2.

Psychické jevy
 Vnímání (počitek, vjem, představa)
 Paměť
 Myšlení (soud, úsudek)
 Induktivní a deduktivní usuzování
 Pozornost, vůle, emoce, představy a fantazie
 Motivace a učení (druhy)
VNÍMÁNÍ

 Psychický proces, který zachycuje to, co v daném okamžiku působí na naše smyslové
orgány (vnější svět – mladá dívka – i vnitřní stav – zrychlené dýchání)
 Selekce vnímání (vybíráme jen něco, nelze vnímat všechno)
 Při vnímání dochází ke spojování aktuálních vjemů s paměťovými stopami minulých
vjemů (nové věci si spojujeme se starými)
 Analyzátory – skládají se z receptoru, mozku, dostředivého a odstředivého nervu
o Výsledky činnosti analyzátoru jsou:
 Počitek – obraz některého jednotlivého znaku vnímaného předmětu
(světlé vlasy)
 Vjem – obraz sledovaného předmětu jako celku (mladá dívka)
 Představa – názorný obraz něčeho, co momentálně nepůsobí na naše smysly: je
vyvolána na základě dřívějšího vjemu
o Je méně výstižná než předchozí vjem
o Paměťové předpisy, fantazijní představy
 Druhy vnímání – podle jednotlivých smyslových orgánů
o Zrakové – poznávání předmětů i na značnou vzdálenost, mnoho činností závisí
na zraku
o Čichové a chuťové – odlišování potravy od látek jedovatých, životu
nebezpečných
o Sluchové – výstražná funkce, vnímání řeči
o Pohybový analyzátor – vnímání polohy těla a regulace pohybů
o Vnímání doteku (kožní analyzátor) – bolest, chlad, teplo = obrana před
nebezpečím
o Hmat – ohmatávání předmětů (kožní a pohybový analyzátor)
 Smyslová (senzorická) deprivace – redukce smyslových podnětů (nedostatek
podnětů)
 Největší možná redukce smyslových vjemů => halucinace, silně deformované vnímání
 Smyslové klamy – např. fata morgána, kdy vnímáme něco, co tam není
o Nebo jiné smyslové klamy (oční klamy – spirála)

PAMĚŤ

 Soubor procesů, které umožňují osvojení informací, jejich uchování a vybavení

  Paměťové procesy:
o Uložení do paměti (vštípení) – transformování informace do takové formy,
kterou dokáže paměť uchovat – zapamatování (zapamatování může být
bezpečné (spontánní) nebo úmyslné (učení nazpaměť))
o Uchování v paměti
o Vybavení a znovupoznání uchovaného
 Druhy paměti:
o Krátkodobá – zapamatování jen na několik sekund, informace z krátkodobé
paměti do dlouhodobé opakováním
o Dlouhodobá – slouží k uchování informace na delší dobu, jak dlouho si ji budu
pamatovat závisí na tom, jak jsem si ji osvojila
o Podle druhů vnímání rozlišujeme paměť zrakovou, sluchovou, hmatovou,
apod…
 Zapomínání – v průběhu času
o Největší část zapomeneme hodinu po zapamatování
o Na míru zapomínání má vliv mnoho činitelů (porozumění, motivace)
o Abstraktní informace zapomínáme rychleji než ty konkrétní
o Zapomínáme to, co nepoužíváme
o Ebbinghausova křivka zapomínání
 Amnézie – krátkodobá či dlouhodobá ztráta paměti
MYŠLENÍ

 Poznávací proces, který slouží k řešení problémů

 Zpracovávání obsahů paměti a vnímání
 Základní formy myšlení představují pojmy, které zobrazují obecné a podstatné znaky
a vztahy určité skupiny jevů
o Pojmy – vyjadřujeme je slovy, avšak pojem a slovní výraz není to samé
 Pod pojem dům si můžeme představit a slovně vyjádřit např. barák,
barabiznu, vilu, palác, …)
o Soudy – vyjádření vztahu mezi dvěma pojmy (Dům je velký)
o Úsudky – vztah mezi dvěma soudy
 Základní myšlenkové operace
o Analýza a syntéza – rozdělení celku na části a opětovné složení
o Srovnávání a třídění – nové pojmy srovnáváme se známými
o Indukce – vyvození obecného tvrzení z jednotlivých příkladů (Zuzka má kočku
– Domča má psa – všichni mají domácího mazlíčka – platí pouze dokud
nezjistím, že Kačka domácího mazlíčka nemá)
 Platí pouze s určitou pravděpodobností – nikdy není 100%
 Stojí na ní veškeré vědecké teorie
o Dedukce – z obecného usuzuji na jednotlivé (příklad: já jsem člověk – člověk je
smrtelný – tudíž jsem smrtelná
 Nikdy nepřináší žádné nové informace
  Konfirmační zkreslení – proměna informace v dlouhodobé paměti (dotváření
vzpomínek, vytváření nových vzpomínek, …)
 Magické a intuitivní myšlení – nelogický myšlenkový proces, který se opírá o
představy, nadosobní síly a emoce
o Magické myšlení je typické pro děti (hrají si na piráty a víly, dokáží si to
představit)
o Intuitivní myšlení je jakýsi „slabý vnitřní hlas“ – něco nás informuje, že např.
nemáme někam chodit, ale nevíme proč (prostě z toho máme blbý pocit)
 Vztah myšlení a jazyka – řeč – vnitřní (pro sebe) a vnější (mluvený, psaný projev)
o Řeč je nástrojem myšlení: vyjadřuje myšlenky a umožňuje je sdílet s ostatními
a komunikovat (dorozumívat se)
POZORNOST

