, nazelenalé barvy. Protoţe i provoz sklárny vyţadoval
velké mnoţství dřeva, lesy v okolí skláren byly brzo vymýceny. Ekonomicky mnohem
výhodnější, neţ dřevo dováţet, bylo v té době sklárnu přestěhovat hlouběji do lesů, a to
včetně veškerého jejího zázemí, které představovalo i drobná pole a pastviny pro dobytek.
Tento způsob stěhovavého sklářství byl ve střední Evropě běţným jevem
(Vondruška 2012, 83-84).
K základnímu vybavení středověké lesní sklárny patřila pec. Byla tvořena baterií tří
pecí, z nichţ největší plnila funkci tavicí a u dvou dalších je jejich původní účel neprokázaný.
Díky jejich rozdílné velikosti a konstrukci lze říci, ţe plnily funkci odlišnou
(Drahotová et al. 2005, 113). Na základě archeologických výzkumů na Šumavě
a v Krušných Horách je známo, ţe celá soustava byla kruhového půdorysu, se zaklenutou
13
horní částí s manipulačními otvory opatřenými hliněnými uzávěry (Langhammer 1999, 16).
V období vrcholného středověku byli čeští skláři svobodnými řemeslníky a na svých
dědičných hutích ţili bez poddanských závazků k majiteli. Roku 1497 byl českým sněmem
vydán zákon, podle něhoţ mohli být pasováni na rytíře (Langhammer 1999, 23).
V 16. století se českým sklářům podařilo zavedením roštů zlepšit konstrukci výrobních
pecí a zajistit tak jejich větší výhřevnost. Spolu se zdokonalením celého procesu výroby
dosáhli výtečného zvuku českého skla v evropských zemích a také nových typů skel, jako
například skla křídového, a poté křišťálového (Langhammer 1999, 25). Počet skláren
v českých zemích se rapidně zvýšil, neboť majitelé dílčích panství měli zájem na rozvoji
sklářství v rámci svého hospodářství, a tudíţ na svém vlastním obohacení. Saské rody
Friedrichů, Schürerů, Wanderů a Preisslerů začali hrát v českém sklářství významnou roli
právě význačnou podporou jeho rozvoje (Drahotová 1970, 15).
České sklárny začaly také mezi prvními ve střední Evropě vyrábět malované sklo
s rodovými znaky, náboţenskými výjevy a motivy z bajek (Langhammer 1999, 27).
3.1. SKLÁRNY V ČECHÁCH

Jedno z nejznámějších vyobrazení středověké sklárny z londýnského Mandevillova
cestopisu (obr. 1) bývá označováno jako zpodobnění sklárny české. Fakt, který to umoţňuje,
je přítomnost číší české provenience, které jsou vyobrazeny v otvoru chladící pece
(Drahotová et al. 2005, 81).
Obr. 1: Sklářská dílna vyobrazená v Mandevillově cestopisu (podle Baumgartner –

Krueger 1988, 22).
14
Mezi sklárny potvrzené v Krušných horách archeologickými výzkumy patří například
Moldava, datovaná do konce 14. – počátku 15. století. Jedná se o jednu z nejbohatších lokalit
co se rozmanitosti nálezů týče a byly zde nalezeny i stopy po konstrukci nadzemního objektu,
kde byla pec situována (Černá 1987, 405-407).
V Luţických horách je archeologickými výzkumy doloţena výroba skla ve 13. století
a další hutě zde byly stavěny v průběhu dalších tří století. Jde o sklárny v Chřibské (zaloţena
podle písemných pramenů pravděpodobně 1414), Falknově a Krompachu.
Z prvních písemných zmínek o sklárnách v Krkonoších z poloviny 14. století víme
o existenci Vysokého nad Jizerou a Szklarske Porebe. Ze století šestnáctého pochází písemná
zmínka o sklářské huti se vsí Rokytnicí a v 17. století byly sklárny zaloţeny i v Rokytnu
a Vítkovicích. Kolem roku 1680 vznikla sklárna v Rýţovitšti. Velmi významným
se pro Krkonoše stalo aţ zaloţení sklárny v Novém Světě (Langhammer 1999, 34-35).
Situace v Jizerských horách se skláři plně zhostili aţ v polovině 16. století. Byli zde
pozváni rodem Vartenberků a Smiřických a první sklárny zaloţili ve Mšeně, Jablonci,
Syřišťově – Stanovsku u Zásady, v Rejdicích a v Bedřichově.
Orlické Hory byly ovlivňovány Kladskem, kde se od 14. století do konce 18. století
předpokládá nejméně 13 hutí. Z přelomu 16. a 17. století známe sklárnu v Deštné, která
patřila ve své době k nejvýznamnějším v Čechách. Mezi další hutě patřila Jedlová u Velkého
Uhřínova, Kačerov, Rokytnice, Neratov a Černá Voda (Langhammer 1999, 35).
Není důvod k předpokladu, ţe se situace na Šumavě v 13. století nějak výrazně lišila
od situace v Krušných či Luţických horách, ovšem aţ od 14. století je písemnými
a toponomastickými prameny dokumentována přítomnost skláren, které však dodnes nejsou
archeologicky prokázány (Frýda 1998, 3).
Na severovýchodě Čech a Českomoravské vrchovině prozatím nebyly ţádné sklárny
archeologicky doloţeny (Drahotová et al. 2005, 109).
3.2. SKLÁRNY NA MORAVĚ

Situace na Moravě je bohuţel stále méně utěšující neţ v Čechách, neboť zde prozatím
nebyla prokázána ani jedna sklárna z období vrcholného středověku. Velmi pravděpodobně
toto není faktem, který by mohl vypovídat o skutečném stavu ve středověku, nýbrţ pouze
o stavu výzkumů. Existenci moravských středověkých skláren ovšem nelze popřít
uţ na základě písemných pramenů, které sklárny na Moravě zmiňují (Drahotová et al. 2005,
15
109-110).
Mnoţství skleněných nálezů z Opavska zde naznačuje existenci skláren ve 14 století.
V těchto sklárnách bylo pravděpodobně vyráběno i okenní sklo. Nasvědčuje tomu skutečnost,
ţe zakladatelem hutě ve Sklenově u Hukvald a kostela v Bohušově byla stejná osoba (biskup
Bruno ze Schaumburgu), a také jeho relativně častý výskyt na severní Moravě
(Sedláčková 2011, 775). První písemná zmínka o Sklenově u Hukvald je z roku 1294
(Baumanová 2008, 36) a o Skleném u Nového Města na Moravě v roce 1252 (ústní sdělení
H. Sedláčkové). V roce 1368 je v darovací listině markraběte Jana Jindřicha Jeţkovi
a Vznatovi z Křiţanova zmíněno Sklené u Křiţanova (Sedláčková 2011, 775).
V období 15. století lze podle písemných pramenů pozorovat mírně zvýšenou aktivitu
v zakládání skláren na Moravě. Osobami zvlášť činnými byli v této oblasti vratislavští
biskupové. Z roku 1430 je znám záznam o zaloţení sklárny v Javorníku, z roku 1437
ve Viganticích, před rokem 1471 ve Vlčicích, roku 1509 u Kobyly nad Vidnávkou a roku
1536 ve Skorošicích.
Mezi sklárny zaloţené v té době a přetrvávající do doby vlády Jagellonců patří huť
z Ţulové (zaloţena 1430), Ostruţné (zaloţena 1437), Štítů (zaloţena 1481)
a Brníčka u Zábřehu (zaloţena 1484). Jediná sklárna u Ostruţné byla v roce 1999
lokalizována (Sedláčková 2011, 782).
Písemná zmínka z roku 1540 hovoří o huťmistru Šimonovi, jeţ věnoval zvon kostelu
v Krásném. Jeho huť údajně stávala na panství Pernštejnů u vříšťského potoka. Jiné stávaly
pravděpodobně ve Fryšavě či na jih od Bruntálu, odkud máme písemnou zmínku z roku 1449
(Langhammer 1999, 37).
Listinou o povolání Dominika Schürera do obnovené sklárny v Kunčicích
olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z roku 1581 je vyjevena další sklárna
na Moravě. Zmíněný Dominik Schürer byl později, v roce 1598, huťmistrem v Mlýnickém
Dvoře. Další z rodu Schürerů se usadil ve Skleném u Pustých Ţibřidovic a kolem roku 1600
se přestěhoval na novou huť v Malé Morávce (Langhammer 1999, 37). Z 70. let 16. století
jsou zmíněny skářské hutě u Stříbrnic, Markvartic a jiţně od Bruntálu u Kočova.
Zmínka o huti na Valašsku je čitelná i z mapy J. A. Komenského z roku 1627
(Drahotová a kol. 2005, 135 - 136).
16
4. ČASNÉ NÁLEZY SKLA NA NAŠEM ÚZEMÍ
Archeologické doklady svědčí o faktu, ţe duté i okenní sklo se na našem území

vyskytovalo dříve, neţ v polovině 13. století, kdy máme doloţeny první sklárny. Skutečnost,
ţe je sklo nalézáno v časných dobách, významně přispívá k poznání procesu začleňování skla
do hmotné kultury. Je však třeba brát na zřetel roli současného stavu archeologických
výzkumů v počtech exemplářů – dá se předpokládat nárůst objevů s pokračující prospekcí
(Černá 2000, 45).
Fragmentárnost nejstarších skel negativně ovlivňuje moţnosti typologického zařazení
skla. Výstiţné shrnutí podává E. Černá v článku nazvaném K problematice nejstarších nálezů
středověkých skel na území Čech: „Nepochybně právě fragmentárnost a špatný stav
dochování skleněných nádob bývá hlavní příčinou toho, proč zůstávají při vyhodnocování
nálezových souborů skla opomíjeny, nebo proč jsou publikovány jen stručnou a nedostačující
formou.“ (Černá 2000, 46-47).
4.1. DOBA LATÉNSKÁ

Mezi jedny z prvních pozůstatků přítomnosti skla na našem území patří nálezy
z laténského období. Je známo, ţe keltské kmeny byly řemeslnicky zdatné, a i přesto,
ţe v Čechách a na Moravě nemáme přímé doklady sklářské výroby, z analogicky osídlených
krajin střední Evropy, které archeologické doklady výroby skla mají, se dá usuzovat, ţe sklo
bylo vyráběno i v českých zemích. Jako příhodné se jeví Stradonice a Staré Hradisko
na Moravě (Langhammer 1999, 15).
4.2. DOBA ŘÍMSKÁ

Poměrně bohaté mnoţství nálezů máme na našem území evidováno z doby římské.
Na slovanském hradisku v Mikulčicích byla nalezena ţebrovaná miska z 1. století n.l., lahev
s masivním, vodorovně rozšířeným okrajem z 2. století n.l., a mnoho dalších zlomků, některé
i s velmi pěkným dekorem natavených klikatek a broušeným či řezaným vzorem kruhů
a faset. Ačkoliv důvod jejich přítomnosti na slovanském hradisku není prozatím objasněn,
jejich existence je nepopiratelná.
Další římské fragmenty byly nalezeny na velkomoravském pohřebišti ve Velkých
Bílovicích (Himmelová 1994, 85-86).
17
4.3. RANÝ STŘEDOVĚK
Jak jiţ bylo zmíněno výše (viz 3. Sklárny na našem území), v období raného
středověku fungovaly na našem území sklářské dílny, které se zabývaly zpracováním
polotovarů, a tedy nikoliv výrobou skla jako takovou. Shrnutí stavu lze najít v publikaci
Historie sklářské výroby v českých zemích (Drahotová et al. 2005, 68-69).
Raně středověké sklo z Mikulčického hradiska je datováno do 8. – 10. století, a to
na základě analogických tvarů ze západní a střední Evropy. Z mnoha je moţno uvést třeba
nálevkovitý pohár se zaobleným dnem, štíhlou spodní částí a nálevkovitě rozevřeným ústím,
s výskytem v téměř celém Německu, Holandsku, části Anglie a Skandinávie (Himmelová
1994, 86).
Kromě Mikulčic jsou v současné době nálezy raně středověkého dutého i okenního
skla ve velkomoravském prostředí známy i v Olomouci, Pohansku u Břeclavi,
Pohansku u Nejdku, Uherském Hradišti-Sadech a Bojné u Topolčianek (Galuška – Macháček
– Pieta – Sedláčková 2012, 61)
4.4. ČASNÝ STŘEDOVĚK

Za zmínku nepochybně stojí zlomky z Praţského hradu, pocházející z 11. století. Tyto
fragmenty jsou velmi malé, coţ prakticky znemoţňuje pozitivní identifikaci přesného tvaru
nádoby, a datovány jsou tedy pomocí nálezového kontextu (Černá 2000, 46-47).
Mezi nejpočetnější nálezy ve tvarech 11. století patří skleněné ozdoby – korálky,
závěsky a krouţky (Drahotová et al. 2005, 57).
Z 12. století je archeologického materiálu jiţ o něco více – známe například zlomky
skla ze dvou výzkumů v Praze a jednoho ze Staré Boleslavi. Pár okrajových fragmentů,
datovaných nálezovými okolnostmi do roku 1142, bylo odhaleno při výzkumu tzv. Starého
proboštství na III. hradním nádvoří Praţského hradu. Dále byl nalezen soubor v Konviktu
na Starém městě. Zde byly ve výplni sídlištního objektu datovaného do 2. poloviny 12.století
nalezeny dva zlomky (snad) číše s taţenými kapkami. Ve Staré Boleslavi je nález zlomků číše
s taţenými kapkami jistý.
13. století se za dosavadního stavu výzkumů jeví jako výrazně bohatší, neţ dvě století
předcházející. Tento fakt můţe významně svědčit pro rostoucí oblibu a lepší dostupnost skla
(Černá 2000, 46-47).
18
5. VYBRANÉ TYPY SKLA PODLE TVARU
5.1. 13. STOLETÍ

Počet lokalit i objektů se sklem na Moravě dosahuje v tomto období mnoţství, které
nemá ve středoevropském měřítku obdoby (Sedláčková 2010, 360).
Největší skupinu dutého skla z prostředí Moravy ve 13. století tvoří importy z Itálie
a snad i Balkánu. Menší skupina je původem z Německa, a záhy se začíná objevovat i skupina
domácího skla. Dovoz skla z těchto zemí byl umoţněn především nerostným bohatstvím země
a příznivou ekonomickou situací, způsobenou zahájením těţby stříbra. Se vzrůstajícím
bohatstvím výše postaveného obyvatelstva rostla i poptávka po luxusním zboţí, jakým sklo
bezpochyby bylo (Sedláčková 2011, 767).
5.1.1. BENÁTSKÉ IMPORTY

Díky kvalitnímu sodnému sloţení, dobře odolávajícímu korozi, se dováţené sklo
do dnešní doby zachovalo v široké škále tvarů. Zlomky benátského skla byly nalezeny
například v Olomouci, Opavě, Brně, nebo na Smilově hradisku u Prostějova
(Sedláčková 2011, 769).
5.1.1.1. ČÍŠKY ZDOBENÉ MODRÝM SKLEM

Tyto číšky jsou známy pouze z výzkumů v Brně a datují se do 2. poloviny 13. století.
Byly vysoce luxusním zboţím a dodávaly se pouze do domácností nejvyšší části společnosti
5.1.1.2. ČÍŠKY S VELKÝMI ŠNEKOVITÝMI NÁLEPY

Dostupnějším ekvivalentem předchozího typu jsou číšky s velkými šnekovitými
nálepy z hnědého skla. Můţeme se s nimi setkat v nálezech ze 13. století prakticky na celé
jiţní Moravě. Z totoţného hnědého skla byly vyrobeny také číšky, jejichţ zlomky byly
nalezeny na hradě Landek u Ostravy-Koblova a na Smilově hradisku u Prostějova
19
5.1.1.3. LAHVE S VNITŘNÍM PRSTENCEM
Tyto nádoby byly vyráběny z velmi kvalitního skla hnědé barvy. Analogie
moravských nálezů je moţno najít v západním Maďarsku, Dolním Rakousku, nebo
na jihozápadním Slovensku, i kdyţ zde bylo sklo také dovezeno. Obchodní cesta, kterou
se sklo tohoto typu dostávalo na Moravu, vedla podle písemných pramenů z Benátek
přes Vídeň. (Sedláčková 2011, 769)
Perioda výskytu těchto lahví na Moravě je od 13. století po konec 15. století. Jediný
exemplář lahve s vnitřním prstencem se soudkovitou spodní částí těla, zastupující importy
v nálezech ze 14. století, byl nalezen v Opavě, v bohaté jímce z Kolářské ulice. Tato varianta
měla pravděpodobný původ v Uhrách. Analogické kusy máme na našem území z 2. poloviny
15. století – 16. století z Masařské ulice v Opavě a z hradu Cvilín u Krnova
5.1.1.4. ČÍŠKY S BAREVNÝMI EMAILY

Výskyt číšek zdobených barevnými emaily, které byly jistě importem z benátského
prostředí, byl na Moravě potvrzen v Olomouci a nově i v Opavě. Opavský exemplář pochází
ze závěru 13. století (Sedláčková 2011, 769).
5.1.2. NĚMECKÉ IMPORTY

Sklo, které bylo zařazeno do skupiny německých importů, na moravské území
pravděpodobně dovezli kolonisté. Sklovina těchto nádob bývá draselného sloţení, tvrdší,
avšak rychleji podléhá korozi. Kvůli této skutečnosti je pak tvarová identifikace u většiny
nálezů obtíţná. Mezi německé importy této doby patří i olovnaté sklo.
Z 1. poloviny 13. století máme dochovány zlomky modré, ţluté a jasně zelené barvy
rozličných číšek, či lahví s vnitřním prstencem (Sedláčková 2011, 769).
Německé importy blíţe popisuje H. Sedláčková (Sedláčková 2012).
5.1.2.1. OKENNÍ SKLO

Zlomky okenního skla ze 13. století, nalezené ve světském prostředí v Brně
a na Smilově hradisku u Prostějova, dokládají především vysokou úroveň bydlení, stále však
nemůţeme předpokládat zasklívání oken v průměrných domácnostech. Šlo dokonce o zlomky
skla olovnatého sloţení, jeţ bylo pravděpodobně importováno z Německa.
20
Do 1. poloviny 13. století jsou řazeny i nálezy okenního skla z Opavy a z kostela
sv. Benedikta v Krnově – Kostelci, do poloviny druhé pak okenní sklo z kostela sv. Martina
v Bohušově, kde byly také identifikovány olovnaté kusy (Sedláčková 2011, 769).
5.1.2.2. KROUŢKY
Z méně častých tvarů 13. století byly v Brně nalezeny krouţky. Je zde moţnost,
ţe byly vyrobeny z olovnatého skla, a mohly patrně slouţit jako vlasové ozdoby.
Sedláčková 2011, 769) Tyto krouţky byly vyrobeny ze ţlutého a zeleného skla, byly pokryty
nálepy vţdy opačné barvy a jsou unikátem – v Evropě byly analogické nalezeny pouze
na hradě Flaschberg v Tyrolsku (Sedláčková 2012, 149). Krouţky ze zkorodovaného, patrně
draselného skla, byly nalezeny na Smilově hradisku u Prostějova, společně se zlomky nádob
německé provenience. Další, asi 1,2 cm velký zkorodovaný krouţek, byl nalezen v Opavě
na Dolním náměstí (Sedláčková 2011, 769-775).
5.1.2.3. NEURČITÉ ZLOMKY NÁDOB

