VĚDOMÍ A NEVĚDOMÍ

OBTÍŽNOST VĚDECKÉHO ZKOUMÁNÍ VĚDOMÍ

- J.Searle - 4 zábrany
1. Samotná existence vědomí - zázrak
2. Intencionalita
3. Mentální kauzace
4. Subjektivita

- Nový mysteriáni = skupina filozofů, oblast vědomí - vědecky neřešitelný problém

- C. McGinn, T. Nagel, D. Chalmers

FILOZOFICKÉ VYMEZENÍ PROBLEMATIKY VĚDOMÍ

- Mind-body problem - problém vztahu duše a těla - 2 přístupy k řešení

Dulisté - člověk se skládá z těla a duše, vzájemná interakce mezi nimi

- R. Descartes - tělesná a duchovní substance

Monismus - tělo a duše tvoří jednu podstatu

- B. Spinoza - tělo duše jsou dvě strany téže mince

VÝVOJ PSYCHOLOGICKÉHO ZKOUMÁNÍ VĚDOMÍ

- 2.pol. 19. Stol. - W. Wundt – introspekce - hypotetické elementy vědomí

- Éra behaviorismu - vědomí = nevědecká záležitost
- 60.léta 20.století - obrat k přístupu k vědomí – vznik humanistické a existenciální psychologie

- zájem jiných vědeckých oborů o vědomí (neurologie, fyzika, matematika)

- Dnešní doba - výzkum vědomí stále zápasí s potížemi při jeho definici i s hledáním
adekvátních metodologických přístupů

DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ

- Bdělost = vigilance - základní předpoklad pro vnímání a prožívání

- Lucidita = jasnost vědomí
- Opak bdělosti - bezvědomí, spánek, narkóza
- Snížená lucidita – somnolence, sopor, koma - kvantitativní poruchy vědomí

FCE VĚDOMÍ

- J. Kihlstrom – 2 důležité fce

- Sledování (monitoring)
- Ovládání, řízení (controlling)
ZMĚNĚNÉ STAVY VĚDOMÍ

- Dělí se na - poruchové - hořečnaté stavy, bludy, halucinace

- neporuchové - stavy navozené relaxací, hypnotizací, spánek,...

- Normální stav - bdělý

LOKALIZACE MOZKOVÝCH HEMISFÉR

- 19.Století - objevení řečových center, levá hemisféra, mozková kůra

- P.Broca - motorické centrum - poškození - motorická afázie
- K. Wernicke - senzorické centrum - poškození - senzorická afázie
- R. Sperry – corpus callosum = svazek nervů, spojuje hemisféry - u epileptiků přetnutí -
komisurotomie

- poškození - intermanuální konflikt, syndrom odcizené ruky

NEUROLOGICKÉ TEORIE VĚDOMÍ

- Teorie M. Gazzanigy
- Překvapivá domněnka F. Cricka
- Kvantové vědomí - R. Penrose, S. Hameroff

KOGNITIVNÍ TEORIE VĚDOMÍ

- B. Baars – model jediného jeviště, teorie globálního prostoru

- D. Denett – teorie mnoha jevišť

NEVĚDOMÍ
= soubor psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo naše vědomí, ale mohou ovlivňovat
naše chování a prožívání

- Doména psychoanalýzy

FREUDOVO POJETÍ VĚDOMÝCH A NEVĚDOMÝCH PROCESŮ

- Nevědomí - deskriptivní - informace, které můžeme vyvolat do našeho vědomí

- dynamické - vytěsňujeme ho, projevuje se chybnými úkony = parapraxemi

POJETÍ NEVĚDOMÍ

- Autoři různých psychologických směrů -

- Různé pojetí i v rámci psychoanalýzy - např. Představitelé teorie objektivních vztahů - obsah
nevědomí je výsledkem zkušeností z interpersonálních vztahů
- Jung - blahodárný oceán, pozitivní, tvůrčí princip
SPÁNEK

- Přirozený psychosomatický stav, provázený značným snížením psychické i tělesné aktivity,

hlavně motorických a senzorických procesů
- Obnova tělesných i duševních sil

CYKLUS BDĚNÍ A SPÁNKU

- Spánek 8 h, bdění 16h

- Cyrkadiální cyklus = tendence k pravidelnému střídání větší a menší fyzické, mentální a
behaviorální aktivity

OBJEVENÍ RYCHLÝCH POHYBŮ OČÍ

- N. Kleitman - výzkum spánku

- E. Aserinsky - objevení REM fáze spánku, v 80% se v ní lidem zdají sny, v Non-REM pouze
20%

REM FÁZE

- Těžký, nepravidelný dech,

- Impulzy k zahájení - z mozkového kmene
- EEG záznam - podobný jako v bdělém stavu (alfa a beta vlny)
- Svalové ochromení - až na srdce, bránici, hladkou svalovinu a okohybné svaly
- M. Jouvet – REM=paradoxní spánek

VÝZKUM SPÁNKOVÁCH STAVŮ

- Elektroencefalograf - přístroj, který měří spontánní změny elektrické aktivity v mozku

- Jeho výstup - elektroencefalogram

STÁDIA SPÁNKU

- 1.stádium - hypnagogické usínání - theta vlny

- 2. - lehký spánek, k-komplexy, spánková vřetena - vlny s frekvencí 15Hz
- 3. - tvrdý spánek - delta vlny, 1-2Hz, 20-50% EEG záznamu
- 4. - tvrdý spánek, delta vlny tvoří více jak 50% záznamu, jedinec se pak vrací do 3. a 2. stádia
až pak
- 5.stádium - REM
- Během jedné noci – 4 stádia hlubokého spánku, 4-5 Rem fází, který tvoří 25%prospaného
času
- První REM trvá asi 10 minut, postupně se prodlužuje

