Sedlak-Stoll-Elektrina-a-magnetismus - Cropped

- -• •-••• - • • o
• Bedřich Sedlák
1 Ivan Štoll
filektřina
a
magnet111us
•
OBSAH
Z předmluvy k prvnímu vydání ....... . . 13

Předmluva k druhému vydání ............ .. .... 15
I Elektrostatika.......... ..... 17
I. I Elektrický náboj„ . 17
1.1.1 Vlastnosti elektrického náboje . 17
.1.2 Coulombův zákon ............... . .. 19
.1.3 Velikost elektrického náboje..... ... ............. 22
.1.4 1-lustota elektrického n.íboje .... 25
I. 1.5 Potenciální energie soustavy nábojů . ....... 27
1.1.6 Í{cšcné příklady.. ..... . .............................. .... 28
a) Rovnováha soustavy statických nábojů ......................... 28
b) Eleklrost;llická energie iontového krystalu ....... . 30
1.2 Elektrostatické pole ve vakuu ............ 31
1.2.1 Vektor intenzity elektrostatického pole bodových nábo_jú . ....... 31
1.2.2 Tok intenzity elektrostatického pole bodových núbojú .................... 34
1.2.3 Potenciál elektrostatického pole bodových nábojů ... 38
1.2.4 lélektrostatické pole obecnč rozloJ.ených núboji,............ .43
1.2.5 (;aussilv zúkon pro obecné clcktrostatick,' pole .... ............. 46
1.2.6 Nabitú plocha v elektrostatickém poli.... ........ 48
1.2.7 Poissonova a Laplaceova rovnice........... . .. .. ............ 50
1.2.8 Hustota energie elektrostatického pole„ . ........ 51
1.2.'J i"lcšcné příklady......... .................. . .......... 52
a) Nabitá přímka......... .......................................... 53
h) Nabitá rovina. .. . . .. 54
c) Dvojice rovnobčžných nabitých rovin ........ ............ 56
d) Nabité\ rovinná vrslva .. 57
c) Nabitá kulov,í slupka ..... 58
O Nabit,í koule .........
g) Nabitú nckoncčnú vťtlcovú plocha a válec....... .......... ................ (1 l
h) Polc a potcnci:íl na ose nabité kruJ.nicc ........................................... 61
i) Elektrostatické pole na ose válcové elektrody ........................... 62
j) Elektrostatické pole na ose kulov<'110 p,ísu. ...63
k) Elcktrostatická energie nabité koule ........................................... 64
.3 Elektrický dipól.. .................... ... ... . 65
1.3.1 Vlastnosti elektrického dipólu ............ .......................................... .................. 65
1.3.2 Multipólový rozvoj elektroslatického pole 71
I .:u Elcktrickcí dvojvrstva. ...................
„
...... 75
1.3.4 Objemové rozloženi elektrických dipólů.............. ........................... 77
1.3.5 (tcšené příklady................................. .... 80
a) Síla působící mc,i dvčma elektrickými dipóly ........................ 80
b) Elektrický kvadrupólový moment elipsoidu . ... .. 81
c) Polariwvauý v,ílcc a rovinná vrstva ....... ............... 82
d) Polariwvaná koule . .. .... :'\<!
1.4 Elektrostatické pole nabitých vodičť, ......................... 86
1.4.1 Vodiče a nevodiče.... .. .. 86
I.,1.2 Chov:íní vodičů v elektrostatickém poli .......... 88
OBSAH
I /1.3 NL�přímé ovčřcní Coulombova zúkona .. . ..... 92

1.4.4 Základní úloha elektrostatiky . ........... ... ......... %
1.4.5 Kapacita a knndcnz,ílor. .... . .... 98
I.4.r, Energie soustavy nabitých vodiči1 ...... 105
1.4.7 I1.cšené příklady.... . ... 109
a) Bodový núboj a vodivú rovina ... 109
I,) Kulové clcklrostatickc' zobrazení „ .. ........ . ... ········111
c) Vodiv,í koule v homogenním elektrostatickém poli .... „ I 13
d) Kapacita kulového kondcnzáloru . ........ 114
c) Kapacila válcovd10 kondcnz;íloru „ .114
O Kapacita dvoulinky .. 115
g) Mcclrnnické napčti nabitých vodiči"1. ........ ········· 115
h) l!lektrostatické měřici přislrojc .. ............. .... .... ..116
..........................11 X
.5.1 Dielektrika v clcklrostatickém poli .. 118
.5.2 Polari1.acc dielektrika ... ........... . ........... 120
. 5.:J (ia11ssť1v z,,kon pro clcklrostatické pole v dielchJriku. ......................122
.5.4 Matcri,ílov(, v1.tahy, clcktrick;í susceptibilila a pcnnilivita ....... ........ . 125
.5.5 l,nngic clektrostalického pole v dielektriku .......................... 127
5(, l{cšcné příklady.. .. 111
a) Volné núboje a nabilé vodiče v dielektriku .............131
b) Fleklrické pole na rozhraní dvou dieleklrik . ...................... I 3 I
c) lliclcktrick;í koule a elipsoid v homogenním elektroslatiekém poli .......... 132
d) l'olc v dutin,, vytvořené v homogenním dielektriku........ .................... .... 134
Úlohy ke kapitole I.. 135
2 *Silové p{1sol>l�ní mezi pohy hující111i se náboji ............... 139

2.1 7.,íkladní vzlahy relalivislické mechaniky „ 139
2.1.1 l'i11stcinúv princip relativity. .... 139
2.1.2 I ,0Icnt1.ova lrnnsformacc .142
2.1 „1 Rclaliv1slick.í dynalllika .. .. .. 145
2.2 Polc pohybujících se núbojťt. .....147
2.2.1 J>ohyh,qící se hodový n:íhoj ... 147
2.2.2 Pole n;'iho.ic pohybuJícího se rovnomčrnč malou rychlostí.. ...150
2.2.3 l'ole n:ihoje pohybujícího se rovnolllčrnč libovolnou rychlostí.. ..154
2.2!1 Polc núhoje pohybujícího se libovolným zpúsobem . 163
2.2.5 l{e,cné příklady.. .166
,1) Polc přímél10 11,íbojového paprsku ... .. .166
h) Polc roviny vytvořené rovnobč/nými núbo_jovými paprsky.. ............. 167
c) Sily púsobici mc1i rníbojovými paprsky ... 168
d) l'ransli,rnwce sloJ.ek elektrického a nrngnctického pole „ ············· ........... 170
3 Slacion:írní pole „ .173

.l . I l!kklrický proud . ......... ... ·········.. 173
3.1.1 Pojem clcklrického proudu, hustota proudu „ ·•····· '73
.1.1.2 Mechanismy vedení proudu . . . ............ ······ .176
.l. i .3 Rov11icc kontinuity proudu... ....178
.1.2 Sl:K1on,írní ekktrické pole a elektrický obvod . 180
3.2.1 Z:íkladní vlastnosti stacion,írního clcklrického pole.. ........ ............... 180
. .2.2 Ohmi1v zúkon pro homogcnní vodiče .
1 . ........ . .... ......182
3.2.3 Ohmúv z,íkon pro neholllogcnni vodíce.... ... 185
3.2.4 Kirchlll)llova pravidla pro slacion,írní obvod .... 190
OBSAH 7
3.2.5 Práce a výkon v elektrickém obvodu, .Jouleův zúkon..... ..192

3.2.6 Řešené příklady................. ................. ......................................... ......... 194
a) Podobnost elektrostatického a stacionárního elektrického pole .... 194
b) Ilazení odporů........................................................ .. 196
c) Transťormace hvězda trojúhelník............................................ .197
d) Výkonové přizpůsobení spotřebiče.. . 198
3.3 Stacionární magnetické pole ......................................... ... 198
3.3.1 Vektor magnetické indukce............................. ........................... ............. 199
3.3.2 Amperův zákon pro magnetické pole ve vakuu ......................................... ......... 20 I
3.3.3 Vektorový potenciál, fliotův�Savartův vzorec............... ..... 205
3.3.4 Magnetické pole v místech s nenulovou hustotou proudu, pole plošných
proudi"!.. ........................................................ ...................... ......... 210
3.3.5 Řešené příklady.......... ......................... ···········.. 213
a) Magnetické pole přímého vodíce ......... .... 213
b) Magneticbí indukce na ose kruhového óvitu ...... 216
c) Magnetická indukce na ose solenoidu ................. ... 216
d) Magnetická indukce toroidu................... ....................... ...... 218
e) Vektorový potenci.i! homogenního pole a nekonečnč dlouhého
solenoidu....................... ..................... ....................... . 219
3.4 Magnetický dipól ................................. ....................... 221
3.4.1 Magnetický dipólový moment rovinné proudové smyčky...... ........... 221
3.4.2 Potcnciúlni energie a silové účinky magnetického pole na magnetický dipól ..... 223
3.4.3 Multipólový rozvoj magnetického pole . . ...... 224
3.4.4 Objemové rozloženi magnetických dipólů ... 225
3.4.5 Magnetická dvojvrstva................................ . .... 227
3.4.6 Řešené příklady....................... ........................................... . .. 229
a) Magnetický dipólový moment nabité částice konající rovnomčrný
kruhový pohyb ..................................... .229
b) Magnetický dipólový moment rotující nabité koule ........ 230
3.5 Magnetické pole v látkách ............... ................... ..................... . . ........... 231
3.5.1 Chování látek v magnetickém poli ....................... ... 231
3.5.2 Magnetická polarizace (magnetizace) látek, magnetizační proudy ......... . .. ....... 233
3.5.3 i\n1pcrův zákon v látkovém prostředí ........................ . 237
3.5.4 Matcri>ílové vztahy, magnctick.í susceptibilita a permeabilita ..... 239
J.5.5 Magnetický obvod... ........ 244
3.5.6 Magnetostatické pole .................................... .................... ... 248
3.5.7 Ilcšcné příklady..... ................. .... 249
a) Magnetické pole na rozhraní dvou prostředí ...... .... 249
b) Toroidní jádro se vzduchovou mezerou ......................... . ...... 250
c) Koule v homogenním magnetickém poli ......... ... 252
cl) Elipsoid magnetovaný ve smčru hlavní osy. . 253
Úlohy k e kapitole 3 ............ ..................................... ................. ....... 255
4 K vazislacionární elektrické a magnetické pole ..... ···············258

4.1 Elektromagnetická indukce ··················258
4.1.1 Zákon elcktrnmagnetické indukce......... .......... 258
4.1.2 Souvislost mezi elektromagnetickou indukcí a silovými účinky
magnetického pole .................................. ................................ ..262
a) Pohyb přímého vodiče v homogenním magnetickém poli . ..262
b) Princip elektrického stroje . 263
c) Princip !luxmetru ............................ „266
4.1.3 Obecné vlastnosti kvazistacion:ímího pole... .. .. 268
OHSA!!
1L ! .11 Vlastní r1 vz;íjcmnťl indukčnost vodičťi .... ..............271

,j 1.5 Í{cšcné priUadv.. .......274
a) Dcmomtracc platnosti Ampcrova 1. .íkona (rnčricí transťormútor) .. 274
b) Vlastní indukčnost přímých vodi čů. ·······275
c) Vlastní i11d11kčnost kruhové smyčky. .........277
d) Vlastní indukčnosl solenoidu .... .......278
c) Vlastni indu kčnost toroid11. ....... 278
I) Vzújrn111;'1 indukčnost dvou souosých smyček .......279
g) Yz{Jjcmnú indukčnost dvojice souosých vúlcových cívek.. ......280
4.2 Kv,11.istacion;1rní elektrický obvod .. ..... .......281
4.2.1 Kirch hoffovapravidla pro kvazistacionární obvod. . . ........281
4.2.2 ( lcner;ice stříd:ivého harmonického napčtí, strídavé obvody. .. .....286
•I .2.3 Indukčně vim,né obvody, transfo11n.ílor . 291
I f�c�c11é příkiady .......295
a) Nc11st;'tlcný stav v obvodech s indukčností a kapacitou „ 295
b) Sériový ruo11a11č11í obvod... .......297
c) Vlastní kmity ind11kčnč vázanýc h osc ilačních obvodů„ ....301
4.3 Energie kva1,1staciornírního pole ............ . .......302
4.3. ! l;;íkon n1chov:-lní ener gie v kvazístncionárních soustavách.. ..... ...... 302
,1 J 2 Obecné vy,iúdřcní ener gie magnetického pole.. . .305
1L3.3 Obecné vyjúdh�ní sil v magnetickém poli. 309
1.1.1 l<cšrné př íklady .......311
a) Síly piisobíci mezi púly elektromagnetu ...3 I I
b) I lystcrc1.ní ztr.íty ve l'cromagnetiku ... ...312
c) Střední hodnota výkonu ve str-ídavém obvodu .... .. .......... 313
d) Magncloclck1rický m0řicí přístroj „ ....... Jl4
ťii<ihy ke kapitole 4 .. . ..... 319
S Eiťktromagndirkr pole „ ....... 121

5. 1 M;1xwcllovy rovnice ... ....... 322
5. I !11d11kov;111é clcktrick6 pole. .......323
5. l .2 M;1gnctické pole posuvného proudu .. ..... ....... 327
5.1 ..l ťlpln:'1 soustava Maxwcllových rovnic . . .. . ... 330
.5.1 .,1 l'otcnci,ily clťktromagnctického pole...... ....... 333
5.2 Energie ,1 hybnost clcklromagnctického pole.. ....... :nr,
.5.2.1 Poyntin gov:1 včlíl ... .............336
."i.2.2 1 lyhnost clektro111dg11ctickc'ho pole .......340
5.2„1 *Tcr111ody11amické v1tahy v přítomnosti elcktromagnclickd10 pole. ...343
5. l Flťktwmagnetick{, vlny . .....347
."i .l.1 Rovinná clektromagm,tická vlna . .....347
"').3_2 1\1011ocl1roma!ick;í rovinn:í vlna. ......................... 351
'i„l.3 Y11,1řovúní elektroma gnetických vln . ......354
'i.3.4 (Zcšc11é, pi'íUady „ ............ 358
a) Odr,v a lom clektromagnctickýrh vl11 „ .......... 358
h) Tlak 1.,iřcní „ ..... 361
ť) Povrchový jev (skinefekt). ......362
5.4 �-, ,0rťnlznvy rovnice ...... ...... 364
5.4.1 Mikroskopick ý popis elektro111;1g11ctického pole „ ............ ...... 365
S.4.2 Odv<11.cní M,1xwc!lových rovnic z rovnic 1.orentznvých . .. .... 3(,7
ťiloliy ke kapitoil' 5„ ......... :no
ORSAH 9
6 Pohyb částice v elektromagnetickém poli ........ . ··············372

6.1 Nabitú částice v elektromagnetickém poli.. ť',72
6.1.1 Pohybovú rovnice........... . . ... 372
6.1.2 Energie a hybnost čilstice.. .373
6.1.3 Pohyb v časové ncpromčnném homogenním poli ......... 377
a) I lomogenllÍ elektrické pole. .377
b) Homogenní magnetické pole. .378
c) Vzájemně kolmé elektrické a magnetické pole .38 0
6.1.4 Pohyb v nehomogenním osovč symetrickém magnetickém poli.... .. ......... 382
6.2 Pohyb gyronrngnetieké čústice v magnetickém poli ........ ............... 38 4
6.2.1 Pohybová rovnice.......... ······•·········384
6.2.2 Larmorova precese.................. ...........385
6.3 Příklady použití... ............ . . 386
6.3. l Principy částicové optiky ............... .386
6.3.2 Urychlovače nabitých čústic.................. .........39 0
a) Elektrostatické urychlovače ..... ............. .. 391
b) Lineúrní (rezonanční) urychlovač .... .192
c) Cyklotron. .393
d) Betatron...................... .394
6 .3.3 Hmotnostní spektroskopie....... ................395
6.3.4 Magnetická rezonance..... .396
Úlohy ke kapitole 6. .............. 399
7 Elektrické a magnetické vlastnosti llÍlek ... ················400

7.1 *Elektronová struktura látek ...... .......4 01
7.1. l Energie elektronů v atomech a molekulách ·········•·• 40 1
7.1.2 Energie clektronťi v kondenzovaných liilk:ích .....4 07
7.1.3 Elektronový plyn ................... ..........409
7.1.4 Elektrické a magnetické momenty atomťi a molekul ................413
7.2 Die lcktrick,í a magnetická polarizace . ·······•·•·····415
7.2. l Dielektrika ......... . ··•••·•·······. 416
7.2.2 Diamagnetismus a pan-1magnctismus. ... 4 21
7.2.3 Magneticky uspořúdané látky ···········..424
7.3 Vedení proudu v pevných látkách......... ....... .......429
7.3.1 ObernL' charakteristiky vedení proudu v pevných J.ítkách. ··············· 4 29
7.3.2 Vodivost kovů .. ···•·········..413
7.3.3 Kontaktní napčti a termoelektrické jevy v kovech... ..........................437
7.3. 4 Vlastní a přímčsovú vodivost polovodičťt. vlastnosti přechodu 11-11. ............... 441
7.3.5 Supravodivost.................. ............... 448
7.3.6 Elektronov,í emise..... .............453
7.3.7 Nenasycený emisní p roud, princip elektronky ···············456
7.4 Vedení proudu v kapalin:ích. ..............458
7.4.1 Mčrnú a molúrní vodivost roztoků ............. . ········458
7.4.2 Elektrolýza, Faradayovy z:íkony. •• ············ 46/
7.4. .l Elektrochemické procesy na elektrod,ích - elektrodové potenciály,
galvanické č.lúnky . ........................... ·•············· 462
a) Primúrní člúnky.. .... ..........466
b) Sekundární člúnky........ ······ ..... . 467
c) Palivové člúnky..... ·····•·········469
7. 4.4 Polarografie.. ············· ....... ....... 469
7.5 Vedení proudu v plynech. ••••••••••••••••••••• ..• 471
7.5.1 Ncsamostatn,í vodivost ... ··············.471
!O OBSAH
7.5.2 Doutn,1vý a obloukový výho1. ...........472

7.6 7.;íklacly teorie materi:ílových konstant. ..................... ... 476
7.6. I Permitivita nepolúrnich lútck (Clausiův- Mosottiův vztah). ......................476
7.6.2 I .angcvinova teorie diamagnetismu atomů a molekul....... ........479
7.!d Susceptibilita nekovových parnmagnetik, permitivita pol;írních látek
(Lingevmllv,1 tconc).,.. ....................... . ........ 480
a) Magnctick;í susceptibilita paramagnctik ..... . .....481
h) Permitivita polárních l;ítck..... ..483
7.6.tl Obecné podmínky platnosti Ohmova zákona, fyzikální podstata 1-lallovajcvu ...484
7.(,.5 ílrudcho teorie vodivosti kovů .. 486
7.6.6 Výklad vodivosti roztokú .... .488
7.6.7 Vi'•klad nesamostatné vodivosti plynů, podmínky prn v1.nik samostatného
výboje. .................492
ť;Johy ke kapitole 7 . ....... 494
8 Základy teorie elektrických obvod!, .............. 497

X. I Z:íkladní pojmy .. ..................497
8. 1.1 Klasi/1kacc elektrických obvodů ajcjich prvků „.497
8.1.2 z,,kladni vlastnosti elektrických dvojpólů a čtyřpólů.. „499
a) l?vojpól .. ... . .............500
b) l'tyřpól .502
8.2 Stejnosrnčrné a stridavé lincfirní obvody v ustáleném stavu . 504
8.2.1 Olu11C1v z:'1kon a Kirchholfova prnvidla v komplexní symbolice.. .....504
8.2.2 Vlastnosti reúlných dvojpúli'i .....508
a) Náhradní schéma lincúrního zdroje.. ............510
h) N;íhradní schéma kondcnz:\toru .........511
c) N,íhradní schéma cívky ..................513
8.2.:JVčta o supcrpm.ici ................. 514
8.2.4 Obecné metody analýzy lincúrních obvode, v ustáleném stavn. .....515
a) ťr-in,ii aplikace Kirchho/fových pravidel.. . ....516
b) Metoda smyčkových proudů ......518
e) Metoda 11,lových napčtí ........ 521
8.2.5 Thévéninova včta ................................522
8.2./, Obvody se v1,íJcn1nou indukčností....... .. . 524
8.2.7 l{cšené příklady.. ..528
a) Sériové a parnlclní rezonanční obvody. ...... 528
b) Wheatstoni"iv můstek . ....... ......................................................................51 I
c) Thomsonúv dvo_i1nost.. .....534
d) Mči·cni napčtí a proud,, v obvodech ...536
8.:l Vybrané typy obccnčjšich obvodCi .. ..........538
8.3, i Ncsinusov� sfrídavL� lineární obvody v ustáleném stavll. . . .. . ........538
8. 3.2 Ncust{ilcný stav v lineárních obvodech.... .......542
8.:u Příklady řešení nelineárních obvode, ... .......543
a) Stabiliz;ie,, napčtí /,enerovou diodou. ··········544
b) Stanovení pracovního bodu tranzistoru..... .........................................54()
c) Náhradní schéma linearizovaného čtyřpólu „ ·•·········... 548
ťliohy kc k;ipitolc 8 ...............549
Dodatek I l'řchlcd vektorové analýzy. ······•···................... 553

a) Skal(1rní a vektorové veličiny ............ .......553
h) Součiny vcklorú 555
OBSAH li
c) Transformační vlastnosti vektorů....... ...................... .........557

d) Skalární a vektorová pole ....................................... . . . .............558
e) Gradient skal.írního pole......... ........................ ......561
I) Divergence vektorového pole................................ ................. .....563
g) Rotace vektorového pole ......... . ................ ....567
h) Operátory (av') a I'> ................................. 570
i) Vektorová pole potenci,ílní a solenoid,ílní.. .....571
j) Nčkteré integrální včty vektorové analýzy. . ............. 574
k) Úlohy k Dodatku I ........ .575
Dodatek 2 Soustavy fyzikálních jednotek . ................. ................. .....576

a) Charakteristiky soustav jednotek ............ ....... 576
b) Vývoj elektrických a magnetických jednotek ..................................... ..579
c) l'í-chlcd rovnic elektromagnetického pole v Gaussovč soustavě . ... 584
d) Převodní vztahyjednotek elcktriek)°,eh a magnetických veličin v Mezinárodní
a Gaussovč soustavč. ···············585
c) Vybrané z:íkladní fyzibílní konstanty ..... 587
llistorický přehled................. ..594

Od Thaleta ke Gilhcrtovi .... . .. 594
Od Gilberta ke Coulombovi. ........595
Od Coulomba k Ampcrovi ................ .......................... .599
Od Arnpcra k Maxwellovi ................... .. .....601
Od Maxwclla k Einsteinovi . .......606
Od Einsteina k dnešku .................. ..610
Výzkum elektřiny a magnetismu v našich zemích .........615
Výsledky a návody řešení úloh ................617
Literatura .. .............. 625
Rejstřík. 626
1 Elektrostatika
1.1 Elektrický míboj
1.1.1 Vlastnosti clcktl"ického náboje
Na základě pokusů s elektřinou víme, ž.c něktení tělesa (například skleněná či

ebonitová tyč po předchozím tření) mohou za určitých podmínek silově pt°1sobit
na jiná tělesa. Toto silové působení si vysvětlujeme přítomností e/eklrick_vch
ncíhojú. Elektrický náboj představuje pro nás výchozí fyzikální veličinu, přičemž
mírou jejího množství a rozložení na příslušných tělesech je právě silové půso
bení mezi nimi. Elektrický náboj je veličinou skalární, podobně jako hmotnost,
a k jeho určení postačí jediná (reálnú) číselná hodnota. Skutečnost, že síly elek
trického pťisobení mezi tělesy mohou být jak přitažlivé, tak odpudivé, vysvětlu
jeme tím, že elektrický núbo_j mtUe nabývat kladných i záporných hodnot - tě
lesa se souhlasným ,.namením náboje se přitom odpuzují, tělesa s nesouhlasným
znamením náboje se přitahují. Tělesa, která nesou elektrický náboj, nazýváme
kladné či záporné nabitá, tělesa o nulovém náboji _jsou elektricky nculriÍlní, ne
nabitá. Často se setk{1váme s případem, kdy na tělesech _jsou odděleně rozloženy
kladné a záporné elektrické náboje o téže absolutní hodnotě. Takovú tělesa bu
dou také elektricky silově působit, přesto>.e •jejich
• celkový elektrický náboj• •je
nulový. llíkámc jim polarizavanú.
O přítomnosti elektrického náboje se přesvědčujeme pouze na zúklaclč _jeho
silového působení. Znamená to, že existenci jednoho _jediného náboje bychom
nemohli nijak odhalit. Kdyby existovaly pouze dva náboje, mohli bychom určit,
zela jsou souhlasného či nesouhlasného znamení; nemohli bychom však rozhod
nout ani o znamení, ani o velikosti těchto nábojů. Teprve jsou-li k dispozici ale
spoií tři náboje, můžeme jeden z nich vybrat jako jednotkový a kladný a ze silo
vého působení určit velikost a znamení druhých dvou nábojů.
Co je vlastní podstatou elektrického núbojc nevíme. Na zúkladč poznatků současné mikroťyziky jej
mll7.cmc považoval za jednu z v I a s t n o s I í nčklcr)'ch clemcntflrních čústic. ktcró podmi11u_jc
jejich vzájemné působení. Rozlišujeme čtyři i.úkladní typy vzájemného působení (interakce) mezi
elemcntilrními částicemi: gravitační. slabé, elektromagnetické a silné. Gm1·itac'11i i11temkce je
univerzální a týkfl se všech č;ístic. Setkali jsme se s ní v mechanice, její velikost ud,ívú Newtonův
gravitační zúkon a její podstatu se snaží objasnit ohccnú teorie relativity. S/ahá i11lcmkcc se
projevuje u nčkterých typů radioaktivního rozpadu za účasti neutrina. Podobnč „t,,f-;1ro111ag11e1ická
i111erakcc se uplat11uje mezi clcmcntúrními č.'tsticemi a jednou z jejích charakteristik je elektrický
núboj. Silná inlerakce existuje mezi čústiccmi, které nazývúmc hadrony, a dr/j pohromad�
atomové jádro, které by se jinak odpudivými elektrickými silami púsobícími mezi protony muselo
rozletěl.
IS EI ,EKTROSTA TíKA
Současný ro1vo1 mikroťyziky naznačuje, že hadrony, které jsme dříve považovali za elcmen
t,1rní. ,nají svoji strul,;tun, a komponenty. Předpokládáme o nich, že jsou tvof-cny tzv. kvarky. Na
současné úrovni vystupují tedy jako elementární kvarky a leptony (k nim patří elektron, mion,
t:iuon a odpovída.1ící neutrina ), jejich antičástice a dále pak čósticc, které zprostředkují interakci
mezi nimi. lJ gravitační interakce jsou to dosud hypotetické gravitony, u slabé nedávno objevené
inlcrrnedi,ílní bosony , 11 elektromagnetické fotony a u silné gluony íll.
1-:lemenlúrní č;íslice vytvilřcjí složitější struktury, atomovú júdra, atomy, molekuly, jejich,.
v1;. íjcnrné p1"isobcní nabýv{i rovněž složitého charakteru. V denním živolč se setkávúmc s projevy
pt"1sobcní gravitačního a clcktronrngnctického, které je ze všech nejlépe prozkoumáno. Nejen síly
clcklrostal1ckL' a elektrodynamické, ale i magnetické, optické, chemické a biologické jevy, che
mické vazby a uvoillov{mí chemické energie, mczirnolekulúrní síly podmiiíující soudržnost tčles,
přilnavost a trcní. síly svalové kontrakce, tepelné působení slunečního záí-ení a mnoho dalších jcvú
mi1 svůj původ ve vzújenmém působení elektrických núbojů.
Síly clcklromagndického působení rnoliúu býl příiažiivč i odpudivé, mohou složitým způso
bem zúvisct na vzdúlc11osti, směru v prostoru a v1.iljemné poloze tčles, na rychlosti jejich pohybu,
vlast11ostcch prostředí, obccnč nemusí působit ve smčru spojnice interagujících těles, a dokonce
nemusí ani spl1lovat Ncwlo11L1v zákon akce a reakce.
nlcktrický náboj má nčkteré základní vlastnosti, které vyplývají

z cxperimcni,ílních pozorování a uplat/í11jí se i při vzújemné interakci nabitých
částic. Tyto vlastností vyjadřuje:
1. Zákon zachování náboje. Elektrický náboj je nestvoNte!ný
a 11ezmúte/11_ý. Jinak řečeno, celkové množství elektrického náboje v elektricky
izolované soustavč (jejíž hranicí nemohou procházet náboje) zůstává neměnné.
Docháú-li ke srúžkám částic, je celkový náboj před reakcí roven celkovému náboji
po reakci. První experimentální d11kaz tohoto z11kona podal Faraday v r. 1843
clcktromctrickým merením náboje nabité koule v izolovaném prostoru.
Matematické vyjúdření tohoto zúkona je dáno tzv. rovnicí kontinuity proudu,
kterou uvedeme v člúnku 3.1.3.
2. Zákon invariantnosti náboje. Velikost elektrického ncíhoje se při
poliyh11 11e11ll'IIÍ. .1 i nak řečeno, při všech transformacích vztažné soustavy zi'1stává
velikost n:íhoje invariantní. Takovou vlastnost mil jen málo (yzikálních veličin;
například hmotnost č{1sticc roste jak znúmo s rychlostí.
Jedním z cxperimentúlních argumentť1 svědčících o invariantnosti núboje je
skutečnost, že iltomy il molekuly jsou elektricky neutrální. Atom helia
a molekula tčžkého vodíku D 2 jsou tvořeny týmiž částicemi - dvěma protony,
dvčma neutrony a dvěma elektrony. Pohyb nabitých čústic v těchto dvou sousta
vúch je jistč podstatnč odlišný a přitom obč zůstávají elektricky neutrální.
V šcdcsMých letech 20. století byly provádčny přesné pokusy s odchylováním
svazki'1 atomů cesia a molekul vodíku v silném elektrickém poli, které
prokúzaly, že atomy jsou elektricky neutrální s přesností na dvacet desetinných
mfst velikosti clcmcnt.írnfho n.íbojc 1 .
1. Zákon kvantování náb�je. F:xist11}<' nejmen.fí, dále 11edělitel11ý elek
trický !l{Ílmj, ktťrÍ' nm_ývú111e l'lťl11e11támí111, a v.vechny elektrické nábo)c mají
velikost, ktací je jelw C<'listv_ý111 násobkem. Tento atomismus elektřiny souvisí
s tím, že elektrický míboj je vlastností částic látky. Velikost elementárního ná-
1 .I . C. Zorn a I l'hys. lfrv. 129 ( I %.I), sir. 2566, J. C King, l'hys. Rcv. Lci!. 5 ( I %0). str. 567..
.
A
ELEKTRICKÝ NÁBOJ
-
boje je možné určit pomocí celé řady experimentů, např. klasického Millikanov
a
,
pokusu (1911), viz článek 1.1.3.
i Kladný elementární náboj má například proton, který patří mezi hadron)
é Kvarky jako komponenty hadronú mají podle předpokladů náboje o velikosl
jedné třetiny a dvou třetin elementárního náboje. Tato okolnost však nemění ni
I.
na faktu kvantování náboje.
Pokud jde o vlastnosti nabitých částic, jsou pozoruhodné ještě dvě okolnosti
Jednou z nich je existence částic a antičástic. Ke každé částici existuje antičás
tice, které se v?.ájcmně I iší znamením elektrického náboje.2 Protože elektrick,
síly závisejí pouze na souhlasnosti či nesouhlasnosti znamení náboje, mohla b:
existovat antilátka, kde by nukleony v atomových jádrech byly nahrazeny anti
nukleony a elektrony atomových obalů svými antičásticemi - pozitrony. Tyt,
úvahy mají velký význam i pro kosmologii a vyjadřují jednu ze základních sy
metrií přírody.
Druhá ze zmíněných okolností je nábojová kvazineutralita vesmíru
V dostatečně velkých objemech se celkový počet kladných i záporných náboji
vždy vyrovnává a látka, jak se s ní běžně setkáváme v tuhém, kapalnén
a plynném skupenství, se jeví elektricky neutrální. Odchylky od elektrické neut
rality v makroskopických měřítcích se projevují elektrickými silami, které S(
opět snaží elektrickou neutralitu obnovit.
1.1.2 Coulombův zákon

Při kvantitativním popisu silového působení mezi makroskopickými nabitý1rn
tělesy je výhodné v prvním přiblížení abstrahovat od způsobu rozložení náboje
v objemu tělesa. Můžeme zavést pojem bodového náboje, který je analogický
pojmu hmotného bodu v mechanice. Za bodový náboj mi°1žeme tedy považovat
nabité těleso, jehož rozměry jsou zanedbatelně malé ve srovnání se vzdále
nostmi, na nichž silové působení uvažujeme.
Dvojice bodových nábojů o velikostech, Q 1 , Q2 , které jsou umístěny ve va
kuu v bodech o polohových vektorech r1, r2 a které jsou nehybné v dané inerci
ální soustavě souřadnic (obr. 1.1), tvoří nejjednodušší makroskopickou soustavu,
na níž je možné silové pi°1sobení mezi náboji studovat. Experimenty tohoto druhu
provedl r. 1785 Ch. A. Coulomb s použitím torzních vah, které představují jeden
z nejcitlivějších fyzikálních přístrojů.
Sílu působící mezi dvěma malými nabitými kuličkami lze měřit z úhlu zkrutu
a dlouhého a tenkého vlákna délky / a poloměru průřezu R. Úhel a se zjišťuje
odrazem světelného paprsku od zrcátka Z spojeného s vláknem. Na konci vlákna
je zavěšeno vodorovné vahadélko s malými st�jnými kuličkami na koncích.
� Č'ústicc a ::mtičflsticc se liší též zrnmH:nkcm magnetického momentu a 11čktc1ých dalších tzv. kvantov) ch čísel
1
(leptonový a baryonový núh<�i, podivnost, půvab ,�j.), ktcrú charakterizuji jejich vzájemné interakce E.\istuic
nčkolik čústic, které jsou se svými antičústiccmi lotožné {například ťótrnÚ (1f •
I 211 Ei .EKTROSTATiKJ\
.ledna z tčchto pohyblivých kuliček nesoucí elektrický náboj Q2 se ustálí

v rovnováJ.né poloze vůči nehybné kuličce o n{1hoji Q 1 ve vzdálenosti R21 (viz
obr. 1.2) . .Jak uvidíme pozdčji, nabitá kulička se navenek chovú tak, jakoby
elcklriťký núboj byl umístčn v jejím středu a popsané uspoř.ídání tedy umožiíujc
111čřií síiy pť1snbící mezi bodovými náboji. Moment langcnciúlní síly F, se musí
rovnal torznímu momentu D takže platí
z
o y
Obr. I. I K v,.,í_1cmné11111 silovému

X působení dvou hodových núbojú.
-------
Obr. 1.2 Coulombovy lor,.ní v,íhy.
(I.I)
(rje délka ra111cnc torzních vah, G modul smyku materiálu vlákna), a tedy
. F, D
=---�--
f,,J C'C------
( 1.2)
• cosa/2 rcosa/2 •
KA ELEKTRICKÝ NÁBOJ
álí Na základě výsledki'1 těchto experimcntt°1 lze formulovat vztah vyjadřující si

,j z F21 , kterou náboj Q 1 působí na náboj Q2. Tento vztah, vyjadřující Co11/0111h.
by zákon, lze napsat ve tvaru
.JC
ISÍ
(I.
v němž R21= r2 - r 1 a R21 je velikost vcktorn R21 - Obráceně sílu F12, kterou p
sobí náboj Q2 na náboj Q1 , dostaneme zúmčnou indexů I a 2 ve vztahu ( I ..1
Platí tedy F21 = -F12 v souladu s Newtonovým principem akce a reakce. Sí
mezi bodovými náboji púsobí podél jejich spojnice - takové síly nazývún
a11trcí/11í111i. Změní-li se znaménko součinu Q 1 Q2, změní se pouze smčr síly
nikoli její velikost. Kladné znaménko tohoto součinu odpovídá přitom sí
odpudivé, záporné znaménko síle přitažlivé.
Velikost síly púsobící mezi dvojicí bodových nábojůje rovna
(],
Tato velikost klcs{1 se čtvercem vzd{1lcnosti obou nábojt"1 (stejně jako gravitač1
působení dvou hmotných bodů) a nezúvisí na směru v prostoru. Coulombov
síly jsou tedy izotrop ní.
Všimneme si nyní poněkud obecnější úlohy. Předpokládejme, že v bodec
o polohových vektorech r1 , r1, .. . , rN jsou rozloženy bodové náboje Q1, Q ., ,
ON- Nechť dúlc v bodě o polohovém vektoru r je umístěn bodový náboj (
Ptáme se, jaká síla F bude na núboj Q působit. Abychom na tuto otúzku moh
odpovědět, musíme včdět, jak se zmční silové p1hobcní mezi dvojicí bodovýc
11áboj{1, budou-li v prostoru rozmístěny ještě náboje další.
Experimentální zkušenost ukazuje, že silové pť1sobcní mezi danou dvoji(
nábojů je na přítomnosti dalších nábojú nezávislé. Podle včty o skládání si
známé z mechaniky, mi'1žeme proto celkovou sílu F působící na núboj Q vyjádi
jako vektorový součet sil F; (i= I, ..., N) vyvolaných jednotlivými núboji Q 1 a
QN. Podle ( 1.3) bude tedy platit
( 1.5
přičemž R, = r - r;.
Elektrostatické síly působící mezi dvojicemi bodových nábojů jsou ted:
nezávisle aditivní. Toto tvrzení je obsahem p rincip u sup e1pozin', podle něhož s,
jednotlivé síly (popř. jiné fyzikální veličiny) vzájemně ncovliv1'íují, superponuj
se a lze je sčítat. .Jde o neobyčejně významný princip, s nímž se setkávám,
22 ELEKTROSTATIKA
i v jiných oblastech fyziky u tzv. lineárních jevů. Umožiíuje nám určovat silové
pi'1sobc11í tčlcs s libovolným rozložením elektrických náb<�jů. Je viastnč součástí
formulace Coulombova zúkona, neboť umož11uje použít vztah ( i .J) i za přítom
nosti nf1boji'1 dalších.
Přesnost C�oulo111bových 111čření byJa řádově několik procent. Existují však
další, mnohem pi"csnčjší nepřímé metody experimentálního ověření platnosti
Coulombova z{ikona, založené na vlastnostech rozložení elektrických nábojů na
vodičích. Této metody využil již 1-1. Cavendish r. 1772, své výsledky však ne
publikoval a upozornil na ně teprve J. C. Maxwell r. 1879. Podrobněji bude
o této metodě :rmínka v článku I .4.3.
V pozc111skén1 111akroskopickén1 n-1ěřftku je platnost Coulonibova zák.ona
cxpcrimcntúlnč potvrzena mimo pochybnost. Vzniká samozřejmě otázka
o mezích platnosti tohoto zúkona, budou-li elektrostatické síly a vzdúlcnosti
núboji'1 příliš velké nebo příliš malé. Pokusy s rozptylem nabitých částic proká
zaly platnost Coulombova zákona až na vzdálenostech odpovídajících rozmčd1111
IO 17 m. Astrofyzikální poznatky, především skutečnost, Ž,e elektromagnetické
vlnění neprojevuje disperzi při šíření ve vakuu a že foton má nulovou klidovou
hmotnost, svčdčí o tom, že platnost Coulombova zákona není omezena ani vel
kými vzdMenostmi dostupnými našemu pozorovúní.
Coulombův zúkon spolu s principem superpozice méÍ pro elektrostatiku
charakter základního zákona a v jistém smyslu vyčerpává její obsah. Umožiíuje
určit silové pC1sobení libovolně rozložených elektrických nábojů a spolu se zá
kony mechaniky též podmínky rovnováhy nabitých tčles. Centrální a izotropní
charakter Co11l0111bových sil je dC1slcdkc111 obecného principu .1ymetrie - ne
hybný bodový núboj v prostoru mť1žeme považovat za střed kulové symetrie,
dvojice bodových nábojů udává jediný význačný směr daný jejich spojnicí.
Vlastním lyzik;ílním obsahem Coulombova zákona je tedy především závislost
poklesu velikosti síly na vzdálenosti podle zákona převráceného čtverce.
Stojí za zmínku, že Coulomb prováclčl analogické experimenty též
s dlouhými tenkými tyčovými magnety a nalezl tak analogický „Coulombť1v
z,íkon pro magnetické náboje". Pozdčji se však ukázalo, že samostatné „magne
tické núhoje" neexistují. K této ot;ízce se vrátíme v kapitole J.
1.1.3 V cli kost elektrického náboje

Coulombi'1v zákon slouží zúrovdí jako definiční vztah nové fyzikální veličiny,
elektrického náboje, i jeho míry. Z hlediska formální logiky by se mohlo zdát, že
tak ztrácí charakter zákona. Nesmíme však zapomenout na to, že fyzika, na roz
díl od matematiky, pracuje se základními pojmy, které jsou vlastnostmi reúlných
objektů a jejichž existence není otázkou logiky, nýbrž experimentální zku
.�enosti. Ch,ípeme-li zavedení elektrického náboje tímto způsobem, mi'1žcme dále
rozvíjel /'yzikúlní teorii pomocí matematického a logického formalismu.
Volbou konstanty úmčrnosti k v Coulombově zákoně ( l .J) nebo ( 1.4) stano
víme jednotku velikosti elektrického náboje. V dalším výkladu budeme mluvit
A ELEKTRICKÝ NÁBOJ 23
é pouze o elektrickém náboji a ze souvislosti bude zřejmé, zda jde o fyzikální

vlastnost nebo její kvantitativní určení, velikost.
Fyzikální jednotky tvoří, jak známo, koherentní soustavy založené na něko
lika jednotkách základních, z nichž jsou ostatní odvozovány. Dnes je u nás uzá
koněna Mezinárodní soustava jednotek SI, která se stále více uplaUíuje ve včdě
i v praxi (viz Dodatek 2). Mezi základními jednotkami této soustavy je jednotka
elektrického proudu ampér. Jednotkou elektrického náboje je pak a111pérsek1111da
zvaná též coulomb (C). Abychom zachovali soulad se základními jednotkami
Mezinárodní soustavy, musíme v Coulombově zákonu položit
( 1.6)
Zdůvodnění této volby podáváme v článku 3.3.2, kde uvidíme, jak souv1s1
s volbou základních jednotek Mezinárodní soustavy. Všimněme si, že námi
zvolená konstanta k je vyjádřena prostřednictvím univerzální konstanty c
(rychlost světla ve vakuu). Konstanta k se obyčejně zapisuje ve tvaru
k=-1-, ( I .7)
4TI:Eo
kde (srov. Dodatek 2)
( 1.8)
Nově zavedená konstanta Eo (epsilon nula) má tedy rovněž charakter univerzální

fyzikální konstanty a nazývá se permitivita vak11a. Její fyzikální význam bude
objasněn později. Rovněž jednotka.farad F = C2.N-1.m-1 bude zavedena později
jako jednotka kapacity.
Nyní se mi'.1žeme zeptat, jakou velikost má elementární náboj. Přímou meto
dou byla změřena R. A. Millikanem r.1911; Millikanúv experiment je zároveií
i dúkazem atomismu elektřiny (kvantování náboje).
Velikost elementárního náboje e lze určit porovnáním sil, kterými působí
elektrostatické a gravitační pole na malá nabitá tělíska. Mezi desky kondenzá
toru jsou vstřikovány olejové kapičky a mikroskopem je sledován jejich verti
kální pohyb v přítomnosti elektrického pole a bez něho. Uspořádání experimentu
je patrné z obr. 1.3.
Označme r poloměr kapky, q náboj kapky, O" hustotu oleje, p hustotu vzdu
chu při daném tlaku, 17 dynamickou viskozitu vzduchu, vR , v1, vertikální rychlosti
kapek při vypnutém a zapnutém napětí na kondenzátoru. Síla tření při pohybu
kulových kapiček ve zředěném plynu je dána Stokesovým vzorcem Ps = 6m7rv
a roste se stoupající rychlostí tak dlouho, až se pohyb kapky stane rovnoměr
ným. Potom máme pro celkovou sílu púsobící na kapku při vypnutém kon
denzátoru
24 Ei ,EKTi<OST A'IIKA
( 1.9)
4 , 4
"-de 111-, --rrr 1CT, lil = �JT,r l p.
.l 3
Při zapn11té111 kondcnzátor11 pL1sobí na tutéž kapku síla
(I.IO)
0hr. I.J llspoíI1d.íní Millikanova

pokusu: 7'- lcrmostal, V K - vakuovú
komora, K -- kondcnzútor, S� osvčtlcní,
/' pomrovací okénko, Rli; zdroj
ioni111jícího rťlícní, N - rozprašovač
R olejových kapiček. JJ - I-,�•1ic1ic,
V - vý včva, M -- manometr.
Z tčchto dvou rovnic určíme poloměr kapky (obtížnč mči'itelný) a velikost ná
boje
--
1
( I. 11)
flg
r c::: ---- --·--
✓2 -p)'
f'ro111čřov;'111í1n rychlosti pohybu mnoha kapek ,-jistíme, Je jejich náboje jsou
malými n:ísobky určitého n1ini111úlního, elementárního náboje, který tak můžeme
určit.
.1.,011 ií roz.mC·ry k:ipck sťov1rniclné s d,,lkou volné dť.íhy 1nolek1il A. je iřclrn Siokcsov11 sílu Fs dčlil
vý1an·n1 I e ;\(�/,·) = I t- (1111,r). kde /I je tlak plynu a;\, /I 11czmí111é ko11sln111y. 1/,11alosl lčdito
k0/1.')Llllt ucní vš,1k 1wlnť1. l/rču_icrnc-!i clc111c11!ťirní náboj pro rú1.nl· hodnoty tlaku p n vyn:íšímc-li
1111<':irní 1;'1v1...,/o. ..,1i11a�1.i r/1 \1 l/1,r, mfl7.cmL oprnvcnou hodnnl11 určil cxlrnpolací.
Millibnť1v experiment byl mnohokrM opakovún; i\. F. loťťe změřil r. 1912
obdobným ,-.p{1sobc111 11{1boj elcktron :-1 uvol1'íova11ých při fotoelektrickém jevu.
l'fosnč_ji l,c určovat mčrný núboj č!1stic q/111 (q je n:íboj, //1 ldidov.í hmotnost
č!isticc ). I Je k to11111 použít například vlastností pohybu nabitých čústic v cle
kl rických ,1 111agnc1ických polích (viz kapilola 6).
1/,n;imc-li velikost núhoje, který při elektrolýze vyloučí jeden mol jednovaz
ných io11lt"1 nesoucích po jednom ekmenlúrním n;ílioji (tj. FarndayC1v núboj F -
viz č1{111ek 7.4.2), a počet tčc/110 io11t1"1 v jednom 1110111 (lj. i\vogadrov11 konstantu
No), n;ijckrnc ve.likosi clc111c11t,írníl10 11.íboje {' _jako pomčr dvou konstant:
F,-9,Ci49_J0'1C.111ol 1, No"" 6,022.1021 mol· 1 ,
ELEKTRICKÝ NÁBOJ 25
( I. 12)
Poznamenejme, že klidovú hmotnost elektronu _je 111,. =

9, I09.1 o-ii kg, a jeho
měrný núboj tedy -dme= •-1,759.10 11 C.kg-1. (Podrobnčj i o metodúch určovúní
elementárního náboje viz [2].)
1.1.4 Hustota elektrického náboje

Při zkoumání elektrických sil ncmúmc zpravidla co činit s jednotlivými bodo
vými či elementúrními núboji, ale s nabitými makroskopickými tělesy. Jde tedy
o velké soubory nabitých částic, které jsou rozloženy v objemu, popř. na povr
clrn tělesa, s velkou hustotou tak, že toto rozlož.ení múžeme považovat za spojité.
Nejde zde ovšem o spojitost v matematickém smyslu, nýbrž ve smyslu fyzikál
ním: zvolíme-li „nekonečné malý" (cliťerenciúlní) objem nabitého tčlcsa, hudeme
stále předpoklúdat, že obsahuje velké množství elemcntúrních 116bojt1, takže se
neprojeví kvantování náboje.
Podobné, jako jsme zavúdčli pojem hustoty v souvislosti s rnzložcním hmot
nosti v mechanice, můžeme zavést pojem ohjcnwv/ hustoty náboje p. Uvažujme
těleso libovolného tvani o objemu V, k1cré je v klidu vi'1či dané inerciúlní sou
stavě. l'ředpoklúdc_jmc, že toto tčlcso nese núbo_j Q, jehož rozložení po celém
objemu tčlcsa je časově neproměnné. Okamžitě múžcmc definovat střední obje
movou hustotu núhojc jako pomčr
Q
p-=�. (1.13)
v
Zvolme nyní v objemu tělesa bod ;\ polohy r '= (x, y, z) a obklopme tento bod
objemem f',, V. Objem A V nese náboj AQ. Objem A V budeme Iibovolným
způsobem zmenšovat tak, aby stále obsahoval bod i\, a budeme předpokládat, že
existuje limita nczávislú na zpúsobu zmcnšovúní objemu f',,V
p(r)=p(x,y,z)= lim L1Q. ( 1.14)

AV ,o L\V
Funkci p( r) nazveme objemovou hustotou náboje v daném bodě. Núboj tělesa

objemu V charakterizovaného objemovou hustotou náboje p najdeme jako
Q cc J p(r)dV . ( I. 15)
v
Naopak vztah (1.15) můžeme též považovat za definici objemové hustoty núbojc
p. Náboj malého objemu f',,V mťržcmc přibližně vyjúdřit vztahem
�Í PV'J'D/'\C''l'A'l'II/ A
2(, L,L.,...,I'\. l l\\.J.J I ť\ 111'\.f\
fi.Q=p(r')t..V, (1.16)
kde r ' je polohový veklor libovolného bodu objemu ti. V; pro nekonečně malý
(clifercnci;ílní) objem hude vztah (1.16) platit přesně. Ve zvláštním případě rov
non1črného rozlo/.ení núboje je p konstanta a integrú) (I. J 5) se redukuje na
1
vztah
Q=pV. (1.17)
Kromč uvažovaného rozložení náboje v objemu je myslitelné uvažovat rozlo

žení náboje na geometrických útvarech jiného typu. Pro náboje rozložené na
dané plo.�c S duspč_jcmc obdobným limitním přechodem k pojmu plošné hustoty
ncíhojť a( r). Náboj na ploše S charakterizované plošnou hustotou náboje a je
pak
Q = f a(r)dS, ( I. 18)
s
ve zvlúštním případě rovnoměrného rozdělení náboje

Q=(IS. (1.19)
Podobně je možné uvažovat rozložení núboje na křivce. V tomto př"ípadě zave

cll'mc pojem lincámí hustoty ncíhojc. Náboj na křivce délky l charakterizované
lineární hustotou núboje rje
Q = fr(r)dl, (1.20)
I
v případě rovnomčrného rozložení núboje

Q= TI. (1.21)
N{1zorný význam v.�cch zavedených hustot náboje je zřejmý. Každá z nich
vyjadřuje velikost náboje, který v okolí daného bodu připadá na jednotkovou
míru daného i'1lvarn. Pro jednotky těchto veličin v Mezinárodní soustavě máme
1
(p) = C.111 , (a)= C.m 2, (r) = C.111 1 . Jde tedy o fyzikálně rúzné veličiny, které
jak uvidíme nrnjí též různé vlastnosti, zejména v oblastech přechodu od nulo
vých k nenulovým hustotám. Je ovšem třeba vidět, že ve skutečnosti rozložení
11;íbojt1 11cmL1Žc být nikdy dvo_jrozmčrné či _jednorozměrné v matematickém
1 J >o:námka o rlr(ťn'11c·rá/11íC'// a mll'guí/11ícl, vdihnác/1. Při popisu fyzikúlních _jcvt"i a formulnci fyzikúlních zťl
konti hudeme pou7,1va! _jednak d1/"crcnc1úl11iho a jednak inlcgrúlního tvaru. Di1Crc11c1úlní veličiny jsou
přitolli ckťínovúny jako lt.rnkcc daného hodu prostoru, zatímco inlcgrálni vclič111y jsou vázftny na předem
zad;:rné tčlc'>o (plncl1u. kfivk.u) Núboj Q JC tedy veličinou inlcgrúlní. ohjcmov� hustota náboje p veličinou
d1fc1enc1úlní.
smyslu. Pro účely makroskopického popisu Je však výhodné mikrofyzikální

strukturu rozložení nábojů pominout.
1.1.5 Potenciální energie soustavy náboji'•

Vraťme se k obecné soustavě bodových nehybných nábojů Q, až QN rozmístě
ných ve vakuu v bodech r 1 až rN. Tyto náboje na sebe působí Coulombovými
elektrostatickými silami a mají-li zůstat nehybné, musí být na svých místech
nějakým způsobem udržovány. Dále je zřejmé, že při vytváření takové soustavy
musí vnější síly překonávat síly Coulombovy, a musí tedy konat práci. Práce
vnějších sil (která je rovna záporně vzaté práci vykonané Coulombovými silami)
odpovídá elektrostatické potenciální energii soustavy náboji,. Nezbytným pfod
pokladem ovšem je, aby tato energie nebyla závislá na zpúsobu vytváření sou
stavy, tj. na pořadí a způsobu pohybu nábojů z počátečních do konečných poloh.
Potenciální energie pak může být považována za charakteristiku této soustavy.
Přesvědčíme se nyní o této dtilcžité vlastnosti.
Začneme s jedním izolovaným bodovým nábojem Q 1 . Je-li druhý bodový
náboj Q2 nekonečně vzdálen, bude síla mezi nimi působící nekonečně malá
a potenciální energii takové dvojice nábojú mt°1žernc položit rovnu nule. Budeme
nyní přibližovat náboj Q2 nc::jkratší cestou po přímce směřující k náboji Q,, až se
náboj Q2 zastaví v bodě A ve vzdálenosti R 12 od náboje Q 1. Přitom jsme vykonali
práci při překonávání Coulombovy síly ( 1.1) rovnou
(1.22)
,,,..,...,,.~
- - / Dz
,
✓
I
------í
Obr. I .4 K odvození energie
soustavy dvou bodových núbojů. Q1
Budeme-li náboj Q2 přibližovat po libovolné dráze l (obr. 1.4), dostaneme
W = - f F:, 1
.d/ = _Q1Q2JR.dl =-Q1~IRcosOdl ( 1.23)
1 47tEo R' 47tEo R1
I I
s týmž výsledkem jako v předchozím případě, neboť dR = cos0 dl.

Výsledná práce tedy nezávisí na způsobu sbližování nábojt1. Přiblíží-li se
k této dvojici třetí náboj Q3, bude podle principu superpozice výsledná potenci
ální energie rovna
2X
w ! 124)
( )llcrnč pro .,011.,l:1v11 N bodových 11:'1hojů 1nť11c111e 11;1psal
Sé tt:'irnc pks všcclrn;i v1.ú1cmné rť11.11ú i aj, tak1:e se kúdú dvnjicc míbojťt uva-
,í11.1c ,.!1:ikri1l, ;1 1mitu_1e ti•L·ha dopl1111 naviL: č111itcl 1/2. Samozfcjmč platí R;,= R,,
~ ir, r1 :. 71\k:u1~í p( 1(.__:nc1jín1' cn:._~rg:e ch,1r:.iidei i Zuje vý...,led11ý stav soustavy
h,,dt11ýcit 11:'ilh1jC1;1111ť1;,.c být klad11ú. zapornú i 111tlova.
l.1.6 l{c~ťn(· pi'-íklacl)
li) Rm 11111váha .\'(}IIS/avy stalickvch ,uíhoiú

S11ad1lll se pi"esvé:dčímc. ;íc existují takovú uspoí':íd:'111í kl:1d11Ých a ,:'1porn:{·ch
c:ci,1m:kýcit 11aho1(1 v prnstorn, kdy na k,1idý z 11ábojit pť1sohí 1rnlnv{1 výslednice
CP11l\l11Iih1vých sil. 1vlčj111c napi-íldad klad11ý hodovÝ núboj ()n 11111Hč11 v poi':'itku
1-.d, ti·1..,kť so11.,L1vy s<>tti':1d111c a dva dtp,>rnč bodovL' stcjnč velké 11:'1bojc Q na ose
1 v h<>d,·c li ll .,uu1 adnic1ch x -c a a ť = -a (obr. 1.5 ). Na ce11tr:'d11č umístč11Ý 11á-
:,u1 (),, pť1.,uhi 1c :,ira11y drnhýL:h dvrn1 wíbojťt 1J-cj111č 1111lovú výslednice sil. Zvo-
ií111,:-:1 (_)" ~· -{l/-t lrndu11 i výslcdn(: síly pť1sobící na 11!1hoje (J nulnv<·. Všechny
: ři 11:'il111_ic _i." 111 led) v r,1v 11,w:'11.<.:.
()hr I ~ Rnvnov:'il1:1 \C)\J'J<JVJ 11,'ihoji1

ro1IO'/L'll~1c!i 11a pfírnce.
l\1d11h11č 11v;1.11t,i111,· 11:'1b,1,i (_) 1, u111í~1č11ý ve slkdu kruznicc o polomčr11 I< a 11
l 111dovvclt 11;'1hnjC1 () r,1z111íslČIJ)Ch ~) 111etril'.k) p,, ohvudu létn kru),nice. Přtpad

11 = 3 _1c 111ú1ornč·11 11;1 ohr. I.<,. Opčt je l.řcjmé:, /é sil:, F0 ,, F;ll, 0 11 p11sobíci na
ccntr[dní núhoj se I di'1vPd11 symclric vyrn~í a vhnd11u11 vuib,111 vcl1kosli 1t{1boj11
i1.c dos:'tlrno11I lolw. Je i sílv pi1s11hící 11:i 11:'1hc,jc () h11d, ,u mtl,ivé·. l'řirnvn.Ím<.:-li
vct1~m1 výslťllnicť odpudivvclt sil pt1s11hící 11:i n:íhnj (I 7c' stra11y ,,,t.t1illch ob
v,Hl,1vycli 11úhoji'1 ;1 pťilúlivč síly ccntr:ílnílw 11:'1hoje, s11;1d1w najdeme, le prn
11 = 2 musí platit Q0 =-()/,-!, pro n = 3 dostaneme (),, ~ • QI fi, pro 11 =4
obdržíme Q0 = _}__(2✓2 ,t I)() atd.

4
Můžeme si položil otúzku. jak to bude v případč 11 -➔ =, tj. je-li možno udrJ.ovat núbojc spojitč a
rovnomčrně rozložené po obvodu kružnice v rovnovúzc s cc11trólním mlbojcm {! 0 . Označíme-li
lineární h11slotu núbojú rozlo1.cných po obvod11 kružnice jako r a budeme hledal odpudivou sílu.
kterou púsohí tyto náboje na malý element 11itboje kružnice /\(), dostaneme diverguiíci mlc~<cil
Centrální núboj. který by měl tuto sílu komp,•nwval. by tedy musel mít nckoneč'nou velikost.
Fvzikálnč lo ovšem znamcnú pou1c to. že idealizace v podobč spojitého núbojc rozložrného na
nekonečně lcnké kružnici není v tu1nt,, případč oprúvnčná.
Obr. 1.6 Siahilita soustavy 11úboj11 ro,101.cných

na obvodu krulnicc
Vraťme se nyní k ot{izce charakteru rovnovúhy bodových 11úhojů na obr. 1.5.

Podle (1.24) snadno zjistíme, Je potenei:ílní energie této so11stavy núbojů je
rovna nule (a podobnč pro případ 11 •• 3, 4, ... ). Předpoklúdcjmc 11v11í, že se centr;ílní
náboj Q0 111írnč vychýlí z rovnovúžné polohy v kladném směru osy x. Síla, kterú
na1'í bude v této poloze působit
( l 26)
(Xi, _je jednotkový vektor ve s1nčr11 osy x), bude výchylku clúk zvětšovat - rov-
novúha tedy byla labilní. Snadno se přesvčdčíme, že potenci;'tl11í energie jako
fu11kce souřadnice x
W __G_t_r_!_- __I _____I

8rrt:0 a 2(a I x) 2(a-x)
_j ( 1.27)
má pro x = O maximum.
Vychýlíme-li nyní n;íboj Q0 z rovnovážné polohy ve směru osy \'. bude
zřejmě výsledná síla
30 ELFKTRO~lTATiKA
( l 28)
(.Yo je J,·cl1hllk,lV) vektor ve s111čru osy y) vracet tento náboj do rovnovážné po-
!(,hy - ,1hlcckrn k i1101nč111H: y je rovnováirn stabilní. Opčt 111C1že111c ovčřit, že
polenci;ílni ťnng1c
( 1.29)
rni1 pko funkc,· y 111ini1num.

7. t1vcclc11él10 příkbi11 jsme vidčli. ž.c rov1wvóha statických bodových nábojů
nebyl:, ,1:1hil111 l'řcsvčdčili hycho111 ,c" lom i v dalších, ~lož.itčjších pl'ípaucch.
Sk11tcčnč platí ohcená vi:ta (Enmshmrnva) o 10111, 1.c: 11,\b,Jjc nclLe udržovat ve
stabilní rovnovúzc výhrndni: elektrostatickými silami (vi,1 články 1.2.5 a l .•1.6).
b) Rlcktro.~tatická energie iontového krystalu

lJrčeme clcktrostat ickou potenciální encrgi i pros1on ,vého uspofadúní kladných
a z;'1p,1rných bodových núbojt°i. s jakÝ111i se setk;'1vú111c n:1příklad 11 iont,1vých
kryst.iiC1. '.\lléjme krychli o hra11č ti jako elc111c11t kubické mřížky. Ve vrcholech
krychle m:cl1ť_1so11 u111ístčny ionty o núlmji -ť. ve středu krychle iont o n(1bc1ji
h' (oi>r. 1.7). Vyčíslíme-li elektrostatickou potenei,ílní energii ( 1.25) krvchle
clo,tam:n1c'.
Ohi I .7 Ekktrt)'-ita!ick;í c1wrgi,· ckmc11lcÍr11l

-e Q e kul,1ck0 mřížky iontového krv,11111
( 1.30)
i'rnioh· typid;(· V/dúlc11,isli icllll1°1 v krystalech jsou v i·ádu I o-' 0 ni, vidí-
rne Je ,iištč·11ú c11ngic je v i:"1clu 10- 11 J. tj. a.si 100 l:kklronvollů teV)
I ckktrnnvoll ' l.(,02 IO 1'1 .I. K u1čc11í elektrostatické energie celého krystalu.
ivc jcl10 .1cd11otkuvélw ohjcmu. bychom museli scílat přísp-:vky od sou-
scdllích :1 d:il~ích L·ktrn:111(1 1-Jystai,w(· illfi;.ky, lj. sé1tat nekonečné z11akopro-
111č11né hHlv. Jlrovcd'm,· t11 pro 11v. li11,·ú111í kry.,1ul, t_j. rozlofoní slřídavč klad-
ných a záporných nábojů 1-e ve stejných vzdálenostech a podél přímky (obr.

1.8). Zjistíme, že potenciální energie připadající najeden n;'1boj je
--2,30.10 -2s -a (.I), ( 1.31)

{I
kde veličina (X= 2 ln 2 = 1,386 ... se nazývá Made/uniova k,mstanta.

e -e e -e e -e
a a
Ob, 1.8 Elcktroslalick,í energie línc.írního krystalu.
V pf·ípadě rdlného trojrozměrného iontového krystalu je výpočet numericky

obtížný a prov{1dí se na počítačích. Přesto však se výsledné hodnoty elektrosta-
tické energie phpadající na jeden il111t řádo\'Č neliší od hodnoty 11vede11L; ve
\'Zorci ( 1.31). Odpovídú to energiím kolem IO eV typickým pro chemické
procesy.
Tak pro krystal chloridu sodného činí Madelung()\a konstanta 1,747 .... pro
oxid zinečnatý 1,638 ... apod. Všimn6me si, že hodnota energie daná výrazem
( 1.31) je zápomú, při /.menšení mří:ř.knvé konstanty r1 klesú, a m6lo by prnto
dojít ke /.hroucL'tlÍ krystalu. Neděje se to proto, 1.e v dúsledku působení kvanto-
vých sil odpuzování na malých vzdúlenostech je třeba výraz ( 1.3 I) vyn{1sobit
faktorem O - pla). kde pje expcrimentúlně určovaná kladná konstanta.
1.2 Elektrostatické pok ve vakuu
1.2.1 Vektor intenzity elcktrostatick,'.,IJo pole bodových n:íhojů
Uvažujme soustavu statických bodových nábojú Q 1 ú. QN ve vakuu. Silové pů

sobení na dam 11:íhoj Q _je clúno \?tahem ( 1.5) ;1 lze je vvjúdřit \e tvar11
F=QE(r), ( I 32)
kde
(I„B)
Veličina E( r), kterou jsme formúlně zavedli V/.tahy ( 1.12) a ( 1.33), představuje
vektorové pole, nazývá se inten~itou elcktrosta1irké/10 pole a je to vlastně síla.
ktcrú pi'1s()bí v d;111é111 b()dč n;i jednotkový klad11_Ý elektrický 11úboj. Vektor E je
l~! ,F!<·!·!tOS'ť.\"!.!KA
ddin()v:rn v ka}dén1 hndč prostoru s výjimkou IC·ch, v 11ichž se nach:1/cjí 11:'1\i\J_je

(_) ( pr" 11č N ! r r:: ~" () I. T:1t,, potíž _je d{1slcdke111 pi·eclpokladu o bodovém,
diskrC-t11im cli:1raktn11 núbojť1. V člúnk11 1.2.4 11vidíme, že pro n.ílm_jc spojitě
rn,.lo1.L·11é v prnstorn lze dci"i11ov11t Íllkll/itu puk. k1L'ri1 mú ,mysl 1 v hodech
~ llCillil,-,\'1ld l1t1.'il1..Jk;ii n„1l1u_1i...:.
Z,1vcdení111 inte1uily ekktrostatickél10 pole _jsme ro1.dčlili problé111 silmého
,1C1,()hL·:1; 111c/Í núhnji do d\,1U kroki1. Za prvé jsllle hudu r přií'adili určitou liod-
11ntu vcl1i".iny E( r) (intenzity pole) podmíněnou a urfrnou přítomností n{iho_jů
(1 1 a1. (},v v hodech r, až r, la drnhé _jsllle vy1:'1dřili ,ilu pčh,,híeí 11a 11úb"j Q
111111s1č·11y v li.hlč r 1:1ko součin tohoto 11;'1hoje :1 i11te1v.ity pole v da11ém hodě.
11c·k(·111 .,1nysl11 Tent,, p()s111p je vy hodny /.cjmé11;i při 1-yšcfrov:tní elektrostatic-

kého pi'1sohen1 vodii'.-i'1 nebo v !útkovém prnstředí, kde není mo:ř.1w slcdnvat kon-
krétní m1lo1rní 11úbojC1 v p1w,tmu.
1-:iťktrn.,t:il 1,·ké pole rep1cze11tovalll\ svojí intccm:itou (pro soustavu hodových
11:'ihojť1 vy_júdknou v1.lahe111 ( 1.33 )). 111(1 11čkter6 pmnniliod11é n sy, které zi1:.t:í-
\ ;1_jí v !1l:!!11()s.:!1 i prťi _Jiné oht_·cnč_j:~! typy poli. Je !o pl'cdcvšín1 ~:arna :;kutečnnst,
;ic síla pť1sobící na 11.'ilmj v kterémkoliv hodě p1w,loru _je 1Í111i'rl!IÍ hod11n/1• /n//()/o
,uíhoíť. Drnli:'1, jcštč- po1"rnlwd1 _je· vl:1st11,1,t 11:11ýva11:'1 loká/1111s/ l"'le.
i, méc,11 ~liy_ p11s,ibíci na hodový 11:íboj stačí 1.11:'tl pou,e vektor intl'llzity_ pole
v da11{·111 bodl· :1 ncuplatiíujc se zde vliv okolí.
/.11;no:-.1 1n;_;o;c111 ;i hod110! 11úho.it"i vylv(ii\·;ídch ekktrost;1!1ckl'. pok a znalost inle1ui1y pole piko
/tmkcc p10.\!oiov)'d1 srn1l·;1d11ic jc,rn1 ekv1\·;dcntnL V.~e, CP l;e v:,_i:'1dl'it po111ncí pol11l1 il hod11u[
1,,1h()i1·1. l;ť /1,1111 1 p111.i1 1111ť11,·11:., 1111k·, dru/1)· ;p(isob 1~· pí-iloill 1.·lcgant1lťj.:';í a n111ohl'111 poho-
d,11(• 1·~í. I >iKy 1011H1lo du;_ii1'>11ll1 v 1110/.11os11 popisu v/11ikú o!;ú.ka, :/(la .ic lřcba 1.a prvo111í fyzih.;ílní
1ť1tliiu po\'t1/oval n;'ilwje l"i pok. ( >dpovčd' na t11lí 1 principi,'tlni t)\;'1 'kll m.'1 dv,1 )'(lhk,I) l'ín1, /L'
\.\i .11 pr (1 --., i ,1 /lll'-1lt•h_·1 11:1 11;!1111.1 () l .. L'-> a 1,avcdl1 111tc11n!u cleld1 o.slatirkdw
upr .1 \ !li ria t \ :11 (
1 /(Jiť, J'>111ť niidť1,1h. m·ovliv11r!i ry11h.;ílní oh\ah. Zalí111co clckirický 11;'1hoj a jeho silovl: (1či11ky1 na
1:1il: 11;'1ho)l' jsrn1 1..·\1wcimL·1i1;'1lnl'. p1(lkúz;'1n: 1 • llCí..''\is111;t "h1cl11: l'kh.\J()$dliL·h.y ť$ll'ťÍ!llLlll, h.tl'.1_\ hy
1 i,1h.,i111\,1, ~'\1,l,'11, 1 ťkh,11,,s,(,HIL'h.ťl1t1 J)ok ;,1h.p 11..'<il11L· ly1,1k,d11í suh.'-.lat1Cl'.
Na d111l1é s11:11ll' vš11h. v kapi1olc S, Vť h.tcn: hudcrnť studoval vlastnosti 11es(:1cion:\111ťho

("lťk!ro111:1_i 1 11c(ickL'·l10 polL·. 11vidirnc Je: lo1n 1•i)lc llťltl\lSÍ li~\ \,'11,íi10 1i:i 1uíbojť, in,'1 vi:ť,!llÍ h)hJ)11\l
, l'1Ll' 1 ,,1'"·1,1 .\ť i:l-i/l' 1l )'IU\l,Hl..'.!ll. ;i Lillu dab1ch n.:ťd11ych vlw,lnoslí. N<'slacúnl(Í1ní e!ťf..tro-
11111g11ťlic/../ J)()/c /l' jednot i 1, forem li moly, :-.11..:jnč rdil11ou jako lúlka. ~fdkro.\·ko1,il.'ké ť!<'kfroslotické
/'1 1 /r' Je p.1k ic:110 'speci:'11111111 příp11dt._·m v ~itimci, h.il_\ no~ikk 11,'1hok \ d,111L' so11sU1\l· souřad11ÍL'
1. ,, J., 1 1 i1 ,: 1 i' 11;(!/,//!,1ko1•r, /..\: ťoi1'ťl 1 • li\1c1111tu puk ve: Slll)'\ll1 vztahu ( I.J2) jť t!Tba považoval ;:a
<.;i.'lovrn1 :1 pro:.;l(irovrn1 \lll'dní l1od11otu polL kll'1;'1 jsou v di.111é1n místč h11zcna jťdnolliY\'mi
1n1kroskn11il'ký1111 no~itcli n;)ho_ie. V tom!o \lll)'\lt1 jL- ciťi,lťO\l:l!ÍcLL· pok !)'li~últtl' n:ťd11yrn,
,,:,,,,\,"11111,,1 1:,'1)',·- ,1 L'l1.'ki1( 1111<1~11vl1d,<: 111\ť1.1f-,rl~ v u\·cdc11(: .'>duaci.
Jcd11otk11 prn i11te111.ítu clcklrosl,1l ickélw pole l/c nclvPdit z ,kl111íč11í/1,i vz1:1hu
1 I >2i 1,1k,i 01 ( • ' V 111c;ín:"11\hli1í :;uustavé: jcd1101ek je však jc·dnotka intenzity
,·il'.ktro.,L1tickťlio pok odvo,cna od jednotky potťllciálu 1•0/1 (V) - vi7 odstavec
I 2.3. l'rn in!c'111ítu p1,lc p;ik ply1w 1cd11n1k;i V.111 1: uhě _jcdnotk 1 jsou však ckvi-
1·;ticn1111.
(/\
ELEKTROSTATICKÉ POLE VE VAKllll 33
,1e Na základě principu superpozice lze intenzitu pole vyjádřenou vztahem

ll. (1.33) chápat jako vektorov.,'.· součet intenzit vytvořených v daném bodě r jed-
tč notlivými náboji Q 1 ilŽ QN, Lze tedy psál
:h
N
1()
E(r) = LE, (r). ( lť\4)
,-1
d-
jil kde
(i
C:::.
(1.15)
Speciúlně intenzita elektrostatického pole jediného bodového náboje Q u111íslě

ného v počátku soustavy souřadnic je dána vztahem
I Q
E(r)=~--r. ( J 36)
4n:ro r'
Velikost intc1uity elektrnstatiekého pole bodového náboje ubývá ledy se člver

le cem vzdálenosli.
Pro získání představy o pn'.1hčlrn pole dané souslavy nábojů je v:;·lwdné jeh()
grafické znázornění. K tomu účelu se nejčastěji už.ívú pojmu siločáry. Siločáraje
definována v bodech s nenulovou intenzitou pole jako orientovaná křivka mající
ol
tu vlastnost, že vektor intenzity v daném jejím bodč lež.í ve smčru tečny, při čem>
orientace vektoru inten,.ity souhlasí se s111č·rc111 orientace kři\ky. Siloéúry vždy
Ill
vychúzejí z kladných nfthojů a vstupují do nábojů zúpornýeh; mohou tD počínat
a končit v nekonečnu. Protože vektor intenzity pole je v každém bodě definovún
'"
1;1 jednoznačně, nemohou se siločáry vzájc11111č protínal. Hustotou siločar je možn.:,
vyjádht vel ikosi intenzily pole v dané ěásli prostoru, podobně jako lze na mapč
vyjádřit příkrosl svahu hustotou vrstevnic. Pro získúní mízoru o průbčhu pole
()
obvykle stačí zobrazit s,,ustavu silnčar v 11čklerých \)'Z11ač11.,'.·ch rovin,ích symet-
rie soustavy.
Na ohrázku 1.9 je uvedeno nčkolik příkladů. Ohrúzek 1.9a ( 1.9b) zobrazuje
pole izolovaného kladného (záporného) bodnvého 11:'ihoje v r()vině pn1cházející
tímto 11úhojem. Na obr{l/ku 1.9c vidíme p,lle dvojice bodových núhojů téže
velikosti a opačného znaménka (takzvaný clcklrickv dipól) v rovině, v níž oba
náboje leží. Podobně na obr. 1.9d je znázorněno ,111,1logick:;-111 7pL1sohcm pole
dvojice kladných bociov:;-ch núbo,1ú té1.e velikosti. Kunečnč obr. I .9e zobrazuje
elektrostatické pole čtveřice bodových núhojů stejné velikosti umíslčných ve
vrcholech č,tvcrce tak, ž.e míboje stejného znamení leží na úhlopříčných
vrcholech. Utvar uvedcné·ho typu představuje tabvaný elck11ick_v hudrupól.
Celkový núboj kvadrupólu je, podobně jako u elektrického dipólu, nulový. Jak
uvidíme v oddílu 1.3, elcklrický dipól a kv,1drnpól představují první členy fady
34 taLEKTROSTATIKA
takzvaných elektrick_ých mu!tip(íht, které mají velký význam pi-i aproximativním

popisu L'iektrostatických polí nabitých těles s obecným rozlo:ř.c11í111 núbojú.
II
' ! / ',. /
~ I /2>0 ""I /o<a
--- ·--- - - - •---
/j~
al
/ 1"" b/
~14::
( ~Í)IDJIDO
~~r~
---
____./
í?i\\
~
cl dl
el
(}i;-_ 1.9 711.úornční elektrického pole síločara111i: a) kladného bodového n,íbojc, hl 7,Íporného
b,,c'.cnéi,<i ť,:,bojc, c) konečného clchtrichého dipúlu, cl) soustavy dvou kladnýcl, bodových núbo_jů,
c\ ko1:ch1élrn elektrického kvadrupidu.
1.2.2 Tok intenzity elektrostatického pole bodových núbojů
Zavedeme nyní dCilcžitý pojem toku intenzity elektrostatického pole. Pro

nfrwrnost se přitom obrátíme k hydrodynamické analogii. Uvažujme proudící
kapalinu.
ELEKTIWSTATICKÉ POLE VE VAKUU 35
Ptáme se, jaké .it:ií množství proteče danou plochou S za jednotku času. K řešení
této úlohy zřejmě stačí znát rychlost kapaliny V( r) v každém bodě plochy S,
tedy tzv. pole rychlostí. Ve speciálním případu podle obr. 1.1 0a, kdy plocha S je
rovinná a rychlost kapaliny v ve všech jejích bodech je konstantní, platí pro
hledaný průtok kapaliny (/}zřejmě
<P=vScosa. ( 1.37)
JestliJe je rovinná plocha S orientována, tj. je-li rozhodnuto, ktení Ie dvou
možných orientací vektoru normúly je kladná, je možné zapsat výraz ( 1.37) ve
vektorovém tvaru. Orientaci ohraničené rovinné plochy můžeme stanovit
například tak, že rozhodneme, který 1. možných dvou směrú ohčhu po její hranici
z z
y y
)( a} X b}
Obr. 1.10 K definici loku vektorové veličiny: a) rovinnou plochou, b) obecnou plochou.
je kladný, a požadujeme, aby kladný směr vektoru normály spolu se zvoleným

kladným oběhem tvořily pravotočivou soustavu. Označíme-li jednotkový kladný
vektor normály jako n a položíme-li vektor plochy S = Sn, múžeme ( 1.37)
zapsat ve tvaru skalárního součinu
 ~ v.S. ( 1.38)
V obecném případu podle obr. 1.1 Ob, kdy má plocha S libovolný tvar a vektor
rychlosti je funkcí polohy. nemúžemc definovat směr normály platný pro plochu
S jako celek. Tok ;, přes dosta-
tečně malé plošky i\S; , které je možno s požadovanou přesností považovat za
rovinné a jejichž sjednocení zcela vyplní plochu S. Pro každou plošku !1.S; lze
alespoií přibližně zavést kladný jednotkový vektor normály n; a psát !1.S; = !1.S;n;,
takže !1.<P; = v.!1.S;. Z uvedené úvahy je patrné, jak je třeba zobecnit definici toku
vektorového pole obecnou plochou, aby si tento pojem zachovlll svůj fyzikální
smysl. Tok intenzity elektrostatického pole budeme definovat jako plošný
integrál
ELl'KTl{OST i\TIKi\
<!> = JE.dS. ( 1.39)

s
Prn tuK malou plo.(,kou !',,,S múme
/\<P _, E./\S. (IAO)
M;1-li vektor Esmčr kladné normúly k plošce /\S, bude tok touto ploškllu maxi-
múlní a mi1žeme psút
(] 41)
V 1dímc, 7.c vektor inte11zity elektrostatického pole múžeme považovat za vektor

11"1·1011· 10/.:11 intenzit\ tohoto pole (srov. analogick) v,Jah mc1.i proudem
a hustotou proudu -- odst. 3.1.1 ). Je zřejmé. že jednotkou toku intenzity elektro-
statického pole bude volt metr (V. 111).
Té1u okoln\)Sti 1..;e využlvú při nnrn1lJVÚiiÍ počtu ~dotar p1ochúzejících koi1no
danou plochou. Mi'1že111e totiž poJadovat, aby počet takovfl'i1 siločar p1Íp8dají-
c1ch na jednotku plochy byl prúvč roven velikosti vektoru inte11zity elcktn,sta-
tickélw puk.
Určíme nyní počcl silnčar vycházL·jícícli z kladného b,1clo\ého núbojc Q
u111istčného v počútku souřadnic. Jak víme, vycházejí siločúry 1. tohoto núboje
r,1diúl11č· a jsou ro11ožcny sféricky symetricky. ( )bklopíme núboj Q koncentric-
ko,1 kulovon plochou polo1něru r. ( 'ellrnvý 110ČL'l sil,1ča1· vychá?cjíckh z. náboje
(2 JC N •= <JJ. ['(,čet siločar ve vzdálenosti r připadající na jednotku plochy přinw
n,11nc \c:lik,1sti vcktnru E ( l .36)
( IA2)
Odtud dosiav.ímc
( 1.43)
Počet :,1,očar vychúzcjících 1. bodového n{1bojc a velikost tohoto n:'1bo_jc jsou tedy
vú1úny vz1:ihcm C1111čnwsti. Tato skutcč1Los1 mú závažnf význam. Pozdčji 11vi-
clí111c. 1.c i při pohybu n:'Jbo_jc zC1stó\':'1 jclio \ clik,,sl n počet siloč:1r s ním ·spoje-
ných ncmčnný_., •
/jí,tili j,mc, lc tok intenzity clcktroslatického pole 11zavřcno11 kulovou plo-
cl1011. v jejímž ,tředu jL· 11111ístč11 11:'lbo_j Q, _je roven (1.·U). lJk;'i;,,ernc nyní, že
1
l \ .Jilh. l 1y 1méil!il1 11u1.ornCnl C'kk110:>tat1ckc:ho poli.:: :-.1ločmami v případ(\ 7c by v Coulomhovč
/ÚkOIHI 1H.:pl,1til:1 J:úvi:-ilost př1~vrúcL'.11ýcli č(vc1ťÚ
IKA ELEKTROSTATICKÉ POLE VE VAKUU 37
l9) tento vztah platí obecně pro uzavřenou plochu libovolného tvaru a celkový nábo_i
v prostoru ohraničeném touto plochou.
Uvažujme opět soustavu statických bodových nábojů Q 1 až QN, Zvolme
uzavřenou plochu S, v níž jsou obsaženy některé z těchto nábojů; nechť žádný
z nich na ní neleží. Uzavřenou plochu budeme orientovat tak, že vektor normály
(0) n mířící na její vnější stranu budeme považovat za kladný. Najdeme celkový tok
intenzity elektrického pole Íkona.
Nechť náboj Q; leží uvnitř prostoru ohraničeného plochou S. Opišme kolem

/- něj kouli K; o poloměru r 0 a veďme kuželovou plochu o prostorovém vrcho-
lovém úhlu /':,.Q, (viz obr. 1.11 ). Tato plocha vytíná na kouli K1 malou plošku
t,.S' = 102/':,.Q a na ploše S plošku /':,.S= r2 /':,.Q/cos a. Platí
(144)
neboť
Tok intenzity vzbuzené nábojem Q1, je tedy stejný pro obě plošky /':,.S, /':,.S'.
Jak plyne z obrázku, nezmění se situace ani tehdy, protne-li kuželová plocha
plochu S několikrát. Toky všemi ploškami /':,.S, t,.S(, t,.S( jsou v absolutní hod-
notě stejné a rovné toku příslušnou ploškou /':,.St" vytčenou na kouli. Tok ploš-
kou /':,.S( je však záporný, takže platí opět <P~ = ; + <1>;. Tok <P,, kterým
náboj Q1 přispívá k celkovému toku plochou S, je tedy roven toku vektoru ~
kulovou plochou K;
18 EI .EKTROSTATIKA
(I .45)
v sc1uladu, ( I .4'.\)
Na níkiadC: analogických úvah ,_jistíme. že núboje láící \l1ě plnchy S
11cpf-ispíva1í k celkovému toku (viz příklad núbojc Q, na obrázku). P<,užijeme-li
11y111 princip superpo?.icc, můžeme lor111ulovat Gaussův zákon deklroslaliky pro
,ousrm·u hodov_ýc/11Jiího;u:
Ce/1:.rn•_i tok </> i11te1city e!ťktmslulického pole souslavy hodových nábojů
lihovo/1101/ 1/::,nvfrnou plocho11 S je roven celko\.'é111u ncílwji Q, u::.avlen<;111u
11v11i/J' 1,;10 1iiochy 1M!e11é11111 ko11slw1/011 F{).
Platí
( I .46)
p1-::ičc1n7, index i probíhá pouze náboje u1nísičné uvnitř plochy S. 01-r1ačí111e-ii

c.:ikovf 11;'1lioj 11v11ifr této plochy jako (), =-· IQ 1 mů:ř.cmc Gaussúv zákon zapsal
ve tvaru
( 1.47)
(?11ačké1 ']' vyj:1dh1jc. fo plc1\11ý intcgrúl je brú11 pks uzavře11ou plochu).

C,,1t1S,i°1v ?.!ikon hraje \ nauce o elektřin.:: ťund,1mentální ulollll. V dalším v_ý-
klad11 uvidíme. :řc pL11í prn lihov,1lné ekktr,1statické pnle aje možno jej zobecnit
i na případ pohybujících se núboji'i. Jak je p;1trno z průběhu odvození,jc Gaussl1v
z:'1ko11 pí·ímým clť1sledke111 ( 'oulombova /.Úknna, resp. zákona přcvr5ccných
čl vcrd, :1 pnncipu superpozice. l'ř-itom ( iausst°1v z.íkon a z nčj plynoucí dt°rsledky
.1c· 111,,111,1 u\·čř11 d:ilší111i experimenty, napí·. s rozlo:ř.cním núbojú na vodičích,
a lim 11cpří1no cl0Un11 i plmno,t Cnul,11nhova zúko11a (viz člúnek I A.2). Při
odvozov;íní Cia11ss()va liÍkonajsmc nevyužili přc·dpokladu o kulové symc.:trii pole
bodového 11{1bojc a v tomto smyslu je Gaussův zákon obecnější ne;. záJ..011 Cou-
iomlrnv. Uopl111me-li k platnosti Gaussova z.íkona předpoklad kulové ,ymctric,
d"s1dncmc s11acl110 V/.l,il1 ( 1.36) a pi'cs ( l .J2) Coulombúv zúko11.
1.2.3 Pokndúl ckktrnstatick{,Jw pole bodových míhojti
7111í11ili _jsme se ,1 ID111, že silové působení soustavy statických bodových 11.íbojt"1

Q, až Q., na 11:íliuj () u1nístčn) v hod.:: r 11,e popsat zav,:dením vektorového pc;lc
E( r) danC::ho výra/cm ( 1.:n). V ihlckch r = r, nrní vcktornv,í l'unkcc E( r) def1-
ELEKTROSTATICKÉ POLE VE VAKUU 39
nována, má zde singularitu řádu 1/x 2. Uvažme nyní skalární funkci (skalární
pole) ({!( f) definovanou vztahem
I N Q
({!(f)=-"'-; +C, ( 1.48)
41te0 ~lf-f;I
kde Cje libovolná konstanta. Tato funkce má rovněž singularity v bodech f= f;

(řádu 1/x); všude jinde má parciální derivace všech řádť1. Pro případ jednoho
bodového náboje umístěného v počátku souřadnic definujeme podle ( I .48)
1 Q
rp(f)=--+C. ( 1.49)
41teo r
Vypočítáme-li nyní parciální derivace prvního řúdu funkce ({!( f) dané vztahem
(1.48), popř. (1.49), zjistíme, že pro E(r) dané vztahem (1.33), popř. (1.36),
platí
['=(f)=-grad({J(r), I ( 1.50)
kde symbol grad <p značí vektor grad 1p = (d(f!/Ux, <l({!l<ly, <l(f!ldz) nazývaný gradi-
entem funkce ({!(podrobněji viz Dodatek I).
Skalární funkci (f!(f) nazýváme potenciálem elektrostatického pole. Vzhle-
dem k platnosti vztahu (1.50) je možné potenciál použít k popisu elektrostatic-
kého pole soustavy bodových nábojů stejně tak jako intenzitu pole E( r); popis
pomocí potenciálu je dokonce jednodušší (je to skalár a při sčítúní potenciálů se
nemusíme starat o směr této veličiny). Přítomnost volitelné konstanty C v defi-
ničním vztahu ( 1.48) pro potenciál ukazuje na to, že potenciál není definován
jednoznačně. Jak uvidíme, tato skutečnost nemá však fyzikální dt'.'ilcžitost.
Existence potenciálu obecného vektorového pole není samozřejmá a pole,
ktcrú je možno vyjádřit vztahem ( 1.50), nazýváme potrncicílními. Možnost po-
pisu elektrostatického pole soustavy bodových núbojů pomocí potenciálu jsme
dokúzali tím, že jsme zkonstruovali funkci ( 1.48) vyhovující vztahu ( 1.50).
Vzniká ovšem otázka, jaký má potenciál fyzikální význam a jakou vlastnost
elektrostatického pole vyjadřuje.
V uvažovaném poli soustavy bodových nábojů zvolme pevný bod fo d1zný od
všech bodů f1 až fN ve kterých sídlí bodové náboje. Zvolme dále libovolný bod f
téže vlastnosti a oba body spojme křivkou l, která je orientov,1na od bodu fo k f
a která neprochází žádným z bodů fo až fN, Bude nás zajímat práce W,_,., kterou
musí vnější síly vykonat, má-li být bodový náboj Q přenesen z výchozího bodu
fo po křivce / do bodu f. Platí (srov. vztah ( 1.23))
w,,,., = - I F.dl' ( 1.51)

E! !J<TROST./1..T!K.A
kde F mačí sílu podle ( 1.32), která musí být při přenášení náboje Q překoná
v.ína. Využitím rovnice ( 1.50) dostaneme dále
W, ,, =-Q Edl f =Q J
I
grad lf'.d/. ( 1.52)
Výra/.
( 1.53)
však představuje tot;ílní diferenciál potenciálu. Odtud vyplývá di"iló.itý výsledek

r
\t,."' = QJd,p ~ Q~qi(r)-,e(t;i)]. ( 1.54)

r,,
Práct· W,._;;) zúvisí jen na potenciálu koncových hodi"1 dráhy La nezávisí na její1n
prl!bčlrn. Má tedy výniam potenci{dní energie núbojc Q v bodč r vzhledem
k hodu r;,
Potenciál clcktrust;1tického pole v daném bod(· /de tedy představuje potenci-
ální energii V/.lÚ.eno11 k jednotkovému náboji. Je určen V/hkdem k refcrc11-
čnín111 hodu, jeho;, potenciál i polohu můžeme volit libovolnč. Pokud jsou
všeclmy náboje ro/.lo;.cny v konečné části prostoru, volíme obvykle referenční
bod v nekonečnu a klademe tam p,1k11ciál roven nule. Potom podle rovnic ( l .SO)
a ( I .51) múrnc
r
qi(r) - JE.d/. (1.5'.i)
Fyzik:íln1 smysl 111:í tedy jen ro::dil /Jn/cncicílú ve dvou bodech r1, r2 , který mú-
;emc mčřit. t(;dy
r,
qi(r2) <p(tj)=-JE.dl.
J>r,íci, kterou vyl\\lllá elcktrnsL1tické pole ph pťcmist'ování hodnvého _jednot-

kového kladného núhoje z bodu r, do bodu r2, na/,ývárne IWJH:tím mezi tčmito
body
( I 57)
Napětí je tedy rovno záporně vzatému rozdílu potenciálů a je kladné, má-li

výchozí bod vyšší potenciál než bod koncový. Elektrostatické pole vykoná
v takovém případě při přemisťování kladného náboje kladnou práci A = Q U 12 .
Ze vztahu (1.54) s1rndno stanovíme jednotku pro měření potenciálu, resp.
napětí. V Mezinárodní soustavě je jí volt (V). Mezi dvčma body je napětí jed-
noho voltu, jestliže elektrické pole při přenesení náboje jednoho coulombu vy-
koná práci jednoho joulu. Ze vztahu ( 1.57) pak plyne jednotka intenzity
elektrostatického pole V.m- 1.
Nyní použijeme potenciál k vyjádření potenciální energie soustavy bodových
nábojů, kterou jsme odvodili v článku 1.1.5. Mějme nejprve dvojici nábojů Q 1,
Q2 ve vzájemné vzdálenosti R 12. Náboj Q 1 vyvolává v bodě, kde je umístěn
druhý náboj Q 2, potenciál <p2 daný vztahem tvaru ( 1.49) s C = O. Analogicky
náboj Q2 vyvohívá potenciál <p1 v bodě, v němž je umístěn náboj Q 1. Potenciální
energii soustavy těchto dvou nábojú mllŽeme pak zapsat jako
W12 =-l_ Q1 Q2
Q1({)1 Q; ({)2
4nEo R12
( 1.58)
I Q2
({)1 = ---- ([!1 =
4nEo R12 4nť 0 R12
Víme, že tflto energie nezávisí na tom, po jaké trajektorii se náboj Q 1(Q 2 ) přibli
žoval z nekonečna do bodu o vzdálenosti R 12 od náboje Q 2(Q 1).
Mějme nyní soustavu nábojů Q 1 až QN, Potenciální energii náboje Q; v poli
ostatních nábojů Q;~i mi'1žeme vyjádřit pomocí potenciálu s uvúžcním principu
superpozice jako
( I .59)
takže výsledn{1 potenciální energie soustavy ( 1.25) bude mít tvar
(1.60)
Ze skutečnosti, že práce vykonaná při přenesení náboje mezi dvěmfl body

v elektrostfltickém poli nezávisí na trajektorii, přímo vyplývá, že práce vykonaná
po uzavřené křivce je vždy rovna nule. Přenášíme-li po takové trajektorii jednot-
kový náboj, nfl nějž působí síla rovná intenzitě pole E, dostaneme obecný inte-
grální vztah
( 1.6 l)
42 ELEKTJWST i\ TIKA
( ,ymhol j\ \yjadřu_jc, 7.e i11legrál je lmín pod.:I uzavi'cné khvky /; nazýváme ho

c1rkuL1cc vek tmu E podél této křivky). Podle Stokesovy včly vektorové analýzy
(viz ll I 4.'i)
f
~E.d/cc rotE.dS=O, ( 1.62)
s
kde S je libornliú plucha, ktedt má za svou hranici ki'ivk11 l. Připomei'íme, že

vektorové pok rol E naz:,"vané- roLIce E jL' v karlb.sk,;ch souř"adnicích delino-
v;íno 1ako
( c!F rlE, élE, JF

rnt E=-' - -~
lav Jz' rlz dI ,
(viz Dodatek ll
Yzhle(km k 1omu, 1.e křivka/ je libovoln;í. bude vztah (l 62) pla1it i pro dife-
lL'11cialnč rnalull plošku dS. Pak dostaneme dikrenci.ílní obdobu vztahu ( l .61)
jako
~-rntE=O]
:,..1uhii isme té1. po11iít ickntity vcktorov<· an,tlýzy ( viz D 1.64)
1---~----·-·1
rot E =--rot grnd rp=- O.
~-- --- ~----~- ~- ----
(IM)
Rovnice ( 1.61 ). resp. ( i .63) jsou přímý111 cli°1slcdkem existence pote11eiúlu. P11u-
1.ity postup lze ov;cm i obrátit a z platnos1i lčchto rovnic existenci potenciálu
vyvodit Y/(ali (I .r, I), resp. (1.ó3) platí tedy právč tehdy, existuje-li skalární
fu11kcc spli'\11_jící podmínku ( 1.50). Z1rnmc11á to. >c clcktnistalické pole soustavy
bodovych núbojí'1 je por,·11cirí/11í a konzl'!varivní (energie 11,íbPjc se po návratu do
v_ýclw:r.iho hod11 1.achov:i).
l'rn gralické zn:'llornční clcktrnst~tickéh" p()ic l1c vedle silm:ar poui.ít kž
tzv. i'Ávipolť11ci!Í/11ich 11lod1. J,ou definov;íny jako geometrické místo bodt1,
v nich1. rnú potcnciúl pi·cdcpsano11 konstantní hodnotu <p;. Snadno lze dokfuat, že
c,il, jsl\11 v;dy k ckvip,itc11L·iálrn111 plochám kolmé. Dilcrencujcme-li totiž
rovnici
r11tn - cp, konst , t 1.6'1)
d(lqdliťilll'
d cp
ELEKTROSTATICKÍ, POLE VE VAKl/lJ 4-1
Jelikož vektor dr= (d.x, dy, dz) leží v rovinč tečné k ekvipotc11ciúl11í ploše. je
dokazova11é tvrzení zřejmé. l'ro posouzení prúbčhu pole opět stačí vyšetřovat
pouze prúseč11ice ekvipotenciálních ploch s 116kterými význač11ý111i rovinami
symetrie soustavy.
1.2.4 Ekktrostatické pok ohccnč rozložených nábojů

Dosud jsme se zabývali elektrostatickým polem vytvářeným soustavou bodo
vých nábojú. Nyní přejdeme k obecnému rozložení elektrických nábojú, které
jsme popsali v článku 1.1 A pomocí pojmu objemové (plošné, lineární) hustoty
náboje. I lustotu náboje budeme pokládat za ,.ná111ou funkci polohového vektoru,
nezávislou 11a čase. Nebudc!llc se přitom starat o fyzikální vlastnosti objcktC1
nesoucích tyto náboje, ani 11chudeme br{1t v úvahu jejich vli\ na vyšetřované·
elektrostatické pole. Jinými slovy řečeno, hudeme pfedpoklúdat určité známé
rozložení 11ábojů v prostoru a jimi vytvořené elektrostatické pole budeme pova
žovat za pole ve vakuu.
0hr. I 12 K výpočt11 ťid.tmkého pole y

objL·111ovč rozloženého n;·ihll.JC pomocí
pn11cipi1 supcrp{)l.ll"C.
Uvažujllle náboj Q objemově rozložený v oblasti o objemu V s hustotou p(ť)

(obr. 1.12). Pro přibli;;.ný výpočet intenzity pole vzbuzeného tímto nálw1c111
v libov(ilnérn bodě r lóícím mimo oblast V použijeme ťoulombúv zúkon a
princip superpozice; rcizdíl vektort'.1 r-- r' tlrnačímc jako R. Nejdříve 111Ccí1111c
příspčvck náboje !':IQ mzložcného v mak:111 objemu !':I V. h:tný obsahuje> h()d r·
Zvolíme-li tento objem dostatečně malý, mt1žcrne núboj 1'\Q ~ p ( r· )i\ V
vzhledem ke vzdálenosti k bodu r považovat s potřebnou přesností za hodový.
Jeho příspčvek !':I E(r') k celkové intenzitč pole múžemc podle ( 1.35) vyjúdřit ve
tvaru
. I prr')/',V ,
i\E(r)=- - - (r-r ). (I <,71
4n:Eo jr- r'
Analogicky pro příspčvck !'.<p(r) k potenciálu v daném hodč dostaneme podle

(1.49) (klademe C cc O)
ELEKTROSTATIKA
I p(r')~V
D.<p(r)' ( 1.68)
4nE 0 lr-r'I
(~clkovou intenzitu pole E( r), ícsp. potenci cil <p( i) n1l1že1ne podic principu su-
perpozice s požadovanou přesností vyj,ídřit jako součet výrazč1 typu (l .67), popř.
( 1.68). Sčítání provádíme přes všechny elementární objemy, jejichž sjednocení
zcela vyplní uvažovanou oblast V. Přesnost vyjádi-ení bude samozřcjmč tím
včtší, čím _jcrnn(:jší dčlcní oblasti V bude zvoleno.
Podle právč provedené úvnhy l/.c očekávat, že objemové integrály (přes r')
E(r)=- -J----
I r p(r')
jr . r'j
4TCEo v
, I J/J(r')RdV
(r-r)dV=- - •--•-,--,
1
4nEo v I{
( 1.69a)
<fl(r)=-1-f p(r') dV=--1-Jp(r')dV ( 1.70a)

4nEo- V IIr- r'II 4nEn" V R
budou přcsnč vyjadřovat hledanou intenzitu pole a potenciál ve všech bodech r

mimo objem V. Zmínčnou úvahu není ovšem možno ve smyslu formální logiky
považovat za důkaz těchto vztahů. Kdybychom požado\ali, ,1by naše teorie byla
I onrní lnč konzistentní, musel i bychom jejich platnost ved lc Cou lomhova zákona
r uvnčž postulovat. Fy/íkální smysl výrazů ( 1.69a) a ( 1.33) je týž, rozdíl je pouze
ve /pŮsob11 nazírání. Elektrostatické pole reálného tělesa 11cs, n1cího náboj je

1110í.110 bud' podle ( 1.:n) vyjádřit jako pole vhodně zvolených diskrétně rozlože-
íl)Ch bodových nábqjí'1, nebo fl"dlc ( 1.69a) jako pole spoj itč r,izloženého náboje.
Intenzita pole a potenciál vyjádřené vztahy ( 1.69a) a ( 1.70a) vyhovují defi-
niční podmínce potenciálu ( 1.50):
E(r),~ grad (fl(r)=-grad (l __I_J_lp(r? d V]=

4rcE0 r-r 1
v
I
=----
4 m.u v
J 1
grad - l
i'
I
p(r')
- ) dV=--
- r 'II 4
I
I
J
p(r')
---(r-r,,)
7tEo v r -· r I
, )dv,
. (1.71)
h1nkce p popisující rd1lnú rozložení náboje takovou zámčnu pořadí derivování

(podle f) a integrov;íní (podle r') vždy u111ož1'íuje. Stačí tedy určit pouze jednu
z funkcí E( r), (fl( r) a druhou najít pomocí vztahu ( 1.50).
Všechny úvahy, které jsme dosud prováděli pro prostorově rozložené náboje
mi'1žcmc reprodukovat i pro náboje rozlo:řené plošně a lineárně. Je-li náboj Q
rozložen na ploše S s plošnou hustotou <J(r'), je možné intenzitu a potenciál jím
vytvořeného elektrostatického pole v libovolném bodě neležícím na této ploše

vyjádřit ve tvaru plošných integrálů
I
E(r)=- cr(r')
- J
- , (r-r ,)dS, ( 1.69b)
4nEo 5 Ir - r'I
<p(r)=-
I J-Icr(r')
-, ds. ( 1.70b)
4nE 0 r- r1
s
Analogicky, je-li náboj Q rozložen na křivce l s lineární hustotou r(r'), je

možno intenzitu a potenciál jím vytvořeného elektrostatického pole v libovol-
ném bodě neležícím na této křivce vyjádřit ve tvaru křivkových integrálů
l
E(r)=- r(r')
- J
-1 (r-r , )dl, ( I .69e)
4nEo I Ir - r'I
l
<p(r)=- - I-,Id/.
Jr(r') ( 1.70c)
4nc0 r - r
I
Na základě toho, co bylo dosud řečeno, umíme tedy obecně vyjádřit intenzitu
a potenciál elektrostatického pole ve všech bodech, v nichž neleží bodové núboje
a v nichž je hustota nábojů nulová. Vzniká nyní otázka, zda je možné rozšíi-it
pojem elektrostatického pole také na body s nenulovou hustotou náboje. Pro
vyřešení tohoto problému _je třeba vyšetřit, za jakých podmínek mají výrnzy
(l.69) a (1.70) smysl i v uvedených bodech. Problém spočívá v tom, že jestliže
bod r leží v oblasti, přes níž se integruje, může integrační proměnná nabýval
hodnoty r' = r. Integrovaná funkce roste při r' -0 r do nekonečna. Mají-li být
intenzita pole, resp. potenciál v tomto bodě konečné, budou mít charakter ne-
vlastních hodnot příslušných integrálů. Existence těchto nevlastních hodnot pak
závisí na pn'1běhu hustoty náboje, tj. na tvaru funkcí p(r'), cr(r'), r(r').
Detailní rozbor této problematiky je záležitostí teorie elektromagnetického
pole, resp. teorie potenciálu (viz např. [3]). Uvedeme proto _jen hlilvní závěry
týkající se v praxi důležitých případů. Omezíme se přitom pouze na objemové a
plošné rozložení nábojů. O funkcích p(r') a cr(r') vyjadřujících objemovou
a plošnou hustotu náboje budeme prostě předpokládat, že jsou ve všech v11it1'11íc!,
bodech uvažované oblasti konečné a dostatečně hladké.
O elektrostatickém poli prostorově rozložených 11ábojL1 lze za uvedených
předpokladů říci:
I. Výraz ( I. 70a) vyjadřuje konečný potenciál ve všech bodech prostoru,
tedy i v bodech oblasti V, kdy je hustota náboje p ri'.'1znú od nuly.
2.Tento potenciál je všude spojitý a má parciální derivace nlesp,H1 prvního
řadu.
,. Výraz ( l .h9a) je roven -grad <p ve všech hodech prostoru. Vyjadřuje
tc:dy ~p1 úvnč intenzitu pole i uvniti- oblasti V, kde je hustota náboje různá od
1111íy.
,, fntem.ita pole daná vztahem ( 1.6(Ja) je všude spojit,í.
O elektrostatickém poli plošnč rozložen:i"ch nábojů platí 1a analogických
pudminek:
I Výra 1. (I. 70h) vyjadřuje konečn~· potenciál ve v.šcch hodech pro.,toru,
tedy i v bodech plochy S, kde Je plo.š11á hustota náboje O' rč11.ná od nuly.
2 Tento potenciál je všude spo.1 itý a má p,1rciál11 í derivace ,ilespor'í prvního
řúdu ve všech bodl'ch s výjimkou bodů plochy S.
\ Výraz ( I .(,9b) je roven -grad (() ve všech bodech s výjimkou bodů
plochy S. Na této ploše nemá intenzita pole smysl.
4.lntenz.ita pole daná vz..tahem (U,9b) je všude spojitá s výjimkou hodů
pl()chy S. Ph pn'iclwdu touto plochou zůstávají spojité pouze její tečné s101.ky.
kj í norrnúiové složky se měn i skokc·m o hoclnotu Ci IE11 . Platí tedy vztahy ( viz
ohr.l.13)
I ',1. n -
1·',211 = (T -· ( I. 72)
l'o
KL: zcl{1vod11ě11í těchto vztah{1 Sl' vrátíme v článku 1.2.(,.
0hr. I .1 :i Chov:'lllí norrnúlov,-ch a tct11Í'ch slo2ck

o( rJ c lcktrickd10 pole ph prúchodu nabitou plochou.
l.2.5 Gaussiiv zákon pro obecné elektrostatické pole

S oldcdl'111 na princip superpozice lze oček{1vat, Je Gaussův zákon formulovaný
prn soustavu lioÚO\}Ch núhoji'.1 rovnicí (1.47) bL1dc platil laké v případč spojitě
roz.ložených núbojů. /\bychom se o tom pfosvčdčili, museli bychom 1koumat
výr:11 pr,i tok illtc11zily c•lektrostaliáého pole (1.39) a dosadit v něm za
vektorovou funkci E( r) výrazy lypu ( 1.69). Ani1 bychom platnost takové obcc-
ně_i~í formulace C,a11ssova d1ku11a exaktně z.dúvodiíovali, uvedeme přímo jeho
znč111:
li111fi:: 1/ií11" /i/)()1'()/nú 1cmic111í JJ!ocha S uhra11iťující těleso o/Jjemu V
a orien/01•m1cí lak, že kladný vc·klor 11or111cílv míN ven z tohoto i/lesa. Nechť
11v11ill' /c;/o JJlm-1,yjc 11:::m·i'<'II ll(Í/ioj (!,, k1er1i 111ú±e bj:1 tvořen jednak bodovými
ncífwji, jednak 1/(íhoji spojili' rozložen;ími fifwvofmím zpúsuhem. Polom, existuje-
ELEKTROSTATICKÉ POLE VE VJ\KlJlJ 47
li plošný integrál c/J =j E.dS vyjadřující tok intenzily elektrostatického pole

touto plochou, platí
~ ( 1.73)
~
Jak plyne z formulace Gaussova zákona, existuje pouze jediné omezení na volbu
plochy S, a to aby přímo neprocházela takovými singularitami pole, které by
znemožnily určit tok <P. Toto omezení má však pouze teoretický význam, neboť
v přírodě žádné singularity pole neexistují. Uvedené singularity mají svůj púvod
v lom, že k popisu pole použivúme výhodných abstraktních pojmů jako bodový
náboj, plošná hustota náboje apod. Kteroukoliv konkrétní skutečnou soustavu
však můžeme s libovolnou přesností popsat objemovým rozložením náboji't tak,
že pole je všude konečné a spojité.
Ve speciálním případu, kdy uvnitř plochy S jsou nejvýše objemově rozložené
náboje, lze rovnici ( 1.73) vyjadřující Gaussúv zákon v integrálním tvaru přep,at
do tvaru diferenciálního. Náboj Qc můžeme totiž vyjádřit objemovým integrálem
v
I
Qc = p(r)dV ( 1.74)
(na rozdíl od integrál i', ( 1.69) a ( 1.70) nyní integrujeme přes promčnnou r ).
Dostaneme tak
~E.c!S= ~o
s
f
v
pdV. ( 1. 7.'i)
Podle Gaussovy věty vektorové analýzy (viz Dodatek I, vztah (O 1.32)) lze však
plošný integníl funkce E na levé straně ( 1.75) vyjádřit pomocí objemového inte-
grálu funkce div E přes objem ohraničený plochou S. Platí tedy
fdivEdV= ~0
v
f
v
pdV. (1.76)
Protože plocha S, a tudíž i objem V jsou voleny libovolně, musí poslední rovnice
platit i pro diferenciálrn: malé objemy dV. To je možné pouze tehdy, jsou-li si
identicky rovny integrované funkce. Musí proto platit v každém bodě
divE(r)= p(r)_ (177)

Eo
Rov111ce ( I. 77) představuje parciální diferenciální rov111c1 prvního řádu

a vyjadřuje tutéž vlastnost elektrostatického pole jako Gaussův z{tkon (1.73)
4X
(a ,.ahrnujc ledy v sobč i Coulomhť1v zákon). Není však v{1d111a na 1.adarwu pl()-
ch11 i''.i ohjc1n, a je to tedy U1111ssúv zákon v d1fi'rrnciá/11í111 trnrn. V kartb,skýc·h
srn1fadnicícltJi 111ťi;;c1nc zapsatjako
(J;,;, rJF 1 <Ji:'_ I'

-------1---- -1--- • ( I 78)
dt Dv a~ ro
V/.hkdc1n ke gcomclrickC,mu významu pojmu divergence (VÍ/. l)odatek I) \YJJ-

dřu_jelalo včla skuicč11osl, ;;_c núbojcjsou zdrojem siluč·ar ckktrostatickélto pole.
Je li v nčjakém bodč hustota náboje p, a tedy I divE kladn:í, wamrnú tll, 1.e
siiočúry z 10iio10 hodu vycházejí; naopak, jsou-i i siioČÚť\ dupa divé 1.,íporné,
lakového bodu vstupují. Naproti lomu v danélll hodč prostoru, v 11C·1111. není
ekklrický n:ílmj (fJ = O). nclz.c vyl vor-i I takovou konťiguraci cld-trid,él1u J)()le,
aby všechny okoh1í siločáry do tohoto hodu směřovaly. ( )dtud pl 1 11c tzv. Lam-
s/1ml'ova 1'1'tu, podle nÍ/. ndzc cld..irický núbo_1 udrl'<>val v prnslorn ve stabilní
rovnováz.c pm1zc silami clcktrostatického pole (srov. pí·íklad 1.1.(,:1).
1.2.<, Nabitá plocha v ťkktrostatiekfo1 poli
( ía11ssť1v z:'tkon v dil,:rcnciúlní111 tvaru jsme odvodili pro pr-ípad ohjc111mč n>/l,,-
;.cných n:'1boji'1. Nyní lrndcmc aplikovat ( íaus\Úv z:'1k,,11 ( I .7.1) 11:1 pí-ipad pl,,<nč
ť()/_lo/cných n:'dmj i'1 ( obr. J. JiJ ).
y O!ll l lLi K ndvo1cni hr;n11č11il1[) \/Llhll [HP

norn1.11uv(· :-.lo/\..) ele\..tric\..L-i10 pnk
MC:j111c nahilo11 plocl111 S s plošnou hustotou n;ílmjc 0 :1 n;i ní htid r0 . OhJ...lo-

pímc lento hod vúlcovou plochou lak, že osa vúlcc hmk kol111ú k plll.\C .\, oh\ah
porl\lavy v;íiu· roven !\S :1 doslatcčnč 111alS·. { lrčírnL· tok in1c1u.i1 1 ckktr\lst;1tic-
k<.:ho pok lm1lo v:'ilcovou plochou. K lok11 potblav:1111 i v;ílcc· lrnd\lu zřcj 111(· při
spíval pouze 11<ir111.'ilovč slo;;ky pole E,,,, E_,,,: vektory plošc·k ()h\l11 pod,t;1v :'..S 1 ,
i\S, jsrn1 přitom oricntovúny na opačn(· ,1ra11y. V(šk11 v/1lcc 111i'1/c111c učinit
natolik 111alou, ahy tok plú~tč111 byl zanedbatelný CclkovS· lok \';ílcm\lu plllchou
se pak zredukuje v limitě na <P = E1.t:.5 1 + E 2.!:.52 = (E,,, - lé'2,i) t:.S. Podle
Gaussova zákona má být tento tok roven náboji uvnitř válcové plochy a !:.S
dělenému Eo:
(L79)
Po vykrácení tis dostaneme druhou z podmínek (I. 72)
I Div E =ť,,, - ť2n =ť:] (I .80)
Takzvaná plošná divergence DivE zavedená formálně vztahem (D 1.39), která

se někdy používá, umožíh1je vyjádřit podmínku pro normálové složky elektro-
statického pole při průchodu danou plochou ve tvaru analogickém Gaussovu
zákonu v diferenciálním tvaru ( 1.77).
V předchozím textu jsme zavedli potenciál elektrostatického pole vytvář-e
ného soustavou bodových nábojů, ukázali, že takové pole je konzervativní,
a odvodili integrální vztah ( 1.61 ). Tento integrální vztah, a tedy i vlastnost kon-
zervativnosti, bude zřejmě platit i pro obecné elektrostatické pole buzené libo-
volně uspořádanými náboji. Jediným požadavkem je, aby integrál f E.dl měl
smysl, což je v reálné fyzikální situaci (podobně jako v případě Gaussova zá-
kona) vždy splněno.
Dále jsme pomocí Stokcsovy věty vektorové analýzy odvodili parciální
diferenciální rovnici ( 1.63). Použití Stokesovy včty je přesně vzato omezeno
pouze na případ, když vektor intenzity pole E je spojitý a má spojité parciální
derivace ve všech bodech křivky/ aj í ohraničené plochy S. V případě hodových,
lineárních a plošných nábojů ( což jsou všechno fyzikální abstrakce) nehude tedy
Stokesova věta obecně použitelná. Obccnú definice operace rotace (viz Doda-
tek I, vztah (D l .41)) však není závislá na volbě souřadnic, na cxistern.:i a na
vlastnostech příslušných parciálních derivací. Takto definovaná veličina rot E
má smysl i v bodech, kde jsou rozmístěny bodové lineární či plošné náboje
a parciální diferenciální rovnice ( 1.61) nabývá obecnou platnost ve všech bodech
prostoru pro libovolné elektrostatické pole.
Dokažme nyní platnost prvního z hraničních vztahů ( I. 72) pro tečné složky
elektrostatického pole (viz obr. I. 15). Mčjme opět nabitou plochu S a ved'me
kolem uvažovaného bodu této plochy obdélníček tak, aby jeho delší strany M
procházely rovnoběžně s libovolným tečným jednotkovým vektorem t po prot~j-
ších stranách plochy S. K cirkulaci vektoru intenzity podél stran ti/ obdélníčku
budou zřejmě přispívat pouze tečné složky pole E,., E2,. Strany kolmé k ploše S
můžeme učinil lak krátkými, aby jejich příspěvek k cirkulaci byl zanedbatelný.
Ze vztahu (1.61) v limitě dostáváme I'= (Ed- E2 .t) M = O, a tedy
bLEKTKOSTATIKA
( 1.81)
a po vykrácení M máme první ze vztahi"1 (1.72). Použijeme-li tzv. plošné rotace

definované pomocí (D 1.52), můžeme psát analogicky k ( 1.63)
( 1.82)
0hr. 1.15 K odvozeni hraničního vztahu pro tečné

složky elektrického pole
1.2.7 Poissonova a Laplaceova rovnice

Vraťme se nyní k obecnému případu, kdy rozložení náboji"1 mi'1žeme popsat po-
mocí objemové hustoty náboje p( r). Vlastnosti elektrostatického pole jsou pak
vyjádřeny parciálními diferenciálními rovnicemi
I-
l
l. rotE = O, divE = !!__
Eo
( 1.83)
l{ešcní této soustavy čtyř rovnic (jedné vektorové dvojice rovnic a jedné skalární
dvojice rovnic) je us11:1clnč110 zavedením potenciálu. Mo:1nost jeho zavedení
plyne pnívě z první z rovnic ( 1.83) a přej cleme-li od vektoru E ke skalární funkci
cp vztahem ( 1.50), bude tato první rovnice splnčna automaticky. Zbývá pak řešit
druhou z rovnic ( l .83). Využijeme přitom vztahu (D 1.56), jímž byl zaveden tzv.
Laplaceův opcdtor. V kartézských souřadnicích máme
( 1.84)
Pro potenciál dostáváme tzv. f'ois.rnnovu rovnici
( 1.85)
platnou všude tam, kde platí Gaussi'iv zákon v diferenciálním tvaru. V bodech,
kde je objcmovú hustota nábojů nulová, redukuje se Poissonova rovnice na rov-
nici I nplaccov11
( 1.86)
ri
<A
f ELEKTROSTATICKÉ POLE VE VAKUU
]) nebo v kartézských souřadnicích
:e (1.86a
2) Poissonova a Laplaceova rovnice představují podmínky, kterým musí potenci.í

elektrostatického pole vždy vyhovovat. Ze známého rozložení nábojů umožiíuj
určit potenciál (a tím i intenzitu pole) a naopak ze známého prúběhu potenciál1
dovolují určit soustavu nábojů tvořících zdroje tohoto potenciálu. Řešení těcht,
rovnic mají přitom určité obecné vlastnosti, které zkoumá matematická fyzika
a které usnadiíují nalézt příslušné fyzikální řešení. Protože jde o parciální dife
renciální rovnice, neurčují řešení jednoznačné. Abychom dostali jednoznačn:
fyzikální výsledek, musíme zadat ještě další, například tzv. hranic'ní podmínkv
Jednou ze zmínčných obecných vlastností potenciálu je to, že elektrostatický potenciál nemůže mi
lokální extrém v bodech, v nichž nesídli ;i,ádné náboje. Předpokládejme napflklad, že uvažovan
potenciál má v bodč fo lokální maximum. Pak jistě existuje kulová plocha K se středem v bod~ r,
v jejíchž všech hodech má potenciúl hodnotu menší než <p( f 0 ) a vektor gradO_ Talo podmínka mi11.e hýl s ohledem na Uaussitv zákon splnčna jen tehdy_ je- I
uvnitř plochy K pfítomen kladný náboj, jehož siločáry smčřují ven z plochy K. Vidíme tedy, ž,
fešení Laplaceovy rovnice nemůže mít lokální extrém v žádném vnitřním bodě uvažované oblasti
Řešení Poissonovy rovnice naopak takový extrém ml! může, má-li hustota m\bojc v uvažovanén
hodě ajeho okoli vhodný pritbčh_
Nemožnost existence lokálního cxlréinu v prázdném prostoru je přímo patrná i z tvaru Lapla
IÍ ceovy rovnice ( 1.8(,a). V bodč extrému by musely být všechny první parci,liní derivace po1rnci;\l1
1Í nulové a všechny tři druhé parciální derivace buď kladné, nebo záporné, což rovnice ( 1.86a) vyl u
čuje.
1.2.8 Hustota energie elektrostatického pole

Nakonec vyjádříme ještě energii obecného elektrostatického pole. Viděli jsme
že interakční energie soustavy bodových náb~jů může být vxjádřena pomoc
potenciálu vztahem (1.60). Zobecníme-li tento výsledek pro případ spojitě rozlo-
ženého náboje umístěného v konečnu, můžeme napsat
W = ½f cp(r)p(r)dV.
Integrování přitom probíhá v celém prostoru. Použijeme-li Poissonovu rovnici.
dostaneme
( 1.88)
Integrál na pravé straně ( 1.88) vzatý v konečném objemu V ohraničeném plo-

chou S lze pomocí Greenovy věty vektorové analýzy (D 1.69) upravit na tvar
CT cv•rn ,.,.,.,r;. ,,.,._,,
52 Ll,1,l'\.JJ\U,)lAIII\../\
J~0i\.rpdV = -Jfgradqf dV + ~(<pgrad<p)dS. (1.89)

v v s
Bude-I, se nyní plocha S rozpínat do nekonečna, bude tok vektoru (fl grad qi t()uto
plochou konvergoval k nule (výraz <fl grad </J bude klesat jako I//. element plo-
chy poroste pko r2 ). Objemové integrování se tak rozprostře po celém prostoru
a rny dostaneme
( I. 90)
V:,°'sledek lze ínkrpretovat lak, že elektrostatické pole je charakterizováno obje-

movo11 hw;totou ťncrgíc
(1.91)
a intcrnkč11í energii obecně rozlo1.cného náboje mť1že111e najít zintegrováním této

hustoty v cl:lém objemu, kde ji: elektrostatické pole nenulové.
Je u.ř.itcčné si ovčřit, že v:;•raz ( 1.91) má skutečně fyzikální rnzměr objemové
hustoty energil: J m· 1. Fyzikální v:;·znam hustot) energie Wc ovšem vynikne až po
zavedení obecnč nestacionárního pole clcktromagnctickéhu, v ni;m:,,. doch,ízí
k proudění energie v prostoru ,1 čase. Zůstúv;ime-li v r:ímci elektrostatiky, pot,1111
výrazy typu ( I .ú0), respektive ( 1.87) na _jedné st ranč a výraz typu ( l .90) na
slranč druhé představují pouze alternativní matematické vy_júdření tD.c skutcč-
11osti, tj. CL'.lkové energie potí-ebné k vytvoření daného elektrostatického pole.
1.2.'I J{c~ťné příklady
V tomto člú11ku shrneme obecné zásady pro výpočet intenzity elektrostatického

p<lic (popi·. jeho potenciálu), buzené znúmým rozlo:foní111 elektrických núbojů.
( lbccn:,"· výklad doplnínic učkolika typickýllli ;1 z praktického hlediska užiteč-
11ým i príkbdy.
l k I i 1ad:'1na ohjcnmvú hm,tot,l 11.íbo.ic p( f), plošn.í hustota náboje o-( f)
neh" linc:uní hu,tot,1 11:íbojc r(f), _Je v1,dy možné vypočítat intenzitu E( r)
;1 potrnci;'il ~( r) elcktrostatíckéhu pole v explicitní formě vzorců typu ( 1.69)
,1 (1.70) Přitolll 111ť1ŽL'lllc J1()ČÍL1t E(f) i ip(f) neLávislc 1m sobě nebo integrovat
pí'ísl11šnÝ vzorec pro rp(r) (co;í b:,"v;\ v nčkter:,"ch případe..:h snazší) a pak určit
intenzitu cleklrostatického pole podle ( 1.)0). O volhč konkrétního postupu roz-
hodne ohtí;nost výpočtu jcdno!livÝeh integrúlť1. Přitrnn n1i'1žc nastal situace, í.e
integrúl pro~( r) diverguje, zalímco intcgr;'il pro E( f) konverguje.
ELEKTROSTATICKÉ POLF VE VAKlJll 53
2. Pokud je prostorové rozložení nábojú symetrické, je nejvýhodnější

pou>.ít Gaussťiv zákon v integrálním tvaru ( 1.73 ). Stačí najít uzaví-cnou plochu
procházející daným bodem a obklopující zadané n:íboje tak, aby vektor intenzity
elektrostatického pole měl na této ploše konstantní velikost a vhodný smčr.
Bude-li například k této ploše k()lmý, platí
( I '!21
Smčr vektoru Eje ovšem třeba určit z úvahy o symetrii soustavy.

3. Jde-li o geometricky nepravidelné nehu komplikované ndožení ná-
bojů, mohou se předchozí způsoby ukázat nepoužitelné nebo příliš pracné. Jak
bude ukázáno v článku 1.3.1, lze pak na vzdálenostech mnohem větších, nó je
rozměr oblasti s nenulovou hustotou n,1boje, určuvat prúbčh elektrustatického
pole a potenciálu přibližně pomocí tzv. multipólového rozvoje. Přitom je
obvykle možné vystačit s dipólovým, nejvýše kvadrupólovým členem.
a) Nabitá přímka
Nechť je na přímce, kterou ztotožníme s osou x. rovnoměrně rozložen núhnj
s lindrní husllltou r (viz obr. 1.1 (1). Vyšcthme elektrostatické pole v nbecném
bodě ;\ ve vzd,ílcnosti r od přímky. Bez újmy na obecnosti mi'1žemt: hodem ;\
vést osu z; bod ;\ má pak souřadnice (O, O, r). Intenzitu pole můžeme vypočítat
integrací podle vzu1hu ( 1.69c). Vektor R směřující od vyhraného elementu
/JE z
X
Obr. l.l (, K odvození

cldtrického puk lmeárni110 o
rníhoje.
přímky ,_'ix' do hodu A m.í přitom složky ( r',O, r). Složka E, = O a pro/:, a E,
dostáváme
( 1.93a)
54 ELEKTROSTATIKA
,Lí---r
~Jx' r =
-r
(1.93b)
4nE
0 r + x'
'I 2 2 - 2nE 0 r
Od nuly je tedy různá jen složka z intenzity, jak bylo mo1,né ihned usoudit ze
symetrie soustavy.
Obr. I. 17 Použití Gaussova zákona

k určení elektrostatického pole
nekonečné nabité přímky.
Výrazy ( l. 93) pro intenzitu pole lze získat podstatně jednodušeji pomocí
Gaussova zákona. Zvolíme-li totiž Gaussovu plochu ve tvaru válcové plochy
souosé s nabitou přímkou ( obr. 1.17) a uvážíme-li, ž.e z důvodů symetrie mL1Že
být od nuly různá pouze složka intenzity koimá k této přímce, dostaneme
z Gaussova zákona
-rl
cf>=2nr!E=-,
Eo
odkud okarnžitč plyne výsledek ( 1.93). Gaussův zákon muzeme ovšem použít
pouze pro nekonečnou přímku, kdy nám symetrie zaručuje, že vektor intenzity
bude k přímce kolmý a jeho velikost bude pouze funkcí vzdálenosti od přímky.
V případč nabité úsečky bychom museli použít přímého integrování v přísluš
ných mezích a složka E, by již nebyla obecně nulová.
Rozložení potenciálu lze vypočítat podle vztahů (1.50) a (1.53) jako
<p=- I '( ) -r
I, r dr=---
2nEo
f
dr
r
-r
-=---lnr+C.
2nE0
( 1.94)
Všinmčtc si, že konstantu C nemůžeme určit z podmínky, aby potenciál byl ro-
ven nule při r ~ 00 • Je to opčt způsobeno abstrakcí, kdy předpokládáme, že
přímka je nekonečná a náboje jsou tudíž rozloženy i v nekonečnu.
b) Nabitá rovina
Vyšetřme elektrostatické pole rovnomčrně nabité nekonečné rovinné plochy
s plošnou hustotou náboje a (viz obr. 1.18). Pro řešení tohoto problému bychom
opčt mohli použít vztahů (l.69b), popř. (1.70b). Počítání plošných integráli'.1 se však
můžeme vyhnout, použijeme-li výsledku předchozího příkladu. Můžeme si totiž
ElEKTROSTATICK(, l'OLE VE VAKlHJ 55
představit uvažovanou plochu ro1:dčlenou na ú1:ké proužky, jejichž. lineární hus-

tota náboje r = o-L\y' a každý z nich přispívá v bodč A intenzitou danou vztahy
(1.93). Celkovou intenzitu pak získáme integrací příspěvků těchto proužků přes
jedinou souřadnici y'. Z důvodu symetrie stačí uvažovat pouze složky E kolmé
k rovině, které označíme E0 ; vodorovné příspčvky symetricky položených
proužků se vzújemnč vyruší. !'latí
o-i\y' o-rl\y'
L\E = - - --cos a (l.95)
' 2nt: 0 R 2rrt: 0 ( r 2 + y' 2 ) •
G'>O
Obr. I 18 K odvození elektrostatického
pole rovinného míhojc.
Celkovou intenzitu pak vyjádříme integrálem
(1%)
K výsledku (1.96) dojdeme opět použitím Gaussova zákona. Uvážíme-li, že

vzhledem k symetrii soustavy musí být vektor intenzity kolmý k nabité rovině,
můžeme s výhodou zvolit ( iaussovu plochu ve tvaru válce, jehož osa je k ní také
kolmá. Celkový tok povrchťm válce bude pak zřejmě dán pouze tokem jeho
podstavami !\S. Z Gaussova zákona dost.ív.íme tedy podmínku
ze které ihned plyne vztah ( 1.96).

Průběh potenciálu dostaneme integrací { 1.96) podle r. Platí proto
(()=-f E(r)dr=--~r+C. ( 197)

2Co
56 ELEKTR OS 1 ATIKA
Je zajímavé si všimnout, :Ť.e výsledky ( 1.96) a ( I .97) mají skutečně vlastnosti,

které jsme pro pole plošně rozložených nábojú formulovali v předešlém výkladu.
Zatí111co polcnciál je při pnkhodu nabitou plochou spojitý (nemá zde však deri-
vaci). má ,ntcnzita po!<'. nespojitost <T /f~>- Prúbčh intenzity pole a potenciálu
kladně a zúporně nabité rnviny jsou m:'1zorněny na ohr. 1. ]<), kde E má hodnotu
CJ/2[{)·
Z výslcdkC1 vidíme, že zatímco pole bodového náboje klesá se vzdáleností
jako 11/, klesú pole přímkového náboje pomaleji podle zákona lir a pole nabité
roviny je homogenní a na vzdálenosti od roviny nezúvisí. To se mi'1že zdút pře
kvapivé, _:c to však dt"1,k:dkem předpokladu. že nabitá rovina je nekonečná.
Múže být 111.itečné porovnat získané výrazy pro pole a potenciály bodového ná-
boje, nabité přímky a roviny:
. l Q I Q .
hod: {,c·c--- <p=---+c,
• 41tE0 r 2 ' 41tEo r
F--1-~ -r
přímka: <p=---ln r+C,
' - 2rrEo r' 2rrE 0
(j
rov111a: fé'=-'-CT, o I,< o
a) b)
0hr. I 191',t,hčh dcktrostatidého pole roviny nabité: a) kladným nábojc111. b) zápornýn, 11úbojcm.
C) /)~'(!iice rov11ohěžnýc/1 l1{lbi(vcf1 rovi11

i'omocí principu superpozice můJ.eme snadno určit průbčh pole a potenciálu
dvojice rovnoběžných nabitých rovin. Vzdálenost mezi nimi označíme d. Před-
EI.EKTROSTATICKÉPOLEVE VAKllU
pokládejme, že obě roviny jsou rovnoměrně nabity a že mají plošnou hustotu

náboje téže velikostí, a to v jednom případě souhlasného, ve druhém nesouhlas-
ného znamení. Pole obou rovin se superponují, takže vznikne situace znázorněná
na obr. I .20a, b .
.!_rr7_..!,.
a->ol I G'>O
I
I
1.!i:...
~O E
o r
' _\_
/_...L,_
~o
al b/
Obr. 1.20 Superpozice elcklrostalických polí rovin nnbitýcli: a) souhlasnč. b) nesouhlasně.
Zvláště zajímavý je druhý případ nesouhlasně nabitých rovin, kdy homogenní

elektrostatické pole velikost i
( 1. 99)
je soustředěno v prostoru 111ezi oběma rovinami a mimo tuto oblast je pole nu-
lové. S takovým uspořúd.íním se setkáváme u deskového kondenzátoru. viz
článek 1.4.5. Superponujeme-li potenciál, ,jistíme, že napčtí mezi deskami je
rovno
U=!!_d=F:d (I.I 00)

Eo
a průběh potenciálu v prostoru mezi deskami je lineární
<p(r)=-!!_r+C. ( 1.101)
Č()
d) Nabitá rovi1111á vrstva

Jak víme, je představa nekonečně tenké nabité plochy fyzikální idealizací. Ve
skutečnosti reálná nabitá plocha, např. rovinná, má konečnou tloušťku a může
být popsána pomocí objemové hustoty núboje p. Uvažme proto rovinnou vrstvu
ELEKTROSTATIKA
I loušťky a rovnomčmč nabitou s objemovou hustotou náboje p ( nbr. 1.21 ).

lJrči1m: i11tc1u.itu pole a potenciál v závislosti na vzdúlenosli od osové roviny. Při
výpočtu pole vnč vrstvy budeme sčítat příspěvky tenk}ch rnvinný-ch vrstev,
které lrndernc pova>.oval za plošně nabité s hustotou !'i.a= pt1r, Pak dostanc:1,c:
( I I 02)
Oh1. I ,21 ťrúhčhclcklroslatick<'ho pole rovnomčrnč

nabité rovinné vrstvy.
Vidíme, že při pri"1chodu vrslvou se intenzita pole zn1ční z -pa/2E 0 na

+pa /2r11, kde· cr = pa, Na hr,tnici vrstvy musí být intenzita pole spojitá (ne-
musí zde však mít derivaci!) a potcnciál musí hýl spojitý a musí mÍ! derivaci.
Skutečnč, v libovolném \nitřnim bodč vrs1vy mt1žemc spočítat pole a potenciál
jako superpozici pole dvou rovinných vrstev tlo11šťek (a /2) + r, (a /2) - r s tímto
výsledkl·1n:
(1.103)
Snadno ovčříme, že za podmínky C 1 -C1 =pa 2 l8E 0 řešení (1.102) a (1.103)

mají při r = o/2 poh1dov:J11é vl:istno,li. Prl1běh intenzity pole a potenci;ílu jsou
,.n:'tzornčny na obrá1:ku 1.21.
e) Nabitá kulová slupka

Uv,11,ujmc kulovou plochu K o polomč-ru r 0 rov110měrnč nabitou s plošnou hus-
lolrn1 náboje O"; celkový náboj slupky označíme Q. Vyšetříme elektrostatické
pole vnč i uvnitř této plochy. lntcgrovúní podle V/.tahú ( 1.69b), (1.70b)je v lom-
lo pi'-ípadč obtížné, avšak sferiek{i symetrie úlohy nám 11možií11je použít Gaussi'1v
zákon. Jako <,:iussovu pluchu zvolíme nejprve soustřednou kulovou plochu
o polomčni r > ro, Vzhledem k symetrii soustavy je nutné přcdpoklúdat, >e
vektor intenzity má v každém bodě Gaussovy plochy stejnou velikost a radiální

směr, takže _je k této ploše vždy kolmý. Podle Gaussova zákona dostaneme pro
hledanou intenzitu
(1.104)
Bude-li poloměr Gaussovy plochy r < r 0 , nehude v ní uzavřen žádný náboj,

z čehož nutně vyplývá, že intenzita pole uvnitř plochy K je nulová.
Výraz pro průběh potenciálu vnč koule dostaneme integrací vztahu (I. I 04);
pro r ➔ 00 klademe <p ➔ O, odkud vyplývá integrační konstanta C = O, takže
dostáváme
I Q
<p=---. ( 1.105)
41tEo r
Uvnitř koule bude potenciál zřejmě konstantní. S ohledem na jeho fyzikální

smysl je třeba požadovat spojitý pn'.'1bčh při průchodu plochou K. Celkový pn°i-
běh intenzity pole a potenciálu v ,fivislosti na vzdálenosti od středu je znázorněn
f na obr. 1.22.
l Vši1nně1ne si, že nespojitost intenzity při průchodu nabitou plochou 111á hod-
notu a I Eo (jde o normálovou slo}.ku !). Z výrazů ( 1.104) a ( 1.105) je vidět, že
vně koule K má elektrostatické pole stejný pri°1hčh jako pole bodového náboje Q
umístěného v jejím středu, a to bez ohledu na vzdálenost od kulové plochy!
I
'(~
I I
I
1
~-
r
---··1··········--
r r
al b}
Obr. 1.22 Elektrostatické pole nabité kulové slupky: a) průběh intenzity, b) průběh potenciálu
/) Nabitá koule
Nyní budeme uvažovat kouli poloměru r0 nesoucí náboj Q rovnomčrně rozlo-
žený po celém jejím o~jemu. Pro vyšetřovúní elektrostatického pok lze opět
s výhodou použít Gaussův zákon. Pro body vně koule je možné přesně reprodu-
kovat postup použitý v případě kulové slupky. Intenzita a potenciál budou tedy
dány vztahy (I.I 04) a ( 1.105) s tím, že náboj Q označuje nyní celkový náboj
koule objemově nabité s hustotou náboje p:
ELFKTROSTA TIKA
4 \
Q =--1tfii p. ( 1.106)
3
Pro vyšetření intenzity uvnitř koule zvolíme, podobně jako v předchozím

případu, soustřednou Gaussovu plochu o polomčru r < ro. Náboj Q' v ní uza-
vřený m,í vciikosl (4/3)nr'p. Podle Gaussova zákona tedy platí
uclkud
p I Q
E -r=---r. (I.I 07)
3E0 4nE 0 r;_l
Potenciál uvnitř koule dostaneme integrací vztahu (I. I 07) ve tvaru
<p = _ __f!_,.2 + C. ( 1.108)

ÓEo
Z požadavku spojitosti potenciálu pro r = r 0 určí111e hodnotu konstanty Ca jako

vÝsledek obdr},íme
(1.109)
Sn:1dno se přcsvčdčimc, 1.e potenciál má v bodě r = r 0 spojité i derivace. Cel-

kový prúbčh intenzity a potenciálu nabité koule v závislosti na vzdálenosti od
střccl1, je znúzornčn na obr. 1.23.
['
I ,
11~'~1
I r2
I ____ 1-- ·--
,.
,.o
O) b/
0hr. 1.71 Eicklrnslalick,; pole hornoge1111č nabité koule: a) prt"rbčh inlenzity, b) prt"rbčh potenciálu.
Ohecnč 111ú).emc zřejmě usoudit, že jakékoliv sféricky symetrické uspořádání

náboje (např. v koncentrických kulových vrstvách) v konečné oblasti prostoru se
bude navenek choval tak, jako by všechen náboj byl soustředčn ve středu této
symetrie. Talo okolnost u111ožiíuje nahradit pole nabitých koulí bodovými náboji
ELEKTIWSTA TICKÉ POLE VE VAKUU 61
umístěnými v jejich středu, podobně jako v případu gravitačního pole múž.cme

považovat sféricky symetrická nebeská tělesa za hmotné body. Naopak odchylka
od pole bodového náboje (v případu gravitace od pole hmotného bodu) svědčí
o narušení sférické symetrie, což má velký praktický význam. K tomuto po-
znatku dospěl již I. Newton pracným integrováním, nemaje po ruce Gaussi°1v
zákon.
g) Nabitá 11eko11eč11áválcová plocha a válec

Při výpočtu intenzity pole a potenciálu plošně nebo objemově nabitého ncl-o-
nečného válec můžeme opět využít Gaussův zákon a postupovat obdobně jako
u náboje s kulovou symetrií. Vektor intenzity pole bude zřejmě kolmý k válcové
ploše a Gaussovu plochu můžeme volit jako koaxiální válcovou plochu libo-
volné délky l, procházející daným bodem ve vzdálenosti r od osy válce. Je-li
poloměr válcové plochy r 0 , mi°1žemc zkoumat pole uvnitř válce (r <; r 0 ) a vně
válce (r > r 0). Lze očekávat, že v případu cylindricky symetrického rozdělení
náboje bude pole vně válce ekvivalentní poli nabité přímky totožné s osou v;ílce.
Pro úplnost uvedeme získané výsledky; tak dostáváme pro válec povrchově na-
bitý s hustotou náboje CT
r-:5ro: E=O,
(5
( 1110)
<p ~ 0 - - r0 ln r + c,
Eo
a pro válec objemově nabitý s hustotou náboje p
E = /J- r m --
'ť-·- _E__ ,.2 7~- ('- I,
2t:o ' 4t:o
( 1.11 I)
P .2
E=-!.<!...
2r 0 r'
Integrační konstanty nemůžeme tentokrút určit z podmínky <p ➔ O při ,. ➔ oo

podobně jako u nabité koule. Je to důsledek přijaté idealizace nekonečného vúlcc
s náboji v nekonečnu. Tato okolnost však není na zúvadu, neboť volba konstanty
ve výrazu pro potenci;íl neovlivní fyzikální výsledek.
li) Pole a potenciál na ose aahité kružnice

Určeme intenzitu elektrostatického pole a potenciál na ose krnžnicc poloměru R,
na nížje rovnoměrně rozložen náboj lineární hustoty r. Rudeme sčítat příspěvky
k vektoru intenzity pole vždy od dvojice protilehlých malých lineárních náboji\
62 ELEKTR OS I A I IKA
rA/ na krnžnici (viz obr. 1.24a). Vektor intenzity bude zřejmě ležet v ose kruž-
nice a pro jeho velikost v bodě o výšce h nad rovinou kružnice dostaneme
E = f'fl2cos a l __r_l_l/~ = r Rh (I.I 12)

Jo 4nt:o ftL I R1 2t:o (hc + R2) :;;2
Integrací získúme potenciál
rR (I.I 13)
<p=---~~.
2t:of;i' + R2
Prťtběh vcličill E a <p v závislosti na výšce h je znúzorněn na obr. l .246. Všim-

nčme si zmčlly orientace pole při pnkhodu rovinou kružnice a extrémů ve
vzdále1w.,tcch hm= R/ ✓2 .
al b/
0hr. 1.24 a) K odvození elektrostatického role na ose nabité kruhové· smyčky,

h) prť1bčh
inlenzity elektrostatického role a rotcnciúlu na ose nabité knihové smyčky.
i) Elektrostaticlcé pole na ose válcové elektrody

Výsledek získaný v předchozím příkladu mM.eme uplatnit například při výpočtu
pole na ose válec konečné délky. Mčjme viilcovou plochu délky La poloměru R
plošně nabitou s hustotou náboje cr(obr. 1.25). Označme vzdálenost bodu na ose
této plochy od středu válce jako h. Vúlcovou plochu můžeme rozřezat na
koaxiální pásy výšky M a považovat je za nabité kružnice o lineární hustotě
nábojem\/ Použitím v1.tahu (I.I 13) ajeho i11tcgrací pak d,,stanemc
(1.114)
~----------A
L
2
zL , ___ l ___ _
__._ ____ ,., ~ ',
Obr. 1.25 K výpočtu elektrostatického

pole na ose povrchovč nabitého válce.
Intenzitu pole určíme snadno jako E( h) = -d <p/dh a ověříme, že ve středu válce

je pole nulové a potenciál maximální.
j) Elektrostatické pole na ose kulového pásu
--------oA
Obr. 1.26 K výpočlu clcklrostatického pole

na ose kulového pásu.
Mějme kulovou plochu poloměru R nabitou s plošnou hustotou náboje a.

Vyřízneme z ní kulový pás vymezený souřadnicemi z1, z2 (obr. 1.26). Určíme
potenciál na ose pásu ve výšce h měřené od středu kulové plochy. Uvažovaný
kulový pás rozřežeme na použky velmi malé výšky t.z o souřadnici z a poloměru
R. Vezmeme v úvahu, že obsah plochy takového kulového proužku je roven
64 ELEKTROSTATIKA
6.S = 2rr.RM.. Opět použijeme výraz pro potenciál na ose nabité kružnice (I. 113),
kam dosadíme za lineární hustotu r
1'.r=-: 2nNati.z = Ra6.z.

2nr r
Dále použijeme Euklidovu větu, podle níž r 2 =(R+ z)(R - z). Hledaný potenciál
se pak rovná vztahu
(l.115)
= -aR- - (✓ R 2 + h 2 - 2h Z1 - ~
"R- + h 2 - 2 h Z2 ) •
2t-:o h
Intenzitu pole stanovíme opět jako E(h) = -d q,ldh.

Jako zvláštní případ můžeme určit například potenciál vytvářený polokulo-
vou slupkou (z1 = -R, z2 = O) ve středu kulové plochy (h = O) a ve vrcholu kulové
plochy (h = I?). Po pečlivém limitování (1.11 S) a výrazu pro intenzitu pole do-
staneme
Bude-li kulová plocha uzavřena (z 1 =-R, z2 = R), dostaneme uvnitř koule nulové
pole a konstantní potenciál q, = aRl&.1, vně koule potenciál klesající s h jako q, =
aR 1h'oh a intenzitu pole R= aR 21E~ih 2 .
k) Elektrostatickcí energie nabité /coule

Určíme elektrostatickou interakční energii spojitého uspořádání náboje, jaké
představují plošně nabitá kulová slupka a objemově nabitá koule poloměru R.
V případě plošně nabité kulové slupky využijeme znalosti potenciálu na jejím
povrchu, který je roven
I Q
<p=--,
4nt:0 R
a d:íle vztahu ( I .87) upraveného na plošné integrování. Potom
I .
W=-IŤ <padS=-<pQ=-----.
I I Q2 (I.I I 7)
2 2 2 4iu:0 R
s
ELEKTROSTATICKÉ POLE Vť VAKUU 65
V případě objemově nabité koule si pnpomcneme definici, podle mz Je

energie soustavy nábojů dána prací potřebnou k vytvoření této soustavy, přičemž
nezáleží na pořadí sbližování nábojů. Můžeme proto například předpokládat, že
objemově nabitá koule vznikla tak, že postupně přibírala koncentrické vrstvy
náboje, podobně jako se vytváří velká sněhová koule. Dosáhne-li koule poloměru
r a náboje q a přibere další vrstvu náboje tloušťky dr, zvýší se její energie o
dW =-l_qdq. ( 1.118)
41tEo r
S kulovým nábojem q = (4/J)nr3p a přírůstkem náboje dq = 4nr2pdr zacházíme

jako se dvěma bodovými níiboji. Integrací výrazu ( 1.118) v mezích O--,. R dosta-
neme
W =2_l_Q2. ( 1.119)
5 4rrco R
Kdybychom považovali clcmentúrnl nabitou čóslici (například elektron) za kulový náboj
a přirovnali její celkovou energii danou relativistickým vztnhcm (2.18) W = mc 2 (m Jc hmotnost
částice, c rychlost světla ve vakuu) k energii elektrostatické ( 1.119), mohli bychom odhadnout roz-
mčry této částice. Při tomto fádovém odhadu se koeficient 3/5 zpravidla neuvažuje; potom dostá-
váme tak zvaný klasický poloměr elektronu rovný
e'
1;, = - - - = 2,82.10- 1~ m. (1.120)
4nmE0 c 2
Je ovšem třeba podotknout, že zřej mč nejde o skutečný polomčr elektronu. nýbr'. pouze
o kombinaci základních konstant, která má rozměr délky a múžc hrát určitou roli ve fyzice ele-
mentárních částic. Podle výsledkú dosud provedených experimentů se elektron chová jako bodová
částice i pfi rom1črech značně menších, než je tento „klasický poloměr". Na druhé straně je
zřejmé, že kdyby se rozmčry čústice zmenšovaly k nule, její elektrostatická energie by musela
nanistat do nekonečna.
1.3 Elektrický dipól

1.3.1 Vlastnosti elektrického dipólu
Elektrickým dipólem se obyčejně rozumí soustava dvou bodových 11ábojt"1
Q_ < O, Q+ > O stejné velikosti Q, ale opačného znamení, umístěných v bodech r_,
r+ ve vzájemné vzdálenosti /. Pokud chceme vyšetřit elektrické pole dipólu,
označíme k tomu účelu vektor/= r+ - r_ a zavedeme elektrický dipólový moment
vztahem
P= QI. (1.121)
ELEKTROSTATIKA
Dipól umístíme v počátku soustavy souřadnic tak, že vektor/, který míří od zá-
porného náboje ke kladnému, bude orientován v kladném smčru osy z a počátek
bude pi'ilit délku !.
Osa z. je osou symetrie dipólu. Jeho elektrostatické pole bude tedy také osově
symetrické se stejnou osou symetrie. Stačí tedy vyšetřit potenciál <p( r) v libo-
volném bodč A roviny x z (viz obr. 1.27). Podle vztahu ( I .48), položíme-li C = O,
platí
(f)(r) = _fL(_I_ _ I )= Q R_ - R➔ Q /cos 0_

( 1.122)
4rrEn . K N ) 4nE0 R+ R_ 4nE() R, R_
kde li, 0 a 0+ jsou úhly mezi osou z a vektory R.., r a R,.
)(
Obr. 1.27 K výpoclu clcktroslal ického pole

konečného l'icktrickélw dipólu.
Předpokládejme nyní, že vzdálenost bodu A od dipólu je mnohem větší než

jeho rozmčr, tj. r >> l. Potom zřejmě platí přibližné vztahy
(1.12'.I)
a tedy
7
-( -_-)-=--!-- Q l cos 0 p.r
~ (fJ r -- - ---- (1.124)
4rrro ________
r 4nE r ____,
2 0 1
Přitom poslední tvar phti oberně prn dipól v počátku s<1ustavy souř·adnic, nezá-
vi\k na orientaci p vi:1či <1~ám.
V limitč, kdy I ➔ O a p zůstává konečný, vn1ikne bodový útvar, jehož
elektrostatické pole je přesně dáno vztahem ( 1.124 ). Nazýváme jej hodovým
clektrick_ý111 dipólem. Vedle bodového náboje představuje tento dipól další velmi
důležitý hodový, ovšem v prostoru orientovaný. útvar používaný k chara-
kteristice rcúlnýeh soustav nábojů. Dipólový moment měříme v jednotkách
coulomb metr iC.mJ. Zatírnco potenci()! hodového náboje klesá s první mocninou
ELEKTRICKÝ DIPÓL 67
vzdálenosti, potenciál bodového dipólu klesá podle (1.124) s její druhou

mocninou.
Intenzitu pole bodového dipólu určíme ze vztahu ( 1.124) podle rov. ( 1.50).
Použijeme-li výraz (D 1.55) pro gradient skalárního součinu, dostaneme přímým
výpočtem
~--------------------------
p._r )= - - 1-[v( __!_)p.r + _!_V (p.r)]
E(r) = - V <fJ(r) = - •i_l__
l 4nEo r3 4nE 0 lr 3 r3
=--1-[-~(p.r)+__!_(pV)r]=-I-. [3(p.r)r _]!_]·

4nEo r5 r1 4ni: 0 r5 r1
·--
( 1.125)
V konfiguraci podle obr. 1.27 platí pro bodový dip61 p (O, O, p), r = (x, O, z),
cos 0 = z/r, sin 0"" xlr a složky intenzity v rovině x y mi'tžcmc explicitně vyjádřit
ve tvaru
E, = p 3sin O cos O = p :h z
• 4nE 0 r3 4nE 0 7 '
( 1.126)
E, = _P_ 3co.s 7 O - 1 = _P_( 3 z 2 _ __!_ )·
4nEo r3 4nE0 r5 r3
Siločáry tohoto pole jsou znázorněny na obr. l.28. Snadno ověříme, že pro body
na ose z (0 = O) platí
E, =O, E = - ' - 2p (1.127a)

'· 4nE0 r 3
a pro body na ose x ( 0 = rc/2)
p
Ex ~o, ----
1 '
(1.127b)
4nEo r-
)(
Obr. 1.28 Průběh siločar elektrostatického pole

dipólu.
ó8 ELEKTROSTATlKA
Nyní vyšetříme síly působící v elektrostatickém poli na elektrický dipól.

Díky lomu, že vzdálenost/ je neměnná, múžeme na dipól pohlížet jako na tuhou
soustavu. V již zavedeném oznaČ(i:nÍ (vi?,pbr. 1.29) múžeme vyjádřit síly půso
bící na Jednotlivé ná~ojc ve tvaru F+ = Q E(r+)": F_ = -{2 E(r). Podle pravidel
známých z mechaniky tuhého tělesa mi'ižeme obč tyto síly přenést do jednoho
bodu, vektorově je složit a jejich výslednici doplnit dvojicí sil vhodného
momentu.
F_
Obr. 1.29 K určení sil působících na

x elektrický dipól v elcktroslalickém poli.
Přeneseme-li sílu F+ do bodu r_, dostaneme pro výslednici

ar;,/ , +-l_..
F = F, + F- = Q [E (r,) - E (r_) ] ""Q ( - aE., + -ar;, l , , ... )
dX dy dZ
neboli (viz (D 1.54))
F"' Q (/V) E(r_) = (pV) E(r.). ( 1.128)
Dynamický účinek výslednice Fjc podle zmíněných pravidel mechaniky třeba

doplnit silovou dvojicí momentu
( 1.129)
Podobně můžeme určit i potenciální energii elektrického dipólu ve vneJstm L

elektrostatickém poli. Potenciální energii ohou bodových nábojů Q+, Q_ ve vněj-
ším poli múžemc podle ( 1.56) zapsat jako
W+ = Q <p ( r,) , w_ = - Q <p(r). (I.I 30)

Potcnciúlní energie dipólu pak bude
w = Q [q,(r, )- q,(r_) l"' Q ( aaq, l., + il<p t, + d<p I,)= p.grad<p = - p.E.
x cJy dz
(1.131)
Přitom jsme neuvažovali vzaJcmnm1 interakční energii obou nábojů tvořících

dipól, neboť jej bereme jako tuhý celek, bez možnosti deformace.
Pro bodový elektrický dipól popsaný pouze vektorem p /Úst;ívaj í všechny tři
vztahy ( I. 128), ( 1.129), ( 1.131) samozřejmě v platnosti, a to přesně:
/ F=(pV)E, ,,t/=pxE, W=-p.E. I (1.132)
Potenciální rnergie mechanické soustavy je dána její geometrickou konligurncí, kterou můžeme
popsat geon,ctrickými parametry 7vanými obecné souí-adnice. Speciálně. nachází-li se hodový
elektrický dipól ve vněj~ím clcktrosiatickc'm poli, bude jeho poloha popsún'1 ll<lpr-iklc1d polohovým
vektorem f(tj. třemi kartézskými sour-'1dniccmi x, y, z) a úhlem 0, který svir;í vektor p s vektorem
inlcnóty pole E. (Důsledně vzato, mčli bychom udat ještč azimutální 11hd <p v rovinč kolmé k E:
vz.hlcdem k osové symetrii potenciální energie dipólu však na tomto úhlu nezávisí.)
Derivaci potenciální energie: pod k ohccných souřadnic q; dostáváme tak zvané oheené síly
iJW
(I. 133)
r!q,
Obecnými silami mohou hýl například složky obyčejných siL složky momentu sily apou Tak pro
bodový náboj Q 1míme
W=Qrp(r), F=-aw_ VW=-QV,p(r)=QE(r). (I.I 34)

a,
Pro bodový dipól pak užitím polcnriiilní energie W = -p.E dostaneme pon,ocí vztahu (D 1.5.'i)
F= VW-a-V(-p.E}=(pv')E,
i/\\'
~
a
- -(-pEcos 0) = - /> !:"s111 i/
(l.135)
clo ae
"'"' v soulauu s prvními výr.11'.y ( 1.132). Z,ípomé znélnK'nko silového momentu vyjadřuje Jakl. že tcnto
moment působí ve smčn, klcsa_jiciho úhlu
w
e=r
i
pE -t-----
o-<----- 8=:!L.
2
Obr. 1.30 Potcnci,llní cncrglL'

elektrického dipólu v cleklros1a11cké'm
poli v závislosti na vziljemné orientaci.
-pE
i: I E
8=0
Výrazy pro sílu a moment síly působící na dipól ve vnějším elektrostatickém

poli ukazují, že v homogenním poli, kdy E = konst, je síla působící na dipól
nulová a uplatní se pouze moment síly. Tento moment se snaží zmenšit úhel e
mezi směrem dipólu a směrem siločar pole. Potenciální energie dipóluje v tomto
70 CLEKTROSTAT!KA
případč čistč orientační. Nechť úhlu 0 = n/2 odpovídá například nulová potenci-
iílní energie. Budeme-li natúčct dipól vzhledem k siločarúm, budeme konat práci
i/)
i\ Jl
J' PcinRíl.R=- l'n -Fť1l-.:.n
L-' .,., • . - . -
..,. .._.._,
(1.1%)
J
U1to pr:"1ce (klad11ú či /:'1p,1rnú) se bude měnit v putc11c1úlní energii dipólu. Tak
úhlu 8 = TC bude ,,dp,lvid:ti rnaxirn:íl11í potc11ciúl11i l'lll'r/'.il' W = J!E , úhlu e = 0
minirnúlní potcnci,ílní l'.llngie W = -JJ/'; (viz obr I .\O). :1 ledy stav stabilní rov-
novúhy.
-...._~ - ---
~---- ----
---------E
p ·F
/
o
a)
'I ~--LF
/
/
"----- /
p
/
0hr I .i I ~il:i pé1sobicí na clcklrich dip,·,1
\ iwlHllll1)~l'rlllÍm clcktro:::.t;:1.t1ckérn poli
X
o a) grnd1c11t Jldk ro\'noht/11)· s Yl".ktorc111 111k1111ty.
h) ~i;1d1cn! poic kolmý- k \'Cktoru inlL·11;,it;
1,)
V nchornogl'.1111í111 elektrostatickém poli pi'1sohí na elektrický dipól nenulová

síla. Pro ilustraci charakteru této síly uvú.mc zvliištní případ nehomogc1111ího
pole, jeho?. siloč.'1ry pi'tvodnč rovnoběžné s osou .r se v tomtéž smčrn sbíhají
a zhušťuji kolc111 \\sov(~ siločáry (viz obr. I.") I a). Vektor gradientu pole míří tedy
rnv11č,i w s111č·1·11 t1sy x. Umístíme-li na ns<lvc: siloč{iřc elektrický dipťil oriento-
vaný· ve s111č111 si I, 1é·:1r. hude na nčj pť1sobit sila
I I I l7)
v kladném směru osy .1 Bude-li mít dipól opačnou orientaci, zrnění se i směr síly
na opačný. Jiný případ nehomogenního pole je znázorněn na obr. 1.31 b. Směr
pole a jeho gradient jsou v tomto případě vzájemně kolmé. Na dipól orientovaný
ve smčru siločar bude tentokrát působit síla
( 1138)
v kladném směru osy z, při změně orientace dipólu se zrnění i směr síly.
Souhrnně je tedy možné říci, že elektrický dipól orientovaný souhlasně se
směrem intenzity elektrostatického pole je vtahován do oblasti o větší intenzitě
pole, dipól orientovaný nesouhlasně je z této oblasti vytlačován. Volný obecně
orientovaný dipól se rC1snhcní111 silového momentu nejprve natočí do směru pole
a pak bude vtahován do oblasti o větší intenzitě.
1.3.2 Multipólový rozvoj elektrostatického pole

Vraťme se nyní k úloze zkoumané v článku l .2.4. tj. určit elektrostatické pole
a potenciúl libovolně rozložených nábojú. Na obrúzku 1.32 je znázorněn objem
V, v nč1nž je rozložen elektrický náboj s objemovou hustotou p( r'). M,\rne určit
například potenciál vytvMcný objemem V v bodě A, který pro zjednodušení po-
stupu umístíme na ose :c. ve v1.dálenosti rod počátku. V ímc _ji;,., J,e k určení po-
z
Obr. 1.32 K přibliž11é11111 , i 11nčtu ,·kktmstalického

pole ve velké vzdále11ost1 ud 11;ihitého ohjcmu.
tenciálu <fJA <['( r) musíme integrovat přes objem V podle výrazu ( 1.70a). Body
o polohovém vektoru r' přitom probíhají objem V: rozdíl vektorů r - r' oz.na-
číme jako R, úhel mezi vektorem r' a vektorem r (osou z) jako 0. Pro velikost R
podle kosinové včty platí
R = ( r 2 + r , 2• - ,
2 r ,- cos 0
)112
, ( I. ll'))
72
a kdy
2r , j--112 I(
I = -I ( I +r'~2 I/_!
cos f) =- I + <X) (1.140)
R r „2 r r
\ J
kde
ť - 2r'
- - cos 0 . ( 1.141)
ť
V připadé obecně, ~i- ncprav1L1clnc, rozloženého náboje muzc integrování

výrazu pro potenciál činit potíže. Někdy navíc ani nezrníme přesné rozložení
náboje v prostoru r>(r'). Naproti tomu se často mi'1žeme spok,ljit s nalezením
potenciálu a i11te111ity pole ve v zditlc1wslech, které značnč' pře, yšuj í rozmě1y
oh1c1m1 V. tedy jll"l' nčž platí r' Ir I. 1t •<I. Takov;:• případ 11as1úvá například,
lkoum(u11c-l I L'kk1rnslatické pole m,11ťkul, atomů, atomových jader.
Výraz í!N, který vystupuje v integróiu ( i .70a), můžeme pak rozvinout podie
binomické včly do řady s členy o postupně klesající velikosti
( I +a ) -1/2 =l I 3 2 I5 1
-(X 1· ·<X - --(X· + ( 1.142)
2 8 48
Vyjúclřímc-li c",piicit11ě členy léto iadv a zaclwvúmc-lt pou;c veličiny do

dn1hélw řiiil11 ,1l1lc-dem k podílu r' !,_ d,,stancme
I- [ I r' cos o
+ -·- I cI ( 1 -• )1, (3cos 2 O - t) (l.143)
ť ť 2 r
Polenci,íl <p,1 111i'1;í.c1ne také napsat ve lv:m1 1H.:ko11ečné řady
4rr;: 0
( Ko
·l---;
!._i_,_
,.2
K, I .J.) (1.144)
Veličiny K, jsou dány odpovídajícími integrály přes ohjc111 V a zúvisí pouze

na zpúsohu ndo1c11i náboje v lom lo objemu. Nazývají se e!ťktrick_ými 111u!ti-
/J<ílový111i 1111J111e111,· a řada ( 1.144) pí'edstavuje multipólovf rozvoj elektrostatic-
kého pole. M1illipťllové momen1y jsou konečné a jejich ph.spč·\c·h. k potenciálu
rp,, kks:i s ,1d11,1v1d;i1icí mocninou V1lL1k1wsli r. Lze dokiÍ1;1I. >c uveden;:• rozvoj
polc11ciúlu h."1ncr1cuje a že cleklr,,static·h.é pole libovolné olir;111ičené soustavy
núbo,iC1 ve wll-.vcli vzclúicnostcch 11.c vždy jeclnoznačnč rozložil na příspěvky
Jednotlivých 1111iltip<Ílových momc11li'i. Tyto momenty představují elektrické
charakteristiky da11é'.!l0 nabitého ohjcm11 (molekuly, atomu, atrnnového jádra
apod.) a je možné je určovat též experimentálně. Tím je dána možnost porovná-

vat vypočtené hodnoty těchto charakteristik se změřenými.
Uvedeme explicitně první tři multipólové momenty a ukážeme jejich fyzi-
kální význam:
K0 = Jp(ť)dV,
v
K 1 =Jr' cos 0
v
p(ť)dV = fv
z' p(ť)dV,
(1.145)
K2 = iJ v
r'2(3cos 0 -1) p(r')dV.
2
Integrál K0 představuje zřejmě celkový elektrický náboj soustavy Q; tento náboj

můžeme tedy považovat za elektrický „monopól". Je-li tento integrál, a tedy
celkový náboj, nenulový, bude pole ve velkých vzdálenostech od nabitého ob-
jemu v prvním přiblížení totožné s polem bodového náboje Q. Tento triviální
závěr vyjadřuje vlastně definici pojmu bodového náboje.
Integrál K1 můžeme považovat za složku p, vektorové veličiny p, kterou
nazveme elektrický dipólov_ý moment. Definujeme jej podle toho, zda jsou ná-
boje rozloženy spojitě či nespojitě jako
p= Jr'p(r') dV, P= L,;'Q; ( 1.146)

v
f (,;'jsou polohové vektory bodových nábojů Q;; srov. vztah ( 1.121 )).
I ,Pi
I
t
Obr. l.3J K nczúvislostí elektrického dipólového momentu na volhč
počátku souřadnic.
o
I\
o-----o
Vzniká otázka, zda takto definovaná veličina bude invariantní vi'.1či změně
o o·
počátku souřadnic či nikoli. Zmčníme-li počátek souřadnic z O na O' tak, že

polohové vektory ,;' budou nahrazeny polohovými vektory ,;"= ,;' - o, o= o(/
(viz obr. 1.33), dostaneme
( I. 147)
Vidíme tedy, že elektrický dipólový moment soustavy bude invariantní veličinou

pouze v tom případě, bude-li celkový náboj soustavy roven nule, tj. bude-li sou-
74 ELEKTROSTATIKA
stava jako celek elektricky neutrální. V takovém případč bude potenciál ve vel-
kých vzdálenostech v prvním přiblížení roven
(1.148)
( r0= r/r 1c jednotkový vektor ve směru r), což je výsledek totožný se vztahem
( 1.124)
MM.c se stút, J.c jak celkový n:íboj soustavy, lak i jeji elektrický dipólový moment hudou nulové.
V lom pi·ipadě bude pole v prvním přibliJcní určeno dalšim členem 11111ltipólo,ého rozvoje, tj.
členem K_,, viz vztahy (I. 145). Veličinu 2K, mť1žeme považoval za ~ornponcnlu ni'_jaké tenzorové
veličiny, kterou nazýv{unc elektrický kvndrurólový moment soust;1vy. Mč11cmc ji vyjádfit
~ymclrickou maticí
j(J,''-r'7 )pdV
,.
f lťv'pdV f.1.ť;:'pdV
( ()., (!., (J, v v
CJ11 U, f J/r'pdV f (Jr' ,-·')1idV f 3/z'pdV

\V,
I °-" {)_\ ()
f 3z',ťpdV f1. 1• /JdV fuz' 1 ·r'2 )pdV
1'010111 /.J"CJilll\
(1.150)
T:iké pro elektrický kvndrnpólový moment lze dokúzal, že je i11vnrian1111 d1či 1rné'nč počátku
soustavy sottřndnic, pokttd ()=O ap= O.
01,nat'í111ť li \' , 1, r' :::: A 7 , z.' :::: _r~ a použijc111t>-li 11v. Kroncckcrův symhol 8,J, kdť
I pii I C j
8,1 = { ( I 151)
o při ; t /,
rni"J>.cmc slo/ky hvadrupúlového momentu pro spoJik ro1,l0Jcní 11;'1bo_jů s hustotou p ;1 11espo_1ité
roz.loi.cni N 11{dmp1 (!., vy_J{1dřitjako
N
Qi; = L (3 x;1ix;lj 8,1 1;; ~ ) Oa . (1.152)
r.r.-d
/.c, vztahť1 ( 1.152) s11ad110 ,jistíme. i.c součet diagonúlních složek{!,; t11v. stopa tc111niu) je roven •
nule. Zvolíme-li kromč toho osy soustavy souřndnic tak, aby všecl111y ncdiagon:ilni slo1ky Q1; byly i·
rovny nttlc (tzv. hlavní osy), a je-li nnrříklad osa z osou rotačnl symetrie ch111éhn ro1lo1eni nábojů, ~:.'
dostanc111ť f
1 )
2 ( .. ( I 151)
a jcdinil slo1k;, ()_. I"'' rl110 charakterizuje kvadrnpólový n1omcnt soustavy.

Jsou-li v.,éťl111y tři první inlcgrúly K11 , K,. a Ki, tedy celkový núboj, dipólový i kvaclrnpólový
moment. milnv<'. 11111sí111c piejíl k dalším rnultipólovým momcnlúm nkturólovému. popř. vyšším.
Tato pole vyšších mullir<'ilů se však 1q1lnt11í jen ve speciálních př-ipadcch a homi: toho velmi
rychle ubývají se vz,hílenoslí.
Rozklad pole na příspěvky jednotlivých multipólú má úzký vztah k symetrii

rozložení náboje. Při přechodu k vyšší symetrií mizí postupnč stále větší počet
nižších multipólových momentiL Nejvyšší symetrii vykawje koule poloměru R
rovnoměrně nabitá celkovým nábojem Q. Z důvodů této symetrie jsou její dipó-
lový a všechny ostatní mullipólové momt:nty nulové a její pole v libovolné
vzdálenosti r > R je přesně totožné s polem bodového náboje Q umístěného ve
středu koule. Tento výsledck jsme ji;. zjistili v příkladu 1.2.91.
1.3.3 Elektrická dvojvrstva

Podobně jako jsme zavádčli plošnou a objemovou hustotu elektrického náboje,
rnúžeme uvažovat i bodové elektrické dipóly spojitě rozložené na dané ploše S či
v objemu V. Plošné rozložení elektrických dipólů nazýváme elektrickou dvoj-
vrstvou. Jednotce takové plochy pak můžcme přisoudil určitý elektrický dipó-
lový moment a zavést tak plošnou hustotu dipólového momentu Ps( r). Je-li lato
plošná hustota co do velikosti konst,mtní a má všude směr normály k ploše S,
nazýváme takovou elektrickou dvojvrstvu homogenní.
K pojmu homogenní elektrické dvojvrstvy můžeme opět dospět limitním
přechodem podobně, jako jsme dospěli k pojmu bodového clekt1·ického dipólu.
Uvúujme velmi tenkou desku konstantní tloušťky ól vymezenou dvojicí ploch
S1 , S2 (viz obr. 1.34 ). Nechť plocha S 1 je nabita kladným nábojem rozloženým
s konstantní plošnou huslotou cr > O a podobně plocha S, záporným nábojem
s plošnou hustotou -<5 . Nechť dálc n je jednotkový vektor normály plochy S2
v daném bodě orientovaný směrem k plošc S 1. Potom zřejmě můžeme v kaž.dém
bodě plochy S 2 dclinovat veličinu
Ps == <5 l\ I n , ( 1.154)
Obr. 1.34 Elcktríck:í dvoivrsl va.
kterou nazveme plošnou hustotou dipólového 1110111e11tu. Limitním přechodem,

při němž M -➔ O, obě plochy S 1 a S2 splynou v jedinou plochu S a vektor Ps si
zachová v každém bodě plochy svou pt'1vodní hodnotu, dospějeme k pojmu ho-
mogenní elektrické dvojvrstvy. Tato dvojvrstva představuje tedy elektricky neu-
trální plochu, jejíž jedinou charakteristikou je vektor Ps-
ELEKTROSTATIKA
l(lťktroslatický polcnciúl dvojvrstvy v libovolném bodě prostoru neležícím na

ploše dvojnslv) 111i1):crnc zí.,kat analogick_ý111 postupem, jako jsme dospěli
k výrazu ( I 70b). Prolože potenciál bodového dipť1lu je dán (přesně) vztahem
( i. i 2!1 ), bude polenciúl vyvolaný celou dvojvrslvou v bodč A dún inlegr.ílem
<p ( r) = ~
I J~,--dS;
Ps .R . ( l.1 'i5)
47Iťd R
,\
\'c•klor R míí·í z clem,ntu dvojvť.stvy dS do bodu A, vektor r' je polohový vektor

elementu c/S a R= r-- r'. V pí'ípaclč ho111oge1111í dvojvrstvy má1m: (platí Ps =
11,,n, llS=ndt,)
( l. I 'i6)
0hr 1.3'.'i Pnzorov,lní l·lckír1L'ké

dvoJVrstvy pod daným p1oslornvým
úhlem.
Integrál na pravé stranč (1.156) m[1 čistč geometrický vý,nam a vyjadřuje

p1mlor\1vý ťrhcl il, pod ní111ž_je vidět ploclta dvojvrstvy z bodu A. Skutečně pro
plošku dS a ťie11w11l prostorového úhlu d.í2 platí vztah
( 1.15 7)
a i11leg1ací pťcs celou plochu S dostaneme
(I. L'i8)
/v11 obr l .l'i)
1:ísk;iný výsledek vyjadřuje pociiv11hod110u vlast1wst dvojvrstvy: clcl--.tro~ta-

tické pole jí vytvitřcné v daném bodě prostoru se nezmční při libovolnÝch dc-
ťnrmncich dnl_jn,tvy, pok11d pí-itorn 1.Úsla11c zachovún celkový zorný i'!licl n.
Z výrazu ( 1.155) plyne. že potenciál dvojvrstvy je spojitý všude s výjimkou

plochy S. Při pnkhodu touto plochou se mční prostorov)'.' /.orn)'.' L1hel libovolné
její části dS nespojitě o hodnotu 47t. Potenciál mCi zde tedy nespojitost Psi&:,.
Může nastat i složitější situace, kdy plocha dvojvrstvy je z daného bodu vidět
částečně z jedné a částečně z drnhé strany. Plochu S přitom můžeme orientovat
tím, že směr vektoru Ps prohlásíme za kladný. /\bychom zachovali vlastnost
potenciálu dvojvrstvy vyjádřené vztahem ( 1.158). musíme potom zornému úhlu
té části plochy, která je vidět z kladné strany, připsat kladné znaménko a té části.
která je vidět ze záporné strany. znaménko záporné. Tvoří-li elektrická dvojvrst-
va uzavřenou plochu. pak pro hody vně dvojvrstvy bude li"cjmě Q = O, pro body
uvnitř Q = 41t. Potenciál vně uzavřené dvojvrstvy je tedy roven nule, potenciál
uvnitř uzavřené dvojvrstvy je konstantní a roven psi&:,.
Intenzitu elektrostatického pole vytvářeného dvojvrstvou múžeme určit buď
jako záporně vzatý gradient potenciálu (1.155), popř. ( 1.156), nebo přímo integ-
rací výrazu ( 1.125):
E( r) - J
- -I- [3(Ps
- - .R)R
4nc<e() s
- - -Ps
- dS.
R5 R3
l (I. I ďi9)
I pro intenzitu pole musí platit. že závisí pouze na celkovém zorném úhlu Q, pod
nímž je vidět plochu dvojvrstvy. a tedy pouze na tvaru hranice této plochy. Po-
drobnější rozbor, který nebudeme provádět (viz např. I !JI), ukazuje, že integrál
po ploše dvojvrstvy lze skutc(·nč převést na integrál podél uzavřené hraniční
křivky a lze psát
( 1.160)
Smysl oběhu křivky l při integraci je dán orientací plochy S. Ze vztahu (I. 160)
plyne. že intenzita je spojitá všude s výj i111kot1 hranice /, tedy i v bodech plochy
dvojvrstvy S.
1.3.4 Objemové rozložení dcktrických dipólíi

Uvažujme objem V, v němž jsou spojitě rozloženy elektrické dipóly. Opčt mú-
žeme zřejmě zavést vektorovou funkci P(r), která bude vyjadřovat o~jemovou
hustotu elektrických dipól!'.',, resp. elektrický dipólový nHiment jednotky objemu
v daném hodě. Této vektorové funkci říkáme vektor polarizace. Podle fyzi-
kálního smyslu tohoto vektoru bude elektrický dipólový moment malého objemu
ti.V roven
P1w = Pti.V. ( 1.161 l
78
t
Jsou-li v objemu V stejné bodové dip61y p rozloženy s koncenlrací N( r')
;1 všecl111y oril'lltovú11v souhl;1sně, h11de platit
r
P( r') = N ( r') p
t
I
Vektor P 111(1:ř.emc ovšem zavést i v případě, kdy>. dipólové momenty nebudou
souhlasně oricntov:íny. Kdyby hylv dipólv rozloženy co clo orientace dokonale
chaoticky, v ú11emnč by se kompe1u.ovaly a výsledný vektor polarizace by hy!
nulový.
V 111 ik ohjcmovéh,, rozll,:>.en í ckktrické·ho dipólového momentu si můžeme
představit též límto /.pÚsobcm. Nechť jsou v objemu V současně rozlo1.cny J
kladné náboje , objemovou hustotou p( r') a z;íporné 11;íbojc s objemovou hus-
Lulou f)( r') "stejné absoli11ní hodnolč v každém boclč. Posune-li se nyní vše-
chen kladný núboj vi'1či zápornému o malou vzd{ilenost ,\/, mlií.eme \' každém
f
hodě r' def,mival veličinu P(r') = 11(r')L\I, kterú m;_í zf'ejmě význam objemové
l111sloty elektrického dipólového 1110mcntu. Situace zfojmč odpovíd{1 _již z111í-
nčném11 příp;1d11 souhlasně "ric11((1\·:rnýcli boclov)ch dipólú, kdy vektor P má
v celé111 objemu týž směr.
I
I
Všimněme ,i jcštč zajímavé okolnosti. že polMizacc má fyzikáli1í rozměr

,hodný , rozmč,rem plošné hustoty elektrického náboje a měří se ledy v jed-
notkúch coulo111b na čl vereěný metr.
Urč11nc 11y11í potenciál cp(r) vyt\úřený polarimva11ý111 objemem V v libovol- f
ném bodě r. l'otcnciúl opět vyjáclři111c integrálem analogickým k výraw ( 1.70a) l
, vy111ití111 vzt;tlrn ( l. 124). VL'klor r' bude opčt probíhat integrovaným objemem
V, a 01.11:1čime R= r r'. Dostaneme
(1.16:l)
integrovanou 1·11nkci mi'1žcme upravit pouhlím z11{11ných vztahů vektorové ana-

lý,.y. Pla1íjccl11:1k l
j
Í'
ř
I I. I (,I)
jednak v1.tah pro divergenci souči1111 sk;i!Mní ;i vektc,rové ť1111kce (í) 1.37),
, 1choí p,1111oc1 dosláv;'1mc
P(r')R , / I 1. . ,'P(r') 7 divP(r')

P(r)gradlúfd1vl~R--J- R ( 1.165)
(i:'.1rb u ,y111boli1 grnd :1 div 01.načujc, že dcrivovúní se zde provádí podle sou-
řadnic vcldorn r': vektor r považujeme za konstantní).
ELEKTRICKÝ rnPÓL 7j
Provedený rozklad nám umožní vyjádřit potenciál polarizovaného objemu v

velmi názorné podobě. Máme
<p(r) = ~I Jsdiv'[P(r')]dv -Jdiv ~(r') dV)

41teo lv R v R
(1.166)
a upravíme-li první integrál podle Gaussovy věty vektorové analýzy (jako S

označíme uzavřenou plochu omezující objem V), dostaneme konečný výsledek
q,(r) = _l_l/4 P(r').dS -Jdi v P(r')dV l· (1.167)

4neo Js R
v
R
Zaveďme plošnou hustotu n[1boje a( r') na povrchu objemu V (n budiž jednot-

kový vektor normály k ploše S orientovaný směrem ven) a objemovou hustotu
náboje vztahy
I Potom můžeme
I a(r') = P(r').n,
( 1. 167) zapsat jako
p(r') = -divP(r'). I (1.168)
I <p(r) = _1_1/4 cr(r')dS

4ne0 'fs R
+ J
v
p(r')dV
R
Integrály na pravé stranč však vyjadřují potenciál vytvúřený plošně a objemově

l· (1.169)
rozloženými náboji s hu,totami, danými vztahy ( 1.168).

Můžeme tedy celkově říci: Elektrostatické pole dipólů objemově rozložených
v objemu V s hustotou P(r') lze formálně popsat jako superpozici elektrostatic-
kého pole nábojů objemově rozložených v tomto objemu s hustotou p = -div P
a elektrostatického pole nábojů plošně rozlo:'íených na povrchu S uvažovaného
objemu V s hustotou cr P.n, kde n je jednotkový vektor kladné nonn;íly.
V článku 1.3.5 uvedeme některé konkrétní příklady demonstrující tuto možnost.
Ve speciálním případě homogenního rozložení, kdy hustota P je v celém
objemu V konstantní, je zřejmě div P = O. Potenciál je pak dán jen plošným inte-
grálem z pravé strany vztahu ( I. 169) a pole vytvářené polarizovaným objemem
je pak ekvivalentní poli uvedeného plošného 11úboje.
Diiležitá je též ta okolnost, že potenciál ( 1.163) a z něho odvozená i111cn,ita
pole jsou definovány nejen ve vnčjším prostoru, ale i uvnitř polarizovaného ob-
jemu, všude, kde je nulová plošná hustota náboje, viz ( 1.168).
80
1.3.5 l{cšťné příklady

a) Síla pttsohíd mezi rfr/111a clcktrick_í-mi dipúly
Mč.irne dva elektrické clipólv o 111(llllcntech P: a p 2 ,c ,1:d:ílcnosli r. Určeme sílu
vz:'1jc11111él10 pť1sohc11i nK•zi nimi. Dipiíl p vytvMf e!eklro,tatické pole cb1é vý-
1
rn,.ern (I. 125). Dipól p2 se 1wchází v tomto pPli a podle vztaht"1 ( 1. l :12) naií tedy
plisoi>í síla
( 1.170)
r 1[(p, r)P1 +(p r)p, I (p,.p,)r)
-< ----- - ---- --
i1 TTl'i 1 ~ f 'i
lP.,__ - IPz -
t----------7 F
hl
iP1_ ___ , __ _r_ 0hr I. l6 Zvlášlní případy

Pz „ v1..íjcmnl' polohy dvou
c/ elcktrickýcl, dipól(, k u1čcnijc1ich
silového působení
Tl'nlo nlwcný \J:OťCC pťo silu pt"tsobicí ze strany dipólu p 1 na dipól P2 není
dosti núzorný. Vši11111č1nc si prNo tří speciálních případii, kdy jsou oba
dip,íly oťic1ttov:'rnv t1ťči1ým zpťtsc1bcrn vi'1či sobč nav1.úje111 a , úč1 vektoru r
(VÍ/ ohr. 1.:1r1):
I. Ob:1 dipóly ic>.í v jedné přírnce a _ísou souhlasnč orientovány
( ohr. I .3úa). Podie výrazu (I. 170) hude síla. kterou pť1sobí dípť1I p 1 11:1 dipól p 2,
přita:ž,livá o velikosti
6 /J, /'2
F -------- --- ( I 171)
4n:Co r 1
(Z11a111.:nko 111i1111s vy_jadř11jc přitažlivý charakter sílv.)

2. Oba dipóly jsou souhlasnč orientovánv ve směrn kolmém ke spojnici,
1J. k vťk1oru r ( ()hr. I .:Jób L V tomto případě hude sílu pi'1sobící nél dipť,I p, odpu-
d1v:( a1c_ií vel1kos: hude rovna
F >1'1 !'2 ( 1.172)

4rrc 0 1'1
l'IKA ELEKTRICKÝ DIPÓL 81
3. Dipól p 1 je orientován kolmo ke spojnici, vektor Pi rovnobčžně s ní

(obr. 1.36c). Síla působící nn dipól p 2 není v tomto přípndě centrální, míří kolmo
ke spojnici a má velikost
sílu I
vý-
= _I_ 3 p, P2
I
F . ( 1.173)
edy
4rrEo r4
Síla mezi bodovými elektrickými dipóly je ledy prvním příkladem necentrál-

f ních sil, s nímž jsme se setkali. Talo okolnost má znjímavý dt°1sledck. Budeme-li
t dipóly p 1 , P1, vzájcmnč orientované jako ve třetím uvažovaném případě přibli
70)
ti
žovat k sobč z nekonečna, nebudeme phtom konat práci (síla a dráha jsou
vzájcnmč kolmé'). Potenciální energie soustavy dvou dipólú bude pak pouze
't výsledkem práce konané při vzájemném natáčení dipólů v jc_1ich konečných
I
polohách. Tuto energii můžeme určit podle vzlaht1 ( 1.132) a ( 1.125) jako
( 1.174)
b) Elektrický kvadrupálový moment elřpsoidu

t Víme, že elektrický dipólový, kvadrupólový a všechny vyšší multipólové mo-
menty objemově nabité koule s konstantní objemovou hustotou p jsou nulové.
ní r Situace se múže zmčnit, dojde-li k deformaci koule, tj. k odchylce od sférické
symetrie. Uvažme proto L'iipsoid,jehož puvrchje dá11 rovnicí
Xl
r x'2 y'2 21 2
---+-'--·+-=I (1.175)
{/2 IJ2 (.'7 '
1y
'2, nabitý objcmovč s hustotou n.íboje p. Osy souřadnic nechť mají počátek ve
středuelipsoidu a jsou totožné s jeho hlavními osami. llrčc111e nejprve elektrický
dipólový moment elipsoidu, jehož složky podle ( 1.146) jscrn dány integrály
p, =pf x'dV, f', =pf y' d V , I':= pf z'clV ( I. 176)

v v v
,,
přes objem elipsoidu. Pro usnadnění integrování přejdeme k souřad11icím
x = x' la, y = y' lb, z= z' lc, a tím k intcgrovúní přes objem koule o jťdnotkovém
polomčru. Přitom se používá sférických souřadnic r, O, <p, které jsou vúzúny
s kartézskými souřadnicemi vztahy x = r sin O cos <p, y = r sin O sin <p, z= r cos O.
Souřadnice Oje óhel, který svírá prúvodič daného bodu s osou z a <p je azimu-
S2 ELEKTROSTATIKA
t{li11í úhel pn°1vodiče v rovině 1: v. Element objemu vyjádřený ve sférick:;ch sou-

i"acl11icíeh má tvar
dV--= r 2 sinOdrdOd<p. ( 1.177)
/!, ~ ahc 2 pJ 1J" (" ,.·, cose sin8drd8dťp = '!!:_{li!. Jn sin Wd8 =o, ( 1.178)
o o Jo 4 o
p,1dnb11é výra/.y získ{1111e pro dnlší složky. Zjišťujeme, že elektrický dipólový

rnorncnl clipso1cl11 JC nulový.
J\ienulovymi sloJ.knmi kvadrupólového momentu při zvolených osách mohou
být pouze složky diagonální. Tak dostaneme například
( 1.179)
. Q ') i
.r'' sin Odrd8 dq:, = -(2,- -- Ir - r/ ),
5
kde (j ,= ( 4/3)nahcp je celkový n;íhoj elipsoidu. Cyklickou zámč11011 a, b, c do-
sta11<:me i oslatní nenulové složky Q," Q,"
Jdť-li o rot1č11í elipsoid s osou rotač11í symclric z. potom a= i> a jedinou
ncz{ivislo11 sln:1ko11 clcktrickélw k vadrupólovéhu momentu je
(1.179a)
Talo veličina se pou,.1va 11apříkl;1d k vyjúdf-cní clektric·ké ncsféričmisli atomo-

vých jader. Jinak ot;'1zka dipólového. popř. l,_v,1drnp(ilového, momentu ekmen-
lúrních čústic a systé111i'1 7 nich složrných je velmi záva?.ná a souvisí s cxpcri-
mcnl,ílnírn i tcorct ickým studie111 jejich strnklnry.
,) ťolarizol'{tllý i•úfec a rm•i11uá l'rstva

MC,j111c objem ,. pudubě kolmého válce o obecném tvaru podstavy spojitě zapl-
11ě11ý bodovými elektrickými dipóly tak, že vektor polarizace P je kon~tantní
a rov11ohě1.11:; s osou v{ilcc. Podle vztahi'I (I. 168) :i (I. 169) bude elcktrosl:ttické
p,llc vytvúřcné takovým objemem lotož.né s polem dvou plošných nábojů
píuhlavovaných horní podstavou válce 11ahilou nábojem o plošné hustotě <T+ == P
a dolní podstavou válce nabitou nábojem o plošné hustotč <J_ = -P ( obr. 1.37).
Měj111c nyní 11ekonečno11 rovinnou polarizov;rnou vrstvu s konstantním vekto-
rc111 polarizace P kolmým k rovimím ohraničujícím vrstvu. Analogicky j,1ko
v případě válce zjišťujeme, že výsledné clektrostatici,_é pole takové vrstvy
KA ELEKTRICKÝ DIPÓL 83
)U- v celém prostoru (včetně objemu vrstvy) s výjimkou bodi"t na hraničních rovi-
nách bude ekvivalentní poli dvojice rovin nabitých náboji s plošnými hustotami
O"+= Pa cr_ = -I' (obr. 1.38). Takové pole jsme již zkoumali v příkladu l .2.9c.
Z výsledku plyne, že elektrostatické pole polarizované vrstvy je v prostoru mimo
vrstvu nulové, uvnitř vrstvy homogenní, přičemž vektor E" míří od kladně nabité
podstavy k záporně nabité, kddto vektor pol,1rizacc P naopak. Platí tedy
8)
vý
)U
a)
9)
}- Obr. 1.37 a) Válce s homogenní objemovou polarizací,

b) ekvivalenlní rozložení rlošných rníhojů.
,u
L)
Obr. 1.38 Rovinná vrslva s homogenní polarizací.
Obr. l.39 Vznik povrchových polarizačních nábojů.
Obr. l.40 Vznik objemových polarizačních

nábojů.
84 ELIXI IWSTA TIKA
Situaci si rnú:h:mc též núwrnč představil tak, že kladné a záporné náboje

clipúlu se v objt:111u vrstvy vz{1j<.:111ně vyk0111pc11zují a uplatní se pouz<.: kladné
náboj<.: dipólú tvořících horní hraniční rovinu a záporné núho_je dipólC1 tvořících
do lni lirnniční rovinu (obr. 1.1') J.
/:ním jsme uvaJovali potu<.: případ Pce konst, tedy homogenní poiarizaci.
Pokud by v nčktném bodě prosloru platilo div Pc;tc O, proj<.:vila by se tato skuteč
nosl v.-".nikem obj<.:mového núhoje s hustotou, viz vztahy (l. l 68). Núorně si
mt11cme tulo situ:1ci představit pomocí modelu 1.11ázornčné111 na obr. I .,JO.
d) 1'11larizova11á koule
Mějme objem kuiovt'.·ho tvaru s poloměrem R spojitě zapinéný bodovými elek-
trickými dipóly s konstantní polarizací. Osu ~ vedeme sti'cckm koule .souhlasně
s vd:t()rcm pol:11i1:1cc P. Poclk výrnzú (l.lM{) a (1.169) bude elektrostatické
pok vytvMené takovou polarizovanou koulí totožné s polem plošně nabité
kulové slupky s pro111ěnnou plošnou hustotou náboje
<T ,- P.n = !'cos O I 1.181)
( Gjť 1ílwl mťzi vektorem pola1úacc a normálou ke kulové ploše).
Oh, 1.41 Vznik povrchového rníboje

polarizov:mé koule.
K t;1kové111u rozlo;ení plošného náboje na povrchu koule mt1žemc dojít

i jin:ik. :vlčjmc ché' "bjcmově 11,d1ité koule p,il,Jmčru !? s ()pačnými núboji
() < O, (),>O a hustotami p, (),, jejich;. slřcdy jsou vd~jemně nepatrně
posunuty ve směrn osy z o I<< R. Nevykompenzované 11,íhoje na povrchu
vylvoří přibližně plošné uspořúd[111í s hustotou <T= p I cos O. jak se lze s11:1dno
přesvědčit z obr. I. 11. Zde Cí = JL\Fi, z tro.1úhel11ík11 OO'A o slrc111.ích /, R, N i\R
p,1m,K·1 1--,i,inové včty najdeme 1\F/ = I <.:ose_ Velikost polarizace odpovídá tedy
I'= p I.
ATIKA
ELEKTRICKÝ [)[PŮL 85
1áboje
Jak víme, chová se rovnoměrně nabitá koule navenek tak, jako kdyby celý
.ladné
její náboj Q byl soustředěn v centru. Podle provedené úvahy se bude tedy rov-
řících
noměrně polarizovaná koule chovat navenek tak, jako kdyby v jejím centru byl
umístěn bodový elektrický dipól o momentu
·izaci.
mteč 4
Pk=Ql=-xR 3 pl=VP. (1.182)
·ně si 3
Potenciál vně koule bude tedy dán vztahem (1.124). Potenciál na povrchu pola-
rizované koule bude pak roven
elek-
(f)k = 1 /h cose = _1_,, Rcose = _I_ p z (1.183)
1lasně
4xeo R2 3e0 3eo
1tické
13bité a musí zí1stat při přechodu přes povrch spojitým.
Uvnitř polarizované koule, kde hustota nábojí1 p = O, musí být splněna Lapla-
ceova rovnice (1.86) spolu s hraniční podmínkou <p= <fJk· Potenciál tvam
.181)
(1.183), přímo úměrný souřadnici z, Laplaceovu rovnici spliít~je pro libovolné:'.,
neboť všechny jeho druhé parciální rovnice jsou rovny nule. Jak však uvidíme
v článku 1.4.4, je hraniční podmínkou určeno řešení Laplaceovy rovnice jedno-
značně (srov. též příklad l.4.7c). Vzorec (1.183) tedy udává potenciál v celém
objemu koule. Pro pole uvnitř koule máme
l p
<p=-Pz, E=--. ( 1.184)
3eo 3t:o
Získaný výsledek mí1žeme porovnat s výrazem pro pole uvnitř polarizované
vrstvy (1.180): polarizovaná koule vytváří navenek elektrostatické pole ekviva-
lentní s polem elektrického dipólu umístěného v jejím středu, uvnitř je její elek-
trostatické pole homogenní, orientované opačně k vektoru polarizace a třikrát
slabší než pole rovinné vrstvy o téfo polarizaci.
dojít
íboji
atrně
Tchu
adno
-t'lR
tedy Obr. 1.42 Siločáry elektroslalického pole polarizované
koule.
86 ELEK'J R<)STJ\T!KA
S11:1d1w ,1\ČřÍlllc, fo píi pJ·cclrndu povrchem koule zi1slávú tečná složka inten-
zity elck111ťké·ho pole L', = (/Y/'3&,i) sin O spojitá, zatímco normálov6 složka se
mění skokem ,. hodnoty J,;.,, 00 -(P/3&.J) cos a uvnitř koule na E„e = (2/'/:lr0 ) eos0
vnč koule, ledy o velič.inu />/.11 !.{JcosO v souladu se vztahc!n (1.80). Si!očjry pole
polarizované· koule jsou 1.númrnč11y na oln. 1.42.
Na 7ÚVČ'I lllhoto příkl:1cl11 poclotknčmc. 1e ho111ogcn11í elektrostatické pole
v,nikú i 11\·11iti' polarizovant:ho objemu tvani elipsoidu. Této okolnosti se vyu-
žív{1 při so11dovúní intenzity elektrostatického pole dielektrickými tělísky a mě
ření relativní permitivity dielektrik (viz odsl. I.5.úc).
1.4 Elektrostatické pole nabitých vodičů
1.4.] Vodiče a nevodiče
V dosavad11ícl1 (1vahúch o c"icktrnstatickť·111 p,ili jsme po,,>í,ali pojem c!c-ktric-

1-.élrn núbnic. rc·spcktive jclH> hustoty. Pí'cdpoklúdali jsme, "í.e náboj může být
mčitým zpi'1sobc111 rozložen v prostoru, toto rozložení jsme považovali za známé
a nestarali jsme se o konkrt:tní fyzikální podmínky, za kterých k němu dochází.
nyli jsme si přitom včdomi, 1.c stabilní rn,lokní clcktriek:ich nábojů v prostoru
není možno realizovat vý·l11·;1dně silami elc-ktrostatickélw polc J že náboje lllllSÍ
hýl proto pmlrnhcny i pč1sobc11i dalších sil, ktcré jsme však blíže nespecifikovali.
Makroskopické náboje, které jsou dostupné našemu přímému pozorování
a mčření, jsou vždy ve skutečnosti vázány na své mikrolyzikální nositele, jako
jsou clektnrny, ionty apod. Chování tčchto n[1bojů pak ovšem závisí na ko11krét-
11ích Jyzikúlnich podmínk;ích. jimž jsou tvto mikrofyzikúl11í C1tvary vystaveny.
i:Jcktrnny nwhrn1 hýt napříkl:1cl vázány k a101110vým jádd1m jako souč[1st elek-
irnnového oh,il11 atomu, mohou vytvářel kvantový elektronový plyn ve vodičích,
při leplotúch hlíJ:kých absolutní nule mohou být ve formč tzv. Cooperových párů
;i generovat jev nazývaný supravodivostí, mohou vytvúřct elektronový mrak
nebo sva7.L'k lťlÍCÍ ve vakuu a vyvol;'i\·;1t například luminiscenci televizní
"hr,11:ovky 1ll'h,1 )!Cllcroval ckklrnmagne11d.é vlny. Ot6zb111i tohoto druhu se
hudem-: p,1d1oh11c:ji zabývat v kapitole 7. Avšak chceme-li popsat reálné chování
a účinky clcklrických núboji'1, musíme vzít některé tyto konkrétní fyzik,ílní
podmínky v 1ívahu i v elcktroslalicc.
Již v poč:'1teích cxpcrirncntúlního studia elektrických jevů bylo znú1110. že
ri'1zné Iútky 111:1,i í rt1znou schopnost být zelcktri,ovány a uclr;eny v tomto /.clck-
1ri1ovi1nérn st;1\I1. Například ,klcnčnou nebo ebonitovou tyč je možno snadno
IL'kktrizoval lícním a udržet ji v tomto slav11, zatímco uzcn111čnou kovovou tyč
tímto způsohe111 ,.elektrizoval nelze. Dále bylo zjištěno, že elektrický náboj lze
dntykcm pře11[1šct z jednoho tčlcsa na druhé, přičemž různt: !útky se i v tomto
smčru chovají ri'uii.:S. Mi'1žcmc například ziistít, 1.e skleněnou k,iuli lze vždy nabít
ELEKTROSTATICKÉ POLE N/\lllTÝCH VOi >IČŮ 87
11- dotykem s nabitými tělesy, zatímco kovovou kouli nabijeme tímto zpi'.1sobem jen
,e tehdy, leží-li na podložce z vhod11él10 materiálu, například skla. Spojíme-li dvě
;0 osamocené kovové koule kovovou tyčí a nabijeme-li jednu z nich dotykem
s nabitým tělesem, objeví se náboj ihned na druhé kouli. Provedeme-li stejný po-
le
kus s dvojicí kovových koulí spojených skleněnou tyčí, zjistíme, že náboj zčista!
pouze na první kouli. Tedy zatímco kovová tyč převedla elektrický náboj z jedné
Je
1-
koule na druhou, skleněná tyč toho schopna nebyla.
Látky, které jsou schopny převádět elektrický náboj, se nazývají elektrickými
vodiči; látky, které tuto schopnost nemají, se nazývají ncvoclic'i (dielektriky, ÍZo-
lanty). Všimněme si jcštč podrobněji rozdílu mezi těmito dvčma druhy látek. Je-
li zelektrizovaný vodič spojen vodivě se zemí (například tím, že jej držíme
v ruce nebo že leží na kovovém stolku), odvádí se jeho náboj ihned do země
a vodič se stále jeví neelektrick_>·m. Chceme-li na vodiči náboj udržet, musí být
ze všech stran obklopen nevodiči; jak říkáme, musí být izolován. Proto, jak jsme
viděli, múže být kovová koule nabita jen tehdy, leží-li na podložce z nevodivého
materiálu. Dále, dotkneme-li se izolovaného vodiče na některém místě nabitým
tělesem, stane se ihned nabitým po celém povrchu. Dotkneme-li se naopak
ít nabitého izolovaného vodiče v kterémkoli místě vodičem spojeným se zemí,
é odvede111e ihned všechen náboj do zcmč. Na druhé straně, jestliže se dotkneme
í. tímto vodičem nabitého nevodivého tělesa, odvedeme do zemč jen náboj z místa
u
dotyku.
iÍ
Na základě uvedeného chování vodiČLI soudíme, že nositelé elektrických
nábojů se mohou volnč pohybovat v celém jejich objemu. l'yrickými představi
IÍ
teli vodičů jsou kovy, dúle roztoky elektrolytú a ionizované plyny (plazma).
o
V kovech se mohou volně pohybovat některé elektrony (tzv. volné. vodi-
vostní), ve vodivých kapalinách nebo plynech jsou pohyblivými nositely náboje
atomární nebo molekulární ionty.
U nevodičů pak soudíme, že všichni nositelé náboje jsou v nich vázáni urči
tými silami, takže k přenosu náboje objemem nevodiče nemúže snadno doch,í-
zet. Typickými představiteli nevodičú jsou sklo, slída, guma, většina umělých
hmot (polymerú) apod. Kromě toho existují látky, které jsou podstatně húře vo-
divé než jmenované vodiče, avšak podstatně lépe vodivé než jmenované nevo-
diče. Navíc jejich schopnost přenášet elektrický náboj je silně závislá na jejich
chemické čistotě a vnějších podmínkách (teplotě, osvětlení, tmíření apod.). Tyto
látky nazýváme polovodiči. Patří mezi ně některé prvky jako křemík, germa-
nium, selen, dále krystaly GaAs, Cu 2O, CdS, PbS a další.
V elektrostatice se zabýváme studiem fyzikálních projevů nepohybujících se
elektrických nábojú. Nebudou nás proto příliš zajímat kvantitativní rozdíly
v hodnotách vodivosti jednotlivých látek, poněvadž mohou pouze ovlivnit
rychlost, s jakou bude dosaženo rovnovážného rozložení nábojú. Z tohoto dů
vodu budeme prozatím rozlišovat pouze dvě kategorie látek - vodiče a nevodiče
(dielektrika). Do prvně jmenované kategorie zařadíme ty látky, v nichž se za
88 ELEKTROSTATIKA
dobu podstatnč kratší, ne> je doba prováděného po;r,orovúní. ustaví rovnovážné,

časovč nepromč1111č. ro,dčlcní náboje podmínč11č konkré·tnim uspořádáním sou-
stavy. Naopak do druhč katl'gorie zařadíme ty l(1tky, v nil'hl' můžeme principi-
álnč rozložit núboj libovolným zpúsobem, přičemž toto rozložení zi°1stane
v podstatě nezmčnčné po celou dobu pozorování.
Uspořádání clcklrických núboji'.1 bude tedy vázáno na určitá tělesa
charaktcrizovanú příslušnou geometrií (tvarem, velikostí, polohou) a vedle sil
elcktrostatiekčho pole budou na nositele elektrických nábojů působit další síly,
které zncmožií11_jí tčmt·o nositelům tčleso opustit n í'aručují stabilitu rovnováž-
ného rozdčlení núhojů v tčlcsc. V případě vodivého tčlesa tyto síly neovlivní
v konečném d{1sicdku rovnov{1ž.né rozdělení náboje v ohjrn1u lělesa, neboť no-
sitclúm náboje je ,de dovolen volný pohyb. Zaručují p(>U/l', )c náboje nebudou
tóleso opouštět (nedojde k emisi nositcl11 náb~jc). V pí-íp,1dC; dielektrického tě
lesa budou tyto síly udržovat dané rozložení náhojl' v CL·lé111 objemu tělesa. Poz-
dčji (v kapitole 3) uvidíme, že v nehomogenních vodičích (kovech, roztocích)
mohou existoval síly chemické povahy (tzv. vtištěné síly), které vyvolávají po-
hyb nositelů núboje; v našem modelu tylo síly prozatím vyloučíme a za jedinou
sílu, jejímž vlivem se elektrické náboje pohybují, budeme považovat sílu elek-
trostatického pole.
Zdůraznčmc _jcštč jednu závažnou okolnost. Experimentální skutečnosti, na
nč;ř, jsme se odvolúvali, s,: týkají pozorování 111akm.,,ko1iick{ch nábojů a makro-
skopick_ých polí. l)člúmc-li na základě těchto pozornv{111í 11apříklad závěry
o inlcnzitč clektrostatického pole v o~jcmu vodiče nebo dil'lcktrika, týkají se
tyto závčry vlastnč středních hodnot intenzity pok, které púsohí na nositele ná-
boje a vyvolúv;'1 _jc_j1ch uspoí-údaný pohyb. Víme loti;, /l' !útka, ať již vodič či
dielektrikum, je tvoí·cna 111olckulami a atomy. atomy opč·t ,ttomovými jádry
a elektrony, tedy nabitými elementárními částicemi. Uvnil1' molekul, atomí'I
ajadcr dochúzí ke komplikovaným pohybům elektrických nábojů, vznikají
rychle promčnná elektrická pole o velké intenzitč. Tato mikroskopická pole není
však mo1.11é postihnout ani přímým pozorováním, ani metodami výpočtů, které
jsme uvúdčli v předchozím výkladu; k tomu účelu bychom museli znát hustotu
elektrického náboje jako funkci souřadnic a času v každém bodě a každém oka-
mžiku, nchlcdč na komplikovanost takových výp<>Čl1°1. Hudc·tnl' proto vyšetřovat
makroskopická 110/ť, ktcrú představují časovou a prnslornvou střední hodnotu
zmínčných polí mikroskopických. ~Zákonitosti přcclwdu Lld mikroskopického
pole k poli makroskopickč11111 budou podrob11č_ji vy;c1řovi111y v kapitole 5.)
V této souvislosti je třeba si uvčdomit, že o elektrPstalické,111 poli má smysl ho-
vořit jen jako o poli 111akroskopickém; mikroskop1cJ..é elektrostatické pole
v přírodč neexistuje!
I .4.2 Chov:íní vodiči°! v elektrostatickém poli
V tomto článku budeme studovat vlastnosti elektrostatického pole v okolí ná-

bojů, jejichž nositeli jsou vodivú lčlesa. Umístíme-li takové tčleso do elektrosta-
IKA ELEKTROSTATICKÉ POLE NAl31TÝCI I VOlllČŮ 89
tné, tického pole jiného nabitého tělesa, zjistíme, že se na tomto vodivém tělese rov-
,OU- něž objeví makroskopické elektrické náb~jc, které pozmění prúběh púvodního
ipi- ., elektrostatického pole. Na obrázku 1.43 je schematicky zn{1zornčna konkrétní
a11c situace. Uo blízkosti kladnč nabité tyče T je umíslL·110 vodivé tčleso K. Po
ustavení rovnováž.ného stavu budou jeho části bli>.ší tyči T nabity záporně,
iesa zatímco části vzd;'tlcn~jší budou nabity kladně. Celková velikost náboje
sil izolovaného, púvodně nenabitého, vodivého tělesa K zůstane ovšem nulová -
íly, vzniklý kladný a záporný makroskopický náboj mají touž velikost. Uvedený jev
,áž- spočívající v tom, že elektrostatické pole vyvolává existenci makroskopických
IVnÍ nábojů na povrchu vodičů původně nenabitých, se nazývá elektrostatická
110- indukce.
dou
tě-
'oz-
ch)
po-
llOU
ek-
na
TO·
ěry Obr. 1.43 Elcktrnsl:ilick{i indukl'l'.
se
ná- Jev elektrostatické indukce snadno pochopíme na základě představy
: či o existenci volných nositelů náboje na vodiči. Vlož.íme-li totiž vodič do elektro-
dry statického pole, bude na každou částici nesoucí elektrický náboj působit síla
lllll daná vztahem ( 1.32), jejímž účinkem se počnou volní nositelé míbojc přemisťo
:aj í vat. Je /řejmé, že tímto 7působem dojde k separaci kladných a záporných nábojů
ení v tělese. /,a předpokladu, 1.c na nositele 11:'1boje 11cpt1sobí v objemu tělesa )ádné
eré další síly, musí být rovnovážné rozdělení nábl~ji'1 v tčlese takové, aby výsledná
otu intenzita pole byla všude uvnitř nulová. Kdyby totiž bylo v některé části vodiče
ka- pole nenulové, museli by se volní nositelé náboje účinkem tohoto pole
vat přemisťovat; dané ro,,:Jožení náboje by tedy nemohlu být rovnovážné.
otu Z (iaussova zákona elektrostatiky d{ile plyne, 7.e uvnitř vodiče nemohou
~ho v rovnovúž.ném stavu existovat makroskopické náboje. Tok libovolnou u/.avře
5.)
nou plochou ležící uvnitř vodiče musí být totiž vzhledem k nulovosti intenzity
10-
pole vždy nulový. Z Gaussova zákona pak ihned plyne, 7,e musí být nulovým
ole
i náboj uzavřený v libovolné ploše ležící uvnitř vodiče. V rovnovážném stavu
mohou být tedy náboje rozloženy jen na povrchu vodiče. Lze je proto považovat
I
I za náboje plošně rO/lož.cné, charakterizované plošnou hustotou a{r).
l Můžeme tedy shrnout:
1á-
ta-
I Vložíme-li vodivé těleso do vnějšího elektrostatického pole, dojde k přeskupení
jeho volných nositelů náboje tak, aby jejich vlastní pole vykompenzovalo všude
90 ELEKTROSTATIKA
v objemu vodii:e pi'Ivodní pole vnější, takže intenzita výsledného pole E O. =

Makroskopické náboje se přitom soustředí na povrchu vodiče.' Jak uvidíme
v člúnku 1.4.4, je vzniklé rozložení plošného náboje jcdnozn;ičné.
Z nulovostí intenzity pole uvnitř vodiče plyne, že elektrostatický potenciál
bude v ccl~·n1 objeinu konsiantní. Celý objcin vodiče tedy tvoří ekvipotenciúlní
objem, _1clm povrch tvoří ekvipotenciální plochu . .Jelikož intenzita pole je vJ.dy
kolmá k ekvípole11ciúlní ploše (viz rov. (1.66)), bude v blízkosti vodiče vektor
intenzity elektrostatického pole vždy kolmý k jeho povrchu.
Určeme nyní hodnotu intenzity elektrostatického pole v blízkosti povrchu
vodiče. Zvolíme uzavřenou plochu ve tvaru velmi nízkého v{dce a malých pod-
stav i\S libovolného tvaru, jehož osa je kolmá k povrchu vodiče a jehož jedna
podstava je umístěna vnč vodiče, druhá uvnitř (obr. 1.44 ). Vzhledem k rozmě
rům válec múž.eme zanedbat nehomogenitu pole a nehomogenitu rozložení po-
vrchového náboje. Uvnitř této válcové plochy je tedy uzavřen celkový náboj
rovný /l(J cr /IS, kde cr je hodnota povrchové hustoty náboje v mísič vúlcc.
0~
0hr. 1.44 Použití (íaussova 1áko11a k určení

intenzity clcktroslalickéllo pole 11,1 rovrchu
vodiče,
'ťok intenzity pole podstavou uvnitř vodiče je samozřejmě nulový, tok pláštěm
rovněž, 11cbo1' siloč{1ry jsou rovnoběžné s osrn1 v,ílcc. Zbývá tedy tok podstavou
přilllyk.ijicí k povrchu vodiče zevně rovný !v/1 = f,,'AS. Z Gaussova zákona pak
okamž.ilé dostúv,Ílllc
E =-<T_ ( I. I 85)
ťo
Uvedené tvrzení se nčkdy nazývá Coulombovou větou. Pozornhodné na něm je

zcjllléna to, fo ačkoliv elektrostatické pole vnč vodiče je vytvúřeno celkovým
rozložením nábojú na povrchu vodiče a dalších těles, je v blízkosti povrchu plně
určeno lokúlní hodnotou hustoty v daném bodč povrchu. (Všimněme si, že
z výrazu ( 1.185) vyplývá opčl nespojitost normálové složky intenzity a/fo.)
Siločúry elcklroslalického pole dop;idají zvnějšku kolmo k povrchu vodiče tam,
~ Nc1nan1cn(1 to ~,11no1kj111č, /,c by se v~idrni volní nos1(clé núhnjc soustfcdili nn povrchu; jakmile je dosa1,cno
nulnvé 111tťn11ty pole v ob1cm11 vodiče. uspořúc.Janý pohyb nosltdťi núhoJc ustane. Při vzrilslu intenzity vnčj~/ho
p~lk: dtqí se do pohybu da!~i mikroskopičtí nositelé 11{1bo_jc.:, aby po\ílil1 makroskopický povrchovy 11úh(~J
vodiče. DoJJ1y.\lc11í !L'hl .<.Íluacc vede k hlubšímu pochopťnÍ rozdílu lllť/Í makroskopickými a 111ikroskopidými
1dlmji a poli
ELEKTROSTATICKÉ POLE NABITÝCH VODIČ:Ů 91
kde je soustředěn záporný plošný náboj, a vycházejí opět kolmo k povrchu tam,
kde je soustředěn kladný plošný náboj.
Toto chování vodičů ve vnčjším elektrostatickém poli má závažné praktické
důsledky. Jsou-li na povrchu vodiče ostré výstupky nebo hroty, vzniká v jejich
blízkosti silnč nehomogenní elektrostatické pole. Elektrické siločáry, které stále
zůstávají kolmé k povrchu, 7,de prudce mění směr a u povrchu se zhušťují. Tím
rostou podle vztahu ( 1.50) i hodnoty gradientu potenciálu a vznikají zde mezi
blízkými body vysoká napětí. 6
Obr. 1.45 Nabíjení duté vodivé koule.
, Obr. 1.46 Rozložení míbojů na povrchu koncentrických

vodivých koulí.
Vytvoříme-li uvnitř vodiče dutinu, bude i v této dutině zi'.1stávat intenzita pole
nulová (pokud v ní nebudou přítomny izolované makroskopické náboje). Hovo-
říme proto někdy poněkud nepřesně o „stínicím účinku vodiM". Pole v dutině
obklopené vodičem není totiž v pravém slova smyslu odstíněno, nýbrž vykom-
penzováno polem povrchových náb~jů. Dúležité je, že tento stav zústane ne-
změněn i při změnách celkového náb~je vodiče a prťtbčhu vnějšího pole.
Dalším důsledkem této vlastnosti vodičů je možnost postupně zvětšovat
povrchový náboj dutého vodiče, a tím i jeho potenciál tak, že náboj přivádíme na
jeho vnitřní povrch. Na obrázku 1.45 je znázorněna dutá vodivá koule K1
• Tato okolnost m0ic vést ke zn~mému „sršcnl elektřiny z hrohY' nebo naopak slouží jako princip bleskosvodu.
'12 !'I J ·:KTROSTATIKA
, malým olvorc1I1 O upcv11(,nú na i,.<llovnnérn podstnvci. Vnášíme-li do dutiny

koule 11,íboj mail: vodivé kuličky K,, jíž se dotkneme vnitřního povrchu koule
K 1, bude lento 11{1boj oknrnž.itč převeden na vnější povrch koule. V oknmžiku
doteku vytvnří t"tiž oba \udiče K I , fi 2 jediné \odivé t01cso, v jeiH)Ž vnitf-r1ím
oh1c11111 nemohou makroskopické n;íhoje existov:1t. Veclemc-li Gaussovu plochu
G stč11ou d11té koule K 1, bude tok touto plochou nulový a stejně tak
makroskopický 11:'thoj uv11itř této plochy. Tímt" 1.pC1sobc111 111L°1žemc 1-;uuli nabí_jet
tcoťcl1cky 11eo111cic11č velkým núbojcm; praktické ome,.cní je dáno průrazným
napčtím, které Iúvisí na geometrickém uspohídúní, na prostředí zapliíujícím
kouli a Jejím okolí. Na tomto jevu je například ,.alofon princip vnn de Graaffova
gc11e1:'1toru (vi1. příklnd 6J.2a).
Tok uvedenou Gaussovou plochou G musí být nulový i v okanú.iku vložcní
makroskopického 11úboje do dutiny koule před I ím, než se dotkneme vnitřního
povrchu. To je ov~em mo.řní'., jen tak. že se 11;1 vnitřním povrchu koule bude in-
dukov,1t ,tcjnč velký núboj <lpačného z11arne11í. l)o doteku lc:nlo náboj z vnitřního
povrchu zmizí. Situace je /.11,Ízornčn:1 na obr. I .'1<> pro pi'ípad, že dutá koule není
cicktricky nabit:í. iH1de-ii 1rn·1 kouie elektrický n:11loj, budo11 se povrťl1ové núhllje
11;1 v11it111Í111 a v11č·_jším p,wrcllll lišil. přičcm,í n:1boj nn vnitřnírn pllvrclrn musI
v1.dy kurnpcnzuvat izolovaný náboj uvnitř dutiny. Uvedená úvaha zústává
sarnodcjmč v platnosti i pro vodiče libovolného Ivaru, je-li jeden z nich obklo-
pen vodičem drnliýrn.
1.4.3 Nťpříml• ověření Coulomhova z:íkona
V přcdcl10',.Í111 člúnku jsme ukú,ali, ;c v dt1slcdku přítomnost i dostntcéného po-

č·tu voln<'ch 11osi1c·IL1 n:íbojc se ve v\ldiči vlo1.c11ém do clcktrostatického pole
ustaví rnvnovúžný ,tnv, při kterém je intenzita polc v celé111 jeho objemu nulová.
D,ílc bylo pomoci Ciaussova z,íkonn uk:ízúno, ž.c uvnitř vodičů nem\lhou v rov-
novú1.11é·111 stavu c:-.i.,tuval ,,d llliiy d1z11é makroskupické niih,1je. Gaussi'1v zákon
i11·cdstav11jc však /dbecnční z(dwna Coulombova, přičemž. podstatným tvrzenílll
obsú.c11ý111 v Coulombově ,r.úkonč, které jsme při odvozování Gaussova zákona
využ.ív:ili, je to, ;c síla půsPhící mezi dvěma hodovými 11.'1h,1ji ubývú se čtvcr
cc111 v1,L'ilc1wstí. Skutečnost. 1.c makr,1skopické núbt~je ,c nacházcjí v rovno-
vúžnérn stavu jen 11a povrchu vodiči'1, můžemc proto považovat za di'1sledck
Crni10111hova zákona.
Ohr,íccnč lze ukú:;.at, že jcstližc 11:'ibojc jsou v rov110\;1Inem sIavu jen na
povrchu vmliU1, 11H1,í i11le1vita pole bodového núbojc ubývat se čtvercem vzdá-
lenosti. ( Jhč tvrzc11í jsou tedy ekvivalentní. Vírnc, že Coulombův zúkon byl ex-
pcri111c11t:'dnč polvr,.cn metodou torzních vah, přičemž přc·,;nost tolrnlo experi-
mL:I11u 11c·11í příliš \c·lkiÍ. S n111uhem vC-t.~í přcsnm;tí _je mož.né prokázat. i.e náboje
ve vodič1ch se nacházejí v rovnovú?ném stavu na povrchu - tím je však
vzhledi.:m k ekvivalentnosti obou tvrzení cxpcrimentúlnč ovčřcn Co11lombi'1v
zúkon. Je zajímavé, 'í.e tét,, ,kuteč110,ti si byl vč·d,J111 již ( ·avendish ;1 ten také
ELEKTROSTATICKÉ l'OLF NAHITÝC'I J V<lDIČŮ 93
ještě před formulací Coulombova a Gaussova zákona zákon převrácených

čtverců tímto zpi'1sobem experimentálně nepřímo ověřil.
Provedeme nyní důkaz ekvivalence tvrzení.
I. ,,Intenzita pole bodového náboje ubývá se čtvercem vzdálenosti" a
2. ,,Makroskopické náboje na vodičích se mohou v rovnovážném stavu
nacházet pouze na povrchu" pro případ kulového vodiče. Z dúvodu symetrie
koule je totiž možné soudit i na symetrii rozložení náboje, což usnad11uje
provedení di'1kazu. Důkaz je ovšem možné zobecnit i na vodič libovolného tvaru.
~
Obr. 1.47 K důkazu nulové střední hodnoty

intenzity elektrostatického pole uvnitř
nabité vooivé koule.
Uvažujme ledy kulový vodič poloměru R nesoucí míhoj Q. V rovnovaznem

stav11 musí být intenzita pole uvnitř vodiče nulová, jinak by dochúzelo k pohybu
volných nositelů náboje. Vycházíme-li z platnosti zákona převrácených čtverců,
a tedy i zákona Coulombova a ( iaussova, plyne odtud, í.c v objemu vodiče ne-
mohou existovat makroskopick(> n,íboje, a musí tedy sídlit pouze na povrchu.
Stačí totiž vést uvnitř vodiče libovolnou Gaussovu plochu, tok intenzity touto
plochou bude nulový a nulový bude i náboj uvnitř libovolné uzavřené plochy
v objemu vodiče. Tím jsme dokázali, že z tvrzení I plyne tvrzení 2.
Vyjděme nyní ze skutečnosti, že náboj je rozprostřen na povrchu koule. Ze
symetrie vyplývá, že hustota náboje bude na povrchu konstantní a bude rovna
a= Q/4nlf. Budeme nyní počítat intenzitu pole pomocí této hustoty v libovol-
ném bodč A uvnitř koule. Celý objem koule rozdělíme na dvojice souosých ku-
želů se společným vrcholem v bodě A a stejnými malými vrcholovými prostoro-
vými úhly l'l!l (viz obr. 1.·17). Uvedené kuželové plochy rozdčlí celý povrch
vodiče na malé plošky l'lS a !',.S'. Výsledné pole v daném bodě A bude pak podle
principu superpozice d;1no sumou příspěvků od náboji! 1',.Q a 1',.Q' na všech
těchto ploškách.
Budeme nyní předpokládat, že intenzita pole E(r) bodového náboje Je
úměrná jeho velikosti, míří ve směru próvodičc a ubývá monotónně se vzrůsta
jící vzdáleností r. Tento pokles nechť je popsán neznámou funkcí .f(r), takfo
podle uvedených přcdpokladi'1 můžeme napsat
ioi JiKTROSTATIKA
( 1.186)
kde C 1je konstanta.

