Jak d á t do pořádku

ochromenou Ameriku

i
VRAŤME
AMERICE
JE JÍ V ELIKO ST
★ ★ ★ ★ ★

Jak d á t do pořádku
ochromenou Ameriku

DONALD J. TRUMP
 Tato kníhaje věnována

mým rodičům
Mary a Fredovi C. Trum povým ,
Přeložil Pavel Vereš
sourozencům
Maryanne, Robertovi, Elizabeth a Fredovi.

mé skvělé manželce
Copyright © 2015 by Donald Trump Melanii
Czech edition © Alpha Book, 2016
Translation © Pavel Vereš, 2016 dětem
jež jsou mi neuvěřitelnou oporou
Photographs by Peter Yang/AUGUST; Trump International Donu m ladším u, Ivance, Ericovi, T iffany a Barronovi.
Hotel & Tower Chicago on page 11 of photo insert © 2012
Connor Steinkamp Photography; Reagan photo on page A samozřejm ě těm,
15 of photo insert courtesy Ronald Reagan Presidential kdo jsou připraveni vrátit Americe její velikost!
Library; Mr. and Mrs. Trump on page 16 of the photo insert
by Getty Images/Andrew H. Walker; Mr. Trump w ith Don,
Eric, and Ivanka at office on page 16 of photo insert;
photo by DouglasGorenstein. com. All other insert photos
courtesy of Donald J. Trump.

Cover photo © ČTK / AP / LM Otero, 2016

Cover photo © Shutterstock/A llyson Kitts, 2016

ISBN 978-80-87529-09-06
 PŘEDMLUVA
VE VÍŘE JE SÍLA

Ocitli jsme se v situaci, kdy se musíme dát do práce, abychom

vrátili Americe velikost. My všichni. Právě proto jsem tuto
knížku napsal.
Kdekdo říká, že si o sobě hodně myslím. Kdo ví?
Když jsem se začal hlasitě ozývat, byl jsem realista.
Tušil jsem , že se proti m ně postaví zarytí, ovšem ne­
schopní a poplašení zastánci daného stavu:
Politikové, k teří toho při kam pani hodně namluví, ale
jakm ile se pokoušejí skutečně vládnout, vybarví se jako
zkrachované existence.
Lobbisté a zástupci zájmových skupin, kteří nám jménem
svých zákazníků sahají do kapes.
Zástupci mediální obce, kteří už jsou tak popletení, že ve
chvíli, kdy mají nestranně informovat, nemají potuchy, jaký
je rozdíl mezi „faktem" a „názorem".
Ilegální přistěhovalci, kteří berou práci těm, jimž by měla
připadnout legálně, a to za situace, kdy přes 20 % Američanů
ji nemá vůbec nebo pracuje na částečný úvazek.

7
 Kongres, který je už dlouhá léta v patové situaci, tudíž
doslova není schopen poradit si s kterýmkoli z naléhavých
vnitřních problémů, dokonce i s tak stěžejním, jako je schvá­
lení rozpočtu.
Přitom jak základ této země - střední třída -, tak 45 mi­
lionů Američanů trpících chudobou se mohlo přesvědčit,
že za posledních dvacet let jejich příjmy poklesly. Lze tedy
pochopit, že každým dnem roste jejich rozčarování a hněv
kvůli tomu, co se děje.
Dokonce i naši právníci a soudci, tihle hloubaví „mudrci",
neustále překračují meze americké Ústavy - záštity naší
demokracie. Bez skrupulí jmenovali sebe samé do postavení,
z něhož o všem rozhodují, jelikož naši skutečně zvolení před­
stavitelé jsou ochromeni vzájemnými rozbroji.
Pokud jde o prezidentský úřad a výkonnou složku, jejich
neschopnost je prostě k nevíře.
Zatímco píšu tyto řádky, ruský prezident Vladimir Putin
pracuje na tom, aby úplně vyšachoval našeho prezidenta -
sestavuje v Sýrii koalici, díky níž se Putin stane jediným
skutečným vůdcem na světě. Spolu se svými spojenci -
jmenujme především Írán - se dokázal vmanévrovat přesně
tam , kde si prezident Obama a naše arm áda dlouhá léta
počínali tak žalostně. Na Středním východě jsme promarnili
doslova biliony, přičemž se za ně nemůžeme pochlubit vů­
bec ničím - ovšem až na to, že jsme si popudili svého nej-
lepšího spojence, Izrael. A to není všechno: Vyjednali jsme
bezcennou a nákladnou jadernou dohodu s Íránem (to je
nyní nejlepší přítel Ruska) na základě domněnky, že povede
k větší harmonii a světovému míru.
8 9
Idea americké velikosti, toho, že naše země má být vůd­
cem svobodného i nesvobodného světa, se vypařila.
Přese všechny tyto složité nesnáze - či spíše právě kvůli
nim - jsem se rozhodl něco s tím podniknout. Už jsem ne­
vydržel jenom přihlížet, co se s naší velkou zemí děje. Ta­
kovýto nepořádek naléhavě vyžaduje skutečné vůdcovství.
Je zapotřebí někoho se zdravým rozumem a podnikatelskou
obratností, někoho, kdo opravdu umí dovést Ameriku zpět
k tomu, co nás v minulosti učinilo velkými.
Potřebujeme někoho, kdo se opravdu osvědčil v podnikání,
kdo chápe, co je velikost, kdo nás um í semknout a dovést
k oné značce nejvyšší jakosti, kterou jsme kdysi ztělesňovali,
a kdo by vysvětlil, co je zapotřebí udělat.
Když jsem se začal hlasitě ozývat, netušil jsem, jaká bude
odezva. Vím, že jsem výborný stavebník, ale do té doby jsem
ještě plně nevyložil své politické myšlení a ideje, jak Americe
navrátit velikost.
Také jsem věděl, že značka Trum p p a tří k nejvyhlá­
šenějším pojmům na světě, co se týče kvality a hodnoty.
Naše budovy a letoviska se dnes pyšně (a pěkně) vyjímají
po celých Spojených státech a mnoha dalších zemích.
Začal jsem s tématem ilegálního přistěhovalectví - navrhl
jsem postavit velikou zeď, která by byla velmi vysoká a ne­
propustná, takže by sem nepronikl příval ilegálních přistě­
hovalců, jež tu nechceme ani nepotřebujeme.
Američané začali zčistajasna procitat tváří v tv ář dění
okolo ilegálního přistěhovalectví. Navzdory velkému počtu
kandidátů, k teří se ucházeli o republikánskou nominaci,
tím, co jsem tvrdil, jsem na lidi vskutku zapůsobil.
 Začal jsem přitahovat tak obrovské davy, že jsme shromáž­
dění museli přesunout na stadiony, kde se hraje americký
fotbal. První celostátní debata přilákala 24 milionů diváků,
kteří tak vytvořili rekord u kabelové televize. Navzdory urči­
tým směšným, provokativním otázkám - či snad právě kvůli
nim - jsem uhájil svou věc, jak se mi to ostatně vždy daří,
a pustil jsem se do vysvětlování své vize. Z toho důvodu si
většina lidí pomyslela, že jsem debatu vyhrál.
Mnozí mi tleskali. Na naše shrom áždění se najednou
hrnuli občané, jimž byly nějaké volby úplně jedno a kteří
dříve ani nevolili.
Sdělovací prostředky, politikové a takzvaní vůdci naší
země zareagovali poplašeně. Nedal jsem se však odradit
a obrátil jsem se přímo k lidem, protože já nepotřebuji ani
finanční podporu, ani něčí souhlas, pokud něco říkám nebo
podnikám. Prostě jsem musel udělat to správné.
Nyní jsem začal představovat určité podrobnosti své vize.
Zveřejnil jsem daňový plán, jenž poskytne střední třídě
i občanům s nižším i příjmy možnost ponechat si více ze
svého výdělku a také přetvoří to, jak budou platit daně nej­
bohatší Američané.
Zavázal jsem se k podpoře armády, jež bude mnohem
mocnější, navíc připravena, vyzbrojena a vybavena tak, aby
dokázala vzdorovat jakémukoli nepříteli. Narýsujeme-li
v písku čáru, musí to přece něco znam enat pro všechny -
pro naše protivníky zejména.
Předložil jsem zbrusu nový přístup k tvorbě pracovních
míst. Podniky budou stimulovány, aby do Ameriky vrátily
množství pracovních míst, průmysl a rovněž biliony dolarů,
které jsou dnes uloženy v zahraničních bankách.
10
Vysvětlil jsem, proč je program „Obamova péče“ nákladné,
přitom absurdní řešení strastí, jež sužují naši zdravotní péči.
Program je třeba zrušit a nahradit mnohem lepším počinem.
Tento problém potřebujeme odstranit vytvořením konkuren­
ce v soukromém sektoru mezi pojišťovacími společnostmi
a tím, že pacientům umožníme vybírat si rodinné lékaře,
jaké chtějí.
Konkurence je kouzelné slůvko i ve vzdělávání. Rodiče
by měli mít právo vybrat si školy, kde mohou jejich potomci
získat nejlepší vzdělání. Slabší školy se budou zavírat a ne­
schopní učitelé dostanou padáka. Jednotné vzdělávání pro
všechny bez ohledu na specifika, jež je zakotveno v progra­
mu Společné základy, je špatné. Vzdělávání má vycházet
z m ístní úrovně.
Pokud jde o vnitřní stav, potřebujeme se pustit do rozsáhlé
přestavby infrastruktury. Máme příliš mnoho nebezpečných
mostů, silnice jsou mizerné, samý výmol, přitom dopravní
zácpy stojí miliony v podobě ušlého zisku řidičů, kteří pracu­
jí v ucpaných městech. Veřejná doprava je přeplněná, ne­
spolehlivá a naše letiště si vyžadují přestavbu.
Tak bych mohl pokračovat dál a dál, pokud jde o četné
představy, které jsem nastínil v této knížce. Řada dalších
bude ještě následovat. Ale dovolte, abych pouze dodal, že
zatímco mí kritikové mají na zřeteli hlavně své politické vy­
hlídky, to poslední, co potřebujeme, jsou plány, které vzápětí
po volbách vezmou zasvé.
Naléhavě potřebujeme vedení, které si um í poradit se
vzniklým i m aléry a začne na naše problémy uplatňovat
praktická řešení. Mým cílem není sepisovat stovky stránek
státních regulací a byrokratických předpisů, jak je navrhují
11
 ostatní. Musíme nastolit politiku zdravého rozumu, abude-li
to nutné, leckoho praštit po hlavě, aby se mu rozsvítilo a dal
se do práce.
Já vím, jak si poradit se složitými otázkam i a jak dát
dohromady všechny možné záležitosti nezbytné pro zdar.
Dělám to už dlouhá léta - vybudoval jsem velký podnik a na­
shromáždil obrovské jmění.
Tato kniha si klade za cíl umožnit čtenáři lépe pochopit jak
mou osobu, tak mé představy týkající se naší budoucnosti.
Jsem opravdu sympatický chlapík, ale také dovedu být ne­
smlouvavý, když si umíním, že je nutné vrátit naší zemi její
velikost.
Nastal čas, abychom Ameriku zbavili zoufalství a hněvu
a přivedli ji na cestu radosti a úspěšnosti. To se může stát,
a také se to stane.
Naše nejlepší dny jsou teprve před námi. Tolik velikého
leží v naší zemi ladem. Oplýváme bohatstvím přírodních
zdrojů i bohatstvím lidského nadání.
č tě te tu to knihu s radostí - a dejme se dohromady,
abychom Americe vrátili její velikost!
12
1
★ ★ ★ ★ ★
JAK ZASE VYHRÁVAT
Amerika opět potřebuje začít vítězit.
Nikdo nemá rád věčné poražené a nikdo nemá rád, když si
z něho jiní dělají otloukánka. A přesto - takto to dnes vypa­
dá s námi, s největší supervelmocí na planetě Zemi. Kdekdo
nám ujídá chlebíčka. To není žádné vyhrávání.
Máme prezidenta, který se pokouší vypadat drsně a kreslí
čáru v písku, jenže pokud tu čáru někdo překročí, nenese
vůbec žádné následky.
A když se pokoušíme vyjednávat s cizími zeměmi? Nevy­
stupujeme razantně. Nehrozíme, že odejdeme od stolu. Co
víc, my od něj opravdu neodejdeme. Jsme samý ústupek. To
není žádné vyhrávání.
Kdybych svou firmu řídil takto, dal bych si sám padáka.
Vezměme kupříkladu jednu z nejhorších smluv v dějinách -
jadernou „dohodu" s Íránem -, kterou dojednal John Kerry
a prezident Obama prosadil jak v Kongresu, tak mimo něj.
13
 (Či spíš přemluvil k její podpoře svou stranu, jejíž předáci
nekonečnými projevy v Kongresu zabránili jakékoli debatě
či hlasování o ní.) Je to patrně nejdůležitější smlouva naší
doby, přitom naši velice pitomí předáci ve Washingtonu se ani
nedali přimět k tomu, aby se o ní konala debata a hlasování.
Ronald Reagan razil heslo: „Důvěřuj, ale prověřuj'1, jenže
v tomto případě se jeho radou vůbec neřídíme. Jak můžeme
věřit někomu, jako je ájatolláh Chameneí? Pouhý měsíc před
naším schválením smlouvy zopakoval, že se jeho země za­
vazuje zničit a zlikvidovat Izrael, našeho nejdůležitějšího
spojence a dlouhodobého partnera ve snaze zachovat v této
oblasti alespoň špetku stability. A pokud jde o ověřování, ani
nevíme, jaké tajné doložky uzavřela Mezinárodní agentura
pro atomovou energii s Íránem. Možná je i známe, ale zve­
řejněny nebyly.
To není žádné vyhrávání - to je po mém soudu zločinná
nedbalost.
Když potom tuto dohodu podrobil kritice každý repub­
likán v Senátu (a zrovna tak někteří demokraté), prezident
své kritiky přirovnal k našim protivníkům.
Jinými slovy, zaprodává naše přátele a spojence a potom
svou smlouvu hájí přirovnáním svých kritiků k našim ne­
přátelům.
Tomuto máme říkat úspěšná diplomacie?
Teď se chystáme otevřít brány uprchlíkům z míst, jako
je Sýrie, což je něco podobného jako doručit osobní pozvání
příslušníkům Islámského státu, aby tu žili a pokoušeli se
zničit naši zemi zevnitř.
Taková je dnešní Amerika, město světla na hoře, které
kdysi ostatní země obdivovaly a snažily se napodobit.
14
Co si s tím máme počít? Jak můžeme začít zase vyhrávat?
Ze všeho nejdřív potřebujeme vládu, která si vezme za
cíl vyhrávat a má s vyhráváním zkušenosti. Tato kniha po­
jednává o tom, jak to provedeme.
Počátkem září 2015 jsem promlouval na jednom velkém
shromáždění ve Washingtonu. Posluchačům jsem pověděl,
že potřebujeme armádu, která bude tak silná, že ji nebude­
me muset nasadit. A potom jsem se zeptal: „Posloucháte,
prezidente Obamo?” Téměř každý v sále se rozjásal, ale chá­
pu, proč někteří lidé zůstali skeptičtí. Američané si už zvyk­
li slýchat stále stejné sliby od týchž unavených politiků, od
nichž nikdy nevzešly žádné výsledky, natož vítězství. Vím
o tom své. Dlouhá léta jsem dával peníze - žádné drobné! -
kandidátům obou stran, kteří mi za podporu ve své kampani
osobně hodně naslibovali. Tvrdili, že leccos změní novými
idejemi a že vládu navrátí svému původnímu, omezenějšímu
účelu - ochraňovat naši zemi a stavět na první místo naše
občany.
Kandidát za kandidátem se takto hlásili k podobným zá­
vazkům , jenže „skutek utek“. Kolik problémů bylo vůbec
vyřešeno? Vypadá to, že se ve Washingtonu nehnulo vpřed
zhola nic.
Podívejme se na Kongres, který se mezi Američany po­
chopitelně netěší zrovna valné pověsti.
A proč také? Vždyť tam nikdo nic nedělá.
Jeho členové dokonce ani neschválili každoroční rozpo­
čet. Ustavičně se hašteří, z čehož plyne, že jenom přehazují
veškeré problémy a obrovský dluh na naše děti a možná i na
naše vnoučata.
15
 Tohle musí přestat.
Konečně musím uvést, jak jsem si uvědomil, že Amerika
nepotřebuje, aby ji řídili politikové, kteří umějí leda žvanit,
ale nic kloudného z toho nevzejde. Potřebuje chytré podni­
katele, kteří vědí, jak na to. Nemáme zapotřebí politické
tlachání, ale zdravý rozum. Jistě, platí zásada, že „pokud se
něco neporouchalo, neopravuj to“, jenže ono se něco porou­
chalo, a tak zanechme řečí a pusťme se do opravy.
Já vím, jak to spravit.
Kdekdo mě ponoukal, abych se konečně hlasitě ozval. Uvě­
domil jsem si, že se svým dobře známým příběhem o život­
ním úspěchu a s bilancí člověka, jenž stavěl jak obytné, tak
kancelářské budovy a utvářel veřejné prostory - a přitom na­
hromadil velké osobní jmění -, bych mohl lidi podnítit, aby
pomohli přivodit nejrozsáhlejší obrat v amerických dějinách.
Jistěže se vyskytli sýčkové. Mezi novináři, kteří prodávají
noviny vyvoláváním všelijakých rozbrojů, a politiky u moci,
kteří touží po zachování daného stavu, protože jim zajišťuje
teplá místečka, se vyskytl kdejaký rádoby expert prorokující
mou zkázu. Pořád si čtou v takzvaných průzkumech. Naslou­
chají všem lobbistům a zástupcům zájmových skupin, kteří
tvrdí: „Trump je hrozbou pro naše blaho.“ Soudí, že jsem
násilník, že trpím spoustou předsudků, že nesnáším ženy
a nenávidím Hispánce. Někteří z nich dokonce prohlašují -
a to je v politice sm rtelný hřích -, že jsem ochoten rozdat si
to i s největšími boháči v Americe kvůli různým daňovým
zvýhodněním.
Dokázal jsem, že se všichni mýlí.
VŠICHNI!
16
Tytéž noviny a „odborníci" zčistajasna začali m luvit
jenom o mých idejích. A zatímco musím odpovídat i na nej-
agresivnější i nejhloupější otázky kladené údajně nezauja­
tým i novináři, lidé mi nadále naslouchají a podporují mé
ideje. A co se nestalo? Ženy masově přijímají mé sdělení,
protože jsou stejně jako muži unavené nezdárným postupem
Washingtonu.
Podobně platí, že i Hispánci se ke mně přidávají, protože
se doslechli - od hispánských zaměstnanců, kteří pro mě
pracují a znají mě jako šéfa i vůdce - , že Donald Trum p
zdárně podniká.
Donald Trump staví budovy.
Donald Trump buduje vynikající golfová hřiště.
Donald Trump investuje, aby vznikala pracovní místa.
A Donald Trump vytváří pracovní m ísta pro legální při­
stěhovalce a všechny Američany.
Dokonce i nejzabedněnější novináři si uvědomují, že
Donalda Trum pa je nutné brát vážně a že lidé reagují na
člověka, který se naprosto liší od všech ostatních politiků.
Nikdo mě neplatí, abych tohle říkal. Já platím sám za sebe
a nejsem zavázán žádným zájmovým skupinám ani lobbistům.
Já se neřídím obvyklými pravidly, jež udržují zavedený
pořádek.
Já nejsem politik, který si bere k ruce průzkumy veřejného
mínění, aby viděl, čemu má „věřit" nebo co má říkat.
Já říkám, jak to je, a jdu rovnou ke kořenům toho, o čem
si myslím, že vrátí Americe její velikost.
Nejsem žádný diplomat, který by chtěl, aby všichni ostatní
byli šťastní.
17
 Jsem praktický podnikatel, který se poučil vtom smyslu,
že pokud v něco uvěříte, nikdy nem áte přestat, nikdy ne­
máte nic vzdávat, a srazí-li vás něco k zemi, musíte vzápětí
vstát a pokračovat v boji, dokud nevyhrajete. To byla moje 2
strategie po celý život, a když jsem se jí řídil, uspěl jsem na
jedničku. ★ ★ ★ ★ ★
Na vítězství záleží. A také záleží na tom, být nejlepší.
Hodlám pokračovat v boji za svou zemi, dokud opět nedo­ NAŠE RÁDOBY
sáhne velikosti.
Příliš mnoho lidí si myslí, že americký sen je mrtev, jenže
OBJEKTIVNÍ POLITICKÉ
my ho můžeme vzkřísit. Ba co víc - může být ještě větší, lepší SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY
a silnější než kdykoli dřív. Ale musíme se do toho pustit ihned.
Potřebujeme se postarat o to, aby Amerika zase začala
vyhrávat.

Už delší dobu mi sdělovací prostředky s potěšením vyjadřují

nepřízeň.
Netrvalo dlouho, než jsem se poučil, jak naprosto nepo­
ctivé umějí být politické sdělovací prostředky. P ři první
republikánské debatě si novinářka Megyn Kellyová ze
společnosti Fox zjevně umínila, že mě dostane. A při druhé
debatě si mě přirozeně vzali na mušku snad všichni, protože
údaje o jejich oblibě klesaly, kdežto mé prudce rostly.
Možná jsem kontroverzní postava. Co na srdci, to na
jazyku. Nečekám, až mi nějaký průzkum veřejného mínění
napoví, co říkat, protože já po průzkumech nesahám. Sdě­
lovací prostředky si vysoce cení mé otevřenosti. Vědí, že
nemíním uhýbat či nebrat na vědomí jejich otázky. Vůbec

18 19
mi nečiní potíž nazývat věci jejich pravým jménem. Tyto
prezidentské debaty by norm álně přilákaly p ár milionů
diváků, jenže prvního večera sledovalo televizi 24 milionů
a druhá debata přilákala podobný počet. Šlo o největší sle­
dovanost v dějinách CNN a Fox News - dokonce větší než při
finále Národní basketbalové asociace, při baseballové Světové
sérii a většině přenosů Národní ligy amerického fotbalu.
Pročpak asi lidé zapnuli ten program? Aby poslouchali
nějaké dotěrné otázky? Aby sledovali houf politiků snaží­
cích se předstírat, že jsou kýmsi mimo zavedený režim (což
je přesně můj případ), aby byli úspěšnější? Je tomu přitom
tak, že já lidem dávám, co potřebují a co si zaslouží sly­
šet - a přesně tohle od politiků nedostanou, což je pravda
s velkým P. Naše země je na tom teď bledě a nemáme čas
tvářit se, že je tomu nějak jinak. Nemůžeme si dovolit m arnit
čas politickou korektností.
Posloucháte-li politiky, máte pocit, jako by mluvili podle
scénáře s názvem „Soutěž o to, kdo vás co nejvíc znudí“.
Dívat se na některé z těch lidí při interview je stejně vzru­
šující jako koukat doblba. Mají takový strach, že se nějak
zapletou do toho, co říkají, tolik je děsí, že by pronesli něco,
co vybočuje ze stanoveného rámce - to je přesně jejich výraz,
„vybočit z rámce“ -, až jsou slovně ochromení. Učinivše, co
dovedou, jen aby se vyhnuli odpovědi na otázku - a sdělovací
prostředky s nimi tuto hru hrají.
Smyslem oné hry je vypadat přemýšlivě a přitom se tvá­
řit jako obyčejný chlap (nebo ženská), s nímž by stálo za to
zajít na pivo. Lidé od průzkumů jim poradí, jak se každému
zavděčit a s nikým si to nerozházet. Titíž politikové, k te­
ří směle slíbí, že se postaví našim nepřátelům, ani zpříma
20
neodpovědí reportérům. Tuhle h ru já hrát nebudu, protože
jsem velice úspěšný podnikatel a vím, že se tato země po­
třebuje vymanit z hlubin všech zásadních problémů a zbavit
se zátěže 19 bilionů dolarů, jež dlužíme.
Při první debatě jsem na poťouchlou otázku Kellyové
odpověděl takto: „Myslím, že mimořádný problém této země
spočívá v tom, že je politicky korektní. Už jsem se pustil
do křížku s tolika lidmi, že - upřím ně řečeno - nemíním
m arnit čas naprostou politickou korektností. A abych k vám
byl upřímný, ani naše země nemá čas. Je totiž ve velké bryn­
dě. My už nevyhráváme. Prohráváme s Čínou. Prohráváme
s Mexikem, jak co se týče obchodu, tak co se týče hranice.
Prohráváme s Ruskem, Íránem a rovněž se Saúdskou Ará-
bií.“
Když říkám, že jsem vítěz, nechvástám se. S vyhráváním
mám zkušenosti. Tomu se říká vůdcovství. Znamená to, že
lidé půjdou za mnou a nechají se inspirovat tím, co dělám.
Jak to vím? Jsem vůdcem po celý svůj život. Tisíce mých
zam ěstnanců vědí, že splním jejich očekávání a že jim
v tom rovněž pomohu. Občas um ím být skromný, zah rát
na humornou strunu, prohodit nějaký vtip nebo si z něčeho
utahovat. Je nám spolu dobře. Co řeknu, to platí. Každý, kdo
mě opravdu zná, to ocení.
Při problémech, jim ž čelíme, se tyto debaty proměnily
v cosi jako „Trump proti ostatním 11. Útoky se na mě valí ze
všech směrů, protože ti ostatní vědí, že já jako jediný mlu­
vím o tom, jak tuto zemi opravdu změnit a vrátit Americe
její velikost. Moderátoři přečtou nějaký můj citát (nebo ho
překroutí) a následně požádají o komentář někoho jiného.
Mám tu správnou povahu? Řídil bych stát jako firmu? Kdy
21
jsem se „vlastně stal republikánem"? Z těchto klání se stávají
lákavé televizní přenosy. Bohužel je to podobné jako sledovat
sportovní klání.
A víte, v čem je problém? Jen m álokterá z otázek m íří
k jádru věci, tedy proč je na tom naše země tak bledě a co má
pro Američany skutečný význam. Vše je zaměřeno osobně,
protože politikové (a jejich novinářští lokajové) prý vědí, že
veřejnost už ani nechce slyšet podrobnosti o tom, jak jsme
se u jaderných zbraní zaprodali Íránu nebo co si máme po­
čít s federální dluhovou sekyrou, která byla v dnešní době
zaťata do krvácejícího amerického daňového poplatníka.
Osobní přestřelky mezi mnou a ostatním i se na dlouhé týd­
ny staly hlavním tém atem debaty a středem pozornosti
zpravodajství. Člověk by si pomyslel, že Fox News a CNN
by si mohly vést lépe. Oficiálně prohlašuji, že si myslím, že
CNN a Fox se ke mně chovají špatně. Dalo by se očekávat,
že hlavní zpravodajské společnosti budou zodpovědnější
ve svém přístupu a že tyto debaty využijí, aby veřejnosti
pomohly zjistit, kdo má nejlepší plán, díky kterému by naše
země byla zase velká.
Tuto příležitost však promeškaly.
Celý formát oné debaty mi vlastně nahrával. Lidé v Ameri­
ce nejsou hloupí a rychle jim svitlo, jaké jsou pravé pohnutky
k rozpoutání osobních útoků proti mně. A tak dostávám
více minut, větší pokrytí na titulních stranách, více žádostí
o interview než kdokoli jiný a - co je navýsost důležité pro
Ameriku - příležitost mluvit přímo k lidem.
Je spousta reportérů, k nim ž chovám velkou úctu, zej­
ména z finančních médií. Pokud s vámi vedou rozhovor fi­
nanční novináři, vědí, co činí, a pokládají přím é otázky,
22
z nichž mohou pro čtenáře vzejít důležité údaje. Jde tu přece
jen o peníze, a tak nehrají pošetilé hrátky na téma „jak ho
dostat", jak je to běžné u politických sdělovacích prostředků.
Tohle si dovolit nemohou.
Já snesu, když na mě někdo útočí. Sdělovací prostředky po­
užívám tak, jako ony používají mne - k přilákání pozornosti.
Jakmile pozornost mám, je na mně, jak s ní naložím ke své
výhodě. Už dávno jsem se naučil, že pokud nemáte strach
mluvit otevřeně, sdělovací prostředky o vás píšou nebo pří­
mo žadoní, abyste chodili na jejich akce. Pokud leccos dělá­
te trochu jinak, řeknete-li něco pobuřujícího a bráníte to,
zamilují si vás. Proto občas něco pobuřujícího prohlásím
a dám jim, co chtějí - jak divákům, tak čtenářům -, abych
vyložil svůj postoj. Jsem podnikatel a musím prodat určitou
značku. Kdy jste naposledy viděli reklamní tabuli visící před
pizzerií, na níž by stálo: Čtvrtá nejlepší pizza na světě?! Nyní
však využívám toho nadání, zdokonaleného dlouhými lety
skvělých úspěchů, abych lidi přiměl zamyslet se nad tím ,
jak by se naše země mohla zlepšit, opět nabýt velikosti a jak
bychom mohli přivodit zdárný obrat.
Náklady na celostránkový in zerát v New York Tim es
mohou činit více než 100 000 dolarů. Ale napíšou-li tyto
noviny zprávu o jednom z mých obchodů, nestojí mě to jedi­
ný cent a dočkám se další důležité reklamy. Se sdělovacími
prostředky máme oboustranně prospěšný vztah - vzájemně
si dáváme, co potřebujeme. A nyní tento vztah využívám,
abych hovořil o budoucnosti Ameriky.
Kdekdo si myslí, že to s tiskem umím. Někdy možná ano,
ale pokud se někdo domnívá, že umím sdělovací prostředky
využívat, krůtě se mýlí. Tisk neumí využívat nikdo. Je příliš
23
 velký, příliš rozšířený. Pro mě bylo naprosto nezbytné poku­
sit se vytvořit si vztahy s reportéry. Chovám úctu k mnoha
novinářům. Někteří z nej skvělejších lidí, jež znám, jsou novi­
náři. Ti jsou poctiví, slušní a pilní - svému povolání dělají
čest. Pokud něco pokazím nebo se dopustím chyby, přesně
o tom referují. Tohle mi vůbec nevadí. Trápí mě ta chyba,
ne že se o ní píše.
Jenže mnohokrát si pomyslím, že se sdělovací prostředky
chovají urážlivě jak k lidem, jako jsem já, tak k našemu ko­
nání. Klíčové slůvko zní „přesně“. Tak jako v každém jiném
oboru, i tady se vyskytují lidé, kteří v něm nejsou dobří. Je
nad slunce jasné, že když uvažuji o veškerém tisku, s nímž
jsem měl co do činění - jak s dobrým, tak špatným -, urči­
tě jsem se seznámil s lidmi jak z naprostého vrcholu, tak
z úplného dna této branže. Mám na mysli z úplného dna:
Jsou to strašlivé lidské bytosti. Jsou nepoctiví. Viděl jsem,
jak tito takzvaní novináři lžou, jako když tiskne. Říkám to
z toho důvodu, že neschopnost není dostatečně silné slovo,
aby vysvětlilo nepřesné zprávy, které píšou. Snad pro to ani
správný výraz není.
Pověst, jakou jsem si získal skrze sdělovací prostředky,
mi umožnila vybudovat jednu z největších luxusních značek
na světě. Lidé kupují mé byty, kupují moji etiketu a hrají
na mých golfových hřištích, protože vědí, že když jsem na
ně dal své jméno, určitě je to špičková kvalita. Proč si mys­
líte, že mi NBC věnovala vlastní pořad Učedníků Udělala
to z toho důvodu, že jsem si sám usmyslil, že budu terčem,
velkým, neústupným zaměstnavatelem. Výsledkem byl je­
den z nejúspěšnějších pořadů v televizních dějinách. Jsem
24
jediný šéf na světě, který podpořil něčí budoucnost tím, že
mu dal vyhazov.
Pravda někdy bolí, ale někdy je to jediný způsob, jak pokro­
čit. A mnozí diváci mi sdělili, že se sledováním mého pořa­
du naučili, jak si počínat efektivněji v práci, aby o ni sami
nepřišli.
Kritiku snesu. Kdekdo tvrdí, že mám hroší kůži, ale moje
pokožka je jemná. Mám úžasnou a krásnou manželku. Mám
miliardy dolarů. Mé děti jsou velice chytří a úspěšní řídící
pracovníci a dělají se mnou. Na pracovním stole mi leží h ro ­
mada potenciálních obrovských projektů. Nemohu ani vejít
do m ístnosti nebo se vydat po ulici, aniž se ke mně hrnou
lidé, kteří mi chtějí povědět, že je strhla možnost vést naši
zemi opět k vítězství. Takže kritika mi nevadí a nebolí mě.
Mám přece moc a mám zisky, jenže nyní nastal čas, abych
pomáhal lidem pozvednout hlas a postarat se o to, aby byli
slyšet. Dělám to proto, aby naše země opět dosáhla velikosti.
Není to ta k dlouho, kdy se mě kdejací chytráci začali
ptát, jestli to myslím vážně. Pomyslel jsem si, že dostávám
špatnou otázku. Místo toho se mě přece měli tázat, zda to
myslím vážně s budoucností naší země. Nikdy v životě jsem
to s ničím nemyslel vážněji.
V honbě za sledovaností se každý pořad snaží přinést něja­
kou senzační zprávu. Potíž tkví v tom, že jeho tvůrci nedělají
řádně svou práci. Nezajímají se o informování veřejnosti.
Místo toho hrají svou vlastní hru: „jak ho dostat“. Jak už
jsem uvedl, některá politická média jsou velice nepoctivá.
Neusilují o otištění pravdy, nechtějí opakovat mé výroky
v jejich úplnosti a nechtějí si dát tu námahu, aby vysvětlila,
co jsem měl namysli. Přitom vědí, co jsem řekl, vědí, co jsem
25
 měl na mysli, jenže to upraví nebo vyloží tak, aby vznikl
odlišný význam.
Na tohle chování jsem si vzpomněl, když jsem 16. června
v New Yorku oznámil, že se ucházím o funkci prezidenta.
Mluvil jsem obsáhle o nepřeberném množství různých zá­
ležitostí. Předložil jsem výčet problémů, před nimiž stojíme:
před ilegálním přistěhovalectvím, nízkou zaměstnaností,
snižujícím se hrubým domácím produktem, zastarávajícím
jaderným arzenálem a islámským terorismem. Všechny jsem
je prošel. A na co se sdělovací prostředky zaměřily? Soustře­
dily se na to, že jsem prohlásil, že Mexiko posílá přes naši
jižní hranici své nejhorší lidi. „Posílají nám lidi, kteří jsou
samý malér,” řekl jsem. „A tyhle maléry přinášejí k nám.”
Vzápětí jste uslyšeli, že Trump prohlásil, že všichni při­
stěhovalci jsou zločinci. Tohle jsem sice vůbec neřekl, jenže
sdělovacím prostředkům to vyznělo jako lepší zpráva. Mohly
otisknout palcové titulky. Přitom jsem řekl, že mezi všemi
ilegálními přistěhovalci přicházejícími z Mexika se vysky­
tují i docela špatní lidé - někteří se dopustili znásilnění, jiní
prodávají drogy, další sem přicházejí, aby žili z našich dávek.
Měli bychom tedy proti nim ihned přijmout tvrdá opatření,
abychom naše hranice uzavřeli „ilegálům“.
Ten, kdo mě zná, ví, že bych nikdy neurážel Hispánce
nebo jakoukoli skupinu lidí. Podnikám s četnými Hispán-
ci. Žil jsem v New Yorku po celý svůj život. Vím, jak skvělá
může být latinoamerická kultura. Vím o tom, jaký přínos
znamenají pro naši zemi. Dlouhá léta zaměstnávám mnohé
pilné Hispánce. Chovám velkou úctu k Hispáncům, ale o tom
se sdělovací prostředky nezmínily.
26
Tady stojí, co naše média napsala: TRUMP NAZÝVÁ
VŠECHNY PŘISTĚHOVALCE ZLOČINCI a TRUMP TVRDÍ,
ŽE VŠICHNI MEXIČANÉ SE DOPOUŠTĚJÍ ZNÁSILNĚNÍ!
To je úplně k smíchu.
Jednou z potíží, které se mnou mají politická média, je
to, že se jich nebojím. Kdekdo jiný všelijak pobíhá, jen aby si
vyprosil pozornost. Já ne. Lidé reagují na moje ideje. Tenhle
druh médií má mnohem větší zisk, když se na titulní stránce
časopisu objeví moje tv ář nebo když přivedu k televizním
obrazovkám na jejich pořad mnohem více lidí než normálně.
Legrační na tom je, že kritizovat mě, je pro ně nejlepší způ­
sob, jak přitáhnout pozornost.
Ale americký lid to už začíná chápat. Lidem konečně do­
chází, že se leckterá politická média vůbec nesnaží ukázat
jim věrný obrázek důležitých témat. Místo toho se pokoušejí
manipulovat lidmi - a volbami - ve prospěch kandidátů,
které by ráda viděla zvolené. Tyto mediální firmy vlastní mi­
liardáři. To jsou chytří lidé, kteří vědí, jací kandidáti jsou pro
ně nejlepší, a usilují takto o podporu osoby, po které touží.
Nedovedl bych ani odhadnout, kolikrát jsem měl rozhovor
s kolika reportéry. Dokonce bych neuměl ani říct, na kolika
titulních stránkách novin jsem už figuroval.
Nedávno se mnou pořídil interview konzervativní rozhla­
sový reportér Hugh Hewitt. „Nejlepší interview v Americe,"
řekl mi po telefonu.
A co se vlastně událo?
Během pořadu mi začal klást řadu otázek o jednom
íránském generálovi a různých teroristických předácích.
„Rád bych našel příštího vrchního velitele, jenž ví, kdo je
27
 Hasan Nasralláh, dále Zavahrí a al-Džúlání nebo al-Bagdádí.
To neznáte hráče, aniž se podíváte na zápis o utkání?"
Co je to za směšnou otázku! Nemyslím, že by znalost
jm éna každého teroristického předáka více než rok před
volbami představovala zkoušku, zda m á někdo náležitou
kvalifikaci. Nehrajeme přece nějakou vědomostní hru. Kaž­
dá otázka, kterou mi H ew itt položil, byla tohoto druhu,
zároveň jsem si všiml, že se příliš neptá ani na naši hospo­
dářskou politiku, ani na reformu daňové soustavy. Strávil
jsem přitom celý život, abych tyto záležitosti do puntíku
zvládl. Místo toho vyrukoval s otázkami typu „dostat ho“,
které nic nedokazovaly, leda to, že um í přečíst p ár jm en
a správně je vyslovovat.
Věří vůbec někdo, že by předáky všech teroristických orga­
nizací uměli vyjmenovat George W. Bush a Barack Obama?
(Ne že by právě oni představovali měřítko!)
Takový nesm ysl lidé prohlédnou. Máme skutečné
problémy a já mluvím o tom, jak je napravit. Ovšem sdělova­
cí prostředky pořád hrají tytéž staré hry. Ale nakonec byl
Hugh Hewitt přece jen slušný a od té doby o mně řekl i leccos
pěkného.
Každá otázka byla typu „dostat ho, dostat ho, dostat ho“.
Hewittovi jsem dal nejlepší možnou odpověď: Ti lidé tam za
rok nejspíš ani nebudou. Měl jsem dodat, že pokud si Amerika
nebude počínat správně, zakrátko nám ani nebude pomoci.
Rád bych vám něco sdělil: Pokud něco potřebuji vědět,
opravdu to vím. Když jsem se rozhodl postavit nejskvělejší
golfový komplex na světě ve skotském městě Aberdeenu,
neměl jsem potuchy, jak se jmenují skotští činitelé, jež kvůli
tomuto projektu budu muset oslovit. Ale v době, kdy jsme se
28
pustili do práce, jsem znal každého člověka, kterého jsem
musel nezbytně znát. Pravděpodobně jsem se seznám il
s většinou z nich. Na počátku jakéhokoli projektu vím, co
je zapotřebí vědět, a potom dostávám informace potřebné
k tomu, aby se projekt zdařil k mé spokojenosti. Navíc mám
výborné řídící pracovníky, kteří vědí, jak řídit.
Pracuji takto: Najdu lidi, kteří jsou nejlepší na světě vtom,
co se má udělat. Potom je angažuji, aby daný úkol provedli,
a nechám je pracovat. Jejich práci však mám neustále pod
kontrolou.
V této zemi máme vynikající vojenské velitele - nejskvě­
lejší důstojníky a vojáky z celého světa. Opravdu chytré muže
a ženy máme i ve zpravodajském odvětví. Tráví každý den
intenzivní prací na závažných problémech. Jsou profesionály,
skutečnými odborníky, kteří znají všechny hráče.
Jedním z důvodů, proč jsem v podnikání úspěšný, je fakt,
že angažuji ty nejlepší. Platím je dobře a stále je pro sebe
nechám pracovat. Někdy se stane, že se setkám s lidmi
pracujícími pro opačnou stranu obchodního jednání. Sice
mě zrovna neumlátí, ale dávají mi co proto. To respektuji.
Vlastně to respektuji do té míry, že je k sobě občas přetáhnu
z firmy, za kterou vyjednávali.
Popravdě řečeno, nemohu mít Hughu Hewittovi skutečně
za zlé, co mi nadrobil. Tak jako Megyn Kellyová měl za to, že
nejlepším způsobem, jak přitáhnout pozornost, je napadat
Donalda Trumpa. Tenhle chlápek vytěžil z naší malé pře­
střelky patrně více titulků než za celou svou pracovní dráhu.
Neměl přece na srdci jména teroristických předáků - šlo mu
o vlastní jméno. A to mu hrálo do karet.
29
 Je to zkrátka tatáž stará hra, v níž na lidech záleží až na
posledním místě.
I tohle se musí změnit.
Doprošovat se pozornosti - to vskutku shrnuje problém
s médii, před nímž v této zemi stojíme. Panuje zde taková 3
konkurence, že se sdělovací prostředky více zajímají o to,
jak by publikum bavily, než jak by je vzdělávaly. Jsem jejich ★ -k ★ ★ ★
oblíbenec, protože jim pomáhám přilákat větší počet diváků.
Nesnášejí mě, protože vědí, že já je nepotřebuji. Už dávno PŘISTĚHOVALECTVÍ
jsem se naučil, jak promluvit přímo k lidem, na nichž oprav­
du záleží - k prostým Američanům, kteří mají po krk poli­
ANEB DOBRÉ ZDI
tiků z povolání. ZAŘÍDÍ DOBRÉ SOUSEDY
A právě kvůli vám, pravým Američanům, jsem napsal
tuto knížku.

