Spalovač mrtvol

Ladislav Fuks
I.
1) Česká literatura v letech 1967, druhá vlna válečné prózy. Docházelo k jistému
oslabení moci komunismu, uvolňování kontroly. Vyvrcholilo Pražským jarem
(1968).
Další autoři: Ota Pavel (Smrt krásných srnců), Bohumil Hrabal (Ostře sledované
vlaky), Karel Čapek.
2) Narodil se roku 1923 v Praze. Nepříliš šťastné dětství – přísný otec, nerozuměl si,
za války ho psychicky zasáhla deportace židovských spolužáků do pracovních
táborů. Studoval psychologii a dějiny umění na Filosofické fakultě. Většinu života
se vyhýbal společnosti, ženatý byl jen krátce. Zemřel roku 1990. Hlavním
Fuksovým tématem bylo odcizení a strach židovských občanů během okupace a
vliv úzkosti na jejich psychiku. Velmi rychle se stal uznávaným autorem.
Další díla: Mí černovlasí bratři, Oslovení ze tmy.
V období normalizace začal psát méně kvalitní literaturu pro režim. Kromě
románů se věnoval i povídkám a humoreskám. Homosexuál.
Během normalizace se přizpůsobil dobovým požadavkům.
3) Dobová kritika nepřijala díla moc kladně, toto téma nebylo pro každého.
4) Zfilmováno,
II.
1) Druh: Epika, próza
Žánr: Psychologická próza, prvky hororu a grotesky.
2) Téma: postupný rozvrat osobnosti vlivem nacistického režimu.
3) Motivy: myšlenkové procesy zprvu nezkažené mysli, manipulace, 2. sv. válka,
temná a tajemná atmosféra,
4) Hlavní myšlenka: snaha poukázat na zlo některých ideologií a varovat před lidmi
bez názoru, kteří se těmito ideologiemi nechají strhnout. Zlo zde není popisováno
jako abstraktní pojem, ale je přeneseno na určitého jedince.
5) Československo v období pozdní první republiky a raného protektorátu.
6) Chronologická, 15 kapitol
7) Pan Karl Kopfrkingl pracuje v pražském krematoriu. Svou práci má velmi rád a
pořád o ní mluví. Má rád smutné věci, zpopelnění považuje za jediný možný
způsob pohřbívání, jakýkoliv hovor stáčí právě na krematorium, dokonce i na
Štědrý večer. Jeho manželka se jmenuje Marie, ale říká jí Lakmé a sám si nechává
říkat Roman. Mají spolu dvě děti - Zinu a Miliho. Nad jejich bytem je byt pana
Bettelheima a jeho židovské rodiny, s nimiž mají Kopfrkinglovi velmi dobrý vztah.
Pan Kopfrkingl nedokáže pochopit, proč Hitler Židy nemá rád. Přítel pana
Kopfrkingla, Willi Reinke, pravý Němec a člen SdP, se snaží dostat pana
Kopfrkingla na svou stranu a zlákat jej ke vstupu do strany. Ten to však odmítá,
protože násilí a válku nemá vůbec rád. Postupem času však o věci začíná
 přemýšlet a uvědomuje si svou německou krev. Od Williho zjistí, že jeho žena je
Židovka (a tím pádem zčásti i jejich děti) a že pro takové lidi není v zemi místo. S
Willim se pan Kopfrkingl setkává i nadále, chodí spolu na box, kde se potkávají s
vůdcovými důstojníky. Willi mu vypráví o dobrotě vůdce a o tom, že kdyby s ním
začal spolupracovat, měl by se mnohem lépe než nyní. Pan Kopfrkingl si z toho
však nic nedělá, dokud ho Willi nezasáhne na bolestivém místě. Vysměje se mu
totiž, že nadosmrti bude maximálně zaměstnancem krematoria a nikdy se
nestane něčím víc, natož třeba ředitelem. To už na Karla začne platit a Willi tak
může neblaze působit na jeho osobu. Tvrdí mu, že Židé ohrožují vůdce, ten je ale
nechce zbavit životů, pouze je přesunout na jiné místo, kde jim vlastně bude líp.
Pan Kopfrkingl mu uvěří a začne se k Židům stavět jinak. Rád poslouchá, že i on je
(na rozdíl právě od Židů) ten vyvolený, pravý Němec. Pan Kopfrkingl se poté stává
členem SdP a NSDAP. Ostatní lidé z této vyšší společnosti mu doporučují, aby se
rozvedl a nemusel žít s tak špinavou rasou. Karl však nevěří a své rodiny se
zastává, když mu ale příbuzenské svazky brání k cestě za vyšším pracovním
postem, rozhodne se udělat něco hrozného. Svou milou Lakmé oběsí v koupelně
na šňůře od ventilace a odůvodní to tím, že nechce, aby se jeho žena dál trápila v
tak nerovném manželství. Syna Miliho, jenž je matce velmi podobný a možná až
zženštilý, ubije železnou tyčí v krematoriu a přidá ho do rakve k německému
důstojníkovi. Tento čin ospravedlňuje také - že by se Mili trápil, kdyby ho kvůli
původu nevzali do německé školy. Zůstane mu jenom dcera Zina, která má rysy
árijské rasy - blondýnka s modrýma očima. I té ale chystá stejný osud a
nepochybuje o správnosti svého rozhodnutí. Chce totiž Židům pomoci dostat se z
tohoto světa. Potom se mu před očima objeví mnich z jeho oblíbené knihy o
Tibetu, který mu oznamuje, že se stává novým Buddhou. Pan Kopfrkingl se ze
všech prožitých událostí zblázní a po návratu z blázince vidí už jen utrápené tváře
svých známých.
III.
1) Vypravěč – třetí osoba nezasahující do děje,
2) Karl Kopfrkingl – otec dvou dětí, milující manžel, vždy ale trochu podivín; později
muž ovlivněný fašismem, vrah a blázen
(Marie) Lakmé – žena pana Kopfrkingla, Židovka; milá, tichá, v područí muže
Zina a Mili – děti Kopfrkinglů; hodné, poslušné, vychované
Wiliam Reinke – přítel pana Kopfrkingla, Němec; manipulátor, povyšuje se nad
ostatní kvůli svému původu; egoista
3) Er forma
4) Vnitřní monology, samomluva, přímá řeč,
IV.
1) Striktně spisovná čeština, německá slova a věty, knižní výrazy.
2) Eufemismus – nadoblačná, čarokrásná, drahá
Archaismus -
Zdrobněliny – dívenka, břízky