Česká próza po druhé světové válce

Oficiální próza
• Vladimír Páral (1932) – prozaik a redaktor, narozen v Praze v důstojnické rodině, rodina se ovšem
přestěhovala do Brna, kde Páral začal studovat VUT (po roce přestoupil na Vysokou školu chemicko-
technologickou v Pardubicích), pracoval jako chemický inženýr v mnoha průmyslových podnicích
(např. v Ústní nad Labem nebo Liberci), hodně cestoval (Asie, Indie, Nepál, Kanada), dnes střídavě
žije v Praze a Mariánských Lázních
o Charakter tvorby – novely a romány odehrávající se v prostředí severočeských chemiček
s ironickým zobrazením ubíjejícího lidského stereotypu a nemožnosti úniku
o Soukromá vichřice (1966) – novela o několika partnerských dvojicích, které bojují s nudou a
stereotypem tak, že si navzájem vymění své partnery, záhy zjišťují, že se propadli do stejné,
ne-li horší rutiny, tak se zase raději vracejí ke svým původním protějškům s vědomím, že
nejsou schopni prožít plnohodnotný a bohatý život
o Milenci a vrazi (1969) – román odehrávající se ve fiktivní ústecké chemičce Kotex, líčení
neustálého a nekonečného boje „červených“ podřízených (nemajetní, ale draví lidé) proti
„modrým“ nadřízeným (bohatí a mocní lidé), červení po různých nekalých praktikách nakonec
zmodrají (dosáhnou svých cílů), ovšem tím se stávají obětí dalších červených, kteří se mezitím
v chemičce objevili a derou se na jejich posty
o Mladý muž a bílá velryba (1973) – novela s hlavní průbojným hrdinou chemikem Břéťou,
který touží ulovit svou „bílou velrybu“ (tj. prožít bohatý a naplněný život), s nadšením se proto
zapojí do výzkumného projektu ctižádostivé Edity (bývalá milenka úspěšného vědce Vika), při
testech ovšem Břéťa umírá na otravu jedovatými výpary (novela vyznívá jako oslava tvořivé
práce, pro kterou stojí za to i zemřít)

• Bohumil Hrabal (1914–1997) – český prozaik narozen v Brně, nemanželské dítě, v jeho třech letech
se matka provdala za ředitele pivovaru v Nymburku Františka Hrabala, k rodině se přistěhoval i otcův
bratr Josef (Pepin – svérázná postava, jež se stala pro Bohumila Hrabala inspiračním vzorem do svých
próz), studoval práva na UK v Praze, zpočátku po roce 1968 nesměl oficiálně publikovat, po roce 1975
vyjádřil loajalitu režimu a mohl v cenzurních omezeních oficiálně vydávat svá díla, zemřel v Praze na
následky pádu z pátého patra v nemocnici na Bulovce
o Charakter tvorby – originální vyprávění (absence souvislého děje, epizody zachyceny jako
nekonečný proud řeči postav), zobrazení života lidí na okraji společnosti ovšem bez ztráty
chutě do života; znak tzv. poetizace všednosti – vypravěč rád popisu „vznešené“ věci vedle
„nízké“ a dosahuje tím originálního pohledu na svět, hlavní hrdinové tzv. pábitelé = svérázné
postavy a zasnění snílci, kteří jsou posedlí touhou po zážitcích a jejich chování se vymyká
zásadám spořádaného života
o Pábitelé (1964) – povídkový soubor s mnoha svéráznými postavami se společnou vlastností
po nehynoucí vášni a prožívání zážitků, příběhy často přibarvené a nevěrohodné
o Ostře sledované vlaky (1965) – novela odehrávající se na konci druhé světové války na
železniční stanici malého města, hlavní hrdina výpravčí Miloš Hrma se po prvním milostném
nezdaru pokusí o sebevraždu, jeho trauma mu pomůže překonat záhadná odbojářka, která
přinutí Miloše se zapojit do sabotážní akce s nástražnými náložemi k likvidaci německého
vojenského vlaku
o Obsluhoval jsem anglického krále (1974) – román o tragikomickém osudu číšníka a hoteliéra
během politických zvratů 1. poloviny 20. století (první republika, okupace, 2. světová válka,
osvobození, nástup komunismu), psáno v ich-formě jako záznam vlastního vyprávění hlavního
hrdiny jménem Dítě trpícího komplexem méněcennosti kvůli nemanželskému původu a
malému vzrůstu, touha zbohatnout a být váženou osobou, prochází řadou peripetií (obsluhování
habešského císaře, sňatek s Němkou a kolaborace s Němci, věznění na konci války, stavba
 vlastního hotelu, krach po znárodnění majetku po únoru 1948), životní klid Dítě nachází
v obyčejné práci cestáře ve vylidněném pohraničí (zde bilancuje svůj život)
o Postřižiny (1974) – povídka na základě Hrabalových vzpomínek na dětství strávené
v nymburském pivovaru, vypravěčkou je Maryška (manželka pivovarského správce Francina),
která je živelné povahy a nevšední krásy, s níž poblázňuje všechny muže v okolí; nostalgicky
líčen maloměstský život a svérázná povaha Francinova bratra Pepina vnášejícího do
poklidného chodu rodiny vzrušení a nespoutanost
o Příliš hlučná samota (1976) – novela, hlavní postava a vypravěč Haňta (pracovník ve sběrně
starého papíru), ač prostý člověk, tak čte intelektuální knihy, které má za úkol lisovat, ze
zoufalství z přeřazení na jiné místo se rozhodne spáchat sebevraždu

