Úvodní stránka O nás Jujutsu FAST TacFit Equilibrium Education, z.s.

Členská část

Kontakt

Akce Jujutsu klubu

ČERVENEC 2021

 ČVC 03 - 10 2021

LETNÍ TÁBOR
AKADEMIE HRDINŮ

 Zbraslavice

Psychologie přežití 5
 11. 4. 2021  Jarda Kolcun  Psychologie, Survival  Leave a Hledání
comment

Přečteno: 116
Hledat … 
Ztratil jsem se
Psychologové zabývající se chováním ztracených lidí často říkají, že jen
opravdu málokdo se pokusí vrátit poté, c zjistí, že zabloudil. Oči jsou Nejnovější články
totiž zvyklé se dívat spíše dopředu…ať již do světa skutečného, nebo
Principy (nejen) Jujutsu 2
vymyšleného.
Psychologie přežití 7
Psychologie přežití 6
„Jakmile vnitřně uznáte, že jste se ztratili, je to jasná situace. No jo, ale mezi
Psychologie přežití 5
tím, kdy člověk je a ještě  není ztracený, je poměrně široká a nejasná
Psychologie přežití 4
oblast“, říká profesor psychologie Edward Cornell, který přednáší na
Albertské univerzitě v kanadském Edmontonu.

Ještě před necelým půl stoletím vědci předpokládali, že člověk Nejčtenější články
disponuje vrozeným smyslem pro orientaci. Pozorování určitých
Jeet Kune Do - potřeba
národů ve světě (Aboridžinci, Masajové, obyvatelé Mikronésie…),
rychlosti (13015)
obzvláště nadaných pro navigaci bez zřejmých záchytných bodů,
13 nejvíce nesmyslných
svědčilo o nějakém magnetickém smyslu. Když je však začali zkoumat
prostředků na sebeobranu,
blíže, zjistili, že jsou jen odmalička dobře trénovaní všímat si i těch
které je možné koupit
nejnepatrnějších vodítek kolem sebe a používat je jako záchytné
(10935)
body. I oni se mohou ztratit a taky se to stává. Po více jak půl století
Irská tradiční bojová
výzkumů se ukazuje, že jejich nejsilnější stránkou je schopnost si
umění (10752)
udržet aktuální mentální mapu okolního prostředí. Mentální mapa
Proč je běhání naboso
je vlastně taková skutečná mapa, kterou si otisknete do paměti a
zdravé (10528)
během cesty si svou pozici přiřazujete ke známým lokalitám a
Ruská bojová umění
orientačním záchytným bodům. Vědci, kteří zkoumají lidské prostorové
(9066)
vidění, de nují tuto dovednost podobně jako dovednost tvořit a
aktualizovat si svou mentální mapu.

V knize Analysis of Lost Person Behavior: An Aid to Search Planning píše Rubriky článků
William G. Syrotuck, že v okamžiku zjištění, že člověk zabloudil, většinou
zpanikaří. „Panika se pak projevuje tak, že člověk zmateně pobíhá nebo se Anatomie (31)

prodírá křovím, přestože v prvních fázích ještě ne tak zběsile… Všechno Bojová umění (130)

začíná ve chvíli, kdy se rozhlédne a původně známé místo najednou vypadá Equilibrium Education

úplně cize. Anebo ve chvíli, kdy si uvědomí, že cesta ke konkrétnímu místu (15)

trvá déle, než předpokládal. Pak má touhu pospíšit si, aby našel to správné FAST (70)

místo. Třeba je hned za támhle tím hřebínkem, říká si.“ Jujutsu (61)
Kondice (172)
Nedávné výzkumy v neurologii částečně odhalily způsob, jak se lidé Psychologie (212)
orientují. To, že víme, kde se nacházíme, je složitá záležitost stejně jako Sebeobrana (122)
oblast mozku, které k tomu používáme – hipokampus a jeho části Survival (73)
(subiculum, entorhinální kortex, oblasti CA-1 a CA-3). Hipokampus je TacFit (70)
někdy nazýván „zařízením pro prostorové vnímání“, protože
hipokampus vytváří v mozku „prostorově referenční mapu“. Navíc
v sobě hipokampus skrývá něco, co bychom mohli zjednodušeně
Hledaná témata
popsat jako „poziční buňky“. To jsou neurony, které vyšlou signál pouze
v případě, že se člověk nachází na určitém místě. Za normálních AGENT (3) AKADEMIE HRDINŮ (1)