SPÁNKOVÁ A SNOVÁ DEPRIVACE

- Spánková deprivace - pokusná zvířata - kočky - po 15 dnech hynou na celkové vyčerpání

- Snová deprivace – W. Dement
PORUCHY SPÁNKU

- Noční můry - u dětí i dospělých, poruchy REM

- Noční děsy - jen u dětí, non –REM
- Somnabolismus, insomnia, somnilogie

SNY

- Snové představy, obvykle zrakové, méně často sluchové, tak živé, že je spící nedokáže
oddělit od vjemů
- Narušeno testování reality
- Spíše negativní emoční zabarvení
- Lucidní snění - jedinec si uvědomí, že sní

TEORIE SNĚNÍ

- J.E. PURKYNĚ - ‘’ O spánku, snech a stavech příbuzných’’, osvěžující fce snu

Psychoanalytické hledisko

- Freud – sny jsou královská cesta do nevědomí

- Jung - kompenzační fce snu

Kognitivní hledisko

- Sny jsou vedlejším produktem zpracovávání informací, nemají psychologický význam

SENZORICKÉ PROCESY ČITÍ

- Čití = proces získávání “syrových” informací z vnějšího i vnitřního prostředí a jejich

transformace do podoby nervových impulzů, které mozek dále využívá
- Čití předchází vnímání - vnímání = interpretace informací z čití
- Výsledek čití = počitek
- W. Wundt - čití a vnímání ostře odlišoval
- Počátky vědeckého zkoumání senzorických procesů - 19.soletí - H. von Helmholtz - zkoumání
senzorických orgánů, psychofyzika – Weber (rozdílový práh), Fechner (absolutní práh)

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA SMYSLOVÝCH ORGÁNŮ

- Čití probíhá ve smyslových orgánech = analyzátorech, ty se skládají z receptoru, aferentního

nervu a příslušné oblasti v mozku
- Zákl. Vlastnost receptoru – senzitivita = citlivost

HRANICE CITLIVOSTI RECEPTORŮ - PODNĚTOVÉ PRAHY

- Dolní podnětový (absolutní) práh - nejmenší intenzita podnětu, která vede ke vzniku
příslušného počitku
- Horní podnětový práh - největší intenzita podnětu, na kterou analyzátor reaguje specificky,
tj. Vznikem příslušného počitku

ABSOLUTNÍ PODNĚTOVÝ PRÁH

- Stanovení poměrně obtížné, kolísá kolem určité hodnoty, úroveň intenzity podnětu, kterou
zaregistrujeme v 50 % prezentací

ROZDÍLOVÝ PRÁH

- Nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty různé intenzity, která vede ke vzniku dvou počitků či
vjemů
- S rostoucí intenzitou podnětů se rozlišovací schopnosti smyslových orgánů snižují

WEBERŮV ZÁKON

- Čím je hodnota Weberovy konstanty nižší, tím je smyslový orgán citlivější ke změnám
intenzity podnětů

Weber - Fechnerův ZÁKON

- Roste-li intenzita podnětu řadou geometrickou, vzrůstá intenzita počitku řadou aritmetickou,
tedy pomaleji

METODA PŘÍMÉHO ODHADU

 - S.S. STEVENS - standatnímu podnětu je přiřazena určitá hodnota (např. 100), tento podnět je
východiskem pro srovnávání s ostatními podněty

TEORIE NESTABILITY PODNĚTOVÝCH PRAHŮ

- Absolutní i rozdílové prahy jsou poněkud nestabilní. Rozdílné výsledky jejich měření
vysvětluje teorie detekce signálu a teorie adaptační úrovně

TRANSDUKCE

- Transformace vnějších fyzikálních, chemických a biochemických podnětů do podoby

nervových impulzů. Probíhá v receptorech

- Nervové impulzy ze smyslových orgánů - do talamu (výjimka nosní) - ten je rozvádí do

příslušných oblastí mozkové kůry, kde dochází k dalšímu zpracování

DĚLENÍ SMYSLOVÝCH ORGÁNŮ

- EXTERORECETORY – informace z vnějšího prostředí

- INTERORECEPTORY – proprioreceptory - kinestetický smysl - pohyb

- vestibulární smysl – poloha, rovnováha

- visceroreceptory - vnitřní změny - trávení, pocení, vylučování,..

