Medvěd lední

Medvěd lední, označovaný též

jako medvěd polá rní, je
velký  druh medvěda typický pro
severní polá rní oblast. Oproti ostatním
medvědů m využívá užší ekologickou
niku, na niž se výborně adaptoval
tělesnými vlastnostmi uzpů sobenými na
nízké teploty, na pohyb na sněhu, po ledu a
v neposlední řadě na plavá ní v chladné
vodě. Ž iví se zejména lovem, přičemž
jeho hlavní kořistí jsou tuleni, zdržující se
při okrajích mořského ledu. Není-li
potravy dostatek, žije ze své tukové
rezervy a je schopný hladovět po dobu
několika měsíců .  V kohoutku mů že měřit až
1,6 metru, délka těla činí přibližně
2,5 metru, a stojí-li na zadních nohou,
dosahuje výšky okolo 2,4–3,3 metru. Samec mů že vá žit 300–800 kg a největší hmotnosti
dosahuje obvykle před začá tkem období zimního klidu. V současné době bývá
považová n za nejtěžší dravé zvíře žijící na souši. Ú dajně největší doposud zná mý
exemplá ř dosá hl vá hy 1 002 kg a vzpřímený mohl být vysoký kolem 3,5 metru.  Samice
jsou výrazně menší a vá ží okolo 150–300 kg, v březosti až 500 kg.  Pohybují se prakticky
po celé Arktidě, primá rně podél polá rního ledového obalu a jen vzá cněji
v blízkosti severního pó lu, pouze v létě někteří medvědi proniknou až sem. Přirozeným
prostředím jsou pro ně bloky ledových ker, okraje břehů a otevřené vody, tvořící
vzá jemnou kombinaci. V nepříznivém období, při letním tá ní, jsou nuceni pobývat i
na pevnině. V zimě je lze spatřit až na jihu Kanady v zamrzlém Jamesovu zá livu.
Podobně se v období migrace stahují do blízkosti kanadského
města Churchill v provincii Manitoba, kde vyčká vají, než zamrzne Hudsonů v zá liv. Do
Churchillu se na tuto podívanou každým rokem sjíždějí stovky turistů . Vlivem
takzvaného driftová ní na ledových masivech je mů že mořský proud či vítr zanést daleko
na jih, a tak byli spatřeni například až v Norsku. Je chrá něn meziná rodními dohodami.
Na zá kladě nekompletních studií odborníci usuzují, že v divoké přírodě žije okolo 23
000 jedinců . Meziná rodní svaz ochrany přírody jej od roku 2006, v roce 2008 a po
poslední uvedené studii z roku 2015 vede jako zranitelný druh, a to především na
zá kladě nejisté budoucnosti s ohledem na možné či už pů sobící hrozby způ sobené
člověkem nebo vzniklé v dů sledku ekologických změn.