Samizdatová próza
• Ludvík Vaculík (1926–2015) – valašský prozaik, publicista, otec tesař a přesvědčený stoupenec
komunistické ideologie, vystudoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze, působil v pražských
nakladatelstvích a rozhlasu, aktivně se zúčastnil pražského jara a stal se předním kritikem režimu,
uveřejnil manifest Dva tisíce slov, podepsal Chartu 77, stal se nepohodlným autorem a jeho tvorba se
přesunula do zakázané literární zóny, založil samizdatovou edici Petlice
o Charakter tvorby – prózy s funkcí provokovat společnost a režim, otázky politiky a podob
způsobu života v nesvobodném režimu
o Sekyra (1966) – román s autobiografickými rysy, ve kterém Vaculík kriticky hodnotí otcovu
víru v komunismus, v níž spatřuje zlo, zároveň vzpomíná na své poklidné dětství v rodném
Valašsku, kdy ještě měl jako dítě pocit jistoty (pražský redaktor odjíždí na Moravu navštívit
vlastního bratra, vyvstávají mu různé vzpomínky na dětství a na dobu, kdy se z otce stal
komunistický funkcionář a slepým vykonavatelem stranické vůle; jediné pozitivum na svém
otci vidí fakt, že je díky němu spjat s nádhernou valašskou přírodou)
o Morčata (1970) – podobenství o moci a jejích mechanismech v totalitním státě přerůstající
v agresivitu
o Český snář (1980) – deníkové zápisy, vzpomínky a úvahy o podobě státu na konci 70. let 20.
století (krizový stav společnosti, nejistota v lepší budoucnost apod.)

• Pavel Kohout (1928) – prozaik, básník a dramatik, překladatel a publicista, narozen v Praze v rodině
ekonoma, nedokončil studia na FF UK v Praze, přesto působil jako redaktor a hodně cestoval, v roce
1968 se stal aktivním účastníkem pražského jara a bylo mu zakázáno oficiálně publikovat, jeho dílo
přešlo do samizdatového proudu, po podpisu Charty 77 emigroval s manželkou do Rakouska, dodnes
střídavě žije ve Vídni a v Praze
o Charakter tvorby – díla jsou zaměřena na životy jedinců v konfrontaci s mechanismy
absolutní moci ve světě 20. století
o Katyně (1978) – román vydaný českým samizdatem, groteskní popisy zneužití moci a
s nadsázkou je uvažováno nad možnými dopady (hlavní hrdinka Lízinka neuspěje při
přijímacích zkouškách na střední školu a nastupuje na učiliště pro budoucí katy založené
profesorem popravčích věd Bedřichem Vlkem, z Lízinky se stává profesionální katyně), román
využívá postupů pokleslé literatury připomínající pornografii se zjevným varováním před
politickými procesy a manipulací lidí v moderní době
o Kde je zakopán pes (1987) – autobiografický román vydán v exilovém nakladatelství
v Kolíne nad Rýnem, líčení vlastních událostí s vyděračským dopisem o nutnosti se zapojit do
zinscenováno policejního vyšetřování nebo popisy osudů jeho blízkých přátel od konce 60. let
20. století, román stylizován jako dialog vypravěče se svým jezevčíkem (lidé se už s autorem
bojí mluvit; jezevčík je však na závěr románu otráven na Kohoutově chatě = upozornění na
zákeřnost komunistického režimu)
 • Eva Kantůrková (1930) – prozaička a filmová scénáristka, signatářka Charty 77, několik měsíců
vězněna ve věznici Praha-Ruzyně, po roce 1989 zastávala řadu veřejných funkcí
o Přítelkyně z domu smutku (1984) – román vycházející z autorčiných zážitků z roční vazby,
v níž byla vyšetřována za „rozvracování republiky“, jednotlivé kapitoly věnovány životním
příběhům spoluvězeňkyň, s nimiž autorka sdílela celu a jejichž chování měla možnost sledovat,
v mezních situacích je odhalen vždy pravý charakter dané ženy (ať už kladný, nebo záporný),
román vyznívá až ironicky, jelikož autorka je ve vězení za publikování knih v zahraničí, ale
spoluvězenkyně mají za sebou kriminální delikty, přesto si myslí, že největším trestním
případem je ve věznici právě sama autorka

