l9

1. DoMÁCÍ xÁsrr,Í

Tato problematika stála v ČRjestě

před deseti lety mimo zájemodborníků
i veřejnosti. Případv domácího
ná.iř ř;;o'řejlně,vyskyiovaly. ale
tehdy. aŽnabyly rnuLů tr.rtnéh";;;"."P"li.i. řešily Se teprve
i.rordy posrupov;ly jako v jiných pří-
padechnásili'Neořihlíželo.er.t"Áu,-z"áJmacinásilíje.pe.ifi"kyťenomén
silí rnezi blízkymi osobamin"g";"ll""k"řez ažená-
Tato situace se všakposl errZa'uái,,'_'p,l.ou"* osobami ctzimi.
mezi
lze označit zavedení n*e .tutr.oulř"á.i"rv 'ňé;ii;."ž;'l"gislativní mi'níkv
o.stného činu, tottž',,q,ráni osoby žljiči
ve společně obývaném bv,:::b_"
a"-e;||ó;'. a"ii7"9;;;;;l#"tní úrovni
polovíně roku 2004. .|de o 2 l5a
tresrníh|'rátonu. riá""l;;;;;;;y
vprvní
$
DruhýIn rnilníkem ie zákon e ..doInácí násilí...
podmínky pro zaiiŠi'ov1ni
' nsižóióiá'šu'. r,""l'"íi. i.-ióói,prinášízcela
novó
g.nruný .aii'"o*o domácím násilím.
Povědomí r eřě jnosti i.odborniků
ň"á'r,I,e dorrrácího ná.iri'"'.r,lo. ikdyžo jeho
pachatelích i obětech stále ještápá'';iar.9'é
"
častěji setkáváme s poŽadaiky, mýty. Ý ,.*,'op.avní praxi se stále
tečně obětí domácího násilí "by;a"*ď9u;J'ilr,;ň;."ťJ;.ná
alák;."hl;;";; osoba je sku-
skutečnost oviivnit její chování,
osob-
ffíilTlJťilt:llď V kápitole o aoň]ci* násilí se potŇ,'i. oopoueoJipni,,e

1.1 JEVOVÉ FORMY ZORCE DoMÁCÍHo NÁSILÍ

o domácím násilí jako o teoretickém a praktickém
problému se hovoří zbruba
J:"]:L"':i::";t[:g""'*:;n':*:ť'ioT1.;.o3I
proJewjící se v rodině nebo v i"ti^niň' ,ži^žií' "'",T;;il;ímáno jakonási'í
(muži) na ženách. Tomu.odpoviauryTJouo ť".éil"JJ".:;#?i.:1r;.ffi:i1
vé názorynu
stránky tohoto -jer'u' Studiui" |oo",u,u, příčinya jevové
iižr"^ }enornénůá";í"lň;';ásilí však
značně pokročily. Domácí násilí^jii
nenirynony-.- pro par1nerovo (muŽovo mezitim
Ženy' ale je definováno j ako opa"kovari.-áiorioaot ) týÍáni
a', ,irr)iii, eskalujícínasi/ifi-
-íckého'psychickélto,.sěxuátn?ho, o
'toznačně asymetricW vztah a vecÍe'rriajiiio "krrrrri|kih,;';"č,rr, které vynaří ied-
ke stabilnímu ,oraat"ri ,rt'íi|a nastlnou a ohrože-
uou osobu' Právě ve vztahuk,,ohroŽené
o.obě" ," a"nni.. á"Árrju"inonásilí změnila
a rozšířila. V současnosti je
všeobecnJ atc"pto váno, že domaci
oběti postihnout nejen žěny, ale,"ké-;;;;:;;';';;*"ě;'#;i".r. násilí můŽe v roli
_tategorií ohroŽenÝch osob sě přímo Toto rozŠíření
p.o.itá do diskusí domácího
rásilí' Je napříklaá zřej1té,Ť";"Ň;;;;'č; " "s""ň_"rp.ktech
domácí násiii r.,"*.io" napříčpokole-
(napříklád týrání seni8rul, ň.iz"
:]ii-'_'"di:ě mit své specifické a částečně i odlišné
':roJe\y apŤičiny, které se neuplatňují u ilasického p"'t'á''tor'á
nňiri. Ze současného
 pohledu předstar'uje
komplexní jev, který můženabývat
99*?.'-:j.ri1í
podob a je sycen různý'mi příčinami. různých
násiIi v klasické oůvodníuuriunrJ,
oil" zaměřime na popis a třidění domácího
|. '.
na-násilí mezi intimnímí
k tomu dva důvody z2v*2:" partnery. Vedou
viiíii
rlanlou. kterou řeŠínolicie iioůoy ř"'t*^L.. ý.iiiffii;'r','u,irrit nejčetnějšíva-
u praxi.-zadrur'e r.
V počátcíchbvlv v teorií o aó.aiiň nur,ř 'u "enJ;. n".;ui." výzkumů.
(Jurtela' 2007, s."7i0L q konkret;ň;;by r")ro""a", o'aJJ""a,' jeho formy
které n]riTna"oroou
Přes.oŽe jsou tyto roÁf ná;řří "ásilí. preferovala.
známé^Stručnčje zde připomeneme.
'ákladni
Zák]adní formy domácího násilí:

r fyzické násilí (zane chává zpravid'a

viditelné stopy ve formě tělesných poranění).
r psychické neboliem:':::"]"í
násilí (áznaeouunÉ
r sexuální násilí (projewje se omezováním
'.z;á'L" "."iditelné
násilí).
v partnerskémvztahu), "."u"r'."áiňr'u ooznásilňování
(tj' kontrola a omezování sociálních
:ffi',?r':'násilí kontaktů, sociální izolováni
r ekonomické násilí (excesivní, tedy
znonny r.ybočujícíkontrola nebo
ÍJ;#:l"n
prostředků ouetl' jeji
|iinůouanít áil;il; odnímání
ťrnančně zajiš-
';.ir'rt"
Původně se výzkumy zaměŤ.ovaly
na zjištění četnosti výskytu těchto
rem a j ej ich komb inac í. Znkané- základních fo-
ý sgp' o':r vány v l iteratuře
(viznapŤiklad ýzkum
?g.ntry sŤnu p.o BKB^* a"\9"á;;;;;to
Phitips Monis v CR z
a replika z roku 2006; Ýan oijt, roku 2001
.rqq8;''juo." u rt'o"íno, itb'o' Straus a Gelles,
1990)' ZtěchtovÝzkumůvyprý"'ry'".l.pJznat\Y.z.-"_ř':."'ástějivystavenify-
zickému násilí málé zavazioistí.Ž_{y j;";;;opak
konfro",J;;;y;. závaŽným tyzic-
i'':]'ffill!;ff.T.,:i',i;íi'l,ji;ád".ň.'i.oy a";;;iřffi'oj".u nu ,aiuui"';,ou
Ačkoliv teorii těcht-ouvedených základnichforem
žovat za uzavřenou a domácího nás.lilzednes pova-
ýz\1m ó"k';Jii áál. pornutky o n ich dnes patri ke klíčolrym.
Jejich dobrá znalost ie'iotiŽ n1'uyná p'o;í.ď'''.,y:''kd"'".'.!u'o".l'nsi
kontaktu s domácím násilím zli'1i,;.ž, přicházejí do
orgány činnév trestním Ť.izení, ir"'"o popsat by měli úmět policisté
a dalŠí
Identifikace forem domácího násílí'*":* lát" pracovníci z oblasti sociálních s'užeb.
k"Žd;; z]vým případě poskyruje jasný
o chování násilné osoby. To p.ak .v obraz
u*oznu|. á.ientaenebdhadnóut psychologický typ
násilní ka a v následném p*y.h iuni.k"Ť.;
veškeré dalŠíkrokv nolicie. justice
J ;];'ňffiil;#Jil r" up řesn it. Také
i nJráo.1;5e.'i,e ,.i.p.rii.r.r'.r.r
oběti i pachatele sá ňuri oavi1et p'a"5áJ):ištěných ' středisek pro
inform'ací á ,on,'. jak se domácí
násilí v daném vztahup.oi",.o1".b'oi"Jiiatoň'"p;;ř;;;;
in'liP' vykázání,pÍi*9 ožr,'uno oběti, jako je
forem a projevů domácího násilí.
'á:i1i"u
Zájemo jemnějŠía přesnější "Ááp"*'r
popi. t'ont'otni.r' pooďu áá-áJňo nasli je logickým
vyústěním vývoje p.óttemň
'b"r"ě'".ii.
zákonných opatreni v pra,xi' "ó,otiz
v .ó,rrri.r*ii'. nových
oú;.n"'ii noue pornu*ý.'ďňvl'piárnováním
pricháze|i
policie, soudy, ale i soóiáhi '"
pracovniciá" í.'"1"5ry;." , ná;,ízsi-i
lékaři,
dobého domácího násilí, takževrniklipomcrne případy dlouho-
jeonotná, stéreoýpnípředstava je-
o
 Domácí násilí l 11

I""JJr? jlŤ"};i';ál?,Í5Í násilí Ta byla podporována

ii.l""ffi"::Ťi"o9-ácího j.J.i;
J,,syndromu
o,, tiiuiez"rr,.
s yn dromu tý
o'
r ané ž eny" . PP^zc,,oAo^,
ru s Živými případy domácího ";"
iiili
J; ; -^--"!
"d
t9l,rdv
#i,";
nekompromisne'ruáh
:i;ilffi".H'ff J:fi?"Hť
5llnl proJevy násilí' Také původní "a'iii"sj'ňj,::;: ";;j;;I;;;ji'o.ouy
ste,eňpní představa s různoroděj-
obětivzalazasvé' ouoti ui
obraz o obětech domácího
nffi o nr,]ůo.. traumatizované
-"'řu'',u*at do jedné statrrrcy. Dříve utvářelv
l znikl stereotyp o ttaumatiz'o"u"ď; ;'ilffi;
nÁi1 tyraTé Ženy v azy.ovýchdomech.
Tam
rvp obětí domác í ho nás'í.l
ň''';'áLé, akce Ačkoliv
í n i k teia ř ř'p".i'oo "...r'"piá "oěti.
tento
šenou redukci.jevu. Zákony. l""r'š5'aul'r",
r,"rj oň "i"' ". de o zjednod u-
přrjaty. olevřely
::jl:'1",'J"':: fii::::TaríipáJp"í,]oJii o" " '"""r'r"'#l.r' na,ili rak
""'i,iil'"..";něnial'a.ir'o můz-e

l oběti seještě nechtějí odloučit

od násilného paftnera"
r ohroŽené osobv sejóste n..iri;ářo
r násilí má epizodicťy, i;J;;;;;i;.luto ooeti trestneho Činu).
'p"*ái.'ul ří.řu, "o
\-zniká tak potřeba přesnější
diferenciace podob či variant
:eaguje teorie domácino nasiti domácího násilí' Na to
-;pá'i.á"l:'r''rr."u" peri't;;"il; v jeho
lbjevuje nová tendence_ Aktuální
š,'ai.-"'irr;i ýzkumech
''lm postihnout celistvé vzorce "-r.-"'ípr.-''ďoi,r*o a snažise při-
rpoááuJ"l"vu.'Vedlá
:iihlíŽejíi k četnosti jednotlivých'i'.ijJ',ii.' "y,'""rJ"urýclt lorem proro
''
aŽnosti z hlediska následků pro
tale t<1ejicíl"i.ř'r,o tj. ke srupnizá-
času Výsledkem jsou k'asifiÍ<ace
ouei, á'Jal" t J;-dň
násilí v průběhu
typt^"q'J;i
bo.iaJň;;;;j;, čimžvzniká jeho
]llerencovanějŠí'plastičtějšíobraz.
''
'^.ů}
Ten umožiuj. lep. Jiř...ňávat strategie inter-
ence směřu'jící k obětem i pachatelům
ooÁacinďna'ijL Ě." iň'i.aci nabídněme
:lámější pokusy o klasifikbci nej-
násilí. ÁJr.áii' p""žívajíod1išnou
enni no l o gi i, přináš ei í''h 'u.i"ni^Jo-ácího
:d:. ";1 lpy á" i ra1"*n e ; " á"; ň;;'
"

První klasifikace io.cházi

:entativní studie, která mapoval. '. šnŇi|a.'íyÍur']":" ňď';;ulikouanu první repre-
gJ'tnerském naririnu z* ách (vizSchróttle
' \Íiller- 2004). Pri analýze .so piipáaď "or1. " jJTu:'l,'q
nasiii se;uL_o ]poor,u,ná pro diFe-
::nciaci podob domácíhó násili ikizar"-o"ú
kritéria:
r 1ak často se dané forrny násilí ve vztahuobjewjí,
r jaké intenzity dosahují'

které pracují s kritériern četnosti a intenzityjednotlivých

"'rzkumy,
'*azalynatŤizákladnitypy (vzorcel ao-á"ii'o;ilii;'kí.i;..o.";;*;' incidentu, po-
: lnn. 200ó. s. 68): "lvlv Jl PlvJ\ (podle Kave-

r ojedinělými incidenty s malou intenzitou.

r incidenty se střední Četnostíi intenzirou,
r incidenty s r.ysokou četnostíi intenzitoí.

]-ozlišované typy domácího násilí na

sebe váŽouruzné psychologické i právní
:letny, stojí zanimi ruzné typy pachatelů a pro-
vedou r. nárr?ar.n- u obětí pří-
"ort'"ý-
12 / Moderní psychologie pro právníky

mých (par1neralky) i nepřímých (děti v rodině). Lišíse rovněŽ V míře lozvodovosti,

která je jejich důsledkem. S vysokou rozvodovostí (7 6 %) se pochopitelně setkáváme
u třetího typu. Právě u něj se však často objevuje následný problém
ýkajícíse úprar,ry
vztahtl násilného partnera (otce) s dětmi po rozvodu manželství.
Propracovanější a v praxi nejvíce používanouklasiťrkaci opřenou o empirický
ý-
zkum nabídla ťrnská autorka Piispa (2002). Přihlížela i k délce trvání násilí a ro'iišilu
čtyři nej častěj šívarianty:

r epizoda v minulosti (,,episode in the past"),

r mentální mučení/psychickétyrání (,,mental torlment,,),
r krátká historie násilí (,,short history of violence,,),
r par1nerský terorismus (,,partnership terrorism")'

1.1.1 EPIZODAV MINULOSTI

Epizoda v minulosti je nejméně závaŽný vzoÍec. Domácí násilí v této variantě má
pouz9 ojedinělý, epizodický výskyt. Představuje uzavřenou kapitolu partnerského
soužití.Tento vzorec není spojen s výraznějšímiporuchami ósobnoiti násilníka.
oběť není traumatizována a celkem svobodně se rozhoduje pro odchod ze vztahu'č\
pro pokračovánív něm.

t.1.2 PSYCHICKÉ rÝnÁxÍ

Domácí násilí je založeno r,ylučně na psychickém\rráni. Vyskytuje se vzácněji. Po-
drobně se mu budeme věnovat v dalšíkapitole.

1.1.3 xnÁrxÁ HISTORIE xÁsrr,Í

Jde o častějšivzorec,jehožcyklus je časově roz|ožen. Domácí násilí se koncentruje
do občasných krátkých úseků,po kteých následují d1ouhá období klidu. Podle teorie
fenoménu zahrnuje základní cyklus tŤi fáze:

I' fázi narustání napětí (,,tension building phase"),

2. ftz\ násilí (,,violent phase"),
3. fázl klidu či zdánliých ,,líbánek" (,,honeymoon phase").

V tomto vzorci časově dominují faze číslo1 a 3. Knásilným incidentum můŽe dochá_
zetnapŤiklad jednou zapÍil roku či v ještě delšíchčasoých intervalech.
Podle výzkumníků (Piispa, 2002;Helfferich, 2006) doptovázizejména partnerské
svazky s tradičnímpojetím hierarchie v rodině, ve kteých se žena v souladu s kon-
venčnímihodnotami p o dÍizuje muži.
 Domácí násilí l 13

1.l.4 PARTNERSKÝ TERORISMUS

Tento-vzorec replezentujelůbec nejzávažnější podobu násilí v partnerskýchvzta-
zich' Jde o dlouhodobé, chronické domácí na'ir, které vážně-ttaumatižuje
oběť
a psychicky poškozuje i děti, které v rodině vyrůsiají.Podle
současných póznatků
h9
''" 99p9uštějí VýhÍadně muži. Při týráníparínerkýtombinujimznďrormy,'áSilí,
které býv'á spojeno s vážnějšímnarušením osobnosti pachatele.
obvykle j"
diagno-stikována porucha osobnosti a chování podle mezinarodni ' "cj
klasiťrkace nemocí
(rcD-10).
Vedle-této typologie finské aulorky se v literatuře často cituje
také přístup dvou au-
torek z USA. Johnson a Leone (2005) rozlišujídva základni
izorceáomacino násilí,
a to podle motivace násilné osoby, konkrétnE podle
toho, jakou roli hraje při urr'it u
násilného chování uplatňování moci a kontrolý:

l intimní ter orizov ání (,,intimate terrori sm..),

r situačníči obyčejnépárové násílí (,,situatíona1 lcommon couple
violence.,).

1.1.5 INTIMNÍ TERoRIsMUs

Pr.akticky se kryje s uvedeným Vzorcem pro
,,par1nerský terorismus,,, platí pro něj ta-
táž charakteristika. I]vedené autorky z uša náato poatinují,
ze vlastní násilí libovo1-
né formy je pro pachatele nástrojem pro udrŽování moci
á ,ime t ontroly nad oběti.
Partnerský vztah je fu'dížsilně asý-et'ict y'. I.{a chování oběti
vlastně nezáleži, nemá
šanci výbuchům násilí předejít, á to ani extrémnísmířlivostí
a ustupováním, neboť
partner sivždy najde záminku. Domácí násilí tohoto yzorcebývá
spojeno s áespek-
tem a problematickými postoji vůčipartnerkám. V těchto pripaoeórr
n""í" ;.iilil
neakceptuje odloučení od partnerky či rozvod' protože to
znamená abso-
lutni.ztrátukontroly nad ní, takže pokusy o oďóučenl ".;ár'áoĚich
mácího násilí pro týranou partnerku ,náčněnebezpečné -onáu uiri,, tohoto vzorce do-

1.t.6 sITUAČNÍčr ogyČr.rNÉpÁnovÉ xÁsnÍ

Pod tímto vzoÍcem se skry'vá domácí násilí, které je vice
vázáno nal<rizea konflikty
ve vztahu. Většíroli v příčinných souvislostech hiají tedy
vnějJí, situačníoko1nosií,
zanichž.můževyhrocenáWjze uvnitř vztahupřerust ao na'iri'i'ár'
incidentů. Násilí
,n"\?|á.i v tomto případě sice pokus o uplatňóvání moci apřeváhy,
ale není spojeno
s vnitřní potřebou partnercelpartnerovi excesivně ubliŽwat
neto je kontálovat
a degradovat. Již z této charakteristiky plyne, že nejde o takzávažný typ domácího
násilí, jako předstar'uje intimní terorizoiáÁi. Ďo tóto kat"gori.
oy -ofuý ópadat vzor-
ce ,,epizoda v minulosti" a ,,krátkáhistorie násilí., z finsřé
klasífikace od Piispy.
Dlužno však podotknout, že vlastní tetmín
,'situačníel otyJ.;ne párové násilí..
není optimálni- Zejména laik by mohl zaměnit domácí násilí
š o.tutní-i podobami
u-zÍahového(partnerského) násilí, jako jsou slovní rozepře
či háářy, které přerostou
do vzájemného fyzického napadáňí.
 14 / Moderní psychologie pro právníky

Rozlišování celistvých Vzorců domácího násilí má značný praktický výZnam.

Diagnostika konkrétníhotypu domácího násilí umožňuje tot|ž i aktuálnim případě
lépe stanovit správnou strategii intervence vůčivšem aktérum, než skýtá pouňé 2-u-
pování jeho forem. Je totiž rozďí1, zda se domácí násilí v libovolných formách ode-
hrává s malou či vysokou intenzitou a četností. ostatně s kritériem četnosti aintenziÍy
ýzického násilí a vážného vyhrožování pracuje i metoda SARA (Spousal Assauit
Risk Assessment).