Když jsem oznamoval svou kandidaturu, hovořil jsem sko­

ro hodinu, v rám ci níž jsem probíral tém ěř všechny ne­
snáze, které nás trápí. Ovšem tém a, jež upoutalo největší
pozornost, bylo zaměření na přistěhovaleckou politiku, či
spíš na to, že nějakou promyšlenou přistěhovaleckou politiku
vlastně postrádáme. Na adresu ilegálních přistěhovalců jsem
se vyslovil velice nelichotivě, což leckomu nešlo pod nos.
Uvedl jsem, že mnoho zemí na našich hranicích odkládá
své nejhorší lidi a že to musí přestat. Země, která neovládá
své hranice, nemůže přetrvat - zejména musí-li si poradit
se současným děním.
To, co jsem řekl, diktuje zdravý rozum. Mluvil jsem s po-
hraničníky, kteří vědí, koho si přes hranice pouštíme. Země

31
jižně od nás k nám neposílají své nejlepší lidi. Ti špatní k nám
přicházejí i z jiných končin, než je Mexiko. Přicházejí z celé
Střední a Jižní Ameriky a patrně přicházejí - s důrazem na
„patrně“ - i ze Středního východu. Dovolte, abych teď dodal:
pustit si desetitisíce syrských uprchlíků do dveří určitě vyvo­
lá spoustu malérů. Jenže netušíme, jak velké budou, protože
nemáme žádnou ochranu ani žádné pravomoci. Nevíme, co
se děje. Musí to přestat, a to co nevidět.
Ve svém prohlášení jsem ještě dodal: „Postavil bych velkou
zeď, a zdi neumí nikdo jiný lip než já, to mi věřte. Já ji po­
stavím úplně lacino. Na našich jižních hranicích postavím
velkou zeď. A přiměji Mexiko, aby za tu zeď zaplatilo. Zapiš­
te si to za uši.“ Toho dne jsem mluvil ještě hodnou chvíli.
Probral jsem víceméně všechny problémy, před nimiž stojí
naše země. Ale co si z toho projevu sdělovací prostředky
vybraly? „Trump je proti přistěhovalectví.1*„Trump říká,
že přistěhovalci páchají znásilnění.11„Trump zahajuje válku
s Mexikem.11Chcete vědět, proč neřešíme své problémy? Proč
se nic nemění? Je tomu tak z toho důvodu, že se k problé­
mům nestavíme čelem a nekonáme.
Příval ilegálních přistěhovalců do této země představuje
jeden z nejzávažnějších problémů, před nimiž stojíme. Drtí
nás. Ale dokud jsem to během svého projevu nekonstatoval,
nikdo o tom poctivě nemluvil. A místo aby se řeklo „Trump
má pravdu, měli bychom něco podniknout, abychom ilegální
přistěhovalectví ihned zastavili, nebo o svou zemi přijde­
me,11říká se: „Ach, ten Trum p řekl něco hrozného o těch
sympaťácích, co žijí jižně od našich hranic. Doufám, že se na
nás kvůli tomu nenaštvou. Snad se on omluví.11Chápu, proč
se to stalo. Je totiž mnohem snazší kritizovat mě za to, že si
32
neberu servítky, než připustit, že dané poměry v souvislosti
s přistěhovalectvím znamenají nebezpečný problém, a pak
přijít s jeho řešením.
Dovolte, abych se vyjádřil jasně: Já nejsem proti p řistě­
hovalectví.
Moje m atka se v roce 1918 přistěhovala do této země ze
Skotska a provdala se za mého otce, jehož rodiče sem v roce
1885 přišli z Německa. Mí rodiče patřili k nejlepším lidem,
jací kdy žili. Právě milionům takových lidí vděčí tato země
za to, že je tak báječná a úspěšná.
Přistěhovalectví mám moc rád.
Imigranti do této země přicházejí, chtějí pilně pracovat,
dosáhnout úspěchu, vychovávat děti a dopřát si americký
sen. Jde o nádherný příběh. Můžete zavřít oči a jenom si
představovat, co asi mým příbuzným táhlo hlavou, když pro­
plouvali kolem Sochy svobody v New Yorku, aby začali nový
život. Kdyby tak mohli vidět výsledky svého rizika a obětí!
Copak lze neocenit odvahu, jež tyto lidi dovedla k tomu, aby
opustili rodinu a přijeli sem?
Ovšem to, co nesnáším, je ilegální přistěhovalectví.
Není totiž spravedlivé k nikomu, což se týká i těch, kdo
řadu let poctivě čekají ve frontě, aby mohli vstoupit do naší
země legálně. Navíc se příval ilegálních přistěhovalců prou­
dících přes naše hranice stal nebezpečným problémem. Své
hranice totiž nechráníme. Nevíme, kdo tady je, ale vsadím
se, že ať už tito lidé pocházejí odkudkoli, v zemích jejich
původu určitě vědí, že jsou pryč. Přesto tamější vlády ne­
dělají nic, čím by nám pomohly. Podle odhadů je v Americe
11 milionů ilegálních přistěhovalců, nikdo však netuší, kolik
jich je tady doopravdy. Nemáme žádný nástroj, jak to zjistit.
33
 Víme ale naprosto jistě, že někteří z nich jsou zdrojem
skutečné zločinnosti. Vládní kontrolní úřad v roce 2011
uvedl, že došlo k třem milionům zatčení, která lze p ři­
psat zadrženým cizincům, mezi něž patří desetitisíce pa­
chatelů násilných trestných činů. V našich vězeních bylo
351000 zločinců z řad ilegálně přistěhovalých cizinců,
přičemž tento počet nezahrnuje zločin překročení našich
hranic. Jenom ponechávat tyto lidi ve vězení nás ročně stojí
více než miliardu dolarů.
Chápu, že valná většina přistěhovalců sestává z poctivých,
slušných pracujících, kteří sem přišli, aby si zlepšili vlastní
život i život svých dětí. Amerika toho tolik slibuje, a tak kte­
rý poctivý člověk by sem nechtěl přijít, aby zajistil lepší život
jak sobě, tak svým dětem? Jenže ilegální přistěhovalectví
představuje problém, k němuž se musí postavit čelem vláda
USA, a zároveň se pak musí postavit čelem k jiným zemím.
Jako každému jinému je i mně těchto jedinců líto. Poměry
v některých z jejich zemí jsou příšerné.
Nicméně ilegální přistěhovalectví musí přestat. Země,
která neumí chránit své hranice, za nic nestojí. Jsme jediná
země na světě, jejíž imigrační systém dává přednost potře­
bám jiných národů před svým vlastním.
Existuje slovo, jím ž se označují lidé, k teří tohle dělají:
blázni.
Mám velkou úctu k lidu Mexika. Tihle lidé mají úžasného
ducha. Měl jsem tu čest obchodovat s mexickými podnikateli.
Jenže tito podnikatelé nejsou lidmi, jež nám sem mexická
vláda posílá. Už jsme skoro zapomněli na převoz lidí na lodích
z Marielu. Fidel Castro sdělil v roce 1980 kubánskému lidu, že
každý, kdo chce Kubu opustit, má k tomu volnost. Prezident
34
Carter otevřel naše hranice všem, kdo sem přicházeli. Jenže
Castro ho pořádně přelstil. Vyprázdnil kubánské věznice
a zařízení pro duševně choré a přesunul nám své největší ne­
snáze. Zbavil se nejhorších lidí ze své země a nám nezbývalo
než šije vzít na starost. Přišlo sem více než 125 000 Kubán­
ců, a třebaže mezi nimi byla spousta vynikajících lidí, někteří
byli zločinci nebo trpěli duševními poruchami. Ani po více
než třiceti letech jsme se s tím nevypořádali.
Opravdu si někdo myslí, že si z toho nevzala poučení me­
xická vláda - a vlastně všechny vlády v Jižní a Střední Ameri­
ce? Mexická vláda vydává brožury, jež vysvětlují, jak se ilegálně
vystěhovat do Spojených států amerických. A nyní se dostávám
k jádru věci - nejde o hrstku jedinců usilujících o lepší život,
ale o to, že se zahraniční vlády chovají špatně a naši vlastní
politici z povolání a „předáci** neodvádějí svou práci.
Ostatně kdo by to cizím vládám mohl zazlívat? Jedná se
0 vynikající způsob, jak se zbavit nejhorších lidí, aniž za
jejich špatné chování musejí něco zaplatit. Místo aby tyhle
lumpy vsadily do svých věznic, posílají je k nám. A ti lot­
ři s sebou přinášejí obchod s drogami a další zločinnost.
O statně někteří z nich se opravdu dopouštějí znásilnění,
a jak jsme byli nedávno svědky v San Francisku, někteří jsou
1vrahové. Ten chlap, který zastřelil jistou mladou krásku,
byl z Mexika vypovězen pětkrát. Měl by přece zůstat za m ří­
žemi, jenže místo toho nám ho sem poslali.
Cena, kterou doplácíme za ilegální přistěhovalectví, je
obrovská.
To musí přestat!
Ze všeho nejvíc potřebujeme zajistit své jižní hranice -
a to ihned. Musíme zamezit tomuto přívalu, čehož se nejlépe
35
dosáhne postavením zdi. Kdekdo tvrdí, že se to udělat nedá -
jak postavíte zeď po celé délce hranic?
Věřte mi, udělat se to dá.
Postavit zeď neumí nikdo jiný lépe než já. A já na našich
jižních hranicích postavím velkou zeď. Nemusí vykrývat
celou délku hranic. Některé úseky jsou již zajištěny fyzický­
mi překážkam i. Jinde je terén natolik obtížný, že ho lidé
nepřekročí. Novou zdí budeme patrně potřebovat zajistit
úsek dlouhý asi tisíc mil.
Kdekdo tvrdí, že se to udělat nedá, že postavit zeď tá h ­
noucí se tisíc mil není možné. Ovšem až na Číňany, kteří
před více než dvěma tisíci lety vybudovali zeď, jež se nako­
nec táh la tém ěř třin ác t tisíc mil a kterou nešlo prorazit.
Šlo o spojení mohutných hradeb, neprůchodných zákopů,
příkopů, drsného přírodního terénu a rovněž přibližně pěta­
dvaceti tisíc strážních věží. Věřte mi, že technika, s níž
stavíme zdi nyní, za dva tisíce let notně pokročila. Postrá­
dáme však to, co měli staří Číňané: odhodlání učinit to. Oni
pochopili nebezpečí plynoucí z nechráněných hranic, a tak
něco podnikli. Zato my leda mluvíme, a nepodnikáme nic.
Zdi fungují. Izraelci u tra tili při stavbě zdi dva m ilio­
ny dolarů za kilometr. Zeď dosud prokázala nesm írnou
úspěšnost, neboť brání teroristům proniknout do země. Pa­
radoxní je, že někteří z těch, kdo tvrdí, že bychom zeď stavět
neměli, se zmiňují o úspěchu izraelské zdi. Třebaže nečelíme
stejné míře teroristických hrozeb jako náš nejbližší spojenec
na Středním východě, není vůbec pochyb o ceně zdi v boji
proti terorismu.
Leckdo netuší, že i Mexiko na jižních hranicích postavilo
svou vlastní zeď - aby udrželo vně ilegální přistěhovalce.
36
Nebylo by to nic bůhvíjak těžkého. Máme už přece jistý
vzor: Například město Yuma v Arizoně postavilo tři zdi
oddělené zemí nikoho o rozloze sedm desáti m etrů, což
pohraničníkům umožňuje střežit tuto oblast ve vozech.
Instalovali tam kamery, rádiové spojení, radar a rozsáhlý
osvětlovací systém.
Po dobudování úseku o délce 120 mil, jenž je znám jako
sektor Yuma, jsme byli svědky neuvěřitelného 72% poklesu,
pokud jde o lidi zatčené při pokusu o ilegální vstup do této
země - a moje zeď bude mnohem lepší!
Výstavba této zdi by měla začít co nejdřív. A platit za ni
musí Mexiko.
Dovolte mi, abych zopakoval, že tak či onak za ni bude
platit Mexiko.
Jak? Můžeme zvýšit hraniční poplatky, jejichž platbu vy­
žadujeme. Můžeme zvýšit poplatek za dočasné vízum. Mů­
žeme dokonce zabavovat peníze odesílané domů ilegálními
pracovníky, jež pocházejí z ilegálně pobíraných mezd. Za­
hraniční vlády by mohly svým velvyslanectvím doporučit,
aby nabídla pomocnou ruku, jinak budou riskovat zhoršení
vztahů s Amerikou.
Bude-li to nezbytné, můžeme si nechat za zeď zaplatit
celní sazbou nebo snížením zahraniční pomoci Mexiku. Pří­
padně můžeme dát mexické vládě jednoduše najevo, že je
v jejím zájmu, aby udržovala výnosný vztah se Spojenými
státy, a tudíž by za něj měla zaplatit.
Tak či onak za něj bude muset zaplatit.
Nemám nic proti tomu, aby se do zdi zabudovaly nád­
herné velikánské dveře, jim iž budou moci lidé procházet
sem a tam , ovšem LEGÁLNĚ.
37
 Zeď bude sice představovat dobrý počátek, ale sama o sobě
nepostačí. Ale bez ní je všechno ostatní pouze staré známé
žvanění, jež slýcháme od politiků.
Zmíněný problém se pokoušíme dostat pod kontrolu už
více než sedmdesát pět let. Vyzkoušeli jsme mnohá řešení,
ale výsledkem je to, že nyní je situace s ilegálním p řistě­
hovalectvím horší než kdykoli předtím. Jedním z řešení, jež
se jevilo docela slibně, byl pokus prezidenta Eisenhowera
poradit si s ilegálním přistěhovalectvím na našich jižních
hranicích, jenž vešel ve známost pod vskutku ohavným ná­
zvem „Operace mokrá záda“.
Ale i s tím strašným pojmenováním dosáhl program úspě­
chu. Byl plodem společného úsilí Imigračního úřadu USA
a mexické vlády. Vytvořily se zvláštní imigrační týmy, aby
chytaly a deportovaly ilegální přistěhovalce. Jedním z důvo­
dů, proč to fungovalo, byl fakt, že dopadení byli předáváni
mexickým vládním agentům, kteří je převáželi do středního
Mexika, kde si mohli najít práci. Za první rok byl poslán
nazpět více než milion lidí.
To, co potřebujeme, je ucelený program, který jsem n a­
stínil. Umožní nám dostat imigrační systém pod kontrolu.
Začíná vymáháním existujících zákonů. Země buď má záko­
ny, nebo to žádná země není. A já tvrdím, že nemá smysl mít
zákony, které nevymáháme. Kromě toho, že budeme bránit
lumpům, aby se k nám dostali, musíme vypudit zločince.
Kdo naše zákony poruší, zaslouží vyhazov. To je prosté. Proč
bychom měli nést břímě vydržování zločinců ve vězení? Jen
ať se o problémy, které nám sem vyvážejí, postarají země,
v nichž vznikly. Budou-li odmítat brát své občany zpátky,
38
můžeme jim p řestat udělovat víza, což znemožní legální
návštěvu USA.
Také bych ztrojnásobil počet im igračních úředníků,
jež dnes zam ěstnávám e, dokud zeď nebude postavena.
Od těchto lidí žádáme, aby vykonávali práci, která by byla
obtížná, i kdyby měli veškerou podporu, kterou potřebují,
což nemají. Situace by se mohla řešit takto: V dnešní době je
přibližně pět tisíc vládních pracovníků, kteří se snaží prosa­
dit existující imigrační zákony v případě více než jedenácti
milionů nezákonně pobývajících cizinců. Srovnejte to s de­
seti tisíci příslušníky policejního sboru v Los Angeles nebo
pětatřiceti tisíci newyorských policistů. Od útoků z 11. září
2001 jsme sice ztrojnásobili početnost pohraniční stráže,
bohužel jsme však nijak zvlášť nezvýšili počet příslušní­
ků imigračního a celního úřadu, kteří dbají o dodržování
imigračních zákonů.
Politici z povolání s oblibou hovoří o celostátním „systému
k ověřování zaměstnanosti11, aby potenciální zaměstnavatelé
mohli zjistit, kdo je tady legálně, a tudíž se může ucházet
o práci, a kdo ne. Je jistě pravda, že to pomáhá chránit pra­
covní m ísta pro nezaměstnané Američany. Ale nelžeme si
do kapsy. Naši „vůdcové11se tohoto tématu musejí cele chopit
a pustit se do řádných jednání se zahraničními vládami, aby
se zamezilo ilegálnímu přistěhovalectví, a neměli by našim
institucím prostě něco vnutit v domnění, že tento problém
vyřeší sám o sobě nějaký internetový ověřovací systém.
Musíme zrušit federální příspěvky městům, jež ilegálním
přistěhovalcům poskytují přístřeší - jsou to m ísta, která
odmítají spolupracovat při vym áhání federálních zákonů,
39
takže v podstatě podněcují zločinné chování. S tím musí­
me skoncovat. Opakuji, že buď jsme zemí se zákony, nebo
vlastně vůbec žádná země nejsme.
Také musíme učinit vše potřebné pro vym áhání svých
vízových předpisů. Někteří lidé dostanou vízum a přijdou
sem legálně, a když jim jeho platnost vyprší, kdekdo z nich
tu zůstane nelegálně. Pokud je chytí, nic se jim nestane. To
se musí změnit. Potřebujeme řádné tresty pro lidi, kteří tu
zůstanou i po vypršení platnosti víza. Už mám po krk toho,
poslouchat politiky, kteří jenom žvaní, ale „skutek utek“.
Prezident Obama a jeho lidé jsou skvělí v posílání dopisů
a vydávání tiskových prohlášení, z nichž zjevně nikdy ne­
vyplynou důsledky pro cizí vlády, které je neuposlechnou.
Nejdůležitější je ukončit nebo silně omezit takzvané právo
občanství na základě narození. Americké občanství je mimo­
řádný dar. Jeho hodnotu v průběhu života nelze ani změřit.
To, že je Čtrnáctý dodatek vykládán tak, že každé dítě naro­
zené ve Spojených státech se automaticky stává americkým
občanem - a že takové děťátko lze používat jako kotvu, aby
tu zůstala jeho rodina -, působí jako nejsilnější magnet při­
tahující ilegální přistěhovalce.
Přitom Čtrnáctý dodatek podobné uplatnění nikdy za cíl
neměl. Původním účelem Čtrnáctého dodatku, ratifikované­
ho po občanské válce v roce 1868, bylo zaručit v Ústavě
osvobozeným otrokům veškerá práva občanů. Žádný se­
riózní historik by cokoli z projevů ve prospěch tohoto zákona
v kongresovém záznamu nemohl vyložit tak, že občanství
na základě narození je míněno pro kohokoli jiného než pro
osvobozené otroky.
40
Teprve v roce 1898 rozhodl Nejvyšší soud, že až na určité
konkrétní výjimky ustanovení Čtrnáctého dodatku udělují
občanství dětem těch, kdo tu pobývají legálně a jimž se děti
narodily na americkém území. Tuto politiku chce změnit
drtivá většina Američanů. Dokonce i demokrat H arry Reid
připustil, že by „žádný duševně zdravý národ" neuděloval
občanství dětem ilegálních přistěhovalců. Podle odhadů se
tu každoročně rodí asi 300 000 těchto dětí. To znam ená
300 000 dětí, jež mají nárok na všechna práva a výsady, kte­
ré se udělují americkým občanům, a přitom se jejich matky
do této země dostaly v rozporu se zákonem - přešly na jihu
najeden den hranice nebo sem přiletěly z ciziny s padělaný­
mi doklady. Existují dokonce i firmy, jež se specializují na
vyřízení této záležitosti! Říká se tomu „porodní turistika" -
těhotné cizinky přicestují do této země přesně tak, aby poro­
dily děti, jež se pak automaticky stávají americkými občany.
O bčanství není žádný dárek, k te rý bychom si mohli
dovolit rozdávat jako na běžícím pásu. A já najdu právní
prostředky, abych této politice zamezil. Spousta skutečně
chytrých lidí a právníků se domnívá, že Čtrnáctý dodatek
v žádném případě neměl za cíl vytvořit novou cestu k občan­
ství. Tato ustanovení hodláme napadnout všemi možnými
způsoby. Vyhrajeme u soudu a vyhrajeme v Kongresu.
Opakuji, že nechci ukončit legální přistěhovalectví do této
země. Ve skutečnosti bych v několika důležitých ohledech
přistěhovalectví rád reformoval a zvýšil. Současné imigrační
zákony jsou postavené vzhůru nohama - ztrpčují život těm,
které tady potřebujeme mít, a ulehčují ho těm, jež tu ne­
chceme.
41
 Tato země je jako m agnet pro četné z nejehytřejších
a nejpilnějšíeh lidí narozených v jiných zemích, přitom těmto
vysoce inteligentním lidem házíme klacky pod nohy, řídí-li
se podle zákona ve snaze se tu usadit.
Je s podivem, že ti, kdo sem přijíždějí, aby získali magis­
terský titul, a kteří prokázali mimořádné schopnosti, jsou
nuceni čekat v dlouhatánské frontě, chtějí-li zůstat, aby se
stali přínosem pro tuto zemi. Je jich obrovské množství,
nicméně přesný počet nelze zjistit. Bystří mladí lidé sem při­
jíždějí z celého světa, aby studovali na našich vysokých ško­
lách. Dostane se jim nejlepšího vzdělání na světě. Absolvují
s nejlepšími znám kam i a my jim předáme titul i letenku.
Dopustili se té chyby, že se chovají poctivě - dodržují zákon.
Rádi by tu zůstali, jenže m yje posíláme zpět do jejich zemí,
kde posléze využijí nabytých znalostí, aby nám konkurovali.
Zato jako zločinec, nekvalifikovaný pracovník nebo někdo
na útěku před obžalobou ze zločinu v jiné zemi můžete k nám
proklouznout, v mnoha případech získat četné výhody a vů­
bec neodejít. Tato politika rádoby „vymáhání" a zpozdilý
přístup k přistěhovalectví se musejí změnit.
Přistěhovalecká politika musí fungovat tak, abychom
Americe vrátili její velikost.
Přitom moje přistěhovalecká politika je docela prostá.
Potřebujeme provést změny zákonů: Musí se vyjít vstříc
těm , kdo mohou této zemi prospět, aby sem mohli přijet
legálně, zatímco je nutné zamezit ilegální vstup zločineckým
živlům a dalším problematickým osobám. Chci, aby sem
přijížděli dobří lidé z celého světa, ale také chci, aby tak
činili podle práva. Můžeme tento proces urychlit, můžeme
odměňovat dobrý výkon a výtečnou kvalitu, ale musíme ctít
42
právní cestu. A ti, kdo systém zneužívají a přicházejí sem
ilegálně, by nikdy neměli těžit z výhod toho, že by se stali
obyvateli - nebo občany - této země. Jsem tedy proti jakékoli
cestě k občanství pro pracovníky bez dokladů nebo osoby
pobývající v této zemi ilegálně.
Je správné a potřebné, aby se vrátili domů a postavili se
do fronty.
Jestlipak víte, kdo se mnou souhlasí? Ti Mexičané, Číňané
a všichni další cizinci, k teří tu chtějí být legálně, jenže
nemohou získat vízum nebo se vejít do určité kvóty, a při­
tom vidí, že tu miliony lidí pobývají ilegálně. Nechápou, jak
můžeme pošlapávat své vlastní zájmy.
Máte-li zákony, které nevymáháte, jako byste ani žádné
zákony neměli. To vede k bezpráví.
Umíme být velkorysí a vše provést lidsky. Ovšem bezpečí
a prosperita amerických občanů musí mít přednost.
Naše země, náš lid a naše zákony se musejí stát naprostou
prioritou.
43
 4

ZAHRANIČNÍ POLITIKA.
BOJ ZA MÍR

Diplomati z povolání, kteří nás na poli zahraniční politiky

zatáh li do kdejaké šlam astyky, tvrdí, že nem ám se za­
hraniční politikou žádné zkušenosti. Domnívají se, že si
úspěšná diplomacie vyžaduje dlouhá léta zkušeností a po­
chopení všech delikátních odlišností, jež je nutné brát v po­
taz, než se dospěje k nějakému rozhodnutí. Teprve potom
tito kovaní úřední ěinitelé usoudí, že je zapotřebí jednat.
Podívejte se, v jakém stavu je dnešní svět. Je to strašlivý
malér - a to se ještě vyjadřuji slušně.
Nikdy nepanovaly nebezpečnější časy. Do těchto potíží
nás dostali takzvaní zasvěcenci z washingtonské vládnoucí
třídy. Proč bychom jim tedy měli nadále věnovat pozornost?
Někteří z oněch údajných odborníků se pokoušejí děsit lidi
tvrzením, že vinou mého přístupu by byl svět nebezpečnější.

45
 Nebezpečnější? Nebezpečnější než tohle? Nebezpečnější
než to, kde jsme nyní?
Jedno vím určitě: To, co děláme, prostě nefunguje. Před
drahně lety, právě když jsem se dal na podnikání, jsem obje­
vil docela prostý přístup, který se mi vždy osvědčil: Když
se v díře prohrabáváš stále hlouběji, nech toho hrabání.
Můj přístup k zahraniční politice spočívá na pevném zá­
kladě: Jednej z pozice síly. Z toho plyne, že musíme udržovat
zdaleka nej silnější armádu na světě. Musíme demonstrovat
ochotu nasadit ekonomickou sílu, abychom odměnili země,
které s námi spolupracují, a potrestali ty, které nikoli. To
znamená jít po krku bankám a finančním institucím, jež pro­
perou peníze pro naše nepřátele a potom je všelijak přesu­
nují, čímž v zásadě usnadňují terorismus. Musíme se svými
spojenci utvářet aliance, z nichž plynou vzájemné výhody.
Máme-li být nadále světovým ěetníkem, měli bychom za
to dostat zaplaceno.
Teddy Roosevelt vždycky věřil, že máme „mluvit zdvořile,
ale m ít u sebe pořádný klacek". Nikdy jsem se nezdráhal po­
zvednout hlas na ochranu svých zájmů - a po pravdě řečeno
nechápu, proč bychom se neměli ozývat hlasitěji, vidíme-li,
jak ztrácíme půdu pod nohama všude po světě. Jestliže se
neozveme, jak se má něco změnit k lepšímu? Jak máme vů­
bec vyhrávat?
Amerika je nejmocnější zemí na světě a my bychom se
neměli bát to říkat. Proslulý boxer „železný Mike“ Tyson
jednou vysvětloval své zásady. Prohlásil: „Každý má nějaký
plán, dokud nedostane ránu do zubů.“”
To první, co potřebujeme, je vybudování schopnosti roz­
dávat takové rány.
46
Žádné výdaje nejsou dost velké, abychom řádně vybavili
svou armádu. Před patnácti lety jsem napsal: „Nemůžeme
usilovat o cíle ve sféře vojenské a zahraniční politiky na
základě hubeného vojenského rozpočtu."
Nejlépe se lze postarat o to, aby vojenská síla nemusela
být nasazena, tak, že zajistíme, aby tato síla byla zjevná.
Až bude známo, že v případě nutnosti sílu nasadíme a že
to opravdu myslíme vážně, bude se k nám přistupovat jinak.
S respektem.
Dnes nám však nikdo nevěří, protože jsme ve svém přístu­
pu k vojenské politice na Středním východě i jinde prokázali
slabost.
Dobudování pořádné armády vyjde lacino, vezmeme-li v po­
taz jinou možnost. Mír si kupujeme a svou národní bezpečnost
dáváme pod zámek. V dnešní době jsme na tom z vojenského
hlediska bledě. Omezujeme stav svých sil a nedáváme jim nej­
lepší výzbroj a vybavení. Nábor nejlepších lidí vázne a ty, které
cvičíme, nejsme schopni dostat na náležitou úroveň. Existuje
řada otázek týkajících se stavu našich jaderných zbraní. Když
si pročítám zprávy o tom, co se děje, jsem otřesen.
Není divu, že nás nikdo nerespektuje. Stěží překvapí, že
vůbec nevyhráváme.
Vynakládat peníze na naši armádu patří rovněž ke špič­
kovým odvětvím podnikání. Kdo vlastně vyrábí naše letadla,
lodě a veškerou výzbroj a výstroj, jež mají naši vojáci mít?
Přece američtí dělníci. Budovat naši armádu má proto smysl
i z ekonomického hlediska, neboť to umožňuje obracet v sys­
tému skutečné peníze a dávat práci tisícům lidí.
Existuje ještě jiný způsob, jak modernizovat naše vojenské
síly. Závisejí-li na nás jiné země, pokud jde o jejich obranu,
47
neměly by být ochotny postarat se o to, abychom takovou
schopnost měli? Neměly by být ochotny platit našim mužům
i ženám ve vojenské uniformě a za výzbroj a výstroj, jež jim
poskytujeme?
V závislosti na aktuální ceně ropy vydělává Saúdská Ará­
bie každý den půl m iliardy až m iliardu dolarů. Bez naší
ochrany by tato země ani neexistovala, natož aby měla ta ­
kové pohádkové jmění. My však za to od ní nedostáváme nic.
Vůbec nic.
Bráníme Německo. Bráníme Japonsko. Bráníme Jižní Ko­
reu. Jsou to mocné a bohaté země. Nic od nich nedostáváme.
N astal čas tohle všechno zm ěnit. N astal čas zase vy­
hrávat.
Máme n a jihokorejské h ra n ic i se Severní Koreou
28 500 skvělých amerických vojáků. Dennodenně jim tam
hrozí nebezpeěí. Jsou tím jediným, co Jižní Koreu chrání.
A co za to od Jižní Koreje dostáváme? Prodává nám své vý­
robky s velice slušným ziskem. Je to náš konkurent.
U tratili jsme dva biliony dolarů za svou činnost v Iráku,
ať už k něčemu byla, nebo ne. Sice pořád netuším, proč jsme
to dělali, ale prostě jsme to dělali. Irák sedí na oceánu ropy.
Je snad nemístné přijít s návrhem, ať přispěje ke své vlastní
budoucnosti? A po vší té krvi a penězích, co nás to stálo,
abychom iráckému lidu přinesli aspoň špetku stability, by
m ožná měl být ochoten p ostarat se o to, abychom mohli
zkvalitnit armádu, která za něj bojovala.
Když Kuvajt napadl Saddám Husajn, všichni bohatí Ku-
vajťané utekli do Paříže. Nejenže si pronajímali apartm á -
zabírali celé budovy, celé hotely. Žili si jako králové, zatímco
jejich země byla obsazena.
48
Na koho se obrátili o pomoc? Na koho asi? No přece na
hodného, leč hloupého strýčka Sama.
Tedy na nás.
Utratili jsme miliardy dolarů, když jsme vyslali své voj­
sko, aby vybojovalo nazpět Kuvajt. Naši lidé tam um írali
a utrpěli spoustu zranění, ale Iráčané byli zahnáni nazpět
do své země.
Asi dva měsíce po válce se do mé kanceláře dostavilo něko­
lik Kuvajťanů, aby projednali obchod, který jsem s nimi chtěl
uzavřít. Věřte mi, že by na něm rozhodně netratili. Pově­
děli mi: „Ne, ne, ne, my nemáme rádi USA jenom kvůli in­
vestičním účelům. Chováme k vám velkou úctu, ale investovat
chceme mimo USA.”
A to jsme jim právě navrátili jejich zemi!
Dívali se na televizi v nejlepších hotelových pokojích
v Paříži, zatímco za ně bojovali naši chlapci. A oni nechtěli
investovat v této zemi?
Nejsme hlupáci?!
Proč s nimi Spojené státy neuzavřely dohodu, jež by urči­
la, jakým způsobem nám mají zaplatit za to, že jsme jim
dali zpátky jejich zemi? Bývali by zaplatili cokoli - jen je
o to požádat.
Jde o to, že utrácím e biliony dolarů za ochranu jiných
zemí. Platím e za výsadu vybojovat jejich bitvy. Tohle mi
nejde na rozum.
Opravdu nastal čas, aby ostatní svět řádně platil za svůj
podíl - a pokud se tady dostanu ke slovu, pak skutečně bude!
Vskutku zásadní otázka, jakou lidé kladou v případě za­
hraniční politiky, zní takto: Za jakých okolností se do toho
49
máme vložit? Nesmíme se bát nasadit svou armádu, ovšem
poslat naše syny a dcery do boje by měla být až ta poslední
možnost. Já jsem viděl, jak umí válka zatočit s našimi poto­
mky. Viděl jsem jejich rozbitá těla, vím všechno o hrůzách,
jež jim uváznou v hlavě, a o obrovských traumatických ná­
sledcích. Americké vojáky nemůžeme posílat do boje bez
reálného a jasného cíle.
Moje pravidla, pokud jde o bojové nasazení, byla vždy do­
cela prostá: Máme-li se vložit do nějakého konfliktu, měl by
znamenat přímou hrozbu pro naše národní zájmy. Ta hrozba
by měla být natolik zřejmá, že by většina Američanů věděla,
kde se takový neuralgický bod na zeměkouli nachází, a rych­
le by pochopila, proč se v tom angažujeme. Také bychom
měli mít co možná dokonalý plán, jak vyhrát a zase rychle
sbalit kufry.
Jiným i slovy, moje strategie by byla přesným opakem
strategie, na základě níž jsme se pustili do války s Irákem.
Irák pro nás nepředstavoval žádnou hrozbu. Americký
lid neměl potuchy, proč se Bushova vláda rozhodla zaútočit.
Naši geniální stratégové museli překroutit rozvědné
zprávy a vycucat si z prstu důvody ke vpádu. Ospravedlnili
jsme ho tím, že máme na mušce údajné Saddámovy zbraně
hrom adného ničení. Neexistoval žádný plán (ani hodně
špatný), jak zvítězit a potom se stáhnout. Než tato válka
vypukla, ostře jsem se postavil proti ní. Podle mě nedávala
smysl. Řekl jsem tehdy, že to bude katastrofa a že destabi­
lizuje Střední východ. Zdůraznil jsem, že se Írán pokusí
ovládnout Střední východ, až tu nebude Irák, aby ho za­
držoval.
A přesně to se stalo.
50
Na světě jsou končiny, kde je m ohutná síla nezbytná.
Hrozba vycházející z Islámského státu je reálná. Jde o nový
druh nepřítele, který musí být zastaven. Čím déle budeme
čekat, než se do toho vložíme, tím bude nebezpečnější. Ne­
potřebujeme další 11. září 2001, aby nám došlo, že tihle lidé
nás chtějí zabíjet, a přitom nepodnikáme patřičné kroky,
abychom zabránili šíření jejich zlořečeného typu terorismu.
Jak z novinových titulků, tak z videí se dozvídáme, s čím
máme co do činění: se znásilňováním, únosy a s tím, jak jsou
civilisté stavěni do řady, kde jim následně useknou hlavu.
Existují rovněž pádné důkazy, že Islámský stát je ochoten
uchýlit se k nasazení chemických zbraní.
Nastal čas vzít to s naší odpovědí vážně. Buď se dáme do
boje, abychom zvítězili, nebo budeme nadále věčnými po­
raženými.
Naneštěstí z toho vyplývá, že se do toho opravdu bude­
me muset vložit a pustit se do boje proti Islámskému státu.
Myslím, že není nutné vytrubovat naši strategii. (Ostatně
prezident Obama se dopustil jedné z nejsměšnějších hrubých
chyb v politice, když se zavázal oznámit časový sled naše­
ho stažení z Iráku a A fghánistánu.) Jestliže to vojenští
poradci doporučí, měli bychom vyčlenit omezený - ovšem
dostatečný - počet vojáků k pozemním bojům. Také bychom
mohli snadno rozšířit letecké akce, aby se Islámskému státu
znemožnilo najít bezpečný úkryt kdekoli v regionu. Zjevně
se ukázalo, že naše politika snažící se o uplatnění „poradců"
v terénu nevyšla.
Já však mám dokonalou představu o tom, jaký zákrok se
má podniknout. Islámský stát je naším nejzuřivějším pro­
tivníkem, jemuž se podařilo uchvátit ropu v Iráku a Sýrii,
51
kterou jsme měli zabrat. Spolu s výkupným a vydíráním tato
ropa financuje jeho vojsko. Zasazoval jsem se o to, abychom
bombardováním smetli z povrchu zemského ona ropná pole,
čímž bychom zničili zdroj jeho peněz. Tím by se stěží ně­
jak podstatně snížily ropné dodávky ve světě, přitom by se
význam ně snížila schopnost Islámského státu financovat
terorismus.
Této ropy ho musíme zbavit, protože je to zdroj jeho bohat­
ství. Na jeho stoupence udeříme tak tvrdě a rychle tolika roz­
ličnými způsoby, že ani nebudou m ít potuchy, co se vlastně
stalo. A pak do nich budeme bušit znovu a znovu, dokud
nepřestane Islámský stát existovat jako hrozba pro kohokoli.
Nemáme na vybranou. Tihle lidé jsou středověcí barbaři.
Uřezávají hlavy, topí a mučí lidi - nesmíme jim dovolit, aby
kdekoli získali bezpečnou základnu.
Počet bojovníků Islámského státu je relativně malý. Naše
zpravodajské služby vyslovily odhad, že jich není více než
třicet až padesát tisíc. Tento počet lidi obvykle překvapí.
Islámský stát odvedl při rozsévání strachu skutečně vý­
bornou práci, takže lidé mají za to, že disponuje mnohem
větší silou. Ale kdeže! Celé vojsko Islámského státu by ne­
zaplnilo ani stadion Yankee. Porazit jeho bojovníky proto
vyžaduje pevné odhodlání, že jim vytrvale půjdeme po krku,
ať budou kdekoli, a že neustaneme, dokud všichni do jednoho
nebudou po sm rti - přitom pokaždé zapojíme další země,
aby nám pomáhaly.
Írán však představuje mnohem složitější problém.
Nezdráhám se kritizovat prezidenta Obamu, pokud si po­
číná špatně. Když se v roce 2008 ucházel o post prezidenta,
správně prohlásil: „Írán je vážná hrozba. Má nedovolený
52
jaderný program, podporuje terorismus v celé oblasti a mi­
lice v Iráku, ohrožuje existenci Izraele a popírá holokaust.“
A tak proč za situace, kdy na tom byl Írán finančně bídně,
Obama souhlasil s jadernou dohodou, jež uvolňuje finanční
prostředky v hodnotě miliard dolarů, které budou jeho te ­
roristické počínání financovat ještě více? To nedává smysl.
Írán byl mocnou zemí, dokud moc neuchvátili tamní ná­
boženští fanatikové. A dokud u vlády zůstanou, bude Írán
naším nepřítelem a hrozbou pro existenci Izraele. Tamější
nejvyšší vůdce ájatolláh Chameneí se zapřísáhl, že Izrael
nebude za pětadvacet let existovat. Jeho hrozbu musíme
brát vážně a zařídit se podle ní.
Vždy jsem měl rád a obdivoval židovský národ a podpo­
roval jsem zvláštní vztah, který s Izraelem máme. Příští
prezident musí naše tradičně silné partnerství obnovit. Jsme
tam pro Izrael a budeme tam pro Izrael i nadále, protože
je to jediná stabilní demokracie v této oblasti. Stal se z něj
řádný obchodní partner a spolu s námi i průkopník na poli
lékařství, komunikací, technického a energetického rozvoje,
z čehož budou m ít obě naše země prospěch ještě v daleké
budoucnosti.
Ony míle, které nás dnes dělí od Íránu, jsou jenom do­
časnou překážkou mezi námi. Jakmile Íránci pokročí s vý­
vojem raket natolik, že se naše země ocitne v jejich dostřelu,
stanou se mnohem větší hrozbou. Prozatím finančně pod­
porují teroristické skupiny po celém světě - z těchto skupin
vychází reálná hrozba pro naši zemi a vojáky sloužící v cizi­
ně. Nepřátelé už nepotřebují obrovské armády nebo raketové
systémy za m iliardy dolarů, aby naši zemi napadli. Tech­
nika umožňuje, aby nám jeden nebo dva teroristé způsobili
53
strašlivou škodu. Musíme zamezit tomu, aby Írán tyto vrahy
financoval.
Jenže místo toho nadále prohráváme.
Dohoda, kterou prezident Obama s Íránem sjednal, je vůbec
nejhorší, jakou jsem kdy viděl. Více už jsme to pokazit nemohli.
Írán byl přitom v obklíčení a sankce ho pořádně bolely.
Prezident Obama dal v sázku svůj „odkaz“, a než jsme vůbec
zahájili vyjednávání, mullové věděli, že musejí dosáhnout do­
hody, nebo by to dopadlo tak, že by vypadal ještě neschopnější,
a tak ho oškubali.
Je to ostuda.
Při těchto vyjednáváních jsme udělali všechno špatně. Místo
zrušení sankcí, které Íránce donutily zasednout k jednacímu
stolu, jsme je měli zdvojnásobit nebo ztrojnásobit.
Mějte na zřeteli základní strategii vyjednávání: Strana,
která potřebuje dohodu nejvíc, by měla odejít s nejmenším
ziskem.
Sankce jsme měli přitvrzovat, dokud by tamější pomě­
ry nebyly tak tíživé, až by íránské předáky přiměly žadonit
o dohodu.
Předložil bych určité podmínky, na nichž bychom se museli
dohodnout, počínaje propuštěním čtveřice našich zajatců.
Nespokojil bych se s ničím menším než s úplným roze­
bráním všech íránských jaderných zařízení, likvidací veš­
kerých jejich centrifug a s inspekcí přímo na místě kdykoli
a kdekoli.
Nic z toho jsme nedostali - zhola nic - a potom jsme uvolni­
li miliardy dolarů, jež byly zmrazený.
Doslova jsme jim zaplatili za to, aby nás přiměli k přijetí
této otřesné dohody. Je to, jako bych se pustil do vyjednávání
54
o výstavbě dalšího úžasného mrakodrapu na břehu Hudsonu
s vyhlídkou na padesát mil do všech směrů, ale nakonec bych
dostal zelenou ke stavbě třípatrového baráčku s vyhlídkou
do zdi.
Írán dostal, co chtěl (uvolnění svého zm razeného m a­
jetku), a na oplátku učinil to, co se mohlo jevit jako ohromné
ústupky, jenže se záhy zjistilo, že je v dohodě tolik mezer, že
bude téměř nemožné cokoli smysluplného vynutit.
Možnost, že se Írán vzdorně postaví světu a bude vyví­
jet jaderné zbraně, je nadále velice reálná. Pokud se Írán­
ci rozhodnou zabránit nám (nebo Mezinárodní agentuře
pro atomovou energii) v prohlídce svých zařízení, kromě
vojenského zákroku nebudeme moci podniknout skoro nic.
Koalice zemí, které tyto sankce uplatňovaly, je už minulostí.
Tyto země - a mnohým z nich pramálo záleželo na Izraeli -
měly vTeheránu své lidi sjednávající obchody, ještě než uschl
inkoust na doložkách.
A potom prezident Obama nedovolil Kongresu, aby si tuto
dohodu prohlédl. Jakm ile začnou noví írá n ští „partneři14
vydělávat peníze, bude zcela vyloučeno sankce obnovit.
Naneštěstí už je ta dohoda na světě. Jakmile jsou sankce
zrušeny, není cesty zpátky, neexistuje žádná „zpátečka11.
Jednostranné opětné uvalení sankcí ničemu neprospěje.
V četbě smluv obzvlášť vynikám. Vždy je tam nějaká skuli­
na, kterou potřebujeme odhalit, a pokud je to nutné, musí
druhá strana zaplatit pořádný balík.
Ať to stojí, co to stojí, ať budeme muset podniknout cokoli,
Íránu se prostě nesmí dovolit sestavit jaderné zbraně.
Jsou rozličné způsoby, jim iž lze zajistit, že Írán nikdy
nebude vyzbrojen jadernými zbraněmi. S potěšením usednu
55
ke stolu s íránskými předáky, až pochopí, co je pro ně nejlepší
kurz. Chtějí-li se stát důležitým hráčem v civilizovaném světě,
musejí celý svůj jaderný program ukončit. Írán s jadernou
zbraní by rozpoutal závody v jaderném zbrojení na Středním
východě, což by mohlo m ít katastrofální následky. Poměry
by se rapidně vyhrotily, až by Izrael stanul před vůbec nejne­
bezpečnější hrozbou, jaké kdy čelil. A nás by to přinutilo uči­
n it extrém ní opatření na obranu Izraele a dalších spojenců
v dané oblasti.
To se nestane, ať už si dnes Írán myslí cokoli.
Dnešní svět má co do činění se dvěma „tvářemi" Číny.
První, ta dobrá Čína staví velkoměsta a postarala se o byd­
lení a vzdělání milionům lidí. Ta dobrá Čína dovoluje svým
občanům cestovat po celém světě a získávat vzdělání a napo­
m áhá vzniku rostoucí střední třídy.
Ta špatná Čína však většinou zůstává skryta vnějším po­
zorovatelům.
Vláda téhle Číny dozírá na přístup k in tern etu u svých
občanů, nevybíravě zakročuje proti nesouhlasným projevům
v politice, zakazuje noviny, posílá za mříže disidenty, omezuje
svobodu jednotlivců, podniká počítačové útoky a využívá své­
ho vlivu na celém světě, aby manipulovala ekonomikami.
A souběžně s tím neustále zvyšuje svou vojenskou sílu.
Je nabíledni, že spolu s Ruskem bude poměr k Číně nadále
a v dlouhodobém výhledu naší největší výzvou.
V dnešní době je soupeření s Čínou vedeno na ekonomickém
poli. Tuhle bitvu už delší dobu prohrávám e. Čína se stala
naším třetím největším obchodním partnerem ihned po na­
šich sousedech Kanadě a Mexiku. A přitom má Čína ve svém
56
držení větší díl amerického dluhu - více než 1,5 bilionu
dolarů - než jakákoli jiná země. (I když Japonsko ji těsně
sleduje.) Jak jsme viděli v létě roku 2015, kdy se zhroutil
čínský akciový trh , naše ekonomiky jsou propojeny velice
negativním způsobem.
Před dávnými léty platilo pořekadlo, že „když kýchne
General Motors, burzovní trh se nachladí". Tehdy byl podnik
GM v hospodářství tak velkým hráčem, že pokud klopýtl,
následně zavrávorala celá ekonomika. Nedávný překotný
pokles čínského akciového trhu způsobil, že náš průměrný
Dow Jonesův index prudce poklesl o 1000 bodů za pouhých
pár dní, kdy se investoři krčili někde v koutku. Podobně pla­
tí, že obchodní deficit nebezpečně vysává naši ekonomiku.
Devalvuje-li Čína svou měnu, ještě více tím zatíží naši pa­
sivní obchodní bilanci.
Víme, že jsme se stali závislými na vznikajících čínských
trzích, ale i Číňané se stali závislými na nás.
V roce 2014 jsme dovezli o 17 % více čínského zboží než
kterákoli jin á země na světě. D ruhý byl Hongkong, což
je vlastně jakási pobočka stoprocentně vlastněná Čínou,
a s velkým odstupem následovalo tře tí Japonsko. Zdraví
čínské ekonomiky tedy závisí na nás. Číňané potřebují náš
obchod více, než my potřebujeme jejich.
Jsme natolik pošetilí, že toho nevyužíváme ke své výhodě.
Ekonomika činy rostla v průběhu několika minulých dese­
tiletí fenomenálním tempem o 9 až 10 % každý rok, třebaže
se nedávno objevily známky zpomalení. Nicméně navzdory
tomuto nedávnému přibrzdění vyslovili ekonomové předpo­
vědi, že Čína v průběhu příštího desetiletí předstihne Spo­
jené státy jakožto největší ekonomiku světa. Co jsme učinili,
57
abychom se postarali o to, že s ní budeme s to soupeřit? Co
jsme učinili, abychom ji porazili?
Já vám povím, co jsme učinili: Nechali jsme se převál­
covat.
Leckdo si přeje, abych Čínu neoznačoval za nepřítele. Při­
tom přesně jím je. Zaměstnáváním pracovníků za nízkou
mzdu zlikvidovala celá průmyslová odvětví, což nás stálo
desetitisíce pracovních míst, špehuje naše podnikání, krade
nám technické údaje, manipuluje svou měnou a devalvuje
ji, což zdražuje a někdy i znemožňuje vývoz našeho zboží.
Z vlastní zkušenosti vím, že je to zapeklitý problém.
Číňané jsou velice mazaní podnikatelé a mají oproti našim
výrobcům značné výhody. Nechal jsem tam vyrobit četné
produkty značky Trump.
To je dobrý příklad rozdílu mezi politikem a podnikate­
lem. Abych se udržel v podnikání, musím být chytřejší než
moje konkurence. Mohl bych si připsat velice důležitý bod,
kdybych tam odmítl nechat vyrábět své zboží.
Ale dokud budeme h rá t za těchto podmínek, americké
firmy nebudou m ít na vybranou. Země třetího světa mají
podstatně nižší výrobní náklady. Mají nižší režii a svým pra­
covníkům platí mnohem méně. Jako podnikatel mám vůči
všem svým zam ěstnancům , spotřebitelům a akcionářům
závazek, že budu vyrábět nejlepší výrobky co nejlevněji.
Jenže je-li v sázce americká globální politika, chceme Čínu
připravit o její výhody. Prezident Obama loni odjel do Číny,
kde mu uchystali výtečnou hostinu. Než čínský prezident
Si Ťin-pching vykonal návštěvu na oplátku v USA, Bílý dům
oznámil plány na velkolepou večeři. Jsem toho názoru, že
podávat státní večeři na jeho počest je to poslední, co bych
58
měl učinit. Místo toho bych mu sdělil, že nastal čas pustit
se do práce, a pak bychom se do ní dali. Jako předkrm musí
čínský režim přestat s devalvací své měny, protože takto
neustále ztěžuje schopnost zbytku světa konkurovat mu.
Skutečnost vypadá tak, že Čína potřebuje silnou am e­
rickou ekonomiku stejnou měrou, jako my potřebujeme její
podnikání. Tak například v květnu 2015 utratili Američané
každý pátý dolar ceny zboží, jež Čína toho měsíce vyvezla.
Nakoupili jsme téměř 20 % veškerého jejího exportu, což je
podstatně více než v případě EU, jež je druhým největším
odběratelem čínského zboží. Navíc americký podíl roste kaž­
dým rokem, takže Čína sílící měrou závisí na americkém
spotřebiteli, pokud jde o její vlastní prosperitu.
Jak napsal ve svém časopisu Steve Forbes: „Čínská držba
amerických státních pokladních poukázek, jež v roce 2013
dosáhla rekordní úrovně, vyvolala poplašné zvonění. Ale
to nebylo nutné. Takto bylo podtrženo, že Peking se stává
závislejším na USA a zbytku světa, pokud jde o jeho sílu
a prosperitu.”
Mějte na zřeteli: Číňané nás potřebují stejně, jako my po­
třebujeme je.
Možná ještě více.
A co si s tím máme počít? Tuhle páku bychom měli nasa­
dit ke změně stavu tak, aby z toho měla prospěch Amerika
a náš lid. Musíme začít jednat s Číňany bez rukaviček. Já
jsem vyjednával s čínskými firmami. Já vím, jak podnikají.
Vlastně jsem domácím největší banky činy, protože ta má
své kanceláře v Trump Tower. Úspěšně jsme sjednali několik
nájemních smluv. Nebylo to vždycky lehké. Jsou to obratní
lidé, ale já jsem nikdy nepovolil.
59
 V ěřte mi, znám nejlepší vyjednavače v této zem i -
kdekdo z nich by byl ochoten ujmout se úkolu postarat se
o rovnovážnou obchodní bilanci. Kdyby Ameriku zastupo­
vali lidé jako Carl Icahn, postřehli bychom významný rozdíl
v obchodní politice.
Přitom máme velice silnou výchozí pozici. Naneštěstí jsou
naši politici buď tak hloupí, nebo pošetilí, že to nechápou.
Možná obojí. Máme několik velice dobrých možností, ale
vždy je důležité být pružný - a nikdy neodhalovat karty.
Naši politici příliš žvaní.
Prezident Obama pronáší silácká prohlášení a slibuje nám
energický postup, ale kde nic, tu nic.
Co se vlastně stane, vysloví-li tyto sliby, ale nic nedotáhne
do konce? Přijde o veškerou věrohodnost. Docela by mě zají­
malo, co by řekli vynikající generálové, muži jako MacArthur
a Patton, kdyby prezidenta slyšeli, jak odhaluje naše plány
pro Střední východ nebo klidně nechá protivníky překročit
varovnou čáru.
V jedné výborné historce byl nedávno citován jistý
podnikatel, který mě označil za „nepředvídatelného" a po­
znamenal, že to patří k mým lepším vlastnostem a že mi
to pomohlo vydělat hromadu peněz. Když se teď ucházím
o úřad prezidenta - kdejací odborníci přitom prorokovali,
že to neudělám -, tentýž povahový rys působí všem mým
kritikům těžkou hlavu, jelikož nevědí, jak soupeřit s mým
poselstvím americkým občanům. Mají spoustu práce s vy­
mýšlením všelijakých triků, drží se zavedených pravidel,
podnikají všemožné předvídatelné kroky, pokoušejí se
uplatnit šablonovitá řešení, jenže pokud se do téhle hry ne­
zapojím, netuší, jak zareagovat.
60
O dkrýt předem k a rty je jednou z nejhloupějších chyb,
jichž se můžete při vojenské srážce dopustit. Hodně jsem se
toho dočetl o dějinách, ovšem nevzpomínám si, že by si gene­
rál George Washington zamluvil hotel ve Valley Forge nebo
že by předem poslal srdečné pozdravy hesenským vojákům
v žoldu Britů v Trentonu. Bitvy přece vyhrává moment pře­
kvapení. Nesděluji proto druhé straně, co dělám, nevaruji
ji a nedovolím jí, aby si mě zařadila do předem připravené
škatulky. Nechci , aby kdekdo věděl, co přesně dělám nebo co
si myslím. Jsem rád nepředvídatelný.
To moje protivníky vyvádí z rovnováhy.
Jako vůdce rovněž vím, že nastávají chvíle, kdy je nutné
neodhalit k a rty nikomu. Když jsem například sháněl po­
zemky k výstavbě mrakodrapu, musel jsem odkoupit množ­
ství malých parcel, abych je mohl spojit do jednoho velkého
a cenného celku, na němž se dá stavět. Naprosté utajení
bylo čirou nutností. Kdyby majitelé těchto pozemků zjistili,
co mám za lubem, byli by schopni vyždím at ze mě za své
parcely mnohem větší balík.
Tvrdím, že v současné době příliš mnoho žvaníme.
K vyjednávání s Číňany se potřebujeme postavit zpříma
a připomenout jim, že zneužívat svého nejlepšího zákazníka
je mizerné podnikání. A pak bychom se měli posadit a dobrat
se toho, jak nastolit rovnocennější vztah.
Neexistuje žádný univerzální recept na každou situaci
v zahraniční politice. Potřebujeme jasně vyložit své hlavní
zásady, které pak budou představovat rámec naší politiky.
Všechno začíná u silné armády. Naprosto všechno.
Budeme mít nejsilnější armádu ve svých dějinách, a naši
lidé tak získají nejlepší zbraně a ochranu, jež si lze opatřit.
61
 Tečka. Konečně potřebujem e věnovat zv láštn í pozornost
To znamená nejlepší raketové systémy, nejlepší vyškolení Číňanům. Ty dny, kdy nás podráželi protekcionistickou poli­
a vybavení pro válku počítačů a nejvycvičenější vojáky. A až tikou a zlodějnou v oblasti počítačové techniky, jsou sečteny.
se naši vojáci v rátí z války domů, zranění a pohmoždění, Nové svítání nad Amerikou právě začalo.
nebudou muset čekat dlouhé měsíce na léčení.
Těm, kdo za nás bojují, dlužíme nejlepší a nejrychlejší
péči. Je směšné, jak dlouho musejí naši veteráni čekat, než
dostanou, co zaslouží. Jsou to přece naši hrdinové, ale sou­
časná vládaje nechává na holičkách.
Jak tedy přivodit obrat a začít znovu vyhrávat?
Jak už jsem uvedl, začíná to u nejvyspělejší a nejlépe vy­
zbrojené armády na světě, jež je zároveň nejmobilnější. Po­
třebujeme přenést část nákladů na její přeměnu na Saudské
Araby, Jižní Korejce, Němce, Japonce a Brity. Koneckonců je
chráníme, tak by se měli podílet na výdajích.
Dále potřebujeme jednat z pozice ekonomické síly.
Máme nejmohutnější spotřebitelský motor na světě. Jenom
ho potřebujeme využít ke své plné výhodě.
Nikdo nepodniká raději než já, ovšem každá dohoda, k te­
rou budu uzavírat, bude mít jediný cíl: aby Amerika vyhrála.
Potřebujeme nasadit ekonomickou sílu amerických trhů
a amerického spotřebitele, aby pomáhaly našim přátelům
a našim nepřátelům připomínaly výhody ze spolupráce.
Potřebujeme tuto sílu vynaložit, abychom uzavírali sil­
nější aliance se svými přirozenými přáteli, ale také od nich
potřebujeme očekávat, že se na ně budeme moci spolehnout,
až to bude zapotřebí. Pořád nechápu, proč Německo a další
země lhostejně přihlížely, když P utin v trh l na Ukrajinu.
Můžete si být jisti, že se lze spolehnout na Izrael, že nám
bude stát pevně po boku na Středním východě.