BIG DATA (1) BOJOVÁ UMĚNÍ (83)

okolností se spínají asi jednou za vteřinu. Jakmile se však člověk nachází
BUDDHISMUS (1) BUDO (9)
na místě (například předem naplánovaná zastávka), tytéž buňky zvýší
BUSHIDO (9) CLUBBELLS (7)
svou aktivitu na více jak 100 sepnutí za vteřinu.
COMMANDOS (2) DÓ (23)

DĚTI (33) EQUILIBRIUM (8)

Při pokusech na opicích na univerzitě v Oxfordu byly nalezeny buňky,
FAST (49) HOUŽEVNATOST (11)
které fungovaly výhradně tehdy, když se zvíře dívalo na jedno určité
IGA (2) JUDO (18) JUJUTSU (50)
místo. Jeden neuron přitom může zmapovat i stovky míst. Existuje
KENDO (4) KOKA (2)
tedy velmi propracovaný systém, který zahrnuje hipokampus a
KONDICE (67) KONFLIKT (26)
další oblasti mozku, jež tvoří zobrazení světa a vaši pozici, pohyb a
KORYU (2) MEČ (12) NINJA (5)
směr pohybu v něm. Díky tomu jste schopni najít svou polohu. Navíc
NINJUTSU (5) NÁSILÍ (17)
podobně jako jiné neuronové buňky i „poziční neuronové buňky“ mají
PADRE (2) PANKRATION (2)
schopnost plasticity, tedy že se dokážou přeprogramovat, pokud
PIRÁT (1) PSYCHOLOGIE (118)
navštívíte nová místa. Říká se tomu „přemapování“. Některým lidem
PŘEŽITÍ (7) SAMURAJ (22)
pak stačí jediná cesta, jiní tu samou cestu musí absolvovat
SEBEOBRANA (96) SEPPUKU (4)
opakovaně, aby došlo ke dlouhotrvajícímu přemapování.  SHINOBI (4) SHREDDER (2)

SIOUX (2) SURVIVAL (31)

A pozor – nevytváříte si vzpomínky na trasu, ale celé mapy. Díky tomu
TACFIT (31) TÁBOR (1) ULICE (4)
jste například schopni tre t do ložnice i v úplné tmě, protože se ZDRAVÍ (4) ŘECKO (2) ŠIKANA (15)
dokážete pohmatem svého okolí zorientovat, kde jste a pak již jdete ŠPION (3)
najisto. Zajímavé také je, že hipokampus vám říká, kde se nacházíte
a kam směřujete. Ale neovládá dosažení vytyčeného cíle. To ošetřuje
jiná oblast mozku. Touha dosáhnout cíle je ve své podstatě emocionální
záležitost, takže asi tušíte, který orgán v mozku jej bude mít na
starosti – amygdala (laterální nukleus). Když byla krysám tato část
amygdaly odoperována, krysy ztratily zájem se dostat na vybrané místo.
Je to tedy vždy kombinace místo plus motivace. I to je možná
vysvětlení, proč mají lidé potřebu se hýbat i v okamžiku, kdy by měli
zůstat na (bezpečném) místě.

A jak to tedy celé funguje? Budete chtít/zatoužíte zdolat nějaký kopec,

anebo navštívit muzeum, kde jste dosud nebyli. Podíváte se do mapy a
zjistíte, kudy se dostanete k cíli. Pokusíte se zapamatovat, jakou cestu,
kterou odbočkou atd. Tím si vytváříte v hlavě myšlenkovou mapu.

