☞ Vybrané a zakoupené materiály není povoleno dále šířit prostřednictvím sítě Internet ☜

WILLIAM SHAKESPEARE - HAMLET, KRALEVIC DÁNSKÝ Ukázka:

HAMLET:
LITERÁRNÍ TEORIE Být, či nebýt? To je to, oč tu běží !
Literární druh a žánr: Je důstojnější trpělivě snášet
drama (divadelní hra); tragédie*; střídání poezie a prózy (prozaizovaný verš) kopance, rány, facky osudu,
Literární směr: nebo se vrhnout proti moři útrap
části díla poprvé vytištěny r. 1603, obsáhlejší část r. 1604 (napsáno zřejmě mezi lety 1599-1602); prostřední a rázem všechno skončit? Zemřít, spát!
autorovo tvůrčí období – pesimismus a rozčarování (tragická témata)); renesance*; alžbětinské drama Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce,
Slovní zásoba: ukončí všechna trapná trápení
spisovný a vznešený jazyk (odpovídající král. prostředí příběhu); ve starších překladech (např. E. A. Saudka) lidského těla. Jaké větší přání
množství zastaralých výrazů (archaismů*) a slovních hříček; dále básnické výrazy (či, oč) by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt.
Rytmus, verš, rým: (Hamletův monolog, jednání třetí, scéna první)
(překlad: Jiří Josek)
blankvers (5stopý nerýmovaný jamb); spíše volný verš* (prozaizovaný); vznešený styl
Tropy: Figury:
metafory* (moře útrap), personifikace* (facky osudu) řečnické otázky („Jaké větší přání by člověk mohl mít?“)
Text:
převažují klasické divadelní repliky; typické dlouhé filozofické monology plné myšlenek (zejména v podání hl. postavy) - zamyšlení nad smrtí, otázky
lidské existence - ale také dialogy; převažují delší a složitější souvětí; vtipné a sarkastické/cynické poznámky v kontrastu s vážnými výstupy tragických
postav; kontrasty (vážnost a rozumnost X šílenství u hl. hrdiny); dvojsmyslné slovní hříčky; text je pro čtenáře poměrně složitý
Postavy:
HAMLET: dánský následník trůnu po svém otci, střídá stavy šílenství (slovní hříčky) s chvílemi, kdy zcela chladnokrevně baží po pomstě, syn
zavražděného krále; CLAUDIUS: nový dánský král, Hamletův strýc, je vrahem krále – navenek se kaje, ale uvnitř je bez výčitek; GERTRUDA: dánská
královna, vdova po králi, Hamletova matka, nová manželka Claudia, zbaběle využívá vraždy krále, chce jen profitovat, a to za každé situace;
POLONIUS: nejvyšší královský komoří, otec Ofélie a Laerta; OFÉLIE: miluje Hamleta, po smrti otce a odmítnutí ze strany Hamleta zešílí a tragicky
zahyne; LAERTES: bratr Ofélie, snaží se ji ochraňovat; HORACIO: Hamletův přítel; ROSENCRANTZ a GUILDENSTERN: bývalí Hamletovi spolužáci
Děj:
dánskému kralevici (následníkovi trůnu) Hamletovi se zjeví duch nedávno zemřelého otce (dánského krále) → ten mu svěřuje svědectví své vlastní
vraždy (vrahem je Hamletův strýc Claudius, který mu nalil do ucha jed) → následuje svatba Claudia s Gertrudou, vdovou po králi → Claudius se stává
novým dánským králem → Hamlet prahne po pomstě, ale nikdo mu nevěří, a tak předstírá šílenství → na hradě se objevují potulní herci → Hamlet s
nimi zinscenuje rekonstrukci vraždy → přihlížející Claudius útěkem potvrzuje vinu → Hamlet ho spatří, jak se na hradbách modlí a nedokáže ho v tu
chvíli zabít → Hamlet jde za matkou → v její komnatě zpozoruje někoho za záclonou → zabíjí ho (nebyl to Claudius, ale Polonius, otec jeho milované
Ofélie) → Claudius vyhání Hamleta do Anglie, kde má být na základě dopisu anglickému králi zavražděn → Hamlet lest odhalí a upraví dopis tak, aby
byli naopak zavražděni jeho plánovaní vrazi → vrací se do Dánska → Hamlet nešťastně zabíjí v souboji Laerta, bratra Ofélie, navíc se sám zraní →
poté zabíjí Claudia, jeho matka Gertruda vypije otrávené víno a tragicky umírá také Ofélie (sebevražda) → Hamlet umírá → jediný přeživší Horacio
podává svědectví o celém příběhu
Kompozice:
