HAPRDÁNS byl inspirován Pleskotovou inscenací (a Urbánkovým překladem) v Národ­

ním divadle roku 1959. Tím v podstatě bylo dáno téma, půdorys příběhu, základní situace.
Vznikalo mnoho variant, vesměs však zůstalo u začátků. U hledání stylových a žánrových
náležitostí. Nemálo pokusů se týkalo rozhlasové hry. Ale k napsání a k realizaci stále chy­
běl pádný důvod. A konkrétnější představa, s kým a proč to dělat. Nynější pojetí a podoba
je ze srpna a září 1980. Představa, že realizace bude záležitostí třech hráčů, se posléze
zúžila na hráče toliko dva. První představení bylo 20. listopadu 1980 v Divadélku v Neru-
dovce. (Pavel Bošek, který původně měl být tím třetím, náhle zemřel 17. listopadu 1980.)
Vlasta Špicnerová hrála part Hamleta, Gertrudy, v dialogu Claudia s Poloniem i Claudia
a podílela se na komentářích. Ivan Vyskočil hrál part Polonia a Claudia a vedl komentáře.
Kromě Vlasty Špicnerové a Ivana Vyskočila v Haprdánsi hráli: Leoš Suchařípa (part
Claudia a komentáře), Barbora Hocková (otevírání, uvozování scén a komentář), Marké­
ta Vyskočilová (uvozování scén a komentář).
Součástí představení bylo „stručné opakování příběhu“, Bujón Hamlet á la Shakespea­
re, loutkové divadlo s kuchyňským náčiním. Jednotlivé „postavy“ tohoto „divadla na divad­
le“ (Hamlet - mechanický, dvojhlavý šlehač, Ofélie - šlehač jednoduchý, „metla“, Polo-
nius - plechový, nejlépe smaltovaný cedník, Gertruda - kvedlačka, Claudius - vařečka
atd.) pak sloužily v demonstracích jako znak pro tu kterou postavu i jako její „rekvizita“
i - v určitých momentech - jako opět „loutka“. V momentech, kdy aktivita a pozornost se
přenášela z herců na „loutku“. Tyto proměny, tato oscilace vyžaduje ovšem přesné a vý­
razné členění.
V demonstracích je Haprdáns sledem pravděpodobných „zákulisních“ scén, které se
odehrávají za kulisami scén dobře známých těm, kdo znají Shakespearova Hamleta.
Haprdáns není a neměl by být parodií.
Prvních šest představení Haprdánse bylo v Divadélku v Nerudovce. V Praze se hrál
hlavně ve Futuru na Smíchově, ale také v divadle Minor, Na Chmelnici atd. Jinak na
mnoha místech, jevištích divadel i pódiích klubů v ČSSR.
Nelze také přesněji říci, kolik představení Haprdánse se hrálo. Odhad je 230 až 240.
Představení pro CT natočil režisér Jiří Verčák na jevišti divadla Minor roku 1988.

/255/
TÉMA
Shakespearův Hamlet je největší a nejznámější tragédie, jaká kdy byla napsána. Jeho
genialita nespočívá jen v tom, co a ja k v něm napsáno je, ale především v tom, co
v něm napsáno přímo není, co zůstává jen naznačeno, napovězeno. A právě tato
,nedokonalost1umožňuje vždy znovu současný výklad a pohled.
To říká pan Fergusson, známý badatel a znalec. Krásně jste to řekl, pane Fer-
gussone!
Aby Hamlet promluvil k současnému diváku současnou řečí, je třeba k němu při­
stoupit bez navyklých apriorismů a vžitých uměleckých předsudků, prostě jako k ži­
vému problému a otevřené možnosti. No prosím! A tohle říká pan režisér Zadek.
Taky jednička! Bravo, pane režisére, děkujeme!
Aby ten starý, známý příběh mluvil k dnešnímu diváku nově a překvapivě, musíme
ho hrát tak, aby to nebyl ten starý, známýpňběh. Výborně! Pan režisér Besson jde
ještě dál! Všimněte si laskavě, že už nemluví o Shakespearovu Hamletu, ale o tom
starém, známém příběhu. A jde mu, jak dále říká, o náš příběh, o našeho Ham le­
ta. Ano, pane režisére, výborně!
Přistupme k Hamletovi jako k našemu současníkovi! Ano, pane Kotte!
A přistupme tedy i k ostatním postavám té hry jako k našim současníkům!
Abychom tak řekli, podívejme se na to prizmatem současnosti!
Prizmatem? Ale to snad ne!
Tak tedy snad optikou současnosti. Optikou zkušeností, pocitů, názorů a snah
dnešního diváka.
A řekněme si hned teď a tady, že pak by to nejspíš neměla být tragédie. Že pak
to ani nemůže být tragédie! Slibme si, že uděláme všechno pro to, aby to tragédie
nebyla. Slibme si, že se pokusíme vyřešit ten problém na dnešní úrovni, docela
normálně. Tak, aby se všechno dálo, jak se dá, a přitom aby se celkem nic nestalo.
Ovšem někdo může namítnout, že pan Shakespeare napsal tragédii a že to tedy
je tragédie.

12511
 Nu ano, to pochopitelně někdo namítnout může. Pan Shakespeare skutečně
napsal tragédii. Přímo masakrickou, jatkózní, odstrašující mrtvolárium. To panu
Shakespearovi nikdo nebere. Co také ve své době mohl napsat jiného? Ale my
bychom s tím měli něco dělat!
Ale protože vám, vážení diváci, jak se tak na vás díváme, není co věřit, že ten
starý známý příběh skutečně znáte, abyste sami cítili nutkavou potřebu s tím něco
udělat, rozumíte, musíme se hned na začátku zdržovat s tím, že vám ho ve struč­
nosti zopakujeme, abyste ho znali a takovou nutkavou potřebu cítili, rozumíte?
No tak vidíte, co děláte! Jak zdržujete! A protože to je pro vás, tak přímo ku­
chyňsky názorné opakování!
Však ono nebude tak zle. Připravili jsme pro vás snadno stravitelný a výživný
vývar neboli Bujón Hamlet á la Shakespeare. Za stálého míchání vaříme deset
minut.

(Loutkové divadlo s kuchyňským náčiním)

Před dávnými časy kraloval v Dánsku král Hamlet. Tvrdý, pád­ Představení krále
ný, paličatý. Jednoho dne to s ním praštilo. Hamleta - palička
na maso
Tahle rána přivolala z Wittenberské univerzity jeho syna, prince Představení prince
Hamleta, bytost složitou a poněkud rozdvojenou. Přikvačil na Hamleta -
tatínkův pohřeb. mechanický šlehač

Leč jeho matka, královna Gertruda, nyní vdova, se hned po po- Gertruda - kvedlačka
hřbu znova provdala za Claudia, mladšího bratra svého nebož- Claudius - vařečka
tíká muže. Tak se Claudius vyšvihl na dánský trůn a tím to po­
řádně zamíchal.

Namíchl hlavně prince Hamleta, kterého se ta veselka velice

dotkla. Tak, že je z toho úplně vedle. Staví se proti Claudiovi
i proti matce Gertrudě a otlouká jim o hlavu mrtvého tatínka.
Ti jsou z toho celí zaražení.

A hle! Ofélie, dcera pana Polonia, bytost veskrze průhledná, Ofélie - metla na sníh
zpění Hamletovu touhu a lásku.

7258/
 Hamlet se začíná kolem Ofélie točit a pokouší se s ní zaplést.

Do toho se však vkládá pan Polonius, otec Ofélie a první dvořan, Polonius - cedník
mající oči všude, který chce z téhle náklonnosti co nejvíce pro
sebe vycedit. A drží Ofélii chytře pod pokličkou.

Hamlet je ze všeho dočista zcedlý a nejspíš by odešel zase někam

na univerzitu, kdyby...

Kdyby, kdyby...

Kdyby se mu nezjevil duch jeho tatínka, který povídá: „Hamlete, Duch - pařák
synu, Claudius mě zavraždil!“ Dál řekl, že ho Claudius otrávil na knedlíky
jedem, který mu nalil do ucha. „Pomsti mě! Huá!“

Ovšem Hamlet, jak už byl takový složitý, místo aby hned vrazil
do Claudia končíř, čímž, lotře, končíš, to máš za tatínka, tvůj
Hamlet, Hamletovi se to vrazilo do hlavy a začíná bláznit. Tedy
jako bláznit, aby se při tom bláznění ujistil, jestli duch nekecal
a aby si tu pomstu řádně připravil.

Ofélie je z Hamletova bláznění na větvi. Na větvi jsou z toho

i Gertruda a Claudius.

Pan Polonius na větvi není. Pan Polonius je spíše na koni. Pro­

hlašuje totiž, že Hamlet blázní z lásky k Ofélii.

Přicházejí Rosenkrantz a Guildenstern, Hamletovi přátelé Rosenkrantz

a spolužáci, kteří se dovedou blýsknout, ale jinak celkem mělcí. a Guildenstern
Dal je povolat král Claudius, aby Hamleta oťukali a vytáhli z ně­ - lžíce
ho, co má za lubem.

Ale kampak na Hamleta!

Hamlet zatím připravil na krále Claudia náramný chyták. Secvi-

čil s kočovnými herci představení o zavraždění krále Gonzagy
jeho synovcem Lucianem, čímž se Lucianus zmocní trůnu a krá-

1259/
lovný Baptisty. Stará italská truchlohra. V Hamletově nastudo­
vání vraždí Lucianus spícího Gonzagu tak, že mu lije jed do ucha.
Aha! Podobnost čistě záměrná!

Tohle s králem Claudiem pořádně zamává! A vypotácí se i s krá­

lovnou Gertrudou z představení.

Po tomhle skandálu si dává královna Gertruda povolat Hamleta

k sobě do ložnice, aby mu promluvila do duše.

Pan Polonius se zatím podle úmluvy skrývá v ložnici za závěsem,

aby rozhovor vyslechl a zpravil o tom krále Claudia.

