2.

Obecná psychologie

Obecná psychologie
- je zastřešující disciplínou psychologie
- Zkoumá a popisuje veškeré psychologické jevy a zkoumá, čím jsou ovlivněny
- Popisuje jednání člověka

PSYCHIKA
- Psychika je souhrn všech psychických jevů
- Psychika se mění, vyvíjí se a je individuální
- Shrnuje veškeré duševní obsahy a funkce člověka-ne jen co si myslíme a děláme, ale i způsob
zpracovávání myšlenkových informací
- Z řeckého Psyché=duše
- Dělí se na nevědomou a vědomou část

DETERMINACE PSYCHICKÝCH JEVŮ

- Faktory, které ovlivňují a tvoří naší psychiku
Vnitřní – nervová soustava, nemoci, genetické dispozice, stimulace smyslových orgánů
podněty -> pocity ne/libosti
Vnější – rodina, okolí, škola, kultura, počasí

PSYCHICKÉ JEVY
- Jsou funkcí mozku - zformovány vlivem společnosti (výchova), umožňují člověku poznávat
svět a aktivně na něj působit
- Jsou determinovány BIOLOGICKY a SOCIÁLNĚ
- Jsou navzájem spojeny a působí na sebe jako celek -> projevuje se v OSOBNOSTI ČLOVĚKA
- Časem se mění a vyvíjejí (některé více – např. vědomosti, jiné méně – schopnosti)
- Proměnlivostí způsobují rozdíly mezi lidmi, rozdíly v etapách lidského života

Dělíme na :
A) PSYCHICKÉ PROCESY
- Jsou částí lidské činnosti s krátkodobým trváním
- Mají relativně krátkodobý charakter
- Umožňují se jedinci orientovat ve svém okolí, vnímat, myslet, mluvit, posuzovat, hodnotit
věci po volní i citové stránce

B) PSYCHICKÉ STAVY
- Jde o psychické prožívání jedince po určitou dobu (okamžik i delší časové období – hodiny,
dny, týdny)
- Jsou delší nez psychické procesy
- Pozn. Psychické PROCESY i STAVY jsou funkcemi mozku – při poškození některé části dochazi
k poškození příslušných odpovídajících funkcí (působením chemických látek – alkoholu, léků
dochází např. ke změnám v prožívání, náladách, poškození paměti)

C) PSYCHICKÉ VLASTNOSTI
- Jsou relativně trvalé
- Jedinec se nimi vyznačuje a ovlivňují jeho chování, prožívání či myšlení
- Na jejich základě lze předvídat, jak se člověk zachová, bude jednat
2. Obecná psychologie

D) DÍLČÍ PSYCHICKÉ PŘEDPOKLADY

- Jedná se o předpoklady k činnostem
- Proměnlivější než psychické vlastnosti

VNÍMÁNÍ
- Základem našeho poznávání vnitřního a vnějšího světa
- Psychický proces – poznáváme to, co zrovna v daném okamžiku působí na naše smyslové
orgány

ČITÍ
- Vnímání předchází čití
- Je to proces, při kterém smyslové orgány přijímají informace z okolí
- Na smyslové orgány působí stimulační energie (např. zvuk zvonku) -> přeměněna na nervové
signály (vzruchy) -> vyslány do mozku -> signály jsou tříděny, organizovany – hovoříme o
vnímají (ovlivněno zkušeností lidí i nejrůznějšími psychickými jevy – např. pamětí)

U vnímání rozlišujeme tři procesy :

A) RECEPCI
- Schopnost přijímat podněty smyslovými orgány

B) PERCEPCI
- Schopnost nervového systému uvědomovat si podněty

C) APERCEPCI
- Vnímání využívající předchozí zkušenost

Výsledkem vnímání je:

Počitek – obraz některého jednotlivého znaku vnimanehk předmětu (barva, vůně) – jsou součástí
vjemů

Vjem – zobrazuje obraz předmětu jako celku, výsledek vnímání

Vnímání je založeno na třech základních procesech :

A) ODLIŠOVÁNÍ OBJEKTŮ
- Aby jedinec zjistil, kde se jednotlivé objekty v prostoru nacházejí, musí jeden od druhého
odlišit
- Odlišováním objektů ze zabývá GESTALGICKÁ PSYCHOLOGIE – popsala několik principů
Jedná se například o princip :

FIGURY A POZADÍ
- Když se objekt skládá ze dvou jasně odlišených oblastí – jednu část jedinec vnímá jako
FIGURU (objekt jeho zájmu, vnímá zřetelněji), zbytek vnímá jako POZADÍ, jenž je druhotné