Exilová próza
• Milan Kundera (1929–2023) – český a po emigraci do Paříže francouzský spisovatel, narozen v Brně,
otec muzikolog a rektor JAMU Ludvík Kundera, studoval v Praze FAMU, účastnil se pražského jara
roku 1968 a po okupaci sovětskými vojsky mu bylo zakázáno publikovat, v r. 1975 emigroval do
Francie (kde zůstal a zemřel), vyučoval na univerzitě v Paříži, stal se prestižním autorem publikující i
ve francouzštině (získal mnoho francouzských i světových ocenění)
o Charakter tvorby – romány se základními otázkami lidské existence (co je láska, smrt, osud,
zapomnění atd.), jež si kladou hlavní hrdinové na pozadí bouřlivých událostí 20. století
o Směšné lásky (1965) – povídkový soubor s tématem pojetí lásky (láska = iluze a zároveň
lidský fenomén), hlavní hrdinové se zaplétají do milostných her, které dopadají opačně, než
chtěli, zároveň se musí hrdinové v totalitním světě přetvařovat pro svou vlastní záchranu před
režimem
o Žert (1967) – román popisující absurditu stalinistického režimu v 50. letech v Československu,
téma kolísající mezi tragičností a fraškou, mladý komunista Ludvík Jahn napíše v žertu své
přítelkyni Markétě anti-politická slova, je za ně vyslýchán, vyloučen ze strany a z vysoké školy,
jako nepřítel státu je poslán na vojnu k „černým baronům“, Ludvík se chce pomstít, svede
manželku Zemánka, který se podílel na jeho pádu (nevěra je zbytečná, Zemánek dostane
alespoň důvod se s manželkou rozvést), Helena z informace, že ji Ludvík už nemiluje, spáchá
demonstrativní sebevraždu (ovšem spolyká projímadlo)
o Nesnesitelná lehkost bytí (1985) – nejúspěšnější Kunderův román o osudech dvou
partnerských dvojic (pražský chirurg a sukničkář Tomáš a jeho žena servírka Tereza emigrují
do Švýcarska, ovšem záhy se vrací, z Tomáše se stane bezvýznamný umývač oken, oba však
zahynou při dopravní nehodě; druhým párem je Tomášova milenka Sabina a její švýcarský
milenec Franz, který ovšem umírá při protestní akci, Sabina je žena bez konvencí, neschopna
nalézt trvalý vztah a pevný řád v životě)

• Josef Škvorecký (1924–2012) – prozaik z rodiny náchodského bankovního úředníka, vystudoval FF

UK obor angličtina a filozofie, milovník jazzu, stal se redaktorem časopisu Světová literatura, r. 1969
s manželkou spisovatelkou Zdenou Salivarovou emigroval do Kanady (přednášek na torontské
univerzitě, založil s manželkou exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers, v Torontu Škvorecký
zemřel)
o Charakter tvorby – romány a povídky zachycující životní pocity své generace, která citlivě
prožívala bouřlivé politické a společenské události 20. století, dominantní postavou Danny
Smiřický (zjevné autobiografické rysy)
o Zbabělci (1958) – román, po jehož vydání byl Škvorecký zbaven funkce šéfredaktora časopisu
Světová literatura; s ironickým odstupem líčen poslední týden druhé světové války v Kostelci
očima dospívajícího Dannyho Smiřického, kterého zajímá jen jazz a snaha zapůsobit na svou
lásku Irenu, zbabělci jsou všichni ve společnosti, kteří se z minuty na minuty adaptují na nový
režim a mění své názory, jen aby se společensky zachránili
 o Tankový prapor (1971) – satirický román s ironickým zobrazením lidové armády
Československa v 50. letech 20. století, vypravěčem opět Danny Smiřický, který prožívá
nesmyslnosti a absurdity vojenského režimu a dusnou atmosféru stalinismu
o Mirákl (1972) – román líčící vývoj české společnosti v letech 1948–1968, děj vychází z tzv.
čihošťského zázraku (během kázání kněze Toufara se pohnul kříž na oltářem, kněz byl uvězněn
a ubit k smrti za provokaci a podvod), Danny Smiřický se rozhodne tuto záhadu po dvaceti
letech objasnit i přes politické události pražského jara 1968
o Příběh inženýra lidských duší (1977) – román, Danny Smiřický jako emigrant a profesor
anglické literatury na torontské univerzitě vzpomíná na mládí a zároveň prožívá zážitky ve
svobodomyslné Kanadě s naivními studenty a studentkami, kteří nikdy nezažili omezení
vlastní svobody