ZRAK

- Vizuální orgán, jeho podnětem je elektromagnetické vlnění o vlnové délce 350-750 nm

Fyziologie vidění

- Receptorem je sítnice (retina), síť buněk umožňující transformaci světla do nervových

vzruchů
- Zrakové podněty na ni převádí optický aparát oka – rohovka, čočka, zornice
- V sítnici - fotoreceptory - obsahují chemické látky umožňující pohlcovat světlo

- tyčinky - zrakový purpur, vidění v noci, rozeznávají černou a bílou

- čípky - 3 druhy fotosenzitivního pigmentu, vidění za světla,

Rozeznávají barvy, největší koncentrace - žlutá skvrna

- Primární zrakové centrum - zadní oblast týlního laloku, mozková kůra

BAREVNÉ VIDĚNÍ
 - Vlnová délka - vzdálenost mezi dvěma sousedními vrcholy světelných vln – koresponduje se
subjektivním vnímání určité barvy
- Výška světelné vlny – jasnost barvy

BARVOSLEPOST

= daltonismus – J.Dalton

- Monochromat - vnímá svět jako černobílý

- Dichromat - nerozlišuje červenou a zelenou, modrou nebo žlutou

PURKYŇŮV FENOMÉN

- Za šera lépe vnímáme barvy z krátkovlnné části barevného spektra (fialovou, modrou,
zelenou) než za světla, kdy lépe vnímáme dlouhovlnné barvy - červenou, žlutou, oranžovou

TEORIE BAREVNÉHO VIDĚNÍ

- Trichromatická teorie – Young-Helmholtzova - na sítnici tři druhy čípku, jsou maximálně

senzitivní vůči modré, zelené, červené. Míšením vznikají všechny barevné odstíny
- Teorie protikladných procesů E. Heringa – na sítnici 3 páry receptorů, odpovídají dvojicím
komplementárních barev červená-zelená, modrá- žlutá, bílá-černá. Světlo dopadající na
sítnici vždy aktivuje pouze jednu barvu z této dvojice, druhá zůstává v nečinnosti

SLUCH

- Auditivní smysl, podnětem je vlnění vzduchu vyvolené chvěním podnětů

- Vnější ucho – boltec, zvukovod
- Střední ucho - bubínek, řetězec tří sluchových kůstek
- Vnitřní ucho - oválné okénko, hlemýžď

PSYCHICKÉ KORELÁTY FYZIKÁLNÍCH VLASTNOSTÍ SLUCHOVÝCH PODNĚTŮ

- Lidé vnímají zvukové vlny v rozmezí od 20 – 20 000 HZ

- Zvukové vlnění - 2 významné vlastnosti
- Frekvence vlnění - výška zvuku, sluch je nejvíce senzitivní k rozmezí 1000 – 4000 Hz
- Amplituda zvukové vlny – hlasitost, udává se v belech či decibelech, nad 90db zatěžující, nad
125db bolest, někdy až ztráta sluchu

TEORIE SLYŠENÍ

- Rezonanční teorie neboli teorie místa - Helmholtz, potvrdil Békésy

- Časová neboli frekvenční teorie – lord Lutherford
ČICH

- Z evolučního hlediska – jeden z nejstarších smyslů

Fyziologie čichu - podnětem jsou molekuly chemických látek rozptýlených ve vzduchu

Čichové vjemy jako prostředek vnitrodruhové komunikace – feromony

CHUŤ

- Chuťové vjemy vznikají na základě stimulace receptorů v chuťových pohárcích, uložených v

papilách jazyka a v epitelu dutiny ústní a hltanové
- Chuťovým podnětem jsou chemické látky rozpuštěné ve slinách, vodě či jiných tekutinách
- 4 základní chuti - sladká - špička jazyku, slaná - přední boční stěny, hořká - zadní část, kyselá -
zadní boční část

UČENÍ

- Veškeré mentální a behaviorální změny, které jsou výsledkem životních zkušeností

- Výsledky učení nemusí být vždy adaptivní
 - Některým reakcím a vzorcům chování se nemusíme učit - reflexy, instinkty

GENETICKY VROZENÉ TYPY UČENÍ

- Senzibilizace (zcitlivění) - opakované působení podnětu vede k postupnému narůstání reakce

vůči podnětu

- warm – up efekt

- priming

- Habituace (převykání) - elementární typ učení, živé organismy postupně přestávají reagovat
na podněty, které pro ně nejsou užitečné ani škodlivé
- Imprinting – K. Lorenz, stačí pouze jedna expozice podnětu, aby si ho jedinec natrvalo uložil
do paměti

UČENÍ SE MATEŘSKÉMU JAZYKU

- Syntaktická teorie – N. Chomsky, S. Pinker – existuje vrozené LAD - ústrojí pro osvojení
jazyka, umožňuje především zvládnutí syntaxe - zákonitost tvorby gramaticky správných vět

KLASICKÉ PODMIŇOVÁNÍ

- I.P. Pavlov – pokusy se psy

Formy asociačního učení

- Nepodmíněný podnět - žrádlo

- Nepodmíněný reflex - slinění
- Podmíněný reakce – metronom, zvonění
- Podmíněný reflex - slinění vyvolané metronomem

- Dále popsal – diskriminaci – jedinec se učí reagovat pouze na určité podněty, ostatní
ignoruje

- generalizace (zobecňování) - reakce na všechny podněty, které připomínají

původní podmíněný podnět

- Vyhasínání

- Spontánní obnovení podmíněné reakce – po nějaké době se asociace znovu

objeví, ale v menší míře

KLASICKÉ PODMIŇOVÁNÍ Z EVOLUČNÍHO HLEDISKA

- J. Garcia, R. Koelling - výzkum vzniku chuť. averze

- Garciův efekt - rychlý vznik odporu k jídlu, po kterém nám bylo špatně
 - Učení na základě jednoho pokusu – u některých podnětů - stačí pouze jedna špatná
zkušenost, aby vůči nim vznikla poměrně trvalá fobie či odpor

- Traumatické učení - vyhýbání se určitému objektu

KLASICKÉ PODMIŃOVÁNÍ U LIDÍ

- Podílí se na udržování závislostí

OPERANTNÍ PODMIŇOVÁNÍ

- Typ učení, při kterém pozitivní či negativní důsledky vedou ke změně pravděpodobnosti jeho
dalšího výskyty
- Průkopníci:

