Obecná psychologie

 biologický základ psychologie – nervová soustava, endokrinní systém

 psychické jevy – procesy (vnímání, představa, fantazie, myšlení, řeč, paměť, emoce,
motivace, vůle)
– stavy (pozornost, vědomí, spánek, nevědomí)

psychologie
= empirická přírodně společenská věda o psychice člověka
- úkol psychologie – popsat a vysvětlit zákonitosti a mechanismy vzniku, utváření a průběhu lidské
psychiky
- psychika = duševní dělení, které tvoří jednotu s fyziologickými procesy organismu
– je ovlivněna sociálními (společnost, výchova) i biologickými činiteli
– dimenze psychiky:
 prožívání = vnitřní, subjektivní, psychické procesy a stavy (vjemy, představy, emoce,
vybavování z paměti)
 chování = soubor vnějších projevů, které jsou zpracováním a vyjádřením vnitřní situace
člověka
– expresivní (spontánní, bezprostředně vyjadřuje prožívání jedince) X
adaptivní (přizpůsobeno dané situaci, např. stylizace, předstírání apod.)

biologický základ psychologie

- zprostředkování reakce organismu na změny vnějšího i vnitřního prostředí
- je schopna přijímat informace, analyzovat je a odpovídat
- CNS a reflexní oblouk, reflexy, anatomie mozku
- CNS = hlavní řídící a integrující systém organismu
– skládá se z mozku a míchy
– ochranné obaly: tvrdá plena, pavučnice, omozečnice
– neuron = základní stavební a funkční jednotka NS
- reflexní oblouk = nervová dráha, po které je veden vzruch od receptoru přes nervové ústředí
k výkonnému orgánu
– skládá se z receptoru, dostředivé dráhy, centra, odstředivé dráhy a z výkonného
orgánu
- reflexy = reakce organismu na podráždění zprostředkované NS
– základní funkční prvek NS
– I. P. Pavlov – podmíněné reflexy, I. signální soustava a II. signální soustava
o podmíněné = naučené, dočasné, opakovanými situacemi se mohou posilovat nebo vyhasínat,
vznikají podmiňováním (klasickým nebo operantním)
– např. slinění při vidině jídla
o nepodmíněné = automatické reakce, vrozené, pojí se trvale se smyslovým orgánem, dostavují
se vždy a stereotypně, existence je dána předem geneticky určeným
průběhem nervových vláken
– např. kýchací, kašlací, mrkací, dávivý, sací, úchopový…
- synapse = spojení dvou neuronů, při narození minimum, vznikají postupem času a vytvářejí
„zasíťování mozku“
- neuron: mozek:

 endokrinní systém
- řídí organismus pomocí chemických látek = hormonů
- zahrnuje žlázy s vnitřní sekrecí (štítná žláza, nadledvinky, příštítná tělíska)
- hladiny hormonů mají vliv na chování a duševní vývoj člověka
- hypotalamus a hypofýza (podvěsek mozkový na pokyn hypotalamu produkuje hormony, které řídí
činnost dalších endokrinních žláz)
psychické jevy
- jsou funkcemi mozku
- při poškození některé části mozku, dochází také k poškození příslušných funkcí (např. působení
alkoholu dochází ke změnám v prožívání, ale i k poškození paměti)
- determinovány sociálně i biologicky
- dělí se na:
o psychické procesy – lidské činnosti s krátkodobým trváním – vnímání, představy, fantazie,
myšlení, řeč, paměť, emoce, motivace, vůle)
o psychické stavy – psychické prožívání po určitou dobu – déle než psychické procesy, např.
pozornost, vědomí
o psychické vlastnosti – relativně trvalé charakteristiky jedince, které ovlivňují chování,
prožívání a myšlení, lze podle nich předvídat, jak se člověk zachová,
např. schopnosti, temperament, charakter
o dílčí psychické předpoklady – předpoklady k činnostem, proměnlivější než vlastnosti, učení,
postoje

psychické procesy
- základní psychické fenomény
- relativně krátkodobý charakter
- umožňují jedinci se orientovat ve svém okolí, vnímat, myslet, mluvit, posuzovat, hodnotit po volní i
citové stránce
- k základnímu sběru informací (stimulaci) slouží čití (prosté reflexivní přijímání podnětů smyslovými
orgány, stimul -> NS-> mozek) a vnímání