Má-li být v boclč ;\ celková intenzita pole nulová, musí se vyrušit příspěvky
zpi'1sobené 11Mmji t:..Q, f'..Q' na obou plošk.íeh /'..S, /'..S' v každé dvojici, tj. musí
platit vztahy
!\Q f (r) t:..Q'f (r'), cr t:..S f(r) = a /\S'f(r'). ( 1.187)
kdyby totiž pro někten111 dvojici k11>:elt'1 platilo například A.Q1./(li) > f'..Q( .f (ri'),
111usela by být takto vzniklú složka intenzity pole vykompenzována jinými dvoji-
cemi k11želi'1 a pro ně by 111uselo pi.ilit f (r2 ) < f (r{) při r, < r{ . To však není
111c)1,né vzhledem k mono1ťinnosti ťunkee/(r).
Z obrúzlrn 1.4 7 je d{1le patrné, že f'..Q = cr /'..S = cr r2 f'..[2 I cos 0, f'..Q' = cr r' 2
/\Q/ cos O. Po dosazení do vztahú ( 1.187) dostaneme tudíž podmínku
,.2 f (r) ~, r'1. f (r'). ( 1.188)
.Jelikož však jsou poloměr koule R i poloha bodu A uvnitř koule voleny libo-
volně, musí pro každou hodnotu vz.dálenosti platit
r-' .f (r) = C7., ( 1.189)
kde C2 je konstanta. Funkce .f(r) 111:í tedy tvar.f{r) = C 2 / /. takže po dosazení do

\ ;tahu (l .186) dostaneme tv:1r Coulombova zJ1kona. Tím jsme dokázali, že i z tvrzení
2 plyne zpčtnč tvr,ení I.
Obr. 1.48 Pokus s Faradayovou klecí
lixperimenlúlní ovčření skutečnosti, že míboje jsou rozmístěny v rovno-

vúžném stavu pouze na povrchu vodičú, má tedy principiální význam. Kvali-
tativn6 se o nč111 přesvědčíme například pokusy s Faradayovou klecí. Uvažujme
izolovaný dutý vodič K 1, s malým otvorem podle obr. I .48. Nechť jsou podél
stěn vodiče zavčšeny na nevodivých vláknech dvč velmi lehké vodivé kuličky.
ELEKTROSTATICKÉ POLE NABITÝCH VODIČŮ 95
Múže jít například o kuličky bezové, či zhotovené z pěnového polystyrenu, na

nichž je nanesena tenká vodivá, třeba grafitová vrstva. Vložíme-li nyní do dutiny
izolovaný nabitý vodič K2 a dotkneme se jím vnitřní stěny dutiny, zjistíme dvě
skutečnosti. Za prvé vodič K2 neponese po vyjmutí z dutiny žádný náboj. Za
druhé vnější kulička se vychýlí ze své původní polohy do polohy čárkovaně
vyznačené na obrázku, zatímco vnitřní ku lička zůstane v původní poloze. Vodič
K2 předal svůj náboj vodiči K1, neboť v okamžiku doteku tvořily oba vodiče
jediné vodivé těleso, přičemž vodič K2 byl umístěn v jeho vnitřním prostoru, kde
nemúže existovat makroskopický náboj. Předaný náboj se pak okamž.itě
přemístil na vnější povrch vodiče K 1. Vn~jší kulička získala tedy náboj stejného
znamení jako vodič K 1 a v dí'1sledku silového působení mezi těmito náboji
zaujala novou polohu. Vnitřní kulička, vzhledem k lomu, že se dotýkala vnitřní
stěny dutiny, žádný núboj získal nemohla, a proto zi°,stala ve své původní poloze.
Jeden z ncjrřesnčjšich cxpcrimcntil tohoto druhu byl proveden S . .I. Plimrtoncm a W. E.

Lawtoncm v r. 1936. 7 Zminčni autoři roužili kvazistatické metody. jejíž schematické uspořúdúní _je
uvedeno 11a obr. 1.49. Sestává 1. izolované kovové vnčjší koule A o prť1111čn1 asi 1,5 m, která je
periodicky nabíjena z generátoru na potenciál :1 000 V. Do této koule je izolovanč vložrna vnitřní
koule B o průměru asi 1,2 111. Součástí povrchu této koule je slinění ckktronkového zesilovače Z,
který je do ni vložen a kterým je možné detekovat případné zmčny napčti mezi oběma koulemi.
Pro zvý~cní citlivosti mčřcní je na výstup zcsilov11čc rřipojc11 galvanometr G, jeho?. frekvence
vlastních kmitů mčrnc'l10 systému souhlasí s frekvencí gencriltoru nabíjejícího vnější kouli (asi 2
Hz). Výchylku galvanometrn je llHlJ.né pozoroval opticky pomoci dalekohledu D okénky 0 1 a 0 2 .
Okénko 0 1 je přitom vyplněno vodivým průhledným roztokem, takže celistvost koule A zůstává
neporušena. Uvedené kvazistatické uspořúdání dovoluje dosúhnoul velké citlivosti. neboť již velmi
malé periodické zmčny napětí o frekvenci rovné vlastní lh:kvcnci galvanometru jsou schorny
vyvolal znatelné výchylky galvanometru. Kro111~ toho dovoluje střídavú metoda vyloučit nčktcré
parazitní vlivy, které hy omezovaly rf-1.:snosl výsledku při mčřcní statickými metodami.
Citovaní autoři byli schopni detekovat změny napětí mezí koulemi A a /J rovné I 0„ 6 V. Ani při
této citlivosti však nebyly rozorovány if.údné rozdíly v rotenciúlu obou koulí. Na ziíkladč
uvedeného výsledku je exponent ve jmenovateli Coulombova zákona určen s rřcs11ostí 2. IO 7
procent, tedy o sedm ('údů přesněji než u experi111cnt11 Co11lo111bova.
Obr. 1.49 Kvazistatická metoda mčfcní

elektrostatického pole uvnitř duté nabité
koule.
f 7 S. J. Plimpton, W. E. Lawton: Phys. Rcv . ..'>O (1936), 1066.
i
r
ELl:K: R(lSTATiKA
1.4.4 Zúkiadní úloha elektrostatiky
Na začiÍlku kapilolv o clektwstatice _jsme se 1ahý\'ali \'lastnost111i soustavy bo-

dových 11;íhoji'1 ro11nístěnýL·h v prost"ru. ~yní hudernc uvažuvat reálni:jší sou-
slavu tv(lře11011 N vodiV)'l11Í ff lesy. K:1Ldé I lčchlo těles je clrnraktcrimváno ur-
i.'iiou gcomctní, tj. tv:1rcm a polohou v prns1orn; jeho povrch rvoří uzavfonou
plocl111 S„ i cc 1,2, ... , N. ~ec:hť jc:d1101iivé vodiče nesou núboje {}; (některé
, lčchto 1d1hojť1 111oliou b)·t i 1111lové). Dále víme, že intenzita pole uvnitř každého
/ vudičť1 bude rovna nuk, náboje budou rozloženy na povrchu s hustotou cri( r)
a povrc:h vodiče bude pfodstavovat ekvipolenci;ílní plochu o potenciálu ({!, (viz
"hr. I .50). Intenzita pole u povrchu kúdého vodiče je viÍzána n,1 p11vrchovou
ÍlusIot11 11i1bnjl' vztahem (I. 185) a splií11jc p(ldmínku, fo tok inten1ity pole Ciaus-
:rnvou plocliou Cl lčsnč rřimykající k povrchu vodifrjc
( I. 190)
/. lcúrdickéiio hicciiska vznikají nyní dvč otá1.ky. Za prvé, je-li pro libovolnou
soust8vu vodičt1 takové ro1l0>.ení 11áb,ijťi po jejich povrchu vždy možné, a za }
drnl1é, jť-1 i 11vL·dc11:ý-111i poJad,:n ky ro1ložení náimJe jednoznačné určeno.
f
I
f
í
f
!l
ř
t
Obr. 1.50 Souslava nabitých vodičů. I
I
l{cŠť11Íl11 první otá1ky Sl' 11chudL:111c nihý\'a!. Spokojíme se s fyzikálním í
11<11.orem, podle nč-hn; l1c ofrk{1v:1t, že lib,)volné: 11:'1boje phvcdcné na lihovolnou t
srnIst.1v11 vodiči'1 111ají 1110:11wst rov11ová1.ného siatickéh() rnzložcní. Odpověď na
drnlwu ot:'1Ik11 vš,1k _iiž. 11c11í tak 1.řcjmá. Ne11í například jasné, jeslli při n"izném
1wřúdku 11l'iv.'1dč·11í 11;'ibojL1 11a jcdn,ltlivé vodiče není obecně možné jejich n°1zné
rov111,v{1)T1é 10/loi.c11í, které by ov;cm 111ohlo vL,sl k různému prťibčhu pole
v 1il,11l11í111 prnslorn. l:ka1.uje se však, že lato 11ejed11označ11os1 není obecně
m,)>11:,,' nd)(iť liy vedla ke sporn s obecnými vlas111ost111i potenciálu probranými
v c: lúllkll 1.2. 7.
, l'odwln1čp Jť o lčťhto olť11J..{1rh poicdnúnn 11:tpři!.:l:1d v ~ni.rc Scn\1 V.' T Tlic Ph)\ÍCS or 1:kd1ic1ly mul
'.,1,1,:•n,'(L\Hl, J. \V1h·y, New Yo1k J 1)(Jf1.
(A
Statické, rovnovážné rozložení nábojú na libovolné soustavě vodičů je tedy

:J- jednoznačně dáno velikostí těchto nábojů, velikostí, tvarem a rozmístěním vo-
J- dičů v prostoru. Tímto rozložením je podle vztahu (I. 70b) také až na aditivní
I- konstantu jednoznačně určen průběh potenciálu ve všech bodech prostoru. Spe-
,u ciálně jsou velikostí nábojů určeny také potenciály všech vndičí1. Problém nale-
·é zení elektrostatického pole soustavy nabitých vodičí'1 je tedy principiálně plně
o rozřešen. Budeme-li znát hustoty nábojú na povrchu těchto vodičů, mi'1žeme
') potenciál vždy vypočítat pomocí vztahu (1.70b).
z Nalezení této hustoty pouze z podmínky konstantnosti potenciálu uvnitř vo-
u dičů je však velmi obtížné. Proto volíme jiný, schi'1dnější postup využívající
toho, že potenciál musí ve všech bodech prázdného prostoru rn.
všude tam, kde
hustota nábojů je nulová) spli'íovat Laplaceovu rovnici. Na základě toho, co
o elektrostatickém poli vodičů již víme, můžeme totiž formulovat jednoduché
podmínky, které určují jednoznačně hodnotu potenciálu ve všech bodech rro-
'I
!
storu. Podaří-li se nám ukázat, že tyto podmínky také jednoznačně určují řešení
Laplaceovy rovnice, bude rroblém hledání potenciálu soustavy vodiči'1 převeden
na problém hledání řešení Laplaceovy rovnice vyhovujícího určitým vedlejším
podmínkám. Úloha tohoto druhu se nazývá základní úlohou elektrostatiky.
Pokusíme se nyní formulovat uvedené podmínky. Především víme, že poten-
ciál musí mít konstantní hodnotu v celém objemu každého vodiče. Proto;i.c po-
tenciál je na povrchu vodiče spojitý (viz článek 1.2.4). stačí tedy znát hodnotu
potenciálu (<p)s, = <P; na povrchu každého vodiče. Pokud jsou zadány velikosti
'
t
I
I
nábojú každého z vodičí'1, musí potenciál na povrchu každého
podmínce (I. 190), kde polo1.íme E = - grnd <p
C0 Jgrad <p. d S = - Q;
vodiče vyhovovat
( 1.191)
s,
(vzhledem ke spojitosti potenciálu na povrchu vodiče mí'ižeme integrovat přímo

po povrchu S;). Zadáním velikosti nábojů všech vodičů je, jak víme, potenciál
v celém prostoru určen ú. na aditivní konstantu. Jsou-li dále všechny vodiče
v koncčnu, mt'.1žeme v:1.dy požadovat, aby platilo lim -
V praxi se stává, že máme řešit elektrostatické pole vodičí'1 rozmístěných

v dutině vodivého tělesa. Prt°1běh pole vnč tohoto tělesa mís přitom nezajímá. Pak
můžeme podmínku nulovosti potenciálu v nekonečnu nahradit podmínkou nulo-
vosti potenciálu na vodivé obálce. Tím vyloučíme vnější prostor z našich úvah
ajednoznačnost potenciálu bude opět zaručena zadáním náboji°1, resp. potenciált1
na povrchu jednotlivých vodičů.
Základní úlohu elektrostatiky 111i'1žcme nyní formulovat takto:
ELEKTIWSTA TIKA
Nu1ít cil'kI1us/11tickv JJOIC/11 iúl <{J (r) jako funkci definovanou li spojitou se
1 svými derivacemi až do druhého řádu v daném uzavřenhn objemu nebo v celém
/ p;ostoru, klení vyhovuje Laplaceově rovnici
a okmjov_ým JJ(){/mí11kiím
l. (<[)),,=<[);,resp. r 0 1gradrp.dSccc·•·Q;,
S,
O na hranici ul,:}ernu , Ii:n rp(r) =:O.

r--:,c„
. __zadané hodnoty.)
Zbývú uká/at, že existuje nejvýše jcdno řcšcní Laplaceovy rovnice, které

vyhovuje udaným okrajovým podmínkúm. Toto jcdnoznačně určené řešcn í bude
pak přL·dsUlvovat skutcč·né rozl,,iení elektrostatického potenciálu soustavy na-
bitých vodičl1 v prostnr:1. Dl1kaz jednoznačnosti provcden1e sporein. t✓ echť
existují dvč rC1,11á řešení základní úlohy elektrostatik::, cp 1, ({>2. Potom lllnkce
<p' = <p, <p 2 llll,lc rov11či. splúovat Laplaceovu rovnici (díky její linearitč). Na
všech vodičích hude pi'itom platit okrajová podmínka (<p')s, = <p; - <p, = O
a samodcjmč limqi'(n ~O. Prntož.e fcé;cní Laplaceovy rovnice nemM.e mít
lokální cxtrém v prázdném prostoru (vi, článek l .2.7), plyne odtud, že <p' musí
hýl všude rovno nule, a tcdy ,..
Řcšc11í l"aplau:ovy rovnice lilcdáme obvykle metodami matematické fyziky,
které zdc: nemí'iž.eme podrobně rozebírat. č:asto přitom vy11žívámc rrávě jcdno-
z.11ač110sti řešení télo úlohy, tedy okolnosti, že ře\c11í je okrajovými podmínkami
pinč tm:cno. UY.11.me například libovolné elektrostalieké pole. Vypliíme dále
čúst prostoru vodivým prostřcdín1 tak, aby povrch vodivého tělesa byl !otoŽll)
s některou ekvipotenciální plochou pŮ\'lldního p,ile. Přcdpokládcjme d{Jlc, že
celý núhoj, ktery hy! púvodně u,avřen v uvažovrn1é ekvipotenciální ploše, přejde
na naše vodivé tčleso. Je ,i'ejmé, že púvodní pole splúujc na tomto vodiči okra-
jovou podmínku /. 7, včty o _jcdno.é11ač11<lsti potl'llciálu pak plync, že pC1vodní
;,uie \'C \'11čjším prostor11 zlistane zaehov{ino i po zafazení vodiče.
0kr.11ovou podmínku / na určité vodivé plošc můžeme tedy nčkdy v5lioclně
11;1hradit rozložrním myšlených 11{1bojL1 v té části prostoru, kde nús fošcní zá-
kiaclní 1iluhy elcktrostatiky nezají111á. Tomuto přístupu se říká m<'loda elektro-
.,totického zo/Jmzl'nÍ. (Ojcjím použití viz příklady l .4.7a až e.)
1.4.5 Kapacita a kondťnzátor
lJvažujmc izolov;mé vodivc: !ěle,o nesoucí náboj (). Potenciál vyt\'ořený tímto
kicse111 v okolním prostorn označíme (f)(r). Ptáme se, jak se zmční polenciál,
A ELEKTROSTATICKÉ POLE NABITÝCH VODIČŮ 99
e jestliže na uvažované těleso přivedeme nový náboj Q' = AQ, kde A je konstanta.
n Podle předchozího článku je hledaný potenciál určen vztahem <p'(r) = A <p(r),
neboť zřejmě sph'íuje všechny požadované podmínky. Platí tedy vztah
Q' Q
-- -··- - = - - = konst ( 1.192)
cp'(r) cp(r) •
Poměr mezi velikostí náboje na uvažovaném tělese a hodnotou potenciálu v di!-
ném boděje tedy funkcí pouze geometrických parametrů tělesa a daného bodu.
Speciálně, označíme-li (f)o hodnotu potenciálu na povrchu tělesa odpovídající
náboji Q, múžcme psát
(l.193)
Veličina C, která rovnez zav1s1 pouze na geometrických parametrech daného

izolovaného tčlesa (jeho velikosti a tvaru), se nazývá jeho kapacita. Kapacita
osamoceného vodiče vyjadřuje tedy jeho schopnost shromažd'ovat elektrický
náboj. Těleso o nwnší kapacitě hud1,; daným 11{1bojem přivedeno na vyšší poten--
ciál než těleso o větší kapacitě.
V Mezinárodní soustavě jednotek bude mít jednotkovou kapacitu těleso,
které se nábojem jednoho coulombu přivede na potenciál jednoho voltu. Tato
jednotka se nazývájárnd (r). Jeliko>.je pro praktické použití příliš velká, užívá se
hlavně odvozených jednotek mikrorarad (µF), I r1F = I0- 6 F, popř. nanofarad (nF),
I nF = 10·9 F, či pikofarad (pF), I pF 10· 12 F.
Obr. 1.51 Rozdělení povrchových nábojů v souslavč nabitého a nenabitého vodivého tčlcsa.
Nyní rozšíříme naše úvahy o vztahu mezi náboji a potenciály na soustavu

nabitých vodičů. Uvažme nejdříve dvě vodivá tělesa, z nichž jedno nese náboj
Q, a druhé je nenabité_ Je-li první tčleso v prostoru osamoceno, bude pro jeho
potenciál platit Q1 = C01 (f)ó~l, kde C01 je jeho kapacita_ Zaujme-li nyní druhé,
nenabité, těleso žádanou polohu v prostoru, nastane situace znázorněná na
100
li
obr. 1.51 a na druhém tělese dojde k rozdělení indukovaných nábc,_jC1. Současně

,c musí ov,cm pí•erozdělit n:1boj Q1 na povrdrn prvního těksa, aby obč tělesa
111čla opět konstantní potenci;\!. Nové elcktroslatické pole této soustavy b11de mít
v pro:-,toru potc11ciúl dallý funkcí ((l.._r) a potenciály obou těles hudou <{Jó\l, <pg1.
/,mčn ímc 11yní náboj (_) 1 na hodno! u Q: ~ AQ 1 . Funkce <p' (r) = A <p( r) nabývá na
obou tělesech hodnot A<p,\\ 1, A<p,\~1 a zřejmě vyhovuje okrajovým podmínkám
pro 1l\1vou hod1wtu núhojc Q'. Podle věty o jednoznačnosti popisuje tedy tato
fúnkce nový prť1hěh potenci;ílu. l'odohnč jako v přípaclč jediného tčle,a musí
1,·dy existovat k,1nsta111y dané pouze geomc1rícký111 uspořádúním, které určují
1',111črnost 111ezi potenc!:l!y tč!cs a nábojc:n Q 1. ()zn;_1ČÍinc je B 11 , B21 a zrníněnou
(1111cn1c1sl ,.ipíšernc ve tvaru
( 1.194)
Opakujeme-li stejnou t1valrn pro případ, 7.e první tčlcso je be/. náboje a druhé
11csc 11,iboj Q2 , dokážeme existenci konstant 8 12 , /J 22 vyjadřujících vztah mezi
;111aloµickými hocl11ota111i potenciálu rpť1 f 1 , rp,\j' a mihoje111 Q 2 . Tedy
( l.195)
( lbccni· příp,1d, ve které·m první tčlcso nese núboj () 1 a druhé těleso náboj Q2,
111ůžc111epovažovat za superpozici právě vyšetřovaných speciálních případť1. Pro
potcnci:tly r(l,, 1, <p 0 , obou těles bude tedy pndle (1.194) a (1.195) platil
(l.196)
Provedený postup rnuze111c dúlc reprodukovat pro libovolný počet těles.

l ,vúuJt'.mc-1 r soustavu složenou z N vod iČl! nesoucích postupně náboje Qr,
(},, ... , Qv a označíme-li ({,\11, IA,2, ... .<Ai.\ j,jich p,itenciúly, múžcme míslo (l.196)
psát soustavu lineúrních vztahťr
N
<{Jo; cc L,, /J;t Q( (1197)

k=I
KonsL1nty B.,, ktci-é jsou určrny ronnčry, tvarem a V/.{~enrnými polohami všech
vodičů,se nazývají potť111·iá/ové koe/icie111v.
Potcnci;'tl"vé l,,,,cficienty mají některé obecné vlastnosti. V člú11ku 1.4.6
dokážeme z encrgclické úvahy, že matice //;;je symetrická, tj., že platí
( I. 198)
IKA ELEKTROSTATICKÉ POLE NAB !TÝCI I VODIČŮ 101
sně Vzájemnou závislost mezi náboji a potenciály vodičů určuje tedy N 2 konstant,
esa z nichž pouze N( N + 1)/2 je nezávislých.
mít Vztahy (1.197) představují soustavu lineárních rovnic o N neznámých Qk
(li s pravou stranou (nehomogenních). Je-li determinant matice B;k nenulový, má
02 •
tato soustava právě jedno řešení. (To odpovídá fyzikálnímu předpokladu o tom,
na
že náboje a potenciály všech vodičů jsou vzájemně jednoznačně určeny.) Potom
ám můžeme soustavu rovnic ( 1.197) vyřešit vzhledem ke Qk a napsat
ato
usí Q1 = C11 <f'o1 + C12 <f'o2 + ... + C1N <f'oN
ují
OU
Q2 = C21 'Po,+ C22<f'o2 + ... + c2N <f'oN
(l.199)
14)
neboli
hé
N
Q; = LC;k<f'Ok. (l.l 99a)

k=I
5) Diagonální prvky matice C;k, C;; označujeme jako kapacitní koeficienty pří
slušných vodičů, nediagonálním prvkům C;k, i.#c, říkáme influenční koeficienty.
h Pomocí (I .198) lze snadno ukázat, že matice C;k je opět symetrická. Hodnoty
ro
kapacitních i influenčních koeficienti'1 udáváme ve faradech.
Kapacitní koeficient C;; daného vodiče je ovšem různý od jeho kapacity C
jako osamoceného vodiče. Na osamoceném vodiči kladný náboj vyvolává
6) kladný potenciál, takže veličina C je vždy kladná. Přítomnost dalších vodičů
vede k poklesu potenciálu na tomto vodiči, takže C;; > C; přitom nemi'tfo dojít ke
změně znaménka potenciálu. Hodnoty obou veličin C;;, C budou tím bližší, čím
s. méně se bude uplat11ovat vliv ostatních vodiči',, tj. čím menší budou hodnoty
příslušných iníluenčních koeficientů.
5) Pokud jde o influenční koeficienty, lze ukázat, že jejich hodnoty jsou C;k:;;; O.
Kladnč nabitý vodič indukuje a váže na bližší stranč druhého vodiče záporný
náboj;jc-li tento vodič například uzemnčn (<po2 = O), bude kladný míboj odveden
do země. Influenční koeficient, který představuje podíl záporného indukovaného
I)
náboje na druhém vodiči a kladného potenciálu prvního vodiče, bude tedy zá-
porný. lnfluenční koeficient může být roven nule například tehdy, jsou-li dva
h vodiče navzájem zcela odstíněny vodivou plochou. Naopak intluenční koeficient
mezi dvčma vodiči, z nichž jeden zcela obklopuje druhý, bude roven kapacitě
6 vnitřního vodiče s opačným znaménkem.
Tento poslední případ nás přivádí k důležitému uspořádání dvou vodičů,
které nazýváme konde1mítorem. Předpokládejme nejprve, že první z těchto
vodiči'1 je izolovaně umístěn v dutině druhého vodiče (obr. 1.52). Náboj Q
ELEK·1-ROSTkl-lKA
ptivcdcný na první vodič indukuje na vnitřní stčnč druhého vodiče náboj -Q.
Všechny siločáry, klen; vycházejí z kladných nábojů na jednom z vodičú končí
11 11:1boji'1 11a drnhém vodiči a c·lektro.,talické pole je uzavřeno v dutině mezi
občma vodiči. l'r-ilom nezáleží na nábojích na vnčjším povrchu druhého vodiče
č1 na vnčJších polích. Mezi vodiči bude existovat ncnulov; rozdíl potenciálů,
lťciy 11apč1 í U = <(1, 1- !.f)r,),. Pod k ( l, l 99) můž.emc psút
(1.200)
l.c· čiyř 11c·111Úm)ch C,, _1,ou p011/.C Lři nczúvisk, neboť C 12 = C, 1. Bude-li náboj
Q O, hude vnitřní vodič součústí ekvipotenciálního objemu tvořeného dutinou
v11čjšího vodiče :1 <(\ 11 =<["\,,_,.Tak dostáv:ímc C 11 cc - C,, cc -C21 = C22 = C.
0hr. 1.'i2 Obcrn0 uspoí·úd,mí dvou vodivých lčles

vyl v:.řcj ících kondcnd11or.
Vidíme tedy, /.e všechny čtyři konstanty C,, mohou být vyjádřeny pomocí
jediné ko11stanty ( ·, kterou nazveme ka1,acita kondcn:rítoru. Z rovniL· ( 1.200)
p:11' platí
(}
·,
Q
~-
·--------
[I
I ( 1.20 I)
rp,1:
l_ ------- - (/l1J2
J
Příslušné dva vodiče je zvykem n:1zývat elektrodami kondenzátoni.
1lodnola kapacity konde11zút(1ru (111čři111c ji opčt ve faradech) je určena roz-
111č·1y, tva1c1n a v1.:'1je111nrn1 polohou obou vodičt"1. Jak uvidíme dále, kapacitu
kondenzritoru je rnožno ,.většit i tím, vyplníme-li prostor mai ekktrodami
vhodnou 11L·vmliv"11 !útkou (dield.trikcmJ. V praxi se k uvedenému účelu pou-
,í,ívú například papír, slída, keramika, některé polymery a podohnč.
s.--z
2IJIIT[1/
-0, 102
a} h} c}
ELEKTROSTATICKÉ POLE NABITÝCI I VODIČ:Ů 103
Kapacita osamoceného vodiče, kapacita kondenzátoru, kapacitní a intluenční

koeficienty jsou veličiny stejnč fyzikální povahy a mt'.ií se v t}chž jednotkách.
Kondenzátor má kapacitu jednoho faradu, jestliže nábojem jednoho coulombu
získají jeho elektrody napětí _jednoho voltu.
Z hlediska praktického použití nelze ovšem dobře konstruovat kondenzátor
tak, aby jedna elektroda zcela obklopovala druhou. Volí se proto rúzné
konstrukce, u nichž je uvedená podmínka splněna pouze přibližně. Takové
kondenzátory pak samozřejmě nejsou úplně nezávislé na vnějších polích a tam,
kde siločáry opouštějí prostor mc,.i elektrodami, se projevují tzv. okrajové
efekty. Na obrázku 1.53 jsou ✓.názorněna nejtypičtější geometrickft uspořádání
elektrod kondenzátorn deskového, válcového a kulového.
Všimněme si blíže kondenz;'itoru deskového. V idcúlní111 případě představuje
soustavu dvou rovnoběžných vodivých rovin ve vzájemné vzdúlenosti ci. Jak
víme z příkladu 1.2.9c, jsou-li takové roviny nabity nesouhlasnými náboji skon-
stantní plošnou hustotou náboje O", je pole soustředěno pouze v prostoru mezi
nimi, je homogenní a má velikost E = O" I E(). Je-li záporně nabitá deska uzem-
něna, bude potenciúl kladně nabité desky roven napětí mezi nimi U= Ed.
Ve skutečnosti nemohou mít desky kondenzútoru podobu nekonečných rovin,
ale jsou omezeny na konečnou plochu S . Je-li vzdálenost d mezi deskami malá
ve srovnání s rozměry desek, 111ů;.eme pole mezi nimi povafovat přibližně za
homogenní a použít výrazy pro dvojici nekonečných rovin. Uvážíme-li, že O"=
Q I S, dostáváme
( 1.202)
Kapacita deskového kondenzátoru je tedy rovna
Q s
C = - "'Co--· ( 1.203)
U d
a je tím větší, čím je větší plocha desek a čím je menší vzdálenost mezi nimi.
Běžné používaný vzorce pro kapacitu (1.203) platí tím přesm:ji, čím menší je
poměr mezi vzdáleností desek d a lineárním rozměrem / - Js, tj. čím menší
roli hrají okrajové efekty. Přihližnč lze odhadnout, že při poměru dl I= O, I dává
vzorec (1.203) chybu asi 20 <;;,, při dl L = 0,01 asi 2 % ['.'i]. Na obrázku 1.54 je
znázorněno pole deskovd10 kondenzátoru a pri'iběh siločar na jeho okrajích.
Obr. 1.54 l'růbčh siločar elektrostatického pole

deskového kondcnzúloru,
104 ELEKTROST,li.TfKA I
V praxi je časlo třeba vypočítat výsledn011 kapacitu 11ěkolika ko11de11zátorL1,

jejich:ř. elektrody jsou určitým zpi'1sobe111 spojeny. Všimneme si této úlohy pro
dva spcciúl11í případy ~ pro tzv. paralf'ini a sériové spojení konde1mítori'1. Na
nbr;\zku 1.5'ía je schematicky zmízorněno paralelní spojení N kondenzátorů,
kll~ré: vz11ik1H~ vzájcinnýin propojcnf:n odpovídajících si t"Ickirod všech konden-
zút,>d1 (kondcnzfllory jsou znázorněny obvyklou schematickou zn;ičkou).
i':lcktrndy výsledného ko11denzútoru jsou tedy složeny z elektrod všech N
konde11zútorC1, 11a všech kondenzátorech je stej11é napětí a náboje na deskách
Q, (i=-!, ... , N) se sčí1ají ve výsledný núbnj {J:
( 1.204)
Í--l I I
Výsledná kapacitaJe dána souč1e111 kapacit jednotlivých kondcnzútori',
( 1.205)
Ii
Obr. 1.55 Řa/cní ko11dc11zálorů: f
u) b)
a) paralelní, h) sinové.
I
Na obr;'1,k11 .55h je schcmnticky 1.nú1orněno sériové zapojení N k,mden1.á-
tori'1. Toto spojení v111iknc post11r11ý111 propojením thojic clcklrod rúznýcli kon-
dcn,úlorú lak, že v;cclmy konde111j1<,ry jsou uspohídány v řadě. Ekklrody vý-
I
f
sledného ko11dc11zátorn _jsou potom tvořeny vol11)'.'n1i elektrodami prvního

a posledního kondenzátoru. Je 7řejmé. Žl' napčl í { I na výsledném k()ncknzátoru
je rovno součt11 n,1pčtí U;(i c= I,. .. , N) na jednollivých kondenzátorech. Pfodpo-
kljdcpnc, ž.e kondc11z6tory nebyly před spojením nabity. Potom náboj Q přive
I
I
f'
dený na volnou elektrodu prvního konde111átorn indukuje na druhé clektťOdě
11,ilJOJ --Q, čín1ž vznikne n;íboj (! na první elektrodě druhého konde1iz.ítoru. 1'0-
st11puw111e-li tak celou h1clou, dostáváme výsledný náhoj -() na volné elektrodě
poslcdniho kondcnzúloru. Elektrody všech kondenzútori'1 nesou tedy náboj stejné
Vťlik,1.,t1. Proto platí
nKA ELEKTROSTATICKÉ POLE N/\BITÝCI I VODIČŮ
orů,
pro (1.206)
Na
:irů,
len- takže pro výslednou kapacitu C dostaneme
)u).
1N ( 1.207)
ách
Převrácená hodnota výsledné kapa<.:ity kondenzátorů v sériovém spojení je rovna

součtu převrácených hodnot kapacity jednotlivých kondenzátorů.
1.4.6 Energie soustavy nabitých vodiČl°I
V článku 1.1.5 jsme odvodili výra1. pro interakční energii soustavy bodových
)5) nábojů, v článku 1.2.8 jsme tento pojem zobecnili pro libovolně ro.lložené ná-
boje a zjistili jsme, 7.e tuto energii mt'.1žeme vyjádřit též jako prostorově rozlož.e-
nou energii elektrostatického pole. Púvod této energie jsme přitom spatřovali
v práci, kterou bylo nutné vykonat k tomu, aby soustava nábojú vznikla, tedy
aby náboje po překonání elektrostatických sil byly uvedeny do svých výsledných
poloh.
Soustava nabitých vodičú mú}.e být rovně}. charakterizována energií potřeb
nou k jejímu vytvoření. Určeme nejdříve práci, kterou vykonúrne při nabíjení
jednoho osamoceného vodiče kapacity C. Předpokládejme, že vodič je již nabit
určitým nábojem Q' na potenciál qi(i. Přivedeme-li 11a vodič nějaký malý náboj
!),,Q', vykonáme práci q,:itiQ'. K nabití vodiče na celkový náboj Q je tedy nutné
vynaložit práci
( 1.208)
I-
Přejděme nyní k obecnému případu soustavy N vodičú nesoucích náb~jc Q;, a
majících potenciály CA,,, i= I ... , N Mají-li vodiče v daném okam:ř.iku potenciály
<p~; a nabíjíme-li je malými náboji !),,Q;, konáme práci rovnou I1
1<p(i; óQ(.
Abychom mohli tento výnu snadněji integrovat, vyjdeme z předpokladu, že
výsledná práce nebude záviset na postupu nabíjení jednotlivých vodičt1 (podobně
jako u soustavy bodových 11úbojt1 nezávisela na postupu jejich sbližování). Po-
tom můžeme předpokládat například, že všechny vodiče nabíjíme od počátku
současně, přičemž rychlost nabíjení jednotlivých vodičt'.t je úměrná konečnému
náboji Q;. takže nab(jení bude i současně ukončeno. Matematicky múžeme tuto
situaci vyjádřit tak, že okamžité potenciály ri náboje jsou v každém okamžiku
úměrny výsledným hodnotám: Q; == f Q,, <p(,; = f <Po;, kde I je bezrozměrný para-
10(, ELEKTROSTATIKA I
illťtr I)<; I· I. lnkf'rací pak najdeme výslednou pr;íei, rc.:sp. energii elektrostatic-
kého pole pko
• N
I w-=-'-'<fJo;Q, ( 1.209 J
• 2L
L_
Ohcrný výrn; ( 1.209) 111,11.cmc použil • důkaz11 symetrie matice pn\cnci,íluvých. r,·spckt1,c
in:1:1::1:(ní...:h ~, ,:fici~nlťi. Píl 11r1h;jcní S\lt1.,LtV) Vllli1U1 po(11l·111L: Lím, /,e nabi_11:n1t:~ nejprve i-tý
\ (1diL 11;\l)Ojl~m t>,. !\)tom vykon;'i111c pr:k:1
(1.210)
(<[\:Ji pi\:dstav11.)l: potcnci:'tl i-tého vodiče nahill~ho n;'1hojem (}, v příloi111HJsti osl:1tníc!1, ;1 tl1 ncna-
hl)L':1 vodiČli) J\11011; 11.ihíjí:nc A I) vodíč L'l•lk.o\}'rn riúbojcm Oi.- Tato prúcc bude rovna
(1211)
Yý.'ilťd11:í cnc1yic W = W1 + W.1., llL'.111ÚŽc /Úvisct na pořadí. v němž vodiče nahi'jíme, ;:1 musí být
sy111cl1 ickú vC1t1 ;;'uněnl\ i11dcxť! iak
( 1212)
Z obecného výr:u.11 ( 1.209) rlyne jak vÝraz pro energii osamoceného 1·,Jdiče
( i .20:--: 1. t;1k 15ra1. pni energii koncknátorn. UvúJ.íme-li, ze náboje na elektro-
d;ích konden/.:'itorn mají tou; velikos( a opačné znamení, a použijeme-li definice
napčl i kondrn1útorn U = qi. 11 ((!02 , do„Utvámc z ( l .209) okamžitč
1 -1-.
~Q/1 cc--C U = - -- ..
~l r/27
( 1.213)
2 2 __1 < '_j
Prn deskový kondenzútor s homogenním polem se snadno přesvědčíme, že
talo ť11crgie je rnvn;i enctTii clekt1oslatidc'l10 p,,Jc v prnstoru mezi deskami
komknzúlorn ( viz 1.2.8). Dosadíme-li do ( 1.213) výraz pro kapac.:ilu deskového
kondrnzMor11 ( 1.203) a nahradíme napčtí U výrazem J-,.'d. dostanemL· po úpr;1vě
( I 214)
První čúst součinu na pravé s(ranč (l.2I4) ti> f,:"/2 rřcdstavuje objemovou
hustol11 energie.: elektrostatického pole ( 1.91 ), druhá část Sd je objem mezi
deskami kondenzátoru. Podobný postup by bylo možné aplikovat i na obecnou

soustavu vodičů. Energie soustavy nabitých vodičů je rovna energii elektro-
statického pole v prostoru mezi vodiči (uvnilř vodičú je elektrostatické pole
nulové).
Pro energii elektrostatického pole soustavy vodičit plalí důlefitá tzv. 'fhom.10-
nova věta, jejíž důkaz lze najít například v (6):
Náboje na soustavě pevných vodil:ů ohklopenJích nevodivým prostředím jsou
v rovnovážném stavu rozloženy po povrchu těchto vodiót vždy tak, aby energie
výsledného elektrostatického pole byla minimální.
Prúběh elcklroslatického pole soustavy pevných vodičů je jednoznačně určen
buď hodnotami jejich celkových nábojú, nebo hodnotami potenciálů. Před
stavme si nyní, že vodiče změní poněkud svou polohu, přičemž zi'rstanou zacho-
vány bud' jejich celkové náboje. nebo hodnoty potcnciáli°1. Náboje zůstanou za
chovány na izolovaných vodičích; zachování potcnciálú by bylo možné dosáh-
nout například tak, že připojíme vodiče ke zdrojúm elektromotorického napětí,
které budou mčnit náboj.: vodičť1 lak, nhy potenciál zústal zachován. V tomto
druhém případě není soustava vodičů z energetického hlediska izolována. Ph
změně polohy vodičů dojde ke změně potenciálových koeficientú, resp. ka-
pacitnícl1 a influenčních koeficicntú (které ve vakuu pfodstavují geometrické
charakteristiky!), přerozdělí se náboje ve vodičích a vznikne nové elektrostatické
pole s obecnč novou hodnotou energie, která je při daných polohách vodičú 111i-
nimální. Z tohoto hlediska je tedy energie elektrostatického pole soustavy vodiči',
jednoznačnou funkcí jejich polohy. Lze proto soudit, že pro určení rovnovážné
polohy vodiči'.1 má význam potenciální energie. Je ovšem třeba mít na paměti, fo
v případě, kdy udržujeme na vodičích konstantní potenciály, dochází k výměně
energie s okolím a energii elektrostatického pole nelze ztotožnit s potenciMní
energií izolované fyzikální soustavy.
Také pro nabité vodiče můžeme formuloval Eamshawovu 1·ětu (viz články
l.1.6 8 l.2.5), a to takto:
Nahiré těleso nelze udržet v elektrostatické111 poli ve stabilní rovnováze jen
elektrickými silami.
Lze ukázat, že připojíme-li k soustavě nabitých vodiči'1 další vodič, nelze jej
umístit tak, aby jeho poloha a rozložení núboji'1 nn vodičích odpovídala minimu
energie soustnvy (viz například [6)).
Podobně lze ukázat, že přip~jíme-li k soustavě nabitých vodiči'1 nenabitý
vodič, energie elektrostatického pole soustavy poklesne. Odpovídá to i známé
skutečnosti, že trn ne1rnbitém vodiči dojde ve vnčjším elektrostatickém poli
k polarizaci núbojú a tento vodič bude k soustnvě vodičú přitahován. Při jeho
přibližování k soustavě konnjí tedy vnější síly zúpornou práci a zmenšuje se
celková energie.
Uvedené chování má své vyjádření i ve vlastnostech kapacitních a influ-
enčních koeficienti'.I (viz 1.4.5 ). Souvislost m..:zi změnou energie a změnami
i08 !:LEKTROST/fr!KA
kap;tc:ilnich a inl1uenčníeh koeficientů budeme demonstrovat na příkladu dvou

vodičů.
i\Límc- li nejdříve jeden imlovaný vodič nabitý nitbojem Q, je jeho clektrosta-
lick;í energie rovna
w<II) CC _!__rn(II) Q = I Q2 (1.215)

2 ,·oi • 2 C
Přiblížíme-li k ni'mu další vodič. 1en:1 jl' 11e1whi1ý, bude 1wv(1 energie soustavy
fúVILl
(1.216)
Zde <Ali představuje polcneiúl prvního vodiče v přítomnosti druhého vodiče, a to

ncn:thi1éll(I Z f\lVll ic ( I l 9'l) pro dva vodiče, kde Ot = Q, Q 2 = O, najdeme <f\1 1
a dosadíme clo ( 1.216). Máme
(1.217)
Můžeme-li předpnkládal W < W'01, dnst8nc111e srnv1Hí11ím vztah Ci ( 1.215) a ( 1.217)

nerovnost
( 1.218)
V člúnku 1.3.2 jsme se /.111ii"'1ovali o lo111, že derivováním potcnci,.í.lní energie podle ohccn)'Lh
souř;Hlnic rní'1/cmc t1rt'it odpovíd,1_jld slo/h.y pl1sohicí '.-)Íly Podic toho, L'~) bylo .Ji/. uvedeno, niú
cncrf1<...: c:L~kl1d.\tatickl"ho pok soustavy nabitých vodičů charakter potcnci~'1lní energie, a umožňuje
tedy vvpočíl'11 síly pit,obící na vodiče v clckl1 ické111 poli.
1·\',1/mc 11i.::dh\ť :-;ituaci. kdy \l' na qidičích udržují knnslí111Lni núhojc. Soustavu můžeme
v tom prípadť pova:/ovat zri cncrgclicky itolovannu (prúCL: se ko11:'1 pouze na úkor encrµie rok)
Je-li poloha vodiče 11d{rna ~L'•,ti olk·cn>·rni \0L1řad1lll c:ni ~.. p,1k :.!o/ky .~tl odpo\ ídajících tčmlo
',1Hr!ihl!ill'.;ll1 11a;dc.m-_· _).!;\O
C, ( 1.21'!)
!1:dcx <_>,, u p:11u,'il11i d1._·rivacc o/nač11_1c . .lc dn1vovú11í se provúctí pr-i konstantních n~lbojícl1.
l\tlll li 1wopak na vodičích udr/.ovúny ho11sta11t11í polcnL·i{dy. _je lo mo/né flOll/C tak ;, __• vodil·i.:
1~ lU pl1pojc11y k \ll~J~Í111 1d1\)jL°u11 1.,'kktn.1111otor1Lkt.'.:ho 11.1pl'.lí, htéré zajišťují poth.;bné změny
1
núboJL'. vodičú Sow„1:1va není ji/ cncrgclicky i:1.olovanú a llL'llÍ zcela zf-cj111é, jak cncrr.ic
clcklro:-,t;1tickt~l1n pnlť iakovL~ s011st;ivy ml1/l· i,!ou7it k \)'])()(111 sil r1··1snhíckh na \lHJičc. ()1.nač111c:
/lllC:1) 11:'ihu_j11 ILl vod1l,·ich jakl) d()1, i= I , ... N. VnčJŠÍ 1drojc plitom dodáv<~jí souslavř energii
dtt.,:.x I,"~l</J11, d{!,. /,mční-li se poloha vodiče. h11d(' zml·11:1 C!ll'lgil' SOl!'-!lavy ;n rkdrioklad11
KA ELEKTROSTATICKÉ POLE NABITÝCH VODIČŮ 109
OU
konstantních potenciál1i podle (1.209) rovna dW =½ L:,q, ,dQ,. Energie vnějších zdrojů se tedy
11
změní jednak na energii elektrostatického pole soustavy, jednak vykonává práci spojenou se
ta-
změnou polohy vodiče
(1.220)
5)
Proto,.c však dWc, =2 dW, bude dW = G, d~; a pro složky obecných sil dostaneme
vy (1.221 J
Index 'Aw značí derivování při konstantních potenciálech. Všimněte si změny znaménka ve
6) srovnání s výrazem ( 1.219) platným v izolované soustavě.
Chceme-li například určit sílu, která ptisobí na elektrodu kondenzátoru, můžeme vyjít z výrazu
pro jeho energii ( 1.213). Předpokládejme přitom, k poloha elektrody je popsána souřadnicí ~
to (například vzdáleností mezi deskami v případě deskového kondenzátoru) a kapacita C je funkcí
~, této soufadnicc C (~). Pak dostáváme při konstantních náb~jieh
( 1.222a)
7)
a při konstantním napčtí
7)
(1.222b)
Oba výrazy jsou samozřejmč stejné. Je z nich vidčt, že síla G má totéž znaménko jako derivace
!)
kapacity a soustava má ledy tendenci svou kapacitu zvětšovat a energii zmenšovat. V případč
deskového kondcnzáto1·u přitahují se jcbo desky silou o velikosti Q2 / 2t:o S .
:h
,á
ie
1.4.7 Řešené příklady
a) Bodový náboj a vodivá rovina
e
). z
o
Q
r
f
f• y
f.
í
l
Obr. 1.56 Bodový náboj nad vodivou rovinou.
t Všimněme si podrobněji vlastností jednoduché soustavy sestávající z nekonečné

i
f-
vodivé roviny a bodového elektrického náboje Q > O ve vzdálenosti h od této
roviny. Vodivá rovina nechť je uzemněna, a tedy na nulovém potenciálu.
l
110 EU'KTROSTATiKA
I
Počútck kartézské soustavy souřadnic můžeme umístit do paty kolmice spuštěné
z bodu Q na rovinu a osu 7 vc:st nábojem Q (viz obr. 1.56). Máme určit
cicktrostal ické pole této soustavy v poloprostoru, kde leží náboj Q, rozložení
indukovaného náboje na vodivé rovině, sílu, kterou je bodový náboj k rovině
přitahován, a energ11 této soustavy.
Víme ji},, },e jde o zvláštní případ základní úlohy elektrostatiky, která vyža-
duje řešit Laplaceovu rovnici Í'l.vou podmínku 1:1!,,., že umístíme náboj -Q zrcadlovč soumčrnč k rovině
a budeme vyšetřovat pole této dvoj icc bodových nábojů. Víme, že jde o pole
konečného elektrického dipólu. Prúběh siiočar v rovinč vedené osou z je kvali-
tatirnč znázornčn na oh,. 1.57.
0hr. 1.57 K mclodč clcklrostatického zobrazení.
Na vzdiilcnostcch značně převyšujících výšku h lze pole přibližně popsat polem

bodového dipólu umístěného v počátku ( 1.125), kde p = 2/JQ . Dále můžeme
snadno určit intenzitu elektrostatického pole na vodivé rovinč (obr. 1.58). Vektor
intenzity je k rovinč kolmý a má velikost
, I 2() I 2Qh
E = - -- ------ cos0 =- . ( 1.223)
4m:11 r 2 +fr' 4nt: 11 (rz +hz yin
Pro r >> h souhlasí lento výraz s ( 1.127). Plošnou hustotu náboje na vodivé ro-
vi nč najdeme pomocí Co11lombovy včty jako
(1.224)
Integrací v polárních souřadnicích po celé rov1ne se snadno přesvědčíme, že

celkový indukovaný 11{1boj je roven právč - Q:
Q;nd J-
== cr2rrrdr=-Q
o
J- hrdr
o(r2+h2)"
1/2 =-Q. ( 1.225)
Konečně určíme složku síly, kterou je náboj Q k rovině přitahován a energii

soustavy
I Q2
F cc,----- ( 1.226)
' 4rrE0 4h 2 '
Znaménko minus u složky síly vyjadřuje, že jde o sílu přitažlivou. Všimněte si,
že energie soustavy není totožná s interakční energií dvojice bodových nábojů Q
a -Q ve vzdálenosti 2/i. Proč?
Obr. 1.58 K mčcní pole míbojc indukovaného na

vodivé rovině.
-a
b) Kulové elektrostatické zobrazení
Metodou elektrostatického zobrazení lze řešit například i úlohu s okrajovou
podmínkou R (obr. 1.59). Máme najít elektrostatické pole v celém prostoru
vně kulové plochy.
Obr. 1.59 Kulové elektrostatické zobrazení.
Opět se pokusíme nahradit okrajovou podmínku umístčním fiktivního

bodového náboje Q2 na ose x ve vzdálenosti x 2 < R, tj. uvnitř kulové plochy.
V libovolném bodě na kulové ploše musí platit
I
112 LLEKTIWSTATJKA
Poměr r, I r I musí být zachov:í11 konstantní pro všechny body 11a kulové ploše.
Toho lze dosáhnout volbou vzd,ílcnosl1 x 2 lak, aby platilo
I) R
/j R
11clmlí aby vzd;ílcnosti x I , x, splt1<iv;ily podmínku kulové ill\t:r/C X; x 2 = R2.

\1us1111ť tl·dy ;,volit
( 1.227)
a studovat pole této dvojice bodových núbojů.

Sílu, kterou bude náboj Q1ke kouli přitahován, určíme jako
F, ,-- - Qi' X1 f?
'
( 1228)
4iffo ( rť-1?2)2.
i
I ·.nngic ,(111st;1vy bude rov11a zúp(,rné pr:1ci, kterou jsme vykonúval i pii pt-ibližo- i
v;iI1I 11,íh,,j,· (/ 1 1. 11cko11eč11a k u1c:n111é11é kouli:
( 1.229)
Pokud b11de vodivá koule izolova11ú a nikoli uzemněná, bude na jejím povr-
clrn konst;mlní, obecně nenulový, potenciál a nulový celkový indukovaný 11[1boj.
/\hycho111 tuto situaci vystihli, n111símc do středu koule umístit dal~i fiktivní
11[1lwj rnv11ý právě -Q 2 . S11ad110 uvi:í•i111e, /.C 11áboj Q 1 bude lentokr;\t 1-.c kouli
pi-il;1h,n;Í11 .silou
<,Ji N' 2x?-R 2

( 1.230)
4nťo iť (x;2 - R2 )2
;1 \Ot1stava hud,'. mít energii
(1.211)
(A ELEKTROST /\ TICKÚ POi .E NAB !TÝCI I VODIČ'Ů
c) Vodivá koule v homoge1111ím elektrostatickém poli

Metodu elektrostatického zobrazení použijeme ještč k určení cleklrostilliekého
pole v ok(llí vodivé koule o poloměrn R, vložené do vnějšího homogenního pole
E0 (o pole uvnitř koule se opět nemusíme ,.ajímat, neboť víme, že je nulové).
Po vlo:ř.ení Jo vnčjšího pole vzniknou na p,,vrclrn kc>tile indukované náboje,
jejichž pole se bude superponovat s polem E0 . Povrch koule přitom zůstane ek-
vipulenciúlní plochou a výsledné pole bude osově symetrické s osou symetrie
procházející stfedem koule ve směru pole E0 .
Úloha jak nalézt výsledné pole hude ,.řejmě vyřešena, podaří-li ,e nám najít
soustavu bodových nábojť1, která po vložení do homogenního pole bude mít ku-
lovou ekvipotcnci{ilní plochu o polDměru R. l lkážc111c, >.c takovou soustavou je
bodový elektrický dipól s dipólovým momentem p orientovaným ve směru Eo.
Umístíme-li dipól do počátku soustavy souřadnic,její>: osa: 111;'1 smč1 pi f,'o,
můžeme potenciál výsledného pole q1 (r) vybrat vel varu
7)
(fl ( r) = -- Eo ~ + ~ .
4rrc 0 r
Zvolíme-li velikost indukovaného dipólového momL'ntu
~) p = 4m;, R' F", ( 1.232)
buucme rnít
)-
1·
kde :=rcosfi.
))
I Odtud je zřejmé, fo při r = R bude potenciál na kulové plose konstantní, a to
nulový. Vodivá koule se ledy v homogenním poli zpolarizuje a chov.í se jako
dipól o momentu ( 1.232).
Na jejím povrchu musí platil hraniční podmínky pro normúlové a tečné
j. složky intenzity elektrického pole. Složky pole ve směru x a z lam jsou ve tvaru
IÍ
li ť 3p sin0cos0
'.' = •lrrE 0 R'
If
Normálové a tečné složky dostaneme jako E.. = E, sin f) ~ E, cos(-/, E, = -E, cos0
+ E, sin O a hraniční podmínky nám dávají
f
f
i
2pcosfi .
-- --~+Fo cos O=
G psinfi
- -- +
..
Í'.o Slil(-/ = ()
f 4rrEo I< 1 t:o 1rrE0 R 1
1
!
E.
§ Druhá podmínka vyjadíujc opčt v,tah ( 1.232), z první podmínky můž.cme 11rčit
~ rozložení hustoty induk()vani'ho povrchového n.íboje:
í
r
<T == 3ro Eo cos0. ( 1.233)
Vidíme znovu, že kulová plocha s takto rozloženým povrchovým nábojem se

chová navern:k j:1ko dipól ( viz 1.3.'.id). Celkový núboj indukovaný na každé
z po!oknu!í je zřc_pnč Q = ]rr.t~1L'0 R2 c1 jehu tě/,išiě je ve vzd~lienosti 2Ri3 od
slkdu koule.
d) Kapacita kttl<Jl'élw kondenzátoru

Určeme kapacitu sous1avy dvou koncentrických dut)c"h vodivých koulí o polo-
mórech 1?1 < R2 . k-li vnitřní koule nabita nábojem Q, bude pole mezi nimi dáno
vztahe111 ( I l ().1), jehož integrací dnstá\':'i1nc
Kapacita lakové soustavy vodičí'1 je tedy
(l.234)
Všimně111e si, že pťi R 2 - R, <<R 2 mů>.emc považoval pole mezi ohčma kulo-
vými plochami z,1 lokálně homogenní a výraz pru kapacitu ( 1.234) přechází ve
výraz pro kapacitu deskového kondenz;íloru.
e) Kapacita vúlcovélw kondenzátoru

Určíme kapacitu sPustavy dvou dlouh:;·ch 1'.oaxiúlních vodivých válců délky l
o polomčrcch 1?1 < R2. Vnitřní válce je nabit nábojem Q a pro napčtí mezi válci
dm1:ívúmL: podle ( 1.110)
Q R,
~-·-111-'·
2rrE 0 I R1
Tedy
( 1.23'.i)
a kapacita přip:1dajíd na_j1:d1wtku délky koaxi:ilního vodiče je
( 1.236)
A ELEKTROSTATICKÉ POLE NABITÝCH VODIČŮ 115
I) /) Kapacita dvoulinky
Mějme dva přímé nabité rovnobčžné vodiče (dráty) konečného průřezu (polo-
e měru R) ve vzájemné vzdálenosti l >> R s lineárními hustotami náboje -r > O, --r.
é Díky této volbě náboje je vyšetřovaná soustava v jistém smyslu analogická
d s kondenzátorem a můžeme určit kapacitu délkové jednotky takového vedení
(viz obr. 1.60).
Obr. 1.60 K určení kapacity dvoulinky. R
Elektrické pole v bodě A mezi vodiči ve vzdálenosti rod osy prvního vodiče
najdeme superpozicí polí dvou lineárních nábojů jako
E---r (.!_+_1)
, - 4nt:o r l- r •
Pro napětí pak obdržíme vztah
U=--
-r tf-R( -+--
I I ) -r l- R
dr=-ln--,
2xE0 r l- r 1tEo R
R
odkud dostaneme pro kapacitu na jednotku délky
C - 7tl'o
,-~ - ( 1.237)
ln--
R
Při integrování napětí
v mezích od R do l - R bylo podstatné, že vodiče jsou
konečného průřezu. Kdybychom chtěli počítat napětí pro idealizované, neko-
nečně tenké vodiče, dostali bychom divergující integrál.
g) Mec/,"nické n"pětí nahitýcl, vo,ličů

Elektrostatické pole působící na náboje rozlofoné na povrchu vodičí't vyvolává
v těchto vodičích silové účinky. Díky tomu, že intenzita elektrostatického pole je
vždy kolmá k povrchu vodiče, mohou být tyto silové účinky popsány povrcho-
vým napětím f,::, které vyjadřuje sílu působící na jednotku plochy vodiče ve
směru normály.
Intenzita pole E při povrchu vodiče je s povrchovou hustotou náboje u
vdaném místě vázána Coulombovou větou E = <J/1:i.1. Pro výpočet síly t'J..F1:
116 FLEK íROSTATiKA
p1"1sohící na malou čilst pov,·chu ,\S v~ak mnsímc z celkové intenzity E vyloučit
vlastní příspčvck náboje cr!\S na uvúPvan0 plošce. Pomocí Gaussova zákona se
s1rnd1w přcwčdč1111c, í.c tclllo pi-ispěvck čin i právč polovinu celkové intenzity E.
Intenzita /:,'' huzcnú ostatními povrchovými n.ílmji m:í tedy hodnotu F,' = ai2&.i
;i pro silu 61'1-: dostáváme
Povrchové napětí
;\ F„ CT 2
!\S 2Eo
miL1.emc ui.itílll Coulombovy včty vyjádřit pomocí celkové intenzity pole E

11 povrchu voclifr
( 1.238)
2
Síla pi'1sob1cí na povrc·h vodiče ze strany elektrostatického pole je vyrovn{ivána

prnžnými silami mcchanick0ho n;1pětí v tělese.
V cl 1činafr je pndlc ( l .238) rovna objemové hustotě energie elektrostatického
pole ( I .9 l ). Tuto souvislost si mt1íc111e ozřejmit následuj ÍCÍlll zpúsobcm.
11\ a>.mc povrchovč nabitou kouli poloměru R. Stlačímc--li tutn kouli na poloměr
N • t<..N, vykon;í111e prúci proti sil:ím povrchPvého napětí
I'<, ,tl;1čcní k\lltlc se objeví elektrostatické pole v objemu kulov0 slupky ,"'.V=
4rrR 2 !'IN, kde byla dříve intcnzit,1 pole nulová. Vykonaná práce se pak rO\ ná
e11c:rgii c·lcktrnsta1ickél10 pole v tomto objemu.
li) EleJ.iros/11/ici(é měřicí příslrojc

Síly púsobící mcii nabitými vodiči mohou být vy111.ity k měkni napětí. Přístroje
z,ilužcné na tomto principu se n,1zývaj í eli'ktrostutick<- měhcí přístroi<' a jsou
vidy 11Ipi'1soheny t:1k, aby bylo mo,řné srovnúval silové 11činky elektrostatického
pole se silami jiného druhu (gravit,1čníllli, elastickými či jinými). Podle zpi'1sohu
konstrukce ;1 po111.ití ro1ern:"1v{unc: clekrroskopy, určené především pro demon-
strační 11čcly, a clúlc cldtro111l'fr)' a elekrrosrutir:ké volrmetrv. První z nich jsou
urč-r.:ny pro 111čk11í lllal:ich 1,;1pčtí. Elek1rost;1tické volln1ctry mívají naopak ro-
bustnější konstrukci a jsou určeny pro měření napčtí desítL·k až lisícC1 vollů.
Hi,loricky vy71la11111é .J~ou tzv. "/lwmsonovy váhv, jejichž princip spočívá ve
TIKA ELEKTROSTATICKÉ POLE NABITÝCII vornčů 117
,učit srovnání elektroslalické síly mezi elektrodami deskového kondenzátoru pomocí

a se závaží a které představují abso!11111í měřici/o napětí.
y E. Konkrétním popisem konstrnkce elektrostatických měřicích přístroj11 se
t2&,i nebudeme zabýval; v této otázce odkazujeme na učebnici 15), v níž jsou rovněž
uvedeny citace na další, speciálnější prameny. Všimneme si pouze obccný'Cl1
zákonitostí, určujících „prí1běh stupnice" elektrostatických přístroji',, které jsou
dány vlastnostmi sil pt°isobících na vodiče v elektrostatickém poli, a jsou tudí:Ť
pro všechny elektrostatické přístroje společné.
Měřicí systém elektrostatického přístroje je vždy tvořen soustavou několika
elektrod. z nichž alcspoi'ijcdna je pohyblivú. Její uložcni je takové, aby jí umož-
ňovalo konat definovaný pohyb popsaný jedinou vhodnou souřadnicí g. Klidov,í
poloha této elektrody g 0 je dále jednoznačně vymezena jejím spojením s elas-
ticky snadno deťon11ovatelný111i prvky (torn1í vlákno. pružina ;:ipud.), které vy-
C E tváří tzv. direkční sí!v Přivedcmc-li na elektrody přístroje napčti které chceme
měřit, vychýlí se pohyblivé elektrody účinkem elektrostatické síly ze své klidové
polohy. Tím se však defonmtií zmíněné elastické prvky a vzniklé direkční síly se
snaží vrátit elektrody do výchozí polohy. Nrwý klidový stav je'. d:'111 rovnov,íhou
38)
mezi elektrostatickými a direkč1rími sila111i a příslušnú změna souiadnice g ·- go
je mírou měřeného napčtí.
ána Jednotlivé elektrody měřicího systému jsou ve většině případů propojeny tak,
že tvoří kondenzátor ke kterému sc připojujc měřené napětí, přičemž měrmí po-
:Sho hyblivá elektroda je součástí jedné elektrody kondenzútoru. Jeho kapacita C je
~m. tedy funkcí souřadnice g; C: = C(g). Je-li na svorky přístroje přivedeno kon-
něr
stantní napětí U, je zobccnčná clcktrostatickú síla G1,, vychylující 111črnou elek-
trodu, dána vztahem ( l .222) a pl:1tí pro ni tedy
má O direkční síle, která je elastické povahy, můžeme předpokládat, že je úměrná

výchylce s danou konstantou úměrnosti K 0 : Gn = -Kn(g - g 0). Podmínka rov-
nováhy bude mít tedy tvar
u 2 ac
2 ag = Kn ( g - go)
*
OU
ho a pro výchvlku přístroje (g -- g 0) z ní dostaneme
bu
in- u 2 ac
g - go = ---_- . ( 1.239)
OU
2Kn dg
·o-
tů. Ze vztahu ( 1.239) vyplývá, že průběh stupnice přístroje je určen závislostí
ve
í C(g). Bude-li například kapacita C lineární funkcí souřadnice g, bude výchylka
I 18 FI .l,KTROSTATIKA
I
úmčrná čtverci napčtí a prúbčh stupnice bude kvadratický. Vzhledem k tomu, že
pro ka/dý přístroj je žúdrn1cí lineární pri'tb6h stupnice, pokusíme se najít
odpovídající tvar ťunkce ('(g). Dosadíme-li poh1dovanou závislost R - go = KU
ac 2K1, K·
rlg g-g„
a z ní po/adovaný tvar funkce

/1 '1,H\\
\ I •-""'tV)
Přístrui l111clc mít tedy li11drní stup11ici, _jcstli>c kapacita C bude logaritmickou
funkcí S(HtÍ'.tdnice (r; - g") . .lc zřejmé, že v ub()nt malých výchylek nelze této
podmínce z principiálních dt",vodů vyhov6t >.údnou realizovatelnou konstrnkcí,
neboť při g g 0 by kapacita musela vzrCtstat do nekonečna jako Íllnkce 1/(g - g0).
Stupnice kúdého elektrostatického přístroje je tedy v okolí počátku zhuštěna.
To zn;rn1L·11(1, 1e citlivost pi'ístro_je s klesajícím napětím klcsú, co; přináší obtíže
pri 111NL·11í malých napčtí.
1.5 Elektrostatické pole v dielektrikách

1.5.1 l)ielťktrika v C'lťklrnstatickém poli
V t1v,)(lt1 ,hldílu 1.4 o ekktroslatické1n p,,li vodiči", jsme ro/třídili látky na vo-
diče, které mají schopnost převádčt elckt1·ieký míboj, a ncv()diče, dielcktťika,
kterú tuto schopnost nemají a mohou sloužit jako izolanty. To však 11eznamc11.i, že
by se dielektrikum a vn6jši dcktroslatické pole vzájemně nijak neovliv1'íovaly.
O charakteru tohoto vlivu se můžeme přesvědčit jednoduchým experimen-
tem. Ve,.111č111c například deskový kondenzútor, jehož vlastnosti jsme studovali
v čiú11k11 I .<f.5 ,\ zapl1'í111e pťlistor mezi jeho elektrodami homogenním izotropním
dicld,tril-,cm. Fxpcri1m:11túl11č zj istí111e, že p('i zachování náhuje na elektrudách
napětí mezi elektrodami po vložení dielektrika poklesne / pi'1vod11í bodnuty Uq
na jistou hodnotu U a kapacita naopak v,.roste z původní hod11oty Co na hodnotu
C. Označíme-li U(/l! '--' r, hude podle ( 1.20 I) platit
Uo C
E, = --- = ~-. (1.241)
U (' 0
Bezrozmčrná vel i6ina i:, se nazývá relativni permitivitou daného dielektrika. fak
uvidíme v čl{111ku 1.5.4, je lo parametr lútky, který v určité aproximaci charakte-
rizuje- /. makroskopického hlediska chovúní dielektrika v elektrostatickém poli.
V bpitolc 7 b11do11 podrobn~ji studov:'111y jeho vlastnosti, a to i z hlediska mik-
ELEKTROSTATICKÚ POLE V lllELEKTRIKÁCH 119
roskopické struktury látek. Uvidíme, že pro rúzná dielektrika může být značně
rozdílný: od hodnot jen nepatrně větších než jedna až po hodnoty řádu I 0 4
v případě tzv. feroelekrrik.
Nabitý deskový kondenzátor, jehož prostor mezi elektrodami je zcela vypl-
něn dielektrikem, přináší novou, fyzikálně velmi závažnou otázku o charakteru
elektrického pole v prostoru mezi elektrodami. Speciálně vzniká otázka, má-li
fyzikální smysl hovořit o elektrostatickém poli v látkovém prostředí.
Již v článku 1.2.1 bylo zdi'trazněno, že elektrostatické pole vúbec (tj.
i elektrostatické pole ve vakuu) má přesně vzato smysl jen jako pole makrosko-
pické, přičemž intenzitu pole E je nutné chápat jako výslednou střední hodnotu
polí vytvořených jednotlivými nositeli náboje. V případě pole v dielektriku se
navíc superponuje střední hodnota poli vytvořených náboji dielektrika v bezpro-
střední blízkosti vyšetřovaného bodu. Vlastnosti tohoto výsledného pole budou
zkoumány v následujících článcích tohoto oddílu.
I když je v této kapitole naším úkolem budovat fenomenologický popis zalo-
žený na experimentálních poznatcích makroskopického charakteru, je užitečné
podat stručnou, alcspo11 kvalitativní charakteristiku situace z mikroskopického
hlediska. Víme. že látka má atomární, přetrž.itou strukturu a že součástí atomů
a molekul jsou elektricky nabité částice - protony a elektrony. Z mikroskopic-
kého hlediska představuje tedy dielektrikum velmi složitou soustavu elcktric-
kfch nábojú, které jsou navíc v neustúlém pohybu. V jednom krychlovém cen-
timetru pevné či kapalné látky se nachází 10 20- 1022 molekul, popř. atomů, vzá-
jemnč vzdálených 10-7 -10- 8 cm. Fyzikální studium vlastností atomú a molekul
vychúzí přitom za rámec klasické fyziky, neboť pohyby a vlastnosti těchto částic
se řídí zákony fyziky kvantové. Zákony kvantové fyziky je nutné respektovat
především v případě velké koncentrace č{istic, jakou nacházíme u pevných
a kapalných látek a v případě teplot blízkých absolutní nule.
Při makroskopickém popisu mí1žeme využít skutečnost, že atomy či mole-
kuly jsou elektricky neutrální soustavy mikroskopických nábojů. Víme, že elek-
trostatické pole takové soustavy múžeme na vzdálenostech značně převyšujících
její rozměry vyjádřit jako pole multipólových momentů rúzných i'ádú (článek
l.3.2). V prvním nenulovém přiblížení se tedy uplatní elektrický dipólový mo-
ment atomu či molekuly a jejich pole se bude jevit v dostatečné vzdúlcnosti jako
pole bodového elektrického dipúlu.
V;:niká samozřejmě otúzka, zda atomy a molekuly mají vždy vlastní nenu-
lový elektrický dipólový moment. Zde záleží na vlastnostech ko11krét11ího látko-
vého prostředí, daného atomu či molekuly. Dielektrika, jejichž molekuly mají
náboje rozloženy takovým zpúsobem, že jako celek vykazují vlastní elektrický
dipólový moment, patří ke skupině látek, které nazýváme polárními dielektriky.
(Typickým příkladem polární molekuly je molekula vody, jejíž vlastní elektrický
dipólový moment má velikost 6, I . I O•10 coulomb metr, k dalším náleží kyselina
chlorovodíková, amoniak, některé organické molekuly aji11é.)
120 ELEKTROSTATIKA
Při vloicní pol;'1rního dielektrika do vnčjšíh\l clcktro,1atického pole se elek-

lrické dipólové momenty budou natáčet vlivem silovélm momentu pole do
smčru siločar a makroskopický, jednotkový objem látky můžeme pak charakte-
rizovat celkovým dipólovým momentem. Protože tato polarizace vzniká v dů
sledku orientace pevných dipólových momenti'1, nazýváme ji polarizací orien-
/0{11í. Je zřejmé, že tato polarizace nebude nikdy úplná; chaotický tepelný pohyb
molekul p11sobí, že dipólové momenty se budou více nebo méně odchylovat od
smi:ru vnčjšího elektrického pole.
Další důlchto11 okolností je lo, že se atomy a molck11ly nechovají jako tuhá
tčlesa, nýbrž_ podléhají dcf<mnaci. Ve vnějším ekktrickém poli budou na náboje
tvořící atomy a molck1ily pi"1sobit síly, které /,Pi'isob11jí pro.,torové rozdělení
tčchlo núbojl1, a tedy v,.nik indukovaných elektrických dípól,wých momentů.
Tyto indukovam' 1110111e11ty jsou však ve srovn:iní s vl,1-,111í1111 dipólovými mo-
menty o nčkolik r-:'1dů slabší ( • · I o-ló coulomb metr); atrnny a molekuly se vý-
:t.namně deformují až ve velmi silných elcklrických polích. Dielektrika, jejichž
alomy (molekuly) nemají vlastní elektrické dipcílové momenly, získávají ve
vnčjším poli tedy jen momenty indukované, orientované rovněž ve směru siločar
pole. Jde o lálky, které nazýváme 11epo/ární111i dielektriky.
Uvedené představy, které budeme v kapitole 7 dále konkretizovat, platí
ovšem pouze přibližně. Polarizace polárního dielektrika neb)'vá například nikdy
pouze orientační, i zde se 111ť1>e uplatnil vliv indukovaných nwmcntů. V ojedi-
nčlých případech doch{u1 v dielektriku k ionizaci. kdy n1okk11la či atom získává
nenulový elektrický 11;'1boj, ajeho pole je pak vý/lla111nčj.~í 116 pole elektrického
dipólu. Kromě to,l<l víme, /.c dipólové přiblížení popisuje elektrické chování
atomů a molekul prnu.c s přesností na opravu vyvolanou pokm vyšších multi-
pólových 1110111cnt(1. l'řcslo však můžeme makroskopické chování dielektrika
v elektrickém poli s dohrou přesností popsat na základč jednoduchého modelu
spojitého, bezstrukturního, rozlož.cní elektrických dipóli'.1.
1.5.2 Polarizace dielektrika

Na zúkladč výsledků předchozího člúnku, které jsou v plném souhlasu s expe-
rimenuílní zkušeností, je možné stav daného objemu dicleldrické látky charakte-
rizovat výslcdný1u elektrickým dipólovým momentern_ který 111i"1že být chápán
jako střední hodnota vektorové sumy dipólových 111omentt"1 jednotlivých atomů
či molekul. Aplikujeme-li uvedený model spojitého ohjc111ové-lw rozložení elek-
trických dipóli"1, mi"1}.c111c slav dielektrika popsat pomocí \ ýsledků uvedených
v článku 1.3.4, ve kterém byly studovány vlastnosti abstraktního objemového
rozložení dipólových momentů .
.lak jsme vidčli, jedinou charakteristikou uvedeného modelu je vektor elek-
trické polarizace P(r), který 1rní význam ohiemové hustoty dipólového momelltu
v rla11c;11, hodě r. Experimentálně pozorovaný výsledný dipólový moment Pv
libovolného objemu V studovaného dielektrika pak lze vyjádřit vztahem
'IKA ELEKTROSTATICKÉ POi .EV lllFLEKTRIKÁCI I 121
ek-
do
Pv = f
v
P(r)dV, ( 1.242)
cte-
dů- který mů:ž.c být považován za (implicitní) definici vektoru polarizace.
Elektrostatické pole vytvořené 1--oncčn:ím objemem V spojitě rozložených
elektrických dipólt1 je ekvivalentní elektrostatickému poli makroskopických
nábojů rozložených na povrchu tohoto objemu s plošnou hustotou O'p( r) a uvnilř
tohoto objemu s objemovou hustotou Pr U). Plošná hustota Oi, závisí přitom
.1há pouze na pri'1běhu vektoru elektrické polarizace Pa směru jednotkového vcktorn
oje normály n na povrchu objemu, objemová hustota pp je ri'.1zná od nulov0 pouze
ení v případě nehomogenní polarizace. !'latí obdoba rovnic ( 1.168)
1tu.
no-
vý-
Vztahy ( 1.168) byly odvozeny v článku 1.3 .4. Lze je však získat i elemcnlár-
:hž
ním (i když méně rigorózním) postupem. Mysleme si malý objem ,A.V t6sn6 při
ve
mykající k danému místu povrchu, a to tak, že na povrchu vyčlei'íuje plošku ,A.S.
čar
Výšku objemu ,A, V volíme tak, aby v něm ldela jen jedna vrstva elementúrních
dipólů. Předpokládáme, že tyto dipóly jsou orientovány vzájemně souhlasně,
latí
;dy rovnoběžně a obecně pod úhlem ex k vcktorn normály (obr. 1.61 ). Jsou-li p = Q I
·di- elementární dipólové momenty, do~tancme pro výsledný dipólový moment ob-
ívá jemu ,\V výraz Pllv = PM' = PMi lcm,<x = P(n.l)llS = (Pn)t.S/. Zárovei'í platí
:ho Pt-.v = CJi,ASI, odkud plyne, že
ání Oj,"' P.n.
lti-
ika
:lu
Obr. 1.61 K určení hustoty vúzaných 11,íbojů na povrchu

zpolarizovaného tělesa.
c-
ín Uvažme nyní uzavřenou plochu S ležící uvnitř objemu V. Potom tok vektoru
]Ů P touto plochou fs P.dS představuje celkový náboj, který při zpolarizování
k- dielektrika plochou S vytekl. (Pro spojité homogenní rozložení dipólů bude tento
;h
náboj jistě nulový.) Musí se tedy rovnat úbytku vázaného objemového n,íbojc
IO
Qp = fv /lp dV v objemu V a použitím Gaussovy věty snadno nahlédneme. že
pp~ - divP.
Velmi důležitou je otázka, zda se polarizační náboje v dielektriku popsané

hustotami PP a CJi, nějak liší od dosud z.koumaných nábojů, například na povrchu
122 F! EKTROSTAT!KA
vodiči'1. Polarizační 11.íboje se na rozdíl od núbojů ve vodičích nemohou

v dielektriku přemisťovat na makroskopické vzdálenosti a nazývúrne je proto
1 ú:-.rmfmi náboji. Ex is tence 111akrnskopických vázaný cli náboj ť1 ve zpola-
rizovaném dielektriku je však fyzikálně re,ílná a může být experimentálně pro-

kázána. Mechanismus jejich vzniku byl dcn1unslrován názorně v příkladu i .3.Sc
(viz obr,ízky 1.39 a 1.40).
ObcC11Č vzalo mohou v dielektriku existovat i náhuje volné vznikající při
zelektriwvúní dielektrika n"izným zp11sobem. Potom budeme rozlišovat celkovou
objemovou hustotu ni;1kroskllpických nábojů Pc, objenwvou hustotu nábojů
volných pa objemovou hustotu nábojů vázaných pp:
( 1.243)
Pokud jde o náboje vázané, vzniklé zpolarizováním dielektrika, je zřejmé, že

jejich úhrnný náboj je vždy roven nule a jejich rozložení v tělese je určeno pří
tomností vnějšího elektrostatického pole nebo sil jim~ fyzikální povahy.
Elektrostatické pole v přítomnosti dielektrik ml'.1žeme tedy určil jako pole
makroslwp1ckých elektrických nábojů, a to jednak volných, jednak vázaných. Je
ovšem možné se ptát, zda intenzita elektrostatického pole vytvářená těmito
dvčma drnhy elcklrických nábojů je téže fyzikální povahy a zda je možné tato
dvč pole superponovat, abychom dostali výslednou sílu pi°1sobící na bodový
cleklrický náboj v dané:m bodč rrostoru. Již v oddílu 1.4, když jsme vyšetřovali
chování vodiči°, v elektrn~ta1ickém poli, jsme zdůraz1'íovali, )-c v objemu vodiče
se ustaví nulová hodnola inten,.ily elektrostatického pole působícího na makro-
skopické náboje, tedy 1wlc určitým zpl'.1sobem vystředc,vaného. Neznamená to
s,1111l)Zřcjmč, že by v objemu vodiče přestaly existovat mikroskopické náboje,
napdklad uvnitř atomů a molekul, 7.c by neexistovala prostorově i časovč pro-
mčnnú lokúlní, mikroskopická pole, dokonce značných intenzit.
Při makroskopickém popisu, který máme na mysli v této kapitole, se však
zajímáme pouze o střední hodnoty intenzity elektrostatického pole v látkovém
prostf·edí, klcré také mi'.1žeme expcrimentálnč přímo pozorovat a měřit. To se
vztahuje i na elektrostatické pole vázaných nábojL1 v dielektriku. Jakožto střední,
makroskopická pole 111i'1žcme pak pole volných i vázaných míbojů superponovat
a zavést výslednou intenzitu elektrostatického pole
(1,244)
Vektor E0 značí intenzitu pole volných nábojů, f=i, vázaných.
1.5.3 Gaussúv zákon pro elektrostatické pole v diclel.triku

Nyní budeme studovat obecné vlastnosti elektrostatického pole v přítomnosti
dielektrika. Pro dielektrikum zvolíme přitom idealizovaný model spojitého pro-
středí, jehož elektrické vlastnosti jsou plně popsány zadáním vektoru polarizace
A ELEKTROSTATICKÉ POLE V DIELEKTRIKÁCH 123
u P( r). Tento vektor souvisí s koncentrací objemových a plošných vázaných ná-

J bojů vztahy ( 1.168). Makroskopické hodnoty intenzity elektrostatického pole
volných a vázaných náboji'.1 budeme přitom superponovat (srov. (1.244)).
Především je zřejmé, že i v přítomnosti vázaných statických náboji'.'1 musí
zůstat elektrostatické pole potenciálním, a bude tedy platit (1.62), respektive
(1.63)
1E.dl=O,
I
rotE = O.
Dále zústane v platnosti Gauss(1v zákon pro libovolnou uzavřenou plochu S.
Přitommusíme vzít v úvahu celkový elektrický náboj, volný i vázaný, uvnitř
Gaussovy plochy. Máme tedy
(l .245)
Předpokládáme-li že uvnitř plochy S jsou pouze objemově rozložené vázané

náboje, dostaneme s ohledem na ( 1.168)
QP = f pl'dV =- fdivPdV =-1P.dS,

v v s
a tedy
1(e0 E+P).dS=Q.
s
Poslední vztah se zjednoduší, zavedeme-li nový vektor
D(r) = e0 E(r) + P(r) ( 1.246)
nazývaný vektorem elektrické indukce. S jeho pomocí můžeme zapsat Gaussúv

zákon ve tvaru, v němž explicitně vystupují pouze volné náboje
(1.247)
Předpokládáme-li, že uvnitř plochy S nejsou ani volné plošné náboje,

mí'1žeme známým způsobem používajícím Gaussovy věty vektorové analýzy
přejít k diferenciálnímu tvaru rovnice (1.247)
!24 ELi~KTROSTATIKÁ
(1.248)
kde veličina p představuje objemovou hustotu volných núbojC,

Vyšetirne 11y11i vlastnosti vektoru elektrické indukce v okolí plošných nábojů.
Nechť jso11 na ploše S rozio:>eny volné i vázané náboje s hustot11ni a a O"p,
i\echť je prnstor na jcdn6 straně plochy vyplněn dielektrikem I o polarizaci P1,
prostor na druhé strnn6 plochy dielektrikem 2 o polariz:1ci P2
/,;1píšcrnc-li v1.tah ( 1.80) ve vckturovém tvaru, dostaneme pro sumární ploš-
nou husto111 náboje
(1.249)
kde n, je jednotkový vektor 11onnúly směrující do oblasti I.

Mťi:>eme pi'cdpokládat, že celkod hustota vil/aných náboj Ci je rovna suučtu
huslol ai
a a 1;, 1.. nichž první JC dána polarizací samotného dielektrika I a druhá
polarizací samotného dielektrika 2 podle vztahu (I. I68) Potom platí
(1.250)
a Jl" dosa1,·ní do \i 249) dost;rncme
(1251)
nehol i podle ( 1.24<,)

( 1.252)
;s,;L•.spojitusl 11"1máluvých slúžek vektoru elektrické indukce je dána pouze

pluš11011 lrnslotou volných núhojú. l'fi průchodu plochou, na níž jsou pouze vá-
zané plošné náboje, ,ť,slúvnjí norn1úlovc' skúky vd.turu elektrické indukce
spo_plé.
l'ro elektrostatické pole v dielektriku 111i'1ž.cmc tedy zaps;1t ubcrné rov111ce,
v 11ícli,í vy,111puj1 pouze objemové, resp. plošn6 hustoty volných náboji'1. Pro
objemové volné 11;íbojc9 máme tedy
div
[ - O-= p ,
- - ------ -- '
(1253)
prn plnšné volné 1i;íhujc

! l)ivD-~a.
L-----~--- · - - - - -~--~--
RotE~O~I
·--.
( l.254)
Vektor elektrické indukce byl zaveden form:íln6 vztahem ( 1.246) jako vekto-
rnvf ,oučc-1 vckt"ru poL1rizacc· a veličiny 1,, E. kho význam spočívá v tom, že
9 V~111111L·mc s1 /c /ati1rn:o rov11h-c rnt E O, 1cs11 Rot E O 111:qí obecnou pl:1tnosL HC.m1.U.c111c udal nhccně
pl;11;1( \ /1:lhy pin 10t D, tťc.p. Ro! D.
EIEKTROSTATICKÉ POLE V DIELEKTRIKÁCH 125
zavedením vektoru elektrické indukce k popisu elektrického pole v dielektriku

můžeme vyloučit z explicitních úvah vázané náboje. Pro bezprostřední vyjádření
fyzikálních účinkl'.1 elektrostatického pole zi'1stává ovšem i v dielektrickém pro-
středí rozhodující velii:'inou intenzita pole. Principiálnč hy bylo mo>.né budovat
teorii elektrostatického pole bez zavedení vektoru elektrické indukce. Při řešení
úloh se wdaným rozložením volných náboji', v dielektriku je však tato veličina
užitečná.
1.5.4 Materiálové vztahy, elektrická susceptibilita a permitivita
Jak bylo ukázáno v předchozím článku, je elektrostatické pole za přítomnosti

dielektrik úplně popsáno dvěma vektorovými funkcemi E( r) a D(r). Tyto veli-
činy vyhovují integrálním podmínkám ( 1.62) a ( l.247), které mohou být nahra-
zeny diferenciálními rovnicemi (1.253), doplněnými podmínkami (1.254) pro
plochy nesoucí plošné náboje. Za zdroj elektrostatického pole můžeme obvykle
považovat volné náboje, jejichž rozložení v prostoru známe. Uvedený ropis,
například rovnice ( 1.253), by měl pak umožňovat nalézt oba vektory E i D, je
však nedostatečný pro určení šesti neznámých funkcí E 0 E,., E,, D" D-" D,. Uve-
dená soustava rovnic, která platí zcela obecnč a přesně popisuje vlastnosti
elektrostatického pole, musí být proto doplněna dalším vztahem mezi vektorem
elektrické indukce Da intenzitou pole E. Takový vztahje již závislý na konkrét-
ních vlastnostech daného dielektrika a vyplývá z definice vektoru elektrické
indukce ( 1.246), je-li udána souvislost vektorového pole P( r) s intenzitou E( r)
v dielektriku. Nazývá se proto materiálovým vzlahem.
Problematika materiálových vztahů mi'1žc být značně komplikovaná
a nerm'.'1že být v podstatě řešena zcela obecně. V kapitole 7 podrobněji uvidíme,
že vztah 111czi polarizací a intenzitou pole 111i'1že záviset na značném počtu fak-
torů a nemusí být ani dán jednoznačnou fu11kcí. Je proto vždy zapotřebí vytvořit
vhodný model daného dielektrika a materiálový vztah odpovídajícím zpť1sobe111
aproximovat.
Pro obecné úvahy se často vystačí s velmi hrubou aproximací materiálových
vztahi'1. V prvním přihlížení je možné vlastnosti reálných dielektrik aproximovat
dvěma abstraktními typy dielektrických látek, vystihujícími extrémní situace.
Jsou to pojmy ideálnč tvrdého a ideálně měkkého dielektrika.
V případč ideálně tvrdého dielektrika přcdpoklúdáme určitou permanentní
polarizaci P0 (r) v daném bodě, která již na hodnotě intenzity pole nezávisí.
V případě ideúlné měkkého dieleklrika předpokládáme lineární závislost vek-
toru polarizace P v daném bodě na výsledné intenzitč pole Ev tomto bodč. Pro
izotropní a homogenní prostředí je možné tuto závislost zapsat ve tvaru
P ( r) = Eo Xc E ( r) . ( 1.255)
126 ELEKTR OS I/\ r!KA
I
lkzrozmčrná veličina Xc charakterizuje vlastnosti dielektrika a nazývá se jeho
elektrickou susceptihilitou (nčco jako „vnímavostí"). Je to vždy kladná veličina,
kterú však pro n'.,zné matcriúly mi'1že nabývat značně rozmanitých hodnot.
V kapitole 7 pm.n{unc ni::které její konkrétní vlastnosti pro di'.1lcžité typy dielek-
trik. PouJ.ití111 definičního vztahu (1.246) snadno nalezneme v?tah mezi elektric-
kou indukcí a intenzitou pole v měkkém dielektriku. Platí
D( r) = Eo (1 + Xc) E( r). (1.256)
Vraťme se nyní k úloze diskutované v úvodu článku 1.5 .1 a vypočítt:_jme, jak

se zinění napětí na elektrodách deskového kondenzátoru, :,.r,ap!nín1e-!i prostor
tllezi nillli ideálně lllěkkým izotropním dielektrikem o susceptibilitě Xe• Aplikací
Gaussova zákona pro elektrickou indukci (1.247) snadno zjistíme, že mezi elek-
trodami je homogenní pole, jehož elektrická indukce je dána plošnou hustotou
volného náboje na elektrodách cr, D = cT V případě prázdného kondenzátoru
platí pro int,·11zitu pok mezi elektrodami vztah ( 1.99), Eo = <JIEQ. Odtud pro na-
pětí na cicktrodáci1 prázdného kondcnzáiuru dostáváme U0 - E0 d = a J/C-O (viz
obr. 1.62). Pro napětí kondcnzútoru s dielektrikem pak podle ( 1.256) dostáváme
( lhr. 1.62 Vliv cliclcktrika na clektrostalické

♦ G' role mezi clcskanll kon<lenz:ítoru.
U=Ed= Od crd
ťo (I+ Xc)
odkud plyne
Uo
-= I 1- Xe· ( 1.257)
u
Podle ( 1.241) tedy máme vztah mezi dříve zavedenou relativní permitivitou f.,
a suscl:ptihilitou Xc
l-\ =I+ Xc · ( 1.258)
Z provedených úvah současnč vidíme, že výsledek zmíněného experimentu

( 1.241) bude ne,.úvislý na velikosti rníboje na kondenzátoru jcdinč tehdy, bude-li
mil použitý maleri{tl vlastnosti ideálnč mčkkého lineárního dielektrika.
ELEKTROSTATICKÚ POLE V DIELEKTRIKÁC!I 127
Použitím ( l.258) můžeme vztah ( 1.256) přepsat na tvar
D ( r) = t: 0 E, E ( r) = E E ( r) . ( 1.259)
Veličina
E = Eo E,, ( 1.260)
která má rozměr permitivity vakua (tj. farad na metr), se nazývá permitivitou

daného dielektrika.
Je-li dielektrikum nehomogenní, je permitivita funkcí souřadnic. V případě
neizotropního dielektrika bude mít vztah mezi vektory Da E tvar
Dx =Lu E, + E.,,- E.,. + E.,, E,,

Dy = Ey, E, + E"Y E,. + Ew. E,, (1.261)
D, = E,,- E_.. + E,_,. E_,. + E,,_ E, '
kde veličiny Eij (i, j = x, y, z) představují složky tenzoru permitivity. Vlastnosti

složek tohoto tenzoru těsně souvisejí s charakterem symetrie krystalu či jiného
anizotropního dielektrika. Tato symetrie vede k tomu, že pouze nčkteré ze složek
tenzoru jsou nezávislé. Na základě termodynamických úvah (viz např. [7]) lze
ukázat, že tenzor ( 1.261) je obecně symetrický.
1.5.5 Energie elektrostatického pole v dielektriku

Zabýve1me se nyní otázkou em:rgie elektrostatického pole v dielektriku, která je
analogická problematice energie soustavy náboji', rozložených ve vakuu (viz
článek 1.2.8), respektive soustavy nabitých vodiči'r (viz článek 1.4.6). Připo
meiímc, že energii dané soustavy jsme definovali pomocí práce, kterou musely
vykonat vnější síly při vytváření konečné konfigurace nábojtr. Kromě toho bylo
vždy možné vyjádřit tuto energii dvěma zpi'tsoby: jednak pomocí konečných
hodnot nábojl1 a potenci;íli'.1,jcdnak ve tvaru integrálu typu (I.CJ0) z veličiny lť,,
kterou jsme interpretovali jako objemovou hustotu energie.
V dalších úvahách budeme opčt používat oba zpi'rsoby, které jsou fyzikálně
zcela ekvivalentní, neboť v elektrostatice má fyzikální význam jen celková ener-
gie soustavy. Opakujeme znovu, že v rámci elektrostatiky nelze představu
; o prostorovém rozložení energie ani dok{1zat, ani vyvrátit.'°
Uvažujme dielektrické prostředí v elektrostatickém poli; dielektrikum mi'rže
přitom zaujímat celý prostor nebo jen jeho část. Elektrostatické pole můžeme
vyvolat pouze tak, že budeme přivádět do dielektrika volné núboje nebo nabíjet
I 10 Vtipnou analogii autori'.'1 Masona a Wcavcra uvúdí Stratton v [61. Kladou otázku, zda je možné tvrdit, že
krása obrazu je TOlprostřcm1 po celé jeho ploše s danou plo~nou hustotou. Odpovčd' není přitom zdrtfeka
jtdnoduc!1í1; půjde-li nnrJříklad o holografický z<'izm1m ohra1..u. víme, že každťi _jeho část obsahuje informaci o
celém obrazu. •
r-
l
128 1'U,l'- I KU:'.> I A 111'-A
nčjaký vodič. Zvčtšíme li 11{1boj takového vodiče u <i() při potenciálu povrchu
vodiče <p = konst, vyko11,í111e pr,íci bW = <p &Q. l'odil' ( I .2:i2) bude v dielektriku
u povrchu vodiče pl,1tit D.n = <T, kde njejednotkuvý VL~ktor normály k povrchu
vodiče smčřující ven do dielektrika. Potom volný náboj na povrchu vodiče bude
Q = 10"dS = ~D.dS ( 1.262)

s s
a práci &W 111C1žcme vyj,ídřit jako

r - -
óW = <p/5Q = <j)<p6D dS. (1.263)
s
Uvažujme nyní konečný objem V' ohraničený plochou X obklopující daný
vodič a obsahující část okolního dielektrika (popř. vakua). V tomto objemu
můžeme zavést vektorové pole <p &Da aplikovat na něj Gaussovu větu vektorové
analýzy. N<1 povrchu vodiče S je přitom potenciál <p konstantní a vektor oD
nespojitý. Při aplikaci Gaussovy věty na uzavřený objem musíme proto vyčlenit
z objemu V' objem vodiče, integrovat přes takto vzniklý objem V a uvažovat
celkový tok vektoru <p oD povrchy I; i S:
rpóDdx--Jcp6D.dS= Jciiv(<flóD)dV. (1.264)

s v
Znaménko minus u druhého /. integrálů na levé stranč s\l11visí s tím, že normála

dS je orientovúna dovniti' objemu V.
V objemu V neexistují volm; núboje a proto zde div (MJ)= O. Můžeme proto
upravit integrovanou funkci div ( <p 50) na
div(<poD) = <p div(oD) + 0D.grad<p = - E.8D.
Budeme-li nyní rozpínat plochu I do nekonečna, zaujme' ()bic'm V celý prostor

(s vý_j imkou objemu vodiče, kde je ovšem pole oD nulnvé) a první z integrálů na
levé straně ( I .2ú-1) vy111i/í /. obdobných důvodť1, _j,1ké hvlv uvedeny v článku
1.2.8. PouJ,i_jcme-li V/.l,il1 ( 1.261), dostaneme pro pr.íci z rm. ( 1.264)
óW = f
v
E.6DdV. ( 1.265)
Abychom ,jistili celkovou energii nahromaděnou v poli, je třeba integrovat pří

n"istek 5W od počátečního stavu D = O do konečné hodnoty D. Pro ideálně
měkké, iwtropní dielektrikum
KA ELEKTROSTATICKÉ POLE V [)IELEKTRIKACH 129
hu
ku
hu
e takže celková energie
,2) W=ťfJEJ 2 dV. ( 1.266)

v
Objemovou hustotu energie elektrostatického pole v takovém dielektriku mú-

žeme tedy zapsat ve tvaru
,3)
- t:IEl 2
w - - - - -- - - - - · E.D
··· 1°12 - (1.267)
C 2 2t: 2 •
ný
nu Pro pole ve vakuu se výraz pro hustotu energie redukuje na vztah ( 1. 91).
vé Ještě vyšetříme otázku potenciální energie dielektrického tělesa vložc11él10 do
vnějšího elektrostatického pole. Tato energie je zřejmč rovna rozdílu energie
iD
nit celé vyšetřované soustavy (s dielektrickým tělesem) a energie této soustavy bez
1at dielektrického tělesa. Označíme-li intenzitu pole bez přítomnosti tčlesa symbo-
lem Eo, dostaneme podle ( 1.265) pro přírústek hledané potenciální energie ve
tvaru
4)
oW= J(E.0D-r 0 E0 .6E0 )c1V, ( 1.268)
v
ila
přičemž integrujeme opčt přes celý objem V, v němž je pole nenulové. Jak je
ukázáno například v [6, 71, dá se výraz (l.268) zjednodušit. Provedeme-li totiž
,to
formální úpravu integrované funkce
E.6D- Eo E 0 .oEo = (Eo E - D).oE0 + (D - Eo E 0 ).oE0 + (E.&D - Eo E.oE0 )
a integrujeme přes objem V, zjistíme, že poslední dva členy po integraci

or · , li
vymlZI.
na Zbude tedy jen integr[d členu prvního, který má ovšem nenulový příspěvek
(U
jen v objemu dielektrického tčlesa V". Tedy
5)
&W ,.= - I (P.oEo )dV. ( 1.269)
V.,
ll Pfí intcgrovjni druhého č!crn, vnádřímc 6En jako gradient potcncdlu a integrujeme pct partcs, tak1'.e
dostaneme součet plošného a ob.1cmového integrálu. Objemový integrál vymizí vzhledem k tomu, že
v integrovaném objemu nejsou náboje a divergence Di E11 jsou tam nulové, plošný intcgrúl se počítá jednak po
nekonečnč vzd.ilcné ploše, jednak po povrchu vodičt1 vytvúřcjicích pole Eo. kde j,ou kon,lantní potenciály.
V obou případech dfl v) skdck integrování nulu. Podobnč se lze vyrovnat i s integrálem třetího členu.
1
no ELEKTROSTATIKA
Hustota přín'.1stku potenciální energie pak bude
8w == - P.8E0 . ( I 270)
Celkovou potenciální l::11c1gii, respektive Jt::jí hustotu 111ů/x111t: spočítat jen

v případč, známe-li závislost Pna Eii pro dané konkrétní těleso. Situace bude
jednoduchá v případč ideálně tvrdého a ideálnč měkkého tělesa.
V případč ideálnč tvrdého dielektrika vektor polarizace P0 nezávisí na vněj
ším poli. Pro potenciální energii pak z výrazu ( l .269) dostáváme
...
W == - Jrlf-'i,.t:o)dV.
,_ - , ... ( i.271)
V,1
Pro idcálnč mčkké dielektrikum je polarizace úmčrná intenzitě pole v dielektriku

podle ( l .255). Lze snadno usoudit, že polarizace bude t1111ěrná i vnějšímu poli
E0 , konstanta úměrnosti k však bude oberně záviset na tvaru tělesa. Před
pokiádáme-ii ledy P== kE0 , můžeme provést integraci
Ho E«
w==- f
o
P.dEo ==-k f
o
E0 .dEo =-±P.E0 ( l.272)
a pro potenciální energii vyjde výsledek
W=-~f(P.E0 )dV. ( l .273)

Vi
V mčkkém dielektriku je veličina P.Ei1 vždy kladná (indukované elektrické di-

póly se orientují ve směru vnějšího elektrostatického pole). Ze vztahu ( 1.273)
proto vyplývá, že potenciální energie tělesa z měkkého dielektrika vloženého clo
vnčjšího pole je vždy záporná a klesá s rústcm intenzity pole. Takové diele-
ktrické těleso bude proto vtahováno clo oblasti o včtší intenzitě pole. Rozdíl
v energii tělesa z ideálně tvrdého a ideálně měkkého dielektrika je zřejmě dán
tím, že zatímco v tvrdém dielektriku je polarizace tělesa předem dána a nemění
se, v mčkkém dielektriku se teprve v poli utváří.
Můžeme té1. řešit úlohu o chování dielektrického tělesa charakterizovaného
permitivitou L: 1 v jiném dielektrickém prostředí, například kapalném, o per-
mitivitč 6. Energie takového tělesa bude pak záviset na vzájemné relaci E1 a E2;
bude záporn,í pro L:1 > E2. Naopak tato energie bude kladná pr-i E 1 < E2,
a v takovém případě bude těleso z pole vypuzováno.
ELEKTROSTATICKÉ POLE V DIELEKTRIKÁCH 131

D)
a) Volné náboje a nabité vodiče v dielektriku
:n Uvažujme bodový náboj Q umístěný v nekonečném prostoru vyplněném ho-
le mogenním izotropním dielektrikem. Prllběh jím vytvořeného elektrostatického
pole určíme snadno pomocí Gaussova zákona ( 1.247). Zvolíme-li jako Gaussovu
plochu kulovou plochu o polomčru r se středem v místě bodového núboje.
j-
snadno usoudíme, že z důvodu symetrie musí mít vektor elektrické indukce O ve
všech bodech této plochy konstantní hodnotu a směr normály. Musí platit
4nr2D = Q, takže
I)
IQ
O(r)=--r. ( 1.274)
41t rJ
:u
,li Jde-li o ideálně měkké dielektrikum. platí (1.259) a pro intenzitu pnle E
j. dost,iváme E = ( 1/4-n:E)(Q/r')r. Pro velikost síly F působící mezi dvojicí bo-
dových nábojú Q 1, Q 2 vnořených v ideálně měkkém dielektriku pak zřejmě platí
F = (1/4nE)Q 1Qz/r2. intenzita elektrického pole a síla pt"isobící mezi bodovými
náboji se tedy v takovém dielektriku zeslabí E,-krát.
2)
Uvažujme nyní elektrostatické pole soustavy N vodičú nesoucích náboje Q 1,
Q2, .. . ,QN. Bude nás zajímat, jak se změní toto pole, vyplníme-li prostor obklopu-
jící tyto vodiče homogenním, izotropním, měkkým dielektrikem o permitivitě E.
Pro povrch každého vodiče platí ve vakuu
l)
( 1.275)
I·
a v dielektriku
I)
o f Od.dS= Q;'
s,
( 1.276)
íl
kde Ev a Od jsou odpovídající vektory intenzity pole a elektrické indukce a S;
n
plocha těsně přimykající k povrchu vodiče. Vektory Ov = f'-OEv a Oc1 mají tedy
IÍ
stejné okrajovf podmínky na p\lvrchu vodič li. Podle včty o jednoznačnosti řešení
:základní úlohy elektrostatiky musí tedy platit v každém bodě Od = f'-OEv. Při
o
vyplnění celého prostoru dielektrikem zt'1stane tedy vektor elektrické indukce
nezměněn. Protože však 0 11 = ť Ed, zmenší se intenzita pole Ellii = Ei--krát: f=c 1 =
(1/t;.) Ev a stejně tak elektrostatické potenciály v prostoru a na povrchu vodičt'1.
b) Elektrické pole na rozhraní dvou dielektrik

Nechť plocha S tvoří rozhraní dvou homogenních izotropních dielektrik
o permitivitách E1 a E2 (viz obr. 1.63 ). Vyšetříme prúběh elektrostatického pole
132 ELEKTIWSTA TiKA
při přechodu tímto rozhraním. Podle obecného zákona ( 1.82) budou na ploše S
spojité tečné složky intenzity pole. Dále, jeliko ✓. na této ploše nejsou volné ná-
boje, budou zde podle (1.254) spojité i normálové složky vektoru elektrické
indukce. Vektory E1 a D1 = t: 1E 1 mají týž. směr a jejich odklon od směru normály
mt1žcme omač1t jako úhel 0 1; podobná úvaha platí pro vektory E2, D2 a úhel Bz.
s 0hr. l.63 Průbčh elektrostatického pole na

/ rozhraní dvou dielektrik.
Máme tedy E11 = I~,7., D 111 =D 112 neboli
( 1.277)
Pro vztah mezi úhlem „dopadu a lomu" siločáry elektrostatického pole pak platí
!_g01 E1
(1.278)
tg02 E2
Porovnejte tento výraz se Snellovým zákonem pro úhel dopadu a lomu světla
(clcktromagnetiekého vlnění).
c) Dielektrická koule a elipsoid v lio111oge1111ím elektrostatickém poli

Mějme nekonečnč rozklilé homogenní dielektrikum u permitivitě t:1, v nemz
pťtsobí homogenní elektrické pole E. Do tohoto dielektrika vložíme kouli polo-
mčrn R z dielektrika o pcrnlitivitč t:2 . Určeme prť1běh intenzity výsledného pole
uvnitř i vně dielektrické koule. Počátek sférické soustavy snuřadnic umístíme do
středu koule, osu z namíříme ve směru pole E a úhel O budeme odečítat od to-
hoto smčrn.
MCi;cme očekávat, že diclektrickú koule se ve vnějším homogenním elektric-
kém poli zpolarizuje s konstantním vektorem polarizace P. Na dikladč řešení
úlohy 1.3.Sd bude pole uvnitř koule homogenní a úměrné vnějšímu poli E, pole
vně koule b11de superpozicí homogenního pole E a pole dipólu p = VP ( V je ob-
.JCm koule) sídlícího ve středu koule. Pro pole uvnitř a vně koule máme tedy
TIKA ELEKTROSTATICKÉ POLE V DIELEKTRIKÁCH 133
še S
ná- ( 1.279)
ické
1ály kde C1 a C2 jsou konstanty, které máme určit z hraničních podmínek E11 = E1 2 ,
'Ji, =
Dn 1 D 112 na povrchu koule. Z tohoto získáme vztahy
.
CE
J Sll1 0 = E Slil
. 0
-
C Esin0
2--- ,
RJ
E2 Ci Ecos0 = E1 [ Ecos0 + C2 ( 3Ecos0

• ' 3 -
Ecos0 )~ .
- -1-·-
R· R-
Z první podmínky dostaneme vztah mezi konstantami C 1 a C 2: C 1 = l - C2/R 3

a z druhé podmínky po úpravě C2 =(E2 - E1)R 3/(E2 + 2E1). Intenzita pole uvnitř
dielektrické koule bude tedy
( 1.280)
Vložíme-li kouli z měkkého dielektrika o relativní permitivitě E, do vnějšího

elektrického pole E ve vakuu, stačí dosadit do (1.280) E1 =Eo, E2 =Er ťii, pak pro
77) pole uvnitř koule najdeme
.tí E; = -3- E . ( 1.281)

E, + 2
K témuž výsledku dospějeme, budeme-li pole uvnitř koule považovat za super-

pozici původního pole E a pole polarizované koule ( 1.184). Potom máme
tla
I
E = E - -P P =Eo ( E, - 1) E; , ( 1.282)
' 3Eo '
odkud vyplývá
ílŽ
0- 3 E, -1
E;=--E, P=3E0 - - E . ( 1.283)
•le E, +2 E, + 2
lo
Celkový indukovaný dipólový moment koule z měkkého dielektrika je tedy
::i-
4
p= -rtR 3 P = 4rtE0 R3-E '-I
-E
3 E, +2
!JÍ
le a v limitě & ➔ 00 dává indukovaný moment vodivé koule ( 1.232).
)-
Pole uvnitř dielektrické koule zůstává homogenní, ale je oslabeno ve srov-
nání s púvodním polem (viz obr. 1.64a). Je to obecná vlastnost dielektrických
134 ELEKTROSTATIKA
tčles tvaru elipsoidu, včetnč degenerovaných případi'.'1, k nimž patří například

rovinná vrstva nebo válec (podrobnčji viz 16], [71 ). Obecně můžeme intenzitu
pole v tčchto tčleseeh vyjádřit jako
p
E,=E-N- ( 1.284)
Eo
kde N onrnčujcme jako de1mlarizační.faklor. Potom
I c, - I
E, =-----E, P=r. 0 - - - - - E. ( 1.285)
I : N(c, -- l) ! + N(E, - I)
V případč rovinné vrstvy kolmé k vnčjšín111 poli N = I, pro vúlee v poli kolmém
k jeho ose N = 1/2, pro kouli N = 113, pro válec s osou rovnoběž.nou s polem
N = O. Je-li tedy tčleso velmi protáhlé ve směru pole, jeho depolarizační faktor
klesá a pole se neliší od pole bez dielektrika. Naopak v plochém tčlese oricnto-
vanérn kol 1110 k poli je dcpohrizační foktor blízký k jedné a pole je rovno EIE,.
Obr. l.64 Kvalitativní průbčh

c'lcktrr1:,tal1ckého pole.
a) v okolí dielektrické koule,
b) v okolí dutiny v dieleklnku.
a/ b/
d) l'ole v d11ti11ě vytvořené v ho11w1-:e1111ím dielektriku

Chceme určit intenzitu elektrického pole v dutinč, která se vytvořila v homo-
genním dielektriku o relativní permitivitě i:,, v němž působí elektrické pole f
(obr. I.64b). Pro kulovou dutinu v měkkém dielektriku 111t1že111c ve vztahu
( l .280) polofo t: 1 = EnE,, D2 "' t;, a obdržíme
E; = _}E, E. (1,286)
1 + 2r,
Pok v dutinč se tedy zesílí, neboť na povrchu dutiny se vytvoří plošný vázaný
núboj CT= ri;lcos O opačnc:ho z1ia111cní než v případč dielektrické koule. Proto
ELEKTROSTATICKÉ POLE V DIELEKTRIKAťH 135
odkud
Opět mi'1žemc ukázat, že bude-li mít dutina tvar protáhlý ve směru pole, bude
intenzita pole v dutině přibližně rovna poli v dielektriku E. V ploché dutině
kolmé k vnějšímu poli bude pole přibližně rovno Er E
V 11čkterých případech je třeba uvažovat myšlený kulov) objem vyříznutý
v homogenním zpolarizovaném dielektriku tak, že po odstranění dielektrika
z tohoto objemu se směr siloěar a polarizace vnějšího pole nenaruší. V tom pří
padč zůstane na povrchu dutiny plošný vázaný náboj a= Oi, cos 0, kde cro = Eo
(E, - I) E a pole v myšlené dutině ve tvaru
(1.287)
Porovnejte tento výraz se vztahem (1.286).
ÚLOHY KE KAPITOLE 1
Ú I. I: Určete, jakou silou se přitahují dva nesouhlasné n,íboje o vel ik osli e ve
vzdálenosti I m. Totéž proveďte pro dva náboje o velikosti I C.
Ú 1.2: Kolikrát je elektrostatiek;í odpudivá síla mezi dvěma elektrony větší než
přitaJ.livá síla gravitační?
ťi 1.3: Dvě kuličky nesoucí 11;'1hnj q 1 a q 2 se ve vzdálcnmli r přitahují silou
o velikosti F 1. Po doteku se v téže vzdálenosti odpuzují silou o velikosti F2. Ur-
čete náboje q 1, q 2 (pro určitost uvažujte q 1 > 0).
Úl.4: Na dvou stejných vodních kapkách je po jednom přebytečném elektronu.
Přitom síla elektrického odpuzování je stejně velká jako síla gravitačního přita
hování. Určete poloměr kapek.
Ú I.S: Tři stejné náboje q jsou rozmístěny symetricky po obvodu kružnice. Jaký
náboj musíme umístit do středu kružnice, aby soustava byla v rovnováze? Bude
tato rovnováha stabilní?
Ú 1.6: Tři náboje -e, e, -e jsou umístěny na přímce v uvedeném pořadí ve stejné
vzdálenosti a= 10- 10 111 mezi sousedními náboji. Určete a) sílu působící na každý
_n,íhoj, b) elektrostatickou potenci,ílní energii soustavy.
Ú 1.7 Najděte takové geometrické uspořádání jednoho protonu a dvou L'lcktronů
na přímce, aby potenciální energie soustavy byla nulová.
Ú 1.8 Nechť jsou bodové náboje o velikosti elementárního náboje e, střídavč
kladné a záporné, rozloženy podél přímky v rozestupech a = 10- 10 m (tzv. line-
ární krystal). Jaká elektrostatická energie připadá na jeden náboj?
Ú 1.9: Atomové jádro tčžkých prvků můžeme z hlediska elektrických vlastností
považovat za objemově nabitou kouli s nábojovou hustotou p = 1,3. J0 21 C. m--'.
ELEKTIW~TATIKA
Jak se zmční elektrostatická energie při symetrickém rozštěpení jádra uranu na

dvč stejnújádra atomů palladia?
lJ I. l O: Tenká tyč je umístěna na o.,c ;: mezi body;: = - a, z = a. Tyč nese náboj
o l;nc,irní hustotě r. lJrčcte elektrostatický potenci{tl pro všechny body na ose x
prn x > O.
ťJ 1.11: Určete elektrostatické pole a potenciál nekonečně tenkého kruhového
kotouče o poloměru R a plošné hustotě cr na ose kotouče ve výšce h.
\J 1.12: Určete elektrostatický potenciál ve středu nekonečně tenké nabité desky
čtvercového tvaru o stranč a s plošnou hustotou.o-. Srovnejte jej s bodnutou po-
tcnciú!n ve středu kruhového kotouče. (Návod: při integrování rozdělte desku
pu111ocí úhlopříček na C·tyři rovnornmenné pravoúhlé trojúhelníky).
ťi 1.13: Z vodivé mýdlové bubliny poloměru 2 cm a nabité na potenciál 104 V
vznikne po prasknutí kapka vody o poloměrn 0,05 cm. Jak velký bude potenciál
kapky'7
Ú 1.14: Uvažujte vodivou kouli velikosti Země a vypočítejte její núboj a poten-
ci,\!, je-li intenzita elektrického pole u jejího povrchu 100 V.m· 1, směřuje-li
vektor mtcnzity k povrchu.
\J 1.1 S: Jaký maximální náboj se udrží na kovové kouli o poloměru 1O cm, je-li
dielektrická pevnost suchého vzduchu 30 kV.cm- 1?
Ú 1.16: Bodové náboje jsou uspoř;ídány takto: a) \"e vrcholech rovnostranného
trojC1hclníka o stn111č a v pořadí q, q, - 2q; b) ve vrcholech čtverce o straně a v
poíadí -q, !/, q,--q; c) ve vrcholech čtverce o straně a v pořadí -q, q, -q, q; d) ve
vrcholech čtvcrcc o stranč t1 v pořadí -q, 2q, q, -2q. Určete velikost a směr
clcktrického dipólového momentu těchto soustav.
lJ 1.17: Určete velikost elektrického dipólového momentu lineárního náboje
(tcnkc: tyče) délky 11, jehož lineární hu slota roste lincárnč od --r na jednom konci
k Ir> O na druhém konci.
Ú 1.18: Elektrický náboj je rozlo1.cn na povrchu koule o polomčru R tak, že na
iedné polokouli je kladný náboj konstantní plošné hustoty cr, na druhé konstatní
záporný náboj hustoty -cr. Určete dipólový moment koule.
Ú 1.19: Elektrický dipól /Ji je umístěn v počátku souřadnic a je orientován smě
rem osy z. Dipól 11 2 lc1.í ve vzdálenosti r na ose x a svírá s ní úhel n:/4. Určete
velikost a smčr síly pC1.,obící na dip,íl p, a potenciální energii této s011stavy.
Ú 1.20: Elektrický dipól o moment11 p = (O, p, O) lc1:í v bodč (a, O, O) v elektric-
kém poli bodového náboje q umístěného v počátku. Určete sílu a moment silové
dvojice, které b11dou na dipól pi'1sobit.
Ú 1.21: Elektrický dipól p v počátku soustavy souřacJ11ic je orientován pod úh-
lem n:/1 k ose ,. V bodč A na ose x ve vzdálenosti a umístíme dipól p 1, který se
muže volnč otáčet. Jaký úhel s osou x bude svírat v poli dipólu p'?
ťJ 1.22: Mračno malých roz.111ěrťi nesoucí náboj 20 C je ve výšce I km nad povr-
chem Zcmč. Určete intenzitu clcktroslalid:ého pole vzbuzeného tímto nábojem
u povrchu Zcmč ve vzdálenosti J km od místa, nad nímž se nachází mrak. fl.,;·,·
ÚWIIY KE KAPITOLE l 137
Ú 1.23: Kovová koule polomčru R je uzemněna. Ve vzdúlenosti 2R od středu

koule je umístěn bodov)'.· náboi q. Určete náboj q', který bude indukován na
kouli.
Ú 1.24: Malá kulička nesoucí náboj 1,6 7 . I O 8 C je ve vzdálenosti 3 cm od ro-
vinné kovové stěny, která je uzemněna. Jakou silou bude kulička ke stěnč přita
hována? Jakou práci vykonáme, vzdálíme-li tuto kuličku od stěny <lo neko-
nečna?
Ú 1.25: Čemu je rovna kapacita Země?
Ú 1.26: Kolik elektronú nese olejová kapička o hmotnosti 10- 11 g, jestliže je
udržována v rovnováze v rovinném kondenzátoru, jehož desky jsou ve vzdále-
nosti 5 111111 od sebe a jsou nabity na potenciální rozdíl 7(,,5 V (Millikanův po-
kus)?
Ú L27: Kolik elektronů se shromáždí na povrchu elektrody kondenzátoru o ka-
pacitě I µF nabitého na napětí I 000 V? Srovnejte řád této veličiny s celkovým
počtem volných elektronů v I cm 3 mědi.
Ú 1.28: Deskový kondenzátor má kapacitu 600 pF. Jak se tato kapacita změní,
vložíme-li mezi desky kondenzátoru rovnoběžně s nimi měděný plech o tloušťce
rovné čtvrtině mezery? Má poloha plechu vliv na výsledek?
Ú l.29: Kondenzátory jsou zapojeny podle obr, 1.65. Platí C 1 = C2 = 2 pF, C, =
I µF. Určete: a) výslednou kapacitu mezi body /I a B, b) maximální dovolené
napětí mezi body A a B. je-li kondenzátor C.1 dimenzován na I 000 V a C, , C,\
každý na 450 V.
a
:Í 0hr. 1.65 Sché111a zapojení kondcnzálorů
k úloze Ú 1.29.
e
Ú I .30: Kondenzátory o téže kapacitě C jsou zapojeny podle obr. 1.66. Určete
výslednou kapacitu mezi body A a n.
1-
e 08
I
n Obr. 1.66 Schéma znpojcní kondenzátorů k
úloze Ú 1.30.
US ELEKTROSTATIKA
ťJ 1.3 l: Mějme válcuvý ko11dcn/átor o poloměrech elektrod R 1 = 3 cm, R2 =

IO cm nabitý na 450 V. lJrčetc: a) náboj připadi~jící na délkovou jednotku
kondenzátoru, b) pl<išnou hustlllll náboje na každé111 '/. váleli, c) intenzitu
elektrostatického pole ve středu vzdálenosti mezi válci.
Ú 1.32 V:ílcový kondenzátor (Geigerův-MUiierův počítač) je tvořen drátkcin
polo111ěrn r 1 = 0,05 mm v ose válce poloměru r 2 = S mm. Jaká bude maximální
intenzita elektrického pole v trubici, přiložíme-li ke kondenzátoru napětí U =
l 000 V''
Ú 1.33: I 'rostor mezi L'icktrodarni deskového kondenz;ítoru plochy S je vyplnčn
dielektrikem, jehož relativní permitivita se mění line6rně od hodnoty E1 u jedné
cksky k hodnotě F 2 < r 1 u drnhé desky. Vzdálenost desek j,: d. ! !rčete kapacitu
kondenzátoru.
Obr. 1.67 Dc~kový l.;ondcnzátor s dielektrikem k úloze

al b/ c/ Ú 1.33.
ťJ 1.34: i)esknvý kondcnzátoí (obr. 1.67t.1) JC /,pola zapiněn a1e1eKrrikern

o permitivitě i; dvčma n°1znými zpúsoby podle obr. 1.67b,c. Určete kapacity
v obou phpaclcch, je-li kapacita nezaplněného kondenzátoru C0 .
l.1 1,35: Indukovaný elektrický dipólový moment kuličky z vosku (E,- = 3,0)
v l'lektrickém poli je I ,'ikrál menší než indukovaný 111()111ent stejně velké skle-
n(:né kuličky. Jaká je relativní permitivita skla?
(! 1.36: Deskový kondenzútor je zaplněn transform(1I orovýrn olejem o rela-
1ivni pcrmilivitč t:, = 2,24. Intenzita elektrického pole v kondenzátoru je E =
9,0.I({' V.m- 1, Voleji vznikne \/duchová bublina. Jaká bude intenzita pole
v buhlinč'I
A
u 2 *Silové působení mezi

u
pohybujícími se náboji
n
1Í
2.1 Základní vztahy relativistické mechaniky
2.1.1 Einsteinův princip relativity
V kapitole o elektrostatice jsme předpokládali, že elektrické náboje jsou nehybné

a že silové působeni me,i nimi vyjadřuje Coulombi'1v zúkon. V obecnčjším pří
padč musíme vzít v úvahu, že se elektrické náboje pohybují. Pohyb ve fyzice
musíme vždy posuzovat vzhledem k určité vztažné soustavč, tedy jako pohyb
relativní. Vztažnou soustavou rozumíme obecně soubor prostorových souřadnic
(popisujících polohu sledovaných objektú v prostoru) a časové souřadnice (popi-
sující časovou posloupnost probíhajících dčji",). Takovou soustavu můžeme tedy
například realizovat pomoci tři kartézských os pevně spojených s nějakým těle
sem (hrany stěn v místnosti), na nichž vynášíme souřadnice x, \', ;: jako vzdále-
nosti od počátku O, a hodin pevně spojených s touto soustavou a umístěných
například v počátku, s jejichž pomocí odečítáme čas I ( počátcčn í okamžik t = O
můžeme volit libovolnč). Soufadnieemi částice (hmotného bodu) budeme tedy
rozumčt soubor čtyř veličin .1, y, z, t, které udávají polohu čústicc v prostoru
v odpovídajícím okamžiku t.
Mezi vztažnými soustavami jsou význačné ty, v nichž platí Newtonovy z,í-
kony, především zákon setrvačnosti ( cizím slovem inercie). Tyto soustavy Sť
nazývají inercicílními a hrají ve fyzice zásadní úlohu, Rozhodnout o tom, zda
některá vztažná soustava je inerciální, lze pouze experimentálně. Jestliže
v inerciální vztažné soustavě nepůsobí na čústici svými silami jiné čústicc nebo
tělesa, bude se tato čústice pohybovat rovnoměrni:' a přímočaře. Víme, že
vztažná soustava spojená s povrchem Země je inerciální pouze přibližně, jen
když můžeme zanedbat síly vznikající například v dúsledku zemské rotace.
V astronomii mi'1že111c za inerciální vztažnou soustavu považovat tu, jejíž osy
míří ke stálicím nebo ještě přesněji ke vzdáleným galaxiím. Zda je tato nejobec-
nější soustava dokonale inerciální, vyplyne ze zkoumání m\mi pozorovaného
vesmíru jako celku.
V dalším v:;,kladu budeme přcdpokl{1dal, že máme k dispozici inerciální
vztažnou soustavu J; a pohyb nábojů budeme studovat vi',či této soustavě. Uva-
žujme druhou vztažnou soustavou J;' s osami x ', y ', z' a časem ť, která se po-
hybuje vůči soustavě E rovnoměrně a přímočaře. Bez újmy na obecnosti, jak se
140 Sll,OVT I'! :S< ll!l·i,I Ml·/l l'CJI IYlllJJÍťÍMI Se: j';,\llOJI
řík:1, miLí.eme předpoklúdat, že v okamžiku I = t '= O so11řad11č osy obou suustav

2: a 2.;' splývají a že soustava 2:' se pohybuje vůči souslavč X s1nčrcm ,1,y x
rychlostí v, jak je z11{1zomč110 na obr. 2.1. S11;1dno se mť1}c1m' pře.,\čdčil, 7.e
stavč 2_,'' a naopak. Totéž plalí i pro /rychlení nulové, tedy pro selrv;1č·11ý p()hyb
č{1stice.( )dlud plyne, 1,e existuje-li inerci:íl11í soust:1va 2.·, budou incrciúlní
i všechny V/.ta,íné soustavy, které se vť,či ní pohybují rovnomčrnč [lří1n()čaic.
z'
o y
z o· y·
Ohi ?. I V 1.,ÍJt:rnný pol1yh dv(ll1 111crci:)lníd1

k;irté;:-ihý·ch \Olh!av <-;p11ť-;1d11ic
lncrciúlních vzta1.ných soustav existuje tedy v lakovém případč nck()11cčné

1rnw1ství. Ve všech tčchlo so11stavúch platí Newtonuvy ;::íkony \C stcjm'rn tvaru.
Lxpcrirncnl(tlni111 /.k011111ú11í111 111echanickdm pohybu neb:: lnly jednotlivé- iner-
c1;íli1í so11stavy od schc odlišit. To .JC obsahem lvr;:cní lak;:\am'l1() (;u/i!ci/w
f!ri11,·i1n1 rdutivilv. l'o/.dčji provúdč11é experimenty s ckktrick)'llli, 1nagnctic-
kými a optický1nijevy prnk,ízaly, Je v š L' c h n y fyzik:ílní /Úk()ny mají t\'/ tvar
vL: všech innci;ílních so11stavúch. Z{1dné lyzikúlni experimenty (a je r07umné
přcdpokl:'1dat, 1e vť,bec ;;'1dné experimenty) nen1olw11 tedy navzújc:m odli.c;it
i11erci:ílní V/tÚ,11é soustavy. Tento zo/)('cm1nÝ Jlťi11ci11 rťlulivilv je: jedním 1e
/.;íklad11ích pri11cipi'1 moderní fyziky.
Vši11111čmc si nyní ol:U.ky, jaké jsou matematické V/tahy me,i so11i:1d11ice111i
dvou incrciúlnich vzla ✓.nýeh soustav, soustavy l:(x, r, ~. I), ktcrnu hudc:mc p()va-
.1ovat /.a nehybnou (po/.orovací, laboratorní), a soustavy l,:'(x ', y ', ~ ', t '). ktcr:í
se vi'Iči ni pohybuje popsa11ý111 zpi'1sohe1n. Jde 11;\111 ledy o nalezení 11rčilé tra11s-
i<m11ace so11í'adnic, a lo lak, aby rovnice popisující fy;:ik(1lní zúkonit()sti hvly
v11či léto transformaci invariant ni.
V klasické mechanice se přcdpoklúdú, k čas je: veličina ahs()lutní a plyne

stejnč ve všech soustavúch souřadnic; prnto I I'. l llcdaniÍ lransfon11acc jt' rak
00
dú11a pmu.e oka111 ✓.ito11 vz:'ijemno11 polohou soufodnicových (lS. V 11;1Šc'lll při[l:tdč
platí de.1111č
,
_\ =_\ --!)/, _}' -- y, i 2.1)
OJI ZÁKLADNI VZTAHY RELATIVISTICKÉ MLCHAN!KY 141
av Vztahy typu (2.1) se nazývají Galileiho transformací a odpovídají zkušenosti

X našeho běžného života.
že Podle těchto transformací se při přechodu od jedné soustavy k druhé nemění
,u- zrychlení Ge to druhá derivace souřadnic!), nemění se vzdálenosti dvou částic
yb v daném okamžiku, a tedy ani síly, které mohou být funkcí tčchto vzdáleností,
lní a podle předpokladu se nemění ani hmotnost částic. Newtonův zákon síly
F =maje tedy vůči této transformaci invariantní. Důsledkem této transformace
je i zákon skládání pohybů (rychlostí), podle něhož se rychlost hmotného bodu
při transformaci sčítá vektorově s rychlostí počátku soustavy. Lze ledy říci, že
klasická mechanika vyhovuje principu relativity za předpokladu platnosti Gali-
leiho transformace.
Nové problémy s interpretací principu relativity nastanou, vezmeme-li
v úvahu zákonitosti šíření světla (elektromagnetických vln). Experimenty provú-
děné na konci dcvatrnáctého století (viz např. [2]) ukázaly, Je světlo se
v prázdném prostoru šíří izotropně konstantní rychlostí c = 3. 108 m.s- 1 nezávis-
lou na rychlosti pohybu jeho zdroje. Světlo vysílané určitým zdrojem nacházejí-
cím se v klidu vůči inerciální soustavě se šíří izotropně rychlostí c nejen v této
soustavě, ale ve všech inerciálních soustavách. Rychlost světla ve vakuu je tedy
veličinou, která se zachovává Qe neměnná, invariantní) při přechodu od jedné
né
inerciální soustavy k druhé, představuje univerzální konstantu. Moderní experi-
11.
mentální technikou lze tuto konstantu určit s větší přesností než délku jednoho
:r-
170 metru. Byla tedy pro ni zvolena přesná hodnota c == 299 792 4.'i8 m.s I a sama
c- definice metrn byla vzhledem k ní upravena (viz Dodatek 2).
ar Invariantnost rychlosti světla odporuje vlastnostem Galileiho transformace.
'':''
11é Její přijetí přináší nutnost nahradit Galileiho transformaci jiným typem transfor-
fo mace, což ovšem znamená revizi základních představ o prostoru a čase. Tento
~e úkol řeší speciální tťorie relativity (STR). Jejím východiskem je zobec11ě11_Jí
princip relalivity pro inerciální soustavy a požadavek invariance rychlosti svělla;
111 obyčejně mluvíme o dvou Einsteinových postulátech nebo krátce o Ei11steinm·ě
1- speciá/J,:,11 principu relativily. Pro transformaci souřadnic mezi ri'tznýrni
rá inerciálními soustavami vyplývá z Einsteinova speci,ílního principu relativity nový
s- typ transformačních vztahů, tak zvaná Lorentwva 1,w1,1jrm11ace. Ph rychlostech
ly malých vzhledem k rychlosti svčtla, s jakými se setkáváme při mechanických
pohybech v běžném životč, přechází tato transformace v transformaci Galileiho.
1e Einsteinúv speciální princip relativity pokládáme dnes za obecně platný.
k Požadujeme, aby rnu vyhovovala každá obecná fyzik,ílní teorie. V kapitole 5
lě uvidíme, že mu vyhovují rovnice elektromagnetického pole, které získáme klasicky
na základě konkrétních výslcdkí'1 experimentu. Tato okolnost slouží též jakc
významné nepřímé potvrzení Einsteinova speciálního principu relativity. Na druhé
straně je zřejmé, že zákony klasické mechaniky nejsou obecně vůči Lorentzovi'
transfonnaci invariantní a potřebt~jí tedy jisté wbccnění. Tímto zpi'tsobem vznik{
142 SILOVI': PŮSOIJENÍ MEZI POHYBUJÍCÍMI SE NÁBOJI
nová teorie, tzv, relativistická mechanika, z níž vyplývá platnost zákon ti klasické
mechaniky jen pro případ rychlostí malých ve srovnání s rychlostí světla, 12
2.1.2 l ,orcntzova transformace

Uvažujme opčt naši dvojici inerciálních soustav I:, I:' z obr. 2.1. Nechť je v po-
čátku soustavy I: umístčn zdroj schopný vysílat světelný signál všemi směry.
Signál vyslaný v okamžiku t = O (kdy počátky obou soustav splývají) urazí za
dobu t v libovolném směru vzdálenost
r=(x2+y2+z2t2 =ct (2.2)
V okamžiku I muzc být tento signál zachycen ve všech bodech kulové plochy
polomčru r. Einstcinúv princip relativity žádá, aby i v čárkované soustavě se
signál šířil izotropnč rychlostí c. Pro vzdálenost r' musí tedy platit
r' = (x'2 + y'2 + z'2 )112 = cť. (2.3)
Jinými slovy řečeno, vztahy (2.2) a (2.3) musí být invariantní Vllči transformaci
prostorových i časových souřadnic mezi oběma soustavami, neboli
(2.4)
Uvedenému požadavku vyhovuje hledaná Lorentzova transformace, kterou

pro případ soustav znázornčných na obr. 2. l můžeme zapsat ve tvaru
(2.5)
kde f3==vlc, y=(l-{3 2 f 12

. Je možné se o lom přesvčdčit přímým dosazením
z (2.5) do (2.4). Speciálně v okamžiku t = O, kdy počátky obou soustav splývají,
dostaneme jednodušší vztahy
t ' =-y-x.
/3 (2.5a)
C
Souřadnice x čústice v soustavč I: bude tedy y-krát větší než v soustavě I;'
a v bodě x' = x = O bude ť = t = O podle pfodpokladu.
i: Pffi,adavck, aby ohccnčjší fyzikální lcorie zflvisltl na nčjakém parametru přcchftzc!n rři l1m1t11ích hod11ot~ch
toholo parametru v mé11č obecnou teorii cxpcrimcnlúlnč ovčfcnou pro lyto li1rntt11 hnJnoty, se naz)vá
pri11ri11c111 Povaí.ujcmc-li ledy z hlcd1s,a bč,ných 1Jchlosll mcchanickich puh)ht1 r)Chlosl
korc.,1//111dc11/·c.
t
:
svčlla '" velmi velkou, koresponduje rclativistiekú mechanika s klasickou ~
ZÁKLADNÍ VZTAI IY REI .ATIVISTICKI, MECI IANIKY 143
Zavedeme-li polohové vektory r(x, y, z), r'(x ', y ', z') vyjadřující polohu
libovolného bodu v příslušné soustavě, mÍIŽemc Lorentzovu transformaci (2.'i)
zapsat ve vektorovém tvaru
(2.6)
kde V= (v, O, O). Inverzní transformaci vyjadřující souřadnice v soustavě J; po-

mocí souřadnic v soustavě J;' získáme tak, že vzájemně zaměníme čárkované
a nečárkované veličiny a změníme znaménko u rychlosti v na opačné. Pohybuje-
li se totiž čárkovaná soustava vůči nečárkované rychlostí v, pohybuje se nečár
kovaná soustava vt"iči čárkované rychlostí -v. Vektorový tvar Lorentzovy trans-
formace (2.6) zůstane týž i v obecnějším případě, kdy se dvč soustavy I:, L'
s vzájemně rovnoběžnými stejnojmennými osami pohybují vi'iči sobě libovolně
orientovanou rychlostí V Pak ovšem bude V= ( v,, v_.., v,).
Lorentzova transformace vyhovuje principu relativity pro libovolnou rychlost
v < c. Při malých rychlostech, kdy můžeme zanedbat veličiny druhého řádu
[32 == v2!c 2 ve srovnání s jednotkou, mi'.1žeme klást r=
I a Lorentzovu transfor-
maci tak zjednodušit na
, r.v
r' = r - Vf, t cc-/--- (2.7)
c2
Transformaci (2.7), která se liší od Galilei ho transformace jen transformací ča

sové souřadnice, nazveme „pomalou" Lorentzavou transformací. Je-li rychlost
tak malá, že můžeme zanedbat i veličiny prvního řádu f3"" vlc ve srovnání
s jednotkou, přejde Lorentzova transformace v Galilei ho.
Z Lorentzovy transformace přímo vyplývají některé zdánlivě paradoxní di'1-
sledky. mezi něž patří rdalivita současnosti a soumístnosti, zpomalovúní chodu
času (dilatace času) a zkracovaní délek (kontrakce délek) pohybujících se těles,
a konečně relativistické vzorce pro skládání rychlostí.
Mčjme dvě události, z nichž jedna probíhá v okamžiku t 1 a v bodě (x 1, y 1, .c: 1),
druhá v okamžiku t7 v bodě (x 2 , y 2 , z2 ) (posuzováno v soustavě J; ). Prostorové
a časové vzdálenosti těchto událostí označíme jako lu =X7 - x 1, L'> y = y 2 ·- Y1,
L',z == ~2 - Z1, ,"',.t == t2 - ti. Přejdeme-li nyní k soustavě J;', najdeme z Lorentzovy
transformace
Pro prostorovou vzdálenost dostaneme použitím vztahů (2.8)

14-1 SILOVI'. l'LJSOill'NÍ MEZI l'OHYBUJÍCÍMI SE Ni\BOJI
M , =- I1 (t\x,)·2 + (/\y ' )-') + (L'iz)

I 2 Jl/2
(2.9)
/.c vztahu (2.8) a (2.9) JC zřc_j111é, Je bude-li ča,,iV)' intcnal !'it = O, tj. uvažo-
vané ud(dosti budou probíhat v soustavč r
současně, bude interval l'iť obecně
1111.11)' od nuly v ziÍvislosti 11a prostorové vzdálenosti LU. Podobnč, bude-li napří
klad /'i/ O, a tedy obě události probčh1rnu v soustavč 2; v térn)- bodě, nemusí
00
tomu tak být v soustavě r', neboť obecnč /\ť *O.Tuto okolnost musíme mít na
p;1mčti, pmovnúdme-ii n;1příkiad výsiedky dvou n1i:ření p,ov~děných v nt;:ných
oka1111.icích nebo na různi·ch místech.
Předpokládejme, že uva7.ované událostí se týkají jedné částice a spojme sou-
,tavu .Z::' , touto č:isticí (111nístílllc ji například clo počátku O'). Soustava 2:' se
pak nazývú vlas/ní sous/avou (klidovou soustavou) této částice. /\by soustava
1i'1stala incrciáh1í, přcdpokládejlllc, že se částice pohybuje vúči inerciální sou-
\t:1vC ~ rov110111cr11ě a pi'·in1očcfrc rychios1í v v1.._· '.--111čru usy x. Poton1 óť = O,
/\x' =O,/\ t = v/\1 a z (2.8) plyne
(2 IO)
Veličinu ť na1,c·1ne \,fm1ní111 c.'111·ť111 čú:..ticc a omačíme r. Polo;;íme-li v okam-

;iku splynutí oho11 počútkťi r = / = O, 1mUcrne psút
(2.11)
Vln.stní č;i-; čústicc tedy plyne po1naleji ne/ čas\' l:1borator11í sousta vč L I i
Uvúujrne nyní tčleso konečného obj<:mu a spojme soustavu I ' s tímto těle
,crn. Bwk-rnc ,rovnávat podélný rozrnčr tělesa v 06011 soustavíich: I= x 2 -x 1,
l = ť ~ 1; - x(. V cličinu l budeme 11i11ývat 1 /oslní r1,:lko11 tělesa. Problém
V/.niká pouze s 11rčcním vzdálenosti / koncových bodú pohybujícího se tělesa.
Souřacl11ic·c tčcl1to bodi'1 musíme totiž určovat současnč (například při míjení
vyznačených bodi'1 na pevné stupnici). Musí ledy bi·t ;\/ = () a podle (2.8)
Ar' = y/\r, neboli
11 /ískaný vyslcdck m /cnu.: :r.ohcc11il i na 11crovnomčrný pohyb čúst1cc. V ka.ř.dém nekonečně malém časovém
přcdpokl/1d,1t. že rychlo~! čúslicc 1c konst.mlní, a spojit s čilsticí okamžitou klidovou
.111c1v:1!u n1ti/1..'nlt.' 1011
1J1nc1úl111 \1Jl1•;[;1v11 '.-,\)11 dd111c Puh1111 plali
dr -c lI
dl I
"_'_(~1_)'
/'
I" '
' a rro konečný časový interval ;\/ ~ r[
I - ":.\')
.j" dl
)JI ZÁKLADNÍ VZTAIIY RELATIVISTICKE MECHANIKY 145
9) (2.12)
Podélný (ve směru pohybu) rozměr pohybujícího se tělesa je tedy kratší než jeho
:o- vlastní délka. Protože příčné rozměry tělesa zůstávají beze změny, mění se
v závislllsti na podélném roz111čru stejným zpúsobcm i plochy (povrch) a objem
ně
tělesa.
ří
Z Lorentzovy transformace plynou nové vztahy pro skládání rychlostí částic.
JSÍ Protože rychlost částice v soustavě J; a J;' můžeme vyjádřit jako u= d rl dt
na u'= d r'!dt ', dostaneme přímým výpočtem
ch
Ill-
u'- u+v[-~ (y-1)-rJ
(2. 13)
se
va
lU-
r(1-:f)
Q, Ve složkách (pro soustavy pohybující se vzájemně podle obr 2.1) dostaneme
(2. 14)
O)
V případě „pomalé" Lorentzovy transformace mi:1žeme psát

m-
' u-v
u=---. (2.15)
I- U---"'._
c2
I)
2.1.3 Relativistická dynamika
V klasické dynamice je definována hybnost částice p jako součin její hmotnosti
m0 a rychlosti u v dané inerciální soustavě L; p"" m 0 u. Zákon síly je vyjádřen
vztahem
,m
dp =F (2.16)
;a. dt '
ní
8)
kde F je síla pi'1sobící na částici; hmotnost m0 se přitom za pohybu nemění, je
považována za invariantní.
Ukazuje se, že vztah (2.16) múže být zachován i v relativistické dynamice
tak, aby splťíoval Einsteinův princip relativity. K tomu je třeba zobecnit definici
hybnosti p vztahem
~Ill
OU
(2. 17)
14(, SILOVÉ PlJS<. lllENÍ MléZI POHYBUJÍCÍMI SE NÁBOJI
Tento vztah je možné považovat za plně experimentálně prověřený a je zákla-

dem pro konstrukci urychlovačů relativistických částic. Veličina m 0 má hodnotu
stejnou jako v rovnicích klasické mechaniky, _je tudíž invariantní v('1či Lorent-
zově transfonnaci a nazývá ~e někdy vlastní či klidovou h.n1otností.
Využitím vztahu (2.17) lze vyjádřit výkon N síly F působící na částici jako
časovou zmčnu její energie
(2.18)
Po 7.intcgrování, položíme-li integrační konstantu rovnu nule, získáme známý

výnl/ pro energii částice
m0 c 2 i 3 u4
W 0 = f .2 =m0 c 2 + -rnou 2 +-mo-+ ... (2.19)
u 2 8 c2
1----
cz
Pomocí (2.17) a (2.19) najdeme vztah mezi relativistickou energií a hybností
(2.20)
který nahrazuje klasický vztah pro energii volné částice W = p2/2rn 0 .Vidíme, že
výra/. (2.20) je relativisticky invariantní veličina. Přejdeme-li tedy do soustavy
L' ', musí platit
(2.21)
c:2
Porovnejme nyní výraz (2.21) s obdobným vztahem (2.4) pro kinetický invariant
1· 2 ť - r 2. Vidíme, že pro slo}.ky vektoru pa energií W musí platit rovnčž Lorcnt-
zovn transfrmnace jako pro složky polohového vektoru r a času t. Přiřadíme-li
r -- ➔ p, r'--➔ p', I ➔ W/c 2 , ť -> W' /c 2 a analogicky vyjádříme (2.6), zapíšeme
Lorentzovu transformaci pro hybnost a energii ve vektorovém tvaru jako
p , = piv lp.v
- (y-1 ) -r-_,
v2
wl
c2
W' = y [w -- p. v]. (2.22)
Odtud již snadno najdeme transformační vztahy pro sílu F při přechodu mezi
soustavami La 2.,''.
ZÁKLADNÍ VZTAHY RELATIVISTICKÉ MECHANIKY 147
Uvážíme-li, že
(2.23)
dostaneme
F + v[!·v
vz
(y-1)- L(F.u)]
cz
F' = (2.24)
Pro případ „pomalé" l ,orentzovy transformace se výraz (2.24) zjednoduší na
F-_I (F.u) v
F' ~--- (2.25)
1- u~
cz
2.2 Pole pohybujících se nábojů

2.2.1 Pohyhující se bodový náboj
V kapitole o elektrostatice jsme se zabývali nehybnými, statickými náboji
a zkoumali síly půsohící mezi nimi. Tyto síly pro dva bodové statické náboje
vyjadřuje Coulombův zúkon (I.I). Pokud jsme se z~jímali o přemisťovúní elek-
trických nábojů (resp. jejich nositelů) v prostoru, nezajímal nás tentu proces
samotný, ale pouze konečný výsledek, tj. konečné statické rozložení nábojů
a jeho vlastnosti.
Přejdeme nyní ke studiu vzájemného púsobení nábojů, které jsou v pohybu.
Tento obecnější případ má ostatně zásadní dúležitost - víme totiž,, že elemen-
tární čústicc, které vytváfejí atomová jádra, atomy a molekuly látky, jsou v 11cu-
stálém pohvbu a přitom jsou zárovc11 nositeli mikroskopických náboji'1.
Z mikroskopického hlediska vzato, statické náboje vlastně vúbec v pí irodě 11e-
• existují, a proto celá elektrostatika a její experimentální poznatky vyžadují hlub-
šího teoretického zdúvodnění.
Jevy vznikající při makroskopických pohybech elektrických nábojí1 (hovo-
říme o makroskopických elektrických proudech) byly historicky zkourrníny na
základě nových experimentálních poznatků. Tyto poznatky vyjadřují fyzikální
zákonitosti, které nelze v rámci klasické fyziky získat z dosud známých po-
znatků elektrostatiky. Naproti tomu mnohé z těchto jevt'.1 považovaných
z hlediska klasické fyziky za nezávislé experimentální poznatky je možné vylo-
žit pomocí zákonitostí teorie relativity, především použitím Lorentzovy trans-
1-18 Sii.OVÉ PŮSOUENÍ MLZi POHYBUJÍCÍi\.1) SE N.Á.BOJ!
formace, která je výrazem obecných vlastností prostoru a času. Tato skutečnost

není nijak překvapující. Prúvč experimentální studium sil a polí vznikajících při
pohybu elektrických náboji, vytvářelo postupně předpoklady pro vznik speciální
teonc rclati vity.
Použití Lorentzovy transformace ve spojení se zákony elektrostatiky vede
jednoduše k cíli zejména v případě, kdy studujeme vlastnosti jednotlivých nosi-
telů núbojc pohybujících se zadaným způsobem ve vakuu. Právě tímto případem
se budeme v této kapitole zabývat. Obecný přechod k makroskopickým sousta-
vám za přítomnosti látkového prostředí není však ani jednoduchý, ani núzorný.
Proto se v následujících kapitolách opět přidržíme kla,ického postupu ulože-
ného na nezávislých experirnentá!ních poznatcích a jejich n1ate1natické1n zobec-
i'íování. Pfosto však relativistický pohled na vzájemné púsohení pohybujících se
núboji', mi'1že usnadnit hluh<i pochopení fyzikální podstaty zkoumaných jevů.
Při studiu vlastností sou,tav obsahujících pohybující se nositele elektrických
nábojů je di'.ilcžité si uvědomit, že nezáleží jen na jejich vzájemném pohybu, ale
rovněž na pohybu vůči soustavě, v níž provádíme pozorování. Tak pole vytvá-
l'cné soustavou vzájemně nehybných nábojů se pro pozorovatele nachúzejícího
se v klidu vúči těmto nábojům (tedy ve vlastní soustavě těchto nábojů) bude jevit
jako pole elektrostatické. Naproti tomu pro pozorovatele pracujícího v jiné iner-
ciální soustavě se mohou uvažovaná pole projevovat podstatně jiným způsobem.
Přitom ovšem musí zůstat v platnosti Einsteinúv princip relativity.
Uvažujme nyní dvojici bodových náboji'.1 q a Q. Náboj q nazveme zkušební
a budeme zkoumat sílu, kterou na nčj púsobí náboj Q. V z{1sadě jsou mofoé čtyři
případy:
I. Náboje q a Q jsou oba v klidu v dané pozorovací vzta;i.né soustavě.
2. Náboj Q je vúči po,.orovací soustavě v klidu a pt1sobí na pohybující se
zkušební náboj q.
3. Zkušební núboj tJ je nehybný v pozorovací soustavě a je vystaven
pt1sobení pohybujícího se náboje Q.
4. N;íbojc q, Q se pohybují různým zpi'1sobcm vúči pozorovací soustavě.
(Kdyby se pohybovaly touž rychlostí, bylo by možné přejít do jejich vlastní
vztažné soustavy a úlohu převést na případ I. )
První phpad odpovídá vzájemnému púsobení statických 11ábojť1 a je popsán
pi'1sobcním Coulombova elektrostatického pole E( r) daného (1.36), umístíme-li
n;íboj Q v počÍltku soustavy ,ouřad nic. Na náboj q pak pt"isohí síla F = q E( r).
Ve druhém případě vytvúří náboj Q totéž elektrostatické pole E(r). Mezi
základními vlastnostmi elektrického náboje jsme na :r.ačMku první kapitoly uvá-
děli, ;i.ejcho velikost nczúvisí na pohybu nositele, ajc tedy invariantní vůči pře
chodu od jedné inerciální (a dokonce i neinerciální) souřadné soustavy k druhé.
Tedy i na pohybující se náboj q bude ze strany nehybného bodového n;íboje Q
p11sobit túž síla
F=qE(r). (2.26)
POLE POHYBUJÍCÍCH SE NÁBOJŮ 149
Polem E(r) zde mu/cllle samozřejmě chápat libovolné elektrostatické pole

vytvářené souslavou statických nábojť1 (srov. vztah (1.33 )).
Velikost elektrického náboje q jsme určovali pomocí velikosti Coulombovy
síly F, s níž tento nábqj působí na zkušební náboj q' ve vzd,ílenosti r jako
q = 4rrE 0 r 2 ~ = 4rrt: 0 r 2 E(r) = konsl. (2.27)

q
Je tedy vlastně určen velikostí intenzity elektrostatického pole vytvářeného

nábojem q ve směru spojnice obou nábojů.
Pro pohybující se náboj nemllŽerne ovšem tento postup použít automaticky.
Směr pohybu náboje představuje nyní určitý význačný smčr v prostoru a úloha
již není sféricky symetrická. Obccnč nelze tvrdit, že pole vytvořené pohybujícím
se nábojem bude mít v dané vzdillcnosti vždy tutéž hodnotu nezávislou na směru
v prostoru. Z takových měření bychom pak dostávali nejednoznačné hodnoty
velikosti náboje. Obecná situace je znázorněna na obr. 2.2.
al b/
Obr.2.2 Stanovení velikosti elektrického náboje na základě silového púsobcní na zkušební náboj:
a) případ statického nit hoje, b) pfípad pohybujícího se náboje.
Můžeme však použít obecnčjší, Gaussův zákon. Obklopíme měřený bodový

·náboj kulovou plochou o polomčru r a zkušební náboj q' si myslíme rovnoměrně
rozprostřen po této ploše s plošnou hustotou O''; q' = 4n:/ O''. Velikost náboje q
pak definujeme na základě střední hodnoty radiální slo;;.ky síly F, púsobící na
zkušební náboj q' ve vzdálenosti r. Pomocí Gaussova zákona to můžeme vyjádřit
jako
q = 4rrEor 2 -( F,., -) = O',<yO'

Eo ,~ , /4
E.dS = Eo'f E.dS. (2.28)
q s, s,
150 SIi.OV(, PLJSOBENÍ MEZI POHYBUJÍCÍMI SE NÁBOJI
Platnost Gaussova zákona pro libovolně se pohybující náboje je experimentální

poznatek zásadní di'dežitosti, který je tedy ekvivalentní tvrzení o relativistické
invariantnosti elektrického náboje. Podotknčmc znovu, že touto svou vlastností
nahýv,í elektrický nábqj jako fyzikální veličina n1in1ořádně závažného postavení.
MllŽcmc tedy svým zpúsobcm zobecnit Coulombúv zákon. Bodový náboj Q
vytváří ve své vlastní (klidové) soustavč elektrostatické pole dané vztahem
(1.36). Toto elektrostatické pole působí na jiný bodový náboj silou F danou vý-
razem ( 1.32), která je nezávislá na pohybu tohoto náboje a na přítomnosti dal-
ších nábqjů.
2.2.2 Polc náboje pohybujícího se rovnomčrnč malou rychlostí

Prozkoumejme vzájemné silové působení dvou bodových nábojů v situaci ozna-
čené v předchozím článku jako případ třetí a čtvrtý. Třetí případ je zřejmě
zvláštním případem obecnějšího případu čtvrtého, kdy se oba náboje pohybují
rúzným způsobem vůči inerciální pozorovací soustavě L. Budeme se proto za-
bývat přímo případem čtvrtým, ale omezíme se na rovnoměrný přímočarý pohyb
náboje Q, a to nejdříve malou rychlostí u (11 << c), kdy můžeme použít takzvané
pomalé Lorentzovy transformace. Zkušební náboj q nechť se pak pohybuje libo-
volným způsobem okamžitou rychlostí v. Přejděme nyní k jiné inerciální sou-
stavč souřadnic I:', jejíž stejnojmenné osy jsou rovnoběžné s osami soustavy I
a ktcrú se pohybuje vůči soustavě L rychlostí u. V soustavě L' je tedy náboj Q
nehybný a vytváří elektrostatické pole dané Coulombovým 7ákone111. V souladu
s druhým případem pak v této soustavě na náboj q (pohybující se v této soustavě
rychlostí v') působí Coulombova síla
(2.29)
Zde r,; a r 0 představují polohové vektory nábojů q a Q v soustavě I:'.

Abychom nyní vyjádřili sílu p!'.1sobící ze strany náboje Q na náboj q
v pi'1vodní, laboratorní soustavě L, použijeme pomalou transformaci síly (2.25)
a podle zavedeného označení zde nahradíme V - ) u, u - ) v:
F' (230)
Pro zpětnou transformaci dostáváme

30JI POLE POi lYlllJJÍCÍCI I SE NÁBOJŮ 151
ální
F' - .]_(F'.v') u'
cké /'2
F (2.31)
ostí u'.v'
I -
ení. c2
jQ
kde ovšem u'= -u. Abychom přešli na pravé straně (2.31) k rychlostem částic
1em
u a v v lahoratorní soustavě souřadnic, použijeme pomalou transformaci rych-
vý-
lostí (2.15), opět se zámčnou V ➔ u, U ➔ V, u'-> v':
:lal-
V-LJ
v I
= ~---- (2.32)
I_ u.v
c2
:na- Po dosazení do (2.31), zanedbání veličin řúdu u 2 / c 2 a úpravě najdeme

jmě
Jují
za-
hyb F=rF'+-l[F'.~]u][l+ u.(v-_ u) i-I =F'(I _u.v)+-F'.v
_ u
cz 1- u.v cz(l_u.v) c2 c2 l
ané
bo-
c2 l (2.33)
c2
:ou-
yI =F' +_l_[u(F'. v)-F'(u.v)] = F' +_I_ v x(ux F')
Cl C2
~Q
adu (Při poslední úpravě jsme použili známého vztahu vektorové algebry b(_a.c)--
avě c(a.b) = a x (b x c). Nyní dosadíme za F' Coulombovu sílu (2.29). Rozdíl
polohových vektori'1 upravíme pomocí pomalých Lorentzových transformací
(2.7); předpokládáme přitom, že v soustavě r, kde náboj Q vytváří statické
29) pole, určujeme polohu obou núbqjú současně (t~ = t 0). S přesností na veličiny
řádu i?!c 2 tedy máme
2
R'= r'q -ró = rq -r0 --u (t q -t0 ) = R-!!__R
c2 =R •
(2.34)
I q
25) Konečný výsledek pro sílu F mezi dvěma bodovými pohyhujícími se náboji
dostáváme tedy ve tvaru
30)
F = q---Q _ [R+ _!_vx(uxR)]. (2.35)
4nEoR-1 c2
Všimněme si nejdříve prvního členu na pravé straně výsledku (2.35), který

vyjadřujetu část síly F, jež ncziívisí na rychlosti v náboje q. Tento člen určuje
tedy mimo jiné i sílu působící na náboj q, je-li jeho rychlost v vúči pozorovací
i52 SII.UVi': Pi[<;Cllll NÍ MFZI POi !Ylll lJICÍMI SE NÁHOJI
soustavě nulová ( uvedený třetí případ). Je pak přirozené vy_júdřit sílu F jako
výsledek pt"1sobc11í elektrického pole vytvářeného pohybujícím se nábojem Q.
Pr,, jeho intenzitu c!Pstávúmc podle (2.]5)
Q R
Eo(r,,)=-- (2.36)
4rrEo R'
a s1!:t Fjc vyjúdrc11,t vztahem typu (2.26).

Yýrm: (2.1<,) je lormólně slwdný s výraZL'lll pro elektrostatické pole bodo-
vého núboje. Polc E0 jc tedy v ka;.dém okamžiku středově symetrické vůči hodu,
VL'. kll'rém se n,ílmj Q nachúzí. Porovnúme-li případ druhý (statický náboj púsobí
na pohybující se n{rboj) a případ třetí (pohybující se náboj púsobí na statický
11,rhoj), dospívú111e k závěru, 'f.c v každém obm'f.iku jsou síly púsobící mezi sta-
tidÝ1n a pohyb11_jíL·í111 se 11ábojl'll1 stejné vclikPsti a opačnélw směru. a tedy platí
Newtonův z:íkon akce ;i rcilkcc. Musíme však ihned upozornit, že tento ZÚ\Čr
platí pou,.c pro pole núbojc pohybujícího se malou 1ychlostí, tj. s přesností na
cleny fadu ,ne.
' • v, • ')' )
l'<,lc Eo 11c111ť1žc111e ztotožšrovat se st;itickým Coulombovým polem, neboť

v é·;r,()vé zúvislo,ti polohovéhu vektoru R je irnplicitně obsažena i časová zá-
v1slm,t E0. Z 1v;rn1 (2.36) je 1fc_)lllé, že prn pulc E0 platí v ki1ždé111 okarn;,iku
(ia11ssi'1v zákon. Tedy pro každou libovolnou 111.avřenou plochu S klidnou vůči
soustavě l:, v níijc v daném oka1n;,.iku náboj Q uz;ivřen, platí
Q
1f)E0 .dS (2.37)
s
V případech, kdy l1c zavést ohjcrnovou hustotu 11áboje p0 , platí také diťcrrnciál
n, v1.tah
. Eu=-·---.
( IIV
Pn (2 '.l7a)
l'i1
/. tvaru (2.36) rnvnčž vyplývú, ;c v každém hodě platí
rot Eo =O. (2.38)
i'olc E, je ledy v l,,;iždém okam.>:iku potc11ciúl11í. ~a druhé straně z jeh" časové

z:'1vislosti vyplývú, ž.c nabit;\ č(rslicc, klení v něm vykonú pohyb po uz;rvfcné
drú.e konečnou rychlostí, 111ť1ž.c obecně vykonal nenulovou práci.
Použitím 0111ačcní podle (2.36) lze vztah (2.35) přepsat do přehlednějšího
l v,1r11
,----------- 1 I --~
IL_ F ~. 'I [ E0 + - V x ( u X Eo)
- . c2 J .
l. I
(2.39)
0Jl POLE POHYBUJÍCÍCH SE NAllOJŮ 153
1ko Druhý člen reprezentL\je nový typ silového působení mezi pohybujícími se ná-
Q, boji, které závisí na rychlosti V zkušebního náboje q. Lze zavést nové vektorové
pole
l6) (2.40)
takže místo (2.39) dostaneme

:lo- (2.41)
ju,
Jbí V následující kapitole uvidíme, že tento vztah je totožný s tzv. /,orentwvým
:ký vzorcem, vyjadřujícím silové pt'1sobení elektrického a magnetického pole na po-
.ta- hybující se rníboj q, který byl v rámci klasické fyziky získán zobecněním expe-
latí rimentální zkušenosti. Veličina 8 0 charakterizuje magnetické pole a nazývá se
věr magnetickou indukcí.
na Magnetické pole jsme zde zavedli víceméně form;ílně. O jeho fyzikálním
významu však platí v podstatě totéž, co bylo řečeno o fyzikálním významu elek-
>oť trostatického pole v oddílu 1.2. Vlastnosti magnetického pole budou v n'.'izném
zá- přiblížení a z různých hledisek studovány v kapitolách 3, 4 a 5.
iku Podobně jako jsme elektrostatické pole zobrazovali pomocí siločar, magne-
ůči tické pole můžeme charakterizovat indukčními čarami, které mají tu vlastnost,
re vektor magnetické indukce v daném bodě leží ve smčrn tečny k indukční čáře
a jeho orientace souhlasí se směrem orientace indukční čáry. Hu~totu toku in-
17) dukčních čar je opět možné normovat tak, aby se rovnala velikosti vektoru mag-
netické indukce. Vypočteme-li div80 z (2.40) s použitím (D 1.55), dostaneme
vzhledem k (2.38)
ál-
div&= ~div(uxE0 )=__!_(E0 .rotu-u rotE0 )=0. (2.42)
c· i:2
la)
Znamená to, že magnetické indukční čáry nemají zdroje a musí se buď uzavírat
samy do sebe, nebo začínal a končit v nekonečnu. Takové pole nazýváme sole-
noidu/ním. Jeho oberné vlastnosti jsou vyjádřeny v D 1.1. Výsledek (2.42) jsme
odvodili pro dosti speciální případ, ale experimentální zkušenost ukazuje, že jde
,8)
o obecnou vlastnost magnetického pole. 14 Aplikujeme-li operaci rotace na defi-
niční vztah (2.40) a použijeme-li vztah (D 1.55), zjistíme s ohledem na (2.37a),
vé
že rot80 je obecně různá od nuly a magnetické pole není potenciální.
né
Při celko~~m hodnocení získaných, vjsled~ú- ted~ vidíme, 7evp~i malé rych-
losti, kdy muzeme zanedbat faktor 111c- proti Jedne, vede pouz1t1 Lorentzovy
ho transformace v případě elektrického pole ke stejnému výsledku jako použití
14 Jak ukázal P. A. M. Dirne, kvantovú relativistická fy,ik., pfipoušlí možnost existence lakzvaného
9) nwgnetickélw mmwpálu, tedy magnetického náboje, který by byl zdrojem indukčních čar. Existence rohoto
monopólu však dosud nebyla cxperimcnlúlnč spolehlivě potvrzena.
SíLOVll PŮSOBENÍ M!Zl POl lYB LiJ ÍCÍMI SE NÁBOJI
klasické Galileiho transformace, podle níž je F' = F. Na druhé straně však i při
těchto malých rychlostech mú použití Lorentzovy transformace za následek, že
se ve výrn:r.u pro sílu objeví nový člen odpovídající pt"isobení magnetického pole.
Tento typ interakce mezi pohybujícími se náboji nelze odvodit z elektrické inter-
akce v r;'iinci klasické fyziky. tv1usí býi proto ch{ip~ína jako nezávislý expcriincn-
tální poznatek. Relativistická fyzika existenci magnetického pole vysvětluje
a zdúvochíuje. Přitom je magnetické pole příkladem jevu, který je sice dú-
sledkc111 relativistické transformace elektrické interakce mezi náboji, projevuje
se však i při po111alých, ,,nerelativistických'' pohybech nábojt"i.
2.2.3 Polc náboje pohybujícího se rovnoměrně libovolnou rychlostí

Uvažme nyní případ, kdy se náboj Q pohybuje libovolnou rychlostí 11 < c. Zabý-
vejme se nejdříve pouze elektrickou interakcí, tedy púsobením pohybujícího se
núboje Q na nehybný zkušební náboj q (případ třetí) a zkoumej111e, zda se při
libovolných rychlostech bude elektrické pole pohybujícího se náboje lišit od
pole daného vztal1L'.I11 (2.36).
K tomu 11čel11 použijeme jednoduchý názorný postup využívající efektu
relativistické kontrakce délek. Mčjme pro určitost dvě inerciální souřadné sou-
stavy 2; a 2;', přičemž soustava L' se vůči laboratorní soustavě L pohybuje
rychlosti o ve smčru osy x (obr. 2.1). Mčjme nyní rOL:lehlý deskový kondenzútor
nehybný v soustavě L' s rovinami desek rovnoběžnými s rovinou x'y'. V sou-
stavě L' (vlastní soustava kondenzátoru) bude mezi deskami kondenzátoru
existovat homogenní elektrické pole ve smčru osy :' o velikosti intenzity
F;' = a' I t: 0 (viz 1.99), kde <f je plošná hustota náboje na deskách kondenzá-
toru. Přejdeme-li nyní do soustavy l:, bude se zde kondenzátor pohybovat rych-
lostí v a jeho rozmi:ry ve smčru osy x se podle (2.12) zkrátí faktorem 1/y; kde
y = ( I i/J/) 112 V témž poměru se tedy zmenší plocha desek konclenz;ítoru,
a protože celkový núboj na deskách kondenzútoru zůstává neměnný, hustota d
vzroste na
CT yCT'. (2.43)
Yznikú samozřejmě otázka, zda i v laboratorní soustavě souřadnic zústane za-

chován smčr siločar pole rovnoběžný s osou z. Symetrie pohybu připouští even-
tuální vznik podélné složky pole ve směru osy x. Avšak vzhledem k tomu, že
pole uvnitř kondenzátoru je superpozicí polí dvou opačně nabitých rovinných
desek, lze očekávat, že by se takové případné podélné složky pole vzájemně
vykompenzovaly, a že tedy i v soustavě Imáme homogenní pole ve smčru osy z
o velikosti E = a/F. 0 , Vlivem zkrácení desek tedy siločáry „zhoustnou" a máme
E yf(. (2.44)
Bude1m,""li nyní orientovat desky kondenzútoru rovnoběžně s rovinou x z ,

uvidíme, že tatúž změna nastane i s vektorem intenzity pole orientovaným ve
smčru osy z:'. Naproti tomu, budou-li desky kondenzátoru orientovány rovno-
bčžnč s rovinou _v' z.', projeví se v laboratorní sonstavč L zkrácení délek jako
sblížení desek kondenzátoru a tato :změna nemá vliv na hustotu siločar, a tedy
ani na vektor intenzity ve směru osy x. Tímto názorným zpllsobem jsme dospěli
k závěru, že mezi slo}.kami elektrického pole nehybných nábojť1 (elektrostatic-
kého pole:) a složkami elektrického pole nábojů pohybujících se ve směru osy x
rovnoměrně libovolnou rychlostí v platí transformační vztahy
(2.45)
Mějme nyní bodový náboj Q pohybující se rovnoměrné rychlosti u. S tímto

nábojem spojíme počátek inerciální soustavy souřadnic pohybující se podle obr.
2.1 a osu x namíříme ve směru rychlosti u= v.
z,sz'
EÁE'
/.;; z
E'
"
Obr. 2.1 K výpočtu inlcnzity elektrického pole
bodového n:íboje pohyhu_jícího se rovnoměrné
lihovolnou rychlostí.
Protože elektrické pole Iohoto náboje bude zřejmě osově symetrické

vzhledem k ose x, budeme vyšetřovat pouze jeho složky například v rovině x z.
Vzhledem k rovnoměrnému pohybu náboje Q je lhostejné, v kterém okamžiku
budeme jeho pole vyšetřovat. Mi'tfome proto s výhodou zvolit okamžik t =
t' = O, kdy počátky obou soustav La I,' splývají (viz obr. 2.3). Přitom můžeme
použít zjednodušené Lorentzovy transformace (2.5a) x' = yx, z' = V 7
soustavě I,' vytváří náboj statické Coulombovo pole o složkách
F' _ _g_ cos0' __Q _ _j__ __ Q . . y x

'"' - 4nE 0 r'2 - 4nE r'
0
3 - 41tEo r'J '
(2.46)
E' _ Q sine'_ Q z' _ Q z
l - - - - , - , - - - - - ; - l ----;-\,
41tEo r • 4nr 0 r • 4nE 0 r •
přičemž bylo použito cos0' = x' Ir', sin 0' = z' Ir'
Pro složky E„ f,~ platí podle (2.45) a (2.46)
E ,. -- z
r F',, ·--- _Q_r_-1:_
4 ,' ,
1tE r • X
(2.47)
0
Získáváme tak dť'iležitý poznatek, že elektrické pole rovnoměrně a přímočaře se

pohybujícího bodového náboje zůstává radiální a že jeho siločáry leží
v přímkách procházejících tímto nábojem. Zbývá určit rozložení hustoty těchto
15<, S/l()YI· PliSOllENÍ MIZI POIIYBUJÍCÍMI SF NAHOJI
siločar v prostoru neboli velikost vektoru E. Označíme k= Q/4nti> a po jednodu-

ché matematické úpravč dostáváme
(2.48)
Smčr siločarjc vyjádřen úhlem O, pro nčjž platí
(2.4l))
neboli siločáry se v prostorn natáčejí jako pevné tyčky. Vektor elektrického pole
E můžeme tedy podle (2.48) napsat jako
I - /32 Q r
E----'-------
112
(1- /Fsin"U) 4nEo r 3
anebo v případč obecné polohy náboje Q jako

1- {3 2 Q R
E ( r,, ) = JI 2 1 ' (2.51)
(1 - fFsin 0)'
1 4nEo I<
kde vektor pri'1vodičc R= f,1 - r9 , r9 je polohový vektor n;íhoje Q ar,, polohový

vektor bodu, v němž elektrické pole určujeme (kam umisťujeme zkušební ná-
boj q).
l
Núboj, který se pohybuje libovolnou, relativistickou rychlostí vytváří tedy
elektrické pole., které se liší od pole E 0 daného vztahem (2.3h) faktorem
( 2.'í2)
I
f
!
I
který se nčkdy nazývá llcuvi.1idei1v.faktor. l'i'itom /J = 11/i a význam úhlu fJ je
patrný ,. ohr. 2.3.
r
Polc E = Eo na rozdíl od pole pomalu se pohybujícího náboje E0 tedy již
není kulovč symetrické, ale závisí kromě vzdálenosti též na úhlu, který svírá
prt°,vodič se smčrcm pohybu náboje. Siločáry tohoto pole vidíme na obr. 2.4.
POLE POHYBUJÍCÍCH SE NÁBO.llJ 1S7
Čím více se rychlost nabité čús(icc blíží rychlosti světla. tím více se siločáry
zhušťují ve směru kolmém ke směru pohybu. Tak zvané ultrarelativistické čás
tice. pohybující se !én1čř rychlostí světla, vytvářejí elektrické pole vlastně jen
v rovině kolmé ke směru pohybu.
Porovnáme-li nyní diskutované případy působení nehybného náboje na pohy-
bující se náboj a naopak, zjis!Íme, že pro velké rychlosti nábojů není splněn
Newtonův zákon akce a reakce. Nehybný náboj působí totiž na pohybující se
náboj silou (2.26), kde pole E(r) je Coulombovo, zatímco pohybující se náboj
působí na nehybný náboj silou téhož tvaru, kde však obecně vystupuje pole
(2.51 ). Jen při pomalých pohybech přechází toto pole na tvar (2.36 ). Omezení
I platnosti Newtonova zákona akce a reakce je důsledkem toho, 1.c síly pÍtsobící
na oba náboje je třeba porovnávat současně, což není vzhledem ke konečné
rychlosti šíření signálu možné.
l
l
l
I 0hr. 2.4
Přestože
Siločáry
ol bl
elektrického pole bodového: a) relativistického a b) ullrarclalivistického n~bojc.
elektrické pole pohybujícího se náboje nemá již siločáry rozloženy

středově symetricky, a nemá tedy coulombovský tvar, mčl by celkový počet
siločar vycházejících z pohybujícího se náboje zi'1stat zachován, neboť souvisí
s velikostí náboje, jenž je invariantní vůči pohybu. Jinými slovy, mčl by zůstat
v platnosti Gaussův zákon (2.37). Přesvědčíme se o tom.
Budeme nejprve uvažovat Gaussovu plochu ve tvaru kulové plochy Sk polo-
měru r0 (nehybné vi'1či soustavč 1: ), v okamžiku, kdy se náboj Q nachází v jejím
středu O. Vektor intenzity E má v tomto případě stále směr normály ke kulové
ploše, takže pro celkový tok intenzity platí
<!> = ~ E.dS= jE dS, (2.53)

\A St
kam za E musíme nyní dosadit (2.50). Pro výpočet integrálu je vhodné zavést
kulové souřadnice r, e, <p vztažené ke středu koule. Souřadnice r pak představuje
e
vzdálenost od středu O, úhel je úhel, který svírá prúvodič se směrem pohybu
náboje (osou x) a úhel <p je polární úhel v rovině kolmé ke směru pohybu
a prochúzející středem O. Vzhledem k osové symetrii úlohy intenzita pole na
158 SILOVÍ' PlJSOLlFNÍ Ml'ZI POHYBUJÍCÍMI SE NÁBOJI
I
úhlu (f) nezávisí a je funkcí souřadnic r a 0. Element kulové plochy je dán výra-
zem dS -= r,} sin 0 dB d([), a máme tedy
= -Q-
4nEo
I I(1 - -/3')" •0).e
2n
d
2t:o f (1 -
I-
/P + [3 2 12 t 2
dt t
2Eo /3 L:::-,/ 2 + 12
(2.55)
Z výpočtu je patrné, že
.
fJ I
l
fo
rsin0d0 =2. (2.56)
Ověřili jsme tedy, že v případě kulové plochy obklopující v daný okanúik pohy-
bující se núboj platí
(2.57)
Zobecněni tohoto výsledku pro libovolnou uzavřenou plochu S lze získat

stejným zpC1sobem, který byl použit v čl. 1.2.2 pr-i odvozování Gaussova zákona
ze zákona Coulombova. Vztah (2.57) ledy platí pro libovolnou uzavřenou plo-
chu S.
I
Uvúujme nyní případ, že se pohybuje jak náboj Q, tak zkušební náboj q
(ri"1znými konstantními rychlostmi). Jak víme, již v případě pomalu se pohybují-
cích núbojC,, jejich vzájemné silové púsobení se nevyčerpává elektrickou inter-
akcí typu (2.26). Použijeme-li nyní stejný postup jako v případě pomalu se po-
hybujícího náboj1: v článku 2.2.2, musíme transformovat Coulombovu sílu (2.29)
ze soustavy I:', v nížje n6boj Q v klidu, do laboratorní soustavy I:, v níž se ná-
boj Q pohybuje rychlostí u a zkušební náboj q rychlostí v. Přitom však místo
pomalé transformace síly (2.25) musíme použit přesnou transformaci (2.24)
a místo pomalé transformace rychlosti (2.5) přesnou transformaci (2.13 ). Úloha
se poněkud komplikuje, avšak pouze formálně. Jako výsledek dostaneme opět

síln tvaru (2.39), popř. (2.41 ), tedy Lorentzovu sílu
[F = ql E + ~vx(uxE)j = q(E ~~xB).J (2.S8)
Na rozdíl od (2.39) zde však na místě elektrického pole již nevystupuje pole
Coulombova typu (2.36), nýbrž elektrické pole náboje Q pohybujícího se libo-
volnou konstantní rychlostí u, viz (2.51 ),
(2 59)
[E= rEa = r 4~;,R]
kde r je dáno výrazem (2.52). Jak se ukazuje, vztah mezi elektrickým
a magnetickým polem typu (2.40) je obecný, a platí tedy
[a=~(uxE~ (2.60)
Pro elektrické pole náboje pohybujícího se libovolnou, tedy i relativistickou

rychlostí u<:: c jsme si ověřili platnost Gaussova zákona. Pokud lze zavést obje-
movou hustotu náboje p, můžeme tento Gaussúv zákon vyjádřit opět
i v diferenciálním tvaru typu (2.37a)
divE=_E_ (Víl)
Eo
Jinou otázkou je, zda toto pole zústúvá potenciální, ~i- zda pro ně platí ntah
(2.38). Pohledem na rozlož.cní siločar takového náboje ( obr. 2.4a) snadno usou-
díme, že toto pole potenciúlním nebude. Skutečně, bude-li se nabitá částice po-
hybovat v tomto poli po uzavřené dráLc L vyznačené na obrázku, bude přitom
vykonána nenulová pr{ice. K prúci budou totiž přispíval pouze radiúlní úseky
této dráhy, přičemž hustota siločar, a tedy i intenzita pole je mi obou těchto
úsecích n'.'w1á. Čemu tedy bude roven výraz rot E? Přímým výpočtem podle
(D I 50) dosUíváme
rot E -cc rot ( rE0) = grad f'xE0 -1 f'rot E0 = grad rxE0. (2.62)
Veličinu grad rurčímejako
c1r dr (u.R)R-- R 2 u
grad r -' ---- grad8 = - - - - - - (2.63)
d8 cl0 R' usin8 '
neboť
11,0 SIi CIVI; !'ŮSOLlENÍ MIZ! POIWBUJÍCÍMI SE NÁBOJI
u.R
cm,0=--, grad (cos0) = -sin0 grad 0. (2.64)
11R
Potom rodlc vztahu (2.<,0J
dr (u.R)R-R'u d/' c2
rol E =- - - - X E0 = - ---8.J . (2.65)
d0 /?'usin0 d0 Rusin0
Vidíme. že vektor rotEje obecně nenulový a rovnoběžný s vektorem magne-

tické indukce B = r B.1 . l!k:ížeme, že výraz na pravé straně (2.65) lze vyjádřit
jako parc1idní časovou derivaci magnetického pole 8/dt. Elektrické -a
a magnetické pole pohybujícího se náboje určujeme v bodě o polohovém vek-
toru r". Budeme-li tento bod fixovat, potom časová závislost pole v tomto bodě
bude daná jen časovou závislosti vektoru R(I): B = B(R(t)). Parciální časo
vou derivaci pole pak 111ťi}.e111e podle pravidel o derivování složených funkcí
vyjádřit jako
aa cc (aR
- - - grad ) B = - (aro
- grad ·) B = - ( u grad) B. (2.66)
ar ar ar
Použijeme-li tento výsledek, mt'1fome dúl<: vyjádřit dB! ~)r ve tvaru
aa- = -(u grad) B = - B0 (u.grad r)- 1· (u grad) Bo. (2.67)

a,
První člen na pravé stranč upravíme podle (2.63) na
. d / ') --
_- B,, - 2 R' cos' O - u 2 /? 2
dr-u- elf' li .
- B,, ( u.gr,1 -- 8.1 --sm0. (2.68)
dfJ R' 11sin(1 dO R
K t1pravč druhého členu použijeme vztah
( a grad) ( b x c) = b x ( a grad) c - c x ( a grad) b. (2.69)
Dostaneme
7 /' /'
-- I ( u grad) B0 = - --, ( u grad) ( u x E0 ) = - -~ u x ( u grad) E0
c· c·
~ _L - Q_' u x (u grad) !!_= -- !_" _c>_ u x ( __u__

c' 4nro R' c.:' ,1111: 0 R'
]R (u.R)
R5
I
)
(2.70)
/'" --O---- ---

3u cosfJ
--(uxR) = B0
3/'u
--cosO.
c 4nro R4 R
POLE POHYBUJÍCÍCH SE NÁDOJŮ 161
Dále použijeme
dI' = JI' /32 sin 0cos 0 (2.71)

d0 1- {32sin 2 0
a spojením výsledků (2.68) a (2.70) po dosazeni na pravou stranu (2.67) ob-
držíme
- u (dr
aB= - . +3I'cos0 ) ~ =dr- - -c 2- ~ -
-sm0 (2.72)
at R d0 d0 Rusin 0
Porovnáním (2.72) s (2.65) dostáváme tedy rovnici

aB
rot E=--. (2.73)
ar
Všimněme si nyní vlastností magnetického pole. Pro divergenci B dostáváme
(uje konstantní)
c2div B = div (uxE) = E.rot u - u.rot E = - u.rot E = u. aB = i_(u.B).

at ar
(2.74)
Vektory u a B jsou však vždy kolmé, a proto pravá strana (2.74) je rovna nule.
Konečně se budeme zajímat o rotaci B. Dostaneme
rotB=_!_rot(uxE) =_!_[u divE -Edivu + (Egrad)u-(ugrad)E]

c2 c2
(2.75)
I I aE I aE
=--pu+--=~Lo(pu)+--.
c t:0
2 c at
2 c 2 at
Zde jsme dosadili za div E z (2.61 ), použili (2.66) a zavedli konstantu /lo= l/eoc 2
Ge to tzv. permeabilita vakua, o jejímž. významu bude pojednáno v kapitole 3).
Přesně vzato pro divergenci E bychom mčli psát
div E = div I'E0 = E0 .grad r + I' div E 0 . (2.76)
Snadno se však přesvědčíme, že &.grad r =O a objemové hustoty náboje zave-

dené (2.37a) a (2.61) se liší normujícím koeficientem I': p = Ip0 . Představíme-li
si částici jako malou kuličku s prostorově rozloženým nábojem s konstantní
hustotou p0, dochází při relativistickém pohybu jakoby ke změně tvaru částice
ajejímu zploštění ve směru pohybu. Tím se změní hustota náboje, ale celkový
náboj se nemění, jak plyne z integrálního tvaru Gaussova zákona; tato představa
je ovšem pouze modelová.
162 Sll,OVfó i'l/SOAENÍ Mf:ZI POHYRIIJÍCÍMI SE NÁBOJI
l
Představme
si nyní soustavu nábojů, které se všechny pohybují v inerciální
soustavč l: rovnoměrnými a pf-írnočarými pohyby libovolnými rychlostmi. Pole
vytvářené touto soustavou nábojů můžeme vyjádřitjako superpozici polí jednot-
livých bodových míbojů. Podle výslcdki'1 předchozího článku vyhovují výsledná
vektorová pole soustavč rovnic
divB=O,
(2.77)
I oE
rotB= lln
~-,.,.
'nu)+--.
,, I C2 df
Tato soustava je formálně totožná se soustavou takzvaných lorentz.ových rovnic

elektromagnetického pole, o nichž pojednáme v kapitole 5. Na soustavč rovnic
(2. 77) je pozoruhodné to, že jsme je získali pouze na základě Coulombova /l1-
kona a transformací speciální teorie relativity. Automaticky se v nich objevují
členy jako -a BIO!, který vyjadřuje zákon elektro1nagnetické indukce,
a ( I /c 2)( 2 E/r)t), který popisuje takzvaný Maxwelli'1v posuvný proud. Naproti
tomu zobecnční této soustavy na případ nábojú pohybujících se zcela obecně,
tedy se zrychlením, není triviální a vyžaduje další nezávislé poznatky.
Experimentálně pozorovaná pole jsou makroskopická a jsou středními
hodnotami mikroskopických p,,lí jcdnotlivých nosilelí1 náboje. Tato rnakrosko-
pickú role vyhovují soustavč 1Wu.mel/ových rovnic, která bude na /(!kladě expe-
rimcnuílníeh poznatkÍI vylo:ř.cných v kapitolách I, 3 a 4 formulovúna v kapi-
tole 5. Zjistíme pozoruhodný výsledek, že i tvar Maxwellových rovnic je
formálně shodný se soustavou (2.77). Vzhledem k uvedené shodě lze soudit, že
rovnice typu (2.77) popisují obecné vlastnosti elektromagnetického pole.
V žádném případč je však nemůžeme s Maxwellovými či Lorentzovými
rovnicemi ztotožnit, či dokonce postup, který k rovnicím vedl, považovat za
,,odvození" Maxwcllových či Lorentzových rovnic. Za formálním mate-
matickým popisem musíme mít vždy na zřeteli přesný fyzikální obsah. Fyzikální
obsah Maxwellových a Lorentzových rovnic i jejich vzájemný vztah bude
vyložen v kapitole 5.
Soustava rovnic (2.77) popisuje nestacionární a nepotenciální pole. Při
r
pomalých pohybech nábojú múJcmL' klást faktor = I a elektrické poil' se stane
potenciálním (tedy s přesností na veličiny řádu u 2/c 2). Uvidíme, ;í,c například
makruskopieký pohyb nábojú ve vodičích realizující elektrický proud je dokonce
velmi pomalý a podmínka I' = I je zde velmi dobře splněna. Naproti tomu
v moderních urychlovačích se nabité částici.: často pohybují rychlostmi blízkými
rychlosti světla a v lakovém případě je nutné brát v úvahu relativistické
elektrické pole.
Soustava rovnic (2.77) umož1'íujc vyjádřit vektorová pole E a B (celkem 6
funkcí pro jednotlivé složky) pomocí jednoho skalárního a jednoho vektorového
POLE POHYBUJÍCÍCH SE NÁROJŮ 163
pole (4 funkce). Využijeme-li obecného vztahu div B = O, muzeme zavést

takzvaný vektorový potenciál A(l'i,, t) vztahem B = rot A a napsat (pořadí operací
rot a atat lze vyměnit)
rot E = - aa = - rot ( aA i, (2.78)

ai l ai)
To ovšem znamená, že pole E + aAtat je potenciální a můžeme je vyjádřit
pomocí skalárního potenciálu <p (I:,, t) jako - grad <p. Určíme-li tedy skalární
a vektorový potenciál <p, A (což bývá zpravidla jednodušší než přímé určování E
a B), dostaneme vektory intenzity elektrického pole a magnetické indukce ze
vztahů
I E = - grad <p - ~~ , B "" rot A. I (2.79)
2.2.4 Polc náboje pohybujícího se libovolným zpi1sobem

Uvedli jsme, ;;,c po,.natky o elektrickém a magnetickém poli, získané
v předchozích článcích na základě Lorentzovy transformace, se týkají pouze
soustav nábojů pohybujících se rovnoměrným přímočarým pohybem. Je zřejmé,
že takový případ je určitou idealizací, neboť na náboje vždy působí síly, které
jim udělují zrychlení, dochází ke srážkám nabitých částic, náboje jsou uváděny
do pohybu a opět brzděny. Z hlediska teorie relativity je důležité, že každá
změna stavu náboje se může projevit v určité vzdálenosti R až za dobu r = R/c,
kde c je maximální rychlost šíření signálu (informace).
Obr. 2.5 K odvození inte111.ity elektrického pole bodového

pohybujícího se náboje se zřetelem ke konečné rychlosti
šlřeni signálu.
Vraťme se k úloze o nalezení elektrického pole náboje Q pohybujícího se

rovnoměrně rychlostí u (obr. 2.5). Pole tohoto náboje v bodě A v okamžiku t =
O, kdy náboj prochází počátkem, je dáno výrazem (2.50). Je ovšem zřejmé, že
účinek náboje Q se nemůže projevit v bodě A okamžitě. Pole E tedy odpovídá
stavu náboje v některém předchozím okamžiku - r, kdy se míboj Q nacházel
v bodě P vzdáleném od počátku o ur. Za dobu rpak signál doletěl rychlostí c do
bodu A a náboj za tuto dobu dosáhl počátku rychlostí u. Je tedy vhodné pokusit
164 SIIOV( PlJSOBENÍ Ml Zl l'OIIYBUJÍCÍMI SE NABOJI
se vyjádřit intenzitu pole E nikoli jako funkci polohového vektoru r, ale poloho-
vého vektoru R, což odpovídá vzájemné poloze náboje a bodu, v němž pole
zjišťujeme v dřívčjším okamž,iku -r, kdy náboj Q vlastni: pole v hndč ;\ ,,vy-
tvářié'. Kdyby napřiklad došlo ke :Zinčnč velikosti núboj{: nebo jeho rych!osti,
projevilo by se to v hodč /\, právě kdyi bude náboj Q probíhat počátkem. Vektor
R odpovídá tedy vzájemné poloze náboje Q a zkušebního náboje q v čase
r' = t -· T = t - Rlc, který nazýváme retardovw1ým, zpožděným, časem. Použi-
jeme ;;řejmých vztahú
ur=l</i, r-R-R/3, /3=Ulc, Rsinu-=rsin0 (2.80)
a určíme r podle
Q!\ = R - PQ = R - R {3 cos ex = R - R. /3
(2.81)
[r' --(R f3 sin a)' r' = r(l- /J' ,ill'' 8) 112
jako,-= (R - R./3)/(1- {3 2 sin 2 0) 1u. Dosazením za ra r do (2.50) najdeme
= _R_ (1 - f3 2 )(R - R f3l

(2.82)
4n:E 0 ( I< - R ./3) 3
--- - -
V obecném případě n{1bojc pohybujícího se se zrychlením nemůJ.cmc' P"užít

Lorentzovu transformaci, která platí pouze mezi inerciálními soustavami. Mú-
ieme se však opřít o představu o konečné rychlosti šíření signálu a o retar-
dovaném čase. Zpllsobcm, který zde nebudeme probírat (viz například [3]) lze
vy_jádrit pole zrychleného náboje pomocí takzvan}ch Liénardoi·frh Wie-
c/1ertovýc/1 1wte11cicílii
I,·
A(r t)= !LoQ
"' 4n:
V cktor R, proměnná rych los! u a /3 = u/ť jsou na pravé straně vztah li t 2.81) vy-
_j,ídfeny v relardované1n čase ť = I -- Nk.
u
R - R. /3
I
(283
• -)
I
!
Od tčclito potenciúli'1 můžeme pomoci vzlahll (2.7<)) (jejichž pl;1t1w,t z.de
musíme předpokládat) dospět k výrazům pro intenzitu elektrického pole
a rnagnetiáou indukci. Pro elektrické pole dostáváme Ir
E(r,,, r) 12.84)
t
Č'.asovč závislé veličiny na pravé straně (2.84) jsou opět v retardovaném čase ť. i
/\lJy vynikla zúvislosl jednotlivých příspěvki'.1 pole ve vzdálenosti R, zavedli
r
I
POLE POHYBl/JÍCÍCH SE NÁl30.IŮ 165
jsme jednotkový vektor ve směru průvodiče v čase ť: n = R/R. Vidíme, že první

člen na pravé straně (2.84) odpovídá přesně elektrickému poli rovnoměrně pří
močaře pohybujícího se náboje v retardovaném čase (2.82). Novým je zde druhý
člen, který zúvisí na zrychlení náboje f, a klesá se vzdáleností pomaleji - jako
l/R. Podrobná analýza tohoto členu prováděná v teorii elektromagnetického pole
ukazuje, že tento člen vytváří tok energie elektromagnetického pole a odpovídá
vyzařování elektromagnetických vln.
Vyzařování elektromagnetické vlny zpt".1sobené zbrzděním nabité částice je
dobře známo v atomové fyzice a nazývá se hrzdné záření. Využívá se například
k buzení rentgenového záření dopadem urychlených částic na antikatodu.
V kruhových urychlovačích nabitých částic získávají částice zase dostředivé
zrychlení, které se rovněž pr~jevuje vyzařováním tak zvaného synchrotronového
záření.
Podobně bychom mohli určil i magnetickou indukci. Uvedeme jen. že mezi
vektory E a B obecně se pohybujícího náboje platí vztah
1
B= - nxE (2.85)
C
charakteristický pro pole elektromagnetické vlny, jak uvidíme v kapitole 5.
Obr. 2.6 Kvalitativní znázornění siločar clck1riekého pole

bodového náboje pohybuiidho se pf-in10čařc zrychleně.
I
V případě zrychleného pohybu náboje již ne111L°1žeme očekávat, že siločáry
elektrického pole budou radiální. Budou se zřejmě zakřivovat, i když jejich cel-
kový počet bude opčt zůstávat neměnný. Pro přímočarý zrychlený pohyb jsou
i elektrické siločáry kvalitativně znázornčny na obr. 2.6. Vznik tangenciální
I
f
t
Obr. 2. 7 V zni k tangenciálních složek intenzity

elektrického pole hodového náboje pohybujícího se
se zrychlením.
SILOVI' l'ŮSOHI NI MEZI ťOl·JYBlJJÍCÍMI SF Ni-BOJI
I
slo:1ky pole, příčné ke smčru šíření, je pro elektromagnetickou vlnu charakteris-
tický. Núzornč si jej mů:1.crne vysvčtlit tak, že náboj původně v klidu, který byl
náhle urychlen na dále konstantní rychlost U, vytváří uvnitř koule o poloměru ct
cll'.k1rické pole pohybujícího se náboje, zatímco vnč koule, kam informace
o urychlení náboje ještě ,.nedošla", trvá pi'1vodní statické pole Coulomborn. Na
povrchu koule musí siločáry obou polí vzájemně navazovat, a lak vzniká tečné
p,ilc. Krnilc sama se přitom „rozpíná" rychlostí c (ohr, 2.7).
2.2.5 l{cšcné příklady

a) i'oíe přímé/to náb,~iovéí,o papr.~·ku
Vztahy (2.59). (2.60) použijeme k výpočtu elektrického a magnetického pole
nckoncčnč dlouhého homogenního paprsku nábojt"1 pohybujících se rychlostí u.
Zavcde111c-li lineární hustotu náboje r v tomto p.1p1·sku. 111i'1žcme použít vitah
r.
(2.59) pro vyjádfoní příspěvku t,,.E k celkovému poli v daném bodě, který
vzh11dí k1;Ítký úsek paprsku nesoucí náboj 1'-,.Q = r /\/:
(2.86)
o Id/
e
I
r,
R
0hr. 2.8 K odvození inlenzíty elektrického pole

přímého nábojového paprsku.
Celkovou intenzitu E pak clostanc111c integrací přes celou délku paprsku. Přitom
opčt stačí 11važovat pouze pmjckcc do směrn kolmého k paprsku. Podle obrúzku
2.8 máme
R
l = -r cotg O, dl =-'~dO, R= (2.87)
sin 2 0 sine
a tedy po11hlí111 (2.56) získáme
(2.88)
Obdobným způsobem bychom mohli vypočítílt i magnetickou indukci. Uvá-

ž.ímc-li však, 1.c rychlost jednotlivých elementů u je vždy kolmá k intenzitě E,
mt'.iJ.emc použít vztah (2.60), a tak dostaneme přímo
B = µo uT. (2.89)
211: r
Opět jsme označili µ 0 Nábojový paprsek vytvár-í tedy časově nepro-

= l/c0c 2 .
měnné (stacionární) elektrické a magnetické pole. Intenzita elektrického pole Je
totožná s intenzitou elektrostatického pole nabité přímky (1.93) při téže lineární
hustotě náboje. Magnetické pole má směr kolmý k rovině paprsku a průvodiče
do daného bodu.
b) Pole roviny vytvořené rovnoběžnými nábojovými paprsky

Mějme nyní nabitou rovinu s plošnou hustotou náboje cr, přičemž všechny ná-
boje se pohybují touž konstantní rychlostí u. Takovou rovinu múžerne rozdělit
na úzké přímé proužky šířky t-.l rovnoběžné se směrem pohybu nábojú, každý
takový proužek považovat za pi-ímý nábojový paprsek o I ineární hustotě r = čT Al
a pole jím vytvořené popsat podle výsledků předchozího pf-íi--ladu. Superpot:icí
elektrického pole těchto nábojových paprsků postupem poul.itým v odst. 1.2.%
zjistíme, že elektrické pole této roviny je konstantní, kolmé k rovině a má
velikost E = cr/21;0 (srov. ( 1.96)).
Obr. 2.9 K odvození magnetické indukce plošného

rovinného proudu.
Nyní určíme magnetické pole této roviny. Můžeme například uvažovat vždy
dvojice proužků symetricky umístěných vůči patě kolmice spuštčné z daného
bodu na rovinu a zjistíme, že příspěvek k magnetickému poli vlivem takové
dvojice je rovnoběžný s rovinou (viz obr. 2.9). Z téhol. obrázku a vyul.itím
vztahu (2.89) najdeme
µo crut-./
L =rtg a, dl=~, R=--r-, t-.B = 2cos a - - - . (2.90)
cos 2 a cos a 211: U
Integrací určíme výsledné magnetické pole
µocr
B= -- li f" 12
da= µocr u (2.91)
11: o 2
lfi8
c) Síly JJÚsohící mezi 1uíboiov.í·111i /JilJJrsky

l 1vc1Jujmc dvojici nekonečně dlouhých rovnoběžných núbojových paprsků
o vzú1cmnL: vzd,ílenosti r, s lincúrními n;\bojovými hustotami ,1, r_, a rychlo.,tmi
u,, u Na 11;\b<Jjový element 'ť /':..I druhého paprskn bude púsobit cleklrick;í síla
Er7 Al, kde E je intenzita elektrického pole podle (2.88). Na 1cdnutku délky
druhého paprsku bud1e tedy pč1,ubít cleklrickú síla/;
(2.92)
l'odobnč 11.e spočítal podie (2.58) i magnetickou sílu, použijeme-li pr,; magne-
tickou indukci v místč drnhého paprsku výsledek (2.89) z picdclwzílw příldadu .
.íclík,,>.jc vektur B kolm\· nc1 společnou rovinu ohou paprskťt, bude mít magne-
tická síla/;" pč1sobící na jednotku délky druhého paprsku velikost
(2.93)
a oba paprsky se hudou přitahoval neb,1 oclpuzov:1t touto sílou v závislosti na

souhl.isnosti či nesouhlasnosti znaménka součinů r 1u 1, ·r2 u2 . Budou-li například
oba paprsky rn1l souhlasná znamení núi>ojů i souhlas1rnu orient;ici rychlostí U 1,
U,. bude elektrická síla p<1prsky odpuzovat a magnetická síla je hude přitahovat.
V elikosl obou typú sil jsou v poml:ru
.1;11 lit Jf,1

(2.94)
!~ c2
l\cní hcL 1.;1j írn;1vosli, že v~-ra; pro celkovou sílu působící mezi dvěma pa-
prsky lze /.Ískat bc;. zavúdční pojmu magnclického pole, pouze jako důsledek
rclat1vi.,tíckélw clcklu kontrakce délek. Mčj111c pru určitost opčl souhlasné zna-
ménko r1, r, a soultlasný směr rychlostí u 1, U, c1 zvolme smčr odpudivé síly jako
kladný. l'řcjdčmc do soustavy L' pohyl>ujíci se spolu s núhoji druhého paprsku
rychlmtí u,. V této souslavč pt1sohí na druhý paprsek zřejmě pouze elektrické
síly a plat i
, ,
ť'= [~·-- (2.95)
• ,. 21tCo r
kde r(, r'. jso11 lindrní husluty n:'1hojC1 v s,rnstavě I.:'. Přejděme nyní zpět do
laboratorní soustavy. Pro pi'íčnou slo>.ku síly připadající na Jednotku délky
v podélném s111čru pÍ'Ítom platí (podle (2.12) a (2.24)) f =j'. 7h_)vá přetransfor-
111ov;1l li11c;írn1 husloty n;íhojc r(, r; do laboratorní soustavy. Můžeme k tomu (
pouJít vztahů analogických k (2.4'.l ), který však platí pouze pro přechod mezi la- '
POUi POHYBUJÍCÍCH SE NÁll0.111 169
boratorní soustavou 1: a klidovou soustavou l:'. Podle tohoto vztahu -.; = -r 2 / y 2 .