E. L. Thorndike - zákon efektu – akty chování, vedoucí k uspokojení, se začnou vyskytovat s větší
pravděpodobností

B. F. Skinner – Skinner box

- Důsledky chování pospané Skinnerem:

Pozitivní posílení - chování je odměno něčím subjektivně příjemným

Negativní posílení - vede k odstranění nepříjemných podnětů či pocitů

- může vést k podmiňování úniku, vyhýbavému chování, vzniku závislostí

- Popsal Pověrčivé chování, tvarování, efekt kontrastu

- Tresty - nepříjemný důsledek určitého chování, hypoteticky snižuje pravděpodobnost jeho

dalšího výskytu

- 2 druhy trestu - averzivní podněty - působení nepříjemných podnětů

- pokuty - zmírnění nebo odnětí příjemných podnětů

NAUČENÁ BEZMOCNOST

- M. Saligman, nastává když jakékoliv operantní chování nevede k odstranění averzivních

podnětů

ROZDÍLY OPERANTNÍ A KLASICKÉ PODMIŇOVÁNÍ

 1. Při Klasickém podmiňování je jedinec do značné míry pasivní. Podmíněná reakce vzniká
automaticky, bezděčně
2. Při klasickém podmiňování se jedinec neučí novým způsobům chování a prožívání. Učí se
pouze propojovat vrozené reakce s novými podněty

OPERANTNÍ PODMIŇOVÁNÍ Z EVOLČNÍHO HLEDISKA

- Etologové - teorie limitů - schopnost učit se je omezena genetickým vybavením organismu

KRITIKA OPERANTNÍHO PODMIŇOVÁNÍ Z KOGNITIVNÍHO HLEDISKA

- E.CH. TOLMAN - operantní podmiňování není pouhým mechanismem propojování podnětů a

naučených reakcí, ale inervují v něm kognitivní faktory
- Tolmanův a Honzikův výzkum učení u krys - latentní učení a kognitivní mapy
- 3 skupiny krys – 1. dostávala odměnu pokaždé, 2. nikdy, 3. až po 10 dnech
- Výsledky - poslední skupina téměř okamžitě předčila první skupinu. Vytvořili si kognitivní
mapy bludiště, proběhlo u nich latentní učení, které později využili

UČENÍ VHLEDEM

- W. Köhler - šimpanz Sultán - učení vhledem = pochopení nových souvislostí a vztahů v dané
situaci

TEORIE SOCIÁNLÍHO UČENÍ

- A. Bandura - Lidé se učí především na základě pozorováním chování druhých a jeho důsledků
- Self – efficacy = přesvědčení o vlastní zdatnosti
- Lidé s velkou mírou self-efficacy věří tomu, že je v jejich silách zvládnout nejrůznější životní
problémy a překonávat překážky
- Lidé kteří ve svojí schopnost účinně jednat nevěří, si při konfrontaci s životními problémy
připadají slabí a bezmocní

Julian Rotter – locus of control

- Lidé s vnitřním místem controly - domnívají se, že odměny, které získávají, závisí na jejich
chování
- Lidé s vnějším místem kontroly - přesvědčeni, že jejich chování a schopnosti nijak zvlášť
neovlivňují, jakých posílení se jim dostane
EMOCE
 - Citové prožitky jsou důležitou složkou mentálního dění i mezilidských vztahů

SLOŽKY EMOCI

1. Výraz neboli exprese emoce

2. Tělesná složka emocí
3. Subjektivní prožitková fenomenologická komponenta
4. Typická podnětová situace, která evokuje základní emoce

TĚLESNÁ SLOŽKA EMOCÍ

Fyziologické projevy emocí

- W. Cannon – syndrom boj nebo útěk - Poplachová reakce

- H. Seley - obecný adaptační rámec
1. Polachová reakce
2. Fáze rezistence
3. Vyčerpání

Polachová reakce

- limbický systém a hypotalamus v zátěži podněcují sympatický oddíl ANS

- Aktivita endokrinního systému - Hypofýza produkuje ACTH
- ACTH podněcuje dřeň nadledvin k produkci katecholaminů (adrenalin, noradrenalin) a kůru
nadledvin – gonadotropiny

Fyziologické vzorce fyziologických projevů emocí

- W. Cannon - poplachová reakce je nestabilní - u všech podnětů stejná

- Novodobé výzkumy - strach – produkce adrenalinu, hněv - noradrenalinu
- Vztah mezi hormonální produkci a emocionálními reakcemi u lidí vždy korigují osobnostní
rysy

Detektor lži

- Éra behaviorismu - tělesné projevy jediným vědecky přijatelným ukazatel emoční aktivace
- Polygraf
- Kožně galvanický systém

Mozkové koreláty lidských citů

- Emoční reakce může vznikat vnitřní stimulací mozku

- P. Milner, J. Olds – v limbickém systému “centra slasti”

Pokusy José Delgada

- Stimulace zadních laloků hypotalamu - hněv

- Stimulace předních laloků hypotalamu – pocity ospalosti
- Dráždění amygdaly – známky strachu

Limbický systém
 - Centrum lidského citového života
- J. W. Papez
- Teorie trojjediného mozku – P. McLean
1. R-komplex - plazí mozek
2. Limbický systém
3. Neokortex

