OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2013 BC. RADIM PUTYERA

 OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ
PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA
KATEDRA MATEMATIKY

Kružnice
Diplomová práce

Autor práce: Bc. Radim Putyera

Vedoucí práce: RNDr. Zuzana Václavíková, Ph.D.

2013
 UNIVERSITY OF OSTRAVA
FACULTY OF SCIENCE
DEPARTMENT OF MATHEMATICS

Circle
Thesis

Author: Bc. Radim Putyera

Supervisor: RNDr. Zuzana Václavíková, Ph.D.

2013
,
,
Předně chci poděkovat vedoucí mé diplomové práce RNDr. Zuzaně Václavíkové,
Ph.D. za cenné rady a připomínky, které přispěly ke zkvalitnění této práce. Sa-
mozřejmě děkuji své rodině, přátelům a všem ostatním, kteří mě v průběhu studia
podporovali.
Já, níže podepsaný student, tímto čestně prohlašuji, že text mnou odevzdané zá-
věrečné práce v písemné podobě i na CD nosiči je totožný s textem závěrečné práce
vloženým v databázi DIPL2.
Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vy-
pracoval samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování
čerpal, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

V Ostravě dne 22. 4. 2013 ......................

podpis
Abstrakt
V této práci jsou shrnuty důležité poznatky o kružnicích, najdeme zde typové úlohy
zaměřené na kružnice a také popis výskytu kružnic a kruhů v běžném životě. Práce
je rozdělena do čtyř kapitol. Obsahem první kapitoly je stručný přehled historie
geometrie. Druhá kapitola je zaměřena na popis kružnice v planimetrii. Nalezneme
zde popis důležitých vlastností kružnice vzhledem k jiným geometrickým útvarům.
V této kapitole jsou také popsány možnosti zobrazení kružnice, především stejno-
lehlost a kruhová inverze. V druhé kapitole jsou také uvedeny možnosti analytického
vyjádření kružnice. Třetí kapitola je zaměřena na řešení geometrických úloh, které
lze řešit metodami středoškolské geometrie. Některé úlohy jsou pro srovnání vy-
řešeny pomocí kruhové inverze. Ve čtvrté kapitole je popsáno využití kružnic a kruhů
v praxi.

Klíčová slova: Kružnice, kruh, kružnice a přímka, úhly v kružnici, oblouková

míra, rektifikace, mocnost bodu ke kružnici, chordála, potenční
střed, stejnolehlost, kruhová inverze, kružnice a trojúhelník,
Feuerbachova kružnice, Apolloniova kružnice, analytické
vyjádření, množiny bodů dané vlastnosti, Apolloniovy úlohy

Abstract
This work summarizes the important knowledges about the circle. There we find
the type examples focused on circle. Also we find there a description of circles and
discs in common life. The work is divided into four chapters. In the first chapter
there is a brief overview of the history of geometry. The second chapter focuses
on the description of the circle in plane geometry. Here we find a description of
important properties of a circle with respect to other geometric formations. In this
chapter are also described possibilities of mapping of circle, especially homothety and
circular inversion. The second chapter also introduces the possibility of analytical
expressions of circle. The third chapter focuses on solving geometric problems which
can be solved by methods of secondary school geometry. Some examples are solved
even by the method of circular inversion. The fourth chapter describes the use of
circles and discs in practice.

Key Words: Circle, disc, circle and straight line, angles in the circle, arc degree,
rectification, power of point with respect to the circle, chordal,
potency center, homothety, circular inversion, circle and triangle,
Feuerbach circle, Apollonius circle, analytical expression, a set of
points of a given property, problem of Apollonius
Obsah
Úvod 7

1 Historický kontext 8
1.1 Starověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
1.2 Středověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
1.3 Novověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

2 Kružnice v geometrii 11
2.1 Kružnice, kruh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
2.2 Obvod kružnice, obsah kruhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
2.2.1 Ludolfovo číslo π . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
2.2.2 Kvadratura kruhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
2.3 Vzájemná poloha kružnice a přímky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
2.4 Vzájemná poloha dvou kružnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
2.5 Úhly v kružnicích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
2.5.1 Oblouková míra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
2.6 Rektifikace kružnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
2.7 Mocnost bodu ke kružnici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
2.7.1 Chordála a potenční střed . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
2.7.2 Kolmost kružnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
2.8 Zobrazení kružnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
2.8.1 Stejnolehlost kružnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
2.9 Společné tečny dvou kružnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
2.10 Kruhová inverze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
2.10.1 Vlastnosti kruhové inverze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
2.11 Kružnice a trojúhelník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
2.11.1 Kružnice opsaná, vepsaná a připsaná trojúhelníku . . . . . . . 27
2.11.2 Feuerbachova kružnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
2.11.3 Apolloniova kružnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
2.12 Neeuklidovská geomterie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
2.13 Analytické vyjádření kružnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

3 Konstrukční úlohy 35
3.1 Množiny bodů dané vlastnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
3.2 Apolloniovy a Pappovy úlohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
3.3 Řešené konstrukční příklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
3.4 Úlohy řešené pomocí analytické geometrie . . . . . . . . . . . . . . . 60
3.5 Komentář k řešení geometrických úloh . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

4 Výskyt a využití kružnic 65

Závěr 68

Reference 68

Seznam obrázků 70

6
Úvod
Cílem této diplomové práce je shrnutí nejdůležitějších poznatků souvisejících s kru-
žnicemi. Středoškolské učivo je v této práci rozšířeno o některé pojmy, jimž není
na střední škole věnována dostatečná pozornost nebo se neprobírají vůbec. Napří-
klad mocnost bodu ke kružnici, kolmost kružnic, kruhová inverze, Feuerbachova,
Apolloniova kružnice apod. Dalším cílem je řešení příkladů, které jsou řešitelné stře-
doškolskými metodami. A v neposlední řadě se tato práce zabývá popisem výskytu
a využití kružnic resp. kruhů v praxi.
Kružnice patří mezi základní geometrické útvary, se kterými se setkáváme od dět-
ství a provází nás celým životem. Na základní škole se seznamujeme se základními
vlastnostmi, které dále rozšiřujeme na střední škole. Pro mnoho lidí je geometrie
spíše neoblíbená a cesta za dalším poznáním nejen v geometrii pro ně v podstatě
končí absolvováním příslušného typu školy. Cesta za poznáním je ale celoživotní
proces. Úvahy, že bychom po ukončení školy geometrii dále nevyužili, jsou chybné.
Geometrii totiž využíváme celý život. My se v této práci budeme zabývat studiem
kružnice a dalších geometrických útvarů souvisejících s kružnicí. Často se stává, že
kružnice pro mnoho lidí představuje nanejvýš nějaké laicky řečeno „kolečkoÿ, což je
škoda. Kružnice má mnoho zajímavých vlastností vzhledem k dalším geometrickým
útvarům například vzhledem k trojúhelníkům, přímkám, ale i samotným kružnicím.
Kružnici můžeme popsat množinově, pomocí vzdálenosti, můžeme ji vyjádřit po-
mocí soustavy souřadnic analyticky. V kružnicích můžeme popsat úhly, které mají
svůj význam například v konstrukčních úlohách. Kružnici můžeme také zobrazit po-
mocí shodných a podobných zobrazení. V této práci si ukážeme, že ne vždy musí
být obrazem kružnice opět kružnice. Přestože budeme pracovat v klasické euklidov-
ské geometrii, řekneme si také jako rozšíření několik slov o neeuklidovské geometrii.
V rámci řešených úloh si ukážeme typové příklady zaměřené na kružnice a tím i pří-
mou aplikaci teoretických poznatků. V poslední části práce se podíváme na kružnice
z jiného pohledu. S kružnicemi se setkáváme každý den téměř na každém kroku. Lidé
mají rádi jednoduché, symetrické věci. Takové vlastnosti právě u kružnice najedeme,
a proto má kružnice široké využití.
V rámci diplomové práce budeme v převážné většině případů pracovat se zná-
mými definicemi a větami. U některých tvrzení je naznačen důkaz, případně odvození
rovnice. Důkazy vět lze nálezt ve středoškolských učebnicích nebo publikacích, které
jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

7
1 Historický kontext
Než přistoupíme k samotné kružnici a jejím vlastnostem, měli bychom si říci pár
slov o historii. Kružnice je jeden ze základních geometrických útvarů, které lidstvo
zná od počátku lidského bytí. Proto nelze přesně datovat, kdy byla kružnice po-
prvé nakreslena nebo použita. Jednotlivé geometrické útvary a jejich vlastnosti v
průběhu historických období lidé nestudovali izolovaně, ale naopak často zkoumali
jejich společné vlastnosti. Proto se nebudeme zaměřovat pouze na historii kružnice,
ale zmíníme několik důležitých období pro rozvoj geometrie, tedy i kružnice jako
jednoho z geometrických útvarů. V této kapitole bylo čerpáno z [3], [10], [15].

1.1 Starověk
Prvním významným obdobím byl starověk. Dnes víme na základě dochovaných pri-
mitivních maleb, různých úlomků nádob, že lidé už v dávných dobách využívali
geometrické útvary nebo jejich části jako ozdobné ornamenty.
Důležitým mezníkem v historii geometrie však bylo období kolem 5. stol. př. n. l.,
v oblastech kolem Egypta, Mezopotámie a Číny docházelo k prvnímu velkému rozvoji
geometrie. V těchto oblastech vznikaly pozoruhodné stavby (pyramidy, zikuraty,
chrámy), lidé stavěli velké lodě, systémy zavlažovacích kanálů, vyměřovali rozsáhlá
území. Už v tomto období uměli geometři spočítat obsah trojúhelníka nebo obsah
kruhu, přestože se někdy jednalo o přibližné metody.
Vědeckou váhu matematice a tedy i geometrii dali až starořečtí učenci a matema-
tici. Jedním z významných řeckých matematiků a filozofů byl Thales z Milétu
(asi 624 př. n. l. – asi 548 př. n. l.), který se zabýval především důkazovými úlohami
na vlastnosti trojúhelníků a kružnic (Thaletova kružnice). Dalším neméně význam-
ným matematikem této doby byl i dnes velmi známý Pythagoras ze Samu (asi
570 př. n. l. – asi 510 př. n. l.), který se zasloužil o založení pythagorejské školy
a v rámci geometrie se zabýval studiem pravidelných mnohoúhelníků.
Pokud mluvíme o starořecké geometrii, musíme zmínit jednoho z největších
matematiků tohoto období. Eukleidés z Alexandrie (asi 325 př. n. l. – asi
260 př. n. l.) napsal rozsáhlé dílo Základy (Stoicheia), které čítá 13 knih. Eukleidés
(uvádí se také Euklidés) ve svém díle shrnul všechny do té doby známé a důležité po-
znatky o geometrických útvarech. Dílo Základy se opírají o několik axiomů, pomocí
kterých jsou odvozeny další vlastnosti. Euklides nové poznatky formuloval pomocí
vět a jsou také dokázány. Základy se na dlouhé období staly uznávanou učebnicí ge-
ometrie a jsou východiskem tzv. euklidovské geometrie, se kterou pracujeme dodnes.
V 5. století byly zformulovány také tři klasické úlohy antické matematiky, jsou
to trisekce úhlu, zdvojení krychle a kvadratura kruhu. Tyto úlohy nelze řešit eukli-
dovskými konstrukcemi (jen za použití pravítka a kružítka).
Dalšími významnými matematiky starověku jsou Platón (asi 427 př. n. l. – asi
347 př. n. l.), od kterého přichází požadavek na konstrukci jen pravítkem a kru-
žítkem, dále se zabýval studiem pravidelných mnohostěnů (tzv. platónská tělesa).
Archimédés ze Syrakus (asi 287 př. n. l. – asi 212 př. n. l.), který se zabýval
především výpočetní geometrií a jako jeden z prvních poměrně přesně vypočítal
délku kružnice. Dále Apollonios z Pergy (asi 262 př. n. l. – asi 190 př. n. l.),

8
jenž se zabýval studiem plnimetrie a kuželoseček, Eratosthenés z Kyrény (asi
276 př. n. l. – asi 194 př. n. l.), který se považuje za zakladatele geografie, Heron
z Alexandrie (asi 10 n. l. – asi 70 n. l.), Pappos z Alexandrie (asi 290 n. l. –
asi 350 n. l.) a další.

1.2 Středověk
Ve středověku došlo spíše k útlumu vývoje geometrie. Vznikaly nové univerzity, kde
se učilo podle latinských přepisů starých knih především z arabštiny. Byly to přede-
vším Euklidovy Základy. Arabové překládali starořecká díla a díky tomu se některé
z nich uchovaly alespoň v arabském jazyce. Můžeme zmínit některé arabské učence
jako Ibn Síná (980 – 1037) známého spíše jako Avicennu nebo Omar Chajjám
(1048 – 1131).

1.3 Novověk
K renesanci geometrie došlo v 17. století v Evropě. Zasloužili se o to především
matematici René Descartes (1596 – 1650) a Pierre Fermat (1601 - 1665). De-
scartes zavedl souřadnicový systém a to byl důležitý krok ve vývoji geometrie, pro-
tože matematici mohli řešit geometrické úlohy i algebraickou metodou. Vznikla tak
analytická geometrie. V 17. století došlo zásluhou Isaaca Newtona (1643 - 1727)
a Gottfrieda Leibnitze (1646 – 1716) k zavedení diferenciálního a integrálního
počtu, který byl kromě matematiky velmi podstatný pro fyziku. Zavedením dife-
renciálního a integrálního počtu byly položeny základy tzv. diferenciální geometrie
křivek a ploch.
V souvislosti s rozvojem techniky a s rostoucími požadavky na technické kon-
strukce a jejich zakreslování pomocí geometrického zobrazování vzniká 17. století
tzv. projektivní geometrie. Zakladateli této geometrické disciplíny jsou Gérard
Desargues (1591 – 1661), Blaise Pascal (1623 – 1662) nebo matematik August
Ferdinand Möbius (1790 – 1868). Toto období je také důležitým milníkem v
rozvoji tzv. deskriptivní geometrie, jejíž vznik je spojován se jménem Gasparda
Mongeho (1746 – 1818), která našla uplatnění především v technice.
Velmi důležitým obdobím pro další rozvoj geometrie je 19. století. Matematikové
se do 19. století snažili dokázat 5. Euklidův postulát: Daným bodem ležícím mimo
danou přímku lze k této přímce vést jedinou rovnoběžku. Problém vyřešili mate-
matici Carl Friedrich Gauss (1777 – 1855), Nikolaj Ivanovič Lobačevskij
(1792 - 1856) a János Bolyai (1802 – 1860). Nahradili původní Euklidův postu-
lát tvrzením, že daným bodem ležícím mimo danou přímku prochází více přímek,
které danou přímku neprotínají. To bylo základem pro zavedení tzv. neeuklidovské
geometrie. Nové poznatky rozpracoval Bernhard Riemann (1826 – 1866), jehož
Riemannova geometrie se uplatnila například ve fyzice v obecné teorii relativity.
K dalšímu rozvoj geometrie docházelo pozvolna, ve 20. století byl například zave-
den pojem vektor, který je důležitým prvkem analytické geometrie. Dále se rozvíjela
teorie algebraických struktur, především teorie grup. Tuto teorii rozpracoval ma-
tematik Niels Henrik Abel (1802 – 1829). Na tuto teorii navázal Felix Klein
(1949 – 1925), který popsal geometrii pomocí grup symetrií.

9
 Na přelomu 19. a 20. století byla ze strany matematiků velká snaha o vymezení,
upřesnění všech známých poznatků a vznikala axiomatická zavedení geometrie. Mezi
matematiky, kteří se této práce zhostili patří David Hilbert (1862 – 1943) nebo
George David Birkhoff (1884 – 1944).
Ve 20. století už je geometrie popisována a chápána jako matematický prostor,
zavedením pojmu vektor dostáváme vektorový prostor, pracuje se s topologickými
prostory apod. Geometrie se vyvíjí neustále, souvisí s rozvojem informačních techno-
logií. Pomocí počítačů můžeme například namodelovat různé křivky a plochy, jejichž
znázornění by jinak bylo vemi náročné. Počítače tedy umožnily rozvoj dalších oblastí
matematiky a geometrie. Ve 21. stol. jsou již počítače nedílnou součastí běžného
života. Pomocí vhodného softwaru můžeme znázorňovat například fraktály, velmi
známou je Mandelbrotova množina pojmenovaná podle Benoı̂ta Mandelbrota
(1924 – 2010). Geometrie ve 20. a 21. století je charakteristická systematizací, dy-
namickým rozvojem a velmi propracovaným matematickým popisem.

10
2 Kružnice v geometrii
V této kapitole se budeme věnovat popisu kružnice v euklidovské gometrii, přičemž
v textu se zmíníme i o neeuklidovské geometrii resp. sférické geometrii. Nejprve bu-
deme kružnici uvažovat jako geometrický útvar, který má určité vlastnosti vzhledem
k jiným geometrickým útvarům. Zavedením souřadnic bodů odvodíme i analytické
vyjádření kružnice. Budeme pracovat v euklidovském prostoru E2 (euklidovská ro-
vina) s euklidovskou normou. Definici euklidovského prostoru a jeho vlastnosti na-
lezneme v [4]. V této kapitole bylo především čerpáno z [5], [7], [11], [12],[13].

2.1 Kružnice, kruh

Definice 1 Je dána rovina ρ, bod S a kladné číslo r. Kružnice k(S, r) je množina
všech bodů roviny ρ, které mají od daného bodu S stejnou vzdálenost r.

Definici kružnice můžeme zapsat pomocí charakteristické vlastnosti bodů, tedy

k(S, r) = {X ∈ ρ; |SX| = r}.

Bod S je střed kružnice a číslo r je poloměr kružnice (obr. 1). S pojmem kružnice
velmi úzce souvisí pojem kruh.

Definice 2 Je dána rovina ρ, bod S a kladné číslo r. Kruh K(S, r) je množina všech
bodů roviny, které mají od daného bodu S vzdálenost menší nebo rovnu r.

Definici kruhu můžeme také zapsat pomocí charakteristické vlastnosti bodů, tedy

K(S, r) = {X ∈ ρ; |SX| ≤ r}.

Bod S je střed kruhu a číslo r je poloměr kruhu (obr. 2). Kružnice k(S, r) se
nazývá hranice kruhu. Kruh je konvexní1 geometrický útvar, kružnice je nekonvexní
geometrický útvar.

k K

r r
S S

Obrázek 1 Kružnice k(S, r) Obrázek 2 Kruh K(S, r)

1
Útvar se nazývá konvexní, jestliže úsečka, jejíž krajní body leží v daném útvaru, je celá částí
tohoto útvaru.

11
 Dva libovolné body například A, B ležící na kružnici rozdělí danou kružnici na
dva kružnicové oblouky (obr. 1). Větší kružnicový oblouk leží v polorovině ABS.
_
Kružnicový oblouk mezi body A a B označujeme AB. Body A, B tvoří krajní body
úsečky, která se nazývá tětiva. Pokud tětiva prochází středem, pak se tato úsečka
nazývá průměr kružnice a kružnicový oblouk se nazývá půlkružnice. Průměr kruž-
nice označujeme d a platí rovnost d = 2r.