Náboje prvního paprsku se obecně pohybují v obou soustavách, a to rychlostmi
u, a u;. Musíme proto př~jít nejdříve do klidové soustavy prvního paprsku
};* (-ri' = r, Ir,) a odtud do soustavy LI' kde r; = -ri' / r, = -r,y; Ir, . Výsledná síla
na jednotku délky druhého paprsku v laboratorní soustavě je tedy
(2.96)
Dosadíme-li
dostaneme po úpravč
f = _2j2,___( I - u, ~2 )· (2.97)
2nc 0 rl c
První člen zde odpovídá elektrické síle (2.92), druhý magnetické síle (2.93).
Ze vztahu (2.94) je zřejmé, že magnetické síly mezi nábojovými paprsky
v případě pomalu se pohybujících nábojů u 1 <<c, u 7 <<c představují jen malou
relativistickou „opravu" k silám elektrickým. Můžeme si však představit složi-
tější struktury, v niclú hudou převládat síly magnetické. Mysleme si například
kladné a záporné náboje o téže velikosti lineární hustoty -rrovnomčrně rozložené
na přímce. Jsou-li oba druhy náboje v klidu, bude lato přímka elektricky neu-
trální. Představme si nyní, že se náboje jednoho znaménka, například záporné,
začnou pohybovat podél přímky rychlostí u. Podle vztahu o kontrakci délek
vzroste lineární hustota záporných nábojů na -y -r a přímka se stane nabitou
k s hustotou r( 1 - J1- Máme-li nyní dvč takové, pro jednoduchost identické rovno-
běžné přímky ve vzdálenosti r, budou na sebe působit elektrickou silou
J
u r 2 (1-y)2
.fc=---- (2.98)
é 2nco r
Abychom určili celkovou sílu pi'1sobící na jednotku délky druhé přímky, mu-
• sírne určit zvlášť sílu pi'tsobící na kladné a záporné náboje. Na nehybné kladné
náboje působí zřcjmč síla f = i(I - i'Jl2rrc 0 r. Přejdeme-li do klidové soustavy
záporných nábojú druhé přímky, zjistíme, že na ně púsobí ze strany první
o přímky stejně velká síla. Výsledná celková síla na jednotku délky druhé přímky
y bude,jak víme, táž i v laboratorní soustavě, takže dostáváme
-.2(1-y)
I
u .f=2---. (2.99)
2nE 0 r
I·
170 SIi.OV(' l'i'°ISOBENÍ MEZI l'OIIYllUJÍCÍMI SE Ni\ll011
Srovnáním (2.98) a (2.99) ?jistíme, fo celková přitažlivá síla (2.99) je mnohem

včtší nó. nepatrná odpudivá síla elektrická (2.98). V prvním přiblíženi je celková
síla/ přitažlivou silou magnetickou
(2100)
d) Transfórmace složek elektrické/to a magnetického pole

Na z[1včr této k1pitoly se budeme zabývat otúzkou, jak se transformují složky
clcktrickóho a magnetického pole při přeclrndu od jedné in,·rciální soust:ivy
k druhé. Budeme opět předpokládat, že obě soustavy La 2:/ JSOU ve vz,íjemném
IT
-ti'
ť'_ : /
/
I /
E //
/
z
z·
o y
o· y' Obr. 2. IO K odvození transťorrn'1čních

v vztahů pro s\oiky intenzity elcktrkk,,ho pole
a magrictick.~ indukce.
X,X
pohybu znúzornčném na obr. 2. IO. V prostoru umístíme nabitý rozlehlý deskový

kondenzátor s plošnou hustotou c, tak, že jeho desky budou rovnoběžné
s rovinou xz.. Přcdpoklúdejmc dále, '"í.e lento kondenzátor se bude pohybovat ve
smčrn osy x konstantní rychlostí u v soustavě L, respektive u' v soustavě I'
Situace je znúzornčna na obr. 2.1 O. Myšlen;· kondenzátor můi.cme tedy pova.í.o-
val za ,oustav:1 dvou 1lťko11c:čných rovin tvořených núhujovými paprsky
s opačným znamením núboje. Budeme-li v soustavě L' superponovat elektrická
pole ( 1.96) a magnetická pole (2.91) těchlo dvou rovin, zjistíme, že vektor inten-
zity elektrického pole E je orientován ve směru osy y a mú velikost F = u/co,
vektor magnetické indukce 8 je oricntov{rn ,e smčru osy i a má velikllsl
B = /loall.
Stcjn)· obra;. budeme ovšem pozorovat i v soustavě I', pouze s tím rozdílem,
.í.c musíme dosadit čárkované hodnoty c,', u'. Pouk z.íkona sklúdání rychlostí
(2.14) dostaneme
POLE POHYBUJÍCÍCH SE NÁOOJŮ 171
, u-v /311 - f3 f3 =~, f3 U {3 "' -- u' .

u=---, {3',,=l-/3 /3' Cu=-;;,
(2.101)
I- uv 11 C
c2
Abychom určili a', musíme nejdříve přejít ze soustavy L do klidové soustavy

kondenzátoru L" (soustavy pohybující se vúči laboratorní soustavě rychlostí u)
a najdeme zde a'' = al r,,. Z této soustavy pak přejdeme do soustavy L ', kde
bude
, y;,a a I a
a---- ----= ------~=
- r. - r. o - /3?)112 y 11 [, -( /3~ _ f3 ) 2 ]112
I /311 f3 (2.102)
=a 1-{3„{3 =ay(l-{3„{3).
y,, [Cl- /3 2 )(1- /3,~)]112
Potom
E,;. =a'= r(!!...- {3„ {3a

eo eo eo
)= r(E,,. - {Je ~o au
c eoµo
)= y(E.,. - {Je B,)
a
= r(B, _ j}_!!_)= r(B, _ f!_Ey )·

c eo c
Kdybychom nyní orientovali myšlený kondenzátor rovnoběžně s rovinou xy,

nalezli bychom vztahy mezi složkami z elektrického pole a složkami y mag-
netického pole. Podobně bychom z tohoto myšlenkového experimentu mohli
usoudit, že složky E'x a Bx se pří transformaci nemční. Dostáváme tedy obecné
transformační vzorec
E; = E,,, E'.. = r (E,. - f3 C B, ), E; = r (E, + f3 C By ) ,

(2.103)
B'.=Bx, B:=r[B,.+~E,} B;=y[B,-~E,}
Vidíme, že složky elektrického a magnetického pole jsou vzájemně neroz-

lučně spjaty transformačními vztahy. (V relativistické elektrodynamice se uka-
zuje, že představují složky jediného čtyřrozměrného antisymetrického tenzoru).
f
172
Předpokládáme-li, že v soustavě I:' jsou náboje v klidu, bude B' = O a z (2. 103)
obdržíme transformace (2.45) jako zvláštní případ. Z transformačních vzorců
(2.103) dále plyne, že je-li v soustavě I: pole čistě elektrické (B = O), objeví se
v so11sIavč 2:' magnetické pole o složkúcli
n: =o, Bz., "' - /J n,.,

r,' (2.104)
C •
neboli ve vcktorovóm tvaru ( v' = -v)
B'- -v'xE'.
('
Analogicky, je-li v soustavě L pole čistě magnetické (E = O), bude v soustavě

X'
(2 106)
neboli
E' = - v'xB'. (2.107)
Pro 1nalé rychlosti 11<<c můžeme poloJ.it Y"' I a lranslilrmační ví'.tahv (2.103)
zjednodušil na
l E'~E+ vxB, (2.108)
l'ornocí obccnýcl1 lr;n1sfonnací (2.1 O'l) se můžc111c rovnez pf-c.wčdi:· it, že

exi.,l11_jÍ mčilé ko111hinacc veklorú E(r) a B(r), které se při transi<,rmaci mezi
dvčm;1 incrciúlnírni soust;1vami souf-adnic nemění. Takové vcličim nazÝváme
invarianly l'lek1ro111ag11etického pole. Jsou to
!JccE.B, X= 8 2 -~F 2 . (2.109)

('
Ze V/t;11iť1(2.109) /cjména plyne, k jsou-li vektory E a B v nějaké inerciální

souslavč navzújcm kolmé, zachovají si tuto vlastnost ve všech inerciálních sou-
stav.ích.
l
f:
1·
í
'
3 Stacionární pole
V předcházejících kapitolách byla podrobně diskutována invariance elektrického

náboje vt'.1či pohybu. Bylo ukázáno, že elektrický náboj je veličina nezávislá na
pohybu jeho nositele, takže například účinky libovolného elektrostatického pole
na daný náboj jsou nezávislé na pohybu tohoto náboje. Platnost zákona
invariantnosti elektrického náboje, který je jedním z nejobecnějších fyzikálních
lákont'.1, umožiíuje mčřit náboj nezávisle na jeho pohybu, a dovoluje tudíž kvan-
titativně sledovat jeho pohyb.
V této kapitole započneme studovat jevy, které nastúvají pr-i přemisťování
náboje. To znamená, že se budeme zabývat jednak popisem samotného pohybu
náboje, jednak budeme studovat jeho příčiny a fyzikální projevy. Od l'lektrosta-
tiky přejdeme tedy k elektrodynamice. Omezíme se však na stacionámí pl'iblí-
žení, tj. na situaci, kdy příslušné makroskopické veličiny nezávisí cxplicitnč na
čase. Na rozdíl od kapitoly 2 budeme vycházet z experimentálních poznatkú
získaných na makroskopických soustav,ích, které budeme zobeciíovat, Budeme
tedy induktivním postupem budovat makroskopickou teorii stacionárních elek-
trických (a magnetických/jevů.
3.1 Elektrický proud

3.1.1 Pojem clcktrickfl10 proudu, hustota proudu
Samotné přemisťování elektrického náboje nazýváme elektrickim proudem. Pro
jeho kvantitativní zavedení předpokládc:jme (jako dosud vždy), že pozorování
provádíme v určité inerciální soustavč, v ní;i. je dána pevná orientovaná plocha S
(viz obr. 3.1 ). 15 Můžeme si představit, že v prostoru dochází k pohybu nositelů
náboje, z nichž některé prochází uvažovanou plochou S. Projde-li v časovém
intervalu l',.t touto plochou v kladném směru náboj l',.Q, definujeme veličinu
(3.1)
kterou nazýváme prúmJmým prnudem. Limitní hodnotu
I= lim L'iQ (3.2)

Ar---;O /',.(
označíme jako okamžitý proud (nebo krátce proud) tekoucí plochou S.
15 O oncntaci plochy Vl7, Dodatek I.

174 STACIONÁRNÍ POLE
Olwcně _je tícba rm,1žoval proud za ťunkci času. Je-li proud skutečnč s časem
prornčllný, 111luví111e o 11estacin11ární111 proudu, proud časově neproměnný nazý-
váme f'l"Ollde111 stacionárním. Mno:řství náboje (), které proteče danou plochou
v kc111cč11é'm ča,c)vém í11tcrval11 ((1, t),je 1.řejmč dúno vz!ahem
Q = J1(1)d1, (3.3)
o
který ,c v rřípc1dč stacionárního proudu redukuje: na prostý součin
Q ft. (3.4)
7'
I
I ~ď I
S I
í
I
I
/' /
• I
I ''--'' I J ,,.,s I
I
Oh, .11 K uel1111ci rroudu aJclrn hustoty.
Proud je zřej111č skalární veličina, která 111i'1žc nabýval kladn5'ch i záporn5'ch

hodnot. Kladn~ je tehdy. protékéí-li v kladném smčru kladn~· nábo1. Jestliže při
turn vytékú l. ,1ednoho objemu a vtéká do druhého, znamená prav,í strana (3.1),
porř. (1.2), přírť1stek núboje za jednotku času v objemu, kam náboj vtékú. nebo
úbytek 11,1bojc ;a jcd1111tku času v ob_jcmu, z něhož nAb~j vytéká. l'rť1chod
kladného núboje jedním smčrcm je ekvivalentní pri'1chodu záporného 11úboje
opačným smčrcm.
Přc_jdc111c k iicf111ici lrnstory proudu. l/11stoto11 proudu rozumíme vektorovou
vcliči1111 j(r) dcfinova11011 v ka:ř,dém bodě plochy S protékané proudem. která
popisuje rozlo;,cní proud11 na této ploše. Proud /, tekoucí líbovolnou částí S, plo-
, hy S lfL• p,1k vyj:'1dři1 V/tahem
I, = I
S,
j.dS, (3.5)
ELEKTRICKÝ PROlJD 175
který muzeme povaJ.oval za integrální definiční rovnici hustoty proudu (sro\.

analogický postup při za vád ční pojmu hustoty náboje v článku 1.1.4 ). Z význa-
mu hustoty proudu vyplývá, fo proud M tekoucí velmi malou ploškou ó.S lvořtcí
část plochy S, bude možné přibli1.ně vyjádřil vztahem (viz obr. 3.1)
M = j( r' ).ti.S , (3.6)

l)
ve kterém ť představuje libovolný bod plošky ó.S. Ve speciálním případč, kdy je
prnud rovnomčrně rozdělen po celé ploše rovinné S, tj. v případě, kdy má
proudová hustotn ve všech bodech plochy stejnou velikost a směr, redukuje se
integr,íl (3.'i) na prostý souči11
CUl
Hustota proudu reprezentuje nové vektorové pole. Z toho, co o ní bylo dosud

řečeno, je zřejmé, že její orientace udáv{i v daném bodě klndný směr proudu
a její veliknst vyjadřuje velikost proudu připadající na jednotku plochy. I lustota
stacionárního proudu zřejmč nezúvisí na čase, zatímco hustota 11estacionárního
proudu je explicitní funkcí času.
Pro popis rozlofoní proudu ve vodiči je výhodné zavést pojmy analogické
tčm, které se užívají pro popis rozložení elektrostatického pok. Proudovou ča
rou rozumíme křivku, _jejíž tečny mají vž.dy smčr hustoty prnudu. Pmudoťou
trubicí rozumíme čúst prostoru (z vn~jšku) vymezenou plochou tvořenou prou-
dovými čarami. Touto plochou, která tvoří pl,\šť trubice, ledy neprotéká žúdirý
proud. Hustotu proudu ch,ípeme v celé této knize (s výjimkou oddílu 'i.4) jako
makroskopickou veličinu, která nebere ,Jetel na diskrétní mikroíyzikální struk-
turu néÍboje. V tomlo ohledu je zcela analogická hustotě 11;'1boje, se kleruu jsme
f pracovali v kapitole I.
I j$
'
- - - l -
s
' -!in
'
I
Obr. l.2 K dclinici hustoty riošného proud11.
Dosud jsme proud považovali za prostorovou z{iležitost a ch.ípali jsme Jť.J
I jako přemisťování objemově rozloženfch nábojů. i\nalogieky však 111{1;c111c

hovořit také o plošných proudech, kterými rozumíme pohyb plošných náboji'! po
povrchu určitých tčles. Nechť je dáno určité těleso, na jehož povrchu S je r,izlo-
Il žen plošný núboj. který se po 1011110 povrchu mt°Jže pohybovat. Pak mů;eme
zavést pojem plošného proudu /s, tekoucího libovolnou křivkou A, ležící na
f ploše S (viz obr. 3.2). •
r
I
176 SlAC'lONÁRNÍ POLE
Označíme-li /\Q náboj, který projde křivkou A ve zvoleném směru za časový

interval /\t, máme analogicky k (3.2)
' .. /\Q
fs 11111--.
/11-,o /\t
Múžeme také: zavést hustotu ploš11él/() f!/'Ol1du j 1. (srov. čl. 1.1 4). Analogicky
k(., 'i) bu,k platit
ls •- f .i.1· ·" d .l .
l'ojcm plo;nélrn proudujc užitečný pri vyšetřování magnetického pole v látkách

(vi1, oddíl 3.'i) .
.Jednotkou proudu v Mezinárodní soustavě jednotek je ampér (A), který _je
v této so11stavč základní jednotkou a _je detinová11 pomocí magm:tických účinků
11roudu (1i/ é'l.1.3.2, popř Dodatek 2). Vztah men ampérem ajcdnotkou núbojc
c:L)ulombe111 _1c cl:in výrazem (3.2), respektive (3 ..l ). Jeden coulomb je takové
111rwžství 11úhoje, kterc; proteče danou 11locho11 za Jťdnu sekundu, jestliže lou/o
11/ochou td'I' 1iroucl jednoho ampéru . .Jednotkou hllstoty objemtn-C-ho proudu je
podle ('.l.5) ;1;. (3.7) (1/J//l(;ť /7(/ metr dl'crdnv (A.nt 2 ). Analogid,v jednotkou
l1mtoly plo,110ho proL1du Je umpá nu 1111·11 (A.111·\
.t 1.2 Mťťhanismy Vťlkní proudu
l'ř'cm i sťov:'111 i 11n boj c v prustoru 111 C11c b)•t uskutei:· 11<1vfino něk( 11 ika zpťisoby. t
l\1dlc ch;irakicrn přemisťmúní náboje ro,.lišujemc 11čkolik typú proudu. Přede
vším může jít o volné pmudy, které v,.11ikaj í při přclllist'ování volných nábojů na
1nakroskopické vzdálenosti. Volné proudy mohou být realizovány bud' pohybem
volných nositclC1 náboje v l:'1tkové111 prn.stř'cdí (tj. ve vodičích). nebo 111akrosko-
I
11ický111 pul1y11c111 volných nositelC1 núhojc v prázdném prostoru. V prvním pří
pade 111luv11ne o proud,·ch kol/(lukč11ích, ve druhém případě o proudech kon-
1·ckc'11ích.
Konkrétní lyzikúlní zúkonitosti platné pro kondukční proudy budou diskuto-
v:'i11y v kapil"lc 7. Bude 11:ipříklacl 11kiuú110. že zali1m:o v pevn_;ch látkách je
I
t
i
c·lcktrický prnud rcalizo1 ún př-cdcvším elektrony, v kapalinách jsou standardními

nositeli pru11d11 ionty a prúehod proudujc doprovázcn transportem hmoty.
V kapitole o elektrostatice jsme vidčlí, že při zmčně polarizace dielektrika
mi"1že doch:'1/ťl ke z111ěn:'1lll v prostorové·111 rnzlo:>cní lllakroskopick_;ch vázan;·ch
núboji'i. pr-i 11iclú. ncdoch:'1/Í k pohybu )údných nosi1clL1 náboje na makrosko-
pické vzd,ílenosli. Změny v prostorovém rozložení makroskopických vázaných
11[1bojť1 _jsou tedy púsohcny zásadně odlišným pohybem nositelť1 náboje než
ELEKTRICKÝ PROUD 177
v případě volných proudů. Mluvíme o polarizačním proudu v dielektriku, který

je jedním typem tzv. vázaných proudú. 16
V případě volných proudů existuje jednoduchý vztah mezi hustotou proudu,
hustotou náboje a rychlostí pohybu. Nechť jsou v daném místč prostoru rozlo-
ženy kladné n6boje s objemovou hustotou P+ a záporné náboje s hustotou p .
Nechť dále V+ je rychlost kladných a v_ rychlost záporných núhojú. Množství
kladného náboje t::.Q+, které projde malou ploškou t::.S za krátký časový interval
t::.t, vyplní zřejmě objem !::,. V (viz obr. 3 .3), takže platí t::.Q+ = P+L\ V =
P+( t::.S. V+ )t::.t. I lustota proudu j+ tvořeného kladnými náboji je tedy dána vzta-
hem
(3.8)
Pro hustotu proudu vytvořeného zápornými náboji platí analogicky
I-= p_v_. (3.9)
Celková hustota kondukčního proudu v daném bodč je pak dána vektorovým

součtem obou příspěvki'1
j = j, + j_. (3. IO)
V praxi nastává často případ, že vodič je jako celek elektricky neutrální,

I I I.
takže platí IP+ = p. Potom lze celkovou proudovou hustotu j zřcjmč vyjád-
řit ve tvaru
l j = pv, Cl.I 1)
l kde p =\P+ \ =\P- \ a V= v, - v_ je relativní rychlost obou typů nositelů.
I s ,.. "· Jt
) JS
f Obr. 3.3 K , y_jádřcní hustoty proudu 11.íbojc rozložcnd10

I s objemovou hustotou pa pohybu1ícího se rychluslí u.
I Vztahy analogické k (3.8) až (3.11) lze zřejmě získat i pro případ plošných
proudi'.t. V těchto jednotlivých vzta1.ích je třeba pouze nahradit proudovou hus-
Il lfl Polarízačni proud v dielektriku je jcd111~ m typem váztmých proudů, který reprezentuje makroskopické
změny
1
v rozloJ.cní skutt;čných nábojů. V oddilu 3.5 hude z.tvedcn jiný typ vázaného proudu, lzv. 111agncti=aé11í
proud v mt1g11elik11. pomocí nčhož l/1.: popsat \llv látkového prn..,třcdi na vfslcdr1é magnetici..,~ pole v daném
místč. Magnctizač11í proud však ncrcprczcnluJL'. /.údný přenos nálmic v mak1nskopickém mčfilJ..u. a ncvyj,1dřu_Jc
tudíž žádný skutečný makroskopick_ý proud ve .smyslu uvedené definice. Nebudeme je.i proto v tomto tlánku
I· uvažovHt. Podobný charakter má i tzv. Afaxwelhiv proud ve vakuu, který se zavúdí při fonnul:1c1 obecných
ii rovnic nestaci,m:'irního elektromagnetického pole (viz kapitola 5).
totu j hustotou plošného proudu js a hustoty objemového rn1.lužení náboje pří

slušnými plošnými hustotami
V případč polarizačního proudu v dielektriku lze hustotu proudu jednoduše
vyjádřit pomocí časové změny vektoru polarizace. Uvažujme za tímto účelem
libovolnou uzavřenou plochu S uvnitř dielektrika a označme Qr celkový vázaný
náboj v ní obsažený. Celkový polarizační proud /p tekoucí plochou S lze podle
(3.5) vyjádřit pomocí hustoty jr ve tvaru
11, = Jjr.dS.
s
Na druhé stranč je proud fr dán úbytkem náboje Qp 1;1 jednotku času, /p = -dQrldt.
V případč, že uvnitř plochy jsou vázané nábo_jc jen objemově rozložené,
111i°1žcme podle čl. 1.5.2 psál
Qp= f
v
PrdV=-fdivPdV=-f P.dS,
v s
což zna111cn(1
/J> = df P.dS = JaP(u)_dS.

dl
.\ s
ar
Spojením obou vyjádření dostáváme pro hustotu polarizačního (posuvného)
proudu jr
. ap
Ji,=-. (3.12)
Jr
Všechny tři uvedené mechanismy, které reprezentují pohyb reálných nábojů,
mohou obccnč přispívat k výslednému proudu. Celkový proud tekoud v pro-
storu je pak superpozicí příspčvki'1 všcch tčchto mechanismů. Hustota posuvného
proudu 11cmť1žc však být časově nezávislá, poněvadž polari;ace dielektrika
ncmllžc do nekonečna vzrůstat ani klesat. Posuvný proud proto nemůže přispívat
ke stacionárnímu pwudu, kter; je tudíž vždy dán jen pruudy volnými.
3.1.3 Rovnice kontinuity proudu

Tato rovnice je matematickým vyjádřením zákona zachování náboje. Jak bylo
vyloženo v předchozích kapitolách, vyjadřuje zúkon zachování náboje experi-
mcntálnč ovči-cný poznatek (platný v makroskopickém i mikroskopickém mě
řítku), že núboj nikde nevzniká ani nezaniká.
Uvažujme libovolnou uzavřenou plochu S, která tvoří povrch tělesa objemu
V. Předpokládejme, fo z této plochy vytéká proud /, takfo za krátký časový in-
JLE ELEKTRICKÝ PROUD 179
terval lit z ní vyteče náboj liQ ', o který se vzhledem k zákonu o zachování ná-
boje musí zmenšit celkový náboj uzavřený v ploše. Označíme-li tento úbytek -tiQ,
uše dostaneme -liQ = Ilit, odkud plyne pro limitní případ ti t ➔ O podmínka
em
tný (3. 13)
dle
nazývaná rovnice kontinuity proudu v integrálním tvaru, v níž Q = Q(t) repre-
zentuje okamžité množství náboje uzavřeného v ploše S.
Rovnice (3.13) je přímým důsledkem zákona zachování náboje, a platí tudíž
zcela obecně. Vyloučíme-li z úvah plošné náboje a plošné proudy, můžeme zís-
'dt. kat její matematicky konkrétnější tvar. Především lze vztahem typu (3.5) vyjád-
řit proud / pomocí hustoty proudu
né,
f j.dS + dQ = O. (3.14)
dt
s
Dále můžeme náboj Q vyjádřit jako objemový integrál hustoty náboje p = p(r, t).
Předpokládáme-li, že poloha a tvar plochy S nezávisí na čase, mi'1žeme psát
dQ
dt
= ~s
dt
v
pdV = f dp dV
v
dt
a levou stranu (3.14) upravit známým způsobem pomocí Gaussovy věty. Dosta-
10)
neme diferenciální tvar rovnice kontinuity
2) I div j + ~ = O. I (3.15)
iů, Ve speciálním případě stacionárního proudu musí být člen dQ/d t, popř.
'0- rJp/rJt ve vztazích (3.13) a (3.14), a tedy i v (3.15) roven nule. Z libovolné
[10
uzavřené plochy nemůže totiž vytékat od nuly různý stacionární (tj. časově
ka nezávislý) proud, neboť by v objemu jí ohraničeném musel existovat buď zdroj
'at nekonečně velkého náboje, nebo by se v něm musel nekonečně velký náboj
_ztrácet.Pro stacionární proud má tedy rovnice kontinuity tvar
<f>j.dS=O (3.16)
lo s
·1- nebo
ě- div j =O. (3.17)
IU Zákon zachování náboje se vztahuje na v š e c h n y náboje uzavřené

~-
I v uvažované ploše S. Bylo by proto přirozené proud / a náboj Q v (3.13) chápat
180 STACIONÁRNÍ POIE
jako c e I k o v ý p r o u d vytékající z plochy S a jako c c I k o v ý n á boj

v ní obsažený. Podobnč v diforcnciálním tvaru (-1.15) by vystupovala celková
hustota proudu j a celková hustota náboje p v daném bodě. Častěji se však
rovnice k<rntinuity formuluje pro volné proudy, které mají větší praktický
význam. Symboly v(3.13) a (3.15) mají pak význam příslušných veličin
volného proudu v dané soustavě. Platnost rovnice kontinuity v tomto obvyklém
tvaru je ovšem vázána na podmínku, která je v praxi často splněna, a to že se
v dané soustavě zachovává charakter nositelů náboje, tj. že se například počet
volných nositc!C, núboje nemění na úkor počtu nositelů náboje vázaného.
3.2 Stacionární elektrické pole a elektrický obvod

3.2.l Z:1klad11í vlastnosti stacionárního elektrického pole
Ve stacionárním stavu nezávisí žádná makroskopická veličina na čase. Ve stacio-
n,írnkh ~uu~lavách m11že tedy exiswvat pouze časově neproměnné rozdělení
núbojů v prostoru, které je popsáno časovč neproměnnou objemovou hustotou.
Ve srovnúni s elektrostatikou je však situace obecnější v tom, že zatímco některé
11::íbojc m<lhou být v klidu, jiné kon,~jí makroskopický pohyb, a realizují tedy
stacionární elektrický proud. Jeho hustota j je časově neproměnná a vyhovuje
rovnici kontinuity ve tvaru (3.16), respektive (3.17). Elektrické pole vytvořené
těmito stacionúrnč rozlo:1.cnými náboji se nazývá stacionární111 elektrickým po-
lem. Yyšctřenw nyní jeho vlastnosti. 17
Experimcnt:'il11í zku~L'IJOSt ukazuje, že elektrické stacionúrní pole je (podobnč
jako pole elektrostatické) potcnci::ílní a konzervativní. Jeho intenzita E (defi-
novaná vztahy typu ( 1.32), respektive (2.26)) sph'íuje tedy v každém bodě pod-
rnínku ( l.fr'l)
[ rot E =O !
a stacionúrní elektrické pole 111ůžc být rovněž popsáno pomocí skalárního poten-
ciálu <{Xť); E(r J = -grnd c()(r).
Fyzik,ílní podstatu konzervativnosti stacionárního pole snadno pochopíme na
d1kladč poznat k Ci vylo1c11ých v kapitole 2. Jak U\ idíme pi-i vyšetřováni elek-
trické vodivost i rúzných druhú prostředí v kapitole 7, je makroskopická rychlost
nábojú realizujících proud téměř vždy velmi malá ve srovnúní s rychlostí světla
ve vakuu. Elektrické pole takto pomalu pohybujícího se n::íbojc je dáno vztahem
(2.36), který je formálně shodný s výrazem pro elektrostatické pole bodového
n;'1boje . .lc tedy zřejmé, že při vyšetřování stacionárního pole není třeba
rozlišovat, zda náboje, které pole vytvářejí, jsou v klidu či v pohybu. Makro-
11 Vedle slac1011Jrního clcklrického pole hudí puhybující se n.ib~jc ještě stacionární pole magnetické, Jeho
vl.l(,tnosti hudeme vy\Clřovat v následujícím oddílu.
POLE S,TACIONÁRNÍ ELEKTRICKÚ POLE A ELEKTRICKÝ OBVOD 181
boj skopické stacionární pole, představující střední hodnotu pole nábojú v makro-
ková skopickém stacionárním pohybu, bude tedy časově neproměnné a bude vyho-
však vovat všem základním rovnicím platným pro pole elektrostatické.
tický Veškerá dosavadní experimentální zkušenost rovněž ukazuje, že pro elek-
:ličin trické stacionární pole platí i Gaussův zákon, viz ( 1.73) a ( 1.77),
kléru
te se </>=Qc, divE=Pc_
lOČet Eo Eo
Podstatný rozdíl mezi oběma typy polí je v tom, že stacionární elektrické pole,
na rozdíl od pole elektrostatického, může být trvak: nenulové i uvnitř vodičú (ve
kterých ovšem teče proud). Úlohy o elektrostatickém a elektrickém stacionárním
poli jsou tedy popsány formálně shodnými rovnicemi, liší se však okrajovými
podmínkami.
Pro stacionární pole v látkovém prostředí (i uvnitř vodiM) lze zavést vektor
1cio- elektrické indukce D vztahy analogickými jako v elektrostatice. Platí ( 1.246),
!lení
D = e0 E + P,
,tou.
,teré kde Pjc vektor polarizaee prostředí. Pro elektricky měkká vodivá prostředí lze
tedy zavést i elektrickou susceptibilitu Xo permitivitu E, takže opět máme 18, viz
vuje (1.255) a ( 1.258),
řené
po- P = EoXcE, D i:E.
>bně Pro vektor elektrické indukce platí Gaussův zákon. Pro libovolnou uzavřenou
lefi- plochu S, ve které je obsaž.en volný náboj Q, její integrální tvar zní, viz (I .247),
JOd-
[fD,dS= Q. I
ten- V případech, kdy rozložení volného núboje lze v okolí daného bodu popsat
objemovou hustotou p(r), je možné známým postupem (viz čl. 1.5.3) získat
~ na diferenciální tvar Gaussova zákona ( 1.248)
lek-
lost
ětla
1em
18 Zavedení vektoru elektrické polarizace a elektrické indukce pro vodiče je zcela logické. V každém vodiči
ého
jsou totiž kromě volných nositelů náboje jcštč další objekty složené z kladně a zí1pornč nabitých částic (ion1y,
'eba molekuly, krystalov,i 111/ižka v kovech apod.). O nich je tfcba předpokládat, že se mohou polari,oval.
líO- Elektrické pole způsobl tedy nejen vznik elektrického proudu, ale obccnč i vznik nenulové elcktncké
polarizace prostfcdi a s ni souviscjlcl vznik makroskopických vázaných nábojO. (V elektrostatice není nutné
polarizaci vodičů uvažovat proto, že intcnzila pole je v nich nulovfl). Expcrimcntálni studium polarizace
Jeho vodičů je ovšem rnačnč zti7.cno pfítomností volných nábojů, takže konkrétní hodnoty susceptibility či
permitivity nejsou zpravidla známé.
182 STACIONARNÍ POLE
3.2.2 Ohmiiv zákon pro homogenní vodiče
Pro zkoum{rní dalších vlastností stacionárních soustav je již třcha vzít v Ú\ahu
ko11krét11í zpť1sob realizace proudu: v případě proudu kondukčního pak ikon-
krdní vlastnosti daného prosth..:dí. V tomto čl.ínku se budeme zabývat vlast-
110.strni vL·dení stacionárního proudu ve velké třídě homogenních vocliči'1.
al
S=S
1 2
0hr. J.4 K formulací Ohmova zákona

b/
v homogenním vodiči: a) v integr;ílním
tvarn, b) v diťercnciMním tvaru.
Je zřejmé, 1,c elektrické pole rni'tJ.c být příčinou přcmi,ťován í volni•ch nábojů
ve vodiči, tedy příčinou vznik11 elektrického proudu. Je proto přirozené očeká
vat, že mezi velikostí intenzity pole (respektive me.f.i velikosti rnzdílu potenciá-
lu) a velikostí pro11d11 v dané:111 okamžiku bude existoval vztah, který bude zá-
vislý 11a vlastnostech u}itého vodiče. Studiem této z[1vislosti se na počátku de-
v:1tcniktého .století zabýval (i. S. Ohm. který na základě cxperimenti't provádě
ných pfodevším na kovech formuloval vztah, který je dnes všellbecně nazýván
O!unoť\'111 z1í/.:rJ1u'111 a ktcrý platí pro velkou třídu homogenních vodiči't.
Oh111úv z<Íkon Nkcí, že proud I tekoucí v urc'·itém okamžiku dnnýrn vodic'cm je
úrncrnn·, okwnžitc; hodno// .1pádu polenciúlu U 11a 10111/0 vodiči. Pro kvantitativní
formulaci Ohmova zákona uvažujme v homogenním i/otropním vodiči část
pr, iud(H'é trubice, v níž teče proud /, vymezenou dvěma ekvipotenciálními plo-
chami S 1, Si pro jcjich:ř. potenciály <f)2 (viz obr. 3.4a). Spádem
pcitcm:i{tlu 11:1 iéto části vodiče nazveme kladnou veličinu
(2)
f
(J)
E.d/. (3.18)
STACIONÁRNÍ ELEKTRICKÉ POLE A ELEKTRICKÝ OBVOll JRJ
Veličina U vyjadřuje zřejmě napčtí plochy S 1 o větším potenciálu vůči ploše S2;
(srov. čl. 1.2.3 ). Ohmův záklln je pak zvykem psát ve tvaru
1hu
J[l-
(3. 1<))
1S1-
Konstanta R je závislú jednak na geometrickém tvaru vodiče, jednak na druhu

látky, z níž je zhotoven. Na,.ývámc ji elektrickým odporem vodiče.
Elektrický odpor R, deťinovaný vz!ahem (3.19). charakterizuje schopnos!
vodiče vést elektrický proud. Je vždy považován za kladnou veličinu, čímž je
dána orientace vodiče. Za kladný směr ve vodiči je tudíž hrán smčr poklesu po-
tenciálu. Ohmťiv zákon ve tvaru (.1.18) také /-íká, že vodiči vždy leče proud ve
směru spádu potenciálu.
Pro vzájemné srovnání vlastJwstí rÚ/ných lálek je výlwdné zavést veličinu.
která nezávisí na tvaru vodiče. Touto veličinou je mfrný (specifický) odpor (rc-
zistivitu) PR, jehož ryzikúlní smysl snadno pochopíme vyšetřovúním pomčrů
v proudové trubici.
Na libovolnou část proudové trubice vymezenou ekvipotenciálními plochami
je možné aplikovat Ohmúv zákon. Uvažujme její malou část vymezenou plo-
chami S 1, S2 o vzdálenosti;\,./ (viz obr . .1.4h) a předpokládejme, že v tomto úseku
můžeme prťiřc,. S proudové trubice považoval za konstantní. Uvčdomíme-li si.
a
Ill
že každým průřezem trubice tvořícím ekvipotenciální plochu protéká stejný
proud, ?jistíme pou:ř.itím Ohmova zák,111a, 1.c odpllr daného úseku _je přímo
úměrný délce ;\,.[ a nepřímo úmčrný prúřezu S. Je-li uvažovaný úsek i průřez S
,o_jů
ř. dostatečně malý, mii:ř.eme i pro prípad nehonwgenníl10 vodiče ps{it známý vztah
:ká-
:iá- f
t (3.20 l
I
zá-
de- Podle nčho vyjadřuje mčrný odpor velikost odporu vodiče jednotkové délky
dě-
ajednotkového průřezu. (Ve shodě s definicí můžeme například říci, 1:e měrny
I
ván odpor je číselně roven odporu vodiče ve tvaru krychle o jednotkové hraně, jehož
protilehlé stěny jsou udržovány na konstantních potenciálech - třeba priložením
'l)e vhodných elektrod.) V případč homogenního vodiče o konstantním měrném
vní
odporu PR lze právě uvedeným postupem jed1wduše vyjádr-it i odpor R libovolně
;ást
110-
if dlouhého úseku l proudové trubice konstantního průřezu S. Platí analogicky
k (3.20)
lem
f
f (3.20a)
tf'
,.
18) Kromč odporu a mčrného odporu se k charakterizování vlastností látek při ve-
dení elektřiny užívá vodivost G a měrná vodivost (konduktivita) y. Jsou defino-
vány vztahy
I X4 STACIONÁRNf POLE
(3.21)
()h111i"1v zflkon vyjúdřený ve tvaru (3.19) není vhodný pro obecné úvahy, ne-
boť veličiny v ué111 vystupující závisí na tvaru uvažovaného vodiče. Užitím
pojmu měrného odporu (resp. mčrné vodivosti) je však možné získat jeho vyjád-
f·cní v tzv. difác11ciální111 tvaru, vyjadřujícím vlastnosti prostředí v daném bodě
(srov. čl. 1.2.5). A.bychom ho nalezli, uvažujme opčl malou část velmi úzké
proudové trubice podle ohr. 1.1\h. Napčlí !J.U mezi ťi--.vipotenci;ílními plochami
S1, S1 mt'.ižeme vyjádrit pomocí intenzity pole E
Proud / tekoucí trubicí lze vyjúdřil pomocí hustoty proudu j: I= j. S. Dosadí-

me-li tyto hodnoty do (3.19) a vezmeme-li v úvahu, že E i j_jsou kolmé k plošce
S, dostaneme s ohledem na (3.20), (3.21) výsledek
j = yE, (3.22)
který přcdstnvl'.jc hledaný diferenciální tvar Ohmova zákona. Vztah (3.22) platí
podobně jako (3.19) pro včtšinu homogenních vodičů ,1 mí'1Le hýt také považo-
dn za definici měrné· vodivosti.
Vztah (3 .19) slo11;.í také k odvození jednotek. V Mezin úrodní soustavě je
jednotkou elcktrickfl1<1 mlpm11 jeden ohm (H). Podle (3.19) má vodič odpor
1ednoho ohmu tehdy, teče-li .i ím při napětí jednoho voltu proudjcdnoho ampéru.
Jednotkou měrného odporu je podle (3.20) ohm metr (D.m). Pomocí vztahů
('.l.21) lze dúlc odvodit jednotky vodivosti a mčrné vodivosti. Jednotkou vodi-
vosti je ohm na 111i11us první (H 1), nazývaný sicmel!s (S). Jednotkou měrné vo-
divosti je (ohm rnctr) •1, (i"l.mf 1.
Ohmův zákonjc rnnleriálový vztah, který přibliž.ně popisuje chování reálných
vodičú v elektrickém poli. V teorii elektrických a magnetických jevů je _1eho
význam podobný jako význ;1m vztahu ( 1.255) popi,11.i íciho c·hování měkkého
di1:lcktrika v clcktricl--.ém poli . .lal--.o každý lineární vztah mezi dvěma nhnými
fyzikálními veličinami mi°1žc být považovún za aproxi111aci složitější zúvislostí.
Fy/.ikúlní podmínky a meze jeho platnosti, které bl Í/c pozn{11ne v kapitole 7,
jsou u různých typů vodičč1 /11ačnč rozdílné. Zatímco například v případě homo-
genních kovt°1 přcslúvá Ohmúv zákon zpravidla platit až za velmi extrémních
podmínek, existuje řada vodivých prostředí rúz11ých skupenství, ve kterých
Ohmt"1v ókon v podstatě vůbec neplatí. Nehledě na tylo skutečnosti, mú Ohmův
ziíkon z{ť,adní dúležitost v teorii elektrických obvodů, neboť definuje pojem
lineárního vodiče, v němž se proudy buzené různými příčinami mohou superpo-
noval, aniž. by se navzájem ovliviíovaly.
STACIONÁRNÍ ELEKTRICKÉ POLE A ELEKTRICKÝ OBVOD 185
Pro lineární homogenní a izotropní vodič je měrná vodivost (popř. měrný

odpor) kladná skalární veličina. V lineárním anizotropním prostředí je měrná
vodivost symetrický tenzor druhého řádu. Ohmův zákon v diferenciálním tvaru
(3.22)je pak třeba zobecnit. Pro jednotlivé složky hustoty proudu platí
(3.23)
V anizotropním prostředí nejsou tedy vektory j a E obecně kolineární.

Užitím Ohmova zákona lze odvodit některé důležité vlastnosti stacionárního
elektrického pole v lineárních vodičích. Především je třeba si uvědomit, že
v lineárním, homogenním a izotropním vodiči je hustota proudu vektor, a to
vždy kolineární s intenzitou elektrického pole. Dále snadno ukážeme, že v li-
neárním homogenním vodiči protékaném stacionárním proudem je hustota
volného i vázaného náboje nulová; užitím rovnice kontinuity (3.17) a vztahů
(l.248) a (3.22) dostaneme pro objemovou hustotu volného m1boje
p = divD = EdivE = ~div j = O (3.24)

y
a analogicky pro hustotu náboje vázaného
• P =-xc d"IV E = -Xc

p,,=- d IV - d"IV}=
• O. (3.25)
y
Nenulové makroskopické náboje mohou tedy existovat pouze v místech, ve kte-
rých se mění parametry vodiče.
3.2.3 Ohmův 7.ál<on pro nehomogenní vodiče

Dosud jsme probírali vlastnosti stacionárního proudu ve vodiči v souvislosti
s vlastnostmi příslušného elektrického pole. Existenci stacionárního proudu jsme
předpokládali a nestarali jsme se o podmínky, za kterých tato existence přichází
y úvahu. Věnujme se nyní této otázce.
Vzhledem k rovnici kontinuity (3.16), popř. (3.17), jsou proudové čáry
stacionárního proudu v soustavách konečných rozmčrt'.1 vždy uzavřené křivky,
takže nositelé náboje, realizující tento proud, se musí pohybovat po uzavřených
drahách. Takový pohyb, a tudíž ani stacionární proud, nemůže být vyvolán
elektrostatickým či elektrickým stacionárním polem, neboť obě tato pole jsou
potenciální. Jelikož ze zkušenosti víme, že stacionární proud ve vodiči může
existovat, musíme předpokládat existenci jiných, a to nepotenciálních silových
polí působících na nositele proudu.
STACIONÁRNÍ POLE
Konkrdní podklady pro vyšdřov;íní takových polí dávají experimenty

s 1wl10111ogc11ní111i vodiči, l<,teré ukazují, že Ohmúv zál<,,m vyjádřený v1.tahy
(3.19), popř. (3.22), pro nč neplatí. Ukazuje se například, že v nehomogenním
vodiči 111i"11e být nulová hustota proudu i píi nenulovém poli nebo nenul,wá
hustota proudu při nulovém poli. Tyto výsledky vedou k závěru, že pro nehomo-
genní vodiče je nutné Ohmi'1v zúkon zobecnit. To jl, moJ.né provést tak, že do
vztahu typu (3.22) zahrneme působení žúdaných nepotcnci;ílních polí, která jsou
obccnč neelektrické pnvahy. (V kapit,,Jc 7 h11dou probrúny nčkteré konkrétní
ťormy tčchto polí.)
Pfcdpoklúdúinc-li. že z111íně11l' pole pl1sohkí na nositele proudu !1,e popsat
silou F', 11111črnou jejich náboji q, je moJné v analogii s intenzitou elektrického
pole zavést veličinu E' vzt;1žcnou k _jcd11otlwvé11111 11ábo.1i (F' = qE') a vztah
(3.22) zollccnit na tvar
j y(E+E'). (3.26)
Vcl1č111u E' je zvykem llaZ)"\al vli-i"těnou (elektmmotorickou) inl<'nzitou. Ohmi'1v

zákon tvaru (3.26) vyhovuje uvedeným cxpcriment;ílním výsledkům. Hustota
proudu je 11ulovi1 v bodech, ve ktných je E "-' -Ei. V bodech s nulovou inten-
zitou pole je proudov{i hustotaj= yfi.
0hr. l.5 K vyj,ídřcui intcgrúluího tv:iru Ohlllova

ztíko11;1 v ncltmnogcnnírn vodiči.
llžitím vztah11 (3.2ú) najdeme nyní ()c!povídající integrální tvar Ohmova

;,ákuna. Vyjúdi-íme křivkový integrid jeho levé i pravé strany podél určité části
rroudové č:'1ry /, mezi dvčma ekvipotenciúlními plochami 1\, B (viz obr. 3.5).
Dosuneme
ífl) (li) (/i/
Jl·.dl= JE.dl+ fE'.c!l. (3.27)

[,\) y \.\) (A/
Proudovou hustotu na kvé strnně 1111'1žemc· vyjúdfit pomocí proudu / tekoucího

111.kou proudovo11 trubicí prllřczu l:!.S vedenou podél čúry / 1 (viz obr. 3.5). Tento
proud je podél celé proudové C-úry k,111sta11111L taU.c 11111:>emc psát
STACIONÁRNI EI .EKTRICKÉ POLE A ELEKTRICKÝ OBVOD 187
( 11) (D) (/1)
f l.dl = f idt =I f _51J___

(A) r (A) r (Al yt,.s
Veličina
(/1)
J dl yt.S
('.UOa)
(A)
však podle (3.20) představuje odpor R příslušného úseku 1rubice, integrál

{ll)
UAa= JE.d/
(,\)
vyjadřuje příslušný pokles potenciálu. Dále zavedeme veličinu
(B)
l'..w = f
(A)
E'.dl, (3.28)
kterou nazveme elektromotorick_ým 11apěti111 působícím na daném úseku prou-

dové čáry. Dostaneme potom celkem
(3.29)
Relace (3.29) vyjadřuje integrální tvar Ohmova zákona pro danou část nehomo-
genního vodiče. Říká, že proud tekoucí touto částí je úměrný součtu (clektric-
k.Sho) napčtí a elektromotorického napětí, jež v ní působí.
Elektromotorické napětí je veličina, která má zřejmě stejný fyzikální rozměr
jako potenciál. V Mezinárodní soustavě jednotek se proto měří rovněž ve vol-
tech.
Proudové čúry stacionárního proudu jsou uzavřené křivky. Můžeme proto
rozšířit integraci v (3.27) na celou (uzavřenou) i:áru {1 (viz obr. 3.5). Dostaneme
(3.30)
přičemž Re vyjadřuje celkový odpor proudové trubice a ,i:'> O vyjadřuje celkovou

hodnotu elektromotorického napětí.
Vztah (3.30) říká, že proud tekoucí uzavřenou proudovou trubicí je přímo
úměrný celkovému elektromotorickému m1pětí a nepřím() úměrný celkovému
odporu trubice. V kapitole 7 poznáme nčkteré konkrétní typy elektromotoríc-
STACIONÁRNÍ ELEKTRICKÍ, POLE A ELEKTRICKÝ OBVOD 189
f E. d I + f E. d / = O,
I,
je možné místo (3 .3 1) psát

/,;" - R,J = Uo. ('.LB)
Svorkové napětí je tedy vždy menší než elektromotorické napětí. Pouze ve

speciálním případě nulového proudu platí mezi nimi rovnost. Rovnice (3.31)
vyjadřuje prostou fyzikální situaci, která nastává ve zdroji elektromotorického
napětí. Vtištěné síly, pllsohící uvnitř zdroje, rozdělí volné nositele náhoje tak, že
mezi svorkami půsohí elektrické pole. V případě, kdy /.drojem neteče žádný
proud, nastane rovnovážný (statický) stav při rovnosti elektromotorického
a svorkového napětí. Za tohoto stavu platí podle (3.26) E = -E', takže na nosi-
tele proudu uvnitř zdroje již další síly nepůsobí. Při odběru proudu jsou ze svo-
rek zdroje odváděny náboje, čímž poklesne svorkové napětí i intem.ita pole
uvnitř zdroje. Působení vtištěných sil není pak zcela vykompenzováno a odvá-
děné náboje mohou být neustúle doph'íovány.
Přejděme k vyšetření integrálu přes celou uzavřenou proudovou čúru
(obr. 3.6). Integrál (3.27) lze upravit na tvar
1f~ + 1f _ll_l__ = fE*. d /. (1.34)

y/1.S y/1,.S
I, I, I,
Označíme-li ještě
dostaneme
(3.35)
Homogenní část proudové čáry Le je možné rozdčlit na libovolný počet částí

body 1, 2, 3, ... , N - I. Označíme-li
bude zřcj rnč platit
(3.36)
a po dosazení do (3.35) získáme

(3.37)
Podle Ohmova zákona pro homogenní vodiče (] .19) vyjadřuje každý člen
Kk, k I, ... , N, spád potenciálu v příslušné části obvodu. Obsah výsledku
(3.37) pak mť1>.crnc vyjádřit slovy: soufrt úbytk11 napětí na v.fech odporech
v obvur/11 piisohících je roven celkovému elektromotorickému napětí I,;'.
U,.avřcnou proudovou trubici podle obr. 3.6 považujeme za uzavřený elek-
trický obvod, jcstli;:c plášť trubice souhlasí s povrchem vodičů. Můžeme ji pak
překreslit do schematického tvaru podle obr. 3.7. Značkou :;:Ir: je - jak zná~o -
reprczentovún zdroj clcktro:notorického napětí ajcdnotlivý1ni značkami -c=l-
odporyjcdnotlivých úseků vodičů.
R R R
i I 1 2
_r· - c : : J - ~
t; T- I
Obr. l. 7 Schematické zobrazení obvodu podle

L ----~ obr. 3.6.
3.2.4 KitThhoffova pravidla pro stacion;Írní ohvod

Tímto oznnčcním rozumíme dva poznatky, které jsou východiskem při řešení
libovolnč slo1.itých elektrických obvodů.
I. Kic:hll(>/fávo pravidlo je důsledkem rovnice kontinuity proudu ve stacionár-
ním přiblížení. Týkú se celkového proudu vytékajícího ze styčného místa něko
lika vodičt'.1 (tzv. uzlu).
0hr. 3.8 K formulaci I. Kin-hhoffova pravidla.
Obr. 3.'J K formulaci li. Kirchhoffova pravidla.

STACIONÁRNI ELEKTRICKlc POLE A ELEKTRICKÝ OBVOD 191
Uvažujme soustavu několika vodiči'1, které se stýkají ve společném uzlu (viz

obr. 3.8) a které jsou obkl,ipeny nevodivým pr,1středím. Označme postupnč
/ 1, / 2,... , IN proudy tekoucí jednotlivými vodiči. Jestliže obklopíme uzel O libo
volnou uzavřenou plochou S, bude celkový proud vytékající z této plochy zřejmě
roven algebraickému součtu proud ti tekoucích jednotlivými vodiči. Podle (3.16)
pak dostilneme pl1drnínku
(3.38)
která tvoří obsah I. Kirchhoffova pravidla: Celkový stacionární proud v_y1ékající

z libovolného uz/11 je roven nule.
li. Kirchhoffovo pravidlo je důsledkem Ohmova zákona pro libovolnou
smyčku vytvořenou z vodičů libovolnč slo1.itého elektrického obvodu. Příklad
takové smyčky je uveden na obr. 3.9. Integrací Ohmova zákona (3.26) podél této
smyčky vymezené body O, I, 2, ... ,N, O bychom opčt dostali vztah (3 .3 7 ). který
můžeme zapsat ve tvaru '
,f:' = ll1 + ll2 + '" + l} N,
Veličina/:'= /;'1 + /;2 + ... + /:-N vyjadřuje celkové elektromotorické napětí púsobic1
ve smyčce a U 1 = R 1/ 1, .. ,,UN = RNIN představují napětí v jednotlivých úsecích
vodičů mezi sousedními uzly. Obsah vztahu (3 .39) je opčt 11101.né vyjádht slovy:
Součet úbytki, napětí 11a r.v,·ch odporech 1'i' smyfre piisobících je rove,, celko-
vému elektromotorickému napětí/:' působícímu ve smyťce.
Rozdělení integrační dráhy 11a jednotlivé úseky mezi sousedními uzly je
v případě rozvětveného obvodu nutné, neboť kúdým li sekem teče obccnč jiný
proud. Výsledné elektromotorické napětí je rovno algebraickému součtu napětí
všech zdrojů; při integraci může vyjít s kladným i záporným znaménkem, v I,Í-
vislosti na orientaci integrační dróhy. Rovnčž napětí na jednotlivých odporech
mohou vyjít kladná i záporná podle toho, jak je orientován směr integrace vůči
skutečnému smčru proudu. Volba směru integrace je ovšem lhostejná. Jeho
změna odpovídú změně znaménka všech členů rovnice, odpovídá tedy násobení
faktorem ( I).
Vlastnosti elektrických obvodú vyjádřené Kirchhoffovými pravidly Jsou
značně dCiležité z praktického hlediska. Pomocí nich a pomocí Ohmova zákona
je možné vyřešit libovolně složitý stacionární obvod. To znamen{1, že pro dané
zapojení obvodu, dané odpory vodiči'I a d,111/i elektromotorická napNí všech
zdrojů je možné pomocí Kirchhoffových pravidel a Ohmova zákona vypočítat
proudy ve všech vodičích a potenciály všech uzli'1. Některé př'íklndy použití Kir-
chhoffových pravidel jsou uvedeny v článku 3 .2.6, obecné metody řešení ob-
vodi'i budou vyloženy v bpitole 8.
1'12 STi\< 'JONARNÍ l'OLE
3.2.5 Práce a výkon v clckti·ickém obvodu, .Jouleův zákon
l\'cjdiíve vy~clříme pLpad ko11vekčniho proudu tvořenčho proudem nabitých

částic ve vakuu, v prostoru mezi elektrodami Vi, Vl (viz obr. 3.10). Vnější zdroj
nechť udržuje mezi elektrodami napčlí U= cp: - <,02. Č'úslice nesoucí míboj q
hu,k v pro,I,,ru 111e1i c·lektrmhni vystawna plisobení sily F = qF. Při probčh
nulí celé V1d,íle11osti d získá kinetickou energii W rovnou změnč potenciální
energie
(3.40)
Talo energie 11e111ť1;ře být elektrickérnu p()li navr;'1cL·11;:i. ('.ásliceji ztratí pfi ná1·azu
I1a ckktrod11. l:i1ergic se přitom promění v teplo. popřípadč v jinou formu ener-
gie v závislosti na konkrétní ryzikální situaci. Je proto zřejmé, že pro udržení
pro11du me;i elcktrod:1mi je nutné. ahv elektrické pok dodával() nositclúm
pru11du léncrgI,.
Pfi prL°1c!i1.1du proudu / bude /_:1 krátk)' časový in!crva! t.t dodána c~nergie
i\W CC //1!'-it,
takJ.c výkon N = t-,, W / ;\/ dodúvaný zdroji elektrického pole bude d:ín vztahem
(3.42)
Obr. 3.1 O K výročtu výkonu kollvekčního proudu
Pro obcc11č úvahy je výhodnčjší najít difcrenciúlní formu výraz11 (3.42). Za

tím ť1čelc111 11vúuj111e velmi nrnl<>11 část úzké proudnvé trnbicc vy111c1cnou ehi-
;mt,·11ci,íl11í111i plo,ka1111 A~'i, i'IS, (srov. ohr. 3.4h). Vzdálenost plošek nechť je
d:ína vcktorc1J1 !'-i/ orientovaným ve směru spádu poteneiúlu. Pro jeho hodnotu
t\U li11dc plat 11 MJ= E.t\l. Energie, ktero11 získá n;íboj i'IQ při probčhnutí vzd:í-
ll'1w,11 !'-i/. illlclc I·ovn:i i\Q(E.i\l). V č;1~c !'-it, ktcry pofrchují nositelé proudu
k rmibčlrnut í vzdúlcnost i lil, projde potenciálovým rozdílem t-iU n:íboj i'IQ =
(j.i\S)i\t,jen111J. pfod{i pole energii
(j.AS)(E.t\l)i\t = (j.E)(i\S.M)t-it.
Veličina
n'"' j.E (3.43)
tedy představuje hustotu výkonu předávaného elektrickým polem nositelúm

proudu. Vztah (3.43) reprezentuje hledané diferenciální vyjádření výrazu (3.42).
Nyní přejdeme k vyšetřování kondukčního proudu ve vodiči. Uvažujme část
vodiče vymezenou ekvipotenciálními plochami S 1, S2 (obr. 3.4a), mezi nimiž je
potenciálový spád U. Energii potřebnou k udržování proudu / v tomto vodiči
určuje experimentálně nalezený Jouleův zákon, který říká: Ve vodió prolékaném
proudem vzniká teplo (Jouleovo teplo). Tepelný výkon N vznikající 1·e vodiči
protékaném proudem I, na němž je potenciálový spád U, určuje vztah
(3.44)
Užitím Ohmova zákona múžeme (3.'14) vyjádřit v jiném tvaru pomocí odporu
vodiče R
(3.45)
Výrazy (3.44), (3.45) vyjadřující Jouleův zákon lze také vyjádřit v diferenciál-
ním tvaru pomocí měrné vodivosti y, intenzity pole E, popř. hustoty proudu j.
Jelikož vztahy (3.42) a (3 .44) jsou formálně totožné, budť zřejmě i hledaný
diferenciální tvar Jouleova zákona formálně totožný s výrazem (3.43)
·2
ll = j.E = yE 1 =L (3.46)
r
Je však třeba si uvědomit, že přes tuto formální shodu popisují výrazy (3.42)
a (3.43) na jedné straně a výrazy (3.44) a (3.46) na straně druhé zcela odlišné
fyzikální situace. Nositelé konvekčního proudu se pohybují v prázdném pro-
storu. Jejich kinetická energie při přechodu od jedné elektrody ke druhé neustále
vzrůstá. Práce spojitě dodávaná zdrojem elektrického pole je nositeli proudu
akumulována a teprve při jejich nárazu na příslušnou elektrodu je měněna na
teplo. Naproti tomu nositelé proudu ve vodiči jsou v neustálé interakci s látkou
vodiče, jíž neustále předávají energii získanou od elektrického pole. Ke vzniku
JotÍleova tepla tedy dochází v celém objemu vodiče.
Ke konci článku vyšetříme ještě energetickou bilanci v uzavřcné111 elektric-
kém obvodu. Uvažujme obvod podle obr. 3.6. Platí pro něj rovnice (3.35). Vy-
násobíme-li ji proudem /, dostaneme
I RJ2 + RJ7 = /(,','_ I (3.47)
Členy na levé straně vyjadřují podle (3.45) Jouleovo teplo vznikající jednak ve
vnitřním odporu zdroje R;, jednak v odporu vnějších vodičů R0 • Předpokládáme-
li, že v obvodu neprobíhají žádné další děje podílející se na energetické bilanci,

je nutné v;,,hledcm k zákonu zachování energie soudit, že člen na pravé straně
vyjadřuje výkon N, dodávaný zdrojem do obvodu
Nz= U'. (3.48)
Pro obecné úvahy je opět výhodné vztáhnout výkon dodávaný vtištěnými

silami na jednotkový objem nehomogenního vodiče. Formuli vyjadřující tento
výkon n, dostaneme zř~jmč analogickým postupem jako výrazy (3.43), resp.
(3.46). Bude tedy platit
11,. = j.E'. (3.49)
Na základč právč uvedených úvah jsme dostali názorný obraz o fyzikální situaci
v elektrickém obvodu. Do obvodu mí'1že být dodávána energie pouze prostřed
nictvím vtištčných (elektromotorických) sil, které konají práci. Tato práce
vzniká na úkor jiné formy energie. (V galvanických článcích jde například
o energii uvoliíující se při chemických procesech.) Účinkem vtištčných sil se
vytvoří elektrické pole, které předává energii nositelúm proudu. Díky interakcím
nositelů proudu s látkou vodiče je pohybová energie nositelů proudu předávána
vodičí'1m ve formě tepla.
3.2.6 l{ešcné příklady
a) Podobnost elektrostatického a stacionárního elektrického pole

Formální totož.nost rovnic popisujících elektrostatické pole a elektrické stacio-
nární pole se často využívá při řešení konkrétních úloh. Těžko řešitelnou úlohu
o poli jednoho druhu je totiž v mnoha případech výhodné převést na úlohu o poli
druhého druhu. Tuto situaci budeme demonstrovat na dvou příkladech.
V praxi se může vyskytnout úloha vyřešit průběh elektrostatického pole
v okolí jisté soustavy elektrod udržovaných na konstantních potenciálech. Sou-
stava může přitom být natolik složitá, že konkrétní průbčh pole nelze vypočítat.
V tomto případč je výhodné modelovat elektrostatické pole stacionárním a určit
jeho prC1bčh expcrimentálnč. K modelování se zpravidla užívá tzv. elektrolytická
vana. Modely elektrod se zhotoví z dobře vodivého materiálu a vloží se do ka-
I
paliny, jejíž vodivost je značně menší. Za tčchto předpoklacl11 lze povrch elek-
trod považovat za ekvipotenciální hladiny. V kapalině se vytvoří stacionární
pole, jehož prúbčh odpovídá vyšetřovanému poli elektrostatickému. Rozložení
It
potenciálu stacionárního pole v kapalině lze snadno vyšetřit experimentálně.
Konkrétní zpi'.1sob uspořádání je popsán například v [5].
Opačně múže vzniknout potřeba vypočítat odpor homogenního vodiče obklo-
pujícího danou soustavu elektrod. Přímý výpočet může být pro slož,itčjší uspořá
dání značně obtížný. Za předpokladu, že povrch elektrod lze považovat za ekvi-
I
STACIONÁRNÍ EI.EKTRlťKÉ POI.E A ELEKTRICKÝ OBVOD 19.S
potenciální hladiny, lze úlohu s výhodou převést na elcklrostalický problém dané

soustavy elektrod.
Jako příklad tohoto druhu vyšetříme dvojici elektrod Vi, V2 zhotovených
z velmi dobrého vodiče, jejichž geometrie odpovídá definici kondenzátoru (viz
čl. 1.4.5), vnořených do „nekonečného" prostředí značné menší měrné vodivosti
(viz obr. 3.11 ). Označíme-li <p1 a <fJ2 jejich potenci;íly, dostaneme podle Ohmova
zákona vztah mezi proudem I protékajícím každou elektrodou a sp;ídcm poten--
ciálu U= <p 1 - <{Ji. Tedy
U = Rf.
0hr. 3.11 K výpočlu vodivosti vodiče

vyph1ujícího prostor rnCli dvojicí elektrod
V, a V2 .
Odpor R púsobící 111ezi oběma clek!rodami vypočítáme pomocí analogie s elck-

trostalickým polem. Nechť jsou nyní obč elektrody vnořeny do „nekonečného"
měkkého dielektrika o permitivitě E: a nechť jsou na nč přivedeny náboje stejné
velikostí Q, ale opačného znamení, které udržují pi'1vodní hodnoty potenciálů.
Vztah mezi velikostí n,íhoje Q a spádem potenciálu pak lze vyjúdřit pomocí
kapacity C
Q=CU.
Náboj Q je však podle ( 1.276) dán tokem vektoru elektrické indukce přes povrch
S kladné nabité elektrody, takže platí
Q CC I I
D.dS =- E: E.dS.
s s
Na druhé straně lze proud I vyjádřit pomocí proudové hustoty
I = I
s
j.dS
a podle Ohmova z;íkona

I
I'><. .,TAC'lllN.\l<NI l'OLE
1-f j.cls- rf E.dS.

s
:-.poJl'nÍm vyran1 pro oba typy poií ize pak odpor N. vyJúdřlt pomoci i-.apaclly L
B11dcme-li tedy 11111čt kapacit11 vypočítal, popi'. určit cxpnimrnt;'dně, bude

vyí'ešrna i (iloha o vedení proud11. Její výpočet můJe být ovšem obecně stejně
obtížný _jako výpočet odporu přísluš11čl10 vodiče. Zmčřcna však 111(11.e b~t
11a ko11dcn,.,Ílort1 jen s danou geornelrií elektrod a s liho\olnÝ·rn vlwdnÝ·rn
drdektrikcrn.
/,) Řazení o<lporlt

1'011,ocí Oh111ova ,.,íkona (J. I')) a Kirchhoffových pravidel l1c vcl1111 snadno
odvodit vztairy pro výpočL:l výsicdm:ho odporu nekoiika vodié1"1 1.apujen)ch
sčriovč (obr. l. I 2a), či paralelnč (obr. 3.12b). l'roblčm výsledného odporu nč
kolika sčriovč z;1pojenýeh vodiči'! byl vlastnč jd f-cšen v čl. 1 2.3 (srnv ubr. J.6
a vztahy (l.3'i) a1. (l.37)). Opakovúním tčchto (1vah na odpury 1< 1, N 2 , . . R.\ za-
pojené podle obr. 3.12a dostaneme pro výsledný odpor Rs vz.t:tl1 analugick:;
k (:Uh)
f<s -- R, I N, I ... t R,v.
( )h1 _ 3, l 2 l{an_'.llÍ ndpnni: a) \l·rinvé,

hl p;ir;ilcl11í.
l'ři par;1leh1í111 spojení podle obr. 3.12b je na všech odporc·L·h slťjnÝ spúd
potcnci.ílu (/ = I <[)A - <[)11 I a jednotlivé proudy / 1, /_, .. , /,v jsou určeny Olrnm\Ýrn
z.,íko11e111
Yý.skd11ý proud/ tekoucí body/\, // _je podle (l 38) rnvcn součtu pro11d11 prochú-
zejících jednollivý111i vodiči.
Po do.sa,.c11í za tylo proudy a srovnúní111 vÝsledku s (3.19) dosl,ll1l'lllC pro
vý.slcdný odpor R.I' paralelního spojení
(3.52)
c) Transformace hvězda trojúhelník

Mčjme tři prvky o odporech R1, R2 , R:i wpojen0 do trojúhelníku a tři prvky
o odporech R,, R11 , R111 zapojené do hvězdy (obr. 3.13). Tato spojení bude možné
v libovolném obvodu vzájemně ;,.aměnit, budou-li výsledné odpory mezi body
AB, AC, BC v obou uspořádáních stejné. Využitím vztahů (3.5 I) a (3.52) lze
z uvedených požadavků získat nwnicc, jejichž řešením jsou hledané transfor-
mační vztahy
R2R.,
R,=-----
R1 I R2 + Ri'
(3.53)
R1R2
R111=-----
R1 + R2 +R,'
respektive vztahy inverzní
(3.54)
Transformaci hvězda-trojúhelník lze v některých případech :zjednodušit řešení

složitějších obvod11 (srov. příklad 8.2. 7c).
R R
A r
I 0hr. 3.1 .\ Tra11si'ormace hv~~da troiúhclník.
f
198 STACIONÁRNÍ POLll
d) Výkonové přizpť1sohe11í spotřebiče

Je-I i ke zdroj i elektromotorického napětí /,;' s vnitřním odporem /?, připojen spo-
třebič o odporu /? (obr. 3.14), je výkon dodávaný zdrojem do spotřebiče závislý
na v:,,.ájemném vztahu odporú R a R; Bude-li odpor R příliš velký, poteče jím
malý proud a výkon dodaný do spotřebiče bude malý. Naopak hude-li odpor R
příli; malý, bude proud v obvodu určen vnitřním odporem zdroje a výkon do-
daný do spoti'chiče bude rovněž malý. Optim.ílní hodnota výkonu dodaného do
spotřebiče je d{111a maximem funkce
k!cré nastává při splnční podmínky
R== N,.
O ton1l0 stavu r-ikúme, že spotřebič je výkonově přizpúsohen zdroji.

I
:i]R
I~ Obr. 3.14 K výpočtu výkonového
zdroji o
přizpiisoheni spo1řd1ičc
vnitřním odporu R,.
odporu R ke
3.3 Staťiomirní magnetické pole

Již ve starovčku bylo znúmé silové pi'1sobení me:,,.i určitými (zmagnetovanými)
látkami. Z lútek jevících takové ehovúní byly :1.11:ímy některé nerosty obsahující
především oxidy železa (magnetit Fci(),1, rnaghemit y-Fc 20 3 apod.) a také ko-
vové železo. Byla také známa existence zemského magnetismu a magnetka.
Novú etapa ve vývoji poznatků o magnetismu nastala objevem magnetických
účinki'.1 vodičů protékaných proudem. Byly to především experimenty H. Ch.
Oerstcdn, který (r. 1820) objevil silové pi'.'1sobení mezi vodičem protékaným
proudem a magnelkou. Zjistil, že magnetka umístčná do blízkosti vodiče proté-
kaného proudem se vychýlí ze svého původního směru určeného zemským mag-
nctis111c111. V případč dlouhého přímého vodiče rnú magnetka tendenci zaujímat
polohu kol11H111 k vodiči, přičemž její orientace zúvisí na směru proudu. Záhy po
Oerslcdových objevech objevil A. M. i\111pere silové púsobení mezi dvčma vo-
diči protékanými proudem. Známá je především i\mperova modifikace Ocrstcdova
pokusu, ve klerém byla magnetka nahrazena vMeovou cívečkou protékanou
proudem a bylo 7:j išlčno, že chování cívečky je zcela analogické chování mag-
STACI01'ÁRI\Í MAr,NETICKÉ POLE 199
netky. Jiným znúmým typem Arnpěrova experimentu _Je silové působení !llezi
přímými vodiči protékanými proudem: Dva rovnoběžné vodiče se přitahují,
teče-li v nich proud stejným směrem a naopak se odpuzu1í při opačných směrech
proudu. Jsou-li dva přímé a dostatečně dlouhé vodiče navzájem kolmé, témčř na
sebe nepůsobí.
Na základě poznatků získaných ,. experimentů popsaného typu byl zaveden
pojem magnetického pole, které se projevuje silovými účinky na zmagnetovaná
tělesa, vodiče protékané proudem, či na pohybující se nositele elektrického
náboje. Zdrojelll magnetického pole mohou být zmagnetovaná tělesa nebo mak-
roskopické elektrické proudy. Velmi dúležitou pro teorii elektromagnetických
jevů, která vznikala hlavnč ve druhé polovině devatenáctého století, byla otúzka,
zda jsou jednotlivé mechanismy elektrického proudu (viz čl. 3.1.2) z hlediska
magnetických účinki'1 ekvivalentní. Tato otázka byla experimentúlně studována
řadou fyziků ještě na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Známé jsou
například experimenty li. Rowlanda ( I 876) a W C. Roentgena (I 888), které
prokázaly magnetické účinky konvekčního proudu realizovaného makroskopic-
kým pohybem tčles nesoucích volné či vúzané náboje. Těmito a další!lli podob-
nými experimenty byla jednoznačně prokúzána ekvivalence magnetických
účinkú všech typů proudu. Objev speciální teorie relativity pak přinesl 11101.nosti
kvalitativně nového pohledu na podstatu magnetických účinkú elektrického
proudu. Jak bylo v kapitole 2 ukáz,ino _1cdnoduchou aplikací Lorentzovy trans-
formace, elektrické a magnetické pole představují jen dvč rů71lé strúnky vzá-
jemné interakce pohybujících se náboji'!. Zatímco elektrické pole (a _1cho inten-
zita definovaná vztahy typu (1.32), popř. (2.26)) vyjadřuje tu část silových
účinkú mezi núboji, která je nezúvislá na rychlosti „zkušebního" náboje vLJči
pozorovací soustavč souřadné, magnetické pole popisuje naopak čúst silových
účinků na této rychlosti z,ívislou.
V tomto oddílu se hudeme podrobnč zabývat vlastnostmi stacion;írnílw
magnetického pole. Budeme přitom přísně stát na stanovisku klasické fyziky.
Existenci magnetického pole budeme považovat za nový· fyzikální poznatek
vyplýv::ijící z ex perimentú Oerstedova a Ampcrova typu.
3.3.l Vektor magnetické indukce

Experimenty Oerstnlova a Ampcrova typu ukarnjí, 1.e magnetické pole muzc
být v dané části prostoru vytvořeno bud' náboji libovolného typu, pohybujíci111i
se v makroskopickém mčřítku, nebo přítomností látek nacházejících se ve zvláštní111
(zmagnetovaném) stavu. Experiment d;íle ukazuje, že rn a k r o s k o p i c k é
magnetické pole mC1že existovat ve vakuu i v látkovém prostředí. 19 Magnetické
pole se projevuje silovými účinky jednak na vodiče protékané makroskopickým
IY Výzrnun makroskorickl\lio ma!!,nctic!-.élrn pulc v !Mkovém prostředí je /Cela a11nlog1cky makroskopickému

elektrnstat1ckému poli v lútkách, vyšetřuvr111é11111 v oddílu 1.5. Vzfl;.1cm11é1nu v1Jahu nwk1tt"1'op11„J,élw ,l mikit>-
skopidého pole hude včnována pozornostjcštč v kapilolc S.
f
proudem, jednak na pohybující se tělesa nesoucí libovolný náboj, ale má rovněž

účinky na všechny dni hy l,ítck v klidu.
Uvedené silové účinky je výhodné popsat pomoci vektorového pole. Lze si
představit, že pfíslušné vodiče či zmagnctovanft tělesa vylvářejí ve svém okolí
mngnctické pok, které působí na jiné vodiče či na jiná tělesa. Výhodnost tako-
vého postupu byla dostatečně prokázána v kapitole o elektrostatice (srov. čl.
1.2.1 ), takž.c se již nemusíme jeho zdůvodříováním zabývat.
Podrobný kvantitativní rozbor výsledků jednotlivých typů cxperimentú dovo-
luje formulovat základní definiční vztah pro veličinu charakterizující magnetické
role, ktcri1 se z historických ch'.1vodů nazývá magnl'tickou indukcí. Uvažujme
nejdříve částici mal:,'eh ro1111črú nesoucí náboj q, i-.terý budeme považovat z.a
bodový náboj. Jcstli>.c se tato částice bude pohybovat v blí:r.kosti vodiči', proté-
kaných proudem či v blízkosti zmagnctovnných těles, lze ukúzat (viz též oddíl
2.2), že celkovou sílu Fp1b,hící na částici lze vyjádřit vztnhc·111
(3.56)
v něm? v je rychlostčftsticc v dané incrci:ílní soustavě. Vzorec (3.56) se nazývá

/,ore11/zový111vzorcem, je zobecněním v:r.tahu ( 1.32) a může být považován za
definiční vztah pro intenzitu elektrického pole E i pro magnetickou indukci 8
(srov. vztahy (2.4 I) a (2.58)). V případě, že elektrické pole je v daném místě
nulové, pi'tsobí na č;ístici jen 111agnetická síla, která je dána v1.tahem
F =, q(vxB). (3.57)
Další zobecnění vzt:1hu (3.~7) dostaneme, budeml' li místo jediného „zkušeb-

ního núbojL·" q 11važovat působení magnetického pole na libovolný proud po-
psaný hustotou proudu j(r). V tomto případě je výhodné uvažovat sílu pl!sobící
na nositele proudu v jednotkovém ohjcmu vodiče, tedy objemovou hustotu síly
f. Podle vztahť1 (3.8) až (3.11) je možné vyjádřit hustotu proudu pomocí hustoty
nábojú p (podílejících se na vedení proudu) a pomocí jejich rychlosti. Pro
hustotu síly fpak podle (3.57) zřejmě dostaneme
I f=jxB. j (3.58)
Výraz (3.58) platí nez,ívislc na tom, jakým mechanismem je proudová hus-

tota rcalizovúna. Udává v1.tah mezi okamžitými hodnotami síly f, proudové
hustoty j a magnetické indukce B v daném hodč. Fyzikúlni obsah vztahu (3.58)
je zřcjmč stejný jako fyzikální obsah vzorce (3.57). Je Ledy lhostejné, který
z nich hudeme za definici vektoru magnetické indukce považovat.
Jednotka magnetické indukce v Mezinárodní soustavě se nazývá tesla (T). a
vztahu (3.57), popř. (3.58), snadno odvodíme, fo tcsla = newton.(amper.mctrr1. Lze
tedy říci, že magnetické pole I tcsla pi'isobí na núb(~j jednoho coulombu, který se
STACJONÁRNI MAGNETICKÉ POLE 201
pohybuje rychlostí jednoho metru za sekundu. silou jednoho newtonu (za pfod-
pokladu, že směr rychlosti náboje je kolmý ke směru pole).
Jako pro k:iždé vektorové pole, lze také pro vektor magnetické indukce za-
vést pujem loku (srov. čl. 1.2.2). Mluvíme o magnetickém toku </>. Pro libovol-
nou orientovanou plochu S platí
<[J CC I
s
B.d S. (3.59)
Jednotkou magnetického loku je jeden \ťe/,er (Wh). Podle definiční relace

Jednotky magnetické indukce platí: webcr = juulc.sekunda.co11lomh- 1 V příští
kapitole uvidíme, že také platí: wcbcr = volt.sekunda.
3.3.2 Ampcrův zákon pro magncticki~ pole ve vakuu

V předchozím článku jsme se seznámili s fyzikálními účinky magnetického pole
a zavedli jsme vektorovou veličinu B jako jeho kvantitativní míru. Vztahy. které
jsme získali, platí obecnč pro libovolné magnetické pole ve stacion{1rní111 přiblí
žení. Platí pro pole ve vakuu i v Wkovém prostředí, ncz{1visle na tom. jakou
měrou se na jeho vzniku podílejí makroskopické proudy ve vodičích. jiné me-
chanismy pohybu nábojů (konvekční proudy i pohyb nabitých makroskopických
těles) a zmagnetovaná tělesa.
Dosud však nevíme, jaký je vztah daného magnetického pole k jeho zdrojům.
To znamená, :í.c neumíme určit vektor magnetické indukce v daném bodě, i když
známe rozložení proudů ve vodičích i vlastnosti příslušného prostředí. Otť1zka111i
tohoto druhu se nyní budeme postupně zabývat. Nejdříve se zaměříme na mag-
netické pole ve vakuu vytvářené soustavou vodičů protékaných proudem.
Vyjdeme ,. experimentů o silovém púsobcní magnetického pole a hudeme
nejdříve uvažovat pole přímého nckoneěnč dlouhého vodiěc. Příslušné experi-
menty by ukázaly, že vektor magnetické indukce B mú vž.dy směr tečny ke kon-
centrickým kružnicím se středy na ose vodiče, ležícími v rovině kolmé na směr
vodiče. Velikost vektoru magnetické indukce ve vzdálenosti a od osy vodiče by
byla přímo úměrná velikosti proudu/ protékajícího vodičem a nepřímo ú1nčrn[t
vzdálenosti a. Bylo by tedy možné vyjádřit ji vztahem
B = C- 1-,
(I
v němž C je konstanta související s volbou _jednotky proudu.

Jestliže do magnetického pole vyšetřovaného vodiče vložíme _jiny přímý
nekonečně dlouhý vodič protékaný proudem !', který je s prvním vodiccm rov-
noběžný, lze pomocí vzorec (J.58) vypočítat silové p(1sohení mez.i oběma vodiči.
Podle toho co bylo o orientaci vektoru magnetické indukce přímého vodiče
202 ST ÁCIONÁRNI POLE
řečeno je zřejmé, že vodiče v závislosti na vzájemné orientaci proudi:, /, popř. I',

se budou bud' přitahovat, nebo odpuzovat. Ze vzorce (3.58) snadno určíme
velikost příslušné síly (/lF pi"1sobící na daný úsek vodiče o délce/. Platí
(/)" cLC_t, (3.61)
což je /.n{uný /imperúv vzorec.

Vztahu (3.61) bylo jak známo použilo k dcriniei jednotky proudu (víz Doda-
tek 2). V Mezinárodní soustavč jednotek byla tato jednotka (jeden ampér) zvo-
lena tak, že konstanta C v (3.60), respektive (3.61) je z definice rovna C = 2. 10-7
ncwlon.ampér. 2 . Vztah (3.61) je v léto soustavě obvykle zapisován ve tvaru
(3.62)
!lo = 4rr. I O 7 I I. 111 1 (3.63)
je tzv. pe11111:uhilila vakua. (O jednotce hc111y 111 I = [N.m.A 2 ] = [V.s.A I J viz

článek ,1.1 .4.) Volbou hodnoty p 0 je určena i hodnota permitivity vakua &i, zave-
denú vztahem ( 1.8), neboť obě tyto konstanty mají bezprostřední vztah k rych-
losti šíření svčtla ve vakuu. (Podrobnčji o těchto otázkách viz článek 5.3.1
a Dodatek 2.)
Všimnčmc si nyní zajímavé vlastnosti magnetického pole přímého vodiče,
která souvi.,í s cirkulací vektoru magnetické indukce, tj. s vyšetřováním křivko
vého i11tcgr.ílt1
.t
o} c/
bl
O1,r. J.15 K rm111ulaci Ampcrov;i zákona. Yýpočcl cirkulace vektoru magnetické indukce po
khvUch ncobcpín;ijících vodič: a) speciální tv;ir křivky, b) obccnú křivka, c) výpočet cirkulace
vektoru magnetické indukce po křivce obepínající vodič.
>LE STACIONÁRNÍ MAGNETICKÉ POLE 203
I',
cj>B.dl (3 64)
me
po libovolné uzavře11é křivce I (viz Dodatek I). Zvolme nejdříve speciální tvar
í I) rovinné křivky / 1 sestávající ze dvou oblouk{1 (I), (2) kružnic koncentrických
s osou vodiče a ze dvou radiálních úsekú (3), ( 4) (viz obr. 3.1 Sa). Úseky (3), (4)
k hodnotě integrálu (3.64) nepřispívají, 11ehoť na nich je B .l d/. Příspěvky úsekú
la- (I), (2) se navzájem odečítají, neboť délky úsekú jso11 v pomčru r 2/r 1 a velikosti
IQ- magnetické indukce jsou podle (3.Ci0) v poměru obráceném, přičemž orientace
:r7 těchto úsekú jsou opačné vzhledem k orientaci vektoru 8. Celkem tedy platí
(3.65)
í2)
Získaný výsledek je možné zobecnit i na uzavřenou křivku obecného tvaru, ro-
vinnou i pwstorovou, pokud tato křivka 11 e b u d e o b e p í n a t v y š c t -
ř o van ý v od i č . Vytneme-li totiž na takové křivce dvčma radiólními pa-
i3J prsky dva diferenciální úseky 1'1./ 1, A/2 (viz obr. 3. l Sb), potom délky tčchto úsckú
budou v poměru
vlZ
1e-
:h-
l. I zatímco projekce vektoru B do směru tečny budou v pomčru obráceném.
Naopak, budeme-li hledal hodnotu integrálu (3.64) podél kru7,nice K polo-
:e, měru r v rovině kolmé k vodiči, se středem v jeho ose, bude zřejmě platit podle
o- (3.60) a (3.63)
µo I
~ B.d I=-= B cf> dl =2nrB = 2nr-- = {t 0 l.
0 (3 .66
2n r
K K
V případě křivky i obecného 1varu 111{1žcme při vyšetřování integrálu (3 .64) pou-
žít postup analogický k postupu použitému při formulaci Gaussova zákona (ví,
čl. l .2.2). Zvolíme pomocnou kružnici K se středem na ose vodiče a vytvořím(
sjednocení obou klivck K+ I lak, aby příspěvky úseků tvořících spojení obot
kfivek bylo možné zanedbal (nebo aby se vyrušily) - viz ohr. U 5c. Cel kov:
křivka K+ l neobepíná vodič a integrál (3.64) podél ní je tedy roven nule
Vzhledem k tomu, že obě křivky K, l jsou opačně orientované, platí
1B.dl-1B.dl= O (3.67
K I
a hodnota integrálu (J.64) podle obecné křivky/ je tedy opět rovna /to!. Celken
lze tedy říci, že pro integrál (3.64) přes libovolnou uzavřenou křivku I platí
2114 ST/\C'IO.'i/\RNÍ POLE
I
(3.68)
Fx1lťri111<~ntálni 7Jrnš,·11n,t ukazuje, že vztah (3.68) pL1lí obecně prn !ibovo!né

n1agm:tické pole (tj. pro libovolný tvar V(idičů protékaných proudem) a pro libo-
volnou uzavřenou křivku /. Khvkový integrál typu (3.64) počítaný přes libovol-
nou 11zavfr11011 kNvku je vždy roven p 0 -násobku proudu, který protéká plochou
ohm11iče11011 lou/o křivkou. (Přesně vzato, toto tvrzení platí pouze tehdy, je-li
ki'ivka _jednoduch.'1. V případech, kdy křivka obíhú daný vodič napfík lacJ N-krát,
vyst11puje na pravé stranč (3 .68) N-n;ísobek proudu / ..l
Vztah (3.68) vyjadřuje jednu ze zúkladních vlastností magnetického pole.
Nazývá se A111p1'rův zákon (nčkdy též zákon celkového proudu). Je z něj vidět,
že magnetické pole není obecně potenciální. Křivkový integrál (3.68) obecně
závisí na tvaru a poloze uzavřené křivky /. Pouze ve speciálních případech, kdy
křivka neobepínú makroskopický pro11d, je přbl11šný integrál nulový (srov.
čl. \.44). Amperí'1v zúkon vyjádřený vztahem (3.<,8) 11di1vá souvisl!lst mezi hod-
notami ,nagnetické indukce a pro11dy, kleré ji vytváf-í, v implicitllím a integrál-
ním tvaru.
Na platnost tohoto vztahu nejsou kladena žádná fyzikální omezení. Je proto
nutné předpokládat, že ve všech případech, kdy křivkový integrú I (.H,4) má
smysl, spli'íuje podmínku (3.68). Proud na pravé str;1rn::, tohoto vztahu 11111že být
re;ilizov;'in libovolným zpi'1sobem. S ohledem na rovnici kontinuity. která ve
stacionúrním přiblížení platí ve tvaru (3.16), resp. (3.17), může být pro výpočet
tohoto proudu zvolena libovolná plocha S ohraničená křivkou /. Amperův zákon
(3.68) mú pro popis magnetického pole analogický význam jako Gaussův zákon
pro popis pole elektrostatického (srov. rovnici ( 1.73) ;i vý,klad čl. I 2.5).
Výra/. (3.68) je 11Hú11é převésl na diferenciální tvar. Předpokl:'1dej1ne, že na
plo.:;c S I.volené pro výpočet proudu / netečou 7,ádné plošné proudy. Pn,ud / je
polom určen pouze hustotou objemového proudu j(r), takže platí
l=Ij.dS. (3.69)
.\
Po dosaI.cní do (l.ú8) a po poujití Slokesovy včty (viz Dodatek I) můžeme

J\111pen'.1v z.úkon vyjíidřit pomocí plošného integrálu
J[rotB- ,Lt 0 .j].dS = O. (3.70)

s
V/.hlcdc,n k libovolnosli plochy S, vyplývá z (3.70) podmínka
I rotB = ,Ltoj, (3.71)

.E
STACIONÁRNÍ MAGNETICKÉ l'OLE 205
l) která tedy platí ve všech bodech s nulovou hustotou plošného proudu a která
představuje diferenciál11íform11 Amperova zákona.
é 3.3.3 Vektorový potenciál, Biotův-Savartův vzorec

)·
l- V kapitole I jsme viděli, že cirkulace intenzity elektrostatického pole a její tok

uzavřenou plochou určují obecné vlastnosti elektrostatického pole. Podobné
u v předchozím článku bylo ukázáno, že vyšetřování cirkulace magnetické in-
li dukce vede na formulaci Amperova zákona, který rovněž vyjadřuje jednu
t, z obecných vlastností magnetického pole. Vzniká proto přirozeně otázka, jakou
informaci o magnetickém poli 111úže dát vyšetřovúní toku vektoru magnetické
indukce uzavřenou plochou.
t. Tok vektoru magnetické indukce, nebo krátce magnetický tok <P, je pro danou
ě plochu S definován vztahem (3.59). Veškerá dosavadní experimentální zkuše-
y nost ukazuje, že ma~netický tok libovolnou uzavřenou plochou Sjc roven nule.
I,
(3.72)
D
Analogickým postupem jako v článku 1.2.5 (srov. Dodatek I) je možné vlastnost
(3.72) vxjádřit též v diferenciálním tvaru
á
'[ I divB = O. I (3.73)
Na platnost vztahu (3.72) nejsou kladena žádná fyzikální omezení. Je možné jej
uvažovat ve všech situacích, ve kterých má integrál na levé straně smysl. Po-
dobně podmínku (3.73) je mo}.né uvažovat ve všech bodech, ve kterých mají
smysl příslušné operace. Oba tyto vztahy vyjadřují experimentální poznatek, že
v přírodě neexistují „magnetické náboje", které by tvořily zdroje magnetického
pole. 20 Magnetické indukční čáry, jimiž je možné magnetické pole zobrazoval
(podobně jako elektrické pole siločarami - viz čl. 1.2.1 ), jsou tedy vž.dy uza-
vřené křivky.
P. A. M. Dirac v roce 1931 přcdpovčdčl lcorclicky možnost cxislencc elementární čáslicc, která hy
byla nositelem magnclického náboje (lzv. Dirac,iv mng11ťlick_v monopól). Přes značné úsilí. které
pokračuje i v současné dob/é s využitím nejmodernějších cxpcrimcntálnid1 metod, však dosud
nebyla exislcnec takové částice experimentálně potvr7.cna. O tcorclickfch důrndcch vedoucích
k možnosti existence Dira,:o,a magnetického monopólu pojednává napf-íklad 13]
Platnost vztaht"1 (3.68) a (3.72) ukazuje, že magnetické pole je polem sole•

noidálním (viz Dodatek I). Magnetickou indukci l/.e tedy v 1jádřit pomocí
nového vektorového pole A( r) vyhovujícího vztahu
B(r) = rot A(r), (3.74)
které se nazývá vektorovým potenciálem magnetického pole.
20 V článku 3.4.5 uvidíme, že v nčktcrých speciálních případech lze pojem „magnetického nábo_1c" fonrnil11č
zavést. Výhoda takového postupu spočívá v analogii s popisem elektrostatického pole.
20ú STACIONÁRNÍ POLE
Definiční
relace (3.7,1) však neurčuje vektorový potenciál jednoznačně. Je
zřcj111é,
že pokud existuje alcspoiíjedna funkce A(ť) vyhovující (3.74), vyhovuje
tomuto vztahu také každá vektorová funkce tvaru
A'(r) = A(r) + grad~(r), (1.75)
kde ~(r) je libovolná skalární funkce, pro niž existují příslušné diferenciální
operace. Uvčdomímc-li si totiž, že pro libovolnou funkci ~(ť) platí identita
rot grad ~(ť) = O (viz Dodiitck 1), dostaneme
rotA'(r) == rot(A(r) + grad~(r)) = rotA(r).
Tato nejcdnoznačnost dovoluje předepsat pro vektorový potenciál vedlejší

podmínku. Speciálně je vž.dy možné vektorový potenciál vybrat tak, aby byla
splnčna podmínka
div A(r) cc O (3. 7ó)
nazývaná podmínkou kalibrační. Skutečně, piatí-li pro daný vektorový potenciál

vyšetřovaného magnetického pnle například divA(r) = a(r), kde a(ť) je nenu-
lovú skalární funkce, lze k němu superponovat funkci grad ~ vyhovující rovnici
clív grad ~(r) = t.~(1' = -a(r): nový vektorový potenciál pak již kalibrační
podmínce (3.76) vyhovujc. 21
Využijeme nyní vlastnosti vektorového potenciálu k vyjádření dalších obec-
ných zákonitostí magnetického pole. Ampěn°1v zákon (1. 71) lze pomocí vektoro-
vého potenciálu zapsat ve tvaru
rotrotA(r) = {t 0 j(r). (3.77)
Využitím identity vektorové analýzy (D 1.58) pak pro něj dostaneme
-AA(r) f graddiv A(r) = µ 0 j(r) (3.78)
a díky kalibrační podmínce (3.76) máme vektorovou rovnici
(3.79)
která představuje vlastnč trojici Poissonových rovnic pro jednotlivé složky vek-
torů A(r), j( r) (srov. čl. 1.2.7). V analogii s elektrostatikou můžeme její řešení
psát Zl'cjmč ve tvaru
:ii Ani Kalibrační podmínka (J.76) spolu s definičním v1.:tahcm (J 74) však neurčují vektorový potenciál
_jc"dnoznačnč (srov. příklad 3.3 )c)
STACIONÁRNÍ MAGNETICKÉ POLE 207
A(r) = µo f j(r') dV'. (3.80)

4n y
R
Vektor R zde má opět svůj známý význam R= r- r '. Integrační promennou je

polohový vektor r a integrujeme přes objem V, ve kterém jej( r ') ,;c O.
Přímým provedením operace rotace na funkci (3.80) dostaneme vyjádření pro
magnetickou indukci
B(r) =rotA(r) = 1~rotf j(r')dV'.

4n R
v
Operace rotace a integrace působí na rí1zné proměnné. Budeme Uako vždy)

předpokládat možnost zárnčny jejich pořadí. Kromč toho vezmeme v úvahu
platnost identity
j(r') I "( ) rot j(r')

rot--= grad-XJ r + - - - .
R R R
Druhý člen pravé strany je identicky nulový, neboť hustota proudu není funkcí
proměnné r, na kterou působí operátor rotace. Přímým výpočtem dále zjistíme,
že
1 R
grad- = - - ,
R R1
takže pro vyjádření magnetické indukce získáme konečný výraz
B(r) = ~ f j(r')xR d V', (3.81)

4n R3
v
který se obvykle nazývá Biotovým-Savartm·vm vzorcem.

Vzorec (3.81) (na rozdíl od Ampcrova zákona) vyjadřuje souvislost mezi
vektorem magnetické indukce a proudy, tvořícími zdroj magnetického pole,
v explicitní formě. Tento vzorec a vzorec (3.80) pro vektorový potenciál jsou
zřejmě analogické vzord1111 (I. 70a), popř. ( 1.69a), pro potenciál, popř. intenzitu
elektrostatického pole spojitě rozložených nábojú. Z tvaru Biotova-Savartova
vzorce lze výsledné magnetické pole v daném bodě chápat jako superpozici
příspěvků jednotlivých „proudových clemcntll" jli V. Lze tedy - podobnč jako
v elektrostatice - hovořit o platnosti principu superpozice. Je ovšem samo-
zřejmé, že „proudový element" nelze izolovat. Platnost Biotova-Savartova vzor-
ce a principu superpozice může být tudíž ověřována jen nepřímo, měřením
výsledného pole uzavřených proudových smyček různého tvaru.
208 STACIONÁRNÍ POI.E
Pro magnetického pole vodičú zanedhatelnč malého průřezu !!.S

vyšetřování
s homogenně rozl())cným proudem / je výhodné vyjúdřit vzorec (3.81)
v poněk11d jiném tvaru. Malý úsek vodiče délky M reprezentuje zřejmě „prou-
dový eiement" íM ekvivaienlní s jnV (srov. v1fah (3.6)). Zíirnčnou těchto ele-
mentů lze objemový integrál v (3.80) a (3.81) zřejmě převést na křivkový inte-
grál podél proudové trubice / s daným proudem /. Tedy
(3.82)
Je-li zdroj magnetického poli.; tvořen několika proudovými smyčkami (proudo-

vými trubicemi), je výsledné pole zřejmě dáno sumou integráli'1 typu (3.82).
Vzorce typu (3.81) a (l X2) pro v_vj{,di'éní magnetického pole vodičů proté·kan>ch proudem byly
púvodnč získúny zobccnčním experimentální zkušenosti. V literatuře bývnjí proto často nazývány
llio1ovv111 Sr1Farlol'\'111 zákonem. Byly formulovány roku 1820 na z.íkladč měření, které konali jeho
;1utor-í 11a vodičích 1ú1.n~ho tvaru; o ohccnou formulaci vfslcJků se zaslouž.i! P. Laplace (srov.
Historický přehled).
,,'
I
~' C 0hr. 3.16 K výkladu ekvivalence Ampcrova zákona

A a Biotova-S:ivartova v;:orcc.
C
lliotiiv--Savartiiv vzorce jsme odvodili z Amperova níkona. Lze jej však pova;loval ,a pozna-
tek k J\mpcrovu zákonu ekvivalentní. neboť lze obráccnč. na základč platnosti Iliotova-Savartova
vzorec, odvodit i platnost J\rnpcrova zákona. Pro dcmonstrnci této možnosti budeme uvažoval
magnct,cké pok b,ucné proudovou smyčkou /1 s proudem / a budeme počítat jeho cirkulaci po
m.avf-cné křivce I, obepínající vodič smyčky /1 (víz obr. 3.16). Nechť je podle předpokladu mag-
netická indukce B, vybu,cnú smvčkou /1 v libovolném bodč A křivky(, dána vzt~hcm (3.82). Pro
11v;1/ova11ou cirkulaci p:1k dosta11e111e
J.
,,Bd(
__ /4, 1,.i;,h(d/,xR).dic
'ťf
4rr I, 1, {?3
i\11iž bychom se zabýv,di rmtc111;itickou stránkou naznačené dvoinásobné intcgrm·e po křivkách I,

a /1, mú1.cme uvést jcd11oducl10u úvahu, z niž její výsledek vyplývá. Cyklickou záměnou veličin
smí.šcného srnrčinu dostaneme (d/1 x R).d( = (d/, x d/1 ),R c dS.R, kde dS= d( x d/1 . Zavedeme-
li element prostorov,,ho úhlu d.Q, pod nímž je z bodu A na ki·ivcc ( vidčt element plochy dS,
mllžcme L'clý výraz za integračními značkami vy)úc.Ifil ve tvaru
(d /1 xR).d I, R.dS _ d!J.

R' R'
r
Výsledek naznačené integrace pak zřejmč představuje celkovou změnu prostorového úhlu. pod
nímž vidíme smyčku 11,jcstliž.c bod A oběhne celou uzavfcnou křivku I,. Obepíná-li křivka I, vodič
tvořený smyčkou 11, je tato změna rovna pln,'nm prostorovému úhlu 4rr. Platí ledy
(3.68a)
Alternativně lze lento výsle,kk získat i využitím ekvivalence prnuclové smyčky a homogenní
magnetické dvojvrstvy s danou konstantní hustotou dipólového momentu Ms (viz čl. 3.4.5). vypl-
ňující lihovolnou plochu S1, ohraničenou křivkou 11 (viz obr. 3.16), je-li splněna podmínka (3.125).
Vyšetřované magnetické pole je pak možné popsal skalárním potenciálem. viz rov. (3.126),
kde f.lje prostorový úhel, pod nímž je dvojvrstva vidčl 7 bodu A. Podle (3.120) je možné hledanou
cirkulaci vyjádřil ve tvaru
Jelikož při průchodu plochou S1 má potenciál '{J,., nespojitost velikosti Ms, platí podle (3.126)
1grad.Q.d/, = -4rr,
I,
odkud již s ohkdcm na (3.125) ihned plyne (3.68).
Pomocí vektorového potenciálu jsme získali pozoruhodné výsledky. Viděli

jsme, že základní rovnici magnetického pole (3.70), která je vyjádřena pomocí
Amperova zákona, mi'1Ť.eme přepsat do tvaru analogického Poissonově rovnici
(I.SS). Jejím řešením je pak mo}.né najít integrální vztahy (3.80) až (3.82) pro
explicitní vyjádření vektorového potenciálu a magnetické indukce. Podmínkou
pro platnost těchto získanfch závěn°, ovšem je, aby řešení rovnice (3.79) bylo
také řešením rovnice (J. 77), a tedy i řešením rovnice (3. 7 I). To bude splněno,
bude-li vektorový potenciál (3.80) spliíovat kalibrační podmínku (3.76). Přímým
výpočtem (viz například [6]) lze snadno ukázat, že uvedená vlastnost je důsled
kem rovnice kontinuity proudu ve stacionárním přiblí>.ení (3.17). Lze tedy uza-
vřít, že pro danou stacionúrní soustavu vodičů protékaných proudem vektorový
potenciál požadovaných vlastností 22 vždy existuje a může být v principu vŤ.dy
vypočten pomocí vztahů typu (3.80) až (3.82).
Vektorový potenciúl je rovnčž vhodnou veličinou pro vyjádi'ení magnetic-
kého toku <Pdanou plochou S. Alternativně k definičnímu vztahu (3.59) lze pou-
žitím Stokesovy věty (D I .45) vyjádřit magnetický tok <P pomocí křivkového
integrálu
22Pro ncstac1onúrní elektromagnetické pole lze vektorový polcnciál rovnč1. zavést. Je však pro n~j nutné
ť
uvažovat jinou kalibrační podmínku (viz kapitolu 5).
STACIONÁRNÍ POLE
<P - fB.dS = f rotA.dS = 1A.dl (3.59a)

S S I
přes uzavřenou křivku / obcpínajíd plochu S. Magnc1ický tok je tedy zceia určen,
pokud znúrnc průbčh vektorového potenciálu jen na hranicích této plochy S.
Ze způsobu zavedení vektorového potenciálu vyplývá, že z hlediska klasické
fyziky představuje vedle magnetické indukce alternativní a fyzikálně zcela ekvi-
valentní veličinu pro popis makroskopického magnetického pole. Na tomto zá-
včru ncmční nic ani skutečnost, Je vektorový potenciál není silovými účinky
1rngm:tíckého pole určen jednoznačně, a ani to, že v nčkterých případech je
U-cha vektorový potenciál považovat za rí'1zný od nuly v místech s nulovou mag-
netickou indukcí (viz příklad 3.3.Se). O volbč konkrétního postupu př-i vyšetřo
v{1ní daného magnetického pole mohou rozhodnout praktické důvody, například
ohtíznost výpočtu příslušných integrálů či skutečnost, 'i.e výrazy pro vektorový
potenciál v některých případech divergují, zatímco výrazy pro magnetickou
indukci konvergují (viz článek 3.3.5). Pon1ocí vektoru n1agnetické indukce lze
ovšem bczprostřcdnčji vyjádřit síly pi'1sobící na vodiče protékané proudem nebo
na pohybující se částice. V kapitole 6 naopak uvidíme, že vektorový potenciál je
(obecně řečeno) vhodnější veličinou pro vyjádření energie či hybnosti nabité
čústice v magnetickém poli.
Ekvivalence obou způsobů popisu magnetického pole přestává být však
/,l•jmú při studiu pi'1sobeni nrngnetického pole na mikročástice, zejména v přípa
dech, kdy je třeba brát v úvahu /:1konitosti kvantové mc·chaniky. Nčkterá hle-
diska této problematiky budou jcštč diskutována v článku ,1 .1.2 a v oddílu 6.1.
3.3.4 Magnetické pole v místech s nenulovou hustotou proudu, pole

plošných proudů
Výsledky integrace ve vztazích (3.80) až (3.82) lze chápat jako vlastní hodnoty
integrálu, pokud počítáme magnetické pole v bodech s nulovou hustotou proudu.
l ,vcde:1é výrazy je však možné ;,;1 určitých podmínek použít i k výpočtu magne-
tického pole v bodech, v nichž je j(ť) ,'c O. Jelikož vzorce (3 .80) a ( t8 I), vyja-
dřující vektorový potenciál a magnetickou indukci magnetického pole makro-
c;kopického proudu o hustotč p( ť), jsou formálně shodné se vzorci ( 1.70a)
,1 (: .ó9<1) pro potenciál a intenzitu elektrostatického pole spojitě rozloženého ná-
boje o objemové hustotě p(ť), je možné tyto podmínky diskutovat /Cela analo-
gicky jako v elektrostatice (viz člúnek 1.2.4).
Za předpokladu, že ťunkce j(ť) je konečná a dostatečně hladká ve všech
vnitřních bodech oblasti V, lze shrnout vlastnosti výrazů (3.80) a (3.81) takto:
l. Vztah (J.80) vyjadřuje konečný vektorový potenciál magnetického pole
objemových proudt1 ve vše c h bode c h p r o s t o r u , tedy i v bodech
oblasti V v nichžjc od nuly různft hustota objemového proudu j(ť).
STACIONÁRNÍ MAGNETICKÍi POLE 211
2. Tento potenciál je všude spojitý a má parciální derivace alespoi1 prv-

ního řádu.
3. Veličina B(r') == rot A(r') je rovna ohjemovému integrálu (3.81) ve všech
bodech prostoru. Tento vzorec vyjadh1je ledy správně magnetickou indukci pole
i uvnitř oblasti V.
4. Magnetická indukce daná vztahem (3.8 I) je všude spojitá.
V některých situacích (například při vyšetřování magnetického pole v látkách
- viz oddíl 3.5) má vý,.nam studovat magnetické pole makroskopických
plošných proudů. Je-li dána hustota plošného proudu iv (ť) tekoucího na ploše S,
je zřejmě možné vyjádřit vektorový potenciúl a magnelickou indukci příslušného
pole vzorci analogickými k ( 1. 70b) a ( 1.696 ). Je tedy možné psút
A(r) = !'_E_s~•(r')dS', (3.80a)

4n R
s
(3.81a)
Vzhledem k formální shodnosti těchto vztahi°1 se vzorci ( 1.706) a ( 1.6%) pro

potenciál a inlenzit11 elektrostatického pole plošné ro/.loJ.ených náboji°!, je možné
analogicky k člúnku 1.2.4 formulovat vlasllrnsti magnetického pok plošných
proudů, včetně jeho clwvúní v bezprostředním okolí plochy S Za analogických
předpokladů o vlastnostech funkce j, (ť) platí:
I. Výraz (3.80a) vyjadřuje konečný vektorový potenciál ve všech bodech
prostoru, tedy i v bodech plochy S, v nichž. je od nuly různá hustota proudu
is (ť).
2. Tento potenci,íl je všude spojitý. Má parciální derivace alespoíí prvního
řádu v bodech neló.ících na ploše S.
J. Vektor magnetické indukce B(r) = rot A(r') je roven plošnému integr;'ílu
(3.Sla) ve všech bodech s výjimkou bodi'.1 plochy S. Na této ploše nemá vektor
magnetické indukce- smysl
4. Magnetická indukce daná výrazem (J.81 a) je spojitá všude s výjimkou
bodů plochy S. Při prť1chodu touto plochou zústávají spojité pouze Její norm.í-
lové složky B 11 • Její tečné složky se mčni skokem o hodnotu určenou hustotou
proudu is (ť). Platí vztahy
[ (B, -- B2 ).~~,J (1.ST)
[n x ( ~ ~B2 ) = fto Ís , ] (ď\.84)
v nichž n je jednotkový vektur normály plochy S. orientovaný ze strany (2) k /1)

- viz obr. 3.17.
f
iJ
212 S fACIONÁRNÍ POLE
Alternativní 11101.nost pro vyjúdřcní vztahů (3.83) a ( 3 .84) d,ívají operace

,,Div" a „Rot" zavedené v l)odatku I (srov. vztahy ( 1.80) a ( I .X2))
DivB = O, (3.83a)
Rot B = ~tois- (3,84a)
Tyto vztahy lze dokázat přímo diskusí vlastností plošných integrálů (3.80a)
a (3.81 a). Lze je však také snadno dokázat využitím obecných vlastností
magnetického pole daných rovnicemi (3.68) a (3 72). Spojitost normálových
slnžek vektoru magnetické indukce je triviálním dúslcdkem rnvnice (3.72).
/\bychom se o Lom pí'csvi:dčiii, stačí obklopit vyšetfov,111:;· bod na pioše S maiou
v,ílcovou ploškou o podstavúch AS, jejíž osa je rovnohU.nú s 1wr111úlou plochy S
(srov. obr. I. 14). Z nulovosti celkového magnetického toku touto ploškou pak
ihned plyne vlastnost (3.83).
0hr. 3.17 K dúkazu ncspuji1os1i 1eč11ýcli složek vektoru

magnetické indukce na ploše S , ncnu lový 1n plošným
prowkm.
Pro dúkaz vlastností tečných složek (3.84) uvažujme orientovanou uzavřenou

křivku lvarn obdélníčku, ktcrú obklopuje vyšetřovanf bod na ploše S, jak je
naznačeno na obr. 3.17. Delší strany obdélníčku Al nechť _jsou rovnoběžné
s libovolnč zvoleným jednotkovým tečným vektorem t, Jeho kratší strany nechť
jsou kolmé k ploše S, tj, rovnoběžné s jednotkovým vektorem normály n.
Zavcd'mc ještč jednotkový vektor N = n x ta aplikujme na obvod obdélníčku
rovnici (3.68). Celkový proud protékající jeho plochou bude mít zřejmě hodnotu
I~Nt../ = (j,N)t..l. Pro křivkový integrál (3.64) dostaneme po zanedbání příspěvků
kratších stran obdélníčku přihliJ.nou hodnotu (8 1 - B,).t 1\/. ll11dc tedy platit
.klikoJ.jc
t=Nxn, (B, -B,).(Nxn)=[(B,'.- B,)xn]N.
lze výsledek zapsat ve tvaru
Orientace tečného vektoru t byla zvolena libovolně, Poslední podmínka může

tedy platil jen tehdy, je-li výraz v hranaté závorce roven nule, tj. platí-li (3.34).
STACIONÁRNÍ MAGNETICKii POL!'. 213

V tomto článku shrneme obecné zásady pro výpočet magnetické indukce,
respektive vektorového potenciálu magnetického pole buzeného ,adanými
makroskopickými proudy v okolním prázdném prostoru. Obecný výklad dopl-
níme několika typickými a z praktického hlediska užitečnými příklady.
I. Je-li zadána hustota objemového proudu j(ť), hustota plošného proudu
is (ť), nebo je-li znám proud I protékající zadaným obvodem, je vždy možné
vypočítat magnetickou indukci B(ť) a vektorový potenciál příslušného pole A(ť)
v explicitní formě pomocí vzorců Biotova~Savartova typu (}.80) až (3.82). re-
spektive (3.80a) a (3.81a). Přitom mů1.emc počítat buď A(r) i B(ť) nez.ívislc na
sobě, nebo integrovat příslušný vzorec pro A(ť) (což v některých případech bývá
snazší) a pak určit magnetickou indukci podle (3.74). O volbě konkrétního po-
stupu rozhodne obtížnost výpočtu jednotlivých integrálú. Přitom múže nastat
situace, ž.c integrál pro A(r) diverguje, zatímco integrál pro 8(1') konverguje.
2. Pokud prostorové rozložení proudu je symetrické, je nejvýhodnější
použít Amperova zákona v integrálním tvam (3.68). Stnčí najít uzavřenou kr-ivku /
procházející daným bodem a obepínající zadaný proud I tak. aby vektor mag-
netické indukce na této křivce rnčl tečný směr a konstantní velikost B. Potom
platí
(3.85)
3. Jde-li o geometricky nepravidelné nebo komplikované rozložení

proudů, mohou se předchozí způsoby ukázat nepoužitelné nebo příliš pracné. Jak
bude ukázáno v následujícím oddílu 3.4, lze pak na vzd:ílenostech mnohem vět
ších, nó, je rozměr oblasti s nenulovým proudem, určovat pn'.1bčh vektorového
potenciálu či magnetické indukce přibližně, pomocí tzv. multipólového rozvoje
(viz článek 3.4.3). Přitom je obvykle možné vystačit s dipólovým, nejvýše s
kvadrupólovým členem.
a) Magnetické pole přímého vodiče

Průběh magnetické indukce přímého nekonečné dlouhého vodiče jsme již čás
tečně diskutovali při formulování Amperova zákona v čl. 3.3.2. Zjistili jsme, že
vektor B leží v rovině kolmé k ose vodiče a má v každém bodu smčr tečny kruž-
nice se středem v ose vodiče. Závislost jeho vdikosti na vzdálenosti a od osy
vodiče je dána vztahem typu (3.60). Tento vzorec bychom nyní snadno získali
použitím Amperova zákona. Kdybychom za uzavřenou křivku l zvolili h.rnžnici
o polomčru a se středem v ose vodiče, mohli bychom s ohledem na symetrii
soustavy psát podle Ampérova zákona (viz vztah (3.85)) BI= 2naR = p 01, odkud
plyne ihned výsledek
I l
B ·~ Jlo--, (3.86)
2na
Užitím Ampčrova
zákona je možné vypočítat průbčh magnetického pole také
uvnitř vodiče. Předpokládejme, že vodič má poloměr ao, a zvolme uzavřenou
křivku l' ve tvaru kružnice se středem v ose vodiče a s poloměrem a$ a 0 . Za
předpokladu, že proud je rovnoměrně rozdělen po celém průřezu vodiče, mů
žeme vypočítat proud/' proték~jící plochou kružnice
U>itim Ampčrova zákona p,tk pro magnetickou indukci máme
(3.87)
Vidíme, že v souhlasu se závěry předchozího článku je její průběh na povrchu

vodiče spojitý (viz obr. 3.18).
Obr. 3. 18 Průbčh magnetické indukce nekonečně

dlouhého přímého vodiče
l'ro ilustrací pou1.ití Biotova-Savartova vzorce k výpočtu magnetického pole

udvodímc vzorec (3.86) ještě jednou pomocí vztahu (J.82). Uvažujme velmi
1c:nJ..ý vodič protékaný proudem podk obr. 3.19. Zvolme počátek soustavy sou-
řadné O v patě kolmice spuštěné na vodič z bodu, ve kterém počítáme pole. Do-
sazením do (J.82) obdržíme pro velikost vektoru magnetické indukce vzbuzené
úsekem vodiče AB
8 = µ 0 1J'" sina dx.

4n R2
Uvážíme-li, že a/ R= sin a, x/ a= - cotg a, můžeme dále počítat
an
11 c- J!!!...1f sina_d<x,
4n a
a_,
Odtud pro limitní případ nekonečně dlouhého vodiče, kdy platí cosaA -> I,
cosaH ➔ -1, okamžitč plyne výsledek (1.86)_
B
0 A
-
I
a,
Obr, 3, 19 V:,počclpole přímého vodiče pomoci

6~
A o dx
I
B
/
Biotova-Savartova vzorec ~ "e
Využitím (3.82) lze podobným zpi'.'1sobem vypočítat i vektorový potenciál A,
V našem případě má proudový element !ti.I nepromčnný směr totožný se směrem
vodiče orientovaným smčrem protékajícího proudu. Smčr a orientace vekto-
rového potenciálu je tudíž dána směrem vodiče a orientací proudového clcmcnlu
(viz obr. 3.19). Pro velikost vektorového potenciálu připadajícího na úsek vodiče
AB podle (3.82) vychází
a odtud
Limitování pro nekonečně dlouhý vodič není v tomto případě možné, neboť
výsledek pro I xA I, I xB I -> 00 diverguje.
I
/,íska11ý výsledek 111ů1.e být zpčl11Č pm1},il k výpočtu 1nag11etickL' indukce

pomocí (1. 7il ). .leliko>. je A , (;\, 0,0), platí B ~ (O,,J 11/d ~, - cJ 11/él y) l'ro obě
11e11ulové slo;.ky tudí;. doslúvúme
'
/ ,,. c· -- --
Z„ j
f./o / ---COS(X,1 - COSU11j, ,
4n 11 1
(3 90)
,r J.lo I ----;
--- y„ ICOS/X,\ - eos/J'11 j,
4n ff
.i i1. s11ad110 vypnčle111e velikost magnetické i11dukce danou v /l,1hcm ( :1 .88 ).
h) /11a,:11ťfická i11d11kce na ose krulwvélw závitu

K l'ešení lélo úlohy je výhod11é p011/.Íl Biolova Savartova V/orcc. I 11spnhídání
11;1 obr. 1.20 je vidi:t, >e výsled11ú 111agnctickú i11d11kcc je rnv1whč.ř.11.'1 .s osou iá-
.,;1„ nnl .... ,,,, t,,I,,,,', ,,l,.~I~,, .... ::✓-;,.,,;;.,I,,", l, .. , .. ,.,,,',,,J, ,,,,,..,,,i,-:,,t,, ..... ,,L ....'"',,.,,/.,--.,; nL ..--.,nnh•
Vlllli ll\..,11\Jl l'\.\11111\.., ,'>l\ll,ť\,J }'ll.'>}IV\11'\.ll \!llf,\..,ll)\..11 ,'JJ11l\..,lll\..,f\.) fl\JIU/.Lll]IIII 1..-1\..,111\..,IHJ
se vz;íjc11rnč rnší. Mi'I>.eme proto počítal pi-í1110 složku /(, pn> n i.ř. se Uivkovf
inkgr;'il (1.82) red11kuje 11a elc111e11t;írní i11tcgraci . .Jelikož je co,fl = 11/,-, pi:ltí
v o,.11ače11í podle ohr{u.ku
t
0hr. ).20 V)potd m;1gnl'11d.:l· inrlukcL' 11:t use
I
kruhového ;::ív1111.
N f.1 0 / cos/i
4JI ,-i
f d/
I
l'olc ve středu /.Úvilu dosl,1ne111e, dosadíme-li do (3.91) z=\)
/lo
N ---/ .
2a
c) /11ag11eticluí i11dukcc ,w ose .l'Olenoidu

( 'ívk11, _jc_ji; ,.úvity _jsou navinuly v _jedné vrstvi:- tčsnč vedle sehe 11:i válcové
ploše, 11a,.ýv;í111c solenoidem. Na obrúzku 1.21 JC zobrazen ,oknoid délky I
a poirnni:-ru a. l'ředpokl:'1dcjme, Ž<..: na jeho jednotkovou délku připadá N1
závil11. Vypočít{11ne velikosl vektoru nwg11ctické indukce// v lib\1v,,lné1n bodč
O na jeho o.se.
1·; 10h11 11c_js11úze vyřešíme, pou;.i_jcme-li principu superpozice a v;sk:dku
pí'edchozílio príkladu. l lvt.:dené polt.: bude dáno so11čk1n pi-íspi:-vl-J1 _jcd11otliv,;ch
STACIONÁRNÍ MAGNETICKÉ l'ULE ~I/
závilů. Uvážíme-li, že na délku vinutí /':,.z. připadá N1/I.~ zúvi1í'1, které přispívají
k celkové hodnotě magnetické indukce příspěvkem
µo a2
/1.8 = -~ I 112 N,/1.z,
2 (a2 + z2)
bude výsledná hodnota dána integrálem
(3.93)
Obr. 3.21 Výpočet magnclické

indukce na ose snlcnoid11.
Výsledek bude názorn~jší, uvážíme-li, že pro úhly t9t, ťh vyplývají z obrázku

vztahy
Dostaneme
(3.94)
Pro body uvnitř solenoidu jsou oba úhly 19 1, 192 ostré, takže hodnoty obou kosinů
jsou kladné. Leží-li však bod, ve kterém počítáme pole, vně solenoidu (např. bod
O' na obrázku), je jeden úhel tupý a příslušný kosinus má zápornou hodnotu. Ve
speciálním případě velmi dlouhého solenoidu bude cost91 = I, cos192 = I. Vzorec
(3.94) se redukuje na známý jednoduchý l var
B = J.1 0 IN 1 . (H5)
.1
d) Magnetická indukce toroit/11

lJvažu_jn1c cívku podle obr. ťl.22. Závity cívky z velmi tenkého vodiče o celko-
vém poč111 N nechť jsou navinuty na kostře ve tvaru prstence, v jedné vrstvě
tčsnč vcd 1c sebe po celé111 jc,j ím obvodu; proud / tekoucí cívkou má pak vlast-
nosti plo;11é;l10 proudu rovnoměrně rozloženého na plášti prstence. Střední po-
lomčr prsle11ee nechť je R0 . Vypočítejme hodnotu magnetické indukce B uvnitř
prstence.
\
\
\
I I
\ I
Obr. 3.22 Výpočet magnetické i11dukcc toroidu.
Vzhledem k symetrii soustavy lze soudit, že magnetické indukční čáry jsou

kružnice lc1.icí v rovinách kolmých k ose symetrie solenoidu, ,x stfedy na této
,isc. Z pod,,bných di'.1vodC1 je nutné dále soudit_ )-e magnetická indukce má stej-
nou hodnotu ve všech bodech dané indukční č:íry. Zvolíme-li proto za integrační
dráhu libovolnou indukční čúru délky/, bude podle Ampěrova zákona platit
1I
B.d I = BI = 2nRJJ ~ p 0 NI,
kde R je pol,,rrn:r této čáry.

Kružnice, které jsou vedeny vně toroidu (např. kružnice k 1, k, na obrázku),
ncuzavíraj í žúdný proud, takže platí BI = O. Magnetická indukce vně toroidu je
tedy nulov{1. I .cží-li naopak indukční čára, podle níž se integruje, uvnitř prstence
platí
B=J-ioNI__ (3.96)
2nR
V praktických aplikacích _je častý případ, kdy ro:r.měr d je mnohem menší než
střední polomi;r Ro, d « R0 . (viz kružnici k 2 na obr. 3.22). Pak platí
NI J-1,·
li =/Jo-= --'-NI. (3.97)
L 2nR0
STACIONÁRNÍ MAGNETICKÉ POi ,E 219
Magnetická indukce m;í tedy pro tento případ v celém vnitřním objemu tornidu
přibližně stejnou velikost danou vztahem (3,97).
Z tohoto vztahu můžeme také získat výraz (3.95) pro magnetickou indukci
velmi dlouhého solenoidu. Uvědomíme-li si, že pomčr Nil= N 1 představuje po-
čet závitú připadající na jednotkovou délku, dostaneme zmínčný výraz. Neko-
nečně dlouhý solenoid můžeme chápat jako toroid o nekonečném poloměru.
Z postupu, kterým byl vzorec (3.97) získán, ovšem plyne, že magnetické pole
uvnitř nekonečného solenoidu je homogenní. Vzorec (3.95) udává tedy _1eho
hodnotu nejen na ose.
e) Vektorový potenciál l,omogennílto pole a nekonečně dlouhél,o soleuoid11

Úloha o nalezení vektorového potenciálu k danému prúběhu magnetické indukce
znamená nalézt vektorové pole A(r), které vyhovuje definičnímu vztahu (3.74),
eventuálně kalibrační podmínce (3 .76). Předpokládejme nejdříve, že dané ho-
mogenní pole 8 0 je vytvářeno blíže nespecifikovanými zdroji a vyph'íuje celý
prostor. Přímým výpočtem se snadno přesvědčíme, že vektorový potenciál
I
A(r) = -(Bu x r) (3.98)
2
vyhovuje uvedeným podmínkám, tj. definiční relaci (3.74), i kalibrační pod-
mínce (3.76), Zvolíme-li speciúlní pravoúhlou soustavu souřadnou například tak,
že osu z položíme do směru pole 8 0 = (O, O, B0 ), můžeme vektorový potenciál
(3.98) vyjádřit ve složkách. Platí
(3.98a)
Snadno se přesvědčíme, že pro dané homogenní pole 8 0 vyhovují podmínkám

(3.74) a (3.76) i vektorová pole A'= (-B0 y, O, O) a A*= (O, B0 .x, O), za je-
jichž superpozici mi:1žeme (až, na velikost) vektorový potenciúl (3.98) považovat.
Tato skutečnost demonstruje známý poznatek, že vektorový potenciúl není
k danému pn'.'1běhu magnetické indukce (i při splnění kalibrační podmínky
(3.76)) určen jednoznačně.
Jedním z možných zpi'.tsobú, jak lze homogenní magnetické pole (v oine-
zeném objemu) přibližně realizovat, je velmi dlouhý solenoid. Proto ještě vyšet-
říme vektorový potenciál nekonečně dlouhého solenoidu, který ve svém vnitř
ním objemu vytváří homogenní pole (srov. příklad 3.3.5d). Je zřejmé, že mag-
netické pole ve vnitřním prostoru solenoidu múže být popsáno vektorovým
potenciálem (3.98a), polofíme-li osu z soustavy souřadné dl) osy solenoidu. Ve
vzdálenosti r'c od osy solenoidu, r'c =✓x 2 + y 2 < a, kde a je jeho poloměr, lze
tedy podle (3.95) pro velikost vektorového potenciálu psát
220 STACH lNARNÍ POLE rv
(3.99)
F
Jeho smčr bude zřc_jmč dán směrem tečny kružnice vedené daným bodem d
v rovinč kolmé k ose solenoidu, se středem na této ose.
I )alší (a standardní) moJ.nost pro výpočet vektorového potenciálu ,olenoidu
spočívú v přímé aplikaci vzorec (3 .82). Výpočet příslušného integrálu však není
zcela _jednoduchý a nebudeme jej uvádět. 23 Pro vnitřní prostor nekonečně dlou-
hélm solcnoicl11 vychúzí opčt výsicdl'k (3.99). Podle čl{111ku 3.3.4 však musí
cxi.slov;1t vektorový potcnci;'d vyhovující kalibrační podmínce (3.7<i). který je
spojitý při průchodu vodičem s nenulovou hustotou proudu. Splnění této pod-
mínky pro nekonečně dlouhý solenoid vede k nenulovému vektorovému poten-
ciálu i ve vnějším prostoru, tedy v místech, kdl' je magnetická indukce nulová
(srov. člú11ek \. L1). Výpočet pomocí vzorcl' (.1.82) sk11lcčnč k 11L"lllllovému
vektorovému potenciálu ve vnějším prostoru vede. Pro nekonečně dlouhý sole-
noid poloměru a, vinutý z nekonečně tenkého vodiče, platí v případě r 1 > a
N 1 a'
A= µ 0 - / - , (3.100)
2 IJ.
přičcnú směr vektoru A leží ve smčrn tečen smios)·ch kru1:nic, podoh11C· jako ve
vnitfoí111 prostoru.
Snadno se přesvědčíme, že vektorový potenciál podle (3.99) a (3. I 00) je spo-
jitý pro r 1 = 11, přičemž spliíuje kalibrační podmínku ('.\.76). Pro r1 > a platí
B = rot A== O. .lc d{dc po11č11é si uvědolllit, 'i.e vektorový potenciál pod il' (3.100),
přestoic se týkú oblasti prostoru s nulovou magnetickou indukci, umožňuje
výpočet magnetického toku danou plochou S, i když tato plocha prochází pláš-
těm solenoidu. Uvažme například magnetický tok tekoucí plochou souosého
krnlrn polomčrn H0 > a . .lc ,.ře_jmé, Je k tomuto toku přispívá jen m:1gnetické
pok 1/0 uvnitř solenoidu, takž.c pro nčj platí <[>ccc rra'R 0 . Na druhé stra11č může být
pro výpočet magnetického toku použit vzorec (3.59a). Díky tomu, že vektorový
potenci:íl _je na kružnici tvořící obvod uvažovaného kruhu konstantní a má smčr
její tečny, platí
Výskdek je nezúvislý na poloměru R0, pokud ovšem platí R0 > a.
7l I 10~1 up výpočtu vek tnrového potcnc1{1lu nckoncčnč dlouhého sole1~01du pomocí vztahu (3.82) je dosti
podrobnč pops;'m nnpr-íldnd v knize W. T Scott: Tl11.:: Physics oť Elcctricity and Magnctism, J. Wilcy, New
Yrnk 1%6.
t
MAGNETICKÝ DIPÓL 221
3.4 Magnetický dipól

Pro popis vlastností magnetického pole je pojem magnetického dipólu neméně
důležitý jako pojem elektrického dipólu pro popis pole elektrostatického. Mag-
netickým dipólem se budeme zabývat nyní. Postup výkladu budeme přitom volit
tak, aby byly zdt1razněny analogie i odlišné vlastnosti mezi dipólem elektrickým
a magnetickým (srov. oddíl l .3).
3.4.1 Magnetický dipólový moment rovinné proudové smyčky

Uvažujme rovinnou proudovou smyčku l libovolného tvaru a malých rozměrú,
protékanou proudem /, kterou umístíme do blízkosti počátku pravoúhlé soustavy
souřadné. Budeme studovat magnetické pole této smyčky v bodě r značně
vzdáleném od počátku soustavy souřadné (viz obr. 3.23). Vektorový potenciál
A(1' smyčky bude zřejmě dán výrazem typu (3.82), ve kterém R= r- ť. Polo-
hový vektor ť přitom probíhá body smyčky, takže podle uvedeného předpokladu
r
platí «r a v prvním přihlížení lze položit R == r. Výraz pro vektorový
potenciál lze využitím (D 1.73) vyjádřit pomocí plošného integrálu
A(r) = µo 1/4~ =-= - µo /,t,graď(_!_) x dS' = l!.<!...1f dS' x R' (3.101)

4n ':ť R 4n ':ť U 4n N3
I I S
.l
Obr. 3.23 K v}počlu vcktorov~ho polrnciálu

proudové smyčky.
X
v němž se integruje přes část roviny S ohraničené smyčkou / a symbolem graď

je vyznačeno, že se tato operace vztahuje na proměnnou r'. Použijeme-li již
uvedené přiblížení, nebude integrovaná funkce záviset na integrační proměnné r'
a vektorový potenciál bude možné přibližně vyjádřil vztahem
(3.102)
Tento vzorec je možné zapsat v obvyklejším tvaru

222 STACIONARNÍ POLE
I
(3.103)
zavedeme-li veličinu m = IS, kterou mv:vcmc Amphov_vm magnetirkým

1110111ente111 smyčk/ 4 .
Magnetickou indukci vyjádříme vztahem B = rot A. Přímý výpočet lze
provést využitím identity vektorové analýzy (D 1.55) pro rotaci vektorového
součinu dvou funkcí. Jelikož m je konstanta a pro r c;,'c O platí div(r/ r 1 ) =O,
dostaneme
B =. µ0 (
- - m.grad -
)' µ 0
= - -grad m.r
- ~
4rr r3 4rr r3
a po provedení naznačené operace získáme konečný výsledek
(3 104)
který je ťonnálnč shodný s výrazem ( 1.125) pro intenzitu pole elektrického di-
pólu. Prt",bčh siločar elektrického pole konečného dipólu a indukčních čar ko-
nečného magnetického dipólu je ve velkých vzdálenostech stejný (viz obr. 3.24).
0hr. 3.24 Analogie mezi cleklrickým

a magnetickým dip<Ílcm: a) clcktncký uipól.
b) magnetický dipól.
al b)
Uvedená shoda je pozoruhodná zejména proto, že jsme k výrazům pro pole di-
pcí\11 dospčli zúsaclnč odlišným zpúsobem. Zatímco elektrický dipól je reprezen-
tovún dvojicí bodových nábojl'.1 stejné velikosti a opačného znamení, magnetický
dipól je tvořen smyčkou protékanou proudem. Díky shodě v průběhu polí je
mo/.né f'ormúlnč ,.avést pojem 111af:11etického náboj<' a magnetický dipól chápat
také jako dvojici magnetických nábojů stejné velikosti a opačného znamení.
Takový postup se nčkdy volí pro popis magnetického poie vytvořeného jen
zmagnetovanými \útkami. Příslušná teorie je pak zcela analogická teorii elektro-
statického pole (viz článek 3.5.6). Na rozdíl od elektrostatiky je však nutné po-
važovat magnetické náboje za ťormálnč zavedenou veličinu (srov. články 3.3.3
a :1.4.4).
·'' Vedle Ampérova 111ag11cl1ckélw momc111u se v souslavč jcd11olck Sl zavádí ťoulombi\v rnag11cl1cký moment J
P,u,::Jrom. f1
Podobně jako v případě elektrického dipólu můžeme i zde zavést pojem ele-
mentárního (bodového) magnetického dipólu, budeme-li rozměry smyčky zmen-
šovat k nule a měnit proud I tak, aby magnetický moment měl konečnou nenulo-
vou limitní hodnotu. Vzniklý bodový útvar bude charakterizován momentem m.
Při jeho umístění v počátku soustavy souřadné budou vzorce (3.103) a(3.l04)
popisovat prt°1bčh magnetického pole přesně ve všech bodech r tc O. Je zřejmé, že
pro případ elementárního magnetického dipólu ztrácí konkrétní smysl otázka, je-
li tvořen „bodovým" proudovým útvarem, či „nekonečně blízkými" mag-
netickými náboji. Pole elementárního magnetického dipólu lze též popsat
pomocí skalárního potenciálu (viz článek 1.4.'1).
3.4.2 Potenciální energie a silové účinky magnetického pole na

magnetický dipól
Uvažujme uzavřenou proudovou smyčku protékanou proudem I vloženou do
vnějšího magnetického pole indukce B. Smyčku posuiíme do nové polohy při
zachování proudu !. Posunutí nechť je velmi malé a nechť je charakterizováno
vektorem 6.a (viz obr. 3.25). (Vektor t,,.a ne111usí být podél celé s111yčky kon-
stantní; dokonce není ani nutné předpokládat, že smyčka si při posunutí zachová
svůj tvar.)
Obr. 3.25 K výpo(tu energie dipólu v magnetickém poli.
Na smyčku v magnetickém poli působí síla F, kterou je možné vypočítat

pomocí vztahu (3.58) a která při posunutí smyčky vykoná 111echanickou práci A.
Velikost práce M připadající na malý úsek vodiče 6.l bude zřejmě dána vztahem
M = ;,..F.t'1a = l(MxB)."1a = ![B.(t,,.axM)] = !(B."1S) = !MP,

v němž 6.S je plocha opsaná úsekem vodiče 6./ při posunutí o "1a. Celkovou
práci A vypočítáme integrací předchozího vztahu podél celé smyčky. Označíme
li <P1, <Pi magnetické toky tekoucí smyčkou v její výchozí a konečné poim.e,
bude podle obr. J.25 s ohledem na rovnici (J.72) zřejmě platit
(3.105)
Práce bude tedy kladná, když tok poroste a naopak bude záporná, bude-li tok
klesat. Magnetické síly mají tudíž tendenci vtahovat smyčku do magnetického
pole tak, ahy magnetický lok jí proték11jící byl co ncjvčtší. Veličina l<P předsta
vuje práci, kterou magnetické síly vykonají při přenesení smyčky z místa o nu-
lovém toku do místa o loku </J. Veličinu
w= - í<P (3.106)
mt"ižemc tedy považovat za potenciální energii smyčky v magnetickém poli.

Pro rovinnou smyčku malých rozměrů o ploše S můžeme psát <P = B.S a po
zavedení jejího magnetického momentu m = IS dostaneme výraz pro potenciální
energii ve tvaru
n
111 -
Yt' = - 111.D. (3. i07)
Tento vztah má stejný tvar jako výraz ( I. n I) pro cnng,i cldtrického dipólu
v elektrostatickém poli. Podle toho, co bylo o magnclickém dipólu řečeno
v předchozím článku, udává výraz (3.107) zřejmě energii obecného (elementár-
ního) hodového dipólu v lihovolném vnějším magnetickém poli. Díky formální
totožnosti (3. ! 07) s ( 1.131) je možné využitím ( 1.133) získat (stejným postupem
jako v případč elektrického dipólu) analogické výrazy pro složky zobecněné síly
púsobící na magnetický dipól v magnetickém poli. Například při popisu sou-
stavy pomocí pravoúhlých souřadnic dostaneme pro obyčejnou sílu Fa moment
silové dvojice JI
F = (m.V)B,
(3. I08)
.11 = mxB.
3.4.3 Mullipólový rozvoj magnetického pole
Nyní budeme vyšetřovat magnetické pole obecnějšího útvaru, nez Je rovinná

proudovú smyčka. Budeme předpokládat libovolné rozložení proudu j(ť), bu-
deme však požadovat, aby proudová hustota byla nenulová pouze uvnitř koule
K polomčru !?o se středem v počátku soustavy souřadné. Uv:17.ované proudy se
ledy v objemu K uzavírají. l'ri'1bčh pole budeme opčt vyšclfovat v ohecném bodě
r značnč vzdúlcnérn od počútku soustavy, takže opčt rni°1,ícrnc předpokládat
No<<r.
Vektorový potenci:íl A(r) hude dán vztahem typu (J.80), přičemž se integruje
přes objem V celý ul'.avřcný uv11i(ř koule K. Za přcdpoklad11 r' << r lze vektorový
potenciúl přibližnč vyjádřit v konkrétnějším tvaru, rozvineme-li veličinu I/R
v mocninnou řadu souřadnic vektoru ť kolem počátku soustavy souřadné. Stej-
ným postupem, který byl použit pro multipólový rozvoj skal,írního elektrostatic-
kého poteneiúlu v oddílu 1.3, získáme pro první tři členy rozvoje vektorového
po(cnci:'ilu výraz
A( r) = A0 ( r) + A 1( r) + A2 ( r) + ... f
= ~ j ( r')d V
v
-
(3.109)
-:J( v
r'. grad-;-);(r')dV + ~:f[r'. grad( r'. grad;
v
)J j(r')dV + ...
První člen Ao(IJ v rozvoji (3.109) je roven nule, neboť integrál z proudové hus-
toty j(ť) přes objem V, Vl: kterém Sl: všl:chny uvažované proudy uzavírají. je
nulový.
První nl:nulový člen rozvoje je obecnč A 1(1J. Aproximuje vyšetřované pole
v prvním přiblížení, a má tedy dominantní význam. Vyšetříme proto podrobněji
jeho vlastnosti. Vektorový potenciál je možné vyjádřit ve tvaru (3. I 03) pro bo-
dový magnetický dipól,
(3.103a)
jestliže zobecníme definici (Ampěrova) magnetického momentu (srov. čl. 3.4.1)

pomocí vztahu
m = ½J[r'x j(r')]dV. (3.1 IO)

v
Lze se snadno přesvědčit (srov. čl. 3 .3.3), že pro speciální případ úzké rovinné
proudové trubice ma15·ch rozmčri'I se vztah (3.11 O) redukuje na _jednoduchý vý-
raz m = IS zavedený v čl. 3.4.1. Odpovídající průběh vektoru magnetické in-
dukce pro dipólový čkn jl: zřejmě dán vztahem (3.104).
Je-li dipólový člen rozvoje nulový, nebo je--li dané obecné pole třeba popsat
s větší přesností, je nutné vzít v úvahu kvadrupólový, popř. další členy. V tomto
směru je situace zcela analogická elektrostatickému poli (srov. článek 1.3.2).
Platí zejména také. že velikost jednotlivých příspěvků rozvoje je zúvislá na
symetrii rozložení proudu. Se zvyšováním této symetrie klesá podíl piíspčvki'1
vyšších multipólů. (Jejich velikost navíc rychle klesá s rostoucí vzdúleností.)
Osově symetrické rozložení proudu vytváří magnetické pole, jehož pri'lběh se
nejvíce blíží poli dipólu.
3.4.4 Objemové rozložení magnetických dipólů
St~jně jako v případě elektrických dipóli°1 (viz článek 1.3.4) mt1?.emc uvazovat
spcijité prostorové rozložení magnetických dipólů, charakterizované (objemo-
vou) hustotou (například Ampěrova) dipólového momentu M(r). Tato veličina se
nazývá vektorem magnetizace25 (srov. čl. 3.5.2). Celkový dipólový moment mv

daného objemu V lze pak vyjádřit objemovým integrálem
mv ~ f
v
M(r')dV'. (3. ! 12)
Vektorový potenciál magnetického pole těmito dipóly vytvořeného bude podle

(3.103) zřejmě d{rn vztahem
Afrí == µofM(ť)xRdV'_ (3.113)

--,- 1 41t R3
v
Tento výraz lze upravit na přehlednější tvar, přepíšeme-li integrand následujícím

zpi'1sobc111
M(r')xR , ,I , M(r') roť M(r')
--- ----- == M(r) x grad -- =c rot - - - + - - - -
R~ R R R
a pouiijcme-li zobecněné Gaussovy včty (D 1.72), dostaneme tak výsledek
A ( r ) -_ l!_ci_[JM(r')
-~- xdS
- + JroťM(r')
- - - d V '] , (3.114)
4n R3 R
s v
v něrn:1. S je uzavřená plocha ohraničující objem V a čárkou u operací „grad"
a „rot" je naznačeno, že se tyto operace vztahují na integrační proměnnou r'.
Jestli;,.c polo>.í111e
(m) js (r') = M(r')x n~l (3.115)
(m) j(r') ~-- n;t'M(;i] (].116)
kde n je jednotkový vektor vnčjší normály plochy S, můžeme vztah (3.114) dále
vyjádřit vet varu
A(r) == µo
4n
[1 s
(mJ1·5• (r')
R
dS' +
J-(1n)1·(r')
v
--dV' .
R
]
(3.117)
Srovn.íním p11slcdního vztahu s (3.80) a (3.80a) rnMeme učinit zajímavý závěr:

Ma?,11cticM pole vytvořené prostorovvm rozložením magnetických dip<Ílú s ob-
?::'i
Vedle 11wg11ctJ1.aci: ~c v Mczinúrodní soustavč jcd11olck zavádí i·Fktor lllllJ.:llelické pohtriz.(l(:e P111 ((), který
pícdstav111c ol~Jc11H)VOU huslotu Coulombova magnctickCho 111omc11tu. Jllalí tedy
P,.,(() = /toM<,T'). (3.111)
jemovou hustotou M(ť) v objemu V je totožné s magnetickým polem vytvořeným

objemovými proudy hustoty (mlj(ť) (3.116) tekoucími v objemu V a plošnými
proudy hustoty <m>J~(ť) (3.115) tekoucími na ploše S ohroničující objem V.
Průběh magnetické indukce studovaného pole získáme aplikací operace ro-
tace na vektorový potenciál daný některými z výrazů (3.113), (3.114), (3.117).
Díky formální shodnosti výrazú ( 1.125) a (3. l 04) pro intenzitu a magnetickou
indukci pole elektrického a magnetického dipólu a vzhledem k platnosti principu
superpozice pro oba typy polí lze soudit, že při shodném prostorovém rozložení
objemové hustoty elektrického dipólového momentu Pr/) (viz čl. 1.3.·1) a obje-
mové hustoty magnetického dipólového momentu M( ť) získáme pole o shod-
ném průběhu elektrické intenzity a magnetické indukce.
Uvedená shoda dovoluje učinit druhý zajímavý závěr: Jelikož elektrostatické
pole je potenciální, je možné i pole elementárního magnetického dipólu, respek-
tive pole prostorově rozložených magnelických dipólů, 11opsat pomocí skalárního
potenciálu. Skutečně, zavedeme-li analogicky k ( 1.169) formálně objemovou a
plošnou hustotu „magnetického náboje" p 111 (ť) a a;n(ť) vztahy
crm(r') = M(r').n, Pm(r') = -divM(r'), (3.118)
je možné zavést skalcímí magnetický rotenciál <p111(r) analogicky k ( 1.169) vý-

razem
'Pm
( r) := J_[J-crm(r')dS' I-
4n ':ť R
I Pm(r')dv']
R
(3.119)
s v
a magnetickou indukci B(r) studovaného pole v bodech s nulovou magnetizací

vyjádřit
jako
(3.120)
Speciálně pole jediného elementárního dipólu s dipólovým momentem m bude

popsáno skalárním potenciálem ve tvaru
(3.121)
3.4.5 Magnetická dvojvrstva

Vedle objemového rozložení magnetických dipólů, probíraného v předchozím
článku, je možné uva)ovat i magnetické dipóly spojitě rozložené na dané ploše S.
Plošné rozložení magnetických dipólů se nazývá magnetickou dvojvrstvou (srov.
pojem elektrické dvojvrstvy zavedený v čl. 1.3.3) a je charakterizováno plošnou
hustotou magnetického dipólového momentu M5 (ť). Celkový moment rozložený
na dané ploše S je zřejmě roven plošnému integrálu
228 ST;\ťlUNÁRNÍ POLE
m_1 -~ JM 1 (r').dS n 122)

s
1\.,1,,,.n,,f;,.J,,~ ,1.,.,:,,. . . , . j . , , , ;,,;;.v, l.,,.,f,.f,. ,1; ...,,",.L,,,,';.I,,-,. """"'''"/" ,-.-../, ,,.~.,,1,. ,-f,.,..,_,_.,
JVl(lF,IILll\..,[\_d \IVllJVl,'llVtt, j1.-J11'. llll."ll\!lll Ulfl\.11\IVLJI\I 111\JIIIVlllll tllll V ')tlUL ,")lL_jll\lU
velikost a je v ka}dčm bodč oricnlov{rna ve smčru norm.íly rluchy. se na,ývá

Nad,ílc sc budcmc zabývat jcn vlastnostmi homogenní dvnj vrstvy.
lio111oge1111í.
Za předpokladu platnosti principu supcrpoz.icc lzc vcktoroV}' potrnc1ál
magnetického pole dvojvrstvy vyj:ídřit uhtim (.1.103) ve tvarn rlušnélw intc-
gr,ílu
A(r)" JlofMs(r')_Y'_RdS'
4n N'
s
Vyuhlín1 (I) I .Tl) l,.c tento výraz pro homogenní dvojvrstvu vyjúdřit fl\lllWCÍ
křivkového i11lcgrúl11 pi-es křivku l, ohraničujicí plochu S. l'lati
A(r) jlo M . f d5__x_1!_ - _flo Ms f(grad _I x d S 'jl ,/lo "'·1.,-J~-'- n 124J

4n •1
s
R' 4n
s
l· R
•
4n R
I
Srovn{111ím výsledku s (].82) vidíme, :t.c výraz pro vektornv) putcm:i{il dvujvrs-
tvy se ,.tolo}ní s výrazem pro vcklornvý polcnci{il magnctickélw pole velmi
lcnké uzavřené proudové smyčky, bude-li jeji prn11d / roven vclik<lstí plušn~
hustotě dipólového rnornent11 dvojvrstvy. Tedy
Ms = ln, (112'i)
kde n je jednotkový vektor normály plochy S v daném bodč.
0!11 1.2(, Fkvívalrncc lll:ignclické dvuJv1slvy a p1<lllliové

smyčky.
Z uvcdcnC::ho výsledku vyplývá, :tc homogenní magnctickú dvnjvrslv,1 vylvuf-í

v okolní Ill prost oni stcjnc: magnetické pole jako velmi úzká 11,av1-c11{1 prunduvá
trubice ohraničující plochu dvojvrstvy, jcstlik proud tekoucí tmhicí srl11ujc:
podmí11k11 ( 1.125). I !k vivalcnci dvojvrstvy a proudovt'· slllyčky s11ad11,i n[uorně
poclmpimc podle obr. J.2(1. .lednotlívC, magnťlické dipóly homogenní dvujvrslvy
jsou v obrázku reprezentovúny smyčkami protékanými proudem /. Tyto proudy

sousedních smyček se však v celé ploše vzájemně vyruší. Nevyrušen zústane jen
proud na obvodu dvojvrstvy, který reprezentuje zmíni:;nou proudovou trubici.
Díky form,ílní shodnosti výrazi'.1 (1.125) a (3.104) pro intenzitu a magnetic-
kou indukci elektrického a magnetického dipólu je možné magnetické pole ho-
mogenní magnetické dvojvrstvy vyšetřovat též způsobem, který byl v článku
1.3.3 použit pro dvojvrstvu elektrickou. Podobně jako v případě objemově roz-
ložených magnetických dipólů je i zde zřejmé, že pole magnetické homogenní
dvojvrstvy lze popsat skalárním magnetickým potenciálem <p111 (ť). V analogii se
vztahem ( 1.158) dostaneme pro tento potenciál výraz
(3.126)
kde Q značí prostorový úhel, pod nímž je plocha dvojvrstvy vidčt z hodu r,
v kterém potenciál uvažujeme. Magnetickú indukce B(r) m(1,ř.e pak být vypo-
čtena podle (3.120). Potenciál <p.,,(r) je spojitý všude, s výjimkou plochy dvoj-
vrstvy S. Při průchodu touto plochou má nespojitost Ms.

a) Mngnetickv dipólovv moment nabité částice konající rovnoměrný krnltm:v
pohyb
Uvažujme bodovou částici hmotnosti M 0 nesoucí náboj q, která koná rovno-
měrný kruhový pohyb rychlostí u po dráze o poloměru r. Je zřejmé, J.c částice
reprezentuje proudovou smyčku o ploše S= nr2, s proudem l = qFl2nr. Její mag-
netický dipólový moment m má podle článku 3.4.1 velikost
I
,n = IS '" ·-qrv. (3.127)
2
Sledovaná částice reprezentuje také mechanickou soustavu, jejíž pohybový stav
je možné charakterizovat hodnotou mechanického momentu hybnosti L. Pro
jeho velikost platí
Vypočítáme-li poměr velikosti magnctíekého momentu 111 a mechanického mo-

mentu hybnosti částice L, dostaneme tzv. gyromagnetický poměr y Pro vysetřo
vanou částici vychází
I y=
111
-cc--~
Cj
(3.128)
L 2Mo
r
BU STACiONÁRNÍ POLE
Z výsledku můžeme učinit zajímavý závčr: gyromagnetický poměr je pro danou

částici charakteristickou konstantou, která nezávisí najejím pohybovém stavu.
b) Magnetick_ý dipálový moment rotující nabité koule

Určeme magnetický dipólový moment homogenně nabité koule s objemovou
hustotou náboje p, která rotuje úhlovou rychlostí ůJ kolem osy z. Pro výpočet
magnetického dipólového momentu použijeme vztah (3.11 O). Uvědomíme si. že
pro p> O má výsledný moment směr vektoru úhlové rychlosti a že diferenciál
dipólového momentu dm (viz obr. 3.27) přispěje jen složkou do osy z; dm sinď.
Stačí tudíž integrovat_jcn přes velikost této složky. Vektory jar' jsou navzájem
kolmé, přičemž plalíj = pv, v= r'msin1~. Tedy
m = ±Jr'.isinť>dV'=
\I
±f v
r'pv sin19dV'= ½pwJr' 2 sin 2 19dV'.
v
Ve sférických souřadnicích dostaneme
R 2n n 1
111 = pwfffr' 4 sin 3 ď dr d<p d19= _(J.!!_·co, (3.129)

2 5
o o I)
kde jsme symbolem Q označili celkový náboj koule Q = p(4/3)rr.R 1 .
Obr. 3.27 K výpočtu magnetického dipólového

momentu rotující nabité koule.
X
Analogicky k předchozímu příkladu vypočítáme gyromagnetický poměr rotu-

jící koule . .Její hmolnosl označíme M 0 a vezmeme v úvahu, že její moment hyb-
nosti /, je roven L = (2/S)M 0 N2 w. Dostaneme výsledek shodný s (3.128), který
potvrzuje zúvčr předchozího příkladu.
t
f
MAGNETl,KÉ POLE V LÁTKÁCH 231
3.5 Magnetické pole v látkách

3.5.l Chování látek v magnetickém poli
Již v úvodu oddílu 3.3 bylo zdt1razněno, že k výslednému magnetickému poli
v daném bodě mohou kromě makroskopických proudi'! přispívat také zmagneto-
vané látky. Byly rovněž uvedeny některé experimentální údaje, které ukazují, že
magnetické pole může existovat i bez přítomnosti makroskopických proudC1.
Vektor magnetické indukce byl v článku 3 .3.1 definován vztahy (3.57), respek-
tive (3.58). Jak bylo na uvedeném místě zdC1raznčno, platí tato definice obernč.
bez ohledu na to, jakými zdroji je magnetické pole vybuzeno a jde-li o magne-
tické pole ve vakuu či v !útkovém prostředí. (Polc v látkovém prostředí zde
ovšem opět chápeme makroskopicky, podobně jako v oddílu 1.5 pole elektro-
statické.)
Přesto, že se v této kapitole zabýváme fenomenologickým popisem nrngnetic-
kých jevů z makroskopického hlediska, bude pro získání větší názornosti uJ.1-
tečné uvt'.·st zpočátku alcspoií kvalitativně nčkterú nejzákladnější fakta o magne-
tických vlastnostech atomtl a molekul.
Každý atom, jako soustava vz:'1je111ně se pohybujících nabít)·ch částic, je také
magneticky aktivní. Elektron obíhající kolem jftdra múžeme považovat za prou-
dovou smyčku a jeho magnetické účinky můžeme charakterizovat příslušným
magnetickým momentem (srov. příklad 3.4.6a). Kromě toho je dnes dostatečnč
prokázáno, J.c některé elementární částice samotné (elektron, proton, neutron)
mají vlastní rnag11etický moment. Jedním ze zúkladních rysi', magnetismu ele-
mentárních čústie a atomů je přímá souvislost mezi 1nagne1.iekým 111omcntcrn µ
a momentem hybnosti L Mezi oběma momenty platí vždy přímá úměrnost cha-
rakterizovaná gyromaµ,netickým poměrem y, µ = y L. (Souvislost mezi magne-
tickým dipólovým momenll.'111 a mechanickým momentem hybnosli není ovšem
omezena jen na mikroskopické objekty - srov. příklady 3.4.6a a J.4.6b.) Čústi
ce, která má od nuly různý magnetický moment, má tedy vždy nenulový I mecha-
nický moment hybnosti a charakter jejího pohybu ve vnějším magnetickém poli
je vždy do určité míry podobný pohybu setrvačníku. Jak uvidíme v kapitole 7, je
tato okolnost podstatná pro ehov;'mí !útek ve stacionárním i časově proměnném
magnetickém poli. Momenty, které získává elektron v dúsledku svého pohybu
kolem jádra, se nazývají orhirálními momrntv. Vlastní moment hybnosti
elementárních částic (elektronů, nukleonl'.1 apod.) se nazývá jejich spinem. Spinu
příslušn)'.· magnetický momrnt se nazývá spinm·_vm 11wgn„1ickf111 1110111!'11/em.
Z kvanlové mechaniky víme, /é momcnl hybnosli orbitálního pohybu l'icklronu v atomu je

kvantovún a jeho sloJka do daného smčru mi"iže nabývat pouze hodnot, které jsou ccli,tvým ná-
sobkem veličiny h = h/2rr. kde I,_·, 6.626.10 ,,, J.s je Pft111cko"" konxlnnln. Podle (3.128) je tedy
kvantován í příslušný magnetický moment. Nejmrnší orbitální magnetický moment clcklionu
odpovídú nejmrnší nenulové hodnotě orhitálního momentu hybnosti, klení je rovnat,, a nazýv{i se
Bohrův magnetem µ 0 . Podle (3.128) plalí
eh
P11 ~, - ·
2m,.
=9,274.10- 24 A.m 1 .
Z kvc1ntové 111ccha111ky dále plyne. že i spinový magnetický moment elektronu může mít v daném
smčru velikost rovnou µ 13 , gyromagnclický poměr mú však v tomto případě hodnotu r, = ,·lm,.
Magnetické dipúlové momenty nukleonů ajadcr se vyjadřují pomocí analogické veličiny µN,
zvané jadern_\í 11wg11eto11. Platí pro nčj
JIN= "lc Pn= 5,051.10 A.m',

mp
kde mPjc hmotnost protom1 l\,drobnčjí je lJ této problematice p" 1u1,'rno v čl. 7.1 A,, v Dodatku 2.
Výsledný magnetický moment atomu (a tedy i jeho chování ve vnějším

magnetickém poli) je dán vektorovým součtem magnetických momenti'.'1 jed-
notlivých jeho složek. Výsledný magnetický moment elektronového obalu má
řádovou velikost Bohrova magnetonu, magnetické momenty jader jsou obecně
o tři řády menší a mohou být v prvním přiblížení zanedbány. Hodnota výsled-
ného magnetického momentu závisí samozfop11ě na stavech, v nichž se jednot-
livé elektrony naehúz~jí. Výsledný moment může být nulový i v případě, kdy
atom či molekula obsahuje značný počet elektronú, a naopak může být od nuly
různý pro velmi jednoduché atomy či molekuly. Jeho hodnota závisí také na
chemických faktorech, takže atom daného prvku 11111žc mít rúzn~ magnetický
moment v různých typech sloučenin. Specificky slo:ř.itú je situace zejména
v případě kovi:,, v nielú. existují volné (vodivostní) elektrony, které jsou společné
všem ato111i'1111 kovu.
lJ včtšiny látek jso11 atomové momenty za nepřítomnosti vnějšího magnetic-
kého pole orientovány chaoticky, takže výsledný magnetický moment makro-
skopického množství látky je roven nule. Teprve při vložení do vnějšího magne-
tického pole pi'1sobí na atomové magnetické momenty moment síly (3. I08),
který se snaží orientovat je do směru pole. Látka pak jeví nenulový makrosko-
pický magnetický moment; říkáme, že je zmagnetována. (Kromě uvedeného
orientačního mechanismu může vnější pole také ovliviíovat stavy elektronů
v atomu, a tím ovliv(1ov,11 i magnetické momenty jednotlivých aton11"i.)
Právě uvedená fokta ukazují. že lze každému atomu či molekule dané látky
připsat určitou střední lwdnotu magnetického momentu p 111 = p 0 m, který je jed-
noznačně určen fyzik{ilním stavem látky a uplatní se v jejích makroskopických
projevech. V dalším textu této kapitoly se budeme již výhradně zabývat tímto
makroskopickým popisem magnetického pole a budeme vycházet jen z právě
uvedeného kvalitativního poznatku. Všechny otázky podmíněné konkrétními
vlastnostmi a mikroíyzikální strukturou atomu ponecháme stranou. Pozornost
jim bude včnov,ína v kapitole 7.
MAGNETilÚ POLE V LATKACH 233
3.5.2 Magnetická polarizace (magnetizace) l:ítek, magnetizační proudy

Z toho, co bylo řečeno, vyplývá, že magnetické pole vytvořené zmagnetovanými
látkami je možné považovat za magnetické role soustavy prostorovč rozlože-
ných dipólů . .lak bylo ukázáno v článku 3.4.4. je průběh tohoto pole jednoznačně
určen charakterem prostorového rozlo;,.ení dipólů. Podobně jako v případě elek-
trostatického pole (viz oddíl 1.5) v látkovém prostředí, je i zde výhodné použít
vektorovou funkci polohového vekto1u, která popisuje v makroskopickém mě
řítku zmíněné parametry atornových dip<Í!ů. Mluvíme o magnetické polarizaci
Pm(/J, respektive o magnetizaci M(r) dané látky (srov. čl. 3.4.4). Vektor P 111 ,
respektive M vyjadřuje magnetický mornent připadající na její jednotkový ob-
jem. V případě magnetické polarizace jde o moment Coulombi1v, v případě
magnetizace o moment AmpěrC1v. Platí tedy vztah (3 .111)
Definiční vztahy pro magnetickou polarizaci (magnetizaci) jsou zcela ;malo-

gické příslušnýrn v1tahťim pro polari1aci elektrickou (viz články 1.3.4 a 1.5.2).
Uvedeme proto jen jejich velmi stručný přehled. Uvažujme malý objem AV vy-
šetřované látky, který je však dostatečně velký, aby z makroskopického hlediska
mohly být zanedbány fluktuace magnetického momentu na vzdálenostech srov-
natelných s rozměry atomu a tento objem mohl být povalovún za kontinuum.
Jeho magnetický moment Pm.t.v může b_;',t potom V)jádřen dvčma zpúsohy: jed-
nakjako součet momentí'1 p 111,,jed11otlivých atomů
P,n,M' = L.,Pn,i, (3.130)
jednak po zavedení limitní veličiny (magnetické polarizace)
(3.131 !
ve tvaru
Pmw ~ P,,. (r)LlV,
přičemž. polohový vektor r 111i°1že být v objemu ;\ V ?Yolen libovoli1ě. Magnetický

moment Pm,,w libovolného objemu V, je zřejmě možné vy_júdřit ve tvaru objemo-
vého integrálu
P,n,V = I
v
"111 d V. (3132)
V c speciálním případě, kdy je magnetická polarizace v celém objemu homo-

genní, platí
Pm.V = RnV, (3.133)
Pro magnetizaci lze napsat analogické výrazy
M(r) = lim mm,i\V' (3.13 la)

i\V--->0 6V
rov= fMdV,
.J
(3.132a)
v
(3. 133a)
Rozmčr magnetické polarizace je shodný s rozměrem magnetické indukce. Její

jednotkou v Mezinárodní soustavě je tesla (T). Jednotkou magnetizace je ampér
na metr (A.111- 1).
V článku 3.4.1 jsme zavedli pojem bodového magnetického dipólu při studiu
magnetického pole proudové smyčky. Z drnhé strany je jasné, ;í,e magnetické
pole ka;í.dého dipólu je mož.né (bez ohledu na jeho vnitřní strukturu) reprezento-
val nrngnclickým polem proudové smyčky stejného magnetického momentu.
Uvedené skutečnosti umo1.iíuj í vyjádřit magnetické pole zmagnetovaného tělesa
(jó. je polem soustavy dipólů) pomocí magnetického pole proudových smyček.
l'rávč získaný výsledek vyjadřuje v podstatě hypotézu o existenci molekulárních
proudú, kterou zavedl A. M. Ampére, když předpokládal, že příčinou magne-
tické aktivity l.ítek jsou mikroskopické proudy, které se uzavírají v molekulár-
ních rozmčrech.
Úvahy tohoto druhu lze dále rozvíjet, když si uvědomíme, že soustava „111ole-
kul:írnich" proudových smyček 1m"iže reprezentoval i určité makroskopické f
I
proudy.
Vznik lakových proudů lze kvalitativně pochopit z obr. 3.28a. který je analo-
gický s obr. 3.26 (objasiíujícímu ekvivalenci proudové smyčky a magnetické
dvojvrstvy) a který schematicky znázon'íuje řez zmagnetovaným tělesem
s magnetizací kolmou k rovině nákresny. Plochu řezu si můžeme představit roz- r
lt
dčlcnou na malé plošky, z nichž každá reprezentuje proudovou smyčku. po _je-
jímž obvodu proték;í „molekulární proud" /,,., 1. Je zřejmé, že pokud budou
proudy ve všech smyčkách stejné, budou se vzájemnč rušit ve společných stra-
n,ích sousedících smyček a nezrušeny zůstanou pouze proudy na povrchu tělesa.
Lze tedy soudit, že magnetické pole vytvořené homogenně zmagnetovaným i
tčlesem bude totožné s polem vhoclnč zvolených makroskopických plošných
proudi'1 tekoucích po povrchu tčlcsa. Ncjvčtší hustotu budou mít zřejmě v mís- t
j
tech, kde je povrch rovnobě7.ný s vektorem magnetizace, a naopak v místech, ta
kde je povrch k magnetizaci kolmý, bude jejich hustota nulová. f
MAGNETICKÉ POLE V LÁTKÁCH 235
Nebudou-li proudy ve všech smyčkách uvnitř tělesa stejné, nebudou se vzá-

jemně rušit a uvnitř tělesa budou moci vznikat objemové makroskopické proudy.
(Na obrázku je tato situace reprezentována jednou chybějící smyčkou.) Lze tedy
říci, že objemové makroskopické proudy mohou reprezentovat nehomogenity
v magnetizaci těles.
Na základě právě uvedených úvah lze očekávat, že magnetické pole libovol-
ného zmagnetovaného tělesa bude možné také vyjádřit jako pole makroskopic-
kých plošných proudů tekoucích na povrchu tělesa a makroskopických objemo-
vých proudů tekoucích uvnitř tělesa. Tyto proudy se nazývají magnetizačními
proudy a mají charakter efektivních vázaných proudů, o nichž byla řeč v článku
3.1.2.
/ml,
J
al
cl
Obr. 3.28 K výkladu souvislosti magnetizačních proudů s nchomogrnilou 111agncti1;1ce
Vyjádření magnetického pole zmagnetovaného tělesa pomocí pole

magnetizačních proudů má výhodu v tom, že dovoluje použít všechny vztahy
platné pro pole makroskopických proudů ve viikuu také pro popis magnetického
pole zmagnetovaných těles. V tomto smyslu je zde plná analogie s elektrostati-
kou (viz oddíl I .S), kde je také možné vyjádřit elektrostatické pole zpolarizova-
ných těles (tj. pole soustavy elektrických dipólů) pomocí pole vázaných nábojú.
Avšak zatímco vlÍzané núboje jsou reálnč existující makroskopickou veličinou,
v případě vázaných magnetizačních proudú tomu tak není. Tyto proudy nemají
nic společného se skutečnými kondukčními či konvekčními proudy, lj. s přemis
ťováním náb(Jjt1 v makroskopickém měřítku. Mohou být od nuly různé jak ve
ST/\CIONARNI POIE
vodivém, tak i v nevodivém prostřt:dí a představují jen ckktivni veličinu urnož-

ií11j ící pohodlné popsat magnetismus zmagnetovaných tčles.
l'r!ivč ,111ínč11{1 možnost vyjúrlí-ení magnetického pole ,magnctovan)'.ch těles
po111ocí 111agnctického pole vúzaných magncli,ačních pnmdú je ov~cm podrní-
11čna nalezť11Í111 takového ro,.lož.cní proudti. o kterém bude předem znúmo, že
vytvoří stejné 111agnctické pole jako zmagnetované tčleso. Lito ot:'uka však již
hyla bez ohledu na prúvč provedené n{u.orné úvahy v podstatč vyřešena v článku
l. 11.4. Ze vztahi°1 (l. I 14) a (3. I 17) vyplynul z požadavku ek viv:dence obou způ
sohC1 vyjúdřcní vztah mezi 111agnetizaci M(r) a hustotami pl,1šných m:1gneti-
n1čních proudi'1 1'" 1j 1(r) (J.115) a objemových magnetizačních proudi'1 1011 'j(r)
(l_J I<,)
(no) j, (r) •~ M(r)xn.
(on) j(r) ~ rot M(r),

kde n je jednotkový vektor normály na povrchu ,magnctov:111,:ho tčlesa. 7dú-
• __ v _ _ _ 1
_ _ v_ _ v_ , I •
__ _ __ I
, • ' v , _ _1 ., 1 , '! _
p1u~11c 111ag11Cll/,cll,JII ptouuy _l~Ull IIL'.'lillJU\'C lli.l ~Hl\ IU\ll ll.CIILU
ld/,IICIIH..:: /.IIUVll, /,C
tčles a objemové magnetizační proudy jsou nenulové uvnití- tčlcs.

Výra,. (l. l I (i) je n10}.né he,. obtí}í převést na integrúlní tvar, neboť V)sledný
1nag11eti,.ační proud 1"')/ protékající libovolnou plochou Sjc d;ín v,lahcm
(,")/ = Jl"' 1j(r) d S

s
l'o11}itín1 Stokesovy včly _je možné pí-íslušný plošný integrúl picv(·st 11a křivkový
integrúl přt:s křivku/ ohraničující plochu S. !'lati tedy
JrntM.dS ,1M.dl. (11 l 6a)

s
l'řípornínúrne (viz I )odatek I), }.e orientací plochy S, která je ne ✓.hytn;í pro sta-
novení /.narnení proudu, je 11rčcna i orientace křivky / ve v,tahu ( 1.1 I (,a).
Y11;d1y ( l.l l'i) a ( l.11/,) li.lo získal I malcmalickv 1cdnod11šsi111 ekmcnl;úním (1 kclyi ménč rigo-
1()1.11ír11) po:--;!11pc111 ltudcmt.:: nc_jdrívc 11va/.ovat sit11aci na pov1ch11 nn;1µ11ctov,rnl·lw tl".ksa
o 111ag11cl 11ať1 M, 1eho/. Č:l'>t _je 1ohi:uc11a 11a obr. 3.2Xh. Přcdpoklútkjrnc, lc 11c1 lornto po\ rchu ti:če
p!n:<11ý 111<1J>,llc!Í1;1č11í proud rcprc1c11tova11ý l1u.'-.lolo11 (m)L(r)_ Zvolme 1í;,kou or1cn1ov;111ou ohdélní-
kovrn1 plo.\k11, jqLí delší slrany /\V jc.;ou rnvnohč.>né s jcdnotkov)·rn lí.::čn)·rn vcktorcrn t iijL·ji/.
plocha protín;'1 pov1ch 11..':ksa v kolmé111 sml:r11 (viY obr. 3.28h). ( 'c!kov)· proud protd,ajíd touto
plo~"-rn1 111lúc1l\c počilat dvěma zpi'isohy: ;a prVl~ rnakro~knpi....:ky pomoci pkdpokl{1d;1né l111stoty
("''j,(() ;i /il d1u!ié 11Jik1o_c..kopicky _c..cl'lc11í111 phspčvkli všech mokkul:'irních ptlHhlť1 / 111 „ 1 rTprc·1cntu-
JÍťlcli 111.1g11clickc~ rno111c11ly molekul.
l'rn první /p11sol, výpočtu 1avcdcn1c jcdnolkový vektor N ~ n x t (srov čl. .1.1 ,j I. I !blan,·
proud p,1k 1/e vyp'idfit ve tvaru [ (1111h(r).NJJ\/. /,a druhl: pfTdpok.lúdc_jrne. Je na jt:cl11o(k(n ~- oh_)c-1~1
14.':!cc;a píipad:'1 11 0 mokk11!, / ních/. k;1/d;'1 je rcprc:zcntov:ma smyčkou o rn;ig1wtické111 r11orncnlu
m -- /mols1,10J· lx /.Vl'il.\L·Jlé l'ústi s111yčky na ohrútku _je /řcjnH'.-, le " cclko\l·rnu ]'ťťlltdu plochou
obdélníčku budou přispívat jen smyčky vyph'\ující válcové tčlcso objemu L\V, o kolmém průkzu
t.5..,, 1. (Smyčky.klen' jsou celé uvnitr obdélníčku, protínají jeho plochu dvakrát a k celkovému
proudu nepřispívají.) Vunll'rnc-li v úvahu platnosl vztahu M = 11 0 m, dostaneme pro hledaný prouu
vyjádření lm„ 111u/\l ,- -1,rn, 111 0 (f.Sm„ 1)i\l = --(M.t) /\/. Ze srovn,íní obou postupů plyne vztah
('"'' j,(rJ. N) = M.
představující _jen jiné vyjádření (3.11 S).
Pro vyšetření romčrů uvnilí' zmagnetovaného tčlcsa budeme počítal cclkov} nrngnclizačni
proud 1'"l/ protékající plochou libovolně zvolené křivky / (viz obr. 1.28c). L.čc opčt postupovat
dvěma zpúsoby; jednak makroskopicky pomoci předroklildané ob_jcmové hw,toly 1"' 1j magncti/.aé-
níhn proudu a jednak mikroskopicky sečtením příspčvků jednotlivých molckulúndcl, proudů.
V prvním případč lze magnetizační proud '"'J/ vyjádfil plo~ným intcgrúlcrn typu (1.5) přes
libovolnou plochu S ohraničenou khvkou /. Při poul.ilí druhého postupu si podle obr. 1.28c snadno
uvědomíme, že nenulový příspěvek mohou dát jen smyčky, jc.iichf. středy 1c;;; uvnilí čerclwvanč
vyznačeného prstencovitého tčlcsa. Jeho krátký úsek /\/ hude zi'cJrně přispívat hodnotou
11tmJ1 = lm„ 111 01\V = l,,,,,i( 5,,,,, 1.L\f)n,, = M.L\I. ln legrací podél křivky / a využiiím Slokesovy vi:ly do-
staneme ihned hledané vyjádření (3.116a) a (3.116).
3.5.3 Amperův zákon Y !útkovém prostředí
Z výsledků předchozího odstavce je patrné, že libovolné magnetické pole je

možné popsat rovnicemi formulovanými v článku 3.J.2, jestliže kromě skuteč
ných volných proudií budeme za zdroje tohoto pole považovat také vázané
proudy reprezentující magnetizaci příslušných látek.
Kromě toho je zřejmé, že i v látkovém prostředí zústane zachována uznvřc
nost magnetických indukčních čar. Tok vektoru magnetické indukce libovolnou
uzavřenou plochou S bude vždy nulový, nezávisle na tom, lcž.í-li tato plocha ve
vakuu či v !útkovém prostředí, viz (3.72),
118.dS = O. I
V libovolném bodě bude tedy platit, viz (3.7J),
~vp=~). l
Pro libovolnou uzavřenou křivku l bude platit Ampěrúv zúkon (].68). Na
pravé straně musí však vystupovat celkový volný/ i v,ízaný <01 >1 proud protéka-
jící plochou křivky i
cjia.dl== /lo(/+ (ml/). (].134)
I
Za vázaný proud je možné dosadit z rovnice (3.116a). Dostaneme
(3.135)
238 STACION1\RNÍ POLE
nebo pomocí magnetické polarizace
1(8 - P.n),d/= Jlof. (3.135a)

I
Po,lcdní výraz lze zapsat ve velmi jednoduchém tvaru, ve kterém vystupují

jen vol 11é proudy, zavedeme-I i novou veličinu
H(r) = B(r) - Pm (r), (3,136)

J.lo
nazývanou intenzita magnetického pole. Platí
(3.137)
Předpokládáme-li, fo plochou ohraničenou křivkou / nepřetékají žádné plošné

proudy, mi'.'1},cme znúmým postupem využívajícím Stokcsovu větu přejít k dife-
renci{tlnímu vyjádření vztahu (3.137)
I rotH ;7J (3.138)
v nč111): veličina j vyjadřuje lrnstotu volného objemového proudu v daném bodě.
Výrazy (3.137) a (3.138) vyjadřují /\mpcrúv zákon pro magnetické pole

v přítomnosti látkového prostředí. Pro doplnění jeho diferenciálního vyjádření
(3.138) zbývá vyšetřit chov{111í vektoru intenzity magnetického pole v okolí
plošných proudů. Nechť danou libovolnou plochou S tečou volné i vázané
plošné proudy o hustotách is, (rn>j,. Prostor nad plochou S nechť je vyplněn pro-
střecl ím (I), jehož magnetická polarizace je P,n 1 a magnetická indukce je 8 1.
Poclohnč prostor pod ní nechť je vyplnčn prostředím (2), o magnetické polarizaci
P,n 2 (srnv. obr. 3.17). Podle (3.84) bude při prikhoc1L1 plochuu S platit
Po dosazení z (3.1 I 'i) za ''n 1j, a po zavedení vektoru intenzity pole dostaneme
konečnou podmínku
(3.139)
Vidíme z ní, že nespojitost tečných složek vektoru intenzity magnetického pole

je d,í11a pouze hustotou volných plošných proudú. Při prí',chodu plochou, na níž
jsou pouze vázané plošné proudy (llapříklad při průchodu povrchem zmagneto-
vaného lčlcsa), zůstávají tečné složky intenzity pole spojité.
Využitím Amperova zákona ve tvaru (3 .137) je možné určit jednotku inten-

zity magnetického pole. V Mezinárodní soustavě pro ní dostaneme ampér na
metr (A.m- 1).
Intenzita magnetického pole hyla zavedena formálně vztahem (3.136).
Vzniká proto otázka. jaký je její význam pro popis magnetického pole za pří
tomnosti látkového prostředí. Tento význam spočívá v platnosti výrazťi (3.13 7),
(3. 138) a (3. 139), které určují vztah vektoru intenzity magnetického pole k vol-
nému proudu. Použití intenzity pole k popisu magnetického pole zmagnetova-
ných látek umožiíujc vyloučit z explicitních úvah vázané proudy. Je ovšem sa-
mozřejmé, že pro bezprostřední vyjádření fyzikálních účinků magnetického pole
(tj. pro vyjádření sil působících na pohybující se náboje - a jak uvidíme v kapi-
tole 4 - také pro vyjádfoní jevu elektromagnetické indukce) zůstává i v látkovém
prostředí určující veličinou vektor magnetické indukce.
Výrazy (3.137), (3.138), (3.139) a právě vyložen_>· význam vektoru intenzity
magnetického pole v mnohém připomínají situaci v oddílu 1.5, kde byla pro
popis elektrostatického pole v dielektriku zavedena rovněž vektorová funkce -
vektor elektrické indukce (srov. vztahy (1.247), (1.248), (1.252)). Vlastnosti
intenzity magnetického pole jsou skutečně v mnohém podohné vlastnostem
vektoru elektrické indukce. Z praktického hlediska je však třeba považovat ín--
tenzítu magnetického pole za potřehnější veličinu než vektor elektrické indukce.
Magnetické soustavy jsou totiž téměř vždy zadány rozložením volných proudů
v prostoru. Je proto téměř vždy výhodné uvažovat veličinu, která má bezpro-
střednější vztah k těmto makroskopickým zdrojům. I Jžítečnost takového postupu
bude demonstrována v následujících dvou článcích.
3.5.4 Materiálové vztahy, magnetická susceptibilita a permcabilila

Při dosavadních úvahách o magnetickém poli za přítomností zmagnetovaných
látek jsme považovali vektor magnetizace (respektive vektor magnetické polari-
zace) za známou funkci souřadnic a nestarali jsme se o to, jak souvisí jeho hod-
nota s fyzikálními podmí11kamí, ve kterých se látky nachází. Při řešení konkrét-
ních úloh je ovšem znalost této souvislosti nczhytná. Je různá pro různé typy
látek a je možné jí popsat pomocí fenomenologických materiálových veličin
zavedených na základě výsledki'.1 experimentálního studia chování látek v mag-
netickém polí. (Srov. analogický postup v případě elektrostatického pole v čl.
1.5.4 čí postup pří formulací Ohmova zákona ve stacíonúrním elektrickém polí
v čl. 3.2.2.)
Uvedené relace mezí magnetickými veličinami, závislé na vlastnostech !útek,
se nazývaJÍ 111ateriúlový111i vztahy. Na rozdíl od obecných rovnic formulova11ých
v článku 3.5.3, které popisují vlastností magnetického pole přes11ě, tj. v plné
shodě s veškerou dosavadní experimc11tální zkušeností, V)'.jadřují dané konkrétní
[é' materiálové vztahy zpravidla jc11 přihlížně chov{111í skutečných látek. Pro různé
r· účely je často třeba volit vztahy n"izného tvaru. V tomto článku se omezíme jc11
'
I
na zawdrní lind1mích maln1;ilových relací v nc.1jednod11šším tvaru, které rela-

tivně dohře vyhovují pro stacionární pole. Podrobnější diskusi chování látek
v elcktrn1nag11etickém poli odkládáme do kapitoly 7.
Pro p,,pis mag11ctických vlastnos1i l;'1tek je ncidůležit{jší stanovit souvislost
mezi magnetizací (popř. magnetickou polarizací) a magnetickým polem uvnitř
látek. Vzhledem k tomu, že se vlastnosti látek zpravidla zkoumají ve vnějším
poli vyh111.ené111 proudem ve: vodičích vhodného tvaru, _je výhodné určovat
s,iuvislml mezi m;ignetizací a intellz.ilou pole uvnitř látky. Intenzita pole má
totiž bc/.prostřednčjší vztah k volným proudi'11n, jimiž je pole zadáno, než vektor
magnetické indukce viz člúnck 3.5.3.
Vylo11či111e-li 1;1tírn z úv;1lt látky v supravodivé-m stavu, o nichž bude jednáno
v kapitole 7, je moJ.né z hlediska chovúní v magnetickém poli rozdčlit všechny
!úlky do dvou velkých skupin. Do první skupiny 1:ařazujemc látky, _jejichž mag-
11etizacc 11abývá jťll malých hodnot. Mluvíme o l,ítkách s!ahl; magnclických. Do
druhé skupiny zařa1:ujernc naopak lútky, je_iiclú. magnetizace mú)c nabývat
/.načnýcli hodnot. Jde o látky silně ma,1;11clické.
Pro síahě 11wg11i·1ické iá1ky je až 11:1 výjimky charakternt1cká lincúrní závis-
lost rnc;i 111te11zil1H1 pole a magnetizací, která je velmi přesnč splnčna clo značně
vysokých polí (s výjimkou oboru velmi nízkých teplot). k zvykem ji zapisovat
ve tvaru
M(r) CC XmH(r). (3.140)
Konstantu úmčrnosti Xm nazýváme 111agnetickou susceptihi!itou látky. 26
Pro
magnetickou polari/.aci dostaneme zřc_jmč podle (1.11 l)
P,,. (r) = JloX H(r).

111 (3.141)
Vzhledc111 k dcfi11ii::11ímu vztahu pro intenzitu pole, 111L1žemc snadno určit také
\?.tah rnu.1 rnagnetic·kllu inclukd a inten/,Ílou pole
(3.142)
Vcl ičina u= /lu( I+/,.,) se na1yvú JJťťlll('Uhilitou /útky, veličina p, = I+Xm její
rť!ativní 11em1N1hilito11. Zatímco relativní permeabilita a magnetická susceptibi-
lita jsou hczrozmčrné veličiny, permeabilita mú rozmčr a jednotku shodnou
, konsta11tou a
;1 0(newton.ampér) /<: vzorce (1.142) je také zřejm) pL1vod
. l<l
2
názvu pc1111eahilita vakua pro konstantu ;1 0 . Pro magnetické pole ve vakuu platí
totiž ;1 cc- ;1 0 takže
'· V1,.;d;~ .'.l1.'>ťcpt1hil1[y x,,, '>L" 11l':kdy užív/1 ll·/. tzv. mérmí susceµlihr/1ta J\..; 11 = Xn/PM, kde PM je lrnstola daného
malcn:'1111. Ml"rnú susccpt1hd1!a vyjadřu.ic V/.lahcm a11:ilop,ickým k (J.1'10) magnct1d.)1 moment v11aJ:cný na
Jl'dnotkovou l11Holnos(. M:'1 význam napfiklad u prMkových matcri;íli'I, kdy je ohtí/nt' určil skutctn;· objem
vy~ctřol.:nn(~ btis.y
I t
!
(3.143)
Oba vektory se liší pouze konstantou; zavádění vektoru intenzity _je tedy ve va-
kuu zbytečné.
Magnetická susceptibilita zavedená vztahem (3.140) je skalární veličina.
Vektor magnetizace je v tomto případě vždy rovnoběžný s vektorem intenzity
pole. To však platí jen v případě izotropních látek. V anizotropních látkách
(např. v některých krystalech) je směr magnetizace obecně různý od směru in-
tenzity pole. Magnetickou susceptibilitu je pak nutné považovat za symetrický
tenzor druhého řádu (srov. vztahy ( 1.261) a (3.23)). Pak platí
(3.140a)
Magnetická susceptibilita může být kladná i záporná. Je-li záporná, mluvíme

o látkách diamagnctick_ých, látky s kladnou susceptibilitou nazýváme paramag-
netickými. Diamagnetické jsou některé kovy, dále nekovové pevné látky, kapa-
liny a plyny (ale také například plazma) a většina látek organického původu.
Paramagnetismus vykazuje většina kovú, některé soli v krystalickém stavu,
vodné roztoky těchto solí, některé plyny (např. kyslík).
Magnetická susceptibilita diamagnetických látek téměř nezávisí na teplotě.
Rovněž susceptibilita některých paramagnetických látek (zejména alkalických
kovů) je teplotně neZc'Ívislá. U většiny paramagnetických látek se však sus-
ceptibilita s teplotou mění. Susceptibilita mnohých z nich spl11uje Vv. Curiei'tv
zákon, který lze vyjádřit vztahem
C
Xm = T' (3.144)
v němž T je absolutní teplota a C tzv. Curicova konstanta, charakteristická pro

danou látku. Absolutní hodnoty magnetické susceptibility slabě magnetických
látek se za normálních podmínek zpravidla pohybují v intervalu I0-6 až 10-'.
Silně magnetické látky se od slabě magnetických neliší pouze velikostí
magnetizace. Jejich dalším charakteristickým rysem je složitá závislost magneti-
zace na intenzitě pole, na historii vzorku, i na mnoha dalších faktorech.
Klasickými představiteli silně magnetických látek jsou látky feromagnetické.
Při jejich cyklickém magnetování je závislost magnetizace na intenzitě pole dána
I
tzv. hysterezní smyL'kou. Na obrázku 3.29 jsou schematicky zobrazeny typické
hysterezní smyčky feromagnetika odpovídající dvěma rúzným hodnotám maxi-
málního pole Hm, a l!m/ 7 . Magnetizace vzorku, který byl ve výchozím stavu
27 Hysterezni kfivka fcromagnctika má kvalitativně stc_jn}' průhčh jako hysterezní křivka ťcroclcktrika.
t
'
o kterém pojednáme v kapitole 7 (srov. článek 7.2.1 ).
nezmagnetován, roste se vzn'.'1stající intenzitou pole nejdříve podle křivky O, Mm1,

M,,, 1 nazývané křivkou prvotního magnetování. Maximálním hodnotám pole při
daném cyklu // 1111 , popř. /-1 1112 , odpovídají maximální hodnoty magnetizace Mm1,
popř. Mn. 2 Jak je z obr:\Il-:11 vidět, pro hodnoty pole menší než jistá hodnota Hs
magnetizace pomčrně rychle vzrůstá. Při poli o hodnotě Hs dosahuje vzorek
magnetického nasycení a při jeho dalším zvyšování magnetizace vzn"1stájižjen
nepatrně. Hodnota magnetizace Ms se nazývá spontánní magnetizací daného
feromagnetika. Závisí na teplotč a představuje jednu z jeho základních
charakteristik. Například pro čisté železo při pokojové teplotě je Pn,s = µ 0 Ms =
2,15Wb.m 2.
Obr. .\.2'J i lysterczni smyčka ťcromagnctika.
Při
následujícím sni;_ovúní pole klesá magnetizace podle ,cela jiné křivky.
Například, byl-li vzorek magneticky nasycen, bude to křivka M, 111 , M,. Nenulová
hodnota magnetizace M„ odpovídající nulovému poli se nazývá remanentní
magnetizací. Další snižování magnetizace může být dosaženo přiložením pole
opačného směru. I lodnota intenzity He, při ní} magnetizace klesne opět na nulu,
se nazývá koercitivním polem. Při dalším zvyšování pole má magnetizace
opačný smi:r a vzrůstá pudle Uivky -1-lc, -M 11 , 1 do své rnaxirn;ílní hodnoty -Mm 1
a rři opětném snižování pole se proces opakuje podle křivky -Mm 1, -M,. Opako-
vané cyklické zmčny intenzity pole s danými maximálními hodnotami vyvolávají
cyklické zmčny magnetizace určené jednotlivými větvemi smyčky Mm 1, -He, -Mm1,
H.-; nulové hodnotě pole ji;. neodpovídá nulová magnetizace. Kvalitativně podobný
charakter má průběh magnetizace i v případě, kdy vzorek nedosahuje nasycení
(viz obr. 3.29). Nezmagnetovaný stav, kdy nulovému poli odpovídá nulová
magncti?.c'lee, mi'.1žc být opět dosažen cyklickým magnetováním s postupně kle-
sající amplitudou pole k nule; amplituda magnetizace při jednotlivých cyklech
pak klesá k nule podle křivky prvotního magnetování. f,
_,_,
Pro feromagnetické látky lze zavést pojem permeability p a relativní

permeability p,. Analogicky k (3.142) definujeme
B
µ = H' (3.145)
přičemž požadujeme, aby magnetizace probíhala po křivce prvotního magneto-

vání. Takto definovanou permeabilitu lze tedy změřit jedině na vzorku, který
měl v nulovém stavu nulovou magnetizaci, tj. byl v nezmagnetovaném stavu.
Relativní permeabilita feromagnetických látek má zpravidla hodnotu značně
větší než jedna. Je samozřejmě závislá na intenzitě magnetického pole. Na ob-
rázku 3.30 je uvedena typická závislost tohoto druhu pro ocel „Armco". Vý-
značnými body na této křivce jsou počáteční permeabilita !lrp• odpovídajícíma-
lým hodnotám pole, a maximální permeabilita /Ir.max·
měkká oc:el .. Armc:o"

3
6.10
2.11!
0hr. 3.30 Závislost relativní
pcnncability mčkké oceli „Annco" ~--~-----'-~ - ---1., _ _ _ __
na magnetickém poli, O 100 200 300--H{A/m}
Nejznámějšími představiteli látek jevících feromagnetismus za pokojové

teploty jsou prvky železo, kobalt, nikl, gadolinium. Kromě gadolinia jeví fero-
magnetismus za nižších teplot také další vzácné zeminy. Dále se feromagnetis-
mus projevuje u velkého množství slitin i sloučenin nekovového charakteru. Pro
technické účely se připravují feromagnetické materiály z n'izných hledisek.
Za prvé mohou feromagnetické látky zmagnetované do určitého stavu sloužit
jako zdroje magnetického pole, tj. jako trvalé magnety. Pro tento typ použití je
žádoucí, aby magnetický stav látky byl pokud možno stálý, tedy aby co nejméně
závisel na různých vnějších vlivech, speciálně na vnějších polích. Tento požada-
vek bude zřejmě splněn, bude-li látka mít co největší hodnotu koercitivního pole.
Feromagnctika s vysokou hodnotou koercitivního pole se nazývají magneticky
tvrdá. V praxi se za magneticky tvrdé považují látky, pro něž je He 2 l0 3 A.m- 1.
Vysoké koercitivní pole však není jediný požadavek kladený na magneticky
tvrdé materiály. Pro konstrukci trvalých magnetů je také žádoucí co největší
hodnota remanentní magnetizace M,. Kvalita magneticky tvrdého feromagnctika
r se proto nejčastěji vyjadřuje velikostí součinu He M,.

244 STA( 'IONÁRNÍ POLE
Při prn11.iti v elektrických strojích (generátorech, elektromotorech, transfor-

mátorech) aj iných /.ařízeních s promčnným magnetickým polem ( vi/. oddíl 4.2)
je naopak žádoucí používat materiály s nízkým koercitivním polem a s vysokou
hodnotuu perrne~lbi!ity. V tointo příp~!dě n1!uvi!ne o n1aKne!icky n1i!kkých fero-
//1C1f!,IICliA1í,'i1. Za magneticky měkká se v praxi považují fi:romagnctika, pro než
platí f/, < I00A.111 1, Zmínčná ocel „i\rmco"' má He z .'i0A.m- 1; JC klasickým
magneticky měkkým feromagnetikem.
Jak ji1 bylo řečeno, spontúnní magnetizace ťeromagnctika závisí na teplotě.
S rostoucí lcploto11 klesá, a>. při ji sté kritické teplotě 7; , nazývané Curieovou
teplotou, klesne na nulu. 1'--~ad Curiecvnu teplot nu se látka zpravidla chová jako
paramagnctikum.
Silný magnetismus lútck múže mít i jinou rvzikální podstatu než feromag-
netisnrns. 'H Například technicky důleí:íté magnetické materiály, na;:ý•vané ferity,
jsonferi111agnetika. Bez ohledu na konkrétní podstatu silného magnetismu je pro
tyto látkv údy charakteristické nelincúmí chovúní a hystereze. Pro přesný popis
1nagnttického pole v takových !áikú,:h je tudíž vždy nutné zn;'il přísJt1-qnou
magncti;:ační křivku či smyčku. Pro méně přesné účely a pro mnohé obecné
(1vahy není třeba hrát v úvahu detaily materiálových vztahů. Zavádějí se proto
dva ah.slraktní typy magnetických l,ítek, vystihující extrC-rnní vlastnosti. Za prvé
je to pojem idecí/11č magneticky měkkého prostředí, o nčn1ž se předpokládá. že je
izotropní a spli1ujc přcsnč vztah CL 140), respektive (3. 142). Za normálních
podmínek vyhovují tčrnto přcdpoklaclt"1111 vlastně všechna magneticky izotropní
diamav,nctika a paramagndika. Z magneticky silných rnatcriáli'.1 je možné uve-
dený pojem přibližně pou>.ít pro magneticky mčkké látky, přičemž se jejich
vlastnosti podle situace popisují bud' počáteční, nebo maximální permeabilitou
( susccpl I hi I itou).
Za druhé se zavádí pojem ideúlné tvrdého 111agnetik11. u něh,,>. předpoklá
dáme určitou hodnotu permanentní magnetizace, jež ji}. nemůže hýl ovlivněna
pt"1sobc11ím vnějšího magnetického pole, Je zřejmé, že tento pojem přibližně
vystihuje například vlastn()sti magneticky tvrd;ch ťero1rngnetik. Za jejich per-
manentní 111agnctin1ci je obvykle možné položit remanentní magnctimci.
].S.S ,\lagnctický ohvocl

Problém v)'1 počt11 magnetického pole v látkách je jednoduchý v případě, kdy je
celý prostor v nčmž pole uvažujeme, vyplněn homogenním, izotropním a lineár-
11 im pr,isUcd í111. l'rn vztah mezi magnc:tickou indukcí a intenzitou pole pak platí
.'i-1 ryzik:ílní podstatou .,ilndu> magrn:t1s;111u je tzv. spontánní uspohídání magnetických momentů atomU. Podle
gcomelric 1t'.,poh'1dťmí 1,vc:111flv:'11nc ICromagnctik:i, krimagnetika, antilCromag11ctika a jiné. Silná magnetika
rn:11í t;ilu\', 1Yj1111a~n~l1Lk~;110 uspofúd,mí. u nčho/ '1L' magnetické momenty ntomť1 vzájemnč 11cvykompcnzu_1í
{l'crnmngnd:ha, k11m;1t~nd1ka). Typ 1nagnc11ckl·ho uspoř8Jú111, 11 nčho.>. _1,nu tyto nH1111cnty 1rnvz:'JJem
vykompc11/ov;'1ny, vc<k naopak na .slabý magnct1s1m1s (například antilero111ag11cLíka). Podrobněji o lčchtu
otú1k:kh po1cdná111c v kapitole 7. •
(3.142), přičemž permeahilita p je konstanta nezávislá na prostorových souřad

nicích. Amperítv zákon (1.137) lze užitím (3.142) vyjádřil po111ocí magnetické
indukce ve tvaru
(3.146)
-~ zcela analogickém s (3.68), který platí pro magnetické pole makroskopických

prou<li'.1 ve vakuu. Z této shody je patrné, že za uvedené situace můžeme použít
všechny postupy formulované v člimku 3.3.5. Je možné počítat přímo magnetic-
kou indukci tak, že v příslušných vzorcích z článku 3.3.5 nahradíme permeabi-
litu vakua µ 0 permeabilitou daného materiálu p.
Nejsou-li uvedené předpoklady splněny, je při výpočtu pole nutné vyjít
z obecných rovnic formulovaných v článku 3.5.3. Speciálně při vyšetřování pole
na plošném rozhraní dvou různých homogenních materiálů je nutné použít
vztahů (3.72) a (3.139). Z (3.72) vyplývá, že při průchodu rozhraním jsou spojité
normálové složky vektoru magnetické indukce a z (3.139) plyne naopak spoji-
tost tečných složek intenzity pole (neboť na vyšetřovaném rozhraní jsou volné
plošné proudy nulové).
Velmi užitečnou pomůckou při řešení magnetických soustav v látkovém pro-
středí je pojem magnetického obvodu. Tento pojem vychází z toho, že magne-
tické indukční čáry jsou uzavřené křivky, podobně jako proudové čáry stacio-
nárního proudu. Analogicky k proudovým trubicím stacionárního proudu je
možné zavést pojem magnetické tokové trubice, která je rovnčJ. uzavřená a vy-
mezuje určitý konstantní magnetický lok. Na základě uvedené analogie je možné
vyšetřovat magnetický tok tekoucí danou trubicí metodami stejnými. které byly
v článcích 3.2.3 a 3.2.4 použity k vyšetřov{mí stacionárního elektrického ob-
vodu. Vznikne tak možnost formulovat vztahy zcela analogické s Ohmovým
zákonem a Kirchhoffovými pravidly, pomocí nichž lze za určitých předpokladt°1
počítat magnetické pole jednodušších soustav metodami vypracovanými pro
elektrické obvody.
Magnetickým obvodem tedy rozumíme část prostoru vymezenou magnetic-
kou tokovou trubicí, v níž se uzavírá určitý magnetický lok, buzený zpravidla
elektrickým proudem protékajícím v okolních vodičích. Technický význam mají
zejména obvody, jejichž podstatná část je tvořena materiály s vysokou magne-
tickou permeabilitou. Příslušná toková trubice je pak vymc„cna povrchovými
plochami součástí zhotovených z těchto materiálú.
Abychom mohli formuloval z.ákonitosti pro magnetický obvod, budeme
uvažovat uzavřenou trubici magnetického toku podle obr. 3.31. Trubice nechť
prochází několika homogenními izotropními prostředími o permeabilitách p 1,
µ2, ... , l'N• Uvnitř této trubice zvolme jistou indukční čáru /, jejíž úseky
v jednotlivých prostředích označme / 1, /2, ... , IN. Konečně předpokládejme, že
trubice je dostatečně úzká, aby magnetické pole uvnitř ní bylo možné považovat
za homogenní. Magnetický tok bude potom možné vyjádřit ve tvaru <P = BS, kde
Sjc libovolný průřez trubice kolmý k indukční čáře l.
Nechť křivka I obepíná celkový proud !,. Pro intenzitu pole H bude potom
platit
Veličina
(3.147)
představujemíru, kterou se na vytvoření magnetického pole v obvodu podílí

vnějšímakroskopický proud. Nazývá se magnelomotorickým napětím působícím
v obvodu.
0hr. 3.31 Magneltcký obvod.
Magnetický tok je podél celého obvodu konstantní. Pro libovolný úsek l;

proto platí
fH.d I = <Pf~.
µ;S
(3.148)
/, 1,
V analogii s elektrickým obvodem je možné wvést veličinu
U111 ,1 = f
I,
H.d /, (3.149)
kterou nazveme magnetickým napětím (spádem magnetického potenciálu) na

úseku obvodu l;. Dále můžeme srovnat křivkový integrál
f dl
,, µ;S
(3.150)
s výrazem (3.20a) vyjadřujícím elektrický odpor určité části proudové trubice.