Česká poezie po druhé světové válce

• Skupina 42 – básnická skupina založena již během druhé světové války (r. 1942), ukončena v roce
1948, skupina básníků hledající inspirace v zahraniční moderní poezii s tématem města a života v něm,
městská periférie, továrny, moderní vývoj civilizace (literární směry civilismus, futurismus nebo
existencialismus)
o Jiří Kolář (1914–2002) – básník, překladatel, výtvarník, člen Skupiny 42, významný
experimentátor s básnickým jazykem, po únoru 1948 zakázána literární činnost, ovšem Kolář
neuposlechl (devět měsíců vězněn), signatář Charty 77, emigroval do Paříže, až v roce 1997 se
natrval vrátil do Čech
▪ Prométheova játra (1979) – experimentální sbírka básní, próz, překladů a deníkových
záznamů, sjednocujícím prvkem je lyrický subjekt podávající svá svědectví o
nastupující diktatuře, ve sbírce použita technika montáže a variací (spojování zdánlivě
nesouvisejících žánrů a témat pro vznik sofistikovaného díla s hlubokou myšlenkou)
o Josef Kainar (1917–1971) – básník, autor písňových textů (vliv jazzu a blues), psal i poezii
pro děti, člen Skupiny 42, od 50. let 20. století psal společensky angažovanou poezii, tématem
poezie je osud člověka s pocity úzkosti a pesimismu
▪ Nové mýty (1946) – sbírka básní zachycující příběhy obyčejných lidí z městské
periferie, patrný Kainarův pesimismus a pocity bezmoci z moderního světa, který ničí
lidskou přirozenost
▪ Český sen (1953) – sbírka básní vydané v souladu s oficiálně podporovanou literaturou
politickým režimem, užívání pravidelného verše a tématu vidiny lepší budoucnosti

• Oficiální poezie
o František Hrubín (1910–1971) – básník, překladatel, narozen v Praze, ale dětství prožil
v Lešanech v Posázaví, posázavská krajina a život na venkově Hrubína inspirovaly pro svá
díla, studia na FF UK a PrF UK nedokončil, pracoval jako knihovník a redaktor v dětském
časopise Mateřídouška, v roce 1956 se vyjádřil kriticky ke komunistickému režimu, zprvu mu
bylo režimem zakázáno tvořit, posléze byl zákaz zrušen
o Jobova noc (1945) – poéma o vyjádření pocitu ohrožení rodné země
o Chléb s ocelí (1945) – reakce na druhou světovou válku
o Hirošima (1948) – lyricko-epická skladba o osudech lidí před tragickým výbuchem, kterým
se vše v životě lidí změnilo
o Romance pro křídlovku (1962) – lyricko-epická skladba o osudové lásce a prvním setkání se
smrtí (Hrubínovo vrcholné dílo s osobními vzpomínkami na rodný kraj a první lásku), student
František se osudově zamiluje do patnáctileté dívky od kolotočů Teriny, ta si má ale podle
rodinné tradice vzít také kolotočáře Viktora (nabíjí na střelnici pušky), přestože se domlouvají
František a Terina na společném útěku, Terina nečekaně odjíždí bez Františka s kolotočáři, až
po letech se František se dozvídá, že Terina zemřela na záškrt, v jeho vzpomínkách zůstává
 nesmrtelná, František vedle smrti milované dívky prožívá i smrt dědečka (po mrtvici nikoho
nepoznává, v jeden den Františka pozná, ovšem hned na to umírá); motiv křídlovky symbolicky
odkazuje ke spojení lásky se smrtí (kolotočář Viktor v díle hraje na křídlovku, a to jak na
svatbách, tak na pohřbech, jelikož její tóny se hodí pro obě příležitosti – romantické x tesknivé)

• Samizdatová poezie
o Jan Skácel (1922–1989) – básník, prozaik, novinář, za války byl totálně nasazen na stavbách
silnic a tunelů v Rakousku, po válce nedokončil studia na Masarykově univerzitě v Brně,
pracoval v brněnském rozhlase, působil jako šéfredaktor ve významném literárním časopisu
Host do domu (pojmenovaný na počest díla Jiřího Wolkera), od 70. let bylo Skácelovi zakázáno
literárně působit, jeho díla se přesunula do samizdatové edice nebo vydávání v zahraničí,
zemřel těsně před tzv. sametovou revolucí
o Charakter tvorby – meditativní lyrika úzce spojena s moravským venkovem a s Brnem,
vycházení z tradičních hodnot venkova, opakování motivů dětství, lásky, ticha, času a smrti
o Kolik příležitostí má růže (1957) – básnická sbírka o obyčejných událostech ze života na
vesnici a atmosféře brněnského prostředí, vzpomínky na rodiče a dětství strávené v rodné
vesnici Vnorovany nebo posléze v Brně
o Hodina mezi psem a vlkem (1962) – sbírka meditativní lyriky, sepětí člověka s přírodou se
dle autora přerušilo a současnému lidstvu chybí pokora a úcta k druhým, smysl lidské existence
shledává v obyčejných přírodních krásách, které ovšem lidé už nevnímají (např. letní večer,
čerstvě napadlý sníh, zahřmění atd.)
o Smuténka (1965) – básnická sbírka s motivy tajemství, smutku, nostalgie, bolesti
z rozděleného světa