Množina bodů, jejichž vzdálenost od středu je menší než poloměr dané kružnice
se nazývá vnitřní oblast kružnice. Množina bodů, jejichž vzdálenost od středu je větší
než poloměr dané kružnice se nazývá vnější oblast kružnice. Analogicky můžeme
předchozí pojmy zavést i pro pojem kruh.
Část kruhu vymezená kružnicovým obloukem a tětivou se nazývá kruhová úseč
(obr. 3). Pokud vymezíme část kruhu dvěma poloměry a kružnicovým obloukem,
dostaneme kruhovou výseč (obr. 4).

A A

K K

S S

B B

Obrázek 3 Kruhová úseč Obrázek 4 Kruhová výseč

2.2 Obvod kružnice, obsah kruhu

Kružnice je rovinný geometrický útvar, který má konkrétní délku. Pro obvod kruž-
nice platí vzorec
o = 2πr. (1)
Kruh vymezuje část roviny, kterou označujeme jako obsah rovinného útvaru. Pro
obsah kruhu platí vzorec
S = πr2 . (2)

2.2.1 Ludolfovo číslo π

Ve vzorcích pro výpočet obvodu kružnice a obsahu kruhu se objevuje číslo π. Je to
jedna z nejdůležitějších matematických konstant, která se objevuje v mnoha mate-
matických, fyzikálních a obecně technických rovnicích. Geometricky se π definuje
jako podíl délky kružnice, tedy obvodu a průměru kružnice. Číslo π je iracionální.
To znamená, že jej nelze zapsat jako podíl dvou celých čísel. Zároveň je číslo π
transcedentní. To znamená, že neexistuje polynom s racionálními koeficienty, jehož
řešením by bylo právě číslo π. Toto číslo bylo známo už v antice. První poměrně

12
přesný číselný odhad provedl antický matematik Archimédés. Značení pomocí řec-
kého písmene π poprvé použil matematik William Jones v roce 1706, díky Leonhardu
Eulerovi se tento zápis ujal a používá se dodnes. Číslo π se nazývá Ludolfovo číslo,
podle německého matematika Ludolpha van Ceulena. Z historických důvodů se pře-
devším v anglické literatuře vyskytuje název Archimédova konstanta. Matematici se
vždy snažili o co nejpřesnější číselné vyjádření čísla π, ruční výpočty na stovky dese-
tinných míst však byly zdlouhavé a náročné. S příchodem počítačů vznikaly zápisy
čísla π s přesností na desítky tisíc desetinných míst, v současnosti lze číslo π zapsat
s přesností na biliony desetinných míst. Zapišme si na ukázku číslo π v desítkové
soustavě (na dvacet desetinných míst):

π = 3, 1415 9265 3589 7932 3846 . . .

2.2.2 Kvadratura kruhu

Existují tři slavné antické úlohy, jimiž jsou trisekce úhlu, kvadratura kruhu a dupli-
kace (neboli zdvojení) krychle. Jde o tzv. Tři klasické problémy antické matematiky.
Nás bude především zajímat kvadratura kruhu, která sousvisí s pojmem kruh. Jde
o tuto úlohu: K danému kruhu o určitém obsahu sestrojte čtverec, který bude mít
stejný obsah jako kruh pouze použitím pravítka a kružítka. Euklidovskými kon-
strukcemi nelze konečným počtem kroků sestrojit takový čtverec. Pokud bychom
2 2
chtěli sestrojit čtverec
√ podle zadání, vyšli bychom z rovnice a = πr , odtud √ pro
stranu čtverce a = r π. Je tedy nutné geometricky sestrojit úsečku délky r π, což
vzhledem k iracionálnosti čísla π nelze. Můžeme použít pouze přibližné vyjádření.
Dalšími úlohami jsou trisekce úhlu a duplikace krychle. Ani tyto dvě úlohy nelze
řešit euklidovskými konstrukcemi.

2.3 Vzájemná poloha kružnice a přímky

Kružnice a přímka mohou mít společné dva body, jeden bod a nebo nemají žádný
společný bod (obr. 5).

Definice 3 Přímka, která má s kružnicí dva společné body, se nazývá sečna (obr. 6).

Definice 4 Přímka, která má s kružnicí jeden společný bod, se nazývá tečna (obr. 7).
Společný bod se nazývá bod dotyku

Tečna je kolmá k přímce procházející středem kružnice a bodem dotyku.

Definice 5 Přímka, která nemá s kružnicí žádný společný bod, se nazývá vnější
přímka (obr. 8).

Označíme-li vzdálenost středu S od dané přímky jako v a poloměr kružnice r,

potom pomocí vzdáleností můžeme vyjádřit vzájemnou polohu přímky a kružnice a
platí následující věty.

Věta 1 Jestliže v < r, potom daná přímka je sečnou kružnice (obr. 6).

13
Věta 2 Jestliže v = r, potom přímka je tečnou kružnice (obr. 7).
Věta 3 Jestliže v > r, potom přímka je vnější přímkou kružnice (obr. 8).

t
s s
T
A
A k

k P
v
S r
S
B

q
B

Obrázek 5 Vzájemná poloha útvarů Obrázek 6 Sečna s

t
p

k k P
T
v v

r r
S S

Obrázek 7 Tečna t Obrázek 8 Vnější přímka p

2.4 Vzájemná poloha dvou kružnic

Nejprve budeme uvažovat případ, kdy jsou oba středy kružnic totožné, tedy S1 = S2 ,
potom kružnice k1 (S1 , r1 ) a k2 (S2 , r2 ) nazýváme soustředné (obr. 9). Předpokládáme,
že r1 > r2 , potom kružnice nemají žádný společný bod. Množina bodů, jejichž
vzdálenost od středu S je menší nebo rovna r1 a zároveň větší nebo rovna r2 , se
nazývá mezikruží. Číslu r1 − r2 se říká šířka mezikruží. Průnik mezikruží a úhlu s
vrcholem ve středu soustředných kružnic se nazývá výseč mezikruží.

k1
k1 r2 k2
r1 r1
r2
k2
S1 = S2
S1 S2

Obrázek 9 Soustředné kružnice Obrázek 10 Kružnice ležící vně

14
 Nyní se budeme zabývat vzájemnou polohou kružnic, jejichž středy nejsou shodné.
Takové kružnice k1 (S1 , r1 ) a k2 (S2 , r2 ) nazýváme nesoustředné. Středy S1 , S2 kru-
žnic k1 , k2 tvoří krajní body úsečky, kterou nazýváme středná. Středná s označuje
také velikost této úsečky, tedy s = |S1 S2 |. Pokud budeme uvažovat, že r1 > r2 , po-
tom pomocí středné a vztahů mezi poloměry můžeme určit vzájemnou polohu dvou
kružnic k1 , k2 .
Dvě nesoustředné kružnice k1 (S1 , r1 ) a k2 (S2 , r2 ) mohou mít právě jednu z pěti
vzájemných poloh a platí následující věty.
Věta 4 Každá z kužnic k1 , k2 leží ve vnější oblasti druhé (obr. 10), právě tehdy
když vzdálenost obou středů je menší než součet poloměrů, tedy |S1 S2 | < r1 + r2 .
Věta 5 Kužnice k1 , k2 mají vnější dotyk (obr. 11), právě tehdy když vzdálenost obou
středů je rovna součtu poloměrů, tedy |S1 S2 | = r1 + r2 .
Věta 6 Kružnice k1 , k2 se protánají ve dvou bodech (obr. 12), právě tehdy když
vzdálenost obou středů je větší než rozdíl poloměrů a menší než součet poloměrů,
tedy r1 − r2 < |S1 S2 | < r1 + r2 .
Věta 7 Kružnice k1 , k2 mají vnitřní dotyk (obr. 13), právě tehdy když vzdálenost
obou středů je rovna rozdílu poloměrů, tedy |S1 S2 | = r1 − r2 .
Věta 8 Kružnice k2 leží ve vnitřní oblasti kružnice k1 (obr. 14), právě tehdy když
0 < |S1 S2 | < r1 − r2 .

t s
k1 k1 k2
k2
A
r1 r1
r2 r2
T
S1 S2 S1 S2

Obrázek 11 Vnější dotyk Obrázek 12 Průnik dvou kružnic

S3
t
k1 k1

k2 k2
r1 r1
r2 r2
T
S1 S2 S1 S2

Obrázek 13 Vnitřní dotyk Obrázek 14 Kružnice ležící uvnitř

druhé

15
2.5 Úhly v kružnicích
Již bylo řečeno, že dva body rozdělí kružnici na dva kružnicové oblouky. K da-
nému oblouku můžeme přiřadit určitý úhel. U kružnic pracujume s pojmy středový,
obvodový a úsekový úhel.
Definice 6 Je dána kružnice k(S, r) a na ní ležící body A a B. Úhel ASB se na-
zývá středový úhel příslušný ke kružnicovému oblouku AB, který v daném úhlu leží
(obr. 15).
Definice 7 Je dána kružnice k(S, r) a na ní ležící body A a B. Dále bod V , pro
který platí V 6= A a V 6= B. Úhel AV B se nazývá obvodový úhel příslušný ke
kružnicovému oblouku AB, který v daném úhlu leží (obr. 15).
Definice 8 Je dána kružnice k(S, r) a na ní ležící body A, B a bod V , pro který
navíc platí V 6= A a V 6= B. Dále sestrojme tečnu t ke kružnici k v bodě A a zvolme
na ní bod X. Úhel BAX se nazývá úsekový úhel příslušný ke kružnicovému oblouku
AB, který v daném úhlu leží (obr. 15).
K menšímu oblouku kružnice přísluší konvexní středový úhel, k většímu oblouku
kružnice přísluší nekonvexní středový úhel. Obvodový úhel příslušný k libovolnému
oblouku kružnice je vždy konvexní. K danému kružnicovému oblouku existuje právě
jeden středový úhel, ale nekonečně mnoho obvodových úhlů.
Věta 9 Všechny obvodové úhly příslušné k danému kružnicovému oblouku jsou shodné.
Věta 10 Velikost sředového úhlu β je rovna dvojnásobku velikosti obvodového úhlu
α přísluného k témuž kružnicovému oblouku, tedy β = 2α (obr. 15).
V V
C
α E
k k D

S S
t A B
β β
B

A ϕ

Obrázek 15 Úhly v kužnici Obrázek 16 Thaletova věta

Je tedy zřejmé, že k půlkružnici přísluší středový úhel o velikosti přímého úhlu a

obvodový úhel, který je pravý. Takových obvodových úhlů je nekonečně mnoho a vr-
choly kromě krajních bodů průměru tvoří množinu bodů, ze kterých vidíme průměr
kružnice pod úhlem 90◦ (obr. 16). Taková množina bodů se nazývá Thaletova kruž-
nice. Na základě těchto poznatků můžeme vyslovit známou větu, která se označuje
jako Thaletova věta.
Věta 11 Všechny obvodové úhly sestrojené nad průměrem kružnice jsou pravé .
Velikost úsekového úhlu je rovna velikosti obvodového úhlu příslušného k témuž
kružnicovému oblouku, tedy γ = α (obr. 15).

16
2.5.1 Oblouková míra
Z vlastnosti, že každému oblouku kružnice přísluší jeden středový úhel, můžeme
_
odvodit, vztah pro délku kružnicového oblouku AB (obr. 17), tedy
_ πr
| AB | = · ϕ, (3)
180
_
kde ϕ je velikost středového úhlu příslušného k oblouku AB ve stupňové míře.
Úhly převážně měříme ve stupních a užíváme tak stupňouvou míru (nejčastěji
šedesátinnou stupňovou míru). Existuje míra, která využívá délku oblouku kružnice
k vyjádření velikosti středového úhlu příslušného k tomuto oblouku. Dostáváme tak
oblokovou míru a úhly měříme v radiánech. Pro velikost středového úhlu ϕ platí
vztah ϕ = rs , kde s je délka obouku kružnice mezi body A, B a r je poloměr
kružnice (obr. 17).

Definice 9 Jeden radián je velikost středového úhlu, který na kružnici o poloměru

r vytíná oblouk délky r.

Pro převod mezi stupňovou a obloukovou mírou lze odvodit jednoduchý vzorec
π
arc ϕ = · ϕ rad, (4)
180
kde arc ϕ (arc2 ) je velikost úhlu v obloukové míře a ϕ je velikost úhlu v stupňové
míře. Takže například arc 180◦ = π rad. V textu slovo rad většinou vynecháváme.

B
k
s 0
BB
k

ϕ
A
S r O C r S A

Obrázek 17 Vyjádření obloukové míry Obrázek 18 Sobotkova rektifikace

2.6 Rektifikace kružnice

Někdy potřebujeme sestrojit úsečku, která má stejnou délku jako je délka určitého
oblouku kružnice. Tuto konstrukci nelze provést přesně pouze užitím pravítka a kru-
žítka, protože obvod kružnice je vždy dán násobkem iracionálního čísla π. Můžeme
ale využít přibližné konstrukce a provést tzv. rektifikaci oblouku kružnice. Dosta-
neme tedy úsečku, jejíž velikost je přibližně rovna délce oblouku kružnice. Ukážeme
si dvě nejčastěji používané rektifikace.
2
z latinského arcus oblouk

17
 Poměrně přesnou metodou je Sobotkova3 rektifikace. Máme dánu kružnici k(S, r)
_
a chceme rektifikovat oblouk kružnice AB( obr. 18). Bodem A vedeme tečnu ke
kružnici k. Sestrojíme bod O, který leží na přímce SA tak aby |OA| = 3r. Potom
průsečík B 0 přímky OB a tečny je druhý krajní bod úsečky AB 0 , která je rektifikací
_
oblouku AB. Tato rektifikace je poměrně přesná pro středový úhel o velikosti 30◦
a menší úhly.
K rektifikace půlkružnice používáme rektifikaci Kochańského4 Opět máme dánu
kružnici k(S, r) (obr. 19). Sestrojíme průměr AB a bodem B vedeme tečnu ke kruž-
nici k. Potom sestrojíme úhlel BSX o velikosti 30◦ , průsečík ramene SX a tečny je
bod C. Na tečnu naneseme poloměr kružnice tak, že |CD| = 3r. Délka úsečky AD
je přibližně rovna délce půlkružnice. Více nalezneme v [6].

E
A
k A

r
k
B
S
S X

C B M N D
C

Obrázek 19 Kochańského rektifikace Obrázek 20 Sečny vedené bodem X

2.7 Mocnost bodu ke kružnici

V předchozím textu jsme se zabývali vzájemnou polohou kružnice a přímky a vzá-
jemnou polohou dvou kružnic. Nyní se podíváme na vzájemnou polohu kružnice
a bodu. Bod může ležet ve vnější oblasti kružnice, může ležet na kružnici anebo
náleží vnitřní oblasti kružnice. Daný bod má zvláštní význam vzhledem k sečně
kružnice vedené tímto bodem nebo i k tečně vedené tímto bodem ke kružnici v pří-
padě, že leží vně kružnice.

Definice 10 Mějme dánu kružnici k(S, r), potom libovolnému bodu X můžeme
přiřadit číslo |XS|2 −r2 , které označme například m(k, X) a které se nazývá mocnost
bodu ke kružnici. Pro číslo m(k, X)platí:
1. m(k, X) > 0, právě tehdy když bod X leží vně kružnice

2. m(k, X) = 0, právě tehdy když bod X leží na kružnici

3. m(k, X) < 0, právě tehdy když bod X leží ve vnitřní oblasti kružnice.

3
Jan Sobotka (162-1931) byl český profesor matemtiky zabývající se především deskriptivní
geometrií.
4
Adam Adamus Kochański (131-1700) byl polský matematiky, který vyučoval i na českých
univerzitách, zabýval se geometrií.

18
Věta 12 Mějme dánu kružnici k(S, r) a libovoný bod X ležící ve vnější oblasti kru-
žnice (obr. 20). Jestliže bodem X vedeme dvě sečny, přičemž průsečíky sečen s kru-
žnicí k tvoří body A, B, C, D, potom platí |XA| · |XB| = |XD| · |XB|.
Vezměme si na pomoc trojúhelníky XAD a XCB (obr. 20). Když se pozororně
podíváme na obrázek, vidíme dvojici obvodových úhlů XAD, XCB příslušných
k témuž menšímu kružnicovému oblouku mezi body BD. Tyto úhly jsou shodné.
Dále konvexní úhel, jehož vrchol je bod X a jehož ramena tvoří sečny, je spo-
lečný pro oba trojúhleníky. Trojúhelníky XAD a XCB se shodují ve dvou vni-
třních úhlech a jsou podle věty (uu) podobné. Z podobnosti trojúhelníků tedy plyne
|XA| : |XC| = |XD| : |XB|, potom dostaneme |XA| · |XB| = |XD| · |XB|.
Vidíme, že pro libovolnou sečnu procházející bodem X je součin |XA| · |XB|
konstantní. Stejný výsledek bychom dostali i pro bod X ležící ve vnitřní oblasti
kružnice. Navíc ze součinu |XA| · |XB| plyne, že pro bod X ležící na kružnici je
součin roven nule.
Věta 13 Mějme dánu kružnici k(S, r) a libovoný bod X ležící ve vnější oblasti kru-
žnice (obr. 21). Jestliže bodem X vedeme sečnu, přičemž průsečíky sečny s kružnicí
k tvoří body A, B, a tečnu, kde bod dotyku je T , potom pro sečnu a tečnu platí
|XA| · |XB| = |XT |2 .
Pomocí obr. 21 za předpokladu AC ∼= CB můžeme napsat |XA|·|XB| = (|XC|+
2 2
|AC|).(|XC|−|AC|) = |XC| −|AC| . Dále pomocí pravoúhlých trojúhelníků M CS,
M T S dostaneme |XA| · |XB| = |XS|2 − |SC|2 − (|AS|2 − |SC|2 ) = |XS|2 − |AS|2 .
Jestliže označíme |AS| = r, potom |XA| · |XB| = |XS|2 − r2 . Což je mocnost
bodu X ke kružnici k. Z trojúhleníku XT S plyne |XT |2 = |XS|2 − |ST |2 , odtud
|XT |2 = |XS|2 − r2 . Vzhledem k rovnosti |XT |2 = |XS|2 − r2 můžeme tedy napsat,
že |XA| · |XB| = |XT |2 .