- Části LS - limbická kůra - gyrus cingulli, amygdala, septum, hipokampus, pod ním talamus,
pod ním hypotalamus

Role amygdaly v citových reakcích

- J. leDeux – talamus odesílá info o vnějších podnětech kratší cestou do amygdaly a současně
delší cestou do senzorických, primárně korových oblastí

Teorie somatických markerů

A. Damasio - orbitofrontální kůra slouží k vyhodnocování osobních významů událostí

prostřednictvím somatických markerů

VÝRAZOVÁ SLOŽKA EMOCÍ

- Ch. Darwin
- Výzkum primárních emocí - P. Ekman, W. Friesman – 6 zákl. Primárních emocí

CÍTĚNÍ

- Základními projevy lidského citového života jsou nálady, city, citové vztahy
- City lze rozdělit na primární a komplexní (vyšší)

Popis primárních lidských citů:

- Jsou údajně vrozené, univerzální

- 6 primárních emocí - hněv, strach, smutek, překvapení, radost, znechucení

Popis komplexních lidských citů:

- Vznikají především ve vztahu k ostatním lidem

- Pocit bezpečí, naděje, beznaděje, závisti, žárlivosti

Etické city

- Vznikají v souvislosti s dodržováním a porušováním společenských pravidel a morálních

norem

Citové vztahy - láska, přátelství

- R. Sternberg – triangulická teorie lásky - 3 komponenty - důvěrnost, vášeň závazek

TEORIE EMOCÍ

Fyziologické teorie emocí:

James-Langeova teorie emocí

- Emočně významné podněty nejprve projevují fyziologickou nebo behaviorální odezvu

- Kritika W. Cannona

Cannon – Bardova teorie emocí - talamická teorie

- Při vzniku emocí hraje důležitou roli talamus - přichází do něj senzorické informace
- Nervové impulzy jsou z talamu současně odesílaný do hypotalamu (poplachová reakce) a do
mozkové kůry (vznik citového prožitku)

Teorie Obličejové zpětné vazby

- S. Tomkins, experimentální ověření J. Laird

Schachter-Singerova teorie emocí - dvoufaktorová teorie emocí

- Aron a Dutton – argumenty ve prospěch dvoufaktorové teorie

- Fyziologická excitace vyvolaná stresující událostí může vést ke zvýšení sexuální atraktivity

Teorie šíření excitace

- D. Zillmann
- Vzrušení z jednoho zdroje může být převedeno do jiné oblasti
- Těsná vazba agresivita a sexualita

Kognitivní teorie emocí

M. Arnoldová

- Na vzniku citových prožitků se podílí kognitivní interpretace smyslových podnětů

ABC teorie A. Ellise

- A - aktivující událost
- B- postoje a přesvědčení
- C - emoční důsledky

Teorie kognitivního hodnocení - R. Lazarus

- Vznik emoce na základě primárního a sekundárního kognitivního hodnocení

- Kritika Zajoncova - Poznání není nezbytnou podmínkou vzniku emocí

Atribuční teorie B. Weinera

Psychoanalytická teorie emocí

- Afekt je základní jednotkou citového života

- Freud - největší pozornost na afekt úzkosti - nevybité libido se transformuje v úzkost, 2
základní druhy - automatická signální
- Afekty a obranné mechanismy – Anna Freudová - dílo ego a obranné mechanismy
- Teorie obranných mechanismů G. Vaillanta
MOTIVACE
- Soubor intrapsychických dynamických sil neboli motivů, které organizují a aktivizují naše
chování s cíli změnit neuspokojivou situaci nebo dosáhnout něčeho subjektivně příjemného

Působení motivů

- Projevují se tendencí něco získat nebo se něčemu vyhnout

- Vnitřní mentální pohnutky nebo ve vztahu k vnějším pobídkám - incentivám

Druhy motivů

- Sociální - ovlivňují a regulují mezilidské vztahy i jejich subjektivní prožívání

- potřeba dosažení optimálního výkonu, moci, intimity, afiliace

- Stimulační - potřeba optimální míry aktivace a variabilních vnějších podnětů

- teorie optimální míry aktivace – D. Berlyne

- Yerkes-Dodsonův zákon

- arousal – stav vnitřního vzrušení

- Potřeba proměnlivých senzorických podnětů - pokusy se senzorickou deprivací

- M. Zuckerman - vyhledávání nových, neobvyklých zážitků

- Individuální psychické motivy - potřeba soudržné a stabilní osobní identity, hledání smyslu
života, sebeurčení,…

- Sebezáchovné - biologický základ, zajištují přežití jedince či druhu

HLAD

- Podněcuje nás k alimentárnímu chování - 2 fáze - apetence a konzumace

Tělesná regulace příjmu potravy

- Ventromediální hyptolamus – iniciuje příjem potravy

- Laterální hypotalamus - snižuje
- Výměnu info o dostatku či potřeby živin vysvětlují dvě hypotézy - lipostatická a glukostatická
- Krysy s chirurgicky poškozeným VHM - extrémně tloustnou

Teorie základního nastavení

R. Keesey, T. Powley - lidé mají přirozenou váhu danou počtem tukových buněk při narození
Kulturní modifikace alimentárního chování

- Základní motivy - uspokojovány kulturně předepsaným způsobem

- Během socializace se člověk učí preferovat určitá jídla, vařit, jíst příborem,..