• Exilová poezie
o Karel Kryl (1944–1994) – exilový písničkář a básník, vystudoval Střední keramickou školu
v Bechyni a pracoval v keramickém závodě jako výtvarník, účastnil se různých soutěží
s písňovými pásmy, v záři 1969 se nevrátil z festivalu protestních zpěváků v SRN (v Mnichově
studoval dějiny umění a žurnalistiku a spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa),
po roce 1989 žil střídavě v Praze a v Mnichově
o Charakter tvorby – písně a básně se symbolikou odporu proti totalitnímu režimu, snaha po
zobrazení beznaděje, dějinné skepse a deprese, melancholie, sarkasmus
o Bratříčku, zavírej vrátka (1969) – deska písní, stejnojmenná píseň se stala symbolem pro
odpor k sovětské okupaci v 60. letech
o Kníška – svazek básní a písniček z let 1960–1971 (celkem 72 textů), lyrický subjekt vystupuje
jako tvrdý a neúprosný analytik politické bezvýchodné situace, texty namířeny proti násilí
v jakékoliv podobě a proti neoprávněné agresi, autor se zamýšlí i nad základními lidskými
hodnotami a právy, které byly ovšem dějinami pošlapány a mnohdy i naprosto zničeny, vedle
textů s politickými náměty najdeme i milostné básně (zamýšlení se nad formami lásek v době
nesvobody)

Český underground – skupina autorů kritizující komunistický režim, konzumní způsob života, režimem
tvrdě stíháni
• Egon Bondy (1930–2007) – básník a prozaik, vlastním jménem Zbyněk Fišer, svobodná volba života
na okraji společnosti, několikrát vězněn za rozvracení společnosti, v 70. letech se seznámil s Ivanem
Martinem Jirousem a s kapelou The Plastic People of the Universe, která zhudebnila některé jeho texty,
zemřel v Bratislavě v důsledku tragické nehody na popáleniny 3. stupně
o Velká kniha (1952) – sbírka básní, posléze zhudebněna kapelou The Plastic People of the
Universe
 o Deník dívky, které hledá Egona Bondyho (1971) – básnická skladba o dívce, která se
v erotické extázi toulá krajinou a hledá naplnění svých citů
o To jsou zbytečné verše (1975) – poéma ironizující normalizační Československo a hledá
utopistické ideály
• Ivan Martin Jirous (1944–2011) – český básník, publicista, známý též pod přezdívkou Magor,
pocházel z Humpolce, spolupracoval s nezávislou rockovou kapelou The Plastic People of the
Universe, v době normalizace několikrát vězněn za kritiku režimu a za rozvracování společnosti
o Magorovy labutí písně (1985) – sbírka básní, kterou autor psal za svého pobytu ve vězení ve
Valdicích, jednalo se o rukopisy, které se posléze vydávaly samizdatovou cestou, téma politiky,
svobody, životního údělu života v totalitě apod.
o Magor dětem (1982–1985) – sbírka básní a pohádek, které autor psal v dopisech svých dcerám
z vězení

Divadlo po druhé světové válce

• Josef Topol (1935–2015) – dramatik a překladatel, absolvent divadelní vědy a dramaturgie na
Divadelní fakultě AMU v Praze, do roku 1972 spolupracoval s Divadlem za branou, po jeho zrušení
pracoval jako korektor nebo jako dělník, v době normalizace patřil mezi zakázané autory
o Charakter tvorby – dramata ze současnosti s otázkami o smyslu lidského života, zařazování
prvků lyričnosti a básnických obrazů, prolínání motivů životní úzkosti a pocity samoty
▪ Konec masopustu (1963) – drama o ztrátě tradičních hodnot venkova vlivem
kolektivizace, odehrávající se na konce 50. let při přípravách vesnického masopustu
(jednotlivé masky průvodu symbolizují charaktery postav), během masopustu navíc
vrcholí konflikt posledního soukromého rolníka Františka Krále bránící svůj majetek
před znárodněním se zbytkem vesnice (umírá mu syn)
▪ Kočka na kolejích (1964) – hra o hledání lásky a smyslu života, odehrávající během
noci na opuštěném nádraží, hra bez dramatického konfliktu (blízko k absurdnímu
dramatu), po nevydařeném výletě čeká milenecký pár (servírka Évi = Kočka a stěhovák
Véna) na vlak, vedou mezi sebou dialog, který i po sedmi letech partnerství ukáže
rozdílné povahy postav i jiné představy o vzájemné budoucnosti