A A

C C
k k X
B B

S S

Obrázek 21 Bod X leží vně kružnice Obrázek 22 Bod X uvnitř kružnice

Pokud povedeme tečny bodem X a budem se přibližovat k tečně, potom v mez-
ním případě body A, B splynou v bod T . Na základě předchozích úvah tedy můžeme
také říci, že tečna vedená bodem ke kružnici je vlastně mezním případem sečny ve-
dené tímto bodem.
Pokud bod X leží ve vnitřní oblasti kružnice, potom můžeme odvodit analogický
vztah. Pomocí obr. 22 opět za předpokladu AC ∼ = CB můžeme psát |XA| · |XB| =
(|CB| − |XC|).(|AC| − |XC|) = |CB|2 − |XC|2 . Dále pomocí pravoúhlých trojú-
helníků BCS, XCS dostaneme |XA| · |XB| = |SB|2 − |SC|2 − (|SX|2 − |SC|2 ) =
|SB|2 −|SX|2 . Jestliže označíme |SB| = r, potom |XA|·|XB| = r2 −|SX|2 . V tomto
19
případě je součin |XA| · |XB| roven absolutní hodnotě záporné mocnosti bodu X ke
kružnici k.
Někdy je vhodné danou mocnost m bodu ke kružnici zapsat ve tvaru |m| =
|XA| · |XB|, tím ošetříme i případ, kdy je číslo m < 0. [14]

2.7.1 Chordála a potenční střed

Nejprve se podíváme na množinu bodů, které mají stejnou mocnost k jedné kru-
žnici. Je zřejmé, že množinu všech bodů X ležících vně kružnice, které mají stej-
nou mocnost
p m k dané kružnici k(S, r1 ), tvoří kružnice se středem S a poloměrem
r2 = m2 − r12 = |SX|. Kružnice jsou tedy soustředné.

Nyní se podíváme na množinu bodů, které mají stejnou mocnost ke dvěma kružni-
cím.
Definice 11 Mějme dány dvě nesoustředné kružnice k1 (S1 , r1 ) a k2 (S2 , r2 ). Množinu
všech bodů X, které mají stejnou mocnost m k daným kružnicím k1 a k1 , tvoří
přímka q, která je kolmá k přímce určené středy S1 , S2 . Přímka q se nazývá chordála
kružnic k1 a k2 .
Konstrukce chordály dvou nesoustředných kružnic je na obr. 23. Využijeme přitom
pomocnou kružnici k3 , která má s kružnicemi k1 , k2 vždy dva průsečíky. Těmito
body jsou určeny sečny kružnic k1 a k2 . Chordála je určena průsečíkem P obou
sečen a patou kolmice P0 vedené průsečíkem P na přímku určenou středy kružnic
S1 , S2 .
Definice 12 Bod, který má stejnou mocnost ke třem kružnicím, se nazývá potenční
bod někdy také potenční střed.
Takový bod vidíme na obr. 24. Sestrojíme chordály kružnic k1 , k2 a k2 , k3 . Průsečík
Q chordál je potenční bod. Je to tedy bod, který má stejnou mocnost ke kružnicím
k1 , k2 a k3 . V případě, že středy kružnic leží na jedné přímce, potom potenční bod
neexistuje.

k2
Q
k3
q23
P
D
S2 q12 S3
B k3 k2

k1 C
P0 k1

S1 q S2
A
S3 S1

Obrázek 23 Chordála q Obrázek 24 Potenční bod Q

20
2.7.2 Kolmost kružnic
Mějme dány dvě kružnice k1 (S1 , r1 ) a k2 (S2 , r2 ), které se protínají (obr. 25). O kru-
žnicích k1 , k2 řekneme, že jsou k sobě kolmé, jestliže tečny vedené společnými prů-
sečíky jsou k sobě kolmé. Navíc z obr. 23 vidíme, že kružnice k1 , k2 jsou kolmé, právě
tehdy když |S1 S2 |2 = r12 + r22 . Podmínku kolmosti kružnic k1 , k2 můžeme výjadřit
i pomocí mocnosti bodu ke kružnici. Pro bod S1 platí m(S1 , k2 ) = |S1 S2 |2 − r22 = r12 .
Pro bod S2 platí m(S2 , k1 ) = |S1 S2 |2 − r12 = r22 .

t3
k1 k1 t4
k2 t1 k2
P P
τ
r1 r2
t1
t4
S1 S2
S1 t3 O
S2
t2

Q Q

t2

Obrázek 25 Kolmost dvou kružnic Obrázek 26 Konstrukce kolmých kru-

žnic
Nyní mějme dánu kružnici k1 (S1 , r1 ), vně bod S2 a máme za úkol sestrojit kruž-
nici k2 se středem v bodě S2 kolmou ke k1 . Konstrukce je zřejmá z obr. 25 a z obr. 26.
Sestrojíme Thaletovu kružnici τ , jejíž průměr je úsečka S1 S2 . Potom průsečíky kruž-
nice k1 a Thaletovy kružnice P , Q jsou hledané společné průsečíky kolmých kružnic.
Poloměr kružnice k2 je dán velikostí úsečky S2 P . V podstatě jde o úlohu - sestrojte
tečny k dané kružnici vedené daným bodem.

2.8 Zobrazení kružnic

Kružnici k(S, r) můžeme v rovině zobrazit buď pomocí shodného5 zobrazení nebo
pomocí podobného6 zobrazení. Jestliže zvolíme některé ze shodných zobrazení tj.
• osovou souměrnost - zobrazení dané osou souměrnosti
• středovou souměrnost - zobrazení dané středem sousměrnosti
• posunutí (translaci) - zobrazení dané vektorem (orientovanou úsečkou)
• otočení (rotaci) - zobrazení dané středem otáčení a orientovaným úhlem
potom obrazem kružnice k(S, r) je kružnice k 0 (S 0 , r), tedy kružnice se stejným po-
loměrem jako kružnice k. V případě identity dostáváme kružnici totožnou (S = S 0 ).
Jestliže zvolíme podobné zobrazení konkrétně stejnolehlost, potom dostaneme zají-
mavější výsledky.
5
Zobrazení Z v rovině nazveme shodné ⇔ pro každý bod A a pro každý bod B roviny existuje
práve jeden bod A0 a práve jeden bod B 0 , pro které platí A 7→ A0 ∧ B 7→ B 0 ∧ AB ∼ = A0 B 0 .
6
Zobrazení Z v rovině nazveme podobné ⇔ pro každý bod A a pro každý bod B roviny existuje
práve jeden bod A0 a práve jeden bod B 0 , pro které platí A 7→ A0 ∧ B 7→ B 0 ∧ |A0 B 0 | = k · |AB|,
kde k (k > 0) je poměr podobnosti.

21
2.8.1 Stejnolehlost kružnic
Nejprve připomeňme, jak je definována stejnolehlost.

Definice 13 Stejnolehlost (homotetie) H je podobné zobrazení, které je dáno stře-

dem stejnolehlosti S, koeficientem stejnolehlosti κ (κ 6= 0) a předpisem

• bod S se zobrazí na bod S 0 , přičemž S = S 0 (bod S je samodružný)

• libovolný bod X 6= S se zobrazí na bod X 0 a platí: |SX 0 | = |κ| · |SX|, přičemž

pro κ > 0 leží bod X 0 na polopřímce SX, pro κ < 0 leží bod X 0 na polopřímce
opačné k SX.

Z definice je zřejmé, že pro κ = 1 dostaneme identitu a pro κ = −1 dostaneme

středovou souměrnost.
Chceme-li najít obraz kružnice k(O, r) ve stejnolehlosti H(S, κ), pak se podle
definice stejnolehlosti střed kružnice O zobrazí na bod O0 a libovolný bod X ležící
na kružnici se zobrazí na bod X 0 , přičemž platí, že |O0 X 0 | = |κ| · |OX| = |κ| · r,
takže obrazem kružnice k je kružnice k 0 (O0 , |κ| · r).
Nyní mějme dány dvě neshodné kružnice k1 (O1 , r1 ) a k2 (O2 , r2 ). Pro stejnolehlost
dvou neshodných kružnic platí následující věta.

Věta 14 Jsou-li dány dvě neshodné kružnice, pak existují právě dvě stejnolehlosti,
které zobrazí jednu kružnici na druhou.

Můžeme zvolit různé polohy dvou kružnic (obr. 27 až obr. 32) a vždy budeme
řešit stejný úkol, budeme hledat stejnolehlosti, ve kterých se jedna kružnice zobrazí
na druhou. Hledáme tedy středy stejnolehlostí. Řešení můžeme ukázat pro případ
dvou kružnic které leží vně (obr. 27). Máme tedy dvě kružnice k1 , k2 . Na kruž-
nici k1 zvolíme libovolný bod X1 . V první hledané stejnolehlosti s koeficientem κ1
je obrazem bodu O1 bod O2 , obrazem bodu X1 je bod X2 ležící na kružnici k2 .
Z předchozího tedy plyne, že střed stejnolehlosti S1 leží v průsečíku přímek O1 O2
a X1 X2 , bod S1 je vnější střed stejnolehlosti. Navíc platí |O2 X2 | = |κ1 | · |O1 X1 |,
|O2 X2 |
odtud |κ1 | = , vzhledem k tomu, že |O2 X2 | = r2 a |O1 X1 | = r1 dostáváme
|O1 X1 |  
r2 r2
|κ1 | = . Kružnice k2 je obrazem kružnice k1 ve stejnolehlosti H1 S1 , κ1 = .
r1 r1
V druhé hledané stejnolehlosti s koeficientem κ2 je obrazem bodu O1 bod O2
(obr. 27), obrazem bodu X1 je bod X20 ležící na kružnici k2 . Z předchozího tedy
plyne, že střed stejnolehlosti S2 leží v průsečíku přímek O1 O2 a X1 X20 , bod S2 je
|O2 X20 |
vnitřní střed stejnolehlosti. Opět platí |O2 X20 | = |κ2 | · |O1 X1 |, odtud |κ2 | = ,
|O1 X1 |
r2
vzhledem k tomu, že |O2 X20 | = r2 a |O1 X1 | = r1 dostáváme |κ2 | = . Kružnice k2 je
  r1
r2
obrazem kružnice k1 ve stejnolehlosti H2 S2 , κ2 = − . Koeficient κ2 je záporný,
r1
protože obraz bodu X1 leží na polopřímce opačné k polopřímce S2 X1 .

22
 X1 X1
k1 k1

r1 X2 X2
r2 S2
O1 S2 O2 S1 O1 O2 S1
X20
k2 X20 k2

Obrázek 27 Kružnice vně Obrázek 28 Průnik dvou kružnic

Konstrukce středů stejnolehlosti dvou nesoustředných kružnic je zřejmá i v da-
lších případech vzájemné polohy dvou kružnic, vždy dostáváme dva středy stejno-
lehlosti. V případě dvou soustředných kružnic (obr. 32) najdeme jeden střed stejno-
lehlosti resp. oba středy stejnolehlosti splývají a navíc střed splývá se středy kružnic.

X1 X1
k1 k1

k2 X2
X2
S2 S1
O1 S2 O2 S1 O1 O2

X20 X20
k2

Obrázek 29 Vnější dotyk Obrázek 30 Vnitřní dotyk

X1 X1
k1 k1

X2 X2
S2 S1
O1 O2 O=S
X20 k2 k2
X20

Obrázek 31 Kružnice uvniř Obrázek 32 Soustředné kružnice

2.9 Společné tečny dvou kružnic

Mějme opět dány dvě neshodné nesoustředné kružnice k1 (O1 , r1 ) a k2 (O2 , r2 ) (r1 >
r2 ) pro jejichž střednou platí, že r1 − r2 ≤ |O1 O2 |, tedy vzdálenost středů je alespoň
rovna výrazu r1 − r2 a nebo je větší. Potom můžeme k těmto dvěma kružnicím se-
strojit společné tečny. Může se jednat o vnější ale i o vnitřní tečny a platí následující
věta.

23
Věta 15 Jestliže mají dvě nesoustředné neshodné kružnice společnou tečnu, pak
tato tečna prochází některým středem stejnolehlosti, která zobrazuje jednu kružnici
na druhou.

Vnější společné tečny dvou nesoustředných neshodných kružnic prochází vnějším

středem stejnolehlosti. Vnitřní společné tečny dvou nesoustředných neshodných kru-
žnic prochází vnitřním středem stejnolehlosti.
Konstrukce společných tečen pro kružnice, které leží vně, je zřejmá z obr. 33.
Nejprve sestrojíme vnější střed stejnolehlosti S1 a vnitřní střed stejnolehlosti S2
(obr. 27). Potom setrojíme Thaletovy kružnice τ1 , τ2 po řadě, nad průměrem O2 S1
a nad průměrem O1 S2 . Průsečíky kružnice k1 a kružnice τ1 jsou body dotyku T1 , T2
kružnice k1 a tečny t1 . Konstrukce bodů T3 , T4 plyne přímo z vlastnosti stejnolehlosti
a z věty 15. Analogicky postupujem při hledání průsečíků kružnice k1 a kružnice τ2 .

t1 t4
T3
k1
τ2 T5 τ1
T1
k2
T8

O1 P2 O2 P1 S1
S2 T7

T6 T2

T4
t2 t3

Obrázek 33 Společné tečny dvou kružnic

V případě dvou shodných nesoustředných kružnic, dostáváme tečny, které jsou
rovnoběžné se střednou S1 S2 . Pokud nastane vnější dotyk, potom, jedna společná
tečna je kolmá ke středné.

2.10 Kruhová inverze

V této kapitole se seznámíme s dalším typem zobrazení, které velmi úzce souvisí s
kružnicí.

Definice 14 Mějme dánu kružnici ε(S, r) v euklidovské rovině E2 . Zobrazení množiny

E2 \ {S} na množinu E2 \ {S}, které zobrazí každý bod X na bod X 0 tak, že

• bod X 0 leží na polopřímce SX

0 r2
• a platí |SX | = ,
|SX|
se nazývá kruhová inverze vzhledem ke kružnici tzv. řídící kružnici ε. Kruhová in-
verze je dána středem kruhové inverze S a koeficientem kruhové inverze r2 .

Z defininice ihned vidíme, že obraz bodu S (středu kruhové inverze) není defino-
ván.

24
 Z definice také plyne, že velikost |SX 0 | je nepřímo úměrná velikosti |SX|. Pro
bod X, který se přibližuje ke středu inverze S platí, že vzdálenost obrazu X 0 od
středu inverze S se zvetšuje do nekonečna. Existence bodu v nekonečnu nás vede
k zavedení nového prostoru, jehož prvkem bude i tento bod.

Definice 15 Mějme dánu euklidovskou rovinu E2 . K této rovině přidáme další prvek
tzv. nevlastní bod, označme P∞ . Potom množina M2 = E2 ∪ P∞ se nazývá Möbiova7
rovina (Möbiův prostor). Obrazem středu kruhové inverze S je nevlastní bod P∞
a obrazem bodu P∞ je střed inverze S. Bod P∞ leží na každé přímce v E2 a neleží
na žádné kružnici v E2 . Body euklidovského prostoru E2 se nazývají vlastní body.

Kruhovou inverzi jsme tedy rozšířili na Möbiovu rovinu, přičemž v této rovině
navíc platí, že obrazem středu kruhové inverze S je nevlastní bod P∞ a naopak.

2.10.1 Vlastnosti kruhové inverze

Nyní uvedeme několik důležitých vlastností kruhové inverze, které se využívají při
řešení konstrukčních úloh.
Nejprve si ukažme, jak sestrojit obraz bodu v kruhé inverzi. Z definice kruhové
inverze plyne, že |SX 0 |·|SX| = r2 , což je Euklidova věta o odvěsně8 . Z této souvislosti
tedy plyne způsob, jak sestrojit obraz bodu X v kruhové inverzi vzhledem ke kružnici
ε (obr. 34). Sestrojíme tečnu z bodu X ke kružnici ε. Bodem dotyku T1 vedeme tečnu
na polopřímku SX, pata kolmice X 0 je obraz bodu X v kruhové inverzi vzhledem
ke kružnici ε. To byl případ, kdy bod X leží vně kružnice ε. Pro bod ležící uvnitř
kružnice ε použijeme opačný postup k nalezení obrazu bodu Y (obr. 34). Bodem Y
vedeme kolmici na přímku SY . Průsečíkem kružnice ε a kolmice (bod T2 ) vedeme
opět kolmici na přímku T2 S. Průsečík kolmice a přímky SY je hledaný obraz bodu Y .

ε
T1

r
T2

S X0 X

Y
Y0

Z = Z0

Obrázek 34 Obrazy bodů X, Y a Z v kruhové inverzi

1. Body, které leží ve vnější oblasti kružnice ε, se zobrazí na body, které leží ve
vnitřní oblasti kružnice ε (obr. 34)
7
August Ferdinand Möbius (1790–1868) byl německý matematik a astronom.
8
Euklidova věta o odvěsně: Druhá mocnicnina odvěcny pravoúhlého trojúhleníku je rovna sou-
činu délky přepony a úseku na přeponě přilehlého k dané odvěsně.

25
2. Body, které leží ve vnitřní oblasti kružnice ε, se zobrazí na body, které leží ve
vnější oblasti kružnice ε (obr. 34).

3. Body, které leží na kružnici ε, se zobrazí samy na sebe, jsou tedy samodružné
a kružnice ε je tedy kružnicí samodružných bodů (obr. 34).

4. Přímka, která prochází středem inverze S, se zobrazí sama na sebe, je tedy

samodružná.

5. Přímka, která neprochází středem inverze S, se zobrazí na kružnici, která pro-

chází středem inverze S (obr. 35).

ε
ε T1
T p k0

p0 k

O X
S O X0 X S X0
Y

Y0

T2

Obrázek 35 Obraz přímky p Obrázek 36 Obraz kružnice k

6. Kružnice, která prochází středem inverze S, se zobrazí na přímku, která ne-

prochází středem inverze S (obr. 36).

7. Kružnice, která neprochází středem inverze S, se zobrazí na kružnici, která

neprochází středem inverze S (obr. 37).

ε T1
k0
T2

Y0 X0
S X O Y O0
k

Obrázek 37 Obraz kružnice k neprocházející S

8. V kruhové inverzi se zachovává úhel mezi geometrickými útvary, tedy úhel

dvou útvarů je shodný s úhlem jejich obrazů.

26
 9. Aplikujeme-li na obraz X 0 opět stejnou inverzi, dostaneme původní bod X,
tedy platí (X 0 )0 = X.

Důkazy předchozích tvrzení nalezneme např. v [15]

Kruhová inverze se využívá k řešení konstrukčních úloh především Apollonio-
vých úloh, o kterých se budeme bavit později. Kružnici ε můžeme zvolit libovolně.
Pokud je zadán bod, potom jej zvolíme za střed kružnice ε a tím i střed kružnice ε.
Často volíme poloměr kružnice tak, aby kružnice ε procházela zadanými body, pro-
tože tyto body se zobrazí samy na sebe. Kruhovou inverzi využíváme tehdy, jestliže
lze danou úlohu převést pomocí kruhové inverze na jednodušší tzv. vnitřní úlohu,
která je řešitelná například pomocí množin bodů dané vlastnosti a pak lze získanou
konstrukci převést pomocí stejné kruhové inverze na řešení zadané úlohy.

2.11 Kružnice a trojúhelník

Nyní se podíváme na sousvislost kružnic a trojúhelnků. Každému trojúhleníku lze
opsat, vepsat a připsat kružnici. V prvním případě mluvíme o kružnici opsané, ve
druhém případě o kružnici vepsané a ve třetím případě o kružnici připsané troj-
úhleníku. Existují ovšem i další kružnice, které sousvisí s trojúhleníky. I těmito
význačnými kružnicemi se budeme zabývat v následujícím textu.