rozděleno na 5 dějství; během příběhu postupně umírají všechny důležité postavy včetně té hlavní (ta až na konci), což je pro Shakespearovy hry
typické; celý děj je vyprávěn lineárně (chronologicky)
Prostor a čas: Inscenace:
převážně dánský královský hrad Elsinor a jeho okolí; r. 1982 – Národní divadlo (režie: Miroslav Macháček; hrají: Josef Somr, Jana Hlaváčová,
pozdní středověk (cca 13.-14. století) Boris Rösner) - nejznámější a zřejmě nejzdařilejší česká divadelní inscenace Hamleta
Význam sdělení (hlavní témata, myšlenky a motivy):
síla touhy po pomstě; viník je nakonec vždy odhalen a potrestán (dobro vítězí nad zlem); touha po moci zaslepuje mysl, ničí rodinné vztahy a končí
tragédií (smrtí); MOTIVY: život, smrt, pomsta, vražda, moc, trest, odvaha, zbabělost
LITERÁRNÍ HISTORIE - společensko-historické pozadí vzniku
Politická situace (mocenské konflikty, aj.):
v Anglii vládne slavná král. Alžběta I. (1558-1603) = poslední angl. vládce z rodu Tudorovců; probíhají anglo-španělské války (1585-1604); po smrti
Alžběty I. (1603) se vlády v Anglii ujímají Stuartovci, resp. skotský král Jakub I.; v Uhrách (dnešní Maďarsko) a na Balkáně probíhá tzv. Dlouhá turecká
válka mezi Osmanskou říší (Turky) a Habsburskou monarchií (1593-1606); Guy Fawkes se pokouší odpálit nálož v anglickém parlamentu (1605)
Základní principy fungování společnosti v dané době:
v Anglii značný ↑ počtu obyv.; odpor angl. spol. ke katolíkům; postupný zánik feudalistické spol. (cca 1492-1789), charakter. tvrdou prací nevolníků
Kontext dalších druhů umění:
Itálii doznívá vrcholná renesance, postupně se začíná rozvíjet manýrismus a po něm i baroko; v Anglii stále probíhá tzv. anglická renesance*;
FILOZOFIE: Francis Bacon (angl. filozof); MALÍŘSTVÍ: Tintoretto (It.), Nicholas Hilliard (Angl.), El Greco (Španělsko; manýrismus); HUDBA: William
Byrd (angl. renesanční hudební skladatel)
Kontext literárního vývoje:
v rámci anglické renesance* se výrazně rozvíjí divadelní tvorba (tzv. alžbětinské divadlo*), podporovaná královnou Alžbětou I., ale také poezie (Edmund
Spenser (Pastýřův kalendář, Královna víl))
AUTOR - život autora:
William Shakespeare (1564-1616) – významný angl. básník, dramatik a divadelní herec, klíčová postava evropského dramatu, anglický národní
básník a člen Královské divadelní společnosti; nar. ve Stratfordu nad Avonou do poměrně bohaté rodiny; otec úspěšný rukavičkář a radní, matka dcerou
velkostatkáře → gymnázium ve Stratfordu → brzy svatba s Anne Hathawayovou → 3 děti, poté odchod do Londýna → od r. 1591 1. období jeho
tvorby (hl. komedie a historická dramata z angl. dějin) → divadelní kariéra → tvorba a herectví v divadle Globe → pokračování lit. tvorby → brzy se
finančně zajišťuje a r. 1597 kupuje druhý největší dům v rodném Stratfordu → od r. 1601 2. období jeho tvorby (rozčarování a zklamání nad
společností = začátek tvorby tragédií a sonetů) → stává se velice známým → po r. 1611 postupně přestává psát a vrací se do Stratfordu k ženě a
dětem → kolem r. 1608 začíná poslední - 3. poslední období jeho tvorby, charakteristické jeho odchodem do ústraní → smiřuje se se životem,
jeho díla z této doby nesou prvky komedie i tragédie (tzv. romance) → r. 1613 vyhořelo divadlo Globe → Shakespeare umírá r. 1616; ZAJÍMAVOSTI:
celkem napsal 39 divadelních her, 154 sonetů, 2 dlouhé epické básně aj.; již za jeho života se vedly diskuze o autorství jeho děl (údajně nemohl být
schopen vytvořit tolik děl za tak krátké období), které přetrvaly až do současnosti; byl kritizován ostatními (akademicky vzdělanými) dramatiky
Vlivy na dané dílo: Vlivy na autorovu tvorbu:
Shakespeare se pro tuto hru inspiroval starým skandinávským příběhem/legendou o Amlethovi dánského Publius Ovidius Naso; smrt 11letého