62 63
 5
★ ★ ★ ★ ★

VZDĚLÁVÁNÍ.
PROČ TÉMĚŘ PROPADÁME

Můj otec neabsolvoval žádnou vysokou školu. Měl příliš

mnoho práce s budováním svého podniku, nicméně hodno­
tu vzdělání chápal a oceňoval. Lidi s univerzitním titulem
choval ve velké úctě, třebaže vybudoval velký obchod
s realitam i a vydělával mnohonásobně více než většina
z nich. S otcovou finanční pomocí získal jeho mladší bratr
John magisterský titul za studium fyziky na Kolumbijské
univerzitě a doktorát na M assachusettském technickém
in stitu tu (MTI), jedné z nejprestižnějších vysokých škol
v Americe. John se stal uznávaným lektorem na MIT a vy­
nalezl jeden z prvních generátorů rentgenových paprsků
s napětím milion voltů, jenž sloužil k záchraně života pa­
cientů trpících rakovinou. Za druhé světové války sehrál
významnou úlohu při vývoji radaru. Prezident Trum an mu

65
udělil prezidentské V yznam enání za zásluhy. John také
obdržel Národní vyznamenání za vědu.
Od otce a strýce jsem se naučil ctít cenu práce i cenu
dobrého vzdělání. Vlastní zkušenosti mě poučily, co se stane,
když se dají dohromady. Šel jsem na W hartonovu ekono­
mickou školu Pensylvánské univerzity, což je podle mého
mínění nejlepší obchodní škola v Americe - a řekl bych, že
je snad nejtěžší vůbec se na ni dostat.
Vím, že v jednom by se mnou souhlasili dokonce i profe­
sionální politici - vzdělání je cosi dobrého. Je to nejsnazší
výrok, s nímž se může politik ztotožnit. Otázka ovšem zní,
jak se máme postarat o to, aby bylo pro většinu americké
mládeže dostupné co nejlepší vzdělání?
Protože v dnešní době takový stav není.
Tak jako mnoho jiných oblastí, do nichž naši takzvaní vůd­
cové vnesli totální zmatek, i americká vzdělávací soustava
dostává špatné známky. Jsme šestadvacátí na světě - až
šestadvacátí! To je pěkná blamáž. Na vzdělání utrácíme na
hlavu více než jakákoli jiná země, přitom pětadvacet zemí
ve vyspělém světě poskytuje své mládeži lepší vzdělání než
my. S tím se prostě nemůžeme smířit.
Jednou z příčin této nesnáze jsou politici! Nejsou schopni
řídit celostátní vzdělávací soustavu jednotným šablonovitým
přístupem . Naše státy a okresy si počínají správně, přijí-
mají-li vlastní rozhodnutí, jak naše děti nejlépe vzdělávat.
Federální m inisterstvo školství už diktuje vzdělávací poli­
tiku příliš dlouho a s tím musí být konec. Program Jednotné
základní učivo prostě nefunguje.
Kdekdo si myslí, že by se mohlo m inisterstvo školství
prostě zrušit. Zbavme se ho. A pokud ho úplně neodstraníme,
66
rozhodně budeme potřebovat omezit jeho moc a dosah. Vzdě­
lání je třeba řídit místně. Jednotné základní učivo, Ať žádné
dítě nezaostává a Závod na vrchol jsou vesměs programy,
které odnímají rozhodnutí rodičům a m ístním školským
orgánům. Tyto programy umožňují pokrokářům z m inis­
terstva školství naši mládež indoktrinovat, nikoli vzdělávat.
To, co dělají, není v souladu s americkým modelem vlády.
Jsem zcela proti těmto programům a m inisterstvu škol­
ství. Je to katastrofa. Nemůžeme nadále zanedbávat své
děti - budoucnost této země.
Chodil jsem na vojenskou školu, Newyorskou vojenskou
akademii. Bylo to tam drsné, opravdu drsné. Všude sami
bývalí poddůstojníci pověření výcvikem. A tihle chlápci s obli­
bou hulákali, a především s oblibou bojovali! Naši cvičitelé
byli nároční ve všem - od výuky až po osobní hygienu. Stu­
doval jsem americké dějiny a také jsem se učil, jak správně
skládat oděv do komínku. Ne že by to byly dovednosti, které
by mi v životě bůhvíjak posloužily, ale patřily k výukovému
procesu, který jak mým spolužákům, tak mně vštípil kázeň,
soustředění a samostatnost.
Hlavní pravidlo bylo úplně obyčejné: Udělej to správně,
nebo to udělej znovu.
Jeden z mých spolužáků z této školy nedávno řekl jedno­
mu reportérovi: „Tahle škola vás naučila, jak být vůdcem.
Naučila vás, že kdo jenom skuhrá, vždycky prohrává. Tady
byla zákonem poctivost a upřímnost. Vtloukli nám do hlavy,
že se nemá lhát, podvádět, k rá st a že nikdo, kdo se toho
dopouští, se nesmí strpět."
Snad právě proto jsem se nikdy v minulosti nestal poli­
tikem (až doposud)!
67
 Nikdy nebylo záměrem omezovat naši celostátní vzděláva­
cí soustavu na to, jak se nauěit ěíst, psát, poěítat, a dále na
dějepis a přírodopis. Měla přece formovat všestranné mladé
lidi schopné uspět ve světě. Spolu se vzděláním by mládenci
a děvěata, kteří ze školy vycházejí, měli disponovat určitými
základními hodnotami, sebekázní a dovednostmi pro život.
Trocha zdravého rozumu by též neškodila. Takto se však
už na našich školách nevyučuje. Místo toho nám náram ně
záleží na tom, aby děti měly sebevědomí a cítily se lépe než
my, lhostejno, zda jsou připraveny pro skutečný život. Škol
se zmocnila politicky korektní cháska, a proto necháváme
své děti zaostávat. Pokud s tím něco nepodnikneme, pak ony
nechají zaostávat Ameriku. Pedagogy nesmírně trápí, že se
naše dítka nebudou cítit dobře, propadnou-li u zkoušky. Ale
víte, z čeho má dítě dobrý pocit?
Když vyhrává.
Když uspěje.
Školní osnovy jsme zbavili náročnosti, takže klesly až na
nejnižšího společného jmenovatele; na mnoha školách jsme
úplně zrušili známkování a mnohde byly tituly prakticky
devalvovány na indexy o docházce.
Naše školy, naši učitelé a naše děti m ají n a víc. Na
mnohem víc!
Potíž tkví v tom, že si vybíráme to snazší východisko.
Místo abychom stanovili vysoká měřítka a byli náročnější,
očekáváme méně. Musíme být přísnější. Žvásty o sebevě­
domí hoďme do koše - naopak potřebujeme klást na děti
vyšší nároky. Potřebujeme, aby se jim umožnilo propadnout,
nejsou-li dost pilné.
68
Každý, kdo uspěl v podnikání, má za sebou spoustu ne­
zdarů, ale takoví lidé byli natolik houževnatí, že se zvedli,
zkoušeli to znovu a znovu.
Děti se potřebují nauěit, že úspěch vyžaduje vytrvalost.
Sebevědomí má pram enit ze zdolávání překážek, z překo­
návání tvrdých ran a ze snahy o zdokonalení.
Jenže dnes některým učitelům a ředitelům záleží více na
tom, aby náhodou nezranili city svých žáčků nebo nemu­
seli poslouchat stížnosti rodičů, že jsou příliš přísní. Místo
abychom byli konkurenceschopnější, ve skutečnosti konku­
renci likvidujeme, což je něco neuvěřitelného - špatného.
Konkurence vás posiluje, nutí vás pracovat pilněji, více
se snažit. Podniky, které neumějí konkurovat jiným, jsou
z podnikání vyřazeny. Přitom vůbec nezáleží n a tom, jak
slušně vypadají nebo jak se samy cítí. Před stejnou výzvou
stojí malé podniky. Majitelé musejí pilně pracovat a ve vztahu
ke konkurenci usilovat o přežití, jinak si mohou sbalit fidlátka.
Právě kvůli konkurenci se tolik zastávám práva na výběr
školy. Ať školy soupeří o děti. Ručím vám za to, že kdyby měly
školy na vybranou - buď se zlepšit, nebo být zavřené, protože
by tam rodiče nechtěli posílat své děti -, určitě by se zlepšily.
Ty školy, jež by nebyly dost dobré, aby lákaly studenty, by se
měly právem zavřít.
Už přes dvacet let naléhám na politiky, aby školní dveře
otevřeli a nechali rodiče rozhodnout, které školy jsou pro
jejich děti nejlepší. Profesionální pedagogové přicházejí
s mnohými řešeními, jako je výběr mezi školami, alternativní
školy, podpůrné programy, specializované školy a stipendia
pro chudé děti.
69
 Říkejte jim, jak chcete, ale všechna tato zařízení mají
v jádru společné jedno: podporu konkurence.
Ti, kdo jsou proti tomu, aby se rodičům nabízely různé
m ožnosti, tvrdí, že by to znam enalo konec dobrých ve­
řejných škol. Lepší alternativní nebo specializované školy
by prý z tohoto systému odvedly nejlepší mládež nebo by
kazily morálku těm, kdo by tam zůstali.
Najednou je tedy výtečná kvalita, jež pramení z konku­
rence, předmětem kritiky.
Podívejme se na fakta. Třebaže počet alternativních škol
výrazně vzrůstá, na ně připadá i tak jen menší podíl ve­
řejných škol. Nicméně to vypadá, že už se postaraly o jistý
posun, zejména v městských oblastech. Výzkumné středisko
pedagogických výsledků při Stanfordově univerzitě zkoumalo
vliv alternativních škol v 41 městských čtvrtích. Uvedlo,
že studenti alternativních škol jsou ve srovnání se žáky ve­
řejných škol napřed o čtyřicet dní u počtů a osmadvacet dní
u čtení. Ať se na to díváte jakkoli, něco to znamená.
Podívejte, já vím, že jak zastánci, tak odpůrci možnosti
vybírat si školu mohou snést bezpočet argum entů i sta­
tistických údajů dokládajících, že alternativní školy jsou buď
velice úspěšné, nebo že tu není žádný rozdíl. Je to legitimní
debata. Ale všichni - až na politiky ucházející se o funkce
a usilující o podporu školských odborů - by si měli uvědomit,
že menší velikost třídy, individuálnější výuka a přísnější
kázeň se vesměs dokáže postarat o obrovský kladný rozdíl.
Přim ět učitele, aby byli odpovědní, má svůj význam , ale
měli bychom přestat měřit jejich výkon nesmyslnými stan­
dardizovanými testy. Měli bychom vítat úspěšné příklady
a používat je jako vzor pro ostatní, aby se zlepšili.
70
Mně nijak neleží na srdci děti vyrůstající v bohatých čtvr­
tích, kde vysoké daně z nemovitostí umožnily postavit vyni­
kající školy, zam ěstnat nejlepší učitele a poskytovat nejlepší
pomůcky, jež potřebují. Těmto školám se vede výtečně.
Jenže v mnoha městských čtvrtích musejí školy bojovat
o každý dolar daní, a dokonce jsou nuceny žádat po učitelích
a žácích, aby si sami opatřovali i tak základní pomůcky, jako
jsou tužky a papír. Je to národní tragédie.
Problém s veřejnými školami spočívá v tom, že mnohde
neexistuje způsob, jak řádně změřit, jak si vlastně vedou.
Pokud odvádí špatnou práci alternativní škola, zavře se. Ta­
kovéto skládání účtů potřebujeme v celé vzdělávací soustavě.
Obrovskou překážku představuje síla školských odborů.
Školské odbory se stavějí proti možnosti vybírat si školu,
protože by to možná znamenalo snížení počtu pracovních
míst chráněných odbory. Například v New Yorku jsou odbory
už dávno tak mocné, žě před více než čtyřiceti let měl Woody
Allen ve filmu Spáč scénu, v níž se nějaký muž probudí v bu­
doucnosti, a tak se dozví, že svět, jejž znal, vzal za své, když
se šéf mocných školských odborů „zmocnil jaderné hlavi-
ce“. V důsledku pevných smluv sjednaných newyorskými
školskými odbory už je bezmála nemožné učitele kázeňsky
potrestat, natož je propustit.
Objeví-li se v newyorském systému nějaká oprávněná
stížnost na učitele, místo aby se vzápětí konalo šetření, pokud
jde o její opodstatněnost, učitelé jsou přemístěni do zařízení
známého jako „gumový prostor“, kde čekají na ono řízení.
A čekají. Sedí v prázdných třídách nebo adaptovaných
kabinetech a nic nedělají - ale nadále je jim vyplácena plná
mzda. Někteří učitelé stráví čekáním několik let. Není divu,
71
že tomu říkají gumový prostor - celý tehto nápad zavání
vygumováním zdravého rozumu. Je však výsledkem smluv,
jež silné odbory vnutily New Yorku a jiným městům. Když
odbory učitelů bojují proti možnosti vybírat si školu, vlastně
tím tvrdí, že jejich výsledky nejsou natolik dobré, aby uspěli
ve volném tržním prostředí. Třeba mají pravdu. Ale co dobří
učitelé? I oni uváznou v daném stavu a jsou vydáni na milost
odborům.
Odbory si daný monopol velice užívají, proč by nechtěly
chránit své dobré bydlo? Mimochodem učitelé nejsou jediní,
kdo mají odbory, s nimiž je leda potíž. V New Yorku chodí
školníci ráno do práce v přesně stejnou dobu jako žáci. To
znamená, že v kotli ještě nemusí být zatopeno nebo že dveře
jsou dosud uzamčené, takže žáci musejí čekat venku.
Upřímně přiznávám, že nejsem žádný fanoušek školských
odborů, ovšem k učitelům chovám velký obdiv a úctu. Větši­
na z nás je s to uvést jednoho nebo dva učitele, kteří měli
hluboký vliv na náš život. My jsme však z učitelství učinili
hodně obtížné povolání. Dobří učitelé učí s láskou. Respek­
tují a ctí své povolání. Avšak v příliš mnoha třídách jsme jim
odebrali právo ukáznit zlobivé výrostky, neboť jsme učitele
proměnili v jakési křížence opatrovníků a pedagogů.
Navíc spousta dobrých učitelů není dobře placena. Jako
společnost jsme učinili vskutku pozoruhodnou volbu. Děti
svěřujeme učitelům na většinu dne, kdy mají opravdu nej­
větší vliv na to, jak jejich žáci vyrůstají. Přitom jim nepla­
tíme dost, abychom k tomuto povolání přivedli ty nejlepší.
Naneštěstí nejsou učitelé placeni podle zásluh. Základem
pro postup je zpravidla počet odučených let - služební věk.
Vskutku dobří učitelé, schopní inspirovat žáky, v tíživých
72
poměrech vládnoucích na příliš mnoha školách doslova vy­
hoří. Zato špatní učitelé obvykle sedí na zadku, neboť nemají
kam jít. Výplaty tudíž bývají tučnější pro ty méně schopné.
Je to přesný opak toho, co bychom měli dělat.
Jednou z m ožností, jak učitelské povolání učinit p ři­
tažlivějším, je vrátit do škol určitou kázeň. Ve spoustě z nich
není bezpečno. Umístit detektory kovu do dveří sice může
výrostkům zabránit, aby do školy přinášeli zbraně, ve zlo­
bení jim to ovšem nezabrání. Na narušitele pořádku musíme
být mnohem přísnější. Potřebujeme je přestat litovat, vždyť
okrádají o čas na učení jiné děti.
Netvrdím, že bychom se měli vracet do časů, kdy učitelé
mohli žáky trestat tělesně, ale potřebujeme obnovit pravidla
chování ve třídě a zam ěstnat vycvičené bezpečnostní pra­
covníky, kteří je umějí vymáhat. Do tohoto procesu musejí
být zapojeni i rodiče nebo pěstouni.
V ětšina kázeňských potíží s žáky m á počátek doma.
Všichni rodiče by se měli tázat sebe samých: Jaký příklad
dávám svému dítěti?
Zároveň platí, že pro budoucnost této země není nic dů­
ležitějšího než vyšší odborné a vysoké školy. Máme nejlepší
vysokoškolskou soustavu na světě. Právě proto sem přicháze­
jí mladí lidé z celého světa - aby studovali na našich školách.
Potíž tkví vtom, že náklady na vysokoškolské vzdělání astro­
nomicky stoupají, takže se dostává mimo dosah četných
studentů, kteří si ho buď nemohou dovolit, nebo by si museli
vzít obrovské půjčky, aby zaplatili školné. Místo abychom
mladým lidem usnadňovali přístup ke vzdělání, jež nezbytně
potřebují, ztěžujeme jim ho, takže zůstává dostupné jenom
bohatším rodinám.
73
 Můj otec dosáhl úspěchu, aniž měl vysokoškolské vzdě­
lání, ale dnes by to měl mnohem těžší. Podle statistické­
ho úřadu vydělávají lidé s bakalářským titulem v průměru
51 000 dolarů ročně. To je o 23 000 dolarů ročně víc než lidé,
kteří vyjdou ze střední školy, a skoro třik rát více než ti, kdo
střední školu nedokončí.
Mluvím-li na vysokoškolské půdě, studenti mě obklopí
a položí mi dvě otázky: Zaprvé, mohu jim dát nebo zprostřed­
kovat práci? A zadruhé, co můžeme udělat s jejich půjčkami?
Ještě ani neabsolvovali školu, ještě ani nezačali pracovat,
a už je tíží hypotéka na jejich budoucnost.
V dnešní době může být čtyřleté studium tak drahé, že
student musí splácet dluh v řádu statisíců dolarů.
Získání akademického titulu nebo lékařského vzdělání se
může u mladého pracovníka pojit se zadlužením ve výši přes
100 000 dolarů, někdy až 200 000 dolarů.
Pokud studenti nemohou získat dostatečné stipendium
nebo půjčku, musejí se do věci vložit rodiče navzdory riziku,
že tím ohrozí své vlastní peníze, jež spoří na důchodovém
účtu. Někdy si rodiče také musejí peníze vypůjčit - často si
berou druhou hypotéku, pokud má jejich dům dostatečnou
hodnotu.
Splácení těchto půjček nemůžeme odpustit, ale měli
bychom podniknout určité kroky, abychom studentům po­
mohli.
Největším problémem je federální vláda. Není přece dů­
vod, aby měla federální vláda ze studentských půjček zisk.
Tím se tento beztak zapeklitý problém ještě více zauzluje.
Federální program studentských půjček zaznamenal v roce
2013 zisk 41,3 miliardy dolarů.
74
Studentské půjčky jsou patrně jedněmi z mála věcí, na
nichž by vláda neměla vydělávat, a přitom se to děje.
A nemyslíte, že to má něco společného s tím, proč školy
neustále, doslova každý rok zvyšují školné? Tyto půjčky by
se měly pokládat za investice do budoucnosti Ameriky.
Koneckonců nemáme na vybranou. Musíme změnit to,
jak své děti vzděláváme. Základní řízení škol a odpovědnost
za ně bychom měli v rá tit na úroveň jednotlivých států
a místních společenství, jež by měly pro své učitele a žáky
stanovit základní měřítka, která odměňují takovou kvalitu,
jež obstojí v konkurenci, a výborný výkon. Naše společenství
by měla ze vzdělání učinit prioritu, přičemž by tu svou roli
měla sehrát pružnost daní z nemovitostí a další financování.
Především však rodiče musejí svým dětem vštípit ducha
kázně, soustředění a touhy učit se, protože samy školy to
zvládnout nemohou.
Žijeme ve velice soutěživém světě. Z toho, jak nás asijské
země předběhly v tolika odvětvích vyspělé techniky, plyne
poučení i varování zároveň.
Budoucnost naší země tkví v tom, že se ve třídách musí
ihned začít pořádně učit.
Postarat se o to, aby naše vzdělávací soustava fungovala,
znam ená důležitý krok, abychom v rátili Americe její ve­
likost.
75
 6
'ár ★ "ň' ★

DEBATA O ENERGII
ANEB SAMÉ
TLACHY O POČASÍ

Jeden z nejtrefnějších výroků připisovaných Marku Twai-

novi zní: „0 počasí mluví všichni, ale nikdo s ním ani nehne.“
Zřejmě se pokoušíme dokázat, že se mýlil.
Vlastně tvrdím e, že za chod počasí mohou příčiny, jež
mají na svědomí lidé. Zaprvé, takzvaní „odborníci11uvádějí,
že jsme odpovědní za globální oteplování, ale jakmile teploty
klesnou, vědci začnou o těchto výkyvech hovořit jako o „kli­
matických změnách11.
Zm ínění „odborníci11neodkážou pochopit, zda se příliš
otepluje, nebo se příliš ochlazuje, a tak vyrukovali s novým
pojmem: „extrémní povětrnostní poměry11. Tam spadá všech­
no - od úmorných veder až po třeskutý mráz. Přitom argu­
mentace je pořád stejná: Jelikož do atmosféry uvolňujeme

77
vedlejší produkty spalování fosilních paliv, měníme tím
údajně přirozený chod počasí.
Ve svém projevu o stavu Unie z roku 2015 prohlásil
prezident Obama, že největší hrozbou na dnešní planetě
je klimatická změna. Cože, největší hrozba?! Jsme svědky
toho, jak vojáci Islámského státu stínají hlavy nevinným
křesťanským misionářům. Jsme svědky toho, jak koalice
protivníků v Sýrii podporuje diktátora, který nasadil che­
mické zbraně proti vlastním u lidu. Jsme svědky toho, že
mají miliony Američanů hypotéky, jež přesáhly cenu jejich
majetku, zatímco příjmy střední třídy stagnují a více než
40 milionů občanů žije pod hranicí chudoby.
Ale našeho prezidenta ze všeho nejvíc trápí klimatická
změna?
Ohlédnete-li se zpět do historie, zjistíte, že největší torná­
da, která jsme měli v této zemi, se objevila v devadesátých
letech 19. století a že se většina hurikánů vyskytovala v še­
desátých a sedmdesátých letech 19. století. Prudké „změny"
klimatu nejsou nic nového.
Dokonce jsme mívali doby ledové.
Mě nikdo nepřiměje věřit, že je měl na svědomí člověk.
Samozřejmě souhlasím, že takzvaná globální klimatická
zm ěna nám způsobuje určité problémy: Nutí nás m rh at
m iliardam i dolarů na vývoj techniky, k terá je nám při
uspokojování energetických potřeb k ničemu.
Prezident Obama představil program známý jako „Udělej
strop a obchoduj", jenž zavádí strop na každoroční emise
oxidu uhličitého pro podniky. Ty by tak byly nuceny buď
emise omezit, anebo platit daň za m nožství přesahující
jejich strop. Jelikož se mu nepodařilo prosadit tento zákon
78
v Kongresu, musel se obrátit na své nohsledy z Úřadu pro
ochranu životního prostředí, aby se pokusili uvést plán
v život prostřednictvím vyhlášek.
Tento plán byl dosud úspěšný v jediném - udržel p ře­
mrštěnou cenu ropy. A tak i poté, co ropa zlevnila na 50 dola­
rů za barel, nadále žijeme u pumpy s cenami, jež jsou příliš
vysoké.
Pravda je taková, že máme v této zemi dostatečné energe­
tické zásoby, aby nám vystačily i v pří ští m století - jen je umět
využít. Mezi všemi dary, jež Bůh věnoval Americe, figuruje
bohatá zásoba přírodní energie. Podle ministerstva energe­
tiky mohou zásoby zemního plynu, které pod zemí máme,
uspokojovat naše energetické potřeby ještě dlouhá staletí.
Například z nalezišť břidlicového plynu Marcellus, jež se
nacházejí pod státy New York, Pensylvánie, Ohio a Západní
Virginie, lze produkovat ekvivalent desítek miliard barelů
ropy, což nám poskytuje spoustu času, abychom vyvinuli
účinné a levnější alternativní formy energie.
V současné době jsme nesmírně závislí na ropě. Náklady na
energii patří k hnacím silám naší ekonomiky. Vznik nových
pracovních m íst je přímo vázán na náklady na ropu. Čím
dražší je dostat ji zpod země až ke spotřebiteli, tím méně pra­
covních míst, jež vznikají ve všech průmyslových odvětvích
vyžadujících ropu. Zatímco čtete tuto knížku, ani nevíme,
kolik ropy je vlastně uloženo kdesi pod vašima nohama.
Výzkumníci z Riceovy univerzity v Houstonu ve státě
Texas odhadli, že bychom mohli mít dva biliony barelů tě ­
žitelné ropy, což by vydrželo na příštích 285 let. Technika
se v posledních několika letech natolik změnila, že jedna
studie společnosti Goldman Sachs vyslovila odhad, že do
79
roku 2017 nebo 2018 předstihneme jak Saúdskou Arábii, tak
Rusko a staneme se největším světovým producentem ropy.
Ropa je tedy na dosah - jen po ní sáhnout.
Nikdy jsem nepochopil, proč jsme se všemi vlastními re­
zervami dopustili, aby se tato země stala rukojmím OPEC,
kartelu zemí produkujících ropu, přičemž některé z nich
jsou vůči Americe nepřátelské. V posledních několika dese­
tiletích sedávali vůdci OPEC za konferenčním stolem, kde
určovali cenu ropy a vysmívali se nám.
Vědí, že nemáme pořádné vedení a že jim zaplatíme kaž­
dou cenu, na které se spiklenecky dohodli. Dlouhá léta jsem
naléhal na naše politiky, aby se vzm užili a rozbili k artel
OPEC, jenže pak mě napadl další Tw ainův okřídlený vý­
rok: „Dejme tomu, že jste blbec. A dejme tomu, že jste člen
Kongresu. Ale to už se opakuji.1'
Nesmíme se nechat ukolébat ani oklamat a propadnout
falešnému pocitu bezpečí současným zlevněním ropy, které
je nepředvídatelné, a hlavně pořád nedostatečné, máme-li
na zřeteli množství ropy, jež existuje. Tyto ceny ropy jsou
totiž jako počasí - lze ručit za to, že se budou měnit. Po­
třebujeme být připraveni na těžbu své vlastní ropy. A mu­
síme využít každé příležitosti, k čemuž p atří i schválení
ropovodu XL.
Je nehoráznost, že Obama pozdržel a nejspíš i potopil
projekt, v rám ci kterého by ropovod o délce 1179 mil při­
váděl ropu z kanadských ropných písků do Nebrasky, kde
by se napojil na již existující ropovody. Odtud by byla ropa
dopravována až do Texasu. Zároveň by vznikly tisíce pra­
covních m íst ve stavebnictví. V důsledku nadbytku ropy
na trhu, jenž přivodil mimořádné zlevnění, se zdá, že dnes
80
tento projekt není tak naléhavý, ale nakonec bude svět tuto
ropu potřebovat a my budeme potřebovat ona kvalitní pra­
covní místa, jež vytvoří.
Jeden z hlavních kritických argum entů proti ropovo­
du zněl, že existuje možnost ropného úniku. Ale dokonce
i ministerstvo zahraničí prohlásilo, že tento ropovod bude
bezpečný, nadto mnohem lepší a bezpečnější než současný
systém dopravy ropy. Navíc pouhé možnosti nebezpečí by
neměly bránit pokroku. Musíte se na tyto situace připravit,
přijmout co nejvíc bezpečnostních opatření, a pokud k úniku
dojde, je nutný úklid.
Potřebujeme rozšířit zdroje ropy, protože Střední východ,
náš největší vnější zdroj, je stále labilnější. Pořád potřebuje­
me ropu od Saúdských Arabů, i když jsme na jejich těžbě
závislí méně než před pár lety.
Jenže Saúdská Arábie je hlavním terčem te ro ristů
a v několika případech i jejich útočištěm. Máme-li na zřeteli,
že se Saúdové nadměrně spoléhají na vývoz ropy, přičemž
jinak zde chybí jakákoli jiná životaschopná ekonomika, prav­
děpodobně budou dříve či později potřebovat naši pomoc, aby
vůbec zůstali ve hře. Toto je reálná hrozba, a proto potřebuje­
me svou závislost na zahraniční ropě podstatně omezit.
Hlavní prioritou se musí stát schválení ropovodu XL a za­
hájení těžby, kdekoli je ropa přístupná.
Jsme svědky mimořádné snahy o rozvíjení alternativních
forem energie - takzvané zelené - z obnovitelných zdrojů.
To je další hrubá chyba. Uveďme ihned na počátku, že pro­
sazování obnovitelné energie je vedeno nesprávnou motivací
a mylnou vírou, že globální klimatická změna je způsobena
emisemi uhlíku. Pokud na tohle neskočíte - a já rozhodně
81
ne pak vlastně nejde o nic jiného než o to, aby měli lidé,
kteří objímají stromy, hezký pocit sami o sobě.
Nej oblíbenějším zdrojem zelené energie jsou solární
panely. Sice fungují, ale z ekonomického hlediska nedávají
smysl. Neplyne z nich dostatečná úspora energie, aby se
uhradily náklady na jejich instalaci a užívání. Je to nej sub­
vencovanější forma zelené energie v Americe.
Podle jistých odhadů potrvá ještě dlouhá desetiletí po insta­
laci solárních panelů, než se ty peníze vrátí. Tomu bych
sotva říkal rozumná investice.
I kdyby se toto období zkrátilo na polovinu, co je to za
investici, do níž vložíte peníze, a přitom trvá dvacet let, než
vůbec pokryje počáteční náklady? Chápu, že solární energie
bude posléze efektivnější a možná i méně nákladná. Možná.
Až se ukáže, že šiji lze dovolit a že se na ni lze spolehnout,
co se týče pokrytí nemalého podílu našich energetických
potřeb, následně bude možná připadat v úvahu. Ovšem mezi­
tím budeme muset udržovat osobní i nákladní automobily
v chodu a vytápět domy a budovy. Jsou mnohem efektivnější,
lacinější a spolehlivější způsoby, jak to dělat.
Není žádné tajemství, že jsem vedl osobní spory se stou­
penci větrných turbín. Dlouhá léta jsem zápasil se skotskou
vládou kvůli jejímu plánu postavit nesm írně ohavnou vě­
trnou farmu, sestávající z jedenácti obrovitých turbín přímo
u pobřeží a naproti jednomu z nejkrásnějších golfových hřišť
na světě v Aberdeenu.
Letovisko The Trump International Golf Links Scotland
v Aberdeenu je velkou turistickou atrakcí, z níž bude profi­
tovat skotská ekonomika a která vytvoří pracovní m ísta,
kdežto tyto turbíny ničí některé z největších krás na světě.
82
Copak není dostatečná větrná energie nikde jinde?
Podle mého názoru nedávala tato politika smysl. I při je­
jím špičkovém výkonu měla skotská vláda za větrnou far­
mu utrácet ve formě subvencí miliony liber ročně. Projekt
jsme u soudu blokovali téměř pět let. Během této doby ropa
zlevnila tak drasticky, že už projekt nemá z ekonomického
hlediska smysl. Takže se nikdy neuvede do provozu. Skotsku
jsem tak velice prospěl.
Podobně jako jiné země se i Skotsko snaží uspokojovat
své energetické potřeby během následujícího desetiletí
zcela z obnovitelných zdrojů, jenže pokud jde o tento plán,
panuje o něm znaěná skepse. Bili Gates to v roce 2015 řekl
bez obalu: „Obnovitelná energie to nezařídí. Vlády by měly
zelené subvence přesměrovat do výzkumu a vývoje.11Náklady
na produkci elektrického proudu ze solární a větrné energie
dosáhnou „astronomické výše11, dodal. Novinám Financial
Times pověděl, že odpověď na nasycení našich budoucích
energetických potřeb by měly dát převratné technické
novinky, jež je teprve třeba objevit. Gates prohlásil, že hodlá
investovat celé dvě miliardy dolarů do výzkumu obnovitelné
energie, ale nikoli do vývoje větrné a solární energie.
Navíc je tu množství otázek, pokud jde o škodu, kterou
způsobuje solární a větrná elektřina životnímu prostředí.
Jedna nedávná studie se zm ínila o britském výzkumném
ústavu, k terý dospěl k závěru, že v ětrn á energie je „ne­
úm ěrně d rah á a neefektivní, pokud jde o snižování emi­
sí oxidu uhličitého11. A nejen to, dodal, že „větrná energie
sdružená s konvenčním způsobem produkce ze zemního
plynu může vypouštět více oxidu uhliěitého než nejúčinnější
plynové turbíny samy o sobě11. Navíc se při konstrukci těchto
83
ocelových monster, což se děje většinou v Číně, uvolňuje Newyorský guvernér Andrew Cuomo hydraulické štěpení
množství znečišťujících látek. zakázal, nicméně tento postup uvedl do pohybu hospodářskou
Je paradoxní, že v téže době, kdy se měla spustit větrná far­ konjunkturu v Severní Dakotě, Pensylvánii a Ohiu. V těchto
ma ve Skotsku, neobdržel povolení podobný projekt v Doon- oblastech vzniklo více pracovních míst a nezaměstnanost se
begu v Irsku, kde právě stavím další skvělé hřiště. Podle snížila výrazně více než jinde v zemi. Obyvatelé venkovských
tohoto plánu se měla zm ařit nádherná vyhlídka devíti tu r­ oblastí státu New York by tuto konjunkturu rádi zopakovali
bínami vysokými sto dvacet pět m etrů - je to, jako bychom i u sebe, protože by s sebou nesla nižší daně a rovněž splacení
postavili svisle jedno vedle druhého devět hřišť amerického obrovského dluhu tohoto státu.
fotbalu i s oběma koncovými zónami. V konečném součtu u energie platí, že dokud nebude něja­
Naštěstí byl tento plán zamítnut, protože turbíny mohly ký lepší „alternativní11či „zelený11způsob saturování našich
ohrozit přibližně 7000 perlorodek říčních, což je ohrožený energetických potřeb, budeme muset zapřáhnout do svých
druh na seznamu Evropské unie, které žijí na řece Doonbeg, služeb své zdroje, a to platí i dnes.
a to by bylo také špatné pro turistiku.
Toto velkolepé golfové hřiště, rozhodně jedno z nejlepších
na světě, nabízelo obrovský prospěch m ístní ekonomice.
Zachránily nás perlorodky. V konečném součtu ovšem
platí, že při uspokojování energetických potřeb zůstaneme
závislí na ropě a zemním plynu ještě v daleké budoucnosti.
Máme-li se tedy stát energeticky nezávislými, potřebujeme
nadále vrtat těžní jámy. Dobrá zpráva zní, že máme ohrom­
né zásoby fosilních paliv. Stačí se rozhodnout, že po nich
sáhneme.
Potřebujeme využít každou rentabilní metodu, jež je
po ruce, abychom tyto zdroje dostali na povrch. Mezi ně
patří hydraulické štěpení. Pro ty, kdo to nevědí, uvádím,
že hydraulické štěpení je postup, při němž se pod velmi vy­
sokým tlakem vtlaěují kapaliny do břidlicových ložisek, aby
se uvolnily uložené zdroje. Díky němu lze vytěžit rozsáhlé
množství ropy a plynu, k nimž se jinak tradičními metodami
nelze dostat.