• Václav Havel (1936–2011) – dramatik, esejista, disident, první prezident České republiky, narozen
v rodině pražského podnikatele, studia ekonomie z důvodu nepříznivých rodinných poměrů
nedokončil, v 60. letech působil jako jevištní technik, později jako dramaturg v Divadle Na Zábradlí,
od roku 1970 zakázáno publikovat, založil samizdatovou edici Expedice, signatář Charty 77,
opakovaně vyšetřován za proti politickou činnost (následně souzen a vězněn)
o Charakter tvorby – dramata a eseje zabývající se otázkami lidské identity a schopnosti
zachovat si mravní hodnoty tváří v tvář totalitní moci, autor tzv. absurdního dramatu
(inspirace světovými dramatiky + přizpůsobení her podmínkám totalitního státu), využití
autobiografických znaků v postavách (disidentství, i přes různé snahy nemožnost změnit
systém atd.)
o Zahradní slavnost (1963) – absurdní drama, hlavní postava Hugo Pludek je svými
maloměšťáckými rodiči poslán na zahradní slavnost Likvidačního úřadu, aby si získal dobré
místo, Hugo rychle „vpluje“ do světa zdánlivě logických, ale jemu nic neříkajících frází
společnosti a udělá strmou kariéru, za niž ale zaplatí ztrátou vlastní identity (na konci hry neví,
kdo vlastně je), absurdita je podpořena jazykovou výstavbou hry (opakováním frází, užíváním
nesmyslných slovních spojení)
o Audience (1975) – absurdní drama inspirované Havlovým půlročním zaměstnáním
v trutnovském pivovaru, kde přikuloval sudy, drama formou dialogu místního sládka
s disidentským spisovatelem Ferdinandem Vaňkem odkrývající dva odlišné světy postav
 (opilecký sládek nabízí Vaňkovi výměnou za lepší práci ve skladu, aby na sebe donášel, neboť
sládek není schopen napsat hlášení tajné policii, Vaněk tuto nabídku odmítne, v závěru hry se
děj vrací na začátek, ve kterém si postavy vymění repliky na důkaz bezvýchodnosti svých
situací =absurdita života v normalizované společnosti)
o Odcházení (2007) – jedno z posledních děl Václava Havla, hra s autobiografickými rysy o
odchodu politika z vysoké politické funkce

• Zdeněk Svěrák (1936) – pražský dramatik, scénárista, spoluautor parodických her Divadla Járy
Cimrmana, po ukončení učitelské dráhy působil jako redaktor v Československém rozhlasu,
scénáristou Filmového studia Barrandov, autor scénářů k mnoha českým filmům a pohádkám (Obecná
škola, Kolja, Vesničko má středisková, Lotrando a Zubejda, Vratné láhve apod.), společně
s Ladislavem Smoljakem, Jiřím Šebánkem a Karlem Velebným vytvořili koncepci Divadla Járy
Cimrmana (založeno v 60. letech, nejpopulárnější divadlo s autorskými komediálními hrami, každá
hra nese „pocty“ ke „slavnému autorovi“ Járu Cimrmanovi = fiktivní postava univerzálního českého
génia)
o Charakter tvorby – intelektuální humor, prvky absurdity, grotesky, parodie uplatněné
v mnohých hrách vytvořené společně s L. Smoljakem
o Vyšetřování ztráty třídní knihy (1967) – komedie o marné snaze pedagogického sboru
donutit žáky posledního ročníku gymnázia (symbolicky je představuje publikum) k navrácení
třídní knihy, k jejímuž zmizení došlo už před sedmi lety, v této snaze se během hry postupně
vystřídají všechny čtyři účinkující postavy (učitel, ředitel školy, inspektor a zemský školní
rada)
o Záskok (1994) – hra o nešťastné premiéře hry Vlasta
o České nebe (2008) – hra o zasedání české nebeské komise v době první světové války