Vzhledem k formální shodnosti obou výrazů mi'.,žeme zmíněný křivkový integrál
(3. 150) považovat za magnetický odpor příslušné části magnetického obvodu.
(Permeabilita bude mít pak zřejmě význam měrné magnetické vodivosti.) Ozna-
číme-li jej R111 můžeme místo (3 .148) psát
Um.i= <PRm. (3.151)
Jestliže přirovnáme magnetický tok k elektrickému proudu, můžeme vztah

(3.1 S1) považovat za obdobu Ohmova zákona. Vyjadřuje skutečnost, že spád
magnetického potenciálu je roven součinu magnetického toku a magnetického
odporu, a bývá někdy nazýván Hopkin.wnovým zákonem.
Pro celý obvod podle obr. 3.31 bude zřejmě platit
Lf
N N
J;'m= H.dl = L,Um,; (3,152)

i=l I, i--1
a z druhé strany
(3. 153)
čímž jsme opět dostali vztah zcela analogický s rovnicí (3.37) pro elektrický
obvod.
Jednotkou magnetomotorického napětí i magnetického napětí je v soustavě
jednotek Sl zřejmě ampér. Vzhledem k tomu, že proud Íc v (3.147) představuje
celkový proud protékající plochou křivky /, užívá se pro magnetomotorické na-
pětí někdy také jednotka ampérzávit. Tento název vystihuje v praxi častou situ-
aci, kdy je magnetické pole vytvářeno cívkou o z závitech protékanou proudem
I. Pro celkový proud pak platí lc "' /z.
V hledání analogií mezi elektrickým a magnetickým obvodem hy bylo možné
pokračovat například tím, že bychom uvažovali libovolně složitý rozvětvený
obvod. Vzhledem k tomu, že výchozí vztahy (3.151) a (3.153) jsou totožné
s odpovídajícími vztahy pro elektrický obvod, dále díky rovnici (3. 72), jíž je
možné považovat za analogii rovnice kontinuity proudu, bychom jistě i v tomto
případě dostali výsledky shodné s elektrickým obvodem. Speciálně bychom
mohli formulovat Kirchhoffova pravidla pro magnetický obvod. Vzhledem
k tomu, že analogie mezi oběma typy obvodů je dostatečně průhledná, nebu-
deme se již podrobným rozvíjením těchto úvah zabývat. V dalším výkladu ale
budeme demonstrovat použití právě vyložených postupů na řešení několika
příkladů.
248 STACION/\RNI POLE
3.5.6 Magnctostatické pole
V člúnk11 l.5.3 jsme vyřešili ot{uku, jak moho11 1magnetova11ú tělesa přispívat
Sf)l)lu s 111akrnskorid.)'. mi proudy k \ytvúřcní magnetického pole. V článku 3.5.4
hyio dúic ph vyšctfovúní viastnosti foromagnctik poukázáno na možnost exis-
tence nrnulové magne1i1.acc i bet. přítomnosti vnčjšího pole. Uvedená vlastnost
ťcromagm:I ik vytvár-í jednu z konkrétních mo/.nosti existence magnetického pole
vytvářeného pou;:c 1m,1gnetovan)'. mi !útkami, o 11i>. byla zmínka v úvodu tohoto
oddílu.
Magnetické pole, klcré vzniká bez přítomnosti volného makroskopického
proudu a jG pouze dt1~lt:dkc1n Il{:,11ulové n1agnclizace iálek, se nazývá poiem
1J1af;J1{'/osh1tícký111. Jeho vlastnosti _jsou plně popsúny obeenfmi rovnicemi uve-
denfn1i v i.-1. 3.5.3. neboť jde o spcciúlní případ magnetického pole v látkovém
prnsti'cdi. I .ib<ivolnú úloha o magnctostalickém poli může být vyřešena pomocí
lčchto rovnic; stačí zn{11 magnetické vlastnosli a prostorové rozložení přísluš
ných látek. V tomto čl{mku se proto omezíme pouze na zdi'iraznční něktel)·cl1
spcci~í1nfc!! vlastností
/.e v1l,t!rn (3.137) plyne pro libovolnou uzavřenou kr-ivku
0.154)
í'odotrnč / (3 138) dos1Ú\Úllle pro libovolný bod
rotH = O. (3. l'i'i)
Magnctoslatické pole. kkré je polem objemově rn1ložcn:,"eh magnetických di-

pólL1, je ll.'dy pote11ciúl111 a 111LIŽe býl popsáno skalárním potenciálem. (O této
vlastnosti magnetického pole objcmovi; rozložených dipólů jsme se jiným zpú-
sobem pi'esvčdčili již v člúnku 3.4.4.)
Ze zn:ímého prt1bčhu magnetizace ,magnetovaných těles lze mčil objcmornu
/Jj ť) a plošnou (Jnl ť) hustotu 111ag11ctil'k:,"ch náb, ,_jú, a to ze vztahu, viz (3.118),
a"' (r') -, M(r').n(r'), Pm (r') = --div M(r')
a magncl ický potenci:íl m11žc být vy_j,ídřcn vztahem (srov. (3 .1 19))
<Pm (r') - _l___[J9'_,.Jr]dS +

4rr N
fP..._{_r') I·
R
dV (3.156)
s v
ínte11:čila 111:1g11ctostalick,:1io pole je p:d, dána zřcjm)'. m vztahem
H(r) '--' grad<pm (r) (3.157)

E MAGNETICKÉ POLE V LÁTKACH 249
a magnetická indukce podle (3.136) vztahem

1t B(r) = ~ ,Llo grad<p 111 (r) -l µoM(r). (3.158)
4
Pro magnelostatické pole z11stávají samozřejmě v platnosti beze zrněny
;t vztahy (3.72), respektive (J.73), neboť v nich volné proudy explicitně nevystu-
e pují. Dostávúmc tedy soustavu rovnic, ktcrájc zcela totožná s rovnicemi elektro-
o statického pole za pfodpokladu ncpřítom1wsti voln)'·ch nábojů (viz ( 1 253)). (1 a-
kové eleklrostat ické pole je tvořeno pouze v{m.mými náboji na zpolarizovaných
o tělesech.) Na magnetostatické pole se ledy můžeme dívat jako na analogii pole
71 elektrostatického.
Ze sr()vn.íní analt1gických rovnic vychází jako analogické veličiny intenzity
n pole E a Ha podobnou analogii je mož.né vidět také mezi vektory elektrické
:í a magnetické indukce Da B. Je však třeba si uvědomit, fo tato analogie je pouze
formální. Fyzikální účinky magnetického pole jsou bezprosti'cdné popsány vek-
h torem magnetické indukce B podobně, jako jsou ťyzikální účinky elektrostatic-
kého pole hezprostřcdnč popsány vektorem intenzity pole E. Proto, chceme-li
hledat analogii mezi občma typy polí, je nutné vidět fy,,i:ikálně opodstalnčnC:jší
analogii mezi veličinami E a B. Úlohou ,.bylých veličin Da H jl' doplnit popis
příslušných polí v lútkovém prostfodí. Charakteristickým znakem obou těchto
vektorů je přitom jejich bezprostřednější vztah k makroskopickým ,.droji'11n pH-
slušných polí (k volným núbojům a k voln)'m proudťim). Konkrétní pí'íklad ře
šení magnctostatického problému je uveden v 3.5.7b.
3.5.7 l{cšeni'' příklady

a) M11g11etické pole na rozltraní dvou prostředí
Uvažujme plošné rozhraní dvou homogenních izotropních prostředí o pcnneabi-
litách µ 1 a 11 2 . Označme 191 úhel, který svírá magnetické pole v prvním prostiedí
s normálou rozhraní, a 192 analogický tíhcl pro magnetické pole ve drnhém pro-
středí. Snadno nalezneme vztah mezi úhly 171, 1?1 a hodnotami permeabilit /11, /I
Jelikož je na rozhraní nulová hustota volného plošného proudu, plyne z (3.1 ]9)
spojitost tečných složek intcn,.ity magnetického pole H 1sin1~ 1 = H2sin111. Z (3 72)
dostaneme postupem stejným jako v článku ( 1.5.6) spojitost normálových slokk
vektoru magnetické indukce. Tedy l:1 1cos ťJ 1 = 8 2cos 192 . Použitím (J. I .:12) obdr-
žíme z těchto podmínek výsledek
(3 lSCl)
shodný s analogickým vztahem ( 1.278) pro elektrostatické pole.

Speciálně, je-li první prostředí vzduch a drnhé prostředí mú vysokou hodnotu
permeability, platí p 1 =110 , p 2 >> p 0 . Odtud získúrnc
250 STJ\ťlONAl<NÍ POLE
/1()_ = O, (3.160)
/11
což !C 1110/11L' .1cn v příp~u_lč~ 7.e ?9 1 =O. Z prostředí o vysoké penncabi!itě vy-
slup1qc tedy magnetické pole kalino na jeho povrch.
h) Toroidní jádro se vzduchovou mezerou

Jako příklad na použití vlastností magnetického obvodu vypočítáme magnetické
pole 1uroid11í som1,1vy podle ohr. 3.32. Nechť jádru zhotovené z materiálu
o vysoké relativní pcrmc,1hilitč /1, >> I ve tvaru prstenec o středním poměru r0 se
vzdud10vou lllczcrou 8 jť ovinulo cívkou o z /{ivitech. Vypočítáme magnetické
pole v jádru I v mezeře za předpokladu, že cívkou teče proud /.
Obr. .\. 12 K výpočtu magnetické indukce v mezeře toroidu.
B11dcmc před po k lúdat, >e prl1kz júdra je S. Dále budeme předpokládat, že

šířkamezery Je malá, takže magnetický tok <J, teče plochou S i v této mezeře.
Pro magnetické odpory mezery i j,ídra polom dostaneme
2nr0 -- 3 -"- 2nro
Rm i == - - - - - -
• µS pS
l'o dosazení do (3.151) můžeme vypočítat magnetický tok tekoucí obvodem
(3. 161)
Zavedeme označení Bj, 1/1 pro magnetickou indukci a intenzitu pole v jádru
a podobně U,, ff, pro tyto veličiny v mezeře. Bude pak platit
<P
BI= B, c..o - ,
s
Bj = pHj, Bv = Pollv, (3.162)
lf v
Jl, = ---.
Ill
MAGNETICKfc POi .EV LÁTKÁCH 251
Vidíme, že zatímco magnetická indukce má stejnou hodnotu ve vzduchu

i v jádru, intenzita pole ve vzduchu je /t,-krát větší.
Právě vyřešený příklad ilustruje, proč je výhodné užívat při konstrukci
magnetických soustav materiálů s vysokou permeabilitou. Jejích užitím se sníží
magnetický odpor obvodu, čímž v příslušném poměru vzroste magnetický tok.
Ve stejném uspořádání si nyní ukážeme způsob řešení magnctostatického
problému. Předpokládejme, že v cívce z obr. 3.32 byl vypnut proud, přičemž ve
feromagnetickém jádru zústala nenulová magnetizace konstantní hodnoty Mo,
(Pm.o = poMo), jejíž směr je v každém bodě rovnoběžný se směrem tečny kruž-
nice o středu ležícím na ose prstence. Při použití označení zavedeného v čl. 3.5.5
bude platit
O= f Hi.dl+ f Hv.dl = Hi(2xr0 - 8) + H,.8

t, I,
a dále vzhledem ke kolmosti vektorů Bi, Bv k povrchu jádra
Odtud dostaneme jednoduchým výpočtem
8
HJ -- ----Hv, (3 163)
2nro - 8
2nro - 8
B = ----Pm,O· (3.164)
2nro
-·-H
Obr. 3.31 K výpočtu magnetizace

feromagnetické koule v homogenním vnějším
poli.
2,2 STACIONÁRNÍ POLE
Ze získaných výsledků je patrné, že intenzita pole f/1 uvnitř jádra má opačný

smčr než vektor magnetické indukce a než intenzita pole ve vzduchové mezeře.
To je dú110 tím, 1c celou její hodnotu určuje demagnetizační pole. Z (3.164) pro
(3.165)
Velikost magncLické indukce // i intenzity pole uvnitř jádra Hj je úměrná

magnetizaci jádra M 0 . Hodnotu f-1; lze odečíst z hysterezní smyčky. Je dána prů
sečíkem demagnetizační přímky (3.165) s klesající větví hysterezní smyčky
(pri'1sečík analogický bodu Dna obr. 3.33).
c) Koule v lw111oge1111í111 magnetickém poli

Rozložení magnetického pole vytvořeného magneticky homogenní a izotropní
koulí vloženou do vnčjšího magnetického pole je možné počítat zpi'isobem zcela
an:ilogickým s tím, který byl použit při výpočtu elektrostatického pole dielek-
trickt': koule (viz příklad l.5.6c). Ze stejných dt1vodů především platí, ž.c homo-
genní tčlcso tvaru koule (nebo obecnčji elipsoidu), vložené do vnějšího homo-
genního magnetického pole B0 , bude homogenně zmagnetovúno. Označíme-li
tuto jeho magneti:r.aci M0 , bude vý·sledný magnetický cl ipť1I()\) moment tělesa
ruven
mv = MoV. (3,166)
Výsledné magnetické pole vnč koule bude superpozicí vnčjšího pole B0 a pole
B,n vytvořeného v daném bodč zmagnetovanou koulí. Podle výsledků příkladů
3.4.-1 ;1 I.5.Cic je zřejmé, 1.e vně koule bude pole B 111 totožné s polem magnetic-
kého dipólu o magnetickém momentu mv umístěného ve středu koule.
St,~jným postupem jako v I .5.6c pro pole elektrostatické bychom zjistili, že
uvniti' koule se vlivem jejího zmagnetování vytvorí homogenní demagnetizační
pole o intenzitč H.i, které se vektorově sečte s původním vnčjším polem 8 0 ,
/\nalogicky k ( l. l 8-1) platí
I
H" =--Mo, (3.167)
3
a pro výsledné pole uvnitř koule dostaneme
l
H = H0 + Hc1 = H0 - - Mo,
tr
3
B = Po ( H + Mo) = Po [ Ho + ¾Mo J (3.168)

MAGNETICKÉ ťOLF V LÁTKÁCH 253
V případě, že materiál koule může bý·t považován za lineární mčkké magneti-

kum, může být magnetizace vyjádřena p<11Tl()CÍ magnetické susceptibility;
M0 = XmH a pro výsledné pole dostaneme výrazy
(3 169)
které jsou analogické k ( 1.281 ), popř. ( 1.282).

V případě, že 111akriál koule je fcromagnetikum, je situace složitější, neboť
vztah mezi magnetizaci a výsledným polem uvnitř koule je dán hystnezní
smyčkou. Skutečnú magnetiwce materi;ílu koule Mo i výsledné magnetické pole
uvnitř múže být určeno z hysterezní smyčky způsobem uvedeným v obr. 3.31.
Závislost demagnetizačního pole H. 1 na magnetizaci, daná vztahem (3. l <i?a).
může být v obrúzku znázorněna přímkou (I) a podobně závislost výsledného pole
Hna magnetizaci pří111kou (2). Prťrsečíky A, I/, C této pří111ky s hysterezní smyč
kou udávají možné )l()dnoty magnetizace materiálu. O tom, která z nich se bude
skutečně realizovat, rozhodne postup, jakým bylo vnější pole nastaveno. Napí'í-
klacl při jeho monotónním zvyšování z nuly na konečnou hodnotu H 0 za předpo
kladu, že materiál byl púvodnč v nezmagnetovaném stavu, nastane pí'ípad A.
Z křivky prvotní magnetizace lze pro danou hodnotu magnetizace Mo odečíst
i příslušnou hodnotu výsledného pole fl.
d) Elipsoid magnetovaný ve směru 1,/avní o.\y

Výsledky získané v předchozím příkladu prn těleso tvaru koule snadno zobec-
níme pro obecný elipsoid za pfodpokladu, že vnčjší pole je orientová110 ve smčru
jedné zjeho hlavních os. Využijeme k lomu opět analogii mezi elektrostatickým
a magnetickým polem prostorově rozložených dipól{1 (srov. čl. 1.3.4 a 3.4.4).
Podobně jako v elcktroslatickém poli (viz l.5.6c) platí, že magneticky homo-
genní těleso tvaru elipsoidu je ve vnější111 homogenním magnetickém poli H0
homogenně zmagnetov;Íno. Pro jeho výsledný magnetický dip<ilový moment
platí opěl vztah (3. 166).
Za předpokladu, 1.e vnější pole H0 je orientováno ve smčrn jedné z hlavních
os elipsoidu, má homoge1111í demagnetizační pole Hd uvnitř elipsoidu rovněž
smčr léto osy a platí
(3.167a)
kde N; je hlavní hodnota demagnetizačního (depolarizač11ího)jiiktoru pVislušejíci

dané hlavní ose clipsoidu 2 '1. Výsledné magnetické pole uvniti elipsoidu _je pak
místo (3. I 68) dáno vztahem
29Depolarizační ťaktor je ohccnč lc1vorovú vchčma. Součet jd10 hlavních hodnot _1e roven Jedné ,\' 1 --1 .\' 2 --1 Ni
= I (vit napiíkl;id [71).
I
(3168a)
B = flo ( H + Mo) = (to [ Ho + ( I - N,) Mo].
Pro lind1rní magneticky mčkké magnetikum pak platí
1 I+ Xm a
H -------Ho, B = --------·-uu. (3.169a)
I + N,Xm I+ N;Xm
V phpadč foromagnctickélw tčil:sa lze opět postupovat podle obr. 3.33 s tím, že
(kmagnetizilční pří111ky mají směrnici danou de111agnetízační111 faktorem.
ni b/
Obr _1 __1,1 K výkladu demagnetizačních polí v rotačním elipsoidu magnetovanén, ve smčru rotační
my.·: a) prot(lhlý elipsoid. h) /plo~tčlý elipsoid. V dan,:m označeni os platí pro hlavni hodnoty
rlc111a1•11d11ačniho faktoru N 1 =• N„ N, N,., N 3 = N,.
Výsledky (3.167) ;1;, (3 169) pro kouli d()staneme jilko speciální případ
1 (3.lú7a) až (3.169a). 11vč'dorníme-li si. že pro kouli platí N I = N, = NJ = 1/3.
l)í'dc;;.iléjsou rovnčž. dva další speciální případy: velmi protúhlý rotační elipsoid
111ag11ctovaný podél osy rotační symetrie (obr. 3.34a) a zploštělý rotační elipsoid
magnclovaný rovněž podél své rotační osy (obr. 3.34b). V prvním případě m(1-
=
;ie111e zřej111č přibližně polo;;.it N, = N1 1/2, N, • O. Demagnetizační pole je tedy
podle (1.167a) přibli;;ni' nulové a intenzita pole uvnitř elipsoidu je přibližně
nwI1a H 0. Ve druhém píípadč platí naopak N, = N, =
O, N, I a pro dernagneti- =
z;1én1 pole platí
(3.167b)
Výsledné pole uvnitř elipsoidu je podle (3.168a) v prvním případč rovno
H H0 , (3.168b)
a v drnhé111 připadč plat i
(3.168c)
!r
ÚLOHY KE KAPITOlE 3 255
Ú 3.1: Uvnitř homogenního izotropního tělesa s měrnou vodivostí y nechť
v okamžiku I = O existuje volný náboj charakterizovaný ohjemovou hustotou p 0 .
Jak se hude tento náboj měnit s časem? Odhadněte konkrétní hodnoty pro mčď
(r=0,6.10 8 n- 1.m- 1), polovodič o mčrné vodivosti r= 100 n- 1.m- 1 a izolant
(sklo) o měrné vodivosti r=
10~12 n- 1.m- 1•. Relativní permitivitu položte rovnu
jedné.
Ú 3.2: Určete:
a) vstupní odpor. tj. odpor R118 mezi body A, B, nekonečného řetězce
složeného z odporů R 1, R2 podle obr. 3.35.
b) odpor R118 mezi body A, B sítě podle obr. 1.66, v níJ. jsou všechny
kapacity nahrazeny odpory R. Výsledek srovnejte s výsledkem úlohy Ú 1.30.
c) odpor mezi protilehlými vrcholy krychle, jejíž každá hrana reprezentuje
odpor R.
Obr. 3.35 Zapojeni řclčzcc odporů

k úloze Ú 3.2.
Ú 3.3: Určete změnu ó.R paralelního spojení odporů R 1, R2 způsobenou změnou

odporu R2 o 1"',R 2.
Ú 3.4: Jakou změnu odporu múžeme očekávat, když napneme měděný drát tak,
že se prodlouží o O, I %?
Ú 3.5: Z desky tloušťky t z.hotovené z matcriúlu o měrné vodivosti r je vyříz
nuto mezikruží o vnitřním poloměru r 1 a vnějším r 2 . Stanovte odpor R me-
zikruží, slouží-li jako přívody proudu obě válcové plochy, kterými je omezeno.
Předpokládejte, že vodivost přívodů je nekonečně velká a tloušťka desky malá
ve srovnání s oběma poloměry.
Ú 3.6: Za jak dlouho ohřeje ponorný vařič 2 litry vody z 20°C na 90°C? Vařič
je připojen na síť o napětí U= 220 V, jeho odpor je R= l 00 n. Účinnost je
75 %. (Změnu odporn vařiče s teplotou zanedbejte).
Ú 3.7: Ke zdroji o elektromotorickém napětí {,:'= 100 V a vnitřním odporu
Ri = 5 Dje připojena paralelní kombinace proměnného odporu R a pevného od-
poru R'= IOn. Nalezněte hodnotu odporu R, do něhož zdroj dodá výkon
IOOW.
Ú 3.8: Dva krnhové závity o stejném poloměru R0 jsou umístěny souose ve vzá-
jemné vzdálenosti l tak, že jejich roviny jsou kolmé ke společné ose. Oběma
závity protéká proud lo stejném směru. Odvoďte výraz pro magnetickou indukci
B na ose obou závitů. Vypočítejte hodnotu magnetické indukce B2 ve středu
f
251, STArIONi\RNI POLE
,;ívilu a mag11etickou indukci l/ 11 uprostřed na ose 111e/.Í ;:úvily v případě

/? 0 = IO c111, / ~ 20 cm, / 0 ~ 3 I\.
ťJ J.9: Pro dvojici zúvilú z pfodchozí úlohy ťJ 1.8 nalezněte relaci mezi polomě
w111 Nn" vnl:íl,·11oslí /. při 11Í:t 111:í poh~ li,, maxim:dní hn11101:1,cnil11 ve smi'·ru sr,nj-
nice stí'edCt obou ziivitť1.
ťJ 3.10: Jaký vztah musí platit mezi délkou/ a prúmčrem /) s,,lc1wid11, aby bylo
1110/11é počítat pole v jeho středu podle vzorce pro nekonečný solenoid s chybou
nepřesahující I%''
0hr .1.1<> 'i v;1r vodivl~ s111ylkcy pro výr()čd

1n;tgnetick0iw poll' v tíln1ť l J 3.11
ťJ 3.1 I: Nekonečný drút je ohnut do púlkrulrn polomčru r, jak je naznačeno na

ohr. l.l(,. l/rčcte magnetickou indukci /i ve středu pidkruhu ,a předpokladu, že
drt1tc1n proték;í proud /.
ťi J.12: l Jrčete magnetickou indukci N ve středu smyčky ve tvarn:
a) kru:ř.nice o polomi:~ru r,
h) rovnostranného trojúhelníka o stranč 11,
c) čtvi:rci: o stranč 11,
d) obdélníka o stran;ích a, h,
i:) pravidi:lnélw ši:stiúheh1íka ,i strani: a.
ťi 1.11: (tvcrcovou smyčkou o s!ra11i: (, m pmték:'i pr1Jll(I I O /\. l/rče!e magne-
tickou indukci /i v bodi: na ose smyčky ve výšce 4 Ill nad rovinou smyčkv.
ťJ l. I ,1: lJvnil ř dlouhého přímého homogenního vodii',c kruhového prť1ře;:11 je
vyvrtúna podélnú vMcovú dutina, jejíž osa je rovnobč;11;í s osrn1 vodiče. Vzá-
1e11111;í v,.d,ílenost obou os je a a vodičem protékú prrn1d o llllstotč j. Jah,u veli-
kost 111;°1 n1ag11dick;í indukce v dutini:' 1
ť; 1.15: Vypočtčtc magnetický tok</) plochou čtverec o stranč a= 1 cm umis!ě
nčho vi:dk ni:konečnč dlouhého příméll\l dr:'1111. jimž protékťi proml / = I S A.
kdna stra11a čtverci: je rovnohčžnú s drútem ve v;:dúlcnosti 4 cm. protilehlá
.slr.111a je od dr;ítu vzd,íle11a 5 cm.
ťJ 1.16: NakmC:te prť1bčh hustoty plošnčho proud11 is tek011cího na povrchu
koule poloi11črn r 0 , kti:rý uvnitř koule vytvof-í homogenní pole B 0. l lk,1ž!e, že
vni:'. koule _1c to!o pok ckvivali:nlni poli dipólu a určete _jeho dip(ílov:,"· moment
m.
ť; 3.17: M;1g11ťtický dip61 o magnetickém momentu m _je u111íslč11 v homog.en-
11í111 111ag11l'l1cké111 poli 8 0, přii':emž vektory B" a m jsou orientovány ,llltipara-
lclni:. Nale/.llčti: poloměr koule r 0 , jejím}: povrchem neprochúzi žúdné 111ag.ne-
1ické i11duki::11í čúry výslednčho pole. Určete výslednou magnetickou indukci Br
na „rovníkové" kružnici této koule.
.E ÚLOHY KE KAPITOLE 3 257
lě Ú 3.18: Válcová tyč poloměru r0 a délky I z magnetického materiálu je cirku-

lárně zmagnetována tak, že čáry magnetizace M tvoří koaxiální kružnice, při
čemž velikost magnetizace vzrůstá se vzdáleností od osy; M = kr, k je konstanta.
i· Vyjádřete hustoty magnetizačních proudů <"''i, (m'is, magnetickou indukci B
a intenzitu pole H uvnitř tyče.
o Ú 3.19: Určete inteniitu pole Ha magnetizaci M uvnitř bizmutové koule vloJ.ené
u do vnějšího homogenního magnetického pole B0 = I ,O T. Pro magnetickou sus-
ceptibilitu bizmutu použijte hodnotu uvedenou v tabulce 7.4.
Ú 3.20: Určete intenzitu pole Ha magnetizaci M uvnitř koule z oceli „Armco"
vložené do vnějšího magnetického pole B0 == 1,0 T. Výpočet proveďte za zjedno-
dušujícího předpokladu, J.e relativní permeabilita materiálu nezávisí na magne-
tickém poli aje rovna počáteční permeabilitě /1,.p == 300 (srov. obr. 3.30).
a
.e
4 Kvazistacionární elektrické
a magnetické pole
V předchozí kapitole byly zavedeny pojmy makroskopického elektrického

a magnetického stacionárního pole. Tato pole popisují fyzikální projevy elek-
irických nábojí'1 i v situaci, kdy jsou tyto náboje v makroskopickém pohybu vůči
pozorovací soustavč souřadnic (~i- realizují-li elektrický proud), avšak pouze za
předpokladu, že příslušné charakteristiky soustavy (proudová hustota, intenzita
elektrického pole, magnetická indukce, hustota náboje aj.) nejsou závislé na
čase.
Jak uvidíme v této a následující kapitole, jsou uvedená omezení ryzikálně
podstatncl, iil:hui' Č/1:-,,uvá závislost clek.i1 ick.él10 a 111agnetického pole při11úší jevy,
které musí být ,. hlediska klasické fyziky považovány za nové, nezávislé expe-
riment,ílní pornatky. V prí'1běhu této kapitoly se hudeme zabývat vlastnostmi
časově proměnného elektrického a magnetického pole za předpokladu jistého
omezení. Budeme předpokládal, ž.e časové změny prostorového rozložení nábojů
jsou vždy dostatečně pomalé, takže je možné zanedbat druhý člen v obecné rov-
nici kontinuity proudu (3.15). Budeme tedy předpokládat, že i pro časově závis-
lou hustotu proudu j( r, t) platí rovnice kontinuity ve tvaru (3.17), který je vlastní
stacionárnímu přiblížení.
Uvedené přiblí;;cníje velmi důležité pro n°izné !cehnické aplikace a nazývá se
kvuzislucioll{ímí111 /!f·ihlíže11í111. Je zřejmé, že stacionúrní elektrické a magnetické
pole mt"1ž.c být chúp;"1110 jako speciální případ pole kvazistacionárního.
4.1 Elektromagnetická indukce
4.1.1 Zákon elektromagnetické indukce
Zákon elektromagnetické indukce vyjadřuje (vedle silových účinků) další fyzi-

kální projev magnetického pole. Objevil jqj M. Faraday v r. 183 1 na základě
svých experimentů které ukázaly, ž.e v uzavřeném elektrickém obvodu vzniká
proud,je~tližc v jeho okolí dochází k jakýmkoliv změnám magnetického pole.
Jev clcktron1ag11ctické indukce je možné studovat v několika situacích. Uva-
žujme vodivou uzavřenou smyčku zhotovenou z homogenního vodiče, která je
umístěna v blízkosti zdrojů magnetického pole. (Tyto zdroje mohou být libo-
volné a mohou být tudíž tvořeny jakoukoliv soustavou vodičú protékaných
ELEKTROMAGNETICKÁ INDUKCE 259
proudem a zmagnetovaných těles.) Předpokládejme dále, že máme možnost mě

řit
proud protékající smyčkou. Zjistíme, že smyčkou nepoteče žádný proud, jest-
liže magnetické pole v jejím okolí bude neproměnné a smyčka bude v klidu.
Naopak smyčkou počne protékat proud:
a) jestliže se smyčka počne vhodným zpi'.1sobem pohybovat,
b) jestliže se vhodným způsobem počnou pohybovat zdroje magnetic-
kého pole,
c) jestliže smyčka i zdroje magnetického pole zústanou v klidu vť1či labora-
torní (powrovací) soustavě, ale počne se měnit magnetické pole uvnitř smyčky (na-
přt1dad tím, že se změní proudy v někte1ých vodičích vytvářejících pole).
Výsledky experimentů ukazují, že na nositele proudu ve vodiči smyčky pů
sobí ve všech uvedených případech síly, které jsou schopny vyvolat proud. Po-
dobnč jako v čl. 3.2.3 je i zde výhodné popsat vzniklou situaci zavedením pří
slušné vtištěné intenzity Et a jí příslušného elektromotorického napčtí, které
nazýváme indukované eleklromotorické napětí l-"j,. Na rozdíl od stacionárních
soustav vyšetřovaných v předchozí kapitole, kdy mohlo elektromotorické napětí
působit jen v nehomogenních vodičích, mi'1že indukované elektromotorické na-
pětí vznikat při změnách magnetického pole i ve vodičích homogenních. Ozna-
číme-li tedy R celkový odpor smyčky a l(t) okamžitou hodnotu v ní indukova-
ného proudu, můžeme v analogii se vztahem (3.30) definovat okamžitou ho-
dnotu indukovaného elektromotorického napětí t'F(I) pomocí rovnice
(4.1)
Na základě podrobnějších pokusů s elektromagnetickou indukcí bylo uká-

záno, že pro vznik indukovaného elektromotorického napětí jsou určující změny
c e I k o v é ho magnetického toku proch.ízejícího plochou smyčky. Z výsledků
uvedených pokusů je možné stanovit kvmititativní vztah 111C/Í hodnotou ,i 1\f)
a těmito změnami toku:
Velikosl indukovaného elektromolorického napětí je rovna velikosti to!ální
časové derivace celkového magnetic:kého toku smyčkou. Směr indukovaného
proudu ve smyčce.Je vždy takový, že magnetické pole vytvoFené IÍmto proudem se
vždy snaží kompenzoval zmény toku odpovědné za vznik indukovaného proudu.
(Poznatek o směru indukovaného proudu se v literatuře často nazývá Lenzavo
pravidlo.) Právě uvedené závěry se obvykle vyjadřují ve tvaru' 0
I ~f(t) =~ _ ' [ ] (4.2)
30 Zákon elektromagnetické indukce představuje vedle sil působících na pohybující se míbojc další nezávislý
účinek magnetického pole. Vzhledem k lomu, že všechny veličiny vystupující ve vztahu (4.2) mají ji,
zavedené jednotky, bylo by mo:ž.né v tomto vzlahu očekávat konstantu úmčrnosti různou od jedné (srov. vztc1h
G (4.2) v Dodatku 2. Soustava Si má vhodnč volené jcduotky tak, že tato konstanta 11111črnostijc rovna .1cJ11é.
'l
2<,0 KVAZISTACIONÁRNÍ ELEKTRICKÚ A MAGNETICKÉ POLE ~
J
:1
V/.tah (4.2) vyjadřuje správnou hodnotu indukovaného elektromotorického na-
pčtí nezúvisle na tom, j;1ký111 :rpúsobem zmčny toku nastávají. Jeho platnost je J
experimentem plně potvrzena ve všech uvedených případech (a) a?. (c) a také
tehdy, probíhají-li tyto změny najednou.
Vznikú jcštč otázka _jcdnozn;1čnosti mčení magnetického toku. Magnetický
tok 'ff v ( 4.2) je totiž dán relací (3.59), v níž plocha S představuje plochu použité
smyčky, jejíž volba není jednoznačná. (V příradě smyčky ve tvaru kružnice
1m1ic být například za JC.JÍ plochLJ považována plocha příslušného kruhu, nebo
čúst kulové plochy procházející smyčkou, nebo dokonce libovolná plocha ohra-
ničcnú uv;1žovanuu sn1yčkou.) /ákon ~lcktru1nagnetické indukce vyjádřený
V/.tahcm (11.2) bude mít jednoznačný fyzikální smysl jedině tehdy, bude-li hod-
nota magnetického toku 'Y nezávislá na tom, kterou z možnýL·h ploch S ohrani-
čených LJvaJovannu smyčkou pro výpočd podle (3.59) zvolíme.
( )hr. 4.1 K výkladu vlastnmlí magnetického Inku plochou

u;avřenc smyčky.
l/vcde11á vlastnost magnetického toku bude automaticky splněna, hudeme-li

přcdpoklúdat_ že i pro kvazistacionárni pole zústává v platnosti vzt.ih (3.72),
p(Hilc něhoi. je celkový magnetický tok procházející libovolnou uzavřenou plo-
eho11 nulový. Oan;Í plocha S ohraničen[\ uzavřenou s111yčkou I mL1žc hýt totiž
údv dorlnčna jiJl()LJ libovolnč vybranou plochou S' (rovněž ohraničenou křiv
kou/) na uzavřenou plochu S+ S' (viz obr. 4.1 ). Z nulovosti magnetického toku
plochou S+ S' p:1k ihned plyne rovnml magnetických tokú plochami S a S'.
Magnctick:,'.· tok procházející danou smyčkou bude tedy za uvedeného předpo
kladu _jcdnoznačnč určen jen její velikostí, tvarem a polohou v prostoru.
Vztah n.72) pí·cclstavujc jedm1 ze zúkladních vlastností magnetického pole
i v k vazistacion{m1í111 přiblížení. Vyjadřuje skutečnost, že i v kvazistacionárním
magnetickém poli jsou maµnctiekými indukčními čárami vždy u1,avřené křivky.
(O berné vl:1sl11ost i kvazistacionárního pole budou diskutovány v čl. 4.1.3.)
l'ři poi1iívání vztahu (4.2) je dúlcžité si uvědomit. že tok 'Y musí být
sk11tečnč celkový magnetický tok procházející danou smyčkoLJ. Na tuto okolnost
'OLE ELEKTROMAGNETICKÁ INDUKCE 261
naje třeba dát pozor zejména tehdy, má-li použitý obvod složitčjší tvar. Na obrázku
;t je 4.2 je uveden rříklad smyčky tvořené třemi kruhovými závity spojenými do
také zkratu. Celkový magnetický tok procházející touto smyčkou je dán například
součtem toků tekoucích plochami S 1 až S4 . 31
cký
1žité
nice
,ebo
hra-
·ený
iod-
ani-
Obr. 4.2 Příklad celkového magnetického toku.
Při výkladu zákona elektromagnetické indukce jsme předpokládali, fr,

všechna měření jsou prováděna ve vztažné soustavě pevně spojené s laboratoří.
Pozorovatel pracující v této soustavě může považovat magnetické pole za funkci
polohového vektoru a času B-= B( r, t). Časová závislost vektoru magnetické
indukce v daném bodě múže být způsobena jednak změnou proudi't ve vodičích
tvořících zdroje magnetického pole a jednak pohybem těchto vodičú vi'tči labo-
ratorní soustavě. Pozorovatel pracující v této soustavč nemusí mít vždy možnost
rozlišit, kterou z uvedených možností jsou změny magnetického pole vyvolány.
Elektromotorické napětí indukované ve smyčec i nehybné vůči laboratorní sou-
stavěje možné vyjádřit speciálnějším vzorcem
IOU
Jt
J
a B.dS=-5aa
,1;·F(t)=-- -.dS.
a, (4.3)
s s
e-li
72), Zdůrazněme ještě jednou, že tento poslední výraz neplatí na rozdíl od (4.2)
i[o- obecně; zahrnuje pouze uvedené případy (b), (c). V případě, kdy smyčka koná
)tiž pohyb vůči laboratorní soustavě, je nutné započíst ještě změny toku způsobené
'iv- změnou polohy (popř. i velikosti a tvaru) plochy S.
)ku Existence indukovaného elektromotorického napětí je jednou z příčin, že
S'. zákonitosti platné pro stacionární elektrické obvody (viz články 3.2.3 a 3.2.4)
po- v kvazistacionárním přiblížení obecně neplatí. Pojem elektrického obvodu musí
být zobecněn a musí být rovněž zobecněny příslušné vztahy popisující jeho
ole vlastnosti. Docházíme k pojmu kvazistacionámího elektrického obvodu, jehož
1ím vlastnostmi se budeme zabývat ve oddílu 4.2.
ky.
11 V právC uvedené fonnulnci zákona clektronrngnctické i11Jukcc jsme pro omačcní celkového 111ag11eti(:kélw
toku uzavřenou vodivou smyčkou použili symbol lf', zatímco v kapitole 3 byl pro magnetický tok danou
Jýt plochou obecně zaveden symhol <l> (srov. dclinič11I vztah (3.5'1)). Pro zdůrazněni spccii",čnosti celkového
ost magnetického toku budeme i nad.:ílc používat proto roz<lflné označení.
2(,2 KV /\liSTACiUNi\RNÍ J•,Ll,KTRICKI~ A MAGNETICKÉ POIJl
Vzhlctkm k tnmu. že /,;'ikon elektromagnetické indukl:e představuje vedle

silnvých účinkú drnhý, z hlediska klasické fyziky nezávislý fyzikální projev
magnetického polc,' 7 mi'1žc být vztah ( 4.2) stejně dobře jako Lorentzi'iv vzorec
(3 .5ú) pou;it k de Jin íci vektoru magnetické indukce. Vyjadřování magnetického
lok11 ve voltsckund;ích, které bylo zmíněno v čl. J.J.1, je tedy s ohledem na
vztah (4.2) plně fyzikálně oprávněno.
4.1.2 Souvislost mezi elektromagnetickou indukcí a silovými účinky

magnetického pole
Proberme nyní několik typických expcriment:\lních situací, v nichž se projevuje
jev elektromagnetické indukce.
a) /'ohyb přimého vodiče v homogenním magnetickém poli

lJvúuj111e vodivou tyč orientovanou podél osy x dané inerciální soustavy sou-
řadné. Nechť se tyč pohybuje ve s111éť11 osy r v homogt'.nním magnetickém poli
8 onentovaném ve ~měru osy z (viz obr. 4.3). Podle I ,orentzova vzorec bude na
volné nositele náboje ve vodiči púsohit síla, která bude mít tendenci pusunovat
núboje ri'1rné·ho 1.1rnmení opačným ,,111ěrem. Ve smy,lu výkladu předchozího
článku lze toto silovl: púsohcní popsat vtištč11ou intenzitou E1~ , pro níž bude
podle (3.56) platit
0hr. 4.3 K výpočtu elektrického pole

i11d11kovand10 v přímém pohybujícím se
vodiči
Et -= vxB. (4.4)
Účinkem tolmto silového pok se budL· tyč na _jednom k,mci nabíjet kladně a na
druhém konci záporné, tak1c uvnitř vodiče vznikne elektrické pole E Rovno-
vážný stav nastane, vykompenzuje-li toto elektrické pole vtištčmrn intenzitu E;,
tedy
i:> Určtt)·mi hkd1,J,y vd1j-.'11111:• souvi'-.111',[l 111e1.i nbčma projC\'Y 111agnct1ckeho pdlc se budeme zabývat
v n;ío.;k'du_1ícun čl;'1,1!,.u
POLE ELEKTROMAGNETICKÁ INDUKCE 26J
1edle E = ~vxB. (4.5)

·ojev
:orec Z výsledku vidíme, že v dané situaci v.zniká uvnitř pohybujícího se vodiče elek-
kého trické pole, které je důsledkem silových účinki'.1 magnetického pole na pohybující
n na se náboJe. Jev elektromagnetické indukce je tedy v l o rn t o s pc c i á I n í m
případě důsledkem silov5·ch účinků magnetického pole.
Je zajímavé si uvčdomit, jakou situaci bude sledovat pozorovatel v soustavč
souřadnic pevně spojené s vodičem. V této soustavč jev elcktroniagnctické in-
dukce nenastává, neboť vodič je v homogenním poli v klidu. Elektrické pole E
uvnitř vodiče musí ledy vymizet. To skutečně nastane, neboť v nové soustavě
vuje bude púsobil elektrické pole E' = vx B, které vznikne transformací původního
magnetického pole (srov. příklad 2.2.Sd). Náboje na povrchu vodiče mt"1žemc
považovat .za dúsledck púsobcní tohoto elektrického pole. Výsledné elektrické
pole u\'nitř \'Odiče pak bude skutečně nulo\'é.
sou-
poli b) Princip elektrického stroje
e na Vyšetřeme podmínky pro vznik elektrického proudu v u;,.avřené smyčec, který je
:wat důsledkem elektromagnetické indukce ve vodiči, pohybujícím se v magnetickém
úho poli. Uvažujme vodivou smyčku ve tvaru obdélníka, zhotovenou z homogenního
1ude vodiče vyhovujícího Ohmovu zákonu, jejíJ.jedna strana p je pohyblivá (viz obr.
4.4a). Smyčka nechť je vložena do homogenního magnetického pole B kolmého
kjejí rnvinč a mířícího za nákresnu.
R
a) _p,: ' I
v ' •
1 E=vxB
! F
L .......... .
r · - - - - - - ------,
' L @B ,
p ' '
.4) b) é
Obr. 4.4 Princir elektrického 1 p
F./J.BJ--.-
generátoru a elektromotoru: I
na a) gcnc,iilor, h) elektromotor.
IO-
Bude-li se příčka p pohybovat účinkelll vnčjší síly 1ychlostí v, nastane v ní

situace stejná jako ve vodiči vyšetřovaném v předchozím odstavci. Na volné
nositele náboje bude působit vtištěná intenzita E~ podle (4.4), která může
vat
zřejmě nahradit vtištěnou inten.zitu E • ve vztahu (3.26) vyjadřujícím Ohmův
zákon pro nehomogenní vodiče. Integrací tohoto výrazu podél celé smyčky lze
KVAZíSTACiONÁRNÍ ELFKTRICKÉ A MAGNETICKÉ POLE
vypočítatproud I tck0ucí smyčk()11 (srov. pustup, kterým byl získán vLtah

(UO)) !'latí
(4.6)
Veličina na pravé slranč rná význam indukovaného elektromotorického napětí

t:·1 Jelikož E; je od nuly rLJzné pouze podél příčky p, platí
1 1 = ~,vxB).d/ 00 J<vxB).d/. (4.7)

/>
Vzorce pro indukované napčtí /:'" lze dále upravit. Jelikož je E~ konstantní po-
dél celé pfičky, dostaneme jednoduchý výraz
(4.8)
Eickirornotorické napětí 1•1 v i 4.8) je kladn(i veličina, neboť jsme směr integrace
volili souhlasné se s111črern E;.-, a tedy i se smčrcm proudu/. Lze snadno vyjádřit
f• 1 ve tv:1ru obecného vz,1rce pro elektromagnetickou indukci (4.2). Součin Vp
představuje totiž plochu, kterou opíše příčka p za jednotku času. Veličina Bop
pak zřej111č ucl:1v:í absolutní hodnotu zmčny magnetického toku smyčkou připa
dající na jednotku času. Jelikož pro výpočet celkového magnetického toku
'11 smyčkou 11111símc ponc·clrnt orientaci její plochy danou smčrem protéka-
jícího proudu, je jak plyne z obr. 4.4a -- tento tok záporný. Je tedy
f 1 Bv11 = -:\ '/1/f..r. což,ic hledaný tvar (4.2).
Proud protéki~jící obvodem vyvolává ve vodičích vznik Jouleo\'a tepla.
Enngii potřebnou pro v,nik tohoto tepla dodávú vnější síla, ktcrú při pohybu
příčky koná prúci. Vidíme tedy, že jev elektromagnetické indukce umožťíuje,
aby v uvažovaném obvod11 podle- obr. 4.4a mohla být mechanická práce měněna
na elektrickou energii.
Mi'.1žcmc také vyšetřoval obr;\cen:; dčj pudle obr. 4.-1b. Du smyčky nechť je
zapojen vnčjší zdroj elektromotorického napětí 1,:: který v ní vzbudí proud/. Na
vodiče smyčky počne opC-t pt1sllbit plldlc (1.58) síla. l'ředpukládcjmc, že jako
v pi'cdcho/.Ím pÍ'Ípadč je smyčka pevn{1 a pouze příčka /I je pohyblivá. Příčka p
se pak mi'1}.c účinkem síly F pohybov;1t a suustava je schopna konat mechanic-
kou prúci. Omačímc-li rychlost příčky v', bude práce vykonan{i za jednotku
času zřejmé rovna
. I i( /X
- F .V, --:/1
Nm- - B) .V ,7J-- f/lpv., (4.9)
1
.I •
Ta1,, prúcc· je ku11{rna 1m ť1kor energie docl,mé soustavč zdrojem elektromotoric-

kého napčtí 1,:: Podle (3.48) je výkon dodaný tímto zdrojem do obvodu roven i
N, = f,;' I. Předpokládáme-li, že kromě zmíněné mechanické práce a Jouleova

tepla neprobíhají v obvodu žádné procesy podílející se na energetické bilanci,
můžeme na zúkladě zákona zachování energie psát
(4.10)
Podle (4.8) vš;ik Bpv' představuje absolutní hodnutu elektromotorického napětí

&."f, které se v příčce indukuje při jejím pohybu. Chceme-li vnější elektromoto-
rické napětí považovat za kladnou veličinu, musíme za kladný smčr integrace
považovat smčr proudu /. Pak ovšem
;,·; ,, 1 E;_o .d I = - B;n!' < O.

I
Po dosazení do ( 4.1 O) můžeme energetickou hi Janci v obvodu zapsat také ve

tvaru
(4.11)
O poměrech v obvodu máme tedy tento vý•skdný obraz. Vnčjsí zdroj elektro-
motorického napětí budí v obvodu proud, který vyvolává silové účinky na vodič
p. Počne-li se vodič v di'lslcdku těchto sil pohybovat, počne soustava konat me-
chanickou práci. V pohybující se smyčce se indukuje elektromotorické napčtí
8p, které působí p rot i vnčjšímu napčtí ;,:; a způsobí tedy zmenšení proudu.
Jeho konečnú hodnota je dána vztahem ( 4.1 I). Mechanicb práce konaná při
pohybu vodiče je konána 11,1 úkor energie dod,mé vnčjším zdroje1n elektromot(1-
rického napětí. Jelikož lze práci vykonanou za jednotku času vyjádřit ve tvaru
,fp/, můžeme také říci, že energie dodávaná vnějšími zdroji se spotřebovávú na
udržování proudu proti smčru indukovaného elektromotorického napčtí. Rozbor
situace v tomto obvodu ukázal, že vznik indukovaného elektromotorického na-
pětí je podstatný činitel un10ž1'íující promčnu elektrické energie v mechanickou
práci.
Soustava na obrázku 4.4h popisuje fyzikální princip elcktmmotorn, zatímco
soustava na obr. 4.4a princip elektrického generátoru. Z provedených úvah vy-
plývá, že silové účinky na pohybující se vodič a indukování elektromotorického
napětí v pohybujícím se vodiči představují dvě různé stránky obecnějšího fyzi-
kálního projevu magnetického pole. Existence silových účinků magnetického
pole pod111i1h1je existenci elektromagnetické indukce a naopak. Každý elektro-
motor 111{1žc principiálnč sloužit jako gencr;'1tor (je-li z vnčjsích zdrojů dodtiv;ína
mechanická práce) a obrúcenč každý gencrMor může sloužit jako elektromotor
Ge-li dodávána clektrickú energie z vnějších zdrojů elektromotorického napčtí).
Na olmízku 4.5 je znúzorněno principinlní uspořádání jednopólového
elektrického stroje s ot.'1čivým pohybem (tzv. Barlowovo kolečko), který do
26(i KVAZISTACIONARNÍ ELEKTRlCKÉ A MAGNETICKÉ POLE
značné míry včrnč íL\,dizujc tyzik{tlní situaci právč popsaných experimentů, viz
obr. 4.4, a tudíž se často používá k demonstraci činnosti generátoru i elektro-
motoru. Vodivý (nejčastěji měděný) disk D upevněný na otočném hřídeli je
umístčn mezi póly trvalého magnetu M. Při otáčení hřídelc111 můžeme měřicím
přístrojem G detekovat indukovaný proud (přepínač P v poloze (/). Naopak
;,apojírnc-li clo obvodu vnější zdr<lj elektromotorického napětí i!/' tak, aby obvo-
dem protékal proud stejného s111čru (přepínač P v poloze (2)), počne se kolečko
otÚČL:t opačným smčrcm.
Obr. ~.5 Principiální uspořádání

elektrického stroje.
c) Princip jluxmetru
Fluxmctrcm je nazýván klasický přístrqj, který se dříve hojně užíval k měření
magnetického pole. Přístroj byl založen na možnosti převést měření změny mag-
nctick(·ho tok11 plochou vodivé smyčky na měření n{1boje prošlého obvodem,
v 11é1111. je smyčka zapojena. I kdy1. se tento přístroj dnes téměř nepoužívá, je
užitečné se scznúmit s jeho principem, který velmi dohře demonstruje vlastnosti
elektromagnetické indukce.
Uva7.ujmc rovinnou cívku o N závitech umístěnou ve vnějším magnetickém
poli B. dostatečně malého průřezu S tak, abychom v celém jejím objemu mohli
magnetické pole pova1.ovat za homogenní. Nechť je cívka zapojena clo obvodu
o celkovém odporu /i spolu s měřidlem 11možťíujícín1 mčřit celkový prošlý náboj
q. (O klasické možnosti měření prošlého náboje pomocí balistického galvano-
metru pojcdmívá příklad 4.3.4d.) Předpokládejme, že jsme v místě cívky jakým-
koliv způsobem zmčnili magnetické pole z počáteční hodnoty Bi na konečnou
hodnotu B1. Uká1.eme, 1,c celkový náboj prošlý obvodem při změnč pole nezávisí
na charakteru této zrnčny, ale jen na počáteční ( •1~) a konečné ( 'l'r) hodnotě
magnetického toku procházejícího cívkou.
Pro počátcčn í a konečnou hodnotu celkového magnetického toku cívkou
zř~jmě platí
Označíme-li dále /(f) okamžitou hodnotu proudu indukovaného v obvodu cívky

při zmčnč magnetického pole, můžeme pro náboj q psát
- - -
q= f1(1)dt= ½ft·r(r)dt= _J_fd'P dt =-J_fd'P= 'Pr - ~.(4.12)

'Pr
R dr R R
o o o 'P,
čímž je vytčený úkol vyřešen.

V odstavcích 4. I .2a,b byla diskutována souvislost indukovaného elektro-
motorického napětí a silových účinků magnetického pole. Bylo by však z á -
sad ně mylné považovat tyto úvahy za obecné odvození zákona elektromag-
netické indukce ze silových účinků magnetickd10 pole. Všechny uvedené úvahy
se týkaly pouze indukovaného elektromotorického napětí v p o h y b u j í c í l. h
se vodičích za předpokladu, že magnetické pole je vůči pozorovací vztažné sou-
stavě č a s o v ě n e p r o m ě n n é .
bl
al
Obr. 4.6 Demonstrace elektromagnetické indukce ve smyčce umístčné v prostoru s nulovou
magnetickou indukcí: a) smyčka obepínnjlcí nckoncčnč dlouhý solenoid, b) smyčka obepínající
toroiu.
Zákon elektromagnetické indukce, tak jak byl formulován v předchozím

článku, představuje mnohem obecnější poznatek. Z hlediska klasické fyziky
musí být pova>.ován za nový fyzikální zákon formulovaný na základč t:xperi-
mentu. Skutečnost, že jev elektromagnetické indukce nemi'1že být vždy vyložen
na základě silových účinků magnetického pole na pohybující se náboje, lze de-
monstrovat pomocí myšlenkového experimentu podle obr. 4.6a, Uvažujme krn-
hovou vodivou smyčku l poloměru r, obepínající nekonečně dlouhý solenoid
o poloměru a < r. Tato smyčka prochází celá prostorem s nulovou magnetickou
indukcí, takže magnetické pole vytvořené solenoidem nemůže na nositele
proudu ve smyčce silově púsobit ve smyslu vztahu (3.57). Přesto však, platí-li
zákon elektromagnetické indukce, bude se při změně proudu cívkou solenoidu
ve smyčce indukovat proud, neboť se bude měnit magnetický lok tekoucí plo-
chou smyčky, Pro okamžitou hodnotu elektromotorického napětí indukovaného
ve smyčce 1,;'!'(r) platí podle (4.3) a podle výsledků příkladi'1 3.3.5e
21,S KVAZISTACIONÁRNÍ ELEKTRICKÉ A MAGNETICKÉ POLE
(4.13)
ZísL~u1:;, \':; :")ledek ukaI,ujc zjr,1vei\ í:c ffi._1 reálnY fyzikální s1nysi uvažovai vcklo~
rový potcnciúl i v tčch částech prostoru. ve kterých je magnetická indukce nu-
hivú. (K diskusi ,1 této utázcc sejcštč vrútíme v kapitole 6.) Uvedený experiment
lze ;:a térnčř idcúlních podmínek realizovat v uspořúdání podle obr. 4.6b, kdv je
11ek()11eč11,;· soie11<1id nalirazrn toroidem (srov. piíklad 3.3.Sd).
Ot,uk,1 vd1_jcrn11é so11vislosl1 silových účinkť, magndickc'lio pole a jevu elektromagnetické indukce
se u1,crn je'! v _pném svčtk 1. h\cdisk;i rclativisucké fyziky. V kapitole 2 bylo například ukázá110,
že alcspo1i v nčkicrých speciálních situacích je možm, magnetické pole se všemi jc-ll\l projevy
ch:íp:11 j,iko .'>j)CL·ir1r_·ký dť1\lcckk ( ·oulo111bova ;,'tkotw, :-.vázai1}· s danúu inerciální soustavou
...,ouh1dnou.
4.1..'I Ohccné vlastnosti kvazislacionárního pole

fak bylo již na11iačc110 v C,vodu t,~to kapitoly, v kvazístacionárním přiblížení
připo11štíme „pomalé" časové zmčny příslušných charakteristik soustavv. Přede
vším je 1mižné, aby se s č:1sc111 mčnilo rozložení makroskopických nábojll
v prostoru, což znamená, že objemová hustota volných núboji'.1 p( r, I) i obje-
movú hustota vú1.aných náhojL1 pp( r, t) mohou být explicitní funkce času.
,,Po111alost" časových 1.mčn objemové hustoty volných nábojú je dána požadav-
kem. aby druhý člen rJ1i/a1 v obecné rornici kontinuitv proudu (3.15) byl zane-
dbatelný prnti členu prvnímu, takž.e proudovú hustota volných proudú j( r, I)
sph'1ujc rovnici kontinllity (3.1 (l)
r~j(r,r).clS=O, I
[_s ~-J
pop i. (3. 17)
,- . ·. . ------1
I_div _ _1)_=_
_ J(r, O, J
ktcrú je charnktcristick:'1 pro stacionúrní suustavy. Je ruvněž 1.řejmé, že v kvazi-

.staciunárním přihlížení se málo uplatní vázané proudy, včetnč posuvného
proudu v dielektrikách, jehož. proudová hustota je dána časovou derivací vektoru
poiarí1.ace (.srov. vztah (.l.12)).
Č'asovč ziívislé rozložení 11:íbojú budí v okolním prostoru časově proměnné
clektncké pole. K vazistacion.irní elektrické pole je tedy obecně závislé na čase.
Expcrime11t:'ilní ;kušenost uk:11ujc, že je v řadi' konkrétních příp;1dú 111C1že111e
s dobrnu prcsnost, považovat za pole potenciální. Intenzita kvazistacionárního
elektrického pole E( r, I) tedy v každém okamžiku splťrnjc podmínku ( l .ó I)
1I
E(r, t).d I = O,
respektive podmínku ( 1.63)

rot E(r, t) = O.
Skalární potenciál qi ( r, t) (obecně rovnčž časově závislý) je definován známou
relací ( 1.50)
I E(r, t) = - gradqi(r, t)j

Kvazistacionární elektrické pole spliíuje rovněž Gaussúv zákon. V přítomnosti
látkového prostředí lze zavést vektor elektrické indukce vztahem typu ( 1.246)
D(_r,t) = EoE(r,t) + P(r,t).Platípakvztah(l.247)
11D(r, t).dS = Q I
nebo v diferenciálním tvaru vztah (1.248)
[cii~D(r, t) =-p(r, t).
Uvedené vlastnosti elektrického kvazistacionárního pole jsou, jak vidíme, fo-

málně shodné s vlastnostmi pole stacionúrního. V kapitole 5 uvidíme, že poten-
ciální charakter kvazistacionárního elektrického pole je důsledkem určité nedů
slednosti v aplikaci zákona elektromagnetické indukce a představuje jen určité
přiblížení. Veškerá elektrotechnická praxe však ukazuje užitečnost tohoto přiblí
žení, které je s dostatečnou přesností schopné popsat velkou třídu technicky
důležitých situací. Přesto však, že elektrické stacionární a kvazistacionární pole
jsou popsána formálně shodnými rovnicemi, existují rozdíly v působení obou
polí na nabitou částici. I když například pro kvazistacionámí pole v každém
okamžiku platí vztah (1.61), múže (vzhledem k časové závislosti pole) nabitá čás
tice, pohybující se po uzavřené dráze konečnou rychlostí, konat nenulovou práci.
V úvodu oddílu 3 .3 bylo zmíněno úsilí ťyzikú na přelomu devatenáctého
a dvacátého století prokázat experimentálnč ekvivalenci magnetických účinků
všech mechanismů elektrického proudu. Navzdory pozitivním výsledki'1m tčchto
experimentů se v kvazistacionárním přiblížení (vzhledem k jeho charakteru při
pouštějícímu jen „pomalé" časové změny) zcela zanedbávají magnetické účinky
posuvných proudů. V příští kapitole uvidíme, že tato aproximace podstatnou
měrou ochuzuje popis elektromagnetických jevi'.L
Při zanedbání magnetických účinků polarizačních proudú v látkách nastane
podobná situace jako ve stacionárním přiblížení. Za zdroje magnetického pole
mohou být (vedle zmagnetovaných látek) považovány jen volné proudy, tak:ř,e je
270 KVAZTSTACTONÁRNÍ 1-:1.FKTRTCKÉ A MAGNETICKÉ POLE
přirozené předpold:"1d,1t p!Jtnost Ampěrova 1,íko11;1 ve formálně stejném tvaru.

Vlastnost i k va11stacrn1 if1rn ího magnetického pok. které z tohoto předpokladu
ply11011. jsou v plné slwdč s výsledky příslušných experimentů. (Možnosti de-
mrrnstracc platnosti /\mpčrova zákona pro kv;i1istacionární pole v relativně
obecném uspořúdúní popisuje příklad 4.1.Sa.)
Pro obec11011 situaci kvazistacionárního pole v látkách, které může být časově
závislé, lze vedle magnetické indukce B( r, I) zavést intenzitu magnetického
pole H( r, I). Ampi'rúv zúkon v integrálním tvaru lze pak vyjádřit podmínkou
(3.137)
~H(r, t).dl -- I.
I j
v níž/ JC celkový vnlný pr,1ud protékající plochou u1.avřcné křivky/, a jeho dife-
rcnei;"ílní tvJrjc d,ír1 rovnicí (3.138)
I rotH(r, t) = j(r, :)~ _J

v nížj(r, t) je hustota volného proudu.
Z platnosti Ampérova 1,.íkona a rovnice kontinuity ve speciálním tvaru (3.16),
popř. (3.17), plyne dále možnost zavedení vektorového potenciálu A( r, t)
definičním vztahem (3.71 ). který splňuje kalibrační podmínku (3.76)
div A( r, r) = O. Odtud plyne, ;e pro kvazistacionúrní pole /.lJStávají v plntnosti
všechny /.Úvčry čl:'111ku 3.:1.3. Spccinlně v každém bodč pl;1tí vztah (3.73)
l clivB(r, 1) = O I
a pro libovolnou uzavřenou plochu S je, viz (3.72),
11 B(r, t).d S = o. I
l'od111ínky potřebné pro jednoznačnou formulaci z;ík()\1a elektromagnetické in-
dukce jsou tedy skutečnc ,,pl11č11y.
Prúvč vylo/cm: vla,t111l,ti elektrického a magnetického k vazistacionárního
pole je samozře_jmč třch:i doplnit zúkonem elektromagnctickč indukce formulo-
v:111ým vztahem (4.2)
, d'Y
l,,F= - - - .
dt
Tento zákon přináší jednu z nejpodstatnějších nových kvalit kvazistacionárního
pole ve srovnúní s polem stacionárním. Ze zúkona elektromagnetické indukce
plyne, že časové zmčny magnetického pole vyvolávají 1mčnv v rozložení elek-
trických nábo_jú, a tedy i zmčny elektrického pole. Tyto /111č1~y elektrického pole
mohou naopak vyvolat změny v rozložení proudu, a tedy zpětně i změny mag-
netického pole. Elektrické a magnetické pole přestávají být tedy navzájem nezávislé.
Pro kvazistacionární pole lze v mnoha případech zachovat platnost materiálo-
vých vztahi'1 tak,jak byly vyloženy v kapitolách I a 3. Speciálně v mnoha přípa
dech lze charakterizovat vlastnosti prostředí jeho permitivitou, permeabilitou
a měrnou vodivostí, přičemž pro nepříliš rychlé změny pole lze tyto veličiny po-
važovat za konstanty. Při používání Ohmova zákona však musíme mít na pa-
měti, že na nositele proudu mi'1že působit navíc indukovanú vtištěná intenzita
E;, o kterou je třeba doplnit jeho obecnou formulaci (3.26). Ani pro homogenní
vodič nelze obecně u:1.ívat Ohmův zákon v prostém tvaru (3.22), takže v kvazi-
stacionárním poli neplatí obecně dúsledky (3.24), (3.25). Při vhodném úplatnění
elektromagnetické indukce m11že být i v homogenním prostředí nenulová hustota
volných či vázaných nábojů.
Z matematického hlediska je kvazistacionární elektrické a magnetické pole
popsáno formálně totožnými rovnicemi jako staciomirní elektrické a stacionární
magnetické pole. Fyzikální odlišnost kvazistacionárního pole je vyjádřena ji-
nými okrajovými podmínkami, které musí brát v úvahu navíc pole indukované
vtištěné intenzity E;(r).
4.1.4 Vlastní a vzájemná indukčnost vodičů
Uvažujme vodivou smyčku protékanou proudem /(1), která je uložena ve vakuu.

Jak plyne z (3.82), je magnetické pole B(r, t), v daném hodě vybuzené touto
smyčkou, line.írní funkcí proudu /(1). Směr vektoru B zůstává v každém bodě
stálý; se změnami proudu se mění pouze jeho velikost. Magnetický tok 'P libo-
volnou plochou S je proto také lineární funkcí proudu /. Tato linearita zůstane
zřejmě zachována i v případě, kdy bude prostor vyplněn hmotným prostředím,
jehož permeabilita (resp. magnetická susceptibilita) není závislá na magnetickém
poli. (Podle čl. 3.5.4 bude tato linearita dobře zachována v případě paramagne-
tických a diamagnetických látek. Pro feromagnetické látky bude naopak vztah
mezi magnetickým tokem a proudem/ obecně nelineární.)
Uvažujme nyní speciúlní případ, kdy za plochu S ?volíme některou z ploch
ohraničenou uvažovanou proudovou smyčkou l (srov. obr. 4.1 ). Mezi magnetic-
kým tokem 'P tekoucím touto plochou a proudem I bude zřejmě platit vztah
'P = LI, (4.14)
ve kterém konstanta úměrnosti L, která se nazývá vlastní indukčností smyčky, je

závislá pouze na geometrickém tvaru smyčky, popřípadě na permeabilitě pro-
středí vypliíujícího prostor.
Vlastní indukčnost vodiče vyjadřuje jeho schopnost vytvářet magnetické
pole. Jde tedy o veličinu, která je v jistém smyslu analogická kapacitě vodiče
?72 KVAZiSTi\CíON1,RNÍ ELEKTRICKI, A MAl,NETICKÉ POLE
(srov. čl{111ck
I AS). !'ro správné pochopení dcfi11ičního vztahu (4.14) je třeba si
uvčdomit. že rnag11ctick:,'' tok 'ff představuje skutečně c e I k o v ý magnetický
lok vytvořený smyčkou, podobnč jako při formulaci zákona elektromagnetické
indukce (srov. obr. 4.2).
Vlasl11í indukčnost mi"1žc bÝt ,avcdcna nejen pro uzavřenou smyčku koneč
ných rozmčrťi, ale i pro libovnlný vodič či jeho úsek. Při definici je třeba opět
dbúl na to, aby v defi11ičním vztahu vystupoval celkový magnetický tok vytvo-
řený uvúovaným úsekem. Například v případě dvoj icc přímých nekonečně
dlouhých vodiči, bude celkový magnetický lok vytvořený úsekem délky protékat
vyšrafovanou plochou na obr. 4.9b. Je tedy třeba počítat nejen s tokem vně, ale
i uvnitř vodiU;. Výpočet indukčnosti L,1 pi'ipadající na délku d vodič11 je řešen
v piikladu 4. I .Sb.
Nyní budeme včnovat pozornost obecnějšímu problému. Nechť je v prostoru
rnzmislčno N smyček 11, / 2 , ... , IN, protékaných proudy / 1, / 2 , ... , IN. Je zřejmé. že
cclk,1vý mag11etický lok 'f/;, protékající i-tou smyčkou. bude obecně závisel na
proudec:!1 ve všech uvaž.ovaných N smyčkách. Podle toho co bylo řečeno na
z:tč;':tkl; č,únl.u _i.:; dák zicjr11é, le příspěvek 'i';* k-té smyčky k celkovému loku
'I~ bude mofoé vyjúdřit vztahem
(4.15)
ve ktcr0rn L 1, představuje opčl veličinu závislou pouze na tvaru, veliknsti, vzá-

jemné poloze a orientaci příslušných smyček a 11a permeabilitě prostředí. Cel-
kový tok 'ff, libovolné z uvažovaných smyček (i= l , ... , N) bude ledy možné
vyjádřit ve tvaru
(4.16)
Koeficienty se step1y1111 indexy Lu (k= I, .. , N) představují zřejmč vlastní in-

dukčnosti jednotlivých smyček. Koel'icicnty l.,c pro i cf- k vyjadřují, jak proud
v k-té smyčce přispívá k magnetickému toku i-tou smyčkou. Nazývají se vzá-
je11111)í111i il/(ll/kc'nos/111i příslušných smyček.
Vztahy (4.14), (4.IS) a (4.16) představují tzv. statickou definici vlastní
a vzftjc111né indukčnosti. Kromě nich se U/.ÍVÚ také dynwnických definičních
vztahů, které udúvají souvislost mezi indukovanými elektromotorickými napě
tími v jednotlivých smyčkúch a změnami proudu. Tylo vztahy zísbmc snadno
pm1l1lím výrazu (4.2) vyjadřujícího zúkon elektromagnetické indukce. Budeme
Jll"jdiwc uvažovat pouze jedinou smyčku, v níž může docházet ke změnám
pr,1udu /. Tyto zmčny proudu budou vyvolávat zmčny 11111gnctického toku tekou-
cího smyčkou. které je možné vyjádřit vztahem ( 4.14). Změny magnetického
toku budou d,íle vyvolaval ve smyčec indukovnné elektromotorické napětí G\,
pro které podle z.íkona elektromagnetické indukce dostaneme
01.E ELEKTROMAGNETICKÁ INDUKCE 27]
a si d'-Y dl
;ký t,"r- = - - = --L-. (4.17)
dt dt
:ké
Podobně pro uvažovanou soustavu N smyček bude elektromotorické napětí (,;'r-,;,
eč indukované v i-té smyčce v důsledku změn proudů 11, 12, •.. , IN ve všech
pět smyčkách, dáno vztahem
IO· N
:nč = - d'-Y; = - ""' [ . k ~ -
&'I'. (4.18)
rnt ·' dt k.i~ dt ; I
ile
en Z energetických (ivah (viz (ilohu Ú 4.5) lze ukázat, že vlastní indukčnost
vodiče je vždy kladná veličina. Vzájemná indukčnost m,"tže být naopak kladná
,ru i záporná v závislosti na tom, je-li (při dané orientaci příslušných ploch)
že příspěvek lf';k v (4.15) k celkovému toku 'ff; kladný či záporný. Platí však
na obecně
na
(4.19)
(U
5)
í-
J-
é
Obr. 4. 7 K výkladu symetrie vzájemných

indukčností smyček / 1, / 2 •
Pro dvojici smyček / 1, 12 (například podle obr. 4. 7) lze relaci (4. I<)) dokázat jed-
noduše, vyjádříme-li magnetický tok pomocí vektorového potenciálu vztahem
(3.59a). Pro vzájemné indukčnosti smyček platí podle definice
(4.20)
a například pro L 12 dostaneme pomocí ( 4.20) a dále využitím (:1.82)
Lp= µo_rf,rf,dl 1 dl2_ (4.21)

- 41t 'f 'f R
I, I,
Tento výraz je nezávislý na pořadí indexi'I (I) a (2), což dokazuje vztah ( 4.19).
Jeho platnost je možné dokázat i na základě energetických úvah - viz úlohu
Ú4.6.
274 KVAZISTACJONÁRNÍ ELEKTRICKÍl A MAGNETICKÉ POLE
Podmínka ( 4. 19) vyjadřuje tzv. větu o vzájemnosti, kterou lze formulovat

takto:
Jestliže proud I v k-lém obvodu přispívá k celkovému magnetickému toku
ohvodu hodnotou 'F1t, pak stejný proud v i-tém obvodu přispívá srejno«
i-/<5110
hodnotou ma/!.netického toku k-tého obvodu.
V soustavě SI je jednotkou vlastní i vzájemné indukčnosti henry (H). Podle
(4.14), rc~pátivc (4.15), platí: henry = weber/ampér = voltsekunda.ampér- 1.
4.1.5 I~cšcné příklady
a) Demonstrace platnosti Amperova zákona (měřicí transformátor)
Všimneme si konkrétního uspořádání, které umož1'íuje demonstrovat platnost
Ampěrova zákona relativně obecným způsobem a které má také praktický vý-
znam, neboť umo1.1'íuje měřit (periodicky proměnný) proud ve vodiči bez nut-
nosti zařazovat měřicí přístroj do příslušného obvodu.
0hr. 4.8 Princip činno~ti měřicího transformátoru.
Uvažujme cívku o velkém počtu závitů navinutou na ohebném jádru malého

prllřezu t-..S zhotoveném z vhodného materiálu (kůže, plastická látka apod.).
Z této cívky lze vytvořit uzavřenou smyčku / velmi obecného tvaru (viz obr.
4.8), přičemž lze předpokládat, že plocha každého závitu je v podstatě kolmá ke
smčru křivky l v daném místě.
Předpokládejme dále, že cívka je vložena do magnetického pole libovolné
soustavy vodiU'i. Abychom mohli vypočítat celkový magnetický tok 'F tekoucí
touto cívkou, uvažujme nejdříve její malou část ;\./ (viz obr. 4.8). Zavedeme
1ednotkový vektor n, jehož směr má směr tečny smyčky I v daném místě a jehož
orientace souhlasí se zvolenou orientací smyčky. Lze pak napsat t,../ = n lil,
.A.S= n !1S. Magnetický tok ,\cf> tekoucí jedním závitem cívky vyjádříme ve
tvaru Ml>= B.115. Nechť na jednotkovou délku cívky připadá zo závití1. Na
úseku !':-,./ hude polom zoól závitů. Celkový magnetický tok 11 'P tekoucí všemi
závity na úseku i':-,./ bude mít tvar
Magnetický tok 'J' tekoucí celou cívkou tedy zaj islé mi'.'1žeme vyjádřit křivkovým
integr;ílem
POLE ELllKTROMACiNETICKÁ INDUKCE 275
ovat
lf/ = z0t-.sf B. d /. (4.22)
'oku I
nuu Bude-li se magnetické pole měnit, bude se v cívce indukovat elektromotorické

napětí 1,;°F(t), které bude mít hodnotu
idle
li,(t) = -z0!-.S~,f,B.dl. (4.23)

dt 'J'
I
Předpokládejme nyní, že v okamžiku t = O zapneme proud ve vodičích vytvář~jí

IDSt cích studované magnetické pole. Proud v těchto vodičích a magnetické pole
vý- v jejich okolí začne od tohoto okamžiku nart"tstat, až po uplynutí dostatečně
1ut- dlouhé doby dosáhne své rovnovážné hodnoty. V cívce se při tomto procesu
bude indukovat elektromotorické napětí podle vztahu ( 4.23). Jestliže bude cívka
z.apojena do uzavřeného obvodu, poteče jím proud. Snadno vypočítáme hodnotu
celkového náboje Q, kter)· proteče obvodem o celkovém odporu R po zapnutí
(nebo také vypnutí) proudu ve zmíněných vodičích (srov. odstavec 4. l .2c).
Zřejmě platí
Získaný vzorec ukazuje, že celkový náboj prošlý obvodem mčrné cívky při za-
ho pnutí pole je úměrný křivkovému integrálu (3.64) z konečných hodnot pole.
Připojíme-li tedy měrnou cívku k měřicímu přístroji schopnému měřit celkový
.).
Jr.
prošlý náboj, můžeme měřením pro n'.1zné polohy cívky ověřovat platnost vztahu
(3.68). Především se mů>.cme přesvědčil o tom, že prošlý núb~j je nulový, neu-
ce
zavírá-li smyčka I vytvořená měrnou cívkou žádný proud. V opačném případě,
1é kdy smyčka obepíná jistý proud I, je prošlý náboj úměrný tomuto proudu.
cí Praktický význam právě popsaného uspořádání spočívá v tom, že je možné za
předpokladu platnosti Amperova zákona měřit proud ve vodičích podle jeho
IC
,ž magnetických účinkí1, bez nutnosti zařazovat měřicí přístroj do příslušného ob-
I, vodu. Výhody tohoto zpúsobu vyniknou zejména při měření velkých proudů,
e kdy by vlastní odpor měřicího přístroje mohl značně ovlivnit poměry v obvodu.
a Pro měření velkých střídavých proudů se komerčně zhotovují měrné cívky pev-
ného tvaru, zpravidla na tcromagnetickém j,ídru, které se nazývají měřicí trans-
formátory.
b) Vlastní in<lukcrnost přímých vodiči,

Uvažujme nejdříve jediný nekonečně dlouhý velmi tenký vodič protékaný prou-
dem I, vložený ve vakuu. Chceme-li určit vlastní indukčnost tohoto vodiče při
padající na délku d, múžeme postupovat tak, že zvolíme část radiální plochy
■
2ií, KV A/.ISTACIONÁRNÍ ELEKTRICKÉ A MAGNETICKÉ POLE
šířky da a určíme celkový magnetický tok touto plochou (viz obr. 4.9a). Tok
diforcnci,ílní ploškou dS bude d lf/ = Bdda a pro indukčnost dostaneme
, P1
Lt1 '-= - -
/
Jl<Jdida
= -
2n a
J-.
o
Integrál však diverguje jak pro a~ O, tak pro a~ oo, což ukazuje, že vyšetřo
vaný příklad je nepřípustnč zidealizován. Divergenci pro a~ O lze odstranit
předpokladem konečného pri'1111ěru \Odiče. Pro a ----c, = však v případě jednoho
nekonečného vodiče divergenci integrálu odstranit ncize, tudíž ani nelze najít
konečnou hodnotu vlastní indukčnosti.
B /j s
/ - -·· -,
, '
II '
'I
---f--
/ a 'da
~-=---------
o! bJ
0hr. 4.9 K výpočlu inilukč11osti pfimých vodičů: a) jediný nekonečný vodič, h) dvojice přímých,
rovnobčfoých. nekonečně dlouhých vodičů.
Řešitelná je.: úloha o vlastní indukčnosti dvou přímých, rovnoběžných, neko-

nc.:čnč dlouhých vodiči'1 konečného průměru 2a 0 • jejichž osy jsou vzdáleny o I
a.1imiž protéká proud / opačnými směry (viz obr. 4.9b). K určení celkového
índukčního toku připadajícího na délku s vodičú stačí uvažovat část radiální
plochy šířky s mezi osami obou vodičú. Předpokládejme nejdříve, že proud je
rozdělen rovnoměrně po celém průřezu vodiče. Integraci magnetického toku je
pak nutné rozdělit na dvč části; na část vně vodičů, kde je průběh magnetické
indukc.:e dún supc.:rpozicí příspěvkC1 typu (3.86), a na část uvnitř vodičú. kde prů
b0h nrngnetického pole určuje vztah (1.87). Za předpokladu, že vodiče.: mají re-
lativní permeabilitu rovnou jedné a jsou umístěné ve vakuu, lze pro indukčnost
L, tedy ps,ít
POLE ELEKTROMAGNETICKÁ INDUKCE 277
Tok
(4.25)
-P:
třo-
anit
oho
í
µ 0s [t-J"" -da +
+ -
2n
odkud po integraci dostaneme

a
llo
da
I - a
l
iajít µo (
L., = -.1· l + l 1-ao)
n--. (4.26)
2n ao
Pro duté vodiče ovšem první člen v ( 4.25) i v ( 4.26) odpadne.

Zajímavé je srovnání výsledku pro duté vodiče s výsledkem příkladu I .4.7f.
ve kterém byla počítána kapacita dvojice válcových vodičů. Pro součin
indukčnosti Lo a kapacity C0 připadající na jednotkovou délku platí
(4.27)
c) Vlastní indukčnost kruhové smyčky

Máme určit vlastní indukčnost kruhové smyčky poloměru r vložené ve vakuu
a protékané proudem /. Ze stejných důvodů jako v předchozím příkladu nemů
žeme smyčku považovat za nekonečně tenkou; budeme tedy předpokládat, že
vodič má kruhový pn'.'třez o poloměru a0.
K určení vlastní indukčnosti je třeba vypočítat magnetický tok kruhovou
plochou ohraničenou osovou kružnicí smyčky. Přitom je třeba výpočet opět
rozdělit na dvě části, tj. na tok uvnitř vodiče plochou ve tvaru mezikruž.í
omezeného kružnicemi o poloměrech r a r - a 0 a na tok vně vodiče kruhovou
plochou o poloměru r - a 0 .
o- Pro r >> a 0 lze zanedbat zakřivení kružnice a vnitřní tok múžeme počítat jako
v případě úseku přímého vodiče délky 2nr. Pokud jde o vnější část toku, pro
IO jeho výpočet je nutná znalost průběhu magnetické indukce na celé kruhové ploše
1Í ohraničené smyčkou. Avšak jelikož vně smyčky múžeme proud / považovat za
ie tekoucí nekonečně tenkou osovou kružnicí, je úloha ekvivalentní výpočtu vzá-

e jemné indukčnosti dvou tenkých koncentrických kruhových smyček o polo-
měrech ra r-a 0 ležících v téže rovině. K tomu lze použít vzorec (4.21). Vlastní
é
výpočet integrálu není snadný. Položíme-li relativní permeabilitu vodiče rovnu
I·
jedné, vychází přibližný výsledek [6]
L 8r
= µ 0r ( ln- 7)
- - . (4.28)
ao 4
278 KVAZISTACIONÁRNÍ EL!'KTRICKÉ A MAGNL·.TICKÉ POLE
I
<I) Vfa_,,fní indukčnost solenoidu
Uva>.ujmc dlouhý solenoid délky la poloměru R, na němž je navinuto N1 závitů
na jednotku délky. Zanedbáme-li okrajové efekty, můžeme magnetické pole
uvnitř solenoidu považovat za homogenní s hodnotou magnetické indukce danou
vzL1hcm (3.95). Celkový magnetický tok proeh.ízející všemi závity cívky lf je
roven
kde S = nN 2 11dávú průřez solenoidu. Podle definice dostaneme pak pro vlastní
incl11kčno,t vz!.!h
(4.29a)
v nčmž V= Sl je objem solenoidu.

l'řcsni:'._JŠÍ výpočet 1:ahrn11jící okrajové efekty (viz například [9]) dává
L = kµoNťV, (4.29b)
kde
8R R2 R4
k l---+-
3nl 21 2 41 4
e) Vlastu i indukč1w.,t toroidu

Toroidáh11 cívky se 11platiíují v celé řadě dúležitých aplikací, nevyjímaje velká
zaříL.ení, jako Je např'íklad tokamak, sloužící k udržení horkého plazmatu, nebo
betatron (srov. (J.3.2d). Určíme vlastní indukč1wst tornidu kruhového průřezu
o poloměru h, na nčrnž je navinuto celkem N z{1vitú. Osová kružnice toroidu
nechť má polomčr R0 (viz obr. 4. IOa).
Magnetické indukční čáry v toroidu jsou kružnice s osou v ose toroidu a veli-
kost magnc!ické indukce ve vzd:ílenosti R od osy, která je je d,ína vztahem
(3.9<>), klcs.'1 s první mocninou R.
K určení vlastní indukčnosti musíme najít celkový magnetický tok 1/.1 uvnitř
toroidu. Zvolíme kartézskou soustavu souřadnic s počátkem ve středu průřezu
toroidu ( t•hr. 4. I 0a), takže na povrchu průřc/li platí x 2 + y2 = 1/. Pro vlastní in-
dukčnost pak 111;'1111c
Provedeme substituci x = h~ a označíme R0 = h C. Dostaneme

+I r,-- +I
L = fLoN 2hf~l-z 2 dz = µ 0 N 2bf l-z 7 - Cz+Cz+C 2 -C2 dz =
1t
-I
C+z 1t
-I
(C+z).J1-z 2
První integdl v hranaté závorce řešíme substitucí 1/(C +z)= t, čímž dostaneme
druhý integrál je roven nule a třetí 1C. Celkovč dostaneme tedy výsledek
L = J.1oN 2 (Ro -,J Ro 7 - b 2 ). (4.29c)
Pro tenký toroid, v přiblížení b « R0 , vychází
(4.29d)
kde V= 2n2R0h2 je objem toroidu a N 1 počet závitú na jednotkové délce vinutí.

Výsledek je tedy stejný jako u dlouhého solenoidu.
f) Vzájemná indukčnost dvou .wuosých smyček

Uvažujme vzájemnou indukčnost dvou souosých, stejně orientovaných smyček
o poloměrech R1, R2, jejichž roviny leží ve vzdálenosti h (obr. 4.10b). Magnetická
indukce vybuzená větší smyčkou ve středu smyčky menší je dána vzorcem
a) b)
Obr. 4. I OK výpočtu a) vlastní indukčnosti toroidu, b) vzájc11111é indllkčnosli dvojice souos:;ch

smyček.
ZlSO KV AZISTACIONÁRNÍ EI ,FKTRICKil A MAGNETICKÉ POLE
a múžc být v prllřezu této (menší) smyčky považována za homogenní. Pro hle-
danou v ;:;íjcmnou i11d11kčnost pak ihned dostaneme
(4.30a)
Spcciúlné pro koncentrické smyčky(/,=-" O) platí
(4.30b)
!!) Vuíje1111uí i11dukč110.\·t dvojic" souo.,_ých válcových dvek

lJvažmt: dvč vúlcové cívky o polomčrcch R 1, R2 , počtech závitů N 1, N,, a dél-
kách / 1, 11 . Vypočtčmc jejich VJ'úje111nuu indukC:nost pr<1 dva konkrétní případy:
I. Nech i' obč cívky mají stejné rozměry, stejnou orientaci, jsou dostatečně
dlouhé a jsou navinuty na společném j:'1dru, takže magnetick) tok jim i procli;íze-
j ící je t<ltoJ:11ý. l'roch:'1/.í-li cívkou (I) proud / 1, poteče j~jím průřezem magne-
tický tok c.J) = (11 0 / 1N 1S)/l. Celkové magnetické toky o/1, 'V21 první a drnhou
cívkou hudou tedy rovny
< )dtudpni vh,tní incl11kčnost a vzújemnou ind11kčnosl obou cívek snadno dosta-
m;rnc výsledky
(4.31)
Vídí111c, 1.e vzújcrnnú indukčnost L 12 mt"1že takt: být vyj.ídřena ve tvaru
(4.32)
cm: Je nejvyšší mezní hodnota vzájemné indukčnosti dvou cívek a odpovídá

situaci, kdy se ,,lič cívky p1w;t\lrovč ;:totofni a mají společný magnetický tok.
(() n:11:ných stupních vazby dvou cívek bude jednáno ještě v čl. 4.2.3).
2. Nechť první cívka dt:lky 11 a polomčrn R 1 je dostatcčnč dlouhá a druhá
(h,ítkúl cívka o polon,érn N. 2 <<R 1 je do první cívky koaxiúlně zasunuta. Obě
cívky nt:chť 111ají souhlasnou orientaci. Polc vytvofoné první cívkou ml!Žcme
v průře1.11 cívky druhé /J<lVažovat za lio111ogc1111í. Mag11etický tcik tekoucí prllře-
zem druhé cívky bude tedy roven (p 0 / 1 N I S)/ l I a pro vzájemnou indukčnost L12
dostaneme
(4.33)
4.2 Kvazistacionární elektrický obvod

Již v článku 4.1.1 bylo poukázáno na skutečnost, že v elektrických obvodech, ve
kterých může docházet ke změnám proudu, existují složitější poměry než
v obvodech stacionárních. Příčinou této situace je především jev elektromagne-
tické indukce, neboť při změnách proudu mi'lže v obvodu vznikat indukované
elektromotorické napětí, které ovlivní proud tekoucí obvodem. Další rozdíly ve
srovnání se stacionárním obvodem přináší uplatnění kapacit mezi jednotlivými
vodiči. Uvedená komplikace je způsobena tím, že při změnách potenciálu vodičů
dochází ke změnám v rozlofoní náboji'1, a tudíž ke vzniku dodatečných proudí1
v jednotlivých částech obvodu.
Uvedené okolnosti nejsou samozřejmě z.ahrnuty ve vztazích, které byly pro
stacionární obvod odvozeny v oddílu 3.2. Pro kvazistacionární obvod je třeba
tyto vztahy zobecnit a kromě toho je třeba zobecnit i sám pojem elektrického ob-
vodu, což je úkolem tohoto oddílu.
4.2.1 Kirchhoffova pravidla J>ro kvazistacionární obvod

Uvažujme soustavu N vodivých, uzavi'-ených smyček a pi'-edpokládejme, že
v každé z nich mohou působit obecně časově promčnné vtištěné síly, jejichž vliv
v i-té smyčce lze popsat výsledným, obecně časově proměnným elektromotoric-
kým napětím &l';(t). Změny proudu v jednotlivých smyčkách budou dále v každé
smyčce indukovat elektromotorické napětí ,l/'11 ,;(t) dané vztahem (4.18).
Doplněním tohoto napětí do rovnice (3.30), V)'.jadřující Ohmův zákon pro
uzavřený obvod, dostaneme v případě i-té smyčky podmínku
(4.34a)
popř.
N dl
Re.Ji== &lí(t)- If,;k_k, (4.34b)
i=I dt
v níž Re.i představuje celkový odpor této smyčky a /; její proud. Ve speciálním
případě jediné smyčky se soustava (4.34) zjednoduší na jedinou rovnici
282 KVAZISTACIONÁRNÍ ELEKTRICKÉ A MAGNETICKÉ POUi
d1P
RJ = &'(t) - - , (4.35a)
dt
popř.
dl
RJ = &l'(t) - l - . (4.35b)
dt
Rovnice (4.34), popř. (4.35), zřejmě nahrazují rovnici (3.30) pro náš obec-
nější případ, kdy se uplatní vliv jevu elektromagnetické indukce. Je z nich
možné vypočítat proudy ve všech smyčkách / 1 (t), / 2 (t), ... , /N(t),jsou-li za-
dúna vnčjší eicktromoiorická napě1í t,1' 1(t), l,;'2 (t), ... , 1,;'N(t), ceikové odpory
Re.I, Re.z, ... , Rc,N a vlastní i vzájemné indukčnosti /,;k- (.Jelikožjde o diferen-
ciální rovnice prvního řádu,je pro určení konkrétního průběhu proudu třeba ještě
znát počáteční podmínky, tj. například hodnotu proudu v určitém okamžiku.)
Tyto rovnice však ještč nevystihují situaci v obvodech s proměnným proudem
úplně. Není v nich totiž počítáno s vlivem kapacity mezi jednotlivými vodiči.
l ( f í / 1 / ~ C121
]
• L
I,'{//
I~ 13/
C
a/ bl
0hr. 4. I I Vodivá smyčka v kvazistacionúrním přihlíJcní: a) realizace smyčky s odporem,

indukčnost.i a kapacitou, b) schéma smyčky v aproximaci soustfedčných parametrů.
Abychom její vliv mohli poznat, uvažujme jednoduchý obvod podle

obr. 4. I I a. Předpokládejme, že tento obvod vznikl přerušením vodivého uzavře
ného obvodu o celkovém odporu Re a vlastní indukčnosti /, 1,, přičemž do místa
přerušení byl zařazen kondenzátor kapacity C. Kapacity mezi jednotlivými
č{istrni vodičť1 původního obvodu zatím zanedbáme, takfo vlastnosti nové sou-
stavy budlJci plně určeny veličinami R,, l, C. Je samozřejmé, že takto upraveným
„obvodem" již nemůže téci stacionární proud. Jeho vodiči však může
protékat časově proměnný kondukční proud pří změnách náboje na
elektrodách kondenzátoru.
Předpokládejme dále, že ve vodičích obvodu působí vtištěné síly, jejichž vliv
je možné popsat elektromotorickým napětím 1,/'(t). Provedeme integraci Ohmova
zákona (3.26) podél uzavřené křivky /, jejíž část le vedená vně kondenzátoru
splývó s vodiči obvodu. Druhá část/., probíhající vnitřkem kondenzátoru, nechť
je vedena libovolně. Budeme však předpokládat, že kondenzátor je malých roz-
KVAZISTACIONÁRNI ELEKTRICKÝ OBVOD 283
měrů, takže bude Le» L;, a uvedená libovůle příliš neovlivní velikost plochy
35a) ohraničené křivkou L. Pro integrál přes Le dostaneme
ff.dl= f (E + E•).dl,
l5b) 1. I,
Jec- Rcl(t)= fE.dl+cff(t).

1ich I.
za- Tyto rovnice však ještě nezahrnují uplatnění indukovaného elektromotorického
>ory napětí. Po opravě ve smyslu (4.35a), resp. (4.3Sb) bude platit
ren-
eště
ku.)
RJ(t) = f,. d'l'
E.dl + 1-'(t) - - ,
dt
(4.36a)
Jem
popř.
RJ(t) = f
I,
E.dl + t'(t) -L-.
dl
dt
(4.36b)
Rovnici (4.36) můžeme dát jasnější smysl, využijeme-Jí vlastnosti elektrického

pole. Podle článku 4.1.3 víme, že kvazistacionámí elektrické pole je potenciální.
Pro jeho intenzitu E(r, t) bude tedy v každém okamžiku platit
~E(r,t).dl=
I
fI,
E(r,t).dl+ f
I;
E(r,t).dl.
Veličina
f E(r,t).dl
dle ,,
•ře
ísta však představuje rozdíl elektrického potenciálu (tj. okamžitou hodnotu napětí)
ími Uc(t) mezi elektrodami kondenzátoru, který lze užitím (1.201) vyjádřit pomocí
DU- kapacity Ca okamžité hodnoty náboje na kondenzátoru. Tedy
ým
iže
na
Uc(t) = f
I;
E(r,t).dl
Q(t)
= c· (4.37)
liv Po dosazení do (4.36) dostaneme pro náš obvod rovnici

,va
>ru Rcl(t) + Uc(t) = t!(t) - d'l' (4.38)
:hť dt
)Z- nebo
KV AZISTACIONÁRNI EI ,EKTR ICKÉ A MAGNETICKÉ POLE
d / (r)
RJ(r) + Q(r) r,,(r) - L~--, (4,38a)
(' dt
ifovnicc (4,3X) a (4,JXa) mají pro obvod znázorněný na obr, 4,1 la stejný vý-
'/.llilm jako rnvnice (130) pro stacionúrní vodivě uzavřený obvod, Je z nich
1110:,110 vypočítilt proud, známe-li parametry (:'(/), !?,, L, C (a počáteční pod-
mínky), l'ndolrnčpko v pi'ípadč (4.34) a (4,35) mohou být i tyto rovnice převe
deny na tvnr linc:írní difcrenciúlní rovnice (tentokrát druhého řádu), v nichž ne-
známou veličinou je proud jako funkce času, Uvědomíme-li si, že platí, viz (3,2),
dostaneme po zderivov,íní rovnic ( '1,38)
d( ( t \
\ I
(4,39)
dr
Pr,ívč provcdcn:'t úv:1hi1 uk:vuje, za jakých podmínek mů?,e vodiči spojenými

s elektrodami kondenátoru protékat proud, Při p(1sobení Čilsově promčnných
clektrnmDtorických napětí ,1e nutné tylo vodiče (spolu s př-i pojeným kondenzáto-
rem) pov:ižov:1t za součást uva>ov,111ých olwodC, přesto, 1,e nereprezentují elek-
tricky vodivé spoje, Je tedy zřejmé. 1e v kvazistacionúrním přiblížení je u1itečné
;"hecnit p,)jem elcktriekéliu obvodu. V tomto zob,xněném pojetí je třeba za
elektrický obvod pov:i>ovat lib,,volné spojení (homogenních i nchonwgennícb)
vodiči',, které je cliarak!erizovúno jejich odpory, elektromotorickými napětími,
vL1st11í111i i vójemnými indukčnostmi a také kapacitami mezi jednotlivými
čús1n1i vodičt°1.
Z rovnic ('1,34) až (4.J<)) a také z rovnice kontinuity vyplývá, fr v daném
ol--i1111žiku _je proud v každém prllře;,u nerozvětvené části vodiče stejný. Pro vý-
počet proud{1 :1 napětí na tčchto úsecích není proto zapotf'cbí uvaž,)Vat skutečný
tvar 1čchto vodiU1. Ke 1jcdnodušcní úvah o kvazistaeionárních obvodech se
pnlto 1,avúdí t;v, piiblí>cní suu.11i'edc;ných puranlťlrú, Přcdpoklád{1111e, že vlastní
indukčnosti vodiči°, lze reprczentov:1t cívkami velmi mal:?ch roz111črú zhotove-
nými z iddlních vodiči"!, přičemž jednotlivým dvojicím cívek připisujeme odpo-
vídajíc f lwdnoty vójemných indukčností. Podobně kapacity mezi jednotlivými
vodiči nal1razujcmc kondenzátory, :1 o odporech přcdpoklád[1111e, že jsou sou-
s11edě11y do vcl111i malých úseků vodičt°1, které tvoří prvky nazývané rezistory,
I ihovolnS obvod pak m{1žc111c reprezentoval určitým spojením tčchto základ-
ních prvkú (zdrojů. cívek, kondenzútori'1 a rczist,,rů). O vodičích. které je pro-
pojuji předpoklúdámc, že jsou ideální; jejich odpory, indukčnosti i kapaeity mezi
nimi již pc)Va111_je111c za 11ulové, l]vafova11ý obvod podle obr. 4. l la můž.e pak být
.E KVAZISTACIONÁRNÍ ELEKTRICKÝ OBVOD 285
při využití smluvených schematických značek překreslen do tvaru který, vidíme

na obr. 4.1 lb.
Pro právě zavedený kvazistacionární obvod se soustředěnými parametry lze
v podstatě reprodukovat úvahy článku 3.2.4 a odvodit Kirchhoffova pravidla.
Platnost I. Kirchhoffova pravidla ve tvaru uvedeném v čl. 3.2.4 je pro libo-
h volný uzel a v každém okamžiku zřejmá, neboť pro kvazistacionární přiblížení
požadujeme platnost rovnice kontinuity ve tvaru (3.16) (viz článek 4.1.3 ).
Slovně může být jeho obsah vyjádřen takto:
Algebraický součet proudů přitékajících do uzlu musí hi\t v každém okamžiku
nulový.
Pokud jde o li. Kirchhoffovo pravidlo, je zřejmé, že na libovolnou smyčku
v libovolně rozvětveném obvodu lze aplikovat stejný postup, který jsme použili
v předchozí části tohoto článku k vyšetřování nerozvětveného obvodu. Dostali
bychom výsledek:
Součet napětí na v.foch odporech a kondenzátorech ve smyčce je v každém
okamžiku roven součtu elektromotorických napětí působících ve smyčce
a elektromotorických napětí indukovaných ve v.foch cívkách podél smyčky.
Rovnice (4.34) až (4.39), které vyjadřují toto tvrzení,je možné též považovat
za vyjádření li. Kirchhoffova pravidla pro speciální případy uvažovaných
nerozvětvených obvodú.
Při důsledné aplikaci přiblížení soustředěných parametrú múžeme zavést
pojmy okamžitých napětí na jednotlivých prvcích obvodu, tj. na jednotlivých
odporech. kapacitách a vlastních i vzájemných indukčnostech. Okamžitá hod-
nota napětí U R(t) odporu R je zřejmě dána Ohmovým zákonem, okamžitá hod-
nota napětí Uc(t) na kondenzátoru Cje dána vztahem (4.37). Tedy
Q(t)
UR(t) = Rl(t), lfc(t)"' c·
Okamžitou hodnotu napětí U 1,(t) na indukčnosti L lze zřejmě definovat vztahem
(4.40)
Podle této definice U1.(f) představuje okamžitou hodnotu rozdílu potenciálu na

svorkách indukčnosti. (Například pro indukčnost L v obvodu znázorněném na
obr. 4.1 I b jde o rozdíl potenci;ílu mezi svorkami (2) a (3), který je kladný, jest-
liže proud tekoucí v naznačeném směru vzrůstá.)
Využitím uvedených pojmů lze rovnici (4.38) také vyjádřit ve tvaru
(4.38b)
a II. Kirchhoffovo pravidlo slovně formulovat rovněž takto:

286 KVAZISTACIONÁRNÍ ELEKTRICKÉ A MAGNETICKÉ POLE
Součet napětí na všech odporech, kapacitách a indukčnostech zařazených do

uzavřené smyčky je v každém okamžiku roven souL'tu elektromotorických napětí
11iísohících ve smyčce.
Rozdíl mezi rovnicemi (4.38) a (4.38b) je ovšem jen formální. Obč mohou
být převedeny na rovnici druhého řádu typu (4.39), v níž proud /(t) představuje
neznámou hledanou funkci.
Viděli jsme, že zatímco aplikace Kirchhoffových pravidel na stacionární
obvody vede obecnč na lineární algebraické rovnice pro neznámé veličiny,
v případč kvazistacionárních obvodů máme v podobné situaci co činit s lineár-
ními diferenciálními rovnicemi (prvního či druhého řádu). Přesto jsou obecné
metody řešení stacionárních a kvazistacionárních obvodi'.1 v mnohém podobné.
(0 obecných metodách řešení elektrických obvodů bude pojednáno v kapitole 8.)
V núsledujících článcích tohoto oddílu probereme ještě některé speciální typy
kvazistacionúmích obvodů, důležité z praktického hlediska.
4.2.2 Generace střídavého harmonického napětí, střídavé obvody

Zdrojem střídavého harmonického elektromotorického napětí nazývúme takové
zařízení, které produkuje elektromotorické napčtí, jehož časová závislost je dána
vztahc1n
(4.41)
v němž ,!JiJ je amplituda napčtí, mjeho úhlová frekvence a ({! fázová konstanta.
Probereme dva nejdůležitější principy, které se v technice ke generaci střídavých
harmonických elektromotorických napětí užívají.
První zpt'1sob, užívaný zejména v energetice, pracuje na principu elektrického
gc11crúlor11 a vy11}.ívá jevu elektromagnetické indukce ve vodičích pohybujících
//
,; ST
/'/
,-':)
a) b)
0hr. 4.12 <rcncracc střídavého napčlí gcucrútorcm: a) princip činnosti,

h) princiální uspořúd,111í alternátoru.
POLE KVAZISTACJONÁRNÍ ELEKTRICKÝ OBVOD 287
hdo se v magnetickém poli (srov. odst. 4.1.2b ). Pro demonstraci principu činnosti
1pětí uvažujme nejdříve rovinnou cívku o N závitech rotující v homogenním magne-
tickém poli B konstantní úhlovou frekvencí w kolem osy kolmé k ose souměr
ihou nosti cívky a ke směru magnetického pole (viz obr. 4.12a). Magnetický tok <P
vuje průřezem cívky S bude záviset na čase podle vztahu
1ární
:iny,
<P = fB.dS = BScoswt
s
1eár-
ecné a v cívce se indukuje elektromotorické napětí
bné.
e 8.) Ji' (t) = riJBSN sin OJI. (4.42)
typy
Označením ,fió = wBSN a vhodnou volbou fázové konstanty <p (tj. vhodnou vol-
bou počátku odečítání času) je můžeme vyjádřit ve tvaru ( 4.41 ).
Z praktického hlediska je výhodnější konstrukce, kdy se střídavé
elektromotorické napětí indukuje v nehybné cívce. Princip takového uspořádánL
:ové nazývaného altemátor, je uveden na obr. 4.12b. Sestáv;í z tzv. statoru ST a ro-
Jána toru RT. Stator je zhotoven z magneticky měkkého feromagnetika, na jehof
pólových nástavcích tvořících plášť válcové dutiny je navinuta cívka C, sníma-
.41) jící indukované napětí. V dutině se pak otáčí magnet (nejčastčji elektromagnet
buzený cívkou C), který v magnetickém obvodu statoru budí střídavý magne-
mta. tický tok. Vhodnou konstrukcí tvaru pólů lze zajistit, že se ve statorové cívce
'ÝCh indukuje elektromotorické napětí, jehož průběh je s dostatečnou přesností dán
vztahem (4.41 ).
:ého V silnoproudé elektrotechnice se zpravidla užívají tzv. víc<';{ázové (nejčastčji
cích třífázové) soustavy, které spočívají ve vhodném propojení příslušného počtu
zdrojů se synchronně proměnným a vzájemně fázově posunutým elektromoto-
rickým napětím do jednoho systému (n-ťázovou soustavu napětí lze například
získat pomocí jediného 2n.-pólového alternátoru). Podrobněji se otázkami vícefá-
zových soustav ani technickými náležitostmi konstrukce generátori'.1 v této knize
zabývat nebudeme a odkazujeme na doporučenou literaturu - např. [9].
Obr. 4.13 Schéma oscilačního obvodu.
Druhý způsob generace střídavého harmonického napětí využívá vlastních

kmitů v obvodu s indukčností, odporem a kapacitou. Uvažujme obvod podle obr.
4.13 a předpokládejme, že ve výchozím okamžiku t = O, kdy zapneme spínač, je
kondenzátor C nabit na napětí Uc.o- Po zapnutí spínače se kondenzátor počne
vybíjet přes odpor R a indukčnost L, takfo obvodem poteče proud l(t). Protože
288 KV A71STACION/\RNÍ Fl .EKTRICKÉ A MAGNETICKÉ POLE
v obvodu nepúsobí žádné elektromotorické napětí, bude možné jej popsat

rovnicemi (4.38) až. (4.39), ve kterých položíme Ji'(t) = O. Speciálně z (4.39)
dostaneme pro pro11d / rovnici
d"/ dl I
i, -+R-+--= O. (4.43)
dt 1 dt C
Její obecné řešení má tvar
(4.44)
kde Ki, K 2 _jsou integrační konstanty a
-R ± ✓R 2 - ( 4L)/C
=
2L
_jsrn1 kořeny charakteristické kvadratické rovnice.
Obr. 4. 14 Časová zúv1slost proudu v aperiodickém stavu

--t oscilačního obvodu.
l{ešení (4.44) rovnice (4.43) má jak známo různý charakter v závislosti na

hodnotč diskriminantu D =R2 - (4/,)IC. Pro D 2 O _jsou a 1, a 2 rcúlnč. Proud pak
mú průběh, který _je kvalitativnč ,obrazen na obr. 4.14. Tento případ, který
vyjadřuje tzv. a11criodický stav obvodu, nás však nyní nebude zajímat. Obrátíme
pozornost ke zbylé možnosti D < O. Zavedeme-li,jakje zvykem, reálné veličiny
r
8 = R/21,, m1 = 1/ LC, mv =.Jw1r- 8 2 , dostaneme a1.2 =-8 ± i(l).,,. Pomocí no-
vých integračních konstant K, 1p 111t"1ž.cme pak řdcní (4.44) psát ve tvaru
(4.45)
Výsledek (4.45) ukazuje, že proud v obvodu může mít charakter tlumených

harmonických kmiti'.1, které nazýváme vlastními kmity obvodu. Veličina 8zřejmě
char:1ktcrizujc rychlost jejich tlumení, a nazýv.í se proto konswntou útlumu; za
dobu t = 1/8 poklesne amplituda kmitů e-kr{1t. Nn hodnotě konstanty útlumu
ovšem také závisí kruhová frekvence vlastních kmitú Wv =✓wis- 8' .
Uplatníme nyní v obecném řešení (4.45) předpokládané počáteční podmínky,
které lze vyjádřit vztahy /(0) = O, Uc.o+ l,(d//dt),=o = O. Těmto počátečním
,POLE KVAZISTACIONÁRNÍ ELEKTRICKÝ OBVOD 289
opsat podmínkám vyhovuje například hodnota fázové konstanty cp =-rc/2. Pro kon-
4.39) stantu K dostaneme K= Uc.rl( w.,L), takže z ( 4.45) obdržíme průběh proudu
l(t) = Uc.o e-/j1cos(o.M-1t/2) = Uc.o e-/j'sinro.t, (4.46)

4.43) ro.L ro.L
který je kvalitativně zobrazen na obr. 4.15. Pomocí tohoto vztahu je mozne
snadno kvalitativně diskutovat děje probíhající v obvodu. Kondenzátor, který je
ve výchozím stavu nabitý na napětí Uc.o, se počne po zapojení spínače vybíjet
4.44)
a proud tekoucí obvodem rychle vzrÍlstá. S postupujícím vybíjením kondenzá-
toru klesá energie jeho elektrického pole a současně vzrÍlstá energie magnetic-
kého pole cívky. Po uplynuti čtvrtiny periody proud dosáhne maximální hod-
noty. Kondenzátor je téměř vybitý a téměř všechna energie obvodu je
soustředěna v magnetickém poli cívky. Jelikož je v tomto stavu d//dt =O, je
napětí na cívce nulové. Od tohoto okamžiku počne proud klesat, čímž se v cívce
indukuje elektromotorické napětí, které postupně nabíjí kondenzátor na opačnou
polaritu. Po uplynutí poloviny periody je proud v obvodu nulový a všechna
energie je opčt soustředěna v elektrickém poli kondenzátoru. Kondenzátor se
počne opět vybíjet a celý děj se opakuje.
I (t 1I ',
avu
,ti na
i pak
který Obr. 4.15 Tlumené kmity
itíme v oscilačnfm obvodu.
ičiny
í no- Vlastní kmity v obvodu jsou tedy podmíněny střídavou proměnou

elektrického pole v magnetické a naopak. Současně ovšem dochází ke ztrátám
v důsledku přeměny části energie v Jouleovo teplo, čímž postupně klesá
4.45) amplituda kmitt'.1. Tento pokles je samozřejmě tím pomalejší, čím menší je činitel
tlumení 8. V praxi užívaných obvodech je často možné dosáhnout stav malého
ných tlumení, kdy 8 << ~- Vlastní kmity pak mají kruhovou frekvenci w., = ~1
ejmě závislou jen na indukčnosti a kapacitě, která je dána vztahem
11;za
lumu (4.47)
ínky, jemuž někdy říkáme Thomsoni,v vzorec. Doba jejich trvání v obvodu mÍlže být
~ním mnohonásobně delší než perioda T.
290 KVAZ!ST/\CIONÁRNÍ ELEKTRICKÉ A MAGNETiCKÉ POLE
Obvod /?, L, C s malým tlumením, ve kterém mohou vznikat vlastní tlumené

kmity, se nazývá oscilačním obvodem. Je možné doplnit takový obvod přídav
ným zařízením, které vhodným způsobem doplt'íuje ,tráty energie, takže se
v obv,1du udržují trvale ne1L11me11é kmity. (Vhodným energeticky aktivním zaří
zením tohoto druhu illÚŽe být napříkiad eicktronka či tranzistor.) Obvod s ne-
tlumenými kmity může pak být například prostřednictvím vzájemné indukčnosti
vázán s jinými obvody a může v nich budit harmonicky proměnné proudy.
Z hlediska těchto sekundárních obvodů může být oscilační obvod považován za
zdroj elektromotorického napětí 1,;'(t), které lze popsat vztahem (4.41).
Zdroje střídavého elektromotorického napětí harmonického průběhu předsta
vují patrnč :H~jvfce užívaný :yp zdrojů ve všcch odvčtvích elektrotechniky. Díky
tomu mají také velký význam střídavé obvody. Rozumíme jimi libovolné spojení
rczistor11, cívek a kondenzátor11, které je připojeno ke zdrojům střídavého elek-
tromotorického napčtí, nebo jsou v nčm generovány střídavé proudy.
Střídavé obvody jsou speciálním případem kvazistaciunárních obvodú. Platí
pro 11č ted_y všechny 1.ákonitosti odvozené v předchozím článku. Vzhledem
k harmonickému prúbčhu elektromotorického napětí je však možné je vyjádřit
v mnohem konkrétnčjším a jednodušším tvaru. Tuto situaci budeme demonstro-
vat na jednoduchém, avšak dosti obecném a charakteristickém příkladu. Předpo
kládejme, že ke zdroj i střídavého elektromotorického napětí ( 4.41) je připojena
libovolná kombinace rezistorů, cívek a kondenzátor11, jejichž parametry jsou
konst,llltní, nezávislé 11,1 protékajícím proudu (tj. vylučujeme např. cívky s fero-
magnetickými jádry). Z uvú.ovaného zdroje bude do obvodu dodáván obecně
časově proměnný proud / (t), pro který je možné užitím Kirchhoffových pravi-
del (viz čl. 4.2. l) sestavit příslušné diferenciální rovnice. Rozborem charakteru
těchto rovnic (srov. článek 4.2.4) lze vždy ukázat, že za dostatečně dlouhou
dobu po phpojení zdroje bude mít proud l(t) protékající jednotlivými prvky
harmonický pn'.1běh
(4.48)
Jeho amplituda fo bude závislá jednak na amplítudč elektromotorického napětí,

jednak na parametrech uvažovaného spojení a na frekvenci w. Podobný charak-
ter bude mít okamžitá hodnota napětí na daném prvku
U(t) = U0 cos(wt+<p,,). (4.49)
Pro poměr amplitudy napětí a proudu na daném prvku (či na uvažované kombi-
naci několika prvki'1) je možné vždy psát
(4.50)
Veličina Z je pro uvažované spojení prvků (rezistorů, cívek, kondenzátorů) cha-

rakteristická, závisí obecně na frekvenci a nazývá se impedancí tohoto spojení.
KVAZISTACIONÁRNÍ ELEKTRICKÝ OBVOD 291
Vztah (4.50) definující impedanci, je formálně shodný se vztahem (3.19) vyja-

dřujícím integrální tvar Ohmova zákona. Je proto možné ji považovat za veličinu
v jistém smyslu analogickou odporu vodiče Uejí jednotkou je rovněž ohm). Je
však nutné si uvědomit, J.c impedance ve smyslu vztahu (4.50) udává pouze
relaci mezi amplitudami napětí a proudu. Souvislost mezi rázovými konstantami
q>;, q>.je nutné určit z jiných parametrů obvodu.
Stav střídavého obvodu za dobu dostatečně dlouhou po zapnutí příslušných
zdrojů elektromotorického napětí, kdy platí vztahy (4.48) až (4.50) a kdy je tedy
možné zavést impedanci jednotlivých prvků, se nazývá ustáleným stavem.
V opačném případě mluvíme o stavu neustáleném. JJ V článku 4.2.4 budou uve-
deny příklady řešení střídavých obvodů v ustáleném i neustáleném stavu.
V kapitole 8 pak bude podán systematický výklad metod řešení obecných střída
vých obvodú v ustáleném stavu.
4.2.3 Indukčně vázané obvody, transformátor

Dvojice elektrických obvodů vázaných vzájemnou indukčností představuje další.
v praxi velmi důležitý typ kvazistacionárních obvodů. Abychom poznali jejich
vlastnosti, uvažujme nejdříve obecnou dvojici uzavřených vodivých smyček
podle obr. 4. 16a o vlastních indukčnostech L 1, Li a odporech R 1, R2 . V první
(primární) smyčce nechť působí obecně časově proměnný zdroj elektromotoric-
kého napětí &i'1(t) a mezi oběma smyčkami nechť je vzúje1nná indukčnost L 12 •
V přiblíženi soustředěných para1,1etri'i, diskutovaném v článku 4.2.1, múže být
vyšetřovaná soustava znázorněna schématem, jež vidíme na obr. 4. I 6b.
Obr. 4.16 a) indukčně vázané smyčky,

b) schéma lransťormáto1u. al b}
Podle II. Kirchhoffova pravidla platí pro oba obvody rovnice
f.t(t)-L,~-L 12 d/2 = R,!,,

dt cit
(4.5 I)
d /1 d /2
-L12--L2-- =R2h,
dt cit
33 Jevy probíhající v obvodu v neustáleném stavu se někdy nazývají téJ.přechodovýmijevy.

·:111:·
292 KVAZISTACIONÁRNÍ ELEKTRICKÉ A MAGNETICKÉP0L!l \:
ze kterých lze při známých počátečních podmínkách (a ovšem i všech paramet-

rech obvodi'1) vypočítat časov)' průběh proudů / 1 i / 2. Některé dt°tlcžité závěry lze
však z rovnic (4.51) získat i bez konkrétní znalosti průběhu /;' 1 ( t).
Všimněme si nejdříve situace, kdy je druhá (sekundární) smyčka rozpojena.
Mezi konci jejích vodičů lze pak naměřit elektromotorické napětí l'2o =
L,i(dl,!clt). Bude-li odpor R 1 dostatečně 1rndý tak, že bude možné člen na pravé
stranč první rovnice (4.51) považovat přibližně za nulový, dostaneme
{,;'1(t) _,_ /,1

(4.52)
,t'20(t) L12
Velmi z,~ímavá je dále otúzka, jak se proud sekundární smyčky projeví na

chování smyčky primám í. Tuto otázku je možné snadno a velmi názorně vyřešit
ve speciální situaci, kdy je odpor R2 dostalečnč malý tak, že můžeme v každém
okamžiku pravou stranu druhé rovnice (4.51) přibližně položit rovnou nule. Platí
pak
- L12 ~ I = L, ~ .
dt - dt
Po integraci (za předpokladu, že v čase I = O, kdy byl do primúrního obvodu

zapojen zdroj, byly oba proudy nulové) dostaneme mezi proudy / 1(f) a / 2(1)
v libovolném okamžiku vztah
l1(f) = L2
(4.53)
lz(t) L12
Pomocí tohoto výsledku dostaneme z druhé rovnice (4.51)
- ~ = ~~ + Rz 12 = 1' 12 ~ - ~R2f1
cit l,2 dl /, 2 /,2 dr L22
a po dosazení do rovnice první
Z výsledku (4.54) plynou dva diiležité závěry. Za prvé srovnáním s rovnicí

(4.15) a s dynamickým definičním vztahem vlastní indukčnosti ( 4.17) vidíme, že
se primární smyčka chová tak, jako kdyby měla efektivní indukčnost
(4.55)
E KVAZISTACIONÁRNÍ ELEKTRICKÝ OBVOD 293
I- Podobnč jako pro libovolnou vlastní indukčnost musí i zde platit L,cr ~ O (viz
úloha Ú 4.5). Přítomnost sekundární uzavřené smyčky tedy zmenšuje efektivní
indukčnost smyčky primární. Obvykle se zavádí činitel vazby k 0~ j L 12 j/ jCI, 2 .
Lze tedy psát
(4.56)
přičemž k~ 1. V mezním případě k= I je efektivní indukčnost primární smyčky

nulová. Tento stav těsné vazby, kdy by oběma smyčkami protékal stejný mag-
netický tok, nelze ovšem ve skutečnosti dosáhnout; obě smyčky by se musely
geometricky ztotožnit. Pro reálné obvody proto vždy platí k< I, L12I I< ,JT,i"f;.
(srov. příklad 4.1.Sd), i když hodnoty k blízké jedné mt°11.c být vhodnou kon-
strukcí dosaženo.
Ze srovnání výsledku (4.54) s rovnicí (4.35) pro osamocenou smyčku plyne
i druhý· závěr. Kromě zmenšení indukčnosti na efektivní hodnotu L1.ei se přítom
nost sekundárního obvodu projeví také vzrústem efektivního odporu primárního
obvodu o hodnotu (Lt, / L~ )/? 2 . To odpovídá skutečnosti, že zdroj v primárním
obvodu musí rovněž dodávat energii spotřebovanou při průchodu proudu sekun-
dárním obvodem na Jouleovo teplo.
Soustava induktivně vázaných cívek konstruovaná pro různé obvody
v jednotliv)'.ch odvětvích elektrotechniky se nazývá tran:,fonnátur. Obecně může
transformátor sestávat z více nó dvou cívek s rúznými činiteli vzájemné vazby,
v závislosti na účelu použití. č:asto je však žádoucí dosáhnout co nejtěsnější
vazbu; v ideálním případě k= I mluvíme o ideálním transformátoru.
Pro dosažení maximální těsné vazby dvou cívek je nutné, aby plochami všech
jejích závitť1 procházel společný magnetický tok. Relativně těsné vazby se napří
klad dosahuje mezi dvěma válcovými cívkami navinutými z tenkého vodiče
těsně na společné kostře (viz 4.1.Se) nebo mezi podobně navinutými toroidními
cívkami (srov. úlohu ťJ 4.9). Vedle co nejtěsnější geometrie je možné činitele
vazby zvýšit navinutím cívek na společné jádro zhotovené z materiálu o vysoké
relativní permitivitě /I,>> I tak, aby tvořilo uzavřený magnetický obvod o co
nejmenším magnetickém odporu (srov. čl. 3.5.5). Magnetický tok společný in-
duktivně vázaným cívkám se pak uzavírá především tímto jádrem a těsná geo-
metrie cívek pÍ'cstává mít prvořadou dúle;i.itost. Na obrázku 4.17 jsou schema-
ticky zobrazeny dvě nejužívanější konstrukce transformáton'.t. V případě obrázku
4.17a tvoří jádro jednoduchý magnetickf obvod obdélníkového profilu, jímž se
uzavírá magnetický tok. Primární a sekundární cívky jsou odděleně navinuty na
protilehlých stranách jádra. U translorm;ítoru podle obr. 4.17b jsou primární
i sekundární cívky postupně navinuty na středním sloupku jádra. Společný mag-
netický tok procházející tímto sloupkem se pak uzavírá obvodem jádra, jak je na
obrázku naznačeno.
294 KVAZISTACIONÁRNÍ ELEKTRICKÉ A MAGNETICKÉ POU!
Jádra transformátorů se zhotovují z magneticky uspořádaných feromagnetických či ferimagnetic-

kých materiálů (viz články 3.5.4 a 7.2.3). Vedle základního po,.adavku vysoké relativní permeabi-
lity jsou na ně kladeny jcštč požadavky další. Za prvé jde o lo, že při změnách proudu v civkách
tr:insformáloru se materiál jádra přcmagnctovávú, což je spojeno s přcmčnou energie magneticw
kl'ho pole v teplo (srov. příklad 4.1.4h). Tyto proceo.;y, o:.rnačované jako hystPrPz,JÍ zJráry, jsou
ovšem v transfonmiloru nc}.ádoucí a je třeba je minimalizoval. Jádra transformátorů se tudíž
zhotovují z 111ag11elicky měkkých matcriúlů s nízkým koercitivním polem.
Další faktor ovlivJ'íující vlastnosti jádra transltirmátoru jsou tzv. vířivé (někdy též Foucaultovy)
,,,·o,uly. Tylo proudy jsou důsledkem zákona elektromagnetické indukce a indukují se v elektricky
vodivém prostředí vždy, dochází-li v něm k časovým ,;měnám magnetického pole;14 V trans-
li.mnátorcch se vířivé proudy projevují nežádoucím způsobem, je-li materiálem jádra elektricky
vodivé kovové lcromagnetikum. Elektricky vodivé jádro představuje totiž další vodivou smyčku
induktivnč vázanou s cívkami transformátoru. V důsledku indukovaných virivých proudů vmiké
v jíidru Jouleovo teplo, pro nčž je potřebná energie dodávána zdroj i elektromotorického n~tl
působícími v obvoc.Ju transformátoru (srov. vztah (4.54)). Pro konsll'ukci jader je proto třeba volil
materiály s co nejnižší elektrickou vodivosti a uspofádat geometrii způsobem, který by velikost
vířivých proudů omezil. Klasickým materiálem je magneticky mčkká ocel s příměsí křemíku,
který s111žujc jqí mčrnou vodivost. Další omezení víhvých proudů se dosahuje tím, že se potfebný
prúřC1 júdra sklúdú /. tenkých, vzájemně elektricky izolovaných plechů.
Obr. 4. 17 Ncjuživanějši typy

al transformátorových jader.
Pro idc:ílttí transformátor lze obcctté zúvěry (4.52), (4.53) a (4.54) vyjádřit
v konkrélnčjším tvaru, který ovšem přibližně platí i pro reálné transformátory
s tčsnou vazbou k= I. Situaci budeme demonstrovat na jednoduchém příkladu
transformúlortt, jehož primární a sckundúrní cívky mají postupně N 1 a N2 závitů
a který je zapojen do obvodu podle obr. 4.16b. (Předpokládáme přitom, že od-
pory R, a R2 reprezentují celkové odpory primárního a sekundárního obvodu.) Za
diskutovaných podmínek ideální těsné vazby platí zřejmě L 1/L2 =NJ/N;
(srov. příklad 4.1.Sc a úlohu Ú 4.9), odkud s ohledem na relaci 2 1= L1L,, IL,
máme vztahy
(4.57)
H Víhvé prolldy ~c 111dukují též ve vodivém tčlcsc pohyhuJícím ~e v magnetickém poli a jejich existence se
p10.1cvujc v tlumen/ lohoto pohybu. Uvedený j e v se vyut:ívú například při konstrukci měficích pfislrojll - srov.
př,klad 4.JAd.
POLE KV AZISTACION ÁRNÍ ELEKTRICKÝ 08 VOD 295
,netic- Jejich dosazením do (4.52) a (4.53) dostáváme známé výsledky

neabi-
vkách
netic- (4.58)
' jsou
tudíž
Itovy) (4.59)
tricky
trans-
tricky
Výraz (4.58) říká, že v transformátoru s rozpojeným sekundárem (transformátor
1yčku
·zniká naprázdno) se velikosti elektromotorického napětí transformují v poměru počtu
1apětí závitů primám k sekundáru. Proudy se naopak v transformátoru se zanedbatel-
1 volit ným odporem sekundám (tramformátor nakrátko) podle (4.59) transformují
likost v opačném pomčru. Po dosazení ( 4.57) do ( 4.54) dostaneme dále
míku,
febný
(4.60)
Sekundární odpor R2 se tedy do primárního obvodu transformuje v poměru

čtverce počtu závitů. Z rovnic (4.60) rovněž plyne, že efektivní indukčnost
ideálního transformátoru je nulová. Transformátor se tedy vůči zdroji J:' 1(t)
chová jako obvod s čistě ohmickým odporem hodnoty R1 + (N 1 / N 2 )2 R2 .
,y
4.2.4 Řešené příldady
a) Neustále11ý stav v obvodeclt s indukčností a kapacitou

ídřit Vyšetřme poměry v obvodech s kapacitou a indukčností, v nichž pi'.1sobí časově
tory neproměnné zdroje elektromotorického napětí (viz obr. 4.18). Odpor R předsta
ladu vuje celkový odpor působící v obvodech, včetně vnitřního odporu zdroje. Bu-
,vitů deme předpokládat, že spínač S je sepnut v čase t = O, takže počínaje tímto
od- okamžikem začne v obvodu působit zdroj časově neproměnného elektro-
) Za motorického napětí.
'!!l V případě obvodu s odporem a kapacitou (obr. 4.18a) dostaneme položením
1L2 L = Ov (4.39) pro proud / (t) rovnici
,57)
Obr. 4.18 K řešení neustáleného stavu
v obvodech s kapacitou a indukčností:
a) sériový obvod s odporem a kapacilou,
b) sériový obvod s odporem
ce se a indukčností.
srov. a,' bl
296 KVAZISTACIONÁRNÍ ELEKTl(ICKÉ A MAGNETICKÉ POLE
,dl(t) l(t) _
1/.--- + - - o.
dt C
Její obecný integrál má tvar
(4.62)
Hodnotu integrační konstanty K určíme z počátečních podmínek. Při zapnutí

obvodu má kondcnz.itor nulový náboj, takže podle (4.39) musí platit /(O)R = 8.
Dosazením do (4.62) dostaneme hledané partikulární řešení
(4.63)
Proud tekoucí obvodem nabíjí kondenzátor C. Pro okanúitou hodnutu napětí Uc

na kondenzátoru dostaneme z (4.37) podmínku l(t)R + Uc= &', z níž po dosa-
zení proudu podle (4.63) vyplyne
(4.64)
Po uplynutí dostatečně dlouhé doby je kondenzátor nabit na napětí Uc.-= 8

a obvodem již. dále neteče proud. Vypnutí spínače pak již nemá v li v na poměry v
obvodu; kondenzátor zi'.1stane trvale nabit. V jeho dielektriku zůstane elektrosta-
tické pole o energii W = (1/2)CU"/: _, která byla dodána zdrojem elektromotoric-
kého napětí. •
Pro obvod znázorněný na obr. 4.1 Sb platí rovnice ( 4.35). Jde o nehomogenní
linc:írní diferenciální rovnici prvního řádu. Její obecné řešení je dáno součtem
libovolného partikulárního řešení a obecného řešení příslušné homogenní rov-
nice. Jeliko1. proud L. = /ť/R je triviálním řešením (4.35), lze obecné řešení psát
ve tvaru
/:'
l(t) = Ke-(II/L)t + ..::.._ (4.65)
R
Lkzproslí"ednč po zapnutí spínače bude mít proud obvodem nepatrnou hodnotu,
neboť bude platit /,(d//dt) = /;'. Hodnotu integrační konstanty lze tedy určit uži-
tím počátečních podmínek / ( O) = O pro t = O. Dostaneme pak hledané partiku-
lární řešení
(4.66)
Je z nčj vidět, že proud v obvodu exponenciúlně nan'.1stá a asymptoticky se blíží

k ustálené hodnotě I_= /;'/R. Na tuto ust:ílenou hodnotu proudu nemá již indukč
nost L J,ádný vliv.
KVAZISTACIONÁRNÍ ELEKTRICKÝ OBVOD 2'17
Při vypnutí spínače nastanou v obvodu složité pomčry, neboť v indukčnosti L

1,aniká magnetické pole a jeho energie se musí nějakým způsobem zužitkovat.
Nejčastěji nastává taková situace, že změnami proudu se v indukčnosti L indu-
kuje elektromotorické napětí dostačující k tomu, aby mezi kontakty spínače
zapálil jiskrový výboj. Tento výboj způsobí, že obvodem mt"iže téci proud ještě
určitou <lobu po vypnutí spínače a energie magnetického pole se částečnč vyzáří
a částečně přemění v Jouleovo teplo.
bl
--t -t
<ff
=
I =--
R
Obr. 4.19 Časová závislosl napětí a proudu

c)
v obvodech uvedených na ohr. 4.18:
a) průběh proudu v obvodu s odporem
a kapacitou, b) průběh napčlí na kondenzátoru,
c) průběh proudu v obvodu s indukčnosti.
---t
Odpor výbojové dráhy můžeme schematicky popsat zařazením odporu

R'» R paralelně ke kontaktům spínače. Proud obvodem po vypnutí spínače
bude potom rovněž popsán obecným řešením (4.65), v němž však je odpor R
nahrazen odporem R'. Po dosazení počátečních podmínek /"' 1,;'/R pro t"' O a po
zanedbání členu ť/R' dostaneme pro průběh proudu
(4.67)
Vidíme tedy, že proud po vypnutí spínače exponenciálně klesá. Na obrázku 4.19

jsou pro ilustraci uvedeny grafické závislosti vypočítaných veličin. Obrázek
4.19a zobrazuje proud obvodem s kapacitou, obr. 4.19b znázorťíuje prúběh
napětí Uc na kondenzátoru a konečně na obr. 4.19c vidíme pri'iběh proudu
v obvodu s indukčností.
b) Sériový rezonanční obvod

Vyšetřme vlastnosti sériového spojení odporu R, indukčnosti L a kapacity C,
které je připojeno k ideálnímu zdroj i střídavého elektromotorického napětí frek-
298 KV AZlc;T ACIONÁRNÍ ELEK Ti< 1CK(, A MAGNET!CKE POLE
vcncc w, jehož okamžitá hodnota je dána vztahem ( 4.41 ), ve kterém jsme pro
7jcdnodušení položili <p = O. (viz obr. 4.20).
Obr. 4.20 Schéma sériového rezonančního obvodu.
Aplikací II. Kirchhoffova pravidla dostaneme pro vyšetřovaný obvod rovnici,

kterou lze převést na lineární diferenciální rovnici druhéh(l řádu typu (4.39),
v ní;,.Jc neznámou veličinou proud tekoucí obvodem
(4.68)
Obecné řešení této rovnice lze, jak víme, vyjádřit jako sumu pai1ikulárního ře
šení celé rovnice (4.68) a obecného ře.~eni příslušné homogenní rovnice, tj. rov-
nice typu (4.4:l), které má obecný tvar, viz (4.44),
Konkrétní pomčry v obvodu závisí jednak na charakteru kořenů a 1, a 2 charakte-

ristické kvndratické rovnice a jednak na hodnotách integračních konstant K1, K2,
jež jsou dány počátečními podmínkami. Příspěvek obecného integrálu (4.44)
homogenní rovnice k celkovému proudu v obvodu závisí tedy mimo jiné na tom,
ve kterém bodč periody elektromotorického napětí je zdroj k obvodu připojen.
Z diskuse vlastností řešení ( 4.44) provedené v článku 4.2.2 však plyne, 'íe bez
ohledu na konkrétní hodnoty parametrů obvodu či na hodnoty počátečních pod-
mínek se jeho hodnotn asymptoticky blíží k nule pro / ~ 00 • Po dostatečně
dlouhé době od zapnutí zdroje múžcme příspěvek obecného integrálu homo-
genní rovnice k celkovému proudu zanedbat. Obecný integrál homogenní rovnice
ovliviíuje Ledy proud jen v nc11stáleném slavu a nebudeme se jím dále zabývat.
Ustúlený stav obvodu je tudíž určen jen partikulárním řešením celé nehomo-
genní rovnice (4.68). Je přirozené předpokládat, že po dostatečně dlouhé době
od npnutí zdroje bude charakter časové závislosti proudu v obvodu určen jen
charakterem čnsové závislosti elektromotorického napětí. Partikulární řešení
rovnice (4.68) budeme tedy hledat ve tvaru
!(t) == / 0 cos(rot+<p;), (4.69)
přičemž hodnoty parametrú / 0 a <p;, určíme z požadavku, aby toto řešení rovnici
(4.68) vyhovovalo. Po provedení příslušných derivací a dosazení do (4.68) do-
staneme podmínku
KVAZISTACJONÁRNÍ ELEKTRICKÝ OBVOD 299
lo[(~c-wL }os<p; - Rsin<p;}oswt+

(4.70)
+[10 ( wL- wIC }in<p; - Rl0 cos<p; +l,:'0 }inwt = O.
Má-li být tato podmínka splněna v libovolném okamžiku, musí být koeficienty
u cos wt a sin wt rovny nule. Tedy
( ~C -wL }os<p; - R sin <p; = O,

(4.71)
10 ( OJI,- OJIC }in<p; - R/0 cos<p; +f.-0 = O,
což jsou rovnice pro hledané parametry <p; a 10. Z první rovnice (4.71) dostaneme
pro <p;
1
--OJL
tg<p; mC (4.72)
R
a pro /0 platí
f.ťi
lo= -cos<p- (4.73)
R I
nebo (s využitím identity cos<p; = (1 + tg 2 <p; f1 12 ) také
(4.74)
Srovnáním s definičním vztahem (4.50) dostáváme pro impedanci sériového

spojení odporu, indukčnosti a kapacity
2
Z= R 2 + (wL--~J • (4.75)
mC
Z výsledku (4.75) vidíme, že impedance, a tedy i amplituda proudu je nemo-

notónní funkcí frekvence OJ. Impedance má minimální hodnotu Zmin = R. platí-li
wl = í/OJC, tj. je-li frekvence zdroje m rovna frekvenci ú~1 podle vztahu (4.47).
Při této frekvenci má amplituda proudu maximální možnou hodnotu
300 KV AZIST/\CIONÁRNÍ ELEKTRICKt i\ MAGNETICKÉ POIE
(4.76)
Pr:'1vi.~ vyšctfov;111ý obvod (viz obr. 4.20) se na1.ývá sérim•_vm rezonuncnzm

ohvodl'lll. Závislost amplitudy proudu na frekvencí zdroje se nazývá rezonanční
khvko11 obvodu. V případě, že pro frekvenci zdroje platí (4.47)
říkáme, že obvod je v rezonanci.
D.1
O.Ul
U.001
0.4 2,5
b)
Oh1 ,i 2 ! Rc1,on:u~én1 kři\ ky sťriovL·ho rernmmč11ílio obvodu· a) rcdukova11ú frekvenční nívislost

:1111piitudv 11:ipčtí a rro11cl11. b) rcdukov,111,1 rrekvcnční 1ávislost fii1ovi'ho úhlu.
Na obrázku 11.21 jsou uvedeny příklady tzv. redukované rczonanó1í křivky,

ktcrú představuje závislost / 11 // 0,ma, na w/ CQi. Důležitým pojmem je tzv.
polo.iiN.a rrzo11u11ťní kři1·kv /\w dcfinovan;í jako absolutní hodnota rozdílu
frekvencí m1 a W,, při nichž mú proud hodnotu / 0 ~ o. m"' / ✓2 (viz obr. 4.2 la).
0 /
Pro frek vcnce OJ 1 a OJ, zřcjmč platí
(4.77)
tak.ř.c
(4.78)
KVAZISTACIONÁRNÍ ELEKTRICKÝ OBVOD 301
Sečtením obou vztahů ( 4. 77) dostaneme dále pro šířku rezonanční křivky
výsledek
R
b.OJ :::: ůJ1 - OJ2 :::: - · (4.79)
L
V relativní míře pak platí
!1.w R
-=--=- (4.80)
Veličina Q0 charakterizující relativní šířku rezonanční křivky se nazývá (vlast-

ním) činitelem jakosti obvodu.
Pro obvod v rezonanci platí podle (4.72) cp; = O. Se vzdalováním od rezo-
nance se konstanta cp;, charakterizující fázový posuv proudu vůči elektromotoric-
kému napětí zdroje, blíží hodnotám ±n/2. Obrázek 4.21b demonstmje tuto
závislost pro obvody o ri'1zném činiteli jakosti.
c) Vlast11í kmity indukčně vázanýcll oscilačníclt obvodů

Uvažme dvojici obvodů s indukčností, odporem a kapacitou, vázané vzájemnou
indukčností L12 (viz obr. 4.22). Pro vyšetření charakteru vlastních kmiti'.1 těchto
obvodů musíme řešit soustavu lineárních diferenciálních rovnic
(4.81)
Obr. 4.22 Schéma indukčně vázaných

rczonančnich obvodů.
kterou dostaneme použitím II. Kirchhoffova pravidla. Pro jednoduchost se OJne-

zíme na dvojici identických obvodí1 s nulovým tlumením, \j. položíme
l1 = lz == l, C1 =C2 =C, R1 = R2 =O.Místo (4.81) proto máme
(4.82)
d 2 /2 2 L12 d /1
--+mo/2 = - - -
dt 2 L dt '
302 KVAZíSTACIONÁRNÍ ELEKTRICKÉ A MA<,NETICKÉ POLE
kde w1~ = 1/ !,C. Zavedeme-li veličiny 1<+> = 11 + fz, 11-l = li - h, dostaneme

sečtením a odečtením posledních rovnic
(4.83)
v nichž jsme označili (srov. čl. 4.2.3)
(4.84)
Obecným řešením těchto rornic _ic zřejmě
(4.85)
V obvodech existují ledy současně kn1ity o dvou frekvencích ro 1 a ah daných

vztahem (4.84).
Vázané nscilatní obvody tvoří elektrickou analogii vázaných mechanických oscilátorů, neboť obě
soustavy jsou pops,íny rovnic-c1J1i stejného typu. V elektrotechnice se obrn1 prvkii. i jejich vzá-
jemné kombinace, hojné využívú pi'cdevším ke konstrukci frekvenčních liltrť1.
4.3 Energie kvazistacionárního pole
4.3.1 Zákon zachování energie v kvazistacionárních soustavách

Dříve než přistoupíme k vlastnímu výkladu dané problematiky, krátce zrekapi-
tulujeme, co bylo o energii vyloženo v předchozích kapitolách. V kapitole I byla
včnovúna značná pozornost energii jednotlivých typú elektrostatických soustav
(viz čl. I. I .S, 1.2.8, 1.4.6 a I .S.S). Nejdůležitější diskutovanou problematikou
byly 1·ť1zné formy vyjádření energie elektrostatického pole, přičemž jsme tímto
pojmem rozumčli 7..ápornC: vn1tou práci. kterou musely vykonal vnější síly při
vytváření konečné konfigurace dané elektrostatické soustavy. l)('J!ežitý byl rov-
nčž předpoklad, že veškerú uvedená práce byla vynaložena na překonání elektro-
statických sil mezi náboji. Tyto síly pak mohou při pohybu náboji', samy konat
pr,íci na vrub energie elektrostatického pole; v elektrostatickém stavu, kdy jsou
všechny náboje v klidu, je však energie elektrostatického pole konstanta
a elektrostatické pole žádnou práci nekoná.
V oddílu 3.2 byly uvedené pojmy zobecněny pro případ stacionárního
elektrického pole. Díky tomu, že stacionární elektrické pole je popsáno formálně
totožnými rovnicemi jako pole elektrostatické, je energie stacionárního
elektrického pole rovněž konstantní a může být vyšetřována analogickým
ENERGIE KYAZISTACIONÁRNÍHO POLI'
způsobem (viz článek 3.2.5). Kvalitativně novou skutečností je však platnost

Jouleova zákona, který vyjadřuje zúkon zachování energie pro stacionární pole
ve vodiči. Stacionární elektrické pole ve vodiči může b}·t trvale udržov(1110 jen
působením pole vtištěných sil, které trvale konají práci, jež se spojitě mění v
Jouleovo teplo. V následujících oddílech kapitoly 3, ve kterých byly probírány
vlastnosti stacionárního magnetického pole, nebylo nic řečeno o jeho energii.
Důvodem tohoto rO?clílného postupu je skutečnost, že ve stacion;írnírn přiblífoní
není možné vzít v úvahu jev elektromagnetické indukce, jeho}. započtení
umožňuje nový, obccnčjší pohled na řešenou problematiku. Výklad vlastností
energie kvazistacionárního pole bude naším úkolem tohoto oddílu. Zákonitosti
platné pro energii stacionárního magnetického pole vyplyno11 ze získaných
výsledk11 jako speciální případ pro časovč nezávislé magnetické pole.
Energeticko11 bilanci kvazistacionární soustavy vyšetříme nejdříve na pří
kladu obvodu (smyčky) sestávajícího ze sériového spojení indukčnosti l,, kapa-
city Ca odporu R,, ve kterém p11sobí zdroj časově proměnného elektromotoric-
kého napětí I,:'( t) (viz obr. 4.11 ). Budeme sledovat děje v tomto obvodu, které
nastanou ve velmi krátkém časovém intervalu dr, ve kterém proud / ( t) tekoucí
obvodem přenese libovolným prllřczem vodiče náboj dQ = /(t)clt. Vymísobe-
ním rovnice (4.38) tímto nábojem dostaneme
(4 86)
Platnost získaného výsledku jako celku je nepochybná, neboť rovnice (4.86) je

důsledkem obecných z;'ikonitostí platných pro kvazistacionúrní soustavu. Otáz-
kou však zůstává fyzikální interpretace jednotlivých členi',, která může být ur-
čena jen na základč experimentu. Tato interpretace musí být ovšem konzistentní
s df-íve vyloženými zákonitostmi pro elektrostatické a elektrické stacionární
pole,jež múžeme chápat jako speciální případy pole kvazistacionárního.
Člen &'(t)l(t)clt na pravé strančje toto}.ný s výrazem udávajícím práci doda-
nou do stacionárního obvodu vtištěnými silami v časovém intervalu cit (srov. čl.
3.2.5). Experiment dále ukazuje, že platnost vztahů pro práci vtištěných sil, uve-
dených v citovaném člúnku, zť1stává zachována i pro kvazistacionámí soustavu;
výraz
N,U) = &(t)l(t) (4.87)
tedy představuje okamžitý výkon dodávaný zdrojem elektromotorického napětí

(vtištěnými silami) clo kvazistacionárního obvodu. Podobná shoda je i u posled-
ního členu na levé straně; výraz R,,J2 (1) podle (3.45) V}jadíujc okamžitý výkon
přeměi'íovaný ve vodičích obvodu na Jouleovo teplo.
Další shodu s dříve vyloženými zákonitostmi představuje i druhý člen U cd Q
na levé slranč, který je podle článku 1.4.6 totožný s výrazem reprezentujícím
KVÁZiSTACítíNÁRNÍ l:LU( CRICKÍl ,, MAGNETICKÉ POLE
změnu energie elektrostatického pole kondenzátoru, spojenou se změnou jeho

11,íhojc dQ. Tato shoda ovšem nepřekvapuje, neboť clektrostat ické, elektrické :.;
stacionární i kvazistacionární pole je popsáno formálně shodnfmi rovnicemi.
Veškerá dosavadní experimentální zkušenost dále potvrzuje, že (podobně jako
v případč stacio11úrního elektrického pole) i pro vyjádření energie kvazistacio-
11úrního pole mohou být použity všechny postupy vyložené v článcích 1.2.8,
l.4.6al.'i.'i.
Konečnč zbývající první člen na levé straně (4.86) nemá v dosavadním vý-
kladu obdobu. Je přirozené předpokládat, že reprezentuje energii d W 111 potřeb
nou ke zmčnč magnetického toku d 'f~ Tc·dy
dW111 =/d'f'. (4.88)
1-:xpcriment tento předpoklad pinč potvrzuje. V ni1slcdujícím člúnku budou po-

drobněji studovány procesy související s touto energií.
Dosud vyložená fakta umož1'íují formulovat konkrétní tvar zákona zachování
energie pro kvazistacionární elektromagnetickou soustavu:
Energii' dodrív,mú polem vti.l'těných sil se mění jťdnak ,w Jouleovo teplo,
jl'dnakje vy11aklcídcí11a na zmh1y clektrick1;ho a magnclického poli'.
Prúvč formulovaná věta o energii kvazistacionární soustavy a vzorec (4.88)
mohou být využity pro vyjádření energie magnetického pole. V obecné formě je
však tato problematika dosti složitá, neboť integrace vztahu (4.88) je 1110?.11:í jen
při znalostí vlastností prostředí, v němž se pole nach;'11.í. Jednoduchá je situace
pro lineúrní prostředí, kdy lze využít vztah ( 4.14 ). Po integraci diferenciálu
(4.88) lze získat vzorec pro energii Wm magnetického pole buzeného smyčkou
(zhotovenot1 z vodiče o malém průřezu) o vlastní indukčnosti L, jíž protéká
pmud / vytvářející eclkový magnetický lok 'I', víz (4.') I),
w - J_I'f' - lu 2
111
2 2
Postup integrace i získaný výsledek je analogií vzorce ( 1.208) pro elektrostatic-

kou energii nabitého vodiče. Podobnou analogií (a to opět v postupu i výsledku)
_je mož11ost vyjádřit energii magnetického p,ile v lineúrnim prostři:dí objemovým
intcgrúlcm typu ( 1.2(,(i) z objemové hustoty ťnergic. viz (4. JOO),
H.B
Wm ==·--,
2
která mÍl i v kvazistacionúrní soustavě jen formální význam.

V n{islcdujícím člúnku je výraz (4.88) zobecnčn pro libovolný počet smyček
a probkmatika vyjádření cncq.'.Íe magnetického pole (včetnč odvození vztahů
( 4.91) a ( iJ. I 00)) je diskutována v relativnč obecné fimnč.
ENERGIE KVAZISTACIONÁRNÍHO POLE 305
4.3.2 Obecné vyjádření energie mngnetického pole

Postup použitý v předchozím článku lze _jednoduše zohccnit. Uvažujme soustavu
N smyček tvořených vodiči ,,anedbatelného průřezu protékaných proudy / 1, 12 ,
... , IN, Energie 8 Wm potřebná ke zmčně celkových magnetických toků 8 'P,,
8 o/2 , ... , 8 'PN jednotlivými smyčkami _je podle předchozího článku zřejmč dána
vztahem
1~f,,o'P;. (4.89)
~ I
Získaný výsledek představuje základní vztah pro výpočet energie magnetic-

kého pole. Je však třeba si na tomto místě uvědomit, že veškerá energie 8 W,,,
nemusí vždy rcpre,,entovat energii vytvořeného magnetického pole, která můJ.e
být soustavou navrácena při jeho zrušení. V závislosti na konkrétních vl:tstnos-
tech daného hmotného prostředí může být část energie 8 Wm spotřebována na
nevratné procesy (především na přeměnu v teplo) spojené se změnou magneti-
zace látek. Procesy tohoto druhu se uplatňují především v nelineárních magneti-
kách jevících hysterezi (například ve foromagnetikách); konkrétní příklad tako-
vého chování hude vyšetřen v 4.3.4b.
V případě, kdy je celý prostor vyplněn lineárním prostředím, múže být vztah
(4.89) jednoduše použit k vyjádření energie 111agnl'lického pole. Označíme-li
vlastní indukčnosti jednotlivých smyček L 1, L 2 , ... , /,N, L;k vzájemnou indukč
nost mezi jejich lihovolnou dvojicí a předpoklódámc-li, :,c tyto indukčnosti ne-
závisí na protékaj íeíeh proudech smyčkami, můžeme vztah ( 4.89) jednoduše
integrovat. Pro integraci lze použít stejný postup, který byl použit v článku 1.4.6
pro získání výrazu ( 1.209). Integrujeme-li v mezích od nuly do konečných hod-
not proudů / 1, /2, ... , IN, dostaneme pro energii magnetického pole
I N
W111 =-L,l;'P; (4.90a)
2 í==I
nebo, vyjádříme-li celkové magnetické toky jednotlivými smyčkami pomocí

(4.16),
(4.90b)
Speciálně pro jedinou smyčku platí
W.11 = ~!'f' = ~f,/2 (4.91)

2 2
306 KVAZ!STACIONÁRNÍ ELEKTRICKÉ A MAGNbllCKÉ POUl
V:,,:tahy (4.90) představují analogii výrazu (l.209) pro energii elektro-

statického pole soustavy vodičů. Podobně jako byla tato elektrostatická soustava
(při dané geometrické konfiguraci) n1dána potenciály a náboji jednotlivých vo-
dičů, je naše magnetická soustava (při dané geometrii smyček) zadána jejich
proudy a celkovými magnetickými toky. Hodnoty těchto toků mají však dobrý
smysl jen tehdy, jsou-li všechny smyčky tvořeny vodiči zanedbatelného prllřezu.
Není-li tato podmínka splněna, nelze výrazy (4.88) až (4.91) použít a pro vyjád-
ření energie je třeba volit jiný postup, který nyní naznačíme.
Magnetický tok 'V; i-tou smyčkou 11.e podle ( 4.20) vyjádřit pomocí vektoro-
vého potenciálu
lJfi = ~A.dl, (4.92)

t,
přičemž naznačená integrace je brána přes celý obvod ( smyčky. Podobně proud
/i můžeme vyjúdřit pomocí proudové hustoty ve tvaru plošného integrálu typu
(3.5)
( '"j j. cla, (4.93)
"'
přičemž naznačenú integrace je uvažována přes libovolný prurez O'; vodiče
smyčky. Po dosazení do ( 4.89) múžeme energii ó Wm vyjádřit ve tvaru
8W111 = IJ
i <J';
j. da81A.dl =
/1
IJ
i O;
j. da1oA.dl.
I;
Uvědomíme-li si, že platí dV = da .dl, kde dV je element objemu vodiče, je

zřejmé, že dvojí integraci v posledním výrazu, přes obvody a prúřezy jednotli-
výcl1 vodiM, lze nahradit jediným objemovým integrúlem přes celý objem vo-
dičú Vo. Aniž bychom se zabývali matematickou stránkou této operace, kteráje
podrobněji popsána například v [6], můžeme výsledek napsat ve tvaru
(4.94)
Pro případ lineárního prostředí, kdy je vektorový potenciál A(r, t) úměrný

proudu, lze jednoduše provést integraci ( 4.94) a vypočítat energii magnetického
pole. Integrace v mezích od nuly do konečného rozdčlcní proudu dá pro tuto
energii výsledek
Wm = 1f
Vo
j. AdV. (4.95)
Vztah (4.94), popř. (4.95), je alternativní k (4.89), popř. (4.90), pro vyjádření
energie oWm, popř. Wm. Je zřejmé, že ve volbě oboru integrace v (4.94) a (4.95)
existuje značná libovůle. Vzhledem k tomu, že proudová hustota j je nulová
mimo vodiče uvažovaných proudových smyček, může být obor integrace V0
nahrazen libovolným objemem V obsahujícím celý objem vodičů, aniž se změní
hodnoty integrálů.
Třetí obecnou možností je vyjádření energie magnetického pole pomocí vek-
torů magnetické indukce a intenzity magnetického pole. Východiskem pro toto
vyjádření může být vztah (4.94 ), ve kterém proudovou hustotu j nahradíme rot H
podle Ampěrova zákona (3.138). Integrovanou funkci &A . rot H _je pak možné
dále upravit využitím identit vektorové analýzy. Podle (D 1.55) platí
oA.rotH = H.rot(oA)+div(HxoA),
odkud po záměně pořadí operací rotace a diferencování dostaneme
oA.rotA = H.oB ➔ div(HxoA).
o
Energie W 111 může být tedy vyjádřena ve tvaru
oWm= J(tt.0B)dV+Jdiv(HxoA)dV, (4.96)

v v
přičemž ve smyslu uvedené poznámky může být obor integrace V zvolen libo-
volně za předpokladu, že obsahuje objem Vo všech vodivých smyček uvažované
soustavy. Tato libovůle ve volbě oboru integrace není již ovšem tak průhledná
jako v případě samotného vztahu (4.94), neboť intenzita magnetického pole
i magnetická indukce jsou obecně nenulové i v bodech s nulovou hustotou
proudu. Z použitého postupu však vyplývá, že se změnou oboru integrace se
změní jen podíl jednotlivých členů z pravé strany ( 4.96) na výsledné hodnotě
oWm• Sama tato hodnota je však na volbě V nezávislá.
Uvedenou skutečnost je možné využít ke zjednodušení ( 4.96), rozšíříme-li
obor integrace na celý prostor. Použijeme-li totiž Gaussovu větu, můžeme druhý
člen na pravé straně (4.96) převést na plošný integrál přes plochu S ohraničující
objem V, který, jak víme, musí obsahovat všechny vodiče uvažované soustavy.
Dostaneme tak
oWm= Jctt.oB)dV+g>(HxoA).dS. (4.97)

v s
Při rozšíření oboru integrace do nekonečna, V ➔ V=, hodnota plošného integrálu
klesne na nulu, neboť integrovaná funkce s r ➔ O klesá jako r-\ zatímco plocha
S vzd1stájen jako r2. Celkem tedy platí
308 KVAZISTACIONARNÍ ELEKTRICKÉ A MAGNETICKf: POLE
I
oWm = (H.oB)dV.
v_
(4.98)
Získaný výsledek představuje vedle (4.89) a (4.94) další n1ožnost obecného vy-
jádření rřírůstku energie b W111 souvisejícího s odpovídající změnou magnetic-
kého pole. Jsou-li známy magnetické vlastnosti prostředí vypli'íujícího prostor.je
možné provést integraci (4.98) od počátečního nulového pole do jeho konečné
hodnoty. Pro ideální (lineární) magneticky měkké prostředí popsané permeabi-
litou /I dostaneme
Will=± (H.B)dV.
v_
I (4.99)
Vztah ( 4.98) je analogický s výrazem ( 1.265) pro elektrostatické pole a podobně

vztah ( 4.99) je analogický s ( 1.266). Je tedy rovněž možné v analogii s (1.267)
chápat veličinu
H.B
Wm= -2- (4.100)
Jako objemovou hustotu energie magnetického pole. Avšak i v kvazistacionár-

ním přiblížení platí o fyzikálním významu této veličiny totéž, co bylo o významu
hustoty energie ckktrostatického pole řečeno v kapitole I (srov. články 1.2.8,
1.4.6 a 1.5.5). Fyzikúlní význam má jen celková energie W111 a je lhostejné,
kterým z výrazů ( 4.90), ( 4.95), (4.99) je vyjádřena.
Nakllt1ec si ještč stručně všimneme potenciální energie magnetického tělesa
ve vnějším magnetickém poli 8 0 . Jeliko1. lze tento problém řešil v podstatě stej-
ným zpúsobcm jako problém rotenciální energie dielektrického tělesa v elek-
trickém poli (srov. čl. I.S.S), uvedeme jen výsledky. (Podrobněji je tato proble-
matika rozvedena například v [7] .) Přírůstek hledané rotenciální energie oW je
d,ín objemovým intcgr,ílem
ow = - f (M.o&)dv. (4.101)
V..,
přes objem Vm magnetického tělesa, v němž M je jeho magnetizace. Hustotu

přírústku této energie ow lze pak vyjádřit vztahem
bw = -M.8&. (4.102)
ENERGIE KV AZISTACIONÁRN ÍI IO POLE 309
Celkovou potenciální energii lze počítat jen v případě, známe-li vzájemnou sou-
vislost M a 8 0 . Situace je jednoduchú v případč ideálně tvrdého a ideálně měk
kého (lineárního) prostředí.
V případě ideálně tvrdého magnetika o magnetizaci Mc, dostáváme (srov.
vztah (1.271) a rovněž (3.107))
W = - f
~li
(Mo. Bo)dV. (4.103)
V případě ideúlně měkkého prostředí dostáváme analogicky s ( 1.273)
W= -½ J(M Bo)dV.
V,u
(4.104)
Na rozdíl od dielektrika však veličina (M. 8 0 ) může být kladná i záporná; zá-
porných hodnot nabývá pro diamagnetická tělesa.
4.3.3 Obecné vyjádření sil v magnetickém poli

Pro obecné vyjádření sil působících na vodič v magnetickém poli lze vyjít přímo
z definičního vztahu pro magnetickou indukci (srov. čl. 3.3. I). Pro sílu f půso
bící na jednotkový objem vodiče s proudovou hustotou j platí (3.58)
f = jxB.
Síla Fpůsobící na celý vodič, ve kterém se uz,1vírú daný prnud,je pak dána inte-
grálem přes jeho celý objem V. Tedy
f
F= UxB)dV
\'
(4.105)
Magnetická indukce 8 v (3 .58) představuje celkovou magnetickou indukci

vdaném bodě, která mi'1že být obecně buzena jak vnějšími zdroji, tak i jinými
částmi vlastního vyšetřovaného vodiče. Je však zřejmé, J.c vlastní magnetické
pole buzené tímto vodičem nemt"1že mít }.ádný dynamický účinek na vodič jako
celek (pokud jej považujeme za tuhou soustavu). Při integraci naznačené ve
vztahu (4.105)je proto možné se omezit jen na pole buzené vnějšími zdroji.
Pro vodiče ve tvaru tenkých proudových smyček je možné výraz ( 4.105)
vyjádřit i v jiném tvaru. Uvážíme-li korespondenci jel V H /d I (srov. čl. 3.3.3),
můžeme místo (4. 105) napsat
F= I J(dlxB). (4.106)
3IO KVAZIST/\CIONÁRNÍ ELEKTRICK!ó A MAGNETICKÉ POLE
i\llernalivnč je možné vyjúdrit síly působící na smyčku protékanou proudem i pomocí energie
m;ignetického pole soustavy (srov. analogickou \lttiaci v clcklroslat1ckc'm poli - čl. 1.4.6).
1 ;v:iíup11c sousrnvu N lllliých 11edcťormovatcl11,c·l1 Stn)ček protékaných proudy I„ 11, ... , IN,
v 11ichí 17é1sobí vnč;_iší 1dro1c ckklromolmických napčtí 1,;,. &2, ... , (.;'i,. Vwrce (4.90) ukazují, že
v l111ct,rnirn prostr-edí je energie magnetického pole soustavy W'" _jednoznačnou funkcí vzájemné
konligurace smyček. O1.načí111c-li tedy (I;,} souhor zobecněných souřadnic plně popisujících
jejich prostorové rozmíslční, múJ.emc za uvedeného předpokladu napsal
(4 107)
a cncr1_'.ct,ckou hilanci soustavy při zmčnč souřadnic vyu2it k výpočtu sil llÚsobících na Jednotlivé
smyčky.
l'í'Cllpokládcjmc, že jedna ze smyček zmční svou polohu tak, že se její soufadnice /;; zmčni
o hodnolll L'i./; 1, přičemž zhylé souřadnice ziislanou konstantní. Soustava zřejmě vykoná
mecharnckou práci A, již lze vyjildřit vztahem
se ohecnčo 1mční také hodnoty magnetických tokú tekoucích jednotlivými smyčkami o určité
hodnoty i\ '1'1, ... , L',. 'VN a pohyh smyčky vyvolá vznik indukovaného elektromotorického napčtí ve
všech smyčkách. Budeme-li předpokládal, že se posunutí smyčky uskuteční v časovém intervalu
L'i.t, hude 11m1.11é podle (4.86) vyjádřil energetickou bilanci každé smyčky vztahem
Pro celu11 :-.ouslavu tedy doslancmc
N N N
2,li,I,L'i.1 = 2,R,t,'i\1 + 2,/,L'i.'I',. (4108)
k I t =I ~ =!
Označ,nc ,\ W tu či1sl cnc,·1"."' dodané vnč_jšínn 1drojt elektromotorického napětí. která se

11cs1wlf'l'huic- 11:.1 Jouleovo !cj1lo
N N N
i\W 2,E,I,L'i.1 - 2,R,tťi\1 ·c 2,I,L'i.'I', (4.l09)
( I k::.I k=I
S ohledc1n 11a zákon zachov;íní energie v kvazistacionúrní soustavě (srov. čl. 4.3 I) je nutné soudit,
Je tato rnergie se spotřcbl!jc j,·d11<lk na zmčnu rncrgic magnetického pole /; W m, jednak na
vykon:íní 111L·clwnické prúcl: ;\;\ ~dusí tedy r,latit pod111ínka
L'i.W = !;W,,, I i\;\ (4.110)
V praxi _Jsou důležité dva speciál11í případy. Za prvé hudeme předpokládat, l.c při posunuti smyčky
zůstanou z.achovány toky _jeduolhvými smyčkami (tj. 1.c L',. 'V,= O pro k= I, ... , N). Potom
z (4.!09) plyne a podle (4.1 to) platí
(4.111)
POLE ENERGIE KVAZISTACIONÁRNÍHO POLE 311
Pro sílu G,, tedy dostáváme

ergie
.4.6).
(4 112)
' IN,
jí, že
:mné
ících Za druhé nechť při posunováni smyčky zůstanou konstantní proudy li, h, ... , IN. Pro zmčnu energie
magnetického pole soustavy pak z (4.90) plyne
107)
,tlivé
a podle (4.109) platí /'J. W = 211 W,,,. Po dosazeni do podmínky (4.11 O) tedy dostaneme
mění
!'I.A=!'J.W,., (4.113)
koná
a sílu G,, můžeme vyjádfit ve tvaru
i)W,,,)
G,,=+ ( -)-. . (4.114)
yčky
r~, lt"' knns1
rčité
tí ve
·valu Právě vyložený postup založený na bilanci energie byl v elementárnější
formě použit v článku 3 .4.2 při odvozování vztahů (3. I 08)
F= (mxV)Bo,
JI =mxBa
pro sílu F a moment síly ..li působící na magnetický dipól s magnetickým

108) momentem m ve vnějším magnetickém poli 8 0 . Je zřejmé, že tyto vzorce budou
přibližně použitelné i pro vyjádření sil působících na útvary konečných rozměrů
l se s pevným, na vnějším magnetickém poli nezávislým magnetickým momentem
m (tj. například na magneticky tvrdá zmagnetovaná tělesa či na proudové
smyčky), pokud vnější magnetické pole nebude příliš nehomogenní.
109)
Jdi~
na a) Sily působící mezi póly elektromagnetu
Uvažujme elektromagnet podle obr. 4.23, tvořený magnetickým obvodem
z feromagnetického materiálu o vysoké relativní permeabilitě p,, se vzduchovou
mezerou délky /. Nechť proud / tekoucí cívkou vybudí v mezeře magnetické
čky
pole 8 0 , které lze v prvním přiblížení považovat za homogenní.
tom
Mezi póly magnetu bude působit síla F, která mi'.1že být snadno vypočtena
užitím vztahu (4.112). Energie magnetického pole elektromagnetu může být
li) vypočtena pomocí vztahu ( 4.99), přičemž integrovat je obecně třeba přes celý
objem mezery i jádra. V případě /1, » I je hustota energie magnetického pole
Jl2 KV J\ZISTACIONÁRNÍ ELl'K rnlCKÉ A MM;NETICKÉ POLE "
n,;
v j,ídru w 111 ., H.B/2 ~, /2/lo{l, mnohem nijší než ve v/duchové mezeře. Proto -
i když je objem jádra obecně včlší než objem pole ve vzduchové mezei-c, lze
celkovou energii magnetického pole elektromagnetu v prvním přiblížení repre-
zentovat jen energií poie v mezeře. Označíme-ii plochu pólů magnetu S
a hudeme-li pole v IllC/.eře povúovat za homogenní, dostaneme pro tuto energii
p1'1bližný výraz
Will = BJ S'/ , (4.115)

2po
podle nčhož je energie lineární funkcí délky mezery /. V uvedeném přiblížení

přcdpokládnme, že hustota energie w 111 , a tedy i magnetická indukce 8 0 , jsou
nez;1vislé 11a délce mezery. Pro výpočet síly F lze tedy použít v/tah (4.112),
čímž zísldrne výsledek
Póly magnetu se tedy uvedenou silou přitahují.
Obr. 4.23 K výpočtu silového působeni mezi póly

elektro111;1gndu.
h) Hysterezní ztráty ve feromagnetiku

Ji; v úvodu čl.ínku 4.3.2, v koment.íři ke vztahu (4.89) bylo zdůuu.něno, že vcš-
kcr.'1 energie Will spoj<'11Ú se zmčnou magnetického pole nemusí lr;l rovna změně
energie magnetického pole, která může být navrácena při jeho zániku. Situace
zúvisí na konkrétních vlastnostech prostředí vypli'íujícího prostor, v němž je
magnclické pole vytvořeno. Typickým příkladem je chování feromagnctika,
klcré nyní vyšetříme.
Vztah mezi magnetizací (respektive magnetickou indukcí) a intenzitou pole
ve fcromag11etiku je nejcdnoznačný a obvykle je popisován soustavou hysterez-
ních smyček (srov. čl. J.5.4). Předpokládejme napříkl:1d, že chceme vypočítat
energii připadající na jednotkový objem fernnwgnetika, kleráje poU-ebná k jeho
přemagnetování po klesající včtvi hysterezní smyčky z bodu (B) do bodu (D)
(viz obr. 3.33). Pro tento výpočet lze vyjít ze vztahu (4.98), provedeme-li inte-
BNERGIE KVAZ!STACJONÁRNÍHO POLE 313
graci energie Sw111 připadající na jednotkový objem v mezích od Bul) do B(m• Po

integraci metodou per partes dostaneme
li(1>) IJ(I>)
W111 = Jff.dB= [H(v)•~o)- H(IJ)•~IJ)] - JB.dH. (4.117)
Při cyklickém přemagnetování (například opět z výchozího bodu Boll, kdy pra-
covní bod prnběhne postupnč celou hysterezní smyčkou, bude výchozí a ko-
nečné pole totožné. První člen v (4.117) bude tedy nulový a pro energii Wm do-
staneme
W111 = -tB.dH. (4,118)
Při průběhu jednoho cyklu hysterezní smyčky se energie magnetického pole

nezmění. Celá energie w111 podle (4.118) se tedy spotřebovává na přemagneto
vání feromagnetika a je nevratně přeměněna v teplo. Obvykle se tato energie
nazývá hysterezními ztrátami daného fernmagnetika. Z geometrického významu
integrálu (4.118) vyplývá, 'ž.e hysterezní ztráty jsou dány plochou hysterezní
smyčky.
c) Střední l1otlnota výk{Jnu ve stří<ltrvém obvotlu

V článku 4.3.1 bylo ukázáno, že okamžitá hodnota výkonu dodávaného zdroji
elektromotorického napětí do kvazistacionárního obvodu je dána vztahem
(4.87). Tato veličina je ovšem obecně časově 7.ávislá a není vhodná pro prak-
tické použití. Jednoduchá situace nastává v ustáleném stavu střídavého obvodu.
kdy je možné dodávaný výkon charakterizovat časově nezávislou střední hod-
notou, kterou nyní vypočteme.
Předpokládejme, že zdroj dodává do obvodu elektromotorické napětí, jehož
časový prí1běh je dán vztahem (4.41 ). V ustáleném stavu může být okamžitá
hodnota proudu /(l) dodávaného do obvodu vyjádřena vztahem (4.48). Střední
hodnotu výkonu za dobu jedné periody T= 21flw můžeme získat jednoduchým
výpočtem. Platí
Nz = iI
1'
o
I(t)&·(t)dt = /.o;o coslcp-cp;j. (4.119)
Jak je vidět,
dodávaný výkon závisí nejen na amplitudách elektromotorického
napětí ,foa proudu /0 , ale také na jejich vzájemném fázovém posuvu lep- fAI.
Veličina coslcp- <p;I se nazývá účiník.
Často se pro vyjadřování střídavých napětí a proudů zavádí pojem efektivních
hodnot ler = Io/J2, &'cr =&·o/Ji. Jejich užitím lze výkon Nz vyjádřit vztahem
314 KVAZISTACIONÁRNÍ ELEKTRICKÉ A MAGNETICKÉ POLE E
(4120)
s
Je 1.řcjmé, Je vztahy typu ( 4.1 I 9), popř. ( 4. 120), lze vyjádřit nejen výkon N2 z
dod{!vaný zdroje:n do obvndu, ale také výku11 zt1 ,1ce11ý na jednotlivých prvcích li
obvodu. Podobnč lze výpočel střední hodnoty výkonu pomocí integrálu typu 11
(4.119). i zavedení efektivní hodnoty napětí a proudu zobecnit pro případ nesi-
nusových periodických průběhi'1 (srov. čl. 8.3.1 ).
d) Magnetoelektrický měřicí přú·troj

Silových účinkú 1nr.g1H~tického pole na vodiče protékané prouden1 využívá vět
.šina analogových přístrojů pro mčřcní napětí a proudu. Nl'juiívančjší z nich je
tzv. magnetol'iektrický systém (nazývaný též systém Deprezův-d'/\rsonvalův),
jeho;. princip je uveden na obr. 4.24. Pólové nástavce trvalého magnetu jsou
vytvarovúny tak, aby mezi nimi vznikla válcová dutina, v níž je vloženo rovněž
válcové Jádro z láomagnctického materiálu. Podle výsledků příkladu 3.5.7a
vznikne v 111e1.cře mezi pólovými nástavci a jádrem radiální magnetické pole 8.
V léto mezeře je dále umístčna obdélníková cívka, která je otočná kolem osy
totoí.né s osou jádra. Cívka je zavěšena buď na torzním vl.íkně, nebo je uložena
v hrotových ložiskách doplněných spirálovými pružinami sloužícími jako pří
vody. Zúvěs torzního vlákna, respektive spirálové pružiny slouží zúrovcií k vy-
mezení rovnovážné klidové polohy cívky. Při jejím vychýlení z této klidové
polohy v,.nik:i vlivem elastické deformace vl(tkna či pružiny tzv. direkční mo-
ment. který se snaží navrátit cívku do klidové polohy. Výchylka cívky z klidové
polohy, cl1araktcrimva11:i úhlem o:, tvoří měřicí údaj přístroje. Je indikována buď
mechanicky (ručkou), nebo opticky, pomocí zrcátka.
L
o) bl
Ob, 4.2,1 Princip uspořádilní magncloelcklrického mčr-icího příslrnje.
Mechanické vlastnosti systému jsou charakterizovány jednak momentem

Sťtrvačnosti //, cívky, jednak silovými momenty na ní působícími: momentem
magnetických sil buzených proudem protékajícím cívkou 1flm, direkčním mo-
mentem .r/1,1 a brzdicím momentem '.ili,.
ENERGIE KVAZlSTACIONÁRNÍl!O POLE 315
Podstatnou vlastností dané konstrukce přístroje je, že moment magnetických

sil působících na cívku je nezávislý na její poloze, tj. na úhlu <X jejího vytočení
z rovnovážné polohy. Na cívku o N závitech, výšce / a šířce b, jejíž plocha S je
tedy rovna S= lb, pi'.1sobí podle čl. 3.4.2 (při dané geometrii magnetického pole)
moment
(4.121)
Direkční moment .<J)d může být vyjádřen vztahem
(4.122)
v němž Kd je konstanta určená vlastnostmi závčsného systému. Brzdicí moment

je dán jednak odporem vzduchu při pohybu cívky, zejména je však dán induko-
vanými proudy vznikajícími při pohybu vodivých součástí cívky v magnetickém
poli. Snadno se přcsvčdčíme, že výsledný brzdicí moment bude úměrný Ílhlové
rychlosti cívky. Tedy
(4.123)
Užitím 2. impulsové věty dostaneme pohybovou rovnici cívky
d2 a da ,
,/,--+K1 --+l<da
;/•Sd t2 ' dI
= Kn,l. (4.124)
Jde vbstnč o rovnici torzního kyvadla, charakter jejíhož řešení závisí na hodno-
tách kořenů charakteristické rovnice. Matematická stránka řešení ( 4.124) je po-
dobná jako řešení rovnice (4.43) pro vlastní kmity obvodu RCL. V zásadě exis-
tují dva typy řešení: periodické a aperiodické. Získá-li cívka systému v nulovém
okamžiku určitou hybnost, která ji vychýlí z klidové polohy, pak v aperiodickém
stavu se vrací do klidové polohy způsobem kvalitativnč zobrazeným na obr.
4.14. V periodickém stavu naopak koná tlumené kmity kolem rovnovážné po-
lohy,jcjichž perioda T0 jc dána známým vztahem (srov. obr. 4. 15)
7•o-&!/4
--, (4.125)
Kd
Důležitý je tzv. kritický aperiodický stav, který představuje rozhraní mezi perio-
dickým a aperiodickým stavem a odpovídá dvojnému kořenu charakteristické
rovnice. V tomto stavu zaujímá systém rovnovážnou klidovou polohu nejrych-
lejším možným způsobem.
Magnetoelektrický měřicí přístroj umožiíuje několik typů použití: především
jako měřidlo časově neproměnného proudu, dále jako měřidlo náboje (proudo-
vého impulsu) a konečně jako měřidlo napěťového impulsu. Probereme stručně
všechna tato použití.
31(, KV J\ZISTJ\CIONÁRNÍ ELEKTJ<ICKÉ J\ MAGNETICKÉ POLE ;••
Měření /lfOIU!tt představuje

základní a 11cjdL1ležitější typ použití studovaného
přístroje. Pfcdpoklád~jmc, že včasovém okamžiku t = O zapneme do cívky mě
řicího přís1rojc měřený, časově neproměnný proud /. Cívka systému se účinkem
momentu 'i'm počne vychylovat ze své rovnovážné polohy a= O. Konkrétní
charakter jvjího pohybu hude ,,všem záviset na stupni tlumení systému. Asym-
ptotické řešení pohybové rovnice (4.124) pro t ➔ oo však bude na tlumení nezá-
vislé. Z rovnice ( 4.124) je zfojmé, že za dostatečně dlouhou dobu po zapnutí
proudu zaujme novou, časově neproměnnou polohu charakterizovanou
výchylkou
(4.126)
Z výsledku ("l.126) piync, 1.c výchylka a0 je přímo úměrná protékajícímu prou-

du /. Magnetoelektrický měřicí přístroj mú tedy lineúrni stupnici. což předsta
vuje jednu z jeho nejdi'.dežitčjších předností. Z praktického hlediska je žádoucí,
aby tlumení systému bylo blízké kritickému stavu, v němž systém zaujme nej-
rychleji nov,,:: rovnovf,ž;;ou pok,hu. U ménč citlivých robustncjsich přístrojií je
tohoto stavu dosúeno vhodnou konstrukcí pohyblivých částí. Tlumicí účinek
proudi'1 indukovaných ve vlastním obvodu přístroje při pohybu cívky je v tomto
případč zanedbatelný a kritický aperiodický slav je v zásadě nezávislý na odporu
obvodu, do kterého je přístroj zapojen. U citlivých přístrojů (galvanometrú) je
tiaopak pfr,pé'vek proudí'! indukovaných ve vlastním obvodu dominantní a pro
dosažení kritického aperiodického stavu je třeba dodržet určitou, konstrukcí
přístroje jednoznačně určenou, hodnotu celkového odporn obvodu, do kterého
přístroj zapojujeme. Tento tzv. aperiodick_ý odpor musí být spolu s dalšími pa-
rametry (vnitťní odpor cívky, citlivost, peri()da vla~tních k111itt"1 7;i) výrobcem
ud,ín. Uvedené parametry určují užitné vlastnosti přístroje.
Měření mílwie (proudového impulsu) tvoří další způsob klasické a dříve
hoj nč užívrn1é· aplik;icc magnetoelektrického systému. Pf-ístroj určený pro tento
1yp mčřcní st: obvykle nazývá balistický galvanometr. Podmínkou pro možnost
mčření celkového náboje prošlého v daném časovém intervalu 'Z'= (0, ,) cívkou
přístroje je r << '/;i. Je-li lato podmínka splněna, múžeme pfodpokládat, že celý
111čřc11ý núhoj projde cívkou přístroje dříve. nd se cívka stačí znatelně vychýlit
/.c wé klidové polohy. Přcdpoklúcláme-li dúle platnost počátečních podmínek
<X= O, c1 o:/d I = O pro t = O, 111i'1že111e pohybovou rovnici (4.124) jednoduše inte-
groval. Plalí
Jr
li
c12a
,1,, --dt+Ki, - d t
d1 2
IT drx
{)
dt
r
Kmf !(t)dt
{)
Uplatníme-li uvedené počáteční podmínky a předpoklad a '= O pro t = r, dosta-

0
neme výsledek
//4 (~a)
t ~,
= KmQ, (4.127)
který ukazuje, že celkový moment hybnosti (popř. maximální úhlová rychlost)

udělený proudovým impulsem měřicímu systému je za uvedených předpokladů
úměrný celkovému prošlému náboji.
Obr. 4.25 Časová závislost výchylky

balistického galvanometru:
a) periodický slav. b) kritický
aperiodický stav, c) přcllumcný
aperiodický stav.
Jak jsme viděli v předchozím výkladu, z mt:ehanického hlediska představuje

měřicí systém magnetoelektrického přístroje torzní kyvadlo. Jeho maximální
výchylka a, 11.. , je úměrná úhlové rychlosti, kterou systém má při pnkhodu
rovnovážnou polohou. Podle (4.127) tedy lze psát
(4.128)
Maximální výchylka a 111.. , měřicího systému tedy muze být využita k měření
prošlého náboje Q. Konstanta Ch se nazývá balistická konstanta přístroje.
Pro měření náboje může být použit systém v periodickém i aperiodickém
stavu. Časový průběh výchylky v jednotlivých režimt:chje kvalitativně zobrazen
na obr. 4.25. Pro měření se obvykle využívají první maximální výchylky, které
jsou vyznačeny na obrázku. Je zřejmé. že hodnota balistické konstanty závisí na
stupni tlumení. Je proto třeba balistickou konstantu určovat vždy pro dané za-
pojení s daným celkovým odporem obvodu. Dále jt: zřejmé, že pro měfoní ná-
boje se hodí zejména přístroje s dlouhou periodou vlastních kmiti'1 T0 . Přístroje
používané pro tento účel v praxi mají zpravidla T0 ~ l Os.
Měření napěťové/Jo impulsu. V odstavci 4. l .2c bylo ukázáno, že při změně
magnetického toku cívkou projde příslušným obvodem elektrický náboj, který je
úměrný této zmčně toku. Balistický galvanometr mí'1že být tedy použit k měření
změny magnetického toku, je-li tato zmčna dostatečně rychlá ve srovnání s do-
bou vlastních kmitů To přístroje. Magnetoelektrický měřicí systém však dovoluje
ještě další zpi'isob použití, který není závislý na rychlosti změny. Pro tento účel
se dříve konstruovaly speciální přístroje se zanedbatelným direkčním momen-
tem, které se z důvodů uvedených níže nazývají/luxmetry.
318 KV AZISTACIONÁRNÍ ELEKTRICKÉ A MAGNETICKÉ POLE
Předpokládejme, že uvedený přístroj je zapojen v obvodu, ve kterém po urči

tou omezenou dobu působí časově proměnné elektromotorické napětí t:(t).
Označíme-li R.0 celkový odpor obvodu a zanedbáme-li jeho indukčnost, bude
okamžitú hodnota proudu tekoucího cívkou přístroje rovna /(t) = li'(!)!R,.
Cívka se 11činkcm tohoto proudu vychýlí ze své původní polohy. Její pohyb se
však bude utlumovat působením tlumicích mechanismů systému a přestane-li
elektromotorické napětí působit, cívka se po určité době zastaví v nové poloze.
Za uvedeuých podmínek lze pohybovou rovnici ( tl.124) opět jednoduše integro-
vat v časovém intervalu "'1t = t 2 - t 1, na jehož počátku i konci je měřicí systém
v klidu, přičemž měřicí cívka zmčnila svoji polohu o úhel ti.a. Pbti
Celková výchylka přístroje "'1a = a(t 2 ) - a(t 1) je tedy úměrná napěťovému

impulsu pi'.1sobícímu v obvodu, v podstatě nezávisle na době po kterou napětí
pť1sobí, neboť z právě získaného výsledku dostávi11ne
(4.129)
Vztah ( tl.129) platí ovšem přcsnč pouze za předpokladu, že direkční moment

systému je skutečně nulový. Ve skutečnosti však nelze otočné uložení cívky
s přívody o absolutně nulovém direkčním momentu realizovat. Proto v závislosti
na jakosti konstrukce dauého přístroje existuje určité omezení shora pro časový
interval měření "'1t.
l'rávč popsaná metoda se nejčastěji užívala pro měření magnetického toku či
jeho změn, přičemž měřený napěťový impuls vznikal při změně magnetického
toku měrnou cívkou (srov. odstavec 4.1.2c). Vzhledem k tomu, že dnes existují
jiné a přcsnč_jší metody pro měření magnetického pole a magnetického toku, má
právě popsané použití magnetoelektrického systému spíše jen historický vý-
znam.
Naproti tom11 jeho použití pro měření proudu a do jisté míry i použití pro
měření proudového impulsu si přes bouřlivý rozvoj nových elektronických
u číslicových metod svi'1j význam zachovává. Pro podrobnější poučení o kon-
strukci _jednotlivých typt"1 přístrojů, jejich parametrech a konkrétních způsobech
použití odkazujeme na citovanou literaturu, především [5].
i. ÚLOHY KE KAPITOLE 4 319
Ú 4.1: Pevná obdélníková smyčka se vzdaluje od velmi dlouhého přímého vo-
diče protékaného proudem/ rychlostí v kolmou k vodiči, přičemž dvě protilehlé
strany smyčky délky/ zůstávají rovnoběžné s vodičem. Určete velikost induko-
vaného elektromotorického napětí JI' ve smyčce v okamžiku, kdy vzdálenost
vroálenější strany je a2.
Ú 4.2: Kovový kotouč poloměru R rotuje s frekvencí f kolem své osy rotační
symetrie v homogenním magnetickém poli B rovnoběž.ném s osou rotace. Jaký
bude potenciální rozdíl mezi středem a okrajem kotouče?
Ú 4.3: Určete maximální elektromotorické napětí 1,;; které se může indukovat
v rovinné cívce se 4 000 závity o středním poloměru 12 cm, rotující s frekvencí
30 Hz v zemském magnetickém poli B "'5.10-5 T.
Ú 4.4: Dvě dlouhé, rovnoběžné a dokonale vodivé kolejnice vzdálené od sebe o
vzdálenost b = 0,5 m jsou umístěny v homogenním magnetickém poli/!= 0,5 T
kolmém k rovině kolejnic a jsou na jednom z koncú spojeny odporem R= 0,2 n.
Po těchto kolejnicích klouže dokonale vodivá tyč rychlostí v= 4 m. s- 1. Určete
velikost indukovaného elektromotorického napětí i; sílu F potřebnou k udržení
dané konstantní rychlosti tyče, mechanický výkon NM a tepelný výkon N 0 sou-
stavy.
Ú 4.5: Dokažte, že vlastní indukčnost L smyčky protékané proudem / je kladná.
Důkaz proveďte na základě úvah o energii při zanedbání ohmického odporu
smyčky.
Ú 4.6: Uvažujte dvě vodivé smyčky / 1, / 2 , kterými protékají proudy /1, /2. Pomocí
vyjádření energie magnetického pole této soustavy dokažte, že koericienty vzá-
jemné indukčnosti smyček L L jsou symetrické, tj. že platí L 12 = L
12
,
21 21
.
Ú 4.7: Vyjádřete vlastní indukčnost toroidní cívky o N závitech navinuté na

železném jádru čtvercového profilu s vnějším poloměrem r 1 a vnitřním polomě
rem r2. Permeabilitu jádraµ považujte za konstantu nezávislou na intenzitě pole.
Při výpočtu předpokládejte, že platí r 1 - r2 « r2, tj. že magnetické pole může být
v celém průřezu jádra považováno za homogenní.
Ú 4.8: Řešte předchozí úlohu pro případ, kdy pole uvnitř jádra nelze považovat
za homogenní.
Ú 4.9: Předpokládejte, že na toroidním jádru z úlohy Ú 4. 7 jsou tčsně na sobě
navinuty dvě jednovrstvé cívky o počtech závití'.1 N 1, N2. Určete vzájemnou in-
dukčnost těchto cívek.
Ú 4.10: Cívkou o odporu R = 100 O protéká stacionární proud I. V určitém
okamžiku jsou přívody cívky zkratovány a je zjištěno, že za dobu 0,01 s klesne
proud na desetinu púvodní hodnoty. Určete vlastní indukčnost cívky L.
Ú 4.11: Velmi dlouhý dutý vodič o průměru 2a0 je ohnut způsobem podle
obr. 3.36, takže vzdálenost mezi rovnoběžnými částmi je 2r. Vodičem protéká
stacionární proud /. Určete energii magnetického pole připadající na
.,
320 KV A/.ISTACIONÁRNÍ ELEKTR ICKi\ A MAGNETICKÉ POLE
JCcinotkovo11 délk11 přímé části vodiči°1 a užitím získaného výsledku vyjádřete

indukčnost fu pripadající najcdnotk"vou délku.
Ú 4.12: Dvé cívky o vlastních i11d11kč11ostech /, 1, L2 a v1.:íjcm11é indukčnosti L12
jsou zapojeny do série. Určete:
a) výskdné indukčnosti L'' 1, /,' ) obou cívek v závislosti na orientaci
jejich propojrní,
b) c11crg1í magnetického pole Wm za předpokladu, :ř.c cívkami protéká
proud/,
c) interakční energii obou cívek Wim•
Ú 4.13: Vyj;1d1clc interakční enert,'ii dvou elementúrních magnetických dipólů
mi, m2 , jcjicl1;: v1.újen111á poloha je určcm vektorem R.
Ú 4.14: l'crma11c11lní magnet podkovovitého tvaru s obdélníkovým průřezem

pólú I cm kr{1t 2 cm unese železné závaží hmotnosti 1,2 kg. Určete magnetickou
indukci R v hlí/kosti čelních ploch póli'i magnetu.
5 Elektromagnetické pole
V této kapitole dovršíme fenomenologický popis elektrických a magnetických

polí v jeho vrcholné syntetické podobě vyjádřené soustavou Maxwellových rov-
nic. Na tato pole nebudeme již klást omezující podmínky, budeme je považovat
za obecně libovolně proměnná v čase i prostoru, tj. za nestacionární. Předpoklad
o nestacionárním charakteru elektrického a magnetického pole m.í za následek
jejich vzájemnou závislost, vazbu, vyjádřenou odpovídajícími členy v Max-
wellových rovnicích.
Uvedená skutečnost vede k přirozenému předpokladu o existcnťi obecnějšího
elektromagnetického pole; vzájemně závislé nestacionární elektrické a magne-
tické pole tvoří jeho součásti. Elektrostatické pole, stacionární elektrické
a magnetické pole a kvazistacionární elektrické a magnetické pole probíraná
v předchozích kapitolách jsou jen zvláštními případy tohoto obecného pole. Jak
uvidíme, je představa o elektromagnetickém poli nejen teoretickou syntézou
těchto zvláštních případů, ale i důsledkem dalších nezávislých experimentálních
poznatků, především poznatkú o elektromagnetických vlnách. Obecné elektro-
magnetické pole je dokonce pojem v jistém smyslu primární, neboť mú smysl
i v mikroskopickém měřítku, zatímco dříve vyšetřované typy statických, stacio-
nárních a kvazistacionárních polí mají smysl jen v makroskopickém pohledu
a jsou středními hodnotami tohoto mikroskopického elektromagnetického pole.
Maxwellova teorie dovršuje nejen syntézu elektrických a magnetických jevů,
ale i jevů optických. Světlo představuje jen část širokého spektra elektromagne-
tických vln. Formálně matematickým výrazem této skutečnosti je to, že
v Maxwellových rovnicích vystupuje vedle relativní permitivity a permeability,
popisujících elektrické a magnetické vlastnosti prostředí, konstanta c daná vzt,1-
hem c = I/ .Je0 µ 0 a představující rychlost světla ve vakuu. Zatímco permitivita
vakua Eo a permeabilita vakua µ0 jsou konstanty zavedené umčle v soustavě
jednotek Sl, má jejich součin fyzikální smysl převrácené hodnoty čtverce rych-
losti světla ve vakuu a jeho přítomnost v Maxwellových rovnicích je zdůvod
něna fyzikálně.
Poznamenejme (viz též čl. I. I. I). 7.ť takovc' postupné .,~jcdnocováni interakcí". kdy se ukazuje, že
elektrické, magnetické a optické jevy jsou vlastnč projevy obccnčjší interakce elektromagnetické.
odpovídá vývoji současného fyzikálního poznání. V osmdesátých letech dvacátého století bylo te-
oreticky i experimentálně prokázáno, že elektromagnetické působení je opčt zvláštním pfípadem
ještě obecnější tak zvané clektroslabé interakce. Tato interakce zahrnuje vedle elektromagnetic-
kých též tak zvané slabé síly projevující se při beta radioaktivním rozpadu atomových jader a též
v některých jaderných reakcích 7.a účasti neutrina. Pro tyto slabé sily je charakteristické, že se
měn! při zrcadlovém zobrazení a vnášejí tak do pfirody prostorovou asymetrii. Je pravděpodobné,
322 ELEKTROMAGNETICKÉ POLE .
že i clcklroslabé i11lcrakce se ukáží být zvláštním případem obecnějších interakcí zahrmúících ,

i silné jaderné síly a gravilaci. •
Ta"é v této kapitole, podobně jako v kapitolách I, 3 a 4, budeme zpočátku

pojednávat o makroskopickém elektromagnetickém poli, které můžeme přímo
pozorovat a měřit našimi přístroji. Je to právě pole, které vystupuje,
v Maxwellových rovnicích. Naproti tomu v kapitole 2 jsme uvažovali pole pohy-
bujících se bodových elektrických nábojů ve vakuu a vycházeli jsme přitom re
speciální teorie relativity. Pole takto idealizovaných soustav pohybujících se
náboji', nás přivádí k mikroskopickému modelu látkového prostředí, "kré mů
žeme považovat prostě za soustavu nábojú rozložených určitým (velmi kompli-
kovaným) zpúsobem ve vakuu a pohybujících se určitým (velmi komplikova-
ným) způsobem v prostoru a čase. Tyto náboje pak vytvářejí v každém bodě
prostoru a v každém okamžiku mikroskopické elektromagnetické pole, charakte-
rizované rychlými změnami a často obrovskými intenzitami. Toto pole popiso-
vané takzvanými Lorentzovými rovnicemi bude předmětem našeho zájmu v po-
slední oddílu 5.4 a tam také ukážeme souvislost mezi polem mikroskopickým
a makroskopickým.
5.1 Maxwellovy rovnice

V kapitole 4 jsme na základě experimentálních výsledk11 formulovali obecný
zákon elektromagnetické indukce. Podle tohoto zákona vzniká v uzavřeném
obvodu elektrický proud vždy, když se jakýmkoliv způsobem mění magnetický
indukční tok plochou ohraničenou obvodem. K vysvětlení uvedeného proudu
jsme zaved Ii pojem indukovaného elektromotorického napětí @r. daného vzta-
hem (4.2). Ve všech případech uvažovaných v předchozí kapítole byl jev elek-
tromagnetické indukce vá/;'in vždy na určitý elektrický obvod, tedy pojímán
integrálně.
Změna magnetického indukčního toku plochou obvodu mC1že být vyvolána
uměle vnějšími vlivy jako například mechanickým otáčením smyčky protékane
proudem ve vnějším magnetickém poli nebo změnami magnetické indukce gene-
rované vnějšími zdroj i. Pomalu prornénný elektrický proud takto vznikající
v obvodu vytváří proměnné elektrické pole, které můžeme pozorovat například
mezi deskami kondenzátoru vloženého do obvodu a které jsme nazvali polem
kvazistacionárním (viz článek 4.1.3 ). Experiment ukazuje, že takové pole je
s dostatečnou přesností potenciální a vyhovuje vztahu ( 1.61 ), popř. (1.63)
a ( 1.50). Soustava rovnic pro časově proměnné elektrické a magnetické pole
vytvářené kvazistacionárním, pomalu proměnným elektrickým proudem se pak
neliší od stacionárniho elektrického a magnetického pole diskutovaného
v oddílech 3 .2 a 3 .3. Přitom však jev elektromagnetické indukce modifikuje
okrajové podmínky řešení těchto rovnic (viz čl. il.1.3). Zabýváme-li se pouze
studiem obvodů s kvazistacionúrními proudy (a například prúmyslové kmitočty
MAXWELLOVY ROVNICE 323
50 nebo 60 hertzů u střídavých proudů předpoklad kvazistacionárnosti velmi

dobře spliíuj í), stačí zahrnout jev elektromagnetické indukce zavedením pojmu
impedance do Ohmova a Jouleova z:íkona.
Přejdeme-li však k dostatečně vysokým kmitočtí'un, setkáme se s novými
experimentálními jevy, jakým je například vyzařování elektromagnetických vln
obvodem. Dodávaná energie se přitom mční jednak v Jouleovo teplo, jednak je
unášena do prostoru. Tato skutečnost ukazuje, že kvazistacionární přiblížení
nevyčerpává hloubku souvislosti mezi elektrickým a magnetickým polem a že je
třeba přejít k ještč obecnějšímu popisu. Zbývá udělat poslední krok, o nčjž se
zasloužil právě Maxwell. Je přitom pozoruhodné, že loto poslední zobecnění
provedl Maxwell na základě teoretických úvah dříve, než byly vlastnosti
obecného elektromagnetického pole a elektromagnetických vln experimentálně
pozorovány a prozkoumány.
Maxwellovo zobecnční zahrnuje dvě nové základní koncepce ~ představu
o indukovaném elektrickém poli a o posuvném proudu.
5.1.1 Indukované elektrické pole

Představa o indukovaném elektrickém poli vznikla hlubokým domyšlením Fara-
dayova zákona elektromagnetické indukce. Maxwell si položil otázku, je-li pro
vznik jevu elektromagnetické indukce přítomnost uzavřené vodivé smyčky pod-
statná, popřípadě je-li vúbcc nutná přítomnost jakéhokoliv vodiče. Jde například
o to, jak se bude chovat částice nesoucí náboj Q umístěná ve vakuu za přítom
nosti proměnného magnetického pole.
Má-li zákon elektromagnetické indukce platit zcela obecně, je nutné
předpokládat, že časově proměnné magnetické pole je schopné vyvolat kon-
vekční proud volných nabitých částic stejně dobře, jako je schopné vyvolat kon-
dukční proud ve vodičích. Proto časově promčnné magnetické pole bude na
uvedenou nabitou částici působit silou F, která je úměrná časové změně
magnetického pole a není závislá na pohybu částice. Tuto sílu je možné popsat
pomocí nového typu elektrického pole E, které se nazývá indukovaným elektric-
kým polem. Platí tedy
F==QE,. (5.1)
Bude-li v daném bodě prostoru nenulové také stacionární elektrickC- pole Es,
vyvolané daným rozložením okolních náb~jů, bude mít výsledná intenzita
elektrického pole v místě částice hodnotu E = E, + I;. Celkovou sílu Fpúsobící
na částici pohybující se rychlostí v bude možné opčt vyjádřit Lorentzovým
vzorcem (3.56)
F==Q(E+vxB).
Zde však má intenzita pole E nový, obccnčjší smysl. Představuje celkovou in-
tenzitu elektrického pole daného jednak okamžitým rozložením náboji, v pro-
J24 ELEKTROMAGNETICKÉ POLE M
,turu, jednak hodnotou i11clukov,111él10 elektrického pole, u něhož nenmzeme v

bczprostřcdné ukázat, které elektrické náboje jej vytvářejí. Toto celkové te
elektrické pole nazýváme n<·stacionámím elektrickým polem.
Existence indukovaného elektrického pole byla v Maxwellově době ovšem S'
hypotézou. rv1axwcll předpokládal, že každá časová změna magnetického pole cl
vyvolávú v1.111k pole elektrického. V 1.nik indukovaného elektrického proudu je e
pak třeba považovat za projev tohoto elektrického pole v těch případech, kdy v
jsou v daném místě přítomni vhodní nositelé proudu. V dnešní době lze předpo
klúdat uvedenou Maxwellovu hypotb.u za pinč experimentálně potvrzenou ve
\'\L:ch jejích dť1sledcích.
Ncstacio11{m1í elektrické pole již ov.~crn není polem potenciúlním. Abychom
to ukázali, uvažujme libovolnou uzavřenou křivku /, nehybnou vůči pozorovací
soustavě souřadnic. Při přenesení jednotkového náboje podél této křivky vykoná \
c'.lcktrické pole práci č
(5 2)
\la druhé straně je třeba předpokl;ídat, že podél křivky působí vždy

i ml ukované elektromotorické napětí / 1, které je v plípadě nehybné křivky dáno
vztahem (4.1 ). l'rotofo přenesení náboje podél křivky reprezentuje určitý proud/,
111i'1žcmc zmínénou práci vyjádřit také jako práci vykonanou tímto indukovaným
l'kktromotorickým napětím. Za předpokladu, že přenesení náboje proběhne
v hútkém č:;1s()vé111 intervalu/';/, je podk (3.41) tato práce rovna /;'F lót. Součin
I 1\t představuje přcnesl:ný náboj, který jsme uvažovali jako jed1rntkový. Srovná-
ním obou zpť1sobů vyjádření pak dostaneme
(5.3)
Plošný intcgrúl na pravé straně (5.3) mi'1ž.e být počítún přes libovolnou plochu S,
která je zvolenou křivkou / ohraničena.
(jžitím St,1kcsovy věty vektorové analýzy (D 1.45) lze levou stranu rovnice
('i.]) vyjúdřit mvně; pomoci plošného i11tcgrálu. Bude pak platit
(5.4)
V/.hlcdem k libovolnosti plochy S 111ť1žeme vzt:1h (5.4) zaps,1t též v dife-

renciálním tvaru jako
JB
rot E 0~ - - .
(5.5)
cJt
Vidíme tedy, že obecně nestacionární elektrické pole není potenciální, a není jej
tedy možné ani vyjádřit jako gradient nčjakého skalárního pole - potenciálu.
Ve vztahu (S.S) se poprvé setkáváme s diferenciální rovnicí, která vzájemně
svazuje vektor intenzity elektrického pole a vektor magnetické indukce. Kdyby-
chom nyní přepsali soustavu rovnic pro stacionární, respektive kvazistacionární
elektrické a magnetické pole (viz čl. 4.1.3) a nahradili v ní rovnici rot E = O
vztahem (5.5), dostali bychom
div D =p, divBccc0,
rotE = - -
aa rot H== j.
(5.6)
dl ,
Vzniká otázka, nakolik adekvátně popisuje soustava rovnic (5.6) nestacionární,

časově obecně proměnné elektromagnetické pole. Pokud jde o rovnici div D = p
víme, že představuje diferenciální tvar Gaussova zákona, jehož platnost jsme
postulovali pro libovolné se pohybující náboje (srov. čl. 2.2.1 ). Ve shodě
s Maxwellem provedeme nyní další zobecnění a budeme požadovat, aby Gaus-
sův zákon platil ve stejném tvaru, tj. ve tvaru (1.247), respektive (l.248) i pro
obecně nestacionární elektrické pole.
Požadavek platnosti Gaussova zákona div D = p pro nestacionární elektrické
pole zahrnuje ovšem nutnost rozlišovat i v tomto obecném případě volné a vá-
zané náboje a předpokládat platnost vztahu mezi vektorem elektrické indukce
a vektorem elektrické polarizace (1.246)
D=E 0 E+P,
který zůstává definičním vztahem vektoru elektrické indukce.