V kontextu olomouckých zemnic a vrstev z 13. – počátku 14. století v blízkosti
konventu dominikánů na Hrnčířské ulici bylo objeveno mnoţství nádob patrně německého
původu, snad i z olovnatého skla. Tato směsice zlomků je velmi těţko identifikovatelná,
avšak k dotvoření obrazu moravského skla na sklonku 13. století je nutné ji uvést, neboť by
mohlo dojít k mylné představě absence dutého skla německé provenience z této doby a tohoto
prostředí.
Obdobná situace je zaznamenána v Opavě, kde byly zlomky identifikovány jako
vpíchnutá dna lahví a okraje číšek, snad ojediněle i s optickým dekorem, avšak bliţší určení
není moţné (Sedláčková 2011, 775).
5.1.2.4. OSTATNÍ
Ve 13. století hrály důleţitou roli i ostatní skleněné výrobky, reprezentované vzácnými
nálezy, jako jsou například dvě červenohnědé opakní mozaikové kostky z Opavy - Drůbeţího
trhu a Dolního náměstí (Sedláčková 2011, 775).
21
5.1.3. SKLO DOMÁCÍ PROVENIENCE
Oproti importovaným nádobám jde o nepříliš početný soubor nálezů dutého
a okenního skla. Bylo zaznamenáno například v Brně, Jihlavě, Kroměříţi, Opavě, Uherském
Hradišti, Koválově, Náměšti na Hané, Obřanech u Bílovic nad Svitavou, Smilově hradisku
a Šakvicích. Ačkoliv kvantitativně převaţují neurčitelné zlomky, můţeme se setkat se dny
číšek, patkami číší českého typu, či okenním sklem (Sedláčková 2010, 361).
5.2. 14. STOLETÍ

V 1. polovině 14. století je z Moravy známo jen několik málo exemplářů z brněnských
jímek, zde však jejich datace neodpovídá době jejich výroby, ale době uloţení do jímky,
k čemuţ docházelo s jistým zpoţděním. Příčina poklesu produkce je moţná v nejistých časech
střídání vlády Přemyslovců Lucemburky a zároveň odlišné zahraniční politiky Lucemburků,
zaměřené více na západ, neţ na jih. Dokončení kolonizace zřejmě vysvětluje útlum přílivu
skla ze zemí německých.
Nedostatek importovaného skla utvořil ideální podmínky pro prosazení výroby
domácího skla, která se začalo významným způsobem rozmáhat po polovině 14. století
Specialitou českého sklářství převáţně východních Čech této doby bylo pouţití
kobaltu jako příměsi do skla, určeného na zdobení nádob. Tento prvek byl pouţíván zejména
na číších s taţenými kapkami, ale můţeme ho najít i na kutrolfech, nebo vysokých štíhlých
číších českého typu (Hejdová – Nechvátal – Šedivý 1975, 530-539).
5.2.1. IMPORTY
Importy této doby jsou na Moravě zastoupeny lahvemi s vnitřním prstencem
(Sedláčková 2011, 776), které byly blíţe popsány výše v části „4.1.1.3 Lahve s vnitřním
prstencem“.
5.2.2.1. ČÍŠE ČESKÉHO TYPU

Název této vysoké kyjovité či píšťalovité číše s nálepy (obr. 2) je odvozen z doby,
kdy ještě nebyly známy exempláře z jiných míst, neţ z Čech. Její zobrazení se objevilo
22
v českých iluminovaných rukopisech z let 1387 – 1419 (Drahotová 1970, 14).
V archeologických nálezech je pozorována od poloviny 14. století do 1. poloviny 16. století,
přičemţ se s časem lehce měnil i tvar nálepů - nejstarší číše jsou typické středně velkými,
pečlivě svinutými nálepy, počtem okolo 500 kusů. Ústí a dno měla ovinuté nataveným
vláknem a její výroba byla velmi časově náročná, coţ samozřejmě určovalo i její dostupnost
a cenu (Sedláčková 2011, 776).
Obr. 2: Číše českého typu s 468 nálepy z Opavy, Drůbežího trhu, objektu 508
(podle Sedláčková 2011, 777).
Za zmínku stojí moţná návaznost dekoru na tvary palestinských nálezů 13. století.
Podporou této teorie je fakt, ţe nejstarší číše se často vyskytly na místech vztaţených
k působení řádu německých rytířů, se kterými po vpádu Saracenů opustili Palestinu i ţidovští
skláři (Drahotová, 1970, 14).
V pozdějších dobách, kdy se sklo distribuovalo uţ i ke středním vrstvám obyvatelstva,
bylo nutno výrobu urychlit a zlevnit, tudíţ přibývaly číše zdobené menším mnoţstvím
srpečkovitých nálepů pouze v úzkém prostoru na těle (Sedláčková 2011, 781).
23
5.2.2.2. ČÍŠE SE SVISLE TAŢENÝMI KAPKAMI
Výzdoba modrých natavených kapek na číších se vyskytovala od 13. století v západní
Evropě i ve Skandinávii a byla specifickým produktem českých skláren. Modrá barva kapek
byla dosaţena přidáním kobaltu do skelné hmoty, který byl získáván z Krušných hor.
Častým nálezem jsou v Olomouci, kde se vyskytují v souborech z druhé poloviny
14. století aţ počátku století patnáctého (obr. 3). Skutečnost, ţe se vyskytují zejména
v církevním prostředí, napovídá dovozu číší z Čech s osobním majetkem církevních činitelů.
Ve 14. století se na Moravě vyskytují číše se svisle taţenými kapkami z bezbarvého
skla. Tento fakt vypovídá o místní výrobě těchto kusů, bez přítomnosti barvicího kobaltu.
Několik exemplářů bylo nalezeno v Opavě na Dolním náměstí a v Brně v jímce
z druhé poloviny 14. století (Sedláčková 2011, 781).
Obr. 3: Číše se svisle taženými kapkami s natavenými zrnky modrého skla z Olomouce,
Hrnčířské ulice 42, objekt 11/93 (podle Sedláčková 2011, 789).
5.2.2.3. VÍCEBOKÉ ČÍŠKY A NÍZKÉ ČÍŠKY S NÁLEPY

Pro tento typ běţného nápojového skla je typická variabilita zdobení obvodu dna.
Vyráběly se v průběhu 14. a 15. století v českých zemích, a několik exemplářů je známo
z Brna z konce 14. století. Kupodivu je však nemáme doloţeny z prostoru severní Moravy –
aţ do konce 15. století není z Olomouce a Opavy nalezena ani jediná.
Tato disproporce můţe být vysvětlena odlišnou potřebou – tyto číšky byly třeba
ve vinných oblastech jiţní Moravy, zatímco v severní, spíše pivní části země pro ně nebylo
vyuţití, a dávalo se zde přednost masivnějším tvarům.
Zlomek je znám například z hradu Tepenec u Jívové, který zanikl v druhé polovině
24
14. století (Sedláčková 2011, 781).
5.3. 15. STOLETÍ

V 15. století plynule pokračoval růst produkce domácích skláren, jako tomu bylo
ve století 14., zároveň však kvůli husitským válkám poklesl počet nalezišť se sklem. Tvary
vysokých číší se začínají měnit aţ od poloviny 15. století, do té doby zůstávají téměř stejné
(Sedláčková 2011, 782). Zároveň máme z této doby zmínky o vývozu skla do zahraničí,
konkrétně Frankfurtu nad Mohanem (Drahotová 1970, 15).
5.3.1. IMPORTY
5.3.1.1. ČÍŠKY S NÁLEPY A ČÍŠKA TYPU SCHAFFHAUSEN

Číšky s nálepy z bezbarvé skloviny (obr. 4) byly velmi hojně rozšířeným tvarem
v 15. století od Itálie po Moravu.
O něco vzácnější varianta z čistého modrozeleného skla, tzv. číšky typu schaffhausen
(obr. 4), jsou objevovány v kontextu od konce 13. století na omezenějším prostoru –
ve Švýcarsku, jihozápadním Německu, v hansovních městech na severozápadním pobřeţí
Německa a ve Skandinávii. Ojediněle byly nalezeny v Polsku a na Moravě pouze na hradě
Skály u Nového Jimramova. V Čechách nebyl prozatím zaznamenán ani jeden exemplář
Obr. 4: Číšky s nálepy, vpravo typ schaffhausen z Opavy Masařské ulice

z objektu 5/94 (podle Sedláčková 2011, 781).
25
5.3.2.1. ČÍŠE S NATAVENÝMI ŠIKMÝMI LIŠTAMI PROMAČKANÝMI

RADÉLKEM
Číše zdobené místo nálepů šikmými lištami s promačkáním se objevují v kontextech
15. století. Nejznámější a první odkrytá je číše z Kolářské ulice v Opavě (obr. 5) a i dalších
12 kusů bylo objeveno na Opavsku. Tato neobyčejná koncentrace naznačuje místní produkci,
i kdyţ inspirací výzdoby je zřejmě dekor vysokých číší „stangenglasů“ německé produkce.
Další nálezy jsou doloţeny z Brna, Kroměříţe, Mostu, Plzně a Tábora
Obr. 5: Číše s natavenými šikmými lištami promačkávanými radélkem z Opavy

Kolářské ulice, objektu 3/60 (podle Sedláčková 2011, 782).
5.4. 15. – 16. STOLETÍ

Příchod renesance ve výrobě skla se jako první projevil uţ před polovinou 15. století
v Olomouci, zvlášť v podobě číší menších rozměrů (Sedláčková 2011, 785).
26
5.4.1. IMPORTY
Z této doby se nám také dochovalo několik importů, které je snad moţno přičíst
přitomnosti vojsk Matyáše Korvína na našem území, v roce 1474 konkrétně na hradě
Cvilín u Krnova, případně kontaktům rodu Schellenbergů s dvorem Vladislava Jagellonského
5.4.1.1. KRAUTSTRUNKY
V souborech z Cvilína u Krnova, Opavy a Těšína nalézáme krautstrunky (obr. 6).
Jejich provenience není jasná, jedná se buď o importy z Německa, nebo místní výrobky
podle německého vzoru (Sedláčková 2011, 785).
Obr. 6: Krautstrunk (podle Baumgartner – Krueger 1988, 298).
5.4.1.2. STOLNÍ LAHVE

Stolní lahve s miskovitým ústím, ovinutým modrým vláknem, jeţ byly nalezeny
v Opavě lze patrně označit za raritu s pravděpodobným uherským původem, taktéţ stolní
lahve z hradu Cvilín jsou dovozem, avšak kvalitou skla a typem spíše benátské provenience
(Sedláčková 2011, 785). Totéţ pravděpodobně platí i o lahvích s vnitřním prstencem
a soudkovitou spodní částí nalezených tamtéţ (Sedláčková 1998, 12).
27
5.4.1.3. OJEDINĚLÉ EXEMPLÁŘE
K dalším německým importům, tentokráte nalezeným v Olomouci, patří sklo typicky
zelenomodré barvy. Kromě jiţ zmíněných krautstrunků bylo zastoupeno především
ojedinělou vysokou číší s velkými nálepy, zlomky berkemeierů, několika zlomky číšek
s optickým dekorem a pohárem se ţebry, odlévaným do formy.
Italské importy představuje číška a miska s hutnicky tvarovanými oušky z Olomouce –
Riegrovy ulice (Sedláčková 1998, 12).
5.4.2.1. LABORATORNÍ SKLO

Alchymistické či laboratorní sklo má taktéţ kořeny v těchto dobách. Zejména tyto
typy skla českého původu dosáhly velikého věhlasu – v roce 1512 píše štrasburský alchymista
Hieronym Brunschwig ve svém spise „Liber de arte distillandi de simplicibus“ výslovné
doporučení českých křivulí a baněk pro jejich kvalitu a upřednostňuje je před benátskými
(Hetteš 1974, 260). Nejrůznější tvary mohly slouţit při výrobě bylinných trestí, alkoholu,
či zpracování barevných kovů. Zlomky tohoto typu byly nalezeny na hradě Cvilín
a v Olomouci u budovy městské latinské školy u sv. Mořice (Sedláčková 2011, 787).
5.4.2.2. ČÍŠE OLOMOUCKÉHO TYPU

Tato vysoká štíhlá číše dostala svůj název podle zcela mimořádné koncentrace
na Olomoucku. Tato skutečnost (spolu s velmi vzácným výskytem tohoto typu v jiných
souborech) naznačuje, ţe by se mohlo skutečně jednat o výrobek místní sklárny, přednostně
dodávající zboţí místnímu trhu (Sedláčková 1998, 12).
Druhou variantou provenience tohoto tvaru je Německo – podle nálezu z Buchenbergu
– kde je tento tvar také hojně zastoupen. I. Krueger a Ch. Prohaska-Gross, však inspirace
německými předlohami odmítly (Sedláčková 2001a, 200). Ačkoliv prozatím nemůţeme
vyslovit jasný závěr, neboť není dost průkazných informací, nové nálezy z Litovle,
prezentovány v této práci, se přiklánějí k první variantě.
Charakteristickým znakem tohoto typu je lalokovitá patka, tvořená natavenou
a vytahovanou plochou páskou okolo dna. Vytahováním vzniká 12 – 20 laloků s drobnými
nehtíky způsobenými kleštěmi (Sedláčková 2001a, 199).
28
Číše byly předfukovány do forem a v horní části většinou ovinuty několika řadami
vlákna. Sklo je nečisté, lehce nazelenalé aţ namodralé, a podle výsledků analýz draselno-
vápenatého sloţení. Další moravské exempláře byly objeveny na šlechtických sídlech –
zámek Hranice, hrad Cimburk a Lukov – jednalo se tedy o luxusní zboţí
(Sedláčková 1998, 12). Je s podivem, ţe ačkoliv se několik málo exemplářů vyskytuje
i v Brně, Kroměříţi, Šumperku a v Chrudimi, zatím není znám ani jeden exemplář z Opavy
V Olomouci se tato číše vyskytovala v odpadních jímkách v těchto objektech: I/73
v ulici 8. května, V/73 v ulici 8. května, 2/82 na Ţerotínově náměstí, 7/93 v Hrnčířské ulici
(obr. 7), 1/94 v Mahlerově ulici, 55/95 v Pavelčákově ulici, 79/95 v Pavelčákově ulici,
1/96 na Dolním náměstí, 12/96 na Dolním náměstí a v kapli Boţího těla v Universitní ulici
(Sedláčková 2001a, 199).
Obr. 7: číše olomouckého typu z Hrnčířské ulice 42, objektu 7/93

(podle Sedláčková 2011, 788).
5.4.2.3. MENŠÍ HOJNĚ ZDOBENÉ ČÍŠKY

Mimo stále udrţované tvary a výzdobné styly číší a číšek byly nově vyráběny číšky
s bohatou paletou dekorů. Byly zdobeny jak stále přeţivšími srpečkovitými nálepy, tak
šikmými lištami, mříţkami a klikatkami z nataveného vlákna, girlandami, či ovinutými
vlákny, často promačkanými radélkem. Objevují se i číšky předfukované do formy a číšky
29
víceboké. Společnou charakteristikou všech těchto číšek je drobnější tvar,
neţ v předcházejícím období – dá se říci, ţe to jsou tvary vysokých číší, ovšem výšky zhruba
poloviční – dosahovaly kolem 20 cm. Jednou z nejlépe dochovaných je číška předfouknutá do
formy se ţebry zdobená mříţkou a girlandou z Kotlářské ulice v Opavě. Zlomky stejných číší
jsou z hradu Cvilín u Krnova a z 2. poloviny 15. – 1. poloviny 16. století z Brna a Kroměříţe.
Číšky trychtýřovitého tvaru zdobené ovinutými vlákny jsou zatím známy pouze
z Opavy. Soubor obsahuje číšku z modrého skla, coţ je v průběhu celého středověku dosti
vzácným jevem (Sedláčková 2011, 785).
5.5. 16. – 17. STOLETÍ

Snahou českých sklářů v 16. století bylo především vyrovnat se kvalitou a uměleckým
provedením benátskému sklu, jeţ patřilo k mimořádně luxusnímu zboţí, tzn. dosáhnout
co největší čirosti skla, barvení do sytých tónů či překrásného malování, spolu s mimořádně
sloţitými tvary. (Drahotová 1970, 17).
Mezi renesanční tvary vyráběné místními sklárnami patřily například číše na duté
zvonovité patce, nejrůznější poháry a výrazně přibylo okenního skla v podobně menších
okenních terčíků (Sedláčková 2011, 787).
5.5.1.1. TVARY NAPODOBUJÍCÍ BENÁTSKÉ SKLO

Ačkoliv díky rozdílnému sloţení benátské skloviny nebylo moţné dosáhnout stejných
tvarů, projevují se tendence alespoň maximálního přiblíţení k vytyčenému cíli – nálezy
z Praţského hradu, prokazatelně domácí provenience z 16. a 17. století, mají reliéfně
tvarované dříky, jsou zdobeny zlacením a malbou a někdy i zatavenými bílými nitkami
(Drahotová 1970, 19). Jako další způsob dekoru se uplatňuje rytí diamantovým hrotem
a nevypalovaná malba (Drahotová 1970, 19).
5.5.1.2. ŢERTOVNÉ NÁDOBKY

V 16. století se začínají vyrábět ţertovné nádobky ve tvaru nejrůznějších zvířat,
pistolí, trubek, soudků apod. Do 17. století se staly masivně rozšířenými v celé Evropě a jejich
původ lze poznat jedině podle charakteru skloviny (Drahotová 1970, 22).
30
6. TYPY SKEL PODLE SLOŢENÍ
Středověké sklo je dnes moţné rozdělit podle sloţení sklářského kmene, ze kterého
bylo vyrobeno. Suroviny potřebné při výrobě skla se dělí na sklotvorné a pomocné, které sklo
čistí, napomáhají tavbě, kalí, či barví. Sklotvorné je moţno dále rozdělit na mříţkotvorné,
jeţ vytváří novou krystalickou mříţku, taviva, umoţňující rozpad původní krystalické mříţky,
a stabilizátory (Vondruška 2002, 17).
I kdyţ nejzákladnější surovinou k výrobě je bezpochyby sklářský písek, středověká
skla můţeme v zásadě rozdělit na tyto typy skla podle přísad napomáhajících tavbě: sodno-
popelové, draselné a olovnaté sklo. Vzhledem k analýzami potvrzenému výskytu ne zcela
častého olovnatého skla v souboru z Olomouce dává tato práce větší prostor právě
olovnatému sklu.
6.1. SODNÉ SKLO

Evropské středověké sklářství lze rozdělit podle tavidla na oblast středoevropskou,
kde bylo pouţíváno převáţně sodnodraselných sloučenin, a oblast Evropy jiţní, pouţívající
sodné sloučeniny. Toto rozdělení většinou respektuje přirozenou dostupnost surovin. Díky
rozdílným vlastnostem, které jsou přidáním rozdílných sloučenin způsobeny, se setkáváme
i s typově rozdílnými nádobami.
Nejstarším typem skel vyráběných od pravěku jsou sodno-popelová skla, pro které
byla soda získávána spalováním mořských rostlin. Sklo tohoto typu bylo produkováno
ve středomoří a soda takto získávaná byla poměrně čistá. Důleţitou vlastností této skelné
hmoty bylo její pomalé chladnutí a tudíţ moţnost velmi dobře sklovinu zpracovat. Skla
tohoto typu se nazývají dlouhá.
Typickou produkcí, vyuţívající poměrně čisté sodné sklo, byla produkce benátská
(Vondruška 2002, 19). Do benátek byla soda z popelu středomořských rostlin dováţena
z Levanty přinejmenším do roku 1255 (Tarcszay 1999, 61).
Nádoby ze skla s vysokým podílem sody ze 13. – 14. století jsou na našem území
povaţovány za importy (Černá – Himmelová 1994, 44). Sodné sklo se sice občas v této době
objevilo na území Německa, sklo draselného charakteru však převaţovalo
(Hejdová 1994, 25).
V 16. století byl v Benátkách zákazán vývoz sody severně od Alp, a sklárny, které
31
se snaţily luxusní benátské zboţí napodobit, musely přijít na odlišný způsob jejího získávání.
Čeští obchodníci nakupovali sodu v Janově a vozili ji přes Milán, Engadin, Tyroly
a Rakousko do Čech. Cena byla vysoká (pro Rakousko je uváděna na rok 1634 cena
162 zl. za tunu (Drahotová et al. 2005, 382) a náklad byl ohroţen vykoupením rakouskými
skláři (Vondruška 1992, 22), čeští skláři tedy vyvinuli bezbarvou sklářskou hmotu draselného
charakteru, k jejíţ výrobě nebyla třeba soda a která mohla soupeřit s benátskou
(Tarcszay 1999, 11).
6.2. DRASELNÉ SKLO