84 85
 7.
★ ir ★ ★ ★

ZE ZDRAVOTNÍ PÉČE
JE N Á M VŠEM ZLE

Základní rozdíl mezi tím, jak si počínají politici a já, spočívá

v tom, že já opravdu dovedu s lecčím pohnout, kdežto politi­
kové o nějakém pohybu leda žvaní.
Dal jsem práci tisícům zam ěstnanců. Musel jsem vy­
jednávat s dodavateli a odbory. Svým pracovníkům jsem
musel opatřit zdravotní pojištění. Vím, jaké jsou reálné ná­
klady, vím, jaké jsou problémy. Vím, co funguje a co ne.
Ale především vím, kde se dnes m rhá penězi a jak po­
skytnout slušné zdravotní pojištění za rozumné náklady.
Politici netouží slyšet pravdu a taktéž vám ji netouží ří­
kat. Jsou to vyložení pokrytci, zejména když se ucházejí
o znovuzvolení. S obzvláštní radostí vystoupí na řečnickou
tribunu, aby odsoudili „bezhlavé vládní utrácení'1a „vládní
m rhání penězi". Přitom v podstatě každý zákon schválený

87
Kongresem je prošpikován zvláštním i dárečky pro jejich
volební obvod.
Tomu se říká „krmení z prasečího koryta11, třebaže pra­
satům velice křivdíme, protože ta žerou jenom proto, aby
přežila. Prasečí koryto v politice je původcem vládního u trá­
cení, jímž se má odměnit nějaká zvláštní dárcovská nebo
zájmová skupina, případně se má obměkčit nějaký vzdo­
rovitý kongresman či kongresmanka, aby na oplátku dali
vládě svůj hlas.
A za tohle my platíme.
Velice mě rozčiluje pomyšlení na to, jak byl náš „zákon
o dosažitelné péči“ protlačen i navzdory nesouhlasném u
pokřiku části demokratů.
Dokonce i tehdejší vedoucí demokratické většiny v Kongre­
su Nancy Pelosiová připustila, že většina podporovatelů zá­
konné předlohy ji ani nečetla.
Je zjevné, že veřejnost nepochopila, co vlastně „Obamova
péče“ obnáší: její složitost, její ústupky pojišťovací lobby, to,
jak lidem odebrala právo podržet si současné lékaře, a při­
rozeně skryté, prudce vzrůstající náklady na zdravotní
péči, zejména pro státní pokladnu a podniky vší velikosti.
Pokud jde o jedince, kteří jsou mladí a zdraví, nemají vůbec
možnost vyh nout se tomuto systému, protože jinak by platili
pokutu.
Doslova všichni republikáni - a rostoucí počet demokra­
tů - si již teď uvědomuje, že je to katastrofa, jejíž rozměry
se budou jenom zvětšovat. Pojistné prudce roste - o 30 až
50 % - a ještě se to bude zhoršovat.
Podívejte, já m ám štěstí. Mohu si dovolit nejlepší
zdravotní péči na světě jak pro sebe, tak pro svou rodinu
88
a zaměstnance. Vím to, ale také je mi známo, že většina lidí
si ji dovolit nemůže, proto potřebují určitou pomoc.
Jde o téma, které už velice dlouho pokládám za velmi zá­
važné, a to mimo veškeré pochyby. „Obamova péče“ je kata­
strofa, a proto je nutné ji odvolat a něčím nahradit. A to byla
schválena jenom proto, že prezident Obama osmadvacetkrát
lhal, když tvrdil, že si budete moci ponechat svého lékaře
a svůj pojišťovací plán - to byl podvod a republikáni měli
vznést žalobu -, a když na tom trval. V průběhu několika
příštích let budou vstupovat v platnost různá ustanovení
a jednotlivé položky nepokryté přímo pojištěním budou
narůstat. Lidé se budou muset nechat přejet náklaďákem,
aby měli nárok na pokrytí zdravotní péčí, protože položky
splatné přímo z vaší kapsy budou enormně vysoké.
Lidé z medicínské branže se stavějí zcela proti tomu.
Lékaři odcházejí všude, kam se podíváte.
Mám jednoho známého, jenž je jedním z nejlepších lékařů
v této zemi. Jistě byste znali jména jeho četných pacientů.
Ten se mi svěřil: „Donalde, něco takového jsem jakživ nevi­
děl. Takhle se prostě nemůžu věnovat medicíně, jak bych
rád. Mám více účetních a počítačových programátorů, kteří
pro mě pracují, než sester.41Má pravdu. Dnes existuje pro
lékaře více než stovka zákonných ustanovení, jen aby dostali
úhradu od pojišťovacích společností.
Z „papírování44a „počítačových šanonů44jsme ve zdravotní
péči stvořili tutéž noční m ůru jako v daňovém zákoníku,
jenž má osmdesát tisíc stránek.
Jak jsem m nohokrát konstatoval, „zákon o dosažitelné
péči44(či spíš nedosažitelné!) musí být něčím nahrazen. Jako
obvykle se však neshodnu s ostatním i v tom, jak bych ho
89
změnil. Před drahně lety, dlouho předtím, než o tom vůbec
někdo jiný mluvil, jsem věděl, že v tomto systému je nutné
provést změny. Věděl jsem to, protože jsem viděl, jaký efekt
mají náklady na zdravotní péči v konečném součtu. Věděl
jsem to, protože tehdy jsme měli více než 40 milionů Ame­
ričanů zcela bez pojištění, a nyní do systému prosazujeme
lidi pracující na „zkrácené úvazky“.
Řekl jsem tehdy, že potřebujeme nalézt plán, aby si po­
jištění mohl dovolit každý, aby byl dobře spravován a aby
poskytoval svobodu volby. Mám na mysli takový plán, který
vám opravdu umožní ponechat si svého lékaře, pokud o to
stojíte. Tehdy jsem mluvil o plánu „jediného plátce41, který
by měl v našem tehdejším, mnohem méně složitém systé­
mu slušné vyhlídky, že bude fungovat. Ale byl to jenom je­
den z četných návrhů člověka mimo politiku v době, kdy se
probírala řada rozličných koncepcí a nápadů. Bylo to před
patnácti lety, ale dodnes ho kdekdo úplně shazuje. Tuším,
že tito odpůrci nepřišli se žádnou novou námitkou. Jako
obvykle je tomu tak z toho důvodu, že nemají žádná vlastní
řešení, a proto se uchylují k politice „hlavně ho nějak dostat44,
k terá nás ovšem nepřibližuje k vyřešení tohoto nebo ja ­
kéhokoli jiného problému. Všichni jenom žvaní, ale na nic
se nezmůžou. Jasnou ukázkou tohoto přístupu je „zákon
0 dosažitelné zdravotní péči44.
Chcete-li uspět v podnikání, musíte být pružní a musíte
se měnit spolu s realitou tohoto světa. Svět se mění, proto
1já se měním. Myslím, že dnes už systém jediného plátce
nedává smysl. Kdybych si to myslel, říkal bych to; vůbec bych
nepotřeboval, aby to za mě říkal někdo jiný. Možná že systém
jediného plátce funguje v jiných zemích. Až neuvěřitelně
90
dobře funguje například ve Skotsku a nejspíš by mohl fungo­
vat v jiné době i tady.
Ale teď už ne.
Takže co si s tím máme počít? Je nabíledni, že potřebuje­
me skutečnou reformu zdravotní péče. Nemůžeme připustit,
aby byli Američané bez zdravotní péče jen proto, že nemají
dostatečné zdroje. Je to smutné, ale i když mě tento výrok
může přijít draho, přesto věřím, že republikáni mají velká,
dobrotivá „srdce44a chtějí pomáhat chudým a nemocným -
a lze tak učinit za správnou cenu. Ani si neumím představit,
jaké to je - je-li někdo nemocný a nemůže si dovolit jít k lé­
kaři. Tohle pouze lidi nahání do ordinací záchranné služby,
jež jsou beztak přeplněné a neefektivní.
Statistický úřad oznámil, že teď bylo do systému přibráno
deset milionů lidí. Musíme přijít na to, jak se postarat o tyto
lidi, kteří se nemohou postarat sami o sebe. Věřím v to velice
pevně, i když mě to hodně stojí.
Vím, že se mnou Američané souhlasí, protože kdykoli
zajedu do Ohia, na Floridu, do Iowy, Jižní Karolíny a New
Hampshiru, když to povím, dočkám se potlesku vstoje. Sku­
tečný spor začíná o to, jak se máme postarat o ty, kdo se
nemohou postarat sami o sebe? Jak zajistit, aby měli Ame­
ričané přístup k dobré zdravotní péči, aby naše děti měly
vše, co potřebují, a dokonce aby i ti, kdo si nemohou dovolit
základní programy, získali alespoň obstojnou péči?
Jsem toho názoru, že pokud politici tvrdí, že mají odpo­
věď na každý problém, je to pošetilé. Posloucháte-li naučené
odpovědi některých z nich, málem byste jim to spolkli. Jsou
tak úžasně chytří, že už mají na každý problém řešení, jež je
vždy lepší než řešení kohokoli jiného. Skvěle jim to vyhovuje.
91
Ale ne naší zemi, protože se s ničím nehne. Nic se neřeší,
a tak prohrávám e. Slýchám bezpočet směšných slibů od
politiků prohlašujících, jak hodlají všechno napravit. Jsou to
vesměs náram ní odborníci. Ale vůbec nic se neděje - všichni
žvaní, a „skutek utek“.
Někteří z nich neuvěřitelně vynikají v tom, jak neříci zho­
la nic. Všichni mají programy, ale když je posloucháte, ani
nevíte, o čem vlastně mluví.
Můj přístup je úplně jiný. Ke složitým otázkám, jako na­
příklad, jak poskytovat zdravotní péči většině Američanů
za cenu, jakou si mohou dovolit, se stavím stejně, jako když
řeším nejzapeklitější problémy při podnikání. Měli bychom
angažovat nejzasvěcenější lidi na světě, pokud jde o tuto
otázku, a zavřít je do místnosti - dveře odemkneme, až se
shodnou na krocích, jež potřebujeme podniknout.
Když hovořím, často se stává, že lidé tvrdí, že nemám po
ruce politické řešení v určité konkrétní oblasti, u níž nějaký
průzkum ník veřejného mínění určil, že ji lidé chtějí slyšet.
Vím, že tak si nepočínají profesionální politici - ti jako by
u každičkého slova zkoumali, jaký vliv má na tu či onu cí­
lovou skupinu. Ale jako já není nikdo.
Nikdo.
Já lidi žádám, aby se podívali na to, co m ám za sebou
ve své životní dráze. Ať se podívají, jaký úspěch jsem za­
znamenal, když jsem si počínal po svém. Takže mají na vy­
branou: buď si nechají nabulíkovat, že se nějaké nemožné
řešení stane skutkem, anebo mohou naslouchat člověku,
jenž dokázal, že problémy umí řešit.
Začínal jsem v poměrně malé realitní firmě se sídlem
v Brooklynu a vydělal jsem více než 10 miliard dolarů. Dnes
92
bydlím v místě, které lze pokládat za nejlepší komplex po­
zemků na světě - na 5. avenue mezi 56. a 57. ulicí, hned vedle
obchodu Tiffany v centru New Yorku.
To neznamená, že bych neměl představu správného pří­
stupu, jaký musíme zaujmout. Především nemůžeme snížit
dávky ani ze sociálního zabezpečení, ani z programu Medi-
care. To je vyloučeno. Tyto programy lze zachránit růstem
ekonomiky. Z adruhé existuje m ožnost určitých jedno­
duchých změn, z nichž by vzešel skutečný zisk.
Jak jsem uvedl, rád bych se dočkal soukromé soustavy
pojištění bez umělých čar narýsovaných mezi jednotlivými
státy. Potřebujeme se těchto čar zbavit - ať lidé i podniky
překračují státní hranice, aby si pro sebe koupili ten nej­
lepší plán. Vláda by měla jít z cesty a nechat pojišťovací
společnosti, ať si ve svém oboru konkurují.
Mám velký podnik. Mám tisíce zam ěstnanců. Když vy­
jednávám o nejlepším zdravotním pojištění pro své lidi
v New Yorku, Kalifornii či Texasu, obvykle mám k dispozici
v každém státě jenom jednu firmu, jež mi nabízí své služby.
Konkurence sráží ceny dolů, ovšem dnešní nastavení zákona
brání reálné konkurenci mezi pojišťovacími společnostmi ve
prospěch zákazníků. Ty firmy mají v rámci států víceméně
monopol. To nedává smysl. Je to velmi hloupé a k nám ne­
spravedlivé.
Víte, komu n áram n ě vyhovuje stav, kdy tém ěř není
konkurence? Těm pojišťovacím společnostem, jež vydělávají
ohromné peníze, protože mají pod palcem politiky. Platí jim
příspěvky, což je pro pojišťovny dobrá investice do jejich
budoucnosti, ale sotva do naší země. Peníze dávají tém ěř
všem politikům. Já používám své vlastní peníze, takže mohu
93
svobodně dělat, co pokládám za správné, a sloužit občanům,
nikoli lobbistům.
Nikdo nerozumí podnikání lépe než já. Chcete mít lepší
plány za lepší cenu? Rozšiřte konkurenci v zájmu zákazníků.
Vláda se má vměšovat do zdravotní péče, jedině když jde 8
o nejzazší možné řešení. Hlavní způsob, jak má vláda za­
sahovat, je dbát na to, aby byly pojišťovací společnosti natolik ★ ★ ★ ★ ★
finančně silné, že pokud dojde k nějaké katastrofální události
nebo chybné kalkulaci, budou mít zdroje, které potřebují, O PENÍZE JDE
aby něco takového zvládly.
Pokud se budete řídit mou logikou, je zřejmé, že se našemu
AŽ V PRVNÍ ŘADĚ,
zdravotnictví a ekonomice bude brzy opět dobře dařit. TUPCI

Všichni ti chytráci a vlastně skoro všichni ostatní pro­

hlašovali, že se ve skutečnosti o prezidentský úřad nikdy
ucházet nebudu. Když jsem oznámil, že jsem kandidátem
na prezidenta, kdekdo z nich prorokoval, že se to doopravdy
nestane. Byli si jisti, že ze soutěže odstoupím dřív, než před­
ložím prohlášení o svých finančních poměrech.
2tjevně se domnívali, že se ocitnu v obrovských rozpacích,
až budu muset přiznat, že nejsem tak bohatý, jak si většina
lidí myslí. Jenže když jsem údaje vyplnil, zjistili, že mám
mnohem více.
Já jsem boháč. Opravdu pořádný boháč. Vydělal jsem
více peněz, než jsem si dokonce původně myslel - a to mám
vskutku velkolepé sny.

94 95
 To víte, poslouchám, co politici povídají. Tak třeba. „Byl
jsem profesorem ústavního práva, takže jsem odborník na
Ústavu.“ Anebo třeba: „Byl jsem pětadvacet let v senátním
výboru pro zahraniční styky, takže jsem odborník na za­
hraniční politiku.11Zdůrazňují, jak „úspěšní11byli, když pů­
sobili jako ředitelé nějakého velikánského podniku - kde
přitom zrušili třicet tisíc pracovních míst, z nichž mnohá
byla převedena do ciziny, což z nich ovšem činí odborníky
na tvorbu pracovních míst, přitom to jsou leda experti na to,
jak pracovníky přem ístit mimo Ameriku, takže v Americe
pracovní m ísta ubudou.
Poslouchám, jak tito lidé mluví o tom, že se chystají na­
pravit naši ekonomiku, že hodlají vytvářet pracovní místa, Mnjo úžasná rodina
že se chystají snižovat daně a nastolit rovnováhu v rozpočtu.
Potřesu hlavou a pomyslím si: Vás by nevzali ani jako sou­
těžící do Učedníka. H L -. ■M éjjglr .7 p ]
i j j | «
U daní bychom si neměli nechat radit od členů Kongresu,
který není s to schválit rozpočet, a zrovna tak bychom od
d jj B ii * RČfavJř-....''©
SmíhI & m

nich neměli očekávat, že dodrží své sliby týkající se vzniku

nových pracovních m íst. Potřebujeme někoho, kdo je ne­
oblomný vyjednávač a skutečný vůdce. Republikánská větši­
na naneštěstí postrádá vůdčí a vyjednávači schopnosti ne­
zbytné k přijetí rozpočtu, který by z něj vyloučil programy,
jež by měly být zcela v soukromých rukou, nebo by je úplně
zrušil.
Proti Obamovi se doopravdy postaví jedinkrát (ale potom
zase zvadnou), v závěrečných dnech, kdy má vypršet zvlášt­
ní povolení k výdajům. Kdepak byli letošní léto, kdy byl čas
na opravdovou práci a vznik obecné shody?

96 biřmování. První presbyteriánský kostel, Jamaica v New Yorku.

'fi
min v úplně horní řadě, druhý zprava
 Můj otec a matka, Fred a Mary Trampovi, když jsem byl vyřazen z Vojenské akademie
Jako chlapeček
v New Yorku
Taneček s dceruškou Tiffany v Mar-a-Lago s Ivankou, Donem a Erikem
 Trump Building ve Wall S treet 40 naproti newyorské burze
Rozestavěný T rum p In tern atio n al Hotel v Pennsylvania Avenue ve W ashingtonu.
Dříve to bývala budova Staré pošty
Trum p Palace Trump International Hotel and Tower, C entral P ark West One
Trump Tower, sousedící s Tiffany (kde jsem zakoupil práva na prostor nad ním), Dudova Bank oř America v San Francisku
mezi 56. ulicí a 57. ulicí na 5. Avenue
 i' I

„jjhsW I H M •!"Já l:

le sourozenci. Zleva doprava: Robert, Elizabeth, Fred mladší, já a M aryanne

T rum p Intern atio n al Hotel and Tower n a řece v Chicagu
 ,c , L- *
1 ífiBWl

Im tjm m w m m m m w nv **S!!á5S
1, '• ‘
SššÍÍÍ!!!!IB!Í!HH!«!H?MHi '" ‘■"'"I

lara
laM i^šššišii& iíá! aěsBssííí
"v-.
!u«83w ^g i£ sag iíiit’!'i2L!:

Trump Golf Links ve Ferry Pointu

 Postarají se leda o to, že zkazí život milionům Ameri­
čanů - a naše hodnocení, pokud jde o schopnost splácet
dluhy protože nemají vůdčí schopnosti, jichž je zapotřebí,
aby se naší zemi vrátila velikost a dala Američanům dobré
vyhlídky.
Jsme konfrontováni se směsicí mizerného hospodaření
a mizerné politiky. Potřebujeme v Bílém domě vůdcovství,
které bude udržovat vládu v náležitém chodu, přičemž fede­
rální byrokrati budou vykázáni ze všech sfér, kde nemají co
pohledávat. Až bude mít vláda náležité rozměry a náležité
zaměření, nebudeme se potácet z jedné krize do druhé.
Potřebujeme začít u Kongresu Spojených států am e­
rických. Mívali jsme prezidenty (kupříkladu Lyndona John-
sona nebo také Ronalda Reagana), jimž se podařilo vyjednat
všeobecný souhlas a uvést věci do pohybu. Když prezident
Reagan propustil letecké dispečery během sedmého měsíce,
kdy byl ve funkci, dal tak odborům jasný a hlasitý signál.
Když prezident Johnson vyvíjel veliký nátlak, aby dal do­
hromady dostatek hlasů k prosazení zákona o občanských
právech, tropil povyk jak na krajní levici, tak na krajní pravi­
ci, přičemž oběma vyhrožoval, jen aby prosadil svou.
Se vším lze hnout.
/ / //
Prezident Obama umí skvěle hrát golf. Jenže nehraje se
V kanceláři s Donem, Ivankou a Erikem správnými lidmi. Měl by h rát s těmi chytrými lidmi, kteří
dovedou pomoci naší zemi, a navazovat styky, aby se věci
daly do pohybu - ne jenom se svými přáteli.
Věřte mi, že vím, jak využívat golfové hřiště - a golfové
kluby - k uzavírání dohod. Funguje to jedině, když máte
jasné stanovisko a víte, jak své sdělení rozšířit po celé zemi,
aby lidé vaši snahu podpořili a pochopili. Takto nebudeme

S mou krásnou 97
manželkou
Melanií
rozděleni a zvláštní zájmové skupiny si nebudou moci koupit
výsledek, po němž dychtí, a působit mezi námi rozbroje.
Nakonec tedy vše závisí na vůdcovství. Nemyslím, že by
mi mělo mnoho lidí za zlé, že nazývám věci pravými jmé­
ny. Jakmile vidíte, jak o mně referují v televizi, novinách
a na sociálních sítích, musíte souhlasit s tím, že se mi díky
mým názorům dostává větší pozornosti než všem ostatním
republikánským kandidátům dohromady. Doufám, že jde
o projev úcty, nikoli o pouhou zábavu - i když to možná je
tak trochu obojí.
Daří se mi překřičet směšnou liberální zaujatost sdělova­
cích prostředků a promlouvat přímo k srdcím lidí - nebo
se o to přinejmenším snažím. Dokonce i časopis New York,
který lze sotva označit za nějaký konzervativní list, mě vy­
znamenal tím, že mě umístil na titulní stranu, protože jsem
naboural ustálené pořádky.
Znovu tu mluvíme o vůdcovství.
Pokud jde o vytváření pracovních míst a pozvednutí eko­
nomiky, jsem jediný odborník, který nemluví „teoreticky".
Ze mě mluví zdravý rozum a praktický realismus, které mi
vštípila škola tvrdých životních ran. Pustil jsem se do práce,
leccos se mi povedlo, trpěl jsem, když se nedařilo, zadlužil
jsem se, pokračoval jsem v boji a vyšplhal se až na vrchol
a byl jsem ještě větší a silnější než kdykoli dřív. Během krize
v roce 1990 mnozí z mých známých zbankrotovali a už se
nikdy nevzpamatovali. Já jsem se nikdy nepoložil. Přestál
jsem všechno a v mnoha ohledech jsem se poučil, jak si vést,
nastanou-li zlé časy. Naše země teď zlými časy prochází -
chápu to a vím, jak si s tím poradit.
98
Jsem bojovník. Srazte mě k zemi, a já se zvednu ještě
silnější. Tohle miluji!
Celý svůj život jsem netrávil pouze vyděláváním peněz, ale
něčím, co má větší význam: Učil jsem se, jak hospodařit se
zdroji a podělit se o ně s tisíci těch, kdo pro mě pracují. Podle
toho, co tvrdí levicoví kritici, potřebujeme socialismus, aby
se tato země pohnula vpřed, a potřebujeme prezidenta, kte­
rý umí sestavit pravidla při výkonu funkce. Pokud nemůže
k ničemu přimět Kongres, potřebuje prý vládnout na základě
výkonné moci.
Tvrdím, že je to holý nesmysl.
Svobodný trh funguje - ovšem potřebuje vůdcovství,
nikoli diktaturu. Je zapotřebí, aby naše vláda pevně lpěla
na Ústavě a aby udržovala sociální programy, které motivu­
jí a odměňují výkon a jež lze stále kontrolovat, pokud jde
o výdaje a výsledky. Mám velkou starost o zhruba 46,5 mi­
lionu lidí žijících v chudobě a o valnou většinu Američanů
ze střední třídy, kteří si sotva mohou dovolit vlastní dům
(nebo o něj přišli). Mám velkou starost o lidi, kteří svým
dětem nemohou zaplatit ani vzdělání. Z krátka a dobře,
mám velkou starost o lidi, jimž nestačí peníze na americký
sen, protože finanční programy této země tolik nahrávají
převážně bohatým.
Právě proto je jednou z mých nejzávažnějších idejí
zrevidovat řádně daňový zákoník, a to jak kvůli jeho složi­
tosti, tak kvůli zřejmému zvýhodňování bohatých. Hedge-
ové fondy a správcové investic jsou sice důležití pro naše
penzijní fondy a pro příspěvky na penzijní pojištění, jež
pomáhají milionům Američanů, jsou však mnohem méně
důležité, než si myslí. A finanční poradci by měli platit
99
 daně na nejvyšší úrovni, když už na takové úrovni peníze
vydělávají. Tihle flnanění inženýři často s podniky za­
cházejí krajně nešetrně, propouštějí lidi a vydělávají m i­
liardy - ano, m iliardy - dolarů „zeštíhlováním", ničením
životů lidí a někdy i celých podniků. Věřte mi, že znám cenu
m iliardy dolarů, ale také znám význam jediného dolaru.
Peníze, které jsem vydělal, byly plodem mé vlastní prá­
ce - projektů, jež jsem vytvořil, zakázek, které jsem splnil,
a podniků, jež jsem zakoupil a pozvedl na vyšší úroveň. Chá­
pu, co znamená pro moje zaměstnance práce ve stavebnic­
tví - jde o jedna z nejnamáhavějších a nejnebezpeěnějších
pracovních míst na světě.
Ti, kdo propotí den dřinou na pracovišti, by se neměli
večer potit obavami o svůj život.
Já jsem nikdy neměl nějakou „jistotu", že bych byl na vý­
platní pásce státu. Já jsem chlap, který dával výplatní pás­
ky jiným. Nebylo to vždycky lehké. V devadesátých letech
20. století změnila vláda zákony o dani z realit, ovšem se
zpětnou platností. Bylo to velice nespravedlivé, ale s velkým
nasazením jsem se tehdejší dobou probojoval a poté se mi
zase výtečně dařilo. Tento zákon byl pro stavebnictví doslova
smrtonosný. Vyřadil z daného odvětví spoustu lidí. Výstavbu
ještě dnes ztěžuje nem ístná vášeň lidí posedlých životním
prostředím. Máme nyní šílenou nadměrnou regulaci. Patrně
si ani nemůžete koupit sponku na papír, aniž porušíte nějaké
státní nařízení.
Není divu, že napětí v naší společnosti dosáhlo rekordní
míry. Nechrne dobré a čestné podnikatele a podnikatelky
řídit jejich firmy, zejména malé, bez většího vměšování.
Následně budou s to vydělávat více peněz, dávat práci více
100
lidem - ne jenom osobám pracujícím na částečný úvazek,
jak nám je vnutila „Obamova péče" - , a budou sam i vést
šťastnější život.
Tato země má v dnešní době značné finanční potíže. Stát­
ní dluh činí více než 19 bilionů dolarů a míříme k 20 bilio­
nům dolarů. I nejliberálnější ekonomové varují, že pokud se
dostaneme nad úroveň 20 bilionů, ocitneme se ve velkém,
opravdu velkém maléru. Pak se náš finanční systém sku­
tečně zapotácí a začne snižovat naši schopnost půjčovat si,
ovšem náklady na obsluhu našeho dluhu se prudce zvýší.
Potom ztratím e hodně důvěry na světových trzích. Loň­
ský rok byly Spojené státy jedinou zemí, která si uchovala
finanční stabilitu, zatímco Evropa a Asie zakolísaly. Náš
dluh představuje velice nebezpečné břímě, jež se s nám i
vleče. Přitom je obrovský počet Američanů, kteří z loňského
ekonomického růstu neměli nic, a vlastně ani z posledních
dvaceti let. Jsou nuceni uvalit hypotéku na své sny - na své
americké sny -, jen aby se aspoň udrželi tam, kde právě jsou,
aby se jakžtakž protloukli. Mají pramalou naději na vzestup.
Tohle je případ pokaženého systému, který potřebujeme
spravit. Musíme něco podniknout, abychom změnili to, jak
formulujeme politiku, a musíme s tím začít ihned. Potřebuje­
me lidi, kteří chápou rozměr problémů a vědí, jak otočit kurz
státní lodi správným směrem.
Potřebujeme vůdcovství!
Některá z navrhovaných řešení vůbec nedávají smysl.
Existují politici, k teří si myslí, že jedním způsobem, jak
snížit státní dluh, je omezit program Sociální zabezpečení
ěi jiné programy nabízející dávky. Y tom to případě musí­
me našlapovat velice opatrně. Již od naší „velké" krize před
101
více než osmdesáti lety Amerika vždy poskytovala sociální
záchrannou síť těm, kdo vypadli z ekonomického kola ven.
Zejména starobní důchodci musejí vyžít z penzí a příspěvků
programu Sociální zabezpečení a také využívat Medicare.
Při změně pravidel pro ty, jejichž měsíční dávky znamenají
hodně pro jejich živobytí, musíme být velice opatrní. Spousta
starých lidí žije od jedné dávky k druhé. Rozhodně nemám
v úmyslu tyto platby omezovat. To nepřipadá v úvahu. Vždyť
přece do tohoto systému celý svůj pracovní život platili, aby
ve stáří své měsíční platby dostávali.
Jsou tedy na řadě.
Na Sociální zabezpečení bychom sahat neměli. To je zcela
vyloučeno.
Ale víte, co? Je přece řada bohatých lidí, kteří je ani ne­
potřebují. Pokud mi vláda nabídne možnost vzdát se ho, já
tuhle stálou položku rád oželím. Jsem si jist, že se najdou
i jiní movití jedinci, kteří učiní totéž. Ovšem i tak by byl vliv
tohoto řešení na finanční krizi, které čelíme, minimální.
Upravit daňový zákoník, aby byl spravedlivější ke všem
příjmovým skupinám, představuje mnohem lepší odpověď
na takto závažný problém.
Nepochybně stojí za přezkoumání „oprávněné nároky"
ve smyslu plýtvání, nesprávného udílení nebo m rhání při
jejich vyplácení. Všude probírám imigrační politiku, ale pole­
mizuji s tím, že by měli ilegální přistěhovalci - nebo jejich
děti - dostávat tytéž příspěvky jako řádní občané nebo ti,
kdo jsou tu podle práva.
Dále je nutné přezkoumat státní velkorysost vůči četným
podnikům a odvětvím neboli „oprávněné nároky bohatých".
Jsem velice skeptický k programům dorovnávajícím příjmy,
102
protože podle všeho se z nich vyvinula celá odvětví se silný­
mi lobbistickými tým y a firmami, v jejichž čele stojí velcí
přispěvatelé na volební kampaně.
K řešení obecných ekonomických problémů musíme začít
s přestavbou průmyslových odvětví, aby obstála v konkuren­
ci s cizím i podniky a aby vytvářela skutečná pracovní místa.
Vládní statistické údaje jsou upravovány tak, aby čísla vypa­
dala velice pěkně, ale v reálném životě je situace strašlivá.
Podíváte-li se na stav nezam ěstnanosti, objevují se zde
dvě závažné proměnné. Jednou z nich je podíl těch, kdo už
to vzdali a z pracovního trhu se vyčlenili. Ti už ani nejsou
zařazováni mezi nezam ěstnané. Takzvaná m íra zapojení
do práce, jež se týká těch, kdo zůstali na pracovním trhu,
je nejnižší za tém ěř čtyřicet let. Takhle nízká nebyla od
dob, kdy zemi řídil prezident Jimmy Carter. Za jeho vlády
se země dostala do inflační spirály, při níž úroková m íra
přesáhla 20 %.
Vezmete-li v úvahu také velký počet lidí s pracovním
m ístem , ovšem na zkrácený úvazek, skutečná m íra ne­
zaměstnanosti se vyšplhá vysoko nad 10, ne-li 20 %. Vím, že
mnozí moudří finanční odborníci zpochybňují vládní hodno­
cení trhu práce a statistiku, kterou vláda vydává. V každo­
denním životě vidíme u svých přátel a sousedů, že je na tom
pracovní trh nadále velice špatně, přičemž zeštíhlování je
pořád oblíbený lidový výraz pro činnost podniků, které se
snaží co nejvíce nafouknout cenu svých akcií.
Ve prospěch jiných zemí neztrácíme jenom pracovní místa.
Jsme svědky toho, jak v cizině mizí celá průmyslová odvětví.
Američané chtějí pracovat, v této zemi máme vynikající
pracovní morálku. Potíž však tkví v tom, že pokud mladí
103
shánějí první slušnou práci, žádnou nenajdou, a totéž platí
o těch, kdo o své pracovní místo přišli a hledají nové.
Pracovní místa tu prostě nejsou. Vypařila se!
Určitě jsem v podnikání sehrál svou roli. Vím, jak vytvá­
ře t pracovní m ísta. Za svého působení jsem jich vytvořil
desetitisíce. Pro mne dnes pracují tisíce lidí a četné další
tisíce jsou zam ěstnány v podnicích, které vlastním ještě
s dalšími společníky. Jsem zapojen doslova do stovek firem,
z nichž téměř všem se daří skvěle a stanovují nová měřítka
a rekordy.
P atří k nim všechno - od stáčírny pram enité vody až
po vinice. Spravujeme lední kluziště, natáčím e televizní
programy, vyrábíme kožené zboží, vyvíjíme parfémy a patří
nám nádherné restaurace.
Ovšem jádrem našeho chleba vezdejšího jsou stavební
podniky a nemovitosti. V lastním e, stavíme, spravujeme
nebo pronajímáme četné krásné budovy všeho druhu.
Jedno však mají mé různorodé podniky společné: vesměs
pomáhají poskytovat lidem pracovní místa. Stavím-li dům
nebo buduji-li golfové hřiště, vznikají tak pracovní místa pro
stavební dělníky a pro všechny firmy dodávající m ateriál -
od podlahových krytin až po osvětlovací zařízení.
Jsou to dobrá pracovní místa.
Jakmile je dům hotov a lidé se do něj nastěhují, nebo hra-
jí-li lidé na jednom z mých golfových hřišť, případně pokud
bydlí v hotelu, dodáváme obslužný personál, aby všechny
tyto podniky udržel v chodu.
To jsou další dobrá pracovní místa.
Totéž platí v případě, že své zboží nechávám vyrábět
v Číně, Mexiku či dalších zemích. Leckdo mě napadá, že se
104
dožaduji, abychom si na tyto země stěžovali, přitom si v nich
nechávám vyrábět zboží.
Moje odpověď zní: Jsem realista. Jsem zapojen do konku­
rence.
Pokud pracuji na nějakém podnikatelském projektu, usilu­
ji o co největší zisk. Ale měli bychom podnikatelské prostře­
dí natolik změnit, aby výrobci dosahovali nejlepších zisků
přímo tady v USA. V dnešní době to tak ovšem nefunguje.
Potřebujeme legislativu, která dá americkým podnikům
daňové priority a finanční podporu, aby v naší vlasti uplat­
ňovaly více ze své techniky a přem ístily sem více ze své
průmyslové výroby.
Musíme určitým zemím zabránit, aby svou měnu de­
valvovaly, jak se jim zlíbí.
Jsme domácí mužstvo, tudíž máme mít výhodu.
Jak tedy získáme zpět pracovní místa, o něž jsme přišli
ve prospěch jiných zemí?
Odpověď zní: Začněme sjednávat lepší obchodní dohody
se svými „spřátelenými” partnery.
Musíme dostat zpět pracovní místa z takových zemí, jako
je Čína, Japonsko a Mexiko. Musíme si dupnout a být tvrdí.
V příliš mnoha ohledech vyklízíme největší trh na světě -
amerického spotřebitele.
Ford nedávno oznámil, že v Mexiku staví továrnu za
dvě a půl miliardy dolarů. Nabisco přesunuje jednu velkou
továrnu z Chicaga do Mexika. Jedna německá automobilka
měla v úmyslu postavit závod v Tennessee, ale pak si to roz­
myslela a místo toho jej buduje v Mexiku.
Jak k tomu přijdeme? Kolik dobrých pracovních míst jsme
ztratili jenom v případě těchto dvou zakázek? Kolik dalších
105
zakázek tohoto druhu nám už proklouzlo mezi prsty, aniž
jsme si to vůbec uvědomili? Stovky, možná dokonce tisíce -
ale to už musí přestat!
Je to k smíchu. Všichni víme, že americká pracovní síla
je vůbec nejlepší, jaká existuje. Stačí, když jí umožníme
konkurovat.
Jenže my jenom vysedáváme a u obchodních dohod
dostáváme na frak.
V mých podnicích bojujeme o každou zakázku. Bojujeme
o nejlepší cenu čistícího materiálu pro restaurace a o nejlepší
cenu za vytištění etiket na svých láhvích na víno.
Já za své lidi bojuji dnes a denně.
Nyní bojuji za Ameriku. Chci, aby naše země zase začala
vyhrávat. A půjde to!
Stačí si umínit, že budeme vyhrávat a že ze značky Made
in America učiníme čestný odznak, jako tomu kdysi bývalo.
106
9.
★ ★ ★ ★ ★
SYMPAŤÁCI
MOHOU SKONČIT PRVNÍ
Já jsem sympaťák. Fakt. Ale mám ohavný zvyk, který po­
strádá většina politiků z povolání: Říkám pravdu. Nebojím
se přesně vyložit, v co věřím. Když mi někdo položí nějakou
otázku, neodpovím projevem, který se kontroverznímu té­
m atu vyhne. Já na tu otázku odpovím.
Někdy se leckomu mé odpovědi nelíbí. Tak ať.
A ta k mě napadnou. Ale když na mě někdo zaútočí,
podniknu protiútok. Vší silou.
Vždy jsem se držel své zásady: Jestliže mě kritici na­
padnou, podniknu protiútok. Buďme jeden k druhému po­
ctiví a nelžeme si. Pevně věřím, že moje odpověď dává jasný
smysl.
Víte, kdo tento přístup ocení nejvíc? Americký lid.
Ten není zvyklý slýchat od politiků pravdu, přitom ji má
nesmírně rád a také ji rád slyší ode mne.
107
 Američané nikoho takového, jako jsem já, v politice nikdy
neviděli. Nikdy neviděli někoho, kdo je ochoten postavit se
lobbistům, spolkům vybírajícím peníze na kampaň a p ar­
tikulárním zájmům, jež mají vesměs příliš mnoho vlivu na
washingtonské politiky. Já si svou cestu platím sám, takže
mohu říkat, co se mi zlíbí. Budu dělat jenom to, co je správné
pro naši zemi, kterou mám tolik rád.
Někdy se za to platí určitá cena. Pro mě má nesmírný vý­
znam loajalita. Jak má rodina, tak blízcí přátelé mi říkají, že
jsem tak loajální, až si tím škodím. A tak právě proto, když
jsem oznámil svou kandidaturu, mě velice zajímalo, který
z mých takzvaných přátel mi zachová loajalitu.
V politice se pokládá 55 % voličů za skvělé vítězství, ale
také to znamená, že je proti vám 45 % lidí. Já jsem proti sobě
nikdy neměl 45 %. Když jsem se vrhl do veřejného dění, lidé
mi tleskali a slyšel jsem jen málo pískotu nebo posměšků. Ale
jakmile se ucházíte o nějakou politickou funkci, najednou
slyšíte v pozadí pískot. Jednou večer jsem byl na nějaké cha­
ritativní akci, kde jsem přispěl hodně penězi. Byla tam se
mnou moje m anželka Melania. Dočkali jsme se hlasitého
jásotu. Ale ke svému překvapení jsme zaslechli i menší počet
lidí, kteří v pozadí pískali. Melania mi řekla: „Miláčku, copak
to je? Předtím tě nikdy nikdo nevypískával.“ Podíval jsem se
na ni a odvětil: „Vítej ve světě politiky."
Někteří lidé, které jsem pokládal za přátele, mě překvapili.
Jedno z mých největších překvapení nastalo v obchodním
domě Maey’s. Mám dlouholetý dobrý vztah s jeho ředitelem
Terrym Lundgrenem, což je velice milý chlap a výborný šéf.
V Maey’s prodávám košile, kravaty, manžetové knoflíčky
a parfémy. Zatím jsme si tu vedli výborně. Dělá mi dobře
108
pomyšlení, že Trump je jediná značka, jež je schopna pro­
dávat jak byt za 50 milionů dolarů, tak kravatu za 37 dolarů.
Terry Lundgren byl dobrý přítel. Strávili jsme spolu
spoustu času v Mar-a-Lago a na mnoha golfových hřištích,
jež mi patří. Představil jsem ho lidem, kteří se poté stali
jeho dobrými přáteli. Zatelefonoval mi v srpnu 2015, když
jsem byl kvůli svým výrokům o ilegálním přistěhovalectví
objektem nevraživého referování v tisku. Chystal jsem se
oslovit velký dav v New Hampshiru, a vtom mi zazvonil mo­
bil. Pořadatel na tribuně už mě začal představovat - mluvil
o některých z mých budov a o tom, jak si vedu v průzku­
mech. Ale když jsem viděl, že mi volá Terry - je to přece
přítel - , zvedl jsem mobil.
„Donalde, Donalde, musím s tebou mluvit," oznámil mi
uspěchaným a nervózním tónem. „Volá nám spousta Mexi­
čanů. Mají v úmyslu demonstrovat před Macy’s.“
Řekl jsem: „To se neděje nic strašného. Budou tam tak
hodinku."
„Tohle nesmím dopustit," řekl. „Neposloužilo by to pověsti
našeho podniku."
Sdělil jsem mu, že se právě chystám pronést projev, takže
s ním nemohu dlouho mluvit, ale přece jen jsem mu vmetl
do tváře: „Jestli něco podnikneš, bude to skutečný projev
neloajality, protože děláš dusno kvůli prodeji mých kravat
a košil. A kromě toho bych moc dobře nevypadal."
Terry řekl: „Musím něco podniknout. Právě se chystáme
vydat tiskové prohlášení, že s tebou končíme." No tohle, po­
myslel jsem si, a to je podnik, který právě zaplatil pořádnou
pokutu za jisté ohavné chování vůči svým zákazníkům. To
se tedy ukázal!
109
 Zatímco Terry četl ono tiskové prohlášení, pořadatel ozná­
mil mé jméno a dav nadšením zaburácel. „Počkej chviličku.
Ty něco čteš, ale já mám promluvit k nabitému sálu. Nemoh­
lo by to počkat do zítřka?”
„My to musíme udělat teď,“ řekl. „To nepočká.11
„Tak vida. Jasná ukázka neloajality. Já ti říkám, že jestli
tam budou demonstrovat, stráví tam tak hodinku. Každému
je to jedno.”
Mé kravaty, košile, manžetové knoflíčky a parfémy jsou
teďk dostání v Trump Tower, nikoli v Macy’s. Doslechl jsem
se, že kvůli tomu několik tisíc lidí rozstříhalo úvěrové karty
pro Macy’s a poslalo je zpět do tohoto obchodu. Veřejnost
tedy chápe, o co šlo.
Také jsem se doslechl, že i jiné společnosti ukončily své
podnikání s Macy’s. A nejméně jeden přední podnikatel mi
sdělil: „Nemohu uvěřit, jak neloajálně se Terry Lundgren
zachoval/1A žertovně dodal: „V Mar-a-Lago pobýval častěji
než ty!”
Podobně společnosti NBC a Univision odmítly přenášet
soutěže krásy Miss Universe a Miss USA. NBC jsem za­
žaloval, ale pak jsem se s ní dohodl, ovšem předtím jsem její
polovinu koupil a prodal to všechno společnosti IMG. Právě
teď se soudím s Univision o nemalou částku.
S NBC, která vydělala miliony na vysílání mého progra­
mu Učedník, jenž měl vysokou m íru sledovanosti, jsem mí­
val dlouhý a velice úspěšný vztah. Ale než se stala tahle
příhoda, oznám il jsem jejím představitelům , že pokud
budu kandidovat na prezidenta, nebudu kvůli pravidlům
o rovnocenném přidělení času ve sdělovacích prostředcích
v tomto pořadu pokračovat. Učedník už byl obnoven a řídící
110
pracovníci NBC a Comcastu za mnou přišli do kanceláře, aby
mi to rozmluvili.
Steve Burke z Comcastu, ředitel NBC Bob Greenblatt a šéf
televize se specializací na reality show Paul Telegdy jsou vý­
borní chlapi a můj vztah s nimi byl úžasnou zkušeností. Jsem
nesmírně rád, že jsme svou při urovnali a že život jde dál.
Ale žaloba na Univision dosud trvá a já očekávám, že se
časem dočkám toho, že na této společnosti vysoudím spous­
tu peněz. Porušila totiž smlouvu, za což musí zaplatit. Je
to smutné, protože jsem si tolik oblíbil její dva vedoucí pra­
covníky, Randyho Falca a Beau Ferrariho. Kdo ví, co bude
dál? Snad zase jednou dobré vztahy obnovíme.
Povyk ztropený kolem toho, že byly přerušeny určité
styky, byl v prvních týdnech vytrvalý. Tak třeba: ESPN
PŘETÍNÁ VAZBY NA TRUMPA, i když jsem u ESPN jakživ
neměl žádnou zakázku. Tento televizní kanál používal mé
golfové hřiště u Tichého oceánu, nazvané Trump National
Los Angeles, na volný čas trávený golfem. NASCAR PŘERU­
ŠUJE VEŠKERÉ VAZBY NA TRUMPA, přitom jsem s tímto
podnikem pořádajícím sportovní akce neměl žádné styky,
jenom jsem mu ke každoroční slavnostní hostině pronajímal
taneční sál v Trump National Doral. Tak jsem si ponechal
jeho značně vysoké zálohy a tyto objekty budu pronajímat
někomu jinému - doufám, že za víc.
Situace se uklidnila a lidé mi vyjadřují velké uznání za
to, že jsem předestřel problém ilegálního přistěhovalectví.
Důležitost tohoto tém atu jsem tolik zdůraznil, protože je
tak významné pro budoucnost Ameriky. Nepřekvapilo mě,
že to vyvolalo spoustu problémů. Většina politiků si příliš
nechce pálit prsty s něčím, co je tak kontroverzní. Zato mně
111
je to jedno. Naučil jsem se od svého otce, jak být přímý, jak
být čestný a jak zarytě lpět na své víře.
Můj báječný, přísný, leč milující otec Fred Trump postavil,
vlastnil a spravoval budovy v Queensu a Brooklynu. Vydělal
sice dost peněz, aby mohl složit ruce do klína a odpočívat,
jenže on nebyl z takového těsta. Dokonce i o víkendech pro­
cházel nějakou budovou, domem nebo staveništěm. Pokud
byla na chodbách špína nebo nesvítila žárovka, tamější pra­
covníci dostali co proto. Můj otec se nijak netrápil tím, že by
snad ranil něčí city - chtěl, aby byla podlaha uklizená, neboli,
jak to často říkával, „jako nová“. Pokud člověk, který to měl
na starosti, nebyl s to udržet čistotu, dostal vyhazov. Můj
otec věřil, že má ke svým nájemníkům určitý závazek. Řídil
se prostým heslem: Dělej si svou práci a práce ti zůstane.
Udělej ji pořádně a dostaneš lepší práci. Tohle mi vždycky
dávalo smysl.
Politika tak ale naneštěstí nefunguje. Pokud je někdo zvo­
len, je krajně obtížné se ho zase zbavit. Politika nic nevede
k tomu, aby se pokoušel s něčím opravdu hnout. Kdyby měla
americká veřejnost tušení, jak to chodí, byli by lidé mnohem
naštvanější, než jsou. Obliba Kongresu by byla ještě nižší než
teď. Politikům z povolání se to ale takhle líbí - ostatně být
politikem je přece jejich povolání. Znám jich bezpočet a věřte
mi, v soukromém sektoru by jim nikdo práci nedal. Nechtějí,
aby je někdo připravil o jejich vynikající důchodový plán
a odvody na zdravotní péči - přitom jim je platíte právě vy!
Takhle se to líbí i zájmovým skupinám a lobbistům. Vydě­
lávají hromady peněz prodejem vlivu - a rozdávat peníze je
mnohem snazší než třeba čistit podlahu. Věřte mi, já vím,
jak to chodí, sám jsem kdekomu přispěl na kampaň.
112
Od těchto lidí si nevezmu jediný cent, já si své platím sám.
Na mne se tedy stará pravidla nevztahují - a ti, kdo z těchto
pravidel tyjí, nevědí, jak reagovat. Zprvu doufali, že pokud
mě budou přehlížet, odpadnu. Američtí občané však bez­
pochyby prokázali, že se zmýlili. Američané jsou nesmírně
rádi, že se konečně někdo postavil za jejich zájmy!
Nemohli mě přehlížet, a tak se do mě pustili. Tihle političtí
vysloužilci hledali nějaké místo, kde jsem nejzranitelnější -
proto zaútočili na moje vlasy, které jsou mimochodem oprav­
du moje. Prokázali náram nou odvahu, když napadli moje
vlasy. To zplodilo nejpodivnější politický titulek, jaký se kdy
objevil v NBC News: TRUMP HÁJÍ SVÉ VLASY, NAPADÁ
MÉDIA NA VOLEBNÍM SHROMÁŽDĚNÍ!
Docela nedávno zase přišli s tvrzením , že nemám dost
konkrétních představ. K tomu jsou pádné důvody - je to
totiž v naprostém souladu s mou obecnou představou o vůd­
covství. Mnohé z našich problémů zaviněných dlouhými
lety stupidních rozhodnutí nebo tím, že se nepřijala vůbec
žádná rozhodnutí, přerostly v nesmírný malér. Kdybych měl
kouzelnou hůlku a mohl s nimi mávnutím skoncovat, udělal
bych to. Jenže je-li třeba dospět k rozhodnutím, působí zde
množství různých hlasů - a zájmů -, jež je nutné vzít v po­
taz. Z toho plyne nezbytnost pozvat lidi dojedná m ístnosti
a vyjednávat o kompromisech, dokud z ní všichni neodejdou
víceméně spokojeni.
Dělat kompromisy nikomu nejde pod nos. Věřte mi, že
nikdy nebudu dělat kompromisy, pokud jde o základní zá­
sady, jež v této knížce probírám. Ovšem každá zúčastněná
strana potřebuje m ít při rozhodování pocit, že byla vysly­
šena. Když se něco staví, nejtěžší na tom je přim ět městské
113
činitele, městskou radu, zastánce ochrany životního prostře­
dí, m ístní orgány územního plánu a věčně kritická média
k souhlasu, že jde o přijatelný projekt. Pak musíme do věci
zapojit banky, dodavatele a odbory, aby byl projekt finančně
proveditelný.
Kdybych na začátku řekl: „Přesně takhle chceme tenhle
barák postavit," novinové titulky by hlásaly: PROTI TRUM-
POVU PROJEKTU SE ZDVIHL OBROVSKÝ ODPOR! Nepo­
stavilo by se nic.
Tytéž zásady se vztahují na řízení federální vlády.
Kongres nemůže schválit rozpočet, protože nikdo neví, jak
se má vyjednávat s různými složkami, jež se podílejí na fi­
nancování naší vlády. Kongres většinu ěasu prostě přijímá
loňské výdaje, které zase představovaly pokračování výdajů
z předchozího roku. Poté následuje dohoda o výjimečném,
dočasném provizorním opatření. Nedospěje se k žádnému
konečnému rozuzlení, a tak se týž nehospodárný proces
opakuje rok co rok.
Potřebujeme najít ty nejlepší včetně odborníků z rů z ­
ných oborů, ekonomů a rovněž kongresové předáky, aby
načrtli určitou perspektivu a určili, které programy fungují
a měli bychom si je podržet, nebo je dokonce rozšířit, k te­
ré programy by se měly ukončit a které další programy by
se mohly přidat, abychom si poradili s měnícím se světem.
Politici z povolání ustaviěně tvrdí, že tyto odpovědi mají -
jenže jak je to možné, když situaci ani nepodrobili řádnému
rozboru?
Velký vůdce m usí být pružný, přitom trv a t n a svém,
pokud jde o hlavní zásady, ale také nacházet prostor pro
kompromisy, které mohou lidi sblížit. Velký vůdce musí být
114
při vyjednáváních obratný, aby každý návrh zákona týkající
se dělby veřejných prostředků nešel do ztracena. Já vím,
jak trvat na svém, ale také vím, že republikáni a demokraté
potřebují nalézt společného jmenovatele, aby rovněž trvali
na svém.
Potřebujeme být svědky skutečného většího pokroku za
prvních sto dní příští vlády, než jsme byli svědky za sedm
let Obamova prezidentství. Je zapotřebí postrčit Washington
správným směrem. Doufám, že pochopíte, že tohle je dů­
ležitější než všechny nejisté podrobnosti velkolepých plánů,
které nikdy nebudou uvedeny v život.
Mimochodem, vyrukoval jsem s řadou politických inicia­
tiv. To není žádná „politika naděje". To je „politika reality”,
jakou může prosazovat jenom silný podnikatel, jako jsem já.
Dalším oblíbeným trikem mých odpůrců je napadat mé
ideje tvrzením , že nejsem vůbec konzervativní a vlastně
ani republikán. A zdaleka nejhorší má být to, že nejsem ani
politik! Oni tvrdí, že kvůli tomu nemohu ve Washingtonu
nic prosadit.
Mám pro ně novinu: Washington prostě nefunguje.
Je to paradox, že právě tento druh kritiky napomohl mým
idejím přilákat pozornost, a hlavně si získat oblibu. Tento
kontrast Američanům připomněl, co si o politicích z povolání
doopravdy myslí.
Pokud jde o to, zda jsem republikán a konzervativec, dovol­
te, abych vám vyprávěl příhodu vypovídající o skutečném
fungování našeho politického systému. V květnu roku 2015
za mnou přišel do Trump Tower předseda Klubu růstu, což je
jedna z významných organizací prosazujících konzervativní
hodnoty. Vypadal jako velice sympatický, rozumný chlápek.
115
 i
Na schůzce prohodil lichotivá slova o mém podnikatelském
úspěchu a řekl mi, že lidí jako já je ve Washingtonu zapotřebí.
Týden nato jsme od něho dostali dopis, v němž stálo: „Jak
oba víme, pracovní m ísta vytvářejí majitelé podniků, ne
vláda." Následně požádal o dar milionu dolarů. Milion dolarů!
Když jsem ho odmítl, napadl mě v tisku. Nejsem prý sku­
tečný kandidát, řekl a dodal: „A bylo by nešťastné, kdyby
Trump zabíral místo třeba na jediné republikánské debatě."
Zabíral místo komu? Obávám se, že tomu, kdo by jim dal
ten velký dar.
Když jsem se dostal do popředí v průzkum ech, tento
spolek utratil milion dolarů za inzeráty, jež mě napadaly
v Iowě. Je to opravdu vykutálený spolek: Jejich představitel
za mnou přišel do kanceláře, aby mě požádal o dar milionu
dolarů, ale nakonec ho to stojí právě milion dolarů.
Mezitím mě takto pomlouval před svými stoupenci: „Do­
nald Trump je nejhorší typ politika, který řekne cokoli, jen
aby byl zvolen." To, co oni nazývají „říci cokoli", znam ená
podle mě říci pravdu.
Tohle je ukázka všeho špatného v našem politickém sys­
tému. Když se na politiky podíváme, napadne nás: Tenhle
p atří tom uto m ilionáři. Tam ten p atří tom uhle m ilionáři
nebo lobbistovi či zvláštní zájmové skupině.
A co já? Já mluvím za lidi.
Proto mě vládnoucí moc napadá. Nemůže si mě přivlastnit,
nemůže mi nic diktovat, a tak se snaží přijít na to, jak mě
odmrštit. Její představitelé uvádějí (tentokrát správně), že
jsem byl svého času registrovaným demokratem. Vyrůstal
jsem a pracoval v New Yorku, kde je demokratem skoro každý.
116
Víte, kdo ještě býval demokratem? Ronald Reagan. Ten od
nich odešel a já od nich odešel před lety, když jsem začínal
chápat, co liberální demokraté páchají s naší zemí. Nyní
jsem z celého srdce konzervativní republikán. Já jsem se
nerozhodl, že se stanu republikánem. Vlastně jsem jím byl
vždycky.
Od přírody jsem konzervativní člověk. Věřím v silnou
pracovní morálku, tradiční hodnoty, ve střídmost v mnoha
ohledech a rozhodný postoj ve vojenské a zahraniční politice.
Podporuji přísný výklad Ústavy, což znamená, že by se soud­
ci měli řídit precedenty, nikoli formulovat sociální politiku.
Zastávám tradiční konzervativní hodnoty. Každé ráno
vstanu a jdu do práce. Pracuji pilně, vždy jsem byl poctivý
a velice úspěšný. Jak je to s těmi miliardami, co mám? Vy­
dělal jsem každý šesták. Když jsem začínal svou pracovní
dráhu, otec mi nikdy nedával moc peněz, ale vštípil mi vý­
bornou pracovní morálku. Vždy vycítím těžkou závist, když
někdo tvrdí, že mi otec dal do začátků podnikání dvě stě
milionů dolarů. To zrovna!
Tak zaprvé, tolik peněz ani neměl. Tehdy totiž neměl cenu
dvou set milionů dolarů ani celý Brooklyn. Zadruhé, i kdyby
je měl, určitě by mi je nedal.
Když jsem chtěl odejít z Brooklynu a Queensu, abych to
zkusil na M anhattanu, pomyslel si, že jsem se zbláznil. Ale
přesto měl ve mě důvěru. Nikdy nezapomenu, co řekl mé
úžasné matce: „Podívej, nevím, jestli si počíná dobře nebo
špatně, ale musím ho nechat, ať to zkusí. Má velké schopnosti
a nadání, takže kdo ví? Třeba udělá díru do světa." Můj otec
byl tvrdý chlapík, ale s vřelým srdcem. Byl to člověk, jenž
117
opravdu miloval svou ženu a pět dětí: Maryanne, Elizabeth,
Roberta, Freda a mě. Vždy pro nás chtěl to nejlepší.
Půjčil mi menší částku (půjčil, ne dal!), asi milion dolarů,
což jsou peníze, které bych patrně získal od nějaké banky -
a největší etapa mé cesty začala. Otci jsem po několika le­
tech splatil dluh i s úroky, jakm ile jsem začal vydělávat
na zakázkách na M anhattanu, a to velice úspěšně. Jedna
z nich, hotel Grand Hyatt, byla vskutku terno. Tento hotel
jsem postavil včas a za méně, než byl rozpočet. Vydělal jsem
opravdu balík. Otec se velice zaradoval a byl na mě pyšnější
než kdykoli předtím.
Když můj otec ve věku devadesáti tří let zesnul, zanechal
svým dětem dědictví. V té době už jsem měl vybudován roz­
sáhlý podnik s mezinárodní reputací. Když se rodina poděli­
la o daň z majetku a dědictví, peníze, jež obdržela, byly spíše
skromné, měřeno tím, co jsem předtím vytvořil. Jistě potě­
šily, ale rozhodující peněžní faktor nepředstavovaly. Otec mi
zanechal něco mnohem důležitějšího: nejlepší „geny“, jaké
vůbec může někdo získat. Byl to vynikající člověk a otec.
Podívejme se na konzervativní program a přezkoumejme,
jak bych u něj obstál:
Dosažitelná zdravotní péče? Tady je mé slovo - a já své
slovo nikdy neberu zpět. „Obamovu péči“ je třeba zrušit,
jakmile to půjde, a nahradit ji něčím mnohem lepším.
Imigrační reforma? Může někdo tvrdit, že má k tomuto té­
matu říci víc než já? Můj plán je prostý: Postavíme zeď a opět
se chopíme kontroly své země. Důsledné vymáhání zákona
na hranicích. Legální přistěhovalci by měli umět anglicky
nebo se jazyk naučit - bez něj se nikdy nemohou asimilovat.
118
Děti přistěhovalců narozené v Americe a sloužící jako
kotva pro přidělení občanství? Takové dítě je tu jediný den,
a ihned m á nárok na celý život s dávkami, kdežto jiní tu
stráví bezm ála celý život, aby na ně vydělávali. To musí
skončit!
Dohoda s Íránem ? Íránu se nesm í dovolit sestrojit ja ­
dernou zbraň. To není žádná výhrůžka, ale pouhé konsta­
tování faktu. Jak naši spojenci, tak nepřátelé by se měli mít
na pozoru.
Druhý dodatek? Věřím, že práva majitelů zbraní, kteří
dodržují zákon, musejí být plně chráněna.
Obrana náboženské svobody? Věřím, že náboženská svo­
boda je nejzákladnějším ústavním právem, které máme a jež
musí být chráněno.
Náprava naší nefunkční daňové soustavy? Není druhý
politik, jenž by naší daňové soustavě rozuměl tak jako já.
Musí se změnit, aby byla spravedlivá ke všem Američanům -
a zjednodušená.
Jsem silný, hrdý konzervativec. Jaký je největší rozdíl
mezi mnou a všemi těmi budižkničemy, politiky, kteří leda
žvaní, ale jinak jsou k ničemu? Těmi, kdo ustavičně tvrdí,
že se jim jako konzervativcům nikdo nevyrovná? Já o ničem
nežvaním, já makám!
Angažuji se pro tu to zemi, protože naši takzvaní pře­
dáci toho nejsou schopni. Takže až bude příště někdo opět
zpochybňovat mé pevné konzervativní zásady, ukažte mu
tenhle výčet!
119
 10.
★ ★ ★ ★ ★