2.11.1 Kružnice opsaná, vepsaná a připsaná trojúhelníku

Jestliže sestrojíme osy stran daného trojúhlelníku, potom průsečík těchto os je střed
kružnice opsané danému trojúhleníku, značme jej So (obr. 38). Poloměr kružnice
opsané označnačme r, velikostt poloměru je dána velikostí jedné z úseček spoju-
jící střed So a libovolný vrchol trojúhleníku. Kružnice tedy prochází všemi vrcholy
a středy stran trojúhleníku jsou tedy tětivy kružnice opsané.
Jestliže sestrojíme osy vnitřních úhlů daného trojúhleníku, potom průsečík těchto
os je střed kružnice vepsané danému trojúhleníku, označme je Sv (obr. 39). Poloměr
kružnice vepsané označme ρ, velikost poloměru je dána jako velikost úsečky, jejíž
krajní body tvoří střed Sv a pata kolmice vedená tímto středem na libovolnou stranu
trojúhleníku. Kružnice se dotýká všech stran a strany daného trojúhelníku jsou tedy
tečny kružnice vepsané.
Poznámka: V rovnostranném trojúhleníku splývá střed kružnice vepsané se středem
kružnice opsané.
H
D
G
C C
ko

r S2 P1
S1
P2
ρ
So
A B kv Sv
S3

A P3 B

Obrázek 38 Kružnice opsaná Obrázek 39 Kružnice vepsaná

27
 A jestliže sestrojíme osu jednoho vnitřního úhlu při daném vrcholu a osy vnějších
úhlů při zbývajících dvou vrcholech, potom průsečík těchto os tvoří je střed kružnice
připsané danému trojúhleníku, označme jej Sp (obr. 40). Poloměr kružnice připsané
označme rp . Velikost poloměru je dána velikostí úsečky, jejíž krajní body tvoří střed
Sp a pata kolmice vedená tímto středem buď na stranu protilehlou vnitřnímu úhlu
nebo kolmici na přímky, které tvoří ramena daného vnitřního úhlu. Kružnice se do-
týká strany naproti vnitřnímu úhlu a jeho ramen, strany jsou tedy tečnami kružnice
připsané. Ke každému trojúhleníku existují právě tři kružnice připsané (obr. 41).

kp1

kp kp2
T3 C
Sp1

rp Sp2

Sp C A B

T2 Sp3
kp3
T1 A B

Obrázek 40 Kružnice připsaná Obrázek 41 Kružnice připsané

2.11.2 Feuerbachova kružnice

Předem než si řekneme, co je Feurbachova kružnice, podíváme se na některé důležité
body v trojúhelníku. V každém trojúhleníku můžeme sestrojit všechny tři těžnice,
které se protínají v jednom bodě. Tento bod se nazývá těžiště, označme jej T . Dále
můžeme sestrojit všechny tři výšky, jejichž průsečík je bod nazývaný ortocentrum,
označme jej O. Také můžeme sestrojit průsečík os stran, což je střed kružnice opsané
trojúhelníku So Nás budou tyto tři důležité body zajímat, tedy těžiště T , ortocent-
rum O a střed kružnice opsané trojúhelníku So . Tyto tři body leží na jedné přímce,
která se nazývá Eulerova9 přímka (obr. 42). Je zřejmé, že v případě rovnostranného
trojúhelníku tyto tři body splynou v jeden bod, protože těžnice splývají s výškami.
Proč o této přímce mluvíme, to vysvětlíme v dalším odstavci.
Nyní mějme trojúhelník ABC viz obr. 42. Označme postupně body G, H, I
středy stran AB, BC, CA. Dále označme postupně body L, M , N paty výšek na
strany AB, BC, CA. Průsečík výšek označme O. A označme postupně body X, Y ,
Z středy stran úseček, jejichž krajní body tvoří bod O a vrchol trojúhleníku, tedy
OA, OB, OC. Body G, H, I, L, M , N , X, Y a Z leží na kružnici, kterou popsal
matematik Karl Wilhelm Feuerbach10 a nazývá se Feuerbachova kružnice nebo také
kružnice devíti bodů, označme ji kf (obr. 42 a obr. 43). Feuerbachova kružnice má
s kružnicí vepsanou danému trojúhleníku vnitřní dotyk a mají tedy jeden společný
9
Leonhard Paul Euler (1707-1783) byl švýcarský matematik a fyzik.
10
Karl Wilhelm von Feuerbach (1800-1834) byl německý matematik.

28
bod. Na obr. 43 je tento bod označen písmenem P . Feuerbachova kružnice a kružnice
opsaná danému trojúhelníku jsou stejnolehlé. Stejně tak je Feuerbachova kružnice
stejnolehlá s kružnicí vepsanou danému trojúhelníku. Střed F Feuerbachovy kružnice
leží na Eulerově přímce a je totožný se středem úsečky, jejíchž krajní body tvoří
ortocentrum O a střed kružnice opsané So . [1]

C
C
ko

N P
kf
N
I e I Z H
Z H
e Sv
kf So
So F F M
T kv O
O M X Y
A G L B
Y
X
A G L B

Obrázek 42 Eulerova přímka a kf Obrázek 43 Kružnice ko , kv a kf

2.11.3 Apolloniova kružnice

Než se dostaneme k Apolloniově kružnici, zmíníme některé pojmy sousvisející s touto
kružnicí.
Definice 16 Mějme dány tři navzájem různé body A, B, C, které leží na jedné
přímce (obr. 44). Dělícím poměrem bodu C vzhledem k bodům A, B nazveme číslo

|AC|
.
p(A, B; C) = (5)
|BC|
Číslo p(A, B; C) < 0, pokud bod C je vnitřním bodem úsečky AB, pokud bod C
není vnitřním bodem úsečky AB, potom je číslo p(A, B; C) > 0.
Z definice je tedy zřejmé, že pro A = C je p(A, B; C) = 0 a pro B = C není
dělící poměr definován. Dělící poměr nemůže být roven hodnotě 1, protože číslo
p(A, B; C) > 0, pokud bod C leží vně úsečky AB a pro délky úseček tedy platí, že
|AC| =6 |BC|, z čehož plyne, že podíl není roven 1.
Definice 17 Mějme dány čtyři navzájem různé body A, B, C, D, které leží na
jedné přímce (obr. 45). Dvojpoměrem bodů C, D vzhledem k základním bodům A,
B nazveme číslo
p(A, B; C)
d(A, B; C, D) = . (6)
p(A, B; D)

A C B A C B D

Obrázek 44 Dělící poměr Obrázek 45 Dvojpoměr

29
Definice 18 Čtveřici různých bodů A, B, C, D ležících na jedné přímce nazveme
harmonickou čtveřicí bodů, jestliže jejich dvojpoměr d(A, B; C, D) = −1. Body A,
B jsou základní body, bod C se nazývá vnitřní a bod D se nazývá vnější dělící bod.

V každém trojúhelníku dělí osa vnitřního úhlu a osa vnějšího úhlu příslušného
ke stejnému vrcholu protilehlou stranu resp. přímku, jejíž částí je daná strana tojú-
helníku, v harmonickém poměru. Přičemž vrcholy trojúhelníku, které určují přímku,
jsou základní body. Průsečík přímky a osy vnitřního úhlu je vnitřní dělící bod a prů-
sečík přímky a osy vnějšího úhlu je vnější dělící bod. Pro zvolené strany podle obr. 46
platí |AD| : |BD| = |AE| : |BE| = b : a. Kružnice sestrojená nad průměrem DE
se nazývá Apolloniova kružnice (obr. 46). Vrchol trojúhleníku ABC leží na Apollo-
niově kružnici, je to vlastně množina bodů všech vrcholů trojúhelníků (mimo body
D, E ležící na přímce ↔ AB), jejichž poměr vzdáleností od zbývajících vrcholů je
stejný neboli konstantní. Předchozí úvahy můžeme zobecnit. Apolloniovu kružnici
tedy tvoří množina všech bodů roviny, které mají od dvou daných bodů stejný poměr
vzdáleností (obr. 47). [2]

C
ka
ka X1

X2

A D B Sa E A X6 B Sa X3

X4
X5

Obrázek 46 Apolloniova kružnice Obrázek 47 Apolloniova kružnice

2.12 Neeuklidovská geomterie

Již v historickém úvodu jsme naznačili, že v 19. století se začala rozvíjet geomet-
rie, která byla na první pohled odlišná od geometrie, kterou lidé do té doby znali.
Pracovali s euklidovskou geomerií, která je vystavěna na axiomech (postulátech)
uvedených v Euklidově díle Základy. Uveďme těchto pět Eklidových postulátů:
1. Dvěma body lze vést právě jednu přímku.
2. Omezenou přímku (úsečku) lze rovně prodloužit.
3. Z libivolného středu lze sestrojit kružnici s libovolným poloměrem.
4. Všechny pravé úhly jsou si rovny.
5. Jestliže přímka protíná dvě přímky tak, že součet vnitřních úhlů na téže straně
je menší než dva pravé úhly, pak se tyto dvě přímky prodloužené do nekonečna
protnou na té straně, kde je součet vnitřních menší než dva pravé úhly.

30
 Poslední pátý Euklidův postulát se někdy formuluje v tomto tvaru: Daným bo-
dem ležícím mimo danou přímku lze k této přímce vést jedinou rovnoběžku. Matema-
tici se snažili dokázat 5. postulát pomocí čtyř předchozích postulátů a axiomů. Tyto
snahy vyvrcholily v 19. století, kdy ruský matematik N. I. Lobačevskij, německý
matematik C. F. Gauss a maďarský matematik J. Bolyai vytvořili novou geometrii
tzv. neeuklidovskou geometrii, ve které platí první čtyři Euklidovy axiomy, ale není
splněn 5. axiom. Roku 1829 Lobačevskij popsal geometrii na zakřivených plochách
tzv. hyperbolicku geometrii, ve které tedy kromě prvních čtyř Euklidových axiomů
platí pátý tzv. Lobačevského axiom: V rovině prochází bodem mimo přímku ale-
spoň dvě různé s ní se neprotínající přímky. Riemann později popsal tzv. eliptickou
geometrii, kde ke čtyřem Euklidovým aximům přidal pátý axiom ve tvaru: V rovině
neexistuje k dané přímce přímka, která ji neprotíná. Tyto geometrie byly s počátky
přijímány s nedůvěrou a nepochopením, ale postupně se tyto geometrie rozpraco-
valy a vytvořily se různé modely (Kleinův model, Poincarého modely) neeklidovské
geometrie jak pro hyperbolickou tak pro eliptickou, ve kterých se také setkáváme
s pojmem kružnice.
Zajímavým a názorným modelem z hlediska kružnic je především sférická ge-
ometrie, která je speciálním případem eliptické geometrie a která studuje rovinné
geometrické útvary na povrchu koule11 (sféře). Například ve sférické geometrii jsou
přímkami kružnice tzv. hlavní kružnice. Sférická úsečka je spojnice dvou bodů na
sféře, tedy část hlavní kružnice (obr. 48). Velikost úsečky ve sférické geometrii se
definuje jako délka oblouku kružnice na sféře mezi dvěma body, jemuž přísluší stře-
dový úhel s vrcholem ve středu sféry (obr. 48). Pomocí velikosti úsečky můžeme
nadefinovat sférickou kružnici.
Definice 19 Je dána sféra σ v E3 . Sférická kružnice (s-kružnice) je množina všech
bodů X sféry σ, které mají od daného bodu S ležícího na sféře stejnou vzdálenost ρ.
Pomocí charakteristické vlastnosti prvků můžeme napsat
_
s = {X ∈ σ; | XS | = ρ},
kde bod S se nazývá sférický střed a ρ se nazývá sférický poloměr (obr. 49).

σ B σ
X

h S
O O

s
A

Obrázek 48 Sférická úsečka Obrázek 49 Sférická kružnice s

11
Kulová plocha je množina všech bodů v prostoru, které mají od daného bodu (středu) stejnou
vzdálenost.

31
 Sférická geometrie má široké uplatnění například v geografii, při určování země-
pisných souřadnic. Rovník jako hlavní rovnoběžka je vlastně nejdelší hlavní kružnicí.
Poledníky jsou jsou také hlavními kružnicemi. Polohu na zemském povrchu můžeme
určit pomocí zeměpisných souřednic, pomocí zeměpisné šířky a zeměpisné délky.
Podrobnější informace o neeuklidovské lze nalézt např. v [9]

2.13 Analytické vyjádření kružnice

Zavedením soustavy souřadnic dostali matematikové nový nástroj k vyjádření geo-
metrických útvarů pomocí souřadnic bodů, geometrické útvary tedy začli řešit alge-
braickými metodami. V této kapitole se zmíníme o analytickém vyjádření kružnice.
Budeme pracovat v kartézské ortonormální12 soustavě souřadnic Oxy.

Věta 16 Kružnice k se středem v bodě S[m; n] v kartézské soustavě souřadnic Oxy

má rovnici
(x − m)2 + (y − n)2 = r2 . (7)

Zvolme kartézskou soustavu souřadnic v rovině Oxy (obr. 50), kde střed kruž-
nice S má souřadnice S[m; n]. Bod X[x, y] je bodem kružnice právě tehdy, když
|SX|
p = r. Analytickým vyjádřením vzdálenosti dvou bodů dostaneme |SX| =
(x − m)2 + (y − n)2 , přičemž víme, že |SX| = r. Umocněním obou stran rov-
nice dostaneme rovnici (x − m)2 + (y − n)2 = r2 což je středová rovnice kružnice se
středem o souřadnicích S[m; n]. Je zřejmé, že pokud střed kružnice má souřadnice
S[0, 0], potom pracujeme s rovnicí x2 + x2 = r2 .
Pomocí středové rovnice kružnice můžeme analyticky vajádřit kruh K(S; r), tedy

(x − m)2 + (y − n)2 ≤ r2 . (8)

Úpravou středové rovnice dostaneme x2 − 2mx + m2 + y 2 − 2ny + n2 = r2 ,

označíme-li m2 + n2 − r2 = p, potom rovnici

x2 + y 2 − 2mx − 2ny + p = 0 (9)

nazveme obecnou rovnicí kružnice. Ne každá taková rovnice je rovnicí kružnice, musí
platit m2 + n2 − p > 0.
Ze středové rovnice dostáváme další vyjádření rovnice kružnice, která popisuje
kružnici, jejíž střed S má souřednice [r; 0]. Tedy x2 − 2rx + r2 + y 2 = r2 , odkud
dostaneme
y 2 = 2rx − x2 , (10)
což je vrcholová rovnice kružnice.
Kružnici k(S; r) můžeme vyjádřit i pomocí parametru. V našem případě bude
parametrem úhel, který svírá úsečka SX s osou x, kde X[x; y] je libovolný bod ležící
12
Předpona „ortoÿ znamená , že osy x a y jsou na sebe kolmé a část slova „normálníÿ znamená,
že jednotky na ose x jsou stejné jako na ose y.

32
na kružnici k (obr. 50). Potom x-ovou souřadnici vyjádříme pomocí funkce kosinus,
y-ovou souřadnici vyjádříme pomocí funkce sinus a dostaneme
x−m
cos ϕ =⇒ x = m + r cos ϕ
r
y−n
sin ϕ = ⇒ y = n + r sin ϕ,
r
Kružnice je množina bodů, které mají svou x-ovou a y-ovou souřadnici, tedy

k = [m + r cos ϕ; n + r sin ϕ]; ϕ ∈ h0, 2π) ,
což je tzv. parametetrické vyjádření kružnice s parametrem ϕ. Pokud se omezíme na
nějakou podmnožinu intervalu h0, 2π), dostaneme analytické vyjádřní kružnicového
oblouku.

y y
t
k X
y
k T
r y0
ϕ r
n S
S x x
O m x O x0

Obrázek 50 Kružnice k(S, r) Obrázek 51 Tečna t ke kružnici k(S, r)

Již jsme si řekli, že kružnice a přímka mohou mít společné dva body, jeden bod,
nebo nemají žádný společný bod. Vzájemnou polohu přímky a kružnice můžeme také
řešit analyticky pomocí souřadnic bodů a vzdáleností. Jeli-li dána přímka y = kx+q
a kružnice x2 + x2 = r2 , potom řešením soustavy rovnic dastaneme dosazením za y
do rovnice kružnice tuto rovnici x2 +(kx+q)2 = r2 . Řešíme kvadratickou rovnici pro
neznámou x, tedy x2 +k 2 x2 +2kqx+q 2 −r2 = 0 ⇔ (1+k 2 )x2 +2kqx+q 2 −r2 = 0. Pro
diskriminant D platí D = 4k 2 q 2 −4(1+k 2 )(q 2 −r2 ) = 4k 2 q 2 −4r2 −4q 2 +4k 2 r2 −4k
√
2 2
q .
2 2 2
Diskriminant
p je roven výrazu D = 4[r (1 + k ) − q ] a jeho druhá odmocnina D =
2 r (1 + k ) − q 2 . Potom pro kořeny kvadratické rovnice platí
2 2

p
−kq ± r2 (1 + k 2 ) − q 2
x1,2 = , (11)
1 + k2
což jsou x-ové souřadnice průsečíků přímky a kružnice. Analogicky můžeme dosza-
ním za neznámou x do rovnice kružnice vyjádřit y-ové souřadnice průsečíků přímky
a kružnice, tedy
p
q ± k r2 (1 + k 2 ) − q 2
y1,2 = . (12)
1 + k2
Pomocí diskriminantu D = 4[r2 (1+k 2 )−q 2 ] potom můžeme rozhodnout o vzájemné
poloze přímky a kružnice:

33
 1. je-li D > 0, pak přímka a kružnice mají právě dva společné body a přímka je
sečnou

2. je-li D = 0, pak přímka a kružnice mají jeden společný bod a přímka je tečnou

3. je-li D < 0, pak přímka a kružnice nemají žádný společný bod a přímka je
vnější přímkou.

Analyticky můžeme také odvodit rovnici tečny ke kružnici v dáném bodě T

o souřadnicích T [x0 , y0 ] (obr. 51).

Věta 17 Tečna ke kružnici k(S, r) v bodě T [x0 , y0 ] je dána rovnicí ve tvaru

(x0 − m)(x − m) + (y0 − n)(y − n) = r2 . (13)

Ještě poznamenejme, že kružnice patří mezi kuželosečky, přesněji mezi středové

kuželosečky. Když kuželovou plochou vedeme libovolnou rovinu rovnoběžnou s pod-
stavou kužele, řezem bude kružnice. Kuželosečku můžeme vyjádřit obecnou alge-
braickou rovnicí druhého stupně

a11 x2 + 2a12 xy + a22 y 2 + 2a13 x + 2a23 y + a33 = 0. (14)

Tato rovnice vzjadřuje kružnici, právě tehdy když

a11 = a22 6= 0 ∧ a12 = 0 ∧ a213 + a223 − a11 a33 > 0.

Obecná rovnice kružnice má tedy tvar

a11 x2 + a11 y 2 + 2a13 x + 2a23 y + a33 = 0, (15)

což je obecnější výjádření rovnice (8).