Z období středověku se na našem území setkáváme i se sklem draselného charakteru.
Rozdílem oproti sklům sodným byla substituce sody, jakoţto tavidla, draselným dřevěným
popelem. Důvodem byla obtíţná dostupnost minerální sody ve středoevropském prostoru,
kterou bylo nutné dováţet z jihu (Hetteš 1974, 256-257).
6.2.1. DRASELNO-VÁPENATÉ SKLO ČESKÉHO TYPU

Typickým znakem české draselné skloviny byl relativně vysoký obsah vápenaté
sloţky, jeţ se do skloviny dostala jako součást bukového popele. Obsah oxidu vápenatého
(CaO) byl často 25 – 26 % a jeho mnoţství v českém skle se vysvětluje jeho vyšším
mnoţstvím ve zdejším bukovém dřevě, a také tím, ţe na našem území byly pro výrobu
draselného popela – potaše – spalovány staré stromy.
O skutečnosti, ţe si skláři posléze byli vědomi vlastností vápenné sloţky, svědčí
nálezy vápna a vápence při archeologickém průzkumu hutí v Počátkách a Sklenařicích
(Hetteš 1974, 257).
Oproti většinou sytě zelenému německému draselnému sklu s niţším obsahem CaO
je české světlejší, téměř čiré, jen mírně naţloutlé, nazelenalé či nahnědlé (Drahotová 1970,
12).
6.2.2. VLASTNOSTI DRASELNO-VÁPENATÉHO SKLA

Přidáním CaO do sklářského kmene získává sklo o trochu jiné vlastnosti, neţ jaké má
sklo čistě draselné. Tuto skutečnost zmiňuje jiţ mnich Theophil, v souvislosti s českým
lesním sklem ve svém díle „De diversis artibus“ kolem roku 1120: „sklovina se tavila ze dvou
dílů bukového popela a jednoho dílu křemitého písku, a přesto se svým zabarvením
32
a vlastnostmi lišila od skel německých a francouzských.“ (Langhammer 1999, 17).
Toto sloţení způsobovalo mimo jiné větší tvrdost skla, coţ znemoţňovalo v 16. století
českým sklářům vyrábět sklo tenké a stejně tvarované, jako bylo benátské, a nutilo je vydat se
vlastní cestou (Hetteš 1974, 257).
6.2.3. EXEMPLÁŘE Z ČECH A MORAVY

Analyzované kusy draselného skla nalezené na našem území můţeme rozdělit do dvou
skupin. První tvoří importy z povětšinou německých zemí, druhá je tvořena místní výrobou.
Jak jiţ bylo řečeno dříve, liší se jak okoskopicky (německé jsou většinou sytější zelené
barvy), tak sloţením skloviny (domácí produkce obsahuje větší mnoţství CaO).
Praţské a Staroboleslavské číšky z 12. století jsou povaţovány za jedny z nejstarších
skleněných nádob u nás, a ačkoliv jsou vyrobeny ze skla draselného, kvůli absenci skláren
z tohoto období v českých zemích je jejich původ nejistý (Sedláčková-Haggrén 2007, 188).
Výrobky německé produkce ze 13. století, nalezeny v Čechách a na Moravě, nebyly
povětšinou předmětem obchodu, nýbrţ majetkem německých kolonistů, kteří se podíleli
na osidlování českých zemí za vlády Přemyslovců. Nádoby tohoto původu byly objeveny
v Brně, Olomouci, Opavě, na Smilově hradisku u Prostějova a na Zelené hoře
Tito lidé s sebou kromě hotových výrobků přinesli i znalosti o jejich výrobě, kterých
vyuţívali při osidlování hustých pohraničních lesů, kde zakládali kočovné sklárny,
jeţ potřebovaly na svůj provoz nemalé mnoţství dřeva (Drahotová 1970, 9).
Výsledkem výroby místní provenience jsou číšky z Bedřichova Světce, Kutné Hory,
Mostu, Prahy a Ústí nad Labem, uváděné v kontextu 13. – 14. století. Číška z Chrudimi
z 14. – 15. století, i kdyţ také draselno-vápenatého sloţení, se od uvedených příkladů lehce
lišila, a proto se u ní předpokládá jiné místo výroby (Sedláčková-Haggrén 2007, 190).
Z 2. poloviny 15. století byla v Olomouci nalezena číška typu IV.1.2., připomínající
krautstrunk, sodno-draselno-vápenatého sloţení. K doplnění skleněných předmětů
z draselného skla nalezených v Olomouci je moţné uvést ještě pohár s kalichovitou kupou
se ţebry z lehce naţloutlého skla z Ţerotínova náměstí (Sedláčková 2004, 242-247).
6.3. OLOVNATÉ SKLO

Důleţitou součástí uceleného obrazu o středověké produkci je i sklo olovnaté.
Doloţeno jej máme jiţ z Mezopotámie (Wedepohl 2003, 22).
33
6.3.1. VLASTNOSTI OLOVNATÉHO SKLA
Jednou z předností skla s přídavkem olova je nízký bod tání sklářského kmene. Oproti
sodno-popelovému sklu, které bylo nutno tavit při teplotě nad 1000 °C, je olovnaté tavitelné
za teplot mnohem niţších, závisejících na koncentraci oxidů olova ve sklářském kmeni.
Obsah PbO Teplota tání

70 - 95 % 710 - 760 °C
cca 67 % 920 °C
< 40 % >1000 °C
Tab. 1: Teplota tání v souvislosti s obsahem PbO (podle Wedepohl 2003, 150)
Směs obsahující přibliţně 70 – 95 % oxidů olova (nejčastěji PbO) a 5 – 30 % křemene

(SiO2) taje při 710 – 760°C, olovnato-draselné sklo s 67 % PbO, 15 % oxidu draselného
(K2O) a 18 % SiO2 taje při teplotě 920°C, olovnaté sklo s méně neţ 60 % PbO a víc neţ
40 % SiO2 taje při víc neţ 1000°C.
Díky poměrně vysoké hustotě olova (11,3g/cm3) se olovnaté sklo dobře a rovnoměrně
barví. Hustota taveniny zabraňuje částicím barvících kovů – třeba oxidu měďnému (Cu2O)
v červeném skle – aby se usadily na dno a umoţňuje tak jejich rovnoměrný rozptyl
(Wedepohl 2003, 150).
Olovnaté sklo má také dvakrát větší refrakční kvocient, proto má jeho povrch velmi
dobrý lesk, který se dobře dochovává. Hustota je také příčinou jeho vysoké hmotnosti,
coţ umoţňuje fragmenty relativně spolehlivě určit jako olovnaté i bez analýzy
(Baumgartner – Krueger 1988, 160).
Přídavkem oxidů některých kovů do sklářského kmene lze docílit různých barev, jako
jasně ţluté, zelené či červené (Wedepohl 2003, 22).
6.3.2. BARVA
6.3.2.1. ŢLUTÁ
Olovnaté opakní sklo jasně ţluté barvy bylo známo jiţ například v antickém Egyptě
nebo Mesopotamii. Ve vrcholném středověku se ţluté olovnaté sklo vyrábělo v prostoru
severozápadní Evropy a jeho barvy bylo dosahováno pomocí antimonu nebo oxidů zinku.
34
Naprostá většina olova byla v té době získávána jako vedlejší produkt při těţbě stříbra,
kdyţ tedy na konci 14. století dochází k přeorientování v těţbě stříbra z olovnaté rudy
na měděnou, výroba olovnatého skla evropskými sklárnami přirozeně upadá
(Wedepohl 2003, 24, 150).
6.3.2.2. SMARAGDOVĚ ZELENÁ

Smaragdové olovnaté sklo bylo vyráběno za pomoci příměsi oxidu měďnatého (CuO)
jiţ s příchodem egyptské Nové říše. Tehdy bylo do skla přidáváno 0,5 – 4,5 % CuO,
toto mnoţství se však postupem času zvyšovalo, coţ dosvědčují i nálezy z 11. století z vraku
lodi u pobřeţi Serçe Limani v dnešním Turecku, které obsahují 4 zelené olovnaté nádoby
s 63 % obsahem oxidů olova. Všechny jsou chemicky téměř identické, coţ nasvědčuje
současné výrobě ve stejné dílně. Toto zboţí pochází pravděpodobně z islámského prostředí
(Wedepohl 2003, 153).
Také sklo smaragdové barvy bylo ve vrcholném středověku vyráběno zejména
v severozápadní Evropě. Pro dosaţení zelené, nebo modrozelené barvy je třeba olovnaté sklo
s obsahem mědi zpracovávat v oxidační atmosféře, v atmosféře redukční způsobí oxidy mědi
zabarvení červené (Wedepohl 2003, 24).
6.3.2.3. MODRÁ
Modré olovnaté sklo je známo od 7. století př. n. l. a hojně se vyskytuje v souborech
egyptských (augenperlen – korálky s dekorem očí) či v římských (kameje). Modré barvy bylo
dosaţeno přidáním velmi malého mnoţství oxidu kobaltnatého (CoO), běţně se pouţívalo
něco mezi 0,05 – 0,2 % CoO (Wedepohl 2003, 24).
6.3.2.4. SKLO MALOVANÉ EMAILEM

Z období vrcholného středověku se nachází zejména v islámském prostředí
(například v Sýrii) bezbarvé nádoby malované emailem. Email byl vyráběn rozdrcením
olovnatého skla, které se za pomoci nosné kapaliny nanášelo na povrch nádoby ze skla
s vyšším bodem tání a následně při 700 – 800°C vypalovalo. Na podobném principu bylo také
zaloţeno malování švarclotem na římské a gotické lahve z draselného skla. Zde šlo o malbu
suspensí oxidu ţeleza/mědi a olovnatého prášku a následné vypalování (Wedepohl 2003, 150).
Na konci 13. století se tato technika a takto dekorované zboţí rozšířilo prostřednictvím
Benátek do Evropy (Wedepohl 2003, 24).
35
6.3.3. OLOVNATÉ SKLO V RANÉM A VRCHOLNÉM STŘEDOVĚKU
Raritou mezi výrobky z olovnatého skla v raném středověku jsou skleněná hladítka,
pouţívaná, jak jiţ název napovídá, pravděpodobně k vyhlazení tkaných látek. K danému účelu
bylo nutné pouţít nástroj, jeţ byl schopen vyvinout relativně velký tlak na malou plochu,
coţ hustota olovnatého skla umoţňuje lépe, neţ jakýkoliv jiný typ skla. Z 9. – 10. století
pocházejí dvě hladítka z vikingského trhu v Haithabu v Německu s obsahem 20,4 – 24,50 %
PbO a třináct chemicky shodných kusů z Francie (Aniane, Arles, Blois, Bordeaux, Distré,
Melle, Montours), z Anglie (York) a Ruska (Novgorod). I přes své výhodné vlastnosti tvoří
olovnaté sklo mezi hladítky z této doby 20 %, většina je vyrobena ze skla draselného.
Bez povšimnutí nezůstává ani fakt, ţe tyto výrobky byly mnohdy převáţeny na velké
vzdálenosti (Wedepohl 2003, 150).
Velkým objevem z období raného středověku, konkrétně z 11. století, je jiţ výše
zmíněný vrak lodi u tureckého pobřeţí Serçe Limani. Ten obsahoval více neţ
80 nepoškozených skleněných nádob a 3 tuny skleněných střepů, pocházejících většinou
ze skleněné suroviny. Tento velmi bohatý soubor obsahující i sklo olovnatého charakteru byl
pravděpodobně islámského původu, neboť se přepokládá, ţe loď vyplula z islámských krajů.
Výroba 4 zelených nádob z čistého olovnatého skla předběhla výrobní proces
v severozápadní Evropě o více neţ 200 let.
Populárním se v průběhu vrcholného a pozdního středověku stalo zelené okenní sklo.
To bylo povětšinou draselno-olovnatého typu se zastoupením 15 – 48 % PbO ve hmotě.
Doloţeno je 17 kusů z dómů v Německu (například Augsburg, Soest, Kolín, Magdeburg)
a 5 kusů z rakouských kostelů. Zaznamenáno bylo také ve třech klášterech (Corvey,
Brunshausen a Hoexter). Z provedené analýzy vyplývá většinová datace těchto kusů
do 12. století, ačkoliv jsou i exempláře z 9. – 10. nebo 15. století. Nepatrné rozdíly ve sloţení
tohoto skla napovídají, ţe bylo vyrobeno v jedné specializované huti. V úvahu přichází
sklárna v Hils (Jiţní Dolní Sasko), která na začátku 13 století produkovala surové draselno-
olovnaté sklo zelené barvy, a v její prospěch svědčí i blízkost klášterů v Corvey
a Brunshausenu (Wedepohl 2003, 153-154).
V 12. – 14. století bylo v prostoru severozápadní Evropy vyráběno velmi čisté
olovnaté sklo. Doklady pocházejí z mnoha zemí – Německa (Hoexter, Lübeck,
Kolín nad Rýnem), Anglie, Francie, Belgie, Holandska, či Švédska. U 47 analyzovaných kusů
bylo prokázáno 55 – 84 % PbO a 35 – 9 % SiO2. Toto sklo je povětšinou uniformně ţlutě
36
nebo zeleně zbarvené a mimo nádob se z něj vyráběly také náramky a prsteny
(Wedepohl 2003, 154). Ve 13. století dosahuje výroba olovnatého skla spolu s produkcí
stříbra svého vrcholu.
Ve století 15. nastává příklon k výrobě levnějších typů skla. Zda za to můţe krize
v těţbě stříbra a tudíţ i olova, morová rána, nebo obchodní konkurence není zcela objasněno.
Zde však můţeme najít těţiště pravděpodobného omezení středověké produkce olověného
skla. Olověné sklo z této doby obsahuje v průměru 70 % PbO a 27 % SiO2, CuO a asi 2,5 %
nečistot. Předpokládá se výskyt pouze několika specializovaných hutí pro výrobu tohoto skla,
coţ potvrzuje i relativně malá četnost nálezů ze severozápadní Evropy (Wedepohl 2003, 156).
37
7. STŘEDOVĚKÉ NÁLEZY SKLA V MORAVSKÝCH
MĚSTECH
Jedním z úkolů této práce je nastínit nálezy středověkého skla v Moravských městech,
a tím vytvořit kontext pro prezentované nálezy z Olomouce, Litovle a Uničova. Je třeba
zdůraznit, ţe se nejedná o snahu zachytit moravské soubory v jejich celistvosti, nýbrţ o výběr
kusů s co největší výpovědní hodnotou.
7.1. BRNO
Za jedny z nejstarších nálezů dutého skla na území Brna jsou povaţovány fragmenty
dvou lahví z 13. století z Kozí ulice (Himmelová 1990, 437). V nálezových souborech se dále
setkáváme s nálezy skla z období od poloviny 13. do 17. století, přičemţ nálezy z 1. poloviny
14. století a z 15. století nejsou zastoupeny nijak výrazně (Merta – Peška –
Sedláčková 2002, 369). Brněnský soubor je výjimečný nejen v rozmanitosti variant
jednotlivých typů skla, ale i celkově, coţ jde vidět v případě nalezených šálků v Panenské
ulici (Merta – Peška – Sedláčková 2002, 380). Jeho rozsáhlost umoţňuje upřesnění datace
jednotlivých tvarů a jejich provenience.
7.1.1. IMPORTY
Do poloviny 14. století vládne Brnu importované sklo a ještě do konce tohoto století,
kdy uţ se začíná objevovat i sklo domácí (jako číše českého typu nebo číše s taţenými
kapkami) v nálezech dominuje.
Z Italských importů lze uvést stolní lahve s optickým dekorem ţeber (analogie
najdeme v Maďarsku, Slovinsku a Itálii) konvici, poháry nalezené v Brně a Konůvkách
a drobné číšky hladké, či s optickým dekorem.
Mezi výrobky německých dílen patří hojné mnoţství šálků, lahve s vnitřním
prstencem s hruškovitou spodní částí těla a alespoň část číšek s nálepy (Merta – Peška –
Sedláčková 2002, 381).
38
7.1.2. DOMINIKÁNSKÉ NÁMĚSTÍ
7.1.2.1. OBJEKT A99/67

Studna A99/67, ze které pochází bohatý soubor, přísluší k dnes jiţ neexistujícímu
tzv. markraběcímu komplexu, jehoţ součástí byla palácová stavba (Merta et al. 2000, 82),
kterou v roce 1322 vlastnil Jan Lucemburský, který ho věnoval královně Elišce Rejčce,
a ta ho dále věnovala nově zaloţenému klášteru cisterciaček na Starém Brně. Vyskytuje
se zde kvalitní importované sklo, zahrnující fragmenty emailem a zlatem zdobené islámské
lahve nebo lampy, dţbánu, stolních lahví s optickým dekorem ţeber, drobné číšky s optickým
dekorem čoček a jedné číšky s optickým dekorem ţeber. Také jsou zde bohatě zastoupeny
další varianty číšek: mnoţství běţných typů s nálepy, ojedinělá číška s vysokým hladkým
ústím, několik hladkých číšek s hladkým vláknem nataveným okolo dna, drobná číška
s prstencem okolo dna. K dalším tvarům patří tři poháry, dva aţ tři urinály s hrdly ovinutými
silnými vlákny a jedna lahev s vnitřním prstencem
Sklo domácí provenience, které patřilo v tomto souboru k menšině, obsahovalo
vysokou číši s taţenými kapkami a dekorem z modrého skla, ojedinělý zlomek horní části
kyjovité číše s optickým dekorem šikmých ţeber a modrým vláknem v okraji, tři vysoké
kyjovité číše a několik píšťalových číší s většími svinutými nálepy a jedna číše
se srpečkovitými nálepy (Haggréen-Sedláčková 2007, 211-213).
7.1.3. DOMINIKÁNSKÁ ULICE

Nálezy z jímky z Dominikánské ulice č. p. 5 pochází ze dvou vrstev. První vrstva je
datována do 1. poloviny 16. století a obsahovala stangenglas na prolamované patce
z modrozeleného skla, dva kutrolfy s pěti hrdly a zlomky číší českého typu se srpečkovitými
nálepy. Také zde byly nalezeny fragmenty číšek s taţenými kapkami, patrně však jde
o pozůstatek promíchání obou vrstev. Druhá vrstva pocházela z 1. poloviny 15. století a bylo
zde nalezeno mnoţství zlomků číše českého typu se středními svinutými nálepy a spodní části
číšek zastupující domácí výrobky a číšky s nálepy vytaţenými do hrotů, dno stolní lahve,
jednoduché číšky hladké nebo s optickým dekorem představující importy. (Haggréen –
39
7.1.4. DŮM PÁNŮ Z LIPÉ
Na místě dnešního domu pánů z Lipé na Náměstí Svobody č. p. 17 je doloţena
městská zástavba jiţ od 13. století a podle umístění domu v centru města se dá předpokládat
honosnost tohoto sídla. Svědčí o tom i hmotná kultura, evidovana v jeho prostorách. Dům
vystřídal po čas své existence mnoho majitelů. K prvním patřili v roce 1343 šenkýř Václav
a obchodník Jindřich Fuchs a v 16. století byli majiteli páni z Lipé, podle nichţ je dům
pojmenován, ačkoliv jej vlastnili pouze po krátký čas. Obyvatelé tohoto domu však měli
pokaţdé vysoké ekonomické a společenské postavení. Dokladem jsou například ojediněné
exempláře konvice (tvar s trubicovitou výlevkou) a lahve s natavenými ţebry (Merta –
Peška – Sedláčková 2002, 359-381).
7.1.4.1. OBJEKT 547

Mezi nálezy skla z jímky datované do poloviny 13. století patří dvě lahve s vnitřním
prstencem, číška s nálepy a okenní terčík. Lahve s vnitřním prstencem jsou jedním
z nejběţnějších tvarů z Brna poloviny 13. – 1. poloviny 14. století, není tedy nic
překvapivého, ţe z domu pánů z Lipé máme ještě 14 exemplářů, z období od poloviny
13. století po století 17. (Merta – Peška – Sedláčková 2002, 373).
7.1.4.2. OBJEKTY 503, 504, 510, 511, 539

