Professional Documents
Culture Documents
JuJutsu Více Než Sebeobrana - Matěj Novák
JuJutsu Více Než Sebeobrana - Matěj Novák
Jujutsu
více než sebeobrana
ISBN 978-80-247-1884-2
Obsah 4,5
• Předmluva 7
• Co bylo a co je jujutsu 8
• Historie 9
Vývoj jujutsu 10
• Formy jujutsu 15
Sportovní jujutsu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
• Struktura jujutsu 20
Kondiční příprava 21
Technická příprava 24
Taktická příprava 27
Psychologická příprava 30
Dojo a etika 39
Judo 47
Aikijutsu 48
Vyproštění z úchopu 50
Boj na zemi 98
• Poděkování 114
• Literatura 115
Předmluva 6,7
Předmluva
Vznik této knihy byl veden snahou vytvořit publikaci o jujutsu nejen pro studenty,
ale i pro odbornou a širokou laickou veřejnost, zajímající se o bojová umění.
Vzhledem k rozsahu a zaměření této publikace jsou zde uváděny informace obec
nějšího charakteru, bez detailů a bližšího popisu tréninkových metod a výuky.
V posledních letech se o jujutsu objevovaly jen kusé informace většinou
v časopisech a zřídka v publikacích o sebeobraně. Celkovou situaci ještě kom
plikuje značná nejednotnost výuky a rozdílná prezentace. Pro laika a začátečníka
je tedy takřka nemožné získat reálnou ucelenou představu o současném jujutsu.
Poznámka
V textu se mohou objevovat slova jako ju jitsu, jiu jitsu, džu džucu, džiu-džicu, džiu-
džitsu, ju-jucu. Nejedná se o rozličné systémy, ale pouze o nejednotné pojmeno
vání (přepis) původního názvu jujutsu. Uvedené výrazy označují vždy to samé
bojové umění.
„Dává to smysl"
(Ed Melaugh VlIl. Dan Small Circle Jujitsu)
Co bylo a co je jujutsu
Nejčastěji se jujutsu definuje pomocí rozboru samotného názvu, kdy ju znamená
jemný, poddajný nebo pňzpůsobivý a jutsu technika, metoda, umění. Jedná se tedy
o Jemné umění". Tímto překladem bývá demonstrován princip, že měkkost může
kontrolovat tvrdost. Za vhodnější překlad názvu považuji „přizpůsobivé umění. To
přesněji popisuje podstatu jujutsu jako umění boje, které se svými technikami
a postupy adekvátně dokáže snadno přizpůsobit každému druhu a intenzitě útoku.
Stejně jako s nekorektní definicí jujutsu jako Jemného umění" se také můžeme
setkat s výrazem „obranný systém" (vychází ze snahy zdůraznit sebeobranný cha
rakter), nebo „systém boje beze zbraně". Přesnější definice vystihující jujutsu feu
dálního Japonska by proto mohla znít následovně:
Jujutsu je metoda boje z blízka, beze zbraně nebo s využitím minoritní zbraně,
která může být použita k obraně nebo útoku za účelem zdolání neozbrojeného
nebo ozbrojeného protivníka.
Výše uvedená definice hovoří o tom, že v jujutsu se používají nejen zbraně, ale
využívá se i útočných metod boje jak s neozbrojeným, tak s ozbrojeným útoční
kem. Jednalo se o umění boje pro potřebu ochrany života a mělo podřadnější cha
rakter v rámci komplexního systému umění boje (bujutsu) feudálního Japonska.
Definovat současnou podobu jujutsu už není tak jednoduché. Soudobé jujutsu má
mnoho forem a studenti se mu věnují z rozličných důvodů (více v kapitole Formy
jujutsu). V České republice v současné době začínají vzbuzovat největší zájem
nové sportovní formy, přestože již dlouhá léta zde jedna existuje v podobě juda.
Ke svému vrcholu směřuje Grappling. Nejvíce propagovanou formou je stále
jujutsu cvičené jako sebeobrana.
Souhrnným názvem bujutsu jsou tedy označovány všechny metody, umění nebo
„techniky" boje, které byly vynalezeny a používány ve feudálním Japonsku. Tato
bojová umění byla praktikována nejen profesionálními válečníky, samuraji, ale
i příslušníky jiných společenských vrstev. A. Westbrook a 0. Ratti uvádějí jako
jeden z důvodů špatného výkladu historie vliv překladu z japonštiny pomocí an
glického „martial arts", tedy „válečná umění", kdy může docházet k zavádějícímu
předpokladu, že právě a jedině příslušník vojenské třídy je tím, kdo provozoval
tato umění. Bez ohledu na důvody je zřejmé, že samuraj byl hlavním uživatelem
bujutsu, jelikož jej potřeboval ve svém každodenním životě, ale nemůže mu být
připisován takový podíl na rozvoji metod boje. To se obzvláště týká metod boje
neozbrojeného nebo boje s minoritními a improvizovanými zbraněmi.
Vývoj jujutsu
Jen několik málo raných záznamů dokumentuje počátek jujutsu až do éry dávné
mytologie. Neexistují žádné záznamy, ze kterých bychom mohli s konečnou plat
ností pevně stanovit počátek jujutsu. Jako u většiny bojových umění bylo i to,
z čeho se později vyvinulo jujutsu, předáváno pouze ústně z mistra na žáka. Se
značnou dávkou jistoty lze předpokládat, že jujutsu není výtvorem jedné osoby.
Základem pro toto bojové umění se stala hlavní myšlenka rozvinutí dovedností,
kdy lze tělo využít k útokům a obraně. Raná historie jujutsu je spojena se sumai
(původní bojová forma sumo), jak již bylo uvedeno.
Postupem času se již nejedná o jujutsu v jeho pravé podobě v duchu feudálního
pojetí, názvem džiu-džitsu je označována aplikace juda do sebeobrany.
A. A. Lebeda nazývá tento systém „sebeobrana judo". Do doby, než přišlo do teh
dejšího Československa karate, byla sebeobrana spojována převážně s judem.
Jistá samostatnost jujutsu přichází až v druhé polovině osmdesátých let, kdy vzni
kají tři střediska účelové sebeobrany: Plzeň (Z. Honzík), Brno (J. Pokorný),
Olomouc (L. Petráš, A. Konečný). V nich se cvičí „česká varianta" sebeobranného
jujutsu pod názvem - jisai jitsu (reálná sebeobrana). V tomto období vyrůstá
a tvoří jujutsu druhá generace učitelů, jako je Vladimír Lorenz, František Kolman,
na Moravě Ladislav Petráš, Jaromír Pokorný, Alois Konečný a další. Právě jejich
žáci dnes udávají ráz současné podobě jujutsu.
V tehdejší ČSSR neexistovalo jen judo a jujutsu, je třeba říci, že zde bylo i karate
a neopomenutelný přínos měla česká škola sebeobrany cestou aplikovaného
karate známá pod názvem BRANÁ. Právě autoři posledně jmenované školy,
I. Špička a J. Novák, měli významný podíl na teorii sebeobrany.
Formy jujutsu
Pro lepší základní orientaci a popis současného stavu výuky jujutsu můžeme
vytvořit tři základní kategorie - formy. Jednotlivé formy se mohou částečně a okra
jově prolínat a doplňovat. Svojí podstatou jsou ale co do metodiky a systému
výuky v přímém rozporu. Jsou to:
- esteticko-kombinačníjujutsu;
- sportovní jujutsu;
- jujutsu jako sebeobrana.
Esteticko-kombinační jujutsu
Základ této kombinační a estetické formy byl položen v Japonsku v období po
reformách Meiji. Následně byla tato forma přivezena i do USA a Evropy, tedy i do
ČR. Většina škol jujutsu ji má jako hlavní náplň výuky. Je určena k rozvoji pohy
bových dovedností a technické variability. Často bývá zaměňována za sebeo
branu, což má vliv na špatné jméno jujutsu, obzvláště mezi cvičenci bojových
sportů (karate, box...) a následně i u odborné veřejnosti.