34
3 Konstrukční úlohy
V této kapitole budeme řešit konstrukční úlohy zaměřené na kružnice. Budeme řešit
úlohy, které jsou řešitelné pomocí pravítka a kružítka. Než přistoupíme k samotnému
řešení úloh, řekněme si několik slov o postupu řešení, o typech konstrukčních úloh
apod. V této kapitole bylo především čerpáno z [11], [12],[13]. Konstrukční úlohy
můžeme řešišit pomocí množin bodů dané vlastnosti, metodou zobrazení, metodou
algebraickou (na základě výpočtu) nebo analyticky pomocí souřadnic bodů (např.
vyšetřujeme množiny bodů dané vlastnosti). Běžně využíváme kombinaci metod,
například část úlohy řešíme pomocí množin bodů dané vlastnosti a část pomocí
zobrazení.
Při řešení konstrukčních úloh se setkáváme s dvěma typy úloh, jsou to polohové
a nepolohové úlohy. V polohových úlohách úlohách je kromě metrických údajů t.j.
délek úseček, poloměrů apod. určeno umístění některého z geometrických útvarů na-
příklad úsečky, kružnice apod. V nepolohových úlohách jsou zadány pouze metrické
údaje, ale poloha geometrických útvarů není dána v zadání a je volitelná. Nepolo-
hovou úlohu lze převést na polohou libovolným umístěním jednoho z geometrických
útvarů.
Při řešení konstrukčních úloh postupujeme podle běžně zavedeného postupu.
Nejprve provedeme rozbor úlohy. Předpokládáme, že alespoň jeden útvar vyhovu-
jící zadání existuje. Schématicky nakreslíme geometrický útvar, vyznačíme zadané
údaje a provádíme rozbor konstrukce. Podle toho jakou metodu zvolíme nacházíme
postupně neznámé body, které jsou buď obrazy vzorů t.j. jiných bodů nebo vzniknou
jako průnik dvou množin bodů dané vlastnosti. Takto vzniklé body útvaru zapisu-
jeme pomocí konstrukčních kroků, to je obsahem druhé fáze řešení. Schématicky
zapíšeme postup konstrukce, ve kterém tedy postupně zavádíme konstrukční kroky,
pomocí kterých nalezneme výsledný geometrický útvar. A samozřejmě provedeme
samotnou konstrukci. Ve třetím kroku provedeme zkoušku, tím máme namyslli, že
ověříme, zda má sestrojený geometrický útvar všechny požadované vlastnosti a od-
povídá zadání úlohy. Můžeme také provést důkaz konstrukce, který vyplývá, pokud
je podrobně proveden, přímo z rozboru úlohy. Posledním krokem je diskuse. Některé
prvky konstrukční úlohy mohou být volitelné například poloha přímky vzhledem
ke kružnici, tzn. že řešíme úlohu s parametrem (nebo více parametry). Potom je
nutné určit podmínky řešitelnosti. T.j. kdy úloha nemá žádné řešení, jedno řešení,
dvě řešení apod. Tyto podmínky určujeme z postupu konstrukce, t.j. sledujeme jed-
noznačnost jednotlivých konstrukčních kroků. U polohové úlohy je řešením každý
útvar splňující podmínky zadání. U nepolohové úlohy jsou řešením všechny shodné
útvary, které jsou řešením polohové úlohy, na kterou jsme danou úlohu převedli.

3.1 Množiny bodů dané vlastnosti

Nejprve si řekněme, co jsou to množiny bodů dané vlastnosti v rovině. Množina
bodů dané vlastnosti označme danou vlastnost V a množinu označme například M ,
v rovině ρ je množina, která musí splňovat tyto dvě podmínky:

• Každý bod množiny M má danou vlastnost V .

35
 • Každý bod roviny ρ, který má danou vlastnost, patří do množiny M .
Jde o množiny, které jsou dány charakteristickou vlastností, tedy obecně
M = {X ∈ ρ; V (x)}.
Nyní uveďme důležité množiny bodů dané vlastnosti, ktere se využívají při kon-
strukcích kružnic nebo které můžeme určit pomocí středů kružnic.
1. Množina středů všech kružnic, které prochází daným bodem S a mají poloměr
r je kružnice k(S, r) (obr. 52),
M1 = {Sn ∈ ρ; |SSn | = r} = k(S, r).

k1 o
k4
k2
S4 k3
k3 k1 S1
k
S3 S2
S1 A B
S S3
r k5
k4 S4

k2 S2
S5

Obrázek 52 M1 Obrázek 53 M2
2. Množina středů všech kružnic, které prochází dvěma různými body A, B je
osa úsečky o (obr. 53),
M2 = {Sn ∈ ρ; |Sn A| = |Sn B|} = o.

3. Množina středů všech kružnic, které se dotýkají dvou různoběžek a, b je dvojice

navzájem kolmých os o1 , o2 úhlů sevřených různoběžnými přímkami a, b mimo
společný průsečík P těchto os (obr. 54),
M3 = {Sn ∈ ρ; |Sn a| = |Sn b|} = (o1 ∪ o2 ) \ {P }.

k5 o2
b S5 a a
k1 k3
k4 k2 k3 k4
k1
S4
k2

o1 o
S1 P S2 S3 S1 S2 S3 S4

S6

k6
S7
b
k7

Obrázek 54 M3 Obrázek 55 M4
36
4. Množina středů všech kružnic, které se dotýkají dvou různých rovnoběžek a,
b je osa o pásu (a, b) (obr. 55),

M4 = {Sn ∈ ρ; |Sn a| = |Sn b|} = o.

5. Množina středů všech kružnic daného poloměru r, které se dotýkají dané

přímky a je dvojice rovnoběžek b1 , b2 (a k b1 k b2 ), jejichž vzdálenost od
přímky a je rovna r (obr. 56),

M5 = {Sn ∈ ρ; |Sn a| = r} = b1 ∪ b2 .

B
k3 b
k1 k2 k3
S3
k2
b1 S1 S2 S3 S2
k1
S1

a k4 k5 k6 a T
r
k4
S4
k6 k5
b2 S4 S5 S6
S5

S6

Obrázek 56 M5 Obrázek 57 M6

Dvojice rovnoběžek b1 , b2 se nazývá ekvidistanta přímky a.

6. Množina středů všech kružnic k(Sn , r), které se dotýkají dané přímky a v bodě
T je přímka b kolmá na přímku a procházející bodem T mimo samotný bod
dotyku T (obr. 57),

M6 = {Sn ∈ ρ; Sn T ⊥ a ∧ T ∈ k} = b \ {T }.

7. Množina středů všech kružnic o daném poloměru ρ, které se dotýkají dané

kružnice k(S, r), pro jejíž poloměr platí r > ρ je dvojice s touto kružnicí
soustředných kružnic k1 (S, r1 = r − ρ), k(S, r2 = r + ρ) (obr. 58),

M7 = {Sn ∈ ρ; |SSn | = r − ρ ∨ |SSn | = r − ρ} = k1 ∪ k2 .

Dvojice kružnic k1 , k2 se nazývá ekvidistanta kružnice k.

37
 X1
l7 l8 k1
S7

k2 S8
S1
k
S2 l
2
k1
S6 S l3 S3 A B
l6 ρ r1
S1 k2
r r2
l1 S2
X2

S5
l5

Obrázek 58 M7 Obrázek 59 M8

8. Množina všech bodů dané vlastnosti, ze kterých vidíme úsečku AB (A 6= B)

pod daným úhlem α je dvojice shodných otevřených kružnicových oblouků k1 ,
k2 mimo body A, B (obr. 59),

M8 = {Xn ∈ ρ; |^AXn B| = α} = {k1 ∪ k2 } \ {A, B}.

k1
o
S1
S1
k2 X

A B A B
O
k1
k2
S2
S2

Obrázek 60 M8 Obrázek 61 Konstrukce M8

Je to tedy množina všech vrcholových úhlů AXn B, jehož ramena prochází

body A, B (A 6= B). Pokud 0◦ < 0α < 90◦ , potom množinu tvoří dva větší
kružnicové oblouky (obr. 59). Pro 90◦ < α < 180◦ množinu tvoří dva menší
kružnicové oblouky (obr. 60). Je zřejmé, že speciálním případem této množiny
je Thaletova kružnice τ , pokud |^AXn B| = 90◦ .
Konstrukce této množiny plyne ze souvislosti mezi úsekovým úhlem a obvodo-
vým úhlem příslušným k témuž kružnicovému oblouku. Tyto úhly jsou shodné,
stačí tedy sestrojit příslušný úsekový úhel, v daném bodě A sestrojit kolmici

38
 na rameno úsekového úhlu (obr. 61). Dále sestrojíme osu úsečky AB, průsečík
kolmice a osy úsečky je hledaný střed S1 kružnice k1 . Střed S2 můžeme sestrojit
pomocí osové souměrnosti s osou AB.
Poznámka: V konstrukčních úlohách již nebudeme konkrétně zdůrazňovat, že
uvažujeme množinu mimo body A, B, to už budeme předpokládat.

Existují další množiny bodů související s kružnicemi, některé už jsme zmínili.

Například chordálu, což je množina bodů, které mají od dvou daných kružnic stejnou
mocnost. Nebo potenční střed, což je jednobodová množina. Je to bod, který má
stejnou mocnost ke třem zadaným kružnicím.
Při řešení konstrukčních úloh můžeme využít i zobrazení: osovou souměrnost, středo-
vou souměrnost, otočení, posunutí, stejnolehlost, kruhovou inverzi a další metody13
zobrazení, které nejsou náplní této práce.

3.2 Apolloniovy a Pappovy úlohy

Starověký matematik Apollonios z Pergy formuloval úlohu, jejíž přesné znění se ne-
dochovalo. Pappos z Alexandrie přinesl prostřednictvím své knihy reprodukovanou
formulaci úlohy. Jde o tzv. Apollonivu úlohu: Jsou dány tři prvky, přičemž každý
z prvků může být bodem, přímkou nebo kružnicí, má se narýsovat kruh, který pro-
chází každým zadaným bodem, dotýká se dané přímky nebo daného kruhu. Dnes
se formuluje obecná Appoloniova úloha: Sestrojte kružnici, která se dotýká tří za-
daných kružnic. Další úlohy jsou speciálními případy, kdy přímka se uvažuje jako
kružnice o nekonečně velkém poloměru a bod jako kružnice o nulovém poloměru.
My budeme pracovat se zadáním Apploniovy úlohy ve tvaru: Sestrojte kružnici,
která prochází zadanými body, dotýká se daných přímek nebo kružnic. Existuje
deset14 Apolloniovych uloh. Jsou to úlohy: BBB, Bkk, Bpp, Bpk, BBp, BBk, ppp,
pkk, ppk, kkk. Například speciálním případem úlohy BBB je konstrukce kružnice
opsané trojúhelníku s vrcholy v daných bodech.
Speciálním případem Apolloniových úloh jsou Pappovy úlohy. V těchto úlohách je
navíc požadováno, aby jedním z prvků byl bod, který leží na zadané kružnici nebo na
zadané přímce. Takových úloh je šest. Jsou to úlohy: B(pB), B(kB), p(pB), p(kB),
k(pB), k(kB). [9]
V rámci konstrukčních úloh budeme řešit i některé Apolloniovy úlohy resp. Pap-
povy úlohy. Nebudeme řešit obecné úlohy, ale jejich konkrétní případy, které jsou
řešitelné metodami středoškolské geometrie.

13
Například středová kolineace, stereografická projece a jiné.
14
Počet úloh určíme pomocí   kombinací s opakováním třetí třídy ze tří prvků (body, přímky,
5 5!
kružnice), tedy K 0 (3, 3) = = = 10
3 3! · 2!

39
3.3 Řešené konstrukční příklady
Příklad 1
Jsou dány dvě soustředné kružnice k1 (O; r1 ), k2 (O; r2 ), r1 > r2 a přímka p. Sestrojte
všechny kružnice, které se dotýkají přímky p a kružnic k1 , k2 , přičemž s kružnicí k1
mají vnitřní dotyk a s kružnicí k2 mají vnější dotyk.
Řešení
Rozbor: Jedná se o polohovou úlohu, jde o speciální případ Apolloniovy úlohy kkp.
Předpokládejme, že alespoň jedna taková kružnice existuje, označme ji l, l(S, r3 )
(obr. 62). Kružnice l má s kružnicí k1 vnitřní dotyk, pro jejich střednou musí platit
|OS| = r1 − r3 , s kružnicí k2 má vnější dotyk, musí tedy platit |OS| = r2 + r3 .
Z předchozích dvou rovnic dostaneme pro poloměr r3 = 21 (r1 − r2 ). Střed kružnice
l tedy musí mít stejnou vzdálenost jak od kružnice k1 , tak i od kružnice k2 , což je
poloměr r3 . Středy hlednaých kružnic tedy leží na kružnici, označme ji g, g(O, r4 ).
Pro poloměr r4 platí r4 = r1 − r3 , tedy r4 = 12 (r1 + r2 ). Nalezli jsme jednu množinu
bodů, ve které leží střed hledné kružnice, tedy g(O, r4 ) = {X ∈ ρ; |OX| = 21 (r1 +r2 )}.
Dále víme, že hledaná kružnice l se má dotýkat přímky p, jinými slovy střed kružnice
l musí mít od dané přímky vzdálenost rovnu poloměru dané kružnice, což je opět
rovno poloměru r3 . Sestrojíme tedy rovnoběžky p1 , p2 ve vzdálenosti r3 od přímky
p, tím jsem nalezli další množinu bodů, ve které leží hledaný střed kružnice l, tedy
p1 ∪ p2 = {X ∈ ρ; |Xp| = 21 (r1 − r2 )}. Potom průnik množiny p1 ∪ p2 a množiny
g(O, r4 ) je střed S hledané kružnice l. Tedy S ∈ g ∩ (p1 ∪ p2 ). Jinými slovy střed S
je průsečíkem přímky p1 resp. p2 a kružnice g.
Postup konstrukce:
1. k1 , k2 ; k1 (O; r1 ), k2 (O; r2 )
2. p
3. g; g(O, r4 )
4. p1 , p2 ; p1 k p ∧ p2 k p ∧ |pp1 | = |pp2 | = r3
5. S; S ∈ g ∩ (p1 ∪ p2 )
6. l; l(S; r3 )
Konstrukce: viz (obr. 62)

k1
k1
g l2 l1
g S1
k2
r3 k2
S2
r1

O
r4 O
S4 S3
r2

l1 l4 l3

S1 l2
p1 S3 l3
S2
p
p2 p1 p p2

Obrázek 62 Konstrukce 1a Obrázek 63 Konstrukce 1b

40
Diskuse řešení:

Vzhledem ke zvolené poloze přímky a kružnic má v našem případě úloha čtyři řešení.
Je zřejmé, že počet řešení závisí na poloze přímky p vzhledem ke kružnicím k1
a k2 resp. vzdálenost přímky p od středu soustředných kružnic O, tedy |pO|. Nyní
provedeme diskuzi:

• pokud 0 ≤ |pO| < r2 , potom úloha má 4 řešení (obr. 62)

• pokud |pO| = r2 , potom úloha má 3 řešení (obr. 63)
• pokud r2 < |pO| < r1 , potom úloha má 2 řešení (obr. 64)
• pokud |pO| = r1 , potom úloha má 1 řešení (obr. 65)
• pokud |pO| > r1 , potom úloha nemá žádné řešení.

k1 k1
l1
g g
k2 S1 k2

l
O O
S

l2 S2

p1 p p2 p1 p p2

Obrázek 64 Konstrukce 1c Obrázek 65 Konstrukce 1d

Vidíme, že při diskusi musíme zvážit, zda je daný konstrukční krok proveditelný a za
jakých podmínek, tím dostáváme jednotlivá řešení. V tomto příkladu jsme graficky
ukázali všechny možné případy polohy přímky p. V dalších příkladech už nebudeme
provádět konstrukci zvlášť pro každý případ.

41
Příklad 2
Sestrojte trojúhleník ABC, je-li dána strana c, úhel γ (0◦ < γ < 90◦ ) a poloměr
kružnice vepsané ρ.

Řešení
Rozbor: Jedná se o nepolohovou úlohu. Tuto úlohu převedeme na polohovou úlohu
umístěním úsečky AB, což je strana c. předpokládáme, že alespoň jeden takový
trojúhleník existuje (obr. 66). Musíme sestrojit bod C. Bod C leží na kružnicovém
oblouku k1 nebo k2 , což je množina všech bodů, ze kterých vidíme úsečku AB pod
úhlem γ, tedy jde o množinu bodů k1 ∪ k2 = {X ∈ σ; |^AXB| = γ}. Potřebujeme
nalézt další množinu bodů, ve které bude ležet i bod C. Máme zadán poloměr
kružnice vepsané ρ, nejprve sestrojíme střed kružnice vepsané Sv , ten leží přímce
p1 nebo p2 rovnoběžné s úsečkou AB ve vzdálenosti ρ od přímky ↔ AB, což je
ekvidistanta přímky ↔ AB, tedy p1 ∪ p2 = {X ∈ σ; |X ↔ AB| = ρ}. Dále bod
Sv leží na kružnicovém oblouku l1 nebo l2 , což je množina všech bodů, ze kterých
vidíme úsečku AB pod úhlem δ, tedy jde o množinu l1 ∪l2 = {X ∈ σ; |^AXB| = δ}.
Úhel delta určíme z trojúhelníku ABSv . Protože bod Sv leží na průsečíků os úhlů α,
β platí, že 21 α+ 12 β +δ = 180◦ , přičemž z trojúhelníku ABC je α+β = 180◦ −γ, takže
pro úhel δ dostaneme δ = 90◦ + 21 γ. Bod Sv je průsečíkem kružnicového oblouku
l a přímky p. Můžeme sestrojit kružnici vepsanou kv (Sv ; ρ). Hledaná přímka resp.
úsečka AC je tečnou kružnice kv , její tečný bod označme T . Je to pata kolmice vedené
bodem Sv na přímku ↔ AC. Pokud sestrojíme Thaletovu kružnici τ nad úsečkou
ASv , potom průsečíkem kružnici τ a kružnice kv je bod T . Body A, T určují přímku,
na které leží i bod C. Průsečík přímky ↔ AT kružnicového oblouku k je hledaný
bod C.
0
BB0 1

C
k1 γ

kv

τ
l1 Sv T
p
δ

M
α β
A B

Obrázek 66 Konstrukce 2a

Postup konstrukce:

1. |AB|
2. k1 ∪ k2 ; k1 ∪ k2 = {X ∈ σ; |^AXB| = δ}
3. p1 ∪ p2 ; p1 ∪ p2 = {X ∈ σ; |X ↔ AB| = ρ}
4. l1 ∪ l2 ; l1 ∪ l2 = {X ∈ σ; |^AXB| = δ}

42
 5. Sv ; Sv ∈ (l1 ∪ l2 ) ∩ (p1 ∪ p2 )
6. kv ; kv (Sv ; ρ)
7. τ ; τ (M ; r = |AM |) ∧ |AM | = 21 |AB|
8. T ; T ∈ τ ∩ kv
9. C; C ∈ (k1 ∪ k2 )∩ ↔ AT
10. trojúhelník ABC

Konstrukce: viz (obr. 67)

k1

C1 l2 C2

kv1 kv2
Sk1
l1
Sv1 Sv2
p1
T1 Sl2 T2

A B

k2
Sl1 T4
p2 T3
Sv3 Sv4
kv3 kv4
Sk2

C3 C4

Obrázek 67 Konstrukce 2b
Diskuse řešení:

V našem případě má úloha čtyři řešení. Obecně počet řešení závisí na existenci
společných bodů množiny p1 ∪ p2 a množiny l1 ∪ l2 . Diskutujeme počet průsečíků
přímek p1 , p2 s kružnicovými oblouky l1 , l2 :

• pokud existují čtyři průsečíky, potom má úloha čtyři řešení

• pokud existují dva průsečíky, potom má úloha dvě řešení
• pokud nemají průsečík, potom úloha nemá žádné řešení.