Soubor dále obsahoval konvici a lahve se ţebry z objektu datovaného do 2. poloviny
13. století, okenní sklo z poloviny 13. a pravděpodobně 17. století (Merta – Peška –
Sedláčková 2002, 361-364), zlomky nádob s klikatkou z hladkého i radélkovaného vlákna
a s girlandami z let 1450-1550 (Sedláčková 2004a, 372), dvě lahvičky na destilát
ze 16. století, dvě mucholapky ze 17. století a několik číšek, zdobených optickým dekorem,
nálepy, ovinutým vláknem, či hladkých (Merta – Peška – Sedláčková 2002, 361-364).
7.1.5. KOZÍ ULICE

Významným nálezem z Kozí ulice je jistě konvice z konce 14. století červené opakní
barvy pečetního vosku. Stejná barva je uváděna ještě u drobné holby z Kobliţné ulice
a u několika málo dalších kusů na Moravě (Sedláčková 2004a, 371).
40
7.1.5.1. OBJEKT 10/86
Sklo se v nálezech z Kozí ulice začíná objevovat jiţ velmi brzy, v průběhu let 1240 –
1270 (Sedláčková 2006, 199). Zdejší nejstarší duté sklo je zastoupeno lahví s natavenými
ţebry medové barvy s výraznými plecemi a nafialovělou lahví s vnitřním prstencem
a válcovitou spodní částí z objektu 10/86 (Merta – Peška – Sedláčková 2002, 373), které lze
téměř s jistotou povaţovat za import (Himmelová 1990, 438).
7.1.5.2. OBJEKT 4/87

Ojedinělým nálezem na území Moravy je číška s nálepy ve tvaru zvířecích hlaviček
z objektu 4/87 v Kozí ulici (Sedláčková 2007, 197).
7.1.5.3. OBJEKT 23
Z objektu 23 je známa stolní lahev s hrdlem s optickým dekorem šikmých a svislých
ţeber, datována do 2. poloviny 14. století. Analogický exemplář byl nalezen v Panenské ulici,
nebo ve Vídni (Merta – Peška – Sedláčková 2002, 372).
7.1.6. MEČOVÁ ULICE

Nálezy skla z Mečové ulice z doby mezi lety 1240 – 1270 jen potvrzují teorii, ţe zde
patrně bylo situováno sídlo moravských markrabat a českých králů (Sedláčková 2006, 199).
Roku 1411 se dům v Mečové ulici č. p. 2 výslovně označuje jako „area monetae“
či „domus monetae“ tedy mincovna, pravděpodobně šlo o mincovnu městskou, a to
aţ do 16. století (Procházka – Himmelová 1995, 236).
7.1.6.1. OBJEKT 7/90

Mezi nálezy z objektu 7/90, které byly datovány do poslední třetiny 15. století, patří
soubor okenních terčíků se zataveným okrajem a několik fragmentů dutého skla. V jímce bylo
nalezeno 26 mincí, spadajících do doby 14. (haléře markreběte Jošta – 1375 – 1391)
aţ 15. století (za všechny například fenik císaře Fridricha V.). V jímce byly zaznamenány také
zlomky stříbra, kladivo a jiné nástroje, coţ umoţnilo zpřesnění datace jímky na období kolem
roku 1411, neboť se jedná o periodu, kdy zde fungovala mincovna (Sedláčková 2007, 187).
Z jímky 7/90 pochází 20 nádob, několik zlomků okenního skla a korál ze sytě
zeleného skla, zlomky lahve s trychtýřovitým ústím, ovinutým modrým vláknem z poloviny
41
14. století, víceboké číšky s nálepy pravděpodobně domácího původu, lahev s miskovitým
ústím a se ţebry z 2. poloviny 15. století představující import z Maďarska (Haggréen –
Sedláčková 2007, 214). V mladší vrstvě této jímky byl nalezen hladký šálek, číška s taţenými
kapkami a hrdlo dţbánu s optickým dekorem šikmých ţeber.
7.1.6.2. OBJEKT 4/90

Z objektu 4/90 je známo vyšší torzo konvice z 1. poloviny 14. století., která zastupuje
ve středověkém souboru nepříliš častý nález. Tento exemplář má trychtýřovitě rozevřené ústí
s modrým vláknem v okraji a vývalkem na hrdle, pod kterým jsou natavena modrá hladká
vlákna a klikatky z bezbarvého skla. Pravděpodobně je výrobkem skláren situovaných
severně od Alp. Ze stejného objektu pochází i číška s jemným plošným dekorem a modrým
vláknem v okraji, číška se vzorem velkých zploštělých čoček a číška se ţebry z 2. poloviny
14. století. Byly zde nalezeny také dva poháry ve vrstvách 1. poloviny 14. století. Dochoval se
zde šálek z nahnědlé skloviny se zaobleným profilem zdobený natavovaným vláknem a šálek
se ţebry s modrým vláknem v okraji a zaštípaným vláknem okolo dna (Merta – Peška –
Sedláčková 2002, 369-379).
7.1.6.3. OBJEKTY 17/90, 614/00

Z objektů 17/90 a 614/00 pocházejí dvě velmi jemné číšky z namodralého skla
z 2. poloviny 15. století (Merta – Peška – Sedláčková 2002, 376).
7.1.6.4. OBJEKTY 2/90, 10/90, 15/90

Relativně velmi přesně datovatelné lahve s natavenými ţebry a výraznými plecemi,
vyskytující se v polovině aţ 3. čtvrtině 13. století, byly objeveny v objektech 2/90, 10/90
a 15/90. Prozatím se zdá, ţe je jejich výskyt omezen na Brno (Merta – Peška –
K doplnění nálezů dutého skla z Mečové ulice je třeba uvést lahve s vnitřním
prstencem hruškovitého těla nazelenalé barvy z objektu 2/90 (Merta – Peška –
Sedláčková 2002, 373), nepříliš častou vysokou lahev se štíhlým hrdlem ovinutým modrým
vláknem z objektu 616/00 a vysokou kyjovitou číši s většími svinutými nálepy
a se zataveným modrým vláknem v okraji, na ústí a na obvodu patky z objektu 567/00
(Haggréen – Sedláčková 2007, 214), datovanou do 1. poloviny
42
15. století (Sedláčková 2004a, 255).
7.1.7. MINORITSKÁ ULICE
7.1.7.1. OBJEKT 5
V Minoritské ulici pocházejí zlomky skla z jímky číslo 5, která slouţila jako
kuchyňské odpadiště minoritského kláštera a byla vyuţívána do poloviny 16. století. Byly zde
nalezeny poháry, číšky a lahve s optickým dekorem, kutrolf ze zeleného skla pocházející
z Německa a část laboratorního skla (Sedláčková 2006a, 5).
7.1.8. NÁMĚSTÍ SVOBODY Č. P. 9
7.1.8.1. OBJEKT 521/04

Jímka s dřevěnou konstrucí, představující objekt 521/04, byla datována pomocí
dendrochronologie mezi léta 1455 - 1480. Souvisela zřejmě s ševcovskou dílnou, neboť v ní
byla nalezena dřevěná kopyta na boty a obsahovala bohatý soubor prokazatelně místního
původu, ačkoliv vyroben pod mnoha vlivy z ciziny. Lze jmenovat například číši z přelomu
gotiky a renesance s nataveným povytahovaným vláknem ve třech řadách a štíhlou číši
s optickým dekorem girland na horní části těla (Sedláčková 2006a, 2). Byl zde nalezen
především unikátní exemplář vysoké číše Olomouckého typu. Číše se nacházela
ve fragmentárním stavu bez dna a jeho olemování, přesto bylo moţné ji pozitivně
identifikovat, zejména díky hornímu zlomku, který prokázal zuţující se kyjovité tělo číše.
7.1.9. PANENSKÁ ULICE

Výzkum probíhal v prostorách dnešního parčíku v blízkosti dochovaného úseku
hradební zdi. Ve 13. století je zde doloţená měšťanská zástavba a pozemky v tomto místě
patřily na svou dobu k nejlevnějším ve městě. Obyvatelé nejsou v historických pramenech
konkrétně uváděni, mluví se zde o nich jako o „chudých z ulice Panenské“ (pauperes
de platea Monialium). Soubor objevený v prostorách jímky datované do konce 14. století byl
tedy více neţ překvapujícím. Uvaţuje se o dřívější dataci nálezů – soubor se jeví jako starší
a dá se předpokládat dlouhodobé pouţívání vzácných nádob. Analogie můţeme najít
43
v souborech z Mečové a Kozí ulice pro Brno, z Německa z církevního prostředí a z Visegrádu
z královského hradu (Merta – Peška – Sedláčková 2002, 364-381).
7.1.9.1. OBJEKT 500

Objekt 500, který byl keramikou ze zásypu datován do konce 14. století, obsahoval
devět šálků, sedm z nich zdobených optickým dekorem svislých ţeber a dva modrým
nataveným vláknem na okraji, dva fragmenty dţbánu s optickým dekorem ţeber
a zaškrceným dnem (Merta – Peška – Sedláčková 2002, 371), lahev se ţebry a dvanáct číšek,
z toho šest zdobených nálepy a dvě nataveným vláknem. Mezi zlomky se vyskytuje také
dţbán s optickým dekorem jemných svislých ţeber.
7.1.9.2. OBJEKT 501

Jímka byla datována nálezovým souborem do konce 14. století (Merta et al. 1999, 46)
a obsahovala dva poháry, s širokou miskovitou a hladkou kupou, dvě lahve s vnitřním
prstencem, čtyři číšky z toho jedna s optickým dekorem rozetek a jeden urinal. (Merta –
Peška – Sedláčková 2002,365-369).
Z objektů z 2. poloviny 15. – 1. poloviny 16. století se dochovaly dvě lahve, čtyři číše
českého typu a okenní sklo, vyrobeno oštípáním z terčíku (Merta – Peška – Sedláčková
2002,365-369).
7.2. OPAVA
Město vzniklo z několika předlokačních center, která byla umístěna při brodu přes
řeku Opavu, kudy procházela dálková komunikace od Baltského moře k Jaderskému. V roce
1224 byla Opava povýšena na město a v roce 1261 se stává hlavním městem stejnojmenného
kníţectví. (Sedláčková 2004, 223-224)
Zásluhou dvou velmi bohatých celků zaujímá Opava dominantní postavení
ve výskytu středověkého dutého skla na Moravě. Bohuţel nejsou tyto výzkumy publikovány
v celé své šíři a menší soubory zůstávají nezpracované (Sedláčková 2001, 450).
44
7.2.1. SITUACE V OPAVĚ V PRŮBĚHU HISTORIE
Výskyt skla na severní Moravě, a tedy i v Opavě, byl dlouho předpokládán teprve
od poloviny 14. století. Nové výzkumy centra města však usvědčily tuto myšlenku jako
chybnou – sklo se na severní Moravě pouţívalo jiţ od 13. století, ale jeho vývoj měl odlišný
průběh neţ v přilehlém polském Slezsku a v jiţní části Moravy.
V 1. polovině 14. století dochází v Opavských nálezech k zřetelnému úbytku, který
můţeme vysledovat na celé Moravě, s výjimkou Brna, ovšem od poloviny 14. století se jiţ
opět vyskytují početné soubory s převahou domácích vysokých číší s nálepy. Koncentrace
domácícho skla z této doby v Opavě naznačuje existenci skláren v její blízkosti
(Sedláčková 2011, 767-775).
7.2.1.1. IMPORTY
Importované sklo známe z Opavy z jímek a vrstev od 1. poloviny 13. století, například
z Dolního náměstí, Drůbeţího trhu, Masařské ulice č. p. 6, Ostruţné ulici č. p. 10
a vnitrobloku mezi Mnišskou ulicí – Mezi trhy. Zástupci budiţ běţné typy číšek s nálepy
a lahve s vnitřním prstencem z hnědého skla, zlomky nádob z bezbarvého skla a ojedinělý
výskyt skla okenního. Analogické nádoby se vyskytují v Maďarsku, Dolním Rakousku
a na jihozápadním Slovensku.
K importům benátské provenience z Opavy můţeme zařadit číšku zdobenou
barevnými emaily z konce 13. století.
Německé sklo se dostává do Slezska s příchodem kolonistů a v nálezech se objevuje
od 1. poloviny 13. století., většinou silně zkorodované. Tato skutečnost znesnadňuje
identifikaci zlomků, a tak z opavského souboru z této doby lze uvést vpíchnutá dna lahví,
okraje číšek, v jednom případě snad i s dekorem ţeber a okenní skla se zatavenými
i zaštípanými okraji. O Německém původu se nedá pochybovat také v případě korálků,
mozaikových kostek a červené opakní skloviny.
Ačkoliv je třeba většího mnoţství výzkumů, jiţ nyní lze odhadovat, ţe se v severní
části Moravy vyskytuje větší mnoţství německých importů neţ v jiţní části, coţ souvisí
se silným proudem kolonistů (Sedláčková 2011, 769-775).
7.2.1.2. SKLO DOMÁCÍ PROVENIENCE

Sklo domácí provenience je na Opavsku zastoupeno kupříkladu poměrně častými
nálezy okenního skla v celém prostoru severní Moravy, či vysokými číšemi
45
s charakteristickými spodními částmi, které se od 2. poloviny 13. století vyskytují na jiţní
Moravě.
Z jímek datovaných do let 1400 – 1450 pocházejí číše se svinutými nálepy objeveny
na Drůbeţím trhu, v Masařské ulici a ve vnitrobloku Mnišské ulice – Mezi trhy. Ke stejnému
typu v Opavě patří ještě 11 aţ 15 starších exemplářů.
V jímkách z 15. století se objevuje vysoká číše s natavenými šikmými lištami
promačkanými radélkem – nalezena byla ve vnitrobloku Horní náměstí – Pekařská –
Kolářská, na Drůbeţím trhu a na Masařské ulici. Analogie má v Brně, Kroměříţi, v Mostě,
Plzni a Táboře, nikde však v takové koncentraci (Sedláčková 2011, 775-782).
7.2.2. DOLNÍ NÁMĚSTÍ

Z Dolního náměstí pochází zlomky číšek se šnekovitými nálepy z hnědého skla, korál
ze zeleného, snad olovnatého skla z Německa a zkorodovaný skleněný krouţek o průměru
1,2 cm.
Německým importem je také část další mozaikové kostky z vrstvy na Dolním náměstí.
Dále zde byly nalezeny zlomky číšek s kapkami z bezbarvého skla či s hladkým tělem
místní výroby bez přístupu ke kobaltu (který se u podobných typů pouţíval k dekoru modrými
kapkami) z vrstvy 14. století (Sedláčková 2011, 768-781).
7.2.3. DRŮBEŢÍ TRH

Mimo dále rozebraných jímek zde byly nálezy vysokých číší se svinutými nálepy
z 15. století z jímky 505 a jímky 508, kde je z této doby doloţeno torzo vysoké číše s nálepy
a jeden kus vysoké číše s 468 svinutými nálepy (obr. 2).
Z kulturních vrstev na Drůbeţím trhu pochází zlomky lahví s vnitřním prstencem
z hnědého a bezbarvého skla a benátská číška s oboustraným dekorem barevných emailů
z doby kolem roku 1300 (Sedláčková 2011, 769-776).
7.2.3.1. OBJEKT 534

Významným objevem z vrstvy z 1. poloviny 13. století jsou okenní tabulky
z bezbarvého a čistého skla se stopami řezání a jednou hranou zaštípanou kleštěmi
a mozaiková kostka nalezená spolu se zlomkem skloviny z červeného opakního olovnatého
skla ze 13. století. Mozaiková kostka je německé provenience (Sedláčková 2011, 769-775).
46
7.2.3.2. OBJEKT 504
Obsahovala nálezy spadající do 15. století, jako horní část vysoké číše
a pravděpodobně místní typ vysoké číše s natavenými šikmými lištami promačkanými
radélkem (Sedláčková 2011, 778-782).
7.2.4. KOLÁŘSKÁ ULICE

Výzkumem se začal poprvé zabývat J. Král v roce 1960 (Sedláčková 2004, 224).
Z 16. století pochází v Kolářské ulici jímka 12/63, která obsahovala číšku s optickým
dekorem ţeber, pohár, lahev se ţebry, krautstrunk a mucholapku (Sedláčková 2011, 783)
a jímka 10/63, která obsahovala menší soubor renesančního skla (Sedláčková 2004, 232).
7.2.4.1. OBJEKT 3/60

Soubor z 2. poloviny 15. století (Sedláčková 2004, 226) obsahoval 142 evidovaných
zlomků skla, které patřily cca 20 číším českého typu. Byly zdobeny velmi drobnými nálepy,
nebo šikmými lištami promačkanými radélkem (obr. 5). Spolu s nimi se nacházel dţbánek
s válcovitým hrdlem, ovinutým třemi řadami vlákna a páskovým uchem a 9 zlomků okenního
skla (Sedláčková, 2001, 451).
7.2.4.2. OBJEKT 1A/63

Nálezy z tohoto objektu pochází rámcově do 16. století. Vyskytla se zde ojedinělá
kyjovitá číše nazelenalé barvy s optickým dekorem ţeber zdobená mříţkou z nataveného
vlákna a girlandou a menší číška nazelenalé barvy trychtýřovitého těla zdobeného ovinutými
vlákny s patkou ze spirálovitě svinutého vlákna (Sedláčková 2011, 784-785).
7.2.4.3. OBJEKT 1/63

V rámci této jímky byly objeveny zlomky více neţ čtrnácti číší českého typu.
Dle přítomné keramiky ji zle datovat do 2. poloviny 14. – poloviny 15. století (Sedláčková
2004, 229-230).
7.2.4.4. OBJEKT 3/63

Podle keramiky lze tento objekt datovat do 2. poloviny 15. století. Součástí bylo
několik (pravděpodobně 4) číší češkého typu a drobná lahvička se vpíchnutým dnem
47
a náběhem na hruškovité tělo z nazelenalého skla (Sedláčková 2004, 230).
7.2.4.5. OBJEKT 11/63

V nálezech bohaté jímky 11/63 byly objeveny nepodařené kusy nádob, naznačující
blízkost sklářské dílny (Sedláčková 2004, 232). K nálezům patří například číška z bezbarvého
skla s vytaţenými nálepy italské provenience a lahev s vnitřním prstencem se soudkovitou
spodní částí ze 14. století s výskytem na území Jugoslávie, západního Maďarska
a jihozápadního Slovenska, která má na Moravě analogie jen z pozdější doby
z Cvilína u Krnova a na Masařské ulici č. p. 6 v Opavě (Sedláčková 2011, 770-776).
Jímka dále obsahovala tři zlomky číšek s nálepy, zlomky lahví s vnitřním prstencem,
jednu ojedinějou kyjovitou číši a přes 50 zlomků číší českého typu (Sedláčková 2004, 232-
235).
7.2.5. MASAŘSKÁ ULICE

Výzkum probíhal v č. p. 6
7.2.5.1. OBJEKT 5/94

Cca 90 % nálezů z této bohaté jímky tvoří číše českého typu, kterých zde bylo
nejméně 70 kusů, coţ tvoří jeden z nejbohatších nálezových celků dutého skla nejen
na Moravě (Sedláčková 2001, 451). Asi deset z nich je zdobeno natavenými šikmými lištami
promačkanými radélkem, které představují pravděpodobně místní typ
Jeden z exemplářů je i kyjovitá číše (Sedláčková 2001, 451).
Jímka dále obsahovala číšky s nálepy z bezbarvého (obr. 4) a modrozeleného skla
(tzv. typ schaffhausen; obr. 4). Asi deset z nich je zdobeno natavenými šikmými lištami
promačkanými radélkem, které představují pravděpodobně místní typ
Do 2. poloviny 14. století – 1. poloviny 15. století je datována lahev s vnitřním
prstencem se soudkovitou spodní částí. Analogické nádoby jsou z území severní Moravy
známy dvě, a to z hradu Cvilín u Krnova a z jímky v Kolářské ulici. (Sedláčková 2004a, 370)
Celý tento soubor je datován do 2. poloviny 14. – 1. poloviny 15. století
48
7.2.6. VNITROBLOK HORNÍ NÁMĚSTÍ-PEKAŘSKÁ–KOLÁŘSKÁ
7.2.6.1. OBJEKT 508