 vnímání (percepce)
= psychický proces, prostřednictvím něhož poznáváme to, co zrovna v daném okamžiku působí na naše
smyslové orgány
- má tři fáze:
o recepce = schopnost přijímat podněty smyslovými orgány
o percepce = schopnost NS uvědomovat si podněty
o apercepce = vnímání využívající předchozí zkušenost
- charakteristika vnímání:
o celostnost – obraz skládající se z částí je též vždy vnímán jako celek
o výběrovost – nevnímáme vše, co na nás působí, ale pouze část podnětů
o významovost – nevnímáme „čistá data“, vnější obrazy a objekty jsou nositeli určitých významů
- poruchy vnímání:
o smyslové klamy
o eidetická vloha – schopnost velmi podrobně popsat pozorované („vidí to v mysli“)
o halucinace – klamné jev
 představa
- představivost = schopnost znovu si vybavit podnět, který v daném okamžiku nepůsobí na naše
smyslové orgány, ale byl v minulosti vnímán prostřednictvím některého ze smyslových
receptorů
- dělení dle smyslových orgánů:
o představy zrakové, sluchové, hmatové, čichové, chuťové
- dělení dle obsahu:
o konkrétní (můj pes Punťa) X abstraktní (pes obecně)
- dělení dle podnětu:
o paměťové (vzpomínkové) X fantazijní (vytvoření obrazu události, která se nestala, na základě
kombinace jednotlivých představ)
- denní snění = zvláštní druh představ
- asociace – jednotlivé představy mají tendenci se spojovat do řetězců, tzn. vybavíme-li si jednu
představu, vyvolá další
- základní asociační zákony:
o zákon dotyku a času (spojení představ vzniklých na stejném místě a ve stejné době)
o zákon podobnosti a kontrastu
o zákon novosti (novější prožitek se vybaví snáze než starší)
 fantazie (obrazotvornost)
= psychický proces, při kterém se vytváří relativně nové představy
- základem jsou vždy zkušenosti, vjemy a paměťové představy, které ovšem jsou často značně
pozměněné nebo zkombinované do takových celků, které se ve skutečnosti nevyskytují
- dělení dle způsobu vytváření
o rekonstrukční fantazie – vytvoření relativně nové představy na základě slovního popisu nebo
schematického znázornění (důležitá v technických oborech – např. v geometrii)
o tvůrčí fantazie – tvorba je originální (např. umělecká tvorba)
- dělení dle způsobu vybavování
o záměrná fantazie – řídí se vědomým záměrem (např. snaha vytvořit nové technické zařízení)
o bezděčná fantazie – představy se vybavují samy – např. snění v bdělém stavu nebo ve spánku
 myšlení
= proces řešení problémů, který nám umožňuje získat zprostředkované a zobecňující poznání reálného
světa, včetně všech jeho znaků a vztahů
- formy myšlení:
o pojem (základní forma, vystižení obecných a podstatných znaků, definice)
o soud (vyjadřuje vztah mezi jevy a jejich znaky)
o úsudek (sděluje vztah mezi dvěma či více soudy)
– induktivní (vyvození obecného z jednotlivých případů)
– deduktivní (uplatnění obecného poznatku na konkrétní jev)
- druhy myšlení:
o podle vývoje (motorické X imaginativní X propoziční)
o podle směru řešení problémů (konvergentní = sbíhavé X divergentní = rozbíhavé)
- myšlenkové operace (soubor myšlenkových postupů):
o analýza X syntéza, abstrakce, indukce X dedukce, generalizace (zevšeobecňování), srovnání,
uspořádání, třídění
- poruchy myšlení:
o bradypsychismus (zpomalení myšlení)
o tachypsychismus (zrychlené myšlení)
o bludy
 řeč = nástroj myšlení