Při cvičení této formy jde o souhru mezi útočníkem (uke) a obráncem (tori).
Můžeme říci, že útočník pomáhá obránci provést techniku. Jen tak lze pro vněj
šího pozorovatele zachovat atraktivní a přitažlivou podívanou. Techniky jsou pro
váděny velkými pohyby, nesmí chybět techniky hodů a případně množství kombi
nací a přechodů mezi jednotlivými technikami. Základním předpokladem je spo
lupráce mezi uke a tori. Vrcholnou formu tohoto přístupu můžeme vidět ve spor
tovní formě jujutsu - Duo System. Tento přístup k provádění technik je nezbytný
i u sebeobranné formy, ale pouze v první fázi nácviku. Potom se již stává kontra
produktivní. Tato forma je vhodná pro ty, kteří chtějí cvičit jujutsu pro radost
z pohybu. Sebeobrana či sportovní výkon zde není to hlavní.
Sportovní jujutsu
V touze po porovnávání výkonů vznikla i nová sportovní podoba jujutsu, která se
rozděluje do několik forem. Sportovní formy jujutsu Duo System a Fighting System
jsou součástí světových her, Self Defense System a Grappling však nikoliv.
• Duo System
Dva závodníci mají předem dané způsoby neozbrojeného i ozbrojeného útoku. Na
jejich řešení se předem připravují. Tato do detailu secvičená řešení útoku (tech
nické kombinace) jsou předváděna komisi rozhodčích, která hodnotí technickou
náročnost (rychlost, přesnost) provedených technik, nasazení a celkový dojem
(zdání reality). Soutěžící jsou rozděleni do kategorií: muži, ženy a smíšené dvojce.
• Fighting System
Dva závodníci se spolu utkají v souboji se striktními pravidly. Boj má tři samo
statné fáze, které na sebe plynule navazují. Samotný boj začíná v postoji a je roz
dělen na dvě části. Prvníje boj v postoji na vzdálenost úderů a kopů do okamžiku,
než dojde k uchopení soupeře (druhá fáze). Do té doby se může používat atemi
waza (úderové techniky rukou i nohou) s omezením místa a intenzity útoku. V oka
mžiku, kdy jeden ze soupeřů uchopí druhého, je zakázáno použití jakékoliv formy
atemi waza a používají se jen techniky hodů, škrcení a pák. Třetí fáze je fáze boje
na zemi.
Pro použití technik atemi waza jsou stanovena značná omezení, napřiklad:
- Je zakázaný úder nebo kop pod pás.
- Je zakázaný úder nebo kop ve fázi dvě (po uchopení v postoji) a tři (při boji na
zemi).
- Přímý úder do obličeje je povolen pouze bez kontaktu, obloukové údery s leh
kým kontaktem.
- Není přípustné použít k úderu loket a hlavu.
- Je zakázaný kop kolenem a kop do rozkroku.
- Je zakázaný přímý kop na hrdlo nebo na hlavu.
- Je zakázaný silný kop do oblasti páteře.
Jakmile jeden ze soupeřů uchopí druhého, je zakázáno (penalizováno) používat
atemi waza (údery a kopy) a naopak je povoleno používat techniky nage waza
(hodů), žime waza (škrcení) a kansecu waza (páčení). Pokud se jeden nebo oba
soupeři dostanou na zem, hovoříme o třetí fázi boje. Zde jsou opět zakázány tech
niky atemi waza, ale je možno použít techniky osekomi waza (držení). Boj na zemi
se podobá boji na zemi v judu.
16,17
• Grappling
Grappling (z anglického grapple - pevně držet) je populární hlavně za oceánem
a v západní Evropě. V současné době nabírá na popularitě i v České republice. Má
dvě základní varianty - jestliže jej cvičíme v gi, tak se hovoří o tzv. brazilském jiu-
jitsu, ve zkratce BJJ. Tuto formu nejvíce proslavila rodina Gracie z Brazílie. Obecně
pod název Grappling řadíme mnoho stylů, jako je sumo, judo, řeckořímský zápas,
sambo, jujutsu. Ve sportovním pojetí je takto označována forma zápasu bez gi, pře
vážně ve speciálních trenýrkách a triku, která se soustředí na boj na zemi.
Charakter boje můžeme porovnat například s judem. Pokud závodníci v judu bojují
na zemi a dojde k přerušení boje z důvodu opuštěni' zápasiště, vrací se boj opět
do postoje. V Grapplingu se závodníci přesunou doprostřed zápasiště a pokračují
v boji na zemi ze stejné polohy, ve které byl boj přerušen, nevracejí se tedy do
postoje, jako v judu nebo při Fightingu. Nezřídka začíná boj přímo z kleku na zemi
a nelze například zvítězit tím, že je soupeř po stanovenou dobu na lopatkách. Pro
tuto formu boje na zemi bez využití atemi waza se užívá i názvu Submission
Grappling. Konkrétní pravidla se mohou u jednotlivých organizátorů soutěže
v některých detailech lišit.
Pokud zájemce o jujutsu (jako sebeobranný systém) pečlivě hledá, může najít
několik škol, které se snaží pravidelně aktualizovat své metody výuky, propraco
vávat techniky do hloubky na základě definovaných principů, které pak slouží jako
základ kvalitní výuky. Učitelé v těchto školách studují u kvalitních učitelů v zahra
ničí a mají otevřený přístup ke konzultacím a výměně zkušeností s učiteli i jiných
bojových umění a sportů.
vinsku je jujutsu oficiálním systémem výuky sebeobrany pro policisty. Svými jed
noduchými technikami se dokáže adekvátně vypořádat se všemi typy útoků. Velkou
výhodou tohoto druhu sebeobrany je také fakt, že umí na útok zareagovat různými
stupni obrany, a to od prostého odvrácení útoku až po způsobení těžkého protiv
níkova poranění a případnou finální likvidaci. Pokročilí studenti jujutsu získají větší
schopnost reagovat na rozličnou intenzitu a způsob útoku. Je zde tedy větší před
poklad, že se dokážou v sebeobranné situaci zachovat dle právní úpravy nutné
obrany a krajní nouze. Další velkou výhodou jujutsu je, že nevyžaduje extrémní
ohebnost či silu. Ve skutečném boji nezvítězí vždy ten silnější nebo rychlejší.
V jujutsu jako v moderním bojovém umění můžeme najít cvičení pro radost s dob
rou partou lidí, sportovní vyžití i cestu, jak udělat něco pro to, abychom se cítili
bezpečněji.
Struktura jujutsu
Staikturu jujutsu si přiblížíme na zjednodušeném modelu složek výuky, který
obsahuje základní kameny systému. Konkrétní struktura výuky v jednotlivých ško
lách je výsledkem priorit zvolených učitelem, vycházejících ze specifických poža
davků a celkového zaměření vyučované formy jujutsu. Realizace je zcela závislá
na vědomostech, schopnostech a dovednostech učitele, popřípadě jeho asi
stentů.
- kondiční;
- technickou;
- taktickou;
- psychologickou.
Realita je ovšem velmi rozdílná a některé školy se omezují jen na část komplexní
přípravy. V praxi se soustředí na technickou přípravu a ostatní složky přípravy upo-
zacfují. Je však třeba uvést, že pro dobré zvládání některých forem není nezbytně
nutné věnovat se všem složkám přípravy se stejným důrazem. Naopak u učitelů
a instruktorů je žádoucí, aby měli teoretický základ a praktické zkušenosti s kom
plexní přípravou v potřebném rozsahu.
20,21
Kondiční příprava
Dobrá fyzická i psychická kondice vytváří potřebný základ pro všechny ostatní
složky výuky, bez nich není možný další růst studenta. A s narůstající technickou
a taktickou náročností jsou zpětně kladeny větší nároky na kondici studenta.
Jaké jsou tedy základní kondiční předpoklady, které musíme splňovat, abychom
mohli postupovat po žebříčku technických stupňů k vysněnému černému pásu?