Společenská restrikce příjmu potravy

- Všechny sebezáchovné motivy se řídí spol. Normami, které regulují a omezují způsoby jejich
uspokojování
- Např. Islám - zákaz vepř. Masa

Tělesná schéma - body image

- Kulturní představy ovlivňují představy o ideálních tělesných proporcích

- Důležitá složka sebepojetí, výrazně ovlivňuje jídelní chování

Bodybuilding

Výzkumy A. Fallona a P. Rozina

Symbolický význam přijímání potravy

- Alimentární chování může mít za určitých okolností zjevný či skrytý symbolický význam
- Např. Víno - Krev J. Krista

Poruchy příjmu potravy

- Mentální anorexie, bulimie

- Teorie mentální anorexie - nevědomý protest proti nadměrné kontrole a perfekcionismu ze
strany rodičů (H. Bruchová), strach z dospělosti a sexuality, odmítání ženské role

ŽÍZEŇ

- Akutnější pohnutka než hlad

Tělesná regulace příjmu tekutin

- Při nedostatku tekutin - zvýšení koncentrace soli v mimobuněčných tekutinách

- Zvýšená koncentrace sodíku vytahuje vodu z buněk a dehydratuje je - reagují osmoreceptory
- signál hypofýze - produkce ACTH – stimulace ledvin k vychytávání vody v moči
- Mozková kůra - pocit žízně

Vliv kulturních a psychických faktorů na žízeň

- Během socializace – preference určitých nápojů, konzumace v určitý čas

Teorie motivů zajišťující individuální přežití

- Teorie drivů - C. Hull – princip homeostázy – udržení vnitřních biochemických hodnot na

konstantní úrovni
- Teorie hemostatické regulace - udržování vnitřního prostředí na principy negativní zpětné
vazby

Motivy zajišťující přežití druhu

 - Sexuální motivy – 4 fáze sex.odezvy – Masters a Johnsonová - vzrušení (excitace), plató,
vyvrcholení (orgasmus), uvolnění (rezoluce)

- Rodičovské motivy - rodičovská péče nezbytná pro biologické přežití i zdravý psychický vývoj

- přijímání i poskytování rodič. Péče - R. Spitz, A. Freudová, u nás -

Matějček, Langmeier - psychická deprivace

- přilnutí - H. Harlow, teorie attachmentu – J. Bowlby

Teorie motivů zajištující přežití druhů

- Teorie instinktů
- Motivace z hlediska sociobiologie – studuje biologickou základnu lidského sociálního chování

- zakladatel E. Wilson

KOMPLEXNÍ TEORIE MOTIVACE

Teorie pudů

- existence pudových hnutí je základem teorie i praxe psychoanalýzy

Freudova teorie pudů

- Kromě sebezáchovných pudů je nejdůležitější pud sexuální

- Libido - energetická komponenta pohlavního pudu
- Teorie pudového vývoje - orální, anální, falická, latentní, genitální

Duální pudová teorie – Freud

- Mimo princip slasti - fundamentální konflikt mezi pudem života (eros) a smrti (thanatos)

Pokusy o revizi Freudovy teorie

- Představitelé am. školy objektivních vztahů - O. Kernberg, E. Jacobsonová

Teorie potřeb - H. Murray

- Visceorgenní a psychogenní potřeby

- Více jak 20 psychogenních potřeb, máme je každý, ale v jiné míře
- Např. Potřeba agrese, nadvlády, sdružování, exibice, autonomie,…

Maslowova hiearchie potřeb

- A. Maslow
- Potřeby do 5 úrovní od nejnižších po nejvyšší
1. Fyziologické potřeby
2. Potřeba bezpečí
3. Potřeba lásky, náklonnosti, sounáležitosti
4. Sebeaktualizace
- První čtyři úrovně - nedostatkové, deficientní D potřeby, vyšší a nižší
- Potřeba sebeaktualizace - metapotřeba, potřeba bytí B, vyšší potřeba
MYŠLENÍ
= Proces využívání a zpracovávání informací, nejsložitější kognitivní proces

Hl. Funkce:

1. Formování pojmů
2. Vyvozování nových závěrů z výchozích předpokladů
3. Rozpoznávání a nacházení nových vztahů
4. Řešení problémů
5. Vytváření něčeho nového

Zákl. Druhy myšlení:

- Názorné
- Konkrétní
- Abstraktní

Rozdělení podle převládajících druhů operací - K. Duncker

- Analytické
- Syntetické

J. Bruner

- Analytické
- Intuitivní

FORMY MYŠLENÍ PODLE ARISOTELA

- Pojem
- Soud
- Úsudek

POJMY

= mentální kategorie, do kterých zařazujeme podněty, události, zkušenosti a ideje, které si jsou v
jednom či více aspektech podobné

Druhy pojmů z hlediska různých teorií

- Teorie prototypů - E. Roschová

- Klasická teorie neboli diskrétní teorie pojmů - J. Bruner

MENTÁLNÍ OPERACE

- Účelné, mentální manipulace s psychickými obsahy, směřují k řešení problému

- Druhy: logické - myšlenkové postupy s přesnými pravidly, algoritmy

Heuristické - zkrácené myšlenkové postupy

USUZOVÁNÍ
 - Vyvozování závěrů z výchozích předpokladů
- Induktivní …. konfirmační zkreslení
- Deduktivní …. mentální modely – P. Johnson- Laird
- Vytváření úsudku na základě analogie