- umožňuje komunikaci mezi lidmi
- vyjadřuje myšlenky a umožňuje je sdílet s dalšími lidmi
- dvě složky:
o receptivní = porozumění (souvisí se schopností přijímat zvukové podněty)
o expresivní = vyjadřování (zahrnuje artikulaci, tj. fyziologickou způsobilost produkovat
řeč skrze mluvidla)
- 3 základní funkce:
o označovací, zobrazovací – označuje věci, jevy, vlastnosti, vztahy …
o výrazová (vyjadřuje vnitřní stavy jednice – citovou složku osobnosti)
o vybízecí – působí na druhého člověka
- 2 základní druhy řeči:
o vnitřní – řeč sama pro sebe
o vnější – mluvená X psaná
- poruchy řeči (souvisejí s vývojovými vadami, poruchami zvuku řeči či výslovností i neurózami):
o afázie = částečná/úplná ztráta schopnosti rozumět řeči
o mutismus = útlum schopnosti verbálně komunikovat (mluvit umí, ale odmítá to)
o koktavost = porucha plynulosti řeči
o dyslalie (dětská patlavost) porucha a artikulace (výslovnosti) – špatná výslovnost některých hlásek
 paměť
= soubor procesů, které umožňují osvojení informací, jejich uchování a vybavení
- jedna z důležitých schopností člověka, která mu umožňuje přežít a přizpůsobit se životu ve společnosti
- základní procesy:
o kódování (zapamatování) = přeměna informace do takové formy, kterou paměť dokáže uchovat
 (informace jsou vštěpovány do paměti – v mozku vzniká paměťová
stopa)
o uchování – informace přebývají v paměti
o vybavení – znovupoznání a reprodukce uchovaných informací (mnemotechnické pomůcky =
slovní či grafické stavby)
- zapomínání – způsobeno buď rozpadem paměťové stopy nebo narušením paměťové stopy jinou
(nejvíce zapomínáme bezprostředně po zapamatování), na míru zapomínání má vliv
mnoho činitelů (porozumění, zájem, četnost užívání, abstraktnost informace …)
- poruchy paměti: hypomnézie (snížení výkonnosti paměti – léky, únava), hypermnézie (nadměrná
výkonnost), amnézie (úplná ztráta paměti)
- druhy paměti:
o podle délky uchování obsahů
 krátkodobá (sekundy, max minuty)
 dlouhodobá
o podle kognitivního (poznávacího) hlediska
 deklarativní (vzpomínky a faktické znalosti)
 nedeklarativní (motorické návyky, zručnost)
o podle způsobu ukládání
 mechanická (memorování, vznik řetězců paměťových prvků – př. telefonní číslo)
 logická (stojí pochopení)
 podle druhu vnímání
 zraková
 sluchová
 pohybová
 emoce
= psychické procesy, které hodnotí různé skutečnosti, situace, události, průběh a výsledky činností
jedince, vyjadřují prožívání subjektivního stavu jedince a jeho vztah k podnětům, které na něj působí
- charakteristické znaky emocí:
o subjektivnost – prožívání je zcela individuální
o spontánnost – vystupují nechtěně – jsou reakcí na podnět, nelze je ovládat vůlí
o předmětnost – jsou spojené s nějakou věcí, myšlenkou, osobou
o aktuálnost – týkají se současnosti, jejich vyjádření je okamžitý proces
o polarita – snadno předcházejí z jedné krajnosti do druhé
o vliv na další psychické procesy – ovlivňují myšlení, paměť, …
- emoce podle dimenzí:
o libost X nelibost
o vzrušení X uklidnění (viz intenzita)
- dělení emoci:
o nižší (viz biologické potřeby, instinkty a pudy – agrese, únava, strach)
o vyšší (intelektuální, estetické, morální)
o stenické (mobilizující, podněcující, posilující)
o astenické (demobilizující, oslabující)
- podle intenzity:
o afekty (krátké, silné, bouřlivé)
