MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Fakulta sportovních studií

Katedra společenských věd

Sport a mládež: pro a proti

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Vypracoval:

doc. PhDr. Aleš Sekot, CSc. Tomáš Führer
5. ročník TV – Nj
Brno, 2006
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně podle
metodických pokynů vedoucího diplomové práce a na základě použité
literatury. Souhlasím s umístěním diplomové práce do studovny FSpS MU.

……………………………………………
Tomáš Führer

2
Chtěl bych vyjádřit upřímné poděkování panu doc. PhDr. Aleši Sekotovi, CSc.
za pomoc a odborné rady při zpracování mé diplomové práce.

3
Obsah:

Úvod 6

1. Základní pojmy jejich charakteristika a definice 7

1.1 Sport 7
1.1.1 Definice 7
1.2 Mládež 8
1.2.1 Definice pojmů mládež mládí 9
1.3 Socializace 10
1.3.1 Definice 10
1.3.2 Socializace sportem 11
Souhrn 12

2. Úrovně sportu, rozdělení a charakteristika 13

2.1 Sociologické hledisko 13
2.1.1 Výkonnostní sport 13
2.1.2 Zájmový, rekreační sport 14
2.1.3 Klubový sport 14
2.1.4 Fitness sport 15
2.1.5 Adrenalinové sporty 15
2.1.6 Požitkářské sporty 15
2.1.7 Kosmetický sport 15
2.1.8 Alternativní sporty 16
2.1.9 Akademický sport 16
2.1.10 Organizovaný sport 16
2.1.11 Neorganizovaný sport 16
2.2 Psychologické hledisko 17
2.3 Rozdělení sportu podle specifických vlastností vykonávaných 17
během sportovních aktivit
2.3.1 Vytrvalostní sporty 18
2.3.1.1 Charakteristika vybraných sportů 18

4
 2.3.2 Rychlostní sporty 20
2.3.2.1 Charakteristika vybraných sportovních her 21
2.3.3 Obratnostní sporty 23
2.3.4 Silové sporty 24
2.3.4.1 Charakteristika vybraných sportů 24
Souhrn 26

3. Sport a mládež – vzájemné působení 27

3.1 Vývoj sportu pro mládež 27
3.2 Mládež a sportování – historické ohlédnutí 29
3.3 Soudobé trendy ve sportování mládeže 30
Souhrn 32

4. Sport a mládež – volný čas 34

4.1 Volný čas 34
4.1.1 Definice pojmu volný čas 35
4.2 Hra 37
4.3 Povaha a vývoj soudobých volnočasových aktivit mládeže 38
4.4 Rekreační sport mládeže 40
Souhrn 41

5. Vrcholový sport mládeže 43

5.1 Doping 45
5.1.1 Zdravotní komplikace dopingu 46
Souhrn 47

Závěr 48
Resumé 50
Seznam literatury 51

5
Úvod:
Sport. Co je to vlastně sport? Tak jako mnoho slov, tak i tohle slovo znamená pro
každého něco jiného. Pro někoho je to bezvýznamné slovo, pro jiné je to utrpení,
druzí to vnímají jako způsob příjmu peněz, vidí v něm pomyslný vrchol slávy a
uznání a společenskou prestiž, ale jsou i tací, kteří sportují pro radost z pohybu,
pro odreagování od všedních starostí. Někdo také může sportovat aktivně nebo
pasivně u televize s miskou chipsů.
Sport a mládež jsou velmi úzce spojené pojmy, které se navzájem velmi
ovlivňují. A v této práci se zaměřím na tyto dva jevy. Toto téma pro naší práci
jsem si zvolil proto, že jsem sám aktivním sportovcem již od dětství. Sport a
mládež je velmi aktuální současnou problematikou a tato práce by měla přinést
zamyšlení nad touto obsáhlou problematikou. Sport považuji za fenomén, který
člověku hodně dává, ale i bere. Lidé díky sportu získávají fyzickou ale i
psychickou kondici, která jim umožňuje být odolnějšími v různých krizových
životních situacích a řešit vzniklé problémy s větším nadhledem. Lidé se také lépe
vyrovnávají s nároky dnešní uspěchané doby.
Mnoho sportovců si určitě neuvědomuje, že sport jim může hodně ublížit.
Případů kdy sportovec skončil se sportem ze zdravotních důvodů vyvolaných
právě sportováním je na světě mnoho. Ale není to jen zdraví, co může sport
člověku vzít, jsou to například osobní vztahy, rodina, přátelé atd. Všechny tyto
jevy se mohou projevovat a určitě projevují na naší nastupující generaci - a tou je
mládež. A právě mládež by měla být v oblasti sportu vzdělávána vychovávána,
tak aby si ve svém životě utvořila pozitivní vztah ke sportu a nepohlížela na sport,
jako něco negativního, jako na něco co neobohacuje její život, co není přínosem
pro její život. Pro pedagogiky působících na poli sportu je tento výchovný cíl
součástí výchovného působení na mládež od počátku existence sportovní
výchovy, ale v dnešní době se stává tím nejdůležitějším výchovným cílem vůbec.
Cílem práce je zamyšlení se z mého generačního pohledu nad
nejdynamičtějším jevem současné doby, což je sport a naznačit jeho charakterové
znaky a dobrat se k možným trendům budoucího vývoje ve sportování mládeže a
přispění tak ke snazšímu pochopení vztahů těchto dvou se navzájem se
ovlivňujících pojmů.

6
1. Základní pojmy jejich charakteristika a definice
Na začátku si musíme ujasnit základní pojmy, používané v naší práci a pro naši
práci důležité.

1.1 Sport

Sport vznikal a rozvíjel se v souladu s historií společnosti a jejím sociálním,

politickým a ekonomickým charakterem. Je historicky vzato nedílnou součástí
kulturního vývoje a rozvoje lidstva. Jeho historii psaly právě ty dominantní třídy,
které psaly historii dané společnosti. Sport nesporně sehrál důležitou úlohu
v rozvoji úsilí o zdokonalování jedince, dosahování vrcholových výkonů,
sebekázně, cílevědomosti, systematičnosti a účelovosti lidského snažení podílel se
tak i na celkovém rozvoji společnosti.
Sport je přímo osudově provázán s kulturní ideologií dané společnosti, je
tak výrazem obecných představ, idejí, hodnot a perspektiv prostřednictvím
kterých lidé zaujímají svoje postavení ve světě, hledají své místo v něm,
vysvětlují si jeho fungování, poměřují míru důležitosti věcí kolem sebe, zvažují
co je a co není správné a přirozené. Sport tvoří soubor činností a situací, které buď
přijímají či zpochybňují konkrétní ideologii. Tak, jak je sport tvořen lidmi, tak se
vyvíjí v širším kontextu dílčích idejích vztahujících se k tělesnosti a lidské
přirozenosti, v rámci určitých forem mezilidských vztahů, na pozadí projevů
lidských potencí a usilování, prostřednictvím výrazových prostředků mužnosti a
ženskosti, v centru diskusí o faktorech důležitosti či pomíjivosti v našem životě.
Sport je ovlivňován i další různými faktory ze širokého spektra: rodina,
ekonomika, politika, náboženství, masová média.

1.1.1 Definice
Sport můžeme definovat následovně:
• je specifickou lidskou aktivitou, odlišnou od jiných činností, vyznačuje
se i ozvláštňující sociální dynamikou a má svébytné sociální důsledky.

7
 • chápeme, jako institucionalizovanou pohybovou aktivitu vyžadující
systematické fyzické úsilí účastníků motivovaných zvýšením celkové
kondice, osobním prožitkem či cíleným výsledkem nebo výkonem
• svobodná pohybová aktivita závodního typu, charakteristická
výkonovou motivací (Svatoň, 2001, s. 55)
• všechny formy pohybové činnosti, které ať již prostřednictvím
organizované účasti či nikoliv, si kladou za cíl projevení či
zdokonalení tělesné a psychické kondice, rozvoj společenských vztahů
nebo dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních (Slepičková,
2000, s. 22)
• je výrazem imperativu rytířskosti, etickým kódem a estetickou
normou, přitahující příslušníky všech tříd a vůbec všechny lidi
(Aitken, 2000, s. 241)
• symbolem příměří v éře antagonismů a konfliktů, je božským
působením cílícím k čestné soutěživosti a k respektu k přátelství
(Aitken, 2000, s. 241)
• je kulturou tím, že směřuje k ideálům krásy a posiluje možnosti
seberealizaci člověka (Aitken, 2000, s. 241)

O sportu můžeme tedy říct, že odráží povahu moderní společnosti a ta se

projevuje na průběhu socializace a ta asi nejvíce ovlivňuje socializaci v kategorii
mládeže.

1.2 Mládež

K lepšímu pochopení pojmu mládež, je důležité se zmínit o pojmu mládí, který se

velmi často zaměňuje právě s pojmem mládež.
Mládí je fází života, ve které dochází k významným biologickým
psychickým a sociálním změnám. Je většinou svých specifik, podobně jak dětství,
historicky zakotveným sociálním fenoménem. V mládí vrcholí příprava jedince na
budoucí role dospělých, současně opouští role dětské a hraje role typické v dané
kultuře pro mládež. (student, učeň, partner apod.)

8
 Naproti tomu mládež je kategorie spojující či vyplňující věkový prostor
mezi dětstvím a dospělostí, v němž jedinec již není dítětem, není však ještě přijat
do profesních, rodinných a občanských rolí světa dospělých.
Velmi zajímavý pohled na vznik pojmu mládež nabízí německá
sociologie, ta vidí historicky vzato pojem mládež jako relativně nový a jeho
častější používání se datuje kolem roku 1800. Původně se tento pojem používal
ambivalentně, jako označení pro opilost/opojení bez vína a nebo se používal pro
distancování od osob, které byly považovány za narušené. Pojem poté označoval
například v roce 1880 mužskou osobu z dělnické třídy mezi 13 až 18 rokem
života, které byly přičítány tendence k zanedbalosti, kriminalitě a příklonnost
k sociálnímu myšlení (Reulecke, 1982, s. 99).
Teprve po roce 1900, díky mládežnickému hnutí byly negativní názory na
tento pojem nahrazeny pozitivním pohledem. Byl vytvořen mýtus o mládeži:
Mládež jako motor dějin, kdo má mládež, má budoucnost.
I přes tyto snahy, působil negativní obraz z doby průmyslové společnosti
skrytě i nadále a v dobách společenských převratů byla a asi bude diskuse na téma
násilí mládeže a kriminalita mládeže neustále aktualizována, kdy například v roce
1990 byla mládež označena spolkovým sněmem za ohrožení a hrozbu celé
společnosti (Roth, 1993, s. 39-40).