ROZHODOVÁNÍ

- Proces výběru mezi několika různými možnostmi

- Heuristika reprezentativnosti, kotvení a přizpůsobení, založená na dostupných informacích,
efekt kognitivního rámce

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ŘEŠENÍ PROBLÉMU

- Problém - situace v níž známe cíl, ale neznáme prostředky k jeho dosažení
- Faktory:
1. Porozumění problému
2. Dřívější učení
3. Odbornost
4. Tvořivost - fáze tvůrčího procesu – G. Wallas

1. Příprava
2. Inkubace
3. Iluminace
4. Verifikace
- Cambellova a Simontonova teorie náhodných konfigurací
- Kognitivní dizonance- L. Festinger
- J. P. Guliford - trojrozměrný model inteligence, druhy myšlení - konvergentní, divergentní

KONEKCIONISMUS

- Směr kognitivní psychologie, představitelé - D. Rumlehart, J. MacClealland

- Informace lze rozčlenit na elementy-uzly, mezi nimi spoje – konekce

MAGICKÉ MYŠLENÍ

- Charakterické rysy - synkereze, princip pars pro toto

- Typické u dětí, dospělí - patologie, nezralost
- G. Frazer – efekt nakažlivosti, podobnosti
- Smysluplné koincidence – C.G. Jung – synchronicita

- R. Falk - egocentrické zkreslení

JAZYK

Úvod do psycholingvistiky

- Zkoumá především řeč jako druh lidské mentální aktivity

 - Užíváním jazyka se lidstvo liší od ostatních živočišných druhů
- Významný představitel - N. Chomsky - jazykověda, syntaktická teorie

Vnitrodruhová komunikace

- Lidé nejsou jediné živé bytosti, které mezi sebou komunikují

- Včely - tance, mravenci – feromony,..

Jazykové tréninky šimpanzů

- A. a E. Gardnerovi - samička šimpanze - posunkový jazyk

- H. Terrace - šimpanzi rozumí, dokáží produkovat jednoduché promluvy, ale neumí vytvářet
jazykové struktury jako lidé

Sdílené vlastnosti přirozených jazyků

- Cca 3000 přirozených jazyků, vlivem globalizace úbytek

- Ch. Hockett - univerzální vlastnosti lidských jazyků
1. Strukturovanost
2. Produktivita
3. Arbitrálnost
4. Dynamičnost
- Kulturní transmise

Základní lingvistické pojmy

- Lingvistika studuje přirozené jazyky

- Řeč - individuální mentální aktivita, slouží k myšlení a komunikaci
- Jazyk – soubor znaků, má gramatickou stavbu – syntax
- Foném - základní zvukové jednotky jazyka
- Morfém - nejmenší složka jazyka, která nese význam
- Lexikon – a) jazykový repertoár daného jazyka, b) množina morfémů daného jazyka
- Slovní zásoba - soubor všech slov užívaných v daném jazyce

Lingvistické obory

- Fonetika a fonologie, pragmatika, gramatika (morfologie a syntax), sémantika, sémiotika

Druhy významů

- J.S. Mill - denotativní a konotativní význam

Sémantický diferenciál

- Ch. Osgood, bipolární adjektiva, sedmibodová škála

Faktory konotativních významů

- faktor potence, hodnocení, aktivity

Diskurz
 - K diskurzům patří přednášky, rozhovory, odborné články, kapitoly i celé knihy, které jsou
vždy produktem určité kultury

Znaky a symboly

- Z lingvistického hlediska – pojem to samé, co jazykový znak

- F. de Saussure – zakladatel novodobé sémiotiky - nauky o znacích
- 2 složky jazyk. Znaku - (označující) signifikant, (označované) signifikát

- Ch. Pierce - rozdělil znaky na ikony, indexy a symboly

Psychodynamické pojetí symbolů

- Freud i Jung – symboly považují za bdělé či snové představy, které mají skrytý význam

MYŠLENÍ A ŘEČ

- Jedna skupina tvrdí, že myšlení je nadřazeno řeči, druhá, že myšlení je determinování

jazykem
- Jazyk běžně využíváme k vyjádření svých myšlenek
- Historické monoteistické teorie - myšlení je tiché mluvení a řeč je hlasité myšlení - Platón,
J.B. Watson

Teorie J. Piageta – 4 etapy kognitivního vývoje - stádium senzomotorické, předoperační, konkrétních

i abstraktních operací

Teorie Lva Vygotského

- U dospělých je nástrojem myšlení vnitřní řeč - zkrácená, útržkovitá

- Etapy vývoje řeč - sociální, samomluva, egocentrická, vnitřní řeč (internalizace řeči
egocentrické)

Teorie J. Brunera

- 3 soustavy reprezentací, které děti využívají při transformaci informací - při učení, myšlení
- Jsou jimi - akční, ikonický a symbolický modus

Hypotéza jazykové relativity

- Sapir-Whorfova hypotéza - u lidí je vnímání a pochopení světa vestavěno do jejich

jazykových návyků

Sociolingvistika

- Zkoumá rozdíly ve struktuře a slovní zásobě jazyků a dialektů, které užívají společenské
skupiny
- Hl. Předpoklad - v jazyce se odráží určitým způsobem soc. Stratifikace
PAMĚŤ
- Schopnost zaznamenávat životní zkušenosti, zákl. Předpoklad schopnosti učit se
- První systematické výzkumy paměti - 2.pol. 19.století - jedna z prvních oblastí lidské
psychiky, která byla prozkoumána moderními experimentálními metodami