SDRUŽOVÁNÍ OBJEKTŮ
- Jedinec má tendenci seskupování například velikosti, tvary, barvy do vnimaných celků
- Seskupování se řídí jednoduchými zákony
ZÁKONEM BLÍZKOSTI (čím blíže jsou jednotlivé objekty u sebe, tím více budou vnímány jako
celek)
2. Obecná psychologie

ZÁKONEM PODOBNOSTI (seskupovány byvaji ty objekty, které jsou podobné tvarem, velikosti
či barvou)
ZÁKONEM UZAVÍRÁNÍ (jsou-li ve vnímaném vzoru mezery a zároveň tento vzor připomíná
jedinci nějaký tvar, člověk tyto mezery tzv. MENTÁLNĚ UZAVŘE – vyplní je, vnímá objekt jako
celek)

B) URČOVÁNÍ VZDÁLENOSTI
- Pro orientaci jedince je nutné vnímání vzdálenosti (hloubky) objektů od pozorovatele
- Jedinec dokaze vnímat vzdálenost pomoci vodítek – např. RELATIVNÍ VELIKOST – pokud se
podobně objekty (domy) liší svou velikostí, lze mensi objekty považovat za vzdálenější

C) URČOVÁNÍ POHYBU
- Pohyb napomáhá jedinci při vnímání tvaru a prostoru (vzdálenosti)
- v případě pohybu rozlišujeme mezi ZDÁNLIVÝM (projekce filmu) a SKUTEČNÝM POHYBEM

Druhy vnímání:

ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ
- Poznávání předmětů i na značnou vzdálenost a s velkou přesností
- Při mnoha činnostech – psaní – závisí kontrola a regulace pohybu z velké části na zraku

ČICHOVÉ A CHUŤOVÉ
- Schopnost odlišit potravu od látek nevhodných ke konzumaci, životu nebezpečných

SLUCHOVÉ
- Poskytuje informace o blízkých i vzdálených předmětech
- Ma výstražnou funkci
- Ma velkým význam pro vnímání řeči (poruchy sluchu ztěžují osvojení řeči)

HMATOVÉ
- Slučuje informace kožního a pohybového analyzátoru při ohmatávání předmětů
- Na hmatovém vnímání je založeno Braillovo písmo – funguje na principu vyřazených
plastických bodů v papíře nebo jiném materiálu

POHYBOVÉ
- Umožňuje vnímat polohu těla a kontolovat pohyby

VNÍMÁNÍ DOTEKU
- Vnímání bolesti, chladu, tepla – slouží k obraně před nebezpečím

Může docházet ke zkreslení či poruchám :

SMYSLOVÉ KLAMY
- Zkreslení při vnímání vznikají kvuli nedokonalosti smyslového orgánu

SYNESTEZIE
- Spojení vjemů z ruznych smyslů

ILUZE
- Zkreslený vjem, vzniká na základě reálného podnětu

HALUCINACE
2. Obecná psychologie

- Vjemy bez skutečného podnětu

PŘEDSTAVA
- Počitky a vjemy zanechávají v lidském mozku stopy
- Obraz z nich vznikající se nazývá predstava – proces = představivost
- Je to schopnost vybavit si podnět – nepůsobí v danem okamžiku na nase smyslové orgány
- Zakládá se na minulém vnímání – méně přesná a zřetelná nez bezprostřední vjem
- Představy si člověk vybavuje na základě asociací, spojují se do řetězců

ASOCIAČNÍ ZÁKONY :

Zákon dotyku a času

- Spojování představ, které vznikly na stejném místě a ve stejném čase

Zákon podobnosti a kontrastu

- Spojováni představ, jenž si jsou vzájemně podobné nebo jsou naopak v kontrastu

Zákon novosti
- Představy novějších prožitků se vybavují snáze než představy starších prožitků

Dělíme do nekolika kritérií, např. dle :

Smyslových orgánů
- Představy zrakové, sluchové, hmatové, čichové

Obsahu
- KONKRÉTNÍ PŘEDSTAVY
- ABSTRAKTNÍ PŘEDSTAVY

Podnětu
- PAMĚŤOVÉ PŘEDSTAVY
= Znovuvybaveni si události z minulosti
Reprodukuje se něco, co již bylo vnímáno
Představy z minulých událostí, skutečností nazýváme vzpomínky

- FANTAZIJNÍ PŘEDSTAVY
Nezávislé na předchozích vjemech, jde o přetvoření paměťových představ na nové představy

FANTAZIE (obrazotvornost)
- Psychický proces, při kterém se vytváří relativně nové představy
- Základem jsou zkušenosti, vjemy a paměťové představy – často pozměněné nebo
zkombinované

Dělíme dle:

Způsobu vytváření
- REKONSTRUKČNÍ FANTAZIE – vytvoření relativně nové představy na základě slovního popisu
nebo schematického znázornění
- TVŮRČÍ FANTAZIE – vytvoření relativně nové představy, originální

Způsobu vybavování
- ZÁMĚRNÁ FANTAZIE – řídí se vědomým záměrem
2. Obecná psychologie

- BEZDĚČNÁ FANTAZIE – nemá záměrné usměrnění, představy se vybavují samy – snění

v bdělém stavu nebo ve spánku

UČENÍ
- záměrné, cílevědomé, systematické osvojování si určitých dovedností, vědomostí, návyků
nebo forem chování
- proces, který rozšiřuje vrozené předpoklady a možnosti jedince
- smyslem je získávat, osvojovat si, pozměňovat a upevňovat nové zkušenosti a tím se
přizpůsobovat novým situacím
- předpokladem pro učení je funkční paměť
- učení jako proces je nepozorovatelný, můžeme však pozorovat vstupní podmínky a výsledky
- faktory ovlivňující učení: vnější (autorita, prostředí, počasí, tlak) / vnitřní ( únava, stres, vůle,
tělesný stav, sebevědomí)
učení:
a) záměrné (škola)
b) bezděčné (hra)

TEORIE UČENÍ:
1. Habituace = přivykání si – vytěsňujeme pro nás nepodstatné podněty (tikot hodin, déšť)

2. Klasické podmiňování (asociační vnímání, adaptace organismu na prostředí) – zakladatel I. P.

Pavlov – nejjednodušší způsob učení , neučíme se nic nového, vyvoláváme vrozené reflexy

*nepodmíněný podnět = vyvolá vrozenou reakci (potrava), nepodmíněný reflex = reakce na

nepodmíněný podnět (slintání na potravu), podmíněný reflex = původně neutrální podnět (světlo),
podmíněný reflex = naučený reakce na podmíněný podnět (slintání na světlo)

3. instrumentální podmiňování (pokus-omyl) – Thorndike

4. operantní podmiňování (odměna-trest) – Skinner (pokus se zvířaty)

-zásady správného trestu: odměřený, neponižuje, poukazuje na chybu, aktuální
-založeno na posilování (chování je upevněno trestem či odměnou)

5. Senzomotorické učení = rozvíjení pohybových schopností díky smyslům

6. Verbální učení
a) Verbální – asociativní spoje, učení nazpaměť
b) Pojmové – na základě aktivní činnosti, uplatňuje myšlenkové operace

7. Sociální učení = morální návyky, postoje

8. Učení vhledem = postřehnutí souvislostí

- 4 fáze:
1) uvědomění si problému
2) hledání řešení
3) průlom-AHA, zážitek
4) ověření výsledku

9. Učení na základě nápodoby = napodobování chování, pohybů, motorické dovednosti (sport)

Zásady správného učení:

- Klidné prostředí
2. Obecná psychologie

- Opakování
- Soustředěnost
- Rozložení větších celků
- Pomůcky (atlas, zvýrazňovač)

MYŠLENÍ
- Proces, který nám umožňuje získávat poznání okolního světa, dochází k zpracování a
využívání informací
- Proces zpracovávání a využívání informací, dochází k duševní manipulaci s vjemy,
představami, pojmy a symboly za účelem řešení problémů
- Funkce: formování pojmů, rozpoznávání a nacházení vztahů, vyvozování závěrů, řešení
problémů a vytváření něčeho nového

Druhy:
1. Konkrétní – manipulace s vjemy (vaření, opravování) – typické pro děti, máme věci před sebou
2. Abstraktní –manipulace s představami, symboly a znaky – složitější procesy, logické uvažování
3. Konvergentní – známý postup
4. Divergentní – kreativita, nekonvenční

Operace:
1. Indukce (od konkrétního k obecnému)
2. Dedukce (od obecného ke konkrétnímu)
3. Analýza (rozdělení celku na části)
4. Syntéza (spojení části v celek)
5. Srovnávání (hledání shod)
6. Třídění (členění jevů na základě srovnávání)
7. Zobecnění (hledání společných vlastností)
8. Abstrakce (odhlédnutí od detailů) x konkretivizace

Etapy myšlení: přípravná fáze, inkubace, iluminace, verifikace

Styly myšlení: konvergentní myšlení (postupná snaha nalézt řešení z množiny možností), divergentní
myšlení (hledání a tvorba nových originálních nápadů)

BRAINSTORMING = veškeré myšlenky, které nás zrovna napadnou, volná asociace, využívá se ve
skupině (vzájemná inspirace)