1.2.1 Definice pojmů mládež a mládí

Podle Evropského Národního shromáždění (http://jugend.know-library.net)
můžeme mládež definovat jako:
• osoby, které jsou ve věku mezi 15 a 24 let (včetně obou těchto
ohraničujících věků). V této kategorii se musí dále rozlišovat mezi
teenager (13 až 15 let) a mladými dospělými (20 až 24 let), protože
problémy jsou jak na sociální, psychologické tak i na zdravotní úrovni
velmi rozdílné.

Mládež bychom mohli definovat i jako:

• termín označující více méně nepřesně vymezenou věkovou skupinu,
nebo sociální kategorii vymezenou specifickými biologickými,
psychologickými a sociálními znaky (Sekot, 2003, s. 79).

9
Mládí bychom tedy mohli definovat:
• je to životní etapa, do které patří fáze puberty, konec školní docházky,
začátek profesního vzdělávání a nacházení vlastní identity
(www.wikipedia.de).

1.3 Socializace

Představuje vztah vzájemného působení mezi společností a jedincem:

společnost - socializace - osobnost
Zatímco psychologie si všímá především vztahu „socializace - osobnost“,
sociologie či kulturní antropologie se zaměřuje na vztah „socializace –
společnost“.
Socializace zabezpečuje vrůstání člověka do společnosti a kultury a
znamená získávání sociálních dovedností, návyků a postojů potřebných pro styk
s lidmi, pro přijímání různých společenských rolí, morálních i jiných norem
společnosti. Socializace se uskutečňuje ve společenských a mezilidských vztazích
vzájemným působením osob, skupin, institucí. Někdy má specifickou podobu
záměrného působení (v rodině – výchova, dítě se učí např. pozdravit, potká-li
známého člověka), ale přitom neustále působí různé socializační stimuly
nezáměrně, živelně (prostředí – působení filmů, reklam, knih, ale také vzorů
dospělých). Každý z nás je subjektem i objektem socializačních vlivů, tzn. že
přijímáme i předáváme podněty k vrůstání do společnosti. Socializační působení
se uskutečňuje prostřednictvím procesů sociálního učení v několika formách
(asociace, posilování, observace, anticipace, nápodoba, identifikace).

1.3.1 Definice
Socializaci podle Sekota (2002) můžeme definovat následovně:
• jde o proces začleňování jedince do společnosti, v němž dochází
k proměnám, jimiž se jedinec postupně vzdaluje od výchozího stavu
novorozeněte a stává se z něho člověk jako kulturní bytost. Je to

10
 nesmírně významná přeměna, znamenající přechod z říše přírody do
říše lidské kultury a na ní založené lidské společnosti.

• není jednorázovou společensky separovanou akcí, ale celoživotním

procesem počínajícím vštěpováním základních životních hodnot, přes
utváření pevných sociálních vztahů až k přejímání nových životních
vzorů v kontextu zásadního životního přechodu

1.3.2 Socializace sportem

V socializačním procesu se může i sport velmi široce zapojovat na formování
osobnosti jedince (mládeže). U chlapců je často sport chápán jako nedílná součást
vývoje dozrávání v muže. U dívek se výraznější úloha sportu v procesu
osobnostního zrání zpravidla v takové míře jak u chlapců nepředpokládá. Tato
skutečnost se aktualizuje zejména socializačním procesu v období adolescence.
Americká sociologie došla k řadě výzkumných závěrů z oblasti socializace
sportem. V souladu s logikou věci se tak potvrzuje životně stimulující význam
uznání a obdivu okolí ke sportovním výkonům dospívajících a nezbytnost
udržování kreditu výkonnostního sportovce pro posílení vlastní sebedůvěry a
pozitivní odezvy okolí. Britská sociologie přináší výzkumné závěry, že orientace
na sportovní činnost u dětí a mládeže je posilována pocitem jejího
individualizovaného významu v prostředí soutěživého ducha moderní společnosti
významněji u hochů, než u dívek. Mění se dále v čase, v závislosti na míře
příležitostí a povaze kontaktů s okolním světem. Tak se potvrzuje významný vliv
daného dobově podmíněného kulturního kontextu motivů a dopadů sportu na
socializační procesy (Coakley, 2001, s. 90-93)
Socializace sportem je komplexní proces, který může přispívat i
k reprodukci stávajícího výsadního postavení příslušnosti k pohlaví. Platí to
zejména pro situaci, kdy muži koncentrují ve svých rukou rozhodující moc a
výsady. Přitom však platí, že úspěch na poli sportu ještě nemusí být přímočaře
reflektován úspěchem v ostatních oblastech osobního života. V mnoha případech
je sport zdrojem uznání, obdivu (či dokonce závisti), ale souběžně může
komplikovat utváření harmonizujících či čistě osobních vztahů.
Sport umožňuje vyvíjet nevšední fyzickou zdatnost, ale může zároveň vést
k chronickým zdravotním problémům. Sportovní kariéra se mnohdy stává nikoli

11
cílem, ale utilitárním prostředkem ekonomické prosperity a nedokáže přitom
přispívat k přirozeně utvářené a osobnostně harmonizující sociální pozici a jí
odpovídající sumě sociálních rolí. (Burstyn, 1999, str. 55)

Souhrn:
Sport vznikl v souběhu s vývojem moderní společnosti a jeho povaha odráží právě
povahu moderní společnosti a ten se projevuje na průběhu socializace i na půdě
sportu (socializace sportem), nejvíce se tento proces odráží na kategorii mládež,
musíme však rozlišovat, jak již bylo výše uvedeno pojmy mládež a mládí.

12
2. Úrovně sportu, rozdělení a charakteristika
Pro působení vlivů jak negativních tak i pozitivních sportu na mládež je důležité
se zmínit o rozdělení sportu na jeho různé formy. Dělení sportu se může provádět
z několika hledisek, pohledů a názorů.
Klasifikace sportu je velice obsáhlá problematika a proto zmíníme přehled
rozdělení ze sociologického a psychologického pohledu a z pohledu na vlastnosti
prováděných pohybů během sportovních aktivit a uvedeme stručnou
charakteristiku jen některých druhů, forem sportů.

2.1 Sociologické hledisko

Rozdělení sportu ze sociologického hlediska:

• rekreační, výkonnostní, vrcholový, elitní

• soutěžní, nesoutěžní
• masový, alternativní
• divácky populární, stojící na okraji diváckého zájmu
• silně, slabě medializovaný
• mužský, ženský
(Sekot, 2003, s. 16)

2.1.1 Výkonnostní vrcholový sport

• Zdůrazňuje zejména sílu, rychlost, ovládnutí protivníka, posouvání

hranic lidských možností, nezměrné úsilí o vítězství a mistrovský titul

• Klade důraz na vytváření a překonávání rekordních výkonů,

vymezováním lidského těla nikoli jako cíle, nýbrž prostředku
sportovní činnosti při využívání technologie jeho kontroly a
monitorování

13
 • Pěstuje antagonistický myšlenkový princip, podle kterého jsou
sportovní soupeři chápáni jako nepřátelé
• Je založen na ideji, že sportovní mistrovství je výsledkem soutěživého
úspěchu a výsledků dosažených na bázi systematické oddanosti tvrdé
sportovní přípravy, umocňované ochotou k oběti a bolesti a zřeknutí se
zdraví a duševní pohody
• Vytváří a udržuje hierarchické autoritativní struktury, v jejichž rámci
jsou sportovci podřízeni trenérům a trenéři dále podřízeni vlastníkům a
správcům sportovních klubů

2.1.2 Zájmový rekreační sport

• Aktivní účast se odvíjí jako aktivita volného času kombinací vztahů

mezi lidmi, mezi tělem a duchem, a mezi fyzickou aktivitou a
prostředím
• Otevřenost účasti je založena na přizpůsobení různosti fyzických
dovedností
• Demokratická rozhodovací struktura je charakterizována kooperací,
sdílením moci a reciprocitou vztahů trenér – sportovec
• Důraz je kladen osobní projev, prožitek, dobrý zdravotní stav,
vzájemné porozumění a podporu spoluhráčů i protihráčů
• Interpersonální podpora je odvozována od principu soutěže s někým,
nikoliv proti někomu, protihráči nejsou nepřátelé, ale ti, kteří udělují
soupeřní povahu vzájemného testování (Coakley, 2001, s. 94-95)

Podle Slepičkové (2000) můžeme dále rozlišovat:

2.1.3 Klubový sport

• organizačně vázaný na sportovní kluby a federace, je charakteristický
růzností motivů počínaje soutěžním vzrušením, úsilím o maximální
výkon, touhou po relaxaci a potřebou společenských kontaktů

14
2.1.4 Fitness sport
• je účelově zaměřen na tělesnou zdatnost, tedy na ty vlastnosti člověka,
které lidem umožňují vykonávat tělesnou činnost s důrazem na rozvoj
aerobní a silové zdatnosti, pohyblivosti a žádoucích tělesných
proporcí. Jde o činnosti nověji zpravidla provozované v technicky
vybavených zařízeních soukromého sektoru a nebo jsou individuální
záležitostí typu jogging, plávání, cyklistika

2.1.5 Adrenalinové sporty

• nesou v sobě silné znaky rizika a cílí k uspokojení touhy po
dobrodružství a napětí při souběžném fyzickém výkonu. Jedná se
zejména o zpravidla organizačně, technicky a tedy i finančně náročné
sportovní činnosti, jako je kanoistika na divoké vodě, rafting,
parašutismus, vysokohorské horolezectví, paragliding, bunggee
jumping atd.