Přichází velice zvejřený Hamlet:

Maminko, maminko, rozejdi se se strejčkem!
Synáčku, synáčku, co je ti do toho?!
Maminko! Maminko!! Maminko!!!
Pomóóóc!!

A v tom se pohne závěs, Hamlet, jak je v ráži, vráží do závěsu

končíř v domnění, že za ním je Claudius. Pich! A zatím výpad
mrtvý Polonius. No nazdar! To to vypadá!

A od smrti Polonia jde už jedna rána za druhou.

Claudius posílá v tu ránu Hamleta do Anglie, aby ho tam zkrátili

o hlavu. (Rána.) O tomhle padoušství ovšem nemá Hamlet ani
Gertruda tušení.

Ofélie ze smrti svého otce zešílí a utone. (Rána.)

Laertes, Poloniův syn, sekáč a ostrý hoch, se pořádně nabrouše- Laertes - sekáček
ný vrací z Francie, aby na Claudiovi pomstil smrt svého otce na maso
a své sestry. (Rána.)
S Claudiem je to nahnuté. Jeho trůn se kymácí. (Rána.)

/260/
A do toho se náhodou vrací princ Hamlet! (Rána.) Loď, která
ho vezla do Anglie, náhodou přepadli piráti. A jeho jediného
náhodou vysadili zpátky na dánský břeh. A on se náhodou obje­
vuje právě ve chvíli...

Tyhle náhody umožní Claudiovi, aby Laertovu pomstychtivost

podle nasměroval podle svého proti Hamletovi.
Povídá: Podívej, Laerte, to všechno zavinil Hamlet. My uspořá­
dáme mezi vámi souboj, ve kterém ty Hamleta zabiješ, protože
ty budeš mít ostrou zbraň a on jen tupou, he, he, he!

A Laertes ještě napustí ostrý hrot svého končíře jedem.

A jedem! Souboj začíná!

Královna Gertruda, vzrušena soubojem, připíjí na zdar Hamle­

tovi.

Ovšem vínem, do kterého hnusný Claudius namíchal pro Ha­

mleta a pro každý případ jed!

Souboj pokračuje! Teď Laertes škrábne Hamleta otráveným hro­

tem svého končíře. Au!

A pozor! Škrábnutý Hamlet začíná něco tušit a v zápalu boje si

vymění s Laertem zbraň. A teď on bodá Laerta! Ouvej!

Do toho královna Gertruda na otravu alkoholem hlasitě umírá!

(Rána.)

Teď se Laertes v posledním tažení přiznává Hamletovi a umírá!

(Rána.)

Hamlet, poznav hnusnou zradu a jejího odporného původce,

proklává bídáka Claudia. Konečně! Claudius umírá! (Rána.)

/ 261/
A Hamlet, otráven škrábnutím, za stálého mluvení rovněž
umírá.

Jatkózní, masakrická tragédie končí totálním mrtvoláriem.

A k tomu jako k prostřenému stolu přichází Fortinbras, norský Fortinbras

princ, a shrábne, co se dá. Dánské království. - naběračka

Tak vidíte, kam to vede! A jak to končí! Jak by to případně

mohlo končit, kdybychom s tím něco neudělali.
A teď se na to všechno podívejme optikou současnosti.
Dejme se do Haprdánse! A pěkně od začátku!

7262/
SC ÉN A PRV N Í
Kdysi v Dánsku, královský hrad Elsinoi; komnata královny Gertrudy.
G ertruda : Jsem královna Gertruda, o hodně mladší choť krále Hamleta, žena
zralé severské krásy. A jsem velice rozrušena v očekávání věcí příštích. Již sly­
ším kroky, tedy přichází! Ale kdo?
C laudius: Jsem Claudius, mladší bratr právě zesnulého krále Hamleta.
G ertruda: Bože! Cože! Takže...
C laudius: Ano.
G ertruda : Já jsem tedy...
C laudius: Ano.
G ertruda: Tak přece!
C laudius: Ano.
G ertruda : To je strašné! A co mám dělat?!
C laudius: Hlavní je nepropadnout bezbřehému žalu...
G ertruda : Ale vdova! Já nechci být vdova!
C laudius: Tak musíš zase nebýt vdova, no.
G ertruda: Ano, ale jak?
C laudius: Snadno. Prostě se zase vdáš.
G ertruda: Ani se nechci ptát za koho.
C laudius: To se tedy neptej! Já to vidím tak, že po slavném pohřbu bude slavná
svatba.
G ertruda : A nebude to kách?
C laudius: Naopak! Žádný strach! Skvělý tah! M oment překvapení! Tím převez­
meme iniciativu a převezeme všechny gaunery, kteří by chtěli těžit z bezrad­
nosti vdovy. Tudle, holoubkové! Tudle! Pro vás žádná vdova! Žádný volný trůn
bez krále! Uvidíš, jak jim to vezme dech! A což teprve těm smradům Norům
jak to zatne tipec!
G ertruda : Tohle slyším ráda.

/269/
 Claudius: Vidíš, já jsem ti vlastně ještě neřek, jak to všechno bylo. Tak přijdu do
zahrady...
G ertruda : Tak tohle ne! Ne! Teď ne! Až někdy jindy, ano? Odpusť, ale teď mě
opusť. Chtěla bych se věnovat svému smutku.
C laudius: Já jí tedy neřeknu, jak to bylo, a odcházím. Času není nazbyt.
G ertruda : A já zůstávám sama. Chci se vskutku věnovat svému smutku. Ach,
můj ty smutku!!! Ono se řekne smutek, jenže jak? Prohlížím se v zrcadle a vi­
dím: Takhle vypadám veselá a takhle smutná. Nejspíš až ke krku, a vypasovat...
A dlouhý hustý závoj, který skryje slzy. Pokud budou.

(Gong.)

To je celkem jasné a přehledné, že? Jenže tahle důležitá scéna u pana Shakespea­
ra chybí! To proto, že pan Shakespeare se jednostranně věnuje svému hrdinovi,
princi Hamletovi.
A ať už si někteří myslí o Claudiovi cokoli, těžko mohou popírat, že má nemalé
předpoklady pro úspěšné zvládnutí role vladaře.
Už třeba ten moment překvapení!
Claudius, to je nová autorita, nastolující myšlenku na místo meče. Je opakem
starého krále, ke skutečnosti přistupuje s obezřelou úvahou. Je to inteligentní člověk,
jako král je zřejmě sympatičtější n e ž,starý' s jeho brutální silou.
Tohle opět říká pan režisér Besson.
Mezi námi pan Besson také nazývá krále Hamleta hrubým hovadem a starým
idiotem, jehož smrt musela být pro všechny úlevoul Ale tak daleko my zacházet
nebudeme! Teď je důležité, že byl slavný pohřeb a hned po něm slavná svatba.
A že to leckomu vzalo dech.

SC É N A D R U H Á
Poloniova pracovna.
P olonius: Jsem Polonius, první dvořan na tom našem dvoře, tedy něco jako mi­
nisterský předseda, kdyby něco takového v tom zapšklém feudalismu vůbec
bylo. A nemohu popadnout dech!
Tak máme nového šéfa! A tebe, Polonie, v lásce nemá. To si piš! Píšu si to:

/270/
 Z melounu šťáva neteče. Což znamená: Šéf mě nemá v lásce.
Zaspal jsi, starý brachu, zaspal! A při tom se to dalo čekat, neříkej, že ne!
Kdybys byl býval dal víc na svůj nos a zavčas se s ním tohle tuhle, mohl jsi dnes
mít krásně vystaráno. Jenže ty místo toho semhle tám hle... Ze to ale vzal
hopem, nestyda! Holt nová škola, zatraceně! A teď půjde po tobě! No, Polo­
m e... A budeš moc rád, když jen do starého železa! Á, to jsou řeči! Žádná kaše
se nejí tak horká... Jdu k oknu a vyhlížím. A vidím syna Laerta. Hleďme, náš
pan syn! Nejvyšší čas, aby už vyrazil do Francie! Dokud je šéf ochoten dát
k tomu své laskavé svolení. Snad mu v kufrech šťourat nebudou. Hrom e, už by
tam měl být! A držet pěkně připravená zadní vrátka, kdyby něco...

(Gong.)

Zm ěna šéfa musela vzít dech především panu Poloniovi. Komu jinému? Pan Po-
lonius je stále ještě prvním dvořanem. A do téhle veledůležité funkce se dostal za
krále Hamleta. Jako jeho člověk. Jeho pravá ruka. A jestliže král Claudius chce
skutečně vládnout podle svého - a to, jak víme, chce - , musí se nutně vypořádat
především s kým?
S panem Poloniem.
Tohle pan Polonius moc dobře ví.
Král Claudius teď není přístupen kompromisu. Dostal se na trůn švihem a je
to radikál.
Ale král Claudius je taky realista! Ví, že musí odstranit Polonia co nejdřív, ale
ví taky, že nemůže dřív, dokud on sám nesedí pevně v sedle.
No prosím! A tuhle tak důležitou skutečnost, tenhle základní mocenský a dra­
matický konflikt si člověk z podání pana Shakespeara hnedle neuvědomí! Tohle
nám obvykle unikne, že, vážení diváci?
Panu Shakespearovi se oba pánové, Claudius i Polonius, chovají na scéně tak,
jako kdyby mezi nimi vůbec nic takového nebylo. Jako kdyby o nic takového ne­
šlo!
Ale to snad ne!
To je právě ta finta!

/271/
 To se rozumí, že ne! Protože proč by jinak Polonius právě v této situaci posílal
svého syna Laerta tak nedočkavě, netrpělivě rychle mimo Dánsko? Do Francie,
no?
A nebýt té rodinné kom plikace...
Se synem nebo synovcem H am letem ...
Se kterou král Claudius nepočítal, která ho zaskočila, byla by další hra s nej­
větší pravděpodobností o tom, jak se král Claudius vypořádá s panem Poloniem.
A byla by to možná jednoaktovka. A nejspíš fraška!
Jenže...
Jenže, jenže...