A pak se vydáte na cestu. Předpokládejme, že nemáte papírovou ani

elektronickou mapu k dispozici, protože i to je záležitost moderní
civilizace, zvláště ta elektronická, která vám dokonce i ukáže v každém
okamžiku, kterým směrem jít. Jenže pak začne velká sněhová bouřka a
vy přestanete vidět orientační body, které vám slouží k orientaci.
Amygdala začne vysílat signály ohrožení. Po chvíli již nevíte, kde přesně
jste a nacházet se „nikde“ je pro člověka tak stresující, že je
potřeba opravdu velké sebeovládání, aby nezačal panikařit.
Přepadne ho touha se dostat z „nikde“ do „někde“, tedy někam, kde se
dokáže zorientovat. Ztratit se tedy můžeme přeložit jako
neschopnost si vytvořit a zaktualizovat mentální mapu okolního
prostředí.

Pokud se věci stávají postupně méně známými a nesrozumitelnými,

může se u člověka vyskytnout pocit závratě či klaustrofobie, které je
nutí utéct z „nikde“. V této fázi začne zběsile utíkat či někam šplhat.
Organismus se v nepřátelském prostředí zoufale snaží něčeho chytit,
zorientovat se. Pokud však přežijete ve zdraví první nával paniky,
začnete již další své kroky podrobněji plánovat…a máte šanci přežít.
Analýzou více jak 299 záchranných akcí se ukázalo, že téměř tři čtvrtiny
obětí zemřelo během prvních osmačtyřiceti hodin. Opravdu jen velmi
malé procento je připraveno takový zážitek přestát.

A přitom ztratit se je velmi jednoduché – stačí neaktualizovat si

svou mentální mapu během cesty, přestože se vám mapa či buzola
snaží sdělit, že jdete špatně. Jeden zkušený cestovatel k tomu kdysi
podotknul: „Jakmile se zadíváte do mapy a začnete pronášet moudra typu
´Aha, to jezero asi vyschlo´ nebo ´ten balvan se mohl pohnout´, mělo by se
vám v hlavě rozsvítit varovné světlo. Nutíte totiž skutečnost přizpůsobit se
vašim očekáváním, místo abyste viděli to, co tam opravdu je. Orientační
běžci tomu říkají ´ohnout mapu´“.

Budeme-li však ohýbat mapu tak dlouho, dokud dokážete odolávat

důkazům, které nám poskytují naše smysly, může to dopadnout děsivě.
A přitom se ona změna nestane v jednom okamžiku. Spíše se bude
jednat o postupnou ztrátu dezorientace a pak si uvědomíte, že
nedokážete poznat jediný z orientačních bodů na mapě. To už je však již
pozdě na mírnou nápravu směru.

A protože přežití organismu úzce závisí na tom, jak moc je myšlenková

mapa shodná s okolním prostředím, v tomto okamžiku nastartuje
hipokampus amygdalu a ta začne vysílat varovné signály. Vzpomínám
si, jak jsme při nočním pochodu v rámci našich kurzů přežití zabloudili a
ten pocit…“do háje, my jsme se asi ztratili, vůbec nevíme, kde jsme…“.
Hlavou vám začnou běžet myšlenky na to, že jste možná šli poslední 2
hodiny v noci a dešti úplně blbě, frustrace, že se budete muset vrátit, že
jste možná zcela zbytečně vyplácali drahocennou energii, že jste na to
možná již staří, že vám je zima a v botách čvachtá, protože jste
neplánovaně prošli potokem, který nebyl na mapě, že si zavoláte o
pomoc, že….zkrátka amygdala a vyplašený opičák má svou párty….

A pak si na chvíli sednete, odpočinete si, akceptujete situaci a zvolíte

směr, kde bude pravděpodobně (jakýkoliv) orientační bod, který vám
pomůže zjistit, „kde sakra jste“. Tenhle přechod v mysli se musí stát
co nejdříve, jinak se z několikaminutové opičí párty stane noční
můra….