2.1.6 Požitkářské sporty

• jsou motivovány touhou po prožitku výjimečné, běžně nedosažitelné a
svoji povahou exkluzivní zábavy a potěšení cílícího ke zlepšení
fyzické kondice či spíše zlepšení fyzického vzhledu. Tyto činnosti
sportovní povahy jsou zejména na půdě některých populárních
turistických destinací známy i jako S-sporty, pojmu vzniklého jako
akronym slov začínajících anglicky na s (sun-slunce, sea-moře, show,
sex, speed-rychlost, satisfaction-uspokojení) vyjadřující mnohdy pod
odborným vedením praktikované rekreační radovánky dnešní
náročnější turistické klientely

2.1.7 Kosmetický sport

• je spíše konceptuálně problematický, je silně provázán se dvěma výše
uvedenými typy a je jednostranně a programově zaměřen na dokonalý
osobní vzhled. Marketingové komunikaci a e tak nabízí pozoruhodný
(protože ekonomicky výnosný) „tržní výklenek“ budovaný na
narcistické touze po krásné „sexy“ postavě, vypadat sportovně, být

15
 osmahlý a zdravě vypadající, dělat dobrý dojem zdatnosti, přitažlivosti
a zajímavosti. Ve hře jsou nejen speciální kosmetické „laboratoře“ a
odborné poradenské firmy, ale i běžná solária, vybavení lázeňských
služeb a masážní salony

2.1.8 Alternativní sporty

• sporty spojující prvky organizovaných sportů pevných pravidel těchto
sportů a masových sportů, tyto sporty mohou provozovat „všichni“ a
„všude“ bez rozdílů pohlaví (smíšená družstva), jejími zástupci jsou
např.: florbal, korfbal. V poslední letech došlo vlivem vývoje
společnosti k jejich výrazné komercializaci, ale i přesto zůstávají
sportem pro všechny

2.1.9 Akademický sport

• sport na (univerzitní) akademické půdě, nejdříve dost upadl na okraj
sportovního dění a v posledních letech se začíná opět prosazovat i do
podvědomí široké veřejnosti, vezmeme si například akademické
mistrovství ČR, akademické mistrovství Evropy a Světa a
celosvětové Univerziády

2.1.10 Organizovaný sport

• můžeme vymezit jako opakující se cílenou kolektivně uvědomovanou
o koordinovanou sportovní aktivitu sdružených (organizovaných)
sportovců s cílem dosažení nejlepších výkonů v soutěžích

2.1.11 Neorganizovaný sport

• chápeme jako individuální sportovní aktivitu realizovanou mimo
rámec předchozí společné domluvy účastníků, bez uvědomované
vazby na jiné sportovce a postrádající primární motiv výkonu,
výsledku, vítězství či odměny

16
2.2 Psychologické hledisko

Nyní se můžeme podívat na psychologickou typologii, kterou počátkem

sedmdesátých let prezentoval Miroslav Kodým a která kategorizuje sporty:

• Senzoricko-koncentrační (biatlon, šipky, šachy, střelba, lukostřelba,

kuželky, metaná, windsurfing, jachting).

• Funkčně-mobilizační (atletika, cyklistika, plavání, veslování, chůze,

jogging, něh na lyžích, jízda na koni, vysokohorská turistika,
rychlobruslení, koloběžka, kolečkové brusle).

• Esteticko-koordinační (aerobic, rock´ń´roll, gymnastika, akvabely,

snowboarding, skoky do vody, drezúra koňů, skateboard,
krasobruslení, lyžování na boulích, vodáctví, skoky na trampolíně,
akrobatické lyžování).

• Rizikové (sjezdové lyžování, ski-alpinismus, horolezectví, potápění,

automobilismus, letectví).

• Heuristicko-individuální (badminton, tenis, stolní tenis, box, karate,

úpoly, ju-jitsu, šerm, kolová, squash).

• Heuristicko-individuální (baseball, košíková, fotbal, házená, volejbal,

fitsal, florbal, pozemní hokej, ragby, ringo, vodní pólo).

(Vaněk,M. et al, 1988, s. 16-19)

2.3 Rozdělení sportu podle specifických vlastností vykonávaných

během sportovních aktivit

Dalším pohledem na kvalifikaci sportu, je rozdělení podle činností vykonávaných

jedincem, při těchto aktivitách, které můžou být například krátkodobého,
dlouhodobého, silového charakteru. Uvedeme jednotlivé formy sportů podle
těchto kritérií a jejich stručnou charakteristiku a současně charakteristiku
samotných sportů, vybraných s ohledem na mládež.

17
2.3.1 Vytrvalostní sporty

Vytrvalost je schopnost vykonávat určité pohybové činnosti po delší dobu

nejméně 20–40 minut bez výrazného poklesu výkonnosti a schopnosti odolávat
nástupu objektivní únavy. Během cvičení jsou nejdříve spalovány zásoby
svalového glykogenu, postupně se začíná využívat i krevní glukóza a souběžně
stoupá využití tuků. Pro optimální spalování tuků by neměla intenzita zátěže u
netrénovaných osob přesáhnout 60 % maximálního výkonu a u trénovaných 70 %.
U zdravých osob lze orientačně zjistit intenzitu zátěže podle tepové frekvence,
kterou spočítáme dle vzorce (220 – věk) × 0,66. Pro vytrvalostní výkony je
typické zapojení co nejmenšího počtu svalových skupin v dokonalé vzájemné
koordinaci. Projevuje se typicky u cyklických pohybů prováděných po dlouhou
dobu, ale je složkou i přerušovaných acyklických pohybů s proměnlivým tempem
nebo s velkou silou apod.

2.3.1.1 Charakteristika vybraných sportů

Nordic walking

• jedná se o chůzi v rovinatém či mírně zvlněném terénu za použití holí,

podobně jako u běhu na lyžích. Výhodou tohoto typu chůze je
zapojení až 90 % svalů celého těla. Díky hůlkám se zátěž na klouby
snižuje až o 30 % oproti normální chůzi. (obr.1)

obr.1 nordic walking

18
Jogging

• vytrvalý běh mírné až střední intenzity trvající alespoň 30–40 minut,

nejlépe na měkkém podkladu (třeba v lese). Nutné je mít vhodné
pružné běžecké boty s pevným opatkem, abyste si neničili klenbu
plosky nohy a šetřili klouby dolních končetin. Je možné také běhat v
tělocvičně na běžícím pásu. Nedoporučuje se běhat na tvrdém
podkladu, např. po silnici.

Spinning (nazývá se též indoor cycling)

• jedná se o jízdu na kole, které je připevněno k podlaze. V tělocvičně je

najednou umístěno více kol a na pokyn cvičitele za doprovodu hudby
všichni společně šlapou do pedálů. Každý si nastaví zátěž, která mu
vyhovuje. Velmi intenzivní cvičení zatěžující především svalstvo
dolních končetin a dechový systém. Během tréninku se též zařazuje
posilování a strečink.

Aqua aerobik

• gymnastické cvičení ve vodě za doprovodu hudby, kdy dochází k

optimálnímu zatížení srdečně-cévního, dechového a pohybového
systému. Nedochází k přetěžování páteře a nosných kloubů, nezáleží
na fyzické kondici či plavecké dovednosti. Pravidelným a
dlouhodobým cvičením lze kondici i dovednosti neustále vylepšovat.
Při cvičení v hluboké vodě se používají nadnášecí pomůcky (plavecké
pásy či nudle).

Indoor rowing

• Jedná se o veslování „na suchu“ na veslařském trenažeru. Je možné si

nastavit zátěž a cvičit s mírnou či střední intenzitou po dobu, kterou si
určíte sami. Při veslování se přirozeným způsobem procvičují svaly
rukou, nohou, zad, břicha a hýždí. Při cvičení se šetří klouby dolních
končetin. (obr.2)

19
 obr.2 indoor rowing

Modifikovaný aerobik

• aerobní cvičení vycházející z klasického aerobiku s tím, že se cvičí v

pomalejším tempu s použitím jednodušších krokových variací, bez
otáčivých či jinak nevhodných pohybů, bez nadměrného posilování a
bez poskoků. Zařazuje se více dýchacích a vyrovnávacích cvičení.

2.3.2 Rychlostní sporty

Rychlostní zátěží označujeme střední až maximální výkon trvající krátkou dobu či

opakovaně krátkou dobu (několik vteřin až několik minut).

Rychlost se projevuje překonáním krátkých vzdáleností cyklickými pohyby v co

nejkratším čase či rychlými acyklickými pohyby a reakcemi na vnější měnící se
podmínky. Zařazujeme sem především sportovní hry.

Sportovní hry jsou kombinací cyklických a acyklických pohybů různé

intenzity v nepravidelném střídání provázených velkou emocionálně-psychickou
zátěží. Jsou proto velmi atraktivní pro všechny věkové kategorie, nejen pro
mládež. Na zátěži se ve velké míře účastní i centrální nervový systém, který je
neustále v pohotovosti při odhadu a hodnocení jednotlivých situací ve hře.
Hlavním analyzátorem je zrak. Bylo zjištěno, že se tréninkem rychlosti zlepšuje
jeho funkce, a to především zvýšením barevného vnímání.

20
 Energetický výdej při hrách neustále kolísá od chůze až po prudké starty
na míč. Dochází často rychle k únavě především z důvodu poklesu glykogenu ve
svalech. V některých sportovních hrách (např. squash, nohejbal, kopaná,
basketbal) jsou maximálně přetěžovány klouby dolních končetin. Pro provádění
sportovních her je nutné si opatřit vhodnou obuv, která zpevňuje kotníky a má
silnou a pružnou podrážku.

2.3.2.1 Charakteristika vybraných sportovních her

Badminton

• pokud se provádí rekreačně, je velmi vhodné pro všechny věkové

kategorie, zejména pro dříve narozené. Hraje se ve dvojicích či
čtveřicích péřovým míčkem a lehkou raketou. Dochází k vylepšování
zrakových vjemů.

Golf

• hraje se na rozlehlých travnatých hřištích malým míčkem. Pomocí

speciálních holí s různým sklonem úderové části se míček odpaluje.
Hraje se na jamky nebo rány. Při odpálení, drajvu, se zapojuje
svalstvo celého těla. Vyžaduje dobrou nervosvalovou koordinaci,
soustředění a přesnost provedení. Hra je kombinovaná s chůzí na
čerstvém vzduchu.

Florbal

• hraje se na hřišti ohraničeném mantinely, podobně jako v ledním

hokeji. Hráči si přihrávají hokejkami malým plastovým míčkem.
Hokejka se nesmí při nápřahu či po úderu zvednout nad úroveň pasu.

Frisbee (ultimate)

• bezkontaktní sportovní hra mezi dvěma družstvy o sedmi hráčích.

Talíř – umělohmotný disk – se může předávat pouze přihráváním.

21
 Házející nesmí dělat kroky. Bodu je dosaženo chycením disku v
koncové zóně. (obr. 3)

obr. 3 hra freesbee

Lakros (lacrosse)

• hraje se na velké travnaté ploše. Hráči si přihrávají míč holí, která je na

konci trojúhelníkově rozšířená a vyplněná síťkou, do které se míček
chytá. Hraje se i za brankou jako v ledním hokeji. (obr. 4)

obr. 4 lakros

Squash

• v současnosti módní hit. Hraje se v uzavřené prostoře, míček se

odpaluje raketami jako v tenise. Pro odraz míčku se používají všechny
čtyři stěny. Hráči se střídají v podání dle pravidel. Squash je fyzicky

22
 velmi náročný zejména na stále se opakující rychlé starty na míč.
Jednostranně zatěžují paži s raketou a příslušnou polovinu zad a
kolenní a hlezenní klouby.

Rugby

• hra určená pro muže, je vysoce náročná na fyzickou kondici. Hraje se

speciálním oválným míčem. Uplatní se při ní jedinci s velkou
rychlostí, musí být vybaveni také přiměřenou obratností, vytrvalostí a
silou.

Ringo

• velmi příjemná hra pro všechny věkové skupiny. Hraje se na

volejbalovém hřišti s podobnými pravidly. Místo odbíjení míče se
přihrávají jeden nebo dva kroužky. Hráči nesmějí dělat kroky. (obr. 5)

obr. 5 Ringo

2.3.3 Obratnostní sporty

Obratnost je schopnost vykonávat přesně koordinovaný účelový pohyb.