43
Příklad 3
Jsou dány dvě nesoustředné kružnice k1 (S1 ; r1 ), k2 (S2 ; r2 ) a úsečka AB (A 6= B).
Sestrojte všechny úsečky XY , aby X ∈ k1 , Y ∈ k2 a zároveň XY k AB a také aby
|XY | = |AB|.

Řešení
Rozbor: Jedná se o polohovou úlohu. Předpokládejme, že alespoň jedna taková
úsečka existuje. Při řešení využijeme zobrazení, přesněji posunutí. V posunutí T
−→
daném orientovanou úsečkou AB se zobrazí bod X na bod Y (obr. 68). Bod S1 se
zobrazí na bod S10 . Bod X leží na kružnici k1 , tato kružnice se v daném posunutí
zobrazí na kružnici k10 , na této kružnici leží obraz bodu X. Bod Y leží na kružnici k2
a zároveň je obrazem bodu X, bod Y leží i na kružnici k10 . Takže průsečík kružnice
k2 a kružnice k10 je hledaný bod Y . Pokud sestrojíme přímku p rovnoběžnou s přím-
kou ↔ S1 S10 vedenou bodem Y , potom průsečík přímky p a kružnice k1 je hledaný
bod X. Nebo můžeme můžeme bod Y sestrojit v posunutí T daném orientovanou
−→
úsečkou BA.
−→
Při řešení jsem uvažovali posunutí T dané orientovanou úsečkou AB. Provedeme
−→
i posunutí dané orientovanou úsečkou BA a postupujeme stejně.

Postup konstrukce:

1. k1 , k2 ; k1 (S1 ; r1 ), k2 (S2 ; r2 )
2. |AB|
−→
3. k10 ; v T(AB) : k1 → k10
4. Y ; Y ∈ k2 ∩ k10
5. p, p k↔ S1 S10 ∧ Y ∈ p
6. X; X ∈ k1 ∩ p
7. úsečka XY
−→
Stejný postup použijeme i pro posunutí T(BA)

Konstrukce: viz (obr. 68)

k100
p1
k1 X1
k10 k2
Y1
S100

S1

p2 S10

X2 S2
A
Y2
B

Obrázek 68 Konstrukce 3

44
Diskuse řešení:

Úloha má vzhledem k dané poloze kružnic čtyři řešení. Obecně počet řešení závisí
na existenci průsečíků kružnice k2 a kružnice k10 resp. k100 . Podle počtu průsečíků
kružnic k2 , k10 můžeme provést diskusi:

• pokud |r1 − r2 | < |S10 S2 | < r1 + r2 , potom kružnice k10 , k2 mají dva průsečíky
• pokud |S10 S2 | = r1 + r2 nebo |S10 S2 | = |r1 − r2 |, potom kružnice k10 , k2 jeden
společný bod
• pokud |S10 S2 | > r1 + r2 nebo |S10 S2 | < |r1 − r2 |, potom kružnice k10 , k2 nemají
průsečík.

Stejnou úvahu bychom provedli pro kružnice k2 , k100 . Potom kombinací těchto pod-
mínek můžeme mít čtyři, tři, dvě, jedno nebo žádné řešení.

Příklad 4
Jsou dány dvě soustředné kružnice k1 (O; r1 ), k2 (O; r2 ) (r1 > r2 ) a bod A. Sestrojte
všechny čtverce ABCD tak, aby B ∈ k1 , D ∈ k2 .
Řešení:
Jedná se o polohovou úlohu. Předpokládáme, že takový čtverec existuje . Zde bude
vhodné využít metodu zobrazení, přesneji otočení. Máme zadán bod A, což je jeden
z vrcholů hledaného čtverce (obr. 69). Vidíme, že obrazem bodu B v otočení R kolem
bodu A o úhel (−90◦ ) je bod D a zároveň bod B leží na kružnici k1 . Tedy obraz
bodu B leží na obrazu kružnice k1 , což je kružnice k10 . Bod D podle zadání leží na
kružnici k2 a zároveň je obrazem bodu B v otočení o (−90◦ ), bod D tedy leží na
i na kružnici k10 . Bod D je tedy průsečíkem kružnice k10 a kružnice k2 . Tím jsme
sestrojili stranu AD hledaného čtverce. Bod B můžeme jednoduše sestrojit jako
průsečík kružnice l z bodu A o poloměru |AD| a kružnice k1 . Konstrukce bodu C je
již zřejmá, například jako průsečík dvou kružnic se středy v bodech B, D o poloměru
|AD|. Totéž platí pro otočení R dané bodem A a úhlem otočení (+90◦ ).

Postup konstrukce:

1. k1 , k2 ; k1 (O; r1 ), k2 (O; r2 )
2. A
3. k10 ; v R(A, −90◦ ) : k1 → k10
4. D; D ∈ k2 ∩ k10
5. l; l(A; |AD|)
6. B; B ∈ k1 ∩ l
7. C; |CB| = |CD| = |AD|
8. čtverec ABCD

Stejný postup použijeme i pro otočení R(A, +90◦ )

45
Konstrukce: viz (obr. 69)

k10

k1 C3
B4

D3
B3
k2
O0 B1
A

C4 D2 O O00 C1

D1

D4
B2 k100

C2

Obrázek 69 Konstrukce 4
Diskuse řešení:

Úloha má vzhledem k dané poloze útvarů čtyři řešení. Počet řešení obecně závisí na
počtu průsečíků kružnic k10 , k100 a kružnice k2 . Proveďme průsečíků kružnic k1 , k2 :

• pokud r1 − r2 < |OO0 | < r1 + r2 mají kružnice k10 , k2 dva průsečíky

• pokud |OO0 | = r1 + r2 nebo |OO0 | = r1 − r2 , potom mají kružnice k10 , k2 jeden
společný bod
• |OO0 | > r1 + r2 nebo |OO0 | < r1 − r2 , potom kružnice k10 , k2 nemají společný
bod.

Tutéž diskusi můžeme provést pro kružnice k100 , k2 . Vzhledem k tomu, že kružnice
k1 , k2 jsou soustředné a otáčíme o stejný úhel, průsečíky jsou osově souměrné podle
přímky ↔ OA. Proto v prvním případě, kdy mají kružnice čtyři průsečíky, dosta-
neme čtyři řešení. Ve druhém případě, kdy existuje dvojice společných bodů kružnic,
dostanem dvě řešení. A pokud kružnice nemají společný bod, potom úloha nemá
řešení.

46
Příklad 5
Je dána přímka p a dva body A, B (A 6= B), které na přímce p neleží a současně
body leží ve stejné polorovině s hraniční přímkou p. Sestrojte kružnici, která prochází
body A, B a dotýká se přímky p.

Řešení
Rozbor: Jedná se o polohovou úlohu, přesněji jde o Apolloniovu úlohu BBp. Můžeme
rozlišit dva případy.
Jestliže přímka ↔ AB je rovnoběžná s přímkou p, potom řešení dostaneme
jednoduše (obr. 70). Střed S hledané kružnice k leží na ose úsečky AB. Průsečík osy
úsečky AB a přímky p je bod dotyku T . Střed S hledané kružnice leží na ose úsečky
AT . Dostaneme jedno řešení.
Nyní budeme řešit případ, kdy přímka ↔ AB je různoběžná s přímkou p. Před-
pokládejme, že taková kružnice dotýkající se přímky P v bodě T existuje, označme
ji k (obr. 71). Střed S hledané kružnice k leží v průsečíku osy o úsečky AB a kolmice
m vedené bodem dotyku T . Musíme tedy sestrojit bod T . Vzhledem k různoběž-
nosti přímek plyne, že přímky ↔ AB, p mají jeden společný bod, označme jej M .
V podkapitole (2.7) jsme se bavili o mocnosti bodu ke kružnici. Když se pozorně
podíváme na (obr. 71), vidíme, že bodem M je vedena sečna ↔ AB a zároveň tečna
↔ M T . Pro bod M tedy platí |M A| · |M B| = |M T |2 . Velikost úsečky M T tedy
můžeme určit pomocí Euklidovy věty o odvěsně, protože v trojúhelníku M BC je
úsečka M C odvěsnou a platí |M A| · |M B| = |M C|2 , odtud tedy |M C| = |M T |.
Takže nad úsečkou M B sestrojíme Thaletovu kružnici τ , bodem A vedeme kolmici
t k přímce ↔ AB. Průsečík kolmice t a kružnice τ je bod C. Pokud tedy sestrojíme
kružnici l, l(M ; |M C|), potom průsečík přímky p a kružnice l je hledaný bod T .
Nyní tedy bodem T povedeme kolmici m k přímce p. Průsečík osy o úsečky AB
a kolmice m je hledaný střed S kružnice k.

k B k
τ
A B
SAB o m
So
o2 C S
SAT S Sτ
l t
A
o1

p M T p
T

Obrázek 70 Konstrukce 5a Obrázek 71 Konstrukce 5b

Postup konstrukce:

1. A, B, p
2. M ; M ∈ p ∩ ↔ AB
3. |M C|; |M A| · |M B| = |M T |2 ∧ |M C| = |M T |
4. l; l(M ; |M C|)
5. T; T ∈ p ∩ l

47
 6. m; M ∈ m ∧ m ⊥ p
7. o; o = {X ∈ ρ; |AX| = |BX|}
8. S; S ∈ p ∩ o
9. k; k(S; |ST |)

Konstrukce: viz (obr. 72)

k2

S2
o τ B
k1
m2

So
m1
C
l Sτ
t S1
A

T2 M T1 p

Obrázek 72 Konstrukce 5c
Diskuse řešení:

Úloha má dvě řešení. Počet řešení závisí na existenci průsečíků kružnice l a přímky
p. Kružnice l má s přímkou p vždy dva průsečíky a tedy existují dvě řešení úlohy.

Řešení pomocí kruhové inverze

Tuto úlohu lze řešit i pomocí kruhové inverze. Využijeme přitom vlastnosti kru-
hové inverze popsané v podkapitole (2.10.1). Zvolíme kružnici ε se středem v bodě
A a poloměrem |AB| (obr. 73). Záměrně jsme kružnici ε sestrojili tak, aby pro-
cházela bodem B, protože body ležící na kružnici se zobrazí samy na sebe, jsou
samodružné. Bod A je středem kruhové inverze K a zobrazí se na nevlastní bod.
Podle vlastností kruhové inverze se přímka p neprocházející středem inverze zobrazí
na kružnici p0 procházející středem inverze. Bod B ležící na kružnici ε je tedy sa-
modružný. Podle zadání chceme setrojit kružnici, která se bude dotýkat přímky p
a bude procházet body A, B. Po aplikaci kruhové inverze nyní pracujeme s kružnicí
p0 a bodem B (obrazem bodu A je bod nevlastní). Proveďme úvahu, podle vlastností
kruhové inverze libovolná přímka neprocházející středem inverze se zobrazí na kru-
žnici, která prochází středem inverze, tedy v našem případě bodem A. To znamená,

48
že pokud sestrojíme nějaké přímky, keteré se budou dotýkat kružnice p0 a budou
procházet jejím vnějším bodem B, potom jejich obrazem v té samé kruhové inverzi
budou kružnice procházející bodem A, B a budou se dotýkat přímky p. To nás vede
k sestrojení tečen t1 , t2 z bodu B ke kružnici p0 , potom přímky t1 , t2 se zobrazí na
kružnice procházející bodem A a současně bodem B. Tím tedy dostaneme hledané
kružnice, ktere se dotýkají přímky p a prochází body A, B. Společné tečny sestrojíme
pomocí Thaletovy kružnice τ setrojené nad úsečkou P B, kde P je střed kružnice
p0 . Pomocí kruhové inverze jsme tedy danou úlohu převedli na vnitřní jednodušší
úlohu, jejímž obsahem bylo sestrojit tečny ke kružnici vedené daným bodem.
Postup konstrukce:
1. A, B, p
2. ε; ε(A; |AB|)
3. p0 ; v K(A; ε): p → p0
4. t1 , t2
5. t01 , t02 ; v K(A; ε): t1 → t01 ∧ t2 → t02

Konstrukce: viz (obr. 73)

t1

t02

S2
B
ε t01

S1

A
SP B
p

p0

P
t2

Obrázek 73 Konstrukce 5d
Diskuse řešení:
Úloha má dvě řešení. Z bodu B lze ke kružnici p0 vést právě dvě tečny a tím dostá-
váme dvě řešení.

49
Příklad 6
Jsou dány dvě různoběžné přímky a, b a bod M . Sestrojte kružnici, která prochází
bodem M a dotýká se přímek a, b.

Řešení
Rozbor: Jedná se o polohovou úlohu, přesněji budeme řešit Appolloniovu úlohu Bpp.
Opět můžeme rozlišit dva případy.
Nejprve budeme uvažovat, že bod M leží na jedné z přímek, například leží na
přímce a. Potom řešení je jednoduché (obr. 74) a řešíme Pappovu úlohu (Bp)p Střed
S hledané kružnice k leží na ose o úhlu sevřeného přímkami a, b a kolmici vedné
bodem M na přímku a. Získáme dvě řešení.
Nyní budeme uvažovat případ, kdy bod M neleží na žádné z přímek. Předpo-
kládejme, že alespoň jedna taková kružnice splňující zadání existuje, označme ji
k (obr. 75). Střed S hledané kružnice k leží na ose o úhlu sevřeného přímkami a, b.
Musíme sestrojit nějakou přímku, na které leží bod M a jejíž průsečík s osou úhlu
je bod S. Sestojíme pomocnou kružnici k 0 , která se dotýká obou přímek a, b a jejíž
střed S 0 leží na ose o. Přímky a, b mají jeden společný bod P . Jestliže sestrojíme
přímku procházející bodem P a současně bodem M , potom tato přímka má s kruž-
nicí dva průsečíky, označme je M 0 , M 00 . Bod M 0 je obrazem bodu M ve stejnolehlosti
H dané středem stejnolehlosti P . V té samé stejnolehlosti je kružnice k 0 obrazem
hledané kružnice k a přímka ↔ M 0 S 0 je obrazem přímky ↔ M S, přičemž přímky
, ↔ M S jsou rovnoběžné. Pokud tedy sestrojíme přímku m procházející bodem
M rovnoběžnou s přímkou ↔ M 0 S 0 , potom hledaný střed S je průsečík přímky
m a osy úhlu o. Analogicky je bod M 00 obrazem bodu M ve stejnolehlosti H dané
středem stejnolehlosti P .

k2 a
k M

S2 k1 M0 m
M M 00
m a
S
o2 S0
o1
S1 P
b k0

b T2 T1
P

Obrázek 74 Konstrukce 6a Obrázek 75 Konstrukce 6b

Postup konstrukce:

1. a, b
2. M ; M 6∈ a ∧ M 6∈ b
3. P; P ∈ a ∩ b
4. o; o = {X ∈ ρ; |aX| = |bX|}
5. k 0 ; k 0 (S 0 ; r)
6. ↔ P M;
7. M 0; M 0 ∈ k0 ∩ ↔ P M

50
 8. ↔ M 0S 0
9. m; M ∈ m ∧ m k↔ M 0 S 0
10. S; S ∈ m ∩ o
11. k; k(S; |SM |)

Konstrukce: viz (obr. 76)

k2

M
m2
k1
M0 m1
S2
M 00
a S1
S0
o k0
P b

Obrázek 76 Konstrukce 6c
Diskuse řešení:

Úloha má dvě řešení. Počet řešení závisí na existenci průsečíků pomocné kružnice
k 0 a přímky ↔ P M . Existují vždy dva průsečíky a tím tedy dostaneme dvě řešení
úlohy.

Řešení pomocí kruhové inverze

Úlohu lze také řešit pomocí kruhové inverze. Zvolíme kružnici ε se středem v bodě M ,
která protíná přímky a, b, tím máme určenu kružnici kruhové inverze K (obr. 77).
Přímky a, b neprocházející středem inverze se zobrazí na kružnice a0 , b0 procházející
středem inverze M . Podle zadání máme sestrojit kružnici, která se dotýká obou pří-
mek a prochází bodem M . Po aplikaci kruhové inverze nyní pracujeme s kružnicemi
a0 se středem v bodě A a b0 se středem v bodě B, takže chceme sestrojit přímky,
které se dotýkají obou kružnic a jejichž obrazy v kruhové inverzi K budou hledané
kružnice procházející bodem M (středem kruhové inverze). Přímky, které se dotý-
kají obou kružnic a0 , b0 (a neprocházející středem inverze) jsou společnými tečnami
obou kružnic. Jestliže sestrojíme společné tečny t1 , t2 ke kružnicím a0 , b0 , potom
v kruhové inverzi dané kružnicí ε a středem M budou jejich obrazy kružnice t01 , t02
procházející bodem M a dotýkající se přímek a, b. Společné tečny t1 , t2 ke kružnicím
a0 , b0 sestrojíme pomocí Thaletovy kružnice τ nad úsečkami AO, kde bod O je vnější
střed stejnolehlosti kružnic a0 , b0 . Pomocí kruhové inverze jsme tedy danou úlohu
převedli na jednodusší vnitřní úlohu, ve které jsme sestrojili společné tečny dvou
kružnic.

51
Postup konstrukce:

1. a, b
2. ε; ε(M ; r)
3. a0 ; v K(M ; ε): a → a0
4. b0 ; v K(M ; ε): b → b0
5. t1 , t2
6. t01 , t02 ; v K(M ; ε): t1 → t01 ∧ t2 → t02

Konstrukce: viz (obr. 77)

t2

a0

t1

ε
t02

M
S2
S1
b t01 Sτ
b0 B
P

Obrázek 77 Konstrukce 6d
Diskuse řešení:

Úloha má dvě řešení. Kružnice a0 , b0 mají vždy dva společné body, jedním je obraz
průsečíku přímek P a druhým je bod M . Ke kružnicím a0 , b0 lze tedy vést právě dvě
společné tečny.

52
Příklad 7
Je dána přímka p, bod T ležící na dané přímce a kružnice k, přičemž kružnice
a přímka nemají společný bod. Sestrojte kružnici, která se dotýká přímky p v bodě
T a dotýká se kružnice k.