• Jiří Suchý (1931) – dramatik, scénárista (např. film Kdyby tisíc klarinetů), autor písňových textů,
spoluzakladatel divadla Semafor, vystudoval grafickou školu, působil v divadle Reduta (společně
s Ivanem Vyskočilem psal tzv. text-appealy = pásma scének, hudby a improvizovaných rozhovorů),
v roce 1959 založil společně s Jiřím Šlitrem divadlo Semafor (divadlo Sedm malých forem – propojení
divadla s hudbou plné humoru a hravosti vycházejících ze slovních hříček, navázáno na tradici
Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha), Suchý a Šlitr posléze v divadle působili
jako komická herecká dvojice (používali zkratku S+Š, podobně jako jejich předchůdci V+W), po
Šlitrově smrti roku 1969 ho nahradila Jitka Molavcová
o Člověk z půdy (1959) – hudební komedie, milenci Petr a Martina díky lásce a radosti ze života
nepodlehnou vlivu samotářského spisovatele Sommera, který žije na půdě divadla a řídí životy
ostatních tím, že z nich činí postavy svých románů, hra je oslavou mládí a vyjádření odporu
vůči všemu strnulému, zazněly známé písně (Včera neděle byla, Pramínek vlasů)
o Jonáš a tingl-tangl (1962) – divadelní hra formou pásma scének a písniček evokujících
atmosféru světových kabaretů, průvodcem kabaretu je fiktivní postava Jonáše, který se nebojí
veřejně odsoudit i válku a násilí
Literatura po roce 1989
• Po pádu komunistického režimu dochází k rozvolnění literárního trhu s rozmanitými literárními žánry
a tématy (postmoderní romány, experimentální texty, fantasy, sci-fi, témata feminismu a ženské role
v moderním světě, příběhy osamělých jedinců, světové konflikty, kritika západní společnosti atd.)
• Květa Legátová (1919–2012) – brněnská spisovatelka, vlastním jménem Věra Hofmanová,
vystudovala češtinu a němčinu na FF MU v Brně, po studiích učila na různých školách v oblasti
Kopanic v Moravském Slovácku – inspirační prostředí pro vlastní prozaickou tvorbu (drsnost kraje +
výrazy z nářečí), v 60. a 70. letech publikovala básně, hry a skeče pod různými pseudonymy (např.
Věra Podhorná)
o Želary (2001) – kniha 8 povídek (české ocenění Státní ceny za literaturu), propojené osudy
lidí v jedné zapadlé vesnici Želary v době první republiky, téma bídy a tvrdého vesnického
života, ovšem v jádru krásného tradičního způsobu bytí ve spojení s drsnou přírodou
o Jozova Hanule (2002) – novela v ich-formě z pohledu hlavní ženské hrdinky, mladá lékařka
Eliška je nucena v době německé okupace uprchnout z Brna před gestapem (doručuje jako
spojka tajné zprávy odbojářům, zejména svému milenci lékaři Richardovi, který posléze
emigruje) a ukryje se v zapadlé vesnici Želary na hranicích se Slovenskem (k úkrytu jí je
nápomocen její pacient horal Joza Janda, jehož si bere formálně za muže a přejmenuje se na
Hanu/Hanuli), Eliška cítí k Jozovi spíše odpor, neboť je jejím naprostým opakem (nevzdělaný,
prostý, hrubý), postupem času Hanule přivykne drsnému kraji a zjišťuje, že Joza je v jádru
velmi dobrý člověk, do kterého se i zamiluje, idylické soužití naruší konec války a osvobození
vesnice sovětskými vojsky (Joza je vážně raněn a umírá Haně v náručí), Hana/Eliška se po
válce vrací do brněnské nemocnice a s pomocí lékaře Richarda (navráceného z emigrace) se
vyrovnání s bolestnou ztrátou
• Irena Dousková (1964) – česká prozaička a básnířka z divadelní příbramské rodiny, její otec v roce
1964 emigroval do Izraele, vystudovala Právnickou fakultu UK, působila i jako novinářka a redaktorka
o Charakter tvorby – úsporné vyjádření ve svých dílech, dominance situačního humoru, ironie
a důmyslné pointy, autobiografické rysy či osobní zkušenosti se zájmem o judaismus, užívání
hovorové i nespisovné češtiny
o Hrdý Budžes (1998) – román, téma normalizace v 70. letech 20. století a komických situací
v životě dětí i dospělých jednoho okresního města očima bystré a přiměřeně naivní žákyně
druhé třídy v Ničíně Helenky Součkové, precizně zpracováno téma přirozené a upřímné dětské
duše na pozadí nelehké doby, název knihy = přetransformovaný název básně „A hrdý buď, že
jsi“ spisovatele S. K. Neumanna v Hrdého Budžese, kterého si Helenka zidealizovala na jistého
indiánského hrdinu, jenž ji jistým způsobem motivuje a fascinuje
o Medvědí tanec (2014) – román s tématem líčení posledních měsíců nemocného spisovatele
Jaroslava Haška dožívajícího v Lipnici nad Sázavou