Nejlepší předpoklady k rozvoji obratnosti máme právě u dětí a mládeže. Ale i

později lze tuto pohybovou vlastnost úspěšně rozvíjet.

23
Záměrné rozvíjení obratnosti harmonicky posiluje svalstvo celého těla, zlepšuje
funkční stav cévní a dýchací soustavy. Na základě získaných pohybových
zkušeností se vytváří všeobecná schopnost reagovat jemnějšími pohyby na složité
situace a osvojovat si další nové pohybové prvky.

2.3.4 Silové sporty

Síla je schopnost překonat nebo udržet vnější odpor svalovým úsilím. Podle druhu
kontrakce svalu mluvíme o síle statické, kdy je svalové úsilí izometrické a dle
vnějších podmínek se neprojevuje pohybem. Síla dynamická je pak schopnost
práce svalu v izotonické kontrakci a dle vnějších podmínek se projevuje pohybem.
Při sportovním pohybu rozlišujeme sílu maximální, výbušnou, rychlou a
vytrvalostní. Svalová síla se zvyšuje postupně vlivem zlepšené nervosvalové
koordinace, dále nárůstem svalové hmoty a v neposlední řadě zlepšením
mezisvalové koordinace při provádění pohybu.

Velikost síly stoupá s tréninkem, kdy dochází ke zvýšení objemu

svalových vláken a tím k růstu svalové hmoty. Při přerušení tréninku dojde k
ochabnutí svalového napětí a tím ke zmenšení svalové síly.Záměrnému rozvoji
síly se můžeme věnovat až v období dokončeného rozvoje pohybové soustavy, tj.
v 15.–16. roce.Správně zaměřená silová cvičení vedou k přiměřenému rozvoji
pohybové soustavy.

2.3.4.1 Charakteristika vybraných sportů

Kondiční posilování

• pomocí opakování cviků v sériích dle tréninkového plánu se zátěží

nebo jen s hmotností těla se zvětšuje objem svalových vláken a tím
svaly zpevňujeme a tvarujeme. Zároveň stoupá velikost síly.

24
Kalanetika

• autorkou tohoto cvičení je Callan Pinckneová. Jedná se o cvičební

program pro zpevnění svalů bez zatěžování kloubů a bez posilovacích
přístrojů. Zlepšuje koordinaci, rovnováhu, uvědomování si vlastního
těla a jeho kontrolu. (obr. 6)

obr. 6 kalanetika

Cvičení Pilates

• tuto metodu cvičení propracoval Joseph Pilates. Tato cvičebně-

relaxační metoda je kombinací fyzioterapie, silového sportu, tance, tai-
či a jógy. J. Pilates ji původně vymyslel pro pacienty na lůžku za
účelem protahování a zpevňování svalstva. V dnešní podobě se
používá především cvičení na zemi – podložce (obr. 7)

obr. 7 cvičení Pilates

25
Powerjóga

• zaměřuje se na zlepšení koordinace a síly. Nejde o meditační techniky,

spíše o výdržové pozice, při nichž se posilují či protahují velké svalové
skupiny. Cvičí se pomalu s pravidelným dýcháním

obr. 8 powerjóga

(http://sz.ordinace.cz/lekce)

Souhrn:
Z kapitoly je patrné, že klasifikace sportu je velice obsáhlá problematika. Sport
můžeme dělit z několika hledisek na různé formy a tyto formy se dále dají dělit na
jednotlivé druhy sportu.

26
3. Sport a mládež – vzájemné působení
V předchozí kapitole jsme nastínili, že pojem sport a jeho rozdělení na různé jeho
formy, je velice obsáhlá problémová oblast sportu. Pro tuto práci se zaměříme
cíleně na rekreační, masový sport a vrcholový, výkonnostní sport a jejich
působení na mládež v naší moderní době. Nejdříve se musíme podívat na to jak
se tyto dva pojmy sport (všeobecně) a mládež ovlivňovali v minulosti a jak se tyto
projevy přenesly do současné doby či nikoliv.

3.1 Vývoj sportu pro mládež

Všeobecně vývoj sportu pro mládež můžeme úzce spojit se školní tělesnou
výchovou a jejím zaváděním do školních osnov. Můžeme už v tomto ohledu
zmínit J. A. Komenského, který se tímto tématem okrajově zabýval.
Až v polovině 19. století, kdy se prosazovalo osvícenství, které určovalo
vývoj moderní doby se začíná doceňovat význam zdravého pohybu pro všestranný
vývoj dětí, mládeže i dospělých. K prvním zemím zavádějícím tělesnou výchovu
do školních osnov patřily v prvních dekádách 19. století tehdy ještě rozdrobené
německé státy, o bohaté německé sportovní pedagogice můžeme říct, že je nejlépe
propracovanou na celém světě. Po německých státech se postupně přidává
Rakousko, dá se s nadsázkou říct, a to jen díky rostoucímu společenskému
podvědomí o velmi špatné fyzické úrovni rakouského vojska. V našich zemích se
zasloužili o zavedení tělesné výchovy do všech úrovní škol především Jan
Vlastimír Svoboda jeho spisem „Školka“ a světově proslulý fyziolog Jan
Evangelista Purkyně, který přesvědčoval vládnoucí vrstvy o pozitivních vlivech
„sportu“ jeho přednáškami. Pro zajímavost prvním českým učitelem tělesné
výchovy byl jmenován Antonín Krištof (Peruťka, 1985, s. 119-120).
Dalším důležitým faktorem, který musíme zmínit a který se velmi výrazně
zasloužil o proniknutí sportu do všech vrstev naší společnosti a tedy i mládeže
byly tělovýchovné organizace Sokol a Orel. Tělovýchovná organizace Sokol,
která vznikla ve druhé polovině 19.století (1862), zakladatelem byl Dr. Miroslav
Tyrš (obr. 9). Program Sokola byl vždy všestranný, přitažlivý pro všechny vrstvy
a věkové kategorie. Sokol vycházel z antické ideje kalokaghatie, a tím ovlivňoval
rozvoj mládeže jak po fyzické ale i duševní stránce. Kromě pravidelných cvičení

27
se pořádaly různé soutěže, veřejná vystoupení, tábory mládeže a další kulturní
akce. Vyvrcholení činnosti se staly všesokolské slety, šlo o hromadné
tělovýchovných vystoupení cvičenců, ve kterém šlo o pohybovou dokonalost
nikoliv o sportovní výkon. I. všesokolský slet se konal v roce 1882 u příležitosti
20. výročí založení sokola. V Praze na Střeleckém ostrově se ho zúčastnilo pouze
720 cvičenců – mužů. Mládež se do cvičení aktivně zapojila během III. (1895) a
IV. (1901) všesokolského sletu (obr. 10). Sokol byl vždy nepohodlným pro
všechny totalitní režimy u nás (Sekot, 2003, s. 50). V nejdelší době zákazu sokola
(1948-1990) převzali ideje masových vystoupení spartakiády (obr.11), které
odrážely zcela novou politickou, sociální a kulturní situaci poválečného
Československa. Tyto vystoupení demonstrovaly především přednosti mocensky
prosazované sjednocené tělovýchovy a sportu a jedinečnost socialistického zřízení
(Sekot, 2003, s. 55).

obr. 9 Dr. Tyrš obr. 10 IV. Všesokolský slet

obr. 11 Spartikáda (1985)

28
3.2 Mládež a sportování – historické ohlédnutí
Nyní si tedy položme otázky. Jak sport ovlivňoval mládež v minulosti? Jaké pro a
proti přinášel sport do života (vývoje) mládeže?
„Sport“ v minulosti získával na důležitosti nejprve v přípravě mládeže pro
potřeby armády, proto můžeme říct, že největší důraz směroval, zejména u
chlapců, k výchově k poslušnosti a disciplinovanosti. Pro dívky byly tyto činnosti
považovány za zbytečné a proto nebyly dívky tolik zapojovány do těchto činností.
Byly používány základní prostředky vojenské výchovy, tzn. především zákazy a
příkazy a používání tělesných trestů. Byly i využívány metody německého
modelu s důrazem na pořadová a prostná cvičení na nářadích, zatímco význam
sportovních her byl, stejně jako zdravotní aspekt, podceňován. Tyto všechny
výchovné prostředky směřovali tedy k tomu, aby mládež získávala svalovou
kapacitu a sportovní dovednosti, v podstatě vše se odehrávalo ve školách. Jak
jsme se již zmínili i sokol ovlivňoval vývoj mládeže a její vztah ke sportu, sokol
se hlavně zasloužil o rozvoj organizovaného, hromadného tělesného cvičení a tím
se staral o to aby se posilovala česká identita a uvědomělost a mládež se snažila
trávit svůj volný čas užitečně a prospěšně pro celou společnost, tím máme na
mysli pro budoucnost celé společnosti.
Postupem času se rozvíjí chápání přirozené tělesné výchovy a je tak
položen základ sportovní soutěživosti v plavání, lyžování, atletice, her, bruslení.
Díky tomuto vývoji se začínají stavět nová sportoviště nejen u nás, ale i v celé
Evropě, zakládají se nové sportovní kluby, které organizovaně sdružují mládež a
snaží se vnucovat smysluplnost sportovní přípravy a začínají stavět hodnoty
vítězství a výkonu nad hodnoty celkového osobnostního vývoje, dochází
k zneužívání sportu pro politické a ideologické účely (např.: nacistické Německo
a jeho elitní mládež). Z mladých sportovců se stávají odosobněné objekty sportu
nezohledňujícím jejich individuální předpoklady, zájmy a osobnostní hodnotové
směřování (Labudová, 2000, s. 69).
Tento trend organizovaného, vrcholového sportu a sportu všeobecně se
s určitými obměnami v našich zemích udržel do 90. let 20. století, kdy došlo
k zásadním společenským, politickým a kulturním změnám. Dochází
k potlačení jeho politického a ideologického směřování a naopak je posilován
důraz na motivační funkce.