Ve vrstvách z let 1450 – 1500 byly nalezeny číšky z modrého a nazelenalého skla
ovinutého vlákny a zlomky lahve s miskovitým ústím ovinutým modrým vláknem
(Sedláčková 2011, 783-787).
7.3. OLOMOUC
Díky výhodné poloze v hornomoravském úvalu plnila Olomouc jiţ od 7. století,
v té době lehké opevněné sídliště v inundanci řeky Moravy, funkci správního, vojenského
a politického centra (Bláha 1998, 136) a v průběhu následujících staletí se stala sídlem
Přemyslovců. Význam města Olomouce byl ještě posílen zaloţením olomouckého biskupství
roku 1063 kníţetem Vratislavem (Reichertová 1949, 60-62).
Vzhledem k této výjimečnosti zůstává výskyt skla v Olomouci záhadou, neboť je skla
v nálezech i přes intenzivní archeologické výzkumy málo (Sedláčková 2011, 767).
Nálezy z 11. – 2. poloviny 12. století mohou reprezentovat dva zlomky okenního skla
z výzkumu olomoucké tereziánské zbrojnice, z vrstev 13. století pochází pak další dva nálezy.
Tyto nálezy patrně představují pozůstatky z demolice církevní stavby v tomto prostředí
(Bláha 1996, 174).
Číšky s nálepy, představující zajímavý fenomén na Moravě svou častou přítomností
v Brně (dokonce mají největší početní zastoupení v nálezech) a svým velmi ojedinělým
výskytem v prostoru severní Moravy (v Opavě jen vzácně od 2. poloviny 14. století),
se v Olomouci v průběhu 13. – 15. století objevují méně často, ale přesto se zde nachází
(Sedláčková 2004a, 369)
V 1. polovině 16. století bylo do Olomouce přiváţeno malé mnoţeství skla z Itálie,
o něco více pak z Německa a podstatnou část nálezů tvoří výrobky domácích skláren,
zastoupeny číší olomouckého typu (Sedláčková 2001a, 201).
Kolem poloviny 16. století se jiţ domácí výrobky neobjevují, zaznamenáno je pouze
sklo dováţené (Drobný – Sedláčková 1997, 138-139), a to zejména z německých zemí
49
7.3.1. BARVÍŘSKÁ ULICE
Z objektu 151/77 pochází celá svisle ţebrovaná číška z bezbarvého a čirého skla
zdobená zlacením, emailem, a horizontálně nataveným kobaltovým vláknem a byla nalezena
v kontextu 15. – 16. století. Podle kvality skloviny se dá uvaţovat o benátské provenienci
(Bláha 1998, 151-152).
7.3.2. BISKUPSKÉ NÁMĚSTÍ
7.3.2.1. OBJEKT 197/95

Objekt z Biskupského náměstí č. p. 1 byl datován stříbrnými parvy Václava II.
Obsahoval dvě číšky, jednu z čirého skla s nálepy, druhou z čirého skla zdobenou emailem
7.3.3. DOLNÍ NÁMĚSTÍ
7.3.3.1. VÝKOP PRO KANALIZACI, 1996-1997

Výkop probíhal v souvislosti s rekonstrukcí Jupiterovy kašny a nálezy číšky s nálepy
a nataveným vláknem z hnědofialového skla, pravděpodobně zlomku kutrolfu z nataveným
vláknem v okraji a lahve s vnitřním prstencem pochází z vrstvy 14. století
(Sedláčková 2001, 441-442).
7.3.3.2. OBJEKT 1/96

Jímka 1/96 z prostoru č. p. 7 byla pravidelně čištěna a byla pouţívána od 2. poloviny
14. století do počátku 19. století.
Z vrstvy z let 1400 – počátku 15. století pochází soubor dvou kyjovitých číší
s ovinutým vláknem, číše českého typu s drobnými nálepy a zvonovitou patkou a číška
s nálepy. U této byla provedena analýza, prokazující sodno-draselno-vápenaté sloţení
(Sedláčková 2001, 455; 2001, tab. analýza č.1). Jedna z kyjovitých číší byla zdobena nálepy
a hladkým vláknem, druhá vláknem promačkávaným (Sedláčková 2001, 442).
50
7.3.3.3. OBJEKT 12/96
V této jímce z bohatého domu na Dolním náměstí č. p. 20 bylo objeveno značně
zkorodované a zlomkovité sklo z 1. poloviny 16. století (Drobný – Sedláčková 1997, 129).
V mladší vrstvě z 16. století byly nalezeny tři poháry z lehce našedlého skla
představující luxusní výrobky vzniklé napodobením podle benátských vzorů, pravděpodobně
ve sklárně v Hallu (Sedláčková 2001a, 198). První byl nalezen kompletní, druhý
představovala patka s mohutným reliéfně zdobeným a zlaceným nodem a třetí byl zlomkovitý
(Drobný – Sedláčková 1997, 135). První pohár byl podroben analýze a výsledky ukázaly
sodno-vápenaté sloţení. Díky analogickému tvaru Lutherova poháru ze sbírky Norimberské
státní knihovny je moţné spřesnit datování do 30. – 40. let 16. století
Ze starší vrstvy se bohuţel dochovaly spíše jen velmi zkorodované fragmenty nádob –
pouze na několika místech bylo vidět původní nazelenalé sklo. Do této vrstvy patřila drobná
číška s patkou ze svinutého vlákna a optickým dekorem kosodélníků – podobná typům
Maigelein (Sedláčková 2001a, 197), číška typu berkemeier s lehce zaoblenými stěnami
s většími hrotitými nálepy a patkou tvořenou vláknem a nejméně 8 vyšších štíhlých číší
v horní části ovinutých vláknem se zvonovitou lalokovitě vytahovanou patkou – tedy číší
olomouckého typu (Drobný – Sedláčková 1997, 136).
Reprezentativnějším exemplářem je píšťalová číše českého typu se zvonovitou patkou
ovinutou několika řadami nataveného vlákna (Sedláčková 2001, 442).
7.3.4. HRNČÍŘSKÁ ULICE Č. P.42

V blízkosti konventu dominikánů se v zemnicích a ve vrstvách z 2. poloviny 13. století
– počátku 14. století našly zlomky nádob německého původu, snad i z olovnatého skla
a drobné korálky z čistého zeleného skla (Sedláčková 2011, 775).
7.3.4.1. OBJEKT 11/93

V objektu 11/93 byla nalezena téměř celá číše se svisle taţenými kapkami (obr. 3)
a zlomky dalších čtyř číší, z nichţ dvě by mohly příslušet taktéţ k číším s taţenými kapkami.
Celý objekt byl datován do začátku 15. století (Sedláčková 2001, 442).
51
7.3.4.2. OBJEKT 7/73
Objekt slouţil k ukládání odpadu při moravských zemských sněmech v budově
dominikánského konventu. Z doby před polovinou 16. století pochází dvě číše
s trychtýřovitými kupami, jedna s optickým dekorem kosodélníků. Patrně se jedná o sklo
tyrolské provenience (Sedláčková 2001a, 198).
Součástí výplně z konce 15. – 17. století objektu 7/73 byly zlomky stangenglasu
s patkou ukončenou ze spirálovitě ovinutého vlákna ve více řadách, coţ představuje jednu
z raněrenesančních inovací, která byla pouţívána aţ do 17. století (Sedláčková 2001a, 197).
7.3.5. HRNČÍŘSKÁ ULICE, BLOK PARCEL U HRADEB

Zpracování výzkumu z této lokality je jedním z hlavních bodů této bakalářské práce.
Část předkládaného výzkumu jiţ byla publikována H. Sedláčkovou (2001). Publikovaná část
výzkumu není zahrnuta do souboru zpracovávaného touto prací, neboť byla ze souboru
vyčleněna a nebyla autorce této práce předána.
Výzkum probíhal na pěti parcelách na tzv. Michalském vršku v letech 1998 – 1999.
Část zkoumané plochy byla do konce 14. století pravděpodobně odpadištěm stavebního
a domácího odpadu nedalekého dominikánského konventu, zaloţeného kolem roku 1260.
Ve vrstvách z 2. poloviny 13. – počátku 14. století byla nalezena lahev s vnitřním
prstencem a čtyři číšky. První číška byla zdobená emailem, s dekorem charakteristickým
pro Muránské sklárny datované doby (větévky s květy se třemi okvětními plátky, běţně
doplňující ústřední motiv s erbem, světci, nebo zvířecími figurami), je tedy více neţ
pravděpodobné, ţe se jedná také o výrobek italské provenience.
Zlomek druhé číšky je zdoben nálepem vytaţeným do hrotu a je vyroben z výrazně
naţloutlého skla patrně olovnatého sloţení. K olovnatým podle odhadu (dle barvy a váhy)
patří i zlomky ze zbývajících dvou číšek, jedna dochována ve zlomku vpíchnutého dna
s ovinutým zaštípaným vláknem výrazně naţloutlé barvy a taktéţ zlomek vpíchnutého dna
s hladkým okrajem téţe barvy. Analýzy u těchto kusů provedeny nebyly.
S dominikánským konventem patrně souvisejí výrazně zelené korálky z růţence,
objevující se ve vrstvách 2. poloviny 14. století – počátku 15. století (Sedláčková 2001, 444).
7.3.5.1. OBJEKT 12B, 1999

Z této zemnice byl z vrstvy datované keramikou do 2. poloviny 13. století zachycen
zlomek kónické číšky s nataveným zaštípaným vláknem patrně ve tvaru vysoké klikatky
52
z čirého skla (Sedláčková 2001, 444).
7.3.5.2. OBJEKT 14, 1998 – 1999

Objekt 14 představuje zemnici se vstupní šíjí a kamennou plentou na východní a jiţní
straně z konce 13. století. Ve 14. století bylo třeba podlahu několikrát vyrovnat vysokými
vrsvami zásypů, neboť z důvodů špatného zaloţení se podlaha propadávala. Na konci
14. století byla podlaha vyrovnána na úroveň terénu a stavba se stala obytnou. Šlo o dřevěnou
stavbu se stěnami mocně omazanými mazanicí a pecí v severozápadním rohu. Celý objekt
zanikl při poţáru na počátku 15. století.
V zásypových vrstvách konce 13. – 14. století byly nalezeny zvonovité patky číší
českého typu. (Sedláčková 2001, 446).
7.3.6. PAVELČÁKOVA ULICE
7.3.6.1. OBJEKT 112/95

V této jímce byla objevena ţertovná nádobka ve tvaru boty z manganového skla,
pocházející pravděpodobně z Hallské sklárny (Sedláčková 2001a, 199).
7.3.6.2. OBJEKT 124/96

Jímka 124/96 situovaná v prostoru Pavelčákovy ulice č. p. 22 obsahovala nejméně
30 kusů dutého skla, 8 kuliček a zlomky okenních terčíků. Představuje tak zatím nejbohatší
olomoucký soubor gotického skla. Vrstvy 3 – 7 jsou datovány do konce 1. poloviny 15. století
a vrstvy 9 – 15 do 2. poloviny 15. století. Poslední nálezy, leţící nad vrstvou 15 byly
datovány do 1. poloviny 16. století, kdy byla jímka uzavřena, a obsahovaly zlomky číší
olomouckého typu.
Ve vrstvách 3 – 7 byly nalezeny tři číše kyjovitého tvaru s nataveným vláknem
a klikatkami. Dvě z nich byly podrobeny analýze, podle které byly vyrobeny z draselno-
vápenatého skla (Sedláčková 2001, 455-456; 2001, tab. analýza č.2 a 4). Dalšími nálezy
z těchto vrstev byla niţší číše s miskovitým hrdlem a soudkovitým tělem zdobená nataveným
vláknem, číše se zataţeným okrajem s drobnými nepravidelnými nálepy ze skla draselno-
vápenatého (Sedláčková 2001, 456; 2001, tab. analýza č.3), číše se soudkovitým tělem
a nízkým válcovitým hrdlem s většími svinutými nálepy a niţší číše s taţenými kapkami
53
a drobnými nálepy soudkovitého těla.
Z vrstev 9 – 15 jsou evidovány dvě kyjovité číše, jedna vysoká číše českého typu
s drobnými svinutými nálepy a válcovitá číška s 11 řadami nataveného vlákna (Sedláčková
2001, 446).
7.3.7. TŘÍDA SVOBODY

Výzkum byl proveden na území č. p. 15 – 19 a odhalil nálezy skla datované
do 2. poloviny 14. století. Kromě číše českého typu s menšími svinutými nálepy
v diagonálních řadách a číšky s menšími hrotitými nálepy zde bylo nalezeno skleněné
hladítko čiré jantarové barvy s důlky na povrchu (Sedláčková 2001, 448).
V objektu 79/95 byla dochována také celá číše olomouckého typu (Drobný –
7.3.8. RIEGROVA ULICE
7.3.8.1. OBJEKT 151/77

Objekt 151/77 představuje odpadní jímku v prostoru Regrovy ulice č. p. 11 datovanou
do konce 15. – počátku 16. století. Obsah tvořila píšťalová číše českého typu se zvonovitou
patkou se stopami kleští na obvodu, kyjovitá číše se stopami po nataveném vlákně ovinutém
v několika řadách a dvě číšky – jedna měla vysoce vpíchnuté dno ovinuté plochou lištou
vytahovanou do laloků.
Mimo tyto nálezy zde byla zaznamenána ještě celá číška zdobená emailem benátské
provenience raněrenesančního charakteru a zlomky pravděpodobně německých nádob
Ojedinělým nálezem z doby rané renesance jsou zlomky šálku s jedním nebo dvěma
hákovitými drţadly, která jsou otevřenými konci obrácena vzhůru z nazelenalého skla
s dekorem plastických ţeber a na drţadlech se zaštípanou páskou z kobaltového skla.
Představuje vemi vzácný nález, vyskytující se průběţně od 13. století.
Spodní část menší láhve z výrazně manganového nahnědlého skla, objevená v tomto
objektu, patří k německým výrobkům (Sedláčková 2001a, 197).
54
7.3.9. ULICE 8. KVĚTNA
7.3.9.1. OBJEKT I/73

Tato odpadní jáma se nachází v blízkosti bývalé latinské školy u sv. Mořice a byla
prozkoumána v souvislosti se stavebními úpravami obchodního domu Prior. Svou funkci
plnila od konce 15. století a podle písemných pramenů zanikla v rokce 1538
Ve výplni tohoto objektu byla nalezena číška typu Meigelein. Tyto číšky patřily
od konce 14. století do 1. poloviny 16. století k nejběţnějšímu typ německého skla
Mezi nálezy pozdněgotického skla patří dva zlomky číší českého typu a lahev se ţebry
(Sedláčková 2001, 448). Dále zde byla nalezena válcovitá číše ze sytě zeleného skla s velkými
hrotitými nálepy a prolamovanou patkou – tzv. stangenglas – německé provenience datovaný
„ante quem“ do roku 1538 (Bláha 1998, 151) a okenní sklo z doby před i po roce 1500
Z konce 15. století byl v tomto objektu nalezen první doklad labratorního skla
na našem území. Byl představován zlomkem baňaté stěny z nazelenalého skla a vnějším
hlinitým povlakem, dvěma menšími kulovitými baňkami a částí dvou silnostěnných
kónických trubic (Sedláčková 2004a, 374).
Ve svrchních vrstvách této jímky byla objevena číše olomouckého typu, spolu
s krautstrunkem, zlomky s optickým dekorem čoček (Drobný – Sedláčková 1997, 137) a dva
zlomky zdobené modrým a bílým nitkováním patrně z dózy benátské provenience
(Sedláčková 2001a, 196). Tento objev umoţnil zpřesnit datování číší olomouckého typu
vzhledem k známemu datu zasypání jímky. (Drobný – Sedláčková 1997, 137).
7.3.9.2. OBJEKT XII/73

Objekt XII/73 je datován do 2 poloviny 14. století a byl taktéţ nalezen v prostoru
staveniště OD Prior. Byly zde nalezeny zlomky 16 nádob, mezi které patřily číše českého
typu a číška s taţenými kapkami (Sedláčková 2001, 448-450).
55
7.3.9.3. OBJEKT XL/73
Tento objekt je taktéţ datován do 2 poloviny 14. století a opět byl nalezen na staveništi
OD Prior. Sklo bylo značně zlomkovité, ale podařilo se identifikovat lahev a dvě číšky
s vpíchnutým dnem (Sedláčková 2001, 450).
7.3.10. VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ – AREÁL PŘEMYSLOVSKÉHO

PALÁCE
Z vrstvy z 2. poloviny 13. století z areálu hospodářského dvora byla získána láhev
s vnitřním prstencem z čirého hnědofialového skla.
Vrstva z konce 12. – 13. století poskytla 10 drobných zlomků dutého skla a polovinu
namodralé soudkovité perly (Sedláčková 2001, 450).
7.3.11. ŢEROTÍNOVO NÁMĚSTÍ

V jímce uzavřené roku 1540 byly objeveny zlomky číše olomouckého typu, společně
s importovaným pohárem s rozevřenou kupou se ţebry, jehoţ analogie můţeme najít ze
16. století v německých sklárnách (Drobný – Sedláčková 1997, 137).
7.3.11.1. OBJEKT 2/82

Dvě nádobky z lehce namodralého skla byly objeveny v zasypané studně z konce 15. –
začátku 17. století. První z nich je vázovitého tvaru, větší je kulovitého tvaru s vykloněným
okrajem. Existuje předpoklad, ţe by mohly být výrobkem italským, coţ ovšem bez analýz
není spolehlivě prokazatelné (Sedláčková 2001a, 196).
Ve výplni tohoto objektu byly také nalezeny zlomky stangenglasu
7.3.11.2. OBJEKT 4/82, 5/82

Tyto dva objekty z 2. poloviny 14. století obsahovaly pouze dvě číšky s nálepy,
v jednom případě s nálepem plochým, ve druhém hrotitým. Obě číšky byly vyrobeny s čirého
naţloutlého skla (Sedláčková 2001, 450).
56
8. ZPRACOVÁVANÉ VÝZKUMY
Materiál z výzkumů v Hrnčířské ulici v Olomouci, Litovli a Uničově, který mi byl

zapůjčen Mgr. Pavlem Šlézarem z Národního památkového ústavu v Olomouci, za jehoţ
zapůjčení velmi děkuji, byl nafocen, nakreslen a podrobně zpracován do katalogu ve formě
databáze. Fotografie, kresby i databáze jsou součástí přílohy této práce na přiloţeném CD.
8.1. FOTOGRAFICKÁ DOKUMENTACE

Jednotlivé fotografie ve zmiňované příloze jsou vţdy označeny vlastním číslem
obrázku, které odpovídá inventárnímu číslu, pod kterým je zlomek evidován v databázi.
Celá dokumentace je rozdělena do jednotlivých sekcí (například D1, D2, Uničov) a na
začátku kaţdé z nich je uveden rejstřík, který platí vţdy pro následující část.
Fotografie bylo bohuţel nutné pořídit dvěma různými fotoaparáty, neboť první
a kvalitnější z nich v průběhu dokumentace doslouţil. Snímky byly do přílohy zařazeny
všechny, ačkoliv jejich kvalita je rozdílná, a to z důvodu lepší představy o jednotlivých
fragmentech. I přesto, ţe fotografická dokumentace není ideální, zachycuje vlastnosti zlomků,
které ač byly popsány v databázi, podléhají subjektivitě badatele (například odstín,
či do určité míry i stupeň koroze) a je tedy moţné se o nich přesvědčit.
V patnácti případech fotografie chybí. Tento fakt byl způsoben technickým selháním
druhého fotoaparátu, který pořídil poškozenou fotografii (nebylo moţné její zobrazení
v počítači).
Fotografie byly upraveny pomocí programů GIMP 2, Microsoft Office Picture
Manager a Malování.
8.2. KRESEBNÁ DOKUMENTACE