Lidé vědí již od nepaměti, že vydat se zpod ochranných křídel „tlupy“ do

divočiny může mít nedozírný dopad na rovnováhu rozumu a emocí.
Může vést ke změně vědomí, halucinacím, a dokonce i ke smrti.

Původní anglické slovo „bewildered“, znamená zmatený a pochází

z konce 17.století. Kořen slova vychází z „wilder“, což znamená
„zabloudit“, ale používá se i ve významu „zbloudit někoho“, ve smyslu
„zavést ho do lesa a ponechat ho tam osudu“. Dnes se však používá
novější výraz „woods shock“, který se poprvé objevil v časopise Nature
v roce 1873. Vystihuje zmatení, do něhož se dostávají lidé v divoké
přirodě a je spojován se strachem z totální ztráty prostorové orientace.
Ve světle moderní vědy na „wood shock“ můžeme nahlížet jako na
přirozenou instinktivní reakci touhy přežít, spojenou s neúspěšnou
snahou sjednotit myšlenkovou mapu s okolním prostředím.

Ztratit se tak ani nesouvisí s místem, je to vnitřní proměna. Jedná

se o selhání mysli. To se vám může stát uprostřed života stejně tak
jako v osobním životě. Výzkumy hovoří o pěti hlavních fázích, kterými
člověk prochází, když se ztratí:

1. Popření – v této první fázi popíráte, že jste dezorientovaní a ohýbáte

svou mentální mapu. Pokračujete dál se vzrůstající naléhavostí
sjednotit mapu s tím, co vidíte.
2. Uvědomění si skutečného stavu – uvědomíte si, že jste šli špatně.
Jste naštvaní, frustrovaní, nešťastní. Toto je plnohodnotný stav
ohrožení se všemi svými (instinktivními) projevy.
3. Naplánování strategie – máte za sebou první šok, doplnili jste
energii i tekutiny a začínáte vymýšlet, jak a kudy dál.
4. Selhání strategie – najednou zjistíte, že orientační bod, ke kterému
jste upínali svoje naděje, že se dle něj nově zorientujete, vám vůbec
nepomohl. Nic dalšího není tam, kde jste to očekávali. Vaše
sebevědomí, že půjde jen o malou zacházku a vše bude dobré, nyní
vzalo za své. Slovy klasika „zjistili jste, že jste totálně v prdeli“.
5. Rezignace a přijetí – teď teprve začíná opravdová práce. Uvědomili
jste si, že ať už se vám to líbí nebo ne, budete muset si vytvářet
novou mentální mapu. Musíte se proměnit v Robinsona Crusoe, jinak
zemřete.

Tyto fáze ztracení připomínají pět stádií smutku popsaných Elisabeth

Küblerovou-Rossovou, psycholožkou a autorkou knihy O smrti a
umírání – popírání/agrese, smlouvání, deprese, smíření. Výsledný efekt
bývá často stejný. Základní pravidlo v obou stádiích zní: Buď (co
nejdříve) TADY a TEĎ.

Předchozí díl

Pokračování

Zdroj:
Umění přežít – kdo přežije, kdo zemře a proč; Laurence Gonzales; 2008;
nakladatelství Jota; ISBN: 978-80-7265-250-8

Jarda Kolcun

 

Download article as PDF

PŘEŽITÍ PSYCHOLOGIE SURVIVAL

« Psychologie přežití 4 Psychologie přežití 6 »

Můžete komentovat

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou

označeny *

Komentář

Jméno *

E-mail *

Webová stránka

Uložit do prohlížeče jméno, e-mail a webovou stránku pro budoucí

komentáře.

Odeslat komentář

@2020 Bojovky.info EQUILIBRIUM EDUCATION, z.s. Kontakt O nás Ochrana osobních údajů Přihlášení