Mctoda je určena pro širokéspektrum profesionálů, kteří se v praxi zabývají diagnostikou případů
domácího násilí a posuzují, zda v dané kauze nehrozí riziko jeho opakování vůčioběti. Autoři
R. D. Kropp a H. Belfrage SARA charakterizují jako strukturovaný postup pro predikci ohrožení
oběti domácího násilí' Teoretickým základernje inventář rizikových faktoru u pachatele i oběti
(zde se hovoří o faktorechjejí zranitelnosti)' Jako všechny nástroje predikc e lrycházíi tato pomůc-
ka z premisy, Že nejlepšímzdrojem poznatkůje chování pachatele v minulosti. Rozlišují se tři sku-
piny rizikových příznaků:

r Rizika vyplývajícíz minu1ého chování násilné osoby k ohroŽené osobě _ pruní blok je proto za-
měřen na strukturované zmapováni povahy násilných projevů v o1rr_oŽeném paftnerském vzta-
hu, ke kterým došlo v ohraničenéminulosti (například v posledních dvou měsících,dříve
apod.).
r obecné (psychosociální) faktory nasvědčujícínásilným sklonům v osobnosti pachatele nebo
vjeho způsobu Života.
r Faktory svědčicípro zranitelnost oběti _ třetí blok zjišťuje objektivní rizika (například nemoŽ-
nost získat útočištěči zajistit si určitou bezpečnost) i subjektivní faktory (strach z ohroŽovate_
1e), které zvyšujízranitelnost oběti'

Formulář se sestavou položek (otázek), kterými se zjišt'uje přítomnost či nepřítomnost daného rízi-
kového faktoru v daném případě domácího násilí vede posuzovate1e ke zjištěníklíčovýchokolnos-
riziko da1šího ohroženíoběti' Vyhodnocení rizikových
tí, pod1e kterých lze kva1ifikovaně posoudit
faktoru se neubírá cestou prostého aritmetického sčítání,ale vyžaduje vlastní exper1ní úsudek.
I přítomnost ma1ého počfu rizik můŽe znamenat pro obět'velké ohroŽení. Je proto nutrré, aby budoucí

uživateléprošli náleŽitým proškolením v používánítéto pomůcky. Její kompletní verze obsahujc

vedle diagnostické části i oddíl nazvaný ,,strategie pro Ťízeni rtz1ka", krÍe posuzovatel formuluje
a navrhuje vhodné opatření a postupy řešení případu. Autoři zdůrazňují,že cílem metody není jen
predikce, a1e také plevence domácího násilí.

Pluralita klasifikačních přístupů k domácímu násilí je Samozřejmě pro forenzní praxi

určitým problémem. Exper1 Se musí orientovat V rozdílnéterminologii a přístupech
k posuzování vzorců domácího násilí. Do budoucna lze očekávat, že Se analogicky
jako u problematiky příčinprosadí pro praxi použitelný model, ktery bude kom6ino-
vat kÍitéria a znaky, jež jsou pro posuzování a ,'management" živých případů domácí-
ho násilí nej efektivněj ší.
Závěrem připomeňme přístup ke klasiťrkaci domácího násilí, který vypracovala
C. Helfferich (2006) v rámci ýzkumného pÍojektu snázvemVykázaní; poradenství
a pomoc. Předností tohoto přístupu je' že nejen definuje zák|adníyzorce domácího
násilí, ale současně poukazuje na vhodné postupy poradenství. Tento výzkumný pÍo-
 Domácí násilí / 15

jekt je zajimavý také tím' že se od doposud jmenovaných lišív použité metodologii.

Piispa i tandem Johnson a Leone použily běžnou kvantitativní výzkumnou strategii.
Jejich typologie vznikly na záklaďě standardizovaného ďotazováni, opírajíse tedy
o objektivní a kvantifikovatelné údaje o domácím násilí. Helfferich naopak v5nlžIla
kr'alitativní metodologii. K rekonstrukci a identifikaci vzorců domácího násilí použi-
la narativní metodu, pŤinížúčastnice výzkumu volně vypověděly svůj příběh. Líčení
bylo zaznamenáváno a později interpretováno podle pravidel hetmeneutické dia-
onostiky' která pracuje s analýzou řečovóho chování. Důležitéje, jak a pomocí kte-
l'ch výrazů 1íčíoběti svůj příběh. V rámci hetmeneutické diagnostiky výzkumníci
sledovali zejména:

r jak oběti popisují průběh násilných incidentů,

r jak charaktertzují svou schopnost jednat (moc/bezmoc),
r jak se star, í k minulosti.
r jaké možnosti vývoje vidí'

Řečeno psychologickým slovníkem' ve výzkumu byly zjišt'ovány kognitivní (men-

tální) reprezentace obětí o zažitémdomácím násilí. Předem konstatujeme, že přes
zásadní odlišnost v metodologii (kvantitativní versus kvalitativní) došla Helfferich
k prakticky identickým závěrim o výskytu záklaďnich vzorců domácího násilí. Na
základě subjektivních výpovědí ohrožených osob pak rozlišila a identifikovala stejně
rako Piispa čtyři varianty domácího násilí:

r 1. vzorec: rychlý odchod, odloučení,

f 2.Yzorec: nová šance,
r 3. vzorec: pokročiléstadiumprocesu odloučení,
t 4. vzorec: ambivalentni vazba.

(1) Vzorec: rychlý odchod, odloučení

Z hlediska objektivních parametrů má domácí násilí rychlý pruběh' Zhoršení partner-
ského vztahu nastupuje prudce, násilí eskaluje v několika málo epizodách. V pozadi
mohou být i problémy Se závislostí násilné osoby (alkohol, drogy). Podnětem pro
rychlý konec vztahu ze strany ohroŽené osoby byxávykázání (časově omezené pro-
storové odloučení)násilníka. ohrožená osoba si klade pro evenfuáiní usmířenív bu-
doucnosti jasné podmínky. Lze ji charakterizovat jako kompetentní, netrpí přiznaky
syndromu ýraného paftnera. To se projevuje například v tom, že nevěří falešným pří-
s1ibům o nápravě vztahu. Vystupuje poměmě sebevědomě, má jasné a korektní před-
stavy o zdtavémpartnerském vztahu. Podle výzkumů převahýiu tohoto vzorce v roli
aktivní oběti mladé Ženy (s dětmi i bez dětí) s krátkou dobou trvání par1nerskéhovzta-
hu, a to jak manželského, tak neoficiálního typu druh-družka. Sociálně ekonomický
status lodiny bývárťvný a není rozhodující.

(2) Vzorec: nová šance

Vyskytuje se spíšev dlouho trvajících vztazích. Násilné epizody se koncentrují do
jasně vyhraněných časových úseků,kteréjsou prokládány dlouhým obdobím norma_
1ity. ohroženéosoby nechtějí vztah ukončit. Příčinydomácího násilí spatiují v part-
16 / Modemí psychologie pro právníky

neroÚch problémech, (psychické potiže, závislosti, Stresy) a Současně věií, že jelze

odstranit jeho r,ulí nebo při jeho terapii. Na oficiální instituce (policie, intervenční
centra) se obracejí jen v situaci akutního ohrožení.oblykle netuší' jaké důsledky
můžemít vykázáni nebo trestní oznámeni. Yykázáni však přijímají, protože věří
v ,,pedagogický" efekt tohoto opatření. Z jejich komunikace je zŤejmé, že si přejí
návrat do fáze normality, která je v jejich proživáni silně přítomná. Do této kategorie
spadají obq'kle ženyvevěkumezi tÍicetiažpadesáti lety, které jsou finančně amate-
riálně závislé na svých parlnerech (nemají vlastní pracovní kariéru).

(3) Vzorec: pokročiléstadium procesu odloučení

V torrrto případě má domácí násilí dlouhou historii s dramatickým vyostřováním, kte-
ré vede u ohrožené osoby kpoznáni, že nápravavztahl (polepšení násilníka) není
možná, auzráváv nich definitivní rozhodnutí vztah ukončit. Tomu často předcházely
tajné nebo veřejné pokusy o řešení (odstěhování ze společnéložnice, porada s advo-
kátem, návštěva psychologické poradny).

(4) Vzorec : ambivale ntní v azba

Tento vzorec charakterizujebrzký nástup násilí. U obětíjde zpravidIa o vůbec první
vážný partnerský vztah, chybí jí tedy měřítka partnerské vztahové normality' K prvním
fyzickýmitokum docházi jižpÍeduzavŤenimman:želstvínebo v době prvního těhoten-
ství partnerky 'Brzký nástup násilí ovšem nevede ke krachu vztahu, a1e naopak-vazba
na partnera se upevňuje. Důsledkem je naučená bezmoc a dalšíklasické příznaky syn-
dromu ýaného paftnera' objer,ují se způsoby chování a obranné mechanismy typické
pro intrafamiliární traumatizact (soucit s ýajícíosobou, její r,1viňování, paradoxní
vazba). Intervence zvenči, například v podobě krátkodobého lrykázáni, neredukuje
strach oběti ztyrana. V době zveřejnění problémůdomácího násilí, které oběť postihlo,
ji bryánejčastěji 35_40 let.
Mezi objektivní a subjektivní klasifikací typů domácího násilí existuj i rtvné para-
lely. Rychlé odloučeníse blížívariantě epizoda v minulosti. Nová šance u Helffe-
rich má blízko ke krátké historii násilí v pojetí Piispy. Domácí násilí typu ambiva-
lentní vazba je pak objektivně popisováno jako partnerský (Piispa) či intimní
(Johnson a Leone) terorismus. Dále se zaměŤíme na praktické rrystupy uvedené kla-
sifikace vzorců domácího násilí a na vhodné strategie intetvence u jednotlivých va-
riantdomácíhonásilí. Základnirozdíly shmujemefotmounásledujícíhotabulkového
přehledu (s. 17).
C. Helfferich upozorňuje, že intervence v konkrétníchpřípadech domácího násilí
zahrnujejednak tématapro všechny čtyři vzorce společná,jednak specifická. Ke spo-
lečným tématůmpatří posouzení a zajištění bezpečípro otlěť a dále problém do-
stupnosti poradenské služby pro obět'.
 Domácí násilí l l7

*brec domácíhó:,;,,
,É*lí .,::..:.:::,:.|':::
,P,$.'r.sr''cniýai. řr$ 'e.hlQ4t*a$.i.|!
.wirxÉ;&.ěťllfi irllJii* ňjffi ilíj;!i:i| i::|1i:'ť
,ďlb1rdbu_en'sštl:]:i :,,-|..;: :.:::a-;.::t tri:':: :r r;;::::::t r::ti::::ra:i:, ::r:r ::r. i t
r.:.
:i .ti

l:,il:,u;:at:!t:ia:::.::rr:::]' ::::1.::,11;t:i;:il:.it:a:,:ll
.:r:r:;:-ir::: :t:r :r. ::.t:;: i::t:rr!:::::l: :;r::::r::i:r.j:l:::j:;:.i:.:::;l:;::lt:::j::t,:::t::,::ll::!::.t:::
: trt :t:j:.1::,:ir:.
;;:;tilr,rt:ia::i':i:!::alltt!:!:t:l:;ala.l:]:i:tr :11:.:l.

:a:::::i :l:.':i.::: i:j:,lt:a:::::r:::i:i:lt:::::a:::r,:;:::::;:::

..;...fi.ir...:;,r- i- :.:ir..:..i ir:i...r,4::,,a...:.,.::t.:::::t: .

. :
r.
r..::it l
r
::r .. ::ai::::;r!:ll,:l:l:i ::;:r::l:i:::!::i: :r:,::l:i:ll:;:r::::ll:::::i

1 " Rychlý odchod/ aktivní, iniciativní jasně odděluje minu- krátká eskalace,
odloučení přístup k řeŠení lost a budoucnost potom konec vztahu

Z Hová šance silně aktivní a inicia- přeje si kontinuitu mi- vlny: epizody násilí
tivní obět'' která však n,ulosti a budoucnosti střídají fáze norma-
volí neefektivní po- lity
stupy, aktuálně dele-
guje moŽnost řeŠení

3" Pokročilé změna, přechod od jasně odděluje minu- dlouhodobé stupňo-

odlučování pasivní k aktivní po- losti od budoucnosti vání násilí a sukce-
zici sivní nárůst intence
odloučit se, po inter-
venci zvenčínásle-
duje náhlé ukončení
vztahu

4' Ambivalentní chronicky pasivní pří- v proŽitcích oběti se cyklus násilí beze
yáah stup, neefektivní po- stále propojuje minu- změn
kusy o řeŠení lost a přítomnost

l-l.7 PoSUZovÁxÍ a ZAJIŠTĚNÍvr,zpnČÍPRooHRoŽExou

OSOBU
t-":zkabezpeči je klíčová u všech vzorců domácího násilí.
Dvojnásobně to platí pro
':,i:oŽené osoby, které ze v
ít9hu odcházejí. Nebezpečíhrozí zejÁéna u vzorce 3 (po-
r'-'cilé odlučování)N: to odcházejicí pártneři (statisiicky vzato nejčasiěji
"i9y.li odlučováníie treba k bězpečnosii
ž::lr) uvědomují. U pokročilého oh.oz"r'é
:ť-nlíŽeti při úpravě vztahů rodičůk dětem. "'"tí
otázkabezpečí je klíčovásamozřejmě i pro ženy,kteréve vztahu zttstávaji (vzo-
::: ]: nová šance a vzorec 4: ambivalentní vžtah). Vtěchto případech je nutno
spolee-
le s obětí vypracovat bezpečnostníplány.
L r'zorce číslo4 (ambivalentni vztah) je otázka zajtštěníbezpečizvláštěnáročná.
\ ''kázáni'v těchto případech totiž přílišnefunguje, směrem k oueti neplní
svou funk-
:: \eposkytne jí ani pocit b-ezpeči,protožejejí_strachznásllné osoby;e intenzivní.
'"' u''číchoběti domácího
násilí (objektivně) typu partnerský terorismus jó násilná oso-
:;j 1nímána jako omnipo.tentní a neqzpočitatetná. v těchtó případech jě
tudížneziyt-
:; intenzivní psychologická pomoc. Je třeba prolomit nuui.nou bezmoc a začítbu-
i-.r at již zmíněnou ,,agency,,.
 právníky

1.1.8 DoSTUPNosT PoRADENsTvÍ (oDSTUP/DISTANC

oD PoRADENSKÝCH SLUŽEB)
Dostupnost poradenství plo obět'domácího násilineznamená V tomto případě objek-
tivní možnosti přístupu k sociálním službám, tj. zda oběť objektivněizato můžeči
nemůže r,yhledat a čelpat pomoc. Hrají zde roli subjektivní poito;" a očekávání, která
má oběť vůčinabízené a poskytované pomoci:

r osoby, které prošly domácím násilím charakterizované vzorcem l (rychlý konec,

odchod z násilného'vztahu) a osoby spadajícípod vzorec 2 (novásancó) se obvykle
necítíjako ffaumatizované a od image oběti domácího násilí se distancují. Nócítí
proto často ani potřebu poradit se. Naopak se domnívají,že poradenské čiterapeu-
tické služby by měl čerpat násilný, problémový partner' Přejí si, aby ho k tomu
přimělapolicie nebo jiná instituce. Při eventuálnímlrykázání je tomu třebapřizpů-
sobit aktivity poradců v intervenčnímcentru.
l osoby, které zažily násilí typické pro vzorec pokročiléodlučování , chtěji zapo-
menout na minulost, upínajíse k budoucnosti. Nemají primárně zájemo psycholo-
qi9k9u intervenci, jejich pozornost se spíšeupíná k právním konzultacím a k prak-
tické pomoci. Vnímají,že budou nadále a po dlouhě době poprvé odkázány samy
na sebe. obávaji se, zda novou situaci zvláďnou. Sociální pracóvnici uy v pŇe raoe
měli reagovat na jejich aktuální potřeby.
r oběti, které žiji v domácím násilí typu ambivalentni vztah, je těžkédoslova
i v přeneseném slova smyslu odhalit. Spontánně pomoc poradenškych míst nevy-
hledávají. I v případech vykázáni, kdy následujďnabídki pomoci že strany intá-
venčníchcenter automaticky, je těžkés nimi navázat korrtakt a lybudovát jejich
důvěru. Převažuje názor,žeprávěu těchto případů domácího násllímázásaani
znamprvni kontakt s profesionálnízáchytnou sítí,ať už jsou poprvé kontaktováňy "y'-
lékařem, policií nebo například oSPoD (orgány sociálňě p'árrni ochrany dítěte).

SpeciÍická témata poradenství jsou u jednotlivých variant domácího násilí odlišná

atýkaji se momentálních problémů, které oběti řeší:

(1) Vzorec: rychlý odchod

Z pohledu oběti jsou jádrem této varianty náhlé a obvykle neočekávan é radikáIni ži-
votní změny. I poradenské aktivity by se proto měly zaměřit na řešení konkrétních
otázek, které vnímá oběť jako urgentní. Poradci by měli pomoci hledat analézatrea-
listické postupy řešení'
Důležitéje rovněžzmenšovat tlak času. Hlavní strategií je poznat,v čem potřebuje
ohrožená osoba pomoci a podpořit ji tak, aby se sama dóvědla rozhodnout. riltom je
vhodné držet otevřené obě hlavní možnosti řešenísituace: ukončení vztahu,lrozvód
i usmíření. Poradcův tlak na jednu z těchto altemativ, byt' dobře míněný, mluže být
kontraproduktivní a r'yvolat obranné mechanismy v pooóbe reaktivního chování.

(2)Yzorec: nová šance

U této varianty má velký smysl možnost:,rykitzání, nebot'poskytuje oběti čas natoz-
hodování.
 Domácí násilí l 19

H_"l ním úkolem interventa je posoudit, zda ohtožená osoba uvažýeve svých plá-
iln;: f záměrech realisticky. Není-li tomu tak, měl by jí k realistickým přeástavám
on:stoiům zaměřeným na budoucnost pomoci.
- i :ěchto případech domácího násilí je třeba dát pozoT naúvahy o variantě
,,konec
urmr:il"' oběti jsou na to citlivé, na tlak reagují agresí a odmítáním.Důležitétéma
plt'rc*<:aruje pomoc pro partnera v roli násilné osoby. Ačkoliv se dříve
soudilo, že
mnr":-- e poradenství je u domácího násilí principiálně nevhodné (viz naptíklad Aúer-
hr:-\\ alker l9B7), neel.ati tento- princip absólutně. Právě u domácího násilí typu
ni šance lze individuální poradenství doplnit o poradenství párové.
sl \-zorec: pokročiléodlučování
frp:!eťn{. párové poradenství je v těchto případech zásadně odmítáno, protože ohro-
furr osoba j 1ž nevidi prostor pro společnou budoucnost. Par1nera ouvyt<te považuje
,a:es.-hopného se změnit Poradce pak slyšívýroky: ,,To je k ničemu...Na áltemaii-
mu : :-;míření reaguje tudížtato obět'podrážděně a negativně. od poradce očekává
rp{e ::n rzení v záměru odejít. Praktické, organizačnírady ocení.

fl{| l_zorec : ambivale ntní vztah

[on:ai;t s oběťmi domácího násilí, které nese charakteristiky ambivalentního
nrnahu. reprezentuje vyb9c nejt쎚í poradenskou situaci. Protó vyžaduje kompe-
{bmm; profesionály, kteří disponují specifickými znalosti o patologilké vázbě na-ty-
,Mle* Ů psychotraumatizaci a syndromu týraného par1nera. Prostórové oddělení ód

ďc:*tačí. V těchto případech není vhodné ,,tlačit" na odloučení od pártnera

,protožé
fu:]Že vyvolat solidarizačníefekt. ohrožená osoba vykazuje piiznaky naučené
fu*]]irr'i. její akceschopnost a víra ve vlastní moŽnosti konatlsou málo efektivní.
Ti 'lllem okamžiku se nedokáže odloučit. Proto se doporučuje
,,dosáhnout" na násil-
d{i Dartnera. Právě u ambivalentního vztahu je důiežitépracovat také s násilnou
&ncř*"ru. aÍo už kvůli tomu, že týraná osoba by neměla mít pócit, že to, zdazůstane či
gdqd:- je pouze její problém. Zodpovědnost musí (í v očíchohrožované osoby) nést
ň mns:lnik.
Tirdi' postup vůčiněmu můžebýt však i kontraproduktivní, jestliže r,yvolá solida-
rmm*r;:"Poradce musí vědět, že'Vystoupeni z ambivalentního vzíahu jep."o..r. Měl by
mťlý odhadnout, v jaké jeho fázi se konkrétní obět'nacházi' a podpoiit dalšímožné
fomk: Eristuje tot1žriziko, že policie nebo poradny (interven8ní centra) by mohly
ilm:',-Ženy do dynamiky a eskalace domácího násilí. V extrémnímpřípadě bý
pm'[:c-e a interyenčních center mohly dalšínásilí přímo vyprovokovat. V těchto"utirity
situa-
l r -: tedy nezbytné při volbě vhodného postupu vychizet i z poznatků' o násilné
on:n'É. \- kontaktu s obětí tvoří hlavní téma poradenského p'o...u otázky osamostat-
nřrlr- le a osvobozováni z ambivalentního vztahu.
 Modemí psychologie pro

1.2 PSYCHICKE TÝnÁxÍ PARTNERA

Domácí násilí zahrnuj e riznépodoby narušených par1nerských
Sla1ný jeho diagnostiku je tak záiažný štupeň vztahů. Pod-
-nr9 soužití,že
překraču|e rámec soukromýóh věcí, a p.otá '"i"J;;i;;áiemneho
uyz'uorr,";ř;ii'.|j'ásahy
dů i sociálních služeb a současně k nim i opravnuje.
policie'Sou-
Rozhodujícíje zde skutečnost, že
dochází k jednostran1ému a opakovanémI tyra'ni jeanono
kých případech domácíh9 |á'níěru druhým. V typic-
Ť.']í dominují rvli.r.e
"ior.v;l
fyzické agresi ze strany n'íq1lnéosoby. ťteio kapitole
;ň;y, obět, je vystavena
.é usuři,rá. me zabývatzv;áŠt-
ní podobou domácího násilí, Ve kte;é
ýzická ág** .r'yui'u ii.,aua ,,pouze,, pS\--
chický teror či týránipartnera.
Jak uŽ jsme uvedli, autorka Piispa označuje tuto variantu jako mentální
!n:.ká
rání či mučení(v originále,,mental tí.
tortment,,).