 Psychický stav projevující se soustředěním vnímání a dalších psychických procesů na

jeden jev, činnost
 Formy pozornosti:
o Bezděčná – je podnícena změnou v prostředí (zvuk, světlo), je rychle
upoutána, ale také rychle pomíjí
o Záměrná – slouží k realizaci dlouhodobé činnosti, je závislá na cíli, vůli a úsilí:
potřeba motivace a přestávek
 Podstata pozornosti je utvářena těmito vlastnostmi:
o Selektivita – ze všech působících podnětů je vybrán ten, který se stane
centrem pozornosti
o Trvalost, stálost – odlišení krátkodobé a dlouhodobé pozornosti
o Intenzita – míra zaměření pozornosti na určitý objekt
o Rozsah – je možné postřehnout maximálně 7-12 objektů
o Přesouvání pozornosti

VŮLE

 Psychické procesy a vlastnosti, které zajišťují řízení činnosti a dosahování cílů (při
rozhodování či překonávání překážek)
 Volní (vůle) procesy se vyskytují ve všech fázích činnosti
o Přípravná fáze – uvědomění si motivu, volba cíle, rozhodování, poznávací
procesy)
o V průběhu činnosti – snaha realizovat vytyčený cíl
 Volní vlastnosti – vlastnosti podmíněné vůlí člověka
o Záměrné a cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytyčeného cíle
o Formují se během života, zejména pod vlivem výchovy
o Např, odpovědnost, vytrvalost, spolehlivost, rozvážnost, …

EMOCE

 Psychické procesy hodnotící různé skutečnosti, situace, události, průběh a výsledky

činnosti jedince
  Prožívání subjektivního stavu a vztahu k působícím podnětům
 Mohou podněcovat k činnosti, doprovázejí průběh činnosti, (ne)uspokojování potřeb
 Projevují se mimikou, gestikulací, apod…
 Ambivalence – prožívání protikladných emocí zároveň (polarita emocí – většina emocí
má svůj protiklad – láska x nenávist)
 Dělení emocí:
o Nižší - např. agrese
o Vyšší - např. soucit
 Morální, etické – souvisí s hodnotou dobra
 Estetické – hodnota krásy
 Intelektuální – hodnota pravdy
 Sociální – hodnota vztahů (láska, úcta, obdiv)
o Stenické – podněcující, posilňující emoce (dodávají energii a chuť do činnosti),
zvyšují sebevědomí a radost ze života
o Astenické – oslabující emoce, snižují aktivitu, zvyšují nesamostatnost,
neprůbojnost
 Cirové stavy
o Pocity – jednoduché, např. hlad a únava
o Nálady – dlouhodobější emocionální stavy, ovlivňují celkové chování člověka
(euforie – deprese)
o Afekty – silné krátké emocionální stavy (např. zuřivost), chvilková ztráta nebo
snížení sebekontroly
o Vášně – silné, dlouhotrvající emocionální stavy
o Citové vztahy – složité dlouho i krátce trvající emocionální stavy, sociální stavy
(láska, nenávist, aj.…)
 Tělesná a výrazová složka emocionality – naše emoce jsou na nás vidět, nemusíme o
tom mluvit, přesto na nás ostatní poznají, jak se cítíme
 Základní emoce – strach, smutek, hněv, radost, láska
 Intenzita emocí – naše emoce jsou na nás vidět (např. stupně smutku: nejprve to na
nás nejde vidět, poté to lze poznat, nakonec se rozbrečíme)
 Hédonická kvalita – libé emoce a nelibé emoce (např. radost je vždy libá, i když je to
například radost z neúspěchu někoho jiného)
PŘEDSTAVY

 Názorný obraz něčeho, co v daném okamžiku nepůsobí na naše smysly

 Zakládají se na minulém vnímání, jsou méně výstižné než bezprostřední vjem
 Paměťové představy a fantazijní představy
o Představujeme si něco, co se nám už někdy doopravdy stalo (paměťové
představy)
o Představujeme si něco, co se nám nestalo – může to být i nereálné (fantazijní
představy)
 Asociační zákony – při určitém podnětu se mi něco vybaví: vybaví se nám podobné
věci nebo přesně opačné
 o Věci, které byly vnímány současně: několik principů podle kterých se něco
vybaví (princip kontrastu, podobnosti)
o Zvláštní asociace mají duševně choří nebo umělci

FANTAZIE (OBRAZOTVORNOST)