Rovnice div B = O, kterou zapisujeme v integrálním tvaru jako, viz (3.72),
~B.dS=O,
s
. vyjadřuje ve stacionárním případě neexistenci magnetických nábojt'.1 (srov. čl.
3.3.3). Obecný zákon elektromagnetické indukce však vyžaduje, aby vztah
(3.72) zi'1stal zachován i v nestacionárním případě. Jen tehdy má totiž velikost
magnetického indukčního toku plochou ohraničenou danou smyčkou jedno-
značný význam. Zobecnění platnosti rovnic div D = p a div B = O na obecný
nestacionární případ je dnes navíc potvrzeno celou dosavadní experimentální
zkušeností.
Zbývá zjistit, zda rovnice rot H = j představující diferenciální tvar Amperova
( zákona platí rovněž pro nestacionární pole. Snadno nahlédneme, že tomu tak
[ není. Z této rovnice totiž plyne (viz (D 1.68))
;,'
326 ELEKTROMAGNETICKÉ POLE M
div rot H = div j =O, (5.7) s

wtímco z rovnice kontinuity (J. 15) pro nestacionární případ máme \i
. .
dIV cJp
j = - -- .
dt
Soustava rovnic (5.6) není tedy ještě konečným slovem a nepopisuje úplně ne-
stacionární clcktronwgnctieké pole. Zbývá vhodným zpúsobcm zobecnit po-
slední z těchto rovnic. Také tento mimořádně hluboký myšlenkový krok provedl \i
Maxwcll a ukúžemc jej v následujícím člúnku. ,,Estetické" neuspokojení se sou-
stavou (5.6) vyvolávú i její určitá nesymetrie; zatímco rotace intenzity elektric-
kého pole závisí na změně magnetické indukce, ve výrazu prn rotaci magnetické
indukce se analogický člen neobjevuje.
Experimentální zkušenost ukazuje, že i neúplná soustava (5.6) má své opráv-
nění z,1 určitých podmínek. a to pro ne pí·íliš rychle proměnné pole. Je to tedy
soustava rovnic pro kvazistacio11árni eleklromagnetické pole. S kvazistacionár-
nín1 elektrický1n polcn1 jsn1c se již setkali v kapitole 4. ·rain jsme jej však chá-
pali v poněkud jiném významu: Šlo o elektrické pole vyvolané elektrickými p
náboji, jejichž rozložení v prostoru je ovlivněno působením elektromagnetické ž
indukce v uzavřených obvodech. Uvedli jsme, že toto elektrické pole je potenci- v
ální a splňuje rovnici (1.50). Hovořili jsme též o kvazistacionárním magnetic-
kém poli v tom smyslu, že jsme přcdpoklúdali platnost Ampěrova zákona
(3.138) i pro nepříliš rychle proměnné proudy. Vazba mezi tčmito kvazistacio-
nárnírni poli se tedy neprojevila ve formulaci Maxwellových rovnic, ale vý- p
hradnč proslřcdniclvím indukovaného elektromotorického napětí v obvodu.
Odpout,\111c-li se od uzavreného elektrického obvodu, nabude zákon elektromagnetické indukce

difcrcnci,í111í podoby (5.5) a elektrické pole přestane hýt potenciálním. Přesný obsah výrazu
„kvazistacionúrní pole" není bohužel ust.ílen, a_ie proto tf-cha vždy blíže vymezit toto pole pomoci
příslušných matematických vztahii.
Zohccnční zilkona clektromagnclické i11dukce a jeho vyjádl-cní v difcrcndálním tvaru (5.5)
umož1'íuje nový pohled na výsledek experimentu vylo}.cného na konci člúnku 4.1.2. Indukovaný
elektrický proud ve smyčce obcpí11ajíci dlouhý solenoid či toroid (viz obr. 4.6) rnf1žeme chápat
jako důsledek pl°isobení indukovaného elektrického pole E na volné nositele náboje ve vodiči
smyčky.
Uvedený experiment dokumentuje. že indukované elektrické pole vzniká i v místech s nulovou
magnetickou indukcí. lnclukovanc ,·kktrické pole E má nyní úc_jmě vý7n;i111 i11dukované vtištěné
1ntcnziiy E,", kterou JSlllC pro l'"I'" jevu ckktromagnclické indukce knomenologicky zavedli
v člúnku 4.1.2. Ze srovn{1ni výrazu (4.13) pro indukované elektromotorické napčtí s výrazem
(3.28) ud:ívajícím obecný vztah tnczi clektromotoriekýn1 napčtím a vti~těnou intenzitou obdržíme
pro intemitu indukovaného clcklnckl'ho pole vztah
(5.8)
rento výsledek znovu dokumentuje uiitečnost vektorového potenciillu pI0 popis elektromagnetic-
kého pok (viz čl,ínek 5.1.4).
MAXWELLOVY ROVNirE 327
5.1.2 Magnetické pole posuvného proudu

Vraťme se nyní k rovnici rot H = j a pokusme se upravit její pravou stranu tak,
aby nebyla v rozporu s rovnicí kontinuity. Předpoklad obecné platnosti Gaus-
sova zákona div D = p umožňuje upravit rovnici kontinuity (3 .15) na tvar
d •IV/• + -ad"IV D =d.IV (./ + -iJD) = O

iJt iJt
Vidíme tedy, ;,c veličina
. . iJD
lc = J + at (5.9)
splňuje vždy podmínku
div Íc =O (5.10)
podobně jako hustota stacionárního proudu. To přivedlo Maxwella na myšlenku,

že touto veličinou je třeba nahradit hustotu volného makroskopického proudu j
v Ampěrově zákonu (3 .138) rot H = j. Dostáváme tak rovnici
I rot H = Íc, I (5.11)
popř.
rotH= j +~- I (5.12)
Rovnice (5.11 ), popř. (5.12), představují zabecněný Amperův zákon v dife-

renciálním tvaru. Popisují nestacionární magnetické pole a jejich fyzikální obsah
nelze vysvětlit na základě dříve vyložených zákonitostí elektrických a mag-
netických jevů. Představují tedy nový fyzikální zákon, jehož platnost, dnes již
plně experimentálně potvrzenou, předpověděl právě Maxwcll. Zbývá ovšem
vyjasnit fyzikální smysl veličin vystupujících v rovnicích (5.11 ). popř. (5.12),
a-vyjasnit tak fyzik.ílní obsah samotného pojmu nestacionární magwtické pole.
Jelikož stacionární a kvazistacionární magnetické pole jsou speciálními
případy obecného pole nestacionárního, je možné považovat za samozřejmé, že
i nestacionární magnetické pole se bude projevovat jednak silovými účinky na
pohybující se náboje a jednak elektromagnetickou indukcí. Veličinou bezpro-
středně vyjadřující oba tyto fyzikální projevy bude opčt vektor magnetické in-
dukce B. Silové t'1činky budou vyjádřeny Lorentzovým vzorcem (3 .56), který
bude i nadále představovat definiční vztah pro intenzitu elektrického pole E
a pro magnetickou indukci 8. Zákon elektromagnetické indukce zůstane vyjá-
dřen vztahem (5.5). Pro popis nestacionárního magnetického pole v látkovém
.12'! l'I .EKTR( )MAC;NETICKÉ POJE
prostí-edí si podrží svu.1 význam i intenzita magnetického pole H. pro jejíž

delinici zústanou zachovúny v,.tahy (3.136)
B = Po ( H + M) .
Veličinu i mt'.1žeme považovat za celkovou hustotu makroskopického nestacio-
nárního proudu . .Je to obecnč časově proměnná veličina, jejíž definiční vztah
(5.9) lze užitím (1.246) rozepsat do tvaru to
tr
. . iJE iJP w
J. ~ 1+ ťo - +- - (5.13)
dt dt
n,
Vidíme, že i zahrnuje hus/0/11 volnlho (kondukčního a konvekčního) proudu j,
tc
která popisuje transport volných nábojt1, dále se v nčm objevuje člen ozna- p
čovaný jako hustota polariwťního proudu (3.12)
ri
. aP
}p =--=:--, v
<}(
který popisuje transiJort vázaných nábojů v látce při změně její elektrické polari-
zace (viz článek 3.1.2) a konečně obsahuje člen
. iJE
ÍM •-cEo- (5.14)
df
nazývaný hus/o/a Maxwcllova proudu (někdy také hustota posuvného proudu ve

vakuu). Polarizační a Maxwellúv proud nazýváme někdy souhrnně posuvným
proudem.
0hr. 5.1 Model posuvného p,oudu v d1élcktriku.
Polarizační proud v dielektriku si můžeme názorně představit jako oscilaci

elementárních dipóli'.1 (viz obr. S. I). Uvažme model homogenního dielektrika
tvořeného orientovanými elementárními dipóly. Každý takový dipól nechť před
stavuje dvojici opačných bodových nábojů velikosti Q oddělených vzdáleností I,
a má tedy dipólový moment o velikosti p = Ql. Nechť vázané, například kladné
náboje vykonávají kmitavý pohyb tak, že střídavě protínají myšlenou plochu S
a vytvářejí tak makroskopický střídavý proud. I luslotu ti'chto nábojú označme (lp
a koncentraci dipólú označme N. Bude-li rychlost pohybu náboji', "J„ dostaneme
pro posuvný proud
(5.15)
Hustota Maxwcllova proudu iM má skutečnč fyzikální rozměr proudové hus-

toty. Jde o zvláštní, nový typ proudu, který není přímo spojen s pohybem elek-
trických nábojí', (!), nýbrž s časovou změnou elektrického pole. Právě tento Max-
wellúv proud umožiíujc uzavřít obvod střídavého proudu, v nčmž je zapojen
kondenzátor s vakuovou mezerou mezi deskami, podobně jako kmity pružné
nepropustné membrány v trubici s kapalinou mohou zprostředkovat promčnný
tok kapaliny trubicí. Maxwellúv proud zřejmě ledy může (a musí) existovat
pouze v případě nestacionárního elektrického pole.
Zavedením celkového proudu fc o hustotě ic (5 .13) mi'1žeme zobecnit i Ampe-
rův zákon (3.137) v integrálním tvaru, na jehož pravé straně je nyní třeba uvafo-
vat celkový proud tekoucí plochou ohraničenou křivkou /:
(5.16)
V tomto tvaru platí Ampcrův zákon zcela obecně, nezávisle na zpi'1sobu rozlo-
žení proudu v uvažované ploše a na volbč této plochy. Z tvaru rovnic (5.16),
popř. (5.12), a z fyzikálního významu veličin lc a ic je zárove,'í vidčt fyzikální
smysl provedeného zobecnění: V nestacionárním magnetickém poli popsaném
rovnicemi (5.16), popř. (5.12), jsou vedle magnetických účinki', volných proudú
zahrnuty i magnetické účinky polarizačního a Maxwellova proudu.
Kvazistacionární magnetické pole, u něhož se magnetické účinky polarizačního
a Maxwellova proudu zanedbávají, popisuje správnč elektromagnetické jevy jen
v situaci, kdy platí
. ao
J»~. (5.17)
ar
Pro elektromagnt.:tické pole ve vakuu platí
D= t: 0 E, (5.18)
dvojice vektorů D, E a B, H se liší pouze konstantami bez fyzikálního obsahu. 35
Rovnice (5.12) může být pak vyjúdřena pomocí veličin E, B, popisujících bez-
prostředně účinky pole. ve tvaru
I rot B = Jlo i:__EoJ4J c~~] (5.19)
35 V Gaussovč absolutní soustavč jednotek plalÍ pro pole ve vakuu D =- E, B == Ha všechny čtyři vektory mají
týž fyzikální ro,mčr (ví,. (I l 2.6)).

.BO ELEKTROMAC,NETICKÉ POLE
Jak se snadno přcsvčdčíme, veličina c = ✓EotJo má fyzikální rozměr rychlosti.

V člúnku 5.1.1 uvidíme, že na rozdíl od konstant E<i a /lo má c jasný fyzikální
vy/11:un: pfcdstmujL: totiž rychl,1st <ír-cni elektn1111agnetických vln ve vakuu.
5.1.3 Úplná soustava Maxwcllových rovnic
V předchozích dvou článcích jsme ukázali, jak lze zobecnit rovnice popisující
vl:ht11osti 111Jkrosl-.opického elektrického a magnetického pole na případ nestacio-
núrniho, časovč l1bnvolnč promi:nného pole. Viděli jsme, :1c v tomto př-ipadč
elektrické pole z{1visí vedle rozložení elektrických nábojú též na změnách mag-
netického pole a magnetické pole vedle rozlo:1.cní elektrických proudú také na
1.111č11;ích elektrického pole. To nás opraviíujc zavést pojem jediného, a lo
e!el-1mmag11etid,;!10 /Jole. D(islcdkcm tohoto zobecnění je pak předpověď
existence c.kktrorn:1gnetických vln, které jsou dnes ve v;ech ,vých vlastnostech
podrobně cxperin1cnlálně i teoreticky prozkoumúny.
Při odvozov:!ní rovnic c!cktrnn1agnetického pole js111c v cc!én1 průbě-hu vý-
kladu postupovali induktivní metodou, tj. vycházeli jsme z experimentálních fakt
u p,11orovúni ;1 pfL·cházcli od pfípadL°1 spcci{ilních ke stále ohecnčjším. Při kaž-
dém takovém kroJ..u jsme upo/Oriíovali, že formulaci zúkonťi a rovnic rilatných
pro případ spcci{dní nelze automaticky přenúšet na případ obecnější, i když se to
zdú sebevíce „samozřejmé" a zdúnlivč není dť1vodu o obccnčjší platnosti získa-
ných vztahi't pochybovat. Kúdé zobecnění je třeba znovu experimentálně ově
io, ;it, dL1sleclky / nčho ply11011cí porovnáv,11 s praktickou zkušenostL Postup,
který jsme p011i.il1, odpovídú /,Írovc11 i lfr,torické cestě, na níž byly poznatky
o ckktromagnctismu v průbčlrn 11čkolika století získávány.
Vlastnosti makroskopického elcktromagnct iekého pole se tak podař i lo nako-
nec shrnout do čtyř obecnč platných fyzikúlních zákonú. Jsou jimi zákon
< ;,111s.1úv,;áko11 J'.111phiiv ::.olwc11c'i1Ý na pNpad celkového, nestacionárního
n 111d11, Furnd11y111• zákon elcktromug11etÍ<-kr; indukce n ~cik.on o 111·existenci
; 1
111ag11ctick.ých 1/(íhoji't.
Tyto zákony byly ťonnulov{1ny v integr{tlním tvaru v této podobě:
1)0.dS= Q,
s
(~H
fI
dl= I+ I
S
aedS,
c!t
(5.20)
j
( E.d/ = - J · .dS,
JB
rit
18.dS = O.
I ___ I s
Veličina Q značí volný náboj v objemu ohraničeném ploclwu S, veličina/ prnud

procházející smyčkou /.
MAXWF.LLOVY ROVNICE 331
V diferenciálním tvaru představují tyto zákony soustavu čtyř parciálních dife-

renciálních rovnic, Maxwellových rovnic elektromagnetického pole:
. ao
divD = p, rot H = J +--
dt ,
(5.21)
aa
rot E =- - div8 = O.
dt '
-----
Rovnice uvedené v prvním řádku se někdy nazývají první sérií Maxwcllových
rovnic a udávají vzájemný vztah mez.i vektory elektromagnetického pole, obje-
movou hustotou volných nábojů pa hustotou volných proudú j. Rovnicím v dru-
hém řádku se říká druhá sfaie Maxwel lových rovnic, vyznačují obccnč platné
vlastnosti vektoru intenzity elektrického pole E a magnetické indukce 8.
Všimněte si, že pro vektory Da Htakovéto obecné vlastnosti formulovat nelze.
Při formulování soustavy Maxwellových rovnic jsme se omezili na případ
elektromagnetického pole v prostředí nacházejícím se v klidu vůči pozorovací
soustavě souřadnic. Indukovaná elektromotorická napětí, popř. další jevy
vznikající v pohybujících se vodičích, je třeba popsat pomocí dodatečných vněj
ších vtištěných sil. Vyčerpávající popis vlastností makroskopického elektromag-
netického pole v pohybujícím se prostředí lze nalézt v učebnicích teorie elek-
tromagnetického pole, v nichž jsou uplatněna hlediska teorie relativity (viz
například [3]).
Z Maxwellových rovnic vyplývá obecná rovnice kontinuity proudu (3.15),
kterou jsme v článku 3 .1.3 formulovali jako výraz obecného zákona zachování
náboje. Dostaneme ji po aplikaci operace divergence na rovnici pro rot H. vyjád-
říme-Ji div D pomocí hustoty volných nábojů p. Tento výsledek nás ovšem ne-
překvapuje, neboť jak jsme viděli v předchozím článku, bylo zobecnění rovnice
pro rot H motivováno právě požadavkem platnosti rovnice kontinuity v obecném
tvaru.
Maxwcllovy rovnice (5.21) představují soustavu parciálních diferenciálních
rovnic prvního řádu. Takové rovnice mají nekonečně mnoho rúzných řešení
a k vyčlenění jednoznačného !yzikálního řešení je nutné doplnit hraniční pod-
mínky. Pohlíží111e-li na soustavu (5.2l)jako na rovnice k určení vektorů E, B, D
a H při zadaném rozložení volných náboji', a proudů, jde o soustavu lineárních
nehomogenních rovnic. Mt"ižeme též řešit opačnou lineární úlohu, 7jišt"ovat ob-
jemovou hustotu nábojů a hustotu prnudi'1 při zadaném elektromagnetickém poli.
Tato úloha, zejména v podobě určování pohybu bodových nábojí'1 v elektrických
a magnetických polích, má velký praktický význam v elektronice a budeme se jí
zabývat v kapitole 6. Nejobecněji můžeme vzít v úvahu, že náboje a proudy se
pohybují vlivem sil elektromagnetického pole, ale zárove1'í samy toto pole
i ovliviíují. Tím vzniká velmi složitá nelineární úloha, která nebyla v celé obec-
nosti dosud vyřešena.
.l.12 ELEK TI(( >MAGNETICKÉ POIB
Čtyři neznámé vcktorov6 lt111kce E, B, D, H představují dvanáct neznámých

f11nkcí skalárních a počet osmi (složkových) Maxwellových rovnic je zřejmě
k jejich určení nedostatečný. Víme však, že v látkov6m prostředí existují materi-
álové vztahy. V určité aproximaci mohou být vyjádřeny funkčními závislostmi
D = D( E) a B = B( H). Pro mnoho látek můžeme dokonce předpokládat plat-
nost lineárních vztahů
D=t:E, B=µH, (5.22)
a k určení vektorů Da H stačí tedy znát permitivitu r a permeabilituµ prostředí.

V ncizotropních lind1rníeh prostředích, kde vektory E a D, popř. Ba H nemusí
mít týž smčr, je třeba znát složky tenzoru permitivity, resp. permeability. Vztahy
(5.22) můžeme v souladu s ( 1.255) a (3.136) zapsat ve tvaru
(5.23)
x
kde Xc a 111 _jsou i elektrická a magnetická susceptibilita prostředí.
V kapitole 3 byl prokázán značně obecný charakter Ohmova zákona; viz
(3.26),
j =r(E+E*).
Výrazy (5.22) a (3.2ú) jsou příkladem lineárních materiálových vztahů, které

umožiíu_jí nahradit údaje o prostorovém rozložení vektorú j, Da H v látkovém
prostředí znalostí takzvaných materiálových konstant y, r, Ji (popřípadě ještě
vtištěné intenzity E').
Doplníme-li soustavu Maxwcllových rovnic materiálovými vztahy, zjedno-
duší se úloha na hlcdúní vektorú E(r, t) a B(r, t) (tedy šesti skalárních funkcí),
jejíchž fyzikální význam je dán Lorentzovým vzorcem (3.56). Ve vakuu, kde
= =
nejsou přítomny elektrické náboje a proudy a kde platí t: t:o, µ µ 0 , nabudou
Maxwcllovy rovnice zvláště jednoduchého a symetrického tvaru
I aE
div E= O, rotB=--,
c2 ar
(5.24)
aa
rot E = ~ --- - div B=O.
clt •
Právě vytčený postup lze využít k určení prt"1běhu polí pou1.c v těch bodech,
v jejichž bezprostředním okolí se parametry prostředí mční spojitě. V oblastech,
kde dochází k jejich nespojitým změnám (například na plošném rozhraní dvou
typll prostředí), však Maxwellovy rovnice v podobě (5.21) selhávají. V těchto
případech je třeba prúběh pole vyšetřit užitím integrálních vztahů (5.20). Jak
víme, pomocí těchto vztahů byly ve speciálních případech odvozeny podmínky
pro zmčnu tečných, popř. normálových, složek vektorů D, E, Ba H při přechodu
rozhraním dvou prostředí ( 1.80), (1.82), (3.84), (3.139). Protože integrální
vztahy pro toky vektor!'.', D a 8 uzavřenými plochami zůstávají v platnosti

i v případě nestacionárního pole, budou z nich odvozené podmínky
(5.25)
také obecně
platné. V integrálních vztazích pro cirkulace vektorů E a H podél
univřených křivek se nyní objevují nové členy s parciálními derivacemi dB!dt
a aDťiJt. Provedeme-li však analogické odvození s křivkami tvaru malých ob-
délníčků přimykajících k vyšetřované ploše jako v odstavcích 1.2.6 a 3.5.3
a uvážíme-li konečné hodnoty vektorú Ba Da jejich derivací, zjistíme, že tyto
nové členy výsledek neovlivní. Můžeme tedy opět psát
(5.26)
Použijeme-li pojmů plošné divergence a rotace zavedených v dodatku DI, mů

žeme podmínky na rozhraní vyjádřit v jednoduché a symetrické podobě
Div D=a, RotH = is,

(5.27)
RotE=O, Div B=O.
Na pravé straně zde přitom vystupují plošná hustota volných náboji'.'1 a a lineární
hustota volných plošných proudů is- Existují-li v látkovém prostředí ( dielektriku
či magnetiku) pouze vázané náboje a proudy, budou tyto hustoty ovšem nulové
a podmínky na rozhraní se dále zjednoduší.
Z matematického hlediska je třeba vztahy (5.27) povafovat za hraniční pod-
mínky, kterým musí řešení Maxwellových rovnic (5.21) na plochúch nespojitostí
vždy vyhovovat. Pro určení konkrétního průběhu elektromagnetického pole dané
soustavy mají proto stejnou di'iležitostjako Maxwellovy rovnice samotné.
5.1.4 Potenciály elektromagnetického pole

V předchozích kapitolách jsme uváděli, že vektorové pole, jehož rotace je
v určité oblasti rovna nulovému vektoru, múže být vyjádřeno jako gradient něja
kého skalárního pole <p. Tak jsme zavedli například elektrostatický potenciál
vztahem (1.50), ale i magnetostatický potenciál vztahem (3.157) a podobně jsme
mohli zavést i potenciál stacionárního elektrického pole. Zavedením skalárního
potenciálu jsme zjednodušili výpočet elektrického pole, neboť místo rovnic pro
tři složky vektoru intenzity pole stačilo řešit Laplaceovu rovnici ( 1.86), popř.
Poissonovu rovnici (1.85), pro jedinou skalární funkci. Podotkněme, že jsme
přitom nepřisuzovali hodnotě potenciálu přímý fyzikální smysl a definovali jsme
jej nejednoznačně, s přesností na aditivní konstantu.
Naopak pro solenoidální vektorové pole, jehož divergence je rovna nule,
jsme v článku 3.3.3 (viz též dodatek DI) zavedli vektorový potenciál tak, aby
zmíněné solenoidální pole bylo rovno rotaci tohoto vektorového potenciálu.
334 ELEKTROMAGNETICKÉ POLE
Také p0mocí vektorového potenciálu jsme zjednodušili výpočet magnetického

pole a dospčli opčl k vektorové Poissonově rovnici (3.79). Vektorový potenciál
byl definován s přesností na libovolné aditivní pole A spliíující podmínku
rot A= O.
Obecné elektromagnetické pole není ani potenciální, ani solenoidální. Vzniká
otázka, není-li možné i v tomto případě zavést potenciály pole tak, abychom
usnadnili výpočet a hlouběji prozkoumali obecné vlastnosti tohoto pole.
Soustava Maxwellových rovnic (5.21) ukazuje, že vektorové pole B, které je
nyní ovšem vázáno s elektrickým polem E, je solenoidální, a můžeme tedy za-
vést vektorový potenciál A vztahem B = rot A. Tento vektorový potenciál bude
nyní ovšem představovat nestacionární vektorové poie A(r, t). Po jeho dosazení
clo rovnice pro rot E dostaneme
(5.28)
I když elektrické pole E není potenciální, ukazuje se být potenciálním pole E +

cJA!cJt. Můžeme tedy zavést skalární potenciál <p(r, t), který bude opět nestacio-
nární, vztahem
cJA
E + - = - grad <p . (5.29)
dl
Zavedeme-li nyní tyto potenciály do první série Maxwellových rovnic, stačí
vyřešit pouze tylo dvč rovnice Uednu vektorovou a jednu skalární) pro potenci-
ály a výsledné pole určit ze vztahi'I
B = rot A. I (5.30)
Druhá scnc Maxwellových rovnic vystupuje tedy pouze jako určitá obecná
podmínka kladená na elektromagnetické pole, která bude při tomto postupu spl-
něna automaticky. Navíc na oba potenciály <p, A bude možné klást dodatečné
požadavky. které nám usnadní nalézt jednoznačného řešení pro pole E a B.
Naznačený postup provedeme za zjednodušujícího předpokladu, že mezi
vektory Da E, Ba H platí lineární materiálové vztahy (5.22). Dosazením (5.30)
do první série Maxwellových rovnic dostaneme
cti/ grad<p + cJA

l df
)= - f!_,
E
(5.31)
rot rot A= ft J•- a(
Eft- grad <p + -aA)
ar ar
a tyto rovnice upravíme pomocí vzorci'1 vektorové analýzy (D.1.56) a (D.1.58)
na tvar
ó.<p = - p -~div A,
e dt
(5.32)
ci2 A •
ó. A -Eµ--=-µJ+grad (d.1v A +E:µ-
d<p ) .
m2 dt
Soustava rovnic (5.32) je dosti složitá a zavedením potenciálů jsme si v obecném

případě nepomohli. Kdybychom však mohli požadovat, aby potenciály <p, A
splňovaly podmínku
(5.33)
odpadne druhý člen na pravé straně druhé z rovnic (5.32) a tyto rovnice se radi-
kálnč zjednoduší na tvar
(5.34)
Soustava (5.34) představuje čtyři takzvané nehomogenní vlnové rovnice (jednu

dvojici rovnic skalární a jednu vektorovou). Metody řešení těchto rovnic _jsou
podrobně studovány matematickou fyzikou.
Jsou-li v nějaké oblasti prostoru hustota volných nábojů a hustota volných
proudi', nulové, přejde soustava rovnic (5.34) na rovnice homogenní
(5 .35)
které popisují šíření elektromagnetických vln v prostoru. (Tyto rovnice předsta

vují vlastně zobecnění Laplaceových rovnic na nestacionúrní případ.) Nehomo-
genní rovnice (5.34) pak navíc popisují vyzařování a pohlcování těchto vln,
které je důsledkem tzv. budicích členů na pravé straně rovnic.
Podmínka (5.33), kterou jsme omezili potenciály, se nazývá /JOdmínkou
lorentzavou a možnost jejího uplatnění vyjadhtie důlditou vlastnost elektro-
magnetického pole. Připomeiíme, že ve stacionárním poli přejde tato podmínka
v požadavek div A = O, který jsme využili v bpitole 3. Elektromagnetické po-
tenciály nejsou určeny jednoznačně, a můžeme je proto nahradit novými poten-
ciály <p', A' podle vztahú
]]6 ELEKTROMAGNETICKÉ POLE
clil
A'= A + grad A , (5.36)
cli
kde A je libovolná funkce.
Transformace (5.36) se nazývají kalibrační (též cejchovacť), protože se při
nich nemční měřitelné veličiny E a 8. Snadno si ověříme, že podle (5.30)
a (D 1.64)
E . = -- gracl <p . - ----

aA· •cc - grad <p + grad (aA
- J- -aA -- -,--(grad
a 11).
cli a1 a, J,
oA
grad <p - at =E , (5.37)
B' = rot A' "' rot A + rot grad A = rot A ~ B.

Elektromagnetické pole je, jak říkáme, kalibračně invariantní, a tím se řadí
k neobyčcjnč významné třídě polí studovaných ve fyzice elementárních částic.
Urla111ímc-li I ,orcntzovu podmínku na potenciály ((I', A', dostaneme
,i<p' ,)',,/
div A' 1 111 - - div A I div grad A+ E/l d({I ťji -- (J (5.38)
tli cti ;)1'
V idi111c tedy, že k tomu. uhychom mohli řešit Maxwellovy rovnice mctocion polcnciálů 7.3 použiti
I ,rnTntzovy podmínky. musí cxislov:11 fcšení nehomogenní vlnové rovnice pro/\:
(5.39)
Na pravé stranč této rovnice vystupuje zadaná funkce sour-adnic a času. V matematické fyzice se
ukazuje, ,.c tato rovnice rrn\ dokonce nekonečnč mnoho řešení, a tak je možné vždy pfíslušnou
funkci /\ zvolit a I .orcntzovu rodrnínku použít.
5.2 Energie a hybnost elektromagnetického pole
5.2.1 Poyntingova včta
l'odlc veškeré dosavadní zkušt.:nosti jsou fyzikální jevy v soulad11 se zákony

zachování energie a hybnosti. Pro danou soustavu je však vždy nutné určit kon-
krétní možné formy energie a jejich přemčn. Uvažujme nyní fyzikální soustavu
nahilých částic v elektromagnetickém poli. Předpokládejme například, že v pro-
sloni je určitým způsobem rozložen volný elektrický náboj s objemovou husto-
tou p( r, I), jehož pohyb je popsán polem rychlostí v( r, t). Určeme energii, kte-
rou uvažované elektromagnetic.:ké pole dodá tomuto náboji.
ENERGIE A HYBNOST ELBKTROMAGNETICKÉHO POLB 337
Podle Lorentzova vzorce (3.56) muzeme vyjádřit hustotu síly f, kterou

elektromagnetické pole působí na takto rozložený prostorový náboj
f = p(E + v X B). (5.40)
Pro výkon n dodávaný elektromagnetickým polem do jednotkového objemu

plyne
n = f.v = p(v.E) + pv.(vxB) = j.E. (5.41)
Vyjádříme-li proudovou hustotu j z Maxwellovy rovnice pro rot H (5.21), mů

žeme výraz (5.41) upravit na tvar
n = j.E = E.rotH- E.aD. (5.42)

a1
Z Maxwellovy rovnice pro rot E (5.21) můžeme skalárním vynásobením H vy-

tvořit
obdobu výrazu na pravé straně (5.42)
aa
H.rotE + H.- = O (5.43)
dl
a sečtením (5.42) a (5.43) výraz pro hustotu výkonu n symetrizovat na tvar
.
n = J.E = (E.rotH - H.rotE)- ( E.-+
ao H.-
as) . (5.44)
íJt íJt
Podle (D 1.55) platí
div(ExH) = H.rotE - E .rotH, (5.45)
takže dostáváme výsledek
j.E = - div(ExH)-(E. íJD + H. aB )· (5.46)

a, at
Rovnice (5.46) nemá zatím jasný fyzikální smysl. Víme o ní pouze tolik, že
člen na její levé straně vyjadřuje výkon dodaný polem do jednotkového objemu,
takže zbylé členy musí mít také fyzikální rozměr hustoty výkonu. Dále víme, že
rovnice je přímým důsledkem obecných Maxwellových rovnic, takže jako celek
musí platit pro libovolné elektromagnetické pole.
Abychom mohli podat její fyzikální interpretaci, budeme uvažovat poněkud
konkrétnější situaci. Především předpokládejme, že v uvažovaném prostředí
platí materiálové vztahy D = i:: E, B = µ H, přičemž konstanty i::, µ nezávisí na
čase. Jde tedy o lineární měkké prostředí. Poslední člen na pravé straně (5.46)
pak mitžeme upravit na
uD č)B č)E č)H č) [ l 7

E.-+ H.-=EE.-+ µH.-= - -(E.D+ H.B)j- (5.47)
Jt dr dl J1 Dt 2
(5.48)
Vztah (5.46) lze pak zapsat kompaktním způsobem jako
I j.E=-divS-~.1 (5.49)
Všimněme si, že veličina w má fyzikální rozměr objemové hustoty energie a je

součtem výrazt'1 ( 1.26 7) a (4.100), které jsme interpretovali jako hustotu energie
elektrického a magnetického pole. Veličina S představuje vektor kolmý k vek-
torům intenzity elektrického a rnagnetického pole a má rozměr hustoty toku
energie J. m 1 .s 1. Navíc v části prostoru bez volných nábojů, kde j = O, má rov-
nice (5.49) tvar
div
. s +-=O,
dW (5.50)
a,
který je forrnálně shodný s rovnicí kontinuity proudu (3.15). Tato rovnice, jak
víme, vyjadřuje zákon zachování elektrického nábqje, a je proto nasnadě inter-
pretovat rovnici (5.50) jako diferenciální (lokální) tvar zákona zachovúní energie
v té části prostoru, v níž nepi'1sobí zdroje energie ani nenastávají její ztráty.
Konkretizujme dúle, že proudová hustota j představuje hustotu kondukčního
proudu ve vodiči spliíujícím Ohmův zákon v obecném tvaru (3.26). Potom mů
žeme psát
·2
).
1
• E = - - } .• E' ' (5.51)
y
kde E' představuje vtištěnou (elektromotorickou) intenzitu. Rovnici (5.49) pak
přepíšeme na
• . j2 dW .
E .J=-+-+d1vS. (5.52)
y dl
Zvolme nyní libovolnou uzavřenou plochu 2,~ jíž nemohou pronikat částice
a která ohraničuje objem V, a vypočtěme objemový integrál z pravé i levé strany
poslední rovnice:
f E' .jdV = f j2 dV +:tf wdV + J<1ivSdV. (5.53)

v v y v v
ENERGIE A HYBNOST ELEKTROMAGNETICKÉHO POLE 339
Poslední člen na pravé stranč můžeme převést na plošný integrál užitím Gaus-
sovy věty (O 1.32). Dostaneme výsledek
JE'.
v
jdV == JLdv +
vy
Jv wdV + ~S.dL.J
:t
2:
r5 54)
Tato rovnice zřejmě představuje energetickou bilanci v objemu V. Člen na

levé straně vyjadřuje výkon dodávaný do objemu V vtištěnými intenzitami E'.
Část této energie se v tomto objemu nevratně mění na .Jouleovo teplo; vyjadřuje
to první člen na pravé straně. Integrál v druhém členu představuje součet inte-
grálů (1.266) a (4.99), a lze jej tedy chápat jako energii elektromagnetického
pole připadající na objem V. Celý druhý člen pak bude mít význam časové
změny energie. Poslední člen na pravé straně představuje tok vektoru S plochou
L Nabízí se proto možnost interpretovat jej jako energii vytékající z objemu V.
Je-li možné právě uvedenou interpretaci jednotlivých členi', rovnice (5.54)
považovat za správnou, vyjadřuje tato rovnice zákon zachování energie v ob-
jemu V. Rovnice pak říká: VJ,kon dodaný do objemu vtišti,11ými in/enzitami se
spotřebuje jednak na Jouleovo teplo a na změnu energie e/ektromagnetickdho
pole.Jednak část lohoto výkonu vyteL'e plochou X ohranii'ující objem V
Rovnice (5.54) byla odvozena J. H. Poyntingem. který také podal její
interpretaci, uvedenou v předchozím výkladu. Nazývá se proto často !'oyntingo-
vou vě/uu. Veličina S= EX H vyjadřující hustotu toku energie se nazývú Poyn-
tingúv vektor. Přesto, že rovnice (5.54) jako celek je di',sledkem Maxwellových
rovnic a její platnost je za uvedených podmínek nesporná, musíme uvedenou
interpretaci jednotlivých jejích členů považovat za předpoklad, který vyžaduje
experimentální ovčření. Dosavadní experimentální zkušenost není však s touto
interpretací v rozporu.
Připomei'ímc, že při odvozování výrazi'1 (l .267) a (4.99) pro hustotu energie
stacionárního či kvazistacionárního elektrického, respektive magnetického pole
jsme zdůraz,'íovali. že jsme fyzikálně oprávnčni hovořit pouze o celkové energii
těchto polí v daném objemu, která odpovídá práci vynaložené na jejich vytvo-
, ření. Pojem objemové hustoty energie statických, resp. stacionárních polí byl
přes svou plauzibilitu pouhým předpokladem, interpretací bez možnosti dát mu
přímý experimentálnč zdůvodněný smysl. Jiná situace je ovšem u obecného
elektromagnetického pole. Poyntingúv vektor zde představuje skutečnou, měři
telnou hustotu toku energie, jíž odpovídají zm('.ny skutečné objemové hustoty
energie dané prvním z výrazú (5.48).
Tato hustota energie elektromagnetického pole v měkkém lineárním prostředí
zahrnuje ovšem jak energii samotného pole, tak i energii vynaloženou na polari-
zaci a magnetizaci prostředí. V případě vakua má elektromagnetické pole hus-
totu energie
340 ELEKTROMAGNETICKf: POLE
(5.55)
a hus!o!a jejího toku je rovna
I
S= -(ExB). (5.56)
µo
5.2.2 Hybnost elektromagnetického pole

Vidčii jsme, že ciektromagnctické poie púsobí na nabité čásiice siiou o obje-
mové hustotě (5.40), která mění jejich energii. Z mechaniky však víme, že podle
zákona síly se bude měnit také hybnost těchto částic. Můžeme proto usoudit, že
i pro hybnost bude platit obdoba Poyntingovy věty (5.54), vyjadřující zákon
zachovúní: 1/ybnosl dodávaná ohraničen/mu objemu V hude předávána jednak
částicím, jednak elektromagnetickému poli v lom/o objemu a může té:, uhýval
viive111 toku hyh11osli piochou Z ven z rohmo objemu. Nosiiclem iohoio ú1/...11 hyb-
nosti mohou bJít přitom jak částice, lak elektromagnetické pole.
Hustota toku nějaké skalární veličiny představuje vektor. Jde-li přitom
o veličinu vytékqjící z daného uzavřeného objemu, v němž nemt'.1že ani vznikat,
ani zanikat, bude úbytek této veličiny roven toku plochou X ohraničující tento
objem. Omezíme se dále na případ objemu, jehož hranicí nepronikají částice.
Pro energii W elektromagnetického pole v objemu V bude v tomto případě její
bilance vyjádřena vztahem
(5.57)
kde S je Poyntingův vektor, w hustota energie pole a wr hustota energie částic.

Podle (5.41) platí
awP .
-=n=J.E, (5.58)
ilt
takže v diferenciálním tvaru přechází (5.57) na (5.49).
Podobně budeme postupovat v případě hybnosti. Označme předpokládanou
objemovou hustotu hybnos1i elektromagnetického pole g, hybnost částic
v jednotkovém objemu p, celkovou hybnost v objemu V symbolem na tok hyb-
nosti elektromagnetického pole plochou l: jako 5. Potom můžeme vyjádřit bi-
lanci hybnosti vztahem
- dll
-=-- J
d (g+p)dV=E (5.59)
dt dl
v
ENERGIE A HYBNOST ELEKTIWMAGNETICKloHO POLE 341
Víme, že tok skalární veličiny danou plochou je dán integrálem skalárního

součinu dvou vektorů charakterizujících jediné dva význačné směry - směr
proudění dané veličiny (vyjadřuje jej vektor hustoty toku) a směr normály
k dané ploše. Hustota toku skalární veličiny je tedy vektor. Složitější je ovšem
situace, uvažujeme-li tok nějaké vektorové veličiny, například hybnosti. V tomto
případě přibývá další směr daný vektorem hybnosti. Hustota toku vektorové
veličiny má pak charakter tenzoru, tedy veličiny určené dvěma indexy i, k, kde
hodnoty I, 2, 3 těchto indexů odpovídají složkám ve směru os x, y, z. Při pře
chodu k jiné soustavě souřadnic se složky tenzorů transformují jako součiny
odpovídajících složek vektorů.
V uvažov~ném případě múžeme i-tou složku toku hybnosti elektromagnetic-
kého pole plochou J; vyjádřit integrálem
E; = ~cr;, dl:, , (5.60)

E
kde o;k představuje takzvaný tenzor napětí a v integrálu se rozumí sčítání přes
index k od I do 3. Složky tenzoru napětí mají fyzikální rozměr objemové hustoty
energie, který je týž jako rozměr tlaku či mechanického napětí, tj. N.m- 2 . Je to
tenzor dobře známý z mechaniky kontinua, kde udává sílu púsobící na jednotku
plochy - tlakovou, tahovou nebo smykovou.
Plošný integrál na pravé straně (5.60) lze pomocí včty tenzorového počtu
analogické k větě Gaussově převést na integrál objemový
(S.hl)
Výraz
acr;, acrix acrÍ\' a(Yiz

--=--+--· +-- (S.62)
ax, axélv az
můžeme považovat za i-tou složku vektoru, který má charakter divergence ten-

zorové veličiny Cí;k-
Bilanci i-té složky hybnosti můžeme tedy podle (5.59) až (5.61) vyjádřit
v integrálním tvaru jako
dt
d J g,dV- --dV
-d J p,dV=--
dt
acr;,
axk
f (5.61)
v v v
a v diferenciálním tvaru
éJp; éJg; aa;k

----- (5.64)
éJt
Podle Newtonova Ziikuna síly bude pro hustotu sfly f danou (5.40) platit
f= ap= pE+ jxB. (S.65)

a,
Vyjádříme-li hustoty pa j z Maxwellových rovnic (5.21 ), dostaneme
l
(
f = E div D + rot H - ·: -
dt
cJD \J
X B (S.66)
K pravé straně (5.66) přičteme nulové vektory
HdivB=D, ( rot E + -clB) x D = O, (S.67)

1. rlt
které I Maxwellových rovnic vyplývají. Tak dostaneme symetrický výraz pro
hustotu síly
f •·•ap=_ i_ (Dx B) + [EdivD + HdivB- DxrotE - BxrotH]. (S.68)

dl ar
Nyní porovnáme složkovou rovnici (5.64) a vektorovou rovnici (5.68). Vi-
díme, že tyto rovnice si budou odpovídat, bude-li objemová hustota hybnosti
elektromagnetického pole rovna
~xB = Eµ Exii] (S.69)
a podaří-li se upravit výraz v hranaté závorce na pravé slranč rov. (5.68) na tvar
dcr,J,h1. Tato ponékud komplikovanější úprava, kterou zde nebudeme provádět
(viz např. [3]), vede na tenzor
nazývaný Maxwellovým tenzorem napětí (l'>;,je Kroneckerův symbol rovný nule

při i !'. I- a rovný jedné při i= k).
Objemov:í hustota hybnosti (5.69) zahrnuje ovšem jak hybnost elektromagne-
tického pole, tak i hybnost vázaných nábojú v látkovém prostředí. Ve vakuu máme
' I
g= Eoflo ExH = ··-S. (S.71)
cz
ENERGIE/\ HYBNOST ELEKTROMAGNETICKÉHO POLE 343
Hustota hybnosti souvisí tedy jednoduchým vztahem (5.71) s hustotou toku

energie. Tento vztah má ve speciální teorii relativity obecnou platnost.
Uvedené výsledky svčdčí o tom, že elektromagnetickému poli lze přiřadit
takové mechanické veličiny, jako je objemová hustota energie, hustota toku
energie, objemová hustota hybnosti, tenzor napětí, a jak lze ukázďtt (viz např.
(3)), i hustota momentu hybnosti. Všechny tyto vlastnosti elektromagnetického
pole jsou přitom v dobré shodě s experimentální zkušeností, která je potvrzuje se
stále větším stupněm jistoty. Není proto dťivodu považovat elektromagnetické
pole za méně hmotný objekt, než jsou látková tělesa.
5.2.3 *Termodynamické vztahy v přítomnosti elektromagnetického pole

Termodynamika se zabývá fenomenologickým popisem obecných vlastností
a zákonitostí chovímí makroskopických fyzikálních soustav, především vlast-
nostmi jejich rovnovážných stavů a přechodů mezi těmito stavy. Makroskopické
soustavy jsou tvořeny velkým množstvím částic zaujímajících určitý objem
a vystavených pL1sobení vnitřních i vnějších sil. Termodynamika přitom pohlíží
na tyto soustavy částic (plyn, kapalinu, těleso v pevném skupenství, dielektri-
kum, magnetikum apod.) jako na kontinuum a odhlíží od jejich vnitřní struk-
tury:16 Základní termodynamická metoda spočívá ve vyšetř-ování bilance vý-
měny energie a ve vyšetřování možných forem její výměny v dané soustavě.
Termodynamika přitom rozeznávú dvě základní formy výměny energie. První
z nich Je tzv. koherentní výměna 1'l1ergie, kdy všechna energie může být přemě
něna v mechanickou práci spojenou se změnami makroskopických souřadnic
soustavy. Druhá, nekoherentní forma výměny energie se nazývá teplo a Jejím
charakteristickým rysem je, že (obecnč řečeno) všechna v mechanickou práci
přeměněna být nemůže.
Termodynamické metody mohou být použity k vyšetřování vlastností libo-
volné fyzikální soustavy. Mají tudíž i nezastupitelné místo pro studium soustav
vykazujících elektromagnetické jevy. ťJkolem tohoto čbnku není fošcní kon-
krétních úloh v takových soustavách, ale jen formulace základních termodyna-
mických vztahů za přítomnosti elektromagnetického pole. V tomto smyslu před
stavuje doplnění úvah prezentovaných v článku 5.2.1. Dříve však, než pr-i-
stoupíme k vlastnímu plnění uvedeného úkolu. krátce zrekapitulujeme nejzá-
kladnější obecné termodynamické pojmy a zákony.
Stav dané termodynamické soustavy je obecně určen jednak stavem jednotli-
vých jejích součástí, jednak vnčjšími podmínkami. Pro popis tohoto stavu je pak
možné zavést tzv. vnitřní a vnější makroskopické parametry. Je-li například
soustava tvořena určitým množstvím plynu, může být za vnitřní parametr pova-
žován jeho tlak, který je funkcí stavu jednotlivých molekul. Za vnější parametr
\6 Míkroskopickým výkladem termodynamick}·ch vlastností makroskopických soustav se zab)·va statistiL·kd

fyzika.
344 El .EKTROMAGNETICKÉ POLE
múžc být naopak považován objem určený rozměry nádoby, v níž je plyn uza-
vřen. Ve stavu fťr111odymu11ické rovnovúliy (nebo ve stavu k ní blízkém) může
být z;ivc.dL:na teplota T soustavy a hodnoty vnitřních parametrů jsou určeny jen
IH~drH,tanii vn~jšich para1netrt: a t~p!otou.
Termodynamika pou;),ívá k charakterizování stavu vy.~etřované soustavy tzv,
s/uvoťé l'ťlic:iny. Nejdčilditčjší ?
nich jsou vnitřní energie lJ a entropie S, po-
mocí nichž lze vyjádřit základní termodynamické zákony. Důležitá je přitom
skutečnost, že ve stavu termodynamické rovnováhy (nebo ve stavu k ní blízkém)
jsou stavové veličiny rnvnčž Jednoznačnou ťunkcí jen vnějších parametrů
Při zmčnč vnčjších parametr11 ~;, dochází obecně ke zmčně stavu soustavy.
Okolní tčlcsa mohou přitom púsobit na soustavu silami a konat mechanickou
práci. Pfi malé změnč vnčjších parametrů 0~ 1, o;
2 , .. múže být tato práce W vy-
j;'idřena v ztahcm
(5.72)
v nčmž G, představují zobecněné síly příslušející jednotlivým parametrům ,;;.

Okolní tčlesa však mohou soustavě dodávat současně i teplo. l'rvní zúkon ter-
111ody11a111iky vyjadhijc energetickou bilanci mc1.i soustavou a okolními tělesy.
l<íká, :ř.c teplcl o() a práce oW dodané dané soustavě se rovnají zmčnčjcjí vnitřní
cncrµic o/J. Tedy
'i',U = liQ + óW. (5.73)
7mčna tepla dodaného soustavč souvisí se zmčnou entropie S. Podle druhého

zákona tnmodynamiky nemúže entropie soustavy klesal; při nevratných proce-
sech entropie vzri'istá, při vratn)°'c.h proc.esech zústávú konstantní. Výrazem dru-
hC-ho základního z:íkona termodynamiky je nerovnost
(5.74)
l<ovnost ve v1.tahu (5 74) přichází v úvahu pro vratné (kvazirovnovážné) procesy.

V daném rov11ovúžné1n stavu _je stavovou veličinou rovnčž tzv. volná energie
definovaná vztahem
F = U - 1S. (5.75)
Je_jí význam spočívá v tom, 1.e umo?.iíujc přímo vyjádřit zobccnčné síly G, půso
bící na soustavu a i její entropii. Platí
s=_ ( ;)F
l <JT
l
\ = knnsl
(5.76)
Zvláštní význam mezi termodynamickými procesy mají tzv. adialmti,·ké pro-

cesy, při nichž stav soustavy není ovliviíován přenosem tepla z okolí. Adiaba-
tické procesy nastávají tedy především v tepelně izolovaných soustavúch, mohou
však za ně být považovány i krMkodobé procesy v libovolných soustavách, při
nichž lze přenos tepla s okolím zanedbat. Při vratném adiabatickém procesu se
nemění entropie soustavy a os= oQ/T =O.Potom podle (5.73) m,íme
(5 .77)
Práce vnějšíchsil je tedy rovna změně vnitřní energie.

Obraťme nyní pozornost k řešení vlastního úkolu tohoto článku, tj. k formu-
laci termodynamických vztahú za přítomnosti elektromagnetického pole. Za
tímto účelem budeme uvažovat makroskopickou soustavu vymezenou uzavřenou
plochou I:, která se nachází ve vnějším elektromagnetickém poli. Při formulaci
tennodynamických vztahú budeme vedle sil jiné fyzikální povahy, kterými na
soustavu púsobí okolní tělesa, uvažovat ještě pi'1sobení elektromagnetického pole
přes hraniční plochu I:, jehož charakter musí být ovšem v souladu s výsledky
článku 5.2.1. Jelikož elektromagnetické pole představuje stejně reálnou fyzikální
substanci jako látka, budeme pole uvnitř plochy považovat za součást naší sou-
stavy.
Uvedené vymezení termodynamické soustavy přináší zcela novou fyzikální
situaci. Experiment totiž ukazuje, že látky libovolného skupenství mohou vzhle-
dem k svým vnitřním stupiíům volnosti nejen a b s orbo vat, ale i spon -
tán n č emitovat elektromagnetické zúření, _jehož intenzita i spektrální
složení je silně závislé na teplotě. Obecně řečeno, i toto záření by mčlo být
považováno za součást uvažované soustavy a mčly by být na ně aplikovány
zákony termodynamiky. Uvedené zúření má ovšem nekoherentní charakter a je -
jak víme - odpovčclné za přenos tepla mezi tělesy o n'.1zných teplotách. Ve stavu
termodynamické rovnováhy mluvíme o rovnovážném záření. Z hlediska makro-
skopické teorie mt",žc být považováno za tluktuacc mikroskopických polí,
a nebudeme je proto clo dalších úvah zahrnovat .37
Interakce koherentního elektmmaE;netídélw pole s danou soustavou mi'1;ie
být popsána na zúkladě obecného vztahu (5.46) vyjadřujícího energetickou bi-
lanci. Po integraci přes objem soustavy V a po převedení prvního členu pravé
strany na plošný integrál přes plochu}; ohraničující soustavu dostaneme
(5.78)
37 Aplikace zákonů termodynamiky na rovnov{1žné 1.áfcní vede k pot.adavk11 ohccné relace mcLÍ in{cnzilou
záteni a koeficientem absorpce (tzv. Kirchhoffovy zákony) a k odvo,.cní záv1slo'.:\tÍ integiální rnlcu1.i1y ua
teplotě (Steíani",v-lloltzmannův zákon). O tčchln 01ú1.kách je molnc ,c pou~il napfíi-.lad v [ I j. Expcri111c11tál11ě
je mo1:né vltv rovnovážného lcpclného záťení na vyšctfovanou ~Oll.'>tavu vyloutit jejím obklopením tělesem
udržovaným na teplotč, kte1ájc rovna teplotě soustavy.
Integrál na levé stranč představuje výkon N dodávaný elektromagnetickým po-

lem soustavě (tok nějaké veličiny vstupující danou plochou do uzavřeného ob-
jemu se bere jako záporný, tok vystupující jako kladný). Práce 6W vykonaná
polc111 za krátký časový interval Ot bude pak rovna
liW = N'6t. (5.79)
Pro zjednodušení vyloučíme z úvah soustavy obsahující volné nositele proudu.

Vezmeme-li v úvahu výsledky čl. 5.2.1 o objemovém rozlo;i.ení energie v elek-
tromagnetickém poli (srov. též články l .5.5 a 4.3.2), mi'.1žeme vyjádřit obje-
movou hustotu energie 8w dodávanou eiektromagnetickým poiemjako
◊IV E.liD + H.'óB. (5.80)
Z tvaru (5.80) je vidčt, že podle (5.72) lze intenzity E a H považovat za

obecné síly, zatímco vektory indukce Da B hrají roli vnějších parametn'.i. Užitím
uvedených výsledků je možné již jednoduše vyjádřit vnitřní i volnou energii
soustavy. Vztáhne1m:-li všechny stavové veličiny na jednotkový objem a pří
slušné jejich hustoty označíme analogickými malými písmeny, dostaneme při
vynechání neelektromagnetických interakcí
fiu = T'ós + E.'óD + H.'óB, 'óf = - s'&T + E.8D + H.6B. (5.81)
Podle (5.76) pak platí18
//
., CC [}l_)
O '
D
T = konst
(5.82)
V případě
vratných adiabatických proces11 lze s ohledem na (5.77) intenzity ur-
čovat přímo z vnitřní energie.
Vnitřní (resp. volná) energie soustavy, jak jsme ji zavedli, zahrnuje jak ener-
gii !útkového prostředí ve vnějším poli, tak energii pole, které by existovalo bez
přítomnosti tohoto látkového prostředí. Je účelné energii těchto polí Eó, 8 0 od
energie soustavy odečíst, a najít tak energii odpovídající pouze termodynamic-
kému stavu tělesa. Pro dielektrikum jsme se zabývali touto otázkou v závěru
člúnku 1.5.5, pro magnctikum v článku 4.3.2. Zjistili jsme, že hustoty přírůstku
energie tčlcsa lze vyjádřil pomocí vektoru polarizace, resp. magnetizace jako
" 11 Altcrnativnč 1c možné přcjH k termodynamickému potenciálu
q, =l - E.D - H.B ; (5.83)

polom platí
D; loq,
= av
4
I
)
'/' = konst
· B; l
= aJJ
ilq, )
i 1·:::;;;: konst
· t5.84)
6we = - P .6Eo, OWm = - M.oBo. (5.85)
Změna celkové volné energie tělesa po odečtení zmčny energie vnějšího pole
bude
3_,, = f v
(oj - Eo Eo .o Eo - µ. 0 H0 .oH0 )dV = - f
v
(P.oEo + P," .oH0 )dV . (5.86)
Jsou-li vnější pole homogenní, dostaneme
o/,;= - oEo ·I
v
PdV - oHo .f P.,
\'
dV =- Pc .oEo - Pm .oHo (5.87)
(p. a Pmjsou celkový elektrický a magnetický dipólový moment tělesa).

Pro diferenciál volné energie pak mi'1žeme psát
d,F =- SdT - Pe,dEo - Pm,dHo. (5.88)
Vidíme, že v soustavě tvořené látkovým tělesem ve vneJs1111 elektrickém

a magnetickém poli představují celkový elektrický a magnetický dipólový
moment tělesa obecné síly a intenzity vnějších polí pak vnější parametry.
5.3 Elektromagnetické vlny
5.3.1 Rovinná elektromagnetická vlna

V nauce o vlnění se zavádí pojem postupné rovinné vlny. Tato vlna popisuje
takový stav neomezeného spojitého prostředí, kdy hodnota určité veličiny f,
vyjadřující lokální vlastnosti tohoto prostředí, závisí na čase ta poloze r podle
funkce typu
/(~) = J(s.r -vt). (5.89)
Zde s je jednotkový vektor stálého směru a v značí reálný parametr. Z tvaru

funkce (5.89) vyplývá, že v daném okamžiku t má veličina/ stejnou hodnotu ve
všech bodech roviny n kolmé k vektoru s a dané rovnicí
~ = s.r - tJt = konst. (5.90)
Tato rovina se nazývá rovinou konstantní fáze (rovinnou vlnoplochou); fází ro-
zumíme přitom argument~ funkcef Parametr v má rozměr rychlosti a nazývá se
fázovou rychlostí vlny.
ELEKTROMAGNETICKÉ. P0LB
Uvažme dvč n'.1zné roviny konstantní fáze ,r1 a ,r2 dané rovnicí (5.90)
a odpovídající dvč111a okamžikí'tm t 1 a /2 . Z obrúzku 5.2 je zřejmé, že vzdálenost
!čch!o dvou rovin je rovna
(5.91)
M.ímc tedy rovinnou postupnou vlnu šířící se ve s111čru vektoru s rychlostí v.
0hr. 5.2 Vlnoplochy rovinné vlny.
11udcmc 11yní uvažovat Maxwellovy rovnice pro případ, ?.e celý prostor je
vyplněn hrnnogc11ní111 m;vodivým prostředím o permitivitě E a permeabilitěµ, ve
kterém nejsou přítomny H1dné volné 11{1bojc. Máme tedy
cJD
divD=O, rotH=-,
ar
(5.92)
dB
rotE - - div B -a O,
(//.
Dvojnúsobnou aplikací operace rotace dostaneme po snadné úpravě pro vektory

E a B analogické vztahy
a
rot rotE =- -rot B = -eµ---
J2 E
01 a,' •
(5.93)
a
rot rot B == 11 - rot D = -
aa2
E µ-- .
ar a, 2
Vzhlcd,'m k obecnému v1tahu vektorové a11alýzy (D 1.58) a nulovosti diver-

gence D ;1 B dostaneme z ('i.93)
a2E
AE-EJJ-- O, (5.94)
a,2
ELEKTROMAGNETICKÉ VLNY 349
Všechny složky vektorů E a 8 vyhovují tedy parciální diferenciální rovnici

pro funkciftvaru
Li.J-eµ-=O
i:J2J (5.95)
a,2 •
Jak víme, této rovnici vyhovují i potenciály elektromagnetického pole (5.35).

Dosaďme do této rovnice funkci (5.89), která popisuje šíření postupné rovinné
vlny ve směru s. Dostaneme
(5.96)
Vidíme tedy, že rovnice (5.95) bude splněna za předpokladu, že fázová rychlost

vlny bude rovna
1
v=--. (5.97)
Jeµ.
Uvedená rovnice představuje homogenní vlnovou rovnici a řešení typu (5.89) je
pouze jedním z mnoha řešení této rovnice. Protože jde o rovnici lineární, bude
i každá superpozice řešení typu postupných rovinných vln jejím řešením.
Rovinná vlna (5.89) představuje tedy di'iležitý jednoduchý typ vlny, s nímž se
setkáváme v mnoha oblastech fyziky a jehož zkoumání umožiíuje analyzovat
i případy šíření vln složitějšího průběhu.
Složky vektorů E a 8 elektromagnetického pole se mohou šířit prostorem
v podobě rovinné vlny fázovou rychlostí (5.97), která pro případ vakua přechází
v rychlost světla ve vakuu c. Možnost existence elektromagnetického pole šíří
cího se v podobě vlny v prostoru bez elektrických nábojů vzbuzovala v Max-
wellově době údiv a nedůvěru a teprve objev těchto vln znamenal velkolepé
potvrzení Maxwellovy teorie. Maxwell si rovněž uvědomil, že shoda konstanty' 9
c = (e0 J1-0f 112 vyplývající z rovnic elektromagnetického pole, s rychlostí světla
ve vakuu není náhodná a vyslovil odtud hypotézu o elektromagnetické povaze
světla. Šíření elektromagnetických vln (světla) v látkovém prostředí se obvykle
charakterizuje (absolutním) indexem lomu ,z definovaným vztahem
C r:::-:;-
11 = - = ve, µ, . (5.98)
v
Protože pro většinu látek µ, .. 1, e,. ~ I, je 11 ~ I a elektromagnetické vlny se šíří
v látkovém prostředí pomaleji než ve vakuu.
Libovolná dvojice funkcí E(e), B( e> se= s. r- vt nemusí ještě vyhovovat
soustavě Maxwellových rovnic (5.92) jako celku. K tomu je třeba, aby ještě
39 Číselně ji určili W. Weber a R. Kohlrnusch v roce 1855.

spliíovaly další podmínky. /\bychom tyto podmínky nalezli, uvědomme si, že

J11C/Í prnstorovými derivacemi a časovou derivací funkce E( ~) platí vztahy
aE Sx aE aE =- s, aE
(5.99)
ax v a, az v al
Proto múžcmc rotaci E vyjádřit pomocí časové derivace
rot E"' 1( aE) 1a

- s x - =---(sxE) (5.100)
v at v dt
a porovnáním s Maxwellovou rovnicí pro rot E dostaneme
a
-(sxE)=v--.
as (5.101)
dl dl
Intcgíací, jcstliž.c po!o1/,:1ne integrační konstantu rovnu nule, získáme výsledek
(5.102)
Analogickým postupem lze vypočítat
lf=- v ( sxB). I (5.103)
Podmínky (5.102), (5. I 03) tedy říkají, že průběh intenzity elektrického pole
E a magnetické indukce B ve tvaru rovinné vlny
E=E(s.r-vt), B=B(s.r-vl) (5.104)
budou řešením Maxwellových rovnic jedinč tehdy, budou-li oba vektory

v každém okamžiku a každém bodč navzájem kolmé a také kolmé ke společ
nému smčru šíření s. V tomto smyslu je rovinná elektromagnetická vlna příčná,
lmnsverzální. Z uvedených podmínek dále vyplývá, že vektory s, E, B tvoř!
v napsaném pořadí pravotočivý ortogonální systém.
V l<>mto okamžiku si hloubavf čtcnúr klad,· otúz.ku, proč neexistuji také rovinné vlny. u nichž by
veklory s, E. B tvor-ily l~votoč1vf systérn; jak známo v přírodč se realizuji všechny možnosti,
které, nejsou zakázúny nčkterýrn přírodním zákonem. V daném případč jde však o určité nedo•
rowrnčni zpi1sobcné okolnosli, že vektor magnetické indukce B není polárním vektorem, ale
pscudovcktorcm (vi1. dodatek D I). l'řcjdcmc-li totiž od pravotočivé kartézské soustavy souřadnic
x, y, z k lcvotočivl'. pomocí inverze x ➔ - x, y ➔ - y, z ➔ - z, změní vektory E a s znaménko,
zatímco pscudoVťklor 8 nikoliv. Z trojice vektorů s, E, B se přitom stane levotočivý ortogonální
systém. Je zře_jrné, že laková zrnčna soustavy souřadnic se nijak neprojeví ve fyzikálních
důsledcích a 1.c oba tyto popisy jsou zcela rovnocenné. Přesně vzato bychom neměli znázorňovat
pscudovcktor 8 šipkou Jako vektor E. Psc-udovcklor mím udává smysl rotace kolem přímky, ale
ji.:iw orientace závisí na lom, ,.d;i volíme levotočivou nebo pravotočivou souřadnicovou soustavu,
ELEKTROMAGNETICKÉ VLNY 3Sl
Vidíme tedy, že rovinná elektromagnetická vlna má ve~tory E a 8 uspořádány vzhledem ke směru

šíření
symetricky a nedává možnost jejich alternativního uspořúdání.
Velikost vektorů E a B jsou spojeny vztahem

E=vB. (S.105)
Poměr velikostí vektorů intenzity E a H definuje charakteristickou impedanci Z

prostředí. Podle (5. I 05), (5.97) a materiálových vztaht"1 z (5.92) je
Z=! =µv=fI-. (5.106)
Charakteristická impedance vakua je číselně rovna
Z0 = {µ;;"' = µ
y-;;; 0 c = 120rr (n) = 377(.n) (5.106a)
a velmi málo se liší od charakteristické impedance vzduchu.

Při popisu šíření elektromagnetických vln můžeme tedy vlastnosti prostředí
charakterizovat fázovou rychlostí v (respektive indexem lomu 11) a chara-
kteristickou impedancí Z. Vezmeme-li v úvahu vztah (5.105), můžeme vyjádřit
hustotu energie w a hustotu toku energie S zavedené vztahem (5.48) pro
rovinnou vlnu jako
E2 E2
w==--- S ==-5= wvs. (5.107)
µv2. pv
5.3.2 Monochromatická rovinná vlna

Nejčastějise setkáváme s případem periodických rovinných vln, kdy hodnoty
funkce (5.89) se opakují vždy po uplynutí doby T rovné periodě funkce/(!;).
Veličina
,?., =vT (5.108)
vyjadřLůící
vzdálenost dvou nejbližších vlnoploch, v nichž se funkční hodnota
mění synchronně,
se na1.ývá vlnovou délkou. Převr;ícenou hodnotu periody vlny
nazýváme kmitočtem (frekvencí) vlny v, převrácenou hodnotu vlnové délky
vlnočtem <J:
I 1
V=- <J=- (5.109)
T' A,
Kmitočet udává počet kmitt1 1.ajcdnotku času, vlnočet počet vln připadajících na
jednotku délky.
J5Z f'LEKTROMAUNETICKÉ POU:
Podle matematické teorie Fourierovy analýzy (srov. článek 8.3.1) můžeme

každou periodickou funkci vyjádřit jako superpozici funkcí harmonických. Za
ncjjcdnoduš~í rovinnou vlnu mi'.1žeme tedy považovat takovou, u níž se vektory
polí mční podle harmonického zákona:
E ( r, t) = E0 cos ( k !; + a) = E0 cos ( k s. r - k v t + a) . (5.110)
Konstantní vcktor ~l přccbtavujc wnpli111d11 1·/ny, veličinu k nazýváme vlnovým

, i,le111 ((1hlllvý·111 vlnočtem). vektor k== k s vlnovým vektorem, veličinu
ws=kv (5.111)
úhlovým kmiloi'len1 (úhlovou frekvencí) ,1 číslo afá;omu konstantou (počáteční

lází). V tčchlll označeních pak mi'.1žeme ps:it
E ( r, t) = E0 cos ( k .r - úJ t + a) (5.112)
Z periodicity harmonické ť1lllkce plyne. ')p úhlový kmit"':et souvi5f s periodou T

<1 kmitočtem v v1tahem
2n
w = -- · = 2nv (5.113)
'l'
:1 vl110vé číslo s vlnovou délkou Á a vlnočtem crvztahem
2n
k= - -' 2ncr. (5.114)
Á
Rovnice (5.111) představuje tzv. clisper:11í 1·z1ah pro rovinnou monochromatic-

krn1 elektromag11c:tickou vlnu a vyjadřuje souvislost časového a prostorového
prí'ibčhu vlny. Pro jiné typy vln může disperzní vztah nabývat složitější podoby,
z.cjména mú;ř.e IY1zovú rychlost v =Wlk být funkcí úhlového kmitočtu úJ nebo
vlnového čísla k. V takových případech mluvíme o časové a prostorové disperzi
vlny.
Znúrnc-li prC1bčh intenzity elektrického pole E( r, t) rovinné harmonické vlny
v prostoru a čase. m~jdemc vektor magnetické indukce B( r, t) pomocí (5.102).
l)ostanemc
1
B(r, t) = - (kxE) = B0 cos(k.r- wt +a), (5.115)
vk
kde
!
Bo =-kxE0 . (5.116)
ú)
ELEKlROMAGNETICKÉ VLNY 353
Vidíme, že vektor B je zadáním vektoru E plně určen. Elektrické a magnetické

pole vlny se mění v každém okamžiku a v každém bodě prostoru s touž fází.
Vektory E a B zůstávají navzájem kolmé a společně kolmé ke směru šíření vlny.
Situace je znázorněna na obr. 5.3.
Zvolme kartézskou osu z ve směru šíření vlny k. Vektory E a 8 leží tedy
v rovině xy. Při splnění všech dosud odvozených obecných vztahů zůstává ještě
neurčitost v poloze vektoru Evůči osám x, y. Není totiž zřejmé, bude-li vektor E
při šíření vlny zachovávat svůj směr v prostoru, nebo zda jej bude měnit.
Obr. 5.3 Rozloženi elektrického a magnetického pole

v rovinné postupné vlně v zadaném okamžiku. X
Složky vektoru Edo směru os x a y můžeme obecně vyjádřit takto
(5.117)
E.o a E_.0 jsou amplitudy kmití'1 ve směru souřadných os, a 1 a a2 obecně různé
fázové konstanty. Označme kz-cot+a, =<p, a 2 -a1 =Ó, takže
E, =E, 0 cos<p, E_,. = E_..0 cos(q,+ó) =Eyo ( cos<pcosó - sin <psin ó). (5.118)
Vyjádříme-li z (5.118) sin <pa cos <pa použijeme-li vztah sin 2 <p + cos 2 <p = 1,
dospějeme k rovnici
(5.119)
Proměnné E_, a E1• nám v této rovnici udávají trajektorii pohybu koncového bodu
vektoru E v rovině xy. Rovnice (5.119) představuje přitom rovnici elipsy se
středem v počátku souřadnic. Plyne odtud, že monochromatická vlna je obecně
elipticky polarizována. Bude-li ó =n1t, kde 11 je celé číslo, přejde (5.119) na
354 ELEKTROMAGNETICKÉ POU!
,,• = Eyo E (5.120)

r., x·
Exo
V to1n pi"ipadě bude vektor E oscilovat podél př!!nky daného směru vzhledem
k osám souřadnic. Říkáme, že taková vlna je lineárně polarizována. Bude-li
f> = (n + ll2)n, dostaneme
(5.121)
Bucle-li navíc E,fJ = E,<) , bude koncový bod vektoru E opisovat kružnici a vlna
bude kruhově polarizovúna. Může být přitom jak pravotočivá, li1k levotočivá.
5.3.3 Vyzařování elektromagnetických vln

K vyzařování elektromagnetických vln dochází při nestacionárním pohybu elek-
trických nábojů. Z matematického hlediska bychom přitom museli řešit neho-
mogenní vlnové rovnice typu (5.34), což představuje poměrně obtížnou úlohu,
Naznačíme proto jen některé vlastnosti nejjednoduššího z takových řešení, di-
pálového záření ve vlnové zóně.
Vraťme se k článku 1.3.2, kde jsme pomocí rnultipólového rozvoje hledali
elektrostatický potenciúl náboje rm:loženého v objemu V, a to ve vzdálenostech
R /načně převyšujících rozměry objemu V. Uvažujme opět takový objem a před
poklúdejrne, že náboje se v tomto objemu pohybují, takže objemová hustota
n.íhoje i proudová hustota jsou nestacionární: p (r, t), j(r, t). Nechť je pro
jednoduchost celkový náboj v objemu V nulový:
Q= Jp(r',t)dV=O. (5.122)
v
Víme, že pro statický náboj bude potenciál dán výrazem
__l_Jp(r')dV
<p ( r ) - (5.123)
4ne R
v
r
kclc R= r - r', r je polohový vektor bodu, v němž potenciál určujeme, a pro-
bíhá obJem V. Analýza nehomogenní vlnové rovnice ukazuje, že i pro nestacio-
nární pole bude skalární potenciál podobného tvaru s tím rozdílem, že při inte-
grování je třeba uvažovat časovou závislost p v retardovaném čase ť = t - (Riu),
S retardovaným časem jsme sej iž setkali v článku 2.2.4 v souvislosti s Liénar-
dovými-Wieehertovými potenciály ajeho zavedení je logický di'isledek konečné
rychlosti šíření elektromagnetického pole. Máme tedy
EIJlKTROMAGNETICKÉ VLNY 355
<p(r,t)=-1-f p(r',ť)dV. (5,124)

4nt:: R
v
Omezíme se opět na přiblížení velkých vzdáleností. Rozvineme-li integrand

v (S.124) do Taylorova rozvoje a ponecháme jen členy nejnižších řádít, dosta-
neme
(5.125)
Označme proměnnou t - rlv = 'í. Potenciál je pak možné aproximovat jako
<p(r, t) = -1- f pdV - _l_!:_~[_!_fr' p(r', 1:)dV

4nt:: r 4nt:: r dr r
l· (5.l2Ci)
v v
První člen na pravé straně (S.126)je podle (S.122) roven nule, druhý můžeme
vyjádřit pomocí proměnného dipólového momentu soustavy
p(ť) =fr' p(r', ť)dV. (5.127)

v
Dostáváme tedy skalární potenci,íl v dipólovém přiblížení
(5.128)
Tečkou jsme označili derivaci p podle celého argumentu ť = t - R/v, derivace se

bere v okamžiku 'í. Potenciál (5.128) je možné interpretovat jako retardovaný
potenciál buzený časově proměnným dipólem p(t) umístěným v počátku. Vi-
díme, 1.e první člen (5.128) je formálně shodný s elektrostatickým potenciálem
(1.121).
Nestacionární elektromagnetické pole určujeme ze skalárního a vektorového
potenciálu podle vztahů (5.30). Je tedy ještě třeba znát vektorový potenciál A
v odpovídajícím přiblížení. Také vektorový potenciál je třeba určovat integrací
proudové hustoty v retardovaném čase. Podle (3.80) máme
A(r,t)=-1:..fj(r',ť)dV. (5.129)
4n R
v
V dipólovém přiblížení d()stávámc člen
A" (r, t)"' Lf

4nr
j(ť, r)dV (5.130)
v
V případč stacionárního pole, kdy platí div j = O a všechny proudové smyčky

musí být v objemu V uzavřeny, bude integrál na pravé straně (S.130) roven nule.
V nestacionárním poli však existuje posuvný proud, který v objemu V vyrovnává
časové zmčny rozložení náboje proměnného elektrického dipólu. Použijeme-li
výraz pro hustotu posu vné·ho proudu (3.12), dostaneme
f ji' (ť, r)dV = f oP

at
dV = ~p(r).
01
(5.131)
v v
Můžeme tedy napsat vektorový potenciál (5.130) ve tvaru
Ad
a ( p( r)
(r, t) = -f.-l- - :-l-
'j (5.132)
4rr dt r
a porovnat jej se skalárním potenciálem (5.128). V prvním, dipólovém přiblížení

popisují potenciály ({Jd a A" vyzařování elektromagnetického pole soustavou
ni1bojí1 uzavřených v objemu V a charakterizovaných promčnným dipólovým
momentem p(t). Takovým systémem je například anténa.
Vektory elektrického a magnetického pole najdeme z potenciálů ({Jd a Ad
pomocí vztahů (5.30). Výpočet není principiálně obtížný, ale je pracný. Uve-
deme tedy pouze výsledek, přičemž se omezíme na členy úmčrné první mocnině
I/r. ktcr6 převažují v dostatečné vzdálenosti od počátku. Tuto oblast nazýváme
vlnovou zónou a je v ní splněna podmínka ,- >> 1, kde 1 je vlnová d61ka. Vektory
E a Bjsou zde
E(r t)= s(s.p)-p

' 4nt:v 2 r '
(5.133)
I 8 (f , I) = - J!:__ SX p,
[ 4rr vr J
kde s= r/ r je jednotkový vektor ve směru r.
Elcklromagnetické pole ve vlnové zóně má tvar rozbíhavé kulové (sférické)
viny, neboť plochy konstantní fáze vyhovují rovnici
r = t - !... = konsl (5.134)

v
a jsou lo kulové plochy rozpínající se fázovou rychlostí v.
Ve vlnové zóně má pole podobné vlastnosti jako rovinná vlna. Je příčné

vzhledem ke směru šíření s (snadno si ověříme, že s. E = O, s. B = O) a platí
pro ně
sxE=vB, E=vB. (5.135)
Vzájemná poloha vektorů s, E, B je znázorněna na obr. 5.4.
Obr. 5.4 Orientace elektrického a magnetického pole vůči směru

šíření v kulové vlně.
Vidíme, že k vyzařování elektromagnetických vln do prostoru dochází tehdy,

je-li druhá derivace časově proměnného elektrického dipólového momentu p
nenulová. Směr vektoru p určuje také charakter polarizace vlny. Protože je pole
E kolmé ke směru s, je možné ho vyjádřit pomocí složky ih , tedy projekce
vektoru p do roviny tečné k vlnoploše:
E( r t ) -- - -
f,_j_(r)
-- (5.136)
, 2
41CEV r
Hustota toku energie ve vlnové zónč je podle (5.48), (S. I 06) a (5.135)
I l
S= ExH =-Ex(sxE) =-E 2 s. (5. 137)
µv Z
Tok energie tedy míří směrem s, jeho hustota má velikost
(5.138)
a klesá se čtvercem vzdálenosti. Energie procházející každým okamžikem kulo-

vou plochou o velkém poloměru r nezávisí tedy na r. Tato energie generovaná
dipólem p je elektromagnetickým polem unášena nenávratně pryč. Právě takové
pole nazýváme elektromagnetickým zářením.
Nyní budeme poněkud konkretizovat časový průbčh změny elektrického di-
pólu, Nechť je tento dipól Iineárnč polarizován (má konstantní směr Po, jímž
proložíme osu z) a mění se v čase podle harmonického zákona
p = Pocosmt. (5.139)
Potom
p}_ = m4 pJsin 2 0cos 7 mt , (5.140)
kde 0 je úhel mezi vektory Po a s. Poyntingův vektor dostáváme jako
w4 p 7 sin 2 0 cos 2 (mt-kr) v k4 p 02 sin 2 0 cos 2 (mt-kr)

S(r t)= o S= s. (5.141)
' l61t 2 E 7V 4 Zr 2 I61t 2 ťr 2
Jeho časově střední hodnota je rovna

0
(S) c-c v k
4 2 • 2
Po sm s. (5.142)
~ - - -32x er
2 2
Absolutní hodnotu ( S) nazýváme intenzitou záření l( 0) v daném směru a její

úhlové rozložení je vyjádřeno vyzařovacím diagramem (viz obr. 5.5) Dipól
vyzařuje s maximální intenzitou ve smčru 0 = n/2 , zatímco ve směrech 0 = O, 1t
je intenzita záření nulová.
z
Obr. 5.5 Vyzařovací diagram líneárnč polarizovaného

dipólu.
Celkový časově střední výkon vyzařovaný dipólem do prostoru najdeme inte-

grováním intenzity záření l( 0) ve sférických souřadnicích r, <p, 0 přes celý pro-
storový úhel 4rc:
(5,143)
(platí rn sinJ0d0=4/l ).
Jo
5.3.4 l~cšcné př-íklatly

a) Odraz a lom elektromagnetických vln
Nechť monochromatická lineárně polarizovaná rovinná elektromagnetická vlna
dopadá na rozhraní dvou nevodivých prostředí charakterizovaných materiálo-
vými konstantami E1, /l1 a E2, µ 2 či indexy lomu 11 1, 11 2. Označme vlnové vektory
dopadající, odraJ.cné a lomené vlny ko, ki, k2 , rovinu určenou normálou k roz-
hraní na vektorem /cii nazvěme rovinou dopadu. Z důvodu symetrie je zřejmé,

že všechny tři vlny budou rovinné a že i vektory k1 a k2 budou ležet v rovině
dopadu (viz obr. 5.6).
Tečné složky elektrického pole na rozhraní musí být spojité, takže pro libo-
volné tar musí pro body rozhraní platit
E0, cos(w0t-k0 .r+ao) + E1, cos(O>it-k1 . r+a1) = E2 , cos(wzt-k2 .r +az).

(5.144)
Obr. 5.6 Odraz a lom lineárně polarizované rovinné

vlny na rovinném rozhraní dvou dielektrických "z
prostředí.
Podmínku (5.144) nelze splnit jinak, než když
ko, = k1, = kz, ' lXo = fX1 = <Xz , (5.145)
takže
k0 sin00 =k1 sin01 =k2 sin02 . (5.146)
Odtud s použitím disperzních vztahů
úJ = V1 ko = Vi k1 (5.147)
plyne zákon odrazu
(5148)
a Snellův zákon lomu
sine, k2 v, llz EzlLz

--=-=-=-=
sin 0 k2 v n 1 2 1 µ
E1 1
(5.149)
Podmínky na rozhraní umož11ují určit také vzájemný poměr amplitud dopada-

jící, odražené a lomené vlny. Z ( 1.277) a (J.139) pro vektory amplitud plyne
n . [ E1 ( Eo + E 1 ) - E2 E2] = O , (5.150a)
n x [E0 + E1 - Ec) = O , (5.150b)
(5.150c)
(5.150d)
kde S; = k; I k,.
Zkoumejme nyní zvlášť případ dopadající vlny polarizované kolmo k rovině
dopadu a polarizované v rovině dopadu. V prvním případě je podmínka (5.150a)
splněna identicky a z (5.150b) plyne
(5.151)
Ze (5.150c) plyne táž rovnice a (5.150d) nám po úpravě a suvážením

n,so ~ - n.s1 = - cos81, n.s2 = cos82 dá
(5.152)
Řešením soustavy rovnic (5. I 5 I) a (5.152) dostaneme poměry amplitud Ei/Eo,

Ez/E0. V elektrických prostředích můžeme aproximovat ;.1 1 = )lz = Ji-O, a výsledek ' ;.
se tím podstatně zJednoduší. Dostaneme vztahy
sin(02 -01) 2cos01 sin0 2

(5. 153)
sin ( 02 + 01) ' sin (02 + 0 1) •
Obdobný výpočet pro vlnu polarizovanou v rovině dopadu nebudeme provádět

(viz např. [6 J), dostali bychom
Výrazy (5. l 51) a (5.154) ,e nazývají Fresnelovy vzorce. Při kolmém dopadu
plyne z (5.153) i z (5.154), tedy bez ohledu na polarizaci vlny,
E2 =~ (5,155)
Eo n1 + 112 Eo 111 + 112
B!EKTROMAGNETICKÉ VLNY 361
V praxi se obyčejně používá jak koeficient odrazu R, tak i koeficient propust-

nosti T úměrný čtverci amplitud. Tak pro koeficienty odrazu vlny polarizované
kolmo a tečně k rovině dopadu podle (5.153) a (5.154) máme
(5.156)
Pro koeficientyT1. , 7;1 platí, že R1. + T1. = 1 , R11 + 7;1 =1 .

~: Ze (5.156) plynou zajímavé fyzikální důsledky. Bude-li 01 + lh. = 7t/2,
vzorců
!~-- potom ~ 1 = O a tečně polarizovaná vlna bude procházet rozhraním bez odrazu.
Podle 7ákona (5.149) to nastane při úhlu dopadu 0ti = 0u, pro nějž platí
(5.157)
Úhlu 0u se říká Brewsterův úhel.

Bude-li lh. ~ 7t/2, dojde k totáln{mu odrazu vlny na rozhraní. Pro mezní úhel
~ = 0r dostáváme
(5.158)
Vidíme, že k totálnímu odrazu může dojít jen při přechodu z prostředí o větším
indexu lomu do prostředí s menším indexem lomu, a to při libovolné polarizaci
vlny.
b) Tlak záření
Při studiu vlastností elektromagnetického pole jsme zjistili, že tomuto poli pří
sluší objemová hustota energie w a hustota hybnosti g daná podle (5.71)
a (5.107) jako
g=-=-S.
w s (5.159)
v2 v
Obr. 5.7 K výkladu tlaku 1.áření.

362 l:'LtKTROMAGNETICKÉ POLE
Uvažujme elektromagnetické záření, které dopadá kolmo na povrch látkového

tělesa, v němž se toto záření zcela pohltí. Přitom záření odevzdá za dobu M na
části povrchu tčlcsa t,.S hybnost obsaženou v objemu !\ V = v t,.r /I.S (viz obr.
5.7). Tato hybnost je rovna
i\G = gAV = w.t'.t!\S s. (5.160)
Odpovídající síla pC1sohící na těleso je
dG
F = -- · = 11· /I.S s (5.161)
dt
a zMení tedy vyvíj i na jednotku plochy povrchu tčlesa tlak rovný hustotě energie
rovinné vlny w.
Je-li povrch tělesa dokonale odrazivý, změní se hybnost záření při odrazu na
opačnou a tlJk se .1.dvojnásohí. Je-li koeficient odrazu povrchu R, bude tento tlak
roven (I + R) w.
Fxperiment:ilní dLtkaz existence tlaku světla podal P. N. Lcbedčv v r. 1899.
Tlak záření běžných svčtelných zdrojů představuje ovšem nesmírně malou veli-
činu a jelrn mčření je mimofádnč obtížné. Sluneční záření dopadající na povrch
Země přináší výkon o plošné hustotě kolem l kilowattu na čt vercční metr, což
odpovídú tlaku 3. J0-6 Pa. Naproti tomu současné výkonné lasery jsou schopny
vyvinout okamžitou plošnou hustotu výkllnu a,ř, 1O19 wattů na čtvereční metr,
a tedy tlak záření 3.1 Ow Pa!
c) Povrchový jev (skinefekt)

Dosud j~me 11važovJli pou,.e o siren1 elcktronrngnctických vln v nevodivém
proslfodí. Má-li prostředí nenulovou vodivost y, můžeme zapsat Maxwellovu
rovnici pro rot Hs užitím Ohmova zákona je= yEjako
aD
rotH=yE + - . (5.162)
a1
l'ou>.ijemc li t11to rovnici v soustavě Maxwellových rovnic (5.92), dostaneme

analogickým postupem místo rovnic (5.94) pro vektory E a 8 rovnice typu
(5.163)
Ruvnicc (5.163) se nazývú zobecněná vlnová rovnice a na rozdíl od vlnových

rovnic (5.94) popisuje šíření tlumené elektromagnetické vlny. Vzhledem k vo-
divosti prostředí mění se část energie vlny v Jouleovo teplo a amplituda vlny
postupnč sl:íbnc.
Pro velmi dobré vodiče a nepříliš vysoké kmitočty (ev « )1:) můžeme
v rovnici (5.162) zanedbat posuvný proud. Potom z rovnic
rotH= yE, rotE=--

aa (5.164)
dt
s uvážením toho, že uvnitř vodiče div E = O, dostaneme
aE
f..E-µy-= O (5.165)
"Jt
Má-li vlna v čase harmonický průběh, můžeme položit
(5.166)
a po dosazení do (5.165) získáme rovnici pro časově nezávislý vektor Eo
f..E0 iwµyE0 = O. (5.167)
Nechť se pole šíří ve směru osy z a vektor Eo míří podél osy x. Pak z (5. I 67)
máme obyčejnou diferenciální rovnici 2. řádu
d2 E
-- 0 -iwprEo =O (5. I 68)
d z2
s řešením
(5.169)
kde
(5. l 70)
Je tedy
(5.171)
Aby pole nenan'.1stalo do nekonečna, musíme položit r 1 = O a z (5.166) a (5.171)

máme
(5.172)
To odpovídá proudové hustotě
(5.173)
Získané výsledky lze jednoduše aplikovat ve dvou situacích. Při kolmém

dopadu elektromagnetické monochromatické rovinné vlny na hranici polopro-
storu zaplněného vodivým prostředím bude složka elektrického pole rovnoběfoá
s rozhraním při pronikání do vodiče zmenšovat svou amplitudu s koeficientem
útlumu
364 FIJiKTROMAGNETICKF POLE
(5.174)
Za druhé při protékání střídavého elektrického proudu vodičem v kvazistacio-

nárnírn přiblížení bude velikost proudové hustoty (5.173) klesat exponenciálně
v závislosti na vzdálenosti od povrchu vodiče. Převážná část proudu poteče tedy
v povrchové vrstvě tloušťky 1/8 . Jde o takzvaný povrchový jev (skinefekt,
z angl. skin = kůže) a projevuje st: tím výrazněji, čím vyšší je kmitočet pole
(v rámci po11žitého přiblížení) a vodivo~t vodiče.
5.4 *Lorentzovy rovnice

Pi-i popisu elektromagnetických jevi'1 jsme dosud (s výjimkou kapitoly 2) sledo-
vali makroskopický (knomcnologický) přístup v jeho historické souvislosti
a postupně jsme dospěli od polí statickýd1 a stacionárních k obecnému poli dek-
tromagnetickému. To je makroskopicky popsáno soustavou Maxwellových rov-
nic (5.21) shrnujících bohatou experimentální zkušenost. Elektrické a mag-
netiáé pole jsme z počátku zaváděli víceméně formálně jako vhodný prostředek
popisu silového půsoht:ní elektrických náboji:1 a proudů a teprve obecné ne-
stacionární pnle charaklL:rizované Maxwellovými rovnicemi se nám ukázalo být
zcela reálným fyzikálním objektem. Toto pole souvisí s pohybem elektrických
n,íboji'1 a proudů. ale může existovat i nezávisle na nich jako elektromagnetická
vlna šířící se prostorem.
Je třeba si uvědomit, že Maxwellova teorie vznikala v době, kdy nebylo té-
mčř nic známo o mikrofyzikální struktuřt: látek. Je proto nutné ji považovat za
teorii fenomenologicko11, založenou na výsledcích experimrntálního studia cho-
vání makroskopických objektú. Vliv látkového prostředí na chování elektromag-
netického pole je v Maxwellově teorii popsán zavedenými makriálovými kon-
~tantami, jako jsou relativní permitivita, relativní permeabilita a konduktivita
(měrná vodivost). Maxwellova teorie sama není schopna nic říci o hodnotách
těchto konstant ani o jt:jich závislosti na parametrech elektromagnetického pole
či jiných tyzikálních podmínkách. V rámci makroskopické teorie je tedy nutné _je
určovat cxpcrimentálnč.
Maxwcllova lt:orie elektromagnetického pole zaznamenala velké úspěchy
především předpovědi existence elektromagndických vln, na jejichž základě
bylo možné vypracov,11 i elektromagnetickou teorii světla. Zároveň však již
v poskJních dcsetilctkh devatenáctého století byly provedt:ny některé experi-
menty, které umožnily vytvoření představ o existenci „elemt:ntárních atomových
kvant elektřiny". Na základě studia vedení proudu zředěnými plyny byl objeven
t:lcktron, čímž byla tato hypotéza potvrzena. Pak již byla zřejmá potřeba nové
mikroskopické teorie, která by za prvé byla schopna popisovat elektromagne-
LORENTZOVY ROVNICE 365
tické jevy v mikroskopickém měřítku a která by za druhé umo;,nila kvantitativní

výpočet makroskopických materiálových konstant na základě chování mikro-
skopických objektů - elektronú, atomů, molekul apod.
První mikroskopickou teorii elektromagnetických jevů vytvořil 1-1. A. Lorentz
v devadesátých letech devaten;íctého století. Výchozím bodem jeho teorie byla
v té době již přijímaná představa o atomové struktuře látek. Lorentz předpoklá
dal, že látkové prostředí je složeno z elementárních (mikroskopických) kladných
a záporných elektrických nábojů, které jsou zdrojem každého elcklromagnetic-
kého pole. Lorentz dále předpokládal. že toto pole mt'.'1že být považováno za
elektromagnetické pole ve vakuu a múže být popsáno odpovídajícími rovnicemi
Maxwellova typu.
I kdy1, v Lorentzové době nebyla ještě známa struktura atomu a atomového
jádra, měla tato teorie značný význam a stala se východiskem pro řešení řady
fundamentálních problémů tehdejší fyziky. Jednou z jejích zásluh je samotné
vymezení úkolu mikroskopické teorie jako teorie modelové. Elektrický náboj
tvořící zdr~j elektromagnetického pole je z hlediska této teorie chúpán jako
jedna z primárních charakteristik jeho mikroskopických nositelů. Chování těchto
nositelů je podmíněno jejich fyzikúlní podstatou a nemů},e být odvozeno jen
z rovnic elektromagnetického pole. Je-li však vytvořen model postihující některé
podstatné stránky chování uvedených objekt,'.'!, mohou již být rovnice elektro-
magnetického pole použity nejen k určení tohoto pole, ale také k určení zpětného
působení elektromagnetického pole na nositele náboje. Dalším, možná ještě
významnčjším, přínosem Lorentzovy teorie je, že umožnila hlubší pozmíní nej-
obecn~jších vlastností elektromagnetického pole, což nnkonec vedlo k vytvofoní
teorie relativity.
V kapitole 2 jsme viděli, že model bodových (nebo bezstrukturnč objemově
rozprostřených) nábojů ve vakuu pohybujících se jednoduchým zadaným způso
bem, umož11uje na základě Coulombova zákona a relativistických Lorentzových
transformací dospět k soustavě rovnic (2.77), formálně shodné se soustavou
Maxwellových rovnic pro D = q> E. B = µ 0 H. Model použitý v kapitole 2 nevy-
žaduje rozlišování mezi makroskopickým a mikroskopickým přístupem. Naproti
tomu z něho ovšem nelze bez dalšího experimentálního nebo teoretického zdů
vodnění dělat závěry pro reálné pole v látkovém prostředí,
5.4.1 Mikroskopický popis elektromagnetického pole
Základem Lorentzovy mikroskopické teorie je předpoklad, že jediným zdrojem

elektromagnetického pole jsou mikrofyzikúlní částice, které jsou nositeli náboje.
Tento předpoklad umožnil popsat libovolné elektromagnetické pole pomocí
prostorového rozložení a pohybu těchto elementárních nábojů ve vakuu.
Lorentz předpokládal, že i v mikroskopickém měřítku lze zavést veličinu
p<ml(r, t) vyjadřující okamžitou hodnotu objemové hustoty náboje v daném
"
"I'
.1'i6 EI ,EKTROMAGNET!CKÉ POLE
hodč. Dúlc předpokládal, 1.c pohyb mikroskopických nábojů je možné popsat

polem rychlosti i/ 111 >( r, t ;4°, takže můžeme zavést hustotu mikroskopického
proudu
(5.175)
Pohybující sc elementární náboje vytvářejí podle Lorentzových předpokladů

mikroskopick:í elektromagnetická pole, jejichž vektory e (r, i), d (r, i), b (r, i),
h(r, i) jsou s veličinami p(m), v<mi, /m> ve vztahu popsaném rovnicemi Max-
Vv'cllova typu. Podle uvedcn~hc, pojetí je nh-i}:né toto rnikroskopické pole po~
v;1.1,ovat za pole ve vakuu, takže platí relace d = Eo e, b = tJ-0 h. Libovolné
elektromagnetické pole ve vakuu je možné popsat pouze dvčrna vektorovými
funkcemi: vektorem intenzity elektrického pole a vektorem magnetické indukce.
Odvoláme-li se na soustavu Maxwellových rovnic (5.21 ), můžeme rovmce pro
mikroskopickií pole napsat ve tvaru
. P'"') rotb = µ p(ml v(mJ + - -

I iJe
dive=-··· 0
Eo c 2 dl '
(5.176)
iJb
rote=- · divb=0,
:. a, ,--------------~
Rovnice (5.17(,) se nazývají l,orcntzovými rovnicemi. Vzhledem k tomu, že po-
pisují pole ve vakuu, jsou lormúlně poněkud jednodušší než rovnice Maxwel-
lovy a z ťyzikúlního hlediska obecnější. Lze na ně pohlížet jako na primární, tj.
výchozí, a m;1k1w,kopické Maxwellovy rovnice z nich vyvodit. Elektromagne-
tické pole popisované Lorent:r.ov5rni rovnicemi je z fyzikálních důvodů principi•
álnč nestacion:írní, neboť mikročástice jsou v neustálém komplikovaném pohybu.
Vektory e a b mají v rámci Lorentzovy teorie opět význam veličin popisují-
cích silové účinky na pohybující se mikroskopické náboje. !'latí pro ně definiční
rovnice analogic:ká s rov. (3.56): objemová hustota sily působící na tyto náboje
Je' dúna výrazc'.111
(5.177)
1ii l<v:rn!ovj mccli;u11h.a pt>zdC.11 uk.'lz<.il:1, Je mechanický pohyb 1111 .... ročástic nel1:c popisovat jako pohyb po
111c'1lych drnhúch wči1yrn1 rychlostmí a l.c JC tfcba respektovat vlnový charakter pohyhu tčchto částic. Pomocí
vlnové funkce lze v.\ak dcHnovat hustotu pravdčpodobnosli výskytu částice v dané ohlasti prostoru v daném
časL a tímto zpllsolw111 :ravésl mikroskopickou hustotu náboje a proudu. Vlnový charakter pohybu mikročástic
jC třeba respektovat přcdcv~ím tehdy, je-li ko11ccntracc tčchto čfr-.,tic vysoká, jako je tomu v pevných lálkách
:--.Japroti tomu v plynech, J.řcdčném planuatu a elektrolytech l;c pohyb 11ositell1 núhoy.: studovat z hlediska
kLl~!"'ké fyt.iky
LORENTZOVY ROVNICE 367
Předpoklad o platnosti Lorentzových rovnic (5.176) zahrnuje v sobě

i pofadavek, aby také v mikroskopickém měřítku platil zákon zachování náboje.
Jednoduchým postupem (srov. čl. 5.1.2) dostaneme z (5. I 76) rovnici kontinuity
ap(m)
div(p(ml v<ml) + a t =O. (5.178)
Zdůrazněme ještě nakonec, že veličiny e, b, p(mi, v<ml, /"'l vystupující

v rovnicích mikroskopického pole mají jiný fyzikální smysl než analogické veli-
činy E, B. p, v, j, se kterými jsme dosud pracovali při vyšetřování makroskopic-
kého pole. Například mikroskopická hustota náboje p<mJ představuje veličinu
udávající okamžité rozložení nábojů v prostoru, které je dáno okamžitými polo-
hami jednotlivých mikroskopických nositelů náboje (elektronů, atomových jader
apod.). Je zřejmé, že její hodnota se bude měnit o mnoho řádů již v rámci roz-
měrů jednoho atomu, tj. na vzdálenosti 10-IO m, a dokonce i uvnitř atomového
jádra s rozměry I 0- 15 m. Podobně vektory e a b vyjadřují okamžité hodnoty pole
v daném bodě. Pomocí vztahu (5.177) by bylo možné vyjádřit okamžitou hod-
notu síly, která by působila na jediný elektron umístěný v libovolném bodě pro-
storu i uvnitř látkového prostředí. Vektory makroskopických polí E a 8 takovou
možnost nedávají a podobná mikroskopická pole nejsou ani dostupná přímým
experimentálním měřením.
Mikroskopická teorie vyjádřená Lorentzovými rovnicemi otevírá ovšem
zcela nový obzor, nové otázky a problémy na další strukturní úrovni. Můžeme se
ptát na zákonitosti pohybu mikročástic, na možnost existence dalších sil vedle
elektromagnetických, působících mezi těmito částicemi, a na jejich možnou
souvislost se silami elektromagnetickými, na fyzikální vlastnosti vakua a zda
vakuum ovlivl'íuje pohyb mikročástic a další. Tyto otázky se však již vymykají
z rámce klasické fyziky a v Lorentzově době na ně nebylo možné dát odpověď.
5.4.2 Odvození Maxwcllových rovnic z rovnic Lorentzových

Při makroskopickém popisu jevú vždy neuvažujeme diskrétní atomovou struk-
turu látek. Danou konkrétní látku považujeme za kontinuum a předpokládáme,
že veličiny popisující její fyzikúlní stav se mění spojitě v celém objemu látky. Je
pak jasné, že se tyto makroskopické veličiny mění jen nepatrně na vzdálenostech
srovnatelných s rozměry atomů či molekul.
Pokud jde o elektromagnetické pole, víme, že k jeho vyčerpávajícímu makro-
skopickému popisu musíme zavést veličiny E, D, B, H, p, j vystupující
v Maxwellových rovnicích, které mají uvedené vlastnosti makroskopických ve-
ličin. Na druhé straně, za Lorentzova předpokladu, že jediným zdrojem elektro-
magnetického pole jsou mikrofyzikální částice nesoucí elektrický náboj a jestliže
11
je toto pole sprúv11č popsáno mikroskopickými veličinami e, b, p<mi, vť"'l,

musí mít uvedené makroskopické veličiny význam časových a prostorových
střcd11id1 hodnot příslušných veličin mikroskopických. Kromě toho musí po
vysfrcdov{1ni z Lor12ntzových rovnic vyplynout rúvnii..:e tv1axwellovy.
l Jka}.mc si, že takový postup je skutečně mo}ný. Nejdříve si však všimneme
samotného problém11 výpočtu střední hodnoty libovolné mikroskopické veličiny
f (r, I). Abychom vypočítali její prostorovou i časovou střední hodnotu v bodě
11'.x, y, z) a v okanúiku t, uvažme malý objem t.V, uvnitř něhož leží bod r, a dále
uvažujme malý časový interval t.r. Slovo „malý" je třeba chápat ve fyzikálním
smysli, - objem V 1n11sí být dostatečnč malý z makroskopického h iediska (napří
k L1d V/.hleclcm k uvúovaný111 makroskopickým rozměrům tělesa), ale zároveň
dostatečně velký z mikroskopického hlediska (musí obsahovat velký počet mi-
kroč:'1stic). Podobnč časový interval t.r, velmi krátký z makroskopického hle-
diska, musí být podstatně delší, než je například „perioda oběhu" elektronů
v atomu.
:,třcdní i10cinoi11 (í) funkce/v daném bodě rv okamžiku t budeme definovat
jako intcgrCtl
(I(r,t);c=t;.-/;v ff .t(x+e, v+77,z+<;,1+r)drdedJ7d<;. (5.179)

ÚT 6.\/
Talo streclní hodnota nesmí přitom záviset na volbč objemu t. V a intervalu Lh,
pokud mají uvedený charakter. Proměnné x, y, z, I vystupují v integrálu (5.179)
jako parametry. Budeme vždy předpokládat, že funkce f umožňuje záměnu
pořúdku dcrivovúní podle x, y, z, ta integrování podle~ ,77 ,S, r. Potom platí
Aplikujme nyní proces středovúni na mikroskopické veličiny vystupující

v] ,ore11tzových rovnicích. S ohledem na (5.180) je zřejmé, že střední hodnoty
( e), ( b), ( p 1"11 ), ( v' "11 ) budou rovněž vyhovoval Lorentzovým rovnicím
(5.181)
V tčchto rovnicích je zřejmě třeba interpretovat střední hodnotu ( e) jako inten-

zitu makroskopického elektrického pole E = ( e) a podobně střední hodnotu (b)
LE LORENTZOVY ROVNICE 369
jako makroskopickou magnetickou indukci B = ( b). Pokud jde o střední hustotu

:h náboje (plm 1), je přirozené chápat ji jako celkovou makroskopickou hustotu
)0 náboje v daném bodě. V kapitole I jsme ukázáli, že z makroskopického hlediska
je třeba rozlišovat mezi volnými a vázanými náboji. Použijeme-li již zavedeného
označení jejich hustot {Jo a Pi, můžeme psát
1e
1y
(5.182)
lě
le
nebo podle (1.168) také
m
í- (5.183)
:ň
1- Poněkud složitější je otázka interpretace střední hodnoty mikroskopického
proudu (/ml) == (p<ml v<"'l). Je samozřejmé, že tato veličina musí v sobě zahr-
ů novat především celkovou hustotu makroskopického proudu v daném bodě, tedy
součet hustot kondukčního a konvekčního proudu j a hustoty posuvného (polari-
lt začního) proudu jp, Podrobnější rozbor této otázky však ukazuje, 41 že střední
hodnotu nelze redukovat na prostý součet veličin j + k Kromě nich je nutné
doplnit další člen, který již nevyjadřuje skutečný makroskopický transport ná-
IJ boje. Platí tedy
(5.184)
kde M představuje makroskopickou magnetizaci látky v daném bodě.

Poslední člen v (S. I 84) jsme v článku 3.5.2 nazvali hustotou vázaných
(magnetizačních) proudů j,n. Nyní jsme pomocí Lorentzových rovnic získali
konkrétnější představu o jejich významu. Vázané proudy představttií střední
hodnotu určité části mikroskopických proudů, které se uzavírají v „obvodech"
mikroskopických rozměrů - uvnitř jader, atomů, molekul. Přesto, že tato veli-
čina nereprezentuje žádný přenos náboje v makroskopickém měřítku (a v pří
padě takzvaných spinových momentů dokonce ani přenos náboje v prostoru),
a nevyjadřuje tudíž ani žádný makroskopický proud, přispívá k hodnotám
makroskopického magnetického pole.
Z rovnic (5.181) již velmi snadno obdržíme Maxwellovy rovnice. Stačí dosa-
dit z (5. I 83) a (5.184), vzít v úvahu vyjádření polarizačního proudu v dielektriku
(3.12)
41 Stfedování mikroskopických polí při přechodu k poli makroskopickému představuje dosti složitý prohlém.
V tradiční formě jsou tyto otázky diskutovány napfíklad v knize: R. Becker, F. Santer: Theorie der Elektrizitat.
Ill. Band, 13. G. Teubner, Stultgart 1968. Velmi podrobná analýza přechodu od mikroskopického
k makroskopickému poli, včetnč některých modernčjších pfislupů je uvedena v monografii: S. R. de Grool,
L. G. Sultorp: Foundation of Electrodynamics, Norlh-Holland Publ. Comp., Amsterdam I 972, ruský překlad:
Nauka, Moskva 1982.
370 ELEKTROMAGNETICKÉ POU!
. ap
Ir =a;
a zavést vektor elektrické indukce D a vektor intenzity magnetického pole H
pomocí vztahú, viz (3.136),
D E0 E+P, B= µ0 (H + M).
Soustavu Max wellových rovnic (5.21) jsme tedy získali jednak induktivní cestou
zobedíování experimentální zkušenosti vyjádřenou v základních zákonech elek-
tromagnetického pole, jednak na základě mikroskopického modelu středováním
rovnic Lorentzových. Ovšem i Lorentzovy rovnice se opírají o zmíněnou expe-
rimentální zkušenost. Rovněž Maxwellovy rovnice lze odvodit z obecnějších
fyzikálních principC1, k nimž patří takzvané principy variační, na nichž je dnes
založena teoretická fyzika. Tyto principy dovedou popsat z jednotného hlediska
jak pohyby částic, tak i vlastnosti pole a jejich vzájemnou interakci. Také tyto
obecné principy jsou však výsledkem dlouhé cesty zobeci'íování experirncntúl-
ních poznatků a nejsou dány apriorně.
Jakmile dospějeme k matematické formulaci obecných principů nebo rovnic
elektromagnetického pole a pohybu částic, můžeme již postupovat deduktivní
cestou, matematicky odvozovat další vztahy mezi materiálními objekty (včetně
vztahů dosud neznámých) a řešit konkrétní situace při nesčetných aplikacích ve
fyzice a v technice. Souhlas těchto konkrétních předpovědí s výsledky experi-
mentu nás stále utvrzuje v přesvědčení o správnosti výchozích předpokladů
a rovnic. Případný nesouhlas by ovšem mohl signalizovat neúplnost či nedo-
statečnou obecnost výchozích vztahů.
Ú 5.1: Určete úhlovou frekvenci a polarizaci elektromagnetické vlny, která
vznikne jako superpozice dvou monochromatických rovinných vln se stejnými
amplitudami a velmi blízkými frekvencemi, jež jsou kruhově polarizovány
v opačném smyslu a šíří se jedním směrem. Návod: zvolte osu z jako směr
šíření, pak
E1 = [Eocos(kz-w 1t), E0 sin(kz-Wit), o],

Ez [Eocos(kz-w 2t), E0 sin(kz-lí>zt), o].
Ú 5.2: Silný svazek svčtla pulsního laseru dopadá kolmo na dokonale absorbu-
jící povrch a přenáší výkon o hustotě I 0 14 W. cm- 2 . Světelnou vlnu můžeme
považovat za rovinnou, harmonickou, lineárnč polarizovanou. Určete amplitudu
intenzity elektrického pole vlny.
./:, --
ÚWHY KE KAPITOLE 5 371
Ú 5.3: Jaká je tloušťka povrchové skinové vrstvy v měděném vodiči pro elektro-
magnetickou vlnu o vlnové délce I m?
Ú 5.4: Elektromagnetická vlna vyzařovaná elementárním dipólem se šíří ve va-
kuu. Amplituda intenzity elektrického pole ve vlnové zóně ve směru kolmém
kose dipólu je ve vzdálenosti I m rovna 10 V.m- 1. Určete celkový vyzařovaný
výkon dipólu /.
Ú 5.5: Relativní permitivita ionosféry závisí na kmitočtu dopadající elektromag-
netické vlny vztahem E, =1-(ne 2 )/(E0 mm 2), kde nje koncentrace, e náboj
a m hmotnost elektronu. Nechť tato vlna dopadá na ionosféru pod úhlem rr14.
Určete minimální vlnovou délku pro totální odraz. je-li koncentrace elektronů
v ionosféře l0 6 cm- 3 .
6 Pohyb částice
v elektromagnetickém poli
V předchozích kapitolách byly dosti podrobně popsány vla,tno,ti ,ilového půso

bení clcklromagnclického pole na objekty charakterizované jejich núhojem či
eleklriekým nebo magnetickým dipólovým momentem. U vedená interakce
ovliviíujc pohyb takových elektricky či magneticky aktivních hmotných objektů
a studium tohoto pohybu mú značný význam ncJen pro poznání vlastností elek-
tro111agnet ického pole, ale i pro rozvoj mnohých cxpenmcntálních metod a za-
ří,.cní v cxperiment:ílní fyzice a technice.
Je samo ✓.řejmé, 'J.c elektromagnetické pole m(1žc nejen ovlivňovat pohyb
uvažovaného hmotného objektu jako cciku, aie l!lťue mcnit i _jeho vnitrní struk-
turu, což se projeví zmčnami hodnot elektrických a magnetických n1omenlů.
Obrúcenč, studovaný objekt bude clektromagnclické pole zpčlnč ovl ivííovat,
takže popis _jeho pohybu v plné obecnosti múžc představovat ,.načně kompliko-
vaný problé111. V úvahách této kapitoly hudeme oba poslednč _jmenované vlivy
zanedbávat. Parametry studovaného objektu budeme považovat za ,.cela nezá-
vislé na vnčjším elektromagnetickém poli a naopak budeme předpokládat, že
,.pětné ovlivnění elektromagnetického pole je natolik malé, že pole mú;',.eme
povú.oval za ncz.ívislé na poloze, respektive na rychlosti a zrychlení studova-
ného objektu.
Za uvedených přcdpokladú budeme v oddílech 6.1 a 6.2 postupně studovat
zákonitosti pohybu nabité částice a čústice gyromagnclické a v oddílu 6.3
probereme nejdťilóitější aplikace získaných poznatků.
6.1 Nabitá částice v elektromagnetickém poli

6.1.1 Pohybová rnvnicc
lJvažujme čúslici o klidové hmotnosti 111 11 nesoucí n,1boj q, která se pohybuje ve
vak1111 v elcklromagnclickém poli popsaném intenzitou elektrického pole E
a magnetickou indukcí B. Obecnou pohybovou rovnici léto částice snadno zís-
k.í1ne dosadíme-li do pohybové rovnice (2.16) Lorentzovu sílu ( 3.56). Rovnice
má tvar
dp
qE + <{(VX B), (6.1)
dt
NABITÁ ČÁSTICE V ELEKTROMi\GNETICKl:!M POLI 373
kde je p hybnost částice a v její rychlost. Platí zcela obecně i pro vysoké rych-
losti. V nerelativistickém přiblížení, kdy je rychlost v malá ve srovnání
s rychlostí světla, 111 ísto ( 6.1) dostáváme
dv
m0 - = qE + q(vxB). (6.2)
dt
Budeme-li polohu částice popisovat ve zvolené pravoúhlé soustavě souřadnic
pomocí polohového vektoru r = r(x, y, z), můžeme pohybovou rovnici vyjádřit
jako jednu vektorovou diferenciální rovnici pro neznámou funkci r = r(t)
m0 ř = qE+q(vxB) (6.3)
nebo (po rozepsání do složek) jako trojici diferenciálních rovnic pro neznámé
složky polohového vektoru x = x(t), y =y(t), z = z(t)
mox = qEx + q(;xa).,
m,,y qE_.. + q(;xB),., (6.3a)
mož ,1E, + q(;xB),,

přičemž jsme, jak je v mechanice zvykem, tečkami nad příslušnými symboly
označili časové derivace.
Z tvaru rovnic (6.2) až (6.3a) je patrná jejich důležitá vlastnost. V elektro-
magnetickém poli libovolné prostorové a časové závislosti je pohyb částice
určenjenjejím němým nábojem qlm0 .
6.1.2 Energie a hybnost částice
Užitím vztahu (3.56) pro Lorentzovu sílu lze snadno vypočítat práci, kterou
elektromagnetické pole dodá pohybující se nabité částici. Během velmi krátkého
časového intervalu dr se částice posune o dr= v dt a Lorentzova síla F vykoná
práci F.d r = (F. V)dt. Jelikož platí (v x 8). v= O, je vykonaná práce rovna
q( v.E)dt. Okamžitý výkon dodávaný elektromagnetickým polem částici lze tedy
vyjádřit jako q(V.E). Předpokládáme-li dále, že v soustavě nenastávají žádné
další přeměny energie, musí být dodaná práce spotřebována na zvýšení kinetické
energie částice. Pro časovou změnu této kinetické energie d Wkldt tedy musí
platit
dWk
- = q(v.E). (6.4)
dt
Vztah (6.4) představuje obecné vyjádření zákona zachování energie pro vyšetřo
vanou soustavu. Musí tedy platit v každé situaci, například při libovolné, ~i-
374 POI-IYil ČÁSTICI' V ELEKTROMAGNETICKÉM POLI
i relativistické, rychlosti částice. Skutečnost, že časová změna kinetické energie

částice nezávisí na magnetickém poli nepřekvapí; s podobnou situací jsme se již
setkali v článku 5.2. l při vyšetřování Poyntingovy věty.
Obecná pohybová rovnice (6. l) spolu s rovnicí (6.4) dovolují jednoduše
vyjádřit vztah me/.i změnou kinetické energie a časovou změnou hybnosti čás
tice. Vynásobíme-li pohybovou rovnici (6. l) skalárně rychlostí V a uvědomíme
li si opět, že (vx B). V= O, dostaneme
dp
V.- q( v.E)
dt
a po dosazení z (6.4) získáme výsledek
I d~ = v.~~- (6.5)
Z hlediska Newtonovy formulace klasické mechaniky jsou mechanické účinky eleklro-

magnctického pole v plné obecnosti vyjádřeny Lorcnlzovou silou a pohybová rovnice (6. i)
popisuje zcela obecnč mechanické účinky elektromagnetického pole na nabitou částici. Její
t1,·1sledky jsou v rámci nekvantové mechaniky v plné shodč s veškerou experimentální zkušeností.
l'ončkud Jiný pohled na ,1vcdcný prohlérn poskytuje analytická mechanika, v níž pojem síly není
primárním pojmem.
Existuje nčkolik možných způsobil formulace zákoni1 mechaniky bez použití pojmu si1y. Pro
speciální případ pohybu volné nabité částice v elektromagnetickém poli ukážeme postup
využívající tzv. lagrangcovy rovnice li. druhu, které hudeme formulovat v kartézských
souřadnicích.
Zminčné Lagrangeovy rovnice Jsou diferenciální rovnice, kterým musí vyhovovat tzv.
l.,agrangeova funkce L Pro volnou částici studovanou v kartézských souřadnicích r-= (x 1, x2 , x1)
mají tvar (viz. např. 112, 15])
(6.6)
kde x, =cix;ltl1 a i= I, 2, 3. Pro částici pohybující se v potenciálním polijeLagrangcova funkce

rozdílem kinclické W, a potenciální U( r, !) energie částice; L = w. - U( r, t). Je-li působení pole
na částici zúvislé na její rychlosti, je nutné Lagrangeovu funkci vyjádřit pomocí zobecněné
potenciální runkcc Ú(r, ;, t) závislé na rychlosti. Tedy
L = w.- O(r.;_,). (6.7)
Lagrangeova l'unkee částice v elektromagnetickém poli může být jednoduše vyjádřena pomocí
clcktromagnc(ických potenciálů <p( r, I), A( r, I). V nerelativistickém přiblížení, tj. při malých
rychlostech, platí ( viz např. I I 5]}
L 11;",'-q[cp(r,1) - ;.A(r.1)]. (6.8)
Ukážeme, že z Lagrangcových rovnic (6.6) vyplývá pro Lagrangeovu funkcí (6.8) pohybová
rovnice (6.2). Platí totiž
NABITÁ ČÁSTICE V ELEKTROMAGNETICKÉM POLI 375
rJL
,,~,.i:; + qA;,
rJ.i:;
rJL rJ<p a
- q - + q-(r.A ).
il.x; rJ.x; rJ.x;
Uvědomíme-li si dále, že derivaci podle soufadnic provádíme při konstantní rychlosti v =;

a použijeme-li (D 1.53), dostaneme
grad(;_A) = (;. grad)A + vx rot A.
Jelikož totální derivaci vektorového potenciálu A( r, I) podle času lze vyjádřit ve Ivaru
dA iJA .
-=-+(r.grad)A,
J1 a,
obdržíme po dosazení do (6.6) vektorovou rovnici
n~,ř=-q(~ +grad<p )+q(vxrotA). (6.9)
Prvni člen na pravé straně však je podle (5.28) roven qE a rot A= B, Umž již dostáváme
pohybovou rovnici (6.2).
Důležitou veličinou v analytické mechanice je tzv. zobecněná hybnost p, jejíž jednotlivé
slo1ky jsou definovány vztahy
iJL , i = 1, 2, 3. (6.10)
il.x,
Za předpokladu Lagrangeovy funkce tvaru (6.8) dostúváme pro zobecnčnou hyhnost
p~ moV + qA. (6.11 l
Kinetická energie částice Wk = (m0 tr)/2 pak může být pomocí zobecnčné hybnosti vyjádřena
vztahem
w, = (p - qA)'_ (6. 12)

211~,
Veličina
(6.13)
vyjadřuje celkovou energii částice v elektromagnetickém poli a nazývá se Hamiltonovou funkcí.

Uplatňuje se pfi popisu chování mikročástic v elektromagnetickém poli pomocí tzv. Hami/tona•
vych kanonických rovnic (viz opět [15]) a má značný význam pro formulaci kvantovč mechanic-
kých rovnic vyjadřujících chování nabitých částic v elektromagnetickém poli.
Z dosud provedených úvah jsme viděli, že mechanické účinky elektromagnetického pole na
nahitou částici mohou být popsány buď pohybovou rovnicí (6.1 ), respektive (6.2), nebo například
Lagrangeovými rovnicemi pro Lagrangeovu funkci L. V prvním případč je elektromagnetické pole
376 l'OI IYII (ÁSTJCI' V ELEKTROM;\GM'TICKÉM POLI
po;1isov;1no vektory E a 8, ve druhém přlp<1dé clcUro11iagnclický111i potcnciúly ,p, A. V rámci

nckv;m1ov,· lv11ky ;sou oba popisy 1yzikál11<' ;cela l'kvivalenlni. Jak bylo již uvedeno v článku
1.3.l pi! v·\ll,HIII vla,!ností vektorového potcnci1\l11 s1ae1oni\rního magnetického pole, ncmční na
uvcdcnl;m 1:'1vč111 rnc ani ~kulcčnosl. 7.c clcktro11iag11dické potenciály nejsou určeny jednoznačně.
k ovšrn1 1l!.!11e si uvčdom1l, že přímý fyzik/Jiní smysl nemohou mít vzhledem k léto 11cjcdno1.nač
nosl1 samotné hodnoty polenciáill, ale jen veličiny kalibračnč invariantní (srov. či. 5.1.4), které
však mohou hýl pomocí potenciálů vyjádřeny.
Uvcdc11il ekvivalence popisu přestane platit v kvantové mechanice, ktcní ve srovnání
s mech:u1iko11 klasickou představuje obccnčj~i teorii. Stav částice je v kvantové mechanice popsán
(obecnč komplexní) vlnovou limkcí, která je vedle wé amplitudy charakterizov{rna i lúzí. Pohy-
bové rovnice klasické mechaniky můJ.eme chúpat jako limitní rovnice pro střed11i l1odnotv kvan-
tově nv:ch:!!Úckých veličin, ve kterých je inform:1ea: {! fazi vlnové funkce vy~;!fcdn ;:'rn:t F:'ize
1
vlnové f'unkcc: je: však důležitú při studiu jeví, m1kr<lsv~li1, v nichž se uplall)ujc vlno,;: charakter
pohyhu č1'i,t1c Jedním; takových dúldilýeh _ievi'1 je 1nlc1J'crcncc.
E
0hr. <i. I K výkladu Bohmova- i\l1111011<1vova Jevu.
l'Olh!a!11,· pi1l!l111 je. 1c l:i;c vlnové runkcc čústicc mť1):c ilýt ovlivněna vektorovým potenciá-
icm i v t,· ,·;',si I p1 oslon1, v niž je magnetická indukce nulovú. Jinými slovy 1-ečeno, interakce mi-
~ročústin: '> c!d..iromagnclickým polem ncmll7.c hýt z hlediska kvantové mechaniky redukována
jen na silové 11č111ky popsané Lorentzovou silou (J.5ú). V tomto smyslu má skutečnost, že kvan-
tově mcch;inické rovnice vycházejí z I lamiltonovy ltmkcc vyj{idřené elektromagnetickými poten-
ciály, hluh.ší ly1.1Ulni význam.
Jedním , konkrétních projevů uvedených s011vislostí je tzv. Bohmúv-Aharonov1iv jev, který
spočív:i ve slcdovilní interference elektronů po průchodu dvčma štčrbinarni (I) a (2), za kterými je
umístčn vc/1111 dlouhý solenoid S (viz obr. 6.1 ). Podstatou jevu je, 7C interferenční obrazce,
pozorovaný na stínítku f,,"_ je 1ávislý na tom, teče-li vinulím solenoidu proud, i když se elektrony
pohybují ,jen" v prostoru s nulovou magnetickou indukcí, avšak s nenulovým vektorovým

potenciálem (srov. pi'iklad 3.3.Se). 42
Nakonec bychom chtčli ještě upozornit, že podobnost mezi experimentálním uspořádáním pro
studium Bohmova--Aharonovova jevu a pro powrování elektromagnetické indukce ve smyčec
obklopujicl velmi dlouhý solenoid (viz. příklad 4. l .2c) je jen formální a nemá hlubší fyzikální
souvislost. Na rozdíl od Bohmova-Aharonovova jevu je elektromagnetická indukce v uvedeném
uspořádáni plně popsatelná klasickými rovnicemi elektromagnetického pole. a to ekvivalentně buď
pomocí vektorového potenciálu (srov. č I. 5.1.1 ), nebo například pomoci obecných rovnic
elektromagnetického pole v integrálním tvaru (5.12), v nichž vystupuji jen vektory intenzit E, Ha
indukcí D, B.
6.1.3 Pohyb v časově nepromčnném homogenním poli

Pro časově neproměnná homogenní pole lze pohybovou rovnici jednoduše inte-
groval. Probereme postupně několik takových situaci.
a) Homogenní elektrické pole

Omezíme se na nerelativistický případ. Má-li pak částice na počátku působení
elektrického pole polohu r0 a rychlost Vo, lze postupnou integrací rovnice (6.3)
vyjádřit obecnou časovou závislost rychlosti V(t) a polohy r(t) částice. Platí
v(r) = .!L.Et + Vo, (6.14)

1110
(6.15)
Speciálně, je-li intenzita elektrického pole orientována ve směru počáteční

rychlosti, je pohyb částice přímočarý a částice je rovnoměrně urychlována (či
zpomalována) se zrychlením qE/mo. Je-li naopak počáteční rychlost V0 kolmá
k E, snadno se z (6.15) přesvědčíme, že dráhou částice je parabola.
V obecném případě libovolné rychlosti lze pohybovou rovnici (6.1) jedno-
duše integrovat, položíme-li směr jedné osy soustavy souřadné do směru inten-
zity elektrického pole. Použitím relativistických vztahů (2.17) až (2.20) lze
jednoduše vyjádřit časovou závislost rychlosti částice. Pro rovnoběžnou
orientaci počáteční rychlosti a intenzity pole je tento problém řešen v úloze
Ú 6.1.
42 Podrobnější elementární rozbor vlivu vektorového potenciálu na íázi vlnové funkce v geometrii
popisovaného experimentu je uveden napffklad ve známé Fcynmannovč učebnici: ,.The Feynman l..ccturcs on
Physies", vol 2, Addison-Wesley, 1964 (ruský pfcklad lzd. Mír. Moskva 1966), která v současné době
postupnč vycházi i v českém pfckladu: .. Fcynmannovy přednášky z fyziky s fešcnými pfíklady I., li., lil.'",
Fragment, Praha 2000. 2001, 2002. Experimentální studium Bohmova-J\haronovova jevu bylo v nedávné dobč
opakováno s pfcsvčdčivými výsledky (viz G. Móllenstedt, H. Schmid, H. Lichte: Electron Mikcroscopy 1982,
Vol. I, Symposia oť Physical Scienccs, Hamburg 1982). V této souvislostí je trcba si uvčdomil, le realizace
takového experimentu nenf technicky snadná. Plyne lo napfiklad i z toho, že solenoid použitý v citované práci
mčl pn'lměr menši než 50 µm!
378 POIIYB ČÁSTICE V El.EKTROM/\GNETICKÉM POLI
b) Homogenní magnetické pole

0,,fagnctid.é pole 11cchť je orientováno ve směru osy z. Uvažme nejdříve speci-
ální situaci, kdy počáteční 1ychlost částice v0 , mnohem menší než rychlost světla
c, je kol111á ke snit~n1 z, tj. leží v rovině xy. I ,orentzova sf!a bude rnft konstantní
velikost q v0 B a hude stále kolmá ke smč-ru rychlosti. Magnetické pole nebude
tedy podle (6,2) 111č11it velikost rychlosti částice, ale bude její dráhu zakřivovat
konstantním dostředivým zrychlením a= (qv0 B)lm 0 . Částice tedy bude konat
rovnomčrný kruhový pohyb v rovině xy s úhlovou frekvencí
11:.. 1J:.\
\V.lU/
I Cú" = *!JJ
nazývanou cyklotronová frekvence. Polornčr kružnice R. 0 , po které se částice

bude pPhyhovat, tzv, cyklotro11ovi'• poloměr, je zřejmě <l;'rn vztahem
Ro = ,!!~>,,_ (6.17)
U-'c
V přípaclč libovolné orientace počáteční rychlosti Vo bude Lorentzova síla F

dána jen složkou o0 , 1 do roviny xy kolmé ke smčru magnetického pole;
F = v11_1_H Částice tedy bude v rovině xy konat rovnoměrný kruhový pohyb se
,tcjnou cyklotronovou frekvencí ú-1, a polo111č1-cm
(6.18)
a současnč rov110111čm/ přímočarý pohyb ve smčru osy z s rychlostí v0 ,11 . Výsled-

kem bude pohyb po šroubovici (viz obr. 6.2),
"011
r
y
Obr, ú,2 Pohyb nabité částice

v homogenním magnetickém poli.
Právě vyšetřený charakter pohybu zůstane zachován i při velkých rychlo-

stech. Skutečně, jelikož magnetické pole nemůže mčnit velikost hybnosti
částice, ale jen její směr, faktor
mo
(6 19)
~·
\/ I - 2
který závisí jen na čtverci rychlosti, a tedy jen na velikosti hybnosti, bude za-
chovávat svoji hodnotu po celou dobu pohybu. Mezi časovou změnou hybnosti
a časovou změnou rychlosti tedy bude platit vztah (srov. čl. 2.1.J)
-
d p --
_ m0
--=c===
dV _
-
(
q vx
B)
. (6.20)
dt ✓I _ ~_J_ dt
cz
Pohybová rovnice při velkých rychlostech se tedy liší jen faktorem (6.19). kte-
rým musí být rovněž korigována cyklotronová frekvence ú.\-. Dostáváme pro ni
místo (6.16)
(621)
Je zajímavé, a i důležité, si všimnout směru rotace nabité částice. Z výrazu

pro Lorentzovu sílu je možné se přesvědčit, že nezávisle na znamení náboje q
částice rotuje v takovém smyslu, že orientujeme-li plochu S opisované smyčky
podle pravidla pravotočivého šroubu vzhledem ke směru proudu / reprezentova-
ného částicí (viz obr. 6.3), bude směr vektoru S mířit proti směru magnetického
pole B. Opačně vůči směru magnetického pole tedy bude orientován i vektor
magnetického momentu m == IS, který rotující částici reprezentuje.
Obr. 6.3 Orientace dráhy nabité

částice připohybu v magnetickém
al b/
poli: a) q > O, b) q < O
JSO POi lYB (~ÁSTICI: V ELEKTROMACiNETICKÉM POLI
c) Vzájenmč kolmé elektrické a magnetické pole

V tomto odstavci vyšetříme pohyb nabité částice (v nerelativistickém přiblížení)
,a sllučasné·ho působení homogenního elektrickéhn pole E = (O, E, O) a ho-
n1ogcnního n1a~neticktho pok· B ~ (O, O, B). Po do~;azcní speciálního tvaru pole
do pohybové rovnice (6.3a) dostaneme
du, B
mo-~ = q vt-{
dr ()
du,
nln - :::::: 1,1E
•• dr
Za předpokladu, že počáteční rychlost Vo bude mít nulovou sloJ.ku do smčru

osy z, bude se pohyb č[tstice odchrf1val pouze v rovině xv, Budeme uvažovat tuto
spcciúlni situaci. PDhyb je pak zcela popsán prvními dvěma rovnicemi (6.22)
a analýza jcj ich řešení mů>.c být ?jec!nodušcna zavedením komplexní rychlosti
u= v,+ i v,. neboť obě rovnice přc_jdou v jedinou komplexní pohybovou rovnici
~u + i_!l_Bu = j ...!LE (6.23)

dr 111 0 111 0
Jde o nchomogcnn1 lineární diferenciální rovnici, jejíž obecné řešení získáme

jako součet uberného i-cšení příslušné homogenní rovnice a libovolného parti-
kulárního řešení celé rovnice (6.2'.l). Obcrné řešení homogenní rovnice hledáme
ve tvaru
(6.24)
Po dosazení do rovnice dostaneme pro ko11slantu
a = --i..51-13 = -Íúic- (6.25)

117(1
Trivi{ilním parlikuliirním řešením rov111ce (6.23) je u E/ B , takže obecné

r-e;ení mli).e býl zapsúno ve I varu
(6.26)
kde C je obecně komplexní konstanta. Lze ji vyjúdřit pomocí reálných konstant ,_,_._-
D, five ívaru C=- Dcxp(ifi) a výsledek má pak tvar f
v„
(6.27)
v, = -Dsin(av + 8).
Dále vyšetříme konkrétní pri"1běh dráhy pro speciální tvar počátečních
podmínek, kdy v čase t = O je částice v počátku s nulovou rychlostí, IJ. platí
Xo = Yo =zo a Vx.o = v,,,o =O.Z rovnic (6.27) pak plyne
E
v, =-(1-cosmct),
B
(6.28a)
E.
0 1, =-Sll1(1)0 t
. B
a po další integraci a uplatnění počátečních podmínek dostaneme pro časovou

závislost souřadnic
(6.28b)
E
y = --(1-cosov).
mcB
z
r E
Obr. 6.4 Pohyb nabité částice ve vzájemně

kolmém elektrickém a magnetické1~ poli. X
yl
rv-v-vv ~
-[)1--------- )( X
al
b/
Obr.6.5 Dráha nabité částice ve vzájcmnč kolmém elektrickém a magnetickém poli při nenulové
počáteční rychlosti: a) zkrácená cykloida. b) prodloužcmí cykloida.
3S2 POHYB Či\STICE V ELEKTROMAGNETICKÉM POLI
Výrazy (6.286) představují parametrické vyjádření cykloidy. Za uvedených

počátečních podmínek je tedy dráhou částice obyčejná cykloida (viz obr. 6.4).
Je-li počútcční rychlost v rovině xy nenulová, může mít dráha tvar zkrácené či
prodloužené cykloidy,jak kvalitativně zobrazují obrázky 6.5a a 6.5b.
Nezávisle na počátečních 1ychlostcch 1\o, v.,_0 je podle (6.27) střední hodnota
rychlosti vil ve smčru osy x, tj. ve směru kolmém k E, rovna
E
Vo= - . (6.29)
R
Pozoruhodné je-, že tato rychlost, nazýv?.ná driftovou rychlost{, je nezávislá na
znamení náboje částice.
6.1.4 Pohyb v nehomogenním osově symetrickém magnetickém poli

Výsledky 1.ískané v odstavci 6.1 Jb mohou být použity i v případě nehomogen-
ního mag11clického pole, pokud nehomogenita není příliš veliká. Pohyb si za-
chovává ..:harakter šroubovice, její poioměr a stoupání však není obecně kon-
stantní.
Uvažujeme osovč symetrické magnetické pole, jehož osou symetrie je osa z
(viz obr. 6.6). Díky osové symetrii je zřejmé, že pole má nenulovou jen podél-
nou složku 13, a radiální složku B,. Pohybuje-I i se částice po šroubovici s pro-
měnným sloupáním i polomčrem, má nenulovou poclélno11 složku rychlosti
v,= dz.ldt, radiální složku v,== drldt a samozřejmě i cirkulační složku
V,p = rd<plclt. Cirkulační pohyb částice je možné popsat pomocí druhé impul-
sové včty. Pro časovou změnu složky z momentu hybnosti L, = m0 mr 2 musí tedy
platit rovnic·c
d
~-(m z
0 mr ) = (rx F ),, (6.30)
dI -
kterou je mozne, po zavedení radiální složky rychlosti v,= v,;:,os<p + v„sin<p

a magnetické indukce R,.= Bxcos<p + B,sin<p, vyjádřit ve tvaru
-d-(m 0 a;r 2 ) -- qr(v,B,. -v„B,). (6.31)

( 1t
Pozoruhodné je, že pravou stranou poslední rovnice lze vyjádřit pomocí

magnetického toku <P tekoucího plochou ohraničenou dráhou částice. Je možné
se o lom s11acl110 přesvědčit, vyjádříme-li magnetický tok <P pomocí vektorového
potenciálu vztahem typ11 (3.59a). V našem případě osovč symetrického pole je
cirkulační složka vektorového potenciálu A 4,. nezávislá na úhlu tp, takže platí 43
41
Znamení magnetického loku závisí ovšem na orientaci integrační dráhy /. Jeli tato orientace dána směrem
proudu reprezentovaného rmhyhující se čústicí (srov. odstavec 6.3b),je magnetický tok zápornou veličinou
 A.d I = 2nrA,p. (6.32)

I
Složky magnetické indukce B,, B„ na pravé straně (6.31) lze rovněž vyjádřit po-
mocí vektorového potenciálu. Díky osové symetrii pole je možné z obecných
vzorců pro operaci rotace ve válcových souřadnicích získat
I a
B. = --a
r r
(rA,,,), (6.33)
Po dosazení do (6.31) pak využitím (6.32) dostaneme
:tmocor 2 = -q[v, :/rA,,,)+v, :/rA,,,)]
= -q[~i_(rA,p) + d z i_(rA,,,)] (6.34)

dt čJr dt čJz
Obr. 6.6 Pohyb částice v osově

symetrickém nehomogenním
magnetickém poli.
K výkladu Buschovy věty.
384 POHYB ČÁSTICE V ELEKTROMAGNETICKÉM POLI
Výsledek ukazuje, že časová změna součtu momentu hybnosti částice a magne-

tického toku vymezeného její dráhou je nulová. Hodnota této veličiny zůstává
tedy při pohybu částice konstantní.
m0m r 2 + -...,
q,rh
== konst. (6.35)
2n:
Vztah (6.35) se v literatuře často nazývá Buschovou větou.
6.2 Pohyb gyromagnetické částice v magnetickém poli

6.2.1 Pohybová rovnice
V příkladech 3.4.6a a 3.4.6b byla demonstrována souvislost mezi magnetickým
dipólovým momentem a momentem hybnosti pro nabitou částici konající rov-
noměrný kruhový pohyb a pro rotující nabitou kouli. Pro uvedené soustavy byla
zavedena veličina zvaná gyromagnetický poměr. Experimentální zkušenost uka-
zuje, že vztah mezi těmito veličinami má hlubší fyzikální význam. Často totiž
nastává situace, kdy daná magneticky aktivní soustava vytvářející magnetické
pole, jež je možné popsat polem magnetického dipólu m, má rovněž určitý
moment hybnosti L, přičemž mezi oběma momenty platí přímá úměrnost
m == yL. (6.36)
Konstanta úměrnosti se nazývá gyromagnetícký poměr a sama soustava se na-

zývá f:yromag11etickou. Vedle makroskopických objektů mohou gyromagnetické
vlastnosti jevit i o~jekty mikroskopické, a to jak elementární částice (například
elektron), tak č,ísticc složené, například atomy či molekuly - viz článek 7.1.4.
Gyromagnctická částice je ve vnějším magnetickém poli B podrobena
silovému působení. Moment síly ,,I/ působící na částici o magnetickém momentu
m je dán vztahem (3. I08)
.,t/. = mxB
a její pohybová rovnice mÍl7..e být sestavena pomocí 2. impulsové věty, podle níž
je časová změna momentu hybnosti rovna momentu vnějších sil. Tedy
dl
- = mxB. (6.37)
dt
Využitím vztahu (6.36) mL'1že být pohybová rovnice vyjádřena jen pomocí mag-
netického momentu. Dostaneme tak konečný výsledek
dm
= r(m x B). (6.38)
dt
POHYB GYROMAGNETICKÉ ČÁSTICE V Mi\Gt-;ETJCKÉM POLI 385
Z tvaru rovnice (6.38) je na první pohled vidět gyroskopické chování částice.

Zejména je vidět, že časová zmčna magnetického momentu d mld t je vždy
kolmá k oběma vektorům m, B. Ve speciálním případě nulového magnetického
pole plyne z pohybové rovnice (6.38) m = konst. Magnetický moment je tedy
v dané inerciální soustavě nehybný.
6.2.2 Larmorova precese

Nalezneme řešení pohybové rovnice (6.18) pro případ homogenního, časově
neproměnného magnetiL:kého pole 8 0, které nechť je orientováno v kladném
směru osy z kartézské soustavy souřadné S= (x, y, z), v níž provádíme zkoumání
a o níJ. předpokládáme, že je inerciální. Platí tedy Bo = (O, O, B0 ).
Hledané řešení lze nt:isnáze a n~jnázorněji získat přechodem k neinerciální
soustavě S' = (x', y', z') rotující konstantní úhlovou rychlostí w kolem osy z.
Pohybovou rovnici (6.38) lze do této soustavy snadno přetransformovat, vez-
meme-li v úvahu způsob transformace časové derivace libovolné vektorové
funkce času, který je znám z mechaniky ( viz například [ 12]). Označíme-li
om(t)/ot derivaci veličiny m(t) vztaženou k soustavě S', platí
dm(t) om(,)
+ wxm.
dt ót
Po dosazení do (6.38) 111i'1J.eme pohybovou rovnici ihned vyjúdřil v rolující sou-

stavě S'. Ponecháme-li obvyklé značL·ní derivace (d/dt) i v této soustavě, mú-
žeme napsat
(6.39)
přičemž jsme zavedli efektivní magnetické pole
(6.40)
Vidíme tedy, že v rotující soustavě souřadné má pohybová rovnice formálně

shodný tvar jako v soustavč inerciální. Rozdíl je pouze v tom, že kromč skuteč
ného pole 8 0 v ní vystupuje je.~tč zd:"111livé pole w/y. Částice se chovú tak, jako
kdyby na ni působilo efektivní pole dané vztahem (6.40).
Na volbu úhlové rychlosti ú> nebylo dosud kladeno žádné omezení. Její hod-
nota může tedy být zcela libovolná a mt"1že být určitým způsobem zvolena. Jed-
noduchá situace nastane, zvolíme-li pro ni hodnotu Wo, pro niž je Bťr =O.Tedy
(6.41)
386 POHYB Č:ÁSTICE V ELEKTROMAGNETICKÉM POLI
V této speciálně zvolené rotující soustavě souřadné bude mít pohybová rovnice
(6.39) triviální tv;ir a magnetický moment m bude podle článku 6.2.1 v této sou-
stavč nehybný. Předpokládáme-li, že svírá s osou z' jistý úhel 1? daný počáteč
ními podn1ínka1ni, sn:-ulno určíme také pohyb v inerciální soustavě S. Vektor
magnetického momentu m bude v této soustavě opisovat kuželovou plochu
s vrcholovým úhlem 21?; bude tedy konat precesní pohyb s úhlovou frekvencí (l)o
danou vztahem (6.41) (viz obr. 6.7). Tento typ pohybu se nazývá Larmorova
precese a frekvence úJo se nazývá LarmonovafrPkvence.
z
Obr. 6. 7 Larmorova precese magnetického

x momentu m.
6.3 Příklady použití
6.3.1 Principy částicové optiky
Zákonitosti pohybu nabitých částic v elektrickém a magnetickém poli mohou být

využity k fokusaci rozbíhavých svazků těchto částic. Vhodná konfigurace elek-
trických a magnetických polí může ovliviíovatjejich trajektorie podobným zpli-
sobem jako ovlivňují čočky a zrcadla šíření světelných svazků. Je tak možné
vytvářet elektrické a magnetické čočky a zrcadla.
Obor fyziky, který studuje strukturu svazkí'1 nabitých částic při jejich inter-
akci s makroskopickými elektrickými a magnetickými poli se nazývá částicová
optika. (Podle typu používaných částic mluvíme například o elektronové či ion-
tové optice.) Za zakladatele tohoto oboru může být považován německý fyzik
H. Busch. V analogii s obyčejnou světelnou optikou můžeme i v případě optiky
částicové mluvit o optice geometrické a fyzikální. Zatímco geometrická části
cová optika pracuje se svazky drah „bodových" částic s daným nábojem a hmot-
ností, fyzikální částicová optika bere v úvahu vlnový charakter jejich pohybu,
a musí tedy uvažovat zákonitosti šíření De Broglieových vln v prostoru vymeze-
P~ÍKLADY POUŽITÍ 387
ném daným experimentálním uspořádáním (viz například [I]). Zákonitosti části

cové optiky mají v současné době velmi významná uplatnění v mnoha oborech
experimentální fyziky, v elektronice a v mnoha dalších technických disciplínách.
Za. všechny lze jmenovat elektronovou mikroskopii a elektronovou difrakci, což
jsou jedny z nejvýznamnějších metod pro studium mikrostruktury anorganic-
kých, organických i biologických objektů. Kromě toho studium zákonitosti po-
hybu volných mikročástic, především elektronů, přispělo významnou měrou
k formulování základních postulátů kvantové mechaniky 44 .
Jako demonstraci využití zákonitostí vyložených v oddílu 6.1 si všimneme
některých principů, na jejichž základě je možné konstruovat prvky částicové
optiky - zrcadla a čočky. Ne.ijednodušší příklad rovinného elektrostatického
zrcadlaje elektrostatické pole tvořené dvojicí rovnoběžných mřížek M, M' udr-
žovaných na potenciálech <po a <p~ , <p0 > <p~. Elektrony vycházející z bodu A
jsou elektrickým polem vytvořeným v prostoru mezi mřížkami odchylovány (viz
obr. 6.8). Charakter dráhy závisí ovšem na velikosti počáteční rychlosti Vo, i na
jejím směru. Například elektrony (J) vyletující kolmo k rovině mřížek se pohy-
bují po přímých drahách a jsou elektrickým polem jen brzděny. V závislosti na
velikosti počáteční rychlosti jsou buď navraceny zpět, nebo prolétávají do pro-
storu za mřížkou M '. Dráhy elektronú vyletujících šikmo jsou naproti tomu za-
křivovány (srov. odstavec 6. I .3a). V závislosti na velikosti a směru počáteční
rychlosti mohou buď elektrickým polem prolétnout (2), nebo jsou navraceny
zpět (J). Trajektorie odražených elektronů s danými počátečními parametry Vo, (X
leží na kuželové ploše s vrcholem v bodě A' a vrcholovým úhlem 2a. V analogii
se světelnou geometrickou optikou můžeme bod A' považovat za neskutečný
obraz bodu A vytvořený uvažovanými elektrony. Poloha obrazu A' závisí ovšem
jak na úhlu a, tak na velikosti počáteční rychlosti Vo- Uvedené závislosti
představují postupně analogie kulové a barevné vady zrcadla.
{3/
/JI
Obr. 6.8 Elektrostatické zrcadlo. Obr. 6.9 Magnetické zrcadlo.
44Jde naplfklad o známý klasický Davissonův--Gcrmerův experiment (viz napr. [ll) věnovaný studiu difrakce
pomalých elektronu na povrchu krystalu.
388 l'()f lYíl Č'J\STlťl-: V ELEKTROMMiNETICKÉM POLI
Vlastnosti rovinného zrcadla pro nabité částice muzc mít i nchomoRenní

mngnetické 1,0/c. Princip ,icho činnosti vyložíme na příkladu osovč symetrického
pole vyu1.iti111 výslcdkú člúnk11 6.1 .4. Č'ústice vlétnuvší do takového magnetic-
kého pole se pohybuje po šroubovici (viz obr. (1.9). Vzhledem k nenulové ra-
di;ílní složce pole je však nenulová i sloJl-.a síly
(6.42)
ve s1nčrn šrn11bovicc. jejímž C1činkc111 se pod(,lná rychlost částice zmenšuje,

Šrn11hovice se Ledy postupnč zhušťuje a za vhodných podmínek mť1že rychlost
čús!icc v pndé'.!nén1 SffiČru Zinčnit i zna1ncní, taki~c šroubovice začne postupovat
opač11ý111 s111črcm. Čúslice je tedy vytlačov{uia do míst s llll'llě intenzivním mag-
net 1ckým poil'in. Magnetická zrcadla založená na uvedeném jevu se často užívají
ve ťyzicc plannatu k odizolov{111í vysoce energetických částic od stčn daného
zařizcn í.
Jal-. bylu JÍŽ uvcdl'.no na z.ačátku tohoto článku, mohou být elektrická
a rnagnctick:, pole pou.í.ila k fokusováni rozbíhavých svazkú nabitých částic,
Obr,ízá 6.1 O ukazuje jednoduché příkl;1dy takové ťunkce podélného a příčného
clck1r1ckéhn pulc. Podélné pole mezi dvnjicí válcových elektrod podle obr. 6. IOa
částice jl'.dnak urychluje v podélném smčru, jednak je odchyluje ve směru příč
ném; nejdříve s111črc111 k ose s011'1avy (11,1př. v bodč C), pozdčji smi:·rcm od osy
(11api' v bndc !)), Díls.y uryl'.hlovacímu účinku však síly rnír-ící od osy působí
krnt.\1 dobu. takže převažuje účinek sil zakřivujících dráhu částice k ose
so11st.1vy. Pi"1v()(lnč rnv11občžný sva7ek monorychlostních čústic bude tl'.dy foku-
sov.'111 do určité·l10 bodu/\' na o.,L'.
: - : - :- ~
-~ --,- = -
r '
.,.
- ~ ---r, A' rl
a) b}
(li" (1. I O h1k11,i1cc sv;i;h II n:1hi1y ci, č,btic clck1m•kim po k 111: a) podélné elektrické pole,
b) phčné clcklrické pole.
V c v,ílcovém ko11<knzMorn podle ohr. 6. I Ob, n1czi jehož elektrodami

u pnlornčrcch 11 a r 2 .1c napčtí li, existuje radiální elektrické pole s průběhem
intc1l/ity podle vlalrn (I. 110). Drúha částice nesoucí náboj 'I< O, vstoupivši do
pro~to~ll ko11dcnzátoru v bodč ,A s tangrnciální rychlostí u0 , je tí111to polem
,1.aki'irnvún,1 (viz obr. <i I Ob). V případě, 1.c radiální elektrickú síla qE _je rovna
odsti'l'divé sík 1111p 1Ur, tj. platí-li
PŘÍKLADY POUŽITÍ 389
(6.43)
r
pohybuje se částice po souosé kružnici o poloměru r a může tedy bez obtíží
proletět celým prostorem kondenzátoru. Naopak dráhy částic s menší počáteční
rychlostí budou zakřivovány více a dráhy částic s rychlostí větší budou zakřivo
vány méně. Umístíme-li tedy například v okolí bodu A' vhodnou clonu, může
válcový kondenzátor sloužit jako filtr částic. Snadno se přesvědčíme, že volbou
napěli elektrod je možné ·.;ytvořit filtr částic s danou kinetickou energií Wk, re-
prezentovanou urychlovacím napětím U, podle vztahu qU,, = Wk: užitím ( 1.11 O)
a (1.235) můžeme totiž podmínku (6.43) přepsat na tvar
(6.44)
Pozoruhodné je, že radiální pole válcového kondenzátoru může i fokusovat

sbíhavý svazek nabitých částic. Dráhy částic vstupujících do elektrického pole
v bodu A s kinetickou energií vyhovující podmínce (6.44 ), jejichž směr rychlostí
má jisté odchylky od tangenciálního směru, se po opsání určitého oblouku opět
ocitnou v bodě A' (viz obr. 6. !Ob). Kvantitativní analýza uvedené vlastnosti není
jednoduchá a nebudeme ji provádět. Zajímavé je, že délka oblouku mezi body A
aA' je nezávislá na parametrech částic. Pro úhel /J platí obecně f3 ='= 127°.
Vedle elektrického pole může být k fokusování rozbíhavých svazků nabitých
částic použito i pole magnetické, a to jak pole podélné, tak i příčné. Fokusační
účinek podélného homogenního pole snadno pochopíme na základě výsledků
odstavce 6. l .3b. Cyklotronová frekvence CQ, a tudíž i doba oběhu částice po
šroubovici nezávisí na její počáteční rychlosti. Postupná rychlost částice ve
směru pole je dána průmětem počáteční rychlosti do tohoto směru. Z uvedených
vlastností pohybu ihned vyplývá, že rozbíhavý svazek částic, které vstupují do
podélného magnetického pole v bodě A se stejnou absolutní hodnotou rychlostí
Vo, jejíž směr se málo odchyluje od směru pole, se po jednom oběhu spirály opět
setká v bodě A' (viz obr. 6.11 a) ležícím ve vzdálenosti
d "' -3._nVo _ (6.45)

Ulc
Podélné magnetické pole se často užívá ke konstrukci čoček v částicové optice.

Obvykle se užívá osově symetrické nehomogenní magnetické pole vytvářené
prstencovými pólovými nástavci magnetu.
Na základě výsledků odstavce 6. l .3b snadno pochopíme i fokusační účinky
příčného homogenního pole. Částice vstupující do homogenního magnetického
pole počáteční rychlostí v0 , ležící v rovině kolmé k magnetickému poli, se pohy-
3'Xt POHYIJ ČÁSTICE V ELEKTROMAGNETICKÉM POLI
buje po kružnici s úhlovou frekvencí úl danou vztahem (6.16), přičemž poloměr

této kružnice je dán vztahem (6.17). Z uvedeného příkladu vyplývá, že příčné
magnetické pole může (podobně jako příčné elektrické pole) sloužit jako filtr
částic v závislosti na j~jich rychlosti. Pro demonstraci fokusačních účinků uva-
žujme dvě stejné částice, které vstupují do magnetického pole v bodě A
s počátečními rychlostmi stejné velikosti v0 ,jejichž směr se však liší o malý úhel
a. Obě částice se budou pohybovat po cyklotronových kružnicích stejného po-
lomčru /? 0 = Vof rJJc, jež se zř~jmě protnou bodě B (obr. 6.11 h) a osu x protnou
v hodech A; a A;. Pro vzdálenost A;A; platí podle obrázku A; A; =
2R 0 (l - cos a) Pro malý úhel a oba body A;, A; přibližně splývají v jediný
bod, který mi'.'1že být považován za ohraz bodu A. Příčné homogenní magnetické
polt: se tedy chová podobně jako válcová čočka, zcela analogicky jako radiální
elektrické pole ve válcovém kondenzátoru zobrazeném na obr.6.1 Ob.
-s
A~~~A'
~~:
I
,___ _ _ _ _d_ _ _ _ _-1
a/
(2) (1)
bl
Ob, 6. 11 Fokusace svazku nabitvch částic magnetickým polem: a) rodélné magnetické pole,
b) příčné magnetické pole.
6.3.2 Urychlovače nabitých částic
Tato zařízení umožiíující urychlit nabité částice daného druhu (elektrony, pro-
tony, ionty) na požadovanou energii, mi~jí dnes význam nejen ve fyzice, ale
i v řadě dalších oborů. Urychlovače používané ve fyzice vysokých energií pro
studium nových zákonitostí stavby a struktury hmoty patří k největším experi-
PkiKLADY POUŽITÍ 391
mentálním zanzením ve fyzice vúbec. Urychlovače částic na vysoké energie

jsou rovněž potřebné v jaderné fyzice, zejména pro studium jaderných reakcí
a pro přípravu umělých radioizotopů, přičemž takto připravované radioizotopy
jsou nepostradatelné pro aplikace v analytice, biologii, medicíně a jinde. Menší
urychlovače iontů mají však dnes značný význam i v technologii, například pro
implantaci definovaného množství příměsí při výrobč elektronických prvků, pro
studium a analýzu povrchů látek a pro mnohé další účely. Významné je i využí-
vání urychlených částic k získávám krátkovlnného záření (například v rent-
genových lampách, ale i v cyklických urychlovačích).
Principiálně nejjednodušší způsob urychlování nabitých částic spočívá
v použití statických elektrických poli. Takové urychlovače se nazývají elektro-
statické. Další typy, které využívají časově proměnných polí, se rozdělují do
dvou základních skupin, a to na urychlovače lineární a cyklické. Často užívané
urychlovače mají přitom několik principů, z nichž základní je cyklotron s jeho
modifikacemi (synchrotron, fázotron) a betatron. V následujícím textu tohoto
článku probereme fyzikální princípy činnosti nejdůležitějších z nich. 45
a) Elektrostatické urychlovače
V malých zařízeních se potřebné elektrické pole získává pomocí běžných elek-
tronických zdrojů a částice se urychlují průchodem určitým potenciálním rozdí-
lem. Takové zdroje jsou schopné dosáhnout napětí do 10 6 V. Větší potenciálové
rozdíly mohou produkovat speciální zařízení, jejichž klasickým reprezentantem
je elektrostatický van de Graaffúv generátor, zkonstruovaný v r. 1931. Tento
přístroj využívá ke své činnosti skutečnosti, že intenzita pole v dutinč vodiče je
nulová a že náboj může být rozmístněn jen na vnějším povrchu vodičů.
+ + +
+ + E
+ +
+ +
··+:li . •♦
+ T
Obr. 6.12 Princip činnosti van de Graaffova generátoru.
"Podrobněji Je možné se o této problematice poučit ve speciální literatuře. Krom~ učebnice [I], lze v českém
jazyce doporučit knihu Č. Šimáně, M. Seidl: Urychlovače iontů a elektronů. SNTL. Praha 1959, z cizojezyčné
literatury napfiklad monografii J. J. Livingood: Principlcs of Cyclie l'article Accelerators, D. Van Nostrand
Camp., Princeton, 1%1, ruský pfcklad: lzd innostr. lil„ Moskva 1963. nebo novčjšl knihu Le. Wilson: An
lnlroduction to Particle Accelerators, Oxford University Press, Oxford 2001.
Principiální schéma gcncrútoru je uvedeno na obr. 6.12. Sestává především

z izolované duté elektrody E, do jej iž dutiny zasahuje transportní pás T, zhoto-
veny z nevodivého materiálu (v klasickém případě z impregnovaného hedvábí),
který pornocí sběračů K 1, a K2 přenáší náboj na vnitřní povích elektrody E. ~{á-
boj se okamžitě přemisťuje na povrch vnější, čímž se rni'.1že elektroda nabíjet na
principiálně libovolné napětí. Ve skutečnosti je mez tohoto napětí dána
elektrickou pevností okolního prostředí. Proto se generátor plní vhodným
plynem (například dusíkem) pod zvýšeným tlakem. Budicí napětí U11 se získává
z elektronického zdroje. Dosahované napětí generátoru činí několik magavoltů.
V poslední dobč se konstruují tzv. !ande,nové urychlovače, ktcn~ umožňují
dvě následná urychlení ionlLI jcdin)lll van de Graaffovým urychlovačem. Ionty
dané polarity po prvním urychlení potenciálem urychlovače prochúzejí zvlášt-
ním prostorem, ve kterém při internkci s vhodnými atomy mění polaritu, takže
mohou být ve druhé urychlovací dráze znovu urychlovány daným potenciálem.
Uvedeným zpi'.,sobem lze tedy částice získávají urychlení na dvojnásobnou energii.
b) Lineární (rezonabd) urycltlovač

V tomto typu urychlovače se nabité částice urychlují střídavým elektrickým
polem. Urychlovač klasického typu je tvořen soustavou vodivých elektrod ve
tvaru trubic, které jsou připojeny ke společnému zdroji střídavého napětí u.
způsobem znázorněným na obr. 6.13. Napětí U„ vytvoří v prostoru mezi
sousedními elektrodami elektrické polc,jehož směr se v daném okamžiku střídá,
_jak _je znázorněno na obrázku šipkami. Uvnitř elektrod je pole v podstatě nulové.
Lrychlovaná částice se pohybuje danou počáteční rychlostí z bodu A ve směru
společné osy elektrod. Délka jednotlivých elektrod je volena tak, aby se za dobu
prúletu částice jejich vnitřkem vždy změnila polarita napětí zdroje u ... Elektrické
pole mezi elektrodami tedy částici vždy urychluje. Při daném počtu elektrod II je
celkové urychlovací napětí rovno nUa. Urychlovací elektrické pole se navíc vyu-
žívá k fokusaci svazku (srov. obr. 6. !0a).
-(}-
0hr. 6. 11 Schéma lineárního urychlovače.
V současné doběexistuje řada modifikací v konstrukci lineárních urychlo-

vačů. Obvykle se kjejieh konstrukci využívá mikrovlnné techniky a urychlovací
elektrické pole se budí v rezonátorech či vlnovodech. Konstruují se urychlovače
jak pro elektrony, tak pro těžké částice (například protony). Dosahované energie
jsou až. řádu l 0 3 MeV.
PŘÍKLADY POUŽITÍ 3'!3
c) Cyklotron
Cyklotron je základním typem tzv. cyklických urychlovačů, ve kterých se
urychlované částice pohybují po kruhových drahách. K urychlování se - po-
dobně jako u lineárních urychlovačů - používá střídavé elektrické pole. Principi-
ální uspořádání cyklotronu je uvedeno na obr. 6.14. Urychlovací elektrické pole
vzniká mezi elektrodami (tzv. duanty) D 1 a D 2 ve tvaru dutých polovin válce
umístěných v homogenním magnetickém poli 8 0 rovnoběžném s jejich osou.
Částice přivedená do bodu A s počáteční tangenciální rychlostí Vo se pohybuje
po kruhové dráze konstantní úhlovou rychlostí úl podle (6.16). Má-li urychlo-
vací střídavé napětí u. frekvenci CO., = úl, múže být částice vždy při prí1lctu pro-
storem mezi elektrodami urychlována. S rostoucí rychlostí částice však vzrústá
cyklotronový poloměr podle vztahu (6.17), takže částice se pohybuje po spirá-
lové dráze a po určitém počtu oběhů n opustí urychlovač (viz obr. 6.14). Cel-
kový urychlovací potenciál je přitom roven 2nUa.m:m kde Ua.n,ix je amplituda
urychlovacího napětí.
Obr. 6.14 Principiální uspořádání cyklotronu.
Cyklotrony se zpravidla užívají k urychlování těžkých částic (protonú c1

iontů). V uvedeném základním uspořádám s konstantními hodnotami 8 0 , Va.max,
w, je činnost cyklotronu omezena na energie, při nichž se znatelně neuplatní
relativistický vzrůst hybnosti částice (viz (2.17)), neboť v takové situaci závisí
cyklotronová frekvence na rychlosti (viz vztah (6.21 )). Dosahovaná energie
protonů činí několik desítek MeV. Postupným snižováním frekvence CO.,
v procesu urychlování je možné udržovat urychlovací napětí ve fázi s průletem
částice a dosáhnout tak řádově vyšších energií. Urychlovače těžkých částic pra-
cující v impulsním režimu s proměnnou frekvencí urychlovacího napčtí se nazý-
vajífázotrony.
Relativistický vzrůst hybnosti částice s energií však umožiíuje stabilizoval
její dráhu v cyklotronu i při konstantních hodnotách CO.,, B0 Skutečně, posune-li
se fáze průletu částice natolik, že prostorem mezi duanty prolétává v časech, kdy
urychlovací napětí mční polaritu, není již dále urychlována a pohybuje se po
kruhové dráze konstantního poloměru. Je zřejmé, že tento stav je stabilní, neboť
vzniklé odchylky rychlosti jsou urychlovacím napětím automaticky korigovány.

Postupným zvyšováním magnetického pole je možné pak energii částic dále
zvyšovat. Urychlovače pracující s konstantní frekvencí W., a proměnným
n1agnetickýn1 pole1n se nazývají synchrctrony. Použivajf se pio urychlování
elektronů až do energií 1000 McV.
Pro urychlování protonů na velmi vysoké energie se konstruují urychlovače
značných rozměrů, u nichž je nezbytná stabilizace dráhy. Pro tyto účely se kom-
binuje princip fázotronu i synchrotronu. Pulsní urychlovače pracující s proměn
nou frekvencí i magnetickým polem se nazývají synchrofázotruny. Dosahované
energie v současné době činí a:ř tisíce GeV.
d) Betatron
Betatron je speciální typ urychlovače elektroni'1, které jsou urychlovány elektric-
kým polem indukovaným při změně pole magnetického. Pozoruhodné je, že
v osově symetrickém magnetickém poli vhodného pn'.1běhu existuje stabilní kru-
hová dráha elektront'.1 se středem na ose symetrie. Elektrony po ní obíhají při
vzrůstajícím magnetickém poli a jsou indukovaným elektrickým polem urychlo-
vány na konečnou energii.
Podmínkou stability kruhové dráhy poloměru r0 , jejíž rovina je kolmá k ose
symetrie osovč symetrického pole B(r, t), je rovnost dostředivé síly m 0 v2lr0 se
silou magnclického pole Ie(vx 8)! = evB. Odtud plyne pro velikost hybnosti
p = m0 v podmínka
p = eroB(ro,t). (6.46)
Na druhé straně, jelikož velikost hybnosti může měnit jen elektrické pole E,
z pohybové rovnice (6.1) plyne
dp
-=eE. (6.47)
dt
V osově symetrickém poli je velikost indukovaného elektrického pole E
v daném okamžiku na celém obvodu dráhy l konstantní. Podle (5.20) tudíž platí
(6.48)
kde <P( t) je okamžitá absolutní hodnota magnetického toku tekoucího plochou

ohraničeno11 drúhou elektronu, která rni'1že být jednoduše vyjádřena pomocí
s_ttední hodnoty magnetické indukce B(t) na ploše dráhy vztahem cP(t) ==
B(t)rcr02 . Dosazením vztahů (6.46) a (6.48) do (6.47) dostaneme
dB(,ii,t) _ _!_ dB(t)

(6.49)
dt 2 c!t
PŘÍKLADY POUŽITÍ 395
Integrací (6.49) podle času za předpokladu, že v čase t = O je B( ro, t) =

B(t) =O, dostaneme výsledek
1-
B(r0 ,t)=-B(t). (6.50)
2
Podmínkou existence stabilní dráhy elektronu v betatronu tedy je, aby střední
hodnota magnetické indukce na dráze / byla rovna polovině střední hodnoty
magnetické indukce B na ploše drahou ohraničené. Tato tzv. Widerbeho pod-
mínka je značně obecná a neřeší otázku stability dráhy elektronů v betatronu
v plném rozsahu. Při konstrukci betatronu je třeba navíc řešit otázky fokusace
svazku a stability dráhy s ohledem na rozptyl počáteční rychlosti elektronů, na
vliv zbytkové atmosféry v přístroji a na jiné faktory. Těmito otázkami, které
kladou další podmínky na průběh magnetického pole v okolí dráhy, se již nebu-
deme zabývat.
• Betatron je velmi efektivní zařízení pro urychlování elektronů na energii
desítek MeV, i když bylo realizováno několik přístrojů dosahujících energie
převyšující I 00 Mc V. Pro tyto vyšší energie je však výhodnější používat lineámí
urychlovače a zejména synchrotrony.
6.3.3 Hmotnostní spektroskopie

Skutečnost, že v pohybové rovnici částice (6.1) vystupuje její měrný náboj q/m 0 ,
může být využita k separaci částic podle měrného náboje, a v případč souboru
částic se stejným nábojem, též k jejich separaci podle hmotnosti. Obor experi-
mentální fyziky řešící tuto problematiku se nazývá hmotnostní spektroskopie.
První hmotnostní spektrometr zkonstruoval v roce 1917 F. W. Aston. Jeho práce
a práce jeho následovníků měla velký význam především pro rozvoj jaderné
fyziky, neboť umožnila studovat izotopické složení prvkú. Astonúv spektrometr
využíval k separaci částic vzájemně kolmé stacionární elektrické a magnetické
pole. V současné době, kdy metody hmotnostní spektroskopie našly široké
uplatnční v mnoha dalších oborech, existuje řada typů spektrometrů využívají-
cích jak stacionární, tak časově promčnná pole.
Obr. 6. 15 Schéma Astonova hmotnostního spektrometru.
Všimneme si kvalitativně principu činnosti Astonova spektrometru, jehož

schéma je znázorněno na obr. 6.15. Soubor studovaných iontů vycházejících ze
1'01 IYll Č/\.\ flCT V El ,EKTROMAGNETICKÉM POLI
zdroje 7, je nejdříve kolimován pomocí dvojice štěrbin S1 a S2, Svazek pak dále
proch{11:í homogenním příčným polem E a pak, po vyčlenční jeho určité části
štčrbi11ou S 1, k něnn, kolmým homogenním n1agnctick,;-m polem 8, Obč vzá-
jcn1ně knl1ná pci!c (tdk!ání částice v jedné rovině, přičcn1ž oíientace polf je vo-
lena tak, ,iliy zakřivení dráhy elektrickým a magnetickým polem mělo opačný
slllfr Jak jsme poznali v odstavci 6, I ,1a, č.'istice se v elektrickém poli pohybují
po parabolických drahách a jsou separovúny podle veličiny qlm0 v 2, V mag-
netickém poli se č;ístice pohybují po kružnicích, jejichž poloměr Ra je dán
vzlahcm (6, 17): R0 = m0 v/q8, Tedy částice, které byly elektrickým polem více
odklončny~ se v 111agnetické1n polí p0hybu_jí po kružnic! s rnenším po!on1ěrem
(viz obr, 6, 15), Magnetické pole je tedy schopno fokusovat púvodně rozbíhavý
svazek v určité rovině C Podrobná kvantitativní analýza činnosti spektrometrů
(ktl:rú 11cní Jednoduchá a nebudeme jí provádět) ukazuje, že v různých místech
roviny C se fokusují částice s rúzným měrným nábojem qlm0, Spektometr je
schopen s určitou rozlišovací schopností tyto částice separovat,
Skutečnost /_ť polo1něr cyklotronové kružnic.e zúvis! na n1ěrnén1 náboji, se
využív;í i II hmotnostního spektrometru nazývaného omegatron, který se často
použiv;1 pro analytické účely, Jde vlastně o typ malého cyklotronu, ve kterém se
studovaný soubor iontLJ urychluje vysokofrekvenčním elektrickým polem kol-
mým ke statickému poli magnetickému (srov, odst 6J,2a), Geometrie uspořá
dúní .JC volena tak, že částice, _jejichž cyklotronová frekvence odpovídá frekvenci
urychlovacího elektrického pole, po proběhnutí odpovidaj íci spirálovou dráhou
dopadnou na sběrnou elektrodu, na níž reprezentují určitý elektrický proud,
ktL'rý SL' rcg1strnJc',
" vcl111i c:ůklÍtý111 pouJitim l11no111ostni spektroskopie ve: fyzikální laboratorní praxi jsou
příslrojc určcué k hledáni nctčsuosli vakuových systémů, Jde vlastně o jednoúčelové hmotnostní
spektrometry 1:1ří1c:1é 11a detekci plynů, které se 1a normálních podmínek v atmosféře téměř
nevyskylujL (Nejvíce se k uvedenému účelu užívá helium), Přístroj se vakuově těsnč připojí ke
s1ud1ivcin,-1m1 e,ys1é111u a ,1nalym,1e se ohsah helia v jeho zbytkové atmosféře za současného
ofoukúvúui jednotlivých čústí povrchu vakuové soustavy plynným heliem, Vzrůst obsal,u helia ve
1,h):kovc' atmosféře ;koumaného 1,aíi1,cní pak signalizuje netěsnost Jedním z dohře použitelných
typ11 hmotnostních spektrometr,, pro lento í1čel je právč omcgntron,
6.3,4 Magnctiťká rezonance
Magnetickou rcmnancí se nazývá specifický typ pohybu gyromagnetické čás

tice, na kterou vedle stacionárního magnetického pole B0 působí v kolmé rovině
ještč stř1davé magnetické pole B 1, jehož frekvence w je blízká Larn10rově frek-
venci č;ísticc Wo= yBo ve statickém poli 8 0 (srov, čL 6,2,2), /\bychom vyšetřili
základní vlaslnosli magnetické rezonance, budeme uvažovat situaci, kdy na gy-
romagnctick,iu č;'1stici s magnetickým momentem m a gyromagnetickým pomě
rem y p{1sobí jednak stacionární magnetické pole 8 0 orientované ve směru osy
z incrciúlní (laboratorní) souřadné soustavy S, jednak pole 8 1, jehož vektor ro-
PŘÍKLADY POUŽ.ITÍ 397
tuje konstantní úhlovou rychlostí w v rovině x y. Výsledné pole B = Bo + B1 tedy

vykonává precesní pohyb s úhlovou rychlostí w kolem osy z, přičemž pro úhel
precese platí tg8 = Bi/B0 (viz obr. 6.16).
Pohyb částice v daném magnetickém poli je možné jednoduše vyšetřovat
opakováním postupu použitého v článku 6.2.2. Zavedeme-li totiž novou sou-
stavu souřadnou S' = (x', y', z') rotující úhlovou rychlostí w kolem osy z tak.
aby platilo 8 1 11 x', mi'1žeme pohyb částice popsat pohybovou rovnicí typu
(6.39), přičemž pro efektivní pole Bc1 tentokrát dostáváme
(6.51)
Obr. 6.16 K výkladu magnetické rezonance.

Precese výsledného magnclického pole
v laboratorní soustavč souřadnic. X
kde i' a k' značí jednotkové vektory ve směrn os x' a z'. Protož.e v rotující
soustavě S' pi'1sobí na částici časově nepromčnné efektivní pole, mohou být pro
popis pohybu částice přímo využity výsledky článku 6.2.2: částice bude
v soustavě S' konat precesní pohyb kolem směru pole Ber s novou Larmorovou
frekvencí (viz obr. 6.17a)
(6.52)
Vúči pi'lvodní inerciální soustavě S bude částice konat dosti složitý pohyb.
K precesi s úhlovou frekvencí wó přibude rotace s úhlovou frekvencí w: výsled-
kem bude tedy procesní pohyb doplněný nutací, který se vyskytuje rovněž při
pohybu setrvačníků. Působení střídavého pole 8 1 se projeví periodickou změnou
úhlu precese.
Zvláštní situace nastane, bude-li frekvence střídavého pole rovna Larn10rově
frekvenci ve statickém poli, tj. bude-li platit <o= ú~1 = yB0 . Složka efektivního
398 POHYB Č'ÁSTICE V ELEKTROMAGNETICKÉM POLI
magnetického pole ve směru osy z dan,í vztahem (ú.51) bude rovna nule, takže
pro cfátivnf pole v soustavě S' dostaneme
Ber= 81. (6.53)
V této rolující soustavě bude tedy magnetický moment konat precesi kolem
smčrn role B 1, tj. kolem osy x, s úhlovou frekvencí
(6.54)
Úhel precese _je dán počátečními podmínkami. Speciálně, pokud bylo v čase I = O
1,hcl precese 11' = n/2 a magnetický moment rotuje v rovině y' z'.
m 11 8 0 , je
Mční tedy periodicky svou paralelní a antiparalelní orientaci vůči statickému
magnetickému poli.
z' z'
/
/
I
I
I
X I y'
I
\
' .,,. /
/
-y• x· ----
al b/
Obr. 6.: 7 K výkladu magnclické rezonance. Precese magnetick(-ho rnomenlu v rotující soustavě
souřadnic: a) mimo stav magnetické rcwnancc, b) ve stavu magnetické rezonance.
Uvedený stav se nazývá magnetickou rezanancí. V tomto stavu, kdy frek-

vence střídavého pole co je rovna Larmorově frekvenci Ol:J = yB 0, má střídavé
pole maximální mofoý vliv na chování částice. Střídavé pole B 1 libovolně malé
amplitudy může výraznč měnit orientaci magnetického momentu částice vůči
libDvolně velkému poli B0 .
Jev magnetické rezonance má značný praktický význam. Její historicky první
použití byla tzv. Rahího metoda pro měření magnetických momentů atomových
jader na základě vyšetřování vlivu střídavého magnetického pole na pohyb
svazk11 atomů či molekul (viz např. [IJ). Později byl jev magnetické rezonance
pozorován i v kondenzovaných látkách. a to jak pro magnetické momenty elek-
tronového obalu atomu, tak pro magnetické momenty jader. Vznikl lak samo-
Pl\ÍKLAllY POUŽITÍ 399
~ statný a dnes již rozsáhlý obor spektroskopie magnetické rezonance, který má

' nezastupitelné místo při studiu mikrostruktury anorganických i organických
látek. Na jevu magnetické rezonance vodíkových jader je založena i dnes velmi
rozšířená a účinná lékařská diagnostika - nukleární rezonanc'ní tomograjie. 46
Ú 6.1: Částice o měrném náboji q/m 0 vlétne do homogenního elektrického pole
E s počáteční rychlostí Vo rovnoběžnou se směrem pole. Vyjádřete obecnou
časovou závislost hybnosti částice. V případě nulové počáteční rychlosti vyjád-
řetetéž časovou závislost okamžité rychlosti a energie částice.
Ú 6.2: Elektron vletí do homogenního magnetického pole rychlostí u= 5 .106 m/s
a začne se pohybovat po šroubovici o poloměru R0 = 5 cm a stoupání s = 30 cm.
Určete velikost magnetické indukce.
Ú 6.3: Lze uspořádat elektrické a magnetické pole tak, aby na částici pohybující
se rychlostí u nepi'1sobila ;.,ádná síla? V kladném případě uveďte zpúsob tako-
vého uspořádání a rozhodněte, múže-li být využito jako rychlostní filtr, který by
propouštěl jen částice o dané velikosti rychlosti u.
Ú 6.4: Elektrony urychlované v synchrotronu se pohybují po kruhové dráze, jejíž
celková délka činí 240 m. Na dráze se nachází l 0 11 clektronú o rychlosti v pod-
statě rovné rychlosti světla. Jaký proud I protéká urychlovací dráhou?
Ú 6.5: Mezi duanty cyklotronu je maximální urychlovací napětí Un.n'"' = 3.104 V.
Magnetické pole cyklotronu B = 0,8 T. Určete rozdíl poloměrú drah protonu t,,.R
po čtvrtém a devátém oběhu.
Ú 6.6: Předpokládejme, že magnetické pole v betatronu lineárně vzrůstá po dobu
10-3 s tak, že elektron při jednom oběhu stabilní dráhy o poloměru R 0 = 5 cm
získá energii 20 cV. Určete počet občhů n za dohu 10-' s, celkovou dráhu /, kte-
rou elektron urazí, a energií W, kterou zí~ká.
„ O metodách magnetické rezonance a o .1c.1ieh využ,U .1e moí.né se poučit napliklad v učehnici V. Prosser
a kol.: Expenmcnt,ílni metody biofyziky, AcaJcnua, Praha 1989, kapitola 7.
7 Elektrické a magnetické vlastnosti
látek
V kapitolúch I až S jsme vidčli, že úloha o makroskopickém elektromagnetickém

pol i v líitkovém prostředí je jednoznačně řešitelná jen tehdy, je-li znám stav to-
hoto prostředí. Nejobvyklejší postup spočívá v zadání materiálových vztah!'.!, tj.
v zadání souvislosti mezi elektrickou a magnetickou polarizací a elektrickou
v11divostí na jedné stra11č· ;1 i11te11zitami elektrického a 11rng11etického pole na
,tr;111č druhé. V článcícll I .S.4, 3.2.2 a 3.5.4 bylo na;:načeno, :Ť.c uvedené sou-
vislosti mohou být pro rú1.né typy prostředí značnč rozmanité, pro mnohá pro-
střcdi však mohou být aproximovány n:lativnč jednoduchými relacemi.
V nejhrubší aproxiinaci n1ůže jít o relace lincúrni, charakterizované elektrickou
a magnetickou susceptibilitou (respektive permitivitou a permeabilitou)
a elektrickou vodivostí.
\1akroskopick.'1 fenomenologická teorie elektromagnetického pole nemůže
o těchto materiálových v1ta1ích či materiálových par,1metrcch nic bližšího říci.
1'11) jejich specifikaci je proto nutné hledat jiné přístupy. Zúklad11í je experi-
11h·11tíilní studium chování li1tck v elektrickém a magnetickém poli, přičemž zís-

kané výsledky mohou hýl vyjádřeny zmínčnými empirickými materiálovými
parametry. V další elapč mohou být tyto výsledky analv1ovúny rt11nými postupy
11111ož1n1jící111i jejich hlubší pochopení. popř. nalezení jejich závislosti na kon-
krétních lyzik{dních podmínkách. Mezi základní postupy patří aplikace zákonú
tcrrnodynamiky. formulace fenomenologických stavových rovnic prostředí
a vypr;1covii11í Jeho mikroskopických modelových teorií. Každý z uvedených po-
stupi'1 111á své speciťické mož.nosti a oprávnční. Poslední z nich je však nejuni-
vcr:ddnC:jší a odpovídú duchu Lorent7.0vy mikroskopické teorie diskutované
v oddílu 5.4.
Prúvč popsa11{1 problc111atika je obsahem této kapitoly. Základní tematiku
lvoří oddíly 7.2 ú. 7.S, ve kterých je uveden přehled l'Xpcrirnentálnkh poznatků
", lioví111í látek n"tznélw typ11 \' elektrickém a magnetickérn poli. V tomto smyslu
llvcdcné oddíly navazují na výklad článkí'1 1.5.4, 3.2.2, 3.2.3 a 1.'i.4, v nichž
byla vylo/.cna ncjnutn~jší fakta potřebnú pro řešeni konkrétních úloh. Vzhledem
k lomu, .í.c jde o problematiku značně rozsáhlou a rúznorodou, je současně
zřcjn1é. ie se výklad neobejde bez uplatnění 111ikrostrukturních pohledú, které
jsou nutné pro zvýšení srozumitelnosti, urnožni pochopit fyzikální podstatujed-
notlivých jcvC1 a jejich vzájemné souvislosti a pornohou tyto jevy utřídit. Tato
ELEKTRONOVÁ STRUKTUR/\ LÁTEK 401
mikrostukturní hlediska budou v oddílech 7.2 až 7.5 použita vesmčs jen na kva-
litativní či polokvantitativní úrovni zejména u těch jevů a vlastností, jejichž
kvantitativní mikrostrukturní teorie přesahují rámec této učebnice. Východisko
pro takto pojatý výklad tvoří oddíl 7.1, jenž obsahuje stručný přehled kvantově
mechanických výsledkú o elektronových stavech v atomech, molekulách
a kondenzovaných látkách. čtenář, který je s těmito fakty seznámen, může oddíl
7.1 vynechat.
Kapitolu uzavírá oddíl 7.6 obsahující výběr kvantitativních modelových
mikroskopických teorií některých vlastností látek. Cílem tohoto oddílu je ukázat
úlohu a význam modelové mikroskopické teorie ve fyzice. Výklad zpravidla
začíná teoriemi založenými na klasických modelech. Konfrontací jejich vý-
sledků s experimentem jsou pak diskutovány meze platnosti těchto modelů,
eventuálně jsou provedeny jejich nutné korekce.
7.1 *Elektronová struktura látek

7.1.1 Energie elektronů v atomech a molekulách
Nejdůležitější intereakcí určující energii elektronu ve volném atomu je, jak
víme, elektrická interakce mezi tímto elektronem a jádrem. Elektrickou interakcí
(srov. kapitolu I) je ovšem energie určena až na libovolnou konstantu. kterou je
třeba zvolit. Obvykle se za nulovou považt~je energie elektronu s nulovou rych-
lostí, který je nekonečné vzdálen od jádra. Potom elektrony s celkovou kladnou
energií můžeme považovat za volné a naopak elektrony s energií zápornou za
vázané v atomech. Z kvantové mechaniky vyplývá (viz např. [I]), že volné
elektrony mohou mít spojité spektrum energie, zatímco elektrony vázané
v atomu se mohou nacházet jen ve stavech s určitými diskrétními hodnotami
energie, které tvoří diskrétní spektrum.
V nejjednodušším atomu s jedním elektronem, tj. v atomu vodíku, je
(v přiblížení nerelativistické kvantové mechaniky) energie elektronu W„ určena
jen tzv. hlavním kvanlov;ím c'íslem n, které může nabývat hodnot přirozených
čísel n =l, 2, 3, ... Platí
(7.1)
kde Rw =(J1oc 2/4rr)2(m,e 4/2n3) == 2,067.10 16s- 1 je tzv. Rydbergova úhlová frek-
vence, n= h/2rr ah = 6,626 176.10-34 J .s je Planckova konstanta4 7 . Na obrázku
47 V literatuře je frekvc11tovančjší tzv. Rydbergova konstanta /I_=. 1,0973 m- 1• pro niž platí N'" = 2ncR-.
Podrobnější údaje o významu tčchto veličin najde čtcnár naptíklad v [2].
402 ELEKTRICKÉ A MAGNETICKŮ VLASTNOSTI LÁTEK
7.1 vidíme zjednodušené schéma energetických hladin elektronu v atomu vodíku

odpovídajících vztahu (7.1 ). Stavy odpovídající těmto energiím se nazfvají sta-
cionúmí sravv a elektrony v tčchto stavech nevyzahij í energii. Naopak při pfo-
chodu 1nezi různý1ni stacionárn!!ni stavy :nusi e!ektron odevzdat či získat Uíči
tou enc,rgi i. obvykle ve formě kvan ta elektromagnetického zúf-ení ~ fotonu. Jak
je z obrázku vidčt, nejnižší energii má elektron ve stavu 11 = l, který se nazývá
zúklwlní swv. Elektron v tomto stavu musí získat energii alespoň W; =
hRw = 13,6 cV, aby se z atomu uvolnil. Tato energie se nazývá ionizační
enerf{iť. Příslušný rozdíl potenciálu, kterým musí elektron projít, ahy získal tuto
energii. se nazýd i<mi-:aó1í po!cncíá!.
n =•
n::::3
-z
- 4 ~-"'
'
- 6
- 8 '
I
-10
-12
n ., I 0hr 7.1 í'.Jcdnodufoné: sch,,,na cnc1get1ckých hladin

-14 atomu vodíku.
Vedle energie má elektron v atomu ještě určité diskrétní hodnoty momentu

hybnosti sv:ízané s Jeho pohybem kolem atomového jádra. V c stavu s danou
hodnotou hlavního kvantového čísla II je velikost tohoto tzv. orbitálního mo-
mrnlu /., určc:na „vedlejším'" kvantovým číslem /, které mí'1že nabývat hodnot
l = O, I, 2, .. _,(n - I). Platí
I= O, 1, 2. ... , (11 - l). (7.2)
Orbitální moment v daném staciCl11ární111 stavu mú určitou _jen jedinou složku do

daného, předem zvoleného směru, určeného například směrem vnějšího pole, do
kterého poiožime osu ;: ,oust:ivy ,ouřadné. ťři dané hodnolč kvantového čísla I
ELEKTRONOVÁ STRUKTURA LÁTEK 403
je velikost této složky určena tzv. magnetickým kvantovým číslem m 1, které

může nabývat 21 + I hodnot m 1 = I, (l - I), (l - 2), .. . ,-l. Platí
m 1 =l, (l-1), (l-2), ... , -l. (7.3)
Můžeme tedy uzavřít: Orbitální stav elektronu v atomu vodíku je určen třemi
kvantovými čísly: n, 1, m 1. Hlavní kvantové číslo n určuje energii stacionárního
stavu podle vztahu (7. I), vedlejší kvantové čfa-/o I urč1{/e velikost orbitálního
momentu hybnosti podle vztahu (7.2) a magnetické kvantové číslo 111 1 určuje
,,orientací" tohoto momentu vúči danému směru podle vztahu (7.3).
Elektron má však ještě vlastní moment hybnosti nazývaný spin. 48 kho vlast-
nosti jsou (podobně jako vlastnosti orbitálního momentu) podřízeny obecným
kvantově mechanickým pravidlům pro moment hybnosti. To znamcnú. že veli-
kost spinu a jeho možné složky jsou popsány dvěma kvantovými čísly: spino-
vým kvantovým číslem s a magnetickým kvantovým číslem m.,. Z experimentu
i z relativistické kvantové mechaniky vyplývá s = 112. V analogii s (7.2) a (7.3)
pak pro velikost spinu L, a pro jeho složku L,., do daného význačného směru
platí
I
s=-
2'
(7.4)
I
L.,., =hm.,., m, =±-.
2
Protože kvantové číslo s = 1/2 je pro elektron jednoznačně dáno, může se při
změně stavu elektronu měnit jen „prostorová orientace" spinu, která je určena
magnetickým spinovým kvantovým číslem m.,.. Toto kvantové číslo tvoří, vedle
zmíněných kvantových čísel 11, I, m 1, čtvrtý parametr charakterizující stav elek-
tronu vázaného v atomu vodíku.
V případě atomt"1 s více elektrony zústává situace kvalitativně stejná. Stavy
jednotlivých elektronů vázaných v atomu jsou popsány čtveřicí uvedených
kvantových čísel, přičemž energie elektronů v těchto stavech může nabývat opět
jen určité diskrétní hodnoty. Podstatný rozdíl je však v tom. fo při určování
elektronových stavů je vedle elektrické interakce elektronu s jádrem třeba uva-
žovat ještě další vzájemné interakce mezi elektrony. Nejdtiležitější je elektrická
(coulombovská) interakce mezi elektrony, která vede především k tomu, že
energie daného stacionárního stavu závisí nejen na hlavním kvantovém čísle n,
ale také na vedlejším kvantovém čísle/.
48 Existence spinu elektronu neplyne z kvantové mechaniky v nerelativistickém pfiblížení. .Icho existence
a vlastnosti byly v letech 1925-1927 dodatcčnč postulovány pro vysvčtlení pozorovaných experimentálních
faktů. PozdčJi (v r. 1928) vyplynula existence ,pinu elektronu 7, Diracovy relativistické teorie
404 l'LFKTRICKÉ A MA(;NETICKÉ VLASTNOSTI LATEK
Z pr{1vě uvedených foktťi vychází obvyklé značení elektronových stavů

v atrn11u, \...tcré rozlišuje jen stavy s různou energii, a vyu;i.ívá tudíž kvantových
čísel II a /. Soubor elektronových stavú s danou hodnotou hlavníh,l kvantového
čísla se nazývú slupkou p/ektronoué!u) obalu uvažovaného atomu. Podle histo-
ric'ky Dtwdcné ,ymboliky jsou jedno,livé slupky, které odpovídají hodnotám
11 = L 2, 1, 4, .. postupně označovány písmeny K. L, M, N, .... V dané slupce
mt1že exi.,tovat nčkolík skupin elektronových stavů lišících se kvantovým číslem
I (a tedy i energií). Tyto skupiny stavů se nazývají podslupky a pro hodnoty
I= O, I, 2 3, 4.... se pro OJnačcní podslupky používají postupně symboly s, p, d,
f, ... Například tcdv ve slupce M existují p()ds!upky ]s, ]p, 3d.
w)
1 1.-----+-- 3 s
I
0hr. 1.2 Elcklronova struklura atomu sodíku.
Pro elektronovou strukturu ato11m s vÍcť elektrony má principiální význam způ

sob ohsaz(lvúni mo1.11ých stavi'1, který musí vyhovovat tzv. Pauliho principu.
Tento princip je di'isledkem nerozli;itelnosti částic v kvantové mechanice a pro
případ clcklronú v atomu říká, že v daném stavu popsaném hantovými čísly n, !,
111 1, 111., se 111uŽť nc,J,,zu/ nejvý!iejeden elektron. V základním stavu, tj. ve stavu,
ve kterém mt°1že setrviÍvat libovolnč dlouho, m{1 atom ncjni:í.ší možnou energii,
a jsou tedy v souladu s l'auliho principem obsazeny stavy s nejnižší energií. Na
obrúzku 7.2 je uved..::n pi'íklad elektronové struktury neutrúlního atomu Na. který
obsahuje l I ekktrum°i. Atom mú pinč obsazeny slupky K a L obsahující po-
stupně 2 a 8 elcktront"1. Ve slupce M, která má 18 elektronových stavL1, je jen
Jediný elektron ve stavu ls.
l'ro chemické a elektrické vlastnosti atomu .1e dúlcžitá prostorov{1 symetrie
roz.ložení 11;ílwjc v clcktronovélll obalu a zcjmé-na její odchylky od symetrie
kulové. Z tohoto hlediska mají zvláštní postavení stavy typu „s", jimž sanmtným
o<lpovídú k1ilovů symetrické rozložení núbojc. Rovněž zcela zaplnčné podslupky
mají tuto v!ast1rnst: ;:clrojem odchylek od kulově symetrického rozložení náboje
jsou tedy čústcč11č zaplněné podslupky typu p, d, r, ...
Na stupni zaplnění periferní podslupky jsou rovněž silnč závislé schopnosti

atomu tvořit ionty. Tuto skutečnost jasně dokumentuje obr. 7.3 49 , ve kterém je
vynesena závislost ionizační energie W,, potřebné pro vznik kladných iontt"1, na
atomovém čísle Z. Je vidět, že tato závislost sleduje periodicitu Mendělejevovy
tabulky, která je d{ma stupnčm zaplnčnosti periferní podslupky. Nejsnáze tvoří
kladné ionty alkalické kovy, zatímco nejvyšší ionizační energii mají inertní
plyny. Z obrázku je rovněž vidět, že nesnadno tvoří kladné ionty i atomy s téměř
zaplněnou periferní podslupkou, především atomy halogenových prvkú. Tyto
atomy mají naopak schopnost udržet nadbytečné elektrony a tvor-it ionty
záporné.
30
W; íe vI
1 25 He
Ne
20
Ar
15
,o
5
Cs
o ,____.j,__ _ _~ - ~ ~ - - - • - - · - - ~ - ~ - _ _ _ _ _ _ _ L _
10 20 30 I.O 5(] 60 70 80 90 T(X)
--z
Obr. 7.3 lo11izační energie neutrálních atomů.
Uvedenou vlastnost lze kvalitativně vylož.it jednoduchou úvahou: V elektri-

cky neutrálním atomu je kladný náboj jádra vykompenzován záporným nábojem
elektronů. Elektrické pole jednotlivých nabitých částic v atomu je však plně
vykompenzováno a atom se chová jako elektricky neutr.ílní útvar jen v dosta-
tečně velké vzd:ilenosti, přičemž stupeň kompenzace závisí na symetrii
rozložení náboje elektronů (srov. vlastnosti multipólového rozvoje clektrickčho
pole - čl. 1.3.1 ). V prostoru samotné periferní podslupky zůstává část kladného
náboje júdra lokálně nevykompenzována, čímž vzniká možnost lokalizace nad-
bytečného elektronu. Vzniklý záporný iont může být energeticky výhodnější než
příslušný neutrální atom. Tato vlastnost se nazývá afinita atomu k elektronu
a příklady hodnot w.
(tj. rozdílu energie neutrálního atomu v základním stavu
a energie záporného iontu) pro některé prvky jsou uvedeny v tabulce 7.1
49Jde o experimentálně zjištěné hodnoty pfcvzaté z publikace Tahlicy fízičcskich veličin, redaktor I K.
Kikoin, Atomizdal, Mosk vn 1967.
406 l'LEKTIUCKf' A MA\,,,;ETiťKÉ VLASTNOSTI LÁTEK
/ uvedeného příkladu _je patrné, >c existence volnd10 atomu s nezaplněnou

podslupkou nemusí být c11crgctieky výhodná, přičenú. afinita daného atomu k
elcktron11 se lllŮŽc projevil i vytvoře.ním molckuly. V principu existují dvě
111c/.llÍ sit11.acc v charakteru vazby ato!HŮ v n1o!cku!e: vazba heteropolární (ion-
lov;í) a v,1zha lwmo;!/J/árnť. Molckuly s hetcropulární vazbou vznikají z atomů
rówého druhu, z nichž jeden má tendenci tvořit kladné ionty a druhý ionty zá-
porné. Molekulu si p:1k 111i·1>eme pfedslavit jako suustavu kladných a zúporných
ionti1, které jsrn1 přitahov{rny elektrickou silou; příkladem může sloužit molekula
Na<'!. N;1opak hom()polární rnokkuly vznikají z atomL1 stejného či podobného
typu. Typickými příklady jsou molekuly 11 2, N2, 0 2 a jiné. Charakteristickým
rysem ho111opol(1rní vazby jsou kolektivizornné stavy elektronů podílejících se
na vazbč. Fyzikální podstatu homopolární vazby však nelze vyložit na základě
klasických představ. Důlc>itou roli při jejím vzniku mú tzv. výmJnná imerakce
mezi vazebními elektrony, která je čistě kvantově mechanickým dúsledkcm
elektrické interakce a je odpovčclná i za řadu vlastností kondenzovaných látek
(naphklad za magnetické uspofadání - viz článek 7.2.3).
I ,1bulb 7.1 Alínita 11éktcrých atomii k dcklronu
~t~~
• .1l1n11a k
• . 7
ckk1rnnu
_!l_
! () 754
I~
1 0 ()X 1
Naj
0 i"
cq -.~.
•i 82 o2
K Br
LW,(cY) I '- I ' ' ' ' '

3,37
l'odobné jako v piípadé atomú, odpovidaj í i jednotlivým stacionárním sta-

vi'1111 molekuly diskrétní hodnoty energie. Situace je zde pončkud složitčjší, ne-
boť slav molekuly jako celku je určen nejen vlastními stavy elektronu, ale také
vzájemným pohybem ato111C1 v molekuk, popř. pohybern celé molekuly. Změna
stavu cleklronu JC v1.dy doprovázena zmčnnmi kmitů atomů a zmčnami rotač
ního pohybu molekuly. Proto má energetické spektrum molekuly jako celek
z111í11éný diskrétní charakter. Avšak na rozdíl od energetického spektra atomu,
které je zpravidla tvořeno soustavou v;:,íjemné dosti vzdúlených hladin, sestává
encrgélické spektrum molekuly ze skupin blízkých hladin. Mluvíme o tzv. páso-
vém spektrn.
/ahulka 7.2 Di,~ociačui energie 1~:rých molekul --f·

i 1nolckul.1
[f" (eY)
,.ociační energie
H2
--4- 48 ••
, i\ 2
6
•
CO
• G 1,7 11,1 .
02
--
5,1
1ICI
4.43
Nať!
4,2
- - ·---- - --- ··-· ____ _L ____ ~ - - - ~ - - ~
Molekuly mohou být (stejně jako atomy) ionizovány. Molekula mč1že popsa-
ným mech;in ismem zachytit jeden či vice nadbytečných elektronů, čímž vznikne
záporný iont. Naopak, ztratí-li molekula jeden či více elektronů, vznikne iont
kladnf. N,qiříklad ioni/.aČní energie potřcbnú pro vznik iontu H/ činí 15,43 eV.
Na druhé slranč afinita molekuly I 12 k elektronu činí 0,72 cV.
Zí~kají-li atomy energii, klení převyšuje energii jejich vazby v molekule,
může dojít k jejímu rozdělení. Mluvíme o disociaci molekuly a energii potřeb-
nou k disociaci nazýváme disociační energií. Jako příklad uvúdíme v tabulce 7.2
disociační energii W0 některých dvouatomových molekul.
7.1.2 Energie elektronů v kondenzovaných látkách

V předchozím článku jsme viděli, že pro objasnění chování elcktron11 v atomu
a molekule jsou podstatné zákony kvantové mechaniky. Jejich důsledkem pi"c-
devším bylo, že elektrony v atomech mohou existovat jen v určitých stavech
s definovanými diskrétními hodnotami energie a orbitálního a spinového mo-
mentu hybností, přičemž tyto možné stavy jsou obsazovány v souladu s Pauliho
principem. Současně jsme viděli, že při přechodu od atomu k molekule se ener-
getické spektrum značně zkomplikovalo vlivem podstatně větší variability po-
hybového stavu molekuly. V tomto článku nás bude zajímat otázka, jaké energie
mohou mít elektrony v kondenzovaných látkách. V principu je tuto otázku
v plném rozsahu schopna řešit kvantová mechanika. V c skutečnosti ovšem, pro-
tože jde o problém velmi mnoha částic, je možné použít jen aproximativní
metody různého přiblížení vypracované pou;,.itím zákonů kvantové mechaniky,
které jsou aplikované pomocí počítačů. Na tomto místě múžeme uvést jen kva-
litativně některé příklady výslcdkú takových výpočtú. Budeme sledovat myšlen-
kový pokus vzniku kovového krystalu sodíku/0 který nám urnožn í pochopit
podstatu problému.
Jak víme, sodík má za pokojové teploty kubickou prostorově centrovanou
strukturu s mřížkovou konstantou a = 0,43 nm. Vzdálenost nejbližších sousedú
v krystalové mřížce činí Ru= 0,37 nm, hustota PM = 968 kg.m- 3 . V krystalu o
objemu I cm 1 je tedy přibližně N = 3.10 27 atomi'.1. Předpokládejme nejdříve, že
jednotlivé atomy jsou navzájem značně vzdáleny, například na vzdálenost R =
I cm. Elektrony každého atomu se nacházejí ve stavech popsaných v pravé části
obr. 7.4 (srov. obr. 7.2).
Sledujme nyní myšlenkový proces, při kterém se atomy postupně sbližují až
na vzdálenost R0 = 0,37 11111, takže vznikne krystal kovového sodíku. Je zřejmé,
že elektrony sousedních atomi'1, a to především elektrony ve vnějších podslup-
• kách, se budou stále více ovlivi"wvat. Výpočet ukazuje, že každá z dovolených
energetických hladin atomu se rozštěpí N-krát, takže vzniknou kvazispojité in-
tervaly dovolených energií oddělených intervaly Eg energií zakázaných; v lite-
ratuře se obvykle mluví o dovolených a zakázaných pásech (viz obr. 7.4). Šířka
výše položených pású dovolených energií bývá řádově jednotky až desítky eV.
Například u sodíku je šířka pásu 3s rovna 6,24 cV. Naproti tomu pásy vzniklé
z hladin vnitřních podslupek jsou zpravidla značně užší. Například pás I s so-
díku má šířku jen asi 10- 19 cV.
50 Sledujeme volně výklad uvedený v kni,c V. Frei: Fyzika pevných látek. SPN, Praha 1978.
408 FLEKTRI( 'KÉ /I MAGNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK
Vamťm,·-li v úvahu počty dcktronových stavú v jednotlivých podslupkách

atom11 sodík11, ,nadno určíme počty stavC1 v jednotlivých dovolených pásech
krystalu sodíku: pásy ls, 2s, 3s mají 2N stavů, rás 2p má (,N stavú. V pásech 1s,
2s a 2p jsou všechny 111ožné stavy zaplněny, zatí:nco pás 3s je zaplněn jen zpo~
loviny. ,,Pod lupou" na obr. 7.4 vidíme strukturu dvou periferních pásů
a ch:iraktcr ,rapliíov;iní jejich jednotlivých hladin. Předpokládáme-li šířku pásu
10 eV a počet hladin v p,ísu N ~ 10 22 , rnůž.emc odhadnout pr(1měrný rozdíl ener-
gií nejbližších hladin v pásu 1:-,.f,,' ~ lO-n cV.
Jsl2/ IN- krót I
7/ 61 IN-kró/1
1s 121 [ N- kró/1
-- --1 >----'------
O 0,1 0.2 0.3 0.4 0.5 1
-R[nm/ - - R lem/
0hr 7.'1 K výkladu vrnik11 pásové slruklliry energie ckktrn11(1 v kry.slalu sodi,u.
w. o
-~
,-----,
I I
,----, I I
Obr. 7.5 Pi'iklady p:1sové struktury

růrných typl', pevných látek: a) prosté
(napNklad alkalické) kovy, b) izolanty,
c I kovy se slo1.itější elektronovou
al /JI c/ strukturou (například tranzitivní kovy)
Zri°1soh zaplnění pasu dcwolcných energií, který j.sme viděli u slldíku, je

ch;1raktcristický pro kovy, jež mají vnější (periferní) pás zaplněn vždy jen zčásti.
Jin<i s11uacc nast;ívá u krystalických látek, jejichž atomy mají periferní slupku
zcela /aplnčnou. Takové lútky mají v základním stavu, tj. například při teplotě
absolutní nuly. jednotlivé p:'1sy dovolených energií bud' zcela zarlnčné, nebo
1:cela pnízdné. U látek se slo:ř.itčjší elektronovou strukturou lllLI/.C nastat překrytí
dvtlu p:Í5Ů odpovídajících r(m1ým atomovým podslupkám. V základním stavu
jsou p;,k oha tyto pásy zapli'íuvány elektrony do stejných hodnot energie, která
se nazývá Fenniho energií Er (srov. čl. 7.1.3). Na obrázku 7.5 je uvedeno

srovnání p,ísové struktury u vedených tří typů krystalických látek.
Detailnější výpočty elektronových stavů v pevných látkách ukazují, že
elektrony tvořící úzké pásy zť'1stávají silně lokalizovány v jednotlivých atomech.
Naopak elektrony tvořící široké pásy mají značnou pravděpodobnost „samovol-
ného přeskoku" z jednoho atomu na druhý. O elektronech z nejširších perifer-
ních pásů lze s dobrým přihlížením předpokládat, 1.e se mohou v podstatě volně
pohybovat v celém objemu krystalu. Tento pohyb je ovšem chaotický, může
však mít značné rychlosti. Například střední rychlost chaotického pohybu
elektronú v pásu šířky I O eY činí řádově I 0 6 m.s 1.
Právč popsaný charakter elektronové struktury krystalických pevných !útek
má principi;ílní důležitost pro pochopení většiny jejich fyzikálních vlastností,
mezi jiným i elektrické vodivosti. Podstata problému spočívá v tom, 1.e
elektrony ve zcela zaplněných pásech se na elektrické vodivosti nemohou podí-
let, i když může jít o elektrony do značné míry nelokalizované. Elektrické pole
nemůže totiž těmto elektronům udělit dodalťčnou energii potřebnou pro uspohí-
daný pohyb v makroskopickém měřítku, neboť v daném pásu nejsou již k dispo-
zici potřebné volné stavy. Naproti lomu v částečně zaplněném pásu, ve kterém
jsou jednotlivé energetické hladiny velmi blízko u sebe, stačí nepatrný vliv
elektrického pole k lomu, aby některé elektrony získaly potřebnou energii pro
uspořádaný pohyb v makroskopickém měřítku. Látky, jejichž pásová struktura
má charakter znázorněný na obr. 7,5a, respektive 7.5e, jsou tedy vodiče, zatímco
látky s elektronovou strukturou uvedenou na obr. 7.5b jsou nevodiče. Periferní
částečnč zaplněn)' pás vodičů se nazývá vodivostním púsem, Nejbližší ni/.ší
(zcela zaplněný) pás se nazývá pásem valcnc'ním.
Vedle krystalů existuje velké množství amorfních pevných látek, popř-. látek
s nedokonale vyvinutou krystalovou strukturou. Přesto, že v lakových látkách
nemohou být elektronové stavy popisovány tak jednoduše jako v krystalech,
dovolené a zakázané pásy energií v nich existují a lokální hustota možných
elektronových stav(', je zpravidla určována lokálním uspořádáním. I v tčchto
látkách můž.e být proud v principu realizován elektrony i dčrami. Otázky elek-
trické vodivosti nhného typu látek budou podrobněji diskutovány v oddílu 7.3.
7.1.3 Elektronový plyn