Všechny zlomky jsou zachyceny v kresebné dokumentaci, která je taktéţ součástí
přílohy. Rozdělení kreseb do oddílů je provedeno stejně jako v případě fotografické
dokumentace a kaţdý oddíl začíná stejně strukturovaným rejstříkem.
Kresby byly upravovány v programu Malování.
57
8.3. KATALOG
Nejobsáhlejší a zároveň nejdůleţitější částí dokumentace je databáze. Byla vytvořena
v programu Access 2007 a obsahuje záznam o všech fragmentech, které jsem zpracovávala.
Vzhledem k nejednotnosti dokumentace zpracovávaných výzkumů a individualitě
jednotlivých zlomků je zde nutné vysvětlit hodnocené poloţky.
Číslo sáčku – v případě souborů z Litovle a Uničova vyjadřuje číslo kontextu, neboť
způsoby dokumentace se lišily a sáčky nebyly číslovány. U souboru
z Olomouce odpovídá číslu sáčku. Oba údaje však mají přibliţně stejnou
vypovídající hodnotu.
Inventární číslo – poloţka uvedená v této kolonce byla zvolena pouze pro potřeby této
bakalářské práce, identifikaci jednotlivých zlomků a ulehčení jejich
následného zpracovávání. Pokud měl zlomek své původní inventární
číslo, jak tomu v několika málo případech bylo, je toto číslo uvedeno
v kolonce poznámka.
Rok nálezu – odpovídá roku provedení výzkumu.
Lokalita – obsahuje název ulice, ve které byl výzkum prováděn.
Katastr – odpovídá městu, ve kterém byl výzkum prováděn.
Okres – všechny výzkumy byly prováděny na území okresu Olomouc.
Typ lokality – všechny výzkumy byly prováděny na území města, ačkoliv některé
nálezy z Olomouce mohou nasvědčovat blízkosti kláštera (například
hojný výskyt okenního skla), samotná plocha výzkumu klášteru
nepříslušela.
Objekt číslo – v případě Olomouckého výzkumu je zde uváděno základní členění
na jednotlivé parcely (D1-D5), případně doplněno číslo objektu, kde byl
zlomek nalezen (například o. 14). U výzkumů z Litovle a Uničova je tak
nejčastěji označováno číslo sondy, z níţ zlomek pochází, neboť v rámci
výzkumů nebyly objekty vymezeny.
Datace – pokud to bylo moţné, zlomky byly datovány H. Sedláčkovou, případně
jinými dostatečně vypovídajícími nálezy, které se našly v těsné blízkosti.
Údaje vyjadřují nejmladší moţné zařazení, pokud jde o delší časový
úsek, je tento specifikován v kolonce datace přesněji.
Provenience – byla určena pouze na základě analogií.
58
Datace přesněji – protoţe určit umělecký sloh bylo v mnoha případech jednodušší, tato
kolonka obsahuje mimo přesná data i jej.
Základní tvar – jde o zařazení tvarů do typologie, kterou vytvořila H. Sedláčková
na případech z Brna (Sedláčková 2003).
Dekor – vyjadřuje se k výzdobě zlomku. V několika případech byl zlomek
tvořen jen nálepem, pak byl tedy zařazen do kategorie natavený nálep.
Základní barva – tato kategorie se v průběhu zpracovávání jevila jako velmi subjektivní.
V případě silné koroze je barva určena průsvitem, nebo na lomu.
Odstín – viz základní barva, pouze dokresluje povahu střepu.
Průzračnost – označení průhledné označuje ty zlomky, přes které by bylo moţno
rozeznat psaný text, průsvitné vyděluje sklo matné, které propouští světlo
a jako zlomky opakní jsou označeny zlomky, jeţ světlo propouští jen
velmi omezeně, téměř vůbec.
Šířka, Výška, Síla – popisují rozměry zlomku – šířka vertikální, výška horizontální –
v nejširším místě v centimetrech. Síla (neboli tloušťka) je u některých
zlomků variabilní, a tehdy je uváděn průměrný rozměr.
Technologie – určeno na základě znalostí o výrobě jednotlivých druhů skla.
Koroze – pojem iris označuje sklo, které je nejčastěji pokryto bílou či černou
tenkou korozní vrstvičkou, a která se výrazně neolupuje a tvoří
neprůhledný pokryv (Rohanová 2002). Jako sklo s korozními skvrnami
bylo označeno takové, kde koroze netvoří souvislé plochy, jenţ by
pokrývaly víc neţ 50 % jeho povrchu (určeno okoskopicky) avšak je zde
přítomna a sklo se olupuje. Korozní plochy pokrývají nad 50 % povrchu
a sklo se olupuje. Jako zcela zkorodované byly označeny zlomky, které
jsou buď úplně pokryty olupující se korozí, nebo je procento nepokrytých
ploch velmi nízké, do 10 %.
Zachování – pokud to lze s určitostí říci, definuje místo nádoby, odkud zlomek
pochází.
Chemický typ – vyjádření na základě analýzy ručním rentgen-fluorescenčním
spektrometrem u analyzovaných zlomků.
Kvalita – pokud je nutné, zpřesňuje stupeň koroze a dochovanost zlomku.
Váha – váha zlomku vyjádřená v gramech.
Celková výška – je odhadem velikosti celé nádoby v případě, ţe dva či více zlomků
prokazatelně patří k sobě, avšak je nemoţné nádobu slepit
59
Počet kusů – číslo je vyšší neţ jedna, pokud dva či více zlomků prokazatelně patří
k sobě, avšak je nemoţné je slepit.
Poznámka – blíţe specifikuje kteroukoliv z kategorií, či upřesňuje nálezové
okolnosti.
Fotka – odkazuje na místo zlomku ve fotografické příloze, která je součástí
přílohy této práce.
Kresba – odkazuje na místo zlomku v kresebné příloze, která je součástí přílohy
této práce.
8.3.1. TYPOLOGIE
Zařazení zlomků do typů v kolonce základní tvar bylo povětšinou určeno
H. Sedláčkovou, podle typologie, kterou na souborech z Brna pro Moravu definovala v roce
2003 (Sedláčková 2003, 127-138). Tato typologie byla dále pouţita v roce 2005
pro středověké importy z Brna (Sedláčková 2005, 237-242) a také dále v roce 2010
(Sedláčková 2010, 359-366). Chybějící čísla značí tvar, který se na Moravě doposud
nevyskytl (ústní sdělení H. Sedláčkové)
1. Stolní lahve
I.1. Konvice
I.2. Dţbán
I.3. Stolní lahev
I.3.1. typ Mečová ulice 2
I.3.2. s šikmým ţebrováním a trychtýřovitým zobáčkem
I.3.3. s ţebrovaným hrdlem
2. Ţebrované nádoby
II.1. s výraznými rameny
II.2. hruškovitého tvaru
3. Lahve s vnitřním prstencem
III.1. hruškovitého tvaru
III.2. s kónickou spodní polovinou
III.3. s cylindrickou spodní polovinou
4. Becher = číšky
IV.1. s nálepy
IV.1.1. s většími oválnými šnekovitými nálepy
60
IV.1.2. s většími zašpičatělými nálepy
IV.1.3. s menšími šnekovitými nálepy
IV.1.4. s mnohoúhelníkovou kupou
IV.1.5. sudovitá
IV.1.6. zvláštní typy
IV.2. s modrým natavením
IV.2.1. cik-cak linie
IV.2.2. s modrým nálepem
IV.2.3. s bezbarvým nálepem
IV.3. Hladké
IV.3.1. s hladkou patkou
IV.3.2. bez patky
IV.3.3. s trychtýřovitým okrajem
IV.4. s optickým dekorem
IV.4.1. se vzorem bodů
IV.4.2. s ţebrovaným vzorem a kónickým tělem
IV.4.3. s ţebrovaným vzorem a soudkovitým tělem
IV.5. s malovaným dekorem
IV.5.1. malováno barevným emailem
IV.5.2. malováno zlatem
IV.6. se skleněnými ţebry/s ţebrovanou patkou
5. Becher = pohárky
V.1. s hladkou kupou
V.2. s ţebrovanou kupou/vřetenovitou
6. Kutrolfy
7. Scheuer = šálky
VII.1. hladké
VII.2. s jemným (vertikálním a diagonálním) ţebrováním
VII.3. s velkým (vertikálním a diagonálním) ţebrováním
8. Zvláštní tvary
VIII.1. ţebrovaná miska
VIII.2. polokulovitá miska
VIII.2.1. s ţebry
VIII.2.2. hladká
61
VIII.3. nádoba s noţkami
VIII.4. poutnická lahev
VIII.5. nádobka ve tvaru jelena
10. Ozdoby
X.1. Krouţky
11. Okenní sklo (XI.1.) (Sedláčková 2003, 127-138).
8.4. OLOMOUC
Výzkum, jehoţ zpracování tvoří opěrný bod této práce, byl zahájen roku 1998
pod vedením PhDr. Hedviky Sedláčkové CSc. na tzv. Michalském vršku v Olomouci a trval
aţ do roku následujícího. Zkoumáno bylo pět parcel u hradební zdi před započetím stavby
rodinných domů.
Obr. 8: Vyznačení zkoumaných parcel na katastrálním plánku Olomouce, sever

je na pravé straně (převzato z dokumentace k archeologickému výzkumu v Hrnčířské ulici,
poskytnuto P. Šlézarem, uloženo: archiv NPÚ v Olomouci).
Parcely byly označeny jako D1 – D5 a tedy i nálezy skla jsou podle toho rozděleny.
Výzkum D1 – D4 probíhal v roce 1998, parcela D5 byla zkoumána aţ v roce 1999. Pouţité
fotografie a plánky jsou uniformně z roku 1998 – kromě kresebného plánu nebyla
dokumentace k parcele D5 nalezena.
62
Obr. 9: Fotografie výzkumu z roku 1998, sever je na levé straně (převzato
z dokumentace k archeologickému výzkumu v Hrnčířské ulici, poskytnuto P. Šlézarem,
uloženo: archiv NPÚ v Olomouci).
Roku 1998 zde bylo zachyceno pravěké, slovanské a středověké osídlení. Středověká
perioda zde byla doloţena od poslední třetiny 13. století po baroko a jejím významným
prvkem byla zemnice se vstupní šíjí (objekt 14).
Na ploše výzkumu byly doloţeny doklady hrnčířské, kovolitecké a košťařské výroby.
Od 13. století slouţila část zkoumané plochy jako odpadiště pro blízký dominikánský
konvent, který byl zaloţen kolem roku 1260, coţ napománá k vysvětlení přítomnosti importů.
(dokumentace k archeologickému výzkumu v Hrnčířské ulici, poskytnuto P. Šlézarem,
uloženo: archiv NPÚ v Olomouci)
8.4.1. VYHODNOCENÍ SOUBORU

Celý soubor bez jiţ publikované části, která byla – jak bylo zmíněno výše – zřejmě
vyčleněna, byl tvořen 748 zlomky různé velikosti a vypovídací hodnoty. Z toho bylo
318 zlomků skla okenního a 430 fragmentů dutého skla. Z počtu 430 fragmentů bylo
37 označených jako novověké, a protoţe pro tuto práci nejsou podstatné, v dalším
vyhodnocení se s nimi nebude počítat. Soubor z Hrnčířské ulice tedy tvoří 711 kusů, z toho
63
318 kusů zastupuje sklo ploché a 393 sklo duté.
37 ks; 5%
318 ks; 42%
Okenní sklo
Duté sklo
Novověké zlomky
393 ks; 53%
Graf č. 1: Procentuální zastoupení dutého a okenního skla v souboru.
8.4.1.1. DATACE FRAGMENTŮ

Datace byla určena PhDr. Hedvikou Sedláčkovou, případně z nálezového kontextu
určeného dokumentací k výzkumu (uloženo: archiv NPÚ v Olomouci).
Z celkového počtu 711 kusů z Hrnčířské ulice bylo 5 zlomků datováno do 13. století,
20 kusů do 14. století, 19 kusů do 15. století, 82 kusů do 16. století, 133 kusů do 17. století,
83 kusů do 18. století, 44 kusů do 19. století a 1 kus byl označen jako starší neţ 17. století.
140 133
120
100
82 83
80
60 počet kusů
44
40
20 19
20
5
0
13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.
století století století století století století století
Graf č. 2: Zastoupení kusů v souboru dle datace.
64
Některé zlomky byly zařazeny pouze do uměleckého slohu, ve kterém byly vyrobeny,
a který umoţňuje velmi rámcovou dataci. Pokud byla uvedena i časová datace, tato má
ve vyhodnocení přednost a jiţ byla uvedena v odstavci výše. Z umělecky datovaných zlomků
byl 1 označen jako gotický, 83 kusů bylo renesančních, 42 kusů barokních a 35 kusů
z přelomu baroka a novověku. 5 kusů bylo označeno jako starších neţ baroko, ale přesnější
datace nebyla moţná.
Celkově bylo aspoň přibliţným způsobem datováno 555 zlomků a nedatováno zůstává
tedy 156 zlomků z prostředí Hrnčířské ulice.
8.4.1.2. ROZDĚLENÍ PODLE PARCEL

Rozdělní zlomků podle úseku výzkumu, ve kterém byly nalezeny, je umoţněno jejich
zařazením k příslušné parcele. V Hrnčířské ulici bylo vyčleněno sedm kategorií – D1 aţ D5,
objekt 14. a základová zeď. Zlomky z kategorie nazvané „základová zeď“ pochází z okolí
hradební zdi, která prochází všemi parcelami na jejich východní straně, označení základová
zeď je tedy technicky nepřesné a bylo zavedeno autorkou této práce na základě mylné
domněnky. Objekt 14 se nacházel v prostoru parcely D2 a byl do ní začleněn.
Z parcely D1 pochází 67 zlomků, z D2 182 zlomků, z D3 150 zlomků,
z D4 228 zlomků, z D5 78 zlomků a z prostoru hradební zdi 6 zlomků.
6 ks; 1%
78k s; 11% 67 ks; 9%
182 ks; 26%

D1
D2
D3
D4
D5
Hradební zeď
228 ks; 32%

150 ks; 21%
Graf č. 3: Prostorové rozdělení 711 nalezených kusů.
65
8.4.1.3. D1
V prostoru nejseverněji umístěné parcely D1 bylo nalezeno 67 fragmentů skla a 9 kusů
novověkých příměsí. 4 zlomky patřily okennímu sklu, v jednom případě z 15. století, dva
kusy byly z 16. století a jeden kus ze 17. – 18. století z barokního křídového skla
pravděpodobně domácí provenience (určeno H. Sedláčkovou). Početní zastoupení
jednotlivých zlomků je uvedeno v tabulce 1.
Datace Počet kusů

13. století 5
14. století 2
15. století 6
16. století 9
17. století 3
18. století 3
19. století 7
Starší než 17. století 1
Renesance 2
Starší než baroko 5
Baroko 8
Baroko, novověk 1
Nedatováno 15
Celkem 67
Tab. 3: Početní zastoupení zlomků v jednotlivých obdobích v D1.
Velká fragmentárnost materiálu bohuţel neumoţňuje ve větší míře určit část nádoby,
ze které zlomek pochází, a tedy ani její původní tvar. Přehled zastoupení jednotlivých částí
ukazuje graf č. 4.
Zachování
80 72
70
60
50
40 32
30 14
20 11 6 6
10 3 2 1 3
Počet zlomků
0
Graf č. 4: Zastoupení částí nádob, ze kterých fragmenty pocházejí, v souboru D1.
66
Celý tvar je zastoupen nazelenalou kuličkou z 15. století, témeř celý tvar zastupuje
barokní vícebokou lahev typu VIII.4 (podle Sedláčková 2005, 137). Zlomky patky představují
s výjimkou patky pohárku patky různých typů číší a číšek, z nichţ jsou nejméně dvě vysoké.
Ve zlomcích dna je obsaţeno mimo jiné vlákno ode dna číšky z 15. století, dno válcovité
lahvičky, vpíchnuté dno lahve nebo číše, dno vysoké renesanční číše a dno vyšší číše.
Přehled výzdoby zlomků je znázorněn v grafu č. 5
Výzdoba
150 133
100
50 Počet zlomků
8 5
0
hladká natavené natavený nálep
vlákno
Graf č. 5: Výzdoba zlomků v souboru D1.
Výraznými fragmenty jsou dva malované fragmenty jantarového skla ze 13. století
malované plochy, v kresebné dokumentaci nakreslené černě, jsou ve skutečnosti světlé barvy
a celé sklo se jeví jako tmavé. K těmto dvou zlomkům přísluší podle charakteru skloviny
a společného nálezu ještě dva další, ale na těchto nebyly stopy malby patrné. Nádoby zdobené
brusem či řezbou jsou barokní.
Nejstarším zlomkem souboru je patrně zlomek patky gotické číše druhotně hnědé
barvy, datován kontextem do 13. století. Za zmínku stojí barokní lahev typu
VIII.4 (Sedláčková 2003, 127-138) z hladkého bezbarvého skla, zlomek okraje lahve typu
I.3.0 (Sedláčková 2003, 127-138) z bezbarvého skla, jiţ zmíněná nazelenalá kulička, zlomky
víceboké lahve ze 17. století či renesanční balustrový dřík z nazelenalého skla. Dále soubor
obsahuje několik patek a den lahví či číšek nedefinovatelného tvaru.
8.4.1.4. D2
K parcele D2 přísluší z celkového souboru 182 kusů. V prostoru parcely D2 byl
definován objekt 14, ke kterému náleţí výrazný soubor skla. Okenní sklo bylo zastoupeno
67
počtem 68 kusů, z toho v 7 případech náleţelo do prostoru objektu 14. V zásadě bylo
datováno do 16. – 17. století, 7 kusů druhotně hnědé barvy je datováno do 15. století,
6 zlomků bledě modré opakní barvy je datováno do 14. století a trojúhelníková výplň mezi
okenními terčíky inv. čísla ol-hr-d2-058 sytě zelené barvy z olovnatého skla (viz dále –
8. Analýza vybraných kusů skla z Hrnčířské ulice) je datována do poloviny 14. století.
Početní zastoupení jednotlivých zlomků je uvedeno v tabulce 2.
Datace Počet kusů

13. století 0
14. století 10
15. století 12
16. století 21
17. století 44
17. století? 2
18. století 7
19. století 0
Renesance 0
Baroko 2
Baroko, novověk 34
Nedatováno 50
Celkem 182
Přehled stupně zachování jednotlivých tvarů z objektu D2 je uveden v grafu č. 6
Zachování
80 72
70
60
50
40 32
30 14
20 11 6 6
10 3 2 1 3
Počet zlomků
0
Zlomky dna pocházejí většinou z tvarově nedefinovatelných číší a lahví, přičemţ je

zřejmé, ţe jeden fragment pochází z lahvičky ryté diamantem z 2. poloviny 16. - 17. století.
V celých tvarech nacházíme krouţek, kuličku a korálek, dále pak výplň mezi okenními
68
terčíky ze sytě zeleného olovnatého skla (viz Analýza vybraných kusů) a kostku z opakního
skla tyrkysové barvy. Kromě okenního terčíku byly tyto kusy nalezeny v prostoru
stratigraficky nehodnotného objektu 14.
Výzdobu fragmentů z parcely D2 definuje graf 7.
Výzdoba
133
140
120
100
80
60
40 8
20 5 2 1 1
0 Počet zlomků
V případě malby šlo o okenní terčíky bledě modré barvy se světlým malováním
ze 14. století. Ryté bylo dno lahve z druhotně hnědého opakního skla.
OBJEKT 14
Co do počtu skla je nejzajímavějším objektem z parcely D2 objekt 14. Takto byla
označena zemnice se vstupní šíjí, datovaná od konce 13. století po baroko, která
ve své závěrečné fázi slouţila jako obytné zařízení s pecí v severozápadním rohu. Díky
prvotní špatné konstrukci bylo třeba v zemnici několikrát vyrovnávat terén zásypem, a takto
se pravděpodobně dostalo dovnitř objektu mnoţství skla nepodléhající stratigrafii. Objekt
zanikl poţárem na počátku 15. století. (dokumentace k archeologickému výzkumu v Hrnčířské
ulici, uloženo: archiv NPÚ v Olomouci)
Celkově zde bylo nalezeno 47 kusů skla různé datace a 1 novověký zlomek.
Obsahovala 7 kusů okenního skla neupřesněné datace. Pouze 3 zlomky dutého skla hnědé
barvy byly dekorovány nataveným vláknem a 1 nataveným nálepem.
Z výraznějších tvarů zde byl zachycen jiţ zmíněný ţlutohnědý krouţek a bílý korálek
z opakního skla, hladká, sytě modrá kulička z průsvitného skla a kostka z tyrkysového skla.
Vzhlem k zasypávání objektu je datace nemoţná
69
8.4.1.5. D3
V prostoru D3 bylo nalezeno 150 zlomků skla a 12 kusů novověkých příměsí. Okenní
sklo bylo zastoupeno 58 kusy datovanými ve většině do 15. – 17. století. Významným
nálezem je zlomek okenní tabulky sytě zelené barvy (inv. číslo ol-hr-d3-144), u kterého bylo
analýzou prokázáno olovnaté sloţení (viz dále – 8. Analýza vybraných kusů skla z Hrnčířské
ulice).
Datace Počet kusů