BÝT AMERIČANEM JE ŠTĚSTÍ

Vím, jaké mám štěstí. V den, kdy jsem se narodil, jsem zís­
kal největší výhru v loterii na planetě Zemi. Narodil jsem se
ve Spojených státech amerických. S tím se družily úžasné
možnosti, jež má každý americký občan: právo stát se nej­
lepším možným člověkem, jak jen to lze. Právo, aby se s vámi
zacházelo stejně jako se všemi ostatním i Američany. Právo
mluvit svobodně (a mimochodem, tohle právo beru velice, ve­
lice vážně). Právo vyznávat náboženství podle svého výběru
způsobem, jaký si zvolíte. Právo uspět, co nejvíc to umožní
vaše vlastní pilná práce a nadání. Právo být v bezpečí ve
vlastním domě díky výkonným orgánům vym áhání práva
a výsada starat se o rodinu s vědomím, že ji chrání muži
a ženy z nej skvělejších vojenských sil na světě.
Myslím, že moji rodiče museli tušit, jak budu hrdý na to,
že jsem Američan: Narodil jsem se na svátek státní vlajky,
14. června!

121
 Já vám povím, jak jsem hrdý na to, že jsem Američan.
Patrně jste se doslechli, že mi v Palm Beachi na Floridě
p atří jeden dům. Jmenuje se Mar-a-Lago, což znam ená
„Moře do jezera11. Má sto dvacet osm místností. Byl připsán
na seznam Národního historického dědictví, protože patří
mezi nejkrásnější domy, jaké kdy byly postaveny. Vybudova­
li ho v roce 1927 E. F. H utton a jeho m anželka Marjorie
Merriweather Postová, dědička firmy na balení potravin.
Pozemek, na kterém je umístěn, tvoří prý nejcennějších
osm hektarů půdy na Floridě. Poté, co jsem ho koupil, jsem
chtěl, aby lidé věděli, jak jsem hrdý i vděčný, že jsem Ameri­
čan. Rozhodl jsem se proto před svým domem vyvěsit ame­
rickou vlajku, takovou americkou vlajku, kterou by nikdo
nepřehlédl, vlajku vhodnou pro tento nádherný dům.
A tak jsem na čtyřiadvacetimetrový stožár vytáhl mimo­
řádně velkou vlajku měřící 4,5 m etru krát 7,6 metru.
Byl to úžasný pohled, když vlajka pleskala ve větru a pyšně
povlávala. Jenže město Palm Beach usoudilo, že moje vlajka
je příliš velká. Městská rada tvrdila, že porušuje předpisy
o územ ním plánu. Kdo mohl tušit, že existuje nějaký zá­
kon o velikosti vlajky, kterou vám dovolí vyvěsit? Když jsem
úřady zdvořile zpravil o tom , že rozhodně nemám v úmyslu
svou americkou vlajku stáhnout, začaly mi dávat pokutu
250 dolarů denně, dokud ji neodstraním.
Jak jsem tehdy řekl: „Městská rada Palm Beache by se
měla stydět. Pokutuje mě za vyvěšování americké vlajky.
Den, kdy budete k vyvěšení americké vlajky potřebovat po­
volení, bude pro tuto zemi velice smutným dnem.“
Myslím, že jste uhádli, co jsem udělal potom. Podal jsem
proti městu žalobu o 25 milionů dolarů, neboť jsem měl za to,
122
že byla porušena moje ústavní práva podle Prvního, Osmé­
ho a Čtrnáctého dodatku. Jak jsme napsali v té stížnosti:
„Menší vlajka a stožár na usedlosti Mar-a-Lago by v důsledku
mimořádné velikosti objektu nebyly skoro patrné, vypadaly
by hloupě, místo aby vyjadřovaly vlastenecké gesto, a pře­
devším by náležitě nevystihovaly nebetyčné vlastenectví
Donalda J. Trumpa a členů klubu.“
Pokuty se postupně hromadily, až dosáhly 120 000 dolarů
v době, kdy jsme se s městem dohodli. Než bych ty peníze
zaplatil, věnoval jsem raději 100 000 dolarů dobročinným
spolkům starajícím se o válečné vysloužilce, kteří bojovali
v Iráku.
Myslel jsem si, že už je tahle věc za mnou, jenže v roce
2014 po mně chtělo město Rancho Palos Verdes v Kalifornii,
abych spustil vlajku z jednadvacetimetrového stožáru vla­
jící nad mým golfovým hřištěm u Tichého oceánu. Jeden
z úředníků, který to po mně žádal, připustil: „Tahle vlajka se
mezitím stala symbolem a místním obyvatelům ztělesňuje
vlastenectví." Takže jsme ten boj vyhráli!
Jak všichni víme, vlajka je mnohem víc než nějaký čer-
venomodrobílý látkový obdélník. Je to symbol jak pro mě,
tak pro vás i pro lidi po celém světě. Zastupuje kvalitu, naději
a spravedlnost.
Zastupuje velkou odvahu a oběť.
Všichni už mě slyšeli, jak mluvím o našem imigračním
problému.
Lidé mají vskutku pádný důvod, aby vydávali všanc život,
když se chtějí dostat do této země. V roce 2015 požádalo
4,4 milionu lidí o legální přistěhování do Spojených států
amerických a čekalo na vyřízení žádosti - tento seznam
123
obsahuje i více než 50 000 Íránců. U lidí přicházejících z ně­
kterých zemí činí odhadovaná čekací lhůta třiatřicet let.
Dále uveďme 12 až 15 milionů lidí, kteří tu pobývají legálně
na zelenou kartu nebo s dočasným vízem. Nikdo neví, kolik
ilegálních přistěhovalců zde je, ovšem podle běžných odhadů
jde o více než 11 milionů lidí.
V průběhu několika posledních let jsem sledoval, jak se
leccos mění.
Z toho, co se tu děje, nemám tak jako většina z vás vů­
bec radost. Chuck Todd se mě v pořadu Hovoříme s tiskem
zeptal, kdy jsem si naposledy myslel, že si Amerika vede
v souladu s tím, co slibuje. Za vlády Ronalda Reagana, řekl
jsem. Tehdy byly časy, kdy jsme cítili hrdost na to, že jsme
Američané.
Celou svou pracovní dráhu jsem strávil tím, že jsem se
bil za tuto zemi.
V jedněch konzervativních novinách působí autor, který
mě vůbec nemá v lásce. Chápu to - všichni tihle lidé mají
své oblíbené politiky.
Ale i když mě častoval všelijakými urážkami, přece jen
napsal: „A řekněte mi: Proč je Donald Trump... jediný kan­
didát ochotný bez vytáček prohlásit, že první povinností
amerických politiků je sloužit americkým občanům? Zda­
lipak by ti, kdo nesouhlasí, nám laskavě předvedli seznam
svých priorit a ukázali, kam se na něj podle nich vejdou
američtí občané?11
Věřím v to, že zájmy amerických občanů mají přednost -
vždycky! Na druhém či třetím místě nemají co pohledávat.
Tenhle stupeň závazku dlouho postrádáme v zahraniční,
obchodní i přistěhovalecké politice. Nějak jsme si začali dělat
124
starosti s tím, co si o nás pomyslí jiné země. Myslí si někdo,
kdo tohle čte, že mi hlavně záleží na tom, aby se dobře cítily
nějaké jiné země? Ty se nás kdysi obávaly. Chtěly být takové,
jako jsme my. Měli jsme respekt.
Před mnoha lety odjela moje dcera Ivanka na návštěvu
rodiny své matky do někdejšího Československa. Tehdy to
byla ještě komunistická země. Řekla mi, že si Češi lepí na
sklo aut americkou měnu, třeb a jenom jednodolarovku,
na znamení, jak jsou hrdí na to, že mají něco z Ameriky.
Dokonce i jednodolarovku - prostě chtěli ukázat spřízněnost
s Amerikou. A dnes? Dnes jsme jim leda k smíchu. Existuje
p rastarý výraz, který je už naneštěstí slyšet jen vzácně:
„Vyrobeno v Americe11. My to zase začneme říkat - mockrát!
Jsme přece jedineční. Pokud o tom snad někdo pochybuje,
já tomu pevně věřím.
Své vlastenectví jsem vždy dával najevo jedním způsobem:
silnou podporou naší armády. Poslední dobou jsme si nevedli
příliš dobře, ale to se musí změnit. Naše arm áda musí mít
veškeré lidské zdroje i vybavení a výzbroj, jež potřebuje, aby
provedla jakoukoli operaci. S oblibou říkávám, že arm áda
USA má být tak silná, abychom ji nikdy nemuseli nasadit.
Doslova jsem se zděsil při zjištění, že své vojáky posílá­
me do bojových akcí, aniž mají nejlepší možnou ochranu.
Není tomu tak dávno, kdy rodiče vybírali ve vlasti peníze,
aby nakoupili dodatečnou dostupnou ochranu a posílali ji
svým chlapcům v boji. Nemohl jsem tomu uvěřit. Potřebuje­
me ozbrojeným složkám slíbit tohle: Žádný Američan ani
Američanka se nikdy nevydají na bojiště, pokud nebudou
mít nejlepší výzbroj a výstroj, jaké lze opatřit, a v takovém
množství, v jakém je potřebuji. Až se naši vojáci vrátí domů,
125
zahrneme je kvalitní péčí. Dostane se jim takové lékařské
péče, jakou si zasloužili. Za svou službu by se měli těšit úctě.
To, jak se dnes chováme k veteránům, je ostuda a musí se
to změnit.
Na rozdíl od politiků u mě platí, že m á aktivní anga­
žovanost ve prospěch vysloužilců začala už před více než
dvaceti lety, kdy se v publiku při každoroční přehlídce o svát­
ku veteránů v New Yorku objevila asi jenom stovka diváků.
Tehdy tato země právě „slavila11padesáté výročí konce druhé
světové války.
Stovka diváků? Byla to ostuda. Byla to urážka mužů a žen,
kteří doslova zachránili svět pro demokracii. Pouhá stovka.
Se starostou Rudým Giulianim jsme se rozhodli, že s tím
něco podnikneme. Věnoval jsem příslušný příspěvek ve výši
milionu dolarů na financování druhé přehlídky. Dne 11. lis­
topadu jsem kráčel po 5. avenue spolu s pětadvaceti tisíci
veterány, z nichž mnozí byli oblečeni do svých uniforem,
přičemž jim aplaudovalo zhruba 1,4 milionu diváků. Tahle
přehlídka stála za jejich oběti a patřila k vůbec největším
v New Yorku.
Měsíc nato se mi dostalo té cti, že jsem byl pozván do
Pentagonu na oběd podávaný m inistrem obrany a celým
sborem náčelníků štábu. Od té doby se aktivně zasazuji za
podporu veteránů v různých záležitostech a zaměstnávám
je ve všech složkách svých podniků.
V současné době stojí naši veteráni před největší krizí
v podobě lékařské péče, která jim byla přislíbena. Máme
mladé muže i ženy, kteří se vrátí z Iráku a Afghánistánu, ale
opět musejí bojovat o to, aby dostali léčbu, kterou potřebují
a jež jim byla slíbena. Se všemi svými veterány jsme vlastně
126
uzavřeli jakousi smlouvu, jenže myji neplníme. Proboha, jak
se můžeme rozplývat nad tím, jak tuto zemi milujeme, když
se nepostaráme o ty, kdo nás chrání? V září jsem prohlásil,
že potřebujeme daný systém zlikvidovat. Potřebujeme vy­
tvořit zbrusu nový. To musíme a pak bude řádně fungovat.
Ministerstvo pro válečné vysloužilce je patrně nejlajdáčtě-
ji řízenou složkou americké vlády. A to už o něčem vypoví­
dá. Kdyby šlo o jeden z mých podniků, lidé v jeho čele by
už dávno dostali padáka. Problém spočívá v tom, že v jeho
fungování má prsty příliš mnoho lidí jmenovaných z poli­
tických důvodů. Je opravdu s podivem, že ilegální p řistě­
hovalci mají v mnoha ohledech lepší lékařskou péči než naši
váleční veteráni. Daňoví poplatníci odvádějí více než 150 mi­
liard dolarů ročně pro ministerstvo pro válečné vysloužilce,
jenže co za to máme?
Noviny Las Vegas Review-Journal to v roce 2014 správně
shrnuly, když napsaly: „Ministerstvo pro válečné vysloužilce
se konečně ocitlo pod intenzivní kontrolou kvůli svým pod­
vodným pořadníkům a hanebným odkladům léčby, jež měly
za následek obrovský počet ú m rtí pacientů, jim ž se dalo
předejít. Ovšem z nových informací vyplynulo, že zločinné
jednání, nedbalost a přím á korupce v rámci m inisterstva
pro válečné vysloužilce jsou horší, než si Američané vůbec
uměli představit - mnohem horší."
S tím se musí skoncovat. Právě teď vedou m inisterstvo
pro válečné vysloužilce lidé, kteří ani nevědí, co činí. Přitom
dostávají od vlády více peněz než kdykoli dřív, a přesto se
péče zhoršuje. Seznam mužů a žen čekajících na péči roste
a čekací doba se prodlužuje. Jak může m inisterstvo pro vá­
lečné vysloužilce fungovat tak neefektivně? Potřebujeme do
127
jeho vedení lidi, kteří vědí, jak řídit velké provozy. Musíme
angažovat nejlepší vedoucí pracovníky a dát jim pravomoci,
peníze a nástroje, aby se odvedla řádná práce. Nic menšího
našim veteránům nedlužíme.
Tak či onak, o své veterány se postaráme.
Pokud tento úkol nedokážou zvládnout nemocnice minis­
terstva pro válečné vysloužilce, ať jej tedy převezmou sou­
kromí lékaři a soukromé nemocnice. Vláda ať potom pokryje
výdaje těchto lékařů a nemocnic, protože svůj závazek vůči
veteránům splnit musíme.
Konečně musím se zmínit o pracovních místech: Co je to
za zemi, jež své mladé muže a ženy posílá do ciziny, aby za ni
bojovali, ale když se vrátí, řekne jim: „Je nám líto, ale zatím­
co jste byli pryč, veškerá vaše pracovní m ísta obsadili jiní“?
Získat dobré místo je těžké, pro veterána je to však ještě
těžší. Příliš mnoho vysloužilců se ocitne v situaci, kdy musejí
ze všech sil hledat uplatnění. Jsou vyřazeni z pracovního
trhu, mnohdy i několik let. Potřebujeme proto program, jenž
uznává oběti, které vykonali pro nás všechny, a zařadí je
ihned do středu pracovního trhu.
Narodit se v této zemi je vskutku štěstí. Projevovat vděk
této zemi a tomu, co zastupuje, být na to hrdý a ctít ty, kdo
ji chrání, je výsada, o kterou se s hrdostí podělím se všemi
Američany.
128
11.
★ ★ ★ ★ ★
PRÁVO NOSIT ZBRANĚ
Podle mě to v Druhém dodatku stojí naprosto jasně: „Dobře
organizovaná milice je nezbytná pro bezpečnost svobodné­
ho státu. Právo lidu držet a nosit zbraně nesmí proto být
omezováno.'1
Tečka.
To, že Otcové zakladatelé umístili Druhý dodatek hned za
První, pojednávající o svobodě slova, vyznání, tisku, o právu
na shromažďování a podávání státn ím orgánům žádosti
o nápravu křivd, ukazuje, že pochopili, jak důležité je právo
nosit zbraně pro všechny Američany.
James Madison zdůraznil, že toto právo skýtá jedinečnou
historickou ochranu, neboť prohlásil, že Ústava chrání „vý­
hodu být ozbrojen, kterou vlastní Američané, takže ti stojí
výš než lid téměř všech jiných zemí... [kde] se vlády bojí svě­
řit důvěru lidem se zbraněmi".
129
 My všichni se těšíme tomuto základnímu právu, abychom
bránili jak sebe samé, tak své rodiny. Otcové zakladatelé
věděli, že má pro svobodnou společnost zásadní význam,
a proto tento dodatek přijali, aby zajistili, že nám ho (a naše
zbraně) vláda nikdy neodebere. Po celé dějiny jsme byli
svědky toho, jak utlačovatelské režimy upevňovaly a zajiš­
ťovaly svou moc nad ovládanými odebíráním prostředků, jež
byly nezbytné k tomu, aby se občané sami bránili.
Já mám zbraně. Naštěstí jsem je nikdy nemusel použít, ale
věřte mi, že při vědomí, že je mám u sebe, se cítím mnohem
bezpečněji.
Mám rovněž povolení, které mi dovoluje nosit zbraň.
Dal jsem si te n čas a nám ahu, abych povolení získal,
protože ústavní právo chránit sám sebe nekončí u výjezdu
z vašeho domu. Stejně tak to neplatí jenom pro mě. Platí to
pro všechny, kdo mají výjezd z domu nebo vstupní dveře.
Právě proto se velice přimlouvám za to, aby bylo povolení
nosit zbraň uzákoněno v každém státě USA.
Každý stát má přece své vlastní řidičské zkoušky, které
musejí obyvatelé složit, než dostanou řidičský průkaz. Tyto
zkoušky se v mnoha státech liší, ale jakmile vám některý stát
udělí povolení řídit, jeho platnost uznává každý další stát.
Můžeme-li tak postupovat u řízení, což je výsada, žádné
právo, pak to určitě můžeme udělat u povolení nosit zbraň,
což je právo, žádná výsada. Mně to připadá logické.
Druhý dodatek je už dlouho terčem útoků. Dlouhá léta
ho vlády jednotlivých států všelijak osekávaly a přidávaly
k němu omezení. Žádné jiné právo v Listině práv nebylo
tak často napadáno jako Druhý dodatek. Některá z těchto
130
omezení jsou ovšem rozumná. Například těžcí zločinci a du­
ševně nemocní by přístup ke zbraním mít neměli.
Smyslem zbraně je mimo jiné poskytnout ochranu, va­
rovat ty, kdo by se mohli pokusit nám ublížit, že u sebe máme
zbraň a že ji použijeme.
Ve snaze ubránit Druhý dodatek je zapotřebí učinit něko­
lik závažných kroků. Ze všeho nejvíc potřebujeme brát vážně
stíhání zločinců, kteří se dopustili násilí. Někdy mi to připa­
dá, jako by Obamova vláda jenom předstírala úsilí vytlačit
násilníky z ulic.
Problém je ještě vyhrocován tlakem na policejní oddělení
různým i m ístním i spolky, které usilují o to, aby policisté
konali svou práci s rukam a svázanýma za zády.
Násilná zločinnost v centrech našich m ěst se vymyká
kontrole. Počet vražd prudce n arů stá. Příliš mnoho ná-
silnických drogových dealerů a gangsterů se opakovaně do­
pouští zabití při vloupání a přepadení za použití automobilu.
Potřebujeme je vypudit z ulic, aby nadále neterorizovali své
čtvrti a nemařili další životy.
Tady je příklad toho, jak to může fungovat: V roce 1997 byl
v Richmondu ve Virginii zahájen program, jenž se jmenuje
Projekt psanec. Určil, že pokud bude nějaký zločinec dopaden
při zločinu se zbraní, má být postaven před federální soud,
nikoli před městský nebo státní. V případě odsouzení musel
povinně následovat trest nejméně pěti let ve federálním vě­
zení bez možnosti omilostnění nebo předčasného propuštění.
Tento program se natolik osvědčil, že ho podpořila jak
Národní střelecká asociace, tak Kampaň za Bradyho, jež usi­
luje o Bradyho zákon a bojovala za omezené držení zbraní.
131
 Projekt psanec byl uzákoněn a fungoval. Na panely po
celém městě byl um ístěn tento nápis: „Nezákonně držená
zbraň vám vynese pět let ve federálním vězení." Počet vražd
a ozbrojených loupeží se za první rok snížil asi o třetin u
a v ulicích ubylo tři sta padesát ozbrojených zločinců.
Ještě deset let poté, co byly základní prvky programu do­
plněny poněkud méně přísným státním zákonem, byl počet
vražd v Richmondu nadále méně než poloviční.
Proč to má takový význam pro majitele zbraní, kteří ctí
zákony? Především se tak nabízí důvtipný přístup k omezení
zločinnosti, což je něco, co jistě všichni chceme. Zadruhé,
jasně prokázal, že problém netkví ve zbraních, nýbrž v ne­
bezpečných, vyšinutých zločincích.
Vypadá to, že aktivisté bojující proti držení zbraní tenhle
rozdíl jaksi pořád nechápou.
Nepotřebujeme odebrat zbraně z rukou řádných občanů.
Potřebujeme zatočit se zločinci z povolání, kteří se zbraněmi
ilegálně kšeftují. Programy jako Projekt psanec pomohou
vnést bezpečí do našich společenství.
Další formou boje proti zločinnosti je vytvoření takového
prostředí, v němž by se strážci zákona dočkali uznání za
veškerou svou dobrou práci, kterou odvádějí, místo aby se
paušálně stávali terčem kritiky jenom kvůli hrstce špatných
policistů, kteří policii ostouzejí. Přitom si uvědomuji takové
situace - a hluboce jich lituji -, kdy nějaký policista chybně
jednal pod tlakem a použil nepřiměřenou sílu.
Takové incidenty vždy přitáhnou mnohem větší pozornost
než ukázková policejní práce, jíž jsme svědky dnes a denně.
Udělejme si jasno v jednom: Naši policisté odvádějí vyni­
kající práci při řešení všech potenciálně výbušných situací,
132
jež jsou před nimi neustále na pořadu dne. Tak například
víme, že většina zločinů je páchána místně, v rámci určité
čtvrti, nebo dokonce domácnosti, kde může hádka přerůst
v násilí a zločin.
Koho pak voláme, aby si s danou situací poradil? Samo­
zřejmě že policisty. Je přece jejich úkolem, aby přispěchali
a vzedmuté vášně zklidnili. C hrání obyvatele čtv rtí před
zločinci v jejich středu. Vyšetřovatelé musejí shromažďovat
důkazy, dojde-li k loupeži nebo vraždě, aby byli pachatelé
zločinu postaveni před soud. Strážci zákona si počínají velice
profesionálně a mají dobrý výcvik.
Ovšem koneckonců platí, že ochrana vlastních životů i ro­
din představuje naši odpovědnost. To vím. Musíme se mít na
pozoru a oznamovat podezřelé cizí osoby nebo balíčky. Musí­
me zakládat m ístní sdružení, která mají při styku s m ístní­
mi orgány působit vstřícně, nikoli agresivně. Jako příbuzní
a přátelé musíme být bdělí, objeví-li se najednou u někoho
z blízkých jasné známky deprese nebo výstředního chování,
a když někdo z nich umisťuje výhrůžky na sociálních sítích.
Máme také právo sam i se ch rán it na základě držení
zbraní. Je stejně základní povahy jako právo vybírat si vlast­
ní způsob uctívání Boha nebo povolit tisku vyjadřovat se
kriticky o naší vládě.
Naproti tomu je pošetilé a zbytečné, zaměřuje-li se v pří­
padě nějakého zločinu kritika sdělovacích prostředků na
zbraň, nikoli na daného zločince.
Existuje velké množství kroků, jež lze učinit ve prospěch
všech Američanů - a mezi ně patří miliony držitelů zbraní
poslušných zákona stejnou měrou jako lidé, kteří se nesprávně
domnívají, že zbraně jsou zdrojem našich potíží se zločinností.
133
 Zbraně musíme udržovat mimo dosah lidí se závažnými
psychickými problémy. Není správné, aby zbraně získali
duševně nemocní lidé. V tom se všichni shodneme, s tím se
musí přestat, ovšem je tu několik závažných překážek.
Musíme si poradit s tímto stavem věcí: Naše soustava péče
o duševně choré trpí značnými neduhy a je zapotřebí ji vy­
lepšit. Politikové se tomuto tém atu vyhýbají, protože jde
o velice složitý problém, jenž může stát spoustu peněz.
Je ale pravda, že tento problém potřebujeme napravit
okamžitě.
Hromadné vraždy, k nimž došlo v této zemi za posledních
několik let, mají společný jeden fakt bijící do očí: Nikdo si
nevšímal varovných příznaků, nikdo si nevšímal varovných
znamení u těchto budoucích „vrahů“. Rodiče a blízcí přátelé,
dokonce i přátelé z Facebooku dali přednost mlčení nebo
hleděli stranou. Uhýbání není zodpovědným chováním.
Většina lidí trpících duševní poruchou nemá násilnické
sklony - prostě potřebují pomoc. Musíme investovat jak
peníze, tak zdroje do rozšíření léčebných program ů, jež
mohou tuto pomoc poskytnout. Jsou však i lidé s násilnický-
mi sklony. Představují nebezpečí jak pro m ístní společen­
ství, tak sami pro sebe.
Jsou takoví lidé, které je nutné svěřit institucionální péči
a kteří nesmějí žít na ulicích.
Soudci tvrdí, že mají nárok na svá práva, což je samo­
zřejmě pravda. Ovšem tento nárok končí tam, kde se stávají
nebezpečnými jak jiným, tak sami sobě. Pak se situace mění.
Musíme chránit práva svých malých dětí, aby se dostaly bez
úhony do školy, nebo rodin, které jdou večer za odpočinkem
do kina.
134
Proč je tohle důležité pro řádné držitele zbraní? Protože
jste těmi občany, které hnutí proti držení zbraní a sdělovací
prostředky viní, použije-li nějaký vyšinutý šílenec zbraň,
aby spáchal cosi děsivého. Jakmile k nějaké takové tragédii
dojde, můžete si být jisti, že bude následovat: Zaprvé odpůrci
práva na zbraně ihned situaci využijí, aby si přihřáli svou
polívčičku proti zbraním, a zadruhé se ukáže, že by žádné
z navrhovaných omezení tragédii stejně nezabránilo.
Potřebujeme reálná řešení, abychom se vypořádali s reál­
nými problémy. Nepotřebujeme, aby zastánci zbytečných
omezení u držení zbraní zneužívali citově vypjatých situací,
aby si přihrávali svoji polívčičku.
Jak tedy můžeme bránit a rozšiřovat práva řádných drži­
telů zbraní? Toho dosáhneme osvětou, pří níž by se všichni
Američané dozvěděli fakta. Například se už dlouho vede ná­
kladná kampaň s cílem dospět k různým formám zákazu
zbraní i jejich příslušenství. To vlastně znamená zbavit nás
zbraní. To je odpověď, kterou dávají zastánci kontroly zbraní.
Tahle taktika nikam nevede.
Odpůrci práva na držení zbraní často vyrukují s různými
strašidelnými hesly a navrhují zákonodárné podněty proti
různým druhům zbraní. Zakažte „útočné zbraně", hlásají,
nebo „zbraně vojenského typu“, případně „zásobníky s velkou
kapacitou".
To zní docela děsivě, dokud si ovšem neuvědomíte, že
mluví o běžných, oblíbených poloautomatických puškách
a normálních zásobnících, které vlastní a používají desítky
milionů Američanů.
Mám obavy, že když se naši tvůrci sociální politiky poohlí­
žejí po nějaké „spravedlivé věci", vyberou si zbraně. Nejvyšší
135
soud dal jasně najevo, že vláda jednoduše nemá co strkat nos a v náborových střediscích. Jak jsme viděli, v důsledku naší
do této věci a vlastně ani právo diktovat držitelům zbraní, současné politiky zůstávají příslušníci armády - a jejich ro­
jaké druhy zbraní smějí vlastnit Am eričané dbalí záko­ diny - bez ochrany na svých vlastních základnách. Vlastně
na. Držitelům zbraní se má povolit zakoupit nejlepší druh slouží jako jakási návnada pro každého šílence s kulometem.
zbraně pro jejich potřeby, ať už pro sebeobranu, sportovní Konečně musíme pochopit a ocenit, proč má právo držet
střelbu, nebo nějaký jiný účel. a nosit zbraně tak zásadní význam pro občany dodržující zá­
Hodně se spekulovalo o prověrkách kupujících, jako kdy­ kon. A musíme uznat, že ona navrhovaná byrokracie, která
by zkoumání stavu kohokoli, kdo si chce podle zákona kou­ má toto právo krajně osekat, představuje jednak nesmírné
pit zbraň, nějak vyrazilo zbraně z rukou zločinců. Od roku m rhání prostředky, jednak možné nebezpečí pro nás všech­
1998 funguje celostátní systém prověrek kupujících. Kdykoli ny. Mí synové Donald a Eric jsou členy Národní střelecké
někdo nakupuje u obchodníka se zbraněmi s federální licen­ asociace - tak jako já - a jsou na to pyšní!
cí, na což připadá drtivá většina veškerého nákupu zbraní,
zájemci musejí projít federální prověrkou.
Jenže jak se dalo čekat, vnesení větší vládní regulace do
daného stavu bohužel přineslo velice skrovné plody. Hlavním
„přínosem" je to, že se ztížila možnost, aby si Američané
ctící zákon koupili zbraň. Jak prokázal bezpočet studií, jen
málokteří zločinci jsou tak hloupí, aby se pokoušeli projít
bezpečnostní prověrkou nebo si nechali zapsat jméno na
seznam v rámci nějakého systému.
A tak si své zbraně opatřují týmž způsobem, jak to lumpové
dělávali odjakživa - buďje kradou, nebo nakupují od nějakého
zdroje bez licence, případně je dostávají od rodiny a přátel.
Tento systém je další ukázkou, kdy federální regulace
skončila naprostým nezdarem. Když se tento systém za­
váděl, slibovalo se držitelům zbraní, že se vzápětí projeví,
že bude přesný a spravedlivý. Nic z toho se pochopitelně
nestalo.
A n a závěr ještě jedno varování. Potřebujem e dovo­
lit vojákům, aby nosili střelné zbraně n a základnách

136 137
 12
★ ★ ★ ★ ★

NAŠE INFRASTRUKTURA SE
HROUTÍ

Některé věci tak bijí do očí, že je snad vidí i Joe Biden.