29
3.3 Soudobé trendy ve sportování mládeže
V předchozí kapitole jsme se snažili ilustrovat kategorie mládež a sport. V této
kapitole se zaměříme na současnost, nejdříve z pohledu na tyto dva pojmy ve
všeobecné rovině.
Můžeme s jistotou tvrdit, že se pomyslné nůžky ilustrující hodnotové spektrum
mládeže
se stále více rozevírají. Na jedné straně narůstá počet těch, kteří tráví hodiny u
počítače nebo u televize, na druhé straně na sebe upozorňují ti, kteří od raného
dětství systematicky směřují ke sportovní kariéře. Oba krajní přístupy nejsou
v souladu s principem harmonického vývoje osobnosti Mládež pohyb dozajista
potřebuje, nikoli však nezdravou dřinu, která ohrožuje jejich vývoj.
Sportující mládež je jistě vytrvalejší a houževnatější. Vrcholový sport však začíná
příliš brzo, málokteří vydrží a někteří končí jako invalidé.
Najít vhodný sport je přitom stále těžší, proto, že existující sportovní oddíly sahají
jen po nejtalentovanějších. Nejde ani tolik o to, jaký sport je vhodný nebo ne.
Důležitý je zejména přístup a zátěž, kterou při něm mladý jedinec podstupuje.
Každá sportovní disciplína by měla rovnoměrně zatěžovat klouby a svaly. Realita
je samozřejmě jiná skoro všechny sportovní disciplíny jsou jednostrannou zátěží,
a proto by se měla kompenzovat jinou aktivitou
Trenéři však vesměs tvrdí, že pokud se nezačne se sportem co nejdříve, tak už
vlastně ani nemá cenu začínat (http://zdravi.idnes.cz/zdravi).
Pro zajímavost v dnešní době nejsou výjimkou ani letáčky nabízející osobního
fotbalového trenéra již tříletým dětem, což považuji za velmi přehnané. Začít s
tréninkem ve fotbalovém klubu až v deseti letech je takřka nemožné, což vím
z vlastní zkušenosti.
Dle našeho názoru, rodiče tedy stojí před těžkou volbou: upsat svého potomka
tvrdé dřině, nebo na sportování rezignovat a smířit se s tím, že se dítě čas od času
projede na kole a nebo proběhne kolem domu?
Hledáme-li vhodný sport pro svého potomka, pak je na místě zvážit, co vlastně od
sportu očekáváme. Komu jde zejména o to, aby jeho dítě vyhrávalo různé soutěže,
měl by vědět, že tím riskuje i jeho zdraví.

30
 Je velmi známé, že mladý organismus je velice adaptibilní, ale i přesto
všeho moc škodí, nejsou výjimkou mladí vrcholový sportovci, kteří musí svoji
„kariéru“ ukončit již například ve dvanácti letech a to jen díky přetěžování
organismu a nedostatečné relaxace.
Předčasná specializace na konkrétní disciplínu přináší dětem řadu potíží.
Jednostranné zatížení si po čase začne vybírat svou daň. Místo aby si dítě
zlepšovalo kondici, začnou se ozývat bolesti zad a kloubů, předčasné zastavení
růstu, hormonální poruchy nebo poruchy příjmu potravy
(http://zdravi.idnes.cz/zdravi).Stačí vzpomenout nějaký slavný případ. Třeba
tenistka Martina Hingisová, jejíž zdravotní problémy ji zabránily hrát tenis už ve
22 letech. Čechošvýcarka se alespoň díky hře dokázala zabezpečit, ale většině
adeptů vrcholového sportu zbude jen zničené zdraví.
Je tedy lépe na pohyb zapomenout? Sport, který je pro děti potěšením, jistě
neublíží.Samozřejmě jsou na tom nejlépe děti z rodin, k nimž sport přirozeně
patří. Rodina jezdí na kole, v létě chodí po horách, v zimě jezdí na lyže, všichni
chodí plavat a dítě má pohybu dostatek.
Co však v případě, kdy rodiče nesportují, ale vědí, že dítě pohyb
potřebuje? Problémem nadále zůstává, jaký sport vybrat a na jaké úrovni?
Je to stále těžší v dnešní době, protože většina oddílů preferuje – v souladu
z hodnotovým zaměřením spol.- výkony před potěšením z pohybu a jiná nabídka
není velká. Poznal jsem z vlastní zkušenosti, že moji vrstevníci ač mnohdy
talentovanější než já museli skončit s fotbalem jen proto, že nebyli dost agresivní
a netoužili za každou cenu vyhrávat, chtěli mít prostě jen potěšení z pohybu a mít
radost z toho že jsou v kolektivu svých vrstevníků a to doba nebyla ještě tak
přehnaně zaměřená na výkon a kvalitu, což se jistě o dnešní době nedá říct.
Na opačné straně než sportovní oddíly jsou třeba cvičení se Sokoly, tyto
cvičení jsou však pro mnohé děti málo zajímavá.
Při výběru sportu je dobré zvažovat přitažlivost, pestrost, přiměřenost a
také časovou náročnost. Pokud padne rozhodnutí, že potomek bude sportovat
vrcholově, měla by rodina zvážit všechna pro a proti. Například i to, zda skutečně
o sport a námahu s ním spojenou stojí. Což považuji za nejdůležitější. Velmi často
se můžeme setkávat s mladými jedinci, kteří dělají vrcholový sport jen z donucení
a to není samozřejmě vůbec správné, tím víc hrozí nebezpečí úrazu, díky malé
koncentraci při tréninku.

31
Pro děti jsou dle (http://zdravi.idnes.cz/zdravi) nejlepší různé sportovní hry,
plavání, atletika, jízda na kole, lyžování - zejména běžecké - a tanec.Velmi
důležité je, aby pohyb dítě nepřetěžoval. Poznat to není zase tak obtížné. Jedinec
začne být unavený, apatický, vyčerpaný. Tělo nejdříve upozorní únavou a pak
bolestí přetížených partií.
Například u gymnastek to bývají bolesti zad, další problémem je
výživa,gymnastky musí celou svoji kariéru držet diety pro udržení své váhy, u
atletů jsou největším problém achilovky. V takový okamžik je třeba se zamyslet
nad intenzitou a objemem zátěže. Pokud jedinec i přes problémy sportuje dál,
hrozí mu trvalé následky. Není přitom třeba ihned se sportem přestat, za úvahu
stojí například zmírnění nasazení nebo změna druhu sportu
(http://zdravi.idnes.cz/zdravi).
Krajní problémy nastávají, pokud mladý jedinec musí ze zdravotních
důvodů náhle přestat sportovat v pubertě. V tomto období je největší náchylnost
k tomu, aby se dostal ze sportovního života k životu bez zásad a povinností, bez
smyslu pro zodpovědnost a dostal se až v nejhorším případě ke konzumaci drog.
Předkládáme v následujícím souhrnu v bodech jistě ne všechny, ale ty
nejdůležitější pro a proti, které se mohou objevit ve vztahu sport a mládež.

Souhrn:

Pro:

• pohyb by měl být každodenní součástí života mládeže

• nejlepším příkladem jsou rodiče, kteří často sportují
• ze sportů se pro děti hodí plavání, míčové hry, jízda na kole, běžecké
lyžování, tanec
• když už se dítě zaměří na jeden sport, měly by jej doplňovat ještě další
druhy
pohybu, aby bylo tělo zatěžováno rovnoměrně
• pokud rodiče chtějí, aby jejich potomek dělal vrcholový sport, mělo by
tomu
předcházet zvážení zdravotního stavu dítěte

32
 • sportující mladý jedinec by měl chodit na častější pravidelné prohlídky
k lékaři

Proti:
• vadí jednostranné přetěžování, například tenis hodně zatěžuje klouby
• chybou je nutit ke sportu mladého jedince, který je často unavený a
vyčerpaný
• pokud jedinec kvůli sportu trpí bolestmi, je třeba tomu věnovat
pozornost
• rodiče ani trenéři by neměli dávat potomkům (svěřencům) léky proti
bolesti, na místě je návštěva u lékaře, který zváží další postup
• zaměřovat se pouze na co nejlepší výkon za každou cenu není dobré,
nejdůležitější by měla být radost z pohybu
• vidina okamžitého úspěch vede velmi často k dopingu

33
4. Sport a mládež – volný čas

4.1 Volný čas

Na začátku této kapitoly si musíme odpovědět na otázku co je volný čas?

Jistě lze přijmout obecně známý fakt, že lidé zpravidla vnímají a hodnotí
posloupnost vlastního života téměř vždy ve spojitosti s časem. Časový horizont je
společným jmenovatelem osobních, pracovních a společenských událostí. Čas
určuje významně rytmus dne, týdne, ročních období, dynamiku individuálního
vývoje, generační změny, prostě „světa běh“.

Času podřizují mnohdy lidé své plány, hodnotové směřování, životní

usilování a dokonce i povahu mezilidských vztahů a kontaktů. Čas můžeme plně
podřídit budování osobní kariéry. Čas se naopak může stát základním
východiskem pro úzkou zaměřenost na osobní záliby a utváření předpokladů
pocitů životní pohody. Čas může být veličinou, které nikdy nemáme dostatek a po
které voláme jako velmi vzácném „zboží“. Čas však může být i výrazem
zmarnění, bezvýchodnosti a nudy. Ať „tak či onak“, čas je nesmírně významnou
veličinou v životě každého jedince. Tím spíše, že je, jak se často od nepaměti
moudře připomíná, jedinou hodnotou, které nám v běhu života ubývá všem
stejnou měrou.

Čas je, při vší své naprosté exaktnosti měření, veličinou z pohledu
životního stylu nesmírně relativní, či spíše možná relativizující. Jeho podíl na
jednotlivých lidských činnostech se mění jak v průběhu života jedince, skupin,
dobových zvláštností a historických proměn, tak v kontextu místa a celého
komplexu specificky sociálně a kulturně zakotvených okolností. Víme, že pro
jedny může být činorodou a vysoce produktivní činností naplněný čas mírou
osobního sebeuspokojení a vysokého společenského ocenění, pro jiné vnucenou či
dokonce proklínanou činností. Míra volného času, ve smyslu „nicnedělání“ či
zahálky, byla pro šlechtu dobově významným znakem urozenosti, dnes však může
naopak vyvolávat spíše pohrdání. odsudek či odmítnutí.

34
4.1.1 Definice pojmu volný čas

Můžeme říct, že kategorie volný čas sociologicky významná (a zároveň

rozporuplná). Můžeme ji definovat zpravidla:

• jako čas, v němž člověk nevykovává činnosti pod tlakem závazků

plynoucích ze společenské dělby práce nebo z nutnosti zachování
svého biofyziologického či rodinného systému (Velký sociologický
slovník, 1996, s. 156).

• jako čas, který je nezávislý na ekonomických, psychologických nebo

rodinných povinnostech a tím je volně k dispozici, je potom vnímán
jako volný čas, když je vyplněn svobodně zvolenými aktivitami, které
vyžadují subjektivní, smysluplné sociální chování (Opaschowski,
1994, s. 43).