13. století 0
14. století 7
15. století 1
16. století 30
17. století 33
18. století 3
19. století 5
Renesance 6
Baroko 14
Nedatováno 51
Celkem 150
Zachování
80 72
70
60
50
40 32
30 14
20 11 6 6
10 3 2 1 3 Počet zlomků
0
70
V souboru z parcely D3 byly nalezeny dva zlomky okraje číše s taţenými kapkami
z druhotně hnědého skla, dva balustrové dříky ze 17. století, jeden z naţloutlého skla a druhý
ze skla bezbarvého, zlomek ucha sytě modré barvy, zlomek patky vysoké číše nazelenalé
barvy a dalších tří číší nedefinovatelného tvaru, patka renesančního pohárku z naţloutlého
skla, zlomek výdutě z lahve typu III.3 (Sedláčková 2003, 127-138) z druhotně hnědého skla
a číšky typu IV.1.2 (Sedláčková 2003, 127-138) z bezbarvého skla, nálepy, zlomky číší
s taţenými kapkami z velmi podobného typu skloviny a zlomek renesanční číše zdobené
barevným emailem.
Výzdoba
133
140
120
100
80
60
40 8
20 5 2 1 1
0 Počet zlomků
V materiálu z parcely D3 byl nalezen zlomek renesanční číše zdobené emailem, číše
zdobené nataveným vláknem se stopami po radélku, čtyři číše s taţenými kapkami, zlomky
lahve víceboké s dekorem formy a mozaiková kostka z dvoubarevného skla.
8.4.1.6. D4
Parcela D4 byla na nálezy skla 228 kusy nejbohatší. Okenní sklo je zastoupeno
138 zlomky datovanými většinou do 17. – 18. století, pouze 6 kusů je datováno do století 16.
71
Datace Počet kusů
13. století 0
14. století 1
15. století 0
16. století 11
17. století 48
18. století 48
19. století 1
Gotika 1
Renesance 74
Baroko 16
Nedatováno 28
Celkem 228
Zachování
150 134
100
49
50 22
1 4 2 3 11 2
0 Počet zlomků
V materiálu se objevuje zlomek okraje pravděpodobně dţbánu typu I.2 světle zelené
barvy, celá kulička ze ţlutohnědého skla z 1. poloviny 16. století, čtyři zlomy dříku, z toho
dva balustrového typu, dno a hrdlo víceboké lahve a holby ze 17. – 18. století, dno a hrdlo
lahve čočkovité z konce 15. – 16. století, patka číše olomouckého typu a dutá zvonovitá patka
z doby renesance, zlomky výdutě lahve víceboké, lahve čtyřboké a diamantem ryté číše
z doby renesance.
72
Výzdoba
250 219
200
150
100
50 3 2 2 2 Počet zlomků
0
Výzdoba nataveným vláknem představuje zlomek jiţ zmíněné holby s vláknem

nataveným kolem dna a zlomek hrdla lahve čočkovité. Rytí vykazovala renesanční číše
z bezbarvého skla.
8.4.1.7. D5
Na ploše parcely D5 bylo nalezeno 78 kusů skla. Dutého skla bylo přítomno menší
mnoţství, neţ skla okenního. Okenní sklo bylo nalezeno 49 kusů, zlomků nádob bylo
nalezeno tedy pouze 29. Početní zastoupení jednotlivých zlomků je uvedeno v tabulce 5.
Datace Počet kusů

13. století 0
14. století 0
15. století 0
16. století 11
17. století 5
18. století 22
19. století 31
Renesance 1
Baroko 2
Nedatováno 6
Celkem 78
73
Zachování
60 51
50
40
30
20 15
10 2 3 1 2 4 Počet zlomků
0
V případě zachování celého tvaru jde v obou případech o trojúhelníkovou výplň mezi
okenními terčíky, zlomek hrdla a zlomek výdutě je zastoupen zlomkem lahve víceboké.
Ţádný z fragmentů nalezených v prostoru parcely D5 nenesl stopy výzdoby, všechny
kusy byly hladké.
8.4.1.8. HRADEBNÍ ZEĎ

Zlomky zařazené do této kategorie byly nalezeny v okolí hradební zdi a pocházely
ze všech parcel. Dominantou této části souboru je značný počet novověkého skla, které bylo
zařazeno do dokumentace právě z důvodů utvoření ucelené představy o nálezovém celku,
ačkoliv pro studii středověkého skla nemá důleţitosti. Bylo zaznamenáno 12 novověkých
zlomků a pouze 6 kusů jejiţ datace není definována.
Tvarové zastoupení netřeba definovat grafem, objevuje se zde dřík pohárku
se zlomkem ryté kupy z čirého skla (tento byl také jako jediný dekorován), celá lahvička
z nazelenalého skla, zlomek dna datovaný do novověku a jeden zlomek výdutě z bezbarvého
skla. Zbytek souboru je tvořen neurčitými zlomky.
8.5. UNIČOV
Město bylo zaloţeno v roce 1213 tzv. na zeleném drnu na křiţovatce cest.
Zakladatelem byl moravský markrabě Vladislav Jindřich a město zaloţil na výhodné poloze
v centru zemědělské oblasti (Šlézar v tisku).
Archeologický výzkum, jehoţ součástí jsou zpracovávané nálezy skla, proběhl
74
při příleţitosti rekonstrukce Olomoucké ulice v roce 2010. V tomto prostoru došlo k odkrytí
středověkých staveb a navázání na výzkum, jeţ zde probíhal v 70. letech minulého století
(Šlézar v tisku). Zpracování výzkumu stále probíhá a jeho shrnutí vyjde zpracováno
P. Šlézarem v Přehledu výzkumů 53.

Celý soubor skla byl tvořen pouze čtyřmi kusy, z nichţ kaţdý pocházel z jiného
kontextu. Jakkoliv se zdá tento soubor malý, vzhledem k absenci jakéhokoliv publikovaného
skla z Uničova má svou hodnotu.
V kontextu K120/91 byla nalezena celá skleněná kulička velikosti asi 2,4 cm
v průměru, druhotně syté barvy a s přiděleným inventárním číslem 38/10-120/91.
Druhým nálezem byl neurčitý zlomek světle fialové barvy z kontextu 125/45
s původním inventárním číslem 38/10-125/45.
Třetí zlomek je reprezentován zlomkem patky sytě hnědé opakní barvy, nalezen
v kontextu K 131/34 a zařazen pod inventárním číslem 38/10-131/34.
Posledním je zlomek „dvoubarevného“ dna z čirého skla a jasně zeleným zabarvením
ve středu dna. Byl nalezen v kontextu K 418/3 a je veden pod inventárním číslem
38/10-418/3.
Všechny zde uvedené zlomky byly nezdobené. Při vyhodnocování výzkumu jsem
bohuţel neměla k dispozici dokumentaci, takţe datace na základě kontextu byla nemoţná,
a zároveň si nedovoluji z takovýchto zlomků provést odhad, datace tedy zůstává předmětem
dalšího bádání. Zlomky byly alespoň nafoceny, nakresleny, a pokud to bylo moţné, jejich
vlastnosti byly popsány v databázi.
8.6. LITOVEL
Názory o zaloţení a původní podobě města Litovle se dodnes různí. Jedna z teorií
hovoří o předlokační rybářské vesnici typu okrouhlice, která byla zničena nájezdem tatarů
v roce 1241, méně romantická teorie pak počítá s rybářskou vesnicí, avšak na úrovni trhové
vsi.
Archeologický výzkum z roku 2004, který probíhal u příleţitosti výstavby kanalizace,
podchytil mimo ţárového pohřebiště KLPP i předlokační sídliště v bývalém meandru řeky
Moravy (Šlézar 2008, 4-5).
75
Soubor z Litovle, který mi byl rovněţ zapůjčen P. Šlézarem z NPÚ v Olomouci
(za coţ velmi děkuji), byl rozdělen ve dvou krabicích. První obsahovala výzkum 15/03
z roku 2003 z prostoru různých ulic a pravděpodobně pocházející z některé z fází
rekonstrukce městské kanalizace a druhá pak obsahovala výzkum 30/04 z roku 2004, který
byl proveden v ulici Husova. Krabice 30/04 byla označena jako nálezy z jímky. Protoţe jsem
při zpracovávání nálezů neměla k dispozici potřebnou dokumentaci a výzkumy doposud
nebyly publikovány, nebyla provedena datace nálezů a u většiny fragmentů ani určení tvaru
nádoby, pokud to nebylo naprosto zjevné. Všechny nálezy jsou ovšem zakresleny, nafoceny
a jejich popis je zanesen do databáze, odkud mohou být v budoucnu dále přehledně
zpracovávány.
8.6.1.1. AKCE 15/03

Z tohoto výzkumu pochází 248 fragmentů skla, z toho 7 je prokazatelně novověkých,
a tedy s nimi netřeba nadále pracovat. 9 zlomků bylo označeno jako okenní sklo, mezi nimi
jsou nálezy ze sběru z Havlíčkovy ulice, u kterých by byla datace kontextem nemoţná
a nálezy ze sond 15, 16 a 17 z náměstí Přemysla Otakara II. Zlomky byly vyrobeny
z bezbarvého skla, tři z nich byly z nazelenalého skla a jeden ze skla ţlutohnědého.
U většiny fragmentů je definována sonda, odkud pochází a u všech ulice, ve které byly
nalezeny, fragmenty lze tedy vyhodnotit z hlediska prostorového.
76
Ulice nálezu Sonda Počet kusů
Boskovicova S 13 4
S 19 9
S 19 + S 20 23
Husova S 1/03 8
Komenského S 23 + S 24 12
S 24 + S 25 13
náměstí Přemysla Otakara II. S1 1
S2 1
S 3/03 4
S4 3
S4+S5 10
S3+S6 23
S 10 3
S 10 + S 18 14
S 15 + S 16 + S 17 68
S 16 + S 17 + S 18 38
Havlíčkova sběr 5
skládka Nasobůrky sběr 1
Třída 1. máje sběr 1
Tab. 8: Počet zlomků nalezených v prostoru jednotlivých sond.
Stupeň dochování nálezů z tohoto výzkumu je znázorněn v grafu č. 13.
Zachování
140 124
120
100
80 46
60 24 32
40 10 4
20 1
0 Počet zlomků
Graf č. 13: Početní zastoupení částí nádob, odkud fragmenty pocházejí.
Celý tvar je zastoupen nálezy z náměstí Přemysla Otakara II. Byly zde nalezeny dvě
kuličky, ţlutohnědá z kontextu K102 snad se stopami poţáru a druhá z kontextu K113 ze skla
sytě černé barvy. Z kontextu K113 pak pochází i korálek sytě zelené barvy a ve stejné sondě
77
v kontextu K111 byl nalezen zcela zkorodovaný krouţek z bezbarvého skla.
Hlavním přínosem souboru skla z Litovle jsou nálezy patek číší olomouckého typu.
Většinou byly z původně nazelenalého skla, ovšem aţ na výjimky byly zkorodované
do rovnoměrné zlaté barvy. Tyto číše jsou typem rámcově řazeny do 15. – 16. století, avšak
na vyslovení jakýchkoliv závěrů by bylo potřeba uvést nálezy těchto patek v kontextu.
V souboru je 8 rozdílných patek těchto číší a pravděpodobně i devátá, to však nelze s určitostí
zjistit. Mimo to se zde nacházejí zlomky lalokovitě vytahovaného vlákna, u kterých nebylo
moţno zjistit, ke kterým patkám patří a zda náhodou nepatří k patkám neobjeveným. Všechny
patky byly nalezeny v prostoru náměstí Přemysla Otakara II., a to v sondách 3 + 6, 4, 4 + 5
a v kontextech 105, 106, 107 a ponejvíce 108.
Výzdoba zlomků je nastíněna v grafu č. 14.
Výzdoba
200 183
150
100
50 29 24
2 1 2 Počet zlomků
0
Graf č. 14: Výzdoba zlomků v souboru z Litovle 15/03.
Zlomek rytý diamantem pochází praděpodobně z okraje nějakého pohárku či číšky

z nazelenalého skla s bublinkami. Nalezen byl v kontextu K104 na náměstí
Přemysla Otakara II. a byl zařazen mezi nálezy ze sond 15 + 16 + 17.
8.6.1.2. AKCE 30/04

Z výzkumu 30/04 bylo vyděleno 41 fragmentů skla a pouze jeden novověký zlomek.
Všechny zlomky pochází z Husovy ulice a podle popisu krabice je patrné, ţe z prostoru jedné
jímky. Jedinou sondou, která byla v případě nálezů uvedena, byla sonda 1/04.
Stupeň dochování nálezů z tohoto výzkumu je znázorněn v grafu č. 15.
78
Zachování
20 16
15
10 8
6 6
5 1 1 2 1
Počet zlomků
0
Graf č. 15: Početní zastoupení částí nádob, odkud fragmenty pocházejí.
V souboru byl nalezen celý pohárek s vejčitou kupou s optickým dekorem a patkou
z navinutého vlákna z kontextu K116 a téměř celá lahev z nazelenalého skla s bublinkami.
Jedním z nejhodnotnějších zlomků je slepovaná asi 22 cm štíhlá číše z nazelenalého skla
s dekorem nataveného vlákna se stopami radélka. Byla nalezena v prostoru parcely 187,
v kontextu 234.
Výzdoba zlomků je nastíněna v grafu č. 16.
Výzdoba
30
25
20
15
10 Počet zlomků
5
0
hladká natavené do formy optický
vlákno
Graf č. 16: Výzdoba zlomků v souboru z Litovle 30/04.
Optickým dekorem byly zdobeny tři zlomky pravděpodobně totoţné číše

z nazelenalého skla, jiţ zmíněný pohárek, který byl ovšem podle své patky zařazen
do kategorie „natavené vlákno“ a neurčitý zlomek z kontextu K116 z úseku I. Nataveným
vláknem byla dekorována vysoká číše a patka číše z nazelenalého skla.
79
9. ANALÝZA VYBRANÝCH KUSŮ SKLA Z HRNČÍŘSKÉ
ULICE V OLOMOUCI
Na základě vizuálního porovnání vlastností jednotlivých zlomků skla (například váha,

barva) bylo moţné vyčlenit tři kusy, (inv. čísla: ol-hr-d3-144, ol-hr-d2-058, ol-hr-d2-088),
o kterých se dalo předpokládat, ţe se jedná o sklo olovnaté. Olovnaté sklo nikdy nebylo
v českých zemích tak rozšířené jako sklo draselné, případně sodné, výskyt olova je vázán
na loţiska stříbra a jeho těţbu, a tudíţ se lze pokusit definovat provenienci a dataci
analyzovaných kusů na základě analogií. Vybrané kusy podrobil pan Martin Hloţek
z Technologického muzea v Brně jednoduché analýze rentgen-fluorescenčním
spektrometrem, který určil procentuální zastoupení všech prvků sloţení ve zlomku.
Inventární číslo Olovo Křemík Měď Železo Mangan

ol-hr-d3-144 63,37 % 33,07 % 2,95 % 0,32 % 0,29 %
ol-hr-d2-058 70,95 % 26,55 % 2,01 % 0,49 %
ol-hr-d2-088 95,36 % 1,72 % 2,92 %
Tab. 2: Výsledky rentgen-fluorescenčního spektrometru.
Výsledky analýzy prokázaly u dvou zkoumaných zlomků, inv. čísla: ol-hr-d3-144 a

ol-hr-d2-058, vysoký podíl olova ve sloţení, je tedy moţné řici, ţe se jedná o sklo olovnaté.
U třetího zlomku nebylo olovo nalezeno vůbec. Oba olovnaté zlomky přísluší ke sklu
okennímu, zlomek ol-hr-d3-144 je pravděpodobně část hexagonální okenní tabulky, zlomek
ol-hr-d2-058 je trojúhelníkovou výplní mezi kulatými okenními terčíky, analogie budou tedy
uváděny pouze ve vztahu k okennímu sklu. Nástin olovnatého skla dutého byl představen
v kapitole olovnatém skle.
9.1. ANALOGICKÉ KUSY NA ÚZEMÍ MORAVY

Jedním z důvodů provedení analýzy u těchto zlomků je nalezení analogických
exemplářů v moravském kontextu, které by mohlo výrazně přispět k určení stáří a případné
provenience olomouckých kusů.
Nejstarší exempláře doposud objeveného olovnatého okenního skla můţeme nalézt
právě v Olomouci. Z období velkomoravské říše, tedy mezi lety 850 – 950 pochází malý
80
fragment medově hnědého skla s tmavě červeným zataveným dekorem
(Sedláčková 2006, 194). Obsahoval 74,62 % PbO, 23,32 % SiO2 a 1,47 %CuO
(Bláha 2000, 81).
Z pozdější doby časného středověku, z 2 poloviny 12. století, pochází z Olomouce
tmavě zelené okenní sklo se stopami malování. Analýza prokázala obsah 39,23 % PbO,
41,52 % SiO2, 2,52 % CuO, 7,19 % K2O, 7,34 % CaO a 1,34 % Al2O3 (Bláha 2000, 81).
Další známé zlomky pochází vesměs z 13. století.
V Brně se olovnaté okenní sklo po 1. polovině 13. století vyskytuje ve formě
ojedinělých malovaných vitráţí smaragdově zelené či ţluté barvy (Sedláčková 2011, 769).
Z let 1270 – 1350 byly v Mečové ulici č. 2 nalezeny vitráţe malované olovnatým švarclotem.
Tento nález pochází ze světské, avšak evidentně nejvyšší společnosti.
Ze stejné doby známe z prostředí církevního, z kartuziánského kláštera
v Dolanech u Olomouce, okenní terčíky se zatavenými okraji (coţ je pro onu dobu typické)
nazelenalé a ţluté barvy (Sedláčková 2004, 249).
Do konce 13. století, okolo roku 1275, byly datovány také zlomky smaragdově zelené
barvy, které byly nalezeny v sakristii kostela sv. Martina v Bohušově. Fragmenty byly
malovány švarclotem a jsou jednoznačně německého původu (Sedláčková 2011, 775).
Místa výroby moravských nálezů olovnatého okenního skla jsou povětšinou blíţe
neurčena, avšak jako moţné se jeví dvě varianty. Jak naznačuje poslední zmíněný zlomek,
jednou z nich je původ v německých sklárnách a následný import na Moravu, zatímco druhou
variantou je výroba místní, která navzdory stále dováţenému sklu z Benátek
(podle písemných pramenů se tak dělo ještě v 15. století), začala pomalu opanovávat zdejší
trh (Sedláčková 2004, 249).
9.2. ANALOGICKÉ KUSY NA ÚZEMÍ ČECH

Výzkumem provedeným v letech 1996 – 1998 Městským muzeem v Čelákovicích
bylo zjištěno v historickém centru Staré Boleslavi okenní sklo olovnatého charakteru,
pravděpodobně nejblíţe k výsledkům analýzy v Olomouci (Špaček 2000, 105; 2000, tab. Stará
Boleslav: 1–3). Nálezy pocházejí ze dvou sond umístěných na akropoli hradiště a byly
nalezeny v kontextu spolu s keramikou datovanou do raně středověkého období
(Špaček 2000, 101).
81
9.3. ANALOGIE ZE STŘEDOEVROPSKÉHO PROSTORU
Většina německých okenních skel olovnatého typu je povaţována za výrobek místních
rychle se rozrůstajících skláren. Protoţe jednou z moţností původu Olomouckých fragmentů
je právě Německo, je třeba uvést podobné datované kusy.
Za nejstarší lze bezpochyby povaţovat románskou okenní vitráţ z dómu v Augsburgu.
Při její poslední rekonstrukci byla provedena analýza skla, coţ přispělo k objevení pěti kusů
olovnatého skla, přičemţ obsah olova se pohybuje okolo 15 – 30 % PbO. Sklo podobného
sloţení bylo objeveno rovněţ v oknech dómu z Kolína nad Rýnem a Soestu
(Wedepohl 2003, 122).
S příchodem gotiky se olovo stává součástí malovaných kontur při výzdobě skla. Sklo
se poté vymalovávalo švarclotem, který byl sloţen z oxidů ţeleza, oxidů mědi a olovnatého
skla, a následně vypalován při teplotě 600°C (Wedepohl 2003, 123). Od 15. století černou
konturu nahrazuje barevná, ovšem také olověné povahy (Wedepohl 2003, 129).
82
10. ZÁVĚR
Na závěr této práce bude uvedeno shrnutí dosavadních poznatků.