kronikáře Saxa Grammaticuse z přelomu 12. a 13. stol. a dramatem Španělská tragédie Thomase Kyda; syna; italská commedia dell´arte*
předobrazem hradu Elsinor je skutečný dánský hrad Kronborg
Další autorova tvorba:
TRAGÉDIE: Titus Andronicus; Julius Caesar; Romeo a Julie; Othello; Macbeth; Král Lear; Antonius a Kleopatra; KOMEDIE: Zkrocení zlé ženy; Sen noci
svatojánské; Kupec benátský; Mnoho povyku pro nic; Veselé paničky windsorské; Jak se vám líbí; Večer tříkrálový; POEZIE: Venuše a Adonis; Sonety;
HISTORICKÉ HRY: Richard III.; Jindřich V.; Jindřich VIII.; POHÁDKOVÉ HRY (ROMANCE): Zimní pohádka; Perikles; Bouře
Inspirace daným literárním dílem (film, dramatizace, aj.):
PŘEKLADY: Erich Adolf Saudek, Jiří Josek, Martin Hilský; FILM: Hamlet (brit. film; 1948) - režie: Laurence Olivier; Hrají: Anthony Quayle, Christopher
Lee + 4 Oscary; Hamlet (film VB/USA; 1990) - Mel Gibson, Ian Holm, Helena Bonham Carter; DIVADLO: dodnes hráno na div. scénách po celém světě
Jak dílo inspirovalo další vývoj literatury:
Hamlet ovlivnil mnoho autorů pozdější doby; obecně Shakespeare ovlivnil zejména pozdějšího anglického básníka Johna Miltona, dále např. Charlese
Dickense (podobnost s Hamletem u románu Nadějné vyhlídky) a mnoho dalších Johann Wolfgang von Goethe (Viléma Meistera léta učednická)
LITERÁRNÍ KRITIKA
Dobové vnímání díla a jeho proměny:
jeho hry (včetně Hamleta) byly u londýnské veřejnosti (včetně samotné královny Alžběty) velice populární – na vlně této popularity koneckonců značně
zbohatl; za svého života byl všeobecně známý pouze v Anglii, další rozšíření jeho děl přišlo s německými a franc. překlady v 18. stol., které mu
postupně přinesly popularitu po celém světě
Dobová kritika díla a její proměny:
tehdejší slavný divadelní kritik Robert Greene kritizoval Shakespearova představení v tisku jako snahu dosáhnout stejné úrovně jako dramatici s
univerzitním vzděláním (kterými byli např. sám Greene nebo Christopher Marlowe), jinak však byla jeho díla vnímána zpravidla pozitivně
Aktuálnost tématu a zpracování díla:
dílo především svou formou a jazykovým pojetím již příliš aktuální není (stále častěji se objevují moderní adaptace, které příběh posouvají do dnešní
doby; oblíbenost tematického hlediska ukazují stále nové adaptace napříč všemi žánry
Srovnání s vybraným literárním dílem:
William Shakespeare - Král Lear (podobný klasický rozervaný hrdina)

tragédie - forma dramatu (divadelní hry) s převážně vážným obsahem (největší rozvoj ve starém Řecku a Římě); hl.hrdina je často vystaven konfliktu se svým vlastním
osudem a nakonec umírá
renesance - umělecký sloh a historická epocha; 14.-17.stol.; zesvětštění (odklon od boha k člověku jako jednotlivci), individualismus, návrat k antice; kolébkou bylo italské
město Florencie – poté rozvoj po celé Itálii a zbytku Evropy
alžbětinské drama - rozvoj na konci 16.stol.v Anglii za vlády královny Alžběty I.; podpora tvorby dramatiků, zejména těch univerzitně vzdělaných – Christopher Marlowe,
Robert Greene, ale i William Shakespeare personifikace - přikládání lidských vlastností neživým věcem, živočichům či abstraktním objektům (láska, nebe, osud)
commedia dell´arte - divadelní žánr založený na improvizaci; rozkvět v Itálii v období baroka (cca konec 16.stol.-1.pol. 17.stol.)
volný verš - není omezen žádnými pravidly, pokud jde o počet slabik nebo uspořádání přízvuků; nositelem rytmu je zde nejčastěji intonace (= změny melodie v průběhu řeči)
archaismus - zastaralý jazykový prvek (např. platiti, dýchati, regiment (= pluk), leč (= avšak), narozdíl od historismů mohou označovat i skutečnost (věc), která stále existuje
metafora - přenesení významu na základě vnější podobnosti (zub pily, kapka štěstí); zub nemá s pilou nic společného, ale tvarem se podobá hrotům na pile; kapka = trochu