1.2.1 F'E|{oMEI{oLoGIE A ČETNoST JEVU

Je třeba zďůraznit, že psychick é týráninastává
ve 100 %o pŤípadtldomácího násilí. Je
to dáno tim, že opakované.n ap3dánípartnera,'at'ma14"'r.oíi
pŇahu, vždy obsahuje
i prvky psychického.násilí. kuždé(ifyzické; domácí
oběť také po
stránce psychické' Musí se totiž vyrovnávat s faktem, 'á.lii!á'"r'uje
že jitěiesně ubližuje blizká
osoba, což vždy přináší psychickou destabilizaci,
či pii;; i ruuÁ,utiru"i.
Ryze psychické domácí násilí, kde zcela absentuji
c.o do výskytu vzácnější' Reprezentativní
*z{u ry)ického napadání, je
statisticiť"iií" )-eiÁri^nemáme. Vik-
timologické pruzkumy.a
'"-ítol":i .'"u, Žedomácího
r.poradenských míst výskyt čistě
psychjckého týrání zŤqměYd?l"dosahuje zhrubi lB oÁ z""it"'Žr'i'"ř.1emu
silí (Shipway,2004)- Tento údaj je však nutno chápat jako ná-
orientJení. Některé zahra-
ničnístudie ukazuji, že^domáci-iásilí v podob-ě t9z^r.eťo
ps/cni"t řr.ro ty..ani postihuje
!-67:muž.ůažen(HofT1a11-Wondrak,2006).Různértuii.tl.teuoajeodrážejífakt.
že zjiště.ni o vlskytu psychického týrání se opírají p.."áz'J"
obětí, které za-
hrn]tjí do psychického domácjho násilí jevy m'ňe pouuný
Jevová. pestrost psychického týtáni-je št
i',.-ity
'JĚlení
,"itÁa." Žu |ry"r,i"r.é týrání je
"t.ene
v odborné literatuře obvykle považováná jednání,
nere'p,rr"u";Ě oběti emocionálni
rány či uj.mu, tj. například snižrcné sebev8domí, pocity
Áeno""nno, ti, ztrátuŽivotnj
pohody, duševní rovnováhy a radosti ze života,aie
také strach a nezdravou závislost
na paftnerovi,vymlzenischopnosti se samostatně rozhodovat, v extrémnípoloze
pak
beznaděj až sebewažedné mýšlenky či sklony (viz
napříklaá Hi.igoy"n ,2002.). Ke
konkrétnímproj evům p sychiókého iy, ani p utíi'..1
-e"u'
r devalvující,urážlivá, zrař^njicikomunikace (nadávky, zesměšňování, ponižování.
usjayi9n|-kritika, týkajícíse často malicherností),
r- odmítání komunikace, ignorování, přehlíženíne6o překrucování
faktů (poloprar _
dy alŽi),
r trpírání základnichpráv, upírání moŽnosti podílet se na
spolurozhodování, nesm\'-
slné a zlovolné omezování, zakazování sociálních r.""t"r.tt,
ňňkování seberea1i-
zace oběti,
t
Domácí násilí l 2|

I obviňování a manipulace (oběť je nelogicky obviňována zběŽných životníchpro-

blémů,ale l' z pracovních neúspěchůtyrana),
t zastrašování, vydírání a vyhrožování (například rozvodem a odebráním společ-
ných dětí, vyhrožování sebevraŽdou či vraždou),
I ertrémníkontrola (pohybu oběti, vynakládani finančníchprostředků. . ), .

I psychické trestání oběti za její úspěchy v zaměstnáni, za její oblíbenost v okolí,

I ničeníoblíbených věcí oběti, ubližování domácím mazlíčkům,
I stalking (slídění,sledování a pronásledování oběti, označované někdy téŽ jako
-.psychoteror", o něm viz dále).

!.[nohé formy týránípaftnera/ky, se kteými se setkáváme v živých případech, odka-

zu_ii na zvlášinipovahové založenityÍana, které B' C. Collins (2003) označu1evýra-
aem ..emocionáiní nezpůsobilost". K této povahové nápadnosti patÍi fakÍ, že týrajíci
*rrsob a považuj e své chóvání za zceIa norrnální, odmítá akouko li odpovědno s t
j za ltru-
he narušování partnerských vztahů a vinu přesouvá na oběť. Dále připomeneme ně-

J rrixl"o uplatňování extrémníkontroly a moci

lr,'aná manŽelka musela manŽela předem informovat o svých veškeých pohybech a aktivi_
během dne. Bez jeho souhlasu nesměla utratit Žádné peníze. ManŽel rozhodoval i o tom,
.ltln-:'l

cc se bude vařit, kdy se bude prát atp' KdyŽ šla Žena na toaletu, musela nechat otevřené dve-
fu TotéŽ platilo i pro její pobyt v koupelně. K vyhledání poradny přiměly Ženu právě posledně
gnnerlované skuteČnosti.

ffiao blokování seberealizace

fuiŽe nastaly v době, kdy pracovní úspěchy manŽelky jasně převýšily plat i výsledky jejího
nmwŽela. Partner se nejdříve uchýlil k polopravdám a lŽím. Předhazoval manŽelce, Že v práci
puclr'r.šila jen díky němu' Že je to on, kdo jí umoŽnil pracovní vzestup ve firmě' Yyžadoval za lo
ulnu:y a lepšípéči(podávání maličkostí, totální a často poniŽujícÍ servis: v noci manŽelku bu-
,dl' aby mu donesla pití, kapesník atp.). Pak přešel k poniŽování, ironizovánía zesměšňovánÍ
mrna-Želky i před dětmi. V poslední době jí vyhroŽuje, Že přestane pracovat a prodá společný
@1.r. Ráno vypíná vodu a elektřinu. Tím sleduje dva cíle: aby se Žena nemohla upravit (v její
scaci na tom hodně záleží) a aby přijela do práce pozdě' ProtoŽe si Žena s touto obstrukcí po-
M1a. zvo1il dalŠízpůsob, jak způsobit manŽelce potíŽe v práci - aby nemohla odjet ráno do
městnání, v noci jíodmontoval kolo u auta.

J**"o kombinovaného psychického násilí s v'ýraznou manipulací a citovým vydíráním

'M-alěstnání úspěšnýmuŽ deptal bez zjevných důvodůpsychicky svou manŽelku. Vyčítaljí'

&e :rc rodinu nic nedělá. obviňoval ji' Že je ,,zlý člověk". Demonstrativně opouštěl společnou
ifuřl,a''ryhazoval ji od společnéhostolovánÍsdětmi. Bezvysvětlení1ízakazoval stykys jejími
 rodiči' Nesměla jim ani telefonovat. Povolil jen návštěvu
na narozeniny dětí. Předtím se vŽdy
odehrávaly,,scény". ManŽel sdělil, Že k prarodičůmnepojede.
ManŽelka připravila děti, nanosi-
la dárky do auta. Jakmile byla rodina v autě, př|šel
manŽel a sám se u1alrízeni.Před dětmi pak
probíhala váŽnáhádka' při které muŽ obvinil partnerku,
Že chtěla jet bez něho, Že mu bránila,
aby navštívil prarodiče. VyhroŽuje dále sebevraŽdou, ke
které hochce pry7 nepochybně part_
nerka dohnat, protoŽe ho nemá ráda a chce se ho zbavit

za pokus řešit fyzické napadání

Vzhledem k vysokému věku partnerů je případ poněkud kuriózní.

Kvůli dlouhod obému azá-
vaŽnému fyzickému násilíbyl manŽel vykázán. oba jsou
senioři nad 70 let. Společnéděti (nyní
dospělé) opakovaně přesvědčovaly matku, aby od otce odešla.
Ta však nikdy problémy domá-
cího násilí neřeŠila. Vzhledem k agresivitě násilného seniora proběhlo
vykázáníza Účasti čle-
nů zásahové jednotky. Ačkoliv agresor měl hned několik
moŽností, ku' ," na deset dní
uchýlit, zvo|il psychickétýrání partnerky. Vytrvale a
demonstrativně setrvával před společným
bydlíštěm' Dával jí najevo, jak mu ublíŽila. Po domluvě policejní
hlídkyse nechal odvést, vzá-
pětíse však před dům manŽelky vrátil. odmítal léky' jídlo,
,,dě|al,, ublženého.

I erixt"o starkingu

Psychicky týranáŽenazvolila cestu rozvodu manŽelství'

ManŽel na ní sice nikdy nevztáhl ruku,
ale poniŽovaljítřeba itím, že se musela koupat ve vaně
s vodou, kterou předtím pouŽil k osob-
ní hygieně on' Vysvětloval to nutností šetřit. Po rozvodu
se ex-partner uchýlil ke stalkingu (viz
například Čirtt<ova, Vitoušová a kol', 2007). Dlouhé hodiny
vystával před domem, ve kterém
nyní bydlíjeho bývalá manŽelka s dětmi. Bombardovalji
e-maily i SMS, v nichŽ líčil,jak ji má
stále rád, a sliboval nápravu. opakovaně ji sledoval na cestách
do práce i ze zaměstnání.
Nemluvil na ni, šel jen v několikametrovém odstupu za ní.
Na internet zavěsil zprávu, že
ex-partnerka prodává současný byt. KdyŽ mu v telefonu rozhořčeně
vytýkala, co udělal, prosil
ji, aby se vrátila. Pohrozil, že by se mohlo
něco přihodit psovi, kteréhá Řoysi spo|ečně pořídili
kvůli dětem' Naznačil, Že napíšedopis jejímu zaměstnavatelí.

l erittuo psychického týrání rozšířenéhona děti

MuŽ nejdříve týral svou partnerku rŮznými kombinovanými postupy

(viz výŠe). BěŽně vyhazo-
val věci ze skříně a nutil manŽelku, aby je znovu poskládala'
V neděli slíbil rodině výlet, pro ma-
lichernost jej pak zrušil. Střídal manŽelčino poniŽov ání a urážení' Pak rozšířil přímé psychické
týráníi na děti. Před desetiletým synem inscenoval pokus o sebevraŽdu.
Upevnil provaz k lus-
tru, uvázal si smyčku na krk a stoupl si na Židli' Plačícímu
synovi vysvětloval, Že ho k tomu nutí
maminka.
 Domácí násilí l 23

1.2.2 PRoBLÉMY S VYMEZEI.,{ÍM PSYCHICKÉHo rÝnÁxÍ

PARTI{ERA
Yymezit čistě psychické domácí násilí není jednoduché. Z definicep1yne, že musí jít
o opakované , zpravidla eskalujicí, řeČové(slóvní) nebo jiné nekontaÉtní pio;"oy ugie-
se, které r.ytvářejí jasně asymetrický partnerský vztahá poškozují duševni stábiřitu,
či přímo duševní,ale i tělesné zďraví oběti (napříklaa vyssí neňocnost v důsledku
ztráty imunity). Rozhodující je přitom úmysl násilné osoLy, tj. deva|vov at, terorizo-
vat či zastrašovat par1nera, a subjektivní pocit ohroženéosobý (cítíse deptána, poni-
Žována ve své lidské důstojnosti a ztýrajicího partnera máintenzlvní strach).
Vědomý proŽitek poškozování (viktimizace) na straně oběti hraje důležitouroli,
ikdyž si exper1i i praktici uvědomují, Žemůžebýttaké zavádějici.uauinaoběť může
své týrání záměrr'ě předstírat (tzv. ťalešná obět') či bezděčně vznášet faiešná obvinění
z psychického teroru. Záměrrré předstírání psychického týránibývámotivováno úče-
lově, například snahou pomstít Se partnerovi, poškodit ho nebo ziskat vůčiněmu
lýhodu. Motivace k bezděčným falešným obviněním z psychickéh o týránibývá slo-
Žitější.oběť se totiž domnívá, že je psychicky týraná, ačkoliv ve skutečnošti není.
Důvody mohou být různé. Zpravidla jde o poruchy osobnosti oznamovatelky či ozna-
movatele (histrionská nebo paranoidní osobnost). Současnéstudie upozorňují také na
neblahý vliv médiína určitou skupinu nešťastných a nespokojených osob (Better_
mann' 2005). V jejich prázdném životě je můžeoslovit mediálně hojně probírané
téma. Podle informací zmédii se pak samy označíza oběti, ,,poznaji" se v popisova-
rÝch problémech a začnol vyhledávat pomoc. Počty nepravých obětí psychického
1ráníjsou však nízkéa nebývají důvodem ke zpochybňování subjektivních pocitů
n rané osobyjako jednoho zkritértipro diagnostikování skutečného psychického do-
;rrácího násilí.
Na tomto místě je však nutno odlišit obecnou definici psychického domácího nási-
.i od vymezení skutkových podstat relevantních trestných činů.Jinak řečeno: zďaleka
re každépsychické týrání splňuj e znaky trestného činu. Tam, kde nejde o trestný čin,
:ení řešení případu v kompetenci policie' Psychicky týranáosoba pak musí volit ces-
u civilního práva, například podat návrh na rozvod manželství. Pro eventuální trestní
izení, například podle $ 215a trestního zákona (týrání osoby žijícíve společnémbytě
:eboobydlí),jevždynezbytnézajistitřádné dikazy opsychickémtýráni.Namístěje
::ké posuzování věrohodnosti výpovědi poškozené a obviněné (týrající)osoby' V ži-
' em případě je tudížmožné,že po podání trestního oznámení nebude chování proble-
:ratického partnera (momentálně) vyhodnoceno jako trestný čtn, nýbrž jako vztaho-
"e
problémy, které jsou (zatím) v kompetenci psychologických poraden a civilních
-oudů.
otevřeným problémem je i otázka:,rykazováni v případech čistéhopsychického tý-
:lní. Yykázání je totiŽ správním, nikoli trestněprávním úkonem. Ze zákona je tudiž
:oŽné vykázatnásilnou osobu i tehdy,jestližejejíjednánínedosahuje stupně nebez-
:eČnosti trestného činu. Vykázání chráni oběť před dalšímhrozicim násilím. Zákon
:ká. Ževykázáni je na místě tehdy, kdyžhrozi, že dojde k nebezpečnému útoku proti
:draví, živottt, svobodě nebo zvlášt' zixažnémuútoku proti lidské důstojnosti.
TeŽké formy psychického týrání nepochybně zrařnji a poškozují lidskou důstojnost.
)lraz je ovšem na výrazll těžkéformy' tzn. že v případě psychického týrání by
 Modemí psychologie pro

k.vykáz'áníměla policie přisfupovat velmi obezřetně a pouŽívat ho pouze

v těch srtl._
cích, kdy skutečnosti nasvědčují tomu, že násilná osoba použila tvrdé formy
psych_;.
kého týrání (totální sociální tzolacíoběti, absolutní kontiolu, blokování priíspóto',:_
vání základních existenčníchpotřeb, spánkovou a potravinovou deprivaci,
stalkir:
utp.) 11Ž dříve. Vztahové problémy popilované jakoiádky
, urážky,p'onizo"a"i u|u*'
důvodem k vykázání rozhodně nejsoú.
V laickém povědomí j e stále j eště rozšířen mýtus o tom, Že psychick é týrání
r':-
předstar,uje tak závažný problém jako ubliŽováni tyri"ue.
erati vsat opak h;; .-:
zkumných studií na toto téma dokládá, že následky psychického
teroru jsou stel::
pustošivéjako tělesné násilí. oběti čiýě psychickéňo- týrání
vykazýí steiÁě zárair:
a dlouhodobé následky jako oběti, které_býly r.ystaveny tyziáue
agresi (Basog1u ..
aI.,2007). oběti samy označují.dokg|.-. psýchické tý;ání zaiorší
abeinadeinels'
situaci neŽ ubližování tělesné. Psychickď týtáni totiž ,"run""hárá
viditelné rán.'
emocionálnizraněni nejsou vidět. Chování oLěti tak můžeor.oii;.uit jáil"
"

mitelné, líčeníoběti jako nevěrohodné. Zvláště, když'. jde o typického domácího '*'".;-
nási._
níka. dvoj í tváře. kreý se na veřejnosti (v zaměstnani.'uůe
i a známým. r u.
úřadům)chová korektně a solidně. je těŽké uvěřit toáu, proč 'áu'.á,i'
by se měl tento noma'-
ní člověk doma projevovat jako ,,sociální sadista,, ("i' Řioan, 19gg).
Pak lze son.
uvěřit sděleni zoufalé, vystresované a psychicky destabilizované obéti
o tom, Že 1e.'
partner uprostřed noci v ložnici rozsvití a vyhrožuje j i zabitím,
nebo že pii píicnóo_
domů naŠla na stole kuchyňský nůŽ se ,žkurr-..i utery rj zabiju.'.'V
lontak:-
s úřednímimísty můŽe' obět'.dokonce na prv-ní pohlód pt.oillt;uto
hyst".i"m Úyá.,
s příznaky poruch osobnosti a chování. bduoinici pai
obět1 ,'psych iaitzc-
vat", d' vnírnají ji jako případ pro klinického psychologa 'oot'ou
či psychiatra. Vnejším tratr_
matizujícím okolnostem, které znaji jen povichně pópl.u oúoti' nepřipisůjí
přitor:
v prvním kontaktu většíetiologtcký výžnam. ooporuEené ' léčeníu'pry.hiut.u pu,,
můŽe obět' sekundárně.viktimizovat (á znevýhodňovat) nupiitaua pii
io'oodo,ré,'
Íizeni a při posuzováni jejízpůsobilosti poskytnout spotéenym dětem
náležitou rodt_
čovskou péči.Fakt, že oběť.trpěla psychickými problémy Áťrz"bez
, bližšíhovysvět-
lení, co je způsobilo' oyÝllit do určiiéstigňatiáce kteíápak snižuje
, v očíchířadu
její kompetenci zvládaj běžnéstresy, .'ap.íklud i pii
dětí."To platí zvláště
v'těch komplikovaných případech, kdy sám tyran vystůpuje "i'ct'ouě
na veřejnosti korektně.
věcně a důvěryhodně.

1.2.3 PRoBLÉMY S ŘEŠENÍtwpsycHICKÉHo rÝnÁxÍ PARTNERA

Domácínásilí je důvodem k ochraně oběti a interuenci vůčipachateli zvenčí
v soula-
du se zákonern 135/2006^ Sb. To platí i pro závaŽnépooouýpsýchického
domácího
násilí, ve kteých chybí fyzické útoky vůČiohroŽene osob8. i. usut nutno
konstato-
vat, že z mnoha srozumitelných'důvodů je řešenítěchto případů
obtíŽnější.Připome-
neme některé komplikující okolnosti:

l Prokazatelnost psychického týrání

Pro policejní intervenci (například vykázání,přijetí trestního oznámení
a Samo
trestní stíhání)je nezbytné listit zákonem pozidóvané skutečnosti,
které opÍav-
 Dornácí násilí l 25

1, :_-::cist-v konat. případech fyzického či sexuálního domácího násilí to

V
. ::.]Zšíia také z hlďiska času kratší) nežlryze psychického týrání. Proto
.-:-.zené či poškozené osobě doporučitzaznamenávat si prožttéincidenty
tý_
.', entlráln8 je dokumentovat a_informovat o nich své okolí. V počátečních
:. :-lkazně próblematických případech psychického týrání je vhodné konzul-
: '. !S) Cho1ogických či právních poradnách'
t &,."i zlomu
}"''-...:: ziomu se označuje okamžik, kdy se domácí násilí láme a stává
Se Z něj
_ s.e sitelné soužití(Ěoffmann a Wondrak, 2006). Ze1ména u psychického tý-
' '
-:._ -- fro oběť těžkébod zlomu rozpoznata vhodně naněj zareagovat r'ryhledáním
., * .. _,* správném místě (v psychólogických poradnách, interuenčníchcentrech,
t":, ). Óhrožené osobě úe-doporučit, aby věřila svým pocitum viktimizace
.,--ie

', ;:.,a se s nimi včas důvěryhodné osobě. Tak si můžepro sebe ujasnit, co Se
:,:_=_e rském vztahuděje a tesiovat normalitu par1nerských
komunikací a interakcí'

['rpnitelnost oběti
-..cke ýrání poško zuje závažným způsobem duše.,ní integritu a Stabilitu oběti.
', -::.e
'*' sebevědómí autómaticky vede k omezování sociálních kontaktů. oběť se
-;'__'. i1o ústraní,nemá chuť ani sílu udržovat vnějšívazby. Tím se paradoxně
.'."-. z'Óaruje možnosti zachovat si ostruvky vlastní sebedůvěry. Některé ýzkl-
r ' 'zlačuj í, že ženy jsou vůčipsychickému ťytini ze Strany paftnera zranitelnější'
oÁ žen a 26,4 oÁ
o žabitim póuriruJi sice častěji Ženy (32,6
'-.::'iiad oÁ
tákové vyslovené rry,nruz"e věří muži daleko méně než Ženy (en 19
- -*-,. a1e '"1,t'-zt
r **. a1e téměÍ45 %o žen se obává, že bude skutečně realizovaná). Zranitelnost
::.- .3 promítá do schopnosti řešit problémy psychického ty á:ti Cim vyššíje
::.:.l::lnost, tím nižšíje zpraviďIa způsobilost oběti efektivně řešit problém psy_
_
- :,':ilo ýrániv par1nerském vztahu. Důsledkem je například opožclěné r'yhledání
:,' ^ _,.-i.
' nékonzistentní a méně věrohodné vystupování v kontaktu s úřady, ambiva-
:*'__] ] 1 ztah k ohrožujícíosobě atp.

r I]]uze o ideálním řešenÍ

_ :) '-ale r'elmi těžkése od tyranizujícího partnera definitivně odloučit. Je totiž bo-
..'., j srnířit se s tím, ze nikdy nezískáme akceptaci auznáni od osoby, na které
-.':_' :o1ik záIeželo. Náprava vztahuje více pravděpodobná tam, kde ohrožující
.: :rpřijímá zodpovědnost a je motivována kzásaďnizměrlě svého chování. Ve
:..:ne piípadů dlouhodobého psychického týrání však tyto předpoklady pro
' - ..".'.ní iztahu chybí. Rezignovat na 1luzl ideálního řešení e
j prvním krokem,
l .;.. b\.rněla oběť pro účinnďřešení svého případu domácího násilí učinit.Yzdát
.: -i_rze o ideálním iešení je v odborné literatuře spojováno s výše uvedeným po-
,:-:n ..agency" (Hoffmann a Wondrak, 2006).

funguj icichvztazích nastávají vlivem různých okolností občasnéverbální

: ,:ie
ut n-'' . rlráŽen], ponižování a obviňovánímezipartnery. objevit se-mohou triznévý-
a zastra$ování. Po uklidnění obou stran konfliktu se však obnovuje rovnocen-
._..-,
r:i-
'r : . _ _,zití. Partneři si poskytují vzájemnou podporu, těšíse z úspěchůdruhého, rádi
 26 / Moderní psychologie pro právníky

traví čas společně. o psychické formě domácího násilí mluvíme teprve tehdy, když se
objeluje jasná disproporce moci a kontroly (eden můževšechno, druhý nic). K psy-
chickému zraňování docházi přitom opakovaně a dlouhodobě. EmocionáIni týrání
nabývána intenzitě, kterou lzevyjáďŤitmírou degradace lidské důstojnosti oběti, a je
důvodem pro vyhledání pomoci na místech, jež se specializují na problematiku do-
mácího násilí.