Teorie a praxe je nejčastěji definuje jako sílu, rychlost, vytrvalost, obratnost
a pohyblivost. To vyžaduje dlouhodobější a soustavné působení, na kterém se
podílí objem tréninku (kolikrát v týdnu trénujeme, uplavané nebo naběhané kilo
metry), intenzita tréninku (rychlost běhu, počet opakování, velikost závaží v posi
lovně), vztah zátěže a odpočinku (méně někdy znamená více) a zvolené tréninkové
postupy a metody. Vztah těchto jednotlivých činitelů si demonstrujeme na definici
kondičního (rekreačního), výkonnostního a vrcholového sportovce, tak jak je defi
nují G. Neuman, A. Pfůtzer, K. Hottenfortt:
Cílem kondiční přípravy v jujutsu by měla být v první řadě obecná kondiční příprava
zaměřená na stabilizaci a následný rozvoj funkčních možností organizmu. K volbě
odpovídajících tréninkových metod je nutné znát počáteční zdravotní stav stu
denta v oblasti kosterní a svalové (omezení, dysbalance), zároveň je třeba znát
funkční možnosti kardiovaskulárního systému (srdce a plíce), například v podobě
laktátové křivky - V02max. K tomu je nezbytná spolupráce s kvalifikovanými
odborníky z oblasti medicíny a sportu, bez které se ani rekreační sportovec neo
bejde. Čím dříve si to učitelé a hlavně studenti uvědomí, tím dříve budou moci
lépe pracovat na své kondici a zamezí případným zdravotním komplikacím. Teprve
po vytvoření potřebného základu může učitel přistoupit ke speciální kondiční pří
pravě, která je zaměřena na maximální rozvoj schopností, specifických pro daný
výkon.
Obecná i speciální kondiční příprava jsou ve vzájemné interakci, a proto je
žádoucí, aby i obecná příprava měla vztah k zvolené formě jujutsu. Student este
ticko-kombinační a sebeobranné formy může vytrvalost trénovat převážně na
inline bruslích, plaváním nebo v zimě běháním na lyžích. Pokud se ale rozhodne
závodit v některé ze sportovních forem jujutsu, bude muset trávit více času v dojo
na tatami a rozvíjet speciální vytrvalost pro potřeby opakovaných dvou až pětimi
nutových zápasů.
Blíže se podíváme pouze na samotný základ kondiční přípravy, který je důležitý pro
další růst studenta - ať už se bude následně věnovat jakékoliv z forem jujutsu -
a tím je vytrvalost. Vzhledem k rozsahu této publikace se budeme zabývat vytrva
lostí pouze v základní rovině, protože už jen samotný rozvoj kondice se všemi
aspekty by naplnil předepsaný rozsah této knihy.
22,23
Kondice a vytrvalost
Vytrvalost je pohybová schopnost člověka k dlouhotrvající pohybové činnosti. Je
to soubor předpokladů provádět cvičení s určitou nižší než maximální intenzitou
co nejdéle, nebo po stanovenou dobu co nejvyšší intenzitou (viz J. Dovalil,
M. Choutka).
Z výše uvedené definice je zřejmé, že se jedná o schopnost odolávat únavě. Je
tedy důležité, aby se učitelé a instruktoři při kondiční přípravě zaměřili právě na
rozvoj vytrvalosti a v co nejkratší době vytvořili u studenta základ, na kterém bude
moci dále stavět vzhledem k potřebám výuky, osobním prioritám v tréninku a zdra
votním omezením.
Intenzita cvičení: blíží se maximu zatížení pro daný interval a to tak, aby bylo
možno zatížení v daném intervalu absolvovat rovnoměrně.
Doba odpočinku: 3-5 minut.
Technická příprava
Původní feudální jujutsu bylo čistě válečným systémem, který byl založen na tech
nikách neozbrojeného boje, popřípadě boje s minoritními zbraněmi. Výuka byla
vedena tak, aby se tělo bojovníka stalo dokonalou zbraní, a právě proto obsahuje
systém velkou škálu technik neozbrojeného boje, které využívají celého těla
obránce k poražení soupeře.
24,25
1. Nage waza - techniky v postoji, jimiž obránce dostane útočníka na zem. Dělí
se do jednotlivých skupin podle toho, která část těla při provedení techniky
hraje nejdůležitější úlohu.
Součástí jujutsu jsou také základní postoje, chůze, obraty, úhyby a pády. (Pozn.: vět
šina technik se aplikuje jak v postoji, tak i na zemi.)
Taktická příprava
Taktika je způsob vedení boje jednotlivce, skupin nebo družstva, jehož cílem je
optimální výsledek nebo vítězství ve sportovní soutěži. V tomto smyslu je taktika
soubor poznatků a zevšeobecněných zkušeností, ale i pravidel a návodů jednání,
jichž se využívá v konkrétním sportovním odvětví k tvorbě taktického plánu boje
(viz J. Dovalil, M. Choutka).
Z uvedené definice vyplývá, že se v jujutsu můžeme setkat s velkou škálou tak
tických postupů, které mohou být dokonce v přímém vzájemném rozporu.
Důvodem jsou již uvedené rozdílné cíle výuky, na jejichž základě se mění celé
zaměření metodiky výuky. Je zřejmé, že jiné taktické postupy bude používat stu
dent jujutsu při prezentaci technické ekvilibristiky nebo při soutěži v rámci pravi
del, jiné při řešení sebeobranné situace. Přestože v teoretické rovině je to
naprosto zřejmé, můžeme v praktické výuce vidět záměny taktických postupů
a tím zdánlivé nefunkčnosti technik a následné podceňování funkčnosti jujutsu.
Když k tomu přidáme ještě nositele mistrovských stupňů, kteří popisují a také vyu
čují jujutsu jako kombinaci juda, karate a aikida, tak si o ucelené koncepci tak
tické přípravy, která postihuje celou šíři výuky v jejich specifikách, můžeme v sou
časné době nechat zdát. Mezi učiteli jsou ale výjimky, které si to uvědomují a usi
lují o vytvoření komplexní metodiky výuky.
Rozdělení vzdáleností pro neozbrojený boj v přímé vazbě na techniky uvádí násle
dující tabulka.
28,29
Poznámka
Výše uvedená omezení v obměněné podobě existují i v rámci jujutsu v jeho spor
tovní podobě.
Psychologická příprava
Psychologická příprava je v jujutsu velmi rozdílná, přestože sportovní forma nabírá
na dynamičnosti, je stále v začátcích a metody koučování do jujutsu teprve při
cházejí. Ve výuce jujutsu jako sebeobrany je situace v oblasti psychologické pří
pravy ještě problematičtější. Omezuje se pouze na to, že útočník je brutální
a všeho schopný a podle toho je třeba se také chovat. Přijímání tohoto vzorce
řešení konfliktu a následných postupů ovlivňuje i náš každodenní život plný agre
sivního chování. Skoro denně se setkáváme s arogantními lidmi, kteří si myslí, že
mohou beztrestně porušovat zákony a každý, kdo jim jen i zdánlivě překáží musí
být poučen, nejlépe cestou fyzického násilí.
Dříve než si některé postupy popíšeme, je třeba si říci něco málo o teorii konfliktu,
tedy o řešení sebeobranné situace. Pro pochopení psychologické přípravy se
musíme v chápání sebeobranné situace posunout dál než jen k řešení fyzického
útoku. Současná teoretická i praktická výuka sebeobrany se soustředí jen na řešení
konfliktu od momentu, kdy přerostl do situace, v níz se na nás někdo rozhodl fyzicky
zaútočit. Uvádí postupy řešení samotného útoku vedoucí k jeho zastavení, odvrá
cení a k následné kontrole útočníka.