SC ÉN A T Ř E T Í
Princ Hamlet v zahradě.
H amlet: Jsem Hamlet, princ dánský, a jestliže někomu to, co se stalo, vyrazilo
dech, pak jsem to já. Teď se ale potřebuju uklidnit. Hle, Ham lete, máš knihu,
tak si čti! Čtu nahlas z učebnice anglické konverzace: Slova, slova, slovíčka! To
mě to vzalo! Jsem celý podebraný... Maminka se mi vdala! Ledva byl pohřben
můj zvěčnělý pan otec, maminka si hned zase vzala jiného! A koho? Toho...
Strýčka! lákové nic, tintítko, co tatínkovi nesahalo ani po kotníky, co mu bý­
valo jen pro smích jako šašek, to ona si vezme! A s tím se teď miliskuje a peleší!
Fuj! Místo aby čekala na mne, až já se vrátím, když tatínek už konečně um řel...
Cože! Já jsem řekl konečně? No to snad ne! Ale ano! Chtěl jsem jen říct, že
nikdo z lidí není nekonečný. Bohužel! Cožpak jsem dost nespěchal, když jsem
dostal tu přežalostnou zprávu, abych byl co nejdříve u ní?! Mohli jsme si krásně
padnout do náručí a ona by na mé hrudi usedavě štkala.;A pak už bychom byli
stále spolu. Ona krásná, se smutným úsměvem na rtech by vládla jako královna
a já, já bych jí radil, pomáhal a snažil se ji rozveselit. Citáty z filozofů, moud­
rými průpovídkami a veselými zkazkami ze studentského života. To by byl ži­
vot! A všechno je v hajzlu! - Ham lete, jak to mluvíš? - Když já jsem nešťastný
a rozpolcený! - Ale jsi snad inteligent! - No jo ... A hovno! - No tohle! - Být
tu, či nebýt tu? To je, oč tu běží! Ne, já jim tu nezůstanu! Já jim odejdu! Ať
viděj! To budou koukat!... Jenže, když odejdu, tak to tady nebudu. A to nebu­
dou koukat, to nebudou vidět a nebudou mě mít stále před očima jako němou

12121
 výčitku. A on, on nebude vidět, jak já ho prostě nevidím... Ne, ty jim tu,
Hamlete, zůstaneš! To teprve uviděj! Já jim ukážu! - Jenže co? - Však ono se
uvidí! - No jo, ale co tady mám jinak dělat. To se tu mám furt jen nešťastně
placatit a tejrat?... Zatraceně, kdo se to tady zase courá?! Anebo snad prosa­
kuje? Hm. Kdepak se nám to tady v Dánsku bere? A není ona to ta malá
Poloniová? A takhle velká? No, to už asi jo! Hm, hm ... Ne, tohle není nic pro
tebe, Hamlete! Jednak jsi nešťastný a rozervaný, a tudíž na něco takového ne­
máš vůbec myšlenky a jednak to není dívka z královského rodu, a tudíž nic pro
tebe! - A komu by to mohlo vadit, že není z královského rodu, co? - A komu
by to taky určitě vadilo, kdybych... - Tak mám dojem, že jsem se zamiloval!
A že jí budu psát svá horoucí vyznání! A že se s ní budu scházet! A že se o ni
budu ucházet! A že nepovolím! To teprve uvidíte!

(Gong.)

I v iy jsme si hned první vystoupení prince H am leta jaksi zahustili tak, aby z něho
bylo patrné to, co se dá vyčíst i z pana Shakespeara. Ovšem zaobalené do všelija­
kých řečiček a do umění. Totiž, že princ Hamlet, byť je jistě citlivý, inteligentní,
pohledný, vzdělaný, mladý, prostě sympatický, není docela normální. Že trpí ma­
sivním oidipovským komplexem.
Ano, oidipovský kom plex...
Ne! O oidipovském komplexu se my tady šířit nebudeme! Stačí, když jsme
řekli, že jím trpí. A v ím e lj
Ale diváci...
Diváci buď taky vědí, anebo nevědí, ale věří nám. A jestliže nevědí, pak si
tenhle termín zapamatují a mezery si doplní vlastním studiem, nebo ho budou
prostě opakovat tak, jako by věděli. Ostatně všechny náležitosti snad dost jasně
vysvitly z naší demonstrace, ne? Tkkže se v tom nimrat nebudeme!
Důležité je, že tím se do hry dostává činitel značně subjektivistický, zkreslující
a komplikující.
Objektivně vzato, ten mladík se rozhodně nechová tak, jak by Dánsko, v situa­
ci, ve které je, od takového svého syna potřebovalo a očekávalo!

12131
SC ÉN A ČTVRTÁ
Ložnice královských novomanželů.
G ertruda : Jsem opět G ertruda a nejsem zrovna odvázaná z toho, že Claudius si
teď nějak zvyká tahat ten svůj trůn a to své království i sem, do naší ložnice.
V jednom kuse mi v tom leží! To je strašné, jak ty chlapy tak snadno baví něco
jiného! Jak rychle se z nich stanou protivní a nudní ignoranti! To nejde!
Tak co, Claudi, jde to?
C laudius: Aha, tos ty!
G ertruda: Tak co, jde to?
C laudius: J o, skvěle, skvěle, skvěle, Trudi! To víš, kralování, to je zatra makačka,
ale zatím to frčí! Zaklepu si to. A řeknu ti, už byl nejvyšší čas vzít to tu pořádně
do ruky! Ti paraziti by nám jinak rozkradli, co se dá, a naše krásné Dánsko by
nám shnilo. I s námi, poklade!
G ertruda : Ach, ty reformátore! Kde jen se to v tobě bere?
C laudius: Viď? Já to mám nejspíš v krvi! A jeden taky za celý ten čas toho všeli-
jakýho přicmrdování a šaškování u dvora leccos vidí a prokoukne, víš? Leccos
pochytí a pochopí a promyslí a připraví a na ledacos přijde... A pak už to chce
jen kvalitativní skok, dobré nervy, pevnou ruku...
G ertruda : A co takhle lásku, tu ne?... Jestlipak mě ta tvoje Výsost ještě vůbec
miluje, co?
C laudius: J o tak! Ale Trudi! Víc než dřív a furt víc! Hele! Muci, muci, mucinky!
No, tak vidíš! Cožpak všechnu tuhle zatracenou dřinu nedělám jen z lásky
k tobě a pro tebe, kočičko? A teď bych chtěl zase dělat dál.
G ertruda: Tak tedy: Muci, muci, mucinky, kocourku?
C laudius: Ale ovšem! Muci, muci, muci, muci, mucinky!
G ertruda : Poslechni, není ti tady taky najednou nějak horko, muci? Uvolňuji si
šaty a nalévám víno do sklenice. A nemáš snad taky žízeň, muci?
C laudius: Kruci, muci, to teda mám! Beru sklenku. Pozvedám tuto číši...
G ertruda : A vtom se ozve šramot za dveřmi.
C laudius: Slyšelas? Že to bylo zase za dveřma?
G ertruda : Ale Claudi, to bylo dřevo v krbu!
C laudius: J o, dřevo! Jo, v krbu! Anebo náš pan syn za dveřma zase šmíruje a ruší!
G ertruda : Ale Claudi!

/274/
C laudius: Jakýpak ale? Není to snad furt? Jen spolu chvilku jsme, už někde
šram otí anebo chrchlá! A pak se ptej, jestli tě miluju! Copak to vůbec jde? Já
už z toho mám tik! Ze mne je neurotik! Ne, ten kluk není normální!
G ertruda : Tak o něm nesmíš mluvit, Claudi!
C laudius: Nesmím! Já nesmím! A jak mluví on o nás? A ne takhle mezi čtyřma
očima, ale veřejně! To snad smí?
G ertruda: Je to ještě dítě, je příliš citlivý.
C laudius: A já snad ne? Já jsem tak citlivej...
G ertruda : Prosím tě, nebuď jako malej a ovládej se! A měj na paměti, že je to
náš milovaný syn.
C laudius: Miláčku, kdybych se neovládal a kdybych tohle neměl na paměti, tak...
tak tyhle pitomé starosti už dávno nemám, rozumíš? Den co den mám plnej
stůl hlášení - a hlavně od těch jeho kamarádů! - , jak si náš pan syn pouští proti
nám hubu na špacír, jak snižuje a podrejvá naši autoritu, náš majestát, jak proti
nám pobuřuje, jak se vytahuje a dělá populárním! A to všechno teď, kdy by­
chom měli ukázat svoji moc a tvrdou ruku a nic takového nedovolit! Nikomu!
A my jak starej vůl...
G ertruda: Tak já ti tedy řeknu, co ti ti tví donašeči ještě asi nedonesli. Hami se
nám zamiloval.
C laudius: Cože?
G ertruda: N o tak vidíš! To je to, co potřebuje. A my taky. Lásku! Ta ho uklidní
a přivede na jiné myšlenky...
C laudius: Když už ho nezblbne docela!
G ertruda: Claudie!
C laudius: Promiň, to mi ujelo. Chtěl jsem říct, že rovněž doufám.
G ertruda : N o proto! A to se ani nezeptáš, do koho se zamiloval?
C laudius: Jistěže se zamiloval! Totiž, jistěže se zeptám! A do kohopak se to náš
Hami zamiloval? Kdo je ta šťastná?
G ertruda : Ofélie.
C laudius: Skutečně? No, to je dobře! A kdopak to je?
G ertruda : Malá Poloniová!
C laudius: Tohle mě teda nadzvedne! Tak to nám ještě scházelo! Poloniová! Což­
pak nechápeš, že ten, koho my se musíme hlavně a co nejdřív zbavit, kdo musí
jít rychle od válu, aby to všechno mělo smysl, je právě starý Polonius? Cožpak

/275/
 právě on nebyl a není duchem našeho zvěčnělého předchůdce a celé té jeho
přiblblé vlády? Měl vůbec náš pan bratr jiný rozum a jiného ducha než toho
starého šejdíře? A náš pan syn nám teď udělá tohle! Polonius do rodiny!
G ertruda : Miláčku, já tě chápu, ale já ti nerozumím. Tady přece nepadlo ani
slůvko o tom, že by si snad náš Hami měl tu holku vzít. Vždyť kdo je on, a kdo
je ona? O to přece vůbec nejde. Jde o to, aby se nám Hami uklidnil, aby se
vymiloval, nebo jestli chceš, vydováděl, a aby s ním pak byla rozumná řeč, ne?
A pro to je to sladké stvoření jako stvořené. Ono ho to pak pustí samo. A nám
třeba právě chování a záměry slečny Poloniové můžou být dobrým důvodem
k tomu, aby přítomnost rodiny Polomových byla u dvora nadále nežádoucí.
C laudius: Já jenom zírám. No, Trudi, kočičko, já tě nepoznávám!
G ertruda : Copak ty! Ach vy muži! Vy byste tím vaším rozumem všechno jen
komplikovali. A furt byste se jen vytahovali a prali jako nerozumní kluci, viď?
C laudius: Muci, kluci...
G ertruda: Neříkal jsi, hele, něco o tom, že pozvedáš číši a že je ti nějak horko? S
■J
(Gong.)