1.3 SYNDROM rÝnaNÉ Žnny

Vyčleněnísyndromu týrané ženy naznačuje,že důsledky domácího násilí na
oběť jsou specifické. Viktimizace v podobě domácího násilí produkuje totiž pÍiznač-
ný soubor následných mentálních a behaviorálních reakcí obětí. Setkáváme se u nich
s jevy' které u obětí jiných kriminálních činůnenalézáme. Markantní je například
přetrvávajíci vazba k agresorovi, setrvávání ve vztahu s ním, zataiováni závažnosti
a příčinzraněni, popiráni viktimizace. Tyto typické důsledky domácího násilí jsou
pro pozorovatele zvenčímálo srozumitelné. Vnější okolí nedovede pochopit, proč
dospělá týraná osoba svého partnera neopustí. Neznalost problematiky pak vede
k tomu, že chování oběti je lysvětlováno pomocí falešných mýtů, napřík\ad tim, Že
ženě se násilí líbí.
Syndrom týranéženy(angl. Battered Woman Syndrom, zkratkaBws) bylpopsán
v letech 1979-1984. Jeho autorkou je L. Walker, která v roce l979 publikovala knihu
Týraná žena (The Battered Woman)' v nižpoprvépopsala psychologický profil oběti
domácího násilí. o pět let později vydala autorka publikaci s nťuvem Syndrom ýrané
ženy.Tato druhá kniha znamenala zrod syndromu a přinesla také novou teorii. Podle
ní jsou pro BWS klíčovédva znaky:

l naučená bezmoc,
l cyklus (kruh) domácího násilí.

L. Walker pÍevzalakoncepci naučenébezmoci od M. Seligmana(viznapříklad Čírt-

ková' 200l; Lovaš, 200I) a v souvislosti s BWS ji definovala jako ztrátu víry ve
vlastní schopnosti odhadnout účinnostsvých pokusů o zajištění vlastní bezpeč-
nosti. Cyklus domácího násilí popsala pomocí tŤifázi (1. narustání napětí, 2. exploze,
3. usmiřování a klid). Ke společným znakům týranýchženpatři dále podle L. Walker
sniŽené sebevědomí a podléhání falešným mýtům o domácím násilí, které se nakonec
projeluje v sebeobviňováni. V pozdějších pracích z90.letposunuje L. Walker BWS
bIižekposttraumatickéstresové poruše (PTSP) a syndrom považuje za sestar,rr pře-
chodných symptomů, které jsou známy právě jako PTSP. Prakticky od roku 1992
bývá syndrom často charakÍerizován jako fotma PTSP' čímžse můženapříklad vy-
Světlit, pročtýranáoběť v důsledkupřed'cházejícíviktimizace reaguje nanovou situa-
ci jako na život ohrožující.osoba bez BWS by to neučinila. V daném případě mohou
její reakci objasnit například tntruze, tj. neodbytné, do kola běžici představy a myš-
lenky vázané na zážitky náslli (viz dále), a tzv. flashbacks, při nichž v mysli oběti
 Domácí nási1í l 2'7

náhle vytanou tělové a pSychické stavy silného rozrušení, které doprovázely momen-
ry'' kdy ,,se to dělo", tedy epizody silného ohrožení.
Po svém zavedení do teorie domácího násilí v 80. letech minuiého století byl BWS
takřka bezvýhradně akceptován v té podobě, jak ho popsala L. Walker. V USA se
rojně uplatňovaltaké při projednávání případů domácího násilí před soudem. V dru-
hé polovině 90' let se však začinaji objevovat polemiky a pokusy o redefinování syn-
dromu týrané ženy (Dutton, 1993; osthoff a Maguigan,2004; Downs a Fischer,
]004: Loseke-Ge1les-Gavanaugh, 2004). Kritika proti původníkoncepci BWS se
._'píraia o praktické zkušenosti s touto diagnózou používanouv soudních síních
.. USA a koncentrovala se do pěti bodů:

l neexistujejeden profil týrané Ženy (osoby);

r tetmín BWS je příliš vágní;
r PTSD není jediný relevantní diagnostický termín pro soudní či jiné (například te-
rapeutické) účelypři řešení případůÍýraných žen.;
r relevantní informace pro soudní i jiné účelynezahrnují pouze psychologické dů-
sledky týráni;
r termín syndrom týrané ženylosoby vytváří příliš intenzivní dojem psychopato-
logie.

:'ritici původníverze BWS v podání L. Walker upozorňovali na to, že žena, která je

značena zatlpicí BWS, můžebýt nazíránajako v nějakém ohledu duševně nenor-
:'áiní, narušená. Ačkoliv mnoho žentrpinegativními následky týúní,slovo syndrom
:r příliš akcentuje psychopatol og1i a zatlačuje do pozadí jiné obrazy ajiné reakce na
'"' lání. Znalecká svědectví expertů, kteří se odkloní od kliniky a psychopatologie, pak

:_'ohou být pÚ navíc vnímána jako matoucí a kontraproduktivní, protože nezapadaji

]_. Steleotypu původníverze BWS.
\'ýsledky polemiky lze shrnout tak, že navzdory kritice pojmu, se tetmín syndrom
;r. rané ženy používá i nadále. V odbomé literatuře se dnes ovšem objer,ují dalšípojmy,

:''non}mně s BWS téžvýraz,,battered pelson Syndrom" (syndrom týrané osoby)

.:bo ,,battered spouse syndrom" (syndrom týraného partnera). To znamená, že
-les není syndrom vázaný na gender, aleje spojen s opakovanou expozicí traumati-
_ _'ícímu násilí, kterého se dopouštížlvotnipaftner číblizkáosoba. Syndrom
je nyní
, . rstituován s pomocí teorie a empirických poznatků o (psycho)traumatizaci jedin-
-:. která nastává vlivem r&zných podob násilí. Klíčovéjsou tedy koncepce a teorie
rtimizace a eventuálně psychotraumatologie (Loseke-Ge11es-Gavanaugh, 2004;
. s --hauner, 2006). Dále uváděná charakteristika podob a příznaků BWS vychází z ak-
-_'iních poznatků a teorií. Prezentuje tedy současnénázory na syndrom týraté ženy
- ] _rSoby, kteý vzniká následkem domácího násilí, nejde
tudížo rekapitulaci původní
* ' ]cepce BWS podle L. Walker. Na prvním místě je přitom tÍeba zďůraznit, že BWS
-:nt automatickým následkem jakéhokoliv domácího násilí. Nemusí se nutně proje-
: ir kaŽdé jeho oběti' Na vzniku syndromu se podí1í:

: :i'pu/vzorci domácího nási1í,

r ]'pu previktimní osobnosti (1aký byl člověk před trestným činem),
r ::akce sociálního okolí.
 28 / Moderní psychologie pro právníky

Podle definice BwS vzn1ká či můževzniknout teprve tehdy, když

se kompletní cyklus
domácího násilí (vit výše jeho tŤtfáze) zopakuje ale'pol á"umat.
Vznik syndromu je
spojen s dlouhodobým chronickým domácím na'iti''', především
S typem označova-
ným jako intimní či partnerský terorismus. Nástup BWS posiluji
také nevhodné
reakce v sociálním okolí.-Můžejít o přehlíženía bagátelizaci problému (,To je
nor:-
mólní. "- ', To musíš uydržet... ") nebo o neefektivni p-*okusy o po-o".
Jako příklad lze
uvést zdalek? n" uyjjT:9.noy
9itu1ci, kdy par1ner/ka sicé ziská azyl přeá násilnou
osobou u spřátelených-lidí, ale kvůli výbríikamnásilníka se vrací žpěi,
abyneohro-
žovalla své ochránce V extrémních případech můžeokolí z rťlznýcidůvodů
násilné
osobě stranit. V konkrétním případě vlaitní otec manželky zavřel dvere por.o;e
a pii-
hlíŽel, jak jeho dceři zeť fyzícky ubližuje. Pokud jde o pr.úkti*r'í
osobnost, r.ónr.retni
psychologické výzkumy zatímneexistují. Vyššizraniielnost se předpoklá
ááun"rru-
lé osobnosti, které chybí předch ázejici zkušónosti ze zdravých'partnerských
vztahů.
A co rozumíme dnes-syndromem ýrané ženy? Na prvnim místě uvedme, že
BWS
diagnostlcký lermin začleněný do oficiálnícn alagnástict<y.ctr
:-:|.1'.ŤJT].-Yř:-s:ý
SystemÚ D-S-M IV nebo JKN-10 (ICD-l0). Momentálně má
statut vikimizačního
syndromu obdobně jako syndrom týraného u ,n"uiru^e r-r" áiřei. (CAN
). syndrom
znásilněné (,,rape trauma syndrom"jnebo syndrom
-r.";,.rcr'i.hostage syndrom,.).
Nejde tedy o diagnózu r e smyslu zdravotni norTny. Vikřimiz;;;l ;'ffi;;
že daná osoba se stala obětí určitéhodruhu násilí'a že jejíduševní
;;ři;u,
stav a mentální
pochody jsou touto- traumatizací pozměněné (pošLozené)'(Downs
a Fischer,
2004) Konstatováni BWS tedy ,,pot|ze" znamená, ie zažjténaÁir'ei
ýráni neztlsÁló
!-1z-psychických následků a že ovlivnilo vÝkonno't a n n!or'a''í isychiky oběti.
Vždy je proto nutné popsat a charakterizovat Řonkré tnípŤizníkyÁwŠ
íxuem přípa-
du, tj. jak se u dané oběti domácího násilí syndrom pro;ewje.' -
odpověď na otázku, jaké pÍiznaky zahmuje synaioň týiané ženy (týraného
part-
nera), vycházeji z platného a srozumitelného poznatku, žá
efekty iazieno týráii na
jedince jsou ruzné. BYS.se můžeprojevovaf
ruznymíprirniuý. Rozdíly v obrazu
traumatické reakce na týrání jsou podmíněny výše uvedónými
ťaktory, tj. typem ná-
silí (u.BWS.typem dornácího nási1í)' previktimní osobnosíía sociálním kontextem.
To, jak oběti reaguj í naprožitá traumáta, ovlivňuje i kulturní
kontext a společenské
!_o.-y, což přesvědčivě clemonstrují případy domácí násilí v rodinách migrantů.
V Německu nedávno rozvíŤilpo'o.noit pripáo domácího násilí ve smíšeném
man-
že]stvi. Manželka, původem Thajka, zabilďsvého německého
manŽelapo dlouho-
dobém domácím násilí. Znalkyni vysvětlila, že v jeji aomorrinJ
zlásky abitiznenávisti. Jejimanžeiji mlátii upoiiiorul zabiano, -iiis":Jřr
se
p.otozó1l uii
z nenávisti k ní.
Neexistuje proto jediný,,spráVný" profil týrané osoby. To znamená.
'
definován pomocí přesného seznamu nebo .kludby symptomri. vzhledem
Že BWS není
k empiric-
ky poznatkům platí, že BWS zahmujeíu'i"tu pii'r'ut,i, které
ryoty1z9ným se lrilz-
ných obětí domácího násilí mohou ruzně kombinóvat. Přestože
se reakce jedinců na
ýrání liší,lze lrymezit základni oblasti psychiky' ve kteých s" v důsledku
traumatizace domácím násilím projel.ují. Pro BWS
isou typicte '-e.'y
nasledíjíci skupiny
příznaků:
 Domácí násilí l 29

. Změny v emocionálních reakcích (pocity studu' viny, strachu' smutku' zab|o-

kování vlastních negativních emocí, extrémnílaskavost...)

Týrané Ženy ztrácejí schopnost se přirozeně chovat, jestliže vůčinim někdo pre-
zentuje silné negativní emoce jako například vztek či zlost. Je pro ně typické ,ublo-
kování exprese vzteku. Samy mají tendenci utíkat před konflikty, nejsou připravené
ventilovat spontánně své emoce vzteku a zlostl. U týraných žen se často ietkáváme
spíše s tzv. extrémnílaskavostí. Zejménapři kontaktu s autoritou projer,ují nápaď-
nou vstřícnost, neprubojnost, chtějí vyhovět. Toto chování lze registrovat i při prv-
ních kontaktech s ošetřujícímlékařem, na policii či v poradnách.

l Změny v postojích a hodnocení vlastní osoby, ostatních lidí, světa (sebeobvi-

ňování, nedůvěra v možnosti řešení,generalizovanávíra''že svět je nebezpeč-
né místo, naučená bezmoc...)

Syndrom týrané Ženy je vlastně odpovědí na periodický, ale nevypočitatelný výs-

kyt zcela odlišných modalit chování u násilné osoby' Týrajíci partner střídá ve
r'ztahu slušné zacházeni s velmi špatným zacházenim. ČímvyhrocenějŠía vyprofi-
lovanějšíjsou obě tyto krajnosti, tím pravděpodobněji vznlkáparadoxní (ambiva-
ientní) vazbatýrané osoby na partnera. Jejím přirozeným důsledkem jsou pak se-
bezničujícíreakce.
Jejich psychologickým základem je mentální odpověd' nazneuživání označova-
rá jako manipulace s realitou. Manipulace v tomto případě znamená, že týraná
si qltváří svůj vlastní mentální skript zvláštního světa, ve kterém má i ne-
'rsoba
''] Světlitelné násilí své zdánlivě logické, věcné důvody. Pomocí mentálních kon-
strukcí se mění nesnesitelná realita tak, aby byla pro oběť ještě přijatelnou. Týraná
.lsoba věří falešným příslibům a nesmyslům i hloupostem. ovládá ji iracionální
:řesvědčení,že agresor je omnipotentní, vše se dozví a vše můžezaÍidit. Z jejího
:ohledu je pak nebezpečnějšívztah opustit, než kdyby v něm zůstala. Deformace
:ealtty dodává oběti sílu přečkat fáze exploze. V manipulaci s realitou je vždy pří-
.u]lT]I1o sebeobviňování, nejčasněji připíše týraná osoba vinu za incidenty sama
sobě. To je dtileŽitý rozlišujícíznakmezi skutečnou a předstíranou viktimizací, ne-
]ot'u Zinscenovaných obvinění z domácího násilí se u údajnéoběti se sebeobviňo-
'"áním nesetkávárne. Zatímco pravá oběť spíšintenzitu incidentů minimalizuje
' ttení to ještě tak strašné
") a při jejich popisu bývá střídmá, falešná oběť vše spíše
_r eličuje a údajnéhonásilníka expresivně obviňuje.

r Sr mptomy distresu a disfunkcí psychických procesů - deprese, úzkostnost,

fiashbacky, intruze, konstrikce (výraz používanýv psychotraumatologii pro
plejádu příznaků vyhýbání se určitým situacím a podnětům' které jsou s nimi
lpojené)' poruchy spánku, pokles imunity nebo kognitivní distorze (tj. naru-
šeníkognitivních procesů projevující se například neschopností reálně vy-
hodnotit nebezpečí)

'.1:lŽejít také o ruzné disociativní poruchy (zjednodušeně řečeno rozpojení neboli

::ztntegrace psychických funkcí projewjící se například funkčníporuchou paměti
 30 / Moderní psychologie pro právníky

oběť si vybavuje jen ttržky traumatického děje), nebo Ve vážnýchpÍipadech o tzv.

disociativní poruchu identity (jedinec vykazuje chování u p.oziuánibdpovídající
rizným osobnostem). V jednom z konkrétních případů ,,přeskakovala,, oběť těžLé-
ho domácího násilí ze vzorle chování odpovídajícíhopíbertálnídívence
do vzorce
zralé, samosÍatnéženy, a jen někdy nabídla obiaz obEti, která se i,yrovnává
s tím,
co zažila.
Tato skupina odráži pŤíznaky, které spojují BwS s PTSD. Jakužbylo řečeno
výše, podle současných názorŮ (osthoff á Maguigan 2004; Downs a Fischer,
,
2004) však PTSD sama o sobě k vysvětlení účinřů|yranidomácím násilím
nepo-
stačuje. Exper1i zdtlrazňuji, že nemá exkluzivitu pró právní či jiné (například
ili-
nické) posouzení případů. Jinak řečeno: není při posuzování tónt<rětnictr případů
domácího násilí důležitějšínež jiné typy psýchólogických reakcí ;i'á;iT;
napÍikladznamená,že absence příznakůPTšD nesigňalizuje, že oběť není trauma-
tizována. I když tyto' pÍiznaky chybí, můžeoběť íytaršrát vážný viktimizační
syndrom. Ve hře mohou bý i jiné diagnózy
'jako:

n akutní reakce na Stres,

n disociativní poruchy,
n depresivní poruchy,
n neklinické diagnózy jako intenzivní pocity studu nebo strachu z nás11né osoby,
přechodné disociativní-reakce, stavy hypervigilance (tj. zvýšená bdělost
a za-
měřenost na signály ohlašujícíbližícise fyzicŘé ohrožění) átp.

Pro účelytrestních kauz neni proto ani tak dtlležité.jestli obět' trpí či netrpí
PTSD,
n'aopak popsat přesně individuální obraz syndromu tyrané osoby
\|i99v9'Je ue .tnc ln-
dividuálních mentálních reptezentacidomácího nasiii
1tj. 1ak é írorcechování násilné
osoby považovalatýraná osoba za život ohrožující).
.L:euzavÍit, že syndrom týrané Ženy se projevujó poměrně bohatou mozaikou růz-
nýchpŤíznaků, které v konkrétním případě móho,', ul. nemusejí splňovat kritéria pro
klinickou diagnózupodle JKN- l0. Zatypické pŤiznaky BWSIsóu i nadále pouužo-
vány:

r Minimalizace následků - týraná ženalosoba minimalizuje skutečnénásledky,

například bagatelizuje svázraněni, zlehčuje intenzitai nebežpečnostútoků,
mávážnosÍ situace. '.rrní-
l Sebeobviňování - týranáženalosoba věŤí, že za domácínásilí můžesama, omlou-
vá násilníka, věří jeho falešným příslibům. Pro svázranění udává nepravé
áůvody.
r Srrížená,,agency" neboli akceschopnost projer,uje se popírán im možnostízá-
-
chrany a neefektivními pokusy o ukončení domáóího;á sili.iýranáženalosoba
má
znásilnikar,ystupňovaný strach, kteý ochromuje její spolupráci s krizov1.,rni centry
ipolicií. Vůčinásilníkovi se chová vstřícně ur''štop.,1ď''',', aby předeš la'exploziÁ.
Není schopna situaciracionálně vyhodnotit a poóhópit, zenáslisvým chóváním
Sama nevyprovokovala. Má také sklon iracionálně věřit, že násilník je
všemocný,
že můženapříklad ovlivnit ve svůj prospěch jednání policie a soudů. V minulosti
 Domácí násilí l 3l
',

I
sť V Souvislosti S těmito projevy Syndromu objevoval pojem naučená bezmoc
\\ralker, 1984). V současnéliteratuře se lze setkat S oběma termíny.
ř
(
'

r Příznaky psychotraumatu - u obětí domácího násilí Se obje\.Llje plejáda rŮzných

rás1edků opakovaného, kumulovaného stresu. Jde o příznaky a disfunkce psychic-
xeho i psychosomatickéhofáZU' Do této kategorie spadají i eventuální příznaky, kte-
:é.1sou zahmovány pod PTSP. ZapŤiznakyblizké této poruše jsou u obětí domácího
:ásilí považovány: intruze,poruchy spánku a pozomosti, hypervigilance, deptese,
surcidální myšlenky, substančnízneužíváni (tj. zneuživání léků'alkoholu apod.),
:uzné somatické potíženebo ztráta smyslu pro bezpečí.V poslední době jsou
', souvislosti s viktimizací obecně a s domácím násilím konkrétně zvýraziovány
:uzné disociativní poruchy, například peritraumatická disociace (dezintegrace
:sychických procesů v době kolem násilného incidentu, ďiky nížnapříklad dojde
ke změně prahu na vnímání bolesti), disociativní amnézie (časově ohraničená ztrá-
:r r'zpomínek) či disociativní porucha identity osobnosti (viz například Saxe,
r00 1 ).