V současné době lidé při řešení konfliktu většinou hned sahají k těm nejrazant-
nějším metodám. Jako adekvátní reakci by většina škol doporučila situaci řešit
ještě větší silou a postřílet všechny, co drží nůž. Z taktického hlediska je použití
střelné zbraně proti třem útočníkům s nožem jediné možné řešení. Jakýkoliv jiný
technicko-taktický postup je velice riskantní (kromě útěku - a ani to není jisté).
Podíváme-li se ale na stejnou situaci z pohledu psychologické přípravy, je možno
ji řešit v rovině verbální a neverbální komunikace do doby, než dojde k opravdu
reálné hrozbě fyzického útoku, tj. rozhodnutí útočníků opravdu zaútočit a tím způ
sobit velmi vážná zranění nebo smrt.
2. Fyzický útok
Právě a pouze na tuto část se soustředí výuka sebeobranného jujutsu ve většině
škol! Potencionální fyzické řešení konfliktu se stává reálným. Z oponenta se stává
útočník Roste jeho agresivita projevovaná důraznějšími verbálními i neverbálními
projevy. Jeho chování ztrácí racionální kontrolu. Zvyšuje se pravděpodobnost
útoku, útok přímo hrozí. To je okamžik, kdy již není čas na hrdinství a fair play.
Pokud to jde, volíme útěk. Pokud to nejde, soustředíme se pouze na neverbální
projevy útočníka, verbální potlačíme. Hledáme vhodný okamžik pro útok, a pokud
ho promeškáme, volíme obranu s následným protiútokem. Konflikt tedy řešíme
technicko-taktickými prostředky s cílem zamezit útoku, odvrátit ho, s následnou
kontrolou či likvidací soupeře.
• „Scénáře"
V současné době přicházejí ze západní Evropy a USA nové komplexnější metody
výuky sebeobrany s důrazem na psychologickou přípravu. Tyto metody začali
zapracovávat do výuky jujutsu i někteří učitelé. Jde o tzv. scénáře, které jsou jed
nou z metod psychologické přípravy. Tato metoda je využívána v rámci prvních
dvou částí konfliktu. Jde tedy o nácvik chování a jednání ve fázi počátku a eska-
lace konfliktu, před řešením situace fyzickým napadením do momentu, kdy jedna
ze stran prosadí své stanovisko a druhá je akceptuje. V praxi to znamená, že útoč
ník buď násilím dosáhl svého, nebo obránce úspěšně zvládl fyzickou inzultaci,
dostal útočníka pod kontrolu, v horším případě byl donucen řešit situaci těžkým
ublížením na zdravici dokonce usmrcením útočníka.
Osobně mám s touto metodou zkušenosti v oblasti aplikace jujutsu pro potřeby
sebeobrany žen, kde se velice osvědčila. Jsem přesvědčen, že „scénáře" jsou
v současné době základní metodou výuky sebeobrany založené na realitě.
34,35
Reálná situace výuky filozofie a etiky je velmi různorodá a je přímo závislá na kva
litě a vyspělosti jednotlivých učitelů a jejich priorit. Je velmi těžké rozeznat kvalit
ního učitele. Během svého bezmála dvacetiletého působení na scéně jujutsu
v České republice a v posledních letech i v Evropě a v zámoří jsem měl tu čest
potkat jen dva mistry bojových umění, kteří jsou zároveň i kvalifikovanými učiteli
v oblasti duchovních nauk. Stal jsem se osobním žákem jednoho z nich - soke
J. K. Yamaue, nositele 10. dánu Aiki Jutsu Yamau Ryu a 10. dánu Noru Shaolin
Kung fu, který je i knězem jedné z nejstarších škol buddhismu - shingon. Druhou
autoritou, se kterou jsem měl možnost se setkat, je jeden z prvních studentů
soke Yamaue sensei Sozen L. Kusano, který je nositelem mistrovských stupňů
v několika japonských bojových uměních a knězem zen buddhismu školy soto.
Ti, kteří nemohou studovat filozofii a duchovní nauky spolu s bojovým uměním, si
mohou najít učitele i mimo bojová umění. Zde je ale reálná možnost nesouladu
některých principů. Znám případ, kdy dobrý bojovník a mistr bojových umění opus
til bojová umění a šel jen cestou víry. Je velmi těžké najít kvalitní mistry bojových
umění, kteří jsou zároveň znalí duchovní nauky a jsou schopni a ochotni vyučovat.
• Taoismus
Do bojových uměni přinesl taoismus několik důležitých principů, které jsou základ
ními kameny nejen v rovině filozofické, ale i technické. My si zde uvedeme základní
prvky s ohledem na jujutsu.
- Do - cesta. Taoismus je filozofický a později i náboženský směr, jehož název je
odvozen od tao (cesta) v japonštině (do, miči). Moderní japonská bojová umění
přijala cestu do přímo do svého názvu: bujutsu se změnilo na budo, jujutsu na
judo, kenjutsu na kendo, aikijutsu na aikido. Cesta do vede k celkovému rozvoji
studenta nejen v oblasti bojových dovedností, ale formuje ho ve vyzrálou, inte
grovanou a vyrovnanou osobnost žijící v harmonickém vztahu se svým okolím.
Tuto obecnou pravdu ale nelze aplikovat do současného jujutsu, jak již bylo uve
deno, protože v současném jujutsu je vyučována pouze technika s minimální
snahou působit na studenty i v oblasti filozofické a duchovní. Je samozřejmé,
že kvalita a intenzita výuky se v jednotlivých školách může značně lišit, ale
obecně je princip do zahrnut i ve výuce jujutsu. Je ironií, že současné judo, které
má ve svém názvu znak pro cestu a je přímým historickým a technickým násle
dovníkem jujutsu, je více sportem než cestou, tak jako je například chápána
v aikido a aikijutsu či kendo a kenjutsu.
- Jin a jang. Tolik známý diagram principů jin a jang (monáda), který lze vidět
v mnoha znacích jednotlivých škol jujutsu a bojových umění, je prezentací jed
noho ze základních principů taoismu. Většinou je tento princip prezentován
v rovině teorie boje. Pohyb, rychlost, tvrdost je jang. Klid, měkkost, vláčný
pohyb je jin. Energie musí být v souladu. Navenek je bojovník chladný a bez
36,37
pohybu, ale jeho duch je bdělý. Bude-li mysl a tělo v pohybu, dojde k nesou
ladu mezi energiemi, a to pro bojovníka znamená ztrátu. Pomocí tohoto prin
cipu jsou filozoficky vysvětlovány i základní principy aplikace technik jujutsu,
jako je napřfklad princip tlaku a tahu nebo svalového napětí a uvolnění.
Bohužel je málo učitelů, kteří dokážou prezentovat a koncepčně vyučovat tyto
základní filozofické principy. S protikladnými energiemi přímo souvisí energie
čchi (jap. ki), která je pro taoisty vesmírná. Tato energie je dominantní ve vyšší
formě jujutsu, která je známá pod názvem aikijutsu, ze kterého vzniklo aikido.
- Měkkost. Je prezentována již v samotném názvu znakem ju - měkkost, pod-
dajnost, přizpůsobivost. Touto myšlenkou taoisté přinesli koncepci měkkého
přístupu, kterým lze překonat tvrdé, agresivní chování. Tolik známá poučka
„bouře stromy vyvrací, ale rákos ohýbá" má mladým studentům napomo
ci k pochopení podstaty poddajnosti, kdy se tvrdému útoku čelí měkkou obra
nou. V praxi to může znamenat útěk, který je někdy tím nejlepším řešením,
obzvláště pokud je útočník ozbrojen.
- Klid mysli. Uchovat si klidnou mysl je základním předpokladem pro zvládnutí
jakékoliv konfliktní situace a obzvláště takové, kdy jde o život. Jedině v tomto
stavu je možné se zbavit nadbytečné tenze ve svalech a docílit potřebného
soustředění. Jedině tehdy je možno využívat energii ki.