Nebudeme-li předpojatí, nemůžeme nevidět a neuznat, že král Claudius je vůči

Hamletovi skutečně velice tolerantní a benevolentní. Snad až příliš.
Vy tvrdíte, že ho k té toleranci má královna Gertruda, kterou on miluje a která
stojí víc při Hamletovi než při něm? To jistě! Ale dalo by se přece očekávat, že
takový král by si mohl, nezávisle na nějaké královně a bez jejího vědomí, najít
nějaký vhodný způsob, jak takového prince „pacifikovat“, ne? Zvláště kdyby ten
král byl takový ničema, jak Claudia prezentuje pan Shakespeare a ten jeho hrdina.
Pak by nějaká účinná a přesvědčivá „nešťastná náhoda“ nemohla být žádný pro­
blém, ne? Jenže král Claudius tohle neudělá.
Ale proč to neudělá?
Královna Gertruda, vlastní příčina toho zádrhele, vidí řešení v Hamletově lás­
ce. To je přímo chytré! Jenže jako nástroj Hamletovy pacifikace bere Ofélii.
A možné důsledky takového vyřešení si ovšem uvědomuje i pan Polonius.
A začíná s nástrojem zacházet sám.

/276/
 SC ÉN A PÁTÁ
Polonius táta.
P olonius: Jsem opět značně neklidný Polonius. Přecházím a nevím, jak do toho.
Ofélie, dceruško, doneslo se k mému sluchu, že mezi tebou a jistým... princem
Hamletem má jako něco být. Prosím tě, řekni svýmu starýmu tatíčkovi, že to
není pravda, že to jsou jen takové řeči.
O félie : Jsem opět Ofélie a dělám, že neslyším.
P olonius: Slyšela jsi, co jsem ti říkal a o co jsem tě žádal?... Ty mlčíš? To je taky
odpověď! Co s ním máš, mluv?!
O félie : Nic.
P olonius: Tak přeci! Já to věděl! A co je to to nic?
O félie: N o nic. Miluje mě, no!
P olonius: N o prosím! Miluje ji! A co ty?
O félie : N o já jeho taky, no!
P olonius: Co ty jeho taky?
O félie : N o taky, no!
P olonius: Nebesa, vona jeho taky, no! Ty náno jedna, tohle ty mně teď, v týhlc
situaci? Ofi, copak ty neto, že tím ty tamty proti mně a vůbec ještě víc poto?
Jako kdyby nestačilo to, co už takhle, a do toho ty teď tohle! S ním! To chceš
ze mě udělat dědečka? Nemanželskýho dědečka? Ten kluk tě to a co pak? Jen
neříkej, že ne! Tohle já moc dobře to. A co si pak na něm vezmeš? Snad ne­
myslíš, že si tě vezme? Ten tebe? To tak! Kdo jsi ty, a kdo je von? A pak odtud
pomažeme s ostudou! A těm, těm tam by se to náram ně šiklo! Jak daleko to
mezi vámi došlo? Mluv!
O félie : N o nikam, tati.
P olonius: A kam až to je nikam? A pěkně s pravdou ven!
O félie : N o píše mi dopisy... A scházíme se...
P olonius: A dál?
O félie : Dál mluví...
P olonius: A dál?
O félie : Mluví...
P olonius: N o a dál?
O félie : Mluví...
P olonius: Co říká?

12111
O félie : Jak jsem krásná a že mě miluje a že nikdy...
P olonius: To známe! Řečičky! Ukecává tě! A potom?
O félie : Pak už nic.
P olonius: Jak to, že nic? Jak to? Znám přece mužské, vím co...
O félie : N o právě, že nic, tati! Mluví a mluví, tak krásně mluví, že už jsem celá
hín a místo toho on vždycky jenom tak nešťastně vzdychne, že jsem zase celá
hín z toho, a to je všechno. Nic! Zase nic! A přitom, tati, přitom já vím, že on
by chtěl...
P olonius: Ty nestydo!
O félie : Ne, vážně, tati! On je jiný, věř mi! On je takový krásný, jak trpí a jak je
nešťastný. A já cítím, že bych mohla, že já a my spolu...
P olonius: Opovaž se! Ty náno bláznivá! A jestli je to tak, jak říkáš, i když je to
skoro k nevíře, pak můžeme jen poděkovat nebi. Pak ten kluk fakticky není
normální. (K Ofélii:) A ty teď dobře poslouchej a pamatuj si: Ty jeho dopisy mu
vrátíš a dáš mu zdvořile a jasně na srozuměnou, že je mezi vámi konec! Rozu­
míš?
O félie : Ale tati...
P olonius: Žádné ale!
O félie : On se z toho zblázní!
P olonius: Nezblázní! Z toho ne! A i kdyby, tak oni na to mají, my ne! Uděláš,
jak jsem řek! A jestli, tak jdeš do kláštera! Já nepřipustím žádný takový! Teď
jdi!
O félie (s pláčem odchází).
P olonius: Trdlo jedno! Chudák holka... Ale stejně, Polonie... Zamyslím se, vrtím
hlavou, něco si zřejmě v duchu říkám. Jenže co? Jestli je to tak, a ono to tak
bude, tak to není jen tak! H m ... Podívej, až se uklidníš jako otec, měl by sis to
všechno probrat jako ten starej dobrej Polonius. No ano! A případně se nená­
padně...

(Gong.)

Tímhle protitahem pan Polonius šikovně vstupuje do cizí hry tak, aby to hrálo pro
něj. Pan Shakespeare si toho Polonia taky pěkně upravil! Když zatušujete, kdo
pan Polonius je, když zatušujete, že mu teď jde o jeho bytí nebo nebytí, musí se

1212,1
 samozřejmě jeho aktivita jevit jako aktivita starého senilního šantaly, šmejdílka,
šejdíře, šikulína, šíbra či špicla. Jak chcete! Musí se pan Polonius jevit jako komic­
ký protiklad a protihráč hrdiny Hamleta, jako hlupák vystavovaný Hamletově
ironii a vtipu.
No a hrdina? Ten zatím chodí po Elsinoru a okolí, dál dělá nemístné řeči, nic
mu není vhod a kouká, čeho by se chytil.
A král Claudius?
Král Claudius pořád nic!

SC ÉN A ŠESTÁ
Temná chodba Elsinoru.
H amlet: Jsem opět princ Hamlet. Nemoha spát, bloudím chodbami Elsinoru
a zastavuji se u okna v bledém svitu luny. Ach, jak je krásná, jak já ji miluju,
a nic! Ať dělám co dělám, nejde to! Vždycky si vzpomenu na maminku a na
toho... toho... Á, tumáš, ty sketo! Imaginárním končířem probodávám imagi­
nárního Claudia, který mrtev padá. Tak! - Hamlete, cos to udělal? Vždyť tys
ho zabil, ty ošklivý vrahu! - Ne, já nejsem vrah. To spíš on! - Hamlete, pamatuj
se! Straší ti v myslivně! - Já vím, je to ohavné, ale moct ho tak ztrestat za to za
všechno! Mít pro to velký, svátý důvod! Tatínku... - Měl jsem dojem, že vidím
tatínka. A že slyším kroky... - Ale ne, to byl jen tenhle obraz tady. Tatínek
v oleji! Jak byl velký a ušlechtilý! Skutečný král! Tatínku, řekněte, co mám
dělat? Řekněte, a já poslechnu! Řekněte třeba, abych ho... Už se ti to zase
všechno plete! Měl bys jít spát, Hamlete! - Ano, spát, jen spát, na všechno
zapomenout. A snad i snít... - No jo, jenomže já nedokážu projít kolem té
jejich ložnice a nezastavit se za dveřm a... - Tatínku, to přece zasluhuje trest! -
Je tady někdo? Naslouchám. Zdálo se mi, jako by tady někdo byl! - To se ti asi,
Hamlete, jen zdálo...

(Gong.)

Že ten pokus s Ofélií k ničemu pozitivnímu nepovede, to se dalo čekat. Kdepak,

oidipáček takovéhle pokusy sice provokuje, ale nepovolí. Kdyby povolil, pak by
povolil, bylo by to podle představ Gertrudy a bylo by po problému i po oidipáčku.

12191
Jenže to je nad Hamletovy současné možnosti. Samozřejmě tenhle nezdar, koru­
novaný tím, že se s ním Ofélie na příkaz pana Polonia rozešla, jeho stav a chování
ještě zhoršuje. Teď už to s ním skutečně cloumá! Šílí láskou a bezmocností! Ale
ještě to potřebuje to poslední navedení, ten vyšší důvod k činu. Toho ducha!