• Alena Mornštajnová (1963) – spisovatelka a překladatelka z Valašského Meziříčí, členka PEN klubu,
studium angličtiny a ruštiny, působila jako učitelka a vedoucí soukromých jazykových kurzů, držitelka
mnoha českých literárních ocenění
o Hana (2017) – román rozdělený na 3 části podle životní etapy hlavních hrdinek, první část
vypráví devítiletá, svéhlavá dívka Mira, kdy ve Valašském Meziříčí r. 1954 ji tyfová epidemie
náhle připraví o celou rodinu, ze dne na den se ocitne v péči své nemluvné, depresivní tety
Hany, která, ač mladá, má zdravotní problémy a potíže komunikovat s lidmi. Život s ní není
jednoduchý. Mira má sice střechu nad hlavou a má co jíst, ale citů od tety Hany se nikdy
nedočkala. V druhé části románu se vyprávění vrací v čase do meziválečného období a do doby
druhé světové války, kdy sledujeme dospívání naivně zamilované Hany a její tiché a nemocné
sestry Rosy. Přibližuje nám nelehký život Židů, politickou situaci té doby. V okamžiku, kdy
začnou platit protižidovské zákony, se změní život všem. Hana musí chodit nakupovat jen v
určité hodiny, navíc musí být všichni Židé potupně označeni žlutou hvězdou. V třetí části se
vypravěčem stává samotná Hana popisující hrůzy koncentračního tábora Terezín, kam byla
 transportována se svou rodinou. Mladší sestru Rosu matka před transportem schovala ke
známým. V Terezíně zůstala pouze Hana, zbytek rodiny pokračoval do Osvětimi. Nikoho z
nich už Hana nikdy neviděla. I přes nelidské zacházení, prodělaný tyfus a ostatní strasti se Hana
vrátila z koncentračního tábora domů. Teprve v této závěrečné části čtenář pochopí, co bylo
příčinou jejího podivínského života.
o Tiché roky (2019) – román o dramatickém tajemství jedné rodiny, kterou ovlivňují životní
náhody a rozmanité lidské charaktery
o Slepá mapa (2013) – román, příběh tří žen (Anny, Alžběta a Anežky) a vlivu dějinných událostí
na jejich životy od rakousko-uherské ženské podřízenosti přes prvorepublikovou emancipaci
až po tragickou rozpolcenost dvou sester během 2. světové války
o Strašidýlko Stráša (2018) – kniha pro děti o strašidýlku, které se bojí i zvuku svého vlastního
jména
o Les v domě (2023) – román o dívce, jež vyrostla v rodině s naprostým nezájmem o její osobu,
jedinou „útěchou“ pro dívku je děsivý les

• Tereza Boučková (1957) – spisovatelka, scénáristka, publicistka, dcera spisovatele Pavla Kohouta,
jako signatářce Charty 77 nebylo dovoleno studovat, vzdělávala se soukromě, pracovala jako
uklízečka, domovnice nebo balička gramofonových desek, v současné době se angažuje v otázce
ochrany klimatu (podporuje Hnutí DUHA nebo Děti Země), s manželem adoptovala 2 romské chlapce
o Indiánský běh (1991) – kniha s kritickými názory k mnohým známým osobnostem (včetně
vlastního otce nebo dramatika Václava Havla), uděleno literární ocenění Cena Jiřího Ortena
o Rok kohouta (2008) – autobiograficky laděný román formou záznamů o klíčových rodinných
momentech v letech 2005 a 2006, autorka-matka podává trýznivou výpověď o rozpadající se
rodině, jelikož adoptovaní synové nejsou schopni žít v plnohodnotné rodině (starší Patrik krade
a žije mezi bezdomovci, mladší Lukáš přestává chodit do školy, krade a utíká z domova),
autorka přemýšlí nad smysluplností svého života, rodiny a manželství, prochází složitým
psychickým stavem podpořeným nadužíváním léků na spaní, bojuje s pocitem promarněného
života
o Smradi (2002) – scénář k celovečernímu filmu nominovaného na cenu Českého lva, děj filmu
inspirovaný vlastními zážitky z adopce 2 romských chlapců

• Michal Viewegh (1962) – jeden z nejúspěšnějších českých prozaiků novodobé literatury, po studiích
krátce i učitelem na základní škole, mnoho jeho knížek zfilmováno, držitel mnoha českých literárních
cen
o Charakter tvorby – romány a povídky s atraktivním námětem – láska, sex, mezilidské vztahy,
soudobý svět a jeho problémy; částečně autobiografické rysy
o Báječná léta pod psa (1992) – román (získal významnou českou Cenu Jiřího Ortena)
odehrávající se od doby normalizace po rok 1989, hlavní hrdina malý génius Kvído prožívá
radosti i strasti během svého dětství a dospívání (autobiografické rysy – dětství prožité na
Sázavě se svými milovanými rodiči, vášnivý čtenář, spisovatelská vášeň), román
charakteristický svou nadsázkou, humorem, ironií a svižnými dialogy
o Výchova dívek v Čechách (1994) – román o začínajícím spisovateli a učiteli Oskarovi, který
z finanční nouze přijímá nabídku učit dceru místního milionáře Beatu tvůrčímu psaní, výuka
se ovšem mezi Oskarem a Beátou vyvine v milostný vztah plný zvratů a překážek
o Účastníci zájezdu (1996) – román odehrávající se na českém zájezdu k italskému pobřeží
s pestrou směsicí postav (krásná, ale hloupá průvodkyně, dva pohodoví homosexuálové, dvě
důchodkyně, spisovatel aj.), každá postava bojuje během dovolené se svými problémy a
zároveň se osudy postav protínají; zjevné ironické vystižení některých vlastností typických pro
český národ