Ve volném čase nepochybně dochází ke spotřebě užitných hodnot odlišným

způsobem jak zaměřením tak intenzitou, než v nezbytném (tedy povinnostmi
nejrůznější povahy dimenzovaném) čase. A co je pro kritérium volného času
zvláště důležité, že cílí k zmnožení hodnoty lidského života. Pro sport to pak
znamená vyšší kultivaci jedince po stránce fyzické zdatnosti, pohybové
dovednosti a v neposlední řadě i zdravotního stavu. Tedy syntéze těch
charakteristik, které běžně nazýváme fyzická kondice. Využitím volného času
sportovními aktivitami by se měla mládež snažit překonávat negativní důsledky
současného sedavého způsobu života. Aby mládež měla cestu k těmto aktivitám
co nejblíže a co nejjednodušší, z tohoto důvodu se v poslední době na univerzitách
objevují nově koncipované vědní obory animátorů pohybových, rekreačních či
volnočasových aktivit, můžeme tedy konstatovat, že tyto vědní obory otevírají
mládeži hodnotnější prožívání volného času.
Rozšiřují dále tradičně chápané pole působnosti sportovních aktivit i do
oblasti regenerace (uvedení do původního žádoucího stavu) s cílem aktivní
obnovy sil, svěžesti, pohody, chuti do života a práce. Je chvályhodné, že tento
princip je uplatňován i v kontextu pěstování úcty k přirozené jinakosti, tedy i
směrem k volnočasovým aktivitám mládeže s postižením (Čurdová, 2002, s. 110).
Musíme i zmínit správnou připomínku Jiřího Němce, ve které tvrdí, že právě

35
pedagog volného času, animátor nebo instruktor není mentorem ve smyslu
Freudova super-ega, protože je přirozenou autoritou, kterou buduje na lidských
vztazích se svěřenci a využívá tak svých osobnostních rysů a vlastností (Němec,
2002, s. 87).
Již sama praxe osvědčuje situaci, kdy pedagog – animátor pohybových
aktivit – se stává při sportovních činnostech kamarádem, od kterého se mládež
může učit pohybovým dovednostem a rozšiřuje své hodnotové zrání i tím, že se
mu jeho svěřenci svěřují se svými problémy či tajemstvími. Takovýto pedagog je
tedy osobností, kterému mladí jedinci věří a kterého jsou ochotni následovat.
Takový pedagog je také nejlepší zárukou hodnotového směřování směrem k
dlouhodobě zakotvené orientaci na sportovní činnosti. Tím spíše, že nedílnou
součástí plnohodnotného průběhu procesu socializace je osobnostní rozvoj právě
ve volném čase (Němec, 2002, s. 89).
Dalším důležitým faktorem proto, aby se mládež vůbec mohla věnovat
sportovním aktivitám jsou finanční náklady na jednotlivé sportovní aktivity.
Obecně se má totiž zato, že finančně náročné sporty jsou praktikovány zpravidla
ekonomicky silnějšími vyššími společenskými vrstvami, zatímco méně finančně
náročné sporty přitahují spíše nižší vrstvy společnosti. Přitom tato teze bývá
zpravidla prezentována spíše intuitivně, bez náležitého empirické potvrzení.
Zajímavý výsledek na tuto tezy můžeme ukázat na případu belgického
sociologického výzkumu sportování ve volném čase mladých lidí.
Hlavním cílem nesporně zajímavého šetření bylo zjištění skutečných
nákladů jednotlivých druhů sportovních aktivit. Přitom byly zohledňovány jak
přímé finanční náklady, tak nepřímé investice ve smyslu časové náročnosti.
Konečným cílem pak bylo v kontextu čtyř desítek různých sportovních aktivit
zjistit „souhrnné náklady sportu“ jako výslednice investic financí a času (Taks,
Renson, Vanreusen, 1995, s. 136 -146). Zorný úhel finančních nákladů pak jako
„velmi nákladný sport“ klasifikoval především golf, mezi „nákladné sporty“
zařadil windsurfing, bowling, kulturistiku, bezmotorové létání, cyklistiku,
rybaření a atletiku. Sporty s „průměrnými finančními náklady“ tvoří z hlediska
prezentovaného výzkumu volejbal, tenis a judo, když „finančně nenáročné“
sportovní aktivity charakterizuje především stolní tenis, jogging, fotbal a plavání.
Výzkum z tohoto zorného úhlu zjistil velké rozdíly ve finančních nákladech na

36
provozování jednotlivých sportů, když variační koeficient v některých případech
dosahoval hodnoty 75%.

4.2 Hra
Volnočasové činnosti mládeže by měly být prostoupeny individuální touhou
prožívat to, co nepatří k běžné náplni školní docházky. Že jde zejména o sportovní
aktivity zaměřené na posílení organismu, zdraví a zvýšení pocitu životní pohody,
je nesporné.

Nezastupitelnou roli zde sehrává hra:

• jako specifická výrazová forma chování a činností lidí různého věku,

hlavně ale dětí, u nichž je předpokladem i nástrojem jejich zdravého
vývoje (Velký sociologický slovník, 1996, s. 385).
V širším spektru her (průzkumnické, stavební, organizační, napodobující) máme
zde na mysli zejména hry nácvikové či pohybové, zaměřující se na zkoušení
vlastních sil, obratnosti a sportovní dovednosti.
Pedagogické hledisko správně připomíná, že hra jako forma zábavy,
zkušenosti, poučení, a osobnostního rozvoje je výchovná metoda libá, protože
baví, umožňuje prožívat, má smysl, je zprostředkovatelem rolí, umožňuje
modelově simulovat, prozrazuje osobnostní charakter a umožňuje poznávat sama
sebe (Němec, 2002 a, s. 11-12).
I zde však narážíme na paradox doby, kdy na jedné straně narůstá rozsah
i význam herních aktivit a na druhé straně dochází k jejich omezování a
deformování v diváckou pasivitu. Přitom může dojít i k sociologicky
významnému stavu, kdy rozvoj masových sportovních a rekreačních her cestou
profesionalizace může přinášet kultivaci spíše únikové prostřednosti a vyvolávat
stereotypy či dokonce nudu.
Hra má být součástí rozumové a pohybové uvědomělé sebevýchovy a její význam
je umocňován projevem životní radosti a vitální energie, tedy nesporně
pozitivních komponent plnohodnotného socializačního procesu. Možnost hry
spočívá v nadbytku životní energie. Ať jsou názory na to, co je hra, jakékoli, v

37
jednom se zřejmě shodneme: „Hra je aktivita a každá aktivita je pohyb“ (Rýdl,
2002, s. 95).

4.3 Povaha a vývoj soudobých volnočasových aktivit mládeže

Rekreace sportem mládeže, v souladu s povahou vývoje volnočasových aktivit,
odráží dynamiku společenských změn soudobé společnosti a je i v našem
kulturním prostředí charakterizována tendencí:

• od organizovaného k neorganizovanému
• od výkonu k prožitku (radosti, sebeuspokojení, seberealizaci)
• od kolektivního k individuálnímu
• od tradičního k netradičnímu
• od města k přírodě
• od dlouhodobých vlivů ke krátkodobým (Dohnal, 2002, s. 121).

Uvedené trendy volnočasových aktivit v prostředí dnešní urbanizované

společnosti odrážejí zřetelně i základní charakteristiky dnešního rekreačního,
nesoutěžního sportu. K těm náleží důraz na radost z přirozeného zdravého
pohybu, pocit sebeuspokojení, důraz na všestrannost osobnostního rozvoje,
přitažlivost sportů provozovaných v přírodním prostředí, rostoucí popularita
„módních“ alternativních sportů.
Pro rozvoj takovýchto činností je nesmírně důležitá místní infrastruktura
nabídky sportovních služeb, které nejlépe odrážejí potřeby a požadavky občanů v
souladu s lokálními a regionálními flexibilními programy a také na základě nově
vznikajících regionálních a městských koncepcí, které berou v úvahu kupř. sílící
požadavky na výstavbu cykloturistických tras.

Nabídka sportovních aktivit může účinně pomoci v „odklonu“ od cesty k

negativnímu, antisociálnímu či přímo kriminálnímu chování. V tomto smyslu jde
o jeden z přirozených nástrojů „obrany proti složitostem moderního světa“ a ve
svém pozitivním výměru i o mocný nástroj prevence v oblasti péče o individuální
zdraví.

38
 Z nemnoha u nás realizovaných a publikovaných šetření na téma volný čas
na sebe upozorňují zajímavé údaje empirického sociologického výzkumu mladých
lidí mezi 14 – 21 rokem věku, přispívající k objasnění faktorů motivujících
mládež ve spektru volnočasových činností právě k provozování sportovních
aktivit (Zich, 1996, 31-36). Ukazuje se zde, že sport na žebříčku hodnot zaujímá
mezi mladou generací vysokou příčku. Přes 71 % dotazovaných tak deklaruje
vysoké ocenění sportu jako činitele podporující zdravý tělesný a duševní vývoj a
pro udržování tělesné kondice. Podobně jako v případě dospělé populace se však i
zde ukazuje již zmiňovaný rozpor mezi vysokým oceňováním hodnoty sportu na
jedné straně a skutečně praktikovaným sportem na druhé straně. Přijmeme-li
obecně akceptované kritérium účinného sportování mladých lidí alespoň třikrát
týdně, pak aktivně sportuje 56 % respondentů. Tento údaj je však silně
devalvován tím, že zahrnuje i povinnou školní tělesnou výchovu. Pravidelné
sportování ve volném čase je tedy deklarováno pouze u 36 % dotazovaných,
nepravidelné ve 43 %. Každý pátý mladý člověk ve věku 14 – 21 let však ve
volném čase nesportuje vůbec. Přitom chlapci sportují více než dívky.
Děti a mládež dnes málo sportují a také proto čelíme celkovému růstu
případů zdravotního oslabení v důsledku sedavého způsobu života. Dvě hodiny
školní tělesné výchovy týdně pro mladý organismus rozhodně nestačí. Odborníci
přitom považují za optimální zajistit pro veškerou mládež alespoň 8 – 10 hodin
intenzivní pohybové aktivity týdně. Za stávající situace úlohu škol v tomto ohledu
přebírají i občanská sdružení v tělovýchově a sportu. V tomto ohledu můžeme
připomenout téměř milionové zapojení mladých lidí do 18 let ve sportovních
spolcích. K tomu přistupuje i zhruba dvě stě tisíc členů dětí a mladých lidí
sdružených v Asociaci školních sportovních klubů a desetitisíce studentů České
asociace akademického sportu.