Model elektronového plynu představuje velmi důležitou aproximaci pro popis
chování nelokalizovaných (volných) elektronú v pevných látk,ích, zejména
v kovech. Předpoklad o existenci volných elcklroni'r v kovech první zavedl ně
mecký fyzik P. Drude v roce l 900, tedy krátce po objevu elektronu J. J. Thom-
sonem (1897). Podle jeho představ existuje v kovu jistý počet elektronú, které
jsou jen velmi volně vá?.ány k jednotlivým atomům a které se uvnitř kovu cho-
vají v prvním přiblížení jako molekuly ideúlního plynu. Drudc proto pfedpoklá-
411) ELEKTR!CKÉ A MAGNET!CKÉ VLASTNOSTI LAIBK
dal, že k popisu chování těchto volných elektronú je možné použít stejné statis-
tické metody, které byly v té době s úspěchem používány pro vysvětlení
mnohých vla~tností plynů.
Situace volných elektronů v kovech je ovf;cm složitější než situace molekul
v plynu, nebol' kromě vzájemné interakce mezi elektrony, je nutné uvažovat
interakci s ionty krystalové mřížky. Drudeho model předpokládá, že kladné čás
tice kompenzující zúporný náboj volných elektronú v kovu, tj. ionty krystalové
mřížky jsou mnohem tčžší než elektrony a jsou v prvním přiblížení nehybné.
Interakce ka>dého volného elektronu s ionty krystalové mříJ.ky a s jinými vol-
nými elektrony je dána jen občasnými srážkami, které mají charakter pružných
srážek. Při nich mční elektrony náhle smér svého pohybu a jejich prostřednic
tvím dochází také k výměnč energie jednak mezi elektrony navzájem a jednak
mezi elektrony a krystalovou mřížkou, takže tyto srážky umož,ňují ustavení ter-
modynamické rovnováhy v kovu jako celku. V době mezi následujícími sráž-
kami se elektrony pohybují zcela volně. V nulovém vnějším poli je jejich pohyb
zcela net1spoí':ídaný, takže střední hodnota rychlosti v libovolném směru je
nulovú.
Klasický model elektronového plynu předpokládá, že tento chaotický pohyb
elektroní'1 je možné popsat metodami klasické kinetické teorie plyní'1. Pro rozdě
lení rychlosti elektronů se tedy předpoklúdá platnost rozdělení Boltzmannova
typu, tak>c lrnstota pravdčpodobnosti fii( v) rychlosti v s danými složkami
V= ( v.., !!1 , v,) je dána vztahem (viz například [IO])
(7.5)
ve kterém značí hmotnost elektronu a k 11 Boltzmannovu konstantu. 51 DJ!ším

111 0
důležitým předpokladem modelu je možnost zavést střední dobu volného po-
hybu elektronu 'f mezi núsleduj ícími srážkami, o níž se předpokládá, že nezá-
visí na poloze a rychlosti elektronu. Zavedeme-li střední rychlost elektronu Vo,
můžeme pak vyjádřit i střední volnou dráhu
l = vor. (7.6)
V článku 7.6.5 uvidíme, že i když klasický model elektronového plynu předsta

vuje velmi hrubou aproximaci popisu volných elcktront°1, je schopen správně
vyložit řadu vlastností koví'1. Na druhé stranč uvidíme, že v mnohých případech
.~i I lustn!a prnvdčpod1)bnosli .fn( V) nczúvisí ovšem na smč1u rychlosti v. Časti:ji se rrolo vyjadfujc hustota.
pravdčpodohnosli J.: ( V) pro rychlost o dané velikostí v. Plalí pro ni vztah
x(v) = 411 [ - m.;;__ ]V' u 2 exp ( --'- 1

m.v.2.. (7.5a)
2-d:.nT 2kul 1
nazývaný Max wel!ovým--Bollzmm1r1ový111 101dělením.
dává tento model výsledky, které jsou v rozporu s experimentem. Avšak přesto,
že jsou dnes známá omezení jeho platnosti, zachovává si svůj význam přede
vším proto, že při své jednoduchosti dává v prvním přiblížení kvalitativně
správnou a názornou představu o chování volných elektronů v kovech
a vytváří východisko pro přesnější modely vycházející z kvantově mecha-
nických zákonitostí. •
Nejzákladnějším nedostatkem klasického modelu je, 7..e Maxwellovo-Boltz-
mannovo rozdělení nerespektuje Pauliho princip, který musí být při obsazování
jednotlivých elektronových stavů respektován. Německý fyzik A. Sommerfeld
odstranil tuto hlavní obtíž tím, že klasické rozdělení rychlostí nahradil kvantově
mechanickým rozdělením Fermiho-Diracovým. Vytvořil tak nový model elek-
tronového plynu a z něho vycházející další přiblížení elektronové teorie, která
v mnohem větší míře vystihuje elektronové vlastnosti pevných látek.
1.0---------..,_,.,.-_____...
p(E} 0,8... .._ ' , T=0K
l ~6~ ,'-
0,1....
' ' ,T::0,1 - kEF-
'-. ... __B
0,21-
I I
o az 0,6 0,8 1,0 1.2 1.4

-'--- E/E
F
Obr. 7.6 Průbčh fermiho-Diracova rozděleni.
Fermiho-Diracovo rozdělení určuje pravděpodobnost obsazení jednotlivých

stavů v částečně zaplněném vodivostním pásu. Zvláště jednoduchá situace
nastává při teplotě absolutní nuly, kdy je soustava v základním stavu s nejnižší
možnou energií. Všechny stavy s energií menší než Fermiho energie EF jsou
plně obsazeny elektrony, zatímco stavy s energií vyšší jsou neobsazené (srov.
obrázky 7.4 a 7.5). Pravděpodobnost p obsazení daného stavu je tedy buď jedna,
nebo nula (viz obr. 7.6). Se vzrůstem teploty vzrůstá i energie elektronového
plynu. Některé elektrony mohou získat vyšší kinetickou energii, takže přejdou
do stavů nad Fermiho energií, naopak některé stavy s nižší energií se uprázdní.
Pro pravděpodobnost p(E) obsazení stavu s kinetickou energií E = mev2/2 lze
odvodit výraz
412 ELEKTRICKÉ A MAGNETICKÉ VI .A Sl NOSTI LÁTEK
(7.7)
ve kterém p 1, značí tzv. chemický potenciál. Při E = /LF platí p(E) = 112; pro
nepříliš vysoké teploty lze u kov{1 položit /1 1 = EF. Obrázek 7.6 ukazuje vedle
křivky pro T = O té1. průběh pravděpodobnosti p pro T = O, I E,.Jk 8 .
Vez1rn.:-li se v úvahu hustota možných stavú v okolí dané rychlosti v, je
mu}:né V)'.jádřit normovanou hustotu pravděpodobnosti.fr( V) pro obsazení stavů
v ukolí dané rychlosti v. Pi;1tí pro ni vztah 52
/17,.
fr(v) (7.8)
4nlr1 exiJ 111cV 2 /2 - J!!.. \ +
l kllT )
který je analogií kblsického vztahu (7 .5). ~v1arkantní rozdíl obou typů rozděiení
je patrný z obr. 7.7, ve kterém jsou ve stejném měřítku vyneseny relativní změny
fn( V) a f'i( v) v závislosti na relativní hodnotě kinetické energie mev2l2kuTopět
pro teplotu T = O, 1 E1lku. Fermiho-Diracovo rozdělení přejde v klasické rozdě
len i typu (7.5) jen při dostatečně vysokých teplotách, kdy rn:úí ckktrony dosta-
tečně velkou energii, takže platí (E - /Jr)>> kn1'. aje tudíž možné ve jmenovateli
(7 7) zanedbat první člen n ,vn)'.' jedné proti exponenciálnímu členu.
f (v} 1,0r-----------
NO) o,s
0,6
t 0,1,r \'s
0,2L
0
-~--~--~--~--~---
2 6 8 10 12 14
mv 2
2u
B
0hr. 7.7 Srorn:íní kLi,ickc'lto a Fcrmiho-Diracova JOzdčkní.
"1 Odvození v1tnhu (7 7) !1c nalézt ve standardních učcb111cích stal1st1cké fyziky. Odvození normovací
konstanty v (7 8) spi.\c v clcmcntflmích tičcbnicích fyziky pcvnýd1 lfitck. V <~cském jazyce viz napfiklad
A. J. llckkcr: Fy,rka pevných látek. Academia, Pmha 1%6, nebo C Ki11cl: lniroduelion lo Solid Stale
l'hysics, tcský překlad lJvod do fy,iky pevných látek. Academia, l'rnlrn 1985.
7.1.4 Elektrické a magnetické momenty atomů a molekul

Atomy a molekuly jsou elektricky a magneticky aktivní útvary, a mohou tedy ve
svém okolí vytv.ířct vlastní elektrické a magnetické pole. Pro jejich popis se
nejčastěji používá multipólový rozvoj (srov. články 1.3.2 a 3.4.3), takže jsou
charakterizovány hodnotami příslušných multipólových momentů, které tvoří
parametry jednotlivých stacionárních stavú těchto atomú, respektive molekul.
Pro mnohé účely je pinč dostačující charakterizovat danou soustavu prvním
nenulovým členem multipólového rozvoje. V případě elektricky neutrálních
atomú či molekul je tímto členem člen dipólový, charakterizovaný elektrickým
dipólovým momentem p a magnetickým dipólovým momentem µ. Tyto mo-
menty jsou dány vztahy, viz ( I .146) a (3. l l O),
p = Jr'p(r')d V',
v
I
µcc-fXJrdV
2
J , .( ') ,
,
v
v nichž p( r') aj( r') představují objemové hustoty náboje a proudu. Tyto hus-
toty reprezentují „pohybový stav" jednotlivých nabitých částic v daném stacio-
nárním stavu atomu či molekuly. Pro popis chování vyšetřovaných atomťi či
molekul v časově neproměnných (nebo pomalu proměnných) polích jsou pod-
statné střední hodnoty uvedených dipólových momentů, k jejichJ. výpočtu musí
být ovšem bníny v úvahu kvantově mechanické zákonitosti.
f Přesto, že oba dipólové momenty pa p jsou d:íny zcela analogickými vztahy
~ (l.146) a (3.110), jsou v jejich vlastnostech podstatné rozdíly, nehať zatímco
elektrický dipólový moment p je polární vek1or, magnetický dipólový momentµ
je vektor axiální (viz dodatek D I). Vektory pa p. se tedy chovají rúznč při ope-
raci inverze. Z obecných kvantově mechanických vlastností elektronových stavů
v atomu při operaci inverze plyne, ;,e střední hodnota eleklrického dipólového
momenlu volného alomu v nulovém vněj.fon elektrickém poli je vždv nulová.
Tato vlastnost je clúsleclkem toho, že elektrony v atomu se pohybují ve středově
symetrickém elektrickém poli jádra a snadno pochopíme i núzornč, 2,e těžiště
elektronového náboje leží v těžišti 11[1boje jádra.
Uvedená vlastnost však již nemusí obecně platil pro molekuly, u nichž
obecně není zachována středová symetrit: elektrického pole jader. Symetrické
molekuly s nulovým dipólovým momentem se nazývají nepolúmími, naopak
molekuly s nenulovým dipólovým momentem polárními. Nejnázorněji si vznik
dipólového momentu mi'1žeme představit u dvouatomových molekul s iontovou
vazbou. Molekulu tohoto typu můžeme v prvním přiblížení považ.ovat za sou-
414 ELEKTRICKÉ A MAGNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK .\
stavu kladného a záporného iontu. Její dipólový moment je roven součinu ná-
boje iontu a jejich vzájemné vzdálenosti. Mezi nepolární molekuly palří symet-
rické dvoualomové molekuly jako H 2 , N 2 , 0 2 a jiné, ze tříatomových molekul
například oxid uhličitý CO2 . Jako příklady polárních molekul lze uvést oxid
uhelnatý CO s dipólovým momentem p =: 0,36. 10-10 C.m, dále chlorovodík HCI
s dipólovým momentem p = 3,6. 10-30 C.m. Z tříatomových molekul má značně
vysokou hodnotu dipólového momentu molekula vody H 20, a top = 6, 13.10-30 C.m.
Jiná siluacc nastává v případě magnetických momentů atomů, přičemž exis- r
kncc \lastního magnetického momentu atomu souvisí s Jeho vlastním momen-
tem hybnosti. (Kvalitativně byly tylo otázky diskutovány již v článku 3.5.l,
s poukazem na výsledky příkladů 3.4.6a a 3.4.6b.) Elektron ve slacionárním
slav u s vedlejším kvantovým číslem I má orbitální moment hybnosti, jehož veli-
kost a možné složky do daného směru jsou dány vztahy (7.2) a (7.3). Orbitální
magnetický moment elektronu v tomto stavu je určen gyromagnetickým pomě
rem r,= e/2mc (srov. příklad 3.4.6a). Velikostµ, a možné složky magnetického
momentu do daného směru /11.z jsou dány postupně vztahy
(7.9)
(7.10)
S ohledem na vztahy (7.2) a (7.3) lze obč tyto veličiny vyjúdřit pomocí Bohrova
magnetonu (viz článek 3 .5. I) a kvantových čísel I a tt,. Platí
(7.9a)
(7. !0a)
Analogické vztahy platí i pro magnetický spinový moment elektronu, který je

možné vyjádřit pomocí spinov/ho gvromagnetického poměru y,. = elmc (viz opět
člúnck 3.5. l ). Využitím vztahi"1 (7.4) múžeme opět vyjádřit velikost spinového
magnetického momentu p ., a jeho 1nožné složky do daného smčru µ," pomocí
l3c1hrova magnctonu a kvantových čísel s a m,,·• Platí tedy
(7.1 I)
eh
µ,,·.z = --m.,.
fl1c
Uvědomíme-li si, že s= 112, m, = ±112, vidíme že složky spinového magnetic-

kého momentu do daného smčru mohou nabývat jen hodnot ±Jlu.
V článku 7.1.1 jsme viděli, že zcela zaplnčné atomové podslupky mají nu-
lový orbitální i spinový moment hybnosti. Podle právě uvedených vztahů mají
tyto podslupky i nulový magnetický dipólový moment. Volný atom obsahující
jen zcela zaplněné nebo zcela prázdné podslupky má tedy nulový celkový
vlastní magnetický moment. V principu mohou existovat dva typy atomi'.1
s částečně zaplněnými podslupkami, a tedy s nenulovým magnetickým momen-
tem, a to bud' atomy s částečně zaplněnou periferní podslupkou, nebo tzv. pl'e-
chodové atomy s částečně zaplněnou některou vnitřní podslupkou. Jako příklady
prvního typu mohou sloužit již zmíněné atomy vodíku a sodíku. Mezi nejzná-
mější reprezentanty atomů druhého typu patří prvky skupiny železa (Se, Ti, V,
Cr, Mn, Co, Ni) s částečně zaplněnou podslupkou 3d nebo prvky vzácných ze-
min (Ce, Pr, Nd, ... ) s částečně zaplněnou podslupkou 4f.
Orbitální a spinové magnetické momenty elektronů nezaplněných podslupek
se skládají podle pravidel plynoucích z kvantové mechaniky. Výsledný magne-
tický moment atomu je pak opět v relaci s jeho celkovým momentem hybnosti.
Možné hodnoty složky magnetického momentu atomu do daného směru mohou
mít řádovou velikost jednotek Bohrova magnctonu µIJ.
Nakonec ještě připomínáme, že v~echny úvahy tohoto článku se týkaly jen
vlastních momentů volných atomů, respektive molekul. Ve vnějších elektric-
kých či magnetických polích dochází ke změnám v elektronových stavech, čímž
vznikají dodatečné indukované momenty. Podobné procesy nastávají i u volných
elektronú, tedy u elektronového plynu. Některé elementární úvahy o podobných
otázkách budou uvedeny v oddílech 7.2 a 7.6, v následujícím textu této kapitoly
však budeme uvažovat jen výsledný příspčvek atomů či molekul k makroskopic-
kému poli v látce. Střední hodnotu magnetického momentu připadající na atom
či molekulu budeme považovat za klasickou vektorovou veličinu ve smyslu
oddílu 3.4 a budeme ji označovat symbolem m.
7.2 Dielektrická a magnetická polarizace

V kapitolách I a 3 jsme ukázali, že vliv látkového prostředí na elektrické
a magnetické pole je popsán vektory elektrické polarizace P,. ( r) a magnetické
polarizace P 111 ( r) (respektive magnetizace M( r) ), jejichž hodnoty jsou závislé
na intenzitách příslušných polí v daném látkovém prostředí. Dále jsme poznali,
že pro dosti velké množství látek je možné tuto /.Úvislost dobře aproximovat li-
neárními vztahy mezi okamžitými hodnotami uvedených veličin, čímž jsou defi-
novány tzv. materiálové konstanty - elektrická a magnetická susceptibilita, re-
spektive permitivita a permeabilita.
Uvedené definiční vztahy pro elektrickou susceptibilitu Xe, respektive
permitivitu E ( 1.255), ( 1.259) a pro magnetickou susceptibilitu Xm, respektive
41<, DIEl
ELFKTRICKÉ A MAGNETICKl: VLASTNOSTI LÁTEK
permeabilitu p (3.140) až (3.142) jsou zcela analogické. Uvidíme dále, že určité

analogie jsou i ve vlastnostech elektrických a magnelických materiálových kon- plol
stant, i když v púvodu elektrických a magnetických momcnt11 atomú a molekul ob'I
jsou podstatné rozdíly (srov. článek 7.1.ti). Na druhé stranč všakjsou tyto vlast-
nosti v 1111101lé111 rozdílné. l'ro Ldúrazněn í podobnosti i rozdílů jsou dielektrické
a magnetické~ vlastnosti jednotlivých typťi l.ítek vykládány ve vzájemné návaz-
ností v jednotlivých článcích tohoto oddílu.
7 .2.1 Dickktrika
Tabulka 7.3 uvádí příklady e;..perimentálních hodnot statické relativní permiti-
vity E,- líncárních dielcklrik n'.'izného skupenství [11]. Jak je vidčt z tabulky, mění
SL'. její hodnoty pro jednotlivé typy látek v širokém rozmezí. Relativní permiti-
vita plynů je jen nepatrně větší než jedna, což zřejmě souvisí s malým počtem
molekul v jednotce objemu ve srovnání s látkami v kondenzovaném stavu.
C
Velké hodno1y permitivity se nejčastěji vyskytují u kapalin, u nichž v některých
případech dos:1huje její hodnota několika desítek. V případč pevných lineárních
diciektrik naopak jen zřídka přesahuje hodnotu deseti. Obrázek 7.8 demonstruje
rúzný clrnrakler chování permitivity při změně skupenství benzenu C6H6 a nitro-
ve
benzenu Cr,l-I 5O2N. Obě látky mají téměř stejnou teplotu tání. Avšak zatímco
vit
v případě benzenu se permilivita nijak nemění, v případt': nitrobenzenu nčkolika
str
násohnč V/d1st{1.
m,
Tahuika 7.3 l'crmitivita v,bra11ýc11
-·
látek oři pokojové lcplotč ílO
relativní
teplota permitivita
skurcnství látka
(.K) c,
- -
plyny při dusík N2
1lak11 :ioo 1,000 528
I 01 Jkl'.i helium Ilc 100 1,000 066
kyslík O ,oo
I
--k,1p:Ji1ry-- acclon (C,H"O)
hettzcn ((\,1-1,,)
295
1,000 486
21,4
j, 2,284
I
c1ylalk, ,hol (C,1-1 6 O) 25,1
chlorol(llln (( 'I-JCl3) 4,8
lolucn (C 1 flx) 2,38
nitrobe Ill.Cil (C,,l-i,02N) l 35,72
voda (I 1,0) 295 81
----+--
/ pevné l.ítky cliaman I (C) 295 13.1
kamc111 1:í sůl (NaCl) j, 5,9
jantar 2,8
korunu !O
poiysly l"CII I 2,4
trolitul 2,53
lclrnllw ,rctylcn i 2,12
1_______ skla 295 3,7 -č- 7
DIELEKTRIC'KÁ A MAGNETICKÁ POLARIZACE 417
Pro pochupení mechanismC1 polarizace látek má velký význam studium te-

plotní závislosti permitivity. V případě lineárních dielektrik lze tuto z;'wislost
obvykle dobře vyjádřit vztahem
C
ť, = E,.n + T (7.12)
CHON
6 52
30 I
r~---~--
Teplota taní· 279 k
20
IO I
Obr. 7.8 l'říldady teplotní zi,vislosti relativní
·- J
permilivily benzenu (c 6 H6 ) a nitrohenzcnu - _ _ _ . I. ...L.....- ___ _.____ · -
(C,,H 50 1N) při p1-cchodu z pevné ťázc do 270 280 290 JOO
kapalné ráze. - - T[K/
ve kterém T je absolutní teplota a f',. 11 , C teplotně nezávislé konstanty. Permiti-

vita tedy jeví přímkovou úvislost ve tvaru 1/T, jak pro některé !útky demon-
struje obr. 7.9. Jednotlivé členy na pravé straně (7.12) zťcjmě souvisí s různými
mechanismy polarizace. Jak obrázek dále ukazuje, látky s nízkou celkovou hod-
notou permitivity vykazují rovněž malou závislost na teplotě.
Jak bylo již řečeno v čl. 1.5.4, krystaly s jinou než kubickou symetrií mohou
být dielektricky anizotropní. Elektríck,í susceptibilita (respektive permitivita) je
Obr. 7.9 Teploiní ,.ávislost

permitivity některých látek.
418 ELEKTRICKÉ A MAGNETJCKÉ VLASTNOSTI LÁTEK
symetrický tenzor druhého řúdu (srov. vztah ( 1.261 )). Pro C1plný popis chování
takových látek v elektrickém poli je zapotřebí obecnč udat tři hlavní hodnoty
tenzoru permitivity; v případě struktur s osovou symetrií jsou dvě hlavní hod-
noty stejné, takže se počet potřebných údajů redukuje na dva. Například krystal
korundu Al 201, s trigonální symetrií, má hlavní hodnoty permitivity E,,c = 11,54,
[~.li = E,.h cc 9 ,14.
Elektrická susceptibilita a permitivita byly zavedeny v kapitole l pro popis

chová11í lútck ve statickém poli. Pro popis časově proměnného elektrického pole
v lineárním dielektriku je však třeba zkoumat i vlastnosti dielektrika v závislosti
na rychlosti časových /,l11Čn pole. Nejčastěji užívaným postupem je studium
clwv:'tní dielektrik ve střídavém poli v závislosti na jeho frekvenci. Z měření .'
tohoto druhu pak získáme frekvenční spektrum permitivity, respektive elektrické
susceptibility. U látek s vysokou statickou permitivitou klesá zpravidla její hod-
nota již ph rclativnč nízkých frekvencích. Například statická permitivita vody je
c,.s = 81; při frekvenci -10 10 Hz však již značně klesá a při velmi vysokých (na-
příklad optických) frekvencích má permitivitu E,.=..,, !,77. Podobně kamenná sůl
(NaCl) mú statickou permitivitu E.·.s == 5,9, zatímco při velmi vysokých frekven-
cích E," = 2,25. Naproti tomu tetralluoretylen má relativní permitivitu E, =2, 12
téměř frckvcnčnč nezávislou až do velmi vysokých frékvcneí. Di'iležité je, že
v oborech se silnou frekvenční zúvislostí permitivity nastúvají při periodickém
pfcpolarizovúní ztráty energie, kterou musí dodávat zdroje elektrického pole.
-P Obr. 7. IO Hysterezní smy~ka fcroclektrika.

m
Malou co do počtu, ale dt1ló.itc1u skupinu dielektrik tvoU tzv. feroelektrické

!úl/.. v. Pro nč je charaktcri~tický anomální vztah mezi vektorem polarizace
a intenzitou pole. Uvedená anomálie byla poprvé :,,jištěna u tzv. Seignellovy soli
(vínan sodnodraselný NaKC.1H 40 6 .4H 20); později byla nalezena u řady dalších
typt'.1 látek, jejichž klasickým představitelem je titaničitan barnatý BaTi03 .
Feroelektrické chování se vyskytuje pouze v určitém teplotním oboru, který
je pro danou l;\tku charakteristický, teplota Te omezující uvedený obor se na-
zýv,í ./t'rocll'k1rickou Curieovou teplotou. Charakteristická závislost vektoru
DIELEKTRICKÁ A MAGNETICKÁ POLARIZACE 419
polarizace na intenzitě pole je pro feroelektrické látky dána tzv. jcroť/ektrickou

hysterezní smyčkou (viz obr. 7. IO). Polarizace vzorku feroelektrické látky, který
byl ve výchozím stavu makroskopicky nezpolarizován, roste se vzrústajícim
polem nejdříve podle křivky OP 111• Vzrústje dosti rychlý, pokud polarizace nedo-
sáhne určité nasycené hodnoty Ps. Při následujícím snižování pole klesá polari-
zace podle jiné křivky P 111P" takže nulovému poli odpovídá od nuly n'.1zná rema-
nentní polarizace P,. Dalšího snižování polarizace může být dosaženo přilo
žením pole opačného směru. l lodnota intenzity pole, při níž klesne polarizace
opět na nulu, se nazývá feroelektrickým koercitivním polem. Při dalším
zvyšování pole nabývá polarizace opačného směru a vzrústá podle křivky -Ec-Pm
do své nasycené hodnoty a při opčtném snižování pole se proces opakuje podle
křivky -PmP 111 • Opětné cyklické změny intenzity pole vyvolávají cyklické změny
polarizace určené jednotlivými větvemi smyčky, která je určena body ? 111 ,-E,.-
Pm,Ec,Pm. Žádné cyklické změny elektrického pole v daných mezích nemohou
již převést vzorek do púvodního stavu, kdy nulovému poli odpovídala nulová
hodnota polarizace. Pro titaničitan barnatý je při pokojové teplotě koercitivní pole
v řádu 10 5 V.m-', spontánní polarizace P, - 0,26 C.m •2.
Prúběh elektrické polarizace fereoelektrik při cyklickém polarizování je po-
dobný chování feromagnetik (srov. článek 3.5.4). Feroelektrický stav je charak-
terizován tím, že jednotlivé elementární buiíky krystalu mají nenulový elektrický
dipólový moment. V nulovém nebo malém elektrickém poli jsou tyto dipólové
momenty orientovány v určitých, krystalograficky význačných smčrech. Celý
objem krystalu se rozpadá na určitý počet oblastí, které se nazýv:ijí .feroelek-
trické domény, z nichž každá je charakterizovaná určitou orientací výsledného
dipólového momentu. Výsledný elektrický moment vzorku je pak dán vektoro-
vým součtem momentů jednotlivých domén. Vnčjší elektrické pole relativně
malých hodnot může značně ovlivnit rozdělení domén a vyvolat tak značně vel-
kou výslednou polarizaci. Podobně jako u fcromagnelik (srov. vztah (3 .145)) je
možné zavést pojem efektivní permitivity jako poměr příslušných velikostí pola-
rizace a intenzity pole. Takto zavedená veličina, která se obvykle uvažuje jen
pro křivku prvotního polarizování, je ovšem obecně závislá na intenzitě elek-
t , trického pole. Může nabýval značně velikých hodnot ( !03 i více).
Jak plyne z tvaru hysterezní smyčky, může mít feroelektrický krystal nenulo-
vou makroskopickou polarizaci i bez přítomnosti vnějšího elektrického pole.
Může tedy principiálně sloužit jako zdroj elektrostatického pole. Ve skutečnosti
je však tento způsob využití komplikován tím, že vázané náboje, které vznikají
na povrchu krystalu v dúsledku jeho polarizace, jsou postupně neutralizovány
jednak konečnou vodivostí krystalu, jednak absorbováním nábojů přítomných
v obklopující atmosféře.
Nad feroelektrickou Curieovou teplotou přechází feroelektrická látka do tzv.
paraelcktrického stavu, který je charakterizován silným poklesem permitivity
420 FLEKTRICK(, A MACNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK
pi·i pfl ,.vyšovúní teploty. Chov.íní permitivity v parnelektrickém stavu je

J:pravidla moí:n..: velmi dobře popsat vztahem
C.,.
( .. --- (7.13)
v nč111,í. ; Jť tzv. krodcktrickú CuriL'.OVa konstanta charaklcristická pro daný

1nalniiil a f) parnmctr bl1J:ký Curicúvč teplotě Te:. Yzlah (7.13) Je l'eroelcktnc-
ko11 a11al()gi í C11ri,·oťt1--\Yeis.1·01·a ::.cíkmw pro paramagndickou susccpt1bilitu
krom,1gnL·tik (vi; čl. 7.2.3).
Kro111t'. l'croe!ektrik existuje jcštč jin)' iyp !útek, které n,ol1ou 1níl tnai) elek~
lrický moment. Látky lohoto drulrn se nazývají elcklrct_1·. Jsou obvykle tvořeny
smčsí urganických pryskyřic. popř. vosků. s dal~ími orga11iekými neb" anorga-
nickými dielektriky . .,Trvalý" elektrický moment lze například získat při tuhnutí
léto smčsi v silném elektriek..:111 poli, neboť vlastní elektrické momemy něktc
rýcli 111,)lckul (popíipadč makroskopických č{1stic) zústanou po zatuhnutí oricn-
ld\<\ny ve sin0n: pole. Takto získaný 11erovnovúž11ý stav pak n1L1žc být v látce
1acl1ov.in po velmi dlouhou Jobu.
Ka>d;, feroelektrický kry~tal vykazuje rovnčž lzv. piewe!ťktrický jev
,počív,1j ící v to111, ic claslickou deformací se 111ční elcktrickú polarizace krys-
Ldu Fnc,,·lcktrické krystaly vyklZl1jí I t1v. ,,fef..rrostrikci, což Je _jev inverzní
" jev11 pic1.oclektrické1mi: při 1mč11č elektrického pole, které má J:a následek
1111čm1 clck1rické pol;1ri1,1cc:. doch{izí ke \ 1:niku clcktrustrikční defom1acc.
i'ic,m,ldI1ické chov1í11i v~;1k mohou _jevit i kryst;1ly, ktné nejsou ťeruclcktrické.
Klasický111 picclstavilclcm lakových lútck _je kry,talickf l--ře111c11, na nčmí. byl
p1cwckktrídý jev I'. ( \mcm v r. I 880 objeven.
l'icmclcktrický jev _je příkladem situace, kdy je clektrickú polarizace vyvo-
L,11.1 p11sohcn1111 „ncclcktnckých" ~il. Fcno111c11ologicky lze tento jev popsal
l111c,,rn1111 v1,1ahcm 111c1.í dcfornmJÍCÍ silou a vzniklou cleklrickou pp/arizací.
:'r'ísl11;11ú kcrnslallla úmčrnosti se nazyva picaJťlekrrickou konstantou.
V s,,11č:is11é· clcl--tro111cc mú p1czodcktncky jev význanm..: uplatnění. Jednak _je
11w:,11é na jeho ;{ikl11,lč ko11str11ovat clcklromcchanícké mčniée pro mčhcí
a rc~•1il,1č11í lťch11ik11. 1cj111é11a \';,1k pic1.<1elcktrické mechanické rezonátory
slrn1;í _jako sU1hili1ač11í prvky l'rckvc11cc clcktrrn1ick)"L'h uscilúturL1.
f)1ckkt:il ~(, \i:1\:1rn.c,t1 ;,'itc~ l;c '-)lu/1t na 1,akia~lě popl-;u 1Jll~ch:1ni\lllll 11mož1lu_1ících v,nik clek-
tr1ck~1 ťh rno11tcn(ú ~1ton1CL mokk11! či ckm1c1i!;1rn:cl1 ln1nl'k kt).c..t,tll, p\J'.--.ob1.;1:ím vnř_i:~iho ckkiric-
KL·ho pok, pnpL jin)'ch sil T:•,.:!o prou·sy '-C popisuji veličinou 1ia1)v;l!H)l1 1w!1u·i::.r11'a!tfnost
.~ ii11.)l,du 11lll I í11uu11 J)'1.1kúllll povan11. 1:.xistu1ící tři /;'1kladní typy tnkov)·ch mcclrnnisml!: e/(·krro-
llť 1 ','li ,!!oli/ri:r)i'({f1 /11(11{, u111/o,·<Í /wlori:o,·atc/110.~r a one11tac11i dtjJo/úrní polari'::ovate!nost. Elck-
lnJnov;'i pola111ov;1lclnosl 1n!i1nujc· (1!-fonnaci dd,Jro11ovéllo ohalll alu111u v ._~1ckl1lck.'.:m púli, kte1á
n1;1 1,,1 n:1.'>kdck pos111u111 tčí1št(; dc:ldronovl·ho náboje a v;nik ind11kovanl'ho 1..,•Jcktrick~!w mo-
:1;i..:1:lL, k;jlk'.i1\1 ;1:011n1. ltrn:nvt)U polan1ov,11cino~tí se rozumí vz:íjL:11111é po.sum!lí jednotlivých
mnlli n,1pf'.k!;1d v mokkuk. (í111/ 1ovi10/ v1.111J..ú 1m~t1.Ljl'jího dipúlového mornc11tu. Oba uvťdcné
OIELEKTRICK,\ A MAGNETICKÁ POLARIZACE 421
mechanismy nastávají ve všech typech látek, tedy i v látkúch nepolárních. Konečně orirntační
polarizovalclnoslí rozumíme ,mčnu prostorové orientace vlastních momcntú (například polúrních
molekul) účinkem vnčjšího pole.
Podíl jednotlivých meclrnnismú na celkové pennitivitc dané látky lze č:1sto ro,-'.lišit n:1 zúkladč
studia její teplotní a li-ekvcnční zilvislostí. V oddílu 7 6 uvidíme. že clcktronovú a iontovú polarí
zova1clnost dúvú v zásadč teplotně nczávislf příspčvck, zntímco orírntační polarizovatc\nost
příspěvek nepřímo úmčmý tcploté. Oríc111ační pola1-iLovatclnost tvoří ve včtšinč případů rovnč>
hlavní příspčvck ke slatícké permitívít6 polárních látek . .lcliko,>. však _1e tento mechanismus Lprnvi-
dla spojen s pohybem rnačnč hmotných útvarů (napí·iklad molekul), pí·cstúvú býl cťckt1v11í při
vyšších lrckvcncich. Polúmí lálk)- se tudí:,- obvykle vyznačuií značné ro?dílnými hodnotami mez,
statickou a vysokofrekvenční permitivitou. Pohyblivost polúrních molekul se mú1c zirnč·ně lvj'šit
pf-i přechodu lntky z pevného do kapalm'ho skupenství. Tímto 1.působem lLe kvalitalivnč pochopil
vě(ši hodnoty pcrrnílivity polárních lňtck v kapalném skupenství.
Další zajímavou vlastnost díclcktrick)°ch vlastností l,,tck představuje existence krolckktric-
kého _icvu. Pr-csto, že makroskopické projevy leroclekU ik jsou do 7-načné míry podobné chov,íní
feromagnctik, je lyzik(1lní podstata obou jevů 1.ásadnč odlišná, neboť vlastní elektrické momenty
nemohou (rw rozdíl od momentů magnetických) vznikal na atomové úrovni. Vznik fcroclcktríc-
kého spontúnního uspořádúní se liká vlastních elektrických momentů clcrncntúrních hunčk krys-
lalu, a je tudíž mnohem vice nci. fr:romagnctismus vá;,áno na konkrétní vlastnosu krystalové
struktury. Feroelektrický jev rnúžc vzniknout jen u krystalových struktur, které nemají střed sy111cl-
rié. Ke kvanlitMívnímu výkladu jeho vlastností je možné pou>ít jednak 7úkonú tcrlllodynamiky
(srov. čl. 5.2 ..1) a jednak modelové mikrnskopické lcoric·".
7.2.2 Diamagnetismus a paramagnetismus

Základní úd,0c o magnetických vlastnostech látek byly vylo1.eny ji}. v článku
3.5.4. Jak bylo uvedeno, pro diamagnctika i paramagnetika jsou (s výjimkou
extrémně vysokých polí a t:xtrémně nízkých teplot) charakteristické lineární
materiálové vztahy, přičemž diamagnetika se vyznačují zápornou magnt:tickou
susceptibilitou Xm (a tedy relativní permeabilitouµ, < I), zatímco paramagnetika
mají kladnou magnt:tickou susceptibilitu (a relativní permeabilitu /1, > I).
Hodnoty relativní permeability obou typú látek se přitom jen málo liší od
jedné 14 .
V tabulce 7.4 jsou uvedeny příklady hodnot magnetické susceptibility někte
rých látek při pokojové teplotě, obr. 7.11 ukazuje reprezentativní příklady její
teplotní závislostí. Jak je vidět z obrázku, je susceptibilita diamagnctik velmi
málo teplotně závislá. podobně susceptibilita některých paramagnctickfch kovů
je v podstatě teplotně nezávislá. Naproti tomu jiné kovy (například Pd, Pt aj.)
a též téměř všechna nekovová paramagnetika jeví výraznou teplotní z.úvislost
susceptibility.
Obrázek 7.12 zobrazující teplotní závislost měrné susceptibility ~ 11 pro
CuK2(S0.)2.6H20, demonstruje platnost Curieova z;íkona (.1.144 J
"K pudrob11ě_1ší11111 studiu doporuču_1crnc uéchnicc fyziky pevných !útek. V českém jazyce rwplíklad ui'chn,ci
Ch. Kittel: lJvod do fyziky pevných l:íiek. Academia, Praha 1')85.
54
V)j1mkt1 tvofí supr:ivodicc: tzv supravot.Jite I. typu (vi, čl. 7 3 5) je rnoí.né pova),ovat ,a ideální
diamagnclil..a, pro nčl. pl.'.ltí Xiu -1. Jejich i elativní j)l'J"/1Jcabilitajc kdy nulov:í
422 ELEKTRICKÉ A MAGNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK ,
labulka 7.4 I lodnotv mrn~nctické suscc Jtibílit , nčktcr •ch diama mctik a ;arama nctik
diamaonc11k;1 arama 1 nerika
mag.susceptí bil i Ia mag.susceptibilita
látka látka
iři tc l,,tč. T = 293 K ři tc Jotě T =293 K
;1nl11non 6,8 . 11r' so,lfk + 8.5 .10 4
hi.,mu1 - l<>,0 10·' draslík + 5,7 .10· 4
,třihrn -2.51 IO' hliník + 0.2 , 10-J
zla/o -1,4 .10 5 palladium +8,2.]0 4
zin,'.k - 1.'i6 ,o·' platina + 2,9 . J0- 4
mčJ' -0,97 10 5 yttrium + 1.18.10 4
křemík -0,32 .10 1 chloricl nikelnatý + 1,l .10· 4
VO!l<l -0,'>05, 10· 5
ct vla! koho! -0,7) .JQ .S
r)r~ 2 J y ~
:t _;sr = m •= ~,.,
I
I
;( m 105
-, r
L....._ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ___,
Obr. 7.11 l'řiklady teplotní závislosti magnetické susceptibility

paramagnetických a diamagcntických kO\'ll
,a,--------.-----.------,
10~ ,,,:;/
trrť.kf'J
20
o ----:o ---,~oo-----',oo
-r(K/
Obr. 7.12 Příklad teplotní závislosti m:ignctické sus,:cptibilily

nekovového paramagndíka splííujicí Curieliv zákon.
DIELEKTRICKÁ A MAGNETICKÁ POJ ,AIUZACE 423
C
T
který je charakteristický pro nekovová paramagnetika.
Diamagnetismus je obecný jev, jehož podstata spočívá ve zmčnách elektronových ,tavú ,yvola-
ných vnějším magnelickfm polem, které mohou hýt intuitivnč chápúny Jako důsledek 1.ákona
elcktromagnct1cké indukce, podle nčhoí. m1čny vnčjšího magnetického pole indukují v látce
proudy vytvúřející vlastní magnetické pole působící rroti těmto 1.mč11ám. Při vložení do vnčjšího
magnetického pole tedy , celém objemu látky v;,nikají dodatečné magnetické momenty, které se
snaž! vněJší magnetické pole kompenzovat. Vzhledem k tomu, }.c jev elektromagnetické indukce
platí zcela obecně, je i diamagnetický jev obecnou vlastností všech látek. V některých případech
však může být překryt projevy vlastních magnctickýeh momcntii nčktcrých elcktronit, které _isou
zdrojem raramagnctismu,
Diamagnclické látky jsou zrravidla nejménč magneticky aktivní. Jciich magnetická susceptibi-
lita je v absolutní hodnotč obvyklé mnohem mcn~í než susceptibilita jiného typu hílck Tato malá
magnetická aktivita diamagnetik vedla k domnčncc, že atomy, respektive molekuly tčchto látek
mají v nulovém magnetickém poli nulový marnetický moment, což znamcnit, 1.c neobsahuji čás
tečnč zaplněné podslupky. Teprve vnč_j.~í magnetické pole indukuje dodatečné magnetické mo-
menty vytvúřcjíci makroskopickou magnetizaci diamagnctika,
V článku 7.6.2 bude uvedena slručn,1 verze Langevinovy teorie diamagnetismu volných mole-
kul, která pfcdstavujc historicky rrvni kvantitativní teorií tohoto jevu. Teorie je zaloJ.cna n:1 výpo-
člu dodatcčnél10 indukovaného magnetického momentu vznikajícího Lannorovou prcee,í dek1ro-
nových mag11ct1ckých momentů (srov. článek r,.2.2) a rodává v podstatč spri1vný obraz
o diamagnclisirn1 nekovových l,ítck.
V případč lovů je vedle diamagnetického chování lokalizovaných vnitřních elektronů v ato-
mech třeba počítal jcštč s vlivem vodivosluich clektrnnú, jcjíchJ, díam"gnctismus ncl,e pops;it
vztahy plynoucími z Langevinovy teorie. Teorii diamagnetismu volných clcklrnnú vyrracoval
L. D. Landau. l když _jde o tcoťíi kvantovč mechanickou, možnost v,niku diamagnetického pří
spěvku k susccplihilítě volných elektronů lze pochopit i 11úzornč, uvědomíme-li si charakter jejich
pohybu v magnetickém poli (viz článek 6.1.3),
Paramagnetické vlastností jsou 1m ro7elíl od di:imagnctismu cl:íny nevykompenzovanÝmi
magnetickými momenty některých elektronů v atomu. l'arnmagnctícké chov.íní ledy jeví látky
obsahující atomy či molekuly s částečně zaplnčnými elektronovými podslupkami, Pararnagnetis-
mus lokalizovaných magnetických momentů ícší Langcvinov:i teorie paramagnclismu, ktcr,í bude
popsána v článku 7.6.3 a ktcrú (po zavedení kva11tovč mecltanickýd1 l,,orckcí) ,p1árnč popi.,u_jc
paramagnclismus nekovových l{Jtck. ZcjmC-na z této teorie vyplývá platnost Curicova zúkona
(3,144;.
Specilickým problémem _je paramagnctismus kovů, na nčm,. se výraznč podílí vodivo.stní
elektrony, Jak j,me vidi'li v obr, 7.1 L cltaraktcrislick_ým rysem magnetismu nčkterých knv(1 přitom
je teplotní ncz,,víslost _1cjich susceptibility. Je zi'e_jmé. že tcrlotnč nczávisl)°· paramagnctis111us
vodivostních clcktronť! ncmi'Jžc být vyloien na ,.ákladč klasického modelu elektronového plynu.
Každý clcUro11 m,1 totiž spinový magnetický moment velikosti µ 8 , který múžc hýt vnfjšim nwµnc-
tickým rolcm orientován do jiného směru. Ph aplikaci klasické statistiky bychom dostali situací
analogickou jako v Langcvinovč trnrii a pro teplotní nívi.,lost susceptibility by vyšel vztah typu
(J.]44), kde C '= µ,~,,~11'13k" (srov, vztah (7,68)).
Problém paramagnctísn111 clektronové-110 plynu vyřešil W. Pauli, ktný v;,al v úvahu vlastnosti
Fcrmiho-Diracova rozdčlcní (viz čLínck 7.1.3). l'od,talu problému je možné snadno pochopit
424 ELEKTRICK(, A MAGNETICKÉ VI .ASTNOSTI LÁTEK
1 kvalilalivnč Vnější magnetické pole sic,, energeticky ,výhodf1uj,· určitou (paralelní) orientaci
mag11ťlických n1omcnlů elektronů, včtši11a clcklroni, však nemůže luto výhodnčjší orientaci 12-
11_;11;0111, neboť prn energie podstatné nií,1. než je 1:crm1ho energie, JSOU již všechny tyto stavy
obsazeny (srov. obr. 7.6 ). Na vnčj,í magnetická pole mohou reagovat jen elektrony, jejichž energie
je b!izk:'i 1:crmilio cncrr,ii. phčcm? _j1,; zi'cjmé. že .se vzrtist~jící tcpiotou počet takových elektronů
·v1rťislú. I .ze 11kil1.al, že relativní počcl lčcl1lo clcktronú _je roven 11T1 . kde TF= F,)kll (viz čl. 7.1 J)
1'otnn, pro ocllwd paramagnctic,é susccplrhility elektronového plynu dostaneme leplotnč nezávislý
výraz
Xm,p =- (7.14)
k„T 't;,
(7.15)
která ,c 11a1.ýv:í Pauliho parnmagnclickou susccplitiilitou clcklronového plynu.

Jak bylo již. výše řečeno, elektronový plyn však jeví i diamagnetismus Landauovt, typu, jehož
d íam:ignclick;) '-tisccptihil il :1 x, 11 L .se musí připočíst k susu·phbilitč P,rnliho. V)·počct dává Xm,L =
-x,,,,,1.1 Výslcdn:í succplibilita elektronového plynu je ledy rovna
(7.16)
Na z:\kladč p1ávč vylo):cných skutečností je možné podat hrubý n do značné míry 7cjednodu-
.šcný obraz o magnetických vlastnostech kovů. který však sprúvnč vystihuje jejich fyzikální pod-
slalu Výslcdnú magnctickú susccplibilita _ic dúna součtem při,pčvků jcdnotliv:ich lypů clcklronú.
l, všech kovu se vyskytuje pararnagnctisn111s vodivoslnich elektronů daný vztahem (7.16) a día-
111a~nctis11rns lok:ilizovanýcl, clck!ronir vnilh1ích zapl11čných slupek, který je popsán Langevino-
vou lcorií (viz čl. 7.6.2). Magnetická susceptibilita kovů, které neobsahuji částečně zaplněné
vnilfni podslupky, je v z,,sadč dúna bilanci tčchto tcplotnč nezúvislých přispčvk(1. U lehkých kovů
(11:ipříkiad u sodiJ..u) přcvúujc rnagnctisrnll': vodivostních dektronů. takže jsou paramagnetickc.
l ičí,,c:1 kov,1 111apřiklad mčd'), u nichž JC včtší počet lokalizovaných elektronů ve vnitřních
1
slupkúch, mC1ž.c naopak přcvúžit jejich diamagnetismus. U kovú, u nichž mohou být nezaplněné
slnvy ve vnitřních podsl11pkúcl1, se může navíc projevit paramagnctísmus tčchto nezaplněných
P"dslu;,ck. V1hkclcm k to11111. 1.c elektrony !"lových podslupek 11111hou hýt do značné míry lokali-
wvan,:, mi'1žc jil o tcplotnč 1;'1vislý paramagnetismus I .angevincova typu (viz člúnck 7.6.3). Přikla
lkm t~ikového chll\ ání je pdlladium a platina.
7.2.3 Magnťticky uspořá<lan{> látky
Již v člfinku 3 .5.-1 bylo vyloženo, že fyzikální podstatou silného magnetismu je

spontánní uspořádání magnetických momenti'1 atomú, přičemž silný 111agnetis-
11111s jeví látky s takovým typem uspořádání, u něhož nejsou atomové momenty
vzújcmnč vykompcnzov:íny. Existujc několik klasických typů strnktur magne-
tického uspořádání, které jsou uvedeny na obr. 7.13. Obrázek 7.13a představuje
feromognctickou strukturu, u níž jsou všechny atomové magnetické momenty
DIELEKTRICKÁ A MAGNETICKÁ POLARIZACE 425
stejné velikosti uspořádány paralclnč.

Obrázek 7.13b ukazuje tzv. a11tijc"mnwg-
netickou srrukluru, v níž se střídají antiparalclnč
orientované magnetické mo-
menty stejné velikosti, které se vzájemně kompenzují, tak>.e výsledný magne-
tický moment struktury je nulový. Soustava s1cjnč orientovan)'.·eh magnetických
momenti'.1 se nazývá m11g11c'/icko11 pndl1lřížkou. Antiferomagneticko11 strukturu
můžeme tedy popsat jako pri'.111ik dvou magnetických podrnří;í.ck s opačnč ori-
entovanými momenty stejné vel ikosti. Obrázek 7. ne dále zobrazuje schéma
ferimagnelické simktun•, kterú je reprezentována rovněž dvčma antiparalelně
orientovanými magnetickými podmřížkami, každá z nich však obsahuje mo-
menty jiné velikosti, takže výsledný moment není vykompenzován. Konečně
obr. 7.13d uvádí příklad obecnějšího uspořádání, v němž všechny magnetické
momenty nemají stejný směr. Jde o příklad tzv. nekolineámí strukll/J)', _jejíchž.
konkrétních typů je v současnt: době zn{Jma celá fada. Jelikož však jde vesměs o
materiály exkluzivních vlastností, nebudeme se strnkturnrni tohoto typu dále
zabývat. 55
li t t 11 t I 111 l I l 11
al b)
0hr. 7.13 Schémata záklnd11ícil typů magnetického
uspoř;'1dání: a) fcromagnclismus.
b) anlíkromagnctismus, c) tcrimagnctísmus.
\l\l\1\1
J) nekolineární magnetické uspofúd.íní.
c/ d)
Magnetickt: uspořádání existuje vždy pn 1cplotách nižších, než Je jistú kri-

tická teplota. V případě feromagnetik mluvíme o Curieově rep/01t, ]i,, v případč
ferimagnetik a antifcromagnctik o lep/o/c; Ni;elově TN, Nad Curieovou, popř.
Néelovou, teplotou jsou tyto látky paramagnetické a jejich magnetická sus-
ceptibilita s rostoucí teplotou klesá. S výjimkou bczprostí-cdního okolí kritické
teploty často spl11ují tzv. Curieův -Weissův zákon
Cw
Xm = (7.17)
T- e'
který je modifikací Curieova zákona (1.144) ( srov. rovně:, analogické chování
feroclektrik - viz článek 7 .2.1 ). Konstanta Cw je analogií Curieovy konstanty
v (3. 144). Veličina A má rozmčr teploty. V případě foromagnetik se obvykle
5~ Pro klasic~(· maj:!nctieky usrofádané matcriiily hyla témčr vždy charnktcnstická dobře vyvinutá krystrtlická
struktura, lJ Jednalo se huď o numukrystaly, nebo o Jatky íl0lykrys1Jl1eké s dohře vyvi11utym1 monok1ystnl1c-
J..ým1 zrny, na Jejichž pros1()rovnu 01 icnl:ici je vú1fi1ia orientace spn11tí'111nč uspoř{1daných maµ:nc11ck~Th mo-
mentů. V posledních letech však nahývá značný význam i skupina magneticky uspořódaných matcriéllťJ 1rnno-
krystahckych čt amorJních. Zvl,lštní tříJu tvotí tzv. s1111wvá skla, pro ntž _je charal-..tcns!1cl-...'! prostornvú
!1.otrupic "ron1:\n111 1nagnc(i,..acc
. l:
,
42(, FLFKTR ICK( A MAGNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK i
příliš neliší od Curieovy teploty;'r, v případč a11tiťcro111ag11etik je však značně

od! ,fo.i od Nfrlovy teploty a je dokonce z,íporná.
Vzhledem k tomu, že v antiferomagnetické struktuře jsou magnetické mo- '
1nc11ty icd11ot!ivých pod1nřížek vzájemně vyk0n1penzovf1ny~ jeví se antifcíomag•
11ctil,;a jako sl11bě magnetické l{1tky, Jako příklad uvúdíme na obr. 7.14 teplotní
prť1hčh magnetické susceptibility klasického antiferomagnetika Mnh s Néelo-
vou teplotou TN = 72 K. Ncjvvšší hodnotu má susceptibilita v okolí Néelovy
xm,103 - - - · - · · - - - - - - - - - - -
I ,.J Z 1'4nF
-7
--~~,r~
! ::~v~- l li
O.A- I ~
0,6 ť ____ ,
0,41-
0,1··//
I
L___,_
I 1 m,II
T ,l?k
~----
_...___~ť.__1_.._ __.__.....o........_, __
J 7
__! ---'-----....L......-- · -
mn 200~-- r I K 1 300
0hr. 7.14 Teplotní nívi,losl magnetické ,usťc·ptihility kb1ick<'ho ,u111kromagnetika MnF2 .
~fť:: [ ------- --~--

- 10 -o-
! I ~·-·----"--...... • Fe
0,2S~
!
O
L___ o. 25 L _ _ L _______L
o. 50 0,75
_--L
1,0
- - - TI~
( >br 7.1 '.i Tcl'lol11í 1áv1slo,1 sponL\nní 1n:1g11,·t1LtťC lslasiťkýcll l'cromagnc1ik Fe, Co, Ni.
teploty, ,ic vš,1k stejného fod11 jako wsccptibilita silnčjších paramagnctik. Nad
N,\clovo11 teplotou susceptibilita s rostoucí teplotou klesá, spliíujc Curieův
Wciss(1v zúkon (7.17) s liod11otou (") = -113 K. l'od Néc]ovou teplotou JSOU
vL1st11ost1 antiferomagnctik obvykle anizotropní. Plná křivka na obr:ízku repre-
zentuje pd1béh susceptibility polykrystalického vzorku. č;'1rkova11é křivky popi-
,u.1 í cliov;iní susceptibility monokrystalu: x, . . 11 v případč, že magnetické pole je
~:, f.,_L1priklad pro klas11._-kú kmmagnc11ka 7clc7o. kohalt, nikl a gadolinium platí poslupnč: Tr(Fc)-::::: 1043 K,
/~!(ICl~ 1091> K, lc(Cn)= i N, K, éiiC'o) 0 1-i~0 K, 1c(N1)c-6JI K, /cl{Ni1=6'.i0 K, 'ťc(C,d)~289 K,8(Gd)
:c J(d K
t,:DIELEKTRICKÁ A MAGNETICKÁ POLARIZACE 427
;, rovnoběžné se směrem momentů magnetických podmřížek, X,111. v případč mag-

•• ·• netického pole orientovaného kolmo.
Společným rysem feromagnetického a fcrimagnetického uspořádání je exis-
tence nenulového výsledného magnetického momentu. Touto skutečností je
. podmíněno podobné chování obou typů látek ve vnčjším magnetickém poli,
které může být popsáno hysterezní smyčkou, popř. jejími jednotlivými parame-
try, jako spontánní a remanetní magnetizací, koercitivním polem, počáteční
. a maximiílní permeabilitou a jinými (viz článek 3.5.4).
Spont,ínní magnetizace M. je základní parametr feromagnetika (popř.
ferimagnetika), který popisuje stav jeho magnetického uspořádání. Charakteris-
tickým způsobem, který pro klasická ferimagnetika ukazuje obr. 7 .15, se mění
M, s teplotou. Pro ťerimagnetika má teplotní prúbčh spontánní magnetizace ob-
vykle kvalitativně stejný charakter.
Il
f
H H
al b/ cl
Obr. 7.16 Základní mechanismy magnetování ťcromagnctik: a) doménová struktura v nulovém
magnetickém poli, b) magnetování posuvem doménových stčn. c) magnetování stúčcním
magnetizace v domémích.
Konkrétní souvislost mezi hodnotou makroskopické magnetizace vzorku

a hodnotou přiloženého magnetického pole je podmíněna tím, že při teplotách
nižších než Te (popř. TN) se celý objem 1,ítky rozpadá na určitý počet oblastí,
tzv. magnetických domén, které jsou spontánně zpolarizovány. Vektor výsledné
magnetizace každé z nich má tendenci být orientován do výmačných
krystalografických smčrů, tzv. snadných směrů magnetizace. Výsledný magne-
tický moment vzorku je pak dán vektorovým součtem momentú jednotlivých
domén; vnější magnetické pole relativně malých hodnot 111t"1že tedy vyvolat
značné změny výsledné magnetizace. Obrázek 7.16 schematicky ukazuje zpí'rsob
magnetování klasických kovových fcromagnctik. V nulovém magnetickém poli
mají domény konfiguraci tvořící uzavřené „magneticke obvody", ktení je ener-
geticky výhodmí. Se vzrústem pole H se nejdříve zvětšuje objem domén se smě
rem magnetizace blízkým směru vnějšíll() pole, dále se magnetizace v jednotli-
vých doménách vytáčí do směru vnějšího pole až nakonec (při dostatečně
vysokém poli)jc cel:,'.' objem vzorku zmagnetován ve směru pole.
ELEKTRICKI~ A MACiNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK VEi
V článku 3.5/1 byly naznačeny zpt'.1soby technického využití silně 7.

111ap:11click:;-ch materi;"ilt'.1. Pro 111:1gneticky měkká i magneticky tvrdá magnctika
se používaJÍ jak kovové materiály vycházející z klasických fcromagnetik a jejich 7.:
slitin, Lak ťerin1agnetika, z nichž nejvčtši technický význa111 n1ají tzv. Íerity, což ,,
jsou oxidy Jclcza a jiných kovů. V tabulk!ich 7.5 a 7.6 uvádíme pro informaci
M
eh
110kolik údajC1 o nejbanějších magneticky měkkých a magneticky tvrdých
VO
materiálech.
te1
I·:ibulka 7.5 l'rikladv ncnrnhililv ma1rnc1ick měkk, ch mairnctik
m,
n J:
počáteční maxim:':lní H, rm,r Ul
b:llka
Derm. LI, ocrm.U,-max (Nm) (Wb/m2) ve
tran,lú, matorová ocel (96%,Fc,4%Si)
,·ist~ ,.clem ('!9,'!5% Fe)
4 .10-
I .IO'
6.7 .103
1,8 .105
40
4
1.2
2,15
o
i 7X-pernrnll"v 12 I ,2%Fc,7,,.5%Ni„3%~1n) 6 .10 1 I .105 4 1,07
K
supcrmalloy te
( I 5,7%Fc,79'Yr,Ni,5%Mo,O,J%Mn) I IO; I .106 0,32 0,8 ra
manganatoí',incčnatý Ccril řá
I M llo,;Zno sl 'c-0.;) až 5. I11' IO 0,4
ži
Tabu lb 7 /, l'i"ikhdv 1nnmetrú magneticky tvrdýt:11 maleriálii m
Ilc Pm.r
p,
Lítka
(Nm) (Wb/m2) d
11i1líkov,í occ:i 1tJ8, 1% Fe, I% Mn, 0,9% C) 4 .10 1 1,0
kobaltová ocel (52,6% Fe, 36% Co, 7% W, 3,5% Cr, 0.9% C) 18,3. IO' 1,0 k
Aln,co V (51 % Fe, 14% Ni, R'Yr Al, 24% Co, 3% Cu) 52 .10· 1,27 e
bamalý l'cril: -irnlropní 1.15 .10 1 0,21
-anizotropní
r
135 .10 1 0,21 s
l'yzik:"ilni pric,nou vzniku magnetického uspořádáni je 11v. v_vměn11á interakce mezi elektrony
c
čú,Icč11č ,aplnčn,·ch podslupek (viz čl 7. I 4), která _je ,·kktrické po1 ahy, může v,ak být popsána
ju, na z:"!kladé /:,~onilosli kvantové mechaniky. Podrobnčjší výklad podstaly magnetického uspo-
řúd;íni pfcsahuje možnosli této ~nihy. Fenomenologicky múžc být vznik magnetického uspofádání
vyložen na zúkladé předpokladu o existenci tzv. 1110/ekulámího pole, které v r. 1907 zavedl
P, E. Weiss. F,istcncc maglll:tického uspořádúní vypiÝv;\ za lohoto pr·edpokladu z Langevinovy
:c„11c parame1,c11,:1Ismu. 1'01d~.1i byl podobný postup použil i L. Néclcrn pro výklad vlastností
fc11n1agnc1ik.
V současné dobč lvoři lyzika magneticky uspořádaných materiále, rozsáhlou oblast fyziky
pevných lútck, ktcr:, mú k disro1.ici celou řadu experimentálních metod umož11uiících přímé stu-
dium jak mag11,·11ckého uspu,,,cl{mí, tak nrngneli7.ačnich prnccsů a doménové struktury. Na základé
po111úní fy1ikúlni podstaty magnctickél10 uspofúdúní je možné pťipravovat slálc dokonalejší m,le-
riúly pro !cehnické npli1'acc, V poslední dob,: mají ncjvčLší význal/1 materiály pro z;íznam infor-
mace, magneticky rnčkké materiiily na bázi kovových skd, magneticky tvrdé materiály na bázi
v1,;kných zemin ;1 jiné.
VEDENÍ PROuDli V PEVNÝťH LÁTKÁťf-1 42 1)
7.3 Vedení proudu v pevných látkách
7.3.1 Obecné charakteristiky vedení proudu v pevných látkách

Málokter;í fyzikální vlastnost !útek se mť6e měnit v t11k širokém rozmezí jako
elektrická vodivost. Tak z11tí111co stříbro má při pokojové teplotě měrnou vodi-
vost yasi 6.10 (n.mr pro diamant platí r~ 3.10- 7(0..m
7 1
, N11víc při nízkých

1 1
).
teplotách přcchúzcjí některé látky do tzv. supravodivého stavu s téměř nulovým

měrným elektrickým odporem. Při hrubém dělení podle hodnoty elektrické vo-
divosti se obvykle rozlišují tři typy látek: vodiče, polovodiče a nevodiče. Za
vodiče se obvykle považují látky, jejichž mčrná vodivost je vl'tší n6. l(l (!2.tn) 1.
O nevodičích mluvíme v případě, že měrnú vodivost _je men~í než I O 8 (D.rn) '.
Konečně za polovodiče povúujeme !útky, pro ně>. mčrná vodivost leží v in-
tervalu (IO 8-10 6) (Q.rn) 1. llvcdťné hranice mají nvšcm ponzc orientační cha-
rakter. Vodivost něktc,ých látek (zejména polovodiči',) se totiž. rněni i o několik
řádů v závislosti n11 teplotě, osvětlení a _jiných !aktorech, takže by proto nemělo
žádný smysl stanovovat hranice přesně. Fyzikálně hlubším znakem než hodnota
měrné vodivosti je její teplotní zúvislost. Pozdč_ji uvidíme, že velké množství
polovodičů rná velkou teplotní závislost měrné vodivosti, zatímco pro většinu
dobrých vodičů (zejrnC:·na kovtr) je její teplotní závislost mnohem menší.
Pro elektrickou vodivost fyzikúlnč homogenních pevných !Citek _je chara-
kteristická velmi do/mí platnost Ohmova ~áko11a al do velmi vysokých hodnot
elektrického pole. Chov{1ní ťyzikúlně nehomogenních soustav naopak ve většině
případt1 nelze popsat jen hodnotou elektrickt· vodivosti. neboť se v takových
soustavách uplat1'rnje pl1sobení vtištčn;:•ch sil. S nc_jdťtlcžitějšími jevy tohoto
druhu se seznCimímc v článku 7 .3 .3.
Charakter vodivosti velmi silni'.· závisí rrn tom. _jaké objekty tvoří nositele
proudu. V látkúch rúzného typu mohou míhojc přenášet volné elektrony nebo
ionizované atomy či molekuly. V prvním pí'ípadč mluvíme o w1d1vosti ť/ektro
nové, ve druhC:·111 případě o vodivosti iontové. 51 Pro nepatrnou hmotnost cle,
ktronů není elektronov,í vodivost spojena se znatclnýrn transportem hmoty.
'Iontovou vodivost transport hmoty naopak vždy doprovúzi.
lon/ol'(Í w1divost v pevnvch látkách se vyskytuje zejména v iontových krysta-
lech (např. NaCl, AgCI, /\gBr a dalších), jejichž krystalovú mřížka je vyhudovúna
z kladných a zúporných ion tú. Některé z nich se moho11 účinkc111 vněj~ího elek.
trického pole přcrnist'ov:1t, čírnž přispívají ke zvodivční krystalu. D{1le se iontová
vodivost vyskytuje 11 některých nckrysla!ickýeh pevnich l:ítek, 11:1příklad 11 ,kel.
YJ Z lúlck _pných .<-.kupcnstvi je irnllová vod1vo.'ii charak1e1 ist1d.it pw k.ipal!ié IilZhJI-. \ n /.a 111 Cit) cli plHlm111ci..
laké pro plyny. V plync~h .'>c v.~ak pil ~ilnydi clckl1id.}ch polkli \)711amm\ uplatiíu_Jc 1 vndi\(1Sl rlcl-.!1(11lP\{1
\' koloulnkh rozlocich molwu b}t nositdi proudu dokllllCc I m;ikrosktipickt' č{htícc
ELEKTR!rKÉ A MAGNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTEX
Iontová vodivost zpravidla se vzn'1stající teplotou silně vzrůstá. Tento vzrůst'

vodivostí je podmíněn tím, že při vzrůstající teplotě se zvyšuje počet iontu
sc:hopnýcl; volného pohybu uvnitř látky. '
Jak bylo již uvedeno. je iontová vodivost vždy spojeni! s transponem iátky,
který je vždy konečným kritériem, zda u dané látky jde o vodivost iontovou či .
elektronovou. V !Mec, kterou delší dobu procházel iontový proud, jsou vždy
pozorovatelné změny. Necháme-li například procházet proud krystalem chloridu •
sodného NaCl, múžemc po určité dobč pozorovat vylučování sodíku na ploše
tvořící záporný pól. Zkušenost totiž ukazuje, že při nepříliš vysoké teplotě jsou
v krystalové mřížce pohyblivé pouze ionty :--.a+. Vylučování chloru na kladné
elcklrodč je patrné teprve při teplotách blízkých bodu tání, kdy se zvyšuje
i pohyblivost ionti'1 CI. Množství vyloučené látky je úměrné prošlému náboji
a spli'íujc Faradayovy zákony elektrolýzy (viz článek 7.4.2).
J
I
0hr. 7.17 Schematické uspořádání Tolmanova-

Stcwartova experimentu.
Kovv a polovodiče jsou typickými představiteli látek s elektronovou vodi-

\ ostí. Současná fyzika pevných látek má k dispozici velké množství experirnen-
t{linícli i teoretických argumentt"i pro podporu tohoto tvrzení. Z historického
hlediska je pro svou principiální jednoduchost a názornost významný Tolma-
nův-Stcwarlt1v experiment, jehož výsledky byly publikovány v roce 19 l 7. Jde
o elektrolllcchanický pokus, který vychází z předpokladu, ;,e při prudkém zabrž-
dční pohybujícího se kovu musí dojít k vzájemnému pohybu mezi systémem
volných elektronů a krystalovou mřížkou, což se projeví proudovým impulsem.
Jednoduchým výpočtem ( viz dúlší výklad) lze ukázat, že celkový proteklý náboj
JC úmčrn)'.' pc'měru núbo,ic q a l1111otnosri 111 nositelC1 proudu, tj. veličině qlm.
Zmíněni autoři provedli experiment pro případ stříbra, mčdi a hliníku. Pro q/m
získali hodnoty ležící v intervalu ( l ,49 až 1,60). l 0 11 C.kg- 1, současná nejpřes
ni:jší hodnota pro clck1ro11 činí 1,758820174(71 ). l 0 11 C. kg- 1 (viz Dodatek 2.).
Toi:nan a Stc:wnrt realizoval, cxpcrimcnl způsobem, jehož schéma je uvedeno na obr. 7.17. Ze
1.ko11maného kovu zholovili dvku r o značném počtu zilvilil, kterou připojili do obvodu h:,listic•
VEDENÍ PROUDU V PEVNÝCH LÁTKÁCH 4.H
kého galvanometru G schopného mčrit celkový prošlý náboj Q. Cívku uvedli do rychlé rotace a po
určité době ji pomocí brzdicích čelistí B během krátkého časového intervalu t;.1 zabrzdili
a sledovali prošlý náboj.
Po zabrzděni civky budou volní nositelé náboje určitou dobu v pohybu vůči krystalové mří,.ce
kovu a budou tedy reprezentoval jistý elektrický proud /, Postupně budou předávat svoji kinetic-
kou energii krystalové mřížce ve formč tepla, které může být rovnčž vyjádí·cno jako .Joulecwo
teplo. Uvažujeme vodič délky I a průřezu S, který v jednotce objemu obsahuje 11 0 volných nosilelú
nesoucích náboj q a majících hmotnost m. Nechť celkový elektrický odpor vodiče je R, jeho po-
čáteční rychlost u0 , která se zbrzdí na nulu bčhcm časového intervalu t;.1 . .lesllifo za velmi krátký
časový interval dl poklesne rychlost v nositele o --du a obvodem proteče elektrický náboj dQ =Id I,
lze pro lento časový interval vyjúdřil energetickou bilanci ve tvaru
-110 /Smvdu = IU 2 dt = R110 SuqdQ.
odkud po integraci v mezích (u0 , O) můžeme vyjádřil celkový prošlý náboj
(7. 18)
Autoři ve svém experimentu používali cívku o celkové délce vodiče asi 500 m. Používann
obvodová rychlost cívky byla 300 m.s-' a doba brzdční t;.1 - O, I s.
)(
Obr. 7.18 Geometrická konfigurace

sludia Hallovajcvu.
-y
Průchod elektrického proudu kovem či polovodičem je doprovázen obecným

jevem spočívajícím ve vzniku příčné intenzity elektrického pole, je-li vzorek
vložen do příčného pole magnetického. Tento jev, nazývaný Hallovým jevem,
má rovněž značnou důležitost pro objasnění mechanismu elektrické vodivosti
daného vodiče. Geometrická konfigurace umoži'iující pozorování Hallova jevu je
zobrazena na obr. 7. l 8. Vnější elektrické pole E, orientované ve směru osy x
budí ve vzorku elektrický proud o hustotě j,. Přiložíme-li magnetické pole 8" ve
směru osy z, objeví se ve vzorku příčné elektrické pole EH.r ve směru osy y,
které na vzorku vytvoří měřitelné příčné napětí UH::: EH,rd. Intenzita E11,r,
respektive napětí UH se nazývá Hallovou intenzitou, respektive Hallovým
napětím. Experiment ukazuje, že Hallova intenzita je úměrná proudové hustotč
j, a magnetické indukci B,
ELEKTRICKÉ A MAGNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK
(7.19a) v,
za~
Konstanta /? 11 , která 11ezav1s1 na rozměrech vzorku, se nazýv,í Hallovou
tím
ko11sta11/011, a představuje cli°dežitou charakteristiku daného vodiče. \átt
Vedle Hallovy konstanty R11 se k charakterizaci Hallova jevu užívá i tzv. za{
I /a/!iiv odpor ll11 definovaný jako poměr Hallova napětí U11 a proudu/, =j,ad, tol
kte
reprezentovaného hustotou I, ve vzorku o průřezu S = ad (viz obr. 7.18). len
Vzhledem k lomu, že vzorek má velmi často tvar tenkého proužku, lze v těchto ex,
případech proud tekoucí ve směru osy x chápat jako proud plošný /s.,= isA ho
přičemž)s., = j,(/d. Pro Halh'.1v odpor tedy platí po
VO
ge
pal
ve
a Hal lovo napčtí respektive Hallovu intenzitu je pak možné alternativně
k (7. 19a) vxjúdřit vztahy
7,
(7. 19b)
v
které reprezentují explicitní závislost U 11 na proudu /1 , (respektive EH na p:
proudové hustotě .is.r ), zatímco závislost na magnetickém poli je implicitně n
obsažena v I lallovč odporu 1<11 . v
Zajímavé je, že Hallovo napčtí, a tedy i Hallova konstanta RH, může mít pro C
riiznó matcriúly nejen rúzné hodnoty, ale i ri'1zná znamení. Například zatímco pro o
stříbro je N11(Ag) = ~8,4 . w· 11 m1(Asf 1, pro zinek platí N11 (Zn) = + 3,3 . 10- 11 v
a
Ill 1(/\sf 1. V člúnku 7.6.4, ve kterém vyložíme jednoduchou teorii Hallova jevu,
11kúžc111e, že kladné znamení I lallovy konstanty souvisí s podílem tzv. děrové

a
l'orlivosti na celkové vodivosti látky. Vedle již zmíněné možnosti studia
mechanismu elektrické vodivosti látek má Hallův jev významné aplikace
i v cxpcrimcntúlní technice, především pro měření magnetického pole. Průmy
slovč vyrúbčné magnetometry s Hallovou sondou dnes prakticky vytlačily kla-
sické přístroje založené najev11 elektromagnetické indukce (viz kapitola 4). 58
,;x V rocť 1980 byl na SjH!Ciú!ní polovodičové součústcc ohjcvcn tzv. kvanlm:tí 1/alhivjev (n náslctlnč již. v roce
1982 na pmlohnén1 !<iyslt.~mu tzv. :fomkov;í Aw.mlovJi 1/a/l,'iv Jev}. Kvuntový I lallllv jev, který souvisí s
charaklcrcm kv:mtov{mi ckklronnvých stnvů v dvo11Jimcz1onúlních elektronových systémech, spočívá
v cx1stl'nci prodll!v v 1ftvislosti Hallova odporu na magnclíckém poli při velmi nízkých tťplotách. Jak se
11~;·1z,do. prnd!c.:vy m;~ji pC·ímou sm1v1sfosl se zmčnami v obsazování jednotlivých elektronových stavů a jejich
v1dúl1.;110-.;1 je piimo určena jednak hodnotou Planckovy konstanty a jednak 11{1b~jcm nositchi 1>roudu. Oba
;;n~ín~né ..icvy 111;1jí vdký význam pro studium nízkodimcnzimílnich elektronových soustav připravovaných
11t~1čas1č_11 hclťn>slruklurni 1cchnologií (srov. čl. 7.3.4). Vedle toho má dnes kvantový I lnlhiv jev velký
vý1;r1a111 1 pro m~lrologii jako.norm:U odporu. Pro studium mclrologických hledisek odkazujeme na knihu
J. Bniž. V. Roskovce: ZúklHdni 1)/zilf,lni ko11stnnty. SPN. Pruhu 1988. pro obecné poučení na monografii J. D.
Davis: Thc Physics of Low•-l>imcusionnl Sc111iconduclnrs. C;:imhridgc University Press. Ca1nhridgc 1999.
VEDENÍ PROUDU V PEVNÝCII LÁTKÁCH 433
V článku 7.1.2 bylo poukázáno na souvislost elektronové struktury Iútky s její elektrickou vodi-
vostí. Bylo ukázáno (srov. obr. 7.5), 'íc látky, které za teploty absolutní nuly obsahují jen zcela
zaplnčné a zcela prázdn,' energetické pásy, jsou při dostalečnč nízkých teplotách nevodiče, za-
tímco látky s pásy zaplnčnými částcčnč jsou vodiče. Při vyšších teplotách je skutečné chování
látek právě klasifikovaných jako nevodiče dáno šitkou pásu zakázaných energií E,, mezi posledním
zap!nen;m (valenčním) a prvním pr{mlným (vodivostním) púsem. Při nenulové tcplotč mohou být
totiž něl-.teré elektrony tcpclnč excitovúny, takže pí·ckonají energii zakázaného pásu a obsadí nč
které stavy v prázdném vodívostnín1 pásu. čímž se současnč uvolní odpovídající stavv púsu va-
lenčního. Látka v takovém stavu je pak schopna vést elektrický proud. Pravděpodobnost tepelné
excitace při dané tcplotč ovšem klesá se vzr(1stající šířkou zakázaného pásu. Látky s vysokou
hodnotou I,, hudou i 1.a vyšších teplot nevodiče, i:1tky s nízkou hodnotou E~ se budou chovat jako
polovodiče. Například velmi dobrý nevodič diamant, který má při pokojové tcplolč mi'rnou vodi-
vost r= J.10-· 1\n.mr', má šířku zakázaného pásu E, = 5.4 cV. Naproti tomu krystal velmi čistéhn
germania má při pokojové teplotč již mčrnou vodivost r~ 20(n.mr'. pf'ičcmž šířka zakázaného
pásu germania E, ~ 0.66 cV. Obč látky přitom mají krystalovou stiukturu stejného typu.
Vlastnosti polovodičů podrobnčji studujeme v článku 7.3.4. Uvidíme, Je pri dané lcplotč je
vodivost polovodiče velmi sílnč zúvislá na čistotč. 7. tohoto důvodu je t('cba uvedenou hodnotu
měrné vodivosti germania považovat jen za řád o vč informativní.
7.3.2 Vodivost kovů
Většina prvků kovového charakteru a jejich slitin patří mezi dobré vodiče. Je
pro ně charakteristická velmi dobrá platnost Ohmova zákona. Dt'.iležitou cha-
rakteristiku elektrické vodivosti kovt"1 tvoří její teplotní závislost, která je zpra-
vidla nevýrazná ve srovnání s jinými typy pevných !útek, například s polovodiči.
Obecně řečeno, se vzrt'.1stající teplotou elektrická vodivost kovú klesá, tj. měrný
odpor roste. V okolí pokojových teplot je zpravidla možné s dobrou přesností
vyjádřit měrný odpor kovu jako lineární funkci teploty. V širším oboru teplot
a při včtších nárocích na přesnost, je možné teplotní závislost měrného odporu
aproximovat polynomem druhého stupně. Označíme-li pR(t) měrný odpor při
teplotě t v Celsiově stupnici, p 11 _0 měrný odpor při O°C, platí
(7 .20)
Tabulka 7 7 Paramctrv elektrické vodivosti vvbnných kovit a slitin

'
' rczislivita tepl. součinitel
, ,látka Y (Q_m-') odDOru a (K- 1)
stlíbro 6,14. 107 4.0. IO'
měď \8 4
platina 1,0 4
železo (čistoty 99,98%) 1,0 5
olovo 0,45 4
hliník 3,54 4
mosaz (Cu 66%,Zn 34%) 1,4 2
nkhrom 0,1 4
konstantan (Cu 84%, Ni 43%) 0,2 0,01
manganin (Cu 84%, Mn 12%, Ni 4%) 0,23 0,002
I
ELEKTIUCKÉ I\ MAGNETICKE VLASTNOSTI LÁTEK 1
Vcli.:'iny a a /J jsou lineární a kvadratický teplotní součinitel odporu. které je·

tkba rmi jednotlivé k\lvy určit měřením.
Pro .r,ískání konkrétní představy uvádíme v tabulce 7.7 hodnoty mčrné vodi-
vosti (rezistivity) při pokojové teplotě a teplotní součinitel odporu a nčkteí;ch
kovů. Z tabulky jsou vidčt nčkleré závislosti, které mají ubccnější charakter.
Ohccnč řečeno, čisté kovy mají vi'tší teplotní součinitel odporu než jejich sli-
tiny. U některých slitin připravovaných za tímto účelem (konstantan, manganin)
je možné dokonce dosáhnout snížení o ni'kolik řúdů. Uváděné prvky mají přitom
témčř s1cj11ý ~oučinitcl odpnru, i když se hodnllty je.1ich měrné vodivosti značně
liší. l !v{idčné ..,litiny 111ají dúle fádovč 111rnší n1 1~rnou vodivost než přislušnť čisté
kovy.
Závislo~ti demonstrované na nčkolika příkladech podle tabulky 7.7 mají
clbccm:j;í platnost a souvisí s mechanismem pohybu nositelů proudu. Ukazuje
se, že pro hodnotu měrné vodivosti (respektive mčrného odporu) je určující
1ntc:rakee vodivostních elektronů s krystalovou mřížkou kovu. Tyto elektrony
intcragu_ií s krystalovou 1nřížkou přcdevšin1 prnstřcdnictvfn1 jejího eiektrického
pole, phéc111ž n;i hodnotu měrného odporu mají vliv zejména odchylky od jeho
perioclič110s1i. Obvykle se mluví o rozptylu elektronťi na nehomogenitách, které
v zásadč mohou být zpúsobeny příčinami dvojího druhu: příměsemi cizích
alomč1 a tepelnými kmity ato111i'.1 krystalové mřížky. Experiment ukalllje, že při
malých koncentracích rozptyl vodivostních elcktrnnú zpúsohený příměsemi
t1:mčř nezávisí na teplotě. Naproti tomu rozptyl vlivem tepelných kmitů na
teplotě samozřejmě závisí. l !vedenou skutečnost vyjadřuje tu. Matt/iiessenovo
11mvidlo. Celkový mčrný oclpt1r kovu PR s malou koncentrací příměsí je dán
součtem leplo111č nc1áviskl10 příspčvku PH.p vyjadřujícího rozptyl vodivostních
clcf..tro11C1 na cizkh atomech a teplotně zúvislého příspěvku /JR.k(T)
charaktcrizujícíl10 rozptyl na tepelných kmitech mřížky
(7.21)
Matthic:ssenclVc> pravidlo dovoluje kvalitativně pochopit závislosti

Lkrnunstrované v tabulce 7.7. V čistých kovech je měrný odpor v zúsaclě dán jen
píispčvkem p 10 ( 'f) a mú charakteristickou teplotní závislost, která bude dis-
k11tovúna v dalším výkladu. lJ kovů s příměsemi a u slitin naopak hraje hlavni
rolí rozptyl 11a nehomogenitách ve složení krystalu, s nulo\Oll či mcn;í teplotní
zúvislostí.
.Jak bylo uk!iz.'1110. měrná vodivost korn je velmi závisló na Jeho čistotě.
Proto se u velmi čistých kovi'1 pou1,ívá rnčrné vodivcJsti (.r,e_jména měřené při
nízkých teplntúeh) k ch8raktcrizová11í jejich čistoty. Měrná vod ivos I je však
zftvislú i na koncentraci pnruch krystalové mrížky (vak.incí, intcrstici:íl apod.),
aje tudíž závisl;í i n:1 kpclm'm zpracování a mechanické deformaci. Studium
VEDENÍ PROUDU V PEVNÝCH LÁTKÁCH 435
vodivosti je důležitou metodou pro studium poruch krystalové mřížky. Naproti

tomu u některých ušlechtilých koví'1 v definovaném stavu je měrná vodivost
velmi stálou veličinou. Proto se její teplotní závislosti užívá k měření teploty.
Nejvýhodnější vlastnosti pro tento účel má platina, pro jejíž teplotní závislost
měrného odporu platí vztah typu (7 .20)
(7.22)
který - jak je známo - tvoří součást Mezinárodní teplotní stupnice (viz napří
klad [S, 11 ]).
Důležitý parametr popisující vlastnosti kmitů krystalové mřížky je tzv.
Debyeova teplota Bn. Lze proto očekávat, že hodnota měrné vodivosti kovu při
dané teplotě bude na Debyeově teplotě závislá. Na Debyeově teplotě jsou zá-
vislé i jiné fyzikální vlastnosti kovu, které jsou podmíněny kmity krystalové
mřížky. (Jedním z takových parametrů je například měrné teplo - viz např.
[IO].) Na základě experimentálního studia těchto vlastností pak může být De-
byeova teplota určena.
Debyeova teplota je parametr charaklerizující tzv. Debyetiv model kmitů krystalové mřížky. Tento
model vychází z předpokladu. že každý atom, jako bodová částice vázaná kvaziclastickými silami
v uzlovém bodu krystalu, má tři stupně volnosti a jeho kmity mohou být popsány kmity trojice
lineárních hnnnonických oscilátorů. Celý krystal obsahující N atomů pak může být reprezentován
soustavou 3N vzájemné vázaných harmonických oscililtorů. Z mechaniky víme (viz napr. j 121). že
pro takovou soustavu mohou být zavedeny tzv. l'/mtní kmity, charaktetizované vlastními frekven-
cemi W; kterých je celkem JN. Nejvyšší z tčchto vlastních li'ckvcncí W;,ona, charakterizuje kmity o
nejvyšší možné energií. Dcbycova teplota je parametr, který v jednotkách teploty charakterizuje
tuto nejvyšší frekvenci ve spektru kmitů krystalové mřížky. Ta je definov{ma vztahem
(7.23)
Na základě uvedených skutečností nepřekvapí, že měrný odpor čistého kovu

přidané teplotě T je do značné míry určen poměrem x = TIBD· Tuto souvislost
popisuje tzv. Griineise1wvaformule, která může být zapsána ve tvaru
(7.24)
Funkce G(x) je tzv. Griincisenova funkce. Její tvar je dán určitým integrálem,
který nelze jednoduše obecně vyjádřit pomocí elementárních funkcí. Griinei-
senův vztah však lze jednoduše aproximoval v mezních situacích T << BD
a T » <->n, pro které z něj plyne 59
P11 - 'I" pro T«Bn,
(7.25)
pro T :» 01).
51JGrOnebenllv vztah nchcrc ov~em v úvahu existenci suprnvodivosti, která nastává u nčkterých kovi1 při
nízkých ll'piol:ích. Supravodivostí se budeme zabývat v článku 7.:l.5.
436 ELl'XTRICKÉ A MAGNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTE(,
Grii11cise11L1V vztah je velmi dobře splněn pro mnohé kovy ve velmi širokém
intervalu il:plot. Situaci dobře demonstruje obr. 7.19, který pro řadu čistých
kovů vy_pidřuje experimentální závislosti PR( T)I PR( (-Jn) na x = TlfJn spolu
s tcmdid.ou křivkou (rccprczentovauou pinou čarou) podie (7.24).'' 0 Z uvede-
ného výkladu je mimo jiné patrná i opr(ivněnost v:rtahu (7.20) pro aproximaci
teplotní závislosti odporu v okolí pokojové teploty.
0,3
f. m I • Au,B =175K o
R /f,_18_)
I
D
I "Hu a Na,80 •202K
o e
Cu, 0 ~333K
I
0,2 .., Al, 8D=395K
• NI, e0 =,72K
I
I
0,1
t
I
o 0,1
/ 0,2 0,3 OJ, 0.5
- T / 80
Obr. 7.1 CJ Srovnání experimc111álnich hodnot tcrlotni 1.ávislosli

mčrného odporu kovů s Grnneiscnovým vztahem.
Vedle teplotní závislosti elektrické vodivosti je pro kovy charakteristická

i souvislost mezi elektrickou vodivostí a elektronovým příspěvkem A k tepelné
vodivosti. Souvislost obou veličin udává experimentálně stanovený
Wiede111m111ův~Fra11::,ii1· =,íkon, dobře splHčný v oboru vyšších teplot. Podle
Wiedemannova-Franzova zákona platí vztah
A= LT, (7.26)
y
"" ťJdajc pro obr. 7. 19 hyly pfcvzaty ze 1.nmncnité učchnicc Ch. K itte/a: lntroduction to Solid State Physics. J.
W:lcy 1%8. ktcrú c,i,tu_ic rovnčž v českém překladu (Ch. K11tcl: Úvod do lyziky pevných l:ítck. Academia,
Praha 19~5) a kl1:rnu doporučujeme k dalšímu studiu. V léto učebnici lze rovnč:>. 1rn!ézt podrobnější informace
o (irOnc1scnovč v1tahu a o Griinciscnovč funkci.
V PEVNÝCH LÁTKÁCH 437
v němž T je absolutní teplota a konstanta L:::: 2. Io- 8 w.n.K- 2 je stejná pro

všechny kovy.
Elektrická vodivost je velmi důležitý parametr charakterizující vlastnosti
kovů. Mimo jiné sehrála i významnou roli při vymezení platnosti modelu elek-
tronového plynu (srov. čl. 7.1.J). Elementy mikroskopické teorie vodivosti kovú
založené na tomto modelu budou uvedeny v článku 7.6.5.
Kontaktní napětí a termoelektrické jevy v kovech

• Již v úvodu článku 7.3.1 bylo uvedeno, že vedení elektrického proudu ve fyzi-
kálně nehomogenních soustavách nelze popsat jen elektrickou vodivostí y.
V řadě situací je třeba počítat s působením pole vtištěných elektromotorických
sil (srov. čl. 3.2.3), respektive elektromotorických napčlí.
Jedním z důležitých jevů tohoto druhu je existence kontaktních napC'lí mezi
kovy při jejich vzájemném styku. Tento jev byl ol~jeven A. Voltou již na konci
18. století. Volta 7jistil, že při dotyku dvou rúzných kovú vzniká lllL:Zi nimi sa-
movolně potenciálový rozdíl, jehož velikost je závislá na druhu kovu. Na zá-
kladě podrobných pokusů sestavil Volta řadu kovt",, z nichž se každý při dotyku
s libovolným následujícím kovem nabíjí kladně. Tato řada obsahuje kovy;
Al, Zn, Sn, Cd, Ph, Sb, Ri, Hg, Fe, Cu, Ag, Au, Pt, Pd.
Volta dále :zjistil, že velikost kontaktního rozdílu potenciálu řady složené z

většího počtu kovů (viz obr. 7.20) není závislá na počtu a druhu vnitřních člení't
řady; závisí pouze na chemickém slofoní prvního a posledního kovu A, N v řadě.
IA I
1
131cr= ]_~lp v
Obr. 7.20 K výkladu vlastností kontaktních Obr. 7.21 Metoda detekce kontaktních napčtí
napčlí. elektroskopem.
Tato specifická vlastnost kontaktního rozdílu potenciálu (kontaktního napětí)

komplikuje do jisté míry jejich experimentální studium, neboť kontaktní napětí
samotné nemůže za normálních podmínek vytvořit v uzavřeném obvodu
elektrický proud. Spojíme-li totiž první kov A a poslední kov N z řady
znázorněné na obr. 7.20 jakýmkoliv kovovým vodičem V, nepoteče obvodem
proud, poněvadž kontaktní napětí UAv, UvN vyrovnají díky právě uvedené
vlastnosti původní kontaktní napětí UAN mezi konci řady. K měření je proto
nutné volit jiné, speciální metody.
ELEKTRICKÉ /I MAGNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK'
Na obr{izk11 7.21 je uvedeno nejprostší uspořádání, které principiálně umož-,

1'í11jc kontaktní napč1 í detekovat. Na měřicí elektrodu elektroskopu, jehož obalt
udržujeme pomocí uzemnění Z na nulovém potenciálu, je připojena rovinna;
deska zhotoven;i z kovu A. Přes izolační vrstvu/ je na ni přiložena deska zhot,/
n·ná z kovu B a obě desky jsou vodivě spojeny vodičem C. Podle toho co bylo
řečeno, vznikne me1.i deskami A, B kontaktní napětí nezávislé na materiálu
spojky C. Přerušíme-li nyní spojení vodičem C, zůstanou obě desky nabity ur-
čitým núbojem Q, jehož velikost odpovídá hodnotě kontaktního napěti •
a vzájemné kapacitě obou desek. Po oddálení desky l? náboj na desce A zí1stane
a způsobí výchylku elektroskopu.
A t--~H,>)
0hr. 7.22 Princip kompenzační metody pro měření

~---,• 1--- ~ ] kontaktních napětí.
,/:'
Právě vyložená metoda, i když měření kontaktního napětí principiálně množ-

ííu_Je, není přiliš vhodná pro praktické použití, především pro malou citlivost
elektroskopu a pro značnou závislost elektrostatických měření na okolních vli-
vech. Obrázek 7.22 znázoniuje princip dokonalejší metody. Rovinné desky A, B
zhotovené z kovl'.'1, je_jiclú. kontaktní napětí chceme měřit, tvoří deskový kondcn-
:t.útor. Spojíme-li je libovolným vodičem V, nabije se kondenzátor na kontaktní
napčtí UMi a náboje na jednotlivých deskách budou záviset na velikosti jejich
vz,íjemné kapacity. Při :tmčně vzdálenosl i desek se tyto náboje budou měnit
a vodičem V poteče proud. Pro praktické mčřcní je výhodné nechat desky kmitat
určitou frekvencí (ú a přístrojem v obvodu detekovat střídavý proud. Hodnotu
kontaktního napčtí lze nejsnáze přímo změřit kompenzační metodou. Zařadíme
li totiž do obvodu zdroj vhodné polarity, bude jeho elektromotorické napětí
kompenzovat kontaktní napčtí. Při rovností obou napětí přestane obvodem pro-
tékat proud a z odpovídající velikosti kompenzačního elektromotorického napětí
zdroje /;'je moJ.né usuzovat na kontaktní napětí.
I :xperimentální zkušenost ukazuje, že kontaktní napčtí závisí na teplotě. Tato
teplotní závislost je příčinou vzniku 1zv. /ermoefeklrických jevů. Uvažujme ob-
vod vytvořený podle obr. 7.23a, zhotovený ze dvou kovú A a B spojených
v místech (/)a (2). Bude-li celý obvod na konstantní teplotě, nepoteče vzhledem
k uvedeným vlastnostem kontaktního napčtí obvodem proud. Budeme-li však
spoje(/) a (2) udržovat na různých teplot;ích T1 a T2, zjistíme, že obvodem proud
protéká. Tento jev se nazýv;í termoelektrickým Seebeckovým jevem. Velikost
439
,,
~-:
,\protékajícího proudu je závislá na druhu obou kovů a na velikosti teplotního

'.;rozdílu obou spojů.
/" Vznik Seebeckova jevu lze kvalitativně snadno vysvětlit na základě teplotní
,,'./závislosti kontaktního napětí. Budeme-li předpokládat, že kontaktní napětí je
,/ funkcí teploty UA 8 = UA 8 (1) a označíme-li symbolem R celkový odpor obvodu,
11: •• bude proud I tekoucí obvodem dán vztahem
/ = U AB (7; )-U AB (T2) (7.27)

R
Celkové elektrnmotorické napětí l,J's působící v obvodu se nazývá Seebeckovým
termoelektrickým napětím a je rovno rozdílu kontaktních napětí obou spojů
(7.28)
E" /1/
I r,
a) b)
Obr. 7.23 K výkladu lcrmoclcktrickýchjevů: a) Sccbeckův jev, b) Pelticrův jev,
Inverzním jevem k Seebeckovu jevu je tzv. jev Peltierův. Je možné jf:i

pozorovat v obvodu znázorněném na obr. 7.23b, který je opět zhotoven ze dvou
různých kovů A a B a do něhož je zařazen vnější zdroj elektromotorického na-
pětí ~ Vnější zdroj vybudí v obvodu proud / a při jeho průchodu se bude teplota
jednoho spoje zvyšovat a druhého snižovat. Bude-li proud procházet směrem
naznačeným na obrázku, bude teplota spoje (2) vyšší než teplota spoje (/); T1 > T1 ,
Vedle Seebeckova a Peltierova jevu existuje ještě termoelektrický jev
Thomsonův, Tento jev, objevený v polovině devatenáctého století, říká, že elek-
tromotorické napětí vzniká samovolně i v homogenním vodiči, jsou-li jeho jed-
notlivé části udržovány na různých teplotách. Thomsonův jev může být popsán
pomocí Thomsonova elektromotorického napětí 1,!1-, které působí mezi částmi
vodiče s různými teplotami T,, T2. Je zvykem vyjadřovat je ve tvaru
1,Jr = JcrTdT. (7.29)

·,;
Veličina O'T se nazývá Thomsonův koeficient a závisí na typu látky.

440 ELEKTRICKÉ A MA< ,NETICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK
Seebecki'1v jev se často užívá k měření teploty. Zařízení konstruovaná k to-

muto účelu se nazývají lernwefektrické čfcínky. Sestávají ze tří částí vodičů "
zholovcných ze dv()11 vhodných kovť1 ;\ a !3. spojených v místech (/) a (2) (viz·:
obr. 7 24). Jeden se ~pojú je udržovún na definované rcpiotě (obvykle na teplotě
O"C, a to ponořením do směsi ledové tříště s vodou), zatímco druhý je umístěn
na měřené teplotč t. Termoelektrické napětí, popř. proud / tekoucí obvodem, se
mčří přístrojem G. Závislost termoelektrického napětí 1,:· na teplotě (v Celsiové
stupnici) je mu;í.né s dostatečnou pí·esností aproximoval kvadratickou závislostí
(7.30)
Obr. 7.24 Použili termočlánku k měření

teploty.
l',11,11nelry cr 1, respekuve CT"2 je Irena pro každý termočlánek určit mčřením.

Pro ilustraci velikosti jevu jsou v tabulce 7.8 uvedeny informativní hodnoty
konstanty CT"1 pro nejčastčjší užívané termočlánky. Podrobnější údaje je možné
nalézt například v [ 11 I.
·1 .,h,iil--'1 7.8 Parnmctr, lcrnwclcktrického 11<111~1í některých lcrn,oclánků
rtcnnočl{u1ck a,
(V K- I)
1111'.::d'--·konsl anlan 4,0.10 5
že Iczo--kon.)ta111 :111 5,0.10 5
platina-platina rhodi11111 (90%Pt, 10%Rh) 0.5. 10·'
A I B
al b/
0hr. 7 .25 K výkladu V"/.niku kontaktního napč!í.
V 111ik 1--onlaktniho 1i;1,,čtí a lcrmoelckt,-,ckých jevil je pod111111čn lim, že n('ktcré volné

elek li <>11) nwhou pfi styku dvou kovú přcchú.ct z jednoho do drnh,!ho. Podrobná kvnntitativni
an;ilýza těchto jev(', vy1<1dujc podrobnější malosti o elektronových stavech v kovech a je úkolem
ly11ky pevných Utck. O111czí111c se proto Jen na n;\zorný kvalitativní výklad mechanismu vzniku
kontaktního napětí založený na modelu volnýcl1 vodivostních clcktronú (srov. čl. 7.1.2). Obrázek
7.25a 1.ohra1u1c schematicky situaci volných elektronů ve vodivosl11Íln púsu dvou kovů A a B při
VEDENÍ PROUDU V i'EVNÝCII LÁTKÁCH 441
teplotě absolutní nuly za situace. kdy kovy nejsou ve styku. Vodivostní p:'1sy obou kovil jsou
zaplnčn) po Frnniho hladinu. kll'rá je v každém kovu jiná. Kov mohou nejsnúzc opustit pr.ív~ tyto
elektrony, zísbjí. li rncrgic "'PA a e(f)n, rrnzývané výstupními pracemi. Po styku obou kovů _1e vý-
chozí situace v obsa1cni elektronových stavú e11crgctieky nevýhodn:\. Nčkteré vodivostní
elektron) tedy počnou přecházet z kovu A do kovu//. kde mohou obsadit volné stavy s n,?.ši ener-
gií. Kov[] se počne nabi_iet z{1porně. Proces hude pokračovat tak dlouho. dokud vzniklé clc~trick,·
pole nez,1brúní dalšímu trans1,ortu náboje. Rovnovú,.ný stav je tedy charaktcriwv.i11 napélim U,n
mezi ob~mn kovy. kterL' snižuje potenci8'ní energii elektronů v kovu/\. Plat, U, 11 -= 1{)11 •• I{),. l·'er-
miho hladiny v obou kovech jsou vyrovnány. Fcnomenolngicky n1Me být tento proces popsán
polem vtištěných sil intcn7ily E' mezi občma kovy.
Užitím pojmu inlcn1ity vtišté'n)•ch sil E: je možné kvalitativně vyložit i vznik l'clticrova jevu.
Ve spoji (/) (vi, obr. 7 23b) souhlasí smčr i11tc117ity E' se smčrem proudu. Vt1šti'né síly tedy
urychluji nositele proudu. čímž jilll dod;1vají cncrgii. Tulo energii musí dodávat vodič. (imí. se
snižuje jeho teplota. Ve spoji (2) je naopak vti~ti"ná intenzita E' orientovanú proti s111črn proudu
Vnější elektrické pole ledy musí pfcko11{1vat její působeni. čími dod;1vá vodiči energii zvyšující
jeho teplotu.
7.3.4 Vlastní a příměsová vodivost polovodičíi, vlastnosti přechodu p-11
V článku 7.3.1 byl vyložen rozdíl v elektronové struktuře ncvodičť1

a polovodičů. Při teplotě absolutní nuly jsou obč tyto látky nevodivé, neboť
všechny elektrony _jsou vázány k _jednotlivým alomi:1111 a látky neobsahují 1.ádné
volné nosítek proudu. Rozdíl v obou typech látek je dán jen rúznou energií
vazby elektront'.'1 v atomech Uinými slovy rť1znou šířkou 7akázaného pásu E,,.
která je u polovodičú 1.načuč ni?.Ší). Mechanismy vzniku elektrické vodivosti
polovodičů pr-i nenulových teplotách popíšeme 11a pi-ikladu dnes ne_j u>.ívančjšího
klasického polovodiče - křemíku.
Křemík má kubickou krystalovou strukturu typu diamantu . .Icho kú.dý atom
má čtyři valenční elektrony, které se v~eclrny podílejí na vz;í_jenmých vazbách
v krystalu. Proto v absolutně čistém křemíku při velmi uízké lcplDti:· nej::ou volní
nositelé proudu a krystal se chová jako nevodič. Vazby valenčních elektronů
však mají malou energii. pr-i vyšších teplotách se snadno poruší, čímž. vznikne
určitý počet volných elektronů (ve vodivostním pásu - srov. čl. 7.1.2) schop-
ných reagoval na vnější elektríché pole, a tudíž vést proud. Vzniklá uprázdněná
' místa u jednotlivých atomú, tzv. ,,dír_v", hleré reprezentují „kladné n:íbojc"
v krystalové mřížce (a současně neobsazené stavy ve valečním púsu - viz npčt
čl. 7.1.2), mohou migrovat ve smčru elektrického pole a přispíval rovněž
k elektrické vodivosti. Celková vodivost ideálně čistého krystalu je tedy dána
jednak pohybem uvolněných elektronů a současnč pohybem upr{1zdněných va-
zeb (děr) u jednotlivých alomt'.'1. Takto vzniklý typ vodivosti se nazýv:í l'!astní
vodivoslí polovodiče.
Je zřejmé, že - díkv vlastnostem Fermiho--Diracova rozdčlcní - počet
uvolněných clektront"1 (a tedy i počet nositelů proudu) poroste silně s teplotou.
Podrobnější rozbor mechanismu vodivosti i experiment ukan1_jí, >.e teplotní zú-
442 ELEKTRICKt A MAGNETICKÚ VLASTNOSTI LÁTEK
vislost měrné vodivosti polovodiče mi'tže být v oboru vyšších teplot vyjádřena
vztahem
(7.31)
ve kterém eg je šířka zakázaného pásu (srov. čl. 7.1.2) charakterizující energii

v:u.by valenčních elektroni't, r
je konstanta slabě závislá na teplotě a k8 je
Bollzma1111ova konstanta.
V zá,adč dCiležitější než vla,tní vodivost je tzv. vodivost příměsová, která je
zpt"1sobcna přítomností cizích atomt"1. Mohou nastat dva případy: Za prvé mohou
mít atomy přímčsových prvkl'.1 větší počet valenčních elektronů než atomy
Herníku, za druhé mť1;,.e být jejich počet menší. Probereme speciálně situaci
vzniklou pí'imísením prvkC1 s pčti valenčními elektrony (I', As. Sb) a se třemi
valcnční111í elektrony (B, AL c;a, In).
Jsou-I i , l,..1ystalové rnří>cc germania přitnmné atomy s pěti valenčními

elektrony, jsou na krystalovou mřížku vázány pouze čtyři elektrony, zatímco
pátý je na svt"1j atom vázán jen velmi nepatrně. Múže se tudíž uvoliíovat i při
rclativnč nízkých teplotách a zvyšovat vodivost krystalu. Nečistoty dodávající
krystalu takto slabé vázané elektrony se nazývají donory a příspěvek k vodivosti
púsobcný tčmito uvolněnými elektrony nazýváme vodivosr rypu n.
Jsou-li naopak v krystalové mřížce přítomny atomy se třemi valenčními
elektrony, zC1stane v místě nečistoty nezaplněna vazba jednoho elektronu
k elektronům sousedních atomú křemíku. Do tohoto „volného místa" mč1že pře
skočit elektron z neporušené čústi krystalové mřížky a může v něm být po urči
tou dobu drJ.cn. (Z atomu přími:'.si tím vznikne zúporný iont.) V neporušené části
krystalu ovšem vznikne u příslušného atomu vzhledem k chybějícímu elektronu
1frebytck kladného náboje, tj. podobně jako v případě vlastní vodivosti vznikne
díra, která reprezentuje kladný náboj a při pi'tsobcní vnějšího elektrického pole
(díky své pohyblivosti v objemu krystalu) může přispívat ke zvýšení vodivosti.
Přímčsi zacliyc11jící elektrony vlastních atomú krystalu se nazývají akceptory
a příspěvek k vodivosti vzniklý pohybem dčr nazýváme vodivost typu p.
l'olovoclič, jehož vodivost je zpf1sobena především pohybem děr, se nazýva
polovodič typu I'· Naopak polovodič, jehož vodivost realizují především volné
elektrony, se nazývá polovodič typu I!.
l'rúv~ uvedené mechanismy vlastni a přimčsové vodivosti polovodiče, které jsme vyložili jako dů
sledek ionizace ydnotlivých atomů krystalu, je mo?.né velmi nilzornč popsat pomocí púsového
modelu. Situaci _1cdnotlivých typů vodivosti schematicky znázoriiuje obr. 7.26. Obrázek 7.26a se
1yU, vl;islni vodivosti. Uvoln~ní valenčního elektronu atomu reprezentuje jeho přechod do vodi-
vostnílw pilsu, k čemuž je zapotřebí energie /op. Současně s pí·echodcm elektronu do vodivostního
p:isu v111,k11e ve valenčním p,isu díra. Vlastní vodivost polovodiče je ledy vždy realizována stej-
ným počtem elek.u nnll a dčr.
Vliv příměsí donorového typu, které působí vodivost typu 11, je zobrazen na obr. 7.26b. Ener-
gie donorových stavil leží zpravidla v 7,ak.íznném pásu velmi blízko ,.dna" vodivoslního pásu.
Elektrony lokalizované na donorových stavech mohou být tudíž uvolnčny a převedeny do vodi-
vostního pásu podstatně menší energií než Eg- Donorové přímčsi přispívají tedy jen k elektronové
vodivosti a vytvářejí polovodiče typu n. 61
Konečně obr. 7.26c zobrazuje vliv akceplorových příměsí. Elektronové stavy lokalimvané na
akceptorech mají obvykle energie ležící v zakázaném pásu, a lo velmi blízko ,.horního okraje"
valenčního pásu. Relativnč malú energie je ledy dostatečná k lomu. aby elektron byl lokalizován
na akceptoru, čím). vznikne ve valenčním pásu díra. Akceptory ledy přispívají jen k dčrové vodi-
vosti" vylváři,jí polovodiče typu I'·
o ----------------w.o
I
I
Obr. 7.26 Vlastní a přímčsová

vodivost polovodiče: a) vlastní
vodivost, b) elektronová vodivost
wl·,~
působená donory, c) dčrová vodivost
působená akceptory. a) bl c/
Mimořádně z.ajímavé a pro technické aplikace důležité vlastnosti má hraniční

oblast rozdělující polovodiče typu p a typu 11, nazývaná pfechodem JJ-11. Všim-
něme si nyní jeho nejdůležitějších vlastností. Uvažujeme krysta I, jehož jedna
část je typu pa druhá typu n (viz obr. 7.27). V počátečním stadiu obsahuje volné
elektrony pouze část n, zatímco díry obsahuje pouze část typu p. Obě č:1sti jsou
elektricky neutrální, poněvadž volné elektrony kompenzují kladné náboje ioni-
zovaných donorů a díry kompenzují záporné náboje ionizovaných akceptorú.
Není však žádný di'1vod k předpokladu, že tento stav zústane zachován. Naopak
s ohledem na energetickou bilanci lze soudit, že (podobně jako v případě kovů -
viz čl. 7.3.3) volné elektrony budou mít tendenci přecházet do části typu pa díry
budou mít tendenci přecházet do části typu n. Tím se ovšem část typu II bude
nabíjet kladně a část typu p záporné. Vzniklé elektrické pole Ec bude bránit
přechodu dalších nositelů, takže ro určité době nastane rovnovážný stav. Tento
• stav bude charakterizován určitou kc,ncentrací volných elcktronú v čústi typu p
a určitou koncentrací dčr v čústi tyru 11 (viz obr. 7.27a). Přesto však zústanou za
tohoto rovnovážného stavu elektrony hlavními (majoritními) nositeli proudu
v části typu na díry zi'tstanou majoritními nositeli rroudu v části typu p.
Sledujme nyní vodivost přechodu. Přiložme zdroj vnějšího elektromotoric-
kého napětí .i:· nejdříve kladným pólem k části typu p. Pak nastane situace podle
obr. 7.27b. Vnější elektrické pole Ec se odečte od vlastního pole přechodu Ec,
61 Charakter pfimčsové vodivosti polovodiče plímo souvisí s vlastnnstmi l'crmiho-Dirncova rozdčlcní a zej-
ména s vlivem přímčsí na hodnotu chemid,ého polcncitilu - srov. fl. 7.1.3.
P1·110:zime-ll naopak vněJší zdroj záporným pólem k části typu p, nastane
situace znázorněném na obr. 7.27c. Pole zdroje se přičte k vnitřnímu poli pře
chodu, čímž budou díry vtahovány do části typu p a volné elektrony do části 11.
Oblast v okolí přechodu tak zůstane téměř bez nositelů proudu. Přechod p-n
vede tudíž proud v tomto směru velmi špatně; říkáme, že vnější zdroj je připojen
v nepropustném směru.
Obr. 7.27 Chování nositelů proudu v JJ-11 přechodu:

a) v nulovém elektrickém poli, b) ve vnějším elt:ktrickém
poli pólovaném v propustném směru, c) ve vnějším
elektrickém poli pólovaném v nepropustném směru.
Na obrázku 7.28 je schematicky zobrazen průběh tzv. voltampérové

:harakteristiky přechodu p-n, což je závislost proudové hustoty j tekoucí pře
;hodem na přiloženém napětí U. V propustném směru (A) může přechodem
Jrocházet značná proudová hustota již při napětí O, 1 V, zatímco v nepropustném
aněru (B) teče přechodem nepatrný proud do napětí 10V. Zajímavý jev (tzv.
~eneri"tv jev) nastane, dosáhne-li přiložené napětí v nepropustném směru určité
:ritické hodnoty Uz (Zenerovo napětí). Proud tekoucí přechodem počne při
omto napětí prudce vzrůstat, přičemž napětí na přechodu zůstává v podstatě
:onstantní na hodnotě U;,. Uvedený jev je způsoben tím, že dostatečně vysoké
·nčjší elektrické pole může v oblasti /HZ přechodu indukovat transpo11 elektronů
. valenčního do vodivostního pásu. Důsledkem je lavinovitý vzrůst koncentrace
nými mechanismy, které se uplalliUJi v ruzne 11111<: u ,u,,..1~.. ,,,-,- ..----
průchod elektronů zakázaným pásem v oblasti přechodu /Hl umožněn tzv. tu11elo1·.Í'm jevem, kter5
má čistě kvantově mechanickou povahu. Jeho uplatnění je v dané situaci podmíněno dostalečni
vysokým spádem potenciálu na přechodu tak, aby horní okraj valenčního pásu v části I' polovodič<
byl na vyšší energii než dno vodivostního pásu v části 11. Elektrony pak mohou tuneloval zakázu
ným pásem bez změny energie.
Druhý mechanismus spočívá v lavinovité ionizaci. Volní nositelé proudu realizující prou,
v nepropustném směru, interagují totiž s atomy v krystalu a při určité hodnotě elektrického pol
získají energii potřebnou k jejich ionizaci, tj. k převedení dalších elektronů z valcnčn[ho do vodi
vostniho pásu. Nehledě na různost fyzikální situace, můž.e být tento způsob produkce voln)'C
nositelů proudu přirovnán k pomčrům v plynu při nasazení doutnavého výboje (srov. čl 7.5.2).
( A)
i
!
-u
Obr. 7.28 Voltampérová charakterislikap-n přechodu

(BJ
(diody).
Pokud je vhodnou konstrukcí přechodu zajištěn dostatečný odvod ter

vznikajícího průchodem značného proudu, a je tedy zamezeno nadrněrnér
zvýšení teploty přechodu, které by mohlo způsobit nevratné změny v je
parametrech, vrátí se poměry v přechodu po snížení napětí do původního stm
Přechod p-n mi'1že za uvedených podmínek pracovat i v oblasti Zenerova jevu.
Z obrázku 7.28 je vidět, že proud tekoucí přechodem p-n je složitou funl
přiloženého napětí. Přechod p-11 tedy není lineárním vodičem a neplatí pro 1
Ohmí1v zákon. Specifické vlastnosti přechodu se využívají ke konstrukci rozn
nitých elektronických prvki'1, které jsou základem moderní polovodičové cli
troniky. Prvky obsahující jeden přechod p-n se nazývají diody. Jejich použiti
mnohostranné. Na prvním místě je třeba jmenovat použití k usměri'lovac
účelům, kdy se využívá nesymetrie voltampérové charakteristiky. (Usmčriíov,
napětí musí ovšem být menší než napětí Zenerovo.) V současné době
k usrněn'íování používají zejména diody germaniové a křemíkové. Přechody,
v křemíku mají v některých ohledech výhodnější vlastnosti (mimo jiné mol
pracovat při vyšší teplotě bez nebezpečí destrukce), a jsou proto pro usn
me, že podobný vliv mohou mít i další fyzikální podmínky, například
í. Kvanta elektromagnetického záření (fotony) mohou totiž (podobně vn
elné excitace) dodávat potřebnou energii pro tvorbu volných nositelů
Víme, že vodivost přechodu p-n v nepropustném směru při osvětlení
1zrůstá. Vhodně konstruované diody mohou být tudíž používány jednak
ektory záření (fotodiody, fototranzistory), jednak jako optoelektronické
iětla ( elektroluminiscenční diody, poiovodičové iasery).
~ prvkú s jedním přechodem p-n je možné konstruovat i složitější prvky
cí větší počet přechodt"1. Podstatná je přitom skutečnost, že při vhodné
ci je možné dosáhnout vzájemného ovliv110vání jednotlivých přechodů
C
:ímž vznikají kvalitativně nové možnosti využití. Historicky první
nejvýznan1nější je objev tran~istorového )eťtt a na něrn založeného
rranzistorn, který je tvořen polovodičovým krystalem, jehož krajní části
vost jednoho typu a střední část jeví vodivost drnhého typu. Jednotlivé kt(
u odděleny přechody p-n, takže tranzistor představuje vlastně dvojici rů:
ré se vzájemně ovliviíují. Vil
E B K
na
hc
n p
en
pr
Re v~
64-'" '
ne
(r-e ,'
'''k
<·• pc
Obr. 7.29 K výkladu činnosti tranzistoru.
v:
)rázku 7.29 je schematicky zobrazen tranzistor, jehož střední část je zi
Tento typ tranzistoru se nazývá PNP; tranzistor, jehož střední část je a
e nazývá NPN). K jednotlivým oblastem krystalu jsou připojeny elek- v
ývané obvykle emitor E, báze B, kolektor K. n
obr. 7.29 budeme kvalitativně sledovat možnost vzájemného ovlivňo- n
1 přechodi'.'1, tj. situaci, kdy proud tekoucí jedním z nich ovlivi"1uje proud š,
přechodu. Mezi bázi a kolektor připojíme zdroj elektromotorického y
polarizovaný v nepropustném směru a v obvodu emitoru nahradíme na g
·oj /.:'c krútkým spojením s bází (čárkovaný spoj na obrázku). V pře-
1 mezi kolektorem a bází nastane situace, kterou vidíme na obr. 7.27c. e
)Lide zbaven téměř všech nositelt'.'1 proudu a obvodem kolektoru nepa- t
ř žádný proud. Rozpojíme-li nyní krátké spojení mezi bází a emitorem
1e-li k emitoru zdroj /.:~ polarizovaný v propustném směru, počne
statečně tenká, mohou tyto díry difundovat k přechodu kolektor-báze. Tim se
v něm poruší rovnovážný stav a kolektorem počne protékat proud.
Ie "5mA
3mA,
2mA
lmA
Obr. 7.30 Výstupní charakteristiky trnnzistoru o
v zapojení znázorněném na obr. 7.29.
Na obrázku 7.30 jsou uvedeny tzv. kolektorové charakteristiky tranzistom,

které udávají závislost kolektorového proudu h na kolektorovém napětí Uk pro
různé hodnoty proudu emitorového l e. Vidíme, že každá křivka vlastně předsta
vuje charakteristiku diody v nepropustném směru (samozřejmě pro U k < Uz);
nasycené proudy rt'tzných křivek však rostou se vzrt'tstem proudu / e. Při dané
hodnotě Uk kolektorového napětí je tedy kolektorový proud funkcí proudu
emitorového. (Obráceně, jelikož proud v emitorovém obvodu je ovlivr'íován
proudem kolektorovým, je možné konstruovat i emitorové charakteristiky udá-
vající závislost emitorového proudu / e na emitorovém napětí Ue pro rt'tzné hod-
noty proudu kolektorového. Podrobněji ještě o chování tranzistoru v obvodech
pojednáme v odst. 8.3.36.)
Vhodnou konstrukcí tranzistoru lze dosáhnout toho, že malým emitorovým
výkonem lze regulovat značné výkony kolektoru. Je proto možné využívat tran-
zistoru jako zesilovacího prvku. Vedle uvedených prvkí'1, jako je dioda
a tranzistor, je možné vlastnosti polovodičt't a zejména vlastnosti přechodu p-11
využívat pro konstrukci řady dalších prvkt1 různých vlastností a kromě toho je
možné využívat rí'1zné technologie přípravy p-n přechodu. čímž vznikají prvky
rozdílných parametrů. Rozvoj polovodičové technologie umož1'-íuje navíc zmen-
šovat rozměry jednotlivých prvků a sdružovat je ve značném počtu do integro-
vaných funkčních celků, které jsou při malých rozměrech a malé spotřebě ener-
gie schopné vykonávat velmi složité operace.
Kvalitativním skokem v uvedeném procesu znamenalo zavedení technologie
epitaxní přípravy dokonalých polovodičových vrstev, která umožnila zhotovit
tzv. heteropřechody (čímž se rozumí technologie přípravy dokonalého spojení
dvou rúzných polovodičt't) či heterostruktury (čímž se rozumí příprava několika
heteropřechodů za sebou). Tato technologie znamenala nejen kvalitativní skok
448 ELEKTRICKÉ A MAGNI· I ICKL VLASTNOSTI LÁTEK
v procesu miniaturizace a integrace polovodičových souč!1stck, ale také kvalita-

tivní skok v parametrech různých typů součástek; především vysokofrekvenč
ních t1·,mzistorC1. polovodičových detektori'1 zár-cní, slunečních fotovoltaických
č!únkťt, clctrolu111iniscenčních diod a polovodičových laserů.
V laslnosti polovodiči:1 a vlastnosti přechodu /Hl se tak staly základem pro
bouřlivý rozvoj elektroniky a výpočetní techniky v posledních desetiletích. Ob-
jev tranzistorového jevu je z tohoto hlediska možné považovat za jeden z nejvý-
znamnčjších objevů fyziky 20. století. Podrobnčjší výklad o vlastnostech, kon-
strukci a použití jcdnotlivých typt'.1 polovodičových prvkú přesahuje možnosti
této učebnice. t-.Jčktcrú nejjednodušší použití v nclincárnfch ohvodech budou ·f
ještč vysvčtlímc v kapitole 8. Pro další poučení, zejména o klasických metodách

mčřcní parametrů polovodičových prvků, odkazujeme na učebnici [5] a dále na
spcciúlnčjší technickou literaturu_r,,
7.3.5 Supravodivost
Supravodivost objevil holandský fyzik H. Kammcrling-Onnes v roce 1911
krútce po tom. co se mu podařilo zkapalnit helium, čímž byly vytvořeny předpo
klady pro studium vlastností látek při nízkých teplotách. Kammerling-0nnes
studoval teplotní z;ívislost elektrického odporn rtuti. Zatí111co při vyšších teplo- ?
tách se odpor choval obvyklým zpi°1sobcm (srov. obr. 7.19), přibliž.ně při teplotě
4.2 K klesla náhle _jeho hodnota téměř na nulu. Obrázek 7 JI uk:1711je autentické
výsledky jeho mčření. r"
Později byla supravodivost nalezena u řady dalších l;ítek kovového charak-
teru; v současné době je supravodivost známa u 26 prvki°1 za normálního tlaku
a u několika dalších za zvýšeného tlaku, kromč toho je známo mnoho set supra-
vodivých slitin a sloučenin. Témčř nulová hodnota elektrického měrného odporu
při teplotách nižších než ji stá kritická teplota 7~ však není jedinou významnou
vlastností supravodivého stavu. Stejně významné a anomální je chování supra-
vodičt"1 v magnetickém poli.
Bylo zjištčno. že supravodivý stav při dané teplotě může být zrušen vnějším
magnetickým polc111, a rovněž, že kritická teplota 1: na magnelickém poli závisí.
Při zvyšovúní magnetického pole kritická teplota Te klesú. Překročí-li magne-
tické pole určitou, pro danou látku charakteristickou, hodnotu. látka nepřejde do
supravodivého stavu při sebenižší teplotě. Dále bylo 1jištčno. že supravodivost
prvk{1 je zpravidla zrušena již relativně nízkým magnetickým polem, zatímco
"' Z Čťsk,; I,1cralury doporučujeme ke studiu knihu 11. 1:rank: Fy1.ikn techniky polovodičů. SNTL. Prnha 1990.
Ncj1H1včjší po1.11atky o rn;,voji tohoto velmi dynamického oborn lze ov~cm nalézt jen v časopiscké !itcralute.
(il (J1;1r na obr. 7 J 1 je převzal z textu ph:d11úšky 11. Kammcrl111g,1 Onncse při příležitosti přcv1eti Nobelovy
ceny '" fyziku v roce 1913. Vi, sborník Nobel Lccturc,. Physic, (1901-1921). Elscvicr Publ Comp.,
Am.1.1nd.1n1 l 9(<?..
VEDENI PROUDU V PEVNÝCH LÁTKÁCH 449
u některých slitin a intermetalických sloučenin supravodivost existuje i do znač

ně vysokých polí. Oba typy látek v supravodivém stavu přitom mají různé
magnetické vlastnosti. Typ supravodivosti vyskytující se u prvků se nazývá
supravodivostí /. typu, supravodivost sloučenin a slitin, která se zachová i ve
vysokých polích, se nazývá supravodivostí li. typu.
_,,.,.,.-
;:,,
~1lf
./
c,1c
.
:
:
;;.,·q
v
:
; I
O,ťf
:
0,01.í ·--
•to·Sf; !
Obr. 7.31 Teplotní závislost elektrického
odporu rtuti při přechodu do
supravodivého stavu. o,oo~ cc \.
Obr. 7.32 Kvalitativní průbčh teplotní závislosti

kritického pole B, pro přechod supravodiče I.
typu do supravodivého stavu.
Obrázek 7.32 ukazuje teplotní závislost kritického pole Bc, při kterém látka
přechází do normálního stavu, pro supravodiče I. typu. V poli vyšším než B.,_ 0
nepřejde látka do supravodivého stavu při žádné teplotě. Další dt'.iležitou
vlastností supravodičú I. typu je platnost tzv. Meissnerova-Ochsenfeldova jevu,
450 ELEKTlllCKÉ A MAGNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK
podle nčhožje v supravodiči dostatdně velkých rozměr,°164 za každých okolností

magnetická indukce nulová, tj. B =O.
Na prv11í pohled by se mohlo zdát, že nulovost magnetické indukce je
dúsle<lkem z,íkona elektromagnetické indukce \ prostředí o nulovém měrném
odporu. Skutečně, z Ohmova zákona E =PR j vyplývá, že v prostředí s nulovým
měrným odporem (PR= O) musí být za předpokladu konečné proudové hustoty
všude E = O a z Maxwcllovy rovnice (5.5) dostáváme
aa = 0 _
a1
Je-li tedy v počátečním stavu všude 8 = O, musí magnetická indukce zůstat

nulová i nadále; při libovolných změnách vnějšího magnetického pole tyto
změny indukují v supravodiči elektrický proud. který podle Lenzova pravidla
vnější pole kompenzuje.
Zákon ťlektromagnetícké indukce se však netýká situace, kdy je vzorek
o..:hlazován pod kritickou teplotu v konstantním nenulovém magnetickém poli.
V normálním stavu je i ve vzorku nenulová magnetická indukce, při ochlazení
pod kritickou teplotu (a tedy při přechodu do supravodivého stavu) by zákon
elektromagnetické indukce připouštěl rovněž nenulové pole uvnitř vzorku.
Experiment však ukazuje, že i v takové situaci je při přechodu clo supravodivého
stavu magnetické pole z objemu vzorku vytlačeno. Pro supravodiče I. typu je
tedy supravodivý stav charakterizován dvčma nezávislými podmínkami:
I P11 = O, B=OI (7.32}
v celém obJc'mu (s výjimkou velmi tenké povrchové vrstvy).

Z podmínky B = O pro supravodič I. typu vyplývá M = -H Látka se tedy
chová jako „ideální cliamagnctikum" s hodnotou magnetické susceptibility
Xm = -1. Plné křivky na obr. 7 .33 ukazují prúběh magnetizace M a magnetické
indukce v supravodiči I. typu, který již při poli f-lc,J přechází skokem do normál-
ního stavu. Jiné chování jeví supravodiče II. typu. U těchto látek existuje ještě
interval magnetických potí (f/, ; , Hc, 2), v němž rná látka téměř- nulový měrný
odpor, magnetická indukce v supravodiči však jíž nemusí být nulová. Její hod-
nota postupně vzrústá a magnetizace klesá, až pří kritickém poli f-lc, 2 přejde vzo-
rek do norm(tlního stavu.
Podrobnč_jší studium vlastností supravodičťJ li. typu ukázalo, že v intervalu
polí (l·lc.1, ff, 2) ncní v supravodivém stavu celý objem vzorku. Magnetické pole
úl Bylo 1ji~tčno, '/c magnetické pole může vniknout jen do tenké povrchové vrstvy supravodiče, Její'. tlou~t'ka
je v řúdti l O 1 111. Jako dostatcčnč ro1;mčrný supravodič musíme chápat takový vzorek, jehož všechny rozměry
podstat1ič pfc-.ahu.JÍ uvedenou hodnotu. Meissnerův -Ochsenfcl<lllv jev reprezentuje formální analogii mezi
chov.íním supravodiče v nrngnctu,;kCm poli ;1 vodiče v poli clcktrosrntickém.
ř·· VEDENÍ PROUDU V PEVNÝCH LÁTKÁCI I 451
vniká do vzorku jen v určitých vláknech, která jsou v normálním stavu a jsou
obklopena supravodivým prostředím, jež vlastně způsobuje nulový elektrický
odpor. Objem látky v supravodivém stavu se při vzrůstajícím poli zmenšuje a při
poli H,, 2 se stává nulovým. Elektrický odpor v tomto okamžiku vzroste na
normální hodnotu.
bl
Obr. 7.33 Chování supravodiče L a li. typu

v magnetickém poli: a) závislost magnetizace Mna
intcnzitč magnetického pole H, b) závislost magnetické /
indukce B v supravodiči na H
H,:;2--H
Díky tomu, že supravodivý stav v supravodičích JI. typu 111í1žc existovat do

značně vysokých magnetických polí, mají především tyto látky technický vý-
znam pro vedení velkých proudů bez ztrát jouleovým teplem. V nejlepších do-
sud připravených kovových supravodičích může proudová hustota dosahovat
hodnot v řádu 109 A.m •2, což je přibližně o tři řády více, než je možné v nor-
málních vodičích.
Tabulka 7 9 Kritické teolotv a kritické pole vvbraných supravodičů

prvky sloučeniny, slitiny
(supravodiče I. tvou) (s1111ravodiče II. t• 011)
8 0 (T) B,(T)
!Mka Tc.(K) < látka Tc(K)
.proT=OK oro T= 4,2 K
rtuť(Hg) 4,154 4,11 10· Nb,Sn 18-18,3 22,5-21,5
hliník (Al) 1,175 1,04' 10 2 Nh,AI 18,7 29,5
olovo (Pb) 7,196 8,03. 10 2 Nh 3Al 1rnGco. 2s 18,5 42
cín (Sn) 3,722 3,05. 10"2 Nb,Gc 21,2
kadmiu (Cd) 0,517 2,80. 10-3 Nb-Zr 9-11 6-9
vanad (V) 5,40 1,41. 10- 1 Nb-Ti 8-10 9-12
zinek (Zn) 0,85 5,30, l 0-3
niob (Nb) 9,25 2,06. 10- 1
VED
452 ELEKTRICKÉ A MAGNETlf'KÉ VLASTNOSTI LÁTEK •
7.3.
V t.1bulce 7.9 jsou pro ilustraci 11vedeny kritické teploty a kritická pole pro
ni:'.kolik kovových supravodiči'! l a II. typu. Rekordní kritická teplota T, = Ex1
23,2 K, která je již nad bodem varu vodíku (20,4 K), byla u těchto supravodičů ko~
dosažena v případě Nh,Gc. hot
V roce 1986 objevili pracovníci laboratoří firmy 18!\1 v Curichu K. A. Muller gie
a J. G. Bednorz jistý druh supravodivosti u látek zcela jiného typu, a to u ke- vak
ramických matcriálú se strukturou minerálú zvaných perovskity. Kritické teploty cha
n.::ktcrých tčchlo !útek bohatě přesahují bod varu dusíku (77,3 K): například
tatr
u matcriiiiu o slo.í:e11í llgBa 2Ca,Cu1Ox byla spolehlivě prokázána kritická teplota
134 K. Experimenty ukazují že jde o supravodiče li. typu, jejich}. kritické pole
troI
H, .2 i kritická hustola supravodivého proudu mohou dosahovat značně vysokých
hodnot. V případe:, Je by se podahlo připravit dobř-c technicky využitelné rnate- ele
ri:íly tohoto typu, mohl by zmíněný objev, dnes bě.ř.nč nazývaný vysokoteplotní
s11pruvorlirns1. ;působit rcvnluci v mnoha odvětvích techniky. Více než dese- tep
liklý intenzivní výzkum však dosud nevedl k jeho významnčjšimu prak1ickému pot
uplatnění.
Pin~im puchopc11, IY1.1kalní podstaIy supravodivého stavu klasických kovových supravodič(, bylo krá
closa>rno ;i; limc-í- '" pid stolcti P" jeho ob_ievu. V třiciuých le1cch byla vypracována Londonova em
IC11omcnnlo~1ck(1 teorie, rC"prc1cntovanú t1v. Londmw11J·111i rovniei·mi, je/. dovolují ťcnomcnolo
gicl--.ý popis chovúní supravod1čt"1 I. typu. l'onlč.iší c;;nzh11r::ovn--Lt111dn1101'a feorie umolnila
vysvč1l1t I chuvú11i supravodiči°, II. typu. plm' pochopení podstaty supravodivosli v~ak přinesla
ma
:q,, ve kv;i,1tov,I 1rnkroskop1cká 1co11c. kterou v roce 1957 vypracovali J. Bardecn. L. N. Cooper zit:
:l J. R. Scliriik,·. T:ibv,u1:i /ICS teorie palii bacsporu k nqvdš11n úspčchům teorclické fyziky 20. ne;
slolctí.
Podsl:dnu .supravodívosli _ic vznik dvojic vz;\jemnč vúzan) ch vodivostních elektronů, tzv.
1
, 'iw1,cmv;d1 1,úr11, klerť se mohou v kovu tvořil při dostatcčnč níikých tcplot{1ch díkv elektrické
:11t~i·r1kL·i L·kh.Lru11ů s kry:-.talovou mřil.kou. Elektrická inlcrnkcc vodivostniho elektronu
·" krv~ta!ovou rnři>kou mt"1:>c loti/. v jclw okolí ov!ivnít ~pcktrurn krnltú krystalové mří7,ky, čímž
111C1Jc v1nik110111 cnCQ.!L'licky výhndn;í situace pro z~whyccní jinl'ho vodivo~tniho elektronu s opačným
momenlcm iiyhno.sti. Energie v;vby dcktronů v tomto páru je velmi malá: h\du 10 'cV. l'!esto se
mu Lou (Jh,t c!1,.·klrun_1 v k1_r;,,Lilu 1-..ordovanč pohyboval, př1čcmž_1c podstatné. 1,c púr jako celek má
nulový vl;1~tní 1THJ11l1,_"llt hyhr;oc,Li, u1k/.c pro n~J ni.._·plnlí Paul1ho princip a korelace zůstává
/achov;·111a na vzd;'ilc11ostcch mnohem vl"tších. 11c? je mrí/ko\ ú h.lrns!ant.t J...1 ystalu. Nl.'.lwmogemty
v penod1C11č ~ry.slalové mhJky pak přcslanou ,natelnč ovliv11ov;i1 pohyb clcklronC1 , {1zaních
\ CodfK'l L)vých p;.11 ccll.
!'{1111vilní llr)sitcl\l pr,Htdu do lllvarú s nulovým vlastním momentem hybnosti je nepochybně
dklauni podlllínkou pro vrn1k j:ikékojj, supravodivosti. Dnes JL· v~ak ,1i:i. Jřc_pné. teorie llCS ve
své Uao1cké- podol,č není schopna vyložil vysokoteplotní supravotlivo.sl.
V 1,,cc l ')!J2 pi'edpovčdčl n. Joscphson. že korelace v pohybu elektronů lllilic zť1stat zacho-
1 :'11w i I p11pacič, kdy dvč čúsli ,11pravodifr Jsou oddčlcny lcnkou vrstvou nevodiče. f'ředpovčděl
1,:ik L'XÍ~tc:nci jL'Vi"L d!h'S 11:v)vzin)·ch ](Htph.rnnov):Jlli je'vy (respektive .\/abou supravodivoJIJ), na
Jc:_jicl1ž 1úkl:idč v1.11ikl_v 1wvé mčřid metody elektrického 11e1pčlí a magnetického toku, které umož-
rilly o mnoho f·údú 1v)'~il citlivost a přesnost měření tčchto veličin ve srovnání s mdodJmi
11·11Ui~i1Íll~l. 1,,..,
v
,,, Pro podrobnč.1~1 obecné pou~e111 o probkmalicc supravodivosti doporuču_jcmc puhlikc1ci R. S Š,ifr.'.llJ a kol.; e
1·\11~;1 ni;~~Lh t..:plll!. fv1,1Ll'y1p1c.'is, l 11.il1a J998, pro pouťc11i o vyuJ;iti Joscpsonova jevu k mclrologickým
r
účclť11n dnprnuču:cmť k111l1u !)l (I i111Jž, V H.nskuvcc Z.ikladní fyz1kúlni kons1an1y . .SPN. Pr:iha 1988),
VEDENÍ PROUDU V PEVNÝCH LÁTKÁCH 45.l
7.3.6 Elektronová emise

Experimentální zkušenost ukazuje, že za určitých podmínek mohou z povrchu
kovů (ale i polovodiči'.1) vystupovat volné elektrony. Podmínkou pro vznik to-
hoto jevu, který se nazývá elektronová emise, je získání dostatečně vysoké ener-
gie. Tato energie bude zřejmě dána rozdílem mezi energií volného elektronu ve
vakuu a energií volných elektront1 v látce, která mi'.1že hýt v prvním přiblížení
charakterizována polohou Fermiho hladiny. Podle obr. 7 .25 v článku 7 .3 .3 JC
tato energie rovna r<p a nazývá se výstupní prací.
Existuje několik mechanismů jak získat energii potřebnou pro uvolnění elek-
tronu z pevné látky. Podle typu tohoto mechanismu rozeznáváme různé druhy
elektronové emise:
Termickou rmisi (termoemisi), která nastává při dostatečném zvýšení
teploty dané látky, kdy je dostatečný počet elektronů excitován tepelným
pohybem.
Fotoemisi vznikající při ozáření látky elektromagnetickým, především
krátkovlnným (viditelným, ultrafialovým, rentgenovým) zářením. Potf-ebná
energie je elektroni'.1111 dodávána interakcí s fotony.
Autoemisi, ta zahrnuje „vytrhování" volných elektronů z !útky vnějším
magnetickým polem. Vzniká při přiložení elektrického pole dostatečné inten-
zity k povrchu látky. (Efekt je obvykle pozorovatelný při intenzitách vyšších
než 10 7 V.m- 1.)
Sekundární rmisi, jež je vyvolána dopadem dostatečně rychlých elektronů
(eventuálně jiných hmotných částic) na povrch sledované látky; tyto částice pak
mohou předat svoji energii elektronům ve vodivostním pásu.
d
Obr. 7.34 Princip experimentálního uspořádání pro

pozorováni tcrmocmisc elektronů.
Všechny uvedené typy emise elektronů mají v dnešní době své uplatnění
v různých technických aplikacích. Jelikož se však nejčastěji setkáme s termo-
emisí a fotoemisí, všimneme si jejich vlastností poněkud podrobněji. Termoe-
misi lze pozorovat v uspořádání, které je schematicky znázorněno na obr. 7 .34.
454 ELEKTRICKÉ A MAGNEI ICKÉ VLAS I NOSTI LÁTBK
V evakuované ba1'íce jsou umistčny dvě elektrody. Elektroda K (zvaná katoda),,

která je zhotovena z materiálu. jehož emisi zkoumáme, je připojena k zápor-~
nému pólu zdroje napětí U0. Druhá elektroda A (anoda) je přes vhodný přístroj,
(klasicky přes galvanometr) umožiíující mčřit emisní proud připojena kjeho:
kladnému pólu. Katoda je udržována na žádoucí teplotě T, například pro-/
střcdnictvím tepelného kontaktu s topnou spirálou vytápěnou pomocným prou-
dem / 1 . l'ro jednoduchost předpokládáme, že obě elektrody jsou rovinné, mají •
plochu S ajso11 vzájemně rovnoběžné.
T'
Ir---------,,,..----
'I/~
1
T
Obr. 7.35 Napčťová závislost emisního proudu při

rúmých teplotách katody T' > T.
B11demc-li v popsaném uspořádání měřit při dané konstantní teplotě katody

závislost emisního proudu / na přiloženém napětí U, dostaneme závislost uvede-
nou na obr. 7.35. Proud, jehoJ. hodnota není zcela nulová při U= O, bude se
vzrC1stajícím napětím nejdříve v;:rC1stat a po dosažení určité nasycern.:· hodnoty I, ••
nebude již dále na napčti závislý. Hodnota proudu v nenasycené oblasti není
určena vlastnostmi materiálu katody. Zákonitosti určující jeho průběh
v z;ívislosli na napětí budeme studovat v následujícím článku. Nasycená hodnota
prntékajícího proudu je naopak určena materiálem katody a její teplotou. Při
zvýšení teploty katody na hodnotu T nnmčříme novou křivku podobného
průběhu s vyšší hodnotou nasyceného proudu.
Vlas1nos11 nasyceného emisního proudu lze popSill tzv. Richardso11ov_v111-D11s/1111anocým

vz/ahť111. ktc:rý i1c odvodit na základč modelu elektronového plynu, pro jeho?. rozdělení energie
použijeme h:rmiho-Dirncovo rozdělení. Pak je možné vypočítat četnost elektronů ve vodivostním
p;ísu. které mají dostatcč110u energii pro opuštění látky, a tedy i hustotu emisního proudu.
i,1ciu1rdsonův-Dushmanův v1.lah vyjadřlljc hustotu nasyceného emisního proudu j, jako funkci
lcploty Ta výstupní práce ť'f' daného matcri,ílu. Platí
, -1,, CXJJ ( -e<p

1, -) (7.33)
kuT '
kde ku je lloll1.111annova konstanla. Pro veličinu A vyplývá z teorie. že by měla být téměř stejná pro
všechny l:ilky a blízká hodnolč 1.2.I0'' A.m·'.K- 2. Ve skutečnosti je však nutné ji určovat pro
_jednotlivé lút~y expcrimcntálnč z namčřcné teplotní d1vislosli emisního proudu.
Fotoemisi lze pozorovat v principiúlně stejném uspořádání. Katoda, kteráje

zdrojem emitovaných elektroni't (srov. obr. 7.34), není ovšem žhavena. musí
však být uzpúsobcna tak, aby bylo mofoé její povrch přilehlý k anodě ozařovat
žádaným elektromagnetickým zářením. Pro vyšetřování vlastností fotoemise je

rovněž žádoucí možnost změny polarity napětí zdroje Vo.
Při kladné polaritč anody vůči katodě, tj. ve stejném uspořádání jako při mě
ření napěťové závislosti emisního proudu termoemise, bude mít napčt'ová zá-
vislost emisního proudu (při konstantní intenzitč záření) kvalitativnč stejný prů
běh jako v případě termoemise (srov. obr. 7.35); hodnota nasyceného emisního
proudu bude přitom vzrůstat s rostoucí intenzitou záření dopadajícího na katodu.
Velmi zajímavé a důležité je studium závislosti emisního proudu na vlnové
délce a frekvenci dopadajícího záření, tj. měření napěťové závi~losti emisního
proudu při osvčtlení monochromatickým zářením. Při měření především zj is-
tíme, že při záření o včtší vlnové délce, než je jistá kritická hodnota .A.i,= clvo,
v0 = (J),j2rc, fotoemise vůbec nenastává. Další zajímavou vlastnost lze zjistit mě
řením napěťové 1,ávislosti emisního proudu v opačné polaritě (tj. s kladným
pólem zdroje připojeným k fotokatodě a záporným pólem připojeným k anodě);
s rostoucím napětím proud klesá, přičemž klesne na nulu při určité hodnotě na-
pětí závislé na vlnové délce (frekvenci) pou;;itého záření. Budeme-li měřit Ug,c,,
pro záření různých vlnových délek, zjistíme přímou úmčrnost mezi Ug, a w.
Uvedené vlastnosti fotoemise lze snadno vysvčtlit romocí r,ředrokladu. fo dopadající foton pf'cdú
veškerou svoji energii ť 1 = hw emitovanému elektronu. Předpokládáme-li dále zachování energie
pfi srážce fotonu s elektronem. dostaneme pro energetickou bilanci podmínku (Einsteinův vztah)
(7 ťl4)
podle níž se předaná energie spotřehuje na výstupní práci a ,.bytck bude tvoi'it kinetickou energii
E1 = m,v2/2 emitovaného elektronu. Podle podmínky (7.14) je pak úejmé, i.e fotony o energii
menší než výstupní práce hw < e<p nclllohou emisi vyvolat. Fotoemise nastúvú při prnlrové frek-
venci ú1r
(7 35)
Pli nulovém nebo malém l.ápornérn napčtí rne1i katodou a anodou teče obvodem jistý emisní
proud díky nenulové kinetické energii crnitovaných elektronů. Proud klesne na nulu. budou-li
emitované elektrony 1ccla /br1.dčny přilo7cným rrnpWrn, tj. hude-li platil E, = eU,,,,, Z (7.14) lze
potom získal zúvislosl U,.w na frekvencí w
(7%)
Vidíme, že zirvislost je skutcčnč lineární. Na základč mčřcní u,_,,, rro nčkolik li'ekvcncí lze
z (7.36) určit poměr !,t,, a i výstupní pr:íci roužitého materiálu katody.
Jev elektronové emise se stal základem klasické vakuové elektroniky, která si

přes bouřlivý rozvoj polovodičové elektroniky stále zachovává svůj význam.
Kromě toho v historii fyziky jev elektronové emise významně přispěl k rozvo,1i
poznání mikrostruktury látek a k formulování základních postulátů kvantové
456 ELEKTRICKÉ A MAGNETICKÉ VLASTNOSTI LÁm:,
mechaniky. Speci:ílnč termocmisc i fotoemise dávají dobré možnosti pro měřenř\

výstupní práce ekktronll v rúzných typech látek. V tabulce 7.10 jsou pro infor<
maei uvedeny některé hodnoty získané oběma metodami.
Tabulka 7 1O VV,tunnl l)fi:Íce elektronů nčktciÝch kov1j
~
tcrn1ocm1~c fotoemise
cmÍlUJÍCÍ látka e(f) (eV) emitující látka e<!J (eV) "·
Ag 4,8 Ag 4,3
Cs 2,l Al 4.2
N1 4,6 Cs 1,8
Pt 5,1 Ni 5,0
Ta 4} Ta 4,i
w 4,'.í w 4,5
7.3.7 Nenasycený emisní proud, princip elektronky

Nyní obrátíme pozornost na studium zákonitostí emisního proudu v nena-
syceném stavu. V předchozím článku jsme viděli, že zatímco nasycený emisní
proud je dán výhrndně emisními schopnostmi katody, proud při nižších napětích
je zřejmě dán podmínkami jiného druhu. Pro nalezení těchto podmínek se
vrátíme k experimentálnímu uspořádání podle obr. 7.34, s kladnou polaritou
zdroje na anodč.
Uspořádání s rovinn;;·mi elektrodami umožňuje řešit úlohu jako rovinný pro-
blém. Položme osy y, z souřadné soustavy do roviny katody a osu x volme tak,
aby její kladný smčr mířil k anodč. V ustáleném stavu. kdy obvodem teče staci-
onární proud, musí vzhkdern k rovnici kontinuity proudu existovat i v prostoru
mezi elektrodami stacion[irní rozložení hustoty konvekčního proudu. Jelikož
záporné nabité elektrony proudí o<l katody k anodě, platí pro ni i= (-j, O, 0),
.i= lil > O. Podle (3.11) je možné hustotu j vyjádřit pomocí rychlosti elektronů v
a pomocí objemové hustoty jejich náboje p; j = pV. Obecně je nutné předpoklá
dat, ž.e obč tyto veličiny jsou funkcí souřadnice x.
V prostoru mezi katodou a anodou existuje elektrické pole, které je dáno
jednak napčtím U přiloženým na elektrody, jednak prostorovým rozložením
elektronů. Potenciál tohoto pole je rovněž funkcí souřadnice x a musí vyhovovat
l'oissonovč rovnici
d 7 <p(x) p(x)
- - - - == - - -
Předpokládejme, že elektrony vystupují z katody s nulovou rychlostí, takže platí

v(0) = O. Ve vzd,ílenosti x od katody bude jejich rychlost v(x) určena rovností
mezi potcnci{ilní a kinetickou energií. Budeme-li povrch katody považovat za
hladinu o nulovém potenciálu qJ(0) = O, mi'.'1žeme napsat v(x) = ✓(2e,p(x)/m).
Po dosazení do (7.37) dostaneme pro potenciál diferenciální rovnici
1~ENf PROUDU V PEVNÝCH LÁTKÁCH 457
d 2 <p~x) = _j_ r,; (<p(x)fl/2. (7.38)

dx Eo \J""z;;
Jelikož jde o diferenciální rovnici druhého řádu, je nutné pro nalezení jejího
r partikulárního řešení předepsat okrajovou podmínku nejen pro hodnotu potenci-
;:álu, ale také pro hodnotu jeho derivace. Kromě <p(O) = O budeme požadovat
• (d<p/dx),=o =0 (později tuto podmínku fyzikálně zdúvodníme). Potom, vynáso-
bíme-li rovnici (7.38) derivací d <p/dx, můžeme její první integrál psát ve tvaru
-(-J
I d<p(x)
2
j
= --
v>(x)
r,;;m J <p -~• dep = -
j
Jfe-J;f.0.
m
(7 39)
2 dx Eo ~~ fo 2e
o
Tuto rovnici lze již integrovat separací proměnných
(Jl. ffeI!!_ )
2/3
cp(x) = x4/3_ (7.40)

4E0 2e
Speciálně pro x = d platí <p( d) = U a
j = 4Eo ~U3/2_ (7.41)

9d 2 \j-;;~
Proudová hustota j, a tedy i proud v obvodu jsou úměrné U312 . Tento výsledek,
zvaný někdy Langmuiri1v třípolovinový vztah, platí ovšem pouze za předpo
kladu, že je splněna podmínka (d q,/d x)x=o =O, která požaduje nulovost inten-
zity pole povrchu katody. Podmínka mí1že bý·t zřejmě splnčna pouze za předpo
kladu, že v prostoru mezi anodou a katodou existuje prostorový náboj elektronů
dostatečné velké hustoty p(x). (Kdyby tento náboj neexistoval. bylo by v celém
prostoru mezi elektrodami homogenní pole o intenzitě E0 = Uld.) Je dokonce
nutné, aby se vzrůstající hodnotou přiloženého napětí hustota prostorového ná-
boje v daném bodě vzri'1stala. To je však možné jen tehdy, je-li proud tekoucí
obvodem menší než emisní schopnost katody, tj. menší než nasycený proud fs.
Podmínka (dq,/dx),~o =0 vyjadřuje rovnovážný stav mezi elektrony uvnitř
katody a elektronovým oblakem v prostoru mezi katodou a anodou. Je nutná pro
existenci stacionárního proudu. Kdyby totiž při dané hustotě proudu j bylo
(drp/dx),=o = -E(0) <O, elektrony, které podle předpokladu vystupují z katody
s nulovou rychlostí, by tímto polem byly vráceny zpět na katodu a proud obvo-
dem by musel nutně klesat. Obráceně, kdyby platilo (dq,/d x),, 0 = -E(O) >O,
byly by z katody odváděny další elektrony a proud obvodem by stoupal tak
dlouho, dokud by se pinč nevyužilo emisní schopnosti katody.
.!•
il .•.··.'
~·.'
458 ELEKTi<íC"-1, A MAGNEílCKÉ VLASTNOSTI LÁTEK ( "
l Jspoř(idání p0dlc obr. 7.34 reprezentuje vlastnč nejjednodušší typ elektronky:'

(diody). která se, jak zn{11no, nejčastěji užívala k usmčriíování střídavého napětí. -•
Zařazením dalších elektrod do blízkosti katody je možné získat další typy elek-
tronek. Například umístíme-li do blízkosti katody jednu elektrodu (tzv. mřížku)
ve tvaru kovové síťky, která umož11uje průlet elektronů, získáme triodu. Napě
tlln přivedeným z vn.::jšiho zdroje na mřížku lze řídit prostorový náboj
clel--tro11L1, a tedy i proud elektronkou. Tvar charakteristik uvedený na obr. 7.35
hude tedy v nenasycrném stavu zúvisct na napětí mří.1.ky. Vzhledem k tomu, že
malými změnami mřížkového napětí je možné získat značné změny proudu /
eleklronkou, je elektronku mož.né použít například k zesilování malých časově
promčnných napčií.
Phd;'mím dalších mřížek je možné získal složitčjší typy elektronek (tetrodu,
pentodu a další), které mají projednotlivá použití výhodnčjší vlastnosti. Blíže se
však j i1. elektronkami zabývat nebudeme a odkazujeme na starší učebnici [5].
7.4 Vedení proudu v kapalinách
7.4.1 Mfrn:í a molární vodivost roztoků
\' kéipal11é111 skupenství mohou existovat jednak „čisté'' !útky, tj. látky o jedné
složce. jednak ro;toky. \:čkteré čisté látky v kapalném skupenství (především
kovy) jeví elcklronovou vodivost, 11 včtši11y kapalin (hlav11č u roztoků) se však
prnjcvuje vodivost iontová.
Elektronovou vodivostí kapalin se z,1bývat nebudeme. Pozornost obrátíme
p1edevším na iontovou vodivost roztokiL Je znúma skutečnost, že většina sku-
tcčnč čistých rnzp,lu;tčdd (voda, alkohol, benzen a další) jsou velmi špatnými
vPdiči. \' nčktcrých případech však stačí rozpustil nepatrné množství vhodné
látky. ahy vodivost vzrostla o několik řádů. V tabulce 7.11 uvádime některé
typické příklady.
Tc1hui1';i 7 11 Pr·iJ,Jadv mérné vodivo,11 vybraných rozlokťt
mčrná vodivost teplota
iáL,;i
(0,mf 1 (K)
vod;i (I LO) 4. IO 6 JOO
1'y\c·!inc1 rhlorovoJí\..ovťt (l {Cl) I.)()'" 300
tc,tr:1chlormc1an (CCl,1) .1. I 0· 1'' JOO
vmluy rot.tok llťl (10 4 11101/litr) 4. IO :i 100
rnd11Ý r,11.tuk 11:\0, i3. l(r' 11101/l1tr) I. IO 2 100
Lúiky, jc,iichž roztoky vedou elektrický proud, se nazývají elektm/y/v. (Ně

kdy se také elektrolytem rozumí příslušný vodivý roztok.) Zkušenost ukázala. že
nčktué l:'1tky zvyšuji vodivost wačně, zatímco jiné velmi málo. Látky prvního
typu se 11azýva1í si!nJ elektrolyty, Lílky druhého typu slahé ťiektrulyty. Mezi
VEDENÍ PROUDU V KAPALINÁCH 459
silné elektrolyty se řadí především soli anorganických i organických kyselin.

a dále většina anorganických kyselin a zásad (HCI, 1-·IiS0 4 , HNOJ, KOH, NaOH
a jiné). Reprezentanty slabých clektrolytú jsou některé organické kyseliny (ky-
selina octová, kyselina mravenčí a další) a některé anorganické kyseliny a zá-
' sady (kyselina boritá, amoniak apod.). Kromě elektrolytú existují ovšem látky,
které vodivost roztokú nezvyšují. Jako příklad tohoto druhu můž.eme uvést
vodný roztok alkoholu.
Zařazení dané látky do určité skupiny elektrolyt11 není ovšem absolutní; má
smysl pouze ve vztahu k určitému rozpouštědlu. Výsledky experimentú totiž
ukazují, že roztoky získané rozpouštěním stejného množství určité !útky v rúz-
ných rozpouštědlech mohou mít značně rozdílné vodivosti. Experimenty dále
ukazují, že rozhodujícím kritériem schopnosti rozpouštědla vytvářel vodivé
• roztoky je jeho permitivita. Schopnost vytvářet vodivé roztoky roste s rostoucí
pennitivitou. Například voda (ť,. = 80) má vysokou schopnost vytvářet vodivé
roztoky, zatímco benzen C 6 H 6 (E, = 2,J) v podstatě vodivé roztoky nevytváří.
Jeliko;,. vodné roztoky patří k nejběžnějším a nejvíce prozkoumaným, budeme se
nadále zabývat především jimi.
Uvedené základní experimentální údaje o vzniku vodivosti rozlokú a ze-
jména vlastnosti elektrolýzy, o níž bude řeč v následujícím článku, vedou k zá-
věru, že nositele proudu v roztocích elektrolyti't tvoří ionty elektrolytu. Je proto
nutné předpokládat, že alespo1'í některé molekuly elektrolytu se v roztoku mohou
rozštěpit na kladné ionty (kationty) a na záporné ionty (anionty). Toto štěpení
molekul se nazývá elektrolytickou disociací. Studium vodivosti roztokú předsta
vuje jeden z velmi důležitých způsobů zkoumání jejích zákonitostí.
Měrná vodivost roztokú silně závisí na koncentraci. V oboru malých
koncentrací vodivost s jejím zvyšováním vzrůstá, po dosažení určitého maxima
pak dále klesá. Na obrázku 7.J6 jsou uvedeny některé konkrétní výskdky.
80
r -1
{Ilml
60
1,0
20
0hr. 7.36 Koncentrační
závislost mčrné vodivosti
vodných roztoků n~klcrých
elck!rolytů. o
5 10_ _ C {"fo]. 15
ELEKTR/CKE A MA< ;NETICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK'
VI
Kromč měrné vodivosti se pro posuzování vlastností roztokú užívá tzv. mo-
lrírní \'1/divnsl, která číselnč vyjadřuje měrnou vodivost roztoku, v němž na jed-
notkový objem připadá jeden mol částic realizujících vodivost. Označíme-liry
molární koncentraci roztoku, tj. počet 1110IC1 částic realizujících vodivost připa
dajících na l m3 roztoku, bude mezi měrnou vodivostí y a molární vodivostí A
platit v1'.tah
A= r (7.42)
17
.kdnolkou 11101.írní vodivosti je tedy u:r 1.11tmol ' 1). Je třeha mít na paměti, že
při udúní 1110Iární vodivosti musí být v}.dy (například chemickým vzorcem) spe-
cifikovún druh čústic, na jejichž. jednotkovou molární koncentraci se vodivost v
VJ'.talrnjc. Ncjbč1:11ější je v,tahovat molární vodivost na jednotkovou molární n
koncentraci chemických ckvivalcnti'1. 6<' (
Z definice molární vodivosti vypl)·vá, 'íc by ncmčla být závislá na koncent- n
raci roztoku, kdyby podíl všech molekul elektrolytu na vodivosti roztoku by! na y
koncentraci nezávislý. Jak je však vidět z obr. 7.37, který uvádí experimentálně d
------·---~!
5 /-/Cl
0hr. 7.37 Koncentrační závislost molární vodivosti

vodných roztoki°1 nčktcrých clcktrolvtů
zjištčné koncentrační :,:ávislosti ;\ pro nčktcré látky, molární vodivost s rostoucí

koncentrncí roztoku ve skutečnosti údy klesá. Tato skutečnost může být
v principu vysvětlena dvěma příčinami. Jednak se může se změnou koncentrace
mčnit slupeii disociace clcktrolytu, jednak múžc na koncentraci záviset schop-
' ( '/:rlliir t, \'111 ekvn'oie11fť111 G :--.L· rnlu1rn formalní z-tý díl molekuly ncho jiné uvažované čústice, J..dc z.je buď
111
prn."l't přijatých, nebo odcvzcJaných cld,lronll v dané oxidal'.nt redukční reakci, nebo lHJ;íVÁ cclk.ový počet
ck1;1cntúrn1ch 11:'1h()_jt"1 k:it11-)11ll! vy111čnčnvch t()ulo mnlt:kulou (Uisti-:1) v reakcl _1111ého typu Dhvc se číslo z
/JcdnocJul.cnt mvyvalo l'(,/end Pro jeden mol chcrrnckých ckvivalc111ů se dfíve 111.ívala icdnolka ieden val,
Například Jťdcn mol chemických ekv1valcntl1 (val) 1-.y-,eliny chlorovlidikmc !-!Cl Je totc;7n~· s mu.lem HCI,
nclHii' v 1~·.ir-:c1ch " l l( •1 '>l' 11ahra1ujc pou,.c .1cJi:n atom vodíku. ~aproti tomu v pfípadč kyseliny sírové H2S04
v icakcích, v nich}. se nahrazují oba vodíkové alomy, JC Jeden 11101 cht:mických ekvivalentů {val) H~S0--1 roven
polov1nč nllilu i l ,S0--1 rvfo!:frní \ oJi vos,I vLtahm nná 11,1 Jednot lovou 111Gbrnl lonccn1rac1 chemických ekviva-
lc111t1 ~l'. drivc na;.,)"vala ek1·n·alentovú vodivost.
nost pohybu nositelů proudu. Ve skutečnosti se uplat1'íu_jí oba mechanismy.

První z nich nabývá převahy u slabých elektrolytů (zejména v oboru nízkých
' koncentrací), druhý se naopak uplatiíuje především u elektrolytů silných.
V článku 7.6.6 bude ještě těmto otázkám věnována pozornost.
Pro studium fyzikálně chemických vlastností roztoki', je důležitou veličinou
hodnota molární vodivosti A= získaná extrapolací k nulové koncentraci.
(Z historických důvodů se někdy nazývá molární vodivostí při nekonečném zře
dění.) Její význam spočívá v tom, že vyjadřuje schopnost jednoho molu daných
částic vést proud v situaci, kdy lze zanedbat jejich vzájemnou in1erakci.
Je-li vodivost roztoku elektrolytu realizována několika typy iontů, je vý-
sledná molární vodivost při nekonečném zředění rovna součtu molárních vodi-
vostí realizovaných jednotlivými ionty. Tento poznatek vyjadřuje aditivnost
molární vodivosti při nekonečném zředění. Byl formulován F. W. Kohlrauschem
(v r. 1873) na základě výsledků jeho velmi systematických a přesných experi-
mentů. Nazývá se proto Kohlrauschovým zákonem, někdy také zákonem nezá-
vislého pohybu nositelů proudu v roztoku. Jestliže tedy v daném roztoku dva
druhy nosiči't proudu A a B vytvářejí molární vodivosti při nekonečném zředění
A...A a A~. 8 je podle Kohlrauschova zákona výsledná molární vodivost roztoku
při nekonečném zředění A= rovna
(7.43)
7.4.2 Elektrolýza, Faradayovy zákony

Nyní budeme věnovat pozornost jevům, které vždy doprovází pri'ichod proudu
v látkách, má-li jejich vodivost iontový charakter. Tyto jevy, nazývané elektro-
lýzou, spočívají v chemických změnách v roztoku a na elektrodách, nastávají-
cích při prúchodu proudu. Elektrolýza může mít různé konkrétní formy závislé
na materiálu elektrod a na typu elektrolytu. Tyto formy jsou podmínčny pova-
hou fyzikálně chemických procesi', probíhajících při styku elektrod
s elektrolytem (rozpouštění materiálu elektrod, vylučování látek na elektrodách,
různých chemických reakcí apod.). Konkrétní projevy vzájemné interakce mezi
roztokem a elektrodami nás však budou zajímat až v příštím člúnku, kdy se
budeme zabývat elektrochemickými procesy nehomogenních soustav. Nyní se
omezíme pouze na formulov(111í kvantitativního vztahu pro množství !útky pře
nesené roztokem k určité elektrodě při průchodu proudu.
Tyto vztahy jsou vyjádřeny známými Faradayovými zákony elektrolýzy.
První Faradayi,v zákon říká, že v případě, kdy se na uvažované elektrodě vylu-
čuje pouze jediný druh látky, je její množství M úměrné prošlému náboji Q
(7.44)
,.
462 FLEKTRICKÉ A MACNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK .•j'
Konstanta úmčrnosti A1 , charakteristická prn dannu l{itku, se na,ývá jejím elek-

lmchemickým ekvivalenlem. V soustavě jednotek Sl bude elektrochemický
ekvivalent vyi:ídřen v ki ln gramech na C()ulomb (kg. C- 1J.
r>rul~}J Furoday1!v zákon vyjadřuje souvislost n1ezi innoistvín1i různých látek
vyloučených stejným nábojem Q. Jestliže dvěma roztoky různých elektrolytů
projde tý;i. elektrický náboj Q, bude poměr množství látek MA, M 11 , vyloučených
na pí-íslušných elektrodách, roven pomčru JCj ich chemických ekvivalentů GA,
Gn, Tedy
(7A5)
Ze V/tahu (7,4S) vyplývá, že k vyloučení jednoho molu chemických ekvivalentů

libovolné látky je zapotřebí vždy stejný· náb(,j F, který se nazýv(t Faradayovým
wího1em, (někdy též, Faradayovou konslantou), Jeho hodnotu, která má bezpro-
střední v,tah k hodnotě i\vogadrovy konstanty (vi,. čL 7.6.6),je třeba určit mě
řcnírn [)nes už.i vanou hodnotou je f' = 96 485,3415(39) (~.mol 1 (viz Dodatek 2),
Núboj prochá,cj ící roztokem je zpravidla přenášen jak anionty, tak kationty. Pro
studium chování jednotlivých typů iontú je užitečné znát podíl, kterým se na
přeneseni celkového náboje Q podílejí, Tento podíl se nejčastěji vyjadřuje rela-
tivnč po111nci tzv. / fittorjiJv_vch pfrvodních Nsel. Předpokládejme, že z celko-
vého núbo1e velikosti Q prošlého roztokem byla část QA přenesena kationty
a část QK pf-cncscna anionty. I !ittorfova přcv()dní čísla anionti'.1 a kationtů tA, IK
jsou pak cld'inovúna vztahy
QA
/A= (7.46)
Q
Jciiko.ř. je ovšem (2 = QA + QK, platí /A+ /K= I. I [ittorfova převodní čísla jsou
dúlcžitými veličinami při studiu p<lhyblivosti iontů. L,e je určit měřením ze
/.ll1Čll koncentrace elektrolytu v blízkosti elektrod, popřípadč z pohybu rozhraní
mezi dvčrna ekktn,lyty při pri'.'1cliodu proudu. Otázky tohoto druhu budou
sludovány v člúnku 7.6,6.
7.4.3 Elektrochemické proťcsy na elektrodách - elektrodové potenciály,

galvanické články
V tomto článku ,i krátce všimneme jevú, které nastávají v nehomogenních sou-

stavúeh. Zejména budeme studoval clektrochťmické prncesy na povrchu elek-
trod ponoí·cných do roztoku elektrolytu, které jsou doprovázeny působením
vt ištčných sil mc·zi ckktrndou a rozt\lkem.
Ex1stc11ee potenciálových rozdílů mezi elektrodami ponořenými do roztoku
j,· znú1 na od 2. poloviny 18. století. O objev toho jevu se zasloužili zejména
• , VEDENÍ PROUDU V KAPALINÁCII 463
L. Galvani a A. Volta (Volta také sestrojil první galvanický článek schopný

trvale dodávat proud). Výklad jeho činnosti, který je založen na možnosti vý-
měny iontů mezi elektrodou a roztokem, podal W. Nernst.
Každý kov ponořený do vody nebo do vodního roztoku má větší či menší
tendenci se rozpouštět, podobně jako se ve vodě rozpouštějí například sol i. Roz-
díl je však v tom, že kov je tvořen krystalovou mřížkou složenou z kladných
iontů, jejichž kladný náhoj je kompenzován záporným nábojem volných
elektronů. Při rozpouštění mohou do roztoku přecházet jen kladné ionty. takže
kov se přebytečnými elektrony nabíjí záporné. Na druhé straně je nutné předpo
kladat existenci opačného procesu, kdy kladné ionty (kationty) přítomné v roz-
toku budou mít určitou tendenci zabudovávat se do krystalové mr-ížky elektrody.
Přechodem těchto kationtů se bude naopak elektroda nabíjet kladně.
Na základě uvedených představ o chemické aktivitě mezi elektrodou a rozto-
kem je možné kvalitativně pochopit. že za určitou dobu po vložení elektrody do
roztoku nastane rovnovážný stav, při kterém si za jednotku času elektroda
a roztok vzájemně vymění stejný počet ionlll. Tato rovnováha bude ovšem
obecně podmíněna existencí nenulového potenciálového rozdílu mezi elektro-
dou a roztokem. Skutečně, bude-li zpočátku převažovat například přechod klad-
ných iontů z kovu do roztoku, bude se kov postupně nabíjet záporně a vzniklé
elektrické pole bude znesnadiíovat přechod dalších kationtů. Při určité hodnotě
záporného napětí elektrody vůči roztoku se oba procesy vyrovnají a nastane
zmíněný rovnovážný stav. V opačném případě, kdy zpočátku převládal přechod
aniontů z roztoku na elektrodu, bude rovnovážný stav charakterizován určitým
kladným napětím elektrody. Tato rovnovážná napětí meli elektrodami a rozto-
kem se ve fyzikální chemii nazývají elekrrodovými potenciály. Jejich hodnoty
i znamení závisí na materiálu elektrod i roztoku.
Elektrodový potenciál představuje důležitou fyzikálně chemickou charak-
teristiku dané látky. Bohužel však neni možné určit jeho absolutní hodnotu,
neboť měřitelné je pouze napětí mezi dvojicí elektrod. Proto se konstruují různé
standardní elektrody a zavádí se pojem stanclardních elektrodovvch potenciáh'i.
Standardní elektrodový potenciál dané látky je vlastně elektron10torické napětí
• članku, jehož jednu elektrodu tvoří zkoumaná látka, druhou zvolená standardní
elektroda. přičemž roztok elektrolytu je určitým způsobem standardizován. Ze
znalosti standardních potenciálů a určitých vlastností příslušných elektrolytů je
pak možno vypočítat elektromotorické napětí libovolného člúnku s roztokem
libovolné koncentrace.
Standardní elektrodové potenciály se často vztahují k tzv. standardní vodí-
kové clektrodl, která představuje nejdůležitější typ tzv. karřontow; f'!ekrrody.
Kromč ní se však ještě používá řada jiných typů elektrod. Popis jejich vlastností
a konstrukce, stejně jako podrobnější výklad o vlastnostech elektrodových po-
tenciálů lze nalézt v učebnicích fyzikální chemie (viz. např. [ I 3, 16 )).
41,4 ELEKTRICKÉ A \1/1.GNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK.'.
''1
Na obrázku 7.38 je zobrazen princip uspořúdúní klasického, historicky{
významného D11niellova {lánku, na jcho:ř. příkladu budeme demonstrovat právě,
vylo:h:né kvalitativní poznatky. Č'lánck se skládú z nádoby rozdčlené na dvě,1
č,fi--:ti prťilinčitou přepážkou D (diafrag1nou). jedna část nádoby je naplněna",;
ro/.tokcm síranu zinečnatého (ZnSO 4 ), v nčmž je ponořena zinková elektroda,',
zatímco druhá jej i část je naplnčna koncentrovaným roztokem síranu měďnatého '.
((\1S( l.1) s ponořenou elektrodou mčdčnou. Experiment ukazuje, že po ustavení
rovnováhy hude mezi elektrodami napětí asi I, I V, přičemž měděná elektroda
bude vůči zinkové kladnú. Při spojení obou elektrod vnějším vodičem zjistíme,
)l
že čl:)nek je schopen udr/'.et ve vznikli:in obv\-1du pruud.
u
D
I
~~
-
-
- :·
- -
--
-;._-1
-
- [@ _ --~- ---
-~' -: -:-_-- -:
Obr. 7 ..18 Principiální uspořúdání klasického
Zn 50. CuSiJ,; Daniellova článku.
To1o chování člónku kvalitativně snadno vysvětlíme na zúkladě představ

uvedených v přcdchO?ím výkladu. Nechť Ve" a V/,,. j~ou příslušné elektrodové
potcnciiily. tj. napčtí jcdnotlivýc'h elektrod vt1či příslušn;;·m roztokL1m v rovno·
vá?.11é111 stavu iontových procesť1 na jejich površích. Za předpokladu, že roztok
v obou či1stech nádoby má stejný elektrický potenciál cp, budou mít potenciály
dcktrud hodnoty <(11,11 ~ <[!, + V„ 11 , <Pcu == cp, + Vcu . Napětí, které vytvoří elek•
trické pole mc;,i obéma elektrodami, pak bude mít rovnovážnou hod-
notu U,i = Cf!cu - ((1111 == Vi- 11 -- V,". Při spojení elektrod vnějším vodičem budou
účinkem toh,Jto pole přecházet volné elektrony ze zinkové na měděnou elek-
trodu. čímž se ovšem zmenši napětí Vc 11 , V1, 11 a poruší se rovnováha v iontových
procesech 1m clcktmdách. Zinková elektroda bude opět získávat přebytek zápor-
ných núboji't a měděná elektroda přebytek kladných núboji't. Vnějším vodičem
poteče proud tak dlouho, pokud zť1stanou zachovány uvedené poměry uvnitř
elán ku.
Právě vyložené procesy uvnitř Daniellova člúnku přesně odpovídají sil11aci,
o níž jsme abstraktně mluvili v čl. 3.2.3 při zavádění pojmu zdroje elektromoto-
rického napětí. Napětí U0 _je zřejmě svorkovým napětím článku. Není-li z něj
udchírún proud, mťi)-cmc položit l/0 = ,f;. Elektromotorické napětí /;'zde popisuje
sclwpnost clcktrnclových proccsť1 transpor1ovat náboj určitým směrem. V pří
p:1dč, 1.c čl{mek d,idúvá proud do vnějšího obvodu, je hodnota svorkového napětí
11rčc11a vzt:1hc111 (1.31). Vnitřní odpor R, JC v tomto případč odpor roztoku mezi
elektrodami. Výkon dodávaný článkem do vnějšího obvodu je určen vztahem

(3.48) a je získáván na úkor vnitřní energie článku, která se při odběru proudu
uvolňuje v důsledku fyzikálně chemických dějů na elektrodách.
Charakter těchto ději'i závisí na konkrétních vlastnostech dané soustavy.
Může například docházet ke změnám koncentrace a složení roztoku u jednotli-
vých elektrod. nebo mohou na elektrodách probíhat určité chemické reakce.
které změní jejich chemické složení. Podstané však je, že uvedené elektrodové
procesy musí zabezpečovat kontinuitu proudu v obvodu. Vzhledem ktomu, že
v elektrodách je proud realizován elektrony a v elektrolytu ionty, elektrodové
procesy musí na jedné elektrodě zabezpečovat odčerpávání elektronů do elekt-
rolytu a na druhé elektrodě předávání elektronů z elektrolytu. 67
Uvedené chemické zmčny mohou obecně vyvolat změny elektrodových
potenciál ti obou elektrod, a tím také změny proudu protékaj icího soustavou.
Tento jev, který je obecným průvodním jevem elektolýzy, se nazývá polariz.acc
elektrod. Projevuje se tak, jako kdyby v průběhu elektrolýzy započal v obvodu
působit nový zdroj tzv. polarizačního elektromotorického napčtí J;I'· Na zúkladč
energetických úvah lze ukázat, že polarizační elektromotorické napětí musí vždy
působit zmenšení proudu, který je vyvolal. Musí tedy mít vždy opačné znamení
něž původní elektromotorické napětí, jehož účinkem začala v obvodu probíhat
elektrolýza.
K polarizačním jevům je nutné přihlížet při konstrukci článkú, kte, é mají
sloužit jako v praxi upotřebitelné zdroje elektromotorického napětí. Takové
články je nutné konstruovat tak, aby produkty elektrolýzy, vznikající při činnosti
článku, nemohly pokud možno vytvářet polarizační elektromotorické napětí.
V Daniellově článku dodávajícím proud do vnějšího obvodu probíhá na zá-
porné zinkové elektrodě anodická reakce
Zn ➔ Zn 2++ 2e,
zatímco na kladné měděné elektrodě probíhá reakce katodická
Cu 2 '+2e ➔ Cu.
Diafragma v Daniellovč článku do určité míry zabra11ujc smíchání kationtťi

zjednotlivých částí nádoby. Kdybychom mohli předpokládat, ze při provozu
článku nedochází k průchodu kationt(, diafragmou, hyla by prohíhající elektro-
lýza charakterizována pouze rozpouštěním zinkové elektrody a usazováním
měďnatých iontů na elektrodě měděné. Chemické složení elektrod by se tedy
. neměnilo a polarizační napětí by bylo dáno pouze změnami koncentrace roz-
"Podle terminologie zavedené ve fy1.ikální chctnii se reakce zahezpcču.1ící odčc1pávání clcktro11ú z elektrody
nazývá kalodickou rcal-..cí naopak reakce zabezpečující ptcdúváni clcktronú clcklodě \C naz~vl1 reakcí
nnodickou. • •
466 ELEKTRICKÍ' A MAGNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTE{;_
-, vm
toki'1. Ve skutečnosti není tento předpoklad nikdy ideálně splněn. Ve zcda vy-
bitém článku jsou všechny mčd'naté ionty vyloučeny na kladné elektrodě
a elektrolyt je tvořen jen chloridem zinečnatým. Daniellův článek má malou
i.ivotnost a s ohiedem na dnešní potřeby není použiielný.
GalvanickL: čl{111ky, které Sl: v praxi používají, lze rozdělit do dvou skupin, čer
Do první skupiny zařazujeme /Jri11hírní (nevrnlln;J c"fánky, které mají Jednorá- kat
zové použití. V důsledku elektrolýzy probíhající pf-i odběru proudu (tzv. vybí-
jení) dochází v těchto článcích k nevratným procesům, kterými se články po-
stupně znehodnocují. Do druhé skupiny zařazujeme sekundární (vratné) články,
nazývané také {!kurnulátory, které je naopak tno!:nó prí'1chode1n proudu opačM
ného smčru (po připojení k vnějšímu zdroji) přivést do původního stavu; mlu- Eh
víme o 11abí_jL:11Í člúnku.
Užitnou hodnotu galvanického článku určuje í'ada paramctrť1. Mezi nej- tz1
dúležítější patří kapacita článku (obvykle udávanú v ampérhodinách) vyjadřující (v
celkový náboj, který múže článek do v nějšího obvodu dodat, dále hustota po
cnegrie (ud;ívaná ve watthodinách/litr), vnitřní odpor, maximální pracovní do
prouu, rychlost samovolného vybíjení (udávanú v procentech kapacity za den) VO
ajiné. S rostoucí spotřebou galvanických článkll, zejména pro mobilní elektro- S0'
nickú zaří;,cní, nabývají stúk včtší význam i ekologická hlediska, především po
obsah toxických materiálč1. V n,ísledujícím textu uvedeme stručnou charakteris- bý
tiku nejdi'dóitějších typú. vý
as
a) Primární Nánky Pr•
Pro laboraturni C1čely nHí stále největší význam Westonův článck, jehož katodu ti~
tvoří amalgam kadmia, anlldu rtuť a elektrolyt nasycený roztok síranu to!
kademnatého CdSO" a který· se uplatiíujc jako normál elektromotorického
do
napčtí. Podrobnější popis jeho konstrukce a vlastností Je uveden v [5]. My zde
uvedeme prn1zc, že jeho elektromotorické napčtí /:w = I ,O 1865 V při 20 °c. Má-
li však lato hodnota zůstal zachována, nesmí článkem nikdy protékat proud. Při
jeh,i pou}ívúní je proto nutné užívat speciálních měrných metod, zejména
kompenzélčn1 metody (viz opč·t / 5)). Objev Josephsonova jevu přinesl novou
možnost kontroly napětí Wcstrnwvých normálních článků, popř. kontroly jejich
stability (srov. čl. 7.3.5).
K napújcní drobných spotřebičů se užívá několik typi'1 primárních článků,
které jsou modiťíkacerni lec/unchéova článku. V púvodní verzi tohoto článkuje v,
záporná clektroda tvořena zinkovou tyčí a kladnou elektrodou je uhlíková tyč kj
obklopená nst vou burelu (Mno,). Elektrolytem je vodný roztok chloridu amon- bí
ného (.',"II,( 'I) a chloridu zinečnatého (ZnCI,). Vodivost elektrolytu je zajištěna ži
zápornými mnty cr- a kladnými ionty Zn 2 +, NH 4 ' _ Vybíjecí proces je charakteri-
zován anodickou reakcí b)
Zn~ zn 2++2c Ja
pl
a katodickou reakcí k1
PROUDU V KAPALINÁCH 467
2Mn0 2+ 2H' + 2e ~ Mn203+ H20.
Pfi odběru proudu se tedy zinková elektroda rozpouští. V okolí uhlíkové

elektrody probíhá komplexní chemická reakce, při níž se burel redukuje vylou-
čeným vodíkem na (Mn 2O 1) a vzniklý amoniak spolu se Zn 2+ vytváří komplexní
kationty [Zn(NH 3)z]2+. Pro chemickou reakci celého článku tedy dostáváme
~,'
Elektromotorické napětí Leclanchéova článku činí -1,5 V.