Vezměme kupříkladu stav in frastru k tu ry v naší zemi.
Viceprezident Biden jednou řekl: „Kdybych někomu zavázal
oči a vzal ho ve dvě v noci na letiště v Hongkongu a zeptal se:
,Kde podle vás jste?’, odpověděl by :,Tohle je určitě Amerika.
Je to moderní letiště.’Ale kdybych vám zavázal oči a vzal vás
na letiště LaGuardia v New Yorku, pomyslel byste si: Určitě
jsem v nějaké rozvojové zemi.”’
Dobrá zpráva uvádí, že London Bridge zatím nepadá.
Jenže tenhle most, který se nyní klene v Lake Havasu City
v Arizoně, je možná tím jediným v Americe, jemuž nehrozí
nebezpečí zřícení.
Letiště, mosty, vodovodní potrubí, elektrické vedení,
železnice - celá in frastru k tu ra naší země - se hroutí, ale

139
my s tím vůbec nic neděláme. Bývalý m inistr dopravy Ray
LaHood to všechno věděl a měl pravdu, když prohlásil: „Jestli
chceme mít v Americe bezpečné dopravní soustavy, musí se
do nich investovat. Tohle jsme neudělali."
Náš přístup k tomuto problému označil jako systém „pro­
tloukání a pokulhávání". „Chybí nějaká vize. Ve Washingto­
nu není žádné vedení, které by to dalo do pořádku. Všichni
se to snaží všelijak flikovat a zalepovat páskami a na ty zase
dávat náplasti, jenže to prostě nefunguje."
Infrastruktura téhle země se rozpadá. Podle inženýrů má
každý devátý most v této zemi strukturální vady, přičemž
přibližně jedna čtvrtina je funkčně zastaralá a téměř třetina
už má životnost za sebou.
Některé z mostů se již zřítily. Barry LePatner, jenž napsal
na toto tém a knihu, uvedl následující věty: „Od roku 1989
jsme měli v této zemi více než šest set závad na mostech
a... velký počet mostů v každém státě představuje pro ces­
tující veřejnost skutečné nebezpečí."
Naše infrastruktura je strašlivá, ovšem její náprava bude
stále obtížnější a dražší. I tak už přijde americké občany
přibližně na dvě stě miliard dolarů ročně v podobě omezené
produktivity. Tento údaj každoročně roste. Místo aby byli
Američané v úřadu nebo v továrně a na něčem pracovali,
každodenně m arní bezpočet hodin trčením v dopravních
zácpách nebo čekáním na zpožděné vlaky. Závisíme na ři­
dičích nákladních automobilů při dodávkách zboží, jež po­
třebujeme, jenže šoféři prom rhají neuvěřitelné m nožství
času, protože se naše dálniční soustava rozpadá.
Kdysi jsem si myslíval, že dopravní zácpy v New Yorku
jsou v této zemi vůbec nejhorší, ale to už dávno neplatí.
140
Problémy se vyskytují všude. Naše silnice jsou samý výmol.
A letiště? Vážně to chcete vědět? Prostě ostuda.
Když už to vidí i Biden, je vám jasné, jak zle na tom jsme.
Při přistání na letišti LaGuardia máte pocit, jako by kola
letadla odpadávala.
P ři příletu z Číny nebo z K ataru se mi zdá, jako bych
přijížděl z nějakého jiného světa. A to zdaleka nejde jenom
o letiště LaGuardia, jež koneěně dostává miliardy dolarů
na přestavbu - je to malér, který nás postihuje od pobřeží
k pobřeží. Mezinárodní letiště v Los Angeles představuje
docela jiný druh katastrofy.
Energetická přenosová soustava, tedy rozvod elektřiny,
díky němuž je všechno v provozu, je dávno zastaralá. Je
prostě vylouěené, že by byla schopna v budoucnu pokrýt naše
energetické potřeby. Vysokorychlostní přístup k internetu je
až šestnáctý na světě. Když cestuji po světě, vidím tak úžas­
ná místa, až je to k nevíře. Vidím řádně udržované mosty,
tunely a letiště. Vidím vynikající dálnice a neuvěřitelně efek­
tivní energetické soustavy.
Poté přijedu domů a uváznu v dopravní zácpě. Sotva se
dá auto do pohybu, drncá namáhavě přes výmoly. Vůbec to
nevypadá na zlepšení.
Říkám si: Proě s těmi problémy nemůžeme hnout? Odpo­
věď zní tak, že ti, jimž jsme svěřili vedení, netuší, jak s nimi
hnout.
Utrácíme miliardy dolarů na ochranu zemí, které by nám
měly za tuto práci platit, a přitom nejsme s to postavit silnice
ve svých vlastních městech. Neumíme ani postavit školy ve
vlastních čtvrtích. Mnohokrát jsem byl v Číně. Všude, kam
se podíváte, uvidíte jeřáby čnící až k obloze. Číňané si zhruba
141
každých dvanáct minut postaví nějaké nové město, kdežto
nám trv á drahně let, než dostaneme povolení k přístavbě
vikýře na svém vlastním domě.
Světové ekonomické fórum řadí americkou infrastrukturu
až na dvanácté místo na světě, za zeměmi, jako je Španělsko,
Nizozemsko a Spojené arabské emiráty. Jedním z důvodů
je to, že nevynakládáme dost peněz na opravu, budování
a údržbu našeho „provozu". Evropa a Čína utrácejí až 9 %
svého hrubého domácího produktu na projekty infrastruk­
tury. My utrácíme 2,4 %.
Když je řeč o výstavbě, nejspíš byste měli mluvit o T ram ­
povi. V téhle zemi není žádný jiný stavebník, jehož jméno
by bylo na tak široké paletě staveb jako na těch, jež vyšly
z mých rukou.
New York prom arnil sedm let úsilím nechat si postavit
jedno kluziště. Já jsem to zvládl za necelé čtyři měsíce -
a to jsem ani neutratil celý rozpočet. Nad řekou Hudson
bylo obrovské železniční seřadiště, s nímž si nikdo nevěděl
rady, jak ho využít k nějakému jinému účelu. Když tam teď
zajedete, uvidíte tisíce nádherných bytů. Na všech budovách
je totéž jméno - Trump.
Vzpomeňte si na Wall Street 40, jednu z největších budov
v New Yorku. Po krátký čas patřila spolu s Chryslerovým
mrakodrapem ke dvojici nejvyšších budov na světě. Jenže
úplně zchátrala. Bylo to děsné. Už si tam nikdo nechtěl pro­
najímat kancelářské prostory.
Já jsem Wall Street 40 koupil a od základů přestavěl. Nyní
je to vzorové dílo - a mimochodem stoprocentně prona­
jím aná a velice výnosná budova. Mé bydliště v Palm Beachi
Mar-a-Lago bylo kdysi největším venkovským sídlem v zemi,
142
jenže jeho předchozí majitel, americký stát, ho nechal zchát­
rat. Nikdo neměl představu o tom, co by z něj mohlo zase
být. Já jsem ho zrestauroval a přestavěl a dnes zajděte na
internet, abyste uviděli, co jsem tam dokázal. My jsme tomu
objektu navrátili někdejší velikost - a pak ho ještě vylepšili!
Totéž se může splnit naší zemi.
Ve Washingtonu přestavuji objekt Staré poštovní budovy
na Pennsylvania Avenue najeden z největších hotelů na svě­
tě. Budovu jsem získal od Všeobecné správy služeb. Koupit
ji chtěl kdekdo, jenže Všeobecná správa služeb chtěla za­
jistit, aby byl kupec, ať to bude kdokoli, schopen přeměnit
ji v něco zvláštního, a tak ji prodala mně. Mám ji ze čtyř
důvodů. Číslo jedna - jsme opravdu dobří. Číslo dvě - měli
jsme vskutku skvělý plán. Číslo tři - měli jsme účty ve vy­
nikajícím pořádku. Číslo ětyři - jsme prostě výborní, nejen
velice dobří, pokud jde o plnění, nebo dokonce překračování
našich závazků.
Všeobecná správa služeb jsou praví profesionálové, a tak
to chápali od samého začátku.
Takhle by se měla země řídit!
Opravit infrastrukturu bude patřit mezi největší projekty,
do jakých se kdy tato země pustila. Žádná druhá možnost
něco napravit se už nenaskytne. Rád bych se vás na něco
zeptal: Kdyby se vám rozpadal vlastní dům a vy byste mu­
seli někoho angažovat na opravu, než úplně spadne, koho
byste angažovali? Nějakého chlápka, který by vám vykládal,
co se chystá plánovat, nebo chlápka, který už mnohokrát
prokázal, co umí?
Náš dům v Americe se rozpadá. Častokrát jsem šel z prá­
ce na jednom projektu do druhého. Sháním peníze, řeším
143
nekonečné problémy, nabírám správné lidi a díky mně to lze
provést. Tohle je pět slov, která politici nemohou vyřknout:
Díky mně to lze provést.
Není vůbec pochyb, že pokud chceme m ít největší ekono­
miku na světě, musíme přijít na to, jak si poradit s problémy
v infrastruktuře.
Naše ekonomika vyžaduje pohyb - jak doslova, tak
obrazně - a potřebujeme takovou infrastrukturu, která je
s to tento pohyb podporovat a udržovat.
Chystáte-li se zahájit největší dlouhodobý stavební projekt
v amerických dějinách, měli byste usilovat o to, aby se ho
ujal ten pravý. Potřebujete někoho, kdo už v branži dělal dřív
a kdo se té nesmírné odpovědnosti nezalekne. Potřebujete
někoho, kdo ví, jak jednat s odbory, dodavateli a bezpochyby
i s právníky. Já s nimi mám co do činění dnes a denně a roz­
hodně s nimi neprohrávám.
K tak složitým problémům mohou lidé přistupovat různě.
Leckdo se na problém podívá a potřese hlavou v domnění,
že se s tím nedá nic dělat. Takoví lidé mají jméno: guvernér.
Jiní budou na dané tém a hovořit, rozhazovat peníze jiných,
a snad vám dokonce i předvedou nějaký ten plán. Lidé tohoto
typu mají jméno: senátor.
Pro mě se stane oprava in fra stru k tu ry v zemi projek­
tem zásadní priority. Promlouval jsem k tisícům lidí v New
Hampshiru, když se mě jakýsi sympatický mladík zeptal,
co si myslím o projektu, v rámci něhož se plánuje vyslat
lidi na Mars.
„Myslím, že je báječný,“ sdělil jsem mu. „Jenže já bych
nejdříve raději přestavěl naši in fra stru k tu ru na planetě
Zemi, co vy na to?“ Jednoduše nechápu, jak můžeme dopravit
144
člověka až na Měsíc, a přitom neumíme opravit výmoly na
silnici k letišti 0 ’Hare International Airport.
Jaké jsou naše priority?
Než postavíme mosty na Mars, postarejme se o to, aby
nespadly mosty na Mississippi.
Mimořádné úkoly mám nesm írně rád. Nikdo nereaguje
lépe než já, když se mi řekne, že s něčím nelze hnout. To, co
leckomu připadá jako ohromný problém, připadá mně jako
vynikající příležitost. Není nic, zhola nic, co by ekonomiku
stimulovalo lépe než stavebnictví.
A gentura pro finanční investice Moody’s před p ár lety
spočítala, že každý dolar federálních peněz investovaný do
zkvalitnění infrastruktury pro dálnice a státní školy přinese
do hospodářství dolar a čtyřiačtyřicet centů. Kongresový
rozpočtový úřad uvedl, že investice do infrastruktury mají
jeden z nejsilnějších přímých ekonomických přínosů.
Víte, proě tomu tak je? Jde totiž o pracovní místa.
Tyto projekty navracejí lidi do práce - a to nejen lidi přímo
z oboru, ale také průmyslové výrobce, dodavatele, konstrukté­
ry, a dokonce i právníky. Rozpočtový výbor Senátu odhadl, že
přestavba Ameriky vytvoří třináct milionů pracovních míst.
Naše ekonomika potřebuje více disponibilních pracov­
ních m íst. Je mi známo, o čem údajně vypovídá m íra
nezam ěstnanosti, ale také je mi známo, že dárky o Váno­
cích rozhodně nepřináší Ježíšek. Zeptejte se odborů ve
stavebnictví i jinde, kolik jejich ělenů hledá místo. Zeptejte
se nezaměstnaných elektrikářů, instalatérů a zedníků, jak
těžké je sehnat slušnou práci.
Jestliže to, co je nutné, uděláme správně, můžeme uvést
do pohybu největší ekonomický rozmach v této zemi od časů
145
Nového údělu, kdy byla nejprve dána do pořádku rozsáhlá Půvab této akce spočívá v tom, že každé město a stát mají
infrastruktura. To dá přece rozum. Je to tak nasnadě, že to své potřeby, z čehož plyne, že z ní můžeme učinit celostátní
snad dojde i demokratům. záležitost, přitom kontrolovanou na místní úrovni.
Nejzávažnější otázky jsou: „Kolik to bude stát?“ a „Odkud Pokud myslíme vážně svou snahu navrátit Americe její
se mají ty peníze vzít?“ Financování projektu je příliš složitá velikost, musíme začít právě tady. Oprava in frastruktury
záležitost, než aby ji pochopila většina politiků. nejenže vytvoří pracovní m ísta a rozproudí ekonomiku, ale
Tyto projekty si vyžadují dolary z reálného světa, žádná také všem usnadní návrat domů na konci dlouhého dne.
čísla na papíře. A v takovém případě můžeme Ameriku opět zkrášlit.
Je zapotřebí určitých zkušeností, abyste pochopili, jak
řádně sestavit rozpočet.
Myslím, že se všichni shodneme v jednom: Poté, co jsme
byli svědky toho, jak naši politici utrácejí dolary daňových
poplatníků, to poslední, co bychom si měli přát, je svěřit jim
řízení programu přestavby v hodnotě bilionů dolarů.
Když něco stavím, bedlivě sleduji peníze. Alespoň část
z nich pochází přímo z mé kapsy - a pokud svou práci vy­
konám řádně, do téže kapsy se mi jich vrátí mnohem víc. Já
vím, co kolik stojí, já vím, kam ty peníze míří, já vím, kdo
svou práci dělá dobře, já vím, kdo se flinká. To by měla vědět
i naše vláda.
Na federální úrovni to bude rozhodně velice nákladná
investice, o tom není pochyb. V dlouhodobém výhledu se
však vyplatí. Až se budou projekty uskutečňovat, podnítí
růst ekonomiky, a až budou hotovy, podnikání se nesmírně
usnadní - lze je dokončit včas a s uspořenými rozpočtovými
náklady.
Je bezpočet různých způsobů, jak tyto projekty finan­
covat. Potřebujeme dát dohromady různé zdroje, aby se dob­
ré dílo podařilo. Na některých m ístech je zapotřebí vydat
obligace. Peníze tam jsou, jenom se musejí správně umístit.

146 147
 13.
★ -fa ★ ★ ★

HODNOTY

Pořád se mě všichni ptají najedno: „Pane Trumpe, jak mám

zbohatnout?"
Ve skutečnosti ale zní otázka takto: „Jak mám dosáhnout
štěstí?"
Většina lidí si myslí, že jakmile zbohatnou, automaticky
jim to přinese štěstí. Nehodlám předstírat, že bohatství
s sebou nenese bezpočet skvělých možností, ale štěstí vám
zaručeně přinést nemusí. Poučil jsem se totiž, že bohatství
a štěstí zdaleka nejsou jedno a totéž.
Znám největší boháče na světě. Mnozí z nich jsou skvělí
vyjednávači a skvělí podnikatelé. Ale to vůbec není záru­
ka, že to jsou milí nebo nejšťastnější lidé. Jsou bohatí, jsou
chytří - jsem připraven kdykoli je angažovat, aby pro mě
zařizovali obchody, ovšem jejich osobnímu životu může něco
scházet.

149
 Nej šťastnější mi lidmi, které znám, jsou ti, kdo mají vy­
nikající rodiny a skutečné hodnoty. Byl jsem toho svědkem.
Vím to. Ti, kdo mají milující manželku a děti, jež mají oprav­
du rádi, jsou šťastní. V případě štěstí představuje velice dů­
ležitý faktor také náboženství. Těm, kdo mají ve svém životě
Boha, je dopřána úžasná radost a spokojenost pramenící
z jejich víry.
Ti, kdo mě sledovali, jak dávám padáka v Učedníkovi, kdo
četli mé knihy, jež jdou na dračku, a ti, kdo chodili na mé se­
mináře v rámci Dodatku ke vzdělávání, si myslí, že mě znají.
Nuže, oni mě znají jenom z jedné části - z té podnikatelské. Je
to má profesionální stránka. Obvykle se totiž příliš nešířím
o svém osobním životě nebo o svých osobních hodnotách,
případně o tom, jak jsem se stal tím, čím dnes jsem.
Především na mě měli ohromný vliv otec a matka. Fred
Trump byl sice boháč, ale dbal o to, aby jeho potomci pilně pra­
covali. Věřte mi, nic nám nedal zadarmo - k tomu, co máme,
jsme se museli dopracovat. Vláčel mě s sebou, když vybíral
malé nájemné v docela drsných končinách Brooklynu. Být
domácí, to není žádná legrace. To nejde dělat v rukavičkách.
Viděl jsem ho, jak zazvonil a potom poodstoupil poněkud
stranou před dveřmi.
„Proč si stoupáš zrovna tam ?” zeptal jsem se ho jednou.
„Protože někdy někdo vystřelí přes dveře,” odpověděl.
Tyto práce obvykle odvedli výběrčí nájemného, ale metody
byly stejné.
Moje pracovní morálka pochází od mého otce. Neznám
nikoho, kdo by pracoval pilněji než já. Pracuji pořád. Nejde
přitom o peníze - prostě jiný životní styl neznám a mně se
nesmírně líbí.
150
Své vlastní děti jsem vychoval stejně, jako mí rodiče vy­
chovali mě. Mám pět úžasných dětí. Když mé starší děti
vyrůstaly, skoro každý večer jsem s nimi míval večeři. Když
mě potřebovaly, byl jsem jim po ruce.
Popravdě řečeno, býval jsem mnohem lepší otec než
manžel, neboť jsem vždy pracoval příliš mnoho, než abych
byl takovým manželem, jakého si přály mé manželky. Sám
jsem tím vinen. Budoval jsem své postavení v realitách
a podnikání, takže mé vztahy mohly jen s velkými obtížemi
soutěžit s touto stránkou mého života.
Zato mé děti byly něco docela jiného. Byl jsem vždy při­
praven být s nimi. Moji dva nejstarší synové tvrdí, že jsou je­
diní synáčkové miliardáře, kteří umějí řídit pásový traktor.
Zatímco kamarádky mé dcery Ivanky byly na prázdninách
v jižní Francii, ona je trávila prací v New Yorku.
Moje děti mají skvělé matky. Vychovávali jsme je tak, aby
se staly pilnými a slušnými dospělými. Nemohl bych na ně
být pyšnější. Nikdy nás nepotkaly problémy s drogami nebo
alkoholem, s nimiž si musely poradit některé rodiny mých
přátel. Kéž by to tak zůstalo! Teďjsem svědkem toho, jak se
z mých dětí stávají skvělí rodiče.
Při dorůstání v Queensu jsem býval hodně drsný m lá­
denec. Chtěl jsem být nejdrsnějším chlapíkem v celé čtvrti
a měl jsem ve zvyku každému odmlouvat a od nikoho si
nenechat nic líbit. Musím přiznat, že se mnou byly docela
potíže. Naši mě nakonec vzali ze školy a poslali mě z města
na Newyorskou vojenskou školu. Ale ani tam jsem docela
nepřestal vyvádět.
Nijak jsem se nebál rvaček, ale po čase jsem dostal rozum.
Naučil jsem se úctě k druhým, naučil jsem se sebekázni. Než
151
jsem dospěl do nejvyššího ročníku, už jsem to dotáhl na vrch­
ního kadeta - což je u kadetů jedna z nejvyšších hodností.
Matka mi vštípila náboženské hodnoty. První církevní
okrsek, kam jsem příslušel, spadal pod První presbyte­
riánský kostel v Jamaice v Queensu. Chodíval jsem tam o ne­
dělích na biblickou výuku. Ten kostel měl na mě silný vliv.
Později jsem docházel do Mramorového kolegiátního koste­
la reverenda Normana Vincenta Peala, když jsem pobýval
v New Yorku, a pak jsem navštěvoval kostel Bethesda-by-
feet-the-Sea v Palm Beachi na Floridě.
Reverend Peale byl přesně takovým duchovním, jakého
jsem měl rád. Líbil se mi i osobně. V obzvláštní oblibě jsem
měl jeho kázání. Vnesl mi do duše velice kladný v ztah
k Bohu, díky němuž jsem získal i kladný vztah sám k sobě.
Z kostela jsem odcházel doslova s pocitem, že bych mohl
vyslechnout ještě tři kázání.
Od Normana Vincenta Peala, jenž napsal památnou knihu
Síla pozitivního myšlení, jsem se leccos naučil.
Myslím, že kdekoho zarazí zjištění, že jsem křesťan, že
jsem opravdu věřící. Jsem natolik na očích se všemi těmi
vnějšími znaky bohatství, že si mě sotvakdo spojuje s ná­
boženstvím. Ale to není přesné. Chodím do kostela, miluji
Boha a jsem nesmírně rád za svůj vztah k němu.
Už jsem to řekl dříve - myslím, že bible je nejdůležitější
kniha, jaká kdy byla napsána, a že se jí nic ani neblíží.
Hned na druhém místě je možná Umění dělat dohodu (Ale
to opravdu žertuji!). Postupem let jsem si k víře utvořil dobrý
vztah - Bůh dlí v mém životě každý den. Sice už do kostela ne­
chodím každou neděli, ale zajdu tam tak často, jak jen mohu.
Zařídím si to tak, abych tam byl často o nedělích, zejména
152
když se koná něco zvláštního, a o všech hlavních svátcích.
Lidé mi rádi dávají bibli, z čehož mám obrovskou radost.
Jimmy Fallon mi při jednom nočním pořadu položil tuto
otázku: „Omluvil jste se někdy? Tedy vůbec někdy, za celý
svůj život?" Sdělil jsem mu, že si myslím, že omlouvat seje
něco velmi správného - ale nejdřív musíte být v neprávu.
Potom jsem slíbil: „Omluvím se ve vzdálené budoucnosti,
až budu v neprávu." Obecenstvo se rozesmálo, což ostatně
bylo účelem. Chcete-li vědět, zda jsem byl někdy v neprávu,
nejspíš byste se měli zeptat mých dětí. Ti vám řeknou, jaká
je pravda.
Samozřejmě jsem udělal leccos špatně. Ukažte mi lidskou
bytost, která ne. Ale když se mi to stane, všeho nechám
a snažím se to napravit. Snažím se, abych tentokrát práci
odvedl lip.
Někdy se mě ptají, zda si myslím, že slovo Boží má vliv na
mé politické rozhodování. Tato otázka se klade kandidátům
na politický úřad již od doby, kdy v roce 1928 kandidoval
na prezidenta katolík AI Smith. Leckdo si pomyslel, že tuto
diskusi ukončil v roce 1960 John Fitzgerald Kennedy vý­
rokem, že bude prezidentem všech Američanů. Jsem tím,
kým jsem, a hluboko v mém nitru pomáhá slovo Boží utvářet
mou osobnost. V podnikání nečiním svá rozhodnutí aktivně
na základě náboženské víry, ovšem toto přesvědčení tam
působí - a jak!
Velice mě uráží, jak se k naší náboženské víře přistupuje
na veřejnosti. Kolik omezení je ohledně toho, čo můžete říci
a co ne a s čím můžete vyrukovat v nějakém velkolepém ve­
řejném prostoru. Přitom je pravda, že hluboce zakořeněná
náboženská víra stála v pozadí velikosti této země. Tato
153
víra v poučení z bible má hodně co do činění s naším růstem
a úspěchem.
Jde o tradici, která se za více než dvě stě let velice osvěd­
čila. Dlouhá léta bývaly na veřejných m ístech překrásné
jesličky a nikdo si na ně nestěžoval.
A dnes? Panna Maria a Ježíšek se skoro neukazují. Dokon­
ce i slovo „Vánoce11získalo nádech kontroverze.
U všech všudy, koho by mohlo urazit, když někdo řekne
„veselé Vánoce“?! Tohle přání přece nevyjadřuje žádnou
kritiku nějakého jiného náboženství ani neúctu k těm, kdo
vyznávají jiné náboženství. Je to báječná tradice.
Nechápu, proč titíž lidé, k teří vyžadují respekt ke své
víře, často neprokazují respekt k víře jiných. Mně připadá,
že snad každý týden kdosi pronese nějaký omezující výrok
o nějaké záležitosti spjaté s křesťanstvím. Myslím, že je to
urážlivé, naprosto urážlivé. Prezident by s tím měl něco
udělat. I kdyby se kvůli tomu musel obrátit na soud, aby
s tím něco provedl, prezident by to udělat měl. Jenže tohoto
prezidenta to ani nenapadne.
Kdekdo ví, že rozhodně nemám prezidenta Obamu v lás­
ce. Myslím, že je to příšerný prezident. Jeho nezkušenost
a namyšlenost přišly tuto zemi velice draho. Oslabil naši
armádu, popudil naše spojence a povzbudil naše nepřátele.
Svou moc zneužil, když podnikal exekutivní kroky, na jaké
neměl právo. Příští prezident by měl zvrátit a odvolat četná
opatření, jež Obama přijal.
Na mou hlavu se snesla obrovská kritika za to, že jsem ne­
reagoval, když jakýsi jedinec na jedné akci v New Hampshiru
pronesl to, co někdo pokládal za protimuslimský výrok. Lidé
154
mají svou víru a své názory. Hájit prezidenta není mým úko­
lem. Mě by prezident Obama také nikdy nehájil.
Pokud někoho zajímá, jaký je můj vztah k ženám, měl by
si pořádně prohlédnout firmu Trump Organization.
Kladný vztah k ženám se odráží v počtu žen, které pracují
v mých podnicích. Ženy jsem v Trump Organization dosa­
dil do důležitých vedoucích funkcí dávno předtím, než jim
takové možnosti dal kdokoli jiný, protože vím, jak si v nich
dovedou počínat. Byl jsem vůbec první developer, který kdy
postavil ženu do čela nějakého rozsáhlého stavebního projek­
tu v New Yorku.
V pořadu Učedník jsem vždy poukazoval na podnikatel­
skou zdatnost žen. Promluvte si s kteroukoli z žen, které pro
mě pracovaly, a ony vám povědí totéž: že jsem neúprosný,
náročný šéf. Úspěch odměňuji a neúspěch trestám. K ženám
vůbec nepřistupuji jinak než k mužům, kteří pro mě pracují.
Ženám svěřuji odpovědnost, kterou si vyslouží svým výko­
nem, platím je stejně, povyšuji je, jak je třeba, a pokud něco
pokazí, dostanou stejného padáka.
Na svou bilanci u žen bych nemohl být pyšnější.
Snad by měla být mou mluvčí u tohoto tématu moje dcera
Ivanka. Jsem nesmírně hrdý na to, že se mnou mé děti nejen
pracují, ale jsem-li terčem kritiky, hájí mě jako první.
155
 14.
★ ★ ★ ★ ★

NOVÝ POŘÁDEK
VE MĚSTĚ

Třebaže se o tom vtipkuje, nemyslím, že by Bílý dům potře­

boval na střeše jasná neonová světla. Není vůbec zapotřebí
přidávat k němu další trakty nebo prodávat prostor nad ním.
Nicméně si myslím, že potřebujeme, aby byl do Bílého
domu vnesen nějaký bystrý podnikatelský duch.
Najedno můžete vzít jed: Na rozdíl od Obamovy vlády se
opravdu biji za tuto zemi, hrdě a hlasitě. Pokračuji přesně
v tom, čím jsem vždy býval - největším roztleskávačem za
Ameriku, ovšem za takovou, k te rá vyhrává, nikoli stále
prohrává.
Jak je nad slunce jasné po celý můj život, nebojím se podívat
se svým protivníkům přímo do očí a říci přesně, v co věřím.
Netrápí mě, že nejsem politicky korektní. Nemusím si číst
výsledky průzkumů, abych dospěl ke svým rozhodnutím.

157
 A vůbec nevidím důvod, proč bych svůj přístup měnil.
Naši zemi trápí otázky natolik závažné, že je zapotřebí
poctivé vyhodnocení toho, kde jsme a co je potřeba udělat.
Mezi národy světa jsme jedineční, proto bychom měli vést,
nikoli následovat.
Vyhrávat, nikoli prohrávat.
Máme úžasné dějiny. Amerika je nejskvělejší země, jaká
kdy na Zemi existovala, a přesto se z jakéhosi důvodu naši
vůdci zdráhají tuto výhodu využívat.
Úspěšně jsem za léta práce vybudoval jednu z nejvá-
ženějších obchodních značek na světě tím, že ji prezentuji
u všeho, co dělám. Už dávno jsem si uvědomil, že pokud ne­
budu hrdý na to, co prodávám, nebude mít důvod pocítit tuto
hrdost ani nikdo jiný.
Své jméno jsem propůjěil budovám i výrobkům a pevně si
za nimi stojím. Lidé už právem očekávají nejvyšší kvalitu ode
všeho, co nese mé jméno.
Na tomto světě není, na co bych mohl být pyšnější, než
jsou Spojené státy americké. Vždy budu jejich nejlepším
obráncem a také nejlepším prodejcem zboží a propagátorem,
jakého jsme kdy měli.
Amerika je vůdkyní svobodného světa - vysloužili jsme
si právo pyšnit se tím a dávat najevo, že jsme připraveni
i ochotni učinit vše, co je nezbytné k obraně této země i svo­
body kdekoli na světě.
Naše státní hymna to vyjadřuje přímo: Je to „země svo­
bodných a statečných domovem11. Nastal čas, abychom se
chovali v souladu s tím to sdělením a dali světu najevo, že
jsme ochotni se za to postavit.
158
Vrátit Americe velikost znamená dostát svému slovu. Při­
hlíželi jsme, když prezident Obama nakreslil čáru v písku,
pak další čáru v písku, ale potom už žádnou čáru... Děláme
ostudu jak sami sobě, tak svým dějinám.
Pokud vám spojenci nedůvěřují a nepřátelé z vás nemají
strach, ve světě zcela postrádáte věrohodnost. V dnešní době
spojenci nevědí, čemu mají věřit a zda dodržíme své slovo.
Prezident Obama už dlouho mluví leda do větru.
Vidíme, jak si ho nevším á Putin. Vnímáme, jak tém ěř
každá válčící stra n a v Sýrii mu ani nevěnuje pozornost.
Sledujeme, jak Číňané získávají z naší obchodní politiky
obrovské výhody. Vidíme, jak Íránci odcházejí od stolu, kde
jsme sjednali jadernou dohodu (v rám ci níž se vyhlašuje
„nová éra11spolupráce), a jen pár týdnů nato ájatolláh znovu
hrozí, že zničí Izrael - a Američanům se chechtá.
Vraťme se však domů. Pouhých pár domovních bloků od
Bílého domu se Kongres chystá na rozhodnutí, zda má vůbec
dokončit vládní práci. To se děje skoro každý druhý rok.
Potřebujeme vůdce, který by této zemi navrátil úctu, jíž
se těšila v minulosti. Bývám kritizován za to, že nevydávám
žádný přepečlivý, podrobný politický program. Ale k čemu
detailní plány, nemá-li vaše země sebedůvěru, že je usku­
teční. Ostatně já je zveřejňuji.
Vraťme se k pramenům, zpátky k té Americe, ke které naši
občané přilnuli, protože jsme byli uznáváni jako stěžejní síla
pokroku a míru.
Na současnou situaci lze aplikovat mnohá z poučení, jichž
se mi dostalo při podnikání. To nejdůležitější zní: Stůj pevně
za svým slovem a dbej o to, aby tvoje slovo obstálo.
159
 Ti, kdo měli se mnou co do činění při podnikání, vám
řeknou, že neřeknu nic, aniž to myslím vážně.
Nedávám sliby, jež nemohu dodržet. Nevyslovuji hrozby,
jež nemohu splnit. Nikdy se nedopusťte té chyby, že si pomys­
líte, že mne lze zastrašit. Obchodní partneři a zaměstnanci
vědí, že moje slovo je stejně pevné jako nejpevnější smlou­
va - a že by to mělo zrovna tak platit pro slovo druhé strany.
Stojím za svými závazky a za našimi závazky jako národa.
Je zcela mimo veškeré pochyby, že stojím za Ústavou ve
vlasti, a je zcela mimo veškeré pochyby, že stojím za našimi
spojenci v cizině.
Žádná spřátelená země a žádný spojenecký vůdce by ne­
měli pochybovat o naší ocelově pevné podpoře.
Žádný nepřítel a žádný nepřátelský vůdce by si neměli
mylně vykládat naši odhodlanost bojovat až do sm rti - do
jejich smrti.
Nebudeme m ít zapotřebí, aby k našim břehům přijížděl
prezident Izraele a vysvětloval Kongresu, co jsme vždy sym­
bolizovali.
Vrátit Americe velikost znamená, že už nikdy neuděláme
žádný další krok zpět. Ano, inspiraci budeme čerpat z hrdin­
ství své minulosti, ale teď už budeme m ířit prudce vpřed.
Když jsem se v mládí věnoval sportu, v šatně se říkávalo:
Stačí udělat první krok dozadu, a už se nemusíš zastavit.
Jiným i slovy: Jakm ile se sm íříš s prohrou, je s tebou
amen.
V podnikání bývaly časy, kdy mělo smysl změnit strategii
nebo z nějakého obchodu vycouvat. Nesmíte se bát vycouvat
ze špatného obchodu.
160
Tuhle zásadu by měl někdo vysvětlit prezidentu Obamovi
a Johnu Kerrymu.
Stačí být ochoten říci „dost“, abyste sebrali všechny síly
a přinutili své protivníky změnit chování.
Chápu, že při vyjednávání nemůžete být úplně nekompro­
misní. Ale pokud jde o klíčové zásady a klíčovou sílu, vykra­
čování nebo ústup nepřipadají v úvahu. Proto potřebujeme
přebudovat armádu, aby nikdo nepochyboval o naší síle nebo
záměrech. Jestliže nás někdo vyzve na souboj, my hozenou
rukavici přijmeme, proto ať si jiní vůdci a jiné země setsa-
kramentsky rozmyslí, než o nás budou zase pochybovat.
Můj vlastní styl podnikání je přímý. Uvažuji ve velkých
rozměrech. Stanovím si vysoký cíl a potom vytrvale mířím
k dané metě a i za ni. Nakonec sice nemusím dostat vše, co
jsem si přál - to chápu -, ale ze základních cílů, které jsem
si vytyčil, nikdy neslevím.
Navrátit Americe velikost znam ená přesvědčit nejbyst­
řejší a nejlepší lidi, aby přišli do Washingtonu a připojili se
ke snaze přisoudit první místo naší zemi. Pravda je taková,
že vinou politiků má naše vláda špatné jméno. Je to ostuda.
Nejlepší lidé se nechtějí zahrabat v byrokracii, kde to vypadá,
že se tam nikdy s ničím nehne.
Kdo by jim to mohl mít za zlé?
Ve vládě potřebujem e vedoucí m anažery, k te ří vědí,
jak s něčím doopravdy hnout. Jsou to přesně takoví p ra­
covníci a šéfové, kteří již jsou hvězdami nějakého výrobní­
ho odvětví nebo se jimi stanou. Ve státní správě jsou také
mnozí úředníci, k teří čekají, až je dobří řídící pracovníci
správně povedou.
161
 Před dávnými časy toužili být takoví lidé ve státní správě,
protože jednali v dobré víře, že vláda je tu proto, aby pomá­
hala lidem, a oni tudíž budou našemu národu přispívat svou
dobrou prací. Věřili v to, že taková služba je službou pro stát.
Ale teď jsou lidé uvnitř w ashingtonských kruhů demo­
ralizovaní. Ti, kdo jsou mimo ně, dovnitř nechtějí. A tak se
mnozí lidé vydávají do Washingtonu s cílem změnit to tam,
jenže zjistí, že se změnili leda oni. K lepšímu sotva.
Schopní státní úředníci nemohou prorazit kruh byrokra­
cie, což je vede k tomu, že ze státn í správy odcházejí do
soukromé sféry. Každodenní práci proto nakonec většinou
odvádějí kariéristé, kteří to mají „na doživotí14.
Je to hrozný cyklus. Státní správa je plná kvalitních lidí,
jimž se brání ve snaze s něčím pohnout, a protože se s ničím
nehne, nejlepší lidé mimo Washington do státní správy ne­
chtějí. Nikdy se proto s ničím nehne a nic se nezlepší.
Potřebujeme vytvořit podnětnou atm osféru a dosadit
kvalitní lidi na správná m ísta, abychom Americe vrátili
její velikost. To, že máme jen málokdy potíže s náborem lidí,
jež potřebujeme pro Trump Organization, má jeden důvod:
Vědí, že budou h rát velkou roli v expandující firmě, která
je tu proto, aby se uskutečnily velké věci. Tam se pracuje
s elánem.
Lidé se chtějí v takovém druhu podniku uplatnit. Vědí,
že se v něm dočkají úcty a že budou posuzováni podle svých
zásluh. Vědí, že život v mé firmě se nikdy nepromění v nudu
a že budou dobře odměněni za pilnou práci a budou se podílet
na úspěchu.
Skutečně nadaným zájemcům se bude zamlouvat myš­
lenka, že se zapojí do úsilí o lepší budoucnost. Ovšem
162
v důsledku nezbytných rozpočtových omezení bude ve státní
správě celkově méně zaměstnanců. To zkrátka znamená, že
konkurence bude ještě ostřejší, aby se tito lidé stali jedněmi
z nejlepších.
V rátit Americe velikost znam ená opětovné nastolení
práva a pořádku jak v ulicích, tak v soudních síních. Naši
policisté odvádějí neuvěřitelnou práci, když se starají o naše
bezpečí, ale mají tento úkol stále těžší, protože nedostávají
podporu, jakou potřebují. Jako naši vojáci musejí mít i oni
veškeré potřebné vybavení, aby chránili jak sebe samé, tak
všechny naše poctivé, pilně pracující občany.
Vláda musí být na jejich straně, místo aby rozmazlovala
zločince.
To přirozeně znamená, že musí být na soudních stolicích
soudci, kteří budou uplatňovat zákon, místo aby v něm hle­
dali mezery nebo se pokoušeli zákony tvořit.
Potřebujeme jmenovat soudce - nejen v Nejvyšším soudu,
ale v celé federální soustavě - , kteří nechají tvorbu zákonů
zákonodárcům, jak to stanovuje Ústava. P říští prezident
možná bude m ít možnost jmenovat dva nebo více soudců
Nejvyššího soudu. Tato jmenování by mohla určit směřování
soudu na několik příštích desetiletí. Potřebujeme, aby u nej-
vyšších soudů zasedali soudci správného ražení.
Vrátit Americe velikost znam ená začít doma. Je nutné
obnovit smysl pro důstojnost v Bílém domě a obecně v naší
zemi. Prezident Spojených států je nejmocnějším člověkem
na světě. P rezident je mluvčím demokracie a svobody.
N enastal čas, abychom tom uto úřadu navrátili vážnost,
obřadnost a také posvátnou úctu, kterou jsme k němu kdysi
všichni chovali?
I
163
 To znamená, že všichni pracující ve vládě by neustále měli
vypadat a chovat se profesionálně - a prezident dvojnásob.
To, jak se oblékáte, a to, jak se chováte, je důležitou formou,
jak prokazovat úctu lidu, jejž zastupujete, a lidem, s nimiž
jednáte. Na dojmu vskutku záleží. 15
Navrátit Americe velikost znamená vyrvat naši zemi z ru ­
kou zájmových skupin, za nim iž stojí velké peníze. Máme
zemi, kde nelze řešit velké problémy všeobecným souhla­
sem, protože úzkoprsí lobbisté a zájmové skupiny s využi­ sd ělo v a c í pro středky
tím svého „zvláštního přístupu4' doslova ucpávají předsíně
Kongresu.
ZASLOUŽÍ LEKCI Z HODNOTY
Všichni žvaní o tom, jak naslouchají hlasu lidu. DOLARU A ZE SLUŠNOSTI
Jenže jak můžete tento hlas slyšet, když ho nikdo neza­
stupuje? Já naslouchám.
Obnovme důvěru ve svou zemi a hrdost na ni tím, že Ame­
rice vrátíme její velikost.