: '::rptomy syndromu týrané ženy (osoby) se týkají vztahl S agresorem. Popisují pri-
:-.ně to, jak se oběť chová vůčitýrajícímupaftnerovi a jak prožívá svuj vztah s ním.
',l.:ro tento vztah však nemusejí být nutně markantní a očividné.BWS ner,ypovídá
: ': ,-) efektivitě mentálních funkcí v jiných životních oblastech, například ve vztahu
* ,'item, k výkonu profese atd. To také vysvětluje, proč některé týrané osoby mohou
:. " r jiném kontextu (například v profesi' v zájmové činnosti) výkonné, efektivní
r _.pěšné. Neodpovídají pak rozšířenémufalešnému klišéo utrápené a neschopné
.:.'.idince". To můžev očíchlaiků a nepoučených profesionálů snižovat jejich věro-
l '"jnost jako obětí domácího násilí.
Sl'ndrom týrané osoby se ve svém vývoji' twání a odeznívání (vyhojení) podobá
*.;lemukoli jinému viktimizačnímusyndromu. Jak už jsme řekli, záležipakna typu
;''ltého domácího násilí, na previktimní osobnosti a na následných reakcích okolí.
- kukončenínásilného vztahu,pÍiznaky BWS obvykle postupně mizí' Někte-
-. "de-1i
:';rané osoby potřebují profesionální poradenskou nebo psychoterapeutickou po-
r_ -"-. ujiných stačípodpora laického okolí či spontánně objevené cesty laické terapie
:. .lÝch traumatickýchzáŽitktl se například vypíšou). Podle někteých výzkumů jen
' . ýraných Ženzažívá domácí násilí i v dalšímvztahu,jestliže tento následuje po
*" _z ttí s násilnou osobou (Loseke-Gelles-Gavanau gh, 200 4).

1.4 pnÁvNÍ GoRENZn| vÝzNAM A PoSUZoVÁNÍ

SYNDRoMU TÝRANE ŽnNv
Do soudních sínívstoupil syndrom týrané ženy v kauzách, v nichž se týraná
."."la prokazatelně stala původcem smrti tyrana. S lehkou nadsázkou \ze historii
: ,i'S r'soudních síníchUSA vyjádřit jako dilema mezi hledáním spravedlnosti pro
_ -.:e
osoby a zpochybňováním či odmítáním obhajoby, která požaduje vyvinění
. , .l.r1paci) týrané osoby z důvodů její nepříčetnosti či nutné obrany před násilníkem.
32 l Moderní psychologie pro právníky

roce 1978 poprvé vystoupila před soudem jako znalkyně jIž zminěná L. Walker
)/
a dokládala, že ýraná žena zab1la násilného paftnera ,, rá*ci sebeobrany. Y témže
roce předložila skupina exper1ů v USA projekt (Women's Self-Defense Pioject), kte-
ý mělpodpořit soudce ve spravedlivém rozhodování v případech domáciho ná.ili,
v nichž týraná žena způsobila smrt tyrana. od té doby až do současnosti se vlečou
spory expertů o forenzní význam syndromu týrané Ženy. Y diskusích o trestní odpo-
vědnoýi týranýchžen, které zabily svého násilného partnera, se původně objevovaly
tři hlavní názory:

Syndrom týrané ženy mtlže být důvodem pro uznžni nepříčetnostinebo snížené
příčetnostiv době skutku.
Syndrom ýrané ženy m:ůže být důvodem pro akceptování obhajoby založenéna
nutné obraně.
l Syndrom týrané ženy neznamená automaticky nepříčetnost ani jednání v nutné
obraně. Itýraná ženalosoba můžebýt vražedkyni, tj. konat s úmýslem ať užpÍi-
mým (chce smft tyrana) či nepřímým (e srozuměna s tím, že smr1můženaitat
v důsledku jejího jednání).

První názor prosazující vyvinění týrané ženy byl založenna argumentaci, že diagnó-
za BWS je vlastně důvodem pro zpochybnění trestní odpovědnosti obžalované, ne-
boť u ní došlo vlivem týránikporuchám mentálních funŘcí, takže není schopnájed-
nat racionálně. V souladu s původníkoncepcí byla zajádro BWS porižoiána
naučená bezmoc, která de facto reprezentuje jistý druh mentální insudcience (ne-
dostačivosti). Týraná osoba byla naziránajako zničený lidský tvor, kteý vyka)uje
jasnou psychopatologii a svět i své možnosti řešit situaci vnímá zkresleně.
Ňct t.ii
exper1idokoncetvrdili, žetýranáženatrpi,,nedostatkemrozumu..(,,lackofreason..).
Podobná argumentace vedla k vyvinění i ve známé kauze Bobbitové (1993-I994i,
která ve spánku lŤízlamanŽelovi penis. Soud jí ptiznalna dobu spáchání činu neprí-
četnost (Dawns a Fischer, 2004).
Postupem doby však byla praxe přehodnocena. Výzkum domácího násilí přinesl
nové poznatky o důsledcíchtýrání v partnerskýchvztazich. Redefinování syrr,1romu
ýrané ženy znamenalo ústup od psychopatologického pohledu. Původně formulova-
ný názor na forenzní význam BWS ustupoval v posledních dvaceti letech do pozadí
a dn9s nemá žádné význačnézastánce. Vywinění oběti domácího násilí v příiadech
násilné smrti primárního agresora jen na základě konstatování syndromu tyrané oso-
by, kteý sám o sobě zakládánepříčetnost, není přípustné. osthoff a Maguigan v této
souvislosti trefně poznamenávají, Že syndrom týrané osoby neznamenáÁuňmaticky
1icenci za zabíjeni (osthoff a Maguigan, 2004, s' 236). Tyané ženylosoby si zacho-
vávají v určitémohledu důstojnost, a nejsou tedy jako psi bez l.ule v Seligmanových
experimentech.

Erperimentátor umístil pokusné zvíře do kiece, kde mu byly aplikovány elektrické šoky' V první
tázi erperímentu byly dveře k1ece otevŤeny' Psi rychle hledali bezpečímimo klece. Ve druhé fázi
br'la dl'ířka klece uzavřena. Psi po mamých pokusech o únik nakonec zůstali ležetnadně klece
a kňučeli. \re třetí flizi experimenfu se dveře klece opět otevřely. Psi však zůstávali
apaticky leŽet
a nepouŽili cestu k záchraně, ačkolivji mě1i na dosah.
 Domácí nási1í l 33

\- současnosti se diskuse o forenzním ýznamu syndromu týrané Ženy v trestních

kauzách Soustřeďuje na problém jednání v rámci sebeobrany. Soudy v USA totiŽ ve
r ětšině případů rozhodují mezi první (nutná obrana) nebo druhou variantou (trestný
I

Čin).
v jakých situacích ďocházi k tomu, že dlouho týranáosoba násilného partnera za-
A
bí1e (.zavražďí)? Podle statistik se 70 90 oÁ týraných žen dopouští homicida v jedno-
značně konfrontační situaci. Ta se vyznačuje následuj ícímtznaky

l Hrozí bezprostřední ohroŽení, které si žena uvědomuje a pocit'uje ho jako silný

strach.
r Není přítomna žádná iniciální agrese Ze Strany týrané osoby.
r Použiténásilíje proporcionální hrozbě.
l Hrozbu nelze v daném momentu jinak odvrátit (například na blízku nenížáďnápo-
moc).

od konfrontačníchsituací se odlišují situace nekonfrontačrrí. Pro účelystatistik sem

:atří buď případy, kdy si Íýraná osoba objednávávraždu násilného paftnera U ,,Po-
:Iocníka", nebo se sem řadí homicida, kdy týraná osoba sama zaítočina násilníka
'' okamžiku relativního partnerského klidu (po příchodu násilného partnera domů,
'' době jeho spánku apod.). První varianta je však u pravých obětí domácího násilÍ
'' elmi vzácná.

Nekonfrontační situace před homicidem jsou výjimečné.To platí jak ve statistic-

kém ohledu, jejich výskyt se pohybuje na úrovni I0 oÁ, tak co do okolností případů.
T1' j sou vždy zŤetellně mimořádné, například týraná osoba byla zce|a zbavena mož-
:tosti svobodného pohybu (byla držena jako rukojmí), nebo se ocitla v totální tzolact
ld okolí. Spadá sem také extrémní psychické nebo sexuálni týráni a dále okolnost
;harakterizovanájako opakovaně nedodrŽené násilníkovy přísliby (například partner
:řiměje obět'k určitému.jednánípod příslibem rozvodu, ale když obět'podmínky do-
iody dodržela, svůj příslib vezme zpět). Některé feministicky orientované autorky si
. šírnajíprávě těchto netypických nekonfrontačníchvražd' Daly se do boje a říkají

'. iastně, že přítomnostznellživání (domácího

násilí) v historii případu je už důvodem
i r-yvinění primární oběti, která nakonec zabíjí(Downs' 1996; Dershowitz, 1994).
i ětšina expertů je však jiného názotu. Ani předcházejici,byť těŽké domácí násilí
:ení automaticky ani paušálně pojistkou na vyvinění či omilostnění. Ani týraná oběť
:_estní brát spravedlnost do vlastních rukou. PoŽadovat vyvinění na základě předchá-
:ejícíviktimtzace je morální i právní nonsens. Právě v těchto výjimečných případech
_: nutné pečlivě
zkoumat, zdaa jak ovlivnil syndrom týrané ženy její duševnípocho-
:l v době činu. Znalec tak dodává soudu infotmace o kontextu, ve kterém se čin ode-
:rái. Jeho svědectví je ale jen jedním, i když důleŽitýrn aspektem pro poSuzování pří_
:adu. Exkulpaceje moŽnájenom kvůli nepříčetnosti podle běžných standardů nebo
:-li prokázána nutná obrana.
Pro trestněprávní soudy je psychologická expertiza syndromu týrané Ženylosoby
:ir1eŽitá. Plní následuj ícíúčely:

l pomoci objasnit duševní stav týrané osoby,

r pomoci porozumět chování týrané osoby (proč neodejde' proč si násilí nechá líbit),
 gte pro právník

pomoci potvrdit/r.yvrátiÍ twzeni o jednání V sebeobraně (v případech, kdy týraná

osoba způsobila agresorovi újmu),
pomoci posoudit věrohodnost výpovědi týrané osoby'

Vedle trestních věcí se expertní posuzování domácího násilí uplatňuje i u civilních

soudů. V USA se znalecké posudky o domácím násilí a syndromu týrinéosoby vyža-
dují i při rozvodech manželství, zejména kdyŽ se projednává svěření dětí do
iéče
nebo úprava styku násilného rodiče s dětmi či se řeší oÍázka, zdanásllný partner Áůže
být dobým otcem nebo zda jeho kontakt S dětmi neohrožuje bezpóčnost ex-part-
nerky.
V odborné literatuře Ize zaznamenat i řadu příspěvků, které se zamýšIejinad kvali-
tou znaleckých posudků o domácím násilí (viz například Dawns a Fisóher, 2004).
Převládá názot, Že posuzování dťrsledků domácího násilí pro oběť r.yŽaduje hlubúí
znalosti o problematice. Je například nutné vědět, že někteié Vzorce domácího násilí
jsou více traumatizujicí. Relevantní infotmace o domácím násilí, které by expertizy
aznalecké posudky měly obsahovat, Se navíc netýkaj ipouzepopisu psychict<ýcn at-
sledků takového teroru na obět'. Dů,Iežitýjei popis kognitivníóh reprezentaóí oběti
o její akceschopnosti. To znamená, že zna\ecký posudek by se neměl opírat pouze
o klasické klinické psychologické r,yšetření. Pro potvrzení nebo vyvrácení diagnózy
BWS se doporučuje analyzovat také druh domácího násilí' kterému byla obět'řystď-
vena, jeho vývoj na časovéose atp. (viz například Loseke-Gelles_Gavanau gn,zóo+1'
Při posuzování domácího násilí pro účelysoudních rozhodnutí je proto vhodné kom-
binovat klinický psychologický přístup a jeho metody s forenzněpsychologickým
přístupem a metodami, například SARA DN, SAM metoda zaloŽenána siejných
-
principech jako SARA (viz výše), ale určená speciálně pro vyhodnocováni rizik
v případech stalkingu. Forenzněpsychologický přísfup můžemimo jiné klinické zá-
věry rozšířit. Zaměiltje se na popsáni a analýzu konkrétníhoYzolce domácího násilí.
Můžestanovit také jeho rizikovost a tím například objektivizovatúdajné pocity ohro-
ženíoběti v době kritické události. Podle Dawnse a Fischera (2OO! by měly kvalitní
expertizy syndromu týrané ženylosoby zahmovatnásledující forenznípsychologické
položky:

l stanovení typu domácího násilí a analýza jeho dynamiky (přítomnost eskalace),

r identifikace strategiea pokusů o řešení domácího násilí (co se pokoušela ohrožená
osoba dělat, aby odolala, unikla nebo ukončila násilnéjednání),
r krátkodobé a dlouhodobé výstupy (výsledky) těchto pokusů,
r sociální kontext domácího násilí (například vliv etnických, ekonomických či kul-
turních faktoru na pruběh násilí).

Aktuálním tématem, ve kterém se propojují právní a psychologická hlediska, je neu-

ruchající diskuse kolem údajnénebo skutečnésebeobrany oběti v případech, které
končísmrtí ýrajíciho a terorizujicího partnera. Problematické nejiou samozřejmě
kauzy, ve kteých lze jednoznačně a bez pochybností dospět k právnímu závěru o nut-
né obraně. Ukončeny jsou i polemiky kolem nekonfrontačníchsituací, kdy například
ryraná ženanapadne spícího muže nebo si najme jinou osobu, která má tyranafyzicky
likr idor'at. Kvalifikace činu je zde jasná u o .'"příp.,stnosti iakového jědnání
""jsoí
 Domácí násilí / 35

:''ťhyby. otevřenou otázkou zistává ovšem korektní posuzování sebeobranného

-,jnání ve sporných kauzách. JakIze psyclrologicky vysvětlit, že týranáženalosoba,
.'..e rá trpí naučenou bezmocí, nakonec na tylana ZaíLtočí'?Pečlivor-r pozornost je zřej-
:.le nutné věnovat speciťrckérnu nebezpečí, které hrozí občti u nejvíce traumatizují-
-_"h vzorců domácího násili. Například v době avizovaného odc_hodu týraná oroLu
-_ilrtečně ví, že jí bezprostředně hrozí vážná
ýzická újnra, nebo dokonce Smft, proto_
': 1í par1ner ř'ekl' že ji nenechá odejít. Ale jak lze
tuto hypotózu doložit?
Dawns a Fischer (tamtéŽ) upozorňují na Zapomenrrtou oblast původní teorie násled-
,.-L domácího násilí. která by mohla vysvětlit chování týraných Žen, ježnakonec své-
r násilného paÍtnela usmrtily. L. Walker hovořila nejen o naučené bezmoci a cyklu
-.'tl-iácího násilí, ale také o třetínr pilíři svého pojetí' kterýnl byla hypervigrlance.
?:ár'ě její koncepce můŽe být zajimavápro pochopení a vysvětlení chování Žen, které
'.bily. V kontextu syndromu týrané ženy totiž znamená, že obět'těŽkého domácího
: ''.srlí vyvine zvláštní vnímavost pro signály akutního ohrožení. Ačkoliv není schop-
:''_: racionálně vyhodnotit celkovou situaci v partnerském vztalru a podle toho se zá-

-:lovat (tady platí naučená bezmoc), na druhé straně je zvýšeně vnímavá nanáznaky
.,.Lttního, vážného ohroŽení' Tomu pak odpovídají emocionální stavy a akce týrané
soby v době kritickélro incidentu' Hypervigilance se z tohoto úh|u pohledu jeví
jako podstatná podmínka přežití,jinak řečeno: u nejtěžších(!) podob domácího
.'.:silí mohou oběti vyvinout sloŽitý rnentální stav, který je kombinací naučenébez-
::.oci a hypervigilance . Týraná osoba se v určitémohledu stává expertkou na signály
: :bezpečía monitoruje vlastní chování, aby zabránila explozím
1například preita'-'-e
-ll'avit spolužáky z dob studií, aby předešla fyzickým atakům povrchově mótivova-
:.''m Žárlivostí partnera). Zdánljvě nepochopitelný zlom v jejím jednání, který po
_,ouhém ustupování nakonec způsobísmrt tyrana, ize vysvětlit tim, Že v dané siiuáci
dťrsledku zvýšené citlivosti na signály blíŽícíhose ohrožení převládl strach o život.
' i raná osoba pocit'ovala díky okolnostem (které lze ovšem objektivně doložit) mi-
:.ořádné nebezpečí, ačkoliv vnější neutrální pozorovatel by ho neregistroval a nepo-
- r'dil, protoŽe nru chybí poznatky o historii vztahu. V ní tkví i psychologická podsfata
:ulblému údajnéči skutečnésebeobrany týrané osoby' která vedla ke smrti násihíka.
-bvclrom porozuměli chování oběti v daném okamžiku, nestačíjen důkladně posou-
:'t okolnosti kritického incidentu. Fro správné vyhodnocení chováníje nezbytné při-
' tŽet k pře dchozím událostem ve vztahtt, tedy popsat a ana|yzovat pruběh dómácího
.

lsilí. Z právnílro hlediska pak v určitých případech rnůžejít o proLlematiku excesů

_ nutné obrany' Závěrem opakujeme, Že týrané ženylosoby, které zabily, nemohou
''it nárok na vyvinění jen kvůli tomu, že byiy prokazatelně týrány. Na druhé straně je
iak nutné, aby jejich chování, které vedlo ke smr'ti tyrana, bylo správně rekonstruó-
-'no a psychologicky interpretováno, což vyžaduje zkoumání předclrázející historie
:'lrlácího násilí. Tato forenzněpsychologícká analýzamůžeodpovědět na otázku, do
.ké míry nastala psychotraumatizace, v jejímždůsledku pak byly posunuty pÍocesy
r'Šlenía cítění,které řídily chování týruné osoby v době kritického incidentu' Kon-
::pce hypervigilance umoŽňuje vysvětlit, proč vnímala bezprostr'ední ohrožení,ač-
,.rliv klasické parametry nutné obrany splněny nebyly, a proč po dlouhém období pa-
,.i ity a ustupování nakonec agresora usmrtila. Z pohledu forenzní psychologie pak
.ledisko hypervigilance otevírá dle někteých exper1ů z USA próstor pro-úváhy
úp1néči částečnéexkulpacl na základě n.príč.tnórti či sníŽené příeetnosti.
 pÍáVníky

od vymezení syndromu týrané osoby uplynulo vice než čtvrtstoletí'Po turbulent-

ních polemikách teoretiků i v soudních síníchse prosadily následující závěry:

r Je-li násilná osoba zabita, je povinností zkoumat historii domácího násilí v daném
partnerském vztahu.

r Je třeba věnovat pozol'nost specifikům ohrožení týraných ženlosob. Domácí nási1í

není jednorázoý akt. Hrozbu lze v daném okamžiku správně posoudit jen v kon-
textu s předcházejícím-děním. obecně plati,že ohrožení vzrůst_á unejzáíažnějšich
podob domácího násilí v momentu, kdy se
ýraná osoba rozhodnó pro odónod
a ukončenínásilného vztahu'

r Syndrom týrané ženy (partnera) můŽe lehce sklouznout do dogmatu oběti. To

znamená, že mťůevést k paušalizovanému postoji, Že všechny oucti domácího
násilí trpí stejnými vážnými příznaky. Protože neóxistuje jednbtný profil týrané
ženylosoby, je nezbytné přihlížetk typu či vzorci domácího násilí.