• Konfucianismus
Konfucius ve svém učení kladl důraz na rodinu. Úcta k předkům a k rodičům,
poslušnost a věrnost hrají prvořadou roli a právě tento systém byl přejat do bojo
vých umění. V čínském bojovém umění wu-shu byl vztah učitel (sifu) a žák vzta
hem otce a syna a studenti jsou jako bratři a sestry. V Japonsku byl důležitější
vztah pána a vazala. Ten se projevoval uplatňováním vztahu začátečníka (kohai)
a pokročilého (sempai), nadřízeného a podřízeného.
• Buddhismus
Buddhismus přinesl studentům bojových umění pochopení koloběhu života, smrti
a znovuzrození, zákona příčiny a následku a přístupu k egu. To je možno vidět při
výuce někde na pomezí technické a psychologické přípravy.
Smrt není definitivní. Přichází opětovné zrození. S tím souvisí zákon příčiny
a následku, který by se dal popsat známým úslovím „nečiň jiným to, co nechceš,
aby činili oni tobě". V každém okamžiku současnosti si neseme následky našeho
chování, a to jak dobrého, tak špatného. Svým současným chováním ovlivňujeme
věci budoucí. Jestliže děláme špatné věci, máme potom špatnou karmu. Špatnou
karmu si můžeme přivodit například tím, že ubližujeme jiným. Přestože se to zdá
být jednoduché a srozumitelné, mnoho lidí se podle těchto zásad nechová!
• Zen buddhismus
Zen buddhismus ovlivnil bojová umění nejvíce v oblasti taktiky a psychologie boje.
Jeho největší význam je v teoriích zaměřujících se na stav mysli bojovníka nejen
v boji, ale i v běžném životě. V předcházející kapitole o buddhismu bylo uvedeno,
že vychovává k neubližování druhým, a pokud někomu ublížíme, vše se nám nega
tivně vrátí (karma a zákon příčiny a následku). Pokud bychom se striktně drželi této
zásady, nemohli bychom cvičit bojová umění, jelikož ta jsou právě o ubližování
druhým.
38,39
Pro bližší pochopení se pokusím své chápání této zásadní otázky o ubližování dru
hým nejlépe popsat na přfkladu: Nastane situace, kdy se ne vlastní vinou ocit
neme na špatném místě ve špatný čas. Stojíme tváři v tvář neznámé osobě, která
po nás např. požaduje naše těžce a poctivě vydělané peníze. Osud si s námi ška
redě zahrává. Tuto situaci jsme sice nezavinili, ale přesto se v ní nacházíme. Mělo
se to tak stát a nic se proti tomu nedá dělat. Zen to zhodnotí slovy - nacházet
se v této situaci, to je karma. Vše následující záleží na tom, jak se rozhodneme.
Bez ohledu na taktické a technické postupy je základem naše rozhodnutí - roz
hodneme se bojovat, nebo utéct. Ti, kteří cvičí bojová umění, musí bojovat (to
ovšem neznamená, že nemohou zvolit taktický ústup), jinak v jednom okamžiku
zradí vše, co v bojových uměních udělali a kam došli. Rozhodnou se tedy bojovat.
Jejich mysl se plně soustředí na to, aby nalezla taktickou nebo technickou chybu
protivníka, která umožní útok směřující ke kontrole útočníka nebo k jeho usmr
cení. Okamžik, kdy tento moment nastane a oni útočníka překonají, je ten rozho
dující pro jejich karmu (další osud). Provádějí-li útočně-obrannou akci s nenávistí
v mysli a srdci, je to špatně a jejich karmě to opravdu nepomůže. Z pohledu zenu
nejsou o nic lepší než útočník, přestože on byl ten, kdo vyvolal konflikt. Tváří v tvář
reálné hrozbě násilí je velmi těžké uchovat si čistou mysl. Můj učitel aikijutsu
a jujutsu a buddhistický kněz v jedné osobě soke J. K. Yamaue mi jednou řekl
slova, která shrnují vše do jedné věty: Boj a láska není dvojí. Postupem času si
stále více uvědomuji význam těchto slov...
V dnešní době většinu studentů bojových umění nezajímá jiný než technicko-tak-
tický rozměr řešení konfliktu, podpořený velkou dávkou agresivity. A to ještě nejlé
pe cestou „co nejde silou, jde ještě větší silou". Na jejich obhajobu je třeba říci,
že jsou k tomu nezřídka vedeni ze strany učitelů naprostým opomíjením nebo chyb
nou prezentací duchovních nauk, odtržených od jejich opravdového významu.
Dojo a etika
Filozofie, etika a samotná výuka jsou do praxe jujutsu uváděny souhrnem závaz
ných pravidel, který se nazývá dojo etiketa. Jsou v ní promítnuty aspekty uvede
ných filozofických a duchovních nauk. Je přímým projevem specifické filozofie
bojových umění. Tato pravidla se mohou v jednotlivých školách lišit, nicméně jsou
závazná pro všechny studenty konkrétní školy. Uvedu zde jen několik základních.
• Cvičební prostor - dojo
Prostor, kde probíhá výuka jujutsu, je nazýván dojo. Není podstatné, zda je to pro
stor zařízený pro výuku bojových umění, nebo zda výuka probíhá v pronajaté tělo
cvičně střední školy. Pro chování v dojo jsou stanovena přesná pravidla. Jsou pří
mým nástrojem prosazování filozofie bojových umění do výuky a běžného života.
• Budogi a obi
Pro cvičení jujutsu se používá klasické budogi, pro které je někdy nesprávně uží
ván výraz kimono. Budogi, zkráceně gi, se skládá ze tří částí: kabátce, kalhot
a pásu (obi). Student by se k němu měl chovat s úctou. Měl by ho mít stále čisté,
a to obzvláště při výjimečných událostech, jako jsou třeba zkoušky na technické
stupně. V některých školách se doporučuje a následně vyžaduje některá z forem
skládání gi.
40,41
Obr. 4 Skládání gi: a) rozložený kabátec, b)vložení kalhot do kabatce, c) preložení jednoho
rukávu, d) přeložení druhého rukávu, e) pŕeložení pŕesahující časti kalhot, f) pŕeložení okra
jových části do středu, g) druhé přeložení okrajových cásti do středu, h) vložení obi,
i) závěrečné přeložení do finální skladné podoby
Obi je nejdůležitější součástí oděvu. Má být tak dlouhé, aby se dvakrát omotalo
kolem pasu, provedl se předepsaný uzel a volné konce byly 15 až 30 cm dlouhé.
Ve většině škol se používá šestibarevná stupnice pro žákovské stupně (kyu):
6. kyu - bílá, 5. kyu - žlutá, 4. kyu - oranžová, 3. kyu - zelená; 2. kyu - modrá;
1. kyu - hnědá.
Tříbarevná stupnice pro mistrovské technické stupně (dan):
1.-5. dan - černá (sensei), 6.-8. dan - červeno-bílá (sensei nebo shihan), 9.-10.
dan - červená (shihan).
Pro všechny mistrovské stupně (dan) se používá barva pásu černá. Na pásu bývá
vyšito jméno jeho držitele a styl nebo škola, ve kterých jej získal. Počet proužků
označuje, jaký dan jeho nositel získal.
V historii bojových umění nebylo vždy tolik barev pásu, jako je tomu dnes. Byla
pouze bílá, hnědá a černá. Toto členění přesně kopírovalo třídění studentů na
začátečníka (kohai), pokročilého (sempaí) a mistra (sensei). Hovoří se ale i o tom,
že se v minulosti užívaly jen dvě barvy - bílá a černá. Používáním se bílé pásy
42,43
Pás neslouží jen k tomu, aby držel kabátec gi (jujutsu se většinou cvičí v gi, které
známe z juda, a nemá tedy tkanice na zavázání, jako je tomu například u gi
v karate) a označoval postavení jeho nositele v hierarchii technických stupňů. Má
i svůj na první pohled neviditelný rozměr. Spojením praktického pojetí a duchov
ního rozměru pásu je tvořen opravdový význam pásu, který by studentům neměl
být nucen.