„Doufám, že Donald Trump, okázalý moderátor z Celebrit

v učedníkovi, bude kandidovat na prezidenta,44 napsala
v dubnu 2015 fejetonistka novin Washington Post Michelle
Singletaryová. Pokraěovala: „Pak bychom totiž měli úředně
stanovený přehled o jeho příjmech, investicích a dluzích.
Takže tady máme předpověď v Trumpově stylu, která tak
jako různá prohlášení z úst tohoto obchodníka s nemovi­
to stm i nevychází ze žádných důvěryhodných důkazů:
Trump nebude kandidovat. Nevyhlásí oficiálně svou kandi­
daturu, protože zákon o morálce ve státní správě vyžaduje,
aby uchazeči o federální funkce předložili údaje o svých
osobních financích.44

164 165
 Kýle Smith, génius trvale usídlený v New York Postu,
jenž patří Rupertu Murdochovi, si to také takhle všechno
namaloval.
Napsal: „Od Donalda Trumpa přichází obrovská novina.
Velká, obrovská. Mám tu zprávu dřív než všichni ostatní.
Donald Trump kandiduje na prezidenta... Společnosti lásky
a obdivu k Donaldu Trumpovi. Je si jistý, že zvítězí na celé
čáře. A pokud jde o nějaké nepříjemné odhalení? Hm. To je
vyloučeno. Když Trum p prohlásil na večeři o Lincolnově
svátku pořádané republikánskou stranou v Iowě, že hodlá
v červnu ,přijít s oznámením, které hromadu lidí překvapí',
nechystal se vyrukovat se svou dlouho očekávanou kandi­
daturou. Dělal prostě to, co dělá pořád: propaguje Donalda.
Hlavně aby byl na titulních stranách. Aby se o něm mluvilo."
Vskutku nechutný Jonah Goldberg z N ational Review
jako obvykle prokázal svou neschopnost, když napsal: „Přít
se s Trumpem je jako obléknout roztomilé batole do vikin-
ského oděvu a poslouchat ho, jak žvatlá, že podnikne nájezd
na mou vesnici a pozabíjí všechny, kdo se mu postaví do
cesty. Je tak roztomilé. Je tak legrační. Snad ale působí tro ­
chu rušivě, když to dělá moc dlouho... Ale tak jako Trumpovo
pokřikování to nesmíte nikdy brát vážně."
Takto truchlivý a mnohdy žalostný stav dnes panuje u na­
šich rádoby objektivních sdělovacích prostředků. Lidé, od
nichž se očekává, že budou přinášet zprávy, nemají ponětí
o nestrannosti, protože se domnívají, že jsou sami odborníci.
Oni totiž „vědí svoje" - mají senzace od svého vlastního zdroje.
Nikdy je nic neuvede do rozpaků - a přitom by mělo. Určitě
si myslí, že jejich čtenáři jsou hlupáci, kteří zapomenou, jak
166
často byli úplně vedle. Ani poté, co jsem prohlásil, že kandi­
duji, kdekdo z nich tomu pořád nechtěl uvěřit.
Bůhvíproč všichni „věděli", že údaje o svých finančních
poměrech nezveřejním - protože ten Trump možná není ta­
kový boháč, jak silidé myslí. Když jsem je zveřejnil, ukázalo
se, že jsem ještě mnohem větší.
Jak napsal „génius" Goldberg (zase byl vedle jak ta jedle):
„Trump se v minulosti vždy držel při zdi. Proč by vydával
všanc svůj milovaný televizní program? Proč by měl zažít
trapas, kdyby se přišlo na to, že není tak bohatý, jak tvrdí...
Ale něco se změnilo... A Trump se odhodlal ke skoku, i když
dosud neposkytl požadované finanční údaje, což mě vede
k úvaze, že buď zčistajasna vyrukuje s nějakou výmluvou, aby
zase ustoupil, nebo má tým účetních, kteří se snaží přijít na
to, jak by si současně zachránil tvář a vyhnul se vědomé lži."
Připadá mi až neuvěřitelné, jak nepoctivé jsou ve sku­
tečnosti sdělovací prostředky v této zemi. Lidé často za­
pomínají, že noviny a televizní stanice jsou výdělečné
podniky - nebo se o to aspoň snaží. Mají-li na vybranou mezi
poctivým zpravodajstvím a výdělkem, co myslíte, že si zvolí?
Smutné je, že vše dokazuje, že jak liberální, tak konzerva­
tivní média mohou bezostyšně lhát a překrucovat zprávy.
Absolvoval jsem i schůzky s reportéry, kteří věrně zazna­
menali, co jsem řekl, ale pak ta slova i význam změnili.
Reportéři o mně píšou, mluví se mnou, dokonce se mnou
pořizují rozhovory pro noviny, časopisy a televizi už bezmála
čtyřicet let. Mnohé referování o mně bylo dobré a objektivní,
ale některé neuvěřitelně nepoctivé a přímo sprosté. Vycházím
celkem slušně se spoustou dobrých reportérů; námitky mám
proti těm, kteří se pokoušejí strhnout pozornost psaním
167
nepřesných zpráv o mně a Trump Organization. Mám určité
zážitky, na které nikdy nezapomenu. Jednou jsem do kance­
láře pozval jakéhosi takzvaného novináře z jednoho známého
periodika, aby pořídil interview se mnou a několika mými
vedoucími pracovníky. Dali jsme mu řadu dokumentů, poskytli
jsme mu finanční zprávy a prohlášení, vše, oč požádal, ale
potom napsal jednu z nejméně přesných zpráv, jaké jsem kdy
četl. Veřejnost na určitou zprávu upírá pozornost ani ne týden,
zejména je-li někdo předmětem tolika zpráv jako já. Avšak
dojem ze špatné zprávy přetrvává mnohem déle.
Dlouhou dobu jsem zastával názor, že je lepší většinu
těchto útoků nebrat na vědomí. Budoval jsem přece stavby
a golfové kluby po celém světě, moje televizní programy pa­
třily mezi desítku nej sledovanějších a měl jsem skvělou rodi­
nu. Nechtěl jsem jim věnovat větší pozornost, než si zaslouží.
Ale pak mi zavolal můj bratranec John Walter a spustil nářek
nad jednou konkrétní zprávou, v níž se dozvěděl, že jsem od
roku 1992 nepostavil ani barák, a řekl mi, že bych měl věc
uvést na pravou míru. Už jsem nemohl nadále dopustit, aby
si reportéři tolik vymýšleli. Já že jsem od roku 1992 nepo­
stavil ani barák? To je jednoduše výplod čísi fantazie. To
snad musíte být slepý a zároveň úplně hloupý, abyste něco
takového vypustil z úst. Prověřit to, co jsem vykonal, je přece
ta nejjednodušší věc na světě. Toto téma nastoluji, protože
je z něj patrné, že nemůžete věřit všemu, co se dočtete nebo
doslechnete - o člověku, jako jsem já, to platí dvojnásob.
Mohu uvést seznam doslova tuctů velkých projektů, jež
jsem od roku 1992 uskutečnil (a v příloze tak činím). Uve­
du jen několik příkladů: třeba dvaapadesátipatrový Trump
International Hotel and Tower, jenž si získal ocenění, byl
168
otevřen v roce 1996. Pětihvězdičkový Trump International
Hotel and Tower byl uveden do provozu v Chicagu v roce
2009. Trump International Hotel v ceně 1,3 miliardy dolarů
v Las Vegas byl zprovozněn v roce 2008. Úplně zrenovovaný
„korunní šperk Wall Streetu", dům ve Wall S treet 40,
jenž byl krátk ý čas nejvyšší budovou na světě, byl znovu
otevřen v roce 1996 a je do posledního místečka pronajat.
Renovovaný dům v California Street 555, druhá nejvyšší bu­
dova v San Francisku, byl znovu otevřen v roce 1996. Tento
seznam pokračuje ještě dlouhé stránky. Pětatřicetipatrový
Trum p Park Avenue. Trum p World Tower. Postavil jsem
nejlepší golfová hřiště na světě, všude od Palm Beache až po
Aberdeen ve Skotsku.
Trump National Doral v Miami. Mám trojici proslulých
golfových hřišť ve Skotsku a Irsku s několika stovkami hote­
lových a obytných místností, které jsem buď postavil, nebo
zrestauroval, takže jsou teď v lepším stavu než původně.
A vůbec jsem nezpomalil. Překrásná budova Staré pošty
v hlavním městě Washingtonu se brzy promění v Trump
International Hotel. Zvítězil jsem v urputném souboji nabí­
dek o možnost zrenovovat tuto velkolepou budovu, jež se má
otevřít v roce 2016. A mnoho, mnoho dalších. Je očividné, že
jsem byl od roku 1992 nesmírně vytížený!
A tak mě příšerné, lajdácké referování opravdu hněte.
Myslím, že by hnětlo každého, kdo pracuje tak pilně jako
já, a také úžasné lidi, kteří pracují pro určitý podnik, když
o nich nějaký pisálek napíše něco tak nepřesného. Až o mně
budete příště číst nebo slyšet něco, co nevypadá správně,
podívejte se pořádně na toho člověka, který to napsal nebo
řekl v televizi, a posuďte sami, zda si zaslouží úctu.
169
 Jiný reportér v jedné větší publikaci napsal, že mi otec dal
do začátku dvě stě milionů dolarů. Kéž by! Tento reportér
mi neprokázal ani tu laskavost, aby mi zavolal a zeptal se,
je-li to pravda. Dočetl se to v jakési staré knize, kde to bylo
špatně, a napsal o tom. Na světě není člověka, kterého bych
miloval a ctil víc než svého otce. Byl to můj nejlepší přítel
a rádce. Předal mi své vědomosti, pracovní morálku a elán,
abych byl úspěšný. Vybudoval svůj vlastní úžasný podnik
v Queensu a Brooklynu z ničeho. Ale pracoval v jiných ča­
sech, v jiném měřítku. Postavil solidní obytné domy, kdežto
já stavím velké budovy a letoviska v New Yorku a po celém
světě. Vzal jsem si k srdci, co jsem se od otce naučil, a vybu­
doval svůj vlastní podnik - a nikdo na mě kvůli tomu nebyl
pyšnější než můj otec. Jednou sdělil jedněm hospodářským
novinám: „Na co Donald sáhne, to se promění ve zlato!”
Jsem hrdý na to, co jsem postavil, takže když takzvaní
novináři plácají nesmysly, musím reagovat.
Potíž však tkví v tom, že se to tím ještě zhorší. Já vím,
že každý průzkum veřejného mínění ukazuje, že veřejnost
sdělovacím prostředkům nedůvěřuje. Je ale paradox, že tyto
průzkumy pořádají právě sdělovací prostředky.
I ony musejí připustit, že jim lidé nedůvěřují.
Snad nejtrapnější okamžik novináři zažili, když jsem
podal své finanční prohlášení. Jsem nejbohatší prezident­
ský kandidát v dějinách. Jsem jediný m iliardář, jenž kdy
kandidoval. Nedostávám dary od svých bohatých přátel,
zájmových skupin ani lobbistů. Kdy se naposled stalo, že by
uchazeč o politickou funkci nebral od nikoho peníze? Tohle
voliči vědí - a mají z toho velikánskou radost.
170
Snad proto mě neměla překvapit reakce, když jsem podal
devadesátistránkový form ulář o své finanční situaci. Mé
čisté jmění přesahuje deset m iliard dolarů - je to tedy více,
než si lidé mysleli.
Jak vám poví každý účetní, přesné číslo je téměř nemožné
stanovit, protože velký majetek je vždy v pohybu. Celková
hodnota se tedy nemění každý den - mění se každou hodinu.
Mám rozsáhlé zahraniční investice, jež lze ohodnotit jen
s obtížemi. Navíc formuláře, které jsme museli vyplnit, nebyly
sestavenypro člověka, jako jsem já. Na formuláři jsou místa,
kde jsem mohl zaškrtnout jenom políčko „50 000 000 do­
larů nebo více“. Tak třeba jedna z mých budov má cenu více
než půldruhé miliardy dolarů, ale na formulářích je její cena
uvedena pouze v podobě „50 000 000 dolarů nebo více“.
Zaškrtli jsme spoustu políček. Kdekoli to šlo, byli jsme
přesní do posledního dolaru.
Nikdy mi není proti srsti postarat se o rozruch tím , že
jsem kontroverzní a odpovím na útok útokem. Nezapomeňte,
že potřebujeme zajistit, aby tato země povstala a dokázala
vrátit každou ránu.
Za posledních několik týdnů jsem uspořádal více tis­
kových konferencí s velkou účastí než kterýkoli jiný kandidát.
Vždycky jsem přilákal obrovský dav novinářů, kteří jsou jako
žraloci v naději, že za sebou ve vodě nechám trochu krve.
Snažím se jim vyhovět.
Zúčastnil jsem se první republikánské debaty a stan i­
ce Fox zaznam enala největší počet diváků ve své historii,
171
pokud jde o nějakou akci stojící za zprávu. Při druhé debatě
měla největší počet diváků ve svých dějinách stanice CNN.
To by mě zajímalo, kolik lidí by se dívalo, kdybych tam nebyl
já. Sotva hrstka!
16
★ ★ ★ ★ ★

FUNGUJÍCÍ
DAŇOVÝ ZÁKONÍK

Všichni se shodnou v jednom: Naše daňová soustava ne­

funguje. Platný zákoník je šílený. Federální daňový zákoník
je 74 608 stránek dlouhý. Nikdo mu doopravdy nerozumí,
ani účetní, kteří se snaží pomáhat daňovým poplatníkům
vyplnit formuláře. Každý rok se vynoří celé hospodářské
odvětví jenom proto, aby pomáhalo Američanům představit
si, kolik peněz dluží státu.
Skutečnost vypadá tak, že současné daňové zákony berou
příliš mnoho peněz lidem, kteří je potřebují nejvíc, kdežto
ostatním umožňují nacházet cestičky k omezení daňové
zátěže. Velké podniky odrazují od reinvestování zisků ze
zahraničí ve vlasti a drobným podnikatelům ztěžují růst.
Místo aby pomáhaly vytvářet pracovní místa, likvidují je.

172 173
 Rozumný daňový plán by poskytl daňové úlevy Ameri­
čanům ze střední třídy, umožnil by těžce pracujícím lidem
ponechat si více vlastních peněz a zjednodušením celého
daňového zákoníku by omezil každoroční tíseň a rozhořčení
daňových poplatníků. Měl by podpořit rů st hospodářství
a vytvářet pracovní m ísta - měl by zabraňovat přelévání
zisků do daňových rájů a postarat se o to, aby byla Amerika
konkurenceschopná po celém světě, a neměl by zvyšovat náš
dluh ani deficit.
Daňové reformy, jež navrhuji, se zabývají všemi těmito
problémy, neboť zjednodušují daňový zákoník pro všechny:
Mým cílem je vytěsnit firmu H & R Block z podnikání.
Tato řešení jsem nastínil ve svém článku, jenž vyšel kon­
cem září 2015 ve Wall Street Journalu. Jmenoval se „Da­
ňová reforma za bezpečí a prosperitu11.
Napsal jsem, že nejvyšší prioritou vlády Spojených států
amerických by mělo být bezpečí jejích občanů. K tomuto
bezpečí patří odstranění nejistoty a také to, že ekonomická
budoucnost země má být zajištěna lepším podnikatelským
prostředím, lépe sestavenými obchodními dohodami a da­
ňovou politikou, jež by ulehčila břímě nesené střední třídou
a uvolnila by ruce soukromému sektoru.
Můj přístup k daňové politice zahrnuje pouze to, co je
zapotřebí udělat. Nejistota a komplikovanost daňového zá­
koníku, sepsaného pro zájmové skupiny a největší boháěe,
jim iž trp í všichni Američané, bude odstraněna, přičemž
všichni budou mít před sebou jasnou budoucnost.
Tento plán sleduje několik cílů. Dovolte, abych vám jasně
sdělil, že tento soubor opatření má za cíl odstranit odpočty
a všelijaké skuliny, jež si vymohli největší boháči a zájmové
174
skupiny, a rovněž ty slevy na daních, které budou zbytečné
nebo nepotřebné, až se bude na každého člověka i podnik
vztahovat mnohem nižší daňová sazba.
Především navrhuji skoncovat s dnešním přístupem k po­
dílu na zisku u hedgeových fondů a dalších spekulativních
obchodních společností, které nezakládají nové podniky ani
nevytvářejí pracovní místa.
Prvním cílem tohoto plánu bude poskytnutí daňové úlevy.
Jste-li svobodný a vyděláváte-li méně než 25 000 dolarů
nebo jste-li ženatý s výdělkem méně než 50 000 dolarů,
nebudete dlužit žádnou daň z příjmu. Tím bude ze seznamu
plátců daně z příjmu ihned staženo bezm ála 75 milionů
domácností.
Zadruhé bude daňový zákoník zjednodušen. Místo množ­
ství daňových pásem s četným i variantam i budou pouze
čtyři: 0 %, 10 %, 20 % a 25 %. Nový zákoník odstraní vyšší
platby u manželských párů s vysokými příjmy a alternativní
m inim ální daň, přičemž zavede nejnižší daňové sazby od
druhé světové války. Navíc tento plán zruší daň z pozůsta­
losti, což rodinám umožní, aby si ponechaly, co vydělaly.
Navrhovaná opatření um ožní střední třídě podržet si
většinu slev a přitom zruší četné úlevy pro největší boháče.
Až budou mít příslušníci střední třídy v kapse více peněz,
vzrostou spotřebitelské výdaje, programy podporující úlevy
na školném porostou a osobní dluhy se sníží.
Zatřetí potřebujeme rů st americké ekonomiky. Během
posledních sedmi let naše ekonomika přešlapovala na místě.
Růst hrubého domácího produktu činící méně než 2 % ročně
je žalostný. Potřebujeme podněcovat výrobu, převést domů
pracovní m ísta a usnadnit investování v celé Americe.
175
 Plán uvádí, že podniky všech velikostí nebudou ve formě
daní platit více než 15 % svého podnikatelského příjmu. Díky
této nízké sazbě nebude nutné odklánět peníze do daňových
rájů a Amerika se stane jedním z nejsoutěživějších trhů na
světě. Plán bude po firmách s off-shorovým kapitálem vy­
žadovat, aby peníze vrátily do Spojených států amerických
s mírou zdanění pouhých 10 %. V dnešní době se tyto peníze
nevracejí, protože daňová sazba je příliš vysoká.
A konečně tento plán nezvýší naše schodky ani náš státní
dluh. Bude-li se zodpovědně nakládat s rozpočtem a odstra-
ní-li se plýtvání, podvody a zneužívání prostředků, umožní
tento plán dosažení rovnovážného rozpočtu, růstu ekono­
miky na rekordní úrovni, vytvoření pracovních m íst pro
lidi sedící doma s rukam a v klíně a zahájení procesu sni­
žování našeho dluhu. I při mírnějším růstu nezpůsobí tento
plán pokles rozpočtových příjmů. Změny zajistí ohromný
ekonomický rů st a naše země se vydá cestou mimořádné
prosperity.
Tato daňová politika staví do popředí ekonomický
blahobyt země a jejích občanů. Plán je sice smělý, ale má
též oporu v realitě a zdravém rozumu. Z rostoucí ekonomiky
vyplyne ono bezpečí, jež potřebujeme, abychom Americe
vrátili její velikost.
Ačkoli to můj článek shrnul, je nutné ještě uvést něko­
lik dalších poznámek: Když byla zavedena daň z příjmu
poprvé, zdaněno bylo jenom 1 % Američanů. Nikdo neměl
v úmyslu učinit z ní daň pro většinu Američanů. Podle toho­
to plánu bude zrušena daň z příjmu pro tém ěř 75 milionů
domácností, zatímco 42 milionů domácností, které vyplňu­
jí tak složité formuláře, že často musejí sahat po odborné
176
pomoci, jenom aby zjistily, že státu nic nedluží, bude vy­
plňovat jednostránkový formulář, jenž jim ušetří čas, tíseň
i pocit m arnosti - a také více než průměrných sto dolarů
nákladů na jeho přípravu. Zjednodušený formulář bude pou­
žívat více než 31 milionů domácností - a budou si také moci
ponechat téměř tisíc dolarů z peněz, které si odpracovaly.
Díky velkému snížení sazeb bude zbytečná nebo nepo­
třebná spousta dnešních výjimek a slev, jejichž existence
je jedním z důvodů, proč jsou formuláře tak komplikované.
Nicméně na slevy ve prospěch dobročinných organizací
a z úroků z hypoték se nesáhne. Tyto slevy totiž byly velice
úspěšné při uskutečnění svých cílů - pomáhat charitativním
spolkům Ameriky a také lidem, aby mohli mít svůj vlastní
dům. Plán též ruší daň z pozůstalosti, protože tyto peníze
jste si vydělali a už jste z nich zaplatili daně. Spořili jste je pro
rodinu. Stát si již svůj díl vzal, takže na další nárok nemá.
Současný daňový zákoník vlastně šk rtí rů st podniků
a trestá úspěch. Příliš mnoho firem, od největších značek až
po inovující začínající podniky, přesunuje ústředí ze země,
ať již přímo, nebo přeléváním peněz do ciziny. V druhém
případě firma přem ístí své legální ústředí do nějaké země
s nižšími daněmi a platí je tam. Není to nic nezákonného,
nepoctivého ani nevlasteneckého, je to prostě výdělečná
transakce. Každý podnik, jenž nevyužije možnost zvýšit
příjem snížením svých daní, není správně řízen. Demokraté
chtějí tyto přesuny postavit mimo zákon, ale to fungovat
nebude. Ať se přijmou jakékoli zákony, v nichž půjde doslova
o miliardy dolarů, podniky si najdou cestičky, jak je obejít.
Mnohem větší smysl dává vytvoření takového prostředí, jež
je vůči podnikání přívětivé.
177
 Za Ronalda Reagana jsme měli nejlepší sazbu daně z pří­
jmů právnických osob v průmyslovém světě. Nyní máme tu
nejhorší. Místo abychom spolupracovali se svými podniky ve
snaze přebudovat ekonomiku a vytvářet miliony pracovních
míst, vlastně je nutíme k přesunu. Tento daňový plán sníží
daň z příjmů právnických osob na 15 % - jak pro naše drobné
podniky a osoby samostatně činné, tak pro velké firmy. Malé
firmy fungují jako skutečný motor naší ekonomiky.
Podle Rady ekonomických poradců vytvářejí americké
drobné podniky 60 % nových pracovních m íst. Ale když
se započtou daňové úlevy a odpočitatelné položky, větši­
na drobných podniků je ve skutečnosti zdaněna vyšší saz­
bou než velké firmy. Podle existujícího daňového zákona
jsou jediní vlastníci, osoby sam ostatně činné, malé firmy
nezapsané do obchodního rejstříku a firmy, kde dani pod­
léhají až dividendy vyplácené společníkovi, zdaněny vyšší
sazbou daně z osobního příjmu. Přitom ve skutečnosti jsou
mnohdy zdaňovány dvakrát vyšší sazbou, než de facto pla­
tí větší podniky. Za situace, kdy internet mění stru k tu ru
podnikatelského světa a podněcuje vznik zcela nových firem
s čerstvými podnikatelskými záměry, je jich více než kdykoli
dřív. Právě tam se zakládá naše ekonomická budoucnost, kde
se počítá každý dolar, jenže náš daňový zákoník jim natolik
ztrpčuje život, že sotva přežívají.
Dokud budou ty to podniky nespravedlivě zdaňovány
sazbam i jako u osobní daně z příjmu, budou m imořádně
znevýhodněny. Správný plán by měl v rámci daňového zá­
koníku vytvořit pro osobní příjmy novou, 15% firemní da­
ňovou sazbu, jež by podstatně snížila daně a pomáhala těmto
podnikům k úspěchu a růstu.
178
Zatímco čtete tyto řádky, podniky vlastněné Američany
mají celých 2,5 bilionu dolarů v hotovosti umístěných v cizi­
ně. Jen si představte, co by se stalo, kdyby tyto peníze naše
firmy přinesly domů. Kolik pracovních míst by vzniklo? Za
daného stavu je však domů nepřenesou, protože zdejší da­
ňová sazba je mnohem vyšší než ta, podle níž platí v jiných
zemích. Základní složkou tohoto plánu je jednorázový návrat
firemních peněz umístěných v cizině při 10% daňové sazbě.
Podle tohoto plánu by na tom firmy nesmírně vydělaly, kdy­
by oněch 2,5 bilionu dolarů převedly do vlasti a nechaly je
pracovat - současně by totiž těžily z globálně konkurence­
schopné, čerstvě snížené daně z příjmů právnických osob.
Každý položí zásadní otázku: Jak chcete tento báječný
plán zaplatit? Dobrá zpráva říká, že se nijak nedotkne
stránky příjmů - a to ještě před ekonomickým růstem, jenž
bude podnícen tím , že se ve vaší kapse ocitne více peněz,
a nově vytvořeným i pracovním i místy. Tento plán bude
zaplacen omezením nebo zrušením většiny slev a skulin,
které umožňují největším boháčům platit nižší daně, a ná­
vratem peněz, jež mají firmy v cizině. Dále skoncováním
s praxí, kdy podniky smějí odložit platbu daní z příjmů, jež
si vydělaly mimo tuto zemi, a omezením nebo odstraněním
skulin, které vyhovují zájmovým skupinám. Přirozeně se
to týká i slev, jež budou po snížení daňové sazby pro firmy
a příjem z podnikání zbytečné nebo nepotřebné. Postupně
bude zavedena i rozumná sazba pro odpočitatelné položky
u podnikových úrokových výdajů.
A konečně musíme také omezit plýtvání. Každoročně
se promrhají miliardy a miliardy dolarů, ale zdá se, že za
to nikdo nenese odpovědnost. Všichni politici při každém
179
volebním cyklu slibují, že omezí m rhání prostředky ve vý­ sto dvanáct i více let - přitom je známo pouze pětatřicet lidí
dajích. Ale kdy jste naposledy slyšeli, že by to vláda opravdu v tomto věku. A mnoho lidí dospělo k odhadu, že se m rhá
udělala? Odpovídám jednoznačně: Nikdy. V podnikání se více než 100 miliardami dolarů v rámci programu Medicare.
poučíte, že malé úspory velice rychle plodí velké. Utrácíte-li Jde o to, že každoročně vyhazujeme miliardy dolarů, tak­
své vlastní peníze, naučíte se omezit plýtvání. Příští prezi­ že příští prezident musí konečně něco podniknout, aby se
dent musí přestat s vyhazováním vašich peněz. Ušetříte pár s tím přestalo.
miliard tady, pár miliard tam, a než bys řekl švec, výdaje se Nastal ěas, abychom zkvalitnili svou daňovou soustavu -
pořádně ztenčí. mělo by se snížit břímě doléhající na většinu Američanů,
Odhalit plýtvání není obtížné. V roce 2013 prošel Walter měla by se zjednodušit pro všechny, měla by se zavést rozum­
Hickey z Business Insideru zprávy generálních inspekto­ ná politika jak pro velké firmy, tak pro drobné podnikatele
rů každého vládního úřadu a velice snadno zjistil, jak lze a mělo by se přestat m rhat miliardami vašich dolarů každý
rychle ušetřit 15 miliard dolarů. Úspory sahaly od 42 mi­ rok. A potom by to vše mělo být korunováno návratem našich
lionů dolarů, jež věnovalo m inisterstvo školství jedné vy­ pracovních m íst do vlasti, kam patří.
soké škole, i když neměla nárok na platbu z jakýchkoli fede­
rálních prostředků, až po 2,7 miliardy dolarů, které mohlo
m inisterstvo zdravotnictví ušetřit, kdyby jednoduše pře­
zkoumalo cenu, kterou mají Medicaid a Medicare platit za
velkoobchodní pořízení léků na předpis.
V roce 2015 vydala iniciativa Občané proti vládním u
plýtvání zprávu zvanou Hlavní úspory, v níž ukazuje, jak
by se dalo ušetřit 648 miliard dolarů z rozpočtu na rok 2016,
aniž se něčemu ublíží. Bylo by možné uspořit 9,6 m iliar­
dy dolarů ukončením programu Venkovské veřejné služby,
jenž poskytuje půjčky a příspěvky na technické vybavení
v zaostávajících regionech země - v jednom venkovském
městečku v Arkansasu utratila vláda z vašich daní 5500 do­
larů na hlavu, aby tu měli širokopásmový internet. Zpráva
poukazuje také na to, co stojí nedostatek dozoru nad rů z­
nými programy, a uvádí, že existuje 6,5 milionu aktivních
účtů sociálního zabezpečení vydávaných lidem, jimž prý je

180 181
 17.
★ ★ ★ ★ ★

VRAŤME AMERICE
JEJÍ VELIKOST

V roce 1974 mi bylo osmadvacet, když jsem se pustil do svého

prvního rozsáhlého stavebního projektu. Kdysi velkolepý hotel
Commodore, umístěný přímo naproti nádraží Grand Central
Station, byl v naprostém rozkladu. Bývaly časy, kdy Com­
modore platíval za jeden z nej skvělejších hotelů na světě, jenže
mezitím jak hotel, tak celé okolí podlehly naprosté zkáze.
Spousta objektů v oblasti byla již zabavena za účelem draž­
by a četné obchody měly zatlučená okna i dveře. Zvenčí byl
Commodore špinavý a vnitřek měl tak temný a zašlý, až se
zdálo, že z něj bude za chvíli útulek pro bezdomovce.
Byla to skomírající budova ve skomírající čtvrti živořícího
města.
Byl jsem pravděpodobně příliš mladý, abych měl rozum.
Ale to víte - byl jsem stejný člověk, jaký jsem dnes, sršící

183
elánem a touhou pustit se do každé výzvy. Měl jsem n a ­
prostou důvěru ve svou schopnost vykonat cosi velkého.
Dnes k tomu mohu přidat výhodu vskutku mimořádných
zkušeností.
Jakmile jsem se podíval na Commodore, pochopil jsem,
jaké možnosti skýtá - bude to jedna z největších hotelových
renovací v New Yorku za druhou polovinu dvacátého století.
Možnosti skýtala i tato čtvrť. Přímo uprostřed oblasti,
kde stálo nádraží Grand Central Station, chodívaly kolem
hotelu každý den tisíce lidí. Neměl jsem dost peněz, abych
akci financoval sám, a prý bych to riziko na sebe neměl brát,
ani kdybych na to ty peníze měl.
Všemožní moudří investoři z oboru realit mi tvrdili, že
z toho nic nebude.
Jenže já měl svou představu o tom, co lze provést, tak­
že jsem to nevzdal. Mé nadšení a pečlivé plánování strhlo
i další. Když mám energii, je ve mně nezadržitelná síla, a já
jsem se při tom projektu naplno dostal do typických T ram ­
pových obrátek - a potom i mnoho dalších.
V průběhu let, kdy jsem zakázku uskutečňoval, jsem se
hodně poučil o tom, jak pracovat s městem a bankami, ve
stavebnictví a s odbory. Přitom by mi stačilo jenom renovovat
existující objekt, jenže takhle já neuvažuji.
Po celou dobu mi kdekdo házel klacky pod nohy. Třeba
pam átkáři se rozčilovali kvůli tomu, že vytvořím novou
překrásnou skleněnou vnější fasádu. Uvnitř jsem odstranil
všechny podlahy a místo nich jsem tam položil nové, z nej­
lepšího materiálu, jaký byl k dostání.
Hotel, zvaný Grand H yatt, byl úspěšný ode dne, kdy
byl v roce 1980 otevřen. Stal se základem obnovy celé
184
čtvrti kolem nádraží Grand Central Station a také ohlasu
mé navštívenky - Newyorčanům se představila značka kva­
lity Tramp.
Tento projekt byl vlastně prvním z řady těch, při nichž
jsem převzal nějaký rozsáhlý zchátralý objekt a obnovil
jeho zašlou slávu. V rám ci této zakázky jsem dal opravit
samo nádraží - opět vypadalo krásně a čistě. V následujících
pětatřiceti letech jsem to tak činil znovu a znovu - a nyní to
dělám pro něco skutečně velkého a důležitého: pro naši zemi.
Můžeme se chopit ochromené země a vrátit jí velikost. Došlo
to tak daleko, že naše země zaostává a stalo se z ní v očích
světa zašlé a druhořadé místo.
Stojíme před četnými výzvami. Sýčkové ze sdělovacích
prostředků a vládnoucí garnitury jsou na pozoru, protože
mají strach ze změn zavedených pořádků, z nichž tyjí.
Jenže víte, co? Já mám vizi a rozumím procesu, při němž
své cíle uskutečníme. Potřebujeme zesílit armádu, pomáhat
veteránům, postavit se pevně svým nepřátelům, zabránit
ilegálnímu přistěhovalectví, přestavět infrastrukturu, od
podlahy změnit svůj daňový zákoník a vzdělávací soustavu
a hodit za hlavu směšnou politiku minulosti, k níž patří
„Obamova péče“ a „jaderná dohoda*1s Íránem.
Ze všeho nejvíce však potřebujeme oživit americký sen
a vrátit svou zemi milionům lidí, kteří v ní tolik dřou za tak
málo. Příliš mnoho Američanů se táže (a kdo by jim to mohl
mít za zlé?), kam se poděl velký příslib tohoto národa a idea,
že se každá generace svým dětem postará o lepší život?
Nesázejte proti tomu, co říkám - kurz znám velice dob­
ře - , protože jsem si vždycky poradil i s nejobtížnějšími
185
výzvami a odešel jsem s palmou vítězství. Mé jméno bylo
propůjčeno jedné z nej skvělejších značek na světě. Já vím,
jak vyhrávat. Líbí se mi, co řekl Jay Leno na obřadu, kde se
odhalovala moje hvězda na Hollywoodském chodníku slávy.
„Teď to má oficiální punc,” prohlásil. „VAmerice není takové
místo, na němž by nebylo Trumpovo jméno.“
Kandidáti na politické funkce vždycky tvrdí, že je lze po­
soudit podle jejich výkonu. Naneštěstí celý jejich výkon spo­
čívá v tom, že leda žvaní o tom, co se chystají udělat, místo
aby s něčím opravdu pohnuli.
Jádrem problému se stalo hlavní město naší země. Dnes
to vypadá, jako by byla ve Washingtonu většina energie vy­
nakládána na rozhodování, zda vůbec máme udržovat vládu
v provozu. To sotva překvapí: Washington je už dávno jako
podnik vyprodávající zboží těsně před bankrotem.
Není divu, že náš prezident a Kongres mají v průzkumech
tak nízké hodnocení. Není divu, že ztrácíme vliv i základní
respekt jak u svých spojenců, tak u nepřátel na celém světě.
Mezitím rozhodl Nejvyšší soud ve své bezbřehé moudrosti,
aby vůbec vykázal nějakou činnost, že bude formulovat so­
ciální politiku, místo aby hájil naše nejvzácnější historické
vymoženosti - americkou Ústavu a Listinu práv.
Máme sice tři větve vlády, jenže kmen stromu je prohnilý.
Dlouhá léta jsem uvažoval o tom, že budu kandidovat na
prezidenta, ale tomuto pokušení jsem odolával. Přátelé, ko­
legové i zákazníci mě přemlouvali, abych něco podnikl. Mys­
lel jsem si: „Já nejsem žádný politik a musím vést obrovskou
úspěšnou firmu.”
Ale následně jsem si uvědomil, že už nestrpím, co kolem
sebe vidím. Nemohl jsem uvěřit pokrytectví a nečinnosti
186
washingtonských „zasvěcenců", kteří chtěli udržovat v Cho­
du dobře nam azanou mašinu tak, aby jela jejich směrem
a jen oni z toho měli užitek, přičemž mimo tohle koryto
Američané trp í a právem je rozhořčuje nedostatek vedení
a tvořivosti.
A tak když jsem se ozval, sdělovací prostředky zahýkaly,
politici se zděsili a zájmové skupiny si uvědomily, že dny
jejich vlivu jsou sečteny.
Kdekdo se velice snažil namalovat ponurý obrázek n a­
stávajícího dění.
Pak promluvil americký lid.
Na mé shrom áždění začaly proudit mnohohlavé davy.
Akce jsme museli přesunout na stadiony amerického fotbalu
a do basketbalových hal, zatímco mí soupeři byli schopni
sotva zaplnit malé sály. Celostátní debaty přitáhly obrovské
publikum - více než 24 milionů diváků - , protože naši
občané opět pocítili naději a chtěli slyšet, co mám na srdci.
Celou dobu neříkám nic jiného, než že nastal čas udělat vše
nezbytné k tomu, abychom vrátili Americe její velikost.
Začíná to tvorbou milionů dobrých pracovních míst pro
pilně pracující Američany. Ústav hospodářské politiky odha­
duje, že jsme od roku 1997 přišli o více než pět milionů pra­
covních míst v důsledku mizerných obchodních dohod, jež
jsme uzavřeli. Tato pracovní m ísta se musejí vrátit domů.
Vytvořili jsme příliš mnoho pracovních m íst - v cizině.
Naše arm áda musí být zdaleka největší na světě, takže
při vyjednávání o dohodách se zeměmi typu Íránu budeme
vycházet z pozice síly. A až se naši vojáci vrátí domů, musí
se jim dostat péče, jakou si vysloužili. To je náš státní dluh,
který bychom měli platit s nadšením.
187
 Na jižních hranicích se musí postavit velká zeď. Měla by
v sobě obsahovat slavobránu na uvítání legálních přistěhoval­
ců, ovšem příval ilegálních imigrantů se musí zahradit. A pod­
le práva potřebujeme skoncovat s praxí občanství na základě
narození; Čtrnáctý dodatek neměl nikdy za cíl vytvořit něja­
kou zákonnou cestu k občanství. Například se tu sice narodila
většina indiánů, ale nebylo jim automaticky udělováno občan­
ství - a trvalo bezmála sto padesát let, než byl přijat zákon,
jenž z nich udělal občany, pokud jimi chtěli být.
A Druhý dodatek byl přijat, aby se zajistilo, že se Ame­
ričané sami ochrání před tyranií. Nepřichází v úvahu, že
bychom ho změnili.
Revidovaný daňový zákoník, jenž neztenčí příjm y -
konzervativní autor a publicista Wayne Root ho označil za
„bezmála dokonalý“ -, vrátí peníze do kapes lidí, kteří je
potřebují nejvíc. Když je budete u trácet - místo vlády - ,
budete vytvářet americká pracovní místa. Povzbudí se tak
podniky, aby své zisky utrácely tady, což opět povede ke
vzniku dalších nových pracovních míst.
Naše vzdělávací soustava musí lépe připravovat naše děti
a rekvalifikovat dospělé, aby uspěli na novém digitálním
tržišti. Nikdo neví lépe, jak toho dosáhnout, než místní spole­
čenství. Federální vláda by neměla mluvit m ístním školám
do toho, jak vzdělávat děti. Jednotné základní učivo se stane
věcí minulosti.
Je zapotřebí „Obamovu péěi“ zrušit a místo ní nastolit ro­
zumné zdravotnictví, které vytváří soutěživé prostředí, což
bude snižovat náklady, a přitom bude postaráno o zdravotní
potřeby všech Američanů.
188
Můžeme vytvořit desetitisíce nových pracovních míst pře­
stavbou hroutící se infrastruktury. Solidní projekty máme
po ruce, stačí jenom vzít lopatu: silnice, mosty, tunely a ko­
leje se musejí buď vyměnit, nebo opravit, než se zbortí. I to
poskytne práci mnoha tisícům lidí.
Nejmocnějšími lidmi ve Washingtonu jsou lobbisté a před­
stavitelé zájmových skupin, kteří svými penězi financují
většinu voleb a kupují si tak vliv. S tím se musí přestat - zvo­
lit člověka, který jejich dary nebere, je správný první krok.
Musíme m ít proveditelnou energickou politiku, která vy­
užije hojnosti našich zdrojů, aby Americe usnadnila cestu
zpátky k ekonomické prosperitě.
Tomu, co říkám , můžete věřit - chcete-li se přesvědčit
o tom, čeho jsem dosáhl, stačí, vydáte-li se na příjemnou pro­
cházku po největších městech světa a vzhlédnete. Pohlédně­
te vzhůru a uvidíte Trumpovy budovy strmící až k obloze.
Vykonal jsem spoustu toho, co se nepodařilo nikomu ji­
nému. O sm ašedesátipatrová Trum p Tower na 5. avenue
hned vedle Tiffany bývala nej větší budovou na Manhattanu.
Když se v roce 1983 otevírala, celý vnější plášť byl ze skla,
což pomohlo razit cestu m oderním u odvětví luxusního
stavebnictví.
Jednou z věcí, na které jsem u této budovy nejvíc hrdý,
je to, že jsem svěřil dohled nad výstavbou třiatřicetileté
ženě. Toto rozhodnutí jsem učinil v roce 1983, kdy opravdu
začínal boj o rovnost pohlaví v podnikání.
Nikdo z těch, kdo se pohoršují nad tím , jak mluvím
k ženám, se nezmiňuje o skutečnosti, že jsem dobrovolně
podporoval rovnost pohlaví v jednom odvětví ovládaném
189
muži. Ženy, jež pro mě dosud pracovaly, ručí za to, že jsem
na ně byl stejně náročný jako na jejich mužské protějšky.
Takový druh „rovnosti pohlaví" potřebujeme: vůdcovství,
jež vyburcuje to nejlepší v lidech, tedy jak v mužích, tak
v ženách, žádnou křehoučkou bývalou ministryni zahraničí,
která nechápe, jaké bláznovství je mít svůj vlastní soukromý
emailový server.
Vyhodit na dlažbu tisíce pracovníků a zanechat firmy
v maléru také není žádná zásluha, přinejmenším nikoli ta ­
ková, na niž by měl být člověk hrdý nebo o ní tvrdit, že vás
kvalifikuje k řízení země.
Vždy uvažuji ve velkém měřítku. Začnu s plánem na vý­
stavbu největších, nejkrásnějších a nejkvalitnějších objektů.
Nezačnete-li s velkými sny, nikdy je neuskutečníte. Trumpovy
budovy jsou po celém New Yorku, od Wall Street 40 až po že­
lezniční seřadiště West Side Railway Yards. Od okružní kři­
žovatky Columbus Circle až po Trump Palace v East Side a dále
do středu k domům v SoHo postaveným jako kondominia.
Ale to byly teprve předkrmy.
Nakonec jsme začali stavět za městem a v dnešní době
se nachází jméno Trum p na budovách v devíti státech od
New Yorku po Havaj, od Floridy po W ashington a v dese­
ti dalších zemích, od Uruguaye po Indii. Mnohé rozsáhlé,
a dokonce olbřímí projekty jsou v závěrečném stadiu pří­
pravy a můžeme se do nich pustit.
D vaapadesátipatrový dům v California S treet 555 je
druhou nejvyšší budovou v San Francisku a největší, pokud
jde o užitnou plochu. V m inulosti to bylo světové ústředí
Bank of America. Dům se objevil i ve filmech, jako například
Drsný H arry a Skleněné peklo.
190
Když se v něm člověk ocitne, jistě si pobyt pořádně užije.
Trump World Seoul sestává z šesti budov s byty ve formě
kondominia po celém Soulu a sousedních městech. Trump
Tower Century City, celá pokrytá sklem, je jednou z nejvyš-
ších budov v Manile na Filipínách. Obsahuje 220 bytů jako
kondominia.
D vaasedm desátipatrový Trum p Oceán Club ve městě
Panama je první pětihvězdičkový objekt stejnojmenné země.
Stavíme luxusní hotely a obytné domy po celém světě. Něko­
lika nejlepšími hotely reprezentujeme to nejlepší z Ameriky
všude po světě, přičemž další hotely a projekty budou brzy
ohlášeny.
Na „zahraniční politiku" se dívám z praktického pohledu:
Já vím, jak uzavírat dohody, jak přimět zahraniční vlády, aby
si sedly ke stolu, a jak sjednat smlouvy, kterými o všechno ne­
přijdeme. Ostatně Číňané mají svou největší banku v Trump
Tower. Chtějí mít něco od Trumpa, kdekoli je to možné.
A proto když slyším politiky, jak mluví o nějaké obchodní
smlouvě, kterou odhlasovali, nebo jak vyrovnali rozpočet, mu­
sím se opravdu smát. Možná mají politické zkušenosti, ale roz­
hodně jim schází zdravý rozum či zkušenosti z reálného světa.
Každý stavební projekt, každá zakázka je naprosto je­
dinečná. Každý projekt vyžaduje neuvěřitelnou snahu
o správné vyvážení. Musíte do něj zapojit podnikatelské
a finanční kruhy a m ístní činitele. Naučil jsem se pracovat
s vynikajícími architekty a konstruktéry. Dospěl jsem k do­
hodám s odbory a řemeslníky.
Záleží mi na každé drobnosti. Přečtu si i všelijaké chytáky
na rozdíl od vyjednávačů u jaderné „dohody" s Íránem, kte­
ří podle všeho ani netuší, co stojí v „doložkách", jež Írán
191
uzavřel s agenturou, která m á na staro st ověřování, zda
Írán dohodu dodržuje.
Jakm ile nadešel čas k expanzi, začal jsem se zajím at
o golfová hřiště. Jako kluka mě otec brával s sebou na golf.
Příliš nehrál, ale měl nádherný nápřah. Rozhlížel jsem se
kolem, a koho na golfových hřištích nevidím? Úspěšné lidi,
velkopodnikatele.
Co vlastně dělali, zatímco hráli? Probírali obchody. Ne­
stačil jsem se divit, kolik důležitých obchodů se uzavírá
na golfovém hřišti. Rozhodl jsem se proto budovat nejlepší
golfová hřiště a resorty na světě - a v tom jsme uspěli.
Kdekdo si říká - je těžké postavit nějaký dům? Ale zkuste
si postavit nové golfové hřiště v New Yorku. V roce 2015 jsme
otevřeli Trump Golf Links v parku Ferry Point v Bronxu.
Vzápětí se z něho stalo jedno z nejúžasnějších veřejných
golfových hřišť na světě. Je to první veřejné golfové hřiště
otevřené v New Yorku za více než půl století.
Stavělo se drahně let - skutečný očistec.
Nikdo jiný s tím neuměl hnout. Lidé se věnovali docela
jiným záležitostem. Nikdo nechtěl na sebe vzít břímě dokon­
čení tohoto projektu.
Ve městě lidé po golfovém hřišti toužili dlouhá desetiletí,
jenže nikdo neměl potuchy, jak na to. Poté, co politici pro­
m arnili spoustu let zpackaným úsilím na tom to objektu,
přizvali jednoho podnikatele - tedy mne -, abych po nich
nepořádek uklidil.
Vytvořil jsem velkolepé golfové hřiště.
Je to obrovský úspěch jak pro město, tak pro Trump Orga-
nization. Slíbil jsem, že se budou do Bronxu na golf sjíždět
hráěi z celého světa, a přesně tohle se stalo.
192
Ale já nechci do Ameriky přitáhnout jenom hráče golfu.
Potřebujeme sem přitáhnout všechny druhy podniků, zej­
ména ty, které patří Američanům.
Vytvoříme-li řádné daňové prostředí a skoncujeme-li s ne­
konečnou byrokracií, jež dusí jak velké, tak malé americké
firmy, pak nastane skutečná obnova poptávky po pracovní­
cích, což napomůže vzniku „plné zaměstnanosti".
Plná zaměstnanost znamená, že nemáme 20 % obyvatel­
stva buď bez práce, nebo nucených pracovat na zkrácený
úvazek. Plná zam ěstnanost znamená, že každý nový pra­
covník m á dobrý pocit, že přijde domů k rodině naplněn
pýchou, že toho dne odvedl pořádný kus práce.
Z plné zaměstnanosti mají zisk odbory a zaměstnavatelé;
dohromady mohou přestavět infrastrukturu naší země.
Plná zaměstnanost znamená, že ti, kdo splácejí hypotéku,
jež je nad jejich prostředky, budou moci setřást ono tíživé
břímě, kvůli němuž se strachují, že jejich domy nejsou do­
opravdy jejich. Až se usnadní získání úvěrů od bank, oživí se
rovněž obory stavebnictví se zaměřením na novou výstavbu
a renovaci.
Ocitli jsme se v kritickém bodu obratu svých dějin, což
platí nejen pro vás a pro mě, ale také pro naše děti. Amerika
je nejspíš churavá, možná ochromená, ale díky nám znovu
povstane. Náš čas neminul, je tady a možnosti berou dech.
Nejlepší dny Ameriky teprve nastanou. Proč? Díky našim
lidem. Společně můžeme Americe vrátit její velikost.
193
 PODĚKOVANÍ

Rád bych poděkoval Davidu Pisherovi, Billu Zankerovi, Corey

Lewandowské, Davidu Cohenovi, Rhoně Graffové, Meredith
Mclverové, Hope Hicksové a Amandě Millerové za jejich elán
a pomoc po celý čas, kdy jsem psal tuto knihu. Kromě toho
Byrd Leavell a Scott Waxman z Waxman Leavell Literary
Agency, Don McGahn a Carolyn Reidyová, Louise Burkeová,
Mitchell Ivers, Jeremie Ruby-Strauss, Irene Kheradiová, Lisa
Litwacková, John Paul Jones, AI Madocs, Jaim e Putorti,
Jennifer Robinsonová, Jean Anně Roseová a Nina Cordesová
poskytli své odborné schopnosti a v rekordní době dodali
hotový produkt. Děkuji vám všem za pilnou práci - vskutku
stojí za velké uznání.