l |1ago1at s teorií syndromu.týrané osoby je užitečnéV tom, že umožňuje vywracet

falešnémýty o domácím násilí. Pomáhá řaké objasnit a rekonstruovat
unikátní si-
tuaci kolem zabttí a diferencovat motivace ohrožených osob, které
vedly ke smrti
agresora. Itýruné osoby se mohou dopustit vražďy
1iritomenje úmysl) nebo zabití
(přítomno je zavjněni z vědomé nedbalosti). obecne Le
o',yvineni tátove týrané
o''9b.y uvažouatjen na bázi nutné obrany, ve
ýjimečny.ch pripadech nekonfron-
tačníhonásilí pak na zékladě přezkoumání (nějpříčetíostitýiané
osoby v době
činu. Důvodem pÍo nepříčetnoJt však není u""oéni' ,yna.o-,
ute diagnostikování
závažné psychické p.9*9h{,která poškozuje schopnósti uvěáomovat
si a rozpoz-
nat nebezpečnost svéhojednání nebo ho o,rládat. ^

1.5 KLASIFIKACE NÁSILNÝcH PARTNERŮ

PACHATELÉ oonnÁcÍuo NÁsrr
(typo]ogie) násilných par1neru předstar,.ují otevřený problém.
-Klasifikace
}rlejde přitom o ryze teoretickou otázku. Validní, spolóhlivy.preňted ruznýcťtypt do-
mácích násilníků je v mnoha ohledech důteziiy.'preoe"íiá pio praxi'"roÁón
uy
zkva1itnit predikci ývoje násilného vztahu jižv prvnim to.'tuřtu
s rodinou či v době
těsně po něm. Co je násilník zač a jak je u nej partnerské
násilikonkrétně motivová-
no, hraje tot1ž dtúežitou roli při predikói riziká balších
útokůo-ooiáI'.oz"né osobě. Na
odpovědi, proč se násilník opákovaně dopouštítýrání swýcň
búzkých, závjsi také
možnost jeho náprar'y a úspěšnosteventuáiní terapie. x""'a"'y
ieto naléhavépotře-
bě praxe neexistuje zatím všeobecně akceptouur'á a empiricřy
ověřená typologie
osob, které se dopouštějí domácího násilí. Pro.ento
nepříliš u.póto1i'j, .t* á'i'frj;
celkem srozumitelné vysvětlení.. Provádět
n!!ie!n-e
pulaci domácích násilníků je totlžznačněoótizne. :Ápi.*tě'rv'kumy na celé po-
JednoduŠeřeeJno' výzkumníci ne-
 Domácí násilí l 37

rnají přístup k celé varietě osob' které se dopouštěj í rizných typů (vzorců) takového
tÝrání.
Současnéklasifikace násilných par1neru vzníkaji na základě specifických vzorků
této populace. K dispozici j sou pouze studie, které se zaměfujína muŽe jařožto násil-
né osoby v partnerskýchvztazich. odpovídajícivýzklmy Žěnv poztciagresivní, tý-
rajícípar1nerky chybí. Většina šetření navíc pracuje s páchateliodsouzěnými nebo
s těmi, kteří uvíznou vpsychiatrických léčebnách, čili zárněřuje Se pouze ná nejt쎚í
podoby domácího násilí. Tím je vypovídací hodnota a reprezentativnost závěrů sou-
časných studií a výzkumů omezena. i při vědomí těchto výhrad, které by měly vést
čtenáře k jisté kritické zdrženlivosti,nabizime dále aktuální přístupy ke tlasintaci
pachatelů domácího násilí. Znoul zdůrazňujem e, že prezentované áiferenciace růz-
ných typů násilných osob se týkají především násilných partnerů-mužů.
Podle statistických údajůse zhruba 80 % muŽů v celi<ové populaci vůbec nedo-
pouštívztahového násilí, které by mělo charakter domácího násiii' Dvanáct procent
:nužůse občas uchýlí k projevům, které Ize označit jako dornácí násilí (,,typ .ó-.on
couple violence"), B % rnužůse pak dopouštívážného domácího násilí-ópakovaně
'r'iz Loseke-Ge11es_Gavanaugh, 2004). Již tento statistický fakt vyvolává mezi od'-
:orníky ostré diskuse. Někteří experti tvrdi, že i 8 % mužůpředsiavuje dostatečně
'' e1kou skupinu
na to, abychom mohli konstatovat, že domácinárilí entujeváž-
nj'sociální problém, ale naopak tvoří přílišmalou skupinku, abychom '"p'é'
tento pioblém
nohli vysvětlit pornocí širokospektrálních sociologických nebó genderových teorií.
Zarozhodující příčinydomácího násilí považujípiychologicky orientovíní experti
:ovahové zvláštnosti a
Pjylýnapak poruchy osobnosti násilníká. Psychologické pří-
.tupy k typologiím násilníků pÍthlížejí ke třem hlavním kritériím:

l závažnost a povaha produkovaného partnerského násilí,

r olrecnostnebospeciÍičnostnásilí,tj.zďasenási1íprojevujepouzevpaftnerském
vztahu, nebo i mimo něj,
r přítomnost či nepřítomnost poruch osobnosti (tJ. psychopatologické hledisko).

'\' Souborech násilníků evidovaných oficiálně (soudně) nebo viktimologicky (na

zá-
l;1adě výzkumů obětí domácího nási1í) bylo v mnoha studiích zjištěno vyioké procen-
..l ýskytu poruch osobnosti, jejichž Symptomy vykazovalo až BO oÁ násilníků zkou-
:laného vzorku. V normální populaci je výskyt poruch osobnosti výtazně nižši,
:raximalistické odhady se pohybují na hladině 15 20 % (cit. podle Lóseke-Gelles-
ůavanaugh, 2004, s.7).
Podle Duttona platí následující úvaha: čim závažnějšíje domácí násilí, tím většíje
:ravděpodobnost, že násilník vykazuje nějakou variantu poruchy osobnosti. Porucňy
- sobnosti vnímá autorjako Vzorce disfunkčníinterakce, které se opakují bez ohledu
:: r'nějšíokolnosti' Uvádí, že existují poruchy osobnosti a chování, které se promítají
' e všech sociálních vztazich (tj. v soukromém i veřejném prostoru), zatímcó jiné pó-
:_rchy osobnosti se promítají pol]Ze ve vztazích důvěrných, intimních. Právě pro tuto
::uhou variantu razí Dutton (199s) název abúztvní osobnost. Ta př'edstavujé nejzá-
'.iŽnějšía rizlkový typ domácího násilníka a podle autora se vyznačuje následujíóími
: rarakteristikami:
 l zuřivostí spojenou se studem,
r tendencí projikovat vinu oběť (například cestou žárlivosti),
r 1a
úzkostnou vazbou(,,attachment anxióty")' která se p'o.;"o"'.;. á.ochotou (neschop-
ností) ukončitvztah,
l Íěžkými ýbuchy ?y!:ré aglese pouze uvnitř par1nerskéh o vztal.n, které střídají
faze usmiřování a klidu.

Autor dále soudí, že.v.diagnostických manuálech (ICD-I0 nebo D-S-M

IV) má abú-
zivní osobnost nejblíže či diagnóze o'nuooňJjářo nranioní osobnost
!-norus9
(,,borderline" personality). Unásílných pá'rtneru se
však ou;""'1i i;'né varianty osob-
nostní pa1ologie, například také antisociální porucha
osobr'orti]v 80. letech minulé-
ho století se většina ýzkumů zaměŤovalapr}vě na hledání
a identifikac i základnich
ýpůabllzivníosobnosti vevazběna oficiáiní
Poru9hy ";'";-tň"dre rco-i0. íi;;-
jici či zneuživ ajicípartneři procházelipsychoiogicrí-
ným diagnostickým n-ástrojům patŤildoiaznir< úrr'tÉr "v*,r*ňn.
r oasto pollživ
a-
1M'"n;.o13 Mutiphasic Perso-
nality Inventory). Některá studie referovaly uz o orňi páň.6[n
o.ourrosti, které
mají těsnou vazbuna domácí násilí. Většinaautorů se však
shodovala na nižšímpoč-
tu- ruzných poruch a dospěla k rozlišování
tŤi základnicr' tvpt p".r'"telů domácího ná-
si1í:

l zneužjvatelé se schizoidní či hraničníosobností,

l zneuživatelé s pasivně agresivní a závislou osobností,
l zneužjvatelé s narcistickou nebo disociální (téžantisóciální)
osobností.
V 90' letech se v důsledk1ruí1Ý9tr (i politickýc!) tl+ů prosazuje
tendence k,,depa-
tologizac|" domácích násilníků. ob1er.u1í se siudie, t<teré
aottaá aji, že rj^tii'íšút
nisit1Ý!| partneru (vice než 40 %) nelzě vtěsnat poo psycniat i.řá
oiug"o zy. Zaznivá
také kritika, že výzkumné projekiy byly koncipó"anv iulr.,
nocení výskytu psychopatologie u zkoumanýcň nasihiků.
i" irně vedly k nadhod-
ní pokusy o klasifikaci násilných osob. Napriklad tým
r tomu přihlížejíi aktuái-
upozornil na dva základnitypy násilníků: ""J.'í ó"ttmanám 1roli;
r Typ l označovaný jako instrument áIní _ l1lznačuje se antisociál
nim za7oženim,
agresivitou a sociálním sadismem, což znaméná, že uplatňovánikrutosti
ve vztahu
k partnerce nenívázáno na sexuální vzrušení. V prub8hu
incidentu nereaguje tento
typ zvýšením tělesnéhonabuzeni. Býváproblematický
i mimo soukroňu sferu,
má totiž.obecně zvýšený.sklon k agresivnímu jednání. Ná.ik'é
projevy se mohou
proto objevovat i ve vztahlk vlastním rodičůň,k autoÍitám;tp.

r Typ 2 označovaný jako impulzivní při explozích násilí je psycho$lziologicky

-
nabuzen, v pruběhu incidentu jiho chováni lmpur"lvri, j"oi.'." ." siut
l.. 1"ov
kontroluje. Impulzivní typ je disforiót<i'
1pievtadá u něj .-o.lánarně nepříjemné 'É
naladění) a charakterizuje ho úzkostná iažaakpartn...á,
;^;í' j" závislý .V ostat-
ních sociálních kontaktech projer,.uje spíšepasňitu. Může
mitiirenere znakvhra-
ničníosobnosti.
 Domácí násilí l 39

Zrníněné dva typy však vykazují ruzně závažné stupně povahových zvláštností,
a proto se v konkrétním případě připouští i ďtagnóza anomální či psychopatické osob-
nosti. K oběma typům patÍi zhruba 50 % domácích násilníků. Zbýva1icí polovina se
:adí do kategorie ,,ostatní". Jejich problematické chování se projevuje jen v partner-
I

ském vztahu, proto se jim Íiká téŽ,,family only" nebo ,,overcontro1led". Pro okolí
: r'eřejnost jsou nenápadni abez problémů zvládají své sociální role v zaměstnání,
i širšírodině i na veřejnosti.
Zqímavý a originální přístup ke klasifikaci zvolil Holtzworth-Munroe (1994)
: jeho tým. Místo ýčtu typů se zaměřili na psychologický profil osoby, která se do-
:ouštídomácího násilí' Na rozdíl od předcházejících typologií zvolili jiný teoretický
základ. opřeli se o psychologické teorie osobnosti a rozlišili dva druhy faktorů, totiž
:i>tanČni a proximální.
Mezi distančníproměnné patří:

r eenetické vlivy (temperament),

r zkušenosti z dětství (například zneužívánív dětství, asistování domácímu násilí
rnezi rodiči),
r zkušenosti ze skupin vrstevníků(například experimentování s drogami nebo jejich
zneužíváni).

)o proximálních faktorů se řadí:

l vazba k druhým osobám (empatie, vztahová závislost),

r impulzivita (definovanájako neschopnost zvládnout výbuchy hněvu),
r sociální dovednosti (schopnost intetpretovat korektně záměry druhých, asertivita),
r postoje vůčiženám'
r postoje vůčinásilí.

- jednotlivých násilných osob se mohou vyskytovat ruzné kombinace těchto faktoru.

.:iich popis umožňuje identifikovat přesný psychologický proťrl násilníka, který je
:,:.IeŽttý pro terapii zneužíva1ici osobnosti.
Psychologický výzkum osob, které se dopouštějí domácího (par1nerského) násilí
: -.kračuje ďál. Zatímvšak nepřinesl všeobecně akceptovanou a preferovanou typolo-
:.i pachatelů. Pro účelyorientačníhoposouzení násilné osoby se mezitím v praxi
--.tálila poměrně
jednoduchá a obecně srozumitelná klasifikace. Nemá konkrétního
:_iora' nevznikla jako produkt vědeckého' empirického zkoumání . Pocházi zřejmě
: jiskusí exper1ů. Nemá ani jasně deťrnovaná kritéria nebo empirické ověření. Zdá se
iak. že pro praktiky, kteří musejí řešit živépřípady domácího násilí, je užitečná.Za-
':uj e následující varianty násilníků:

r osoba dvojí tváře bez výrazných příznaků psychopatologie, která produkuje

rroblematické, násilné chování pouze ve svém soukromí, ve vztahu kblízkéosobě
rpafinerce).
r obecně násilná osoba, u kteró se vztahové násilí kombinuje s dalšími problematic-
kirni (antisociálními) sklony i mimo jadernou rodinu.
 =

40 / Moderní psychologie pro právníky

r násilník' u kterého dominují problémy závislosti (alkoholismus, drogový abúzus,

závislost na hracích automatech), s nimiž je domácí násilí úzce spojeno.
r násilník s psychickou zítéži(tj. s výtaznými symptomy poruch osobnosti).

Při srovnání této praktické klasifikace s typologiemi, které produkují sofistikované

psychologické studie, nalezne pozorný čtenář řadu prusečíků.oblibu tóto klasifikace
je moŽné r,ysvětlit tím, že je názomá a srozumitelná odborníkům z ruzných oborů
a profesí. Lze ji také použit pro řešení praktických otázek kolem domácího násilí. Je
vhodná pro základni strategii interyence či poradenství poskytované ohroženéosobě.
Umožňuje rovněž orientačně odhadnout rizikovost domácího násilí, plynoucí zmoti-
vace násilníka. Současně naznačuje, jakým směrem by se měla ubírat jeho terapie.
S psychologickými studiemi zkoumajícími zikladni typy pachatelů domácího násilí
se tatoklasifikace shoduje v tom, že osobnostní problémy (psychopatologii) násilníka
povaŽuje zarizikové faktory predikující vyššírizikovost domácího násilí. osobnostní
zvláštnosti a poruchy zakládaji poměrně pesimistickou prognózu ohledně možností
na záchranu daného par1nerského vztahu. Jestliže tyran není připraven přijmout zod-
povědnost za své jednání, nepřijímá vinu a současně není motivován ke změně cho-
vániv partnerské interakci, je šance na ukončenínásilného chování minimální. Pre-
ventivní opatření včetně institutu vykázánipak nebudou příliš účinná.
Výzkum typů nebo psychologických profilů osob, které se dopouštějí domácího
násilí na svých partnerech, pokračuje. Jeho hnacím motorem je snaha vyvinout ade-
kvátnější teorie příčin domácího násilí a hlavně účinnější
terapie pro násilné osoby.

1.ó pnÍČrNyDoMÁCÍHo NÁSILÍ

Jak jtž bylo úvodem řečeno, domácí násilí žije v teorii i praxi zhruba4O let.
otázkapo jeho příčinách je však stále otevřená. V poslední době se objevují názory,
žertznépodoby domácího násilí mohou mitrizné příčiny.Přesto se v praxi setkává-
me s jednoduchými tvrzeními. Ilustrativně uvedeme tři mýty o kauzalitě domácího
násilí:

r 1. mýtus:
Příčinou domácího násilí je ,,špatnáoo reakce oběti na počátky násilí.Domáciná-
silí existuje proto,že si to oběť nechálibit. Z odbomého hlediskaie tato úvaha mímě
řečeno polemická, hledá totiž příčinuv oběti, která není schopná si s násilím pora-
dit. Teoretické, praktické i morální důsledky této pozice jsou bez naďsázky kata-
strofální.

l 2. mýtus:
Příčinou domácího násilí je tolerance' příp. až nulová reakce společnosti. I toto
tvrzení je chybné. Facilitující okolnostje zaměňovánazapŤíčinu. odpovědnost je
z nás1lné osoby přenášena na společnost.
 Donlácí násilí l 41

t
r 3. mýtus:
Příčinoudomácího násilí je kopírování agresivních vzorců z původní rodiny'
Ano, v konkrétních případech tomu tak můŽe být. Ale pak dluŽíme odpověď na
oÍázku,,,kde se vzalo domácí násilí v původnírodině".

Bvlo by možnéuvést řadu dalších zjednodušujících tvrzení o příčinách domácího

rásilí jako například alkoholizace násilné osoby, její nezaměStnanost, konflikty
.' par1nerském vztahu. Ačkoliv jde o významné faktory, ovlivňují pouze dobu vzniku
domácího násilí, startéry jednotlivých incidentů, jejich četnoSt, Ieakce oběti atp.

_Iakje tedy objasňována kauzalitadomácího násilí v současných koncepcích?

Z akademického pohledu je zajímavá publikace Cu'rent Controversie's on Fami-
Violence, kterou V roce 2004 uveřejnili Donileen R' Loseke, Richard. G. Gelles
".
. \,{any M. Gavanaugh. Kniha totiž dobře vystihuje fakt, Že příčinydomácího násilí
:]tří i po 35 letech výzkumů a legislativních změn v praxi ke kontroverzním téma-
'_inr. V současnosti spolu soupeří tři vylrraněné přístupy:

l psychologický,
r feministický,
r sociologický.

Ps'r chologický přístup (k jeho zastáncům patří například D. G. Dutton a M. Bodnar-

::uck) vnímá domácí násilí jako problém individuální osobnosti, přesněji řečeno
inďividuálního muže. Za pŤíčínytohoto násilného chování jsou totiŽ považovány
:*zné poruchy osobnosti a její psychopatologie. Feministky (například K. A. Y11ó)
..;gpok zdttrazhlji jako příčiny domácího násilí rodové (genderové) nerovnosti.Z je-
.:h dílny pochází i známá teorie ,,kola moci a kontroly", která je dnes přijímána
. ::cně i mimo vazby na feministické pozice' V sociologickém přístupu (například

] R. Loseke) je kladen ďitaz na analýzu postavení a fungování rodiny v současné

.:.llečnosti. Jako zdroje domácího násilí jsou hoclnoceny proměny rodiny, ochrana
. . _ikromí a také tlaky, kterým čelípartnerské soužití.
\ení divu, že každá ze tří velkých teorií příčindomácího násilí má své kritiky
i s\-ou důvodnou opozici. Širol<ospektrálni výklady, Íeprezentované sociologickým
: irninistickým přístupem, mají například problém vysvětlit incidenci jevrr' Jak už
:'. _o uvedeno, většina muŽů (80
oÁ) neni násilná, 12 oÁ tvoŤíobčasníznelživate\é
; :ouze B'Á muž:ůspadá do kategorie chronických domácích násilníků(cit. pod1e
_ _ seke, Gelles a Gavanaugh, 2004). Feministický přístup je navíc konfrontován
. ::oblémem,zďanás1lížennamuŽích má jiné příčiny než domácí násilí v klasickém
:':dr-r. tedy násilí na ženách. odpovědi na tuto otázku se ruzní'
Polemizuje se i s psychologickým přístupem, kterému je vytýkána přílišná psy-
_ ,ratologizace problému. Experti oponují, že psychologický přístup málo rozlišuje
* _zi zdravotní a sociální noffnou. U někteých pachatelů se totiž skutečně vyskytují

:, :lchy osobnosti ve smyslu psychopatologie (,,personality disorders"), ale mnoho

''.:iníkůje bez klinických (zdravotních) příznaků' Jejich problém spočíváspíše
' :1asti interiorizace a respektování sociálních noleln.
42 / Modemí psycho1ogie pro právníky

Posoudit hlavní přínos tří velkých koncepcí o příčinách domácího násilí je obtižné.
Kam máme vlastně vrhnout nejúčinnějšíinvestice k jeho potítáni? Mnoho expertů
i laiků preferuje nakonec psychologickou perspektir.u, protože nabizi jednoduchá ře-
šení,tj. individuální terapii násilné osoby. Feministický i sociologickýpřístup atakují
nonny' kulturní standardy atp., které se v praxi mění jen obtížně.
Z pohledu praxe je při hledání příčindomácího násilí užitečnéqzcházetzintegru-
jícíhomodelu, kteý kombinuje ruzné teorie. Takový model sice rezignuje na přísně
kauzálnípřístup, protože směšuje příčiny,zdroje i facilitujícíokolnosti, ale zato dob-
ře postihuje všechny faktory, které se na vzniku jer,u v konkrétním případě podílejí.
Integrujícímodel identifikuje čtyři roviny kalzáInichčinitelů domácího násilí (blíže
l iz například Círtková. 20041:

l makrosystémovéfaktory (společenské normy, předsudky atp. souvisejícís do-

mácím násilím, reakce společnosti na tuto problematiku),
l exosystémové faktory (postavení a problémy rodin, reakce institucí na domácí
násilí),
r mikrosystémovéfaktory (moc a kontrola uvnitř rodin, typy interakce),
l individuální (ontogenetické, psychologické) faktory hlavních aktéru domácího
násilí.