Mapovaná situace na Moravě odpovídá její geografické poloze vzhledem k ostatním
zemím Evropy. Odkud k nám sklo poprvé přišlo nelze přesněji zjistit, ale je velmi
pravděpodobné, ţe v průběhu let bylo sklo v našich zemích ovlivňováno zejména produkcí
významných sklářských okrsků jiţní a západní Evropy.
Při specifikaci vývoje výroby skla u nás je třeba rozlišovat dvě fáze. V první fázi
se na naše území dováţela sklářská surovina, a to za účelem dalšího zpracování. Toto se dělo
přinejmenším od dob Velkomoravské říše. Areály zpracování je jistější označit spíše jako
sklářské dílny, neţ samotné sklárny, neboť k výrobě v pravém slova smyslu zde nedocházelo.
Zhruba od poloviny 13. století, zřejmě díky vlivům ze západní Evropy, dochází k zakládání
prvních skláren na našem území, a v této fázi jiţ můţeme hovořit o výrobě skla v českých
zemích. Ačkoliv archeologické doklady sklářských dílen z této doby na Moravě chybí, tato
situace je pravděpodobně dána stavem výzkumu a jejich přítomnost je předpokládána.
Ve 13. století se v moravských souborech setkáváme s převahou importovaného skla,
coţ podporuje výše zmíněné dosavadní znalosti o zakládání skláren. Převaha importů pochází
Itálie, menší část ze západní Evropy, nejvíce patrně z Německa. Zvláště z 2. poloviny
13. století se v souborech začíná objevovat domácí sklo.
Příčinou vemi malého mnoţství skla v nálezech z 1. poloviny 14. století a rapidním
nárůstem domácích tvarů v 2. polovině 14. století, můţe být nejistá mocenská situace
v českých zemích způsobená střídáním vládnoucích rodů na českém trůně. Také je třeba brát
v úvahu konec kolonizace doposud neosídlených oblastí a menší příliv původně německého
obyvatelstva. V 15. století pozorujeme propad v nálezech skel, patrně způsobený husitskými
válkami, ovšem jako spodní proud zde pokračuje vývoj domácích skláren, aby se mohl naplno
rozvinout ve století 16., kdy české sklo začíná dosahovat své pozdější proslulosti. Za zmínku
stojí především tehdejší české sklo laboratorní, které předčilo i výrobky proslulých
benátských mistrů.
Přibliţně od 2. poloviny 15. století jsou patrny tendence výrobu skla zrychlit a zlevnit
a uspokojit tak poptávku v té době jiţ i střední vrstvy společnosti.
Datované sklo z výzkumů prezentovaných v této práci s menšími odchylkami
odpovídá nastíněným vývojovým tendencím. Nejvíce zlomků pochází ze 17. století, přičemţ
větší část odpovídá spíše 16. – 17. století a renesančnímu stylu. Zpracování souboru
83
z Olomouce – Hrnčířské ulice je doplněním k části jiţ publikované H. Sedláčkovovu
(Sedláčková, 2001).
Ve třech případech byly provedeny analýzy skla a ve dvou z nich bylo potvrzeno
olovnaté sloţení. Šlo o zlomky okenního skla, trojúhelníkovou výplň mezi okenními terčíky
a patrně šestiúhelníkovou tabulku. Sloţením patrně nejpodobnější kusy jsou nálezy
raněstředověkého okenního skla ze Staré Boleslavi. Olovnaté okenní sklo stejné barvy
se na Moravě objevuje ve 13. století a u všech zlomků není zcela jisté, zda bylo vyráběno
v domácích sklárnách, či se jednalo o německé importy; moţnost zařazení zkoumaných
fragmentů do této skupiny se jeví jako pravděpodobná.
Nejvýznamnějším výsledkem zpracování souborů z Uničova a Litovle je nález osmi
patek a několika dalších fragmentů číší olomouckého typu, zařazených rámcově do 15. –
16. století. Tento objev koresponduje s teorií původu těchto číší v nějaké z domácích skláren
v okolí Olomouce, neboť tento typ se v jiných částech Moravy vyskytuje jen velmi vzácně
a například v Opavě nebyl nalezen jediný.
Soubory z Uničova a Litovle umoţňují další zpřesnění situace na Moravě, neboť
z těchto měst nebyly doposud nálezy skla doloţeny. Tato práce je tedy pomyslnou první
vlaštovkou ve zpracování těchto nálezů.
Závěry vyplývající z hodnocení těchto výzkumů nelze povaţovat za neotřesitelné,
ačkoliv nepochybně pokládají otázky, na jejichţ základech by se dalo dále stavět.
84
11. SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK
MZM – Moravské zemské muzeum

NPÚ – Národní památkový ústav
OD – Obchodní dům
Pravěk NŘ – Pravěk nová řada
SZ Čechy – severozápadní Čechy
85
12. SEZNAM PŘÍLOH
1. Kresebná dokumentace [přiloţené CD]

2. Fotografická dokumentace [přiloţené CD]
3. Databáze všech fragmentů [přiloţené CD]
86
13. ZDROJE A LITERATURA
13.1. ZDROJE
Dokumentace k archeologickému výzkumu v Hrnčířské ulici, poskytnuto P. Šlézarem, uloženo:
archiv NPÚ v Olomouci
Nepublikovaná expozice MZM
13.2. LITERATURA
Baumanová, B. 2008: Informační systémy územně samosprávných celků. Ostrava: Vysoká
škola báňská – Technická univerzita. Nepulikovaná diplomová práce.
Baumgartner, E. – Krueger, I. 1988: Phoenix aus Sand und Asche. Glas des Mittelalters.
Basel/Bonn.
Bláha, J. 1996: Církevní a laická společnost v Olomouci v některých projevech středověké
hmotné kultury, Archaeologia historica 21, 169-181.
Bláha, J. 1998: Komunikace, topografie a importy ve středověku a raném novověku (7. –
17. století) na území města Olomouce, Archaeologia historica 23, 133-159.
Bláha, J. 2000: Nálezy vitrají a dutého skla z období raného středověku na lokalitě Olomouc
– Biskupské náměstí č. 1. In: Černá, E. – Frýda, F. – Špaček, J. (eds.),
Historické sklo. 2. Sborník pro dějiny skla. Plzeň : Městské muzeum
v Čelákovicích, 79–84.
Černá, E. 1987: Příspěvek k podobě zaniklých středověkých skláren v Čechách, Archaeologia
historica 12, 405-411.
Černá, E. 2000: K problematice nejstarších nálezů středověkých skel na území čech.
In: Černá, E. – Frýda, F. – Špaček, J. (eds.), Historické sklo. 2. Sborník pro
dějiny skla. Plzeň : Městské muzeum v Čelákovicích, 45-62.
Černá, E. – Himmelová, Z. 1994: Sklo vrcholného a pozdního středověku: 13. –
polovina 14. století. In: Černá, E. (ed.), Středověké sklo v zemích koruny
České. Most: ústav archeologické památkové péče SZ Čech, 43-45.
Drahotová, O. 1970: České sklo. Praha: Odeon.
Drahotová, O. et al. 2005: Historie sklářské výroby v českých zemích 1. Praha: Academia.
87
Drobný, T. – Sedláčková, H. 1997: Kachle a sklo z odpadní jímky ze 16. století v Olomouci. –
Ofenkacheln und Glas aus einem Abfallbehälter von dem 16. Jh. in Olomouc
(Olmütz), Muzejní a vlastivědná práce 35. Časopis společnosti přátel
staroţitností 105, 129–140.
Farkaš, Z. – Turčan, V. 1998: Včasnostredoveká sklárska pec v Bratislave na Devínskej
Kobyle, Slovenská archeológia 46/1, 31-54.
Frýda, F. 1998: Sklářská výroba v západních Čechách z pohledu archeologických nálezů.
In: Sklo bez hranic - Glas ohne Grenzen. Muzeum Šumavy. Sušice.
Galuška, L. – Macháček, J. – Pieta, K. – Sedláčková, H. 2012: The Glass of Great Moravia:
Vessel and Window Glass, and Small Objects, Journal of glass studies 54, 61-
92.
Haggrén, G – Sedláčková, H. 2007: Číšky s taţenými kapkami v Evropě, Památky
archeologické 98, 185 – 250.
Hejdová, D. 1994: Postavení českého středověkého sklářství ve spektru středověkých řemesel.
In: Černá, E. (ed.), Středověké sklo v zemích koruny České. Most: ústav
archeologické památkové péče SZ Čech, 25-29.
Hejdová, D. – Nechvátal, B. – Šedivý, Č. 1975: Pouţití kobaltu ve středověkém sklářství
v Čechách, Archeologické rozhledy 28, 530-554.
Hetteš, K. 1974: Sklářství. In: Nový, L. a kol.: Dějiny techniky v Československu do konce
18. století. Praha : Academia.
Himmelová, Z. 1990: Sklo středověkého Brna, Archaeologia historica 15, 437-446.
Himmelová, Z. 2000: Nálezy skla z Mikulčic (okr. Hodonín). In: Černá, E. – Frýda, F. –
Špaček, J. (eds.), Historické sklo. 2. Sborník pro dějiny skla. Plzeň : Městské
muzeum v Čelákovicích, 85-91.
Himmelová, Z. – Měřínský, Z 1987: Objekt s doklady výroby a distribuce šperkařských
výrobků na hradisku "Vysoká zahrada" u Dolních Věstonic (okr. Břeclav).
In: Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami
Brno, Technické muzeum, 129-134.
Langhamer, A. 1999: Legenda o českém skle. Zlín.
Merta, D. – Peška, M. – Procházka, R. – Sadílek, J. 1999: Předběţné výsledky záchranných
archeologických výzkumů v Brně v roce 1999, Přehled výzkumů 41, 35-61.
Merta, D. – Kováčik, P. – Peška, M. – Procházka, R. – Sadílek, J. 2000: Předběţné výsledky
záchranných archeologických výzkumů v Brně v roce 2000, Přehled výzkumů
42, 75-107.
88
Merta, D. – Peška, M. – Sedláčková, H. 2002: Příspěvek k poznání středověkého skla z Brna
– Nálezy z domu pánů z Lipé a Panenské ulice, Pravěk NŘ 12, 359-412.
Procházka, R. – Himmelová, Z. 1995: Příspěvek k vývoji středověké zástavby tzv. Velkého
špalíčku v Brně, Archaeologia historica 20, 233-245.
Reichertová, K. 1949: Přemyslovský hrad a předhradí v Olomouci, Archeologické rozhledy 1,
60-73.
Rohanová, D. 2002: Koroze a degradace skel. Koroze a degradace anorganických
nekovových materiálů. Korozní inţenýrství [výukové CD], Praha.
Sedláčková, H. ed. 1998: Renesanční sklo v archeologických nálezech. Sklo, slavnostní
keramika a kachle. Archeologické výzkumy Památkového ústavu v Olomouci
1973–1996. Olomouc.
Sedláčková, H. 2001: Gotické sklo na střední a severní Moravě v archeologických nálezech –
Gotisches Glas in den archäologischen Funden aus Mittel- und Nordmähren,
Archaeologia historica 26, 411-428.
Sedláčková, H. 2001a: Raně renesanční sklo v Olomouci, Acta Universitatis Palackianae
Olomucensis Facultas Philosophica. Historica 30, 195-204.
Sedláčková, H. 2003: Typologie des Glases aus dem 13. und 14. Jahrhundert aus Brünn,
Mähren, Auf gläsernen Spuren. Der Beitrag Mitteleuropas zur archäologisch-
historischen Glasforschung. Beiträge zur Mittelalterarchäologie in Österreich
19, 128-137.
Sedláčková, H. 2004: Středověké sklo z Opavy, Památky archeologické 95, 223-264.
Sedláčková, H. 2004a: Archeologické nálezy skla z hradu Cvilín u Krnova, okr. Bruntál,
Vlastivědný věstník moravský 56/4, 367-379.
Sedláčková, H. 2005: Abriss einer Typologie der mittelalterlichen Glasimporte
aus Brno/Brünn, Mähren, Tschechische Republik, Annales du 16e Congrés
de l’Assotiation Internationale pour l’Histoire du Verre, 2003. London 2005,
237-242.
Sedláčková, H. 2006a: Association Internationale pour l’Histoire du Verre 17: Datierte
Glasfundkomplexe aus Mähren, Antwerp, 4-8 September 2006, Poster.
Sedláčková, H. 2006: Ninth- to Mid-16th-Century glass finds in Moravia, Journal of Glass
Studies volume 48, 191-224.
Sedláčková, H. 2007: From the Gothic period to the Renaissance. Glass in Moravia 1450 –
circa 1560) In: Ţegklitz, J. (ed.), Studies in Post-Medieval Archaeology 2,
Praha: Archaia Praha o.p.s., 181–226.
89
Sedláčková, H. 2010: Vypovídací hodnota archeologických nálezů skle na Moravě z období
cca 1200 – 1550, Archaeologia historica 35, 359-366.
Sedláčková, H. 2011: Středověké sklo na severní Moravě a přiléhající části Slezska.
In: D. Majer (ed.), Král, který létal. Moravsko-slezské pomezí v kontextu
středoevropského prostoru doby Jana Lucemburského, Ostrava, 767-791.
Sedláčková, H. 2012: Das Glas deutscher Provenienz in Mähren, Tschechische Republik.
In: Clemens, L. – Steppuhn, P. (eds.): Archäologie und Geschichte, Beiträge
zum 4. Internationalen Symposium zur Erforschung mittelalterlicher und
frühneuzeitlicher Glashütten Europas, Band 2, 143-155.
Sedláčková, L. – Zapletalová, D. 2012: Skleněné krouţky z Brna a problematika raně
středověkého sklářství na Moravě, Archeologické rozhledy 64, 534-548.
Šlézar, P. v tisku: „Nova villa“. Počátky královského města očima archeologie. In: Dějiny
Uničova.
Šlézar, P. v tisku: Uničov (okr. Olomouc). Olomoucká ul., Přehled výzkumů 53.
Šlézar, P. 2008a: Kostely a sakrální stavby v Litovli, Archeologické památky střední Moravy,
sv. 17., Olomouc.
Špaček, J. 2000: Nálezy středověkého skla ze Staré Boleslavi - 1. In: Černá, E. – Frýda, F. –
Špaček, J. (eds.), Historické sklo. 2. Sborník pro dějiny skla. Plzeň : Městské
muzeum v Čelákovicích, 101-107.
Tarcsay, K. 1999: Mittelalterliche und neuzeitliche Glasfunde aus Wien: Altfunde aus den
Beständen des Historischen Museums der Stadt Wien. Österreichische
Geschichte für Mittelalterarchäologie. Wien.
Vondruška, V. 1992: Historické sklo. In: Langhamer, A. – Vondruška, V. (eds.), České sklo.
Tradice a současnost. Nový Brod : Crystalex.
Vondruška, V. 2002: Sklářství. Praha : Grada.
Vondruška, V. 2012: Ţivot ve staletích. 15. století. Lexikon historie. Praha: Moba.
Wedepohl K. H. 2003: Glas in Antike und Mittelalter. Geschichte eines Werkstoffs. Stuttgart.
90

Archeologické Nálezy Skel V Česku

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Archeologické Nálezy Skel V Česku

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Masarykova univerzita

Ústav archeologie a muzeologie

Bakalářská diplomová práce

Brno 2013 Anna Koudelková

Ústav archeologie a muzeologie

Nové nálezy skla z archeologických výzkumů

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: prof. PhDr. Zdeněk Měřinský, CSc.

2. Historický kontext výroby skla v českých zemích ............................................. 10

2.1. Evropské tendence výroby skla od 12. století ................................................ 10

2.2. Historie výroby skla v Čechách a na Moravě ................................................. 10

3. Sklárny v českých zemích .................................................................................. 13

3.1. Sklárny v Čechách .......................................................................................... 14

3.2. Sklárny na Moravě.......................................................................................... 15

4. Časné nálezy skla na našem území .................................................................... 17

4.1. Doba Laténská ................................................................................................ 17

4.2. Doba římská .................................................................................................... 17

4.3. Raný Středověk............................................................................................... 18

4.4. Časný středověk .............................................................................................. 18

5. Vybrané typy skla podle tvaru ........................................................................... 19

5.1. 13. století ........................................................................................................ 19

5.1.1. Benátské Importy ..................................................................................... 19

5.1.2. Německé importy ..................................................................................... 20

5.1.3. Sklo domácí provenience ......................................................................... 22

5.2. 14. století ........................................................................................................ 22

5.2.2. Sklo domácí provenience ......................................................................... 22

5.3. 15. století ........................................................................................................ 25

5.3.2. Sklo domácí provenience ......................................................................... 26

5.4. 15. – 16. století ............................................................................................... 26

5.4.2. Sklo domácí provenience ......................................................................... 28

5.5.1. Sklo domácí provenience ......................................................................... 30

6. Typy skel podle sloţení ...................................................................................... 31

6.1. Sodné sklo....................................................................................................... 31

6.2. Draselné sklo .................................................................................................. 32

6.2.1. Draselno-vápenaté sklo českého typu ...................................................... 32

6.2.2. Vlastnosti draselno-vápenatého skla ........................................................ 32

6.2.3. Exempláře z Čech a Moravy .................................................................... 33

6.3. Olovnaté sklo .................................................................................................. 33

6.3.1. Vlastnosti olovnatého skla ....................................................................... 34

6.3.2. Barva ........................................................................................................ 34

6.3.3. Olovnaté sklo v raném a vrcholném středověku ...................................... 36

7. Středověké nálezy skla v Moravských městech ................................................. 38

7.1. Brno ................................................................................................................ 38

7.1.2. Dominikánské náměstí ............................................................................. 39

7.1.3. Dominikánská ulice ................................................................................. 39

7.1.4. Dům pánů z Lipé...................................................................................... 40

7.1.5. Kozí ulice ................................................................................................. 40

7.1.6. Mečová ulice ............................................................................................ 41

7.1.7. Minoritská ulice ....................................................................................... 43

7.1.8. Námeští svobody č. p. 9 ........................................................................... 43

7.1.9. Panenská ulice.......................................................................................... 43

7.2. Opava .............................................................................................................. 44

7.2.1. Situace v Opavě v průběhu historie ......................................................... 45

7.2.2. Dolní náměstí ........................................................................................... 46

7.2.3. Drůbeţí trh ............................................................................................... 46

7.2.5. Masařská ulice ......................................................................................... 48

7.2.6. Vnitroblok Horní náměstí-Pekařská–Kolářská ........................................ 49

7.3. Olomouc ......................................................................................................... 49

7.3.1. Barvířská ulice ......................................................................................... 50

7.3.2. Biskupské náměstí ................................................................................... 50

7.3.3. Dolní náměstí ........................................................................................... 50

7.3.4. Hrnčířská ulice č. p.42 ............................................................................. 51

7.3.5. Hrnčířská ulice, blok parcel u hradeb ...................................................... 52