SC É N A SE D M Á
U Poloniu.
P olonius: Jsem Polonius tam, kam i Claudius chodí sám. Nahlížím a občas i píšu
do svého notýsku. Okurek nám zraje. Nebylo by vhodné okurka přihnojit?
Správně, Polonie! Vypadá to tak, že dokud nám okurek takhle zraje, tak me­
loun na tebe nemůže! Otázka je, jak dlouho náš milý mladý okurek může ještě
zrát, aniž by nám zbachratěl a zhořkl? Co potom? Vždyť je třeba nakládat
a zavařovat! Ano, zavařit mu to! To chce, aby mu šel, melounoví, okurek rov­
nou po šťopce, aby se meloun musel bránit a musel chtít okurek skrouhnout.
A v tom mu bude bránit dýně! Ta za okurkem stojí. A pak už půjde jenom o to,
aby mu, melounoví, z toho nepomohl nikdo jiný než zkušený zahradník. Aby
mu meloun musel být vděčný. No, Polonie, pokusme se v tom něco udělat!

(Gong.)

Promiňte, pane Shakespeare, ono to vypadá tak, že pana Polonia jste si do té

polohy komického a neškodného starce ani tak neupravil vy, jako se do ní upra­
vuje on sám. Aby bylo dosaženo normálního řešení, je někdy třeba používat ne­
normálních prostředků. Tolik ducha Polonius má!
No a v situaci, kdy princ Hamlet by toho všeho musel nechat, přímo v hodině
dvanácté, se princi Hamletovi zjevuje duch jeho zemřelého otce.
Podívejte, my si dnes o takovém zjevování duchů můžeme myslet každý své,
ale jisté je, že takové duchařiny odpovídají duchu feudalismu, jeho životnímu stylu
a duchu jeho dramatiky. Duch sem, duch tam, účelu bylo dosaženo.

/280/
SC ÉN A O SM Á
Ložnice Gertrudy.
C laudius: Jsem král Claudius. A jak jsi sama slyšela, má drahá, s tou holkou nám
to jaksi nevychází!
G ertruda: Ale Claudi, Hami ji miluje, to vím bezpečně!
C laudius: Nebezpečně, má drahá, nebezpečněji miluje!
G ertruda: To všechno je jenom z lásky. Je po mně, Claudi.
C laudius: Po mně už málem taky, Trudi! Ale to teďjen nahrává tomu šejdíři. Ten
chytře blokoval tu svoji holku a hraje teď na to, abychom my ho snad požádali
o to, aby on dal své laskavé svolení k tomu, aby ta jeho dcera se mohla zase
scházet s naším panem synem, který z lásky k ní blázní! Jestli! Abychom my ho
snad požádali o požehnání. Tak to teda ne! Takový blázen my ještě nejsem!
Nám to ještě myslí, to ať si nikdo nemyslí! Já vím, co dělám a co chci! Jen
kdybychom už konečně věděl, co mu straší v té jeho kebuli!
G ertruda: Ale Claudi!
C laudius: Mě to prostě zmáhá! Je to furt dokola. Svazuje mě to, zbavuje klidu
a síly, kazí mi to plány, a vůbec mě to strašně sere!
G ertruda: Claudi, miláčku, takhle nesmíš mluvit! Měj strpení a uvidíš, že všech­
no bude zase dobré. Já to prostě cítím. Víš, že my ženy cítím e...
C laudius : Ano, j á vím, jenže...
G ertruda: A co Hamiho spolužáci, které jsi povolal? Ten Rosenkrantz a ten dru­
hý? Ti by snad m ohli...
C laudius: Ano. Zatím zjistili to, co tady ví snad každý. Že mu přeskočilo, že
blázní, rozumíš?
G ertruda: Claudie?!
C laudius: Jinak mám o něm nahlášeno kromě obvyklých pobuřujících řečí, urá­
žek našeho m ajestátu a podobných zločinů také to, že poslední dobou si až moc
často a nebezpečně hraje s nožem. Prý, když je sám, tak bodá do vzduchu nebo
do křoví...
G ertruda: Aby si něco neudělal!
C laudius: N o právě. Potřebuje ošetření!
G ertruda: O n si něco udělal?
C laudius: Ale ne. Aby si neudělal. Anebo někomu jiném u...

/281/
G ertruda : Tak s tímhle zase nezačínej! Už jsem ti řekla, jak to je a jak to bude.
On možná trošku blázní, ale není blázen. Nebo snad chceš...
C laudius: Na to jen bezmocně pokrčím rameny a rozhodím rukama. O tomhle
nemá cenu s ní mluvit.
G ertruda : Viděls přece, jak se změnil, když přišli ti herci, ne? Jak najednou ožil,
jak je vítal a jak je plný zájmu? Jak nás zval na to představení, co s nimi pro
nás připravuje, a jak mu záleží na tom, abychom přišli? No řekni sám, není to
docela normální a krásné? Ach, umění je mocné! Skoro jako láska! Uvidíš, že
to divadlo mu pomůže. On k tomu míval přece vždycky talent. Pamatuješ, jak
krásně, s jakým citem recitoval už jako malý? (Přednáší Polámal se brabeneček
a šišlá jako malý Hamlet. Prožívá to, je tím dojata a nadšena.) Cožpak jsem
vždycky neříkala, že by měl spíš studovat divadelní školu než nějakou tu filo­
zofii? Ta jen plete a zamotává hlavu! Ale to vy ne, viď?
C laudius: To se snadno řekne! Ale měli jsme tam snad známé?!
G ertruda : Tak proč mu třeba teď nepořídit rovnou divadlo? On se prostě potře­
buje něčeho chytit, on se musí nějak realizovat! A na to představení půjdeme
a budeme mu hodně, hodně tleskat. Koukni, jak se těším! Těš se taky, Claudi!
No?
C laudius: Tak tedy taky tleskám, no.
G ertruda: N o tak vidíš, jak se ti to líbí!

(Gong.)

Ale představení, jak víme, se jim ani trochu nelíbilo a netleskali. Ne že by Claudia
nesvrběly dlaně a že by nechtěl tleskat, ale rozhodně ne jednou dlaní o druhou.
Hrála se známá italská truchlohra o zavraždění krále Gonzagy jeho synovcem
Lucianem, aby tento získal vraždou jeho trůn a manželku. V Hamletově vylepšení
tak, že Lucianus vraždí Gonzagu nalitím jedu do ucha. Hle, jak byla začleněna
informace od duchovního otce. Byl to prostě skandál! Ale jestli si ten mladík
myslí, že tím připravil na Claudia nějaký usvědčující chyták, nějaké takové dia­
gnostické sociodrama, tak to je zatraceně na omylu. Protože on sám svým chová­
ním během představení, třeba tím, jak kompromitoval Ofélii, a hlavně tím, jak
pro Claudia a G ertrudu představení nahlas komentoval, vytvořil takové společen-

12821
ské dusno, takový trapas, že se to za dané situace prostě nedalo řešit jinak než
odchodem. Bez ohledu na to, o čem ti herci na jevišti právě hráli nebo nehráli.
Za povšimnutí ovšem stojí, že při jednání s herci a při přípravě představení byl
princi Hamletovi k ruce pan Polonius. Polonius pravděpodobně už předem věděl,
co a jak se bude hrát, a rozhodně si dovedl domyslet, jaký to může mít smysl
a dopad.
Princ Ham let tedy zaútočil před mnoha svědky. Tenhle skandál už nejde zahrát
do autu a ututlat. S tím je už třeba něco udělat! To je třeba řešit!

SC É N A DEVÁTÁ
Claudiova komnata.
C laudius: Jsem Claudius a jsem tou pohanou, tou ostudou a zlostí přímo bez
sebe! Tímhle svým magorstvím on teď sám rozhodl! Teď je snad už každému
jasné, že je blázen! A nebezpečný blázen! Musí okamžitě odtud! Protože teď
už jde o život! A to přestává každá sranda! My musíme dbát o svou bezpeč­
nost, o bezpečnost našeho majestátu a tím i o blaho celého království. Jsme
tím povinováni svému majestátu a Dánsku. Ať tedy má, oč si koleduje! A bez
pardonu!
G ertruda : Jsem G ertruda a jsem rovněž otřesena tím, co se odehrálo. Ale ještě
víc, pane, vaším chováním. To snad je zlý sen! Co vy to tady vlastně vyvádíte?
A to říkáte, že mě milujete? To říkáte, že jste král?!
C laudius: Madam, já nestrpím, rozumíte, my prostě nestrpím e...
G ertruda : My nestrpíme, pane, rozumíte, a nepřipustíme, aby nám z něj kdokoli
dělal blázna!
C laudius: Ale on je blázen!
G ertruda : Možná pro vás, pane. Ale ne pro mne! A nesmí jím být ani pro
ostatní!
C laudius: Tak se zblázním já!
G ertruda : Beze všeho, pane! Vy můžete! Vám už to neuškodí, vy už jste jednou
král! Vy, i kdybyste tisíckrát bláznil, zůstanete králem a bláznem nebudete!
C laudius: My však musíme...

7283/
G ertruda : Pane, kdybyste se snad skutečně zbláznil a chtěl prosazovat ten svůj
hnusný záměr, pak byste musel odstranit nejdřív mne, rozumíte, pane? Jestli
byste si troufal a jestli by se vám to podařilo.
C laudius: D o prdele, co mám dělat?!
G ertruda : Nemluvit sprostě, pane, a nebýt posera! Chovat se jako král, když už
ne jako milující otec, pane! My teď odcházíme do své ložnice, abychom k sobě
daly povolat našeho syna Ham leta a promluvily s ním jako matka. Té rozmluvy
se podle úmluvy a vaší libosti může účastnit pan Polonius.
C laudius: Nééé!
G ertruda : Nebo vy osobně, pane, abyste to měl z první ruky. A jsem pryč.
C laudius: Jsem taky celý pryč. A zůstávám bezmocně stát. Jsem totálně v rýži.
Já... Zatraceně... Já se z toho snad... pomodlím.

(Gong.)