V konkrétních živých případech můžebýt váha těchto faktoru rizná. S domácím ná-
silím se například můžemesetkat i v rodinách, které jsou materiálně velmi dobře situ-
ovány, a nečelífuďiž žádnýmvážnýmstresům (faktory na exosystémové úrovni od-
padají). Pro praxi tedy platí, že při řešení jednotlivých případůje nutné zjišťovat
kauzáIni souvislosti velmi pečlivě, chceme-li domácí násilí stopnout, ochránit ohro-
ženéosoby a poskytnout všem zúčastněným účinnoupomoc.

l.7 DĚTI A DoMÁCÍ NÁsIrÍ

Domácí násilí má obvykle tři póly: muže, ženy a děti. Zájem o situaci dětí Ži-
jícíchuprostřed násilných vztahů roste. Násilí mezi rodiči je totiž charakterizováno
jako psychické týráni potomků. Momentálně jsou však k dispozici pÍevážně obecné
poznatky o důsledcích,které má násilí mezi rodiči na děti,ýzkumy na toto téma chybí.
Nedostatek konkrétníchpoznatků je citelný v praxi především tam, kde se uplatňuje
politika právní ochrany ďěti. Zájmy žen, děti a mužůpostižených domácím násilím
jsou zatím pojednávány spíše odděleně. Při řešení případů domácího násilí lze vyčle-
nit tři relativně samostatné zájmové oblasti:

r ochrana a podpora (převáŽně ženských) obětí domácího násilí,

r ochrana dětí,
r podpora práv otců po odluce či rozvodu.

Komunikace mezi těmito třemi probíhá v žtvých případech spíšekonfliktně

',póly"
a často na účetpostižených. Svou roli hraje i fakt, že odborné akce' které by řešily
 Domácí nási1í l 43

:]Zku, .i ak propoj it či integrovat tyto tři zájmov é sféry do funguj í cích konceptů řeše-
:-.. jsou sporadické.
Škutečností je, že děti různých věkových kategorií zaŽivajíruzné podoby domácí-
_.-, násilí mezi rodiči. Všichni akceptují, že děti trpí, kdyŽ
je matka paftnerem týúna,
nebo dokonce
-:euŽívána, ponižována čijinak ohrožována ve své lidské důstojnosti,
:: zdravía životě. Slepé místo výzkunru zatím představuje problém, kdy jsou násilím
: _.stiŽeni otcové. Ikďyžz pohledu výzkumných i policejních statistik jde o vzácnější
]:. . neměl by být ignorován. Zatímnemáme specifické poznatky o tom, jaké důsled-
:.i. 111á pro d8ti psyóhi.t é či fyzické týrání otce. Yycházi se z toho, že z pohledu dětí
nebo na otci. Někteří
-:ní fundam"ntulního rozdílu mezi násilím páchaným na matce jinak dů-
:.],'perti však upozorňují,žepohlavíoběti a pohlaví pachatele je přece jenom
.zité p'o syný nebo dcery, protože děti vnímají domácí násilí ve vazbě na svou pří-
. -ršnost k mužskému či ženskémurodu.

|.7.1 vARIETA nĚrsxÝcH ZKUŠENoSTÍS DoMÁCÍnr xÁsrrÍu

vtaŽeny děti všech věkových kategorií od kojenců až po pu-
].l domácího násilí jsou
::scenty. Dlužno podotknout, že s propuknutím násilí mezi rodiči se mohou setkat
:nladištví. Různévýzkumy (Ženských) obětí domácího násilí přinášejí stále stejný
:raz. Následující údaje jsou čeryány zpwniněmeckó reprezentativní studie s názvem
':l'otní situace, bezpečía zdraví žen v,SRl/z roku 2004 (viz Kavermann, 2006). Do-
_.ácínásilí se podle ní objevuje u 3B % obětízáhy po uzavření manŽelství nebo po
- .háj ení společného
bydlení (I4 %). To znamená, že děti se rodí do j iž probíhaj ícího
:-lsrlí ve iztahu. Zbruba10 oÁ ženuvádí jako star1ér násilí ze Strany paftnera těhoten-
..r í. 20 oÁ ŽenŤíká, Že násilné incidenty spustilo teprve narozeni dítěte.
Násilí se však v partnerském vztahu můŽe objevit i později. oběti vypovidají' Že
_'omovými událostmi jsou ztráta zaměstnání partnera, potiže v pracovní kariéře, ze-
iednění vztahu aÍp. Z těchto údajůplyne, že dítě můžebýt ovlivněno násilím mezi
:'ldiči v různých vývojových obdobích. Diferencované poznatky o specifikách dopa_
:'r domácího násilí v závislosti na věku dítěte nejsou dispozici. Zatim se vychází
: předpokladu o r,yššítraumatizaci v jejich nízkém věku (Shipway, 2004). Poučka
'iai, eim mladší dítě, tím vážnějšínásledky. Zkušenosti z individuálních případů
.:nru však poněkud protiřečí,nebot' i pubescenti a mladiství mohou být ve svých ži_
..',tních postojích a hodnotách násilím mezi rodiči silně otřeseni'
Zajimavéjsou i aproximativní údaje o reakcích dětí na násilí mezi rodiči (Kaver-
::arrrr, 2006) ' Zhruba20-25 % dětí se vměšuje do násilných incidentů (prosí násilnou
_-'sobu, aby upustila od svého jednání, nebo se pokoušíohroženou osobu bránit).
'' pruběhu útokůna matku je napadeno také 10 % dětí a2% ďětípÍechází zrízných
::rr odů a motivů na Stranu agresora.
'\si čtvrtina žen uvádí, že děti o domácím nási1í nic netuší' Je však třeba zdůraznit,
-: jde o údaje získané od týraných žen. Děti stojí zatím i v této otázce
mimo dosah či
::jem výzkumníků.Zterapeutické práce s dětmi týraných žen pobývajících v azylo-
.-']clr domech je zjevné, že předpoklad matky o nic netušícíchdětech je pouze iluzí.
Úoint<y domácího násilí na děti jsou ovlivněny i jeho povahou či typem. Připome-
-:tne-li ši nejjednodušší klasiÍjkaci domácího nási1í, tj. (1) domácí
násilí zzložené
 Modertí psychologie

(2)nás1lis incidenty se střední čet-

::#:i:T^':i:*":i1']]::|'Ttlo1intenzitou,
ností i.intenzitou, (3) násilí založené na incidenteóh
"''."i;;ř;;ffi,iiHiffi-
::}":*il:'::::r:::ř:"ť j."'*i.*"p9$;;'iň"ť"JJiJl::fi ř:';'lil# j
partne1alky UUJtrVuJtr
ťgllrrwro/NJ objeltrje ZdIIy
záhy pole, pár zaČal
poÍé,co par Ží ve společnédomácnosti, uiavŤel
za8,a1 Žit
manželství aženaotěhotněla' je téměi qlloučené,
abv se nedotklo i; dětí.
aby r|ěfí Tato
Tntn varjan-
lrqrjqn-
3!^":::
cento Ť
nás i l í trvá ou'ryÉ." l
9é ; . Jr.;u ; ; ;;ť";;ffi ;ř ; Jň:
IUTUU(J
; ;1,:";#
UI IU, 3l
dovo sti u zmíněný ch" tÍi v zoróů d"il;ih;'a'
"_
Pro rozvo
iir ř'a.leduj ící:
r vzorec (3) - 76 %,
. vzorec (2) - 49 %,
r vzorec(l,;- lBo,o.

Třetívzorec jezajímaýitím,žeseunějvyskytujedalekoČastějinežuvariantjedna
a dvě zvýšen ákonzumace alkoholu nňit"t ó."'by;;;;l; i^iši rarezpro děti, které
"
musejí v těchto vztazichzpracovávattěžké domác i'Áasni oJiouo"ni od otce. Na dru-
hé straně většina Žen, bIť pg dlouhé době, řeší
domácí io'uoa em, což znamená,
že děti nakonec vnímajísvé matky jako ákceschop"a "a'iri
r",,"g.*y,, iizrkap. 1.1).

1.7 .2 ZVLÁŠTĚTRAUMAT IzU JÍCÍSITUACE DoMÁCÍHo xÁsrr,Í

Z POHLEDU DĚTÍ
Z těchto zatěŽujicích situací si popišme alespoň tyto:

Děti s matkou na útěku před domácím násilím

Přesné údaje chybí, ale zhilba dvě třetiny žen.na'útěku
mají s sebou děti (edno
i více). Většinou.jde o mladšíděti pod t2 lei.
Podle
'jištěniK;;.r-unn (2006)nepře-
sáhla'polovina (58 %) děÍiv.azylovychdomech prr{;^;i';";;i,ct
orrou hranici 6let.
S9ci.{lnj r*r1covnice poz oýi, že děti jsou domďcím ná.iií- truu-u tizovány
mi silně' Bývaji takvystrašéné,že je nelzě od matky
'máIé vel-
ve ško1ce není
možné.obdobné zkuŠenosti za.zna-menávají poradci "d&ii;;;-i;tění
U malých dětí z rodin postižených domácím narili-
;";ň.;;i;;;;;ý;ň;;il;;i;.
."
poruchy koncentrace a spánku, extrémní fixace "irki"l
"w,í:""á..il;;;'
na matku, školní;ňffi;, ;;ň;
i

agresivita atp. Častéjsorr i následky na těiesném

b';i;tý ie pott"s imunity
'd'u"í.
a například i zvýŠená afinita k nemócem znachlazeni' i

Pracovníci azylových dom-ů odhaduj i, že ]0 .80 oÁ těchto dětí vyžaduje

péči.
' speciální
Nedostává se však ťtnančnícha peison á\nich'g-l,r
r.:.;r*" optimálnímu zajiš-
tění' A taklze konstatovat, ž9
no.bvteň v azylovémd#J;Jrífu"Je matek a děti stává
bezpečnější,nikoliv':i| j"Paušší'Totéžplatíi pro
ma*v ."áéřňi, které se uchylu-
jíke známým (kamarádkám) či rodinným přirlušníků.r..

Pěti asistujícízákrokům policie

V CR bylo v pruním čtvr1letí zo0z uskutečn-ěno 254 vykázání. Podle údajůinter-
'ók,' rodinách
venčníchcenter q'rustalo v těchto zss octi t t"'lňly; domácím nási1ím
přímo konfrontovány. Kolik dětívykázánipřímo
asisttv"r", neuvádí.
"]"'př"r'1edech
Ě
Domácí nási1í l 45

někteých zdro-
A jaké jsoup oznatky ZeZemiEU' kde se vykázání ?Plii"]:]|:ďe
,r'tiiiěiluni, zooeý dosahuje přítomnost áetí u policejních zákroků
aŽ 53 %o'
let' To znamená, že přivolaní policisté na
Většinadětí je prito- mtuosióhrcz 12
:rístě komunikují i s dětmi, často vylekanými a
plačícími.Někdy mohou být dokonce
jšti i zraněny. NěkterJ Áu'r.y uvááqi, že policisté mají tendenci děti spíše přehlíŽet'
\ dokumentaci r< pripaáu pJt .rlvrriáetailní údaje k u9t 1 u'p*y9hickému stavu dětí
.' době policejní lr't.ň"nJ.. roofui při dalším rozhodování v dané věci (například
opatření) j sou takové údaj e dů-
idyŽ j e třeba prodlo uŽitvykázánr cesiou předběžného
StÍany policie více angaŽova_
.:Žité. obecn ě se zďá, Žeáhrožené osobý očekávají
Ze
nebo než jsou policisté schopni nabíd_
:iosti směrem k detem, než s" Áom"ntalno ocJe
:out.
Zv|áštéobtiŽnéjsoupřípady,kdyjetýranáosobazraněnaajejístavlryžaduje'lé-
i zraněna natolik'
::ařské ošetření.
p.o r.ay21"matka nejen zbita, ale
octi:Jj"ri":i.i
lze v této situaci přivolat
:: musí vyh1edat rer.ui..'Ý_n3r.tericrr iegionech zemi El]
i_uŽby tzv. neodklao* prv.rlologické pěče,
které poskytq-í dětem první psycholo-
pii't''s'-'iói nebo pracovníci orgánů
:ickou pomoc. Vychází se t otlŽ z7oho,že roáinní
nejspíšeoSPoD - oc1deleni sociálněprávní ochrany dítě_
::če o děti a mládez t.,
"a,
::" r takový servis poslrytovat neumí''
i;_ČR j";"ri.ii piiio'tátto * případy domácího násilí
povinna zjišťovata doku_
podpora dětem z rodin postiže_
::entovat přítomnost Jětí_ rry.hátogi.ká.po-o"
a
,orpr'u"oiára V případě vykázání.by
:'..'ch domácírn nási1ím vJur. ná"i sysLmaticty
Ý ostátních případech záležípředevším
,''"ě1" #;rir.áť"'*" intervenčnícentra.
je nedostatek nebo spíše
:: aktivitách matky (eventuálně oSPoD). Problémem však domácím nási-
způsobené
:]sence speciálních p'"g."-t' peče o děíi po traumatizáci
::ir mezi rodiči.

Děti v kontaktu s násilnou osobou po odluce rodičů

-,.becně plati, že nasihí muži se
nikoliv zÍídkapokoušejí dosáhnout kontroly nad
a to i když dříve projevo_
:.nnerkou p.a.re ..riou uptatrování práva na styk s dětmi,
xu druhé siraně mohou děti fipět ztrát'oukontaktů S otcem'
. .il oJt piamalý
" "ffi.
.l.ii.h;_ái-y ," i.,aiz mohou dostat do rozporu se'zájmy ohrožené matky'
dětmi si neztěžuje na násilí, a1e na
\.ětšina Žen s upraveným právem otce na styk s
nedodrŽuje termíny ."t'"19\ s d9tmi,
.. piouie-y. Nóieuriciii;*" ÍTkY', Že oteó je zhruba 20'Á Žen'které
_:bo Že se o ně pat aoure néstará. Poále Kavermann (2006)
pur'n., pii|i.aauani dětí'vystaveno urážkám arizným vyhrůžkám'
='i "ápuo"i,
? -ze vzácně pokral_ujŤ i irzické útoky. v1,ilm5u tvoří
pouze yzorec (3) domácího
'.:silí, u něhožie r.gi.ťrouí''o více útokůnu matt y a dě|i, adokonce i pokusy o'yraž-
"ó;j intenzivní domácí násilí tudíž obsahuje specif,cká rizika pro
.:',i'%i.
:.,[v i bcti. p.auc "'"Jr't prip1dechj9 velmi obezřetně naplňovat právo otce
"ll.r'i"
-" sryt s dětmi a vnímat bežpečižen'i dětí
'nu_tné
jako prioritu'
zajišťovánístyku otců
Dříve upozo,",'ouuiy nu pioblém berpeii matek v rámci
za aktuální pro-
; :ětmi hlavně uryúiLd;;y Dnes p*uě tuto
je otázkapovažována
násilím v řadě zemí EU (Hester'
:.:nr zákonů nu o"t'*nu .óoiny př"a ooma"ím ná-
je
z" u uíaou"''_o třeba poznatky o domácího
- ',-r5). Experti ," .1'áJ":l, jve je 'dy-namice otce s. dětmi po
styk
. .l zapojit oo po..''ouí|'i ziry"npripudů kteých třeba ře'šit

:iiuce či rozvodu mnohem íi..^,'"z dosud. Exierti také tvrdí, že je nutné stanovit
 46 / Modernípsych"

specifická ustanovení (pravidla) pro mimořádnou.sifuaci,

kdy rozvod n astáváv přímé
souvislosti s domácím násilím..Přit9m nej{e a priori
kontaktu
otců s dětmi, ale je zapotŤebivíce sladit p'auu ót.ů, " "vi",]ňr "a.ií'v.ň
maták i deti.

l.7.3 JAK PoDPoŘrr PRÁVO NÁSILNÝCH) oTCŮ NA STYK

S DĚTMI
Problém kontaktu otce s dětmi se stal arénou, ve které
se mnohdy odebrávaji rizné
bitvy mezi rodiči v situaci partnerského 1-unz.i'r.er'o) vztahu. Nikoli
'končícího
téma rozvodu, nýbrž téma dětí je polem, do kterého .. pi".ouuu;í střety
mezi rodiči.
Há.dky o děti bývají s7ožité.,' piyót'otogického hledisd j;;ň
i|lznámotivace obou
rodičů'Problematizování této
Á"iziraroi Ženou (matkou)
tTí nep ohodlného p al1nera
"oói(v '",izňyt-samozřejmě
iz napŤiklad yndiom Ái í{i"ěn"
\. 1i"'' s č i o dc izeného ro -
diče). Tuto rovinu však ponech áváme ráunou, soustředíme
se na domácí násilí.
.kontrole
Je smutným faktem, že práva otců ve vztahuk
dětem -ot'ou být zneuživána ke
a moci nad obětí dómácího násilí' Na druhé
,t uno1. ái.ovství příliš cennou
hodnotou pro všechny zúčastněné,dokonce i v
situacích oo*a.ir'o násilí. Za jádro
problému lze považovat otázku, zda můžebýt násilný
jeho styk Se Syny a dcerami po rozvodu
p".ň..i"u";'m otcem, zda
děti1p.o'óiii_ě_l .'",Ířá
i dilema matky:najedné straně se svízelně.o,rpó"taua 'rt"ri''v'i"-
oáň;;;." (a často je v tom
podporován a vykázánim a dalšímiopatřeními
u' ,o.rluáu i |.i'.ipy ochrany obětí
domá.cího násilí), na druhé.straně je iyzývána, aby p"Jp";J';i;
styk dětí S otcem,
protože rodiče ztstávajirodiči i poukončení partnó'st
eno vztail. Zdttazňuje se, že
otcovství představuje pozitivní hodnotu, kterou je třeba
v ,t4^"áetinupmovát. úa1-
ky se v tomto dilematu těžko orienfují, opět se u nich vynořují
strach a obavy o sebe
i o děti. Právě proto se objel.Lrje otizka,]akpodpořit
s dětmi, anižby pokračovalo oLrožováni matky
óia""'"á'ir"ých
- otců na styk
č) poto'mků_

Experti připouštějí následující východiska (Hester, 2005;

Kavermann, 2006):
r exisfují pŤipady domácího násilí, kdy styk otce S dětmi
můžebýt v dané době
a vzhledem ke konkrétnímokolnost.- něžádou"í (-ěř*;;;;*y
r exis.tují případy s ukončeným domácím násilím, k;'
;lcem
synů a dcer),
můžepřinášet
pozitivni hodnoty pro otce i pro děti, 'ryk '
l každý případ je nutné posuzóvat individuálně.

PŤi úvahách, jak lépe uskutečňovat právo násilných partnerů

na styk s jejich dětmi, se
objew1í dvě skupiny náměťů. Prvni se týká reaiistióLot
o u funJoíaného posuzování
živýchpiipadů.Fakt. že otec týral ,,použe" m'a!ku, a dítě (děir)
p.i-oýzicky neohro-
žoval, nevypovídá ještě nic o jeho oicovských wíita"t'.šoíaí^i)"^l"itaké
málo di-
ferencují mezirŮznýmitypy (vzorci.1domácího násilí. j.;;;pí#eno
j1ž naznačili, že tot1Ž chybí obecně alceptovaná i tím, co jsme
kritéria p'-;;:ď;;.iaci ruzných po-
dob domácího násilí a jejich důsledků na oeti. obavy
Á"ry)p"r,'ačujícího násilí
paltnela mohou tot1žbýt v někteých případech oaůvoanone. f
_

Druhá skupina námětů poukazuje ná nůtnost postupně

odstraňovat bariéry pro styk
násilných par1neru s jejich dětmi, a to u všech zritaitnunycí.
Éi"du;i á.'tv,.iár.
'"
 Domácí nási1í i 47

pracovat S matkami, aby se Styku otce S dětmi neobávaly. odborníci podporují návr_
téma děií do koreřtiu''ích programů pro násilníky, protože otcovství
a ot-
ilf
'un*out
.áuru odpovědnost jsou pro motivaci nňimon-o partnera ke změně po9tojů
1cho.
r ání klíčové.Taková opátření mohou navíc snížitobavy
matek o děti při jejich
mezi rodi-
kontaktu s otcem. Diskutuje se i o respektování zájmů dětí. Domácí násilí 'tÍady naŤ-ize-ný
či děti ruzných věkovýchiategorií silně traumatizuje. ,,Povinný", tj.
a dalšjm
sryk s hrubÉnásilným ot..* ňůŽ" být i zpohledu dítěte nesrozumitelným
záriujícímlaokem. To platí zejména teháy, když dětem l"9Y1i poskytnuta žádná
záŽitky domácího násilí
taická či odborná péče,ťterá oylim pomohia traumatizující
rlrodně ,prurorui. Na druhé sirá''e ptati i následující předpoklad: přijme-li
'p1't1"l
pakje následný
sr'ou zodpovědnost zanásllnéchování a dokáže-li změnit své chování,
il.rlo.'riimní styk vlastně příležitostípro děti ziskatpozttivní korektivní zkušenost,
ze i problém domácího nási1í lze řešit.
příliš pro-
Pioblematika dětí postižených domácím násilím mezi rodiči není zatím
Při zjišťování, jak na ně
zkoumána. Děti jsou navíc biány jako homogenní skupina.
ke konkrétním po_
Jo.a.i násilí půiobí, se málo prittlizik jejich věkové odlišnosti či
dětem nedostává
:obám násilí mezi rodiči. Chýbí nejen relevantní výzkumy, ale se
pro řešení prak-
:ni specifické interyence u odbo.nďp éče.ZapotŤebí_jsou i poznatky
:Lckých problémů,ke kteým patří úprava styku násilného otce s dětmi v době po roz_
jak zlepšit situaci
odtr mánželství.odborníci irnznychoblaští by měli hledat cesty,
:čtí,které byly či jsou konfrontovány s domácírn násilím mezi rodiči.