JEDNO DOPORUČENÍ NA KONEC
V okamžiku, kdy jsme došli na své cestě k významnému momentu, jako je pře
dání prvního černého pásu, měli bychom se zastavit a ohlédnou se zpět. Musíme
pochopit svoji nedokonalost, poučit se ze svých chyb a přijmout zodpovědnost
s tím spojenou. Opravdová cesta teprve začíná a jen tak po ní lze jít dál.
• Mistr a žák
Nejprve se podíváme na to, jak takový vztah vypadal v minulosti. Používám pro něj
výraz ortodoxní- stejně tak, jako pro některé školy jujutsu, které tvrdošíjně trvají
na tradicích, jako bychom stále žili v japonském středověku. Žák, který byl přijat
učitelem za studenta školy, se stával jakýmsi druhem majetku. Učitel ukazoval
cestu a žák ji musel následovat bez možnosti odchýlení. Žák mohl techniky repro
dukovat, ale ne vylepšovat. Jakákoliv aktivita v tomto směru byla chápán jako pro
jev hrubého nerespektování učitele. Nebylo přípustné, aby se student dotazoval
na detaily technik. Přímo nemyslitelné bylo, aby žák studoval u více mistrů.
Bezmezná oddanost a loajalita k mistrovi byly základní podmínkou studia.
44*45
Tento ortodoxní přístup ve vztahu mistra a žáka se však dá velmi těžko aplikovat
mimo Japonsko. Důvodem jsou právě zmiňované tradice japonské společnosti,
které Američan či Evropan stěží přijme za vlastní.
Judo
Tvůrcem juda (ju -jemná, do - cesta) je Jigoro Káno (1859-1938). V návaznosti
na společenské změny období Meiji a na následnou přeměnu bujutsu na budo
využívá J. Káno své dlouholeté zkušenosti ze studia jujutsu a vytváří novou formu
jujutsu v podobě tělovýchovného systému s názvem Kodokan Judo (dnes užívaný
zkrácený název judo).
V kata, která jsou součástí cvičení juda, je možno vidět náznak původní formy
jujutsu, ze kterého judo vzniklo. To ale neznamená, že například cvičení Kodokan
Goshin Jutsu stačí k tomu, abychom poznali, co je jujutsu, jak se někteří mohou
domnívat. Ve zkušebních řádech některých škol jujutsu můžeme nalézat převzatá
cvičení kata z juda. Předvedení kata bývá většinou součástí zkoušek na mistrov
ské technické stupně. Myslím si, že takováto forma zkoušky u škol zaměřených
na tradičnější pojetí jujutsu nebo vzešlých z juda má jakési opodstatnění. U škol
zaměřených na sebeobranu považuji cvičení kata z juda na zkoušce jujutsu za bez
předmětné.
Upozornění
Zde uvedené techniky neprovádějte bez odborného dohledu, ale vždy pod vede
ním kvalifikovaných instruktorů.
Vyproštění z úchopy
Úchop zepředu sousměmou rukou I
VÝKLAD
Tuto aplikaci lze zařadit do esteticko-kombinační formy, nebo jako základní pro
vedení techniky vyproštění s důrazem na pochopení mechaniky vyproštění a hra
nice bezpečné vzdálenosti. Z pohledu sebeobrany je zcela nedostačující.
50,51
VÝKLAD
Zakončení aplikace závisí na tom, jak útočník zareaguje na úder. Při silném pro
vedení úderu již nebude možno nasadit páku na loket, s jejíž pomocí můžete kon
trolovat soupeře. Pokud úder neprovedete tak silně, abyste knokautovali útoč
níka, umožní vám úder (atemi waza) aplikovat páku na loket (kansecu waza). Toto
je jednoduchý příklad, jak jedna skupina technik doplňuje druhou - tvrdá technika
(úder) doplňuje měkkou techniku (páku).
Úchop zepředu sousměmou rukou III
VÝKLAD
V některých školách jujutsu se můžete setkat s tvrzením, že když vás někdo chytne
za ruku, tak ho nemůžete hned praštit. Toto tvrzení tak úplně neplatí v sebeobranné
formě aplikace. Před tím, než vás útočník v reálné situaci uchopí za ruku, proběhne
většinou verbální komunikace. Při ní mu musíte sdělit, že si opravdu nepřejete, aby
vás jakkoli obtěžoval, a pokud to přesto udělá, nelze čekat. Bylo by bláhové se
domnívat, že bude útočit pouze tím, že uchopí ruku, a nechystá se úchopu využit
jako prostředku k pokračujícímu útoku, například úderem, kopem nebo nožem.
Úchop zepředu krizovou rukou III
VÝKLAD
U posledních tří aplikací je již možno vidět variabilitu a stavebnicový systém jed
notlivých technik a postupů. Jednotlivé skupiny technik, například atemi waza,
podporují provedení technik z jiné skupiny, například z nage waza. Údery umožňují
nasazení páky nebo provedení hodu a naopak. Tato podpora by měla být zřejmá
u všech aplikací (na sebe navazujících technik). Jedná se o jeden ze základních
principů jujutsu.
Úchop zepředu za obě ruce I
58,59
1. Základní postavení.
2. Obránce nabídne ruce k úchopu.
3. Soupeř provede úchop.
4. Obránce pomocí páky na zápěstí zablokuje zápěstí útočníka a tím následně
jeho loket a rameno.
5. To mu umožní plynule přejít na páku na loket.
6. Podtočením se přesune pod páčenou rukou tak, aby měl ruku soupeře na dru
hém rameni.
7. Pokračováním v páčení soupeřovy paže a zatažením do středu svého těžiště
dovede (hodí) soupeře na zem; jde o techniku hodu v páce, kdy útočníkovi je
bučí ruka zlomena nebo je hozen. (Pozn.: v judu - stejně jako v ostatních spor
tovních formách jujutsu - jsou hody v páce zakázány!)
8. Fixace soupeře na zemi pákou na loket.
VÝKLAD
Opět se jedná o ukázku kombinační formy, kdy je pomocí páky na loket manipu
lováno s útočníkem. Pro praktické využití cvičení takovýchto kombinací má význam
ve fázi nácviku „citu pro kontrolu útočníka".
Úchop zepředu za obě ruce II
VÝKLAD
Tyto aplikace lze provést „na úchop" sousměrnou rukou i „proti úchopu" oběma
rukama. Reakce útočníka na páku na zápěstí pomohla obránci nasadit skrčení.
Nebo že by páka na zápěstí byla použita kvůli tomu, aby útočník mohl být uškrcen?
Úchop zepředu za obé ruce III
1. Útočník uchopí obránce za obličej a snaží se jej odtlačit směrem vzad. Pozor,
nezaměňovat s úderem do obličeje!
2. Obránce uchopí útočníkovu ruku a přitlačí si ji do obličeje.
3. S využitím celého těla zatlačí obránce přímo do ruky útočníka s předkloněním
těla; útočník je pákou na prsty a zápěstí donucen k pokleknutí.
4. Obránce plynule přejde do páky na prsty, pozice útočníka je v případě nutnosti
odkryta k aplikaci úderů, kopů, a případně techniky skrčení.
Dojo skrčení.
Reálné skrčení se snahou o zvednutí obránce
1. Výchozí pozice.
2. Útočník útočí na obránce škrčením.
3. Obránce blokuje útok.
4. Obránce nastupuje do techniky výkrutu ruky.
5. Obránce fixuje techniku výkrutu a útočník je bolestí nucen „jít na špičky".
6. Obránce se otočí o 180 stupňů a vyvine tak větší sílu k páčení.
7. Obránce se otočí znovu o 180 stupňů a aplikuje páku na loket.
8. Zakončení aplikace fixací na zemi.
VÝKLAD
VÝKLAD
V této aplikaci jsme si s mým studentem vyměnili role. Důvodem bylo provedení
techniky hodu, která by pro mne, jako vyššího, byla problémová, na rozdíl od mého
studenta, který má pro užití této techniky v praktické situaci vhodnější dispozice.