Promiňte, ale už pěkně dlouho se nám vtírá otázka, kterou tady musíme ventilo­
vat. Komu takovéhle „hrdinství“ prince H am leta vlastně slouží? Kdo na něm -
a tedy na blokování krále Claudia a nějakého jeho nového vládního kursu - má
a může mít zájem? Přímí sousedé, Norové? To nejspíš. Ale pan Shakespeare je
Angličan, že? A princ Hamlet je přece jeho hrdina, že? A Angličané neměli ty
Dány v lásce, že? Cožpak král Claudius neříká: Vážíš si dost m é přízně, Anglie? Moh
bych tě tomu pádně naučit. Vždyť dánský m eč tě kdysi zkrvavil, že tvoje jizvy dosud
rudě žhnou, a bázní skládáš naší zemi poctu. Tak jak je to vlastně s tím „hrdinou“
Hamletem a „lumpem“ Claudiem?
A tady ke králi Claudiovi, který je doslova na kolenou a pohroužen do své rýže,
když už ne do modlitby, přichází pěkně nepozorovaně princ Hamlet. No to je
přece skvělá příležitost krále Claudia zabít! Ovšemže! Kdyby to ten někdo sku­
tečně chtěl udělat! Jenže princ Ham let tuhle skvělou příležitost zahazuje. Vy
říkáte, že z důvodu jakési rafinovanější a dokonalejší pomsty? No buďsi! Ale pra­
vým důvodem je zase komplex! Ten něco tak přímého nedovolí! Oidipáček jako
každý komplex se přece vždycky vyžívá jen v představách a v řečech, ten brání
skutečnému činu!
A oidipák se projeví už na plné pecky při rozhovoru v ložnici, kde Hamlet
mluví s G ertrudou spíš jako zhrzený milenec s proradnou milenkou než jako syn

1284/
s matkou. A tomu ošklivému rozhovoru je přece jen, po určitou dobu za závěsem,
přítomen pan Polonius.
A jestliže je někdo skutečně chudák, který je na dně a potřebuje pomoc, pak
je to král Claudius. Víme?

SC ÉN A JE D E N Á C T Á
Komnata krále Claudia.
G ertruda: Jsem G ertruda a zděšeně vbíhám a volám. Claudi, ach, Claudi! Po­
moc!
C laudius: Co je?
G ertruda: H am i...
C laudius: Co zase?
G ertruda: ...ho zabil!
C laudius: Koho?
G ertruda: Polonia!
C laudius: Cože?!
G ertruda: J o ! Ale nerad! Víš, jak tam stál za tím závěsem, tak se nějak pohnul.
A Hami, jak byl celý rozčílený, zvolal jen Krysa, a než jsem mohla, bodnul!
C laudius: A zatra!
G ertruda: J o ! A Polonius za tím hadrem zařval, vypadl ven a povídá: Zabil mě!
Jsem mrtev! Umírám!
C laudius: Tbhle že řekl?
G ertruda: Jo. A zůstal ležet mrtvěj, samá krev! Claudi...
C laudius: Tak to je nejspíš po něm!
G ertruda: Vždyť ti to říkám!
C laudius: Proč by to jinak říkal?
G ertruda: Zabil ho. Ale nerad! Omylem!
C laudius: Strašné pomyšlení! Kdyby bylo po mém a za tím hadrem kdybych býval
já, tak bylo po mně!
G ertruda: N o jo, buď rád. To štěstí! Ale teď rychle, Claudi, musíš ho zachránit!
C laudius: Jak, když je mrtvěj?
G ertruda: Ale toho ne! Hamiho přece! Rozumíš, Hamiho zachránit! Musí oka­
mžitě odtud! Pryč!

12851
C laudius: Kam?
G ertruda : Třeba do Anglie.
C laudius: Teď? A když jsem před chvílí říkal...
G ertruda : Před chvílí není teď!
C laudius: Ano, teď je vrah!
G ertruda : Ne, teď je blázen! Náhle zešílel!
C laudius: Ale co já s tím mám teď dělat? Kdyby to nebyl zrovna Polonius! Ale
víš sama, kdo to je, jaké má styky, jaký vliv a kolik známých. Každý ví, jak to
mezi námi bylo. A každý si taky bude myslet, že tohle je moje dílo! Ne! To se
nedá ututlat! Nemohu krýt vraha, byť by to byl náš syn!
G ertruda: Jsi přece král!
C laudius: A to víš až teď? Pak nejspíš taky víš, jak vratká je naše pozice díky
našemu synovi...
G ertruda: Claudi...
C laudius: A právě tohle že nám může zlomit vaz. Není snad svátou povinností
krále hájit právo a spravedlnost? A krýt vraha...
G ertruda: Je blázen a ne vrah! To každý ví a každý pochopí, když jim to řekneš...
Pochop... Claudi, jestli nechceš, jestli mě miluješ...
C laudius: Trudi! Pokusíme se.
G ertruda: Claudi!
C laudius: Kde je?
G ertruda : Schovává mrtvolu.
C laudius: Ještě tohle! Ať toho okamžitě nechá! Musí pryč! A hned!
G ertruda: Díky!
C laudius: Rosenkrantz a Guildenstern ho doprovodí.

(Gong.)

No prosím! Pomoc králi Claudiovi přišla. A od koho? Od pana Polonia! Tomu už

se říká pomoc! Tomu už se říká služba! Ovšem za jakou cenu!?
Jak tahle smrt pana Polonia rázem řeší celou situaci, že? Jak se královna G er­
truda najednou dožaduje, aby byl Ham let poslán pryč, a jak se najednou šílený
Hamlet rozumně podřizuje!

/286/
 Výborně, pane Polonie, výborně! Ono je vždycky lepší, když je někdo blázen,
než když je vrah. Lepší, aby byl blázen, než aby byl vrah. Lepší, lepší, lepší!
To se povedlo! Jako řešení je tohle všechno sice systém „z bláta do louže“, ale
pro krále Claudia je ta louže jediným východiskem. A smrt pana Polonia je vlastně
zámek, uzlový bod příběhu a celé té šlamastiky. Pan Polonius je výhybka. Smrtí
pana Polonia pan Shakespeare nastavil výhybku směrem k tragédii.
Polonius je mrtev. Ham let odplouvá s Guildensternem a Rosenkrantzem
a s průvodním dopisem do Anglie.
' Zatím zůstává všechno tak, jako u pana Shakespeara, že? Ale kde je ten dnešní
pohled? Kde je to dnešní řešení?
Řešení, které by odpovídalo našemu smyslu pro normálnost, které by nám
tenhle smysl potvrzovalo. Je vůbec některá ze zúčastněných postav takového
dnešního řešení schopná?
A jestli ano, pak která?
Nechrne na tuto otázku odpovědět scénu, kterou jsme před chvílí - z pochopitel­
ných důvodů - vynechali. Aha! Jednání mezi králem Claudiem a panem Poloniem
poté, co královna G ertruda hrdě odešla do své ložnice k rozmluvě s Hamletem,
a předtím než královna Gertruda přiběhla z téže ložnice se zprávou, že Hamlet
zabil pana Polonia. Takže... J

SC ÉN A D ESÁ TÁ
Komnata krále Claudia. (Claudia hraje Gertruda.)
C laudius: Já jsem král Claudius. Je to jistě řešení nouzové, ale král Claudius je
v nouzi. Kromě toho vůbec není ve své kůži a sebe mocen. A je tak závislý na
Gertrudě, že je spíš jejím než svým obrazem. Takže je to řešení scénicky funkční
a významné!
P olonius: Jsem Polonius a přicházím za králem Claudiem. Vím, že je v rýži. Sám
jsem to viděl a slyšel a taky jsem pro to udělal, co jsem mohl. Promiňte, pane,
že jsem se opozdil...
C laudius: C o chcete?!
P olonius: Měl jsem za to, že mě Vaše Milost volala. Že mě potřebuje.
C laudius: Ne! M ůžete jít!

/287/
P olonius: Promiňte, ale když už jsem tady, tak mi dovolte, abych Vaší Milosti
nabídl svoji nehodnou pomoc.
C laudius: Od vás my, Polonie, žádnou pomoc nepotřebujeme! V ložnici naší cho­
ti se ukryjeme a její rozhovor s naším synem, princem Hamletem, vyslechneme
sami.
P olonius: To bych Vaší Milosti neradil.
C laudius: A radit si od vás taky nenecháme! A do našich záležitostí laskavě ne­
strkejte nos! Není ostatně do čeho! A teď vypadněte!
P olonius: Zdvořile se usmívám a nemám se k odchodu.
C laudius: Slyšel jste? Nemám na vás kdy! A buďte tomu rád!
P olonius: Vaše Milost sama nejspíš nejlépe ví, jak Její Milost královnu přesvědčit
o tom, že princ Ham let je blázen a musí rychle odtud. Potom ovšem má pomoc
je lichá. Dovolte mi odejít. - Mám se k odchodu a ukláním se.
C laudius: Polonie!
P olonius: Zastavím se a zůstanu stát.
C laudius: Jste ničema a šejdíř!
P olonius: K vašim službám, Milosti.
C laudius: Špehujete!
P olonius: Ukláním se a usmívám, jako by to byla pochvala.
C laudius: A žvaníte! Co vy byste mohl v této věci zařídit? No tak!
P olonius: Podívejte, pane! Když už, tak pěkně na rovinu. Je nejvyšší čas. Tady to
dlouho smrdí nepěkným průšvihem. A něco takového si ti, kdo vládnou a chtějí
vládnout, nemohou dovolit. Zvláště ne vy, pane! Dostal jste se do sedla švihem
a hned jste začal rajtovat po svém, ale v tom sedle nesedíte pevně! Už kvůli
tomu vašemu mladýmu ne! Toho lidi berou, vás ne! Mít tohle doma proti sobě,
to je hotová tragédie! A vy sám už teď s tím nesvedete nic. A proč vám tohle
všechno takhle říkám? Aby bylo mezi námi taky konečně jasno, Jasnosti! Ne­
vím, jak vy, ale já si chci svou moc udržet. Já ovšem jsem a mohu být jen
služebník, pane, já ve své moci jsem závislý na šéfovi, tedy na vás, pane. Já
nějakou vzpourou, nějakou změnou nebo vaším pádem nemohu nic získat. Na
tom mohu jen škodovat, pane. Proto mi jde, rozumíte, osobně o to, abyste
neměl zas tak velký malér, abyste se udržel a mohl rozumně vládnout. Já vám
v tom budu rád nápomocen, ovšem... Podívejte, já musím vždycky táhnout
s pánem za jeden provaz. Pokud pán ten provaz má v ruce. Pakliže pán snad