Asociace školních sportovních klubů ČR se od doby svého vzniku, tedy od roku

1992, podílí na rozvoji sportu na základních a středních školách. K jejich
základnímu socializačnímu poslání patří kultivace a smysluplná náplň volného
času. Školy tak získávají vhodnou organizační a právní platformu pro zakládání
sportovních klubů. V nich pak mohou vytvářet podmínky pro hodnotné trávení
volného času jak žáků a studentů, tak učitelů a profesorů. S primárním cílem

39
pěstovat bez rozdílu sportovního talentu trvale pozitivně zakotvený pozitivní
vztah k pravidelnému sportování.
Zajímavé výsledky nabízí výzkum Čech (2002) zaměřený na preference
různých činností mezi hochy a dívkami.
Nabízíme porovnání výsledku celého souboru, tedy souhrnných preferencí
hochů i dívek:
Nejoblíbenější činnosti:

• Pobyt venku s kamarády

• Sportovní aktivity
• Práce a hry na PC, videohry
• Sledování televize
• Herní aktivity

Nejvyhledávanější činnosti:

• Sledování televize

• Pobyt venku s kamarády

• Poslech audiokazet a CD

• Pobyt v přírodě

• Sportovní aktivity

4.4 Rekreační sport mládeže

Rekreační sport je hodnotově spřízněný s kategorií volný čas, je sportem pro

všechny a tedy navazuje na snahy našich předchůdců, zabývajících se tímto
fenoménem, přiblížit a zpřístupnit tělesnou výchovu a sport široké veřejnosti tedy
i mládeže. Hlásí se tedy k odkazu Dr. Miroslava Tyrše i jeho následovníků.
Rekreační sport by měl vycházet z práce lékařů, tělovýchovných pedagogů a
dalších odborníků, kteří dávají a pochopili význam pohybové aktivity pro člověka.
Uvědomujeme si, že smysl přiměřeného pohybového režimu může být zcela

40
naplněn jen ve spojení s racionální výživou a celkově dobrou životosprávou. V
tomto širším rámci spatřujeme vysoký společenský význam sportu pro všechny
jako racionální alternativy proti drogové závislosti, asociálnímu chování a dalším
negativním jevům. Ze zahraničních zkušeností je nám blízké západoevropské
pojetí sportu pro všechny, včetně fitness-wellness. Můžeme vzpomenout
například Dánsko, Švýcarsko, Německo, Francii a Itálii.

Co chápeme pod pojmem "sport pro všechny"? Sport nepohybující se na hranici

lidských možností, vítězství v soutěžích nepovyšuje nad zdraví. Cílem je,
prostřednictvím tělesné výchovy a sportu, získat a udržet dobrou kondici a
zároveň se odreagovat od denních starostí. Proto musí být pohybová aktivita
přiměřeně náročná, aby se mladý organismus rozvíjel a u starších se jeho funkce
udržovaly na optimální úrovni.

Sport pro všechny nabízí všem zájemcům o pohyb pestrý výběr účinných
pohybových aktivit: např.: všeobecnou gymnastiku, rekreační sporty, aerobik,
rytmickou gymnastiku, jógu, zdravotní tělesnou výchovu, cvičení a pobyt v
přírodě, taneční sport, step, cvičení předškolních dětí, cvičení rodičů s dětmi,
tradiční čínská cvičení, přetláčení rukou a další experimentální aktivity. Toto
pohybové vyžití v současné době nabízí Česká asociace Sport pro všechny
(ČASPV), která má v současné době na dvě stě padesát tisíc registrovaných členů.
Její snahou je účinně přispět k smysluplnému a šťastnému životu co nejširšího
počtu dětí, mládeže i dospělých a rozvíjet naše tradice i v tomto tisíciletí
(www.caspv.cz).

Souhrn:

Diskuze na téma sport a volnočasové aktivity přináší řadu zajímavých dílčích

témat a nabízí možnosti zmapování skutečného fungování aktivního sportu v
populaci. V naší společnosti má sport, jako sociálně kulturní fenomén, nesporně
vysoký kredit a úctyhodnou míru pozitivního hodnocení. Trvale pevné místo
zaujímá i pozitivní hodnota sportování jako faktoru udržujícího dobrou fyzickou
kondici a upevňující fyzické a psychické zdraví. Budoucí úloha aktivního sportu

41
ve volném čase naší mládeže bude nesporně silně provázána i s našim
společenským vývojem v rámci Evropské unie.

Sport má nesporně pozitivní význam pro zdravý osobnostní vývoj jedince

a tím i pro smysluplné směřování celé společnosti.

42
5. Vrcholový sport mládeže

Sport na vrcholové úrovni je dominantní náplní práce a nikoliv pouhou zábavou

sportovce, ten je na výsledku ekonomicky přinejmenším značně zainteresován,
ne-li zcela závislý, což si mládež v počátcích své sportovní kariéry tolik
neuvědomuje. Z výše uvedených definic v kapitole 2.1.1 je jasné, že vrcholový
sport má svá jasná specifika, jako je například organizovanost, bez které si
současný vrcholový sport nedokážeme vůbec představit a bez které by vůbec
nemohl existovat.

Organizovanost si samozřejmě musíme spojit s pojmem organizace, ta

jako společenská skupina vytvořená k dosažení určitého cíle, je na půdě
vrcholového sportu nezbytným konkrétním typem vztahů, který se mezi lidmi
ustanovil v průběhu řešení problémů (Keller, 1996). Organizace sportu dnes
zahrnuje zejména standardizovaná herní pravidla, organizace dohlížející a řešící
důsledky jejich porušování, sílící technické aspekty racionalizovaného tréninku a
formalizaci výuky herních dovedností (Coakley, 2001, s. 21).

Další významným specifikem, povahou ve vrcholovém sportu je

soutěživost. Kupříkladu ve sportovní gymnastice, krasobruslení, skocích do vody,
vzpírání, letecké či nověji lyžařské akrobacii, jedinec bojuje sám. Boj se soupeřem
je nepřímým (a tedy případně i zpochybnitelným) soubojem prostřednictvím
bodování. Běžecké disciplíny, plavání, sport, tenis či volejbal pak tvoří
disciplíny, kdy jedinci bojují proti sobě, ale jsou od sebe odděleni. V boxu,
zápase, rugby či ledním hokeji však borci stojí proti sobě v bezprostředním
kontaktním styku.

Soutěživost může nabývat forem kooperativních a nebo může být

vyhrocena do podoby nekompromisního cíleného individualismu. Jinak se
projevuje v individuálních sportech a odlišnou podobu nabývá v rámci týmových
strategií. Má odlišné projevy v mužských a ženských disciplínách.
Vrcholový sport stále silněji absorbuje ty, kteří se na něm podílejí, aniž by sami
sportovali a kteří na jeho půdě "pouze" dosahují své parciální cíle. Současný
vrcholový sport, jako organizačně velmi složitý sociální fenomén, integruje v sobě
totiž řadu prvků, znaků a činností, na kterých se podílejí subjekty z různých

43
oblastí lidských činností, jejichž cíle mohou být diametrálně odlišné od vlastních
sportovních aktivit. Jde o podnikatele, manažery, politiky, právníky a zejména
členy různých "realizačních týmů", kteří jsou do značné míry závislí na
sportovním úspěchu jednotlivých sportovců či družstev či ligových soutěží a
sportovních událostí. Tyto jevy patří ke stalým podnětům k debatám o
vrcholovém sportu.
Dalším důležitým faktem o současném vrcholovém sportu, který musíme
zmínit je, že moderní společnost a tím i vrcholový sport sestává z tuctu
subsystémů charakterizovaných tzv. binárním kódem. Věda tak pracuje
v dimenzích kódu „pravda versus nepravda“, právní systém se opírá o hodnocení
v dimenzích „legální versus nelegální“ a pro moderní sport je pak charakteristický
relevantní kód „vítězství versus prohra“: Hodnocení sportovních aktivit v těchto
dimenzích je zpravidla základním úhelným kamenem pohledu zejména na
vrcholový sport (Schimank, 2005, s. 14). Musíme i zmínit další jevy, které jsou
důležité a které vypovídají o tom jak se vrcholový sport změnil z historického
hlediska. Konkrétně vzato představy a vymezení sportu anglické společnosti
konce devatenáctého století byly jistě naprosto zásadně odlišné od pojetí
vrcholového sportu v soudobých Spojených státech amerických. Dnešní sportovní
trenéři či manažeři by kupříkladu ve fotbalu počátku minulého století neshledávali
téměř žádný z charakteristických znaků dnešního soutěžního sportu:

• systematické vědecky řízené tréninkové metody

• čistý profesionalismus,

• regenerační a rehabilitační péče,

• přísná herní pravidla,

• ligová organizovanost,

• nezměrná účelová vůle vítězit,

• dosahovat rekordní úspěchy,

• stát se národními celebritami,

• být na vrcholu bohatství a prestiže.

Stačí pozorně vyslechnout zdokumentované sportovní vzpomínky legendy

českého fotbalu pana Josefa Bicana, a je naprosto zřetelně znát zásadní rozdíl

44
vrcholového fotbalu před půl stoletím a dnes. Bican připomíná hodnotovou
propast mezi těmito obdobími ve vývoji vrcholového sportu.
Mezi světy, kde jednomu dominovalo sportovní nadšení provázané s
rostoucí popularitou masového sportu, a druhému, kde sport je utilitárním
prostředkem dosažení běžně nedostižitelné pozice na Olympu bohatství, obdivu a
mediální slávy. Světem, ve kterém vrcholová sportovní aktivita postupně přerůstá
do sféry show businessu a ve smyslu olympijských zásad patří spíše do hájemství
mediální masové kultury cílící primárně k atraktivitě diváckého zážitku.

5.1 Doping

V posledních letech se dá s nadsázkou říct, že oblíbenou cestou k získání

vrcholové výkonnosti, která zaručuje úspěch, bohatství, slávu je cesta dopingu.
Toto tvrzení už není platné jen pro vrcholový sport, nedovolené prostředky jsou
již z cela běžně a bez povšimnutí k dostání na půdě zájmového sportu, zmiňme
jen fitness centra.

Původ tohoto slova můžeme buď hledat ve slově DOOP (z vlámštiny) –

povzbuzující odvar z bylin a kořínků, který v 17. století pili kolonisté v Novém
Amsterdamu a nebo ve slově DOP (z nářečí v jihovýchodní části afriky)- druh
pálenky používaný jako povzbuzující prostředek při náboženských obřadech. a
pro zajímavost v roce 1889 bylo slovo DOPING definováno v anglickém slovníku
jako směs opia a narkotik určený pro koně (www.ftk.upol.cz).

V posledních letech se v naší republice zvýšila dostupnost různých léků a

látek, které mohou přechodně zvýšit tělesný výkon sportovce. Zvláště v různých
„fitness centrech“ jsou mladým, často i nezletilým, sportovcům tyto prostředky
nabízeny jako „přírodní a neškodné“. Neznalost vedlejších účinků dopingových
látek přináší nebezpečí rychlého nebo jindy plíživého a trvalého poškození zdraví.
Není vyloučena ani předčasná smrt. Problém drogové závislosti, která vznikla v
souvislosti se sportovním dopingem je celosvětový (Komadel 1995).

45
 Doping je možno definovat různými způsoby. Z pohledu sportovců se za
doping považuje využití různých látek, léků nebo způsobů k dosažení vyššího
sportovního výkonu a lepšího umístění při sportovní soutěži. Dopující sportovec
tím podvádí ostatní sportovce. Z lékařského hlediska je doping použití různých
nefyziologických látek v jakékoliv formě a fyziologických látek v abnormální
dávce nebo nenormální cestou u zdravých osob za účelem umělého a
neoprávněného zvýšení výkonnosti v závodě (Horák 1998). Toto je navíc spojeno
se zvýšením rizika poškození zdraví. Žádná z těchto definic však není natolik
přesná, aby umožňovala vždy spolehlivě doping sportovce dokázat.