66,67
1. Útočník utočí přímým úderem levou rukou, obránce blokuje úder také levou
rukou.
2. Obránce se otáčí zády k útočníkovi, provádí úder na citlivé místo (genitálie)
a stále kontroluje útočníkovu levou ruku.
3. Obránce se vrací do výchozí polohy (čelem k útočníkovi) a nasazuje páku na
zápěstí.
4. Obránce provede „navolnění" kopem (úder k zamezení nebo potlačení aktivity
útočníka).
5. Přemístěním nohy nasadí obránce páku na loket útočníka.
6. Obránce se otočí o 180 stupňů a připraví se k hodu.
7. Obránce provede přehození útočníka.
8. Po pádu se obránce dotočí k útočníkovi a stále páčí jeho loket.
68,69
9. Obránce vede kop patou na solar plexus, aby útočník zvedl hlavu.
10. Obránce tak může odtlačením nohou škrtit útočníka.
11.-12. Obránce se přesune do kleku najedná noze, kde může lépe kontrolovat
okolí, nadále škrtí nártem nohy útočníka a páčí jeho loket o stehno.
VÝKLAD
1. Obránce blokuje přímý úder útočníka krizovou (pravou) rukou jako u před
chozí aplikace, ale v poněkud pozměněném postavení.
2.-3. Pravou rukou blokuje i druhý přímý úder a levou provádí úder na krk útoč
níka.
4. Obránce přechází do páky na loket, zde by bylo možné celou kombinaci
ukončit prolomením lokte útočníka nebo jen nasazením páky a kontrolou
útočníka za pomoci působené bolesti.
70,71
VÝKLAD
Podobnou aplikaci naleznete i v následující kapitole. Tam ale bude pro vychýlení
útočníka použit úder. Při použití úderu v reálné situaci je problém v tom, že těžko
odhadnete přesnou reakci těla útočníka a na rozdíl od manipulace s útočníkem
prostřednictvím páky, kdy můžete citlivěji reagovat na jeho chování.
Přímý úder - direkt III
1. Výchozí postavení.
2. Obránce zablokuje levou rukou hák z přední ruky útočníka.
3.-4. Útočník pokračuje druhým hákem, který obránce blokuje pravou rukou a nej
lépe současně útočí levou rukou na citlivá místa na krku útočníka, nebo hla
vou na citlivá místa v obličeji.
5. Hod útočníka - goshi waza.
6. Zakončení aplikace pákou na. loket.
1. Základní postavení. (Všimnete si, že obránce má otevřené ruce - takové posta
veni se dnes vyučuje ve všech systémech sebeobrany. Obránce svým postave
ním dává najevo, že nechce bojovat a není ozbrojen.)
2. Útočník útočí „rozmáchnutým" hákem z přední ruky a obránce blokuje také
přední rukou.
3. Po zablokování útoku provádí obránce přímý kop kolenem na nohu, tzv. navolnění.
74*75
1. Základní postavení.
2. útočník útočí „rozmáchnutým44 hákem z přední ruky a obránce blokuje také
přední rukou.
3. Po zablokování útoku provádí obránce přímý úder ze zadní ruky na solar ple-
xus, tzv. navolnění.
4. Následně obránce překročí zadní nohou dopředu a nastoupí do techniky hodu.
76*77
VÝKLAD
VÝKLAD
Tato aplikace již vyžaduje větší zkušenosti v oblasti taktilního (dotykového) vní
mání soupeře a porozumění základním principům tlaku a tahu.
1. Výchozí postavení.
2. Blok háku z přední ruky.
3. Pokud stojí obránce dostatečně daleko a rána je silnější, je možné použít
měkkého bloku s okamžitou následnou kontrolou útočící ruky s vyvinutím
tlaku do soupeře. Útočník je v ideální pozici na použití zadní ruky k dalšímu
útoku. V tomto případě zvolil útočník další hák.
80,81
4. Obránce pravou rukou blokuje další přicházející útok s tím, že začíná útočníka
vychylovat šikmo vzad.
5. Provedení hodu - k vychýlení jako základnímu předpokladu k aplikaci hodu si
obránce dopomůže úderem ze strany na krk útočníka a provede stejný hod
jako v předcházející aplikaci.
6. Zakončení aplikace fixací soupeře.
Obloukový úder - hák VI
Poznámka
Někteří studenti a učitelé mohou poukazovat na fakt, že obránce dostal v některých
aplikacích tři tvrdé údery dříve, než byla použita měkká technika, např. v podobě
páky na loket. Protože jsem byl i já v začátcích studia veden takovouto cestou stu
dia jujutsu, plně chápu jejich námitku. Bohužel v sebeobranném jujutsu se nemů
žete spoléhat na to, že jedna rána útočníka zastaví a umožní vám aplikaci měkké
techniky. Pokud se to podaří, je to jen dobře. Ušetňli jste čas i energii. Ale nemu
síte být pouliční rváč a stačí se podívat na UFC (ultimátní zápasy), v kolika případech
se podařilo jednou ranou zastavit protivníka tak, aby pochopil, že už nemá útočit.
Potom možná změní někteří z vás názor.
Obrana proti přímému kopu
Obrana proti přímému kopu I
1. Výchozí postavení.
2. Zachycení nohy útočníka s protiútokem rukou do obličeje.
3. Hod útočníka.
4. Dovedení útočníka na zem a znehybnění.
84,85
1. Výchozí postavení.
2. Obránce ustoupí na vnější stranu s pootočením těla o 90 stupňů a pravou
rukou uchopí nohu útočníka.
3. Obránce přizvedne nohu a tlakem dovede útočníka na zem.
4. Nasazení páky na pravou nohu útočníka.
5. Využití i druhé nohy útočníka k nasazení páky.
Obrana proti přímému kopu III
1. Výchozí postavení.
2. Obránce provede stejnou techniku obrany, ale s tím rozdílem, že vstupuje na
vnitřní stranu útočníka.
3. Nástup k provedení hodu.
4. Pád útočníka na zem.
5. Obránce nasazuje páku na nohu.
6. Obránce pomocí nasazené páky útočníka přetočí na břicho a dochází k páčení
páteře.
86,87
1. Výchozí postavení.
2. Provedení bloku z vnější stany.
3. Následný útok na stehno útočníka.
4. Zakončení aplikace skrčením, případně pákou na krční páteř.
Obrana proti přímému kopu V
1. Výchozí postaveni".
2. Blok s ústupem do vnitřní strany a úde
rem do obličeje útočníka.
3. Následný útok do obličeje druhou rukou
(případně blok dalšího útoku útočníka).
4. Navazující podmet.
5. Zakončení aplikace kopem na hlavu
útočníka.
88,89
1. Výchozí postavení.
2. Útočník se napřáhne k útoku shora na hlavu obránce.
3. Zablokování útoku v nápřahu.
4. Nasazení výkrutu ramene k dovední útočníka na zem.
5. Dovední útočníka na zem.
6. Fixace útočníka.
1. Útočník se napřáhne k útoku shora na hlavu obránce.
2. Obránce se přiblíží k útočníkovi v momentu nápřahu.
3. Pevně útočníka sevře, je zde možnost provedení úderu na krk nebo skrčení.
4. Dovedení útočníka na zem a fixace skrčením.
VÝKLAD
Obě uvedené techniky jsou náročné na načasování a útok musí být veden shora
na hlavu. Při změně úhlu musí být zvolena aplikace jiných technik.
90,91
1. Výchozí postavení.
2. Krizový blok přímého bodnutí do břicha.
3. Přetočení zachycené ruky do páky na zápěstí
4. Kop na „navolnění" útočníka.
5. Nástup do páky na zápěstí.
6. Odebrání zbraně a odváděči technika.
Obrana proti útoku nožem II
4. Páka na loket.
5. Odebrání zbraně a odstup od útočníka.
VÝKLAD
1. Výchozí postavení.
2. Blok přímého bodnutí na břicho s protiúderem na hrtan útočníka (pokud se
vám to povede, mělo by to útočníka zastavit nebo alespoň získáte trochu
času).