/288/
 ten provaz v ruce nemá, je prospěšné, když pán táhne za ten jeden provaz s tím,
kdo ho v ruce má, ne?
C laudius: Chtěl bych mu říci: Ničemo! Lotře! Ale neřeknu. Tak jak to tedy bude?
P olonius: Ano. Teď skryji se v ložnici vaší paní, jak je domluveno, a ve vhodnou
chvíli, podle situace... Šeptám Claudiovi do ucha, že pohnu závěsem, načež
Ham let bodne do závěsu, já vykřiknu, chytím se za srdce, kde mám pod košilí
připravenou „krev“ a padnu „mrtev“ k zemi.
C laudius: O n vás zabije?!
P olonius: Ano, pane, jako. To ostatní pak dodělá už šok.
C laudius: A co když...
P olonius: Ano, ale to raději ne! Kdyby se mi snad mělo vskutku něco nemilého
stát, jde všechno na váš účet. To už je zařízeno, pane!
C laudius: Ale chtěl jsem říct, milý Polonie, že třeba...
P olonius: Č asuje namále, Výsosti. Proto dovolte, abych se vzdálil a bez meškání
provedl váš plán. Skutečně skvělý, Milosti, věřte zkušenému!

(Gong.)

Je to jasné? Tohle je tedy ta odpověď na otázku. Tohle je řešení pana Polonia. A to

je taky naše řešení. Pan Polonius není mrtev! Když princ Hamlet bodl do závěsu
- a znovu opakujeme, že bodl do závěsu, nikdo nikdy neviděl, že by bodl do Po­
lonia! -, tedy když v afektu bodl do závěsu, pan Polonius za závěsem velmi snadno
mohl zahrát, že byl proboden a zabit. Taky to zahrál! To ostatní už dodělal šok.
Vždyť právě tohle řešení pan Shakespeare celou dobu připravuje i přímo na­
bízí. Cožpak se u Shakespeara princ Ham let neptá pana Polonia: Vy jste, zdá se
mi, říkal, ze jste kdysi na univerzitě hrál divadlo?!! A pan Polonius na to: Ano,
Výsosti, hrál a jiní soudili, že dobře. Hamlet: Koho jste představoval? Polonius: Ztě­
lesňoval jsem Julia Caesara. Zabili m ě na Kapitolu. Brutus m ě zabil. No prosím,
a každý snad ví, že Caesar byl Brutem proboden! A že pan Polonius uměl tedy
dobře zahrát probodeného! Na to Hamlet zavtipkuje: To byla od něho kapitální
brutalita zabít takového chudinku. Pan Polonius mlčí. Ví své! Nepotřebuje vtip­
kovat.
Cožpak to, že Ham let nezabil Polonia, neodpovídá daleko víc osobnosti a psy­
chologii pana Polonia i charakteru a logice celé situace, než to, že ho zabil?

1289/
 H O ST DO DOMU:
Nedaly by se Vašimi posta­
vami ilustrovat příslušné
pasáže z Myslivečkovy Psy­
chiatrie?
VYSKOČIL:
A si ano, asi by se daly, ale­
spoň některými. Kdyby
ovšem v Myslivečkově ne­
bo jiné psychiatrii takové
příslušné pasáže byly. Totiž
pasáže o šílenstvích normá­
lu. Neboť většina mých p o ­
stav (a ty, které si teď vyprá­
vím, tak úplně všechny)
jsou postavy ve svém poci­
tu a programu normální,
svět je pro n ě dobře zaříze­
ný a bez problémů, když
tu někdy. ..A le možná, že
si toho „když tu" ani ne­
všimnou, a když si všim­
nou, tak si za čas zvyknou
(většinou), a tedy
znonnálnějí Některé posta­
vy. Neboť pokud si pam atu­
ji!, psychiatrickými případy
se stávají osobnosti s poru­
šenou adaptabilitou čili při­
způsobivostí, že? Potom
však osobnosti, které se při­
způsobí úplně všemu (tedy
dokonale adaptabilní),
jsou také dokonale normál­
ní, a co víc, tím, že se tak
dokonale přizpůsobí, pře­
stanou být osobnostmi, te­
dy jaképak problémy, že?
Takové příslušné partie asi
hned tak v psychiatriích
uváděny nebudou. To spíš
v internách. V pasážích
1290/
Cožpak je vůbec pravděpodobné, aby ostřílený pro­
fesionál Poloniova form átu...
A nenechte se mýlit tím, že Hamlet z něho dělá ko­
mického chudinku!
Cožpak je vůbec možné, aby ostřílený profesionál
takového formátu, který celou situaci sám naaranžoval,
se v takto jasné situaci nakonec sám nechal, ba přímo
dal propíchnout za závěsem jako nějaké podsvinče?
Jak by tohle šlo vůbec dohromady?
Dobrá, připusťme, že by se něco takového nějakou
nešťastnou náhodou skutečně stalo. Prosím. Jenže mys­
líte, že by někdo takový probodený ještě v posledním
tažení a pro úplnost oznamoval: Zabil mě! Jsem mrtev!
Umírám! Aby snad nikdo nebyl na pochybách o tom, co
se to vlastně stalo a že se to opravdu stalo? Jakou by
tohle mělo logiku?
A když Polonius nebyl mrtev, pak je taky jasné, že
Ham let neskryl jeho mrtvé tělo, ale že je sám nemohl
najít! Protože žádné takové mrtvé tělo po panu Polo-
niovi nebylo! Prostě proto, že pan Polonius v nestřeže­
né chvilce své živé tělo pěkně rychle sám skryl. Skryl
někde v ústraní ve svém domě, dokud princ Hamlet
neodpluje, aby se pak zase objevil živ a zdráv a všechno
to vysvětlil třeba tak, že ho princ Hamlet jenom nepa­
trně škrábl a on, když viděl krev, se vyděsil a omdlel
v přesvědčení, že je zabitý, že je mrtev a že vůbec umí­
rá, jak taky řekl. A když přišel k sobě, tak mu to všechno
bylo tak žinantní, že se prostě vytratil, tedy odešel k so­
bě, aby se dal zase do pořádku, a teď se velice omlouvá,
no. Není to pochopitelné, logické a normální?
A zatím Hamlet pluje do Anglie, aby ho tam na
Claudiovu žádost odstranili čili zlikvidovali?
Ale ne! Teď už ne! Proč? Pan Polonius je přece živ
a zdráv a těší se velké přízni a vděčnosti krále Claudia!
Všechno je zase normální. A bude. Princ Ham let jede do o žaludcích, které všechno
stráví.
Anglie ne proto, aby ho tam odstranili, aby ho tam zlikvi­
dovali, nýbrž aby mu tam odstranili, aby mu tam zlikvido­ (D rzý interview s Ivanem
vali ten jeho oidipáček, tu jeho maladaptabilitu. Odstranit Vyskočilem, H ost do domu
12/ 1964)
člověka! - Proč odstraňovat člověka, když se dá změnit je­
ho psychika? Člověk sám potom nevadí! Naopak!
Takže princ Hamlet se v Anglii léčí a léčí a léčí...
U profesora Rosenkrantze!
To je strýc spolužáka Rosenkrantze. Teď taky vidíme,
proč dal král Claudius povolat právě spolužáka Rosen­
krantze.
Profesor Artur Rosenkrantz! Není to korektní a krásné
jméno pro proslulého britského psychoterapeuta, které už
samo o sobě je zárukou zdaru?
Takže vyléčený Hamlet se vrací na Elsinor... (Svatební
pochod.)
A bere si Ofinku Poloniovou.
Těm to ale sluší! Děti, děti!
A oni jí ho dali?
No ano! On je Hamlet sice zcela vyléčený, ale přece jen
léčený, takže poněkud partiový. A taková Ofélie je pro něj
přímo partie. To pan Polonius taky věděl a zařídil!
A šťastní novomanželé se usazují na Elsinoru, v kruhu
rodiny a u dvora. Tím je Hamletova adaptabilita dovršena
a potvrzena.
Tak to vidíte! A jakápak tragédie? Cožpak by šiji tako­
vá rodina mohla dovolit? Dovedete si představit, kam až
by to mohlo vést? A jak by to mohlo skončit?
A nevypadalo to na to, že? To chce jen vidět pozitivní
vodítka, chytit se jich a nepustit. To chce jen podívat se na
ty materiály a problémy prizmatem zkušeností...
Moment! Abychom neuzavírali předčasně! Zůstává ne­
vyjasněné, jak to bylo s tou smrtí krále Hamleta. Jestli byla
normální, nebo jestli to byla vražda...

12911
 Ale prosím vás, na tom přece teď už nic není. To už
je passé. Pochopitelně, že to je normální. Ale jestli
chcete, nechrne prince Hamleta, ať si o tom pěkně po­
hovoří s králem Claudiem. Ovšem to už je jen tak bo­
kem, mimo program.