Po řadu desetiletí je nejhojněji užívanou modifikací Lcclanchéova článku
tzv. suchý (zinko-uhlíkový) článek. Zápornou elektrodou je zinková nádobka
(v původní verzi na vnitřních stěnách pokovená vrstvou rtuti). Kladná elektroda
podobného složení jako v článku Leclanchéově je umístěna v ose zinkové ná-
dobky. Elektrolyt je zahuštěn do pastovité konzistence vhodnou látkou - v pů
verzi škrobem. I Ilavní předností tohoto typu článku a důvodem jeho ma-
sového rozšíření je nízká cena. I když se díky technologickému vývoji
posledních let jeho užitné vlastnosti značně zlepšily (a k jeho výrobě přestala
být užívána rtuť, takže článek je ekologicky neškodný), zůstává jeho hlavní ne-
výhodou značně vysoký samovybíjecí proud, který omezuje jeho livotnost
a skladovatelnost. Suchý článek je tudíž nevhodný jako trvalejší zdroj energie.
Pro takové použití je mnohem výhodnčjší tzv. primární alkalický člá11ek. Ak-
tivní materiál jeho elektrod zústává stejný, díky použití jiného elektrolytu (roz-
toku hydroxidu draselného KOH o koncentraci 30 až 40%), jsou však elektro-
dové reakce modifikovány. Anodická a katodická reakce mají postupně tvar
a chemická reakce v celém článku je popsána rovnicí
=ZnO + 2Mn00l I
Ve srovnání s konvenčním suchým článkem jsou hlavními výhodami alkalic-
kých článki1 nižší časový pokles svorkového napětí při vybíjení a nízký samovy-
bíjecí proud. Tyto články jsou dlouhodobě skladovatelné a mají dlouhou
životnost.
b) Sekumlámí články
Jako historický příklad může sloužit Daniellův článek, který lze regenerovat
průchodem proudu opačného směru, v praxi je však dnes nepoužitelný. Ze se-
kundárních článků je patrně stále nejpoužívanější olověný akumulátor. Základ-
4(,X l'IEKTRJCKÚ A MAGNlfflCKÉ VLASTNOSTI LÁTEK '
ním matcri{dem obou jeho elektrod je olovo, elektrolytem kyselina sírová

v roztoku o koncentraci 25 až 30 %. ťlčinkem kyseliny se na obou elektrodách
vytvoří nerozr,ustný síran olovnatý. V tomto stavu jsou obč elektrody stejné
a akumulútor má nulovc elektromotorické napětí. :---.iechámc-li jím však pi0-
ch:'1zet proud z vnějšího zdroje, elektrody se zpolarizují. Na záporné elektrodě se '
síran olovnatý redukuje na olovo a na kladné clcktrodč oxiduje na oxid olovičitý
Ph0 2 . V tmnto stavu je akumul;\tor „nabit" a Je schopen pracovat jako galva- •
11 ický č l{rnck. Při odbčrn prnudu se na obou elektrodách vytváří síran olovnatý.
Elektromotorické napětí po nabití činí 2, 1 V a s vybíjením postupně klesá. Díky
nízkému v111th11111u odporu a schopnosti ciodúva1 značný proud se nejčastěji
používú jako startovací baterie v automobilech. Jeho nevýhodou je omezená
životnost.
Krumč olovčnélio akumulútoru se dnes užívú řada dalších typů sekundárních
(vesmčs alkalických) čl{mkú a jejich potřeba dramaticky roste s rozvojem mo-;
bilní spotřební elektroniky Za klasický je moh1é považovat Edisoni'iv akumulá- "
for Ni Fe, jeh"ž cicktrody lvoří kovové žeiew a 11ikl a jehož elektrolytem je
1011h draselný (KOi i). Elektromotorické napětí se pohybuje kolem hodnoty
v
1,4 V, použitelné svorkové napětí je přibližnč 1,2 V. Ve srov11:'u1í s olověným
p
akumulútorem má nevýhodu ve větším vnilřní111 odporu, větší ceně a nižší účin
v
nosti, je však trvanlivější. Dnes se používá jen zřídka.
(,
V ncdúvné dobč byly hojnč použív{iny články 11ikl-kadmioťé (Ni-Cd), ' d
u nich;. díky pokroku v technologii (především zavedení porézních elektrod)
bylo dosúcno řady dobrých užitných vlastností. Elektromotorické i svorkové
n:,pěti těchto článkú je ~hodné ~ typem Ni-Pc, mají však značně vyšší kapacitu z
a nízké samovolné vybíjení. .Jejich podstatnou nevýhodou je však tzv. paměťový
elckt; l'.Cjména při rychlém nabíjení dochúzí při zvýšené teplotč k rckrystalizaci
aktivního materiálu elektrod a při neúplném dobití klesá nevratně jejich
kapacita. Rovnčž vzhledem k vysoké toxicitě kadmia se od jejich používání
upoui;tí.
Nověj.ší alternativou k Ni-Cd článkům je použití kovové slitiny absorbující
vodík pro zápornou elektrodu (místo kadmia). Kladnou elektrodu tvoří práškový
nikl, elektrolytem je hydroxid clrasclný. Nabitím přejde nikl v hydroxid niklu,
zatímco zápornú elektroda přejde v kovový hydrid (metalhydrid). Mluví se proto
o článcích nikl -mctalhydridovýeh (,';i-Ml-!). (:lánky Ni-MH mají stejné elek-
tromotorické napětí jako dva předchozí typy. K přednostem patří značně vyšší
objemová účinnost a absence paměťového jevu, k nevýhodám o hodně vyšší
n:na a rychlcj<í samovolné vybíjení.
Novou kapitolou ve vývoj i sekundárních článků jsou články na bázi lithia.
Lithium tvoří kladnou elektrodu, zatímco pro zápornou elektrodu je z11áino ně
kul ik nrnclifikací. Jiiko příklad zmíníme některé vlastnosti Nánku !ithio-ionto-
v,;/10 (Li-ion). Prů111črnú hodnota svorkového napčtí je přibližně rovna 3,6 V,
což umož11uje sestavit baterii požadovaného napětí z menšíl10 počtu článků.
• VEDENÍ PROUDU V KAPALINÁCH 469
)Dosahují vysoké hustoty energie i nižšího samovolného vybíjecího proudu ve

'~srovnání s články Ni-Cd i Ni-MH. Nevýhodou je vysoká cena a pt·edepsaný
• proces nabíjení. Nevyskytují se proto zpravidla volně na trhu a jsou obvykle
ď (spolu s nabíječkou) součástí dražších zařízení jako jsou mobilní telefony
l přenosné počítače, videokamery aj.
:, Konečnč, v nedávné době se objevily sekundární alkalické články, které
\ vznikly významným zdokonalením technologie popsaných primárních alkalic-
i'. kých článků. Při zachování relativně nízké ceny jsou pro ně deklarovány kladné
• užitné vlastnosti všech předchozích typů.
c) Palivové články
Palivové články umožiíují, aby plynule přiváděné palivo bylo elektrochemicky
oxidováno, takže oxidační energie paliva je přímo převáděna na energii
elektrickou. Palivo může být ve skupenství plynném (například vodík) i ka-
palném (například uhlovodíky). V principu mi°1že být tento proces přímé pře
měny chemické energie na elektrickou ekonomičtější i ekologičtější ve srovnání
s tradičními postupy využívajícími tepelné stroje. Praktické uplatnění je však
v počátcích. Princip činnosti palivových článků hudeme demonstrovat na
příkladu článku kyslíko-vodíkového, který byl používán jako zdroj energie
v některých družicích. Jako elektrolyt slouží zpravidla hydroxid draselný
(KOH). Vodík jako palivo se oxiduje na záporné elektrodě, na níž probíhá ano-
dická reakce
i.atímco na kladné elektrodě probíhá redukční katodická reakce
Elektromotorické napětí článku je ~·0,9 V.
Polarografie
•Studium elektrodových potenciálů a speciálně polarizačních jevů na elektrodách
představuje velmi di°1ležitý obor fyzikální chemie. Na uvedených jevech je zalo-
žena i důležitá analytická metoda nazývaná polarografie.
Podstata polarografie spočívá ve snímání voltampérové charakteristiky
·elektrochemické soustavy roztok-elektrody v dynamickém režimu s danou
rychlostí změny napětí. Z průběhu této charakteristiky je možné stanovit obsah
jednotlivých látek v roztoku na základě paramctri'tjejich elektrochemické reakce
s elektrodou a rychlostí difuze v roztoku.
Princip klasického uspořádání pro snímání voltampérové charakteristiky, tzv.
polarografické křivky, je uveden na obr. 7 .39. Elektrolýza analyzovaného roz-
toku R probíhá mezi rtuťovými elektrodami. Katoda K, na níž probíhá sledovaná
elektrochemická reakce, je přitom tvořena kapkou rtuti odkapávající z tenké
4711 r,:LEKTIUCKÉ A MAGNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK·\
kapiláry, čím;, je zajištěno její neustálé obnovování, a tedy i vyloučení vlivu její 7.:
polarizace produkty elektrolýzy. Proud tekoucí roztokem se v klasickém uspořá
d{mí měřil (obvykle registračním) galvanometrem G v závislosti na napčtí U, Ve,
1ehož rovnomcmý vzrůst předepsanou rychlostí je regulován potencio,ndrem P. mít
vel
děj
ZJC
pla
VO(
dm
Oh, L19 Principialni 11sro1·údúní klasické pnlarngrafické něl
araratury.
ch,
vn
prn
nín
prn
kla
ao
pal
dis
Obr. 7-40 Kvalitativní průbčh polarngral1cké křivky. 7.5

-u
Ne
Na obrú:r.ku 7.40 je uveden schematický pfíklad polarografické křivky. ses
Z polohy a výšky jednot I ivých stup1'íů je možné kvantitativně stanovit obsah jed- sto
notlivých l;ítek ve zkoumaném roz.toku. Vznik tčchto stupňů kvalitativně snadno .,,' z v
pochopíme. l'í'i malých hodnotúeh napětí vnčjšího zdroje teče obvodem jen ne- na1
patrný proud a stav soustavy je blízký rovnovúžnému stavu mezi roztokem ele
a elcktrodarni. který je charakteristický pro galvanický článek bez proudu (viz
či. 7.4.3 ). Podstatným znakem tohoto stavu je rovněž homogennost koncentrace při
jednotlivých složek v celém objemu roztoku. Při zvyšování napětí rychlost
elektrochemických reakcí na elektrodě vzrůstá, nevzrůstá však rovnoměrně pro
všechny drnhy látek obsažených v roztoku. Určitým hodnotám napětí odpovídá
vždy vzrůst rychlosti reakce určitého typu látky, která se hlavní měrou podílí na
vzrC1stu proudit v této oblasti charakteristiky. ljvcdeným procesem se však kon-
centrace dané liitky v blízkosti elektrody sníží a další zvyšování proudu je ome•
zcno rychlostí difuze příslušných částic v roz.toku. V soustavč se tedy ustaví
rovnovážný stav daný rovnovúhou mezi rychlostí reakce a rychlostí difuze, kte-
rému odpovídú konstantní hodnota proudu. Při dalším zvyšování napětí se pak
podobný proces může opakovat pro jinou slo;,ku roztoku.
VEDENÍ PROUDU V PLYNECH 471
7.5 Vedení proudu v plynech

Vedení proudu v plynech, které se také často nazývá elektrickým výbojem, může
mít velmi rozmanité vlastnosti závislé nejen na teplotě, tlaku, na druhu plynu, na
velikosti přiloženého napětí, ale také na vlastnostech elektrod toto napětí přivá
dějících. Při průchodu proudu dostatečné hustoty může dojít téměř k úplné ioni-
zaci molekul plynu, čímž vzniká prostředí zcela nových vlastností nazývané
plazma, které se někdy považuje za čtvrté skupenství látek. Studium elektrické
vodivosti rlynů mi'1že být tedy považováno za součást fyziky plazmatu, která
dnes představuje značně rozsáhlý obor fyziky. V této učebnici můžeme uvést
několik nejzákladnějších poznatků o uvedené problematice.
Při malých napětích nastává v plynu tzv. nesamosratný vyhoj, který je
charakterizován velmi nízkou hustotou proudu a při zvyšování narětí přechází
v některou formu tzv. samostatného výboje. Tomuto typu výboje odpovídaJÍ
podstatně vyšší proudové hustoty a je zpravidla doprovázen (světelným) záře
ním plynu. Může mít velmi rozmanitý charakter v závislosti na konkrétních
podmínkách. V následujících dvou článcích budou postupně probrána nejzá-
kladnější experimentální fakta o nesamostatném výboji a o výboji doutnavém
a obloukovém, což jsou nejznámější typy výboje samostatného. V článku 7.6. 7
pak budou vyloženy vlastnosti nesamostatného výboje z mikroskopického hle-
diska a budou specifikovány podmínky pro nasazení výboje samostatného.
7,5.1 Nesamostatná vodivost

Nesamostatnou vodivost plynu je možné studovat v jednoduchém uspořádání
sestávajícím z dvojice elektrod umístěných ve vzájemné vzdálenosti d v pro-
storu vyplněném vyšetřovaným plynem. Přivedeme-li na elektrody napčtí U
zvnějšího zdroje a měříme-li proud / procházející obvodem v závislosti na
napětí, mi'1žcme zmčřit voltampérovou charakteristiku. Známe-li geometrii
elektrod, můžeme určit i napěťovou závislost proudové hustoty j v daném místč.
Kdybychom v uvedeném uspořádání měřili voltampérovou charakteristiku
při zvyšování napčtí U z nulové hodnoty, dostali bychom závislost, která je kva-
J 1121
1 IJ2} __ .,.,,,
~ (1}
- - -.... -:;:;.-_..------
tf1J// Id)
- Ť ~-=----""""""---~
,' b) (c/
Obr. 7.41 Charaklcristiky nesamostatného výboje 1 /al
v plynu.
·-·-U
472 Li J'KTRlťKI'ó A M,\C,NETlťK!'. \'I ASTcl(lSTI LATEK VE
litativnč vysti;i.cna křivkou (/) na obr. 7.41. Při velmi malých napětích (oblast na
(a)) hy proud lincúrnč V/.rÚstal se vzrústajícím napčtím, tak/.c hy byl splněn to
Oh111ť1v zúkon. Při dalším vzrCistu napětí (oblast (h)) by se vš;1k postupně proje- ve
\.:ovaly odchylky od ( )hrnova ztíkona, aJ: nakencc v nh!~isti (c) by proud na napětí \,.
"'
vť1bcc ncz{1viscl. Teprve při dalším zvyšování napčti by se v oblasti (d) objevil pr
nový vzrť1st proudu. b<
Dal,~í charakteristickou vlastností ncsamostatnéhn výboje je značnú závislost m
proudové hustoty na ri'izných vnějších vlivech. Například při ozáí-ení plynu ul-
trafialovým, rentgenovým či radioaktivním z{11-cní111 bychom pro danou hodnotu
11apčtí naměřili výrazný vzrí'1st proudu. Kdybychom za pť1sobení konstantního
z.M·ení mčí'ili /.novu zúvislost proudové hustoty na napčtí li, nan1čřili bychom
křivku stejného charakteru (viz Uirkovanou křivku (2) na obr. 7.41 ).
Jak bylo ji:ř. poznamcnúno, je pro ncs,m1ostatný' vý,boj charakteristická velmi
ní:r.k.í proudov,í hustota. 1lustota nasyceného proudu v oblasti (ť) char,1"-tenstiky
se obvyk lc pohybuje v meúch IO I IO 12 A.m -'_
7_5.2 Doutnavý a obloukový výho,1

Doutnavý a obloukový výboj jsou dvč nejbčžnější formy stacionárního samo-
statného výhoje.1' 8
I >011/navý výhoj nastúvú za sní;ieného tlaku ( I -- IO') Pa za předpokladu, že
napčtí mezi elektrodami dosúlrne určitou kritickou hodnotu U,. nazývanou zá-
palné napětí. Je charaktcrizov;ín stacionární proudov(>U lrnstotou hodnot (l 0· 1-
I O) /\.m -' a je doprovúzcn svčtclným zúřrním plynu ve zm1čné části V)'bojové
drúhy, jehož spcktrúlní složení je charakteristické pro daný plyn, Rozložení
potcnciúlu podél výbojové dráhy je údy nerovnomčrné. Jeho největší spád,
činící témčř celou hodnotu přiloženého napčtí, je zpravidla sou,tkdčn do bez-
prostřední blízkosti záporné elektrody (katodový' spúd). Pozoruhodné je tal,.é, že
rozložení potenciálu závisí nejen na druhu plynu, ale wké na materi;ilu záporné
elektrody. Na ohr,í/lu 7.42a je uvedena (pro doutnavý výboj typick{i) z,ívislost
prrn1dové hustoty j na napčtí li mezi elektrodami. Jak je z ohrú.ku vidčt, zau-
jímú podstatnou čúst této závislosti oblast (I,), v ni:ř. zťistává na ell'ktrod;'1ch té-
111ěř konstantní 11apčtí; nepatrné zmčnč napčtí odpovíd:'1 značná změna proudové
hustoty. Situace je zde obdobná jako v případč polovodičov(, diody v oblasti
Zenerova proudu (srov. čl. 7.J.4). U-1cdcná vlastnost doutnavého výboje nachází
11platnční v elektronice. Je ji možné, podobně jako Zenerťiv jev, p,n1žít ke stabi-
li:r.aci napčtí stcj11osměrných zdrojú. Světelné z;ířeni vznikající při doutnavém
výboji se u:ř.ívú též k osvětlovacím i'1čeli"1111, a to bud' přímo. nebo po transťor-
111;1ci ultrafialových slo:ř.ck spektra do viditeln{ho oboru pomoci luminoforů
napčti) clwraktL'ri1ova11 :-.tai.:ionámi

(,x /a slacu)Ji.11111 pova/u_1c111c výhoJ, klcrý JC (ph l,.onstant11í111 ptdo/cnérn
p1oudovou hu~101ou. Vťdk dnulnavého a obloukového výboJc c:-,.,1<;lUJC Lida d;1U,í-:h ť()JClll ,;tílc1onám1
.<.a1110<,lal11l: vod1vo~l1ply11C1. Nc_1r11:'!1nčjším příkladem IH:slac1u11úrnil1u v)hujc _JC ť\1JO/ 11d:.rc11·1:, k!e-r\· nastává
napf1J...Lid v plynu o tlal,.11 hlí,rJ..é111 almo'.-.lčrickému tlal,.u mc:,,i vodiči, 1t.jich/. 11apčt1 pl~·;;;'th!t1 urČ'1tou J{odnotu
nanesených na stěnách výbojky. Klasickým představitelem světelných zdrojů

;toto typu jsou známé zářivky, které využívají běžné napětí rozvodné sítě o frek-
venci 50 Hz; po jejich zapnutí se uvádí v činnost sta11ovací obvod, který umožní
krátkodobé žhavení elektrod tak, aby emitované elektrony vytvořili podmínky
pro zapálení doutnavého výboje. Modernějším typem jsou tzv. kompaktní vý-·
; bojky, v jejichž „patici" je umístěn elektronický mčnič napájecího napětí - sa-
,rnotné výbojky pracují na mnohem vyšší frekvenci, řádu desítek kHz.
u
·r "-Uz:
'•t11J fa//
'---1..!!--/
-1
a)
UzlVJ
900
! o d::z2,4mm
1100
'100
l.
I
• d :3,4mm
111 d :4, 11mm
/'/,/
,oo
500
,oo
l\.__,..,., ✓-
.....
300
100 200 300 ,oo 500
- - pdfmmlrPoJ
tJ I
Obr. 7.42 a) Voltampérová charakteristika doutnavého výboje. b) Závislost

zápalného napětí na součinu pd.
Podmínky pro zapálení doutnavého výboje jsou - obecně řečeno - určeny

mnoha faktory. Vyloučíme-li speciální situace (například osvětlovací zářivky,
kdy se elektrody před zapálením výboje zahřívají na dostatečně vysokou teplotu
a k zapálení výboje se používají emitované elektrony), múžeme soudit, že zá-
palné napětí Uz je určeno jen vlastnostmi a tlakem daného plynu a dále geomet-
rií elektrod. Experiment ukázal, že zápalné napětí U2 je pro daný plyn za dané
474 ELEKTRICKÉ/\ M/\GNTTICKJ', VLASTNOSTI IÁTEK VEDE
teploty fúnkcí s011či11u tlaku plynu pa vzdálenosti elektrod d. Tento poznatek se Uved
hodn,
, hi,lorických d11vodť1 nazývú l'uschťnův zákon. Obrúzek 7.42b, ve kterém jsou
(srov
uvedeny výsledky rnčření zár,alného napčtí dusíku v d1vislosti na součinu pd pro p
několik různých hodnot vzdúlenosti d [9], dc;nonstruje přesnost platnosti Pa~ elekt1
,chcnova zzíkona. 102 f
Oh/011knvv výhoj je jiný typ s:.irnostatného výboje, který může vzniknout elekt
ve velmi širokém oboru tlakú. Nejznámější je jeho realizace v obloukových
proui
lamp;ích, kde tento výboJ vzniká ve vzduchu za atmosférického tlaku mezi dvo- zcela
1icí uhlikov5ch elektrod. K jeho vzniku je zapoti"cbí, aby se elektrody nejdříve
dotkly a z<1hřály se joulcový,n teplem na dostatečně vysokou teplotu. Po Jejich
oddúlcní pak již výboj trvale „hoří" při relativně nízkém napčtí na elektrodách
(20-50 V). Je charakterizován stacionární proudovou hustotou, která rnúže do-
sahoval !'.načných hodnot ( I o' A.m- 2 a více). Jeho dalši charakteristikou je, že se
vzrůstající proudovou hustotou klesá napčtí na elektrodách. (Pro udržení kon-
stantního proudu je ledy nutné, aby byl v obvodu zařazen vhodný odpor.) Obě o
t,hlíh.uvé clcklrody se při hofení obioukového výboje silnč zahřívají. Větší tep- He
lotu má elektroda kladná (3000-4000 °C) a při hoření výboje se v ní vytvoří
prohlubeú (krúter). I-:xpcrimenty však ukazují, že pro udržení trvalého V)·boje
není teplota této elektrody podstatná. Naopak, výboj nemůže trvale hořci, nemá-
li zápornú elektroda dostatc:čn<.'.· vysokou teplotu.
Další rorma obloukového výboje vz.nib za nižšího než atmosférického tlaku,
jcstlize proudová hustota překročí určitou hodnotu (oblast (dl na obr. 7.42)).
'J ento v5hoj _je opčt charakterizován značnou proudovou hustotou při relativně
nízkém n;1pčtí na elcktrod{ich a přechod od doutnavého k obloukovému výboji
má nespojitý charakter. Ukazuje se, že za vhodných podmínek může určitá
Cmma obloukového výboje existovat i za relativně nízké teploty obou elektrod.
Volba 111ateri:'du ,áporné elektrody je však pro vJ:nik těchto podmínek vždy
podstatná. 01
livcuc11é, cxpcrinll,ntální po1.natky ukazují. ,.e v ply11u existuje vždv určitá konccntrncc nabitých
é:bt:c ,1,m11.1,v,,11ých rnolck11i nebo elektronů). které se ro pfiložcní vn~jšího elektrického pole
mohou .,Uíl 110,i\cli proudu TytoJ). l)ilicjc v1dčt. že při zvýšení tcrloty nebo za rříton111osti určitého záfcní se t;ito koncentrace
me
nnh1týcl1 čó-;tic ;,vyšu}_'. Prti ucirlcní samo:--talnéllo výbojL: není však vznik nositcll1 proudu účin
tác
ke1n tčchto vnčjších vlivů lřcjmč podstatný. Je nutné předpnkládat, ,.c při "m1ostJtné111 výboji
ob
v111 i kap 1·c v)ho1ové dráze rncciianismy schopné produkovat z11ačné množství nosičů proudu. Ze
ho
z,ívislo,ti rar:unctrů výboje na materiálu 1:\porné clcktrmly _j,· ci,ik vidét, Ž.é na léto elektrodě
Věl
p1ohíha1í uč·1c, k1cré .1sou pro v111ik 11osičú proudu podstatné. Podrobnější studium této otázky
pr,
ukú1e1lo. že 1c:C o uvol:10v:i1d clchtro11ú I materiálu clcktrndy. Parametry určité konkrétní formy
YZ
samost;iIného výhojejsou vJdy tčmito elektrony do značné míry ovlivnčny.
D«l\1 :,1,lor, který 111á pro viník a udrí.cni samo,latného výboje v plynu 1ásadní vý1nam, je
cx1slcncc tzv. nel'ružných srážek pri nichž atom {či mnkkula) mů?,e pohltit určité rnno7~tvi
Cílť1g1c a mC11..: být I ioni1oviln. Pf-imý experimentální důkaz existence nepružných srMek fy:
a mo,.nost ionizace molekul rři lčchtu sr61kóch hyl podfo experimenty J. !'rand.a a G. Henze. 19
Uvedené experimenty prokázaly přímo i existenci stacionárních stavzi atomzi s d1skrétním1

hodnotami energie a výmarnnč tak pfispčly k formulaci výcho;.ích postulátú kvantové mecha111ky
(srov. článek 7.1.1 ).
Princip Lákladního uspořádání franckova-llerlwva pokusu pro studium nepružných srMck
elektronů s atomy je uveden na obr. 7.43. V ba1kc naplněné studovaným plynem na tlak v fádu
!02 Pa jsou umístěny tři elektrody: katoda K žhavena proudem /, na teplotu potřebnou pro emisi
elektronů, mfížka M udržovaná vněj~ím zdrojem na kladném urychlovacím napětí U vůči katodě
a konečnč anoda A, která má vůči mří1.ce malé brzdné napčtí u.-·
0,5 V. Měkním zúvislosti
proudu /A na urychlovacím napětí můžeme za;,namenat charakteristiku uvedené elektronky. Při
1.cela evakuované baňce by lato charakteristika byla určena podmínkami probranými v 7.3.7 n
K M A
Obr. 7.43 Principiální uspořádfoí Franckova-

Hertzova experimentu pro studium nerrufoých
srážek.
Obr. 7.44 Závislost proudu na urychlovacím napětí

ve Franckovč-l lcrtzovč experimentu pro případ
rtuti. S 10 15
-u
a měla by tvar kvalitativnč vyjádřený na obr. 7.35. Při naplnění parami rtuti získali autoh experi-
mentu závislost, kterou vidíme na obr. 7.44''' a kterou lze snadno interpretovat. Při malých hodno-
tách urychlovacího napěli nastávají Jen pružné sráfky elektronů s atomy rluli a charak1c1 islika má
obvyklý tvar, podobný jako u vakuových elektronek. Dosáhne-li urychlovací napčti jisté kritické
hodnoty U,,, v případě rtuti 4,9 V, srážky počnou mít nepružn)" charakter; elektrony při nich ztratí
většinu své kinetické energie, jsou i malým brzdným napětím Ui, navrúccny zpčt k mří1.ce, takže
proud elektronkou silnč poklesne. Při dalším zvyšování urychlovacího napčlí proud /A opčt
vzrůstá, avšak vždy při dosaženi celistvého násobku u,,.
se proces doprovázený poklesem proudu
"Údaje pro obr.izek byly pfcvzaty z publikovaného textu pfcdn:\šky J. Francka pri pfcvzelí Nohelovy ceny za
fyziku v roce 1925; viz sborník Nobel Lccturcs, i'hysics ( l 922-1941 ). Elscv,cr Publ. Comp .. J\mstcrdarn
1965.
476 FLEKTRICKÉ A MAGNF í!CK!é VLASTNOSfl LÁTEK<
,1pc1k"1c. Fxpcrimcnty Franckova--! krtmva typu byly realizovány v nčkolika r,,zných modifika-
cích dovoluiídch mčřil energie růmých excitovaných stavú a rovnčž. i ioni1ač'ní energie či polen- <
, '"') ,tlorn,,-(srov. ohr. 7.3). 711 •
7.6 Základy teorie materiálových konstant

El
7.6.l Permitivita nepolárních látek (Clausiův-Mosottiův vztah)
J i1. v článcích 7.1.4 a 7.2.1 byla uvedena některá fakta o elektrických dipólových
rnomc,ntcch atomú a moiekui. Zejména byio uvedeno, že volny atom v nulovém
elektrickém poli má vždy nulový elektrický dipólový moment, zatímco molekuly
cxisl11jí jak polární s nenulovým viastním momentem, tak nepolární s nulovým
vlaslním momentem. Vnější elektrické pole může i v nepolární látce indukovat
elektrické momenty atomů či molekul, díky elektronové a iontové (atomové)
polarizovatelnosli těchto objektů.
Pode
Obvykle ,c pi'edpukiúJá, že jednotlivé atomy, i nepolární molekuly jako ce-
lek, se chovají kvazielasticky. Indukované elektrické momenty jsou pak úměrné
intenzitě lokálního pole E, na atom či molekulu pi'1sobícího. Jejich střední hod-
noty ve směru pole lze vyjádřit vztahy
(7.47) v
susc,
\ nichž <Xe a a„ jsou tzv. c'initelé <'lektronové a atomové polarizovatelnosti, Pe, Tote
p, značí časové střední hodnoty pfíslušných momentů. Pro celkový moment
oddí
molekuly p lze tedy psM toho
(7.48) mole
dost
přičemž O'o =a,,+ a,, je její celkový činitel polarizovatelnosti.
kont
Na základě právč uvedených úvah jsme vytvořili model chování nepolární
na v
molekuly ve vnějším clcktrostati<.:kém poli. Chování každé molekuly je popsáno
pole
hodnotou jejího činitele polarizovatelnosti. Je zřejmé, že ze znalosti těchto či-
mol
11itelú je obecně 11101.né vypočítal elektrickou susceptibilitu (resp. permitivitu)
d:mé lútky. Předpokládáme-li, že v dostatečně malém objemu V je přítomno nv
molekul, jejichž polarizovatcl11osti a elektrické momenty \ loblním elektrosta-
tickém poli E, označíme <X; a p;, můžeme podle definice (I. 161) pro velikost
poL!J"izacc P psiÍt néh
obe
(7.49) sou
pal
lek
70
V č....cské l1kratuřc jsou cxpcri1ncnly Franckova-l-lcrtzova lypu podrobnč.11 diskutovúny ve starší učebnici li~
E. V. Spolsk,j: Alomová fyzika L SNTL. Praha 195]. sok
J).
.; ZÁKLADY TEORIE MATERIÁLOVÝCH KONSTANT 477
Ve speciálním případě, kdy budou polarizovatelnosti všech molekul stejné a

rovné a 0 , dostaneme výsledek
(7 .50)
v němž jsme zavedli 11 0 ::: 11 vlV jako koncentraci molekul v jednotce objemu.
Elektrostatické pole E, působící na molekuly není ovšem obecně totožné
s makroskopickým polem E přítomným uvnitř dané látky. Pouze v případě
plynů, kdy je počet molekul v jednotkovém objemu velmi malý, můžeme zane-
dbat interakce mezi nimi a obě pole ztotožnit; E 1 = E. Pro elektrickou suscepti-
bilitu plynů Xc pak podle definiční relace ( 1.255) dostaneme
(7.51)
Podobně permitivitu E vyjádříme ve tvaru
(7.52)
V případč kapalin a pevných látek je situace složitější. Pro výpočet

susceptibility je nutné určit lokální pole E1 působící na molekuly uvnitř látky.
Toto pole ni.í charakter časové střední hodnoty mikroskopického pole (srov.
oddíl 5.4). Pro jeho výpočet navrhl H. A. Lorentz postup umožríuj ící určit vztah
tohoto pole k makroskopickému poli E uvnitř dielektrika. Kolem vyšetřované
molekuly vymezíme v dielektriku malou kulovou oblast. Její poloměr zvolíme
dostatečně velký, abychom dielektrikum vně této koule mohli považovat za
kontinuum a použít pro jeho popis pojmu permitivity. Lokální pole E, působící
na vybranou molekulu bude potom možné vyjádřit jako součet makroskopického
pole uvnitř zvolené dutiny E,1 a pole E', které v místě vybrané molekuly budí
molektdy nacházející se uvnitř zvolené koule. Tedy
(7.53)
Pole E' představuje časovou střední hodnotu mikroskopického pole vzbuze-

ného v místě vybrané molekuly jejími nejbližšími sousedy. Musí být proto,
obecně řečeno, počítáno mikroskopicky. V některých případech však múžeme
soudit na jeho nulovou hodnotu. Takovou situaci lze očekávat především v ka-
palinách a v amorfních pevných látkách, které jsou izotropní a u nichž jsou mo-
lekuly rozmístěny zcela nepravidelně, takže lze očekávat vyrušení jejich jednot-
livých příspěvků. Podobné poměry nastávají v řadě krystalických látek s vy-
sokou (především kubickou) symetrií. Také v těchto látkách dochází k vyrušení
íspčvkú jednotlivých molekul a platí E' = O. V uvedených případech dosta- Lar
me místo (7.53) jednodušší vztah E = Ed, čímž se výpočet permitivity značně
1
V článku 1
:dnodušší. magnetické
Nadále se hudc111c zabývat jen těn1i lútkan1i, u nichž je uvedené zjednodušen(_':'
Aplikujeme
)J.né. Potom lze použít výsledek (1.287) a pole v d:11i11ě Ed vyjádht pomocí/ magnetické
1kroskopickčho pole E uvnitř dielektrika.
jistého antit
Hodnotl
E = E, +2 E
d 3 • žívajícího ,
kruhové dr:
itud, vezmeme-li v úvahu vztah P = (1-· -E0 )E, dost,111eme po do,azcní do jeme vnějš
49) nosti elckt
poloměr p
(7.54) magnetick)
,vnice vyjadřuje vzájemný vztah relativní permitivity nepolárních látek a pola-

ovatelnosti jejich molekul za předpokladu, že je možné zanedbat „mikrosko-
:kou" složku E' lokálního pole Ed. Užitím Avogadrova zákona ji lze přepsat Uvažuji
obvyklého tvaru všechny el
dráhy necl
(7.54a) žení elektr
indukovan
Tedy
~ývančho Clausiův-Mosottii'1v vztah. Veličina Am v něm značí poměrnou
ilckulovou hmotnost dané látky, PM její hustotu a N0 A vogadrovu kon:,tantu.
Clausiova-Mosottiova formule je v rrincipu použitelná pro všechny nepo-
ni kapaliny a plyny s tí111 přiblížením, s jakým je rnož.né zanedbat „mikrosko-
kou" složku E' lokálního pole. Z jejího tvaru vyplývá, že teplotní závislost Zavedeme
·mitivity nepolárních látek je dána jen teplotní závislostí počtu molekul No můžeme v
~dnotce objemu. Tato veličina však nemůže v kapalinách a pevných látkách

it výraznou teplotní závislost. Permitivitu nepolárních látek múžemc tedy
1ažovat za tcplotnč nczúvislou.
Pomocí Clausiovy-Mosottiovy formule je možné vypočítat permitivitu látky,
lliže je znám počet molekul v jednotce objemu a jejich polarizovatelnost. Je Pro kulov
k také možný obrácený postup. Ze změřené hodnoty permitivity umožňuje střední k•
,usiova- Mosottiova formule vypočítal polarizovatelnoťit moleku I. Z chuvání má názon
mitivity v časovč proměnných polích je dále možné odlišit elektronovou a orientu.
dl'lzovalelnost od polarizovatclnosti atomové. Experimentální studium per- řadnic el
ivity umožiíuje tudíž určovat jisté mikrofyzikální parametry dané látky,
vzhledem
chž je dúlc možné usuzovat na strukturu jejich molekul. Studiem otázek
lobnčho druhu se zabývá fyzika dielektrik a fyzikální chemie.
lndukova
lY TEORIE MATERIÁLOVÝCH KONSTANT 479
Langevinova teorie diamagnetismu atomů a molekul

1ku 6.2.2 jsme ukázali, že magnetický moment vložený do vnějšího
tického pole koná Larmorovu precesi s Larmorovou frekvencí úJ1. = yB.
1jemc-li tento výsledek na pohyb elektronu v atomu, přijdeme k závěru, 'í.e
tické pole ovlivní pohyb elektronu způsobem, který je ekvivalentní vzniku
, antiparalelního magnetického momentu.
dnotu tohoto momentu vypočteme pomocí jednoduchého modelu vyu-
:ího výsledků příkladu 3.4.6a. Elektron nechť koná rovnoměrný pohyb po
vé dráze, jejíž rovina svírá jistý úhel ťJ s osou z. do jejíhož směru orientu-
vnč_jší pole B. Larmorova precesC:._3:mění střed~ hodnotu momentu hyb-
elektronu o hodnotu t',.L1, =-me p 2 w1,. kde p 2 je střední kvadratický
1ěr průmětu dráhy do roviny kolmé ke směru pole. Pro indukovaný
,tický moment md pak dostaneme podle (3.128)
(7.55)
1ažujme nyní model atomu obsahujícího Z elektronů. Předpokládejme, že

ny elektrony obíhají po kruhových drahách o poloměrech r 1, r7, .. . , rz. Tyto
nechť jsou rovnoměrně prostorově rozložené tak, aby prostorové rozlo-
:lektronového náboje mělo kulovou symetrii. Celkový magnetický moment
ovaný vnějším polem bude dán součtem momentt"1 jednotlivých elektronů.
(st) -
md -
e
---B
2 (2
Pr + -Pi2 + ... + -Pz2 ) . (7.56)
4m0
leme-li střední kvadratickou hodnotu p/ = (p/ + p/ + ... + Pz 2 )2- 1

ne vzorec zapsat v jednodušším tvaru
(7.57)
Jlově symetrický atom však můžeme veličinu Ptf snadno vyjádřit pomocí
,í kvadratické hodnoty poloměru dráhy ,-02 = (r/ + r/ + ... + r} )Z- 1 , která
zornčjší význam. Ztotožníme-li počátek soustavy souřadné s jádrem atomu
·ntujcme-li osu z ve smčru pole, bude pro střední hodnoty čtvcrcú sou-
y
: elektroni'1 x 2 , y2, ~ platit x 2 + 2 + ~ = rif, x 2 + y 2 = Prf . A však
lem ke kulovč- symetrii atomu platí x 2 = y 2 = ~2-, takže pJ" 2 ,J /3.
ovaný magnetický moment atomu tedy můžeme vyjádřit ve tvaru
480 ELl 1 KTRICK( A M/\C,NFTICKI•: VLAST1'0STI LÁTEK ZÁKLADY I
později (r
(7.58)
polarizaci
jejich per
Ohsalrnje li 11vú.ovan(1 látka 11 0 stejných atomi'1 v jed11"tce objemu. JC celkový
molllent indukovaný v _jednotce objemu vnějším polem li roven 11"·nÚsobku a)Magm
1110,nentu (7.'i8). Pro dia111ag11etickou susceptibilitu dostaneme pak podle jeJÍ Langcvin
def1111cc Cl.140) paramagr
v prvním
že jednot
(759)
kuly nrn
magnetic
Pro experilllentúl11í ovčfoní platnosti I ,angevinova vztahu (7.'i9) je výhodné sledný 1r
vyjádí'it počcl atomů v _jednotce objemu 11 0 u?.itím Avogadrnva zákona pomocí poli jsou
111okk11lovč hmotnosti A,,. husloly /JM a Avogadrovy konstanty N0 ; no= takže rnC1
/lM Nr/A.,,. l'ro susceptibilitu pak dostaneme Předp
magnet1c
(7.60) ó,, ... , 13
magnetic
ovšem rn
Prohlč111em zi'1st;'1vú 11rčení veličiny 102 . Vezmeme-li 1:a ni Ntdovnu hodnotu
polo111čru atomu (IO ro 111). dostaneme po dos;veni hodnot 1111ivcrz{ilních
ko11.,t;111t x . , ·• ( /lM Nr/A.,,). IO x_ Vidíme tedy, že z l ,angevinov;1 vzurcc pro
diamagnctika vychúzí tcplotnč ncz{1vislú suseeptihilita. její.ř řúdová hodnota Ve spec
so11hlasí s experimentem (srov. tabulku v člú11k11 7.2.2) . všechny
.I. I I. v,1n Vicek vypracoval ve dvacátých letech kva11tovo11 tenri i di;1111Jgne-
t is11111 atomi'i a molekul. Pro diamagnetickou susceptibilitu získal výraz, jehož
jeden člen je toto)ný s La11gcvinovým vztahem (7.59). I lodnot11 veličiny ~} Je
v nčm ovšem třeba počítat 11.ř.itím aparM11 kvantově mcchaniky. 11 Zaveden
centraci
7.6 .., Susccptihilila nckovovýťh paramagnctik, permitivita polárních
l:ítťk ( Langťvinova teorie)
První kvantitativní teorii paramagnetismu nek,wi"1 vypracoval na počatku našeho Proh

století rovna. I'. Langcvin. Jeho teorie vychází z dnes již pl11č nvčf-eného použít s
předpokladu. )e atomy, respektive molekuly paramagnetických látek mají např. [1
vlasl11Í magnetiekč momenty, kterč se účinkem v11čjšího mag11clickélrn pole daného
čústcčnč orientují a vytvúřejí makroskopicko11 magnetizaci. P. Debyc: ukázal platí W,
velmi 11
71 Prn podwhnčJ\í <ilud111111, ktc1é vy/;1d11jc nialo\11 kvantové m;ichaniky, odl-..an~1cmL n;1 l,..L1s11..:knu monografii s dostat,
J li v:111 Vkck: Thcory ol Elcclric and Mag11et1c Susccp11hd11ic\. Oxford lJrn1vc11-1ty Pn_...,,. Chi"urd 19:Q, lem.) r
v čc,hl: l1tc1a111íc na ;:n;uncn1!011 11111110/.!Jalii S Krupička: 1:ynl-..a lciitú a příhu.1.ny....:h magnc!ickýcli 1-..;r·'il!čmk:ů
J\radť1111;1, P1ah:1 IW,9 hustoto1
KLADY Tl'OKJE MATERIÁLOVÝCH KONSTANT 481
1zději (r. 1912), že se stejný mechanismus mi'1že podílet rovněž na dielektrické

1larizaci nčkterých polárních látek, a použil Langevinovu teorii k výpočtu
jich permitivity. V tomto článku si postupně všimneme obou problémů.
, Magnetická susceptibilita paramagnetik

angevinova teorie vychází z předpokladu, že každý atom (respektive molekula)
iramagnetické látky má vlastní magnetický moment m, jehož velikost nezávisí
prvním přiblížení na velikosti vnějšího magnetického pole. Dále předpokládá,
: jednotlivé molekuly na sebe vzájemně nept1sobí, takže orientace dané mole-
Jly není z,ívislá na orientaci jiných molekul. Nepi'1sobí-li vnější pole, jsou
1agnetické momenty jednotlivých molekul orientovány chaoticky, takže vý-
1edný magnetický moment makroskopické části látky je nulový. Ve vnějším
olijsou však jednotlivé momenty podrobeny silovému působení (viz čl. 3.4.2),
1kže může dojít k jejich částečnému uspořádání do směru pole.
Předpokládejme, že v malém objemu látky V je obsaženo n v molekul, jejichž
1agnetické momenty m1, m2 , ... , m„v svírají se směrem vnějšího pole úhly ťf 1 ,
i2 , ... , 19„v. Magnetizace látky M bude podle čl. 3.5.2 rovna výsledné složce
1agnetického momentu do směru pole (výsledné složky v jiných směrech jsou
,všem nulové)
M = m1cos1J, +m.,cosťh + ... +m,.. cos1J,.•.
(7.ú 1)
v
'e speciálním případě, kdy jsou všechny molekuly stejného druhu, mají
šechny momenty stejnou velikost. Tedy
(7.62)
avedeme-li střední hodnotu (cosď) = (cosď-1 +cosď-2 + ... +cosď,,. )ni," 1 a kon-
:ntraci molekul no= n,/V, dostaneme
Problémem nyní zůstává výpočet střední hodnoty (cosď), pro něj}. je nutné
Južít statistické metody (srov. metody používané v kinetické teorii plynů; vi,
ipř. (!Oj). Pravděpodobnost určité hodnoty cosď je určena potenciální energií
mého dipólu v magnetickém poli B púsobícím na dipól, pro níž podle (3. l 07)
atí Wm =- m.B= - mB cosď. (Díky tomu, že susceptibilita paramagnctik je
:lmi malá, múžemc pole 8 púsobící na atomové magnetické momenty vždy
fostatečnou přesností považovat za totožné s vnějším makroskopickým po-
m.) Funkce cosiJ má charakter spojité náhodné veličiny charakterizované
1stotou pravděpodobnosti p(cosď), pro niž platí
482 ELEKTRICK!i A MAGNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTBÍ~
kde K1, je normovací konstanta. Použitím obecného výrazu pro výpočet střední;
hodnoty náhodné veličiny s normovanou hustotou pravděpodobnosti p(cosťJ) '
dostaneme po přechodu k nové integrační promčnné ď výraz •
JcosďexpU:~cosď }inďdď
(cosú) = 0 , ,
po jehož integraci získáme výsledek
(cosď) = cotga
a
v nemzJsme označili a=mB/kgT=J.lomH/k 8 T, Veličinu
označovat symbolem L(a) a nazývat Langevinovoufunkd
1
L(a) = cotga - ~.
a
Jejím využitím lze vyjádřit magnetizaci M vztahem
M =n0 mL(a). (7.66)
Jak vidíme, je magnetizace paramagnetika obecně dosti složitou funkcí teploty

a magncLického pole, S výjimkou oboru velmi ní1kých teplot a vysokých polí
vždy platí a= Po mf-llkn T <<I. Pro tento případ můžeme I ,angevinovu runkci
aproximovat jejím rozvojem v mocninnou řadu. Platí
i/ al
L(a) = - - - +.
3 45
Ponecháme-li v tomto rozvoji jen první člen, dostaneme z (7.66) pro
susceptibilitu x.,, = M/H a
(7 .67)
Tento výraz m{i již tvar Curieova zákona (3 .144). Oba V)Tazy se ztotožní,
položíme-li pro Curieovu konstantu G.
r >ÁOAD> nrn O MATER>ÁLDVÝCH >oNSTAN< 483
i~-.
C == t1o n,1m .
2
(7.68)
i· Langevinova teorie tedy dává kval~::ivnčsprávnou teplotní závislost

I_{ p~~amag~~tické s~~ccptibility. Sr~vnáním naměřené tep~o_tní závislosti susce~ti~
f b1hty muzeme urc1t hodnotu Cuneovy konstanty a z 111 JC podle (7.68) mozne
i vypočítat velikost magnetického momentu molekul m. Pro další fyzikální inter-
i/ pretaci takto získané veličiny je však již nutné vzít v úvahu zákonitosti kvantové
f mechaniky.
f L. Brillouin modifikoval Langevinovu teorii tak, aby vyhovovala omezením,
f: která kvantová mechanika klade na prostorovou orientaci atomových a moleku-
~- lárních magnetických momentů. Místo (7.66) získal obecnější vzorec, který lépe
t popisuje skutečnou situaci. Obecná kvantová teorie paramagnetismu atomů byla
~: vypracována opět J. H. van Vleckem (srov. čl. 7.62).
!,<:•
f
f
b) Pennitivita polárních látek
Díky tomu, že mechanické účinky elektrického a magnetického pole na
t elektrický a magnetický dipól jsou dány formálně shodnými vztahy, vzniká
f principiální možnost využít výsledky Langevinovy teorie též k určení orientační
~-.· složky vektoru elektrické polarizace polárních dielektrik. Podmínkou její
f použitelnosti ovšem je, aby molekuly v dané látce byly dostatečně volné a
' mohly se účinkem elektrického pole natáčet.
Uvúujme látku obsahující n 0 molekul v jednotce objemu a předpokládejme,
že každá z těchto molekul má vlastní dipólový moment Po- Pro orientační složku
polarizace Pd bude na základě analogie s (7.66) a (7.67) jistě možné psát
2
Pc, = no _E!!__ E,. (7.69)
3knT
V tomto vzorci E, představuje intenzitu elektrického pole púsobícího na mole-
kulu. Na rozdíl od problému paramagnetismu však zde není obecně možné za-
nedbat interakce mezi molekulami. Intenzita musí tedy mít význam lokálního
pole, V analogii s článkem 7.6.1 můžeme zavést činitele orientační polarizova-
telnosti
1
(Yd= _l!i__ (7.70)

3kaT
a polarizovatelnost molekuly podle (7.48) zobecnit na tvar
2
a= ao+ ad= ao+ -Po- . (7,71)
3kuT
Výsledek (7.71), nazývaný Langevinovým-Debyeovým vzorcem, vyjadřuje, že

i;_elková polarizovatelnost látky je obecně dána součtem elektronové, atomové
4X4 l'LEKTRICKÉ A MAC!\IET!ťKÉ VLASTNOSTI LÁTEK ZÁKLA
a nricnlační p,1larizovatelnosti. Orientační polarizovatelnost dává tedy zřejmě zrychl

lcplot11č ;,úvisl5• pííspčvek k celkové polariZcwatelnosti a vzorec (7.71) dúvá také vatko
moh1ost vysvčl lit pozorovaný lyp teplotní závislosti perm iti vity (7 .12). Ohma
Z nan1ěřené teplotní závislosti pennitivity je na druhé straně principi3ině Oh
mu:ř.nč pomocí (7.71) určit dipólový moment molekuly. V jednotlivých konkrét- elektri
ních příp,1dech vš;1k moho11 nastal obtíže, ktcrL; mohou vést k nesprávným vý- ., víme,
skdki1m . .ledním zdrojem tčchto ohtíží je skutečno,!, Je pro V)'počct lokálního středí,
pole polúrních 1:ítek není obecnč možné použít postup, který vede na Clausiovu- vých i
i\fosottiov11 lcirmuli (sniv. čl. 7.6.1 }. Kromě toho v pevných látkách mohou být Tyto,
n1o!cktdy vzáj~n1n6 silně vť;?ány, a n1ohou tudí/ 1nít značnč on1czenou 1nožnost a moh 1
oncntová11i. Langevinova teorie pak není použitelná. tence j

mohli
čl. 7.3
7.6.4 Obecné podmínky platnosti Ohmova zákona, fyzikální podstata
Hallova jevu nová"
Do
Uvažu_in1e ho1nogc1111í vodi,~. kter)· obsahuje jc·den typ kLldn:)ch ,1 jeden typ možni
i.úporných nositelů proudu. Označíme-li postup11č 11i,+J, nt 1 jeji,h koncentrace,
c( ', q' '_Je_pch rníbo1c a v'+\ v' , _jejich střední (driftové) rychlosti, můžeme podle
(3 .X) ú (3. I O) vyjúdřit lwstotu proudu j ve tvaru Ve spc
typy ~
(7.72)
Výraz
N,1~í111 úkolem nyní bude vyšetřit rcl<1ci me1i r)chlostmi v 1'1, v' 1 čl intenzitou
přiložc11ého pole Ev tčch případech. kdy platí Oh111č1v zákon.
/, Ohmova zúkona vyplývá, že stacionární elektrické pole E múže vybudit jen
st,Kio11,írní prnud. Rychlosti vrH, v' 1 musí být tedy v tomto případě časově ne" Uváží1
závislé. Kromč toho z po7.adavku platnosti Ohmova zákona vyplývú, že mezi
těmito rychlosuni a intenzitou pole E musí platit úměrnosl
(7.73) Prc
centra
Veličiny;/'\ ,1/ 1 jsou c'!1aiaktcristické pro daný vodič a nazývají se pohyb/i· mikro
vosf111i nosifelú 11ro11d11. Pro plalnosl Ohmova z,íkona je ov~cm nutné, aby po- dené,
hyblivosti nezávisely na inlenzitč pole. ková
\:a drnhé stranč víme, ).c elektrické pole E působí na nositele náboje silami pohyb
proch,
(7.74) lost IT
jestliž
nczúvislÝmi na jejich pPhyh11. k prnto zřejmé, 'í.e v !útce musí na tyto nositele
pL1sobit ještč další síly, které umožní současnou platnost vztahč1 (7.73) a (7.74). nb+>, r
Skiilcčnč, kdyby lak,>vé síly neexistovaly, konstantní pole E hy na nositele pů Je-
sohilo nenulovými konstanlními silami, které hy vyvolaly _jejich konstantní určit
ZÁKLADY TEORIE MATERIÁLOVÝCH KONSTANT 485
zrychlení. Nositelé proudu by se při konstantní intenzitě pole nemohly pohybo-

vat konstantní rychlostí, takže by nemohly platit vztahy (7.73) nutné pro platnost
Ohmova zákona.
Ohmův zákon požaduje, aby se nositelé proudu při působení konstantních
elektrických sil (7.74) pohybovaly konstantními rychlostmi (7.73). Z mechaniky
víme, že taková situace je charakteristická pro pohyb těles ve viskózním pro-
středí, které klade pohybu těles odpor úměrný jejich rychlosti. Působení tako-
vých sil musíme tedy předpokládat také při pohybu nositelú proudu ve vodiči.
Tyto „síly tření" mají púvod v interakcích nositelů proudu s hmotou vodiče
a mohou mít rúzné mechanismy v závislosti na typu těchto vodičú. Jejich exis-
tence je však pro platnost Ohmova zákona nutná. V těch případech, kdy bychom
mohli nositele považovat za volné, by Ohmův zákon nemohl nikdy platit. (Srov.
čl. 7.3.7; pro konvekční proud elektronú ve vakuu je charakteristická „třípolovi
nová" závislost proudu na přiloženém napětí.)
Dosazením (7.73) do (7.72) a srovnáním s Ohmovým zákonem (3.22) je
možné vyjádřit měrnou vodivost
(7.75)
Ve speciální, avšak časté situaci, kdy vodič jako celek je neutrální, přičemž oba
typy nositelů mají náboje stejné velikosti q<+> = qH = q, platí nb+I == 11<\-) == 11 0 .
Výraz (7.75) vyjadřující vodivost se pak zjednodušší na tvar
(7.76)
Uvážíme-li dále, že platíµ<+>> O, µ<-J < O, můžeme jej dále přepsat. Dostaneme
(7.76a)
Pro látky spliíující Ohmův zákon platí vždy vztahy typu (7.75) a (7.76). Kon-
centrace nositelů proudu 11t 1, nt> a jejich pohyblivosti µ(+>, µH představují
mikrot:yzikální parametry charakterizující elektrickou vodivost dané látky. Uve-
dené vztahy také ukazují, kdy může být platnost Ohmova zákona narušena. Ta-
ková situace nastane, jestliže koncentrace nositelů proudu, popřípadě jejich
pohyblivost, bude záviset na intenzitě přiloženého pole (popřípadě na hustotě
procházejícího proudu). Vztah (7.75), resp. (7.76) nám také dovolí určit závis-
lost měrné vodivosti na teplotě popřípadě na jiných fyzikálních podmínkách.
jestliže zjistíme, jak na těchto podmínkách závisí obě zmíněné veličiny
nó+>' nt> a µ(+l, µH.
Je-li nám znám náboj nositelů proudu, je možné z měření měrné vodivosti
určit pomocí (7.76) součin jejich koncentrace a pohyblivosti. Pro určení
~~;,
486 ELEKTRlťKP: A MAG~ETICKE VLASTNOSTI LÁTEK. ,; ZÁKL
samotné hodnoty nčktcré z tčchto veličin je však třeba vedle vodivosti studovati! pak
jcštč nčjakou další vlastnost. V mnoha případech je velmi užitečné studovat f obje
I lallúv jev (viz čl. 7.3.1 ), neboť jak ihned uvidíme, lze velmi jednoduše najít :
so11vislost n1ezi H:d!ovou konstantou (respektive Hallovým odpnrcin), n;íbojem
a koncentrací nositelů proudu.
Na nositele pro11du pohybující se ve vodiči umístěném v magnetickém poli
púsobí toti;,. Lorentzova síla (3.57). V geometrii podle obr. 7.18, kdy jsou Prvr
nositelé proudu urychlováni elektrickým polem ve smčru osy x, _je nenulová jen sráž,
.Jl'.JÍ slo;,.ka r. tj. F1. 1 = -qv,JJ,. Jelikn;. orientace FL,y zúvisí na znamení náboje, poh;
budou jejím účinkem nositelé proudu rozdčlováni v příčném směru _v. čímž
vznikne elektrické pole E,.. V rovnovážném stavu musí platit qE, + F1.y = O,
odl--ud pn dosazení z (7. 19) dostaneme (za předpokladu jen jednoho typu
nositelú) r;, = v,B, = )J3/qn 0 . Srovnáním tohoto výsledku s experimentálním • Stře
vztahem (7.19) můžeme pak vyjádřit Hallovu konstantu, respektive Hallův pod
odpor hledanou relací
;; B,
R11= - , /(,., = ---·-. (7.77)
qno f/110
Po
7.6.5 Drndcho teorie vodivosti kovii real
V člúnku 7.1 J byly vyloženy ncjdCilc1.itčjší vlastnosti klasického modelu elek- ,.

tromivého plynu. Pm11,itím 1ohoto modelu vyložíme nyní klasickou (Drudeho)
teorii elektrické vodivosti kovú. Podle tohoto modelu je v nulovém vnějším
elektrickém poli p(lhyb elektronů zcela chaotický. tj. střední hodnota složky
rychlosti ekktro1rn v libovolném směru je nulová. V analogii s kinetickou teorií pot
plynů se d{ilc předpokládá, že je možné tento chaotický pohyb elektronů cha- Oh
rakterizovat Maxwellovým-Boltzmannovým rozdčlením rychlostí a že je mofoé ele
n1vé·st pojem střední rychlosti l'll, střední volné dráhy I a střední doby volného nér
pohybu 'f, klcré vyhovují vztahu (7.6). čís,
l'o přilo1c11í vnějšího pole pi"1sobí na každý elektron elektrická síla -eE, která hyl
vyvolúv{i ol--:1mžíté ,rychlení a= -eE/111". Kaž.d:í volný elektron tedy získává vn
nenulovou složku rychlosti ve smčru pole. Pro vznik makroskopického proudu mě
je rozhodující její střední hodnota, kterou vypočteme na z:"ikladě Drudeho ele- jed
mcntúrní úv:1hy, vychúzející, předpokladu. že při srážkúch dochází ke středo po
vúní ,mčru rychlosti rnvnomčrně do všech směrů. řác
Okamžitou rychlost vi(t) líhovolnt'ho j-tého elektronu můžeme v každém ho
okamžiku I vyjádři( V/.tahem sp
jin
Ol
v nčmž: V:1 1. /.načí rych los(, klnou měl uvažovaný elektron bezprostředně po
po,kdní srú1.ce a I, značí dobu, ktcr{1 uplynula od poslední srážky do
uvúovaného okamžiku. Střední hodnotu rychlosti clektro11i"1 v daném okamžiku m1
pak zřejmě dostaneme vystředováním V;(t) pro všechny elektrony v jednotce

objemu
(7.78)
První člen na pravé straně je roven nule díky uvedenému středovacímu účinku
srážek. Střední hodnota intervalu t1 má zřejmě význam střední doby volného
pohybu 'f. Platí tedy
(v) cc _..!:._'fE. (7.79)
lne
Střední hodnota rychlosti je tedy úměrná intenzitě elektrického pole, jak žádá
podmínka (7.73). Pro pohyblivost elektronů dostáváme
(7.80)
Po dosazení do (7.75) múžeme vypočítat hustotu proudu a měrnou vodivost

realizovanou volnými elektrony
(7.81)
V dosavadních úvahách jsme mlčky předpokládali, že střední doba volného

pohybu nezávisí na intenzitě pole. Tento předpoklad, na němž závisí platnost
Ohmova zákona, bude zřejmě splněn, jestliže dodatečná rychlost udělená
elektronům elektrickým polem bude malá ve srovnání s rychlostí jejich tepel-
ného neuspořádaného pohybu. Abychom získali konkrétní představu, uvedeme
číselné hodnoty obou rychlostí pro případ mědi. Z úlohy Ú 7 .8 plyne pro po-
hyblivost vodivostních elektronú mědi řádová hodnota 10-, m 2 . s- 1. v- 1. Při
v mědi již nedosažitelné intenzitě pole I 0 3 V.m- 1 (při níž by proudová hustota
měla hodnotu - 10 10 A.m-2) by tedy elektronúm byla udělována rychlost
jedooho metru za sekundu. Naproti tomu pro stfodní rychlost neuspořádaného
pohybu plyne z ekvipartičního teorému (viz např. [I O]) pro pokojovou teplotu
řádový odhad 104 m.s- 1 a kvantově mechanický odhad dává pro pás šířky l O eV
hodnotu 106 m.s- 1 (srov. čl. 7.1.2). Uvedený předpoklad je tedy pro měď bohatě
splněn. Podobnými odhady bychom se mohli o jeho platnosti přesvědčit i pro
jiné kovy. Drudeho teorie tedy podává realistický obraz o podmínkách platnosti
Ohmova zákona v kovech.
Na jejím základě je možné úspěšné vyložit i platnost Franzova-
Wiedemannova zákona (viz čl. 7.3.2). Aplikací metod kinetické teorie je totiž
možné rovněž vypočítat příspěvek volných elektronů k tepelné vodivosti kovú,
488 l·LEKTRlťKÉ A MAC:C:ETlťKÉ VLASTNOSTI LÁTEK
který č~1sl,) 111,1_1 e dom innntn i Ciloh u (srov. /pL1sob výpočt II tepelné vodivosti •
plyni'1 uvedený například v [101). Příslušný výpočet ukazuje, 7 ' že tepelnou vodi-
vost elťklťono\·ého plynu A l/e vyjádřit vztahem
A = IJ l l o'f- k·n „1, ,

11c (7.82)
111c
v němž'/' představuje absolutní teplotu, kn Bollzmannovu konstantu a b číselnou

konstantu h =,
VyuJ.itim (7.81) a (7.82) pro poměr elektrické a tepelné vodi•
vosti dostáváme
Ac (7.83) j
y
rnž JC \/lah shodný s experimentálním výrazem (7.26). Jelikož platí kVe 2 = .

0,743.10 8 W.J.l.K 2 , vidíme, že (7.83) dává i vcelku dobrý kvantitativní souhlas I
.\ expc1i111<::ntc111. t
Ve výkladu dalšid1 fy1:ikálních vlastností kuvi'1 však klasický model
elektronového plynu již nebyl zdaleka tak Ílspčšný. V článku 7.2.2 jsme napří
klad vidčli, že v rozporu s experimenle111 předpovídá leplotnč závislou paramag-
netickou susceptibilitu vodivostních elektronů. Podobná situace nastává i v
případě měrného tepla. Podle klasického modelu by elektronový plyn měl mít
z.načnou tepelnou kapacitu a měrné teplo k,1vi'1 by i za vyšších teplot mělo být
1:načně větší než měrné teplo nekovú. Ve skutečnosti však mají oba typy látek
mčrnú tepla v podstatč stejn:í. Jak ukúzal /\. Sommerfeld, uvedené rozpory ply-
nou z omezené použ.itelnosti Maxwellova-Boltzmannova mzdě len í. Při použití
1:crmiho--Diracova rozdělení vystihuje model elektronového plynu správně situ-
aci i v případe uvedených vlastnosti. Je toti,'í zřejmé, že na měrném teple i na
paramagnetické susceptibilitě se mi'.1žc podílel jen malý počet elektronů s energií
hlízkou 1:crmili" energii.
7.6.6 Výklad vodivosti roztoků
V oddil11 7.4 bylo ukázáno, 1.e pro vodivost roztokú je charakterisl ickn platnost
Ohmova zákona a existence elcktrolýz.y vedla již Faradaye k závěru, že nositeli
proudu v roz.tucích jsuu hmotné částice (iont v) v roztoku přítomné. S. Arrhenius
objasnil později (r. 1887) vznik těchto ionti'.1 jako důskdek štčpení molekul
clektrnlvtu. které nastává pllsobením rozpouštědla. Podle J\rrhenia jsou mole-
kuly l'lektrolytu v nvtoku údy v menší či větší míře rozštěpeny na kladné
a zúporné ionty, bez ohledu na to, teče-li roztokem proud.
'' Výpočc! _je pod1ohnč uveden napfíklad v knllt..' R. Becker, F. Sm1tcr: 'Tllcorn_· Jer Clckrrizirnt, !li Band
H G. ·fouhncr, Stu1111;art I 968.
s: ZÁKLADY TEORIE MATERIÁLOVÝCH KONSTANT 489
Štěpení, tj. elektrolytická disociace, molekul je tedy důsledek vzájemné

interakce mezi molekulami elektrolytu a rozpouštědla 7 '. V daném roztoku tedy
existuje vždy určitá koncentrace kladných a záporných nositelť1 proudu, která je
určena pouze druhem látek tvořících roztok, jeho koncentrací, teplotou a pří
padně jinými fyzikálními podmínkami. Na vzniku nositelů proudu se však za
normálních podmínek nepodílí přiložené elektrické pole. Toto pole se podílí na
vzniku elektrického proudu pouze tím, že uvádí již existující nositele proudu do
pohybu.
Jak jsme viděli v článku 7 .6.4, je pro platnost Ohmova zákona nutná vedle
nezávislosti koncentrace nositelů proudu na intenzitč pole i obdobná nezávislost
jejich pohyblivosti. Tento pofadavek je však v případě roztoku zi-ejmé dobře
splněn, neboť lze přirozeně předpokládat, že každý iont je „hustč" obklopen
molekulami rozpouštědla. které mu brání v pohybu. Pohyb iontu v roztoku mť1-
žeme tedy s dobrým přihlížením považovat za pohyb tělesa ve spojitém viskóz-
ním prostředí, který může být popsán známým Stokesovým vzorcem. Platnost
Ohmova zákona je pak již zřejmá. V nc~častčjším případě. kdy se molekula štěpí
na dva ionty opačné polarity se stejnou absolutní hodnotou náboje q, je možné
vyjádřit mčrnou vodivost vztahem (7.76a)
Pohyblivosti iontú µ(+l, t/-l musí být zpravidla určovány experimentálnč (srov.
úlohy Ú 7. I 3 a Ú 7 .14 ). K tomu účelu je výhodné určit jejich vztah k H ittorfo-
vým převodním číslúm. Použitím deí1nič11ího vztahu (7.46) dostaneme podle
(7.76a)
(7 .84)
Jak bylo již řečeno v čl. 7 .4.1, má pro studium vlastností roztokú zvlášť velký
význam zjišťovat pohyblivosti při nízkých koncentracích, kdy je možné zane-
dbat vzájemné interakce mezi ionty elektrolytu. Nejčastěji se užívají hodnoty při
·,,nekonečném zředění", tj. hodnoty extrapolované k nulové koncentraci.
Představa o iontech jako nositelích proudu v roztocích umož.11u_je také velmi
jednoduše vyložit platnost Faradayových zákonů elektrolýzy, které (jak uvi-
díme) jsou bezprostředním důsledkem Avo~adrova zákona. Nechť při projití
náboje Q roztokem se vyloučí určité množství látky o hmotnosti M. Jestliže
každý iont nese z elementárních náboji'i. je k přenesení náboje Q zapotřebí
13 Kvalitat,vnč lze proces disociace pochopit jako d11slcdek toho, ].c nhlcdem k vyšší permitivitt ro,poušti:dla
jsou elektrické ptita).l1vé síly ntcli ionty opačného znumcní menši nci. ve v;;<luchu E:-.:1::itcncc di:-.ociYaných
molekul JC tud1}. energeticky výlw<lnú.
490
n = Qlez iontú. Jejich celkovou hmotnost muzeme snadno vyjádřit pomocí

Avogadrova zákona vztahem M = Amnl N0 , v němž N0 je Avogadrova konstanta :'i
a /\m relativní molekulová hmotnost iontu. Pro hmotnost M pak platí vztah •
M=~Q, (7.85)
Noez
který má již tvar prvního Faradayova zákona (7.44). Pro elektrochemický
ekvivalent přitom vychází
A (7.86)
Ze vzorce (7.85) také ihned vyplývá vztah (7.45), vyjadřující druhý Faradayův ,
zákon. Faradayův náboj F = N0 e, zavedený v čl.7.4.2, představuje skutečně
univerzální konstantu.
Nyní se pokusíme vyložit koncentrační závislost měrné vodivosti pomocí
/\.1Theniovy teorie disociace. Zanedbáine-li totiž v prvnírn přiblížení koncen-
trační závislost pohyblivosti, bude závislost měrné vodivosti dána právě jen kon-
centrační závislostí hustoty nositelů proudu, tj. bude výrazně záviset na tom, jak
se s koncentrací mění stupe11 disociace elektrolytu.
Arrheniova teorie vychází z předpokladu, že v daném roztoku probíhá neu-
stále jednak proces disociace dosud nedisociovaných molekul, jednak proces
rekombinace, při němž se ionty elektrolytu spojují opět v elektricky neutrální
molekulu. V rovnovážném stavu se rychlost obou procesú vyrovná, takže se
celkový počet disociovaných molekul v roztoku již s časem nemění.
Předpokládejme, že dané koncentraci roztoku odpovídá c molekul elektrolytu
v jednotce objemu. Pro popis disociačního stupně zaveďme veličinu a vyjadřu
jící relativní počet disociovaných molekul. Počet disociovaných molekul v jed- "
notce objemu tedy bude ac, zatímco počet nedisociovaných bude ( I - a)c.
l'ředpokládcjrne nyní, že proces disociace probíhá s pravděpodobností p. Počet
molekul t:,.,ť, které v jednotce objemu disociují za jednotku času, bude pak
možno vyjádřit vztahem i3.ll' = ( l - a)cp. Obráceně předpokládejme, že proces
rekombinace probíhá s pravdčpodobností q. Počet molekul i3.n" rekombinujících
v jednotce objemu za jednotku času bude zřejmě úměrný jak koncentraci ani-
ontč1, tak koncentraci kationtů. Bude tedy platit 611 "=q«c 2. Z podmínky rovno-
váhy i3.ll' = i3.H"dostaneme podmínku pro veličinu a
(7.87)
Veličina Kn podle předpokladu nezávisí již na koncentraci roztoku. Vyjadřuje

schopnost daného elektrolytu disociovat v daném rozpouštědle a nazývá se jeho
disoci{l('JJÍ konsfanrou.
J
,1, ZÁKLADY TEORIE MATERIÁLOVÝCH KONSTANT 491
Vztah (7 .87) představuje kvadratickou rovnici, ze které mí1že být vypočítána

i::hovnovážná hodnota činitele disociace a.. Speciálně pro velmi malé koncentrace
· plyne z (7 .87)
(7.88)
Disociační stupeň a se s klesající koncentrací blíží jedné. V oboru platnosti

vztahu (7.88) tedy měrná vodivost roztoku poroste úměrně s jeho koncentrací.
Tato závislost je ve shodě s experimentálními výsledky znázorněné na obr. 7.36.
V oboru vyšších koncentrací však již nelze naměřené koncentrační závislosti
vodivosti na základě řešení rovnice (7.87) vysvětlit. Jedním z dítvodů je, že ne-
lze zanedbat závislost pohyblivosti na koncentraci.
Disociační stupeň a má velmi jednoduchý vztah k molární vodivosti. Přímo
z její definice vyplývá tzv. Arrheniův vztah
A
a=-. (7.89)
A.
Disociační stupeň a pn dané koncentraci je tedy určen poměrem molárních
vodivostí při této koncentraci a při nekonečném zředění. Vezmeme-li v úvahu
vzorec (7.89), můžeme rovnici (7.87) přepsat na tvar
A2
Ko= ( )c, (7.90)
A. A..-A
nazývaný Ostwaldovým zřeďovacím zákonem.

Právě
vyložená teorie disociační rovnováhy platl pouze pro .,labé elektrolyty. V případě silných
elektrolytů
totiž existují důvody k předpokladu, že i při konečných (a nčkdy značnč vysokých)
koncentraclch roztoků jsou téměř všechny molekuly elektrolytu disociovány. takže pojem disoci-
ačni rovnováhy přestává mít smysl. Východiskem pro pfesnč_jšf popis chování silných elcktrolyti1
je teorie vypracovaná P. Debyem a E. Hilckclem (v r. 1923), která se stala základem pozdějších
interpretací vlastnosti především silných elektrolytů. Tato teorie je wložena na modelu
mikroskopického popisu elektrické interakce mezi ionty v ionizovaném prostředi. 1.atímco
interakce jiného typu zanedbává. Uvažovaný iont je pokládán 7.3 bodový náboj. jehož interakce
s nejbližšími ionty má charakter Coulombova zákona a vzdálenčjší ionizované prostředí je
, považováno 1.a elektricky aktivní kontinuum rcagujlcí na přítomné makroskopické elektrické pole.
Model předpokládá, 1.e uvažovaný iont vyvolá - elektrostatickou interakcí s ne_jhlii-~ími ionty -
přerozdělení jejich poloh tak, fo náboj uvažovaného iontu bude clo značné míry odstínčn.
Z pflslušného výpočtu vyplývá, že na stínění se podílí ionty, jejich'- vzdálenost od uvažovaného
iontu je menší než jistá veličina J.o, nazývaná Debye1iv-fhickelilv poloměr 74 .
Debyeovu-Hllekelovu teorii lze aplikovat nejen na chováni elektrolytů. ale také na chování
plazmatu. Jejl podrobnčjší výklad však přesahuje rámec této knihy. Pro podrohnčjši poučení odka-
zujeme na obšírnčjší učebnice či monografie včnované statistické fyzice 74, a také na učebnice fyzi-
kální chemie [ f 3. 16].
"V českém jazyce například učebnice J. Kvasnica: Statistická fyzika. i\cndemin, l'rnha 1983.
492 ELEKTRICKÉ A MAGNETICKÉ VI ASTNCJSTI LÁTEK\ ZÁK
7.<i.7 Výklad ncsamo~latné vodivosti plynů, podmínky pro vznik Pod

samostatného výboje
Zúkladní vlastnosti nesamostatného výboje vyložené v článku 7.5.1 (zejména
značná závislost nasyceného proudu na vnějších vlivech) ukazují, že za podmí-
Zn
nek nesamostatného výboje jsou v plynu přítomni nositelé proudu, jejichž kon-
I
centrace je určena vnč_jšími faktory púsobícími na plyn.
elel
V plynu se mohou principiálně vyskytovat tři typy nositelú proudu: kladné
nap
a /Úporné ionty a volné elektrony. Při nesamostatném výboji je nutné předpo
troc
kl<idat, 'i,c všechny typy nositclť1 vznikají ionizací molekul plynu. V oddílu 7.l
ode
_jsme uvedli základní fakta o procesech ionizace atomů a molekul, /.e kterých
vyplynulo, že n'.1zné typy látek mají různé ionizační vlastnosti. Podíl jednotli-
vých typi'1 nositelú na celkové vodiYosti plynu bude tedy óvisct především na
typu plynu. Ukazuje se však, :1.c závisí rovněž na tlaku.
Bylo prokázáno (srov. rovněž výklad o Franckově-Hertzově pokusu v článku
7.5.2), že k ionizaci molekuly múže dojít při nepružné srúžce s jinou částicí
(eiektronem, iomcm apod.) o dostatečně vysoké energii, při níž ionizovaná mo-
lekula přijímá určité množství energie potřebné například k vyražení jednoho zře.
elektronu. K vytrJcní jednoho elektronu z atomu či molekuly 1m'iže také dojít při nac
dopadu fotonu o dostatečně vysoké energii. Ionizační účinky bude mít proto tén
především záření krátkovlnné (ultrafialové, rentgenové, záření gama). V oddílu po1
7.1 byla rovnčž diskutov{rna mo/.nost vzniku záporného iont 11, kter;í je pro různé ele
typy č5stic různá. Možnost vzniku /:iporného iontu daného typu bude zřejmě vzt
záv1.slú 11a vzájcnm6 rychlosti molekuly a elektronu.
Uvedené poznatky dovolují předpokládat, že v plynu existuje vždy určitá
koncentrace volných elektronů a ionlll, která je dána dynamickou rovnováhou
mezi procesem ionizace a procesem rekombinace, při němž vznikají zpětně ne-
ktt
utrúlní molekuly. Na základč diskuse této rovnováhy je možné popsat vlastnosti
stř
nesamostatného výboje.
ko
Pro zjednodušení budeme uvažovat situaci v inertním plynu, v němž se na-
chází pouze kladné ionty a volné elektrony. Předpokládejme, že účinkem vněj
VŠ
ších ionizačních činitelů (nezávislých na přiloženém vnějším poli) se v jednotce
re
objemu ionizuje za jednotl-.u času 611 atomi'1. Vznikne tedy trn kladných iontů
m
a Áll volných elcklronť1. Zaved'mc činitel rekombinace K,. který vyjadřuje prav-
dčp,,dobnost, že za jednotku času dojde v plynu k rekombinaci iontu s volným
elektronem, a tedy ke vzniku ncutrúlního atomu (srov. úl Ph u ťJ 7. 17). Počet
rekombinaci t:.,ť, které nastanou v Jednotce objemu za jednotku času, bude
z
zr
zřejmě úmčrný jak koncentraci ionti'1 n(\"', tak koncentraci volných elektronů
11t\ ' . Jelikož za našich předpokladů je llb' =11,\ =n
1
l
0
, bude platit
P1
(7.91)
pi
Podmínka rovnováhy /1..11 == /1..n' tedy dává
/1..n == K,no 2 . (7.92)
Z ní je možné rovnovážnou koncentraci iontů a volných clektroni'r vypočítat.

Uvažujme nyní plyn vypliíující prostor mezi dvojicí rovinných rovnoběžných
elektrod plochy S. umístěných ve vzájemné vzdálenosti d. na nichž je přiloženo
napětí U. Pole E = U/d bude urychlovat elektrony a ionty v plynu a mezi elek-
trodami poteče jistý proud /. To ovšem znamená, že část nositeli', proudu hude
odevzdávat svůj náboj na elektrodách. čímž se bude jejich koncentrace zmenšo-
vat. Předpokládejme, že v jednotce objemu ubude za jednotku času tímto způso
bem trn" nositelů. Místo (7.92) bude nyní platit obecnější podmínka rovnováhy
tvaru
i,' /l..n=/l..1i*+K,11/. (7.93)
f Nyní vyšetříme dvč mezní sítuace. Při malých hodnotách napčtí U bude
~ zřejmě t:..n" « /1..,ť. Úbytek nosičů proudu bude dán převážně jejich rekombi-
~ nací. Rovnovážná koncentrace 11 0 bude dána opět podmínkou (7.92) a nebude
Í téměř závislá na protékajícím proudu. Za této situace bude možné vedení proudu
~-: popsat stejným modelem, který jsme použili v čl. 7.6.S při vyšetřování vodivosti
l elektronového plynu. Pohyblivost /L nositeli', proudu daného typu bude dána
vztahem
/1 = -eT--' (7 .94)
m
který je analogický k (7.80) a v němž m představuje hmotnost částice a f

střední dobu jejího volného pohybu. Pro vedení proudu bude platit Ohmi'rv zá-
kon. Vyšetřovaná situace zřejmě odpovídá oblasti (a) na obr. 7.41.
Pro velké hodnoty napětí U dostaneme druhý mezní případ, kdy budou téměř
všichni nositelé proudu přitaženi k elektrodám dí-íve, než budou mít možnost
rekombinovat. V tomto případě hude /l..n">>/1..n' a podmínka rovnováhy bude
mít tvar
(7 95)
Z ní vyplývá. že proud mezi elektrodami má konstantní hodnotu /, nezávislou na

změně napětí U. Předpokládáme-li, že dané částice nesou náboj ez dostaneme
I, =ezSd/1..11. (7.96)
Proud I, je maximální proud. který může při daných ionizačních mechanismech

plynem projít. Dostáváme tedy situaci odpovídající oblasti (c) na obr. 7.41.
494 ELEKTRICKÉ A MAGNETICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK
Přcdpokiádejme nyní, že napětí U přiložené na elektrody je dále zvyšováno.

Je zfojmé, že ke kvalitativní změně situace v plynu dojde při takových jeho hod-
notách, při nichž elektron (resp. iont) získá od elektrického pole za dobu svého
pohyhu 1nczi po sobě. následujfcí1ni srážkan1i kinetickou energii srovnatelnou
s energií ionizační. Za těchto podmínek počne vzrC1stat počet nepružných srážek
uvažované nabité částice s neutrálními molekulami, takže daný elektron (resp.
iont) počne produkovat další páry nositelú proudu. Kromě toho mohou kladné
ionty dopadající na katodu vyvolat sekundární emisi elektront'.1, čímž koncen-
trace nositelů proudu v plynu rovně/. vzroste.
Uvedené mechanismy vzniku nosičů proudu, na nichž se podílí přiložené
ekktrické pole, jsou zřejmě odpovědné za vzrúst proudové hustoty v oblasti (d)
charakteristiky z obr. 7.41 a při určité kritické hodnotě U, přiloženého napětí
vedou k lavinovitému vzrC1stu koncentrace nosiČL1 proudu, a tudíž k nasazení
(zapálení) samostatného výboje. Uvědomíme-li si, -ž,e střední volná dráha mole-
kul plynu T je nepřímo úměrná tlaku, T - I/ p , a pro intenzitu pole můžeme
psát /:· = Uld, kde d je vzdálenost elektrod, pak z požadavku rovnosti ionizační
encrgit• W; a práce elektrického pole na dráze T, qEI = W. , můžeme odhadnout
podmínky pro nasazení samostatného výboje. Z uvedených vztahů vyplývá, že
zápalné napětí U, bude funkcí součinu tlaku plynu a vzdálenosti elektrod, cožje
také obsahem experimentálnč zjištěného Paschenova zákona.
Ú 7.1: Předpokládejte, že atom vodíku je tvořen protonem, kolem nějž obíhá
elcktrnn konst.1ntní úhlovou rychlostí rv po rovinné kruhové dráze o poloměru r
= O, 1 11111, a že působení mezi protonem a elektronem lze popsat Coulombovým
zákonem. Užitím tohoto zjednodušeného modelu vypočítejte koeficient polari-
zovatclnosti u 11 atomu vodíku za předpokladu, že elektrické pole pt'.1sobící na
atom Je kolmé k rovině dr;íhy elektronu. Získanou hodnotu aH porovnejte
s hodnotou určenou z naměřené relativní permitivity molekulárního vodíku
E, = 1,00026 při hustotě PM = 0,04 kg. m-1 .
Ú 7.2: Jaká je polarizovatelnost molekuly benzenu C 6 H 6, _jestliže při teplotě
20 °C byla namčřena relativní permitivita e, = 2,2773. Benzen je nepolární a při
teplotě 20 "C má hustotu PM = 879,0 kg. m -3.
Ú 7.3: l'xperimcntálně zjištěná teplotní závislost relativní permitivity E, vodních
par je uvedena v tabulce 7.12. Předpokládejte, že vodní pára se chová jako ide-
ální plyn, a vypočítejte teplotní závislost její molární polarizace. Určete polari-
zovatelnosl molekuly vody a její dipólový moment.
Tabulka 7. 12 Te ,!ntní závislo,l 1cm1itivit vodních ar.
T(K) 393 423 453 483
75 300 81 210 87 100 92 970
(e,- l). IO' 400,2 371.7 348,8 328,7
ÚLOHY KE KAPITOLE 7 495
Ú7.4: Válcová nádoba velmi malé podstavy o výšce I cm je naplněna kapalným

chlorovodíkem HCl o hustotě 171 O kg. m- 3. Molekula HCl má vlastní elektrický
dipólový moment p = 4,44 . 10-3° C. m. Určete velikost polarizace P a celkový
dipólový moment p v za předpokladu. že dipólové momenty všech molekul jsou
orientovány ve směru osy nádobky.
Ú 7.5: Dvě kuličky malých rozměrů, z nichž jedna je hliníková a druhá bismu-
tová, jsou zavěšeny v nehomogenním magnetickém poli, které má nenulový
gradient ve směru spojnice středů kuliček. Obě tělesa se dotýkají a gradient
magnetického pole je v celém jejich objemu konstantní. Určete pořad i umístění
kuliček a vztah mezi jejich poloměry R0 ,, RAt tak, aby výsledná síla působící na
kuličky byla nulová.
Ú 7.6: Železo má kubickou, objemové centrovanou krystalovou mřížku s mříž
kovou konstantou a0 = 0,286 nm. Pro kovové železo bylo experimentálně zjiš-
těno, že magnetický moment připadající na jeden atom při O K je 2,216 µIJ. Ur-
-< čete odpovídající spontánní magnetizaci (respektive magnetickou polarizaci)
železa.
Ú 7.7: Nekovové paramagnetikum obsahuje v jednotce objemu no atomů s lo-
kalizovaným magnetickým momentem 1 µ 0 . Látka je umístěna v magnetickém
poli l T při teplotě 300 K. Určete počet atomů án 0 , které hy vytvářely stejnou
magnetizaci za předpokladu, že jejich momenty jsou zcela orientovány ve směru
pole.
Ú 7.8: Vypočtěte pohyblivost volných elektronů v mědi za předpokladu. že na
každý atom připadá jeden vodivostní elektron. Při výpočtu vyjděte z hodnoty
měrné vodivosti podle tab. 7.7.
Ú 7.9: Vypočtěte pohyblivost nositelů proudu v germaniu s příměsí arsenu
r=
o koncentraci 1,5. 10 15 donorů/cm 3 . Měrná vodivost I n- 1cm- 1.
Ú 7.10: Při měření Hallova jevu v kovovém sodíku bylo při proudové hustotě
,. j = I07A.m-2 a magnetickém poli B = 1 T naměřeno příčné elektrické pole EH =
·, 2.5.10-3 V.m- 1. Určete koncentraci vodivostních elektronů 110 , porovnejte ji
s počtem atomi'1 v I m3 . Hustota sodíku je 970 kg. m-3
Ú 7.11: Jaká je výstupní prúee elektronů daného kovu, jestliže při zvýšení tep-
Íoty z 2000 K na 2001 K se nasycený emisní proud zvýší o I%?
Ú 7.12: Roztok KCI o koncentraci 10% má měrný odpor P« = 0,074 n.m. Určete
stupeř1 disociace, jsou-li pohyblivosti ionti"1 K+, c1- ve vodč rovny: µK. = 6,7 .
10-8 ffi2.S-I _y-1, µc1· =: 6,8. 10-8 ni2.s-l _y-1,
' Ú 7.13: Určete stupeťí disociace a měrný odpor čisté vody, jsou-li známé rovno-
vážné koncentrace iontů H+ a OH- rovné I 0--4 mol.m- 3 a pohyblivosti těchto
iontů µw == 3,2 . 10-7 m 2 .s·· 1 v- 1, µ 0 w= 1,8 . 10-7 m2 .s- 1 v- 1.
Ú 7.14: Při elektrolýze zředěného roztoku NaCl v přístroji pro stanovení Hittor-
fových převodních čísel byl zj ištčn úbytek elektrolytu u anody 0,4 molu, prošel-
ELEKTRICKÉ A MAGNFTICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK
li přístwjcm núboj rovný Faradayovu náboji F. Molúrní vodivost roztoku NaCl

při nekonečném úcclění JL = 12.(, 11/ n·· 1.mor 1. teplota roztoku byla 25 °C.
S1,1110vtc pohybliv"stí iontč1 Na", Ci
l /.i): Extrapolováním koncenlraéní závislosti molární vodivosti vodných
1
rn,.lokú I IC I, NaCl a octanu sodného byly nalezeny molární vodivosti při neko-
nečném zředěni (při teplotě 25 °C): 1L_HCI = 42,4 n?.n- 1.mor 1' ;L_NaCI =
12,6 n/.n· 1.mol 1, A~,C'H,COONa = '),2 mZ.rr 1.mor 1. Vypočtěte hodnotu A. pro
kyselinu octovou Cll,COOI-L pro ní> nelze extrnpolaci v zásadě provést, a to
11m ncL1plno11 disociaci při velkých /i-ed0nÍL'h.
l, 7. I 6: LrčetL: mčrný odpor vzduchu za normálního tlaku a teploty, jestliže díky
pfiroze11é radioaklivitč a kosmickému ,.áření vzniká v I 111 3 za každou sekundu
-~_I 06 iontových púri't.
ťJ 7.17 Vzduch mezi deskami rovinného kondenzátoru je účinkem ioni,ujícího
1úřcní ionizován homogenně v celém "hjemu. 2'.a jednotkou času vzniká v obje-
111ovč jednotce 1\11 iontových púrL'1. Obč desky kondcn,:1toru jsou u,.emnčny,
v prnstoru rncz1 ckktrndami je ustavena rovnovúha mezi ionizací a rekombinací,
která je určena činitelem rekombinace K,. Stanovte:
a) rovnovú111011 koncentraci iontových párů 11 0 ,
b) časovou /.Úvislost koncentrace iontových párť1 n( t) po vypnutí ionizují-
cího z;ířcní.
c) uvažte. jak l1y bylo 1110::'11é· využít závislosti 11(t) k měření činitele
1dnmbinacc K,.
8 Základy teorie elektrických
obvodů
8.1 Základní pojmy

8.1.1 Klasifikace elektrických obvodů a jejich prvk11
V oddílu 3.2 byl zaveden pojem stacionárního elektrického obvodu, který byl
v oddílu 4.2 dále zobecněn pro kvazistacionúrní přiblížení. V této kapitole, která
má spíše technický charakter, využijeme uvedené poznatky k nalezení obecných
postupů pro řešení především lineárních elektrických ohvodiL čímž budeme
rozumět nalezení vztahů mezi napětími a proudy v jejich jednotlivých prvcích.
Elektrickým obvodem rozumíme obecně libovolnou kombinaci jednotlivých
stavebních prvků (součástek), kterými mohou být zdroje elektrické energie
(elektromotorického napětí), vodiče, rezistory, cívky, kondenzátory, transfor-
mátory, elektronky, výbojové trubice, r11zné polovodičové součástky (diody,
tranzistory, fotoodpory aj.) Součástky, které mohou být trvalým zdrojem elek-
trické energie, nazýváme aktivními prvk_v, součástky, které tuto vlastnost nemají,
jsou prvkv pasivní. Prvky připojené do obvodu dvčma svorkami (například kon-
denzátor, cívka, dioda) se nazývají dvojpóly. Kromě nich se v elektrických ob-
vodech vyskytují hojně prvky složitější. Prvky připojené do obvodu čtyřmi svor-
kami (například transformátor, elektronka, tranzistor) se nazývají čtyřp<Íly. 7 ·'
Uvedená definice elektrického obvodu je značně obecná. Obvod múže
obsahovat libovolný počet prvků. Múže jej tvořil jediný prvek připojený ke
zdroji elektrické energie, ale též kombinace prvků vytv;ířej ící funkční celek s!u-
žitého zařízení, například televizoru či počítače. Všechna elektrickú z<1řízení l1e
tedy považovat za soustavu elektrických obvodů. Úlohy týkající se řešení elek-
trických obvodů mohou mít dvojí charakter. Je-li dáno složení obvodu, tj. para-
metry a vzájemné propojení jednotlivých prvkú, je třeba hledat proudy tekoud
v těchto prvcích. Takovou úlohu nazýváme anal)íZou elektrického ohťodu. Naopak
hledáme-li konfiguraci a paramet,y prvkú potřebných pro dosažení pofadovaných
vlastností elektrického obvodu, mluvíme o synté;e clektrick,;l10 obvodu.
Syntéza elektrického obvodu je obecně nejednoznačná úloha, kterou je třeba
konkretizovat podle požadavkt"1 a potřeb jednotlivých odvčtví experimentální fy-
n V noH~jší tecl111id.é lilcratufc se 1avúdí jin~ terminologie vycházející z toho, že vstupní " výstupní '-ivorhy
daného prvku tvnfí dvojice. tzn vstupní a výslupní brány, klcrý1rn je prvek pfipt~jcn do obvodu a kterynu
procházejí jcdnollivé sigrn\ly. P1 vek o 211 svorkách má tedy n hran. Mluví se pak o 11-braném prvku č1 o 11-
bra.nu. Mlsto naLvu dvojpól a čtyfpól se pak užívá Oi'.nač...:níjednobron a dťojhmn.
498 ZÁKLADY TEORIE ELEKTRlťK'Í'CH OBVODŮ
ziky, laborat,1rní techniky či elektrotechniky. Problematikou tohoto druhu

nebudeme zabývat a soustfcdíme se nadále jen na analýzu elektrických obvodů.
Pro konkretizaci jejich jednotlivých postupi'1 je však třeba elektrické obvody
biížc kiasifikova1. Toje možné provési podle 110kolika hledisek.
/\k1irním naz_ý-vámc taknvý obv,1d, ve kterém púsohí alespo11 jeden
prvek, IJ. prvek schopný trvale dodávat energii. Aktivním je tedy například ob-
vod. ve kterém pi'1sobí galvanický či termoelektrický článek, nikoliv však osci-
lační <1lwod (viz čl. 4.2.2), ve kterém je dočasným zdrojem energie nabitý kon-
denzátor. Ve složitějším případě lze za aktivní prvek považovat elektronku či
tranzistor v zesilovači, i kdy?. je jejich funkce ,.ávisiá na připojc11í k dalším po-
mocným napájecím zdroji',m energie. Obvody sestavené výhradnč z pasivních
prvků nazýváme pasivními.
Z _jiného hlediska dělíme elektrickG obvody na lineární a nelineární. Za line-
ární považujeme elektrické obvody vytvořené jen z lineárních prvků, tj. z prvků,
jejichž parametry nezávisí na protékajícím proudu či přiloženém napětí. Obvody,
obsahující alespo11 Jeden prvek ktcry nemá tyto v iasl!wsti, naz:;, váme neiineár- '
ními. Příkladem lineárního prvku je rezistor zhotovený z vodiče splňujícího
Ohmúv zákon, pokud mt,>cme předpokládat, že při průchodu proudu se prvek
znatclnč neohřeje Jouleovým teplem. J inýrn příkladem je cívka, jejíž magnetické ._
pole je rozloženo převážnč ve vzduchu. Naopak cívka navinutá na feromagne-
tickém jádru je ohecnč prvkem nelineárním.
Jako další kritérium pro klasifikaci elektrických obvudú může ,loužit charak-
ter časové závislosti elektromotorického napětí či proudu pouzitých aktivních
prvki'1. Podle tohoto kritéria je možné rozeznávat zejména dva velmi důležité
typy ob\'Od)' .1lej11os111h11é a střídavé. Stcjnosmčrným nazýváme obvod, ve
kterém působí _Jen zdroje s časové nepromčnným ekktromotorickým napětím
(proudem). Podobně o střídavém obvodu mluvíme, mají-li jeho zdroje harmo-
nické střídavé elektromotorické napětí (proud) o dané kruhové frekvenci co
(srov čl. 4.2.2) . .lak bylo ukázáno v oddílu 4.2. bezprostředně po zapnutí zdrojů
mohou být proudy v jednotlivých prvcích stejnosměrného obvodu časovč pro-
měnné. Říkáme, 7.e obvod je v neustáleném s/avu. Po uplynutí dostatečně dlouhé
doby přejde obvod do u.11ále11élw stavu charakterizovaného časově neproměn
nými proudy v jednotlivých prvcích. Stejnosměrný obvod v usták:ném stavu je S.l
tedy obvodem stacionárním. Podobná situace nastává i u střídavých obvodů. o,
Dezpr,istřcdnč po zapnutí zdroji', nemusí být proudy v jednotlivých prvcích har- ob
monickou ťunkci času; ,,bvod je v neustáleném stavu. Po uplynutí dostatečně po
dlouhé doby přejde obvod do ustáleného stavu; proudy v jednotlivých prvcích na
_jso11 ,třídavé, t_j. _jsou harmonickou funkcí času s frekvencí odpovídající frek- ch
venci /.droji'1 (smv. čl. 4.2.2). lec
V cdle stejnosměrných a stříoavých obvodů se v 1ccl111icc často používají ob
obvody obsalrnj ící zdroje se složitčjším prC1bčhem elektromotorického napětí. nír
499
Důležitou skupinu tvoří obvody s obecně periodickým (nesinusovým) průběhem

);'elektromotorického napětí.
Obvody znázorťíujemc pomocí schématu. Ve schématu obvodu jsou zakres-
<leny příslušnými ,.načkami všechny prvky, ze kterých je obvod složen, a tyto
značky jsou propojeny úsečkami, které reprezentují vodiče propojující jednotlivé
_ prvky. Příklad schématu obvodu složeného ze šesti rezistorů a jednoho zdroje je
; uveden na obr. 8.1 a. Při tvorbě schématu není zpravidla důle>.ité skutečné pro-
fstorové rozmístění prvki'1, ale jen jejich vzájemné propojení, tj. topologie ob-
.;'vodu. Je proto možné dbát na to, aby schéma bylo co nejpřehlednější.
V některých úvahách není třeba znát, z jakých prvků je obvod sestaven. ale je
:ttřeba uvažovat jen způsob jejich propojení. Pak pro zjednodušení kreslíme jen
? kostru ohvodu, jejíž příklad pro obvod z obr. 8.1 a je uveden na obr. 8. I b.
Při popisu elektrických obvodů zavádíme pojem uzlu a w'tve obvodu. Uzlem
rozumíme místo, ve kterém se stýkají více než dva vodiče propojující prvky
\ obvodu. Obvod znázorněný na obr. 8.1 má tedy celkem čtyři Luly. Včtví
fA nazýváme část obvodu spojující dva sousední uzly. Obvod z obr. 8.1 má celkem
·, šest větví. Větve obvodu mohou obecně obsahovat více než jeden prvek. Proto;,e
I :·: však zpravidla není obtížné spočítat, jak se chová sériové či paralelní spojení
{ několika prvků, je možné obecně reprezentovat každou větev jediným prvkem.
~-- Soustavu větví propojených tak, že tvoří uzavřenou křivku, nazývúmc smy<'-
f kou ohvodu.
R I
4 14
',2 134
RI R3
/3)
R2 123
al b)
0hr. 8.1 Whcalslonův múslck: a) schc~ma obvodu. b) kostra obvodu.
8.1.2 Základní vlastnosti elektrických dvojpólů a čtyřpúlů

Dvojpóly a čtyřpóly jsou nejčastčji se vyskytující stavební prvky elektrických
obvodú. Význam jejich zavedení, tj. klasifikace prvků elektrických obvodů
podle „počtu pólú" (svorek), spočívá především v tom, že je možné bez ohledu
na konkrétní vnitřní strukturu jednotlivých součústek zavést obecné parametry
charakterizující kvantitativní vztahy mezi napětími a proudy v jednotlivých pó-
lech, a vybudovat tak obecné postupy řešení libovolně složitých elektrických
obvodů. Plné řešení této problematiky přesahuje rámec úvodní učebnice. Zmí-
níme se proto jen stručně o některých vlastnostech tzv. odporo1Jích dvojpólů
500 '/ ÁKLADY TEORIE ELl,KTH ICKÝCH OBVODŮ::·
u člyřJliÍÍú (viz následující odstavec), které jsou důležité zejména pro řešení neli• ·•. .•. Můžeme ji
ncárnich obvodů.
a) Dvojpól
a mluvíme
Je to ne_ijednodušší typ stavebního prvku elektrických obvodů. Jeho vlastnosti
Voltarn
jsou úplnč popsány, je-li zadána vzájemná souvislost mezi proudem a napětím
analyticky
na dvojpólu. Obč tyto veličiny mohou být obecně časově závislé. Jejich
not napětí
vzájemná závislost nemusí být dána jen funkční závislostí okamžitých hodnot
proudu /( t) a napčtí U(I), ale též vzájemnou funkční závislostí časových
t. třípolovim
derivaL·í obou tčchto veličin. Charakteristická funkce dvojpálu. kterú vyjadřuje 1_;{vizčL 7.:
i' Při řcši
uvťdcnou souvislost mezi proudem a napětím, pak mů?.e mít tvar
nutné vyu
hodné po1
F, ( I, -d/ , ... , -----
d"/ ,U, -c!U d"'U) -0.
- · - , ... , - - -
však častc
dt d t" dt dt"'
dvojpólu
Dvojpól, jeho). charakteristická funkce má tvar line.írní kombinace veličin bodu P (v
d' 11Zi'1i, dr !!dť, j, k= O, 1, ... , se nazývá lineární dvojpái. Dvojpól, jehož cha- vat a pro
rakteristická funkce má jiný tvar, se nazývá dvojpól nelineární. S některými lineární.
příklady lineárních dvojpólú jsme se setkali v kapitolách 3 a 4. Nejjednodušším .
příkladem je rezistor zhotovený z vodiče spliíuj ícího Ohmt'.'1v zákon. Zanedbáme- '
li kapacitu a indukčnost vodiče a múžeme-li předpokládat, že při průchodu
proudu se vodič znatelně neohřeje Jouleovým teplem, je charakteristická funkce
rczi.,toni d:ína vztahem (3.19)
11(1) • R!(t)
vyjadřujícím Ohmi'.1v zákon, přičemž odpor R rezistoru nezávisí na procházejí-

cím proudu. Jinými příklady jsou ideální cívka Uj. cívka s danou indukčností L
Obr. 8.2
a zanedbatelným odporem jejího vodiče) a ideální kondenzátor (tj. kondenzátor
s danou kapacitou C a nekonečně velkým odporem mezi elektrodami). Jejich
charakteristické funkce jsou postupně dány vztahy (viz čl. 4.2. l) Jsou-I
mezi mal
(8.2)
,dllc
fc ()
t == C--. !8.3)
cl t Vztah (8
Rezistor je současně příkladem tzv. odporového dvoipúlu, jehož eharakteris- v praco,
tick.:i l'unkcc je d.:ina jen vzájemnou závislostí okamžitých hodnot proudu a na- charakte
pětí. Odporovým dvojpólem tedy obecně nazýváme dvojpól, jehož eharakteris-
diferenc
lickú funkce má tvar Gd==(d,
analogie
F(l.U)=O. (8.4)
,ADNÍPOJMY
:erne ji pak vyjádřit v explicitním tvaru
U=_fi(l), respektive l=fc(U) (8.5)
luvíme o voltampérové charakteristice dvojpólu.

voltampérová charakteristika odporového dvojpólu muze být dána buď
lyticky, nebo grafom či tabulkou empiricky zjištčných odpovídajících si hod-
napětí a proudu. Za příklad analytického tvaru mt"iže sloužit Langmuirúv
olovinový vztah, vyjadřt~jící voltampérovou charakteristiku vakuové diotly
i čl. 7.3.7).
Při řešení obvodu, v nčmž je zařazen nelineární odporový dvojpóL je obecně
né využít vlastnosti jeho voltampérové charakteristiky. Velmi i:aslo je vý-
Jné použít grafickou metodu, jejíž příklad bude uvetlen v čl. 8.l.J. V praxi
1k často nastává situace, kdy se hodnoty časově proměnného napětí a proudu
ojpólu pohybují jen v úzkém oboru charakteristiky, v okolí tzv. pracovního
du P (viz obr. 8.2). Charakteristiku pak lze v okolí pracovního bodu linearizo-
t a pro proměnné složky napi:tí a proudu lze dv~jpól přibližně považovat za
,eámí.
I I
I I
Ip •'1 I
1.,
Obr. 8.2 K výkladu dynamického

odpolll dvoirólu. U
p
U • LIU
p --u
Jsou-li totiž Ir, Ul' proud a napětí odpovídající pracovnímu bodu, lze vztah
:zi malými změnami proudu a napětí t-,./, t-,. U přibližně vxjádřit ve tvaru
( 8.Ci)
:tah (8.6) nahrazuje charakteristiku dvojpólu tečnou vedenou k charakteristice

?racovnírn bodě. Vlastnosti dvojpólu jsou pro malé zmčny napětí a proudu
arakterizovány veličinou Rd = ( d U Id/) P, která se nazývá dynamický ( či
erendáln{) odpor v daném pracovním hodě. Jeho převrácená hodnota
= ( d//d U),, se nazývá dynamická (difcrenciáln() vodivost. Jejím využitím lze
ilogicky k (8.6) psát
(8.7)
502 ZÁKLADY TEOIUE ELEKTRICKÝCH OBVODŮ ZAKLA!
b) Člyřpól strojit
Óyřpólem se obccnC- rozumí součástka elektrického obvodu, která má dvě io met
dvojice svorek, přičemž jedna dvojice se považuje za vstupní a druhá za Sou
výstupní. Zpravidla je mož.né jednu vstupní a jednu výstupní svorku ve schématu vyhovL
ztotožnit. Na obrázku 8.3 je uvedena schematická značka čtyřpólu. Svorky (1), Je zřej1
(2), proud / 1 a napětí U1 jsou vstupními, svorky (3), (4), proud / 2 a napětí U2 jsou
z těcht1
jako v
vý.,tupnírni.
a výstu
povída_
tické n
.l1F ,\
ou2, u
Ob,·. 8.3 Schematickú značka čtyřpólu. charak1
Mezi vstupními a výstupními napětími a proudy čtyřpólu musí existovat vzá-

jemné vztahy. Je zřc_prn~. že chování obecného nelineárního čtyřpólu v obvodu
bude jednoznačně určeno, budeme-li znát jeho dvě charakteristické rovnice.
V obecném případě to mol1ou hýt rovnice iypu (8. l ), které závisí na okamžitých
hodnot{1ch veličin U1, / 1, U2, li a na jejich časových derivacích do daného řádu.
Čtyřpól,jchož charakteristické rovnice nez;ívisí na derivacích a mají tedy tvar
Altem,
se nazývú orl11omvv111 c''ty,'p,j/em. Jeho vlastnostmi se budeme zabývat puněkud
hlížc.
Implicitní cliaraktcris1ické rovnice (8.8) lze řešit pro libovolnou dvojici
z promčnných U 1, / 1, [ly,!,, čímž získ;íme dvojici explicitních charakteristických
kde
rovnic. Fxistujc zřejmě šest obecnč ckvivall:ntních možností pro vyjádření
těchto rovnic. V praxi je zavedeno využ.ívání dvou z nich, a to tzv. ,,rovnic typu
h" (hybridních rovnic)
Ui = h1 (/1, U2),
(8.9) jsou t,
/7 = h1 (!1, Uz), bycho1
které vzniknou řešením (8.8) pro U1, 12 , a „rovnic typu y" (admitačních rovnic)
(8.10) Param
čtyřpé
čtyřpé
ziskaných fošcním (8.8) pro / 1 a / 2. libovc
Pro reálné nelineární čtyřpóly se charakteristické funkce 7~išťují zpravidla vlastn
empiricky. mčřcním vzájemné závislosti dvou veličin, přičemž. třetí veličinu mají i
v dané f't1nkci považujeme za parametr. Získáme tak soustavu charakteristik což k
popisujících vlastnosti čtyřpólu. Celkelll je pro daný čtyřpól zřejmě možné se-~:: (8.10;
LADNÍ POJMY 503
,jít čtyři typy charakteristik. Podrobněji je o charakteristikách čtyřpólu

metodách jejich měření pojednáno např. v [5!.
Soubor vzájemně si odpovídajících obvodových veličin U1, l 1, U2, l2,
10vujících charakteristickým rovnicím, nazýváme pracovním bodem čtyřpólu.
zřejmé, že k jednoznačnému určení pracovního bodu potřebujeme zadat dvě
ichto veličin. Zbývající pak lze určit z charakteristických rovnic. Podobně
o v případě dvojpólu, i zde nastává často situace, kdy se hodnoty vstupních
ýstupních napětí a proudú jen málo odlišují od hodnot U 1,p, I,,p, U 2.p, / 2.p, od-
vídajících jistému pevnému, tzv. klidovému pracovnímu bodu. Charakteris-
ké rovnice pak lze linearizovat. Malé odchylky obvodových veličin t...U,, M1,
/ 2, M 2 od klidových hodnot lze přibližně vyjádřit pomocí totálního diťcrenci;ílu
arakteristických rovnic (8.9), popř. (8.1 O). Lze tedy psát
t...U1 = h11!1..I1 +h12/I..U2,

(8.11)
ičemžjsme zavedli tzv. ,,parametry h"
1z
li
=(au,)
d/ '
I I'
lternativnč platí
(8. IJ)
le
)U tzv. ,,parametry y". Oba typy parametrů nejsou ovšem nezávislé. Snadno
'Chom nalezli vzájemné relace
h11h22 - h12h21
)'22 = (8. I 5)
h11
1rametry h, respektive parametry y plně popisují vlastnosti daného nelineárního

ýřpólu v bezprostředním okolí klidového pracovního bodu. Máme-li lineární
yřpól, platí charakteristické rovnice typu (8.11 ), popř. (8. Ll), přesně pro
1ovolné hodnoty obvodových veličin. Parametry h či y popisují tedy úplně jeho
istnosti. Ze vzorců (8.12), respektive (8.14) je vidět, že zatímco parametry h
ijí smíšené (hybridní) rozměry, všechny parametry y mají rozměr admitance,
ž koresponduje s alternativními názvy charakteristických rovnic (8.9), popř.
10).
504 ZÁKLADY TEORIE ELEKTRICKÝCH OBVODŮ
8.2 Stcjnosmčrné a střídavé lineární obvody v ustáleném >porr

stavu f Pře<
";',ním
V tomto oddílu navážeme bezprostředně na poznatky vyiožené v oddílech 3.2 leni
a 4.2 a budeme je konkretizovat pro naší speciáln~jší situaci. Pod
ick:
8.2.1 Ohmův ~~íko11 a Kirchhoffova pravidla v komplexní symbolice
nap
Nejdříve budeme diskutovat vztah mezi napětím a proudem na odporu R,
kapacitě C a indukčnosti L76 v ustáleném stavu střídavého obvodu. Jak bylo
ukázáno v článku 4.2.2, musí mít proudy a napětí na každém prvku harmonický
průběh, a jsou tedy dány vztahy (4.48) a (4.49). Na druhé straně musí být ovšem Ok
pro jejich okamžité hodnoty na jednotlivých prvcích splněny vztahy (3 .19), (8.2) re2
a (8.3). Přímým výpočtem dostaneme vyjádření vz~jcmné souvislosti okam-
žitých hodnot napčtí a proudů
Un (t) = Rln.ocos(wt+<p,) = UR.ocos(wt+cp, ),

te1
lc (t) = WC lc.ocos( Wt +<puť +~)=Uc.o cos( Wt+<puť +i} (8.16)
U,.(t) = WL/ 1„ocos( {J)f+cp,, +f) = U,,,ocos(rm+<p1, +i)
i vy:júdřcní vzájemné souvislosti jejich amplitud

v
rt
lc.o 7J
Uc.o= ú)C, U,.. o = (J)L/,,,o. (8.17) a
d
Z rovnic (8.16) je vidět, že na rozdíl od odporu mají proudy a napětí na
indukčnosti a kapacitě rozdílné fázové konstanty, lišící se o ±7r/2;
<[)11, - <f!1c = -rc/2 <pu, - <p,,. = rc/2. Vztahy (8.17) jsou konkrétním vyjádřením
relace (4.50), která definuje impedanci. Pro impedanci odporu, indukčnosti a
kapacity dostáváme postupně
I
Zn = R, z,. = mL, Ze=-.
• mC
(8.18)
Nyní ukúžcme, že využití vlastností komplexních čísel umožťíuje vyjádřit

výsledky (8.16) i (8.17) jediným komplexním vztahem typu (4.50). Impedance
však v tomto novém pojetí bude obecně komplexní číslo a bude vyjadřovat nejen
" Z našich úvah v h>111to a náslcdttiících čtyřech článcích vylučujeme v,A°l_jcmné indukčnosti. Jejich vliv bude
prohrán v článku 8.2 6.
STEJNOSMĚRNÉ A STŘÍDAVÉ LINEÁRNÍ OBVODY V USTÁLENÉM STAVU
poměr amplitud napětí a proudu, ale i vzájemný vztah jejich fázových kon~tant.
Přechod do oboru komplexních čísel nepřinese ovšem žádné změny ve fyzikál-
• ním obsahu. Umožní jen formálně jednodušší popis vlastností obvodú v ustá-
leném stavu, který vynikne zejména při formulaci obecných metod řešení.
Podstata uvedených výhod spočívá v možnosti jednoduššího vyjádření algebra-
ických operací, časových derivací a integrálú studovaných veličin.
Goniometrickou funkci vyjadřující časovou závislost střídavého proudu či
napětí je možné zapsal ve tvaru
Okamžitou hodnotu střídavého napětí či proudu je tudíž možné vyjádřit jako

reálnou část komplexních veličin
(8.20)
tedy
U (t) "' Re Ú (t ),
(8.21)
/(1)"' Re i(t).
Veličinami U(t), i (t) mohou být tedy proudy a napčtí v každém okamžiku
reprezentovány. Je přitom zřejmé, že časově závislý člen cxp( i mt) nenese při
zadané frekvenci o sledované veličině žádnou informaci. Stačí tedy proudy
a napětí reprezentovat jejich komplexními amplitudami, které dle (8.20) za\'á-
díme vztahy
(8.22)
I = lo e''P 1 •
Použijeme-li vyjádření okamžitých hodnot napětí a proudu (8.21) v záklf1d-

ních vztazích (3.51 ), (8.2) a (8.3), dostaneme podmínky pro komplexní ampli-
tudy proudu a napětí na jednotlivých prvcích
-
u=- Te (823)
c iwc·
Tyto vztahy můžeme reprezentovat jediným obecným výrazem
U= Zl, (8.24)
ve kterém veličina i značí komplexní impedanci příslušného prvku. Pro odpor,

indukčnost a kapacitu platí postupnč
Z11 = R,
Z1. = iwL, (8.25)
iwC
Alternativně k (8.24) lze psát
I= YU. (8.26)
Veličina Y = t/Z se nazývá (komplexní) admilancí prvku. Pro admitanci od-

poru, indukčnosti a kapacity platí postupně
- l
Y,. == -.- . , Yc = iwC. (8.27)
lůJL
Výraz (8.24); popř. (8.26), který platí pro libovolný z uvažovaných prvkú, má
twir formálnč shodný se vztahem (1.19) vyjadřujícím Ohmí'1v zákon v inte-
grálním tvaru. Proto se tyto vztahy nazývají komplexním vyjádřením Ohmova
zákona (nčkdy také zobecněným Ohmovým zákonem) pro střídavý obvod
v 11stúlcném stavu. Jeho význam spočívá v tom, že umožňuje aplikovat metody
řešení stacionárních obvodú též na střídavé obvody v ustáleném stavn.
Podobně jako Ohn1úv zákon lze i Kirchhoffova pravidla pro střídavý obvod
v ustáleném stavu vyjádřit ve formálně stejném tvaru jako Kirchhoffova pravidla
pro stacionární obvod, použijeme-li vlastností komplexních čísel. Všimněme si
nejdříve /. Kirchhrifova pravidla, které pro kvazistacionární obvod říká (viz čl.
-1.2.1 ). že algebraický součet okamžitých hodnot proudů přitékajících do uzlu
musí být v každém okamžiku nulový. Jelikož v případě střídavého obvodu
v ustáleném stavu rniU.emc okanú,ité hodnoty proudi'.1 přitékajících do uzlu vyjá-
dřit komplexními veličinami typu (8.20), můžeme I. Kirchhoffovo pravidlo za-
psat ve tvaru
N N
IReldt) -~ Re I1t(,) O.
Je-li tento vztah splnčn v libovolném čase, musí být identicky rovna i imaginární
část součtu, neboť hodnoty jejich jednotlivých členú v čase ť == t ± 1tl2 jsou
rovny hodnotám členů reálné části v čase /. Musí tedy platit
N
I1~(1) = o
kecl
STEJNOSMĚRNÉ A STŘÍDAVÉ I JNEÁRNI OBVODY V LJSTÁLENIÍM STA VU 507
a po vykrácení časového faktoru exp(iw1) také
~ (8.28)
~~J
což je hledaný tvar/. Kirchhoffova pravidla.
Druhé Kirc·hhoffovo pravidlo pro kvazistacionární obvod říká ( vi,: čl. 4.2.1 ),
že součet napětí na všech odporech, kapacitách a indukčnostech, zařazených do
uzavřené smyčky, musí být v kafdérn okam1.iku roven součtu elektromotoric-
kých napčtí působících ve smyčce. Střídavá elektromotorická napětí o prúběhu
(4.4 I) můžeme opět vyjádřit komplexními veličinami typu (8.20). Použijeme-li
i pro vyjádření napčtí na jednotlivých prvcích komplexní symboliku, dostaneme
M M N N
2,Re,i:~ (t) = Re I_!;; (t) "'2,ReZ,I, (t) = Re 2,z11, (t).
!"I !=I l=I 1°-l
Obdobnou rovnici musí z důvodů, které jsme uvedli při vyšetřování

I. Kirchhoffova pravidla, spliíovat i imaginární část. Odtud, po zkrácení fakto-
rem exp(imt), dostaneme rovnici
(8.29)
která vyjadřuje li. Kirchhoffovo pravidlo pomocí komplexních amplitud přísluš

ných veličin.
Při vyjádření celkového elektromotorického napětí púsobícího v obvodu je
ovšem třeba brát ohled na polaritu zdrojů. U stejnosměrných zdrojů je znamení
elektromotorického napčtí dáno vzájemnou orientací vtištěných intenzit a zvole-
ného směru integrace, tj. zvolené orientace smyčky (viz čl. 3.2.4). Při praktic-
kém řešení obvodu bereme tuto skutečnost v úvahu tím, že elektromotorické
napětí povafojeme za kladné, odpovídá-li orientace obvodu postupu (vnitřkem
zdroje) od záporného pólu ke kladnému. U střídavých zdrojů může být polarita
zahrnuta ve vyjádření komplexní amplitudy elektromotorického napětí. (Při
změně polarity se fázová konstanta změní o n). Pro daný zdroj však musí být
známo, jaké polaritě použitá komplexní amplituda elektromotorického napětí
odpovídá. Ve schématu odvodu se použitá polarita zpravidla vyznačuje šipkou
u schematické značky zdroje. Souhlasí-li zvolená orientace obvodu s polaritou
zdroje, používá se zadaná komplexní amplituda jeho elektromotorického napětí
s kladným znaménkem. V opačném případě je třeba změnit fázovou konstantu
o Jt, tj. zadanou komplexní amplitudu brát se znaménkem minus. Podobné
zásady platí i pro vyjadřování jednotlivých členů z pravé strany (8.29). Souhlasí-
li smčr proudu se zvolenou orientací obvodu, bereme komplexní amplitudu
508 ZÁKLADY TEORIE ELEKTRICKÝCH OBVODŮ Sl
proud11 s kladným znamé11kc111. V opačném případě je třeba ji hrát se znaménkem

7,Ípornym.
Shrneme-li výsledky tohoto článku, múž.eme říci, 7,e pomocí komplexních Jt
an1plitud napčtí a proudí'i a pon1ocí koinplexni in1pedancc se podařilo vyjádřit a
Ohmúv zákon a Kirchhoffova pravidla pro ustálený stav střídavého obvodu
vztahy (8.24), (8.28) a (8.29), které mají formálně shodný tvar jako odpovídající
výrazy (3.19), (3.38) a (3.39) pro stacionární obvod. Tato okolnost umožňuje
použít pro řešení obou lypi'1 obvodú stejné postupy.
8.2.2 Vh1st·nosti rc~ílných dvojpólů
V pi'cdchozí111 článku jsme popsali chování odporu, kapacity a indukčnosti ve F

sti'ídavém obvodu pomocí jejich impedancí. Ve skutečnosti, hudeme-li chtít p
rcalinnat uvedené prvky skutečnými součástkami, jako je rezislnr, kondenzátor 1
a cívka, zjistíme, že je to 1110?.né jen přibližně. Nakolik se skutečná součástka
blíží svými vlastnostmi ideálnímu prvku závisí na její konstrukci, ale také na
frekvenčním oboru, ve kterém součástku použ1vámc. Tak například rezistory,
zejména pokud jsou vinuty z odporových drúti'1, mají rovněž určitou indukčnost.
Talo parazitní vlastnost se témčř neuplatní při dostatečně nízkých frekvencích,
ale mi'1že hrút podstatnou roli při frekvencích vysokých. U indukčnosti je tomu
naopak. Cívka, i když je navinula z nejlepšího vodiče, má určit) odpor. Vliv
odporu se projevuje zi"ctclnčji při nízkých frekvenc1ch, kdy je impedance
indukč11osti malá. Při vysokých frekvencích se sice elektivní odpor zvětšuje
vlivem skinefektu (viz odst. 5.]/lc), nnvíc se však u cívky uplatťíuje kapacita
mezi jednotlivými závity nebo jednotlivými vrstvami závitů. Jak uvidíme, cívka
111t1>.c pí'i určitých frekvencích vykazovat vlastní rezonanci.
U kondcn,átoru je limitujícím faktorem vodivost dielektrického prostředí
mezi elektrodami a jeho vlastnosti při polarizování v časově proměnných polích.
Konečná vodivost dielektrika, jímž se vyplťíuje prostor mezi elektrodami
z konstrukčních důvodů, ale také pro zvýšení kapacity, se uplatní zejména při
nízkých frekvencích. Při vysokých frekvencích ovliviíuje vlastnosti kondenzá-
toru navíc vlastní indukčnost elektrod a přívodů k nim a na druhé straně také
ztráty vznikající při cyklické polarizaci dielektrika.
Podobné účinky se projevuj I i u reálných aktivních dvojpólů . .I i;,. v článku
3.2.4 jsme poznali, že reálný zdroj elektromotorického napětí má konečný
vnitřní odpor, který způsobuje pokles svorkového napčtí při odbčru proudu
(srov. vztah (3.33)). U zdroji'i časově proměnného elektromotorického napětí se
navíc může uplatnit vlastní indukčnost vodičú, ze kterých je zdroj zhotoven,
i kapacity mezi vodiči nacházejícími se na různých potenciálech.
Uvedené okolnosti zpí'1sobují, že 7.ádná reálná součiístka se nechová jako ide-
{dní odpor s čistě reúlnou impedancí ani jako ideální kapacita či indukčnost
s impedancí čistě imagimírní. To vede k nutnosti uvažoval prvky s obecnč kom-
plexní impedancí
STcJNOSMĚRNi': A STŘÍDAVÉ LINEÁRNÍ OBVODY V USTÁLENÉM STAVU 509
(8.30)
Její absolutní hodnota určuje podle vztahu (4.50) poměr amplitud napětí
a proudu na daném prvku. Fázový úhel li' je zřejmě dán vztahem
X
li' = arctg- (8.31)
R
a podle (8.24) určuje rozdíl fázových konstant napětí a proudu
(8.32)
Pro prvky s obecněkomplexní impedancí lze beze zmčny reprodukovat úvahy

předchozího článku při formulaci Kirchhoffových pravidel v komplexní symbo-
lice. Vztahy (8.28) a (8.29) budou tedy platit i pro obvody obsahující tyto
obecné prvky.
Díky formální shodě ve vyjádření Ohmova zákona i Kirchhoffových pravidel
je možné jednoduše vypočíst výslednou impedanci sériově či paralclnč spoje-
ných prvki"1, neboť je možné přímo reprodukovat postup uvedený v příkladu
3.2.6b. Pro výslednou impedanci Z, sériového spojení N prvkú o impedancích
Ži, 22 , •.. , ZN platí analogicky
(8.33)
a pro výslednou impedanci ZP jejich paralelního spojení analogicky k (3.52)
1 1 1 I
=- == + =- + ... + -~. (8.34)
zl' Z1 Z2 zN
Fázové poměry
na jednotlivých prvcích i v celém obvodu je možné velmi ná-
zorně vyjádřitgraficky zobrazením komplexních amplitud jednotlivých veličin
v Gaussově rovině. Mluvíme o fázavém diagramu. Na obrázku 8.4 je uveden
jednoduchý příklad fázového diagramu napětí a proudu na prvku o impedanci
Obr. 8.4 Příklad fázového diagramu prvku s komplexní

impedancí.
510 ZÁKLADY TEORIE ELEKTRICKYCH OBVODŮ
J;a; STE
danou vzorcem (8.30). V následujícím textu této kapitoly budou uvedeny další sch
příklady fámvých diagrarnú složitějších obvodú. zdr
Jak vyply1111lo z obecných úvah provedených v tomto článku, je možné cho- se J
vání krL~dého rcáiného prvku eiektrického ubvodu chúpat jako kombinaci fyzi-
kálních pmjevů ekktrické vodivosti, indukčnosti a kapacity materiálů, z nichžje
imr
prvek zhotoven. Tyto vlastnosti jsou u aktivních prvků doplnčnv o fyzikálních zdr
pro1cvy polí vtištěný·ch sil. Dan,;- rC:ilný prvek je pak možné aproximovat vzá-
ic11111ý·m propojením konečného počtu ideálních zdrojú elektromotorického na-
pčtí, idcúlních re1.istorů, cívek a kondenzátorů. Tato aproximace se nazývá ná-
hmdní sc/u;mo daného prvku. Úloha nalézt náhrnclní schéma daného prvku však Cel
není jcdno1načnú. Ve skutečnosti se vždy snaž.íme, aby náhradní schéma bylo co vni
11c11cdnod11šší a aby přitom co nejlépe aproximovalo prvek v dané situaci. Jako not
aplikaci poznatků vyložených v tomto článku uveckmc několik příkladú náhrad- hra
ních schémat. disl
pra
a) Náhradní schéma lineárního zdroje
stac
Jednou z mož.ností jak vytvořit náhradní schéma střídavého zdrojc: jc: zubecnění
postupu použitého v článku 3.2.4. Předpokl:'idámc-li, že v části proudové trubice
I; vzniká, místo časovč ncprornč1111ého, střídavé clcktrnrnntorické napětí
!(!) = J:,,co.,(rot + rp) (například vliccm elektromagnetické indukce), hude
pmud / ( I) tekoucí obvodem ovlivnčn nejen vodivostí, ale i indukčnostmi
a kapacitami jeho jednotlivých částí. Využitím komplexní symboliky je možné
získat vztah typu (3.33 ), ve kterém však místo vnitřního odporu R, figuruje
obecnč koinplcxní vnitřní impedance Z, Platí tedy ot
(835)
b) J
Veličina U, má význam svorkového napčtí, které ve vnější zatěžovací impe- Ná
danci ·7. budí proud ide
buc
(8.36) im1
V,tah11rn (8.15) a (8.3<i) ()dpovíclá náhradní schéma uvedené na ohr. 8.Sa,

ktné reprezentuje zdroj 11apNí. Vedle něj je však možné vytvořit i jiné náhradní
Jej
I T-~--~i,
Obr. 8.5 Náhradní schéma
lrncárního zcimJe: a) zdroj Pr,
, I de
konslanlního clektrornolorického
----~---J
napětí, b) zdroj konstantního
o/ h) proullu.
STEJNOSMĚRNÉ A STŘÍDAVÉ LINEÁRNÍ ORVODY V USTÁLENÉM STA VU SIi
schéma daného zdroje. Můžeme si je představit jako paralelní spojení ideálního

zdroje proudu T' a vnitřní impedance Z(, přičemž. vnčjší zatěžovací impedance
se připojuje ke svorkám podle obr. 8.Sb (paralelně k vnitřní impedanci Z;').
Obě náhradní schémata budou zřejmč ekvivalentní, budou-li v zatčžovací
impedanci libovolné hodnoty budit stejný proud. Lze snadno ukázat, že oba
zdroje se k vnčjší impedanci 10 budou chovat stejnč, bude-li platit
(8.37)
Celkem lze tedy říci, že zdroj elektromotorického napětí Í,;' se sertove razenou
vnitřní impedancí zi je ekvivalentní zdroji proudu = if r· I z:
s paralelně řaze
nou vnitřní impedancí stejné hodnoty. Toto tvrzení o ekvivalenci obou typú ná-
hradních schémat se někdy nazývá Nortonovou větou. Zdůraznčme ještě, že díky
diskutované formální shodě ve formulaci Ohmova zákona a Kirchhuffových
pravidel platí závčry nejen pro střídavé lineární zdroje, ale i pro zdroje
stacionární.
Obr. 8./, N,íhradní .schéma kondcn/.Ďloru: ;i) sc'.riové

schéma. b) paralelní schéma. al bl
b) Náhradní schéma kondemátoru

Náhradní schéma reálného kondenzátoru 1nuze být vytvořeno spojením
ideálního rezistoru a ideálního kondenzátoru. Tyto dva prvky můžeme zapojit
buď sériově, nebo paralelně. Pr-i sériovém spojení (viz obr. 8.6a) bude výsledná
impedance rovna součtu impedancí obou prvků
i
Z,= R,---. (8.38)
n>C
Její absolutní hodnota Z:, a fázový úhel lf/, budou dány vztahy
Z,== ✓1+cv 2 C/R,2 (8.39)

úJC
Pro praktické posouzení vlastností kondenzátoru se zavádí z1rá1ov_lÍ úhel ó

definovaný vztahem
(8.40)
512 ZÁKLADY TEORIE ELEKTRICKÝCH osvoof;,
V případě sériového náhradního schématu plyne z (8.39)
tg 8, = wC.R•. (8.41)
Ztrátový 1íhcl o,, neho jeho tangenta nazývaná ztrátovým činiteiem, je mírou é'~
ztrát elektrické energie ve skutečném kondenzátoru. Při 8, = O je tgS, =O·.)
a v kondenzátorn nedochází k přeměně elektrické energie v tepelnou.
Vzrůstá-li při dané kapacitanci odpor R„ zvětšuje se ztrátový činitel a vzrů c) J
stají ztníty elektrické energie v obvodu. Blíží-li se ztrátový úhel k x/2, blíží se N~
chování prvku k chování ideálního odporu. od1
Při paralelním zapojení odporu a ideálního kondenzátoru (obr.8.6b) bude pal
podle (8.34) výsledná admitance obvodu rovna součtu admitancí obou prvků siti
VO
(8.42)
Absolutní hodnota impedance bude rovna
(8.43)
Ztrátový činitel paralelního spojení bude
tg8" = (wC"R"r'. (8.44)
V tomto případč bude při dané kapacitě přeměna elektrické energie v tepelnou
tím včtší, čím menší bude odpor R".
Obě zapojení, jak paralelní, tak i sériové, mohou imitovat v obvodu chování
Je
reálného kondenzúloru. Je pochopitelně snahou, aby zvolené náhradní schéma
imitovalo vlastnosti kondenzátoru v co nejširší frekvenční oblasti. Ztrátový či
nitel je však frekvenčně závislý. Při sériovém náhradním schématu roste úměrně
frekvenci (vztah (8.41 )), při paralelním zapojení je ztrátový činitel kruhové frek- a
venci nepřímo úměrný. Rozhodnutí, které náhradní schéma je vhodnější, závisí
na frekvenční závislosti ztrátového činitele skutečného kondenzátoru, která je
určena fyzikiilním mechanismem pt'.1sobícím ztráty. Jsou-li například ztráty pů
sobeny skutečnou vodivostí, tj. pohybem volných nositelů náboje v dielektriku, v
je skutečný ztrMový činitel nepřímo úměrný frekvenci a je výhodnější použít id
paralelní náhradní schéma. Odpor RP má pak význam svodového odporu mezi . h1
elektrodami a lze jej vypočítat ze ztrátového činitele podle (8.44). li
Při dané frekvenci lze jeden typ náhradního schématu nahradit druhým. Poža-
dujeme, aby impedance obou zapojení byla stejná. Srovnáním jejích reálných
a imagimírn ích částí dostaneme převodní vztahy
STEJNOSMl~RNI~ A STllÍDAVÉ LINEÁRNÍ OBVODY V USTÁLENÉM STAVU 513
2 2 1
/?p I +w C" -~~-
R=
.; 2 2 7 , c. = ? 2 2
(8.45)
l+w CP Rp w~CP Rp
l+w 2C/R/ C,
R"= CP= 2 ,, • (8.46)
w2C,2R,2 ' 1+w 2 c, R,-
c) Náhradní schéma cívky

Nejjednodušeji lze vlastnosti skutečné cívky reprezentovat dvěma prvky -
odporem a indukčností, které múžeme uvažovat opčt buď v sériovém, č'.Í
paralelním zapojení. Sériové náhradní schéma podle obr. 8.7a lépe vystihuje
situaci, když je reálná část impedance cívky působena konečnou vodivostí jejího
vodiče. Proto vyšetříme jen tento častěji používaný případ.
R L
C
L R
Obr. 8.7 Náhradní schéma cívky:

a) dvouprvkové, b) tříprvkové,. al b}
Podle (8.33) dostaneme pro výslednou impedanci
Z= I?+ iwL. (8.47)
Její absolutní hodnota bude
(8.48)
a fázový úhel l/fpodle (8.31)

(1)/,
tgl/f = ----- = Q. (8.49)
R
Veličina Q se nazývá činitel jakosti cívky. Pro Q ~ '" se vlastnosti cívky blíží
ideální indukčnosti. Dvouprvkové sériové núhradní schéma celkem dobře vysti-
huje vlastnosti skutečných cívek v oboru nižších frekvencí. Činitel jakosti bývá
IO.;. 102.
Stejné náhradní schéma je možné pou].ít při aproximaci vlastností skutečných
rezistorů. Při vyšších frekvencích nemusí být totiž. vliv vlastní indukčnosti vo-
diče rezistoru zanedbatelný a rc,.istor se chová jako cívka s nízkým činitelem
jakosti.
Dvouprvkové náhradní schéma nebere v úvahu kapacitu, kterou mají jednot-

livé závity či vrstvy závitů mezi sebou a která se mt"1žc uplatnit zejména při vyš-
ších frekvencích. Při určitém zjednodušení můžeme tuto vlastnost brát v úvahu,
připojíme-li k dvouprvkovému náhradnímu schématu paralclnč kapacitu.
Vznikne tak tříprvkové náhradní schéma podle obr. 8.76, které vlastně tvoří
paralel11{ rezonanční obvod (viz odstavec 8.2.7a). Závislost jeho impedance na
frekvenci není monotónní; reálná část nabývá maxima při paralelní rezonanční
frekvenci m,
(8.50)
= =
kde (Do (LC) 112 a Q0 m0 LI R. Imaginární část impedance je při této frekvenci
rovna nule.
Uvedené příklady demonstrují, že chování reálných prvkú v obvodu může
být značně komplikované a obecně mt'.'1žc být komplikovaná i otázka volby
vhodného náhradního schématu. Již v případě tříprvkového náhradního sché-
111alu je výraz pro cL;lkuvou in1peJanci l>bvodu dosti nepřehledný (viz odstavec
8.2. 7a) a je potřeba provést jeho podrobnější analýzu, abychom odhadli jeho
frekvenční závislost. Na druhé straně i tříprvkové náhradní schéma je značně
:rjcdnocl11šcné. Není v něm například uvažována kapacita cívky vúči okolním
vodičům. kapacity mezi závity a mezi jednotlivými vrstvami jsou nahrazeny
Jedinou paralelní kapacitou apod. Je zřejmé, že detailnější respektování poměrů
ve skutečném prvku by mohlo vést k náhradnímu schématu těžko řešitelnému. Je
proto vždy nutné předem odhadnout, s přihlédnutím k používanému frckvcnč-
11í111u oboru. které parazitní vlivy je nutné uvažovat a které je možno zanedbat.
8.2.3 Včta o superpozici
Tato věta vyjadřuje dúlcžitou vlastnost lineárních obvodů, která plyne z toho, že
parametry lineárních prvků nezávisí na protékajícím proudu či na přiloženém
napčtí. Působení jednotlivých zdrojú je tedy navzájem nezávislé a účinky kaž-
dého z nich mohou být vyšetřovány zvlášť.
V čtu o superpozici n1ůžcmc formuloval takto:
Mějme lineární obvod ve kterém je zařazeno N zdrojů o elektromotorických
napětích rf°T, i:i, ... )"f;,. Předpokládejme, že můžeme postupně zařazoval jeden
zdroj po druhém, zatímco ostatní zdroje jsou vždy nahrazeny svými vnitřními
impedancemi. Označme 4.ui proucl, který leče vybranou k-tou větví obvodu,je-li
zapnut l-t,Ý zdmi. Celkový proud 4 tekoucí uvažovanou větví při působeni všech
zdrojii 1111':ižc pak být vyjádřen vztahem
(8.51)
STEJNOSMĚRNÉ A STŘÍDAVÉ LINEÁRNÍ OBVODY V USTÁLENÉM STAVU 515
Platnost věty o superpozici dokážeme pro speciální případ, kdy je obvod tvořen
u1.avřenou smyčkou o „q" včtvích. Označme 21 , 2 2 , ... , 2" impedance jednotli-
vých větví ve smyčce. Je-li zapnut pouze zdroj J;; a ostatní zdroje jsou vyřa
zeny, platí podle II. Kirchhoffova pravidla
(8.52)
Budou-li současně působit všechny zdroje, dostaneme podle II. Kirchhoffova

pravidla rovnici
(8.53)
v níž jsme označili /i, 7;, ... , í;, celkové proudy v jednotlivých větvích. Avšak
sečteme-li všechny rovnice typu (8.52), dostaneme
(8.54)
Pro lineární prvky, jejichž impedance není závislá na protékajícím proudu, lze
poslední výraz upravit na tvar
(8.55)
Ze srovnání s (8.53) pak již plyne vztah (8.51) vyjadřující větu o superpozici.
Vztah (8.51) zůstane zřejmě v platnosti i tehdy, jestliže uvažovaná smyčka je
součástí složitějšího obvodu. Na postupu, kterým jsme jeho platnost dokazovali,
není třeba nic měnit, přičemž uzavřená smyčka může být v daném (libovolně
složitém) obvodu vybrána zcela libovolně. Věta o superpozici platí tedy v lineár-
ních obvodech zcela obecně.
• Větu o superpozici je možné ve vhodných případech použít k řešení obvodů.
Podaří-li se nám vypočítat vhodnou metodou proudy buzené jednotlivými zdroji
nebo skupinami zdrojů, je možné podle věty o superpozici určit výsledný proud
jako algebraický součet těchto proudů. Pokud zdroje nejsou ideální, tj. nemají
nulový vnitřní odpor, musíme ty z nich, které nejsou zapnuty, nahramvat při
výpočtu jejich vnitřním odporem.
8.2.4 Obecné metody analýzy lineárních obvodů v ustáleném stavu

Kirchhoffova pravidla spolu s Ohmovým zákonem dovolují řešit libovolně slo-
žitý elektrický obvod. Pro formulaci metod řešení obecného obvodu je však
STE.
nutné úlohu určitým způsobem konkretizovat. Při řešení budeme vždy vycházet
tři),
ze schématu obvodu. Podle výsledků článku 8.2.2 je možné všechny prvky
je11;
v dané včtvi reprezentovat jejich náhradními schématy a vypočítat jejich výsled-
tře\
nou impedanci, popř. výsledné elektromotorické napětí (11cho proud). Každou
VUJ
včtcv pak mi'1žemc charakterizovat jedinou impedancí, eventuálně jediným
stn
zdrojem.
Budeme uvažovat obecný obvod o „q" uzlech a „11" větvích. Symbolem 0.k ob,
označíme lrnrnplcxní amplitudu proudu tekoucího větví odj-tého ke k-tému uzlu.
Bude tedy pL11it 0.k = -li 1 . Jestliže nc·j,ou uzly „j" a „k" bezprostředně spo- stn
jeny vč( ví obrndu, hude / 1 .1 = O. Jcliko;, obvod má „n" vi:·t \ í, mt"1že jeho ana-
lýza spočívat v určení všech těchto proudů. Pomocí Ohmova zákona a známých
impedancí pak bude možné určit rovněž napětí mezi libovolnou dvojicí uzlú.
Obr{1ccnč mí'1žc analýza obvodu spočívat v určení potenciálu všech uzlů. Proudy vzi
ve všech větvích je pak možné jednoduše vypočítilt pomocí Ohmova zákona.
V dalším výkladu uvedeme několik základních metod řešení daného problému. (Je
ob,
a) l'římú 11plik11ce Kirc/1h<?[fovyc!, pravidel str,
lJžitím Kirchhoffových pravidel je možné primo vypočítat proudy ve všech zrn
větvích obvodu. K analýze obvodu potřebujeme tedy „n" ncz:ívislých rovnic. šei
Nejprve použijeme I. Kirchhoffovo pravidlo (8.28). Pro prvních (q- I) uzlů po
múž.crnc psút sy!
do
Pf'
vě
(8.56) [n
Rov111ce pro .,q-tý" uzel, která je v pořadí ,,qt{1" je již lineární kombinací
předchozích. Sečteme-li totiž pfodchozí rovnice a uváž.ímc-li. že l.1, =-h,1,
dostaneme po vynásobení číslem ,,--1" rovnici pro „q-tý" uz<:I
př
(8.57)
ne
M,ímc tedy prozatím (q -· 1) nezávislých rovnic. Počet větví, a tím i počet
hledaných proudú je však vždy včtší než počcl uzlů. Z každého uzl11 vychází a
podle definice nejméně tři včtvc, každ{1 včtev je přitom společná pouze dvěma s~
uzlům. Maxi111úlní počet včtví bude míl obvod, ve kterém je kaž.dý uzel spojen
al
včtven1i se všemi zbývHjíeími uzly. V tomto případě bude počet větví nma,= 11
q(q -- I )/2. ( Příklad takovéhoto obvodu je znázorněn na obr. 8.1. Obvod má při ktc
čtyřech uzlech šest větvi. Podle I. Kirchhoffova pravidla lze napsat tři nezávislé pn
rovnice.) M
STEJNOSMtRNÉ A STÍlÍDAVi', LINEÁRNI OllVOllY V USTÁLENl~M STAVU 517
Zbývající rovnice, jichž je obecně [11 - (q - l )] (v uváděném příkladu opět

tři),je nutné sestavit podle li. Kirchhoffova pravidla. Smyčky, pro které použi-
jeme li. Kirchhoffovo pravidlo, musí být vybrány tak, aby jich byl právě po-
' třebný počet a aby vzniklé rovnice byly lineárně nezávislé. Yýbčr smyček vyho-
vující uvedeným požadavkům lze obecnč uskutečnit užitím pojmu (lÍ[>lného)
stromu obvodu postupem, který nyní popíšcmc.77
Nejprve definujeme úplný strom obvodu. Nazýváme jím soustavu včtví
obvodu, která má následující dvě vlastnosti:
I. Každý uzel obvodu je spojen se všemi ostatními uzly větvemi úplného
stromu.
2. Vlastnost I. přestane být splněna, vyjmeme-li z úplného stromu jedinou
libovolnou větev.
Úplný strom tedy obsahuje nejnutnější počet včtví, které jsou schopné
vzájemně propojit všechny uzly obvodu.
Úloha sestrojení úplného stromu daného obvodu není zřejmě jednoznačná.
(Je to vidět z příkladu konstrukce úplného stromu obvodu znázorněném na
obr. 8.1. Na obrázku 8.8 jsou uvedeny čtyři možnosti; větve příslušející úplnému
stromu jsou vytaženy silněji. Pt,stupným otiÍčením vždy o 90° lze z každého
znázorněného získat tři další úplné stromy. Pro daný obvod tedy existuje celkem
šestnáct možností.) Tato nejednoznačnost však není podstatná. Dúle1,ité je, že
počet větví, které nepatří k úplnému stromu, je vždy stejný. Tyto větve tvoří
systém nezávislých větví. Jejich počet je vždy roven [n - (q - 1)], což je možné
dokázal touto úvahou. Vyberme určitý uzel jako první. Druhý uzel připojíme
první včtví. Aby bylo vyhověno definici úplného stromu, připojíme každou další
větví jeden uzel, až poslední ,,(q- 1)-ni" větví připojíme „q-tý" uzel. Zbude tedy
[n - (q - 1)J včtví, které vytvoří systém nezávislých větví.
Obr 8.8 Příklady konstrukce úrtného

stromu obvodu pod lc obr. 8. 1. al b/ cJ dl
Vybereme-li soustavu smyček, pro které budeme psát ff. Kirchhoffovo

pravidlo tak, aby každá ze smyček obsahovala právč jednu větev ze systému
nezávislých vt:tví, dostaneme právě [n -- (q - I)] příslušných nezávislých rovnic.
Platnost tohoto tvrzení je zřejmá, neboť nezávislých větví je [n - (q -- l )]
a každá smyčka obsahuje alcspo1'í jednu větev, která není obsažena v ostatních
smyčkách. Každá rovnice podle II. Kirchhoffova pravidla bude obsahovat
alespo11 jeden člen, který se nevyskytuje v ostatních rovnicích.
71 Matematickou ahstrakcí úloh podobného typu, jako JC analýza clektnckých obvodů. se 1abyvá teorie gralů,
která k je.pch charaktcnsticc použív;:i i pojem stromu, rcspd,tive l1plného stromu. Pod1ob11čjší poučení o tdo
problcnrntrce ic možm' nalézt v publikacích J Matoušek . .I. Nclctřil: Kapitoly , diskrétní mate111atiky.
Matfyzprcss, Praha 19%; J. Demel: Grafy a Jejich aplikace. Academia, Praha 2002.
srn Zi\KLADY TEORIE ELEKTRICKÝCH OBVODŮ
Při dam~lll výbčru úplného stromu jsou již nczávi,lé smyčky jednoznačně
d,í11y. l 1/.ly, vyme/.ující vybranou nezávislou větev, musí být propojeny přes
vélve úplného stromu, jinak by smyčka obsahovala dvč větve ze systému nezá-
vislých větví. Propojení uzlů v 11plnén1 stromu musí být, jak plyne z jeho defi-
nice, bc:/. smyček. Smyčka se vytvoří po doplnční tohoto propojení vybranou
včtví ze systému nezávislých včtví.
Při řešení obvodi''i pollloCÍ Kirchhoffových pravidel postupujeme tedy tímto
způsobem. Vybereme si (q- I) uzlů a napíšeme pro ně stejný pučet rovnic
(:-S ..'i6) podle I. Kirchhoffova pravidla. Zakreslíme úplný strom a vybereme
smyčky tak, aby ka,řdá smyčka obsahovala právč jednu větev ze systému nezá-
vislých větví. Pro tyto smyčky napíšeme [n - (q - i)] rovnic podle ii. Kirchhof-
fova pravidla. Tím dostaneme požadovaný počet nez,ívislých lineárních rovnic,
které řešíllle vzhledem k proudi'im tekoucím větvemi. V článku 8.2.7 bude uve-
den konkrétní příkL1d pou.1.ití tétll metody.
b) l'v/eloda smyčkm:r,c!, proud11

ZáklaJ11í rny;Ienka, ze kt1.;ré vychází tato rnetoda, spučivá v toin, že každé
nc·/úvi,lé smyčec obvodu se přiřadí jediný tzv. s111včkov.1í proud. Skutečný proud
v dané včtvi je pak součtem smyčkových proudú tčch smyček, jejich): součástí je
uvažov:111á včtl'v. Chápat skutečné proudy v jednotlivých větvích jako superpozici
smyčkových proudú je mož.né díky platnosti věty o superpozici (viz čl. 8.2.3).
Obr. 8.'J Příklad

sou,lavy nuúvislfch smyček
obvodu z obr. ~. l.
Počct smyčkových proudů je roven počtu nez.;'1visl)·ch včtví v obvodu. Jak

jsme ji;; ukúzali. v obvodu o n větvích a q uzlech je počet p nezávislých větví
roven 111 -(11- !)]. Popsan.)'.'111 postupem l,e sestavil stejn.)'.· počet nezávislých
smyček a užitím li. Kirchhoffova pravidla lze k těmto smyčkám získat soustavu
no:ávi,lých rovnic pro [11 - (q 1)] nezávislých smyčkových proudů. Po vyře
šení této soustavy je již. snadné pomocí smyčkových proudů vyjádřit proudy
v .1cdnutlivýcli větvích. Tuto mužnost hudeme demonstrovat na příkladu obvodu
znúwrnčném na obr. 8.1, který obsahuje čtyři uzly a šest včtví. Použijeme-li
Lipin)'.' ,trnlll podle obr. 8.8a, získáme tři nezúvislé smyčky (čárkovaně vyznačené
na obr. 8.9), jejichž smyčkové proudy označíme /~lsl, ~ 1' 1 , T.<' 1 .
STEJNOSMĚRNÉ A STŘÍDAVÉ LINEÁRNÍ OBVODY V USTÁLENÉM STAVU 519
Vezmeme-li v úvahu směry proudů vyznačené na obrázku a orientace smy-

ček dané zvoleným směrem smyčkových proudů, můžeme ihned napsat hledané
vztahy
(8.58)
-, - -,(s) - -, (s)
1,2 - I 2 ,
Je zřejmé, že ve vyjádření skutečných proudů pomocí proudi', smyčkových je

0
obsažena platnost I. Kirchhoffova pravidla, neboť všechny smyčkové proudy,
které do uzlu vtékají, z něj rovnčž vytékají.
Metoda smyčkových proudů rozkládá analýzu obvodu na dva kroky, přičemž
podstatným krokem je nalezení smyčkových proudů. Druhý krok spočívající ve
vyjádření skutečných proudú ve větvích pomocí proudú smyčkových je již
snadný. Jelikož počet nezávislých větví v obvodu je obecně nižší než celkový
počet větvi, vede metoda smyčkových proudú na řešení soustavy o nižším počtu
rovnic než přímá aplikace Kirchhoffových pravidel, což je jednou z jejích hlav-
ních výhod. Další výhodou je, že rovnice pro smyčkové proudy mají pravidelný
tvar, takže je možné snadno najít pravidla pro jejich mechanické sestavení.
Smyčkové proudy se pak snadno vyjádří pomocí Cramerova pravidla. Tuto dru-
hou výhodu poznáme z následujícího postupu.
Obr. 8.10 K výkladu metody smyčkových proudů.
Sestavme rovnici pro smyčku z obr. 8.1 O, která je součástí složitějšího ob-
vodu. V léto smyčec jsou zařazeny impedance, které jsme označili z:,1 až z;,k
a zdroje o elektromotorických napětích tT, 1 až .f.,t , Volbu indexi'1 jsme provedli
s ohledem na číslování smyčkových proudů tekoucích ve smyčkách sousedních.
Tak například impedancí z;,,,, teče kromě smyčkového proudu 1i.:<•l též smyč
kový proud T,~•). Větev s impedancí ~f;
je součástí systému nezávislých větví
a teče jí proto jen smyčkový proud I;,). Některými větvemi, například větví
o impedanci z;, 2 , mohou téci více než dva smyčkové proudy. V tomto případě
je v našem systému značení jedna a táž impedance značena více symboly, zde
například Z;, 2 = z;,,.
Pudle li. Kirchhoffova pravidla získáme pro naši smyčku rovnici
2r1m•>+ 1}'')+z(2<ti<·''+ rr' 1 - ~(.,))+2;,4(1/>- T?'+ t;,.1•>)

+ z:.s<-Tt> + 4t·' 1) + ... + z;_,,,<-T.,\·•) + 41·'>)+2;.kt;,_<-•l = (8.59)
= tiI.1 - tiI.4 + ···- ,t"°f_,,, + t,T,k = {,ft,
v níž. jsme označili symbolem t1: součet všech elektromotorických napětí ve

smyčce púsobících. Rovnici můžeme uspořádat podle smyčkových proudů
z;,I li(s) + z;,21zN - z;,,T,t•J + z;.47".i'•l - (Z;,4 + Z{5 )l;;(s) + ... +

(8.60)
;;, Z-, Z-, Z-, )-/(,)
+ ( 1',k.l + k.2 + ··· + Jk,m + k,k k +
z-,k,m -Im(s) -
- '"k
i7
a múžcme zavést nové označení impedancí. Symbolem zú označíme součet

impedancí ve vyšetřované k-té smyčce
a symbolem zk. 1 (k °I'- I) součet impedancí prvků společných k-té a /-té smyčce.
Dále položíme Z;,,= zu, pokud k-tý a l-tý smyčkový proud má v uvažovaných
včtvích stejný smčr, a z;,/ = -zi..1, pokud jsou směry proudí'! V těchto smyčkách
opačné. Je zřejmé, že pokud uvažované smyčky mají společné větve, platí
Zk. 1 =O. Místo (8.60) dostaneme rovnici ve tvaru
- - (s) - - (,) - - (s) - - (s) + - -1 (s) _ ,,
Zk,1 1I + Zk.2 12 + ... + Zk,m 1m + Zk,k 1k ••• + Zk.p p - '"k• (8.62)
Je zřejmé, že rovnici stejného tvaru mí'1žeme získat pro libovolnou nezávislou

smyčku. Dostaneme tak hledanou soustavu p nezávislých rovnic pro smyčkové
proudy.
- -/ (s) - -/ (s) - -,(s)
Zl.I I + Zl.2 2 + ... + Z1,,, 1 = /,fi,
- -, (.,) - -1 (s) - -1 (s)
Z2,1 1 + Z2.2 2 + •·· + Z2,p 2
(8.63)
STEJNOSMĚRNÉ A STÍÍ.ÍDAVÉ LINEÁRNÍ OBVODY V USTÁLENÉM STAVll 521
Determinant této soustavy můžeme sestavit mechanicky, shrneme-li pravidla

podle kterých jsme soustavu (8.63) získali:
I. Diagonální členy zu jsou prostým součtem impedancí v k-té smyčce.
2.Členy mimo diagonálu zu (k cf. l) jsou algebraickým součtem
impedancí všech větví společných /-té a k-té smyčce. Jsou-li směry obou
smyčkových proudů v těchto impedancích shodné, bereme je s kladným
znaménkem, v opačném případě se znaménkem záporným. Nemá-li l-lá a k-tá.
smyčka společnou větev,je Zk,t = O.
3. Determinant soustavy je symetrický, neboť zřejmě platí z,_ 1 c- i, 1,.
V článku 8.2.7 uvedeme konkrétní příklad použití metody smyčkových proudi'1.
c) Metoda uzlových napětí

Je v určitém smyslu duální k metodě smyčkových proudi'i. Na rozdíl od metody
smyčkových proudů však sestavujeme rovnice pro jednotlivé uzly obvodu po-
mocí I. Kirchhoffova pravidla. Neznámými veličinami jsou napětí jednotlivých
uzlů vůči zvolenému uzlu referenčnímu. Vypočítáme-li tato uzlová napětí, je
již snadné určit proudy v jednotlivých větvích.
Nechť obvod, který máme řešit, má (q + 1) uzli'1. Uzly očíslujeme, přičemž
referenční uzel označíme indexem nula. Uzlové napětí k-tého uzlu označme jako
01.0. Impedance ve větvích převedeme na admitance a označíme Yi.1 admitanci
·- větve spojující l-tý a k-tý uzel. Pokud v určité větvi (například ve větvi mezi uzly
ras) je zařazen zdroj napětí, transformujeme j~j na zdroj proudu (viz odstavec
8.2.2a).
I
rs
r
Obr. 8.11 Transformace zdroje napětí na

zdroj proudu.
Zdroje proudu jsou po této transformaci připojeny paralelně k jednotlivým

větvím a dodávají do uzlů vymezujících tyto větve určité proudy (viz obr. 8. 1 I).
Do jednoho uzlu může přitom dodával proud i nčkolik zdrojů připojených
paralelně k větvím vycházejícím z tohoto uzlu. Označme T, celkový proud
dodávaný do s-tého uzlu zdroji připojenými k tomuto uzlu. Tento proud vtékající
do s-tého uzlu musí být podle I. Kirchhoffova pravidla roven součtu proudú
;~
522 ZÁKLADY TEORIE ELEKTRICKÝCH OBVODŮ. :
vytékajících z tohoto uzlu. Pro proud tekoucí z s-tého uzlu například do k-tého
uzlu je mož.né podle Ohmova zákona (8.24) psát
(8.64) .
neboť ,.c zpť1sobu zavedení uzlových napětí U,.o a U,.o plyne, že jejich rozdíl je
roven napčtí ve větvi mezi uzly s a k, v níž je zapojena admitance >7:.t. Podle I.
Kirchhoffova pravidla je pak možné pro vybraný s-tý uzel psát
Po pí'cskupcní člcnú na pravé stranč a po jejich seřazení podle uzlových napětí

dostaneme rovnici
(8,66)
v níž jsme symbolem V.s označili tzv. vlastní adrnitanci s-tého uzlu, která je
rovna součtu všech admitancí, které z nčj vycházejí.
Obdobné rovnice múžeme napsat pro všechny uzly obvodu s výjimkou
referenčního (nultého) uzlu. ťři předpokládaném celkovém počtu (q + I) uzlů
dostaneme soustavu q rovnic
(8.67)
Talo soustava rovnic obsahuje q neznámých uzlových napětí U1_0 , U2,0 až tJ..,0 •
Díky jejímu pravidelnému tvaru ji mi'.'1žc111e opět s výhodou řešit mechanicky
podle Cramerova pravidla. Determinant soustavy totiž snadno mechanicky
sestavíme podle těchto pravidel:
I. Diagonální prvky Y., determinantu soustavy jsou rovny vlastním
admitancím jcdnotlivých uzlú, tj. jsou rovny vždy součtu admitancí vycházejí-
cích z daného uzlu.
2. Prvky Y,,., ležící mimo hlavní diagonúlu (r ;to s) jsou rovné záporně vzaté
admitanci včtvc zapojené me,.i s-tým ar-tým uzlem.
8.2.5 Thévfaiinova včta
V řadč případú nás nezajímá řešení celého obvodu, ale především proud tekoucí
jeho určitou větví. Pokud v léto větvi není žádný zdroj, to znamená větev je pa-
STEJNOSMi'.:RNÉ A STŘÍDAVÉ LINEÁRNÍ OBVODY V USTÁLENÉM STAVU 523
sivním elementem obvodu, chová se zbytek obvodu vůči této větvi jako zdroj,
neboť do ní dodává energii. Pak je užitečné nahradit zbytek obvodu náhradním
zdrojem elektromotorického napětí a určitou impedancí tohoto zdroje. Jak tuto
úlohu provést říká 1hévéninova věta.
Vyberme si z obvodu libovolnou větev. Například, jak je naznačeno na obr.
8.12a, k-tou větev mezi uzly i a (i+ 1). Podle věty o superpozici je s tímto obvo-
dem ekvivalentní i obvod na obr. 8.12b, neboť navíc zařazené zdroje se liší
pouze polaritou a budou do obvodu dodávat stejnč velké, ale opačným směrem
tekoucí proudy,jejichž součet bude nulový.
i
j~ i=-~
2 1
¾ ~-i•1 ~
i+ 1
i• 1
a} bl c/ dl e/
Obr. 8. 12 K výkladu I hévéninovy vi'ty.
Nechť napětí mezi uzly i a (i + 1) je rovno 1/0 , je-li k-tá větev odpojená
(ž1 ~ 00 ). P~k, z~adíme-li do sledované větve navíc zdroj o elektro.:,notoric-
kém napětí l 1 =-//0 (obr. 8.12c), nepoteče touto větví proud. Proud /, rovný
proudu ve sledované větvi původního obvodu naopak poteče impedancí 21
v obvodu uvedeném na obr. 8.12d, který byl vytvořen tak, že všechny jeho
zdroje byly vyjmuty a nahrazeny svými vnitřními impedancemi a do sledované
větve byl zařazen jediný zdroj o elektromotorickém napětí /G = 1/0 . Superpozicí
obvodů z obrázki'I 8. 12c a 8.12d vznikne totiž obvod nakreslený na obr. 8.12b.
ekvivalentní původnímu obvodu z obr. 8.12a.
Vyjmeme-li z obvodu, jenž je uveden na obr. 8.12d, k-tou větev, zbude pa-
sivní obvod. Jeho impedanci mezi uzly i a (i + I) označíme Z;;, 1 . Je zřejmé, že
touto impedancí mi'Ižeme zbytek obvodu nahradit, čímž vznikne obvod znázor-
něný na obr. 8. l 2e. Impedancí 21 v tomto obvodu poteče stejný proud jako
v původním obvodu z obr. 8.12a. Obvod /. obr. 8. l 2e však snadno vyřešíme. Pro
proud 7; platí
(8.68)
STEJNC
Tento výsledek vyjadřuje Thévéninovu větu, kterou mi1žeme slovně formulovat Za

takto: , zvlášt
Proud /ihovo/nou větví obvodu se nezmění, jestliže tuto větev vyjmeme Nyní
z obvodu o pNpojíme ji ke zdr<?/i, jehož elektromotorické napětí <fo je rovno někte
napětí U0 , které zbude na uzlech po vyjmutí větve, a jehož vnitřní impedance je nazá
rovnu ímpedanc:i duného obvodu mezi těmito uzly po nahrazení všech zdrojů vylož
)eiich vnitřními impedancemi. Je
nosti
Rrz (ti
indu~
R, li jemm
+ ,ť
R • RZ v řeš
- /ti --~lfJ=• Rt •Rz 11 R dukč1
1,
/2)
(2/
al b/
Obr. 8.13 Příklad použití Thévéninovy včty k řešení obvodu dčliče napčtí.
příklad použití Thévéninovy věty vypočítáme

Jako proud / tekoucí odporem
R, jenž jepřipojen ke svorkám ( /) a (2) obvodu, který vidíme na obr. 8.13a. Po
odpojení odporu R bude napětí mezi těmito uzly rovno
Ji
R2- - .
Uo =,.,~ ; - zřejn
R1 +R2 níme
Vnitřní odpor tohoto náhradního zdroje bude roven paralelní kombinaci odporů
vjed
R1 a !?2. druh
(8.2'.
R=~
1•2 R1 + R2.
Obvod z obr. 8.13a můžeme tedy nahradit obvodem z obr. 8.136 a proud/ Jelik
tekoucí odporem R bude mít hodnotu
přís1
I= Vo = /,;' R2 . bud1
(8.69)
R1+R1.2 R(R1+R2)+R1R2
8.2.6 Obvody se vziíjcmnou indukčností Vidi

Střídavý obvod obsahující cívky s nenulovou vzájemnou indukčností může být " nost
složen z i:ástí, které nejsou vzájemně galvanicky spojeny. Přenos energie mezi
tčmito částmi je zprostředkován magnetickým polem, společným vzájemně vá-
zaným cívkám. Obvody Lohoto druhu se nazývají nesouvislé. Vzájemná indukč
nost se však může uplatťíovat i v souvislých obvodech, Lj. obvodech, ve kterých indL
jsou všechny prvky vzájemně galvanicky propojeny. v zá
STEJNOSMl:RNÉ J\ STr'dfJA V(: LINEARN Í OHVOIJY V l lSTALENÉM STA VU 525
Započtení vzájemných indukčností při řešeni elektrických ohvodt'i mú nčktcré

zvláštnosti. Proto jsme dosud vzájemné indukčnosti z našich úvah vylučov;ili.
Nyní se naopak budeme této problematice strnčnč včnovat. lJvedemc nejdříve
některé typické příklady demonstrující charakter vlivu vzújcmných indukčností a
na základě úskaných poznatků zformulujeme pravidla korigující metody řešení
vylo,ené v článku 8.2.4.
Jedním z podstatných faktorů ovliv1fojících uplatnění vz{ije111ných indukč
ností v obvodech je skutečnost, že na rozdíl od vlastních indukčností vzájemná
indukčnost 111ť1že být kladná i 7áporn,í. Její velikost i znamení závisí na vzá-
jemné geo1netrieké konfiguraci a orientaci v,í,.aných cívek (viz článek 4.1.4 ).
V řešených obvodech musí být vz.íjemnú vazba cívek I znamení vzájemné in
dukčnosti vyznačeno.
Obr. 8.14 Obvod s 111d11ktiv11č vázanými cívkami.
Jako první příklad vyšetříme obvod zobrazený na obr. 8.14. Lze na něj
zřejmě aplikovat II. Kirchhoffovo pravidlo v komplexní formnlaci (8.29), dopl-
níme-li v nčm členy popisující vliv vzájemné indukčnosti. Změny pro11d11
v jedné cívce budou podle ( 4.18) indukovat elektromotorické napětí v cívce
druhé. Napětí na vlastních indukčnostech daná vztahem typu ( 8.2 ), respektive
(8.23)je tedy třeha doplnit o členy
Jelikož podle (4.19) je /,p = L21 a občma cívkami teče stejný proud, hudou oba
příspěvky stejné. Rovnice vyjadřující li. Kirchhoffovo pravidlo pro daný obvod
bude mít tedy tvar
(8.70)
Vidíme, že obvod se chovó tak, jako kdyby obsahoval jedinou cívku n indukč·
nosti
Při hodnocení významu výsledku (8. 71) je třeba si uvědomit, že vz(ijernn{i

indukčnost mi'1žc být kladnú i zápornú. Výslcdnú indukčnost L, n1C1žc mít tedy
v závislosti na vó_jL-nmé Dricntaci obuu cívek hodnoty
(8.71a)
Připomínáme (viz čliínek 4.1.4), že vzájemnou indukčnost L12 považujeme za

kladnou, jestliže kladně orientovaný proud v indukčnosti li vytváří v cívce L
1
kladný magnetický tok 'P12, tj. magnetické pole buzené druhou cívkou má stej-
nou orientaci vt"1či orientované ploše první cívky jako její vlastní pole.
Jako druhý příklad vyřešíme znovu, na rozdíl od čl. 4.2.3 ale v komplexní
symbolice, obvod s transformátorc111 z obr. 4.16 za předpokladu, fr elektromoto-
rické napčtí 1-:;°(t) je střídavé o prť1běhu ( 4.4 I) a že obvod je v ustáleném stavu.
M isto difercnciáiních r()vnic (4.5 i) dostaneme soustavu dvou «lgebraických
rovnic
(8.72)
.Jejich řešením dostaneme pro komplexní amplitudy obou proudů
Z řešení je vidět, že sekundární obvod působí na prim:1rní tak, jako by v něm

bvla připojena další impedance 221 = w 2 11,i/ R2 + i wl„ do série s impedancí
/? 1 + iwL1. Pro její reálnou a imaginární složku platí
:c . w 2 Li/
ImZ, 1 = -1wli----'--. (8.74)
- R2 + iwli
Za zjednodušujících předpokladů použitých v článku 4.2.3 plyne z řešení

(k.73) výsledek (4.60). Všimněme si rovněž, že vliv sekundárního obvodu na
obvod primární nezávisí na znamení vzájemné indukčnosti. To ovšem 11epřekva-
1111je. neboť znamení vzújcmné indukčnosti je závislé na volbě orientace obvodů
a mií tedy určitou libovúli, zatímco vliv sekundárního obvodu na obvod primární
je spojen s přenosem energie a nemůže být ovlivněn libovůlí volby orientace.
Znamení, tj. hodnota fázové konstanty, proudu li však na znamení vzájemné
indukčnosti 7.ávisi. To je rovněž přirozené, neboť orientací sekundárního obvodu
je fázová konstanta sekundárního proudu 12 určována.
Z diskutovaných příkladů jsme získali poznatek, že pro započtení vlivu vzá-
jemných indukčnosti je zapotřebí napětí na každé indukčnosti, která má in-
duktiv11í vazbu k jiné indukčno.,ti. doplnit o členy typu iw/--,k~, přičemž vzá-
- STEJNOSMĚRNÉ A STŘÍDAVÉ LINEÁRNÍ OBVODY V USTÁLENÉM STAVU 527
jemné indukčnosti mohou být podle konkrétní situace kladné či záporné. Probe-
reme postupně situaci pro jednotlivé obecné metody vyložené v článku 8.2.4.
a) Přímá aplikace Kirchhoffových pravidel. lJ této metody je situace
jednoduchá. Změny se týkají pouze p = [n -(q- l)] rovnic sestavovaných
pomocí II.Kirchhoffova pravidla. V rovnicích budou navíc vystupovat členy
typu iwL,ťi, .Charakter rovnic i postup jejich řešení se však nezmění.
b) Metoda smyčkových proudit. Tvar rovnic (8.Ci3) pro p smyčkových
proudů se nezmění, jen poněkud jiný význam budou mít veličiny zi.k. Potřebné
změny v postupu pro sestavení soustavy rovnic lze snadno zahrnout do pravidel
pro mechanické sestavení determinantu soustavy. Pravidla budou nyní znít takto:
I. Diagonální členy zu jsou prostým součtem impedancí zařazených v k-
té smyčce, který je doplněn o členy iw2Li,!T. pro kaž.dou dvojici induktivně

vázaných cívek, z nichž obě jsou v k-té smyčce zařazeny. Lj~i značí jejich
[ vzájemnou indukčnost.
- 2. Členy mimo diagonálu zu (k -cf:. I) jsou algebraickým součtem impe-
dancí všech větví společných I-té a k-té smyčce. Jsou-li směry obou smyčkových
proudů v těchto impedancích shodné, bereme je s kladným znaménkem, v opač
ném případč se znaménkem záporným. Pro každou cívku v k-té smyčce. která je
induktivně vázána s některou cívkou v /-té smyčce, se k tomuto součtu impe-
dancí přičte člen iWLj~,;n, v němž Lj~,;') značí vzájemnou indukčnost dané dvo-
jice. Předpokládá se přitom, že jednotlivé smyčky jsou orientovány volbou
smyčkových proudů. V souladu s touto orientací jsou určena znamení vzájem-
ných indukčností.
c) Metoda uzlových napětí. Charakter změn u této metody vyložíme na
příkladu dvou včtví obvodu podle obr. 8.15. které obsahují indukčnosti L 1 a L2
vázané vzájemnou indukčností L 12 . Při použití označení podle obrázku lze nalézt
podmínky pro f()zdíly uzlových napětí na jednotlivých větvích ve tvaru
U10 - UJo = iwL.7;J + imL.2/74,

(8.75)
Z nich lze vypočítat proudy ln a / 24

528 ZÁKLADY TEORII· FI .l'.J<Tl{JťK'ÍTH OBVODŮ
srrn
Rovnice (8.76) mají tvar (8.M), respektive (8.65), faktory u ro.édíli1 uzlových kom
napétí však nemají význam admitancí jednotlivých větvi. Při použit i metody Kon
uzlových napčtí pro obvody se vzájemnou indukčností je tedy na příslušná místa dost
nutné dosadit místo skutečných admitancí koeficienty uvedeného typu nazývané (8,2:
ko<'.fidenty vzúje1J111é admitance. 78
Pro
Oh1 X. IS K v)'kladu metody uzlových n:1p(·tí pru oh'dhly se

a pt
nájemnými indukčnostmi.
8.2.7 Ú.cšcné příklady

V tomto člúnku uvedeme nčkolik málo aplikací poznatkt'.1 vyložených v oddílu
8.2 na problémy cli'iló.ité pro experimentální a laboratorní techniku. Od1
obr
R' I 8.1
par
..Le
Jej
a) b) c)
0hr. X. I Ci /.apD_icní rcmnanč11ích obvodť'i: a) sériový rezonanční obvod, h), c) paralelní rezonanční
obvody.
a) Sériové a para/c/uí rczouaučuí obvody bu

Vy11/itim komplexní metody vyřešíme souborně vlastnosti rezonančních obvodů při
v 11st;'ileném stavu, k ten: čtenM·i předkládáme na obr. X. I(,. l'h:dpukládáme Ia
přitrn11. Je ve všech obvodech pi'isohí zdroj střídavého ekktromotmick,:I10 napětí
l:= l:;,coscvt, jehož vnitřní impedanci zanedbáváme. fn
Sáiovií rťzo11anó1í ohvod z obr. 8.16a byl již podrobnč vyšetřován v odst. (Sl
4.2J1h klasickým postupem, tj. řešením dif'crcnciální rovnice (4.68). Efektivnost
·m Pro poučeni o podrnhnn~tccll v lčchlo otúzkúch odka;,,ujcrnc na spcciúlnčjší technickou litcrnluru. V českém
1:i;,yťe 1rnprikl:1d trn knihu J Kva~il· l'.lťklrid.:0 \i11e:írni obvody, Nakl. dopravy :1 <-:pojť1, Pr:dia 1967
r.
ir, STEJNOSMÍ:RNÉ A STllÍDAVÉ LINEÁRNÍ OBVODY V USTÁLENÉM STAVU 529
,.
~
f komplexní metody je dokumentována srovnáním s následujícím postupem.

Komplexní impedanci Z sériového spojení odporu, indukčnosti a kapacity
dostaneme totiž ihned, dosadíme-li výrazy pro impedance jednotlivých prvků
(8.25) do (8.33)
Pro její absolutní hodnotu máme tedy výsledek (4. 75)
a po dosazení do (8.31) získáme vztah (4.72)
rk;- Odtud pak plynou všechny závěry uvedené v odst. 4.2.40b.

Paralelními rezonančními obvody se obvykle nazývají obvody uvrdené na
obrázcích 8.16b,c. Obvod z obr. 8.16b múže být chápán jako duální obvod k
8.16a. Jeho analýza je rovněž velmi jednoduchá. Komplexní admitance V
paralelního spojení všech tří prvkt'1 má tvar
Y- = -I+ 1·( roC--

I ).
R„ wL
Její absolutní velikost
bude mít minimální hodnotu Y,11 ; 11 == RP při rezonanční frekvenci w0 == t/ ~ ,

1/
při níž je rovněž admitance čisté reálná veličina. Při této frekvenci bude mít
i amplituda proudu odebíraného ze zdroje minimální hodnotu.
Tvar rezonanční křivky, kterou i zde chápeme jako závislost proudu na
frekvenci zdroje, je analogický jako v případě sériového rezonančního obvodu
(srov. obr. 4.21 ). Pro její relativní pološířku však místo (4.80) dostáváme
6.w = wof_:_ (8.77)

Wo Rp
:_--:,7 .::.'
• _.,. ~·
530 ZÁKLADY TEORIE ELEKTRICKÝCH OBVODŮ"· • STEJNOS
Vlastní činitel jakosti obvodu Qo,p je pak definován vztahem Pro

přibliž,
(8.78) dance i
přibiiž1
Poněkud ménč prť1hlcdné jsou již vlastnosti obvodu, který vidíme na obr. 8.16c.
Pro výslednou impedanci uvedeného spojení kapacity odporu a indukčnosti
dostaneme podle (8.33) a (8.34)
b) Wlt,
Nazna,
.,.i;n'\AI
p1u11v,
a mete
Po úpravč lze vyjádřit její reálnou a imaginární část ve tvaru v obvc
R'
zdroj
ReZ = - - - - - - I. Kire
(I-w 2 LC)2 +(wcRf'
- wL(l w 2 LC)-wCR' 2
ImZ .,.. (1-oJ2LC) 2 + (wCR')2.
Z drnhého výrazu (8.79) lze snadno určit frekvenci w,, pro niž~tí lm Z "'O, tj. Pro z
impedance je čistě reálná. Ponecháme-li označení Wo = l/.,/ LC podle (4.47) soust,
tyto s
a zavedeme-li analogicky k (4.80) vlastní činitel jakosti Q(i =w0 L/ R', dosta-
neme
m, 2 = mo 2 (1 - Q'·-2)
.o . (8.80)
Při této frekvenci nazývané paralelní rezonanční frekvencí je reálná složka im-
pcd,mce maxim.ílní, absolutní hodnota impedance však při této frekvenci extrém
ncmú. Obrázek 8.17 ilustruje průběh obou složek impedance (8.79) v závislosti Rovn
na frekvenci. řešen
ReZ
v
soust
lm Z
farní
rovn,
Rež
lmZ Obr. 8. 17 Frekvenční závislost reálné

a imaginární složky impedance obvodu
zobrazeném na obr. 7. 16c. ajec
'EJN0SMĚRNÉ A STŘÍDA Vf' LINEÁRNÍ OBVOlJY V USTÁLENi',M STAVU 531
Pro obvody s dostatečně vysokými hodnotami činitele jakosti Q(, » l platí

'ibližně o.i.= ctt a vzdálenost maxima reálné složky a absolutní hodnoty impe-
mce se stává nepodstatnou. Absolutní hodnotu impedance v rezonanci lze pak
řibližně vyjádřit vztahem
(8.81)
) Wlteatstonův můstek
laznačíme postup řešení obvodu z obr. 8.1 uvedenými obecnými metodami:
,římou aplikací Kirchhoffových pravidel, metodou smyčkových proudú
. metodou uzlových napětí. Vyjdeme z obecné situace, kdy odpory R 1 až R6
1 obvodu jsou nahrazeny obecnými impedancemi 2 1 ú 26 a v obvodu působí
'.droj střídavého elektromotorického napětí Jf o dané frekvenci w. Aplikací
. Kirchhoffova pravidla na uzly(/) až (JJ lze získat rovnice
111 + /13 + /14 = O,

ln+ 124 - 112 = O, (8.82a)
/34 - /23 - /13 = o.
Pro získání zbylých rovnic použijeme úplný strom (viz obr. 8.9a) a získáme
soustavu tří nezávislých smyček, obr. 8.1 O. Užitím li. Kirchhoffova pravidla pro
tyto smyčky pak dostaneme další trc,jici potřebných rovnic
Z1li2 + Z2l23 + Z1l11 --ZJ14 = o,

(8 82b)
Z1l14- Z.!14- Z5l13= O.

lovnicc (8.82a,b) představují soustavu pro šest neznámých proudú, jejichž
'ešení jej iž čistě matematický problém.
V další verzi řešení použijeme metodu smyčkových proudú. Použijeme opět
,oustavu nezávislých smyček vyznačených na obr. 8.9. V souladu s pravidly
'ormulovanými v odstavci 8.2.4b lze přímo sestavit determinant soustavy podle
ovnic typu (8.61). Tento determinant D1 má tvar
Z1 + Z2 + Z:1 + Z4 -(z1 +Z4) Z_, +z4
D, CC -('l1+Z4) 21 +ZG +24 --Z4 (8.81a)
Z3 +Z4 -Z4 z\ +Z. +Z5

jednotlivé smyčkové proudy lze snadno vyjádřit pomocí Cramerova pravidla.
Podobnč prostá je i aplikace metody uzlových napětí. Zdroj elektromotoric- Považuj,

kého 1wpčlí přetransformujeme na zdroj proudu '2, který pC1sohí mezi uzly (2) mých hc
a (4), přičemž 11,.el (4) zvolíme za referenční, a jednotlivé impedance vyjádříme
Můst
pomoci příslušných admitancí Y; = JÍ Z; (i= I, 2, ... , 6), viz obr. 8.18. Pak užitím cívek a
pravidel lúrmulovaných v odstavci 8.2.4c múžeme přímo sestavit determinant impeda11
/) 11 ,oustavy rovnic typu (8.67) některýc
k této k,
ří + Y., + )'~ -ří - r~ Nejč:
v
použit j:
Du = -Y, \I
TJ;--
. \I
'2 ;--
, 11
16 -12 (8.83b)
v tomto
-ř; -Y2 Y2 + Y, + Y~ Odpor ,
měřicím
a jejich řešení pro trojici uzlových napětí nalézt opět pomocí Cramerova zaveden
pravidla. podle (8
o
Pro prah
S1, jíž rc
R1, ted)
Obr. 8.18 K řešení Whealslonova můstku metodou Předpok
uzlových napčtí. Proud I
vyjádřit
Whcatstrn1úv můstek se, jak známo, velmi často používá k měření odporů,
popř. parametrů obecných impedancí. Jedna větev mústku je při tomto použití
tvořena rnčřenou impedancí a její parametry se určují z podmínky, která musí
být splnéna. neprotéká-li diagonálou mezi uzly (/) a (3) proud, tj. platí-li
í;, =O. Všimněme si podrobněji vlastností Wheatstonova můstku z tohoto kde D; 0
hlediska.
Prrn1d / 13 je podle (8.58) přímo roven smyčkovému proudu fi'' 1 • Můžeme jej
proto nejpf'ímčji vyjádřit pomocí metody smyčkových proudů užitím determi- Z vý
nantu (8.83a). Pomocí Cramerova pravidla je možné proud / 13 vyjádřit přímo ve t.R 1, ke
tvaru zanedba
budeme
(8.84) X= t.R I
zdrojem
Z požadavku rovnováhy na 111ústku, tj. z požadavku / 11 = O, vyplývá podmínka Dj 01 pa
(8.85)
iTEJNOSM[RNi" A STŘÍDAVÉ LINEÁRNÍ OllVODY V USTÁLENÉM STAVU 5.B
Považujeme-li tedy například impedanci Z 1 za neznámou, můžeme ji ze zná-

11ých hodnot impedancí 22 , Z3 , 7 4 vypočítat.
Můstky Wheatstonova typu mohou být použity například k měření parametrú
;ívek a kondenzátorů, jsou-li ve zbylých větvích zařazeny prvky o vhodných
impedancích a je-li můstek napájen střídavým zdrojem. Podmínky rovnováhy na
některých konkrétních typech těchto střídavých můstků budou řešeny v úlohách
k této kapitole (viz úlohy Ú 8.6, Ú 8.7 a Ú 8.10).
Nejčastější je však použití pro měření odporů, přičemž může být v principu
použit jak stejnosměrný, tak i střídavý zdroj. Vyšetříme proto vlastnosti řešení
v tomto nejjednodušším případě. Položíme Z1 = R„ Z2 = R2 , Z3 = Ri, 24 =R,.
Odpor v diagonále mezi uzly (/) a (3) je v praktickém uspořádání realizov,ín
měřicím přístrojem, kterým se měří proud diagonálou fi 3 . Pro větší přehlednost
zavedeme obvyklejší označení R~= Rg a / 13 = -lg· Pro proud lg pak dostaneme
podle (8.84)
(8.86)
Pro praktické využití je důležitou charakteristikou můstku tzv. proudová citlivost

51, jíž rozumíme změnu proudu ti/ r. připadající na jednotkovou změnu odporu
1?1, tedy S1 = ti! gltiR 1 . Vyšetříme její chov{mí v okolí rovnová}ného stavu.
Předpokládejme, že můstek je vyrovnán pro hodnotu Rio, tj. platí R1 0 R1 = R7/?4.
Proud lg odpovídající hodnotě R 1 = R 10 + ti R I můžeme úpravou v1Jahu (8.85)
vyjádřit ve tvarn
(8.87)
cde D/ 0lznačí determinant soustavy pro rovnovážné hodnoty odporů R1 a1. R4 a
Z výsledku je vidět, že proud lr. není lineární funkcí tiR 1 . Pro malé hodnoty
iR1, kdy je splněno D; 0>>>M ti R 1, můžeme však druhý člen ve _jmenovateli
:anedbat a VLtah (8.87) linearizovat. Odchylku můstku od rovnov(úného stavu
mdeme za těchto podmínek vyjadřovllt pomocí bezrozmčrné veličiny
:=ó.R1IR1. Pro 7jednodušcní budeme dále předpokládat, že můstek je nap~jcn
:drojem o malém vnitřním odporn, takže položíme R 6 = O. Pro determinant
Dj 0> pak dostaneme vyjádření
534 ZÁKLADY TEORIE ELEKTRICKÝCH OBVODŮ STE
Zavcclemc-li dále označení R1of R4 = Rz/R4 = N, múžeme proud lg přibližně mu

vyj,ídřit vztahem výl
~
(8 88)
rab
tec
a pro proudovou citlivost v okolí rovnováhy dostaneme stc
při
(8.89) n
Veličina N + N" 1 má minimální hodnotu pro N = 1. Pro tuto hodnotu vyplývá G

podmínka R 10 = R2 = R1 = R4 . Můstek má tedy optimální proudovou citlivost,
Jsou-li odpory ve všech včtvích přibližně stejné. Z výsledku (8.89) dále vyplývá,
že citlivost vzrústá se vzrůstem elektromotorického napětí a s poklesem celko-
vého odporu R 10 + R2 +R,+ R4 ve všech včtvích. Dolní hranice celkového od-
poru je však omezena hodnotou měřeného odporu a velikost elektromotorického
napčtí příp11stným výkonem rozptýleným na jednotlivých odporech. Obecně je
možné říci, že se vzrůstem požadované přesnosti vzrůstají pofaclavky na přes
nost indikace stavu vyrovnání, tedy i na proudovou citlivost mí1stku a citlivost
použitého mčřiclla. Vyu;;_itím získaných výsledků je možné volit jednotlivé pa-
rametry v souladu s konkrétní potřebou. v
T
c) Thom.wm,,v dvojmost
Whcatstonť1v mi'.1stck není příliš vhodný k měření malých odporú (menších než
asi 1 .O.). Jak jsme viděli v předchozím odstavci, optimalizace proudové citlivosti
vede II můstku pro měření malých odporů k malým hodnotám odporů ve všech
větvích. Zmcnšovúní celkového odporu mústku R10 + R2 + R3 + R4 m{i ale vý- k1
znam jen clo určité hodnoty. Klesne-li pod hodnotu R g, která v případě použití Ir
k lasid.ých analogových přístrojú běžně bývá v intervalu ( l-ó-- 102 ) n, je citlivost
(
al bl d
0hr. 8.1 ') K řešeni rovnováhy Thomsonova dvojmostu: a) schéma Thomsonova dvojmostu,
b) transformované schéma.
STEJNOSMĚltN(: A STfdDAVÉ LINEÁRNÍ OIWODY V USTÁLENÉM STAVU 535
můstku určena především tímto vnitřním odporem indikátoru. Podstatnější ne-

výhodou však je to, že v obvodu můstku se uplatní nedefinované odpory kon-
taktů, kterými je měřený prvek k můstku připojen. Přechodovým odporem kon-
taktů i měřeným odporem teče stejný proud. Na obou tčchto odporech budou
tedy napětí úměrná jejich hodnotám a v případě, že máme mčřit odpor řádově
stejné hodnoty jako přechodové odpory, je přesnost značně omezená. Jako další
příklad aplikace metod řešení elektrických obvodů budeme analyzovat tzv.
Thomsonův dvojmost, určený k měření malých odporú.
Schéma jeho zapojení je uvedeno na obr. 8.19a. Měřeným je odpor R,. Jeho
hodnota se určuje z podmínky rovnováhy, při které je proud tekoucí indikátorem
G nulový.
Hledání podmínky rovnováhy v Thomsonově dvojmostu lze převést na pro-
blém rovnováhy Wheatstonova můstku, jestliže trojúhelníkové spojení odporů
R3, R4 ar vyjádříme ekvivalentním spojením do hvězdy (viz příklad 3.2.6c). Zís-
káme tak schéma uvedené na obr. 8.1 %, které představuje Whcatstonův můstek.
Pro odpory R5 , R6 a R7 dostaneme podle (3.53)
R4r
R1= - - - -
R3 + R4 + r
Využitím podmínky rovnováhy Wheatstonova můstku (8.85) pak pro rovnováhu

Tbomwnova 111i'1stku dostaneme podmínku
(8.'J0a)
která se značné zjednoduší, budeme-li požadovat, aby pro odpory R, až R4 platil

trvale vztah
(8.91)
Z (B.90a) pak zůstane jen první člen, tj.
(8.90b)
Komerční 111i'1stky Thomsonova typu jsou konstruovány tak, že podmínka

(8.91) je při nastavování rovnováhy trvale splněna. Rovnováha mústku je pak
dána vztahem (8.9Gb). Odpory R 1 až R4 mají zpravidla značně větší hodnoty než
odpory Rx a RN, Proud tekoucí odpory R, až R4 je tedy značnč menší než proud
ve smyčce s odpory R, a RN. Nedefinované odpory spojů a přepínačů se tedy ve
větvích s velkými odpory téměř neprojeví. Výsledek měření mohou ovlivnit
536 ZÁKLADY Tl'ORIE ELEKTRICKÝCH OBVODŮ
pouze odpory spojů mezi odporem R., a body (i) a (2), a mezi odporem RN
a body (3) a (4). Technickému provedení těchto svorek je u komerčních přístrojů
včnov~11a 11:'ilcžitá pozorn,,st.
á) Měření napětí a proudú v obvodech

Měřicí přístrojepro mčřcní napčtí a proudů, tj. ampérmetry a voltmetry, předsta
vují pasivní dvojpóly, které mohou být charakterizovány svými (vnitřními) im-
pedancemi. Impedanci voltmetru budeme v následujících úvahách označovat
symbolem Zv impedanci ampérmetru symbolem ZA. (Při měření stacionárních
napětí a proudů a pro střídavé veličiny nepříliš vysokých frekvencí lze tyto im-
pedance redukovat na reálné odpory Rv a RA.)
Zařazením mčřicího přístroje do obvodu se poměry v obvodu změní, takže
vlastně měříme poněkud jiné hodnoty. Snahou ovšem je, aby tyto změny nebyly
příliš veliké, tj. aby například příliš nepřesahovaly náhodnou chybu měření, nebo
aby bylo mo1.né alespoi'í jejich hodnoty vypočítat. Systematická chyba. vznika-
jící při 111Uení napčtí a prnudů v obrndu vlivem konečných hodnot vnitřních
impedancí měřících přístroji'1, mi'iže být určena pomocí Thévéninovy věty. Nyní
probereme tuto otázku jako příklad jejího pou1.ití.
zi.i•1 ;
i+ 1
a) b) cJ
Obr. X.20 K výpočtu systematické chyby při mčřcní napčlí a proudu v obvodech.
Při mčření proudu ve větvi obvodu zařazujeme měřicí přístroj sériově do této
větve. Pi-cdpokládcjme, že chceme mčřit proud tekoucí impedancí ve větvi z~
mezi uzly i a (i + I). Zbytek obvodu, vnčjší k této včtví, můžeme podle Thévé-
ninovy včty nahradit zdrojem s elektromotorickým napětím l/0 a vnitfoí impe-
dancí Z;,;,1. Schéma takto upraveného obvodu vidíme na obr. 8.2Oa. Impedancí
Z, teče zřejmč proud
Po zařazení ampérmetru, který je na obr. 8.20b reprezentován svou vnitřní im-

pedancí ZA' poteče impedancí zk proud
STEJNOSMÍóRNÉ A STŘÍDAVÉ LINEÁRNÍ OBVOOY V USTÁLENÉM STAVU 537
-, Úo
fk= - - - - - - ~
Z;,;+1 + zk + zA
Srovnáním obou způsobů vyjádření napětí 1/0 dostaneme výraz
odkud můžeme vyjádřit relativní systematickou chybu měření
T,_ - T; = ZA
(8.92a)
T; Z;, i+I + z,
Vzniklá systematická chyba bude zanedbatelná, pokud bude platit
zA « /z;,;+1 + zkJ· (8.93a)
Obdobně můžeme určit systematickou chybu při měření napčtí v obvodu.

Chceme-li například měřit napětí mezi uzly i a (i + I), připojíme voltmetr
k těmto uzlúm, tj. paralelně k imredanci 21 . Správnou hodnotu napětí mezi uzly
'r (bez pfipojeného voltmetru) (J určíme snadno z náhradního schématu obvodu
znázorněného na obr. 8.20a,
Po připojení voltmetru vznikne situace, kterou vidíme na obr. 8.20c. Napětí mezi
uzly i a (i+ I) bude mít hodnotu (J', pro niž jednoduše najdeme
Úpravou tohoto posledního výrazu můžeme již vyjádřit hledanou systematickou

chybu napětí
(8.92b)
Chyba bude zanedbatelná, bude-li platit
(8.93b)
538 ZÁKLADY TEORIE ELEKTRICKÝCH OBVODŮ YYE
8.3 Vybrané typy obecnějších obvodů
8.3.1 Nesinusové střídavé lineární obvody v ustáleném stavu

při,
Nyní se budeme stručnč zabývat obecnčjším typem střídavých obvoc!LJ. Budeme
uvažovat lineární obvody, v nichž působí zdroje, jejichž eiektromotorické napětí
I:'( t) je obecnou periodickou funkcí času. To znamená, že pro daný zdroj exis-
tuje kladná veličina T nazývaná perioda elektromotorického napětí, pro niž platí
t'(t) = ť(t+nT), (8,94)
kde II je libovolné celé číslo. Lze očekávat, že po uplynulí dostatečně dlouhé

doby od zapnutí zdrojů clo obvodu budou rovněž proudy a napětí na jednotlivých
prvcích obvodu periodickou funkcí času se stejnou periodou T. Za této situace je
obvod v ustúle11ém stavu.
Metody řešení nesinusových střídavých obvodů jsou založeny na Fourierově
harmonické analýze periodických funkcí. Z matematické analýzy víme (viz na-
příklad [14]), že dosti obecné periodické funkcej(t) s periodou Tje možné vy-
jádřit konvergující nekonečnou řadou harmonických funkcí
J(t) = Clo + f(a 11 cosnwt+h„sinnwt). (8.95a)

2 11=1
U'
Veličina W= 2TC!T se nazývá úhlová (respektive kruhová) frekvence. Člen ar/2 f(
reprezentuje střední hodnotu funkce, další členy typu a„ cos n wt + b„ sin n wt,
které mají nulové střední hodnoty, se nazývají její „n-té harmonické". Pro
koeťicienly a 11 , h„ platí
T/2
a,,= w f f (t)cos11wtdt, 11 = 1, 2, ... ,
1[ -T/2
(8.96)
T/2 a
b11 =w f f (t)sinnwtclt, /l = ], 2, ....
1[ -T/2
Alternativně lze Fourierovy řady vyjádřit ve tvaru
I (t) = ~
2
+ fc
11=1
11 cos ( nwt + <p,, ), (8.95b)
f(t) = ao + fd 11 sin(nwt+1/f,,), (8.95c)

2 11=1
VYBRANÉ TYPY OBECNĚJŠÍCH OBVODŮ 539
J(t) = I g„é""', (8.95d)
přičemž pro jednotlivé typy koeficientů platí
b„
tgq::,,, =
a„
tgtp,, = a11
h„
g,, = ..!_(a_ +ih_

11 11 ) pron<O,
2
ao (8.97)
g,, = pron =0,
2
gn = _!_(a,, -ib,,) pro n >0.

2
Jako příklad vyšetříme Fourierovu řadu „obdélníkové" funkce, jejíž graf je
uveden na obr. 8.21a a která je definována takto: f(t) = 1 pro t E (O, T/2),
f( t) = Opro t = O. T/2, T af(t) =~I pro t E (T/2, 7). Jelikož jde o Iichou ťunkci s
nulovou střední hodnotou, obdržíme a11 = O pro všechna 11. Pro koeficienty b"
dostaneme podle (8.96)
T/2 O pro II sudá

b,, =3_ f f(t)sin11wt=( 4 _ . ., (8.98)
T -T/Z - pw II ltch,1,
/17[
a tedy
4 . 4 . ,., 4 . S
f (t) = -smwt+-s11uw1+-sm.wt+ ... (8.99)
rr 3rr Sn
Danou periodickou funkci lze přibližně vyjádřit pomocí součtu konečného
počtu členů Fourierovy řady. Je přitom zřejmé, fo čím přesnější aproximaci
funkce požadujeme, tím větší počet členů musíme vzít v úvahu. Na obrázku
8.21 b je tato skutečnost demonstrována na příkladu rozvoje (8.99). V obrázku
jsou uvedeny grafy prvního členu (N = 1), součtu prvních dvou členů (N = 2)
a součet prvních tří členů (N = 3) této řady. Obecně lze říci, že Fourierovy
rozvoje periodických funkcí konvergují obvykle velmi rychle; již relativně
malým počtem členů lze často získat dohrou aproximaci rozvíjené funkce.
540 ZAKi .J\llY TEORIE ELEKTRICKÝCH ORVOílŮ • VYBRP
Mo7.nost aproxi111acc periodické funkce konečným počtem členů harmonic- I"

kého rw.vojc je /.úkladem metod řešení linciírních nesinusových střídavých ob- nezáv
vodů. Periodické elektromotorické napčtí zdroje (8.94) múže být totiž přibližně cenéh
vyj~dřcnoj:d,,, superpozice ko11cč11ého počtu ha,n,onických střídavých zdrojú v (4.1
koneč
I
I
průbě
I~ okam
~
fit)
I I Fi př
3T
I ·----1
-1 L__J L__J L_
a/ P1
závis
ačty
,111 I ších
I I
I obor,
řešer
klad
na ol
častc
-lf-
1
o
!
p
b/
můz
0hr. 8.21 a) Ó1sový pn"1hčh „obdélníkové" ťunkcc,

h) aproximace funkce z uhr. 8.21 a konečným počtem členů Fourierova rozvoje.
N
I,;' (1) == 1-:;1 +I/;, cos (nmt + <p,,). (S.JOO)
11-•I
Díky pl:1t11u,ti véty o superpozici v lincúrních obvodech (viz článek 8.2.3) je Pro
možné ulm,d řc;it pro každý harmonick;:· zdroj rozvoje (8.100) zvlášť. Výsledné pólt
proudy v 1c,l1hillivých včtvích lze pak vyjfidřit jako superpozici tčchtn dílčích fáze
řešení. pos
Pro dílčí 1'eše11í s jednotlivými harmonick;:•mi zdroji je možné vy11žít v..::echny dal1
poznatky vyložené v oddílu 8.2. k h(
VYARANI· rYPY OllECNĚ.1.ŠÍUf OB VOi lŮ 541
I v nesinusových střídavých obvodech v ustáleném stavu lze počítal časové

nezávislou střední hodnotu výkonu dodávaného zdrojem do obvodu, či ztra-
ceného na jednotlivých prvcích (srov. odst. 4.3.4c), dosadíme-li do integrálu
v (4.119) příslušné časové prúhěhy napětí a proudu ( nebo jejich aproximace
konečným počtem členů Fourierovy řady). Pro jednotlivé typy periodických
průběhč1 je možné zavést i jejich efektivní hodnoty. Je-li na odporu R průběh
okamžitých hodnot napčtí a proudu U(r), !(t), lze určit střední hodnotu výkonu
N pi-eměněného v Jouleovo teplo a zavést efektivní hodnotu proudu /cJ vztahem
(8.10 I)
Pro chovúní nesinusových střídavých ohvodú je velmi dúležitá frekvenční

závislost parametrů jednotlivých prvkú. U jednoduchých lineárních dvojpólú
a čtyřpólů mi'1žeme tyto frekvenční charakteristiky :zjistit výpočtem. Ve složitěj
ších případech je nutné určovat je experimentálně. V některých frekvenčních
oborech může být frekvenční závislost parametru daného prvku ncvýraznú. Dané
řešení pak 111i'1žcme v tomto oboru považovat za frekvenčně nezávislé. Jako pl'Í-
klad takového chování uvedeme vlastnosti jednoduchého čtyřpólu znázorněného
na obr. 8.22, který je složen z jednoho odporu a jedné kapacity. (Tento prvek se
často užívá jako vazební člen mezi aktivními čtyřpóly ve složitčjších obvodech)
Obr. 8.22 Schéma vazebního obvodu s kapacitou a odporem.

ITJu,
Přivedeme-li na vstup čtyřpólu střídavé napčtí U1 o kruhové frekvenci úJ,
můžeme určit komplexní amplitudu napětí (/ 2 . Pl.ití zřejmě
U2 wCR
=
U, .J1+w 1 C 1 R7 '
(8. !02)
> ú~i = (CRr 1 je lh!U 1 = 1. Napětí hude tedy čtyř
pólem přenášeno bez útlumu. Z vlastností funkce arkustangens dúle plyne pro
=
fázový úhel <p O. To znamená, že napětí bude čtyřpólem přenášeno i hez
posuvu fáze. Pro frekvenci w = ~1 = (CRf 1 je Uif U1 = ✓ 2 /2 a <p = 45°. Při
dalším snižování frekvence poměr amplitud dále klesá a fázový posuv vzrůstá
k hodnotč 90°. Při dostatečně nízk)'.·ch frekvencích, kdy platí w << ú)i = (CR)- 1,
542 ZÁKLADY TEORlE ELEKTRICKÝCH OBVODŮ YYBf
je lh/U 1 == wCR. Útlum vzrůstá lineárně s klesající frekvenci. Frekvenční člán,
závislost obou veličin UiU 1 i <p je uvedena na obr. 8.23. mot1

Z provedené diskuse je patrné, že čtyřpól podle obr. 8.22 je bez zkreslení nehc
schopen přenést periodicky proměnná napětí libovolného průběhu. jehož F
Fourierův rozklad obsahuje jen frekvence w >> OkJ == ( CR)- 1. Například je kter 1
stav
schopen přenést napětí „obdélníkového" průběhu podle obr. 8.21 a. platí-li
vlas
T«2rcCR.
1,0 90° 8.3.
{/_
' r
~
u, ..!!L Elel
\
u,
60°
1 nicl
\ sarr
\
0,1 \ torr
\
\ vyk
30°
\
\
lim
,r duc
I
\
' 00
nírr
0,01
0,01 0,1 1,0 10 100 1000
w/wo
Obr. 8.23 Přenosová charakteristika čtyřpólu z obr. 8.22.
8.3.2 Neustálený stav v lineárních obvodech

Při řešení kvazistacionárních obvodú v neustáleném stavu je nutné vycházet
z obecné formulace Kirchhoffových pravidel tak, jak byly uvedeny v článku
4.2.1. Nčkteré konkrétní příklady diskuse jednoduchých obvodů v obecném
stavu byly uvedeny v článcích 4.2.2, 4.2.3 a 4.2.4.
Jak jsme ukázali, aplikace II. Kirchhoffova pravidla na kvazistacionární obsal
vod v neustáleném stavu vede na lineární diferenciální rovnice. Řešením obec- jer
ného obvodu, například on větvích a q uzlech, získáme soustavu diferenciálních Jel
rovnic pro neznámé proudy. Pro sestavení těchto rovnic je možné obecně použít na
některý z postupů vyložených v článku 8.2.4, tj. je například možné nalézt sousta
stavu nezávislých smyček a pro každou z nich vyjádřit II. Kirchhoffovo pravidlo
pomocí smyčkových proudů.
Obecné řešení nehomogenní lineární diferenciální rovnice je dáno součtem
obecného řešení příslušné homogenní rovnice a libovolného partikulárního ře pr
šení rovnice nehomogenní. Pro řešení soustav homogenních lineárních diferen-
ciálních rovnic (s konstantními koeficienty) existují obecné postupy (viz napří gi,
klad 114 J) a nalézt jejich obecné řešení není zpravidla obtížné. Mnohem ne
obtížnější bývá obvykle nalézt partikulární integrál nehomogenní rovnice.
Vzhledem k tomu, že pravé strany rovnic vy:jadřujících II. Kirchhoffovo pravi-
dlo jsou dány elektromotorickými napětími či jejich časovými derivacemi (viz 8
článek 4.2.1 ), je možné někdy partikulární řešení „uhádnout" z tvaru elektro-

motorických napětí. V případě střídavých ohvodů je možné za partikulární řešení
nehomogenních rovnic vzít řešení obvodu v ustáleném stavu (viz článek 8.2.4).
Pro řešení lineárních obvodů v neustáleném stavu existují obecné postupy,
které, podobně jako v případě ustáleného stavu, redukují problém na řešení sou-
stavy lineárních algebraických rovnic. Nejčastěji se používá metody využívající
vlastností tzv. Laplaceovy transformace. 79
8.3.3 Příklady řešení nelineárních obvodú

Elektrické ohvody s nelineárními prvky se vyskytují téměř ve všech elektro-
nických zařízeních. Metodika analýzy a syntézy takových obvodú tvoří dnes
samostatné obory v mnoha elektrotechnických odvětvích. Naším úkolem na
tomto místě proto není (a ani nemúže hýt) podat ucelený, i když elementární
výklad problematiky nelineárních obvodú, jako tomu bylo v případě střídavých
lineárních obvodů. Úkolem tohoto článku je charakterizovat na několika jedno-
duchých příkladech základní přístupy k řešení elektrických obvodů s nelineár-
ními prvky a poukázat na význam jejich linearizace pro řadu konkrétních situací.
R (1/
l(t)
(!/
Obr. 8.24 Schéma obvodu s nelineárním odporovým

' dvojpólem. (21
Vyjděme z jednoduchého příkladu obvodu zobrazeného na obr. 8.24, ob-

sahujícího nelineární odporový dvojpól s charakteristickou funkcí typu (8.5),
jenž je připojen přes odpor R k ideálnímu zdroji elektromotorického napětí.
Jelikož tato charakteristická funkce vyjadřuje vztah mezi okamžitými hodnotami
napětí a proudu na dvojpólu, můžeme aplikovat li. Kirchhoffovo pravidlo. Do-
staneme nelineúrní rovnici
Rl(t) + Ji (l(t)) (8.103)
pro neznámý proud obvodem.