 Psychický proces, ve kterém vytváříme relativně nové představy

 Základem jsou vždy zkušenosti, vjemy a paměťové představy (bývají pozměněné
nebo jinak zkombinované)
 Druhy fantazie:
o 1. rekonstrukční – vytvoření představy na základě popisu, znázornění (např.
geometrie)
o 2. tvůrčí – vytvoření nových představ (umění)
 Podle způsobu vybavování:
o Záměrná – vědomý záměr, např. vytvoření nového technického zařízení
o Bezděčná – představy se vybavují samy, při snění v bdělém stavu nebo ve
spánku
 Značné rozdíly mezi jedinci
 Lucidní snění – vědomý spánek, člověk si uvědomuje že sní, což mu dá možnost se ve
snu vědomě a bez omezení pohybovat (záleží na dispozicích jedince)
UČENÍ

 Aktivní a tvořivý proces, který rozšiřuje vrozené dispozice a rozšiřuje možnosti jedince
 Smyslem je získávání, osvojování, pozměňování a upevňování nových zkušeností
(=přizpůsobování se novým situacím)
 Celoživotní proces
 Uskutečňuje se na základě podmiňování (mechanismus učení, podmínky, za kterých
proces probíhá)
 Důležitá je vědomá kontrola učení (rozlišení správného výsledku od špatného)
 Druhy:
o Vědomosti – osvojené poznatky a informace včetně vzájemných vztahů
(vzorce, pojmy, pravidla, …)
o Dovednosti – učením získané dispozice pro vykonávání určité činnosti
 1. Senzorické – zdokonalení vnímání
 2. Intelektové – např. dovednost užívání pravopisných pravidel
 3. Senzomotorické – koordinace a vnímání pohybu: např hra na
hudební nástroj
 4. Sociální – např. umění jednat s lidmi (pozorování – identifikace)
o Návyky – učením získané sklony, automatizovaná činnost či reakce (např. čistit
si zuby, rozhlédnout se na přechodu)
 Učení může být záměrné i bezděčné
  Druhy učení:
o 1. senzomotorické – smyslově pohybové, např. učení se kreslit, šít
o 2. vědomostní – osvojování poznatků
o 3. intelektové – osvojování řešení problémů či úloh (= rozvíjení myšlenkových
procesů a intelektových schopností)
o 4. sociální – učení sociálních interakcí, sociálním dovednostem, formuje
motivy a charakter
 Učení:
o Klasické – podnět a reakce
o Instrumentální – pokus-omyl
 Základním procesem učení je tvoření asociací – spojení mezi jednoduchými zážitky,
vjemy a představami (např. podmíněné reflexy)
 Efektivita učení závisí na vnějších podmínkách i momentálním psychickém stavu
jedince
MOTIVACE

 Hybné síly chování člověka – pohnutky, důvody lidského jednání a chování

 Chování ovlivňuje několik motivů zároveň, často jsou protichůdné (např. chci založit
rodinu, ale zároveň chci být nezávislá)
 Motivy jsou zaměřeny na uspokojování potřeb
 Potřeba – základní motiv, stav nedostatku nebo nadbytku něčeho
o Dělení na:
 A) Potřeby primární – biologické, vrozené = potřeba dýchání, potravy,
bezpečí, spánku, apod…
 B) potřeby sociální (získané) – kulturní (vzdělání) a psychické (radost,
láska, štěstí)
 Hodnota – vlastnost, kterou jedinec přisuzuje objektu, situaci, události nebo činnosti
ve spojitosti s uspokojováním potřeb
o Hodnoty se vytvářejí a mění v průběhu procesu socializace
 Druhy motivů:
o 1. Pud – vrozená pohnutka (pud mateřský, sexuální, …)
o 2. Zájem – získaný motiv, člověk má k danému předmětu nebo činnosti kladný
vztah
o 3. Aspirace (ambice) – snaha o sebeuplatnění
o 4. Cíl – uvědomělý směr aktivity, aneb něčeho chci dosáhnout
o 5. Ideály – vzorové cíle (např. ideál partnera – jak by měl můj partner vpadat,
chovat se, …)
o 6. Zvyk – tendence vykonávat za určitých okolností určitou činnost
 Princip Hédonismu – jeden z hlavních motivů je vyhledávání slastí (odměna, cítím se
dobře, atd…) a vyhýbám se strastem
 Ekvilibrium (vyrovnanost) – něco děláme, abychom byli sami se sebou spokojení,
např. pokud se vykašlu na učení a pak dostanu 5, tak jsem nespokojená a snažím se
to „vyrovnat“, abych byla spokojená (nechám se vyzkoušet)
 Nemotivované jednání (nevědomá motivace) – něco nechci udělat, ale přesto se to
stane (přeřeknu se)
o Některé psychologické školy tvrdí, že něco hluboko v nás to udělat chce
 Člověk si může myslet, že něco dělá z vědomého motivu, ale může to být nevědomé
(např. někomu vynadám, protože si myslím, že ho tak chci motivovat, ale ve
skutečnosti mu chci demonstrovat svou sílu = např. protože jsem nadřízená)