SCÉNA DVANÁCTÁ
Královská kancelář krále Claudia.
C laudius: Jsem dobře naložený král Claudius, který se­
trvává v srdečném rozhovoru se synem, princem H am ­
letem, o otázkách zajímajících obě strany.
Ale ovšem, Hami, milerád ti řeknu, jak to bylo, když už
na to přišla řeč a pokud tě to zajímá. Víš, je mi to po­
někud takové žinantní, ale zase si říkám, že jsme tady
sami chlapi mezi sebou, že? Tak podívej, já jsem si řekl,
že on se přejídá a opíjí a je špatný na srdce, takže je na
čase, abych mu to všechno pěkně čestně řekl z očí do
očí, co a jak, rozumíš? Ale přece jen mi to připadalo
takové trapné, říkat mu to z očí do očí, když on je má
otevřené, tak jsem si řekl, že mu to řeknu z očí do očí,
až on bude podřimovat, až je bude mít zavřené, a při té
příležitosti že mu to řeknu přímo z očí do očí. A taky
jsem to udělal! Byl zrovna krásně nízký tlak a takové
dusno na padnutí, když on zase jako obvykle podřim o­
val rozvalený po obědě pod stromem na zahradě. Při­
jdu takhle k němu, povídám mu to z očí do ucha, on
vyvalí oči, já ucuknu, on na mě kouká, zrudne, zbledne,
chytí se za srdce, udělá „hé“ a zesne. Docela normálně!
Jakýpak jed a jakápak lahvička, milý Hami! l o j e přece
nesmysl, nevěř na duchy!
Zatím poslední pražská
premiéra tzv. Nedivadla
H amlet: Jsem dobře zadaptovaný princ Ham let a myslím
Ivana Vyskočila (nynější si, drahý papá, totéž co vy. Jakýpak jed z nějaké lahvič­
složení: Ivan Vyskočil, ky, když jsou tu slova, slova, slova. Co si lidé běžně lijí

7292/
 do uší a čím se otravují? To bylo skvělé, papá. A co jsi Vlasta Spicnerová, Leoš
Suchařípa, nynější působiš­
mu to vlastně... nalil do ucha?
tě: klub Futurum, Praha-
C laudius: Já jsem ti to ještě neřekl? No jo, já jsem ti to -Smíchov) nese poněkud
právě nechtěl říct. Protože to je mi právě takové žinant- groteskní název Haprdáns,
ní, rozumíš? Mně jako otci... což dekódujte jako H Am-
let PRinc D ÁNSký ve
H amlet: Ale papá! No tak, Vaše Výsosti! zkratce. Jde rozhodně
C laudius: N o tak já jsem mu tedy řekl, že vládne jako o nejpozoruhodnější, vý­
idiot... A že ty jsi můj a ne jeho syn, protože my dva znam ové i tvarové nejkom­
s G ertrudou se už dávno milujeme. No a to je asi tak paktnější Vyskočilovo před­
stavení posledních
všechno, milý synu. několika let (ne-li o jeho
H amlet: Tak tohle ho otrávilo? A on to nevěděl? nejpozoruhodnější předsta­
C laudius: N o, věděl. Nejspíš věděl. Tedy rozhodně věděl! vení vůbec), neboť jde
o představení, zakládající
H amlet: Tak to ho přece nemohlo otrávit, papá, když
novou možnou inscenační
o tom věděl! tradici a inscenační poeti­
C laudius: Ale to se mejlíš! Mohlo! A moc dobře mohlo! ku celé skupiny. Jeho je\>išt-
Lip, než kdyby o tom nevěděl! Hele - a heledte. Člověk n í novum spočívá - do jis­
té míry paradoxně -
přece může o něčem vědět a dělat, že o tom neví, pro­ především ve způsobu,
tože neví, co s tím, o čem ví, dělat, ne? Anebo s tím ani jím ž Vyskočil-praktik (tj.
nechce nic dělat, protože mu to vyhovuje. Ale když mu Vyskoál-herec, Vyskočil-
to někdo přímo řekne, tak on to musí vědět a musí s tím autor i Vyskočil-režisér)
tentokrát neobyčejně šťast­
něco dělat, rozumíš? No a on s tím prostě udělal to, že n ě popřel [Vglosáři
zesnul. To asi taky bylo to jediné i to nejvíc, co s tím V Justa k antologii Z d íh n
mohl udělat. Neotrávilo ho to, co jsem mu řekl, ale to, malých scén <MF 1989)
že jsem mu to řekl. Jo, čestnost a upřímnost, to bylo čteme místo slova popřel
výraz doplnil Pozn. ed.j
tenkrát moje! A jak já teď před tebou vypadám jako Vyskočila-teoretika a pro-
tvůj otec, co? gramatika. Základní postu­
H amlet: Papá, to je ale milé překvapení! Skutečně! Tak láty přísné improvizované
„dramatické hry", „auten­
teď konečně chápu, proč jste byl vůči mně tak nepocho­
tické sebehry “z „nulového
pitelně tolerantní a velkodušný, když já jsem se tak ne­ bodu “ a při „zmizelé ram­
možně a nebezpečně choval! pě" jsou tu od začátku až
C laudius: N o byl jsem přece jenom tvůj taťka, ne. do konce negovány už tím,
že rampa (ve smyslu zcela
A m amka... evidentní a respektované
I Iamlet: Když na to dneska pomyslím, drahý papá, tak to dělicí čáry mezi aktéry a di­
od vás bylo s prominutím přímo neodpovědné a lehko- váky, tj. mezi expedienty

12931
 a recipienty uměleckých in­
form ací - i s bezchybně
fungující zpětnou vazbou)
vesele a nerušeně existuje,
dále tím, že Haprdáns je ty­
pem představení, vycházejí­
cího ze zcela pevného, fixo­
vaného, sémanticky
i syntakticky přesně precizo­
vaného a pointovaného tex­
tu, při jehož autorské inter­
pretaci herci na jevišti hrají
i demonstrují skutečné,
¡xvně budované a regulér­
ní,, role-“[...}, samozřej­
mě, že při tomto „hraní"
a při tomto „demonstrová­
n í“ aktéři co chvíli z rolí vy­
stoupí a komentují je -
jsm e prostě v moderním
antiiluzivním divadle, ale
rozhodně už ne v „nedi-
vadle“, v původním, ryzím,
přísném „textappealovém “
smyslu. Herci tu zásadně
předstupují před diváky -
řečeno opět Vyskočilovou
tenninologií - s „podfu­
kem “přichystaných
„trumfů v rukávu“, trumfů
i-' podobě přesných, předem
připravených významových
zvratů a bystrých point. Dří­
ve dominujícím a deklaro­
vaným improvizačnún m o­
mentům ponechává takto
pevně koncipované předsta­
vení jakousi „mimotexto-
vou“ okysličovací funkci
v hereckém projevu (v m i­
mice, v gestu, v tempo-
rytmu, ve zveřejněném na­
slouchání publiku či
/294/
vážné. Já sám bych se dneska za to okamžitě zneškod­
nil...
C laudius: Tak už na to nemysli, Hami, všechno je zase
v pořádku...
H amlet: Ne, papá. Já prostě nepřipustím, aby někdo
ohrožoval váš život a váš majestát! Já sám moc dobře
vím, co to je! Apropó, papá... (Podávám Claudiovi lis­
tiny.)
C laudius: Copak to je?
H amlet: Další úspěch, papá! Odhalení a zneškodnění no­
vého spiknutí!
C laudius: U ž zase?! Ale, Hami, vždyť my nevládneme
jinak, než že furt zneškodňujeme nějaká spiknutí!
H amlet: To svědčí o velikosti vaší moci a vašeho majestá­
tu, Vaše Milosti!
C laudius: A nepřeháníš to trochu, hochu?
H amlet: Naopak, Vaše Milosti! To je ještě málo! Nepři­
pustím, aby mi vás kdokoli odstranil! I kdyby nechtěl,
tak mu v tom zabráním! Chci, abyste věděl, že jsem váš
syn a že jsem úplně jiný než dřív!
C laudius: Víš, Hami, ty jsi pro mě furt stejný, jenže úplně
naopak! Že, pane Shakespeare?
Aby Hamlet promluvil k současnému diváku dnešní řečí,
je třeba k němu přistupovat bez vžitých apriorismů
a uměleckých předsudků jako k živému problému
a k otevřené možnosti.
(Gong.)
Aby ten starý známý příběh mluvil k dnešnímu diváku
nově a překvapivě, je třeba ho hrát tak, aby to nebyl ten
starý známý příběh.
(Gong.)
A stačí podívat se na to prizmatem...
Ano, to bylo prizmatem!
 A problémy se celkem normálně řeší dál a život jde cel­ v náhlé zm ěně intonace,
v občasném „zkrácení hry"
kem normálně dál...
a tu a tam i v mírně po­
Jenže co s tím?! Tohle by přece chtělo pořádný vykřič­ zm ěněné dílčí slovní form u­
ník! Nebo alespoň nějakou tu tečku! laci - kupř. místo toho, že
To chce klid! p a n P o lo n iu s v n e s tře ž e n é
ch v ilc e sv é ž iv é tě lo p ě k ­
n ě ry c h le sá m skryl, nechá
na repríze I. Vyskočil Polo­
ZÁVĚREČNÁ SCÉNA nia v nestřežené chvilce
Celek: kvetoucí zahrada. Detail: květ jabloně. Polocelek: pan pěkně rychle skrýt sv o u ži-
v o l u atd. atd.) [...]
Polonius! A právě se dovídá tu radostnou novinu, že bude
manželským dědečkem! Vladimír Just: Vyskočilovo
P o l o n i u s : Juchů! A když to bude chlapeček, tak se bude divadlo v Ncdivadlc (Program
Státního divadla v B m č, únor
jmenovat Fortinbrásek! (Zarazí se.) Jak mě vlastně to­ 1982)
hle mohlo napadnout? Juchů!
V Haprdánsovi já jako au­
A tím končí tor příliš definitivně stano­
seminární cvičení se hrou pana Williama Shakespeara vím výsledek, k němuž se
nazvané m usí dojít. Haprdáns je
pro m ě takový nejzazší pří­
HAPRDÁNS
pad, jak se ještě nedivadlo
neboli asi dá dělat. Haprdáns těž­
HAmlet, PRinc DÁNSký ko m ůže pokračovat jako
ve zkratce, tvar. Je to tvar uzavřený.
zkrátka naše verze známého příběhu, kdy tragický hrdina Ivan Vyskočil 1982
přijde zkrátka.

12951