2.

Psychologie, věda o prožívání a chování člověka

Fyziologické mechanismy činností (podmíněnost lidské psychiky, nervová soustava a žlázy s vnitřní sekrecí,
reflexní oblouk, podmíněné a nepodmíněné reflexy)

Smyslové poznávání (vnímání, vjem, počitek, čití, představa, fantazie, halucinace, iluze, adaptace, výběrovost)
Rozumové poznávání (myšlení, pojem, soud, úsudek, řeč, myšlenkové operace)

Paměť (paměťový proces, druhy paměti, fáze procesu paměti, křivka zapomínání)

Společenská stránka činností (socializace, hodnoty a normy společnosti, sociální pozice a sociální role, úrovně
socializace)

Učení jako celoživotní proces

Fyziologické mechanismy člověka

Lidská psychika je determinována vlivy biologickými, sociálními a vlastní aktivitou člověka.

Rozlišujeme 3 základní regulační systémy:

 Kosterně – svalová soustava
 Nervová a oběhová soustava
 Hormonální soustava
Nervová soustava
- Prostřednictvím receptorů přijímá podněty z okolí, následně tyto
informace prostřednictvím CNS zpracovává a vyhodnocuje
- Reflexní oblouk – receptor, neuron, dendrity (dostředivá vlákna),
axony (odstředivá vlákna), neurity, synapse, efektor
- Reflex je základní funkční prvek nervové soustavy, je to neměnná
odpověď organismu na dráždění receptoru zprostředkované
reflexním obloukem
- Rozlišujeme reflex:
o Nepodmíněný – zcela automatické vrozené reakce (kýchnutí, sací reflex)
o Podmíněný – je typem učení, jsou dočasné, opakovanými situacemi se mohou posilovat nebo
naopak vyhasínají, pokud chybí podněty, které je vyvolaly (viz I.P. Pavlov)
- Nervová soustava se dělí na:
o Centrální – páteřní mícha a mozek
 Prodloužená mícha – kontroluje dýchání, spánek a vitální funkce¨
 Mozeček – regulace pohybů, rovnováhy
 Střední mozek – řídí reflexy řídící světelné a zvukové podněty (vidění, slyšení)
 Mezimozek – thalamus (zprostředkovává reakce na podněty), hypothalamus
(produkce hormonů, soulad hormonálního a nervového systému)
 Koncový mozek – 2 hemisféry, na spodní části bazální ganglia (řízení hybnosti),
povrch pokryt mozkovou kůrou, v závitech kůry jsou centra pro zpracování a
uvědomění si podnětů z vnějšího prostředí (centra řeči, sluchu, zraku)
o Periferní – spojení receptorů s CNS a výkonnými orgány
Endokrinní systém
- Hypofýza –
- Příštítná tělíska
- Štítná žláza
- Nadledvinky
- Slinivka břišní
- Pohlavní žlázy (varlata, vaječníky)

Smyslové poznání
Vnímání
- Psychický proces, kterým subjektivně v našem vědomí odrážíme to, co v daném okamžiku působí na
naše smyslové orgány
- Získáváme informace o světě pomocí analyzátorů: podnět působí na smyslový orgán, vyvolává
podráždění receptoru -> vzruch se přenáší mezi neurony prostřednictvím synapse (neurit->dendrit)
-> příslušné mozkové ústředí -> zde se mění v obraz předmětu nebo jevu
Počitek – obraz jedné vlastnosti, jednoho izolovaného znaku (vůně, barva)
Aby podnět vyvolal počitek, musí dosáhnout prahové hodnoty, nadprahové vnímání (uvědomuji si),
podprahové vnímání (neuvědomuji si, ale podněty přesto registrují). Naše orgány jsou schopny adaptace (tma,
zápach)
Vjem – výsledek procesu vnímání, zobrazuje složitý děj nebo celý předmět
Čití – komplexní smysl zprostředkován mnoha druhy receptorů
Recepce – schopnost přijímat podněty smyslovými orgány
Percepce – schopnost nervového systému uvědomovat si podněty
Apercepce – schopnost NS rozpoznávat a diferenciovat podněty
Druhy vnímání:
Iluze – obraz, kdy vjem skutečného předmětu je zastíněn naší představou, často ovlivněno emocemi
Halucinace – obraz, který vnímáme jako skutečný, přestože nemá reálný základ
Fantazie – proces umožňující vytvářet relativně nové představy předmětů. Základem jsou zkušenosti, vjemy a
předmětové představy, ale často pozměněné, zkombinované do nových celků.
o Rekonstrukční – na základě slovního popisu nebo schématického znázornění
o Tvůrčí – vytvoření nových představ (umělecké dílo)

Rozumové poznávání
Myšlení – schopnost člověka na základě smyslového poznání poznat obecné zákonitosti a podstatné souvislosti
a na základě toho určovat cíle své činnosti. Myšlením poznáváme skutečnosti a také řešíme různé problémy
v praxi, je v koordinaci s pamětí a vnímáním.
Pojem – vystižení obecných znaků předmětu či jevu, označuje se slovem a vymezuje větou
Soud – vyjádření vztahu mezi dvěma pojmy, spojování pojmů
Úsudek – vyjádření vztahů mezi dvěma nebo více soudy

Druhy myšlení z vývojového hlediska:

Motorické – počáteční forma, řešení problémů pohybovou manipulací s předměty
Imaginativní – pracuje s názornými představami, doprovázeno hlasitou řečí
Propoziční – pracuje se slovy, věcmi, pojmy, abstraktní myšlení

Další rozdělení myšlení:

- Praktické – řešení praktických činností (porucha auta)
- Konktrétně názorné – využívá názorných představ
- Abstraktní – práce s pojmy a symboly
- Konvergentní – aplikace známého jednoho řešení na úkol
- Divergentní – hledání více nových řešení
Myšlenkové operace:
Analýza – myšlenkové členění celku na části, vystižení jejich uspořádání
Syntéza – spojování částí v celek
Abstrakce – vyčlenění podstatných a obecných vlastností předmětů a jevů
Konkretizace – odhalujeme co je pro objekt jedinečné
Indukce – vyvozování obecných pojmů z konkrétních jednotlivých případů
Dedukce – aplikace obecných poznatků na konkrétní případ
Generalizace – zobecnění, vydělení znaků společných pro jednotlivé jevy
Srovnávání, třídění, uspořádávání – zjišťování podobností a odlišností mezi více předměty, porbíhá současně
s analýzou a syntézou
Analogie – vyvozování poznatků na základě podobnosti s jiným jevem

Vlastnosti myšlení:
Hloubka – proniknutí do podstatných vztahů
Šířka – obsaženost problému
Pružnost – nové způsoby myšlení
Kritičnost – podrobit kritice své i cizí názory
Tvořivost – originální postupy

Řeč – vyjadřuje výsledky myšlení, forma dorozumívání, má dvě stránky:

- Obsahová
- formální
Jazyk – prostředek dorozumívání