3. Odzbrojení útočníka.
96,97
VÝKLAD
Ocitnete-li se proti noži, snažte se z toho „vykecat". Pokud to nejde, volte výhod
nější zbraň, pokud ani to nejde, najděte cokoli, co bude po ruce a pomůže vám
to útočníka zastavit. Pokud ani to není možné a nezbývá vám, než se postavit
proti noži s holýma rukama, dejte do obrany vše a nepřestaňte, dokud útočník
nebude bezvládně ležet na zemi. Potom zavolejte lékařskou pomoc a doufejte, že
přijede včas.
Boj na zemi
Boj na zemi je vjujutsu rozdělen na řešení několika následujících situací.
3. Levou nohu vrací do takové polohy, že zafixuje pánev útočníka; zanoží pravou
nohu s posunem těla k uvolnění sevření.
4. Přitlačením levé nohy útočníka k podložce protáhne obránce svou levou nohu
na stranu, aby unikl do výhodnější přechodové polohy.
5. Poloha ze strany a příprava k přechodu do závěrečné pozice.
6. Závěrečná pozice - mount position.
Obránce a útočník jsou na zemi II
VÝKLAD
1. Výchozí poloha, kdy obránce leží na zemi a útočník si obránce přidržuje levou
rukou a pravou se chystá k úderu.
2. Útočník provedl úder a obránce se posunul do strany spolu s blokem (kon
trolou směru úderu).
3. Nasazení skrčení nebo páky na krční páteř podle polohy hlavy útočníka.
4. Přetočení útočníka do výchozí polohy pro návrat do postoje.
Obránce je na zemi a útočník v postoji
Než jsem se začal zabývat ženskou sebeobranou podrobněji, netušil jsem, jak
velký problém to je. Netušil jsem, kolik žen je vystaveno fyzickému násilí ze strany
mužů. Dalším nepříjemným překvapením pro mne bylo, že více než sedmdesát pro
cent pachatelů násilného chování na ženách jsou osoby ženě známé, např. man
žel, partner, osoba z rodinného prostředí, kamarád a kolega. Jestliže se již jedná
o násilné chování mezi partnery, které je dlouhodobě trpěno jedním z nich, řešení
této situace není možné najft v kurzu sebeobrany pořádaného školou bojových
umění, ale je zde nutná odborná péče ze strany profesionálních institucí a nezis
kových organizací. Fyzická sebeobrana může být pouze malou součástí programu
na pomoc obětem domácitio násilí.
V roce 2003 jsem se rozhodl zorganizovat kurz sebeobrany pro ženy. Jeho náplň
jsem koncipoval na základě do té doby mně známých tréninkových metod. Nastalo
však velké rozčarování a v průběhu prvních dvou lekcí jsem byl nucen přepracovat
systém výuky. Koncepci kurzu sebeobrany pro ženy jsem konzultoval s kolegou
Martinem Matoušem (4. dan Allkapmf jitsu), s mými profesory na Masarykově uni
verzitě v Brně, kde jsem v té době studoval, a mými učiteli Edem Melaugh (8. dan
Small Circle Fujitsu) a K. J. Yamaue (10. dan Aikijutsu a Nord Shaolin Kung fu).
nému chování ze strany mužů, ale i žen. Na základě nabytých zkušeností zde uvá
dím podstatnou část konceptu výuky tak, jak byla odzkoušena v praxi.
Cíl kurzu
Tento kurz je navržen tak, aby účastnice získaly základní orientaci v situacích,
při nichž dochází k blízkému až těsnému kontaktu s útočníkem, kdy hrozí nebez
pečí v podobě obtěžování (s předcházejícími verbálními útoky), útočník se snaží
ženu osahávat, uchopit nebo obejmout, až po situace, kdy je žena již nucena brá
nit se na zemi. Nejprve se účastnice kurzu naučí pracovat v rovině verbální komu
nikace a následně v přímo navazující fázi řešení konfliktu za využití technických
prostředků jujutsu. Techniky jsou zvoleny co nejjednodušší a tak, aby bylo možno
je aplikovat v rozličných situacích.
Organizace výuky
Základní kurz je rozvržen do deseti lekcí po devadesáti minutách výuky jednou
týdně. Maximum času je věnováno praktickému nácviku a zažití jednotlivých technik
a jejich následnému procvičování. Na závěr kurzu si účastnice mohou ověřit nau
čené znalosti v modelových situacích. V druhé polovině a zejména v závěru výuky
jsou účastnice podrobeny fyzickému a psychickému nátlaku na hranici individuální
snesitelnosti. Mohou si vyzkoušet schopnosti aplikace naučených sebeobranných
technik v podmínkách blížících se reálné situaci.
Kurz je určen všem ženám a dívkám starším 18 let, které jsou ochotné snášet
poškození oblečení a případná drobná poranění (modřiny a škrábance). To nezna
mená, že účastnice musí mít vynikající fyzickou kondici.
JEDEN PŘÍKLAD ZE ŽIVOTA
Kolega a kamarád, který ve své škole jujutsu pořádá také kurzy sebeobrany pro
ženy, mi po zhlédnutí závěrečné hodiny námi pořádaného kurzu položil otázku,
jestli saháme účastnicím na poprsí. Odpověděl jsem, že ano, že i proti takovému
útoku se mají naučit bránit. On mi na to řekl, že u nich to tak není. Zřejmě obavy
z právního postihu potlačily psychologické aspekty výuky sebeobrany. Je to pocho
pitelné, ale zároveň omezující.
1. I laik musí poznat, že se jedná o nereálný útok; jak bude asi vypadat obrana?
2. Nereálná obrana proti obejmutí ze strany.
108 , 109
VÝKLAD
Literatura
CLEARY, T. Japonské umění války. Praha : Nakladatelství Pragma, 1998.
DRAEGER, D. F., SMITH, R. W. Asijská bojová umění. Bratislava : CAD Press,
1995.
ERHART, H. B. Náboženství Japonska. Mnoho tradic na jedné cestě.
Praha : Prostor, 1998,1999.
FOJTÍK, I. Budó moderní Japonská bojová umění. Praha : Naše vojsko, 2001.
FOJTÍK, I. Duch BUDÓ. Olomouc, 1999.
CHOUTKA, M., DOVALIL, J. Sportovní trénink, Praha : Olympia, 1991.
KÁNO, J. Kodokan judo. Tokyo, New York, London : Kodansha International,
1986.
LEBEDA, A. A. Sebeobrana. Praha : Sportovní a turistické nakladatelství, 1961.
LORENZ, V., KATAYAMA J. Sebeobrana. Praha : Naše vojsko, 1963.
MAŠÍN, J., ZRÚBEK K. Sebeobrana pro každého. Praha : Sportovní a turistické
nakladatelství, 1966.
MATRAS, A. Sebeobrana, třetí pozměněné vydání. Praha : Naše vojsko, 1957.
MOL, S. Classical Fighting Arts of Japan. A Complete Guide to Koryu Jujutsu,
Tokyo : Kodansha International, 2001.
NEUMANN, G., PRÚTZNER, A., HOTTENROTT, K. Trénink pod kontrolou.
Praha : Grada, 2005.
RATTI, 0., WESTEBROOK, A. Tajemství samurajů. Praha : Miroslav Sobotka
Fighters Publishing, 2002.
REGULI, Z. Úpolové sporty. Brno, 2005.
SPRURNÝ, J. Psychologie násilí. Praha : EURONION spol. s r.o., 1996.
ŠPIČKA, I., NOVÁK, J., MŮLLER, J., BELŠAN, B. Příručka sebeobrany QS - 1.
Praha : Naše vojsko, 1973.
VARY, E. Jiu-Jitsu, umění japonské sebeobrany a tělesného zocelení. Třetí vydání.
Vydavatelství Sfinx, Královské Vinohrady, 1921.