DoMÁCÍ xÁsnÍ A PRoNÁSLEDovÁNÍ

X-PARTNER STALKINGOO
V určitémpočtu případů nefunguje prostorové ani právní ocldělení par1nerů
.ko cesta k ukončéníaomaiino násilí. Ťó pbt 'ue"1e, ovšem v nových podmínkách
part-
.Ja" do alternativní podoby násilí, která se nazývápronásledování bývalým
n.i.* (angl' ,,ex-partner stáking"). Podrobněji se mu bude věnovat další část této
Stalking totiŽ
,.,ir'v')á"""uáo"ň" jen některé Jeho souvislosti s domácím násiiírn.
ale dále ji
'.stává, kdyŽ úp'or'ár1"douatei nežije s obětí ve společnédomácnosti'
- rá a tárorízuje jiným dostupným způsobem:
typický pronásledovatel se uchyluje
"

,. psychické-.' té.o*. obtěžujésvou oběť nevyŽáďanými projevy zájmu, Plkusy

iontrolu a kontakt s ní a nakonec se uchyluje i k nebezpečnémuvyhrožování' V ex-
'..,'-í.h případech dochází i k fyzickému násilí či vraždě pronásledované oběti.
,;:ni pritom nikterak neobvyklé, žebýva|ý paftner dlouho před konečným napade-
učinit.
_,,-'' oběti oznamuje (tj. avizuje), co hodlá
Domácí násilí á prónásledbvání bývalým partnerem představují dvě samostatné
_ si ébytnérr"."e pur1n"rského teronr. Mohou se vyskytovat izo1ovaně,
ale i jako vzá-
:rně propojené.
Hoff*u"" a Kůken (2006) navrhují rozlišit dvě varianty pronásledování bývalým
::1nerem' a to defenzivní a ofenzivní, které se lišísvou vazbou na domácí násilí. oba
_rrce pronásledování mají podle autorů i odlišnou psychologickou podstatu. Defen-
rir nímu ex-partner sta|kingu nepředchází žáďnéfyzickédomácí násilí. Jeho moti-
 y"- j: obsesivní, úporná snaha o obnovu vztahu,která se demonstruje
r,yh1edáváním
kontaktu s byvalým partnerem a umanutýml potusy
o u'Áiiorraní. Ofenzivní stal-
king je naproti tomu pokračováním ryziitotró domácího
násilí a motivuje ho snaha
o obnovení kontroly a moci nad obětí. Především u ofenzivního
stalkingu je nutné
myslet primárně na ochranu. oběti pŤed
ýzíckým nupuá"niÁ.^eripo*eR"m š ,d", z"
i s-ituace, kdy obět' ofenzivního stalkingu vynleáava po-o"'
o it.'e se pronásledova-
tel_dozvL můžebýtspouštěčemp'o agrese wei tetá
K obligatorním znakům domácího 'i'ou.í'
násilí fatří existence, "olii.
t1. t*ani par1nerského
vztahu, násilí se fudížodehráváv žtvémpartnerském vztahlí.
štalking naopak pr.oui
há v ukončenémpaftnerském vztahu, tj. po odluce
či ."'*il ;á.t''.-. Souvislostí či
vzájemné uazby mezi domácím násilím_a pronásledov ánim
$atřik aktuálním zkou-
otázkám' Výzkumné projekty se žaměřují předevšíii na srovnávání
^:"ýry
cího násilí a pronásledování bývalým par1nererniáto dvou
domá-
samostatných, svébyt-
ných jer'u' Předmětem zájmu j,e zqméÁa srovnávání pachatelí
a obětí obou forem
partnerského násilí. Yýzkumnázjištění jsou ovšem
zatimmáJopřehledná. Sh*-1j;
lze takto:

r Mezi oběti domácího násilí a oběti ex-pal'tner stalkingu nelze klást

rovnítko. Jejich
potřeby pomoci a intetvence jsou ruzné p'o po-oó
- se obracejí oue stupiny, a1e
s ruznými požadavky, a jejich případy r,yžaduji jinou
strategii intervence.
r oběti ex-par1ner stalkingu vyhledávají přitom pomoc dŤive neŽ
oběti fyzického
domácího násilí. .Isou také aktivnějšíve vyhledáv ani rŮinycnzarojů
této pomoci'
Významnourolipřitomzře.1m9hraje fakt,žeobětipronásĚdovánijiznežrjivespo-
lečnédomácnosti s ohrožujici oso-bo,r, a vyhledat n.po'o'áuunc
po-o. j. pro ně
proto po praktické stránce snazší.

l Zdaleka ne všechny případy domácího násilí se přemění

na pronásledování. Ces-
tou pronásledováníbývalé partnerky pokračuje vdomácím
násiH pouze určitá část
násilných osob. Jednoznačně přitom vedou muži _ .^-puJn..
.tulkir'g' který je
pokračováním domácího'násilí (l), je jasně doménou Áužů.
rro ženylltere prá-
následují bývalé partnery, je naopak typrcký klasický stailň!
iez vazbyna domá-
cí násilí.

1.8.1 ZVLÁŠTNoSTI PRoNÁsLEDovÁNÍ. KTERÉ JE

PoKRAČovÁxÍnr DoMÁCÍHo NÁsILÍ
stalking zahmuje až 50 oÁvšech případů pronásledov áni.Y pruměru jsou
'Ex-partner
byvalí partneři více násilní než neznámí prónásledwatelé nebo
stalkeři, které obět'
sice zná, ale neměla s nimi intimní vztah.Na druhé stranevlar.
n.ptuti, že všichni pro-
nás1edovatelé zřadbývalých intimních partneru se uchylují
po'r{iiurrrtunu k násilí.
Zatýsezdá,Žejeďnimznejpevnějšíchpredikátoru
"aáli]"iu)iapronásledovánina
pŤedcházející domácí násilí. Podle výzkumů patŤi zejméná
oren iinipronásledování
bir a1ým partnerem k nebezpečnýrrrpodobám pronásledov ání, ptotožeriziko
násil-
ností ze Strany pronásledovateleje značné.
 Domácí násilí l 19

Zatímchybí jednoznačnéprospektivní údaje o tom, jak častéje pokračovánídomá-

cího násilí cestou stalkingu K dispozici jsóu však retrospekiivni dutu vycházejíci
z'analýzy pŤípadůpronásledování. Podle výzkumů v USA je vazba stalking,., nupr"o-
cházejici domácí násilí velmi vysoká. Ňěkteré studie uvád ějí, že až Bl oÁ oběti
e r-partner stalkingu bylo předtím ve
vztahu ýzicky atakováno"a 32 yo oběti zaživalo
r e vztahu i sexuální násilí (viz Hoffmann a Voss, zooo;.
Jiné údaje Skýtají studie ze
SRN a Velké Británie (Sheridan a Hoffmann ,2005; Lóbmann, zóos). lo"ote nich se
zhruba 30-40 oÁ obětí stalkingu setkalo dříve s domácím násilím, kterého se
do-
porrštěl současný pronásledovatel. A ještě údaj z
druhého břehu: 65 oÁ ex-partner stal-
iienr přiznává, že se násilí na paftnerce dopoušteli již v době trvání vztďhu (Dutton,
r001).
Vysoká korelace mezi pronásledováním a domácím násilím je všeobecně povaŽo-
:ána za prokázanou, a to bez ohledu na různost výzkumnýcťzjištění
1t<uri, 2o0s;
Coleman, 1997). Za dominantni znakprávě této ,r"i'e p'o''ásledóvání bývalým part-
lerem je považováno zvýšenériziko fyzického násifv rámci stalkingu
'' iz Hoffmann a Voss, 2006).
1ůuhrnně
Existuje velká pravděpodobnost, že pronásiedovatel
.e zátěží domácího násilí přejde od čistě psychického ieroru (telefonování, mailování,
zasíIáni SMS, postáv ání v blizkosti oběti, slídění)k fyzickému násilí, které obvykle
-r:ad:lj: Nejďíve se projeluje poškozováním a ničenímvěcí, které jsou ve v1astníctví
_-'běti, demolováním jejího majetku apod. Častéjsou také útoky pioti
zvitecim maz-
-íčkůmobětí. Nakonec pronásledovatel ťyzicky napadái oběť (piirt ooi k ní na ulici,
:očká si na ni v místě bydliště atp.) nebo třetí osoby. V tragických případech kulmi-
-
:uje agrese vůčioběti pronásledování do vražednéňojednání.

!i typickým společným projevům domácího násilí a ex-partner stalkingu patří:

I kontrola pronásledované oběti (například prohlíŽeníosobních věcí),

I úzkostná vazba (pronásledovatel projeluje strach o vztah,nechce Žitbez oběti),
I vzteklžárhvost,
I důkazy,,lásky" (pronásledovatel vyžaduje důkazy lásky, dává dárkyjako ďtkazy
svého citu),
r zastrašování, nebezpečnévyhrožování,
l izolace (pronásledovatelzakazuje oběti chodit do zaměstnání' kontaktovat se s šir-
šírodinou, přáteli. ..),
r kritika (zesměšňuje, ponižuje oběť, zmitá se mezi její devalvací a adorací),
l ťyzické a sexuální násilí,
r ťalešnéusmiřování,
r vydírání(odmítá poskytnout finančníprostředky, když nebude obět'poslouchat
atd.),
r narcistické potřeby násilné osoby (násilník sám sebe idealizuje, vyžadujez norrny
t'ybočuj ícíuctívání, respektování).

{. C. Baldry V roce 2002 doplnil a rozšířilpůvodnětŤífázový modelpartnerského ná-

sllí. Včlenil do něj i pokračování domácího násilí v podob8 stalkingu. V jeho pojetí
::á cyklus tyto fáze:
 1. zastrašování a uplatňování moci,
2. staženi oběti do sociální izolace,
3. kritika a deptání sebevčdomi oběti,
4. pokus oběti o oddělení či vzpouru,
5. násilí (násilník reaguje napokus oběti o Vzpouru
ýzickýmútokem, sexuálním ná-
silím atp.).
6. falešnéusmiřování.

Celý cytlus se obr,ykle opakuje v intenzivnější verzi nebo se vzhledem

k okolnostem
objer'uje ďalši fáze, v pořadí sedmá, kdy násiiník přejde r.
uživá i ďěti.
wi''i"i oběti, k uy-
'e-uz
Podle Baldryho vzniká ex-partner stalking jako reakce na čtvr1ou
fázi cykIu paft-
nerského násilí. Je tedy odpovědí násilníka-ná pokus oběti
o r,ystoupení zevztaltu.
Jiní autoři n1op{ upozorňují, že pronásledování se ytu1á ve všech případech
domácího násilí. Proto ho považuji za osobitou.f9rmu ''.rryrt
asociována pouze s někteými(nejiczsimi; vzorcidomacich
i'uřn.i.r.or'o násiú, rit".aJ.
repiesí. Soudí také,|sjá
spoj.eno více s povahoupronásledovatele neŽ s vlastnímpokure'rnpartnerky
o vystou-
peni ze vztahu. Podle nich má stalking samostatnou
dynamiku a posunu;e par1nerské
násilí na kvalitativně jinou úroveň. K1íčováje tedy oíárku, zda
ťze statking, ktery je
pokračováním domácího násilí v jiné kvalit8, přeávídat
je - i pod vlivem intervenčníhocéntra o ukončen iii, v anie,kdy obět, uvažu-
- í vztáhu.
Zatim nelze nabídnout spolehliv é, jednoznačné indikátory přechodu
domácího ná-
silí do nebezpečnéhopronáslďovani partnerem. Ý ietných výzkumech to-
'ayvatym
hoto jer,'u se setkáváme zejména se dvěma"přiitupy Pr;í S; ;á ži rytvoÍitprofily
osobnosti domácích násilníků i ex-partner ůalkeru u pulr'
trteoa oi
rozdily ' V prominentní Duttonově týpologii domácích násilníků ^"ri z^mi
roku 1 995 'r'oJy
se rozli-
šujítři základnivarianty ohrožujícíchosob:

r obecně agresivní typ,

l kontro'lující se typ (zdrojem občasných fázi explozíje pravděpodobně
skývaná
vnitřní nejistota),
r emočně nestabilní typ (vyznačuje se úzkostnou vazboll, poruchami
osobnosti,
které zahraniční literatura označuje jako typ B, patii sem například
hraniční
osobnost).

Pro. tyto jedince jsou typické emocionální výkyry vedoucí

až výbuchům násilí. Stří-
dají protichůdné polohy chování i nálad. zaarýiuii vlastní pravá^".
i'i"r'"
egocentrický až narcistický přístup. 1r{ezvládají roli spolóhlivého partn 'pi"'*lr
neodůvodněně Žárltví. Na jedné stianě jsou silně závisli, na
tyrqi
druhé strane"ru,
odmitavi
a trestající. Partnerlkanemá téměř žádnoušanci agresi piéoe;it
vstřícným chováním.
Největší pravděpodobnost přejít do stalkingu má řetí typ našimita.
Jeio fragilní se-
bevědomí neunese konec vztahua dotyčný*reaguje na áb"r'"Jp"'tnerky
rozvinutím
pronásledováni. Yýzklmy nejvícé psychologických
.také aišťu1! shod právě mezi
tínrto typem domácího násilníka u p'ofile*ex-paftner staŘera.
 Domácí násilí l 5Í

Jiné výzkumy oďhIiži od profilů osobnosti a Zaměi-Ůji se na identifikaci konkrétních

pozorovatelných projevů v chování domácích násilníků, které by signalizovaly Zvý-
šenériziko pronásledování do budoucna (viz Hoffmann a VoSS, 2006). K varovným
signálům byly například přiřazeny následující vzorce chování domácího násilníka
v průběhu trváni vztahu:

I jedná s partnerkou jako se svým vlastnictvím,

I má k partnerce úzkostnou vazbu (verbálně projevuje obavy o vztah, nechce bez
partnerky žit, po incidentu prosí o nor.u šanci . . ),
.

objel.ují se u něho emocionální výkyvy (od totální oddanosti až po výbuchy agre-

se),
l snažíse o falešnéusmíření (opakovaně ujišťuje, že se napraví, po incidentu dává
@árečky, prosí o odpuštění...),

Po ukončenivztahujsou pro chování pronásledovatele typické následující projevy

chování:

l par1nerku osočuje, r,ryhrožuje ji anadává; výhrůžky,které se vztahují k aktuálním

konfl iktům, vyp lývaj í z r ozcho du (p eníze, děti, maj etek) ;
r ničía poškozuje věci oběti;
l do své štvavékampaně proti bývalé paftnerce zapojuje i příbuzenstvo;
r pokud probíhalo domácí násilí skrytě, tvrdí, žeho žena náhle opouští;
r jestliže domácí násilí bylo zveřejněno' můženapadat i třetí osoby, tj. ochránce bý-
valé partnerky;
r má-li oběť nového přítele, lze očekávat i pomstychtivé útoky na něj;
r častéjsouispontánníútokynapartnerčinyspřízněnéosoby,kdyžjepronásledova-
tel náhodně potká.

Podpora oběti je momentálně limitována omezenými moŽnostmi bránit se právní ces-

tou. Rychlá a účinnáprávní obrana zatím neexistuje. obět' se musí o SVou bezpečnost
postarat Sama a často na úkor své vlastní svobody. Absolutně platí doporučení vyhý-
bat se každémukontaktu s pronásledovatelem a nereagovat na j eho projevy avýzvy.
.Ie sice těžkézdržet se reakce, kďyžbývalý partner zašle 30 SMS denně, ale nejúčin-
nější cestu k zastavení pronásledování představuje nulová reakce. ohroženéosoby by
rlěly minima7tzovat každou pÍt aroztržku. Pro nezbytná jednání by měly využítpro-
středníka, nej1épe neutrální osobu s autoritou, například právního zástupce. Y závaž-
ných případech je nutné doporučit, aby se oběť přestěhovala a ukryla. Prostorová
r zdálenost je přitom důležitější než utajování pobytu. oběti tato doporučení vnímají
často s nelibostí. Mají pocit, že nic zlého neudělaly, a přesto musejí výrazně měnit
s,'ůj životnístyl, práci, a dokonce i bydliště.
Zejména u ofenzivního pronásledování bývalým partnerem je třeba brát každou
iýhružku (například že zapáIi auto, autem najede do exmanželky, až půjde s dětmi na
procházku, atd') vážně. Pro orgány činnév trestním Ťizeni či dalšíinstituce je vý-
znamné' že chování pronásledovatele je impulzivní apoháněno zlostí. Je mu tedy jed-
no, zďa se policie o jeho aktivitách dozvi. Dokazování je proto jednoduššía policie
zastihne často stalkera na místě incidentu.
 Modemí psychologie právníky

LzeŤicj, že Íam,kde'sedo pronáSledování

vloudí-i r,yhroŽování, existuje poměrně
značnériziko, že se
ýhružký naplní. Avizované ,loč1;y"hkiieastavuii konečnou
stanici pronásledování,.vektóré násihír.
p"Ť?19l9 ze žiýchorp1aůpronásledoviniayvatyžtt-p;;;J''.
.";-;1i#"#mi1.
'pr"it", Všechn aaviza
nedožiješ-"- ,,Do 14 diů ti iozmtátím hk'Yy zněni ,,Vánoc se
jiný " - .'' - ,,"Kdý ti ,"irau mít já, tak nikdo
',Když nechceš být se mnou, zabiji ctěti;,'byí;"p';;;; ftagicky naplněna'
Yýraz ,,avizované zločiny" neoznačuje teáy
Žádnou;;'ň; ."-ostatnou kategorii
deliktů, popisuje jen konečnou, tutňinujici
Tragické případy z poslední do'by otevirajii !ázinebezpečného pronásledování.
v CR a jiných moŽ-
ností včasnéochrany obetí nebózpeeného pronásledov 9,á'ř;iJ;;luij'"ni.r'
ani7 praie ťáze avizovaného
z l o č inu' kter á uzav irá někt
ere ;'. t" ň;u, p o dtrhuj e narrny Á u zaŤ az enin eb ezp e č -
l
ného pronásledování do trestního |{p
jde jen o ,,další,,krimina]izaci, jak 'ák;ďuÉó
il;;1;ffi;'ili["'"' podstatu. Ne-
především tim, že umoŽnuje *ei n.u.'pÉor'emu "Jpí.;i í"ť"'i,krok je užiÍečnÝ
naÁ_itaJiněkteří
pronásledovateli včas kombinovát
represivní i terapeutická opatření (Jurteia,
vnitřní dynamiku fázi,č,i.eiap..statt<ingu
2007)'yčÁý;rň.á*v postup přeruší
_ a'budoucího pachateie kapitálních zločinů
můžez jeho tragické dráhv o'dklonit.
Někteří experti upozorňují na velké mezery
v poznatcích o stalkingu. Málo víme
zejména o jeho fázicha dynámice.
Větší áůraz na diachronický přístup ke zkoumání
fenoménu pronásledov aniay měl náš
áosuuaonl ou.u, o tohoro jevu lépe
prokreslit' V konkrétnín,1:iieypripaou "|igér""'i
býchom pak ,n"nri r?"o"ěji určit konkrétní
torroioiiiiiňmné strategi. int.-"n.. r,uči oběti i její-
ffi'fi"#li'á"#:íapodle
Pro praxi plynou ze..s.Íáv.ajicich výzkumů
případů domácího násilí jak na úrovni 1v1za.výa Za prvé:do strategií řešení
legislativních opatření, taknaúrovni
- sociál-
ně psychologických intervénci je
- nutné iahň';;;kjil"ur'#p.""usledování
valým partnerem. A za,dru,hé: pii iešeni bý-
zjišt'ovat, zda pronásledování pieacna'e1ámo1o]' "*-pu.ir'", ,táiřir'g,r;" tŤeba vždy
fyzickédomácínásilí, nebot,tato skuteč-
nost signalizuje vyššínebezpečnost pronáslódovanr,
tJ. r.y.*'i'i'.r
ohroŽení oběti.