Proto byla vydána následující definice dopingu:

• zjištěná přítomnost zakázaných látek náležejících k vybraným

skupinám
• farmakologických prostředků v tělních tekutinách sportovce použití
zakázaných dopingových metod

5.1.1 Zdravotní komplikace dopingu

Nejzávažnějším zdravotním problémem je smrt sportovce v důsledku selhání

srdce během nebo po sportovním výkonu pod vlivem stimulancií.

Mezi vážné zdravotní komplikace používání steroidních anabolik jako dopingu

patřípodle (www.fsps.muni.cz/kapitolysportovnimediciny):

• porucha duševního zdraví

• porucha sexuálních funkcí
• zhoubný nádor prostaty, jater a varlat
• poškození jater
• zhoršení obranyschopnosti proti infenkci
• poškození hormonálního systému
• poškození srdečně-cévního systému
• zabrždění růstu kostí, „zmužnění“ žen

46
 • nemoci kůže, natržení a přetržení šlach
• poškození chromozomů (genů)

Zamysleme se, je lepší být chudým a zcela čestným sportovcem-výkonnostně

desátým v zemi, nebo prvním mediálně známýma tedy potenciálně bohatým,
scestovalým po olympiádách, ale z těžkým zdravotním rizikem z dopingu a se
špatným svědomím z podvodu...???

Souhrn:
Vrcholový sport se mění podle toho jak se mění společnost a jak se mění lidé na
vrcholovém sportu závislý. Vrcholový sport má své jasné charakteristická
specifika (profesionalita, organizovanost, vědecká podmíněnost) a pro mnoho
sportovců je jediným příjmem finančních prostředků. Velmi diskutovaným
problémem je doping a jeho zneužívání v čím dál tím větší míře.

47
Závěr:
Pro přehlednost uvádíme závěr k této práci v jednotlivých bodech.

• pohybové aktivity mají pozitivní vliv na všestranný a plnohodnotný

rozvoj osobnosti u všech věkových generací naší společnosti. Proto by
si měla mládež utvořit a uchovat pozitivní postoj ke sportování a tím
přispívat k pozitivnímu vývoji celé naší společnosti v budoucnosti.

• problematika sedavé společnosti, tento trend životního stylu se čím dál

tím více rozšiřuje i mezi mladé lidi, hlavní příčinu vidíme
v komerčním medializovaném sportu, stačí jen připomenout sportovní
kanály Eurosport, Galaxie, DSF a nově vzniklý sportovní kanál ČT 4.

• nedostatečná hodinová dotace tělesné výchovy na našich školách,

v našich osnovách jsou to pouze jen dvě hodiny týdně, podle
evropských odborníků by měla být dotace pro tělesnou výchovu 6-8
hodin týdně.

• velký problém vidíme také v nedostatečném technickém zázemí

sportovišť, na školách nemají pro své žáky potřebnou výzbroj na
školní kurzy, většina sportovišť je již zastaralá a pro sportovce
nevyhovující a nebezpečná.

• mládež je na jedné straně posedlá vrcholovým sportem, na druhé

straně nemají chuť k dlouhodobému systematickému sportovnímu
tréninku, který v sobě skrývá spoustu let sebeobětování a sebeodříkání.
A to v dnešní době mládež není ochotna podstupovat.

• mnozí řeší dilema mezi vrcholovým sportem, kterému by museli

obětovat většinu volného času, kamarády, rodinu atd. a nebo na sport
úplně zanevřít a stát se pasivním divákem.

• obsáhlou problematikou je sociální podmíněnost, většina rodičů si

nemůže dovolit dát svého potomka na sport, který si sám vybral a
který by ho bavil a naplňoval radostí ze sportování a proto většina i
talentovaných sportovců nemůže naplno rozvinout svůj talent a musí
skončit ze svojí „kariérou“, jen z toho důvodu, že pochází ze sociálně
slabší rodiny.

• touha po rychlém úspěchu na vrcholové úrovni a vidině finančních

48
 odměn za předvedený výkon vede velmi často ke zkratkovitému
jednání a uchýlení se k cestě dopingu.

• vrcholový sport beze sporu zabírá mladým sportovcům většinu jejich

volného času, ale i času, který by měli věnovat studiu. Většina z nich
musí kariéru ukončit o mnoho dříve než by si sami představovali a to
z různých důvodů a potom vyvstává problém, jak naložit s dalším
životem. Pro většinu je to trpké zjištění, že vlastně kromě sportu neumí
nic, co by mohli společnosti nabídnout na trhu práce. U těchto lidí se
velmi často objevuje postkariérní syndrom.

• budoucí vývoj v oblasti sportu a jeho genetického ovlivňování

sportovních výkonů, kdy na jedné straně budou existovat „nadlidi“,
kteří budou předvádět sportovní výkony nad rámci lidských možností a
na druhé straně budou lidé sledující tyto výkony, kteří se nebudou
moci pohnout a budou se postupně stávat pro společnost jen zátěží,
protože bez pohybu nemůže živý organismus zůstat zdraví.

Na závěr této práce můžeme konstatovat zjištění, že mládež je taková jaká je

společnost, sport je takový jaká je společnost a sport mládeže je takový jaká je
společnost a tudíž vztahy mládeže a sportu odrážejí charakter směřování a
hodnotovou orientaci společnosti.
Sílící možnosti komunikace mládeže v evropském měřítku umožňují
komunikaci na poli sportu a tím se snažit ovlivňovat hodnotový charakter celé
Evropy. Důkazem může být mezinárodní olympíjská konference, které jsem se
jako aktivní člen zúčastnil, konaná v Německu ve městě Zinowitz (2004).
Konference se zúčastnilo přes sto studentů z různých zemí Evropy. Každá země
přispěla přednáškou o nějakém sportovním fenoménu své země. Česká republika
byla požádána o představení tělovýchovné organizace Sokol.

49
Resumé:

V diplomové práci jsme se snažili celkově postihnout oblast problematiky sportu

a mládeže. Popsali a definovali jsme jednotlivé základní pojmy této problematiky.
Charakterizovali jsme historický vývoj sportování mládeže a vliv na tehdejší
generaci mládeže, v další kapitole jsme se snažili o popis současného stavu ve
sportu mládeže. Cíleně jsme se zaměřili na volnočasové aktivity mládeže a na
jejich vzájemné ovlivňování. Další oblastí našeho zájmu byl vrcholový sport jeho
charakteristika a vliv na sportování mládeže, nastínili jsme i problematiku
dopingu.

Resümee:

In dieser Diplomarbeit haben wir uns bemüht den Bereich der Problematik Sport
und Jugend zu erfassen. Wir haben einzelne Grundbegriffe dieser Problematik
beschrieben und definiert. Wir haben die historische Entwicklung des Sports für
Jugend und den Einfluss auf die damalige Jugendgeneration gekennzeichnet, in
dem nächsten Kapitel haben wir uns nach der Beschreibung des aktuellen
Zustands im Sport für Jugend gestrebt. Zielgerichtet haben wir uns auf die
Freizeitaktivitäten der Jugend und auf die gegensietige Beinflussung gerichtet.
Der nächste Bereich unserer Aufmerksamkeit war der Leistungssport und seine
Charakterisierung und sein Einfluss auf den Sport für Jugend, wir haben auch die
Dopingproblematik erwähnt.

50
Seznam literatury:

Aitken, B.W. Sport, Religion and Human Well-Being. Sport and Religion (S. J.
Hoffman, ed.). Champaign: Human Kinetics Books, 2000, s. 241

Burstyn, V. The Rites of Men: Mnahood, Politics, and the Culture of Sport.
Toronto: University of Toronto Press, 1999

Coakley, J. Sport in Society. New York : Mc Graw-Hill, 2001.

Čech, T. Volnočasové aktivity dětí mladšího školního věku na počátku 21. století.
In Volný čas a jeho současné problémy. Olomouc : Hanex, 2002.

Čurdová, J. Volnočasové aktivity osob s postižením. In Volný čas a jeho současné

problémy. Olomouc : Hanex, 2002 s. 110.

Dohnal, T. Volný čas a komunální rekreace. In Volný čas a jeho současné

problémy. Olomouc : Hanex, 2002 s.121.

Horák, S. Tělesná výchova a aktivity a její role v životě. Olomouc: Hanex.,1998

Keller, J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha : Sociologické nakladatelství,

1996

Komadel, L. Telovýchovnolekárske vademecum. Osveta, 1995

Labudová, J. Výchovná práce v tělesnej výchově. Bratislava: FTVS., 2000

Němec, J. Hra a volný čas v 21. století. In Volný čas a jeho současné problémy.
Olomouc : Hanex, 2002, s. 87.

51
Opaschowski, H. Einführung in die Freizeitwissenschaft (2., völlig neu bearb.
Auflage), Leske+Budrich, 1994

Perúťka, J. a kol. Dejiny tělesnej kultury. Bratislava: Slovenské pedagogické

nakladatelstvo., 1985, s. 119-120.

Reulecke, J. Bürgerliche Sozialreformer und Arbeiterjugend im Kaiserreich. In:

Archiv für Sozialgeschichte, XXII. Band, Bonn 1982, s. 99.

Roth, L. Die Erfindung des Jugendlichen, Weinheim, 1996

Rýdl, M. Místo hry v lidském životě. Česká kinantropologie, 1, 2002, s. 95.

Sekot, A. Sociologie v kostce. Brno : Paido, 2002.

Sekot, A., Sport a společnost. Brno: Paido, 2003.

Schimank, U. The autonomy of modern sport: dangerous and endangered. In:

European Journal of the European Association for Sociology and Sport.
Vol.2/No.1., 2005 s. 14.

Slepičková, I. Sport a volný čas. Praha : Karolinum., 2000.

Svatoň, V. Tradiční a nové sporty a pohybové aktivity mládeže a dospělých.

Česká kinantropologie, 1, 2001, s. 55.

Taks, M., Renson, R., Vanreusel, B. „Time is Money“ in Active Sport

Participation. In: Time and Space. Vídeň: Vienna University Press., 1995, s. 136-
146.

Vaněk, M., et al. 1988. Psychologie sportu. Praha: Karolinum.

Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum., 1996

52
Zich, F. Postoj mladé generace ke sportu a tělesné výchově. In Tělesná výchova a
sport na základních a středních školách. Brno : PedF MU, 1996, s. 31-36.

Internetové stránky:

http://sz.ordinace.cz/lekce

http://zdravi.idnes.cz/zdravi
http://jugend.know-library.net
www.fsps.muni.cz/kapitolysportovnimediciny
www.ftk.upol.cz
www.caspv.cz
www.wikipedia.de

53