KOGNITIVNÍ MAPY = slouží k zaznamenávání myšlenek a zpětnému opakování, myšlenkový graf,

asociace
Základní jednotka myšlení = POJEM

INTELIGENCE
- Schopnost řešit obtížné či nově vzniklé situace, schopnost přizpůsobit se a nově se učit ze
zkušeností a správně určit podstatné souvislosti a vztahy, podle níž řešíme problémy a
orientujeme se v situacích
- Schopnost řešit problémy
- IQ –inteligenční kvocient – jak nadprůměrně nebo podprůměrně se člověk umístil v rámci své
věkové skupiny
- Alfred Binet (testy IQ – mentální/chronologický věk x100)
- Gaussova křivka (průměr 90-110)
2. Obecná psychologie

Rozlišení inteligence:
a) Fluidní = vrozená
b) Krystalická = získaná
c) Praktická = schopnost řešit problémy běžného života
d) Abstraktní = schopnost řešit teoretické problémy (měří se testy)

Druhy:
a) Matematicko-logická (IQ)
b) Emoční (EQ) – schopnost empatie, zvládat své vlastní emoce
c) Sociální – schopnost pohybovat se ve společnosti

PAMĚŤ
- Schopnost zaznamenávat životní zkušenosti, bez paměti není možné normální psychické
fungování
Fáze:
1. Uštipení/ Kódování - účelné, ukládání do paměti
2. Uchovávání x zapomínání + opětovné připomenutí (přirozené)
Ebinghausova křivka (kolik % info zapomeneme za čas t)
Za hodinu..40% pryč
3. Vybavování (záměrné/bezděčné)

Typy:
Podle délky uchování obsahu
a) Krátkodobá – rychlost rozpadu okolo 15-30 sekund, lidé jsou málokdy schopni si vybavit 5-9
informací, pro zvýšení kapacity paměti existují mnemotechnické pomůcky
b) Dlouhodobá –proces upevnění paměťových stop trvá asi 30 minut, většinou je záměrné pomocí
mechanického opakování, není příliš efektivní

Z kognitivního hlediska
a) Procedurální (řízení auta, zavazování tkaniček)
b) Deklarativní (sématická = neosobní fakta, epizodická = osobní)

Podle způsobu ukládání do paměti

a) Matematicko-logická
b) Mechanická

Formy vybavování:
1. Vizuální – zrak
2. Akustická – sluch
3. Sémantická – obsah, význam událostí

SPÁNEK
- Regenerace svalů, přirozený stav, který provází snížení psychické i tělesné aktivity
- NON-REM FÁZE - fáze se zkracují
Usínání – hypnagogické představy
Lehký spánek – záškuby těla
Hluboký spánek – nevnímání
Nejhlubší spánek

- REM FÁZE (rapid eye movement)

Sny, fáze se prodlužují
2. Obecná psychologie

Poruchy spánku: insomnie, narkolepsie (neovladatelné záchvaty spánku), apnoe (zástavy dechu)

EMOCE
- Psychické a sociální procesy subjektivního prožívání kladného nebo záporného zážitku
- Rysy: subjektivita, spontánnost, aktuálnost, předmětnost, polarita, vliv na paměť

Rozdělení podle délky trvání:

1. Afekt – intenzivní a krátkodobá reakce, bez racionální kontroly
2. Nálada – slabá a krátkodobá, vliv na pozornost, paměť, myšlení
3. Vášeň – intenzivní a dlouhodobá, má vliv na jednání člověka, váže se k bytosti, aktivitě

Rozdělení podle kvality:

1. Vyšší emoce – souvisí s morálkou, etikou (čest, empatie, cit pro spravedlnost)
2. Nižší emoce – základní emoce spojovány s instinkty a pudy (hněv, radost, překvapení)

Složky:
1. Subjektivní city – vnitřní prožitek, popisujeme introspekcí
2. Vnější výraz – mimika (Darwin, Tomkins)
3. Fyziologické projevy – červenání se, pot, bolest hlavy, husina

Vlastnosti:
a) Subjektivita (individuální)
b) Předmětné (vztahují se k určité věci, osobě, situaci
c) Aktuálnost (tady a teď, aktuální situace)
d) Polarita (každá má svůj protiklad) –kladné, záporné

Dělení:
a) Základní – radost, smutek, hněv, strach
b) Sociální – láska, závist, nenávist (vztah k jiným lidem)
c) Etické – stud, hanba (souvisejí s morálkou)

Poruchy citlivosti:
a) Poruchy afektů (nezvládnutelný afekt, fobie)
b) Poruchy nálad (deprese, apatická nálada)
c) Poruchy vyšších citů (sociální tupost, morální tupost)