o nálady (setrvající emocionální stav, který podbarvuje celkové prožívání, euforie – deprese)
o vášně (dlouhotrvající, poměrně silné – ovlivňují myšlení a činnost člověka)
o citové vztahy – charakteristické pro sociální vztahy (láska, nenávist)
- poruchy:
o emoční labilita – citová nestálost, značná proměnlivost emocí
o fobie – neodůvodněná, vtíravé strachy, které nelze potlačit vůlí
o deprese – stav, který se projevuje smutkem, plačtivostí, jedinec je zpomalený, má pocit, že ztratil
životní perspektivu
o maniodeprese – střídání depresivních a manických (zvýšené veselí, rozjařenost, energie, aktivita)
stavů
 motivace
= soubor psychických procesů, které jedince podporují nebo tlumí v jeho činnosti
- je to dynamická část jednání a činností člověka
 - motiv = pohnutka, psychologická příčina reakcí, činností a jednání člověka
- potřeba = základní forma motivu, stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co jedince vede k činnostem,
jimiž tuto potřebu uspokojuje, rozlišujeme potřeby biologické a sociální (kulturní a psychické)
- další formy motivu:
o zájem = získaný motiv – kladný vztah člověka k předmětům nebo činnostem, záliba = vyhraněný
zájem
o hodnota = osobnostní vlastnosti/stanoviska, postoje, přesvědčení, hodnotová stanoviska a postoje
o cíl = uvědomělý směr aktivity
o další motivy: pud (vrozená pohnutka), aspirace = ambice (snaha po sebeuplatnění), ideál (vzorový
cíl), zvyk (tendence vykonávat za určitých okolností určitou činnost)
- frustrace = psychický stav a chování člověka, které jsou vyvolané překážkou na cestě
k určitému cíli a uspokojení potřeb
– frustrační tolerance = stupeň odolnosti vůči frustraci
- deprivace = chronické neuspokojení potřeb nebo nedosahování vytyčených cílů, může mít
podobu biologickou (nedostatek spánku), senzorickou (nedostatek
smyslových podnětů), sociální (ztráta kontaktů, izolace), citovou
(neuspokojování potřeby lásky a jistoty), motorickou (nemožnost přiměřeného
pohybu)
- A. Maslow – pyramida potřeb
 vůle
= soubor psychických procesů a vlastností, které zajišťují řízení lidské činnosti a dosahování cílů,
zejména v situacích, kdy je potřeba se rozhodnout mezi několika možnostmi nebo překonávat
překážky, je to nejvyšší úroveň motivace
- volní procesy se vyskytují ve všech fázích lidské činnosti:
 v přípravné fázi – uvědomění si vnějšího nebo vnitřního motivu, následující volba cíle a
rozhodování
 v průběhu činnosti – snaha realizovat vytyčený cíl svědomitě a vytrvale, podílí se na
překonávání překážky
- volní vlastnosti = vlastnosti podmíněné vůli člověka, vyjadřují záměrné, cílevědomé úsilí směřující
k dosažení vědomě vytyčeného cíle, který je vlastní pouze člověku, projevují se např. v samoregulaci
chování a jednání, řadíme sem odpovědnost, vytrvalost, rozvážnost, spolehlivost, sebeovládání,
zásadovost, svědomitost, sebehodnocení, sebeřízení, sebekázeň i sebekritičnost
- poruchy vůle: hypobulie (snížená vůle), abulie (úplní ztráta vůle), hyperbulie (nadměrná vůle –
přílišná snaha)
- druhy konfliktů:
 vnější X vnitřní
 podle sil, které v něm vystupují:
 konflikt 2 pozitivních sil (2 lákavé cíle)
 konflikt 2 negativních sil (volba tzv. menšího zla)
 konflikt mezi pozitivní a negativní silou (cíl mě zároveň přitahuje a odpuzuje)
 dvojitý konflikt kladných a záporných sil