Řešení
Jedná se o polohovou úlohu, přesněji budeme řešit Apolloniovu úlohu resp. Pappovu
úlohu (Bp)k Můžeme rozlišit dva případy.
Pokud je přímka ↔ ST kolmá na přímku p (obr. 78), potom střed O hledané
kružice l je průsečík přímky ↔ ST a osy úsečky jejíž krajní body tvoří bod T a jeden
zprůsečíků přímky ↔ ST a kružnice k. Dostaneme dvě řešení.
Jiný případ nastane, pokud přímka ↔ ST není kolmá na přímku p. Opět před-
pokládejme, že alespoň jedna taková kružnice splňující zadání existuje, označme
ji l (obr. 79). Střed O hledané kružnice l leží na kolmici m vedené bodem T na
přímku p, ptotože bod T je bodem dotyku hledané kružnice l a přímky p. Dále
víme, že každé dvě kružnice jsou stejnolehlé, to znamená, že i kružnice k, l jsou
stejnolehlé a body S, O leží na jedné přímce. Takže bod O je průsečíkem přímky
m a přímky určené středem S a jedním ze středů stejnolehlosti (víme, že jsou dva).
Hledáme tedy střed stejnolehlosti, ve které se kružnice k zobrazí na kružnici l. Vzhle-
dem k vnějšímu dotyku kružnic využijeme, bod dotyku kružnic k, l, označme ho P ,
což je vnitřní střed stejnolehlosti kružnic k, l. Ve stejnolehlosti se středem P je tedy
obrazem kružnice k kružnice l, obrazem bodu S je bod O. Ve stejné stejnolehlosti
je obrazem přímky n procházející středem S přímka m, přičemž přímky n, m jsou
rovnoběžné, a tudíž kolmé na přímku p. Jedním z průsečíků přímky n a kružnice k je
bod A, který se v dané stejnolehlosti zobrazí na bod T . Bod P je tedy průsečíkem
přímky ↔ T A a kružnice k. Body P , S potom určují přmku. Bod O je průsečíkem
přímky ↔ P S a přímky m.
Stejnou úvahu bychom provedli i pro kružnice, které mají vnitřní dotyk. Opět
hledáme střed stejnolehlosti, pomocí kterého určíme přímku, na které leží oba středy
stejnolehlých kružnic. Využijeme přitom bod T jako obraz průsečíku B přímky n
s kružnicí k. Průsečík přímky ↔ T B a kružnice k je hledaný střed stejnolehlosti.

m n

l2 A k A

k S S
m
o2
O2 l
B P
O
o1 l1
O1 B
p T p T

Obrázek 78 Konstrukce 7a Obrázek 79 Konstrukce 7b

53
Postup konstrukce:

1. p, T ; T ∈ p
2. k, k(S; r)
3. n; S ∈ n ∧ n ⊥ p
4. A, B; {A, B} = n ∩ k
5. ↔ TA
6. P ; P ∈ k ∩ ↔ AT
7. ↔ P S;
8. m; T ∈ m ∧ m ⊥ p
9. O; O ∈ m ∩ ↔ P M
10. l; l(O; |OT |)

Konstrukce: viz(obr. 80)

l2

n
m
k A
O2

S
l1 P1
B P2
O1

p T

Obrázek 80 Konstrukce 7c
Diskuse řešení:

Úloha má dvě řešení. Existují dva průsečíky A, B přímky n a kružnice k, tyto

body lze zobrazit na bod T pomocí stejnolehlosti podle vnitřního a vnějšího středu
stejnolehlosti, tím dostaneme dvě řešení.

54
Řešení pomocí kruhové inverze
Úlohu můžeme řešit také pomocí kruhové inverze. Zvolíme kružnici ε se středem
v bodě A, který leží na kružnici k, a poloměrem tak, aby kružnice ε procházela
bodem T (obr. 81). Víme totiž, že body ležící na kružnici ε jsou samodružné a dále
víme, že kružnice procházející středem inverze (což je bod A) se zobrazí na přímku
neprocházející středem inverze, to budeme potřebovat. V kruhové inverzi K dané
středem A a kružnicí ε se přímka p zobrazí na kružnici p0 . Střed kružnice p0 označme
P . Kružnice k se zobrazí na přímku k 0 . Nyní máme tři prvky, kružnici p0 , přímku k 0
a bod T . Hledáme takový útvar, který se dotýká kružnice v bodě T a současně
se dotýká přímky. To nás vede na sestrojení kružnice. A protože požadujeme, aby
i obrazem této kružnice byla opět kružnice jako řešení původní úlohy, bude to tedy
kružnice neprocházející středem kruhové inverze. Hledáme tedy kružnici, která se
dotýká přímky k 0 a kružnice p0 v bodě T . Převedená vnitřní úloha se jeví kompliko-
vaně, ale stačí si ovědomit, že hledaná kružnice se dotýká kružnice p0 v bodě T . Tyto
dvě kružnice tedy mají v bodě T společnou tečnu t. Pokud tuto tečnu sestrojíme,
potom hledáme kružnici, která se dotýká přímky k 0 a přímky t v bodě T , což je první
případ úlohy z příkladu 6, tedy Pappova úloha (Bp)p. Taková úloha má dvě řešení,
jsou to kružnice l1 , l2 . Obě získané kružnice l1 , l2 převedeme pomocí téže kruhové
inverze na kružnice l10 , l20 , které jsou řešením původní úlohy.

Postup konstrukce:

1. k(S; r), p, T ∧ T ∈ p
2. ε; ε(A; |AT |) ∧ A ∈ k
3. p0 ; v K(A; ε): p → p0
4. k 0 ; v K(A; ε): k → k 0
5. t, T ∈ t ∧ t ⊥↔ P T
6. o1 , o2 ; o1 ∪ o2 = {X ∈ ρ; |k 0 X| = |tX|}
7. n, T ∈ n ∧ n ⊥ t
8. O1 , O2 ; {O1 , O2 } = (o1 ∪ o2 ) ∩ n
9. l1 , l2 ; l1 (O1 ; |O1 T |), l2 (O2 ; |O2 T |)
10. l10 ; v K(A; ε): l1 → l10
11. l20 ; v K(A; ε): l2 → l20

Konstrukce: viz (obr. 81)

Diskuse řešení:

Existují dvě osy úhlů přímek t a k 0 . Daným bodem T lze vést právě dvě kružnice
dotýkající se obou přímek. Úloha má tedy dvě řešení.

55
 o2
t
l20

O20

S
k0
ε

l1
l2

O10 A
O1
l10
p
T
P O2
p0

o1

Obrázek 81 Konstrukce 7d

Příklad 8
Je dána kružnice k a dále jsou dány body A, B (A 6= B), které leží vně kružnice k.
Sestrojte kružnici, která se dotýká kružnice k a prochází danými body.
Řešení
Jedná se o polohovou úlohu, přesněji budeme řešit Appoloniovu úlohu BBk. Opět
můžeme rozlišit dva případy.
Pokud osa o úsečky AB prochází středem S kružnice k (obr. 82), potom průsečík
osy o a kružnice k je bod dotyku T kružnic k a hledané kružnice l. A střed O hledané
kružnice l leží na průsečíku osy o a osy úsečky AT . Dostaneme dvě řešení.
Nyní budeme uvažovat případ, kdy osa o úsečky AB neprochází středem S kru-
žnice k. Předpokládejme, že alespoň jedna taková kružnice splňující zadání existuje,
označme ji l (obr. 83). Střed O hledané kružnice l leží na ose úsečky AB, protože je
tětivou kružnice l. Kružnice k, l mají společný bod, bod dotyku uznačme T , kterým

56
prochází společná tečna t obou kružnic. Takže bod O leží na přímce ↔ ST kolmé
k tečně t. Musíme tedy sestrojit bod T . Vzpomeňme si na pojmy chordála a potenční
střed, o kterých jsme se bavili v podkapitole (2.7.1). Chordálou dvou dotýkajícíh se
kružnic je jejich společná tečna vedená bodem dotyku kružnic. Tedy společná tečna
t je chordálou hledané kružnice l a dané kružnice k. V již zmíněné podkapitole jsme
pro trojici kružnic zavedli pojem potenční střed, který nyní použijeme k nalezení
bodu T . Potenční střed Q můžeme sestrojit jako průsečík aslespoň dvou chordál.
V našem případě je jednou z chordál přímka t, druhou chordálou je přímka ↔ AB.
Přímka ↔ AB je chordálou hledané kružnice l a další kružnice, označme ji m, která
prochází body A, B. Sestrojme pomocnou kružnici m, která prochází body A, B
a má s kružnicí k dva společné body, označme je C, D. Potom přímka ↔ CD je
chordálou kružnic m, k. Průsečík chordál t, ↔ AB a ↔ CD je hledaný potenční
střed Q. Pokud tedy sestrojíme pomocnou kružnici m a pomocí přímek ↔ AB
a ↔ CD určíme bod Q, potom podle předchozích úvah bodem Q prochází i tečna
t procházející bodem T . Nyní již můžeme sestrojit bod T jako průsečík Thaletovy
kružnice sestrojené nad úsečkou QS a kružnice k. A nakonec sestrojíme střed O
hledané kružnice l jako průsečík přímky ↔ ST a osy o úsečky AB.

l2 T2 k

k
o
S τ
S t
O2 C
M m
T1
a Sτ
A l T D
P
K
L O
l1
O1 A K B
B Q

Obrázek 82 Konstrukce 8a Obrázek 83 Konstrukce 8b

Postup konstrukce:
1. A, B;
2. k, k(S; r)
3. m; m(M ; r) ∧ r = |M A| = |M B| ∧ k ∩ m = {C, D}
4. ↔ CD
5. Q; Q ∈↔ AB ∩ ↔ AT
6. τ ; τ (Sτ ; |Sτ Q|)
7. T; T ∈ τ ∩ k
8. ↔ ST
9. o; o = {X ∈ ρ; |XA| = |XB|}
10. O; O ∈ o ∩ ↔ ST
11. l; l(O; |OA|)

57
Konstrukce: viz (obr. 84)

l2

O2

o S τ

C
m T2

l1 Sτ
T1 D
P

O1
K
A B Q

Obrázek 84 Konstrukce 8d
Diskuse řešení:

Již na začátku jsme rozlišili dva případy. V prvním případě jsou chordála rovno-
běžné a potenční střed neexistuje. Existují dva průsečíky osy o úsečky AB a kružnice
k. Tím dostaneme dvě řešení. Ve druhém případě se chordály protínají v jednom
bodě a potenční střed Q existuje. Bodem Q můžeme vést právě dvě společné tečny
ke kružnici k a existují dva dotykové body T1 , T2 . Tím tedy dostaneme také dvě
řešení.

Řešení pomocí kruhové inverze

Úlohu můžeme řešit také pomocí kruhové inverze. Zvolíme kružnici ε se středem
v bodě A, a poloměrem tak, aby kružnice ε procházela bodem B. V kruhové inverzi
K dané středem A a kružnicí ε se kružnice k neprocházející středem inverze zobrazí
na kružnici k 0 neprocházející středem inverze. Střed kružnice k 0 označme S 0 . Bod
B je samodružný. Máme tedy bod a kružnici, provedli bychom stejnou úvahu jako
v řešení příkladu 5. Hledáme tedy přímku, která se dotýká kružnice k 0 a prochází
bodem B, to splňuje tečne resp. tečny vedené bodem B ke kružnici k 0 . Tečny t1 , t2
sestrojíme pomocí Thaletovy kružnice τ nad úsečkou BS 0 . Obrazy přímek t1 , t2
v téže kruhové inverzi jsou kružnice t01 , t02 , které jsou řešením původní úlohy.

58
Postup konstrukce:

1. k(S; r), A, B
2. ε; ε(A; |AB|)
3. k 0 ; v K(A; ε): k → k 0
4. t1 , t2
5. t01 , t02 ; v K(A; ε): t1 → t01 ∧ t2 → t02

Konstrukce: viz (obr. 84)

t1
t02

O2
S

k0
t2 τ
S0
Sτ
t01
O1
A B

Obrázek 85 M8
Diskuse řešení:

Bodem B lze k dané kružnici k 0 vést právě dvě tečny t1 , t2 , které se v dané kruhové
inverzi zobrazí na kružnice t01 , t02 . Dostaneme tedy dvě řešení.

59
3.4 Úlohy řešené pomocí analytické geometrie
V podkapitole (2.14) jsme pomocí soustavy souřadnic zavedli analytické vyjádření
kružnice. Metoda souřadnic nám dává nástroj k algebraickému řešení planimetric-
kých úloh. V analytické geometrii pracujeme s rovnicemi resp. soustavami rovnic,
řešíme metrické úlohy, kde určujeme vzdálenosti mezi útvary, odchylky apod. V ná-
sledujícíh příkladech si ukážeme řešení úloh analytickou metodou.

Příklad 1
Napiště rovnice tečen ke kružnici k : x2 + y 2 − 6x − 4y − 3 = 0, které jsou kolmé k
přímce p : 2x + 3y − 5 = 0.

Řešení
Zřejmě budou existovat dvě tečny splňující podmínky úlohy. Nejprve převedeme
obecnou rovnici kružnice k : x2 + y 2 − 6x − 4y − 3 = 0 na středovou rovnici pomocí
úpravy na úplný čtverec, tedy
(x2 − 6x + 9) − 9 + (y 2 − 4y + 4) − 4 − 3 = 0,
potom
(x − 3)2 + (y − 2)2 = 16.
Kružnice k má tedy střed S[3; 2] a poloměr r = 4.
Tečna t je kolmá k přímce p: 2x + 3y − 5 = 0. To znamená, že normálový vektor
~np = (2; 3) přímky p je současně směrovým vektorem ~ut tečny t, tedy ~ut = (2; 3).
Takže normálový vektor tečny určíme jednoduše ~nt = (−3; 2), musí totiž platit
~nt · ~ut = 0 nebo přímo ~nt · ~np = 0. Již tedy můžeme napsat rovnici tečny, tedy
t : −3x + 2y + c = 0,
kde číslo c je parametr. Číslo p ale můžeme vypočítat. Známe střed S[3; 2] kružnice
k a víme, že vzdálenost tečny t od bodu S je rovna poloměru r dané kružnice.
Použijeme vzorec15 pro výpočet vzdálenosti bodu S od přímky t, tedy
| − 3 · 3 + 2 · 2 + c|
|tS| = √ = 4.
9+4
Úpravou dostaneme
|c − 5|
√ = 4,
13
takže řešíme lineární rovnici s absolutní hodnotou
√ √ √
|c − 5| = 4 13 ⇔ ( c = 5 + 4 13 ∨ c = 5 − 4 13).
Dostali jsme dvě řešení, takže tečny jsou skutečně dvě. Nyní už můžeme napsat
jejich rovnice √
t1 : −3x + 2y + 5 + 4 13 = 0,
√
t1 : −3x + 2y + 5 − 4 13 = 0.

15 |ax + by + c|
Vzdálenost bodu A[x; y] od přímky q : ax+by+c = 0 určíme podle vzorce |pA| = √ .
a2 + b2

60
Příklad 2
Napiště
 souřadnice průsečíků kružnice k a přímky p:
k = [2 + 3 cos t; 4 + 3 sin t]; t ∈ h0, 2π)
p : x + y − 3 = 0.

Řešení
Nejprve převedeme parametrické vyjádaření kružnice na středovou rovnici kružnice.
Víme, že
x−2
x = 2 + 3 cos t ⇒ cos t =
3
y−4
y = 4 + 3 sin t ⇒ sin t = .
3
Pracujeme s goniometrickými funkcemi a při převodu si pomůžeme goniometrickou
identitou sin2 t + cos2 t = 1, dosazením za sin t, cos t dostaneme
 2  2
y−4 x−2
+ = 1.
3 3

Úpravami a převedením na známý tvar dostaneme středovou rovnici kružnice k

(x − 2)2 + (y − 4)2 = 9.

Rovnici přímky p : x + y − 3 = 0 převedeme na směrncový tvar, tedy

y = −x + 3.

Dosazením za y do středové rovnice kružnice dostaneme

(x − 2)2 + (−x − 1)2 = 9 ⇔ (x − 2)2 + (x + 1)2 = 9

Úpravami dostaneme kvadratickou rovnici, kterou snadno vyřešíme

x2 − x − 2 = 0 ⇔ (x + 1) · (x − 2) = 0 ⇔ (x = −1 ∨ x = 2) .

Dostali jsme dvě řešení, jsou to dvě x-ové souřdnice průsečíků kružnice k a přímky
p, přímka je tedy sečnou dáné kružnice. Ještě musíme vypočítat y-ové souřadnice,
ty určíme snadno dosazením za x nejlépe do rovnice přímky

P1 [−1; 4], P2 [2; 1].