Počátky výzkumu paměti

- H. Ebbinghaus - křivka zapomínání - z počátku rychlé, postupně se zpomaluje

- Kapacita krátkodobé paměti - 5-7 prvků

- F. Barlett – na paměť mají vliv kulturní a sociální faktory

- Metoda sériové a opakované reprodukce - schémata - systémy dřívějších poznatků
- Kritika Ebbinghause

FÁZE PAMĚTI

1. Vštípení - kódování
2. Uchování - retence
3. Vybavování - reprodukce – 2 zákl.formy - spontánní reprodukce, rekognice = znovuvybavení

VZOROVÝ MODEL PAMĚTI

- R. Shiffrin, R. Atkinson – 3 systémy paměti - senzorická, krátkodobá, dlouhodobá

SENZORICKÁ PAMĚŤ

- Na krátkou dobu uchovává informace ze smyslů

- Interval potřebný ke zpracování a stanovení zda jsou informace důležité či nikoliv
- Echoická, ikonická (vizuální perzistence)
- Její existenci potvrdil G. Sperling

KRÁTKODOBÁ PAMĚŤ

- Schopna krátkodobě podržet informace, které aktuálně potřebujeme k psychickým aktivitám

- Podržení na delší dobu - nutná transformace do zvukové, respektive verbální podoby
- Kapacita – G. Miller – Millerovo magické číslo 7+-2 smysluplné jednotky (chunks)
- Propojení údajů do smysluplných jednotek - zvýšení kapacity, mnemotechnické pomůcky
- Subsystémy krátkodobé paměti - A. Baddeley - fonologická smyčka, konceptuální paměť
- Efekt primárnosti a novosti - nejhůře si pamatujeme slova uprostřed seznamu

PRACOVNÍ PAMĚŤ
 - Krátkodobá p. též pracovní či operační
- Info ze smyslových systémů i údaje z dlouhodobé paměti

Úrovně zpracování informací - F. Craik, R. Lockhart

- Udržení informací v paměti závisí na hloubce a kvalitě zakódování informace

Subsystémy pracovní paměti - A. Baddeley - pracovní p. je aktivní součástí dlouhodobé paměti

1. Fonologická smyčka
2. Centrální exekutiva
3. Optickoprostorový náčrtník

DLOUHODOBÁ PAMĚŤ

- Pasivní složka paměti, uchovává obrovské množství info

- Někteří teoretici - její kapacita neomezená

Ukládání info do dlouhodobé paměti

- Konsolidace (zpevnění) paměťových stop je asi 30 minut – tento děj může být přerušený
intenzivními emocemi vyvolanými stresující událostí
- Vštěpování - bezděčné, záměrné
- Při záměrném ukládání - mechanické opakování, memorování - málo efektivní
- Většina informací se ukládá sémantickým kódováním

Organizace informací v paměti

- T. Winnograd - deklarativní a procedurální paměť

- Většina autorů - členění na explicitní a implicitní

Explicitní paměť

- Uchovává vzpomínky na životní události i faktické znalosti

- E. Tulving - epizodická p. - slouží k uchovávání a vybavování událostí a příhod, které jsou
prostorově a časově ohraničené a subjektivně prožívané

- součástí autobiografická paměť a zábleskové vzpomínky

- sémantická - abstraktní i konkrétní pojmy, faktické znalosti

- ukládání se děje hlavně prostřednictvím verbálního nebo duálního kódování

- A. Paivio – teorie duálního kódování paměťových stop

Vybavování informací ze sémantické paměti

- Proces vybavování:

A. Collins, R. Quillianová - hiearchická struktura sémantické paměti

A.Collins, E. Loftusová - teorie šíření aktivace

Konekcionistické modely vybavování

Implicitní paměť

- E. Kandel
- Automatizované senzomotorické a percepčně motorické dovednosti, automatizované
kognitivní postupy a operace

AMNÉZIE

F. Koukolík - Porucha explicitní paměti, která se může týkat jak sémantické tak epizodické paměti
zároveň nebo zvlášť

- Retrorádní - neschopnost si vybavit zážitky před nehodou

- Anterográdní - neschopnost vybavit si zážitky po vzniku poruchy

Vývojová dětská amnézie

- Neschopnost vybavit si vzpomínky na události prvních tří let života

- Teoretické vysvětlení:
- Freud - vytěsnění traumatických afektivních obsahů do nevědomí
- Kognitivní teorie - dítě kódují své zkušenosti v preverbální, názorné a citové podobě
- Neurologická - hypotalamus není do 1-2let plně zralý
- Vývojová - neukončený vývoj já - nerozvinutá schopnost orientovat se v čase

- Výzkumy dětské amnézie - Usher a Neisser

VYBAVOVÁNÍ Z DLOUHODOBÉ PAMĚTI

Konstrukce a rekonstrukce vzpomínek (konfabulace)

Vliv kontextu na vybavování - vnější situační kontext - výzkumy D. Goddena a A. Baddeleye

- efekt kongruence

Zkreslování (distorze) vzpomínek - rekonstrukce vzpomínek, R. Buckhout, autobiografické vzpomínky

- výzkumy E. Loftusové a A. Palmera

Konstrukce falešných vzpomínek

ZAPOMÍNÁNÍ A JEHO PŘÍČINY

1. Teorie ztráty paměťových vodítek

2. Interference
3. Teorie rozpadu paměťových stop
4. Účelné zapomínání
5. Represe - vytěsnění - Freud