psychické stavy
= projevy celkového stavu organismu, jsou přechodné, mění se podle času a situace a trvají déle než psychické
procesy

 aktivace
= celkový stav organismu, zejména centrálního nervového systému
- stupně aktivace:
o nízká = spánek – svalová relaxace a pomalá mozková aktivita
o snížená = přechod mezi bděním (jedinec je schopen vnímat a uvědomovat si své okolí, prožívá
emoce) a spánkem
o střední = organismus se bez problémů soustředí a koná různé činnosti, člověk má pocit svěžesti
o zvýšená = zvýšené úsilí a vypětí, zvýšená pozornost – krátkodobé trvání (např. sportovní výkon)
o vysoká = vysoké napětí organismu – vzrušení, podrážděnost, zvýšená srdeční a dechová činnost,
svalové napětí (např. ohrožení života)
 pozornost
= psychický stav projevující se zaměřeností a soustředěností na jev, případně činnost
- základní vlastnosti pozornosti:
o selektivnost (výběrovost)
o trvalost, stálost – pozornost krátkodobá X dlouhodobá (složení maturity)
o tenacita = výdrž pozornosti, schopnost vytrvale udržet pozornost k nějakému podnětu
o vigilita = bdělost
o intenzita = míra zaměření (někdy tikot hodin ani nevnímáme, jindy jsme na něj plně soustředěni)
o rozsah – umožňuje postřehnout 7–12 objektů (intenzita a rozsah jsou v opačném poměru – proto
např. při sledování TV si neuvědomujeme, kolik jsme snědli jídla)
o oscilace = přenášení pozornosti z jednoho předmětu na druhý
- formy pozornosti:
o bezděčná X záměrná
- poruchy pozornosti: rozptýlená pozornost, hypoprosexie (snížená pozornost), hyperprosexie
(zvýšená pozornost – nadměrná pozornost na úkor jiných podnětů)
 vědomí
= psychický stav jedince, který je schopen reagovat na podněty, vnímat, prožívat, myslet a tyto procesy
si uvědomovat
- má subjektivní charakter, zahrnuje vše, co si jedinec právě uvědomuje
- 3 základní druhy vědomí:
o prožívání aktuálního duševního dění (to, co člověk zrovna prožívá)
o uvědomování si prožívaného (znovuprožívání obsahů vědomí – např. prostřednictvím řeči)
o uvědomování si sebe sama (prožívání a hodnocení všech obsahů vědomí ve vztahu k sobě
samému)
- 2 základní úrovně vědomí:
o vědomí = uvědomované duševní obsahy
o nevědomí (podvědomí) = neuvědomované duševní obsahy, v daném okamžiku jsou mimo vědomí
jedince
- vědomí (vigilita) = stav aktivace organismu, který nespí, není v kómatu ani v narkóze, vyznačuje se
vnímáním světa, myšlením, řešením problémů, uvědomováním si poznávaných
skutečností, prožíváním emocí atd.
- 3 stavy vědomí:
o bdělé vědomí – připravenost reagovat na podněty, schopnost koncentrovat pozornost
o ospalost – slabá pozornost a nepřesné vnímání (např. při únavě, nemoci)
o spánek – opak bdělosti, fyzická i duševní činnost je utlumena (udržují se pouze základní životní
funkce)
 spánek
- nezbytná součást lidského života, dochází k regeneraci organismu
- není plynulým stavem – má různá stadia:
o 1. fáze – trvá přibližně 15 minut a je charakterizovaná ospalostí, bděním a pomalým usínáním, náš
dech se během první fáze zpomaluje, srdeční rytmus se snižuje a oči se pohybují pomalu
o 2. fáze – ve druhé fázi se dostáváme do lehkého spánku, během něhož mizí oční pohyby a dochází
k uvolnění svalového napětí
o 3. fáze – během třetí fáze se dostáváme do hlubokého spánku a náš dech se stejně jako srdeční
rytmus zpomaluje
o 4. fáze – čtvrtá fáze je charakterizovaná jako nejhlubší spánek, během kterého se oči nepohybují,
svalová relaxace se prohlubuje, a tak dochází k fyzické regeneraci
o 5. fáze – pátou fázi představuje tak zvaná REM fáze, která je podobná bdělosti, lidem se zdají sny
a dochází k psychické regeneraci
- délka spánku – individuální, mění se v průběhu života, násilné omezování = vážné zdravotní důsledky
- poruchy spánku:
o insomnie (nespavost) – opakovaná neschopnost usnout, nemožnost spát bez přerušení
o somnambulismus (náměsíčnost) – jedinec ve spánku chodí a vykonává různé činnosti (po
probuzení si nic nepamatuje)
o spánková apnoe – během spánku člověk opakovaně přestává dýchat, v noci se budí a lapá po
dechu
 nevědomí
= neuvědomované duševní obsahy, v daném okamžiku jsou mimo vědomí jedince
- Sigmund Freud – většina duševní činnosti se odehrává právě v nevědomí, zde sídlí nepříjemné
 představy, traumata či pudy
o předvědomí – zde jsou uchovány myšlenky a zážitky, které jsme již zapomněli, ale můžeme
si na ně ještě za určitých okolností vzpomenout
o hypnóza = změněný stav vědomí – umožňuje zaměřování pozornosti, při kterém jsou člověku
vsugerovány změny jeho chování (Freud ji využíval při léčení pacientů s duševními
poruchami)
o sen = královská cesta do nevědomí (odpovídá potlačenému přání)
 manifestní obsah = vědomý obsah snu, které si po probuzení pamatujete
 latentní obsah snu = touhy, potlačené myšlenky a pudy (po probuzení musí jedinec
sen a jeho symboly dekódovat)