61
3.5 Komentář k řešení geometrických úloh
Ještě bychom si měli něco říci o řešení konstrukčních úloh na střední škole. Geometrie
je podle Rámcového vzdělávacího programu pro gmynaziální vzdělávání součástí
vzdělávací oblasti Matematika a její aplikace. Na střední škole se v rámci geometrie
setkáme s planimetrií, stereometrií, analytickou geometrií a trigonometrií.
Je obecně známo, že geometrie patří mezi méně oblíbené oblasti matematiky, pře-
devším pak konstrukční geometrie. V geometrii se vyžaduje vysoká míra abstrakce,
což současným studentům činí nemalé potíže. Když mají studenti řešit například
kvadratické rovnice, pak po vyřešení deseti, dvaceti rovnic už mají určitý nadhled
a řekněme, ačkoli to není z metodického hlediska správné, mají už jistý zmechani-
zovaný postup. Protože kvadratické rovnice se řeší analogicky, změní se koeficienty,
ale jinak jde o stejný postup. Stejně můžeme mluvit například o úpravách alege-
braických výrazů, črtání grafů funkcí apod. Jistým úskalím jsou samozřejmě slovní
úlohy z různých oblastí matematiky, které jsou téměř vždy problematické. Nicméně
v geometrii je situace trochu odlišná. Studenti v planimetrii řeší úlohy na zobrazení,
například posunutí. Učitel v rámci vyučovací hodiny se studenty probere několik
typových úloh tak, aby studenti viděli, jak lze posunutí využít vzhledem k různým
podmínkám úloh. Nelze ale vzít jeden příklad a podle něj řešit analogicky ostatní.
Je důležité pochopit podstatu zobrazení, t.j. přiřazení obrazu danému vzoru a umět
to dále aplikovat na různé úlohy. Když potom mají studenti řešit jinou úlohu samo-
statně, mnoho studentů s tím má problém. Najednou musí takzvaně „něcoÿ vymyslet
sami, nemůžou řešit podle předchozího příkladu. Někdy existuje určitá analogie, ale
řešení úloh obecně by nemělo vést k mechanickému učení postupů.
Pokud vezmeme i úlohy, které jsme řešili v této práci. Úlohy jsme řešili metodou
množin bodů dané vlastnosti, metodou zobrazení a pomocí souřadnic bodů. Prv-
ním a velmi důležitým krokem je rozbor, jehož součástí by měl být náčrtek. Zde
stojíme před prvním problémem, protože studenti musí zakreslit situaci podle za-
dání a pokud jim není jasný ani obsah zadání, potom před sebou mají jen metrické
údaje a několik podmínek. Je proto na místě studenty vést k tomu, aby vycházeli
z předpokladu, že daný geometrický útvar existuje a zpětně určit, jak podstatné
body konstrukce vznikly. Přesně, jak jsme to dělali v řešených úlohách. Samozřejmě
problémem bývají nepolohové úlohy, kdy studenti musí sami umístit některý ze za-
daných prvků. To již chce určitý nadhled a to lze získat jedině řešením většího počtu
úloh.
U úloh na využití množin bodů dané vlastnosti činí studentům potíže najít dvě
množiny, jejichž průnikem je hledaný bod dané konstrukce. Zde je nutné uvědomit
si, na jakých konstrukčních křivkách leží daný bod, potom k jeho konstrukci postačí
dvě takové množiny bodů. Pokud jde o zobrazení (shodné, podobné), zde je velkým
úskalím představa samotného zobrazení. Jak jsme již řekli, je nejvodnější zakraslit
daný útvar vyhovující zadání a postupně analyzovat, jak daný útvar vznikl. T.j.
musíme si uvedomit, zda existuje nějaká souměrnost (podle osy, podle bodu), zda
lze vhodným posunutím získat obraz hledaného bodu nebo zda lze využít vnitřního
úhlu trojúhelníku, čtyřúhleníku k otočení a tím nalezení obrazu jiného bodu. Nebo
můžeme využít podobnosti, při řešení úloh na využití stejnolehlosti je vhodné využít
pomocné útvary (například přímky, kružnice apod.), které vhodnou volbou mohou
být obrazy hledaného útvaru. To jsme využili v příkladu 6, kde jsme zvolili pomocnou

62
kružnici.
V rámci řešených úloh jsme využili u některých úloh i kruhovou inverzi, která je
určitým rozšířením a na střední škole se běžně neprobírá. Zde je důležité zvážit jak
zvolit řídící kružnici ε, aby řešení bylo jednodušší. To už vyžaduje určitou zkušenost.
Kruhovou inverzi jsme použili při řešení Apolloniovych uloh. Ukázali jsme si úlohy,
kteremé můžeme řešit klasickými středoškolskými metodami a potom metodou kru-
hové inverze. Výhodou kruhové inverze je, že tatkto převedeme komplikovanou úlohu
na jednodušší tzv. vnitřní a pomocí té samé kruhové inverze převedeme toto řešení
na řešení původní úlohy. Takto můžeme řešit všechny Apolloniovy úlohy. Nevýhodou
je, že konstrukce jsou doprovázeny velkým počtem přímek a kružnic, které vedou
k určité nepřehlednosti konstrukce. Tato metoda může být ovšem vhodná jako určité
rozšíření geometrických znalostí například v semináři matematiky.
U samotných geometrických konstrukcí je důležité, aby studenti pracovali s ge-
ometrickými pomůckami. Současným nešvarem některých studentů bývá rýsování
propisovačkou, místo pravítka používají hranu knihy, místo kružtka mince apod.,
což je nepřípustné. Zde je na místě důslednost učitele, aby si studenti pořídili rý-
sovací pomůcky. I rýsování má svá pravidla a pokud Euklides popsal euklidovské
konstrukce, měl tím opravdu namysli konstrukce pomocí pravítka a kružítka. Navíc
rýsování už od základní školy rozvíjí motorické schopnosti. Samozřejmě žijeme ve
21. století a pracujeme s IT technologiemi. Studenti ale při výuce používají note-
booky, tablety, iPady a další IT technologie. Různé softwarové společnosti vyvíjí
programy přímo pro geomtirii a výuku geometrie. Můžeme zmínit například Cabri
Geometry, GeoGebra, Cinderella, King, Apollonius, Geometrie, Archimedes Geo3D
aj. Některé jsou zpoplatněné některé tzv. freeware. Mezi nejrozšířenější program
v České republice patří dynamická geometrie GeoGebra, kterou jsme využili i při
konstrukcíh v této práci. Všechny tyto programy jsou výborné a přináší nové mož-
nosti. Nicméně studenti až příliš často spolehají na rýsování na počítači. Velká část
práce se přenáší na software. Tím se u studentů částečně vytrácí smysl pro přesnost
a také se snižují motorické schopnosti. Podle mého názoru je využití podpůrného
softwaru v rámci výuky velmi užitečné, ale nemělo by plně nahradit samotné rýso-
vání klasickými pomůckami, alespoň ne na základní škole. Samozřejmě rýsování na
počítači neklade požadavky na konstrukční pomůcky, což je druhá stránka věci. Vý-
hodou např. GeoGebry je, že učitel může studentům ukázat přímo dané konstrukce,
může připravit applety a pomocí změny polohy útvarů ukázat, jak se mění počet
řešení apod. To je v rámci výuky velmi názorné. IT technologie urychlují práci a je
samozřejmě důležité využívat i moderní metody, které zřejmě velmi brzy nahradí
stávající klasické metody. Otázkou je, zda je to dobře.
Pokud se vrátíme ke klasickému rýsování, pak častou chybou je, že studenti mají
neúplné řešení. Zapomínají na další průsečíky geometrických útvarů a tím i na další
možná řešení. Zde je velmi dobré využít vhodný program a na počítači zobrazit
všechna možná řešení. Je velmi účelné, pokud je v zadání úlohy řečeno, aby se kruž-
nice dotýkala přímky nebo kružnice v daném bodě, vyznačit body dotyku. Pokud je
zadán orientovaný úhel, pak je vhodné využít otočení v kladném i záporném směru
apod., jinak studenti opět získají jen část řešení. A samozřejmě velkým problémem
bývá diskuse, tedy zvážit počet řešení vzhledem k daným podmínkám úlohy. Toto
je třeba rozvíjet, nechat studenty, ať sami zváží případně s pomocí učitele, které

63
konstrukční kroky jsou jednoznačné a které jsou podmíněné. Proto je vhodné, aby
si studenti zvykali na diskusi jako součást řešení.
Úlohy v rámci analytické geometrie jsou studentům bližší, protože pracují se
souřadnicemi, s konkrétními čísly, s rovnicemi. Nicméně prvním krokem ve většině
případů bývá uvědomit si vlastnosti daných útvarů z planimetrie, umět načrtnout
polohy geometrických útvarů a pak zapsat jejich analytická vyjádření. V rámci stere-
ometrie je situace podobná, úvahy o geoemtrickýh útvarech a jejich polohách v pro-
storu jsou pro studenty také náročné.
Geometrie je oblast matematiky, která rozvíjí především analytcké schopnosti,
orientaci v prostoru, rozvíjí abstraktní myšlení, představivost a to jsou velmi důležité
aspekty především pro další život.

64
4 Výskyt a využití kružnic
V této kapitole si řekneme, kde všude se můžeme s kružnicemi resp. kruhy setkat
a jaké je jeich využití. Když dáme malému dítěti do ruky pastelku, potom prvními
obrázky bývají různá „kolečkaÿ a kruhové křivky. Dítě se snaží napodobit kružnicový
tvar, který je pro člověka svým způsobem přirozený. Kružnice je spojitá, symetrická
podle středu a i podle každé přímky procházející středem. Pro člověka vyjadřuje
vzor symetrie, symbol uzavřeného cyklu. S kružnicí resp. kruhem souvisí i koule
jako geometrické těleso, které se také kolem nás vyskytuje hojně a může vzniknout
např. rotací kruhu kolem přímky vedené sředem kruhu.
S kružnicemi se v běžném životě setkáváme téměř na každém kroku. Pokud se
zaměříme na fyzikální jevy, tak najedeme mnoho příkladů. Kružnice velmi úzce sou-
visí s pohybem, který mimo jiné uskutečňujeme pomocí kola. Historický objev kola
je datován kolem roku 5100 př. n. l. Při pohybu kola působí proti pohybu valivý
odpor, který je menší než smykové tření. Kolo znamenalo pro lidstvo obrovský posun
a dodnes je součástí dopravních prostředků (obr. 86), částí strojů apod. Při zvedání
těžkých těles můžeme využít jednoduché stroje, mezi které patří i kruhová kladka.
Pomocí kladky můžeme zvedat těžká břemena daleko snadněji než přímým tažením
tělesa ze země do určité výšky. Dále můžeme zmínit pohyb těles po kružnicové tra-
jektorii, jehož příčinou je dostředivá síla, my subjektivně vnímáme účinky odstředivé
síly. Ostředivá síla je příčinou vychýlení sedačky kolotoče od středu otáčení, učinky
této síly se využívají v odstředivkách apod. S pohybem přesněji rovnoměrným pohy-
bem tělesa po kružnici se setkáváme každý den, stačí se podívat na ručičkové hodiny,
neboť hrot ručičky opisuje kružnici. Tělesa pohybující se v gravitačním poli Země
například některé umělé družice se pohybují tzv. kruhovou rychlostí po kružnicové
trajektorii se středem ve středu Země.
Pro přírodu je charakteristická symetrie a minimální energetické nároky. Prosesy
směřují do stavu s miniální energíí. Proto v beztížném stavu například kapalina
zaujme tvar koule, protože koule má při daném objemu ze všech těles nejmenší
povrch a tím i nejmenší povrchovou energii. Pokud se podíváme na vesmírná tělesa,
planety mají tvar koule, některé planety Sluneční soustavy mají kruhové prstence
jsou to Jupiter, Saturn (obr. 87), Uran, Neptun.

Obrázek 86 Jízdní kolo Obrázek 87 Saturn

Magnetické indukční čáry přímého vodiče, kterým prochází stejnosměrný proud,
mají tvar soustředných kružnic ležících v rovině kolmé k vodiči (obr. 88). Dalším
příkladem může být pohyb elektronu v homogenním magnetickém poli. Pokud elek-
tron vletí kolmo k magnetickým indukčnám čarám, potom na něj působí magne-

65
tická síla, která zakřiví jeho trajektorii a elektron se pohybuje po kružnici. Dále
se kruhového pohybu v rámci fyziky elementárních částic využívá v urychlovačích
částic, především v kruhových urychlovačích typu cyklotron, synchrotron (obr. 89).
V urychlovačích se částice urychlují na rychlosti blízké hodnotám rychlosti světla
a zkoumají se interkce při vzájemných srážkách vstřícných svazků apod. V optice se
můžeme přesvědčit, že bílé světlo obsahuje všechny barevné složky pomocí rozkladu
bílého světla optickým hranolem. Můžeme provést i opačný postup a využít tzv.
Newtonův kotouč. Což je kruh, kde jsou různé barevné kruhové výseče. Když tento
kruh upevněný ve středu kruhu pomocí vhodného přístroje roztočíme, uvídíme, že
kruh bude téměř bílý.

Obrázek 88 Magnet. ind. čáry pří- Obrázek 89 Model synchrotronu

mého vodiče s proudem
V architektuře se setkáváme s kružnicemi a kruhy velmi často. Například slavné
stavby jako London Eye (obr. 90) nebo Ruské kolo. Šikmá věž v Pise nebo středo-
věké stavby nazývané rotundy májí kruhovou podstavu. V gotice se využíval lomený
oblouk pro své statické vlastnosti. V chrámech se setkáváme se zvláštním druhem
kruhového okna, kterému se říká rosetové okno (obr. 91). Je specifické tím, že je
umístěno na průčelí chrámů a je zdobeno barevnými skly. S kružnicemi a kruhy se
setkáváme i v malířství. V současnosti se s kružnicemi a kruhy setkáváme v moder-
nímu designu při výzdobě budov, interiérů apod.

Obrázek 90 London Eye Obrázek 91 Rosetové okno

S kružnicemi se setkáváme u běžných předmětů. Používáme CD disky, pevné
hard disky, gramofonové desky, které mají tvar kruhu. V obchodech kromě bezhoto-
vostního styku ještě stále platíme mincemi, které mají tvar kruhu. Dále v dopravě.
Nepřehledné křižovatky jsou postupně nahrazovány kruhovými objezdy, které jsou
bezpečnější a zajišťují plynulejší chod dopravy. Prsten jako symbol spojení má kruž-
nicový tvar. Symbolem spojenectví a sounáležitosti mezi národy jsou tzv. olympijské

66
kruhy (obr. 92). Jsou tvořeny pěti barevnými propojenými mezikružími, které sym-
bolizují jednotlivé kontinety. A v neposlední řadě je názorným příkladem výskytu
kružnic resp. kruhů lidské oko (obr. 93). Duhovka je kruhová část oka, která je
tvořena hladkým svalstvem a jsou v ní uloženy pigmentové buňky, tím je dána barva
oka. Kruhový otvor oprostřed duhovky se nazývá zornice. Ve tmě se zornice rozšíří,
na přímém světle se maximálně zúží tak, aby nebylo poškozeno oko. To zajišťuje
kruhovitě uspořádaná svalovina duhovky.

Obrázek 92 Olympijské kruhy Obrázek 93 Lidské oko

Toto je pouze výčet příkladů výskytu a využití kružnic resp. kruhů. Určitě
bychom si vzpomněli na další příklady. Zde tedy vidíme, že kružnice a kruh mají
široké uplatnění.

67
Závěr
Cílem této práce bylo shrnout důležté poznatky o kružnicích, aplikovat teorii v rámci
řešení příkladů a ukázat výskyt a využití kružnic v praxi.
První dvě kapitoly shrnují historický vývoj a teoretické poznatky, které jsou
východiskem pro řešení geometrických úloh. Třetí a čtvrtá kapitola mají aplikační
charakter. Z praktického hlediska je velmi důležitá třetí kapitola, ve které je mimo
jiné soubor deseti vyřešených úloh. Zvolil jsem typové úlohy zaměřené na konstrukci
kružnic, popřípadě jsou kružnice využity jako pomocné konstrukce. Ve většině pří-
padů jde o známé úlohy, které jsou ovšem náročnější. Všechny úlohy jsem řešil sa-
mostatně. Vždy jsem kladl důraz na velmi podrobný rozbor dané konstrukční úlohy.
Součástí řešení je i provedení samotné konstrukce. V každé konstrukční úloze jsem
provedl diskusi, přičemž jsem uvedl nebo alespoň naznačil podmínky, kdy má úloha
více řešení, jedno řešní nebo žádné řešení. U čtyř vybraných tzv. Apolloniových úloh
jsem navíc uvedl pro srovnání i řešení pomocí kruhové inverze. Do třetí kapitoly jsem
zařadil dvě úlohy z oblasti analytické geometrie, které jsem sestavil a vyřešil samo-
statně. Na konci třetí kapitoly je uveden komentář k řešení geometrických úloh, kde
se věnuji výuce geometrie na střední škole, využití IT technologí ve výuce, chybám
při řešení apod. Čtvrtou kapitolu jsem pojal aplikačně, zde jsem shrnul možnosti
využití kružnic resp. kruhů v běžném životě a technické praxi s přihlédnutím k fy-
zikálním jevům.
Tato práce je napsána v typografickém programu TEX. Všechny obrázky kromě
čtvrté kapitoly jsem zpracoval samostatně pomocí freeware programu GeoGebra.
Při práci jsem velmi ocenil možnosti, které tento program nabízí a také možnost
exportu zdrojového kódu obrázku přímo do TEXu. Snažil jsem se o názornost, tedy
aby teoretické poznatky byly v textu podpořeny grafickým znázorněním .
V rámci této práce jsem chtěl také ukázat, že kružnice není jen geometrický útvar,
který narýsujeme pomocí kružítka, ale že má kružnice široké uplatnění i v běžném
životě.

68
Reference
[1] ASKEW, M., EBBUTOVÁ, S. Geometrie bez (m)učení. Praha: Grandpa pub-
lishing, a.s., 2012. ISBN 978-80-247-4125-3.

[2] BARTSCH, H. J. Matematické vzorce Praha: Academia, 2008. ISBN

80-200-1448-9.

[3] BEČVÁŘ, J., FUCHS, E., Člověk - umění - matematika: Dějiny matematiky,
svazek 4 Praha: Prometheus, spol. s r. o., 1996. ISBN 80-7196-031-4.

[4] BICAN, L., Lineární algebra a geometrie Praha: Academia, spol. s r. o., 2009.
ISBN 978-80-200-1707-9.

[5] BOČEK, L, SCHNEIDER, B. Praxe učitele Matematiky, Fyziky a Informatiky:

Máte rádi kružnice? Praha: Prometheus, s. r. o. 1995. ISBN 80-85849-90-9.

[6] HRUŠKA, V. Konstrukce omezenými prostředky a geometrické aproximace

Praha: JČMF – Prometheus, 1950.

[7] KOČANDRLE, M., BOČEK, L. Matematika pro gymnázia – Analytická geo-

metrie Praha: Prometheus, spol. s r. o., 2006. ISBN 80-7196-163-9.

[8] KŘÍŽOVÁ, K., Neeuklidovská geometrie Brno, 2010. Diplomová práce. Masa-
rykova univerzita v Brně.

[9] PATÁKOVÁ, E., Webovská interaktivní sbírka geometrických úloh Plzeň, 2005.
Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni.

[10] PICKOVER, C. A., Matematická kniha: od Pythagora po 57. dimenzi: 250

milníků v dějinách Praha: Argo, 2012. ISBN 978-80-257-0705-0.

[11] POLÁK, J., Přehled středoškolské matematiky Praha: Prometheus, spol. s r. o.,
2008. ISBN 978-80-7196-356-1.

[12] POLÁK, J., Středoškolská matematika v úlohách II Praha: Prometheus, spol.

s r. o., 1999. ISBN 80-7196-166-3.

[13] POMYKALOVÁ, E., Matematika pro gymnázia – Planimetrie Praha: Prome-

theus, spol. s r. o., 2004. ISBN 80-7196-174-4.

[14] SEKANINA, M., BOČEK, L., KOČANDRLE, M., ŠEDIVÝ, J., Geomet-
rie I Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1986. Číslo publikace:
50-03-21/1.

[15] SEKANINA, M., BOČEK, L., KOČANDRLE, M., ŠEDIVÝ, J., Geomet-
rie II Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1988. Číslo publikace:
56-03-22/1.

69
Seznam obrázků
Obrázek 1: – Obrázek 85: GeoGebra

Obrázek 86:
http://www.nutrisport-magazin.cz/wp-content/uploads/horske-kolo.jpg

Obrázek 87:
http://spaceplace.nasa.gov/saturn-model/satur-lrg.en.png

Obrázek 88:
http://www.alpcentauri.info/20_08bc.gif

Obrázek 89:
http://www.sync.monash.edu.au/assets/images/synchrotron.jpg

Obrázek 90:
http://www.ingalicia.org/wp-content/uploads/london20eye.jpg

Obrázek 91:
http://www.paradoxplace.com/Photo4%20Pages/France/Chartres/North_Rose/
NR-Images/800/NRose-Sept07-D4009sAR800.jpg

Obrázek 92:
http://www.publicdomainpictures.net/pictures/30000/nahled/olympic-rings.
jpg

Obrázek 93:
http://cz.123rf.com/photo_1413587_human-eye-macro-shooting.html

70