V případě složitějších obvodů obsahujících nelineární dvojpóly lze analo-
gicky jako u lineárních obvodů (viz článek 8.2.4) sestavit soustavu rovnic pro
neznámé proudy. Tyto rovnice budou ovšem obsahovat charakteristické funkce
19 Pro poučení o této problematice, kterou se _fit. nebudeme zabývat, odkazujeme na ji?. citovanou knihu
B. Kvasil: Eleklncké lineární obvody, Nakl. dopravy a spo_1ú, l'rnhn 1967.
544 ZÁKLADY TEORIE l'LEKTRICKÝCH OBVODŮ
dvojpólu a budou tedy nelineární. Nebudou-li navíc uvažované nelineární prvky

_jc11 odporovými dvo_jp{1ly. povede daný problém obecně na soustavu diferenciál-
ních rovnic. Je zřejmé, že na analogickou soustavu rovnic povede i úloha oře
šení obvodů obsahujících jako nelineární prvky také nelineární čryřpóly.
Jsou-li znúma analytická vyjádření charakteristických funkcí nelineárních
prvkú, je úloha fyzikálně určena, i když nemusí být z matematického hlediska
exaktně řešitelná. I potom je ovšem možné použít pro řešení aproximativní nu-
merické metody.
Ve většině případ(, však analytické vyjádření charakteristik nelineárních
prvkú známo není. Pak zbývají možnosti:
Aproximovat charakterislické funkce empirickými vztahy, pokud možno
takového tvarn, aby získané rovnice byly z matematického hlediska řešitelné.
Jsou-li vlastnosti nelineárních prvků dány soustavou charakteristik, použít
grafické metody.
V případech, kdy je to možné, nelineární prvky linearizovat. Použití dvou
posledně jmenovaných postupů budeme demonstrovat na několika jedno-
duchých případech.
a) Stabilizace napětí Zenerovou diodou

V článku 7.3.4 byla zmínka o tom, že vhodně konstruované diody nazývané
Zenerovy diot~y mohou trvale pracovat v oblasti Zenerova proudu. V současné
elektronice představují Zenerovy diody důležitý prvek, 1--tcrý ,.,c- užívá zejména
ke stabilizovúní napčtí. Všimneme si blíže podstaty této funkce.
0hr. 8.25 Crafická metoda

__ ,
~ - - - ~ - - _ _ _ _ _ _ L . _ _ _ _ _ _....,,~_,.,_
18
n,1lezcní p, acovního bodu
Zenerovy diody.
Zařadíme-li Zenerovu diodu na místo obecného nelineárního dvojpólu do

ohrndu, který vidíme na ohr. 8.24, můžeme snadno určit jeho parametry tak, aby
dioda mčla žúdaný pracovní bod. Máme-li například zadáno elektromotorické
napčlí zdroje I,; a požadujeme-li proud obvodem 18 , je možné z podmínky
(8.1 O]) určil hodnotu odporu R, znúme-li tvar funkce .f1(/). Je-li charakteristika
diody dána graficky, je možné potřebnou velikost odporu určit grafickou meto-
dou podle obr. 8.25. Požadovanému proudu Ill odpovídá na charakteristice diody
(srov. obr. 7 .28) bod /J. Takzvaná zatěžovací přímka vedená body I,;' a B je gra-
fem rovnice typu (3.33) a udává závislost napětí mezi svorkami (1) a (2) na
protékajícím proudu. Její průsečík s charakteristikou diody určuje pracovní bod
diody, daný proudem /0 a napětím Uz.0 . Ze směrnice zatěžovací přímky, pro niž
platítga=-R,je možné určit hledaný odpor R.
Při použití Zenerovy diody ve funkci stabilizátoru napětí připojujeme zátěž
Rz, na níž chceme napětí stabilizovat, ke svorkám (/) a (2) podle schématu na
obr. 8.26. Předpokládáme-li, že přípustný proud diodou leží v intervalu (/A, /8),
volíme odpor R tak, aby bez odběru proudu do zátěže tekl diodou proud poněkud
menší než / 8 • Po připojení zátěže platí pro obvod podmínky
l=lo+fz, li'= Rl+Uz, Uz= Rzlz.
'o 'z
Obr. 8.26 Zapojení Zenerovy diody jako stabilizátom

napčtí. {Z)
Předpokládáme-li dále, že charakteristika diody je mezi body A a B přibližně

přímková, můžeme zavést dynamický vnitřní odpor diody R;, n = !H]zl !)./ 0
asjeho pomocí vyjádřit změnu napětí !).Uz na zátěži (při dané změně elektro-
motorického napětí zdroje!),,/,:'). Platí
!).Uz = !).f.'.' R;,1>Rz (8.104)

RR;,n + RRz + R;_1>Rz
Speciálně pro R;,n «Rz platí
U. o
!).Uz = !).tf '· (8.104a)
R+ R;.n
aje-li dále R;,n «R, dostáváme

!).Uz = !).ť R;,D. (8.104b)
/?
Vztahy (8.104) až (8.104b) udávají pro jednotlivé případy faktor stabilizace

AUz//J,,J;'při změnách elektromotorického napětí zdroje.
Zapojení Zenerovy diody podle obr. 8.26 představuje v(1či zátěži Rz efektivní
zdroj. Jeho elektromotorické napětí mezi svorkami (/) a (2) (při nulovém odebí-
raném proudu I,= O) je Uz,o. Efektivní vnitřní odpor tohoto zdroje R;,cf je možné
snadno určit užitím Thévéninovy věty (srov. způsob řešení obvodu z obr. 8.14
v článku 8.2.S). Platí
546 ZÁKLAllY TEORIF i"LEKTRICK'iCfl OBVODŮ V\
RR,o kt,
R,.cr = (8.105) ve
R+Ri.D
se
Speciáinč· je-ii R>> R,cr, piaií přibližně R,.cr ~ Ru,.
se
v,
ro
h) Stanovení pracovního bodu tranzistoru
Grafická metoda využívající soustavu charakteristik může být užita i k určení
pracovního bodu čtyřpólu. Jako příklad jejího u?ití ukáfcme postup stanovení
pracovního bodu tranzistoru.
·ff b
a) b)
b 0hr. 8.27 Schematické značky tranzistoru: a) tranzistor
!'NP. b) trafllislor NPN.
/31
IT I e k /31
~~~
12) /1./
al b/ cl
Obr. 8.28 Způsoby zapojení tranzistoru: a) zapojení se společnou búzi (5/l), b) 1.apoJení se
společným emitorem (SEJ, c) zapojení se společným kolektorem (SK).
V i:T111ku 7,ďl.•fh byl vyložen princip činnosti na příkladu tranzistoru PNP.

V případě tranzistoru NPN je jediný rozdíl v opačné polaritě napětí přikládaných
na jednotlivé přechody /HL Ve schématech obvodů se tranzistory zobrazují
smiuvc11ý111í značkami, které jsou pro oba typy tranzistorů zobrazeny na obr.
8.27. Vedle základního zapojení. kdy je společný pól 1droji'.1 nap,íjejících oba
přechody připojen k bázi tranzistoru (tzv. zapojení se .1polcčnou házť (SB)), mo-
hou být tranzistory pou?.ívúny i v zapojení se .1polečným emitorem (SE) a se
.1po!eť11i'm kolektorem (Sf..'). Tyto zp('isoby zapojení se liší v konkrétních vlast-
nostech při přenosu signálu. Polarita napětí 1rn jednotlivých přechodech /Hl však
musí ve všech případech zústat zachována. Na obrázku 8.28 jsou schematicky
zobrazeny všechny uvedené typy zapojení s vyznačenou polaritou napětí pro
tranz1,tory typu !'NP. t1
Principiální zapojení, v němž byla činnost tranzistoru vyšetřována v čL 7.3.4 k
(kdy Jsou oba přechody /Hl napájeny zdroji elektromotorického napětí s malým
v11itřt1ím odporern), není vhodné pro praktické použití. Důvodem je teplotní
závislost proudu tekoucího tranzistorem. Zvýšení teploty přechodu p-n protéka-
jícím proudem vede totiž k dalšímu zvýšení proudu a dalšímu zvýšení teploty,
VYBRANI~ TYl'Y OBECNĚJŠÍCII OU VODŮ 547
které by (při použití zdrojů schopných dodával dostatečně velký proud) nakonec
vedlo ke zničení tranzistoru. V praxi použitelné zapojení tranzistoru musí být
schopné automaticky pracovní bod stabilizovat. Lze k tomu využít regulační
schopnosti tranzistoru, například tak, že vzrůst proudu kolektorem vyvolaný
vzrůstem teploty vede ke snížení proudu emitorem, což vyvolá pokles kolekto-
rového proudu na hodnotu blízkou hodnotč púvodní.
al b/
0hr. 8.29 a) Zapojení trnnzi,toru se společným emitorem a tcplotnč stabilizovaným pracovním

bodem. b) Ekvivalentní schéma zapojení obvodu z obr. 8.2'Ja.
1b5
lb~
_ __ , ~ - - - 1b3
---~-::--lb2
---,-----'~k_
.!f_u
ke
Obr. 8.30 Grafická metoda nalezení pracovníl1n bodu tranzistoru.
Aniž bychom se blíže zabývali jak vlastnostmi jednotlivých typů zapojení

tranzistorů, tak problematikou stabilizace pracovního bodu, vyšetříme jako pří
klad často užívané zapojení se společným emitorem, obr. 8.29a. Jak bylo uká-
záno v článku 8. 1.2, je pracovní bod čtyřpólu určen volbou dvou ze čtyř jeho
parametrů.
Zvolíme-li tedy například pracovní bod P s danými hodnotami kolektorového
proudu l,.r a napětí U,,,. (viz obr. 8.30), je pracovní bod tranzistoru již určen: jde
548 ZÁKLADY TEORIE ELEKTRICKÝCII OBVODŮ VYBR
nyní o to, stmwvit zbylé parnmetry obvodu uvedeného na obr. 8.29a. Jestliže je R
například dáno ckktromotorické napčtí napájecího zdroje ,r;; je směrnicí zatěžo zřejn
vací přímky, procházející body Pa I,;', určena i hodnota odporu Rk, Z charakte- h11 a
ristik tranzi~;toru je pak inožné, způsobetn naznačený1n v obr. 8.30, určit i zbylé
n::prn
hod1w1y vstupnílw proudu a napětí h.,, a Uh.I'.
R
l'ru určení zbýv:1jících pnr;1metrÍI obvodu, tj. odporů R 1, R2, Re, Jl' výhodné
vodi 1
schéma z obr. 8.29a přetransformovat užitím Thévéninovy věty (srov. čl. 8.2.5)
prom
na tvar znúzornčný na obr. 8.29h, přičemž pro elektromotorické napětí &'b
lt
a v111Li'11í odpor N1, efektivního zdroje napájejícího obvodu báze tranzistoru platí
na v1
vyso
(8,106)
rový.
jeho
Užití Ill 11. KirchlrnlTova pravidla dostaneme podmínky vat j
být z
,!;k= Rklk.P + Uk,/' + Rch,r,
(8.107)
ÚLC
Ú8.
které ovšelll (spolu s (8.106)) nestačí k určení neznámých veličin. Další potřeb
nou podmínku dostaneme volbou velikosti proudu / 0 (viz obr. 8.29a), který amp1
(spol11 s odporem /() určuje slupe1'í teplotní stabilizace pracovního hodu. Ob-
vykle se volí lc1 --' I Oh.P, čímž je určena hodnota součtu R, + R2. Jejím použitím m-kr
je již možné hledané odpory /? 1, R2, Re vypočítat. Ú 8.
snižt
c) Núl,raduí sclh;111a limmrizovauélto čtyřpálu celki
Pro malé zmčny napětí a proudú v okolí daného pracovního bodu mohou být
nelineární čtyřpóly linearizovány. V článku 8. l .2jsmc viděli, že vlastnosti odpo-
rových čtyřpóli'.1 mohou být za uvedených předpokladů charakterizovány napří
klad p;iramctry /1. popř. pJrametry v. Oba typy paramctd1 jsou přitom reálné
veličiny. Na základě linearizovaných rovnic (8.11 ), respektive (8.13) pak mohou Obr.
být zkonstrnována ekvivalentní náhradní schémata obsahující jen lineární prvky,
kterými mohou být vyšetřované čtyřpóly reprezentovány ve schématech složitěj
ších obvodů. Pru analýzu takto linearizovaných obvodú mohou již být použity ú
mctoLiy vyložen-: v mldílu 8.2. kmi
šesti
ÚS
zjel
na z
odj,
příp
ul bl Ú 8.
zdrc
Obr. 8.] I l'kvivalcnlní sch,'mala linearizovaného čtyřpólu: a) vyjádfoní pomocí parumclrů h,
max
h) vyjádření pomocí paramclrů )'.
VYBRAN( TYl'Y OBECNĚJŠÍCH OB VOJ JŮ 549
Rovnice (8.11) popisuje linearizovaný čtyřpól pomocí parametrů h. Je

zřejmé, že vstupní obvod čtyřpólu múže být reprezentován sériovým odporem
h11 a zdrojem elektromotorického napětí h 12t:i.U 2 . Výstupní obvod je naopak
reprezentován zdrojem proudu h21 /1/ 1 s paralelní vodivostí '1 22 (viz obr. 8.3 Ia).
Rovnice (8. I 3) popisuje linearizovaný čtyřpól parametry y, které mají rozměr
vodivosti. V náhradním schématu vstupního i výstupního obvodu figurují zdroje
proudu Y216./ 1 a y126./2 s paralelními vodivostmi y11 a Y22 (viz obr. 8.31 b).
Je samozřejmé, že uvedená náhradní schémata jsou přibližná nejen s ohledem
na velikost změn napětí a proudů, ale i s ohledem na rychlost těchto změn. Při
vysokých frekvencích nemůže být totiž žádný čtyřpól považován za čistě odpo-
rový, neboť se nezanedbatelnou měrou začnou uplatiíovat indukčnosti a kapacity
jeho jednotlivých částí. Linearizovaná náhradní schémata pak nebudou obsaho-
vat jen reálné prvky. Jejich konstrukce a řešení příslušných obvodú pak múže
být značně složitý problém.
Ú 8.1: Miliampérmetr se stupnicí do JO miliampérů má vnitřní odpor R;. Určete:
a) hodnotu paralelního odporu (bočníku) R 8 , který zvětší rozsah mili-
ampérmetru n-krát,
b) hodnotu sériového odporu R,, který zvýší napěťový rozsah přístroje
m-krát.
Ú 8.2: Ke galvanometru s vnitřním odporem R; je připojen bočník, který n-krát
snižuje citlivost galvanometru. Jaký sériový odpor R je třeba připojit, aby
celkový odpor zapojení byl roven odporu galvanometru?
R;
Obr. 8.32 Schéma Ayrtovova

Ú 8.3.
bočníku k úloze
~6A 1,5A 0,6A 0,15A 0,06A 0,012A
Ú 8.3: Navrhněte konstrukci kruhového (Ayrtonova) bočníku (obr. 8.32)

k miliampéru s rozsaht::m 1,2 mA, popř. 54 mV tak, aby vznikl ampérmetr se
šestí rozsahy : 6; 1,5; 0,6; O, 15; 0,06; 0,012 A.
Ú 8.4: Kabel délky L uložený v zemi je v určitém místě poškozen tak, že jeden
zjeho vodič(, má zkrat na vodivý plášť. Navrhněte můstkové uspořádání, které
na základě měření odporu kabelu umožní určit vzdálenost x poškozeného místa
od jednoho konce kabelu. Předpokládejte, že vodiče kabelu mají odpor ,-0 (D.m- 1)
připadající na jednotkovou délku.
Ú 8.5: Uvažujte sériový rezonanční obvod R, L, C. Vypočtěte výkon N dodávaný
zdrojem napětí U do obvodu a nalezněte podmínky, za kterých bude výkon
maximální.
550 ZÁKLADY TEORIE ELEKTRICKÝCH OBVODŮ ÚLC
Ú S.fr Naleznčtc podmínky rovnováhy v Scherringově můstku ( obr. 8.33) pro ú

mčření kapacity. kap
Obr. 8.33 Schéma Scherringova můstku.
Ú 8.7· :'Jaleznčte pod111ínky rovnov6hy v Maxwellově 111ůstku (obr. 8.34) pro Úl

měření indukčností. ce,
Obr. 8.34 Schéma Maxwellova můstku.
Ú 8.8: Pro mčření indukčnosti lze použít metodu tří voltmetrů. Měřená cívka
o indukčnosti L a odporu R1. je pfos známý odpor R0 př"ipojena ke zdroji
střídavého napětí. Pomocí tří voltmdrí't se pak změří napětí na cívce lJ L, na
zn,í1ném odporu U11 a celkové napčtí zdroje U (viz obr. 8.35). Ze známých
hodrint 1/r, U11 , U vypočítejte hodnotu indukčnosti L a odporn RL za ú
předpokladu, že vnitřní odpory voltmctrú můžeme považovat za nekonečně ač
velké. Určete výkon N dodaný zdrojem do cívky. ú
Uc
u
lí
0hr. 8.35 Schéma zapojení pro měření indukčnosti metodou tfí
voltmetrů.
Ú 8.9: K mctodč tří voltmetrů (viz úloha Ú 8.8) je duální metoda tří ampérmetrů,
která používá zapojení znázorněném na obr. 8.36. Z údajů ampérmetrií vypočí
tejte hodnotu indukčnosti L a odporu R1.- ?Jistěte výkon N ztracený v cívce.
Vnitfní odpory ampérmetrů zanedbejte. t
Obr. 8.36 Schéma zápo_icní pro mčřcní indukčnosti metodou tři

ampérmetrů.
ÚLOHA KE KAPITOLE 8 551
Ú 8.10: Nalezněte podmínky rovnováhy ve Wienově mústku pro měření

kapacity, respektive kmitočtu (viz ohr. 8.37).
0hr. 8.37 Schéma npojení Wienova můstku.
Ú 8.11: Spočítejte střední hodnotu /, a efektivní hodnotu I eť jednocestně a dvou-

cestnč usmčrnčného proudu s amplitudou / 0 a kruhovou frekvencí ůJ.
I
IO
T/2 T -- f
al b)
Obr. 8 ..18 l'růhěhy proudů pro výpočet středních a efektivních hodnot v úloze Ú 8.12:
a) ohclélníkový průhčh. b) trojúhelníkový průběh
Ú 8.12: Stanovte střední hodnotu I, (za púl periody), elektivní hodnotu / cf

~činitele tvaru K= l.,ll, proudú,jejiehž. prúbčhy jsou zobrazeny na obr. 8.38.
U 8.13: Nalezněte efektivní hodnotu napětí Uc1 pilového prúběhu s amplitudou
U0 a periodou T {obr. 8.39).
u
I
--/
Obr. 8.~9 Pilový průhěh napětí pro výpočet - u0
. efektivní hodnoty v úloze Ú 8.13.
Obr. 8.40 Tvar hysterezní smyčky feromagnetika

v oborn platnosti Rayleighova zákona.
ťi 8.14: Toroidní cívka daných rozměrů s feromagnetickým j{1dn;m je přes velký

odpor R připojena ke zdroji střídavého elektromotorického napčtí /. = /.;&cosrot.
Určete prúbčh napětí U(t) na svorkách cívky za předpokladu, že ohmický odpor
cívky je zanedbatelný a že pro magnetování jádra platí tzv. Rayleighův zákon,
podle něhož jsou dvě včtve hysterezní smyčky (viz obr. 8.40) dány vztahem
v němž B, li jsou okamžité hodnoty magnetické indukce a intenzity pole v jádru,

H,,, je maximální hodnota intenzity magnetického puk v j;"1dřc. Jlp počáteční
pcnneabilitajádra ah„ tzv. Rayleit;hova konstanta.
Dodatek 1
Přehled vektorové analýzy
a) Skalární a vektorové veliNny

Většina fyzikálních veličin jsou buď skaláry, nebo vektory. Mnohem řidčeji se
ve fyzice vyskytují veličiny jiného charakteru, například tenzory druhého
a vyššího řádu. Skalárem nazýváme takovou veličinu, která je určena jen svou
číselnou hodnotou, velikostí, popř. znaménkem (např. čas, hmotnost, náboj).
Chceme-li skalární veličinu sledovat kvantitativně, musíme zvolit její jednotku,
která pro ni vytvoří stupnici (škála, scala, odtud skalár). Skalární veličina je pak
dána (obecně reálným) číslem udávajícím její hodnotu v těchto jednotkách. Po-
čítání se skalárními veličinami je tedy z matematického hlediska dáno pravidly
počítání s reálnými čísly a nemusí být již blíže vyšetřováno.
Vektor je naproti tomu veličina, u které vedle velikosti je třeba uvažovat směr
a orientaci v prostoru (např. rychlost, zrychlení, síla, intenzita pole apod.). Pro
plné určení vektorové veličiny je zapotřebí (při zvolené jednotce) udat několik
jejích složek (souřadnic).
Z matematického hlediska definujeme obecně vektor jako prvek množiny
(vektorového prostoru), v níž je zaveden součet dvou vektorů a, b jako vektor
C= a+ ba součin vektoru a s číslem a jako d = a a. Výsledky těchto operací
jsou opět vektory téhož vektorového prostoru. Dále musí být splněny následující
vztahy:
komutativní zákon pro sčítání:
a+b=b+a,
asociativní zákon pro sčítání:
a+ (b + c) =(a+ b) + c,
asociativní zákon pro násobení číslem:
a (/3 a) = ( a/3 ) a,
distributivní zákony:
(a+ f3 ) a= a a + f3 a , a (a+ b ) = a a + a b,
existence nulového vektoru O:
a + O= a , Oa = O, a O = O
554 DODATEK I
(rovnost a a= O nastane právě tehdy, když a= O nebo a= O), .I

existence opačného vektoru -a ke každému vektoru a:
a+( a)=D, b+(-a)=b-a= x ⇒ b=a+x, -(aa)=(-a)a=a(-a),
násobení číslem l:
la= a.
Vektorový prostor mohou tvořit například uspořádané ,Hice komplexních
nebo reálných čísel. Omezíme se na uspořád:rné trojice reú!ných čí,el; tato čísla
hudeme nazývat kartézskými souřadnicemi vektorů: a= (a 1, a2, a 3). Dva vektory
a~ (a 1, a7 , a 1), b = (b 1, h2 , b1) budeme považovat za rovné, právě když bude
platit a 1 = /, 1, a 2 = h2, a:i = b1 . Součet dvou vektorů a součin vektoru a čísla
0
,.avcdemc vztahy
r a+b=(a1+h1,a2+0.,a:i+bi), aa=(aa,,0:112,0:a:i), I (Dl.l)
nulový vektor jako O = (O, O, O) a vektor opačný k vektoru a jako (-a 1, -a 2 , -a 3).
S11:1dno ovi:říme, 'ic tyto vztahy splňují požadavky na vektorový prostor.
Takto zavedený vektorový prostor m;'1 přímý vztah k bodům trojrozměrného
Euklcidova prostoru. Uspořádaná dvojice bodů o kartézských souřadnicích
A;u,, a2, u 3], B[b 1, h 2 , b3 ] nám definuje vektor AB = (b 1 -ai, b2 -a 2 , b3 -a 3),
který lze znázornit orientovanou úsečkou (,,šipkou"). Ve smyslu definice rovnosti

dvuu vckhll'l'.1 všechny stejně dlouhé úsečky téhož směru a orientace určují týž
vektor - mluvíme o takzvaných volných vektorech. Počáteční bod takového
vektoru můžeme umístit v prostoru libovolně. Přitom je třeba mít na paměti, že
ne každá veličina, kterou 111C1žeme z.názornit šipkou, je vektor. Vektory musí
spliíovat zavedený soubor požadavků a jejich souřadnice se musí transformovat
při přechodu kjiné souřadnicové soustavě jako souřadnice bodů.
Vztahy mezi vektory můžeme vyjadřovat dvojím zpftsobcm - jednak geomet-
ricky, jednak romocí souřadnic. Geometrická formulace je přitom obecnější,
není závislá na typu zvolených souřadnic a má núzorný fyzikální smysl. Zave-
de111e-li ortonormální vektory kartézské báze (tj. jednotkové vektory ve směru tří
a+ b
Q a
o) bl
Onr. D I. I ,1) (ícomclrick0 zmízornťni sčítúni dvou vektorů, b) ncísobcní vektoru reálným číslem.
PŘEHLED VEKTOROVÉ ANALÝZY sss
. kolmých souřadnicových os) .Aí], y0 , Zijako
X 0 ==(1,0,0), Yo==(0,1,0), Z 0 =(0,0,1), (D 1.2)
můžeme každý vektor vyjádřit jako součet tří vektorů (složek) mířících ve směru
kartézských os x, y, z:
(D 1.3)
Sčítání dvou vektorů a násobení vektoru reálným číslem zavedené vztahy (D

1.1) je geometricky znázorněno na obr. D I. I.
b) Součiny vektorů
Eukleidův trojrozměrný
vektorový prostor je speciální typ vektorového prostoru.
ve kterém můžeme zavést další operace, především skalární a vektorový součin.
Skalární součin dvou vektorů a.b je definován jako číslo, a to g e o m e -
t r i c k y vztahem
a.b==abcosy . (D 1.4)
kde a, b jsou délky úseček obou vektorů a y je úhel mezi směry obou vektorů.
V kartézskJích souřadnicích máme
(D 1.5)
Obr. D l.2 Geometrický význam vektorového

součinu dvou vektorů.
a
Pre skalární součin platí a.b=b.a, a(a.b)=((xa).b, a.(b+C)=a.b+a.c,

avšak obccně ;(b.c) -cf. (a.b).c! Skalární součin umožtfoje zavést velikost (mo-
dul, absolutní hodnotu) vektoru, která má geometrický význam vzdálenosti obou
koncových bodů vektoru (délky vektorové úsečky):
(D 1.6)
Z (D 1.4) plyne, že nenulové vektory a, b jsou vzájemně kolmé, je-li a.b = O.

Vektorový sou6n dvou vektorů a x b je definován jako vC'ktor; a to g e o -
metr i c k y (viz obr. D 1.2)
556 DODATEK I
jaxbJ=absiny, (D 1.7)
~i- velikost vektorového součinu je rovna obsahu rovnoběžníka vytvořeného

občina vektory. Sn1ěr vektorového součinu je kohnY· k rovině obou vektorů
a jeho smysl je dán pravidlem pravotočivého šroubu, používáme-li pravotočivou
(pravou) kartézskou soustavu, v níž směry os x, y, z, tvoří pravotočivý systém.
Jinak též smčfojí-li prsty pravé ruky od vektoru a k vektoru b, udává vztyčený
palec smčr vektorového součinu.
V kartézských souřadnicích m.íme
Xo Yo Zoi
axb= a„ a.r a_,=( a,h, -a)7,. )x0 +(a,b_.. -a)J,) Yo +(a,h, -·-u,.b.,-)Zo.
I
h„ by /J, i
(D 1.8)
Pío vcktoiový součin platí
a x b = -b x a (je antikomutativní),
a(axb)=(aa)xb,
a x ( b + c) = a x b + a x c.
avšak obecně
ax(bxc)tc(axb)xc!
Z (D 1.7) plyne, že nenulové vektory a, b jsou vzájemně rovnob<'::žné, je-li

a x b = O. Proto také a x a= 0. 80
Smí,fon_ý součin tří vektorů abc je definován jako číslo; g e o m e t r i c k y
(viz obr. D 1.3) je v absolutní hodnotě roven objemu rovnoběžnostěnu vytvoře
ného třemi vektory. Znaménko má pak kladné, tvoří-li vektory v daném pořadí
rravotočivou soustavu, záporné, tvoří-I i levotočivou ( opět předpokládáme pra-
vou kartézskou soustavu souřadnic).
0hr. D 1.3 Geometrický význam smíšeného

a součinu lři vektorů.
"' Skaliirní součin se nčk<ly též omačtuc jako (a. b). vektorový součin jako [a, b].
PŘEHLED VEKTOROVI': ANALÝZY 557
V kartézských souřadnicích máme
a, a). a,
abc=[ abc]=(axb).c= br b.,. b, . (D 1.9)
Cx c,. c,
Zřejmě platí ( a x b).c = a.(b x c), což umoznu.1e kompaktní zápis smíšeného
součinu abc. Naproti tomu je třeba dávat pozor na pořadí vektorů; při jejich
liché (sudé) permutaci smíšený součin mění (nemění) znaménko.
Uveďme ještě výraz pro dvojitý vektorový součin:
I ax(bxc)=b(a.c)-c(a.b) I (D 1. 10)
a některé vícenásobné součiny vektorů:
(axb).(cxd)=( a.c)(b.d)-(b.c)( a.d) (Lagrangeova identita),

(axb)x(cxd)=[ a.(bxd)]c-[ a.(bxc)]d, (D 1.11)
ax[bx( cxd) ]=( axc)( b. d)-( axd)(b. c ).
Všechny tyto vztahy snadno dokážeme rozepsáním do kartézských souřadnic.
c) Transformační vlastnosti vektorů

K tomu, abychom orientovanou úsečku nebo uspořádanou trojici čísel mohli
považovat za vektor, musí sph'\ovat určité transformační vlastnosti. Mčjme troj-
rozměrný Eukleidí1v prostor a v něm kartézskou soustavu souřadnic. Přejdeme-li
kjiné kartézské soustavě, budou mezi starými a novými souřadnicemi bodů
tohoto prostoru platit určité transformační vztahy. Dí1ležitým případem jsou
takzvané ortogonální transformace. kdy mezi starými a novými souřadnicemi
platí lineární vztahy a vzdálenost dvou bodů zí1stává ve staré i nové soustavě táž
Qe invariantem). K takovým transformacím patří například posunutí nebo pooto-
čení souřadných os. Zvláštním případem takové transformace je inverze os, při
níž se změní pouze znaménka souřadnic všech bodi'1. Při inverzi přechází pravo-
-točivá (pravá) kartézská soustava v levotočivou (levou).
Podle chování při těchto transformacích lze skaláry a vektory dále klasifiko-
val. Zavádíme tyto definice: 81
Skaláry jsou invarianty a při ortogonálních transformacích se nemění (hmot-
nost, elektrický náboj, teplota apod.).
Pseudoskaláry se nemění co do velikosti, ale při inverzi mění znaménko.
Vektory pravé neboli polární mají souřadnice, které se transformují stejně
jako souřadnice bodů. Souřadnice polárních vektorů při inverzi tedy mění zna-
"Lze ukázat. ,.c skaláry i vektory mohou hýl považovány za zvláštní případy obecnčjších veličin .. ten=orii. Ve
strub1é formě 17.c úvahy tohoto druhu nalézt v 111atc111ntické111 dodatku učebnice [12].
558 DODATEK I PŘ
ménko, ale vektor nemen1 směr. Pravými (polárními) vektory jsou například U'
rychlost, zrychlení, hybnost, síla, intenzita elektrického pole.
Pseudoveklory (vektory nepravé neboli axiální) mají souřadnice, které se
transťonnují jako souřadnice bodů, avšak při inverzi nen1ění znaménko. Pseudo~
vektory mění tedy při inverzi směr. Pseudovektory jsou například moment hyb-
nosti, moment síly, magnetická indukce. P:
íl(
Snadno se přesvědčíme, že skalární součin dvou polárních vektorů i dvou
axiálních vektorú je skalár, zatímco skalární součin polárního a axiálního vek- p1
toru, smíšený součin tří polárních nebo tří axiálních vektorú jsou pseudoskaláry. b1
Vektorový součin dvou polárních vckton'.1je pseudovektor (axiální vektor). P'
Sl
d) Skalární a vektorová pole

Ve fyzice nastává často potřeba přiřadit jednotlivým bodům určité části prostoru u
skalární či vektorovou veličinu. Múže jít například o teplotu v jednotlivých bo- n
dech studovaného vzorku nebo o rychlost proudící kapaliny v jednotlivých bo-
dech trubice. Mluvíme pak o skalárním či vektorovém poli.
Skalární pole přiřazuje každému bodu v určité oblasti prostoru jednoznačně
reálné číslo; mi'1že být tedy popsáno pomocí funkce. Zvolíme-li pravoúhlou
(kartézskou) soustavu souřadnic, můžeme polohu každého bodu A vyjádřit jeho
polohovým vektorem r s danými souřadnicemi x, y, z, tedy r = (x, y, z). Dané
skalární pole pak mi'1žcme vyjádřit jako funkci vektoru r nebo jako funkci tří
proměnných x, y, z
f=f (r)=f (x,y,z). (D 1.12)
Podobně vektorové pole může být popsáno vektorovou funkcí. Vyjádříme-li

sledovanou vektorovou veličinu F pomocí jejích složek F,, F,, F, ve zvolené
soustavě souřadnic, může být vektorové pole uspořádanou trojicí skalárních
funkcí polohového vektoru rči jeho souřadnic x, y, z
F(r)=F, (x, y, z)x0 + F, (x,y, z) Yo + F, (x, y, z)zo. (D 1.13)
Skalární a vektorová pole, která nezávisejí explicitně na čase, se nazývají stacio-

ll(Ínzí. Obecná pole mohou být ovšem časově závislá. Taková pole f(x, v, z, t),
F(x, y, z, t), která jsou funkcemi čtyř proměnných x, y, z, t, se nazývají
nestacionární.
Vlastnosti skalárních a vektorových polí lze s výhodou vyšetřovat metodami
matematické analýzy, jejímž základním pojmem je pojem derivace. V případě
funkcí více proměnných se používají parciální derivace podle jednotlivých nezá-
visle proměnných x, y, z. U stacionárního skalárního pole můžeme vytvořit tři
první derivace
of of of
ox' ay • ay
PŘEHLED VEKTOROVŮ ANALÝZY 559
u vektorového pole devět parciálních derivací prvního řádu
aF, af~ í-)F, aF, aF, aF, i3F, i)F, i)F,

, , --, , ,
ux i)y az Jx ay az ax í-)y Jz
Parciální derivace vyšších řádů dostatečnč hladkých funkcí mají důležitou vlast-
nost. Derivace podle různých proměnných, tzv. smíšené derivace, nczúvisejí na
pořadí derivování. Platí tedy například a 2f/Jxi)y = a2{tJyi3x. V dalších úvahách
budeme předpokládat, že všechny potřebné parciální derivace vyšetřovaného
pole existují a jsou spojité, takže jsou splnčny podmínky pro uvedenou rovnost
smíšených parciálních derivací.
Často je třeba vyšetřovat vlastnosti daného pole na určité křivce. Pak je velmi
užitečný pojem derivace pole v daném směru. Prohíhá-li hod A po nějaké křivce.
může být jeho poloha určena délkou ohlouku s měřeného od jistého pevného,
předem zvoleného, referenčního bodu A 0 (viz obr. D 1.4). Souřadnice poloho-
vého vektoru r můžeme vyjádřit pomocí parametru s jako x = x(s), y = y(s), z=
z(s). Jestliže polohový vektor r svírá s osami souřadnic úhly a, /3, y, platí
cosa = xlr, cos/3 = y/r, cosy = z/r, přičemž směrové kosiny spliíují podmínku
cos-'a+cos 2 /3+cos 2 y= I.
z
z -----,,
/ ' '-
/
I
/
f- I
I
I
I
I
y y
Óbr. D I .4 K zavedení pojmu derivace pole

v daném srnčru.
Sledujme nyní situaci, kdy se bod A neomezeně přibližuje po dané křivce

k bodu Ao. Polohový vektor r přejde v diťerenciúlně malý vektor dr= (dx, d_v,
dz) a bude mít směr tečny ke křivce v bodč A 0 . Jednotkový tečný vektor t v bodě
Ao pak bude možné vyjádřit derivacemi soufodnic podle parametru s
dx dv dz)=(cosa,cos/3,cosy).
t= ( -,--'---,- (D 114)
ds ds ds
560 DODATEK I
Získaný výsledek není ovlivněn speciální volbou počátku. Přechod k jinému s

počátku ;\(i by znamenal přičíst konstantní vektor A0 ~ , který po derivování s
f
podle s dá nulový vektor. Derivacemi (U 1.14) múže tedy být vyjádřen jednot-
kový tečný vektor v libovolném bodě křivky.
Mč_pnc nyní skalární pole .l{x, y, z). /,vol111e opět počútck souřadnic v bodě A0
(VÍ/. obr. D l.4). Mčjme dále bod ;\, který se bude pohybovat po dané křivce.
Skalární pole na této křivce můžeme vyjádřit složenou funkcí g(s) =/Ix(s), y(s),
;:(s)J, která představuje funkci jediného parametru s. Obyčejnou derivaci funkce
g(s) v hodč /\ 0 lze pak vyjádřit ve tvaru
(D 1.15)
a pou1.i1 í111 pravidel o derivov{mí slož.cných funkcí v íec proměnných pro ni

s ohledem na (O 1.14) dostaneme -.i
( d/ )
··-
J/ dx <i/ cJ y Jf dz rlf . . rlf . r)f . .
= ------+--+---=-cosa+-cos/3+-cosy. (O 1.16)
\ ds 11,, cJx ds uy ds uz ds cJx cJy rlz
Výsledek (O I. I ú) pfodstavuje tzv. derivaci funkce f Vť směru t(s). Je přitom

lhostc_iné, po jaké křivce se bod ;\ bmk k bodu Ao přibližovat, pokud všechny
tyto křivky h11dou mít 1.;,:, tečný vektor t(s) v hoděAo-
Dcrivaci ve smčru (nebo obccnčji derivaci podle skalárního parametru s) lze
zavést i pro vektorové pole. Je přirozené zavést pro ni definici
F(,i)c-c~F__(s) = lim F(s+ ,t!s)-F(1}. (I) 1.17)

ds ,is ,o ,tis
tJ;;it ím (D I. I J) mť1žc být tato derivace vyjádřena pomocí derivací jednotlivých

sío1.ck F" F,, Fz.1ako
(l)l.17a) ,
takže j0 dúna uspořádanou trojicí derivací skalárních funkcí podle parametru s.

Prn derivaci součtt"1 a součinú vektorových polí platí obdobná pravidla jako pro
dcrivovúní funkcí:
(F+G)'=F+G', (F.G)'=°F.G+F.G', (FxG)'=FxG+FxG'. (D 1.18)
Podobné· prn ;.,oučin sk;1lúrního a vektonwého pole JF ohclrží1ne
(I F)' = f' F + f F'. (D Ll8a)

P~EHLED VEKTOROVÉ ANALÝZY 561
Speciálně. má-li vektor F při změně parametru s konstantní velikost a proměnný

směr, platí F 1- F'. Zderivováním F2 = F.F = konst totiž dostaneme F'. F +
F. F' = 2 P. F = O a z vlastnosti skalárníhosoučinu plyne kolmost obou vek-
torů. Například v mechanice se s takovou situací setkáváme u rovnoměrného
kruhového pohybu, kdy vektor dostředivého zrychlení je kolmý k obvodové
rychlosti.
V následujících odstavcích budeme vyšetřovat vlastnosti skalárních a vekto-
rových polí pomocí operací gradient, divergence a rotace, které lze vyjádřit
parciálními derivacemi.
e) Gradient skalárního pole

Derivaci skalárního pole/(x, y, z) v daném směru t(s) (D 1.16) lze vyjádřit jako
skalární součin vektoru
grad f =(of. 0:f, of ) (Dl. 19)

ax ay oz
(nazývaného gradientem pole fi.x, y, z)) a jednotkového vektoru t(s) v daném
směru. Tedy
df =grad f .t(s). (D 1.20)

ds
'o•'·df
'iJ ,3Af
f • 2Af
o
t0 • Af
Obr. D 1.5 Ekvipotenciální plochy

skalárního pole.
Geometrické místo bodů s danou konstantní hodnotou veličiny .f. které je

určeno rovnicíftx, y, z)= konst, se nazývá ekvipotenciální plochou daného pole.
Jedna z těchto ploch bude procházet i bodem A 0. V tomto bodě lze pak vztyčit
normálu k ekvipotenciální ploše a stanovit jednotkový normálový vektor n.
Skalární pole nám tak v každém bodě definuje určitý význačný směr. Je snadné
se přesvědčit (viz obr. D 1.5), že směr normály k ekvipotenciální ploše je záro-
veň směrem největší změny (největšího zhuštění) ekvipotenciálních ploch.
V normálovém směru protne totiž jednotkový vektor největší počet těchto
ploch. V dvojrozměrném případě zemského povrchu můžeme za skalární pole
562 DODATEK I PŘEi
považovat pole výšek, ekvipotenciálním plochám odpovídají vrstevnice a nor-

mála k nim udává směr maximálního stoupání. přec
Zvolme na okamžik souřadnou osu z' ve směru normály na druhé dvě osy x',
y' k ní kolmé (obr. D 1.6). Současně mějme libovolný směr <laný jc<lnutkuvým
vektorem ť = ( cos a', cos/J', cosý). Derivací funkce f v tomto směru bude
podle (D 1.16) výraz Vý1
dť ať
-'-=-·-cosa ,+-cos
aJ /3' +-cosy
aJ ,. (D 1.lóa)
ds ax' ay' az'
při(
(D
Osy x' a y' jsou však tečnami ke křivkám, které leží v ekvipotenciální ploše,
a proto apax' = apay' = O. Vztah (D 1.16a) se tak reduku1e na
df aJ , Říl
-=-cosy. (Dl.21) pol
ds az'
mo
Maximální hodnotu nabývá tedy derivace ve směru z', kdy cosý = I. ex1
(D
sg
y' fJ J
M1
int
Obr. D 1.6 K určení směru maximální změny
skalárního pole.
Derivace v daném obecném směru je pak projekcí derivace v normálovém

smčru attaz' do daného směru. Zejména odtud plyne, že projekce derivace li
aJtaz' do libovolně zvolených souřadných os x, y, z jsou rovny apax, aJ!cJy, m1
a11az. že
V souladu s výrazem (D I. 19) můžeme tedy zavést tuto definici: Gradient ČÍ'
skalárního pole f v daném bodě je vektor o velikosti derivace ve smčr11 normály oh
k ekvipotenciální ploiíe a má směr této normály: sn
df
gradf =-n0 .
ds
(D 1.22)
J
-.'i
Je zřejmé, že vektor gradientu míří vždy směrem vzrůstu funkcef.

J
;1
"1
PŘEi !LED VEKTOROVI, ANALÝZY 563
Ve vektorové analý7e zavádíme operátor „nabla" 82 symbolem \7, který

představuje
formální vektor
(D 1.23)
Výraz (D 1.19) zapisujeme pak ve tvaru

grad/ -=\lf, (D 1.24)
pncemž musíme mít na pamčti, že tento výra7 představuje vektor. Operace

(D 1.24) přiřazuje tedy skalárnímu poli/jednoznačně vektorové pole F:
F=\lf. (Dl .25)
Říkáme, že f je skalárním potenciálem F. Zpětné přiřazení není již jednoznačné;

pole fa/+ c, kde c je konstantní skalární pole, mají týž gradient. Gradient je
možné vytvořit ke každému skalárnímu poli (pokud příslušné parciální derivace
existují). Naproti tomu ne každé vektorové pole múžeme vyjádřit ve tvaru
(D 1.25). Ta, u nichž to je možné, nazýváme potenciálními. Pro počítání
s gradienty platí tato zřejmá pravidla:
\lcccO, \l(cf)=c\lf, \l(fi+J2)=\lf1+\lfi.

(D 1.26)
V (Ji lc )= J, \lfi + !J Vf,.
f) Divergence vektorového pole

Mějme vektorové pole F(x, y, z). Definujeme tok pole F plochou S jako plošný
integrál
J
<P= F.dS. (D 1.27)
s
Zde c!S je diferenciální element plochy. jemuž jsme přiřadili směr vektoru nor-
mály,. Tuto normálu je ovšem třeba orientovat; múžeme to udělat například tak,
že stanovíme směr pohybu po obvodu plošky dS a použijeme pravidla pravoto-
čivého šroubu ( obr. D 1.7). Pokud jde o tok uzavřenou plochou S, která
ohraničuje objem V, budeme považovat za kladný směr normály ten, který
směřuje v e n z objemu V a tok hudeme označovat
(Dl.28)
~2 Exotický název „nabla" je odvoLen od názvu fénického hudebního ni,strqjc pfibu1ného loutnč.
5<,4 llODATEK I
• PŘEi 11.l lJ'
Nyní ro„dčlíme objem V přepúžkami na N 111enšíeh objemC1 V,. Určíme toky Pokračuj
pole <f,, pi<ichami S,, ohraničujícími tyto dílčí objemy, a budeme je sčítat. Uka- Pro ~a/(
n1je se, /.e toky vnitřními přcpúžkami se v tomto součtu v „újcmnč vyruší, neboť neomeze
rH'i si:ít:"1ní toki"1 hranicí dvou sousedních objemťi se objeví ioii'} ú.dy dvakrái, tedy poci
·::1
jednou s kL1d11ým a jednou se z.íporným znaménkem (viz obr. [) 1.8). Sumární nahradit
tok hude proto roven prúvč púvodnímu loku plochou S:
N N
L,'I', ·~
i I
I.1F,
i- I s,
.dS, =<!>. (D l.29J
jemu, kt
integrál L
větou a_
0hr. I) 1.7 Zavedení vekioru diťcrenn;'dníll{> clcrnrntu plncliy.
Obr. ll 1.8 Sčitúni lokú vcklorového pole 11/avfc-11(1111 plncli1rn1i

01ira11iěu_jícillli dílčí ohJL'.lllY
Zmcnšujl'tlll'-IÍ objemy V,, ,,ť1stúvú jejich sončel V konstantní; stejné tak se

z111e11.~u.1í i toky<[,,, ajejieh součet<[, zCistúvá konstantní. Nabí„í se tedy možnost
vytvořit podíl tčchto dvou neomezenč se zmenšujícíeh veličin a zkoun1at vlast-
()\
11,ist1 jeho li1111ty.
divc1
V prostorn zvolíme bod;\ o souřadnicích x, v,::: a obklopíme je_1 llla!ým ob_je-
mem i\ V. Tento ohjelll hudeme libovolným zpúsobem dčlit na stá k menši části
Cee
a vyčleníme posloupnost tčch částí "'V,<A>, které obsahují hod 11. OznačÍlllL'
a názor
v karté
(I) UO) o hran:
D I 9)
Pokud limita na pravé stranč (D 1.30) existuje a nezóvisi 11a zpllsobu dělení ob- rovno!'.
jemu /\ V, představuje tok pole F v bodč ;\ vztažený k _jednotce ohjcrlllt a nazý-
v{1me j,:j divngrnci 1wle Fv bodč A
Vraťme se nyní k objemu V ohraničenému plochou S a upr,1v111c vztah
(ll I .2<í) l;ikto:
Pro ec
(DUJ)
:Efll.ED VEKTOROVÉ ANALÝZY 565
}kračujme přitom v neomezeném dčlení dílčích objemt°1 V; dalšími přepážkami.

ro každý bod objemu V se souřadnicemi x, y, z tak vytvoříme posloupnost
!Omezeně se zmenšujících objemů tento bod stále obsahujících. V limitě přejde
:dy podíl <P;!Vi v divergenci div Fa sumu na pravé straně (D 1.3 l) můžeme
ahradit integrálem přes objem V:
f
~F.dS= divFdV.
s v
(O 1.32)
'ok vektorovdw pole F uzavřenou plochou je roven celkové diverRenci v o/J-

emu, který uzavírá tato plocha. Vztah (D 1.32) umožňuje přejít od objemového
ntegrálu k plošnému integrálu přes ohraničující plochu, nazýváme jej Gaussovou
•čtou a je jednou ze základních vět vektorové analýzy.
o
y
Obr. D l .9 K odvození výrazu pro

divergenci v kartézských souřadnicích.
)(
Geometrieb definice divergence jako skalárního pole div F je sice obecnú

1 názorná, ale neumožňuje provádět přímý výpočet. Vyjádříme ji proto
1 kartézských souřadnicích. Uvažujme elementární objem ve tvaru kvádru
) hranách t.x, !ly , t-z rovnoběžných s příslušnými kartézskými osami (viz obr.
) 1.9}. Nechť jeho levý dolní zadní vrchol má souřadnice x, y, z. Tok dvojicí
·ovnoběžnýeh podstav tohoto kvádru (například horní a dolní) bude
dF
L\<l>12 =L\<l>1 +t.<l>, = F, (x,y, z+ t,,.z )&L\y- F, (x, y, z )L\xL\y"'ajL\xL\y&.
(D 1.33)
>ro celkový tok povrchem kvádru obdržíme
(D 1.34)
DODATEK l PŘEH
a tedy g)R,
Měj1
r:F = dF, + dF,. + dF, = V.F. I (D 1.35) křiv!
I dx dy dZ I
Operátor nabla V umožšiujc vyjádřit divergenci vektorového pole Fkompaktním
způsobem jako skalární součin tohoto operátoru a vektoru F; pořadí obou sym-
h,il L°1 ovšem 11cl:,..e zaměnit. Volha elemcntúrního objemu ve tvaru kvádru neo- Zde
me1:11je obecnost, neboť objem libovolného tvaru můžeme s libovolnou přesností jed:
pc:nocí taknvých 1na!ých kvádrt! sestavit. Vztah ruči1
jedn
(D 1.36)
přiřazuje vektorovému poli F jednoznačnč skalární pole f Zpětné přiřazení není

již jednoznačné; pole Fa F + F', kde div F' = O, mají touž d ivergcnci. Pro počí
tání s divergencí platí lato zřejmá pravidla: Ob,
\7.C=O, V.(cF)=cV.F, V.(R +Fí)=V.R +V.F;,
(D 1.37)
křiv
V.(f F)=f'v.F+F.Vf.
tat (
pod
várr
nici
ted)
Obr. D 1.1 O K odvození takzvané riošné divergence.

libr
Uvažme zvlá.~tní případ, kdy objem I',. V těsně přimyká z obou stran k nějaké obk
ploše (například ploše nespojitosti pole) a má tvar části vrstvy o zanedbatelné
dél
tioušťce (ohr. D I. l O). Tok I',. <P bude pak roven součtu toků normálových složek
pos
pole občma podstavami takovéh,i objemu:
(D 1.38)
Směr normály k ploše jsme zvolili za kladný, míří-li :,, oblasti 2 do oblasti 1.
Provedeme-li úvahu o limitním zmenšování plochy !',.S v okolí bodu A na ploše, pol
můžeme definovat tak zvanou plošnou divergenci vztahem liffi
nel
(D 1.39) jen
prc
PilEI-ILEIJ VEKTOIWVÉ ANALÝZY 567
g) Rotace vektorového pole

Mějme vektorové pole F(x, y, z). Definujme cirkulaci pole podél uzavřené
křivky/ jako křivkový integrál
[r=~F.d/.1 (D 1.40)
Zde d/ je diferenciální vektorový element křivky ve smčru tečny. Jeho orientace

je dána dohodou o smyslu obcházení křivky, například proti směru hodinových
ručiček. Uzavřená křivka L tvoří hranici plochy S; tato plocha není ovšem určena
jednoznačně (na rozdíl od objemu V uvnitř uzavřené plochy). Na ploše obehnané
Obr. D 1.11 Sčítúní cirkulací vektorového pole podél

uzavl"ených křivek obepínajících dílčí plochy.
křivkou L m11žcmc opět vést dělicí křivky, vytvářet soustavu dílčích ploch, počí
tat cirkulaci podél jejich hranic a sčítat je. Ukazuje se, že příspěvky k cirkulacím
podél společných hranic dvou sousedních ploch se vzájemné vyruší. Zacho-
váme-li totiž jednotný smysl obcházení křivek, budeme takovou společnou hra-
nici obcházet vždy v opačném směru (viz obr. D 1.11 ). Sumární cirkulace bude
tedy rovna právě původní cirkulaci podél křivky /:
(0141)
Zvolíme v prostoru bod A o souřadnicích x, y, z, vedeme tímto bodem rovinu

libovolné orientace a vymezíme v této rovině uzavřenou křivku malých rozměrů
obklopující bod A. Plochu omezenou touto křivkou označíme !:i.S, cirkulaci po-
dél této křivky t:i.r.
Nyní budeme dělit tuto plošku na menší části a vyčleníme
posloupnost plošek obsahující bod A. Budeme uvažovat limitu
(D 142)
pokud taková limita existuje a nezávisí-li na zp1"isobu dčlení plošky !:i.S. Tato
limita bude však přesto závislá na volbě orientace roviny procházející bodem A
neboli na směru normály n k elementární plošce, na jejíž hranici cirkulaci urču
jeme. Mt"1žemc tedy (podobně jako u definice gradientu) považovat tuto limitu za
projekci určitého vektoru do směru normály k plošce:
568 DODATEK I PŘf
a t1
(D l43)
Proj,·kn: vcktorn rot F do daného směru představuje tedy pomčr cirkulace pole F
po obvodu malé kolrné plošky k velikosti této plošky. Vl'.ktor rot F nazýváme
rotací pole Fv bodě/\."
Vraťme se nyní k obecné uzavřené křivce i obepínající plochu S. Upravíme
[
vztah (I) l .4 I l na
(Dl.44)
Pro kúdý bod ;\ na ploše S můžeme vytvořil posloupnost neomezeně se zmen-

šujících dílčích plošek tento bod stále obs;1hujících. V lirniti.' pfejde tedy podíl
/'J.l',//'J.S, v rot Fn a sumu 11a pravé strani.' (I) 1.44) mi'1žemc nahradit integrálem
p!"c', .._·-._·!,;u pluchu S:
(D 1.45)
Cirkulan' vektorového J>ole podél 11zavh·m; khvk)'jc rovna cc/kovém11 toku pole
!ih,wn/11011 plocho11, J'm níž křivko 1přťdstun1jc hranici. Vztah (D I .45) urnož-
iíujic1 pícjíl ocl plošného integrálu ke kfivknvému intcgrúlu podél hranice se
na1.ýv;i ,,,,1011 Stokcsuvou a je jednou ze :r.úkladních vět vektorové analýzy.
( i,:rnnctrickú clcťiníc<.: rotace jako vektoru rot F je sice obecná a názorná, ale C
11eumožš111_je provádět přímý výpočet. Proto jej vyjádříme v kartézských souřad Zj
nicích. Uvažujme clcmentúmí plošku ve tvaru obdélníka o stranách /'J.x, /'J.y rov- n
nohl'žných s příslušnými kmtézskými osami (viz obr. ]) 1.12). l',;ccht' jeho levý z
zadní vrchol 111ú souřadnice x, y, ~. Příspčvck k cirkulaci podél dvojice rovno-
bč1nicl1 ,tr:111 (například kvé a pravé) bude
i\ť12 =!'J.r1 +AJ', = V, (x,y,z )!'J.x- J,; (x,y + /'J.y,z )!'J.r- ()!.s_/'J.xóy. p
dy z
(D 1.46)
Celhw:, cirkulace podél uhvuclu obdélníka
óS=t\x/'J.y, (D 1.117)
--·-- ----------
l!l V ;1n~•,!osa'>kl: lilcrntuřc se nčkdy 11.>ívá pro rotaci ná1vu :1 u711;1ťcnf cur1 F Po?11a1nL'IH:J111e 1c~tě. >.c rotaci !1.l'
1avésl k/. \U.-'Jll~'m limitním rochodcn1 1:1ko u Jivergcncc_ ;1 hi \/tahem •
1,i( F c l11n _f,G,. kdť G ,fdSxF

"..ť, •H/\V: ,\
PŘEHLED VEKTOROVÍ: ANALÝZY 569
a tedy
Xo Yo
;i a
cJx dy
(D 1.48)
z
A(x,y,z}
o - - · - - - -------
y
Obr. D 1. 12 K odvození výrazu pro rotaci

v kartézských souřa<lnicich.
X
Operátor nabla V umožiíuje vyjádřit rotaci vektorového pole F kompaktním

způsobem jako vektorový součin tohoto operátoru a vektoru F; pořadí symbolů
nelze ovšem měnit. Volba elementární plošky ve tvaru obdélníka opět ne0111e-
zuje obecnost výsledku. Vztah
(D 1.49)
přiřazuje vektorovému poli F jednoznačně jiné vektorové pole G. Zpětné přiřa

zení není již jedno,.načné; pole Fa F + F', kde rot F' = O, mají tou1. rotaci. Pro
počítání s rotacemi platí tato zřejmá pravidla:
VxC=O, Vx(cF)=cVxF, Vx( F; +F2 )=Vx Fj + Vxfi,

(D 1.50)
Vx(.f F)= f VxF+VfxF.
Uvažme zvláštní případ, kdy se elementární křivka l těsně přimyká z obou

stran k nějaké ploše (například ploše nespojitosti pok), takže její úseky ve směru
kolmém k této ploše jsou zanedbatelně krátké (obr. D 1.13). Cirkulace hude pak
rovna součtu integráli", podél obou tečných větvi:
,70 IJODATEKI PŘ
(D 1.51)
cú
Provedeme-li úvahu o limitním zkracování včtví !).[ okolí bodu A na ploše, mů so
V(
Žcinc definovat takzvanou plošnou rotaci vztahe1n
Žf
[ RotF[=i'i 1 -Fu. (D 1.52)
rc
Sl
Oh, D 1.13 K odvození takzvané plošné rotace. v

f(
sl
h) Operát01y (a'v) a V
d
Položme si otázku, jak vyjádřit divergenci a rotaci vektorového součinu nebo
gradient skalárního součinu dvou vektorových poli. K to;nu účelu zavedeme
další operátor (a'v) předpisem
(D 1.53)
Tento 111,crátor „a - grad" může působit jak na skalární, tak na vektorová pole:
. df df of .
(a'v)J =a, -1-a,.-+a,-=a.'vj ,
cix ay az
(aV)F=a, ~~+a, JF +a, ciF

c)x • ay dz
j
l
a„ JF, +a„ aF, +a, dF, , .
ax dy c)z
..i.
)
(D 1.54)
Bude-li s jednotkový vektor, potom výraz (s'v)Jje projekcí gradientu skalárního

pole I do smčru s, a je tedy totožný s derivací pole v tomto smčru. Podobně by-
chom 111ohli interpretovat výraz ( s'v)Fjako derivaci vektorového pole ve směru s.
N/n_i múže~~e vdyjádřit kJiverg~n ci a ;otaci vektorového součinu a gradient -~
k 1 1 1 1
s a arn110 soue11111 vou ve ·torovyc 1 po 1:
div ( R x F; )=V.( R xF2 )= F; .(VxF; )-R .(VxF;) ,
rot (F;xR)=Vx(F;xF;)=(Fz V)F;-(F;V)F; +F; (V.F;)-F; (V.F;),
grad(F; Fz)=V(F; .F;)=(F;V)F; +(F; V)F; +F;x(VxF;)+F;x(VxF;).

(D 1.55)
l
PŘFHLED v1:KTOROVL ANALÝZY 571
O platnosti těchto pončkud komplikovanějších,

avšak velmi užitečných vzor-
ců se můžeme přesvědčit
alcspoií rozepsáním příslušných výrazů v kartézských
souřadnicích. Všimnčte si, že druhý vzorec (D 1.55). který je vlastně dvojitým
vektorovým součinem, se liší od vztahu (D I. I O) dvěma dalšími členy. Je to tím.
že s operátorem V nemůžeme zacházet jako s běžným vektorem a musíme mít
na paměti. že působí vždy na všechny funkce, které po něm následují.
Uvědomíme-li si dále, že operátory div a rot mohou pt1sohit pouze na vekto-
rová pole a operátor grad pouze na skalární pole, můž.eme z těchto operátorů
sestavit pčt kombinací opcrátort'.1 druhého řádu:
rot grad, div rot, div grad, grad div a rot rot.
Vyjádřením v kartézských souřadnicích se snadno přesvědčíme, že vždy platí
rot gradf = O a div rot F = O. Hluhší význam těchto vztahi1 bude objasnčn v nú-
sledujícím odstavci. Operátor div grad =ti.nazýváme Lapfaceov_Ým operátorem
delta a formálně odpovídá čtverci operátoru nabla:
(D 1.5(,)
V kartézských souřadnicích má zřejmě tvar
(D 1.57)
Laplaceův operátor (,Japlasijún") podobně jako operátor (av') múžc působit jak
na skalární, tak i na vektorové pole.
Pro dvojnúsobnou operaci rotace platí vztah
rotrotF=graddivF-!\F, jinak Vx(VxF)==V(V.F)-!\F, (D I .58)
který je obdobou vektorové identity (D 1.10).
i) Vektorová pole potenciální a solenoidální

Vektorové pole. které lze vyjádřit jako gradient nčjakého skalárního pole:
F = grad f =V f , (D 1.59)
se nazývá potenciálním (bezvírovým). Uvažme křivkový integrál LF.d/

·B
po
nějaké křivce mezi hody A, H. Je-li F silové pole, pak tento integrál představuje
práci vykonanou silou po této dráze. Použijeme-li prn vyjádření F vzorec
(D 1.59). mt1žeme skalární součin v integrálu upravit na
. df rif df
F.d/==gradj .d/:cc-clx+--dy+--d::.=df. (D 1.60)
dx cly d::.
ilOllATEK I PŘl'l ll
Tcnln výra/. pfc,islavt1jc tol.ílní diťcrcnci.íl funkce J(x. _v,~) a kí·ivko\-)' i11tcgrál je v
nm,111<.": vypočítat jako rnnlíl hod11ot f'ttnkccf v koncových hodech vého
IFd,rlf
lí /I
=f (11) I(A). (i) 1.61)

se na
A A
bude
/cprn;11a odtud plyne, že výsledek ne/.úvisí na volbč dr:'1hy mezi budy A a B ( viz Pod I,
obr. I) I.lil). Proto/.c se při /pi'.:tné integraci od// do A 111.:'ní pou1.e znaménko S=,1
i11tcgr;'il11, /jišťu_1e111c, že cirkulace poie F s vlas(t]()StÍ (D 1.59) podi·I U/avi-ené
khvky I _1c vidy rovna 1111Ic:
efiF.dl-g>grad/ dl O ( I) 162)
Arii
(obr I) .l'i)./,cStokcsovyvčly(l) l.45)dostaneme
~ grad / .d/ = f(rot grad / ).dS. O. iD 1.63)

s
I( B)
[J
Ol
Oh1. n I 1 1 K lll':/.Úvi:-;Jn:,li L·1\kP\ycl1 in1cgr;'1ill

1
Yzh
polcnci;'iluího pole na volh~ dr,'ll1y nA·/1 dvčm;1 .s.,!;i11n\.cn)·mi
V CC
I\ hody.
ó
A
0hr. n I. I.~ K určeni cnl11lan, polrnci,1lnilio ,cktormélrn
Y1.lilcdc111 k tolll11, /.c volba plochy S o hranici/ je /.cela lihuvoln.í, musi \ ct?km
prnsloru pi;1(1(
r,,lc.
Toj
rlyr
mil
(D I 64)
To _ie m1t11;'1 a postačující podmínka k tomu, aby pole F bylo potrnci(ilní.

Z podmínky rot F = O plyne i ly/.ik{ilní představa o potenciúlním p,,li. Siločúry Oht
li1kovélio jiole 11esmč_jí vytvúřd víry, uzavíral se samy do sebe.
PŘEHIFD VI :KTOROVI'. /\N/\LY/.Y 57.1
Vckloruvé pole, k1eré je možné vyjúdřit jako rotaci nějakého jiného vektoro
vého pole
F=rot G=VxG, (D 1.6'.))
se na;,ývú solmoidálním (beudrojovým). Vytvoříme uzavřeno11 ploch11 S tak, 1.c

budeme uvažovat dvč rúzné plochy S 1, S 2 o společné hranici/ (obr. D 1.16).
Podle Stokesovy věty tok pole F s vlastností (D 1.65) uzavřenou plochou
S=S, u5i 2 bude nulový
1FdS=-f rotG.dSccc JrotG.dS1 -JrotG.dS2 =fG.d/--fG.d/=0. (D 1.66)

S S, S, I I
Aplikujeme-li nyní včtu (iaussovu, dostaneme
J
1rot G.dS= div rot GdV =0. (Dl.67)
.I' v
0hr. D I 16 K určení loku solcnoidúlního vektorového pole uzavťenou

plochou.
Vzhledem k 1omu, že plochu S a objem V je moJné volit zcela líhovoln0. musí

v celém prostoru platit
I div Fcccdiv rot G=O. I

To je nutná a postačující podmínka k tornu, aby pole F bylo solenoidúlní. Odtud
plyne i fyzikúlní představa o solenoidúlním poli. Siločáry Lakového pole 1Jl'smčjí
mít r_iikck v prostoru zdroje (v kladném nebo záporném smyslu).
\( \(
- -
/\ /\
-
divF>a divF<a div F: a
Obr. D l .17 K valilativní průhl'h siločar vektorových polí: a) po!cnciúlni pole s kladným zdrojem.
h) potenciální pole se ,.áporným zdroJcm, c) solcnoid;ílní pole.
574 DODATEK I
Obecné vd,tornvé role samozřejmě nemusí být ani potenciální, ani solenoi-
dální a bude mít div F CF O, rot F CF O. I ,ze však dokázat, že každé vektorové pole,
které dostalečnč rychle klesá v 11eko11ečnu. mi'1že být jcdnoznačnÝm způsobem
rozlnženu na součet potcnciúlního a solenoidá!niho pole. Na obn~zku f) 1.17 je
oricntač11é znúzorněn charakter průběhu siločar potenciálního pole s kladnými
;i z,ípom(·mi zdroj i a pole solenoid,ílního.
Tak
tím
j) Nlkteré intl'grální věty vektorové analýzy
Upravme Gaussovu větu lak, že položíme F = f 1 grad j 2 a použijme vztahů ÚL'
D I n. Tak dostaneme první Grťenovu \1(:/u úr
UI
2z)
(D 1.69)
-1 pol
ú
Z ni snadnými úpravami vyplyne druhá Greenova vc;/a
vel
r -.- --- ---------- ~
! 1u; gradfz - /z grad.fi ).dS= JU, !J.fz -h 6.f1)dV I (Dl.70) Úl

__J
I. _ _ _ , - - - - - - - - - - - - - - - - • - - - - -
a)
/4
;í _'fgradf I
.dS= !J.fdV. II (D 1.71)
\_s v
Di'1ló,íté jsou zvláštní případy zobecněné Gaussovy věty, kterou bychom mohli
formulovat takto: Objťlnový integrál, v němž opaátur nah/a púsohí nějakým
::pú.rnhe111 no nás!eclující vektorová a skalární pole, se rovná příslušnému ploš-
né11111 intcgrúlu, v němž ste/n_ý111 způsobem vystupuje vektor elementu plochy dS.
Shn1mc dosud zn{1mé ;vlústní případy této větv a uveďme nčkteré další:
I'.ap11klad poslcd111 z tčc:hto vět dok{r,ře1m: standardním postupem. Vynáso-

bíme integr{il na levé stranč skalúrnč konstantním vektorem C, použijeme výraz
pro divergenci vektorového součinu a nakonec opčt vektor C vy krátíme:
c J'vxFdV = JC.'vxFdVcc fv (FxC)d\l= 1(FxC) dS = c.1dSxF.

v v v s s
Analogicky mi'1žcmc dokúzat i rrvní z vět (D 1.72).

PŘEIILED VEKTOROV(, ANALÝZY 575
Nakonec uvedeme ještě větu o křivkovém integrálu skalárního pole:
(D 1.73)
Také důkaz této věty lze provést vynásobením pomocným vektorem Ca použi-
tím Stokesovy věty.
ÚLOHY K DODATKU I
Ú Dl. I .Sestavte si tabulku hlavních vzorcú a vět vektorové analýzy.
Ú D 1.2.Určete divergenci a rotaci těchto vektorových polí: F = (x + y, -x + y, -
2z); F = (2y, 2x + 3z, 3y); F = (x 2 - z2, 2, 2xz). Je-li rot F = O, najděte skalární
pole/takové, aby F = v' f
Ú Dl .3.Určete gradient skalárních polí (r je polohový vektor, c _je konstantní
c.r
ve ktor): a) r"; b) - - .
r"
Ú Dl.4.Určcte divergenci a rotaci vektorových polí:
a)!_ (všimněte si zejména případu n=3); b) _!=__.
r 11 r"
• sou:
Dodatek 2 not\
vod
Soustavy fyzikálních jednotek déll
čás
rn
me
pro
me
a) Charakteristiky soustav jed/lotek
pot
Centralizované státy _ji; od dob starověku usiiovaiy o vytvoření jednotného
19:
systému mčr a vah, především z dt1vodf1 hospodářských. Rozvoj moderní vědy
11:;
a techniky učinil takový systém naprosto nezbytným.
vel
lJ nús vznikaly soustavy mčrových jednotekjiI za Přemysla Otakara 11., další
ZIT
zákonodárné akty ke sjednocení měr a vah vydali Karel IV., fcrdinand Il., Marie
Terezie. Podobný vývoj byl i v jiných zemích (např. v Anglii míry a váhy sjed- Tni
notila Magna Charta vydan;í r. l 2 l 5). rv:
Počet a charakter měřených veličin se ovšem neustále rozšiřoval: vedle di
[I
délky, plochy, objemu, hmotnosti a času bylo třeba měřit rychlost, sílu, teplotu,
hl
tlak, prt"1tok a koncčnč i veličiny elektrické, magnetické, optické a další. [11
Má-li soustava měrových jednotek v současné době optimálně plnit svůj účel,
musí vyhovovat nčkolika zúkladním obecným požadavkt"1111. Př-cdevším musí být Či
j c d n o t n á . mezinárodnč i mezioborově. Dalším požadavkem je koherent- [I

11os1, tj. jednotky n°izných veličin musí být odvozovány z jednotek několika veli-
C
čin zúkladních pomocí vztahů, které platí mezi těmito veličinami. Tím je možné
zavčst fýzikcí!ní rozmá, který vyjadřuje vztah dané veličiny k vcličnám základ-
ním. Vzhledem k tomu, že je všeobecně přijat metrický systém, je žádoucí
k vxiadfov.'ini včtších či 111e11ších hodnot veličin užívat jednotek tvořených deka-
dickými mísobky jednotek základních. A konečné základní jednotky musí být
dclii1ovány pomocí neměnných, snadno a přesně měřitelných vlastností přírod
ních objektů nebo umčlých protolypi1 (ctalonú).
Poslední pofadavek představuje velmi obtíinou úlohu, kterou se zabývá met-
rologie. Jde o to, že umčlý prototyp mú;.c podléhat zmč11;'1111, /.káze nebo ztrátě
a zvolíme-li vlastnost přín,dního objektu. hude hodnota ,ákladní jednotky
s rozvojem měřicích metod neustúle upřesi\ovúna, což by vedlo k neustálým
zmčn{un zúkladní jednotky. Snažíme se proto zafixovat velikost základní jed-
notky přesnou a snadno realizovatelnou definicí a tuto velikost jíž pokud možno
nemčnil.
Základem dnešních měrových soustav je systém metrický, který byl poprvé
uzákonč11 /a Velké francouzské revoluce ( dekret Konventu z 1.8.1793, zákony
ze 7.4.1795 a JO. I 2. l 799). Souvislost metrické soustavy s francouzskou revolucí
hyla též jedním z dúvodů, kte1ý dlouho bránil přijetí této soustavy v některých,
zejména anglosaských, zemích.
SOUSTAVY FYZIKÁLNÍCH JEDNOTEK
Jako příklad vývoje definice základních jednotek může sloužit definice jed-
notky délky (metr) a jednotky hmotnosti (kilogram). Jednotka metr byla pú-
vodně definována na základě výběru z rí'1zných návrhů (mezi nimi byla například
délka sekundového kyvadla v určité zeměpisné šífoe apod.) jako desetimiliontá
část kvadrantu zemského poledníku a realizována pomocí prototypu. Od roku
1799 jím byl tzv. archivní metr jako koncová míra. V roce 1889 byl nahrazen
mezinárodním prototypem, který představoval míru „čárkovou" kolejnicového
profilu. V roce 1869 bylo upuštěno od definice pomocí délky poledníku a za
metr prohlášena délka prototypu. V roce 1960 byla délka metru definována
pomocí vlnové délky svčtla. 84 Poslední úprava dcli11ice metru byla přijata v říjnu
1983 a metr byl definován jako vzdálenost, kterou uběhne světlo ve vakuu za
1/299 792 458 sekundy. Podotkněme, že touto definici je vlastně fixována
velikost rychlosti svčtla ve vakuu a každé její experimentální upřesnění vede ke
změně velikosti metru.
Tabulka D 2 I 1/.úkladní veličiny a jednotkv Mezinárodní soustavy

Veličina Defiil.ice základní iednotkv ••
délka Metr (m) je délka rovn.\jíci se vzdálenosti. kterou ubčhnc svčllo ve
[l]=L vakuu za l/299 792 458 s ( t 7. GKMV 1983)
hmotnost Kilo1?1w11 (kg) je hmotnost mezinárodního prototypu kilogramu, který je
[111]=M uložen v Mezinárodním úřadč pro míry a váhy v Scvrcs II Paři1.c ( l.
GKMV 1889)
č;is Sekwula (sl JC doba trvání 9 192 r,31 770 period zitřcní. ktcn: přísluší
[l]=T přechodu me;,i dvčma hype1:jcmnými hladinami 7:íklaclniho slavu atomu
cesia 133 (13. GKMV 1967)
elektrický proud Ampér (A) je proud, který při stálém průtoku dvčma rovnobčžn)'•mi
[{]=I přímými nckoncčnč dlouhými vodiči zanedbatelného kruhového
průřezu, umístčnými ve vakuu ve vzdúlcností I metru, vyvolá mezi
vodiči sílu 2.10- 7 newtonu m, l mctrdélk;t (9. GKMV 1948)
teplota Kelvin (K) je 273,I6-tá část termodynamické teploty trojného bodli
ITJ=0 vody(lO. GKMV 1954)
svíIivost Kmulela (Cd) JC svítivost zdroje, který vysíhí monochromatické zMrní
lil =J frekvence 540.10 12 Hz a jeho}. zúřivost v daném směru činí 1/683 walli,
na stcradifo (16. GKMV 1979)
látkové mnoJ.ství Mol (mol) je látkové množství soustavy, klení obsahuje právč tolik
l111 =N elementárních jedinců, kolik je atomů v 0,012kg uhlíku 12 ( 14. GKMV
1971)
K základním jcunotk,írn se v Mezinárodní soustavě přifazuii tcštč dvč icdnotkv donliíkové·

rovinný úhel Radián (rad) je rovinný úhel scvt-ený dvěma polomčry. které vytím~
obvodč kruhu oblouk stejné délky jako je polomčr
prostorový úhel Steradián (sr) je prostorový úhel. který s vrcholem ve slkdu koule
vytíná na _jejím povrchu plochu velikosti člvcrce o stranč rovné
polomčru ko_u_lc_______________________ _
"' Jako délka rovmijicí se I 650 763.73 násobku vlnové délky záření. šiíicího se ve vakuu. které ptisluší
přechodu mcli cncrgclickými hladinami 2pm a 5d 5 atomu kryptonu 86.
57X DODATEK 2 sous
;-s;aproli tornu jednotka kilogram je od r. 1889 stále definována jako hmotnost 196(
mezinárodního prototypu a kupodivu se dosud nepodařilo najít pro ni vhodný nal c
přirodni etalon. Při /.avád011í prototypu se vycházelo z hmotnosti I litru vody C
4.2 °c teplé,. vod,
prvn
Tabulka I) 2 2 Ncjdúlcžitčjší jednotky mechanické
veličina označení definiční vztah rozměr hlavní iednotka ílČl1)
Sb.
uvá<
v tal
slav
jcdr
vod
kdy
zuj(
sou:
všír
řeni
výv
a te
měi
b) 1
Ele
pascal (Pa)
CG
net
a"
V2
m1
vz
V roce I 87'i b) la U7:tvřcna 1m:zinárod11í metrická konvence. Původně k ní .·_.

..
přistoupilo 17 států a jejich počet se od té doby neustále zvětšoval (Č:eskoslo .I

: :- Pr
vc11sko přistoupilo h. této konvenci 24.11.1922). Nejvyšším mezinárodním orgá- 31
ncm metrické konvence je Generální konference pro míry a váhy (GKMV),
ktná se pravidelně schází ve čtyřletých intervalech. Na svém I l. zasedání v roce J
ti.
ne
1
;ouSTAVY FYZIKÁLNÍCH JEDNOTEK 579
1960 přijala závaznou Mezinárodní soustavu jednotek SI (Je Sysleme Inlernatio-

nal ďl/nités).
Otázky jednotek pro měření elektrických a magnetických veličin byly pú-
vodně rozhodovány na Mezinárodních elektrotechnických kongresech, z nichž
první se sešel v Paříži v r. 1881. Tyto jednotky byly nakonec organicky začle
něny rovněž do soustavy Sl. U nás byla soustava SI zavedena zákonem 35/1962
Sb. a vyjádřena v normě ČSN Ol 1300 z 2. S. 1974 a dalších. V tabulce D 2.1
uvádíme přehled základních jednotek soustavy SI spolu s jejich definicemi,
v tabulce D 2.2 je uveden přehled nejdúlcžitějších mechanických jednotek.
Ve světové fyzikální literatuře jsou stále ještě používány některé další sou-
stavy jednotek, především absolutní sou.\"tava Gaussova. Je proto třeba znát tvar
jednotlivých rovnic v Gaussově soustavě, jednotky jednotlivých veličin a pře
vodní vztahy mezi nimi. Při řešení některých fyzikálních problémú volíme ně
kdy různé speciální jednotky, například některé bezrozměrné veličiny a podři
zujeme volbu jednotek danému cíli. I když normativní závaznost Mezinárodní
soustavy jednotek je nezbytná pro vzájemné dorozumění, sjednocení a přede
vším fyzikální aplikace, je třeba v ní vidět pouze určitý vhodný nástroj k vyjád-
ření přírodních zákonitostí.
Vývoj soustav jednotek fyzikálních veličin je velmi poučný, protože odráží
vývoj fyzikálních poznatků a vztahy mezi potřebami fyzikálního výzkumu
a technické praxe. V následujícím textu uvedeme stručně vývoj jeJnotck pro
měření elektrických a magnetických veličin.
b) Vývoj elektrických a magnetických jednotek

Elektrické a magnetické jednotky navazovaly pi'.lvodně na mechanickou soustavu
CGS (centimetr - gram - sekunda). Vycházely ze symetrie elektrických a mag-
netických jevů vyjádřené Coulombovými zákony pro elektrické náboje Q
a „magnetická množství" Qm chápaná jako obdoba elektrických nábojů:
F = kz Qml Qna . (D 2.1)

r2
Vz\ahy (D 2. !) lw využít pro zavedení jeJnotek náboje Q a magnetického

množství Qn,, zvolíme-li hodnoty konstant k 1, resp. k2 . Navíc lze pomocí těchto
vztahů definovat velikost intenzity elektrického, resp. magnetického pole
F
E=- (D 2.2)
Q'
Proto také vznikly dvě oddělené soustavy fyzikálních jednotek pro elektrické
a magnetické veličiny. Položíme-li konstantu k 1 = I (a bezrozměrnou), dosta-
neme ze vztahu (D 2. I) jednotku pro měření náboje v absolutní elektrostatické
.,OU
580 DODATEK2
sous/ově CGSE. Podobně položíme-li k 2 = I, dostaneme jednotku „magnetic- vzd

kého 1111101.ství" v absolutní elektro111ag11etické soustavě CC,SM. Je zřejmé, že jed
v uvedených soustavách bude mít elektrický náboj a „magnetické mnoi:ství" týž
ťyzikúlní ro1.mčr" 5
r<>]=[Q ]=, [3l2Ml/:'T-I
'- Ill "' '
(D 2.3)
Pol
kde L je rozměr délky, M hmotnosti a T času. V těchto soustavách není ve vakuu
rozdíl mezi vektory intenzitv elektrického pole E a elektrické indukce Da mezi
vektory intenzity magnetického pole Ha magnetické indukce Ba všechny tyto
vektory 111:i_j í týž rozměr
[EJ =[Dl= IH i= rn1 = L-,12 M'/2T' (D 2.4) ot

ná
Všechny elektrické a magnetické veličiny se tak vyjadřují jt:n pomocí frí základ-
ních veličin mechanických a není třeba volit žúdnou další základní veličinu.
zá
V ímc. že mezi elektrickými a tnagnetit:kými jevy existuje souvislost, která se
hl1
musí pr"mítnoul i do vztahů mezi fy1ikálními jednotkami. Uvažme například
na
sílu F, kterou magnetické pole intenzity H působí na elektrický náboj Q pohy-
bující se rychlostí v,
F = k, Qvf/. (D 2.5) ra
ke
kde k1 je d:1lší konstanta úměrnosti. Rudeme-li eldtrický núboj měřit a
v jednotkúch CGSF a intenzitu magnetického pole v jednotkách CGSM, mů př
žc.mc k(l11stanlt1 k, určit cxperimcntálnč. Dosazením příslušných jednotek ze úi
vztahi'1 ( I) 2.1) a (D 2.2) 7,j íst ímc, že platí zi
ki= (!;__~_ (D 2.6)

• ~k-; C
Kon,sU111ia c mú přitom rozměr rychlosti a je číselnč rovna rychlosti světla ve p
vakuu. Poloí.ímc-li tedy k 1 = l, k 2 = l, bude síla (D 2.5) púsobíci na pohybující
p
se 11.íboj rovna
F = I Qvll. (D 2.7)
C
Postupnč se vyj:1s11ilo, Že' ,,rnagnctické množství" nebo „magnetický náboj" je

vlaslně liktivní. nanejvýš pomocný pojem (i když se někdy pro názornost pou•
1.ivú}"', a ;c magnetické síly jsou vlastně silové účinky mezi elektrickými
proudy. Miíml'.-li dva rovnoběžné nekonečně dlouhé přímé vodiče ve vzájemné
~., Rozmč:1 1.cličmy o:1 ,1i1č11_1nnc hranah1t1 :;(1vorkou,jcd11tltku kulatou 1{1vorkou,

~r, l\11gl1~.k.Y tco:ciiLký fy1:ik P./\.M Dirne t1kiln1l. že podle kvantové teorie by mohla existovat čúsLicc, klcrá by
byla 1ws1h.:kn1 magnetického 11úbu.1c (tzv. D1rací'1v magnetický monopúl). Tato čústicc hy však mčla velmi
~pccifickt; vla.'l(no:--fi :1 dos,ui nl'liyla ohjcvcna.
SOUST A VY FY7.IKALNÍCH JEDNOTEK
vzdálenosti r, jimiž protékají proudy / 1 a / 2 bude každý vodič púsobit na

jednotku délky druhého vodiče silou
(D 2.8)
Pokud by tyto vodiče byly nabity elektrickými náboji s lineárními hustotami r 1,

ii_, pt'1sobila by mezi nimi elektrická síla na jednotku délky
(D 2.<J)
Obč tyto sily můžeme změřit, a protože elektrický proud / == Q/ 1, jsou jednotky
náboje a jednotky proudu v jednoduchém vztahu(/) == ( Q)/s.
Máme tedy vlastně jen dvč konstanty úměrnosti k a ť, které jsou vz,ájcmnč
závislé, a tuto závislost lze určit buď experimentálně, nebo na základě nějaké
hlubší teorie objasííující vztahy mezi elektrickými a magnetickými jevy, Jako je
například speciální teorie relativity.
V roce 1855 publikovali němečtí fyzikové Wilhelm Weber a Rudolf Kohl-
rausch výsledky měření sil (I) 2.8) a (D 2.9), na jejichž základě určili poměr
konstant k a ť. Elektrický náboj leidcnské láhve mčřili pomocí torzních vah
a vyjádřili v jednotkách CGSE, rntímco proud procházející dvěma dlouhými
přímými vodiči měřili zrcátkovým galvanometrem na základě magnetických
účinkt1 a vyjadřovali v jednotkách CGSM. Dospěli přitom k překvapujícímu
závěru, že
(D 2.10)
přičemž veličina c je rovna rychlosti světla ve vakuu. To byl vlastně prvni im-
puls, který později přivedl Maxwella k závěru, že nejde o pouhou náhodnou
shodu, ale že světlo je elektromagnetická vlna a ?.e optika je vlastně součástí
elektromagnetismu.
' Absolutní soustava jednotek zvaná Gaussova, která se i dnes ve ťyzikúlní
literatuře dále používá vedle soustavy Sl, považuje v Coulombově zákoně kon-
stantu k, == 1 za bezrozměrnou (tomu odpovídá k'== 2 v (D 2.9)) a sílu na jed-
notku délky mezi proudy zapisuje ve tvaru
(D 211)
Výraz pro Lorentzovu sílu, která je vlastně definičním vztahem pro vektory E
a 8, má v ( im1ssově soustavě tvar
DuDATEK2 sous
/D2.12) Kon
nimi
vlnozí fyzikové síálc dcÍvají G:wssově soustavě přednost pro její symetrii (viz
1ztah D 2.4) a proto. že neobsahuje konstanty ťo, /lo bez přímého fyzikálního
rýznamu. S potřebami mezinárodní praxe a jednotnosti však soustava SI po- [
;tupně píevládá.
netic
Vraťme se však ještě do 19. století. S rozvojem elektrotechniky nabývala na
konf
významu praktickú realizace jednotek pro měření elektrických a magnetických
polo
veličin. Rozhodnutím 4. Mezinárodního elektrotechnického kongresu v Chicagu
kon~
roku 1893 byly zavedeny tzv. praktické mezinárodní jednotky odporu, proudu a na-
sous
pětí, které byly realizovány prototypy, respektive experimentálními definicemi:
Mez
ohm: .n == I 0 9 jednotek CGSM jako odpor rtuťového sloupce stálého v tal
průřezu a délky l 06,300cm s hmotností 14,452 lg při teplotě tajícího ledu; vycl
ampér: A = jednotek CGSM jako stálý· proud, který při prúchodu
10·· 1 Uve
vodním roztokem dusičnanu stříbrného vyloučí za jednu sekundu 0,001 118 g !mni
stříbra; v da
voli: V == I 0 8 jednotek CGSM jako 1000/1434 elektromotorického napětí

článkuLatimerova-Clarkova, rc~p. 0,982 03 elektromotorického napětí článku
Weslonova při 20 ''C.
Velikosti těchto jcdnolek byly zvoleny tak, aby v tehdejší situaci řádově odpoví- a ke
daly hodnotám vyskytujícím se v praxi. Přitom prnktickú jednotk::l výkonu odpo- sta,
vídá jednomu wattu: IV. I A == I W = 107 jednotek CGS. Tento řádový nesoulad ván
s mcchaniáými jednotkami soustavy CGS vedl Giorgiho (1901) a Ascoliho v se
/ l <)04) k návrhu upravit zúkladní jednotku délky a hmotnosti a nahradit centi-
má
metr jcdnotkrn1 o 111 řúdů vyšší a gram jednotkou on řúdů vyšší. Bucle-li splněna
losl
podmínka
kor
2111 + n == 7, (D 2.13)
hude v nové soustavě jednotkou výkonu právě watt. Mo;.nou volbou je př-itom
soustava MKS (metr - kilogram - sekunda).
V roce 1882 Heaviside navrhl Lzv. racionalizaci jednotek, spočívající v zave-
dení faktoru 4n: do rovnic elektromagnetického pole (což v podstatě odpovídá
normování toku siločar vycházejících z bodového náboje k jednotce prostoro-
vého úhlu). Coulombi'1v zákon a zákon pro sílu mezi proudy by se pak zapisoval
v
pomocí nových konstant jako po
, I Q1Q2 f=µo_211l2_
I•=------- (D 2, 14)
4neo r 1 ' 4n r
JUSTA VY FYZIKÁLNÍCH JEDNOTEK 5X3
:onslanty QJ, /i-O můžeme zatím považovat za neurčeny, ale podle (D 2.1 O) mezi
imi platí experimentálně zjištěný vztah
(D 2.15)
Dlouho panovala nejednotnost v názoru, zda a kterou elektrickou či mag-

1etickou veličinu zvolit jako základní. Až teprve v roce 1948 zvolila 9. Generální
iconference pro míry a váhy za tuto veličinu proud s jednotkou ampér A, tak že
položila konstantu µ0 = 41t. 10-1 in.kg.s 2 .A-2 (zkráceně henry na metr I-I.m· 1);
konstanta Po se dnes nazývá permrnbilita vakua. Tím byl položen základ
soustavy MKSA (metr - kilogram - sekunda - ampér), z níž později vznikla
Mezinárodní soustava jednotek Sl, jejíž základní jednotky jsou uvedeny
v tabulce D 2.1. Pro konstantu Eo, nazývanou permitivita vakua pak z (D 2.15)
vychází ti)=l/(µ c )=10 /(41tc m-J. kg- s A 2 (zkráceně farad na metr F.m-
0
2 7 2
)
1
•
4
•
1
).
Uvedeným postupem byla zárovei1 stanovena jednotka elektrického náboje cou-

lomb (C). Coulombův zákon a zákon pro sílu mezi proudy (D 2.14) lze ovšem
v daných jednotkách zapisovat i bez explicitního použití konstant Eo, /Í-0 ve tvaru
F=c2I0-1 Q1Q2, f =2.10-11,12. (D2.14a)

r r
V púvodní verzi soustavy SI byl metr definován pomocí vlnové délky světla
a konstanta c byla určována experimentálně. V této situaci i konstanta E{i před
stavovala experimentální konstantu, která podléhala upřesiíování při zdokonalo-
vání měřicích metod. Protože však rozhodnutím 17. GKMV v roce 1983 byla
v souvislosti s novou definicí metru rychlost světla fixována (víz tabulka O 2. I),
má dnes i konstanta Eo neměnnou hodnotu, vyplývající z přijaté hodnoty rych-
losti světla. V platné verzi soustavy jednotek Sl mají tedy právě diskutované
konstanty tyto hodnoty:
c=299792458m.s 1,
Jlt, = 4n.10·1 = 12,566 370 614 ... x10-1 N.A·2, (D 2.16)

€o= 11(µ 0
c 2
) c= 8,854187817 ... xl0- 12

F.m- 1 .
V soustavě SI jsou silové účinky elektrického a magnetického pole popsány

pomocí vektorů E a B takže Lorentzova síla (D 2.12) se zapisuje ve tvaru
F=Q[E+vxB]. (D 2.17)
Konstanty k,, k2, k3 v (D 2.1) a (D 2.5) jsou v soustavě Sl podle (D 2.6) rovny
584 DODATEK2 SOU/
(D 2.18)
G(
Magnetická síla na pohybující se náboj ve vakuu (D 2.5) hude tedy
G(
(D 2.19) G(
takže vektory B = J10 H a H se budou lišit číselně i rozměrem. Stejně tak zavá- G(
díme vektor elektrické indukce D = E-OE.
G
c) Přel,/ed rovnic e/ektro11111g,;eíicl.élw pole v Gmusově som'favě
Pi-i pou1:ivání literatury psané v absolutní soustavě jednotek musíme mít na pa- G
měti, lc nejen velikost používaných jednotek, ale i způsob z:í.pisu základních
ťyzikáiních vztahi'.1 a rovnic se li;í od zápisu v Mezinárodní sou~tavě. Pro snazší G
orientaci v této literatuře uvádíme proto v tab. D 2.3 hlavní vztahy s odlišným
způsobem zápisu a odkazem na číslování příslušných rovnic v textu učebnice.
Gi
I'v1axwčllovy rovnice 1nají tenlo zápis, viz rovnice G (5.21 ):
Gi
r·--div D =4np, div8=0,
GI
rotE= 1 aB 4n . 1 iJD
I C dl ,
rotH=- J+---.
C C ,)t GI
I) 2.3 _Rovnice clcktrom;i_g_netick~lrn pole v Gaussově soustavě

C
I G(l.5)
G( l.25) G(l.33)
t-----+---- -·--------t-------+--------------,
í,( 1.4 7) ryE.dS =41tQ, G(l.48) <p(r)= I,_@_+C
s ,, /r-,;/
----------t---------+-------------<
J
E(r) - ~ ( r - r')dV
0 G(l. 70 ) <p(r) = J-lp(r')'I c1 v
!r-ť;' "r-r Přt:
,___ _ _ _ _ - - - - - - + - - - - - - + - - - - - - - - - - - - - - -
1 ___c_;(
,. l_.7_2)---jl---- E," - R," "'._4rco-_ _ _ _ u_i_,_E_(r_) _ _4_,_cp_(_r)_ _-1
G _ , ( _ l . _ 7 _ 7 ) _ + - -_ _
ze
něl
1
'FI:
,
I
C( l.h5) l\<p(r) = 4nf1( r) G( 1.91 J w =
'
L_
8Jt ka1
r - -- ---t----t------- mě
cit i .'JJ) G(I.%)
G(l 99) E= 41tG G(l.104) /,=Q

, '
ť
-------------1----+---------
C(l.148) I p.r
<p, - 1 G(\.180) E,, =-41tP
- - - - L _____,.______.____ ~--------------'
SUU~ I AV y i•Y LIKALNJU I HolJNU J JoK
G(i.203) C=_l__-~ G(l246) D(r)~E+4rrP

4rr d
G(l247) ~DuS=4rrQ G(l248) divD= 411p

s
P(r)= X, E(r
_ _ _ ._________ ---
l__G_(_l._24_7_)_c____(_D_,_-__D_, ). n = 4rro- G(i.255)
G(l2'í8) r,=1+411x,
L___ _ _.,___ _ _ _ _ _ _ _ _ ___,__ _ _ _ _ _ -
G(l.259) D,n=c,E(r
---- -------
G(i.267) w=!:·D_ G(l274) D=2_r

,· 8rr r'
l----l---------"------l-----~---------
1Bd/=4rr/
G(J.68) G(J71) rot 8= 4 rr j
I C C
L-----1--------------"------J...------ - -- -----
G(].79) i\A=-~ j G(UI)

f
jxR dV
8,r)=-I --,-
C c 11 R
(\ll)j
41! .
G(J.84) nx( 8 ,-B)=-Js G(J 115) Mxn=-·'·
C C
G(3. l 16) ro1M~.':J_ ť,(3.137) 1H.<1t~:1-~,

C I C
1-----1---------------l-----l--------- --·----
4rr ,h.
G(J.138) rol H=- j G(1.139) nx(H, --H,) =-J
C C
'--------- - - - - - - - - - - - - - · - - - - ---''-------- - ---
~~l~l___ L ___ B_=_H + 4nM _
(,(1.142)
_ , _ __ _ _
JI,= I+ 4nx..,
L . _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __
G(J.142) B(r) 0 11, H(r) G(4.2)
H.B
w--=--
111
Sn
G(S.48) w , _l_,E. D+ H. B) , S=__"_ Ex H

L___ _ _.,___ _ _ _ _ _ _ _ _ _X:e,.ll__ 4 ~ _ _ _ _ _ _ _ _ __
á) Převodní vztahy jednotek elektrických a nwg11etick_ýc/1 veličin

i• Mezinárodní a Gaussově soustavě
Převodní vztahy mezi jednotkami dané veličiny v obou soustavách lze odvodit
z~ srovnání odpovídajících rovnic. Uvedem<.: pl'Íkiady lakových v)'.počli'.1 pro
několik nejdúleJ.itějšíd1 veličin. Příslušné jednotky vyjildřujcme kulatými z:'tvor-
kami. Připomínáme, fo číselná hodnota dané veličiny a velikost její jednotky se
mění v obráceném pomčru.
Elektrický proud I: Definiční vztah pro zavedení jednotky v soustavě Sl je
µo / 1
f
2n r
58(, OODATEK2 SOL
V Gaussovč soustavě se tento vztah zapisuje ve tvaru
Rychlost svčtla c je zde přitom třeba vyjadřovat v cm.s- 1; budeme brát přibližně
=
c 3. I01(' cm.s- 1. Máme tedy
neboli
1 A= 3. 109 (l)c,.
Odvozování dalších převodních vzlahíi budeme zapisovat již zkráceně a přivý
počtu huderne u jednotek vynechávat index Sl.
Elektrid-:;; 11áhoj Q: Protože v obou soustavách platí / = Q/t, je převodní

kocťicient pro jednotky náboje a proudu týž:
IC =3,10 9 (Q t .
Elektrický JJotcnciál <(), napětí U, elektromo/orické napělí t.r;
Pc
ja
D
I
I V =--(<p).
JOO '' e)
z
/11/enzita eldtrického pule E: v
u
p
-I I
I V.m =--(E)G.
3.10 4
Flekrrickrí indukce D:
4n 10-7 9 10 16
(D)=(Eo)(E)= • • • (D), =12n.J0 5 (D).,
J.10·1 {, c,
I C. m-2 = 12n.J0 5 (D) C, .

SOUSTAVY FYZIKÁLNÍCH JEDNOTEK 5X7
Magnetická indukce B:
2 I
, v Gaussově soustavě B= - -
C r
(B)-- I {!_)_ 3. I 09 = I 04 I U)
- 10-1 .3.10 10 (r) 10- 1 .:uo 111 .102 \ G
l T = l 0 4 gauss .
Magnetický induk1'ní lok <JJ;
<1>= BS,
I Wb= 108 maxwell
Intenzita magnetického pole H
li=!!____, ( LJ)=J!!l-=4n 10
I (flo) •
7
•
104 (H) <, ,
//-0
l A.111- 1 = 4ir.J0 3 oersted .
Podobným zpúsobem lze postupovat i pro další veličiny. Převodní koeficienty,

jakož i roz1nčry elektrických a magnetických veličin jsou uvedeny v tabulce
D2.3.
e) Vyhrané základní fyzikální konstanty

Základní fyzikální konstanty jsou neodmyslitelnou součástí kvantitativních
vztahů mezi fyzikálními veličinami. Soubor základních fyzikálních konstant
užívaný v určité dobč na jedné straně přímo odráží dosa?.en)' stupeií fyzikálního
poznání, na druhé straně je do značné míry výsledkem konvence dané mimo jiné
i způsobem definice základních jednotek užívané soustavy.
, Dramatickým, a v tomto dodatku již probíraným příkladem je historie patrnč
jedné z nejznámějších a v jistém smyslu i nejpopulárnějších fyzikálních konstant
- rychlosti světla ve vakuu c, o jejíž přesné stanovení měřením usilovali nejpřed
nější fyzikové mnoha generací. Jak jsme viděli, díky dosažené přesnosti se její
hodnota od roku 1983 stala podkladem pro definici metru v soustavě jednotek
SI. Zavedením lak z.vaného racionalizovaného zápisu rovnic a volbou jednotky
proudu am1Jér základní jednotkou byly pak do rovnic elektromagnetického pole,
vyjadřovaných v této soustavě, zavedeny dvě známé konstanty (D 2.16) be,
přímého Jyzikúlního významu.
"'
~
Tabulka D 2.4 Jednotky elektrických a magnetick~·ch veličin
definiční vZ1ah rozměr k

hlavni jednotka
veličina označení (Sl)= poznámka
SI Gaussova Sl Gaussova Sl
k.(Gaussova)
v Gaussov~
elektrický náboj F=Q,~, TI L)/2Mll2T-! soust. někdy
Q Q=lt ,.. coulomb \C) 3.109
statco11lomb
objemová hustota
p 1t. r n
t.Q
- L-3 TI L-)/2 MJ/2T-l coulomb na metr
3.103
náboje ,lV ➔ OLiV krychlový (C. m-3)
plošná hustota náboje a It. r n

t.Q
- L- 2Tl L-!/2Mll2T-I coulomb na metr
3.105
,.1 ➔ ,t,5 čtverečný (C.m-2)
lineární hustota
-r
t.Q
l.t r n - L- 1 TI Ll/2Mi/2T-l coulomb na metr
3.107
náboje !ll ➔ OAf_ (C.rn- 1)
v Gaussově
základní
elektrický proud 1 1 =g_ I L312 M 112 T'" ampér (A) 3.10 9 soust. někdy
veličina I s!atampér
L-l/2MJ/2T-2 ampér na metr

hustota proudu j dl= j.dS e 21 čtverečný (A.m-2)
3.105
lineární hustota ampér na metr

L dl= j,.dl L- 1 r Ll/2 M!/2T-2 3.107
proudu (A.m-1)
elektrický potenciál, rp
rozdíl potenciálů, A v Gaussově
rpz, 1
elektrické napětí,
u
rp=-
Q
L 2 MT-31- 1 Ll/2 Ml/2T-' volt(V)
3.102
soust. někdy g
elektromotorické starvolt o
napětí
f,'
i
"'
--•···-~~liÍi<íWiWi'•<ij~'il<v''fi4iťl1(Í:QW
•• , •••ď _q
..... .,_!V~
•• .. •••• •:Hl
lii 1/tír !itlj#i#iťl!liiÍ~ti•lťti•·
. .. J_., . . . . . . .ei•élť' :i)t hihit-liť:lr'
... . . . . . . . .i'iiil'Slítliálři&:rst•c
·· . . á tiHrttdťiít
. ď Ů, !1,j'·&®aíťtii íťíh téitfitfi:ilalf
. . .. . ,. . .
~
c::
volt na metr ~
. ,_r ... _:,.1,.t:1.. ,... ,::_ F_ I MT.J1-l ,_-lflMlflT-1 ►
~
c
intenzita elektrického
pole
E E=~
Q
LMT-'1- 1 L _11, M ,., T ,
•
I volt na metr
(V.rn- 1)
I
3.10'
I cr,
-l
►
I <
-<
tok intenzity l 31N
elektrického pole
<1>, d<1>,=E.dS L3Mr- 3 1-' l3llM 112 r- 1 volt metr (V.ml - ~
3 ►•
I
'zn
Ii Dece.• E
L-112 ~ť12 T ., coulomb na metr
elektrická indukce D 0=tr2o E L- 2 Tl
čtverečný ,c:.m·';
l2n.lO' =
ffiv
I z
indukční
elektrick~- I 'P d'f/ = D.dS TI I L312 M""T-1 coulomb (C) 12n.109 ~
tok I t!1
;,o;
elektrickv dipólový L5/2MI.:T coulomb metr I

p p=QI L Tl l 3. 10' 1
moment (C.m)
P= LP L-2 Tl L-ii2Ml/2T-' coulomb na metr

elektrická polarizace p 3. 105
v čtverečný (C.m-2 )
v Gaussově
soust.
kapaciéa. C=Q I
C L· 2 :.1- 1 T 4 l L farad (F) 9.lú" Jednotka
kapacitní koeficient <P
I
centimetr
I
I I (statfaracf)
I
I elektrický odpor.
I
R R=!!._ L2 MT-J1- 2 L-'T
Iohm (D.) I 1
v Gaussově
soust. někdy
impedance z I 9.10' I sratohm I
elektrid.á \vdi'.OSt,
C
\v Gaussově
soust. někdv
1
I
adrr.itance
y
I
I
G=_!_
R
L-2 M- 1 T 3 1 2 LT-'
I
sieme:is (S)
I
I
9.10''
Istatsiemens
I
~ - definiční vztah rozměr k "'

-o
o
veliéina označení --
hlavní jednotka i poznámka
SI __ t Gaussova Sl Gaussova Sl
(Sl)=
k. (Gaussova)
caisti, ;ta (mt:rný

II l
v Gaussově
L3MT- 3 1-'
soust.
F = ,1i::j_ T ohm metr (.í2.:,-1)
eie~~rický o(Jpor; PR
' s 9.10; ji:dnot~a
I I
1~Cmd"___
!
kondukti vita ( měrná l siemcns na metr
I
I y=:- \1,- 3 M- 1 T 3 ! 2 T-l 9.10 9
, elektr:cká \'Odivosn rs.m- 1)
P•
I
F=QvxB l
F=-QvxB, I _, _,
v Gaussově
magnetická indukce B c I \1T -1
L-1/lMl/'.!T-1 tesla (T) 104
soust.
jednotka
I
gauss
I I v Gaussově
magnetický
(indukční) tok
<f> d<P = B.dS I L2Mr21' L 312 MIil T-1 webcr(Wb) !Og soust.
jednotka
man-vel!
----
I v Gaussově
mtenz1ta
H H=_!!__ H = _El_ IL- 1 I L-112Mll"T-1 ampér na metr
4n.10- 3
soust.
magnetického pole
I µ,µ, µ,
I
(A.m- 1) jednotka
oersted
magnetickS momerct
m m=IS m=!..,s
I
L2I Ls,: M 112 T -1 ampér metr
10 3
I alternativně -
i Ampérův) C čtverečný (A.m 2) (J.Tl)
magnetický moment !weber metr 10 10

Qrn značí g
(Coulombův)
mc mc = µi)m mc= Qml L 3 MT· 2 1· 1 L512 M 112 T-1 -- magnetické Cl
4n
~
l(Wb.mJ množství
;s:
~rit,;~Al~~~~~·~1 4ť~'.~J:$;;;:i~¼:t~f'Íi0l01i t"iriWé-ifťr4-r 'ia® t-,;¼ ouftr'•íiirc. . .r?iftřAir#t ••• leillr ;;· řhf f' wpitf.:,&tlltét~'řdlkÚ~ -~
"''
o
,m l~ -""- .1n--1 iamoérnametr ~ n-3
C:
,,,
b
ampér_ na metr C
magne:izace M M=I,m L- 11 L-112M112T-1 10-3
"'
v (A.m-) i:
<
-<
10'
~
magnetická p =Imc
polarizace
P„ rn V
Mr2 r- 1 L-l/2Ml/lT-l tesla (T) -47t
I ;,;
::,,..
I v Gaussově 'Ž
indukčnost.
vzájemná indukčnost
L I L=~
I
L=c'.P_
I
L 2 MT-2 I 2 L henry (H) 10~
soust.
jednotka
fi'
:i:
tii
I I ce11timetr
(s1athenry)
::::i
z
~
magnetický tTl
;;,;
v Gaussově
potenciál, 1/!m
Ll/2Ml/2T-I soust.
magnetické napětí, Um d&í"., = H.dl I ampér (A) 4it.l0-l
jednotka
magnetomotorické <!'m
gilbert
napětí
ampér na weber
magnetický odpor Rm R
m
=é.'m
(1J
L-l M-1 Tl 12 L-1 (A.Wb- 1) 41t.10-7
(reciproký herny ff 1)
v Gaussově
weber na ampér 107
G = ___!_ L2 MT-2 1-2 soust.
magnetická vodivost Gm L (Wb.A-i)
~ Rm 4it jednotka
(henry H)
centimetr
permitivita, E: l farad na metr

Eo=-- L-3 M-1 T4Il 41t9.l0 9
pennitivita vakua 80 µ,,c' (F.m- 1)
permeabilita, JI henry na metr

fl<, =4rc.10- 1 H_m- 1 LMr 2 1-2 4it.107
permeabilita vakua µ\) (H.m- 1)
I !
5'12 DODATEK 2 SOUST I
Rozvoj ťyziky ve dvacátém století_ kdy byl:1 významná pozornost včnována ZL

mikrostruktuře hmoty na atomové a subatomové úrovni, vedl k vytvoření rela- k1;!10 i
t i·,nč: ust:'tlc11éh,1 soubP1u zťikl;1clních fyzikálních konstant, jejichž hodnoty se rekci
určují 111čfcní111 a periodicky se upřesl1u_jí tzv. ddjusinťPnll ('-.:iz napf-. [2]).V ta-
kvant,
bulce D 2.5 uvúdímc stručný výbčr hodnot základních fyzikálních konstant
clena'
ol,crnčjc, ího ch,11;1kteni, které 111aj í bl i1lý vztah k látce obsažené v této učebnici,
teorie
v tabulce I) 2.6 parametry nčktcrých částic, podle adjustace 1'198. 87
spekli
-- pretac
I vciíčina symbol liodnota jednotka
! }_!r;1vilHČlll h.onstnnLi G 6,{)'í-1(10) lo-l I in ',ki! .s .'
!
repre·
] '.:·,lldd'lV.i ť\(11~\\;liJ:;1 /1 6.62(, 0(,8 7(,()2) IO 5 •1 J.s trom,
Kf,
I ·;,jIT - I, 1.m,; 571 5%1821
1,380 650 3(24)
IO .I.s
IO - 1 J.K- 1
1
il1,ma11:.1~va krn1.~i:111ta k11
~1ť:nc;1t,·111ji 11ť1ho (' I .60'2 176 4h 1 (63) 10-19 ('
I
j !\ydhcrgovil ko11~t;11ila FC, 1,0'!7 373 I 51,854. 9(8 l) 10 Ill
I J\voeadrova kons1,u11a
j I ť Ci(Ll$)\ ,I ~ťllt'iL1ilL1
No
I
6,022 141 9')(47)
96 ,1x5J4 i 'í( \9)
10'' mol
i ( ·.mul- 1 I
l
I l {ohrúv poloměr alomu ao 0,52'! 177 2(JX 3( I'!) IO
H
Ill
i Hoilrúv rn:wncto11 P11 9,271 008 9')(l7) l(r 2·• lďť1

1.,(lnn\ n„1:_ 11cirn1 5.0'i0 783 17(20) IO 27 IT 1
L ~----·--· - - - -
1 1
JI,
l
I ;ihulka l l .1 ./, Pa1<1111clrv ni:·ktcrých č,"tic
.~
ckklron j
r\Tličina • \ymbol htH!l10ta 1cJrn)!ka
I li1notnosl li I~, 9, I 09 .\81 88(72) 10-ll kg
-~--
I l,.l.'il1\ ;,ť1l)11j (-/!J/,, f I ,758 X20 174(71) 10 11 C.k~-1
_,
I lll:lť,llCtid.ý _l', 9,284 770 1(31) IO JT1
lllUlllCIII
/1, 1,001 I 'i9 652 I 8(í 9(4 I) 1111
--~
,I, H 'Jl1 "1l1c :1„1~'- :ť1(1111ť11\u /1)/111 I 0,001 159 652 I X(, 9(41)
proton
I I,,·
'\"\ I ILIJ;d \vmhol hodnota jednotka
1 Ji 1110\ 110Sl 111 1 1,672 /,21 581 I$ IO k~
I poinčr 1;;;1-olností pro!Ollll
r-·
',\•i.;ti ,,r,u
.-
"I
i
JJ1/mc I 836, I 52 667 5(19)
i . ji) 1,410(,()663.k'iX) $)'·'' J.T

1 n1;lf!llCl1cky 111011H.:11I
/1, 2,792 x,17 337(29) /IN
j ll\.'Ulrnll
I VL'ličina ,vmhol hodnota Jid11otka I

I
;,,,1:n1 i~o'i: 111,, 1,674 ')27 16(1 i) IO • 7 k<>
1,
-0,%1, 236 40(2.1) IO J.T I
I 111;1gnctich.ý 111ome11i c_l\,
L ll11 -1,91.\ 042 72(1'i) /IN
1
~ 1). J. Mohr, B. N. T:iylor: C'Ol lt\ TA nToinmcndl'd v.1luc:-. or 1hc fumbnicnlal pljy:,ic;d con\t;in[s l $l),I{_ Rev.
M<ld l'hys. / 2(7.000) ,, I
SOUSTA VY FYí'.IKÁLNÍCII JEDNOTEK
Z uvedených konstant, veličina UtJ!t,, - l), nazývan,í unomúlie magn<'fic-

kéfw nwmcllfu elektronu, vy1.nduje Jistý komentúř. Tato veličina vy_jadř11jc ko-
rekci hodnoty magnetického momentu ckklronu, klení byla do nerclativi~lické
kvantové mechaniky na zúkladč tehdy z11n111_)'.•ch experiment(, dodatečnč DlVť
dena ve 20. letech minulého století a pozdčji vyplynula z Diracovy relativistické
teorie elektronu (viz čl.3.5.1 a 7. l.4). Nutnost korekce vyplynula z pf·esnějšíeh
spektroskopických měření, prováděných v polovinč 20. století, a z jejich inter-
pretace v rámci kvantové elektrodynamiky, zahrnující tzv. radiac'ní korek,·,·,
reprezentující interakční energií elektronu s_jeho vlastním kvantovaným elck-
lromagnctickýtn polern_xx
Fx V populúm~1ší a přchkdné fornič je 1110/.né ::.co této p10blcrn111ice poučil v j2J, kde .11..· mo/né 11ak1:t sc,.nam
krnžní /i!crntnry k dalšímu s1udi11
1
ODTH
lost (
istorický přehled uplat1
vání
',éj,.f
~1..l, C
komr
V 15
Od Thaleta ke Gilbertovi při Ct
směr
čtcn:'1ř této kapitoly si můJ.e položit olázku o smyslu studia z
historickéh,J přehledu. !-!isloric vědy v~ak není jen nějakou Pcrť
zábavnou ilustrací. sbírkou historek o vzniku jednotlivých sujic
objcvú, úsměvných nebo naopak truchlivýc·h příhčhů ze ži- mag1
vota badatelů. Víme--li, jak lidské pozn,íní vznikalo a rozví-
jelo se, jak se některé objevy stúvaly impulsem k lavinč ob-
jev{1 dalších a naopak jiné zůslúvaly po slalelí zapomenuty
1 néhc
tujc
a ncdnccnény, _j;1k se vzájemně ovlivt10valv a podrnir"íovaly

vnitřní, i111anentní ro,.voj vědy a historické poli'cby lidské
I pokL
tism
p
společnosti, po;:nárne-li vnitřní z:'ikonitosti a d)1rn111iku roz-

těch
voje včdy. rnú;.erne snáze předvídat i její budoucí rozvoj, (ISJ
·...·;·.•.·
utvúi'd metodologii védy, lépe organizovat a smčrovat výz-
maf'
kum. Zniíme-li historii objevu, lépe porozu111íme i jeho pod-
,',11
roz!
statě, významu a souvislostem. Ncménč poučné jsou
~ ekk
i historie omylů ve védě a naopak osobní příklad průkopníků '.Í
.1 ZVéll
včely rnú morální a in.,pirující hodnotu. '1
nýc
I lislorie postupného získávání poznatků o elektřiné
>',{ ván
a magneti.,rnu, cxpernnenLílních i teoretických, patří k nej-
vají
pouč:néjším kapitolám dčjin fyziky a vědy vůbec. Elektrické
nm
jevy v podobé atnw,férické elektřiny, blesku. z;:ipú,obily
téZt
z přírodních clčji'I snad nejvíce na duševní život prnvékého
g1g
čiovéka. l'.c st;1rovčku pocházejí zprávy ,, elektrostatické
za
elektřině vznikající při tření jantaru a o vlastnos1ech magne-
jeh
pol. 6. ,1. př. ll. I.
tovce. Tlwlcs Milct.1ký (a.,1 624~543 př. n. I.), prv11í 711ámý
W\
1J[cs .\likbký evropský vědec, se o obou těchto jevech zmiiíuje a praví
o magnetovci, ;,e m{1 duši, neboť hýbe žele/.cm. l'L1vocl slov;:i
elek1řina se odvozuje od řeckého „eil~klron", což znamená
01
j;:intar, slovo magnetismus má patrně koře11 v názvu malo;:isij-
ského mi:'sta Magnesia. v jehoJi. blízkosti se magnetovec vy-
Je
skytoval (Magnesia lithos, tJ. k;írncn z Magnesiť). Ve staro-
el,
včku byla též z11ú111a a dokonce využívúna živočišná elektřina
(I
nčktcrých druhií ryb.
pr
Použití magnetky jako kompasu bylo známo Čí1'í;:inům
p
jcštč před počťitkcm letopočtu. Asi ve 12. století se tato zna-
tn
HHALETA KE (ilLDERTOVI 595
>st dostala prostřednictvím Arabi'1 do Evropy a začala se

platiíovat v námořní navigaci. Katolická církev však použí-
ání této „ďábelské síly" dlouho odsuzovala; proto křesťan
tí, ale i muslimští kapitáni přenechávali orientaci podle
.ompasu raději židovským kormidelníki°1111 a lodivodům.
/ 15. století byla zjištěna magnetická deklinace (Kolumbus
,ři cestě na západ pozoroval odchylku magnetické střelky od
;měru k polární hvězdě), v 16. století i magnetická inklinace.
Z období středovčku se zachoval spis o magnetismu Petra 1269
P. Peregrinu~
Peregrina (Pierre de Maricourl) ,,Epistola de magnete" popi-
sující též konstrukci kompasu. Percgrinus vědčl, že pi'.ilením
magnetu vzniká opět magnet se dvěma póly, že se póly opač
ného znamení přitahují, a zdi'traziíoval, že kompas se neorien-
tuje ke hvězdám, ale k zemským pólúm. V duchu své doby se
pokusil využít magnetú i při konstrukci perpetua mobile.
První systematické vědecké dílo o elektřině a magne- 1600
W.Gilbert
tismu, které otevřelo éru novodobého fyzikálního zkoumání
těchto jeví'1, je práce anglického lékaře Williama Gilberta
(I 540-1603) ,,De magnete magneticisque corporibus ct de
magno magnete tellurae physiologia nova". Gilbert zřetelně
rozlišil síly magnetické a elektrické (zavedl pojmenování
clckffina), zkonstruoval první stéblový elektroskop (tak
zvané „Gilbertovo versorium") a uvádí více než dvacet n'tz-
ných látek, u nichž zjistil schopnost přitahoval po zelektro-
vání drobná tělíska. Označil je jako elektrická, neboť se cho-
vají jako jantar. Zejména významné jsou však jeho expe-
rimenty se zmagnetovanou koulí, které ho přivedly k hypo-
téze o tom, že naše Země a oslalní nebeská tělesa představují
gigantické magnety. Magnetickými silami, které považoval
za prvotní, vysvětloval i přitahování nebeských těles a tuto
jeho představu převzal i Galilei a Kepler - gravitační síly
zavedl do ťyziky teprve Newton.
Od Gilberta ke Coulombovi
Je zajímavé, že Gilbert znal pouze elektrické síly př·itažlivé; o 1629

N.Cabeo
elektrickém odpuzování se poprvé zmiiíuje Nicolo Cabco
(1585-1650). Teprve vynález třecí elektriky však umožnil
provést řadu základních elektrostatických experi111entí'1
prozkoumat povahu elektrostatických sil. První takový elek-
trostatický generátor zkonstruoval německý fyzik a magde-
ODGILH
596 HISTORICKÝ PŘEHLED
i
17S4 2
burský starosta 0110 Guericke (1602-1686), známý svym1 i 15. 6.
pokusy s atmosférickým tlakem. Jeho přístr~j byl ovšem l
j koncep
velmi primitivní a představoval vlastně rotující sírovou kouli,
která se třením elektrizovala. V c svém spise „Experimenta i ma. Di
třiny d,
1672 nova"' popsal Gucricke přitažlivé a odpudivé síly, vznik
O.Gucrkkc
1675
elektrické jiskry, světélkování plyni'i v silném elektrickém
poli a další jevy. Robert lloyle ( 1627-169 l ), který zopakoval I Frai
bytku i
předpo
l
R. lloylc
Gueriekovy experimenty, dokáz.al, že přitažlivost dvou zelek-
názvy
1731 trizovaných těles je v.a\jenmá a že elektrické síly pt"1sobí i ve
S. Grny
tele el
vakuu.
předpo
V osmn,íctém století bylo v podstatě dovršeno poznání '
rnítavý
zákoni'1 elektrostatiky, které našlo nakonec svť1j výraz ve
hypoté
formulaci Coulombova zákona. Stephe11 Gray ( 1670-1736)
měla s
provedl v létech 1729-173 l řadu dosti kuriózních pokusů, při
bytek.
nichž vyjasnil rozdíl mezi vodiči a nevodiči a ukázal, že
tělesa
k uchov,íní elektřiny musí být vodič izolován.
1733 Robert
Grayovy experimenty inspirovaly nadaného francouz-
Ch. Uufay dvou r
ského fyzika Charlese Francoi,\·e Dujáye ( 1698-1739), který
tak na
se pokusil o první výklad elektrických jevů. 7:iistil, že exis-
pal khi
tují dva druhy elektřiny (,,skelná" a „pryskyřicovit"), pomocí
síly. S
elektroskopu s korkovými kuličkami na hedvábném vlákně
elektri,
určil, že tělesa nabitá elektřinou téhož druhu se odpuzují,
předst1
opačného druhu se přitahují, a zkoumal též možnost zelektri-
povah,
zování lidského tčla. Jeho práce, které byly publikovány
zmagn
v létech 17:B-1737 v memoárech Pařížské akademie, nevy-
náboj.
volaly však odpovídající z{~jcm a byly později zopakovány trický,
jinými badateli.
1745
Vý
Hwald Kleist (1700-1748) a Pieter M11s,w:he11broek atmos
E. Kleist
P. Musschcnhrnck ( 1692-176 l) vytvořili první kondenzátor - známou leidcn- s petr<
skou láhev - umožiíující hromadit náboj a zvyšovat elek- Richn
trické napčlí. Musschcnbrock podrobně popisuje nepř(jenmé (1724
pocity při vybíjení l:íhvc lidským tělem. Tyto pokusy kvanti
s vybíjením baterií kondenzátorů uzavřenými obvody Uako se sta
řadou osob držících se za ruce, úseky vodních toků, řetězy
očitét
a konečně i kovovými dráty) byly v polovině 18. století vyvol
velmi populární a efoktní a přispěly k poznání vodivosti Já- aexp,
tele Přitom se sl!Íle zdálo, že elektřina nebude nikdy sloužit M
k ničemu jinému než k podobným hříčkám. strana
1750
li. ·Franklin
V padesátých létech 18. století dokázal Be11jw11i11 Franklin víjel
( 1706--1790) elektrickou povahu blesku a vynalezl blesko- fluid1
svod. l)'Alembert jej pozdravil slovy „vyrval nebi blesk a ma
a žezlo tyram'.'1111". Franklinúv tyčový bleskosvod se od roku
) GILBERTA KT, COULOMBOVI
754 začal rozšiřovat i v Evropě. V téže době sestrojil a

5. 6. 1754 instaloval svůj bleskosvod vlastní originální
oncepcc i Prokop Diviš ( 1698-1765) v Příměticích u Znoj- 1754
ia. Diviš chtěl předejít blesku svedením atmosferické elek- P, Diviš
'iny do země.
Franklin podal teoretické vysvětlení elektřiny jako pře
,ytku či nedostatku zvláštní jemné substance, fluida, o němž
1ředpokládal, že mú částicovou strukturu. Proto také zavedl
1ázvy kladné a záporné elektřiny. Existenci fluida jako nosí-
cle elektrických, magnetických a gravitačních sil ostatně
iřcdpoklúdal již Newton, který jinak zdi'rrnziíoval svůj od-
nílavý postoj k vytváření experimentálně nepodložených
1ypotéz. Podle jednofluidové hypotézy hy ovšem elektřina
nčla sršet pm17e z kladně nabitých hrott'.1, kde je fluida pře
)ytek. Experiment však ukazoval, že kladni'.' i záporně nabitá
tělesa srší z hrotú stejně intenzivně. To přivedlo Angličana
1759
Roberta Symmera ('/-1763) k vytvoření dualistické teorie R.Symmer
dvou n'.'Jzných fluid, která se vzájemně neutralizují. Symmer
tak na vyšší úrovni obnovil Dufayovy představy, avšak chá-
pal kladnou a zápornou elektřinu spíše jako dvě protikladné
síly. Symmerovo pojetí předznamenalo pozdější pfodstavu
elektrického pole. zatímco Franklinův přístup byl zárodkem
představy o atomismu elektřiny. Franklin se zamýšlel i nad
povahon magnetismu a v r. 1750 sdělil. že se mu podařilo
zmagnetovat železný hřebík tak. že jím propustil elektrický
náboj. Tak vznikaly první náznaky tušení souvislosti elek-
trických a magnetických jevů.
Významný přínos v rozvíjení nauky o elektřině a výkladu 1753
G. Richman
:Hmosférické elektřiny znamenaly práce vědeú spojených
s petrohradskou Akademií věd, zejména Georga Wilhelma
Richmana ( 1711-1753) a Franze Ulricha Theodora Aepina 1759
I•. Aepinus
[1724-1802). Riehman prováděl pomocí svého elektrometru
kvantitativní pokusy s atmosférickou elektřinou a 26. 7. 1753
se stal obětí těchto pokusů. Událost je možné podle líčení
Jčitého svědka interpretovat tak, že se Richmanovi podařilo
vyvolat vznik kulového blesku, který se pohyboval místností
1 experimentátora usmrtil.
Mimořádně významný je přínos Aepinův. Tento vše-
;tranný vědec studoval jev elektrostatické indukce, dále roz-
;íjel Franklinovu jednofluidovou teorii, zavedl však ještě
·1uidum magnetické a zabýval se souvislostí mezi elektřinou
1 magnetismem. Zaujal jej pyroelektrický jev u turmalínu,
!l
s
1IISTORlťK Ý PŘl'HIED
1
~
01
známý jíž starým índúm - turmalín má po zahřátí v horkém i C

popclu schopnost přitahovat drobnú tčlísb a nazýval se též S! n:
,,ccylonským magnell'm". Ve svém trakt:ttu „Tentamen The- i n
orjae E~Icclri~ationis ct ~v1agnctl~;:ni'" srovn5vá chnvríní 1nag- 1
"
v
11ctik a dielektrik, magnetizaci látek a elektrostatickou in- l C:
dukci a pokuu;í se o kvantitativní popis elektrických a mag- 1
.,j n
nctíckýeh sil. Jako d(1sledný žák Newtoni'iv přiblížil se 1 li
J\cpinus tčsně k poznání zákona sil pi'isobících mezi bodo-
vými n.íbojí. ! d
Je přizn;ičné, že v tomto obdCJbí; kdy ještě nebylo možné v
budovat k vantítati vní matematickou teo1·íí elektrických jevů, e
1750-1760 protože nebyl znArn z.úkon interakce, n<:chybč-ly hluboké z
!VI. V. LomonO.'iOV my;/cnky o obecných .,ouvislostech z.knumaných jevť1. Tak J(
1707-1783 lvficlwil Vasiljcviť Lomonosov ( 171 1-17(/'i) a Leonard Euler d

L. Euler ( 1707 1783) zdi'1razi'íovali souvislost elektřiny, magnetismu. C
,.vč!!a a gravit,we jako projevi'1 pohybu hmoty (éteru, fluida). d
Lomonosov například ve svých poznámkách k prúci „Těorija p
l'iektričestva razrabotannaja matěmatičcskim sposobom" (
( 1756) navrhuje pokus s lomem svčtla v zelektrizovaném 11
pro.,lřcd í.
.I'
1758 Do tohoto období spadají i objev polarizace dielektrik,
J. Wilckc
který učinil Johann Cur! Wilcki' (1732 -17%), a objev día-
1778
A. Brugma11s rnagnl'lísmu bismutu, který poprvé pozoroval i\111011 Brug- '
111u11s ( I 7J2-l 789). Tyto objevy ncmoh ly být ve své dobi:, ani
pochopeny, ani doceněny.
Myšlenka o tom, že bodové (resp. kulové) elektrickt'.~ ná-
boje na sebe pi'1sobí silami úměrnými převrúccným čtvercům
vzcl;ílcno.,ti, podohnč j:1ko tčlesa pi'1snbící 1m sebe gravitací,
visela ov.s;cm ve vzduchu. Nemčla-li však ,i'1stat pouhou spe-
1767
1--uiací, bylo třeba dokúzat ji expCl'imenlálně. Nepřímý expc-
J, Pric~tky
1772 rimcntúlní di'1kaz podali Joseph f'ricstf,,y ( 1733-1804) a je-
H. Cavcndi.,h den z ncj1:rui:nčjších expcríme11tátori'1 Henrv Cal'mdish
( 1711--181 O) tím, že dokázali, '}e se cleklrický náboj zdržuje
na p,)Vrchu v0Jičí'1. Priestley byl inspirciván ke svým experí-
1ne11lú111 radou Franklinovou a publikoval výsledky v roce
17<i7. Cavendísh provedl kvantitativní experiment s vys(1kou
přesnos(í a odhaclcm chyb a také odtud vyvodil spr;'1vný závčr
o silovém pC1sobcní elektrických núbojů. Tyto své prúce však
nepublikoval a upozorní! na nč teprve J. C. Maxwell v roce
1879.
Přímé expcrimcntúlní rnčřcní sil (pi'itažlivých í odpudi-
vých) působících melÍ náboji provedl pomocí torzních vah až
Oll (;JLHERTA KE COULOMílOVI 599
Charles August Coulomb (I 736-1806) a formuloval zákon 1785

nazvaný jeho jménem. Nezávisle nu Cavendishovi změřil též. Ch. Coulomb
rozložení núboji'1 na povrchu vodičú a sílu pi'1sobící na núboj
v blízkosti povrchu nabitého vodiče. V roce 1788 změřil
Coulomb i sílu působící mezi dvčma póly dlouhého tyčového
magnetu a formuloval analogický silový z,íkon pro magne-
tická množství.
S Coulombem vstoupila nauka o clektřinč a magnetismu
do nové etapy založené na kvantitativních mčřeních. Nebylo
však zcela ujasněno, co se má vlastně rnčřit, jaký je charakter
elektrických veličin. V tomto smyslu měly proto velký vý- 1800
A.Volta
znam práce Afessan.dra Volty (1745-1827), který zavedl po-
jem elektrického napětí a kapacity kondenzátoru. Těmito
dvčma veličinami je ovšem nepřímo určeno i „1111101:~tví
elektřiny", velikost elektrického náboje. Coulombúv zákon
dal možnost matematické teorie potenciálních polí a vedl 1839
později k formulaci Gaussova zákona. Carl Friedrich Gauss C. F. Gauss
( 1777-1855) phtom upfosnil i pojem velikosti elektrického
náboje a rozpracoval systém ekktrických a magnetických
jednotek.
Vcelku je mož.né říci, že v období od prvního novodobého
vědeckého pojednání o elektřině a magnetismu, které před
~tavovala práce Gilbertova z roku 1600, do objevu Coulom-
bových zákontr elektrostatiky ( 1785) a magnetismu ( I 788)
bylo dovršeno poznání zákonitostí elektrostatických jcvi'1
a tyto jevy našly pak zhuštěný kvantitativní výraz v Cou-
lombově zákonu analogickém k Newtonovu zákonu gra-
vitačnímu. Souvislost mezi elektrickými a magnetickými
jevy zústala tušena, ale nevyjasněna.
Od Coulomba k Ampcrovi
V roce ni.Ísledujícím po objevení Coulombova zákona poza .. 1786

L. Galvuni
roval profesor medicíny na univerzitě v Bologni Luigi Gal-
vani ( 1737--1798) bioelektrické jevy při svých slavných po-
kusech se žábami. Tělní tekutina žabího těla mezi mědčnou
a stříbrnou elektrodou působila jako elektrolyt v galvanickém
článku a docházelo ke stahť1111 svalových vláken. Galvani
jako l(·kař tento jev z fyzikálního hlediska dále nezkoumal,
ale jeho význam plně pochopil A. Volta. Uvědomil si, že
elektromotorické napětí vznikú v důsledku spojení ri'1z11ých
J
<,<lil IIISTORlťK Ý Přll'IILED Olll
druhů vodičú, kovu a elektrolytu, a objevil kontaktní rozdíl stec

·l.:.
potenciálí'1. V roce 1800 ;:konstruoval svl'.1j včhl,1sný ,,Voltův •.
ma1
sloup", který představoval baterii galvanických článků s mě při
·)
dčnými (str-íbrnými) a olovčnými elektrodami oddělenými j náh
kartonem nasyceným slanou vodou. l pro
Objev galvanických článkú jako prvních víceméně stálých A' ,.E,
zdrojů elektromotorického napčtí umožnilo systematické maj
studium vlastností elektrického proudu (tehdy nazývaného i'
galvanismem) a otevřelo novou etapu ve vývoji poznání l (ro:
j a rr
elektrických jevť1. Přesto již v ] 8. století, kdy jediným zdro- i!
jem elektr-ii1v byly elektrostatické generátory a bylo možné
'.'4 níti
:l zkc
zkoumat _jen krútkodobé výboje tčchto generútorú (takzvaný 1
„elektrický knn íl ikt"), byla foda vlastností elektrického ,J tisr
prnudu již známa, a to včetně jeho chemických a magnetic- •fi
kých úči11ki'1. Sám p~jem elektrického proudu však ještě za- jed
veden ncby!. Vy
1803 Volti'1v objev inspiroval i další badatele jednak ke zdoko- jící
J. W. Ritter
nalovúní galvanických článků, jednak ke studiu elektroche- ( 17
1807 mických jevů. Johan11 Wilhelm Ritter ( 1776-181 O) zjistil ma
II. Dmy ( 1í
galvanickou polarizaci, na níž je založen princip akllmlllá-
1836 toru. flw111ney Dilvy ( 1778-1829) elektrnlyticky izoloval net
./. D,inidl alkalické 1-.ovy. Prrní galvanický článek, v nč111ž byla odstra- f'ii
18~1
U. Bunsen něna polari7;icc ekktrnd. byl zkonstruován Jnh11e111 Frederi- f'l'I
l8ú7 cem Da11ie!fr111 ( 1790-1845). Na zdokonalov;íní článků pravo,
G. Lcdauché covali dáll' Rul,ert B111zse11(1811-1899), (;eorgcs Leclanché pr,
1878
J. Clark ( 1839-1882), Josiah Latimer Clark ( 1822-1898) a další. mi
1893 Westonúv článek (Edward West(JII 1850-1936) je dokonce sál
E. Wcston
vhodný jako etalon elektromotorického napětí. Zákony elekt- zfi
1834
M. Fara<lay rolýzy kvantitativně formuloval Michael Faraday ( 1791- „1
1882 1867), elektrolytickou disociaci a další elektrochemické jevy de
S. Arrhcuius
190[ studovali později Svante /lrrhenius ( 1854-1927), Walter n~
W. Nersi Nernst ( 1864--1 ')41) a další. ln
Také tepelné a svčtelné účinky elektrického proudu byly
1802
V. Petrov známy již počátkem 19. století. Ohromujícím efektem púso-
1810 bil například ckktrický oblouk získaný rusk:;m fyzikem Va- o
li. Duvy
1809
sili;em Vlad1111iroviie111 Petrovem (1761-1834)již roku 1802
S. T. SOmn1cťing a pozdčji znovuobjevený Davym. V téže dobč se též zrodil N
první elektrický telegraf (Samuel Thomas von Sbmmerring S,
( 1755-1830)).
1820
Rozhodující význam však mělo poznúní souvislosti mezi IT
II. Ocrstcd
elektrickým proudem a magnetickými jevy, o něž se zaslou-
ží I dúnský fyzik flans Christian Oersted ( 1777-185 I). Oer- v
Oll COULOMBA K AMPĚROVI OUl
stcd se již od mládí zamýšlel nad spojitostí mezi elektřinou,

magnetismem, teplem a světlem a zkoumal zahřívání vodiče
při prC1chodu elektrického proudu. Při tčchto pokusech (díky
náhodč, která však pomáhá pouze připraveným) zjistil vliv
proudu na magnetickou stí-elku. Své pokusy popsal v práci
„Experimenta circa efficaciam conflictus elektrici in acmn
magneticam", která vyšla v Kodani roku 1820.
Jestliže ještě na počátku 19. století, kdy byla elektřina
(rozuměj statická), galvanismus (rozuměj elektrický proud)
a mag11clis111us považovány w víceméně nezávislé jevy, pod-
nítil Oerstcdův pokus jejich syntézu a otevřel tak cestu
zkoumání nového okruhu Cyzikálních jevú, elektromagne-
tismu a elektrodynamiky.
Oerstedi'iv objev umožnil jednak měřit elektrický proud,
jednak studovat jeho magnetické a dynamické působení.
Vyvolal lavinu nových objevů, k nimž došlo hned v následu-
jících dvou letech. Francouzští fyzikové Francois i\rago
(1786-1853) a Jo.wph Louis GayLussac (1778-1850) zjistili 1820-1822
F. Arago
magnetizující účinek proudové smyčky, Jean Baptiste Biot J. L. GayLussac
(1774-1862) a Félix Savart (1791-1841) našli zákon mag- J. Il. lliot
F. Savart
netického působení proudového elementu později zobecněný I'. S. Laplace
Pierrrn1 Simonem Laplacem ( 1749-1827). André Marie i\m- A.M. Amperc
/lh-c ( 1775-1836) stanovil smčr magnetického pole v okolí M. Faraday
vodiče: (,,pravidlo plavce", pozdčj i známé jako „pravidlo
pravé ruky") a formuloval svúj základní zúkon elektrodyna-
miky o silovém působení elektrických proudů. Ampcre za-
sáhl do více vědních oblastí a v roce 1830 matematicky
zformuloval teoretické základy elektrodynamiky ve své práci
,,Théorie des phcnoménes électrodynamiques". V témž ob-
dobí zjistil Faraday otáčivý účinek permanentního magnetu
na proudovou smyčku a naopak, tedy základní princip elek-
tromotoru a dynama.
Od Ampcra k Maxwcllovi
Na zúkladč Ocrstedova objevu zkonstruoval Johann 1820

J. Schweigger
Schweigger ( 1779-1857) a Johann Chrislian Poggendmť J. Ch. Poggcndorf
( l 796-1877) první ampérmetr (tzv. ,,elektromagnetický
mulliplikátor"). S jeho pomocí se pustil Georg Simon Ohm 1826
G.S.Ohm
(1787-1854) do studia závislosti proudu na napětí a odporu
vodiče. Tento dnes snad nejpopulárnější zákon elektrického
HISTOl<ll"K Y PKi·HLfa) o
proudu se rodil kupodivu velmi obtížnč. Pojem elektrického a

proudu a jeho vztah k elektrickému náboji nebyly ještě 1:cela I<
ujasněny, používané galvanické články měly větší vnitřní p
odpor než zkoumané vodiče, nadto časově nestálý, nebyla též j\
:máma závislost odporu na geometrii vodiče. Teprve objev o
1821
r. J. Scchcťk termoelektrického jevu Thomasem Johannem Seebeckem z
( I 770- 183 I) umožnil Ohmovi zkonstruovat termočlánek
(Cu- Bi) a získat tak zdroj konstantního napětí. Po překonání a
těchto přckáfok dospěl Ohm v roce 1826 ke správné·mu znění r
i847 zákona, avšak 1rv,ilo ještě několik desetiletí, než byl obecně
C. R. Kird,hoťf uznán. Zákony proudu ve větvících obvodi't formuiovai
v roce 1847 Gustav Rohert Kirch/10.ff(l824-l8X7).
Postupně byly sernúny vlastnosti a účinky elektrického
proudu. Tak vedle ji,. zmíněných elektrochemických jevi'1
1823 byly zkoum:íny jevy termoelektrické. Na základě Secbeckova
H. Ch. Ocrstcd jevu zkonstruovali nezávisle na sobč Oersted a Jean Baptiste
J. n. J. Fourier Josl'ph Fourier (1786-1830) první tcrmobaterii. Vznik tepla
dodatečného k teplu Jouleovu při prúchodu proudu kontak-
1851
.J. Cil. PcUicr tem z r11zných vodiČLI, tedy obrácený Sccbcckt"1v jev, pozoro-
1834 val Jean Charles Pclticr ( 1785-1845) v roce 1834. Pozdčji
W. Thom.~on
William Thomson (lord Kelvin) ( I 824-1907) podal teoretické
vysvčtlení tennoclektríckých jevt"1 a zjistil, že i podél nestej-
noměrné zahřútého homtlgcnního vodiče vrniká (nebo se
pohlcuje) určité množství dodatečného tepla.
Ve čtyřicútých letech 19. století byla značná pozornost
včnována olázkúm energie a jejích přeměn ve stacionárních
1843 (a kvazi,tacionárních) soustavách. James Prescoff Joule
J. P. Joule ( 1818-1889) se zabýval otázkou energetických přemčn elek-
1842
J. R. Mayer trického proudu a vzniku tepla při pn'.ichodu vodičem. Jeho
práce spolu s výsledky Julia Roherta Mayera (1818-1878)
1847
H. Hdmholtz
vedly k formulaci zákona zachování energie Hermannem
Helmholtz.cm ( 1821-1 X94) ve známé práci ,,ťiber dic fahal-
tung der Kraft".
Souvislost látky a elektřiny, úlohu atomárních částic jako
nositeli', elektrických nábojll prokázal již Farada) při studiu
2ákonů elektrolýr,'. To přirozeně přivádí na my.(lenku zá-
1843 kona zachování elektrického náboje, který byl také Farada-
M. Far~day yem cxpcrimentálnč dokázán v roce 1843 clektrometrickým
mčř-cní111 11,1boje nabité koule v elektricky izolovaném pro-
storu.
Michael Faraday vystupuje v dčjinách fyziky jako jeden
z ncjnadančjších experimentátorů všech dob. Jeho práce
OD AMPÍoRA K MAXWELLOVJ 603
a pronikavá fyzikální intuice připravily púdu J. C. Maxwel-

lovi pro formulaci základních rovnic elektromagnetismu.
podobně jako práce Galileiho a Keplerovy připravily pf1du
Newtonovi. Faraday se původně zabýval chemií a Oerstedův
objev (podobně jako u Ampcra) definitivně obrútil jeho po-
zornost k elektrickým a magnetickým jevům.
Faraday pocházel z chudých poměrú, vyučil se knihařem
a pracoval jako laborant u Davyho, který měl k němu přezí
ravý vztah. V podstatě samouk, projevil Faraday neobyčejně
hluboké chápání fyzikálních procesú. Zúslal přitom experi-
mentátorem a nepoužíval matematický aparát. Při jeho zvo-
lení členem Královské společnosti jediný Davy hlasoval
prali; když se však Faraday slal členem 68 akademií, prohlásil
Davy, že jeho největším „objevem" byl Faraday.
Již na počátku si Faraday vytkl za cíl „převést magnetis-
mus na elektřinu". Vedle již zmíněných zákon!'., elektrolýzy
a zákona zachování elektrického náboje studoval Faraday
vliv dielektrika na kapacitu kondenzátom a elektrickou inter-
akci a zavedl pojem permitivity. Navázal na práce /\lcxandra 1851
Edmonda Becquercla ( 1820- 1891 ), který v roce 1851 objevil A. E. Becquerel
fotogalvanický jev a zabýval se studiem diamagnetismu. 89

Faraday rozdělil látky na diamagnetické a paramagnetické
1845
a zavedl pojem permeability. V roce 1845 objevil stáčení ro- M. Faraday
viny polarizace světla magnelick_l'.,111 polem (Faradayúv mag-
netooptický jev). Faraday byl zastáncem atomismu, uvědo
moval si jednotnou podstatu všech elektrických jevi'1
a souvislost mezi elektřinou, magnetismem a optikou.
Nt:jvýznamnějším Faradayovým objevem je objev 1831
M. Faraday
elektromagnetické indukce z roku 1831. Pravidla o směm 1833
indukovaného pole, která Faraday stanovil pro různé kon- H.F. Lenz
krétní případy, zobecnil Heinrich Friedrid1 Lenz. ( 1804-
l 8<í5). Ne,.ávisle na Faradayovi (dokonce dříve, i když svíij
objev publikoval později) dospěl k principu elektromagne- 1832
tické indukce i americký fyzik a vynálezce Joseph Henrv J. Henry
18S2
(1791-1878). Wilhelm Weher (1804-1891) pak zobecnil W. Weber
Amperiiv zákon tak, aby zahrnoval i indukční jevy, a spolu R. Kohlrnusch
s Rudolfem Hermannem Arndtem Kohlrausc-hem ( 1809-
''' A. E. Becquerel byl synem Antoina Cé.,ara Bccquerela ( 1788 -1878), který je
znám mno:1.sivhn prací z oblasti elektfiny a magnetismu - zkoumal clcklrizaci
krystalů tlakem, pyroelektrické vlastnosti turmalínu, diamagnetismus, zkonstruoval
řadu elektrických p1ístroji1. A. E. Becquerel je otcem Antoina Hcnriho flccquercla
(1852-1908), objevitele radioaktivity.
(,0-1 1IISTOl!lCK Ý PIÍ.EI ILFIJ o
13):-<) /jistil, 1.e pomčr jednotek proudu v elektrostatické a '/

ťicktro,nagnctidé soustavě je dán konstantou rovnou j(
,·ychlosti světla ve vakuu. t(
1845 ( )bjcv elck11 utnagnctické indukce p!"!vcd! Faradaye ke p

F. E. Neuman
1853
koncepci elektromagnetického pok charakterizovaného silo- a
W. Thom . . on čarami a na rozdíl od ncwton;..ké prcdstavy k závěru 17
o koneč·né rychlosti šítcni interakci. hm,day pritom předpo 11
včdél i 1110:ř.nost existence elektromagndických vln. První 7
rnakmatickou lconi clcktro111agtll'tické íncJukcc vypracoval v

_jl:dui :,;,c zahladatc!l1 icorct!ckL· t~?iky v Nč,necku f'ranz v
J.rnsl Ne11mw111 ( 1798-1895 ). kterÝ td ,a vedl pojem vckto-
rnvé'ho potcnciúlu. V této souvislosti je třeba připomenout
i pr:'tcť \V. Thornsona v oblasti clcktrnrnagnetisnrn, zejména
stanovení periody oscilací v kmítavélll obvodu. W. Thomson
studoval též vodivost l,ítek v magnetickt'lll poli a účastnil se
L hd,,ní prvního transatlantického tdegrafníhn kabelu.
1839 K pozoruhodným matematickým teoriím elektromagnetismu
,J. MacC111lagh pati'í i rotační rnndel 11esllačitel11él]() éteru vybudovaný Juml'-
s<!111 Mac( 'ulluglie111 ( I 80'J-l 84 7).
1879 ./111ws C/crk Ma:nvell ( I 8'.11-1 :,0:7'J) teoreticky a 1m1tcmatick y
J. C. Maxwcll
/.obc·cnii ,whromadčné expcrirncntál1tí poz11atky o ťlektřině
a ,rngncti.,mu, _jejichž dovršení představovaly práce Farn-
,lay()vy, a zfnrmulnval soustavu rovnic dcktrornagnetického
pole. Svou teorií prezrntoval Maxwcll postupnč ve třech ,.prú-
v,ích Krúlovskl~ společnosti (,,O raradayových siločarúch"
185), publikovúno 1856, ,,O fyzikálních siločar,ích" 1862
a ,.1 )ynamickú teorie pole" 18(,5) a shrnul v proslulém „Traktátu
o clekliinč a magnctisnm" (,,Trcatise 011 Electricily and Magne-
t1sm") roku 1871. l'ouJ.il přitom nový rnatcniatický formali,-
1nus kvaternionu objevený tehdy W. R. 1lamiltnnem. Tťprve
l'IOU
O. Hnn:i<.;ide pozdčji dal Oliva 1/rnvisiile ( I 850-1 '>25) Maxwcllovč teorii
podobu dnešního formali.,1rn1 vektorové analýzy.
Maxwcllova teorie představuje jeden z ncjvčtších triumfů
litLkélrn ducha, vclkokp,1u a mall'maticky elegantní syntélu
cxpcri111c11tálních poz1iatků a stala se _jedním , pilířů tcore-
1íd.é fyziky i zú kladem rozvoje elektrolcelrniky. Nejen že se
h1dí vedle teorie Newtonovy, ale předčí ji svou obecností
a z11an1cn,i nový, hlub.~í pohled na fyzildlní realitu. Na rozdíl
ocJ Newtonovy teorie je relativisticky invariantní (Max wel-
lovy rovnice se transformují nikoli podle Galilciho, ale podle
í ,orentzovy transformace) a předpoklúdú takzvanci „p1hobc-
ní nablizko·' zprostředkované elektromagnetickým polem.
OD AMPÉRA K MAXWFI .LOVI t.05
Z Maxwellových rovnic vyplynula ř.Jda nový·ch fyzikúlních

jevů, ktcrL' tenkrát nebyly ještč expcrimcntálnč 7jištčny. Byly
lo například existence elcktronrngnetických vln, posuvného
proudu, toku energie a hybnosti elektromagnetického pole
a tlaku svčtla, skin-efektu a dalších. Rozpor s v;,.itými
představami newtonské fy;:iky, ncdúvčra k cxistcnci zmí-
nčných jcvi'r a v neposlední řadč ne příliš sro,.umitclný
způsob Maxwellova podúní zpúsobily, že tato teorie zů~tú
vala celá desetiletí nepochopena a zpochybťíována. Sám Max-
well se jejího obecného uznání nedožil.
Maxwell poukázal na elektromagnetický charakter svčtl::i,
odvodil vztah mezi permitivitou a indexem lomu. a završil
tak sjednocení jcvi', elektrických, magnetických a optických.
Jeho teorie přivedla k novému ch:ípání vztahu mezi látkou
a elektřinou. Jestliže elektrické, nrngnetické a optické _jevy
byly dosud vysvčtlovány v duchu Newtonovy ryziky pomocí
mechanických modelů pohybujících se C:ústic nebo různých
fluid, Max wcllova teorie popisovala vbstnosti elektromag-
netického pole jako nové fyzikúlní substance. Současnč
ov;em rcprczentuvala i vzájemný vztah a souvislost mezí
IMkou (přetr:í.itost) a polem (spojitost). Sám Maxwcll byl na
rozpacích nad těmito důsledky své teorie. přidržoval se spíše
mechanického výkladu siločar, i když tušil, že lm jeho teorie
vlastně nepotřebuje. Na druhé stranč bylo paradoxní. ž.c
teprve leoric clektromngnclického pole pouk:ízala na exis-
tenci takových mechanických účinkt'.1 a vlastno,tí, jakými
jsou hybnost a hustota loku energie pole. tlak světla. Není
bez zajímavosti, že Maxwcll předpovědčl i takové jevy, které·
se podařilo ,jistil až. v našem století pokusy Tol111anuvý111i---
Stewartovými a Einsteinuvýrni---de Haasovými.
Další rozvinutí a experimentální pol vrzcní Max wellovy 188&
TI. Hntz
teorie přinesly především pr:íce flťi11richa l!crt~c ( 1857---
1894 ), který cxperimentúlnč zjistil existenci neviditelných
clcklromagnctických vln a určil jejich rychlost jako rovnon 1900
rychlosti svčtla. Jak znúmo, tento objev přivedl v dcvadesú- H. A. Lorcnt,
li. Poinťaré
tých letech minulého století k vynálezu radiotelegrafie A. S. IS9')
Popovem, N. Teslou, G. M. Marconim a E. Rutherťordem I'. N. Lchcdfr
(Rutherford používal magnetický detektor elektromagnetic-
kých vln).
Tylo nové objevy nastolily ot{izky intcrprctacc zákona
;:achování energie v neslacionárnírn elektromagnetickém
poli, o jejichž řešení se zasloužil v roce 1874 Nikolaj Alexe-
(,()6 I IIS I ORICK 'Í' PŘEIILED
1874 jevič Umo v ( 1846-1915) a o deset let pozdě.i i nezávisle John

N. A. lJmov
1884
/Imry l'ov11ti11g (1852--1914) a O. Heavisidc. Poynting za-
J. II. l'oynting vedl pojem vektoru hustoty toku energie. čímž vznikla dnešní
O. Hcavisi<lc podoba včty o energii elektromagnetického pole. Henrik
1900
II. A. Lorentz A1110011 Lorentz (1853-1<)28) a Hrnri Poin.caré (1854-1912)
H. Poincaré vyslovili závěr o existenci hybnosti elektromagnetického
pole. Tyto předpovědi nalezly přesvědčivé experimentální
1899
P. N. Lcb.-ili'v potvrzení v brilantním pokusu Petm Nikolajevic'e Lebeděva
(1866-1912), jemuž ,c v roce 1899 podai'ilo změřit tlak
světla.
18')8 K matcrnatickénrn propracování klasické elektrodynamiky
A. M. Liénard
]900
přispčli ještě na pi'clomu století i A(!í·ed Marie Uénard
E. \Vicchcrt a Emil Wiec!,ert ( l 8<i 1-1928) zavedením retardovaného
potcnciúlu, který matematicky vyjadřuje konečnost rychlosti
.šíření elektromagnetického pi'1sobcní.
Od Maxwella k Einsteinovi
V poslední třetině dcv,1tenáctého století došlo k nahromadění

celé řady nových experimentálních poznatků, které jednak
upřesnily ,nalosti o elektromagnetických polích pohybujících
se nabitých částic a těles a o elektrických a magnetických
vlastnostech látek, jednak přivedly k mirnořúdnč výzuam-
nému objevu první elementární částice - elektronu.
1876 Velmi zevrubně byla studována otúzka ekvivalence
U. Rowland
1888 J11;1gnctických účinků různých mechanismi'1 proudu. Pozna-
W. W. Routgcn tek, že i konvekční proudy mají tytéž. magnetické účinky jako
kondukční proudy ve vodičích, náleží americkému fyzikovi
ffrnrvmu Row/a11dovi ( 1848-190 I). Podobně Wilhelm
]901
Conrad Rťi111ge11 ( I 84'i- 1923) prokázal, že elektricky polari-
A. A. Eid1icm-1- ald
1 zované diclcktriku1n jeví při pohybu magnetické účinky.
]'!11 Magnetické pole konvekčních proudů bylo dúle zkoumáno
A. F. loffť
v experimentech Alewndra Alexandrovic'e Eichcnwalda
( 1863-1944 ). 111agnetick6 pole volně se pohybujícího svazku
elcktroni'1 (katodových paprskt°1) měřil A/,ram Fjodorovič
lo/{e (1880-1960). Zejména Eichenwaldovy pokusy měly
velký význam pro určení polí pohybujících se nabitých těles
a předcházely těsně vzniku spcci{ilní teorie relativity.
1875 Roku 1875 objevil John Kar ( 1824-1907) elektrooptický
J. Kcrr
jev, vznik dvojlomu světla v opticky izotropním prostředí
nacházejídm se v elektrickém poli. Existenci jevu přcdpo-
00 MAXWELLA K EINSTFINOVI 607
klúdal již Faradi!y, ale nepodařilo se mu ji prokázal. V roce

1879
1879 rozpracoval Rudolf Julius Emanuel Clausius ( 1822-
R. J. E. Clausius
1888) teorii polarizace dielektrik a dospčl ke známému Clau- 1846
siovu-Mossottiovu vzorci. Ot1avia110 Fahrido Mossotti O. F. Mossoti
(l791-1863)jej v první verzi zformuloval již v roce 184f>.
llmístíme-li vodič do nrngnetiekého pole, vznikne na boč
ních stěnách vodiče potenciální rozdíl. Tento jev zjistil Ed-
1880
win Herbert Hall ( 1855-1938) v roce 1880. V témž roce
E. H. Hall
objevil Pierre Curie ( 1859---1906) se svým bratrem přímý P. Curie
i obrácený piezoelektrický jev u krystalu křemene a vyu1il
jej k měření malých nábojú a proudú. 90
Postupně byly poznány n'.11:né jevy magnetomechanické. 1840-1842
J. P. Joule
Tak již v roce 1840 :,jistil J. P. Joule saturací u magnetizační
křivky frromagnetik a o dva roky později změny objemu
1858
u pružných látek při jejich zmagnetování (magnetostrikce).
G. H. Wiedemann
Gustav Heinrich Wfrdrmann ( 1826-1899) pozoroval v roce
1858 zkrucování válcové tyče protékané proudem vlivem
1865
vnějšího magnetického pole (tzv. Wiedemannův jev), roku E. Villari
1865 zjistil Emilio Villmi (l816--1904) zmčny magnetizační 1S72
křivky fcromagnetik při mechanickém namáh;íní (tzv. Villa-
riúv neboli magnetoelastický jev). Jev hystereze byl pozoro- A. G. Stolctov
vún již v roce 1872 Alexandrem Grigorjcvicem Sto!Now111 1880
E. Warhurg
(1839-189()) a podrobně proáou111{111 Emilem Warburf;C/11
1882
( 1846--t tn I) il .lamesem Alfredem Ewingem ( 1855--1935). .I. A. Ewing
Zejména významné byly pak práce I'. Curieovy v devadesá- 1895
P. Curie
tých letech, které vedly k poznání teplotních závislostí mag-
netických vlastností látek a k objevu tzv. Curieovy teploty.
při 11í1, mizí feromagnetismus.
Pro další vývoj fyziky měl velký význam výzkum takzva- 1859
J. l'liickcr
ných katodových paprskú pozorovaných Juliem l'liickerem 1886
( 1801--1868) n kanálových paprskú, které popsal Fugen E. Goldstein
Goldstci11 ( I 850-193 1). Postupně by lo ?:Í ištěno, že katodové
paprsky představují svazek záporně nabitých částic l8ó9
(elektronú), zatímco kanálové paprsky jsou tvořeny klndn.: J. W. Hittorf
1871
nabitými ionty. O prostudování vlastností těchto korpusku- C. F. Varlcy
lárních paprsktr se zasloužili zejména .!0'1111111 Wilheim Hittorť 1879
( 1824-1914) (odchylování katodových paprsků magnetem), W. Crookes
Cromwell F!eetwood Varley ( 1828-1883) (negativní nábuj 1893
katodových paprski'.1), William Crookes ( 1832--1919) (přenos P. Lcnai·d
energie a hybnosti katodovými paprsky), Philip Le11ard
•>n Analogický piczo111a;~ncl1cl,.ý JCV je mnolH:m v1.'lcnč_1ší, mťi/.(: C,\Íslovat _jen u

a111ikro11iagne11clýcli !alek a byl zj1~1č11 a/. v ruL:c 1982.
r,nx I IIS'I ORICK Ý J>l{EI IU'O o
( I S67_--] (Jc17) (prnnikavost katodových paprskii pevnými ú

1895 lúIJ..ami) a Je,m lfopri.,tc l'rrrin ( 1870 -1942) (katodov(· pa-
J. H. Pcrrin
prsky přcd,lavují svazek záporně nabitých čúslic)_ 11
C)hjcv R611tgcnova záření v rncc 1895 u-.;nndnil ~tudiu1n k
18'>7 1011íwvaných pl 1 nť,, jímJ se usilovně z:1hýval Jo.,-c,,h John v
J. J. Tlwn.1.-,ou '/Jiu111so11 ( l 856-19,10)_ Při 1ěchto p(1kusech Tlrnmson zjistil, 11
J.e při ionizaci plynú v111ikají vedle ionti'1 lehké nabité částice. j<
_jejidú ,lastnosti nezávisejí na drul111 plynu a které jsou to-
toÍ'né s čústiccmi katuduv5ch paprski'1. I Jrčil jejich 111črný
náhu_i a ~Ltd .se tak objcvitck1n elcktrc)n11 (:\1 obelova cena v r.
1891 1906)_ Téh,17, roku jako J_ J_ Tlwm,on rclcroval 11 vlastnos-
J. Stoucy tecll elektronu nczíivislc té;í_ E_ Wicchcrt. S{1111 núzev čústice
„eicktro11" po,·húí ud Jo/111s1011u Sroncyc ( 18:16 I<) I I) z roku
1907 18()] _ Sto11ey vyslm il pfrdpoklad o c.,::istcnci elektronu
F, A, Fhrrnhart
1911
a udhadl velikost clemenlArního núhojc již v sedmdes:ítých
H. A. Miliikau !c!ccl! ! 9_ s1,1kl í_ Přímé cxpcri111rniúl11í mN-en í clemen-
1912 t.'u 11íl10 núliojc na zúkladč sledov{111í puhyhu ok:jových kapi-
A, F, loffr
če!-. v elektrickém poli navrhl Fe/i,\ _A.,{har Ehrrnha/i ( 1879-
i 952) a úspčšnč _jej provedl Robert 1111drc1ťs Millikan ( 1868-
i 953 J v roce 191 l_ N{1boj clektronť, uvolťíovaných při foto-
clcJ..t11 určil v roce i9l2 A F. l<Jťťc.
1900 OtJjcv elektronu umofoil vytvořil tnkzva11ou elektronovou
JI.A, Lon·nt,
J. Lannor tcnrií l,ítky pku ,-;y11télu !curie Maxwellovy a poznatků
o vlastnustcch nabitých čústic_ Tvi°11ce111 iét,, teorie byl pře
devším 11. A. Lorentz a v pončk11d jiné puduhč ji formuloval
.lose11h ! ,111111or ( I S57-] ()42)_ Pomocí elektronové teorie se
podaíilu vysvčllit, 1 kdyí, nikoliv beze zbytku. něktcr0 jevy
v 1:ítkovém prusli'edí, jako například l·arndayúv 11rngnctoop-
tický jev, /,ecmaniiv jev (rozštčpení spcktrúlních čar v mag-
.iX98
ť, V, E, Riecke
nc1ick6m poli), clektronovo11 vodivost kovů, k1cro11 studovali
Carl Vrcror l:ducml lúeckc ( 1845-1915) v roce 1898 a po
!'JOO
nčm Paul Carl /,udwig I>rude (]863-1906) a J_ J. Thoms()n,
P. C. J>nJ<lc
J. J. Ttwr11so11 a konečnč i základní jevy magnetické. Elckiro110\iÍ teorie
kovů zdůvodnila i jev Wiedemannův-Franzův, 2:iištčný v ro-
1853
G. H. \Vkdí.'lliailll ce 1853 G. I--L W1cdemannc111 a lúulol1il11'111 Frw1::_e111 ( 1827-
R. Franz 1902). o vzúje111110 {1111črností tepelné a elektrické vodivosti
kov(1,
1905
P.Laugcvin
Pokud jde o jevy magnetické, aplikoval na nč novou teorii
vynikající ťyzik Paul Langevin ( l 877,-194()) v roce I905,
Langcvin si však přitom uvědomoval, fr při výkladu elck-
lrnmagnetických _jcvú probíhajících v !útkovém prostfodí
nelze vystačit s představami klasické ťyziky a relativní
OD MAXWELL.A K EINSTEINOVI
ůspčch jeho teorie magnetismu byl podmíněn tím, že použil

i některých dodatečných předpokladt"1 (týkajících se například
mikroskopických proudů nevykan1jících elektrický odpor),
které pozdčji hlouběji zdůvodnila kvantová teorie. Dnes
víme, že elektrické a magnetické vlastnosti pevných látek
nelze správně vysvětlit bez kvantové teorie, která se stala
jedním z hlavních pilířů fyziky 20. století.
Současně s výzkumem vlastností nabitých částic a látko-
vého prostředí se dúle rozvíjela i teorie elektromagnetického
pole. Významně k tomu přispěl O. I-kaviside, který zavedl
dnešní operátorová označení do Maxwellova formalismu.
poukázal na ~ymetrii Maxwellových rovnic a studoval elek-
tromagnctickit pole pohybujících se míbojů. V roce 1886
podal nezávisle na Johnoťi Williamu Rayleighovi ( 1842- 1886
O. Heaviside
1919) teorii skinefektu objeveného tři roky před tím. Od r. J, W. Raylcigh
1888 publikuje Heaviside řadu prací, v nichž podává obecná
řešení Maxwel!ových rovnic s konvekčními proudy a zabývá
se otázkou syntézy mikroskopického a makroskopického
přístupu k elektrodynamice. Lorentz v té době již zformulo-
val své mikroskopické rovnice, které pak dále rozv(jel
v rámci elektronové teorie.
Jak víme, Maxwellova teorie je relativisticky invariantní,
zachovává svi"1j tvar při Lorentzových transformacích a dříve
či později musela přivést ke vzniku spcci;ílní teorie relativity.
Koncepce elektromagnetického pole jako nové fyzikální
reality však vyžadovala vypořádat se s představami o éteru
jako prostředí s mechanickými vlastnostmi, které je nosite-
lem optických a elektromagnetických jcvi"r.
Jestliže v průběhu devatenáctého století trvala snaha vy-
světlovat všechny jevy na základě mechanických představ,
objevily se ke konci století pod vlivem Maxwellovy teorie
i opačné snahy převést všechny jevy na elektromagnetické.
Tak dospěl Max Abraham ( 1875-1922) k výrazu pro elek- 1902
M.Abraham
tromagnetickou hmotnost elektronu závislou na rychlosti.
I když tyto práce přinesly cenné myšlenkové podněty,
ukázalo se, že úsilí převést mechaniku na elektromagnetické
děje je stejně neudržitelné jako dříve snahy opačné a Abra-
hamova teorie byla pak vyvrácena teorií relativity.
Nemůžeme se podrobně zabývat experimenty a my- 1905
A.Einstein
šlenkovými proudy, které nakonec vyústily ve vznik speci-
ální teorie relativity formulované Albertem ťinsleinem
(1879-1955) v roce 1905 ve slavné práci „K elektrodynamice
O[
HISTORICKÝ l'ŘEI ILFD
pohybujících se těles" (,,Zur Elektrodynamik bewcgtcn Kor-

Se
per"). Uvedeme jen, že všechny základní myšlenky teorie
(l
i experimentální fakta byla nahromaděna předchozím vý- la
vojem a řada vědct"1 se přiblížila k formulaci na dosah ruky.
Tak 11. /\. Lorentz současně s Georgem Francisem se
1892 Fi1zgcrn/de111 (1851-1901) formuloval v roce 1892 hypotézu 15
H. A. Lorentz ll(
G. F. Fitzgerald o zkracov;tní délek pohybujících se těles. v roce 1895 zavedl
vl
Lorentz takzvaný .,místní čas" závisející na vztnžné soustavě
a v roce 1904 zťormuloval své známé trasťormacc (na které
přišel mimochodem nezúvisle již dříve i .I. Larn1<lr). Wa!rer
p
1902 Kaufmann (1871- ]947) zmčřil v roce 1902 relativistickou
W. Kaufmann
zmčnu hmotno,ti elektronu v závislosti na rychlosti. Ju/ps
te
1904-5 P1
J. 11. Poincaré Henry Poincaré ( l 854-1 ') 12) zformuloval oherný princip
v!
relativity jnko obecný přírodní zákon projevující se v ne-
možnost i ;,jistit rovnoměrný přímočarý pohyb soustavy. P'
v
Všichni tito vědci se přitom marně snúili vysvětlit negativní
výsledky experimentů, které měly odhalit existenci pohybu H
vzhledem ke světovému éteru (pokus Michelsonův
k
Morlcyt"1v 1887, Troutonův-Nobleúv 1903 nj.). Teprve
o
11
A. Einstein v;ak proje\'il ndvahu zcela nového pohledu na
Č;
přírodu, odstranil étc1· vi'.1bec, nově pojal vztah mezi
f1
prostorem a časem, (ilohu inerciální vztažné soustavy. jak se
e
říká postavil Kolumhovo vejce na špičku. Teprve speciální
teorie relativity urnoínila proniknout celou hloubkou n
Maxwcllovy teorie.
Od Einsteina k dnešku
Sprúvnč bychom měli napsat „od Ei11steina a Plancka

k dnešku", nelioť jak teorie relativity, tak přcclťvším teorie
kvantovú ovli\'iíovaly rozhodující měrou vývoj nových po-
znatků o elektromagnetických jevech v našem století. Max-
wcllova teorie p1\1šl:1 úspě~nč myšlenkovým převratem, který
znamenal místup moderní rdativistické a kvantové fyziky.
Fyzika elementárních částic si na jedné stranč vynutila vzít
v úvahu pohyby částic relativistickými rychlostmi, kvantová
mechanika vlnový charakter jeJich pohybu. Syntéza obou
teorií sice vyvolala určité problémy, ale nakonec vyústila
v kvantovou elektrodynamiku, klení dnes patří k nejlépe
propracovaným a experimentálně ověřeným teoriím. Její
vz111k na konci 40. let 20. století je spojen se jmény Juliana
OD EINSTEIN/\ K DNEŠKU (,JJ
Schwingera (nar. 1918), Richarda Phillipse Feynmana 40. léta

J. Schwinger
( 1918-1988), ,~inic'iro Tomonagy ( 1906-1979) a Freemana R. P. Feynmanu
Johna Dysona (nar. 1921). š, Tomorrnga
Relativistickou rovnici popisující chování e!r:·ktronu F, J, Dyson
sestavil v roce 1927 Paul Adrien Maurice Díme (1902-- 1927

P. A. Dirac
1984 ). Diracova teorie přispěla k hlubšímu poznání vlast-
ností elektronu a mimo Jiné z ní vyplynula i existence spinu,
vlastního mechanického momentu částice. To mělo podstatný
význam pro kvantovou teorii magnetismu.
Vlastnosti feromagnetických látek se pokusil ohjasnit 1907
P. E. Weis
Pierre Ernest Weiss ( 1865-1940) vycházeje z Langevinovy
teorie, do níž zavedl fenomenologické „molekulární pole".
Pro pochopení fyzikální podstaty magnetického uspořádciní
však byly podstatné experimenty umožťíující specifikovat
povahu částic odpovědných za magnetickl'., vlastnosti. Tak 1915
v roce 1915 provedli A. Einstein a Wa,u/er .lohmmes de A. Einstein
Haas ( 1878--1960) známý pokus s přemagnetováním tělesa, W. J. de Haas
S. J, Barnett
které tím získá moment hybnosti, a v t6mže roce provedl
obrácený pokus Samuel Jackson Harnctt ( 1871-1956) Zmí-
něné pokusy (které umožni ly určit gyromagnetický poměr
částic tvořících magnetický moment látek) ukázaly, ;;,e pro 1928
feromagnetismus klasických feromagnetik je podstatný spin W. Heisenberg
J. I, Frcnkrl
elektronu. Podstatu feromagnetismu objasnili nezávisle Wer-
ner Heisenbag (1<)01-1976), Jakov Iljič Frcnkcl (1894-
1952) a Felix Bloch (1905-1983) na zúkladě tzv. výměnné 1930
F, llloch
interakce mezi spiny elektronů. která je elektrické povahy
a má čistě kvantový charakter.
Současně bylo mnoho úsilí včnovúno objasnění procest1
magnetovúní fcromagnetik a chování !Mek v časově proměn
1935
ných polích. V tomto smfru je třeba připomenout objev do- L. ll. Landau
ménovt'., struktury a objasnění jejích změn v magnetickém E. M. Lifšic
poli, formulace fenomenologické pohybové rovnice magneti- 1944
zace (kterou v roce 1935 sestavili Lev Davidovil' Landau J. K. Zavojskij
( 1905-1 WJ8) a Jevgenij Míchajluvič Li.faře ( 1915-1985))
a objev jevu magnetické rezonance (k nčmuž pro elektrony
v paramagnetiku došel Jevf;cnij Konstantinovh' Zavojskij
(1907-1976)).
Také dam magnetické vlastnosti látek byly teoreticky 1927
W. Pauli
objasněny. Wo(fgang Pauli ( 1900-1958) vytvořil teorii pa- L. Brillouín
ramagnetismu elektronového plynu v kovech, Leon Brillouin
( 1889-1969) v téže době podal kvantovou teorii paramagne-
tisrnu molekul, navazující na starší Langevinovu teorii. Dia-
(,12 11/STORICKY l'ŘEIILED
1'133 magneíis111c111 volných elektront'.1 se zabýval L. I>. Landau,

L. D. Landau který také v roce l'l33 zavedl pojem antiforomagnctismu
jako zvláštního typu magnetického uspof-ádání. Francouzský
1948 fyzik J,011is Née! ( ! 904-2000) se rovněž zabýval antifero-
L. Nécl
magnctismcm, zkoumal vlastnosti feritů a objasnil jejich
podstatu. Vytvoř·il teorii obecnějšího typu magnetického
uspořádúní feromagnetismu, který je pro lerity chara-
kteristický (Nobelova cena roku 1970).
l'!l2 Podolllll' byly zkuumány i vlastnosti dielektrik a jejich
I' . .J. Ocbye
schopno,t vytvářet siln:í vnitřní elektrická pole. Tak teplotní
závislost elektrické susceptibility vysvětlil !'l'tcr Joseph De-
bye ( 1884- I 96(1) vychúzcje z Langcvinovy teorie. Má též
zásluhu na vytvoření teorie vodivosti elektrolyti1, z.alož.ené na
popisu elektrické interakce mezi ionty.
I když se zdálo, že dielektrické vlastnosti látek _jsou již
dosliltcčně prozkoumány, došlo ve dvacátých letech k objevu
nové tfírly těchto látek, ťcroelektrik, které pf·edstavují eiek-
trickou podobu ťcromagnctik. První !Mkon, u níž byl feroe-
lektrický jev pozorován, byla tzv. larochellskú nebo Sei-
gnellov;i si'1l, pojmenovaná podle jejího objevitele, fran-
couzského lčkúrníb l'ierra Seignetta ( I 6W-l 7 l 9). Proto
jsou feruelcktrika někdy nazývána lb'. seignettoelektriky.
Nčkteré anomúlie v chování Seignettovy soli v elektrickém
1930 poli, jako Jev hystereze, teplotní závislo,l polarizace a přede
I. V. Kurčatov vším neobvyklé piezoelektrické vlastnosti, byly pomrovány
P. P. Kohcko
v letech 1918-1920 amcríckými ťyziky (zejména Josephem
1937 Valasekem). Objasnění těchto anomálií a objev feroelektric-
L. D. Landau
kého jevu pak náleží Igoru Vasi/jeviťi Kurčatovovi (1903-
1960) a Pavlu l'avloví6 Kobekovi ( 1897-1954). Objev ťero
elcktrik stimuloval i teoretické práce L. O. Landaua týkající
se fúzových přcchodt'1.
Důležitou nevyjasněnou otázkou zi'tst;ivai mechanismus
vodivosti koviL tím spí~e. že 1-lallúv jev ukazoval na možnost
nosiČL°I núboje ?.ápornčho i kladného znaménka. Aktuálnost
I 'lil tohoto problému jdtě vzrostla, když se \' roce 1911 Heike
I I. Kamcrlingh• Kamerfinghovi-011/lť,rnvi ( 1853-1926) v kryogenní labo-
OmH,~s
ratoři v Leidcn11 (v roce 1908 zde bylo poprvé zkapalněno
helium) podařilo objevit zásadně nový jev - supravodivost
kovů při nízkých teplotách.
1916
Pokusy provedené v r. 191 (i Richardem Chasem Tolma-
R. C. Tolman
T. ll. Slcwart nem ( 1881-1948) a T. D. Stewartem prokázaly, že proud
v kovech je zprostředkován elektrony. Obrácený elektrome-
OD EINSTEIN/\ K DNEŠKU
chanícký pokus provedl v roce I ()3 I S . .1. Barnet!, cleklro- 1931

S. J~ Barnctt
nový charakter vodivosti suprnvodičú demonstroval magne-
tomechanickým pokmcm v roce 1938 Isaak Ko11s1a1i11ovii
Kikoin (nar. 1908). autor řady prací týkajících se Hallova
_Jevu a magnetismu. Kvantovč mechanická teorie vodivosti
kovú byla pak vypracovún,1 řadou teoretických lyzikú. p.-c-
1938
devšírn Arnoldem .loha1111e111 Wilhe/111e111 So11111w1ji,fdem
I. K. Kikoin
( 1868-1951 ), .J. [. Frenkelern a dalšími. Zúhadu různých A. J. W. Sommerfeld
zn,rn1('.:nek núbojii u I lallova jevu vyřL"šil nakonec R11do/ť J. I. Frenkel
1929
Fmsl Pl'icr/s ( 1907- I 9'J5), který zformuloval představu R. E. Pcicrls
o dčrové vodivosti a zpracoval ta obecnou teorii diamag-
netisnrn kovů.
Sl:'ile však 1ůstúvala neobjasněná záhada supravodivosti. 19]3
W. I•'. Meissner
Navíc byly v letech 1932-1933 cxpcrimcntúlnč 7jištčny další I{. Od1.scnfeld
vlastnosti supravodičů, zejména jejich chovúní v 111agnetic-
kém poli, které st11clovali W. J. de Haas, Max /Áwe ( 1879--
1935
1960), WaÍln Fri1z Meissner ( 1882-1974) a /?. Och.11'11/dd. F. J„oudon
Poslední dva 1jistili, /.C magnetické pole je z objemu supra- 11. London
1950
vodiče vytěsiíovúno (takzvnný Meissncrúv-Ochscnleldúv L. I), J.311dau
jev). První ťcnomcnologickou teorii supravodivosti vytvo1'ili V. L. Giuzhurg
Fritz. /,011do11 (1900--19'i4) ;1 Heinz. Í,<J11do11 (1907-1970)
1957
v roce 1935. Hlubší fyzikální přístup zalolcný n:i teorii fúzo- nes teorie
vých přechoc!L! znamenala teorie suprnvodivost1 L. D. Lan-
daua a Vito!ijť l.a::orevic'e Ui11zh11rga (nar. 19 I(,) z roku
1950. Avšak teprve teorie Johna lJardeťlw ( 1908-1991 ),
ÍA'otw Coo{Jem (nar. I ()30) a .!ohna Ro/;erta Sd1rie[/áa (nar.
I ()31) z roku 1957 znalllL'.nala skutečně mikroskopickou
teorii supravodivodivosti . .le zalo:1.ena na před~tavč o vúza-
ných stavech eleklro11ť1 (tak,.vaných Cooperových p;írech),
které se řídí jinými statistickými 7.úkony než jednotlivé
elektrony.
Významn('.: praktické: použití nale1:l takzvaný Joscphsoni'tv 1926
jev spočívající v průchodu supravodivého proudu lenkPu
n. ll . .Josephson
vrstvou dielektrik.i oddělujícího dva supravodiče. Pf·edpovč
dčl jej llria11 David Joscr/1.wm (nar. 1940) v roce 1962 a rok
poté byl jev expcri111e11túl11č zjištěn. U111ožííujc konstruovat
neobyčejně citlivé 111agnC'lometry (07načované zkratkou
SQL! l D) se hopne'.· měřit magnetickou indukci al I o-iH T,
proudy a/. I O' 0 A a napčlÍ až I 0- 15 V. Josephsont°1v kontakt je
zalo1.c11 na kvantové111 tunelovém jevu. Vyu1.ití tohoto _jevu
1957
v polovodičích vedlo ke konstrukci tunclov('.: diody Lť{/
L. Esaki
Es11ki111 (nar. 1'!25) v roce 1957 . .Joscph,on i Esaki do.,lali
I IISTOI\ICKY PlffHLEll
Nobelovu cenu v roce 1973. Přesto:t.e se zdúlo, že Hallův jev

je jii dostatečně prozkoumán, podařilo se Klausu von
K/i1zíngovi (nar. 1943) po.wrovat kvantový l lalhh jev
a upk~nit tak znalostí o pr0udech protékajících v polo-
vodičích při velmi nízkých teplotiich a velmi silných mag-
netických polích (Nohelova cena 1985). Konečně v roce
86 1987 byla udělena Nobelova cena Johannesu Georiu
G, Bcdno.-z Bednorzovi (nar. 1950) a Karlu Alexu Miil/erovi (nar. 1927)
A.Miillc1·
za experimentální objev vysokoteplotní supravodivosti
nčkt01"}'ch kcn:unických n1atcriáll1.
Vedle dielektrik, magnetík a vodičů staly se pr;'ivč polovo-
diče !útkami, jímž byla včnov{ma ve dvacátém století největší
pozornost a které také našly nL:jvíce praktickfch aplikací.
Z l 9. století byly známy především fotoelektrické vlastnosti
174 nčklcrých polovodičů (selenový člúnek). V roce I 874 zjistil
. F. Braun
Car! Ferdinand Nraun ( l 850-1918) usmčn'íovací účinek
polovodič11, který se stal později základem polovodičových
diod. ( ílraun obdržel v roce l 909 Nobelovu cenu za pr:íce na
bezdriítové telegrafii spolu s G. M. Marconim.) Zákonito,ti
prť,chodu proudu polovodiči a jejich ovlívnt·ní rúznými prí-
měsemi. světlem. teplem, elektrickým a magnctíckfm polem,
mohly být zkou111{1ny teprve po vzniku kvantové teorie, pře
dcv~ím p;ísové temie vodivosti pevných l;ítck (F. Bloch
1928. L. Brillouin ]()30). K výzkumu polovodičú výwamně
plispčla i rusU fyzik:ílní škola pod vedením A. F. loffeho
v letech 1931--1938. Snad ncJvýznamnčjší objev ve fyzice
)28
Bloch a lcclrniL:c polovodíčt"1 znamenal tranzistorový jev, který se
)30 stal z;ikladcm moderní polovodičové 111íkroclcktroniky. Do-
, Hrillo11in
spěl i k nč111u v roce I 948 američtí ťyzikové Wiliia111 Bradford
>31-j8 S!wd,lcy (1')10- 1989) . .J. Banleťn a Walter !Jra11oi11 (1902-
. F. loffc )()87) a získali tak v roce 195ú Nohelovu ccuu. Poslední
148 Nobelovu cenu ve '.20. století za rok 2000 si rozdělili rnský
JI. Shocklcy fyzik Žorcs Ivanovič Alfjorov (nar. 1930) a Američan ně
Uard,·cn
meckého pi'1vodu Herbert Kraemer (nar. 1928) za vývoj po-
'. Brattaiu
lovodičuvých lieterostrnktur pro ultrarychlou elektroniku
a optoelektroniku a d.íle Jack St. Clair Kil by (nar. 1923) za
objev integrovaného obvodu.
Poznatky o clekti'íně a magnclismu ve spojení s výsledky
da1 1:ích ťyzik:ílníeh disciplín se staly základem rozsáhlých
tcchniekých ;:iplikad v L:lcktrotech11icc, technice spojů
a zpracov:íní informace, elektronové a iontové optice, hmo-
tové spektroskopii. technice urychlovačú nabitých částic,
OD EINSTEINA K DNFŠKU 615
fyzice a technice plazmatu, jaderné technice a napomohly též

rozvoji dalších přírodních věd. jako chemii, biologii, geolo-
gii, astronomii aj.
Výzkum elektřiny a magnetismu v našich zemích
Z českých fyziků se vedle ji:ř. zmíněného Prokopa Diviše, 1745

J. Stepling
který se v teoretických představách přidržoval stále ještě 1774
aristotelismu, zabýval elektrickými experimenty jako první J. T. KJiukoš
Joseph Stcpling ( 1716-1778) a dále pak Josef Tadeáš Klín-
koš ( 1734-1778). Klinkoš zkoumal elektrostatickou indukci
a v roce 1774 zkonstruoval elektroťor, systém z pohyblivých
nevodivých a vodivých desek nabíjených indukcí. Korespon-
doval v této věci s A. Voltou, jemuž je objev elektroforu
připisován. Klinkoš též instaloval roku 1775 první trvalý
bleskosvod Franklinova typu v (:echúch.
Rychlý n'.1st poznatků o elektřině a magnetismu ve světě F. A. Petřina
v první polovině 19. století pronikal k nám jen pomalu

a často ve zkreslené podobě. František Adam Petřina ( 1799-
1855), profesor pražské univerzity a český vlastenec. vychá-
zel stále z představ elektrického fluida (nazývaného „mluník"
podle mluno = blesk) a jeho práce byly zatíženy četnými
chybami. Přesto však byl Petřina nad.foným propagátorem
využití elektřiny a magnetismu v technické praxi, a jeho
práce o větvení proudů přispěly ke zdokonalení telegrafie.
Petřina zkonstruoval i řadu přístrojů, z nichf. ,,elektromagne-
tický rotační aparát" byl jakýmsi předchi'.'1dcem elektromotoru
a „magnetoelektrický stroj" předchůdcem dynama. Dosud se
při výuce elektřiny demonstruje jeho přerušovač proudu
známý jako „Petřinova spirála".
Ve druhé polovině 19. století se teorií elektromagnetic- E. Weyr
kého pole u nás zabýval Emil Weyr ( 1848--1894), Augusrin A. Seydler
Seydlcr (1849-1894), František Koláček (1851-1913) F. Koláček
a Karel Domalíp ( 1846--1909). Koláček rozvíjel teorii elek- K Domalíp
tromagnetických oscilací a proměnných magnetických polí,

studoval některé problémy elektrostatiky a vodivost kapalin, 1885
Č. Strouhal
Domalíp zkoumal též vlastnosti katodových paprskt1. Ve
svčtě známou se stala práce (~cňka (Vincence) Strouhala ( 1850--
1922) o galvanických a magnetických vlastnostech oceli z roku
1885.
i IISH)RI( K Y l'iffHI .LD
922
Ru/1111níl K11c'er11 ( I874--19:?. I) svými experimenty
s kapkovými elektrodami připravoval pi"1ci11 k vreholnému
v
1'. Heyrovský ubjev11 če,1--.é fy/.iknlní chemie·, polarografii. .Jeho autorem se
,\Ld Ja,osluii ll<'Vro:.:sk_ý ( !980 -19(}7) v roce !922. Nnbelnvu
cenu 1a chemii obdr.í.el v roce 1959.
l. \lacki, Ke studiu vlastností a vv11:;i.ití elektromagndickýeh vln
Ka
přispčl;1 cel:'i řada českých fyz1kú. Patf-í k ni111 fletlhch Mackú
( 187() ] lJ2q) s\ýrni pracc·mi o kohercrn a spřaŽťnýťh kmit1- ú
vých obvodech, Frantifrk Závišku ( 1879-1945), který pi'1so- ú
l '124 bi! té/, v C:1vendishovč !abor:11ol·i 11 .I. J. Thn1ns1.111,1 ,1 .Jenž se
\. Žúčrk 1.;1býv;il ŠÍl'ťním elektromagnetických vln ve vlnovodech ú
a prosazoval u nás myšlenky spcci;ilní teorie relativity, a ko-
nd11č A11g11s/ ,Í,ú(ek ( I S8(1-I % I). ohievikl kdtkovlnných
elektromagnetických oscilací v magnetronu.
l'o druhé svčtové vúlcc ~c začala čcskoslovcnsk;í ťy1.ika
ro,víjcl 11;1 nových 1úkladech na pracovištích (SA V, dnes ú
/\ V Č'R, dalších ústavů a na vysokých školúeh. Světově zi1á- ú
mý111i se staly práce čc.,kosloven.,kých fy,iků ve výzkumu ú
polovodičťi, magnetických látek a elektrických výboji'1 v ply- ú
nech.
ú
ú
ú
ú
ú
ú
ú
ú
ú
ú
ú
ú
Výsledky a návody řešení úloh
Kapitola I
Ú l.l: 2,30.1O 28 N, 8,99.IO')N.

Ú 1.2: 4.15.10 47 knít.
Ú 1.3: </ 1 = 2( m:o y;2 r[ U,; + F2 )112 ±Ft].
qz cc - 2 ( 7Il:o ) 1/2 r [(f''1 + 1T:''2 )1/2 _+ ť1
T:' 1/2] ,
horní znaménko pro jqij > jq7 j, dolní znaménko pro fqij < jq:,I.
Ú 1.4: 7,63. w- 5 m.
Ú 1.5: ·- q 1..fj , nebude .
Ú 1.6: 1,73. 10-K N. -3,46.1 o IX J.
ú 1.7: Náboje v pořadí -e, -e, c, vzdálenosti a, b = (1/2)(1 + ./s)a.
Ú I.S: -3,79. J0-IR J.
Ú 1.9: t-.W = 67pJ.
I a+(a2 +x2)1/2
Ú I.IO: --ln----.
21rr0 x
Ú 1.11: ~[+1 -
2t:o -
h
(R 2 +'1 2 ) 1/l
·l ~[
' 2t:o (
R2 +h2 1/2
)
-lhl] •
(j(l r;:;
Ú 1.12: -ln(l+v2).
2Eo
Ú 1.13: 4 I0 5 V.
Ú 1.14: -4,5.IO~C. -6.4.I0 8 V.
Ú 1.15: 3,3.Hr''C.
Ú 1.16: ,u1./i, 2a4, O. aq.[lo.
a 2r
Ú 1.17:
Ú 1.18:
Ú 1.19:
Ú 1.20:
618 VÝSLEDKY A NÁVODY fzEšr,Ní ÚLOH
Úl.21: 26° 34'.

Ú l.22: 1,14.HtV.m- 1.
Ú 1.23: -q/2.
Ú 1.24: 6,9.l0 4 N, 2,09.10 ~J.
Úl25: 710 µF.
Ú l.26: 40.
ú
Ú 1.27: 1016, 102)_ ú
800 pF, nemá.
Ú l.28: ú
2 µl;, 900 V.
Ú l.29:
(l l/5)C.
Ú l.30:
ÚUI: 2,I.I0- C.m- 1,1.10 c.m·2, 3,3.10 C.m-2, 58,1 V.cm-
8 1
,
7 8 1
Ú 1.32: u/(ljln~)=9,2.JO' V.m 1 •

(
l
S(l'1 -e2) l
Ú l.33: Eo----.
d in (E 1 í r2) t
Ú 1.34: __3E. -C0 , ~_±_i_Co,
r+l 2
Ú 1.35: 5,5.
Ú 1.36: l, l. 107 V .m- 1.
Kapitola 3
Ú 3.1: p p 0 exp(1/ r), kde r = c/y. Pro měď, polovodič a sklo vychází
=
řádové hodnoty konstanty r postupnč: I 0- 19 s, I 0-13 s, I Os.
Ú 3.2: a) RA 11 = (R 1 + JR.12 + 4RJ?2 )/2. Návod: Využijte podmínku, že v pří-

paclč nekonečného řctčzcc má odpor RAB mezi hody A, B a odpor
RA'II' mezi body A', B' stejnou hodnotu (viz obr. 3.35), b) (5/1 l)R,
c) SR/().
Ú 3.3: ~R= [ R 7 (R, + R2f ]~R2.
Ú 34: Odpor vzroste o 2 %.
Ú 3.5: R= ln(ri/ lj )/2nyt.
Ú 3.6: Asi za 27 minul.
Ú 3.7: Existují dvě hodnoty odporu R: R= 37,5 S.!, R= 0,2965 n.
Ú 3.8: Položíme-li počátek osy x, tožné se společnou osou závittt, do středu
jednoho z nich, bude mít střed druhého závitu souřadnici x == I. Pro
pole v libovolném bodč x na spojnici obou středů platí
VÝSLEDKY A NA VODY llEŠENÍ ÚLOH 619
- !lo
B- - I o[
2
RJ ½ + Rii ½
(RJ+x2)2 (RJ+(l--x)2)2_
I'
Bz =2,I.J0- 5 T, BB =l,34.10 5 T.
Ú 3.9: ro = l.
Ú3.IO: l>7D.
Ú3.ll: B=!Lo( 2 +n)I_
4 nr
Ú 3.12: a) B = Jlol/2r, b) B = l 8t41l/4m1, c) B = 2 ✓ 2 µollna,
J3
d) H == 2p0 ! f;1 2 + h2 !nab, e) B == J.4/lna
Ú 3.13: B = 4,8. 10-'T.
Ú 3.14: B == J1 0 ja/2.
Ú 3.15: <1>== 6,8. 10 7Wb.
Ú 3.16: Hustota proudu má osovou symetrii vzhledem ke směru 8 0 . Platí
f 1 ( r) =(3Bo/2p0 ) sin 19. kde Oje úhel mezi r a Bo. m == (2nl11o)r 'Ba.
Ú 3.17: ro == (ponzlpoBo) 113 , IJ, == O.
Ú 3.18: (m>j = 2ke 1, lmlis = 2kre1, kde e 1 je jednotkový vektor ve směru osy
tyče orientovaný tak, že spolu s orientací vektoru M tvoří pravotočivý
systém. H == O, B = PoM.
Ú 3.19: Intenzita pole uvnitř koule je o 0,05 promile vyšší než. intenzita
vnt'.~šího pole. M = 130 A.m-'.
Ú 3.20: Intenzita pole uvnitř koule _je přibliJně rovna _jednomu procentu
intenzity vnějšího pole; H = 8. IO 1 A. m-', M "'2,4. I0 6 A.111-'.
Kapitola 4
,
U 4. J:
<"
,,, = p 0!(a2-a,)
-'-----lu.
2 ťl1ťl2
Ú 4.2: /'J.(p ==
njR 2 B.
Ú 4.2: ,~'"' 1,7'3 V.
Ú 4.4: l:'= I V, F = 1,25 N, N,.,, =Nu= 5 W.
Ú 4.5: Návod: Vyjádřete energii, kterou do indukčnosti dodá zdroj konstant-
ního elektromotorického napčtí I,; v časovém intervalu (O, 1).
W = (t?!2L)t 2 > O.
Ú 4.6: Núvod: Výsledná energie magnetického pole obou smyček nemuze
záviset na zpt1sobu, jakým proudy ve smyčkúch vznikaly. Srovnejte
dva způsoby vyjádření této energie: Za prvé za předpokladu, že proudy
1,20 VÝSLEDKY ;\ !',i\ VODY l{EŠENÍ I IU)I I
v obou smyčkách vzri'1staly současně na konečné hodnoty /1. /2, za

druhé za přcdpok ladu, 7.c nejprve proud / 1 dosáhl konečné hodnoty
a teprve pak vzn°1stal proud / 2 ve drnhé smyčec. Pro energii Wm pak
vych~!zí srovnán!
Ú 4.7
ťJ 4.8:
Ú 4.9:
1[ I/ - J)
ťJ4.IO: /.=43.'imH.
Ú 4.11: i-V"' <M /2, kde cJJjié mngnctickf :ok připadající !1H jednotkovou délku
plochy mezi vodiči,
I,, = 1!_()_ ln 2r -a1~.
4:,r llo
Ú4.12: ;i) f. 1 ''=[.,,+!12+21,1,, L,(-l=t,+l,2-ZL..2,

[Ul /2
h) \,\C'' ~ _,__
lil
2 2
c) ~"1 = L12 / 2 •
Ú 4.13: W Jti,_(m1.mc
'" 4n R'
Ú 4.14: U= O..'i.'i T.
Kapitola S
ú .'i. l: l
E = 2flo co•{<:}., ; m, I ) cos( kz - ~' : (.tlz I }
a •
1
w,-w,) r
21', 0 s111\1 _::__i_ t cosl kz
w,+<v, 1
--
7
2- · t )'Oj,
í.J - ,mčr lincárn í polarizace se pllmalu stáčí s úhlovou frekvencí
(W2 -Wi)/2.
Ú 5.2: 2,74. lOwV_m- 1.
VÝSLEDKY i\ Ni, VODY l(L5ENI Lil.OJI (,21
ú 5.5: 21111.
Kapitola<,
2 ( CJRI /1110 )' ,

Ú6.I· pcqEt+p0 , l1 = --------~c,
I+ ( qF:1 /1110,')
W =1·J111;f c 2 + p 2 = [wJ;( ;.qfit ) 2,
kde W0 jc cm;rgic v čase I= O.

, I', 0 2 )I/'
U, <i.2: /J .-.-- s·_
mol!·( --;-+ --'- 4 , I I .IO·i T.
C .fa
ťJ 6.3: E, 8, v vzájemně kolmé, tvotící v uvedeném poradí prav,itočivou
soustavu, v== Ff B.
Ú <i.4: / = 20mA.
Ú <J.5: t-,.R. ~- 4,.1.10 2 111.
Ú<i.<i: 11=925000,l==2'>0km, W= 18,5MeV.
Kapitola 7
Ú 7.1: Experirnentálnč zjištěná hodnota a 11 = 1,1.10 .,o F.ni2. N:ívod: llva-

;ujte rovnovúl111 mezi Coulombovou silou jadra s elektronem, odstře
divou silou a pi'lsnbení111 vnějšího pole. Předpokl{1dej111e, že vliv vnéj-
šího pole je mal_,;•, takže lze ;,anedha1 jeho vliv na poloměr drúhy
a úhlovou frekvenci. U1itím 11vcdcm'.· hodnoty permitivity dostaneme
z Clausiusovy-Mo.,ottilio formule pro polari,.ovatelnost
0:11, CC 0,96.10 411 F.111 2 .
Ú 7.2: l,J.l() -I') Ji.1112.
Ú 7.]: Navod: V phpadě plynú je mo1.né /.anedbat rw.díl mezi makrn-

skopickým a lokúlním polem. Užitím stavové rovnice ideúlního plynu
a ;,adané teplotní závislosti relativní permitivity je pal-. 111ož11é
jednoduše vypočítat teplotní z:"ivislost mol,írní polarizace, 1-.tcrou Je
111ož11é interpretovat pornoeí vztahu (7. 71 ).
ťJ 7.4: l'-=0,097C.m-2, JJv =1.10 7 C.m.
622 VÝSLEDKY/\ NÁVODY ÍÚ:Šl'NÍ liiOH
Ú75 RA1/Rf\, == 3 Jxn,IXA1•

Ú 7.6: I; .. _,== 2,2T.
Ú 7.7 61!(1/llo == 7,4_i()--4_
Ú 7.8 Užitím měrného odporu Pn== 1,7.10 8!.1.m a husloly PM == 8,9.10' kg.m-:i
dostúv{unepropohyblivost p=4,36.I0 :i m 2 .s- 1 .V 1
Ú 7.9 li== 0,42 m 2 . s . ] . v--].
Ú 7.10: 110 ~
2.5.10 28 rn- 1
Ú 7.11: -~,i cV.

Ú 7.12: a==0,77.
Ú 7.13: rx=l,8.l0· 9 , P11==2,l.10 1 ii.m.
(1714: PN:,' 0 = 5,24rn 2 .s· 1 .v- 1, Pci== 7,86111 2 .s- 1 .v· 1 Návod: Použijte
vztahu(7.84)avztahu /\=== F(p('l+p(·l).
\r 7.15: ~ (CH,COOH) cc 39,0 rn 2 .n- 1.mo1- 1 . Návod: Využijte Kohirauschova
zúkona.
Ú 7.í6: p 11 = 1,2.10 1' Q 111.
l/7.17: a) n0 =fon/K; b) n(t)=no/(1+n 0 Kt); c) veličinu 11(t) lze měřit,

ph lož.íme-li postupně, v n'.1;,ných okamlicích po vypnutí záření, na
kondc1vátor dostatečně velké napětí a změříme prošlý náboj.
Kapitola 8
a) Rn =R,/(11-l);
b) 1/ákladní napěťový rozsah přístroje U 0 ccc /<.;1 0 , R,== R1 (m-1).
lJX2: N R,(11-l)/11
li x 1: 1<1 == o.o n.
I R2 == o,m n,
R,= 0,06 n,
R"-= 0,:1 !2, R1 '" o,6 n, !?6 == 4 n,
0hr. 8.1 i M,,slkové uspořádáni prn mčicni polohy poško1.cného mb!n kitbelu v ,ílozc Ú 8.4.
VÝSIYDKY A NÁVODY l~l'ŠIJNI ÚLOH 623
Ú 8.4: Podmínka rovnováhy můstku podle obr. 8.41 je R1/ R2 = (21-x )/x.
Ú 8.5: N U2 R p,· · •N -U 2 /R
= -;:(- _ _J ___ ")2. 11 rezonanci mnx - •
<uL-wC)
Ú 8.6: C, '" C„Rh/ R,., Rx = C1,/(./ R,,.
Ú 8.7: I",= R„R,C1„ R,= R,,R,/R1,.
(U 2 - U},-UnR 0
Ú 8.8: R L = -'------------'-----'
2UJ
R2u2 R2(u2-u2-u2)
2L2 _ _o_L_ o I R
(I) - ' 2 ,
u11 4VR
N=
(u2 - u2 -
L
uz)
R
2Ro
(1 2 - !l,-IJ)Ro
Ú 8.9: RL = --212 ___ '
/.
R 21 2 R2( 12_ 12_ 12)

w2L2 =____Q___!I_ O L R '
Il 411
N,JI 2 - ft-lfi}Ro.
2
Ú 8.10: w 2 R„R1,C"C" =1, R1,R, -R„R;1'"" R1,R, 1Ci)C,,.
Ú 8.11: Jednocestně usměrněný proud: /, = 10 /n, Icr = 10 /2.
Dvoucestně usměrněný proud: I,= 21,Jn, Ícr = /0 ✓2/2.
ÚS.12: a) l,=/ 0 , lcr= / 0 , K=dcr/Io=-1.
b) f,=fo/2, ler= lo/J3, K=fc,/lo-= 2/J3.
Ú 8.11: U, 1 -= u 0 / 5.
() l
4w
U t =11S --bR
rr
n\r:/ ( -coswt+--cos3(J)t+-cos5wt
1 2 2
4n R ,;1
I
3
I 1
:i
)
-
5.7
-w(µa +hR ~~-) n,% sinwtl,

2Rro 2nRro J
kde nje počet závitů cívky, S průi-ezjúdra a r 0 _jeho střední polomi:r.
Návod: Při znalosti časového pri'1běhu proudu cívkou lze vypočítat
průběh intenzity pole v jádru. Prúběh magnetické indukce je pak d(m
Fourierovou řadou (8.95a), jejíž koeficienty (8.96) lze vypoi:ítat u:ž.itím
VYSl.EllKY /\ NI\ VODY l{l·SJ!';l l,L< li i
Rayleighova záko11a. Napčtí na cívce _je urče110 zúkonem ekktromag-

11ctické indukce. Uvedený výsledek byl získán př-i 0111ezení l'ouricrova
ro1voje nc_jvý·še 11,1 p:íton hannnnickou.
Dodatek I
( 1)1 2 O. (O, O. 2); o. (o. o. o). 2xv+ ,zv; 4,. (o. -4,'.. o).
r r'c-n(c.r)r
h) ( cV)-- ,_. - - - - '-----
r" r" i 2
ť" I) I 4 ;i) •1 11 O.
r"
V pÍ'ípadč 11 = :l jde o ee11trálni pole, klen~ klesá 11epii1110 úměrnč
C·tverci v,d{ilenosti _jako Coulombovo pole bodového náboje u111íslč-
11ého v poČ{ltku :,;ouř:1dnic. 'i'otP pole n1ú všude krn1ně počátku nulovou
divt~rgcnci i roLtci.
n(c.r) n(cxr)
h) -·
,-11 I / r'' I.!.
LITERATURA
lil I IJLFHIA, M. SUK, Z. TRKA: i\lomv._júdra. čúslicc. Academia, Praha l'J90.

12] J. BROŽ, V. ROSKOVI·.<:: '.I.úkladní ťyzikáln1 konstanty. SPN, P1ah.1 1988.
! li J. KVASNIC/\: Teonc elcktromagnet1dého pole. i\c.1de1111a. P1,1ha l'J8G.
\41 V. YoTRUB/\, C. MUI.IKÁIÍ: Teorie clcUromagnc:tidého P"lc. Nakladatelství ('Si\ V. l'rc1ha
]9.'i8.
\'.ij J. BrmJ.A ,rit • 7'.úklady ťyzik{!lních mčí-cní I, li. přepracované vvdiiní, SPN. l'rnha 198.1.
i(,i l A. STl(AHON: Teorie elektromagnetického pole. SNTL, Praha 1% I.
I71 L. D. LANI MU. E. M. Lll·Šlť: Elcktrodinamika splošnych srcd. lzd. Nauka, Moskva i '!82.
18\ M. i\. PRESTON: 1-'yz.ikaJádra. i\cadcmia, Praha 1970.
\9\ V. PETRÍ.I1.K/\, S. ŠAt·R/\1/\: [lcllřina a magndÍ\lllllS. Pr-írodovčdccké ,yd:ivatcl: tví. Pr:1ha
195.1. Nakl.1datcbtví ť:SAV, Prah" 1956:
j 101 L. SvrnmDA, R. BAKIII.I: Molckulnv:í ťy1ik:i. Aeadcmia, !'mim 1991.
j I IJ J. BI1ož, V RoSK()VF<:, M. VA! Oli<:H: Pyzik:ílní a n1atcm"tické tabulky. SPN, Prah" 1980.
1121 J. KVASNIC/\, i\. HAVRÁNEK, P. L11KÁ1;, ll. SPRIJŠIL: Mechanika. Acadcnua, Praha 1'!88.
11 'l] V. J. MoOJtE: Fyzikální chemie. SNTI ,, Praha I '!79. I 'J8 I
[ 14J K. REKTORYS: Přehled užité matematiky. SNTL, Praha I %3. 1981. Prnmclhc11s. Praha
]99.'i.
1151 M. llRDIČ'KA, A IILADÍK: Tcor<'lická rncclwnika Academia, Praha 1987.
! I (1] R. G1m1(KA, J. DvořiÁK: Zríklady I·yZJk:íl11í chemie. i\cadcmia, Praha I 977.
P'..JSTllÍK
čl:'inek galvanický primární 466

1111tancc komplexní prvku 506 - sckund,írnf '166
,lastní 522 - -- Wcslont1v 466
,mia allllllU k ckklronu 405 - tennoclektrický 440
ccptor 442 čtyt-pól (dvojbran) 497
umulútor Ldisonúv (Ni Fe) 468 - odporový 502
olověný 4c,7
lcrnálnr 287 D
apér 2.l. I 76, 247 délka vlastní 144
npr'rsc:k1111da 21 - vlnovú .l5 I
npérz,ívil 247 derivace pole (v daném směru) 559
nplituda kompkxní 'íO'í diagram rázový 509
1alý,.<1 Fourierova 518 dielektrika nepolární l 20
obvodu clcktrick,~ho 497 - polární 11 '!
1li ťcromagncti ka 244 diclcktriku111 idcúlnč mčkke í 25
omy přechodové ti I 5 •· - tvrdé l 25
dilatace čas11 14.l
dioda clcktrol111ni11isccnční 446
očník i\yrlollllV 549 - polovodičovú 445
od pracovní 50 í. 502 - vakuová 458
- /.cn<'rova 5~4
dipól elektrický 13
1rkulau.:: pole _'--,67 - 111agndický 221
,llivost rn('islku prlll1dovú 5.lJ -- hodový 223
011lomb 2] disociace elektrolytickú 459. 489
ykloida :;x I - rnokkuly 406
ykloinrn 3'! I . .l'J.\ divcrrencc pole vektorového 564
domény feroelektrické 419
- 111agne1ické 427
·;'i.ra prrn1dov(1 175 donor 442
:,lry llllh1kC11í I )3 dvojmost Thomsonúv 'í34
;a~ vlastní J:li1 uvojr61 (jcdnohran) 497
:initcl jakosti cívky 513 - linc:írní 'iOO
• obvodu 30 I - odporový 500
• varhy 2'!1 dvojvrstva clcklrickc\ 75
• 1.tr,ítový 5 I 2 - magnctick:í 227
:,sla pf-cvodní I lillml(>Va 4(,2, 489
:íslo kv:intové· hlavní 40 I E
- m,1gnciid,' ,103 ekvivalent clcklrochcmický 462
- vcdicJŠÍ 402 - chemický 460, 462
Wmck galvanický 463 clcklret 420
- DanicllC1v 4/,,I elcktrodynami kn 17 J
- Legi:mchéť,v 1J/,6, 467 elektrolyt 458
lHhil)-iontový 468 - silný 458
- • nikl kndmiový 468 - slahý 458, 49 l
REJSTltÍK 627
cleklrolýza 461 hodnota efektivní napčlí 3 13

deklrometr 116 - - proudu 313
elcktromo1or 265 hustota energi~ objemová 338
elektroskop I I(, - - pole elcktroslalického 52
emise elektronov,í 453 - - - magnetického 308
energie disociační 407 - hybnosti objemová 340
- clcktrostati<.:ká 27 - momentu dipólového plošná 75
- fenniho 409 - náboje lineární 26
- ionizační 402 - - objemová 25
- vnitřní 344 - - plošná 26
- volná 344 - proudu 174
entropie 344 - - Maxwellova 328
experiment Frnnckitv-Hertzův 4 75 - - plošného 176
- Millikanův 23 - - polarizačního 328
- Tolmanův-Stcwartův 430 - toku energie 338
- - intenzity pole 34
F h11Jnost zohecnčllá 375
faktor demagnetizační 253
- depolarizační 134 CH
- l-leavisidcův I 56 charakteristika tranzistoru 447
farad 99 - voltampérov;í dvojpólu 50 I
ťcri magnet i ka 244
feroclektrika 119 I
feromaguctika mčkká 244 identita Lagrangeova 557
- tvrdá 244 in ,pedancc 290
íluxmetr 317 - komplexní prvku 506
formule Grunciscnova 435 - prostředí eharaktcristická 15 l
ťoton 402 indukce elektrostatická 89
rrekvcncc cyklotronová 378 indukčnost smyčky vlastní 271
- Larmorova 386 - vz,íjcmná 272
- rezunanční p.irnldní 514, 510 intenzita pole clcktrust:itického 31
- úhlová 5 .18 - -- magnetického 238
-- Rydbergova 401 - - vtištěná 186
funkce Grlinciscnova 435 interakce výmčnná 406, 428
- llmnil!onova 375 invarianty pole elektromagnetického 172
- charnkteristická dvojpólu 500, 544
- Lagrangcuva 374 J
- Langcvinova 482 jednotky mczin,írodní praktické 582
jev Hohmův-Aharonovúv 3 76
G - 1lallův 431
galvanometr balistický 317 - - kvantový 432
generátor elektrický 265 - Mcissnerův-.Qchsenfeldův 449
- van de Graaffův 391 - l'clticrúv 439
gradient pole (v daném smčru) skalárního - piezoelektrický 420
561 - povrchový (skmel·ekt) 363
- Secbcckův 438
H - tcnnoelcktrický 438
hcnry 274 - Thomsonúv 439
hetcrnpřcchod 44 7 - tranzistorový 446
hmotnost klidová 146 tunelový 445
111:.ISTRiK
JC'v /,L'fil'!'u\' 44tf- mechanika rclativistick:í I •i2

ÍCV)' prccl 1odové 291 mcioda Rabího 39H
Hí ampérmetrů 550
voltmetrů 550
K
kapacita komlcn,.:'itoru I 02 - ,,olhazcní clck:rcsta!ickéhn 98. t ! O
- tčlcsa osamoceného l)9 metrologie 576
kmitočet J'i I
model J)diycúv 435
kmity nct lumcné 2<J() molekula m,polární 41 :l
ohvodu vlastní 2X8 - pol;írní 4 I _l
krn_,1·ic1cn1 :1dmitancc vzájemné 5'2r. moment atomu orbitální 402
- TIHlillSOIIÚV 4,l') - dipólový hodový (,(,
koc·iic:cn1, 111l1ucnč11í i01 - - clcklrický 65
- bp,Kilní 101 - direkční 314
- l'<'lťlh'!,IÍllVé IO() kvaclrupólový cl<'kt,ický 74
kolečko llarlowovo 2ó'i
- magnetický Ampl·1 ť1v ]22
koI11k11:,t11nr lOl - ... Coulornbúv 222
kcrndukt1 vita I 83 - orhitální 231
konst,mt:1 Cuneovil 241 - srinový 111ag11clický 23 l
-- l'cwclckrnckú 1120 momenty nnrltipúlové elektrické 72
- Jisociačni 4'!0 mo11oplll magn~tický (Diratl'.iv) 153, 205,
-- Hallova 432. 4Xr, 580
můslck Maxwellilv 550
- Madclungov,r 1 J
- picwclcktrickcí /420 - Schcrringúv 550

- l'l:111ckova 2., I - Whcatstonúv 53 I
--Wienův 5S1
- l,:,yk:;•LPva 552
- Rydilcq•ova 401
- ,ď,rl11m11 2X8 N
n,íboj hodový 19
Ko111r.ikcť ,klek
14'.1
- elektrický 17
kmrra obvodu 4'!'!
elementární 18, 2 i
~ř1v~a pi\ 11li1ího magnctovúní 2,t;
- Faradayi1v 24. 462
-- rezonanční d!n'Oliu .100
- magnetický 222
- -- rcdukovanú 300
- mčmý 24
kvadrup6l clckrril'ký :u
11,íl)(>JC v,í1.ané 122
- volné 122
L napčti elektromotorické 187
laser polovodi(:ový 446
-- -- 111úukované 259
l:ílky di:1111agnclick,: 241
- elektrostatické 411
- lc1ocil'Urické 418
- I lni lovo 4.l I
- J1_'j()ffji1j'.lll:11Cké 241
-- magnetické 246
-· p:1r:1ma1•nctické 241 magndomotnrickt~ 24()
:·,,:i,c: ,etické 240
- svorkové 188
- :-.Llhl'. i11afu1ctick~ 240 nevodiče 87
nositel rroudu maJor itní 4/43
M
magnctikn idcúlnč mčkkťi 244 ..109 o
-- t vrd:'1 244, .lO'J obvod aktivní 498
maµne(IZílCL~ rclll<lllCll(llÍ 242 - clck1rický 187, 26 l. 281. 49'i
-- sponl:'inní 242 - - kvazi\tacion:'lťnÍ 26i
Jlla[!llCIOll llolu uv 231, ,J 1-1 -- lindmí 498
- Jaderný 2:12 - rnagnclický 2'1-5
REJSTIÍ.ÍK
ohvotl nelineární 498 pole ckktromagnct1cké 330

· ne.souvislý 524 - - kvaóstacionúrní 326
- oscilační 290 - -- makroskopické 322
- pasivní 498 - - mikroskopické .122
- rezonanční paralelní 514 - clcktrom,1g1wti,•k(, ncstadon,ír ní 12
- - sériový 100, 528 - koercitivní 24J
-stří<bvý 290 - magnetické ncst:wion,írní 327
- ve stavu neustMcném 4'J8 - magnetostatické 248
- - ustáleném 498 - makroskopické 88
odpor aperiodický J 16 - mikroskopické 88
- tlynamický (difcrcnci;ílní) 50 I -- molekulúrní 428
- elektrický I 83 - potcnciálni 3 1), 56.I
- - mi':ru ý I 8 l - skalární .'i.'iX
- llallúv 432,486 - solcnniddlní 15.l, 20.'i
-- magnetický 24 7 - vektorové .'i58
otlraz totální 36 I polornfa cyklotronový 378
ohm 184 - Debycúv-1 Hickelův 491
omcgatron 396 pološiřka Hivky rezonanční 300
operátor 1.aplaceův 571 polovodiče 87
optika čitsticovil 386 pmnčr gyro111agnetický 229. 38·'1. .181,, 414
potenciál ek~1rodový 46]
p - - stantlartlní 46'.l
parnmagnctismus Pauliho 424 - chemický 412
parametry čtyřpólu/,, v 503 - ionizační 402
-- soust1'cdčné 284 - magnetický skabrní 227
- vnčjší \43 - pole clckt rostat ickl'ho 39
- vnitrní 343 - sknl;írní I Cil
páry Cooperovy 452 - vektorový I 6.1. 205
permeabilita 240 - Liénardúv-Wiechcrtúv 164
-- maximální 243 pr:íce výstupní 453
·- počáteční 243 pravidla Kirchhoffova I 90. I 9 I. 285
- relativní 240 - - v komplexním tvaru 506
-- vakua 161. 202, 583 pravidlo Lenwvo 259
permitivita 127 - Mallhicsenovo 4.l4
- rclatirni l 18. 126 precese Lannori,v:i 386. 479
- vakua 23. 583 princip relativity Einstcinúv I 41
plocha ekvipotenciální 42, 561 - - Galilciho 140
podmínka kalibrační 206 - superpozice 21
- Lorentwva 335 - symetrie 22
- Witlcriicho 395 proud clcktncký 173
podslupka clckl, onového obalu :1tomu 404 - kondukčn i I 7 6
pohyblivost nositelů proudu 484 - konvekční 176
polarizace elektrodová 465 - magnetizační 177. 235
- orientační 120 - Maxwcllúv 177
polariwvatelnost atomu 476 - ncstacionúrní I 74
-- clcktronovcí 420 -- okaml.itý 174
- - iontová ,120 - polarizaČllí 177. 328
- -- orirntační ,\20 - průrnčrný I 71
polarogralie 4r,9 - smyčkový 518
pole clcktrieké indukovné 323 - stacionární 174
- - ncstacion,írní 324 - v,ízaný I 77
630 REJSTllÍK
proU(J volný 176 soustava absolutní elektromagnetická 580

proudy vířivé (Foucaultovy) 294 - - elektrostatická 579
přechod /Hl 443 -· inerciální 139
přiblížení kvazistacionúrní 258, 326 --· jednotek Gaussova 579
- stacion:írní 173 - - měrných 576
pr-ístrojc mčřicí elektrostatické 116 - - me1.inárodní (SI) 579, 583
pscudoskalár 557 - vlastní l 44
pscudovcktor 558 soustavy vkcfáwvé 287
spektroskopie hmotnostní 395
R spektrum pásové 406
racionalizace jednotek 582 spin 231
reakce anodick.\ 465 - elektronu 403
-- katodick{I 465 spojení kondenzátorů paralelní 102
rezistivita 183 - - sériové I02
rc1.istor 284 srážka nepružná 492, 494
rezonance magnetická 398 stav aperiodický 288
rotace plošná 570 --kritický 315
- pole vektorového 567 - atomu studonární 401,475
rovnice llamiltonovy kanonické 375 - neustálený 291, 298
- charaktcristickú čtyřpólu 502 - paraelcktrický 419
- kontinuity proudu 179 - ustálený 291
- Lagrangcovy li. druhu 374 strom obvodu úplný 517
- Laplaceova 50 stupe1\ disociační 490
- Londonovy 452 sůl Seigncttova 418
- Lorentzovy 162, 322. 366 supravodivost 448
- Maxwcllovy 162, 322, 331 - I. typu 449
- Poissonova 50 - II. typu 449
- vlnová homogenní 3J:) - slabá 452
-· - 11clHm1ogcnní .135 - vysokoteplotní 452
- - zohccnčnú 3(,2 susceptibilita elektrická 126
rovnov1íha tcrmodynamick:í 344 - magnetická 240
rnzmčr fyzik(1l11í 576 -- mčrná 240
rozvoj multiplllový 71, 213 - plynu elektronového 424
rychlost dri ťlov,í 382 syntéza obvodu elektrického 497
- vlny ff1zová 347 systém Deprczův-d'Arsonvalův 314
- magnetoelektrický 3 I 4
s
schéma n:íhradní prvku 509 T
siemcns 184 tenzor 553
síla centrální 21 - napčtí Maxwcllilv 342
- izotropní 21 - permitivity 127
siločiíry 33 teorie disociace Arrheniova 490
skalúr 553, 557 ·- relativity speciální 141
skla .,pinová 425 - supravodivosti BCS 452
slupka clctronového ohalu atomu 404 - - Gim:burgova-Landauova 452
smčr magnetizace snadný 427 - vodivosti Drudeho 486
smyčka obvod\! 499 teplo Jouleovo 193
součin vektorů skalární 555 teplota Cuiicova 244, 425
-- - smí~ený 556 ·- - feroelektrická 418
- - vektorový 555 - Dehyova 435
součinitel odporu teplotní 433 - Néelova 425
RFJSTIŽÍK 631
tesla 200, 234 veličiny stavové 344

tok intenzity pole elektrostatického 34 velikost vektoru 555
magnetický 201, 205 věta Buschova 384
- pole vektorového 564 - Coulombova 90, 115
tomografie nukleúrní rezonanční 399 - Earnshawova 30, 48, I 07
transformace Galileiho 140 - Gaussova 565
- kalibrační 336 -- Nortonova 511
- Laplaceova 543 - o vz,íjemnosti 274
- Lorentzova 141 - Poyntingova 339
transformátor 293 - Stokesova 'i68
- ideální 293 - Thévcninova 522, 53<,
- nakrátko 295 - Thomsonova I 07
-- ,rnpr.ízdno 295 větev obvodu ,199
tranzistor 446, 546 včty Greenovy 574
trioda 458 vlna polarizov;má elipticky 15 l
trubice proudová 175 - - kruhově 354
- tokové magnetické 245 - - linc{1rnč J 54
- příčná 350
u - rovinná postupná 347
účiník 313 vlnočet 351
úhel Ilrcwstcrúv 36 l vlnoplocha 347
- ztrátoV)' 51 l vodiče 87
úloha clektrnstntiky základní 97 vodivost 183
urychlovač elektrostatický 391 - dčrová 432
- lindrní 392 - dynamická (dilerenci,ílníl 50 I
- tandemový 392 - ekvivalcntová 460
urychlovače cyklické 392, 393 - elektronová 429
uspořúdáni antiforomagnetické 425 - iontová 429
- ťcrimagnetické 425 - měrná 183. ~5'1
- feromagnetické 424 - molární 4(,0
- magnetické 424 - polovodiče př-ín1čsová 442
- - nekolineární 425 - - vlastní 441
- - momentů spontánní 244 - typu 11 442
uzel obvodu 499 - typu I' 442
volt 32. 41
v voltmetr dcklroslatický 116
váhy Thomsonovy I 16 výboj elektrický doutnavý 4 72
vana elektrolytickií 194 - - nesamostatný 4 71
vazba hcteropohírní (iontová) •!Oú - - obloukový 474
- homopolární 406 -- - samostatný 4 71
vektor 553 - nesamostatný 492
- axi;ílní (pscudovcktor} 413. 558 vzorce Frcsnclnvy 3(,0
-- indukce elektrické 123 vzorce Amperův 202
- - magnetické 153, 200 - Biotův-Savartúv 207
- magnet izacc 226. 233 -- Langcvinúv-Dcbycův 483
- polarizace elektrické 77. 120 - Lorent?ův 153. 200
- - magnetické 226. 233 -- Thomsonův 289
- polární 413 vztah Arrhcniův 491
- l'oynlingův 339 -- Clausiův-Mosottiův 478
- pravý (polární) 557 -- disperzní 352
- vlnový 352 -- Einsteinův 455
r,32 Rl:ISTl(ÍK
v,tal1 L"ngmuir,,v 457. 50 I zúkon Ohmův 182, 184. 187. 188. 429
- Hich:ird_-;n11i'iv---Dushm:1ni1v 45 11 -- - v komplexním tvaru 506
v1tahy matcriúlové 125. 23lJ - Oslwald11v zřcd'ovací 491
- l';ischcnův 474. 4'H
w - Itaylcighův 552
wchcr 20 I -- tnmodynamiky drul,ý 144
-- - první J,14
z - Wicdcmannúv-Frnnz11v ,f36, 487
1.:íkon /\111pérúv 204 zúkony elektrolýzy Faradayovy 461, 452,
1ohcc!lč11ý 327 489
Coulombu, 21 !Úíťni brzdné I(,,
Curicii v :2 ~ ! •- (!;pólové 354
Curieův-Wci·"i'iv 420,426 - elektromagnetické 157
-(i:wssi:v 38. 46. 181 -- rovnovM.né 345
- I IPpki11sonC1v 247 synchrotronové 165
- .louleúv 193 zóna vlnová 354
- Kohirauschúv 461 ztráty hysterezní 294. 313
p101. RND1. llEl>RICH Sl·:llLAK, llrSc.
doc 111~ IYAN STOLL ťSc.
ELEKTŘINA A MAGNETISMUS
Vydala Acadl'mia. nakLu.lall'lství Akadenut Vťd Čl'Ské !ťpuhlík)

J ,cgernv;i () 1, I 20 00 Pt :dia 2
s ťina11č11i pornod, 1-,.Jeiou p(\sky!l:t /\~:idť111ie vt·d (\•,kť H'puhliky
Vat hu 11;iv1 hl Robin Bnchla

Rl·dal-.tor p11hlik;1ť1' M/:-'r, 1\11...•š B;1tfura
Rcdaldrn l. vyd:íuí 1laiiil l Zítku
Sazbu píipravil1 at1t(iř1
(iralkk:'1 ť1prav:1 ;1 llo111 RNDr V;h:lav ltav!íl'ek, CSc.
Vy1i,-iUa Tl'.i:í11.'-.l-.:í 1i.-ik(uo,1, :1. "·• 'ilťťtrnikov:i 2. ('(",ki Tč.:;in

1
Vydání 2.. opravené a w1.<íieu(~. 2002

l~dič11í (islo '.1~05
ISBN 80-200-IIJ()cl.J

Sedlak-Stoll-Elektrina-a-magnetismus - Cropped

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Sedlak-Stoll-Elektrina-a-magnetismus - Cropped

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

- -• •-••• - • • o

Z předmluvy k prvnímu vydání ....... . . 13

I /1.3 NL�přímé ovčřcní Coulombova zúkona .. . ..... 92

2 *Silové p{1sol>l�ní mezi pohy hující111i se náboji ............... 139

3 Slacion:írní pole „ .173

3.2.5 Práce a výkon v elektrickém obvodu, .Jouleův zúkon..... ..192

4 K vazislacionární elektrické a magnetické pole ..... ···············258

1L ! .11 Vlastní r1 vz;íjcmnťl indukčnost vodičťi .... ..............271

S Eiťktromagndirkr pole „ ....... 121

6 Pohyb částice v elektromagnetickém poli ........ . ··············372

7 Elektrické a magnetické vlastnosti llÍlek ... ················400

7.5.2 Doutn,1vý a obloukový výho1. ...........472

8 Základy teorie elektrických obvod!, .............. 497

Dodatek I l'řchlcd vektorové analýzy. ······•···................... 553

c) Transformační vlastnosti vektorů....... ...................... .........557

Dodatek 2 Soustavy fyzikálních jednotek . ................. ................. .....576

llistorický přehled................. ..594

Výsledky a návody řešení úloh ................617

Literatura .. .............. 625

1.1 Elektrický míboj

1.1.1 Vlastnosti clcktl"ického náboje

Na základě pokusů s elektřinou víme, ž.c něktení tělesa (například skleněná či

nlcktrický náboj má nčkteré základní vlastnosti, které vyplývají

1.1.2 Coulombův zákon

.ledna z tčchto pohyblivých kuliček nesoucí elektrický náboj Q2 se ustálí

Obr. I. I K v,.,í_1cmné11111 silovému

Obr. 1.2 Coulombovy lor,.ní v,íhy.

álí Na základě výsledki'1 těchto experimcntt°1 lze formulovat vztah vyjadřující si

1.1.3 V cli kost elektrického náboje

é pouze o elektrickém náboji a ze souvislosti bude zřejmé, zda jde o fyzikální

Nově zavedená konstanta Eo (epsilon nula) má tedy rovněž charakter univerzální

0hr. I.J llspoíI1d.íní Millikanova

Poznamenejme, že klidovú hmotnost elektronu _je 111,. =

1.1.4 Hustota elektrického náboje

p(r)=p(x,y,z)= lim L1Q. ( 1.14)

Funkci p( r) nazveme objemovou hustotou náboje v daném bodě. Núboj tělesa

Kromč uvažovaného rozložení náboje v objemu je myslitelné uvažovat rozlo­

ve zvlúštním případě rovnoměrného rozdělení náboje

Podobně je možné uvažovat rozložení núboje na křivce. V tomto př"ípadě zave­

v případě rovnomčrného rozložení núboje

smyslu. Pro účely makroskopického popisu Je však výhodné mikrofyzikální

1.1.5 Potenciální energie soustavy náboji'•

Budeme-li náboj Q2 přibližovat po libovolné dráze l (obr. 1.4), dostaneme

s týmž výsledkem jako v předchozím případě, neboť dR = cos0 dl.

( )llcrnč pro .,011.,l:1v11 N bodových 11:'1hojů 1nť11c111e 11;1psal

l.1.6 l{c~ťn(· pi'-íklacl)

li) Rm 11111váha .\'(}IIS/avy stalickvch ,uíhoiú

()hr I ~ Rnvnov:'il1:1 \C)\J'J<JVJ 11,'ihoji1

l\1d11h11č 11v;1.11t,i111,· 11:'1b,1,i (_) 1, u111í~1č11ý ve slkdu kruznicc o polomčr11 I< a 11

l 111dovvclt 11;'1hnjC1 () r,1z111íslČIJ)Ch ~) 111etril'.k) p,, ohvudu létn kru),nice. Přtpad

11 = 2 musí platit Q0 =-()/,-!, pro n = 3 dostaneme (),, ~ • QI fi, pro 11 =4

obdržíme Q0 = _}__(2✓2 ,t I)() atd.

Obr. 1.6 Siahilita soustavy 11úboj11 ro,101.cných

Vraťme se nyní k ot{izce charakteru rovnovúhy bodových 11úhojů na obr. 1.5.

W __G_t_r_!_- __I _____I

rni1 pko funkc,· y 111ini1num.

b) Rlcktro.~tatická energie iontového krystalu

Ohi I .7 Ekktrt)'-ita!ick;í c1wrgi,· ckmc11lcÍr11l

ných a záporných nábojů 1-e ve stejných vzdálenostech a podél přímky (obr.

--2,30.10 -2s -a (.I), ( 1.31)

kde veličina (X= 2 ln 2 = 1,386 ... se nazývá Made/uniova k,mstanta.

Ob, 1.8 Elcktroslalick,í energie línc.írního krystalu.

V pf·ípadě rdlného trojrozměrného iontového krystalu je výpočet numericky

Kromč uvažovaného rozložení náboje v objemu je myslitelné uvažovat rozlo

Podobně je možné uvažovat rozložení núboje na křivce. V tomto př"ípadě zave

W __G_t_r_!_- I ___I

Uvažujme soustavu statických bodových nábojú Q 1 ú. QN ve vakuu. Silové pů

Speciúlně intenzita elektrostatického pole jediného bodového náboje Q u111íslě

Velikost intc1uity elektrnstatiekého pole bodového náboje ubývá ledy se člver