195
 ME OSOBNI FINANCE

Čistá hodnota mého jmění se zvýšila od doby, co jsem zve­

řejnil (při ohlášení své prezidentské kandidatury) níže uve­
dené finanční prohlášení k červnu 2014. Cena mých realit
v New Yorku, San Francisku, Miami, Washingtonu, Evropě
a jinde se podstatně zvýšila. Mám velice malé dluhy a i ty
splácím na nízké úroky. Čistá hodnota mého současného
jmění činí více než deset miliard dolarů.
Můj příjem za rok 2014 činil, jak jsem uvedl ve svém
osobním finančním prohlášení, 362 milionů dolarů, ovšem
nepatřily tam dividendy, úroky, kapitálové zisky, nájemné
a honoráře. Příjem za rok 2015 přesáhne 600 milionů dola­
rů. Dobře se mi dařilo i na burze. Třebaže nejde o oblast, na
niž bych se v minulosti zaměřil, a připadá na ni jenom menší
část čisté hodnoty mého jmění, 40 z 45 akcií, jež jsem zakou­
pil, za krátký čas podstatně vzrostlo v ceně, což vedlo k zisku
27 021 471 dolarů při prodeji - akcie, jež zůstaly v portfoliu,
mají nerealizovaný zisk více než 22 milionů dolarů.
Do formulářů finančního přiznání jsem zahrnul více než
500 podnikatelských subjektů, z nichž 91 %je výlučně v mém

197
vlastnictví. Také jsem tam uvedl honoráře za svou knihu
Umění dělat dohodu, jedné z nejprodávanějších publikací
0 podnikání všech dob, jež jde na odbyt i po třiceti letech,
1z mnoha dalších knih, které se stále výtečně prodávají.
Rovněž jsem nahlásil příjmy za svůj televizní program AKTIVA
Učedník. Společnost NBC/Universal oznámila, že pokračuje
s tímto programem, a tak bylo její vedení velice zklamané,
když jsem je zpravil o tom, že v důsledku své kandidatury na
prezidenta nebudu k dispozici v čele poroty v patnáctém kole.
Pokoušeli se mě přemluvit, ale nakonec angažovali Arnolda
Schwarzeneggera - ten odvede skvělou práci -, aby zasedl
do mého křesla. Během čtrnácti kol Učedníka a Celebrit Hotovost a zpeněžitelné akcie. Zde uvedeno po získání
v učedníkovi, jež se nyní vysílají po celém světě, jsem vydělal a zhodnocení četného majetku (například několika letadel,
213 606 575 dolarů. pozemků, golfových hřišť a resortů atd.), vyplacení značné
Jsem velice potěšen, že jsem podal toto prohlášení o svých sumy hypoték v hotovosti a před vybráním značných pohle­
financích, a jsem hrdý na to, co jsem dokázal. dávek 302 300 000 dolarů
Donald J. Trump
Ú hrn čistého jmění
k 30. červnu 2014 Nemovitosti a provozní kapitál stoprocentně vlastněný Do­
naldem J. Trumpem prostřednictvím různých subjektů, jež
ovládá:
obchodní objekty (New York) 1 697 370 000
obytné objekty (New York) 334 550 000
klubová zařízení a příslušné pozemky 2 009 300 000
rozestavěné objekty 301 500 000

198 199
Nemovitosti, v nichž má Donald J. Trump nižší než stopro­
centní vlastnický podíl
Avenue of the Americas 1290 - New York
Bank of America Building - San Francisco, Kalifornie
Trump International Hotel and Tower - Las Yegas PASIVA
S tarrett City - Brooklyn, New York
celková hodnota bez zatížení dluhem 943 100 000
licence na nemovitosti, různé využití značky 3 320 020 000
soutěže krásy Miss Universe, Miss USA
a Miss Teen USA 4 800 000
další aktiva (bez zatížení dluhem) 317 360 000
platební závazky 17 000 000
Aktiva celkem 9 240 300 000 dolarů půjčky a hypotéky splatné z nemovitostí a provozních objektů
stoprocentně vlastněných Donaldem J. Trumpem
obchodní objekty (New York) 312 630 000
obytné objekty (New York) 19 420 000
klubová zařízení 146 570000
rozestavěné objekty 7 140000

Pasiva celkem 502 760 0000

Čisté jmění 8 737 540 000 dolarů

200 201
 RUZNE PŘÍSPĚVKY NA CHARITU

Pan Trump za svůj život působil jako velký přispěvatel jak na

charitativní organizace, tak na spolky, jež se věnují ochraně
otevřeného prostoru pro veřejné využití, neboť jim věnoval
cenné pozemky po celé zemi. Za posledních pět let přispěl
pan Trump na takové účely částkou více než 102 000 000
dolarů.

203
 O AUTOROVI

Donald J. Trump je přímo ztělesněním amerického příběhu

o úspěchu. Neustále stanovuje nejvyšší měřítka kvality, za­
tímco své zájmy rozšiřuje do oblasti realit, sportu a zábavy.
Je zářným vzorem podnikatele - při sjednávání úspěšných
obchodů nemá sobě rovného.
Na svou podnikatelskou dráhu se pan Trump vydal v kan­
celáři, kterou sdílel společně se svým otcem v Sheepshead
Bay v Brooklynu v New Yorku. S otcem pracoval pět let, kdy
spolu pilně podnikali. Uveďme citát pana Trumpa: „Můj otec
byl mým rádcem a učitelem, od něhož jsem se naučil ne­
smírně mnoho o všech stránkách stavebnictví.“ Podobně Fred
C. Trump častokrát říkával, že „některé z mých nejlepších
podnikatelských akcí jsou dílem mého syna Donalda..., na
co sáhne, to se jakoby promění ve zlato“. Pan Trump potom
vstoupil do velice odlišného světa manhattanských realit.
V New Yorku a po celém světě je Trumpův punc synony-
mem nejprestižnějších ze všech adres. Patří mezi ně svě­
toznámý mrakodrap Trump Tower na 5. avenue a luxusní
přepychové budovy Trum p Pare, Trum p Palace, Trum p

205
 Plaza, Park Avenue 610, the Trump World Tower (nejvyšší
budova v East Side na Manhattanu) a Trump Park Avenue.
Pan Trum p měl na starosti též návrh a výstavbu Sjez­
dového střediska Jacoba Javitse na pozemku, jenž mu patří,
známém jako West 34th Street Railway Yards, a úplnou
obnovu exteriéru nádraží Grand Central Station v rámci
přebudování sousedního hotelu Commodore na Grand Hyatt.
Tato stavební akce se pokládá za jednu z nejúspěšnějších
rekonstrukcí ve městě, jež panu Trumpovi vynesla cenu za
„vkusnou a tvořivou obnovu proslulého hotelu14od úřadu
městského plánu čtvrti číslo pět na M anhattanu. V průbě­
hu let pan Trump vlastnil a prodal mnohé velkolepé budovy
v New Yorku, jako třeba hotel Plaza (jejž renovoval a navrá­
til mu někdejší lesk, jak o tom příznivě referoval New York
Times Magazíne), hotel St. Moritz (v Central Park South,
nyní nazývaný Ritz-Carlton) a před rokem 2002 pozemek
pod Empire State Building (díky čemuž bylo vůbec poprvé za
více než padesát let sloučeno vlastnictví a pronájem). Panu
Trumpovi navíc patří obchod NikeTown, umístěný na East
57th Street v sousedství Tiffany. Počátkem roku 2008 otevře­
la firma Gucci svůj největší obchod na světě v Trump Tower.
V roce 1997 otevřel dveře světu Trum p International
Hotel and Tower. Tento dvaapadesátipatrový superluxusní
hotel a obytná budova leží na křižovatce West Side na
M anhattanu, v C entral Park West na Columbus Circle.
Navrhl je světoznám ý architekt Philip Johnson. Dosáhl
jedné z nejvyšších prodejních cen a nájem ného ve Spo­
jených státech. Jako pouze jeden ze tří hotelů v zemi získal
dvojí pětihvězdičkové hodnocení od časopisu Forbes jak za
hotel, tak zdejší restauraci Jean-Georges. Rovněž obdržel
206
pětihvězdičkovou cenu Pěti diamantů od Americké akademie
oborů pohostinství a v hlasování časopisu Travel + Leisure
se umístil na prvním místě jako obchodní hotel v New Yorku.
Časopis Condé Nast Traveler ho označil za hotel číslo jedna
v USA a jeho novátorské pojetí se napodobuje na celém světě.
Získal cenu pro pětihvězdičkové hotely časopisu Forbes kaž­
dý rok v letech 2009 až 2015 a umísťoval se mezi oceněnými
každý rok od roku 2010 v anketě „Výběr čtenářů44časopisu
Condé Nast Traveler. Letos uplyne osmnácté výročí vzniku
tohoto klenotu firmy Trump Hotel Collection.
Pan Trump byl developerem největší parcely v New Yorku,
někdejšího seřadiště West Side Rail Yards, kde se nyní roz­
kládá Trump Plače. Na tomto čtyřicetihektarovém pozemku,
ležícím podél řeky Hudson od 59. po 72. ulici, se nachází
vůbec největší stavební projekt, jaký kdy schválila Plánova­
cí komise města New York. Celkem čítá 16 budov, přičemž
pan Trump postavil prvních devět a zbytek pozemku pak za
značnou částku odprodal. Rovněž daroval městu New York
desetihektarový park na nábřeží v Trump Plače a dvousettři-
náctimetrovou promenádu se sochami.
Z dalších akvizicí v New Yorku uveďme Trump Building
ve Wall Street 40, což je pam átná dvaasedmdesátipatrová
budova na ploše 120 000 m etrů čtverečních, um ístěná ve
finanční čtvrti Manhattanu přímo naproti Newyorské burze.
Po novém Světovém obchodním centru je to nejvyšší bu­
dova na jižním M anhattanu. Tato koupě, uzavřená během
hlubokého poklesu na newyorském obchodu s realitami, je
prý jednou z nejlepších transakcí v realitách za posledních
pětadvacet let. Soudí se, že má jeden z nejkrásnějších „vršků44
ze všech budov v zemi. Pan Trum p dále koupil dům Park
207
Avenue 610 (v 64. ulici), dříve znám ý jako hotel Mayfair
Regent, který byl velice úspěšně adaptován na superluxusní
apartm á jako kondominia. Svého času dosahoval nejvyšších
cen v Park Avenue. Dále na východ se ihned vedle budovy
OSN rozkládá úchvatná Trum p World Tower, devadesá-
tipatrová přepychová obytná budova a jedna z nejvyšších
obytných věží na světě. Trum p World Tower se dočkala
uznalých recenzí od kritiků architektury, přičemž Herbert
Muschamp ji nazval v New York Tim es „zdařilým kusem
skleněné věže“. Obdobně platí, že se Trum p World Tower
pokládá za jednu z nejúspěšnějších věží s kondominii, jež
kdy byly ve Spojených státech postaveny.
Pan Trump oznámil v roce 2001 plány na svůj první prů­
nik do Chicaga, kde postavil Trump International Hotel and
Tower. Tato dvaadevadesátipatrová víceúčelová věž na ploše
250 000 metrů čtverečních se rozkládá na březích řeky Chi­
cago přímo na západ od Michigan Avenue (nejžádanějším
místě v Chicagu) a jde o jednu z nejvy šších obytných budov
na světě a devátou nejvyšší budovu na světě. Architektem je
firma Skidmore, Owings & Merrill, Chicago. Věž obsahuje
čtyři patra obchodů. Hotel se za velké chvály otevřel v lednu
roku 2008 a v roce 2010 obdržel cenu časopisu Travel + Lei-
sure jako hotel číslo 1 v USA a Kanadě a rovněž jeho cenu
„nejlepší obchodní hotel na světě" v roce 2014. Condé N ast
Traveler uváděl tento hotel mezi vítězi své ankety „Výběr
čtenářů" každoročně od roku 2011. Hotel získal pětihvěz-
diěkové hodnocení za hotel a restauraci u Cen cestovního
průvodce časopisu Forbes v letech 2014 a 2015 a od roku
2011 je vítězem hotelové ceny Pěti diamantů od Amerického
automobilového spolku.
208
V roce 2002 zakoupil Pan Trump proslulý hotel Delmo-
nico, umístěný v 59. ulici a Park Avenue, a adaptoval ho na
nejmodernější luxusní pětatřicetipatrový objekt jako kon-
dominium s názvem Trum p Park Avenue. Pan Trum p si
přál, aby se z něj stala jedna z nejpřepychovějších budov
v New Yorku, což se zdařilo. Pan Trump se v odborných pu­
blikacích rovněž těší uznání za to, že zachoval lesk a kouzlo
této budovy, a zároveň do ní začlenil služby a vymoženosti
21. století. S firmou Vornado Realty T rust je spolumajite­
lem proslulé věže v California Street 555 (Bank of Ameri­
ca Building) v San Francisku, jedné z nejvýznamnějších
kancelářských budov na západním pobřeží Spojených států
amerických, a dále vysoce ceněné budovy v Avenue of the
Americas 1290, jedné z nejvyšších v New Yorku a zároveň
s největší kancelářskou plochou.
Do portfolia pana Trumpa v oblasti investic patří i Trump
National Golf Club ve W estchesteru v New Yorku, což je
ukázkové golfové hřiště a obytný objekt od Fazia, a stohekta-
rová usedlost známá jako Mansion v Seven Springs, někdejší
bydliště Katharine Grahamové (z Washington Postu), jež
bude přeměněna na luxusní obytný objekt světové třídy. Pan
Trump zakoupil též jednu z největších parcel v Kalifornii,
jež se rozkládá naproti Tichému oceánu. Na tomto místě
bylo postaveno Trumpovo turnajové golfové hřiště, které se
nazývá Trump National Golf Club v Los Angeles. V hlasování
získalo titul golfového hřiště číslo jedna v Kalifornii. Bude
tu postaveno pětasedm desát luxusních usedlostí. Dále se
staví Trump National Golf Club, navržený Torném Faziem,
v Bedm insteru ve státě New Jersey na více než než dvou-
setdesetihektarovém Cowperthwaite Estate, považovaném
209
za jednu z nejlepších usedlostí ve státě. Nedávno tu bylo
otevřeno i osmnáctijamkové hřiště. V listopadu roku 2008
obdržel pan Trump svolení k postavení Trump International
Golf Links Scotland, ležící v Aberdeenu ve Skotsku, kde je
téměř pětikilometrové nádherné pobřeží oceánu (u Severní­
ho moře). Bylo otevřeno 10. července 2012 a také zde bylo
schváleno již druhé osmnáctijamkové hřiště. V červenci roku
2013 jmenoval časopis Golf Week Trump International Golf
Links Scotland „nejlepším golfovým hřiště moderní doby na
světě”. V srpnu roku 2008 koupil pan Trump golfové hřiště
v Colts Necku v New Jersey, kde se nyní nachází Trum p
National Golf Club, a v únoru roku 2009 koupil třísetdva-
cetihektarový pozemek a klub u Washingtonu, táhnoucí se
skoro pět kilometrů podél řeky Potomac, z něhož se má stát
Trump National Golf Club ve Washingtonu. Do jeho portfolia
v prosinci roku 2009 přibyla dvě další golfová hřiště: Trump
National Golf Club u Philadelphie a Trump National Golf
Club v Hudson Valley.
V dubnu roku 2010 byla na stanici Golf Channel s velkým
úspěchem zahájena nová reality show s celebritami, jež se
jmenuje Báječný svět golfu Donalda J. Trumpa.
V Palm Beachi na Floridě adaptoval pan Trump slavnou
historickou usedlost Mar-a-Lago, jež kdysi patřila Marjorie
Merriweather Postové a E. F. Huttonovi, na soukromý, ul-
traluxusní Mar-a-Lago Club. Obdržel ocenění od Americké
akademie věd pohostinství jako „nejlepší klub na světě“.
V roce 1980 byla tato usedlost prohlášena národní histo­
rickou památkou. Mar-a-Lago bývá často nazývána „kleno­
tem Palm Beache“. Rovněž v Palm Beachi, sedm minut od
Mar-a-Lago, se nachází Trump International Golf Club. Toto
210
golfové hřiště za čtyřicet milionů dolarů navrhl proslulý a r­
chitekt golfových hřišť Jim Fazio. Má nádhernou tropickou
krajinnou úpravu, vodní překážky, potoky a třicetimetrové
vyvýšeniny (což nemá obdobu na celé Floridě). Toto hřiště
bylo otevřeno v říjnu roku 1999 a získalo si obdiv jako jedno
z nejlepších ve Spojených státech. Stejný obdiv sklidilo další,
devítijamkové hřiště otevřené v roce 2006.
Trump Hotel Collection byla vytvořena s cílem stanovit
novou úroveň m ezinárodně význam ných hotelů na zá­
kladě elegance a pozornosti věnované detailům. Jedním
z nej elegantnějších přírůstků na obzoru v Las Vegas je su-
perpřepychová šedesátipatrová hotelová věž s vlastnictvím
ve formě kondominia, pětihvězdiěkový Trump International
Hotel Las Vegas. Tento hotel byl v roce 2012 jmenován ča­
sopisem USA Today „nejlepší sázkou ve Vegas“ a dostal se
v roce 2011 na seznam „nejlepších oceněných obchodních
hotelů světa“ časopisu Travel + Leisure. Mezi nynější a bu­
doucí stavitelské projekty v rámci Trump Hotel Collection
patří věže v SoHo v New Yorku (otevřeny byly na jaře roku
2010 a dostaly se na seznam nejlepších nových hotelů ča­
sopisu Travel + Leisure - jako jediné v New Yorku, jež
v něm figurují - a také cenu Pěti diamantů od Amerického
automobilového spolku v roce 2013 a 2014 a rovněž jeho
„nejlepších oceněných obchodních hotelů v New Yorku“
v roce 2011), Chicagu (otevřena v roce 2008), ve Waikiki
na Havaji (otevřena v listopadu 2009; obdržela pětihvěz-
diěkové hodnocení za hotel od časopisu Forbes v roce 2015),
v Panamě (byla otevřena v červenci 2011 a dostala se mezi
„deset nejlepších nově otevřených luxusních hotelů“ časopisu
L u xu ry Travel Advisor v roce 2011), v Torontu (obdržela
211
pětihvězdičkové hodnocení od časopisu Forbes v roce 2014),
Tramp National Doral Miami (zdejší adaptace za 250 milio­
nů dolarů byla dokončena počátkem roku 2015) a Trum p
International Golf Links and Hotel Ireland (velmi cenná
akvizice, kterou získala Trump Organization v roce 2014).
Mezi mezinárodní hotelové projekty zahájené v roce 2015
patří objekty v Baku v Ázerbájdžánu (otevřen v červnu roku
2015), ve Vancouveru v Britské Kolumbii a v Rio de Janeiru
(oba budou otevřeny v roce 2016). Trump Towers v istanbul-
ské čtvrti §igli kombinují dvě věže (jedna je obytná a druhá
kancelářská) umístěné v rušné oblasti Mecidiyekoy.
V únoru roku 2012 byla Tram p Organization vybrána
jako podnik k přestavbě proslulé budovy Staré pošty ve
W ashingtonu. Je považována za nesm írně cenný objekt,
a konkurence na zakázku byla proto nesm írně silná. Plá­
ny zahrnují třísetpokojový superluxusní hotel a muzeum
s galerií, přičemž se má zachovat původní vnější fasáda,
dveře, vchody a další prvky interiéru. Po dokončení bude
tento hotel, rozkládající se na Pennsylvania Avenue, jedním
z nejluxusnějších na světě. Rodina Trampových ho pokládá
za jakýsi rodinný šperk. Trum p International Hotel Wa­
shington se má podle předběžného plánu otevřít v roce 2016.
Pan Trump se nevěnuje jenom akvizicím v oboru realit.
Spolu s NBC Television Network byli partnery, pokud jde
o vlastnická a vysílací práva u tří největších soutěží k rá­
lovny krásy na světě: Miss Universe, Miss USA a Miss Teen
USA. Pan Trump nedávno zakoupil podíl NBC a pak celou
společnost prodal firmě IMG. Trump Model Management,
firm a založená v roce 1999, se stala jednou z vedoucích
modelingových agentur v New Yorku.
212
Pan Trum p přestavěl Wollmanovo kluziště v C entral
Parku. Tohoto projektu si pan Trump obzvlášť cení, neboť
město se sedm let pokoušelo kluziště přebudovat a obnovit,
ale pak zasáhl pan Trump a zrestauroval ho za čtyři měsíce
za pouhých 1,8 milionu dolarů, přičemž náklady měly podle
města činit 20 milionů dolarů. Podobně přestavěl kluziště
Laskerové v Harlemu, rovněž um ístěné v Central Parku,
jež taktéž sklidilo velký úspěch. Pan Trump má ještě jednu
zásluhu: měl zásadní a velice příznivý vliv na ekonomiku
města, protože uvedl do pohybu konjunkturu u výstavby
kondominií, přičemž v minulosti převládala spíše družstevní
výstavba.
Pan Trump je velice plodný a čtený autor. Jeho autobio­
grafie z roku 1987 Umění dělat dohodu se stala jednou
z nejúspěšnějších a nejlépe prodávaných knih o podnikání
všech dob. Prodaly se více než čtyři miliony výtisků a pod­
le New York Times byla dlouhé týdny nejlépe prodávanou
knihou. Její pokračování Jak přežít na vrcholu figurovalo na
seznamu nejprodávanějších knih New York Times - jeden
čas dokonce jako číslo jedna. Totéž platí o jeho třetí knize,
Umění návratu. Trampová čtvrtá kniha, Amerika, jakou si
zasloužíme, znamenala rozchod s jeho minulým literárním
úsilím. Pojednává totiž o tématech, jež jsou nejdůležitější pro
americký lid, a zaměřuje se na jeho názory v oblasti ame­
rických politických, ekonomických a sociálních problémů.
Jeho pátá kniha, Jak zbohatnout aneb velké obchody od
hvězdy Učedníka, se vzápětí ocitla na vrcholu všech žebříč­
ků knižního prodeje. Totéž lze říci o knihách Trump: cesta
na vrchol a Trump: myslete jako miliardář, jež vyšla v říjnu
roku 2004. Kniha Trump: nejlepší rady u golfu, jež jsem
213
 kdy dostal byla vydána v dubnu 2005 a po ní následovala
v roce 2006 publikace Trump: nejlepší rady u realit, jež
jsem kdy dostal. Dal se také dohromady s Robertem Kiy-
osakim a do dějin publicistiky vešli knihou Proč chceme
být bohatí: dva m uži, jedno sdělení, která se v říjnu roku
2006 stala číslem jedna na žebříčku nejprodávanějších knih
jak New York Times, tak Wall Street Journalu i Amazonu.
Trum p 101: cesta k úspěchu se dostala na trh koncem roku
2006. V říjnu roku 2007 vyšla kniha Mysli ve velkém, kte­
rou napsal Trump spolu s Billem Zankerem. Počátkem roku
2008 byla vydána Trumpova kniha Nikdy to nevzdávej, po
níž v dubnu 2009 následovala kniha Mysli jako šampión.
M idasův dotyk, další plod spolupráce s Kiyosakim, vyšel
v říjnu roku 2011. Kniha Buďme konečně pevní. Jak zase
učinit A m eriku jedničkou byla vydána počátkem prosince
roku 2011 a okamžitě se stala bestsellerem.
Rodilý Newyorčan Trump je absolventem W hartonovy
ekonomické školy. V roce 1984 vyhrál cenu Podnikatel
roku Whartonovy školy. Angažuje se v četných občanských
a dobročinných spolcích a je členem správní rady Policejní­
ho sportovního sdružení. Pan Trump působí jako předseda
nadace Donald J. Trump Foundation a spolupředseda newy­
orského V ietnam Veterans Memoriál Fund. V roce 1995
pracoval jako hlavní pořadatel Nation’s Parade, největší pře­
hlídky, jež se kdy konala v New Yorku, na oslavu padesátého
výročí konce druhé světové války. V roce 2002 získal pan
Trump ocenění od Organizace spojených služeb za své úsi­
lí ve prospěch amerických ozbrojených sil. Ve svém klubu
v Mar-a-Lago v Palm Beachi hostí též každoroční ples č e r­
veného kříže. V lednu roku 2012 obdržel Cenu za celoživotní
214
úsilí od Americké společnosti proti rakovině. V dubnu roku
2015 získal Cenu velitele za vůdčí schopnosti od Nadace zá­
konných složek námořní pěchoty. Předal mu ji generál Joseph
F. Dunford mladší, náčelník sboru štábů americké armády.
Pan Trump je zakládajícím členem jak Výboru pro úplnou
rekonstrukci chrám u svátého Jana z Patrnu, tak Středis­
ka realit W hartonovy školy. Byl rovněž členem výboru
Oslav národů, jenž pořádal akce k padesátému výročí Orga­
nizace spojených národů a UNICEF. Americké sdružení
stavebního řízení ho jmenovalo „developerem roku“, Úřad
pro parky a ochranu rekreačních a historických objektů státu
New York mu udělil titul „mistr stavitel". V červnu roku 2000
obdržel pan Trump vůbec nejvyšší ocenění - Vizionář století
v oblasti hotelů a realit, udílené Federací Spojené židovské
výzvy - a v roce 2008 ho Historická společnost okresu Palm
Beach jmenovala do správní rady mecenášů. V roce 2007
obdržel cenu „Zelený prostor" od přátel Westchester County
Parks, jelikož věnoval 176 hektarů půdy ve Westchesteru ve
státě New York, aby vznikl Donald J. Trump State Park.
Pan Trump se v lednu 2004 spojil s firmami Mark Burnett
Productions a NBC a společně natočili televizní reality show
Učedník, v níž účinkoval. Program se v televizi rychle stal
číslem jedna, přičemž dosáhl rekordní sledovanosti a sklidil
nadšený kritický ohlas. Finále prvního kola zaznamenalo
nejvyšší m íru sledovanosti v televizi toho roku ihned za
přenosem zápasu Superbowl - dívalo se 28 milionů lidí. Jen
málokterý pořad si vysloužil takovou celosvětovou pozornost,
jaké dosáhl Učedník, třik rát nominovaný na televizní cenu
Emmy. V roce 2007 citoval jeden článek v New York Times
prezidenta NBC Bena Silvermana, jenž prohlásil: „Učedník
215
byl dosud nejúspěšnějším seriálem reality show na NBC
Velkolepého úspěchu dosáhly i Celebrity v učedníkovi, jež
se dočkaly jedněch z nejlepších hodnocení v televizi. Seri­
ál Učedník byl vysílán rekordních čtrnáct kol. V roce 2005
působil pan Trump jako moderátor programu Sobotní noc
naostro, který dosáhl jedné z nejvyšších sledovaností toho
roku. Navíc je producentem dalších program ů n a sítích
a skrze Trump Productions LLC, své výrobní společnosti se
sídlem v Los Angeles, také v kabelové televizi. Jeho rozhla­
sový pořad na Clear Channel Rádio, rodičovské společnosti
Premiere Rádio Networks, jenž byl zahájen v létě roku 2004,
zaznamenal skvělý úspěch.
Čtenáři odhlasovali ve vydání časopisu BusinessW eek
z 21. až 28. srpna 2006, že pan Trum p je „nejkonkuren­
ceschopnější podnikatel světa“, přičemž reportéři a autoři
BusinessWeeku ho hlasováním zařadili mezi deset nejkonku­
renceschopnějších podnikatelů na světě. Pokračující podni­
katelský úspěch Trump Organization se dočkal uznání ze
strany Crain’s New York Business, jež ho zařadila ve svém
seznamu za rok 2012 na první místo v kategorii soukromých
firem v New Yorku. Těší se rovněž postavení celebrity a ča­
sopis Forbes ho zařadil mezi prvních deset celebrit na světě.
Pand Trump je jedním z pouhé dvojice lidí (spolu s ním je to
Hillary Clintonová), kteří se objevili dvakrát ve zvláštním
pořadu Barbary Waltersové N ejúchvatnější lidé n a ABC.
Naposledy to bylo v jejím programu z roku 2011.
Pan Trum p patří k nejlépe placeným řečníkům na svě­
tě - často přitáhne desetitisíce lidí. V září roku 2011 pronesl
projevy ve dvou australských městech, za něž obdržel více
než pět milionů dolarů. Za projevy, jež během své životní
216
dráhy pronesl, získal desítky milionů dolarů. V říjnu roku
2012 promluvil pan Trump v Londýně na celostátním sjezdu
sdružení Lidí, kteří to někam dotáhli. V lednu roku 2007
obdržel hvězdu na Hollywoodském chodníku a v roce 2008
figuroval název jeho pořadu „Máte padáka!“ na třetím místě
nejpozoruhodnějších televizních okřídlených výroků všech
dob, přičemž ho předstihly pouze „Johnny je tady“ a „Malý
krok pro člověka...11. V březnu roku 2013 byl pan Trump uve­
den před 25 000 fanoušky v Madison Square Garden do Síně
slávy společnosti, jež pořádá zápasy. Za tuto mimořádnou
poctu vděčí tomu, že pořádal dvě z vůbec nejúspěšnějších akcí
WrestleMania, ovšem ještě větší význam má to, že spolu s Vin-
cem McMahonem účinkoval v rámci WrestleMania 23 v roce
2007 na stadionu v Detroitu v „Bitvě miliardářů11.Až dosud to
byl pořad, jenž dosáhl největší sledovanosti a největšího zisku
z prodeje předplatitelům jednotlivých televizních programů
v dějinách zápasu. V dubnu roku 2013 vyhlásil New York
Observer pana Trumpa číslem jedna na svém čtenářském
žebříčku první stovky nejvlivnějších lidí na světě. Rovněž
v dubnu roku 2013 promluvil pan Trump na každoroční Lin­
colnově večeři v Michiganu. Byla to vůbec největší akce tohoto
druhu za její stočtyřiadvacetileté dějiny a největší podnik
na Lincolnovu počest v historii naší země, na níž nepromlu­
vil americký prezident. V roce 2013 na slavnostním večírku
Roberta L. Bartleyho obdržel pan Trum p cenu T. Boone
Pickense od časopisu The Am erican Spectator. Když vysoce
uznávaný spisovatel Joe Queenan vyslechl v roce 2006 projev
pana Trumpa na akci programu postgraduálního studia Do­
datek ke vzdělávání, napsal, že oněch 30 milionů dolarů, jež
mu byly zaplaceny za řadu vystoupení, je snad ještě málo.
217
 Vysoce uznávaná odbornice na reality Barbara Corco-
ranová pronesla v červnu roku 2008 v pořadu Larryho
Kinga: „Jak bych vůbec mohla Donaldu Trumpovi konku­
rovat? Vždyť jsem díky němu prodala spoustu pozemků na
Manhattanu. To on sám proměnil celý obrázek M anhattanu
v průběhu osmdesátých let 20. století, kdy v New Yorku nikdo
nechtěl bydlet.41Robert Kiyosaki, autor publikace Bohatý
táta, chudý táta, dodal: „Donald je v realitách nejchytřejší
chlap - nikdo jiný se mu ani neblíží.“ V článku pro New York
Tim es v listopadu roku 2013 byl newyorský developer se
zaměřením na ultraluxusní kondominia A rthur Zeckendorf
dotázán, kdo je v tom to odvětví nejvlivnějším člověkem:
„Myslím, že Donald Trump. To on vlastně založil podnikání
s drahými, ale kvalitním i kondominii. Určitě jsem kráčel
v jeho stopách. Já ho obdivoval.44Když byl požádán, aby uvedl
konkrétně, čemu se naučil, řekl: „Že stavět velká kondominia
je umění a že musíte produkt udělat opravdu co nejlepší.44
V červenci roku 2008 prodal pan Trump usedlost, kterou
koupil (krátce předtím) za 40 milion dolarů v South Oce­
án Boulevard 515 v Palm Beachi, za rekordní cenu 100 mi­
lionů dolarů a v březnu roku 2010 se prodával luxusní byt na
střeše v Trump International Hotel and Tower v New Yorku
za 33 milion dolarů. V květnu roku 2011 koupil pan Trump
Kluge Estate and Vineyard v Charlottesville ve Virginii,
jež se nyní jmenuje Trump Vineyard Estates. Je to největší
vinice na východním pobřeží.
V únoru roku 2012 koupil pan Trump úžasný třísetdva-
cetihektarový Doral Hotel a Country Club v Miami. Tento
objekt zahrnuje pět turnajových golfových hřišť, světově pro­
slulé turnajové golfové hřiště Blue Monster, lázně o rozloze
218
4600 m etrů čtverečních a hotel se sedmi sty pokoji. Tady se
pořádá Cadillac World Championship of Golf. V dubnu roku
2012 získal pan Trum p Point Lake a Golf Club v Severní
Karolíně, z něhož se stal Trump National Golf Club v Char-
lotte, a v prosinci roku 2012 koupil Ritz Carlton Golf Club
v Jupiteru na Floridě, přejmenovaný na Trum p National
Golf Club v Jupiteru. V dubnu roku 2013 bylo oznámeno
otevření Trump International Golf Clubu v Dubaji a v březnu
roku 2014 byl nabídnut na prodej Trump Estates, k němuž
patří více než stovka luxusních vil nad golfovým hřištěm.
V květnu roku 2015 bylo otevřeno Trump Golf Links v parku
ve Ferry Pointu v Bronxu v New Yorku. Jak prohlásil Jack
Nicklaus: „Trumpovi se velice, velice daří v městě leccos
vybudovat. Myslím, že stanovil nová měřítka. Odvedl oprav­
du výbornou práci a dovedl ji do úspěšného konce.44Klub
se stavěl několik desetiletí, přičemž se promrhalo více než
200 milionů dolarů z peněz daňových poplatníků. Když se
toho ujal pan Trump, byl klub dokončen za rok - navrhl ho
Jack Nicklaus. Jde o vynikající přírůstky k portfoliu v oblasti
golfových hřišť a klubů.
V únoru roku 2014 oznám il pan Trum p, že zakoupil
Doonbeg Golf Resort v Irsku, jenž se stane Trump Interna­
tional Golf Links and Hotel. Tento pozemek o rozloze
180 h ek tarů se rozkládá naproti A tlantském u oceánu
v hrabství Clare. Teď se tento objekt od základů přestavuje.
V dubnu roku 2014 koupil pan Trum p proslulý Turnber-
ry Resort ve Skotsku, kde se koná otevřené m istrovství.
Má rozlohu více než 400 hektarů a leží v Irském moři na
ostrově Arranu. Mnozí pokládají zdejší turnajové hřiště za
číslo jedna na světě. Navíc v dubnu 2014 oznámilo Sdružení
219
profesionálních hráčů golfu Ameriky, že mistrovství v roce
2022 bude pořádat Trump National Golf Club v Bedminsteru
a že se v roce 2017 bude konat jeho turnaj v Trump National
Golf Club ve Washingtonu. V říjnu roku 2014 bylo oznámeno,
že osmnáctijamkové turnajové h řiště Trum p World Golf
Club v Dubaji navrhne Tiger Woods. V červenci roku 2015
se v Trump Turnberry konalo ženské otevřené mistrovství
Velké Británie.
Pan Trump byl nedávno uveden v časopise G olf Digest
jako „největší budovatel golfu dneška“ a ve Sports Illustra-
ted jako „nejvýznamnější postava ve světě golfu11. Přední svě­
tový fotograf golfu Brian Morgan prohlásil: „Donald Trump
má největší sbírku golfových hřišť a klubů, jež kdy byly po­
staveny a nashromážděny jedním člověkem.11
Pan Trump 16. června 2015 oficiálně oznámil svou kandi­
daturu na prezidenta Spojených států amerických.

220
 VÝBĚR Z NEMOVITOSTÍ

jež patří Donaldu J. Trumpovi a The Trump Organization,

jsou jimi spravovány nebo na ně mají licenci

• Trump Tower
• Trump World Tower
• Trump Pare
• Trump Pare East
• Trump Park Avenue
• Trump Palace
• Trump Plače
• Park Avenue 610
• Trump Plaza
• Trump International Hotel and Tower, New York
• Trump International Hotel and Tower, Chicago
• Trump International Hotel, Las Vegas
• Trum p In tern atio n al Golf Links, Aberdeen (hotel
a golfové hřiště)

223
• Trump International Golf Links and Hotel, Doonbeg,
Irsko (hotel a golfové hřiště)
• Trump Turnberry, Skotsko (hotel a golfové hřiště)
• Trum p In te rn a tio n a l Hotel ve W ashingtonu DC
(Trum p obdržel tuto zakázku prostřednictvím Vše­
obecné správy služeb jako preferovaný developer
pam átné budovy Staré pošty. Je považován zajeden
z nejvíce ceněných pro jektů v dějinách Všeobecné
správy služeb.)
• Trump International Golf Club, Palm Beach
• Trump National Golf Club, Jupiter
• Trump National Golf Club, Washington
• Trump National Doral, Miami (hotel a golfové hřiště)
• Trump National Golf Club, Colts Neck
• Trump National Golf Club, W estchester
• Trump National Golf Club, Hudson Valley
• Trump National Golf Club, Bedminster
• Trump National Golf Club, Philadelphia
• Trump National Golf Club, Los Angeles
• Trump National Golf Club, Charlotte
• Trump Golf Links ve Ferry Pointu (developer a provo­
zovatel)
• The Albemarle Estate v Trump Winery
• Trump Vineyard Estates
• Mar-a-Lago, klub
• The Estates v Trump National, Los Angeles
• Le Chateau Des Palmiers, St. M artin
• Trump Seven Springs, Bedford, New York
• městské domy sousedící s Trump Plazou v New Yorku
224
• dva soukromé domy v Palm Beachi sousedící s klubem
Mar-a-Lago
• soukromý dům v Beverly Hills
• Wall Street 40
• Trump Tower
• NikeTown
• Avenue of the Americas 1290, spoleěné vlastnictví
s Vornadem
• California Street 555, společné vlastnictví s Vornadem
• dva obchodní domy v New Yorku
• Trump Tower, Mumbaí, Indie
• Trump Towers, Púna, Indie
• Trump Towers, Istanbul
• Trump Tower, Punta del Este
• Trump Tower, Century City, Filipíny
• Trump Hollywood
• Trump International Beach Resort, Miami
• Trump Towers, Sunny Isles
• The Estates v Trump International Golf Club, Dubaj
• Trump Hotel, Rio de Janeiro
• Trump International Hotel and Tower, Waikiki
• Trump Oceán Club, Panama
• Trump International Hotel and Tower, Vancouver
• Trump International Hotel and Tower, Toronto
• Trump SoHo, New York
• Trump Tower, City Center
• Trump Plaza, New Rochelle
• Trump Pare, Stamford
• Trump Park Residences, Yorktown
225
• Trump Plaza Residences, Jersey City
• nedávno oznámené hotelové objekty v Lidu a na Báli
• Trump World Golf Club, Dubaj
• Trump International Golf Club, Dubaj
• Donald Trum p provozuje také proslulé Wollmanovo PODNIKOVÉ LETECKÉ PROSTŘEDKY
kluziště, kluziště Laskerové a pam átný Carousel,
vesměs umístěné v Central Parku.

patřící Donaldu J. Trumpovi

• Boeing 757
• Cessna Citation X
• tři vrtulníky Sikorsky 76

226 227
 OBSAH 10. Být Američanem je štěstí 121
11. Právo nosit zbraně 129
12. Naše infrastruktura se hroutí 139
13. Hodnoty 149
14. Nový pořádek ve městě 157
15. Sdělovací prostředky zaslouží lekci
Předmluva - Ve víře je síla 7 z hodnoty dolaru a ze slušnosti 165
16. Fungující daňový zákoník 173
1. Jak zase vyhrávat 13 17. Vraťme Americe její velikost 183
2. Naše rádoby objektivní politické
sdělovací prostředky 19 Poděkování 195
3. Přistěhovalectví aneb dobré zdi
zařídí dobré sousedy 31 Mé osobní finance 197
4. Zahraniční politika. Boj za m ír 45 Aktiva 199
5. Vzdělávání. Proč téměř propadáme 65 Pasiva 201
6. Debata o energii aneb samé tlachy o počasí 77 Různé příspěvky na charitu 203
7. Ze zdravotní péče je nám všem zle 87 O autorovi 205
8. O peníze jde až v první řadě, tupci 95 Výběr z nemovitostí 223
9. Sympaťáci mohou skončit první 107 Podnikové letecké prostředky 227
 VRAŤME
AMERICE
JE JÍ VELIKOST
★ ★ ★ ★ ★
Jak dát do pořádku
ochromenou Ameriku
Z anglického originálu Crippled, America:
How Make Am erica Great Again
vydaného nakladatelstvím Threshold Editions,
a division of Simon and Schuster, lne. v New Yorku
v roce 2016, přeložil Pavel Vereš.
Odpovědná redaktorka Šárka Kociánová.
Podle originálu obálku zpracoval Marek Naglmiiller, LE7.
Sazba a technická redakce Renáta Plíšková.
Vydalo nakladatelství Alpha Book,
Bořivojova 769/68, 130 00 Praha 3, roku 2016.
Tisk a vazba Těšínská tiskárna.
Vydání první.

ISBN 978-80-87529-09-6

Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod Kosmas

Sklad: Za Halami 877, 252 62 Horoměřice
Tel.: 226 519 383, fax: 226 519 387
E-mail: odbyt@kosmas.cz
www.firma.kosmas.cz
Knihy je možno pohodlně zakoupit v internetovém
knihkupectví www.kosmas.cz
 Nastal čas navrátit Ameriku jejím právoplatným majitelům -
americkému lidu.

★ ★ ★ ★ ★

Nehodlám hrát tutéž hru, jakou hrají politikové už dlouhá desetiletí - jenom
řeči, ale skutek útek, zatímco zákony nám diktují zájmové skupiny a lobbisté.
Otřásám zavedeným pořádkem na obou stranách politické scény, protože mě
koupit nelze. Chci Ameriku vrátit zpátky, chci, aby byla zase velká a blahobytná,
a zajistit, aby ji ctili naši spojenci a aby se jí báli naši protivníci.
Nastal čas činů. Američané už mají běžné politiky po krk. V této knize nastiňuji
svou vizi, jak Americe vrátit velikost. Také uvádím, jak ozdravit naši churavějící
ekonomiku, jak reformovat zdravotní systém, aby byl efektivnější a méně nákladný
a neděsil jak lékaře, tak pacienty, jak přebudovat naši armádu a začít vyhrávat
války, místo abychom jen přihlíželi, jak naši nepřátelé mají navrch, a přitom
dodržet sliby, jež jsme dali našim skvělým veteránům, jak se postarat o to, aby
naše vzdělávací soustava nabízela zdroje, jež našim studentům umožní soutěžit
v mezinárodním měřítku, aby budoucí uchazeči o zaměstnání měli nástroje, fl
které potřebují ke zdaru. Dále uvádím, jak ihned přemístit zpátky do Ameriky J
pracovní místa zavřením našich dveří ilegálním přistěhovalcům a nátlakem na
naše podniky, aby vyráběly své zboží ve vlasti.
Tato kniha je mým návodem, jak Americe vrátit velikost. Není to těžké. Stačí,
abychom měli někoho natolik odvážného, aby řekl, co je nutné říct. Takového
člověka v hlavním městě Washingtonu nenajdete.

★ ★ ★ ★ ★

D O N A L D J. T R U M P je pravým ztělesněním příběhu o americkém úspěchu.

Je to absolvent Whartonovy ekonomické školy. Uznávaný autor Trump napsal
více než patnáct knih, jež se výtečně prodávají. Jeho první kniha Umění dělat
dohodu se pokládá za klasické dílo. Na sociálních médiích má Trump více než
osm milionů stoupenců. Pevně si umínil, že dá Ameriku do pořádku.

ALPta
BSok
ISBN 978-80-87529-09-6
I9 788087 529096